ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové : 


Prof. Dr. Jan Purkyné a Jan Hárejcí. i 


ROČNÍK DRUHÝ. 


Pomocí Matice české. 


W Ena Me- 


Tiskem Bedřicha Roblíčka v arcibiskupském Semináři. 


1854. 


fa 5% itirůmy, oúšlšvboža už Z JCE „dm nee: 
váu5 odsěsí sulbogeony ra3l N KO- -p8 
") Ausoku „bin V; Wákycd za i bol neda- tmfkudos 
pony ok Rlanbán, Sdlešní 14) Vč, s 44 intenádbozotáca 
Pe% VOLE ši mmsbrv. jk vě ; éry nů koro 
budyeuliad v ovnebotc sb) (zdvonodobot 
: TE ob „byuls BT BEG: sad 
Pás ZU; išoližy duše Li 
6 lys abanros la x odas 
K tla ST 
PB tuze A050. $tbij, 30: AR p 1: 
p oudojku dik oš „oltlon: j% Va ds 4 
s ši Čola sojka SSBAK u 
šči není. MR BB 1465 ko 
Valo ússbyv (ls. SS 5 
zbyt obalu o. 
Koa teak MTOTOTCT 8 „adr 
leh M Mý Jeny da w Ě 
Kao odRat- z: ia tys Únajolisdt: by, 
paběov ků sát py 28 fB, dření hin so o á ěnápobba se 
2 dibíto PZT Bl! Pony Pk Pc Pr Olšan, Uně fa i shé olova.: 
PROMA velí onu jel 
en r BAY ve. 
úsby“ ni m livý. A lečhid > 
' sV odetky l, X šížm E 


b o 


ji A aodk: pr 08 


dla asosHt: aminy 
k kua) Aho ou AŘLNAÁD.  TPBE oka u tvodás vo VDě/ sd! 
Bi: p SŠ dor. DT jme od: W stadosavý v árotág, in 
u Bi)r tic dh Ataek: j | of KH 5) lies: 89 
P da 3 > č k 5 pe Š9 Ň hd“ sa: bdže ots 0 
“ bob Pe. SSU rv budí újáedý | Jolatýv oa, olišnosoní vi ší 
A8 jis v ken AED louis ho, Ailot: A K 88. (rojů 
(OBA ATOK BOTY 


hy ko : dení (RR de ; a 
j sk 4009 ták i dal: na Sonu - -ozea . ýdtatíPomy g 
' DY: v ká poodiěnitoné týdy Vmbsoletým ýgil gy "Pásek vběsý hi k 
VARčY TV OLÁ: pelolůzoig těm sob dia, bys Šlavága, vý aká 
% + De Hpolsna, bo oů win T ; dilo, sútžigoa85 Jaoaecy BÍ 1 
KOB ee, 1ba7 1 ienasdo O onehanoj ižed i nosná , ke 


r“ 


r (© radostnou chloubou jsme ku konci roku předešlého zmíniti se směli 
vilectěnému obecenstvu o dobrém ano skvělém prospěchu našeho časopisu. 
Býo z počátku určeno vytisknouti 1200 exemplářu, v naději nanejvejš ta- 
kotého: počtu odběratelů ; však hned, první tři měsíce ukázala se potřeba 
noviho vydání tří prvních čísel, tak že jsme další vydání na 2000 výtisků 
ustaroviti směli, z nichž arci na konci roku 500 neprodaných v knihosklad 
Matic odevzdáno bylo, - Takové příznivé okolnosti nás povzbudily, dřevo- 
ryty akamenopisy, po jednom i po dvou každému číslu přiloženými, náš 
časopis tak vyčastovati jako sotva i v Němcích nebo v jiných zemích spis 
podobrho obsahu najítt by se dal, důvěřujíce se v přirůstající ještě ou- 
častenstí našeho obecenstva, zvláště oudů Matice, jichž počet nyní 4000 
převyšu;, z nichž aspoň o polovici se očekávati mohlo, že tak užitečné 
i chvaln podniknutí skrovným dosti příspěvkem 1, až 2 zlatých do roka 
podporonti za čestnou povinnost sobě uloží, Jestli se nám tenkráte naše, 
snad přejaté naděje ne zcela vyplnily, an příjem (2372 zl.) vydání Matice 
(8113 zl. o 741 zl. převyšoval, byl předce ouhrnkeim výsledek dosti skvělý, 
i oželenotěch několika set ohledem na to, že za ně, přispěním dosti vy- 
datným obecenstva kniha užitečná a spolu i zábavná v skvostném vydání 
do mnohčetných rukou, zvláště naší nadějeplné studující mládeže, se do- 
stala. Prčež radostně s obnovenými silami chopili jsme se opět na počátku 
tohoto rok svého díla. Vydání mělo zase býti o dvou tisících exemplářů, 
i mimo divoryty v textu měl se ku každému číslu kamenopisný obraz 
přiložiti. "ak i učiněno, první tři měsíce. Zpozorováno však brzy, že ou- 
častenství becenstva z jakýchkolivěk příčin v odbírání Živy velice kleslo, 
tak že jsmese nuceny cítili, abychom (snad Matici ještě více neobtěžovali, 
vydání na 500 ex. uskrovniti, ano i kamenopisné obrazy, ačkoliv často 
velmi potřené, vynechati.“ Však i 'tento' počet se během roku ukázal příliš 
veliký, a jelohledem ' ná 'toj' aby se přes polovici výtisků nestalo: neúpl= 
tými, a dotajíce předce na budoucí odbyt, až by se nepříznivé okolnosti 
změnily, nezenšilo se výtisků. ©Arcit bylo nám zajímavé dověděti se, na 
-čem by asi ieželo, že tolik odběratelů Živy (skoro polovice) tento rok 
odpadlo? Oblíbený výraz. nejmenovaného dopisovatele do Pražských 
českých mov.)  Hádáno na všelijaké příčiny. Přede vším hledáno vad 
i nedůstatkův samých pracích spisovatelských. © Povědomi jsme, sobě, 
i rád každý natel přisvědčí, že vynaloženo nejlepších nyní stávajících 
vědeckých spbvatelských sil, dokud se nám propůjčily. Ano, co se vy- 
vedení 4 Vyprvení časopisu, jeho látky i formy týče, od soudných a váž- 
ných mužů, stěmeckou i naší literaturou obeznamených , nám upřímně 


IV 


tvrzeno bylo, že se nejenom německému „Natur“ a „Weltall“ vyrovnává, 
ano že je v některých obledech i předěi, o čemž jsme se i sami nepřed- 
pojatou myslí přesvědčili. Jiná otázka byla, i opravdově namítáno od ně- 
kterých, že Živa pro množství svých čtenářů příliš učená a nesrozumitelná 
jest. Jest to arei veliká úloha, o jejíž vyvedení se novější časy zasazují, 
ohromné bohatství a výtěžky nynějších přirozených věd každému z obe- 
censtva, jenž k nim pohnuta se cítí, přístupné učiniti. Uloha ta není lehká. 
Není dosti na tom, předmět přírodovědný, o němž vědochtivou mysl po- 
učiti žádáš, sám důkladně znáti, aniž method obyčejných školských použiti: 
jedná se tu o to, aby s potřebnou zřetelností spolu i o zajímavost a la- 
hodu postaráno bylo. Jest to úloha nejen paedagogická, ano i umělecká. 
Nemysliž ale nikdo, že by se o přísných vědeckých věcech tak psáti dalo, 
aby tomu každé dítě; každá nevzdělaná' mysl- porozuměti mohla. Kdóž by 
tak psáti chtěl, musil by se výhradně na prvopočátěční, elementární věde 
mosti obmeziti, i nebylo by vice řeči © tom, aby sepostupy našich časů 
v uměních a vědách slédovaly. Amiž na to přísně hledino v prostonárodrím 
spisovatelstvu jiných národů. Předpokládá se všude jakási, ačkoli chsti 
mírná, literární i věděcká vzdělanost u tčténářů  prostonárodními vědeckými: 
spisy se bavících. Což se nežádá i od čtenářů sprostých románů a diva- 
delních kusů něco takového? Toť i my povážili, píšíce vznešenějším sbhem 
o věcech přírodnických. Naše publikum hlavně. záleží v oudech: Iatice. 
Z těch, podlé výkazu jmen zakladatelů na konci roku 1852. (viz asšopis 
česk. Museum 1853. sv. II.), nepočítaje spolky obce, vikariaty, gyimasia, 
knihovny, rodiny atd, na počtu 70, jeňž se též ouhrnkém k vzdělaným třídám 
připočísti mohou, nacházelo se mezi 1864 oudy *) M Kpt VA 


kněží a studujících. . 966 

ouředníků .'...J". "358 ben 
průmyslníků . . «. . 233 no 
EVC 7 O pod DÁ p Hoyer ZAL 

RÍCCHMCUC eg 22-22 <: nove DU 

JSKARU 1135 Sr. dm Sanace 3a.) VŽ 

ZGAHUB -MA sejra ob ducch. ŠM L 

KOLIKU S ze ča ak ej 09" UŘ 

NOCH ke; se sr ss UL 

Z WOJSKÁ +- 4- » 14 


Summa- 1864 s m i. 


Z uvažování těchto počtů, vidíme, že snad, všickni oučamici Matice, 
s nepatrnými výmínkami, dosti vážný stupeň. vzdělanosti oscovati sobě 
mohou, i že by bylo neslušno jim časopis přírodovědecký, v ementárním 
spůsobu jako nějaký slabikář podávati, ano můžeme tyrditi, žnaše matiční 
publikum toho samého stupně dosáhlo, jako, u jiných „sousedích národů 
obecenstvo ono, které podobné spisy, jako. jest naše, Živa dbírá, a, čte, 
Bude to snad naše čtenářstvo.zajímati, sdělíme-li, tu, výsledk „našeho po- 
rovnání počtu předplatitelův Živy: roku prvního i druhého. ; 


= Totiž takovými, kteří vklady své již doplnili ; všech oučastníků Matice, ků mají právo knihy 
odbírati, jest, jak již svrchu podotknuto, jíž přes 4000. , 


mik Akta Na ročník první: Na ročník druhý: 

7 ZÁ ey " (ku konci roku) (ku konci září) 
Studujících . '. +., 389- .. . „231 F, 161554 

upk „nemo ohovaich "2 dggouár uo 176 
m le n dk EA šp P OA 

perág: Vatonyj pa hov tedy vodí pl uo ot upe 
jiloágá: bakra: : cyb aptidníoa 400: Oj Ang tánb „.Dydntá 4, p 
eo updrihnýc“ 794 1 ggg so 29 
 ioby tí oypdanko ns hláu Bodlada, on P UW iálslša 
5“ PS o el STM 165109, KŘKAN ZKO utek OKO KRÝZ 
E Bd o PAE So A, MsvolgpoAilov og oka 
joke ohled, dío0í „3 ADk 1 ADI lb ob ARIS KOB 
n 000- CVAMSTML POR o AMKRLS (oka TY 
úrréánc VTÝ Zbaštín MU „dskody PMozraje8 čekba 114 Dpeěstí key 
k ERM. 8 a 5 a AL Eo a ba 4 
mm U -0.0 U. U 
M obasy ob we egui Smabaey (7 th 
O eků c- 09- +600 O 
. Dohromady 1,- -< 1486,- <, 856 


„Tento výkaz připouští, všelijaké úvahy. 

cu 1) Když. časopisu některému ubyde jedním rokem- najednou « té- 
měř „polovice; odběratelů, sluší příčinu hledati v něm samém, že neuměl 
vyhověti „požadavkům „svého obecenstva. Takovéto hlasy také skutečně 
přoti Živě se pozdvihly, avšak máme za to,že v případu tomto nesprave- 
dlivě, aspoň přenáhleně. Padať tu hlavně na váhu okolnost vnější, nema- 
jící žádného spojení s obsahem našeho časopisu.. Dokud totiž Matice ou- 
-častníkům svým podávala toliko jeden časopis za poloviční předplatní 
cenu, všickni, kteří skrovný ten péníz vynaložiti mohli a chtěli, přihlásili 
se k Živě, a tak vzrostlo její odběratelstvo k onomu znamenitému počtu. 
Mezi těmito předplatiteli zajisté byla jich neskrovná část, kteří neodbírali 
Živu pro její obsah, nýbrž pouze proto, aby se účástnili v té výhodě, že 
-mohli míti tak nákladně vydaný spis za poloviční cenu. Letošním však ro- 
-kem vstoupil nákladem Matice do života druhý časopis: Památky ar- 
eheologické a místopisné s touž výhodou pro oučastníky Matice 
ako Živa, tak že tito na vůli měli, voliti sobě za týž příplatek jeden neb 
druhý časopis. Přirozený následek toho byl, že onino z dosavádních před- 
platitelů na Živu, kteří ji neodbírali k vůli jejímu obsahu, než pouze pro její 
láci, mohouce za týž peníz obdržeti časopis jiný, v jehož předmětu měli 
více obliby, přešli ku Památkám. A zajisté počet předplatitelů na Památky 
(snad nyní již přes 600) zřejmě dokazuje, že horlivost oučastníků Matice 
odbírání časopisů, od ní za poloviční cenu jim poskytovaných, nikoliv 
habla, než toliko na dvě strany se rozdělila, k čemuž před tím neměla 

příležitosti, 
“ 2) A však povážíme-li, že někteří oučastníci Matice odbírají oba časo- 
pisy, jakož i jiné některé okolnosti, k jejichž rozbírání není zde místa, ne- 
úžeme sobě zapříti, že konkurencí Památek není jedinou příčinou tak 
řalného ubytí našeho předplatitelstva. Příčiny, které krom toho k zmenšení 
o počtu se přičinily, jsou vedle vrtkavosti jedněch a těžšího chápání dru- 


M. 


hých, hlavně zmahající se nedostatek peněžitých prostředků mezi všemi|. 
stavy. Poněkud zde na váhu padá i povodeň literatury německé, každým 
dnem více se šířící. 

n 3) Při tom všem, uvažíme-li náležitě všecky tyto okolnosti, zbyl 
Živě ještě dosti značný počet předplatitelů, který bohda do konce roku je- 
ště výše vystoupí, za příčinou vždy četnějšího v posledních měsících přistu- 
pování a doplácení k Matici. Jest pak toto naše obecenstvo také spolu 
čtenařstvo Živy, což nemohlo se v té míře říci o mnohem četnějším 
lonském předplatitelstvu, a co takové poslouží nám za, ředitko budoucího 
našeho vedení toho časopisu. © Sloužiť nám tu za útěchu, že právě při vzdě- 
lanějších třídách, jichž počet velikou převahu má, ubývání méně více nad 
polovicí zůstalo, což zvláště do očí padá u lékařů, jich toliko 6 ubylo, 

Nechceme se dale šířiti o té věci, příznivý nebo nepříznivý čtenař 
ještě mnoho jiných úsudků sobě utvoří podle toho, jak udané počty k němu 
mluviti budou. 

Co se týče redakce, nabylat ona ze všeho, co jsme tuto laskavému 
čtenářstvu vyložili, té svědomité přesvědčenosti, že by nebylo rádno, změ- 
niti v jakémkoliv spůsobu dosavadní směr Živy, o to však bude zvýšenou 
péčí pracovati, aby časopis ve směru tomto pokračující všemožně se zdoko- 
naloval, a pokud toho potřeba ukazuje, 1 obor jeho rozšiřoval. 

Budeť se redakce i příštího roku 1855 o to starati, aby rozhčné od- 
bory vědy zastoupeny byly dobrými, původními články. V živočišstvu bude 
se zase jednati obširnějším spůsobem o jednotlivých čeledích; z oboru fy- 
siologického bude prof. Purkyně některé ze svých starších prací a odkrytí 
uveřejňovati, také psychologická čásť bude zase některými obrazy ze ži- 
vota zvířat zastoupena. V botanickém odboru jednati se bude o četnějších 
čeledích vyšších. rostlin s všestranným ohledem na pokroky vědy a prů- 
myslu; v druhém půlletí bude botanicko-zoologický kalendař okolí Praž- 
ského ukončen. Z oboru mineralogického a geologického poda se výpis 
kovů, výtah z Barrandových prací, a zemězpytné obrazy rozličných útvarů. 
V drobnostech konečně bude se bráti ohled na památnější udaje a odkrytí 
v přírodopisu nejenom domácím, nýbrž i cizokrajném, a.co možná také podá- 
vati přehled všech novějších pokroků. Jak mile počet předplatitelů se roz- 
mmoží, budou zase kamenopisné obrazy vedle dřevorytů přidávány. 

: Vůbec přičiní se redakcí všemožně, aby potřeb čtenařstva co nejpil= 
něji se šetřilo a kniha vedle toho 1 trvalejší cenu obdržela. 

Kýž by dobrá vůle tato a věrné přičinění oučastenstvím se strany 
našeho. obecenstva odměněna byla! 


Redakce. 


Obsah věcni. 


Články hlavní. 


- Obsahu všeobecného neb smíšeného. 


| 


Člověk, přírody vládce a pán, Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně 
© spůsobu učení se přírodním vědám bez velikých učených a učebných 


středků. Od téhož « 


Nerostopisné, i i Ý ný: x : 
0 kovech. Sepsal Vojtěch Safařík — „ « « « « 
V O hnědém uhlí v Čechách. Od Jana Krejčího . « 
' 'Palaeontologické. - 
O trilobitech. Od Jana Krejčího (k tomu tab. 3) 
0. graptolithech. . Od téhož .. -+++ 4 4 * 


(Rostinopisné, 
"Mechy. | Od Julia Saxa (k tomu tab. 2). 
Kapradí. Od téhož (k tomu tab. 4) Pměvík a a 
O přeslicích, mičovkách a plavuních. Od téhož. - 
Přetvořování rostlin. Od téhož . P teac 
O zrůstu stromových kmenů. (Od téhož . 


Okrašlování naší vlasti rostlinstvem. Od Dr. Jana Palackého 


Sůpny. © OU3nHanSaka“ 9. 700109208, Wat iy VM: 
„Živočichopisné. 
; Jezovec. Dle Tschudiho . . « , 
p „Velryb. Od Emanuela Purkyně (k odninkt tab. 1) : 


Kůň. Od 3. Krejčího M SiO NÁnÍ 
Kopytnatí ssavci. Sepsal Emanučl Purkmé. AVC 


bí “ - 


výr Bota“ Vilém Vetter 


: : 0 pijavici. Nástin zooťomicko-přirodopisný. PRT Jar. 


( sh Zbrojnice živočichů. Sepsal Eduard Gréger 
Život ptáků v kleci' 3 . 
„Ptactvo“ domáčí. oa (Janá Krejčího 


v sy iífe 


. 


Šafařík 


Číslo 


pro- 


. 
3 > M 15s: F 

jek jek 
WOWOMDUSWuUcANWV A => 


»Hočsdářské. 
: O postavení naší sluneční soustavy v prostorn světovém. Od Dr. Vojtěcha Kuneše 2 
ň = obe L z Ét E = CO 4 
4 
ky s = = a 0) pk. o m = — 6 
hor E ole Deo tade noze © od 
mesi R oa km [S = fr i; n P: 
STE „ožžiníhaši o z = TA = , n 11 
še: on oměěke, i NÉ 5 
»Rysikální. , fol i 
; Bretopis NUAVI: BAldy 1-35 100 8m E Verna 6 6 . EP | 
£ = = i ZO Te Í KONE 15 APU P 2 
"k © 1Električnost třením zbuzená Od Dr. Ant. Majera . 3 4 
Chemické. 
nos Chemické listy, Sepsal Hackéňberger . . 3 
Průmyslnické. : 
O umělém rozmnožování a chování ryb. Od J. Krejčího s) 8 Š 


M 


Stránka 


140 


VI 


Životopisy. 


Nástiny životopisů českých Sona 7 


V. August Josef Cordas; 


VL Antonin rytíř -o BB O 


Drobnosti. 


Obsahu všeobecného neb smíšeného. 


Příspěvky 


ku 


n 


Nerostopisné. 


Chlomek, čedičový vrch u Mělníka. 
O českém granátu. 


Od téhož 


přírodnímu kalendáři Pražského okoli. 


Od 


Oblázky na vyee nách okolo -= 04 ténóž 


* Rostlinopisné. 


Kaučuk a gutta z 


Živočichopisné. 


"Vyvinmí drvodělek ve starém špalku . 
Hedvábníček skočcový (Bombyx Cynthia). 


04 3. A ELLA 


Obyčeje koní karavanských 


Hvězdářské. 


Od Dr. 


Číslo 


Viléma Weitenwebra. 


Jana-Krejčího "77.4" « jee" co 
2 


pt Sao n dy vc! 


o silodysay « 


Od Dr. Karla Špota o: 


Nejnovější Foucaultův důkaz otáčení se země okolo své osy., Od Jana Vaclíka, 


Padání hvězd . 


Světlové vláčky. od Dr. V. Kuneše . « 


Čestopimé, 


Plavba na (Dunaji z Bělehradu srbského do Černce. 


Sir John Pranklin a jeho. osud P P dr r 


rinysik, 


Umělé rozmnožování stromů. 


l Di 


Papir 


*." a 
č 


„Musejní, 


O pěstování vína v Čecháčh, 


Od Frant. Špatného 


Sepsal Filip Čermák 


| 
l še I 


Učené zprávy. 


Zprávy o schůzkách přírodnického odboru Musea 


Literární. 


Fizyologia ukladu nerwowego, wyložona przez Dr. J. 
Předběžné ohlášení zakyl oj Zed Mebkíe 


06297 40104 


6 
o ředáaný l 
Bře kkno vob 1 


Od Jana Vaclika. 


| 
+s 

| 
Než = 
woww -= 


a] 


* 
jh m aa 
DOVMOuAHOcvuw 


„poj ponýinístte 


Majera. Krakow, 1854 5 


0 


Stránka 


= IVA. 


ČASOPIS PRÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 
Číslo 1. Ročník drujý. Leden 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


Člověk, přírody vladce a pan. 
Sepsal prof, Dr. Jan Purkyně. 


Zní to arci něco zpupně a nádherně, jmenovali člověka vládcem a pánem pří- 
rody, když povážíme, jak zanikající částka jest země naše v oboru hvězdných nebes 
a jak malý vzdán člověku okrslek na povrchu jejím, jak skrovný počet sil, přemalitkých 
poměrně k ohromným silám země samé, nerceme-li celého všehomíra. K tomu posta- 
ven. přírodou člověk nah na svět, mnechráněn, jako jiné živočišstvo, proti návalům 
mocí živelních šatem hřejícím, všelikému úrazu vzdorujícím, neozbrojen zbraněmi sa- 
morostlými, rohy, drápy, ostny, zuby, jedy proli nepřálelům života svého. Narozen dlí 
dlouhá léta v mládi bezvládné, slabé, nezkušené, aniž by málo dní přetrval bez opatro- 
vání a pěstování rodičů svých. Což mu dáno v náhradu za takové nedostatky, aby 
uchránil život, ano aby nadvládu získal nad touže, s ním jako macešním způsobem 
nakládající přírodou? Jest to jedině rozum, jenž mu otvírá smysly, aby zjevné mu 
učiněny byly skrylé síly přírody, aby je vyzpytoval, změřil a zvážil, aby jich užil ku 
potřebám svým, aby je obrátil proti té samé, na pohled jemu nepříznivé přírodě. 

Mythologie řecká vypravuje o žehravosti bohův na člověka již od prvního po- 
čátku jeho utvoření. I bylť Prometheus přinucen ukradnouli Zeysu ohně nebeského, aby 
* jím obdařil člověka, stvůru svého promyslu. I v časech historických panovala u Řeků 
ta pověra, že bohové jako závidí člověku každé vynikající štěstí, začež záhy obětováno, 
co bylo nejmilejšího i nejdražšího, k smíření žehravosti svrchovaných. Rozum tedy, 
a co rozumem získáno, dáno člověku proti vůli bohův, jim jako na úlržek a na vzdory. 
Nedivme se takovému učení starých pohanů. Jejich bohové nebyli než zosobněné síly 
přírodní, proti kterým rozum lidský arci jako způrce považován býli mohl, začež i od- 
por nebes se vyskytl, 

Zcela jinaké smýšlení vzniklo za časů našich křesťanských. Bůh jest tvůrce 
přírody i v ní člověka, obou to výtvorů svrchovaného rozumu, aniž tedy může rozum, 
jak se v člověku jeví, v odporu býti s rozumem v povšechné přírodě. Ano, co člověk 
podle zákonů přírody činí, činěno jest přírodou samou, Nepovedou-li se díla lidská, zničí-li 
je příroda, nebyla po zákonech jejich, aniž po zákonech božích, Jest ale vyšší příroda 


1 


2 


vříši duchův, kdež vládne bez ujmy rozumného poznání a svobody svatá boží prozřetelnost, 
kteráž se na pozemí vlaslně jeví v dějinstvulidského pokolení jakožto představitele zdejší 
částky říše duchové, v které jedině idey krásy, pravdy, dobra, lásky, svatosti svůj vznik 
a vývin i skutečnost nacházejí. A toť jest základní působení člověka. Jakým spůsobem 
i přírodu hmotnou, do vytvoření svých ideálů vetkává a přičiňuje, a tím ji posvěcuje 
a v říši duchovní s sebou táhne, budiž bližším předmětem dalšího rozjímání. 

Nechceme zde opakovati, co již v dřívějším pojednání (Živa roč. I. číslo 5.) 
podotknuto bylo, o vzniknutí a spořadování počátečním lidské společnosti. Toto po- 
važme již co do jistého stupně za ukončené, aspoň z části na povrchu zemském, asi tak, 
jako za nynějších časů lidstvo nacházíme v dějinstvu se rokládající, což nám dává do- 
slatečnou látku; abychom povahu jeho zhloubili a počínání jeho v poměru ku přírodě 
vnější vyložili. 


Jako člověk jednotlivec, obdařen tělem i duší, smysly, vůlí a rozumem, postaven 
jest naproti přírodě hmotné, naproti sobě samému i spoludruhům čeledním a občanským, 
až i ku poměru k bytnosti nejsvětější: tak považovati dlužno i lidstvo celé co ousobu 
činnou v poměru ku přírodě pozemské, k sobě samému, jak rozloženo jest na povrchu 
zeměkoule, a v poměru k vyššímu duchovstvu i bohu. 


Chcemeť se v nynějším pojednání obmeziti na úvahy o poměrech člověka k pří- 
rodě, jak přírodou samou vystrojen a ozbrojen jest, jakými nástroji opatřen, jakými du- 
ševními silami obdařen, aby u velikolepém chodu živelním skrovný svůj život zachránil, 
aby vyhlídl příznivé okolnosti a je k svému užitku obrátil, aby vyskoumal skryté moc- 
nosti přírody a jich k opanování jí použil. Toť budiž praklická strana našeho zpy- 
tování, kde se toliko míli bude zřetel na užití a upotřebení přírodních látek i sil ku 
potřebám lidského živobytí jednotlivcův i společenstva, z čehož povstávají všeliké vý- 
robky řemeslnické a umělecké výtvory. 


Jiný ohled musí se bráti na samu vědu 0 přírodě, o jejím vznikání od pokolení 
k pokolení, jejím rozšiřování po říších a národech, jejím působení na dobrobyt, osvětu, 
vzdělanost a povznešení všech poměrů lidského rodu, o čemž na jiném místě pojednáme. 

Člověk, co živočich, hmotnými nástroji těla jen mírně obdařen jest. Ruka jeho 
není ani drápy ozbrojena, aniž jest silnou tlapou ku porážení plenu, jest jemná, něžno- 
citná, s prsty volně pohyblivými, jimž palec protipostaven, čímž i s dlaní měkkou možná 
nápodobiti všeliké těles podoby, k nim těsně přilnouti a pohybováním ramen je ochma- 
tali, a věrně i přísně je mysli představiti. Tato přednost chmatu jest duševně tak vážná, 
že tímto již smyslem ponětí a rozum nesmírného množství předmětů nabývá. Nemý- 
lim-li se, byl to Des Cartes, jenž vyslovil, že ruka jest základem rozumu, lidského. 
Článkovitost a pohyblivost ruky a ramene, spojené s chmatem, slouží jim k chápání 
a držení všelikých nástrojů drobných i hrubých, lehkých i těžkých, jimiž nejoullejší 
práce vykonává, ale i síly ohromné proti nepříteli vyvádí. Ruka jest nástrojem práce, 
práce znakem čistolidské povahy. Na nohou stojí člověk pevně, vznášeje prosto vzhůru 
postavu svou bohodobnou ; netřeba mu kopyt nebo paznehtů. Silná lýtka a stehna mohou 
nejenom tíži těla vlastního nésti, postačují též k zdvihání, tahání, strkání, nošení břemen 
nejtěžších. Tělo celé korunováno jest hlavou, sídlem smyslů vyšších, sídlem mozku, 
tajnoslí plného nástroje mocnoslí duchovních. Volně pohyblivá hlava obrací sluch izrak 


8 


kolkolem ku přírodě vnější, do nich světlem i hlukem vplývající. Ve tváři září z hledů 
divotvorná moc duše nejvnitřnější, jeví city, sděluje pomysly, vysílá vůle moci neodo- 
latelné. Ústy pak vychází mluva, spojka duchův. Na rtech se usmívá radost lásky ne- 
beské, lidského smilování, 


Neošatila-li příroda nahost člověka chlupem a srstí, spřádá ruka umělá vlákna 
rostlinná v ohebné roucho, tělo spolu kryjící i zdobící; nedala-li vzrůstu zbraním 
chránícím a dorážejícím, ozbrojí se jimi rámě silné, i vládne jimi k ochraně vlastní a ku 
porážce vraha. Všeliký živočich upoután jest k prostoru skrovnému, kde nalezá svou 
píci i jinou útěchu svých žádostí, Některá živlem vody obmezena tam potřeby své 
hledají; jiná, ač je voda propuslila, zas do ní se vracejí, dvojživelní hnusný život ve- 
douce. Ješlě jiná po zemi se plazí, ta v kypré půdě hrabou, aniž hledají svělla den- 
ního. Samo to ptactvo, ač na sta mil těká vzduchem a bystrým okem široko daleko 
obzírá, nevidí svět boží, neshledává krásy země, nespatřuje vznešenost hvězdných nebes. 
Jen člověk, rozum. vtělený, jest domovem po veškerém povrchu zemském, obracuje po- 
klady všech živlů a všech krajin k ukájení svých žádostí, raduje se z krásy rostlinstva 
i všelikých tvorů živých, hledí přímo k nebesům, sčítá hvězdy, měří jejich pohyby 
a dráhy, váží jejich spousty, dělí během slunce i měsíce části roku, a vyznačuje 
dle počasí ročních práče dnů časem odplývajících. Ano i časy uchválí a zná je upou- 
tali v paměti své, v podáních od pokolení k pokolení, v pomníkách mnohá. tisíciletí 
přetrvávajících. 

Kdož by, proniknuv hloubi ducha lidského, vracuje se ponořil smysl v chudou tu 
stvůru živočišnou, .a však nespouštěje se zcela stanoviště svého, octnul se v temnotách 
a lísních živobylu zvířecího — ten poznal by teprv ouplně vznešenost svou, a velebil by 
věčnou lásku, dárkyni všeho dobrého, která i tato nizká stvoření oblažila, obmezivši 
jejich touhy i city skrovnějšími úkoly, a učil by se i ve svém lidském oboru skromnosti 
a blahodějnému přestávání na lom; co mu dáno, neroztouživ se po stavu, vědě a moc- 
nostech nadzemských, Jen chutě k práci, k namáhání. Jest úloh dosli, jejichž vyve- 
dení nenaplnilo by i ten život jednotlivce třeba. lisícilelý. Poznej každý, že nejenom 
jemu, po krátkém čase s tohoto jeviště odstupujícímu, že celému nesmrtelnému člově- 
čenstvu úlohy ty dány jsou, přeslana na lom, aby jako sám jest částí celku toho, též 
jen část úlohy odhodlanou sobě vykonal, 

Vraťme se však zase k oučelu svému, jakými snahami od prvopočátku člověk 
dostihne k tomu, aby opanoval přírodu hmolnou. Předně třeba opanovali tu přírodu, 
která nám jest nejbližší, přírodu vlastního těla. První pokusy již v lom záležejí, že 
aby osvobodilo ruce k omákání předmělů zrakových, aby jimi přetvořilo co měkkého, 
roztrhalo, přelomilo co tuhého, šplíchalo tekutinami, což vše temným vnuknulím činí, aby 
poznalo vlastnosti věcí. Brzo pak počne i chůze, aby se vzdálenost a blízkost před- 
mělů změřila, aby to, co se hýbe, doslíženo bylo. Již tu zdá se, jakoby byl člověk 
proti přírodě zvířecí zpřímil tělo, osvobodil ruce, povýšil hlavu. Stání i chůze jsou 
první pokusy umělecké. Rovnováhu udržeti nezdá se býti člověku přirozené, třeba tomu 
se naučiti časlo ne bez úrazů. Ale již i tu vrozená snaha po neobmezené dokonalosti 
vede jej dále a dále. V divošském stavu učí se přeslihovati zvěř rychlostí běhu, jará 
síla svalů, oživena citem bujnosti, radosti, veselosti, jeví se plesem a všelikým křepče- 

1 * 


4 


ním těla a tvářením; vzniknou hry, slavnosti společenské, gymnastická provádění doko- 
nalosti tělesné, tím se pokrokem času od pokolení k pokolení vyvinou v pravidelné 
rovnováze všechny články těla lidského v dokonalou krásu, výjev to vnitřní pravidel- 
nosti, souměrnosti duchovních sil. Zjevená ta krása slouží pak umělcům za vzorec, 
aby ji k vyšším ještě ideálům zdokonalili a vytvořili podoby nadzemské, bohorovné. Tak 
asi povstala krásná umění u řeckých národů, jejichž pozůstatky dosaváde vzbuzují po- 
divení a libocit našich časů, a ukazují umělcům dráhu k doslížení pravé krásy. Jak 
mile vyvinutějšího společenstva poměry žádaly rozmanilějších zábav a touha po. obdi- 
vování svého ukojení čekala, naskytli se i všelicí kejklíři, provazochodci, éguilibrislé» 
krasojezdci atd. Takť sprostá rovnováha těla zvýšena na vlastní kratochvílné umění, 
v jakém národové indičlí a jiní Asiaté vynikají až do dnešních časů, 

S počátku člověk málokdy nástrojů použil, aby dosti učinil potřebám svým a své 
rodiny, stačovala k tomu síla a obratnost rukou a nohou, síla celého těla. Z většího 
dílu příroda sama pod příznivými pásmy nebes poskytovala mu v rostlinstvu žádoucí 
potravy a nápoje, ba i lahůdek rozličných, dokud sám nerozmnožil a nezostřil potřeb 
svých, Lesní houští podávalo ochranu před slunečním vedrem, potok vodu k ukojení 
žízně a pro ochlad a zčištění těla; někdy i jeskyň použil k svému obydlí, anebo 
v hloubi země si vyhrabal ložisko své; za oděv sloužilo listí a vlákna rostlin, peří 
plactva, kůže zvířecí. V dalším rozvinu polřeb svých, nebo přinucen přírodou nepří- 
znivou, jíž odolati nestačily výrobky sil vlastního těla, upotřebil různé prostředky, jaké 
mu ukazovala a předkládala příroda, Použilť tyček co pák ke zdvihání břemen, ostnů 
a trnů k šití oděvu, ke zkolení zvěře, ostrých tvrdých kamenů k řezání a sekání -dřev, 
k lámání skal a k otesání kamení měkčího. Jednalo se o zřízení bydlišť onačejších, 
stálejších, bezpečnějších. Byloť třeba pomoci soudruhů, ano i síly hovad obráceno ku 
pracím, kde síla lidská nepostačovala. Takové práce, silami cizími zprostředkované, 
žádaly spojenou vůli soudruhů, která vycházela ze stejných pudů a potřeb, a udržo- 
vána bývala budto přemáhajícím slovem, anebo násilnou kázní. Tak vidíme již při 
prvním kroku člověka k vyššímu vývinu vrozených vloh vzniknouti jakýsi způsob nad- 
vlády. Bylať ta první vláda jistě otcovská, patriarchální. Všech čeledínů stejná potřeba, 
nebo také stejný zápal, vzbuzený slovem a příkladem, pudila je ku práci, k namáhání, 
Později, když vzniknutím libovlády královské podmanění jsou národové, zotročen lid, 
pomocí bezčelných dělníků vystavěna sídla přepyšná panovníků, chrámy bohův ohromné 
velikosti, pomníky, pyramidy, založena měsla sídelní, jichž pozůstatky, pokud je časův 
proud nezachválil, dosaváde podivením naplňují každého diváka. Tak zbudovány pyra- 
midy a chrámy egyplské, město Babylon s královským svým palácem a visutými zahra- 
dami Semiramidy, přeskvostlné město Persepolis, podzemní, v, skalách vytesané chrámy 
božišť indických, ano podobná, ač mnohem pozdnější díla amerických Aztekův a Inkův. 


Takovýmito výtvory dal řía jevo duch lidský svou touhu po zobrazení vysokých 
ideí božství, nesmrtelnosti duše, slávy a velikosti královské, jednotu volí národních 
představující, pomníky, běhu a návalu časů vzdorujícími, ukázal svou mocnost naproti 
mocí přírody, jakoby ji přestihnouti chtěl. Později u svobodomyslných, krasocitných 
národů řeckých a italských vznikají ty samé snahy zobrazení vyšších myšlének, však 


MMX 


jako na jeho krásu a vznešenost, aby zářilo nejvnitřnějším duchem přírody lidské, 


5 


aby na jevo přišlo, tělesně se vytvořilo božství ukryté v útrobách člověka. Tak podle 
-obrazu jeho, obrazu to božství svrchovaného, utvoření zas bohové grajšlí, ač převrá- 
ceným, nicméně však milekrásným spůsobem. Na soukromné budovy v prvnějších 
časech ještě málo vynaloženo píle a práce; zdá se, že tenkrát idey pohybovaly více 
massami lidu, nesestoupivše až do jednotlivých osob, jakož jest to charakter časů ny- 
nějších, kde vzdělanost a ouplné vyvinutí vloh individuálních vidí se býli nejvyšším 
účelem snah a úsilí jednotlivce i společenstva. 

Jak od rukou holých přešel člověk k nástrojům, od ovládnutí vlastního těla ku 
přemáhání sil přírodních, z obvodu úzkého v osobnosti své k šíření se po předmětenstvu 
vždy rozsáhlejším: tak se též rovnou měrou množily jeho prostředky ku podmanění 
sobě přírody. Nástroje, jichž na počátku jen jednotlivci užívali, složily se důvlipem 
lidským v mnohotvarné stroje a mašiny, jež toliko řídí a Spravuje člověk svým dohle- 
dem, ušetřiv namáhání vlastní síly tělesné, Tak se později spůsobí dílo malým počtem 
dělníků, k čemuž dříve na 'tisíce lidí potřebí bylo. Co tím ušetříno síly tělesné, 
získáno jest k bavení sil duševních, čímž uvolněná mysl obrátí se tím pilněji na vypá- 
trání přírody, na světlejší porozumění jejím zákonům a silám, na vydatnější upotřebení 
jich k ovládnutí té samé přírody, jenž zpočátku z jeho nedorozumění, jeho vlastní 
vinou, zdála sé mu býti nepřátelskou, vzdornou, nyní pak povolna jeho příkazům 
ochotně a co nejsprávněji vykonává práce jí uložené. První mašiny, jichž použil 
člověk, byly takořka dar samé přírody. Mohutný býk pomáhal mu zorávati role jeho, 
na hřbetě rychlonohého koně překonával cesty daleké, roviny nedohledné, anebo jeho 
pomocí převážel břímě skal k budovišlím, rozvážel tovary, bohatství vlastí svých, 
k cizím národům, a přivážel nové pro potřeby vlastní. Měkkochodý, střídmý, povolný 
velbloud, tato loď moře pustinného, naskytal se mu, aby přenášel jezdce i s závazadly 
pustinami, jinak člověku nepřístupnými. I té spousty zvířecí, slona, použil k podobným 
záměrům obyvatel Gangy a Indu. Lovec polodivý, nemaje dosti na vysílání šípů po 
plachém ptactvu, upoutal sokola i naučil jej lovili po vzduchu k zisku svému. Psa, 
jenž jako poslanec přírody k němu se přitulil, mnohonásobných služeb naučil, jež 
vykonává pánu svému, čímž pokoleními ne bez příspěvu člověka jako utvořeny zvláštní 
odrůdy rodu psího. Tenť střeže brav před outoky divých šelem, a udržuje žádoucí 
-pořádek v sládech; onen, s lovcem sdružen, šlakuje pilně stopy zvěře, vyzrazuje pří- 
tomnost její, honí utíkající, vyhledává i přináší usmrcenou, ano i do vody ponořuje se pro 
úsluhu pána; tamť Sibiřana veze rychlá jeho spřež nivami sněhem pokrytými. Takt 
a jinými ještě spůsoby použil člověk za stroj prací svých sil živočišních. Jen bohužel, 
že se neostýchá používati i těla lidského jako pouze hmotné, bezdušné síly, jako 
hroudy převalující hroudu jinou, jako klínu rozštěpujícího, co mu v cestě vázne. Mír- 
nějším spůsobem používá sil lidských tělesných v rukodílnách, ač i tam jen aby zastá- 
valy místo mašiny složenější, které nezřídka vynalezením mašiny prostohmolné, někdy 
i správněji zastoupeno bývá, 

Popatřme však ještě blíže k těm silám přírody, jichž dosavad člověk použil 
k úsluze své. Jsouť z většího dílu elementární, totiž pocházející od mocí živelních, 
jimž vyznačil jisty směr, jež rozmanitě spojil a protipostavil a jako nadal myšlén- 
kami vlastními k vykonávání oučelů svých. Jest tu předně oheň, jenž s počátku 
třením se vydobývá, později také jinými chemickými a dynamickými způsoby. Ohně 
a lepla použil seveřan k ohřání těla v zimním počasí, ke zmírnění potravy surové, zví- 


6 


řecí nebo rostlinné, k osvětlení za času nočního, k rychlému upálení stromů a lesů, 
k vyplenění bujného travstva, aby získal půdy úrodné k dalšímu vzdělávání, což by 
jinými prostředky tak snadně nedovedl. Ohněm rozpouští rudy a vydobývá kovy ku 
potřebám mnohonásobným: zlato a stříbro pro ozdobu a přepych královský, pro okrasu 
a oslavu chrámů bohův, posvátných nádob chrámových, k vybvoření podobizen božišť, 
pro lesk říz a rouch kněžských, k ražení peněz a k jiným potřebám; měď pro potřeby 
sprostějšího domácího živola, s počátku také k zhotovení zbraně, an železo těžko roz- 
pustitelné později teprv k podobným účelům upotřebeno býti mohlo. Ohněm peče ná- 
doby a jiné stvůrky hlíněné, rozpouští křemen, slévá sklo a zhotovuje překrásná a pře- 
užitečná díla z látky této blahodárné. 

Voda jest živel životní, větší část našeho těla z vody složena jest, bez vody, 
bez nápoje nelze v živolu trvati; voda ale také jako zevnitřní síla přírodní vypomáhá 
rozličným potřebám lidským. Voda přenáší na lehkém dřevu ku břehu protějšímu. 
To dalo příčinu k zhotovení člunu, lodi, aby přeplovala daleké hladiny mořské, dalo 
původ k odkrytí nových dílů světa, k zrůstu obchodu posvětného. Voda, bydliště roz- 
manitých životních tvorů, poskytuje ryby pro potravu, ano celí národové poříční, pomorští 
uživují se jedině lím, co jim moře neb řeka podává. I naučil se člověk zvláště použíti 
vod ku pěstění, k rozplemenění ryb, potravy lahodící. Rozvedeno vody rýhami po 
lukách, rolich a zahradách, k napájení rostlin užitečných. Tak Eufrat a Tigris, za časů 
starodávních podmaněny potřebám lidským, utvořily ráje z pustin Sinearských, které 
však hned zase navrátily se v předešlý stav, jak mile opěka člověka přestala vládnouti 
mocí volné přírody. 

Hle tam Nil, na pomezí puslin afrických, pouhým namáháním lidstva již mnehá 
tisíciletí udrzuje se v uzdě, a přičiněním obyvatelstva nucen jest co rok uložiti urvanou 
s hor prsť proudem uchlácholeným na místa plodonosná. Jest to onen Proteus báječný, 
který, jakkoliv mění se na všelijaké hrozné potvory, neodolá konečně neustupné mysli 
hrdinské, a vrátí se k podobě první, příznivé, lidumilé, aby věstil člověku blaho. Po- 
hybů též vod použito k hnání strojů rozličných, mlýnů, stup, papíren a jiných mašin pro 
rozličné výrobky. Za našich časů pak sloučením ohně s vodou vznikly parní stroje, 
jichž oučinek přesahuje všecko, co dosaváde hmotné síly dokázaly, a které poznenáhla 
vstupují na místo všech hmotných, menších i větších sil, jenž dosaváde konaly práce 
lidské. Parní vozy již zaujaly místo koňů, které vozily pocestné, rozvážely tovary, pře- 
pravovály břemena rozličná, a konají.to vše s rychlostí a silou bez porovnání valnější. 
Parní lodě plovou bez přestání směrem naznačeným navzdor větrům a proudům, ano 
i tišinám mořským s rychlostí nevídanou, an lodě obyčejné závisí ode všech těchto 
okolností, jimž jen uměním a značnou zkušeností vyhověti možná. Celé fabriky tkací, 
řezací, mlecí, kovací atd., jediným parním strojem pohybovány, vykonávají často práce, 
jimž jindy v stejném čase ani na tisíce rukou lidských nepostačovalo, i můžeme se na- 
díti, že, dokud jiná ještě mocnější a ohebnější síla vynalezena nebude, i nejpodrobněj- 
ším pracím malými příručními parostroji vyhověno bude. 

Vzduchu používá po celé živobytí všechno živočišstvo i rostlinstvo, zvláště dý- 
chadly všeho druhu, jeho kyslík oživuje krev a udržuje celé nervstvo v čilosti životu 
příslušné, aniž málo minut přežíli možná, abychom vzduchu neužívali. V tom ohledu 
jsme docela dáni do rukou přírody, aniž tu řeč býti může o vládnutí nad ní, leda ne- 
gativně, zatajením dechu, což až i k smrti vésti může. Jsouť příklady potapěců, jenž 


lé 


něco málo minut pod vodou vydrželi; co výše sáhá, považujme za báječné. Jiným spů- 
sobem si pomáhá člověk u potápění rozličnými druhy ponorních zvonů anebo trubicemi 
vedenými nad vodu. Síly vzduchu jsou dílem mechanické, dílem dynamické, dílem 
chemické; o prostoživotních jeho silách nevíme. 

Mechanických sil vzduchu užíváno od dávna při plavbě natahováním plachet, aby 
se větrem zduly a pudily loď dle žádaného směru. Větrů také užito záhy ku pobybo- 
vání lopatek mlejnů větrných. Vzduch rozehřátý slouží k vyzdvižení mongolfiery, jinak 
povětrní míče vyhánějí se vzhůru prostředkem plynu vodíku. Vzduchu užíváme k na- 
dmutí měchu u výhně v slévárnách, nebo ku prování trubic varhanních, když zvuky vy- 
dávati mají. Nejšlechetnější a nejduševnější použití vzduchu jest u zpěvu a u mluvy 
lidské. Ve vědách, ve fysice a nauce o povětrnosti, veliké poučení a výhody podává 
barometr, ukazující stavy tlaku oboru vzdušného, čímž chod povětrnosti pozorujeme, 
výšky hor, ano i vliv měsíce na vzdušný obor poznáváme. Také elektřina vlastní ve 
vzduchu se vyvádí, původ bývajíc hrozných výjevů blesku a hromu. Tu jsme však také 
do vlastní moci dostali, dílem co mašinu električnou , dílem užíváním hromosvodů. Co 
se týče chemického působení vzduchu, známo, že jeho kyslík slouží za potravu všem 
ohňům přirozeným i umělým, jenž buď doutnají nebo plamenem hoří, kdekoliv u vnitřku 
země nebo na povrchu jejím. Nesčíslné jsou účinky vzduchu na sloučeniny chemické 
a jich proměny v celé říši nerostů, rostlinstva i živočišstva, Jak jich člověk mnohoná- 
sobně použil v řemeslech a uměních, to na každé stránce vysvědčuje nauka o lučbě. 

Přikročíme k silám pouhým, pohybovacím, naskytujícím se nám na povrchu země; 
jest to tíže, rozmach, magnetina, galvanina. Tíží upoutala příroda tělo naše k země- 
kouli, aby nás vodila prostorem hvězdným okolo slunce, okolo něhož touže tíží obíhá 
země a obracuje tvář svou k záři sluneční. Mluvili jsme nahoře o tom, kterak vztý- 
čením těla a chůzí přímou člověk tíži odolati umí. Však hleďme dále, jak se naučil 
její zákony znáti a je k vykonávání svých záměrů spravovati. Kácí stromy,. láme skály 
na výšinách a po nakloněné ploše valí je do údolí k dalšímu spracování ; těžké kameny 
skládá a hromadí, aby vespolným tlakem udrženy tvořily pevné zdi, klenby, valy, mo- 
hyly; otesávaje stromy na trámy staví sruby pro obydlí, vozy a saně na povoz, jímž 
by po rovinách břemena rozvážel. Naučil se záhy znáti oučin páky, váhy, kola, spo- 
lupůsobení kol mnohých k vystavění rozličných strojů hýbacích, kdež všude oučinkuje 
tíže buď pádem, buď tokem, buď rozmachem. Tak vzrostlo strojnictvo až na zhotovování 
přepodivných, mathematickou úpravností nadaných, malých i velikých strojů, měřidel, váh, 
hodin, mašin fabričních, všelikých automatů, jenž jsou k posluze vědám, k zábavě 
a užitku života pospolitého. Také se použilo vlastnosti hmotné látky, spojenosti, pruž= 
nosti, tvrdosti, tekutosti, těkavosti, aby v rovnováze slály s tíží anebo dávaly bez pře- 
stání popud k dalšímu pohybování. Že pak drsnatost ploch a jejich tření vadí nejvíce 
volným rychlým pohybům, zleštil člověk povrchy látek tvrdých anebo potřel tukem 
a mazem. Jakou důležitost do sebe má to zdánlivě nepatrné tření, nejzjevnějším dů- 
kazem jsou naše železnice. S počálku byla jen tíže známa, a snad i pružnost, rozmach ; 
o jiných pohybovacích mocích ledva tušení bylo. Magnet však, již dávno co neznačný, 
slabounký host známý, konečně se hodil k tomu, aby stále na sever ukazujíc prováděl 
lodě po moří ; v podobě podkovy a umělým natíráním znal také nésti tíže třeba i mnoho- 
Jiberní. To však nevábilo pozornost praktikův, ponecháno učeným zkouškám fysikálním, 

= anebo kratochvílným kouskům toulavých kejklířů, až za našich časů Oerstedtem a Fa- 


8 


radaym odkryta jednota proudu galvaničného a magneličného, tak že oním ten, tím onen 
až ke vzniku sil ohromných mechanických vyváděti se může. Ačkoliv dosavádní zkoušky, 
v Rusích, Anglicku a jiných zemích podniknuté, neokázaly ještě upokojujících výsledků, zvláště 
pro drahocennost materialů, nicméně nelze pochybovati, že po nedlouhém čase nastane 
doba, kde i pomocí galvanomagnetních nástrojů, aspoň v užším obvodu, vládnouti bu- 
deme silami, zvláště pro drobnější, a však tím vážnější práce dostatečnými. Příklad toho 
nám již poskytuje, abych o jiných pomlčel, dalekopis nebo telegraf, jako nervními sa- 
mocilnými nitkami probíhající a protkávající půl vzdělaného světa, Možná, že i postupem 
času se objeví vnitřní příbuznost této galvanomagnetní síly sživotvornými silami, jako již 
jednotlivé výjevy a samo theoretické očekávání na to ukazují, a že pro život společen- 
ský a pro vědu vyplynou z toho výhody, o jakých dosaváde ani tušení nemáme. 

Také světlo jakož i teplo jsou u vnitřním spojení s touto galvanomagnetní a spolu 
i lučební silou, i užíváno jí, jak vůbec známo, od nedávna k vyvádění nejskvělejšího 
světla, jaké jen k slunečnímu rovnati se může, 

Však i bez ohledu na původ světlo samo, vůbec sluneční, co povšechný živel 
považováno, důmyslem člověka mmohonásobné neocenitelné užití podává. Nechtějíce 


“ mluvili o svělle denním, oživujícím celé tvorstvo, daru to slunce božího, které nám 


svílí k pracím našim a vodí nás po cestách našich zaměstnání; o světle lunním, které 
vyměřuje časy roku; o světlech hvězdných, nebeských, které nám otvírají zrak do ne- 
konečnosti všehomíra, obraťme se k považování spůsobů, jakých užil člověk, aby k vy- 
konávání svých vědeckých a společenských oučelů vlastnosti světla vynakládal. Nej- 
sprostější užilí světla jest osvětlení noci. Divocí národové toho arci nepotřebují, aniž 
toho potřeba tlak snažná v pásmech tropických; nutná však v pásmech středních za 
času zimního, když délka noci daleko přesahuje délku denní, zvláště u vyšším postupu 
vzdělanosti národní, kdežto práce umělecké, vědecké, obchodní a průmyslové, ano 
i zábavy vyšších stavů nemalou část nočních dob zajímají. Z jakých rozličných pramenů 
to světlo pochází, dosti známo, podotknu tu jen světla plynového, jehožto užitím k osvě- 
lení měst, privátních domů a místností fabričních nemálo přispěno k urychlení pokroků 
ve všech odvětvích průmyslu, k oblažení a k upohodlení života společenského. 

Jiné upotřebení světla jest více vědeckého spůsobu. Poznavše povahu jeho, po- 
měry jeho k látkám hmotným, k jich vlastnostem, formám vnitřním i zevnitřním, naučili 
jsme se je vésti směrem vyznačeným, spájeti a rozštěpovati je, odrážeti, jím točiti, je 
lámati, ohybovati, v protivy rozdvojovati, z čehož tolikero náuk optických povstalo. 
Vyzrazeny tímto nakládáním vlastnosti těles a látek přírodních, průzračnost, lomivost, 
dělivost, polarita, kteréžto známosti obráceny na další skoumání fysické, k zhotovování 
skel optických, hranolů, zrcadel, jimiž pak nám skrz mikroskopy otevřen hled do světa 
nekonečně malého, skrze teleskopy do světa nekonečně velikého. Ano světlem vni- 
káme i do vnitřností vlastního těla živoucího, zvláště do vlastního oka a toho, co 
z nervoviny mozečné s ním spojeno jest. Svědkem toho jsou výjevy subjektivní zraku 
našeho, o nichž na jiném místě v těchto listech obšírněji promluvíme. Světla konečně 
užívá hospodář u pěstění rostlin a zvířat, znaje jaký vplyv má slunce u veřejné přírodě 
na vzrůst, barvu a tvářnost všelikých živoků. 4 

Bavili jsme se dosaváde více přírodou povšechnou, elementární: přistupme též 
k považování přírody ústrojné, životvorné, ku které také náleží naše tělo, náš život. 
Životvorstvo ználi učí nás rostlinopis, zvěropis, pak i anatomie a fysiologie. Pozná- 


9 


váme živoky předně smysly svými zevnitř, pak vnikáme v jejich útroby, poznáváme 
jejich ústrojí, jejich zábyvy, a vznášíme se ku poznání zákonů životních, 

To však nejenom slouží vědě čisté, naprosto vzaté, nýbrž i k použití pro po- 
třeby života soukromného i společenského. Čerpajíť z těchlo vědomostí lékař, hospo- 
dář, vychovatel, a též i vládcové lidu a zákonodárci, poněvadž jejich působení založeno 
jest na přirozené povaze živočních předmětů jejich činnosti, I tady, ač na vyšším sta- 
novišti přírody oučinné, dospěl člověk pilným pozorováním a přičinlivostí k nemalému 
ovládnutí sil přírodních. Svědkem toho jest rostlinstvo, jenž, kde užilo opěky člověka, 
utvořilo se v role úrodné, v zahrady rajské. Plané stromoví zešlechtěno v stromy 
nesoucí ovoce rozmanitých krásných tvarů, libých chulí a zápachů ; sprostá kvítka 
v květiny skvostných barev a forem ladných, přepyšných; jiné byly vypěstovány pro 
rozličné potřeby životní, pro píci dobytku, pro pokrm a lahůdky člověku, pro léky, 
barvy, tkanivo a všeliké látky průmyslnické. 

O zvířatech, ježlo příroda člověku na pomoc stvořiti se zdála, již nahoře mlu- 
veno, také podolknuto, na jaké různé odrůdy soudružstvím člověka psí rod se rozštěpil. 
Budiž nám dovoleno, ještě něco o té věci zde předložili. Zajisté přede vším zasluhuje 
kůň bližšího povšimnutí. Není zvířete, které by tak úzce bylo spřáteleno s člověkem jako 
kůň, a zdá se to býti přízeň šlechetnější, nevycházející z citu bázně anebo z povahy 
otrocké. A jaké to srozumění, jaká poslušnost a učenlivost! Neberouce ohled na pří- 
klady jednotlivé, podivuhodné, hledme jen na to, jak se chová k svému pánu kůň co 
povozní, co jízdecký jaké vyvádí řádné pochody, plesy, běhy a skoky, řekl bys, že 
nemálo oučastňuje se v ctižádosti pána svého. 

Jiná domácí zvířata z rodu ovčího, kozího, volského, vepřového, skrovnými toliko 
silami duševnými nadaná, chová člověk toliko pro látku, jakouž mu srstí a vlnou, 
kůží, tukem a. masem poskytují; vzájemnosti duševní tu skoro žádné nestává. Jiná 
přidružila se o své ujmě k člověku ze soběckých pohnůtek a lichotí mu, i jsou od něho 
ráda trpěna, jako n. p. rod kočičí. Rod opičí slouží mu v krajích teplejších pro krato- 
chvíl domácí. Jiná chová na svobodě pro zábavu loveckou. S jinými zápasí o život 
© a smrt, a pěstí udatnou mysl, dokud je nevyplemenil, jakož to dosaváde bývá v krajinách 
pustých podrovníkových, u národů divokých a surových, a jakož to bylo za času Heraklea 
řeckého. Ptactvo, letem svým z větší části osvobozeno od nadvlády člověka, podlehlo 
jen tam, kde mu sil nepostačovalo k odletu, kamž náležejí různé druhy kuří a husí, 
Holub samochtě k člověku se přidružil, vrabec i bezděky se mu nabízí, vlašťovka na- 
chází u něho pohostinného pobytí. Dravé plactvo a jiné letouny pozůstavil též zábavě 
lovecké. Jen zpěváci u něho zdomácněli, i naučil je nápodobňovati hudbičky nástrojů 
svých hudebních. Papouškové, drozdi a jiní pláci čilých myslí naučili se štěbetati mlu- 
vou lidskou, a slouží tím domácí kratochvíli. 

Zeměplazi a obojživelníci stojí již vzdáleněji od člověka. Onť se bojí jedovatých, ma- 
lých i velkých, hadů a zubaté tlamy ostrovidů (krokodilů) ; bázeň z nich učinila božiska 
u národů afrických, indičtí hádači je zkrotili, aby jimi hráli na podivení lidu. Jiná hnus- 
noslí svou člověka odrážejí; jen skokan, rosnice a některé ještěrky nalezli u něho milost. 
Ještě dále jest odloučeno 'obyvatelstvo řek a moří, nečilostí svou i živlem. Jen pro potravu 
a lahůdky slouží maso rybí. Zde také podotknouti můžeme lovení všelikých kytů (vel- 
$ ryb), jichž piány a tuk, jako i sušené a nasolené ryby a jikra značný obchod obživují. 
-Čím dále sestupujeme v říši živočichů, tím větší odloučení od člověka. Ze hmyzu 


10 


jen ještě včelka zaujímá místo v domácím hospodářství, a láká k sobě milovníka pří- 
rody pořádkem svým společenským , hedbávník také rád se chová, dávaje vlákna na 
skvostný oděv; dotíravé mouchy a jiný škodný hmyz nenávidíme a ničíme. Mo- 
lýlové a brouci barvami a podobami vábí zvědavost děckou k chytání jich a schránění. 
Pavouků se hrozíme a moříme je. Rak jediný slouží ještě za potravu u národů vzdě- 
laných, pak také z měkkýšů někteří hlemejždi, lastury a plotice. Čím méně se jeví 
v živočišstvu život duševní, tím více nakládá s ním člověk jako s pouhou látkou rostlin- 
nou nebo nerostnou; čím však patrnější jsou duše výjevy, tím více práva podává spo- 
lutvorům svým, aby se zúčastnily života vyššího, duchovního. Dosáhnuv člověk poznání 
přírody, a naučiv se užívati jejich sil k svému užitku a blahobytu, obrátí je také 
k uchování svého zdraví, k uchránění sebe a svých spoluobčanů před návalem mocí 
škodlivých, k léčení chorob, k hojení pohrom tělesných, k zušlechtění těla, k vystavení 
pravidel životosprávních, ku prodloužení života; i musí konečně kultura, jenž s počátku 
se zdála odváděli od prostého přirozeného živobylí, konečně i sloužiti k jeho uchránění, 
sesilnění, tělesného i duševního zdokonalení. 

Považovali jsme dosaváde člověka v jeho postavení naproti přírodě povšechně 
živelní, pak naproti rostlinstvu a živočišstvu, jak jimi nakládá, je opanovává, jich ke svým 
potřebám užívá, jak jimi dosahuje oučelů svých rozumných. Sáháť pak mocnost přírody 
i v lidstvo samé, a boj onen o panství až dojeho nejvnitřnějšího bytu přenešen. V těle 
lidském základ všeho hmotného bytování, vývinu a přetvařování činí síla rostlinná, na 
léto založen jest život zvířecí, na tom pak teprv člověčí. Jest to pravidelný postup 
přírody. Ne jakoby tím jedině bytost člověka se utvořila; ona jest prostoduchovní, 
samostatna, onen postup jest jen spůsob, kterak se jeví ve světě hmotném. Tím ale 
zase v jednotlivém člověku prvotní ty protivy přírody a ducha se stýkají, a jedná se 
o to, která nad druhou nadvládu získati má. Toť jest ten boj mravní, zajímající život 
jednotlivce, čeledí, národů, celého lidstva, od pokolení k pokolení dobami časů v dějin- 
slvu se vyvinující, jehož výsledkem jest vzdělanost osobní a národní, ústrojnost, vzá- 
jemnost a šířící se všeobecnost duchovních poměrů po veškerém člověčenstvu. Předně 
krotí pěstění a domácí kázeň přirozenou surovost mládeže, cvik a učení vyvinuje její 
vrozené vlohy tělesné i duševní, obohacuje pamět, vzdělává ponětí a soudnost, krášlí 
obrazotvor, budí rozum a samovládu, až dospěje člověk na ten stupeň vzdělanosti, jaký 
dovoluje stav duševního vyvinutí současného člověčenstva. Arciť že se to nedaří 
stejně u každého jednotlivce, ano i většina se nedopídí cíle žádoucího. Jsouf povahy, 
v nichž převládá látkovitost, nečilost rostlinná, takovíto lidé žádají vlády vnější, chovají 
se trpně, podlehají cizí vůli. Jsou zas jiné povahy, v nichž zvířectvo surové panuje, 
jenžto pudy svými často proti oučelům rozumu se opírá; toť třeba přísnými pravidly, 
ano i násilím v kázni udržovali. Jest konečně třída, ač málo četná, duchů vyšších, jimž 
přísluší vláda nad ostatními. Tímto vrozeným rozdílem povstal hlavně i rozdil stavů 
společenských, jaký se od dávnověkosti vyvinul v Egyptě a u národů indických, ano též 
u Řeků a Římanů, ač v mírnějším spůsobu, pak i u národu germanského a slovanského 
plemene, ano který se ukazuje u každé jakékoliv společnosti. Tyto rozdíly stanoví 
hlavní základ organického rozčlenění i spojení každého tělesa společenského. Jako 
v těle zvířecím poznáváme vládnoucí mozek a pak částky vykonné: čidla a hýbadla, 

- částky živné: střeva, žilstvo a žlázy, a tu k životění tvora oučinkující jednotu nazý- 
váme ústrojím, organismem, — tak se ukazuje něco podobného, ač jinorodného, v kaž- 


i 


11 


dém soustředení lidských sil, vloh, toužení a tušení k celku, jehož hlavní účel jest na 
jevo dání toho, co v ideách rozumu uloženo. Neníť to liché porovnání mezi výjevy 
přírody hmotné i duševní. Vycházejíť obě z jednoho věčného pramene, pročež i jakási 
spoluběžnost (parallelismus) a souměrnost jim přísluší. — Takovým rozčlánkováním 
v lidstvu panují vyšší stavové nad nižšími, vzdělaní národové nad nevzdělanými, suro- 
vými, divokými. Prostředky toho panování jsou vojny a výboje, zřizování nových vlád, 
rozšiřování vyššího náboženství, uvádění šlechetnějších mravů a obyčejů, vzdělanějších 
jazyků, rušení dřívějšího a uvádění nového kultu (bohoslužby), škol nižších pro lid sprostý, 
vyšších pro vyšší stavy, zakládání vědeckých a uměleckých ústavů, osvobození všech sil 
duševních, čistolidských, upoutání a uladění sil tělesných, zvířecích. Takť se stává člo- 
věk i celé lidstvo vládcem a pánem vlastní přírody v nekonečném pokračování ke vždy 
vyššímu vyvinulí rozumu, duchovní své bylnosti.  Střežiž se však lidstvo! překráčeti meze 
Bohem tobě ustanovené; netouži se dívati do světla jinými smysly, ponímati jej jiným 
umem, nežli tobě byly přistvořeny; nechtěj sáhati do něho jinými mocmi, nežli tobě 
vlastními, anebo vypůjčenými od přírody této pozemské, Bohem tobě svěřené. Zhroziž 
se každého navrácení, ano i zblížení se k starému pohanství. Věz, že šílenost tvá 
i celých pokolení byla by následkem takové drzosti. 


JE Z000, Ut Bu Cz 
Dle Tschudiho *). 


Stojí-li myslivec časně zrána v-podzimku v horských hvozdech na čekání, aby 
telřívka nebo tetřeva se dopídil, a chystá-li se v největší tichosti k ráně, slává se ne- 
zřídka, že něco v suchém listí vedle něho zašustí a pádným krokem i spolu utajeným 
chrochtem neladné, šedivé, k nevelikému vepři podobné zvíře z huštiny se prolomí. 
Jest to jezovec, který se vrací z nočních vycházek a tak nejpříhodněji do rány přichází. 
Nejmenší šramot myslivce urychlí ale jeho kroky tak, že v pařezním dříví zmizí, dříve 
nežli myslivec spustiti může. Dostíhne-li svého doupěte, pak nepomáhá ručnice již 
pranic. Až do tmavé noci neobjeví se opatrné a nedůvěřivé zvíře před doupětem. 

Málokdy vychází u nás lovec úmyslně na honbu jezovčí, dílem že jest obtížná, 
dílem proto, že zvíře není dosli hojné **) a polovina jeho doupat buď prázdná nebo 
liškami a jinou sprostou zvěří obývána se nalezá. Někdy se chytají jezovci do tenat 
nebo do želez, nejčastěji ale jezovčími psy, chytrými to zvířaty, které pro své krátké 
nohy a ostré zuby přede všemi k takovému honění se hodí. 

Y každém spůsobu jest jezovec dosti vydatnou kořistí. Kůže jest velmi pevná 
a nepropouští vodu, maso podobné k vepřovému má sice příchuť zemnatou, ale dá-li 
se do tekuté vody, obdrží též dobrou chuť a může sloužiti co výborná pečeně; sádlo, 
kleré v podzimku na tři prsty tlustě na zádech leží (asi 5—10 liber), zaplatí se dobře 
v lékarnách ; tuhé chlupy slouží k dělání štětců a kartáčů. 

Toto podivné, asi 2'/, stř. dlouhé, na břiše černé a přes oko černým pruhem 
poznamenané zvíře zdržuje se nejraději na pokrají lesů, hde na blízku úrodné pole 


*) Das Thierleben der Alpenwelt. Leipzig 1853. 
*i) U más zdržuje se zyláště v odnožích Šumavy u Vltavy a Votavy, Vloni dostal se jeden po vodě 
až na Smichov u Prahy, kdežto od mlynářských chycen byl. 


12 


a sady se rozkládají. Se svými silnými zahnutými drápy vyhrabuje si na výslunní straně 
kopců pohodlné doupě, jež měkkým mechem a listím vycpe a čtyrmi až do osmi vý- 
chody a průdušnými komíny opatří. i 

Zde žije dle spůsobu své tupé, studené, lenivé, plaché a mrzuté povahy samo- 
jediný. Samice, která v lednu 3—5 slepých mláďat rodí, má své zvláštní doupě v sou- 
sedství, Obyčejně se živí rostlinnou potravou: kořínky, ovocem, houbami, brambory, 
řípou, žaludy, bukvicemi, jahodami, žere ale také velmi rád chmyz, brouky a kobylky, 
myši a žížaly, hady, hlemejždě, slepýše, vejce ja pláky. Jedovaté hady, jejichž uštknutí 
docela nic mu neškodí, žere s velikou oblibou. V podzimku zachází také do vinic 
a utrhuje celé ratolesti obtížené vinnými hrozny, těž do -polí kukuřicových chodí na 
pastvu a zpustoší za několik hodin veliký kus pole. 

V zimě spí jezovec jako medvěd, neztuhne totiž a často se probouzí. Leží pak 
zaločen ve svém loži, maje hlavu mezi zadními nohami. Není ale pravda, že by se 
živil tekutinou, která se vylučuje z vaku u řiti. V té době se laké často jezovci vy- 
kopávají a zabíjejí, což ale jest příliš surové a škodlivé, an řádnou honbou přebývající 
počet jezovců bez toho se zničí, takovýmto počínáním ale zvěř tato docela by se vy- 
hladiti mohla. Jak jsme z potravy jezovce viděli, může se ale spíše k užitečným, nežli 
ke škodlivým zvířatům počítati. 
ry Jakožto svého úhlavního nepřítele považuje jezovec lišku, která jej přečasto 
z pokojného pohodlí vyburcuje, a sice tím, že mu smrduté lejno do trouby doupěte 
pustí. Jezovec jest pedantický přítel čistoty a raději opouští „své pohodlné a hezké 
lože docela, nežli by smrad lejna taškářské lišky před nosem trpěl. Chrochtaje opoušlí 
doupě a chrochtaje hrabe si nové, kdežto liška se svou rodinou pohodlně do teplého 
hnízda se stěhuje. : 

Z jara se mohou snadno mladí jezovci vyhrabati, vychovati a zkrotiti. Ale 
nikdy se nedočkáme mnoho cti a radosti na těchto vychovancích, poněvadž neproměnně 
zůstávají věrní své vepřové, nespolečenské povaze. Jakožto pravá noční zvířata přivy= 
kají jenom velmi nesnadno k jakési činnosti ve dne. Staří chyceni zůstanou nepohnutě 
celý den ležeti při všem bilí a kopání, a kdyby se jim i nejmilejší jejich lahůdky 
(sladké ovoce) podávaly, nehnou se; nanejvýše jenom zlostně zavrčí a zafučí. Teprva 
na večer obdrží větší živost a zůstanou čilí po celou noc. Vodu milují velice, a když 
po několik dní žízniti musili, pak se prý do smrti dopijejí. Při tom pohybují své sanice 
poněkud tak, jako prase. Svými zuby kousají velmi silně. Ničemu se nedají přiučili, 
docela jsou neschopní a stojí na nízkém stupni duševního života. Vlohy jejich jeví se 
jedině v zřízení pohodlných průdušných a čistotných doupat, na jejichž vyvedení více 
pilnosti a péče vynakládají, nežli kteříkoliv jiní dravci, jmenovitě medvědovití, ku kte- 
rýmž se také jezovci počítají. 

Tak zaujímají v řadě rozličných zvířecích povah, jako skoro každé zvíře, zvláštní 
své místo, ješto se jak od prasete, tak i od sviště, s nimiž oběma jistou podobnost 
mají, určilě rozeznávají. 

Úzce obmezené vlohy jejich neposkytují jim veliké mmožství prostředků k do- 
sažení potravy, a podaří-li se jim, chytili myš, stane se to jistě spíše následkem trpěli- 
vosti, nežli rychlé lsti. S vlohami k hrabání pohodlných doupat stojí v stejném poměru 
liné soběctví jejich, pro které ani se samicí totéž lože sdíleli nechtějí. Bázlivost, pro 

kterouž se často svého vlastního stínu lekají, jest přiměřena jejich hlouposti. Mladý, 


13 


v horách překvapený jezovec nepomyslil ani na útěk, nýbrž položil se plosko na zem, 
jakoby byl ukryt, zuřivě se ale zakousl do hůlky, jížto byl drážděn. Také to, že je- 
zovec jest noční zvíře a na živém, čilém slunečním dnu takřka ničeho pohledávali 
nemá, že jest zvíře s tuhou srstí a tuhým živobylím, jest význačné pro tuto nanejvýše 
soběckou, hluboko stojící povahu. 


A nenalezá se též, jako pro každou zvířecí osobnost v oboru lidských povah, 
pro jezovce dokonalé podobenství? I mmoho jest jezovců mezi lidmi. Ostatně nebojí 
se jezovec ani tak světla, jako spíše lidí, a zdržuje se proto po celý den v doupěčli 
svém, poněvadž tam pokojně čas svůj prodlíti může. Myslivec jistý, kterému se poště- 
slilo, jezovce svobodného dlouho pozorovati, sděluje v tom ohledu všelicos , čím se 
starší domnění vyvracuje. Několikráte navštívil jezovčí doupě , které u pokrají rokle 
se nalezalo, s protější stráně ale dobře se pozorovati mohlo. Při dobrém větru přikradl 
se myslivec s protější strany do blízkosti doupěte a pozoroval brzo slarého jezovce, 
který mrzul a jako ve své vlastní zdlouhavosti pohřízen před troubou seděl, ostatně 
ale předce rád ve sluneční záři hřáli se zdál. Toť nebyla náhoda, neboť kdykoliv my- 
slivec ve dne doupě pozoroval, viděl jezovce na slunci leželi. V blahobytu a lenošení 
prožil svůj čas. Brzo seděl a díval se vážně kolem sebe, pozoroval zevrubně. jednotlivé 
předměty a přešlapoval si konečně na spůsob medvědů na předních nohách. Tuto po- 
hodlnost jeho přetrhly mu ale najednou krvelační cizopasníci v srsti, kteréž i hned 
zlostně drápem a zubem trestal. Konečně upokojen výsledkem toho trestu natahoval 
se v poloze co možná nejpohodlnější na slunci, ohřívaje si brzo široký hřbet, brzo 
dobře vykrmené břicho. Ale dlouho netrvalo toto vyražení, s dlouhou chvílí přišlo mu 
snad také něco do nosu. Vyzdvihl nos, čuchal po všech stranách, ale nemohl nic vy- 
slídili; a však opatrnost nezdála se mu býti zbytečná, i vrálil se zase do doupěte. Jindy 
zase vyhříval se před troubou, zaběhl si pak pro rozmanitost také jednou dolů do ou- 
dolí a na místě hodně vzdáleném se uhostil, aby si vyprázdnil tělo pro příští pokrm, 
ba vrátil se ještě jednou a přehrabal svůj trus, aby se jím nižádným spůsobem nepro- 
zradil. Na zpáteční cestě vzal si více času, zaslavoval se zde onde, a když slíny 
slromů se prodlužovaly, táhl pomálu domů, bezpochyby aby se před noční výpravou 
ještě hodně vyspal. 

Sotva bude v celém živočišstvu jiného zvířete, které by tak samo sebou spoko- 
jené, soběcké, nedůvěřivé a hypochondrické bylo, jako jezovec. Stopa jeho pozná se 
podle PERRY © šlepějí, dlouhých drápů a krátkých kroků; ja BŘ „pozyhiném běhu jest stopa 
taková ::::, při rychlém útěku ale taková .::..''.. 


U nás v Čechách, jakož i v sousedních zemích není čá na jezovce silná, po- 
něvadž zvěř tato v poměru k jiné jest dosti vzácná a myslivci si jí nehájí, nýbrž jakožto 
škodlivou ji pronásledují. Z jara a v letě vychází jezovec, teprva když se hodně setmělo, 
na pastvu j v podzimku, když je hodně tučný, malokdy před půlnocí. Jestli ale ve -dne 
pes nebo myslivec doupě jeho vyslídil, zůstávái dva neb tři dni tiše doma, Jezovec, když 
v noci vyjde, může se psemi vyslídili a chopili, a při světle ochráněné lucerny jezovčími 
vidlicemi napíchnouli, nebo se může časně zrána mna čekání před troubou střelili, nebo 
do pylle v troubě zavěšeného vehnati a chytiti, když ode psů pronásledován do lože 
běží. Nejjistěji ale honí se malými, ostrozubými psy, kteří jej do slepých trub v doupěti 
zaženou, kdežto více utéci nemůže. Pak se doupě prokopá, a vrčivý jezovec se vytáhne 


14 


jezovčími kleštěmi nébo hákem a zabije se. Často se ale stává, že pronásledovaný jezo- 
vec troubu za sebou zemí zacpe, tak že se psi na něj dostali nemohou. Leží-li doupě 
pod tvrdým kamením a nemůže-li se prokopati, nalíčí se s prospěchem železa, do nichž 
se jezovec při východu chytí. Bez těchto nástrah zastihne myslivec jezovce jenom 
šťastnou náhodou. 


Světlopis 
Od J. Baldy. 

Známa jest půvabná selanka o jakémsi milujicím jinochu, který mnevěda, co by 
dívce své na památku věnoval, v zrcadle se zhlídnul a zrcadlo to milence zanechal, 
poněvadž myslil, že obraz jeho tam zůstal. Ve věku našem přestala však talo selanka 
býti báchorkou, světlopis — jeden z nejkrásnějších vynálezů našeho stolelí — uvedl 
ji v skutečnost, tak že člověk nezkušený žasne, vida v okamžiku povstali obraz s nevy- 
rovnanou dokonalostí, jakoby umělec nadzemský štětcem neviditelným jej byl vykouzlil. 

Ode dávna bylo vůbec známo, že látky barvy živé, k. p. červené šátky, na 
slunci obyčejně vyblednou; věc talo zdála se býli malichernou a nikdo se po příčině 
její neohlížel. Teprv roku 1773 pozoroval S cheele, že paprsky sluneční mimo osvě- 
cování a zahřívání též lučebně působiti mohou — že mnohé sloučeniny lučebné roz- 
kládají a tudy i mnohé barvy látek ruší. Že je v skutku světlo, a ne teplo paprsků 
slunečních příčinou léto proměny, to dokázal Scheele tím , že položil papír stříbrem 
solíkovým napuštěný jednou do obyčejného světla a podruhé pod černé sklo, které 
žádného světla nepropoušlělo. V světle obyčejném se papír brzy proměnil, totiž 
zčernal; pod černým sklem však zůstal bez proměny, ačkoliv se sklo znamenitě za- 
hřálo. Po Scheelovi zanášeli se jiní přírodozpylcové límlo vábivým předmětem, čímž 
se velmi mnoho rozmanilých látek seznalo, které se na světle slunečním proměňují. 
Nejskvělejší výsledek ale jdosažen byl u solí stříbrových; tyto se svěllem velmi 
lehce a rychle rozkládají, kdežto proměna jiných látek teprv po delším čase pa- 
trna bývá. 

Veškeré výjevy lyto byly tak zajímavé, že mnozí hned v prvních dobách již na 
to myslili, kterak by jich prakticky upotřebili; doufalo se totiž, když se deska jakási látkou 
na světle proměnlivou (k. p. solí stříbrnou) polře, a olvorem nějakým světlo na ni jen 
částečně padne — že se jen ony částky na desce promění, na které světlo padlo, vše 
ostatní ale že zůstane nezměněno. Tomu jest v skutku tak, a mužové jako Wedg- 
wood, Davy, Wollaston a Charles neustále zkoušeli, jakby se asi spůsobem tímto 
výkresy padělati, aneb v temnici (camera obscura) hnedle bez kreslení nové obrazy 
získati daly. Dala-li se do zadu temnice místo mdlého skla deska solí stříbrovou 
potřená, tuť ovšem povstal a zůstal na ní obraz předmětu před temnici postaveného; ale 
jak mile se deska z temnice vytáhla, počínal obraz méně jasným býti, až docela zmizel. 
Neb když světlo pak na celou desku padalo, musely se i částky nezměněné proměnili, 
a nikdo neznal prostředku, jímž by se dal obraz na desce po delší čas upevnili. 
Po nesčíslných pokusech pochybovalo se vůbec -o tom, že by se obrazy, spůsobem tímto 
na deskách v temnici povstalé, na vždy udrželi daly, a Davy i Wedgwood měli tu věc 
docela za nemožnou. Výrok jejich plalil co zákon vědecký, a nikdo si netroufal, znova 
se o tu věc pokusili. 


15 


Tu se najednou ku konci roku 1838 rozšířila po Evropě zpráva, že se ve Fran- 
couzsku podařilo, obrazy tyto v skutku na deskách ustáliti. A kdo byli ti, jimž se ne- 
ocenitelné dílo toto podařilo? Ne učenci, neb ti měli tu věc za nemožnou. Josef 
Nicephor Niepce byl první, jemuž se poštěslilo, ustáliti obrazy světlem na deskách 
v temnici povstaléj a Louis Mandě Daguerre znamenitě zdokonalil výsledky 
Niepcovy. 

Josef Niepce žil se svou rodinou v tiché samotnosti na březích Saony, a jak- 
koliv nebyl žádný učenec, věnoval předce veškerý svůj čas vědeckému badání; bratr 
jeho měl znamenité vědomosti v mechanickém umění, a býval mu při mnohém skou- 
mání nápomocným, Na počátku tohoto stolelí zanášeli se oba tím, zdali by se ne- 
daly stroje hnáti lépe zahřátým vzduchem, nežli párou. Zavedení však kamenotisku 
obrátilo činnost Niepce-ovu na jiné pole. Všude hledali kameny, které by se k tomu 
hodily, a poněvadž se jich málo nacházelo, napadlo Niepce-ovi, zdali by se nedalo 
k tomu cili místo litografického vápna použili uhlazené kovové desky. A při této práci 
to právě bylo, kde si usmyslil, na takových deskách pouze činností světla obrazy kre- 
sliti.  Tenkráte ani nevěděl, do čeho se pouští; pokusy, které již před ním Davy 
a Wedgwood učinili; byly mu docela neznámé ; tak i výrok učenců o věci této. Ne- 


„vědomost tato byla však jemu i nám k užitku; neboť kdyby byl slav věcí znal, byl by 


se napřed myšlénky své zhrozil, a my bychom snad posaváde o světlopisu ničeho nevěděli. 
První světlopisné pokusy Niepcovy staly se již roku 1813.. V tehdejších do- 

bách hrnula se vojska se všech stran k hranicím francouzským, ale Niepce nevšímal 
si hrubě ohromných událostí těchto, a hleděl si svých prací; kovová deska a obraz na 
ní měly pro něho. více zajímavosti, nežli osud národu a pád vlasti. Pouštěje se do své 
práce držel se Niepce dvou zásad, totiž předně, že jakási černá pryskyřičná látka — 
asfalt — na světle dosti bystře zblednej a zadruhé, že soli stříbrové, ač bezbarvé, na 
slunci zčernají. S počátku počínal si takto.. Rytinu jakousi potřel na zadní straně 
fermeží, čímž se stala průzračnou ; pak ji přilepil předem mna desku cínovou asfaltem 
potaženou, a položil to na světlo. Papír bílý, jsa (ermeží průzračným učiněn, propou- 
štěl světlo k asfaltu, a tento vybledl — nikoliv ale černá místa rytiny — pod těmito 
zůstal asfalt nezměněný. — Ovšem byl tenlo oučinek až po desíti hodinách patrným, 
ale Niepce obdržel spůsobem tím věrný otisk každé ryliny; asfalt nezměněný znamenal 
výkres, a vybledlý prázdná místa, Aby však otisk tento dalším oučinkováním světla ne- 
trpěl, namočil Niepce celou desku v oleji levandulovém, v kterém se asfalt světlem ne- 
změněný docela rozpustil, vybledlý však na desce zůstal, tak že to vyhlíželo, jakoby se 
byl výkres nožem na asfaltu vyřezal. Takto mohl tedy Niepce pouze světlem výkresy ho- 
tové padělati, s tím však nebyl spokojen. Hlavní jeho záměr byl, aby v temnici obrazy 
skutečných předmětů obdržel a ustálil, což již učení přírodozpytcové před ním za 
nemožné byli prohlásili. K tomu cíli pomazal postříbřenou desku měděnou asfaltem, 
a postavil ji do zadu temnice; předmět, jehož výkres míti chtěl, stál v předu před 
sklem čočkovým, a as po desíti hodinách povslal obraz jeho na zadní desce tak, že 
asfalt vybledl tu, kam obraz padl — místa ostatní zůstala černá; byl to tedy bledý obraz 
v černé půdě. Aby však na světle černé částky asfaltu též mevybledly a obraz ne- 
zmizel, ponořil desku opět do oleje levandulového ; černé částky asfaltu se v oleji 
rozpustily, tak že zůstal na desce nyní čisté pouze vypuklý výkres z asfaltu vybledlého, 
o se podařilo Niepcovi po desítileté práci, © Ovšem: byly obrazy tyto nedokonalé 


16 


a Niepce hleděl jim živosti dodati tím, že je kladl do výparu jodového, což se stávalo 
prolo, aby kov na povrchu prázdné desky zčernal; neb stříbro desky spojilo se s jodem 
v sůl stříbrovou (jodid stříbrnatý), sůl ta pak na světle zčernala, a bledý výkres se 
nyní v černé půdě objevil, čímž kontrastem barev živěji vystoupil. — Hlavní chyba 
věci této záležela však v tom, že to nesmírně dlouho (10 hodin) trvalo, nežli v temnici 
obraz vyblednutím asfaltu povstal. Mezi tím se měnilo světlo a stín předmětu, a vý- 
sledek nebyl povždy jistý. Ale zásada světlopisu byla vynalezena, a alespoň umění 
leptacímu mohl býti vynález tento vhod. Ponořila-li se totiž deska s takovýmto asfal- 
tovým výkresem do nějaké kyseliny, leptala tato kov désky všude mimo místa asfaltem 
krytá, a tak se deska proměnila v typografickou. Niepce nazval vynález svůj helio- 
grafií čili slunopisem. 

Za onoho času žil v Paříži jeden malíř, který se tou samou věcí zabýval; ale 
po nesčíslných pokusech se mu ani nejmenší výsledek nepodařil. Byl to Louis Da- 
guerre. Jak mile uslyšel, že se komus podařilo, obrazy temnice ustáliti, pátral tak dlouho 
po vynálezci tom, až se ho dopídil, načež psal Niepcovi, že již dlouho v té věci pra- 
cuje, aby mu řekl, co o tom soudí. Niepce, boje se o své těžce vydobyté tajemství, 
odpověděl Daguerrovi tak, že si z toho mnoho vybrati nemohl. Za rok psal mu tedy 
Daguerre opět, a žádal ho, aby mu alespoň jeden heliografický otisk poslal, Niepce 
mu to neodepřel, ale podotknul, že by sám také rád do toho nahlídnul, co Daguerre 
v té věci již vyskoumal. Daguerre se dlouho o ničem nezmiňoval, až konečně tvrdil, 
že se mu též ouplně podařilo, obrazy temnice ustáliti, a sice ještě s lepším výsledkem, 
než to Niepce dosáhl. Tím se dal Niepce- omámili, a jsa v pochybnosli, zdali by samoten 
vynález svůj zdokonaliti mohl, učinil Daguerrovi návrh, aby se s ním spojil a oba zároveň 
o zdokonalení vynálezu pracovali. Smlouva ta uzavřena byla v Chálonsu 1829. Niepce 
sdělil na to Daguerrovi veškeré podrobnosti svého vynálezu, Daguerre však se své 
strany nevěděl o ničem, nežli o jakési opravě ve slohu temnice. 

Jsa však Daguerre jednou v tajemství Niepcovo zasvěcen, všemožně hleděl, jakby 
vynález tento zdokonalil, Přede vším hleděl čas působení světla ukrátiti, ale při každém 
pokusu bylo nejméně 8 hodin potřebí, aby obraz na desce povstal. Tu se jednou při- 
hodilo, že nechal z nepozornosti na desce právě jodované lžíci ležeti; pohleděv pak za 
chvilku na ni spatřil, že se lžíce na desce vyobrazila *). Tu napadlo Daguerrovi, místo 
asfaltu jodu použili, poněvadž se jodid stříbrnatý rychle na světle promění, kdežlo na 
vyblednutí asfaltu mnoho hodin čekati musil. Obraz na desce jodované byl ovšem brzy 
hotov, asi za '/, hodiny, ale nebylo prostředku, kterým by se byl ustálil ; vynalezení ta- © 
kového prostředku bylo nyní cílem obou skoumatelů. 

Mezi tím však zemřel Niepce; nebyloť mu dopřáno dosáhnouti cíle, po kterém 
toužil. Zemřel roku 1833, v Chálonsu v chudobě a beze slávy. Dvacet let se obíral 
pokusy světlopisnými, oběloval jim celé své jmění; a za to vše umíral s trápivou my-f 
šlénkou, že zanechává rodinu svou — nouzi a bídě. 

Daguerre jsa nyní sám pátral neustále, jakby se obrazy ma desce jodované 


*) Pravili jsme již, že Niepce výparů jodových užival, aby pák jodid stříbrnatý na povrchu deský 
světlem zčernal a výkres kontrastem barev živějším se stal. Lžíce na desce takové ležící 
nepouštěla světlo ke všem částkám desky; jodid stříbrnatý zčernal ale jen tam, kam světloj 
přišlo, čímž obraz lžíce na desce povstal. 


17 


ustálilti daly. Ale ještě pět let se napracoval, než se mu to ouplně podařilo a on 
s vynálezem svým veřejně vystoupili mohl. 

Bylo to %. ledna 1839, když oznámil Arago v Pařížské akademii, že se Da- 
guerrovi podařilo, pouhou činností svělla krásné obrazy kresliti. Zpráva ta roznesla se 
brzy po celé Evropě, a Daguerre, o němž posaváde nikdo nevěděl, byl všeobecně ob- 
divován. Poněvadž ale neocenitelný vynález tento v rukou jediného člověka malé po- 
kroky činili a světu málo prospěli mohl, vymohlo se u vlády francouzské, že se posla- 
rala o uveřejnění jeho k všeobecné potřebě. Daguerrovi bylo za odměnu pojištěno 
ročně 6000 franků, a synovi Niepcovu 4000 franků, načež Arago v akademii celý 
vynález jejich rozložil, podávaje tím dar znamenitý veškerému lidstvu. 

Světoznámý vynález Daguerrův záleží v následujícím. Měděná postříbřená deska 
musí se na povrchu svém velmi dobře očisliti; práce tato jest nesnadná, poněvadž po- 
saváde nevíme, co by mělo vlivu na toto čištění desky, a předce od její čistoty jasnost 
obrazu závisí. Deska tak očišlčná dá se na výpar jodový, jenž při obyčejné teplotě 
z jodu vychází; tím se stříbro desky promění na povrchu v sůl stříbrovou (jodid stří- 
brnatý) , který na světle rychle zčerná. Deska lato jodovaná vloží se pozorně do tem- 
nice místo mdlého skla, a nyní leprv se zpředu svěllo od předmětu, jehož obraz na 
desce míti chceme, do temnice vpoušlí, Částky předmětu silně ozářené sůl na desce 
docela rozkládají, částky polosvětlé jen dílem, a částky temné pranic. Vyláhne-li se 
nyní deska z temnice, nelze na ní znamenali ničeho, a kdyby se takto ležeti nechala, 
nikdy by se obraz na ní neobjevil, poněvadž by se na světle sůl celé desky stejně 
rozložila. Aby obraz na desce vystoupil a delším oučinkováním svělla nezmizel, použil 
Daguerre zvláštního prostředku. Do mělké nádoby dá se rtuť, která se od zpodu za- 
hřívá; tím povstává na povrchu výpar rtuťový, a nad -tím se deska upevní. Výpary, 
které leplem ze rtuti vystupují, musejí -se na desce studené opět v malounké kapky 
srazili, jako se výpar vodní v kapky sráží, když někdo na kov aneb sklo studené 
dýchne. A to jest hlavní věc- vynálezu Daguerrova; neb kapky tylo rtuťové se ne- 
chytí celé desky stejně, nýbrž nejvíc. jich zůslane tam, kde se sůl slříbrová nej- 
více rozložila, kam tedy nejvíce svělla přišlo; kam málo světla padlo, tam se 
málo rluli udrží, a klerá místa desky nezměněná zůstala, těch se rluť ani ne- 
tkne. Wyláhne-li se tedy potom deska z nádoby rtuťové, lze spatřiti na ní krásný 
výkres rtuťový slabě vypuklý, Ale kolem výkresu jest ma desce ještě nerozlo- 
žený jodid stříbrnalý, ten by na světle brzo zčernal, rluť by se po celé desce roz- 
lezla a obraz by zmizel; sůl talo nerozložená se musí ledy z desky odstraniti. K tomu 
cíli rozpustí se ve vodě trochu sírnalanu sodíkového (unlerschwefligsaures  Natron) 
a deska se lím umyje; neb lalo tekulina má tu vlastnost, že se v ní jodid stříbřnatý, 
jenž se kolem výkresu na desce nachází, docela rozpuslí“). Před límlo umytím se ne- 
mohlo na desku palřili jinak, než v temnu aneb při svíce; nyní se však beze škody 
do nejjasnějšího světla položili může. Obraz jest palrný nestejnoslí lesku rtuťového 
a stříbrového ; při tom jest z prava na levo převrácen, právě jako v zreadle, což ale 
při obrazích vůbec mnoho neškodí. 


*) Jodid střibrnatý se dá i elektrolučebné z desky odstraniti.  Ponoří-li se deska do studené 
vody, a pak do rozpuštěniny obyčejné soli — nezmění se pranic. Jak se ale v rozpuštěnině 
desky zinkem dotkneme, veškerý jodid pojednou zmizí. 

M : 9 

Ziva 1854, 4 


18 


To vše Daguerre vymyslil. Vytvoření však takového světlopisného obrazu není 
snadné; jest k lomu veliké zkušenosti a opatrnosti potřebí, obzvláště tomu, kdo nemá 
jiných vědomostí lučebních a fysikálních. : 

Jak mile světlopis byl uveřejněn, počal se rychle zdokonalovati, Spůsob Daguer- 
rův měl rozličné vady; celá deska se totiž tuze leskla, tak že by bylo obraz oby- 
čejně jen při jisté poloze desky viděli; pak se bylo obávati, že se rtuť na desce sra- 
žená poznenáhla zase ve výpar promění a tudy obraz zmizí aneb alespoň seslábne ; 
vada největší byla ale ta, že lo plné čtvrt hodiny trvalo, nežli v temnici obraz na desce 
povstal. Čas len se nezdá ovšem dlouhým býti; pomyslíme-li ale, že vždy předmět 
před čočkou silně ozářen, a tedy proti slunci obrácen býti musil: uznáme, že se spů- 
sobem Daguerrovým ještě žádné lidské podobizny kresliti nedaly; neb to by byl musil 
člověk plné čtvrt hodiny do slunce hledět. Na nejvýše se mohla vykresliti podobizna 
se zavřenýma očima, které ale scházel ráz života. Pročež hledělo se při prvním zdo- 
konalení k tomu, jak by se čas působení světla ukrátil, aneb jak by se daly světlopisem 
podobizny kreslili. Aby nemusel předmět před temmicí tak dlouho státi, čili aby se 
potřebný čas působení svělla ma. dsku ukrátil, mohlo se státi dvojím spůsobem: 
budto se musilo sesíliti světlo, aby důrazněji oučinkovalo, anebo musela deska obdrželi 
vělší citlivost, aby se látky její rychleji na světle proměnily. 

Prvního prostředku, totiž sesílení světla, dosáhlo se mnohými opravami ve slohu 
lemnice. Do trubky pohyblivé dala se čočka více vypouchlá, která mnohem více světla 
do temnice přiváděla, aneb ještě lépe spojené dvě rozličné čočky, čímž se čas ku 
povstání obrazu polřebný znamenitě ukrátil, tak sice, že nyní bylo lze, v pěti minulách 
obraz obdržeti. Ale ani touto opravou nedalo se kreslení podobizen uskutečnili; mnozí 
lo ovšem vydrželi, že celých pět minut na slunce hleděli, ale — každý ví, že když 
do sluncé hledí, mimovolně obličej všelijak překrucuje. A tak se stávalo, že každá 
laková podobizna hanebně se  ošklíbala, a malíři úštěpačně pohlíželi na tyto hlavy 
laokoonské. 

Nezbývalo tedy nic jiného, nežli ještě v látkách světlem proměnlivých opravu 
hledali; neb kdyby se deska polřela látkou citlivější, musil by se obraz také dříve vyskyl- 
nouli. A v skutku našli roku 4841 Claudet ve Francouzsku, a s ním zároveň Krato- 
chvil a bratří Nallererové ve Vídni jakési látky, které se samy o sobě na svělle sice 
neproměňují, polře-li se ale jimi deska již jodovaná, stane se tato pro světlo tak citlivou, 
že se obraz již v několika sekundách vyskylne. To byla hlavní oprava. Látky tylo 
nazývají se v světlopisu látkami zrychlujícími; posaváde jich jest již mnoho známo, jako 
výpar bromový, jodobrom, bromid vápenatý, chlorid sirnatý, bromoform a kyselina chlo- 
rová. Užívání látek těchto požaduje však velikou opatrnost, neb dá-li se jich málo 
nebo zase tuze mnoho, pak nepůsobí; v náležité míře jsou ale prostředkem vý- 
borným, zvláště kyselina chlorová, jejíž pomocílze za čtvrt sekundy dokomalý obraz obdržeti, 

Nyní nemělo kreslení podobizen již žádné překážky a ustavičně se zmáhalo. Ale 
duch skoumatele nemá nikdy pokoje, a doraziv jednou k vylknutému cíli, opět hledí, 

„nač by se vrhl. Podobizny tyto, jakož i veškeré výkresy svěllopisné, nebyly ještě bez 
vady. Pravili jsme již dříve, že se celá deska nepříjemně leskla, a pak že se bylo 
obávali, aby výparem rtutě z desky obraz Časem nezmizel. Také se stávalo, že se 
obraz selřel, když se něčím po desce přejelo. A hle, všecky tylo vady zmizely snad- 
ničkým prostředkem, Chlorid zlalnatý, smíšen se sirnátaném sodíkovým, rozpustil se ve 


19 


vodě, obraz se tím polil a zahřál, načež se po celé desce tenounká vrstva ryzího zlata 
usadila. Tím se lesk desky ztratil a obraz tak upevnil, že všemu tření vzdoroval, což se 
dá tím způsobem vysvětliti, že stříbro desky pod zlatem zhnědlo, rtuť ale ještě větší 
lesk přijala, což spůsobilo větší kontrast světla a stínu a dodalo obrazu živější výraz. 
A poněvadž zlato silně na desce drží, nelze rtuť pod zlatem ležící s desky setříli ; 
v tom záleží upevnění obrazu, tak že pevněji na desce drží, nežli výkres tužkový. 
V poslední době se také zkoušelo, místo chloridu zlatnatého lučavky královské užívati; 
deska se lotiž sirnatanem sodíkovým umyje a pak rozředěnou lučavkou královskou, smí- 
šeninou z lučavky a kyseliny chlorečné, potírá; výsledek jest ten samý, jako u chloridu 
zlatnalého, jen že obrazy takové obyčejně mdlé bývají. 

S ohledem na všecky tyto důležité opravy zhotovují se obrazy světlopisné v ny- 
nější době následujícím spůsobem. Deska se velmi dobře očislí a dá na výpar jodový, 
aby povstal na povrchu jejím jodid stříbrnatý ; na to se dá do výparů bromových aneb 
jiné zrychlující látky, aby se stala citlivější; pak se vsadí do temnice, aby obraz na ní 
povstal, a z této vytažena položí se nad výpar rtuťfový, aby obraz ustálený vystoupil; 
na to se umyje sirnalanem sodíkovým k odstranění nerozložené soli na desce, a konečně 
se obraz chloridem zlatnatým upevní. 

Rozmanité tyto práce již dokazují, že jest k úplné jistotě výsledku znamenité 
zběhlosti polřebí, a že někdy i práce nejevičenějšího umělce zmařena býti může; ale 
„právě tato nejislota, to toužebné očekávání bylo u mnohých příčinou, že se světlopisem 
zabývali a mnohé opravy vynalezli. Ano i to mnohým napadlo, zdali by předmět, jehož 
obraz míti chceme, nemohl i jiným světlem než slunečním ozářen býli. A v skutku 
se takové pokusy již podařily, jen že se při tom deska déle v temnici nechati musí, Pro 
nás jest to ovšem jenom hříčka, ale v temném oparu Londýnském mohlo by toho býti 
někdy potřebí. 


Všemí těmito znamenitými pokusy a opravami není však ještě všeliké pátrání 
světlopisné ukončeno. Posaváde víme jen, že světlo kreslí, ale nemaluje, totiž nepodává 
obraz předmětu v těch barvách, klerými se předmět sám skví. My ale žádáme, aby 
se vůbec celá příroda na obrazech světlopisných v tak rozmanitých barvách jevi la, jako 
ji oko naše v skutečnosti spatřuje.. To jest poslední krok, jenž učiněn býli musí — 
posaváde se to však ještě nikomu nepoštěstilo. Mnohý může sice namítnouti, že již viděl 
barevné obrazy svěllopisné ; proč ne? Světlo na nich spůsobilo výkres a barva — se 
mu rukou přidala; to nejsou barvy světlem spůsobené, a obraz takový není ani světlo- 
pisný výkres ani malba., Toto omalování světlopisných výkresů mělo jen to dobré, že 
se tím na podobiznách mnohé vrásky ukrýti daly; neb světlo neumí lich otili, 

Hned po vynalezení světlopisu jednalo se v Pařížské akademii o to, zdaliž by se 
nedaly působením světla i barevné obrazy zhotovili. Mnozí měli tu věc za snadnou, 
ale Arago uznával těžkosti takových pokusů. Neb k obyčejnému výkresu světlopisnému 
stačí lálka, jenž se na světle vůbec promění; má-li ale na desce pouhou činností světla 
„obraz barevný místo výkresu povstali, toť by se musela deska lakovou látkou potříli, 
která se rozličnými paprsky světla rozličně proměňuje, a sice tak, aby při své proměně 
právě tu barvu obdržela, kterou měl paprsek světla na ni padlého. 

Ale ustavičným badáním se člověk předce něčeho dopídí. Roku 1848 podařilo 
se (francouzskému fysiku Becguerelovi, že obdržel obraz vidma slunečního na desce 

DR 


20 


kovové *). Becguerel vzal k tomu oučelu desku obyčejnou postříbřenou, a spůsobem 
elektrolučebním nechal se stříbro na povrchu desky spojili s chlorem v chlorid stříbr- 
natý. Padlo-li na takovou desku vidmo sluneční, totiž světlo slunce rozložené hrano- 
lem průzračným v šest duhových barev, povstal asi za 2 hodiny na desce obraz vídma 
tak, že na ní všecky barvy duhové se spatřovaly. — Při prvním pohledu se zdá věc 
tato býti tuze důležitou, a mnohý by myslil, že tím spůsobem snadno lze barevné 
obrazy světlopisné obdržeti ; ale to jest veliký omyl. Věcí touto se mnoho nezískalo, 
neb barvy na desce povslalé nedají se ustálili, a když deska delší čas na světle 
leží, barvy zmizí a celá deska zčerná. Mimo to nejsou ve vidmu duhovém všecky 
barvy, které se na obyčejných předmětech objevují, k. p. bílá, hnědá a j. — mna desce 
se však ukazují jen barvy duhové, tak sice, že předměty bílé na desce nedají obraz 
bílý, nýbrž černý. A konečně to dlouhé působení světla — dvou hodin jest k tomu 
potřebí, když deska v plném slunci leží, Jak pak v temnici, kde světlo slabší jest, 
tam by to několik dní trvalo! 

Ale ač pokusy tyto k žádnému cíli nevedly, předce byly k tomu dobré, že po- 
vzbudily činnost jiných osob k podobnému badání. Niepce de Saint Victor, 
synovec prvního vynálezce světlopisu; jsa rodinnou náchylností k tomuto oboru poután 
a pokusy Becguerelovými povzbuzen, zabýval se dosti dlouho věcí touto — bez vý- 
sledku. Konečně mu napadlo, že mnohé látky ohni rozličnou barvu dávají **), a kdyby 
se deska chlorovaná některou z těchto látek potřela, že by snad svěllem na desce ta- 
ková barva povstala, jakou látka tato ohni dává. A v skutku se také stalo, když byla 
deska k. p. strontianem potřena, a výkres nějaký obarvený se na ni přilepil — že se 
v slunci na desce všecky barvy výkresu vyskytly, červená však mnohem silněji, nežli 
ostatní. Vezme-li se ale smíšenina ze všech těch jednotlivých látek, kterými lze oheň 
rozličně barviti, a přivede se v jistém poměru na desku, tu se všecky barvy slejně 
vyvinou. Pokus ten lze jen na deskách dobře poslříbřených učiniti, a při míchání nad- 
řečených látek je se vždy obávati, aby nepravým poměrem barva barvu nezničila. Čas, 
v kterém obraz na desce v plném slunci ležící povstane, obnáší asi čtvrt hodiny, a v tem- 
nici by se to snad asi za dvě hodiny stalo, ač se Niepcovi poštěslilo, užíváním so- 
lanu čas tento ještě ukrátiti. Ale nejdůležitější věc, totiž jak by se barevný. tento 
výkres ustálil, jest posud neznámá ; a jakkoliv si Niepce de Saint Victor již mnoho práce 
dal, předce ještě ničeho nedosáhl. Byť se i malba nejkrásnější na desce vyskylla — 
za krátký čas se na svělle ztratí, a deska zůstane černá. Posaváde tedy světlo -jen 
kreslí, ale nemaluje ; doufáme však, že je skoumající duch lidský brzy k tomu přivede. 

Výkresy světlopisné na papíře. 

Až posud mluvili jsme stále jen o výkresech světlopisných na deskách kovo- 

vých. Ale již roku 1839 snažili se mnozí, jak by se výkres světlopisný na papíře 


*) Obyčejné sluneční světlo nazýváme bilým; necháme-li ale světlo sluneční dříve, nežli k nějaké- 
mu předmětu dopadne, proniknouti hranol trojhranný ze skla průzračného, tu uzříme, že se 
na předmětu ozářeném tak nazvané duhové barvy objeví, totiž červená, pomerančová, žlutá, 
zelená, modrá a fialová. Tím jest dokázáno, že bílé světlo sluneční složeno jest z těchto šesti 
barevných paprsků. A rozložení světla bilého v tyto barevně paprsky nazývají fysíkové vidmem. 

28) ak barví kyselina boříková a chlorid nikelnatý oheň zeleně, strontian červeně, chlorid všpe- 


natý a uran pomerančově, sodik žlutě, chlorid měďnatý se salmiakem modře a chlorid © stron- 


tikový se siranem měďnatým fialově, 


21 


- 

vyvesti dal. Každý uznával, že by se tím mnoho získalo; neb nepříjemný lesk dosky 
jest zde odstraněn, pak se uspoří výloh za desky kovové, a konečně se mobl papír 
k svěllopisu připravený pohodlně i na cesty bráli, což se při deskách kovových pro 
velikou tíži tak snadno díli nemohlo, Po několikaletém badání podařilo se v Anglicku 
Talbotovi citlivý papír připravili, na kterém za několik sekund v temmici pěkné výkresy, 
ba i podobizny obdržel; Talbot nazval tento způsob světlopisu kalotypií čili krasoti- 
skem, a počínal si při tom následovně. Tenký papír poštovní napustil. jodidem stříbr- 
nalým, a aby se sůl tato do papíru lépe vtáhla, položil jej na vrstvu mokrého papíru 
pijavého; aby se však papír nezkřivil a na povrchu hladký a rovný zůstal, musel se 
mezi dvě desky ze skla průzračného upevnili a i se sklem do temnice dáti; sklo prů- 
zračné svěllu čočkou přicházejícímu nepřekáželo. As po půl minutě rozložil se na pa- 
píře jodid stříbrnalý tam, kam světlo padlo; částky oslatní zůstaly nezměněné. Na 
desce z temnice vyňaté nebylo však žádného výkresu pozorovali; jak mile se ale do 
kyseliny duběnkové ponořila, tu se z nenadání černý výkres vyskytl, poněvadž kyselina 
tato s rozloženým jodidem stříbrnatým tvoří sloučeninu černou, s nerozloženým se však 
nespojuje. Konečně se umyl obraz sírnatanem sodíkovým, aby se jodid nerozložený 
odstranil a obraz na světle více neměnil. Spůsobem tímto obdržel Talbot výkres před- 
mělu tak, že částky předmětu ozářené byly na papíře černé, a částky předmětu oslí- 
něné bílé; obraz takový se nazývá negativní. 

Tento obraz negativní musí se však v obraz positivní proměnili, totiž v takový, 
kde by částky předmětu ozářené byly na papíře světlé, a částky ostíněně temné, 
tedy právě tak, jak to jest na předmětu samém. K. tomuto převrácení negativní ho 
obrazu není více temnice potřebí, nýbrž obraz negativní položí se na jiný papír k svět- 
lopisu připravený (však o něco tlustší) a nechá se as půl hodiny na slunci leželi. 


Částky temné obrazu negativního žádného světla k zpodnímu papíru nepropustí 
— a tak povstane na zpodním papíře obraz bílý v temné půdě, který také kyselinou 
duběnkovou patrným se stává a sírnatanem sodíkovým před dalším působením světla 
chrání. Obraz negativní byl k předmělu z prava na levo obrácen (jako v zrcadle), 
obraz posilivni obrátí se zase, a jest tedy s předmětem právě v té samé poloze. 

Jediným obrazem negativním lze nesčíslný počet kopií positivních učiniti; ano 
místo obrazu negativního lze i rylin neb lithografií užívati, které se způsobem tímto 
velmi snadno beze všech optických nástrojů nesčíslně rozmnožili dají. 

Jodid stříbrnatý není však jediná sůl, na kterou světlo působí; a když se tedy 
papír místo jodidu toholo jinou látkou na světle proměnlivou napustí, povstanou na něm 
velmi rozmanité obrazy. Abychom z mnoha příkladů alespoň jeden uvedli, napustí-li 
se papír, na němž obraz positivní povstati má, místo jodidu stříbrnatého červenou solí 
krevnou (Blutlaugensalz) a potře-li se pak dusičnanem stříbrnatým — vystoupí obraz 
žlutý v zelené půdě. Při obraze negativním nedá se však jiných látek s prospěchem 
užívati, a papír se k tomu oučelu vždycky jodidem stříbrnatým napouští, Obrazy svět- 
lopisné na papíře nejsou sice lak jemné, jako na deskách kovových, poněvadž jest papír 
na povrchu svém vždycky vláskovitý a vůbec hrubší, nežli kov hlacený. Za to však 
na papíře obraz mnohem lépe drží, poněvadž není jenom na povrchu, nýbrž látka 
světlem proměnlivá vnikne hlouběji do papíru; čímž se obraz více upevní. Nemilá věc 
jest však, že se první obraz nemůže hned polřebovati, a že teprv oliskem se obraz 


22 
L 
positivní obdrží; zalím v nejnovější době se již podařilo, bezprostředně v temmici po- 
sitivní obrazy kresliti, Svěllopisný obraz dá se z papíru -snadno na desku kovovou 
převesli. 
Výkresy světlopisné na skle, 

Poznali jsme již, čím papírový výkres světlopisný předčí obraz na desce kovové ; 
poznali jsme ale také, že nikdy tlakové jemnosti nedosáhne , kterou výkres na desce 
kovové jeví; a lo proto, že jest povrch papíra proti povrchu hlaceného kovu vždy 
drsnalý a nerovný. Věc tato vzbudila u mnohých tu myšlénku, že by se snad místo 
drsného papíru snadno hladkého skla užili dalo. Deska skleněná potře se slabě bílkem, 
škrobem anel. zvířecím klihem, a látka tato uschnouc činí na skle vrstvu hladkou 
a všudy stejnou; na lélo desce lze pak v temnici negalivní obraz právě tak spůsobili, 
jako se to na papíře stalo. Obraz posilivní se však nepřivádí na sklo, nýbrž z desky 
skleněné na papír. A z toho lze soudili, že celý tento způsob světlopisu není vlastně 
světlopisné kreslení na skle, nýbrž jen zlepšené kreslení světlopisné na papíře; a že 
tomu v skutku tak, dokázáno jest i tím, že užívali mnozí místo desky skleněné papíru, 
který bílkem neb klihem potřeli, právě lak, jako se lu u skla stalo. Poněvádž. ale 
límlo spůsobem svěllopisu lepší obraz obdržeti lze, nežli spůsobem Talbotovým, lze 
se nadíli, že svěllopis na pouhém papíru časem docela zanikne. — 


Tento poslední spůsob světlopisu (kde se tedy obraz negativní na skle neb pa- 
píře klihem potřeném objeví, a pak teprv k dosažení obrazu posilivního na obyčejném 
papíře oliskne) vynášel Niepce de Saint Victor, o němžto jsme se již jednou zmínili. 

K rozeznávání jednotlivých druhů světlopisu může se nazývati světlopis na deskách 
kovových Daguerrotypií, na papíře Talbotypií , a na skle Niepcetypií. Obyčejně se mna- 
zývá světlopis na papíře fotografií, což jest ale nepravé, neb fotografie jest tolik co 
světlopis vůbec. 


Upotřebování světlopisu se ode dne ke dni více zmáhá, a to v té míře, čím 
dokonalejším se stává. Jest ale pamělihodné, jaké věci lze svěllopisem vyobrazili. Již 
roku 1840 mohli bratří Nattererové ve Vídní vyobraziti člověka kráčejícího, neb koně 
v plném běhu! jiní se pokoušeli o to, aby lehký smích dítěte, lámání se vln na bře- 
hách, plovoucí lodě a j. na desce se ustálili, Ale nejvíce prospěje snad světlopis ča- 
sem svým vědám; jak snadno lze nyní zvíře neb rostlinu vykreslili, jak malé na- 
máhání, obraz stavby nejsloženější obdrželi, na němž by ruka dlouho kresliti musila! 
Ale ani země nepostačí již předměty k výkresům svěllopisným poskytovati; máme již 
i krásné obrazy měsíce světlopisem vyvedené, a při zatmění slunce roku 1851' (dne 
28. července) i obraz zatmělého slunce na desce se ustálil. 

Dejme však tomu, že se všecko ještě povede, na čem se v oboru světlopisu pra- 
cuje; dejme tomu, že budeme moci v krátkém čase světlem výborně malovali — pak 
se nám namítnou jiné temné částky, kleré se vysvětliti musí, bude se toliž potom 
jednati nejen o to, co se zde děje, ale i proč se to děje. Abychom jen jeden pří- 
klad a sice nejzajímavější uvedli, proč se usazuje rtuť jenom lam na desce, kam světlo 
padlo, a to lím více, čím více svělla tam padlo? Zde se otvírá duchu pátrajícímu 
ještě říše nesmírná, a poznání příčin veškerých výjevů musí i výjevy samé zdokonalili, 
O tom později. 


Velryb. 
Od Emanuela Purkyne. 


V starých časech byli velrybové všem obyvatelům mořských břehů předmětem 
hrůzy a podivu. Náramná těla jejich, všecka známá zvířata velikostí přesahující, vzbuzo- 
vala strach lodníků a rybářů, když nestvůry tyto, z nozder vodu vyslřikující, ku korá- 
bům se přibližoval; známoť jim bylo z hrozných příkladů, že jedním udeřením mohut- 
ného ocasu lodě na třístky rozkotávají.  Národové severních stran, kde zhusta velry- 
bové se ukazují, nuceni nepříznivou přirozeností své vlasti nad bázní svou zvítězili, a vším 
právem od těchto velikánů více masa očekávajíce než od jiných zvířat, brzo je začali 
pronásledovati. Ukázalo se, že lov na velryba lehčí a bezpečnější jest, než na mnohou 
jinou zvěř. Ačkoliv tak veliký, předce jest velmi bázlivý a bez příčiny nikomu neublíží, 
Ba ani v nebezpečenství brániti se velryb neumí. Zubů nemá, rybí koslí (pianami), jenž 
v dlouhých řadách v hubě položena jest, kousati nemůže, a jen zvláštní nešikovností 
lovců stává se, že někdy zoufanlivým máchnutím ocasu člun rozkotá, Mimo to má vel- 
ryb zvláštní zřízení žil, tak že po ranách sebe lehčích se zakrvácí. Všecko to velice 
usnadňuje honbu na tato zvířata, kterou později popisovati budeme, a jest příčinou, že 
počet veirybů v severních mořích denně se umenšuje. Ještě posud Eskimálům a Groenlan- 
ďanům jest velryb nejvydatnější zvěř. Žebra jeho slouží jim co trámy u chalup, ostatní 
kosti, tukem veskrz proniknuté, jsou dobré palivo; dlouhé šláchy, hrozný ocas pohy- 
bující, místo provazů se upotřebují; maso, ač tuhé a nechutné, poskytuje těmto chudým 
národům hojnou potravu, tuk (trán) oblíbený nápoj i světlo, a pružná rybí kost místo ocele 
u nich zastává. I jiní národové posílají své lodě na velrybí lov. Od patnáctého století 
vyplouly již z anglických, ruských, holandských a německých přístavů celé flolty do 
Groenlandu ; tuk.i rybí kosť potřebují se na celém světě. Nicméně přirozenost těchlo 
zvířat málo jest známa. Již samo jmeno velryb čili velryba poukazuje na to, že ten- 
kráte, když jim dáno bylo, za ryby jsou pokládáni, a tolo mínění až posud mezi obec- 
ným lidem panuje. Veliký řecký přírodozpytec Aristoteles již v Čtvrlém slolelí před 
Kristem velryba do třídy ssavců vřadil, jak se i podnes od přírodozpytců stává.  Pravíť 
ve svém popisování zvířat: „Delfín (rod menších velryb, v Středomoří zhusla se nachá- 
zející) jako též jiná zvířata mořská, která ne žábrami (jako ryby) nýbrž troubou (t. j. 
nozdrami) dýchají, rodí živá mláďata jako člověk a čtveronožci. Taktéž mají plíce, kle- 
rýmiž vzduch dýchají jako jiní ssavci, pročež vždy zase na povrch moře přicházejí 
aby dýchali, a'v sítích pod vodou brzo se udusí. Delfíni mají vzadu dvě vemena, ze 
kterých mládě za matkou plovouc mléko ssaje.“ Aristoteles mimo to ješlč ve své sou- 
stavě zvířecí velryby tím od ryb lišil, že mají teplou krev, ryby ale sludenou, ano 

„V samé podobě těla rozdíl mezi rybami a velryby našel. Ryby totiž mají stojící, velry- 
bové ale vodorovně ležící ocasní ploutve. Kojení mladých, teplá krev a plíce přinále- 
žejí třídě zvířat, jež ssavci jmenujeme; velryb tedy, u něhož tyto znakyse nacházejí, palií 
k ssavcům. Tato třída i jinak byla pojmenována od rozličných přírodozpytců, jako n. p. 
čtveronožci, chlupozvěry a zeměžilci, kterážto pojmenování ale nezahrnuje dosli určilě 
všecka tato zvířata. Čtyry nohy mají i žáby, želvy a ještěrky, ku plazům náležející, 
též některý hmyz; velryb zase má jen přední končetiny. © Taktéž srslí nejsou pokryli 
n. p. člověk, velryb, slon a nosorožec.  Armadill nosí šupiny jako ryba. Netopýři lítají, 
velrybové a mořští psi ve vodě žijí. Všecka tato stvoření ale v mládí svém ssají, pro- 


24 


čež jmeno ssavců nejlépe od jiných tříd je odlučuje. Velryb, ačkoliv člyr noh nemá, 
bez srsli jest a ve vodě žije, jest ssavec, a právě proto, že jest ode všech zvířat této 
lřídy nejjednodušeji ustrojen, nejlépe nám poslouží popis jeho co úvod k dalším článkům 
o čeledích ssavčích v tomto časopise. 

Již pohled na přiloženou tabuli, představující kostru velrybí, okolo níž obrysy 
těla jsou nakresleny, přesvědčí čtenáře o jednoduché slavbě velrybího těla. Hlava bez 
výslupků, jak je vidíme u jiných zvířat, bez nosu vyvstávajícího, podobá se skoro k žabí 
hlavě, oči jsou welmi malé, uši jen děrami naznačeny. Přední končeliny bez členů po- 
hyblivých k ploutvím ryb jsou rovné. Ostatní tělo jest oblé bez zadních noh, a v dlouhý 
ocas, širokou, vidlovitou, masitou plochou opalřený, se končí.  Upomenu-li čtenáře na 
pravidlo v přírodě, že čím více výrůstků mají kosti, tím více svalů se na ně nasadí 
a lím více pohybů jest možných: hned uvidí, že ho popisováním mnohých svalů u vel- 
ryba nebudu mořiti, a že pohyby velryba nemohou mnohonásobné býti, an toliko obratle 
(Fig. 1. A. B. C. D.) opalřeny jsou výrůstky, k nimž svaly zadní, bedrní a ocasní se 
připevňují, tedy pohyby hlavně zády a ocasem se dějí. Taktéž o svalech prstů 
a ruky, jako u člověka nebo též u jiných zvířat velmi vyvinutých, nebudeme mluviti, an 
tyto kosli nepohyblivě kůží spojeny jsou a jen svaly lopatky (Fig 1. h) celou končetinu 
nahoru, dolů a k stranám pohybují, jako u ryby. Porovnáme-li jen podle zevnilřní 
podoby velryba s nějakým čtveronožcem, hned nám napadá, že toto zvíře na zemi žíli 
nemůže, © Ploutve jeho ani přes prsa dolů nesáhají, by jimi dále se vlékl, a pro ne- 
motornou postavu a těžkost těla též by jako červ plazili se nemohl. Ku plování ve vodě 
ale tato poslava velmi dobře se hodí. ; 

Každý ví, že ostří vesla s lehkoslí vodu prořízne, plocha jeho ale veliký odpor ve 
vlnách nachází, lak že 0 ni se podpírající loďku, ve které sedíme, dále slrkali můžeme, 
Velryb podoben jest k loďce, veslářem jsou svaly, ploutvemi a ocasem vládnoucí. Celé 
tělo jeho podle oněch dvou pravidel plování a veslování stavěno jest, tak že podle po- 
třeby zvířete buď bez odporu skrze vodu kloúznouti, buď odporu použijíc při plování 
a potápění pohybovali se může. Hlava ku předu jest stlačena a zlenčena tak, že voda, 
v níž zvíře rychle plove, ke slranám odléká, aniž se nastavili může © Ploutve; na spů- 
sob vesel ploské, šířkou svou rázně o vodu opírali a celé tělo tím dále strkati mohou, 
ostřím svým však po ukončeném pohybování bez překážky napřed se šinouli dají, načež 
je velryb zase na plochu obrálí a strk obnovuje. Zachází tedy s ploutvemi docela tak, 
jako lodník s veslem. Široký ocas při tom na povrchu vody spočívá a tělo v rovno- 
váze drží. Naopak zase ke stranám rozšířené ploulve slouží k tomu, by hlavu rovně 
nad vodou držely, když velryb ocasem plove, což s ještě větší silou a rychlostí se 
děje. Skroutíť při tom celé tělo tak, že široká ocasní ploutev ve vodě dolů sáhá, potom 
rychle tělo narovná a ocas nahoru vyšvihne, čímž celé tělo dále se pošoupne. Pohybo- 
vání to podobné jest ku plování našima nohama. Mimo to udeřením ocasu na povrch vody 
může se velryb nahoru vznesli, že ohromné tělo jako věž z moře strmí. Ocas mu též slouží 
za kormidlo, když ho jenom na jednu stranu pohybuje, a rovněž jím na dno moře i zase na- 
horu střelhbitě se strkati může. Všecky tyto pohyby podobny jsou ku plování ryb, čím se 
ale chování velryba v mokrém živlu valně od chování ryb liší, jest to, že velryb, 
proto že vzduchem dýše, nad vodou se drželi musí, am ryba, žábrami vodu dýcha- 
jící, ve všech hloubích se dobře má, ba na vzduchu se udusí. Sádlo, které ve vrst- 
vách na dva střevíce ustých pod velrybí kůží leží (známo že sádlo a olej nad vodou 


25 


plovají), spolu i vzduch v plících se nacházející drží velryba vždy nad vodou, nechce-li 
sám se ponořiti. Huba, kterou polravu svou v moři hledá, jest pod vodou, za lo ale 
nozdry, jimiž velryb dýše, vždy nad povrchem moře zůstávají. Pohyby, podoba, tedy 
celé to zvláštní živobytí, jímž se velryb od jiných ssavců liší, zakládají se na rozličných 
ústrojích vnitřních, které vzájemně oučinkujíce a kůží jsouce pokryty, jen podle oučinků 
poznati se dávají, ježto ale anatomie ve své prvky rozkládá a tím celé chování se ži- 
vočicha vysvětluje. . Obrafme se tedy k zevrubnějšímu popisování jednotlivých částí, 
z nichž velryb složen jest, bychom celku lépe rozuměli. 


Zvířecí postava, co do své zevnilřní podoby, základ svůj má v pevných částech 
těla. Tylo pevné části nazýváme kostrou (Skelett), a rozeznáváme kostru zevnilřní 
a vnitřní. Členovci, jako hmyz a raci, mají zevnitřní kostru, jako krunýř tělo obkliču- 
jící, a tím, že z kruhů kůží spojených sestavena jest, velmi pohyblivou. Taktéž "nohy 
členovců chráněny jsou pohyblivými skořepinami, podobnými k nánožnímu brnění sta- 
rých rytířů. Jinak to jest u páteřníků, kteří mají vnitřní kostru. Jestli zvířata do to- 
hoto oddělení náležející, ssavce, ptáky, plazy a ryby mezi sebou porovnáme, arciť na- 
lezneme velikou rozmanitost podob, právě na rozmanitosti koster se zakládající, nic- 
méně ale při bližším pozorování uznáme, že žádná z těchto podob od pravidel vše- 
obecných se neuchyluje. Dvě části kostry totiž vždy u páteřníků se nacházejí: lebka 
a páteř, od kteréž poslední jmeno mají. Všecky ostatní články, které jako n. p. nohy 
a ocas (prodloužení to páteře) k pateři jsou připojeny, méně jsou důležité i často 
scházejí. Tak n. p. chybí hadům nohy, žabám ocas. Jak již řečeno bylo, leží v hlavě 
mozek obklíčený lebkou, ma jejímžto povrchu čidla hlavních smyslů jsou ubytována: 
oko, ucho, nos a jazyk. Otvory v lebce se nacházejícími jdou z mozku k oněm ústrojům 
nervy, vlákna lo, jenž všechen pohyb i pojímání smyslů prostředkují. K lebce připo- 
jeny bývají hořejší a dolejší čelist, tato poslední pohyblivě, čímž se tvoří huba vedoucí 
jako brána do vnitř zvířete. Tyto dvě hlavní části hlavy, lebka s mozkem, s očima 
a ušima, a čelisť s jazykem, nad níž nes položen bývá, u všech páteřníků lze najíti, 
jen že rozličná podoba kostí, lebku a čelisť sestavujících, délka čelistí a nosních kostí, 
i jiné výrůstky, jako n. p. rohy, zuby a zevnitřní ucho podobě celé hlavy u rozličných 
zvířat velikou rozmanitost dávají, což každý uzná, porovnáli hlavu volskou s člověčí, s psí 
atd., které všecky předce ze stejného počtu kostí jsou sestaveny. 


Nejjednodušší ssavčí hlava jest velrybí, kterou, ač není tu místa pro osteologická 
badání, v krátkosti popíšeme, berouce na kostru jen tak dalece ohled, pokud k ulvo- 
ření zevnitřního tvaru přispívá, 

U velryba obnáší hlava třetí díl celého těla, a tu třetinu z největší čásli tvoří 
čelisti (Fig. 4, I.); lebka (Fig. 4. II) v poměru na ohromnou hlavu jest velmi 
malá. Poněvadž kosti velrybí jsou velmi tlusté, pro mozek v lebce málo místa zůstává, 
i neníť větší než mozek volský. Takléž, jak již řečeno bylo, smysly zraku, sluchu 
i čichu málo jsou vyvinuty. Čelisť hořejší a dolejší tvoří onu tlamu, do níž by se člun 

si s lidmi vešel, i jsouť sestaveny z více kostí. Dolejší čelisť (Fig. 1. 10 a Fig. 2.10) 
skládá se jenom z dvou ohnutých kostí, na obou stranách v předu spojených a v zadu 
v klouby na obou stranách pohyblivě k lebce připojených (Fig. 4.2. 4.). Hořejší čelisť, vzadu 
tlustá, ku předu ztenčena, ze čtyr koslí jest utvořena. Okolo rádla totiž, jež ukazuje 
Fig. 2. 12, lenké a špičaté to kosti, položeny jsou s obou stran kosti čelistní (Fig. 1, 


26 


a 2, %), a nahoře spočívají mezi nimi kosli mezičelistní (Fig. 4. a 2. 14.), dlouhý žlab 
mezi sebou nechávajíce, pod nímž viděli jest rádlo. Na dolejší. straně tvoří klenuté 
čelistní kosti hořejší dulinu huby. Obraz zpodní strany hořejší čelisti není podán; lze 
si ale představiti, jak jest stavěna, když si myslíme mamísto tlustého konce meziče= 
listních kostí dvě člverhranné podnební, tak zezpod s čelistními kostmi spojené jako 
nahoře do nich vsazeny jsou mezičelistní. Pět kostí tvoří lebku. Ze zadu a nahoře 
mozek pokryt jest týlní kostí (Fig. 1 a 2. 3.), která opatřena jest dvěma klouby pro obra- 
tel krční a děrou, jíž míchá z mozku do páteře přechází. Zpředu jest odloučena lebka 
od čelistí širokou a tlustou čelní kostí (1..a 2. 1.), která na obou stranách srostlá jest 
se zadním tlustým koncem hořejší čelisti. Se stran tvoří stěnu pro mozek postranní 
(4. 2) a skránní kost (1. a 2. 4),s kterou zpodní čelisť jest spojena. Dno mozeční du- 
liny utvořeno jest klínovou kostí (1. 5.). Mimo to ještě od prodloužení čelní kostí ke 
skránní jako můstek se pne lícní kost (Fig. 1. 6.), na níž oko v prohlubině čelní a skránní 
kosti spočívá. © Mezi lebkou a čelistí nechána jest v prostředku prostora, rozdě- 
lená ve dví jinou kosti. Jsou to nozdry, dole mezi klínovou a podnební, a nahoře 
mezi čelní a mezi čelistní kostí procházející. Kost nozderní v předu spojena jest 
s rádlem , vzadu zasazena mezi čelními kostmi. Nosní kosti (Fig. 4. 2 8.), které 
u jiných ssavců nozdry pokrývají a nos vystávající tvoří, u velryba k čelní kosti 
jsou přiroslé a v poměru k ohromné hlavě velmi malé, pročež i u tohoto zvířete noz- 
dry prohlubinu tvoří, a nikoli ve výrůstku hlavy nespočívají , čímž hlava podobu žabí 
dostává. Sluchové kosti spočívají v kulaté duté kosti (pro svou tvrdost skalou na- © 
zvané) uvnitř lebky, pročež jich na obraze nelze viděti. Otvor ušní bez zevnitřního » 
ucha, ježto u jiných ssavců (u osla, zajíce) bývá velmi vyvinuté, vzadu hlavy se ústí. 
Velryb málo jím slyší. Nosem velryb nečichá, neboť nervy čichu nepřicházejí z mozku 
do nozder, a tyto, jak se zdá, jen k dýchání slouží. Oko jest skoro jako rybí oko 
ploché, pročež též velryb pod vodou lépe vidí než v povětří. Pohyblivých pysků velryb 
nemá, taktéž ostatní tvářní svaly mu scházejí kromě oněch, jež dolejší čelist -pohybují 
a od skránní a klínové kosli k dolení čelistí, od té pak k lícní kosti jdou, a které po- 
zději ještě popíšeme. Velryb tedy mimo otvírání a zavírání huby jiného pohybu v tváři 
nemá. I prohlubiny kostí, výrůstkami čelní a skránní kostí (Fig. 2. a 1. 4.) utvořené, 
lak jsou sádlem vyplněny a tlustou kůží potaženy, že celá hlava má tvar jednodu- 
chý bez vynikajících částí. Ostatní tělo rovněž jako hlava zevnitřní formu svou od 
kostry nabývá. Páteř (Fig. 1. A. B. C. D.) podle délky v těle spočívá. Žebra (Fig. 1. 
[) tvoří prsa, a kosti ramenní a ruční (Fig. I. k. k. m. 2.0. p) dávají ploutvím pevnost. 

Celá páteř, která, jak již řečeno, s hlavou jest spojena, skládá se z obratlů, 
kostí to opatřených děrou pro míchu veskrz procházející a zvláštními výrůstky k na- 
sazování svalů. Obratle, kteréžto položeny jsou jeden za druhým, v jedno spojeny jsou 
chruplavkami a silnými vazy. Každý obratel skládá se z těla (Fig. 1. c.), nad kterým sedí 
dvě kosti jako třmen spolu srostlé. Srosllý konec tvoří špičku (Fig. 4. a.), tak nazvaný 
trn. Otvorem. třemenem tvořeným prochází mícha. © Postranní výrůstky (Fig. 1. b.) 
i dolejší trny (Fig. 4. v), taktéž srůstáním dvou kostí tvořené, ke stranám a k zpodku 
těla jsou připojeny. Tyto výrůstky nejsou u všech obratlů stejné délky, jak z pohledu 
na obraz vysvítá, a poslední ocasní obralle ani hořejších trnů ani děr pro míchu 
nemají. Podle svých rozličných podob mají obratle jmena, vzatá od oněch částí pá- 
teře, která se jimi tvoří, Máme krční, prsní anebo zadní, bederní a ocasní obralle, 


27 


a podle jich počtu a délky řídí se délka krku, zad, beder a ocasu. Krčních obratlů | 
(Fig. 1. 4) u velryba jest sedm, jsou ale tak sllačeny a mezi sebou srostlé, že krk 

velmi krátký a neohebný tvoří. První krční obratel, s hlavou spojený, jest největší 

- zmich. Nazývá se Atlas (proto že hlavu nosí, jako obr Allas u starých Řeků nebekouli 

— nosil) a dole dlouhým trnem (Fig. 4. g.) jest opatřen. Ostatních šest krčních obratlů 

jest k němu pohyblivě připevněno, jsou ale mezi sebou srostlé, a že jich jest šest a ne 

jeden, poznává se toliko z trnů kořejších, které ale na nich v porovnání s dlouhými 

trny zadních obratlů málo jsou vyvinuly, a z postranních šesti děr, jimiž nervy z míchy 

do těla vycházejí. 

Za krkem se začínají prsa, totiž žebry obklíčená část lěla. Prsní obratle (Fig. 
(: B.) lím jsou vyznačeny, že na obou stranách nosí žebra (Fig. 1. (2) k postranním 
výrůstkům (Fig. 1. b.) přirostlá. Trny jejich (Fig. 1.a.) jsou široké a dlouhé, a výrůst- 
kami (Fig. 1. r.) na obou stranách vidlovitě jeden do druhého sáhají. Pod těmilo vý- 
růstky vycházejí nervy do těla zvláštním otvorem. Zadních čili prsních obratlů jest tři- 
náct, tedy i třináct párů žeber. Přední žebra spojena jsou prsní kostí (Fig. 1. 
©, ostatních dvanáct, tak nazvaná nepravá žebra, jsou jen chruplavkou a vazy v zpodu 
prsou spojená. 

Za prsoma tvoří šestnáct bederních obratlů (Fig. 4. C.) bedra. Tylo obratle 
podobny jsou k prsním, jen že nenosí žebra i mnohem jsou širší. Pohyblivost jejich 
jest mnohem větší, nežli pohyblivost krčních a prsních obratlů. 

Ještě pohyblivější jsou ocasní obratle (Fig. 1. D.), jichž jest dvacet a které se 
od ostatních: liší tím, že i dolejší trny mají. Hořejší trny ku konci páteře se zmenšují; 
taktéž postranní výrůstky, jakož i obratlové vůbec, tak že páteř k ocasu špičatější bývá. 
Mícha, v krku nejtlustší, do deseti posledních ocasních obratlů již nejde. 

Ploutve, prostředkem svalů k páteři připevněné, skládají se z těch samých kostí, 
jaké tvoří člověčí ruku. Široká kost, kterou přední končetiny na páteři spočívají, jme- 
nuje se lopatka (Fig. 4. h.). Výrůstky její; podobny k trnům obratlů, slouží k při- 
pevnění svalů. Ostatní část ploutví utvořena jest z více kostí, které ale bez svalů ne- 
pohyblivě pouhými vazy spojeny jsou. Kosti tyto jsou: ramenní kost (Fig. 1. k.), klou- 
bem do dutiny lopatkové zasazená, loketní (Fig. 1. m.) a vřetenní kost (Fig. 1. m.), 
potom čtyry kosti kořen ruky tvořící (Fig. 1. 0.) a k nim připojené čtyry prsty (Fig. 
4. p.), z nichž jeden z pěti, druhý z šesti, třetí ze sedmi a čtvrtý zase z pěli článků 
se skládá. Jak vidno, množí se kosti ploutevní ku předu co do počtu, při tom ale stávaj 
se lenšími, což jest příčinou, že ploutev jest ploská, a proto že prsty nejsou stejné 
délky, tam kde se prst ze sedmi kostí nachází, ploutev jest špičatá. © Nejtlustší jest 
nahoře, kde krátká, tlustá ramenní kost se nachází. Pánvice, ku které u jiných ssavců 
zadní končeliny se připevňují, u velryba schází, jako i zadní končetiny samy. Místo 
pánvice nacházejí se u velryba dvě kůstky, k oběma stranám posledního bederního 
obratlu ležící, které s páleří spojeny nejsou a jen v kůži spočívají v podobě malých že- 
bírek. Silnější jest jazyční kost, o které při popsání zažívacího a dýchacího stroje mlu- 
viti budeme. 

Pohyblivost těla zakládá se na pohyblivosti kloubů, pohybování vychází z vůle 
zvířete, tedy děje se. prostředkem nervů, a přede vším mozkem a míchou, v lebce 
a páteři položených, jest spůsobováno. Nervy samy ale, aby pohybování uskutečnily 
potřebují svalů. Sval složen jest z dvou částí, z břicha a ze šlachy, Břicho jest tlustší 


28 


část celého svalu a skládá se z červené masité látky, která se dá zkrátit a roztáhnout ou- 
činkováním nervů. Poznenáhla přecházívá toto břicho v pevnou tenkou šlachu. Ně- 
které svaly jen krátkou šlachu mají, některé veskrz šlachovou látkou jsou protkány, 
jiné zase jsou docela masité. Vždy ale sval svými konci k rozličným kostem jest při- 
rostlý, jež skrácením jeho v kloubu mezipoloženém se ohýbají. 

Samo sebou se rozumí, že kosti kloubem spojené, skrčí-li se sval konci svými 
k nim přirostlý, vždy na tu stranu se ohnou, na které sval onen se nachází. Sval, 
klerý na protivné straně týchž kostí jest připojen, tedy v protivnou stranu jimi hýbe, 
jmenuje se protivníkem, sval zase, který v tom samém směru oučinkuje jako první 
a buď pod nebo nad ním leží (tedy od něho krylý anebo jej pokrývající), jmenuje se 
pomocníkem. Příklady pro tyto poměry svalů mezi sebou nacházíme též u velryba. 
Popsali jsme na začátku článku svého pohyby ploutví, zad i ocasu velrybího. Velryb 
může se prohnouti tak, že jen hlavu a ocas z vody vystrkuje. Toto prohnutí páteře musí 
se díti svaly na, hořejší 'straně obratlů položenými, jejichžto skrčením trny špičkami 
k sobě se přibližují a tím celou páteří nahoru točí. Má-li jen ocas nad vodu se zakrou- 
titi, tedy svaly k tomu potřebné jen od bederních obratlů ke špičce ocasních sáhati 
musí. Tyto vyzdvihují ocas, ostatní páteř při tom se nepohybuje. Protivníci těchto 
svalů spůsobují bití ocasu na povrch vody. Protivníci svalů, páteří vyhlubeně krou- 
tících, ohnou záda, tak že z vody vyslrmí, hlava a ocas ale se ponoří. Ohne-li velryb 
tčlo na stranu, tedy to činí pomocí páteřních svalů této strany. Svaly od páteře k lo- 
patce připevněné vyzdvihují ploutve, od prsou přicházející svaly je dolů tahají. Tak 
též svaly od krku k lopatce jdoucí ploutev ku předu, od zadních žeber přicházející 
do zadu pohybují. Popíšeme tylo svaly poněkud zevrubněji, proto že jich mnoho není, 
a jednoduché složení soustavy svalní u velryba nám budoucně co základ sloužiti může 
k popsání úslrojů pohybovacích u ostatních ssavců. 

Svalů na hořejší straně páteře, hlavu a ocas nahoru zatáčejících, záda ale vy- 
hloubeně prohybujících, jest pět. Dva z nich jdou u prostřed páteře od trnu k trnu, 
ostatní jsou na obou stranách za příční výrůstky (Fig. 4. b.) připevněny, a mohou tedy 
i záda na levou neb pravou stranu pohybovati. Trnní sval skládá se vlastně z tolikera 
svalů, kolik jest obratlů, neboť začínaje od týlu nasadí se na zadní straně každého trnu 
(Fig. 4. a.) tlustý sval, který ke všem ostatním obratlům šlachy posílá, jenžto na přední 
straně trnů se nasadí. Sláhne-li se kůže s velryba, tedy jen u prvního nasazení trn- 
ního svalu na týlní kosti (Fig. 1.3.) lze viděli masité břicho jeho, ostatní všecky šlachy 
předešlých jsou pokryty. Pod ním leží malé svaly od trnu k trnu se pnoucí. Tyto dva 
svaly hlavně mají oučel, bedra a ocas nahoru zdvihati. V prolivném směru oučinkuje 
dlouhý hřbetní sval, Tento masitýmí břichy nasadí se ku předním krajům žeber a příč- 
ních výrůstků (Fig. 4. f. b.), od pesledního obratle prsního začínaje, a vysílá ku předu 
šlachy, jež k zadní slraně výrůstků a žeber ostatních předních obratlů, k výrůstkům 
krčních obratlů a k týlní kosti vedle břicha trnního svalu se připevňují. Tento sval 
nachází se po obou slranách páteře a zdvihá hlavu nahoru. 

Tak, jak právě popsaný dlouhý zadní sval k hlavě jde, odchází na obou stra- 
nách od posledních prsních obratlů ocasní sval k zadu. On se též připevňuje za příční 
výrůstky bederních a ocasních obratlů, jen proto že jde protivným směrem ne od zadní 
strany ku přední, nýbrž naopak od přední k zadní, a oučinkuje jako trnní -sval, ocas 
zdvihajíc. Šlachy, jež k posledním ocasním obratlům posílá, jsou velmi dlouhé. (Groen- 


29 


lanďanům slouží místo provazů.) Trnní sval zdvihá ocas, při tom ale páteř dolů kroutí, 
ocasní sval ale může samostatně ocasní obratle a ocasní ploutve zdvihali, — Pomocníkem 
tohoto svalu jest příční sval pod ocasním svalem ležící, na hořejší straně příčních vý- 
růstků bederních a ocasních obratlů připevněný, Šlachy jeho jdou k ocasu, 

Svaly zpodní strany páleře jsou protivníci právě popsaných. Ony ale, které po 
obou bocích zpodní strany páteře leží, mohou spolu se svaly hořejší strany k pohy- 
bování těla na pravo neb na levo sloužiti, jestli levý neb pravý sval dolejší strany 
spolu s levým neb pravým protivníkem oučinkuje. Veliký přímý sval hlavy jde od 
klínové kosti (Fig. 1. 5.) k tělům čtyr předních prsních obratlů (Fig. 1. B. c.). Pod ním 
leží malý přímý sval hlavy, který za předešlým od klínové kosti k prvnímu krčnímu 
obratlu (allasu) jde, kdežto se za dolejší Irn (Fig. (. g.) připevňuje. Oba tyto svaly 
slouží k tomu, by hlavu k prsoum přiklonily, tedy pod vodu ponořily, jsou tedy pro- 
tivníci dlouhého zadního svalu, který hlavu do výšky vznáší. Oba svaly leží po 
obou stranách a mohou se jednostranně spojili se hřbelním svalem, čímž hlava na 
stranu se pohybuje. Třetí sval hlavu dolů pohybující jde od zadní čásli skránní 
kosti (Fig. 1. 4.) k prsní kosli obou stran. Mimo tyto svaly, od hlavy k prsoum 
jdoucí, nenacházejí se jiné svaly na zpodní slraně prsních obratlů, trnní a mezilrnní 
sval tedy nemají prolivníků, kteří by páleř vypouchle dolů kroutily. To se jen stává 
ponořením hlavy přímými svaly. a ponořením ocasu, což tři svaly spůsobují. Zpodní 
ocasní sval (lat. Psoas) leží dole k oběma slranám bederních a ocasních obratlů, hlu- 
bokou brázdu tvoře uprostřed těla, a nasadí se pak k posledním třem žebrům a k tě- 
lům i příčním výrůstkům bederních a ocasních obratlů. Vzadu posílá velmi dlouhé šlachy 
k- posledním ocasním obrallům, jako na hořejší straně ocasní sval, jeho protivník. Pod 
ním leží jeho pomocník, protivník příčního svalu na hořejší straně, tak též od příčního 
výrůstku na zpodní straně k ocasu jdoucí. Mezi zpodními trny ocasních obratlů na- 
chází se ještě zpodní mezitrnní sval, který pomáhá ocas. dolů pohybovali. Podobně 
se nacházejí svalky- od výrůstků příčních k výrůstkům na celé páteři se pnoucí, mezi 
hořejším a dolejším příčním svalem položené. Tylo svalky svým © skrčením výrůstky 
k sobě přibližují, a tím pomáhají páteř na stranu ohnouli, 

Oučinkují-li svaly mezi výrůstky na jedné straně, takléž ocasní sval a psoas 
(dolení' ocasní) dlouhý hřbetní, přímý sval hlavy a příční svaly spolu na jedné straně> 
tedy se celá páteř na tu stranu ohne.  Oučinkují-li jem dlouhý zadní, hořejší ocasní 
a hořejší přímý spolu na jedné straně, tedy se tělo lak silně na tu stranu neohne, za to 
ale trochu do výšky se vznese. Naopak trochu na stranu se ohne a dolů se za- 
kroutí, jestli přímý sval hlavy, zpodní ocasní a zpodní příční na jedné straně oučin- 
kují,  Jednostranným oučinkováním ocasních a příčních svalů může se ocas na stranu 
pohybovati. Při plování celým tělem zvíře vždy podle pořádku nechává jednostranní 
zpodní a hořejší svaly oučinkovali, Nejdříve velryb ocas na stranu ohne, aby ostřím 
ocasních. ploutví lépe vodu prořízl, a spolu poznenáhla celé -tělo vypouchle skrčí, 
Ocasní ploutve teď jsou dolů schýleny. Pak rychle tělo narovná, a potom je hořej- 
šími svaly nahoru šine. © Ocasní ploulve při lom o vodu se opírajíce celé zvíře dále 
strkají. Svaly přední končetinu pohybující dle čtyr směrů oučinkují, nahoru a dolů, 
ku předu a k zadu. Jestli hořejší a zadní svaly spolu oučinkují, táhnou ploutev ostřím 
k zadu, jestli přední a hořejší spolu oučinkují, táhnou ji ostřím ku předu. Jak již po- 
věděno, kosti předních končetin bez svalů jen prostředkem vazů spojeny jsou. Svaly 


90 


jdou jen od páteře, od prsou a od hlavy k lopatce a k hořejší části ramenní kosti, tak 
že celou ploutví vládnou. Ku předu tahající svaly jsou tři. Jeden odchází od zadu 
skránní kosti (Fig. 1. 4.) vedle svalu, jenž odtamtud k prsní kosti jde, a nasadí se 
k ramenní kosti. Jest velmi dlouhý a jeho skrčením se ploutev mocně k hlavě 
táhne. | Druhý sval jde od příčního výrůstku atlasu k výrůslku lopatky (Fig. 4. h.), 
a třelí nejkratší od zevnilřní strany lopatky k ramenní kosti (deltoideus). Vedle něho 
leží dva lopatní svaly, takléž od lopatky k ramenní kosti se připevňující, které ale kon- 
četinu nahoru tahají. Od žeber se prostírá velmi ploský sval, tak nazvaný pilovaný, 
proto že špičalě od člyr žeber vychází, a připevňuje se k hořejšímu ostří lopatky. Jemu 
jest prolivný onen sval, který od allasu k lopatce jde. On krčí lopatkou nahoru 
a k zadu. Nad ním leží mnohem větší, též ploský, čtverhranný sval, jenž od obratlů 
prsních nad lopalkou položených takléž ku kraji lopatky se připevňuje.  Spoluoučin= 
kováním čtverhranných pilovaných a lopatních svalů obě ploutve vodorovně nahoru se 
táhnou. Od prsní kosti a dolejšího konce žeber přichází prsní sval, k ramenní kosti 
se připevňujíc, a může ploutve k prsoum přitlačiti. Odporník jeho jest  čtverhranný 
sval, pomocník pak podlopalní sval, jenž na vnilřní straně lopatky sedí a též k ramenní 
kosti přisedá. K zadu se táhne končetina širokým zadním svalem, klerý od čtvrtého, 
rálého a šestého žebra vychází. Pomocníkem jeho jest oblý sval, který od zadního 
ostří lopatky k ramenní kosti jde. On jest prolivníkem deltoidea. Široký zadní sval jest 
protivníkem onoho, ktérý od skránní kosti k lopatce jde. Plování ploutvemi děje se 
zvláště oblým, zadním širokým a prsním svalem, které. plosku k zadu a dolů pohybují; 
oučinkováním svalů lopatních, pak svalu čtverhranného a pilovaného ploutev -od těla od- 
slává. Svaly, od krku; hlavy a deltoidea k lopatce jdoucí, ploutve zase ku předu táhnou, 
a sval podlopatní při tom končelinu k tělu přitlačí, by ostřím lépe vodu prořízla. Tylo 
právě popsané páteřní a ploutevní svaly slouží velrybovi ku pohybování těla. Všecko 
pohybování nervy se řídí, které z míchy přicházejíce co tenká vlákna v svalech se 
rozvěltvují. Pohybování vychází od mozku, který s míchou, tedy i s oněmi nervy jest 
spojen. Mozek totiž jest kotouč tenkých nervových vláken. Některé konce toho ko- 
touče již v hlavě děrami z lebky vycházejí, jako n. p. nervy smyslů. Větší část ale, 
v zpodu mozku vedle sebe rovnoběžně uspořádané, co mícha týlním otvorem do pá- 
teře jde, a u každého obratle. po obou stranách některé z těch nervových. vláken do 
těla přechází, nejsilnější do předních končetin. To jest příčina, proč mícha k zadu 
více a více se tenčí, neustále posílajíc vlákna, ze kterých jest sestavena, k sva- 
lům a ké kůži. Zvláštní nervový system v střevách jest položen, který ale též spojen 
jest s nervy míšními a mozečními. Tak celé tělo prostředkem nervů jest v ouzkém 
smyslovém svazku. Každý cit přichází k mozku a mozek řídí podle rodu citů pohy- 
bování těla. Vidí-li oko něco, co by se k žrádlu hodilo, anebo nějaké nebezpečen= 
ství, hned se svaly buď k stíhání onoho předmětu anebo k outěku napnou. To samé jest 
s uchem, které ale, jak již řečeno, nápodobně oku velmi slabé jest a jen pod vodou 
dobře slyší, co se v ní děje, proto že tu zvuky celým obromným tělem k uchu se ve- 
dou. Nad vodou ale pro příliš malý ušní otvor jen málo zvuku chápe. Taktéž od 
nervů kožních cit bolesti, zimy, tepla k mozku se vede a buď ku prodlení buď k ou- 
těku velryba pudí. (Cit hladu v střevech napomíná ji žrádlo sobě hledati, zvláštní 
oddíl citů, s člověčím myšlením poněkud příbuzný, jest maleřská láska těchto zvířat, 
o čemž v popisu lovu velrybího mluvili budeme. 
(Dokončení). 


91 


m0 DORO S 1 1. 


Plavba na Dunoji z Bělehradu srbského do Černce, 
Od Jana Vaclíka. 

Překrásně opěvá srbský básník Matěj Bán vylévání se čarovné Sávy do Dunaje, kdež se našemu 
oku jako krásné jezero s mnohými ostrovy ode hradeb pevnosti Bělehradské daleko na západ, přes 
Zemuň na sever, a na východ až k Pančevu obrovsky rozprostírá. Kdo z pevnosti Bělehradské 
na toto čarovné divadlo hledí, tomu mimovolně do duše vstoupí žádost, uzříti doleního Dunaje další 
běh až k pověstné Železné bráně, třicet mil od Bělehradu srbského na východ vzdálené. 

V červencovém počasí r. 1852 vyplula parní loď Neptun ze Zemuně do Bělehradu, na 
jejíž palubu jsme vstoupili, abychom shlédli katarakty Dunajské přede Ršavou a za ní; a než jsme 
se na dobro vypravili z přístavu, počal ranní vítr rozháněti tenkou mlhu, jenž co útlý závoj nám 
zakrývala nebeský blankyt a jasný výhled. Směr Dunaje jde od západu na východ, v délce od 
pramene až k vyústění se do Černého moře dle Durala 600 mil, dle Eismanna 700, dle von Bírkena 
1000 a dle starších až do 2000 mil | Spád jeho až k ústí není vyměřen. Bavoři udávají spádi- 
tost rozličně, tak že by se mohlo vzíti za pravidlo, že obnáší z Ingolstadtu do Lince 373 stop, 
V Rakousku je spád přísně vyměřen a obnáší z Pasova do Břetislaví 499', na mili v Hořejších 
Rakousích asi 11',“; v Doleních dle nejnovějších pramenů a zkoušek pouze 10, 10“'. | Průlomem 
u Běřina a vtokem Moravy počíná dolení Dunaj a má v průměru 8“ na 100 sáhů spádu, tedy de- 
větkrát méně nežli v Rakousích *), 

Od Děvína do Bělehradu má Dunaj 211“ spádu. Šířka pak jeho je rozličná, u Pasova 
1250, u Lince 50, u Vídně 2892", přes ostrov Lobau 3050“, pod Pešti asi 800, a u Bělehradu 
rovná se už velikému jezeru. Naši předkové nazývali jej Dunaj snad po svých praotcích Staroslo- 
vanech, kterým slul AOVH4Bb, AOVYH4BO, A.OHdBa**), Germanům Dána, Turkům Tuna, 
Skythům dle svědectví Strabonova marTo«, Římanům Ister a Danubius. © Poslednější jmeno 
měl nejspíše od svého zdroje až k jistému místu (snad do Axiopole v staré Moesii), edkudž až 
k svému ústí Ister nazýván. Později přestali zeměpiscové přísně rozeznávat oboje pojmenevání, kla- 
douce jedno za druhé. © zdroji Isteru shodli se takto: Herodot jej klade u města Pyrrhene, Pto- 
lomaeus opět na Auuobské hoře (Tu úvvofa 091) V nynějším Černolesí. I novější zeměpiscové se 
dlouho o to hádali, některým bylo zdrojem Brega (břeha), jiným zas Brigach. Pravý však prameu 
je Brigach, 48" 7“ šířky a 25" 55' délky u kláštera sv. Jiří, jméno Dunaj béře teprva v Donau- 
ešingách. Hloubka Dunaje průměrná je 7—10 stop a rychlost v prostřední hloubce 10“, v průměru 
však 5—6 stop za sekundu. 

M Dunajská tato dolina náleží k nejzajímavějším celé Evropy, a jakkoli není okrášlena alp- 
skými břehy holemých hor, aniž poskytuje bujné jižní rostlinstvo, přece bývá plavba na Dunaji 
cestovateli nezapomenntelna, poskytujíc mu rozmanitá upamatování na starodávní zbořeniny, hrdé 
hrady a tvrze, velikolepé chrámy, vypinající se do výše nebeské, a přemnohé jiné pomníky slavného 
vitězství kříže nad zbledlým půlměsícem, kolem nichž se plavil. Pod Bělehradem je pravý srbský 
břeh mnohem zajímavější než levý, zrovnať to tak, jako v luzném Srjemu. Za Vinčou, Ritopekem 
ke Grocku až do samých vln Dunajských rozprostírají se horské lesy, jejichžto ostrožiny proudu šu- 
mící veleřeky se dotýkají. Levý břeh je nízký, rovný, skoro pustý, pln ramen, ostrůvků, bařin 
a škodlivých výparů, v nichž končí se poslední výběžky nepřehledné roviny jižních Uher v okresu 
pluků Banátské hranice.. Smutně zde vane větřík prostrannými luhy, obyčejným rákosím porostlými. 
Jenom pořídku potkává se oko cestovatélovo s měkkým lupenitým stromovím, vrbovými lesy, olšinami 
a osykami, kdežto se na srbském břehu hrdě vypínají stinné doubravy ***). 


*) Dle úředných zpráv v »Oesterreichische Blállere 4846 od Dra. A. Schmiedla, — 
**) Kořen snad slrsl, A OVHÁTH, vvoáV, spirare, rusky: AYMYTL; poněvadž neuslále (o své břehy se hází, šumí, 
hučí a duní. — 
*) Ouercus pubescens, 


Rakouský břeh všude jest poset čardáky (vojenskými budkami), z nichž jeden od druhého na 
dovolání a nejdéle na dostřelenou na pilířích neb na jehlách vbahně stojí, aby se rakouští hraní- 
čáři, stojící proti Turkům na stráži, někam aspoň mohli utéci před blížící se povodní. Jsou to zcela 
ze dřeva zbedněné budky, z nichž se polookrouhlými okénky na všecky strany viděti může. Roz- 
vodní-li se Dunaj, musí být smutno takovému strážníkovi, který se svým čardákem podobá se kachně 
na jezeře plovající. : “ 

Před Pančevem je levi břeh keřovatější a Dunaj mnohem mělčí, tak že celé sítě vodných 
bylin menším lodím stávají se obtíží. Než se připluje ku vtoku Temeše do Dunaje, plove se lesem 
vrbovým, v němž se mnoho vodního ptactva nachází. 

Pod Pančevem, kde nás provázeli pelikáni, zde onde i čápi, volavky a jeřábové, jest nej- 
krásnější pohled na vtok řeky Moravy, která se pod hradem Smederevským ve dvou ramenech do 
Dunaje ústí. Celá tato kotlina obklíčena jest amfiteatrálně lesnatými pahbrbky, mezi nimiž se 
Dunaj na severovýchod valí, Ješto na břehu rakouském střídají hraničáři na čardácích své vojenské 
stráže, objevuje se nám břeh srbský pln idyllických živých výjevů. Zde táhnou voli loď na pobřeží, 
tam hlídá pastýř své stádo, při čemž ze své furuly (píšťaly) libé zvuky vyluzuje; tuto zas lezou 
kozy po skalinách, hledajíce dobrých kořínků, a v Dunaji se napájejí tučné krávy. Srbské dívky, 
do polovic lýtek ve vodě, proplachuji své kmentové prádlo, a turečtí i srbští laďarové (lodníci) plaví 
své lodě dolů a nahoru proti vodě. Dunaj počíná nyní býti proudivější a tvoří šest hodin dlouhý 
ostrov (otok), na němž se jedenáct rakouských čardáků nalezá, jichžto obyvatelé se honbou a ry- 
bářstvím živi. 

Mimo mnohé úžiny Dunajského údolí v Horních Rakousích není na celé plavbě po řece této 
nic důležitějšího, nežli ta místa, k nimž právě nyní se plavíme. Počínajíť zde pahrbky pohoří sedmi- 
hradsko-valašského , sáhajíce svými výběžky z Karpatského horstva až k řečišti dunajskému, jenž 
činí meze Karpat a Bálkanu. Pravý břeh vystupuje od ústí Moravy pod Smederevem výše a výše; 
levý, utvořiv některé ostrovy a ramena, zvyšuje se z bařin u Uj-Palanky (Nové tyrze) a vtéká do 
úzkých průsmyků a soutěsků. Uj-Palanka leží částečně na okrouhlém, homolovitém mysu, majíc 
naproti zbořeninu turecko-srbské tvrze Ráma na příkré skále. Tyto dva hrady tvoří bránu do 
pověstné dunajské úžlabiny na západě, jenž může se považovat za předehru k zajímavému, výjevů 
plnému dramatu. Odtud kráčí Dunaj 18 mil dále v neustálém boji až k valašskému městu Černci, 
kde druhdy býval znamenitý most Trajánský (pons Trajani), majíc za náprotí na příkrém úskalí 
ležící tureckou tvrz Skela-Kladovu. Jest tu jako poslední brána, uzavírajice práhy dunajské 
na východě. 

Hořejší část od Uj-Palanky aneb od Moldavy až do Svinice, obsahující nebezpečný Izlaz, 
slove Srbům Gornij Djerdap (horní vodopády), Turkům Kirdap; dolejší však Srbům Dolní 
Djerdap, Turkům Demir kapu čili železná brána, nám pak obojí horní a dolní du- 
najské prahy, podobné donským porogům na Ukrajině. — 


(Pokračování.) 


| ŘE TT 09 K o r 6 AS U 00 6 eo op SCDGH5 mén SEA HO A B 


Obsah. 


Člověk, přírody vládce a pám. Sepsal Dr. Jan Purkyně. — | Jesovec. Dle "schudího. — | Světlopis. 
Od J.Baldy. — Velryb. Od Emanuela Purkyně. — BBrobnosti: Plavba na Dunaji s Běle- 
hradu srbského do Černce. Od Jana Vaclika. — K tomu Tab. 1. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 


Číslo 2. Ročník drujý. Unor 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr, 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dříšské ulici č. 900 — II., pak u domovníka V musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou. Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


stř., pro od- 


Rx" kde 
V úrodných rovinách Eufratu, tam kde dle starého pod 
řitele vyšel, jest domov koně. Již od starodávna přidružil si j 


věrného sluhu, a starostlivou péči a laskavost mu věnoval, 
vší ostatní němou tváří. 


ání člověk z ruky Stvo- 
ej člověk co výtečného, 
dávaje mu přednost přede 
Vyvolil ho za svého průvodce a pomocníka ve všech dílech 
světa, a rozplemenil jejiv travnatých rovinách Ameriky, 
a jaguar, žláznatý vepř a plavoun: své rejdiště měli, 

Vyjmouce psa a slona, jale vysoko stojí kůň nade vší zvěří! Ba 
v mnohem ohledu. Jemnost a síla“ poslušnost a b 
jsou tak souměrně spojeny, jako u koně ? 

Krásná podoba naznačuje vysoké 
každý tvor, sám pro sebe pozorován, 
člověka položena míra, 


kde před tím jenom pásovec 


i ty předčí 
ujnost, příchylnost a učelivost, kdež 


postavení jeho v řadách živočišslva ; neboť ač 
pro své účely dokonalý jest, jesli předce v mysli 
dle které celé zvířectvo do posloupné řady staví. Pokojné, 
ušlechtilé čelo, ačkoliv ploské, jeví znamenitý smysl časový a místní; 
v rovný, podlouhlý nos, široké nozdry, jiskřivý plamen očí, citlivé, bystře se pohybující 
uši, hrdě vztýčený krk, obrovská prsa, krásná oblost hřbetu, hezké přední nohy, silné 
ale slušně vytvořené zadní nohy, lehké a půvabné pohyby celého těla, vše poukazuje 
na vlohy jeho k dobrému a krásnému, pročež již také kůň člověku a člověk koni po- 
rozuměli, ba i přátelství mezi oběma Vyvinouti se může. Rozsáhlý jest obor mysli 
koňské. Kůň rozeznává potravu, obydlí, prostoru, čas, světlo, barvy a tvar; kůň há cit 
pro rodinu, sousedy, přátele, vrahy; rozeznává věci, zvířata a lidi. Představy nabyté 
obnovuje v mysli, má pamět a obrazivost, s okolnostmi svými buď jeví spokojenost 
anebo touží po změně, po lepším stavu, ba silné chlční jeho zvýší se až. k vášni 
a přítulné lásce, Znamenilý jest rozum koně a snadno se obrací v umělost, pročež se 
kůň velmi dobře poučovali dá. To vše jeví se sice také u mnohých s koněm příbuz- 
ných zvířat, ale buď jenom v menší míře, buď u koně ještě se zvlýštním výrazem. 


prodloužení jeho 


*) Přírodopisné popsání zanecháme si k jinému pojednání, 


Jako člověk, tak i kůň nemá tak dobrého sluchu a zraku do dálky jako jiná zví- 
řala, čich a chuť jeho nejsou také zvláště jemné, tím byslřeji ale pozoruje předměty blízké, 
tak že je všechny dokonale poznává a do své výborné paměti všlěpuje. V této otevřené 
mysli spočívá právě podstata povahy jeho, v tom pak, že člověka od zvířat rozeznává 
a k sobě příbuzného tuší, tedy od něho k dobrému a krásnému vésti se dá, leží vysoká 
jeho přednost před ostatními zvířaly. 

Významná jest ta okolnost, že právě jenom tlaková zvířata k člověku přilnou, 
kteráž již v divokém stavu společensky žijí. Kůň ve svém přirozeném stavu žije v čet- 
ných stádech s patriarchálním zřízením.“ Nejsilnější hřebec jest vůdce stáda. Přesazen 
do společnosti lidské považuje kůň přirozeně člověka za svého vůdce a řídí se dle vůle 
jeho. Toléž platí, ač v menší míře, o skotu, bravu, psu, slonu atd. Samotářská zvířata, 
lev, tygr, kočka, zajíc, nepřivyknou nikdy člověku tak jako zvířata společenská, — 

Nejznamenitější výsledek pozorné mysli koně jest smysl místní, jímž se přede 
všemi zvířaty vyznamenává. Cestu, kterou již jednou konal, zná mnohem lépe nežli 
vůdce jeho, a proto se tvrdošíjně spěčuje na rozcestí, jíti nepravou cestou, pudí-li ho 
vůdce na ni. V temné noci může vozka bezpečně na voze spáli, má-li jen koně, který 
tu cestu již jednou konal. Okamžitě pozná kfiň hostinec, ve kterém jednou byl uby- 
tován, a nerád jej mine; myslí snad, že jezdec se mýlí, že již hostinec nezná. Ješlě 
dokonaleji poznává kůň svého pána dle šatu, dle obličeje a hlasu i po dlouhém čase. 
Viděl jsem jednou starého koně v selském voze zapřaženého, který uzřev okolojdou- 
cího člověka radostně řehtati počal. Když tento ke koni přistoupil, poznal s podivením 
koně, na němž co voják jezdil. Jak významně dívá se kůň na nově přidruženého koně 
nebo na nového kočího! Pohled ten jest něco docela jiného, nežli pohled vola, když 
se dívá na nová vrata. Všechno nové a neobyčejné dojímá koně znamenitě, nový vůz, 
nová staj jsou mu důležité věci. 

Pozorností, pamělí a důvtipem naučí se kůň všem umělostem, jakým se někteří ptáci, 
slon, osel a pes naučili mohou. Kůň odpovídá na otázky, rozlušťuje hádanky, přisvěd- 
čuje nebo odporuje kýváním hlavy, udává hrabáním kolik jest hodin atd. Nejvýtečněji 
jeví ale své vlohy v umělecké jízdárně. Ne mistr jízdecký , nýbrž kůň to jest, jemuž 
se zde obdivovali musíme; a věru můžeme se spíše ptáti, čemu se kůň nenaučí, nežli 
čemu se naučí. 

Kdo ale koně něčemu lidskému naučili chce, musí s ním také lidsky nakládati ; ne 
bilím, hrozbou, hladem, nýbrž dobrými slovy, jako když rozumný člověk rozumnému 
něco vykládá, dá se kůň poučili. Dobrým nakládáním vymůže se na něm všechno, kůň 
jest zrovna jako dítě, v dobrém i zlém. 

Mimo smysl místní má kůň i smysl časový, toliž rozeznává odměry času. Dle 
toho naučí se kůň dle taktu choditi, běhati, ba tancovati; kůň ví dobře, kdy jest ráno, 
poledne a večer, též pro hudbu není bez citu. Jako vojín miluje on hlas válečné trouby 
a bujaře tepe půdu, slyší-li znamení k bilvě nebo běhu. Při cvičení vojenských jezdců 
snadno poznáme, jak všem znamením trompelou daným rozumí, a ne jeden jezdec při- 
šel do směšných rozpaků, když vojenský kůň jeho, zaslyšev povědomý hlas trouby, 
cválem do řady husarů se přidružil, a 

A však, jakkoliv kůň beze strachu u prostřed válečného hřmění nepohnutě stojí 
jako hrdina, jest s druhé strany nejbázlivější zvíře, zrovna jako člověk, který v sobě 
též obě protivy, hrdinnost a bázeň, spojuje. Neobyčejný zvuk, neobyčejná věc, zavěšené 


95 


prádlo, zarážený kůl, socha jej polekají. Pozorně se dívá na kamenitou ceslu, obe- 
zřelně stupuje do potoka a řeky, a spadne-li do strouhy, lřese se a řičí strachem. 
Jdoucí na horách po úzké stezce trnou koně na celém těle, cílí že jsou sama noha 
a že se ničím zadrželi nemohou. Při bouři polí se na celém těle, a nejlépe jest je za- 
drželi, neboť slrachem se zplaší a vrhnou se slepě do neštěstí, 

Kterak jinak ale chovají se na rovné, jisté půdě! Chlapec uhání šesti koni střel- 
hbitě po dobré silnici, muž, žena, děvče může je řídili, 

Kůň jest skoro jen noha a hruď, dech a běh; jediné pravé potěšení jeho jest 
veselý cvál. Pouze ze svévolné radosti probíhají se zdivočilí koně na stepech uher- 
ských, donských a paraguayských , vyhazují zpředu a ze zadu, běhají spolu-o závod, 
kousají se, provázejí cestovatele na mnoho mil a vyvádějí množství kousků. Zastaví-li 
je v běhu plot nebo zábradlí, nepokoušejí se o to, jako vůl nebo kráva, aby je do 
výšky vyzdvihli nebo odstranili, nýbrž prohánějíce se podél něho, hledají kde jest nej- 
nižší, a pak švižným skokem přemršlí se přes překážku. Hříbata i o lidi žertovně se 
pokoušejí. V úzkém údolí běhalo hříbě neustále za houfem cestujících, přiblížilo se 
cválem k nim, pak najednou se zastavilo a zase náhle odběhlo; to opakovalo několik- 
kráte, až plot, přes nějž cestovatelé přelezli, další hru mu zastavil. 

Mnohonásobné jsou vášně koně, a to již ukazuje na vysoký stupeň jeho, neboť 
zvíře bez vášní přibližuje se k dřímajícím rostlinám. Kůň jest ctižádostivý a marný, 
miluje a nenávidí, jest závistivý a zlostný, má své rozmary atd. V běhu o závod na- 
sazuje i poslední své síly pouze ze ctižádosti. Hrdě vykračuje si ozdobený kůň gene- 
rála nebo zapřažený před královským vozem. 

Ovšem jeví se dle přirozeného stavu koně tyto vášně rozličně. Nejbujněji jeví se 
u hřebce, kobyla jest již mírnější, povolnější, též valach, zbaven mužské síly, jest 
mdlejší, nikoliv ale jako vůl, v němž by nikdo bujarého býka nepoznal, 

Všechny vášně rozumu jeví kůň pohybováním uší, a již tím se vyznamenává před 
mnohými jinak výtečnými zvířaty, neboť v uších spočívá již část duše. Lev, kočka 
a pes prozrazují své myšlénky ocasem, slon chobotem, kůň ale jemným uchem. 

Podivné věci vypravují se o rozumu a vnitřní hluboké mysli koně. V stepech 
ruských sešikuje se stádo koňů válečně proti vlkům: silní hřebci, obrácení zadními no- 
hami proti nepříteli, tvoří neproniknutelný kruh, u prostřed něhož slabší kobyly a hří- 
bata stojí. Kdož by nepoznal něco vyššího v koni, který v bitvě u svého padlého pána 
státi zůstává a od něho se nehne, zachovávaje věrnost i po smrti. Jiní koně kousají 
v tísni kruté seče koně i vojáky nepřátelské, jakoby též omi boj vésti chtěli, Zvláště 
tam, kde jej člověk jako svého přítele považuje, v Arabii a severní Africe, vyvinuje se 
duševní přednost koně v nejkrásnějším kvělu, tam kůň i nejkrásnější podobu má, jakoby 
Se i tím sada potvrditi měla, že v krásném těle krásná duše bydlí, Jako kůň důstojně 
ožije, tak i důstojně umírá. Smrtelných ran v boji se neleká, jako rek umírá tiše a po- 
"kojně, ač cítí blížící se smrt, I starý kůň, jejž nevděčný člověk usmreuje, poněvadž 
mu více sloužiti nemůže, slušně snáší smrt. Neleká se, netrhá sebou, nýbrž stoicky 
"přijímá smrtící nůž, padne a zvolna dýchá, až s odtékající krví život uplyne. 

; Jak zvláštní, tragický jest osud koně! Blaze koni, který se v Arabii zrodí. U nás 
"ale jest osud jeho k politování. Od nejvyšší cti sestupuje kůú obyčejně dolů až k nej- 
-hlubší potupě, a život jeho prochází všechny stupně od nádherného blahobytu až k nej- 
trpčímu hladu, od mladistvé síly a krásy až k bídné slabolč a opuštěnému stáří. Krásné 


0% 


a% 


36 


mladé hříbě zlatem se zakoupí a k veselé jízdě vyovičí; později přiváže se co dospělý 
kůň k vozu, ale ještě jej dobře krmí; konečně přejde za několik zlatých do rukou hru- 
bého vozky, kdežto o slámě svůj bídný život ještě několik let tráví a krulé tryzněn! 
snáší, až do smrti umdlen a umučen rasu jest odevzdán nebo v práci padne. Nic snad 
neukazuje bezohledné soběctví člověka v tak nápadné míře, jako poměr jeho ke koni. 
Nesnadno ovšem v tom ohledu opravu zavésti, an prostředek, který by koně před bíd- 
ným slářím chránil, proti mravům našim čelí; muselo by se totiž zavesti jedění koň- 
ského masa. Než to může se právem žádati, aby každý, kdo koně má, s ním lidsky 
a rozumně, v přiměřenosti k jeho krásné povaze, nakládal. 


8 pět ěs, 
Od J. Baldy. 
Článek druhý. 
Obyčejný výklad výjevů světlopisných. 

Jest to známá vlaslnost ducha lidského, že nikdy nejsa spokojen pouze s lím, 
co se smyslům jeví, všude i po příčinách každého výjevu pátrá. A nelze-li mu vni- 
knouti někdy v hlubinu temnou, tu nemá pokoje a ohlíží se po rozličných domněnkách, 
které ve své nejistotě za pravdu přijímá, K takovémuto pátrání musely mnohého při- 
měli i výjevy světlopisné, o kterých jsme v těchto listech mluvili ; a jakkoliv byl Arago 
hned při pryním uveřejnění vynálezu Daguerrova vyřkl, že nelzé při naší posavadní 
vědomosti v lučbě a optice tajemné výjevy tyto dokonale vysvětlili: předce si nevší- 
mali mnozí tohoto odstrašujícího výroku, a v králkém čase se všech slran ozývaly se 
hlasy vysvětlující vše, čehož příčiny se posud neznalo. Ovšem jsou veškeré posa- 
vadní výklady podivných výjevů těchto pouhé domněnky, a však nesmíme jimi povrhnouti, 
neb takové hypothese již nejednou k pravdě vedly. 

Předně se muselo vyšetřili, v čem vlastně ta proměna záleží, klerou světlo na 
látkách citlivých spůsobuje. Proměna tato, jak jsme již pravili, zdá se býli lučební 
a záleží v tom, že se na desce jodid slříbrnalý světlem lučebně rozloží ; při tom se 
vyvinuje volný jod, a to tim více, čím více světla na desku padá. Kam plné svěllo 
padlo, tam zůstane téměř jen čislé stříbro a toliko málo jodidu; kam méně. světla 
přišlo, tam zůstane více jodidu nerozloženého; a kam žádné světlo nepadlo, tam jest 
samý jodid nerozložený. V ouplné tmě nebyla ovšem žádná čáslka desky, poněvadž se 
světlo ke všem částkám vkrádá. — ' 

Za druhé bylo vysvětliti, proč svěllo proměnu na desce dříve spůsobí, když se 
užívá tak nazvaných látek zrychlujících. Mělo se za to, že látky tyto zrychlující, 
zvláště chlor a brom, tvoří se stříbrem desky soli, a soli tylo že jsou příčinou rych- 
lejší proměny, poněvadž se soli chlorové a bromové již samy o sobě na světle ješlě 
dříve promění, nežli soli jodové, Kdyby tomu ale v skutku tak bylo, totiž, že by tvo- 
ření těchto solí chlorových a bromových bylo příčinou rychlejšího působení světla: tu 
by nebylo jodu u desk fotografických potřebí; a předce se ješlěč nepoštěslilo, na 
deskách nejodovaných — kde tedy světlo tyto citlivější soli látek zrychlujících rozklá- 
alo — světlopisní obraz utvořiti. Tedy nezbývá nic jiného, nežli abychom se po jiné 


97 


příčině rychlejšího působení tohoto ohlídli, Po nesčíslných zkouškách podali dva fran- 
couzští lučebníci následující výklad. Bylo již praveno, že se na desce rozkládáním 
jodidu stále vyvinuje volný jod; tento právě vyvinutý volný jod, opusliv své sloučení, 
hledá opět, s čím by ve spojení vešel. Poněvadž ale na desce nic jiného k spojení 
svému nenachází, nežli stříbro (které právě opustil), vrací se opět k němu a působí 
znova jodid stříbrnatý, čímž se působení světla poněkud maří. Látky zrychlující se 
však s jodem také spojují. Je-li tedy taková látka na desce, která by vyvinující se 
volný jod odstranila, tu jod tento světlu nepřekáží, a světlo proměnu na desce v čase 
o mnoho kratším spůsobiti může. 

Že jest v skutku odstranění volného jodu — a ne lvoření a rozkládání solí 
chlorových neb bromových — příčinou rychlejšího působení světla, to lze dokázali 
i lím, že mohou býti látky zrychlující i takové, které se se stříbrem ani neslučují, jen 
když s jodem jakousi sloučeninu tvoří. — 

Konečně bylo vysvětliti, proč se usazuje výpar rtuťový právě na těch místech, 
na které světlo působilo, a to tím více, čím více světla na toto místo desky padlo? 
Výjev tento jest ze všech nejzajímavější, nemůžeme však říci, že by se bylo ještě 
komu pošlěstilo, ouplně jej vysvětliti. Někteří jej vykládají lučebně, jiní zase mecha- 
nicky. Výklad lučební záleží v následujícím. 

Dotkne-li se rtuť jodidu stříbrnatého, tu se ze soli této stříbrové čisté stříbro 
vyloučí a rtuť s jodem utvoří zelený jodid rtuličnatý. Když pak tento zelený jodid 
rtutičnatý přijde opět ve spojení s podjodidem stříbrnatým, tu se utvoří červený jodid 
rtuťnatý, a ryzá rtuť se dílem vyloučí. Na temných místech desky (totiž, na které 
světlo nepadlo) jest jodid stříbrnatý nerozložen; na místech ostatních se však více méně 
rozložil; přijde-li nyní výpar rluťový k télo desce, tu povstane na místech světlem ne- 
proměněných mnoho zeleného jodidu rtutičnatého, na místech proměněných ale jen 
málo. Za to se však na těchto místech světlem proměněných nachází ještě podjodid 
stříbrnatý, a v jeho spojení se utvoří ze zeleného jodidu rtutičnatého červený jodid 
rluťnatý, načež se rtuť dílem vyloučená se stříbrem vyloučeným spojí. Čím více se 
jodid stříbrnatý světlem promění, tím více stříbra se na místech takových vyloučí, a tím 
více rtuli se tam tedy usadí. Když se pak deska ze skříně rtuťové vytáhne, má obraz 
růžovou barvu v temnozelené půdě. Umyje-li se deska sírnatanem sodičitým, tu se 
odstraní zelený jodid rtutičnatý, jakož i červený jodid rtuťnatý — a obraz se stane amal- 
gamem stříbrovým patrným. 

Naproti tomu hleděli mnozí celý tento výjev mechanicky vyložiti. Známo jest, 
že mnohé látky, kleré se ve tmě ze svých roztoků hlatiti nechlějí, okamžitě se hlalí, 
jak mile se na světlo postaví. Také se pozorovalo, že se při hlacení látek v mádo- 
bách skleněných sklenice více hlalí jeví na oné straně, která jest ke světlu obrácena. 
Z toho vysvitá, že má světlo nemalý vliv na hlacení těles, 

Jodování desk stává se vždy v prostoru ouplně temném; tedy nelze látce desky 
se hlatiti. Jak mile ale svěllo na desku padne, tu povstanou hlati na místech osvíce- 
ných, a sice tím dokonalejší hlati, čím více světla na desku padlo. Hlatěmi takovými 

- slává se povrch desky nerovný a drsnatý, a to tím více, čím dokonalejší hlati po- 
vstaly, čili čím více světla na desku padlo. Dá-li se nyní deska do skříně rtuťové, 
I usazuje se výpar na 'drsnatém povrchu jejím, a to nejvíce tam, kde je deska nejdrsna- 
tější, čili kde jsou hlati nejdokonalejší ; a to jest vždy tam, kam nejvíce světla padlo. — 


38 


Mnoho-li pravého ve všech těchto hypothesích leží, nelze určili; neb posaváde 
ještě ani nevíme, nepůsobí-li při výjevech fotografických snad také nějaká síla, kleré 
posud neznáme. 


Světlo neviditelné a světlo utajené. 


Podivuhodné výjevy svěllopisné přiměly mnohého skoumatele k rozmanitým 
zkouškám optickým, které nemálo přispěly k lepšímu poznání tajemné bytnosti světla, 
Ve Francouzích, v Angličanech, v Americe, obzvláště ale v Německu bylo více skou- 
matelů, kteří, nejsouce spokojeni s obyčejným výkladem světlopisných výjevů, neustále 
pátrali po pevném zákonu, který by jedním rázem vše vysvětlil, co posaváde tajné bylo. 

Professor Moser v Královci pokusy těmito nejvíce se zabýval, Nezdálo se mu 
přede vším, že by ta znamenitá proměna, kterou světlo na látce desky fotografické 
spůsobuje, byla pouze lučební; on byl loho mínění, že světlo na všecky látky jedno- 
stejně působili musí, a sice na všecky právě tak, jako na sítnici zvířecího oka, 
Proměna tato se dle něho na rozličných látkách ovšem v rozličné míře jeví, ale dle 
jakosti jest u všech látek stejná, a vždy lze ji tím dokázali, že se na všech látkách 
světlem takto proměněných výpar rtuťní neb i vodní v kapky sráží. 

Domněnka tato zdá se ovšem býli podivnou a k pravdě téměř nepodobnou. Ale 
Moser drže se této své zásady vyskoumal, že se dá na mnohých látkách znamenitá 
tato proměna — totiž aby se ma nich výpar rtuťní v kapky srážel — i jinak 
spůsobiti, ano i takovými prostředky, že při lom o nějaké lučební proměně ami řeči 
býti nemůže ; a proto zavrhl také Moser celou theorii o tak nazvaných paprskách lu- 
čebních, a určil nové zákony, kterými pak hleděl veškeré výjevy nadřečené dokonale 
vysvětlili. 


Nežli se obrálíme k jednotlivým zkouškám Mosrovým, promluvíme dříve o podob- 
nosli proměny, kterou spůsobuje světlo ma sítnici oka zvířecího a na látkách jiných. 
Oko zvířecí musí na každý předmět nějaký čas hleděti, nežli jej spatří; proto nelze 
k. p. kulku z ručnice vyslřelenou spatřili, poněvadž při rychlém pohybu svém jen velmi 
krátký čas na oko působí. A právě lak jest při působení světla na jiné látky, pročež 
nelze předměty rychle se pohybující pro krátkost působení na deskách fotografických 
vyobrazili. Síťnice oka našeho a látky na deskách světlopisných mají snad pro světlo 
stejnou citlivost, to jest na obou se může talo proměna v stejném čase státi. Co se 
však zmizení spůsobené proměny této dotýče, to se v oku našem stává rychleji, 
nežli na deskách světlem proměněných ; neb obyčejně zmizí obraz předmětu ze sít- 
nice, jak mile oko od předmětu odvrálíme aneb zavřeme; jen když velmi dlouho 
a pevně na něco hledíme, zůstane obraz několik okamžení ještě na sítnici, když jsme 
již oko odyrálili. U desk fotografických trvá však tato proměna obyčejně déle, ale ni- 
koliv na čas příliš dlouhý; neb Draper v Americe pozoroval, že desky jodované, 
které se již v temnici světlem byly proměnily, po několika dnech ve výparu rtufovém 
již žádný obraz neposkytly, ač po ten celý čas na místě ouplně tmavém ležely. 
A z toho vysvilá, že jest proměna, kterou světlo na síťnici oka a na deskách fotogra- 
fických spůsobuje, dle jakosti stejná, ne ale stejného důrazu; při deskách musí toliž 
býti důraznější, poněvadž jest trvanlivější, 


tě 


99 


Hned na počátku těchto pokusů napadla Mosrovi věc ode dávna známá, totiž že 
když na desce skleněné něco látkou nějakou napíšeme, a pak desku čistě otřeme, písmo 
toto olřené opět zřetelně výsloupí, jak mile na desku dýchneme. Látka desky se mu- 
sela tedy na místech písma některak proměnili, poněvadž se tu pára z dechu jinak 
sráží, nežli kolem nich. V čem vlastně proměna talo záleží, určiti nelze; ale Mósroví 
se zdála k jeho oučelu velmi znamenitá a docela podobná k té, kterou světlo na 
předmětech ozářených spůsobuje. Proto zkoušel také, kterak by se asi dala čistá deska 
sklenná pouhým světlem tak proměniti, aby se proměna tato na místech ozářených sra- 
žením páry stala patrnou; k tomu cíli postavil desky sklenné a kovové na několik hodin 
do plného slunce a zastínil některá místa záclonou: místa ozářená byla po několik 
hodinách orošena, neb obdržela ozářením vlastnost, páru ze vzduchu v kapky sráželi, 
Výjev tento byl velmi znamenitý, neb zde proměnilo světlo nahý povrch pouhého skla 
a kovu podobně jako látku na desce Daguerrově — ovšem slaběji. Výjev tento se 
nemohl ovšem ještě vyrovnati těm, které lze pozorovati při povstání obrazu na deskách 
fotografických, neb zde nebylo o tak dokonalém výkresu ještě ani pomyšlení — a však 
poštěstilo se Mosrovi při dalších pokusech, že obdržel na deskách stříbrných obrazy 
předmětů pouhým dotknutím; vzal-li lotiž desku s písmem vyrytým, aneb prsten, 


+ peníz a jiné věci, a nechal-li je leželi v prostoru ouplně temném na deskách těchto 


stříbrných — proměnily se desky stříbrné pod těmi předměty v několika hodinách tak, 
že na nich obrazy těchto předmělů vystoupily, jak mile se desky daly nad výpar rtu- 
fový. Neslýchané výjevy tyto každého překvapily; neb se tu docílilo pouhým dotknu- 
tím právě tolik, co u desk fotografických působením světla. 

Překvapen jsa výsledkem pátrání svého umínil si nyní Moser, výjev tento vše- 
slranně vyskoumali, Brzy se přesvědčil, že není ani ouplného dotknutí potřebí, aby 
obraz předmětu na desce povstal. Tedy nebylo dotknulí příčinou obrazu, nýbrž — jak 
dokážeme — světlo, které od předmětů na desky padalo. Kdyby bylo dotknutí bý- 
valo příčinou obrazu, nebyl by obraz nikdy tak útlý, tak povedený, což se stalo tím, 
že paprsky kolmo neb křivě na desku padajíce vždy jinak působily a tudy desku ne- 
stejně proměnily; výpar rtuťový se pak usazoval dle proměny télo. Jen světlo může 
lak dokonalé výkresy spůsobiti, a i zde bylo světlo příčinou jejich. Následovně by 
byl vynález Daguerrův jen jeden zvláštní spůsob loholo všeobecného působení světla, 
a sice jen působení zářících předmělů na jodid stříbrnatý, kdežto Moser určil, 
že předmět zářící nejen na jodid stříbrnatý, nýbrž na každou látku podobně působiti 
musí (buď silněji neb slaběji), a sice tak, že lze při všech látkách proměnu tohoto pů- 
sobení ve výparu rtuťovém sražením se rtuti na místech proměněných patrnou učiniti. 

Z toho všeho ale vysvitá, že nepadají paprsky jen od předmětu na desku, nýbrž 
i od desky na předmět, že se jedno druhým proměňuje a že by tedy možné bylo, 
jedno na druhém vyobrazili. Stojí-li tedy člověk před temnicí, aby povstal obraz jeho 
na desce fotografické, nestane se jen člověkem zářícím proměna na desce, nýbrž 
i deskou zářící podobná (mnohem slabší) proměna na člověku, a lze tedy říci, že se 
jedno na druhém vyobrazí. A tak jest v celé přírodě. Pohlédne-li oko k. p. na strom, 
povstane obraz stromu na síťnici oka a obraz oka na stromě; my při lom strom vi- 
díme, strom pak, nemaje duše, obraz na sobě spůsoběný neznamená. Jsou-li dva 
kameny blízko u sebe, vyobrazuje se jeden na druhém, jako vůbec veškeré předměty, 
jsouce sobě na blízku, takto se vespolek na sobě vyobrazují, 


40 


Pravili jsme ale již nahoře, že se stalo dolknutí, aneb lépe blížení se předmětů 
v prostorů temném. Ano Moser obdržel pěkné obrazy i v temné noci, kdežlo před- 
měty k vyobrazení přiblížené k tomu ještě v temné nádobě ukryty byly, aby pražádné 
cizí světlo přístupu nemělo. Odkud se tedy vzalo to světlo, jehož paprsky od jednoho 
předmětu na druhý padaly? Nechtěl-li Moser výjev tento nějakou z brusu novou 
silou vysvětlovali, musil nevyhnutelně říci, že všecka tělesa v přírodě své 
vlastní světlo mají; neb pokusy tyto staly se s hmotami velmi rozmanitými, jako 
jsou mosaz, železo, sklo, roh, papír, sádra, slída — ano i černý aksamit a saze po- 
skytlý pěkný výkres. Oko naše však neznamená, že by látky tyto nadřečené — které 
předce své vlastní světlo míti mají — samy o sobě svítily; a předce se nedá při po- 
kusech nadzmíněných záření jejich upříli; proto nazval Moser světlo toto světlem 
neviditelným, a vykládal bylnost jeho následujícím spůsobem. 

Každé těleso má své' vlastní světlo, ale paprsky od něho vycházející jsou velmi 
rozmanité , tak sice, že není žádné látky, na které by veškeré tylo'rozmanité paprsky 
působiti mohly. Hledí-li tedy oko naše na nějaký předmět, tedy nemohou veškeré 
paprsky od předmětu vycházející na sífnici oka působili, nýbrž jen některé. Které 
látky lu vlastnost mají, jako síťnice oka našeho, na ty působí právě ty samé pa- 
prsky ; kdyby se ale při pohledu na nějaký předmět sífnice oka náhle proměnila, tu by 
najednou jiné paprsky tohoto předmětu na ni působili počaly, a my bychom předmět 
jinak viděli. Jsou látky, na které k. p. ly samé paprsky svělla slunečního působit 
mohou, jako na síťnici oka našeho; jsou ale i látky jíné, na které tyto paprsky pů- 
sobili nemohou. A je-li sífnice mnohých nižších zvířat jinak uspořádána, nežli u člo- 
věka, tedy nemohou tato zvířata předměly lak viděli jako my, ano mnohá nebudou 
moci ani barvy předmělů rozeznávali, a jednoduché uspořádání sífnice jejich poskytuje 
jim jen rozdíl světla a tmy, dne a noci, poněvadž z paprsků vycházejících jen některé 
na jednoduchou síťnici jejich působili mohou. Naproti tomu mohou však v každém 
světle býti takové paprsky, které mohou působiti na mnohé látky citlivé, nikoliv ale 
na síťnici našeho oka; a vycházejí-li od některého předmětu jen takové pa- 
prsky, tu předmět tento pro oko naše nesvílí a přestává býti viditelným. Světlo jeho 
jest pak pro oko naše světlem neviditelným, může však nicméně působiti na 
jiné látky. A takovéto světlo neviditelné jest při pokusech Mosrových příčinou, že se 
blízké předměty v takovém prostoru obapolně na sobě vyobrazují, kde oko naše pra- 
žádného světla neznamená. Kdyby zvíře nějaké mělo síťnici jinak uspořádanou nežli 
člověk, a sice tak, že by na ni takové paprsky působiti mohly, které ma síťnici lidskou 
nikterak působiti nemohou: tu by mohlo zvíře to viděli i v nejtemnější noci, kdežto 
oko naše praničehož nerozeznává. 

Toto světlo neviditelné podobá se docela k světlu obyčejnému, a kde působilo, 
tam se výpar právě tak v kapky sráží, jako na deskách světlem obyčejným proměně- 
ných. Ač světlo toto neviditelné okem naším spatřeno býti nemůže, předce lze doká- 
zali, že je složeno z rozličných barev, jako světlo obyčejné — totiž jednotlivé paprsky 
jeho mohou na tu samu látku rozličně působili. 

Když byl Moser se svými náhledy o světle neviditelném vystoupil, tu se teprv 
okázalo, že to není nic nového, nýbrž prastará věc. Tak pozoroval již Humboldt 
mnohem dříve, že se jakási rytina, která byla čtrnáct let za sklem, na lomto skle zře- 
telně vyobrazila, Kterak se to ale mohlo státi, kdežto se sklo k ustálení obrazu do žá- 


. 41 


dného výparu nepoložilo? Velmi dvbře; neb při kolikaletém působení se pára ze 
vzduchu na proměněných místech skla srážela, čímž povstala bělavá pokryvka, a tak se 
stal obraz patrným. Bylo však ještě mnoho jiných příkladů známo, které se působením 
neviditelného světla snadno vysvěllily. Roku 1797 pozorovalo jakési děvče ve vesnici 
Absamu v Tyrolsku, že povstal na okně jednoho domu obraz matky boží, jenž se velmi 
podobal k černé rytině. Po celé krajině roznesla se pověsť o tom, a se všech stran 
se hrnul lid, aby tento zázrak (zač se to vůbec pokládalo) vlastníma očima spatřil, 
Všude se prodávaly výkresy tohoto obrazu. Bylo to právě v tu dobu, kde panoval 
v Tyrolsku strašný mor, a k tomu nepřátelské vojsko svou návštěvou hrozilo, Lid viděl 
tedy v obrazu tomto zázračnou pomoc nebes, a obraz přenešen byl do farního kostela ; 
vše doufalo v Absamskou matku boží. Při vyšelřování léto věci okázalo se však, že 
byla tato skleněná deska někdy dříve ve spojení s podobným obrazem, a ten že se na 
desce známým již spůsobem ustálil. Zmizev pak po nějaký čas stal se náhle zase pa- 
trným. Ale lid nechtěl výkladu tomuto víru dáli, a zůstal při své myšlénce; obzvláště 
proto, poněvadž v tu dobu pojednou mor zmizel a nepřílel zem opuslil; každý věřil 
v zázračnou pomoc nebes. 


1 


Dalšími pokusy v oboru tomto dokázal Moser, že lze mnohé lálky sražením 
se výparu v kapky právě tak proměnili, jakoby se to bylo obyčejným světlem stalo. 
Jestli se tedy na nějaké desce jednou pára z vody, z líhu neb ze rtuti v jistém objemu 
usadila, a dá-li se deska lalo osušená pak opět do nějakého výparu, usadí se výpar 
tento právě tam, kde se deska při prvním sražení výparu proměnila, čímž obraz na 
desce vystoupí; právě tak, jakoby bylo na desku místo prvního výparu světlo oučinko- 
valo. Ano i jiné oučinky svělla mohl Moser sražením výparu docíliti; tak se mu k. p. 
poštěstilo, že sražením výparu rtuťového soli stříbrové právě tak zčernaly jako světlem, 
A poněvadž lze tedy sražením výparu právě takovou proměnu spůsobiti jako světlem, 
domníval se Moser, že jest ve výparu takovém zvláštní světlo obsaženo , které se při 
sražení výparu volným stane a desku promění; proto nazval také Moser světlo toto 
svěllem utajeným, 0 klerémžto výrazu šířeji promluvíme, 

Vezmeme-li dvě stejné nádoby, a dáme do jedné libru vody mající teplotu 09, 
a do druhé libru ledu té samé teploty , a postavíme-li obě na kamna, tu zpozorujeme 
znamenitý výjev. Nádoba s vodou bude míti 60 stupňů tepla, kdežto se v nádobě 
druhé led právě rozhřál — a voda z ledu povstalá má teplotu 0%. Obě nádoby měly 
na počátku stejnou teplotu — voda byla tak studená jako led —; obě byly stejně dlouho 
na kamnech, a předce má voda v první nádobě 609, a v druhé jen 09. Kam se podělo 
teplo, které druhá nádoba od kamen obdržela ? Teplo to sloužilo pouze k tomu, aby se 
led rozbřál, nikoliv ale, aby se voda z něho stala teplejší; teprv když celý led se 
rozhřál, mohlo by ostatní teplo vodu ohřívati. Tedy lze říci, že jest ve vodě tekuté led 
s teplem sloučen; toto teplo však, které k rozhřání ledu sloužilo, nikde se nejeví — 
ono jest ve vodě takřka skryto, a slove proto teplem latentním čili utajeným. Má-li 
se z vody pára státi, jest k tomu opět tepla potřebí, tak sice, že jest v páře opět 
voda s teplem sloučena ; i toto teplo jest takové teplo latentní. 

A právě k tomu se podobá světlo latentní; Moser se totiž domnívá, přechází-li 
k. p. voda v páru, že jest nejen tepla, nýbrž i zvláštního světla k tomu polřebí; 


42 A 


a světlo lolo ve výparu takřka skrylé nazývá latentním. Když se výpar v kapky 
sráží, lu se stane teplo a světlo v něm obsažené opět volným — a světlo toto spůsobí 
proměnu těles právě tak, jako světlo obyčejné. 

Vůbec se za to mělo, že jest jen teplo příčinou rozličného skupenství těles — 
dle Mosra však i světlo při tom znamenitě působí. 

Podivná tato theorie Mosrova nalezla ale mnoho odpůrců, kteří jinými příčinami 
vykládali veškeré výjevy nadřečené, Nelze ovšem říci, v čem vlastně pravda leží, ale 
z celé této theorie Mosrové lze viděti, jak málo známa jest nám ještě říše světla 
a jaký ohromný pokrok lepší poznání jeho někdy spůsobili může. — 


Mechy. 


Od Julia Saxa. 


Ve třech předešlých pojednáních pokusil jsem se o to, abych původ a spůsob živo- 
bytí nejnižších rostlin všeobecnými rysy nakreslil, a to dle nynějšího stanoviště vědy. Houby, 
řasy a lišejníci objevily se nám jakožlo tři veliké, dobře obmezené skupeniny rostlin, 
kleréž se od sebe liší ne tak tvarem, jako více svým složivem. U všech hub nalezli jsme 
jakožto základní složivo plísenní vlákno, kdežlo řasy z rozmanitých buněk se skládají, 
které již tím od plísenních vláken se rozeznávají, že mají uvnitř primordiální vak, který 
někdy škrob obsahuje, Mezi houby a řasy slaví se takřka u prostřed lišejníci, v je- 
jichžto ústrojí objevuje se jak složivo hub lak i složivo řas, neboť zpočátku, při prvním 
vyvinulí, upomínají na jisté druhy řas, později ale vyvinou se v nich plísnitá vlákna. 
Tímto spojením obojího složiva představují se lišejníci nejenom jakožto zprostředkující 
člen mezi houbami a řasami, nýbrž slaví se lím také o stupeň výše, ješto zajisté spo- 
jením dvou složiv základ k vyššímu vyvinutí se klade. Ačkoliv se ale lišejníci k vyšším 
rostlinám nejvíce přibližují, jsou předce i s předešlými řády, totiž houbami a řasami, 
tak rozdílny ode všech vyšších tvorů, že neznalci někdy i nesnadno přichází, za rostliny 
je uznati. Kolem jednoduchého měchýřku vyvinují se zde prvopočátky rostlinné a vybvo- 
řují buď zdánlivě nepravidelné shluky, buď přísně pravidelné tvary, z nichžto prvnější 
právě zajímavým předmětem jsou badatelům, ačkoliv neznalec si jich nevšímá. 

Docela jinak jest u útlých a půvabných rostlinek, které v nesčíslném mmožslví 
lesní půdu měkkým polštářem pokrývají a i v zimě, kdežto jich rádi k vykládání oken 
užíváme, svou jarou zeleností tak půvabně od skvělého sněhu se liší. Mnohý z našich 
čtenářů má snad dosaváde za oknem mečhový polštář, i prosím jej, aby si z hustě 
spleteného mechu několik rostlinek vytáhl, ve vodě trochu občerstvil a blíže si jich po- 
všimnul, načež brzo shledá, že útlé rostlinky tyto v plné míře zasluhují naši pozornost. 
Tak půvabných tvarů poskytuje rostlinstvo sotva v kterémkoliv jiném řádu; na útlých, 
tenkých lodyhách rozkládají se rozmanité vělvičky, z většího dílu pokryté krásně vy- 
krojovaným listím a ozdobené nejčistější zelenou barvou, která již zdaleka oko mile 
vábí, Kdežto u hub a lišejníků někdy nevíme, co z nich udělali, zdají se nám mechy 
již při prvním pohledu známé, a nikdo nepochybuje o tom, že má před sebou rostliny ; 
sloupky, větvičky a listy jejich zdají se býti dle tak jednoduchých zásad stvořeny, že 
myslíme, jakobychom význam jejich samy sebou pochopiti musili, dříve nežli ještě do 
ústrojí jejich vnikneme. A v skutku poskylují mechy tiché, badavé mysli tolik pů- 


43 


vabného, že nejenom nyní, nýbrž již dávno mnoho bylo lidí, kteří celý svůj život 
průzpytu těchto rostlinek věnovali a s neukojilelnou snahou po lesích a dolinách se pro- 
cházeli, aby co možná všechny je poznali a z útlé podoby jejich se radovali, 

Nevinná tato radost obdrží však hluboký. význam , vnikne-li duch i do vnitřní 
budovy těchto půvabných tvarů, a pozná-li poměry jejich k ostatnímu  rostlinstvu 
a celé přírodě, 

V předešlém naznačil jsem již z části jeden znak, jímžto se mechy od ostatních 
nižších tříd rozeznávají, totiž listy. Ale bylo by velmi nedostatečné, kdybychom pouze 
na tomlo rozdílu přestati chtěli, Neboť nejenom listnalost jest u mechů něco zvláštního, 
nýbrž celá jejich podstata jest docela jiná, nežli u hub a řas, Kdežto u těchto žádný 
dil vynajíli se nemůže, který by se podstatně od ostatních dílů lišil, počíná se u mechů 
objevovati úplná rozličnost v částech jejich, které se již v několikero ústrojů, nejenom 
tvarem, ale také vnilřním uspořádáním rozličných, rozstupují. Právě tímto rozstoupením 
povstává list a lodyha, které zde ponejprvé v palrném rozdělení se objevují a u všech 
vyšších rostlin oddělené zůstávají. Právě to tvoří nejvýznamnější znak u všech 
vyšších rostlin. 

K tomuto znaku, klerým se mechy již do řady vyšších rostlin staví, ještě při- 
slupuje druhý, neméně důležitý, toliž pohlavní rozdíl plodních ústrojů. U oněch tří 
nižších tříd prostředkovalo se rozplemeňování pouze lím, že se jedna neb druhá buňka 
osamostalnila, od mateční rostliny oddělila a nové podobné rostlině původ dala; začí- 
najíc ale od mechů závisí rozplemenění od pohlavního rozdílu jednotníků. Tento po- 
hlavní poměr objevuje se u všech vyšších rostlin, tak že dle toho celé rostlinstvo na 
dva obory rozvrhnouti můžeme, z nichžlo jeden obsahuje houby, řasy a lišejníky, 
u nichž ani list a kmen, ani pohlaví rozděleno není, druhý pak všechny ostatní rostliny, 
u nichž tyto rozdíly se objevují. Vůbec jsou tedy rostliny buď pohlavní, buď bezpo- 
hlavní. Pohlavní jsou nám v celku z denní zkušenosti známy, a uvykli jsme takřka 
jmeno rostlin na ně obmezovali, anyť tvoří zelený koberec země a její pestrý šperk; 
bezpohlavní ale ukrývají se více před pohledem naším, i musíme je teprva namáhavěji 
vyhledávali a skoumati. 

Dají-li se již bezpohlavní rostliny při své jednoduchosti na tři určitě oddělené 
- třídy rozvrhnouli, objeví se nám tím více rozdílů u pohlavních rostlin, a tedy tím 
více tříd, jejichž výčet ale nyní uváděti nepotřebujeme , poněvadž později obšírněji 
o nich mluviti budeme. Jenom tolik budiž prozatím uvedeno, že mezi všemi pohlavními 
rostlinami mechy jsou nejjednodušší, a že se jimi řada jejich počínati musí. Všechny 
zvláštnosti vyšších rostlin nalezají u mechů své počátky, při tom upomínají ale také 
nezřídka na bezpohlavní rostliny, tak že i přechod k lěmto prostředkují, — 

Na svém nejnižším stupni podobají se mechy ještě k některým lišejníkům, an 
list a lodyha určitě odděleny nejsou. (Celé tělo těchto rostlin tvoří laločnatou plochu, 
která se ani s listem ani s lodyhou porovnávati nedá, nýbrž obě tylo části neurčitě 
rozdělené obsahuje a proto také zvláštní jmeno, totiž vějíř (frons) nese, 

Pro tento spůsob mechu poskytuje Marchantia polymorpha (porostnice u Presla) 
velmi dobrý příklad. Viz tab. 2. Fig. 1. Útlá tato a obecná rostlinka nalezá se všude na 
„vlhkých místech, před palčivými paprsky slunce ochráněných. Výkrojky, jimiž se přední 
© kraje této rostliny v jednotlivé laloky oddělují, nejsou nahodilými nepravidelnostmi, za- 
čež by se snadno považovali mohly, nýbrž výrazem zvláštního zákona, podle kterého 


44 


rostlina roste. Malý klíček (obraz 1.) *), který z okrouhlé zárodní buňky opětovaným 
rozmnožováním jejím povstává, podobá se . 
zpočátku k řase a mívá v prvních stupních 
vývinu rozličnou podobu, teprva později, 
když rostlina jisté velikosti dosáhne, ob- 
jeví se v ní jistá pravidelnost. 

Přední strana klíčku obdrží totiž na 
přední straně výkrojek, anať obě poboční 
křídla silněji rostou a střední díl pozadu 
zůstává (viz dřevotisk 1. aa.). Mezi tím ale, 
co poboční díly ve svém zrůstu náhle se 
zastaví, prodlouží se zase střední čásť v po- : 
době malé bradavky. Na tomto stupni vývinu mohou se poboční křídla za listy po- 
važovati, střední čásť ale za počátek lodyhy. Listy povslávají totiž vždy po boku na 
nejmladší části nového výstřelku , rostou pak rychleji nežli tento, zůstanou ale zase 
pozadu a výstřelek je přehoní, Zrovna lak jest zpočátku u Marchantie. Roste-li tato 
rostlinka dále, povstávají nové výstřelky, a sice vždy po dvou v koutě mezi pobočním 
křídlem a středním výběžkem, Tento spůsob zrůstu ukazuje nejpatrněji, že poboční 
křídla za počátky listů považovali se musí, neboť u všech listnatých rostlin povstávají 
nové větve v koulě mezi listem a lodyhou. Vynikají-li pak nové výstřelky mezi před- 
ními výkrojky, sroslou vždy na jedné straně se středním výběžkem a na předu s jiným 
výběžkem ; pak se ku předu prodlouží, tak že lím podoba celé rostlinky se promění. 
Každý nový výběžek zvělšuje se docela lím samým spůsobem, a rostlinka obdrží tím 
vidličnatou podobu, am každý výběžek dále roste a zárodní klíček pozadu zůstává 
(obraz 2.). Na přiloženém výkresu 2, kde a zárodní klíček 
a zevnilřní čáry nové výběžky naznačují, jest celý tento po- (Obr, 2.) 
chod přehledně předslaven; musím ale podotknouli, že se 
snadno nenalezne exempláře, na němž by toto posloupné vy- 
vinutí zúplna se pozorovalo, neboť skoro vždy jest jeden nebo 
druhý výběžek zakrnělý a rosllina lím spůsobem ve své podobě 
proměněna. Při pochodu tomlo zmlazuje a prodlužuje se 
vždy přední čásť rostliny, zadní ale odmírá, tak že i při buj- 
ném zrůstu předce značné velikosti nedosáhne. Tím se slává, 
že rostlina mneuslále dále leze, což ovšem k samovolnému 


pohybování připočísti se nemůže, 

Mezitím, co Marchantia, zvělšujíc se podle vyloženého zákona, neustále svůj 
tvar proměňuje, vyvinuje se též vnitřní ústrojí lislů a na dolejší straně vějíře povstanou 
kořínky a lupénky docela jiné, nežli na krajích. Rosllinka, složena zpočátku pouze 
z několika buněk, promění se nyní v lupenité tělo dosti silné, jeden i více palců 
dlouhé. Příční řez skrze vějíř ukazuje při dostatečném zvělšení vnitřní ústrojí jeho, 
objevuje toliž síťňatou nahromaděninu buněk, v nichž na hořejší a dolejší straně zelená 
zrníčka jsou obsažena, kdežto prostředek průhledný jest. Mnohé buňky nejdolejší vrstvy 

*) 1. Buňka semenní, která žene vlákno kořenní. 2. K řase podobný první kliček. 3. Pravý 
klíček; aa) listové, části, bl) kořínky. 


45 


prodlužují se ve vláknité vaky, kteréž do země vnikají a ssáním vlhkosti rostlince po- 
travu zaopatřují.. Ačkoliv tato vlákna týž zábyv mají, jako kořeny u slromů a zelin, 
předce nejsou tím samým, co kořínky u těchto, poněvadž u stromů a zelin kořeny hned © 
v zárodku jsou naznačeny, zde ale na kterémkoli místě dolejší plochy povstati mohou. 
Talo vlákna kořenní mají u vnitř na jednollivých místech tlustší místa, která bezpo- 
chyby částečným sesílením buněk povstlávají.  Lupénky na dolejší straně jsou tenké 
lístky, jenom z jedné vrslvy buněk složené, kteréžto podél střední čáry výběžků v řa- 
dách leží a svými konci vzájemně se kryjí. 

Marchantia má tedy dvoje listy, jedny na výběžcích, které později opět zmizí; 
druhé na dolejší straně. 

Díváme-li se pozorně na vějíř rostliny, zpozorujeme na hořejší straně ozdobnou 
síť podlouhlých čtverhranů , jasnými čárami od sebe oddělených, a u prostřed každého 
čtverohranu malý bod (Tab. 2. Fig. 1. 2.). 

Při dostatečném zvětšení objeví se tyto body jakožto otvory vedoucí do malých 
dutin, které k dýchání slouží. Dýchací ústroje jsou právě u tohoto mechu velmi vyvi- 
nuty, více nežli u kterékoliv jiné rostliny, a tvoří též důležitý znak vyšších rostlin, 
poněvadž houbám, řasám a lišejníkům docela chybí. 

Na příčném řezu skrze vějíř (obraz 3) *) pozorujeme, že do dutiny vede tru- 
bice z buněk složená, na jejímž dně se vy- 
zdvihují malé zelené bradavky. Těmito bra- 
davkami vylučují se vodní pára a jiné 
plyny z rostliny a přijímá se'čerstvý vzduch, 
tak že skutečně celý úslroj zvířecím plí- 
cem poněkud se podobá. Na hořejší straně 
vějíře stojí lylo úslroje zhusta vedle sebe 
a jsou buněčnými stěnami od sebe odděleny, 
na dolejší slraně nenalezá se žádných. U ji- 
ných rostlin jsou tyto dýchací úslroje mno- 
hem jednodušší; otvor skládá se pouze z dvou buněk, kleré malou štěrbinu tvoří, a du- 
tina u vnilř jest malá bez bradavek a přijímá úslí několika mezibuněčných dutin, 
z nichž se vyloučené plyny a páry vypouštějí. Jako se u Marchantie dýchadla jenom 
na svrchní straně nalezají, tak je pozorujeme u jiných rostlin též jenom na částech 
vzduchem a světlem obstoupených, nikoliv tedy na kořenech a podzemních dílech. 

Na vějiři Marchantie pozorují se mimo lo zvláštní talířkovilé ústroje, jimiž povrch 
ozdobného pohledu nabývá. Jsou lo okrouhlé vyvýšeniny buněk pokožních, nahoře brv= 
natými částkami, k slředu naklončnými, opalřené. Již pouhým okem pozná se u nich 
množství malých kotoučků, kteréž u vnitř volně leží a dešlčm se na povrh vyplachují, 
Kotoučky tylo jsou rozplozovací pupeny a nalezají se u mechů dosli obyčejně, tak že 
se bylo nejenom plodními ústroji, nýbrž také takovými pupeny rozmnožují. Vyskytují 
se v jistých krajinách mechy, které nikdy pravých plodů nemají a předce silně se 
rozmnožují, jako n. p. rod Lunaria, s Marchantií příbuzný a v zahradách Pražských velmi 
obyčejný, jejž jsem zde nikdy s plodem neviděl. U těchlo mechů prostředkuje se roz- 
množování pouze pupeny, jako u lišejníků, což na nízký stupeň jejich ukazuje. Neboť 


(Obr. 3.) 


*) Kolmo proříznuté dýchadlo; trubice z buněk složená vede do dutiny bradavkamí pokryté, 


46 


čím dokonalejší rosllina jest, lím více obmezuje se určitý zábyv na jíslý ústroj, čím 
méně dokonalá, tím více zábyvů jest jediné části uloženo. Může-li pak kterákoliv část 
rostliny docela samostatnou se stáli, jest souvislost dílů jejích zajisté neveliká. To se 
ukazuje u Marchanlie ještě z jiného stanoviště, anať u ní zadní čásť bez ujmy přední 
čásli neuslále odumírá, tak že tedy celá rostlina úzce souvislý celek ještě netvoří. 

Velmi zajímavý jest pochod, jakým se buňky Marchantie v samostatné jednotníky 
uvolňují. Na dně talířkovitých vyvýšenin tvoří se buňky neustále, byť i na jiných mí- 
stech tvoření jejich zastaveno bylo; vyzdvihují se tam totiž jako malé bradavky, a oddělí 
se příčnými slčnami ve vyvýšené buňky, které v rozličném směru se rozmnoživše ko- 
nečně jenom malé kotoučky, na kratkém pni $edící, představují. Naposled se i tato sou- 
vislost s matečním tělem přeruší a rozplozovací pupen jest hotov. (Tab. 2. Fio. 5., prů- 
řez talířku s pupeny.) Deštěm a větrem dostanou se pak tyto pupeny na zem a proměňují 
se zponenáhlým zrůstem opět v dokonalou Marchanlii. Francouzský botanik Mirbel, který 
tuto rostlinu nejdříve a výtečně popsal, přesvědčil se zkouškami, že obě strany kotoučku 
stejný zábyv vykonávali mohou, neboť vždy vyháněla ta strana, která na zemi ležela, ko- 
řínky ; měla-li ale již kořínky, tedy se obě strany více vyměniti nedaly. Mirbel položil 
takový kolouček se svými kořínky vzhůru, a hle, kořínky ohnuly se přes kraj k zemi, 
a uchopivše se ji obrátily celý kotouček, až byl ve své předešlé poloze s kořínky dolů. 

Jakkoliv rozmnožování lěmilo pupeny jednoduché jest, za to zase vyvinutí muž- 
ských a ženských plodidel jest velmi složité. Vůbec sestředuje příroda při vyvinutí 
semen takřka všechnu svou sílu a vylvořuje nejkrásnější výjevy. Již u hub jsme vi- 
děli povstání krásných klobouků, na nichž semena jsou umístěna, a z jara a v letě 
vidíme lisícero květin oděných v svatební roucho. Taktéž zdobí se mechy za času 
vyvinování semen zvláštními okrasami. Když vějíř Marchantie po několik měsíců v ne- 
patrné podobě byl rostl, vyzdvihne se zpočátku jesenu z jednoho výkrojku útlý slou- 
pek, nahoře ukončený hvězdnatým kloboukem. Klobouk tento není ale sám plod, nýbrž 
jako klobouk u hub jenom mosič jeho. Hvězdnatá čásť tohoto plodonošce objeví se 
vždy nejdříve jako kulatá hlavička na předním laloku vějíře; po nějakém čase obdrží 
též sloupek, na němž se zponenáhla vyzdvihne. Ale již zpočátku pozoruje se na 
rozličných kloboucích zvláštní rozdíl. Neboť na jedněch Marchantiích vyvine se z něho 
hvězdnatá hlavička se 6 — 8 paprsky na sloupku asi jeden palec dlouhém, to jest 
ústroj samičí; na druhých vyvine se laločnatá deska na kratším sloupku, a to jest 
ústroj samčí č. mužský (Tab. 2. Fig. 2.). Z počátku jsou obě hlavičky ovšem skoro 
stejné a vypadají jako malinké kuličky. Samičí a samčí klobouky tyto jsou pouze 
prodlouženiny středního výběžku mezi oběma listovými křídly, a ve svém anmatomi- 
ckém ústrojí souhlasí docela s vějířem. Jako tento má také sloupek na jedné straně 
dýchací úslroje a na druhé straně kořenní vlákna, a též klobouky mají na hořejší 
straně dýchadla, na dolejší straně vlákna kořenní a lupénky. 

Průřez skrze samčí klobouk (Tab. 2. Fig. 3.) ukáže nám hned účel tohoto 
ústroje. Pod pokožkou pozorují se totiž mezi dulinami dýchacími malé k láhvicím 
podobné vaky (Fig. 3. a), které se svým širším koncem v dutině sedí, na hořejším 
konci se ale seslabují. U prostřed klobouku nacházejí se nejstarší, ku kraji nejmladší 
vaky. V nich nacházejí se na malých stopkách jiné vaky (Tab. 2. Fig. 4), které se 
s prášníky vyšších rostlin porovnávati: dají a při svém uzrání červenou nebo fialóvou 
barvu. obdrží, 


47 


Roztlačíme-li pod drobnohledem jeden z takových zralých vaků, spatříme prů- 
hlednou sliznatou látku, v níž velmi malé okrouhlé měchýřky plovou. Vssaním do sebe 
vody nabubří tyto měchýřky lak že puknou, a z každého z nich vylílne tenounké, co 
zpruha zavinulé vlákno, které se živě v kapce vody kroulí a sem tam pohybuje 
(Tab. 2. Fig. 4. a). Pro toto zdánlivě zvířecí pohybování obdržela tato vlákna jmeno 
semenních zvířaltek, ale nejsou nic jiného, nežli čásť rostliny, a sice zúrodňující 
ústroj samčích klobouků. 

Samičí klobouky, v nichž se plod vyvinouli má, podobají se zpočátku též k sam- 
čím kloboukům, představují též vaky k láhvicím podobné a na dolejší straně hvězdna- 
tého klobouku tak připevněné, že hrdla jejich dolů míří, 

Nejstarší sedí na krajích, nejmladší ale ku prostředku zrovna u sloupku (obraz 4.). 
Viz na příl. obr. 4. *). Hrdlo tohoto ústroje (Obr. 4) 
obdrží v té době, když samčí  ústroje 
dozrají, trubici (viz Tab. 2. Fig. 2.) od 
temene až na zpod, kde se nalezá větší 
buňka, totiž mateční buňka plodu, v níž se 
semena vyvinují. Po uzrání samčích vaků 
vysloupí semenní vlákna ven, tisíce z nich 
sice zahynou, ale něklerá se předce do- 
stanou k olvorům samičích láhvic, vniknou 
do mich a pomocí sliznalé látky přijdou až 
na dno láhvice ku plodní buňce. Zdali semenní vlákna do télo buňky vniknou, není 
známo, ale to jesl jisto, že pouze po slýkání se vláken těchto s buňkou talo semena 
vybvořovali počne. © Neboť brzo po vniknutí vláken do samičí láhve rozšíří se buňka 
plodní, rozdělí se dle jistého zákonu v rozličných směrech a vyvine se brzo v mnoho- 
buněčný zárodek; mezi lím se rozšíří též břicho láhve, hrdlo ale vyschne a zakrní, 
Zárodek sedí v láhvi na krátké stopce co malá hlavička a živí se pouze ssáním do 
sebe sliznaté látky, jížto jest láhev naplněna, Hlavička talo jest vlastně dutá a obsa- 
huje v sobě množství kulatých buněk (semínek) a jednotlivé vaky, v nichžlo dvě co 
zpruhy zatočená vlákna se nalezají. Myslí se, že tylo zpruhy svým náhlým roztažením 
seménka rozlrušují. Při suchém povělří pukne tobolka se semeny a ly se rozpráší 
po zemi, načež spůsobem uvedeným. klíčili počnou, 

Z toho, co jsme na Marchanlii pozorovali, poznáme nyní určilěji lo, co jsme 
zpočálku jakožto hlavní ráz vyšších rostlin vytkli, toliž že se v nich rozličné ústroje 
vyvinují a že mají v sobě základy k rozmanitému vyvinutí, čehož u nižších rostlin není, 
V následující rozprávě má se ukázali, že přednosli na Marchanlii objevené pouze zá- 
kladem jsou, z něhož se u vyšších rostlin nejdokonalejší stupeň vyvine. Kdežto u Mar- 
chanlie a rodů nejblíže s ní příbuzných rozdělení v list a kmen jenom nedokonalé jest, 
shledáme již u některých též blízce příbuzných rodů dokonalejší oddělení listů, a sice 


- nejenom zpodních, nýbrž také pobočních, na kmenu upevněných. Četný rod ozdobných 


Jungermanií podává nám v tom ohledu přechodní členy (Tab. 2. Fig. 6. 7.). Některé 


*) 1. Podél proříznutý samičí klobouk s paprsky s plody na dolejší straně, a) Rozpuklý plod, 
2. Samčí ústroj s obalem, trubicí a plodní buňkou. 3) Zralý plod s obalem; na rozpuklé to- 
bolce visí zpruhy, 4. Zpruhy a semena silněji zvětšené, 


48 


rody jeho podobají se dle své budovy ještě docela Marchantiím, větší díl ale vyzna- 
menává se hustě olistěným kmenem a tak dlouhými větvemi, že se příbuznost jejich 
s Marchanliemi sotva pozná, Následkem zvláštní zákonitosti vysílá tato rostlinka své 
větve vždy pod určitými úhly a Ine pevně k své podloze, tak že kostrbaté kory 
stromů z části kryje, a vedle šedých lišejníků, na ní též obývajících, větší ozdobou 
vyniká. Mnohé rostou též na zemi a tvoří husté polstáře, tak že se teprva jednotlivá 
rostlina z nich vybrati musí, aby se větevná soustava její poznala, 

Ačkoliv se Jungermanie krásným vyvinutím lodyhy a listů vyznamenávají, při 

čemž nevyčerpatelnou rozmanitost tvarů ukazují a tím dokonalejším rostlinám po boku 
se staví, zdá se předce, jakoby dokonalost jednoho ústroje na útraty druhého se vy- 
vinouti měla. Tak ústroj dýchací chybí Jungermaniím docela, což se ostatně snadno 
pochopí, neboť listy jejich skládají se z jediné buněčné vrstvy, .k níž tedy vzduch se 
všech stran přístupu má. Též lodyha nemá zvláštních dýchadel, bezpochyby z té samé 
příčiny, neboť jest velmi tenká. Nicméně mají ale Jungermanie již dokonalejší ústroje 
plodní a následkem toho i plod sám. U Marchantií jsou ústroje samčí uzavřeny ve 
zvláštních dutinách klobouku, u Jungermanií ale vystupují volně z koutů listových, 
Samičí ústroje odívají se též jako u Marchantií obalem a zúrodňují se látkou samčí. 
Plody podobají se z počátku plodům Marchantie, později ale vystoupí semenní hlavička 
daleko ven z obalů a listů, anať se stopka její značně prodlouží, při čemž se obal roz- 
trlme a co pochva u dolejšího konce stopky seděli zůstane. Obal tento čili tobolka 
rozpukne se obyčejně ve čtyry chlopně (Tab, 2. Fig. 6. b.), na jejichžto špičkách závitkové 
zpruhy vězeli zůstanou, když se semeno rozstříkne. Klíčení jest z počátku skoro jako 
u Marchanlie, Semenní buňka pukne a z ní vyleze pak buď jednoduchý vak, buď hned 
mnohobuněčný zárodek, z něhož se později lodyha a na té potom listí vyvine. Listy 
povstanou vždy na špičce lodyhy, která se tam prodlužuje rozmnožováním poslední 
buňky (obraz 5.b) *), anať jedna z nejmladších buněk v ma- 
lou bradavku vyroste, příční stěnou od lodyhy se oddělí (Obraz 5.) 
a pravidelným dělením v malý lupínek se promění, klerý te- 
prva pozdějším rozmnožením buněk stálou podobu obdrží. 
Lodyha roste při tom dále, a brzo zůstane list daleko pod 
koncem jejím, u něhož ale nové listy povstávají. Dá se tedy 
vždy ustanovili, v jakém pořádku listy povstaly, neboť čím blíže u konce lodyhy, tím 
jsou mladší. Tento zákom platí u všech rostlin a jest spolu jedním z hlavních znaků, 
jimiž se rostliny od zvířat rozeznávají. Zároveň jest tento zákon základem pamětihodné 
proměny listů, již Gólhe ponejprvé určitými slovy naznačil, která ale posud dostatečně 
vysvětlena nebyla, an si nikdo této tak blízce ležící příčiny nevšimnul. 

Nemůžeme se od této zajímavé čeledi rostlin odloučiti, abychom nopouksátéh na 
stopy zvláštní vnilřní ústrojnosti, které se zde ponejprvé ukazují, totiž na tvoření 
svazku cevního v lodyze **), což u vyšších rostlin  znamenitého vyvinutí dosahuje 
a k rozdělení celého rostlinstva se použilo, 

Zevnilřní buňky lodyhy stanou se brzo pevnější a vělší, vnilřní ale zůstanou 


*) 4) Přední konec mladé Jungermanie s jednobuněčnými počátky listů. 
**) Viz dřevotisk předešlý: a) průřez lodyhy Jungermanie, 


ová 


49 


7) 


jemné a dlouhé. U vyšších rostlin zůstanou buňky v tomto svazku vždy mladistvé, totiž 
v cevách závilkových, schodových a tečkových, z nichž se dříví tvoří, kdežto druhý díl 
svazku neuslále se rozmnožuje, a tím dlouhý život našich stromů a keřů spůsobuje. 
V středním svazku cev u Jungermanií pozorujeme tedy první stopy onoho rostlinného 
zábyvu, bez něhož by žádného dříví a tedy i žádného průmyslu, vzdělání a děje- 
pisu nebylo, 

Marchantie se svými příbuznými rody a Jungermanie jsou hlavní zástupci bohaté 
čeledi jaterních mechů (Hepaticae), jejichž jmeno ovšem nejapně jest voleno. Kýž 
by tento stručný výklad ústrojnosti jejich uční přírodoskumnému ukázal, jak příroda 
pokračuje od jednoduchého k složenému, jak do malých ale ozdobných jaterních mechů 
ponejprvé položila základy vyššího ústrojí a naznačila stopy zákonů , podle michž se 
povrch země každoročně peslrým šatem odívá. 


Obraťme se nyní k jinému velikému oddělení mechů, které s právě popsanými 
jaterními mechy v ústrojnosti plodu souhlasí, při tom ale dokonalejší zřízení mají a tedy 
na vyšším stupni stojí, nežli onyno. Oddělení toto obsahuje tak nazvané pravé me- 
chy (Musci), kteréž právě ony husté polštáře po lesích a skalách tvoří a jichž vše- 
obecně v zimě k vykládání oken používáme. Zde není více neurčitého rozdělení listů 
a kmenů, nýbrž zde se již setkáváme s dokonalými tvary rostlinnými, jevícími se nám 
v podobě malých, útlých stromků a keřů. 


Vyskoumání vývinu pravých mechů vzbudilo na počátku tohoto století velikóu pozor- 
nost. Setím semen jejich nabylo se toliž přesvědčení, že ze semen těchto bezprostředně 
mladé mechy nepovstávají, nýbrž z počátku malé, k vodním vláskům (řasy, Conferva) 
podobné vaky, zelenými zrníčky naplněné. Teprva později, když se hustá síť takových 
vlásků vytvoří, povstane na jednom nebo druhém vlásku pupen, na němž se první lístky 
budoucího mechu ukáží a prodloužením špičky (Obraz 8.) 
zponenáhla i lodyha se vytvoří (obraz 8.) *). 
Bylo již dříve podotknuto, že také u Marchan- 
tie nejdříve taková vlákna povstávají, ačkoliv ne 
v tak velikém počtu. Také u jaterních mechů po- 
znali jsme podobné ústroje, které se nejdříve ze 
semenních buněk vytvořují a teprva později 
v pravou rostlinu vyvinou. Tyto předběžné útvary 
nazývají se první klíčky (Vorkeime) a náležejí 
k nejpoučlivějším úkazům v rosilinstvu , jimiž, jakož i podobnými úkazy v živočišstvu, 
mnohé mylné domněnky o původu ústrojenců se odstranily. Než vraťme se k mechům. 
Povstal-li první začátek mechu pupenem podotknutým, roste pak bylinka dále zrovna 
jako u Jungermanií; na konci lodyhy povstávají nejmladší listy vytvořením malých bra- 
davek z jednotlivých buněk, při čemž konec lodyhy vždy dále roste a nové lístky vy- 
hání. Až k jisté výšce lodyhy jsou listy vždy větší a hezčí, konečně ale najednou 
přestanou, stojí ztuha vedle sebe a sestavují růžičku na konci lodyhy (Tab. 2. 16.). 
Tím jest ukončen zrůst bylinky, která nyní k vytvoření plodících ústrojů svou činnost 


*) Klíčíčí se mech; a) k řase podobný první klíček: b) kořenní vlásky: c) první listy pupenu, 
Živa 1854, 4 


50 : 


obrátí, Ústroje tyto jsou skoro tytéž jako u jalernatých mechů. Samčí úslroje KT 2 % 
jsou buněčné vaky sedící na stopkách, a vytvořují v sobě seménní vlákna; samičí ústroje 
jsou i zde tobolky k láhvicím podobné, s dlouhým krčkem trubicí provrta— 3 
ným, a chovají uvnitř na dně malou buňku. Jak mile se samičí ústroje (Obr. 6.) 
otevrou, puknou samčí vaky ma špičce, a z přemnohých semenmích 
vláken přijde jedno nebo druhé do samičího ústroje a vnikne až k plodní 
buňce, kterouž zúrodní. Tato buňka začne se nyní děliti a promění se 
- v zárodek plodu. Zárodek roste rychleji nežli zevnitří obal, obdrží po- 
dlouhlý vřetenitý tvar a roztrhne konečně obal, který na konci plodu v po- 
době čepičky ležeti zůstane (obraz 6.) *). 

Kdo by mechy v lese nějakém skoumati chtěl, najde brzy tyto 
ozdobné čepičky na plodech ne docela zralých. 

Hořejší konee vřetenovitého plodu nabubří a tvoří podlouhlou hla- 
vičku, která nahoře obyčejně v dlouhou špičku protažena jest. Z vrstvy 
buněk uvnitř hlavičky vyvinou se semenní buňky, vždy čtyry v jedné ma- 
teční buňce, a zároveň počíná nejhořejší dil hlavičky v příklopek se pře- 
tvořovati , který se. při uzrání odloupne; aby semenní buňky vypa- 
dnouti mohly, © Mezi tím vyvine se dolejší díl plodního ústroje v dlou- 
hou hnědou stopku, mna jejímžto hořejším konci právě podotknutá hlavička sedí. < 
Tato hlavička má u rozličných mechů všelijakou podobu, ale vždy se skládá z těch sa- 
mých dílů. Na dně jejím vyzdvihuje se malý sloupek až k hořejšímu kraji, a. mezi ním 
a stěnami pohárku leží semenní buňky. Ústí pohárku jest, jak již podotknuto bylo, 
příklopem pokrylo. Pozorujeme-li toto ústí po odpadnutí příklopu, nalezneme tam na kraji 
malé zoubky a brvy (obr, 9. 5), které při vlhkém povětří do 
ústí se sklánějí a je zavírají, při suchém povětří ale (Obr, 9.) 
nazpět zahnuly jsou a ústí otvírají. Tento kraj úslí se 
svými brvami objevuje tolik rozmanitosti, že se podle 
něho rozličné druhy mechu ustanovují. Jednou má po- 
dobu jednoduchého kruhu zubů na kraji, jindy má 
jeden věnec brvů uvnitř, někdy jest opatřen okrouhle vy- 
krojenou blánkou, na kraji roziřepenou; zuby a brvy samy 
jsou pak u každého druhu jiné, nejvíce proměňuje se ale 
jejich počet. Nejmenší počet jest čtyry, je-li jich více; tedy obnáší počel součin ze 
čtyr, totiž 8, 16, 32, 64, někdy i přes sto, ale pak bývá pravidelnost počlu zrušena. 
U některých druhů jsou zuby velmi krátké, a pak jsou špičky jejich okrouhlou blánkou 
spojeny, jížto se ústí plodního pohárku zavírá. 

Tímto ústrojím plodu vyzdvihují se tedy pravé mechy značně nad jaternalé, 
jimžto nejenom příklopek u pohárku, nýbrž (vyjmoue jeden rod) také sloupek v něm 
chybí. Pravé mechy nemají ale zase zpruh, které se u jaternatých nalezají, Však i při 
této rozdílnosti dají se pohárky pravých mechů s plodem jaternatých dobře poro- 
vnati, a v přírodě nalezáme skulečně přechody ve dvou rodech : Phascum a Sphagnum 
(Tab. 2. 10. 11.). Rod Phascum má sice již vlastnosti pravého mechu, ale plod jeho 


7) Podélní průřez skrze plod z rodu Phascum; «) čepička, b) stěna, c) semeno, d) stopka. 


+ 


bl 


nemá příklopu, nýbrž jest jako u jaternatých kolem uzavřen; proto nemá také brv 
a zoubků, z mládí však jest léž opatřen čepičkou (obr. 6.)“). 

U rodu Sphagnum ale jest to právě naopak; chybíť mu jenom slřední stoupek, 
ale pohárek jest uzavřen příklopem; při tom nemá žádné čepičky jako jaterní mechy, 
a plod se otvírá však nahoře (obr. 7.) **). Pamělihodno jest, že se přechod od 
jaterných mechů k pravým dvojími cestami prostředkuje a že oba přechodní 
tvary tak značně od sebe se rozdělují, což i v jiných oborech přírody svou 
platnost má. Poznenáhlý postup k dokonalejšímu ústrojí pozorujeme ostatně 
nejenom v plodu lěchto mechů, nýbrž i také v cevním svazku lodyhy, jehožlo 
stopy jsme. již u Jungermanií spalřili, 

U rodu Sphagnum objevuje se svazek tento již mnohem palrněji a kora 
odděluje se od něho určitě, ba již se spatřují i tečkované cevy v ose svazku, 
tak že zde lodyha již takové ústrojí má, jaké u několikaletých dřevnatých rostlin 
pozorujeme. Kůra tvoří totiž válec, v němž jest zajmut válec druhý z mla- 
distvých buněk složený ; středem lodyhy táhne se svazek cev. "Tento druhý 
válec, klerý leží mezi korou a středním svazkem, jest prvopočáteční stopou 
sesilujícího se válce u stromů a keřů čili běli (Cambium), z níž právě dříví 
povstává. U jiných mechů není sice tato část tak dokonalá, ale u všech na- 
lezají se aspoň její stopy. Taktéž se zdokonalují u pravých mechů listy; : 
neboť u jaterných mechů nemají ještě středního žebra, u pravých mechů chybí ale že bro 
málokdy, ba někdy objevují se na listu i dvě žebra. U jaternatých mechů obkládají 
se listy vždy jenom z jediné vrstvy buněk, u pravých mechů ale stává se vrstva buněk 
zpoznenáhla tlustší, aspoň u středního žebra, a u rodu Polytrichum, kterýž největší 
druhy až na 1 stř. vysoké obsahuje (Tab. 2. 12.), nalezá se v středním žebru již i ně- 
kolik svazků buněk bělních (Cambiumzellen), úkaz to, kterýž teprva u vyšších rostlin 
všeobecným se slává. Bylo již dřive podolknuto, že jaterní mechy po zemi se plazí; 
podle toho vyvinují se na nich dvoje listy: jedny menší s několika špičkami na dolejší 
straně, z jejichž koutu kořenní vlásky povslávají, a jedny větší, obyčejně okrouhlé, 
na hořejší straně, z jejichž koutů větve vystupují. Nalezá se sice také mnoho mechů 
s plazivou lodyhou, ale nejmladší výběžky stojí vždy vzhůru a jenom pro nevelikou tu- 
host kladou se později na zem; pročež zmizí zde také rozdíl mezi zpodními a svrch- 
ními listy, nýbrž tyto vystupují v jedné nebo několika spirálech po lodyze do výšky 
a Ivar jejich nezávisí více od strany, na které jsou upevněny. 

U pravých mechů nalezáme také první stopy proměny“ listů, kteráž u vyšších 
rostlin k nejzajímavějším úkazům náleží, a jak již podolknuto bylo, nejdříve od Goethe 
pozorována byla. Díváme-li se na lodyhu dokonalého mechu, spatříme, jak se listy od 
dola nahoru zvětšují a "pak zase umenšují; ukončuje-li se lodyha plodem, súžují se 
listy tím více, čím blíže u plodu stojí, a konečně skládají se pouze z jedné řady buněk 
a podobají se k tenkým článkovitým vláknům (Tab. 2. 9, bd), které u velikém počtu 
kolem plodidel stojí a jmeno šťávních vláken nesou. Při celé své jednoduchosti mají 
vlákna tato předce nejrozmanitější podobu, zvláště u rodu Funaria a Polytrichum, 


*) Průřez skrze plod z rodu Phascum; a) čepička, b) stěna, c) semena, d) stopka. 
4%) Plod z rodu Sphagnum ; «) pohárek, b) příklopek, ©) roztřžený samičí ústroj (obal), d) zakřa 
nělý samičí ústroj. 


j* 


52 


Shledali jsme sice v pravých meších jenom základy vyššího vyvinutí, v uspořá- 
dání větví jejich nalezneme ale dokonalost, kterouž se nejpřednějším dilkám kvěleny 
po boku staví, Obdivujeme-li se ušlechtilé jednoduchosti palem s krásnou. listnatou 
korunou jejich, podávají nám jednoduché tvary rodu Mnium (Tab. 2. 17.) neméně 
ušlechtilý vzor půvabné jednoduchosti. Jisté zákony rozvětvění, dle kterých rozličné 
rody slromů zvláštní ráz obdržují a tím půvab krajiny ustanovují, nalezáme též u mechů, 
ovšem v přemalých rozměrech. Zvláště nápodobňují mechy ráz sosnovitých stromů ; 
jako se u těchto objevují větve na kmenu sedící, nebo větve druhého, třetího atd. 
řádu, tak i u některých mechů, jmenovitě z rodu Hypnum. Překrásná spirala listů, 
pro nížto Pandanus nejkrásnějším stromem na zemi slove, objevuje se též u rodu Ma- 
cromytrium (Tab, 2. 13.). Jako u americké Agavy ze skupení ohromných listů štíhlý 
květonosný stvol se vyzdvihuje, tak i u rodu Polytrichum červenavá niť s plodní to- 
bolkou vystupuje (Tab. 2. 12.). Přemnoho podobností mohlo by se ještě v tomto 
ohledu uvésti, nepřipomínajíc ani tvarů, které jenom u mechů se vyskytují. Rozvětvění 
jest též u mnohých mechů příčinou jejich náramného rozmnožení. Z koutů dolejších 
listů povstávají výběžky, které po zemi lezou, jiné listy mají a pak zase přímé „větve 
a plody vysílají ; lezoucí větev nemá ale nikdy plodů (viz Tab. 2. Fig, 4%.). Velmi 
památné jest v tom ohledu rozmnožování druhu Climatium dendroides (Tab. 2. 18.). 
Tento mech nese jenom v okolnostech velmi příznivých plody, nic méně jest ale velmi 
obyčejný, a kde se jednou usadí, objevuje se u velikém množství. Mech tento roz- 
množuje se hlavně zvláštními výběžky. Na dolejší části lodyhy povstane výběžek, 
který se asi na palec zdélí pod zemí táhne a pak kolmý strůmek s hustou korunou 
vyhání. Zároveň s tím tvoří již další výběžek, který tím samým spůsobem se rozmno- 
žuje. Očistíme-li takový mechový drn, v kypré lesní půdě rostoucí, od přivislé země, 
shledáme obyčejně, že celý z jediné rostlinky povstal. Takové rozmnožování větvi- 
čkami jest u lučních a bahenních bylin velmi obyčejné. 

Zmínili jsme se u jaternatých mechů o rozplozovacích pupenech, jakožto znaků niž- 
šiho ústrojí jejich. Takové pupeny nalezáme téžu pravých mechů, ovšem v jiném spů- 
sobu. Zvláště listy bývají zde nakloněny k vytvoření lakových pupenů, chceme-li tohoto 
názvu i zde použili, neboť zde nevyvinují se celé skupeniny buněk samostatně, nýbrž 
jenom jednotlivé buňky vedle středních žeber listů, a padají pak co zelená zrnka na zem. 
Nejčastěji vyrůstají ale jednotlivé buňky listů ve vlákna, kteráž se velmi podobajík prv- 
nímu klíčku. Také v koutech listů povstávají podobné výrůstky a zdá se, jakoby zde 
místo větviček zastupovaly, jako rozviliny upnulých rostlin. Znamenilá úrodnost mechů 
neobmezuje se ale pouze na listy, nýbrž i buňky kůry vyrůstají v dlouhá rozvětvená 
vlákna, jimiž se lodyhy nezřídka jako hustou plstí pokrývají (Bartramia, Dicranum). Ne- 
právem nazvala se tato vlákna kořenními vlásky, neboť ačkoliv někdy k výživě rostliny 
přispívají, nečiní to předce vždycky ; spíše může se lento úkaz vysvětliti jakožto výsledek 
přebývající potravy, podobně jako u rozplozovacích pupenů, dle čehož se v jistých 
okolnostech základní ústroje listů a lodyhy dále vyvinují. — 

Nechť výklad tento dostačí, abychom o ústrojnosli mechů a jejich významu v rost- 
linstvu jasného představení nabyli. Z velikého množství důležitých a zajímavých věcí 
mohlo se jenom vybrati co podstatného jest; hlavně záleželo na tom, aby se ukázalo, 
klerak u mechů nový základ ústrojnosti se objevuje, nikoliv ale hned ve své dokonalosli, 
nýbrž takřka jenom v zárodku, a 


58 


Kdo však mechy a krásné tvary jejich dokonale poznali chce, toho odkazujeme 
na knihu přírody; v níž jedině, nezaveden cizími domněnkami, toho se dopídí, po 
čem touží, Neb ačkoliv naučení od jiných podávané prvním vodítkem býti může, nedo- 
sáhne předce nikdy té určitosli, jakou příroda se vyznamenává, 

Mhou theorie vždy je zaslřena, 
Slrom života však vždy se zelená. 
Králkým soustavným přehledem nahlídneme snadněji v poznenáblý postup mechů. 
* Jaksvrchu již podotknuto, rozdělují se mechy právem ve dvě skupeniny: vjaternaté 
a pravé mechy. 

Rozdíl mezi oběma nedá se všeobecnými znaky dobře ustanovili, neboť obojí sku- 
pení spojuje se přechody, jak jsme viděli, pomocí rodů Phascum a Sphagnum. Vý- 
čet čeledí objasní však náhled v soustavu jejich 

A) Jaterní mechy. 

1. Nejníže stojí čeleď Rikcií, jejížto druhy mají plod sedící na velmi krátké 
slopce v ploše, ze spojení listu a kmenu povstalé, Tobolka plodní nepuká a neobsa- 
huje žádných zpruh, 

2. Nejblíže k této čeledi stojí čeleď Anthoceratů, u níž plod již více vyslu- 
puje, při zrání ve dvě chlopně puká a zpruhami jest opatřen. Mezi oběma chlopněmi 
slojí slabý sloupek., 

3. U čeledi Targionií podobají se plody již k plodům Marchantie; aspoň 
slojí samičí plody na zvláštním klobouku, kdežto u předešlých čeledí jak samčí tak 
i samičí plody v ploše rostliny jsou zapuštěny. Plod puká též ve dvě chlopně, mázpruhy, 
ale žádného středního sloupku. 

4. Čeleď Marchantii má plody nepravidelně pukající, ale samčí a samičí na 
stopkalých kloboucích. 

5. Čeleď Jungermanií obsahuje v tomto skupení nejvyvinutější tvary s pa- 
rně odděleným kmenem a listem. Plod nesedí na zvláštních výběžcích, ale má dlouhou 
stopku a puká ve čtyry chlopně, na jejichž stopkách zpruhy viseti zůstanou. 

B) Pravé mechy. 

1. Jakožto přechod objevujíse bahenní mechy (Sphagneae), jejichž plod nemá 
středního sloupku ani čepičky, ale pravidelný příklop. 

2 Rod Phascum tvoří jiný přechod, an příklopek chybí, sloupek ale a če- 
pička se objevují. 

U ostatních mechů čepičkou, sloupkem a příklopem opalřených, nedá se snadno 

„ uslanoviti, které jsou méně a které více dokonale vyvinuté, Staré rozdělení dle vlásků 
abry jest v tom ohledu aspoň nestranné, 

Dle toho rozvrhují se tedy mechy dále 

3. na mechy s jednoduchým zoubkovaným krajem, a sice buď čtyrzubým , buď 
osmizubým, šestnáctizubým atd.; a 

4. na mechy s dvojnásobným krajem, při čemž se zvláště na podobu vnilřních 
zoubků a vlásků ohled béře. 

; Třída mechů, ačkoliv na jednotníky přebohatá, nenáleží předce k řádům na druhy 
nejbohatším. Dosaváde zná se asi 5000 druhů, a sice asi 1000 jaterních a 4000 
pravých mechů. 

Jako lišejníky náležejí i mechy hlavně studenému pásmu, kdežto potahují zvláště 
lesní půdu a kmeny i větve lesních stromů, V teplých krajinách oživuje se odemřelý 


54 


povrch rostlinných obrů pestrým květem vyšších rostlin. Pásmo země jeví právě na 
rozšíření mechů největší vliv; v teplých zemích, kde neobyčejná velikost rostlin 
a krása jejich ducha unáší, jsou právě mechy velmi slabě zastoupeny, v mírnějších 
a studených pásmech vyvinují se ale v nesčíslném množství, nahražujíce tklivé mysli 
půvabností své podoby mohútný útvar rostlinný jižních krajin. Mechy však zaujímají 
v sobě nejenom stopy vyššího ústrojenstva, nýbrž jsou také v jiném ohledu jeho před- 
chůdcové. Blíž točen a na temenech vysokých hor, kde vyšší rostlinstvo mrazivým 
vzduchem se hubí, vzdorují svou tuhou povahou všemu násilí a tvoří přirozenou obrubu 
zeleného oděvu země. I na lysých skalách, kde jiná bylina ujmouti se nemůže, uhostí 
se často skromný mech, zasílá své kořínky do každé skuliny a hyna na dolejším a rosta 
na hořejším konci připravuje půdu vyšším bylinám. Vlhkost povětří, v mlhách a deštích 
se srážející, nahromaďuje se zponenáhla v hustých drnech jeho a živí četné prameny, 
které u paty hor v potoky a řeky se sbírají. Bez mechů byly by hory pustými lysinami, 
řečistě by se při dešlích najednou daleko přes břehy přelévaly, při suchém počasí by 
ale suché zůstaly. Úrodnost a tím i vzdělání a průmysl staly by se nemožnými. Tak 
hle i na dějiny lidstva mají tyto útlé, zdánlivě nepatrné tvory zvláštní vliv. 

Komu by se tato významnost mechů přehnána býti zdála, připustí aspoň důležité 
následky, jaké tvoření se rašeliny pro mnohé krajiny má. Rašelina však povstává hlavně 
z bahenních mechů z rodu Sphagnum (Tab. 2. 11.), jejichž neustálým odmíráním zvláště 
v horách neustále rašelina se tvoří. Kdekoliv se v horách nebo nížinách stojaté vody 
nahromadí, uhostí se na krajích jejich brzo bahenní mechy a rozmnožují se přehojně, tak 
že i mělké vody brzo takovým mechovým drnem se potáhnou, kdežto pak mezi spletenými 
větvemi jejich naplavená země se zachycuje a tím dno vodních stoků se vyvyšuje. 
Brzo ujmou se na půdě tak připravené i rozličné trávy, bahenní rostliny, keře a t. d., 
zvláště takové, které dole odhnívajíce nahoře se obnovují. Během času vyplní se bahno 
zetlelými, v černou mazavou hmotu proměněnými částkami, totiž rašelinou, která jsouc 
vysušena co dobré palivo slouží, Holland, Dansko , Prusko znají ocenili důležitost 
toho paliva. 

Vysvětlení tabule 2. 
Vějíř Marchanlie : a) košíček. 
. Samčí rostlina tohoto rodu: a) mladá, b) starší, c) zralý samčí klobouk. 
. Podélní průřez skrze samčí klobouk: a) vaky samčího stroje. 
. Samčí vak: a) semenní vlákna. 
. Podélní průřez skrze košíček : a) rozplozovací pupeny. 
„ Jungermania curvifolia: a) obal, b) tobolka rozpuklá. 
„ Jungermania platyphylla. 
. Funaria hygrometrica. 


OON S Sa RN > 


. Samčí plod jeji, silně zvětšený : a) samčí ústroje, b) šťávní vlákna, 


— 
— 


. Phascum serratum, zvětšené. 


jek 
jk 


. Sphagnum sguarosum. 


ja 
w 


. Polytrichum juniperifolium : ©) plod s čepičkou, b) bez čepičky, c) samčí rostlina. 


-> 
» 


„ Macromitrium aviculare. . 


a 
„ 


„ Encalypta vulgaris: a) čepičky na plodech, 
„ Fortula fallax. ? 


jh 
U 


jme 
© 


. Bryum hornum, samčí květ, 
17. Mnium undulatum roseum. 
48. Climatium dendroides. 


O postavení naší sluneční soustavy v prostoru světovém. 
Od Dr. Vojtěcha Kuneše. 


1 

Známost přirozené jakosti cizích těles nebeských, jmenovitě toho, co na jejich 
povrchu se děje, byla již od nejstarších dob předmětem všeobecné zvědavosti. 

Kdežto hvězdářství na čistě vědeckém stanovišti svém za hlavní oučel sobě staví 
vyskoumání dřáh a určujících je přírodních zákonů, při čemž hližší fysickou jakost 
jednotlivých těl nebeských z oboru svého sice nevylučuje, v celku však posud jenom 
podřízenou pozornost věnovati jí může: převládající většina obecenstva hledí na hvěz- 
dosloví hlavně s tohoto posledního stanoviště, S chlivoslí chytá se domněnek, jen když 
hodně smělé a obraznosli hojný pokrm poskytující věci o jakosti a určení nebeských 
těles, jejich obyvatelů atd. vyvádějí. 


Což pak — slyším se mnohého ptáli — nemáme a nemůžeme praničeho vě- 
děti o cizích tělesech nebeských ? Ba ovšem — odpovídám na to — a věru nemálo, 


Můžemeť věděti, nejenom hádati a se domýšleti, jaké nebeské úkazy, i v jakém pořádku 
a sledu se jim objevují, jaké roční a denní počasí na rozličných místech povrchu jejich 
panuje, dále jak se na nich čas rozděluje a jakých prostředků z toho ohledu mají ke 
skoumáním hvězdoslovním, „Můžeme dle toho psáti jejich kalendář, a to ve všech pod- 
statných částkách tak důkladně jako svůj vlastní, aspoň co se týče některých zná- 
mějších nebeských těl. Tíži na jejich povrchu, nejdůležitější to snad živel celého fy- 
sickéko ústrojí každého těla nebeského, jakož i všech mechanických poměrů, pohybů 
a sil, můžeme u něklerých zevrub, u jiných přibližmo udati. A všecko toto lze nám 
malhematicky odůvodnili, 

K těmto na nevývratném základě spočívajícím skutečnostem přistupují ještě mnohá 
jiná uznamenání, jejichž výklad ovšem nikdy se zcela nepodaří, při kterých tedy spoko- 
jili se musíme s větší neb menší podobností. Sem náležejí rozličné útvary povrchů, 
poměry klimatické a povětrné atd. A však i, zde již lecos s jistotou poslihnouli se dá, 
jako n. p. vysokost a úlvar hor na měsíci. 

Takováto uznamenání co možná rozmnožiti a na jistotu postaviti, jest účel vět- 
ších nástrojů oplických, na kieréž v novější době tolik píle a důmyslu vynaloženo. 
-Ony zajisté nás budoucně dále, ano mnohem dále povedou, než kde nyní stojíme; ano 
jest se nadíli, že měsíc nezůstane jediným tělem nebeským, o němž nakresliti se dá 
obraz u srovnání zevrubný a věrný. Zalím nesmí se zapomínati jednak na nesmírné 
dálky, jednak na veliké praktické oblíže, z nichž některé, jmenovitě povětrné, nepře- 
možilelné překážky činí hvězdářskému pozorování. Oučel tohoto článku jest, uvažovati 
známé posud hvězdářsky udůvoditelné poměry jednotlivých těl nebeských naší slu- 
neční soustavy, udati dle nejnovějších výskumů časy jejich otáčení a oběhu, jakož 
i fysické jejich poměry, pokud poznány býti mohou s velikou ku pravdě podobností, 

2. 

Naše sluneční soustava obsahuje uprostřed slunce jakožto těleso střední, pak 
vnitřní skupení čtyr planet: Merkura, Venuše, Země a Marsa, a zevnitřní skupení opět 
čtyr planet ; Jupitera, Saturna, Urana a Neptuna, mezi kterýmižto oběma skupeními na- 
lezají se t:k zvané asteroidy čili malé planety, ježto se v témž pase pohybují a jichž 


56 


známe doposavad již 27.  Jmena jejich jsou: Aslraca, Ceres, Eceria, Eunomia, Flora, 
Fortuna, Hebe, Hygieia, Irene, Iris, Juno, Kalliope, Lutetia, Marsalia, Melpomene, Metis, 
Pallas, Parthenope, Phocea, Proserpina, Psyche, Thalia, Themis, Thelis, Vesta, Victoria. 
Kromě těchto a snad ještě jiných, posud neobjevených planet náležejí k naší sluneční 
souslavě ještě i komety, o nichž v minulém ročníku šíře jsme promluvili. 

Nežli však přijdeme k místnějšímu ohledávání jednotlivých čáslí naší sluneční 
soustavy, tak řka sama od sebe navrhuje se otázka, kde předce slunce j 5 planelami 
a kometami okolo něho obíhajícími u velikém prostoru světovém se nalezá, Nejnovější 
skoumání podávají o té věci již některá povšechná ustanovení, která však teprv po- 
zdějšími skoumáními místně doplněna a rozšířena býli musejí. Veliká obtíž, ustanovili 
něco jistého o stanovišti naší sluneční soustavy, nespočívá nikoli v nějaké zapletenosli 
soustavy samé, neboť vše, co posud s jistotou mohlo býti na nebi vyšelřeno, ukazuje 
na nejvělší jednoduchost všech poměrů. Jenom stanoviště, jaké příroda vykázala člo- 
věku ku pohlížení na vesmír, jest tak nepříznivé, že bylo potřebí tisíců let, nežli se 
přišlo ku pravému poznání rozpostavenosti hvězd v světovém prostoru vůbec a v naší 
sluneční soustavě zvláště, Jest tedy nevyhnutelně potřebí, hledati přiměřené stanoviště 
mimo zem naši a v myšlénkách se tam octnouti. Představme sobě k tomu konci jasný večer 
zimní, asi v měsíci únoru, Po nějaké chvíli, když slunce již s obzoru zmizelo, vystupují 
jedna po druhé napřed vělší a potom menší hvězdy, když pak úplně se setmí, zname- 
náme světlý nestejný pruh, mléčnou dráhou nazvaný, táhnoucíse od severu k jihu pro- 
středkem nebe. Opusťme nyní zem a vzdalme se v myšlénkách zrovna na východ do 

(Obr. 4.) obšírného prostoru světového. Tu země brzy před námi zmizí, 
slunce poznenáhla zmenší se až k velikosti ostatních stálic, a když pak 
„  vzdálíme se dosli daleko za stálice, spatříme celou tu spoustu hvězd 
+21. Jako okrouhlou plochu obr. 4.). V té plošé, a sice dle místnějšího 

+1" vyšelření trochu pod prostředkem a více na sever nalezá se v a) 
„0 " naše slunce se svými planetami. Díváme-li se na hvězdy ne od 
; východu, nýbrž z daleko odlehlého stanoviště na severu, předsta- 
vuje se nám ta samá spousta slálic v podobě čočkové, asi jako 
obr, 2. Pod slředem, více k západu, v a) nalezá se slunce. 


(Obr. 2.) Prostora, již zaujímají veškeré stálice, jest, jak snadno po- © 
chopili, velmi rozlehlá. Aby si čtenář tuto rozlehlost její jen po- 
Ť někud představiti mohl, podotknu tuto, že dle udání Herschlova ši- 


rokost čočky tak veliká jest, že by tu v jedné řadě státi mohlo 
154 hvězd, z nichž by každá od druhé nejbližší právě tak vzdálena 
byla jako slunce od nejbližší stálice. Od / až ku 9 bylo by místa 
pro 850 hvězd v stejné míře od sebe vzdálených. Počet veškerých hvězd 
v kruhu tomlo obsažených udává Struve něco výše nad 20 milionů. 
Jiná pravda, která v ohledu postavení našeho v prostoru svě- 

tovém za dokázanou považovali se může, jest, že nezůstáváme 
stáli na témž místě, nýbrž že každým rokem dále se v prostoru 
g pohybujeme. Již z lé úvahy, že pojištěné trvání všehomíra bylo by 
nemožné, kdyby neměla každá jednotlivá hvězda jistou dráhu, na 

níž se v prostoru světovém pohybuje, následuje, že naše slunce a s ním i planety ne- 
ustále v prostoru pokračovati musejí. A však nebyla úvaha tato jediným podnětem 


57 


k domněnce, že slunce se pohybuje, nýbrž pozorovány jsou rozličné pohyby hvězd, 
které nedají je jinak vysvětlili, nežli že jsou pouze zdánlivé a spůsobeny pohybováním 
se naší sluneční soustavy. 

Představme sobě toliž, jakoby sluneční soustava stejně se pohybovala k jisté kra- 
jině nebeské, a hned musí se objeviti úkazy, jaké při proměňování místa na zemi každý 
příležitost měl pozorovati. Předměty, ku kterým seblížíme, rostou u velikosti a rozstupují 
se od sebe; za námi, zdá se, že všecko se stahuje, a na levo a na pravo vše do zadu 
ustupuje. Co nevyhnutelná podmínka při těchto úkazech předpokládá se, že předměty samy 
o sobě nepohyblivé jsou. Kdyby tedy bylo takového místa, kde bychom znamenali, že 
hvězdy nezdají se pohybovati, hvězdy však na pravo a na levo ležící do zadu od onoho 
bodu by: ustupovaly : s dobrým důvodem bychom z toho soudili mohli, že se k onomu 
místu blížíme. Tuto úvahu ponejprv učinil Herschel. Nalezl totiž na nebi jedno místo 
ve shvězdění Herkulesa, které mělo tu vlastnost, že větší část vůkolních hvězd neměla 
žádného patrného vlastního pohybu, hvězdy pak na pravo a na levo ležící zdánlivě se 
na pravo a na levo pohybovaly, Z toho uzavíral, že celá sluneční soustava k onomu 
bodu se táhne, při čemž za to pokládal, že stálice nejsou podrobeny žádnému pohybu. 

Nyní však není více žádné pochybnosti, že toto. pokládání jest nedůvodné. 
Nicméně však dá se ukázati, když mnoho hvězd najednou se vezme, že působení vlast- 
ních jejich pohybů v konečném výsledku zmizí. Dráhy stálic leží v rozličných rovinách 
a pohybování jejich v jistém okamžení děje se v rozličných směrech. Spojíme-li tedy 
větší počet hvězd v jediné skupení, tedy různé tyto pohyby jeden druhým se zruší 
a skupení bude se moci považovati za nepohyblivé. Porovnáme-li pro větší jistotu více 
takových skupení, pak můžeme směle jednotlivé pohyby za zrušené považovati.. Ta- 
kovýmto spůsobem dokázali Argelander a po něm Struve, že slunce pohybuje se 
ke shvězdění Herkulesa, a to s takovou rychlostí, že nejbližší hvězdy na pravo a v levo 
ročně o "; sekundy ustupují. Povážíme-li, že dle nejnovějších výskumů nejbližší hvězdy 
na 20 bilionů mil od nás jsou vzdáleny, tedy jeví se roční pohyb sluneční soustavy 
v prostoru na 33 milionů mil, 

Byť i pozdější pozorování u velikosti pohybu toho nějakou změnu učinila, předce 
sám pohyb sluneční soustavy naší k shvězdění Herkulesa náleží k úplně dokázaným vý- 
sledkům hvězdářství, i má spolu nejvyšší zajímavost pro obyvatele země. Až totiž po 
tisíciletích země se sluncem znamenitěji rozdílné stanoviště v prostoru světovém zaujme, 
otevrou se nové náhledy v podivnou stavbu všehomíra, a nastoupí nové poměry lidského 
bytování, přede vším: co do tepla a světla. Ba již nyní snažili se někteří vyložili jisté 
poměry tepla s tohoto hlediště. 

K snadnému vyhledání na nebi onoho místa, ku kterému sluneční naše soustava 
stále pokračuje, sloužiž následující podotknutí. Nejjasnější hvězda ve shvězdění lyry, 
Vega nazvaná, tvoří s oběma nejbližšíma hvězdama Herkulesa, mezi nimiž bod onen leží, . 
trojhran skoro rovnostranný. Táhneme-li "totiž od Vegy rovnou čáru na západ, přijdeme 
nejdříve ke slaipení tří jasných hvězd. Nejjasnější z nich nazývá se z Herkulesa. Na 
této základnici vystavme k jihu rovnostranný trojhran, a třetí bod padne do « Her- 
kulesa. © Mezi z a « Herkulesa leží ono místo, ku kterému pohyb soustavy slu- 
neční směřuje. 

Předeslavše tyto všeobecné úvahy přikročíme nyní k popisů jednotlivých částí 
naší sóustavy sluneční, 


3. 
Slunce. 

Na pouli své skrze soustavu sluneční zastavíme se nejprvé u slunce, od něhož 
všecka ostatní tělesa soustavy naší berou světlo a teplo, a kolem něhož obíhají planety 
se svými měsíci a komety. Toto panství nad ostatními tělesy naší souslavy, kde jediný 
toliko zákon, totiž velikost a vyplývající z ní přítažlivost, platnost má, zakládá se na 
vlastní síle slunce, na její hmotnosti, která asi 720krát větší jest, nežli hmotnost všech 
ostatních těles naší soustavy dohromady. Prostřední vzdálenost jeho od země obnáší 
20,682.440 zeměpisních mil. Největší, v nynějším století na 2. července každého: roku připa- 
dající vzdálenost obnáší 21,030.055 mil, nejmenší, na 1. ledna připadající, 20,334,825 mil. 

V poloměrech zemských vyjádřena jest prostřední vzdálenost 24043, v polomě- 
nech slunečních 214. Svěllo urazí -tulo ceslu v 8 minutách 18 sekundách; zvuk na- 
proti tomu , ač mohl=li by tak daleko dojíti, potřeboval by k tomu 45 let; parovůz při 
největší rychlosti 7 mil za hodinu plných 350 let. Tato veliká vzdálenost jest příčinou, 
že se nám ukazuje slunce toliko v úhlu 30 minut, kdežto předce pravý průměr její 
obnáší 192,628 mil čili 112 průměrů zemských, 

Tíže působí na slunci mnohem silněji nežli u nás. Co u nás 1 libra jest, činí 
tam 28 liber 14 lotů; Z toho jde, že tělesná síla i nejsilnějšího člověka sotva by sta- 
čila na slunci k jeho vlastnímu pohybu, kterážto okolnost patrně ukazuje na úplnou 
rozdílnost fysické ústrojnosti slunce a země. ud 

Průměr svůj slunce nemění, ačkoliv neuslále vysílá světlo a teplo, a tov ta- 
kovém množsiví; které dle pojmů pozemských právě nesmírným nazvali se může. Kdy- 
bychom světlo a téplo považovali jakožto' výtok slunce, a poměry tyto uvažovali dle 
toho, co na zemi shledáváme, musel by nyní, po uplynulých tisíciletích, co svět náš 
trvá, dvojí oučinek se jevili. Jednak musel by se výtok někde hromaditi, jednak mu- 
selo by slunce neustále ztráceti. O nahromadování však dosavadní pozorování ani stopy 
neukázalo, ani co do tepla, při němž by se předce hromadění snadno dalo mysliti; stojíť 
na jistotě, že z celého toho znamenitého množství tepla, které země od slunce: dostává, 
konečně ničeho nezbývá, S druhé pak strany rovněž utyrzeno jest, že slunce ani ve- 
likosti ani přítažlivosti netratí, nýbrž že obojí neustále se v stejné míře udržuje. Při- 
stoupíme-li však k domnění nyní téměř všeobecně přijatému, že světlo šíří se vlně- 
ním, zůstává předce ješlě jedna oblíž nevysvětlena. Spůsobení vln. požaduje totiž - sílu, 
sílu pak, která by takové oučinky vyváděla beze všeho spotřebování materiálu; nikde * 
jinde nenalezáme. 

Slunce skládá se vlastně z dvou podstalně od sebe rozdílných čáslí, z pevného 
jádra, o němž nelze nám nabyti žádné bližší vědomosti, a ze svílícího obalu, jenž jádro 
volně obtáčí asi tak, jako vzduch obtáčí naši zemi. Čím větší pokládáme obal, tím 
menší nám vypadne jádro; čím menší pak jest jádro, tím větší musí býti hutnost jeho' 
Hutnost celého slunce pokládá se vůbec za 1'/krát těžší nežli jest voda, tedy asi jako 
důbové dříví nebo hnědouhlí, Svítící obal netvoří žádného stejného pokrovu, nýbrž skládá 
se z jednotlivých kusů, jako naše oblaky. Tyto kusy nesouvisí spolu těsně, nýbrž v každý 
čas a na celém povrchu slunečním spalřujeme malé spáry a mezery. Někdy rozstupují 
se tylo kusy dále od sebe, z čehož povstávají tak zvané skvrny slunečníj, jindy. 
hromadí se na sebe, z čehož povstávají světlejší místa, nazvané slunečními po- 
chodněmi. Vše, co posud znamenáno jak o skvrnách tak © pochodních slunečních 


59 


nejsnadněji dá se tím vysvětliti, když přijmeme dvě vrstvy takových svítících oblaků, 
z nichž zevnilřní, kterou obyčejně vidíme, má lesk mnohem silnější nežli vnilřní, kle- 
rážto poslední méně světla vydává, Jádro není samosvitné, i jeví se u srovnání k ze- 
vnitřní lesklé vrstvě jakožto úplně temné. Jádro leží asi 400 mil hlouběji nežli zevnitřní 
lesklá vrstva. 

Rozstoupí-lí se zevnitřní vrstva, tedy spatříme mdlou skvrnu. "Obyčejně však 
protrhují se obě vrstvy zároveň, zevnitřní dále nežli vnitřní, a pak vidíme až na jádro, 
které se celé temné objeví. Obr. 3. ukazují nám tlakové 

kory: : „P (Obr. 3.) 
sluneční skvrny, mnaskrze podobné k otvorům, jaké se 
někdy „spatřují u nás na hustém pokrovu oblakovém. 
Měnít ony jak místo tak i podobu, z čehož zavírati € 
se dá, že na povrchu. slunečním nalezají se síly a pod- * 
mínky , náhodné sice co do původu svého, a však mocné 
ve svých oučincích. 

Menší i větší skvrny ukazují se sice často také jednotlivě, obyčejněji však jeví 
se v tlupách, ve kterých někdy lze napočísti na sta skvrn, Často obklopuje společný 
mdlý okolek celou tlupu menších skvrn. 

Barva skvrn jeví se nám, jak jsme už nahoře pověděli, úplně černá, což však jen 
odtud pochází, že nemůže ku porovnání přibrán býti žádný skutečně černý předmět, Přechází-li 
však naproti tomu před sluncem některá z dolejších planet, n. p. Merkur nebo Venuše, 
ukazujíc nám svou skutečně černou, světla prázdnou noční stranu, naopak se přesvěd- 
číme. V porovnání s planetou objeví se pak i nejtemnější skvrny toliko co šedivé. 

Největší skvrny mají v rozměru na 12000 mil. Některé z nich viditelny jsou 
i prostému oku, je-li bystré, při východu a západu, kdežto bez obtíže možná se dívati 
do slunce, Větší lupy táhnou se někdy přes celou čtvrtinu, ba i třetinu průměru slu- 
nečního, majíce takto 50 i 60 tisíc mil v rozsáhlosli. 


Skvrny podrobeny jsou bez rozdílu nejrozmanitějším proměnám, a doposavad ne- 
shledáno nic pravidelného v jejich se objevování a mizení, přibývání a ubývání, dělení 
a spojování se, aniž v proměnách jejich podoby. Obyčejně tvoří se větší skvrny po- 
znenáhla v několika dnech rozšířením anebo v jedno splynutím vícera menších, a po- 
dobným spůsobem také mizí. Často vystupuje na kraji veliká skvrna, o níž dříve ani 
stopy nebylo, a rovněž tak mizí na druhém kraji, neukážíc se více po uplynutí polo- 
vičního času otočního. A třeba i skvrny ve více dobách otočních se ukazovali, bývají 
obyčejně tak silně proměněny, že nelze nabyti úplné jistoty o jejich totožnosti. 

Někdy jeví se slunce prosté všech skvrn, ano byly celé roky, v nichž pilní po- 
zorovatelé nepostřehli žádné sluneční skvrny. Při tom všem zdá se, že v ubývání 
a přibývání tlup, a v přiměřeném tomu ubývání a přibývání dnů skvrn prázdných jeví 
se jakási pravidelná občasnost asi deseti let, 

S mnohých stran projeveno jest domnění, že snad skvrny tyto, které brzy do- 
cela zmizí, brzy v znamenitém počtu a velikosli se objevují, mají jakéhosi působení na 
povětrnost naší země. Ješto slunce patrně jest zdrojem světla i tepla, uzavíráno z toho, 
že zmenšení svítící plochy, spůsobené černými skvrnami, musí také za následek míti 
ubytí světla a tepla. Při takových však vyšetřováních nesmí se zapomenouti, že 
když vzdálené nějaké nebeské těleso změní chod povětrnosti, oučinek loho nejeví se 
toliko v jednom neb druhém městě, nýbrž vůbec na celém povrchu zemském. Dle 


60 


materiálu však, co ho na ten čas před rukama jest, slušno velmi o tom pochybovali, 
že by poměry povětrní celého povrchu zemského v rozličných letech značně od sebe 
se lišily. Spíše obmezuje se rozdílnost jednotlivých roků pouze na jednu neb druhou 
krajinu v tom spůsobu, že někde jeví se neobyčejné chladno nebo pošmourno, jinde 
zas neobyčejné parno neb jasno, tak že v celku vše úplně se spolu vyrovná. 

Mnohem důležitější jest výsledek novějšího zpytování, že síla zahřívací není na 
celém povrchu slunečním stejně veliká, pročež povětrnost, jak ji na povrchu zemském 
pozorujeme, má jistou periodu, která se srovnává s oločním časem slunce. Hned 
nedlouho po vypátrání slunečních skvrn použito jich k určení času, jejž potřebuje slunce 
k otočení se okolo své osy. Z těchto pozorování, která však za příčinou proměnlivosti 
skvrn samých velmi nejistá jsou, nalezlo se, že slunce otáčí se okolo své osy v 25", 
dni. Ten samý otoční čas, s rozdílem toliko čtyr hodin, nalezl Ballot v Utrechtu z mno- 
holetého pozorování teploty, ukázav, že jedna strana slunce (dle něho ona, která obrá- 
cena byla k zemi 1. ledna 1846) má větší zahřívací sílu nežli protější. Tím obrácena 
jest pozornost na nový spůsob, jakým zevrubněji vypátrali lze kolotavost slunce, který 
lím více povšimnutí zasluhuje, an dávno ode všech hvězdářů uznána jest nemožnost, 
slanoviti něco určitého z proměnlivých skvrn. 

Ještě musí zde spomenuto býti zvláštního úkazu, jaký se objevuje při úplných 
zatměních slunce, naplňujíc všecky posavadní pozorovatele největším podivením, při 
čemž velice jest želeti, že příležitost viděli jej tak nad míru jest vzácná a příliš na 
krátko trvá, aby mohla učiněna býti náležitá pozorování a vyměření k jeho všestrannému 
výkladu. Když totiž měsíc přikryje slunce až na ouzký kroužek, objeví se outlý, na- 
červenalý světlový oblouk, na němž nakreslují se temné pokrajní vrchy měsíční s touž 
krásnou zřetelností, jako na samém kole slunečním. Široký, silně zářící kruh utvoří se 
kolem měsíce a vysílá tolik světla, že v čas ouplného zatmění sotva jest větší tma, 
nežli králce předlím a potom. Na tomto kruhu objeví se pak postava uvnitř růžová, 
na pokrají a na špičce bílým světlem zářící, která kolmo z kraje měsícového vystupujíc 
ma hořejším konci na spůsob háku anebo ohnutého prstu skřivena jest. Vysokost to- 
hoto plaménku obnáší asi třicátý díl průměru měsíčního. Takových výstřelků pozoruje 
se více na rozličných místech. Při prvním vystoupení kraje slunečního zmizí pak tylo 
světlové úkazy zase. 

Těžko jest, podali již nyní dostačitelný výklad tohoto úkazu, poněvadž, jak jsme 
již podotkli, jenom pořídku se objevuje a toliko. krátký čas (nejdéle 5 minut) trvá, tak 
že posavadních pozorování a změření jen poskrovnu jest, 

Takto pověděli jsme o centrálním tělese soustavy naší vše, co o něm pamětihod- 
nějšího víme. V budoucím článku pokročíme dále na své pouti, přejdouce ku planetám. 


Drobnosti 


Plavba na Dunaji z Bělehradu srbského do Černce. 
Od Jana Vaclíka. 
(Pokračování), 
M. Hořejší prahy, 
Valašká rovina byla tak jako jižní Rus v časech předhistorických Černým mořem zapla vena. 
Rovně tak byla krajina jižních Uher mezi Karpaly a Balkánem vnitrozemským mořem, jak tomu 


K E VW 


61 


nasvědčují solnaté bařiny v Temešském Banátě. Ami Boué “) praví: ,,Bosporus nám dává příklad, 
že tak zvané průlomy nynějších vod mnohdy nenalezají se v zacpaných nurtech, nébrž v odhořích. 
Místo aby ležel ve vrstevnatých útvarech údolí sakarského aneb v novějších třetihorních (Eocen) 
na straně evropské, leží tento kanál v starším přechodním (devonském) útvaru. Protož praví neptu- 
mista, že si vodní příliv, jsa učiněnou hrází zastaven, zcela novou dráhu vedle staré otevřel. Avšak 
toto theoretické domnění zcela rozplyne se spatřením takovéto prorvy, poněvadž má tato všecky znaky 
roztoků a průlomů, velmi zřídka však sledy promyti, a nikdy třetihorního uložení, tak jak vidíme 
prorvu, řekli bychom nožem učiněnou, mezi Moldavou a Holubcem.““ "Takováto prorva skrze skály 
nitrozemským uherským mořem, kterouž získáno jest řečiště Dunaje, byla zajisté jedna z nejzna- 
menitějších v Evropě a svědčí o velikém převratu evropského vodstva. Podivením naplňují nás pro- 
lámané stěny a balvany, které jsou tak vysoké, že lidský rozum žasne pohledem na tento ohromný 
přírodní převrat. 

Asi tři mile dále pod Uj-Palankou neposkytuje nám krajina s obou stran se vyvyšující mnoho 
zajímavého. Pod Moldavou (Starou a Novou) vystupují nad nízkou vodu obrovské kry, a zubatá 
bradla a příkré stěny v čas malé vody — a my plavili se v takovou dobu — obtěžují nad 
míru plavbu; vysoká voda ale vše v jednu roveň proměňuje a tak zlobu divých skal mírní, U samé 
Moldavy tvoří oba vyvýšené břehy široký chobot a kotel, Dunaj by se podobal velikému jezeru, 
kdyby se nerozdělil na dvě ramena a netvořil ostrov Novy gaj (nový háj). Nyní vystupují na jiho- 
východ vysoké skaliny, blížíce se k sobě s obou břehů, a tvoří velikánský průsmyk, 650" široké 
soutěsky, v jichžto lůně. ční úskalí Baba kaly a s protějšího srbského břehu vládne nad celou kra- 
jinóu schátralý, druhdy od Srbů hrdinsky bráněný, od Uhrů vydobytý a znova postavený, spálený 
a zas upravený, zemi roveň učiněný a předce opět povstalý hrad Golubac (Holubec), jehož devět věží 
krásný poskytovalo pohled, upomínajíc nás na hrad Děvín u vtoku Moravy do Dunaje nad © Břetislaví. 
Krajina tato vůkol Holubce, s hladinou Duuaje 2000 kroků širokou, jest velikolepá, krásná: zde se 
vypínají malebné stěny vysokých skal, tam rozkládá se štávnatou svěžestí pokrytý luh, tu luzně 
šumíci prahy horských ručejů a bystřin mísí se v jeden veletok zádumčivého Dunaje. — Vše to po- 
spolu tvoří veliký a úžasný obraz. Na úpatí hradu Holubeckého sůží se Dunaj z šírky 2000 kroků 
až na 400 a teče mezi nebetyčnými stěnami v smutné úžlabině. Naproti němu vzhůru strmí kuželovité 
skalisko Baba kaly, asi 20" vysoké. Baba kaly (zlá baba) čili Baba kaje jest rozpukaná, rozse- 
dlin plná, špičatými zuby opatřená skála. Lid srbský o této zlé babě vypravuje následovně : Jistý 
rybář, jenž měl zlou manželku, pod rouškou, že pod onu skálu zatáhne síť, vzal ji ssebou a zde ji 
opustil jako Theseus svou Ariadnu, kdežto ubohá kajíc se musela zahynouti. 

Za Babakajem vepluli jsme do krajiny nesčíslných vírů a peřejů vln dunajských. Rozhně- 
vaný živel vody zdá se tu volati i druhé v zápas, neboť všeblažící ticho ustupuje tu prudkému větru 
východnímu, který plavbu dvojnásobně nebezpečnou činí. Za příčinou těchto vírů zůstávaly parolodi 
dříve obyčejně v Moldavě, poněvadž ale nyní lidské ruce se podařilo, některé nejnebezpečnější zá- 
dory rozstřílením odstranit a Dunaj zde plavným učinit, jdou nyní parolodi až do Drenkovy, kde 
dvě hodiny pod Holubcem je přístaniště. Dále se nám objevuje pověstná jeskyně Golubackých ko- 
márů (srovnej Živa č. 5. Cesta do Banátu od Ant. Fryče 1552), za níž se opět veleřeka na 850" 
„Kozšiřuje.  Prudkost Dunaje nás bleskem nesla a my připluli k čardáku nazvanému: „Ali-beg.“ 

Odpadne-li voda v Drenkově na vodoměru o dvě stopy, musí parolodi zůstat u Ali-begského 
čardáku. My nyní museli všickni dolů a plouli jsme dále na jiné lodi nazvané po maďarsku „Tůnder“ 
(Vila), opatřené pevnými vesly, Stojí-li voda 5 stop zvýší na vodoměru, bývá vrátný na lodi upo- 
zorněn u mysu Stěnka (stěna) zvláštními černými tůněmi na příboje, mezi nimiž musílodi plouti, Při 
maší plavbě byla voda hezky nízká, nicméně naši Jodníci na dobré a pevné Vile čili Tůnderu byli 


*) Sitzungsherichte der math, naturbist. Bektion der k. ks Akademie in Wien. Bund IX, Heft I, Úber die Karlen der Ge= 


birge und Thálerrichtungen, — 
a“ 


62 


ostražiti a pevné mysli, Od ptjesnoga půtu“ (těsné dráhy) připlouli jsme k prvnímu zádoru, jejž 
hrabě Szecheny dal od inžinýra p. Vasarhelyiho rostřilet a hloubku zdejší změřit, kterážto obnáší 
nejvíce 30“ a nejméně 3“ 6“, a při které paroloď „Ludwig“ s nákladem 3“ ve vodě dosti po- 
hodlně plove. 

Po obou stranách objevují se nyní nepatrné vesnice, jako na levém břehu Novo Selo, sv. 
Helena, Kaonica, Ljubkova, Brzaška a Drenkova s přístaništěm ; na pravém Holubec ves, Brnica 
Dobra a jedna stará zřícenina. Zde čnějí z řečiště na 300" zvýší stěny s mnohými strminami, 
roklemi a temnými propastmi, jenž jsou brzo kuželovité a opět zas kusé, hrubé, tvoříce nebezpečné 
soutěsky a horopádné stráně, Vrchole skalin jsou holé, pusté u neobývané, zde onde volně pro- 
fukuje vítr štěrbinami, a malé choboty na břehu chovají volnožábré vyzy. Tento druh ryb přichází 
z Černého moře, a to zjara, v ústích rozličných řek přezimuje pod ledem. V dunajských prazích 
ustrojují obyvatelé, v Rakousku Valaši, v Srbsku Šrbové, na vyzy čeřeny a jiná osidla, jimiž malé 
choboty uzavírají a ryby vychytají. Za času Marsilia chytali vyzy 800 liber těžké. Tento druh 
volnožábrých vyzů (Accipenser Huso) nalezá se v Dunaji až blízko u Komárna, pak je chytají 
u Bakše a Fóldváru, 

Z Drenkovy připlouli jsme na našem Tůnderu za 10 minut k čardáku nazvanému: „Velika 
kozla,“ u něhož je zádor druhý s hloubkou největší 56“ a nejmenší pouze 2“ Dále asi 500 sáhů 
ústí se v Dunaj na levém břehu potok „Širinjak“ u zádoru „Dojka“, jejž hrabě Szechenyi zname- 
nitě dal rozstřílet, čímž se plavba na rakouském břehu mnohem usnadnila. Někdy tudy plují 
i parolodi, kde ještě r, 1834 7“ 4“ největší a 2 nejmenší hloubka byla. Za nízké vody museli jsme 
se držet srbského břehu, kde je Dunaj 67“ nejhlubší a 9“ nejmělčí, tento však přirozený průplav 
jest velmi úzký a pln vírů. Zde se nalezá hodně vysoko na skále první Trajánská tabule, o níž 
se nikdo nezmiňuje, poněvadž je beze všeho nápisu. © Domnívám se, že není dokončena, neb tesání 
je velmi hrubé, a protož byla snad na místo této doleji jiná vytesána, o níž se na svém 
místě zmíníme. 

Sotva že jsme měli za zády jeden nebezpečný zádor, už se k nám svým divým hukotem 
blížil druhý, jehož vlnící se kola točila se kolem zubatých úskalí, jimiž se musí Dunaj předrat a 
převalit na své dráze. Nyní vidíme zdaleka řadu malých, avšak na blízku co veliké potvory 
z řečiště vynikajících stěn, jež i zdejší obyvatelstvo přirozeně pojmenovalo. Jeť to skalisko zdaleka 
podobné k bůvolu s velikými třemi zuby a vhodně „Bůvol“ nazvané, pod nímž 1760" níže hrubá 
stěna „Izlaz“ (srb. východ, výstup) zvána s tisícerými víry předivný poskytuje obraz. Největší 
hloubka kanálu, kudy plovou lodi, je 23' 7“ a nejmenší 3“ 11“. Délka hřebenu toho obnáší 120“ 
sáhů a spád řeky 2' 1“ 8“ *) při rychlosti za sekundu 9 9“ na pravém břehu, na levém pak 
14“ 4%. Šířina dunajská obnáší 380", a však rozprostraňuje se ihned až na 560“ u zádoru na- 
zvaného „Tachtoli“. Bradlo toto je 300" dlouhé, a řeka má v tom běhu při vysoké vodě 3' 7''11/“ 
spádů, na plavbě 20“ 7“, až i pouze 1“ hloubky a rychlosti 7“ 6“ za sekundu, 

Naši lodjárové (lodnici) se nyní nejvíce potí, „hók, nuk!“ křičí vrátný v zadní části naší 
Vily, a všickni s největší silou veslují. Zde je toho i potřeba, neb nás proud Dunaje střelhbitě odná- 
ší, a kdyby jedna ruka sobě v tomto okamžení odpočinula, vydala by již tím pohověním všech spo- 
lucestovníků život v největší nebezpečenství, neboť hučí tu tisíceré víry, a nesčíslné zuby valných 
úskalí jako hračkou prosekly a prorazily by naši loď, kdyby nás rychlost proudu s mocným příbojem 
ma ně vrhla. 

Nyni nás z přirozeného kanálu hrozné vlny ženou na veliké úskalí, až strach člověka pojí- 
má, loď potřebuje nyní jiný směr, a lodníci zvědavě se slepou poslušností upírají planoucí zraky na 
svého vratného, jenž s přísně vážnou tváří néspouští s oka nejnebezpečnější místo v celé této horní těs- 


%) Srovnej: Orographiseh=hydographische Sludien ven SlreMlouř, Silzungsborichte der math, Cl. der k. k. Akademie der 
Wissenschaften Bd, XVIIL 


| 


65 


nině, předhoří „Greben“ (hřeben), vedle něhož největší zátočina se nalezá, majíc na začátku 7i“, 
v jícnu na pravé straně 23“, na levé 2'hlonbky. Vedle Hřebenu strmí zrovna u prostřed řeky řada 
zádorů, mezi níž a rakouským břehem kra nazvaná „Vraný“ znamenitě nad hladinu Dunaje vy- 
niká, Kanál pro plavbu nalezá se mezi Grebenem a Vraným, jehož hloubka u Vraného jenom 3, 
u prostřed 7“, na Grebeně ale 26“ při ústí pouze 1“ obnáší, Pod Grebenem vystupuje jiná skála 
rovně jako jez přes řeku, nad níž pouze 3“ vody bývá, ukazuje-li Ršavský vodoměr 6. 

Za vysoké vody plove se kanálem u Vraného, k čemuž mnoho ostražitosti potřebí, poně- 
Vadž proud na úskalí v pravo zahání. My plouli za vody vice nízké než prostřední, a to okolo 
Grebenu, kde se nám náš Tůnder tak na levou stranu klonil, že musely na palubě ležící věci být 
připevněny, aby nesklouzly dolů do vln. 

Na Grebenu je spád na 250" dělky 4" 1“ 8“ při rychlosti 11' 2“ za sekundu, 

- Místa tuto vyznačená tvoří první prahy dunajské v délce 2150" se spádem 14 4“ 3'“, při 
čemž podotknonti třeba, že jak na Izlazu tak i na Grebenu nejenom spád, nébrž i rychlost za malé 
vody se zmenšují, na Tachtoli však násobňuji. — 

Zajimavé je pozorovati tuto přechod toku k hučícímu prondění, k proudu náhlému a k pádu, 
jenž bývá okamžitý. Z počátku běží voda nepozorovaně rychleji, znenáhla ale stává se šum bližší 
a ukazují se malé i větší víry a zátočinky. Tyto zmizí a objeví se opět nové, víry jsou nyní hlubší, 
a kola, jež tvoří, mocnější. Konečně křižují se, postaví se naproti sobě v zápas, a mocnější jako 
nožem proříznou slabší a vše je u velikém zmatku, jehož oko naše pouze jednu část vidí, onu na 
povrchu. Duše při tom tuší, co se asi v hloubce veliké a mocné řeky děje. 

; S rozkoší stál jsem v předu lodi, kde naši lodníci jako o závod veslovali, abych tento veliký 
zápas dvou rozhněvaných živlů, vody a země, dobře mohl pozorovat. "Tento mocný Dunaj, jenž se pod 
Pešti až přes 600" šířky rozkládá, podobá se pod Bělehradem v čas svého rozvodnění velikému 
jezeru. "Toto celé jezero pohltí úzký průsmyk. Veškeré tyto vody, nesčíslné potůčky, horské bystřiny 
a ručeje, jež rodí se na severovýchodním svahu Alp, řeky Bavor, Rakous, Moravy, nesčíslné stru- 
měny Karpat a bystřiny slovenských Tater, přítoky jižní od Triglava, z bujarého Srbska a nešťastné 
Boany, veškeré vodstvo Uher a ručeje balkánské a sedmihradské, to vše v jediném, asi 100" ši- 
rokém průsmyku tuto štěsněno. Jak mile však toto vodstvo projde hořejší prahy, opět rozšiřuje se 
v bujném jeku, aby se podruhé stěsnalo a súžilo v soutěskách pověstné Železné brány. — 

(Pokračování). 


Příspěvek ku přírodnému kalendáři Pražského okolí, 


-V okolí našem všechen život přírodní ještě zimním spánkem upoután odpočívá. Než nebude 
nám dlouho čekati. Vše oživující duch Vesny zavane, a obnovena bude tvář země. Proudná síla 
Živy osvědčí opět svou bujarou moc v rostlinstvu, a pohybovati se budou v přírodě tisicové živoči- 
chův probuzených. Lidskému však duchu přirozeno, aby jednotlivé jemu se objevující úkazy, 
jakkoliv četné a různé, bral poněkud v porovnání a v přehled a zpytavým ponětím v jeden celistvý 
obraz je sestavil. Takové tvorův přírodních, jmenovitě říše rostlinné a živočišné, porovnání i v ohledu © 
vědeckém domyslnosti lidské důstojno jest; neboť jím člověk v souvislost a vzájemné působení obojí 
říše rostlinné i živočišné hlouběji vniká. Nabudouce pak takovým sestavením bližší vědomosti o pře- 

„vaze jednotlivých čeledí, rodův a drubův některých bylin a živočichů, v té oné krajině se objevují- 
dich, přispějeme zároveň k známosti zeměpisního jejich rozšířemí v naší vlasti, V ten spůsob zří— 
zený přehled obrátí: zřetel obezřelého hospodáře již před časem na objevení se takového hmyzu, jenž 
bylinám rukou jeho pěstovaným na ujmu bývá, i uvádí jemu v známost opět živočichy jiné, kteří 
„jako kazijedové v přírodě oněm sprvním škůdcům přítrž činivají. Konečně přehledem podotknutým 
úplný obraz všech proměn, střídáním ročního počasí v obojí říši rostlinné i živočišné spůsobených, 
v kterékoli době roku nám zřejmě a v celku před oči se staví. Vidí se mně býti přiměřeno věci 
a času, abych s téhož stanoviště, s kteréhož jsem v Živě 1853 str. 159 rozdělení života ročního 
v přírodě toliko nastínil, nyní týž výjev životní v oboru rostlin a hmyzu pro okoli Pražské na 
jednotlivé měsíce mistněji a podrobněji vyznačil. Nejde mi při tom o úplné vypočitání přírodních 
jednotlivcův, které již učiněno jest i dále bude činiváno v úplnějších spisech přírodomilův našich ; 


i hodlám toliko podali některých tahův ku přírodnímu obrazu Pražského okolí, i podnititi takto mnohé 


64 


venkovské přátele přírody, kteříž pochvíli a dobrou vůli k tomu mají, aby podobně své okoli dle 
možnosti skoumajíce k rozšiřování známosti celé přírodní povahy maší vlasti přispívali. 

Okolí Pražské (jehož fysikalní tvářnosti a geognostické povahy popis úplný se nám záhy 
dostane , a které zde popisovati tedy opomíjím) položeno jest v podnebí mírnějším pod 50“ 4 se- 
verní šiřky a pod 32" 5' východní délky. Výška jeho nad mořem velmi rozličná jest; nejnižší, při 
řece blíže Karlova mostu, obnáší 502 Pařížské slopy, nejvyšší vystupuje u Dablického vrchu až 
k 1100 Pař. st. Dle Schouvova zeměpisního rozdělení pokrovu rostlinného po zeměkouli náleží naše 
okoli k říši Linnéově čili k říši okoličnatých a řeřichovitých rostlin. Roční teplota obnáší v prů- 
měru + 7, 9 R., letní průměrné teplo 15" 87 R., zimní — 0", 06. Čáru isothermickou či rovno- 
tepliční (vedenou po zeměkouli skrze místa průměrně stejné celoroční temperatury) má dle 
Humboldta naše okolí mezi 7", 5 — 10", jsouc položeno mezi isotherickou čili stejnoletní linií 
20" — 21" C., pak mezi isochimenickou čili stejnozimní linii — 0" a — 1" 

Zimní spánek rostlinstva trvá u nás vůbec 120 dní, začínaje průměrně 10. listopadu a trvaje 
až k 10. březnu. Poněvadž v lednu průměrná teplota nad — 1", 6 R. nevyniká, v únoru pak nad 
mrazový bod jen 0 -+ 0", 67 R. vystupuje, lze nám těchto obou měsíců pominouti, jediné toho sobě 
všimněme, že dvě podalpinské rostliny, totiž čemerka černá (Helleborus niger) a talavin západní čili 
voměj zimní (Eranthis hiemalis), v našich zahradách pěstované, pak něco dále od Prahy v lesích 
lýko vlčí růžočerveným květem na vzdor sněhu a zmrzlé půdě za slunečného počasí vykvětají, jakož 
i častokráte starček obecný (Senecio vulgaris) a hvězdnice prostřední (Stellaria media) zimu přetr- 
vávají. Měsíc tedy, s kterým svůj úkol započneme, budiž březen. Prokop Drorský. 


Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého Musea dne 10. ledna b. r. 


Pan Dr. Staněk rozprávěl o tělískách hmatních na koncích nervů, R. Wagnerem 
a Meissnerem v hmatových bradavičkách člověka nové nalezených. Jako úvod a doplněk toho před- 
mětu sloužila obecná úvaha 0 nervstvu čitelném i hmatovém vůbec, které ze zadních nervů míchy 
vycházejíc v tkanivě kožním se rozkládá. Následovalo podrobné popsání ústroje kožního, k jehož vy= 
světlení a znázornění použito voskových zvěličených preparátů, jež Dr. Ziegler z Freiburku Báden- 
ského pro zdejší fysiologický ústav velmi krásně zhotovil, a které tam pro poučení milovníků pří- 
rodních věd vystavčny jsou. 

Pan Dr. Vilém Dušan Lamb. přednášel o výsledcích skoumání plovacích polypů, 
které A. Kčlliker, prof. anat. a fysiol ve Wůrzburku, v Messině podniknul a v dile: Die Siphono- 
phoren von Messina (Leipzig 1854. Engelmanu) vydal. Dílo toto jest skvostná monografie s 12 listy 
výborných obrazů. Třináct druhů z obyvatelstva mořského jest zde popsáno A anatomicky do po- 
drobna vyobrazeno. Siphonophory jsou plovoucí polypové mořští, živoucí v osadách (koloniích) na 
pospolitém kmenu. Jejich nejbližší příbuzní jsou s jedné strany Medusy a s druhé strany Cteno- 
phory (jako jest pás Venušin). Všechny tři tlupy činí dohromady shluk slimejšů mořských, které 
Cuvier nazýval Acalephae, Jediný sladkovodní representant jest nezmar (Hydra). Kčlliker počítá 
polypy tyto k hvězdýšům a v tento přehled je pořádá: i 

A. Radiata molluscoidea (hvězdějši měkci): 1. Hydroidea sessilia, polypové usedli, 
jako je Hydra, a Hydroidea nechalea, polypové plovoucí, jako jsou Siphonophory; 2. Ctenophora ; 
3. Discophora; 4. Anthozoa; 5. Bryozoa. 

B. Radiata echinodermata (hvězdějši tvrdokožní): 1. Echinida, ježáci ; 2. Holothurida 
(v Dalmacii pistelje); 3. Asterida (hvězdy, po dalmatsku křižatnice) ; 4. Crinoidea (palmy a li- 
lie mořské). 

Ku konci četl pan Jan Krejčí, kustos musejní, psaní od pana V aláška, lékarníka v Tře- 
bichovicích, mu zaslané, v němž se činí zpráva o ložišti jantaru, u Skutečka v uhelné vrstvě kři- 
dového útvaru nalezeném. Nejnověji vyskytly se již kusy až na 2"/, liber těžké, z nichžto jeden p. 
Valášek do Českého Musea již zaslal. Pan kustos Krejčí připojilk tomu, že se již ve sbírkách musej= 
ních jantar z téhož místa nalezá, od p. dvorského rady rytíře Sacher-Masocha tam darovaný, a že 
on sám na své cestě, r. 1852 v okolí Rychenburském konané, ložiště hnědého uhlí v dolejším křido- 
vém pískovci u Skutečka prohlédl a několik kusů jantaru tam si zjednal. 

Již dříve byl podobný jantar (totiž nečistý žlutohnědý) v křidovém pískovci na Moravě na- 
lezen. Vyskytnutí se jantaru v útvaru tomto náleží k pamětihodnějším úkazům zeměznaleckým, 
neboť dosaváde objevoval se pouze v nových třetihorních vrstvách na pobřeží Baltického moře 
a okolo Lvova. 

(O 


. Obsah. 

Kůň. — | Svěllopis. Od J. Baldy. Úlánek druhý. — — Mechy. Od Julia Saxa. — O poslavení naší 
sluneční soustavy v prostoru světovém. Od Dr. Vojtěcha Kuneše  — BProbnosti: Plavba 
na Dunaji s Bělehradu srbského do Čermce. Od Jana Vaclika. Pokračování. — — Příspěvek ku 
přírodnímu kalendáři Pražského okolí. ©d Prokopa Dvorského. — Zpráva o schůzce přírod= 
nického odboru Českého Musea dne 10. ledna b. r. — K tomu Tab. 2. 


===“ 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘRÍRODNICKÝ. 
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Číslo 3. Ročník druhů. Březen 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr, stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou. Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


pe. S 3 


Chemické listy. 
Sepsal Hackenberger. 


1. 
Chemie a působení její na přírodozpyt. 


Chci tuto promluviti o vědě, která za našich dnů mezi vědami přírodními k ta- 
kové moci se povznesla, že se skoro divili musíme, kterak po tolik sto- ano tisíceletí 
vliv svůj, nyní všeobecně platný, tajiti mohla pod rouškou tak zastrašující, 


Věda tato jest chemie. Novější čas přivedl ji ke cli, vykázav jí dávno za- 
sloužené čestné místo mezi ostatními přírodními vědami, i chce tomu, aby vábného 
jejího poučení účastným se slal člověk všeliký. A což medle může býti vábnějšího 
a poučnějšího nad vědu, která se zanáší vnitřní, t. j. vlastní podstatou přírodnin, která 
mám vysvětluje věčné proměny, jaké spatřujeme v přírodě ; která nám dovoluje hluboce 
mahlédnouti v divy tvorstva, která od věků vyvozuje nový život z toho, co zahynulo? 


Proto také člověk tak těsně k ní lne, snaže se její pomocí prospěti vlastnímu 
svémiu životu, totiž tělesnímu svému zdraví a vyvinutí, a založiti materiální svůj bla- 
hobyt. Jasně a zřetelně ukazuje chemie člověku všecky výhody, jakých v povolání 
svém neustále vyhledává, chrání ho před klamem, vystříhává ho bludů a před očima 
jeho strhuje nátvařku dryáčnictví, kejklířství a podvodu. 
vý Nikde však nevystupuje rozhodněji jako v přírodozpytu. Přírodozpytec jenom 
"tenkráte rozhodně se může vysloviti o předmětu přírodním, když pomocí chemie byl 
seznal vnitřní jeho podstatu a porovnal ji se zevnitřními známkami těla. Chemie, ur- 
čujíc součástky, z jakých která přírodnina se skládá, vede k náležitému ji poznání 
a vřadění, zároveň pak úplně nás poučuje o jejím zjevu, o její užitečnosti a škodli- 
vosti. Poučení toto neobmezuje se toliko na jakost, t. j. na látku, nýbrž i na kolikost 
se vztahuje; chemie totiž určuje poměr veličin váhových, v jakých sloučeny jsou 
Jednotlivé látky ve hmotách přírodních, a právě to činí vědu tuto tak vznešenou, an 


" 


66 


tím spůsobem výroky její nenáležejí více v obor domyslu, nýbrž nevývratné mathema- 
tické jistoty nabývají. 

Máť to něco zvláštního do sebe, když tato věda s jistými a mocnými svými pra- 
vidly vystoupí, aby se věnovala přírodozpytu. Nepřestáváť ona na pouhém smyslném 
názoru, nýbrž uchopí hned lu hned jinou hmotu, buď jednoduchou nebo složenou, třeba 
i vodu každému známou, aby v roztocích jiných hmot spůsobila zjevy nejpodivnější ; 
ona spaluje ústrojná těla a odlučuje při tom ve zvláštních přístrojích ucházející plyny 
a páry, jež právě odlučováním tímto poznává a určuje; ona roztápí na prach utlučené 
nerosty se sodou neb boraxem (dvěma tak nazvanými tvořiteli skla), z čehož povstá- 
vají rozličná skla a smaltové perličky, jejichž barva vyzrazuje součástky, z kterých 
nerost se skládá, 


Směsování hmot rozpuštěných, spalování organických těl, spoluroztápění nerostů 
s tvořiteli skla jsou otázky, jaké dává chemie co věda hmolám přírodním; podivné 
„ zjevy, odloučené plyny a páry, barevná skla a smaltové perličky jsou odpovědi a vy- 
světlení, jaká přírodní hmoty podávají samy o sobě. Toto vše i s uměním, provozovati 
takové zkoušky, představme sobě toliko co část veškerého vědění chemického, kte- 
roužto nazveme analysí. 

Chemická analysis zpytuje přírodní hmoty dle jakosti, když prostě ze 
zjevů vynímá odpovědi přírodních hmot a jistými, přírodozpytci srozumitelnými zname- 
ními a slovy určitě je naznačuje; dle kolikosti je zpytuje tenkráte, když při pozo- 
rování zjevů užívá ještě váhy a přísně určujícího těžidla. A můžeme-liž při zpylování 
nějaké hmoty přírodní jistěji sobě počínali, než když ji rozložíme v čáslice její, kte- 
rýchžto mnohost určíme váhou a lěžidlem, a to obojí lak zevrub, že skoumajícího oka 
neujde žádná čáslice, a že ani 0 "099 Zrna při váze se nechybí ?! 

Od té doby, co určující přírodopis o radu se dolazuje chemie, povznesla se 
teprv jednotlivá oddělení jeho ku pravým vědám. A nemůžeť také býli jinak. Víme 
ze zkušenosli, jakým odchylkům podrobena jest příroda při utvořování těl, když při 
tom jiné hmoty buď spolupůsobí anebo překážejí. Známe nerosty rozličné barvy a po- 
doby, které předce dle chemické podstaly své jsou jenom odrůdy téhož rodu, odrůdy 
téže přírodní hmoty; vidíme rozmanilě zbarvené květiny, rostliny rozličné podoby, které 
rovněž dle chemické podstaty jejich považovali musíme jenom za odrůdy, povstalé 
chemickým působením půdy a rozdílné polravy jim poskytované; nalezáme byliny roz- 
ličné podoby, které v ústrojí zvířecím spůsobují ku podivu stejné oučinky: i kdož má 
vypátrati příčinu toho, ne-li chemie? Vyskytování se nových forem vysvětluje se v no- 
vějším čase theorií proměnlivého rozplodu; jak ale nejlépe vysvětlíme tenlo proměn- 
livý rozplod sám, který tak nápadně se jeví při rostlinách i při živočiších a na mějž 
nynější přírodozpyt tak velikou váhu klade, nežli pomocí chemie? Či snad výživa 
a vývin rostlin a živočichů, průběh chemických pochodů v živých organismech nenáleží 
do oboru chemie? A předce toto vše zahrnuto jest v obsáhlém obvodu přírodozpytu. 
Pravý přírodozpyt nemůže tedy býti bez chemie, zvláště ne bez analytické chemie; on 
jenom tenkráte může opravdu prospívati, když pospolu kráčí s chemií. 

Výjevy, jaké vyvolává chemie při skoumáni nějaké přírodní hmoty, nejsou žádné 
hypothese, jsou to neodvolatelní skutkové, jež tato věda i lím ulyrdili se smaží, že. 
sama na jejich vyvedení se odvaží v cestě spojování. Že toto poslední tvoří novou 


i 
i 


i 


| 


67 


část vědy chemické, nazvanou synth esí, každému musí býti patrné, Jak daleko v tom 
chemie pokročila, dokazují nesčíslné hmoty, jež vyvozuje chemie jak neorganická tak 
organická, Na tom však ona nepřestává, nýbrž hledí výtvory své také zužitečniti, 
z čehož povstává nová část vědy, chemie upotřebená. Tato poslední část tak 
užilečnou se prokazuje v praklickém životě, že jmenovitě v nejnovějším čase s velikou 
láskou, a to vším právem, se pěsluje, neustále novými vynálezy obohacuje a téměř na 
všecky polřeby živolní se vztahuje. Všecky tyto částky chemické „vědy ale tak těsně 
spolu, souvisí, že skutečně tvoří jen jedno vědění, 

Takové vědění sobě dokonale osvojili, není ale žádná lehká úloha; žádáť ona 
mnoho času, mnoho odvahy, mnoho opatrnosti a mnoho trpělivosti. Tyto. vlastnosti 
však pořídku jenom pohromadě se nalezají, a to jest příčinou, že tato sama v sobě 
lak krásná a v účelech svých vznešená věda předce ještě nedosáhla té rozšířenosli, 
jakou by zasluhovala, a že výjevy, jaké vyvolává, ještě tak mnohým zdají se míti do 
sebe něco nadpřirozeného, podivného, temného, černého, což také za starodávna vědě 
té jmeno udělilo; neboť název chemie. odvozuje se od kopticko-egyptského slova 
chemeia, což znamená něco temného, černého, s čímž také porovnati sluší české slovo 
černokněžík, přicházející tak často ve starých našich pověstech, 


2. 
Znenáhlé vyvinování se chemie od jejích počátků až na naše doby. 


Chemie jakožto věda má však též svůj dějepis. Počínáť on v šeré dávnověkosti 
u Egypťanů s prvním vniknutím do vnitřní podstaty přírody. 

Kdo tam první hlouběji nahlídl u vnitřní podstatu přírodnin, kdo nejprv s nich 
počal odhalovati temný závoj, zdali to byl báječný Hermes Trismegitos, t.j. třikrát nej- 
větší Hermes, jak někteří se domnívají, o tom dějepis mlčí, Tajemná rouška zahaluje 
nejdávnější tento věk, a vše co o něm víme jest, že Hermes skutečně zbožňován byl 
od Egypťanů i Féniků jakožto původce všeho vědění. Vypravujeť o něm pověsť, že 
k uchránění výzpytů svých od zapomenutí vyryl je do kamenných sloupů, z čehož po- 


| vstala potom kniha tajné moudrosti o podstatě přírody, kterážto, obsahujíc první začátky 


chemie, zůslávala Egypťanům svatým tajemstvím, v měž zasvěcení býti mohli toliko 
jejich kněží. 

Tomu také nasvědčují nejstarší chemické spisy, které pod názvem „Ars herme= 
tica“ později škole Alexandrinské sloužily co základ jejich výtvorů. Chemie tedy 
byla původně tajná moudrost 0 podstatě přírody, vzala počátek svůj 
v Egyptě a prožila tam dětský svůj věk, milována i pěstována jsouc od kněžských 
králů té starodávné země. © tomto krásném mladistvém věku chemie zbyly nám však 
toliko báje, an téměř vše pochováno v rumu a popeli záhubných válek. Jen chatrné 
-vd dostaly se do Arabie, kdežto přerodivše se v zlatodějství polekaly svět pod 
jmenem alchymie. Jako mračna větrem hnaná vrhli se dle starých podání Arabové, 
kmen to semitský, jmenovitě Hyksové a básnivý pastýřský národ Hedžazů, na Egypt, 
podmanili odtud krajiny vzdělaného starého světla, a sami duševním stýkáním se vzdě- 
lavše a obrátivše panovali od sloupů Herkulových až k Indu i zavedli obchod se všemi 
lřemi pevninami. Vždy důležitým zůstane působení Arabů na přírodní vědy vůbec, ob- 
zvláště pak na chemii. „Od té doby,“ praví Humboldt, „působí osvěta silou vlastní, vy= 
„vádějíc věci veliké beze všeho patrného podnětu událostí vnějších.“ 

5 * 


68 


Jakkoliv i jiným národům starého věku, jako Fénikům, Hebreům, Řekům a Ří- 
manům povědomy byly jisté pochody chemické, jakkoliv uměli dobývati některých kovů, 
přenášetli barvy, jmenovitě čérvec purpurových plžů, na jiné látky, ano i sklo dělali: 
musí se naproti tomu Arabům přiřknouti zásluha, že svou bezpříkladnou světodějinnou 
pohyblivostí, svými obchodnickými a vědeckými cestami a konečně splynutím s jinými 
národy roznesli tehdejší vědomosti chemické do celého světa. Vpád do Syrie' a Per- 
sie, 'později pak opanování Egypta vzbudily ve' vítězích. duševně vyvinutých rychle lásku 
k vědám a chuť k vlastnímu badání. Mnozí z mich navštěvovali lékařskou školu Edes- 
skou v Mesopotamii, kdežto za lékaře se vycvičivše vědy, přede vším pak chemii, po 
všech zemích rozšiřovali. Potřeby umění léčitelského, jakož i neméně pilné potřeby 
umění "technických vedly-tyto pěstovatele chemického vědění ke mnohým novým,. časlo 
veledůležitým objevům ; spůsob však, jakým je oznamovali světu, hlavně od té doby, 
když ve 4. století Julius  Firmius Maternus egyptský název chemie předložkou al 
v arabské jmeno alche mie proměnil, velice je zlehčil. 

4 "Po mnohá století zlehčena zůstala chemie jakožto alchemie, domnělé 'to umění, 
jehož jediná snaha jest proměňování kovů sprostých v zlato a stříbro a vedle toho vy- 
nalezení prostředku, jenžto chrániti měl netoliko přede všemi nemocemi, nýbrž i před 
smrtí, tak nazvaného kamene mudrců. „Zvláštním řízením,“ praví Liebig ve svých 
chemických listech, „zmocňovala se nejmoudřejších a nejzkušenějších mužů, myšlénka 
0 jsoucnosti jisté v zemi ukryté věci, jejíž nalezením došel by člověk toho, co obsa- 
huje svrchovaná přání vyšší smyslnosti: zlata,- zdraví a dlouhého živobytí. Zlato udě- 
luje moc, beze zdraví není žádné rozkoše, dlouhé pak“ živobylí - zastupuje místo nesmr“ 
telnosti ;' tyto“ tři požadavky vezdejší blaženosti pokládány jsou za spojené v kamenu 
mudrců. K vytvoření kamene“ mudrců,“ vypravuje Liebig dále, „potřebí bylo' přede 
vším surové první hmoty, země Adamovy, země -panenské, která sice všude jest roz- 
šířena, jejíž nalezení však“ vázáno bylo na jisté výminky, jenom zasvěcencům povědomé. 
Máme-li tu, praví Isak Hollandus, pak celé vytvoření kamene mudrců jest dílo žen a dětská 
hračka, % první surové hmoty (materia prima oruda čili remota) obdrží filosof merkur 
mudrců, rozdílný od obyčejné. rtuti, pátou trest (kvintessencí), podmínku zplozování 
všech kovů. K tomu přidá se filosofické zlato a smíšenina ta dá se do vylehací pece, 
která musí míti podobu vejce, a nechá se tam delší čas. Pak dostaneme černou hmotu, 
krkavčí hlavu (caput corvi), která, jsouc delší čas v teple, promění se ve hmotu bílou, 
bílou labuť. 'V delším“ a. silnějším ohmi sežloutne nějprv ta hmota; a konečně“ nabude 
červeného lesku, čímž dokonáno jest věliké dílo.“ pb zj dů 

Jakého namáhání státi muselo sestavení takovýchto a těm podobných předpisů, 
jeví se v té okolnosti, že býval obyčej, takovéto výsledky vědění chovati co veliká ta- 
jemství. Podávám tuto. výjimek z prastarého  alchymistického rukopisu, ' madepsaného 
„Mysterium mysteriorum,“ k doplnění svrchu uvedeného“ přédpisu,  ktérak se -vytvořuje 
kámen mudrců. Udáváť se tu, jak sobě možná zaopatřiti onu první surovou hmotu, 
„semeno, od něhož všecko závisí ,“ buď na poli anebo též doma za parného slunce, 
a kterak se z ní vyvádí merkur mudrců. „Vezmi“, praví rukopis, „pěknou dokola le- 
movanou roztápěcí pánvičkou v podobě vážkové misky a rovněž tak. hlubokou, aby se 
v ní paprsky sluneční náležitě sestřediti mohly, postav. ji, když slunce hodně Jasně 
a teple svítí, pod šíré nebe, nech ji tam několik dní a toliko v noci ji ochraň před 
deštěm a větrem, V krátce nalezneš uprostřed pánvice bílou sůl, tu seškrab a' dobře 


69 


ji uschovej v sklenici, neboť jest to látka drahocenná, obsahující v sobě všecky čtyry 
živly, jest to, zmíněná panenská země. | Zároveň postav také při parném slunci pod šíré 
nebe láhvičku, v níž brzo ukáže se voda přicházející z povětří, tu láhvičku pak zahrab 
do písku a kolem ní učiň prostřední oheň, Horkost vláhne do sebe vzduch, a voda 
v láhvičce ustydne jak led, tak že ji pro studenost ani.v, ruce neudržíš. To jest 
„menstruum“ čili „veritabile acidum philosophorum,“ které též obsahuje v sobě všecky 
čtyry živly. Ve třech lotech té vody rozpusť lot napřed popsané soli a nech to zkry- 
stalisovat, „Ty krystaly, nech v teple se roztavit, a do, tekutosti z toho povstalé  přimí- 
chej čistého, na tenké lístky stlnčeného zlata, co by obnášelo, třetinu její váhy, to za- 
brab do písku a dobře zatmelené svlažuj po tři dni. Zlato, načisto se rozpustí, srazíc 
se v sůl co krev červenou. Tou solí rozpusť merkur, a obdržíš merkur mudrců, nej- 
dražší, to kvintessencí v živobytí, jejíž pomocí obyčejnou, rtuť proměniti můžeš ve, zlato, 
lak jistě jako Amen.“ 

1.V našich. časech, vyluzuje nám „takové alchymistické: blouznění  outrpný úsměch, 
při čemž ale přečasto zapomínáme na to; že sev něm: jeví; veliká snaha, nápodobili 
přírodu -v'jejích chemických pochodech. Při této snaze, která nepanovala -pouze v době 
alchymistické, nýbrž i před tím již, všelicos na jevo, přišlo, co až podnes velikou má 

- cenu. Tak n. p: jest přepouštění mořské vody, popsané v třetím století od „Alexandra 
z Alrodisie , odkrytí veledůležité, poněvadž otevřelo cestu všelikému destillování. Spů- 
soby vyvozování běloby, kysličníků zinečnatých, žluté a červené kamenky, skalice modré 
a zelené, jakož i vyvádění rtuti z rumělky pomocí vápna a natronu uhličnatého, což vše 
nalezáme ve spisech řeckého lékaře Dioskorida,. kterýžto živ „byl v prvním století po 
Kristu, neméně jsou důležité, jakkoliv jsou to jen, výsledky: snah. staré doby. Naproti 
lomu. vyvozování kyseliny dusičné a lučavky královské, jejichž pomocí dosaženo v che- 
mii tak podivuhodných výsledků, jakož i. některých rtuťových, preparátů a kysličníků 
kovových, pochází již z doby skutečně alchymistické, jmenovitě jsou to objevy arab- 
ského alchymisty osmého století, jmenem Abu Mussar Džafar al Sofi, zvaného obyčejně 
Geber. Rovněž i známost líhového kvašení, vyvozování kořalky a piva, „ledku a bo- 
raxu jsou výsledky snah doby alchymistické; totiž. objevy -alchymisty a: lékaře“ vůbec 
pod- jmenem Rhases známého, jehož však' úplné jmeno bylo- Abu Bekr' Arrassi 'a Ken 
žil'v desátém století našeho letopočtu, 

; Jest sice možné; že tito arabští alchymisté při své, známosti literatury, indické, 
lecos pro objevy své vážili snad z indické knihy Adžurvedas (věda. života), jmenovitě 
ze. sedmého oddělení Rasagany, t.j. chemie. obsahující vědomosti alchymické, „pak 
z prastarých technických spisů Egypfanů, z pramenů čínských a mongolských, ba. snad 
i z pozdnějších alchymistických spisů. +To však nikoliv není naujmu vysoké ceně jejich 
skutečných nebo domnělých objevů, an právě vynalezení destilace, kyselin a líhu tak- 
jika základ položilo k veškerému chemickému vědění, provázeno jsouc n Šíma 
Wásledky a podstatně působíc na vyvinulí se chemie k úplné vědě. 

-© Přičítá se sice Františkánu Raimundovi Lullovi, živšímu v' 13. století, také“ obje=: 
vení kyseliny dusičné, kterážto zásluba náleží Geherovi o 500 let staršímu, poněvadž 
při svém. pověstném. apoštolování mezi pohany rozšiřoval také chemické © vědomosti 
pstná: a mom jiným ; n ke v 6 ones k,- Hradu učil. To 0 


totiž před Rdnařileh I. v čisté zlato Voda 30.000 centů, rtuti, 


Zatím však bylo právě 13, století ona doba, v níž chemie ze chmur alchymi- 
stického snářství skvěle se začala probírati. S nebezpečenstvím, aby od třeštěnců oné 
doby nebyli vyhlášení za čaroděje anebo dokonce hrdla odsouzeni, hrabali se Albert 
z Bollstádtu, dominikán a později arcibiskup Řezenský, žák jeho Tomáš Aguin- 
ský, rovněž dominikán, v popelišti alchymie, důmyslem a zkušeností vedeni odlučo- 
vali užitečné od škodlivého, a začali nejprv, po nich pak nástupcové jejich Raimund 
Lull, Angličan Roger Baco, Barcellonský professor Arnold Bachuone, pak 
Erfurtský benediklin Basilius Valentinus a jiní učení, zachovávati pravidlo, jež 
Baco Verulamský vyjádřil následujícími krásnými slovy: „Člověk,“ praví, „jest 
toliko tlumočníkem přírody a sluhou jejím; on žádným jiným spůsobem nemůže od- 
kryti pravdu, leč návodem a neustálým, všeho předsudku prázdným pozorováním přírody 
a nápodobněním jejích výkonů. Napřed sluší sbírati skutečnosli, ne pak obírati se 
domysly.“ 

Pod těmito skoumateli, kteří sice též nebyli docela prosti alchymických zpozdilostí 
a bludů, počala tedy již tehdáž chemie, o skutky se podpírajíc, skoumati vnitřní jakost 
přírody, směr to před tím jenom temně tušený, nyní pak pilně, ač bez vědecké dů- 
kla'nosti sledovaný. Jasno, které v století tomto chemii svitalo, opět se časem za- 
chmuřilo v následujících stoletích, jmenovitě v 16. a 17., kterážto zrodila množství ma- 
mičů, dobrodruhů a podvodníků, jenž málem byli by krásnou tuto vědu o skvělé jmeno 
její připravili. Ruka boží však bděla nad ní zachráníc ji od zkázy, neboť řízením pro- 
zřetelnosti povstali v truchlivých těchto dobách jednotliví mužové, jako světu známý 
Theophrastus Paracelsus Bombastus ab Hohenheim, Libavius, 
Glauber, Beguin, Mynsicht a zakladatel nerostopisu Jiří Agricola, kteří 
co jasné hvězdy na obzoru chmurami obestřeném svílili a chemii skvělou pověsť její 
co užitečné vědy zachovali. Po nich vyskytl se Van Helmont, mající důkladnější 
známosti v chemii nežli všickni jeho předchůdcové, jemuž děkovati máme za důležitý 
objev, že kromě vzduchu povětrného jest ještě více jiných plynů. On první popsal 
plyn uhličitý a ještě jiný hořlavý plyn. 

Tak přiblížil se konec 47. století, v kteroužto dobu objevil se Jáchim Be- 
cher, který ze zkušeností a spisů svých předchůdců snažil se chemii vědecky vzdě- 
lati a jistou chemickou soustavu založiti, uznav pilnou toho potřebu, aby všecky zku- 
šenosti v chemii učiněné a všecky z toho povslalé domněnky uvedeny byly v jakýsi 
pořádek k jistějšímu podržení každé jednotlivosti. Jednalo se tu hlavně o jistý základ, 
t.j. nějakou theorii, jejíž pomocí by možná bylo vniknouti do vnitř úkazů 
a všecko živě a zřetelně sobě představiti. Uvážíme-li, že jakékoli vědění jen tenkráte 
utvoří se v tak nazvanou vědu, když se založí o theorii všecko vykládající: tedy mu- 
síme přiřknouti Bechrovi zásluhu, že on první staral se o vědecký základ chemie. Spi- 
sem svým, nazvaným „Physica subterranea“ sblížil k sobě fysiku a chemii, obrácením pak 
chemie na mineralogii velice i této poslední prospěl. © Nemělo se mu však dostati 
toho potěšení, aby soustavu svou dostavěl, teprv nesmrtelnému jeho žáku, hlubokomy- 
slnému přírodozpytci a šťastnému lékaři 18. století, Jiřímu Arnoštovi Stahlovi, 
mělo se podařiti ukončení soustavy od Bechra započaté. S bystrozrakostí zmatele 
soudil Stahl, že v přírodě panuje toliko jedna veliká protiva, a že hořlavost rozličných 
látek na stejném „základě spočívá “ Základ tento nazval hořivem, phlogistonem 
a na tom vystavěl svou phlogistickou soustavu. Aby totiž shoření těl vysvětlil, 


71 


pokládal za lo; že ve všech hořlavých hmotách nalezá se zvláštní hořivo, phlogiston, 
které při spalování se těl prchá. Dále rozumoval, že uprchnutím phlogistonu při spalo- 
vání (lak zvanou dephlogistisací) hmoty co do vlastností svých podstatně se změňují 
nehořlavými se stávajíce; jak mile však by se jim přidalo phlogistonu, že zase hořla- 
vosti nabudou. 

Tato theorie tvořila základ soustavy, která přes půl století až do Lavoisiera se 
udržela, čítajíc mezi vyznavači svými slavná jmena Roberta Boyle, Kunkla von 
Lówenstern, professora Vitemberského, Geoffroy-a, professora v Paříži, Boer- 
have-a, professora v Lugduně batavském; Richarda Kirwana, anglického chemika, 
Ondřeje Šimona Marggrafa, dvorského lékárníka v Berlíně, Tosterna Berg- 
manna, professora Upsalského, a Karla Viléma Scheele, lékárníka v Kópinku: 

Najednou znamenal Bayer, že dle theorie Stahlovy nelze vysvětliti spálení čili 
ztrupelení rluti, poněvadž při pochodu tom neukazuje se žádná ztráta, nýbrž spíše pří- 
byvek hmoty na váhu. Toho uchytil se Lavoisier a mnohými pilnými a zevrub- 
nými zkouškami ukázal, že přibývání na váhu hořlavých těl při jejich spalování zá- 
visí od hmoty lížné, pocházející ze vzduchu při tom stráveného, a že tato vážitelná 
hmota zcela se srovnává s oním plynem, jejž Pristley 1. srpna 1774 nejprv poznal 
a životním plynem, oxygenem, nazval. S límto nálezem vystoupil Lavoisier co od- 
půrce theorie phlogistické, dlouho však nemohl zvítězili nad, dávnou zvyklostí a hlu- 
boce vkořeněným domněním o phlogistonu. © Nastaly hádky a pře, i trvalo to valný 
čas, nežli větsina současníků velikého tohoto chemika o tom se přesvědčila, že oxygen 
čili jinak kyslík jest základem jak hořlavosti hmot, tak i pochodu vegetáčního 
- a dýchání živočichů, 

Konečně předce ustoupiti musela phlogistická soustava Stahlova patrnému přesvěd- 
čení, a phlogiston, napsané na ceduli, slavně spáleno jest v četném shromáždění fran= 
couzských učenců a chemiků od manželky Lavoisierovy, Od té doby uznána jest nová, 
od Lavoisiera založená soustava, z čehož povslala antiphlogistická chemie. Brzo však 
i v této theorii, která světlo a teplo za rozdílné hmoly považovala, ukázala se nápadná 
mezera, když ani přirozenost ani zdroje světla nelze bylo dostatečně udati. Aby me- 
zeru tu vyplnil, podnikl Lavoisier nejtěžší práce, jež konal s podivuhodnou ostrovtipno- 
stí a důkladností; bohužel však nebylo mu popřáno dokonati započaté dílo, an ve květu 
svého věku padl za obět zuřivosti francouzské války občanské. „Kdyby byl měl k ruce 
ony prostředky, ,“ praví o něm litostně Berzelius, „jaké nyní po tak četných zkušeno- 
stech a uslrnutí hodných objevech mna snadě máme, jak bohaté žně mohla očekávati 
věda od prací tohoto duchaplného muže, který nejdříve pozoroval, co většina současníků 
jeho teprv po dlouhém sporu uznala !“ 

Této mezery, kterou vyplniti nemohl ani Grenův výklad, že to, „co hmoty hoř= 
lavými činí, jest spojené s nimi světlo, které však při okysličení uprchne a 5 teplem, 
-od pohlceného kyslíkového plynu osvobozeným, se spojí,“ použili někteří chemikové 
němečtí, kteří posud nemohli se rozloučiti s phlogistickou theorií, ke spojení obou, 
phlogistické i antiphlogistické. Jmenovitě byl to důmyslný Berlínský chemik Richter, 
který tím, že phlogistonu naproti postavil teplo jakožto antiphlogisticon, první začátek 
učinil k úplnému vyrovnání a k založení chemie dualistické, 

Dříve však, nežli položil Richter vlastní základ k dualistické chemii, obral sobě 
za úkol, vyskoumati, zdali máthematika, kterou lze obrátiti na vše, cokoliv čistý názor 


72 


připouští, dá se vztahovati také na chemii, neboť i on, jako jiní filosofové před ním, 
nalezl psáno v knize moudrosti kap. II. v. 22.: „Bůh spořádal vše dle míry, počtu 
a váhy.“ Opíraje se mna tento výrok a na předešlé práce Geoffroyovy, Wenzélovy, 
Bergmannovy a Kirwanovy, kteří již dříve ku praktickému svému skoumání o poměru 
veličin při chemickém slučování a rozlučování počty na pomoc brali, rozluštil Richter 
úlohu sobě vytknutou ve své „Stóchiometrie oder Messkunst der Elemente“ tím spů- 
sobem, že všemožně dokázal, kterak skutečně možná jest, výsledky chemického sloučení 
neb rozloučení jinorodých hmot také bez zkoušky z udaných návěstí vyvoditi a mathe- 
matickým počtem dokázati. Slovem „Elemente“ rozuměl Richter součástky každou slou- 
čeninu skládající, nechtěje tím nijak vyjadřovati jejich jednoduchost. 

Brzo na to pojal francouzský chemik Claude Louis Bertholet tu samu 
věc, kterou se obíral Richter, s jiné strany, i vyvedl theorii příbuznosti, která 
brzo všude v Němcích průchod nalezla. Zakládal theorii svou na výrok, že „všecky 
hmoty jsou k sobě příbuzné, t. že v nich leží snaha, spójovati se se všemi hmotami, 
a že tam, kde takové spojení se nestane, cizí síly tomu na překážku jsou; že každá 
hmota má své maximum a minimum, přes které nemůže se spojiti, v jejichžto však 
mezech možné jest spojení při všelikých poměrech.“ Učení toho nepředvídaně pře- 
kvapilo spekulativní filosofii jistých německých škol, obzvláště když k jeho vysvětlení — 
proti domnění mnohých přírodozpytců o nekonečné dělitelnosti hmoty — přijímalo se 
i dokazovalo, že těla složena jsou z nejmenších částek (atomů), které, aby vždy byly 
stejné velikosti a váhy, musejí býti mechanicky nedělitelné, a které pak takovým 
spůsobem se slučují, že atom jednoho těla spojuje se s 1, 2 3 a t. d. atomy 
těla druhého. 

Na základě této theorie rychle v té době pokračovala zvláště analysis chemická: 
pěstovaná s důkladností a obezřelostí Lavoisierovou, vedouc k četným objevům ve 
všech částech chemie. Ona hluboký náhled otevřela v činnost veliké přírody, a po- 
něvadž pohybovala se ve všech říších přírody, počala se nyní též na rostlinní a živo- 
čišní chemii větší pozornost obraceti. Mnohé z těchto objevů ukázaly se však také 
co velmi užitečné uměním a řemeslům, a když jich s prospěchem používáno, nabý- 
valo studium chemie takové zajímavosti, že počet pěstovatelů jejích znamenitě rostl. 
Chemie přestala býti pouze učeným věděním, ona pevným krokem vstoupila co učitel 
do dílen umělců a průmyslníků i do světnic přírodozpylců, ona co bezpečný rádce pro- 
vázela lékaře k lůžku nemocného, hospodáře na vzdělanou jeho roli, a tím spůsobem 
každému prospěti se snažíc, stala se všem nevyhnutelně potřebnou a spoluzakladatel- 
kyní budoucího blahobytu a domácího štěstí. l 

Zatím však nepřestáno ani na této theorii. Vedle ní a beze vší její ujmy začalo 
v našem století následovati jiný směr u vyvinování vědy naší, a vykládati skutky spů- 
sobem takovým, který se lépe s nimi shodoval, nežli jakýkoliv jiný výklad. Byl to ná- 
sledek hlubšího skoumání o světle, teple, električnosti a magnelismu, objevení elektrické 
prolivy, Symerova učení o dvou různorodých součástkách elektrické hmoty, toliž 
positivní a negativní električnosli, a konečně všech oněch fysicko-chemických zkoušek, 
které v době té, jejímž středem byl Alexander Volta, vyváděny byly od nejzkuše- 
nějších a nejdůmyslnějších chemiků. 

Volta sestavil svůj elektrický sloup, na jehož obou pólech, positivním a nega- 
tivním, rozložil vodu v kyslík a vodík; Humboldt nalezl, že kus stříbra pouhým 


79 


dotknutím se zinku k jinému kusu stříbra co různorodé se chová; J. Vilém Ritter 
ze Slezska snažil se dokázati, že živočišní pochod životní provázen jest neustálým gal- 
vanismém, že galvanismus má vliv na krystalisací, že každé okysličení kovů roztokem, 
spůsobeným pomocí jiného kovu, jest pochod galvanický; roku pak 4798 týž Ritter vy- 
jádřil se, poněvadž v celkovém pochodu dynamickém, t. chemickém, obsažen jest také 
částečný, t. elektrický, tedy že soustava električnosti musí býti zároveň soustavou che- 
mie, a naopak soustava chemie soustavou električnosti. Od té doby množily se návo- 
dem Carlisle-a, Nicholsona, Cruishanka, Davy-ho, Gay-Lusaca, The- 
narda, Berzelia i jiných elektrochemické zkoušky, a brzo shledáno v nich 
dosti prostředků ku postižení také chemické prolivy zároveň s elektrickou, a tak po- 
vstala v našem století doba elektrochemická čili dualistická, která doposa- 
vad jest panující, av níž každý chemický pochod pozoruje se se stanoviště elektrického. 

Berzelius propůjčil theorii té slova, v nichž jeví se co hluboký badatel 'a která 
co nejjasněji vysvětlují spalování a povstávající z něho zjev ohně. „Při každém che- 
mickém spojení “ praví Berzelius, „děje se neutralisace protivných električností, která 
vyvozuje oheň tlímž spůsobem jako při výboji elektrické láhve, elektrického sloupu 
a při blesku, jenom že při těchto posledních zjevech žádným chemickým spojením není 
provázena.“ 


Ne bez významu pro přírodozpyt jest upotřebení od Berzelia elektrochemické 
theorie a nauky o poměrnosti k založení čistě chemické soustavy nerostopisu. . Zároveň 
skoumal Berzelius také složenost ústrojných těl, a brzo objevil nové náhledy o urči- 
tosti poměrů, v nichž těla ústrojná ve spojení vcházejí. 

Zatím, co takto chemie jakožto věda theoreticky vždy více se vyvinovala, neza- 
nedbána také praktická její stránka. Jmenovitě na známějším poli neorganické chemie 
následován pochod přírodní, a zkoušeno se v umělém vytvořování těl, jaká. naskytují 
se v přírodě, i k zužitečnění jich v obchodu a průmyslu. Na cestě synthetické vyvo- 
zováno na sla rozličných těl spůsobem rozmanitým, a často s menším nákladem, nežli 
by stálo vydobytí jich cestou analytickou z bohatého skladiště přírody. Velikolepé toho 
druhu příklady poskytují anglická kyselina sirková, uměle připravená soda, tuha vyso- 
kých pecí, dělané drahé kameny, množství barev minerálních, jmenovitě uměle vyvedený 
ultramarin, kterýžto poslední obzvláště považován býti musí za slavné vítězství neorga- 
mické chemie. 


Ultramarin byl téměř tak drahý jako zlato, a umělé jeho vyvození nemožným se 
| zdálo z té příčiny, poněvadž rozbor jeho neobjevoval žádná barviva, než pouze kře- 
- men, kysličník hlinilý, natron, síru a nepatrnou částku železa. Když však se podařilo, 
-ze hmot právě jmenovaných skutečně vyvoditi ultramarin mnohem krásnější, nežli jaký 

se v přírodě nalezá, a to téměř beze všech outrat: tu přišli chémikové k uznání, že 

na poli neorganické chemie žádná otázka není nerozlučitelná.“ Veliká část tedy opustila: 

toto pole a obrací nyní všecku svou pozornost k říši ústrojné. „Nová věda,“ praví 

Liebig v chemických svých listech, „nevyvažitelná jako život sám, vyvinuje se nyní na 

ždravém a pevném kmenu neorganické chemie, na pupeny, listí a ratolesti následovati 

musí květ, a po něm ovoce; rostlinní a živočišní chemie snaží se ve spolku s fysiolo- 
| logií vyskoumati tajemné zdroje organického života.“ 

Beze sporu učinil Berzelius na poli organické chemie velmi mnoho, stav se 


74 


spolu s přítelem svým, proslaveným Pařížským professorem Gay-Lussacé m, téměř 
zakladatelem chemie rostlinní a živočišní. Organická chemie, pěstována od, těchto dvou 
učenců a jejich žáků, vyhnala pupeny, listí a ratolesti; ku květu však ji přivésti 
uměl sotva někdo jiný lépe nežli veliký Liebice. Nejprvé v Paříži, později ve 
veliké své dílně v Giessenu, pracoval Liebig se svými četnými žáky neunavně v 0r- 
ganické chemii, tak že věda tato prospívala a nyní co silný strom v plném květu, stojí, 
od něhož lze se nadíli nejkrásnějšího ovoce. Aby pak ještě lépe prospívati, ještě 
zdárněji vyvinovati se mohla, následoval Liebig čestného povolání do Mnichova, kdežlo 
pod ochranou královskou ještě více doufal působiti pro organickou chemii. Při takovém 
pěstování povznesla se organická chemie v málo desítiletích k jedné z největších 
a nejužitečnějších částí vědy, i obdržela již na základě tak zvaného organického roz- 
boru několik theorií, z nichž nejhlavnější jsou: radikální theorie Berzeliu- 
sova a Liebigova, substituční theorie Dumasova, jádrová theorie 
Laurentova a Gmelinova, a vystavená od Gerhardta theorie ho mologů. 

Veliké obliby došla a dochází posud theorie radikální, dle které veškerému 
organickému spojení za základ slouží tak zvaný radikál, t.j. hmota buď jednoduchá 
nebo složená, která při spojování představuje prvek čili neorganickou nerozlučninu. 
Tyto radikály jsou nejvíce hydrocarbyly (uhlovodíkové), totiž spojeniny uhlíka a vodíka, 
řidčeji carbyly (uhlíkové) nebo azohydrocarbyly (dusíkouhlovodikové) nebo azohydryly 
(dusíkovodíkové), a mají zvláštní jmena, jenžto usnadňují známost jejich a naznačují 
názvosloví organických spojení. 

Theorie radikální byla by se samojediná udržela, kdyby Gay-Lussac nebyl * 
pozoroval, že vosk, vydán působení solíka, plyn tento pohllí a za to slejné množství 
vodíka vyloučí. Tím a podobnými jinými pozorováními veden vymyslil sobě Dumas 
theorii tak zvaných typů čili theorii substituční, která, poněvadž vedla ku po- 
znání mnohých nových hmot, mocně přispěla k vyvinutí a povznešení organické chemie, 
úplně však provedena býli nemohla. Za základ télo své theorie pokládá Dumas, že 
v organických spojeninách jsou jisté typy, vynikající ve spojení jako radikály, jejichž 
každý prvek, ze kterých složeny jsou, vyjma uhlík, zponenáhla buď částečně anebo 
zcela nahražen neb zastoupen býti může prvkem jiným, ano i hmotou organickou, z če- 
hož potom povstávají nová těla, a když z některého typu vyloučen jest nějaký prvek, 
nejsa nabražen prvkem jiným, že nastane nový chemický typus. Zkušenost učí, že 
v typech nejčastěji vylučován bývá vodík buď částečně anebo úplně, v kterýchžto pří- 
padech zastoupí jej některý solitvor neb kov, anebo kyslík, kyselina dusičelá neb jiné 
složené hmoty. 

Jakož pak vůbec hlavní účel každé theorie jest, zkušenosti a myšlénky vědy 
v jistý pořádek uvésti a podle toho i názvosloví spořádati: nemůžeme při bližším ohle- 
dání jádrové theorii Gmelinově a Laurentově upříli tuto snahu. Co základ theorie 
této pokládá Laurent, že ve všech organických spojeninách jakási hromádka uhlíkových 
částic s některými částicemi jiného prvku činí jakési jádro, které buď samo pro sebe 
tvoří organickou spojeninu, anebo ji vytvořuje pomocí jiných spojenin okolo něho se 
kladoucích. "Takové jádro, drží-li v sobě vedle hromádky částic uhlíkových ještě jen 
pouhý vodík, nazývá se kmenové jádro; jsou-li však v něm některé částice vodíka 
zastoupeny jinými prvky, n. p. kyselinou dusičelou, imidem, amidem nebo čpavkem, 
jmenujeme je jádrem odvozeným. 1 


75 


Brzo na to však podařilo se Curišskému professorovi Karlu Lówigovi — 
následkem toho, že radikály organických těl nepovažoval za jeden celek, rozeznávaje 
v nich část činnou, klerá určuje spojení, a část více jen trpnou — pomocí jen malého 
počtu prvků sestaviti velikou část organických spojenin a nalezli příčinu rozličných 
chemických poměrů mezi radikály. A když polom Lówig i zjevy Substituční, t. j. za= 
slupování částic vodíkových od solitvorů s tím ve shodu uvésti se snažil, bezděky spo- 
jil theorii radikální s theorií jádrovou až k jistému stupni. Nyní ukázala se při sesla- 
vování organických spojenin velmi nápadná analogie, pocházející od společného zá- 
kladního rázu, lak že možným učiněno, jak organické spojeniny vyššího stupně, tak 
i samy radikály uvésti v kupy, mající v chemickém ohledu velikou podobnost ku pří- 
rozeným čeledím rostlin. 

Hned na to pak ukázalo se, že jednotlivé články každé kupy, když je seřadíme 
postupmo od nejnižšího spojení až k nejvyššímu, tvoří nápadnou, mathematicky spořá- 
danou stupnici, v níž od nejdolejšího stupně začínaje každý následující o dvě částice 
uhlíka a dvě částice vodíka == C, H, roste. Tento objev, který se všude dále pro- 
vésti dal a homologií nazván jest, tvoří nyní průvodčího v obvodu organické chemie, 
neboť ukazuje v kupách scházející články, které nyní teprv v říši organických těl hle- 
dati se musejí, aby kupy ouplnými se staly, aby se v nich jako na škále od stupně 
k slupni postupovali, tedy od spojení jednoho s jistotou ke spojení následujícímu pře- 
cházeti mohlo. Sestavíme-li známé radikály v takové, pomocí homologie mathematicky 
spořádané řady, držíce se při tom zmíněného jejich rozdělení na carbyly, hydrocarbyly, 
azocarbyly, hydroazocarbyly a t. d.: tedy ukáže se, že posud skoro výhradně jenom 
pole hydrocarbylů vzděláno jest, že však i tm ještě v jednotlivých kupách dosti homo- 
logických mezer se spatřuje, ostatní ale oddělení že jsou doposavad půdou neobdělanou, 
kde chemik teprv musí mýtiti a orali, 

Na tomlo stanovišti nalezá se na ten čas chemie, čili lépe řečeno organická 
chemie, an, jak již dříve uvedeno, další pracování v theorii neorganické chemie, jakožto 
dobře známé a vzdělané, skoro ode všech novějších chemiků jest odloženo, 


O kovech. 
Sepsal Vojtěch Šafařík. 
1. 

Nebudeť tuším sporu o tom, že hlavní a nejmocnější prostředek, jímž člověč- 
stvo prvopočátečné ze svého surového a polozvířecího stavu až k nynější vzděla- 
nosti své se zmohlo a pozdvihlo, bylo poznání a podmanění sil přírodních ; těmito 
vládna vymanil se člověk z pout hmotných, kterými příroda všecky tvory váže, by tím 
volněji duševně se vyvinoval, Mezi přírodninami nejúžeji s vyvinutím člověka souvisí 
oheň; to co nám cestovatelé o bídném stavu některých divochů praví, kteří ani ohně 
neznají, potvrzuje dostatečně pravdivost tvrzení takového*). Hned v druhé řadě za 
ohněm co do důležitosti své stojí kovy. V jakovém stupni celý náš průmysl nynější 
na znání a užívání kovů založen a od něho závislý jest, příliš známou jesti věcí, by 
třeba bylo šířeji toho zde dokládati; neb největší část věcí, vůbeca každodenně užívaných, 


*) Jak krásně to duch národu řeckého pojal, ukazuje mythos o Prometheovi 


76 


buď z kovu jest aneb aspoň pomocí kovových nástrojův se zhotovuje. Čím“ více prů- 
mysl se zdokonaluje, tím více roste potřeba i užívání kovův (pomysleme sobě jen An- 
glicko, kde jak známo užívání železa rozsáhlejší jest nežli kde jinde) ; čím více však 
do dávnověkosti se obracíme (dílem ve zprávách dějepisu, dílem v památkách spoře 
zachovaných), tím vzácnější vidíme užívání, tím větší cenu kovův: hrobky starých Kel- 
lův a Germanův, jak německých tak skandinavských, obsahují z větší části jen kamenné 
nářadí. Že užitek a důležitost kovův i od nejnevzdělanějších národů vysoce se cení, 
vidíme patrně z dychtivosti, s jakou Eskimácí a obyvatelé menších ostrovův polyne- 
ských od příchozích k nim mořeplavcův po dobrém ipo zlém žeieza sobě hledí opatřili. 

Povážíme-li však, jak těžké a složené umění jest metallurgie č. kovostrůjství, 
s jakými obtížemi je spojeno dobývání právě užitečnějších kovův, jako železai mědi: 
mimovolně namane se nám otázka, kterak člověk sám ze sebe, bez všakého navedení 
mohl se tak těžkých a složených, od obecné zkušenosti docela vzdálených věcí do- 
píditi? Jak půvabná a zanímavá byla by vědomost © tom, kterak člověk prvopočá- 
tečný byl náhodou veden ke skoumání přírody, jmenovitě k úmyslné přípravě surových 
přírodnin pro vlastní své pohodlí a svědomé účely. Jakkoli není pochybno, že začátek 
vzdělávání se člověčenstva týž jest co začátek člověčenstva vůbec, předce zase s jiné 
strany studium děje- a národopisu nevyhnutělně nás k té vede myšlénce, žé dříve 
nežli Prometheova jiskra, v lidském pokolení skrytá, se vzňala v jasnou svědomost, mu- 
sely uplynouti nespočítané doby života pouze vegetativního, jehož trvání snad daleko pře- 
vyšuje trvání celého dějepisu našeho. Otázka, který byl stav a jaké“ vyvinování člo- 
věčenstva v této předhistorické době, byť i prohlašována od nejedněch za nemoudrou 
a zbytečnou pro skrovnou naději podrobných a makavě pravdivých výsledkův, nic- 
méně jest nutná; neníf v naší vůli, činiti jisobě neb nečiniti.  Jazykozpyt novější po- 
skytl nám již několik utěšených a přezajímavých pohledů v ony doby, dal nám na- 
hlédnouti, ktérak se v duchu lidském tvořil svět vnilřní, myšlénkový, pomocí nejstarší 
památky člověčenstva — jazyka: přírodozpytu budiž ponecháno ukázati, kterak se 
poměr člověka k světu smyslnému utvořil. 
; Opustíce toto pole domněnek hledme nyní, kterak se oku vědeckému otázka tato 
představuje. Větší díl kovů, které nám, příroda buď ryzé č. samorodné buď v rudách 
poskytuje, jsou, jak chemie nás. učí, těla nerozložitelná. č. jednoduchá, jedním slovem 
prvky (Elemente). Takovýchto uznávali předkové naši jen čtvero, totiž zemi, vodu, 
oheň a vzduch; a však chemie nynější zná jich už 63, z nichž 50, tedy daleko větší část, 
jsou kovy. Že počet kovův, jichž co takových se užívá, daleko menší jest, netřeba zde 
líčiti, neb každý si snadno kovy spočítá, jichž jmena a vlastnosti zná., Že počet, kovův 
skutečně užívaných u srovnání tak skrovný jest, má svou. příčinu dílem ve, vlast- 
nostech kovův, nevždy k užívání obecnějšímu přiměřených, dílem ve sporém jejich na- 
lezání se. Požadujeme zajisté od každého kovu, by maje přiměřenou tvrdost a pevnost 
na vzduchu přílišně se neměnil č. nerezovatěl, a při tom buď dostatečnou tažnost 
a kujnost měl, neb aspoň netěžce se roztopoval. Mimo to, nemá-li kov býti příliš 
drahý, potřebí jest, by zajedno hojně a obecně se vynacházel, a za druhé dosti snadno 
z rud svých se dobýval. Rozumí se samo sebou, že spojení „takových : vlastností jen 
u menší části kovů se nachází. Tak n. př. chemie rozděluje kovy nám posud známé 
na dvě veliká oddělení, kovy lehké a kovy těžké; první, lehké toliž, vyznamenávají se 
lím, že v přírodě nikdy pro sebe se nenalezají, ze svých sloučenin přetěžko se dobý- 


77 


vají a konečně na vzduchu i ve -vodě přerychle rezovatí, totiž kovovou povahu svou 
tratí. Rozumí se, že lím samým odňata možnost užívati, jich co: kovův, ač „mají nej- 
více pěknou barvu, silný lesk, velikou tažnost a měkkost, a snadno se roztopují. Ta- 
kové kovy skrývají se n. p. ve vápně, hlíně, magnesii, drasle, sodě atd., tak že by zdi 
našich staveb leskem stříbrným se skvěly, kdyby najednou kovy v nich obsažené (váp- 
mík a hliník) čisté se jevily oku. Lehkých kovů 15 počítáme, tak že druhé oddělení, 
kovův těžkých, 35 jich čílá, z nichž opěl jen asi polovice nalezla v průmyslu užívání 
poněkud rozsáhlejšího buď pro sebe, buď v míchaninách kovních. 
Že mezi vlastnostmi kovův k užívání obecnému určených tažnost a pevnost 
* první místo si osobují, již z toho vysvitá, ze kovy křehké, n. p. antimon, vismut, skoro 
jen s jinými slité, málokdy čisté se potřebují. Pevnost málokdy rozeznává se dostatečně od 
tažnosti, ačkoliv oboje tyto vlastnosti často v míře vélmi nestejné u téhož kovu se nalezají. 
"Pevností rozumíme velikost č. míru síly, potřebné k tomu, by prut kovový jisté tloušlky 
se roztrhl. Nejpevnější ze všech kovů jest železo, neboť prut, palce čtverečného v prů- 
řezu, téprvé 60,000 librami se přetrhne; jiné kovy mnohem tažnější (totiž na mnohem 
tenší lístky a drátky roztažitelné) daleko méně unesou. Ostatně pevnost téhož sa- 
mého kovu velmi podstatně závisí od spůsobu spořádání jeho nejmenších částeček (byť 
"čistota kovu ta samá byla) ; ví se k. př., že železo čisté jen tehdáž má uvedenou na- 
hoře pevnost, když má složení vláknité; železo takové ukazuje na lomu povrch 
hákovitý, totiž sámými ohnutými háčky pokrytý, které nejsou nic jiného než ohnutá 
a pak přílišným ohýbáním přetržená vlákna, z nichž železo se skládalo. Železo zrnité 
(které na lomu ukazuje povrch ze samých lesklých drobných zrnek složený) při rovné 
čistotě daleko tolik neunese co vláknité, pročež ku předmětům, kde veliká pevnost se 
požaduje, k. př. k tyčkám na visuté mosty, k osám vozů na železnicích atd., jen vlá- 
knité železo se béře a na to ještě každý kus zvláštně se zkouší. Bohužel nalezeno 
jest, že vláknité želézo- ustavičným, dlouho trvajícím drkotáním, třesením a tlučením 
konečně přejde v zrnité, načež pak závažím, jež dříve dobře sneslo, náhle se zlomí: 
z té příčiny na železných drahách ustavičné třeba pozornosti na zachovalý stav vozních 
os pro zabránění velikých nehod. 


Vlastnost kovů posud málo zpytovaná a málo šelřená jest pravidelný tvar jejich 
čili krystalisací. Příčina toho nejvíce v tom jest založena, že pravidelné tvary kovův 
i v přírodě málokdy se dokonalé nalezají i uměle těžce se zplozují. Nicméně zpytová- 
"ním novějším přišlo se k zajímavému výsledku, že známé posud krystalové formy všech 
'kovův náležejí jen k trojí soustavě krystalové , totiž k osmistěnné, klencové čili šeste— 
rečné, a pyramidální čili čtverečné, Osmistěnné kový jsou : Zlato, Stříbro, Rtuť (zmrzlá), 
Olovo, Měd, Železo — šesterečné: Arsén, Anlimon, Vismut, Tellur, Iridium, Osmium, 


 "Žinek, čtverečné: Cín a Palladium. 
„Bi 
A Kdo, znaje povahu chemickou a fysickou jmenovaných kovův, všimne sobě uve= 


"deného rozdělení po tvaru, spatří jmenovitě u šesterečných kovův zajímavou souvislost 
„Waru, krystalového s fysickými a chemickými vlastnostmi : jsouť to vesměs kovy křehké, 
kovy, jejichžto sloučeniny s kyslíkem mají na sobě ráz kyselin. Jediný zinek činí vý- 
minku posud nevysvětlenou. Kovy osmistěnné jsou tažné a měkké; počet kovův čtve- 
(rečných příliš jest malý, aby se všeobecný ráz jejich: blíže udati mohl, Ještě zname- 
„itější jest (okolnost la, že- u všech kovův rhombočdrických základní tvar jest rhom- 


78 


boědr hrany osní od 86“ do 88" veliké, tedy skoro stejný, tak že všecky ony kovy 
stojí v poměru rovnotvárnosti čili isomorfie. 

Rozdíl, tak ostře a patrně označený mezi fysickými vlastnostmi kovův osmistěn- 
ných a šesterečných, podal znamenitému přírodozpytci Fuchsovi v Mnichově do- 
mněnku k vysvětlení rozdílu mezi železem kovaným a litým. Rozdíl ve vlastnostech 
smyslných, jak známo, jest převeliký, kované železo jest měkké, tažné, kujné, těžko 
roztopné; litina proti tomu křehká, nicméně však tvrdá (tvrdší často než ocel), snadno roz- 
topná. Fuchs pokládá železo kované za látku osmistěnnou , litinu naproli tomu za 
kov rhombočdrický; chemicky není rozdíl obou spůsobů železa dosud postačitelně vy- 
světlen, zasluhujeť tedy mínění ono novější, byť i pouhou domněnkou bylo, pozor- 
nosti, Aspoň příkladův látek ve dvou pravidelných tvarech se jevících čili dvojtvarných, 
dimorfických, není tak málo, že by ono mínění již o sobě nebylo ku pravdě podobným. 

Ohledem na spůsob, v jakém se rozličné kovy nalezají v přírodě, nelze po- 
chybovali o tom, že kovy drahé, t. zlato a. slříbro, nalezající se nejvíce samorodné, 
člověku nejdříve byly známy, což nám i archaeologie potvrzuje, ukazujíc, že po tak 
zvané periodě kamenné (Steinperiode), kde totiž v hrobkách a jiných podzemních 
skrýších jen kamenné věci se nalezají, následuje perioda zlalá, Památné v tom ohledu 
jsou nesčíslné ony hrobky, které po celé Sibiři se táhnouce, ještě i v severovýchodní 
Rusi hojně se nacházejí a dle nynějších domnění učených severskému , pranárodu 
Čudův náležejí; obsahujíť jen zlaté a měděné předměly, a však ty ve množství pře- 
kvapujícím, železa naproti tomu není v nich ani památky, Očividnoť, že báje již cti- 
hodnému Herodotovi známé o zlatonosných horách Rifaejských , Arimaspech zla- 
toběrcích a Gryfech ony poklady střehoucích byly založeny na skutečných, ač temných 
a dlouho trvajícím sdělováním zakalených zprávách o. Uralu a plemenech Čudských, 
Mnohonásobné a často množstvím svým k víře nepodobné nálezy zlatých starožitnin 
(připomínáme jen poklad Podmokelský, památky v Rusi, v Uhřích a Sed- 
mihradsku nejednou nalezené) skoro by mohly zavésti pozorovatele  povrchního 
k domněnce, že množství zlata v starých dobách bylo větší než nyní, však seznáme 
později opak toho. 

Zlato, -tato páka, která od počátku dějin lidských tak mocně hýbala a hýbá jak 
jednotlivci tak celými národy (neb což bylo hlavní pohnútkou k tažení Argonautův do 
báječné Kolchidy, co k dobývání Mexika a Peruvie od Španělův?), dle obecného 
a v jislé míře docela důvodného náhledu patří mezi lálky vzácné, jen poskrovnu od 
přírody po zeměpovrchu roztroušené. Drahocennost jeho zakládá se dílem ve výtečných 
jeho vlastnostech (lesku, barvě, váze, kujnosti a hlavně nezměnitelnosti při působení 
chemických agencií), dílem ve skrovném množství jeho, ve kterém jej příroda u srov- 
nání s jinými látkami poskytuje, neméně v obtížích, se kterými dobývání jeho spojeno 
jest. Nicméně zlato, třebas ne dle množství hmoty své, jest látka v přírodě velmi roz- 
šířená, tak že málo zemí se najde, kde by přítomnost jeho nedala se dokázati. Arciže 
dobývání jeho zůslane vždy obmezeno na jistá ohniska zlatonosná, ale privilegium, které 
ještě před 100 lety v tom ohledu jednostranně se udělovalo krajinám tropickým, ztra- 
tilo nyní právo a pravdivost. Od té doby, co Ural, Kalifornie a Australie své po- 
klady vydávají, již dávno Peru nezasluhuje býti příslovím pro své bohactví na zlato. 
Naše česká země sama podnesukazuje stopy mnohonásobného a bohatého výtěžku zlata, 
dílem kopáním, dílem promýváním písku řičného: v Rakousích Dunaj, v Němcích Rýn, 


79 


v Čechách Votava a Labe valí písek zlatonosný; Uhry a Sedmihradsko jsou na zlato země 
v Evropě nejbohatší. 

Zlato se v přírodě vždy co kov nalezá, nikdy co ruda s prvky jinými spojené; 
máť ono ze všech známých prvků nejméně náklonnosti sloučiti se s jinými prvky, 
a sloučeniny jeho uměle vyvedené nemají tolik stálosti, by v přírodě volné působení 
rozličných přírodnin dlouho vzdorovaly. Z toho následuje, že dobývání jeho hornické 
a hutnické více mechanického spůsobu jest nežli chemického, V ohledu. zemězpytném 
však důležitý nacházíme rozdíl podle toho, nachází-li se zlato na původním svém uložení 
a takměř rodišti (v coucích, slojích a hnízdech), anebo v útvarech již proměněných, 
v naplavené půdě, v slepencích (konglomerátech) atd. Všecko zlato, které z písků 
a zemí se dobývá, leží již daleko od původního rodiště svého, neb písky a země tyto 
nejsou leč zbytky pevných někdy hor a skalin, mohútným tokem vod a hlodavým zu- 
bem vzdušných převratův rozmělněných a daleko odnešených, tak že jen zkušený ze- 


' mězpylatel ze zbytků takových původní obraz sobě složí. Památno, že kdekoli zlato 


ještě v původních horninách se nalezá, jsou to tak zvané krystalovité (krystallinische, 
Masse-Gesteine) aneb podle novějších geologův plutonské č. eruptivní; tak n.p. u nás 
v Jilovém tvoří zlatonosný křemen couky v břidlicích, které jednak v profyr, jednak 
v diorit přecházejí a vždy úzce prahornin se dotýkají, totiž syenitu a granitu. Bohaté 
doly Šťávnické v Uhřích a zlaté poklady mexické leží v porfyru dioritovém, Vóróspa- 
tacké v Sedmihradech v útvaru trachytovém; v Kolumbii de Bousingaulta tvoří 
hnědel zlatonosný couky v diorilu syencovitém ; uralské zlato a platina leží původně 
dle Engelhardta v diorilo-porfyru, jehož zvětráním povstaly lamější bohaté rozsypy. 
Jest to všude skoro lýž útvar, jejž Beudant nazval Terrain de Syenite et Grůnstein 
porpbyrigue; všeobecné vystoupení těchto hornin v obou hemisferách padá do periody 
útvaru břidličného (UÚbergangsschicfer), ve kterém se též zlato naskytuje, obzvláště 
w kyzech. Nápadné jest v skutku stálé spolčení zlata s těmito kyzy: podle Berze- 
lia a Gabra není skoro žádného kyzu, který by zlala v sobě nechoval, obzvláště 
pak hnědelové pahlati, zvětráním kyzů povslalé, zlato v sobě obsahují, jak ony známé 
a pěkné kostky hnědelové od Jílového, často zlatem prorostlé, okazují. Berzelius 
twrdí, že 100 gránů jakéhokoliv kyzu stačí k dokázání v něm zlata. Slavné písky zla- 
tonosné u Berezoyska v Sibiři mají zlatá zrnka s hnědelem srostlá, a hnědely pa- 
'trně z kyzů povstalé, ležící u Berezovska často svrchu na zemi, obsahují zlato. 
Becguerel spatřil na cestě své v kopcích Challenches nedaleko Allemontu v Delfinátu 
-kyzy takové, které mu ihned připomenuly kyzy Berezovské; skoumav je v skutku na- 
dezl v nich zlato. Kyzy v slavných dolech měděných u Chessy, nedaleko Lyonu, ob- 
"sahují dle Allaina a Bartenbacha "99999 zlata. 

57 © Jmenovaný rozdíl dvojího spůsobu uložení zlata v přírodě velice činí rozdílné 
hutnické jeho dobývání. Kde zlato v původních, tedy celistvých a ještě pevných hor- 
ninách se nachází, lu se dobývá tlučením kamene zlatonosného a vypíráním prášku 
rudního pomocí vody, jenž lehčí částky odnese, kterážto práce, často přeohtížná, pro 
tvrdost kamene nemalých příprav požaduje. Obyčejně se s vymýváním prášku spojuje 
také amalgamování, totiž násilné tření a třesení prášku rudního se rtutí ve zvláštních strojích, 
kdežto rtuť nejdrobnější částky zlata v sobě rozpustí a spojí, zlato-pak a rtuť vypá- 
lením (kdežto rtuť v párách prchá) od sebe se oddělí.  Zlatonosné trachytové hory 
u Vóróspataku v Sedmihradech jsou tak proniknuty zlatem, že podle pana z Hauerů 


80 


některé z nich časem bezpochyby budou docela rozemlety a odplaveny. © Dobývání zlata 
z pískův říčných málo požaduje příprav, a od lidí málo v hutnictví znalých snadno se 
provozuje ; děje se pouze proplakováním písku zlatonosného tekoucí vodou ve strojích 
jednoduchých, při, čemž písek odplyne, zlato pak polažně těžší zůstane. Při píscích 
chudých spojuje se s tímto vymýváním čili rýžováním vždy ještě: amalgamování, 
neboť zkušenost ukázala, že v tom pádu pro příliš velikou jemnost zrnek č. lu- 
pínků zlatých (často jich jde přes 250 na 4 grán) pouhým promýváním mnoho. zlata 
se odplaví a ztratí*). Na uralských rozsypech byly v tom ohledu učiněny zkoušky 
velmi zajímavé. Amnossov nalezl, že spůsobem chemickým (při kterém žádné ztráty 
není) z téhož množství písku 131kráte více zlata se vytěžilo nežli pouhým. ryžováním ; 
tavil-li se písek zlatý s uhlím a přiměřenými tavidly v peci vysoké, dostalo 
se jednou ze 2800 pudův písku 28kráte, podruhé ze 700 pudův písku v peci šachtové 
87kráte více zlata, nežli by to samé množství písku bylo dalo pouhým ryžováním. To- 
též nalezli Nordenskióld a Becguerel; poslední navrhl zvláštní zdokonalený spů- 
sob k vylahování zlata z takových pískův. Třetí, posud málo užívaný spůsob navrhl 
Duflos ve Vratislavi k vytažení zlata z výpalků od dělání utrýchu (z arsénových ky- 
zův) v Reichensteině ve Slezsku: on je polívá a delší čas zavlažuje chlorovou vodou, 
načež se zlato co trojchlorid zlatový (3fach Chlorgold) ve vodě rozpustí. Kyzy Rei- | 
chensteinské dávají tím spůsobem 10 gránů zlata z centu. 

Množství zlata, které musí v písku neb rudě obsaženo býti, má-li se vypláceti © 
dobývání jeho, není ani každého času ani na každém místě stejné; závisíť to ode mzdy ť 
dělníků, od kapitálův na založení průmyslu takového potřebných; v Sibiři nevyplácí se 
ryžování, má-li písek méně než ',,000+000 Zlata, písek Rýnu obsahuje však jen '/55990-000 
a předce ještě za suchých let, když málo práce jest, jsou lidé, kteří se vypíráním jeho 
zabývají. Za starších dob, kde drahé kovy vůbec ve vyšší ceně stály, a mzda menší 
byla, mohly se mnohé písky prospěšně ryžovati, které by nynějšího času více se nevy- 
plácely ; patrno tedy, že není důvodné mínění těch, kteří z velikého množství ryžovišť 
v jižních Čechách, nyní opuštěných, soudí na náramné někdy množství zlata v těch 
krajinách, 

Zlato, jak je příroda poskytuje, buď ve větších kusech, buď v nejdrobnějších 
částkách, není nikdy čisté ; obsahujeť vždycky bez výminky jiné kovy přimíchané, pře- 
devším stříbro. Tak obsahuje (dle Lampadia) 0,969 Jílovského zlata 0.020 
stříbra a 0.011 železa. Obzvláště sibirské zlato ukazuje velmi měnivé množství stříbra, 
-od 0.003 až do 0.360. Zlato od Šabrovské a Jakaterinburku obsahuje dle G. Role 
-0.990 zlata, 0.002 stříbra a 0.007 mědi a železa; ono z Hadí hory (Zmejnogorsk) ob- 
sahuje dle Klaprotha 0.640 zlata a 0.360 stříbra; Vórospatacké ze Sedmihrad dle 
G: Rote 0,605- zlata, 0.387 stříbra, 0.008 mědi a železa. Podobné míchaniny zlata 


*) Větší zrna zlatá málokdy v pátrném množství se múalezají, a kusy poněkud větší náležejí 
k největším vzácnostem. Kavaly zlata posud nalezené nejznamenitější jsou tyto: North-Caro- 
lina (Sev. Obce) r. 1824 — 22.7 liber Vídeňsk.| Peru (v Madridu, dle Humboldta) — 
21.5 liber. Nueva Granada (Již. Amer.) — 22.3 liber. Z jižní Ameriky (u Pařížské aka- 
demie věd) — 30.4 liber. Ural, Miask, r. 1824 — 18.1 lib. Tamtéž roku 1842 — 643 
liber (v Petrohradské cís. sbírce). 


81 


a stříbra nalezají se též v obou Amerikách: zlalo z Georgie (Severní spojené Obce) 
má 0.995 zlata, kalifornské od 0.848 do 0.957 (v průměru 0.890), mexické (od Santa 
Fé) 0.950, novogranadské 0.850 atd. Smíšeniny tyto zlata a slříbra mají barvu bledší 
než zlato pouhé, při '/ stříbra skoro bílou, a slovou pak Elektrum; při jistém po- 
měru jest slitina obou kovův zelenavá. Boussingault tvrdil, že tylo rozličné přiro- 
zené smíšeniny jsou skutečné chemické sloučeniny v stálých poměrech (na jednu rovno- * 
mocninu stříbra 2, 4, 6, 8 až i 12 rovnomocnin zlala); a však G. Rose obšírným kri- 
lickým rozborem téhož předmětu nenalezl tuto domněnku pobvrzenu, nýbrž shledal, že 
poměry ony jsou docela neurčilé, poněvadž často dvě zlatá zrnka z téhož náleziště 
obsahují nestejná množství zlata a stříbra A vdejev nalezl to samé potvrzeno u zlat 
uralských, tušil však za to patrný vliv na krystalisací, že totiž při jistém poměru obou 
kovův, zlata a stříbra, jisté formy krystalové stále se opakují. 

Zrovna jako všecko zlato přirozené obsahuje stříbro, lak opět všecko stříbro, buď 
samorodné buď z rud vyrobené, má v sobě zlato. Obzvláště v slarších dobách, ano 
i před sto lety ještě tato skrovná část zlata ke stříbru přimíchaná nebyla poznána, ač 
by, i známost té okolnosti nebyla mnoho prospěla, neb tehdejší nedokonalý slav me- 
tallurgie a chemie nebyl by dovolil žádného výhodného obou kovův od sebe oddělení. 
Tak n. př. všecky slříbrné peníze z předešlého slolelí, jmenovitě brabanlské č, koru- 
nové dolary, obsahují zlato ve množství skrovném sice, ale předce takovém, že podle 
zvláštního spůsobu, od Darceta vynalezeného, výhodně lze je vyloučiti. Stříbro ta- 
kové rozpuslí se na velikých kollích z litiny neb porculánu ve vařící kyselině sirkové, 
stříbro a měď (vždy co přísada ve stříbře obsažená) se rozpustí, zlato, bylo-li tam, zbyde 
co prášek, jsouc v kyselině sirkové nerozpustné; stříbro se z roztoku v kyselině vy- 
loačí vstrčenou mědí co čistý kov, a slilé do kusu vrálí se majiteli, který lučebníkovi 
za tuto práci nic neplalí, poněvadž tenlo jest zaplacen zlatem ze stříbra obdržčným. 
Jestiť nyní tento spůsob (pode jmenem affinování) rozšířen a v lé míře zdokonalen, že 
ještě 009 an0 '/Gyoo.  Zlala dá se výhodně stříbru odejmouti. V nejnovější době 
udělal ředitel mincovny Mnichovské, Dr. Pettenkofer, právě při affinování stříbra 
zajímavý nález: skoumaje vlastnosti zlata při alfinování zbývajícího, přesvědčil se, že 
tyto od vlastností zlata pouhého nemálo se odchylují, pálraje pak po příčině loho úkazu 
shledal, že zlato ono skrývá v sobě platinu, že tedy stříbro vždy bývá nejen zla- 
tonosné, nýbrž i plalinonosné, Pettenkofer nalezl v zlalu alfinováním obdrženém 
asi 0.002 platiny, čímž cena stříbra neaffinovaného asi o 0.05 se zvětší; v mincovně 
Mnichovské již několik liber plaliny dobyli a medalie z ní razily na pamálku toho od- 
krylí, rovně zajímavého a důležitého jak pro chemika a metallurga, tak pro mineraloga 
a geologa. Objasňujeť se tento nález dostatečně tím, že platina a zlato velmi zhusta 
pospolu se nacházejí, ku př. v Sibiři, kde rozsypy zlaté a plalinové často sousedí, ano 
"jedno i totéž ryžoviště oba drahé kovy poskytuje; totéž se opakuje v Brasilii, kde ne- 
jen plalina i zlato samorodné s palladiem samorodným z téhož písku se vymývají, ale 
zlato podle Darceta 0.001 platiny v sobě má, ano i zlato hnilé (oro poudre) 0.098 
palladia a zlato šedé 0.340 — 0.430 rhodia obsahuje. V Kalifornii se též nalezla nejen 
platina docela k uralské podobná, nýbrž i uralský společník platiny, toliž osmiridium. 
Roztopivše v minci spojených obcí severních ve Filadelfii 356 uncií zlata z Nové Granady 
(Jižní Amer.), dostali neroztopilelný zbytek platiny 7"/; uncií těžký, Na Harcu v Hanno- 
versku obsahují rudy Rammelsberku blíže Goslaru '/;o90000 Zláta; tamtéž nalezl Zinken 
Živa 1854, 6 


82 


samorodné palladium v mikroskopických krystalech vrostlé ve zlatě. Na ostrově Borneu 
znají obyvatelé již pradávno platinu, kterou při ryžování zlata spolu s tímto nalezají, 
ale posud zahazovali, poněvadž užitek a cena kovu tvrdého co železo a naprosto ne- 
roztopitelného posud jim nepovědomy byly. Původní ložiště platiny, nalezené le- 
prvé Engelhardtem a Boussingaultem, jest týž útvar, který i zlato 
: uralské a kolumbické v sobě chová: porfyr dioritový. Rozvažujícím na mysli takovéto 
sousedování a stálé spolubydlení zlata s platinou a jejími příbuzenci (palladiem, rho- 
diem, iridiem, osmiem) mimovolně naskytuje se otázka: Proč by se nemohlo konečně . 
potvrditi ono Balbínovo zlalo bílé, ohněm neroztopné, v Jílovských prý dolech na- 
lezené? arci že popsání nuzné nepostačuje k rozhodnutí otázky, neboť originály onoko 
„aurum album“ dávno jsou ztraceny, ale uvedená podobnost v geognostických a geolo- 
gických poměrech obou drahokovů činí vždy ještě onu zprávu pozoru hodnou. Zbývá 
nám jen ještě promluviti krátce o poměru, ve kterém stojí produkcí zlata k peněžným 
poměrům lidské společnosti, jmenovitě v Evropě. (Cena zlata byla odjakživa velmi vy- 
soká, zvláště za starších dob, tak že nejmenší množství zlata sebe pracnějším vydobý- 
váním se vyplatilo; za našich časů poměry tak dalece se změnily, že pod jistou míru 
hledání zlata (jak nahoře řečeno) více se nevyplácí. První velikou proměnu v té věci 
spůsobilo odkrytí neslýchaných po tu dobu pokladů amerických. V 16. věku, kde proud 
zlata a stříbra nevídané posud síly z Mexika, Kolumbie a Peru se do Evropy valiti po- 
čal, klesly drahé ty kovy na '/ své předešlé ceny; neb jak Alexander z Hum- 
boldtu vypočítal, vyšlo ze zlatých dolův španělské Ameriky od objevu Nového světa až 
do r. 1803 v celku 3,625.000 hřiven zlata (v ceně asi 1196 mil. zlatých), z dolů a řek k 
brasilských v témže čase 6,300.000 hřiven (asi 2079 mil. zlatých). Při odchodu A. zHum- . 
boldtu z Ameriky (1803) obnášel roční výnos zlata ve španělských provinciích Ame- 
riky asi 45000 hřiven (z nichž na provincii Nueva Granada “/;, na Peru "/;, na Mexiko 
2 připadaly. A však jak brzy byla v přísloví vešlá bohatost dolů peruánských zahan- 
bena Uralem! Roku 1814 ukázaly se první skvělé výsledky na Uralu, a již r. 1828 byl 
výnos Uralu 291 pudův (20351 hřiven), tedy šestkráte větší nežli onen z vyhlášených 
dolů peruánských. Roku 1830 cenil A. z Humboldtu roční výnos Evropy s Ruskem 
(asiatským) na 26500 hřiven, k nimž Ruská říše sama 22200 hřiven přispěla. A stále 
rostlo bohatství sibiřské : výnos zlatý z dolův sibiřských byl následující: 
roku 1840 — 530 pudův *) 

1842 — 980 — 

1844 = 1343 — 

1846 —= 1723: — 

1847 — 1826. — — 127,740 hřiven = 42 mil. zlatých. 

Výtěžek tento převyšuje bezmála třikráte nejbohatší výtěžek Brasilie (dle Eschw c- 

ge od r. 4752—1761 ročně 48000. hřiven), a však od té doby, ač pomalu, předce 
patrně opět klesá, tak že roku 1851 jen již 1432 pudův se sešlo. 


*) Poznámenání. Ku vědomi sloužiž, že hřivny zde uvedené jsou hřivny Kolinské (Kólnische Mark), 
zákonná to míra zlata a stříbra v celém Německu, která obnáší ', libry pruské. Naše 
hřívna rakouská jest '/, libry Vídeňské a rovná se 1.1973 hřívny Kolínské. Pud, vália to 
ruská, obnáší 69.94 hřivny Kolínské —= 29.206 libry Vídeňské, Iřivna zlata == 330. zlá- 


tých, hřivna stříbra == 21 zlatých. 


88 


Nové podivení spůsobily obecenstvu, na zprávy uralské již přivyklému, první 
zvěsty o bohatství Kalifornie a Australie. Ač o dvou těchto nových zlatozdrojích nemáme 
zpráv tak podrobných a důkladných jak o jižní Americe a Rusku, předce i ty, které 
posud máme, potvrzují, pokud úřední jsou, k víře nepodobné bohatství vzdálených „oněch 
končin. Tak n. p. do mincovny Spojených Severních. obcí ve Filadelfii sešlo se od 
začátku r. 1849 (kde těžení kalifornské počalo) až do července 1853. zlata za 408 
mil. zlatých, kdežto předce za jisto se může pokládali, že značná čásť drahého. kovu 
i jiných sobě mimo to cest nalezla. Australie vynesla na světlo od polovice r. 1851 
až do konce r, 1852 (dle zpráv úředních, vztahujících se jen k lomu, co řádně „a spra- 
vedlivě vládě oznámeno) zlata asi za 400 mil., dle Phulla v Londýně však pouze 
r. 1852 za 142 millionů — půlčtvrtakráte více nežli Sibiř r. 1847! 

Ohromné tyto spousty zlata, valící se na, veliký trh všesvětový , vzbudily, jak 
sobě můžeme pomysliti, z počátku živé obávání, by opět, jako někdy v 16. století, ceny 
drahých kovův přílišně nepadly a tudy svět obchodnický ano i peněžné poměry. stálův 
samých neutrpěly pohromu následkův tak rozsáhlých, že sotva lze sobě jich: dosti do- 
komale představili. Zkušenost obávání takové nepotvrdila, jmenovitě poměr mezi cenami 
zlata a stříbra (1: 15) dokonce se nezměnil, ač nynější roční výlěžek zlata na celé 
zemi převyšuje dyacetkráte onen za času vybojování Ameriky (kde, -jak řečeno, ceny. zlata 
a stříbra o "/; spadly), a množství zlata na zemi obíhajícího proti stříbru za 6 let (od 
r. 1847—1853) o '/; vzrostlo. Poměry tyto objasnili, příčiny úkazu tak  znamenitého 
vyložiti, nelze bez ohledu na statistiku stříbra, pročež sobě toho ponecháváme až k bu- 
doucímu článku o stříbře. Slušno zde jen ještě připomenouli, že Rakousko v řadě zemí 
evropských co do bohatosti na zlato hned po Rusku následuje; roku 41847- obnášel 
výtěžek zlata státu našeho %529 hřiven  Vídeňských — 9014 hřiven Kolínských 
= 2,975,720 zlatých. Výlěžek slavných někdy dolův českých na zlato byl téhož roku , 
—= 0, kdežto Sedmihradsko k uvedenému počtu 9/, přispělo, 


O trilobitech. 


Od Jana Krejčího. 


Břidličnaté vrstvy v okolí Pražském náležejí k nejstarším usazeninám na povrchu 
země á jsou vůbec původu mořského. : 

Druhdy počílaly se k tak nazvanému útvaru přechodnímu, který takřka přechod 
tvoří od prahor k novějším vrstvám; od té doby ale, co angličtí skoumáatelé přechodní 
útvar tento ve své vlasti proskoumali, rozeznávají se v něm dvě soustavy vrslev, 
„z nichž dolejší se nazvala soustavou silurskou (podle starého národu Silurů, 
který v lé krajině bydlel, kde soustava silurská v Anglii vyvinuta jest, totiž ve Walesu 
a Cornwallisu), hořejší pak soustavou devonskou (podle Devonshiru v Anglii tak 
pojmenovanou). V okolí Pražském jest pouze silurská soustava vyvinula a prostírá se 
odlud až k oupatí prahor Šumavských, pokryta jsouc jenom na některých místech vrst- 
vami útvaru kamenouhelného a křidového, 

Jako v každém usazeném útvaru, jsou i v silurském skameněliny nejdůležitější 
znak jeho. Z povahy skamenělin jakož i z uložení vrstev dá se teprva soudili, jaké 
poměry tehdáž panovaly, když útvar se tvořil, 


84 


Pojednáme tedy dříve o skamenělinách vůbec, a pak teprva obrálíme zřetel 
k vrstvám, v nichž se nalezají. — 

Jakožto první výsledek, vyplývající ze skoumání skamenělin našeho silurského 
útvaru, objevuje se nám znamenitá chudoba na rozličné rody zvířat v porovnání s dneš- 
ními mořskými zvířaty, a zvláštní jejich ráz, který se daleko od rázu nynějšího tvorstva 
odchyluje. V celém našem útvaru nenalezáme ani stopy rostlin nebo zvířat, které by 
byly na pevné suché zemi žily. Celé tvorstvo žilo tehdáž v moři, jež činilo chobot 
mezi prahorními krajinami nynějších Čech. Od Šumavy až za Prahu, od Rakovníka až 
k Příbrami prostíral se chobot tento, a během nepřehledné řady let usazovaly se z něho 
vrstvy, kteréž nyní krajinu tuto vyplňují. Na jednotlivých místech tohoto chobotu vy- 
vinulo se zvláštní živočišstvo, jmenovitě, jak se zdá, na mělčích místech, a přetvořovalo 
zponenáhla dle proměňujících se okolností svůj ráz, tak že nyní jednotlivá souvrství 
skamenělými zbytky těchto tvorů velmi určitě se naznačiti a v posloupnou řadu, sesla- 
vili dají. 

Nejhlubší a tedy nejstarší vrstvy jsou beze všech skamenělin, teprva výše ob- 
jevují se první stopy jejich. Z mořských rostlin vyskytují se jenom chaluhy, z moř- 
ských zvířat jenom tvary hvězdnaté, totiž polypové a ostnokožci, pak rozličné mušle 
a šneky, jakož i neobyčejní hlavonožci, z členovců jen podivní korejši, v dnešních 
mořích docela vyhynulí, z obratlovců konečně jenom velmi sporé a nejisté stopy ryb *). 
Při tomto prvním vystoupení živočišstva na zemi pozorujeme vůbec nižší a méně doko- 
nalé druhy. Již v útvaru devonském vyskytují se tvorové poměrně vyšší, tím více 
pak v novějších útvarech, k. p. v křidovém a třetihorním **), 

Předeslavše podstatné znaky s ohledem na všeobecnou živočišnou soustavu, na- 
značíme ve všeobecném obrysu hlavní výsledky zpytování těchto oddílů živočišstva, 
a sice nejdříve korejšů. 

Třída korejšů (Crustacea), k nimž náš rak, lak nazvané sviňky, mořští pavouci 
a j. náležejí, tvoří jedno oddělení článkovitých tvorů , kteří s červy začínají a s hmy- 
zem se končí. 

U červů jsou ještě všechny články, z nichž se tělo skládá, stejné, a pohybovací 
ústroje jsou jenom malými chumáčky vlásků naznačeny ; u korejšů jsou ale již články 
nestejné a hýbadly v sudém počtu opatřeny. 

U nejvyšších členovců a hmyzu (brouků, motýlů, včel atd.) jsou články těla 


*) Ze skamenělin silurského útvaru v Čechách chová Barrande ve své sbírce: Z ryb 1 druh, 
z členovců: trilobitů 252 druhů, Cytherinů 25 — 30, jiných 4. Z měkkejšů: Cephalopodů 
270—280, Pteropodů 25—30, Gasteropodů 140—150, Brachiopodů 180—200, Acephalů 
140—150, Bryozoů 22—25. Z hvězdějšů: ostnokožců 25—30, polypů 50—60. Dohro- 
mady 1129—1212 druhů. 

**) Z uvedených tříd pojednal Barrande dosaváde jenom o třech: o korejších (Crustacea), 0 ra- 
menonohých mušlich (Brachiopoda) a o zvláštních, jenom, v silurském útvaru nalezených per- 
natých polypech (Graptolithus), a sice o prvních v uvedeném dile: Systéme silurien, o brachio- 
podech v pojednáních Haidingrových: Naturwissenschaftliche Abhandlungen, Wien 1847; 
o Graptolitech ve zvláštní monografii: Graptolites de Bohéme, v Praze 1850. Popsání ostat- 


ních skamenělin, jakož i úvahy zemězpytné, budou obsaženy v 2.a 3. části velikého dila jeho ; 
Systěme silurien. 


85 


v troje oddělení sestaveny, tvoříce hlavu, hruď a břicho ; u většího dílu korejšů splývá 
ještě hlava a hruď v jedinou část, hrudihlavu (Cephalothorax), a břicho tvoří druhou 
mnohočlennou část. Hrudihlavu mají též pavouci, a však rozeznávají se předce pod- 
slatně od korejšů, a to hlavně ústroji dýchacími, Pavouci mají plíce nebo průdušní 
trubice, korejší ale vždy žábra, 

Hrudihlava nese nejdůležitější ústroje korejše. Jmenovitě vynikají obyčejně 
čtyry týkadla v podvojném rozdělení, z nichžto přední menší (jako n. p. u našeho obec- 
ného raka) čidla čichová, zadní větší čidla sluchová obsahují; mimo to sedí na hlavě 
dvě, z přemnohých malých očiček složené oči. Tento spůsob očí jest výhradním zna- 
kem všech vyšších členovců, totiž korejšů, pavouků a hmyzu, neb žádný jiný tvor jich 
nemá. Obyčejně sedí bezprostředně na hrudihlavě, u některých korejšů ale na pohyb- 
livé násadce. V ústech jsou dvě čelisti, které se ale vodorovně proti sobě pohybují, 
nikoliv kolmo jako u obratlovců, a za nimi stojí ještě 2 až do 10 obústních ústrojů 
v podvojné souměrnosti, které nic jiného nejsou, nežli zvláštně proměněná hýbadla 
(Viz pojednání o raku, Živa 4. ročník č. 3.) Všechny jmenované ústroje mají pů- 
vodně tentýž tvar, jsouce pohyblivé výhěžky, takřka souměrné paprsky osy tělové, která 
na každé straně buď jednu nebo dvě řady údův nese. Zdá se, že dvojnásobná řada 
údův jest původní, a že jednoduchá jenom zakrněním druhé povstává. Na týkadlech 
pozoruje se tento základní tvar více nebo méně zachovaný, na čelistech zakrňuje jedna 
polovina a představuje jenom krátká makadla (palpi); ve vedlejších obústních ústrojích 
dá se dvojřadý tvar snadno poznati, obyčejně jest ale jedna část mnohem větší nežli 
druhá; na pohybovacích ústrojích konečně jest dvojnásobná řada taktéž nápadná, ale 
jenom pokud slouží hýbadla zároveň k dýchání a k plování; jsou-li ale vyvinutější 
a k lezení na suchu schopna, proměňuje se jedna řada v žábra a ukrývá se pod kru- 
nýř těla, druhá řada představuje nohy. Na rozličném vyvinutí těchto poměrů zakládá 
se rozmanitost korejšů, u nichž se čtyry podtřídy: kružatých, pňookých, hrotnatých 
a kožnatých, rozeznati dají. 

Kružatí korýši (Edriophthalmia), k nimž naše tak nazvané sviňky (Oniscus 
murarius) náležejí, stojí poměrně na nejvyšším stupni.. Hlava jest poněkud od hrudi 
oddělena, tak že se již tři části těla, hlava, hruď a břicho, rozeznati dají. Tělo jest 
pokryto kožnatou blánou. 

Pňoocí korejši (Podophthalmia), jejichž vzorem náš říční rak (Astacus flu- 
viatilis) býti může, mají na hrulihlavě pohyblivé oči na násadce stojící, vápnitou sko- 
řepinu na povrchu těla a na předních hýbadlech klepeta. 

Hrotnatí korýši (Xiphosura) obsahuje jediný rod molluckých raků (Limulus) 
s velikou šlítnalou hrudihlavou, dlouhým hrotem ukončenou. 
hb Kožnatí korýši (Entomostraca) obsahují korejše s povrchem tenkým, kožna- 
tým nebo rohovitým, tvořícím buď široký štít, buď dvojchlopenní misku; nohy jsou bez 
klepet, k chápání háčky a k plování štětinami opatřené, nebo ve svinuté rozviliny a roz- 
jičné masité přívěsky proměněné. Týkadla mláďat, jakož i mnohých dospělých, jsou 
přetvořeny v ústroje chápací nebo plovací. Veliká část jejich žije cizopasně na ji- 
ných zvířatech, jako řád rybích vší (Parasita); jiní dostávají v dospělém věku 
několik skořápek a připevňují se k půdě mořské, jako svijonožky CČirrhipoda); jiní 
mají dvě skořapky jako mušle a oživují mělčiny mořské a stojaté vody, jako skoře- 
patí (Ostracoda) ; jiní konečně vyznačují se listnatými nohami, které zároveň ku plo- 


86 


vání a dýchání co žábra slouží, a to jsou listonozí korejší (Phyllopoda). Tilo 
poslední mají vždy větší počet kroužků na těle, kteréž jest buď štítem nebo dvěma 
skořápkami a silnější kůží chráněno ; na hlavě sedí dvě složené oči, k nimž nezřídka 
jedno střední jednoduché přistupuje; mimo to stojí na hlavě dva páry týkadel, někdy 
podivně proměněných; ústa jsou vždy ozbrojena čelistmi, a za nimi stojí po každé straně 
těla řady vláskovitých desek neustále se pohybujících. Zadní část těla jest volná, člán- 
kovitá. Pohlaví jest porůzné a rozmnožování děje se vajíčky, z nichž se dokonalé. 
zvíře teprv po několikerém svlíkání vyvine. Řád těchto korejšů jest pro nás nejdůle- 
žilější, poněvadž skamenělé zbytky korejšů z našeho silurského útvaru právě knim nej- 
více se přibližují *). 

Sem náleží též několik druhů malých tvorů, které se i u nás v stojatých vodách 
a kalužinách, často v nesčíslném množství objevují a pak zase náhle mizí. Obr. 4. 
na lab. III. ukazuje nám takového listonohého korejše, Limnadia mauriliana, který jest 
zajmut v dvojchlopenní skořápce; má 4 týkadla a 18 párů ploutevních noh, které zá- 
roveň žábrami jsou. Jiní podobní korejší jsou žábronožky (Branchipus), též u más 


a vůbec značnější velikosli nedosahují, nenalezá se teď žádných listožabrých korejšů. 
Podobní k nim tvorové, ovšem mnohem větší, žili však v nesčíslném množství v moři, 
z něhož se silurské vrstvy usadily. 

Již v předešlém století (1770) uveřejnil P. Fr. Zeno, z řádu Jesuitů a professor 
malhemaliky na universitě Pražské, v knize „Neue physikalische Belustigungen“ zprávu 
o skamenělinách v okolí Pražském, a uvádí pod jmenem Cacadu čili Káfermuschel 
Wrilobila; jejž ovšem mylně (měltě jenom zadní část) za mušli považoval. 

Není pochybnosti, že již dříve podobné otisky v lomech se nalezati a u příro- 
domileů známy býti musily, ačkoliv o tom tištěných zpráv nemáme. 

Když se přičiněním Borna a jiných přírodoskumců v té době utvořila v Praze 
přírodnická společnost, z nížlo nynější k, společnost náuk povstala, obracovali mnozí po- 
zornošt svou k těmlo pamětihodným skamenělinám, kteréž podle názvosloví Linnea En- 
tomolitlius pařadoxus nazývali, považujíce je již vůbec za korejše. Tak popsal Born 
r. 1772 v knize „Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Bóhmen“ 5 nových Entomo- 
lithů, „Hrabě Kinský nalezl r; 1773 tyléž skameněliny u Jince, jakož i r. 1782 J. A. Er- 
lachér, šichtmistr v Jinci; pak psali Majer, Jirásek, zvláště pak v musejních pojednáních 
hrabě Kašpar Šternberk (1825) a prof. F. M. X. Zippe (1831) o témž předmětu; r. 1847 
vydal Corda: s Berounským krajským p. Havlem již obšírnou monografii, a též cizí skou- 
matelé, jako Brogniart, Ouendstedt, Goldfuss, Emmrich, hrabě Miůnster, Milne Edwards, 
Burmeister jednali o těchto pamálných zbytcích zahynulého tvorstva. A však daleko převýšil 
všechny- jak důkladnoslí tak i nákladnou -setrvalostí Joachim Barrande, přišlý do 
Prahy s vypovězeným Francouzským králem Karlem X., u jehož vnuka, nynějšího hra- 
běte Chamborda, úřad. učitelský zastával. Upozorněn na svých procházkách v okolí 
Pražském ma rozmanité skomeněliny, začal od r. 1840 celý silarský útvar v Čechách 
v.vozsáhlé míře skoumali, a proskoumav všechny vrstvy sebral přebohatou řadu skame- 


*) (Kriticky jest poměr tento objastičn v dile: Die Organisation der Trilobiten aus ihrén lebenden 
Verwandten, entwickelt vou Hermann Burmeister. Berlin, 1843. 


87 


nělin, jejichž důmyslný popis mu jedno z prvních míst. mezi žijícími zeměznalci 
zjednal *). 

Skamenělí korejší z útvaru silurského, kteříž nyní vůbec jmeno Trilobitů **), 
toliž trojlaločných obdrželi, zaujímají nyní v přírodopisné souslavě bez odporu ono mí- 
sto, které jsme jim nahoře mezi korejši uslanovili.. Vezmouce sobě za vzor jednoho 
z obyčejnějších trilobitů českých, Dalmanites socialis (tab, III. Fig. 1.), který se 
přehojně v křemenilých vrstvách na Drabově a u Veselé blíž Berouna nalezá, shledáme, 
že korejší tilo jmeno trojlaločných zúplna zasluhují, neboť skutečně jest tělo jejich jak 
do délky (hlava, trup, ocas), tak i do šířky (osa a dvě řady ploulví) na tři patrné 
díly čili laloky rozděleno. 

Všecky skamenělé zbytky trilobilů ukazují nám jenom svrchní část těla, buď je- 
ště se m nebo janona, py její- Moda toho dá se POU, že dolejší strana 

U mnohých trilobilů, zvláště u těch, kteří se r v břidlici, nezachovala se 
svrchní skořápka a trilobit jest pak jenom hladkým otiskem; u trilobitů z vápence neb 
křemence, jako jest na př. Dalmanites socialis (Fig. 1.), jest povrch slabou, drsnatou, 
často jako krupičnatou skořápkou potažen, která jenom částečně odstraněna jest. 

Obrátíme-li se nyní k jednollivým částem těla, shledáme, že hlava jest ukryta 
v polokruhovém štítu, v němžto jenom střední a tedy vyvýšený díl zaujímá, který se 
ve spisech vědeckých glabella nazývá. Často se pozorují na této části příčné brázdy, 
- jaké na Fig. 4. spatčujeme. Kolem glabelly prostírá se štít náhlavní, který se u mno- 

lých rodů na zadním konci ve dva dlouhé ostny prodlužuje a rozličnými tečkami 
a ozdobami, jako u druhu Trinucleus ornatus (Fig. 2. z břidlic u Trubína neda- 
leko Berouna), nebo na kraji hřebenitou řadou výběžků vyznačen jest, jako u rodu 
Acidaspis mira (Fig. 3. z vápnitých černých břidlic u Loděnic). 
Kraj šlítu mívá ostatně silnější obrubu, bezpochyby k upevnění obústních svalů. 
Dolejší náhlavní část štítu jest málokdy zachována, jenom přední díl zrovna nad 
ústy (Hyposlomum) bývá někdy viděti, kterýžto představuje dvě chlopnité části, jednu 
přední a jednu zadní, mezi nimiž se snad ústa nalezala (Fig. 1. db. Dalmanites socialis), 
Ústroje ústní nezachovaly se. 
-© Po obou stranách glabelly nalezají se na náhlavním štítu u většího dílu trilobitů 
složené vypouchlé oči, mající rozličnou podobu. U druhu Dalmanites socialis (Fig. 1. a) 
představují polokruhové pásmo, upevněné na zvláštní vypouchlině. Nejpodivnější upevnění 
očí pozoruje se u druhu Acidaspis mira (Fig. 3.), kdežto sedí na koncích dlouhých ná- 
sadek (Fig. 3.a.) 
Jakožto něco zvláštního vyskytují se na hlavním šlítu švy, které se u žádného 
- žijícího raka nepozorují, než loliko u pravého hmyzu; švy tylo jsou ledy pro trilobity 
ty znakem. Náhlavní štít dělí se jimi na tři díly, jeden střední a dva poboční. 
-Trup čili dřík trilobitů skládá se z jistého počtu stejných kroužků, Barrande 
vyobrazil na svých tabulích průřez trilobita, jejž jsem zde odkresliti dal (Tab. III. Fig. 5.), 


*) Již loni ohlásili jsme skvostné dílo Barrandeovo: Systéme sllurien du centre de la Bohéme, 
4. Partie. Recherches paleontologigues. Trilobites. Pragne 1852. 
E) Jmeno trilobit objevuje se nejdříve ve spise „Nachricht von seltenen Versteinerungen vou 
C. F. Wilkens,  Stralsundisches Magazin. I, 1768,“ i 


88 

z čehož vysvilá, že každý kroužek z dvojnásobné kůže se skládal, z jedné tvrdé svrchní 
a jedné zpodní snad měkké. Pozorujeme-li článkovilý ocas našeho obecného raka 
(Tab. III. Fig. 6.), shledáme, že u obou tvorů, u trilobita a raka, ústrojí této části těla 
Jest stejné. Pohyblivý ocas raka skládá se toliž z tvrdých kroužků, pevnou kůží spo- 
jených, kteráž pod tvrdými kroužky v záhyby založena jest. Po každé slraně kroužků 
jest upevněn ploutevní štít podoby ploské, a na konci u některých druhů zvláštními 
oslny opatřen, jak vidíme u rodu Acidaspis mira (Fig. 3.). Ploutevní štíty trilobitů sestavují 
po každé straně dříku řadu, která nahoře k hlavě a dole k ocasnímu štítu bezprostředně 
přilehá. Zdá se, že ploutve tyto byly vlastně jenom ochranou ploutevních a spolu ža- 
berních noh pod nimi uschovaných, a že se samy pohybovali nemohly. Kroužkovaná 
osa dříku byla ale u mnohých rodů velmi pohyblivá, Trilobiti totiž, jimž ústrojí plou- 
lovních šlílů a kroužků v tom nevadilo, mohli se do kotouče zatočiti, tak že měkké 
dolejší části jejich dokonale ochráněny byly, jak to na Fig. 1. c, spatřujeme (Dalmani- 
tes socialis z Drabova u Berouna). Bezpochyby chránili se tak před nebezpečenstvím. 

Počet kroužků jest sice u dospělého trilobita v tom samém druhu určitý, jinak 
ale není ani v rozličném stupni stáří, ani u všelikých rodů stejný. Někdy se pozoruje 
20 i, více kroužků na dříku, určitý zákon není ale v tom ohledu vyskoumán. 

Ocasní štít (Pygidium) jest též pokryvkou zadní části těla, jako náhlavní štít 
pokryvkou hlavy. Obyčejně jeví se na něm ještě článkovitost jak osy tak i ploutví, ale 
nikdy tak určitá jako na dříku, anyť články dohromady srůstají. Zadní konec tohoto 
štítu ukončuje se nezřídka špičatým ostnem (Fig. 14.), nebo jest ozdoben rozličnými 
výběžky (Fig. 3.). 

Že u trilobitů byl rozdíl pohlavní, totiž že byli samci a samice, může se z ob- 
doby se žijícími korejši soudili; nyní jest ale velmi nesnadno ze skamenělých zbytků 
ustanovili, kteří jednotníci jsou samci a kteří samice. Někteří skoumatelé se domý- 
šlejí, že širší a plošší tvary, jmenovitě se širším a tupým ocasním štítem, byly samice, 
delší tvary samci, nedá se ale v tom ohledu dosaváde nic určitého ustanovili. 

Trilobiti rodili se bez odporu z vajíček, ačkoliv skamenělé zbytky jejich nejsou 
dosaváde známy. Z těch se vyvinuly zpočátku tvory s podvinutým ocasem a malým 
počtem článků, kterých zponenáhla přibývalo, až zvíře dospělosti dosáhlo. Tentýž druh 
objevuje tedy v rozličném stáří rozličnou podobu, jak Barrande u druhu Sao hirsuta 
(z břidlie u Skrej) důmyslně dokázal. Mylně považoval Corda rozličně vyvinuté trilobily 
za zvláštní druhy. 

Též jenom z obdoby dá se soudili, čím se živili. Potrava jejich, záležející bez- 
pochyby, jako u příbuzných žijících rodů, z měkké rostlinné a živočišné látky, nezacho- 
vala se s nimi zároveň skamenělá. V sousedství jejich nalezáme sice, zvláště ve vá- 
penci, nesčíslné množství mušlí, hlavonožců atd., ale málokde stopy mořských rostlin, 
lín méně stopy měkkých, tvrdými štíty nechráněných živočichů. 

Ostatně žili trilobiti nejvíce společně, a sice vůbec v náramném množství. Bu- 
deme míti později příležitost, promluviti o jejich rozšíření v oddílech našeho silurského 
úbvaru, z nichžto každý, vyjmouc nejzpodnější oddíl, má své zvláštní tvary. 

Barrande popsal ve svém díle 35 rodů s 252 druhy, kterýžto počet v žádném 
jiném silurském útvaru dosaváde vyskoumán nebyl, 


89 


I v ohledu na ostatní skamenělé živočišstvo našeho útvaru jest tento póčet velmi 
značný, neboť obnáší 21 procentů, — 

Mimo útvar silurský nalezají se trilobili ještě v útvaru devonském a v mořských 
usazeninách útvaru kamenouhelného, pak zmizí ale docela, tak že ly útvary, které se 


-počítají k prvohorním, jimi velmi určitě se naznačují. 


Ostatně se vyskytují vsilurském útvaru z třídy korejšů jenom tvary z řádu sko- 
řepatých (Ostracoda), obsahujíce malé ráčky s dvojchlopenní skořápkou, tak že se 
zevnitř docela k mušlím podobají. Ve vrstvách našich objevuje se asi 30 rozličných 
tvarů, které se přibližují k rodu Cytherina, jenž i v nynějším moři žije a též v ji- 
slých třetihorních vrstvách se nalezá. Z těchto Cytherin zachovaly se ovšem jenom malé 
skořápky, které se ale nedostatkem zámku a svazu od skořápek mušlí podstatně rozeznávají- 

Krátkým tímto přehledem budiž naznačen živočišný poměr pamětihodných zbytků, 
0 jejichž zemězpylném významu v jiném pojednání promluvíme. 


Drobnosti 


Plavba na Dunaji z Bělehradu srbského do Černce. 
(Pokračování). 
KK. IBolejší prahy, 

Tímto lůžkem, kde mnohý ve vlnách Dunaje svůj hrob nalezl a nyni tiše odpočívá, neztratila 
naše loď nikdy svou rovnováhu, a my se viděli v krajině poněkud pokojnější a tišší, řeka se opět 
rozšiřila a na levém břehu kynula nám tvrz u Svinice, na pravém vítala nás ves Milanovice, po- 
křtěna dle srbského kněžice Milana, s malým ostrovem téhož jmena. Dále spatřuje se na levo ma- 
lebná nedobořenina Trigulec, jejíž jedna věž posud ještě slouží za čardák. Naproti ústí řeky Porče, 
přicházející z lahodného údolí, vidíme hřeben Juč, kde parolodi dolů středem mezi skalinami, nahoru 
však za malé vody okolo srbského břehu plouti musí. Největší hloubka je zde 78', nejmenší pouze 2“ 
na (pakouském a 18' až i 3' na srbském břehu. Veliká voda pohltí tento hřeben, ano i úskalí Kal- 
mik pak sotvy kdy spatřit. Nyní objevuje se nám jeden z nejkrásnějších obrazů, veliká brána utvo- 
řená v levo stěnou Kazan *) a v pravo 2089“ vysokým Štěrbcem, kteréžto obě skály tento mocný ve- 
letok u Veteránské jeskyně na 87", dle některých až na 84" sůžují. Teprv až pod Plešivcemi opět 
se Dunaj rozšiřuje, kterýžto široký kotel má opět zelené břehy v průčelí a v nedalekém pozadi 


"obrovskou bránu, nad níž vysoký Štěrbac svým vrcholem až do bulharského Vidína zírá, což vše 


poskytuje obraz překrásně seřaděný. Odtud vplouli jsme do kanálu nazvaného „Vrakoň,“ kde vír+ 
na víru tvoří plavbu malým lodím nebezpečnou. Mezi Kazanem a Štěrbcem, kde pro hučící příboje 
a divoké vlnobití člověk svého vlastního hlasu neslyší, nalezá se dotčené skalisko Kalník, jehož hře- 
pěn nyní za malé vody z řečiště znamenitě vynikal. Obě jeho strany tvoří postranice malé jesky- 
ně nazvané „Djoura Turkoli“ (dira turecká), u níž Srbové vyzy chytávají, an nad hlavami jejich 
pyšně poletují orlové, a sokolové zcela domácně se tu hnízdí. Stromů není vidět nikde na těchto 
skaliskách, než všudy jen pouhou kleň. Bleskem jsme proplouli Vrakoň, a jakkoli vlny o naši loď 
silné házely peřeje, předce jsme bezstarostně doplavili se dále, neb nás více nestrašily ani Izlaz ani 
Juč. Dunaj je v kanálu 36“ hluboký, na některých mistech i 50", kapitán lodi mi řekl, že v prů- 
měru může se jistě 30“ počítat. Tato úžlabina trvá skoro tři hodiny, a zajisté není Dunaj na 
celém svém běhu asi 600 mil nikde hlubší, nežli právě tuto. — Na skalách je vidět zde onde temné 
štěrbiny, z nichž jedna „Tanikova“ nazvaná tak bývá u vnitř chladná, že v ní člověku dlouho vy- 
držeti nelze. 


Levý břeh je tu schůdný, cesta je ve skále vysekána a slove „Klisur put“ (úzká cesta), 


*) Kazan je slovo tatarské, znamenající“ kotlina, 


90 


kdežto na pravém zříti pozůstatky Trajanské dráhy (Trajanskí put). Klisur put dal udělat hrabě 
Szechenyi, Trajanski put, jak se vypravuje, císař Trajan. 

Za čtvrt hodiny pod Vrakoněm rozšiřuje se opět řeka. Tam nachází se Veteránská jeskyně, 
jíž staří, nazývajíce ji „Biskabora,“ za pevnost užívali. Jestiť ona tak prostranná, že v ní 700 —800 
mužů místa má, a nynější jmeno dáno jí po generálu Veteráni, který se v ní statěčně proti Turkům 
bránil.. Nyni je zde pouze stráž poněkud sesílená, a více čardáků vedle sebe. Na levém břehu leží 
v malém chobotu vsi Dubová a Ogradina, naproti nim na pravém jest Trajanská tabule, pod níž srbští 
rybáři rozdělávají své ohně. Nebyl bych ji ani viděl, kdyby mne na ni ladjárové nebyli upozornili. Za 
malou hodinku dorazili jsme ku předhoří Alionskému, u jehož paty byly uherské říšské klenoty 
ukryty. Dunaj se tu šíří a v levo leží rakouská Ršava, za ní pak u prostřed řeky na ostrově tu- 
recká pevnost Adakalesi čili Nová Ršava, za níž se Dunaj obracuje na jihovýchod. 

Naproti Nové Ršavě činí hodinu pod Starou Ršavou u Vodického mlýna potok Bachna meze 
říše Rakouské proti knižetství Valašskému, jak nám jehlanec s rakouským orlem zvěstuje. Zde se 
počínají dolejší prahy (dolnij Djerdap) s tak nazvanou železnou branou, jenž slove Turkům „Demir- 
kapu.“ Ona leží už mimo Rakousko, dvě hodiny pode Ršavou. Hned 800" pod Novou Ršavou počíná 
první zádor, za ním 290" dále druhý: „Gornja a Dolnja Belega,“ kteréž oba řeku až na 100" 
súžují. Za malé vody vynikají tu nad hladinu tři nevysoká souskalí, mezi nimiž nalezá se mnoho 
ostrých zádorů a zubů, tak že plavba tu vždy jest nebezpečná. — Jak vypravují Srbové, přeběhl 
tudy jistý hajduk srbský na outěku před Turky, skákaje s jednoho na druhý, na valašskou půdu. 
Mezi těmito zádory je veliká zátočina a u prostřed bradlo nazvané „Razbojník“ (loupežník), dále 
něco zádor „Razkival“ a pak „Pietra Kaladjera“ (skála mnišská), naproti níž nás u ostrova Balmi 
vítá srbská víska jmenem Sip. 

Dolů jsme pluli středem, pak těsně v pravo okolo Razbojníka úzkým kanálem. Mezi těmito 
skalami hloubka proudu znamenitě se střídá. Veškerá délka železné brány obnáší 1200 sáhů a vody zde 
bývá začasu mělkosti 10 3“, v čase však rozvodněného Dunaje zmenšuje se spád a rovněi rychlost. 

Z těchto poměrů vyplývá, že je Železná brána plavbě mnohem nebezpečnější, nežli hořejší 
Djerdap, zvláště pro svou rychlost a prudký i vysoký spád, Dolů jsme plouli ze Ršavy parolodi 
„Ludvig“ až k prahům za 20 minnt, přes prahy však za 2—3 minuty oněch 1200 sáhů délky, načež 
jsme nahoru za malé vody v sekundě sotva 13“ urazili, neboť parostroji o sile 80 koní nebylo lze 
plouti proli vodě, i museli se ještě voli zapřáhnouti. Nejlépe však se nám to okáže, pozorujem-li 
plavbu s břehu valašského nebo srbského. Urazí-li parník za sekundu 12, zdá se nám, že '/, hodiny 
neustále na jednom místě stojí. My museli nahoru od Skela Kladova až do Ršavy 2'/, hodiny plou- 
ti, a plavba pohodlným řečištěm nad prahy trvala 50 minut. 

Spád celého běhu Dunaje od ústí Sávy u Zemuně až do valašského Černce je velezajímavý: 
U Zemmně leží řečiště Dunaje 203“ 1“ 7%“ nad mořskou hladinou, ústí Moravy srbské 190' 10“ 8/4, 
Golubec 183“ 10“ 7“, Drenkova 173' 6“ 6“ Svinica 131', Stará Ršava 123', počátek prahů Ze- 
lezné brány 118“ a konec prahů u Skela Kladova aneb u Černce pouze 105“. Obsahuje tedy celý 
spád od ústí Sávy až do Černce 198 1“ 7; ode hranic však u Pasova až do Staré Ršavy, celým 
svým během v Rakouském mocnářství, asi 733“ čili 122". (Co se však týče břehů, dlužno podofknou- 
ti, že se od Drenkovy až do Nové Ršavy všecky nábřežné výšky, tvoříce řečiště Dunajé mnohdy 
dosti úzké, z 11 měřených vrcholů po obou stranách na levém břehu na střední výšku 800“ a na 
pravém na výšku 1500“ srovnati daji, totiž *): 

1.) Na levém břehu mezi Golubcem a Veteránskou jeskyní: 798, 594, 1086, 780, 1266“, 

582', 654'. (Jest to Vídeňská míra a výška počítána od hladiny Dunaje). 

2 ) Na levém břehu mezi Veteránskou jeskyní a Novou Ršavou: %14', 1212', 750“, 540“ 
3.) Na pravém břehu: 1152', 1884, 1386', 2184, 1926', 852', 1728/, 1608', 1170, 1026', 882.. 
(Dokončení.) 


*) Jak udává ve své cestě Dr, Griosbach, 


91 


Umělé rozmnožováné stromů. 
Od Frant. Špatného. 

Dokavad člověk se svou rodinou v prvotním stavu žil u prostřed přírody, byly pokrm i ostatní 
potřeby jeho velmi jednoduché, on požíval toho, co mu rostlinstvo a živočišstvo k pokrmu poskyto- 
valo. Lov zvěře (myslivost) a rybářství bylo jeho hlavním zaměstnáním. Když již nebylo s dostatek 
ovove, zvěře a ryb, začal chytati plachá zvířata, krotil a, ošetřoval je a požíval jejich mléka. 
Vzniklo chování dobytka, a počal život pastýřský, vyšší a duchovnější, Člověk. sveřepý timto živo- 
bytím Krotil se sám, zůstal u svého stáda, a jednotlivé rodiny se spolčovaly. Se stádem svým zdržel 
se tak dlouho na jednom místě, dokud se tam nacházel dostatek pastvy, odebral se ale na jiná 
místa, když byla vypasena.  Byltě to toulavý, kočující život. Člověk poznal tu v přírodě všelijaké 
užitečné rostliny pro svou vlastní potřebu i pro domácí zvířata, i začal je pěstovati, zásíval jejích 
semena do příhodné země, a dával jí úpravu, aby mohla v ní klíčitia vyrůstati v rostliny. V potu 
tváře své vzdělával role, rolnictví vznikalo, on měl stálejší bydlo a majetnost, společnost se šiřila 
v obce a národy. Nedaleko svého sídla vysazoval člověk ovocné stromy a pěstoval je pro svou po- 
třebu, tak povstávaly stromové sady, sadařství vznikalo, Aby ovocným sadům domácí zvířata škoditi 
nemohla, zahražoval je sadař plotem a nazýval takové sady zahradami, držitele zahrad zahradníkem 
a umění jeho zahradnictvím. 

Plaňky ovocné, které z lesa neb křovin vysadil do lepší půdy sadu svého, pěstováním a pří- 
hodnějším účinkováním slunce a povětří na lepším stanovišti nesly pěknější ovoce mež v šírém lese 
neb křoví. Nové odrůdy ovocných stromů zponenáhla povstávaly. „Za příčinou výměny své polní 
a zahradní úrody za jiné věci, neb později za příčinou jich prodeje za peníze, byl zahradník nucen 
cesty vykonávati do jiných vzdálenějších obcí neb zemi, a při té příležitosti poznal v jiných kraji- 
mách mnohé výborné druhy ovocného stromoví, které si opatřil a do své zahrady vysadil. V ještě 
větší míře se na tento spůsob jeho zahrada ušlechtilejším ovocem vyznamenávala, když plavba na 
řekách a na moři počala, a když válečnou mocí vtrhnul do cizi země k vydobyti kořisti, neb aby 
potrestal nepřitele svého, Často se přihodilo, že cizozemský stromek na svém novém stanovišti špat- 
nější ovoce nesl, než v té zemi odkud přinešen byl, Špatnější půda a změna podnebí naň tak účin- 
kovala, že se jeho ovoce zvrhlo. Tak povstal největší počet ovocních odrůd. 

i Stromy, které ušlechtilé ovoce nesly, snažil se člověk rozmnožovati zasíváním jejich semen do 
úrodné země. Z toho semena vyrostlé stromy nenesly ale tak pěkné a chutné ovoce, jako bylo to, 
z kterého vzal semena k setí. Tak se opět nové odrůdy vyvinuly. 

Od přírody se člověk naučil lepšímu spůsobu rozmnožování dobrého ovoce. V lese spatřil 
u některých vedle sebe stojících stromů srostlé větvě, jak to příležící obr. 1. ukazuje Když 
vítr foukal, třely se větve o kůru kmenů, a tam 


(Obr. 1.) 


kde se křižovaly, míza vyrážela, zhoustla, a při uti- 
šení větru lehce chytly větve a po čase srostly do- 
hromady. To jej snad přivedlo na myšlénku, že 
větvičku stromu špatné ovoce nesoucího spojil s vět- 
vičkou blízko něho se nacházejícího stromu, který 
| ušlechtilejší ovoce. Aby větvičky k sobě lépe 
ehaly, zříznul je trochu na té straně, kde je 


obě přiložil, A pevně je slamou neb lýčím do- 
bmady „svázal (obr. 2). 

Jeho (radost musela býti veliká, když větvičky 
krátkém čase srostly. Pak přirostlou větvičku 
ušlechtilejšího stromku přeříznul, a aby stromeček 
Špatnější ovoce mesoucí korunku dostal, uříznul 


vršek a ostatní větvičky, a přírostlou větvičku vzhůru zdvíhnul; aby pak rovně rostla, opatřil stro- 
Kov i 


92 


meček kolíkem, ku kterému ji přivázal. Když stromek 
vyrostl, nesla přirostlá větvička to samé ovoce jako 
stromek, z kterého pocházela, 

Později snad ostrovtipný zahradník tento spůsob 
šlechtění ovocných stromů zdokonalil. Přiříznul na 
jaře, dokavad stromky nepučely, tenounký kminek plá- 
něte šikmo zdůli nahoru asi na palec délky: a tak 
též zříznul větvičku stromu ušlechtilé ovoce nesoucího, 
která měla stejnou tloustku s kminkem pláněte. Oba 
šikmé řezy položil na sebe, tak aby kůra na kůru 
a dřevo na dřevo přilehalo a žádné dutiny nebyly. 
Levou rukou řezy pevně držel dohromady, aby se 


vysmeknouti nemohly, a pravou rukou je pevně obvázal slamou neb lýčím. Možná že také řezy 
hlinou zamazal, aby tuze nevyschly. Za krátký čas řezy srostly, a když stromek vyrostl, nesl to 
samé ovoce jako strom (otec), z kterého přirostlá větvička pocházela. 

Tento spůsob šlechtění stromů nazval družení (spojování, kopulování, obr. 3). Po- 
něvadž se mu ale družení silných stromů dobře nedařilo, protož silnější peň pláňky vodo- 
rovně přiříznul a nožem střed stržně (jádra) trochu rozštípnul. Do rozštěpu zastrčil leto- 
rostku, na tlustším konci klínovitě Přiříznutou, kterou nazval roub, tak že na straně 


(Obr. 3.) 


rozštěpu (rozkolu) kůra a dřevo ronbu přilehalo na kůru a dřevo pláněte. Pak rozštep 
hlinou zamazal anebo mechem a slamou přikryl nebo lýčím zavázal. Tento spůsob šlech- 
tění nazval štěpováním neb roubováním do rozštěpu neb do rozkolu, a ten zahradník, 
který tu práci vykonával, jmenoval se štěpař. Roubovaný strom nazval štěpným, štěpova- 
ným, roubovaným stromem neb krátce štěpem , jeho ovoce štěpným, a zahradu, kde se 
štěpy nacházely, štěpnicí (obr. 4). Po čase štěpaři jiným držitelům planých zahrad za 
odměnu pláňky stěpovali anebo štipky prodávali, i nazvali tu obživu štěpařením neb ště- 
pařstvím. Štěpování pod kůru snad v pozdější dohě vynalezeno jest. Často se štěpaři při- 
hodilo, že se roub při dražení neb štěpování pláněk nechytil. Než zase nový prut z pa- 
hejlu pláňky vyrostl, aby se na dotčený spůsob mohl šlechtiti, uplynulo několik let. Aby 


tedy štěpař na zacelení rány a zmlazení kmínku tak dlouho čekati nemusel, vynalezl lepší spůsob 
šlechtění pláňat. 


Na jaře když mělo pláně mízu, vyloupnul z větvičky štěpného stromu (Obr. 4.) 
jedno očko i s kůrou, rozříznul dle jeho dělky kůru pláňky, a podvlikl pod ni očko, 
aby pak kůra pláněte dobře na očko přilehla, ztuha zavázal řez slamou neb lýčím. 
Když z očka chyceného štěpný proutek vyrostl, uříznul štepař planý vršek a ostatní 
větvičky. 

Tento spůsob šlechtění stromků pojmenoval štěpař očkováním (obr. 5). Ze štěp- 
ného chyceného očka mu vyrostl svršek, který takové ovoce nesl jako štěp, z kterého 
bylo očko vyloupnuto. © Očkování vykonával štěpař buď na jaře při první míze anebo 
v letě při druhé, a poněvadž očko při jarním očkování téhož roku vyhánělo, v kterém 
podvlečeno bylo, protož nazýval to očkování s bdícím (pučícím, ženoucím) očkem. Letní 
očkování jmenoval očkování se spicím okem, poněvadž přes zimu odpočívalo jakoby 
spalo, a teprv na jaře vyhnalo. 


Tento spůsob šlechtění si štěpař velmi oblíbil, poněvadž, když se mu štěpné 


očko na pláni nechytilo, rána se brzo zacelila a om zase v krátkém čase očkování ; “ 
opakovati mohl. V pozdější snad době přiříznul štěpný roub na „pant Konok SE jj M 
družení, a udělal na jaře, když mělo pláně mízu, řez na ten spůsob jj při očkování na 0 js 
stranách řezu kůru odhrnul a do řezu roub zasadil, tak že z něho jako věPY en Pak ohrěo 
zal řez lýčím neb slamou, a když roub přirostl, sejmul obvazek a přivázal větvičku, aby ji 


93 


vítr nestrhl. © Příštího roku všechny (Obr. 5.) 
ostatní větvičky oodříznul, aby měla 
štěpná větvička hojnost potravy. Tento 
spůsob šlechtění pláněk nazval štěpař 
větvení. 

Do plotu u zahrady náhodou 
snad štěpař zarazil na jaře čerstvý vr- 
bový kůl, neb zastrkal vrbové čerstvé 


větvičky tlustším koncem do země osetého 


záhonu, aby drůbež semeno vyhrabati 
nemohla. Za několik dní nalezl, že dotčený kůl a vrbové větví pučelo a v zemi se ujmulo. Tím po- 
učen klestil štěpař větví stromů a keřů a zarážel neb strkal je do země a tak je rozmnožoval. 
Větvičky do země pohřižené nazval hřížence neb matečníky. Mnohý druh stromů, n. p. vrba, topol, 
trnovník (akát) atd., a mnohý druh keřů, n. p. meruzalky (rybíz), srstky (angrešt), víno atd. se na 
dotčený spůsob dobře rozmnožovaly. Též i při rozmnožování květin hříženci dobře se dařili. 

Otka, kterou dle pověsti Přemysl oráč, praotec jasného rodu Přemyslovců, do země odružil, 
jak o tom Dalemil ve své kronice vypravuje, na ten samý spůsob, snad později, vypustila „pět pra- 
menóv, z nich prokvite pět ořechóv.“ ©U mnohých však stromů nedařil se tento spůsob rozmnožo - 
vání. Za tou příčinou vykopal štěpař na jaře blízko u štěpného ovocného stromku důlek, sehnul 
větvičku, zaháčkoval ji, aby se vymrštiti nemohla, položil ji do důlku a vykopanou zemí ji přikryl, 
tak aby její konec ze země čněl. Taková větvička, kterou rozvod neb potápěnec nazval, pustila 
v zemi kořínky a ujmula se. Pak ji pře- (Obr. 6.) 
říznul, a na ten spůsoh vyrostla mu samo- LI 
statná sazenička. Rozmnožování vinných keřů 
děje se až posud prostředkem rozvodů (obr. 6). 
Několik století snad uplynulo, než vynalezl 
člověk dotčené spůsoby šlechtění stromů a jich 
rozmnožování, Nemůže se také za pravé ji- 
stiti, zdali jej napřed podotknuté náhledy = 
a příčiny k tomu vedly, neb zdali v tom sa- = 


mém pořádku ku předu kráčel. Zatím pochod v šlechtění ovocných stromů a jich rozmnožování dle 
dotčeného spůsobu a pořádku jest přirozený, a snad se neodchyluje daleko od pravdy, pročež ne- 
ostýcháme se toto své zdání o té věci uveřejniti. 

(Pokračování.) 


Příspěvek ku přírodnímu kalendáři Pražského okoli. 
Březen. 

„V březnu vitr ostrý z břízy fouká“ praví starobylé přiíslovi; že pravdivé jest, dosvědčuje 
teploměr, udávaje nám na týž měsíc v průměru jen + 2",93 R. Než život téměř každé zjevno- 
snoubné rostliny má čtvero dob, v nichžto jí nelze obejíti se bez zvýšené teploty uvnitř. K takovým 

m přičítáme patrné úkazy vyvinování se zárodků, listí, květu a dozrání plodu. A však od 21. 
února teplo průměrně vyniká nad — 0" R. V některých rostlinách se tedy v březnu tolik tepla 
Zásobi, že jejich život jest probuzen. Již se objevují jednotlivé zvěstovatelky dokonaného zímního 
spánku. Mezi prvními vítáme vůbec na počátku března v našem okolí lísku obecnou s nacho- 
Vými čnělkami něžně přihalenými, kterých, když se někdy mimořádně v lednu objeví, mráz nešetrně 
se dotkne a je upáli. 

O několik dní později nastupuje květena narcisovitých a kosatcovitých svou vládu, 
Okolo 5. března vyzvání blížící se Vesnu jen řídce V našem okolí květoucí bílý zvonek sn- 


94 


ženky lepé (Galanthus nivalis) a bledněnky jarní (Lencojum vernum), kteréž pak obě často 
snih až přes korunky zavívá. 

Opomíjím zde cizokrajných květin, které v ten čas (15. března) v našich zahradách se stá- 
vají ozdobou záhonů, jako: šafrán jarní (Crocus vernus) > k ocůnu podobný kobzolec (Tri- 
chonema bulbocodium), pak jasně modrá cibule sibiřská (Scylla sibirica), kdežto mezi tím za 
našimi okny hojnost pestrých hyacinthů a tulipánů, bilé a kadeřavé narčisky, pak vzácná Amaryllis 
formosissima šetrnou rukou pěstovány se skvějí. 

Na tyto řídké, však tím více vítané dary Vesny následují kře zeleným listím se ozdobující ; 
zimolez kozí list a zimolez tatarský (Lonicera caprifolium et tartarica, 23. února 
a 22. března), bez černý a hroznatý (Sambucus nigra et racemosa, 23. a 27. března), pak 
srstka obecná a červená (Ribes grossularia et rubrum, 23. a 30. března). Podivu hodno 
jest, že právě v tu ještě dosti mrazivou dobu některé rostliny, podobně jako líska obecná, časněji 
květ a později listy vyvinují, zvláště březovité stromy: olše lepká a lipa líska (Alnus gluti- 
mosa et incana, 22, března), pak vrbovité: topol osyka (27. březnem), vrba červenice 
a ohebná, posvátná vrba jíva (28. března“ a někdy (mezi 17—26. březnem) žlutokvětý dřín 
obecný (Cornus mascula). Na vyšší, osluněne mezi modrá se již útlý květ trojího rozrazilu (Ve- 
ronica), pod křovím i vlesíku u sv, Prokopa av Šárce podlíška trojušetná (Hepatica tri- 
loba), předchůdkyně voňavé fialky, a na skalách vápenných seslerka modravá; všude na lu- 
zích a v zahradách bělá se skromná sedmikrása: na stráních neúrodných objevuje se na vý- 
sluní v trávě, jako rosičkou bělavou postříknuté, hladověnka jarní (Draba verna, 28. března), 
kokoška pospolitá (Capsella bursa pastoris), a někdy u veliké hojnosti plevel okoličnatý 
(Holosteum umbellatum). Holé břehy potoka Botického obrubuje žlutý květ děvětsilu (Tusilaso 
farfara), a v Krči blíže luk na mokřině honosí se podběl (Tussilaxo petasites) bledě růžovým hroz- 
novitým květem, načež obě rostliny později celou půdu svým okrouhlo-širokým , povrchu zeleným 
a zezpod bilým listím hustě pokrývají, ku podivu mnohým, kteří ještě nikdy jejich časného květu si 
nepovšimli. Zde onde na polích a nevzdělaných záhonech červená se hluchavka krvavá 
a pumpava bolehlavovitá či čapinůsek (Erodium cicutarium), a nedaleko od nich žloutne k ři- 
vatec rolní (Gagea arvensis) ; z pryskyřníků vykvětá na písčité ornici myšenka nejmenší 
(Myosurus minimus) a pak pryskyřník srpovitý (Ceratocephalus falcatus), v okolí Pražském jen řídce 
na polních mezích zde onde se objevující. Od rostlin bude se nám nyní obrátiti k hmyzu. 


Hmyzu podobně jako rostlinám nelze vůbec k životu opět probuzenu býti bez tepla. Za tou 
příčinou vidí se nám každé hojnější objevování se hmyzu v našem okoli od počátku prosince až ku 
konci února jen k mimořádným úkazům přináležeti. V našich před mrazem ochráněných bytech ob- 
jevuje se nám ovšem i za počasí zimního rod brouků rušníkovitých (Ptinus fur et latro), kteří hry- 
zením dřevu a sbírkám botanickým, podobně rod kožijedů (Dermestidae), kteří sbírkám živočišným, 
masné potravě a kožešině velmi škodívají. Takových však, kteréž, jako Desoria glacialis a Po- 
dura nivalis z čeledi skokulíků v Alpách, pak Trichocera a Boreus hiemalis i Cantharis fusca (Ba- 
der) v našich krajinách přes zimu a na sněhu vytrvají, jen pořídku u nás počítáme, Ba i v březnu 
objevují se z hmyzu jen některé druhy, a to v té míře, v které příroda slunečními paprsky okřívá 
a pokud v rostlinstvu alespoň částečný pokrok se stal, poněvadž probuzeným živočichům nelze se 


obejíti bez potravy. 


První navracují se k živobytí dvojkřídlí, naše dotiravé syětoobtanky: moucha do- 
mácí a masařka, které z počátku pitomě a ospale, záhy však slunečním paprskem zotaveny 
dosti drze sobě počínají k omrzení lidí. Z polokřídlých pokrývají celá hejna červenavých 
s tinek lípovných (Lygaeus apterus) stromy a stěny, načež mravenec červený svůj čilý běh 
nastupuje, selkávaje se s prvními výlety včel, spánku zimnímu nepodvržených. Ze zlomen o0- 
křídlých započíná řadu v našem okolí čeleď brouků hmyzo=či masožravých, jimžto příroda blíže 


95 


jejich útulků zimních potravu připravila. V prvním voji viděti jest téměř nejčetnější a, nejodvážli- 
vější dravce, — čeleď krátkokřídlých čili drábčíků, dle štíhlého těla ke škvorům po- 
dobných. Ukrývajíce se v mrvě, pod kamením, ve vlhké kůře, uvnitř hub i v mrtvolách žlvočiš- 
ných, živí se téměř všickni lupem. Přepadajíce mnohem větší hmyz, a tím škodlivému „jeho roz- 
množení přítrž činice, mohou býti přičtení k užitečným živočichům. © Objevujíť se nejhojněji 
dvakráte za rok. První doba sáhů vůbec od března až ku konci července, druhá od srpna 
až k listopadu. Nejčasněji (9. února) bývá u nás spatřen Philonotus aeneus, něco později 
(21. února) nejvšednější drábčíci Staphylinus caesareus a murinus, kteři ani svých ne- 
šetří, jak mile s nimi zavření bývají; Ocypus similis (23. února), úhlavní nepřítel šťovek či 
Žížal, jehož boj s nimi jest podivu hoden; v písku vlhkém blíže potoků a pod kořeny stromovými 
nalezá se (27. února) z rodu rychlanů Paederus litoralis a stilicus, a velmi obecný útlý 
brouček šedočerný, úženec (Sthenus, 10. března), červenými nohami vyznačený ; často s mravenci 
V sousedství žije pod kameny Myrmedonia caniculata (28. února); zrodu rychloníků ukrývá 
se v mechu a v houbách Tachyporus hypnorum (28. února). 


V ten čas vystupují v našem okoli některé čeledi býložravců: čeleď kulatých brouků 
a nosatců, od kterých pak přejdeme k čeledi sluneček. 

Ke kulatým a však nejmenším broukům, od listi se živícím, přináležejí drepčíci čili blechy 
zemní. Na mladistvém osení, na zelenině, na řepce, a vůbec na bylinách řeřichovitých úplně listy 
ožírají. Zastoupení jsouce četnými druhy, z nichž Haltica lepidii nejčasnější a nejvšednější 
jest, objevují se po celý rok od února až do listopadu, rozplemeňujíce se nejhojněji v květnu 
a v srpnu. Společně s nimi, ale méně škodlivě, působí v říši rostlinné rod štítniček (Cassida), 
kteréž dle tvaru svého k želvám se podobajíce, trusem strávené potravy se zahalují, a jako čeleď 
mandelinek (Chrysomelidae) na listech žijící, velmi zvolna se pohybují, z nichž nejobecnější jest 
Chrysomela sanguinolenta, černá skrvorudým okrajem, Čeleď sluneček zvěstuje, podobně 
jako sněženka lepá, mládeži vnady a rozkoše blížícího se jara. Slunečka čili bedruňky boží (vaches 
a Dieu) živí se mšicemi a jsou tím rostlinám užitečné. Objevuje se jich v měsíci březnu u nás ze 
čtvera rodů: Scymnus frontalis (19. února), Coccinella conglobata (23. února), Micraspis 12punctata 
(2. března), pak Exochomus 4pustulatus (7, března). Nad všechny podotknuté čeledi vyniká četností 
druhů, zvláště ale svým škodlivým působením na polích, v zahradách a v lesích čeleď nosatcov i- 
tých brouků, kterých lze nám poznati dle hlavy v nosee či sesák prodloužené. Škodivají zvláště 
provrtáním a ohryzením uútlých částek na bylinách. Nejčasněji objevuje se v našem okoli rod Cio- 
nus čili komatule (9. února), kterýžto později vlnu a kůži z rostlin ohryzuje. Téměř nejčet- 
mejší ze všech jest rod Sitones (23. února), zvláště Sitones lineatus a medicaginis, kteří vůbec 
mladému jeteli škodí, přehryzujíce později útlé stopky a listy hrachu a bobu. Jiných druhů též če- 
ledi : Omias (19. února), Doritomus (26. února) a Eleonus (10. března) zde opomíjíme. 


Hmyzo- čili masožravých brouků objevuje se v mašem okolí čeleď střevlců (Carabida). 
Střevlci, dravější ještě nad drábčíky, zastupují místo vlků mezi brouky. S kterýmkoliv hmyzem se 
potkají, buď co buď, housenka, kukla, brouk, ba i hlemejžď a mladé žáby, všecko se jim dostane 
sko) z čehož vysvitá, že by zasluhovali více ušetření. Nejhojnější jich objevování se bývá pozoro- 

no prvníkráte v měsících dubuu a květnu, podruhé v srpnu a v září. Za jarního počasí prohání 
ejdříve (24. února) u nás v písku na březích potoků a blíže Vltavy z rodu úženek Bembi- 

Wm celere, stejné velikosti se zemní blechou, pak (27. února) z rodu mokr omilů Notio- 
philus aguaticus a palustris, a z ródu šŠirokohlavců Elaphrus uliginosus (9. března). Podobně 

a vlhkých místech a pod kamením bytujice objevují se nejhojněji na polích a všude při cestách 
z rodu teminů Harpalus distinguendus (24. února), a z ožírání kořínků a později obilných klasů 
podezřelý rod Amara (Amara consularis et familiaris, 27. února). 


bo Piu, : s s Ý “ 
Poněchávajíce obecných rodů Calathus i Feronia (3. března) a Poecilus (10. března) pozděj= 


šímu (počasí, setkáváme se (27. února) s vůbec preslulými dělostřelci (Brachinus crepitans et 
čxplodeus), s nimiž společně pod kamením bytuje Anchomenus prasinus. Z kůry stromové 
činí nájezdy rod běhavců (Dromius, 24. února), a pestrobarevných spěchavců (Eebia, 10, března), 


96 


Však nad jiné čilý a velmi obecný na rolích, v zahradách, a všude při stezkách z rodu střevlců 
jest střevlík zrnitý (Carabus granulatus, 7. března), plžů, housenek a pondrav lovec neustálý. 

Současně s podotknutou čeledí vysílá příroda, čistoty milovná, takové rody, jimžto úlohou 
jest, aby nejen po ukončené zimě cidily, nébrž i po celý rok odklízely všecko, co oku cudnému 
bývá na urážku, Před jinými spatřuje se čeleď chrobákovitých, z nichž se kaloval (Apho- 
dius inguinatus et meělastonicus, 20. února) v mrvě, chrobák modrý (27. února) v koňských 
odtruscích, a nosorožec v zahradnických pařištích a v třísle nalezá; později čeleď komolců 
(Histeridae), v zahradní prsti a kravském hnoji trvající, živí se jako čeleď mršníků (Silphidae) 
trávením hnijících látek živočišných a housenek. 

Na pastvištích a mezích objevuje se za prvního jara (26. února) v prsti mrazem sypké vždy 
poprášený a k smutníku podobný brouk z rodu prachosů (Opatrum sabulinum), který nikoliv ži- 
vočišnou látkou se neživí, nébrž při trávě pučící klí ožírá. 

Ve vodě i vzduchu, všude se počíná život nově probuzený pohybovati. Na rybnících, 
v kalužinách i v potocích prohání se volně čeleď potápnikovitých brouků, živících se 
vodními zvířátky. 

I motýlové podávají někdy, za příznivého povětří, k jarním prvotinám hmyzu již v březnu 
svůj příspěvek. Z podřadí motýlů denních poletávají žlutý motýl citronový čili uhlák (Colias 
rhamni, 3. března) a motýl bílý (Vanessa C. album, 3. března), o něco později motýl jil- 
mový (Vanessa polychlorus, 8, března), vyvinul-li se poněkud květ takových rostlinek, ze kterých 
dotčení motýlové ssají šťávu k své výživě. 

Než všecky tyto a jiné výjevy, ač dosti četné, nejsou s to, aby v tvářnosti okolí našeho tak 
příznivou spůsobily proměnu, aby dodávala březnu půvabnosti. Rostliny, jsouce ještě řídké a oku 
nepatrné, pak stromy a keře, zde onde zeleným listím aneb květem vší barvitosti prostým jen 
teuce se pokrývající, nemohou prázdnotu v přírodě vyplniti, aniž odstraniti z obrazu všecken: stín 
jakési pustoty zimou zůstavené. V třídách vyšších přírodního života, jmenovitě v ptactvu, hnulo se 
ovšem stěhování jednotlivých rodů, od jihu k nám i od nás k severu táhnoucích, snad i ledňák, 
severní tento kolibrí, u nás na břehu některého Vltavského ostrova, a kos obecný v blízkém 
lesiku hnízdo pro svou budoucí rodinu již vybudovali. Nicméně ještě všude v přírodě převáhá jedno- 
tvárnost, jsouc udržována náhlým převratem v povětrnosti, který dosti často vegetaci i hmyz opět 
v bílé zimní roucho, ač na krátkou dobu, zahaluje. Prokop Dvorský. 


Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého Museu dne 14, února. 

Pan Dr. Stanék ukazoval i vykládal voskové preparáty o budově lidského vlasu, nově panem 
Drem. Zieglerem pro fysiologický universitní ústav zhotovené. Předběžně vyložil příslušnými výkresy 
budovu kůže po jejích vrstvách, totiž pokožky, vrstvy Malpigovy, škáry a plsti tučné i položení 
v nich kořene vlasu; pak popisoval i kreslil jeho vznikání, tvoření a zrůst původní; konečně uka- 
zoval na uměle. zhotoveném 300krát zvětšeném vzoru voskovém jednotlivé, jen drobnohledem rozezna- 
telné částky, totiž zárodek opatřený nervy a krevnicemi, novou vlasovinou, zrnitou látkou kořene 
obklíčený, pak pošvu vnitřní a zevnitřní, a prut vlasu s dřenem jeho i korou, pak dvé žláz tuko- 
vých, do průchodu vlasového mastnotu vycezujících. Jiný, podobně zvětšený preparát představoval 
kousek kůže tvářní s míšky lojovými a vlásky v nich se nalezajícími, též zmínil se Dr. Staněk 
o cizopásnících (Simonea, Demodex folliculorum), nezřídka tam přebývajících. 

Pan prof, Dr. Purkyně vyložil pomocí modelu Dr. Rueta, jenž představuje koule oční v třech 
kruzích mosazných podle vzoru oka živého pohyblivých, hlavní výjevy a spůsoby pohybů oka lidského. 
Jako úvodem šířil se po všelikých tvarech nástrojů zření nepohyblivých i pohyblivých, jako se nacházejí 
u hvězdnatců, měkkejšů, článkovitých, a konečně u pateřnatců. Déle se pozastavil u výkladu oka 
hlemejždě a hmyzu. Konečně vysvětlil prostředkem vlastního modelu, koule v třech osách točitelné, 
geometrickou theorii pohybů jejích, a jak příroda ji použila k vytvoření ústrojí oka lidského, 

Potom předložil přítomným pan Jan Krejčí, kustos musejní, znamenitý, 2, lib. těžký 
kaval jantaru, o němž ve předešlé schůzce zpráva podána byla. 

Konečně si vyprosil pan předseda prof. Dr. Purkyně od oudů odboru plnomocenství k vy- 
jednávání s pomocí ještě jednoho z oudů s předsedatelstvem přírodovědeckého spolku „Lotos“ o vstou- 
pení jeho do musejního odboru přírodnického, vd kteréhož spojení blahodárné zvýšení a rozšíření činnosti 
jeho nadíti se možná, 


Obsah. 
Chemické listy. Sepsal Hackenberger. — O kovech. Sepsal Vojtěch Šafařík. — O trilobitech. Od 
Jana Krejčího. — © BProbnosti : Plavba na Dunaji z Bělehradu srbského do Cernce, Od 
Jana Vaclíka. Pokračování. — | Umělé roamnožování stromů. Od Franiiška Spatného. — 
Příspěvek ku přírodnímu kalendáři Pražského okolí. ©d Prokopa Dvorského. — Zpráva 
o schůzce přírodnického odboru Českého Musea dne 14. února b. r- — K tomu Tab. 3. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKYÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. ' 


-© Číslo 4. Ročník drufů. Duben 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dříšské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


Električnost třením zbuzena, 


Vzájemné přitahování náleží k nejzajímavějším výjevům v přírodě; kam se ohlíd- 
neme, setkáváme se s tímto výjevem. Ačkoliv jest výjev vždy tentýž, předce má 
rozličný původ , an závisí od rozličných okolností a vychází od všelijakých hmot. Pů- 
vod tento, jehož příčina nám neznáma jest, nazýváme silou, čímž se ovšem příčina ne- 
vysvětluje, nýbrž jenom neurčité věci jmeno dává. — 

Tak se pohybuje každá hmota k naší zemi, což jest výjev přítažlivosti její čili 
líže ; všeliké hmoty Inou k stěnám jiné hmoty, což jest výjev přilínavosti; neméně 
v každé hmotě jedna částice drůhou k sobě váže, což jest výjev spojitosti, na níž se 
pevnost hmoty zakládá. 

Docela zvláštní svým spůsobem jest přitahování magnetu, a též docela jiné jest 
přitahování, jenž se jeví u některých hmot, když se trou. 

Výjev lento byl již starým Řekům znám, o čemž svědčí samo pojmenování jeho, 
an podnes elektrickým výjevem slove, Pozorovaliť staří, že janlar (fAexzoov) na- 
bývá třením vlastnosti, rozličné lehké věci přitahovati, a odtud právě obdržela síla zde 
se jevící jmeno elektřiny. Tím pojmenováním obmezili Řekové sílu tuto pouze na 
jantar, a při skrovných positivních vědomostech starého světa nemůžeme se. divili, že 
Thales z Miletu (600 př. Kr.) jantar za hmolu oživenou považoval. Vždyť až do 47. 
století obmezovala se síla elektrická vždy jenom na jantar, až teprva anolický lékař 


(Gilbert ukázal, že nejenom jantar, nýbrž i jiné hmoty třením tutéž přitahující moe ob- 


iržují. Teprv tímto vynálezem staly se základní výjevy eleklřiny vůbec známějšími 
a shledalo se, že nejenom jantar, nýbrž pryskyřnaté látky vůbec, jako smola, šelak, ko- 
lofonium, vosk pečetní, ba i síra, vosk včelí atd., když se vlněnou látkou, suknem neb 
Manelem trou, malé lehké věci přitahují a zase odpuzují. Nejlépe pozorujeme tento 
úkaz na přitahování prachu, chloupků, vlásků, papírků, kuliček z bezové duše, pilin 
korkových atd. 

I suché sklo, několika korky podepřeno, jeví Lu samu vlastnost, zvláště tře-li se 
hedbávnou látkou nebo amalgamovým polštářem. 


4 


98 


Známost takto rozšířenou znamenitě obohatil Olto Guericke (r. 1670) sestave- 
ním elektrického stroje čili tak nazvané elektriky.  Bylať to v první své podobě jen 
koule ze síry, která se jednou rukou pomocí kliky otáčeti a druhou rukou tříti mohla, 
při čemž objevil se pod troucí rukou svěllý pruh. Zponenáhla stal se podotknutý stroj 
nejvydatnějším pramenem elektřiny, zvláště když se místo, sirné koule skleněná koulé 
vzala a později skleněný válec dosadil, aby třená plocha větší rozměr měla, a spolu 
tření samo polštáři amalgamem napuštěnými se vyvádělo. 

Nicméně byl elektrický stroj i při tomlo zřízení ještě dosti nedokonalý. Ná- 
lezem anglického fysika Graye pokročila věc ale zase velmi patrně. Vyváděje r. 1727 
zkoušky se skleněnou trubicí, aby viděl, bude-li elektrická, když otvory její ucpe. 
shledal brzo, že i korek, jímž trubici ucpal, dále i drát do korku strčený stal se elek- 
trickým. -Shledal, že i délka drátu rozdílu ©při tom „medělá, „neboť "když jej prodloužil 
apo všech poschodích vedl, ukázal se mu při každé délce a na všech místech elek- 
trickým. Tím přišel na rozličnou vodivost eleklřiny «v „rozličných hmotách. Od těchto 
dob teprva dělá se rozdíl při vodivosti, tak že kovy, tekuliny atd. jakožto -dobří vodiči 
elektřinu rychle převádějí, naproti tomu jiné hmoty, k. p. pryskyříce, sklo, jakožto špatní 
« vodiči, elektřinu nepropouštějí nebo jenom nedokonale vedou, a že jenom na jednotli- 
vých místech elektrickými se státi a naopak jenom na jednollivých místech elektřiny 
pozbyti mohou. 


Ještě dále přivedl celou vče r. 1733 Dulay, ukázav, že nejenom podotknutí špatní 
vodiči, nýbrž i dobří vodiči, ba každá hmola třením se zelektrizuje, je-li jenom 
osamotnělá, totiž špatnými vodiči od svého okolí oddělena. Teď bylo teprva palrno, 
proč se električnost jenom na některých hmolách třením vyvinuje a ne na všech, když 
na 'dobrých, neosamotnělých vodičích rychle na všechny strany se rozplývá a ledy v ta- 
kovém množství nahromaditi se nemůže, aby palrnou se sláli mohla. Z toho vysvitalo 
zároveň i to, že nejenom třená, nýbrž i troucí látka eleklrickou se stáli musí, poně- 
vadž se o každé říci dá, že se tře o druhou. Poněvadž ale po vyvedeném tření obě 
látky opět električnosti pozbývají, jak mile se jedna druhé dotkne, vysvitá z toho, že 
električnost jedné ruší električnost druhé a že tedy třením dvě docela protivné elek- 
tričnosti se vyvinují. To samé vysvitá ještě z jiných výjevů, jako když se bezová kulička, 
na hedbávné nitce zavěšená a třenou pryskyřicí zelektrizovaná, třeným sklem přitahuje, 
a naopak třeným sklem zelektrizovaná zase třénou pryskyřicí. Jeví se tedy električ- 
nost dvojího spůsobu, jiná na třeném skle, jiná na lřené pryskyřici, a u všech látek 
vyvinuje 'se třením jedna nebo druhá. Hned zpočátku rozeznávala se skutečně elek- 
tričnost skla a električnost pryskyřice, brzo ale uvedlo se algebraické poznamenání 
-F a— k vyznačení elektrické protivy, čehož se dosavad užívá. Rozumíse samo sebou, 
že Se kterákoliv električnost jakožto positivní (-+) bráti může, neb druhá jest pak tím 
samým negativní (—); zvýkem se ale stalo, že se električnost skla co positivní béře. 


Tímto chodem ve svých zkouškách a úsudcích rozšířil a uspořádal Dufay 
všechny do té doby známé zkušenosti v oboru električnosli.  Protož mohl „s jakousi 
jistotou soudili dále, že hmota, mající električnosti obojího druhu v stejném množ- 
ství, ve svém přirozeném stavu se nachází, a že tření není nic jiného, než 
prostředek, jímž se tento přirozený stav hmot ruší, električnost ze svého. spojení 
ge vylučuje a každý druh její sám o sobě se jeviti počíná, Z toho vyplývá, žes 


99 


stav elektrický jest stav nepřirozený, hmotě násilně vnucený; jakož skutečně, když 
tření přestane, napnutí elektrické s větší neb. menší rychlostí ochabuje, a přiro— 
zený, neelektrický stav hmoty vždy zase sám sebou se vrací. Těmito nálezy velice při- 
spěl Dufay k zdokonalení elektriky, tak že se (1744) jiskry tak veliké vyvinovati daly, až 
hořavé látky jimi se zapalovati a malá zvířata usmrcovati mohla. Zkoúškou, jížto i z těla 
lidského jiskru vydobýval, když je na půdu osamotnělou postavil aneb jinak osamotnil, 
povzbudil Dufay pozornost a obdivování celého vzdělanějšího svěla. Brzo ma to po- 
štěstilo se Cuneusovi v Leydenu, vynalezli známé leydenské láhve (1746), čímž se na- 
pnutí elektrické na veliký stupeň přivedlo; vyrovnáním elektřiny jevila (se jiskra tak 
silná, že zapalovala líh a pryskyřici, tavila kovové dráty, drlila dřevěné desky, usmrco= 
vala zvířata atd. Tento nález zaujímal mysl obecenstva neméně něž onen, když Dufay 
ohdržel jiskru z těla lidského, Tímto spůsobem přicházelo se zponenáhla k. té my- 
šlénce, že by snad blesk a elektrická jiskra totožné býti mohly. 


Ač nyní, když věc již vůbec povědoma jest, zdáli by se mohlo, že se to ani 


-jinak mysliti nedalo, předce bylo tenkráte při nedostatečné známosti elektřiny samé 


a při předsudcích, ježto s člověčenstvem dědičně se zachovávají, vělmi nesnadno, na- 
byti jakéhosi pevného domnění o této věci, tím méně, pokud se ještě žádných zkoušek 
s električností povětrní bylo neudělalo. Z toho jest již patrno, že podivná a velmi 
rozličná zdání o tomto předmětu na jevo vycházela. Přirozená byla domněnka, že ta- 
kový velikolepý a zároveň strašný výjev přírody nikde jinde, než bezprostředně v rukou 
božích, nacházeti se nemůže, a že řecký Joviš sám jediný blesky kuje a dle libosti 
a rozhorlenosti své na pokolení lidské metá. 


Aristoteles měl za to, že blesk jest zapálení se rozličných výparů, které, se ve 
vzduchu vznášejí; i v pozdějších časech byli přírodoskumci vynalezením  střelního 
prachu k podobnému domnění vedeni, že totiž, jako u prachu, síra a, rozličné soli, 


| Y povětří smíchány a zapáleny, třaskot a jiné výjevy blesku a hromu za následek mají. 


Domněnka, že by to bylo totéž co jiskra na janlaru, vyskytovala se počátkem 1%. století ještě 
jen velmi pořídku a neodůvodněna, teprv po vynalezení elektrik začalo se obecné do- 
mnění k tomu více blížili; s jakou však nejistolou se ta věc díli musela, můžeme již 
z toho seznati, co Nollet o tom praví, totiž že by rád viděl, kdyby někdo tvrditi chtěl, 
| že hrom v rukou přírody asi to samé jest, co elektřina v našich, a že oblak při tom 
zastupuje místo vodiče elektriky naší, Známé již, výjevy a rychlost zapalování a roz- 
ptylování električnosti potvrzovaly dostatečně domnění toto. Úplné však rozluštění há- 
danky té podal Benjamin, Franklin. Tento důmyslný americký zákonodárce a „přírodo- 

tec nabyl svými zkouškami, které s elektřinou po, více let v polovici předešlého sto- 
ja dělal, toho přesvědčení, že hmoly špicemi nejsnáze elektřinu vypouštějí a do sebe 
přijímají, a tím přišel na myšlénku, že by snad električnost i v povětří tímlo spůsobem 
se vyhledati a dolů svésti dala. Jak z listů jeho vysvilá, byl myšlénkou touto zcela 
zaujat a pravdivoslí její takřka nadchnut; bystře sledoval toliž podobnost výjevů blesku 
se zůámými výjevy elektriky — při obou objevuje se totiž klikatá jiskra a chýlí se 
„vždy k vyšším a zašpičatělým předmětům, volí si mezi těmito vždy vodiče lepší, toliž 


| kovy, tekutiny a vůbec vlhčí hmoty, při obou výjevech laví, drlí a zapaluje prudce 


l 


l 


„vyniklá jiskra, oslepuje i usmreuje zvířata, ruší magnelickou silu, převracuje póly, „ano 
1,4 železo magnetisuje. 


. . * 


100 


Porovnáním těchto okolností vymyslil konečně prostředek, jak by električnost po- 
vělrní skoumati mohl. © Měla to zpočátku býti špičatá tyčka pryskyřicí osamotnělí, 
zníž by se na věži neb nějakém vysokém místě v čas bouřky aneb na blízku mračen 
jiskry vyluzovati daly, anať se tyčka rozkladem povětrní električnosti vždy zelektrizovatí 
musí. Toužebně čekal na vystavění věže ve Filadelfii, jíž k tomu použiti chtěl; nedo- 
čkavost však přivedla jej na myšlénku, že by snad k tomu dětské hračky, totiž letavého 
draka, použiti mohl. 

V červnu 1752 napnul na dvě dřevěné křížem přeložené tyčky hedvábný šátek 
a opatřil stroj tento železnou špicí a šnůrou. Za bouřlivého dne dal si tak upraveného 
draka z města od svého synáčka vynésti, aby v případu, kdyby se mu zkouška zdařili 
neměla, vysmán nebyl. Jedno mračno odešlo bez výsledku; brzo se však započala 
vlákna šnůrky ježiti a Franklin z klíče na šnůře upevněného dostal jiskru; to se 
opakovalo i dále ještě a ve větší míře, když šnůra navlhnulím více vodivosti nabyla. 

Mezi tím, co Franklin na vystavění věže čekal, aby zkoušky činiti mohl, dělaly 
se dle jeho návodu ve Francii a Anglii zkoušky u veliké míře. Ve Francii obracely na 
se takovou pozornost, že i král sám zkouškám přítomen býval. Delon. postavil 99“ 
dlouhou tyčku a dostal jiskry i z oblaků, na nichž žádného blýskání pozorovati nebylo. 
Pak se ukázalo, že i lidé smolou osamotnění stali se elektrickými, když drželi asi 18' 
dlouhé a drálem ovinuté dřevěné tyčky. 

Taktéž v Anglii konaly se podobné zkoušky, jimiž se i nalezlo, že některá mračna 
mají positivní, jiná negativní električnost. 

V září dělal Franklin zkoušky již v bylu svém; vedl osamotnělé železné tyče 
do světnice, opatřil je zvonečky, tak aby lím spůsobem vždy upozorněn byl, že jsou » 
elektrické, a tím též nalezl, že elektrický oblak brzo jest + brzo —. 

Tímto spůsobem se zkoušky ustavičně a vždy u větší míře opakovaly; de Romas 
v Paříži ovinul šnůru draka svého drátem, a doslával tak místo jisker celé ohnivé pruhy 
až 9—10“ dlouhé a 1“ široké, a třaskot byl jako rána z pistole, a sice 40 ran za 
hodinu. 

Podobné velikolepé zkoušky co důkazy nálezu Franklinova zaplatil prof. Rich- 
mann v Petrohradě nešťastnou smrtí. Usiloval zkouškami seznali sílu elektrickou v celé 
velikosti její, a postavil k tomu účelu železnou tyč na svůj dům, odkudž vedl osa- 
motnělé dráty do světnice, kdežto konec jejich byl osamotněn zvláštním skleněným 
koflíkém, tak aby se zde povětrní električnost nahromaditi mohla. 

Na drátu a připojeném kvadrantu visela kulička, aby se odstrkováním jejím ve- 
likost električnosti objevila. Byloť to podniknutí nebezpečné, což i Richmann sám po- 
znával, ačkoliv beze strachu z lásky k vědě od započatých zkoušek neustoupil. Když 
6. října r. 1753 v dáli počalo hřmíti, spěchal s rytcem svým Sokolovým k stroji do 
svělnice. Když se však blíže konce drátu hlavou k Sokolovu nahnul, vjel u vzdálí as 
4' stopy blesk do hlavy jeho v podobě světle modré koule, vrhl jej k zemi a zane- 
chal mu na čele krví naběhlé místo. Dále nebylo na těle znáti ničeho krom několika 
pouze do kůže vpálených skvrn a jedné přimodralé na levé noze, kdež i slřevíc roztr- 
žen byl, punčocha však neporušena zůstala. Vnitř v těle vstoupla mu krev do chřtánu 
a plic, a některé žilky byly krví nabčhlé. Tělo takto usmrcené již v 48 hodinách počalo 
nákazu jeviti. Sokolov omráčen padl na zem, a na šatu měl vpálené pruhy z rozdr- 
ceného žhavého drátu; taktéž koflík skleněný byl rozdrcen, a vše naplněno parou 


101 


a zápachem po síře. Třaskot byl při tom náramně veliký, a mimo to bylo i více slou- 
žících omráčeno. 

Ovšem by se mohlo vylýkat Richmannovi, že z neopatrnosti vše učinil, aby elek- 
tričnost osamotil; nic však, aby ji dále sváděli mohl, a však, jakkoliv to byl výjev dosti 
gmntný a truchlivý, byl pro vědu tím více užitečný, an od té doby žádný více o to- 
tožnosti blesku a električnosti nepochyboval, a Franklinova myšlénka, nalezši v hromo- 
svodu dokonalého vyvedení, tím znamenité důležitosti pro život lidský nabyla. 

V krátkém čase rozšířila se již všeobecně známost tohoto úkazu, a na veřejných 
tržištích náležely zkoušky elektrické k nejoblíbenějšímu vyražení. 

Zároveň s Franklinem a Richmannem obíral se podobnými zkouškami krajan náš 
Prokop Diviš, premonstrák a farář v Prendicích na Moravě. I on tušil totožnost blesku 
a jiskry elektrické, a hlavní snaha jeho byla obrácena k tomu, kterak by se toho po- 
užiti dalo k odvrácení škod od slrašných bouřek tropených. Zkušenosti, že kovové 
špice přitahují látku elektrickou, použil nejprvé v menší míře ku provození žertu s uče- 
ným Jesuilou Francem, který se též obíral zkouškami s električností. Nastrkal si totiž 
do vlásenky přes dvacet železných velmi špičatých roubíků, tak že jich nebylo pozo- 
rovati, a pak naklonil se hlavou k elektrisovanému. tělesu, jímž Franc experimentoval, 
i vtáhl tak do sebe celou eleklričnost, následkem čehož byla zkouška Francova načisto 
zmařena k nemalému jeho podivení, an sobě příčinu toho neuměl vysvětlit. Zdaření se 
loho žertu vedlo Diviše na myšlénku, zdali by podobným spůsobem nedala se vytaho- 
vati električnost z bouřlivých mračen. V tu samu dobu rozhlásila se zpráva o zkou- 
škách Richmannových, a brzo na to také zpráva o jeho nešťastném osudu. Tím povzbu- 
zen napsal Diviš zvláštní pojednání, v němž ukazoval nepraktičnost Richmannova stroje, 
a spolu spůsob udával, kterak by bez nebezpečenství elektrický paprsek s oblaků do 
země se dal svésli. Pojednání to poslal Diviš do Berlína Eulerovi, aby co direktor 
akademie předložil je této ku posouzení, což však se nestalo a Diviš ani odpovědi ne- 
obdržel. 

Nedbaje na to přikročil sám k vyvedení dávného svého předsevzetí, a 15. června 
1754 postavil nedaleko svého obydlí stroj k tomu cíli vynalezený. Na dlouhé železné 
lyčce upevněny byly uprostřed dvě jiné příční tyčky, tak že čtyry ramena působily. Na 
každém tom ramenu upevněna byla zase jiná příční tyčka, a na konci každého toho 
ramene nalezal se truhlík s pilinami, do jehož „příklopu zastrkáno bylo množství želez- 
ných roubíků, které zpodním koncem dotýkaly se pilin. Tento stroj postavil na silný 
dřevěný podstavek osmi, později pak dvanácti sáhů zvýší, a železnými řetězi se 
zemí jej spojil*). Toho samého dne ještě, co Diviš nadřečený stroj postavil, měl 
přitežitost pozorovali jeho oučinek. © dvou hodinách po poledni blížila se od půlnoci 
bouřlivá mračna, jak mile však přišla ke stroji, viděti bylo bílé tenké pruhy k němu 
se táhnoucí. Po několika minulách položil se nad stroj bílý oblak, bouřka patrně 
jsouc seslabena obrátila se k východu. Podobné úkazy pozoroval pokaždé, kdykoli 
bouřka nad krajinou se vznášela. 

Stroj Divišův tím lišil se od podobných strojů předešlých zkoušců, Franklina, 
Daliborda, Delora a Richmenna, že spojen byl se zemí, kdežto onyno, sloužíce jen 


+) Vyobrazení toho stroje viz v 3. dilu Pelclových „Abbildungen běhmischer und máhrischer 
Gelehrten.“ 


102 


k osvědčení toho, že látka elektrická skutečně se dá z oblaků vytáhnouti, látku tuto 
osamolňovaly. Stroje takové sloužily pouze k dotvrzení theorie, kdežto náš Diviš ihned 
praktickou stránku jejího učení pochopil a k užitku člověčenstva ji obrátil. Teprv jeho 
stroj právem nazvati se může hromosvodem, Za jeho příkladem potom spojovány jsou 
železné tyčky; jakých dříve již k podobnému oučelu na domy stavěno; se: zemí, čímž 
teprv dosáhly toho oučinku, jaký má přívodič při elektrickém stroji, že pochycený 
z mračen blesk neškodně do země odváděly. 
Tak hle ukázal duch lidský skvělým spůsobem svou vládu i nad silami, Které jej 
druhdy hrůzou naplňovaly. 
* y * 


Velryb. 
Od Emanuela Purkyně. 


(Dokončení.) 


Jednali jsme v prvním čísle toho ročníku Živy o kostře, svalech a smyslech 
velryba, slovem o vlastnostech ssavce tohoto, kterými se hlavně od jiných liší. Poku- 
sili jsme se vyjasniti, jak z oné jednoduché stavby kostry, k níž toliko málo svalů jest 
připojeno, které ale'za to tím silnější jsou, jisté směry pohybů výsledují. Vnitřnosti 
zvířete, které nám ještě zbývá popisovati, slouží k tomu, aby při síle udržovaly smysly 
pohyby řídící; jakož i ony částky těla, které pohyby vyvádějí. Veškeré pohybování 
a všecky výkony smyslů unavují a kazí svaly a nervy k tomu sloužící. Zvíře bylo by 
v krátce bez citu a bez pohybování £ j. mrtvé, kdyby ztráta ona se pořáde nenahra- 
žovala. To se stává pokrmem, o němž každý ví, jak rychle kleslé síly křísí. Pokrm 
alé neoučinkuje na nervy a svaly bezprostředně, nýbrž v krev se proméniv těnkými 
žilami, ve všech částech těla rozvělvenými, smysly a pohybující stroje oživuje. Pro ne- 
dostatek místa nemůžeme tu oběh krve popisovati, který jako u jiných ssavců jest 
uspořádán. Snad při popisování jiné čeledi ssavectva zevrubněji o něm jednati budeme. 
Jen tím liší se velryb poněkud od největší části ssavců, že veliké kotouče žil mezi 
žebry pod kůží břišní i okolo páteře jsou položeny, což krom toho, a lo v ménší míře, 
jehom u vydry, tuleně a bobra se nachází. Právě uváděné přílklady ukazují na to, 
že tyto zásoby krve bezpochyby s životem ve vodě souvisí, zdali ale slouží k tomu, 
by: tělo při náležité teplotě udržely, anebo, jak jiní se domýšlejí, aby při dlouhém potá- 
pění oněch zvířat, kdežto dýchati nemohou, oudy čerstvou, v oněch kotoučích nasbí- 
ranou krví opatřovaly, až posud s jistotou se určiti nemůže. Tolik jest jisté, že vělry- 
bovi; jakož i všem jeho příbuzným; tyto zásoby vedoucí žíly jsou nebezpečným darem 
přírody. Poněvadž totiž, jak u velikých velrybů tak i u delfínů a u mořského jedno- 
roha, ony v kotoučích zavité žíly mnohém méně se mohou sužovati a tak ránu zavírati 
nežli. žíly ostatních zvířat, tedy při třebas nepatrné ráně, ani do vnitřností neproni- 
kající, musejí se tito mořští velikáni zakrváceti Ostatně vnitřní části velryba jsou 
tytéž“ jako u jiných ssavců. Prsa vyplňují ohromné plíce a srdce, ježto asi pětkráte jest 
větší nežli srdce“ koňské. Žíla vyváděcí (aorta) má střevíc v průměru. Břišní dutinu 
naplňují střeva a žlázy k očišťování krve sloužící, jakož jsou játra a ledviny. Jen huba 
a nozdry; které střeva a plíce pící a povělřím k dýchání zaopatřují, valně se liší od 
rozličných Mam všech ostatních ssavců, Již z toho, že velryb ve vodě žije a vzduch 


105 


dýchá, uzavírali lze, že cesty vzdušní (do plic) a potravní (do hlenu) více od sebe se 
musejí uchylovati nežli u zvířat na zemi žijících, by voda do plic nepřišla a plavce ne- 
udusila. Již v přední části huby, kde u jiných zvířat bývají umístěny zuby, nachází se 
u velryba ústroj, jenž zvířata k polravě mu sloužící zadržuje na spůsob řešeta, vodu 
ale odtýkati nechává. Jsou to pláty z rohové látky, tak nazvané rybí kosti neb ko- 
s-tice, které ve- dvou dlouhých řadách v hořejší čelisti spočívají. Fig. 3. na Tab. I. uka- 
zuje průřez hořejší čelisti s kostičnými pláty. Každá z nich tvoří dlouhý, na spůsob 
kosy ohnutý trojhran, jehož dlouhé, strany jsou ve vlákna tenkosti slámy roztřepeny, 
Krátká podstava (basis) přirosllá jest k čelisti, dlouhé strany vyslávají trochu z huby, 
a poněvadž se rozdělují v rozcuchaná vlákna, která všelijak s vlákny předních plát se 
křižují, tvoří dosli husté síto. Z onoho roztřepení lze poznali, že rybí kostice nic ji- 
ného vlastně není než v plály srostlé žíně; i rohy volů a koz podobně jsou utvo- 
řeny. Na dně dolejší čelisti leží ohromný, jen málo k zadu pohyblivý jazyk, který na- 
hoře právě do oné brázdy sáhá, kterou dvě řady plát kosticových mezi sebou nechá- 
vají. Za jazykem se nachází chřlán klapkou chráněný, tak že při polykání žádná voda 
se do plic nedostane, Mimo,lo sáhá chřlán ještě vysoko do nozderní trouby. Za chřtá- 
nem jest ouzký jícen. Máť on u nejvělšího velryba asi pět palců v průměru, pročež 
lato ohromná zvířata jen od malých mořských hlemejžďů, ráčků a rybiček se živili mo- 
hou. Najde-li velryb místo v moři, kde se tato zvířátka v hojnosti nacházejí, tedy 
otevře tlamu svou a nabere si vody jimi naplněné, Při zavírání huby odtýká zbytečná 
voda skrze. koslice k oběma slranám; zvířátka pak zůstávají v hubě a s nimi jen tolik 
vody, kclik dostačí ke spláchnulí jich do hlenu. Jazyk se při tom k zadu pohybuje, 
a potrava ve dvou proudech okolo chřtánu k hlenu teče, jenž ji polyká. Nozdry vel- 
ryba slouží k dýchání. U vnitř jsou opatřeny silnými svaly, které se zoužiti a vodu 
vysoko do povětří slřikali mohou. Tento výjev se vždy ukazuje, když velryb dlouho 
pod vodou zůstal. „Voda mu leče nozdrami do huby, chřtán klapkou zavřený zabraňuje 
vstup její do plic. Přijde-li velryb zase na povrch vody a chce-li znova povětří dý- 
chati, tedy vyžene dříve vodu z nozder a z dutiny podnební. Dělá přitom pohyby po- 
lykání při zavieném jícnu, a voda místo do jícnu žene se do nozder, odkudž svaly 
nozderními ven se vystříká, 

Ukončiv 'im anatomii zvířete překročím k popisu života a lovu jeho, o čemž bliž- 
ších zpráv čerpal jsem z cestopisů Mertensa a Scoresby-a. Velryb gronský, který nej- 
více jest pronáslelován pro svůj tuk a svou kostici, žije v oněch severních krajinách, 


-kde-i v červnu víl: mrazový věje a ledové kry jako hory nakupené se neroztají. Ne- 


zřídka se stává, že lodi, přečkavše krátké tak nazvané léto oněch krajin, kde. toliž 
Jed jen v moři splývá, zamrznou ve krách a celou hroznou zimu tam vytrvati musí, 
bu Mertens, léka“ na lodi, která r. 4671 z Hamburku do Spicberků na velrybí lov 
byla vyslána, byl první, jenž tyto zvířata náležitě popsal. Dne 15. dubna vyjeli z Kuxha- 
venu, kamž se 31. srpna zase navrátili, Na celé cestě zabili pět velrybů, mnoho již raně- 
ných skrylo se pod lelovými skalami, a tak jimušli. Jasné severní noci, v nichž slunce 
nezachází, lov valně polporovaly. Po svědomitém vypsání všech příhod výpravy dle pilně 
vedeného denníku přisupuje Mertens k popisování velryba samého, z čehož důležitější 
věci vyjmeme. Velrybové u Spicberků bývají 50—60 střevíců dlouzí a dávají 70 i mno- 
hem více sudů tuku., Jeden velryb, kterého na výpravě té ulovili, byl 53 střevíců 
dlouhý a dal 73 sudů tulu; ocas jeho byl 3"/, sáhu široký, Druhý velryb, který nebyl 


104 


delší, dal 130 sudů tuku. Na štěstí pro lovce dají se tlustší velrybové snadněji ulovili. 
Kůže jest na palec tlustá, ale nehodí se k žádné potřebě, poněvadž usušena velmi se 
láme. Když lodě do ledového moře vplují, přichystají lodníci čluny, ve kterých 6—7 
mužův seděli může, a vloží do nich harpuny (oštěp s koncem na spůsob udice zahnu- 
tým, tak že pevně v mase utkne), provazy a řemeny, ku kterým se harpuny přivážou, 
a dlouhé kopí. Jak mile se ukáže velryb, volá se v lodi „fall, fall“, lovci skočí do 
člunů a veslují za velrybem. Tato zvířata bojí se člověka, a není příkladu, že by kdy 
velryb šel člunům vstříc, ačkoliv je často na kusy roztříská máchnutím ocasu. Někdy 
pro husté mlhy v oněch krajinách není velryba viděti, i poznává se tenkráte jen z hro- 
zného hřmotu a foukání, když z nozder vodu vystřikuje. Čluny v tom pádu velmi 
opatrně se přiblíží k onomu místu, odkud stříkání jest slyšeti, Provazy k harpunám 
přivázané jsou 80—100 sáhů dlouhé, a ve velikých kotoučích v čluny položeny, aby 
se nezamotaly. Druhý konec provazu jest připevněn k člunu. Házeč stojí v předu 
člunu s harpunou v ruce a vyhodí ji, jak mile se loďka asi na třicet kroků k velry- 
bovi přiblíží. Raněné zvíře hned pod vodu utíká a táhne za sebou provaz tak rychle, 
že se kraj člunu, o který se provaz tře, často zapálí, pročež se provaz vždy vodou po- 
lévá. Když provaz všechen jest vytažen, táhne velryb lodku za sebou tak střelhbitě, 
že loďníkům před očima se červená a v uších jim Šumí, sotva že dýchati mohou. Jak 
mile zvíře ve svém běhu se zaslavíc na povrch vody vychází, zatáhnou lovci provaz 
zase do člunu, až se k velrybovi přiblíží, načež ho dlouhými kopími zapíchají. Ne 
vždycky ale se lov lak daří, často harpuna z masa se vytrhne, zvláště když velryb do 
hlavy jest raněn, kde pod kůží kost leží a harpuna tedy hluboce vniknouti nemůže. 
Někteří velrybové neponoří se a plovou na povrchu vody mnohem rychleji nežli nej- 
rychlejší loď. Při tom vyslřikují ustavičně vodu z nozder, což jindy nečiní, leč by 
dlouho pod vodou byli trvali. Při outěku ale rychlým dýcháním pořáde jim voda do 
huby se proudí, poněvadž ji zpředu nemohou dokonale zavříti. Když se však velryb 
unaví, nevystřikuje více vodu, nýbrž slyší se jen silné žblunkání, jako když prázdný 
žbán obráceně do vody strčíme. Je-li blízko nozder anebo do plic raněn, vystřikuje 
samou krev, tak že lodníci v přibližujících se člunech často od hlavy do paty krví bý- 
vají zbroceni. Ranou od kopí velryb brzo se usmrcuje, jest však při tom dosti né- 
bezpečenství, proto že v zoufalství ocasem okolo sebe máchá. Udeřen. ocasem stává 
se s takovou silou a rychlostí, že někdy vesla zlomí, aniž mužové je v rukou držící 
nejmenšího zatřesení ucítí. Takléž prkna člunu tak rychle rozbije, že lodka se při 
tom ani nepohybuje, jako kdyby koule dělová do ní byla vrazila. Mrtvý velryb, je-li 
tučný, zůstává na povrchu vody, suchý padá na dno, jak mile s* plíce vodou na- 
plní. Tepry po několika dnech zase na povrch přichází, napucllý hnitím, a často 
puká s hrozným bouchnutím a smradem, od čehož lodníci zapálení očí dostávají. Maso 
bývá potom plno červů jako žížaly velikých. Jak se vlastně tlo červi do velryba 
dostávají, až posud není jasno. Mořští červi žijí více u břehů, i také zubů tak sil- 
ných nemají, aby se skrze tlustou kůži velrybovu do masa věžrati mohli, mimo to 
i povrch shnilého velryba bývá hladký a neukazuje žádné stopy že by se červi po ní 
byli do vnitř těla dostali, Namítá se tu myšlénka, že se hmitín masa samého utvoří, 
myšlénka to od mnohých přírodozpytců pěstovaná, poněvadž ve mnohých pádech nelze 
nenuceným spůsobem vysvětliti, jak do vody a do těl jiných zvířat najednou nízcí 
živočichové v počtu právě nesčíslném se dostávají. 


105 


Zabitému velrybovi napřed se ocas useká, proto že člunům při veslování překáží. 
Práce ta jest dosti obtížná, proto že šlachy ocasních svalů, mimo tuhá šlachová vlákna, 
jaká se v šlachách všech ssavců nacházejí, i mnoho pružných vláken v sobě chovají, které 
u jiných ssavců, zvláště u dlouhokrkých, koní, volů a koz, jen na zadní straně krku ve 
vazu, od hlavy k zádům se pnou, k rovnému držení těžké hlavy přispívajíce. Jsouťf pak 
ocasní šlachy u velryba tak pružné, že lodníci veliké kusy si z nich vyřezávají, s nimiž 
jako s míči kaučukovými si hrají. Tato jejich pružnost velmi užitečna jest zvířeti, které 
pomocí její ocas bez unavení rovně drží a pohyby jeho urychliti může. Po odstranění 
ocasních ploutví připevňují se prostředkem háků silné provazy do kůže zadního těla, 
a čtvero nebo pět člunů vleče velryba k lodi, ku které se přiváže. Dva tukořezci skočí 
mu na záda, kteří, aby na slizké kůži nevyklouzli, mají na podešvech špičaté hřebíky, 
a vyřezají široký kus kůže i s tukovou vrstvou pod ní položenou za očima kolem ob- 
jemu hlavy. Do toho kusu udělá se díra, skrz niž protáhne se provaz a přiváže 
-k stežni, dílem aby zvíře nad vodou se drželo, ježto, když se mu již mnoho tuku 
vyřezalo, který je hlavně nad vodou udržuje, potápěli se začíná, dílem aby se kořist 
podle libosti obrátiti mohla, Tento kus kůže sáhá u velikých velrybů od povrchu vody 
až do prostřed stežně, Podle délky jeho měří se Wouštka velryba. Na to vysekají tu- 
kořezci z těla zvířete okrouhlé kusy, které se na žejbrovačkách do lodi táhnou. Když 
tuk na jedné straně docela jest vyřezán, neboť přivázáním k stežni leží zvíře na jedné 
straně, pak vyřezají lukořezci ještě kostice té strany, Tlama otvírá se sama, protože 
velryb žádných silných svalů k zavírání jí nemá, a silným trámem drží se čelisti od 
sebe, tak že vyřezání koslice snadno se vykoná. Nejdelší pláty, kleré stojí u prostřed 
řady, bývají deset až dvanáct střevíců dlouhé, a tíže této řady jest tak veliká, že někdy 
všickní lodníci zapřáhnouli se musejí, aby ji do lodi vytáhli. Pak se velryb obrátí, 
a ta samá práce na druhé straně se koná. Trup se přenechává ptákům mořským, kteří 
s náramným křikem se na něm shromažďují. Často i bílí medvědi k němu připlovou, 
a kdyby právě v ten čas neměli špalné kožichy, mohli by lodníci zabíjením jich mnoho 
získati. Nyní se kůže od tuku odřezá a tento do sudů se složí. Francouzové již na lodích 
trán z něho vypekají, při čemž ale nezřídka lodi shoří. Němci jej vyvařují teprv doma ve 

' velikých kotlech. Rozpuštěný tuk leje se do velikých řešet, pod nimiž nádoby s vodou 
stojí. Kousky kůže a jiné znečišťující látky zůstanou v řešetu, krev padá na dno, a trán 
plove nad vodou, odkuď struhou do jiné nádoby s vodou teče, kde se ještě více vy- 
čistí ; tak se přelívá několikráte z jedné do druhé přes čtyry dni. 

Skoresby, anglický velrybolovec a velmi vzdělaný muž, popsal svoje cesty v se- 
verních mořích, na kterých 322 velrybů ulovil. Zvláště zevrubně podal míry rozličných 
„částí těla u oněch velikánů. Dříve z náklonnosti k podivnému , při čemž lidem nic 
nebývá dosti veliké, mluvívalo se o velrybách 80 —100 střevíců dlouhých, ano tvrdilo 
se, že za starších dob, když méně se jich zabíjelo, i na 200 střevíců dlouzí se nachá- 
zeli. Skoresby z valného počtu velrybů, který sám pochytal, žádného neviděl, jenž 
by přes 60 střevíců byl měl; největší měřil 58. U Spicberků ale, jak slyšel, byl prý 
chycen velryb 70 střevíců dlouhý, jehož koslice byly 15 střevíců dlouhé. Že ani před 
dvěma neb třemi sty lety větších velrybů nebylo, vysvitá patrně z toho, že tehdejším 
lovcům kostice 10—12 střevíců dlouhá byla již vzácností. Staré bájky Norvéžanů zmi- 
ňují se o velrybech tak velikých, že nelze je bylo přehlédnouti a lodníci za ostrovy je 
měli. Jednou prý si lodníci na takovémto domnělém ostrovu chalupy vystavěti chtěli 


106 


a již koly do něho vráželi, když velryb najednou se pohybovali a ponořovati začal, tak 
že sotva měli času na loď se vrátili. 

Velryb 60“ dlouhý má hlavu 20“ dlouhou a 12“ širokou. Za předními ploutvemi 
má 30—40' v objemu. Otevřená tlama jest 15—16“ dlouhá, 9“ široká a 10—12« 
vysoká.. Z předu vyhlíží zavřená huba jako U, se strany jako S. Ploutve se nacházejí 
dva střevíce za koutky ústními , jsou 7— 9“ dlouhé, 4—5“ široké. Oči, ne. větší nežli 
volské, leží střevíc za koutky úslními, jen že trochu výše. Ocasní ploutev jest 18—24/ 
široká a v podobě měsíce vykrojena, Nozdry leží 16“ za tlamou na nejvyšším místě hlavy. 
Ačkoli vodu jen tenkráte vyslřikují, když z hloubi moře na povrch přicházejí, předce 
v oněch studených krajinách dech vždy jako silný sloup páry z nich vystupuje, tak že 
mnozí toho domnění byli, jakoby neustále vodu vystřikovaly, Cestující v mořích pod 
rovníkem mezi Amerikou a Afrikou, kde takléž mnoho velrybů bývá a kde pro horko 
dechu viděti není, dosvědčili; že jen někdy vodu vyslřikují , nejvíce ale bez vystřiko- 
vání dýchají, Kostiční pláty bývají 10—11' dlouhé a 12“ široké. V každé řadě. stojí 
300 plát, které dohromady někdy až Iřidcet centnýřů váží. Vemena slojí vzadu dva 
slřevíce od sebe vzdálena. Barva celého zvířete jest tmavošedivá. Hřbet a hořejší čelist 
jsou leskle černé, přední část, pysků a břicho bílé. Mláďata bývají modrošedivá, Pod 
povrchní kůží, která, jest tenká jako pergamén, leží asi na palec tlustá vrstva slizové 
kůže, mající barvu červenou: jako maso lososí. Pod loulo koží leprva leží tuk, vlastně 
třetí čili tuková vrstva kůže.. Tuk lento leží mezi šlachovilými vlákny, která rozličně 
protkána tukovou vrstvu Lvoří. "Trán vařením Z oné šlachovilé sílě vyléká, sám od sebe 
pak vykape; jak mile kůže hníli počne. Vrstva tuková bývá 8 —20“ tlustá, Pysky skoro jen 
samý tuk jsou, a každý dává 1—2 sudy lránu, Taktéž jazyk jest velmi tučný; nejméně 
tuku jesb na ocase. Maso pod tukem ležící bývá u mladých červené a má chuť hově- 
zího, masa, u Starých jest skoro černé a velmi byrdé, Ze šlach ocasních vaří se v Hol- 
landsku dobrý klíh. Kojeňátko velryba jest 19“ dlouhé, má 14“ v objemu a kostici jen 
12. palců dlouhou, docela hladkou bez vláken, v michž u starých mořská zvířata vě- 
zeti zůstávají, pročež jimi ještě potravu chytali nemůže a tak dlouho kojeno býti musí, 
až, kostice na krajích ve vlákna se rozdělí. Hřmotu a křiku v povětří neslyší velryb, 
proto že jeho ucho vždy pod vodou bývá, nejmenší žblunkání vody ale ho straší. Jest 
tedy nejlehčeji se k nim přiblížili, když okolo ledových skal svou potravu, si hledají, 
neboť tam hrozný příboj vln tak velice je ohlušuje, že přibližujících se člunů, nepozo= 
rují. Takléž vidí pod vodou lépe než nad hladinou. 

Při vší velikosti těla velrybího předce pohyby zvířete toho nikoliv nejsou ne- 
obratné; v 5—6 sekundách jest, daleko od svých pronásledovníků. Raněn utíká velryb 
jako střela. To však jsou nadobyčejná namáhání. Není-li stíhán, neupluje více nežli 
míli ve dvou hodinách. Někdy vyskočí z vody ven s hlavou vzhůry, někdy zas obrá- 
ceně „do vody se ponoří a ocasem na povrch vody bije, tak že šumot na míli jest sly- 
šeli. Příliš hluboko nejde pod vodu, leč by byl poraněn, kdežto často s takovou silou 
na, dno, vráží, až si čelisti voztříští. V poslední polovici leta páří se velrybové, a první 
mláďata, spatřují se ku konci dubna, tedy po devíti anebo desíti měsících. Mají jenom 
jedno, nejvýše dvě mláďata délky 10—14“ Mládě následuje matku celý rok až do 
ukončeného. růstu kostice, kdežto pak samo se může uživiti, Před narozením má velryb, 
v. obou, čelistech malé zuby v podobě čoček. Tyto zuby jsou z kostěné látky a spočí- 
vají svobodně v mase, čelisti, leč již krátký čas před narozením zmizí. Pláty, které 


107 


přes celé živobytí místo jejich zastupují; vyvinují se z kůže hořejší čelisti v tlamě, 
podobně jako vlasy a nehty na povrchní kůži jiných zvířat. Při kojení položí se matka 
na stranu anebo na záda, a drží hlavu, do výšky, aby dýchati mohla.. Někdy nosívá také 
mládě na ocase, jejž vysoko nad vodu zdvihá. Ačkoli. velrybové, vůbec. velmi, tupí 
jsou, méně slyší a vidí než, jiní ssavci, a lím, že hlasu žádného nevydávají, k rybám se 
podobají, předce valně se, liší od zvířal nižších tříd lím, že velikou lásku k svým mlá- 
datům projevují. Proto i lodníci chytají mladé, aby matku přilákali. Ta i hned raně- 
nému kojeňátku na pomoc přispíší, ponoří se s ním a brzo zase na povrch je vyvede, 
proto že nemůže ještě tak. dlouho bez dýchání pod. vodou. zůstali jako matka. Aby 
mládě při outěku podporovala, brává je pod přední ploutev, Také někdy, když chtějí 
mládě zachrániti, prosto na čluny se ženou, což jindy nikdy nečiní, Honba na. takovou 
i několikráte poraněna byla, a mládě. své neopustí. Ačkoliv někdy mnoho, velrybů po- 
hromadě bývá, předce se říci nemůže, že by v tlupách žili; neboť nejvíce nalezají se 
jenom porůznu anebo: po dvou. Jen hojné žrádlo a příznivá poloha ledu přivádí jich 
více na jedno místo, Velrybové, jak již v prvním čísle řečeno, bylo, jsou pro ony 
kraje, kde lidé ani dobytka ani polí nemají, nejdůležitějšími zvířaty. Gronové. jedí jejich 
maso. a pijí trán, ze šlach si dělají nítě, ze střev sušených a na rámce vypnutých okna. 
Ostatní druhy, velrybův, které teď v krátce popíšeme, podobným spůsobem, slouží náro- 
dům námořním ku potravě a k jiným účelům. Kostí větších druhů užívá se co, trámů 
k stavbě. chalup. Menší druhové, zvláště delfíni, mají zase chutnější maso. Jest 
to skoro. jediná čeleď zvířat, z kterých se všecko, může potřebovati a která 
k tomu i hojně ve všech mořích se nacházejí, zvláště v severních, kde nejvíce jsou 
lidem, užitečná. 

Velryb, o kterém Skoresby a Merlens píší; eronský velryb (Balaena mystice- 
tus), žije v celém ledovém moři, mezi Evropou a Amerikou; též nad Sibiří a mezi 
Asií a Amerikou. Ve větším rejdišti se nachází podobný k němu. jižní velryb (Balaena 
australis). Tento velryb nachází se všude blíže břehů v jižních mořích, okolo předhoří 
Dobré naděje, Nové Hollandie a jižní Ameriky. Také často na sever pluje, až k Japanu 
a střední Africe. On nedosahuje velikosti gronského velryba, a hlava, která u tohoto 
třetí díl těla obnáší, tvoří u jižního jenom čtvrtý díl celého těla. Má mnohem kralší 
kostice, delší přední ploutve, a jest docela černý. Ačkoliv méně tránu dává než gronský, 
předce se teď více loví od Angličanů; poněvadž onem již pomalu mizeti začíná, kdežto 
jižní u velikém množství, a k tomu ještě pod příznivějším nebem se nachází, Spůsob 
honby naň jest docela ten samý jako na severního velryba, — Jest ještě více rodů vel- 
rybů, jichžto hlavní znaky krátce popíšeme.. Celá čeleď velvybů rozděluje se, v maso- 
žrouty a rosllinožrouty.  Masožrouti se rozdělují v pravé velryby, mající v hubě ko- 
sliční pláty, jimiž, jak popsáno, menší mořská zvířata chytají, jež pak nerozkousaná 
polykají, — a v delfíny špičatými zuby ozbrojené, jimiž jako dravci kořist svou rozkusují, 
Pravých velrybů rozeznávají se dva rody: velryb (Balaena) a ploutevník (Balaenoptera, 
Finnfisch), Velryb, k němuž, náleží gronský a jižní, má velikou okrouhlou hlavu, dlouhé 
kostice přední a ocasní ploutve. Ploutevníci mají mnohem. štíhlejší těla a v poměru 
menší hlavy,- Kostice jejich jsou velmi, krátké, jícen ale. širší, tak že již dosti veliké 
ryby polykati mohou; co je ale vlastně od rodu velryba liší, jest zadní ploutev z tuku, 
kterou, jako ryby, mimo ploutve přední a ploutev ocasní na zádech nosí. Obraz k prv- 


108 


nímu číslu přiložený představuje kostru a obrys ploutevníka zobákovitého (Balaeno= 
plera rostrata). Kostra a svaly tohoto zvířete jsou ostatně ty samé jako u velryba 
a jako u delfína, pročež popsání jejich v prvním čísle vlastně pro celou čeleď platí. 
Jen lebka zubatých velrybů odchyluje se trochu v skladbě své od lebky kosticovitých. 
Kromě ploutve zadní liší se ještě ploutevníci (Balaenoptera) od velrybů (Balaena) tím, 
že u nich od zpodní čelisti až K ocasu běží v kůži četné hluboké brázdy. Dlouhoruký 
ploutevník (Balaenoptera longimana) liší se ode všech velrybů svými předními ploutvemi, 
které čtvrtý díl délky celého těla mají. Ostalně svou dosti tlustou postavou blíží se 


k velrybům. Největší posud vyměřený dlouhoruký ploutevník měl 88 střevíců délky, © 


ploutev přední byla 26 střevíců dlouhá. Barva jeho jest na zádech černá, přední ploutve 
a břicho šedivé. On se nachází v mořích obou polokoulí a ve všech šířkách, a neustále 
cestuje od jihu k severu. Na jaro přibližuje se ku břehům, v zimě se oddaluje do 
otevřeného moře. Jiný druh toho rodu (Balaenoptera boops) nachází se jenom v sever- 
ních mořích spolu s gronským velrybem. On jest největší ze všech zvířat, a mívá vždy 
přes 80 střevíců délky, někdy i 100—105 střevíců , spolu jest i nejštíhlejší ze všech 
velrybů. Ploutve má mnohem kratší nežli předešlý. Oči jeho jsou krásně tmavohnědé 
jako oči volské (u ostatních velrybů bývají modré anebo šedivé), pročež mu dáno 
řecké jméno boops, volooký. Hřbet jeho jest lesknavě černý, břicho bílé, brázdy břišní 
šedivé. Nejmenší ploutevník jest ploutevník zobalý (Balaenoptera rostrala), který dříve 
jen za mládě ploutevníka volookého držán byl. Dosahuje jen 30 střevíců délky. Kostice 
jeho jsou žluté a velmi malé, hlen jeho ale tak veliký, že ryby velikosti kapra pohltiti 
může. Hlava jeho jest v poměru delší a špičatější než u ostatních ploutevníků, barva 
tmavošedivá, s bílým břichem a bílými předními ploutvemi. On obývá taktéž v severní 
části oceánu i v ledovém moři. Ploulevníci také se loví, ale poněvadž jsou mnohem 
rychlejší nežli velrybové, k tomu i méně tuku dávají (jejich kostice se nedá potřebo- 
vali), pronásledují je lovci jen tenkráte, když již naděje není na jiné velryby a zima 
lodě nutí na zpáteční cestu se vydati. 

Delfinoidi čili pliskavice, jak již praveno, liší se od velrybů pravých hlavně svými 
špičatými zuby. Menší rody tohoto podřadí nacházejí se ve všech mořích, kdežto vel- 
rybové jen zřídka Veliký oceán opouštějí a do Baltického anebo Středomoře přicházejí ; 
velrybové také jen v čas páření po dvou se ukazují. Podoba lčla jest ta samá jako 
u pravých velrybů, jen že ploutve přední a ocasní v poměru menší bývají než u těchto, 
taktéž i hlava. Výmínku v tom činí vorvaň velkohlavý (Physeter maenocephalus), vlastní 
rod delfinoidů, který se velikostí svou a přede vším hlavou, jenž třetí díl těla tvoří, 
od ostatních zvířat tohoto podřadí uchyluje a více ku pravým velrybům přibližuje. On 
bývá v průměru 60 slřevíců dlouhý, a však nacházejí se i samci 70 stř, dlouzí. Sa- 
mičky bývají menší, 30—35 stř. dlouhé. Postava těla jeho podobá se k velrybovi, jen 
že na zádech má ploutev z hrbů se skládající, která jako pohoří od hřbetu až k ocasu 
sáhá. Přední ploutve jsou malé, Barva celého zvířete jest tmavošedivá. Hlava, jíž se 
vorvaň od ostatních velryb liší, jest velmi neforemná. Zpodní čelist, která má dlouhé 
špičaté zuby, jest tenká a ku předu špičatá, hořejší, ačkoli v kostře se příliš neodchy- 
luje od velrybí lebky, má jen malé zuby; nad ní spočívá ohromný spermacetní měch, 
který hlavě dává podobu ručniční hlavně, Spermaceti (Wallrath) jest stearim, který 
v šlachovilém měchu pod kůží v hlavě vorvaně leží, mimo to nachází se pod kůží nad 
páteří od hlavy až k ocasu i sem tam v menších míškách mezi svaly. Mimo spermaceti 


109 


chová vorvaň ještě v močním měchýři ambru v koulích, která tedy vlastně jest tím, co 
moční kameny u jiných zvířat i u člověka. Ambra se podobá ku pryskyřici a má velmi 
příjemnou vůni, Tuku mají méně než ostatní velrybové, a lov na ně více se děje pro 
ambru a spermaceti. Dříve než chemie vynalezla spůsob z loje stearin hotoviti, byly 
spermacetové svíčky jediné, které místo nynějších stearinových zastupovaly, Že ale 
tato látka-jest řídká, již takové svíčky se nedělají. Spermaceti i v lékařství se potře- 
buje, a však teď již málo se používá. Ambra jest oblíbené vonidlo v lékařství, kdežto 
se jí podobně jako pižma užívalo; nyní však též z obyčeje vyšla. Honba na vorvaně 
zdá se tedy, že v krátce přestane, anať ke všemu tomu ještě velmi nebezpečná jest. 

Vorvani žijí v stádech po 40—50, vedeni jsouce od samců. Přiblíží-li se jiné 
stádo, po čne hrozný boj. Také se žraloky a jinými šelmami mořskými bojují vorvani. 
Potrava jejich jsou hlavně ryby, ježto střelhbitým honem chytají a strašnými zuby 
svými uchopují, Nejraději zdržují se v hlubokém moři, a přibližují se jen ku příkrým 
břehům. Nejsilnější lov na ně jest na západní straně Ameriky a ve Velikém Oceánu. 
Loví se podobně jako velrybové harpunami a kopím, což ale s nemalým nebezpečenstvím 
jest spojeno, poněvadž vorvani netoliko jenom se brání, nýbrž i často sami zuřivě na 
lodě dorážejí.. Spermaceti v živém zvířeti jest tekuté jak olej, ale brzo se srazí, jak 
mile na povětří přijde. Ambra se již nachází tvrdá v puchýři močním, mimo to i často 
v moři se nachází, a též od vln na břeh vyvrhována bývá jako jantar, pročež i mnozí 
myslili, že to jest pryskyřice nějakého stromu, který někde v neznámé zemi u břehu 
roste.  Teprva v předešlém století se vynašla ambra ve vorvaních, až do toho času 
jen případkem byla nalezána. 

Delfinoidi praví mají štíhlejší postavu než až posuď popsaná zvířata, a rozdě= 
lují se v takové, kteří mají tlustou, a lakové, kleří mají špičalou hlavu. Všickni mají 
v obou čelistech dlouhé a špičaté zuby. Největší z nich jest Phocaena globiceps, pli- 
skavice kulatohlavá (u severních Germánů Grind). Její délka bývá 20 — 22 střevíců, 
hlava jest malá s kulatým čelem, barva celého zvířete černá, mezi ploutvemi předními 
bílá, zadní ploutev malá. Proto že mnoho tuku dávají, často se loví, ale na jiný spů- 
sob než velrybové. Žijí v stádech 40—200 kusů silných, z nichž žádný stádo ne- 
opustí. Toho lovci používají k svému prospěchu. Jak mile se totiž takové stádo blíže 
břehu ukáže, vyplují lovci na člunech, a obklopíce je v kruhu ženou je voláním a há- 
zením kamenů do mělké zátoky. Zde brzo vůdcové stáda, vždy s předu plovoucí, 
vrazí na břeh a nemohou zpátky, ostatní jich následují, ani se nevbrálíce k moři, když 
již sedláci od břehu s bosýma nohama mezi nimi se brodí a kopími je zabíjejí. Ze 
zadu vraždí je lovci v člunech, tak že moře daleko široko krví bývá obarveno. Hned 
po usmrcení vylahají je na břeh a vykuchají je. Ledviny čerstvé se jedí, mají prý 


„výbornou chuť. Též maso jest velmi dobré. Pliskavice kulatohlavá živí se sepiemi 


a nachází se v severním oceánu a v Tichém moři okolo Kamčatky. Často se chytají 
u Novoi zemli a Islandu. Někdy, a však zřídka, přiblíží se též k francouzským bře- 
hům. K této pliskavici podobná jest orka (Phocaena orca), jsouc stejné velikosti s ní, 
jen že u ní čelo tak nevystupuje. Zdaleka poznává se po veliké zadní ploutvi, která 
jako poloměsíc jest ohnuta. Nachází se v těch samých krajinách jako před tím popsané 
zvíře, a bývá jich vždy pět pohromadě, které v jedné řadě za sebou plovou. Orka 
-jest velmi smělá šelma, žere ryby a bojuje se všemi mořskými zvířaty. I s největšími 
„velryby se polýká a vykousává z nich veliké kusy masa, až se zakrvácejí. Takový 


110 


boj jest strašlivý. Velryb máchá ocasem okolo sebe, až Se voda pění a stříká, ne- 
moha se jinak brániti proti obratnějšímu nepříteli, až mu konečně sil ubývá, voda se 
krví červená a obr umíraje na stranu klesá. 

Jiná pliskavice (Phocaena communis), která nemá tak vypuchlé čelo, nachází se 
ve všech mořích evropských, a k ní podobné i v asiatských a amerických mořích, tak 
že Phocaeny čili pliskavice s tupou hubou přes celou zem jsou rozšířeny. Pravé pli- 
skavice (Delphinus), které mají prodloužené čelisti, jako zobák malými zuby opatřené, 
taktéž ve všech mořích žijí, ba i v Kaspickém. Jest jich mnoho druhů, které se nej- 
více rozličnou délkou čelisti liší. Nejznámější jest obecná pliskavice (Delphinus Del- 
phis), která se v Středozemním i v severních mořích nachází. Oma byla již starým 
Římanům a Řekům známa a často nachází se vytesána ma vodotryskách, zvláště co 
attribut Nepluna a Nymf. Pliskavice se člověka nebojí a přibližuje se často ku břehům, 
pročež co velmi lidumilovné zvíře od starých ctěna bývala. Dva rody pliskavic s velmi 
dlouhými čelistmi, které jim podobu krokodilů dávají, žijí v řekách: Platanista gangetica 
v Gangesu a Suia amazonica v řekách jižní Ameriky. 

Zvláštní podřadí velrybů masožroutů tvoří ještě jednorožec mořský (Monodon mono- 
čeras). Co do formy jest velmi podoben k pliskavicím, jen že má kratší hlavu a zuby kou- 
sací mu scházejí. Za to má dva zuby v hořejší čelisti, z kterých jeden nevyvinutý 
zůstává, druhý jako dlouhý přímý roh skrze kůži výrůslá. Zub ten jest stočen a bývá 
někdy až na 10 střevíců dlouhý. Délka zvířete bývá 16 — 20 střevíců. Pro hojný tuk 
loví se od Groňanů, Zuby jeho nacházejí se ve všech přírodnických sbírkách, i v Če- 
ském Museum jest jich několik. Rostlinožroutů jsou jen tří drahy. Liší se od ostatních 
velryb hlavně-tím, že jako tuleni hustou srsť mají, zuby v čelisti podobají se ku kravským, 
sloužíce k rozetření mořských rostlin; mimo to mají též velmi silné přední zuby k utr- 
hání tuhých mořských bilyn. Hořejší čelist jejich jest dolů ohnuta, pročež tvář docela 
jinou podobu má než u velrybů a pliskavic, a více se podobá k tváři tulení. Nozdry, 
jakou „velrybů, leží více vzadu, i vystřikují z nich též vodu. Největší zvíře tohoto pod- 
řadí (Ryline Stelleri) žilo okolo Kamčatky, nyní však jest již vyhubeno. Délka jeho 
obnášéla 20 slřevíců, zuby, ač měly podobu kravích, skládaly se jen z rohoviny jako ko- 
stice velrybů. Šest střevíců dlouhý Manalus žije v mořích a v ústích řek jižní Ameriky 
a střední Afriky. „Máť om, jako též Dugong (Halicore indica) v Indickém moři žijící, 
pravé zuby z kostěné látky. Dugongova lebka velmi se podobá k lebce vymřělého 
Dinotheria, pročež i přírodozpylci ono obrovské zvíře do velrybů vřadili. Poněvadž se 
ale v Abtsdorfu na Moravě ostatní kosti tohoto zvířete našly, k slonovým kostem po- 
dobné, a co -zvláště důležité, i kosti zadních končetin, jichž Dugong jako všickni vel- 
rybové nemá: tedy žádným spůsobem k velrybům náleželi nemůže, ačkoliv se s jistotou 
ještě nevyskoumalo, zdali Dinotherium k slonům anebo k hrochům anebo snad více 
k tapirům náleží. 

Kapradí. 
Od Julia Saxa. 

V poslední své rozpravě o meších naznačil jsem je co nejnižší třídu v řadě 
docela vyvinuty nejsou, ;ale předce již v stopách se vyskytují, nebo aspoň první zá- 
klady jejich v sobě obsahují. „Obracujíce nyní pozornost svou ke kapradí vstupujeme 


111 


do oboru nových tvarů, jejichž příbuznost s mechy teprva v posledních dvou desítiletích 
odkryta byla, a při zevnitřní rozdílnosti mechů od kapradin nemalého podivení zaslu- 
huje. Nikde nejeví se tak jasně jako zde, že se celé ústrojí a všechny zábyvy rostlin 
znáti: musí, aby se o příbuznosti jejich souditi mohlo. Pokusím se doleji o to, abych 
vyložil, jak jisté zárodky ústrojů, které jsme ponejprvé u mechů spatřili, u kapradin 
hned svého největšího vyvinutí dosahují, jiné zárodky ústrojů ale nevyvinuté zůstávají. 
Dříve však musím ctěné čtenářstvo se všeobecným tvarem kapradin seznámili. 
Kapradí, tak jako třídy, o nichž před tím jsme jednali,náleží k velikému oddě- 
lení rostlin, které se nerozmnožují semením, nýbrž semenními buňkami (výtrusy čili 
spory) a tedy jakožto výtrusní rostliny naproti semenním postaviti se mohou. Kdežlo 
ale řasy, houby, lišejníci a mechy z veliké části drobnohledné bylinky obsahují, zahr- 
nuje třída kapradin již ouhlednější rostliny, které nejenom svým tvarem a vnitřním 
ústrojím, nýbrž také značnější velikostí se vyznamenávají a k okrase krajin přispívají. 
Nalezli jsme sice již mezi mechy jednotlivé tvary, které lepou rostlinnou 'ozdobností 'se 
honosí, ale velikost jejich dosahuje nanejvýše dva střevíce. U kapradin však sdružuje 
se jistá velikolepost s nejjemnější podrobnou okrasou, tak že náležejí k nejpůvabnějším 
dilkám Květeny. Již v našich krajinách bývají zvýší vyrostlého člověka, ačkoliv jenom 
vějíře (k listům podobné části) nad zem se vyzdvihují, sestavujíce ve vlhkých lesích 
a na skalách malebné popředí, ve vlhkých krajinách horkého pásma ale vypínají se ně- 
které rody co stromy k ouhledné výšce a převyšují ztepilým zrůstem a překrásnou 
zpeřenou korunou všechny tvary bujného tropického rostlinstva. I doba jejich života 
jest mnohem delší, nežli u tříd předešlých. Jedno z našich obyčejných kapradí (Aspi- 
dium Filix mas), kteréž jsem v lesících okolo Mladé Boleslavi až na šest střevíců vy- 
soké nalezl, má tu zvláštnost, že ročně z hlavního kmene, který se pod zemí plazí, 
jediný vějíř vyhání; vykopá-li se takový kmen a očislí=li se, spatříme stopy předešlých 
vějířů dosti zřetelně, tak že se stáří celé byliny vypočísti může, kteréž nezřídka něko- 
lik desitiletí dosahuje. Zrovna před vějířem vybíhá kmen v tupý konee, na němž se 
počátek vějíře poznati může, jenž v příšlím roku nad zem se vyzdvihne. Málo ka- 
pradin má však tak dlouhý kmen, obyčejně jest tento krátký a kolkolem násadkami 
odemřelých vějířů obsloupen, a jen přední konec jeho nese čerstvé, vyvinuté“ vějíře. 
Vylrhne-li se takové kapradí ze země, spalří se nejmladší vějíře uprostřed, a sice do 
kolouče svinuté, a kolem nich starší, již natažené a zpříma stojící, 
X Ačkoli však kapradiny půvabností svých vějířů k nejkrásnějším rostlinám se při- 
družují, a mnohé z nich v sklenicích a zahřivárnách s oblibou se pěstují, chybí jim 
předce jedna ozdoba, která mnohé jiné nepalrnější rostliny jednou do roka nebo aspoň 
jednou za živobylí nejušlechtilejším šperkem zdobí, schází jim toliž patrný květ. Vedle 
modrých a červených, žlutých a bílých kvítků, jež Vesna z pupenů bylin loudí, vyna- 
kládá kapradí zdánlivě všechnu svou sílu k vytvoření bujně zpeřeného vějíře, nedo- 
spívajíc nikdy k jasnému, libě páchnoucímu ckvětu a umělé vylvořenému“ plodu. Ka- 
pradí nekvěte ; nepotřebujeť k svému rozmnožení této (přípravy, nýbrž hromadí bez- 
prostředně a v nesčíslném mmožslví na ploše vějířů své semenní buňky. Ba mnohé 
kapradí ztrácí právě lím svou půvabnou podobu; neboť když všechna životní šťáva 
k vytvoření semenních buněk se potřebuje, nedostává se potravy pro zelený vějiř, 
fenlo chřadne, usohne a zahyne, anyť jiné byliny právě při wyvinování semen nejkrá- 
snějším oděvem pestrého květu se skvějí. 


112 


Semenní buňky kapradin nejsou obecně známy, neboť sedí v malých tobolkách, 
nahromaděných na rubu listu, a zdají se neznalci spíše čímkoli jiným, jenom ne se- 
menem býti. Pozornému čtenáři neujde snad odpor, v nějž zde rozprava naše zaplé- 
tati se počíná. Zpočátku přidružili jsme kapradí k pohlavním rostlinám, a nyní nale- 
záme semenní buňky bezprostředně na rubu vějířů; právem může se tedy namítnouti, 
že by před vylvořením jejich předce jistý spůsob plodidel objeviti se měl. Tomu ovšem 
skutečně tak jest; než plození a původ kapradin jsou provázeny tak podivnými a uta- 
jenými okolnostmi, že se teprva zvláštním ostrovtipem souvislost všech úkazů vynajíti 
a obdobnost jejich s úkazy jiných rostlin seznati může. Teprva v posledních letech 
poštěstilo se, odestříti roušku z úkazů těchto, a dosaváde jest zde mnoho polotajných, 
dokonale neosvětlených stran. Chci tedy k bližšímu porozumění místo theorelického 
výkladu raději zponenáhlý vývin kapradí ve všeobecných obrysech vylíčili. — 

Jak již podotknuto, nalezají se semenní buňky kapra- 
din na rubu vejířů, na jejichž žebrech se v jistých dobách, (Obr. 1) 
obyčejně v podzimku, malé skupeniny tmavohnědého prášku 200 
spatřují (obr. 4). Skupeniny tyto jsou buď podlouhlé a jem- 
nou blánkou pokryty, nebo okrouhlé a blánitým kotoučkem, 
tak nazvanou oslěrkou (indusium) potaženy. Zrníčka, pod 
touto rouškou nahromaděná a pouhým okem viditelná, nejsou 
ale semení samé, nýbrž malé tobolky, v nichž každé veliké 
množství semenních buněk jest ukryto. Při suchém počasí pu- 
kají tobolky a vypouštějí drobounký prášek, totiž semenní buňky. Tyto mají tvar čtyr- 
stěnný a skládají se z dvou blánek se objímajících; zevnitřní blánka jest silná, pevná 
a hnědá, nepravidelnými nerovnostmi pokryta, vnitřní blánka jest jemná a obsahuje ze- 
lené měchýřky a malá prvotní zrnka. Padne-li takový výlrus na zem, vssaje po něja- 
kém čase do sebe vláhu a počne se klíčiti. Jako u všech semenních buněk a u všech 
skutečných semen, slouží zevnilřní blánka jenom k ochraně útlého klíčku, dokavad k sa- 
mostatnému životu se neprobudí; při tom má ale lu zvláštnost, že vláhu propouští, 
anoť by jinak klíčení nemožné bylo. Přijalou vláhou živí se vnitřní jemná blánka a celé 
semeno nabubří. Také zelené měchýřky u vnilř se roz- (Obr. 2.) 
množí a zvělší, až konečně povrchní blánka pukne, Nyní 
tlačí se ven malý vak (obr. 2.), prodloužení to vnitřní outlé 
blánky, tento vak se prodlužuje a tvoří první kořenní 
vlákno kapradího klíčku. Vlákno loto jest naplněno čirou 
tekutinou a neobsahuje žádných zelených měchýřků, Mezi 
tím, co kořenní vlákno se prodlužuje, rozšiřuje se také 
část vnitřní blánky, která v semeně zůstala, vystoupí ko- 
nečně také ven v podobě širokého, okrouhlého vaku a jest 
množstvím malých zelených měchýřků naplněna. Roztr- 
žená zevnitřní blánka zůstane ještě dlouho při klíčku vi- 
seli, nemá ale žádného zábyvu více. Klíček skládá se 
tedy nyní z dvou podstatných dílů, totiž z kořenního vlákna, ktěré se pouze prodlu- 
žuje a vssáním tekutiny výživu obstarává, pak z lustšího, později vystouplého vaku, 
a něhož se klíček sám vyvinuje. Vak tento dělí se totiž několikkráte na příč, a přední 
tak povstalé buňky rozmnožují se také dle šířky, až konečně klíček podobu srdcovité 


-se roztlačiti pod silným 


113 


plochy obdrží, u jejíhož konce první kořenní vlákno a zbytek zevnilřní blánky se na- 
lezá. Širší část klíčku jest napřed vykrojena a má tam nejmladší buňky, zrovna jako 
listnatá plocha Marchantie. Někdy se klíček tak daleko nezmůže, aby se z něho ka- 
pradí vyvinulo, a pak vyrosle tento díl samostatně a promění se v rostlinku, která ku 
kapradí v ničem není podobna, ale jak svou podobou, tak i svým zrůstem docela 
k Marchantiím se přibližuje. Z těch a jiných příčin, jež později uvedu, může se tedy 
klíček kapradí za obdobu nižších jaterných mechů považovati, kteréžto mínění sice ve 
vědě ještě přijato není, ale pozornost rostlinoznalců zasluhuje, poněvadž se z něho vý- 
vin kapradí vysvětluje. Vůbec náleží klíček kapradí k nejzajímavějším úkazům v rost- 
linstvu, anoť jak u rostlin, tak i u zvířat se očekává, že se ze semena hned tvor vy- 
vine, který již všeobecné obrysy tvaru své matky má; kapradí klíček nemá ale pra- 
žádné podoby k dospělé kapradí rostlině. Zahradníci, kteří se v zahřívárnách pěsto- 
váním kapradin zabývají, považují obyčejně tyto klíčky za mladé Marchantie, ale jak 
jsme viděli, docela mylně. 

Již dávno byly tyto zvláštní klíčky známy, ale nevědělo se, jak se kapradí z nich 


-vyvinuje. Teprva r. 1844 nalezl Nágeli (botanik švýcarský), že se na dolejší straně 


srdcovité plochy blízko u špičky samčí plodidla vyvinují. Jesti věru podivno, že toto 
odkrytí lak pozdě bylo učiněno ; neboť sebere-li se v zahřívárně několik kapradích 


„klíčků a skoumají-li se na dolejší straně třeba jen slabým drobnohledem, pozoruje se 


mezi četnými kořenními vlásky mmožství kulatých hlaviček, které právě nic jiného nejsou 
nežli mužská plodidla 

(obr. 3. a), tak nazvaná (Obr. 3.) 

antheridia, Ústroje tyto 
povstávají tím, že je- 
dnotlivé buňky na do- 
lejší straně klíčku vy- 
stoupí a dělením v bu- 
něčnou hlavičku se pro- 
mění, v jejímžto středu 
veliká buňka leží, ko- 
lem které šest jiných 
stojí, v střední buňce 
vytvoří se pak množ- 
ství velmi malých mě- 
chýřků, v nichžto kaž- 
dém kotoučové vlákno 
svinuto jest. Podaří-li 


drobnohledem zralé an- 
theridium, vystoupí tyto 
měchýřky ven a vypustí 
ze sebe kotoučové nitky (obr. 3. A), kteréž se ve vodě rychle pohybují a odplovou. 


Každé vlákno má tlustou hlavičku, pohyblivými brvy porostlou, a dlouhý, špičatý ocásek. 


Pohyblivé nitky tyto jsou semenní vlákna, jakáž jsme již u jaterných mechů poznali 


-a která se u všech bezkvětých pohlavních rostlin nalezají. 


Živa 1854, 6 


114 


Samičí ústroje nalezl teprva v posledních letech důmyslný Polák, hrabě L es z- 
czije-Sumiúski, a ukázal též, jak se z nich kapradí vyvinuje. Vynálezy své uve- 
řejnil v krásné monografii: Zur Entwickluugsgeschichte der Farren, Berlin 1848. Nyní, 
když věc tato již známa jest, může každý snadno na kapradích klíčkách (v zahřívár- 
nách sebraných) tyto samičí ústroje drobnohledem nalezti, kteréž na dolejší straně 
srdcovitého klíčku blíže u výkrojku sedí (obr, 3. a). Ústroje tyto jsou asi třikráte větší 
nežli antheridia; Hoffmeister nazývá je, jako u jiných bezekvělých pohlavních rost- 
lin, archegonia (prvoklíčky). V celku jsou archegonia kapradin k samičím ústrojům 
mechů docela podobna; samičí ústroj (obr. 3, B) obsahuje totiž jemný průchod, jehož 
stěny z buněk se skládají. Jako u mechů, leží také zde na dně průchodu veliká 
buňka, z níž se po zúrodnění kapradina vyvine, tak jako se u mechů z podobné buňky 
plodní buňka s násadkou vytvoří, Kdo pojednání a vyobrazení moje o jaterných meších 
s tímto vyvinulím porovná, pozná znamenitou podobnost mezi vějířem jaterných mechů 
a klíčkem kapradím. 

V té době, když samčí ústroje dozrají a puknutím semenní nitky vypouštějí 
otevrou se také samičí ústroje. Poněvadž oba ústroje na dolejší straně klíčku pohro- 
madě stojí, dostačí při maličkosti jejich jediná kapka vody, aby se semenní nitky do 
samičích ústrojů dostaly. Leszezije-Sumiůski a zevrubný badatel Hoffmeister pozorovali 
tyto nitky uvnitř v samičím ústrojí, mimo ně ale nepoštěstilo se žádnému jinému, 
tento zajímavý udaj pozorovati. Tolik zdá se však býti jisto, že jenom vniknutím se- 
menních nitek do samičího ústroje nová rostlinka se vytvořili může, smí-li se ostatně 
nově povstalá část samostalnou rostlinkou 
nazvali. Z větší buňky na dně samičího 
ústroje vytvořuje se totiž brzo po zúrodnění 
dělením a rozmnožením kulaté buněčné 
tělo (obr. 4. a), jak jsme to také v sami- 
čích ústrojích mechů viděli. © Poněvadž 
jsme v klíčku kapradím obdobu vějíře ja- 
terných mechů poznali, nemůže to, co ze 
samičího ústroje kapradin povstane, nic jiného býti, nežli obdoba plodní tobolky, 
která u mechů semenní buňky obsahuje. Při tom objevují se ale znamenité rozličnosti. 
Buněčné těleso na dně samičího ústroje kapradin nepromění se totiž jako u mechů 
v plodní tobolku, nýbrž vyvine jako samostatná rostlina svůj zvláštní kmen a vějíř, 
a na tom teprva semenní buňky; zkrátka mechy vyvinují ze svých samičích ústrojů 
jednoduché plodní těleso, kapradiny ale celé rostlinné těleso určené pro dlouholetý život. 
Tento rozdíl obou tříd, který dříve znám nebyl, měl za následek mylný výklad jednotli- 
vých částí mechů a kapradí, kterýž dosaváde v rostlinopisech odstraněn není. Kmen 
a vějíř kapradí považoval se totiž podle pohledu za obdobu vějíře nebo listnatých částí 
jaterných a pravých mechů, semenní tobolky, na rubu kapradích vějířů nahromaděné, 
pokládaly se za obdobu mechových plodů; nyní však, kdežto u kapradí samčí a samičí 
ústroje jsou nalezeny, zlratila tato obdoba všechnu podstatu, a © poměrech mechu ku 
kapradí vystavují se nejasné domněnky, Povážíme-li ale to, nač jsem již dříve po- 
ukázal, a sledujeme-li v obou třídách vyvinutí rostlin od prvních počátků až do konce, 
objeví se nám následující výsledky. 

Klíček kapradin jest dle svého bezprostředního původu ze semenní buňky, 


(Obr, 4.) 


115 


svého zrůstu, dle vyvinutí plodidel obdobou vějířových ploch jaterných mechů; u mechů 
povstává ze samičího ústroje bezprostředně plod, u kapradin ale rostlinný kmen s vě- 
jířem, na němž teprva semenní buňky se vyvinou. Vysoký kapradí strom v horkých 
krajinách, jakož i značně vysoké vějíře kapradí u nás mají týž původ, jako útlé plůdky 
mechu, a týž úkon jako tyto), totiž rozmnožování rostliny. Jedině tento výklad jest 
přirozený, ač mu zevnilřní podoba odporuje. Obdobnost ústrojů neposuzuje se ale dle 
zevnitřní podoby, nýbrž dle úkonu a dle vzájemného poměru částí mezi sebou, 

Vyplývá z toho, že život mechů a kapradin dyč hlavní doby počílá, Z výtrusů 
vyvine se ústrojí, které jako dokonalá rostlina samostatně roste, plodidla vyvinuje, ale 
rozmnožení rostliny neobstarává. V léto pryní době vyvine se u, mechů mech sám, 
u kapradí ale klíček ; rostlinu v tom stavu můžeme nazvali pohlavní rostlinou. 
V druhé době vyvine se z pohlavní rostliny teprva la část, kteráž k rozmnožení slouží, 
u mechů totiž plodní tobolka, u kapradin ale vlastní kapradí rostlina s kmenem a vě- 
jířem, na němž semenní tobolky povstávají. Rostlinu v lom sSlavu můžeme nazvati 
rostlinou plodní. 

Z výkladu takového vyplyne nám nejenom náhled v souhlasnost obou tříd , které 
se jinak nespojitelné býti zdají, nýbrž rozdíly obou obdrží tím jasný výraz. Kdežto 
u mechů totiž pohlavní rostlina hlavní částí jest a bohatou řadu tvarů vyvinuje, od je- 
dnoduchého vějíře Marchantie a tvarů jaterných mechů až k nejrozmanitěji vyvinutým 
listnatým mechům, jest u kapradin pohlavní rostlina docela nepatrná bez kmenu a listů, 
plodní rostlina ale jest znamenitě vyvinuta. Doby života u mechů stojí tedy v obráceném 
poměru k dobám života kapradin. 

| Mohli bychom ještě mnoho zajímavého o vzájemném poměru mechů a kapradin 
říci, než obraťme se již raději zase k dalšímu vyvinutí klíčku kapradího. 

Obrátili jsme se od zárodku čili klíčku kapradího, když byl ještě okrouhlým bu- 
něčným tělesem, ukrylým na dně samičího ústroje. Z tohoto buněčného tělesa vyvi- 
nují se potom ústroje budoucí rostliny; onoť se nejdříve (Obr. 5.) 
prodlouží, na jedné straně jeho vyzdvihne se bradavka, z níž 
dalším zrůstem první vějíř se vytvoří. Pod tímto prvním vě- 
Jjířem vyráží na té samé straně buněčného tělesa (embrio) 
„první kořínek, a sice vedlejší, ačkoli vláskovitý kořínek. 
W wšech předešlých rostlin nalezli jsme jenom yláskovité 

| kořeny, t. j. jednoduché buněčné vaky, které na neurčitých 
| místech rostliny vyrážejí; také u kapradího klíčku viděli 
-jsme lotéž. Tepry embrio kapradí rostliny obdržuje pravé 
- kořeny. Mladá rostlinka, která nyní z původního podlou- 
(| hlého buněčného tělesa (hlavní osy), z vějíře (obr. 5. a) 
i ještě nevyvinulého a vedlejšího kořene (obr. 5. b) se skládá, 
í přOTRnÍ teď pamičí úslroj, jímž jest dosaváde obstoupena, 


(kožto lak mazvaná děloha. Dříve toliž, když vyvinulí ka- 
4 pradin nebylo ještě známo, myslilo se, že dvojchlopenný, 


116 


srdcovitý klíček bezprostředně náleží k tělu kapradí rostliny a že jest obdobou semen- 
ních listů čili děloh (Colyledones) semenních rostlin. V zahřívárnách mohou sé často 
takové mladé kapradiny, na nichž ještě klíční plochy visí, (Obr. 6.) 
pozorovati. 

První vějíř a první kořínek zvětšují se silně, bu- 
něčné těleso ale, z něhož povstaly, zůstané malé, tak že 
se zdá, jakoby vějíř a kořínek bezprostředně souvisely. 
Brzo povstanou na tom samém místě nové vějíře a s kaž- 
dým zaroveň nový kořínek, tak že z počátku tolik ko- 
řínků se pozoruje, kolik vějířů jest. Dole pod prvním 
vějířem, ale ještě před druhým, povstane malá bradavka, 
která u kapradin s krátkým kmenem krátká zůstává, 
u kapradin s dlouhým kmenem ale se prodlužuje. Tato 
bradavka jest špičkou budoucího kmene, buňky její ne- 
ustále se rozmnožují, a všechny nově povstávající buňky 
vyvinují se při dolejšku této bradavky (Vegetationspunkt). Od té doby obmezuje se 
všechna životní činnost rostliny na to, aby se vždy nové vějíře a kořínky z konce 
kmenu neuslále se prodlužujícího vyvinovaly. Vějíře nejdříve vyvinuté zůstávají u všech 
druhů malé, a mají obyčejně jinou a sice jednodušší podobu, nežli vějíře pozdější ; 
neboť i u kapradin panuje zákon postupního tvoření (Metamorphosis), podle něhož stejné 
ústroje, které po sobě na ose (kmenu) povstávají, vždy od sebe poněkuď se liší, tak 
že i stejné úslroje řadu tvarů představují, která od jednoduchého k složitějšímu pokra- 
čuje. — Vynasnažil jsem se před tím ukázati, v jakém spůsobu kapradiny s mechy sou- © 
hlasí, budeť nyní naše úloha, vyskoumati, pro které znaky se kapradiny k vyšším rost- 
linám počítají nežli mechy. V tom ohledu musí se hlavně ohled bráti na ústrojí vlast- 
ních kořenů a na zvláštní vnitřní budovu kapradí rostliny (rostliny plodní), v míž se 
nejvíce zvláštnosti objevuje. Jak již podotknuto, nemají třídy předešlé žádných pravých 
kořenů, nýbrž jenom kořenní vlásky. Pravý kořen objeví se ale v rostlinstvu co ústroj 
docela nový, takřka aby rostlině dvojí obor žití zjednal. Neboť, jak u nižších rostlin ko- 
řenní vlásky na všech možných místech povstávají a rostlině odevšad potravu přivádějí, 
ztrácí se tím takřka střediště životní činnosti, a jednotlivé ústroje zůstávají všudy stejné; 
tak u vyšších rostlin povstává pravý kořen jenom na určitém místě a stojí v určitém poměru 
ke kmenu a listům ; pravý kořen rozeznává se svým ústrojím podstatně od kmenu a listů 
a tvoří pro sebe samostatný celek. Rozdíl zrůstu kmenu a kořenu, v posledních letech 
teprva od Hoffmeistra ustanovený, záleží hlavně ve zvláštním rozmnožování buněk v obou 
těchto ústrojích. Již u mechů pozorovali jsme, že kmen tím roste, že nejhořejší buňka, 
která vždy nejmladšími lístky obalena jest, kosmými stěnami neustále se dělí, při čemž 
nejhořejší buňka vždy ve dvě za sebou stojící buňky se rozpadává a kmen prodlužuje, 
dolejší ale v mnohé buňky se dělí a tím kmen sesilňuje. U pravých kořenů není ale 
obnisko zrůstu zrovna na nejposlednějším konci, nýbrž mimo poslední buňku rozmno- 
žují se kolem ní i sousední buňky a vylvořují na konci kořenu zvláštní skupenin 
buněk, tak nazvanou čepičku čili houbu kořenní, Zevnitřní vrstva buněk jest na tét 
houbě vždy nejstarší, a od vnitřku přicházejí vždy nové vrstvy, asi tak, jako na 
kůře slromů. Spůsobem tím musila by se buněčná houba na konci kořenu vždy 
prodlužovati, kdyby na povrchu v té míře neodmírala, -v jaké jí přibývá. 


117 


tom. zarývá se kořen vždy hlouběji do země, postrkávaje nové buněčné vrstvy vždy 
před sebou a svlékaje se ze starých vrstev; houba  kořenní není proto nikdy 
veliká a nalezá se jenom na nejtenších koncích kořínků. Při jisté opatrnosti, když se 
od kořenu přivislá zem pozorně odstraní, může se již pouhým okem pozorovati. Před 
několika desítiletími připisovala se těmto houbovitým konečkům kořenů zvláštní důleži- 
tost pro rostlinu, myslilo se, že slouží nejenom k ochraně outlých kořínků, nýbrž 
i k výživě rostliny, že totiž ze země jenom ty látky ssají, kteréž rostlině příhodné 
jsou. „To jest ale náhled nedůvodný -a nepotvrzený, neboť vssání tekutých látek pozo- 
ruje se nejenom u buněk této, houby, nýbrž u všech buněk blíž povrchu, a vybíravost 
zvláštní potravy, jest domněnka nyní docela vyvrácená. Přírodoskum nesmí vůbec s ta- 
kového účelného- stanoviště vykládati výjevy, neboť ústroje nepovstávají k vůli jistým 
výkonům, nýbrž jsou následkem fysikálních zákonů, pod jejichž vlivem stojí. Pátrá-li pří- 
rodozpytec po příčině, nějakého úkazu, nesmí se ptáti, k čemu jest, nýbrž proč jest. 
Druhý znak, pro který se kapradiny na vyšší místo kladou nežli mechy, jest 
vnitřní budova jejich. Ačkoliv pohlavní rostlina kapradí. mnohem jednodušší ústrojí má, 
nežli obdobná část mechů, jest plodní rostlina kapradí, která tvoří obdobu mechové 
tobolky s násadkou, tím dokonalejší.. U mechů poznali jsme jenom velmi nedokonalé 
stopy cevních svazků, kteréž pak ani z pravých cev, nýbrž z buněk bělních (Cambium- 
zellen) se skládají; u kapradin nalezáme v tom ohledu ale takovou vyvinutóst, že ji 
v celém ostatním rostlinstvu marně hledáme. Již v prvních mladých vějířích a koře- 
nech, jakož i v prvních počátcích kmenu pozoruje se střední svazek 'protáhlých buněk, 
na nichž se brzo spirálně sesílená místa objeví a kteréž soustavu vzájemně souvislých 
cevních svazků vytvoří. Prodlouží-li a sesilí-li se kmen, rozmnožují se i tyto cevní 
svazky a ústrojí jejich stane se složitějším. Cevní svazky v kapradích kmenech jsou 
největší v rostlinstvu. V jiných rostlinách, ba i v stromech, jsou jednotlivé svazky 
velmi tenké, u slromovitých kapradin mají i palec v průměru a objevují na příčném 
řezu nejrozmanitější podobu; také u mašich větších kapradin jsou několik čárek 
llusté a tak silné, že se, od kůry a dřeni odtrhnouti a osamoliti dají. Na příčném 
řezu kmenu tvoří tyto cevy. ozdobnou soustavu, anyf se svazky cev v jednom nebo 
několika kruzích v tkanivu kmenovém. roztroušené pozorují 
(obr, 7%.) a. světlejší barvou vyznačují; pochva zdřevnatělých (Obr. 7.) 
hnědých buněk dřenních (Markzellen) objímá je kolem do kola. 
Cevní svazky kapradí můžeme si představiti jakožto 
rozvětvenou soustavu žil v. lidském těle; hlavní svazek běží 
kmenem, tenší svazky odbíhají do vějířů, kdežto se opět 
- rozvětvují. Ve své starší části, totiž blíže u kořene, skládá 
-se cevní svazek z protáhlých buněk s tenkou stěnou, jenom 
uprostřed svazku táhne se skupení větších a Ulustších cev, 
kteréž se zároveň se zrůstem kapradin prodlužují a do všech 
nově povstávajících dílů vnikají. Všechny cevní svazky objímají se společně tka- 
nivem (Parenchym) kmenu, a sice tak, že buňky blíže cev. jsou hnědé a zdřev- 
natělé a zvláštní pochvu kolem každého svazku tvoří, ale větvem jeho chybí. Ač- 
koliv cevní svazky dle- velikosti své a dlé významu pro kapradí rostlinu nejzajíma- 
vější v celém rostlinstvu jsou, má předce složivo jejich takovou dokonalost, jako slo- 
živo cevních svazků u semenních rostlin; neboť složivo cevních svazků u těchto jest 
rozmanitější a obsahuje jisté tvary cev a buněk, kteréž u kapradin se pohřešují. 


118 


Cevy, jaké se v kapradinách objevují, nalézáme u vyšších rostlin v nejprvnějším 
stavu jejich, jsou to totiž spirální a schodové cevý; mimo tyto vyvinují se ale u vyš- 
ších rostlin ještě jiné, které kapřadinám povždy chybí. I v tom zůstávají cevní svazky 
kapradin pozádu za cevami stromů a keřů, že nesesilují kmén a nevytvořují dřevní 
buňky, jako tyto; kmen kapradí má tedy od dolejška (vyjmouc nejprvnější mládí) až 
nahoru všude stejnou Wlouštku. Nápadně jeví se to ú stromovitých kapradin, kdežto 
našich lesních stromů každoročně jak do výšky tak i do tlouštky přibývá. 

Použili jsme nahoře několikkráte výrazu vějíř, čímž jsme listnatou část kapra- 
din naznačili. Mohlo by se namítnouti, proč jsme pro tuto část jmena listů neužili, 
kdežto se skutečně K listům vyšších rostlin podobá. Při bližším seznání ale pře- 
svědčímé še snadno, že se musí Zvláštním jmenem naznačiti, poněvadž v mnohých 
věcech s pravými listy nesouhlasí, Kapradí vějíře jsou totiž v jistém ohledu přechod 
od listů ku kmenu, jakéžto ústroje jsme již u jatérných mechů poznali, jenom že ka- 
pradí vějíře mnohem vyvinutější jsou, nežli vějíře jaterných mechů. Kapradí vějíř po- 
vstává sice jako pravý list z buněčného kužele; který se pod špičkou kmenu vyzdvi- 
huje, a taktéž souhlasí podoba jeho s podobou listu; ale poněvadž vějíř teprva pravé 
listý a zároveň také plody nese, nemůže se za pravý list považovati. Pravé kapradí 
listy jsou malé, nepatrné blanité plochy, které na stopkách a žebrech vějířů stojí, ale 
brzo zvanou a odpádiou, kdežto vějíř sám ještě dlouho zelený a čerstvý zůstává. 
Ačkoli však podle toho vějíř listem nazvati se nemůže, nemůže se předce za větev 
něbo lodyhu považovali, neboť zrůst jeho jest i při větší délce, nežli u listů, předce 
obmězený; pravá větev zůstává však na konci vždy mladá, a oděmře-li pro jiné příčiny, 
zůstanou vedlejší větve živé, také neodpadává od hlavního kmenu, jako vějíř kapradí, 
který po jistém čase dosáhnuv své dospělosti zvadne a odpadne. V tom ohledu ne- 
chovají se ale všechny kapradiny stejně, U našich domácích a mnohých jižních ka- 
pradin uschne stopka vějíře a nejdolejší část její Zůstane ná kmenu seděti, z čehož 
tento kostrbatý povrch dostává ; u stromovitého kapradí odloupnou se alé vějíře 
zrovna u kmenů a zatiéchávají na něm jízvy, v nichž se ještě cevní svazky, dříve do 
vějíře se táhnuvší, dobře rozeznati dají. Tyto jízvý Stojí zhušta vedle sebe ve spirál- 
ních čarách a tvoří zvláštní znak kapradího kmenu, lak že u skaménělých kapradích 
kmenů hlavně k ustanovení sé jich používá, Příklad toho nalezne čtenář Živý v 1. čísle 
ročníku 1853, kdežlo se skamenělé kapradí kmeny, v křidovém útvara u Kounic blíž 
Českého Brodu nalezené, vyobrazují a popisují. 

Podoba kapradích vějířů jest rozmanitá, mění se od jednoduchého jazykového 
tvaru až k mnohozpeřenému: Není zde ani místa ani příležitosti, abychom se do zé- 
vrubného popisu rozličných tvarů vějířů pustili. Na některých vějířích sedí listnaté 
plochy bezprostředně na hlavní stopce vějíře; u jiných vybíhají z hlavního svazku těprv 
poboční žebra, a sice dle pravidlá u jednotlivých rodů velmi určitého. Proto použil 
český rostlinopisec Karel Bořivoj Presi tohoto znaku, jakož i průřezu kapradích stopek 
s“důmyslem a značným prospěchem k ustanovení nejenom živých, nýbrž i skamenělých 
kaprádin, z nichžto často nic jiného není zachováno, nežli otisk listů nebo jízvy po 
listu pozůstalé, 

Druhý znak, jímžto se kapradí vějíře od pravých listů rozeznávají, leží v tom, že 
nesou plody, což se na pravých listech nikdy nepozoruje. Ovšem nenalezají se na všech 
vějířích plody, anyť nejprvnější zůstávají něplodné a teprva později plodné vějíře se vy- 


119 


vinují. V této okolnosti spočívá jeden z hlavních rozdílů mezi mechy a kapradím, ne- 
boť u mechů se vyzdvihuje ze samičího ústroje hned ona část, která sice jako kapra- 
dina s rostlinou pohlavní v bezprostředním spojení není, ale pro svou nevelikou rozsáhlost 
jakožto díl mechu samého se považuje. U kapradin ale vyvine se ze samičího ústroje 
množství jiných dílů a povstane samostatná rósllina s vějířem, kořeném a kmenem, 
dříve nežli plody se objeví. Plody mechů jsou v porovnání s celou rostlinou dosti ve- 
liké, plody kapradí ale velmi malé, tak že stěží ještě pouhým okem poznati se dají. 

Podotkli jsme již dříve, že stojí v hromadách ma rubu kapradích vějířů, vyložíme 
nyní ještě něco 0 jejich původu a ústrojí. Listnaté plochy vějířů skládají se u většího 
dílu kapradin z několika vrstev buněk. Buňky u hořejší strany stojí blíže u sebe, do- 
lejší ale tvoří houbovitou buňkovinu, která jest pokožkou potažená, v níž se otvory 
dýchací nalezají. Poslednější vedou do mezer houbovité skupeniny buněk, Připravuje-li 
se vějíř k vytvoření plodů, vyzdvihnou se nejdříve na 
jistých místech podél žeber malé tenounké blánky, oby- 
čejně barvy hiědé a 1—2 čárky široké (obr. 8. 4.). 

U kapradin, jejichž vějíře. nejsou zpeřené, nýbrž 
jazykovité, „vylvořujč se jenom málo takových proužků, 
tyto ale zaujímají nezřídka délku celého vějíře. Tyto 
proužky nakloní se k rubní straně kapradiho listu pod 
ostrým úhlem, aby pokryly mladé plůdky povstávající 
v koutě, jejž proužky s kapradím listem tvoří. Z těchto 
koutků vyrážejí totiž nejdříve buněčné vaky, z nichž se 
násadky plodních tobolek vytvoří; poslední buňka každé 
násadky promění se v okrouhlou buněčnou hlavičku, bu- - 
doucí to plodní tobolku. Tato buněčná hlavička skládá 
se ze střední buňky, obstoupené vrstvou menších buněk, z nichž se kraj tobolky vy- 
tvoří. Střední buňka ale rozpadne se v množství malých buněk, z nichž teprva se- 
menní buňky (Spory) povstávají,: dnať se konečně ještě každá ve čtyry malé buňky 
rozpadne, které téprva sporami jsou. Tyto spory čili výtrusy mají mimo buněčnou © 
blánku ještě silný neprůhledný obal; o čemž ostatně již nahoře při prvním vyvinování 
se kapradin promluveno bylo. Ostatně nemají všechny kapradiny podotknuté chranící 
blánky čili ostěrky, u mnohých vyvinují se plody bez takové pokrývky; také jest po- 
doba ostěrky rozličná, u jedněch podlouhlá, u druhých okrouhlá, u jedněch vyvinují se 
plůdky jenom na jedné straně, u jiných na obou stranách ostěrky, v kteréžly pří- 
padnosti ostěrka zvláštní štít (obr, 8, 2.) tvoří, pod nímž plůdky leží. Také tobolky 
plodní jsou rozličné a slouží co znaky kapradích čeledí. U většího dílu kapradin objímá 
-tobolku © kruh buněčný , jehož stažením se při suchém povětří tobolka roztrhuje ; 


„Wjedněch jest tento kroužek podél buňky umístěn, a tobolky se pukají napříč, u ji- 


mých jest napříč upevněn a tobolky pukají se podél, jiné konečně nemají žádného 
kroužku a tobolka se otvírá na témeně. U většího dílu kapradin nerozeznávají se plodo- 
nosné vějíře ničím od planých, u jiných ale nevyvinuje se v plodonosných vějířích 
žádná mezibuněční látka (Parenchym), nýbrž jenom rozvětvění svazků cevních, na nichž 
plody bezprostředně sedí. 


Poměry vějířů a plodů jsou velmi rozmanité a s prospěchem se na nich založiti může 
rozdělení celé třídy. 


120 


Kapradiny samy dají se následovně naznačiti: Kapradiny jsou cevnaté výltrusní 
rostliny, z jejichá semenních buněk samostatný klíček, kořenními vlásky a pohlavnémi 
ústroji na své dolejší slraně opatřený, povstává. Ze zúrodněného samičího ústroje 
klíčku vyvine se plodonosná rostlina, na jejímž kmenu v určitých vzdálenostech od sebe 
vějíře povstávají, a zároveň s nimi pod každým vějířem pravý kořen. Vějíře jsou k li- 
stům podobné větve ukončeného zrůstu, nesou šupinaté listy a plodné tobolky, 

Podle tohoto obmezení obsahuje třída kapradin následující čeledi (dle Willkomma), 
ač se pořadím jejich postoupné zdokonalení kapradin nenaznačuje. 

1. Čeleď. Hymenophyllaceae (Presl). Nečetné rody (k. p. Hymeno- 
phyllum Sw., Trichomanes L.), které sem náležejí, jsou malé, ozdobné kapradiny 
s plazivým, vláknitým kmenem, a vějíři jenom z jedné buněčné vrstvy složenými, bez 
průdušných otvorů; vějíře jsou tedy velmi útlé a průhledné, přitahují vláhu a upomínají 
na Jungermanie. Žebra vějířů prodlužují se daleko přes Parenchym anesou plodní tobolky 
s příčným kroužkem. Plody objímá kornoutovitý obal, z Parenchymu vytvořený. Kapra- 
diny tyto rostou v studeném, mírném a podobratníkovém pásmu obou polokoulí, zvláště 
v jižní polokouli za obratníkem kozorožce. Tab. 4. Fig. 4. Trichomanes emarginatum, 

2. Čeleď. Polypodiaceae (Endlicher). Tato čeleď jest nejbohatší na rody 
a obsahuje znaky kapradí v největší dokonalosti, tak že se za vzor celé třídy považo- 
vati může, Rody této čeledi mají rozličnou velikost, kmen jejich jest buď podzemní, 
vzadu odmírající, buď stromovitý se sáhodlouhými vejíři, a má pak pohled palem. Vějíře 
skládají se vždy z několika buněčných vrstev a nesou plody na rubu. Plody mají po- 
délní kruh a pukají napříč. Kapradiny tyto jsou po celé zemi rozšířeny , daří se 
ale nejlépe na ostrovech a pobřezích v horkém pásmu. Větší díl skamenělého kapradí 
sem náleží, jak se 0- tom již v pojednání o kamenném uhlí zmínka učinila. Z našich 
domácích kapradin náležejí sem mnohé rostoucí v skulinách skalních, na zdích, u potoků 
a v lesích, jako rody Polypodium, Aspidium, Asplenium, Pteris; v sklennících se pěstují 
zvláště rody Adiantum, Pteris, Scolopendrium. Sem náleží také Novo-Zelandský kapradí 
strom Cyathea medullaris s jedlou dření, Některé druhy rodu Pteris mají také jedlé 
vejíře. Tab. 4. Fig. 2. Polypodium vulgare. 3, Aspidium fragrans. 4. Asplenium ruta muraria. 

3. Čeleď. Gleicheniaceae (Link), Nečetné rody sem náležející mají plazivý 
kmen, z něhož v jistých vzdálenostech vějíře vynikají; vějíře samy dělí se vidličnatě ; 
plody sedí volně v skupeninách na rubu a nemají žádné ostěrky ; kroužek plodu jest 
příčný a plody pukají na délku. Nyní se nalezají hlavně na jižní polokouli, v jižní Ame- 
rice a Novém Hollandu; dva rody objevují se ale také skamenělé v kamenném uhlí. Tab- 
4. Fig. 5. Mertensia dichotoma. 

4. Čeleď. Schizaeaceae (Endlicher). Plody této čeledi mají též příčný kruh 
a pukají na délku, mají ale také ostěrku. Rody sem náležející nalezají se v tropické 
Asii a Americe a v mírném pásmu jižní polokoule. Některé rody mají pnoucí se lodyhu. 

5. Čeleď. Os mundaceae (Endlicher). Kroužek plodu jest nedokonalý, tobolka 
půká u temena. Plody pokryté ostěrkou sedí buď na rubu vějířů, nebo na zvlášt- 
ních vějířích bez Parenchymu; vějíře jsou dvojnásobně zpeřené, Nalezají se v Japanu, 
v sev. Americe, v Novém Hollandu, Novém Islandu, na Předhoří dobré naděje; u nás 
vyskytuje se jenom jeden druh: Osmunda regalis. Tab. 4. Fig. 6, Osmunda cinnamomea. 

6. Čeleď. Marrattiaceae (Link). Sem náležejí pouze tropické kapradiny, 


121 


z části stromovité. Plody nemají kroužků, Také v křemen proměněné kmeny (Psaronius) 
v Čechách, u Nové Paky často nalezené, sem náležejí. 

7. Čeleď. Ophioglosseae (Robert Brown). Tato čeleď uchyluje se v mnohem 
od předešlých; kapradiny jsou nejvíce malé, plody ale největší v celé třídě;-jsou to 
kulaté kožnaté tobolky, bez kruhu, pukající ve dvě chlopně a sedící na zvláštních 
vějířích, které nemají látky mezibuněčné (Parenchym), Plodonosný. vějíř má tedy 
zvláštní pohled. Pamětihodný jest rod Botrychium tvořením svých pupenů. Na vytrvalém 
podzemním kmenu vyvinují se totiž každoročně dva vějíře, z nichž jeden jest lupenatý, 
druhý plodonosný; vějíře tyto jsou dole srostlé a mají společnou násadku, z velmi 
jemného Parenchymu složenou a dvěma cevními svazky protaženou. Na dně télo ná- 
sadky, a sice uvnitř, vyvinují se počátky obou vějířů pro příští rok. Pupeny tyto, na 
nichž se již lupenitý a plodonosný vějíř rozeznati dá, obsahují v dolejší své části druhý 
pupen pro druhý rok, tento zase třetí, ještě v podobě buněčného kužele. V celém 
rostlinstvu nepozoruje se nic podobného, Tab. 4. Fig, 7. Botrychium lunaria. 


O postavení sluneční soustavy v prostoru světovém. 
Od Dr. Vojtěcha Kuneše. 


4. 

K tělesům nebeským, nám v prostoru světovém nejbližším, náležejí kromě slunce 
také planety, Tato nebeská tělesa tvoří takořka osamotělou kupu, k níž i my sami ná- 
ležíme a se kterou tedy přede-vším seznámiti se musíme. (Co za prostorem télo kupě 
vykázaným se nalezá, jest od nás tak vzdáleno, že nejspíše ještě po dlouhý čas zů- 
stane zcela nevyzpytováno. Planety rozeznávají se od ostatních hvězd vlastním podivným 
pohybováním, mdlejším světlem, a mnohé z nich i značným průměrem kruhovilé své 
podoby, co zatím stálice i skrze nejlepší dalekohledy objevují se jenom co nemění- 
telné tečky. 

Předně uvádíme, že kromě pohybu denního všem nebeským tělesům společného, 
který však jenom zdánlivý jest, pocházejíc od denního otáčení se země okolo své osy, 
mají planety ještě zvláštní pohyb mezi stálicemi od západu k východu. "Toto však po- 
hybování se planet nezdá se býti pravidelné , aniž má vždy stejný směr k východu, 
jsouc také někdy k západu obráceno ; ba někdy zdají se tato tělesa nepohnutě státi, 
neproměňujíce své stanoviště na nebi po delší čas. Tyto úkazy jsou s nepodstatnými vý- 
minkami tytéž při všech planetách, Že by však toto neustálé ku předu postupování a na- 
zpět kráčení, toto časté přibývání a ubývání rychlosti mělo býti pravou dráhou. planet, 
jest nanejvýše nepodobné ku pravdě, povážíme-li, že příroda skoro všude, kde nám 
„příležitost dána byla, hlouběji v tajemnosti její vniknouti, nejjednodušší pohyby jeví. 
Budeme tedy nuceni přijmouti, že tyto nepravidelnosti a zápletky, které pozorujeme při 
běhu planet, jsou toliko zdánlivé. 

Čest nejprvnějšího pravého pojmutí všech těchto úkazů náleží Mikuláši Koper- 
nikovi, narozenému v Toruni v Polště r. 4473. Dle učení jeho není naše země středem 
pobybů nebeských těles, následně také žádným přiměřeným stanovištěm ku pozorování 
těchto pohybů; nýbrž uprostřed oboru planet nalezá se slunce, okolo něhož obíhají 
v kruzích vždy větších nejprvé Merkur, pak Venuše, potom Země atd., a to ve směru 
od západu k východu, 


122 


Tolo učení jest tak jednoduché, že potřebí jenom je slyšeti, aby se mu i hned 
porozumělo ; jest však rovněž tak pravé, poněvadž pomocí jeho nejzevrubněji dají se 
vysvětliti všecky pozorované výjevy. 

Nakreslíme-li totiž okolo bodu, vyznačujícího stanovisko slunce, v určitých vzdále“ 
nostech, o nichž při jednotlivých planetách mluviti budeme, kruhy, a na obvodu jejich 
naznačíme stanoviska planet a země dle oběžních jejich časů: snadno se přesvědčíme, 
proč Merkur a Venuše vždy jenom na blízku slunce zůstávají, a proč nám tyto pla- 
nety ukazují proměny světla, docela podobné k těm, jaké spalřujeme při střídavých po- 
dobách měsíce. Vůbec vysvětlí se tím všecky ony tak nápadné zvláštnosti planetár- 
ních pohybů, všecky proměny jak velikosti tak i rychlosti spůsobem nejvíce přirozeným 
a jednoduchým. 

Kdežto při jiných vysvětlováních před Kopernikem se vzrůstající ostrostí čině- 
ných pozorování obtíže se množily, soustava Kopernikova každým novým pozorováním, 
každým novým odkrytím vždy více a více se potvrzovala. Dle ní nepohybují se planety 
okolo naší země, nýbrž zároveň s ní okolo slunce. Pozdější hvězdářové ukázali sice, 
že pohybování planet neděje se v kruzích, nýbrž v elipsích, zásadu však, že slunce jest 
středním tělesem celé soustavy planetární, podrželi. 

Později při popisu jednotlivých těles nebeských častější příležitost se nám mna- 
skytne ukázati na to, kterak pořadatel všehomíra úmysl měl netoliko vůbec pohyb udě- 
liti planetám, nýbrž také určité dráhy jim výkázati. Pravdasice, že by skoro ve všech po- 
měrech vzdáleností, rychlostí a velikostí planet daly se mysliti znamenité změny bez 
přerušení trvalosti soustavy: nicméně při bedlivějším pozorování celku shledáváme co zá- 
klad jakousi zákonnost, která nikterak nedá se očekávati při libovolném neb pouze ná- 
hodném sestavení. 

Dejme tomu, že by Saturn byl znaměnitě buď slunci bližší anebo od něho vzdá- 
lenější, mohlť by vždy při tom běh svůj bez překážky konati, ovšem že s jinou rychlostí, 
Podobným spůsobem mohli bychom si Marsa neb Urana desetkrát tak veliké mysliti, 
a předce neutrpěla by zřízenost planetární soustavy žádné podstatné proměny. Totéž 
platí o počtu planet, který by znamenitě mohl býti zvětšen beze všeho podstatného 
rušení celku. 

Nicméně oznamují se nám poměry, jimž základem byl oumysl zajisté velemoudrý. 
Tak vidíme, že veškeré planety téměř v té samé rovině okolo slunce obcházejí a že 
všecky v témž směru, od západu k východu, se pohybují. Také co se týče hutnosti 
planet, neshledává se nikoliv rozdílnost taková, jaká by se dala očekávati při libovolném 
anebo náhodném sestavení; nýbrž všecky planety vnitřního skupení jsou téměř stejné 
hutnosti, což i při zevnitřním skupení se srovnává, kdežto všecky jeho planety, aspoň 
pokud se domnívati můžeme, mají hutnost mnohem menší sice, mezi sebou však stejnou. 
Ještě pamělihodnějším jeví se rozpostavení planet v prostoře, které jest spůsobu tako- 
vého, že každá planela od nejblíž následvjící vzdálená jest dvakrát tak daleko, jako od 
nejblíž předcházející. V následujícím přehledu sestaveny jsou dle zákonu toho vypo- 
čtěné vzdálenosti planet od slunce spolu s úchylkami od skutečných jejich vzdáleností. 


pbod THRONE NOHY Wa č o PAY hru Je piky EM MRErkr slo ty svíce: 
pen 350, PA, KPP re 1 ZVSMase 01; méně 
4+3 B tej pějtkno, 10 ZR =P 1OVZĚME (za základ vzata). 


PDDLSRDLA "MR 716 Mars; oMě/dnýrcbe 


4 FIX2XX2 X2. 28 Asteroidy, 
WEBŮ DIL 2DL DV. = 52 Jupiter, 0" V, méně: 
4+ 33<2XLBMXL 2X 2X2 = 100 Saturn, o "z více. 


PEIX2 XVS BLA VILA. E196 Uránusý 0 4 
4+3X2X2X2X2X2X2IL2 388 Neptun, 0% „ 

Srovnalost tak zevrubnou nelze připsali náhodě. Z těchto málo poukázek vším 
přávem souditi můžeme, že při sestavování systému planetárního měly vyplněny býti 
jisté výminky, které však doposavád všemu hvězdářskému pozorování ušly. 

Nejenom však základ soustavy planetární, také rozsáhlost její jest doposavad ne- 
známa ; aspoň není příčiny domnívati se, že by již všecky planety byly objeveny. Čím 
bedlivěji nebe se pozoruje, tím více rozmnožuje se počet planet, a podobného výsledku 
očekávati lze s jistotou od každého dalšího pátrání. 

Přejdeme-li od těchto nám tak tajemných vztahů planet k jejich oběhu okolo 
slunce, sama sebou naskytuje se nám otázka na příčinu tohoto pohybu. Co pohání pla- 
mety okolo sluncé a měsíce okolo hlavních planet? Aby odpověděli na tuto, jakož i jiné 
podobné otázky ná běh planet se vztahující, přijímají hvězdáři, že všem nebeským těle- 
sů vlastní jest přítažlivá síla, rostoucí a ubývající v přímém poměru hmoty a v obrá- 
Cehlém čtveřečném poměru vzdálenosti. Čím větší tedy hmota, tím větší jest i síla, 
čím větší ale vzdálenost, tím menší síla. 

Tato přítažlivá síla, kdyby samojediná oučinkovala nebo kdyby začátek pohybu 
planety byl vyšel ze stavu nepohnutosti, vedla by planetu v přímé čáře a s rychlostí vždy 
rostoucí ke slunci. Že se to alé neděje, nuceni jsme přijmouti, že na začátku pohybu 
oúčinkovala ještě druhá síla, vyšlá z postrku, jejž obdržela planeta buď rukou všemo- 
houcnosti anebo od nějakého tělesa, které jí tenkráte na blízku bylo. Obě tyto síly 
dokonale postačují, aby se jimi vysvětlily nejrozmanitější pohyby jakož i vzájemné po- 
ruchy planet. 

Prvním oním popudem obdržela planeta na začátku svého pohybu jistou Fýshlótt 
dle směru, který nešel ké slunci. V tom samém alé okamžení byla též od slunce při- 
tažena, i nejde tedy ani ve směru obdrženého popudu, ami ve směru přítažlivosti 
k slimci, nýbrž v diagonali onoho paralellogramu, jehož strany představují velikost 
a směr obou sil. Poněvadž ale přítažlivost slunce neustále jest činná, a planeta dle 
zákonu lenivosti s rychlostí vždy stejnou pohybovati se musí k oné krajině nebes, ku 
které se pohybovala v době právě minulé: protož působením obou těchto sil bude muset 
činiti křivou čáru. S tím výkladem úplně srovnává se zkůšenost, a počet ukazuje, že 
pouze poměr mocnosti jirvního popudu k velikosti sluneční přítažlivosti o tom rozho- 
duje, má-li tato křivka býti elipsa, parabolé nebo hyperbole. Také větší neb menší roz- 
fáhlost elipsy závisí od téhož poměru. 
77 U všech planét byla mocnost popůdu rozličná, vždy ale volen jest takový její 
poměr ku přitažlivosti sluneční, že pláneta choditi musela v elipse jen málo od kruhu 
rozdílné. Tato úchylka od kruhu jest skutečně tak malá, že sotva dá se značně nakresliti- 

© Rozebravše takto všeobecné poměry planet k sobě a k slunci, vo nyní ku 


planetám jednotlivým. 
5. 


Merkur. 
Ze všech planet jest sluňci nejbližší Merkur (Dobropán). Skrovná jeho velikost, znamenitá 


124 


vzdálenost od nás, a konečně veliká blízkost u slunce, jehož světlo silně jej ozařuje, 
nedopouští nám jej zevrubněji poznali. Větší část toho, co o jeho fysických vlastnostech 
víme, vyskoumal hvězdář Schróter, který jej se svým silným zrcadelním dalekohledem 
co nejbedlivěji sledoval, Poznáváť se ialo planeta po své jasné bílé barvě a silném 
světle, které skrze dobré dalekohledy viděné oči naše zaslepuje, pročež silnými tele- 
skopy toliko skrze slabě barvená skla jej pozorovali lze, aby se jeho kraje ostřeji ob- 
jevily, Nikdy nevzdaluje se daleko od slunce, pročež jenom ráno krátce před slunce 
východem na východním nebi blízko obzoru se spatřuje, když před sluncem vychází, anebo 
brzo po slunce západu na západním nebi, když po slunci zachází, Prostým okem tedy 
možná jej pozorovati vždy jenom v soumraku a blízko obzoru. 

Běh svůj okolo slunce, od něhož v průměru toliko 8 milionů mil vzdálen jest, 
vykonává bezmála v 88 dnech. Rok jeho činí tedy jenom asi čtvrtinu našeho, a. stří- 
dání se ročních počasí jest tam mnohem rychlejší nežli u nás, an každé ze čtyr 
počasí trvá jenom asi tři neděle, kdežto u nás trvá 91 dní. Možná, že tato rychlá 
proměna teploty na povrchu Merkura spůsobuje jakousi ustavičnou jarní povětrnost, ne- 
vyvozuje-li snad slunce za dne pro velikou blízkost svou příliš veliké parno, které od 
následující na to noci nemůže býti zase úplně ochlazeno. V průměru posílá slunce 
Merkurovi sedmkrát tak veliké horko, jako panuje v našem horkém pásmu, Z toho 
však nesmíme hned uzavírali, že na této planetě skutečně panuje tak vysoká teplota, 
neboť příčina teplo zplozující jest nám posaváde příliš málo známa, abychom z toho 
bezprostředně takové závěrky činiti mohli. ; 

Dni na Merkuru jsou velmi nestejně osvětleny, neboť dráha jeho mezi dráhami 
všech planet nejvíce uchyluje se od kruhu, pročež v jedné části dráhy své jest slunci 
mnohem bližší nežli v druhé, a následkem toho obdržuje od slunce světlo v míře velmi 
nestejné, totiž 14krát více nežli země, když jest slunci nejbližší, a toliko 5krát tolik, 
když jest od něho nejvzdálenější. Z té samé příčiny vidí slunce jednou 11krát a jindy 
jen Skrát tak veliké, jako my na zemi. 

Mimo to, že Merkur jest ze všech planet nejbližší slunci, jest také ze všech nej- 
menší (nepočítajíc Asteroidy), neboť má v průměru jenom 671 mil; za to ale jest velmi 
hutný, devětkrát tak hutný, jako voda, v čemž přibližuje se k mědi. Pád tělesa nějakého 
na jeho povrchu obnáší v první sekundě toliko 746. Také tíže těles obnáší na něm 
toliko polovičku co na zemi, pročež co u nás váží 100 liber, váží na Merkuru asi 
jenom 514 liber. : 

Největší vzdálenost Merkura od země obnáší 30 milionů mil, nejmenší 11 milionů. 

Zatmění žádného utrpěli nemůže, poněvadž nemá žádného měsíce, také nemůže 
žádnou planetu vidět mezi sluncem a sebou procházeti, neobíhá-li snad nějaká nám 
ještě neznámá planeta uvnitř jeho dráhy. Všecky ostatní planety jsou k němu v pro- 
tistání. Venuši spatřuje toliko o málo vělší než my, ale mnohem skvělejší, tak že mu 
i z části nedostatek měsíce nahradili může. Také země jeví se mu veliká a jasná, 
a měsíc její tak jasný jako Mars, jehož světlo tam mnohem slabší se objevuje, nežli 
nám, V ohledu na ostatní planety nejsou tamější poměry podstatně rozdílné od našich, 

Okolo své osy otáčí se skoro ve 24 hodinách jako země, pročež zdánlivé denní 
pobybování se planet a stálin má tam téměř stejnou rychlost jako na zemi. 

Nalezá-li se Merkur stejnou dobou v onom místě, kde dráha jeho s ekliptikou 
se křižuje (kteréžto místo jmenuje se uzlem), a Zároveň mezi zemí a sluncem, pak 


125 


přejde přes kruh sluneční, při čemž zakryje nám částku slunce, ačkoliv jen velmi 
malou, Prostým okem nelze pozorovati toho úkazu, pročež také staří o takovém prů- 
chodu Merkura ničeho nevěděli, První průchod jeho pozorován byl r. 1631. Při těchto 
průchodech jeví se Merkur jakožto úplně pravidelný, ostře ohraničený černý kruh beze 
vší stopy nějakého obalu. V každém století bývá v průměru 13 takových průchodů, 
jejichž prostřední trvání obnáší 5 hodin, prochází-li Merkur blízko prostředu slunce; 
jinak obnáší méně. Nejbližší přechody udají se 14. listopadu 1861, 4. listopadu 1868 
a 6. máje 1878. 
6. 
Venuše. 

Venuše (Krasopaní) jest nejkrásnější ze všech hvězd, od čehož také jméno své 
obdržela. Jako Merkur ukazuje se brzo řáno brzo u večer, i nazýváme ji dennicí neb 
večernicí dle toho, je-li před slunce východem anebo po slunce západu viditelna. Též 
ona nikdy daleko se od slunce nevzdaluje. ! 

Ačkoliv mezi všemi planetami jest zemi nejbližší a příhodnému ji pozorování 
žádné podobné obtíže nepřekážejí jako při Merkuru: předce se jestě nepodařilo, vy- 
šetřili něco bližšího o spůsobu jejího povrchu, Zdá se, že povrch její buď sám v sobě 
jest hrubě stejnotvárný, anebo že obklopena jest velmi stejnotvárným parním obalem. 
Jenom dvakráte pozorovány jsou na jejím povrchu velmi slabé skvrny, z jejichžto po- 
hybování soudilo se na 24hodinné otáčení se této planety okolo své osy. Proto jeví 
se jí denní pohyb hvězd tak rychlý jako nám. Jenom Merkur může procházeti. mezi 
mí a sluncem, a úkaz tento spatřuje se tam mnohem častěji nežli u más, při čemž 
Merkur patrně větším se jeví. 

Země jest pro Venuši nejskvělejší ze všech hvězd na nočním jejím nebi, jasnost 
její o půlnoci převyšuje osmkrát jasnost onu, jaké může Venuše pro más dosáhnouti. 
Žádnému jinému nebeskému tělesu, vyjmouc jediný měsíc, neukazuje se země v ta- 
kové jasnotě. Také náš měsíc jeví se Venuši v jasnějším světle nežli nám Mars, který 
ostatně Venuši mdlejším se okazuje nežli nám. Zatmění našeho měsíce spalřuje se na 
Venuši velmi zřetelně, 

Venuše má v průměru 1710 mil, přibližujíc se velikostí svou k zemi. Hutnost 
její jest o něco větší nežli hutnost země, neboť jest šestkrát tak těžká jako voda, rov- 
najíc se v tom bezmala k zinku. Těleso, které váží na zemi libru, váží na Venuši 
něco přes 28 lotů, Prostřední vzdálenost její od země obnáší 15 milionů mil. Zatím 
však žádná z planet nepřichází k zemi tak blízko jako Venuše, která se k nám někdy 
až na 5 milionů mil přiblíží, jindy však zase až na 36 milionů mil od nás se vzdálí. 

- Proto jeví se její zdánlivý průměr tak rozličný, a proto nabývá někdy takové jasnoty, 

-že i za dne prostým okem ji uhlídati lze, což o žádné jiné hvězdě známo není, V čas 

"movoluní, jak známo, okazuje se též od slunce odvrácená strana měsíce v slabém 

osvětlení, tak že dobře jest rozeznati celý kruh. To samé i několikráte při Venuši 
se pozorovalo. © Vyložení úkazu toho potkává se při Venuši se znamenitými obtížemi, 
neboť světlo zemní, které v uvedeném případu zaslíněnou stranu měsíce velmi slabě 
osvěcuje, stává se 1700krát slabším nežli dojde až k Venuši, pročež nemůže spůsobiti 
žádného patrného osvícení, i kdybychom přijmouti chtěli, že Venuše všecko obdržené 
světlo odráží. Všeobecná domněnka jest, že úkaz ten pochází od fosforového světel- 
kování, které snad povrchu Venuše i jiných planet vlastní jest, 


126 


Venuše vzdálena jest od slunce asi 15 milionů mil a vzdálenost tuto jen velmi 
málo mění, poněvadž dráha její mezi všemi planetami nejvíce se přibližuje ku kruhu. 
Oběh svůj dokonává Venuše ve 224 dnech, a poněvadž dráha její obejmuta jest od 
dráhy země, jeví též podobné úkazy, jaké jsme poznali při Merkurovi, Též ona pro- 
ehází sluncem, jen že úkaz tento udává se mnohem řidčeji nežli při Merkurovi. Nej- 
bližší průchody Venuše skrze slunce udají se 8. prosince 1874 a 6. prosince 4882. 
Tyto průchody Venuše mají v novějším hvězdářství velikou důležitost jakožto nejlepší 
a nejbezpečnější prostředek k ustanovení vzdálenosti slunce od země. 

Dle toho, co jsme tuto pověděli, vysvitá, že Venuše ze všech planet ve větší částce 
svých poměrů největší podobnost má k zemi. Její rok, její den, její velikost, podoba 
a hmola, i vše, co z toho následuje, málo jsou od týchž poměrů země rozdílné. 

Obě ty planety, o nichž právě jsme mluvili, nazývají se planetami dolejšími, po- 
něvadž nejsou tak vzdáleny od slunce jako země. V nejprv příštím článku dostaneme 
se k bydlišli svému, zemi, jejíž astronomické poměry blíže budeme uvažovati. 


Drobnosti 
0 pěstování vína © Čechách, 
Sepsal Filip Čermák. 

Že víno obveseluje srdce člověka, jest mnohověkou zkušeností potvrzená pravda; že ale mno- 
hému, jenž o této pravdě třeba vlastní zkušeností se byl přesvědčil, předce ještě známo není, co se 
tu vše dříve díti musí, nežli tento rozkošný nápoj tak líbezně působiti může, chci tuto o víně, 
a sice hned od jeho prvního početí až do jeho konečného oučinkování promluviti. 

Réví. 

Víno co rostlina patří mezi křoviny, jak je též naši ctihodní praotcové nazývali, a naši 
vinaři i podnes, kdykoli mluví o víně co rostlině, křovím je jmenují; n. p. křoví se pěkně raší 
t.j. vyráží, puči. Každý jednotlivý vinný kmen nazývá se keř, a co z kořene do výšky roste, 
réva neb rýva; je-li jich více, slove nejstarší stařec, což platí též o jediné, když již obstárla. 
Jednoroční prut rychle vyrostlý nazývá se šlahoun; jednoroční prut hned od kořene vyhnaný s je- 
dním kořínkem neb i vícerými, matečník s kořínkem; jednoroční prut vyrostlý z kousku 
révy dvouleté, matečník s kolinkem. 

Při zakládání nových vinic obyčejně používá se těchto dvou druhů - matečníků, jestliže vinná 
školka žádnou sadbu neposkytuje ; ostatně matečníci s kořínkem povždy mají přednost před ma- 
tečníky s kolínkem. ; 

Pupenec révový jmenuje se oko, menší podpupeneček pod okem podpust. Toto očko jest 
již příprava ku příštímu roku. Když ale přijde z jara nějaká ouhona, že n. p. vinice pomrznou, 
tu po krátkém čase ten podpust si pustí, a je-li pohodlný rok, bývá kolikráte i z toho podpustu 
dobré víno i mnoho, ale keř tím pro příští mnoho utrpí, seslábne. 

Oka se počítají na révě od zdola nahoru. Nejdolejší první a druhé bývá obyčejně prázdné, 
to jest toliko na list; třetím okem počínává teprv ouroda. Je-li rok ourodný, požehnaný, bývá 
i v nejdolejších okách víno, a sice nejlepší, poněvadž je chráněno od studených větrů a slunce 
je nejhojněji zahřívati, prejtovati může. Hrozen, čím bližší k zemi, tím lepší. 

Pupenec drobet povyrostlý slove holoubě, a takové pupence jsou velmi křehké; dost ma- 
lého zavadění o keř, a holoubě jest to tam, pak říká se, že holoubě ulítlo. Holoubě povyrostlé 
nazývá se sloupek, a tyto přinášejí ourodu. Na mnohost vína lze soudili hned z povyrostlých ho- 
loubat; neboť víno, jedva že holoubata se počínají rozvíjeli v listy, již se ve svých malinkých hroz- 
ničkách ukazuje. Při hojné ourodě mívá každý sloupek dva, někdy i tři hrozny. Tu se říkává: T ot 


s 


127 


jest Božího požehnání, za každým lístkem hrozníček, (Co později u sloupku neb 
ze sloupku vyroste, drobná ratolest, slove pa zoch, a ony větvičky tenounké, asi na pí dlouhé, 
bezlisté, obyčejně ve dví se končící, jmenují se ručičky, poněvadž se jimi keř neb ryva za něco 
uchycnje, k. p. za tyčku. Dokaváde tyto na konci révy se ještě ukazují, dotud ještě réva roste. 

Kořeny révové slují lože, a ty se něco přes půl lokte v zemi nacházejí, rozbíhajíce se na 
všecky strany, ale nikdy. do hloubky. Tlouštka lože jest nestejná; obyčejná bývá asi něco přes palec 
v průřezu. Dle spůsobu jsou nejvíce ploše kulaté, tu a tam svalovaté neb prohloublé, ku keři sil- 
nější, pod zemi daleko zabíhající a na drobné kořínky, fazory, ne velmi bohaté; dle barvy jsou 
na povrchu velmi brunaté a slabou korou té samé barvy jako lykem potaženy, i uvnitř též do 
tmava jdou. Mimo to jsou velmi šťávnaté, majíce uprostřed duši jako bez, ohebné a měkké, 
Kořen napříč přeříznutý jest velmi řídký, vypadá jako přeražený kapalec a hned šťávu prýští. 

(Pokračování.) 


Příspěvek ku přírodnímu kalendáři okolí Pražského. 


Duben. 


„V dubnu čas a panský kvas“; nelze si na obojím mnoho zakládati. Lahodí nám duben 

ovšem průměrnou teplotou -+ 7%", 55 R., než bývá to často pouhý klam. Vyvábiv podvodným pa- 
prskem slunečním duben listy anebo ví z pupeuce, zůstavuje je zrádně náhlému mrazu, že v skutku 
slépe jest rostlině, od hada býti uštknutu, než v dubnu od slunce býti ohřitu,“ Pokud hory všeho 
sněhu ještě nejsou sproštěny, veliká zásoba teploty se spotřebuje k jeho roztájení, s čehož pochází 
náramná v povětrnosti proměna, že sotva jednu dobu slunečním teplem okříváme, an nás mihem 
opět snih, krupky a ledový vítr zachvacuje. Není tedy divu, že proměnlivá povětrnost toho měsíce 
stala se příslovím a znakem pro vrtkavost lidské přízně. Nám však nepřísluší věc jednostranně 
posuzovati, neb i nestálý duben svých jasných hodin má i prospěšných stránek. V našem okolí jest 
duben (jako již u starých jemu jméno Aprilis ab aperiendo t. j. z otvírání země se dostalo) takovou 
„roční dobou, za které se květ, zvláště ale listi stromův a keřův, otvírá čili rozvíjí. 
; Mezi 1— 15. dubnem vykvetání vrbovitých v březnu započaté dále postupuje; topol šedivý 
a jehlancovitý, pak jilm holý a brvitý (Ulmus campestris et effusa) nejprvé svůj neouhledný květ 
(11—15.) a později listí rozvíjejí, an mezi tím modrající se fialka ze svého útulku skromně svou 
libou vůni vysílá. 

Od 15- 20. dubna pokrývá se listím střemcha obecná (Prunus padus) na ostrovech Vltavy, 
kysilník pospolitý (Cotoneaster vulgaris) na výsluní v Šárce, pak zimolez obecný (Lonicera xylo- 
steum), maliník obecný a plstnatá chudovina (Viburnum lantana) v našich zahradách. Tamtéž roz- 
kládá meruň obecný na zábradlí svůj růžový květ, a za týden po něm (22. dubna) stejnou krásou 
se skví broskev obecná, jimž současně (20. dubna) květoucí modřín evropský (Pinus laryx), topol 
černý a jesen ztepilý (Fraxinus excelsior) v nádhernosti tvaru, nikoliv ale v barvitosti květu se ne- 
vyrovnají. Dále přichází řada i na ploty, sady a besídky. Z keřův odívají od 21 —30. dubna ploty 
listím dříšťal obecný (Berberis vulgaris), pak visutými pruty vyznačená kustovnice slabá (Lycium 
barbarum), slíva, trnka, hloh tvrdý a růže šípková; naše besídky zastiňuje svým nově pučícím 
listím pustoryl vonný (Philadelphus coronarius), hez vlaský či šeřík obecný a perský; v sadech 
a- hájích zelená se trojí brslen, kalina žláznatá. (Viburnum opulus) a růže stolistá, dvě oblíbená 
sídla příštích zlatohlávků, pak ptačízob obecný (Ligustrum vulgare) s lonskými bobulemi černé 
barvy, konečně pružnými, co krev červenými větvemi vyznamenaná svída bílá i obecná (Cornus 
alba et sanguinea) a kozí jetel neb čilimník odvislý (Cytisus laburnum). 

-© K úplnému uzavření zeleného oblouku z listí klenutého přispívají nyní vyšší a rozložití stro- 
mové.  Listím se ozdobuji kaštan planý či maďal bodlavý (23. dubna), osyka a jeřabina (24. dubna), 


128 


vrba smutnice (27. dubna), olše lepká a habr tvrdý (30. dubna), pak téměř všechny naše domácí 
ovocné stromy (25—30. dubna), an již dříve bříza bílá (22—24. dubna) a klenka obecná (Acer 
platanoides, 26. a 27. dubna) květem a pak listím se oděly. Tehdáž bývá pěstován na záhonech 
zahradních arcis žlutý, komonka vypíná se svou císařskou korunou vedle tlustolistého lomikamene 
(Bergenia čili Saxifraga crassifolia) s bledě růžovými zvonkovitými hrozny: již prvosenka čínská 
(Primula chinensis) a Květena pestrých hyacinthů bezděky ustupuje za našimi okny nastávající slávě 
aurikulí strakatými znaky skvělých, kdežto tamtéž krásná ale vůně prostá sokyně naší růže, totiž 
Camelia japonica, pak Azalea pontica, a starší sestra naší pomněnky, totiž pupenka jarní (Ompha- 
lodes verna) a řecký brambořík (Cyclamen coum) s růžočerveným ohrnutým květem ve vážnosti se 
ještě udržely. 

Se slávou našich zahrad se však již zasadila o závod lesní a polní Květena, 

Pokud se ještě oblouk stromového klenutí úplně nesklonil a listím svým přístup slunečním 
paprskům nezamezuje, pokryla se půda lesíku Hlubočepského směsicí ze žlutých a bílých sasanek 
(Anemone ranunculoides et nemorosa) společně s pličníkem lékařským (Pulmonaria officinalis), k nimž 
se dymnivka s dutou hlízou (Corydalis bulbosa) přidružila, všude v křoví modrá se lecha jarní 
(Orobus vernus) ku květoncí vikvi podobná, tamtéž žloutne se k rozkoši mládeže prvosenka (Primula 
veris), Vesně klíč ku přírodě takměř úplně odevzdávajíc, an kopytník (Asarum europaeum) svůj po- 
dezřele brunatný, jako kafrovinou (Asarin) páchnoucí květ pod lískou právě olistěnou pečlivě ukrývá. 
Na podkrají báje Krckého sklání obecná koniklec (Anemone pulsatilla) svůj přimodralý' zvoneček, 
žlutým květem pokrývá něžně zde onde břehy Kundratického potoka žluteník střídmolistý (Chrysosplenium 
alternifolinm), an u veliké hojnosti všnde v zahradách pampeliška přirozená, na polních mezích 
mochna jarní (Poteutilla verna) a hadí mléko (Euphorbia cyparissias) žloutne v té míře, jako ve 
stromovkách orsaj jarní (Ranunculus ficaria), jehožto „bambulinky za manu nebo žito s nebe spadlé 
omylně byly považovány. Na staroslavném místě v Šárce vykvětává toho času (15 — 20. dubna) 
žlutečka česká (Gagea bohemica), kterou již Černý, spisovatel prvního českého bylináře, proslavil; 
tamtéž skví se zlatým květem miláček jarní (Adonis vernalis) blíže u toho místa, kde skalní tařice 
(Alyssum saxatile) tmavé nad železnou dráhou vypinající se skaliny žlutými věnci ovinuje, k obdivu 
cestovníkův okolo se vezoucích. 

Sledujíce zpytavým okem po jarním postupu v přírodním životě nalezáme, že keře a stromy, 
kteréž v první době po dokonaném Spánku zimním, od 10. března až k 15. dubnu, dříve květ 
a později listy rozvíjejí (praecoces, ranní, roučí nazvané), zvláště k vrbovitým, březovitým, dubo- 
vitým a kopřivovitým náležejí, t. j. k rostlinám stojícím ještě na nižším stupni ústrojné dokonalosti. 
Podobně i rozvíjení se listí počíná v březnu a pokračuje v dubnu jen v nižších vrstvách stromoví 
t. j. v křoví. Od 10. března až do 20. dubna objevuje se olistění jen zde onde, podobajíc se spíše 
k rozptýleným ostrovům na moři aneb k oasám mna písčité poušti. Od 20. dubna stává se ono 
hmotnatým a souvislým, přecházejíc od keřů k vysokým stromům a působíc tím ozdobné oblouky 
oku mile lahodící. K dovršení toho kouzelného obrazu přispívají velmi okolní nivy, role a louky, od 
15. dubna vůbec v onu příjemně zelenou barvu se odívající, která téměř čarovnou změnu v tvář- © 
mosti okoli našeho působíc oko naše lahodně dojímá. 

Po hmyzu v dubnu se objevujícím ohlédneme se budoucně. P. Dvorský, 


Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého Musea dne 14, března 1854. 


Sezení toto bylo velmi zajímavé. Nejdříve přednášel assistent p. Ant. F ryč o řádu kuro- 
vitých ptáků, vylíčil dle nejnovějšího stanoviště vědy všechny rody tohoto řádu a vysvětloval znaky 
jejich na exemplářích musejních, kteréžto neunavným přičiněním p. assistenta až na dva nmejvzác= 
nější všecky ostatní rody zastupují. Zvláště vzbudil všeobecné obdivení překrásný dar pana hraběte 
Desfoura: Tragopan satyrus, Argus giganteus a Lophophorus impejanus, na jejichžto ozdobení pří- 
roda všechnu nádheru barev vynaložila. — 

Na to přednášel učitel na vyšší české realní škole p. Vojtěch Šafařik velmi dů- 
kladnou zprávu o Saturnovi a jeho kruzích, a shrnul v jasném přehledu všechny vynálezy od časů 
Galileových až do doby nejnovější. Jakožto zajímavý výsledek novějších výskumů bylo vytknuto, že 
kruh dříve zdánlivě co jednoduchý, nanejvejš co dvojatý pozorovaný, nyní nejméně ze tří kruhů 
složen se spatřuje, z nichžto nejvnitřnější má barvu temnější, popelavou, a z tak jemné látky složen 


jest, že Saturn sám skrze něj prosvitá. Pan Šafařík uveřejní co nejdříve pojednání své, na něž 
tímto poukazujeme. 


Obsah. 

Električnost třením zbuzená. — — Velryb. Od Emanuela Purkyně. Dokoučení. — © Kapradí. Od Julia 
Saxa. — O postavení sluneční soustavy v prosloru světovém. (Od Dra. Vojtěcha Kuneše,. Po- 
kračování. — | Drobnosti: © pěstováné vína v Čechách. Sepsal Filip Čermák. — Příspěvek 

k přírodnímu kalendáři Pražského okolí. Od Prokopa Dvorského. — | Zpráva o schůsve přírod= 
nického odboru Českého Musea dne 14. března b. r. — K tomu tab. 4. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejči. 


Číslo 5. -Ročník druf. Květen 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr, stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


a 0 O EP I 


* 
O spůsobu učení se přírodním vědam bez velikých učených a učebných 
prostředků. 


Sepsal Dr. Jan Purkyně. 


4. Poměry lidu obecného k přírodě a jejímu poznání. 

(Přednášeno s části dne 11. dubna ve schůzce přírodnického odboru Českého Musea.) 

Každý z lidu našeho, v dospělém jsa postaven věku, třeba by také nebyl ve 
školách dosáhl jakéhokoliv pořádného naučení o přírodě a jejích výjevech v kamenech, 
rostlinách a živočišstvu, třeba i neznal po vědecku vyložili zákony, jakové se vysky- 
tují v úkazech světla, tepla, elektřiny, magnetismu, jakové slučováním a rozlučováním 
prvotních látek a hmot na jevo vycházejí, nebo v tvoření, čili, pohybu životném nám se 
oznamují, chová předce na umu svém nemalou zásobu známostí přírodních, buď vlastní 
zkušenoslí, anebo podáním od svých přátel a soukmenovců, starších i mladších, doby- 
tých. Každý národ i národek, podle položení své vlasti v ouzemí nebo na přímoří, na 
horách anebo po rovinách a stepech, v horkém, středním nebo studeném podnebí, při 
řekách, jezerech, nebo v krajinách suchoparných, osobil sobě dojista od. pravěku, dle 
potřeb společenského života, dle vývinu své činnosti a dle postavení svého v člověčen- 
stvu i mezi sousedními národy, zásobu dostatečnou vědomostí o přirozených věcech 
a jich vynakládání k potřebám výživy, řemesel, obchodu, mořeplavectví, vojenství a vše- 
Jlikého přepychu a lahodění, a toť i daleko dříve než vědeckým spůsobem poznání pří- 
rody se dobývalo, anť věda, zvláště věda přírodní v smyslu našeho věku, dosti mla- 
dého původu jest, a jen s malé části sáhá do časů egyptské a řecké kultury. 

-- Nebyloť žádného z vyvinulejších a v dějinstvu oučinnějších národů v starém 
světě, jenž by nebyl zosnoval svou moc a svůj dobrobyt na základě vědomostí přírod= 
mích. Jest úkol vlastní historie kultury, do podrobna se o té věci. šířiti, poznamenali; 
jak prostonárodní přírodoznanství poznenáhla přechází do vědeckého, jak ono, podkla- 
dem jsouc na počátku tomuto, na konec obrátí postavení své, původ, silu a vzrůst be- 
rouc z čisté, osamostatněné vědy. V starých věkách převládalo přírodoznanství prosto 

9 


130 


národní, v posledních časech slředověku vyrůstaly z něho vždy více a více vědy pří- 
rodní, za našich časů počínají tyto převládati a hýbati mocně národy i přírodou. Však 
i nyní nemůžeme říci, že by se kdekoliv bylo stalo ouplné proniknutí vědy i života ná- 
rodního, aniž o samých Staro- i Novobritech nebo romanských a germanských náro- 
dech to tvrditi můžeme. Zůstává ještě i u těch spoustný uzel poznání temného, ne- 
rozvinutého, prostonárodního, jejž osvětlili, rozvinoutli, zevšeobecnili, úlohou zůstává pří- 
štích pokroků vědeckého snažení. 

Vrhněme vzhled svůj předně na spůsob prostonárodního sprostého vědění o pří- 
rodě, abychom potom tím jasněji poznali různost jeho od právě vědeckého, a prostředky 
se nám naskytly, jak by se nejsnadněji jeden na druhý převésti dal. 


a) Příroda a naše venkovská mládež. 


Říkává se: „Děti jsou rození přírodozpytci.“ © tom jest každý přesvědčen, kdož 
si zpomene na svůj vlastní mladý věk. Pozorujme malé chlapce nebo holky čilejších 
smyslů a rozumu na venku, dříve než je škola zaujme, a vůbec v jejich pochvílech 

zábavách uvidíme, že skoro výhradně přírodou se baví, kojíce se nevýslovným citem, 
Jaký jim podává vhloubení se do pohybů živelních, do růstu rostlin, do tváření se; 
povah i mravů živočichů. 

Již za ten čas zimní dívá se hošík, v teplé zavřen komůrce, na podivné kvě- 
tiny, jež mráz na okénku tvoří a opětně přetvořuje, jak mile pod teplým dechem se 
rozplynou; u krbu stoje bez přestání hledí do plamene, jakoby jej vyskoumati chtěl; 
vyběhšího ven těší jej padání sněžných klků, jež chytá dlaní aby se roztály, i diví se 
třpytu sněžných hvězdiček, jejichž překrásných tvarů na černém kamenu nebo železe © 
spatřiti se mu zdařilo; neopomine rampouchy s nízké střechy ulamovali, do nich hle- 
děti, bublinky v nich pozorovati, je okoušeti. Vyrostlejší mládež baví se házením, ultva- 
řováním sněhu a klouzáním na ledě, 

Když jaro rozvolní sněhy a ledy, když stružkami se ženou vody a nabírají se 
v lužičkách, tu nemůže se dosti náadívati a naslouchati čeření, vlnění a žblunkání po- 
tůčku. Pokročilejším jarem na podletí, když hodně sprchme, staví hráze, dělá rybníčky, 
pouští lodičky z kůry stromové po proudech vodních; mezi prškou dívá se na kapky 
se střechy padající, jak se na kamenech rozpryskují, nebo padše do lužiček jak pono- 
řeny zprvu, opět se vyskytují a hlavičkami vykukují; do tiché stojaté vody hází ka- 
ménky, aby spůsobil kola po kolech od středu vznikající, k obvodu rostoucí a v hla- 
dině zanikající; v rozvodněném potoku nebo řece stíhá zrakem proudy, víry, čeření 
jeho, nabírá, vylévá, přelévá vodu nádobkami, máchá v ní, šplýchá, brodí se v ní, vy- 
fukuje stéblem veliké bubliny z mydlin a diví se jejich měňavé krásné barevnosti, 
Vyrostlejší mladík vrhá se celým tělem do živlu vodního, jakoby se s tělem i duší 
v jeho proudech rozplynouti chtěl. © vzduchu dovídá se z jeho vání, koupá se 
v jeho vlnách běže proti větru, pozoruje jeho směry a obraty korouhvičkou na týčce 
vytčenou, nebo se dívá na kohouta z plechu, který na střeše neb na věži skří- 
paje po všech stranách světa se obrací. Na podzim vyvolávají stálé od západu vějící 
větry malou i velkou mládež do polí a strnišť, aby nechávaly zvůli papírovým drakům, za 
nimiž se bez ustání po provázku pohánějí, Tak mají svůj okol v oběhu jednoho roku 
rozličné výjevy živelní pro badavé oko a čilou pohyblivost mladíků na venkově. Někteří, 
hlavy jsouce důmyslnější, staví domy z kaménků, z hlíny, vyřezávají kola na mlýnky; 


131 


dělají sobě biče, lopaty, rýče, skřínky a všelijaké nástroje domácí a hospodářské. Vi- 
díme v takových výjevech mladistvé duše vyvinující se fysiku a mechaniku: sprostého 
lidu, jenž v pozdnějším věku dospěvši až k řemeslu, dostačuje vyhověti potřebám do- 
mácím, obchodním, hospodářským. 

-© Chceme-li dále sledovati zábavy mládeže v přírodě vzhledem ma rostlinstvo a ži- 
vočišstvo, vidíme jak dívky Inou ku květinám, je ochraňují, pěstují, jimi se ozdobují; 
chlapec pak sází seménka, diví se jejich klíčení a připalřuje se vzrůstu jejich, nebo 
štěpí, očkuje stromečky, strká vrbové proutky na pobřeží, aby se ujaly a vyrážely v listí. 
Jako dívky chodí sbírat kvítky, vít je u věnce, vázat v kytky, nebo se plíží v lese po 
jahodách: tak chlapci raději prodírají se křovinami trhajíce lískové oříšky, nebo ma 
podzim házejí po planých hruškách a jabloních, nebo srážejí kaštany a svážejí do svého 
malého hospodářství. Na jaro, když se pruty vrbové napustí mízou, oklepávají, svlékají je, 
aby robili píštalky. Taktéž k živočišstvu se různě chová dívčí i chlapčí mysl. Holka 
obírá si za zamilované zvířátko kočičku lichotivou, pokojnou, měkkosrstnou, oblibuje 
sobě lahodné její manýry a pohyby, aniž věří v její faleš. Chlapec vyvolí sobě za pří- 
tele poctivého prostodušného psa. Je-li veliký, váží si jeho síly, pyšní se jeho přá- 
telstvím ; prostřední-li jemu přiměřené velikosti jest, slouží mu Za kamaráda jeho sko- 
tačení, jeho potulek, Zvláště se kochá v jeho podřízenosti, cítě sebe pánem tvora sobě, 
jak myslí, rovného, Děvče baví se rádo s beruškou, chlapec s kozlem čtveračí, Vět- 
šího skotu dívka se hrozí, leda že by sobě byla červenou nebo bílou kravičku mléko 
dadoucí zamilovala; chlapec k volům směle se blíží, vlastní rukou jim píci podává, býka 
se však straní, ač z neveliké dáli povážlivě naň hledí, Vášnivá bývá někdy hochův ná- 
klonnost ku koním. Kouzelně věru dojímá jejich mysl šlechetná postava i tvar koně, 
a jezdec koněm vládnoucí zdá se jejich idealisující fantasii jako bytnost vyššího rodu. 

Jsou ještě jiná zvířala mezi ssavci, od domácnosti vzdálenější, jenž rozličným 
spůsobem zajímají mladistvý věk; některá i polobáječnou tvárnost na sebe přijímají 
Nejznámější jest zajíc, jejž chlapec nezřídka přes cestu skočiti nebo polem ubíhati 


| viděl; zřídka, leda kde vyšší honbě krajina přízniva, předslaví se srnka jeho očím, aneb 


| 


zhlédne on jelena pádícího úhorem k lesu, Liška, medvěd, vlk, divoký kanec, za našich 
kulturních časů velmi řídký výjev, zdají se mu náležeti k světu báječnému, i rád po- 
slouchá stařinu o nich vypravující. Jsou ještě jiná zvířátka tintěrná, jako veverka, la- 
| sička; některá pak vábící k činnosti čilou mysl chlapce, jako syslové, krtci, potkani, 
myši, jež honí nebo z děr vylévá; nemotorných netopýrů se štítí a zle s nimi nakládá, 
Viděli jsme, jak psychický soucit mládeže různým spůsobem se chová k ssavcům do- 
mácím i k zvěři polní a lesní. Méně příchylný zdá se býti ku plactvu, ještě méně 
k plazům a rybám. Chlapce zajímá více hledání hnízd, lapání ptáků, než aby se s nimi 
V nestálé přátelství zavázal. Jem kukačka z jara vábí jej od stromu ke stromu na po- 
břeží, jíž on se posmívá, po ní pokukaje. I tu domácí drůbež raději plaší a škadlí, než 
aby ji k sobě vábil. Více soucitu chovají dívky ku ptactvu. Tu je oblíbená slepička, 
která svou velitelku všudy následuje ; tam děvče holoubka krotkého, jenž se jímati dá; 
hladí a přitiskuje, nebo zpěvavé pláčky, křepelku, čížka, stehlíka a j. s velikou starost- 
livostí chová a krmí v kleci. Zvláště na dvoře, když kuřatům, kachnám, husím, holu- 
bům je svolávajíc píci hází, tuší v sobě budoucí hospodyňku a pyšní se svým ouřadém. 
| V stejné míře, jak na stupních živočišstva dolů kráčíme, mizí také spojenost s ním 
soucilná. Žab, ropuch, mloků, ještěrek, hadů štítí a bojí se mladí i staří; jediná ro- 
9 * 


132 


snice čili zelená žabka, pro svou šlíhlost a příjemnou zelenost jakož i pro svou před- 
tuchu povětří, nalezala od dávna milost v prostonárodním přírodnictví. Němé rybstvo 
málo mysl mladistvou zajímá, ačkoliv příležitě rády se dávají děti na mrštné rybičky © 
v průhledném potoku sem tam rejdící. Hmyz zase vyniká o něco v poměru tomto. 
Není to již ale žádné psychické spojení, jest to více vábení zevnitřních smyslů, zvláště 
zraku, jenž rád lpí na kráse a rozmanitosti barev a kreseb motýlových křídel, anebo 
kovové barvě brouků, much a šídel se podivuje. 

V máji, když se jaro probudí, probudí se chrousti v zemi, odkud vylezše obletují 
v svěžích hejnech loubí stromů zelených. Kde se co hýbe, po tom se ráda mládež 
shání. Tak se vede ubohým chroustům. Chlapci je honí, chytají, rozličně se jimi baví, 
ba trýzní je; nebo s nimi nakládají jako s nějakým domácím dobytkem, zapřahají je © 
a dávají jim voziti malé náklady. Podobně zacházejí s chrobáky; zřídka se jim podaří 
chyliti roháče nebo jednorožce, jehož podivné postavě obdivují se a jejž třeba po 
mnoho dní chovají v chlévku, podstýlajíce mu a krmíce jej. Věčeličky si hoch váží 
poučen o jejím užitku a moudrém hospodářství, aniž jí překáží, když ssaje medovinu 
z kvítků, ano bojí se jí, aby jej žihadlem neuštkla. Po nemotorném brumbálu se chutě 
žene, méně se jeho žihadla boje, a lapne-li jej, bez milosrdenství vybírá měchýřek 
s medem ; vosu pak pronásleduje vášnivě a zamačkává co nepřítele odpovědného. Méně 
sobě všímá hemžících se po cestách mravenců; ačkoliv někdy rozbourá jejich hromady 
a vybírá vajíčka (pupy) co píci pro ptáky zpěváky. Teprv na konci leta, po uklizení 
obilí, honí se zase po strništích za kobylkami, zvláště za velikými zelenými koníčky, 
jež pro podobnost jejich hlavy s hlavou konskou zapřahá co koně, ač pro svou skákavost 
méně se ktomu hodí nežli babka v máji Tenkráte také hledá cvrčky, vábící a zavádějící 
ho nejistým svým evrkáním brzy na tu brzy na onu stranu. Dívky málo se baví hmy- 
zem, buď že se ho štílí, anebo že poklidný jejich mrav málo lákán jest pohyblivoslí 
jeho; toliko s radostí ututlanou dívají se molýlu na kvítku sedícímu, rozvírajícímu a za- 
vírajícímu krásnobarevná křídélka. Škvora s jeho strašlivými kleštěmi se každý chrání, 
aby nevlezl do jamky ucha, jak to učí pověra lidu, a ničí jej kde ho zastihne. Stonožkám 
pak, převalujíce kameny, pod kterými ukryty jsou, neuškozují děti hledíce na pořádné 
hemžení nožek mnohočetných, jako na řadu vojáků v pochodu pokračující. Promluvme 
též zde u hmyzu o pavoucích. Pavouků se každý děsí, malý i velký, jejich podivení 
hodné příze a tkaniny každý zrušuje, kde se jen nahodí, co nmečistotu oko urážející ; 
mráz běží po kůži, když se jí dotkne pavouk nebo po mí pobíhá, utopit ho neb za- 
šlápnout každý spěchá. Jen křížový pavouk se ušetřuje, snad pro to svaté znamení co 
na zádech nosí; ano rádo se přihlíží jeho počínání, když si na výsluní uměle setkává 
okrouhlé hnízdo. Chlapci chytají mouchy a házejí mu je na hnízdo, aby se zachytly do 
jeho lepavých nitek, a čekají až vyběhne po své kořisti, i dívají se s podivením, jak ji 
zapřádá a viseti nechá pro potřebu pozdnější. Někdy i vosa uvázne a protrhá lehkou 
pavučinu, aniž může to zabránili její pán, který však rychle popraví hnízdo k dalšímu 
užití, Mnohočetná taková hnízda, po stromech a latích rozvěšená nebo právě od pa- 
vouků zatkávaná, zplozují nám vlastní lahodné tušení krásné letní pohody, jejíž na- 
stávání prorokují. Podobný nás oblažuje cit na podzim, když s babským letem ještě 
jednou krásné časy se vracejí, aby stěhovavým pavoučkům příhodné doby poskytly; ten- 
kráte lítají chumáče jejich tkanin nešené vlažnými větry západními, a po nich se honí 
kloučkové, aby ulovily hnízdo i s pavoučkem; po strnišlích pak napínají se všude jejich 


133 


vlákna, ma, slunci krásnobarevně se lesknoucí. © Pavoukem též se u lidu jmenuje 
známý dlouhonohý roztoč (Milbe), kosec, jehož nohy vytrhují chlapci, aby se dívali na 
jejich sebou potrhování, které prý až do západu slunce trvá, Raci také jsou dobře 
známi; smějeť se mládež jejich zpátečnému lezení, střeže se jejich klepet, nebo také se 
staršími chylá je v noci při lucerně pod břehem potoků, Po vlažném dešti vylézají 
žížaly ze svých děr na povrch země, jež pak chlapci celé vytahují a nemilosrdně s nimi 
nakládají, buď je roztrhujíce anebo je napichujíce na udici co vnadidlo při chytání ryb. 
Pijavice známy jsou z potřeby lékařské i domácí. Konečně uvádíme i mušle a hlemejždě. 
Skořápky mušlí všelijak upotřebuje mládež na barvy, na misky, lžičky a jiné nádoby 
zvířátka v nich zavřeného málo si všímajíc, Tím zajímavější jest ale šnek v svém domku 
přebývající, do něho se ukrývající, jej s sebou nosící, rohy své (týkadla) vystrkující 
anebo vtahující. K nejmenším zvířátkům, ježto neujdou badavému oku mládeže, připo- 
čísti lze ony nejmenší ráčky (Daphnis, Cypris a. t. d.), jimiž hemží se zvláště času let- 
ního každá slojatá voda pod šírým nebem, louže, rybníky, kádě a jiné vodojemy v za- 
hradách, v nichž se deštní voda nabírá. Naplniv skleničku takovou vodou nemoll jsem 
se dost nadívati tomu nekonečnému hemžení se zvířátek drobnoučkých, jenžto život ve- 
likého svěla v skrovném okresu představovati se zdají, 


b) 0 školkách čili opatrovnách, 

Snažil jsem se nastíniti těmito řádky mnohonásobnou činnost, hry, zábavy, skou- 
mání a pátrání mladistvého věku, jaké s přírodou je obkličující na venku provádí. Každý, 
zvláště venkovan, kdož nahlédne do vlastního živobylí a oživí upomínky své mladosti, 
pozná, že jsem jen skrovných příkladů uvedl, a že by látka byla nevyvažitelná, kdyby 
někdo o té věci se stanoviště psychologického ouplněji pojednati chtěl. — Zalím jsme 
i z toho poznali, že mládež přírodu docela praktickým a esthetickým spůsobem pojímá, 
budto oči bavíc jejími výjevy, anebo. přírodních stvůr pro své hry všelijak užívajíc. To 
trvá neobmezeným spůsobem až do té doby, když je škola do svého užšího oboru zajme, 
ač i tenkrále v svobodných pochvílech dáno k dávnějšímu obcování s přírodou se na- 
vrátili. Jsouť i osobní povahy mezi mládeží, kleré se nižádným nucením a násilím od 
toho odvrátiti nedají, byť i na ujmu školy, což jim pak zle poznamenáno bývá i za roz- 
pustilost pokládáno, ačkoliv takové neodolatelné puzení samo v sobě nevinné jest, a mnohdy 
s pracnou snahou veliký duch anebo přirozená dobrá vloha se utlačuje. Pročež za na- 
šich časů uvádění školek a jesliček za veliké dobrodiní, naší venkovské i městské mla- 
deži poskytnuté, považovati se musí. Žádá-li konečně nutnost našeho místního i časo- 
vého postavení mezi kullurními národy, aby naše mládež záhy z polodivého stavu, 
v jakém přímo s přírodou obcuje, vzata a k pořádnému učení a mírnění mravů školní 
kázni a dohlídce podrobena byla: nemohlo se zajisté nic vhodnějšího a povaze lidské 
přiměřenějšího vymysliti, jako ony ochranné školky, opatrovny, školy hrací, v nichž mla= 
distvý věk bez přísného literního učení v dobře spořádaném obcování s přírodou nějaký 
čas chovati se má. Pravý pěstoun nebo pěstounka má míli na zřeteli, mimo vzdělávání 
„představ a pomyslů mravních a náboženských, jež uzounké poměry společenské, domácí 
a obecné, jejich svěřencům poskytují, hlavně také ony, které se palřením na obkličující 
| přírodu, prostým vražením na smysly, v duchu mladistvém vyvinuly. Každé dítko při- 
| náší do opatrovny nemalou zásobu přírodních známostí, které sobě hravě v otevřené pří- 
rodě o samotě nebo v společnosti soudruhů, původně nebo z podání starších, i s jmeny 


134 


prostonárodními nebo dětskými bylo osvojilo, Pěstounům tedy nastane úloha, z pozo- 
rování zábav i obyčejných her okolní mládeže, a z přímého vyptávání a zkoušení, se- 
známiti se při každé příležitosti s vědomostmi každého dílka o přirozených věcech, 
aby na tomto dosti skrovném základě, prostředkem té samé okolní přírody, bez užívání 
všelikých učených a školských návodů, tím samým hravým, zábavným a samočinným 
spůsobem, jako prvé o vlastní vůli, dále se rozšiřovaly a vyvinovaly: Hra nasypování písku, 
vlévání a přelévání, kapání a rozprchování vody může poskytovali příležitost k odměřo- 
vání jich na žejdlíky, pinty, nebo na všelijaké míry obilní, obeznámiti dítky s během vod 
a jiných tekutin v žlabech a rourách, se stříkačkami, pumpami, s rovnovážnoslí, s po- 
měrnou tíží ; rozpryskování na spůsob deště naproti slunci podává malou duhu, hraní 
barev v kapičce rosní ukazuje též barvy duhové; nakonec může se i vzíli na pomoc 
tříhranné sklo k tomutéž účelu, i možná rozšířiti hru se světlem mnohonásobným spůsobem 
jeho odrážení, lámání, soustředění přirozenými nebo umnými prostředky. Podobně teplo, 
oheň podají nesčíslné příklady činnosti živelní. Neopomiňme též seznámiti dítky se vzdu- 
chem, s jeho ač neviditedlnou hmotností, s výjevy, účinky, směry větrů, při čemž 
i strany světa, východ, poledne atd. se poznati dají, pak různé pohyby od vzduchu pochá- 
zející, vlání, napínání plachet, foukání, bouření, všeliké zvuky, hlasy vzduchem prove- 
dené. Zajímavé tu bude každé mysli dětské, rozbírati bohatou zásobu slov tak zvaných 
onomatopóických, zvuky přirozené mluvou nastiňujících, jako klepání, hřímání, bouchání, 
hlasy všelijakých zvířat. Poznání o vzduchu, o větrech povede k pozorování oblaků, 
pak dále se oko vyzdvihne k slunci, měsíci, hvězdám. Postupem časů denních a noč- 
ních, jakož i částek roku pozorovati se budou pohyby, tvary a změny nebeských těles 
na obloze, jak se našemu oku zdánlivě podávají; nebylo by však rádno již nyní 0 astro- 
« nomickém pojímání lěchlo úkazů se zmiňovali, což arci dospělejšímu věku a zralejší 
zkušenosti náleží. 

V zimním čase bavila by se mládež ve školce více rozličnými úkazy mrtvé pří- 
rody, fysikálními a chemickými výjevy. Také by se již tenkrát mohla sdíleti známost 
o kamenech, zeminách, jaké se v okolí hlavně nacházejí, ano i za příznivého počasí na- 
vštěvovala by se jejich náleziště. "Třeba i tvořením a pálením cihel, stavěním domků, 
vyřezáváním řemeslnických, hospodářských nástrojů, nebo ukazováním, rozbíraním, pojme- 
nováním jich cvičila by se mysl praktická dětí venkovských. Rostlinstvo a zvířectvo za 
času zimního málo sice předmětů poskytuje, ale ani ty nesmějí se zanedbávati, i třeba 
jich použiti, an za časů teplejší pohody beztoho nesčíslné množství nových a nových 
přírodních úkazů na smysly mládeže se hrne. Tedy použili možná zelin ve sklepě chova- 
ných, kořenů, cibulí, bambulin, různých semen hospodářských, ovoce rozličného druhu, 
které dlouho do zimy ano do jara se chová; okolí podává mechy, lišejníky. Ze živo- 
čišstva na snadě jsou domácí zvířata hospodářská, kůň, vůl, prase, ovce, nebo podomní 
pes, kočka, myši, podvorní a světniční ptactvo, a rozličný hmyz. Tak se přiblíží doba 
letní, podzimní, kdežto školáctva opatroven nejvíce v otevřené přírodě baviti a napájeti 
se budou jejími krásami a naukami při rozumně spořádaném návodu pěstounů svých otcov- 
ských. Byla by to látka k zvláštnímu dosti obšírnému spisu, kdybychom chtěli udávati úkony 
a zábavy školky dětskému věku nejpřiměřenejší. Jsouť o tom knihy v literaturách cizo- 
krajních. V naší vyniká zvláště „Pěstúnka“ professora Mošnera, jižto každému. příteli 
mládeže, o své děti pečlivým rodičům, hlavně pak učitelstvu vyššímu (kamž arci i du- 
chovenstvo počítáme) i nižšímu schvalujeme, 


195 


c) 0 školách triviálních čili elementárních. 


Škol triviálních jmeno, jak známo, povstalo za starší doby z té příčiny, že jako 
trojí cestou (lat, trivium) vedly k literárnímu učení, totiž : čtením, psaním a počítáním. 
Za našich časů je raději jmenují školami elementárními, což arci v obšírnějším smyslu 
jejich účel vyznačuje, an element nebo živel v smyslu všeobecném za základ každého 
učení nebo umění sloužiti musí, k čemuž mimo jiné také ono trojí umění triviální po- 
čítati dlužno. V tom širším smyslu nevylučuje se náboženství, aniž země- a dějepis, 
ani přírodnictvo a řemeslnictvo. Že pak v mnohých zemích brán ohled na jazyk, 
spůsoby a potřeby národní, nazývají se také někdy školami národními. My zůstaneme 
při jmenu škol elementárních, jim za naší doby nejlépe příslušícím. 

« Triviální škola v starším smyslu učila kromě katechismu pouze mechanickým, 
suchoparným, káravým spůsobem čtení, psaní, počítání, o jiných reálních předmětech 
podle osobnosti učitelů jen výminečně se jednalo. Všecko se vnucovalo dětěm, kteréž 
jen za povolnou látku tvořitelům sloužily; o vzbuzení čilosti smyslů, o duševní samo- 
činnosti ani se nepomyslilo. Když zřízení školek za našich časů, pro povahu nejmlad- 
ších dítek k literárnímu učení ještě neschopných, přirozenějších s nimi nakládání spů- - 


sobů požadovalo, tu teprv se vyskytly protivy a nepřiměřenosti novějšího i staršího 


učení. Viděli jsme na vlastní oči, jak děti v školkách otcovským, přirozeným spůsobem 
radostně rozvinovaly vlohy a povahy sobě vtělené a milé pokroky přislibovaly, kdežto 
pak vkročivše do škol normálních najednou se jako zvrhly, zakrněly, v mysli a mra- 
vech zmalátněly, anebo se staly tvrdohlavými, rozpustilými, což ne tak vlastní jejich po- 
vaze přičítati se mohlo, jako spíše bezcitnému, bezohlednému, dřívějšímu ve školce cele 
protivnému s nimi nakládání. Pročež, když se jednou chvalitebná reforma stala na 
nejnižším slupni vychování, měla také do vyšších posloupně dosahovati, Považuji tedy 
za velikou podstatnou potřebu škol národních, elementárních, aby se v opatrovnách tomu 
přiučily, jak by se s mládeží dospělejší na vyšší stupeň vzdělání nejlépe pokračovati 
mělo, „Školka docela byneměla učili liternímu umění, velkou zásluhu však by sobě zí- 
skala tím, kdyby ve mladistvých myslích rozněcovala touhu, povstalou z poznané po- 
iřeby, naučiti se pořádně čísti, psáti, počítati a dosáhnouli ještě jiných umění a vědo- 
mostí. Na takovém základě může i škola přísněji, a však vlídně a otcovsky, bez 
hrůzovlády dále pokračovati a vzrostlejší mládež dle povolání a slavu dále vzdělávati. 
Bylo by mně zde promluviti o poměrech již více umných nežli dříve, jaké by měla škola 
elementární chovati k přírodě a k jejímu poznání. Obmezím se na málo poznamenání, 
Předně zachovej se dle možnosti i zde, zvláště na venku, přímý poměr k přírodě, jako 
to bylo v opatrovně, jen arci na vyšším stupni, obsahu širšího, spůsobem praktickým a při- 
měřeně potřebám stavu a povolání, Učiteli služtež na základ vědy přírodní, staniž se 
lo ale tak zakrytě, aby učeň ani o tom tušení neměl. Učitel nedávej sobě pohled uče- 
nosti z kněh a vyšších škol získané, učení jeho plyniž samovolně jako přirozená vlast- 
nost.. Tím více bude působiti, tím živěji se vtisknou jeho slova, pochopí se jeho my- 


« šlénky. (Pročež chraniž se on každé nauky, která v umu jeho ještě neuzrála, která by 


jej nutila učené prostředky bráti na pomoc. 

To platí zvláště na venku, Selský lid, jakož i jeho dospělejší mládež, chová 
se k učeným stavům velmi nedůvěrně, Bylyť od ledajakýchs mudrlantů často ošizeni, 
což v nich zbudilo nedůvěru, která právě tam těžce se vykořeniti dá, kde mysl vůbec 


136 


ráda předsudky, příslovím, podáním se řídí. Vysvitá z toho důležitost přípravného učení 
učitelův. Učitel venkovský měl by býli v potřebných jemu naukách docela hotov a do- 
zrálý, ať by toho byla dost skrovná zásoba ; zde polovičnosti se nelrpí. 

Pravili jsme, že i školní mládež s přírodou přímo obcovati má, Nevylučují se 
tím jiné přírodovědní prostředky, jako obrazy, sbírky, zkoušky. Vymáháť dospělejší 
mysl mladíkova také širšího rozhledu ve přírodě, Mají-li se stáli smyslné představy 
a obrazy ponětími povšechnými, třeba, aby přestaly lpíli na názorech jednotlivých, a po 
mnohosti podobných stejnorodných výjevů se povznesly. Ve všem pak budiž přísně 
šelříno přiměřenosti. Jinak se chovati třeba k mládeži vyšších, jinak k mládeži nižších 
stavů, jinak ve školách velkoměstských, jinak v maloměstských a vesnických, tu pak 
podlé okolností přírody bohaté nebo chudé, rozmanité nebo jednoduché. 

Oučel školy elementární jest hlavně také, připravovati junošstvo k budoucím sla- 
vům, živnostem, řemeslům, podati mu známost toho, čeho mu znáti potřebí, ano i co 
možná s pracemi, nástroji a jinými prostředky, vzory, plány, modelly je seznámili. 
Čiňme v tom co možná, dokud skromnost našich časů více nedovoluje, zůstavujíce 
vyšším ústavům mládež v tom ohledu šťastnější. Jenom opětně to žádám, aby škola, 
zvláště venkovská, suchoparným literárním učením od přírody se příliš nevzdalovala. 

Po skončení školy elementarní nastane mladíku doba, kdežto zase k přímějšímu 
obcování s přírodou se navrátí. 


d) Škola životní. 

Nastanou léta služby, učednictví, tovaryšství řemeslnickéko. Vělšina na venku 
věnuje se pracím rolnickým, hospodářským, buďto co příští hospodářové a majetníci, 
nebo co podruzi, dělníci, pacholci, pastýři, vozkové, buď u menších hospodářů nebo na 
statcích velkopanských, kdežto mnohonásobné zábyvy vykonávají, až se i stanou šafáři, 
anebo se jim udá vlastní sobě hospodářství zřídili. Mohli bychom tu rozbírali, v ja- 
kém postavení se nachází rolník k veškeré přírodě, k půdě orné, k povětrnosti, 
rostlinstvu i živočišstvu. Ještě mnoho se musí přiučovati z cizí i vlastni zkušenosti, 
aby se stal rozumným hospodářem, čehož nedosáhne jinak leč ustavičným pozoro- 
váním výjevů přirozených. ; 

Třeba tu rozeznávati a posuzovati zeminy, obstarávati chování hnoje a pří- 
slušné mrvení, orání, zaorávání, znáti rostliny polní a uměti je v příhodný čas zasí- 
vati, bejlí pleniti, žíli, svážeti, mlátiti, čistiti, chránili, tríditi, k prodaji anebo k do- 
mácím potřebám chystáti; každá pak rostlina žádá vlastní spůsob chování, vlastní prace 
a starosti: jinaké obilí všeho druhu, jinaké zeliny, konopí a len, řepička, byliny 
barvířské a t. d. Jinde též sadařstvím a zahradnictvím, nebo vinařstvím se baví ho- 
spodář buď mimotně nebo výhradně, což arci zase obzvláštní směr jeho snah a prácí, 
jeho vědomosti a zručnosti požaduje. Vzdělávání luk, chování dobylka, obstarávání 
píce, krmení, pasení, rozplozování, užití jeho v hospodářství, prodej a koupě činí zase 
jiný neméně důležitý druh prací a průmyslu venkovského. Chování rostlin ovocných, 
kuchyňských, pěstění květin, cizokrajných bylin a stromů věnuje se zvláště zahradník, 
jehožto umění již výše sáhá, až k samému vědeckému poznání, jakož nám příklady 
mnoha výtečných zahradníků okazují. Též lesnictví žádá obšírné známosti stromů a křo- 
vin, pořádku jejich sázení, jejich kácení, chování pro zvěř nižší i velkou. — Za nej- 
věrnějšího syna přírody pokládati se může myslivec, kterýžlo většinu času pod šírým 


137 


nebem, na polích, v lesích, horách i dolinách pomeškává, čilé smysly a mysl obrá- 
cené maje na všechny strany, kde se co mihne, kde co zašustí; kde sledy a dráhy 
zvěře se vyskylují, tam okem mrskne, tam zaměří, tam se blíží a pádnou střelbou 
plenu se zmocní, následován jsa psem věrným, povolným, rozmyslným. Myslivost slává 
se v horách, v horkých krajinách a v pralesích někdy vášní neukojitelnou, ani bezpečí 
vlastního života nešetřící, Protož také slynuli hrdinové dávných časů vypleněním zvěře 
divoké, ano až do našich zůstala honba zábavou královskou a velkopanskou. Mírnější 
zábyvy koná ptáčník, rybář a lovec mořských a říčních ryb. U pláčníka hledejme 
nejpodrobnější známost ptačích rodů polních, lesních, stálých i stěhovavých; znajíť je 
i zdaleka podle zpěvu, pohybu, letu, hnízdění ; rozeznávají šatstvo každého stáří, každé 
části roku; znají jejich obydlí, pokrmy, jejich různé obyčeje, vlastnosti a povahy, je- 
jich lapání, chování v klecích, krmení, pěstění, Až k podivení jednoduchá zábava jest 
chylání ryb udicí, i zdá se vymáhati mnoho trpělivosti při menší čilosti, ač i obezře- 
losti potřebí k vyvolení míst příhodných. Většího obsahu jest chování ryb v rybní- 
cích, a lovení v řekách a konečně na moři. Budiž dosti toho, co jsme říci chlěli 
o poměrech lidu obecného k otevřené přírodě. Jsouť však ještě jiné zábyvy, které 
se výhradně jistými částkami přírody obírají. Náležejí sem všechna řemesla,- jež 
mnohonásobným spůsobem látky z přírody vzaté vzdělávají a z nich rozličné výrobky 
zhotovují. Rozeznáváme tu mezi nimi předně taková, která více na venku, v svobodné 
přírodě se konají, od jiných, která do soukromých domů a světnic aneb do fabričních 
budov uzavřena jsou. Jiná toliko původní látky vydobývají, jiná je na prvním, jiná na 
druhém a na vyšších stupních vzdělávají, přetvořují, až k nejvyšší dokonalosti a umě- 
lecké sličnosti a skvělosti je přivádějí. Některá nepožadují než skrovné známosti pří- 
rody a jejích zákonů, málo rozhledu v ní, jsouce co do látky i tvoření skrovně obme- 
zena; jiná, třeba jen látkami jednoduchými se obírají, však rozmanitostí nástrojů 
a mnohonásobnou tvárností výrobků žádají nevšední obratnost rukou, smyslů i myšlení. 
Některá konají se od samotných jednotlivců, jiná jen ve společnosti se vykonávají, kde 
| dílo z ruky do ruky přechází, až k dokonalosti dospěje; ona porůznu se provozují bez 
| společenských zákonů, tato jistou nadvládu, přísné spořadování prací a podřízenost pod 

pravidla dělnická požadují, jsouť to rukodílny, fabriky. Na prvních stupních vyvinování 

se společenského lidského živobytí člověk, jen o sebe a o svou rodinu se starati maje, 
| v bezprostředním s přírodou obcování všechny potřeby sám obstarává, samodruh všechny 


pohlaví ponechává; jiné hrubší, zmužilého ducha vymáhající mužové konají, jako to po- 
dnes u tak zvaných divochů nebo v kultuře opozdilých národů nacházíme. Všechny 
tyto spůsoby v rozličných živnostech a na různých zjevech národní kultury všelijak spol- 
čené a pomíchané vidíme. Nám tu hlavně jde o to, abychom ještě některými příklady 

" ukázali, v jakých poměrech ku přírodě a k jejímu poznání nalezá se ta neb ona živnost 
a řemeslo, 

Vyvolíme sobě nejprvé takové, které s polním hospodářstvím v nejbližším jsou 
spojení. Sem náleží mlynářství. Mlynář jest první, jenžto zrna obilní, počáteční látku 
přírody, jakou mu rolník poskytuje, mlýnem, složeným to nástrojem mechanickým, 
přerobuje v mouku a na všeliké odrůdy krup a krupek. Mlynáři byli z nejprvnějších 
fabrikantů v nynějším smyslu toho slova. Dobře zřízený mlým založen jest hlavně na 

| jednom nebo i více strojích čili mašinách, jimižto pomocí sil přírodních, vody, větrů, par, 
| 


| 


i 


138 


líže, a poměrně malým přispěním sil člověčích mnohem více se vydobývá, nežli by sou- 
kromým a domácím namáháním státi se mohlo. Dělnictvo mlynářské má také, jak to ve 
fabrikách bývá, různé úkoly a hodnosti; tady též platí zásada rozdělování práce a jakýsi 
pořádek osobné podřízenosti, Protož není divu, že za našich dnů v zemích moderní 
kultury na mnoha místech mlýny, zvláště parní, v pravé, velikolepé fabriky vynikly. 
Takové uvažování, které vede do vyšších kruhů státního a společenského živobytí, zdá 
se nás odváděti od prvního našeho stanoviště, kdežto považujeme lid náš v jeho přímém 
a naprostém poměru k přírodě a jejímu poznání, Vraťme se tedy k mlynáři na venku, 
jak jej dosaváde v původní sprostotě nacházíme. Nezdá se arci býti v tak úzkém spo- 
jení s přírodou jako rolník aneb kdokoliv z jiných odvětví hospodářství, a však zrůst 
obilí a jeho zdar neméně ho zajímá; on musí též dobře znáti hodnotu a zdárnost vše- 
likých zrn obilních, aby dovedl snimi přiměřeně nakládati a dobrou a zdravou mouku z nich 
vyráběti. Sám pak, zásobu sobě nakoupiv, věděti má, jak je vybrati, jak chovati, Drahý 
živel jeho, s kterým zachází a jehož vlastnosti dobře znáti musí, jest voda; on ji staví, při- 
vádí i odvádí, jejími silami zavládá. Větrní mlynář též větrům ať rozumí, Nejblíže se mly- 
náře týká poznání a umění strojnické. Mlynář, a kdož se tomu řemeslu vyučil, jest hlavně 
mechanik. Nejenom že má umět s mlýnem, složenou to mašinou, dobře zacházeti, jej 
vždy v dobrém stavu udržovati, potřebné správy nařizovati nebo sám vykonávati; třebať 
i někdy nový mlýn stavěti a příslušné práce řídili. Již tedy mlynářský tovaryš bývá spolu 
vodařem, tesařem, kameníkem, zná se v pracích kovařských, zámečnických, ano i stavi- 
telství pod vodou inad vodou, i rozličných druhů hospodářství, krmení dobytka, chování 
koní a. t. d. všímati si musí. Mohlť by někdo namítnouti, že strojnictví nenáleží vlastně 
k známostem a umělostem přírodním, že pouze z důmyslu pochází; tenť by ale i tvrditi 
musel, že tíže a všechny z ní pocházející pohyby nenáležejí k přírodě a nepodlehají 
jejím zákonům. K mlynářství také náleží robení krup všech druhů, a mletí sladu pro 
sládky. S mlýnem bývá také ve spojení nástroj k řezání prken, a obstaráván též od 
chasy mlynářské. Hotovení škrobu stává se buď po domácku, buď také ve vlastních 
fabrikách, a liší se značně od mlynářství, ačkoliv i mouka ze škrobu na obyčejných 
mlýnech se dělati může. (Ovšem chasníku mlynářskému robení škrobu docela cizí ne- 
bude. Jsouť ještě jiné spůsoby rozdrobovaní různých látek fabričních, jako barvin, 
třísla, sádry a j., které nástroji mlýnu podobnými se vykonávají i podobné k mlynář- 
ským známosti strojnické požadují, z čehož ještě více vysvítá co nahoře praveno bylo; 
že mlynář jest pravý mechanik. Výrobky mlýnu, mouka, kroupy, škrob, tluč ze sladu, 
přecházejí předně do domácích potřeb, pak i k pekařům, cukrářům, sládkům, vinopalům, 
kdežto je vařením, pečením, kysáním, přepuzováním další proměny očekávají. Zdálo 
by se, že tyto živnosti, ježto látky přírodní již z druhé ruky dostávají, v zaměstnání 
svém od přírody samé ještě více se vzdalují. Však i zde platí, co nahoře praveno 
o strojnictví, ačkoli v jiném rozsahu. (Co z obilí a mouky vařením, kvašením, pečením, 
přepuzováním a kysáním se vydobývá, jest výrobek lučební, chemický, a kdož by směl 
pochybovati, že chemie nenáleží k známostem a umělostem přírodním 2 

Obrátíme se k hornictví, kdežto mimo rolnictví zajisté člověk v nejužším spojení 
s přírodou činnost svou vyvádí. Také horník vzdělává zem, ano i skály, vrstvy a sluje 
podzemní, a vydobývá z nich všeliké kamení, rudy a kovy. Tyto pak kameník, hutník 
dále vypravují, aby se staly látkou dalšího tvoření a přetvořování rozličných řemesel 
a umělostí, a konečně sloužily člověku na všelikých stupních jeho vzdělanosti k dosa- 


ř 
| 


| 


| 


139 


žení různých jeho účelů, k užití slastí života, ano i k vzájemnému kazení a zničování. 
Mohli bychom tu šířiti, jak mnohostranně a pozorným okem považuje horník položení 
hor zevnilřní, sklady vnitřních vrstev a slují, jejich tažení a padání, náleziště hornin a rud, 
obdobnost s jinými, a jak z různých znaků umí tušiti bohatost nebo chudobu dolů. Po- 
nořen pak do útrob země o samotě při skrovné lampičce vydobývá kovkop snažnou pílí 
rudy bohaté i chudé, nadějí veden vždy dále a hlouběji. Není lo pouze mechanická 
bezdušná práce, co jej sílí a vždy dále loudí, jest to spolu vášnivé užití vnilřního pudu, 
jenž člověka i tímto spůsobem k přírodě poulá. Na den vytěžených kovů hutník pak 
chutě ohněm se zmocní, a rozličné dílny je vylvořují na pruty, hole, šíny, plechy, dráty. 
Dále kovář, zámečník, cvočkář, špendlikář, litec, mincíř, kovo-soustružník, pasíř, hodi- 
nář, klenotník, mechanik, optik z kovů ryzích a všelijak smíšených vyholovují nesčíslné 
mnohonásobné práce, stvůry, nástroje, ozdoby, jaké žádá nižší i vyšší život občanský. 
Bylo by o tom mnoho vypravovati, jak rozmanitým spůsobem i v nadřečených řeme- 
slech duch lidský se vhloubil v každou vlastnost látek jeho moci podřízených, jak 
nejpříslušnější nástroje a mašiny vynalezl, výhody a zručnosti sobě získal, aby dobyl 
snadnějšího přístupu k nakládání s přírodou někdy nemálo zdráhavou. 

Obraťme se opět na jinou řadu průmyslu lidského, jak od látek jednoduchých, 
přírodou podaných počíná, a do mnohonásobných umění a řemesel se rozvětvuje.. Jsou 
to řemesla budovnická, dílem vlastní, dílem příslužná, První látku poskytují kameno- 
lomci, vápeníci , lesníci, dále pak kameníci, tesaři stavivo připravují, zedníci návodem 
stavitele budovy přerozličné dle různých účelů jejich budují, až pak řemeslníci: truh- 
láři, zámečníci, soustružníci, sklenáři, potřebnými částkami a movitostmi dům opalřují, 
konečně umělci ozdobu a okrasu dodávají. 


Jiný chod myšlének a činnosti poskytují nám veškeré živnosti, fabriky, rukodílny 
i jednotlivá řemesla, ježlo s vlákny rostlinnými nebo živočišnými činiti mají. Na 
jednom konci rolník obstarává zrůst a zdar konopí, Inu, nebo chová hospodář v čizích 
krajích stromy bavlníky, pak pěstí se ovce, kozy, lámy a j., aby podávaly hebkou vlnu 
a srst, a s bourcem se zabývají mladí staří, aby vydobyli hedbáví drahocenné, Vlákna 
pak se spřádají rukou lidskou nebo na strojích, a z nich podobně zhotovují se pře- 
rozličné tkaniny, plátna, krajky, pleteniny, sukna, hedbávné látky, ty se bílí, barví, po- 
tiskují, ku prodaji připravují, pak od švadlen, oděvníků v různé pokrytí, šatstvo a ozdoby 
těla lidského se proměňují, z jiných čalouny, koberce se zhotovují. Sem také náleží 
kožešnictví všeho druhu a robení oděvu a obuvi z koží. Zdálo by se, že mimo první 
dobývání vláken z rostlinstva i živočišstva málo tu člověk s přírodou samou co činiti 
má, an pletení a tkaní pouze mechanickým spůsobem se vykonává. Však i to žádá dů- 
kladné poznání spojitosti, pevnosti a jiných fysikálních vlastností vláken; všelijaké pak 
spůsoby pletenin až do samých gobelinů představují nám takořka vlastní odvětví geo- 
metrie, kdybychom ani ohled nebrali na nástroje a tkací mašiny, jakých bez počtu 
vynalezl důmysl lidský; barvení pak tkanin jest značná část lučby organické, hotovení 
vzorů a tisknutí požaduje umělecké obraty. Konečně žádá i krejčovství i obuvnictví 
jistou známost těla lidského, aby příslušně a zdraví přiměřeně je ochránil, pokryl 
a ozdobil. 


Ukázali jsme tu na několika hlavních příkladech, jak činnosti živnostnické a prů- 
myslnické našeho lidu ukazují blízkou spojitost s přírodou a s poznáním přirozených 


140 


zákonů již i tehdáž, kdyby ani na vědecké umění ohled brán nebyl, an větší díl těchto 
umělostí se vykonával, květl, značné dokonalosti dosáhl a k zvýšení kultury přispíval, když 
ještě ani vědy v přísnějším smyslu našeho věku vzdělány nebyly. Poměry tyto jsou 
s jedné;strany výminky v samé přírodě zevnitřní ležící, na druhém konci staví se všeliké 
potřeby lidského živobytí, střed pak zanímají látky a formy umem lidským na všeliké 
výrobky užitečně sloučené. Porovnejme tuto soustavu poměrů s homolí, aby se stala 
názornější. Příroda zde činí zpodinu homole, Na obvodu zpodiny postavme všeliké 
hlavní živnosti, z nichž některé nahoře jsme vyložili, jako polní hospodářství, lesnictví, 
myslivectví, rybářství, chování domácích zvířat, zahradnictví, pěstění rostlin vláknitých, 
barvířských, hornictví a j„ Po bocích pak postavme řemesla i živnosti, které podané 
sobě látky vzdělávají a formují, aby se staly zdatné potřebám člověka, jako mlynářství, 
pekařství, tesařství, truhlářství, soustružnictví, koželužství, plátenictví, soukenictví, bar- 
vířství, krejčiřství, hutnictví, kovařství, zámečnictví, budovnictví, lodnictví atd. Na ostří 
pak by stál člověk se svými nekonečnými potřebami a účely. Ještě lépe by se talo 
veškerost vyobrazila obélcem (cylindrem), na jehož dolejší ploše by se ústrojstvo pří- 
rody vyložilo, na hořejší ústrojstvo lidstva. 

Vynasnažil jsem se tuto ukázati na poměry našeho lidu ku přírodě a jejímu po- 
znání ve všelikých věkách lidských, živnostech, řemeslech, v různých vrstvách jeho 
kultury, aniž ještě brán ohled na stupeň právě vědecký, jaký naše stolelí vymáhá, 
V příštím článku teprv promluvím o značném rozdílu mezi představováním a ponímáním 
věcí sprostým spůsobem a tím, který skrze vědecké poznání zprostředkován bývá. Ko- 
nečně pokusím se, jak to hlavní nápis celé rozpravy oznamuje, vyložiti některé spůsoby, 
jak by se i v pozdnějších letech bez návodu školního všeliké vědecké známosti o pří- 
rodě, týkající se hlavnějších živností a řemesel, nabyly, a tak sprosté náhledy o věcech 
přirozených na vědecké změniti daly. 


O umělém rozmnožování a chování ryb. 


I. 


Rybářství náleží k nejhlavnějším živnostem národů pomořských, a laké na pevnině 
má a mělo, zvláště v starších dobách, nemalé váhy. Zajisté záležela veliká část po- 
travy našich praotců v rybách, ba můžeme tvrdili, že rybářství vedle myslivectví dlouho 
předcházelo před polním hospodářstvím, a ještě dlouho v pozdějších vzdělanějších, dobách 
vedle něho květlo. Když praotec náš Čech s Řipu požehnanou vlast přehlídl a u paty 
jeho sídla svého lidu zaraziti uzavřel, oplývaly zajisté steré řeky a potoky Bojohemu 
množstvím ryb, asi jako krajiny americké a africké teprva nyní odkrývané, 


Rybí maso jest pokrm velmi dobrý — dusík jeho nalezá se v něm ve sloučen- 
ství, z něhož velmi snadno do zažité potravy přechází, a ode dávna byl tento spůsob 
masné potravy považován co velmi živný a s malými výminkami také co dobře stravi- 
telný. Že naši předkové této potravy si vážili, vysvitá nejenom z dějepisného svědectví, 
nýbrž i z přehojného zakládání rybníků, v nichž umělým spůsobem ryby chovány byly. 
Není země v celé střední Evropě, která by tolik rybníků měla jako Čechy, Dle po- 


141 


psání Dlaskova bylo v Čechách r. 1786. velkých, malých i prostředních rybníků vesměs 
20,000, ježto 132,271 jiter zajímaly, z nichž podnes sotva pátý díl zbývá. 

Dosaváde však jest rybářství české, jmenovitě na rybnících, dosti důležité a vý- 
nosné ; říční ale den ode dne ochabuje amá v národním hospodářství místo velmi podřízené“ 
Již nepřicházejí ryby týdně na slůl povltavského nebo polabského hospodáře, a k ne- 
malému podivení nám nyní jest předrážděná chuť českých služek, které v 4%. století při 


- vstupování do služby si vymiňovaly, aby do téhodne více nežli třikráte lososa k obědu 


* 


nedoslávaly — nyní se považují ryby mnohem sprostší za vzácnou lahůdku, obmezenou 
na hody vánoční nebo na postní tabule bohatšího lidu. Příčiny tohoto hubení ryb 
v řekách dají se snadno nalezti, neboť souvisí nejblíže s bezohledným a jednostran- - 
ným opanováním každé půdy a vody. Když se všude v každé řece a v nejvzdálenějším 
potoku bez ohledu na příští pokolení po mnohé století ryby lovily, když ve vodě všude 
znepokojované ryby nikde nenalezají útulku, kam by jikra svá usaditi mohly, a ná- 
sledkem toho proud jikra zanášeti a rušiti musí: vyplývá samo sebou, že neustálý úbyt 
a konečně i úplné vyhynutí ryb v naší tekoucí vodě nevyhnutelný následek toho býti 
musí. . Povážíme-li při tom, jak úžasným spůsobem poměr mezi potravní hmotou a ro- 
stoucím počtem lidstva se zhoršuje, oceníme-li pak takřka nekonečnou plodnost ryb *) 
a výbornou pokrmní látku, kterou poskytují: namílne se sama sebou výčítka, proč se 
již ode dávna na to nepomyslilo, jak by se nejenom hynutí ryb v řekách zastaviti, nýbrž 
i rozmnožování jejich podporovali mohlo. Každému zlu nejlépe se postaví odpor vy- 
skoumáním příčin jeho.. Je-li tedy jisto, že ubývání ryb v řekách hlavně se spůsobuje 
hynutím potěru, jehož vyvinutí náhodě zůstaveno jest, leží prostředek proti to- 
muto hynutí patrně v tom aby se nad vyvinutím potěru pilně 
bdělo; a co jindy náhodě se zůstavovalo, prospěšným důmyslem 
se řídilo. Jest ledy potřebí, aby se vyskoumalo, pod jakými výminkami ryby se zplo- 
zují a v jakých okolnostech se nejlépe vyvinují. S ohledem na tyto výminky a úmy- 
slným připravením těchto okolností přijde pak zajisté rybářství na onen stupeň, jejž 
by slušně zaujímati mělo. 

Co se týká zplozování nejenom ryb, nýbrž všech pohlavních zvířat, známo jest 
z prací Spallanzaniho, již v předešlém století vykonaných a přemnohými zkou- 
škami novějších fysiologů potvrzených, že každé zúrodnění jest výsledek oučinku tak 
nazvaných samohybných vlákenek (Spermatozoa) v moku samčího semena, na dospělé 
vajíčko v těle samičím se vyvinující. Zúrodnění vajíčka děje se bezprostředním do- 
týkáním se těchto dvou částí, a oživující moc jejich dá se kratší nebo delší čas po 


„odloučení jich od jednotlivců, v jejichž lůně vyvinuty byly, zachovati. 


U velikého množství nižších zvířat záleží úloha roditelů při plození jen v, tvoření 
a vypouštění těch dvou plodících prvků; vajíčko se zúrodňuje teprv po vypuštění ze 
samičího těla, a jeho setkání se, samčími samohybnými vlákny, jichž dotýkali se musí, 
aby se k živolu probudilo, děje se jen přispíváním vnějších příčin od roditelů nezá- 
vislých, k, p. prouděním vody, do níž vajíčka a zúrodňující vlákna vypuštěna byla- 
Skoumatel může tedy dle libosti tento oživující výkon úmyslným smíšením vajíček 
s mokem samčím těch zvířat opakovati. 


*) Okoun prostřední velikosti má v sobě 69000 vajíček čili jiket, prostřední štika 160.000, 
velký kapr 167.000. 


142 


Pozorování fysiologů též ukazují, že ve všeobecném souměru přírody plodnost 
zvířat se řídí nejenom dle záhuby, jíž mláďata podlehají, dříve nežli schopnými se stá- 
vají k rozplozování svého rodu, nýbrž také dle poměru k možným pádům nezúrodnění, 
jimž podlehají vajíčka, a že u zvířat, jejichž vajíčka teprva mimo tělo samičí takřka na- 
hodile se zúrodňují, počet jejich vždy znamenitější jest, nežli u takových, jejichž schop- 
nost k životu pojištěna jest dříve nežli zplozena byla. 

S ohledem na tu okolnost jest tedy možné, umělým zúrodňováním mno- 
hem četnější potomstvo vyvinouti, nežli by se přirozeným chodem 
vytvořilo. 

Ryby náležejí z většího dílu k třídě zvířat, jejichž vajíčka teprva kratší nebo delší 
čas po vypuštění od samce se zúrodňují, při čemž tento žádného užšího spojení se sa- 
micí nemá. Aby zárodek v těchto ještě jalových vajíčkách se vyvinul, potřebuje fysiolog 
při svých zkouškách jenom nápodobiti, co pravidelně v přírodě se děje, totiž dáti je 
do vody mlíčím promíchané, K opatření sobě toho mlíčí jakož i jiker stačí, abychom 
břicho samců a samic, jichž plody dospělé jsou a jichžto život tím počínáním v ne- 
bezpečenství se neuvrhuje, jemně tiskli, nebo tělo nedávno leklých otevřeli; jikra totiž 
i mlíčí zachovávají svou životní moc dosti dlouhý čas i v mrtvém těle, a tak jest tedy 
možno, aby se i z dvou mrtvých ryb četné i silné pokolení zrodilo. 
Věc ta byla od hraběte Goldsteina okolo středu předešlého století úplně pozo- 
rována, mnohem dříve, nežli Spallanzani svá pěkná badání o plození uveřejnil. Roku 
4758 poslal tento pozorovatel jednomu z předků slavného francouzského učence F o ur- 
er 0 y-a velmi zajímavé pojednání o umělém zúrodňování pstruhů a o užitku, jaký by 
z toho rozmnožováním ryb v řekách vyplýval“). 

Okolo též doby vydal německý přírodoskumec Jacobi zajímavé pojednání **) 
o umělém rozplozování a chování lososů a pstruhů. První zkoušky byly učiněny 
u Nordheimu v Hanoversku a daly tak dobrý výsledek, že se zplozené ryby staly před- 
mělem obchodním a anglická vláda Jacobimu ihned roční plat za odměnu vykázala. 

Roku 1835 vydal Rusconi, svými pracemi o zárodcích mloků (Salamandra) 
fysiologům dobře znám ***), nová pozorování o vývinu ryb, a podal zároveň poučné 
podrobnosti o umělém zúrodňování jiker lína (Cyprinus tinca) a bělice (Cyprinus albur= 
nus). Též Agassiz a Vogt, slavní skoumatelé ryb, zaopatřovalí sobě všechny zá- 
rodky ke skoumání potřebné umělým zúrodňováním černého pstruha (Salmo Palaea) 
z jezer švýcarských, jehož pitevní popis r. 1843 vydali. 

V Anglii obrálili pozornost obecenstva na umělé plození ryb Shaw +) a přede 
vším Boccius, který na slatcích bohaté anglické šlechty příležitost měl, zkoušky 
v tom ohledu ve veliké míře vyvésli a prospěšnost tohoto podniknutí dokázati. 

„S Bocciusem seznámil se v Londýně rytíř P. de Carro, syn slavného Karlovar- 
ského lékaře, a byl tak zaujat skvělými výsledky umělého rozplozování ryb, jakéž 
v Anglii seznal, že vydal ve Vídni (1853 28, máje) provolání k velkým statkářům 


+) Duhamel du Monceau, Traité général des pěches. 1773, II. p. 334. 
**) Hanoversches Magazin, 
*%s) Bibliotheca italiana, Díl 79. 
+) Experimental observations on the developement and growth of salmom (ry, Edinburgh 1840. 


143 


a obcím rakouským, v tom smyslu, aby se Boccius ma společné útraty do Rakouska 
povolal a zde. podobné ryboplodní ústavy zařídil jako v Anglii, Není nám povědomo, 
jakých výsledků toto provolání mělo, 

Též u nás upozornil pan Dr. Kodym ve svých hospodářských novinách, Týden- 
níku (v lonském ročníku), na důležitost umělého plození ryb, zvláště v Čechách ; došla nás 
ale teprva jediná zpráva (od 17. března 1854) o skutečném pokusu v tom ohledu, kterou 
na žádost p. prof. Purkyně vysoce důstojný opat Brounovský a rektor university 
Pražské z klášterního statku Polického, kde se tyto zkoušky dály, zjednal. Na statku 
tomto koná důstojný kněz řádu benediktinského Cóleslin Jeřábek již od lonského 
roku zkoušky s plozením ryb. Ku konci června 1853 dal pstruhy v Metuji ulovené (ji- 
krnáče a mlíčníky) do tůně pstruhové nasaditi, aby jich později ke zkouškám upolře- 
biti mohl. Tůně tato dostává vodu ze studeného pramene, který nedaleko Polického 
kláštera povstává a též pstruhy chová. Na počátku zimy 1. prosince 1853 naplnil touto 
vodou hliněnou mísu, a vzav jednoho jikrnáče po druhém vytlačil z něho jemným třením 
po břiše pomerančová lesklá jikra, tak že padla bezprostředně do vody v míse. Tím 
samým spůsobem přinutil mlíčníky k vydání mlíčí, jež také do vody pustil. Promíchav 
vodu rukou postavil mísu na 24 hodin do studeného pokoje, odstranil pak pokažená 
bílá vajíčka, a ostatní, která měla barvu bledě žlutou, dal do plechových dirkovitých 
krabic mosaznou sítí pokrytých. Krabice tyto umístily se v pstruhové tůni tak, že po- 
řád dostávají čerstvou vodu. Po několika dnech obdržela mnohá vajíčka černé skvrny, 
ale po celé dva měsíce musily se denně některá zkažená vajíčka a nečistota odstraňo- 
vati, Dne 1%. března, kdežto zpráva byla odeslána, měla pozůstalá vajíčka olověnou 
barvu, jichžto několik pan proť. Purkyně obdržel, Zárodky byly v nich již částečně 
vyvinuty. Před třemi lety vylíhlo se při podobné zkoušce 1415 kusů, a není pochyb- 
nosti, že při delším zkoušení docílí se výsledek docela prospěšný. 

Pokud mi povědomo, byly také na Moravě vloni a předloním podobné zkoušky 
vykonány, nemýlím-li se, zvláště v Zábřehu. Nikde ale nebyly konány zkoušky tyto 
v lakové rozsáhlosti jako ve Francii, a v novější době i v Bavořích, Ačkoliv 
francouzským učencům, jak jsme viděli, umělé plození ryb již dávno známo bylo, obrátil 
předce teprva sprostý rybář Josef Remy z Vogesských hor všeobecnou pozornost 
ma tuto věc a vynalezl sám o sobě celé tajemství umělého plození ještě jednou, ne- 
maje pražádných vědomostí o učených pracích svých krajanů. Již dávno mu bylo ná- 
padné, že pstruzi, v potocích Vogesských druhdy obyčejní, pořáde vzácnějšími se stá- 
vali a lovení jejich rok od roka méně vynášelo, Chtě ztenčení svého průmyslu zame- 
zili, pátral co nejbedlivěji po příčinách tohoto zlenčení a přemýšlel o prostředcích, 
jak by živnost svou opět zvelebil. 

Jakožto horský rybář věděl dobře, že pslruzi asi u prostřed listopadu v ře- 

-kách vystupují, aby na nejpokojnějších místech se třeli, Pozoroval je při tom a viděl, 

že pstruzi na jistém místě své břicho o oblázky rou a pomocí ocasu z malých ka- 
mínků hráz vystavují, před níž jikra kladou, tak že je voda odnésti nemůže. Hned po- 
tom pouští nad tím samým místem samec své mlíčí, načež se voda poněkud zakalí, ale 
brzo zase vyčistí. Neušlo také jeho pozornosti, že samice po tomto výkonu vajíčka 
pískem přikrývá, bezpochyby aby je před loupeživými ptáky uchránila, a nejraději jikra 
-do lichých zátoků nebo za veliké kameny klade. 

Nicméně zahyne i při této znamenité bedlivosti pstruha o rodinu svou veliký 


144 


díl zárodněných vajíček, buď opadne voda a vajíčka zůstanou na suchu, buď zmrznou 
při mrazech příliš časných, buď je vyslídí dravý pták nebo loupeživá ryba. 

Aby potěr pstruhový před takovými škodlivými následky uchránil, sbíral jej Remy 
nejdříve do velikých dřevěných deskovitých beden, kteréž do pramenité vody postavil. 
Ale zkouška ta nepodařila se mu docela. Jak měl také zúrodněná vajíčka od zne- 
úrodněných rozeznati? Neboť stává se často, že se teprva po několika dnech se sam- 
čím mlíčím stýkají. Odhodlal se tedy Remy, pozorovati pstruhy co nejbedlivěji při výkonu 
plodním. Leže ve trávě u břehu potoka pozoroval bedlivě všechny přípravy, které sa- 
mice před kladením jiker koná; ani studená noc listopadu neodtrhla jej od tohoto po- 
zorování, až konečně seznal, že se samice břichem o písek tře nejenom proto, aby 
vajíčkům připravila hnízda, nýbrž také aby vajíčka tím snáze z břicha vytlačila. I hned 
si zpomněl, že jikrnatý pstruh též při slabém tlaku ruky jikra vypouští, a nemeskal tento 


pokus opakovati. Vzav na to samce vydobyl z něho límtéž spůsobem mlíčí, a smíchav | 


oboje, jikra a mlíčí, ve vodě, pozoroval s radostí, že se voda jemně zakaluje a va- 
jíčka po nějakém čase uprostřed černou skvrnu dostávají. Vajíčka taková považoval od 
té doby za zúrodněná, a však seznal hned, že je nemusí teprva pracně sbírati, nýbrž že 
je může sám umělým spůsobem zúrodňovati. Po několika zkouškách podařilo se mu do- 
konale, i u větší míře toto zúrodnění vyvésti. 

Již u samého cíle svých snah byl by Remy při svých skrovných prostředcích 
všeho prospěchu svého vynálezu se musil odříci, kdyby se s ním nebyl spojil jiný dů- 
myslný muž, Ge hin, kterýž tomuto podniknutí v celé Francii živé oučastenství zjednal. 
První pokusy Remy-ho padají do roku 1840, ale teprva 23. října 1848, když O ua- 


trefages ve francouzské akademii o umělém rozplozování ryb četl, nevěda o výsled- ; 


cích Vogesského rybáře, uveřejnil Haxo, sekretář Vogesské učené společnosti, obšírnou 
zprávu o zkouškách a pracích Remy-ho a Gehina. Akademie ustanovila ihned komisí 
(Duménil, Milne-Edwards a Valenciennes) k vyšetření celé věci, načež 
v září r. 1850 Milne-Edwards v akademii velmi krásnou zprávu o podniknutí jmeno- 
vaných Vogesských rybářů přednesl a ministerstvo k vydatné podpoře vyzval. 

Vláda uzavřela odměnili se oběma rybářům a udělila Remy-mu tabákový sklad 
a roční podporu 1500 franků; Gehinovi též tabákový sklad a roční podporu 500 franků. 
Již r. 4851 vyslalo ministerstvo Gehina do rozličných departementů, aby se tam 0 roz- 
množování ryb pokusil, což se docela podařilo. Dle návrhu prof. Coste, kterýž se té 
věci pilně ujal *), byl konečně v Hůningách vzorní ústav pro umělé rozplozování 


a chování ryb založen, odkud se pomocí tohoto nového umění všechny řeky Francie 


dobrými rybami oživiti mají. 

S velikým prospěchem ujmula se téže věci hospodářská jednota v Ba- 
vořích, i zarazila v Mnichově zvláštní ústav ryboplodní, odkud vloni mladý rybář 
p- Kuffer do vzorního ústavu v Hůningách odeslán byl, aby se dokonale se všemi 
okolnostmi seznámil. Mezi tím obíral se Dr. Fraas, oud též jednoty, důkladnými 
zkouškami v tom oboru, jmenovitě s rozplozováním pstruhů, a obdržel nejprospěšnější 
výsledky, o čemž ve zvláštním spisu zprávu podal **). 


*) Coste, Instructions sur la Pisciculture. 1853. 
**) Die kůnstliche Fischerzengung nach den Erfahrungen der kůnstlichen Fischzuchtanstalt des 
General-Comité des landwirthschaftlichen Vereines von Bayern an der k. Central=Thierarznei- 
pchule zu Můnchen, von Dr, Fraas. Můnchen, 1854. 


| 


| "to Škodlivé. iZde musíme ale 


"mady slepené, jest každé na- 


d zralá jíkra slepena zůstá- 
Vají. Když se tímto spůso- 


145 


Bylo by docela zbytečné dokazovati, jak prospěšný by takový ústav i pro Českou 
zem byl, jejíž tisíceré potoky a řeky tím spůsobem za krátký čas nesčíslným množstvím 
ryb oplývati by mohly. Doufáme, že některý z našich důmyslných krajanů této věci 
se ujme; abychom ale prozatím k tomu dle svých sil přispěli, sdělíme zde aspoň 
v krátkosti nejhlavnější výsledky a pravidla, jakéž se při umělém rozplozování a chování 


„ryb objevily *), a sice hlavně s ohledem na pstruhy. 


II. 


Jakožto první zásada při umělém rozplozování. ryb platí zkušenost, že se je- 
nom ryby téhož druhu jikrnáč a mlíčník, nebo nanejvýše rozličné 
druhy téhož rodu k rozplození upotřebiti dají. Ryby tyto zjednají se 
v čas tření, nejsnáze mohou se zaopatřiti od rybářů uzavřením jisté smlouvy, ale též 


„ z kuchyň velikých hostinců a bohatých domů. Ryby musí býti čerstvé a nanejvýše 


čtrnáct dní v rybních tůních chované. Je-li břicho jikrnáčů při omakání měkké a vy- 
téká-li z mlíčníků již při jemném tlaku mlíčí, můžeme k umělému zúrodnění přikročiti. 
K tomuto oučelu vezměmež více širokou nežli hlubokou nádobu, buď hliněnou, 
nebo porcelánovou, plechovou atd., naplňme ji na 2—4 palce vodou, do níž se, potěr 
k vylíhnutí nasaditi má, nebo postarejme se o to, aby aspoň čistá voda, nejlépe prame- 
nitá nebo studničná onu teplotu udržela, které k zúrodnění potřebí jest. Malým te- 
ploměrem přesvědčíme se snadno o teplotě, která se neustále na těch stupních udrželi 
musí, jež dole udáme, 
Po této přípravě vezmou se ryby do práce; jeden muž drží jikrnáče u ploutví, 
a je-li veliký, drží jej druhý muž za ocas, aby sebou neházel. Pak se iře palcem 
druhé ruky od břicha k řiti, 
tak aby jíkra do vody pa- (Obr. 1.) 
dala (obr. 14.).  Vystupují-li 
jíkra snadno a porůznu, jsou 
již zralá a zúrodnění se po- 
daří; dají-li se ale nesnadno 
vyllačiti a zůstávají-li dohro- 


"máhání marné a rybám mimo 


ma to upozorniti, že u ně- 
kterých ryb, n, p. u okounů, 


bem dno nádoby jikrami po- 
kryje, vezme se mlíčník a vy- 
tlaší se z něho taktéž něco mlíčí, pak se vezme druhý a tak dále, až se voda zakalí 
a jako zmléčnatí. Na to se jíkra jemným štětcem, pérem nebo i rukou promíchají 
a za pět minut je zúrodnění u konce. Vajíčka se pak umístí v plechových krabi- 


*) Držíme se hlavně dprávy Dr. Fraasa, která se nám ze všech nejlepší a našim poměrům nej= 
přiměřenější býti zdá. 
Živa 1854, 10 


146 


cích nebo jiných jímkách, © ničhž dálo pojednáme, a dají se má ta místa, kde se vy- 
kbnouti mají, při. čemž se i $ mléčnatou vodou: tam: přelijí. Dobře jest, jemným po- 
kybem nádoby promíchati: vajíčka lned po. Zúfodnění. Udržéní potřebné teploty jest 
při tóm ale hlávňí věcí. 

Jisté: známéní, že vajíčka jsow příliš stará, totiž že již v mateřském těle jalo- 
vými se stala a zúrodniti se nedají, jest zbě lení jejich vé vodě bržo. po vyllačení. 

Pokud jest známo, nemají minerální lálky, ve vodě obyčejně rozpuštěné, žá- 
dného škodlivého vlivu na umělé vyvinutí ryb. Voda z vápenných vysočin jest v tom 
ohlédu tak dobrá, jako voďa z prahor. Rostliny vodní, podle nichž se, již obyčejně 
pstružné potoky póznati dají, jako rozrazil potoční (Veronica Beccabunga) , rozrazil 
„vodní (V. Anagalliš), řeřicha, rdest (Potamógeton), závisí více od teploty nežli od látek 
ve vodě rózpuštěných, zrovna jako rostliny pozemní, jejichž okresy též více od poměrů 
ponebí, nežli od látky pozemní závisí. Ostatně jsou tyto rostliny, pravé to rejdiště ná- 
levníků, červů a měkkejšů, pro první potravu pstruhům užitečny. Nanejvýše jest ale dů- 
ležitý vzduch ve vodě obsažený, poněvadž vajíčkům a zárodkům potřebný jest, jakož 
i pohybování vody, kterým se vzduch do vody připravuje. Kladení cihel nebo ko- 
vových nádob do nádržek pstruhových může býti poněkud škodlivé, poněvadž se jejich 
okysličením vodá částečně rozkládá. Silné alkalické látky, jako nehašené vápno, usmr- 
cují jíkta velmi ňáhle. Hniji-li ve vodě odemřelá vajíčka nebo kusy ryb, vyvinují se 
škodlivé plyny, jež voda pohlcuje a tak rybám škodlivou se stává, anebo je na povrch 
vyžene a v olejovité kapky promění (olejový plyn). 

Na vajíčkách samých nedá se při zúrodnění, kleréž se vždy nanejdéle za pět 
minut vykoná (poněvadž semenní vlákna jen 8—15 minut životní činnost jeví) mimo 
jemné zakalení ničeho pozorovali: Zárodková bublinka ukáže se ale brzo pod tmavou 
skvrnou. Dá-li se vajíčko do čisté vody v sklenici, pozoruje se na něm již po 24 ho- 
dinách v hořejší třetině tmavá příčka, která naznačuje mez vnitřní žloutkové blánky, 
oddělující se od zevnitřní kůže. Uprostřed vnitřní blánky na tmavé příčce tvoří se 
jeden, pak dva a konečně několik pahrbků četnými olejovými kapkami obstoupených, 
a za čtyry dni jest tento tak nazvaný úkaz vroubení (Furchungsprocess) ukončen a.ne- 

„ omylným znamením podařeného zúrodnění. Polom spatřuje se. jenom zevnilř bílá, málo 
průsvitná , okrouhlá skvrna — taktéž na mezi vnitřní blánky — obstoupená velikými 
krůpějemi oleje. Po 40—14 dnech (u pstruhů) změní se tato zponenábla světlejší skvrna 
v ten spůsob, že se proti světlu uvnitř ve vajíčku nejdříve kroužek, pak zárodek homo- 
lovitě ukončený a k zárodku hrachového zrna podobný, ukáže. „Nyní pozná již i méně 
znalý zúrodněné vajíčko. Po čtyrech nedělích ukáží se u, pstruhů, © něco později 
u lososů, dvě černé tečky — totiž oči zárodku, jenž v té době již docela palrně srdcem 
a krví opatřen jest. Po 43—56 dnech vylíhnou se konečně rybičky , a sice neslejně, 
mezi 3—4 dni. Vajíčka, která ještě po 3—4 nedělích vnitřní příčku neukazují, nýbrž 
jenom bílou skvrmu, při tom, ale průsvitné zůstávají, jsou nezúredněná. Bílá skvrna obje- 
vuje, se spočátku u všech vajíček, a, teprva později jest tedy znamením jalovosti. © 

Rybičky vylihlé, které se; bedlivě pod kameny schovávají, nechají se; tam, kde se 
vylíhly, a jako před tím odstraňují se odemřelá vajíčka a povstávající plíseň. Po 3—4 
nedělích přesádí: se korečně mladé ryby tam; kde zůstati mají. Umělé krmení není pro- 
spěšné. V první době mají malé rybičky také málo nepřátel, 


147 


Následující výkresy (obr. 2.) představují proměny vajíčka od první doby až do vylihnuti: 


(Obr. 2.) 
a b c d e f g 


a) Nezůrodněné čerstvé vajíčko pstruha v přirozené velikosti; b) nezůrodněné vajíčko pstruha po 
7 nedělích; c) zůrodněné vajíčko pstruha po 24 hodinách; d) po 4 dnech; e) po 14 dnech; 
£) po 5 nedělích; ©) právě vylihlý losos rýnský. 

Nanejvýše důležitá okolnost při umělém rozplozování ryb jest teplota vody. Pravé 
pstružní potoky mají v průměru 5—8R. Jezero v Šumavě, kde zvláště bolen (Salmo 
Trutta) a strdlička (Salmo salvelinus) žijí, mají v průměru tutéž teplotu, ačkoli v tuhé 
zimě až na 3—49R. zklesne. Podle zkušenosti Ouatrefagesa trvá zúrodňující vlastnost 

| mlíčí ve vodě u štiky así 8 minut, u kapra asi 3 minuty, u okouna a parmy 2 minuty, 
a podrží tuto vlastnost od 4.06R. u štíky, od 9.96R, u kapra, od 12R, u okouna, od 
18.94R. u parmy. 

Mlíčí až pod 09 ochlazené, ale od vody vzdálené, podrželo úrodnost 64 hodin. 
I zmrzlé mlíčí štiky podrželo úrodnost a zkazilo se teprva po 5 hodinách v 8—109R. 
Ve svém přirozeném vaku dá se rybí mlíčí v zimě dobře zachovati, ve vodě se brzo 
zkazí. Proměna teploty o 4—5? mad nebo pod přiměřenou mez usmrtila rybí jíkra po- 
každé. Stálejší teplota u pramenu jest hlavní příčinou, proč ryby při tření nahoru proti 
proudu táhnou. 

Podle Oualrefagesa obnáší teplota vody, V míž se zúrodnění děje, u zimních 
ryb (k. p. pstruhů) 4—6*R., u jarních ryb (štik) 8—100R,, u předletních ryb (okounů) 
14—106"R., u letních ryb (parem) 20—259R, 

Důkladné vyskoumání těchto poměrů, jmenovitě pro Čechy, musí býli ješlě. dalším 
zkouškám zůstaveno, prozalím nechť slouží tyto udaje jakožto měřítko. — Děje-li 
se zúrodnění v též vodě, do které se nádoby s potěrem postaví, promění se teplota 
jenom tenkráte, zůstane-li nádoba delší čas mímo vodu. Aby sé neobjevil veliký rozdíl 
teploty v nádobě a v tůni, musí se tedy celý výkon zrychlit Dají-li se ale vajíčka do 
vody s jinou teplotou, nežli v jaké se zúrod- 
nění stalo, musí se při přenešení na te- 
plotu obou vod ohled vzíti, a jmenovitě se 
nesmí potěr náhle do tůně umístiti, nýbrž 
| teplota v nádobě musí se zponenáhla s teplo- 
i lou vody v tůni vyrovnali, což se nejsnáze 
postavením mísy s potěrem do vody v tuni 
©, až voda v míse tutéž teplotu obdrží, 
jako voda v tůni. 

„Vajíčka s neprůhlednou bílou kůží jsou 
| zkažená, kůže jejich jest nahnilá; vajíčko 
, se zvětší a pokryje se po třech dnech 
1 plstí, která se botanicky co vodní rostlina, 
řasa (Leptomitus clavatus, Kůzing), ustano— 
vití dá (0b.3 silně zvětšený). Tatéž řasa 


148 


nalezá se také na nemocných a leklých rybách a na hnijících rybích částech. Na- 
běhlé kyjovité konce této řasy jsou přeplněny semenními buňkami, ale předce se ne- 
vyvinuje nikdy na čerstvých vajíčkách, jimž tedy v celku neškodí. Při malých jíkrech 
vyzdvihnou takové řasy, k mrtvým vajíčkům přirostlé, celé skupeniny živých vajíček do 
výšky, a musí se tedy jemným štětcem pilně odstraňovati (obr. 3. a). 

Jiný nepřítel vajíček, jmenovitě již vyvinutějších, jest malý 
červík (snad Nais vermicularis, obr. 4.), který snad hned při (Obr. 4.) 
olírání ryb do vody přichází. Červík tento prohryže zevnitřní kůži 4 U 
a vyžírá pak sražený obsah, zvláště v zárodcích. Přítomnost jeho ©% / je 7 
prozradí se prázdnými skořápkami vajíček, na povrchu vody plovou- 4 
cími, jakoby rybičky již se byly vylíhly. Ostatně dá se nesnadno vy- * 
hubiti. Není jisto, zdali jest to larva nějakého hmyzu nebo pravý červ, Také rýsek 
vodní (Sorex fodiens) jest nebezpečný nepřítel potěru rybího. Chytlá se do drátě- 
ných pastí, ale velmi nesnadno. Nejvíce škodí ale rybímu potěru malé útlé rostlinky 
z třídy sladkovodních řas (Diatomeae, Confervae), jejichž semenní buňky v ne- 
sčíslném množství kameny pod vodou polahují a hnědě a žlutozeleně je zbarvují. Ještě 
rychleji potahují rybí vajíčka, udušují a kazí je, tak že někdy celé hromady zahynou, 
jakoby mor na ně byl přišel. Jenom na hlubších tmavých místech zachovají se vajíčka 
lépe. Na štěstí dá se tento neduh předejíti dvěma velmi oučinnými prostředky, totiž 
rychle tekoucí vodou a nedostatkem světla. První prostředek jest bezpečnější, Co nej- 
škodlivější objevují se Meridion circulare, (Obr. 5.) 
Synedra mucida (obr. 5. silně zvětšený), 
Fragilaria, Diatoma pectinata, Synedra aci- 
cularis, parvula a Vaucheria. 

Příliš rychlý proud vody neškodi| 
nikdy, jestli se potěr tím spůsobem oše- 
třil, jak dole udáno bude, ovšem ale škodí 


malý proud. Rychlost proudu, která obnáší | 
60—70 stř. za minutu, jest velmi přimě- 
řena; méně nežli 50 stř. nesmí obnášeli. i V) M, 
* Jenom v této případnosti čistí se vajíčka W eZ S) 
s malým přispěním sama sebou, nV = A : 


Při nedostatku světla vyvinují se Nu 
škodlivé vodní rostliny velmi nesnadno, va- p oi: 
jíčkům ale tma nic neškodí. 

Mrtvá vajíčka musí se neustále pilně odstraňovati, poněvadž by hnilím jejich 
i ostatní se pokazila. K odstraňování tomuto používá se buď obyčejných kleštiček (pin- 
cettes), jakých lékaři potřebují, nebo kleštiček s lopatkovitými konci, aby se jimi va- 
jíčko snadno vytáhnouti dalo. 

Odstraněná vajíčka nesmí se na blízku při tůni nechati, aby se tím myši, mra- 
venci neb ptáci nepřivábili, a pak i živá vajíčka nevykrádali, 

Důležitější, nežli se obyčejně myslí, jest nádoba, v níž potěr vylihnouti se má. 
Schvalují se plechové krabice, pletené koše a dřevěné bedny s mřížemi, konečně i skle- 
něné a kamenné nádoby ; ze všech zdají se býti ale nejlepší plechové krabice (obr. 6.) 
kolem do kola uzavřené a dirkami na všech stranách opatřené, Mimo slabé okysličení, které 


149 


ovšem nejbližším vajíčkům škodlivé 
jest, má tento spůsob nádoby nej- 
více výhod, an proudící vodu do- 
bře propouští, proti škodlivým zví- 
řatům a světlu chrání, čistění a pře- 
hled. usnadňuje, 

Má-li umělé  rozplozování 
ryb pro větší okresy důležitým se 
stáli, musí se též otázka rozhod- 
nouti, zdali a jak se vajíčka s jednoho místa na druhé přenášeti dají. Neboť jest 
důležité, aby polčr v Šumavě a Krkonoších vychovaný i do středních Čech, nebo zá- 
rodky ryb z Moravy a Slovenska jinám zanášeti se mohly. Ve vodě se vajíčka 
nižádným spůsobem převážeti nedají, poněvadž při silném pohybování docela se zkazí 
a vnitřní blánky jejich se přetrhají. 

Coste navrhuje, aby se vajíčka do vlhkého a jemného písku uložila a v krabicích 
rozeslala. Poněvadž ale silnějším tlakem, některá útlá vajíčka snadno se poruší, navrhuje 
Dr. Fraas jakožto přiměřenější prostředek, aby se vrstevnatě mezi vodní rostliny, k. p. 
vodní mechy (Sphagnum) uložila a bedničky, v nichž se tak rozesílají, takovou látkou 
obalily, která jest špatný vodič tepla. Vajíčka na určité místo došlá postaví se nejdříve 
i s bedničkou do vody, která má teplotu vzduchu, a pak si teprva přiléváním té vody, 
v níž se vylíhnouti mají, na teplotu její zvyknou. 

Rybičky již vylíhlé dají se ve vodě snadno rozesílati, a to tím snáze, čím mladší 
jsou, je však dobře, hned po vylíhnutí dáti je do nádoby, v níž se rozeslati mají. Dobře 
jest také přidati do vody několik vodních rostlin. Rozumí se samo sebou, že se vždy 
za čas voda v nádobě občerstviti musí. Rybičky vylíhlé nepotřebují v první době žádné 
umělé potravy, neboť mají v sobě ještě zásobu ze zárodkové doby (a sice pstruhovité 
rybičky v podobě vaku, který jest skoro větší nežli rybička sama), a mimo to nalezají 
hojnou a sobě přiměřenou potravu v nesčíslném množství drobnohledných tvorů ve vodě 
žijících. Pro malou rybičku jest kámen potažený vláknitými řasami takřka lesem, v němž 
-potravu i ochranu nalezá. Jsou-li již dospělejší, dají se na obražené místo v poloce 
a krmí se vařenou rozdrobenou krví, žabím a rybím masem, až se konečně pustí na 
místo, totiž do potoka nebo řeky, kdežto se svobodně pohybovati mají. 

Umělé odchování ryb až k úplnému jich vyvinutí a upotřebení bylo by zvláště pro 
jednotlivého podnikatele s nepřekonatelnými překážkami a výlohami spojeno, rozmnožení 
„ale ryb v potocích a řekách, v nichž se pak ovšem lovení dobrými zákony uspořádati 
může, jest věc velmi snadná a nad míru prospěšná. 

: Že by se křížením rozličných druhů bezpochyby i vzácnější, chutnější odrůdy 
obdržely, jest k víře velmi podobno, jako se při domácím dobytku tím spůsobem nej- 
. Váženější plemena obdržela. 

Důmyslní rybáři, jmenovitě v horách, kde lahodné druhy pstruhů v nevyčerpatelné 
hojnosti chovati se dají, mohou ztoho přede vším a nejlaciněji užitek míti. Jak snadno 
jest, aby se jich několik na pořičí jedné řeky spojilo, kteří by společnou prací své po- 
toky oživili a společnou úmluvou o užitek se dělili! Nejlepší pokusy mohly by v tom 
ohledu ovšem ony starobylé šlechetné rodiny podniknouti, kteréž rozsáhlé a krásné 
| krajiny naší vlasti v dědičném držení mají, 


(150 


Ve Švýcařích stalo se umělé rozplozování a chování ryb hlavně oučinlivým na- 
pomenutím duchaplného Vogla tak obyčejné, že již každý rybář se v tom oučastňuje, 
Jak se ve Franci podnikání toho spůsobu rozšiřují, bylo již nahoře podotknuto. 

Tím samým spůsobem mohla by tato věc i u nás vševbeeného rozšíření dojili, což se, 
jak doufáme, při podnikavém a důmyslném duchu našich krajanů zajisté také stane. 


Přehled známějších českých ryb a času tření jejich. 
I. Z kostnatých ryb. 
A. Tvyrdoploutevní. 
1: Okouni, 
Okoun říční, Perca fluviatilis, der Flussbarsch, v březnu, dubnu, máji. Má 
vajíčka v souvislé šňůře, přes milion. Ve Vltavě u Prahy. 
Ježdík, okoun potoční, Acerina vulgaris, der Kaulbarsch, v dubnu, březnu, © 
máji. Ve Vltavě a potocích okolo Prahy. 
Drsek obecný, Aspro vulgaris, der Streber, v dubnu, máji. 
Candát obecný, Lucioperca Sandra, v dubnu, máji, obsahuje často více nežii © 
300,000 vajíček. Ve Vltavě u Prahy. 
2. Štétohlavci. 
Půlec obecný, Cóttus Gobio, Kaulkopf, malá rybička, zvláště v pstražných po- 
tocích, kdé žere pstruzí jíkra. V březnu, dubnu, prosinci. 
Koliška obecná, Gasterosteus aculeatus, der Stichling, v máji, květnu. 
B. Měkkoploutevní. 
3. Losos. ) 
Losos obecný, Salmo Salar, der Lachs, v máji, zvláště v potocích a ve- 
dlejších říčkách Vltávy a Labe, 
Bolen č. hlavatka, Salmo Trutta, die Lachsforelle, v listopadu. Žije v jéze- 
rech Šumavy, též ve Vltavě. 
Pstřuh obecný, Salmo Fario, die gem. Forelle, v listopadu, prosinci. Ve 
všech hornatých krajinách Čech. 
Kořičha, rusky sňatok, Salmo Eperlanus, děr Schmelt, z jara, v řece Nise | 
u Liberce. k 
Běloušek, Salmo albula, die Weissforelle, z jara, v Šumavských jezeréch. 
Lipan, Thýmalas vexillifer, die Asche, v máji. Ve Vltavě u Prahy. 
4. Sledi. 
Ve lec obecný, Alosa vulgaris, die Alse, v máji, přichází z moře. Ve VI- 
tavě u Prahy. 
5. Šliky. 
Štika obecná, Esox Lucius, der Hecht, v březnu, dubnu. Ye Vltavě, Labi. 
6. Kapři. 
Piskoř bahenní, Cobitis fossilis, der Schlammbeisser, v září. Ve Vitavě a po- 
tocích u Prahy. : 
Mř eň, Cobitis batbatula, die Grundel, v dubnu, máji. Ve Vltavě a potocích 
u Prahy. 
Hříz, Gobio fluviatilis, der Kressling, v březnu. Tamtéž. 
Parma, Barbus communis, die Barbe, v máji. Tamtéž, 


151 


Kapr obecný, Čyprinus Čarpio, der gemeine Karpfen, v máji, červnu. Ve 
Vltavě, v Labi i v rybnících. 
Kapr králík, špigl, Cyprinus rex Cyprinorum, der Spiegelkarpfen, v máji. 
Tamtéž. 
Karásek, Carassius vulgaris, die Karausche, v dubnu, máji. Ve Vltavě, Labi. 
Hyblík, Carassius Gibelio, der Gibel, v máji, červnu, červenci. 'V stojaté vodě. 
Bělice, Aspius alburnus, der Weissfisch, v máji, červnu. Vélmi obecná. 
Pražma, Abramis Brama, der Brachsen, v dubnu, máji. Ve Vltavě u Prahy. 
Taran, Abramis Blicea, der Gůster, v dubnu. Tamtéž. 
Čechoně č. koza, Chela cultrata, z jara (?. Tamtéž. 
Lín, Tinca Chrysitis, die Schleibe, v čerynu. Tamtéž. 
Střevle, Phoxinus laevis, die Pfrille, v červnu. Tamtéž. 
Podoustev, Leuciscus Orfus, die Orphe, v máji, čerynu. Ve Vltavě u Prahy. 
Hlaváč, Leuciscus Jeses, die Góse, v březnu, duhnu. 
Oukleje, Leuciscus Aphya, der Lauben, z jara (?), 
Tloušť, Leuciscus Dobula, der Dóbling; w březnu, dubnu, máji. 
Bělouš, Leuciseus argenteus, der Weissling, v březnu, červnu, Velmi obecný. 
Pločice, Leuciscus erythrophthalmus, das Rolhauge, v máji. 
Krásnoperka, Leuciseus Idus, der Kůhling, v dubnu. 
Podoušť, Leuciscus Nasus, die Nase, v dubnu. 
7. Sumci. 
Sumec obecný, Silurus Glanis, der Wels, v máji, červnu. Ve Vltavě, Labi. 
8. Ouhoři. 
Ouhoř obecný, Muraena "anguilla, der Aal, rodí v srpnu živá mláďata (?). 
Ve Vltavě. 
9. Tresky. 
Mník obecný, Lota fluyiatilis, Aalrutte, v prosinci, lednu, únoru ; „má 100,000 
a více vajíček. Tamtéž, 
II. Ze sklenošupinatých ryb. 
10. Jeseleři. 


Jeseter obecný, Accipenser Sturio, der Slůr, v dubnu, máji. Přichází do 
Vltavy z moře. 


IN. Z kruhohubých ryb. 


11. Okalice. 
Okatice mořská, Petromyzon marinus, „die grosse Lamprete, v březnu, 


„v dubnu. Přichází z moře do Vltavy. 


= Okatice říční, Petromyzon fluvialilis, Neunauge, v březnu, dubnu. Ye Ni- 
davě, Labi. 
Okatice malá, Petromyzon Planeri, die kleine Prike, v dubnu. W potocích, 


152 


Drobnosti. 


Plavba na Dunaji z Bělehradu srbského do Černce. 
(Dokončení.) 
NNN. Zňávěreční úvahy. 

Že by si byl Dunaj tento kanál skrze pevné pohoří sám mohl prodělati, zdá se nám býti 
nemožné. Jak zmíněno, obnáší střední výška levého břehu 800, pravého ale 1500'. Poněvadž 
k takovéto prorvě podstatných potřebí podmínek, aby stav vody při této katastrofé překážku výšky 
překonal, musíme si tehdejší Dunaj co veliké nitrozemské jezero představiti, jenž se nejenom přes 
Uhry, nébrž jednou svou částí i dále rozprostíralo. A, však tak vysoká voda byla by nalezla nižeji 
ležící dráhu na jih. Poříčí Moravy je pouze nízkým pohořím odděleno od poříčí Vardara, ústícího 
se do moře Aegejského, jak to dokázal Ami Boué“), coži Dr. Griesebach **) dosvědčuje. Prostá výška 
moře v průsmyku Ueskuebském ***) na Vardaru blíže Pryštiny, kdežto se prýští hlavní potok Mo- 
ravy; je mnohem nižší, nežli kterýkoli hřeben v horstvu Karpatském. Z toho vyplývá, že by musel 
Dunaj, kdyby už nebyla prorva čili snad rozsedlina co rozhráň obou poříčí mezi Banátem a kni- 
žectví Srbském původně utvořena a nižší bývala, ne do Černého moře, nébrž do zálivu Soluňského 
se ústit. Dunaj by byl také prostým směrem na jih mnohem pohodlnější nalezl řečiště, a nikdy 
by mu nebylo potřebí proříznout pohoří takové výšky a podobného průměru, jako mezi Srbskem 
s jedné a Banátem i Valašskem s druhé strany. 

Podavše zevrubný popis prahů dunajských, nemůžeme při pohledu na valašský Dunaj utajiti 
ještě některé slovo. Pozorujeme-li mocný tento veletok mezi Bělehradem a Uj-Palankou jakož i pod 
Černcem a Kladošnici, naskytuje se nám otázka, nezůstává-li jedna čásť vodstva dunajského ještě 
před prahy, nepřispívajíc k těmto divoobrazným výjevům v dunajských soutěskách ? — Povážíme-li, 
že dunajské řečistě je zde pouze 15 sáhů dlouhý průsmyk, jehož koryto, základ to skalný, někdy 
pouze 4/ pod hladinou se nachází, a uvážime-li, že stěny toho koryta u Veteránské jeskyně řeku 
až na 510/, t. j. na desetinu dřívější šířky sůžují: nebude domnění naše, že zde jenom nej- 
hořejší vrstvy Dunaje svůj odtok mají, pouze podobati se ku pravdě. Nenapadlo nám toho řádně 
dokazovati, neboť nám úplně schází srovnávací měření dle cifer; a však čtoucím něco podob- 
ného ve spisech slavného Alexandra Humboldta), že u Konga a pak před prahy horního 
Amazonu část vodstva podzemskými - odtoky se ztrácí, nebylo nám lze nezminiti se 0 tom 
u prahů dunajských, a tam tím méně, an podle Griesebacha a Schmiedla pobřeží dunajské z vá- 
pěnitého útvaru se skládá, kterýž jest pln jeskyň a rozsedlin. Dunaj přijímá ještě kolikero řek na 
svém běhu k Černému moři, a ústí jeho je předce tak úzké, že n. p. Sulinou sotva mohou pro 
mělkost dvě lodě vedle sebe do moře vplouti. Od Černce obnáší spád Dunaje až k ústí pouze 105', 
protož sluší uvážiti, jak mdlý musí býti proud, kde více než na 300 mil dálky pouze asi 16" 
spádu přijde. 

Pohoří skládá se s obou strau z vápenitého útvaru, a počíná poznenáhla pahrbkovatým 
površím, jež ověnčují doubraviny, a sice dub šipák (Ouercus pubescens W.), nikoli však vysokými 
kmeny, než jenom bujně vyklíčenými křovinami, jejichžto větve žádné koruny netvoří, něbrž bezpro- 
středně po zemi se rozšiřují. Podobný ráz dubového rostlinstva mají i řecké hory. Proto tvrdí. 
Dr. Griesebach, že se Květena Pindu už na Dunaji objevuje, majíc zde své hranice na sever, poně- 
vadž severněji za Dunaj nikde nenalezáme křovinaté rostlinstvo, aniž pozorovati sledy jižní vege- 
tace mimo durkoman trnitý (Xanthium spinosum L.), rostoucí u Svinice a v jižních Uhřích. 


*) La Turguie d' Europe ou observations sur la Geographie, la Geologie, I'histoire naturelle atd, de cet Etat, par Ami BouéI—IV. 
**) Reise durch Rumelien und Brussa im J. 4839 von Dr, M. Griesebach L. —IL — 
***) A. Boué udává tuto výšku v Leonhardově časopise nejvýše na 90', maje bezpochyby výšku nad Vardarém na dí — 


Pozn. spis. 
+) Alexander von Humboldts Reise. Theil 4, str. 56, 


153 


Vysoké vápenité bělavé stěny s mnohými rozsedlinami krásný poskytují pohled, a plazící se na nich 
břečtan (Hedera helix L.) lahodí našemu oku Útvar vápenitých vrstev má ráz původu svého silou 
vulkanickou, poněvadž na obou břehách úplnou shodu vrstev pozorujeme, jakoby byly na sobě le- 
žely a někdo je od sebe byl roztrhl. Nejlépe to pozorujeme na vrstevných čárách, jenž na po- 
vrchu se dotýkajíce mnohdy nepravidelně se křiví a ve své spojitosti přetrhují, což hlavně pozo= 
rovati můžeme na nejnebezpečnějším zádoru, Grebenu, jenž ukazuje velmi vyvinnté soustředěné pře- 
šinutí vrstev. Mimo to se zde nalezá puzzolan, vulkanická to země, jenž tvoří ve vodě obzvláště 
dobrou hydraulickou maltu. (Co vzhledem na zemězpyt na srbském břehu nalezáme, vidíme i na 
rakouském. 

Ještě něco o tom, jaká proudění pozorovati může pilný pozorovatel plavící se dunajskými 
prahy. Nejdůležitější jsou následující: 1) Proudění v kanálech, jenžto nikdy ma žádnou překážku 
nenaráží a hlavně ku plavbě slouží. 2) Proudění vrchní vrstvy řeky, jenž se odráží na skalinách 
a tudíž zpodní proudění spůsobuje, kteréžto však v čas vysoké vody přes nádory a bradla se pře- 
valuje, tvoříc malé prahy. 3) Proudění zpodních vrstev řeky, jenž před zádorém se obracují, pak 
kose nahoru se valí, a dokonavše svůj kruh s dolů se valící vodou se potkají, čímž se hořejší pří- 
boj vytvořuje. 

Lodníkova práce přiměřena jest řádu, jaký v této bouři panuje. Napřed pozorně zírá lodník 
ma počátek kanálu, aby vrchním příbojem mohl do něho vplouti; je-li již vněm, odevzdá se proudu, 
až jej opět na tichou vodu vynese. Zde očekává ho největší nebezpečenství, jež však nezasvěcenec 
mikdy nevidí, a jenom zkušený vrátný zná. An totiž na obou stranách tichá voda se nalezá, nelze 
mám tak snadno pomysliti, že by nás proud za dvacet kroků mohl na zádoru pohřbit. © Vplujeme-li 
ovšak do kanálů zpodním příbojem, položí lodníci své ruce opět do náručí, třeba by nám sebe hroz- 
něji bylo v duchu. 

Nemůžeme toto své vylíčení nejzajímavější části řečiště dunajského ukončiti vhodněji, nežli 
úvahou Griesebachovou, jak jináče snad byly by se vytvářily dějiny a osudy Evropy, kdyby Dunaj 
místo nynějšího běhu svého byl vzal směr na jih a vléval se do zálivu Solnňského. „Jaký oučinek 
bylo by to mělo;“ praví Griesebach „kdyby už v dávném čase byli Řekové mohli plaviti se do 
zemí nynějšího Rakouského mocnářství! © Křesťanství bylo by mnohem dříve zavítalo do těch krajin, 
obchod byl by se tu znamenitě rozšířil, přinesa bohatství obyvatelům. Obyvatelé vardarských břehů, 
Paeonové, kteřížto pod Pyrechmem v trojanské válce bojovali, zajisté byli by se zůčastnili slávy 
a osvěty řecké, tak že by nebyl se mohl na jihovýchodním poloostrovu Evropy nikdy zakotviti du- 
„chamorný alkoran se všemi svými, celé evropské civilisací škodnými následky, jenž nemile otřásají 

přitomnosti. Bohatá veleřeka v dávné Grecii byla by, jako Nil a Eufrat, musela na svých břehách 
-též hojné obyvatelstvo shromážditi. Spojení s pevninou bylo by řecké vzdělanosti muselo otevříti 
(dráhu, jenž po mnohá století zůstala uzavřena Alpami.“ 

Než pohlédněme do budoucnosti. Snad není již daleký ten čas, ve kterém stane se spojení 
srbské Moravy s Vardarem, vlévajícím se do zálivu Soluňského, čímž by i Dunaj byl s nim spo- 
jen. Nejsouť spojení takovému na překážku nižádné místní obtíže, než toliko okolnosti politické, 
4 uspořila by se tím železnice, o jejímž stavění v tomto směru již několikráte veřejná řeč byla. 
Jakáž by tu, ať o všem jiném pomlčím, jmenovitě Srbsku zasvitla naděje z vyvinutí se svobodné 
tržby a čilejšího obchodu! 


Umělé rozmnožování stromů. 
Od Frant. Špatného. 
(Pokračování.) 
Zahradnictví v Čechách. 
Již za nejstarších věkův provozovali Slované v stálých sídlech hospodářství, řemesla i ob- 
chod. Že se také zahradnictví u'nich na vysokém stupni dokonalosti nacházelo, nelze pochybovati. 


154 


Prvnější obývatelé země Úeské, Bojové a Markomani, jakožto národové suroví a výbojní, nacházeli 
se na mízkém stupni vzdělanosti v hospodářství a v zahradnictví. 

Český národ při svém příchodu do Čech nenalezl zde snad jiné druhy ovocních stromů mimo 
obyčejně pláňky , které žde až posud rostou v širém poli neb v lese, Tím samým spůsobem, jak již 
napřed podotknuto, nejprvé pak přesazehím pláněk do úrodnější země, vznikly ušlechtilejší od- 
růdy ovoce. 

Z těch krajin, odkud český národ do vlasti naší příšel, zaopatřil si později štěpné stromky 
neb štěpné rouby; a k šlechtění svých pláňat jich používal. Při válečném vtržení českých vojínů -do 
cizích zemi byly po skončené válce s vydobytou kořistí také ušlechtilé stromky neb rouby, které 
tam bojovníci po dobrém ovoci poznali, do Čech přivezeny a v otčině vysazeny. 

Změna ponebí a půdy vysazenému stromku z ciziny někdy nesvědčila. Jeho ovoce se v Če- 
chách zvrhlo, a ná ten spůsob se nové odrůdy ovoce vyvinovaly. Štěpař svému sousedovi ochotně 
rouby ze svých štěpných stromků poskytoval, jak je až posud v Čechách chvalitebný -obyčej. Vý- 
borné odrůdy ovocných stromů se buď co štěpné sazeničky od obce k obci rozšiřovaly, anebo se 
jakožto rouby do jiných krajin České země k šlechtění pláněk roznášely. Čím bylo ovoce štěpného 
stromu výhornější, tím rychleji se na všechny strany rozšířilo, Některá ovocní odrůda se na ten 
spůsob po větším dílu České země rozšířila. 

Zvělebováním a šířením sé obchodu v Čechách také rozšiřování dobrých ovocmích druhů 
a odrůd velikou podporu nalezlo, Zakládáním klášterů na české půdě se netoliko umění vůbec, ale také 
zahradnictví rozšiřovalo a zvělébovalo, poněvadž řeholníci pro svou potřebu rozsáhlé zahrady zaklá- 


dali. Oni nejkrásnější a nejchutnější ovoce ve svých zahradách pěstovali a pilně k tomu přihlíželi, 
aby se jejich štěpnice čím déle tím více zvelebovaly. Z jejich zahrad se sazeničky a rouby mej- 
vzácnějších druhů a odrůd ovoce do panských a selských zahrad dostaly. 

Skoro u každého hradu (zámku) v Čechách dal držitel zahradu vysázeti a nákladu na jeji 
zvělebení mělitovál, (Česká šlechta snažila se o závod zahradnictví zvelebovati, a na krásných za- 
hradách mnoho si zakládala. Později, když cestování mladé šlechty do cizozemska v obyčej vešlo, 
mnohý šlechtic poznal v cizí zemi stromky, nesoucí výborné druhy neb 'odrůdy ovoce. Bylo-li 
tomu počasí příznivé, tedy nemeškal vzácný stromek buď hned do otčiny své odeslati, nebo jej po- 
zději při svém návratu domů přivezl a v otcovské zahradě vysaditi dal. Tím spůsobem sé mnoho 
ušlechtilých druhů a odrůd ovocných stromků do Čech dostalo. Také posíláním mládeže na učení 
do cizích zemí, jmenovitě na universita Pařížskou, prospívalo domácí zabradnictví, neboť tam již 
zároveň s prvními začátky pěstování přírodních věd počaly se zakládati zvláštní botanické zahrady, 
v nichž chovaly se nejvzácnější byliny a stromy. 

Zámožnější české panstvo také své zahradníky, jak se to až posud stává, na Vlastní náklad 
posilalo do takových zemí, kde se zahradnictví na vysokém stupni dokonalosti nacházelo, aby se 
v umění svém zdokonalili. © Samo sebou se rozumí, že takový zahradník stromky nejvzácnější ovoce 
nesoucí své vrchnosti poslal neb domů přivezl, aby tak domácí zahradu obohatil. Za příkladem šlechty šlo 
pak i měšťanstvo, které toho času k znamenité důležitosti se povzneslo, nabývajic květoucím obchodem 
i jinými živnostmi velikého bohatství a šlechtě jak přepychem tak i vzdělaností se vyrovnávajíc. 
U větší ještě míře zdokonalovalo se zahradnictví v zahradách českých panovníků, v první době ne- 
daleko tvrdého Vyšehradu, a později na podhradí Pražském. Tam se nacházely nejvzácnější kvě- 
tiny, keře a stromy země České a z cizozemska tam přinešené a vysazené. Z těchto skvostných 
zahrad se štěpné stromky, nejušlechtilejší ovoce nesoucí, vysazovaly v stěpnicích na královských 
statcích se nacházejících, a z těch zahrad se dále po Čechách rozšiřovaly. Již v nejstarších listi- 
nách se často zmínka činí o zahradách. V listině kapitoly Vyšehradské od roku 1088 činí se 
zmínka © „sadech ovocných v Žitenicích u Litoměřic. V listině kláštera Kladrubského: od roku 
4115 jmenuje se již štěpař v Ouhercich co poddaný toho kláštera. 


155 


Léta 1130 daruje se dle listiny knížete Soběslava I. Vyšehradské kapitole zahrada 
v podhradí Pražském, aby v letě kanovníci měli se kde procházeti, s dvěma sluhy, Janem a Bohu- 
milem, V té samé listině darují se dále kapitole dvě ovocné zahrady ve Vršovicích. Také se činí 
zmínka v listině kapitoly Pražské od r. 1132 o zahradě v Ouněticích. 

V Archivu českém, sebraném a vydaném od Františka Palackého, činí se v starých smlou- 
wách zminka o sadech, zahradách, štěpnicích, chmelnicích, vinicích a šafránicích. Skoro v každém 
"starším českém archivu svědectví vydávají staré listiny a spisy o velikém stáří zahradnictví v Če- 
chách. Založením vysokých škol v Praze (1348) napomáhal otec Českého národu Karel IV. 
k zvelebení věd, umění, obchodu a průmyslu. Podřízením všech nižších škol v království Českém 
universitě Pražské uvedl lepší pořádek v jich zřízení, a tim vydatně přispěl k rozšíření vzděla- 
mosti. Že přednášení přírodních věd na universitě Pražské veliký vliv mělo také ma zvelebení za- 
hradnictví, nelze upírati. Za panování tohoto otce vlasti také hospodářství, zahradnictví a vinařství 
na vyšší stupeň dokonalosti přivedeno bylo, neboť Karel všechno, co v cizích zemích v tom oboru 
prospěšného a užitečného spatřil, v Čechách uváděl a všemožně rozšiřoval. Mezi jiným nadal Karel 
w Praze dům, který tehdáž staroměstskému měsťanu a královskému dvorskému lékárníkovi Angelu- 
sovi de Florenlia náležel (nynější c. k. tabační abaldu) v 1360 a 1373 velikými svobodami, které 
„až do konce 17, století svou platnost podržely. Vedle toho stavení měl dotčený lékárník velikou 
zahradu, v které všelijaké lékařské byliny, květiny a stromy ovocné pěstoval. Tu byla tedy první 
botanická zahrada v Čechách, a v Německých zemích od svého zakladatele Angelská zahrada zvaná. 
Druhá botanická zahrada v Čechách založena byla r. 1775 po zrušení řádu Jesuitův v jich bývalé 
„zahradě na Smíchově od tehdejšího professora botaniky a chemie, Dra, Jos. Bohumíra Mikána. 

Ferdinand I. vedle Pražského hradu, nedaleko nynějšího prašného mostu, založil velikou za- 
hradu, nynější císařskou. Byla to jedna z nejslavnějších zahrad 16. stoleti v půlnoční části Evropy, 
v které se nejvzácnější stromoví a květiny pěstovaly. V mi květly první tulipány, které císařský 
vyslanec Busbek z Cařihradu do Prahy přivezl a císaři obětoval. 

Také za panování Rudolfa II. zahradnictví ku předu pokročilo zvelebením zahrady Ferdi- 
nandem I. založené a rozšiřováním přírodních vědomosti, zvláště pak pěstováním rostlinářství přiči- 
něním znamenitého českého rostlinopisce a lékaře Adama Zalužanského. (© zvelebení zahradnictví 
si též v této době jakož i později česká šlechta znamenitých zásluh vydobyla, jmenovitě Rožmber- 
kové, Poděbradové, Berkové, Doninové, Šternberkové, Černinové, Švamberkové, Valdšteinové, Kou- 
micové, Lobkovicové, Pernsteinové, Kolovratové, Chotkové, Martinicové, Šlikové, Hasenburkové, Ma- 
» lovci, Vratislavové, Harantové, Griespekové, Kapliřové, Nosticové, Sekerkové, Veitmilové, Vřešovcové, 
Eggwenberkové, Harrachové, Švarcenberkové, Thunové atd. 

o V. Českém Museu nachází se knížka o štěpování Jošta z Rožmberka, vytištěná v Starém 
městě. Pražském u Buriana Valdy, léta páně 1598, Když takových prostředků páni Čeští k rozší- 
ření štěpařství používali, muselo se toho času zahradnictví znamenitě zdokonaliti. Nejhlubší ránu 
„zasadila českému zahradnictví (řicetiletá válka. Celé krajiny v Čechách zpustly „pro nedostatek 
„rukou lidských ke zdělávání půdy potřebných, a veliký počet hradů a vsí, od nepřítele vydrancova- 
mých a vypálených, nebyl nikdy více vystavěn. x 

M +. (Až posud nacházejí se pole v Čechách, kde se říká „na chmelnici, vinici, šafránici, štěpnici“ 
„mého „ma včelníku,“ ačkoliv se tam chmel, víno a šafrán nepěstuje, stromoví ovocné tam ne- 
roste aniž včely se tam chovají.  Vydávajiť tato jmena svědectví o bývalé plodnosti a znamenitosti 
míst a o vysokém stupni vzdělanosti v rolnictví a zahradnictví naších přičinlivých předků. —  Zna- 
menitý počet zahrad, které dotčenou válkou v zkázu uvedeny nebyly, v pozdejší době vandalismus 
nevzdělaných hospodářských úředníků vyplenil. — 

(Pokračováni.) 


156 


O pěstování vína o Čechách, 
Sepsal Filip Čermák, 
(Pokračování,) 
Jeho druhové. 


Réví se počítá přemnoho druhů, ačkoli víno co nápoj toliko v bílé a červené se dělí. Dle 
barvy hroznů jest: 1) zelené, n. p. zelený tarant; 2) zelené do bělava, cinifal, běl, moravka ; 
3) bělavé, běloočka ; 4) zažloutlé, lampart; 5) žluté, n. p. brynět, šlechtické; 6) přižiralé, muškát 
žlutý; 7) žluté do červena, cibaba; 8) růžové, ryvola červená: 9) červené, tarant červený; 
10) červené do tmava, tramín; 11) fialové, cinifal černý; 12) modré, roučí, karmazin, tyrďak, mo- 
dřina; 13) černé, buzín, muškát černý ; 14) popelavé, tarant šedivý. 

Tito druhové nejen barvou hroznu, alebrž i hroznem samým, ano i listím, ba i v spůsobu 
dřeva a v zrostu velmi se od sebe liší. Mimo to každý z těchto druhů opět na více oddruží se 
rozstupuje; tak n. p. ono kníže všeho českého vína, roučí, dělí se dle listí: v šedolisté, kulolisté, 
lesknolisté a t. d.; dle hroznu: v drobnozrné, ušaté (tento jest nejlepší druh, hrozen jest veliký 
a u stopky mívá ještě jeden neb i dva menší hrozny, odtud ušaté) a t. d. Ostatně na vinicích, kde 
se víno lisuje, nehledí se na to, mnoho-li druhů, nýbrž raději na to, jací jsou ; neboť každý druh 
nehodí se dobře do sudu. Tak n. p. cinifal jest výborný k jídlu, podobně i muškát, když dobře © 
vyzraje, do sudu ale ani ten ani onen není valný. U Mělníka hledí se toliko na roučí, onen výtečný 
dar Karla IV. Kdokoliv by si vinici zakládal, vol toliko roučí a sice ušaté, neb toto jest nejvý- 
tečnější dle výnosu, a mímo to povždy, byť i špatný rok byl, předce jest spíše k potřebě nežli jiné, 
zvláště bílé: ono se může též lisovat na spůsob bílého. Ostatně roučí není tak ourodné, jako jsou 
druhové bílého vína. Kdo ale u stavení, n. p. ve štítu, kde hojně slunce bije, buď pro okrasu buď 
pro užitek réví sází, vol raději bílé druhy, n. p. tarant bílý, cinifal zelený, bělavý neb kropenatý, 
anebo muškát; předně, jak jsem pravil, jsou mnohem ourodnější nežli černí druhové, a byť i ve 
vinici zdlouhavěji vyzrávali, na sluncí parném předce dozrají, a mimo to zůstanou zachránění od 
vrabců. Tito ptáci totiž jsou velicí ctitelové černého vína, na bílé ale hrubě nedrží; snad se do- 
mnívají, že neni zralé, 

Půda. 

Réví miluje horkou půdu a výsluní, pročež všecky naše dobré vinice nalezají se toliko v teplej- 
ších krajinách a jsou povždy na jih položeny; pakli kde na sever neb jinám jsou obráceny, ale- 
spoň naproti nim nalezá se přívrší k jihu odpadávající a vyšší, aby chránilo vinici proti půlnočním 
větrům, Vinice Mělnické a všecky toho pojmenování, totiž od Záboře přes Mělník až k Liběchovu, 
leží skorem veskrz na svahu; na vysokých stráních žádné; na rovinách, vlastně na oupadech, 
mnohé; Žernosecké však leží skorem naskrze na přívrších a kopcích; ostatně všecky, ty i ony, nad 
Labem neb toho na blízku. Jsou to krajiny samy v sobě teplé, nízko ležící, skorem zcela na výsluní, 
a k tomu ještě proti půlnoci horami ochráněné. Mimo to i voda, zvláště řeky, jsou vínicím velmi 
prospěšny ; nejenom že na podzim a z jara srážejí mrazy, aby vinicím ka ale ony vydávají 
ze sebe i výpar, jenž víno zarosuje. 

Vinice. 

Vinice jsou dvojího druhu: řádkové a matené. Řádkové jsou z novějších časů, a mají své po- 
jmenování od řad, v jaké jsou sazeny keře. Matené jsou ještě z dřevnějších dob; v těch stojí keře 
mimo všecko řadění, jako bývaly druhdy a místy doposavad jsou staré zahrady neb lesy. 

Kdo zakládá vinici, udělá dobře, když ji založí do řádků ; vinice taková se lehčeji vzdělává, 
snadněji se přehlédne, vítr i slunce mohou lépe oučinkovati, při překládání může se každého keře 
dobře použit a nic nemůže býti vynecháno neb zanedbáno ; ale taková vinice potřebuje mnoho hnoje. 
Matenou vinici přesázet v řádkovou, stojí skorem více, nežli zakládání zcela nové. Větší vinice 
dělí se v malé viničky, jenž se čtvrt mi nazývají. Tak mnohá vinice má dvě, jiná tři, a jiná třeba 


157 


osm i deset čtvrtí. Výměra čtvrtí jest velmi nestejná ; některá čtvrt má n. p. ', korce, jiná korec, 
i více ve výsevu. 
Viniční práce 
1. Kozlík. 

Nejprvnější práce na vinici jsou kozliky. Jest to sbírání tyček, jakými byly přes zimu keře 
přikryty, a jich urovnání mezi čtyry v podobě pyramidy pevně do země zaražené tyče, 

Když zjara oschla půda tak dalece, že se již vinicí choditi může, tu vyjda vinař se sekerkou 
V jedné a s motykou v druhé ruce přistoupí k čtvrti, je-li vinice řádková, tedy mezi druhý 
a třetí řádek, pakli jest matená, tedy asi nasáh odshora — apočne ve jmenu Páně, totiž vkročí do 
čtvrti, vyhlídne si místo, kde míní kozlík postaviti, zakopne motyku, vezme čtyry silné a zdravé tyčky, 
kde toho potřeba žádá, i šest, a zaráží jednu po druhé do země vždy dvě proti sobě tak, aby všecky 
čtyry pyramidu působily. Když tak všecky zarazí, vykopá hrázku mezi dvěma a přitlačí ji do 
hřebenu motykou, pak totéž učiní na naprotější straně, a nakopav obě hrázky a do hřebena mo- 
tykou je přitlačiv, jde rovnou cestou asi 12 neb 15 kroků dále, zakopne poznovu motyku, vybere 
opět čtyry nebo šest tyček, zaráží opět a opět, kopá a umačkává hrázky, a jde opět tou samou čárou 
dál, až tak dodělá celou-řadu. Potom asi 45 kroků doleji nastoupí řadu druhou, pak i třetí, až 
konečně nastaví pyramidky po celé vinici. Pracuje-li se na den, příjdou dělníci, v řádkové stoupi ku 
každému řádku jeden, v matené rozstonpí se u kraje od shora dolů jeden od druhého asi na tři kroky, 
nastoupí ráz a počnou sbírati tyčky, jimiž křoví pokryto jest, kladouce je mezi onyno posta- 
vené pyramidky, položivše dříve na ty hrázičky kračata neb zlomky t.j. krátké kousky, aby 
tyčky nepřišly zeela na zem ležeti a tudy zbytečně nehnily. Pracuje-li se na oukol, tu se při 
sbírání tyčky počítají, poněvadž od práce dle počtu tyček se platí. Obyčejně v každém kozlíku bývají 
3i3', kopy tyček, 

2. Zdvízka. 
Druhá práce jest zdvížka. Jest to v Mělnické krajině starý zvyk, na zimu křoví skrýti, 
a sice buď tyčkami aneb i zemí, 
Když tyčky jsou odstraněny, přikročí se ke zdvížce. Dělníci nastoupí ráz a buď motykou, neb 
tyčkou křísí křoví od země je vyzdvihujíce. Tato práce se nejraději koná hned zrána, aby křoví 
do večera mohlo docela oschnouti a ovětrati; neboť jsoucí pod tyčkami neb zcela v zemi zakopáno, 
jest obyčejně vlhké při vyzdvihování, a tedy i velmi měkké; není-li přidně dočista oschlé, jest k tomu 
jen dost malého mrazíku třeba — a ty bývají rády na konci března a na začátku dubna — aby 
zastydlo neb i dočista zmrzlo. 
: 3. Řezba. 
Řezba jest jedna z nejdůležitějších prací viničných, Má-li se diti bez škody, jest potřebí 
„ Yeliké opatrnosti, a má-li býti užitečnou, musí ji konati již dokonalý znatel. Nejlépe když toliko 
Jeden neb dva řežou, ostatní ramují čili čistí, Dříve než se započne řezati, projde vinař buď celou 
-čtvrt anebo aspoň celý ráz, a znamená, cejnuje, ony keře, které přijdou do rozvodu, které se 
budou klásti, neb takové se toliko vyčistí, ale neřežou. Toto cejnování se děje buď okopá= 
ním keře, nebo nějakou čárou u toho křoví, jenž se nechá státi. Na to přistoupí dělníci ku 
práci, majíce každý v ruce motyku a žabku. Viniční motyka má podobu třírohého štítku; nahoře 
jest asi čtyry palce široká, a od ucha ke špici asi šest palců dlouhá. Pro lehčí kopání jest nasa- 
zena na tenké ale pevné násadě, a vždy drobet pod sebe. 

| Viniční žabka jest krátký nožik skorem toho spůsobu jako bývá podlouhlý čtveroh, když od 

© jednoho rohu k druhému jest rozříznut. Tento nožík má násadu ze švestkového: dřeva, skoro tak 

-dlouhou jako velká ruka široká bývá, končící se zponenáhla bambulkou, aby se z ruky nevysmekla, 
Želízko jde skrz celou násadu a je na bambulce zahnuté, aby, když kolikráte celou silou se řezá, 
se nevytáhlo.“ Takovéto žabky musí býti velmi ostré, 


158: 


Vinní řezba jest sice kolikerého spůsobu, já ale zde udávám toliko Mělnický, poněvadž tento 
co všeobecný pro zdejší křoví nejlepším se býti zdá. Když jest vycejnováno, co má zůstat státi, za- 
počne se řezba, přistoupí se ku keři; je-li sadba jednoroční a tenká, seřízne se hlavní réva na dvě 
oka, je-li jich více, odříznou se ostatní zcela pryč; pakli jest již sadba starší, silnější aneb lonský 
rozvod, opět se nechá jen jedná réva a seřízne se na tři i na čtyry oči. Je-li keř již silný a to- 
liko jediná réva, serizne se i na pět očí. Má-li keř dvě révy, seřízne sé dolejší na tři, hořejší na 
čtyry oka; ma-li tři révy, tedy seříznou se obě dolejší na tři, hořejší na čtyry oka: má-li ale rév 
více, jest radno ostatní shodit, odříznout, jinak by se keř utáhnul, t. j. seslabl. Je=li stařec 
a má od zdola podpuštěno, t. j. mladou révu, tu se nechá tato stát a seřízne se asi na tři oka; 
pakli jest dosti silna, vezme se za keř a seřízne se na tři neb čtýry oka, a stařec se shodi; neboť 
mnoho na tom záleži, aby víno co možná při zemi se drželo. poněvadž, jak již prvé řečeno, takto 
lépe vyzraje. Ostatně řezá se povždy z naprotější strany oka, a sice asi na , palce nad ním 
a povždy šikou, tak že strana nad okem onou šikou se končí! Mimo to se též očistí celý keř, aby 
nikde nepozůstala žádná záděra, žádná zbytečná větvička ani žádný suchý pahejl, a toto jest tak 
říkaje první oddělení řezby. Na to následuje I druhé, totiž očištěn též Kořenu a postavení keře 
— ramování. 

Když jest keř seřežán , pak se okopá; jsou-li okolo něho shora vousy, t. js drobné ko- 
řínky — fazory, tedy se odřežou, aby neutahovaly keř, a co je suchého neb vyraženého z lože, 
též se odřizne. Pak se přihrabe povrchní hlína, keř se narovná a nohou přidrží, přikopne se ještě 
hlíny, a když již zrovna postaven jest, jde se dále a pokračuje se opět tak až do posledního kmene. 

i (Pokračování.) 


Příspěvek ku přírodnímu kalendáři okoli Pražského. 


D u b e n. 
(Závěrek.) 

V prvních dnech měsíce dubna, pokud příroda v našem okolí ještě málo rostlínné potravy 
podává, rozmiožují se čeledí hmyzo- či masožravého hmyzu, na souši i ve vodě trvajícího, Na souši 
udržívají se zvláště střevlci a drábčíci ne jen v stejné hojnostiy nébrž k jejich rodům, již v, hřeznu 
podotknutým, přibývají nové. K těmto dravcům velmi podobní dle povahy přidružují se tehdáž 
(6. dubna) ve vodě brouci potápníkovití. Slušno-li na souši střevlce připodobniti k -vlkům : 
tedy mohou potápnikovití přirovnáni býti k žralokům. Prvni z těch zběhův mořských oživují vodu 
ledové vazby sproštěnou potápníci (Dytisci) nitkovými týkadly vyznačení. Jsouce, přiměřeně svému 
živlu, plechým tělem a nohami zpředu příssavými opatření, dva páry zadních noh majice ploutevných, 
- výborně se pohybují ve vodě. Jsou to z větší části malá zvířátka, a však činí předce s velikou 
odvážlivostí nájezdy na mokřice (Asellus aguaticus), na vodní šídla, komáry, jepice (Ephemera), ba 
ž na pijavky a rybičky. Nejčasněji z mich vynikají rody: Halyplus, Agabus a Hydroporus 
(6. dubna). Od potápníků liší se týkadly kyjovitými čeleď vírníkův, jichžto davy (14. dubna) 
ná povrchu vody rychle a kolem jako vír takměř o závod se prohánívají,  Nejvšednější (14. dubna) 
jest virník křepčivý (Gyrinus natator). "Věch větší a týkadly paličkovitými znatelní jsou vodomi- 
kové. Osm rodů této čeledi objevuje se okolo 43. dubna, Velikostí nad jiné vyniká Hydrophilus 
piceus (28, dubna), který žížaly a hlemejždě vodní zachvacuje a nejen jíkrám škodlivý jest, nébrž 
i někdy rybám díry do těla vyžírá. 

Nepatrných čeledi, mezi 6— 10, dubnem se objevujících, jmenovité: brouků pobřežných, páž- 
niků (Byrrhida), smutníků, pak čeledi Cryptophagi, Lathridii a podobných opominouce všimneme si 
spíše jiných, buď četností bu škodlivým působením důležitých, 

Tehdáž (8. dubna) vybízejí nás čeledi kožojedů (Dermestidae) a frušníků (Ptinii) 
svým častým objevováním se v našich bytech k obezřelosti a k čistotě, Čím více však pokryvu 


159 


rostllnůého na povrchu země s postupemí jarního počasí přibývá, tím hojněji se zmáhá i hmyz býlo- 
žřavý, který ohledem své „potravy ná jisté rostliny jest odkázán. Na listech rostlin Lliovitých, na 
chřesti sotva vyvinuté hlodává záhy (7. dubna) podlouhlý brouk liliový (lemá merdigera); mající 
pokrovky a štít prsní šarlatové barvy. Nejčetněji ze všeho býložravého hmyzu vystúpují ovšem 
dřeépčíci, poněvadž k čétnému druhu Haltica lepidli ještě nové druhy, Haltica nemorum et an- 
tennata (10. dubna) přibývají pro zmálající se hojnost rostlin řeříchovitých. Vedle dřepčíků vidí- 
vdmé součashě z čeledí kyjorolřých lešťěnky či blýskače (Nitidulaé). Nacházejí se tito 
brorčkové modročeřní neb lesklozelení vé shnilotině i na květu. Jsoace dle ploského těla k mšicím 
podobní, mají hlavu ukrytou a štít široký. Z nich činivá zvláště druh Meligetes  aénens na řepce 
podobně jako dřepčícř 4 zavináč řepkový (scopula margaritalis, Pfeifer in der  Růbsaat) náramnou 
škodu. 

Okolo 15. dubna vyskytuje se nám druh Cetonia hir(ella co první jarní příspěvek 
z lésklých zlátohlávků, pak z mandelinek Timarcha tenebricosa, širokými deskami na šlapa- 
dléch vyznačena; z pružníků či kováříků člyry rody, z níchž Axriotes seégetis později 
ovsu ožíráním kořínkův škodívá. V ten čas pohybuje se dosti líně všude po mezích a mna cestách 
polních majka lékařská (Meloé přoscarabaeus) modře černá, vůbec tím znatelná, že krovky krátké, 
měmajíce zpodních křídel, břicho veliké a nemotorné jen odpolu kryjí. Byla někdy proslulá svou 
z kloubů jí se prýštící šťávou, podobně jako v týž čas (15, a 16. dubna) se zmáhající rody sluneček 
(Chilocorus a Epilachna) svou mastí — lečící prý zubů bolení, — © Z čeledi nosatcovitých přibývá 
v našem okolí mezi 13.—26. dubném k dosti hojnému rodu Sitowes ještě jedenáct rodův z části 
polní obrodě a stromovým plodům nepříznivých. Budiž zde v paměť uveden nejčetnější rod vol- 
Kkův (Apion pomoňae s. craccae), kterýž (15. dubna) útlému ovocnému květu velmi škodlivý jsa, po- 
zdějí též lusky vikvové vyžírá. Brouk hrachový (20. dubna) překazil v Americe svým náram- 
ným Tusků vyžíráním další seti hrachu. Květu i později ovoci stromevému škodlivým osvědčuje 
se Polydrusůs micans (20. dubna) ; dále škodivá břízám, více ale později vinním révám syinováním 
listův i přehryzováním stopek zobo noska vínní (Rbynchites betuleti, 23. dubna), konečně dlo u- 
konos lískový (Balaninušs nucum, 26. dubna), který do mladých a ještě měkkých oříšků ad 
vejce klade, které se pak promění v červa, jádro vyžírajícího. 

Jako podotknutý hmyz, podobně i pestří motýlové oživují více a více vzduch jarní. K jejich 
prvotinám přibývají v dubnu zrzavý motýl kopřivovitý (Vanessa urticae, 1. dubna), dále mo- 
týlové, jejichž housenky na řeřichovitých bylinách a ma resedě žijí: trojí motýl řepový 
(Pontia napi, rapae et daplidice) mezi 18—25. dubnem ; pak krásný admirál (Vanessa ata- 
Tánta) a motýl feniklový čili otakárek (Papilio machavn, 26. dubna). Z jejich ranního se objevo- 
vání lze nám se domnivati, že motýlové v březnu poletávající již na podzim dobu třeti; motýlové 
Však teprv V dubnu aneb v máji se objevující, dobw druhou své proměny nastoupili, načež byvše 
fen přikvačeni na takovém stupni zakuklení spánek zimní přetrvali. 

Květen. 

' V měsíci máji slaví příroda poetickou dobu svého každoročně se obuovujícího života. Tehdáž 
jest znaměnati největší napnutost a pohybování sil přírodních v rostlinné i v živočišné říši. Než 
ideální líčení krásy a spanilosti máje zůstavíme nadšeným básníkům a bujaré mládeži, přidržíce se 
spíše skutečných v přírodě úkazů, které nás dosti často a nemile vytrhují z libého sna májové na- 
dšenosti. Místo průměrné teploty -+ 12",07 pálívá častokráte dne 11., 12. a 13. máje, kde zároveň 
polární led taje, „Pan Serboni *)“ naše stromy. Vedle slavičích nápěvů bývá slyšeti hřímání hromu, 
| máčež pak nejednou místo jemných vánků májového větřiku burácívá ledový sever, nutě nás za 
pošmurné, chladné povětrnosti hledati si teplého útulku, Však bývají to jen pomíjejíci přechody ; 


*) Viz Čelákovského slovanská přísloví stu, 449. 42. © Wolo jmeno jest odvozeno z prvních slabik tří svatých, totiž Pan= 
krace, Servace a Bonilaco, jichž se zahradníci bojí pro chladné tehdáž přicházející noci. 


160 M 


neboť v brzce stává máj opět za svým právem osvědčujíc se opravdovým Vesny synem, hodným 
svého slovanského jmena, jímž bývá nazýván květem či trnopuk. V máji stýká se trojí hlavní 
úkonu v rostlinstvu. Příroda dovršuje olištění keřův i stromův, zvláště pak usiluje o vykvětání 
rostlin, a přivádí již některé plody ke zralosti. 

Od 1—12. května odívají se listím ostatní u nás obecní stromové, jmenovitě : buk (2. května), 
jehož statečnosti málo lesních stromů se vyrovná, pak Slovanům posvátná lipa velkolistá (4. května), 
muk sněžný (Sorbus aria), dřín obecný, a ostatní již v dubnu odkvětlé topoly (Populus canescens, 
alba et nigra) a vrby, jichžto nejméně dvacet druhů na Štvanici se nalezá (5—11. května) ; dále 
javor obecný a jesen ztepilý (7. května). Tehdáž rozvíjí se dále u starých již Germánů proslavený 
dub křemelák (Ouercus pedunculata, 8. května), jakož i buk, květ s listím zároveň. Současně 
(9. kv.) pokrývá se šácholan ozdobný (Magnolia yulan), sláva krasosadu Salmovského, dříve svým 
bílým pivonkovitým květem a později širokými listy, an krátce po něm (11. května) ořešák králov- 
ský své voňavé jehnědy a listí rozvíjí a trnovník obecný (Robinia pseudoacacia) ze všech u nás 
vůbec rozšířených stromů téměř nejposléze (12. května) se olisťuje, Paměti hodno jest, že z keřův, 
jichžto olištění z větší části již na konci dubna jest dovršeno, právě dva někdy Bacchovi zasvěcené 
keře, břečtan blust (Hedera helix) a réva vínní na týž den (10, května) v mladé listí se odivají. 
Nejkrajnější dobu olištění mezi 13.—31. květnem uzavírají vůbec stromy a keře jižní Květeny, 


k nimž přináležejí liliovník (Liliodendron tnlipifera, 13. května), vodoklen západní (Platanus occi- © 


dentalis, 14. května), moruše bílá (16. května), pak trubač (Bignonia catalpa) a Pavlonia imperialis 
(26. května), která teprv za novějšího věku významnou ozdobou našich zahrad se stala. 

V tuto dobu bývá olištění keřův i stromův, našeho okolí dovršeno. 

Nedomnívám se, že by tento dovršený úkon v krátký přehled vziti, zde bylo memistné. 
Ohlédnoucím se ještě jedenkráte okem badavým po tomto úkazu bude nám patrno, předně že olištění 
keřův a stromův v našem okolí, započínajíc.od 10. března, trvá až ku konci května, pak že se dělí 
v trojí dobu, totiž ve sporadickou od 10, března až do 20. dubna, ve hmotnatou od 
21. dubna až do 1, máje, a v doplňující, která sáhá od 2. až do 31. máje; konečně i to zřejmo 
jest, že olištění počíná od keřův a postupuje ke stromům, tak že olištění keřův z větší části okolo 
30. dubna již svého ukončení dosahuje. 

K rostlinám v máji vykvětajícím se obrátíme budoucně, P, Dvorský. 


Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého Musea dne 11. dubna 1854. 
Pan prof, J. Purkyně četl poučné pojednání o prostonárodním spůsobu, jakým by se příro- 
dopis pěstovati dal. Pojednání to jest s čísle tomto vytištěno. 
Na to přednesl p. Jan Krejčí zprávu o balvanech vápenných, na Plešivec blíž Berouna 

v pravěku proudem vodním zanešených, jejichž původní ložiště, dle skamenělin v nich obsažených,+ 

na okolí Berounské poukazuje. Podrobněji jest o této věci pojednáno v právě vyšlém popisu 

okolí Pražského od Jana Krejčího (v knihkupectví Řivnáče za 24 kr. stř.). 

Oh 

Obsah. 

O spůsobu učení se přírodním vědám beá velikých učených a učebných prostředků. Sepsal Dr. Jan 
Purkyně. — O uměřém rozmnožování a chování ryb. — Drobnosti: Plavba na Dunaji s Bě- 
lehradu srbského do Úernce. Dokončení. —— | Umělé rozmnožování stromů. Od Frant. Špatného 
Pokračování. — O pěstování vína v Čechách. Sepsal Filip Čermák. Pokračování. — Pří- 
spěvek ku přírodnímu kalendáři Pražského okolí. Od Prokopa Dvorského. — | Zpráva o schůze 

přírodnického odboru Českého Musea dne 11. dubna b. v. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


1 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Číslo 6. Ročník drujý. Červen 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr, stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


Kopytnatí ssavci. 


Sepsal Emanuel Purkyně. 


Jednali jsme v předešlých článcích o velrybách. Vypuslíce tuleně čili mořské 
psy, oněm co do postavy a do spůsobu živobytí nejbližší (které však později ještě 
popíšeme), obrátíme se nyní ke kopytnatým ssavcům (Unoulata, Hufthiere). K těmto 
náležejí všecka místo nehtů a pazourů kopyta nosící zvířata, tedy slonové, noso- 
rožci, svině s více kopyty ; kozy, ovce, voli i jeleni s dvěma Kopyty; pak koně a oslové 
s jedním kopytem. © Prozatím bude naší úlohou popsání mnohokopytců (Multungula, 
Vielhufer). Tato. zvířata pro svou velikost i své podivné podoby těl již za sta- 
rých časů pozornost člověka na sebe obrátila, i též v zemích, kde slon, nosorožec: 
kroch a tapír v divokosti se nenacházejí, dobře jsou známa. Kdož z nás neviděl jednoho 
neb druhého, buď živého v menažerii nebo vycpaného, anebo se nepamatuje na: obrazy, 
které již v outlém mládí svém v čítánce viděl, opatřené vysvětlujícími veršíky ? 

Představí-li si členář podoby slona neb nosorožce a porovnává-li je s postavami 
-velryb a k nim podobných tuleňů, tedy hned mu napadne veliký rozdíl mezi těmito 
„podřadími ssavců, Jsouť ony tvary tak rozdílné jako živlové, v nichž tato zvířata 
přebývají, jako voda a země. Vidíme-li u velrybů a tuleňů těla k rybím podobná, 
s končetinami jako rybí ploutve, schopnými ve vodě veslovati: spatřujeme u mnohoko- 

yteů člyry mocné nohy, jako sloupy tělo nesoucí, Vracejíce se k nim vystoupíme z moře 
ma pevnou půdu a do oné řady zvířecích těl, ku kterým největší část ssavců náleží, 
k čiveronožcům. „Snadno nám bude již podle spůsobu, jak se čtveronožci na zemi 

pohybují, a podle nejpovrchnějšího pozorování jejich podob poznati, jak se v tlupy 
| zvířat k sobě podobných rozdělují, podle čehož přírodozpytci svoje řady, podřadí a rody 
utvořili. Každý ví, že čtvernožci velikou rozmanitost tvarů jeví, a každému jsou hlavní 
«! tvary tyto známy, jako n. p. slonové, svině, jeleni, psi, kočky atd, Rozmanitost to 
veliká, porovnáváme-li celou řadu zeměžilců s vodními ssavci (Pinnala, Flossensáugethiere); 
které sotva podle zevnitřní formy rozeznati lze a jež hlavně jen podle odchylek lebky 
-a rozličných měr velikosti rozdělujeme ve velryby s kosticí, v delfíny zuby ozbrojené, a vtu« 

1 


162 


leně s hlavami ke psím hlavám poněkud podobnými a se zadními končetinami v ploutve 
srostlými, jimžto všem ale rybí postava přináleží, 

Napadá nám tu nejdříve rozdíl pohyblivosti u rozličných ssavců. Jak obratně si hraje 
mladá kočka s kotoučem, jak rozmile si umývá veverka ouška a vousky. Medvěd, ač velké, 
těžké tělo má, předce mohútnými drápy za větve se drží a po stromech leze. Vidíme 
u hlodavců, k nimž zajíc a myši náležejí, u šelem, k nimž kočky, psi a medvědové patří, 
i u všech jiných zvířat, která pazoury mají, velikou obratnost v nohách zadních i předních, 
ač jednotlivé prsty jen ohýbati a narovnávati mohou, nikoliv ale každým prstem o sobě 
hýbati. Známo, že jen čtverorucí (opice) a dvourucí (člověk) jednotlivé prsty. pro sebe po- 
hybovati mohou. Než pominouce řády vyšší porovnejme ještě jednou pohyby zvířat kopytna- 
tých s pohyby zvířat s pazoury (Unguiculata, Nagelsáugethiere). I kopytnáči jsou kbití: 
kamzík skáče po skalách, kam žádná šelma si netroufá ; kůň a jelen se nédají dohoniti od 
vlků a medvědů. Sami těžcí mnohokopytnáči, slon a nosorožec, pádí s rychlostí strašnou. 
Ale všecky pohyby končetin u kopytnáčů slouží jen k běhání, klouby jejich nedopouštějí 
pohyblivost na více stran, aniž kosti v takových poměrech jsou, jako u šelem; hlodavců 
i krtků, ani svaly tak uspořádány, aby pohybování podobné vyvésti mohli, ať nedím 
ničeho o neschopnosti kopyt, kterými by kůň na stromy vylézti nemohl, kdyby hned 
i svaly, klouby a kostru veverky měl. Jako drápy šelmy a hlodavce, tak i hlavy jejich 
více se přibližují k tváři lidské, an kopytnáči vždy tvářní čásť hlavy velmi prodlouženou 
mají v poměru k lebce mozek obkličující. Připomínám tu na ovce, kozy, voly, jeleny, 
koně, svině atd. s dlouhými hlavami, ač již ne jako u velryb zobákovitě prodloužénými. 
Tak, jak se kopytnáči liší od pazourníků ústrojností celého těla, taktéž jednokopytnáči 
(Solidungula, Einhufer), dvoukopytnáči (Bisulca, Zweihufer) i mnohokopytnáči (Multungula, 
Vielhufer) tvoří kupy rozdílných podob živočišních, že lehce bylo přírodoskumcům 
jmena pro ně vynajíti. Kromě počtu kopyt, kromě rozličnosti zubů co do počtu, po- 
doby a místa, o čemž při popsání jednotlivých zvířat zevrubně bude jednáno, máme 
ještě jiné rozdílnosti v povaze tělesní, poměry délky ocasu a noh, krku a uší, a jiné, 
což sobě čtenář buď podle živých zvířat anebo známých jejich vyobrazení snadno v pa- 
měť uvede. — Přikročíme teď k popsání mnohokopytnáčů. 

Jsouť to sice člvernožci zeměžilci, ale jejich nemolorná těla, hlava vodorovně 
s páteří ležící připomínají ještě poněkud na velryby. Ktomu vždy v bahnech, ano někteří 
v jezerech a řekách žijí, žádný z nich neobývá na skalnatých vrších, písčitých pustách, 
jako štíhlé gazelly. Viděti lze, že tvoří přechod od vodních ssavců k jednokopytnáčům 
a dvoukopytnáčům, kteří hrdě hlavu nosí a pro svoje tenké, dlouhé nohy s malými ko- 
pyty půdu pevnou si hledají, an svině, nosorožec a hroch v bahnech se válejí, kde se 
svými tlustými těly neutonou. Také v předpotopních časech, jak mile se moře od břehu 
vzdálilo a nová země se tvořila, ihned povstali oni velikáni, bujní jako rostlinstvo, kleré © 
z mokré půdy vypučilo, a v nejstarších třelihorních vrstvách nacházíme všude v hoj- 
nosti kosti slonů, nosorožců a hrochů, i v severních zemích, kde nyní jem svině co 
poslední zbytek oné jindy tak rozšířené řady zvířat se zachovalo. Právě pro nás, i 
kdežto v Čechách se nejkrásnější kosti mnohokopytnáčů i v samém okolí Pražském na- © 
cházejí, jest porovnání koster živých a vymřelých rodů velmi zajímavé, neb jen důklad- 
ným seznámením se s částmi živých dávají se zlomky předpotopních zvířat poznali © 

Co do zevnitřní postavy, počtu a tvaru zubů a kostry těla i hlavy, valně se liší 
od ostatních mnohokopytnáčů rodina slonův, ku kterým náleží rod slona a vymřelí ro- 


163 


dové Mastodon: i Dinotherium. Pro chobot, jejž slon nosí a který bezpochyby i vymřelým 

nescházel, nazývá se čeleď, již ony tři rody „tvoří, čeleď chobotnatých (Proboscidea), 

Slon, jehožto kostru s obrysem celé postavy těla v obr. 1, vyobrazenu vidíme, vy- 
(Obr, 1.) 


— 


Ů 
7 
vů 
ČH 


značuje se před ostatními čtvernožci (Obr, 2.) 
hlavou vysokou, kterážto nepoměrná 
výška spůsobena jest velikými duti- 
nami v lebečních kostech (obr. 2.), 
kdežto u ostatních zvířat kosti lebky 
hrubě od formy mozku, jejž pokrý- 
vají, se neuchylují. Mimo to jest vý- 
znamná u slona krátkost krku, jenž 
„sice jako uvšech ssavců ze sedmi 
„obratlů se skládá, které však jsou 
-ak splesklé, že se u tohoto čtyer- 
„možce skoro podobnost s velrybem 
jeví. (U ostatních čtyernožců bývá 
„krk asitak dlouhý jako jsou nohy.) 
„Nohy slona tím se liší od noh 
„všech čtvernožců, že klouby žádné 
„úhly netvoří (porovnej obr, 3. před- 
„slavující nohu nosorožce), nýbrž 


ba 
a) 


a 


L 


164 


že jedna kost nad druhou přímo stojí, skoro jako u člověka, na čemž hlavně nepoměrná 
výška končetin slonových se zakládá. Poněvadž není zde místa, abychom se v zevrubné 
popsání kostry jednotlivých podrodů slona i ostatních rodů chobotna- (Obr. 3.) 
tých pustili, sloužiž krátký popis kostry slona afrického za vše- 
obecný příklad skladby oněch obrů mezi čtvernožci, Lebka slona 
jest nám již proto důležitá, žé u podobných lebek již vymřelých 
zvířat uzavírati lze na podobné formy měkkých částí, jak je známe 
u živých slonů. Věru, kdyby v horkých krajinách Afriky a Asie 
rod oněch chobotníků se nebyl zachoval, jenž druhdy až do ledové 
Sibirie byl rozšířen, nikdo by si nebyl v stavu představiti zvíře, 
kterému ony kosti náležely, jenž se tak často vykopávají. Jest něco 
neobyčejného ta lebka na krátkém krku, a k tomu ještě dlouhé 
zuby, které, kdyby i zvíře klečelo, nedopouštějí, aby se potrava do 
huby dostala. Žádná fantasie by nebyla v stavu, tak mohútný 
a spolu obratný ústroj si vymysliti, jakým jest chobot. Poněvadž 
ale na štěstí víme, že slonové mají rypák, tedy nám také hned na- 
padá, že celá lebka ku podpoře a k připevnění chobotu výhradně 
spůsobnou učiněna jest. Mezičelistní kosti, ve kterých i dlouhé 
zuby čili kly spočívají (viz průřez obr, 2.), hlavně slouží k nasazení 
svalů chobotních. 

Nozdry, jak lze viděti v obr. 1, a 2., stojí uprostřed hlavy, tak že lebka skoro 
podobnost má s člověčí. Vlastně by ale nozdry nestály jinak než u jiných čtvernožců, 
to jest v jedné čáře s mozkem, jak na vyobrazeném průřezu se spatřuje, kdyby kosti 
čelní a postranní nebyly tak vypouchlé, že onu vysokou lebku tvoří, a to jen proto, 
aby i nad nozdrami tolik masa pro rypák se nasaditi mohlo, kolik pod nimi od mezi- 
čelistní kosti vychází, a aby trouby z obou nozderních kostí až ke špice dlouhého cho- 
botu probíhající, docela uprostřed masitého válce položeny byly. Taktéž k silné lícní 
kosti veliká čásť rypáku se nasadí. Stoličky sedí v hořejší čelisti, klerá od zadu lebky 
hned pod míšní děrou až k mezičelistní kosti sáhá a zadní stěnu trub tvoří, ve kterých 
kly sedí. Mohútná dolejší čelist, ve které jako v hořejší taktéž jen jedna stolička na 
každé straně sedí, jest napřed prodloužena v dolů ohnutý zobák, k němuž pohyblivý 
dlouhý pysk připevněn jest. Jiných zubů mimo čtyry stoličky a dva kly není u slona. 

Kloubní kost dolejší čelisti jest napříč postavena a velmi široká, jako u všech kopyt- 
náčů, kteří rostlinné látky roztírají. Tato pak přiléhá ku kloubnímu povrchu skráňové 
kosti, která mimo to mocným žvýkacím svalům k násadě slouží. Celé to postavení 
působí, že čelisti při žvýkání s jedné strany na druhou se pohybují, jak to u vola 
i u koně pozorovati lze, ješto šelmy, klouby rovně postavené a více ukulatělé majíce, 
zdola nahoru kousají. © sedmi krčních obrallech bylo již řečeno, že jsou poměrně 
velmi malé a zploštělé ; první, atlas čili hlavonos, liší se od atlasů ostatních ssavců 
mimo svou pouhou velikost tím, že jeho příční výrůstky jsou velmi malé. 

Poznati lze, že i krční svaly jen málo jsou vyvinuty, neboť není pro ně mnoho 
místa k nasazení, Za to ale poslední krční obratel a první tři z dvaceti prsních obratlů 
mají velmi dlouhé trny, které k zadu zase zmenšené se nacházejí na všeeh třech be- 
vdrních a čtyrech křížních obratlech, až konečně na posledních ocasních obratlech pře- 
plávají. Ony dlouhé trny slouží zvláště k nasazení silných svalů, které se od ramen 


165 


k hlavě pnou. Žeber jest tolik jako prsních obratlů, pět k prsní kosti přirostlých čili 
pravých, a patnáct nepravých. Klíční kost, která u šelem a opic a u člověka od lo- 
patky k prsní kosti jde, schází u slona jako u všech kopytáků, neboť se nachází jenom 
u zvířat, která předních končetin ještě k jiným oučelům nežli jen k chůzi potřebují, 
n. p. k uchopení kořisti, k hrabání, jako mnozí z hlodavců atd. Pánvice jest velmi ši- 
roká a vyznačuje se od oslatních ssavčích pánvic tím, že přímo dolů stojí, I to při- 
spívá k zvýšení zadních končetin. Jako pánvice tak i lopatka, pánvice to předních kon- 
čelin, přímo dolů sáhá a odchyluje se ode všech lopatek jiných čtveronožců tím, že 
její zadní strana jest nejkratší, přední ale tak dlouhá jako hřbet lopatky, který jest 
opatřen velikým hákem, Největší délka lopatky tedy přímo nad kloubem ramenním se 
nachází, kdežto u jiných zvířat s oním kloubem úhel tvoří. Kloubní jablko ramene, 
jakož i kloubní prohlubina v lopatce jsou napřed prodlouženy, tak že končetině jenom 
napřed a nazpátek pohybovati se dopouštějí, nikoliv ale na stranu, alespoň ne v té míře, 
jak to nalezáme u zvířat s jablkem docela kulatým. Ramenní kost opatřena jest vel- 
kými prohlubinami, ve kterých jsou silné svaly nasazeny. Zvláště veliká jest prohlubina 
hřbetem kostním ohražená, pro sval od výrůstku lopatky k ramenu jdoucí (Deltoideus), 
který celou nohu vyzdvihuje. Taktéž veliká jest prohlubina nad dolením kloubem ra- 
menní kosti pro sval (Biceps), který od ramenní kosti ke zpodnímu ramenu jde, jež vy- 
zdvihuje. Dolení rámě složeno jest z vřetenní a z loketní kosti, Loketní kost má 
velmi veliký výrůstek, ku kterému se silné svaly od ramene hořejšího připevňují, 
© Které nohu narovnávají. Dolení klouby vřetenní a loketní kosti spočívají na kořenních 
kostech. Kořen ruky složen jest z osmi kostí, ve dvou řadách uspořádaných. Mezi- 
ruční kosti, kterých jest pět, jsou veliké; po nich následují prstní kosti, jichž každý 
z pěti prstů má tři, palec jen dvě. Kořenní, meziruční a prstní kosti jsou nepohyblivé, 
šlachami a sádlem prostoupené, tak že je nelze poznati u živého zvířete, leda když ná- 
značeny jsou pěti kopyty; v kůži jako ukousané nehty sedícími, kteréžto tíží, jakou nésti 
musí, vždy bývají velmi otřeny.. Kosti zadních končetin slona jsou hladší, jen píšťalová 
- kost má vysoký hřbet. Prsty v zadní noze jsou jen čtyry. Velrybové, jak z dřívějších 
článků známo, nemají zadních končetin, nýbrž jen ocasní ploutve ze samého sádla a šla- 
choviny bez kostěné podstaty. Jejich přední končetiny mají jen svaly od lopatky kra- 
menní kosti jdoucí, které celou ostatní končetinou v ploutev srostlou pohybují. Tuleni 
aneb mořšlí psi jsou o stupeň vyvinutější. Předně jejich přední končetiny mají svaly 
na hořejším i dolejším ramenu jako kopytáci, jen ruční kosti jsou v ploutve s nehty 
srostlé, Pak mají i zadní končetiny, které ale podobají se ku ploutvím velryb tím, že 
jen od pánvice k stehenní kosti svaly se nasazují, které celými zadními končetinami 
v ploutve srostlými pohybují. Slon a kopyláci vůbec stojí tedy nad tuleni i tím, že 
jejich přední a zadní nohy alespoň ve dvou článcích, t. j. stehenní a lýtkové kosti, pro 
sebe jsou pohyblivé. Ve vyšších třídách ssavectva nachází se vždy větší pohyblivost 
prstů, až u opic a u člověka končetiny již jiné jmeno mají, totiž ruce slují. 

Slon ale také má ruku pravdivou, ač jen s jedním prstem, totiž chobot. Již 
jsme se o něm zmínili, když byla řeč- o jeho připevnění k lebce, Jest to ústroj, 
jakéhož u jiných ssavců není. Máť on totiž skladbu svalovou, která na červí a na 
hlemejždí tělo připomíná a docela bez příkladu jest u všech páteřníků, kde všecky 
pohyblivé části kostní podstatu neb kostru mají. Chobot se skládá z podélních, z kruž- 
ních a šikmo i křížem jdoucích svalových vláken. Skrčením podélních vláken celý ry- 


166 


pák se skracuje; skrčením pružních tak se všech stran sé stlačí, že se prodlužuje; 
"a  skrčením ostatních vláken rozličného směru ma tu stranu se kroulí, na které 
'skrčení se stalo. Na špičce chobotu nad oustím nozder stojí tak nazvaný slonový prst, 
-který pro sebé všecky ony pohyby vykonává, jako veliký chobot. © obratnosti rypáku 
podáme později příklady. Hlavně slouží slonu ku podávání píce do huby, taktéž slon 
rypákem pije. Proslředně stává se to, když z láhvice pije, kdežto ji chobotem uchopí 
a do huby vylije. Bezprostředně se to děje, když slon vodu nozdrami ssaje, tu chobot 
do výšky vyzdvihne, tak že voda podnebními otvory do hltánu teče. 

- "Poněvadž má slon jako velryb chřtán vyvýšený a jícen hluboký, tedy jako u vod- 
ních ssavců voda ve dvou proudech okolo chřtánu do jícnu teče, beze všeho nebez- 
péčenství udušení. 

Než ještě se obrátíme ku popisování jednotlivých podrodů, promluvíme o růstu 
A o střídání se zubů, což v tak rozsáhlé míře u žádných jiných zvířat se nenachází. 
Mimo to i'vyvinování se zubů velmi důležité jest k vysvětlení formy jejich, kleré 
ú jednotlivých rodů popisovati budeme a které hlavně slouží zeměznalcům k určování 
vymřelých slonův. 

Zuby slonů vyvinují se, jako zuby všech ssavců, v mošničkách v čelisti spočí- 
vajících. Všeobecný růst ssavčích znbů záleží v tom, že kel zubní, měkká, huspu- 
movitá, cevami a nervy prolkaná látka v oné mošničce sedící, nasvém povrchu kostěnou 
látku vypocuje, která tvrdnouc vždy tlustší i tlustší pochvu nade klem tvoří; s druhé 
straný vypocujé vnitřní blána mošničky tvrdší látku, tak nazvaný email zubů, který vrstvami © 
se odsadí na tvořící se koruně. Dorostl-li zub poněkud, tedy i pod sebe kel více a více 
kostěné látky vypocuje'a tím kořen utvoří, který zrůstáním svým spolu celý zub na 
světlo vytlačí. Nejlépe lze toto vyvinování pozorovati u zubů s jednoduchou korunou 
a jedním kořenem, jaké jsou přední zuby člověka a telete, tesáky šelem. Stoličky 
s třemi kořeny a korunami mohou se považovati za tři srostlé tesáky, a slonová sto- 
5 (Obr. 4.) lička (obr. 4.) nebo mastodontova (obr. 5.) (Obr. 5.) 

. jako dvě srostlé řady lidských stoliček, 
každá po pěti a více zubech. Mimo to 
se ústroj zubní u slona tím liší od téhož 
ústroje jiných zvířat, že stoličky, jak 
mile se opoltřebují, ihned nově vyrost- 
lými bývají nabraženy, což děje se ne- 
ustále až do nejvyššího stáří, u jiných 
pak zvířat jen jednou se stává s tak nazvanými mléčními zuby. Podivná podoba stoli- 
-ček slonových již jest založena v zubním klu a v mošničce. Kel totiž, který jako všecky 
zárodky živočišního vzrůstu, hojnými cevami a nervy jest opatřen, tvoří na dně moš- 
mičky řady výstupků, jako kdyby několik zdí za sebou bylo stavěno. Vnitřní blána 
mošničky zase tvoří přehyby, které do mezer těchto zídek sáhají. Kel vycezuje látku 
© kostěnou, a sice předně na jednotlivých místech, tím spůsobem, že první kostní částky 
zubů jako cimbuří na zdech sedí. Vnitřní blána mošničky (ono cimbuří ihned emailem 
pokrývá. Tak pořáde kel zdola, vrstvu po vrstvě, kostěnou látku, shora zase přehyby 
blány email vypocují, samy ale zároveň se zvětšováním se čelistí na všecky strany 
rostou. Rozumí se, že vypocené látky tutéž podobu mají, jako kelní zídky a rovnoběžné 
S nimi přehyby blány, mezi kterými tvrdé části se utvořily. 


167 


Po nějakém čase ale přehyby emailové blány od mezer kelních se vzdalují, 
až docela se narovnají, tak že blána ta nad mladým zubem jako klenutí se rozprostírá. 
Tu i přestává email vypocovali, místo něhož vycezuje kostěnou látku, mnohem měkčí 
nežli onu, která tvoří kel, a ta potom všechny cimbuří a zdi mladého zubu pokryje, tak 
že zub hladký povrch obdrží, Zatím kel i dolů svou kostěnou látku vycezuje, a sice 
v mezerách, které se na zpodní části jeho nacházejí, jako brány v dotčených zdech. 
Z toho se utvoří kořeny, více a více dolů jakož i v tlouštce rostoucí, tak že jen malé 
trubky ještě zůstávají, jimiž jdou nervy do vnitřní dutiny, 

Tím i zub nasvětlo vyrazí, což se stává v druhém měsíci po narození. Jak mile 
se zub k žvýkání upotřebuje, také se setře. Nejdříve se odetře ona kostní látka, kterou 
blána mošničky posléze vypotila, tak, že brzo jeví se emailem pokryté cimbuří na 
spůsob puntíků. Tyto selrou se pak až na kostní látku, a brzo celé cimbuří se otře, tak 
že zdi kostní jako příční stužky se jeví, majíce v mezerách ještě měkkou kostní látku, 
a každá stužka obklíčena jest dvěma emailovými pruhy (viz obr. 4.). Konečně i to 
všecko, se spotřebuje až na kostní látku nad začátkem kořenů, načež zub hmije a vy- 
padá. Poněvadž ale, co jsme zapomněli říci, zub nerovně se vyvinuje a vždy přední 
část větší jest než zadní, ano i zub s předkem dříve z čelisti vyráží, tedy i přední čásť 
dříve se spolřebuje, tak že někdy všecky stupně vyvinování a stírání na jednom 
zubu se mohou pozorovali. Zatím ale za prvním zubem v čelisti již valně zvětšené 
nový se počal tvořiti, který, jak mile polovice prvního jest setřena, vyráží, a svou 


přední, vyšší část k žvýkání podává. Každý nový zub sestaven jest z více zídek než 


byl předešlý, tak že ve zvětšující se čelisti vždy větší a vělší zuby se jeví. O počtu 
těchto zídek a tedy i stužek ušetřených zubů mluviti budeme při popisování jednotlivých 
rodů, ku kterému hned přikročíme. Ještě musíme promluviti o klech slona, které 
od starých za rohy držány byly, vlastně ale, jakkoliv jsou oblé, ničím jiným nejsou než 
řezáky, proto že v mezičelistní kosti sedí (viz obr. 2.). Tyto veliké zuby tím se při- 
bližují k řezákům hlodavců, že nemají kořenů a kel jejich neustále látku cedí, tak že 
pořáde rostou, nesetrou-li se, ano časlo u krotkých ve velikém kruhu k zadu až do 
kůže hlavy zarostou. To samé se již pozorovalo také u zajíců, myší a veverek, 
zvláště když zpodní řezáky byly vylomeny, tak že hořejšími již kousati a je olírati ne- 
mohly. Řezák slona skládá se ze samých komolí do sebe zastrčených, z kostěné velmi 
tvrdé látky, tak nazvané slonové kosti, Emailová vrstva, celý tesák pokrývající, jest 
velmi tenká. 

Slonové se rozdělují ve dvoje podřadí, v slony, u kterých emailové pláty na 
olřených. stoličkách routovité figury tvoří, a v slony, u kterých emailové vrstvy na spů- 
sob příčních stužek vynikají. Do prvního podřadí náleží mimo několik vymřelých rodů 
slon africký, Elephas africanus. Vyvinování zubů slonových, jež jsme nahoře po- 
daly, vzato bylo od indického slona k vysvětlení rozdílné formy stoliček, u slona afri- 
ského stačí přidali, že kel zubní u tohoto netvoří souběžné stěny, od sebe odstáva- 
jící, nýbrž že tyto zdi v prostřední čáře se šíří a tak spojují. Ostatně vypocují kostě- 
nou látku, a tato shora emailovou blánou se pokrývá a později cementem, jako u in- 
dického, slona, Jem ještě ten rozdíl jest, že u slona afrického jest mnohem méně 
takových rout, nežli u indického je stužek, za to ale jsou mnohem širší. Mladý afri- 
cký má routy, kdežto indický má pět příčních stužek; a třecí zuby, které u indického 
asi 13—14 stužek mají, nemají u afrického více než 9 —10 rout. Africký slon 


168 


dosahuje výšky 12—15 slřevíců, délky 16—25 slřevíců, chobot bývá až osm střevíců 


dlouhý, tesáky 4—6 střevíců. Oko jest v poměru velmi malé, majíc dva palce v prů- 
měru; za to bývají uši tak veliké, že až na ramena visí. Poměry hlavy, končetin 
a ocasu k ostatnímu tělu vidí čtenář na obr. 1. Barva kůže jest hnědá nebo tmavo- 
šedivá, řídká, vlna na ní kaštanová. Kůže jest vráskovitá, podobajíc se ke kůře du- 
bové; na rypáku jdou vrásky na příč. Vlast tohoto zvířete jest Afrika, a sice od Sa- 
hary na jih až ku předhoří Dobré naděje, a od Senegalu až do Abyssinie, Zvláště 
mnoho jich bývá v střední Africe, kdežto cestující viděli stáda 50—500 kusů. V těchto 
stádech bývají samci a samičky pohromadě, a nejstarší párkové s největšími tesáky 
jsou vůdci ostatních. Nejstarší samec bývá vždycky na cestách a vyhledává pro svoje 
stádo nejlepší pastvu. Řídí se na svých cestách podle běhu vod, kde se nejdříve lesy 


nacházeti mohou , taktéž zná výborně počasí v oněch pásmech pod obratníky a pod- 


rovníkem, a vyhledává vždycky krajiny, kde deště panují, neboť v horkém počasí bývá 
v Africe všecko suché. Jak mile najde stromy, jejichž větvím se slonové pasou, vrálí 


se honem k místu, kde stádo zanechal, a vede je knim. Mimo větve a listí stromů, jež“ 


chobotem ulamují, rádi slonové také žerou obilí,a tím velikou škodu působí, neboť nejenom 
že stádo za krátký čas polovici ourody vylrhá, ano ještě ostatek pošlape. Proto také 
mívají kolonisté na předhoří Dobré naděje celou noc ohně v polích, aby slony zaháněly, 
a všickni národové afrikánští slony pilně honí, Honba na slony jest mimo maso, které 
poskytuje, velmi kořistná pro drahou slonovou kost; k jinému užitku ale se africký 


slon neobracuje. Slaří Karthagové je krolili a ve válkách potřebovali, také je chovali © 


co dobylek, jakož se podnes chová indický slon. 

Již ale neumějí Afrikáni krotit slony, také jest slon africký mnohém divo- 
čejší než indický. Dle Kolba loví Hotentotové na předhoří Dobré naděje slony dvojím 
spůsobem. (Celá vesnice vytáhne v čas říjení, kde se slonová stáda rozbíhají, a když 
kopí do těla. Pak utíká před slonem podivnými skoky brzo prosto brzo na stranu, až 
se k svým soudruhům vrátí, kteří zuřivé zvíře novými kopími uvítají a pak se rozutí- 
kají. Jak mile slon jest unaven, a vidí že předce žádnému z lovců se pomstiti ne- 
může, utíká, a lovci ho následují pomalu jen a z daleka, neboť vědí, že již brzo 
dodělá a kořist jim neujde. Slon trýzněn oučinkujícím jedem někdy všemi čtyrmi no- 
hami vyskočí od země, kopí, která chobotem dosáhnouti může, vytrhá, což mu ale málo 
zpomůže, an ještě více krve při tom ztralí. Též se válí na zemi, aby ostatní kopí 
zulámal, pak bolestí zděsen jako střela utíká, až padne. Druhý spůsob lovení jest méně 
nebezpečný pro lovce. Hotentotové vykopají jámu osm střevíců hlubokou, čtyry stře- 
více širokou, s ostrým kolem uprostřed, již větvemi a pískem zakryjí. Jáma ta má tu 
výhodu před vlčími jamami, že větve přes ni položené jsou tak silné, že člověk 
a menší zvířata bezpečně přes ně choditi mohou. Slon neb nosorožec předními nohami 
hned prorazí pokryvku a na kůl se nabodne. Maso slonové má chuť jako hovězí, jest 


ale tužší. Pomlsek Afrikánů jsou slonové nohy v popeli pečené, totiž dolejší část, © 


tukem prostoupená, prsty a dlaň. Silné štětiny na konci ocasu. potřebují Hotentotové 
k čistění dýmek. Hnůj slona se kouří jako tabák, i má prý též podobnou chuť. 
Osadníci evropští, taktéž Arabové a Abyssiňané, honí slony ručnicemi. Jeden nebo 
dva lovci vyjedou na koni na slony, když některého spatří, skočí s koně, vystřelí, pak 
zase na koně vyskočí a utíkají. Tato honba jest velmi nebezpečná, proto že slon 


V 


169 


rychle pádí a koně často dostihuje, kdežto vždy chobotem uchvátí lovce, který naň 
střelil. Když se z předu na slona střílí, měří myslivec na ušnice, pak nejsnadněji trefí 
do srdce. "Do hlavy stříleti jest zbytečné, proto že mozek v poměru jest příliš malý 
(viz průřez obr. 2.), aby se mohlo do něho trefili; koule“ vždy vázne v kosti. 

Rod, podle stoliček velmi podobný k africkému, jest zkamenělý Elephas priscus; 
který se na několika místech v Německu nalezl. Jiný zkamenělý slon s podobnými zuby, ale 
mnohem nižší lebkou, Elephas planifrons, nachází se v třetihorních vrstvách východní Indie. 

Obrátíme se k podřadí slonů, jenž mají stoličky s rovnoběžnými stužkami emai- 
lovými. První z nich, indický slon (Elephas indicus), liší se od afrického kromě 
zubů mnohem vyšší hlavou a o polovic kratšíma ušima. Průřez lebky obr. 2. jest vzat 
od indického slona, z čehož lze rozdíl výšky posouditi. Barva jeho bývá černá. Toto 
zvíře žije ve velikých stádech v lesích přední a zadní Indie, sousední Číny, ostrovů- 
Ceylon, Sumatra, Borneo a Celebes. Navzdor mnohým pronásledováním plemení se 
značně v některých těchto zemích, jejichž rozsáhlé lesy mu hojnou potravu poskytují, 
i často stává se polím a sadům nebezpečným. Za to se ale nechá od hlídačů pro 
svou lahodnou povahu lehce zahmati, aniž se na odpor staví. Jen nejstarší samci, ze 
stáda vyloučení, bloudí po lesích a ve své zlomyslné povaze často neštěstí páchají, an 
do vesnic zabíhají a lidi, dobytek a všecko, co se jim namítne, zašlapají.  Zlomyslnost 
takového runkadora, jak ho Indové jmenují, často prý takového stupně dosahuje, že 
když člověk od něho pronásledovaný na stromě outočiště si hledá, tesáky se pokouší 
strom podkopati a všecky větve chobotem otrhá, 

Slonové tím se liší od vělšího dílu jiných ssavců, že čas říjení skoro u každého 
jednotlivého jest jiný. Poznává se tím, že ze žláz nad chobotem lepkavá tekutina se vy- 
cezuje, na níž se rády včely shromaždují. Nejvíce ale padá tento čas na jaro nebo na podzim. 
Samice nosí dvacet měsíců a osmnáct dní, po kterémžto čase asi tři střevíce veliké mládě 
porodí. Kojeňátko ssaje hubou, při čemž vyzdviženým chobotem vemeno tlačí a tak 
vytékání mléka usnadňuje. Matky při stádě kojí všecka mláďata k stádu náležející bez 
rozdílu, ale jen dokud jsou v divokém stavu; krotké samičky jen svoje mládě připouštějí. 

Od nejstarších časů jest slon u Indů zdomácnělý, apro svou sílu a své schopnosti 
jest nejlepší dobytek. V lesích, každoročně mnoho tisíc se jich pochytá a zkrotí. Lov 
není ve všech místech stejný. Na Ceylonu vykopávají se jámy a prkny se lehce přikrývají: 
Slonové, kteří se v těchto jamách chytí, upoutají se provazy, pak je krotitelé vytáhnou 
a dají je krotkým slonům do učení, kteří divokého, jak mile něčím lesní svou surovost jeví, 
choboty svými tak zmlátí, že brzo se z něho sfane dobrý občan. Taktéž někdy Indové slona 
v jámě nechávají, a jedna osoba ho každodenně několikráte krmí, až slon se s mužem se- 
známí a od něho se vésti dá, Též krotké samice potřebují se klovu v čas říjení, kde pro- 
mikavý křik vydávají lákajíce divoké samce, kteréž se pak upoutati dají. Král Siam- 
ský dává stádo divokých slonů od vojáků obklíčiti a ohně zapálit, mimo to se 
ještě postaví v kruh děla a řady krotkých slonů. Tyto kruhy vždy ouže a ouže se 

> táhnou, až stádo, zastrašené bubnováním, střílením a bleskem ohňů, do ohrady se vehnati 
dá. Tam jim lovci zadní nohy upoutají, a dva krotcí slonové doprovázejí pak každého 
divokého do sláje. Již v několika nedělech může chycený slon ku práci se potřebovati. 

Krotký slon pracuje více nežli snad šest koní, ale též žádá od svého pána více 
dohlídky a hojnou píci. Obyčejně se mu dává denně sto liber vařené neb syrové rejže 
s vodou, k pití potřebuje za den asi padesát galon (galona — 3 pinty) vody. Zvláště se užívá 


170 


v Indii slonů k nosení velikých břemen, a chce-li sobě čtenář představiti spůsob práce 
slonové, tedy sluší věděti, že každého místečka na těle onoho obra se používá, že na 
zádech, na krku, na hlavě, rypáku, i na dlouhých zubech sudy a balíky mají připevněné, 
a na zádech často do takové výšky nahromaděné, že se slon podobá k chodící věži, 
div že rovnováhu neztratí. Také do huby se mu ještě dává silný provaz, který sto- 
ličkami drží a na němž bývají ještě trámy a jiná břemena přivázána. Nosí tedy slon asi 
tolik: jako tři neb čtyři velbloudi, co ho ale pro Inda zvláště drahocenným dělá; jest, 
že není sprostým nosičem jako osel a velbloud, nýbrž že i šetrně s naloženým zbožím 
zachází, a jakoby s chutí pro svého pána pracoval, vždycky na to hledí, aby svěřené 
jemu věci neporouchané se dostaly na naznačené místo. Nemáme příkladu v ostatním 
zvířectvu takového rozumu, jaký jeví slon. Klade-li zboží do lodí, vyhledá suchá místa ; 
víť on, že člověk nechce, aby věci promokly, a jedná tedy ku prospěchu pána svého 
docela proti své přirozené povaze; neboť slon sám miluje vodu a všecku píci rád ve 
vodě si namáčí. I pes i kůň milují svého pána a rádi mu jsou po vůli, slon ale člo- 
věka vůbec za svého pána uznává a hledí si získat jeho spokojenost. 

Jeden slon v Mahii (v Indii), vypravuje Toreen, byl od svého pána pronajímán 
za určitou sumu denně rozličným kupcům, a všem stejnou věrností sloužil. U jednoho 
dřevaře měl úlohu trámy z řeky na břeh vylahovati, které vždycky na večír od otroků 
na hromady byly urovnány. Jednoho večera, když otrokové přišli, viděli, jak slon sám 
trámy urovnává docela tak, jak od lidí byl viděl. Neměl při tom svého obyčejného 
vůdce, nýbrž malý chlapec ho hlídal, který ani nevěděl, jak se slonovi něco přikazuje. 

Slon, zná dobře slova, která jeho pamlsky vyznačují, a dvojnásobnou silou pra- 
cuje, přislíbí-li se mu kořálka neb ovoce. Nedrží-li ale vůdce svoje přislíbení, tedy slon 
se pomstí.. Na štěstí nebývá obyčejně jeho pomsta nebezpečná; uspokojujeť se skoro 
vždy člověka zastrašili, Buď ho postříká vodou, buď šaty mu roztrhá nebo nějaké ná- 
řadí mu zláme. Známa jest pomsla jednoho slona v Paříži. Malíř jeden chtěl slona 
v menažerii malovali, a sice s vyzdviženým rypákem. K tomu cíli mu házel sloužící 
malířův jablka do huby. Malíř přikázal sloužícímu, aby se jen stavěl jakoby házeti chtěl, 
by jablek ušetřil, načež slon po nějakém čase, dobře věda že vychází toto škádlení od 
pána, do rypáku si vody nabral a jí malbu postříkal, tak že ji zkazil. Vůbec rozeznává 
slon vždy dobře vinného od nevinného, pročež na honbě vždy jen toho, pronásleduje, 
který ho ranil, a jiným lidem , n. p. honcům, neublíží. Vděčnost jeho ještě jest větší 
nežli jeho pomstychtivost. Známoť dosti příkladů, že slonové, kteří do lesů se utekli, 
když zase chyčeni byli, jen těm lidem k sobě se přiblížiti dali, kteří jim dříve kořalku 
byli dávali. ; 


(Dokončení.) 


O postavení sluneční soustavy v prostoru světovém. 
: Od Dr. Vojtěcha Kuneše, 
7. 
Země. 


Vlastnímu našemu bydlišti, náležejícímu též. ku planetám okolo slunce obíhají- 
cím, věnovati chceme jenom takové úvahy, které patří do oboru hvězdářství. Na první 
pohled jeví se nám země, jako rovina ke všem stranám bez konce se rozproslírající, 
která spočívá na pevném a jistém podstavu a nad kterou jako klenulí se vypíná nebe 


171 


se svými oblaky a hvězdami. A však dost malá pozornost k tomu stáčí, abychom se 
přesvědčili, že to vše jenom zdánlivé jest. Denně vidíme na východě vystupovati slunce 
a zacházeti na západě, aniž nám napadá pochybovati o totožnosti toho slunce, Totéž 
znamenáme při měsíci a při ostatních hvězdách nebeských. Všecka tato nebeská tělesa 
musejí tedy procházeli pod zemí, tak že z onoho kruhu, jejž pohybování jejich okolo 
más tvoří, vidíme jenom tu část, která jest nad zemí, an druhá část jeho přikryta jest 
od země samé a proto nám neviditelna. 

Tím nuceni jsme přijmouti, že země v jisté meze uzavřena volně v. prostora: svě- 
tovém se vznáší. Poněvadž pak dále slín téže země, jejž pozorováti můžeme při zatměních 
měsíce, v každém směru kruhovou podobu jeví, což jenom při kouli místo míti může, 
musíme připustiti, že země jest koule aneb aspoň podobou svou velmi se ku kouli při- 
bližuje. Touto kulatou podobou země vysvětluje se, proč se nám, stojícím na: nějakém 
vrchu anebo jiném vyvýšeném místě, zdá, jakoby na všech stranách byla obmezena kru- 
hem. „Vždy spatřujeme nejkrajnější předměty na zemi, které obzor náš ohraničují, 
v stejné vzdálenosti a slejné hloubce pod sebou.  Nejzevrubnější měření potvrzují tento 
úkaz, který jenom při kouli místo míli může, ouplně. K těmto již o sobě nevývratným 
„důkazům kulatosti země přistupují ještě jiné, neméně podstatné důvody, kterých však 
tuto-tím spíše mlčením pominouti můžeme, an již sotva kdo pochybuje o pravé po- 


-době země. 


Povrch zemský pokryt jest sice nesčíslnými nerovnostmi.  Táhnouť se po ní celá 
pásma hor, někdy na mnoho set mil, s vrcholy často neobyčejně vysokými; ano místy 
i mořem procházejí tvoříce v něm ostrovy. „Než budiž i výška některých těchto hor- 
ských vrcholů jakákoliv, ony vždy u srovnání k velikosti země jeví se jenom co nepa- 
trné nerovnosti, Nejvyšší vrchol hory Dhavalagiri na Himalaji jest 25,000. střevíců sj 
soký, kdežto průměr země na rovníku obnáší 1719 mil, 

Zalím však není země žádná dokonalá koule, nýbrž. zploštěná; neboť na točnách 
jest průměr její téměř o šest mil kratší, Tato zploštěnost pochází od rychlého jejího 
otáčení se okolo své osy, čímž zevnitřní podoba její jest změněna : na prostředku o něco 
zvýšena, po stranách pak stlačena, Že takového něco v skutku jest možné, o tom 
snadno můžeme se přesvědčili nastrčíce z měkké hlíny utvořenou kouli na osu a rychle 
ji v povětří otáčejíce. Rychlým tímto otáčením přijdou svrchní částky koule do většího 
rozletu, nežli ty, které jsou blíže osy; i musejí se tedy onyno více vzdalovati od je- 
jího středu a dáti kouli podobu uprostřed zvýšenou. Děje-li se otáčení tak rychle; že 
přitažlivost ku středu jest slabší nežli odstředivost, musejí se nejkrajnější částky od- 
trhnouti. To samo by se muselo státi s oněmi částmi naší země, které leží na rovníku, 
„ „kdyby odstředivost nepůsobila na ně 289krát slaběji nežli přítažlivost středu, zem- 
„ského. Kdyby obě síly tyto byly sobě stejné, byla by země ještě, jednou tak dlouhá jako 
široká, To by se stalo, kdyby její otáčení se okolo osy dálo se asi 17krát tak rychle, 
jako se skutečně děje. Pak by na rovníku neměla těla žádné tíže, více, zůstavena sama 
sobě nepadala by více k zemi, nýbrž na každém místě nad zemí volně by stanula ne- 
potřebujíce podpory. Však i při nynější zpleštitosti země jeví se rozdíl v líži na 
rovníku a na točnách. Tělo, které na rovníku váží deset centů, váží na točnách o pět 
„liber méně. Kyvadelní hodiny, zřízené na rovníku tak, aby za den právě 24 hodin ušly, 
„šly by na točnách denně o 3 minuty a 43 sekund napřed. 

Z tohoto pohybu země okolo její osy necítíme ničeho, pročež zdá se nám, jakoby 


172 


země stála pevně, ale slunce okolo ní od východu na západ se pohybovalo. To ale jest 
pouhý klam. Podobným spůsobem klamáni jsme, plovouce na lodi rychle po řece dolů. 
Předměty nalezající se na břehu zdají se nám pohybovati se a rychle okolo nás míjeti. 
A kdybychom i připustili, že slunce pohybuje se okolo pevně stojící země, jak rychlé 
muselo by býti toto jeho pohybování, an slunce jest milion- a pětsettisíckrát tak veliké 
jako země, cesta pak jeho, kterou by ve 24 hodinách vykonati mělo, obnáší 126%, mi- 
lionu mil. Země naše urazí při svém se otáčení každou minutu bez mála 4 míle, slunce 
ale muselo by v témž čase uraziti 90,000 mil. Nad to, kdyby země stála, muselo by 
i všecko ostatní nebe okolo ní se točiti, neboť všecka tělesa nebeská pohybují se zdán- 
livě od východu k západu. S jak úžasnou rychlostí musela by okolo naší země lítati 
tato tělesa, jejichž vzdálenost tak veliká jest, že i náramná odlehlost slunce od země, 
„obnášející bezmála 21 milionů mil, mizí proti ní jako pouhý bod. Než dosti již o věci, 
která v někdějších časech mnohou učenou hádku spůsobila, za našich dnů však tak 
často a s tolika stran vyšetřena i uvážena jest, že pravda již až k obecnému lidu pro- 
nikla, další pak o ní pochybování jenom nevědomost a nerozum prozrazuje. 


Při tomto oláčení se země okolo své osy jest paměti hodno, že dle nejbedlivěj- - 


ších a nejrozličnějších vyšetřování osa země v ohledu na zem samu vždy neproměnlivou 
zůstala a na věčné časy zůstane. Rovník a točny zaujímaly tedy vždy tatéž místa na 
povrchu zemském, jaká zaujímají podnes a jaká věčně budou zaujímati. Naproti tomu 
jest postavení osy zemské proti prostoru světovému podrobeno změně, která má 
oběh 25,600 let, záležejíc v tom, že řečená osa otáčí se v kruhu okolo jistého střed- 
ního místa. Ta místa na nebi, proti kterým osa ta směřuje, opakují tedy toto své po- 
stavení teprv až za 25,600 let zase. Na ten čas směřuje osa zemská proli shvězdění 
malého medvěda. Od roku 3200 začínaje obrácena bude více k shvězdění Cefeusa. 
Tyto změny budou míti za následek, že mnohá nyní v Evropě neviditelná shvězdění 
viditelnými se stanou, a naopak. Z též příčiny rovník nebeský procházeti bude zcela 
jinými hvězdami než nyní. Tato však změna docela žádného působení nemá ani na 
"trvání ročních počasí, ani na osvětlování a zahřívání země od slunce. 

Vedle popsaného právě pohybování, které jest příčinou střídání se dne a noci, 
má země jakožto článek soustavy sluneční ještě pohybování jiné, totiž okolo slunce, 
o němž mluvili jsme již v č. 5. Ona totiž pohybuje se ve 365 dnech, 5 hodinách, 


48 minutách a 50 sekundách u vzdálenosti téměř 21 milionů mil okolo slunce, při © 


čemž urazí za sekundu 4 míle, tak že tato poslední její rychlost jest 64krát větší nežli 
rychlost jejího otáčení. Obyčejný rok tedy jest o 5 hodin 48 minut a 50 sekund 
kratší, nežli skuteční rok otáčení. Dle opraveného kalendáře, zavedeného ve všech 
křesťanských zemích, vyjma Rusko a Řecko, jest k nahražení scházejících hodin každý 
čtvrtý rok rokem přestupným o 366 dnech. Tu však opět výminku činí ony roky, je- 
jichž číslo jest plné sto, a však po odvržení obou null nedá se děliti čtverkou beze 
zbytku. Léta 1700 a 1800 nebyly tedy přestupné roky, a rok 1900 též jím nebude, 
až teprv rok 2000. Ze 400 kalendářních let jsou tedy 303 obyčejné roky a 97 jest 


přestupných. Chyba, jaká vždy ještě zůstává, obnáší ve 400 letech jenom 2 hodiny ( 


41 minut, což musí nazváno býti nepatrností, 


Dráha, ve které se země okolo slunce pohybuje, podrobena jest přerozličným | 


změnám. Změny tyto záležejí hlavně v zdlouhavém kolísání roviny dražní, a v točení 
se dráhy v rovině své okolo slunce. 


“ 173 


Na ten čas dráha zemská společným vlivem planet vždy více se blíží k rovníku, 
a tak stává se, že u nás slunce v lelč méně vysoko vystupuje a v zimě méně da- 
leko na jih se vzdaluje; zatím však jest rozdíl ten od roku k roku zcela nepatrný, 
a teprv po. tisícilelích vzroste ku poznatelnosti. Tato změna však uzavřena jest v jisté 
meze, a spůsobené tím zmenšení slunečního tepla a zimního chladna nemůže v mírném 
pásmu nikdy přesahovati jeden stupeň, an v průměru roční teplota vždy stejnou zůstává. 

Druhá změna záleží v točení se celé dráhy s rovinou svou okolo slunce, 
tak že přísluní padá vždy na jinou část roku. Na ten čas připadá přísluní na zimu, 
asi deset dni po zimním slunovratu. Za 58 let připadne o den později, a asi za 
10.000 let sejde se přísluní s nejdelším dnem severní polokoule. Na teplotu bude to 
míti méně vlivu, ovšem pak nějaký na délku ročních počasí. Nyní počítá se na se- 
verní polokouli na zimu 89, na jaro 92'/, na léto 93'/, a na podzimek 90 dní. Po 
10000 letech bude míti zima 93'/, jaro 89, léto 89, podzimek 93'/, dne. 

Naproti tomu tepla v letě a chladna v zimě jenom velmi nepatrně přibude. Jak 
trvání tak i teplota ročních počasí podrobeny by byly větším změnám posouváním se 
přísluní, kdyby výstřednost dráhy zemské byla větší, jako jest n. p. při Marsovi a Mer- 
kurovi. A však dráha zemská málo se uchyluje od kruhu, neboť výstřednost její ob- 
náší jenom šedesátý díl poloměru jejího; také jsou změny její jen velmi nepatrné, 
tak že by obyvatelé pozemšlí, nejsouce na lo upozornění zpytováním hvězdářů, ničeho 
o tom nepozorovali. 

Vůbec rozeznáváme na zemi tři částky: pevné jádro její, vodu veliký díl povrchu 
pokrývající, a vzduch tvořící takřka kulatou skořepinu okolo země, 

Zevnilřní kůra jádra zemského skládá se z rozličných lálek, mezi nimiž nejhoj= 
něji nalezají se žula, vápno, křemen, porfyr a hlína. O jádru samém nedá se nic 
jistého ustanoviti, jen k tomu podobá se dle všeho, že hutnost jeho musí býti uvnitř 
větší nežli na povrchu. Z mnohonásobného zpytování vyplývá, že země, totiž kůra 
i jádro dohromady, 5%/„kráte těžší jest nežli voda, Kromě rostoucí hulnosti znamená 
se také přibývání teploty uvnitř země. Na každých 100 Pařížských střevíců hloubky 
přibývá v průměru teploty o 1". Zdali toto přibývání teploty pokračuje až. ke slředu 
země, anebo zdali se jenom na kůru obmezuje, o tom nedá se tak dlouho nabyti žádné 
jistoty, pokud nám nelze vniknouti do samého vnitřku země, 

. Pevná půda pokrývá jenom '/; zemského povrchu, an moře */, jeho zaujímá. Hloubka 
moře obnáší mezi 120 —26.000“, i činilo by tedy velmi skrovnou část celého objemu země, 
a však domnívají se někteří, že značné množství vody nalezá se pod povrchem jejím. Moře 
poskytuje nám jeden z nejpamátnějších úkazů všeobecné přítažlivosti. Kdyby se země 
skládala pouze z částí pevně sou- 
visících, pak bychom si polřebo- 
Vali všímati toliko pohybu středu, 
ostatní všecka místa musela by jej 
následovati. A však tekutý povrch 
vždycky jde za přítažlivostí, a kdy- 
koliv spousta vody zem obklopující 
více nebo méně bývá přilažena 
nežli střed země, tu pokaždé na- 
stane v oné spoustě vodní při- 
měřený pohyb. Hlavně stává se to za příčinou přítažlivosti měsíce a slunce, 


174 - 


Budiž A měsíc a BD země. Patrno jest, že místo B jakožto bližší bude od mě- 
síce přilaženo u větší míře, D pak jakožlo vzdálenější u menší míře nežli střed. Rozdíl 
tento není nepatrný, obnášejíc v průměru 4, celé přítažlivosti měsíční. Na straně 
k měsíci (obrácené pohybuje se tedy voda rychleji k měsíci nežli pevné jádro zemské, 
pročež hrne se odevšad k B, z čehož povstává vypouchlost moře. Na druhé straně 
u D pohybuje se jádro zemské rychleji k měsíci nežli voda, tato zůstává tedy pozadu 
a tvoří, také u D. vypouchlinu skoro tak velikou jako u B: Tyto vypouchliny u B a D 
nazývají se přílivem. Přítokem mořské vody k B a D nastane v místech meziležících 
E a F úbyv vody, nazvaný odlivem. 

Měsíc spůsobuje takto vystoupení vody 0 2'/, střevíce. To však rozumí se 
o prostřední vzdálenosti měsíce, neboť poněvadž měsíc za příčinou oblostí své dráhy 
někdy jest zemi bližší a někdy od ní vzdálenější, jest také oučinek přítažlivosti jeho 
rozličný. Také slunce vyvádí podobný oučinek, ovšem že v menší míře; neboť může 
moře toliko asi na 1 střevíc vyzvednouti. 


Patrno jest, že v jistém místě na zemi přítažlivost měsíce silnější jest, když 
měsíc místu tomu přímo naproti stojí, čili když se nalezá v poledníku, nežli když od 
toho místá buď na východ nebo na západ jest vzdálen. Totéž plalí o slunci, které pro- 
cházejíc poledníkem největší oučinek jeví. Přitažlivost dává však vlastně jenom popud 
ku pohybu vody. Tento pohyb ale potřebuje čas, a proto se stává, že největší vystou- 
pení vody udá se vždy o něco později, nežli největší oučinek přítažlivosti se jeví. 
A v skulku nastupují jak sluneční tak i měsíční přílivy vždy teprv dvě hodiny po pro- 
jií obou těchto hvězd skrze poledník. Příliv a odliv jest ostatně možný toliko při 
oceánu, kdežto voda hrnouti se může se všech stran na jediné místo; v uzavřeném 
moři vnitrozemském nemůže se díti žádné vystoupení vody. 


Vlastně poukazují tyto výklady jenom ma to, co by se dálo, kdyby země všudy 
stejně oblita byla vodou, a částečky vodní v pohybu svém žádného odporu nenalezaly, 
A však při poměrech, jaké se skutečně nalezají, jest velikost vystoupení vody velmi 
rozličná a rovněž jako čas jeho podlehá všelijaké proměně následkem podoby pevnin 
a ostrovů, hloubky moře atd. Tak mění se velikost přílivu a odlivu od 1—30 siře- 
víců, a opozdění se jeho obnáší někdy i půl dne. Zalím však jsou v témž místě ta- 


kové lokální vlivy velmi stálé, a pro větší část důležitých přístavů mořských zhoto- 


veny jsou tabule, dle nichž pro každé okamžení dá se vypočísti výška vody správně až 
ma několik palců. 

Dále. otočena jest země řídkou, průhlednou a pružnou tekutinou, nazvanou 
vzdušným oborem. Ani hustota ani teplota vzdušného oboru není všude a vždycky 
stejná; čím výše od země, tím jest řidší a studenější, : 

Hmota celého oboru vzdušného obnáší něco méně, nežli ;s000:000 celé hmoty 
zemské, Kdyby vzduch všude měl tu hustotu jako při povrchu země, obnášela by 
výška jeho plným počtem 24,500 střevíců. Poněvadž ale hořejší jeho vrstvy. jsou řidší 
nežli ty, kleré se dotýkají povrchu zemského, proto musí také výška jeho. býti větší. 
Takovou však výšku, která by pětkrát přesahovala poloměr země, nemůže nikoliv míti; 
neboť v této výši rovná se odstředivost přítažlivosti země, a vyšší části „vzdušného 
oboru musely by se od země odlrhnouti a v prostoru světovém rozptýlili. 

Jsou však příčiny k domnění, že obor vzduchový daleko nedosahuje této výšky, 


175 


nýbrž že mnohem níže již panující tam chladno překáží jeho dalšímu se rozšiřování. 
Ubývání tepla v parokruhu obnáší na 667 slřevíců výšky 19 R. 

Obor „vzdušný jest i v jiném ještě ohledu předmětem hvězdářského pátrání, 
poněvadž změňuje šíření se světla. Všecko světlo, přicházející k nám od nebeských 
těles, musí projíti vzdušným oborem, kdežto podlehá dvojí změně. Ono se totiž se- 
slabuje a ve směru svém uchyluje. První onano překážka odstraňuje se dalekohledy, 
ačkoliv k tomu přistupuje jiná ještě okolnost, kterou odstranili nemůžeme. Vzduch 
totiž. neustále se pohybuje a plete tím procházející světlo v té míře, že nedostáváme 
žádný zřetelný obraz hvězd. V tiché vodě spalřajeme věci na jejím dně ouplně zře- 
telné, nejménší však pohyb překáží zřetelnému vidění a jmenovitě kraje obrazů zpo- 
ivořuje. Docela podobné jest působení vzduchu. 

Na pozorování hvězdářské má dále vzduch důležitý oučinek tím, že světlo hvězd 
nepropouští v rovné čáře, čímž se stává, že vidíme hvězdy výše nežli skutečně stojí. 
Na obzoru jest oučinek tento nejsilnější, pročež na příklad zapadající slunce o celý 
svůj průměr zdá se výše státi, nežli skutečně slojí. 

Mělo by tu podotknuto býti ještě o jiné zvláštnosti země, totiž o magnetické. její 
síle. Nechci však dále sledovati tento předmět, jemuž později věnovati zamýšlím 

| zvláštní článek, ; 


Nástiny životopisů českých přírodoskumců. 
Od Dr. Viléma Rud. Weitenwebra. 
V. August Josef Corda, 

Již v minulém roce (1853) uveřejnil jsem v posledním svazku pdjediášní král. 
české společnosti náuk (V. pokračování, svazek 7.) obšírný památní spis o životu a pí- 
semnickém působení hojně nadaného jakož i neustále činného krajana našeho Aug. Jos 
Cordy (také o sobě vydaný u Calve). 

Bez odporu však povstala by v gallerii, ode mne v tomto časopise podávané, značná 
mezera, kdyby zde chyběl nástin životopisný přírodozpytatele, jenžto. působením svým 
jiné daleko předčil, a „jehožto smrt tragickou svou nejistotou“ — jak se proslulý 
Alexander Humboldt v listu svém ke mně psaném vyjadřuje — „v temnou ja- 
kousi roušku život jeho halí.“ 

Poukazuje tedy všeobecně na nadřečený spis památní, podám tuto aspoň některé — 
živolopisní zlomky. 

August Josef Corda, čestný doktor lékařství, kustos životočišných sbírek 
při Českém národním Museu v Praze, úd mnoha učených společností, narodil se dně 

22. října r. 1809 v průmyslném Liberci, kdežto otec jeho August Corda co dosti 
zámožný obchodník v sukně žil. A však již v outlém mládí — neboť byl sotva rok od 
marození jeho uplynul — zakusil bolestnou ztrátu; v několika nedělích odňati jsou mu 
smrtí olec i matka, načež — co se opatrování a vychování v první době života jeho 
dotýče — útlocité své, při tom ale churavé již babičce zcela téměř byl ponechán. 
Dvanácte let stár odevzdán byl od poručníka svého p. Rómhelda z Horního Litví“ 
mova, za příčinou dalšího vychování a k tomu. potřebného. literárního vzdělání, pod 
správu svata svého Vojtěcha Cordy do Prahy; k pravidelnému vyučování však“ pro 
wustavičnou vrtkavost u volbě budoucí své dráhy po více let nepřišel. Zatím však záhy 


176 


v duchovním ohledu vyvinut, počal již co jinoch 41Gletý obzvláštní horlivost věnovati 
vědám přírodním, pobádán k tomu přirozenou svou náklonností k pozorování přírody. 
Za tou příčinou z vlastního pudu navštěvoval zajímavé, jakož i velmi učené přednášky 
mimořádního professora Tauše, jednající o všeobecném a čkonomicko-technickém 
rostlinopisu ; a jedině takto položil základ k svým vědomostem v odvětví, jež od této 
doby sobě za doživotní úlohu vylknuv, při strastném snášení rozličných nedostatkův, 
zajisté s uznání hodnou stálostí povahy své pěstoval. 

Ačkoliv se později Corda (1829—31) na radu a s pomocí šlechetného svého 
příznivce prof. J. V. Krombholce obrátil k hojičskému studium při Pražské lékařské 
fakultě pod professory Ilgem, Engelem, Fr. Nushardem, J, Fritzem, Ant. 
Jungmanem, Kahlertem a V. Bílkem: vždy předce nejmilejší a nejhlavnější jeho 
badání záležela v upotřebení drobnohledu jemu od p. professora Krombholče daro- 
vaného, ovšem nikoli výtečného, k samostatnému, původnímu rozbírání hříbkův, jater- 
níkův (Hepaticae) a t. d. Již roku 1826—28 zhotovil Corda vlastnoručně, dle tehdáž 
ještě zcela neobyčejného spůsobu, několik set nejzajímavějších rostlinopisních nákresů. 
Valný počet jich přijat byl do velmi rozšířené Šturmovy Květeny Německa, a poně- 
vadž nákresy tyto nezřídka se od dosavadních takových prací zcela uchylovaly, obrá- 
tily tehdáž v učeném světě rostliiopisném na se všeobecnou pozornost; a však u ně- 
kterých učenců vzbudily proti sobě polemiku. Bylať v nich tehdáž již leckterá rostlino- 
skumná objevení dílem pouze naznačena, dílem i v skutku vyřčena, která při tehdejším 
stavu vědy i samému Nees-ovi z Esenbeku, Schwaegrichen-ovi, Raddi-ovi, 
Slooker-ovi a jiným byla ušla, a na něžto Corda mnoho nových druhů Marchanlií 
a Jungermanií založil. 

Též učení o řasách, kteréžto sloválný Šved Agardh na stupeň před tím sotva 
tušený byl pozdvihl, studoval Corda kriticky v roce 1828, pak zdržuje se po několik 
neděl v Karlovařích našel tam četné zcela zvláštní tvary, které mimo Šturma též 
v almanachu De Carro-vě popsány a od něho samého vyobrazeny jsou. 

Vůbec známo jest, jak oučinně Corda ještě co mladý samouk se zúčastnil při 
vzdělávání díla o houbách jedlých a jedovatých (v Praze 1831—41), zvláště co se týká 


oddílu, terminologického a popisného, díla to za klassické uznaného a od professora 


J. V. Krombholce se znamenitým nákladem vydaného. 

Nemůže zde úmyslem mým býti, abych vypočítal práce jeho učené, četné i roz- 
ličné, a větším dílem na původních studiích s drobnohledem založené, a hlouběji v jich 
obsah vníkal; musím zde opět poukázali na nadřečený pamální spis svůj. Práce tyto 
vesměs dokazují, jak nadobyčejně bystré bylo jeho pozorování, jak výtečné jeho vlohy 
k rejsování, jak mnohostranné jeho vědomosti. 

Jen některé z prací jeho vědeckých, kteréžto po rozličných časopisech roztrou- 
šeny a zvláštními obrazci opatřeny jsouce účastnost přírodozpytce neb vzdělanějšího 
lékaře k sobě poutají, mohou ve zběžném tomto nástínu vyňaty býli, a sice jmenovitě 
jeho zootomicko-mikroskopická studia o koloběhu při lárvách hmyzu, o složení bylinového 
kmene; dále jeho vyšetřování o složení čočky oka lidského, ovčího, kapřího, orliho 
a hlemejždího (ve Weitenwebrových Beilráge zur gesammten Natur- und Heilwissen- 
schaft I. Band a jinde), jeho anatomicko - fysiologický popis nezmaru (Hydra fusca) 
(v Act, acad. Nat. Cur. 1837. Vol. XVIII). Též sem patří příspěvky Cordovy k zná= 
mosti o zemčatech, o vztahu na jejich ústrojnost a jejich nemoci (v Hlubekově spisu: 


177 


Oekonomische Neuigkeiten. V Praze 1847); o snětivinách obilí a o námeli, o mykolo- 
gických pozorováních, o Karlovarských nálevnicích atd. 

Slráviv Corda více let v dosti bídných okolnostech zevnitřního života, nemaje 
ani nejmenších jistých příjmů, ba podryv neunavenými studiemi vědeckými z většího dílu 
své bez toho od mládí vrtkavé zdraví, obdržel konečně r. 1835 prostředkováním slo- 
vůtného hraběte Kašpara Šternberka (viz životopisní jeho nástín v „Živě“ ročník 
1553) místo kustoda sbírek živočišných při Českém Museu. 

Příznivé okolnosti, kteráž se mu zde naskytala, — by totiž spůsobem pro vědu 
užitečným bohatých pokladů přírodnin a vzácných kněh použil — Čorda v takové míře 
porozuměl, že mimo nadřečená pojednání v časopisech znamenitou řadu obsažných a samo- 
statných prací sepsal a vydal, o nichž nelze mně na tomto místě obšírněji mluviti. Ve- 
likolepě založené a co výsledek mnoholetého badání šťastně provedené dílo byly zvláště 
jeho: Icones fungorum hucusgue cognitorum (v Praze 1837—42 v pěti dílech s nesčí- 
slnými obrazci) a skvostná: „Prachtflora europáischer Schimmelbildungen“ (v Lipsku 
1837 ve Fol. s 25 malovanými tabulkami). Obě tyto i co do vnitřního obsahu i co do 
zevnitřní skvostnosti výtečná díla rozšířila za krátký čas pověst spisovatelskou C 0 r- 
dovu i za hranice rakouské, ba i německé, a polkala se zvláště ve Francouzích 
a Angličanech, vyjma několik káratelů, se všeobecným zalíbením, co se dotýče důklad- 
nosti obsažených v nich badáních drobnohledních. — Menšího uznání dostalo se mu 
ohledně zpytování palaeontologických, jež dílem složil ve svém: „Prodromus einer Mo- 
nografie der bohmischen Trilobiten“ (v pojednáních král. české společnosti náuk, V. po- 
kračování svazek 5. V Praze 1847), odváživ se zde na obor zpytování přírody jemu 
poněkud méně známý, a udání jeho byla výtečným palaeontologem Joachimem Bar- 
randem, v klassickém díle: „Le system Siluriene du centre de Boheme (v Praze 
a v Paříži 1853), na velmi důkladný spůsob opravena. — Velikou i vnitřní cenu má, také 
Cordův skvostný spis: „Beitráge zur Flora der Vorwelt“ (Prag 1845 Fol.), a neméně 
původní znamenité dílo: „Anleitung zum Selbststudium der Mykologie“ (Prag 1842), 
v kterém se nová důsledná souslava všech hub nalezá, ačkoliv ji za dokonalou uznati 
nemůžeme, — 

Osobně Cord a spoluoučinkoval — jak se i s plným právem při celé jeho povaze 
a živoucí horlivosti pro vědu jednou za povolání vyvolenou očekávati mohlo — při ce- 
stujících schůzkách německých přírodozpytců a lékařů založených od O kena; zábavně 
přednášel v Praze, ve Vratislavi i v Stuttgartě, při čemž učinil si leckteré osobní známosti. 


V uznání ctiplném vznešeného jeho působení vědeckého poslány byly Cordovi 
během těch Jet diplomy ode mnohých z nejváženějších společností učených, z kterých 
však jenom připomenouti chci cís. akademii věd ve Vídni, král. českou společnost 
- náuk v Praze, botanické společnosti v Řezně a Edinburce, společnost věd v Lůttichu, 
(emtomologickou jednotu ve Štětíně, přírodovědeckou jednotu Harckého pohoří, Při svě- 
cení 500leté památky založení Pražské university 1848 vyznamenán „jest tím, že 
zvolen za čestného doktora lékařské fakulty zdejší. 

O smutném nadřečeném skončení Cordovu až podnes nic jistého nevíme. Po- 
ručením a nákladem šlechetného knížete Frant. Colloredo-Mannsfelda podnikl 
v říjnu 1848 cestu do severoamerického okresu Texas, by krajinu tuto přírodovědecky 


a v ohledu na státní úkonomii prozpytoval. Veškeré při této příležitosti nasbírané věci 
Živa 1854, 12 


178 


měly přivtěleny býti k Českému Museu. Z toho, costákořka jako předběžně do Prahy 
se dostalo, může se vším právem soudili, „že „od činnosti a opatrnosti Cordovy bylo 
by se. dalo očekávali velmi vzácné obohacení omusejních sbírek , které by i jemu bylo 
„podalo nevyvažitelnou látku pro další badání. 

Dokotičiv Cord a obtížný svůj úkol s obvyklou úsilností, obmýšlel po roce vrá- 
dili se zase do své „milé staré Prahy“, a skutečně vsedl ku konci srpna 1849 na 
-Bremskou loď „Victoria“ zvanou — bohužel však, by nikdy víc nevstoupil na půdu 
iyropskou. O osudu jmenované lodi a cestovníků na ní máme jenom šeré domněnky. — 
Bezpochyby ztratila věda příliš brzo, ano velmi truchlivým spůsobem vCordovi Jednoho 
Z mejnadanějších a nejhorlivějších pěstovatelů svých. 


V Hlerarní pozůstalosti Cordově našlo se množství přátelských i učených psaní 
od nejznamenitějších přírodoskumců, nejvíce botaníků; byli mu toliž psali: A. v. Hum- 
boldt, Leop. v. Buch, Nees v. Esenbeck, Góppert, €. Carus, z Reichenbach, Germar, 
Endlicher, Brogniart, J. Gay, E. Jacguemin, Montagne, Naumann, Helfer, de Notaris, 
Venturi, Leonhard, B. Cotta a mnoho jiných učenců, kterážto psaní se nyní v Českém 
Museu v Praze chovají. 


Drobnosti. 


Umělé rozmnožování stromů. 
Od Frant. Špatného. 
(Pokračování.) 


Zalíbení národu Českého v zahradnictví. 


Národní písně, pověsti, zvyky a pověry Slovanů vydávají nevývratné svědectví o jich veliké © 
lásce k přírodě. Zvláště u Českoslovanského národu se v nich jeví veliká obliba zahradnictví. © 


„Národní písně, prostomilé tyto zvuky, jsou živý obraz národního ducha. V nich skvěle se obrazí 
čistá a neporušená povaha lidu českého, ušlechtilost mysli, jarota i jemnost citův, srdce vřelé pro 
vše, Co povznáší člověka nad byt pozemský. 

Doufám, že mi snad velectěné číenářstvo tohoto časopisu nezazlí, když na důkaz toho umí- 
stím zde výňatky z našich národních písní. 

Český přírodopisec si takovýchto výtečných vlastností česko-slovanského národu milerád po- 
všimne, poněvadž z toho potěšitelné přesvědčenosti nabude, že je v tomto národu na rozšíření pří- 
rodních věd kyprá a příhodná půda, v které se výborně dařiti budou; pohled na utěšenou budouc- 
most posilní jej k další práci na národu roli dědičné. 

Kralodvorský rukopis, tento nejkrásnější výtvor českého národního básnictví, skví ze láskou 
českého lidu ku přírodě. i 


V písni o Zezhulce nalezáme: 


V šírém poli dubec stojí, Kakby zrálo jablko v sadě, 
na dubci zezhylice, by vezdy léto bylo ? 

zakukáše, zaplakáše, Kakby mrzly klasy v stoze, 

že nenie vezdy jaro. by vezdy jeseň byla ? 

Kakby zrálo žitko v poli, Kakby děvě těžko bylo, 4 
„by vezdy jaro bylo ? by vězdy sama byla? 


V písni Dívka a skřivánek z 


Pleje děva konopě 
u panského sada; 
pytá sě jiej skřivánek : 
proč je žalostiva + 


179 


Kakbych mohla ráda býti ? 
malitký skřivánče ! 
otvedechu zmilitku 
u kamený hrádek! 


V písních národních, sebraných od našeho velezasloužilého Erbena, nachází se: 


Stojí hruška v širém poli, 
Pod tou hruškou kámen bílý, 
Pod kamenem zlatý prsten, 
Skrz ten prsten tráva roste atd. 


Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš, o 
Jen ať se mně nepomáčiš ; 

Plyň, jablíčko, plyň dolů, 
Až pod javor do mléjnů. 


Teče voda od javora 

Okolo samého dvora ; 
Všecky lávky pobrala, 
Jenom jednu nechala. 

Po které Pavloušek chodil, 
Mařenku za ruku vodil; 
Utrh jabko, utrh dvě, 
Pustil jedno po vodě. 


Já kolíbat neumím, 

Za kolíbku se stydím ; 
Kolíbej si sama, 

S kým si radu brala. 
Brala sem ji v štěpnici 
Mezi dvouma mládenci ; 

Ti mně radu dali, 

Když mne milovali. 


Koulelo se, koulelo 
Cervené jablíčko — 
Jen se na mne nehněvej, 
Má zlatá holčičko ! 


Dej, Bože, dej vláhy 
Do naší zahrádky! 
Já sem si zasila 
Záhon marianky. 


Červená, modrá fijala, — 
Kdes ji, má milá, trhala ? 
Trhala sem ji v zahrádce, 
Zabolelo mne mé srdce. 


Poctivost, ach poctivost! 
Kde tě lidé berou-? 

V zahradách se nerodíš, 
V poli tě nesejou. 


Ty Žebrácké zahrady 
Pěkně se zelenají ; 
Procházelo se tam 
„Mé zlaté potěšení. 
Kdybys měla, má panenko, celý lán, 
A já jenom zahrádečku jako dlaň, 
Nebudeš má, 
Není možná, 
Ani ti to, má papenko, Pán Bůh nedá. 


Nic nedbám, jen když mám 
Pod okny zahrádku, 
Nic nedbám, jen když mám 
Pod okny ště p. 

Jsou na něm jablíčka, 
Trhá je Ančička, © 

Jsou dobry, jsou sladky, 
Jsou jako med, 


Pod dubem, za dubem 
Měla jedna dvě 
Červené jablíčka, 
Dala jedno mně; 
Nechtěla mně obě dát, 


"Začala se vymlouvat, 


Že nemá, že nedá, 
Ze je o ně zle. 


„Já tobě zavdala 

Jedno jablíčko, 

A sty mně za ně dej 
Svoje srdečko.“ 

Jestli ty mně zavdáš tvoje, 
Já ti neodepru moje; 
Budu ti vždy věrnej, 

Má holubičko. © 


Kdybych já se nehal, 

Má milá, tvé zrady, 

Šel bych na jablíčka 
Do vaší zahrady, 


Chovej mne matičko, 
Chovej mne, matko, 
Dokuď neuzraje 
Zelené jabkoo. j 
Až mne vychováš, 
Potom mne provdáš, 
Potom se, matičko, 

Na mne podíváš. 


Chovejte mne, má matičko, 
Jako míšenské jablíčko; 
Chovejte mne, má matičko, 
Jako -z růže okvět.; 

Jen až vy mne vychováte, 
Pak se na mne podíváte, 

Jak mně bude pěkně slušet 
Bílej kabátek. 


Koulelo se, Koulélo 
Červené jabličko;, 
Komu ty se dostaneš, 
Má zlatá holčičko:t 
42% 


180 


Okolo zahrady 
Vodička teče — 
Zkázal mně můj milej, 
Že mne už nechce: 
Když nechce, nechce, 
Já o něj nedbám; 
Smutek neponesu, 
Ani ho nemám. 


Stojí hruška v šírém poli 
Vysoká, 

Pod ní pěkná bílá růže 
Vykvětá. 


Ona stála pod stromečkem, 
Neviděl sem jí; 

Hodila na mne jablíčkem, 
Ozvala se mi. 


Pod vršíčkem na dolíčku 
Byla zahrada; 
Chodila tam má a 
Kvítí trhala. 


Stála na zahrádce 
V zlaté šněrovačce, 
Měla čepeč zlatý; 
Vlásky kudrnaty. 


Ještě já se podívám 

K Vyšehradským zahradám, 
Je-li tam kde moje nejmilejší, 

Já si na ni zavolám. 


Učinil se ďábel hadem, 

Podved Evu i s Adamem. 

Utrh jabko velmi prudce 

A podal je Evě v ruce. 

Eva vzala, okusila, 

S Adamem se rozdělila, 

nnJez, Adame, jez to jabko, 
Což jest po něm velmi sladko !““ 


„Panimámo, zlá novina : 

Dorna uškrtila syna. 

Do zahrádky zakopala, 

Pod zelený strůmek dala.“ 

„„Když sem já maličká bývala, 

Před domem sem si hrávala. 

Po zlatém pisku sem béhala, 
Červeným jablíčkem koulela.““ 


Stojí hruška v šírém poli, 
Vrch se ji zelená; 


(s 


; 
Pod ní se pase kůň vraný, 
Drží ho má milá. 
Teď sem osamělá 
Jako hruška v poli: 
Když hrušky jsou očesány, 
Ona smutně stoji. 
V té naší zahrádce 
Pěkně roste kviti, 
Do těch našich oken 
Pěkně sluace svítí, 


Kdyby chtěla povědíti, 
Povědíti nemůže ; 

Neb mne sama vodívala 
Do zahrádky na ráže. 


Kdo to praví, ten j> blázen, 

Ze jsou mužsky tak drahy: 
Dvanáct mužských za půl jabka, 
Ctyrydvacet za cely, 

Jedna holka za tisíce — 

Ještě není k dostání. 


Šel zahradník do-z ahrady 
S motykou, s motykou, 
Vykopal tam marijánku 
Velikou, velikou. 


Po neděli za svitání 

Cesal Herman koně vrany, ý i 
Přišla k němu jeho matka, 

Přinesla mu čtyry jabka. 


Beznohej na hrušku leze, 
Že si ráčata vybéře. 
Bezrukej tam na něj hází, 
Trefi-li ho, že ho srazí, 


Má zlatá matičko! 
Promluvte slovíčko : 
Brzo mne ztratíte, 

Jako strom jablíčko! 


Straka skáče po zahrádce, 
Hledá zrnéčko : 
Nemysli si, má zlatá panenko, 
Na mé srdéčko. 


Vešla jest do své zahrádky 
Tam utrhnout prut marjánky : 
On ležel pod stromem 
Poražený kordem. 


V národních písních moravských, od pana Františka Sušila sebraných (posud vyšly 4 svazky 
s nápěvy) jest obsaženo : 


Vím já zahradečku trním pletenó, 
trnim pletenó. 

Vím já zahradečku (trním pletenó); 

A v té zahrádece trávu zelenó. 

Vim já zahrádku, místečko krásné, 

Svíti tam slunce převelmi jasné, 

Pravda a víra, láska, pokora, 

Do té zahrádky dvéře odvirá. 


Stala se v Pilšču novina, 

Že paní pána zabila. 
Schovala ho do zahrádky, 
Rokytku na něm zasila. 

Kulí se tujabko, 

Kulí po ulici, 

Kaj stě se podělí 

Moji milovníci ? 


181 


Stojí hruška v dole, * Já mám marijánek 

Vrch se jí zelená ; V zahrádce na hřádce, 
Pod ňu sa Janiček Ale ne pro tebe, 

S Aničkú v karty hrá, Pro jiné mládence. 


U Kyjova na dolině 
Leží šohaj v rozmarýně; 
Leží, leží, je zabitý, 
Rozmarýnem je přikrytý. 
Došla k němu jeho matka 


Možeš, šohaj chodit 

K mojej kamarádce, 

Ona má zelený 
Rozmarýn v zahrádce, 


Donesla mu v klíně jabka: Červené jabučko 
Tu máš Janku, můj Janíčku, Po zemi se točí, 
Vezmi si jedno jablíčko. © Odevři mně miuá, 


, : Máš-li černé oči. 
Kdyby mně nebyly 
S js závadě, : Dybych ja byl malym ptáčkem, 
Videl bych svou milou Letával bych krajem lesem, 
Chodit po zahradě. Letěl bych k svej milej, 

Esli ešče žije, 

Zije, žije, můj synečku, 

Seče v zahradě travičku, 
Seče a vyžíná, 

Jak by smutna byla. 


Dceruška sedí v zahradě, 
Vije věneček z fiale, 

Stroj si synečku hlavičku, 
Proti tomuto věnečku. 


Stojí v poli broskviňa, 


Pod broskviňů děvčina Už mi tak nebude, 
Nízká, nevysoká, Jak mi bývalo, 
Hezká, černooká. Dyž mi modré kvítí 


V zahrádce kvítalo. 
Debe mně tak belo, 
Jak mně belo vloni! 
Verostlo mně jabko 
Na suché jabloni, 


A v te naši zahrodce 
Rozmarijan roscě ; 
Nětrhaj ho synečku, 

Ež větší uroscě. 


Svítilo slunečko 


Na mé okenečko, Dybys byl k nám přišel, 
Od půlnoci měsíček, Dyž měsíček vyšel, 
Ach že už mi zarůst Byla bých ti dala! 
Od mého milého Do klobóčku više ň. 
Přes zahrádku chodníček. Do,klobóčku vlšeň, 
r Do kapce kadlátek 
A v tej našej zahrádecce Do pravé ručenky 
Stojí suchá jedla ; Vyšívaný šátek. 
Něbudeš ty, děvče, *moja, . 
Ež se rozzelená. V zeleném hájo na tě čekajó, 
Čekajó tam pod hruškama, 
Darmo's dceruško, darmo's dávala Železnéma obuškama, 
Pěkný rozmarýn, kdes,ho brávala ? Hej, hej tam tě zabijó. 


Brávala jsem ho v našej zahrádce 
A tys ho dával jinej galánce, 


* 
Nechod Janku za vodu za tu našu Zusku, 


»Šohaj, šohaj laštovička, Lebo tě tam zabiju pod zelenů hrušku. 
Odpadels mi od srdečka, su sokré 
Jak od srdce tak od lásky, oba an 
Jak tojabk d halůzky. edy enom l i 
So do svě my 574 Až suchá jabloň rodit budě, 
Lásko, milá lásko, Ze starej baby mladá budě. 
Kde tě lidi berů ? 3 PRA 
V zahradách nerůsteš, Majový vršečku, . 
V poli tě nesejů. Ty jsi mi na závadě, 

Nevidím synečka 
Esšče se já podívám Chodívat po zahradě, 
K tem Pavlovským zah radám. Po zahradě chodit, 
Esli je tam ešče Ani travěnky kosit ; 
Cernooké děvče, Musíš ty, synečku, 


Já si na ně zavolám, Ten vršeček roznosit. 


182 


U našej zahrádky roste květ, 
Pro moju galánku jede čert: 
Vem si ju (čertíčku, já, nedbám, 
Jinů si galánku vyhledám. 


V šírém poli stoji hruška zelená, 


Pod tů hrušků studenenka kamenná, 


Kdo tu vodu pít bude, 
Mladů ženu mět bude, 
A ta žena nikdá' dobýá' nebude: 


Okolo zahrádky 
Laštověnka lítá, 
Zkázala mně milá, 
Že mě nepřivitá: 


Pod okýnkem zahrádka; 
V ní pěkná marijánka|; 
Marijánka pěkně vom, 

Mé panence, zvoník zvóní: 
Ty synkovy sliby 

Jak na vodě ryby; 

Ony jsů tak stálé, 

Jak ty hrušky. planě, 
Hrušky dyž uzrajů, 

Na zem popadajů. 


Po zahradě za rána chodila; 
A na jasné nebe. pohlédála:: 

I mně slunko svítilo, . 

Co mne mé srdečko. těšilo. 


Před naše! je zahrádéčk a 
V tej zahrádečce karrátečka 
Tyny dana jadaná: 


Před naše za hirad a pletená, 

A v ni je studýnka sróbená, 

U ní rozmarýn; 0.něm dobře vím, 
Když ho sázela. 


U suseda zahrádečka, 
Nasi tam ta dzěvěčka 
Marijanku do' ní, 


. Co an pěkně voní. 


Bej„Bože ourodu 

Nar našu zahradu, 
Náselár seím sobě 
Záhon rozmarýnu. 


Stojí htrnyš ka: v poli, 
Vrolb.se ji zelená, 
Sedí pod. ňú; šohaj; 
Milenku objímá. 


Včilka sem už, vopuščené 
Jako hruška vw polis 
Hrušky chlapci votrhajó; 
Hruška smutně stojí.: 
Včilka sem už, vopuščené 
Jako jabor v lese, 

Keré v zímě,ani v litě 
Ovoce nenese, 


Teč milá vodičko, teč prudce 

Až k mého milýho zahrádce, 
Kde sme spolém stáli a se milováli, 
Nebudeme více. 


Stromečků Březový 
Stojiš mi na závadě, 
Němužu úviděť 

Potěšení na zahradě. 


Jak sem já ti říkávala, 

Dy sem s tebů sedávala 

Na tej zahrádce pod slivů: 
Vem si mě pannu poctivů, 


Byl jest tam jeden stromeček, 
Na něm bylo moc jablíček. 
Utrh Honziček, utrh dvě, 
Jedno jé pustil po vodě. 

Kam jablíčko, Kam pak kráčíš, 
Že se ant névotáčiš. 


Čija to dzěvěcka 

Po zahradzě chódzi * 
Svoje bílé nožky 

Po rosičce brodzí. 
Drobné fialečky, 

Rosičku zbířálá, 
Svojemu milému 

Věnek hotovala!. 


Na naši zahradě 
Roste rozmarijan, 
Prošvarná děvucho 
Povonať mi hó daj. 


U našeho dvorečka 
Pěkná zahradečka, 
Nepóščé, má panenko; 
Nepoščé šohojičha: 


Dybys mně zaplati 

Jak na hrušce listí, 
Ty mně nezaplatíš 

"Té mé poctivosti. 


Vím ci já zahrádku 
A v ní je hustý sad; 
Pověz mi dzěvečko, 
Mám-li sč vyjednác ? 
Vyjednáš synečku, 
Vyjednáš mne snadně; 
Zachvěješ višinku,; 
Panenka ci spadne. 


Haničko, hubičko dé úřašků 
Červenéch jabliček z fěrtošku, 
Kdes ty jabka nátrhála Ý 

V zeleným hájičku na stromečku. 


Pro jedno koření 
Nezhyne stvoření, 
Rozmarýn, levandula, i 
To mně vyrůstá doma. 


183 


Hrušťičkou zatřásů Nebudu sa milo ženit; 

Děvčátek natřasu, b Až bude po vojně. 

Děvčátek jako kvítí , 

Všady nb slůnce sviti, AASIVYDOSM £ Pehí stojí, 
Ona mu něodvířá, 

Vím já hruščičku jednu Enom sobě bilu šatku 

Půjdu já na ňu ke dnu; Černé oči ucira, 

Natrháin, nátřesu, sVej milej donesů Nělltaj žé mla: džěvucho 

Za její lásku věrnů. Tej svojej urody, 


Bo sem já, též nělitoval 


Al já vím HrusčičKu plánů, Chodič přes ty zahrady. 


A půjdu, vylezu ná ňu; 
Vylezu, natřesu, „svej „milej Přiď v édem můj synečku ku mně, 
Donbsu za lásku věrnů. patříš pěkný rozmarijan u mně. 
Pofučiňí (č párů Bóhu i s nim; 


Přes bory, přes doly Spatřil sem tě v zalřradečce ss inšíin. 


V té panské zahradě 


Ščepovat tat Kůžký sýnek Co to máš) děvéčko, 
Míšenské jabloně. Co to máš za pasem ? 
A,on jich ščepoval, Cervené šáteček 

Ani se nenadál, Vyšíté harasem. 
Přišto) k nění héžké děvče, Có to máš, děvečků, 
By si ho namlůval. Co to máš, za ňadry ? 
Listeček z jal bloně Dvě červeny jabka, 
Padl mezí koně; . Aby mně nezvadly. 


Hojný počet podobných písní nalezá se v národních zpěvánkách od Jana Kollára sebraných, 
které pro obmezenost místa zde u výtahu podati nelze. Pan Erben ve sve sbírce národních písní na 
Stránce 24 praví: 


„Jablko v písních, pověstích a zvycích národních slovanškých místo důležité, a dilem i ta- 
jemné zajíniá. Jsouc poslem i jednatelem meži mládencem' a pannou v záležitostech milostných, ča- 
sem i znak lásky samé na sobě nese“ V Srbsku posílá jinoch divce, o jejíž ruku se uchází;'po 
svatech jablko, v něž několik penízků stříbrných vetknuto. Přijme-li dívka dar, znamením to odpo- 
vědi dobré; pakli jej ale vrátí, jíhoch po' nevěstě jiné ohlidnouti se přinucen jest. "To samé 
1 o Chorvátech a Slovanech: Uherských výpravují. Slované pohanští vyobrazovali sobě Ladu neb 
Miliňu, bohyni lásky, podstatou panny čistomilé, mající v ruce pravé tři jablka zlatá, za ní pak 
tři děvice“ stojíce jablko sobě podávalý. Podobně Živa; bohyně života a úrody; v božnici Rati- 
borské představovala se's jáhlkem' v ruce; pročež domnivati se jest; že jablko Slovanům znakem 
plodnosti a zúrodnění bylo, a týže význám'i jablka Ladina měla. Tak okusily i řecké Plejady nej- 
prvé jablek v zahradách Hesperidských; a' plodnými se staly; jakož pak i Indové v mythologii své 
lásku s ploděním pojí. Jak blízko ostatně u Slovanů Živá Milině příbuzna byla, patrno z toho, že 
omylně za! tuto držána jest. Staré pověsti vyjíravují zhusta o jablkách okouzlených a mocí nadpřiro- 
zenou nadanýcl,, a: podnes ještě zde onde v Čechách. lid pověrečný v štědrý večer z jablka osud 
hádá ,-jakýž roku příštího koho potkati má, Po' večeři totiž překrojí osoba každá jablko v půly tak, 
že oštiny s jádrami na obé poloviči hvězdu ukazují. Pakli hvězda čtveropaprsková na spůsob 
kříže, smrt a neštěstí, pakli z více paprsků a pravidelná, dobré znamená.“ 


Obliba v zahradnictví Českého národů jeví se táké v místních jmenech vesnic, městysů a měst. 
V Čechách se nalezají 2 Hrušice, 4 Hrušovy, 1 Hrušová, 1 Hrušovany, 1 Jablečno, 1 Jablkynice, 
7 Jablonvů, 4 Jablonné, 1 Ořech, 1 Sádek, 1 Slivenec, 2 Slivice, 1 Slivno, 1 Slivnice, 1 Slivo- 
vice, 1 Třešně, 2 Třešňové, 1 Višnové, 1 Zahrada, 1 Zahradčice, 15 Zahrádek, 3 Zahradnice, 
1 Zahradník a 1 Zahrady Brodské. To samé nalezáme v Českých příslovích a pořekadlech : 
Zpustlá Ra co prázdná truhlice. — Studený máj, v zahradách ráj. — Toť jest 
kvítek z čertové zahrádky. — V čertové zrostl zahrádce. — Nemáš zah rádky hlav, aby 
, zlratě jednu vzal na sebe druhou. 


184 


Za času sluší hrušky česati, višně trhati, i svým časem jahody sbírati. Když hrušky 
zrají, tehdáž se česati (třásti) mají. — Neklať hrušek, až dozrají. — Správní lidé neklátí se 
se stromu co plané hrušky. — Já ohruškách, on o slivách. — Nezapomené on hrušek 
v popeli. — Nechal hrušky v popeli. — Ale umí hrušky klátiti, a však jich nepřevaří. — Musí 
soused s sousedem kyselá jablka i plané hrušky hryzti a za dobré přijít. — Ne všechněm 
hrušky, druhým jablka. Ukazovati někomu hrušky na vrbě, — Zralou hrušku snadno střá- 
sti, — Tyrdo hrušku hryzti, nechej jí. 

Jablko nedaleko stromu padne; pakliť padne, rádo se zase špičkou obrátí. — Daleko to 
jablko od stromu padlo. — Jablko nerádo daleko od jabloně padá. — Jablko rádo za- 
chovává chuť stromu svého. — Červivá jablka s dřeva letí. — Tolik lidí, že by mohl jablko po 
hlavách kutaliti. — Ani by jablko nepropadlo. — Těšínská jablka. — Těšínskými jablkami 
měšec nacpává. — Darmo těšínská jablka očekávati. 

Kdo chce jisti jádro, musí ořech rozlousknouti. — Svatá královna dostane (dává) první 
výlupek (Okolo na nebe vzetí P. Marie první oříšky). — Ořech tvrdý zub červivý, mladá žena 
kmet šedivý, toho spolku radím se střež, věc nejlepší jest rovná spřež. — Ani za červivý ořech. — 
Nesmí na ořech doložiti, t, j. pouhou jen pravdu mluviti, — Dokládá na ořech. — Místo ořechů 
skořepiny. — To byly jahody, toto je ořech. — © Markytě když prší, shnije všecko ořeši. — 
Loňských sliv nepřipomínati. — Loňské slívy připomíná. — Ptali se ho o slivách, on odpo- 
věděl o houbách. — O hubách mluviti, a o slivách odpovídati. — Odpověď dává o slivách, když 
pře jest o jahodách. Já o slivách a ty o blumách.— Já o slivách, on o cibuli. — Ani 
slivám, ani hubám, t. není než hlupec, k ničemuž není. — Není než slíva. — On je jako 
sliva. — Zanech si těch špiček, ještě nejsou švestky zralé — Míti švestku v ústech, t. ši- 
šlati. — S velikými pány není dobře třešní jisti. ; 

Kdybychom podobné výtahy sestavili z národních písní, pověsti, zvyků a pověr Českoslovan- 
ského národu, kde se zmínka činí o marijánce, rozmarině, fiale, lilii, růži, konvalince, karafiátu, 
tulipánu,; levanduli, slzích panny Marie atd.; o jahodách, houbách, lípě, jasanu, lindě, rokytě, vrbě, 
bříze, jedli, olši, dubů, jalovci atd.; o svatojanské mušce, motýlu, kobylce, mravenci, včele, pavouku, 
rosnici (jiřičku, dřevčíku), žábě, ještěrce, hadu, rybách atd.; © holubu, hrdličce, pávu, skřivanu, cho- 
cholouši, vlašťovce, slaviíku, střízlíku (králíku, plotníčku, palečku, kopřivce), čermáčku, hluché pěnici, 
rorejku, lelku, vráně, kavce, krkavci, havranu, doupnáku, dudku, strace, čápu, sluce, kukačce (že- 
žhulce), sokolu, krahujci, jestřábu, luňáku, sejčku, kulichu, sově, výru, orlu, drůbeži, netopýru; o do- 
mácčím dobytku, kočce, psu; o lišce, vlku, medvědu, veveřici, hranostaji, lasici (kolčavě), zajíci, je- 
zevci, bobru, jelenu atd.; zrostlo by takové pojednání v tlustou knihu. 

Takové podivu hodné úkazy vřelé lásky Českoslovanského národu k přírodě měly by každého 
českého přírodopisce a přírodozpytce k tomu povzbuditi, aby tento přírodymilovný národ povzněsti 
usiloval na vyšší stupeň vzdělanosti v přírodních vědách rozšiřováním jich, vyučováním, zvláště ve 
školách, spisováním a vydáváním prostonárodních přírodovědeckých spisů. Vzdělanost v přírodních 
vědách napomáhá nejvydatněji k zvelebení hospodářství a průmyslu, a tato trojice povznáší národy 
k blahobytu, k bohatství; a jenom v bohatých zemích prospívá umění všelikého druhu. 

(Dokončení) 


O pěstování vína v Čechách. 
Sepsal Filip Čermák. 
(Pokračování.) 
4. Kopačka první. : 
Čím více se vinice kopá, tím lépe jest; dvakráte nejméně toho třeba, nejdřív po řezbě, a pak 
po vazu; kdo ale potřetí ještě práce té nelituje, totiž když se mají dělat okolky, poslouží tím vi- 
nici ano i vínu velice; neboť réví, jak již řečeno, miluje netoliko horkou půdu, ale též i kyprou. 


já 


185 


Po řezbě následuje kopání. Opět nastoupí se ráz; v řádkové vinici obyčejně ku každému 
řádku stoupne jeden dělník, v matené rozstoupnou se v řadě jeden od druhého asi na tři kroky 
a započnou kopali, a sice tak hluboko, jak motyka 'stačí. Když již asi na sáh neb něco více od 
kraje kopali, to, co byli mezi tím zase ušlapali, jeden každý obrátě se opět za sebou zahrabe. Pak 
obrátí se znova ku předu, okopá dále, až dohotoven jest celý ráz. Potom nastoupí se druhý, pak 
třetí, až je konečně skopána celá čtvrť a pak i celá vinice. Při té příležitosti kde se přijde na 
kámen ba jenom na kamínek, ten se vyhodí ; kde na škodnou trávu, ta se vykopá; kde na pejřavku; 
ta se pilně vybere; kde na listí neb nějaký starý povazek, to se přihrábne a přikopne ku keří; 
a kde na vyhynulý keř, ten se vymítne. Dobrý dělník umí kopání tak spořádat a motykou urovnat, 
že to co kopal vypadá jako hráběmi upravený záhon. Kde ale vinice jest na svahu, tu není dobře 
šlápoty zahrabávat; poněvadž déšť pak se nemá kde zachytiti, obzvláště když půda okorala, což se 
ve vinicích rádo stává. 

Prvni kopačku potřebí co nejvíce urychliti; výborně jedná, kdo s ni hotov jest prv než ještě 
réví se raší, ale naproti tomu i sobě i vinici zlé poslouží, kdo právě v tom čase kopá. Sklo není 
tak křehké jako jsou tito mladí pupencové, tato holoubata; dost malého zavadění o keř, a již se 
dolů sypou. První kopačka musí býti na celou motyku, má-li býti vydatná; tedy dělej co dělej, 
i při největší opatrnosti předce zavadíš o keř, a jestli že se náhle otřásl, již s něho lítají holou- 
bata. Kdo není v stavu s kopačkou býti hotov než víno rozraší, lépe učiní, když nějaký čas počká, 
© až se holoubata usadí, což stává se někdy již v několika dnech. 


5. Rozvody. 


Rozvody jsou omlazení, rozmnožení a- pohnojení vinice. Rozvod jest hrůbek, do kterého se 
starý keř pochová, aby ze sebe nové keře vydal. V řádkových vinicích dobře je rozvody dělat, 
Podle řádku samého vykopá se strouha asi “/, lokte hluboká a též tak široká, někdy i širši, krecht 
zvaná, pak se jeden keř po druhém vybortuje, až do lože vyhrabe, na to se p odhodí krecht 
hořejší hlinou, keř se sehne do krechtu a pvloží se na protější bort; má-li dvě révy, tedy druhá se 
též na onom tomu vstříč položí, pak se na ně hodí několik lopat hlíny, nahoře zároveň s krechtem 
seříznou se špičky (tak se nazývají révy ku kladení ustanovené), a jde se ku keři drnhému, 
s kterým se opět tak nakládá jako s předešlým, a tak se pokračuje, až celý krecht jest položen, 
Více než dvě špičky z jednoho keře klásti není rádno , leč by byl keř silný a vinice obřidla, pak 
nesmí se také zapomínati na časté rozvody. 

Při kladení musí se i na to hledět, aby žádné lože neostalo nepřikryto, jinak je slunce pře- 
páli, a též aby na ně neprostředně hnůj nepřišel, sice by je tento zničil. V matené vinici dělá se 
krecht toliko u cesty, a to obyčejně mezi křovím neb révím, což bývá mrzutá a velmi obtížná práce, 
poněvadž v tskovém krechtu na mnoho ložů se přichází; ostatní rozvody záležejí buď v truhli- 
cích neb v kloboukách. 


Truhlice jest krátký krečhtík sem tam běžíci, dlouhý a široký, jak to réví žádá, hluboký 
"jako jiný krecht, pod kolena dělníku v něm stojícímu. , 

Klobouk jest třírohý rozvod, dlouhý a široký, jak to réví požaduje, hluboký dělníku 
(pod Kolena. 


Klobouky se řídká vinice nejrychleji zatahuje, t. j. vyplňuje své prázdné prostory. V ma- 
tené vinici dělá se rozvod takto: Přede vším vyrejsuje se motykou jeho prostora, n. p. tříroh. 
Při klobouku, je-li réví jaké v cestě, to se odehne stranou, a dřevěným háčkem, pacholetem, 
-se k zemi přišpejlí; pak se vezme lopač (lopata na krátké násadě), a počne se od jednoho konce 
vyhazovati. Když již jamka vyházena jest, vstoupí se do ni a hází se dále. Kde lože jsou, musl se 
dáti dobrý pozor, aby žádnému se neublížilo, tu motykou, ba i žabkou se musi napomáhat; je-li 
jil, tu třeba Krabatky; je-li kamení, tu i nosatec se vezme. 


186 


Óstátně Krecht, trůhliče, klobouk vždy mlisejí míti stejoú“ šířil) jal ná hoře fak dole 
V zemi; a při kladení v mátené vinici plati to sarié, co' při řádkové již pověděno býlo: 

Do kloboúků kladou se obyčejně tři špičky; jé-li' Keř silný a tři špičky má, tedý vyréjsůjé 
se u něho třirohý rozvod — klobouk —'tak, abý do něho z položeného jedna každá špíčka až do roliu 
přišla státi zároveň s půdou. Do většího klobouku kladou se ťaké čtýry, pěť i šest špiček; tři' totiž 
do rohů, ostatii mezi ně k bořtu, někdy také i v prostřed klobbuku se' jedná výstaví; ale vždy 
jest! třeba rá to hleděti, aby hustě nestálý, sťřevíc jedna od drulé jést dostátečná' hůstost. 

Je-li podlé cesty mezi dvěma čtvrtěma na jedné straně révi mnoho a dosti dlóúhé; na! dřuhé 
pak málo a řídké, tů se z oné na tuto může převěsti; prokopá sé cesta, keř se vybdrtuje až ná 
lož, sehie“ ab' toho průchodů a protěhné st až na druhou stranu, na to se seřízne asi na dvě oka, 
a cesta se opět urovná. Takový keř sé nazývá potápěnec, a práce poťdpění: 

V husté vinici nezřídka se stává, že se při kladení na keři toliko jedná špička záněčhá ; to 
se říká, že! se kladě Keř zá Keř, což ovšem převýborně jest, kdé to býti může. Při házení 
Kréthtů neb rozvodů jest i třebá na to dbáti, abý hořejší hlína býfa vrhána na jedná, dolejší pak 
na druhot strání; a při Kladén', aby Hořejší příšlá poď a na réví; poněvadž tato obýčéjně více 
sýpká jest i více životní silý v sobě má'; všetká ostatní pák aby Vylá' rozhrabána' po viničiy zvláště 
oRolo' keřů, nébo tato' Hlína zastává místo hnoje, au se vě vinicích povrchy“ nělinojívá; Kdýž pak 
křoví v rozvódy uloženo jést, násléduje za n ďšení, zahnojení a zátahovánií rožvddů. 

Bud j. 

Do vinic se nehodí každý hnůj; nejužitečnější jest ze slémy a od hovězího dobytka, koňský 
jest horký a hodí se toliko do půdy chladné, jílovité; nejšpatnější ale jest od vepřového dobytka. 
Ne příliš a úe ll ohtíilý ješt nejlepší. Mnozí sVážejí hrňj K- viňítím“ hned v zimě, čóž úení tuze 
váhié, an obyčejně příliš vyvětřá. Nejmoúdřeji, Kde tó' může Býťi, jest hnůjs vožiť' a' Hined' žanášet: 
Na místo Hiřoje také“ již“ i jiných látek býlo použito, jako: popelé z Kaměnného úhlí, rožemlétých 
Kosti; nředellárských třištěk, hofubiho třtisů atd., alé' Kónéčné sk shlédálo, že toto! všécko, ač na polě 
se jinak dobre hodi, réví předce nepřichází vhod. Tak w. pů po Kameúném' popelř první dvě i tři létá 
rostlo réví překrásně a výdalo i ddsťi' užitku, čtvrtým pátým rókém. dle začalo sé tratity slábnout, 
v listě žlouthoť a kopřivatět, t. j. dostávalo drobné listí, a jesli se brzy něpospíšilo $ klade- 
ními, i za své vzálo. Popel je snad příliš prohnal a tim“ se střávilo ; lože, jenž při kladení, dříve 
než na ně přišel popěr, Býly na' dva prstý tlusté, shlédáný jsou pří: dhřadíiiti réví jédvá ná 
prst silné, 

Zatásšení ródvodďů. 

Když lnůj na hromadě jest, přistáví se'k němu lavice, A dělicí“ přístoůjí bit s' půtnámí 
níéb nůšémí, W na loži jédéti' po druhém kráčí“ K rozvodu, a výsýje buď dó sámého vofZvoduy aneb 
jestli“ se již zélenáj abý sloupky síad nepolámal, tedy nad Bořtemí: Je-li to' klobotiky bývár dost 
jedné putny, podobně i do malé truhlice; do krechtu; dle šířky ©—— obyčejně sé asi' na“ dva lokte 
přidává putna. 

Zahnojování a zatahování: 

Dělník! přistoupí k rozvodu a lo'plačem (tak nazývají lopatu na krátké násadě) po celém 
stejně hnůj rozetře ; je-li to klobouk neb truhlice, tu hodí na prostředek několik lopačů hlíny, roz- 
hrábne ji a, stoupne na ni; pak odtáhne špičku od bortu, buď rukou něb lopačem za ni ku bortu 
vloží kousek hnoje, a mezi ten na ni hodí drobet sypké hlíny ; tak učiní i s druhou i s třetí  špi- 
čkou, až pak celý klobouk neb rozvod dohotoví. Na to vykročí z něho, a nyní ho pohází veskrz 
asi na tři palce sypkou hlinou. Je-li to krecht, děje se právě také tak, toliko že se pokračuje 
posloupně. 

Nejužitečněji“ jest rozvody zahnojitiiy jak mile položeny jsou, alespoň ještě z jara, poněvadž 
nastalé deště hnojní sílu révě mnohem účinlivěji sdělují, nežli kdýž hlína přes léto okorá, ano 


187 


srát 1 trávou oslábné. Měnič užitěčné jest zahnojovatl až ná zimu, tím hůře pak“ teprv ná- příští 
járo'; tí obýčejně Křoví seslabně. 

Co, dóťud' o rožvodéch řečeno, ztoho již zřejmě víděťi jest, že oný pro vintci nejhlavnější potře= 
bot jsóu ; neboť rozvody vlnice sé hnojí; množí; aro mladí. W Kolika! létech ale víhiťe se mď pře“ 
kVáďati,nědá se tak snadno úrčíti; miioho příjde na to, jaká jest půda a jaké křovi. V průměrů 
rotíčí žádá do' země t.j. položenu býti, mezi 6 —10 lety; mnohý dřík ale bílého, n. pi Větoočka, výděží 
béž přěložéní i také 20 let. 

Mito to' sé dělají rozvody buď na slepo bůď na zelénd. Na slepo hted z jařá, 
dokůd ještě Křoví něžené , což se nejraději“ stává v řádkových vinlčích. | Tolo“ m% svow do“ 
broď stránku; předně příjdě Křóvi časněji' dó zéiič, a oči na misto do slóťipku ženou dó' kořínků ; 
ále měřic dóští opatrnosti, tu sč stává) Ze miólá špičká je špatá; a tědý nejde, neřostěí Na 
Zve o" dělají se rozvody po Kópačce; kdýž již Křoví' vyrášilo? Tu ovšem“ je vídět, co' se půložť neb 
cd se“ kladéj ale vyrašéním již réva riínoló  sé'výsilí) a pák přijďouč do země zůstalié pózkůu; 
lať přes to' všécko i při největší opatrnosti jak při Kládení také pří hiiojení přece se' udělá škoda po“ 
lámáním. 

V tom čase, když se dělají rozvody, zakládají se také vinné školky, vysazují se vinice 
a křoví se štěpuje, 


Kdo chce buď školku založit neb špatné křoví lepším stěpovat, musí' k tomu hůed již při 


- řezbě, hledět ; nebo každá réva se k tomu nehodí, nýbrž toliko dobře vyzrálá; ve dřévě ne příliš 


silná, ale naproti tomu mnohooká. Štěpování jest práce pozdnější, obyčejně. májová, k tomu vy- 

brané révi sváže se v otépku a postaví se do písku v studeném sklepě, aby, dokáváde toho není 

třeba, netlačilo, t, j. nevyráželo. Co se má obrátit na školku, s tím se pokračuje takto: 
Vinná školka. 

Předé vším“ očisti se každá réva ode všech záděr, a kdé jsou, také ode všech račičék, a' pak 
se“ z těchto nářezájí hůlčičky ašl půlloketní. Těchto! hůlčiček srovná -se 30-545 tlůstým  kondeth 
K' sóhě, a tékým též, a sváží sé do otépky buď slamou neb prouťtím“ anebo Kořínkem. Když! ta“ 
Kových“ otépek“ náděláno“ jesť tolik, jak šKolká silná Býti“ máj vyhází se na výslunňím místě krechtik 
asi! 9/, lokte hlaboký' a' asi ", loktě' šiřoký; a vyloží se doléňí a“ po straňáth'vlikým mechém! Nýní 
se vezíé ofópka a postaví se obráceně; t. j. ténkým“ kontem dólů; do tohó vyměchovaného krechtiktr, 
A po straě až nahoru obalí sé též měchém asi ná palec“ Pak vezmé se otépka' druhá“ 4 postaví 
se! opět rák obráceně do Krechtiků podlé první, opěť obálí se měchém' od zdola až nahóřu; a tak' se 
pokračuje i s třetí a sé čtvrtou; až Konečně všecky podle sebe postáveny jsoú.  Vybývá-li“ ještě 
mista v krecltu, to sé při posledních otépkách, když dobře miechem' obaleny jsou, zahází: Nyňi se 
ony otépky i povrch mechem přikryjí, na to přihodí se asi na dva palce hlíny, a' k večépu' polijí se 
z Krdpici' konve, což se při těplém' povětří! pó' několik! dář' opakovati může“ Mězi 20—30 důý, jak 
militně se réví záhřejé, počné rašit, A sicé proti srsti, t. j. vzhůru k-tlaštéřiu konci. Když již tak 
vyráží, žé bývají kolikráté i ra palét dloúlé sloupký, tj“ Kde školka! býti“ máj vyhází se Kréčhtik 
časil 10 palců Hluboký d 6 široký: Na to hořejší hlíná' se' vhážť' opět dd“ něho asi! ná“ 4 pálde zvýší, 


a vksktz stejně, při kraji pravé ruký alé udělá se léžatá' plochaj A ná' tů se počhé  klásti 


A síčé tato. 
Když se byla otépka vyřašených hůlek ze své pozemní skrýše vyňala a prohlédla, a co zů- 
sťalo zpátky — nevyrášiló“ se — to odstránilo, vežňe se jedna z těét“ ratolístěk“ a položí 


se opjlťřné u prostřed na tu ležatoů plocha; nyní alé' Wustýi! Kotéem' dolů“ a těnkýn“ nahofu; a' siče 
tak, abý' jen nejhořejší“ okó nad půdou sirmičlo. Pak sé vezině' Kyprá' hliaj přihodí se ná onw rá- 
tolístku a opatrně se přimačká, aby žádnému sloupku nebylo ublíženo. Na tuto Hlímů se! přilází 
jěště lojáč nebi i dvač Hlíry, asi na 4 pálče od této  sažččky udělá se úóvá' ležatá pločha tak jako 
byla předešláí a opět ná! tů se položí“ dofirostřed ratoléstka, s“ Ktérow se též tak' nakládá, jako 


188 ; 


s prvnější. A tak se pokračuje, až celičký krechtik do rovné čáry jest vyplněn. Po. skončení této 
práce podle toho krechiíku vyhází se druhý, a právě tak, jako do předešlého, tím samým spůsobem 
sazečky se kladou. Když ten jest vyplněn, vyházi se třetí, pak i čtvrtý a pátý krechtik, a když 
poslední zasazen jest, má-li býti školka větši, udělá se z těchto čtyr neb. pěti řádek záhon, S dru- 
hým a třetím záhonem právě tak se nakládá a zachází, jeko s prvním.. Když takto vše jest na- 
sazeno, a hlína všude stejně rozhrabána, neškodí, zvláště na noc, z kropicí konve celou školku po- 
kropiti, což se i častěji díti může ano i musí, zvláště přichází-li veliké sucho. Též i na to bed- 
livě hleděti třeba, aby školka travou nmezarostla, pročež se musí často plíti a opatrně kypřiti. 
Sazečky tak položené v krátkém čase vyrážejí, a sice hořejší sloupek se obrátí sám sebou a roste 
i žene přímo do výšky, onyno pak, jenž přišly do země, v tom samém položení jak vyrašily, ženou 
do kořínku. A „právě to jest hlavní příčina, proč hůlčíčky v otýpky svázané tenkým koncem se 
kladou do vymechovaného krechtiku k vyrašení. Na zimu jest radno chvojí neb něčím podobným 
celou školku přikrýti. Z jara pak v prvním roce seřízne se každý keříček na jedno oko, na 
nejvýše na dvě, a očistí se — oramuje ->, na příští zimu přikryje se opět, a z jara opět se 
řeže, a tu již na dvě oči. Na třetí jaro již se může veskrz z takové školky vysazovati, 
Vysazování vinice. 

Kde již stávalo víno, taková prázdná místa na vinici vysazovati obyčejně nestojí za mnoho, poně= 
vadž taková půda jest bývalým křovím vyžilá, a tudy pro mladé hrubě potravy nemá. Je-li vinice obřidlá 
neb místy sešlá, prázdná, nejmoudřeji jest pilně dělati rozvody, zvláště klobouky; nežli uplyne ně- 
kolik let, výplní se prázdniny a vinice zhoustne. Jinak jest s půdou, je-li jinak položení tomu pří“ 
znivé, kde buď ještě nikdy víno nebylo, anebo již před mnoha lety. V takové půdě, jak se víno 
jednou zakořeni, roste rychle a bujně, skorem jako vrba u potoka. : 

Nejprvnější a nejpotřebnější věc k zakládání vinic jsou sazenice, a sice buď ze školky buď 
z vinice matečnice s kořínky. Matečnice s kolíinky nebývají hrubě valné, a pouhé révy tím méně. 
Když sazenice v zásobě jsou, házejí se krechty pod'e již prvé udaného spůsobu, hluboké a široké 
asi na “/, lokte, vždy na tři střevíce od sebe v rovnosti, až celá půda k vinici ustanovená v krechty 
proměněna jest.. Pak se vezmou sazenice, očistí se ode všech záděr a ručiček, a v révě nechají se 
tak dlouhé, jak daleko dřevo jest zelené a očko na něm zdravé. Když tak uchystány jsou, počne 


se klásti, a sice skorem právě tak, jak bylo při sázení školky řečeno, toliko s tím rozdílem, že se “ 


tu neklade na ležatou plochu, nýbrž na rovnou, toliko až u konce ohnutě ma, příkrou. . Ostatně 
i tu se. sází od pravice k levici; a sice taklo:, Krecht se podhodí asi na 5—6 palců drobnou 
a sypkou hlinou, u konce krechtu k pravici udělá se malounko ležatá, skorem příkrá plocha; pak 
se vezme sazenice, a položí se od bortu asi na 4 palce, aby u konce přes tu plochu prostředkem, 
a sice příkře asi na dvě neb na tři oči vystoupila zároveň s krechtem.  Kořinky se čistě rozloži, 
aby co možná každý pro sebe ležel, nasype se na ně sypká hlína, a konečně celá sazenice se 
dobrou sypkou hlinou přikryje. Na to zahází -se krecht asi na střevíc široce a vysoce zcela, a tu 
se udělá opět z naházené hlíny nová příkrá plocha; vezme se druhá sazenice, a tim samým spů- 
sobem jako předešlá se položí, asi na 3 palce od naprotějšího bortu. S tou se opět tak nakládá 
jako s předešlou, a tak-i s třetí a čtvrtou; ano se všemi v celém krechtu. "Toliko na to se musí 
hledět, aby stály v rovné čáře. Když tak několik sazenic položeno jest, seříznou se, aby. neostalo 
vice nežli asi dvě oči na révě. Jako první, sází se i druhý a každý z ostatních krechtů. 


Mnozí také kladou sazenice k bortu, skorem tak, jako když se „dělá řádkový rozvod. © Pry- 
nější spůsob se mi zdá býti již proto lepší, poněvadž réva více kypré země kol sebe má, Ostatně i tu 
plati, co při školce bylo řečeno, totiž aby se nato bedlivě hledělo, by se tráva nezmohla, tedy 
pilně plelo a kypřilo. 

„Na zimu se křoví přikryje neb i zakopá, z jara seřízne se asi na dvě oka; očistí a při- 
kopá se, takléž se učiní i v příštím roce. A jak militně sesilí a v dlouhé révy vyroste, přeloží 


189 


se, totiž podle samého krechtu vyhází se nový dle spůsobu již udaného, a do toho se tyto vyrostlé 
sazenice právě tak položí, jako staré řádky se kladou. 
Stěpování 

Podobně jako stromoví, tak i vinné křoví se může štěpovati, toliko s tím rozdílem, že stro- 
moví se obyčejně štěpuje nad zemí, réví pak vždy toliko v zemi, na babky, t. j. na keř v zemi 
uříznutý. Náčiní k štěpování mimo motyku a ostroů žabku záleží ještě v ostrém nožíku, n. p. v staré 
břitvě, v zahradnické pilce a v železném klínku na spůsob nějakého háčku. 

Věcí pak k tomu potřebné jsou: vruby t. j. hůlčičky asi 6 neb 7 palců dlouhé, dlouhé vr- 
bové proutky na dvé, neb borové dlouhé kořínky na tenko rozštípané, a kus mastnice. Štěpovatí 
se může každý keř; není-li příliš starý a zpukřelý, a k tomu na každý druh; ale předce daleko 
„krásněji a jistěji roste na bílém křoví opět bílý druh, nežli n. p. roučí, a naproti tomu na čer- 
" veněm druhu, jako na modřině, tvrďáku, beranci, daleko lépe raučí nežli n. p. cinifál. Čas k ště- 
„pování jest obyčejně máj, a tu toliko pěkný, jasný den; deštivé počasí jest škodlivé. Než se tato 
„práce započne, vyndá se réví ze sklepa a dobře se prohlídne. Pak se vezme jedna réva po druhé 
-a nařezají se z ní asi na 6—7 palců dlouhé hůlčičky — vruby. Když jich asi 40—50 naře- 
záno, a to nožem ostrým a opatrně, aby se nikde blána neodloupla, seříznou se na dolejším konci 
„dvě proti sobě stojící strany do podlouhlého klínku, a tyto klínky se v staví do hruku, v němž 
„drobet vody jest, aby neoschly. 

Když všecky jsou hotovy, přikročí se ku práci. Keř se okopá asl na 7—8 palců, prohlédne, 

„zdali zdrávý a čistý jest, a tu, kde jest hladký a rovný, pilkou se přeřízne; to co v zemi pozů- 
„stane a na co se štěpuje, slove babka. Tato se pak žabkou přirovná, a přes jádro čili duši roz- 
štípne. V tu rozštípeninu se zasadí železný klínek. Nyní vezme se vrub z hrnku, klinkem že- 
lezným rozevře se babka a vrub se do ní zasadí opatrně, aby blána vrubní s babkovou se se- 

| tkaly a vrub, jak daleko seříznut jest, až na babku dosedl; pak se vezme „druhý a s tím se po- 
dobně na druhé straně tak učiní. © Když oba vruby neb klínky zasazeny jsou, odříznou se z odříz- 
nutého keře dvě tenké, asi na tři palce dlouhé slupinky, a jedna trochu kratší, menší se položí přes 
babku mezi oba vruby, aby rozštěpinu přikryla, a obě dlouhé se položí s obou stran babky přes 
štěpování. Nyní se vezme buď proutek neb kořínek, a od shora dolů babka s ruby se dobře 


ováže, pak se vezme kousek mastnice a dílem mezi vruby dilem kol štěpování se obloží a přima- 


čká, aby, kdyby měl přijíti déšť dříve, nežli se babka zalije, štěpování škodu nevzalo. Když toto 
 dohotoveno jest, přihází se hlína na babku a vruby až pod nejhořejší oko, a tyto se kol kolem 
„dobře a opatrně, aby jimi v babce nebylo hnuto, hlinou přimačkají. Podobné jak jeden, tak i druhý 
a každý jiný se štěpuje. 

Příštím rokem seřízne se štěpováni jako obyčejně křoví, na dvě neb tři oka, a rok na to 
„již se z něho dělají rozvody. Ostatně rádno jest, aby štěpované réví po prvním položení nejdéle 
v šesti letech podruhé bylo přeloženo. 


(Pokračování.) 
PL 
-br POP ká M „2 R volá 
i i Příspěvek ku přírodnímu kalendáři okolí Pražského. 
8: Květen. 


(Pokračování.) 
Právě v ten čas, kdy hmotnaté olistění keřův i stromův bývá dokonáno, zvěstuje (1. května) 
rozkvětání trnu blížící se dobu, za kterou naše ovocné stromy pokrývají se květem jako padlým 
sněhem. Jeho skvělá bělost, odrážející se od zelené trávy, z níž květoucí stromy a keře vynikají, 
příjemně našemu oku lahodí. 
Záhy po meruni a broskvi vykvétá nejprvé (3. května) višen, pak následuje hruška 
„1'(5. května), švestka (7, května), střemcha s visutými hrozny, až pak (12. května) naše jabloň svým 


M 
490 


kyčtem růžovým řadu uzavírá. Současně s nimi (4. a,9. května) vynikají barvitosti sytě červeného 
květu kdouloň žapanská (Cydonia japonica) a mandloň bobovník (Amygdalus nana), jsouce ne tak 
pro své ovoce, jako spíše k ozdobě sadův a zahrad »u nás pěstovány. V tu dobu připadá též vy- 
květání bezu hroznatého s červenými „malvicemi (7. a ,8. května), zároveň s kyselníkem pospolitým 
(Cotoneaster vulgaris), načež (12. května) „klenka; babyka a javor obecný (Acer campestre et pseu- 
doplatanus) svůj květ rozvíjejí, který však pyo svou nejihlednost, podobně jako jehnědy či kočičky © 
vrbovitých, nebývá za opravdový květ považován u lidu, jemuž .toliko květ stromův ovocných oprav- 
dovým kyčtem sluje. 

jNa čalounech ještě jednotvárně zelených luk u Vltavy sestupuje blatouch bahenní z počátku 
tohoto měsíce (2. května) na mokrých místech v žluté skupení ; zde onde bělá se květ řeřichy luční 
(5. května) ; v našich zahradách vznáší hrdě tulipán Gesnerův (14. května) svůj pestrý kalich vedle 
voňavého chejru či fialky žlnté na záhonech brčálem modře (květoucím obroubených, an zatím na- 
„chový pěníšek „černomořský (Rhododendron ponticum), pestrobarevná Calceolaria, pak rod popelníků 
„(Cineraria) kyčtem „k hvězdnici, listím k devětsilu podobných, a dymnivka čínská (Dicentra specta- 
bilis) svými hrozny visutého, srdcovitého květu růžočervené barvy; co ozdoba našich oken nadyládá. 

U prostřed zelenajícího se osení bělá se neúhledný květ kamejky rolní (6. května) ve skromné 
společnosti červené hluchavinky (9. května), an na výsluní u kořenů stromův pro jarní léčení obli- 
bený modrající se popenec obecný (11. května) se umístil, a v křoví fialka lesní na místo fialky 
voňavé časně (6. května) zanikající nastoupila. 

X rumní Květena mívá již záhy svých zůstupcův. Všude na náplavech jest viděti žlutou bar- 
borku (7. května), blíže, polních stezek hadí mléko obecné (Euphorbia Esula) a trejzel skerdo- 
listý (Erysimum crepidifolium); nejhojněji potkáváme se v našem okolí při cestách , na mezích, 
pak u zdí s dotíravou rumnicí obecnou (Draba cardaria), od tvaru a šedivé barvy zprvu k hla- 
vatici podobnou. 

V druhé době toho měsíce (12—31. května) odivaji se. květem v našich sadech z keřů 
trojí šeřík (Syringa vulgaris, chinensis et persica, 15. 49. 22. května), trojí zimolez i obecný ta- 
tarský a kozí list (13, 16. 30. května), dřisťál obecný (20. května), jehož žluté visuté hrozny od 
zeleného listí příjemně se liší, a jehož jtyčinky, dotkne-li se jich jkdo jehlou, s podivuhodnou citli- 
vosti se pohybuji. Tamtéž (vykvětá současně s jhlohem (vrdým (28. května) zákule čili kerrie žapan- 
ská (Corchorus čili Kerria japonica), světle zelenými pruty a plným žlutým květem vyznamenaná, pak 
brslen širokolistý a sprostý (24. a 28. května), na podzim červenými kvadrátky ozdobený, dále troj- 
listý | čilimník čili kozí jetel vyvěšuje (28. května) své ožluté květně pletivo, an chndovina plstnatá 


dříve (a2. května) ; pak po ni (30. května) kalina žláznatá (Viburnum -lantana et populus) své 
okolíky rozkládá. 


Ze stromův květou v druhé době máje zvláště maďalovité: kaštan divoký:čili maďal obecný, 
červený a rusý (15. a 24. května), s nimiž zároveň jeřabina (20. května) své bílé okoliky a mo- 
ruše bílá (26. května) svůj nepatrný květ rozvíjí. 

Tehdáž odívá květen zahrady, louky a nivy okrasou oko vábící, háje a sady mění v ráje, 
všude hojnost kvítí! Na záhonech zahradních vládne nyní Květena narciskův bílých (Narcissus poeti- 
cus), konvalinky otvírají tamtéž jako v stínu lesním své voňavé kališky, pivoňka rdí se tmavočer- 
veně u prostřed skupení trojbarevných macošek, 


pp 24 žloutnou k k. oku Jahodícím nota AAR RANÝ prodkýho A K dd: 


trávy svým klasem (18. května) ocáskovec Kolenatý : a luční Okr geniculatus i pp P 


boku bujného kostivalu (30. května). Na polních mezích bělají se mimo dvojí jahodník celé záhro- 


“ bečky rožce polního čili bělozvonce (Cerastium arvense) s lomikamenem (20. května) hlíznatými ko 
řeny znatelným ; mezi mladistvým osením rozprostírá se druh rozrazilu (Veronica prostrata); v stro: 


191 


movkách „stkví se. svým vnitř bílým, vně zeleným, „bíle „obroubeným květem skřivatec  okoličnatý 
(Ornithogalum umbellatum) vedle hluchavky bílé. V lesním stínu umístily se bílá hvězdice plevovitá 
(Stéllaria holosteum) a s konvalinkou příbuzný kokořík obecný (Convallaria polygonatum), na dlouhé, 
olistěné „šťopce zvonky jednostranně směřujícími vyznačený, au „před lesíkem v Bubenecké stromovce 
na louce žežulka čili vstavač obecný a samčí (Orchis morio et mascula) vykvětá, a na suché stráni 
u sv. Prokopa protěž dvoudomá (Gnaphalium diocicum) své růžové (samičí) a bílé (samčí) nevad- 
„noucí „hlavičky vznáší. 

) A však vedle rozkoše a nádhery máje jeví se i chudinectví; podobně i naší okolní Květeně 
neschází tehdáž takových rostlin hubeného a otřeného vzezření a všude se vtírajícího rázu. Blíže, 
„polních „chodníků, u veřejných cest, v příkopech, na povrchu rumu páchne svým odporným výparem 
vlašťovičník větší (Chelidonium majus, 18. května) žlutou šťávou podezřelý, pak tobolka rolní, žlutá 
žofinka a jiné řeřichovité byliny. Krom olistění a vykvětání «dostály v máji některé z bylin i ko- 
nečnému úkolu svého rostlinného života tím, že již přivedly plod čili semeno k dozrání. © Nejčasněji 
si pilívají plodu zralého podati: plevel okoličnatý (1. května), hladověnka jarní (12. května), pak 
vrba jíva (13. května), „Pampeliška svým chmýrem k svítilně „podobným významná G5. května), ko- 
-koška i podběl (17. května), jilm holý a jiné. ; 

Než -od těchto rozmanitých darů obratmež svůj zřetel k jiným věcem v domácnosti, k po- 
žitku a k výživě potřebným. Mnohých rostlin podává nám Vesna v máji k jarnímu léčení: 
pampelišku, vonnou mařinku (Asperula odorata), popenec, kerblik obecný (Scandix cerefolium),, roz- 
razil a jiné. Dále proměňuje tehdáž Živa touž kouzelnou mocí, kteráž naše trhy štědře jarní ze- 
Jeninou opatřuje, i Karlínské údolí a Vršovické nivy — ma kterýchž locika zahradní (Lactuca 
sativa), čekanka štěrbák (Cichorium endivia), chřest obecná (Asparagus officinalis) a hrách roučí 
bývají pěstovány — v souvislou řadu čarokrásně se zelenajících zahrad. Nad tyto mnohem více dů- 
ležitější jsou nám — „zástupové boží proti hladu a nouzi,“ totiž naše polní ouroda. od 20. května 
„počíná se vůbec v našem okolí metání klasův při ozimi, rež zimní předcházívá, pak následuje pše- 
nice. (Okolo 28. máje vyvíjí květ rež za počasí příznivého, Od té doby mění se zponenáhla brčá- 
Jová zelenost našeho osení, přecházejíc více do barvy šedé. Krajina béře na sebe jinou tvářnost. 
Zatím sale působí klasův pohybování ; k mořskému vlnění podobné, pak žlutý čaloun květoucí 
„(13. května) řepky, pokrývajíc veliké části rolí, v oko naše spůsobem velmi dojímavým. 

0 hmyzu v máji se objevujícím budoucně v závěrku. 

(Dokončení.) 


Nejnovější Foucaultův důkaz oláčené se země okolo své osy. 
Od Jana Vaclika. 


1 V předešlém ročníku Živy (číslo 3. str. 96.) činí se zmínka o novém. důkazu otáčení 'se 
„země okolo její osy, jejž vynalezl v Paříži učenec Leon Foucault. Zkoušku tuto, jenž se děje pohy- 
ujícím kývadlem, vícekrát veřejně opakoval v chrámu „Páně sv. Mikuláše na' Starém městě pro- 
fessor Jelínek. 
ke Leon Foucault hlavně usiluje na to, aby se věda zprostonárodnila, a je v tom ohledu velmi 
šťastný, neb se mu skutečně podařilo spojiti důmysinost s jednoduchostí, Podav nedávno velmi je- 
dnoduše a názorně zmíněný důkaz otáčení se země okolo své. osy, už zas nyní nový podáv 4, všech 
posavádních nejjednodušší a nejnázornější. Že bádavý duch lidský posud teúto snadný a jednoduchý 
objev nezpozoroval, srovnává se opět se starou pravdou, že to, čo bývá nejobyčejnější "a nejjednodušší, 
máposledy se vynalezává. le , 
Nádoba, umístěná na severní polokouli, točí se zároveň se zemí od západu na východ, voda 
však V nádobě ustálá pro svou lenivost nepohybuje se, ono pak točení se nádoby se zemí, poněvadž 
"ho nepožorujeme, přenášíme na vodu, jakoby tato se točila v opáčném směru, totiž od Východu na 
západ jako ukazovač ležících hodinek, když je s 12. hodinou postavíme na sever. Vít zajisté každý 
- ze zkušenosti, že co se zemí bezprostředně jest spojeno, musí se také s mi otáčet, protož tedy 
i nádoba, v níž se nachází voda. Voda se ale v nádobě neotáčí s nádobou, nýbrž stojí pevně 


192 


a tiše. Podobné objevy máme m. p., když papír, na němž leží nějaký peníz, rychle podtrhneme, 
aneb když hrnek s vodou rychle otočíme, při čemž ani peníz nestrhneme, ani vodu neotočíme. Tato 
vlastnost ve fysice slove setrvalost čili lenivost (Beharrungsvermůgen, Trágheit), a její úkol je 
v přírodě velevýznamný. 
Zkouška L. Foucaulta zakládá se na těto setrvačnosti, pročež něco podrobnějšího o ní povíme, 
Vezmi velikou skleněnou, pravidelně okrouhlou mísu, vytři ji nějakou mastnotou, naplň doplna vodou 
*a polož ji na zem komnaty v přízemí, kam nikdo nepřichází a kde nestává žádného přerušení, 
proudění vzduchu aneb nějakého otřesení. Stojí-li po nějakém čase voda tiše, nasyp skrze nějaký 
tenoučký laloček tenkou vrstvu plavuního semena (Bárlappsamen, Lycopodium) na povrch vody, 
a však ne až na samý kraj nádoby. Aby se vodou nepohnulo, musí se to vše pozorně stát, sice 
by se opět muselo čekat, až se voda utiší a ustálí. Podaří-li se tato vrstva z semena plavuního, 
"pak nasyp — nejlépe složenou karton nebo papírem — lehký prášek setřeného uhlu čárou přes pro- 
středek plavuní vrstvy. Potom polož cokoliv na kraj mísy, ve směru učiněné uhlové čáry, abysi 
se přesvědčil, zdali a kterak čára uhlová svou polohu změnila. 
Za několik hodin zpozorujeme, že se černá čára od levé strany na pravou jako ukazovač 
ležících hodin otáčí, a sice ve směru protičelném otáčení se země okolo své osy. 


Vyvinutí drvodělek ve starém špalku, 


Obdrželi jsme z venkova dopis, ve kterém se nám sděluje, že se v jedlovém špalku, již před 
čtyrmi lety v lese uříznutém, na němž se neustále suchá a mokrá příze tloukla, zvláštní sršně vy- 
vinuly, což všeobecné podivení vzbudilo. Když totiž v březnu kůra se špalku .odpadla, bezpochyby 
následkem neustálého otřásání, objevilo se na povrchu dřeva několik malých boulí, z nichž se v máji 
jedenácte sršní vyvinulo, které se ze dřeva ven prohryzly, a očistivše se vesele dále odlítly. 

K tomu připojujeme následující vysvětlení: Tento zde pod jmenem sršeň uvedený hmyz jest 
drvoděl veliký (Sirex gigas). Pravé vosy, ku kterým také sršeň (Vespa crabro) náleží, 
mají jiný spůsob vyvinování, onyť ohryzováním vetchého dřeva a připojením k tomu vlastních slin 
sobě šedé hnízdo staví, obyčejně k růži, často i k hlávce zelí podobné. Hnízdo toto skládá se ze 
samých buněk, do kterýchžto vosy svá vajíčka kladou a larvy z nich vyvinuté až do zakuklení samy 
živí. Vosy, ku kterým drvoděl veliký náleží, mají na konci těla dlouhou, k žihadlu podobnou 
a v pochvě uschovanou pilku, jížto samice nahnilé a staré dřevo navrtává, aby do direk tím po- 
vstalých vajíčka klásti mohla. 

Larvy z těchto vajíček vyvinuté mají podobu housenek a jsou ostrými čelistmi opatřeny, jimiž 


se dál do dřeva zažírají, neboť živí se dřevem. Tím spůsobem provrtávají někdy silné kmeny ve 


všech směrech. Když se dospělá larva zakukliti chce, udělá si blíže povrchu dřeva z pilin a slin 
lůžko, v němž svého vyvinutí očekává. Vyvinutý hmyz prohryže se skrze dřevo ven, rozvine pak 
svá křídla a ulítne, aby se rozmnožoval. V případnosti zde uvedené byla vajíčka bezpochyby do 
kmenu vložena dříve nežli skácen byl, v uříznutém pak špalku živily se larvy. Ze k tomu bylo 
čtyr let potřebí, než se vosy vylíhly, není nic zvláštního, neb i jiný hmyz v dřevě žijící, jako 
Cerambyx Heros, Synodendron cylindricuúm, Lucanus cervus, Cossus ligniperda, Sesia apiformis, po- 
třebuje 2, 5 i více let k dokonalému vyvinutí. Nápadné jest však to, že se tlučením na špalek 
larvy nevypudily; bezpochyby stál špalek neustále na jednom místě a otřásání jeho nebylo 
přiliš veliké, 


Zpráva o sezené přírodnického odboru Českého Musea dne 9. května 1854. 


Ve schůzce této vyložil pan Sax, který se po delší čas zevrubným skoumáním tajnosnubných 
rostlin obírá, výsledky svých jakož i hlavně Hoffmeistrových praci, v tomtéž oboru (v německé li- 
teratuře) dobře známých. Částečně jsou práce tyto v Živě (ve článcích pana Saxa) již naznačeny, 
ostatek vyjdě co nejdříve ve zvláštním pojednání v Živě. 


Obsah. 


Kopylnatí ssavct. Sepsal Emanuel Purkyně. — O postavení sluneční soustavy v. prostoru světovém. 


Od Dr. Vojtěcha Kuneše. Pokračování. —  Nástiny šivotopisúů českých přírodoskumců. Od Dr. 


Viléma Weitenwebra. V. August Josef Corda. —— Drobnosti: Umělé rozmnožování stromů. Od 


Frant. Špakěbo, Pokračování. — | © pěstování vína v Čechách. Sepsal Filip Čermák. Po- 


kračování. Příspěvek ku přírodnímu kalendáři Pražského okolí. Od Prokopa Dvorského. — 


Nejnovější Foueamlile důkaz oláčení se země okolo své osy. Od Jana Vaclíika. — © Vyvinutí 
drvodělek ve starém spalku. —— — Zpráva o sezení přírodnického odboru Českého Musea dne 


9. kvělna 1854, 


—— l 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


000 o P NN RC o 


PŘ ES, 7 SY V 


ZTVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 


Číslo 7%. Ročník drufý. Červenec 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 41 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


-== =- -=-=-—-—-—-—-—-—-—-—-—-———>>Ú——- -CCS EE 


Dá ako v 
Sepsal Vilím Vetter. 


Slunce již dávno za horami zmizelo, Z lesnatých oudolí zdvihly se v hustých 
kotoučích chladné večerní mlhy a naplnily vzduch šedými mraky. 

Zádumčivá mlčelivost ubostila se v oboru veškerého. živočišstva: lesní pěvci, 
jenž za dne celou přírodu oživovali, dopěli svou večerní píseň a umístili se k nočnímu 
spánku v hustém chvojí mechovitých jedlí, v zarostlých svídách neb i v rozpuklinách 
šedých skalních stěn, Jen sluka lesní ještě se neunavila; proháníť se vřesovitou mý- 
tinou a oznamuje svou přítomnost chraptivým vrčením a pronikavým pískáním, až ko- 
nečně dlouhým letem unavena v mechovitý močál zapadne, kde až do příštího jitra po- 
býti hodlá. 

Též šedý netopýr, jenž se byl při večerním soumraku v labyrintech stromových 
za pestrokřídlými bourci nemotorně proháněl, ukryl se vprostranné dutině starého buku. 

Nastává noc. Divoce fučí vítr ve vrcholech stromových a prohání hbitě zástupy 
mračen po nebeském klenutí. Jen zřídka prodírají se jednotlivé paprsky bledé luny 
rozedraným závojem, a polotemným světlem ozařují ovělralé stěny na površí stojící 
dávnověké tvrze, jejíž polosesulé věže a romantické zříceniny nad holospráhlé koruny 
zletilých dubů hrdě se vypínají. 

Jak vrtkavý obraz poskytuje nám tato noc! 

: Chvílemi zavívá chladný vítr, jenž. v poloošacených korunách a vydoutnělých 
děrách starých buků pronikavě fičí; při tom panuje šerá tma, tak že nelze rozeznati 
barvy ba ani tvary jednotlivých předmětů. Chvílemi dělá vítr ve své nepříjemné hudbě 
přestávky, měsíc osvětluje celé okolí a kreslí nejistými tahy obrovské nákresy- na 
temné zemi. 

Právě nyní nastalo takové okamžení, Vítr umlkl, měsíc osvětluje housť i pláň, 
a bezživotné ticho opanovalo celou přírodu, která co mrtvola v chladném mlčení spočívá, 
Však slyš, jaké to neobyčejné hlasy zanášejí lehké vlnky vzdušní z oněch starých. zdí 
v tichou noc! 


i 


13 


194 


K jakým to zvukům se podobají?! — Daleký štěkot jako slídících chrlů, úštěpný 
smích lidský neb jásání opilců, vzdálené (rkání koňů, blízké syčení jako škádlené zmije, 
ba zase klapání jako hozených hracích kostek. — 

Jaký to podivný výjev, co lo za hlasy ? Povstali snad někdejší obyvatelé těchto 
zřícenin k veselým kvasům, neb drží snad davy: děsných příšer zde. svůj ples, či se 
tu schází družina pověstného divého lovce k hlučnému lovu, anebo jest to vše jen pouhý 
klam obraznosli, jenž mámí sluch náš ? — 

Ó nikoliv, není to pouhý klam aniž to jsou ony hlasy, jaké si zděšený bázlivec 
představuje, nýbrž hlasy výrů, kteří si toto osamělé místo za střediště své svatební 
schůzky zvolili. : 

Obyčejný hlas výra bývá toliko temné, prodloužené houkání, k, čemuž však v čas 
páření připojuje (zvuky, jenžto se k smíchu lidskému a časem i:k psímu štěkání ná“ 
padně podobají. Ješto se ptáci tito v jasných nocech jarních u větším počtů sletují, 
a z míst osamělých, odkud na lyp táhnou, hlas, jejich při nočním tichu daleko se roz- 
léhá, bývaje častokrále i ozvěnou v protějších skalinách opětován, není divu, že výrové 
poděsili již mnohého nočního cestovatele, který hlasy jejich neznal a výjev tento si vy- 
světlili neuměl, Při tom snad uzřel strachem sklíčený výry v povětří se vznášeti, 
viděl je z oněch starých, v pověrečných bájkách dávno rozkřičených hradů táhnouti, 
napnutá obraznost mu je zvětšila a v jiných barvách a podobách představila, bázeň mu 
při tom našeptávala všecky báchorky, které za svého dětinství slýchával, a tak se 
domníval slabý člověk, že. skutečně celou pekelnou družinu divého lovce na vlastní oči 
spatřil, a viděl družinu — výrů. Vakovým spůsobem povstaly asi všecky pověrečné 
bájky o divém lovci, o hýkadlech aj. v., které až podnes v některých horních stá: 
kolují a které si tamní obyvatel nižádným spůsobem. vyvrátiti nedá. 

Dojemné tyto okolnosti vyznačily výra mezi ostatním ptactvem v lakové míře, 
že jest v skutku bližšího povšimnutí hoden. Kdo měl již jednou příležitost, výra blíže 
pozorovali, zajisté na první pohled v něm poznal silného a odvážlivého dravce. Slo- 
žité jeho tělo, kostnaté údy, přímé držení, široká prsa, plamenný hled, jakož i silný 
zobák a dobře ozbrojené drápy dokazují silu a odvážlivost. Celé tělo výra přioděno 
jest měkkým, hustým peřím barvy rezovité, černě žíhané, které na zádech tmavější jest: 
než na předních částech. Přední strana krku, zvláště u samce, jest bělavá. Přes ocas 
a křídla táhnou se tmavé pruhy. 

Hlava jeho jest veliká a též hustě opeřená, a ze zarostlého obličeje září alidá 
výrazné oko. elektrickým leskem. Nad očima čnějí na spůsob dvou růžků pohyblivé 
chomáčky prodloužených per, častokráte 3'/, palce dlouhé, které „výp dle: své :libosti: 
složili a vztýčiti může, což jeho podobě velmi nápadné, od. jiných; ptáků, se: lišící, tvář- 
nosti dodává.. Z kostrbalých vousů, které, široko; se: olvirající hubu, obstupujís vyniká 
tmavohnědý, silně zahnutý. zobák co: nějaká: hrozebná zbraň. Veliké ucho výra jest, 
velmi vkusně, utvořeno a zřejmě svědčí, že. plák tento výtečným sluchem. obdařen býti 
musí.. Křídlo, ačkoliv silné, je méně dokonalé, nežli w některých denních dravců; nemá 
ani pružnosti křídla orlího, ani obralnosti křídla sokolího, Za lo však opatřeno, jest tak; 
měkkými brky, že celé těžké tělo výra beze všeho šumolu velmi tiše, mořem pově- 
trným unáší, a. mimo. to vykázala příroda výru, k jeho činnosti dobu, v, níž lépe, tichý 
než rýchlý let prospěšen bývá. „Celé složité tělo výra — jež s ocasem na'dya slřevíce, 
měří — spočívá v lichó postavě vážně a hrdinsky na přiměřeně silných nohách; tylo, 


E —————————— 


195 


jsou až na zpodní část prstu hustě opeřeny, a prsty samy ozbrojeny ostrými, tmavo- 
hnědými drápy, jimiž výr svou kořist uchvacuje, prolýká a usmrcuje. 

Jako každý lupič a zákeřník, tak i výr miluje tichá, osamělá místa, a štílí se 
světla denního; protož také sídlí vzdálen od obydlí lidských, v temných horských le- 
sích, v nepřístupných skalinách, a nejraději v starých zpustošilých hradech a zříceni- 
nách. Zde trvá skrze celý den; dílem aby si po nočním výlelu odpočinul, dílem aby 
se před ostatním ptaclyem, spravedlivým hněvem naň soptícím a dorážejícím, ukryl. 
Úhlavní jeho nepřátelé jsou vrány, které jej častokrále i v jeho úkrytu vypátrají a ne- 
zbedným svým pokřikováním okolojdoucímu myslivci vyzrazují. Nebyl-li však výr ze 
svého brlohu vyplašen, potrvá tam od milého rána až do večera. 

Když však poslední červánky na západním mebi zmizely, když první hvězdy na 
nebes blankytu třpytiti se počínají, když vše po vůkolí jako umrtveno v klidném spánku 
spočívá; a toliko liška a jezevec, zůstavivše své skrýše, noční své rejdy provozují, 
opouští výr polohrbatě své stanoviště, prolahuje své dlouhým stáním zdřevěnělé údy, 
poopravuje svůj zmačkaný kožich, a vyskočiv si na zvýšené místo, odkud lze celou 
krajinu přehlédnouti, rozhlíží se bystrým zrakem, zdali mu nějaké nebezpečenství ne- 
hrozí, a když se s celou jistotou o své bezpečnosti přesvědčí, vzlýčí své tělo, rozkřídlí 
své mohulné perutě a zdvihá se velmi liše a zvolna do povětří. 

Eet svůj řídí nejprvé k onomu místu svého hájenství, kde se domnívá, že by 
nejspíše něco k upokojení svého hladového žaludku ulovil a po celodenním postu 
se zotavil. 

Tu lapne bzučícího brouka, s nímž se byl náhodou v povětří potkal, aneb pro“ 
hání v zarosené trávě dlouhonohé žáby; v hnízdech veverčích drží přísnou prohlídku, 
anebo přepadá v temmém houští ukrytého pěvce. Jindy zase zaletá do mýlin a v me- 
chovitých močálech pátrá po dlouhozobých slukách. , 

Vše, cokoliv bystrým zrakem svým vyslídí, také s hrubým násilím přepadá a vra- 
žedlně usmrouje. Telřev, tětřívek, bažant a jeřábek bývají nezřídka jeho kořistí; bá 
ani plachý zajíc a mladá srnčata nebývají nočního času jista, by na nich tento lupič 
sílu svých drápů a ostrost zobáku nezkusil. Jestli se mu lesní zvěřina znechutila, anebo 
když valná část opeřených poutníků při nastávajícím pódzimku do teplejších krajin od- 
táhla a tudy mu les dostatečné výživy neb lahůdky poskytovali nemůže, zalítne do sou- 
sedních polí, by i tam svou krvavou vládu zavedl a pokojnou domácnost tamních bez- 
branných obyvatelů hrubým násilím přerušil. Tu spočívá hejno koroplví, bezstarostně 
v klidném spánku ponořené: ač těsně k zemi přitlačeny a v hroudovité ornici scho- 
vány, nejsou předce dosti ukryty před bystrým zrakem toho nočního dravce, který je 
již zočil a nyní v dalekých kruzích obletuje. Již se mezi ně uvrhl, dříve než se ubo- 
žátka ze spaní proberou a na uprchnutí pomysliti mohou, octne se některá z nich 
w ostrých drápech surového lupiče; ostatní teprv úpěnlívým křikem a marným třepáním 
křídel nešťastné soudružky ze- spaní vyděšeny rozprchnou se v různém rozplachu na 
všechny strany. 

"Když se byl výr dlouhým proletováním polí unavil, zasedne si táké jako káně 
na mezník neb nahromaděnou krtinu k čekání. Nic zlého netušíc vyskočí si tu hladová 
myška ze své podzemní skrýše do pšeničného strniště, a nevšímajíc sobě noční obludy, 
která na sousedním mezníku číhá a toliko jiskříčím se zrakem každé její hnutí pozo- 
ruje, hoduje pokojně na pozůstalých zrnkách. Nenadále zaslechne lehké zachvění křídel. 

13* 


196 


Celá polekána chce se do svého bezpečného příbytku navrálit; než však k tomu času 
nabude a z prvního leknulí se zotaví, cílí se již drzou rukou uchvacena, a nedlouho na 
to bývá na vždy v nenasytném žaludku pohřbena, 

Tak provozuje výr všecky spůsoby honby, a krvavé jeho hody trvají po celou 
noc. (Co nevyvede násilím, to podniká lstí. Na svou budoucnost jest též velmi pa- 
mělliv; protož také vše, co mu po stole zbývá aneb co více ulovil, než hrdlo jeho rá- 
čilo, pečlivě uschová a skryje: buď ve svém brlohu nebo na jiném blízkém příhodném 
místě, aby příští noci, kdyby nepříznivé povětří nastalo, které by k lovu se nehodilo, 
bídu a nedostatek trpěti nemusel. 

Však noc se schyluje ku konci. Nad temným obzorem vystupuje již skvělá den- 
nice, a noční slíny kladou se v oudolí. Veselým jásotem vítá opeřený pěvec v hušti- 
nách nové jitro, a křepce pobíhající koroptve ohlašují svým svolávajícím hlasem blížící 
se den. V době télo zanechá výr divokého lovení a ubírá se přímo k svému domovu. 
Nejprvé zasedne si na ono zvýšené místo, kde jsme jej u večer spatřili, a buď protře- 
pává své ranní rosou skropené péří, anebo ošlipuje své krví zbarvené drápy, jakoby 
chtěl takto všecky známky svého lupičtví ukrýti a všecku vinu se sebe smýti, a teprv 
když první poblesk sluneční po příkrých čelech skal purpurový nádech rozlévá a na 
citlivé jeho oko příliš dotíravě působí, zalézá do svého tmavého kouta, kde jej sepalí 
dřímota na celý den upoutá, 

Na vzdor své surovosli a zlopověstnému živobylí jest výr pečlivý otec a velmi 
slarostliv o svou budoucí rodinu. Již v polovici měsíce března počíná se svou samicí, 
s níž teprv po krátký čas pospolitě žije, hnízdo stavěti, anebo když se lonské v do- 
brém stavu udrželo, přikročí bez odkladu k jeho opravě. Hnízdo toto bývá ze silných 
větví a suchého chrastí spleteno, uvnitř mechem a suchou travou měkce. vystláno, 
a nachází se jako stanoviště samého ptáka v místech nepřístupných: na starých, vyso- 
kých zdech, v skalních slujích neb na vysokém bezvrchém kmenu. V novějším čase 
pozoroval hrabě Wodžický v Bukovině výry hnízdící v rákosí. 

Je-li nové hnízdo dostavěno aneb staré na dobro opraveno, klade do něho 
samice dvě neb tři bílá, silnou krablatou skořepinou opatřená vejce, kleré v dvaceti 
neb jedenadvaceti dnech vysedí a z nichž se obyčejně dva mladí vylíhnou. 

Jako všecky mladé sovy, tak i výrové přioděni jsou v mladistvém věku teplým 
bílým kožichem z měkkého hustého pýří, který je před dolíravostí sychravých 
větrů chrání. 

Zrůsl mladých výrů jest ku podivu rychlý a bujný; však není se čemu diviti, neb 
staří vynakládají na ně všecku péči, a nouze a nedostatku jim zakusiti nedají. Po celé 
noci snášejí jim ulovenou kořist, a v čas potřeby i za bílého dne na loupež se odva- 
žují. Zpočátku krmí výr své mládě pouze hmyzem a malými pláky, které jim na 
drobné kousky roztrhá; později však předkládá jim větší plen celý a pudí je hladem 
a příkladem k tomu, aby i oni svých sil k trhání použili. 

V čase tomto nepodobá se stanoviště výra ku klidnému obydlí lašťovky nebo. čápa; 
nýbrž spíše peleši lotrovské. V různém nepořádku povalují se lebky a kosti mezi cho- 
máči srsti a peří za oběť padlých zvířat okolo hnízda, a hnízdo samo, zbarvené krví, 
vzbuzuje ošklivost, 

Jsou-li mladí již tak dalece dorostlí, že svých křídel k lítání použiti mohou, vy= 
táhne s nimi výr do sousedních krajin na lup a kořist; a když takovéto výlely 8 nimi 


197 


několikrát opakoval a náležitě se přesvědčil, že se již sami uživiti mohou a ledy cizí 
péče polřebí nemají, zanechá je osudu jejich a více se o ně nestará. 


S láskou otcovskou hyne i láska manželská, tak že posléz ani svou samici na 
blízku netrpí a ze svého stanoviště násilně vyobcuje. Pak žije v pustém samotářství až 
do příštího jara. 

Člověku jest výr znám co škůdce a násilník, a mnozí se diví i štítí příšerné jeho 
postavy, pročež se s ním také příliš vlídně nenakládá. Myslivci vysazena jest na jeho 
hlavu jistá cena, protož jej trestá co zločince prachem a olovem, kdekoliv jej ve svém 
hájenství napadá, nebo když se mu poštěstilo, jej živého do želez neb jiného líčidla la- 
pili, odsuzuje ho k svému prospěchu k doživotnému vězení. 


I ptactvo jej nenávidí. Zvláště dravci a vrány jsou jeho úhlavní nepřátelé. Kde- 
koliv se za dne objeví, obletují ho zprvu jednotlivě a divým pokřikem vábí celá hejna 
svých soudruhů, kteří jej škádlí a všude pronásledují, kamkoliv se vrhne. Jakkoliv je 
výr velmi hněvivý, nelze mu v takovémto stavu na potrestání svých pronásledovníků 
ani pomysliti, neboť ví dobře, že jest příliš nemotorný, by některého z nich v letu do- 
stihl, a že by se mu po nezdařeném záměru jen všeobecného smíchu dostalo, protož 
mu nezbývá v denní době nic jiného, než ukrýli se a pokojně se chovali. Za všecky 
tyto mu činěné nálisky mslí se výr času nočního, a ještě nebezpečnějším stává se 
ptactvu v rukou lidských, když jej člověk k honbě co lákadla při výrovně používá. — 

S nedostižné výšky uzří v povětří se vznášející jestřab neb sokol u výrovny 
připoutaného výra. Rychlým letem spěchá k tomu místu. Pořád v nižším a nižším kruhu 
jej obletuje, až posléze s pronikavým křikem se naň uvrhne, Náběh takový bývá však 
marný, neb opatrný výr zná již jeho nepřátelské smýšlení a připraven jest k tuhému 
odporu. (Ovšem se dříve snažil mu ujíti a uprchnutím se zachrániti, když však se pře- 
svědčí, že jest připoután a že pevné řetízky zlomit se nedají, uvrhne se zády na zem, 
a opíraje se o pevnou půdu odráží oslrými drápy a silným zobákem každé násilí. Však 
rozsápaný soupeř neustává od svého předsevzetí, ačkoliv byl první jeho záměr zmařen. 
Poznovu zdvihá se do výšky a opakuje ještě několikrát útok, však nadarmo; a teprv 
když ouplné přesvědčenosti nabyl, že odpůrci ničím uškoditi nemůže a že jest tento 
mnohem silnější, zasedne na sousední strom, by se po prudkém letu zotavil a rozpěně- 
mou svou krev poněkud ochladil. 


Nebývá mu však tohoto pohodlí dlouho dopřáno, neb v blízké záloze ukrytý 
střeléc sledoval svým okem každé jeho hnutí a čekal toliko na toto příhodné okamžení. 
Pevnou rukou tiskne nyní pušku s napnutým kohoutkem přihotovenou v líc, spustí, rána 
zahučí, divoce zachrastí drobné olovo ve větvích stromových, a uchvácený škůdce klesá 
S padajícími ratolestmi na zem. Průžné jeho křídlo svírá smrtelná křeč, a s odtékající 
krví hasne v něm poslední jiskra života. 


, Tak se stává i uvězněný výr plactvu nebezpečným, i pouty obtížen přivádí ve 
zkázu a záhubu své příbuzné spoluopeřence. 


198 


O spůsobu učení se přírodním vědám bez velikých učených a učebných 
prostředků, 
Sepsal Dr. Jan Purkyně. 
2. O rozdílu mezi pojimáním sproslým věcí přírodních a uměleckých, a mezi 
ponělím jich vědeckým. 


V předešlém článku rozbíral jsem poměry lidu obecného ku přírodě a jejímu 
poznání, počínaje od prvního mladistvého věku v svobodné domácnosti, pokračuje skrze 
opalrovnu a školu elementární, až ke vchodu do školy životní, praktické, všelikých ře- 
mesel a živností malých i velkých; to všechno bez ohledu na postavení těch poměrů 
a známostí k poznání vědeckému, Zmínil jsem se též, kterak poznání přírody, polřebné 
ku provozování řemesel a pro společenské užití, značného slupně dosíci může, a také 
v starých i novějších časech pokračováním všeobecné kultury jak u nás v Evropě, tak 
též u vzdálených národů asiatlských dosáhlo, dříve něž přírodní vědy vůbec vyvinutí 
nynějšího dostihly. (Ano i nyní ve spoustě lidu průmyslného ohromná vělšina v témno“ 
stech konání pouze praktického, hmalavého zajata jest, am pravá osvěla vědéčká jen 
dosti malý ještě počet výtečníků pronikla. Tím nápadněji se nám vyskytuje odpor mezi 
vědou a životem obecným ; tím živěji vedou se spory 0 to, zdali se má dáli přednost 
vědám abstraktním anebo konání praktickému, nejvíce jén polovědomému; tím denně 
hlasitější jest volání a žádání, aby mužové vědy sestoupili se své výšé do života obec- 
ného; národního, a učinili vědu i mimo školu jměním povšechným; z toho nová hlučná 
sláva vzrostla Alexandru Humboldtovi, jenž i v svém vysokém stáří se nezdráhal, státi 
se apoštolem vznešené vědy přírodní Jidu obecnému. 

Pojímání sprosté věcí vnějších jest pouze smyslné, totiž poznáváme jen tolik 
o předmětu, co nám smysly naše, zvláště zrak, sluch a hmat přinášejí, a z toho sobě 
představu o věci samé tvoříme. Smysly nám podávají vlastnosti věcí, barvu, hmotnost, 
podobu a j., jež prosto na věci samé přenášíme, ačkoliv byly uvnitř smyslu pojaty, 
i stává se to přenášení s takovou nutností, takovou bezvůlí, že ani do našeho vědomí 
nepřichází, ba zdá se, jakoby ty vlastnosti původně s předměty srostlé byly, aniž pak 
nazíráním na ně jakého odloučení se bylo stalo. Jmenují se tedy takové prvotní smy- 
slné představy představy srostité, konkretní (conerete Vorstellungen). Představy sroslité 
Inou ku předmětu tak silně, že umu a mysli nejmenší zvůle ponecháno není, aby se 
nad nimi a okolo nich volně vznášely. „Mysl naše se jako v mich zlrácí, v ně zcela se 
přetvořuje, aniž jí tenkrát zůstává jaké moci, aby sama k sobě přišla, nýbrž přebývá 
cele v předmětech; jest to názor předmětní od věci samé nerozlučitelný, Tento spůsob 
nazírání jest prvolní, od počátku prvního mládí sleduje nás po všechny časy našeho 
živobylí. Jmenují se též představy toho spůsobu empirické, zkušebné, proto že všechna 
zkušenost, jíž nabýváme poznáním vnějšího světa a přírody, „na nich se zakládá. 
Abychom aspoň jakýmkoliv příkladem slova svá vysvětlili, odebereme se do svého 
dětinství, kdežto jsme vlastnosti plamene zkusili. Z počátku plamen jen ze vzdálí se 
představuje dítěti, a toto oblibuje si jej, diví se mu, zírá snažně do jeho světla, sáhá 
po něm ručičkama, nevědouc že vzdálen jest, nedosáhši ho pohání chůvu, aby se blí- 
žila, v blíži pak dosáhne až k němu samému, cítí zmáhající se jeho teplo, až i někdy 
se spálí, načež s brůzou odvrátí se od mileného předmětu, bojí a šlílí se ho, a na- 
potom jen z podálečí se ještě kochá podíváním na něj. Z toho známé ono přísloví 


199 


spálené dítě bojí se ohně. Zkušiló vlastnosti jeho ze vzdálí i z blízka, kteréžťo s“jeho 
bytností neodlučně v jednu představů spojuje. Dalším pokračováním zkušenosti po“ 
znává zase věci Svítící a lesknoucí se, ale nepálící, a naopak pálící věci bez světla; 
tím se stane, že zpozorovavši vče svílící zůstane v rozpaku, zdali ji za hmotu palčivou 
anébo studenou pokládati má. Tím se jako osvobodí, odlrhne od předmětu předslava té 
vlastnosti, a vznáší se ná umu. Jmenujeme ji tenkrát odtažeňou nebo abstraktní před- 
stavu, a uchováme ji v páměti k dalším službám, když se jedná o tvoření pojmů 
a představ povšechných, nébo o rozlíčné výkony myšlení a rozjímání. Rozbor smy- 
slných názorů nebo představ sroslitých, jenž se, z počátku zkušeností vyvinuje, stáne 
se později činem umělým, samovolnýmy a jest první krok, jímž se blížíme ku poznání 
vědeckému. Ne jakoby tím již věda sama počínala, dalekáť ještě dráha k ní. Celý 
olirom povšechných pojmů; abstraktních představ tvoří člověk a národ bez. přestání 
tvořením a přetvařováním své mluvy živoucí. Každé jednotlivé slovo jest jako zhmot- 
nění a upevnění Činnosti onoho rozboru. © Předslavy srostité rozkládají se v ponětí 
a.slova. jim odpovídající, a :vedoů mimo svět předmělný, v jazyku národním a, litera= 
tuře. jako. živostroj samostálný duchovní, Jazyk, mluva pak se stane vlastním nástro= 
jem myšlení soukromného; ano i společenského myšlení i jednání celých slátů a ná- 
rodů. Jazyky národů, podání dejěpravné; obyčeje, mravy, písemnictvo, náuky praklické, 
řemeslnické, umělecké stanou sé pak podkladem vyššího vyvinování vědeckého, kleré, 
vycházejíe z.oboru smyslného, pozemského, končí, v říši duchovní, čistě  myslové, 
Jest to dlouhá dráha a široká, a na ní léž leží všechny nemotory, poblouzení, před- 
sudky a pověry ducha lidského, které, však nesledují vědy do výšin jejich, zůsta- 
nouce v nižinách světla smyslného. 

: Máme, tu ledy lré k přísnějšímu rozvážení, abychom pochopili proměny sprostého 
názoru v „samé ponětí vědecké, Proslředkující oučinnosti jsou tu: zkušenost zevnější 
smyslná, rozbor, příbor a nový sbor představ odtažených, což vlastně myšlením jest, 
konečně pak zbudování a sestrojení předůsledné všech pojmů v jednu soustavu myslní, 
pravou, předmětenstvu zevrub odpovídající, kteroužto vědou nazýváme. Každý jakýkoliv 
názor a jednollivé ponětí, má-li míli ráz vědecký, jen v jednotě s, veškerou soustavou 
pojímány buďte,- Co o samolč poznáno, jest nevědecky poznáno, měj ono. jakoukoliv 
cenu praktickou nebo theoretickou, Považujeme předně v několika příkladech sprosté 
srostité představy. Každé dílě, každý sprosták ví, co jest sklo, zná jeho průzračnost, 
jeho lesk; tíži, tvrdost, lomnost, ano zná mnoho nádob a nářadí ze skla robených, 
sklenice, láhve, roury, tabule okenní a j., Ony vlastnosti a formy představují se smy- 
slům. pojednou; i vždy lim samým spůsobem, dokud zkušebným pohybem meze prvotního 
názoru rozšířili se nesnažíme, V té obmezenosli se slává, že plajíce se sprostáka na 
vyměření, definicí nějaké představy nebo, věci, dostáváme za odpověď, že ku př. sklo 
jest sklo, nebo lípa že lípa, kuře že kuře, samé toložné věty, an představa ve svém 
původním nazývání sama ze sebe nevychází, sama jen sobě a věci rovna jest, Jak 
mile obmysl okolo představy prvotní se pohybovati počíná, vlastnosti předmětu se roz- 
bírají a s jinými porovnávají, ničí anebo proměňují, což, zkušeností se stává, tu již vy- 
měření představy slane se obšírnějším i meze. prvotní přesahuje. Tak m. př. o. skle 
může se říci, že jest kámen, neboť má mnoho vlastností s kamenim společných, „Po= 
kročí-li zkušenost ještě dále, a pozná-li se, že sklo povstává ze spojení křemene, co 
kysu; a drasla co: žiroviny,, lučebně smíšených, prostředkem vysokého tepla tekutých, 


200 


pak ustydlých, tu již větším právem na vědeckých lučebních základech se opírajíce, 
můžeme nazývati sklo solí; aniž nám odporné zdáti se bude, když poznáme, že sklo 
i v stále tekutém spůsobě býti může, jako jest n. př. skleněná voda (Wasserglas). 

Pojem skla co soli vede nás pak do oboru chemie, a tam ne jinak než pozná- 
ním eelé soustavy chemické pojmóuti se dá. Dále nám ukazuje křemen, jedna ze sklá- 
dajících částek skla, do oboru mineralogie, kde rod křemelovitých kamenů a hlatí mezi 
nejznačnější náleží; z mineralogie pak přecházíme v sledu křemele do geognosie, kdežto 
křemelovité skály hlavní části prvohor skládají. Rozšíříme-li svou zkušenost po oboru 
fysickém, poznáme na skle vlastní lámavost světlových paprsků u rozličných druhů skel, 
vlastní též rozplýlivost barev, ano i pod jistými výminkami polarisování světla, vyvádění 
a poutání elektřiny. Slopujeme-li dále užívání skel všelijak utvořených v nářadí a ná- 
dobí pro domácnost, řemesla, umění a vědy, vidíme jeho nesmírnou důležitost: tu 
nádherné nádoby skvostných komnat a stolů, tu světlovodič a spolu ochrana před ne- 
pohodou, k čemuž slouží okna, ohromné sklenníky a skleněné domy; tam zas větší díl 
nářadí a nádob chemických, jenž nejlépe průzračným, kyzům a žířím vzdorujícím sklem 
zastoupen býti může; oplika podstatně na tvořivosti, průzračnosti, světlolomnosti skel 
založena jest, a ta nám otvírá nebesa i nejvniternější, nejdrobnější budovu životvorstva 
pozemského. Ano i do životvorstva sáhá hmola křemele, kdežto v rostlinstvu v mnoha 
rodech, zvláště u přesliček a trav, nemalou část hmoty skládají; zdali živokové málo po- 
hybliví s křemelovitými pancíři, ve všech vodách stojatých nalezení jako navicula, gal- 
lionella a j. k řasám nebo k prvočním živočichům náležejí, ještě přísně rozhodnuto 
není, ostatně v živočišstvu v perech ptačích nemalá část křemele mezi lučebnými prvky 
jest nalezena, Tak jsme na jednom příkladu poznali pohybování svého obmyslu, počína- 
jíce od prvotní sprosté představy, rozšiřujíce se' v oborech řemesel a živností, lučby, 
fysiky, astronomie, botaniky, zoologie, fysiologie, čímž změna oné prvotní na vědeckou, 
s celkem vědy slučitelnou představou se udála. ; 

Dále sobě vyvolíme k podobnému rozjímání představu vody. Jako každá před- 
stava u vyvinování člověka jednotlivce i celého lidského pokolení má svou vlastní hi- 
storii v obvodu zkušenosti sprosté, řemeslnické, vědecké, tak zvláště také voda. Dítě 
nejprvněji seznámí se s vodou v koupeli, pak i pitím; později stane se voda jeho 
hračkou s tím milým šplícháním, žblunkáním a mácháním v ní, při čemž poznává její 
hmatatelné, slyšitelné i viditelné vlastnosti, pak i její pohyblivost a přetvořivost. Dále 
poznává vodu vařící, v páry přecházející a zase se srážející, ano i změnu její v led, 
a opětné toho roztání a navrácení se na vodu. V kuchyni pozná mladík všelikou po- 
třebnost vody k vaření jídel, k čistění nádob a ku prádlu. Pak jej vede libopytnost na 
dvůr k studni, ke korytům, rourám, nebo na venku k potůčkům, rybníkům, bahnům, 
k řece. Nastane-li déšť, poznává nové vody vlastnosti, ano odvádí ji s oblak, kamž 
parami že vystoupila, lehce se domýšlí. To vede k pozorování oblaků, jejich různo- 
tvárného nahromadění, pohybování, shrnování se na temeništi hor vysokých, slékání 
v potocích, sbírání se v řekách, padání velkolepými vodopády. Kde u moře bydleti 
dáno, tam se hned voda pozná výjevy velikánskými, někdy i hroznými. 'Tu máš hla- 
dinu mořskou obzor ukončující, tu zas rozličné čeření a přelévání se vln malých i vel- 
kých, občasný mořský přítok a odtok, bouření moře, soli z vody mořské vypařováním 
nabyté, rostliny a živočichy v něm žijící, mořeplavectvo malé i velké. Jiné poznávání 
vod a jejich vlastností nabýváme v soukromném živobytí užíváním všelikých druhů kou- 


201 


pelí, plováním přirozeným i umným ve veřejných plovárnách; někdy se přihodí i zaku- 
ckati se, anebo až i tonouli, spařiti se vodou vřelou, a tak i poznati životomorné vla- 
stnosti toho, živlu. Ještě rozmanitější příležitost ku poznání vlastností vody podávají 
všeliká řemesla a živnosti, které potřebují vody k vykonávání prací svých, "Tu rolník 
zorává kosmo stráň, aby voda dešťová povolně stékati mohla, po lukách provádí splavy, 
aby jimi rozváděl vody z blízkých tůní čerpané, ostatně ponechává z větší částky 
ovlažování svých úrod milosti nebes, ač i někdy pravidly prostonárodními o povětrnosti 
se spravuje; zahradník polévá a navlažuje rostliny rozličným spůsobem ze všelikých 
nádržek vodních konvemi a stříkačkami, aniž tulo správu náhodě a povětrnosti pone- 
chává. Mlynář vodu potřebuje k pohánění kol buď shora nebo zdola, užívá stavů, hrází 
k nabírání jí, k sesílení nebo zmírnění jejího toku, Plavci svěřují proudům vodním své 
vory, čluny, lodě malé i velké na řekách, jezerech, mořích; znajíť veslovati s proudem 
i proti proudu, rychleji neb povolněji, jak to potřeba žádá, u převážení čárou kosmou 
od jednoho břehu k druhému; známy jsou jim mělčiny, skaliska pod vodou, zvláště pak 
nabývají veliké zkušenosti a zručnosti na některých skalnatých pomořích, kde jim pří- 
ležitost dána, denmě: se o život potýkati s bouřlivým tímto živlem. I rybáři na suchu 
i na moři učí se poznávati a upolřebiti vody v poměru své živnosti rybolovecké. — 
Jsouť řemesla a fabriky, kdežto vody se užívá k močení, čistění, bílení příze, všelikých 
tkanin, k rozvolnění, nakypření kokonů, koží , prutů, dřev, k rozpouštění, vaření, roz- 
vařování solí, barvin, látek rostlinných a zvířecích; tu též slouží páry k dokona- 
lému proniknutí vodou věcí kyprých a k ouplnějšímu z nich vytažení soků, solí a barev. 
Pozornému oku, ač bez ohledu na vědeckost, vždy nové a nové vlastnosti vody při 
takovém s ní nakládání se vyskytují. Spojenými silami snažil se člověk skoumati dále 
rozpoložení veškerého vodstva na zemi, rozšíření moří na povrchu jejím, jejich hloubky, 
mělčiny, proudění, množství vody, délky, spády, řečiště hlavních veletoků, vypařování 
vod a srážení jich deštěm s oboru vzdušného podle polohy rozličných krajů, mrznutí 
a rozpouštění v zemích obtočnových, suchost nebo vlhkost půdy, vělrů, teplotu zřídel, 
studní podle jejich hloubky a j., což vše náleží k předmětům fysikálního zeměpisu. 

V geologii zastupují oučinky vody, od prvního jejího sražení se na povrchnost 
koule zemské, skrze všechny vrstvy hor až k nejnovějším zaplaveninám, nemalou část 
činností, jakými se utvořily a spořádaly zeminy, skály, ostatky živoční různých vrstev 
jejich. Až dotud považovali jsme vlastnosti vody více méně empirickým dovědným 
spůsobem, dále otvírá se nám obor věd fysicko-mechanických, kdežto voda v různých 
spůsobech svého skupenství, zvláště co kapalná a těkavá tekutina, veledůležité úkony 
zastává. A 

Protože všude v největším množství se nachází a mírné povahy jest, aniž tak 
žíravá jako jiné tekutiny, ano k mnohonásobným potřebám života lidského se hodí: 
prolo užívání její jest rozličné v záležitostech života domácího, v řemeslech a živ- 
nostech, neméně také ve zkouškách a užitkách věd fysicko-mechanických. Tak v me- 
chanice. v užším smyslu k pohánění strojů tlakem i proudem v stavu tekutémi v stavu 
par (parolodě, parovozy). Hydrostatika „pak a hydraulika hlavně od vody svá jmena 
odvádějí, protože voda hlavně sloužívá k dokazování jejich zákonů, jsouc ke zkou- 
škám toho: druhu nejzdatnější, ačkoliv i jiné kapaniny týmž zákonům podřízeny 
jsou. Považujeť sev hydrostatice tlak a rovnováha vody co tekutiny nestlačitelné, an 
těkavé tekutiny co stlačitelné, kamž i pára vodní náleží, v ačrostatice své místo male- 


202 


zají. Hydraulika čili vlastně hydrodynamika (vodostrojství) považuje tekutost vody 
v jejím pohybu, svobodném nebo všelikými odpory obmězeném, jehožto upotřebení na 
stavby vodní, loděstavitelstvo, vodovody, vodotrysky, vodní mlýny a j. ve vědě i v mno- 
hých odvětvích řemesel a živností daleko rozšířeno jest. Kdo těmito vědami proniknut 
jest, poznává, že není ani stání ani pohybu ve veškerém vodstvu země naší, i při nej- 
broznějším jeho zbouření a zdánlivém zmalku, kde by každá i ta nejmenší částka své 
místo přísně mathematickou nulností nezajímala, anebo s touže nutností, silou určitou, 
směrém a rychlostí nezměňovala, což arci platí i o druhých povšechných živlech a si- 
lách všehomíra; z čehož vysvitá, že ňa mmoze jen mathematika k právě vědeckému 
poznání vedé. Ve fysice zajímá voda velmi důležité místo. Jednou slouží za počáteční 
měřidlo tíží potažných všech známých hmotin; pak její chování se k teplu podává pr- 
votní míru všech teploměrů ; v oplice její světla lámavosti též za hlavní počátek porovnání 
užíli se dá; v elektrických výjevech voda též důležitý úkol má. 
Stopujme dále vodu do oboru vědy chemické. Tu se nám nejdříve naskytuje 
otázka, zdali voda jest živel jednoduchý aneb složený. Za jednoduchou, prveční, byla 
Voda považována od starých filosofů, ano iod pozdnějších chemiků. Novější časy teprv 
dokázaly její složenost z vodíku a kyslíku, jako vůbec čtyři živlové starého věku na 
dosti četnou řadu prvotních hmot a sil se rozpadly. Jako bez skla, tak i bez vody 
byla by chemie dosavad jen sporé kroky učinila: ono dává formy, tato látku. Voda 
jakožto nejnetečnější (indifferentní) hmota slouží hlavně k rozředění, k rozpuštění, slou- 
čení a rozloučení, a po výparu k shlacení nejrozmanitějších látek, z jakých se soli sklá- 
dají. Voda pak i sama bývá skládající částkou různých sloučenin, tů kyzu, tam žíře 
místo zastávajíc, onde pak slouží co spojka hlacení. — Obrátíme se ještě k říši životvorů, © 
rostlin i živočichů, abychom zbádali, jaké i v jiných hospodářstvích voda užitky přináší. 
Předně můžeme směle říci, že každá částka v pravdě organická a živá přěvahu vody 
v sobě drží; docela vysušené tělo zvířecí, n. p. ssavčí, zůslavuje jen asi pátý díl hmot- 
ných částek po sobě, ostatní všechno bylo pouhá voda, která parou uprchla. Čím 
dužnější, čím tekulější jsou částky organické, lím větší množství vody zajímají: krev 
lidská má v sobě vody asi 799/,, tak že pevných částek v slotině nezůstává nežli 21; 
maso má jen asi 23 částek pevných, ostatní všecko jést voda, ano i v kostéch přes 
14, vody nalezáme. Ještě vělší poměr vody nachází se ve zvířatech vodních, některé, 
jako medusy a jiní hvězdější, na suchu rychle v pouhou tekutinu se rozplývají. Podobně 
se rozumí o rostlinných částkách dužnějších; dřevo arci podle své tvrdosti nejinéně 
vody má. Voda v těle živém z rozličných příčin potřebna jest. Ona propůjčuje ohebnost 
částem pohyblivým, ona slouží za převodiče částek vnějších požívatelných, krmných; 
uvhitř pak podobně dovoluje přechod z krve částkám živným ke všem zvláštním, ne- 
ustálým odrozováním zajatým látkám, ze kterých tělo zvířecí složeno jest Protož také 
dán zvířatům zvláštní pud po vodě, čilí žízně, aby se vždy dosadila voda živolnými 
úkony 4 působením vnější atmosfáery stále ucházející. Zvláště má voda velikou činnost 
v těle orgaňickém ve všech lúčebních postupech, i platí zde ještě více nežli v říši ne- 
rostů: corpora non agunt nisi fluida (jen v stavu tekutém bývají hmoty činné); organi 
cká: těla mají alé také svou hydrostatiku a hydrauliku. Tekutiny (vnitřní podlehají tlaku 
oparu vzdušního, anebo též vody, přebývají-li živočichové ve vodě. Krev; míza a jiné 
lekuliný rourami se pohybují, srdce pak a jiné podobné náčiní v těle zvířecím slouží co 
čerpadlo i stříkadlo, aby všudy rozvádělo soky životodárné, což vše přísně hydrau= 


203 


lickýmí zákony se vyvádí. U mnohých tříd vodních zvířat voda ik dýchání slouží, 
i jsou k tomu zvláštní ústroje, žábry, cevy a jiné vodu probírající části utvořeny. K po- 
hybování ve vodě jako živlu vnějším dala příroda ploutve, měchýřky, stříkadla, brvky 
hemživé a jiná nářadí, 

Důležitost vody v přírodě hmotné dosli jest zřejmá, sáháť neméně do oboru lid= 
ského společenského živobytí, do dějinstva a hospodářství národů a států. 

Předně jest voda jedna z hlavních výminek udržení v životě částek našeho těla, 
které za základ slouží duševním našim činnostem ; voda pak našim spolulvorům, rostli- 
nám i živočichům, podobné služby prokazuje, čímž i nám poslouženo, anlo jich všeli- 
kterak polřebujeme. Podobně v řemeslech a živnostech bez vody nic neprospějeme; 
voda pak, řeky a moře, slouží za hlavní proslřediště všeho obchodu, a tím i vyvino- 
vání vší vyšší kultury lidského pokolení. Zde by bylo také místo, promluvili o mytholo- 
gickém pojímání věcí přírodních, které předcházelo vědecké za časů pravěkých, ba i nyní 
u mnohých nářodů v kultuře opozdilých panuje. Jako vůbec všechny velikolepé vý- 
jevy přírody, na. fantasii lidu silně dorážející, tak též vodstvo, moře, řeky, jezera zajaly 
mysl lidskou svou velikostí, silou, neodolatelností, i hledáno vyšších osobností za jejich 
úkazy, a vytvořena božiska osudem lidským vládnoucí. Tak bůh Okcanos objímal svými 
proudy celé pozemstvo, Neptun panoval v Středomoři, celá tůně mořská byla oživena 
četným národem bohů a bohyň vodních, značnější řeky, Nil, Tiberis, Ind a Ganga byly 
bohové, Nymfy a Vily ovládaly každé řečišlě; voda pak sama, co živel nějčistší, po- 
svátnou mocí svou smývala hříchy duše lidské. Tak se mihala tkanina fanlasie před 
umem lidským, aniž připouštěla poznání věcí pravého, vědeckého. 

Zpomínám tu členáři zase na to, co jsem nahoře pravil, že každá představa 
má svůj vlastní dějepis, i dost zřejmě jsem to o vodě vyváděl. Mohla by k podobnému 
oučelu každá kolivěk představa posloužili, i našlo by se u mnohých, že někdy dobrého 
někdy i zlého osudu okoušely, arci že z větší částky ne sebou, nýbrž nemotorností 
a převráceností mysli lidské, která svůj jed vylévá, své mrákoty rozšiřuje i na nevinné 
věci přírodní, 

K dokázaní toho sloužiž nám za příklad zlato, tento kov blahorodý; slouživ na 
počátku co okrasa těla lidského, co ozdoba jeho komnat, tvořivá látka jeho nádobí, 
stal se časem penízem, směnkou všeobchodní, nástrojem bohatství a přepychu, lákadlem 
lakomství; lichvářství, loupežnictví a jiných vášní, které jsou zkázou lidského pokolení, 
Ano i ve vědy samé vplížila se talo nešvara a učila blouzniti o lučebném změnění 
sprostých kovů na zlato ryzí, Ještě jinou cestou, ne touto dosavádní, vnější, objektivní, 
nýbrž vnitřní, ousobnou, v duši naší můžeme sledovati působení a poměry jednotlivých 
představ v ohledu na ostatní naše duševní sily a vlohy, i rozvine se před naším zrakem 
také tu veliká rozmanitost oučinků každé představy podle rodu svého. Některé z nich 
zůstávají vždycky pouze na venku; i ly myšlénky o nich zdají se chovati stálé ráz před- 
mětnosti. Sem náležejí všechna ponělí přírodnická mimoživotní. Jiné sáhají stejně do 
předmětenstva i do vnitřností duše lidské; sem bych pokládal ponětí fysiologická. Jsouť 
konečně představy, které výhradně v duchu svůj původ mají, ač i z něho do před- 
mělenstva vycházejí a lam se ztělesňují; sem počítám idey společenské, umělecké, vě- 
decké, náboženské, Jedna pak vědoucnost sáhá do všech těchto oborů, spojujíc je je- 
dinou soustavou myšlének, již vlastně vědou v nejrozsáhlejším smyslu nazýváme. 

Chceme-li. rozbírati podané sobě představy, a sledovati je od stavu sprostého 


204 


prostonárodního názoru až do jejich sídla vědeckého: povede nás se všech stran cesta 
do těchto říší oustřední vědoucnosti, kdež se všechny v jeden celek stýkají, nabý- 
vajíce teprv tím povahy právě vědecké. Takové pak počínání si člověka myslivého, 
není pouhou hračkou chvíl prázdných, nýbrž budiž povinností po celý život každého, 
kdo rozumem od Boha nadán rozumným jeho tvorem býti, obrazem rozumu svrcho- 
vaného slouli žádá. 


Kopytnati ssavci. 
Sepsal Emanuel Purkyně. 
(Dokončení.) 


Při chylání slonů ještě jiné zajímavé strany toho zvířete se jeví. Divocí slonové 
dávají se ukrotiti jen od slonů již krotkých, zvláště od samic, při tom zuřivě pořáde 
okolo sebe máchají chobotem a zuby hrozí. Uteklí slonové, kteří podruhé se stádem, 
ku kterému se přidružili, byli chyceni, hned když do ohrady je veženou, od ostatních 
se odlučují a tiše se chovají, jakoby se za své divoké spoludruhy před člověkem 
styděli, a třeba jen známým lidem dopouštěli se přibližovati, ostatní chobotem odstrašu- 
jíce, děje se toto vždy předce mírnějším spůsobem. Čím se slon ku koni podobá, to 
jest jeho udatnost, která u obou zvířat zvláštního uznání zasluhuje, proto že od přírody 
jsou velmi lekavá, nemajíce surové odvahy šelem. Slon jest udatným jen v službě člo- 
věka. V lese bojí se tygra, i hned ulíká, slyší-li ho zdaleka řváti. Při honbě na 
tygry používá svého velmi dobrého čichu k vyhledání oněch šelem i hbitě je pronásle- 
duje, ano i dříve než myslivci na ně stříléti mohou, chobotem je uchvacuje. Víť on 
dobře, že kdyby tygr naň vyskočil, lidé na jeho zádech sedící ranami by ho přivítali, 
Také ve válce ho Indové potřebují, a jakkoliv jinde ho každý šumot plaší, nestraší ho 
v bitvě hřmot děl, Po bitvě si nechá koule vytáhnouti, rány zavázali a vypáliti, aniž 
ho potřebí k tomu konci připoutati nebo držeti jako lidské pacienty; víť on dobře, že 
člověk mu zbytečných bolestí nedělá, a jen tiše stená. Co přede vším o jeho vyšším 
duchu svědčí, jest, že slon celé přírody si všímá více nežli které koliv jiné zvíře, 
a k svému prospěchu jí používá. Slon trhá si kvítí u cesty a voní k němu. Sedí-li 
na něm hejno much, tedy utrhne sobě dlouhý rákos, kterým je odhání. Více nežli 
ostatní zvířata zná on posuzovati možné oučinky třebas nejmenších věcí. Proto n. p. 
bojí se myší neb jiných zvířat více nežli tygrů, neboť obává se, aby mu do chobotu 
nevlezla, kde by se jich uchrániti nemohl. Proto též při spaní chobot nohou stlačuje. 
Raději přeplovává řeky, než aby na most vstoupil, proto že dobře znaje tíži svého těla 
obává se, aby prkna neprošlápnul. Ačkoliv mnohé z příkladů, které se o rozumnosti 
slona vypravují, k divům se podobají, předce rovněž opatrně se musí zacházeti při za- 
vrhování jako při přijímání oněch povídek. Kdo jen v menažerii slona viděl a pozo- 
roval citlivost jeho smyslů, jak ustavičně chobotem vítr bere, jak pozorně uši na vše 
strany pohybuje, jak krotce k vůdci se má, kterého by jedním machem rozdrtiti mohl, 
a zvláště jak rozumným, pozorným pohledem vše obzírá, ten jistě ještě i podivnějším 
kouskům věřiti bude. Všecky kunšty slona: odkorkování láhvic, přijímání potravy, 
i když tiše stojí, nesou na sobě ráz docela nepodobný k chování se jiných zvířat. Všude 
jest viděti, že slon přemýšlí, a že věci, kterým se jiná zvířata dressurou naučí, z do- 
brého pojímání oučelu rád a bez obtíže koná. — Ze všeho toho, jakož i z toho, že 


205 


kterým leď přikročíme, docela jiný život vedli, nežli zbytkové toho rodu v Indii, 
kteří z vělšího dílu upadli v služebnost člověku. Oni tenkráte byli jediná zvířata, která 
mezi sebou před šelmami se chráníce v neporušeném pokoji v lesích žili, i v podobné 
míře jako teď člověk činí, podle vůle své jinou zvěř zahnati a krajiny, které jim po- 
travu poskytovali, opanovati mohli. Nejbližší k indickému slonu z oněch vymřelých 
rodů jest pravěký slon (Elephas primigenius), u Rusů mamut nazvaný. Jeho postava 
liší se od indického hlavně tlustšími kostmi při stejné velikosti, při tom byla hlava poměrně 
menší. Hustá srsť, na hřbetě v hustou hřívu prodloužená, pokrývala celé tělo, záležejíc 
v chlupech asi deset palců dlouhých a k žíním podobných. Pod ní byla hustá vlna 
hnědé barvy jako chlupy. Lebka se pozná hned z ještě větší výšky i z délky meziče- . 
listní kosti, která e čtvrtý díl převyšuje tulo kost u indického slona, z čehož vysvitlá, 
že ještě silnější chobot nosil. Stoličky skládají se zdvojnásob' tak velikého počtu příč- 
ních stužek (u vyrostlého 28, viz obr. 2.). Tesáky vykopávané bývají delší nežli u živých 
slonů, ze kterých zase afrikánský má větší nežli indický. Tesáky mamuta neb pravě- 
kého slona nacházejí se u velikém množství a velmi dobře zachovalé v Sibiři, kde zvláště 
dříve pod jmenem rybích kostí předmětem obchodu byli. V oné zmrzlé půdě sibirské 
také se našla celá zvířata toho vymřelého rodu, a podle nich se ví, jakou podobu 
a jakou barvu i srst oni slonové měli. V teplejších zemích, jako u nás, kde též zhusta 
tito slonové žili, jen kosti se nacházejí, které jako i zuby někdy velmi zvětralé bý- 
vají, tak že se rozpadávají, ať ničeho nedím o tom, že nikdy ani nejmenšího kusu kůže 
neb masa na nich se nezachovalo. 

Zbývá nám ještě bližší zprávu podali o nalezení celých mamulů. Zvířata ta byla 
v celé jižní a severní Sibiři, taktéž v Mongolsku a severní Číně velmi obecná, a kosti 
jejich tak často se nacházejí, že nejenom všem obyvatelům jsou dobře známy, nýbrž 
i pověst mezi těmilo koluje, že pocházejí od zvířete, které posud ještě žije. V čínských 
přírodopisech se zvíře ono uvádí pod jmenem Fiu-šu. Jest prý zvýší velikého býka 
a jako krtek pod zemí žije ; ostatně má prý myší podobu, Jak mile uvidí světlo, musí 
umříti. Snadno poznati, že bájka ta povstala z té okolnosti, že mamulí kosti pod 
zemí se nacházejí. V nejsevernějších částech Sibiře ale i nad zemí v ledě zmrzlých 
řek ona zvířata se nalezají, což zavdalo příčinu k mnohým domněnkám. Někteří pra- 
vili, že slonové v oněch krajinách žíli nemohli, a že přívalem vod mrtvoly jejich z jižních 
krajin na sever se doslaly. Jiní myslili, že v oněch krajinách žili a proto i hustší srsť 
měli nežli slonové jižních krajin, že ale převrácením osy zemské teprva v oněch kra- 
jinách krutá zima nastala a slony usmrtila, kteří hned na to zmrzli, neboť kdyby hned 
po smrti nebyli zmrzli, byli by museli shníli, Možná, že v obojím mínění něco pravdy 
jest. Že slonové v.severních krajinách žili, dokázalo se mimo srsti tím, že v stoličkách 
jejich semena sosen a borovic se našla, stromů lo jen v chladnějších krajinách rostou- 
cích. Na samém severu Sibiře ale, kde se ještě mamutové našli, již rostlin není, ani 
snad nebylo, pročež se zdá, že potopou slonové asi z prostřední Sibiře (nikoliv. ale 
z Indie, před kterou vysoké hory leží) do severní Sibiře byli zamešeni. Roku 1799 
pozoroval jeden rybář tungusský v Ledovém moři blíž oustí Leny velikou neforemnou 
tmavou spoustu ledem poláhnulou, kterou nelze bylo poznati. Rok nato, když zase 
ono místo navštívil, již tolik ledu od oné spousty bylo roztaveno, že v ní poznati mohl 
zvíře ohromné, Třelí léto již strměl z jedné strany onoho balvanu veliký tesák, 


206 


Na to teprv roku 1804 zase rybář na to místo přišel, i našel zvíře ledu sprostěné na 
písku ležící. Tungus mu vylámal tesáky a prodal je do Jakutska za padesát rublů. 
Ruští lovci vyhotovili obraz obrovské mrivoly, kterou roku 1806 cestující Adams, 
professor Moskevský, a hrabě Golovkin, vyslanec ruský v Číně, viděli. Zvíře bylo ve- 
lice poroucháno, proto že Jakutové z okolí svoje psy jebo masem byli krmili. I bílí 
medvědové a lišky mnoho byli sežrali. Předce ještě byla kostra celá až na jednu zadní 
nohu, bylať i kopyta ještě na nohou, též bylo viděti veliké šláchy od hlavy k trnům 
zadních obratlů se pnoucí, a všude roztroušeny byly chlupy, kusy kůže a vlna. Též 
„jedno ucho bylo ještě zachováno. Mělo podobu slonového ucha, jen že bylo pokryto 
dlouhými žíněmi, čímž se podobalo k uším psů křepelářův. Adams všecko sebral, i tesáký 
ještě v Jakutsku koupil, což všecko do Petrohradu poslal. Cár poslal Adamsovi 8000 
rublů, i dal kostru mamutí v akademii Petrohradské postaviti. Tilesius dostal 1805 od 
nějakého Patapova žíně mamutové, jež tento byl vyrval z trupu nalezeného u břehu 
Ledového moře. Také roku 1835 se našlo v Sibiři celé zvíře, o němž však bližší 
zprávy nemám. Ostatně se nacházejí kosti mamutí v celé Evropě, v severní Americe, 
v Brasilii, v Africe, ba i v Novém Hollandu. V Českém Museu lze viděti zpodní čelist, 
stehenní kost a tesák, v Čechách u Prahy nalezené. V Indii nachází se mnoho rozdílných 
rodů vymřelých slonů, kteří alé k nynějším poněkud jsou podobní. Stoličky jejich mají 
vesměs tu samu skladbu jako u indického, jen podoba lebky bývá velmi rozdílná 
u jednotlivých druhů, tak že i choboty velmi rozličné délky a tloušťky býti musely. 
Přikročíme nyní k mastodontům, chobotovitým to mnohokopytníkům, kteří již 
živých soukmenovců na zemi nemají. Hlavně se liší od slonů stoličkami svými (obr. 3.), 
které nahoře nejsou sloučeny kostěnou látkou, a tedy jen emailem pokryté vyvýšenosti, © 
k bradavicím podobné, mimo to i v menším počlu ukazují. Tesáky měli v hořejší 
i v zpodní čelisti, Kosti u mastodontů jsou vůbec mnohem hrubší než u slonů, hlava 
nižší, pročež snad slabší a kratší chobot měli, Nejznámější z oněch zvířat jest Ma- 
stodon giganteum, obrovský mastodon (Ohio-Thier). Zvíře to obývalo v močalovitých 
rovinách a na břehách jezer v severní Americe za časů předpotopních, a často i je“ 
dnollivé kosti i celé kostry na rozličných místech oněch zemí se našly. Vyrostlý ma- 
stodon musel podle kostry dosahovati velikosti indického slona, jen že oudy jeho byly 
tlustší a silnější. I o těchto zvířatech koluje pověst mezi Indiány severní Ameriky, 
že až posud žijí, ale bezpochyby jen podle nalezených kostí postavu zvířete si před- 
stavili a vymyslili si bájku, že za dávných časů tyto obrovské svině, jak se nazývají, 
všude se nacházely a lidi hubily, až je veliký duch zničil, by člověčenstvo se zmáhati 
mohlo., Také z novějších časů máme zprávy o Indiánech, kteří prý mastodon živý v je- 
dnom ze severních jezer viděli i též prý po něm stříleli, leč bez oučinku. Jiný Indián 
viděl takové ohromné zvíře na honbě a padl do mdlob, tak že nemohl zprávu dáti, kam 
se podělo. Popsání, jakáž Indiánové o těchto zvířatech dávají, jsou tak neurčitá a poe- 
lická (mluvíť jen o hřmícím blasu, o zraku jako blesk, o těle jako ohromná skála), že 
se. ani říci nemůže, je-li ono veliké zvíře v severních jezerech mastodon čili nic, ne- 
jsou-li i tyto pověsti pouhé bájky. V Českém Museu jsou sádrové odlitky mastodon- 
tových zubů. Sloličky (viz obr. 3.) mastodontů také tím se liší od slonových, že vždy 
současně tři neb pět v čelisti stojí, kdežto slon má jenom jednu, vždy se obnovující. 
Mladý mastodon má tři mléční stoličky v každé čelisti s třemi, pěti a sedmi brada- 
vicemi. Starý má člyry neb pět stoliček“ s pěti; sedmi, devíli, až i jedenáců bradas 


207 


vicemi. V nejvyšším sláří ztratili zase stoličky až na největší zadní. Mastodon evropský 
(Mastodon anguslidens, ouzkozubý) neměl ani vyrostlý více než tři stoličky najednou 
(ne tak. široké jak u amerického), a tyto jen se čtyrmi, u nejstarších s pěti brada- 
vičkami; tesáky měl v obou čelistech jako americký. Ostatní kosti neliší se hrubě od 
koslí amerického mastodonta, a též tu samu velikost mají. Nacházejí se v Anglicku, 
ve Francouzích, Španělích, Vlaších a v Švýcarsku. V Čechách až posud nebyly žádné 
nalezeny, av celém Rakouském mocnářství jen v Chorvatsku. Podobní druhové se 
nacházejí v jižní Americe a v Asii; laké v Novém Hollandsku se jednotlivé kosti našly. 
; Ukončím popsání chobotovitých mnohokopytníků s rodem Dinotherium, který, 
pokud jen lebka byla známa, k velrybám se počítal, podle koslí ale, které se v Abis- 
dorfu na moravských hranicích našly; k slonům náleží. Stoličky poněkud se blíží k zu- 
bům mastodonta, jen že hned z počátku v příční ostré kraje jsou rozděleny, což u ma- 
stodonta jen tenkrále se stává, když bradavičky se otrou. V hořejší čelisti neměl te- 
sáků, jen v dolejší, dolů ohnuté. U Abtsdorfu nalezené kosli chovají se v Českém Mu- 
seu. Zvláště zachovalé jsou mezioční kosti. Podle oněch zbytků hodlá p. professor Reuss 
vydati popsání dinotheria. 


O přeslicích, mičovkách a plavuních. 
Od Julia Saxa. 


Pojednavším v předešlých rozpravách o houbách, řasách, lišejnících, meších a ka- 
pradí, zbylo nám jenom ještě vyložiti tři nejvyšší řády výtrusných rostlin, totiž, př e- 
slice, mičovky a plavuně, abychom obraz celého nižšího rostlinstva doplnili. 
Ačkoliv řády tylo takovou rozmanitostí tvarů a tak velikým počtem rodů a druhů se 
nevyznamenávají, jako předešlé, jsou předce poměry jejich ústrojnosti velmi zajímavé, 
Přeslice zná skoro každý z vlastního názoru; roslou v hojnosti na písčitých polích, při 
močálech a na vlhkých lukách; plavuně. se již více ukrývají do houští severnějších lesů 
nebo na vyšší hory, a jenom některé z nich, které z teplejších krajin pocházejí, pě- 
stují se také jakožlo ozdobné rostliny v zahřívárnách a sklenících; mičovky konečně 
obsahují samé vzácné rostkny, kleré porůznu na zemi roztroušeny jsou. 

Bylo již dříve podotknuto, že se celé rostlinstvo rozvrhuje v jednotlivá skupení, 
z nichž každé dle zvláštního vzoru jest zřízeno, tak že každá rostlina jednoho skupení 
na sobě nese znak tohoto vzoru. Když jsme pak pojednávali o jaterných meších, uká- 
zali jsme, kterak jisté čeledi nepřestávají na jednom vzoru, nýbrž zároveň podle 
dvou vzorů se řídí, čili jiaak řečeno, že tvoří přechod od jednoho, vzoru ke druhému. 
Takovéto přechody jsou pro rostlinopisce nanejvýše zajímavé, poněvadž v nich zákony 
ústrojnosti některé zvláštnosti ukazují, jimiž pozorovatel své zkušenosti prospěšně dopl- 
ňuje a neslálost rostlinného tvaru poznává. 

„ V tom ohledu jsou, přeslice, mičovky a plavuně pro porovnávajícího rostlinopisce 
přávě nanejvýše zajímavé; náležejí sice k rostlinám výtrusným, ale mají již takové 
zvláštnosti, že se také ku kvčtoucím a semenným rostlinám přibližují. U jaterných me- 
chů a kapradí dovršuje se výraz výlrusné rostliny nejdokonaleji; u těchto ale ztrácí se 
výraz tento již zponenáhla, a za to objevují se jiné znaky, které ovšem teprva u kvě- 
-toucích rostlin svého úplného vyvinutí dosahují. Však nejenom co do tvaru, nýbrž i co 
do doby tvoří podotknuté tři poslední řády výtrusných rostlin přechod z věku minulého 


208 


do věku nynějšího. V době rostlinstva kamenného uhlí převládaly ohromné plavuně 
a přesličnaté stromy, tvoříce houštiny rychle hynoucí a se obnovující. Tehdejší povaha 
oboru vzdušného byla taková, že místo nynějších nízkých a tenkých stebélek přesličko- 
vých, místo plazících se větviček plavuních vyrostly ohromné článkovité kmeny Ka- 
lamitů a šupinaté sloupy Lepidodendrů. Ovšem chyběly skoro zúplna naše sosnovité 
a Jistnaté stromy, které teprva později převládati počaly, a to v té míře, v jaké se 
vzduch k nynější své povaze blížil, Nynější přeslice a plavuně zbyly takřka jenom ja- 
kožto pozůstatky dávno minulé doby a jakožto svědkové zákonu, dle něhož nejenom 
rostlinstvo, nýbrž všechno ústrojenstvo, ba i lidstvo, vždy jenom pod jistými fysikal- 
ními výminkamí svého nejvyššího stupně dosahuje. 
Přeslice (Eguiselaceue). 

Řád přeslic, ačkoliv nyní jenom málo druhů obsahuje, činí se mezi jiným rost- 

Jinstvem předce hojností jednotníků dobře znatným. V nesčíslném množství nalezáme 


209 
přeslice polní na písčitých a vlhkých rolích, přeslice bahenní a močální na mokrých 
lukách, přeslice lesní v lesích atd. Všechny tyto druhy, upomínajíce svým zrůstem ná- 
padně na sosnovité stromy, rozeznávají se od sebe skoro jenom rozvětvením, a jsou 
k sobě vzájemně tak podobny, že do jediného rodu Eguisetum se směstnati mohly. 

U nejjednodušších druhů tvoří lodyha jednoduchý kolínkovitý sloupec, který na 
každém kolínku zoubkovitou pochvou obejmut jest, již dle zrůstu a ostatních vlastností 
za soujem srosllých listů považovali můžeme. Tatéž budova opakuje se u všech druhů, 
u nichžto všech tedy hlavní řada článků hlavní osu co podstatu celé rostliny tvoří. 
Z kolínek vyrážejí ale u rozličných druhů pupeny, z nichž se opět dle tohotéž zákonu 
článkovité větve, jakožto poboční osy vyvinují, což se ještě na třelím a čtvrtém stupni 
opakovali může. Tak povstane na jedné rostlině celá soustava osní, jejížto rozdíly 
právě k rozeznání jednotlivých druhů slouží. 

Vyvinutí přeslic jest následující. 

Výtrusy, z nichž se celá rostlina vyvinuje, tvoří se v malých zelených měšcích, 
které po šesti pod stopkatým štílkem sedí; mmožství takových šlítků objímá konec po- 
sledního článku v podobě šišky, která poněkud na šišky sosen upomíná (5.). Z počátku 
ztěsna srostlé, rozstupují se štítky zponenáhla při uzrání, a sice dolejší nejdříve; pak se 
rozpuknou měšce a vypustí semenní buňky čili výtrusy (I.), jakožto žlutý prášek. Klí- 
čení, jež Bischoff, Milde a Hoffmeister se zvláštní pozorností skoumali, jest v celku 
totéž, jako u kapradí. Zevnitřní blánka výtrusu nabobtí ve vlhké zemi a pukne; vnitřní 
vlastně živá blánka vystoupí se svým zeleným obsahem ven a rozmnoží se opětovaným 
dělením buněk. Klíček tak povstalý vyhání kořenní vlákna a rozvine se v nepravidelně 
rozvětvěné buněčné těleso (II. A. B.), kteréž se nazývá prvním klíčkem, poněvadž se 
z něho bezprostředně přeslice nevyvine. První klíček tento jest tak malý, že teprva od 
novějších rostlinopisců pozorován byl; hlavní pak úkol jeho záleží ve vyvinutí plodních 
ústrojů, nikoliv ale osní soustavy. Co do úkolu rovná se tedy tento první klíček zúplna 
srdčité pohlavní rostlině kapradí, při čemž ale jest ten rozdíl, že u kapradí samčí a sa- 
mičí ústroje na jednom jednotníku se objevují, u přeslic ale na dvou. Dle Hoffmeistrova 
pozorování mají prý zevnitřní okolnosti vliv na toto vyvinutí, anyť na suchých místech 
samčí, na vlhkých samičí ústroje se vytvoří. Samčí ústroje (Antheridia, II. B. a.) sedí 
na Konci větviček klíčku a skládají se z okrouhlého buněčného tělesa, v jehož vnitřku. 
asi 450 malých buněk obsaženo jest, v nichž každé semenní vlákno vězí. Při uzrání 
pukají antheridie a vypouštějí semenní vlákna (1.) do kotouče svinutá a brvami opa- 
třená. Poněvadž přeslice vůbec na vlhkých místech rostou, nájdou tato vlákna snádno 
kapku vody, v níž se hadovitě kroulí, až buď zahynou, buď samičího ústroje dostihnou, 
do něhož vnikše původ nové přeslici dají. 

L Samičí rostlina (II. A.) jest mnohem větší nežli samčí; plodní ústroje (II. A. a.) 
její nestojí jako u těchto na konci větviček, nýbrž na dně mezi větvemi. Ve svém 
ústrojí mají velikou podobnost k obdobným částem kapradím; obsahujíť totiž průchod ze 
čtvernásobné řady buněk složený (2.) a dole v dutinu rozšířený, v níž leží buňka, je- 
jímž vyvinulím klíček budoucí přeslice se vytvořili má. Druhý tento klíček jest z po- 
čátku kulaté buněční těleso, vězící v buněčném tkanivu samičí rostliny, později se 
zvětší a rozirhne ji docela, načež i průchodní trubka zvadne. Klíček brzo přijímá urči- 
tou podobu, na níž se již ráz budoucí přeslice poznává. Obdrží totiž podobu kužele, 


jehož temeno buněčným krajem obstoupeno jest (III. A, B,); kužel tento jest prvním člán= 
Živa 1854, 14 


210 


kem přeslice, a hořejší kraj první, ještě nevyvinutou listovou pochvou. Semeno kužele, 
bod zrůstu, prodlužuje se neustále a vytvoří druhý článek, taktéž druhou pochvou „ověn- 
čený. Pod první pochvou, vyroste pak první poboční kořen (III. C.), prorazí buněčné tkanivo 
prvního klíčku a vnikne do země; mladá lodyha ale vypne se vzhůru. Pryní klíček, ja= 
kožto již nepotřebný, zahyne, a přeslice živí se teď svým vlastním, ústrojím. ; Drubý 
klíček obsahuje nyní osu dvojčlánkovou, několika cevními svazky prostouplou, které i-do 
pobočních kořenů vnikají. První tato osa přestane brzo růsti, ale pod. první pochvou 
její povstane ze vnilřní buňky tkaniva pupen, špičatý to kužel buněčný, člverochlopenní 
pochvou obejmutý, Tento pupen jest počátek druhé osy, která se pod zemí novými 
články prodlužuje; cevní svazky táhnou se z první osy do ní, Druhá osa vyhání od 
pochev kořínky do země, a brzo jest mnohem, silnější nežli první, z nížto povstala. 
Však ani tato osa nevyzdvihne se ještě na zem, nýbrž vyhání, jako první, poboční třetí 
osu, opět silnější, a ta tímtéž spůsobem čtvrtou atd., až teprya z poslední osy. lodyhy 
poystanou, které se nad zem vyzdvihnouti a výtrusy vylvořovati mají(4,). Počet těchto po- 
bočních, lak nazvaných sesilujících os jest rozličný. Pod každou pochvou, kde se nová 
poboční osa vyhání, povstane věnec kořínků, (Celá rostlina představuje nyní soustavu 
osní, pod zemí rozyčivenou. Poslední a nejsilnější osa vytvořuje dvoje pupeny,- z. je- 
dněch vyvinou se vělve pod zemí se plazící, z druhých ale lodyhy vzhůru se pnoucí, 
oučinkem světla zelenou korou a zelenými pochyami opatřené a na posledním článku 
plodonosné ústroje. vyvinující. Tylo lodyhy jsou ale opět dvojího spůsobu; jedny zů- 
stanou jednoduché, dužnaté, bledší, a nesou plodní šišku, druhé, jsouce tužší a zele- 
nější, vyhánějí u pochev vřetenité kolínkovité větve a zůstávají jalové. Zvláště u les- 
ního druhu přeslice, která někdy několik střevíců výšky dosahuje, viděti jest krásně 
vytvořených takových, vřeten. 

Lodyhy nadzemní trvají ale. jenom od jara až do zimy, načež odemrou, Však již 
z jara vyvine se dole u lodyhy pupen, který sice dále neroste a takřka spícím pupe= 
nem zůstává ; ale po vyhynulí nadzemní lodyhy, někdy také až po zimě, začne tento 
podzemní výstřelek růsti a plazí se pod zemí dále, nabývaje zponenáhlým pochodem 
někdy délky 20 slřevíců a tlouštky /, palce. Tyto podzemní výběžky jsou pro roz- 
po rozsáhlých prostorách, an každý podzemní výběžek v příštím roce jistý počet nad- 
zemních lodyh vyhání, Nezřídka mohou se podzemní osy přeslice, u břehu vody sto- 
jící, pronásledovali daleko až na odlehlé pole. Z toho yvysvitá, jak se nesnadno: pře- 
slice, v polích rozbujnělá, vyplemeniti dá, | Vytrhání jednotlivých nadzemních prutů 
mnoho nepomůže, a vyplemenění výběžků podzemních jest též nesnadné, poněvadž přiliš 
hluboko leží. Také proměnám půdy vzdorují přeslice silně, a často spatřují se na 
polích druhy, které jinak jenom v močálech rostou; přítomnost jejich poukazuje tedy 
na bývalý stay těch míst, kde nyní pole přeslicí zarostlá jsou, 

Jak již podotknuto bylo, vytvořují některé nadzemní lodyhy též plody. Když 
lodyha totiž jisté délky dosáhne, vytvoří se poslední článek v homolovitou část, na 
níž blízko za sebou buněčné věnce se objeví (3.), jakožto počátky nových pochev. 
Místo listových pochev vyvinou se ale na těchto věncích plody (5.). Z každého věnce 
vystoupí totiž řada kulatých paliček, dole nejdříve, nahoře později. Paličky tyto rostou 
a jsou konečně úzce vedle sebe stěsnány, tak že špičatý, hnědý kužel vytvořují, Na 
zevnitřku jsou tyto paličky ploské, dole blíž stopky obdrží ale brzo 5—6 bradaviček 


211 


— 


(6. a.), z nichžto se každá v plod promění, který ve svém středu mateční buňky vý- 
trusu tvoří. Každá mateční buňka rozdělí se konečně ještě ve čtyry, tak nazvané 
zvláštní mateční buňky, z nichž každá jeden výtrus vyvine, Mateční buňka opatří se 
mezi tím, co výtrus se tvoří, uvnitř spirálním sesilujícím svazem (7.), který při 
zrání naylhnuv plodní měšce (Sporangia) roztrhuje, aby výtrusy vypadnouti mohly. 

Dle vnitřního ústrojí přibližují se přeslice již nápadně k semenním rostlinám, 
Na příčném průřezu lodyhy pozoruje se pravidelný kruh direk (cev). Mladá přeslice 
jest prostoupena kruhem cevních svazků, které obsahují tečkované cevy, čehož 
u ostatních tajnosnubců není. Tím kruhem rozděluje se celá lodyha na dřeň a kůru; 
prostřední svazek dřeni odloupne se při dalším zrůstu článků, a tak povstává střední 
dutina, která od kolínka ke kolínku se táhne, u kolínek ale příční stěnou přepažena 
jest. V každém cevním svazku povstane podobná střední dutina. Svazky cevní sklá- 
dají se totiž ze svazku buněk bělních. (Cambiumzellen), v jejichž ose první svazky 
se tvoří; když se pak na povrchu svazku nové cevy tvoří, vyhynou střední docela, 
Povrch lodyhy ukazuje u všech druhů, a také u zkamenělých kalamitů pravidelné rý- 
hování, jako na korinthských sloupech; tam kde jest na povrchu rýha, nalezá: se 
uvnitř cevní svazek, kde jest na povrchu mezi dvěma rýhami hrana, nalezá se uvnitř 
svazek lýčích buněk (Bastzellen), které se zde ponejprvé objevují. Mimo to táhnou 
se bezbarevným tkanivem lódyhy též buněčné svazky se zeleným barvivem. Na po- 
vrchu jest lodyha pokryta pokožkou velmi vyvinutou. Pokožka obsahuje velmi četné 
pravidelně rozestavené otvory dýchací, a jest zvláště tím zajímavá, že zevnitřní stěny 
buněk čistý křemen obsahují, a sice v takovém mmožství, že se lodyh přesličích 
k drhnutí nádob kovových a leštění rohu a dříví používá. Vypálí-li se kousek přeslice 
na platinovém plechu, zůstane křemen v podobě buněk neproměněný, a jenom ústrojné 
tkanivo se spálí. Od tkaniva lodyhy táhnou se do listových pochev též svazky  cev, 
a sice do každého cípu jeden svazek cevní a jeden svazek buněk lýčích, mezi nimiž, 
trubice vzdušní běží, 

Mičovky (Rhiz0carpeae). 

Již u přeslic obmezili jsme se na vytknutí pouze nejhlavnějších stránek věde- 
ckého jejich popisu; tím více musíme se obmeziti u řádu mičovek, jehož druhy 
vzácné a málo známé a jejichž ústrojí tak ukrylé jest, že požaduje vycvičenější obraz- 
nosti pro tvarní názory, která se zde pro obmezenost dostatečnými prostředky podporo- 
vati nedá. Mimo to jsou druhy tohoto řádu ve čtyry rody rozděleny , jejichž podoba 
od sebe tak se liší, že by vlastně každý rod pro sebe popis požadoval. My se zde 
obmezíme pouze na podstatné znaky, které všem rodům společné jsou, a pro kteréž 
mičovky co zvláštní řád mezi tajnosnubnými rostlinami vystaveny jsou. 

V našich krajinách zaslupují tři rody tenlo řád, jsou ale vůbec vzácnéz čtyrlý 
rod náleží jižní polokouli, Rod mepukalek (Salvinia) obsahuje druhy na vodě plo- 
voucí, rod mičovek (Pilularia) a různosemenek (Marsilea) obsahyje druhy 
v bahnech rostoucí. Všechny rody mají to společné, že nevyvinují pravých listů, nýbrž 
jenom vějíře, z mládí jako u kapradí zatočené, Rozeznávají se od kapradí ale již svým, 
jednoduchým ústrojím, Malá, vodorovně rozšířená sopstava osní nese mmožslví vějířů, 
které u mičovek co jednoduché vláknité větve se vyzdvihují (IL b), u různosemenek 
pak podobu čtverolístku jetelího nápodobňují, u nepukalek ale vejčitou podobu mají, 
Do každé osy láhne se jediný cevní svazek, který se ve vějíři rozvětvuje, Svazek 

14* 


212 


lento skládá se ze spirálních. cev, obstoupených pochvou bělních buněk (Cambiumzellen). 
Jednotlivé větve. osní soustavy nesou plody. Poněvadž tyto poslední nad zem se ne- 
vyzdvihují, nýbrž pod vodou nebo v bahně ukryty zůstávají, myslilo se dříve, že jsou 


l 


A 


PZ 


u kořenu upevněny. Podle toho obdržel celý řád jmeno rostlin kořenoplodých 
(Rhizocarpeae). Co se ale zde plodem nazývá, jest vlastně soujem více plodů, blízko“ 
vedle sebe stojících a společným obalem spojených. U nepukalek povstává tento plod 
takto. Na tupém konci mladé větve (4. a) povstane zhusta vedle sebe množství' 
paliček, z nichžto každá v plod se vyvine (6. %.); pod tímto soujemem plodů vyzdvi-' 
buje. se kroužkový kraj, který se rychle ve zvonek rozšíří (4. b); na otevřeném konci 
zúžuje se zvonek zase, ták že se celek podobá plodu s kulatým obalem. 

U mičovek jest vyvinutí výtrusu jiné. Konec mladého výběžku se sesílí a v dutou 
hlavičku promění (3.), kteráž podelnými stěnami na čtyry pouzdra rozdělena jest. 
V každém pouzdře běží zdola nahoru vyvýšená hrana, na níž plody zhusta vedle sebe 
stojí (5.). Podobné, ale mnohem složenější jest ústrojí rodu různosemenék. Ploď sám“ 


218. 


jest jak u jedněch tak;u druhých tentýž. Hlavičky vyvinou se uvnitě'v obalu ve, věj- 
čité útlé vaky, v nichž se, výtrusy tvoří. 

S; ohledem ná výtrusy pozoruje se ale u těchto kořenoplodých rostlin paměti 
hodný úkaz, jakého jsme u tajnosnubců dosaváde pojednaných nepoznali. Vyskytují se 
totiž dvoje výtrusy, veliké a malé U. A, I. B). U mičovek nalezají se jak velké tak 
i malé, ačkoli v rozličných měšcích, předce vždy v témž nahromadění plodů; u nepu- 
kalek jsou ale spůsoby výlrusu každé ve zvláštním skupení plodním nahromaděny. Ma- 
lých výtrusů jest v jednom vaku vždy více obsaženo, velkých ale jenom po jednom. 

Jako jsme u přeslic viděli, že plodní ústroje jsou na dvou jednotnících rozdě- 
leny, tak jest i zde, ale rozdělení pohlaví jde ještě o krok dále, neboť již výtrusy jsou 
dle pohlaví rozdílné, neboť z velikých povstávají samičí rostliny (II), z malých ale 
bez vyvinutí prvního klíčku hned malé buňky (1.) se tvoří, v nichž semenní vlákna 
obsažena jsou. 

Podotkli jsme již při kapradí, že u vyvinulí tajnosnubců dvě doby se rozeznati 
dají, doba pohlavní rostliny a doba plodní rostliny; poznali jsme tamtéž, že při výstupu 
tajnosnubců k dokonalejším tvarům, pohlavní rostlina stává se vždy nepatrnější, plodní 
rostlina ale vždy vyvinutější. U kořenoplodých tajnosnubců přistupuje k tomu ještě 
zvláštní pokrok, anof pohlavní rozdělení do plodní rostliny zasahuje. 

S touto okolností souvisí ještě nepatrnější vyvinutí pohlavní rostliny. Ukázali jsme, 
že místo samčí rostliny (prvního samčího klíčku) z malých výtrusů hned buňky se se- 
menními vlákny povstávají; samičí rostlina vytvořuje sice také první klíček, ten se 
skládá ale jenom z několika bunčk, které na konci útlého výtrusu, tam kde jest tlustou 
rosolovitou vrstvou potažen, malý zelený pahrbek (I. A. IT) tvoří, na němž pak samičí 
ústroje povstávají. "Tyto ústroje zachovají v celku tvar samičích ústrojů již popsaných, 
a zúrodňují se semenními vlákny malých výtrusů, načež v nich zárodek nové plodní 
rostliny povstane (III, a). : 

Doufám, že tento krátký výklad podstatných částí postačí, aby se umístění koře- 
noplodých tajnosnubců v řadě ostatních ustanovi!o. 

Plavuně (Lycopodiaceae). 

Plavuně jsou nejdokonalejší mezi výtrusními rostlinami. O zvláštnostech jejich 
můžeme se vělmi snadno přesvědčiti na rodu Selaginella, který se nyní ve všech 
sklenníkách hojně pěstuje. Jiný rod obsahuje u nás rozšířené plavuně (Lycopodium), 
z nichž zvláště vidlačka (L. clavatum) známé semeno mechové (semen Lycopodii), 
k strojeným ohňům, fysikálním zkouškám, k zasýpání zpružených míst na těle sloužící) 
poskytuje a druhdy u obecného lidu co čarodějná rostlina se považovala. Sem náleží 
- také rod zkamenělých, vidličnatě rozvětvených Le pidodendrů, jejichž zbylky v ka- 
„menouhelném útvaru, zvláště okolo Radnic, přehojně se zachovaly. Od těchto stromo- 
ovitých pravěkých plavuní až k útlým Selaginellám vyznamenávají se všechny druhy 
'společným jedním znakem, totiž pravým vidličnatým rozdělením lodyhy, což u žádných 
jiných rostlin se nepozoruje, Máme sice více rostlin s vidličnatými lodyhami, ale u těch 
„povstává loto rozdělení tím, že v koutech proti sobě stojících listů větve se tvoří a střední 
„výběžek růsli přestane, jak se n.p. u mejlí (Viseum) pozoruje. U plavuní rozděluje se 
ale po jistých přestávkách konec lodyhy ve dva body zrůstu, z nichžto se každý 
v listnatou větev prodlužuje. U plavuní nynějších jest vždy jedna větev silnější nežli 
úruhá, tak že jedna větev jako hlavní lodyha vypadá, U pravěkých plavuní (Eepi- 


214 


dodendron) zůstaly obě větve stejně silné, což dávalo celému stromu pohled přísně 
pravidelný. Jest pamětihodno, že také na kořenech těchto rostlin totéž dvojité roze“ 
klání se pozorůje, ale u žádných jiných rostlin. Mimo tento společný znak jeví rody 


tohoto řádu dosti veliké rozdílnosti. Za nejméně dokonalé zástupce toho řádu mohou 
se považovati šídlatky (Isoětes), jejichž lodyha nikdy se nerozvětvuje; články osy 
róstou jenom do šířky, nikoliv do délky; dvojklanost objevuje se ale předce aspoň na 
pobočních kořenech, Hlíznatá lodyha nenese pravých listů, nýbrž vejíře jako mičovky, 
á plody sedí dole na nich, povstávajíce v mezibuněční látce vějíře. Všechny ostatní 
rody: mají dokonalou osní soustavu. 

Jaká se rod Selaginella a zkaměnělá Lepidodendra pravidelnou dvojkláností: vy- 
zňamenávají, jsou i listy jejich neméně pamětihodně uspořádány. U všech druhů stojí 
totiž v pravidelných řádách;, které ve spirálech kolem lodyh a kmenů se točí, což se 
mejhápadněji u Lepidodehdrů pozoruje. Listy těchto plavuních stromů seděly na vyvýše- 
mých polštářích; které po odpadnutí listů pravidelně rožestavené jizvy představují a kme- 
nům ozdobný pových davají (Viz : Živa. 1853 str. 153.). 

U rotu Selaginella stojí listy v podobných pravidelných řadách, ale bez polštářů ; 
za to objevují jinou Zvlášthost. Lodyha totiž není oblá, ňýbrž ploská; listy ma širší 
straně jsou krátké a k lodyze přillačené, ná ostré hřaně jsou větší a odstávají; taktéž 


215 


větve rostou jenom na ostré liraně, a celá rostlina vypadá, jakoby byla mezi dvěma 
plochami stlačena. Domácí u nás plavuně (Lycopodium) nemají těchto zvláštností. 

Také vnitřní budova lodyhy jest u rozličných rodů rozličná. Hlíznatý kmen šíd- 
latký jest středním cevním svazkem prostoupen, ten pak pochvou bělní (Cambiumring) 
obejmnt, jíž se od kůry dělí. Kůra zdřevnatí a odlupuje se. Lodyha plavuní obsahuje 
též slřední cevní svazek, ze spirálních a schodnátých cev složený a bělní pochvoů 
obejmutý, kteráž brzo zdřevnatí. Lodyha plavuní nesesiluje se tedy jako u šídlatek. 
U všech lodyh jest ale střední svazek vzdůšní prostořou obstoupen, a upevňuje je je- 
nom porůznými buňkami, které ještě z bělní pochvy pocházejí. Vnitřní ústrojí zkamé“ 
mělých plavuní (Lepidodendron, Lomatophloyos) skóumal Cordáa v Praze, a pokuď sé 
z jeho velmi zevrubných drobnohledných obrazů souditi může, měly tyto stromy právý 
sesilující kruh jako naše sosny, jinak by se také jejich znamenitá tloušťka vysvětlili 
nedala. Toť jest opět znak, jímž se plavůně k semětiním rostlinám přibližují; něbot 
u některých tajnosnubců objevuje se sice slopa sesilojícího kruhu, tén sé ale né“ 
promění nikdy v dřevní vrstvu. 

Vyvinutí plodu plavuního pozorovalo se dosaváde zevrubně jenom na šídlatkách 
(Isočtes) a rodu Selaginella, a sice od Hoffmeistra. Vyvinutí plodu u pravých plavuní 
(Lycopodium) jest dosaváde neodkryto, a u zkaměnělých nemůže se, jak se samo sebou 
rozumí, skoumati, 

Rod Selaginella můžeme jakožto vzor celého řádu r) pročež se obrá- 
tíme také k vyvinutí jeho plodu. 

Ú všech druhů tohoto rodu povstává plod jenom na určitých větvích (3,), kteréž 
se někdy zvláštními listy vyznamenávají. Na koncích těchto větví tvoří plody klas, který 
se co obdoba nahromaděniny plodů se společným obalem u mičovek .považovati může. 
Klas povstává tím, že se na konci větve malé listý nahromaďují, v jejichžto koutkách 
buněčné hlavičky (3 «) se vylvořují. Nejvnitřnější buňky těchto hlaviček proměňí sé 
v mateční buňky výtrusu. Až potud jest vyvinutí všech plodů totéž, v dalším vyvinutí 
objevují se ale rozdíly. V jistém počtu vyvinou se totiž všechny mateční buňky ve 
výtrusy, tak že kulatý plod jimi docela jest naplněn (4.). Při jiných (5.) se jich vyvine 
zpočátku sice také mnoho, ale jenom čtyry uzrají. Tyto čtyry rostou rychle a stánou 
se poměrně velmi veliké, tak že samy celý plod vyplňují 4 ostatní nevyvinuté zadusí. 
Máme tedy u rodu Selaginella opět dvojí plodý jako u mičovek, jedny s četným malým 
výtrusém, druhé se čtyrmi velikými výtrusy. Jako u mičovek tvoří se také zde 
v malých výlrusech (I. B) semenní vlákna beze všeho klíčení, kdežto veliké výlrusy 
ještě v plodu samém uzavřené zeleným tkanivem se naplňují (IE). Toto tkanivo jest 
první klíček (pohlavní rostlina) Selaginélly , kterýž zde tak málo vyvinut jest, jako 
u mičovék, s tím však rozdílem, že u těchto teprva po vypadnutí se klíčí, u SelagineH 
le již v plodní rostlině. Ostatně vypadnou výtrusy (I. A.) brzo po zniknutí prvního klička 
Z plodu a zároveň s nimi také samčí výtrusy, v nichž se semenní vlákna (4.) vytvořila. 
První klíček u vnitř velikých výtrusů roztrhne obal výtrusní, a fam, kde vyřází, povsta- 
mou samičí ústroje (2), složené jako u ostatních tajnosnubců z trubice, na jejímž dně 
klíční buňka leží. Teď puknou malé výtrusy také a vypuslí svá semenní vlákna (1), 
jimíž se samičí ústroje zúrodní. Klíční buňka vyvine se pak dělením buněk v druhý 
klíček (II1-), který z počátku co kulaté těleso v pohlavní rostlině (v prvním klíčku), 
Ještě výtrusním obalem obejmuté, vězí. Brzo vyhání první lodyhu, která jako u nejdo- 


216 


konalejších rostlin dvěma vstříčními listy se ukončuje, Pak se rozpolí konec lodyhy 
ve dvě větve (III. a), a dolejší část klíčku vyžene první poboční kořínek, Rostlinka 
má nyní již všechny znaky Solaginelly, další životní činnost záleží v PD ěKvÁNÍ toho 
samého pochodu, až konečně i k vytvoření plodu dospěje (III. b). 

Šídlatky odchylují se od Selaginell u vylvořování plodů jenom lím, že je cho- 
vají ve vějířích, U plavuní CLycopodium) pozorovaly se dosaváde v klasech jenom . 
malé výtrusy, pročež se klíčení jejich skoumati nemohlo, 

Porovnáme-li vývin plavuních rostlin s předešlými řády, vyplyne samo sebou, že 
zde k zákonilé řadě postupu ještě jeden článek přistoupil. Vytvoření pohlavní rostliny 
jest zde, jako u mičovek, pouze samičím výtrusům ponecháno, ale vykonává se již na 
plodní rostlině, Představíme-li si, že veliký samičí,výtrus po. vyklíčení z plodu nevy- 
padne, obdržíme rostlinu semenní. Pak jest veliký výtrus obdobou. klíčního vaku se- 
menní rostliny, výlrusní plod sám ale jest obdobou semenního klíčku (vajíčka). „Uká- 


žeme později při výkladu o sosnách, jak vyvinování semen  sosnových stromů tomuto 
zdání vstříc přichází, 


Přehled vývinu tajnosnubných rostlin. 


Dokončili jsme nyní v řadě svých rostlinopisných rozprav úvahy o tajnosnubcích. 
Ačkoli hlavní ohled vždy na to obrácen byl, aby se souvislost pojednaných tříd co nej- 
jasněji objevila, a aby se ukázalo, jak oko vědecky zostřené z peslré směsi, již příroda 
padává, řád a zákon poznali může, sestavujíc podobné a odlučujíc podstatné od nepod- 
stalného a proměnlivého, oddělujíc z množství rozličných udajů všeobecné od zvláštního, 
jaž konečně dospěje k tomu náhledu, kdežto se ústrojný život jakožto zvláštní případ 
všeobecného přírodního života, v součinu fysikálních zákonů obsaženého, objevuje: 
předce jsme byli v těchto úvahách příliš vytrhování mezerou měsíců, v nichž naše roz- 
pravy uveřejněny byly, jakož i tím, že se musil čtenář leprva s předměty seznamovali, 
jejichž všeobecné uvážení naší úlohou bylo, Při popisu podrobností mohla se tedy dosti 
často jak nit tohoto labyrintu, tak i trpělivosti přetrhnouti, Nebude tedy mnohému, 
kterého tato vče zajímá, nepříjemné, sejmu-li ještě jednou v krátkém přehledu nejdůle- 
žitější výsledky v jeden celek, při čemž se ovšem na lo spolehati musím, že obsah 
předešlých rozprav čtenáři ještě docela z paměti nevypadl. 


Počali jsme „pojednání svá s nejjednoduššími lvary rostlinné říše, a postupo- 
vali jsme od nich až k těm tvarům, které se bezprostředně k semenním rostlinám při- 
bližují, Postup tento dá se poněkud k dějepisu stavitelství porovnati, Jako se v tomto 
pozoruje, že jistý sloh po celá století s rozličnými proměnami jakožto všeobecný výraz 
umělecké obraznosti panuje, až konečně jinému ustoupí, s. nímž ovšem ještě mnoho 
společného má: tak se objevují i v rostlinstvu jednotlivé skupeniny dle rozličného vzoru 
zřízené, kterýž všelijak vyvedený u jedněch rodů v ryzé, čistotě se jeví, u jiných ale 
smíšen s jiným vzorem se pozoruje. S ohledem na zkamenělé rostlinstvo objevuje se 
zajímavý výsledek, že nejjednodušší tvary také nejdříve byly vytvořeny a že s přibý- 
vajícím stářím země také tvary rostlin se znásobily, podobně jako život člověčenstva 
v každém věku nové a rozmanitější poměry vyvozuje, Můžeme se také právem domý- 
šleti, že rostlinstvo každé doby, jakož i lidstvo, bylo výsledkem panujících poměrů 
(půdy, vzduchu, tepla ald.), tak že si řadu rostlinných tvarů jakožto postupný vývin 
několika, pravzorů, v rozličných okolnostech vyvinutých, předslaviti můžeme, 


217 


Tak nám podaly řasy, houby a lišejníci příklad této závislosti ústrojného 
tvaru od okolí. V celku jsou podstatné; části těchto rostlin tytéž, totiž buňky buď po- 
různé, nebo ve vlákna spojené, nebo v určitý celek nahromaděné, Řasa ve vodě, ži- 
jící vyvinuje skoro jenom stejnorodé čásli; rozdíl kmenu a kořenu jest jenom v mej- 
dokonalejších naznačen ; každá část, přijímajíc z vody samostatně potravu, žije pro sebe 

„ samostatně, ba na nejnižším stupni tvoří každá buňka pro sebe zvláštní jednotník, Spo- 
lečnou mateční buňkou v celek spojeny, představují jiné druhy jenom rodiny buněk a bu- 
něčných vláken, a teprva mořské řasy vyzdvihují se k podobě pravých rostlin, U žádné 
třídy není závislost tvaru od vnějších příčin palrnější, jako u této nízké vodní třídy. 

Houba, ačkoliv taktéž jednoduchá, ba v jednotlivých svých buňkách ještě je- 
dnodušší nežli řasa, jest předce v celku již souvislejší a v tvarech rozmanitější. Houba 
roste na pevné podložce a vyzdvihuje svá buněčná vlákna nebo vláknité svazky, nad 
zem; pročež, závisí již jedna čásť od druhé, jedna příjímá potravu ze země, druhá, ze 
vzduchu; nad zemí vyvinuje se široký klobouk, který má jinou podobu nežli hloubek 
v zemi. U hub podzemních objevují se již rozdíly v soustředním vyvinutí vrstev, na 
povrchu jsou rozličné blánilé vrstvy, uvnitř ale plody, Podzemní houby jsou pravá 
protiva řas; tylo, žijíce v rozpoušlějící látce, nemohou se v žádný celek směstnali; ony 
pak, uzavřeny a stěsnány zemí, tvoří kulaté, na povrchu dobře uzavřené hlízy. U řas 
leží všechna rozmanitost tvaru v buňce, u hub ale ve spojení vláknitých buněk. 

Mezi oběma těmito vzory objevuje se třetí jakožto přechod. Lišejníci, 
(povstávajíce ze zelených, k řasám podobných zrnek, dokavad jarní deště nebo vlhký 
podzim tyto vodomilné čásli podporuje, přijímají v následujících sušších počasích do 
sebe složivo houby, totiž bezbarvý buněčný vak, tak že potom největšímu vlhku i suchu 
stejně vzdorovati mohou. Lišejníci vyznamenávají se též rozmanitostí tvarů, u jednoho 
jednotníka mají zvláštní plodní vaky, a jakkoliv kmen a list nevyvinují, upomíná předce 
podoba jejich nezřídka na listnaté rostliny. i 

Tyto tří skupeniny rostlin obsahují nejnižší rostlinný život, a při stejném složivu 
vyvinují se jenom proto rozličně, že každá v jiném živlu roste, řasy ve vodě, 
houby v zemi, lišejníci v povětří. Naproti těmto třem řádům stojí jiné sku- 

„pení nízkých rostlin, totiž mechů, kapradí, mičovek a plavuní, u něhož 
"se ponejprvé pohlavní ústroje objevují. S těmito ústroji souvisí již také zvláštní tvar 
celé rostliny, jímž se nápadně od oněch tří nižších řádů rozeznávají; objevujeť se totiž 
u mích ponejprvé rozdíl mezi lodyhou a listem. Části rostlin neskládají se také již ze 
samých stejných buněk, nýbrž každý ústroj má svůj zvláštní buněčný tvar; každý dil 
již závisí od druhého, lodyha od kořenu, list od lodyhy atd. U nejnižších pohlavních 
tajnosnubců jest tato vzájemnost ovšem ještě velmi nezřetelná. U mechů, zvláštně u ja- 
-terných mechů, zachovávají aspoň ještě některé části jistou samostatnost, ba některé 
buňky odloučí se někdy jakožto zárodky nových jednotníků. U kapradí a ostatních taj- 
nosnubců neobjevuje se to více, Se složenějším ústrojím souvisí také větší vyvinutí 
hmoty. Ve zdřevěnělém tkanivu starého kmenu zachovají se jednotlivé buněční svazky, 
v nichž se nové buňky tvoří a jimiž se potrava přivádí; tím se život rostliny značně 
prodlužuje, zdřevnatělými částmi chrání se úllé, a ze starších vynikají vždy novější. 

Zajímavé jsou znaky, jimiž jednotlivé řády těchto pohlavních tajnosnubců se ro- 
zeznávají. 

Všechny povstávají z výtrusu (sporum), čímž se právě od semenních rostlin 


218 


rozeznávají. Semeno jest velmi složený útvar a obsahuje v sobě již celou budoucí 
rostlinu v zárodků ; výlrus ale jest jednoduchá buňka, z níž se klíček dělením jejím vy- 
vinuje. Dále shledáme, že z výtrusu bezprostředně rostlina povstává, která není to- 
tožná s tou, na níž se výlrus vytvořil. Tuto z výlrusu povstávající čásť jmenují rostli- 
mopisci u kapradí, přeslic, mičovek a plavuní první klíček (Prothallium). U jater- 
ných a pravých mechů povstává listnatá lodyha bezprostředně z výtrusu, a má tedy 
tentýž výžnam co první klíček, a nese jako tento pohlavní ústroje. 

Rostlina bezprostředně z výlrusu se vyvinující nazývá se tedy u všech pěti řádů 
pohlavní rostlinou. V této pohlavní rostlině teprva povstane nová samostatná 
rostlina, v níž se konečně výlrusy vytvoří. U mechů jest tato rostlina pouze co stopka 
a plodonosná tobolka vyvinuta, u kapradí ale tvoří již mohútný vějíř, ba i kmen dlou- 
holetý. Tato druhá rostlina nazývá se u všech pěti řádů plodní rostlina. Mů- 
žeme dle toho u každé pohlavní tajnosnubné rostliny tři doby rozeznati: 1. dobu vý- 
trusní, 2 dobu pohlavní, 3. dobu plodní. 


Co se výtrusu lýká, neobjevuje sé u patero těchto tříd žádných podstat- 
ných rozdílů. 
Pohlavní rostlina jest nejvyvinutější u jaterných a pravých mechů, u nichž 
zase plodní rostlina jest nepatrná, U kapradí a přeslic jest ale mnohem menší nežli 
plodní rostlina, a má krátký život; u mičovek a plavuní jest nejmenší, u oněch vypl- 
ňuje výtrusní blánu, u těchto představuje jenom zelené tkanivo na výtrusu. (Co se týká 
tvaru, jest u nižších jaterných mechů přechodem lodyhy a, listu (vějířem), u vyšších 
jaternatek a u pravých mechů má složitou soustavu osní a pravé listy; u vyšších řádů © 
jest zase jednodušší; u kapradí v podobě ledvinité plochy, u přeslic co rozvětvená 
buňkovina, u mičovek a plavuní co skupení buněk beze všeho zvláštního ústrojí, 
U mechů jest pohlavní rostlina obyčejně dle pohlaví obojetná, taktéž u kapradí, u pře- 
slic jest pohlaví porůzné ; u mičovek a plavuní pouze samičí, poněvadž se ze samčích 
výtrusů žádná pohlavní rostlina nevyvinuje. 


Plodní rostlina jest zase u mechů malá, jenom ze stopky a tobolky slo- 
žena; u kapradí mohútná; v kmen, vějíře a Šupinaté listy vyvinuta; u přeslic má osní 
soustavu s, listovými pochvami, u mičovek osu s vějíři, u plavuní s pravými listy. 
U mechů, kapradin a přeslic vyvinuje plodní rostlina jenom jeden spůsob výlrusu,, u mi- 
„čovek a plavuní ale dvojí spůsob, samčí a samičí. Plodní rostlina stává, se, postupem 
řádu vždy dokonalejší a pohlavní rostlina vždy podřízenější, až se tato konečně jenom 
co, čásť plodní rostliny objeví. Tím spůsobem dalo by se ještě mnoho porovnání „vy+ 
vésti, dostačí ale uvedené. 

Ukohčíme pojednání toto sóustavným rozvrhem (všech tajnosnubných rostlin, jee 
kožto výsledkem předešlých rozprav. 


; Sjímáme všechny podotknuté řády pod společným jménem výtrusních róst- 
Jin. Tyto rozvrhují se na dvoje skupení: I. bezpohlavní, I. pohlavní. 


1. Bezpohlavňí výtrusní rostliny. 
A) Ze stejných buněk složené. 
1. Houby, složené z buněčných vláken bez zeleného barviva. 
“ 2 Řasy, složené z buněčných vláken nebo buněk se zeleným barvivém. 


219 


B) Z dvojích bůněk složené. 
3. Lišejníci, složené z kulatých buněk se zeleným bok a bezbarevných 
buněčných vláken. 


II. Pohlavní vytrusní rostliny. 


A) Pohlavní rostlina převládá. 
4, Mechy. Plodní rostlina v podobě stopky a tobolky. 
e) Jaterné mechy. Tobolka obsahuje mimo výtrusy též pružné buňky 
(mimo rod Riccia). 
B) Pravé mechy. Tobolka obsahuje pouze výtrusy. 
B) Plodní rostlina převládá, 
a) S výtrusy jednoho spůsobu, 
5. Kapradí. Plodní rostlina obsahuje osu s vějíři a šupinatými, listy, Výtrusy 
povstávají na vějířích; 
6. Přeslice;. Plodní rostlina obsahuje osu s listovými pochvami. Výtrusní 
plódy tvoří klas na posledním článku -0sy. 
b) S výtrusy dvojího spůsobu. blot 
7. Mičovky. Plodní rostlina obsahuje osu a vějíře. Plody mají společný obal 
(receptaculum). 
8. Plavuně.' Plodní rostlina obsahuje dvojklanóu osu 4 dvojklané kořeny. 
«) Šídlatky, s vějíři plodonosnými. 
B) Selaginelly, s listy. Výtrusní plody sedí v koutech listů. 


Drobnosti. 


Chlomek, čedičový vrch u Mělníka, 


Z vinohradů Mělnických , které vesměs na vrstvách opuky a pískovce (křidového útvaru) 
stojí, vypíná se ná severovýchodní straně neveliký kužel čediče, nesoucí bílý, z daleka vidný = 
stelík sy. Jana. 

Kužel tento jest jeden z jižnějších čedičových vrchů, které jako předvoj Litoměřického Mezi- 
hoří daleko do, středních Čech sáhají. x 

Zvláště památno jest na Chlomků bezprostředné dotýkání čediče a opuky. Čedič prorazil zde 
opuku na: dvou místech; tam kde nyní kostel stojí; a severovýchodně v lesíku asi dvě stě kroků 
dále, Zrovna pod kostelem viděti jest balvanitý šedý čedič soustředního slohů a mohůútný kus: célist= 
svého černého čediče, S oboů stran jest tento čedič provázen slepeným kamením, z čediče, ze spečené 
„opuky a všelijak. proměněných, hornin. záležejícím, Některé balvany čediče obsahují“ v ssobě, veliké 
rstřohrané kusy opuky; patruý to důkaz bývalého tekutého stavu čediče, Lomem v němž.se z této 
"skály štěrk silniční dobýval, odkryly se některé velmi zajímavé průřezy; na nichž tyto: a- podobné 
moměry jasně se spatřují. 
vozěj V'jihěm lomů, o něco dálé v lésíku ležicím, jest poměr čediče k opuce ješťě úápadnější- 
Čedič se již zde na povrchu nějénom všecheh vylámal, nýbrž jest již až do hlonbký šešti sáhů vý- 
(brán. Netvořit zde ale podélný cóuk jako jindě, nýbrž Kolmó jdoucí, áši pět sáhů v průměru mající, 
Hocéla okrothlý Kňlén, jehož kořeny do néžnámé hlotbky lůna Zemského sáhají. U prostřed. tohoto 
čedičového Kméne ješt kajňění témňášédé, s malými hlátičkami 'aúgitů 4 Vápeňcé; na okrají podle 
opuky jest vývinut slepeneč čedičový z okrouhlých kusů šedého čediče, proměněné opuky a jílů slo- 


220 


žený. Vrstvy opuky samy jsou jenom v bezprostředním okoli čediče zdviženy, a již ve vzdálenosti 
několika sáhů, leží docela vodorovně, jako všude jinde. 

Jest to podivuhodný úkaz, že právě na blízku čedičových hor, jejichž původ si jinak my- 
sliti nemůžeme, nežli že co polotekutá, k lávě podobná látka ze země vyrazily, sloh křidového 
útvaru tak málo proměn utrpuje. Bezpochyby byl náraz prudký a krátký. — 

Rozkošná výhlidka na Mělnické okolí upoutá mimo to každého, kdo tento zeměznalecky za- | 
jímavý vršek navštíví. Jan Krejčí. 


Kaučuk a gutta percha. 

Jest to zvláštní výjev v říši rostlinné, že se z mnohých rostlin při nejmenším dotknutí prýšti 
šťáva k mléku podobná, ostrá, leptavá, ono i jedovatá. Tak lze viděti tuto mléčnou šťávu u salatu 
vyběhlého, u vlaštovičníku, u pryšce a j. V krajinách našich se ovšem jen málo takových rostlin 
nachází, ale čím dále ku krajinám rovníkovým postupujeme, tím více se množí počet jejich. Jsou 
zvláště tři čeledi, v kterých se množství takové šťávy nachází, a slce čeleď pryšcovitých (Euphor= 
biaceae); toješťovitých (Apocyneae) a kopřivovitých (Urtičeae) ; šťáva mléčná těchto čeledí jest zřídka 
neškodná, ano někdy i k nejprudším jedům náleží, tak že divokové v ní své šípy námáčejí; jichžto 
nejlehčí poranění rychlou a jistou smrt přináší. 

Barva šťáv těchto jest obyčejně bílá, někdy žlutá a červená, zřídka modrá; nacházíme však 
i šťávy bezbarvé, (Co do obsahu jsou ve šťávách těchto látky velmi rozmanité, ale ve všech jest více 
méně kaučuku pozorovati, jenž se v podohě malých kuliček ve šťávě vznáší. Kuličky tyto by 
slinuly, kdyby jim v tom jakási bílkovina nepřekážela, právě jako kuličky máselné při mléku zví- 
řecím. Stojí-li však šťáva tato po delší čas pokojně, vystoupí z mí kuličky kančukové na povrch, 
slínou a tvoří škraloup, právě jako se to stává u obyčejného mléka. Ve šťávě rostlin pryšcovitých 
nachází se nejvíce kaučuku, a teplo tropické se zdá býti při povstání této látky nevyhnutelně po- i 
třebné ; neboť znamenalo se, že rostliny, které pod rovníkem mnoho kaučuku chovají, do krajin na- 
šich přenešeny jen látku k ptačímu lepu podobnou poskytují. Již roku 1736 upozornil francouzský 
učenec La Condamine na to, jak by se dalo kaučuku ve mnohých případnostech použiti, a vyložil 
zevrubně dobývání jeho. Lzeť pak kaučuku dobyti ze šťávy sumečníku pružného (Urceola elastica), 
svíceníku štítnatého (Ceropegia peltata), chlebovníku celolistého (Artocarpus integrifolia) a smokvoně 
nábožného a indického (Ficus religiosa et indica) ; nejvíce se ho však dobývá z kahuchu pružného 
(Siphonia elastica). "Tento krásný, až 60“ vysoký strom roste v jižní Americe, má hladkou, šedo- 
bnědou kůru, kterou Indiáni až ke dřevu nařezují, aby se bilá šťáva hojně prýštila. Šťáva tato při- 
náší se někdy v nádobách uzavřených co tekutina škraloupová do Europy, a chová dle Faradaye 
"31.79/, čistého kaučuku. Kaučuk čistý jest za čerstva bílý. pak světle žlutý a prosvitavý. Obyčejně 
se však stává, že Indiáni, nachytavše šťávy této do nádob svých, ji pak (dříve než přischne) prstem 
na hliněné kadluby dřevěným držadlem opatřené natírají a v hustém kouři otáčejí; když první 
vrstva zežloutne a nelípne, natře se druhá a t. d. Potom všecko se usuši na ohni, kadlub hliněny se 
rozdrobí a ven vytřese: Tak povstávaji láhve a jiné formy kaučuku, které v obchodu vidíváme. 
Při otáčení v kouři a sušení na ohni se však kaučuk kouřem znečistí, a proto maji veškeré před- 
'měty kaučukové barvu tmavohnědou neb černou. A 

Kaučuk jest sloučenina uhlíku s vodíkem (C, H,), nemá tvaru ani chuti ani čichu; ve vodě 
a v. líhu se nerozpouští, tím snadněji ale v tresti bezlihové a bezvodé — a w chloroformu; roztok 
tento, jest bezbarvý. Jinak se rozpouští i silicemi a dává roztoky mazavé. Nejčastěji se však k roz- 
puštění jeho užívá oleje kamenouhelného a káučenu — totiž oleje, který kaučuk sám, jsa. za 
sucha puzen, poskytuje. Pro elektřinu jest kaučuk isolátor, Při 230" (C. se roztápí, rozšiřuje dýmy| 
kořenné a zůstavuje hmotu mazavou. Při větší teplotě hoří plamenem jasným a čadivým. Za sucha 
puzen se rozkládá a poskytuje rozmanité sloučeniny, mezi nimi i nadřečený olej koučen c; Hm; 


221 
v kterém se pevný kaučuk sám rozpouští. Padne-li teplota až pod O" C., tu kaučuk přestává býtí 
pružným, tvrdne ale nekřehne ; tato nepříjemná vlástnost se nechá však Hancock-ovým vynálezem — totiž 
vulkanisováním — ouplně odstraniti. Kaučuk vulkanisovaný jest mnohem pružnější nežli obyčejný, 
nerozpouští se tak snadno, a k tomu 1 při nejnižší teplotě svou pružnost ouplně zachovává. Záleží 
pak vulkanisování kaučuku v tom, že se veškeré částky jeho vší vody spřostí a za tosírou na- 
pustí; k tomu oučelu se dá kaučuk buď zrovna do rozpuštěné síry, aneb do sirníku uhličitého 
(Schwefelkohlenstoff), nebo konečně do chloridu sirnatého (Chlorschwefel). 

Dokud se nevědělo, jak se dá kaučuk rozpustiti a vulkanisovati, bylo upotřebení jeho velmí 
skrovné ; užívalo se ho obyčejně jen k vymazání tužky. Nyní však jest upotřebení jeho ve všech 
druzích průmyslu velmi rozšířeno, a z jihoamerického přístavu Pary, Guyany a zemí souhra- 
ničných se ročně veliké množství kaučuku do Europy přiváží. Nejvíce ho spotřebují Angličané; 
již roku 1833 se ho tam skoro 2000 centů přivezlo, a od té doby se ho každý rok více a více 
potřebuje. V Greenwich-u se ho denně k osmi centům spracuje, kdežto se za sucha v železných 
nádobách destiluje. Destillát jest — jak jsme se již zmínili — olej kaučukový, v němžto sé kau-- 
čuk sám snadno rozpouští ; v nádobách ale zůstává látka mazavá, která svou houževnost nikdy ne- 
ztráci, a ani na vzduchu ani ve vodě se nekazí; proto jí napouštějí provazy a lána lodní, chtice 
jim uděliti trvanlivosti- Tím, že se kaučuk v některých látkách snadno rozpouští, usnadněno jest 
i podniknutí, pomocí jeho nepromokavé látky zhotovovati ; tyto slovou dle vynálezce svého Mackin- 
tosh. Zhotovování těchto látek nepromokavých záleží v tom, že se kaučuk rozpuštěný dá mezi 
dvě desky tkanin, a to vše se válcemi protáhne. Kaučuk mezi tkaninami tak brzy neuschne a po 
delší čas mazavým zůstává, při čemž i nepříjemně zapáchá. Horkým líhem lze však tento zápach 
odstraniti, a následkem toho i kaučuk dříve uschne. Látky takové mohou býti ale tím škodné, že 
se tělo pod nimi tuze paří, poněvadž výpar látkou touto neproniknutelnou se od těla vzdálíti ne- 
může. Mimo to se užívá kaučuku pevného i rozpuštěného velmí rozmanitě; lučebník i ranhojíč by 
měli mnohé obtíže, kdyby kaučuku nebylo. Vůbec nelze v době naší ani říci, k čemu se ještě kau- 
čuk upotřebiti dá. — 


Posaváde se přiváží kaučuk z jižní Ameriky — dílem i z východní Indie; ale i Afrika nám 
bude moci látku tuto převýbornou poskytovati, až se sociální poměry této země lépe uspořádají. 


Gutta percha jest látka ku kaučuku velmi podobná, a pochází od vysokého stromu ve 

východní Indii Isonandra +utta z čeledi sapotovitých (Sapoteae), Dobývá se jako kaučuk ze 
šťávy stromu tohoto. (Co do sloučenství neliší se též tuze od kaučuku; při obyčejné teplotě jest 
pevná, takměř vláknitá a jen málo pružná; zahřáním ale, k. p, v horké vodě, stane se tak pružnou 
jako obyčejný kaučuk. Nejlépe se rozpouští v tresti terpentýnové a v; chloroformu. Dá se jako kau= 
čuk vulkanisovati a stává se tím velmi pružnou. Věci gutta-perchové, k. p. podešvy; péra, misky 
a j., nesmějí se k teplu dávati, které by 46“R. přesahovalo, poněvadž gutta percha v teplotě ta= 
kové již měkne. 
i V novější době byla v hollandské východní Indii „gutta mala vynalezena, která jest ke 
gutta-perče velmi podobna ; nebylo však posaváde lze, veškeré vlastnosti její ouplně  vyšetřiti. Na= 
cházít se zajisté v rozmanitých mléčních šťávách rostlinných ještě mnoho, spůsobů kaučuku, kterých 
nebylo lze posaváde dobytí, poněvadž se jen v malé míře v těchto šťávách nacházejí, a pak — po= 
něvadž jest Inčebné odlučování ostatních látek velmi obtížné, J. Balda. 


Příspěvek ku přírodnímu kalendáři okolí Pražského, 
Květen. 
(Dokončení.) 


Hmyz zlomenokřídlý, jehož rody a druhy jsme až posud 4 okolí našeho jmetiovité podotkil, 
objevoval se z téměř dvacatera čeledí, V máji přibývá k nim patnáctero nových. Tato rostoucí hoj« 


222 


nost, hmyzu vybízí nás, abychom svou pozornost obrátili, k dobám, za kterých (se každoročně jeho, 
nejčetnější rozplemeňování objevuje. Doby, v nichžto zponenáhla hmyz z vejce v laryu a z larvy 
v kuklu se proměňuje, až konečně k vylíhnutí úplně dospěje, mají ovšem u rozličných rodů a druhů 
rozličné trvání, u některých jen několikadenní, u jiných mnoholeté; a však jsou předce. jistým 
zákonům podrobeny. Největší část hmyzu, jmenovitě zlomenokřídlého, podobá se co do trvání svého 
života k jarním čili jednoletním rostlinám. V oběhu jednoho roku dokonává hmyz ten svou trojí 
proměnu, pak rozplozuje se a konečně hyne. Takové rody a druhy mají za rok toliko jednu 
dobu svého nejhojnějšího rozmnožování, kterážto u rozličných druhů v rozličné měsíce připadá. 
Právě v máji dosahují v našem okolí nejvyššího stupně svého rozmnožení, jedenkráte za rok se stá- 
vajicího, některé z oněch dyvacíti čeledí, které jsme v březnu a v dubnu vyčetli; z michž sem jme- 
novitě přináležejí : komolci, mršníci, potápnici, virníci, byrrhidky a kryptofagi, kožojedi a leštěnky,; 
kdežto prachošům se tohoto maximum, v rozplození již v březnu 4 v dubnu dostalo- : 

Než mímo tyto nalezáme ještě jiné čeledi, které každoročně dvě doby mají, v „nichžto se, 
nejhojněji rozplemeňují. Rozhraní mezi oběma dobama působí vůbec čas střední, mezi letním slunce 
stáním a mezi počátkem srpna plynoucí. Tato mezera liší pryní pokolení hmyzu, kteréž přetrvalo 
zimu a zimní spánek, od druhé generací, která syou úplnou proměnu v letě překonává. Z, čeledí, 
jejichžto první maximum každoročního rozmnožování se, v měsíc máj připadá, mohou zde přede 
všemi jmenováni býti střevlci, a zvláště jejich druhové: Carabus granulatus et cancellatus, Brachi- 
nus explodens et crepitans, Poecilus cupreus et lepidus, Feronia melanaria, Harpalus Aaeneus, dis- 
coldens a jiné, pak dále čeledi chrobákovitých, maudelinek, sluneček a vodomilův, kdežto drábčíci 
již v březnu a v dubnu nejvyššího stupně rozplemeňování se prynikráte dosáhli. 

: Od té doby ustupují dotčené čeledí na čas místo opět jiným v. ten spůsob, že v měsících, 
mezi první a druhé maximum připadajících, jednotlivé jich rody a druhy buď z části se tratí aneb 
na několik něděl docela zanikají. 

Z počátku tohoto měsice vidíme tedy ještě střevlce, k nimž mezi 4—6. květnem $tyr 
rodů přibývá, co do čeledi nejhojněji zástoupené. Záhy však je převyšují množstvím z mandelinek 
dřepčíci, a pak čeleď sluneček. K dřepčíkům, již při dubnu podotknutým, přistupují v máji, 
z příbuzných rodův nové druhy: Luperus rufipes, Paleruca lineola a Agelastica alni (5., 6., 11. 
května), které podobně jako z mandelinkovitých: Phratora vitellinae (4. května) a  mandelinka to- 
polní (16: května) na olších, na topolích a na vrbách mladé listí docela ožírají. Okólo 6. máje 
objevuje se nová čeleď dravého hmyzu — čeleď svížníkův (Cicindelae), štíhlým tělem a širokou 
hlavou: významných, týkadla nitová, oči a kousadla veliká majících. Brouci tito jsou velmi draví, 
ani sebe. vespolek nešetříce. Čilé se pohybují a zvláště na výsluní poletují. Nejvšednější ze všech“ 
nachází se u nás na písčitých místech u Vltavy, na Čísařské louce svížník polní (Cicindela cam- 
pestris), pěti skvrnami na pokryvkách světle zelených vyznačený. Právě v ten čas, když ovocné 
stromy květou, vystupuje čeleď měkkýnův (Telephori, 6. května) současně s dvěma podčeleďmi 
chrobákovitých;, jmenovitě chroustův (Melolonthida) a zlatohlávkův (Cetonida, 7. května). 
Čilostí. povahy k svížníkům podobní objevují se z počátku máje náhle u veliké hojnosti černohnědí 
měkkýni  (Telephorus čili ' Cantharis fusca), mající Štít, noby a okraj těla žlutočervené 
barvy.  Běhají i poletují rychle na trávě, pó květoucích stromech i na obilných klasech. Podivu 
hodno-bývá někdy ranné objevování se jejích tmavočerných larv, kteréž, bývají-li stromy ma jaře 
od větru vyvráceny, častokráte již v únoru i na sněhu se vyskytují, navracujíce se při západu 
slunce opět ve své útulky. Stromům nepůsobí měkkýn žádné škody, ale činívá přílrž škodlivému 
hmyzu. Tím více vyniká svou vůbec známou škodlivosti, zároveň s ním se tehdáž objevující má- 
jový chroust čili babka (Melolontha vulgaris), který co hnusná pondrava, čtyry i více let v zemi 
trvající, kořínky: zelenín a zemčata vyžírá, a pak co brouk zahradním stromům, zvláště peckovité 
ovoce plodícím, A královským ořechům ožíráním listí a květu škodivá. Chroust i měkkým, (zvláště 


223 


Telephorus clypeatus, fuscus a dispar, jest ohledem svého trvání vůbec, na -měsíc máj „obmezen. Déle 
trvají bedruňky čili zlatohlávci (Cetonia aurata et aenea), kteří přilnouce ke květu kaliny 
žláznaté, bezu, bilé růže a jiných, co zelenolesklí drazí kamenové je nad míru ozdobují. Brouci 
tito nejsou škodlivi stromům, ale pondravy jejich trváním v zemi 4 škodlivým působením, vyrovnají, 
se „poudravám chroustův. Kukly, které bývají omylně pod jmenem, „královny čili matky mravencův“ 
zároveň s mravenčimi vajíčky u nás na trh přinášeny, nalezají se buď ve shnilém dříví anebo vě 
mraveništích. Zde je mravenci s podobnou péčí ošetřují, jakou též věnnjí kyjonosům čili. palič- 
níkům (Clayiger fayeolatus), podivu hodným brvučkům, kteréž český přírodomil Jan Daniel Preiss- 
ler: první -úplně proskoumal. (Opominouce méně důležitých dvou čeledí lysanék (Phalacri, 
1. května), a hřiborypů (Mycetophagi, 6. května), obraťtme, spíše. svůj zřetel k objevujícím se 
tehdáž (6. května) broukům z čeledi kyjonosných, kterýmž od jejich povahy se dostalo jmeno hro b- 
níkův (Necrophorus vespillo).  Jsouce to brouci těměř palec dlouzí, s vrchu dvěma pruhama 
pomerančové barvy vyznačené, mají do sebe tu obzvláštnost, že, bývá-li mrtvé tělo nějakého, men- 
šího zvířete, ptáka, myši, krtka, kde na povrch zabradní neb polní prsti, ba i na tvrdý chodník 
položeno, k němu slítnou a prsť ze zpodu tak dlouho odhrabují, až mrtvola, v kterouž později své 
vejce kladou, v tu jámu zapadne. 

Z nových čeledí připadá jich mezi 7—15. máje opět devět, ale všeho znamenitějšího půso- 
bení prostých. Na drnovci obecném (Parietaria officinalis) se objevuje (7. května) pažníkům a Ko- 
molcům příbuzná čeleď Throsci; pak se vůbec na všelikerém květu nkazují dvě tyarem. vřeteno- 
vitým vyznačené čeledi ostřenek a kvetul (Mordellae et Authici, 7—13. května); na suchém 
dubovém a bukovém dřiví z čeledi lodikazů (Lymexylones) ztláště druh Hylecoetus dermestoides 
(11. května) ; na šípověnce z čeJedi liliovitých: pěknm ec (Donacia sagittariae); z čeledi nituch 
(Cistelida) na rozličných bylinách druh výsmach (Oedemera lurida; 11. května), na květouci trávě 
z měkkokřídlích jmenovitě měk kule (Malachius elegans et viridis, 12. května), na suché  pisčité 
půdě z čeledi dlouhatek (Collydii) zvláště druh Sarrotrium muticum (13. května). „Nad tyto, více 
vábívá k sobě pozornost zvláště pověrečných lidí brouk z čelédi smutníkův (Blapes) —- totiž svou 
barvou a výparem nám protivný smutník černý (Blaps mortisaga, 12. května). Zdélí maje asi 
palec, jest v předu širší; týkadla má růžencovitá, krovky černé, vzadu přišpičatělé, zpodní křídla 
zakrnělá. Stodoly, sklepy, tmavá místa, nabnilá prkna; smetiska jsou jeho bytem, odkud. častokráte 
w noci vycházívá ; páchna práchnivinou bývá za zvěstovatele smrti považován. 


Velikostí týkadel vynikají nad tyto všechny podotknuté brouky vřezíci (Cerambicida) 
z čeledi tesařův, a sice dřevohlod modravý (Callidium violaceum, 1. května), brouk fialové 
barvy, jehož larva žije jako všecky druhy též čeledi v hnijícím dřevě, jsouc (tak silnými kousadly 
ozbrojena, že i olověné lupeny přehryzuje. Mimo něj vystupují ještě z pětí rodů vřezíků jednotlivé 
druhy, z nichžto vřezík čili dazule tkadlec (Lamia textor, 13. května) k- největším A nejsil= 
nějším broukům v našem okolí přináleží. (Hnědočerný, draslavý, asi palec dlouhý, opatřen jest“ tý+ 
my Keetornýmmi, kůží tvrdou a hrbolitou, a obývá zvláště na vrbovinách., 9 


k U 


Důležitější pro své škodlivé působení vidí se nám býti zmáhání se čeledi no a diětýdší 
kteří svou četností hned třetí místo po střevlcích a dřepčících v květnu zaujímají. K jejich hojným; 
již dotčeným rodům minulých dvou měsíců, v máji opět šestnáct nových přibývá. Zde toliko o čty- 
rech rodech krátce zmínku učiníme. Nejškodlivější pro zrno obilní na sýpkách jest pilous černý 
(Calandra granaria, 16, května), jehožto pondrava, pod jmenem obilního červa zle pověstná, ze zrna 
moučku vyžírá a pak se v prázdné slupce v kuklu proměňuje. Z rodu Authonomus klade zvláště 
drah Anthonomus pomorum do poupat květu jabloního svá vajíčka, a kazí tím spůsobem již 
v zárodku výnosný zdar toho ovoce. V menší míře a později škodívá ovoci, z višně a hlohu pocháze- 
jícímu, provrtáním pecek druh Anthonomus druparum. Podobných nepříznivců, jakých ovocní 
stromové maji, nescházívá ani na stromech špendličích, při kterých však škoda bývá ještě větší, 


224 


poněvadž působením takového hmyzu při ovocných stroměch zvláště jen ovoce, pří špendličích ale 
celý strom, ba i někdy celý les na zmar přicházivá. Největší z takových lesních nosatcův, H y- 
1obius plni (23. května), škodívá smrkům a borovicím nejen ožíráním poupat, ale zvláště tím; 
že zmalatňuje stromy, a mejškodlivějším jich nepřátelům, totiž sosnokazům (Hilesius pinlperda) 
a korovcům (Bostrychus typographus) takměř podnět dává, aby títo brouci malátností stromův při- 
vábení, zkázu, kterouž on započal, úplně doyršili. Na vodních bylinách, jmenovitě na tužebníku 
vodním (Phellandrium aguaticum), nacházívá se (25. května) nosatec Líxus paraplecticus, 
druhdy v podezření brávaný, že octnuv se zároveň s dotčenou bylinou v žaludku koní ji požírají- 
cích, k jejich ochromění přispívá, čehož by však spíše tužebník příčinou býti mohl. 

Od řádu zlomenokřídlých jest se nám obrátiti k šupinokřídlým. Z motýlů denních poletuje 
v máji v. našem okolí sedm rodů více, než v minulých dvou měsících. Nejhojněji se objevují dru- 
hové rodu Pontia. Již z dubna do máje přecházívá nejvšednější mo týl řeřichovitý (Pontia 
cardamines), který od předních dopola bílých, odpolu a sice bliže k rohům ohnivě žlutých křídel, 
k zoře bývá přirovnán (Aurorafalter). V postupu téhož měsíce se nám vyskytují tři bílí k sobě. 
podobní motýlové, totiž bělásek čili motýl zelní (Pontia čili Pieris Brassicae, 3. května), 
jehožto vůbec známá modrozelená housenka, na všech druzich zelí, řepy a řetkve žijíc, je často 
úplně ožírá. Její četnosti a náramné žravosti ne tak lidská ruka přítrž činívá jako úkladnost žla— 
bátek, svá vajíčka do nich kladoucích; pak (7. května) vystupuje druhý motýl čili batolec horčiční 
(Pontia čilí Pieris sinapis), omylně tak nazván, poněvadž jeho housenka nežije na horčici nébrž ma 
ledenci obecném a na hrachoru. Motýlovi zelnímu bělostí křídel podobný, ale černými na nich žil- 
kami vyznamenaný, jest třetí motýl hlohový čili ovocný (Pontiačili Pieris crataegi, 25. května). 
Housenky jeho žluté strávívají na jaře listí a květ stromův ovocných a keřů domácných. Současně 
s nimi potkává se z rodu Colias: láhvička vínní (Colias Hyale), od dvou souvislých známek na 
předních křídlech tak nazvaná. Z motýlů lesknoucích se perlovými skvrnami (Argynnis) na zad- 
ních křídlech stkví se (11. května) druh Argynnis dia, jehož housenka se nacházívá na voňavé 
fialce ; pak z rodu Vanessa objevuje se pavičko denní čili motýl chmelový (Vanessa lo), 
mající na každém křídle veliké modré oko (Pfauenspiegel). Okolo 21, máje vystupují dva druhy 
z rodu lipírův čili Hesperia, jimž se toho jmena odtud dostalo, proto že mejen za dne, 
nébrž ze: všech denních motýlův nejposléze před západem slunce poletují. Jsou to tlustší hlavou vy- 
značení motýlové; Hesperia Alveolus et Carthami. Zároveň s nimi (25. května) těkává ve vzduchu 
po lukách nejmenší druh z rodu Hipparchia, na kraji zpodních okrouhlých křídel několik ok, 
ale barvy zašlé, mající Hipparchia pamphilus; načež (25. května) motýlek svou. fialovou 
barvou vůbec znatelný, a místně velmi rozšířený, totiž Lycaena Alexis, o něco menší, než. 
jemu podobný ale později vystupující Adonis, se objevuje. 


Usilovali jsme až posůd, z části nastíniti první čtvrtletí přírodního života v našem okoli. Po- 
časí nás svým postupem předstihlo. Za tou příčinou, spiše pak ale pro ušetření čtenářstva jakousi 
jednotvárností látky, vidí se nám na čas ustati od započatého nástinu. Na rok, dá-li Bůh zdar; 
budeme opět s tou dobou, v které jsme letos přestali, t. j. s měsícem červnem začínajíce dále 
pokračovati. Prokop Dvorský. 


Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého Musea dne 13, června 1854. 


Pan professor Purkyně rozmlouval obšírně o tvoření se vejce v těle ptačím, zvláště sleplčím, 
Předně se okázaly všecky podstatné částky vejce, pak ukázáno na vnitřnostech slepičích tvoření se 
prvního zárodku v žloutku vé vaječníku, přechod zralého vajíčka do vejcevodu, kdežto vyměšováním 
utvořuje se sesilující blánka, šňůrky závěsné, všeliké vrstvy bílku, blánka podskořepní, skořápka, aží 
ku kladení vejcete. Ukázáno na vejcevodu patero vlastních krajin, kde se- ony části vejce vytvo- 
řujís Obšírné toho pojednání s výkresy bude podáno v nejbližších číslech Živy. 


Obsah. 


Výr. Sepsal Vilím Vetter. — O spůsobu účení se přírodním vědám bes "velikých učených a učebných 
prostředků, Sepsal Dr- Jan Purkyně. — Kopytnaté ssavci. Sepsal Emanuel Purkyně. Dokon- 
čení. — O přeslicích, mičovkách a plavuních. Od Julia Saxa. — Drobnosti: Chlomek, čedičový: 
vrch u Mělníka. Od Jana Krejčího. — Kauóuk a gutta percha, Od J. Baldy. — Příspěvek ku 
přírodnímu kalendáři okolí Pražského. Od Prokopa Dvorského. -- Zpráva o schůsce přírod- 
mického odboru Českého Musea dne 13, června 1854. 


EZZ F F  Ň  w © * 


Tiskem Bedřicha Rohlička v Praze 1854, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 
Číslo 8. Ročník drufý. -Srpen 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

-= ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou. Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


ČO pp VP 
Nástin zootomicko-přírodopisný. 
Sepsal Jar. Šafařík. 


Kdož pak by ještě nebyl viděl pijavici, pěkné to zvířátko, které jak na svobodě 
tak i v zajetí čilým svým pohybem, lehoučkým a rychlým plováním, přissáváním a brz- 


kým opět se spouštěním oko naše na se obrací. Jí právě ze všech červů, ku kterým 


náleží, nejvíce pozornosli se věnuje, předně že mimo žížalu jest jeden z nejhojnějších, 
a pak že tělo její svým zevnitřkem k tomu se blíží, což obyčejně pěkným nazýváme. 
Červů kroužkovitých (Annulata) jest velmi slabý počet ve vlasti naší a na pevné zemi 
vůbec, mimo žížalu a četné druhy pijavek jen něco málo se jich ve vodách sladkých 
u nás nachází. 

Pozornost naši však pijavka nejen pro svou podobu zevnitřní, ale též i pro 
upotřebení a známý užitek zasluhuje. © Že červi vůbec menší počet pozorovatelů 
mají, leží dílem v tom, že zevnitřní pohled jejich není tak vábivý, pak též že jich není 
mnoho, a konečně že při jejich zdržování se v zemi a ve vodách nesnadno se jich větší 
počet pozoruje. Velikou výmínku v tomto ohledu dělá pijavka, která již od časů pra- 
dávných pozorována a polřebována byla. Nebude snad laskavému čtenáři nemilé do- 
věděli se ještě bližších okolností o vlasti, spůsobu živola a četných jiných vlastnostech 
zvířátka tohoto. Nežli k tomu přikročíme, třeba ještě připomenouti, že pozorování a popis 
máš hlavně se vztahuje na pijavku lékařskou (Sanguisuga medicinalis), která má hřbet ze— 
lený, a sice zelenosti olivové, se šesti páskovitými, nejčastěji černě puntíkovanými prou- 
hami barvy rezové. Břicho je pěkně zelenožluté, černě skvrnaté, 

©- Pijavka jest po celé téměř Evropě rozšířena, ne sice stejně, a však je přítom= 
nost její téměř ve všech zemích dokázána. Ačkoli dle pozorování krajiny severní na ni 
jsou bohatší, předce v Anglicku se spořeji nalezá. 

Miluje tiché+stojaté vody, a nenálezá se tedy tak snadno v potocích, jako spíše 


| v jezerkách, bařinách, zvláště jsou-li hojně prorostlé, kdež má nač se věšeli a pohyby 


zvířat rychleji se její mčidlům zvěstují. Je-li počasí mírné a příjemné, jsou pijavky čilé; je-li 
45 


226 


obloha kalná a zachmuřená, pouštějí se na ino. Kdo tedy hezky velikou sklenici pi- 
javek chová, má již spůsob Hakoměru a móhl by snad 5 prospěchem se dát na předpo- 
vídání počasí; asi podobně jako s rosičkami, které často k tomu účelu a k obveselení 
bývají držány. Přes zimu zarývají se do bahna, kdež pak zakrouceně přezimují. K ži- 
vobytí jim není nevyhnutelně, potřebí vody ; -díry jejich, do kterých se ukrývají a kamž 
obyčejně svá vejce kladou, nacházejí se na břehu; mohou se tedy beze škody pře- 
chovávati ve vlhké zemi neho hlíně, ve vlhkém sklepě, kdež dle pozorování vejce kladly 
a mladé se vylíhly, a v mechu. V zajetí, v němž bývají obyčejně, není-li jich příliš 
mnoho, ve sklenicích chovány, z většího dílu visí jedním neb oběma konci přissáty. 
Častý pohyb jejich je ten, že majíce na skle hlavu připevněnou ostatním tělem ve vodě 
semotam máchají, snad proto, aby více čerstvé vody dostaly, Zyláště pěkné. podívání 
je, když pijavka plave, což se děje pohybem hadovitým, při čemž má tělo zploštěné 
a velice prodloužené. Na předmětech pevných pohybuje se tím, že nejdřív hlavu při- 
ssaje, pak zadní příssadlo připevní, potom natáhne se v oblouk stojatý a hlavu strčí na- 
před, za kterou když je připevněna, opět zadní konec následuje, což se ustavičně opě- 
tuje. Takto umí se i pozpátku procházeti, jakož vůbec pohyby její na všecky strany | 
jsou stejně lehké. Mimo vodu a docela všeho vlhka. zbaveny hynou pijavky velmi 
rychle seschnutím, což jsem sám je chovaje dostkrát pozoroval; kdykoli některá ze 
sklenice upláchla, životem to zaplatila: našel jsem ji suchou a sevrklou, opět do vody 
dána za malou chvíli obyčejně zhynula, málo která se zotavila. Jen dokud sliz na těle 
jejich zůstane vlhký, mohou beze škody venku vylrvati; a jak jim je ten potřebný, uka- 
zuje se lím, že pijavku častějším, opětovaným osušením a ulřením lehce“ můžemé zhů- 
hiti.  Nejveselejší bývají přes den na jaře a v lelě, přes noc sedí tiše připevněny na , 
bylinách. Jsou to zvířátka velmi míru milovná, dlouho dosti je ehovaje nepozoroval jsem 
než několikráte, že se buď jedna na drubou, neb na dotíravého brouka vodního, kte- 
rého jsem jim dal za společnost, osupily. Nevrlost svou dávají lím na jevo, že rychle 
se obrátí a hlavou do předmětu, jenž jejich nevoli vzbudil, uhodí. Pohyb jé u nich 
stejně dokonalý na všechny strany, nejumělejší jest ale pohyb hlavy; také umějí se pi- 
javice, položíme-li je na záda, velmi snadno zase obrátiti. Přissávání děje se s fychlosti 
několika sekund, a velmi pevně, proto, chceme-li je příliš šetřili; někdy nesnadno bývá 
ze sklenice je ven dostati, 

Pijavice živí se jen krví zvířat, a to červenou i bílou; studenou i tele Na- 
lezneme je ssáti na malých ssavcích, jakož i na žabách, salamandrech, rybách, hlemejž= 
dích, ba i na hmyzu. Někteří přírodozpytci za to měli, že předce mimo krev ještě ji- 
nými malými zvířátky vodními, snad nálevníky atd. se živí; tomu však soustava je- 
jich žaludku a ústrojí zažívacího vůbec velmi zdá sé odporovati. 

Při zvláštních příležitostech, obyčejně kde je jich, jako k. př. při dovážení, příliš 
mnoho pohromadě stísněno, předce se potýkají a rvou, což vysvitá z toho, že bývají 
nalezeny některé s ranami, které jen od kousnutí jiných mohly pocházeti. Chce-li pi- 
javka ssáti, obyčejně připevněna jsouc koncem zadním natáhne tělo a hlavu semotam 
pohybuje, pak ji spustí a rypáčkem svým čili tak zvaným pyském po místě zvoleném 
jemně hmatajíc hlavu na ně přiloží, a stáhnutím kroužků předních čelisti své k prokous= 
nutí kůže sloužící do předu vystrčí. Pohybem čelistí svých, podobným ku pilování, spů- 
sobí ránu tříhranou, jejíž jízva pak dlouho zůstává. Tím, že pijavka při ssání pysk ho- 
řejší rozšíří a povětří pod ním obsažené vytlačí, pak dutinu utvoří, stane se prostor 


227 


vzduchu prázdný, do kterého krev z rány tím lehčeji se hrne. (Cit tím'u člověka spů- 
sobený zajislé mnohému z našich čtenářů jest známý, i nemůže se počítati k příjem- 
ným, a nejlépe snad by se dal porovnati s dotknulím rozhřátého drátu. 

Při ssání spalřujeme, jak ona část těla za hlavou, kde leží požerák, se naplňuje 
a slahuje, však ještě čas po čase je cítit bodnutí, neb si pijavka potom ránu rozšiřuje. 
Pijavka, která jsouc prázdna byla dosti nepalrná, nesmírně někdy se naplní a obyčejně 
po 4 '/„ neb 9, hod. odpadne; něklerá však nechce ani přestali, kdežto jiná se 
spustí za malou chvilku. Četná jsou pozorování o množství krve, které může pijavka 
vyssáti, Velmi zevrubně se to nikdy určiti nedá, neb tu jsou rozdíly velikosti, stáří, 
zdraví a chuti. Tolik však dá se říci, že nejobyčejněji vyssaje asi dvakrát tolik co 
sama váží, ačkoli se i stalo, že některé třikrát až i šestkrát tolik ssály. 

Krev v žaludku pijavčím jen velmi pomalu se proměňuje trávením, ve slřevu 
však tenkém již nalezáme kal, kterýž jen po velmi dlouhém čase odchází. Hlad trpěli, 
aneb vlastně bez potravy býti mohou náramně dlouho, neb nassálé pijavice dávají se 
na stranu, a mohou tak ve sklenici pouze v čisté vodě rok, dva i více setrvati, oby- 
čejně však bývají po několika měsících zase k potřebě. 

O dýchání nemáme velmi podrobné známosti, Ústrojí k tomu sloužící později 
při pitevném skoumání budeme vykládati, neb jest dosti složité. Ostatně dýchání za- 
Jisté nebude valné, neb pijavice mohou téměř týden pod vývěvou aneb v oleji žíli, 
a velice pomalu tráví. Též o krevním oběhu něco blíže promluvíme tam, kde o cé- 
vách samých budeme jednati ; i o něm není mnoho zevrubného známo, V krvi samé 
nalezá se mnoho barviva, bílku a syrovatiny (serum), při tom nemálo vody. 

Paměti hodna jest citlivost pijavčina, nejmenší pohyb vody zvěstuje jí zvíře neb 
jiný předmět se blížící, nejmenší dotýkání těla, zvláště hlavy a pysku ji zahání; tedy 
to, co periferickou -citlivostí jmenujeme, velmi jest vyvinuto, tím tupější však je cen- 
trální. Dle zkoušek opětovaných dokonalé vyjmutí neb částečné zničení míchy břišní 
životu pijavek konec neučinilo, což se dá vysvělliti tím, že při jednoduchosti zřízení 
nervového jednotlivé části soustavy mohou neodvisle působili. 

O čichu jakož i o chuti nedá se mnoho říci, ani rozmanité zkoušky nemohly 
věc tu náležitě objasniti. © chuti bylo by předce nemístno pochybovati, ačkoli pijavky, 
které někdy tak jsou choulostivé, že na některém nemocném neb zvláštní kůži docela 

| ssáti nechtějí, podruhé třebas na houbě v krvi, ano i jiném, k. př. pelyňkovém roztoku 
omočené, se přissají. © sluchu docela nic není známo, též je těžko o tom úsudek ně- 
jaký pronésti. Že hmat je velmi oullý a jemný, to můžeme pokaždé pozorovati na 
pijavkách, zvláště když na suchu se pohybují, a nejvíce zdá se ležeti v prvním kroužku, 
který tvoří pysk hořejší. 

Oči, ač nesporé, jsou slabé; nezdá se, že by mohly jednotlivé předměty urči- 
| těji rozeznávati, a nejlépe jest představili si, že dostávají jen pocit rozdílu světla 
a tmy, jakož i v skutku před skvělým a slnoucím světlem se pijavky rozutíkají, 
| Kůži svou svlíkají, což vidíme též při těch, jež ve sklenicích chováme, kdež na 
| dně nalezáme kusy jemné, bělohnědé, kroužkovité blánky. Zajisté se to u nich ne- 

děje zřídka, jak někteří myslili dva- neb třikráte do roka, spíše mnohem častěji, totiž 

vždy jednou za více dní. Nejčetnější, snad též i nejsnadnější zkoušky byly dělány 
| 8 pijavkami co do setryání v jiných hmolách než ve vodě, a tu se našlo, že pod vý- 
i věvou ve vodě třináct, bez vody ale jen pět dní na živu zůstaly. Vodík a dusík zhu- 
| 15* 


228 


bily je jako čistý vzduch za 48 hodin vysušením, kyselina uhličitá za půl toho času. 
V sirovodíku zhynuly za pět minut, taktéž v síře, v ostrých kyselinách a jejich párách 
vůbec. V obyčejném octě, což jsem velmi často zkusil, nevydržely dvě minuty; což je 
tím podivnější, poněvadž v líhu žijí patnáct, ve víně dvacet minut, v cukrové vodě nebo 
mlíce tři dní. Hnilotina jim tak neškodí, jak od některých bylo tvrzeno; často jsem je 
měl ve vodě ne právě čisté, a nebylo žádného hynulí pozorovati, ačkoli jednou u nich 
mrtvý salamandr celou noc ležel. Působí-li na ně přílišně nějaká zevnitřní škodlivost, 
zvláště když jsou na suchu, vrhnou a kal od sebe dávají; zvláště posypeme-li je tabákem 
drobným, kuřlavým neb šnupavým, solí, popelem atd., velice se kroutí, hustý sliz č r 
štějí, jakoby tím své tělo chránili chtěly. 

Velmi rozdílné jest u nich snášení tepla a zimy, v celku však předce lehčeji 
zimu než horko snesou. Přes 36“ Ú. tepla a 9 až 119 C. zimy nesnášejí. Necháme-li 
je ve sklenici na slunci zvláště poledním, za malou chvíli snadno všecky pojdou. Jistá 
věc jest, že v zimě často zamrzají, a pak na jaře, jako i jiná nižší zvířata, některé 
rozmrznou, jiné pak zhynou. 

Již nahoře jsme pravili, že veliká zranění ano i částečné zničení soustavy ner-' 
vové snášejí, a proto není divu, že pijavky na kusy rozřezané několik měsíců přetrvaly. 
Dvě koňské pijavky, které jsem přes příč každou na dva kusy rozřízl, byly velmi čilé, 
a přední konec, který hlavu choval, pohyboval se velmi čerstvě a pak se přissál na ra- 
něné místo jiného kusu, který se velice snažil zprostili se ho; při této čilosti setrvaly osm dní. 

Zbývá nám promluviti o rozplozování a vyvinování, kteréž poslední ovšem k nej- 
zajímavějším částkám přísně vědeckého přírodoskumu náleží. Abychom však meze svého 
rozjímání nepřekročili, kraličce jen o něm podolkneme. Zúrodňování se děje vzájemně, © 
poněvadž každá pijavka jest obojího pohlaví, tak že zároveň jinou zúrodňuje a sama 
bývá od ní zúrodněna; čas obyčejný k tomu je jaro. Pijavka klade vajíčka aneb vlastně 
obaly, v nichž vajíčka obsažena jsou. Obal tento jest hnědý, jemně vláknitý, podobný 
k tenké houbě mořské, kteréžto vlastnosti zavdaly příčinu k názvu zámotek, kokon. 
Veliký je asi jako žalud a váží okolo 24 granů, což závisí od množství vajec a bílku, 
který obsahuje. Obal zevnitřní hnědý je tužší nežli pod ním se nacházející blánka 
syrovatečná, kterou vejce brzo po svém sestoupení z vaječníka do ústrojí plod cho- 
vajícího dostala. Čas kladení vajec všelijak se udává, z čehož vysvilá, že není 
docela určitý; možná že kladou do roka vícekrát, nejvíce bylo kladení vajec pozoro- 
váno od května do srpna. Zárodek zdá se jako z částí se skládali, velmi časně je po- 
zorovati míchu břišní, a počátky žlázek dýchacích, rovněž ústrojí plemenná časně se. 
tvoří. Mladé pijavky, skončivše vyvinování své v šesti nedělích, kokonem se provrtají, 
a bývá jich v jednom až patnáct nebo šeslnáct. Jsou malé a rostou velmi pomalu, 
zvláště v zajetí, kde, nepřijdou-li k ssání, zůstanou velmi slabé a k ničemu se ne- 
Chodí. Zdlouhavý růst srovnává se velmi dobře s jejich věkem, jenž mnohého snad 
překvapí, neb jej můžeme s jistotou na 12 až 20 let ceniti. Jeden zpytalel udržel. pi“ 
javku v sklenici osm let. 

Jak u všech tvorů v posloupnosti organisace vidíme zmáhati se nemoci, tak též 
u pijavek v přiměřenosti k jejich vyvinutí mnohé nám známy jsou, z nichž jen nemoc 
sliznou, zvředovatění, žloutenku a zapálení střev uvedeme. Že pozorování těchto nemocí 
a zamezení jich mnoho péče věnováno, jest věc přirozená při ceně kupecké zvířat 
těchto, neb asi před třiceti lety stála v Londýně jedna pijavka šilink (30. kr. stř.), 


229 


a v časech nedostatečného dovozu až guineji (10 zl. stř.) První pravidlo při vypuknutí 
takových nemocí jest oddělování nemocných. Prostředky proti nemocem zkoušeny vše- 
lijaké. Známo jest, jak rády pijavky zvlášť ve sklenicích chované mezi bouřkou po- 
cházejí. Též nepřátel, jenž přílišnému jejich se rozmnožení zabraňují, neschází pijav- 
kám. Na svobodě po nich slídí hlavně ptáci vodní a bahenní, pak bodlobřich (Gaste- 
rosteus, Slichling), známá a velmi obyčejná to rybička; mimo to krysa vodní. Pozoro- 
váno, že i krysy domácí, když místa a často dřevěné nádoby, kde pijavky chovány, jim 
byly přístupny, též si na nich rády pochutnávaly. Vodní brouci, obzvláště velcí (Dy- 
tiseus, Hydrophilus), kteří ani jeden druhého nešetří, též je silně stíhají, což jsem doma 
zkoušku dělaje pozoroval. 

Velmi mnoho by se dalo vypravovati o upotřebení pijavek, které asi před tři- 
ceti lety bylo nesmírné (v nemocnicích Pařížských za jeden rok 5 millionů kusů, v ce- 
lém Francouzsku za rok 1827. 33 millionů kusů), do Londýna v těch letech dosíláno 
ročně asi % millionů. 

Chytání se děje spůsobem rozmanitým, a všelijaké menší a větší sítě a nástroje 
na to vymýšleny. Velmi obyčejný, ač ne vždycky bezpečný spůsob byl ten, že lidé 
v krátkých toliko kalhotách do vody, kde pijavky vypátrány, vešli a brzo zas vyběhli, 
kdež pak rychle pijavice, které se nachytaly, dílem sebrali dílem setřeli, V Bulharsku, 
jak mi vypravováno, se cikáni tím obírají. Dle zkušenosti nejlepší jsou k delšímu chování 
ony, které se nachytají na podzim, kde kladení vajec již ukončeno, kteréhožto přirozeného 
úkonu násilné přetrhnutí dobře nesnášejí. Rovněž jest se zasílkami, které na jaře neb 
na podzim se mohou konati, buď v sudech provrtaných , síťkami drátovitými zastřených, 
kde jen málo smí vody býti, nebo v pytlech. Na cestách často tak dalekých, ano i přes 
moře sáhajících, musí se někdy zastavení udělati, prospěšno jest, je-li možná pylle ty 
vpustiti do nějakého bahna neb močálu, což se též dělává při blížících se bouřkách. 
Přechovávání pijavek je velmi rozličné dle zásob a množství, a však se posud ukázalo, 
že je nejlépe ve více nádobách je míti rozdělené, a v tom zasluhují veliké sklenice 
přednost před jinými, jakož sudy, bedny atd. Mnozí hledí při tom pijavkám trochu při- 
rozenější obydlí připraviti, a pokrývají dno hlinou, což není zbylečné a lepší než dvo- 
Jitá dna, nasypávání uhelného prášku a jiné věci. Voda, v které se přechovávají, nemá 
býti jiná než říčná, a není třeba ji často, k. př. jak někteří chtěli denně, měniti, vždyť 
pijavku nenalezáme nikdy v čistých studánkách neb potůčkách, ale v kalném často 
bahně. Jiná věc jest, vypukla-li mezi chovanými pijavkami nějaká nemoc; tu ovšem 
třeba často vodu měniti, a to jest nejjednodušší spůsob další její rozšíření zabrániti. 
Dobře jest, hledí-li se na to, aby místo, kde nádoby se drží, nebylo příliš teplé. Nejlehčeji 
lze ztratiti zásobu pijavek, působí-li na ně páry chemické, proto i v tomto ohledu musí 
se jim dobré a oddělené místo vykázati. 

v Již nahoře jsme podotkli, jak mmoho pijavek se spotřebovalo dříve, a jistě 
V průměru se jich i posud dosti užívá, pak o ceně jejich jindy veliké, která nyní 
v Praze za veliký kus 6 kr. stř., za menší 5 kr. obnáší. Výnos tohoto obchodu dal 
příležitost k pokusům, jak by pijavky i v zemích, kde jich tak hojně není, mohly se 
rozplozovati, kteréž zkoušky velmi dobře vypadly, a dokonalost byla tím větší, čím méně 
umělosti vynakládáno na jezérka k tomu určená. Zbytečné jsou prkenné kraje atd., nej- 
lépe jest dno vyzděného jezérka pokrýti hlinovitou a písčitou půdou. Do takovýchto 
jezérek, kamž pijavky od jinud přivezené se nasázejí, dobře jest pramínek nějaký vésti, 


230 


a krmení pijavek spůsobeim co nejpřirozenějším zařídili. Nasázejí se lam pulci, maličké 
ryby a žáby, kteréžto poslední však musí býli vázány, poněvadž jsou mládeži pijávčí 
nebezpečné. Že vodní byliny a to sice v hojném počtu v jezérku nemají chyběti, *óz- 
umí se samo sebou, jako i to, že hloubka nesmí čtyry střevíce přesahovati. Pozor 
lřeba míli na nepřátele pijavek, ti se musejí všemožně zaháněti. 

Málo komu snad budou neznámé podrobnosti o užívání pijavěk; které se nazývá 
sázením a ještě do novějších časů vělice květlo. Pijavky k tomu určené vyndají se 
chvíli dříve ze sklenice, a pak teprv se přikládají, neboť se myslí, že tím spůsobem lépe 
ssají. Při sázení mohou se bráti buď do pouhé ruky do dvou prstů, neb do šátku, do 
skleničky, neb na malý kousek tuhého papíru. Na místech vlasy zarostlých pijavka 
nechytá, taková tedy třeba oholiti a pak dobře umýti, aby nebylo po mýdle památky. 
Často bývá velmi těžko připraviti pijavky na některé nemocné, na leckterou kůži, na ne- 
zdravé dásně atd. Pijavku, která nechce ssát, nemůžeme přinutiti, ale musí se jiná 
vybrati a taková oddělili, neb buď je nemocna anebo jest třeba, aby ještě hezky dlouho 
se postila, Poněvadž však, zvláště není-li dost pijavek pohotově, věc to velmi nepří- 
jemná, jestli která nechce ssáti; udávány rozličné prostředky proti tomu; mezi jiným 
štípati je do zadního konce, a jeden, který se mi zdá velini žértovný, totiž dáti je do 
piva.. Často však nacházíme, že pijavka, kterou den před tím nebylo lze saditi, den na 
lo ssaje velmi dychlivě, Není potřebí pokaždé na místo, kde mají ssáti, kapku krve 
neb mlíka dáti, jsou-li schopné, postačuje smočení čerstvou vodou. Některé jsou tak 
neslálé a vybíravé, že zraní více míst, než na jednom se dokonale přissají, což ovšem 
nemocnému příjemné býti nemůže. Někdy je potřebí, počne-li k. p. nemocný těžce je 
snášeti, pijavky rychle odstraniti, což nejlíp se děje, posypeme-li je solí. Obyčejně 
však zůstanou tak dlouho, pokud samy neodpadnou, načež se dají do vlažné vody. Vy- 
mačkávati a napichovati je nemůže jim býti prospěšné. Zkušenost učí, že nejdychti- 
vější jsou v ssání pijavky na jaře chycené. 

Novější škola lékařská docela zavrhla ono nesmírné plýtvání krví lidskou, které 
tak dlouho panovalo, a možná že obchod a chování pijavek jakožto odvětví průmyslu 
tím oslabnou. Nebyly však nepatrné důvody, které již i za let předešlých mnohé lé- 
kaře od jich užívání odvrálily. Větší množství pijavek může velmi škodlivý ano i smr= 
telný oučinek míli, jakož učí příklad několika malých dítek, které do bahna, kde pi- 
javky se zdržovaly, vběhše životem to zaplatily. Osoby slabší, ženské, jakož i děti ne- 
jednou dostaly velmi nepříjemné případy, mdloby, křeče, a krev pak po odpadnutí pi- 
javek kolikráte nebyla k zastavení. Místa rozličná, kde bývaly sázeny, též zavdávala 
příčinu k nehodám, tak k. př. pijavky na dáseň sázené do jícnu, anebo z okolí řiti do 
konečníka se dostaly. Při takových příležitostech musely pomáhati látky ostřejší, aroma- 
tické, líhovité ald. Za nynějších dnů může člověk měsíce v nemocnicích pobyti, než 
pijavky sázeti uvidí, neboť je-li nějakého ubrání krve potřebí, vždy raději jiným spů- 
sobem se vykonává. 

Za oněch Jet, když tak květlo sázení pijavek, že konečně po vyčerpání močálů 
uherských a polských až z východní Indie a Egypta je počínali dováželi, navrhovali 
někteří k témuž oučeli tak zvanou pijavka koňskou, o čemž všelijaká byla mínění. Ně- 
kteří se jí velice báli, a též se myslilo, že kousnutí její zlou může působili zapáleninu ; 
zdá se však, že se velice mýlili. Já jsem od počátku jara ve sklenici je chovaje nikdy 
nepozoroval, že by na salamandry nebo žáby s nimi v jedné sklenici jsoucí nějaký 


se usadily. 


291 


outok činily, a vždy jen velmi málo krve jejich v žaludku, který ostatně jakož i střevo 
velmi jest jednoduchý , jsem nacházel, což se docela srovnává s udáním mnohých ba- 
datelů; jednou pak jsem otvíraje pijavku koňskou asi přes 4 palce velikou, v jejím ža- 
ludku nalezl jinou menší asi 2"“, palce obnášející. Pakli jsem se sám pokoušel sá- 
zeti je ná žáby neb salamandry, kde jsem dříve kůži zranil až do krve, též nessály; 
u lékařských pijavek bylo jen třeba zvíře to přiblížiti, a hned s dychtivostí se přissály. 
Zpytatelé, kteří pijavku koňskou víče pozorovali, udávají, že se živí malými rybička- 
mi, hmyzem, a též vlastních soudřuhů nešetří. Mimo to jsou zuby její mnohem tupější, 
než by třeba bylo k tak snadnému prokousnutí kůže, jak to u pijavky lékařské nacházíme, 
(Dokončení.) 


O hnědém uhlí v Čechách. 
Od Jana Krejčího. 


Pojednal jsem v lonském ročníku Živy o kamenném uhlí hlavně v Čechách, 
a zbývá ještě, aby se pojednání o uhlí vůbec dokončilo, krátký popis horniště hnědého 
uhlí. Hnědé uhlí vyskytuje se v Čechách, jakož i v sousední Moravě ve dvou útva- 
rech, v křidovém a třetihorním, 

Mezi permským útvarem, který u nás aspoň částečně. kamenouhelný útvar kryje, 
a mezi křidovým útvarem chybí u nás všechny útvary, které v sousedních zemích vy- 
vinuty jsou a z části též sloje uhelné obsahují. U nás není ani stopy útvaru sol- 
ního (Trias) a jurového, a též z křidového jsou jenom některá souvrství zastoupena. 
Mezi vytvořením permského a křidového útvaru uplynula tedy dlouhá doba, v níž 
se v sousedních zemích (k. p. v jižní Moravě, v Bavorsku, v Saských zemích) útvar 
solní a jurový tvořil. Proto nesouhlasí uložení křidového útvaru s uložením permského 
a uhelného. Kdežlo tyto útvary z vrstev více méně k obzoru nakloněných se skládají, 
obsahuje útvar křidový vodorovné vrstvy pískovců, opuky a slínu, jejichžto obmezení 
určitě naznačuje místa, až ku kterým se vodstvo prostíralo, z něhož tyto vrstvy 


Že vodstvo toto bylo zálivem mořským, kterýž od severu do Čech až do okolí 
Pražského zasahoval, dosvědčuje souhlasnost vrstev a jejich skamenělin (mořských to 
mušlí a šneků, polypů a hvězdejšů) s vrstvami téhož útvaru v Sasích, ve Slezsku, ba 
i v pruském Pomoří, na ostrově Ruhaně (Růgen), v Dánsku a Anglii, kdežto celé jedno 
pásmo co pravá křída vyvinuto jest, která u nás sice docela chybí, ale předce celému 
útvaru jmeno dala. 

Záliv moře křidového vnikal do Čech na dvou místech, podle Labe u Hřenska 
a Děčína a mezi Krkonošemi a' Orlickými horami u Oupice, Police a Náchoda. Do 
vnitřku Čech zasahoval tento záliv až k vyvýšenějším prahorám, které skládají Nasavr- 
šecké pohoří, až k Čáslavi, Kutné Hoře, Kouřími, ku Praze a Rakovníku, k Žatči, a ob- 
mezoval oupatí Krušných a Krkonošských hor, kteréžto co vysoký ostrov z mořských 
vln vystupovaly. V Moravě zasahoval záliv tento do oudolí Svítavy až k Blánsku. 

Není pochybnosti, že původně všechny vrstvy, které se usazovaly v tomto zá- 
livu, do něhož se nepochybně valné řeky vylévaly, souvislý celek tvořily. Nyní ovšem 
jsou hlubekými oudolími a pozdnějším splachováním na více kusů rozděleny a později 
vystouplými horami (čedičovým Mezihořím u Bíliny, Teplic, České Lípy, Turnova a Ji- 


232 


čína) rozmanitě překoceny a rozirženy. © Hlavní látka; z níž se. vrslvy křidové u nás 
skládají, jest pískovec a vápnitá opuka, a snadno dá se v nich trojí pásmo rozeznati : 
pásmo dolejšího pískovce, pásmo opuky a pásmo hořejšího pí- 
kovce*). 

V pásmu dolejšího pískovce jsou na některých místech slabé sloje hnědého 
uhlí uloženy, a na něj tedy obrátíme hlavně pozornost: dříve ale musíme ještě poměr 
našich křidových vrstev v křidovém útvaru vůbec“ ustanoviti. V znamenité rozsáhlosti 
jest horniště křidové v okolí Pařížském a v střední Francii vyvinuto, pročež jest pro- 
spěšné, s tamějším uložením naše porovnati. 

D"Orbigny, slavný geolog francouzský, rozeznává v křidovém útvaru osm pásem, 
a sice: pásmo Neocomské (Systěme Néocomien), Urgonské (Urgonien), Aptišské (Aptien), 
Albienské (Albien), druhdy také Galt nazvané, pásmo Cenomanské (Cenomanien), Tu- 
ronské (Touronien), Senonské (Senonien) s bílou křidou, a konečně Dánské (Danien). 

Tato pásma jsou u nás jenom částečně zastoupena, zpodní a svrchní chybí 
docela, tak že naše troje souvrství jenom pásmu Cenomanskému, Turonskému 
a částečně Senonskému odpovídá. 


Nejhlubší naše vrstvy, které tedy (Cenomanské pásmo zastupují, skládají se 
pouze z pískovců, dole z hrubších beze všeho vápenného spojiva, výše z jemnějších, 
vápennou látkou promíchaných. Nejhlubší vrstvy představují obyčejně brubý slepenec 
s červeným železnatým tmelem spojený; pak následuje pískovec , který se často 
v ohromné krychlové kusy rozsedává a z něhož malebné některé skalní krajiny, jako 
n. p. Kokořínské oudolí, okolí Hrubé Skály atd. se skládají. V pískovci tomto jsou na 
některých místech, k. p. u Korycan blíž Veltrus, nesčíslné mořské skameněliny obsaženy, 
hlavně ramenonohé a pravé mušle, šneky, z nichž Rhynchonella compressa a Exogyra 
columba nejrozšířenější jsou. Z význačných skamenčlin uvádí prof. Reuss: Ostrea ve- 
sicularis, carinata, Inoceramus striatus, mytiloides, Pinna decussata, Pecten aeguicostatus, 
guinguecostatus, Cucullaea glabra, Lima multicostata , Protocardia Hillana, Lucina circu- 
laris, Natica vulgaris, Nerinea longissima. Otisky rostlin jsou vzácné a obyčejně roz- 
troušeny v jílu, který ve zpodním pískovci více méně vyvinut jest. Otisky tyto náležejí 
sosnám, cykasům, dvojděložným rostlinám a stromovitému kapradí, kteréhožto po- 
sledního u Kounic blíž Českého Brodu tři druhy vynalezeny byly. 


Rostliny tyto.nerostly ale na těch místech, kde se nyní objevují, nýbrž byly pa- 


*) Uvádím zde výsledky zeměznaleckých prací pana prof. Dr. Aug. Reussa, slovůtného našeho 
zeměznalce, kterýž v důkladné monografii: Die Versteinerungen der bóhmischeu Kreide- 
Formation. Stuttgart. 1846, náš křidový útvar popsal. V krátkém, ačkoli velmi jasném 
přehledu: Kurze Uebersicht der geognostischen Verháltnisse Bóhmens. Prag 1854, podává 
přehled zeměznaleckých poměrů Čech dle nynějších zkušenosti, a též tam jest o křidovém 
a třetihorním útvaru jednáno a při vši obmezenosti předce všelicos nového a zajímavého | 
podotknuto. : 

O útvaru hnědého uhlí (v Litoměřicku) jedná prof. Reuss zevrubněji ve spisech: Die 
Umgebungen von Teplic und Bilin, 1840, a Kreidegebílde des westlichen Bóhmens nebst Be- 
merkungen úber die Braunkohlenlager jenseits der Elbe etc. Prag 1844. 

K bližšímu seznání našeho křidového útvaru a jiných novějších vrstev jsou tyto spisy 
nejlepší pomůckou, a těž zde jest jich použito. 


233 


irně z blízkých ostrovů odtrženy a na mělkých břehách moře usazeny. Bujný zrůst, 
který v starší době u nás za následek měl vylvoření kamenného uhlí, pohřešuje se 
v křidovém útvaru docela. 

Na jižním kraji křídového útvaru v Chrudimsku, u Mochova, Nehvizd, Hloupě- 
tína atd. vychází v zpodním pískovci skoro všude na den vrstva tmavého lupku, 
který porůznu vrstvičky lesklého hnědého uhlí od 2 do 12“ silné nebo porůzná 
mocnější hnízda uhlí obsahuje a na mnohých místech příčinu -zavdal k neprospěšnému 
dolování. : 

V okolí Pražském táhne se podle vysočin křidovým útvarem pokrytých, u Sto- 
důlek, na Petříně, u Vysočan, Hloupětína, Jiren atd., a spočívá bezprostředně na si- 
lurském břidličnatém kamení, Velmi krásné lesklé uhlí; bohužel ale slabé, objevuje 
se v tomto lupku u Skulíčka nedaleko Skutče, a jest tam provázeno velikými kusy tma- 
vohnědého jantaru (smolné to látky pravěkých sosen). Též na pravém břehu Oharky, 
u Peruce, pak u Mšena a Libochovic, objevují se vycházející konce lupku, bohatého na 
otisky listů, se slabými vrstvičkami hnědého uhlí, ; 

Dolovalo se vůbec na tomto souvrství více nežli na stu místech, a předce dosa- 
váde nikde s užilkem. Dle dosavádních zkušeností jest tedy dolování 
na uhlí v křidovém útvaru v Čechách neprospěšné. V hořejších od- 
dílech našeho křídového útvaru, zástupcích to Turonského a Senonského pásma, v opuce 
a hořejším pískovci chybí uhelné vrstvy docela, pročež o těchto oddílech zde jednati 
nebudeme, 

Mnohem důležitější jest útvar třetihorní, který u nás přebohaté sloje 
hnědého uhlí a zuhelněného dříví obsahuje. V té rozmanitosti, jako- již 
v sousední Moravě, v Rakousích a Uhřích, kdežto třetihorní vrstvy jsou usazeninou 
mořskou, neobjevují se sice u nás, anof jenom na rozhraní Svítavky a Orlice u Tře- 
bové a Abtsdorfu, pak u tunnelu Třebického jednotlivé zbytky mořských třetihor- 
ných vrstev se zachovaly, které jednou patrně s moravským a dolnorakouským. třeti- 
horním mořem souvisely. V Čechách skládají se z modravého a žlutošedého jílu s čet- 
nými krásně zachovalými mořskými mušlémi a šneky; u Abtsdorfu byla též nalezena 
skoro úplná kostra Dinotheria, jak o tom v lonském ročníku Živy č. 10. jednáno bylo. 
Uhelné sloje vyvinují se v tomto mořském třetihorním útvaru teprva v jižní Moravě 
a v Rakousku. Ostatní třetihorní útvary v Čechách, které skoro naskrze více méně 
mocné sloje hnědého uhlí obsahují, jsou „pozdní usazenina ze sladkých stojatých vod 
a bahnisek, a tvoří nyní porůzné horniště, jimiž se naznačuje prostranství bývalých jezer. 
Největší z těchto hornišť prostírá se podél oupatí Krušných hor a vyplňuje nížiny, 
jež Oharka a Bělá probíhá, Začínáť již na pravém Polabí mezi Děčínem, Policí 
a Českou Kamenicí, odkud se pak podle křidového útvaru přes Verneřice, Levín, Ko- 
mojedy, Ouštěk (Auscha) jižně táhne, Nad Litoměřicemi proměňuje svůj směr v jiho- 
východní a běží přes Bílý Oujezd, Nedvědice, Skalice, Řisuty, Hořence, Kozel, Bělošice, 
Louny, Postoloprty až k Tuchořicům a Líčkovu (Litschkau), kde z křidového útvaru na 
červený pískovec vstupuje, na němž k jihu přes Malé Holelice, Měcholupy, Libořice, 
Blšov (Flóhau), a pak k západu nad Kryry (Kriegern) a Vroutek (Rudig) až do okolí 
Chýšského běží, kdež se s úlvarem silurským stýká. Ještě dále k západu dosahuje 
w Žlutic uditz) a Verušic k horništi Karlovarského granitu. Potom běží okolo Sat- 
delesu až k Radešovu (Rodisfort), kdež Oharku přeskakuje, až se u Karlových Varů opět 


234 


na jižní břeh obrací. U Falknova přeskakuje Oharku podruhé, a prostírá se přes Staré 
Sedlo, Ruditzgrůn, Libenau až k Panně Marii na Chlumu (Mariakulm), Haberspirku a Lit- 
tengriůnu, kdežto vrchy svorové (Glimmerschiefer) a břidličnaté jej od horniště Cheb“ 
ského hnědého uhlí oddělují. 

V tomto rozsáhlém okresu prorážejí útvar hněděho uhlí dvě mohútné spousty če- 
diče (Basalt), z nichžto první tvoří kuželovité mezihoří Litoměřické na obou stranách 
Labe, druhé pak čedičové hory v západním Žatecku a východním Loketsku okolo Dou= 
pova. Mezi nesčíslnými kužely a hřbety těchto hor objevují se též kusy a útržky sou- 
vislého druhdy horniště třetihorního v zajímavých často poměrech. 

Západně za svorovými vrchy u Panny Marie na Chlumu blíž Kinšperka leží ještě 
jedno menší horniště hnědého uhlí, kteréž kolem prahorními břidlicemi a granitem ob- 
klíčeno, kotlinu Chebskou vyplňuje. 

Také na Saských hranicích v Boleslavském kraji objevuje se útvar hnědého uhlí, 
a sice jižní cíp Žitavského horniště; v Čechách zaujímá jenom malé prostranství 
v oudolí Nisy u Gersdorfu, Hrádku (Grolau) a Děnisu, a spočívá dílem na pískovcí 
útvaru křidového, dílem na granitu. 

Konečně prostírá se třetihorní sladkovodní útvar ještě v jižních a východních 
Čechách na několika místech, jako u Zehušic a Chrudími, kdežto v bílém vá- 
penném jílu mnoho bahenních šneků, ale bez hnědého uhlí, obsahuje; u Zahrádky 
mezi Sázavou a Želivkou, kdežto nečistý hnědý opál chová, v údolí Votavy u Stra- 
konic, Horaždějovic, Katovic, Pracovic, Štěkny a Čechnic, jakož i jižně u Kaplice, Či- 
měře (Schamers) a Jindřichova Hradce, západně u Plané, Sudoměřic a Bechyně, kdežto 
všude mezi pískovými vrstvami a jílem jenom slabé vrstvy hnědého uhlí a hnědé že- 
lezné rudy obsahuje. Nejvělší prostranství z těchto jižních hornišť zaujímá útvar hně- 
dého uhlí v rovině Budějovické, pak v rovině Třeboňské, ačkoliv i zde mo- 
hútnost hnědouhelných vrstev daleko za mohútností Litoměřického a Žateckého uhlí zů- 
stává. Oboje spočívají na prahorním kamení a dělí se od sebe pahorky prahorními; 
Budějovické horniště zasahuje jižně od Kamenného Oujezda (Steinkirchen), Vrabčí 
(Prabsch) a Jamného (Jamles) až k Radomilicům a Malému Oujezdu, ba v jednotli- 
vých jazycích táhne se mezi prahorami až k Vodňanům, Protivínu a Bohonicům. Zá- 
padně nalezá se ještě u Netolic, Libějic a Bavorova. Třeboňské horniště zasahuje jistě 
mnohem dále na jih až k Novým Dvorům (Gralzen), a severně až k Veselí a Sobě- 
slavi, ačkoliv tam prahorami jest mnohonásobně přetrhováno. 

Sloh těchto hornišť jest v celku všude stejný. Nejzpodnější vrstvy skládají se 
obyčejně z hrubšího nebo drobnějšího písku a pískovce, který nezřídka se stává velmi 
pevným a železnatým; na něm leží, nebo s ním se střídají světlošedé a pestré jíly, 
které na mnohých místech obsahují sloje (jenom několik palců mocné) hlinité železné 
rudy, někdy také hnědou železnou rudu nebo krevel. Rudy tyto dobývají se u Lhoty, 
Lomnice, Chlumce, Franzensthalu, Božkovic, Drahova, severně za Veselím a j. Vyšší 
vrstvy, které ale jenom na některých místech vyvinuty jsou, obsahují písek a štěrk, 
mézi nimiž porůznu sloje zuhelněného dříví leží, jehož cena co paliva nedosahuje cenu 
pravého hnědého uhlí ze severních Čech. 

V Budějovickém horništi objevují se tyto uhelné sloje zvláště na západním a již- 
ním kraji, od Budějovic až ku Kamennému Oujezdu, kdežto se jako u Boršova (Payre= 
schau), Vrabčí, Jamného, Černodubu a j. na uhlí pavuje. Taktéž u Rabína nedaleko 


295 


Libějic, u Radomilic, Malého Oujezda a j. okolo Vodňan, u Bohonic a, severně za Be- 
chyní, u Pracovic, Čechnic atd., u Strakonic dějí se pokusy o dobývání uhlí. U Stra- 
konic obsahuje zuhelněné dřevo též novou pryskyřnatou látku, Melanchym nazvanou. 

V Třeboňském hornišli nejsou uhelné sloje odkryty ; tamější jíly jsou ale na 
některých místech, k. p. u Sudoměřic, Jindřichova Hradce, k prácem hrnčířským spů- 
sobny. Oltisky rostlin jak zvířat jsou nanejvýše vzácné, jenom u Dunajic a Spolí ne- 
daleko Třeboně, pak u Borkovic severně za Veselím objevují se v hlinité železné rudě 
četné otisky dvojděložných listů, které na zvláštní rašelinnou Květenu, zde zahynulou, 
poukazují. Jsouť to listý z rodů bahanék (Andromeda), borůvek (Vaccinium), planík 
(Arbutus), vrb (Salix) atd. 

Pováží-li se všechny okolnosti a dosavadní zkušenosti, není naděje, že by dolo- 
vání na uhlí v jižních Čechách jednou té důležitosti dosáhlo, jako v sevěrních Če- 
chách. Uhelní sloje jsou v jižních Čechách příliš slabé a povslaly patrně z rašelin ne 
příliš bujných, a později pískem a jílem zanešených. Však pro jednotlivé krajiny mohou 
býti dosti užitečnými, a jest přáti, aby poměry uložení a mocnosti jejich zevrubně se 
vyskoumaly, 

Hnědouhelné horniště severních Čech v Litoměřicku, Žatecku a Chebsku skládá 
se všeobecně ze tří členů : z dolejšího pískovce, ze středních uhelnatých 
vrstev a z hořejšího pískovce. Dolejší pískovec vychází hlavně na den 
podle oupatí Krušných hor, u Oseka, Chomoutova, Černovic, Starého Sedla, Zvodau, Kó- 
nigswerthu, u Falknova atd. Jest to pískovec pevný, šedý nebo zažloutlý, někdy jako ze 
křemenitých zrnek slitý, nebo i slepencový. Obyčejně jest beze všech stop skamenělin, 
zvláště zvířecích ; jenom u Oseka a Černovic objevují se nezřetelné odlitky říčních mušlí 
(Anodonta). Na některých místech jest ale nesčíslné množství otisků rostlinných za- 
chováno, hlavně listy vždyzelených vavřínovitých stromů, kmeny, větve a šišky sosen, 
někdy i palmy. Hlavni náleziště těchto rostlinných zbytků jest Staré Sedlo, Steinbérg 
u Zvodau, a Černovice u Chomoutova, Vrstvy hnědého uhlí chybí ale v tomto dolejším 
piskovci docela. 

Uhelnaté vrstvy, které nad tímto pískovcem spočívají, skládají se z rozma- 
nitého sledu hrnčířského jílu, lupku, drobivého pískovce, písku a oblázků ; v každém 
skoro ložišli objevuje se jiný sled. V jílech spočívá hnědé uhlí. Jíly samy bývají 
V sousedství uhlí černé a doutnají v ohni; velmi často objevuje se v nich krásně hla- 
čený sádrovec, zvláště v Žatecku, v jílech nad uhlím ale kamenee, kterýž u Čermík 
blíž Chomoutova druhdy se dobýval. V těch propadlištích u Chomoutova a Litvínova, 
nahromaďuje se zvláště z jara kamencová voda, i vylévá se často po deštích proud 
této třpké, průhledné, modrozelené vody, zhoubné pro všechno živočišstvo potoků 
a říček, do nichž padá. V Loketsku, n. p. u Falknova, Starého Sedla a Litmic, jsou 
jíly přebohaté na kyzy krychlové a hranolové, které se nezřídka v nejkrásnějších 
hlatích vylučují. Právě zvětráním těchto kyzů tvoří se kamenec, a v přítomnosti 
vápna sádrovec. ť 

Na některých místech, jako u Března (Priesen) blíž Bíliny, obsahují jíly a lupky 
nesmírné množství otisků rostlinných, toho samého rázu jako v dolejším pískovci, málo- 
kdy ale skameněliny zvířecí, které se na odlitky říčních mušlí, svrchních křídel brouků, 
jednotlivé rybí kostí a šupiny obmezují. V ložišti u Falknova, jakož i u Chebu, jsou 
lupky tenké, porůzné, s kostrami sladkovodních ryb a otisky brouků a much. U Krot- 


236 


tensee blíž Chebu přecházejí lupky tylo v tence vrstevnaté, vráskovitě stlačené polo- 
opály, v minerálních sbírkách dobře známé. 

V Chebském ložišti u Františkových Lázní přecházejí lupky na svrchu v sladko- © 
vodní slín, mezi nímž dva až i tři sloje pevného vápence leží. Na některých vrstevních 
plochách objevuje se nesčíslné množství malého skořepatého ráčka, Cypris angustala, 
mimo to objevují se otisky šneků (Helix a Planorbis) a malé shluky Vivianilu, 


Svrchní vrstva čili třelí člen hnědouhelného horniště skládá se zase z pí- 
skovce, obyčejně drobnějšího zrna a menší pevnosti, nežli u pískovce dolejšího. Písko- 
vec tento netvoří ale souvislý příkrov, nýbrž jest po celém horništi v jednotlivých ostrovech 
a balvanech roztroušen, an měkčí díl se dávno již rozpadl a spláchl. Pozůstalé balvany 
jsou obyčejně tvrdší, někdy jako z křemenu slité; pozorují se často ma polích v okolí 
Teplickém, Bílinském u Bečova (Hochpetsch) atd.. Ostatně zastoupen jest hořejší písko- 
vec někdy také železnatým drobivým pískovcem, mezi vrstvy hrubšího oblázkového ka- 
mení vloženým. V jilových jakož i písčitých vrstvách vyvinují se na mnohých místech 
sloje nebo pecky a shluky hnědé, hlinité železné rudy, jakož i veliké hroudy hlinitého 
ocelku. Také vrstvy černošedého skalního mýdla, jako u Štrbic, a koule rohového kře- 
menu a poloopálu nejsou neobyčejné; jako zvláště u Kostomlat, Kolozruk a Hořence. 
Sloje hnědého uhlí jsou v horništi tomto přebohatě vyvinuty. Objevují se skoro všude 
v jednotlivých ložištích, a často skládají se z několika vrstev, slabším nebo silnějším 
jílem od sebe oddělených; u Bíliny a Horního Litvínova (Oberleutensdorť) dosahují až 
na 12 sáhů mocnosti, Poněvadž nehluboko pod ornicí leží (v průměru 10—20"), jest 
dobývání uhlí velmi snadné a odbyt po Labi a železnici velmi živý, v novější době 
také do hlavního města. Hnědé toto uhlí jest obyčejně celistvá, tmavohnědá, ne příliš 
hutná hmota, obyčejně malými žilkami lesklého a vláknitého uhlí prostoupená. Otisky 
listů chybí v uhlí samém docela, za to se objevují ale dosti často veliké kmeny, zvláště 
sosnové, řidčeji palmové nebo od listnatých stromů, ačkoli v okolních jílech právě 
otisky listů jejich jsou nejhojnější. Někdy jsou kmeny v zemitý ocelek, kyz, hnědou 
a červenou železnou rudu nebo v křemen proměněny. 

Některé vrstvy skládají se skoro pouze ze zuhelněného dřeva, jako n. p. v SY. 
Vavřincovém dolu (Laurenzzeche) u Verneřic (Wernstadtl), kdežlo se uhlí sekerou na 
polena štípati může, Mimo kyz jsou jiné nerosty jenom pořídku v uhlí přimíšeny, tak 
n. p. blacený vápenec, zelená skalice, ryzá síra, kamenec, sádrovec, medek a Oxalit 
u Kolozruk, Melanchym (pryskyřice) u Zweifelsreuthu, drobty jantaru blíž Falknova, 
smůla u Pohlod (Pahlet); v některých vrstvách uhlí jest ale kyz lak hojný, že se uhlí 
ani co paliva užívati nedá. Takových kyznatých vrstev používá se k dělání zelené 
skalice a kyseliny sirné, na čemž zvlášlě velikolepý průmysl v Starkových dílnách 
u Falknova spočívá. — 


Mimo uvedené troje hlavní členy tohoto horniště objevují se na jednotlivých mí- 
stech ještě rozličné vrstvy, povstalé ve zvláštních okolnostech, z většího dílu co sraže- 
niny z pozdějších sladkovodních tůní a babnitých jezer. Sem náleží velice © zajímavé 
ložiště drobivého brousivého lupku u Kučlína blíž Bíliny, na opuce ulo- 
ženého. Lupek tento skládá se, jak Ehrenbergovo badání objevilo, pouze z křemenitých 
buněk vodních řas (Diatomaceae) tak malých, že se jich 23 millionů v jedné krychlové 
čárce směstná. Lupek tento spočívá na pevném jako slitějším křemenitém kamení, 


297 


taktéž z řas složeném, a pak na jílu a opuce. Celé ložiště nalezá se teď na temeně 
vrchu, kamž v pravěku čedičem bylo vyzdviženo. 

Jiné jest granátové ložiště u Merunic, odkud nejkrásnější a největší české 
granáty pocházejí. Musíme od toho ložiště dobře rozeznali granátový písek, u Třiblic 
a Dlažkovic na jižním oupatí Mezihor uložený. U Merunic leží podivná směs rozličného 
rozdrceného kamení: hadce, pískovce, opuky, granitu, ruly atd., hlinitou a vápnitou 
látkou v hrubý slepenec spojeného. V tomto kamení vyskytují se porůznu krásné gra- 
náty, dílem v hadci, dílem v hlinité hmolě zarostlé. Původně byly granáty v hadcových 
skalinách vtroušeny , kteréž bezpochyby v tomto okolí stály, Divokým převratem při 
vystoupení čedičových hor, jimiž se všechny zdejší vrstvy rozkotaly, povstala u Merunic 
v prohlubní směs kamení, kteréž se časem vtékající vodou v slepenec proměnilo. 

K těmto zvláštním ložištěm připojují se ještě opálové vrstvy u Žichova 
a Kostomlat, sladkovodní vápence u Tuchořic blíž Žatce a u Valče, kteréž krá- 
snými otisky sladkovodních šneků a ryb se vyznamenávají. Pamětihodny jsou též hořké 
slíny, z rozdrceného čediče povstalé, z nichž se u Sedlic, Zaječic, Kamenné Vody 
a Bilan světoznámá hořká voda prýšlí. 

Největší zajímavost, a s ohledem na dobývání uhlí také největší důležitost, 
mají ale poměry mezi vrstvami hnědouhelnými a čedičovým kamením Mezihor. Jak 
již dříve podotknuto, jest horniště hnědého uhlí dvěma mohútnými spoustami čediče pro- 
raženo, Litoměřickým Mezihořím a Žateckými horami. Hory tyto, již zdaleka znatné 
svými krásnými kuželi a klikatými hřbety, povstaly vesměs teprva po utvoření hně- 
dého uhlí, prolomivše na spůsob sopečných nynějších útvarů kůru zemskou. Hmota ze 
země vystouplá, snad žhoucí, rozlila se podél rozsedlin a propastí, tvoříc dlouhé 
hřbety, a kde porůznu zem prorazily, kužele a báně; jiná pak též ohňorodá látka, zně- 
lec, prolomila se čedičem samým a nakupila se vnejostřejší a nejvyšší hory: Milešovku, 
Sedlo, Bezděz atd, Nicméně pozorují se jenom na dyou míslech takové látky i popel, 
škváry a bublinatá láva jako na dnešních sopkách, totiž na Komorním Vršku u Fran- 
tiškových Lázní a na Eisenbůhlu u Albenreuthu. Sopečné jícny chybí ale všude. 

Útvar čedičový jest u nás tedy podobný k nynějšímu sopečnému útvaru, ni- 
koliv ale s ním totožný. 

Kde útvar hnědého uhlí čedičem proražen jest, tam se, jak se samo sebou roz= 
umí, uložení jeho nejrozmanitěji proměnilo, jednotlivé kusy se vyzdvihly, jiné zase se 
propadly; horniště se roztrhlo na mnoho menších kusů, jejichž zbytky dílem u prostřed 
čedičové hmoty se vyskylují. Následkem toho proměňují vrstvy uhelné v lůně Mezihoří 
svůj směr a úklon rozličně, někdy jsou od sebe na mnoho sáhů roztrženy, někdy se- 
dlovitě prohnuty nebo zpříma postaveny. Uhlí samo utrpělo na blízku čediče též roz- 
ličné proměny, bývá rozpukané, živičné smolné látky zbavené a v anthracit proměněné ; 
jíly jsou tvrdé, pestré a vůbec patrně horkem. zjinačené. 

„Ačkoliv se tyto úkazy na nesčíslných místech, zvláště v Litoměřickém Mezihoří, 
opětují, jeví se předce nejzřetelněji v. oudolí, které se od vysoko položené vesnice 
Proboštova k Velkému Březnu (Gross-Priesen) na pravém břehu Labe dolů táhne. 
Vrstvy hnědého uhlí, 2'//—3 stř. mocné, leží zde v černém jílu, jsouce čedičem v černé 
lesklé uhlí proměněny, Mohátné couky čediče, /$—5“ mocné, prorážejí je na rozlič= 
ných místech a spojují se nad nimi v ohromný čedičový příkrov, od něhož se couky 
jako kořeny do hlubin země táhnou. Kde se uhlí s čedičem bezprostředně dotýká, jest 


238 


v hranolové kusy rozsedlé, které kolmo na čedičové ploše stojí; živičná smolná hmota, 
horkem vypuzená, shlukla se na jednotlivých místech v podobě koulí, ba uprostřed če- 
diče pozorují se jednotlivé kusy proměnčěného uhlí. Jiíly, v nichž uhlí leží, jsou temně 
zbarvené a obsahují augit, slídu, hlacený vápenec, tak že se mnohému čediči podobají, 
ačkoliv tytéž otisky listů obsahují, jako jíly na jiných místech. V štolách, jimiž se zde 
uhlí dobývá, objevují se tyto poměry v přerozmanitém sledu. 

Jiným zajímavým úkazem jsou vyhořelá ložíště hnědého uhlí, jaká se v sou- 

sedství čediče u Teplice, Bíliny, Oustí, Mostu, u Lessau blíž Karlovar a u Falknova 
spatřují. Jily těchto ložišť jsou spečené a červeně vypálené, pískovec jest částečně 
slitý, žlutě a rudě naběhlý ; někdy tvoří spečená látka černé bublinaté škváry, nebo tak 
nazvané porcelánové jaspisy, modře, rudě, žlutě a černě zbarvené. Hlinitý celek jest 
proměněn v červenou křehkou sléblovitou rudu. Při tom jsou vrstvy dílem nadmuté, 
dílem sesulé a' rozpukané a v divokou nepravidelnou směs rozpadlé. Uhlí samo jest 
ale na mnohých místech v popel proměněno. Spálené jíly obsahují někdy krásně za- 
chovalé otisky rostlin. 
8, Příčina předvěkých požárů, jimiž tyto spáleniny povstaly, není žádná jiná 
nežli čedič, který se vždy v bezprostředném sousedství při těchto vyhořelých ložištích 
nalezá: Vystoupiv patrně co žhavá hmota zapálil hnědé uhlí, kteréž tak dlouho pod 
zemí doutnalo, až všechno palivo stráveno bylo. Souhlasnost spálených jílů bez uhlí na 
jiných místech, kde čedič vystoupl, potvrzuje tuto domněnku dostatečně. — 

Sestavíme-li si nyní v duchu ze zbytků skamenělin, v těchto krajinách naleze- 
ných, obraz: přírody v té době, když hnědé uhlí se tvořilo, představí se nám krajina, 
která nápadně na severní Afriku nebo na nejjižnější části Italie a Španělska upomíná, 
U oupatí Krušných hor leskly se u prostřed bahnitých houšlin temných sosen a vždy- 
zelených stromů s kožnatými listy, z nichž jednotlivé palmy vystupovaly, hladiny roz- 
sáhlých jezer, na jejichž mýlinách, ohromní slonové se pásli (zbytky jejich vyskytují se 
u Ouští). Kde bahno se rozmáhalo, tam hynul les, stoleté kmeny skácely se do měkké 
půdy a nahromaďovaly se během věků, jak to dosaváde v baňnitých pralesích spátřu— 
jeme. Tekoučí vodstvo zaneslo zkácené stromoví vrstvami písku a jílu. 

Bujná krajina dočkala se však hrůzyplného konce. Země, prudkým zemětřesením 
již napřed rozervaná, rozstoupla se konečně v strašlivé propasti, z nichžto žhoucí, k lávě 
podobná hmola se valila a tvářnost krajiny k nepoznání proměnilá. Když husté ko- 
touče dýmu a páry odtáhly, slála na místě lesa řada homolitých hor, a tekoucí vodstvo, 
jimi ve svém běhu zastaveno, rozlévalo se daleko široko po vršinách středočeských, 
roznášejíc oblázky a písek na výšiny, kde je teď s obdivením nalezáme. 

Ale  neunavná hlodající síla vody prolomila konečně předce vytvořené hráze 
a otevřela si u severních hor bránu, jížto se zponenáhla do rovin severnějších vylila, 

Tak se připravovaly poměry příznivější pro pokolení lidské. Opět zarostla celá 
krajina lesem, ale lesem dnešním, a po lhůtě nesčítaných let objevila se zde první ro- 
dina lidská, aby vzdělávala netknutou posud půdu. 


ab k eh 


239 


O postavení sluneční soustavy v prostoru světovém. 


Od Dr. Vojtěcha Kuneše. 


8, 
Měsíc. 

Jakkoli nepatrný jest úkol měsíce v soustavě sluneční; nicméně náleží mu se 
strany pozemšťanů zvláštní pozornost. On totiž jest náš neodlučný průvodce, osvětluje 
naše noci a má velmi důležitý vliv jak na polohu točen zemských, tak i na pohyby 
velikých spoust vodních a vzdušních, ježto pokrývají a obalují zem, Prostřední vzdá- 
lenost jeho od země obnáší 51,829 mil čili 60 poloměrů zemských, tak že 30 koulí 
zemských anebo 110 koulí měsícových vyplnilo by prostoru mezi zemí a měsícem, Nej- 
menší jeho vzdálenost obnáší 48,000, největší 55,000 mil. K oběhu svému okolo země 
potřebuje 27 dní, 7 hodin, 43 min. a 11'/ sek.; tolo jest čas, ve klerém měsíc, ze 
země viděn opět u též slálice se objevuje. Počíláme-li ale oběh jeho až k té době, 
ve kleré ze země viděn opět u slunce stojí, potřebuje k tomu 29 dní, 12 hod., 44 min, 
a 25/; sek., poněvadž slunce mezi tím © dvanáctou skoro část dráhy své na nebi 
pokročilo. 

Měsíc jest koule, která sice jako země ukazuje nerovnosti, a však žádnou zplo- 
štělost jako tato, Aspoň nejzevrubnější měření žádné nevypátralo, a theoretická skou- 
mání, založená na domněnce, že měsíc byl z počátku měkký a plynný, vedou léž jenom 
k tak nepatrné rozdílnosti průměru, že tato naproti jednotlivým nerovnostem do- 
cela zmizí. 

Objem koule této obnáší 1470'/ takových mil, jakých má objem země 5400. 
Průměr měsíce obnáší 468 mil. Průměr tedy může se přirovnali asi k šířce evropské 
pevniny od severu k jihu, objem k největší délce Asie, a veškerý povrch ku povrchu 
celé Ameriky, Tělesný obsah měsíce jest 49, krát menší nežli obsah zeměkoule, Tíže 
ma povrchu měsíčném obnáší toliko '/; líže na povrchu zemském. Z toho jde, že tě- 
leso, které na zemi v 4 sekundě 145 slřevíců padne, na měsíci jenom o 2%; slř. 
sklesne; dále že stejnou silou může lo samé těleso na, měsíci 6'/, krát výše i dále 
býti hozeno nežli na zemi. Sekundové kývadlo, které na zemi má délku 3 střevíců 
8.10 linií, bylo by na měsíci toliko 5 palců a 9 linií dlouhé, Břímě, které jest na zemi 
centnýř těžké, váží tam toliko 17 liber, Všecky pohyby tedy žádají tam menšího na- 
máhání, jmenovitě jest tam vystupování na hory netoliko snadnější, nýbrž i méně ne- 
bezpečné nežli u nás, 

Fysické vlastnosti měsíce známe zevrubněji nežli kterékoliv jiné hvězdy. Pomocí 
dalekohledů rozeznáváme na jeho povrchu hory a doly, a spalřujeme slíny hor, které 
jsou největší v oné krajině, kde světlost s temnotou mezuje, kde tedy slunce buď právě 

| Vychází anebo právě zachází. 

ý Hory měsíční jeví stejnou a obzvláštní povahu. Nalezají se na daleko větší části 
povrchu měsíčního, a tyoří na větším díle kruhy, uprostřed nichž nalezá se veliká pro- 
hlubina čili veliké oudolí, z jehožto středu opět vystupuje hora kuželovitá. Hory měs 
síční ukazují v nejdokonalejším spůsobu čistý sopečný ráz, jaký vidíme na mapách so 
pečních krajin pozemských, Ano na některých místech spatřují se určité známky so 
| pečního uložení, povstalého dle vší podobnosti opětovaným vyhazováním sopečních látek, 
| Vůbec, pozorujeme-li bedlivěji povreh měsíce, nemůžeme se ubránili pomyšlení, 


240 


že měsíc byl původně spoustou tekutou, a že mezi tím, co tato spousla pevnosti na- 
bývala, uvnitř síly se vyvinuly, které spůsobily výbuchy, asi tak, jako bývají vyhazovány 
bubliny vzduchové nad hustější hmotu, které pak na jejím povrchu pukají, zanechávajíce 
kruhovitý vyvýšený kraj s prohlubinou uvnitř. Nezřídka zdá se, že více takových vý- 
jevů stalo se po sobě. : 

Od tohoto tvaru poněkud uchylují se brázdy, ouzké to prohlubeniny, které dosti 
rovným směrem často dosti daleko, i na třicet mil a více, se táhnou. Na první pohled 
vypadají jako říčná koryta nebo silnice; když však povážíme, že šířka jejich obnáší 
2000 —9000 střevíců, a že bez ohledu na polohu půdy brzo nahoru brzo dolů se tá- 
hnou, ukáže se mylnost takového domnění. Sotva jest pochybno, že tyto prohlubeniny 
jsou veliké trhliny, povstalé v měsíci tenkráte, když blízek byl svému ztvrdnutí. 

Ohledáváme-li povrch měsíční v rozličných dobách, rozeznáváme jednotlivé hory 
a krajiny vždy stejně ostře. Oblaky, mlhy aneb jiné podoby vodní páry nikde se nespatřují. 
Též hladin vodních, které by na první pohled byly poznatelné, nikde se na povrchu 
měsíčním nevidí. Také ten úkaz jest význačný, že kdykoli měsíc, který mezi hvězdami 
dosti rychle se pohybuje, nějakou hvězdu přikryje, tato v nezměněné jasnosti ku kouli 
měsíční se blíží, až konečně zmizí. Seslabení neb uchýlení světla nikdy se nepozorovalo, 
taktéž při zatměních slunce jeví se kraj měsíce vždy co nejostřeji obmezen. Z toho 
dá se s úplnou jistotou uzavírali, že žádný parokruh neobtáčí měsíc na spůsob paro- 
kruhu zemského, Kdyby však při tom všem měsíc předce nějaký parokruh měl, musel 
by býti nad míru řídký a spůsobu takového, že by světlo skrze něj procházející ani 
neseslaboval aniž nějak uchyloval. 

Soumraku není na měsíci žádného, leč by byl nad míru slabý a krátký; jasné, 
nezakalené světlo sluneční přechází při západu slunce pro ony krajiny měsíce, které jsou 
od země naší odvráceny, skoro okamžitě v nejhlubší temnotu, a tato temnota zas promě- 
ňuje se východem slunce najednou v nejjasnější den. Na té části měsíce, která jest obrá- 
cena k zemi, zmirňuje se temnota znamenitě světlem od země odráženým, tak sice, že 
zemskou záři znamenáme na temné části měsíce. Z úplného nedostatku parokruhu: ná- 
sleduje, že na měsíci světlejší hvězdy bez pochyby i za dne jsou viditelny, že při veliké 
prozračnoti prostory nebeské počet viditelných hvězd nerovně větší býti musí nežli u nás. 

Poněvadž měsíc vždycky touž stranou k nám jest obrácen, otáčí se okolo své 
osy v stejném čase, ve kterém vykonává svůj oběh okolo země, pročež obnáší tam jeden 
den a jedna noc skoro 355 našich hodin. Zdánlivý denní pohyb všech těles nebeských 
děje se tam tedy 27krát zdlouhavěji nežli u nás. Slunce, planety a všecky jiné hvězdy 
vycházejí a zacházejí tedy měsíci každých 14 neb 15 našich dnů jednou; jenom země 
na oné straně měsíce, která k nám jest obrácena, ani nevychází ani nezachází. Zdáť 
se ona v nepohnutosti na nebi státi, a lím, že se jeví třináctkráte větší nežli nám měsíc, 
poskytuje obyvatelům měsíce přeskvělý pohled zvýšený ještě tím, že země ukazuje mě- 
síci ty samé proměny světlosti jako nám měsíc; a že obyvatelé tohoto veliký kruh 
zemský spatřují brzo v ouplňku, brzo v některé čtvrti, brzo zas v novém světle. 
Ostatní úkazy nebeské spatřují se s měsíce skoro zrovna tak jako s našeho stanoviště, 
Na druhé polovici měsíce nikdy není zem vidět. Vzdálenost od středu odvrácené straný 
až k onomu bodu, odkud zem ještě spatřiti lze, obnáší 325 mil. ; 

Rok na měsíci jest týž jako na zemi, a však rozdíly jeho počasí jsou málo znatné, 
Celý rozdíl mezi letní a zimní výškou slunce nad obzorem obnáší toliko 3 stupně, 


241 


Protiva dne a noci jest tedy asi jediná, která se patrnou činí, tak že počasí děnní za- 
slupují jaksi počasí roční, 

Vše, co jsme tuto pověděli o měsíci, dokazuje, že ani my ani jiný jakýkoliv 
tvor pozemský nemohl by na něm žíli; proto však neruší se možnost, aby tam bylo též 
živoucích tvorů. Ovšem musejí býti potřeby jejich docela jiné nežli naše, tak že mno- 
hých, které pro nás nevyhnutelny jsou, ani neznají, naopak ale zase snad jiné potřeby 
mají, pro které my ani jmena nemáme, Zrakové jejich ústrojí musí býti zařízeno pro 
silnější světlo, i musí bez uškození snášeti nejrychlejší přechody od světla ke tmě a na- 
opak. Také pohyby jejich nemohou se srovnávali s našimi, i zdá se, že musejí býli 
merovně lehčí. Vůbec jest nemožno, jenom poněkud sobě představiti jejich podobu, ve- 
Jikost, spůsob života atd., právě tak, jako jest nemožno je viděli anebo k nim se 
dostati. 

č Kruhová plocha na měsíci, která se nám jeví pod úhlem jedné sekundy, má ve 

skutečnosli průměr téměř 4, zeměpisní míle. Z toho vyplývá, že naše dalekohledy 
© ještě znamenitě by musely býti zvětšeny anebo zlepšeny, než bychom mohli očekávali 
spatřit na měsíci zřetelné stopy žijících tvorů. 

Mezi úkazy od měsíce závislými obzvláštní místo zaujímají zatmění. 

V tom čase, co země jednou slunce obejde, obejde měsíc zemi nejméně dva- 
náctkráte. Při každé této obcházce přijde mu státi jednou mezi zemí a sluncem a jednou 
za zemí. Kdyby tedy dráhy země a měsíce ležely v též rovině, musel by měsíc vždy, 
kdykoli vstoupí mezi slunce a zemi, paprsky sluneční nám odnímati a zatmění slunce 
spůsobovati, Rovněž by měsíc pokaždé, když mu přijde státi za zemí, zatmětli se 
musel, poněvadž by země mezi ním a sluncem stojící paprsky sluneční zachycovala, 
bráníc jim dosahovati až k měsíci. 

„Poněvadž ale dráhy země a měsíce neleží v též rovině, nýbrž k sobě nakloněny 
jsou, nestane se zatmění pokaždé při zmíněném postavení, Dráha měsíční nakloňuje se 
k dráze zemské o 5'/, stupně a přetíná ji na dvou místech, které nazýváme uzly. 
Přijde-li měsíci státi v takovém uzlu za plno- neb novoluní, tedy nastoupí ouplné za- 
tmění., Přijde-li mu ale státi buď mezi sluncem a zemí anebo za zemí v čase, kde 
ještě nedosáhl uzlu, než toliko k němu se přiblížil, nastoupí toliko částečné zatmění, 

Stín země sáhá daleko přes dráhu měsíční, a ve vzdálenosti měsíce jest průmě, 
jeho ještě o třetinu vělší nežli průměr měsíce. Co se týče polostínu, ten tak daleko 
se rozšiřuje, že průměr jeho přesahuje trojnásobný průměr měsíce; na samém však 
kraji svém jest tak slabý, že když měsíc do něho vejde, sotva se pozoruje úbytek 
jeho světlosti, který tepry při samém plnostínu patrným se stává. 
ákí Pamětihoden jest při zatměních měsíce vliv našeho parokruhu. Dle větší neb 
„menší čistoty tohoto objevuje se pokrají stínu více neb méně ostře obmezené, zároveň 
„pak světlo v parokruhu zlomené vrhá do plnostínu dosti silnou červenou zář, podobnou 
k záři ranní a večerní, a zatměný, měsíc ukazuje se obyčejně načervenalý, Tato čer- 
venost ale plodí se toliko v nižších vrstvách vzduchu. Stane-li se tedy, že nižší vrstvy 
vzduchu pro husté oblaky žádného světla nepropouštějí, tedy nezplodí se žádná čer- 
venost a měsíc zmizí ve stínu docela, To však jenom pořídku se pozorovalo. 

Mnohem pamětihodnější a velikolepější pohled poskytují zatmění slunce. Obyčejně 
přikrývá se jenom část slunce, a velikost přikryté části měří se na palce, při čemž 


jeden palec znamená dvanáctý díl průměru slunečního; málo kdy jenom selkají se 
Živa 1854, 16 


242 

středy tak blízko, aby měsíc ouplně slunce příkryl anebo toliko onzký světlý kruh zů- 
stavil. Toto poslední stává se, když měsíc nalezá se ve vzdálenější části své dráhy, 
kdežto nám menší přichází nežli slunce; k ouplnému příkrylí sluncé musí se nalezati 
měsíc ve svém přízemí. 

Trvání slunečního“ zatmění může vůbec pro některé místo na zemi obnášeti přes 
4, hodiny, u nás nic více než 3'/, hodiny; a sice mine úkaz ten tím rychléji, čím 
více slředy slunce a měsíce 01 sebe jsou vzdáleny. Ouplné zmizení slunce nemůže 
nikdy trvatí přes 8 minut a úkaz kruhu ne přes 12 minut; obyčejně však trvá obojí 
sotva polovici toho času. 

Jenom ouzký pruh povrchu zemského spatřuje zatmění slunce v ouplnosti áneho 
v podobě kruhové, ná levo a na pravo od toho kruhu jeví se jenom částečně. ůbec 
obmezuje se viditelnost toliko na malou částku povrchu zemského. Povážíme-li při 
tom, že */, povrchu zemského pokryty jsou mořem, nebe pak skrze polovici roku oblaky 
zastřeno: snadno pochopíine, že příležitost ku pozorování zatmění slunce vůbec jenom 
velmi zřídka Se naskytuje, ještě pak řidčeji na hvězďátnách dobře zřízených. Této 
okolnosti, spojené s rychlým míjením úkazů samého, musí se přičísti, že objev tento 
přepamátný netií ještě dostatečně a všestranně proskoutmán. 

Úkazy sem náležející jsou asi 4yto: Když kraj slunce a kraj měsíce tak daleko 
se k sobě přiblíží, že mezi nimi zůstává jenoin -malá světlá nitka, rozdělí se tato z po- 
čátku na větší částky, mezi ninliž objevují se Černé pruhy; čím menší pak se slává 
světlá nitka, tím četnějšími se stávují tato oddělení, až konečně tvoří jinou řadu svě- 
tlých puntiků, načež náhle zmizí. Podati dostatečné vysvětlení tohoto úkazu jest 'na ten 
čas nemožné. Někteří hledali příčiu toho v třesavém pohybu tašého parokrtihu , jiní 
v nerovnosti kraje měsícového anebo v parokruhu pokrývajíčím měsícový kraj, a však 
neukázali, jak z toho Vyvésti takový oučiněk, 'tíin méně, an -světlové tečky někdy se 
objevují a jindy zase Sčházejí. 

Když potom Slunce za měsíc se skryje, udělá se okolo měsíce světlý věnec 
barev více méně silných. "Ténto úkaz vždy objeví se při ouplných zatměních, a dobře 
srovnává se s zásadami, jaké stanoví fysika o světle; /jetlnáť se tu nejspíše o úchylek 
svělla, který co do včlíkosti a jasnosti parokruhem naším 'rozličně a velmi znaménitě 
se mění. 

O jiném rovněž zajímavém úkazu při zdlměních 'slunce zmínili jsme se již v po 
jednání o slunci, pročež o něm zde řeč dále šířiti nechceme. 

Po skončení 223 oběhů měsíce okolo země vracejí se Zálmění skoro v témž 
pořádku a v též velikosti. Tato perioda, po jejímž uplynutí měsíc, slunce, země a uzly 
měsícové skoro Zase lo samé postavení zaujímají, obnáší 18 let a 11 dní, a vůbec udá 
se v této době 70 zalmění, totiž 29 zatinění měsíce a 41 zatmění slunce. Ostatně 'ne- 
může býti zatmění v jedhotn roce nikdy méně než dvě a iikdy více nežli sedm. Udá-li 
se v jednom roce toliko dvojí zatmění, jest obojí nutně Zzatinětí slunce. 


p k ad aan 


243 


Kopytnati  ssavci. 


Sepsal Emanuel Purkyně. 
Článek druhý. 

Přikročíme v tomto článku k pravým mnohokopytníkům, k nimžto náležejí tapíť, 
nosorožec, hroch a svině, kteří zvláštní čeleď v řádu mnohokopyinatých tvoří. Praví 
mnobokopylníci Jiší se od zvířat první čeledi, od chobotnatých tím, že jim schází ná- 
padně prodloužený rypák k chápání sloužící, taktéž v tesáky prodloužené řezáky; za to 
mají všickni praví mnohokopytníci více předních čili řezacích zubů. Žádný znich nemá 
více nežli čtyry prsty, nestejnými kopyly pokryté (obr. 2.), kdežto slonové a maslodonti 
pět, ano indický slon na předních končetinách šest prstů má. Ostatně co do celé po- 
slavy těla mají tato zvířata kratší končetiny, delší krk a hlavu. Tělo bývá nemotorné, 
nos a uši vyvinuté, oči malé, čímž se zase od jiných ssavců náležitě liší. Zuby, nej- 
zejí v mezičelistní kosti řezáky. Kelní zuby, u hrochů a u sviní v tesáky prodlou- 
žené, menší u tapírů, scházejí jen nosorožcům. Stoliček bývá šest nebo sedm (u slonů 
nacházíme jen jednu v každé straně čelisti), a ty se neobnovují po celé živobytí, ný- 
brž jen jednou v mládí, jako u ostatních ssavců. Lebka bývá vždy mnohem delší nežli vyšší 
(obr. 1. a 3.), čím se valně liší od slonové lebky (viz v č. 6. obr. 2.). Nozdryleží na předním 
konci, daleko vzadu (Obr. 1.) 
jsou jamky pro oči. V 
páteři nosí pohyblivé 
obratle krční, dlouhé 
výrůstky, zadní obra- 
tle mají [dlouhé trny 
k nasazení svalů, těž- 
kou hlavu pohybu- 
jících. Lopatka jest 
ouzká, ramenní kost 
krátká a velmi silná. 
Lochan leží vodo- 
rovně, stehenní kost 
není pod pravým 
uhlem k páteři po- 
- „stavena jako u slona 
„viz v č. 6. obr. 1.), 
„nýbrž jak u ostat- 
ních čtvernožců kbři- 
chu nakloněna; taktéž 
ostantí kosti končetin 
stojí v úhlech na kloubech. Prstní kosti jsou krátké a silné. Prostřední prst bývá největší 
(obr. 2., pak v č. 6. obr. 3.). Těžká a z tlustých kostí se skládající kostra žádá silné svaly, 
„zvláště k pohybování hlavy a končetin. Spůsob živobytí pravých mnohokopytníků jest ten 
„samý jako u slona. Milujíť stinné lesy na blízku vody, rádi se koupají a toliko rost- 

16* 


244 


linami se živí. Někteří bývají v stádech pohroma- (Obr. 2.) 
dě, jiní o samotě žijí. Jen málo rodů mnohokopytníků 
žije ještě na zemi, a tito jsou obmezeni na teplejší kra- 
jiny, vyjmouce svině, které i v Evropě se nacházejí. 
Všecka talo zvířata byla za předpotopních časů tak dobře 
jako slonové zastoupena, ano mnoho docela vymřelých rodů 
žilo ještě v třetihorní periodě, a to od jejího začátku. 
Nynější praví mnohokopytníci tvoří ostře se lišící rody, 
zkamenělí ukazují nám přechody mezi oměmi formami. 
Nejvíce jest to skladba zubů a noh, ilebka a celá kostra, 
které u vymřelých rodů přechody jeví k rodům našim. 
Palaeotheria mají m. p. v stoličkách typus nosorožce, 
v lebce a v nohou stojí blíže k tapírům. 

Přikročíme k popsání jednotlivých zvířat, při čemž - 
ne podle měnivých forem zubů a noh, nýbrž více podle 
celé postavy, která u mnohokopytníků jest tak nápad- 
ná, budou. popsána. 

Začneme s tapíry. Tapír přibližuje se svým krát- 
kým pohyblivým rypákem k chobotnatým mnohokopyt- 
níkům, a to nejvíce k mastodontovi i co do stoliček (č. 6. 
obr. 4.); co pravý mnobokopytník se ale charakterisuje 
tím, že má řezáky a trhací zuby i větší počet stoliček, 
pak čtyry prsty na předních, a tři na zadních končetinách. 
V podřadí pravých mnohokopytníků vyznačují se tapírové 
prodlouženou hlavou, dlouhým krkem, štíhlými nohami, ve- 
likými kopyty, hustou srstí a „velmi krátkým ocasem; 
kostra tapírova jest v poměru k ostatním mnohokopytníkům šlíhlá, a však silná. Lebka 
(obr. 1.) má ouzkou tvářní část, v čemž se poněkud k sviní lebce podobá ; v mnohých 
kusech ale ještě na slonovou lebku upomíná, jmenovitě velikou skránní částí a lícní 
kostí, a hlubokými důlky pro oči, Nosní kost jest velmi králká, a tvoří od lebky od- 
stávající výrůstek, k němuž pohyblivý tlustý rypák svoje svaly nasazuje. Obratle krční, 
kterých jako u všech ssavců jest sedm, vyznačují se před slonovými svou délkou, tak že krk 
tapíra v poměru ještě jednou tak dlouhý jest jak slonový. Prsních obratlů jest devate- 
náct, tedy tolik též žeber, ze kterých jen osm jest pravých žeber, totiž k prsní kosti 
přirostlých. Na to následují čtyry bederní obratle, sedm srostlých křížních ai dvanáct oca- 
sních obratlů. Tři poslední krční a všecky zadní obratle mají dlouhé trny. Přední kon- 
četiny mají nápadně ouzké lopatky, krátké ramenní kosli, zpátky nakloněné silné, velmi 
hranaté vřetenní a loketní kosti, a velmi dlouhé čtyry meziruční kosti, ze kterých dvě 
prostřední jsou nejdelší. Jednotlivá kopyla jsou podobná ku konským. Lochan jest 
plochý, ouzký a tak k zadu nakloněný, že rovnoběžně s ocasem leží, pročež u živého 
zvířete jen třetí díl ocasu jest viděti, neboť ostatní jest kůží pokryto. Stehenní kost (obr. 
2.) jest krátká, silně k předu nakloněná. Nožní kostí podobají se kručním, jen že mají 
toliko tři prsty. Tapír stojí na kopytu jako kůň, svině a dvoukopytníci, zadní prst přední 
nohy ani země se nedotýká, Zubní system tapírů seslaven jest ze šesti řezáků nahoře 
a dole, z jednoho Irbacího zubu na obou stranách každé čelisti, a ze sedmi hořejších 


245 


a šesti dolejších stoliček. Rypák jest velmi krátký, může se ale prodloužiti, a jakkoliv 
prstu nemá, předce k uchopení tenkých větví slouží. Velmi známý jest amerikánský 
tapír (Tapirus americanus), jenž obývá lesy jižní Ameriky od Kordiller až k moři. Do- 
sahuje výšky 3 slřevíců a délky 6 střevíců. Barva jeho jest šedohnědá, chlupy 
krátké jak u koňů, na silně s obou stran stlačeném krku tvoří hřívu. Kůže jest lustší 
nežli volská. 

Ačkoliv toto zvíře jest velmi obyčejné v jižní Americe a velmi oblíbený před- 
mět honby, předce jen v málo evropských sbírkách se nachází a do žádných menažerií 
nepřichází. Ve dne spí lapír v houští, v noci běhá po lesích, pase se travou, melouny 
a palmovým listím. V mládí chyceni přivyknou velice k člověku, rádi se trou o trámy 
a zdi jako svině, a bývají velmi nakloněni těm, kteří je na zádech škrabou. Nikdy 
nekouše tapír, a trápí-li ho děti, dává jen slabé hvízdání slyšeti. Španělové a Indiáni 
- v jižní Americe ho k jízdě a k tažení ještě neupotřebili, ačkoliv se zdá, že by při 
své síle, pohyblivosti a krolkosti nemalé služby člověku prokazovati mohl, ač jeho 
duševní vlohy sotva vlohy svině přesahují. Ostatně všecko žere, co se mu dává, i maso. 

Až posud byli tapírové od tamějších obývatelů jen k zábavě držáni, k čemuž 

tak veliké a trochu nečistotné zvíře nepříliš se hodí, též škodu nemalou činí, an 
plátno, papír, a všecko, co se mu nahodí, rozkousá i zdi kazí. V listopadu dostává jen 
jedno mladé 24 palců dlouhé a dlouhou srstí pokryté, barvy kaštanové s bílými plá- 
mkami a proužky jako kalouch. Malka vodí své mládě sama, ale nechrání je, proto že 
se neumí bránili. Na outěku neběží po cestách, nýbrž vrazí hned do houští, kde s hla- 
vou k zemi nakloněnou křoví rozdělí. Tapírové se honí pomocí psů, též je střílí na 
čekání v melounových polích v noci. Princ Wiedský měl na své cestě v Brasilii mnohou 
příležitost tapíry pozorovati. Častokráte viděl tato zvířata ráno v řekách, kde je z da- 
leka pro jejich hřívu a ohnutý krk za koně měl. Také v jezerech rádi se koupají, 
a z ouslí řek daleko do moře plavají. Když slunce výše vystupuje, skrývá se tapír 
do lesů a chová se tiše, zvláště v lesích blíže lidských obydlí. Jen v největších pra- 
lesích potká myslivec někdy tapíra, a tu bývá tak plachý, že jak mile člověka spatří, 
na zdařbůh do houští se vrhne, až i někdy v hustém křoví se chytí. Ostatně nevy- 
drží dlouho běžet a chrti ho vždycky dostanou. V noci začíná své rejdy po lesích 
a do polí a zahrad, kde zvláště škodlivý bývá kávovým sadům ; a sice necválá v noci 
maně skrze křoví a houští, nýbrž po ušlapaných stezkách jako svině s ohnutými zády 
a rypák k zemi strká. Stezky ty opouští jen, když nějakého nepřítele na blízce cítí, 
Pro svoje chutné maso, pro škodu, kterou činí v polích, a pro kůži, z které se nejtr- 
vanlivější uzdy a biče zhotovují, často se honí. Indiáni zavěšují si kopyta jeho okolo 
krku, což prý jest dobrý prostředek proti padoucí nemoci. 
RY Jiný druh tapírů (Tapirus Roulini) „obývá vyšší krajiny jižní Ameriky a nachází 
se v Kordillerech všude v lesích a na velikých, travou porostlých plochách tohoto po- 
hoří, nejvíce 7000 až 8000“ nad mořem. Rozeznává se od obyčejného tapíra již svou 
hustou tmavohnědou srstí, která na krku žádnou hřívu netvoří. Jen na dolejším pysku 
jest velká bílá plámka. Krk jest docela oblý. Rypák nemá vrásek a není pohyblivý. 
Horský tapír pase se ve dne ve velikých stádech. Tito dva druhové byli v Evropě již 
od časů odkrytí Ameriky známi; teprv na začátku tohoto století našel se třetí druh 
v Starém světě, a to ve východní Indii, která předce od dávných časů byla probádána 
od evropských cestujících, | 


246 


Co do barvy liší se indický tapír od amerikánského velikou bílou plámou, která 
od ramen přes záda a k stranám jde a jako šabraka vyhlíží; nohy, břicho a hlava jsou 
hnědé, jen uši také bílé. Chlupy má sporé, krátké a lesknavé, krk docela oblý a bez 
hřívy. Lebka indického tapíra valně se liší od lebky obyčejného amerikánského, podobná 
ale jest k lebce horního, který beztoho i nedostatkem hřívy a oblým krkem k indickému 
se přibližuje, Profil lebky obou těchto druhů liší se od oné lesního zvláště tím, že čelo více 
jest klenuté a nosní kost nahoru strmí, čímž se více podobá k nosorožcové lebce (obr. 1.), 
jen že zase zuby docela jsou jako u obyčejného (obr. 3.). Mysleme si pak tu lebku kůží 
pokrytou, a místo nad čelistními a mezičelistními kostmi od nosní kosti začínaje rypá- 
kem vyplněné, a spatříme u indického a u horního tapíra mnohem klenutější hlavu. In- 
dický tapír liší se ještě od obou amerických druhů tím, že zadní končetiny skládají se 
z delších kostí než přední, tak že tělo trochu ku předu jest sníženo. Vlast jeho jest - 
poloostrov Malakka i ostrov Sumatra, kde v lesích žije. Mladý bývá černý s bílým bři- 
chem a s bílými čárami na zádech, starý černý anebo hnědý s bílou šabrakou, jak 
jsme ho již popsali, a v nejvyšším stáří změní se bílá barva šabraky v popelavou. Samec 
bývá 7 střevíců dlouhý, samice 8, poměr to, který u ssavců jest velmiřídký, neboť vždy 
bývají samci větší nežli samice. Známo, že u drávých ptáků naopak samec vždycky 
menší jest nežli samice. Spůsob živobytí jest u indického tapíra docela ten samý jak 
u amerikánského, jen to se pozorovalo u zkrocených v Kalkuttě a Barrakpuru, že nikdy 
neplovou, nýbrž jen na dně vody běhají. Očekávati lze, že co nejspíš i v Číně se jiný 
rod tapírů najde, neboť v čínských přírodopisech nacházejí se obrazy tapírů bílých s ve- 
likými černými skvrnami jako strakoše, kteří prý v lesích západní Číny žijí. Zkamenělé 
zbytky tapírů nacházejí se v Americe i v Evropě, ale bývají velmi špatně zachovalé, 
tak že z jednotlivých kosií a zubů zde onde nalezených snad více druhů nežli potřebí 
se dělalo. V třetihorním písku v Německu našly se lebky tapíra, který mnohem menší 
musel býti nežli teď v Americe a v Indii žijící. V podobě lebky blíží se k indickému. 
Zuby, bezpochyby tomu samému druhu náležející, našly se v Bribirském hnědém uhlí 
v Chorvatsku. Zbytky obrovských tapírů, kteří snad velikosti slonů dosahovali, našli se 
v Brasili. 

Nejblíže tapírům stojí vymřělá palaeotheria (dávnozvěrové). Postava jejich byla ští- 
hlejší, nohy, krk a hláva delší, tak že poněkud ku koňům podobní býti museli, jen že 
z lebky dá se uzavírali na pohyblivý rypák. Oči měli velmi malé; nohy všech čiyr 
končetin měly jen ži prsty, ze kterých prostřední byl mnohem delší, tak že prostranní 
sotva země se dotýkaly. Zuby co do číslových poměrů docela souhlasí s tapíróvými, 
jen u některých druhů bylo nahoře toliko šest stoliček místo sedm'. Stoličky jsou velini 
podobny k nosorožcovým, majíce dvě stužky a díru jakoby vyžrány byly; jen v dolejší če- 
listi mají shora viděny podobu poloměsíce. Pálaeotheriá žila na začátku iřetihorní periody» 
když ještě nebylo ani tápírů ani nosorožců ani koňů (slonové, hrochové a svině teprv ku 
Konci třetihorní epochy se zjevili), i zdá se, že zastupovala tato zvířata, neb v novějších 
vrstvách třetihorních již se nenacházejí. Zbytky jejich až posud jen v Evropě se našly. 

Uvedu zde několik hlávních druhů. Tlustý dáynozvěr (Palaeotherium crassum) měl 
nízkou lebku a v poměru k ostatním palacotheriům velmi tlusté kosti končetin. Dosahoval 
výšky svině, ku které se i bezpochyby nejvíce podobal. Nalezá se v Pařížské sádře 
a v hnědém uhlí Aptském ve Francouzsku. Na těch samých místech našly se kosti dávno- 
zvěru prostředního (Palaeotherium medium), jenž byl té samé velikosti, ale s mnohem 


247 


štíhlejšími oudy. Nosní kosti byly velmi široké a krátké, při tom dlouhé čelistní kosti 
dají uzavírati na dlouhý rypák. Malý dávnozvěr (Palaeotherium minus) naopak měl dlouhé 
nosní kosti, tak že rypák bezpochyby krátký a málo pohyblivý byl. Kosti jeho jsou 
velmi tenké, a velikostí přesahovalo zvíře toto o něco našeho zajíce. Jiná zvířata z před- 
potopních časů, podle zbytků kostí lebky a končetin k tapírům podobná, tvoří rody: 
Anchitherium, velikosti koně, a menší Lophiodon a Anthracotherium. O podobě jejich 
málo jest známo, proto že jen zuby a krom toho málo kostí se našlo; zdali srsť a ry- 
pák měli, anebo i výrůstky nějaké jako nosorožec, neví se; zuby jejich tvoří dle po- 
doby své přechod od zubů tapírů k zubům nosorožců, ku kterýmžto zvířatům teď 
přikročíme, 

Jsouf nosorožci veliká, neforemná, Uustokožnatá zv.řata s dlouhou hlavou, krát- 
kým krkem a s tělem velmi hmotnatým. Krátké končetiny mají tří prsty s malými ko- 
pyty, která nejsou v stavu těžké tělo unésti jako nohy u tapírů, nýbrž prsty a ko- 
pyla jsou k zemi stlačeny jako u slona, jen že nejsou srostlé. Tvářní čásť hlavy jest 
v poměru k lebeční velmi prodloužena a nosí jeden neb dva rohy z výrůstků tlusté 
kůže sestávající, odkuď i jmeno zvířat těchto. Kostra nám ukazuje ve všem nemotorné 
a silné formy. Lebka přede vším jest v poměru k ostatním mnohokopytníkům nápadně 
prodloužena (obr. 3.), ; (Obr. 3.) 

Čelní kosti zaujímají 

třetí čásť lebky a jsou 

v předu spojeny s velmi 4 
silnými nosními kostmi, 4 
které jako zobák na- k / 
horu strmí, dole krát- | 
kému rypáku , nahoře 

rohu k násadě sloužíce. c“ 
K zadu sd čelních kostí KSS- 
vystupuje, týmě jako no 
sedlo. Spánkové jámy 
jsou © velmi | hluboké 
a pojí se s očními 
dutinami v dlouhý žlab. 
Lícní kosti odstávají ve 
velkém kruhu. Velmi 
silné svaly vycházejí od 
sedla temenního. Kůže 
hlavy a tedy zvláště 
rohu, taktéž velké svaly 
vyplňují spánkové jám y, 
dolejší čelist při žvý- 
kání pohybující. V zubní 
soustavě scházejí špi- 
čáky, čímž se nosorožci od ostatních členů rodiny pravých mnohokopytníků odchylují; 
a řezáky, ač se nacházejí v dolejší čelisti a v poměrně inalých mezičelistních kostech, 
brzo se setrou, Bývají čtyry, leč nejdříve vypadají v hořejší čelisti dva prostranní, 


248 


v dolejší dva prostřední, a u starých zvířat i tylo až ma kořeny se setrou, Stoliček 
jest nahoře a dole sedm. Dolejší stoličky skládají se každá ze šesti vyvýšenin, ve dvě 
podélní řady po třech postavených, které setřením zmizí, tak že tyto řady potom 
jako dva srpy anebo poloměsíce kostěné látky v emailu těla zubního leží. Hořejší sto- 
ličky jsou člverhrané s dvěma stužkami, mezi kterými mna vnitřní straně hluboká 
jáma se nachází, jako ve vyžrané člověčí stoličce. Krční obratle jsou v poměru mno- 
hem kralší než u tapírů, zadní obratle mezi rameny mají velmi dlouhé trny. Žebra, 
kterých jest 19—20, jsou velmi dlouhá, tlustá a silně ohnutá. Kosti končetin jsou 
velmi tlusté a poměrně kratší než u tapírů, zvláště co selýče prstních kostí a kopyt (č. 6. 
(obr. 3., noha nosorožce). Kůže jest velmi tlustá, na některých místech, k. p. na břiše, až 
na palec, při tom velmi pohyblivá a kožními svaly opatřená. U nynějších druhů jest 
docela hladká, jen na uších a na špičce ocasu stojí několik dlouhých žíní. U jednoho 
vymřelého druhu ale byla kůže hustou srstí a pod ní vlnou pokryta. Roh nosorožců 
skládá se z tenkých vláken rohové látky jako ze srostlých vlasů. Nosorožci žijí poje- 
dině anebo v malých houfech, nikdy v stádech jako slon, v mokrých lesnatých kraji- 
nách Afriky a jižní Asie. V předpotopních časech nacházeli se v celé Evropě a v se- 
verní Asii, též v Americe. Druhy nosorožců rozdělují se podlé počtu rohů ve dvě tlupy. 
K první s dvěma rohy náležel vymřelý druh Rhinoceros tichorhinus, tak nazvaný od ře- 
ckého zečyos (přehrada) a díz (nos), proto že pod nosní kostí, jak ji vidíme v obr. 3. od in- 
dického nosorozče, přehradní kosť, která nozdry oddělovala, nad čelistními kostmi leží. 
U nynějších nosorožců zastává chruplavka místo přehrady kostní. Mimo to se vyznačuje 
Rhinoceros tichorhinus hustou srstí, která ho proti nehodám severního nebe, pod nímžto 
žil, chránila. Hlava byla ještě delší a po stranách stlačenější, nežli u ostatních druhů. 
Rohy byly velmi dlouhé, přední měl 3 střevíce, zadní asi střevíc délky. Tento noso- 
rožec žil za čas potopy v prostřední a v severní Evropě a v Sibiři, kde spolůa s ma- 
mutem jeden z nejobecnějších tlustokožnatců byl. Též v Němcích, u nás, v Anglii a vé 
Francouzích lebky a celé kostry jeho se našly. Zajímavý nález učinil přírodozpytec 
Pallas v severních částech Sibiře r. 1774. Našel totiž v zmrzlém písku na břehu řeky Vi- 
luje celou zmrzlou mrtvolu nosorožce. Hlava i nohy přišly do Petrohradu. Byly po- 
kryty hrubou hnědou srstí z dlouhých chlupů sestávající, pod ní byla tenší vlna. Ře- 
záky u tohoto rodu skoro docela se ztrácejí. K onomu vymřelému nejpodobnější jest 
nosorožec dvourohý afrikánský, Rhinoceros bicornis, jen že má kratší tělo i hlavu, 
a že přehrada nosní mu schází, lak že nosní kosť svobodně do výšky stojí. Délka zví- 
řele obnáší 11—12 střevíců, kůže, až 1'/, palce tlustá, jest tmavohnědá, hladká a bez 
záhybů. Řezáky jsou v obou čelistech nahoře dva, an dva postranní vypadají ; dole zů- 
stávají čtyry. Uši jsou velmi veliké a pohyblivé, oči malé, přední roh až 1, slřevíce, 
zadní '/,„ střevíce dlouhý. Jak jsme již u slonů viděli, že nynější rody jenom na kra- 
jiny pod obratníky se obmezují, an vymřelí i severní části země obývali, tak jest 
i u nosorožců. Dvourohý nosorožec nachází se jen v jižní části Afriky od předhoří 
Dobré naděje až k pusté Sahaře. 

Nejlepší zprávy o dvourohém nosorožci podali Švéd Sparrmann, Angličan Bruce 
a Francouz Levaillant. Sparrmann konal svou cestu ve východní čásli osady Předhorské 
až do Kafferska roku 1775. V prosinci (měsíc, v kterémžto v oněch krajinách na jižní 
polokouli právě léto jest) šel jeden Hotentot s dvěma- soudruhy, kteří mu velkou ruč- 
nici nesli, k jednomu pramenu na čekání“ Nestáli dlouho i uslyšeli klusání dvou vel- 


249 


kých zvířat, která každým šlápnutím křoví, rákosí a štíhlé bahenní stromy drlila, tak že 
zvuk ten podobal se asi k onomu; jejž několik drvoštěpů v lese spůsobuje. Hotentotové 
poznali již podle hřmotu, že to jsou nosorožci, proto že slonové, nejsou-li stíháni, tak 
rychle neklusají. V Africe, kde lvů někde lolik bývá jako v Rusích vlků, lak že celou 
noc jest slyšeli řvání; kde tak často,jako u nás koroptev před námi vyletuje a třepetáním 
křídel nemyslivce vystrašuje, hřmot slonů a nosorožců v houští neb ohlušující křiky ce- 
lých stád velikých opic se ozývají, v lěchto krajinách i ostatně bázlivý lid Hotentotů 
těmlo nebezpečenstvím jest tak přivyklý, že naši tři černí myslivci tiše svou jedinou 
ručnici pohotově drželi, ačkoliv s dvěma nepřátely se polýkati měli. Střelec položil 
zbraň na vidle do země zastrčené, a jak mile se v nižším křoví ohromná těla zvířat 
zjevila, vystřelil. Jeden nosorožec upadl, druhý začal řvát, sklonil hlavu a vrhl se zu- 
řivě na nepřátele. Zatím druhý Hotentot byl chladnokrevně. ručnici nabíjel, a než se 
zuřivé zvíře na deset kroků přiblížilo, padlo koulí zasaženo. „Obě rány byly šly do 
plic. Nosorožci ti, podle měření Sparrmannova, byli 11 střevíců dlouzí, 7 střevíců vysocí, 
a měli 12 slřevíců v objemu. Častokráte se odvažují Hotentotové jen s kopím na 
nosorožce, a jakkoliv zvíře toto velmi rychle a zuřivě na onu stranu se vrhá, odkud 
poraněno bylo, předce divochové vždy umějí se mu vyhýbati a ze zadu zase je ranili, 
až jed, jímž kopí jsou napušlěna, oučinkovati počne, načež nosorožec již nepřítele ne- 
slíhá, nybrž bláznivě skáče a se válí.—  Levaillant jednou na své ceslě v Africe viděl 
dva nosorožce, kteří nepohyblivě stáli. Nosy drželi do větru, a k cestujícím byly zády, 
obrácení. Tak stávají nosorožci někdy dlouhý čas nosem vílr berouce, aniž se ohlížejí, 
proto že na svůj dobrý čich lépe se mohou spoléhali nežli na oči. Levaillant chtěl na 
ně střelili, ale jeden Hotentot ho prosil, by jemu práci tu ponechal, an beztoho byla 
vzdálenost příliš veliká. Levaillant se podíval na zvěř dalekohledem , a pozoroval že 
častěji než dříve hlavy své škaredé obráceli a i nohy pohybovali, jako kdyby uprchnouti 
anebo na myslivce se obořiti chtěli. Obávalť se, aby snad štěkání psů je neupozornilo, 
kteří ze všech sil se namáhali, utrhnouti se z provazů, na nichž drženi byli. Jonker 
(tak se jmenoval onen Hotentot) lezl jako had po zemi pomalu napřed, při čemž oči 
s nosorožců nespustil. Pozoroval-li, že se naň obrácejí, zůstal nepohyblivě ležeti. Ko- 
nečně tak se k nim přiblížil, že měřiti moll, a jednoho nosorožce ranil. Tento, samec 
a vělší z obou, začal hrozně řváli a běžel v tu stranu, odkud ránu byl slyšel. Již se 
obával Levaillant, že tyto nestvůry křoví, do kterého se Jonker byl skryl, pošlapou 
a jej usmrtí; ale tento ležel tiše na zemi a nosorožci ho nepozorovali, nýbrž hned 
na Levaillanta a jeho Hotentoty se hrnuli. Psi Hotentotův, velmi silná a odvážná to zví- 
řala, která při honbách na lvy, levharly a jinou zvěř se potřebují, nedali se již déle 
zadrželi, se štěkáním a vytím vrbli se na nosorožce, a tito ulekáni obrátili se nemotorně 
ma stranu i váhali, mají-li utéci nebo ne. V tom okamžení dostali několik ran, zmateni 
zůstali státi, psi na ně.se zavěsili a nosorožci nikterak se nemohli těchto u srovnání 
malých zvířat sprostiti, ač rohem mocně se oháněli a hluboké brázdy do půdy ryli. 
Levaillant a Hotentoti obstoupili nyní nosorožce ve velkém kruhu, hledajíce příležitost 
vystřeliti, tak aby při tom neranili psy. Samec, pozoruje že jsou obklíčeni, zuřivě 
řval a hleděl, jak -by se mobl do blízkého křoví dostati. Při, tomto ústupu rozhodil psy 
jako míče okolo sebe, a co zatím tito- v novém vzteku opět. se na něj vrhali, utekla 
samice. Levaillant a dva Hotentotové postavili se před křoví, a šťastně blížícího se no- 
sorožce trefili, tak že upadl. Ačkoliv smrtelně raněn, předce mosorožec ležící rohem 


250 


a nohama pracoval, tak že kameny daleko vyhazoval a udeření psi s kňučením se rozutíkali. 
Nikdo si notroufal k zvířeli se přiblížili, a když Levaillant mu chtěl poslední ránu dáti, aby 
muky jeho ukončil, divochové ho prosili aby toho nečinil, by zvěř více krve neztratila. 
Oni toliž krev nosorožcovu rádi pijí a velikou kouzelnou moc jí připisují. Čekali 
tedy, až nosorožec skonal, potom mu měchýř vyřízli, vyprázdnili a k ranám přidrželi, 
až se měchýř, člyřikráte větší nežli volský, naplnil. Levaillant praví, že tou krví, kterou 
nosorožec v boji byl ztralil a jíž vůkol zem byla zbrocena, dvacet měchýřů by se bylo 
naplniti mohlo. Zvíře to bylo 11 slřevíců 6 palců dlouhé, 7 střevíců 5 palců vysoké. 
Delší roh byl devatenáct palců dlouhý. — Angličan Bruce byl roku 1771 v Abyssinii; 
kde ho jeden boháč tamější na honbu pozval. V Abyssinii jsou zvláště k tomu vycvičení 
myslivci, kteři velmi obratně svým širokým mečem slonům, nosorožcům a bůvolům šlachy 
u paty prořezují a jen od masa své kořisti živi jsou, Dva mužové sedí na jednom koni 
docela nazí, aby v křoví a ve větvích stromů viseii nezůstali; přední drží uzdu, zadní 
meč. S těmito myslivci hledal Bruce nosorožce v nejhustším lese. Když byli hodinu 
hledali, najednou nosorožec z lesa se vyřítil a přes suchou rovinu k jinému houští spěchal 
Na cestě ale byl trefen od nejméně třidceli kopí černochů. Předce ještě se uteklo 
zvíře do jedné jeskyně, u jejíhožto vchodu kopí odlámalo a teprva na zem padlo, když 
ránu do hlavy dostalo. Když myslivci se přiblížili, by podle obyčeje nosorožce rozdělili, 
tento najednou zase vyskočil, i byli by všíchni ztraceni bývali, kdyby mu jeden myslivec 
obratně šlachý nebyl rozřízl. Bruce byl ještě na jiných honbách a mnoho od obyvatelů 
o zvířatech oněch se dověděl, což všecko ve své „cestě k odkrytí pramenů Nilu“ 
popsal, z nížto také tento výňatek jest čerpán, 


Drobnosti. 


-O pěstování vína v Čechách. 
Sepsal Filip Čermák. 
(Pokračování.) 
6 Tyčení 

Když rozvody dokončeny jsou, následuje tyčení, což se ale také hned po první kopačce 
stává, pakliže žádných rozvodů se nedělalo, Tyčení jest stavění podpor ku keřům. 

Vino co křoví jest plazicí se rostlina, velmi bujná a rychle rostoucí, a že jest dřeva ten- 
kého a slabého, listu naproti tomu velkého a těžkého, tedy bez cizí pomoci nemůže vzhůru se udr- 
žeti, nýbrž k zemi klesá, a tu se stává, nemůže-li růsti na délku, že roste na šířku, u listi totiž 
vyžene si pazochy, a v tekém spůsobu jest pak opravdové křoví. 

Podpory, jakých se k vinnému křoví používá, jsou: tyčky, odry, někdy i stromky ba i strom, 
n. p. švestka. 

Tyčky jsou stonky pět střevíců dlouhé a asipůldruhého palce silné. Obyčejně užívá se k tomu 
nyní kulovatin, t. j. borových, smrkových neb jedlových podrostků z vysokých lesů; někdy i mla- 
dých borůvek, smrček, jedlí, jenžto se pro krátkost za chmelné tyčky nehodí; časem svým i vyslou= 
žilých kráčat z chmelnice. Daleko trvanlivější nad tyto jsou tyčky štípané, zvláště z vyzrálého smol- 
ného dříví. Tyto se zhotovují následovně : rovný, nesukovatý a při tom štípný buď borový neb 
smrkový kmén, přeřezá se na špalky pět střevíců dlouhé. Každý takový špalek rozštípne se na dvé 
půle, a z těch každá opět na dyč. Z těchto naštípají se dvě neb tři štěpiny, podle toho jak silný 
byl kmen, a z těchto štěpin se pak štípají tyčky, t- j. stonky co možná čtverhrané, tlouštky asl 


291 


na půldruhého pe!ce. Dokaváde ještě dubové lesy oblíbeny bývaly, bývaly i na vinicích toliko z dubů 
štípané tyčky. Přes takové na trvanlivost ovšem nebylo. Já mám dosavad na vinici ještě několik 
exemplářů z oné doby, vinař udává stáří jejich přes 50 let. Po dubových první místo na trvan- 
livost zaujímají osykové, zvláště jestli strom v pravý čas byl poražen. Takové trvají 151 více 
Jet. Až jedenkráte akacie budou obyčejnější, nebude přes ně na trvanlivost, a také na láci. 

Odry jsou stonky pět neb šest střevíců dlouhé, jeden od druhého asi na půldruhého sáhu 
rozstavené a do země asi na střevíc buď zakoponé neb zaražené, na kterých se po třech 1 čtyrech 
buď dřevěných neb železných hřebů nachází, jeden od druhého něco přes střevíc, k zavěšení na příč 
bidel, jaké misty také jen se uvazují. Odry se staví obyčejně jen u stavení v štítu, neb u zdí, alé 
také u cesty, a v řádkových vinicích mohou se stavěti u každého řádku. Jsou-li s obou stran 
cesty, tu kdo toho milovník, lehounce si může spůsobití bésídku. Jest toliko třeba, s obou stran 
cesty vždy dva sloupky čili stonky proti sobě postaviti, tyto pak u vrch poloobruči spojiti 4 na 
tyto konečně slabých bidel navázati. Je-li křoví vysokorostlé a dosti husté, tu se opatrně rozvede 
nejdřív po odrech, a když povyroste, i po hořejšku, a besídka jest hotová, ano i celá chodba. Na 
místo bidel bylo i také ponživáno železného, asi na půl stébla silného drátu, a sice s dobrým pro- 
spěchem. Není pochybnosti, že takového druhu odry, zvláště jestli tyčky v drahotě tak pokračo- 
vati budou jako po několik let, vice do zvyku přijdou, jichžto se zvláště v řádkových vinících výborně 
použiti dá, , 

Pry než se tyčiti započne, musejí se ještě nové tyčky zašpičatiti, t.j. každá tyčka na 
jednom konci, a sice na silnějším, se tážmo do špičky přiseká, Ba jest i radno, než se počně ty- 
čití, každý kozlík prv prohledati a probrati, a tu kde špičky jsou ohnilé, tyčky přiostřiti, a kde ulo- 
mené, nově zašpičatiti. Tyčení jest jedna z nejlehčích a nejsnadnějších prací viničních, i koná se takto : 
Dělník, vezma do jedné ruky tyčku, postaví ji asi na půldruhého palce od keře, a v druhé ruce maje 
buď dřevěnou paličku buď sekerku na plocho obrácenou, tluče touto na tyčku, až ji asi na půl 
střevíce do země zarazí; toliko na to musi pozorovati, aby při zasazování tyčky nepřišel s ní 
na lož, což se tím poznává, že se keř při zarážení otřásá, jest-li se ho tyčka dotýká. V kypré 
zemi mohou se tyčky jen zastrkovati; jest to práce sice hbitá, ale dělníka velmí utrmácí. V, dobře 
spořádané vinici má každý keř svou tyč, a je-li mnoho vína, t. j. hroznů, tu mnohý keř mívá i dvě 
tyčky, aby totiž hrozny se mohly dobře rozvěsiti a tak tím jistěji nzráti. U cesty se tyčívá oby- 
čejně dle šňůry, a sice jak horem tak i také plochou. Aby byla všude stejná výška, zarazí se nejprv 
u kraje cesty tyčka; ta se změři a podle té samé výšky zarazí se v druhém konci druhá tyč. 
Přes tyto obě natáhne se šňůra, uvázaná na kolikách, asi na dva kroky za každou z těchto tyček 
do země zaražených. Mezi tyto tyčky zarazí se dle prostrannosti ještě dvě neb i tři tyčky, toliko 
činí zcela rovnou čáru. Nyní podle té šňůry zarážejí se ostatní. Že tyček na vinici nikdy ne- 
přibývá, jest dávno známo; tedy každým rokem nové se musejí objednávati. Takové pak nejra- 
ději zatloukají vinaři okolo cest, obrubujice jimi vinici. Působí to pěkný pohled, mnohem ale uži- 
tečněji by bylo, špatné tyčky dávati k cestám, a nové do prostřed čívrti, an staré tyčky nikdy tak 
není skoda, když se ztratí, jako nové. A tyčky u cesty obyčejně mívají ten samý osud jako hrách. 

Ostatně dej k silnému a dospělému keři tyčku jakou chceš, aneb do štítu při stavení odry 
sebe vyšší, nebo jej přivaž ke stromu, vzláště nemá-li daleko do hustých větví: vždy a všude dokáže 
že jest víno, a osvědčí svou důstojnost, jakou zaujímá v rostliném světě; tyčku převýší, stít pře- 
stihne, strom přeroste, a pak se divá s výšky na okolní svět sem tam hlavu potutelně kloně, 

7. Podlo m. 


Po styčení, když již ze sloupků poodrostlých zřejmě poznati lze, kde jaký hrožníček se 
nacházi, nástahe podlom, to jest drůhá řezbá, dělic se od první toliko tím, že v oné se. odstra- 
uje zbytečné révi lonské, v této ale nejvice mladba, jenžto si letos byla povyrostla, Má pak své 


252 


pojmenování od podlomení neb odříznuti zbytečných ratolesti, které toliko třeba od keře odehnoutí, 
a již se odlamují, anebo pod ostatními užitečnými podlamují. Podlom podobně jako řezba požaduje 
velké opatrnosti. 

Práce tato koná se následovně. S košíkem a žabkou přistoupí dělník ku keři. Je-li dělníků 
více, tody jak široce se rozstoupnou, tak široce se udělá čára po celé čtvrti, aby bylo patrno, kde 
a podkud se pracuje. Nyní se počne každý keř bedlivě prohlížeti, a z něho co zbytečného odstra- 
ňovati. Je-li mnoho vína, t. j. hrozníčků , tu se odstraňují toliko ty ratolesti, jenžto žádného vína 
nemají, třeba i stařec, není-li na něm žádného hroznu ; toliko jestli by si byl keř dolem pustil, tu 
z oné mladby jeden prut, byť i vína neměl, se ušetří, an z něho budoucně nový keř povstane. Pakli 
jest vína pořídku neb zcela žádného, tu při podlomu tím větší opatrnosti jest třeba, aby pro bu- 
doucnost nejen uškozeno nebylo, alebrž přispěno. Přede vším se na to musí hleděti, aby se keř 
zotavil, omladnul, tedy má-li dole pěkný les, obnož, t. j. více mladě vyražených rév, tedy se 
z „těchto nejsilnější ušetří, třeba i dvě, a ostatní se odstraní; je-li keř již tuze vyhnaný, tedy stařec 
» se dole odřízne; pakli jest ještě mladý, tu se na něm nechají dvě neb tři ratoléstky, ostatní vše se 
odstraní; vždy musí se na to hleděti, aby keř co možná nízce se udržel. Když tak v rázn každý 
keř prohledán a od zbytečných ratolesti očistěn jest, podobným spůsobem započne se druhý ráz, 
a tak se pokračuje, až celá práce dokončena jest. Odřezané neb odlámané sloupky, mladé reví, 
dávají se do košíků, a tyto odpadky nazývají se též podlom. Tento podlom bývá sice pro hovězí do- 
bytek lahůdkou, ale krávy po něm rády na mléce odstavují. Zaschlý neb zcela suchý jest dobrá 
potrava pro kozy. Také již bylo zkoušeno použiti ho co hnoje; totiž když se odlámaly sloupky, keř 
se okopal a tyto se ku keří vložily a pak hlinoa přihrabaly. Ale užitku z toho nebylo žá- 


dného pozorovati. 
8. Povaz. 


Povaz jest uvazování rév slamou k podporám. 

Dříve než tato práce se započne, nadělají se víšky, t. j. malé snopečky neb otýpky z dlouhé 
žitné a co možná silné slámy. Tyto dělají se následovně. Otep slámy se rozváže, a co by vyná- 
šelo asi třetinu došku, tolik slámy vezme se do obou rukou a rovně na zem jednou i dvakráte 
spustí, aby dolem vše se vyrovnalo. Na to se vezme pevně za klasoví a dobře vytřepá, aby co 
v ní slabého a krátkého, vypadalo. Pak tato urovnaná a vytřepaná sláma přehne se přes koleno 
tak, aby celé klasoví přes žitoví překoukalo. Nyní se vloží mezi kolena asi do polovic, a uplete se 
povřísilko, jímžto sláma asi na pět palců od přehybu se převáže. Konečně klasoví sekerkou se od- 
seká zároveň s žitovím, a víšek čili panna jest hotov. Nežli ale timto se vázati může, musí býti 
dobře namočen a vyšlapán, aby takto slama nabyla ohebnosti a houževnosti. Povaz pak se koná 
následovně. S víškem v košíku přistoupí dělník ku keři. Nejdřív ho prohlédne, zda tu není ničehož 
zbytečného, aneb zdali od podlomu nějaká ratoléstka neb nějaký pazoch nepřibyl, což jestli se stalo, 
to vše se odstraní. Na to se vytáhne v přehnutém místě z víšku stéblo, a tak jak na dvi leží, 
vloží se na keř asi půl pidě od země, pak se otočí okolo tyčky a přitáhne co možná až k samé, 
pak opět nazpátek okolo keře. (Při odrech ovšem nemůže se dle libosti vázati jako při tyčkách, na- 
proti tomu může se ale každá réva a každá haluzka tím pěkněji a užitečněji rozvléci a položiti. 
Nyní oba konce ouvazku se přes sebe přeloži a otočí, do oka, jaké přeložené stéblo působí, strčí se 
buď prst neb ktomu nchystané zašpičatélé dřevo (špička), a od pravé k levé se těmito konec několi- 
kráte otočí, pak asi na palec od keře druhou rukou ouvazek se přehne, aby se obě otočeniny spojily. 
Teď se spořádají všecky haluzky, aby žádný hrožníček neutrpěl škody, a podobně přiváže se keř dru- 
bým ouvazkem; je-li ale již povyrostlý neb dlouhý, i třetím, při čemž potřebí bedlivé pozornosti, aby 
žádný hrozen nepřišel pod úvazek. Podobně jak s jedním, tak i se všemi ostatními keři se nakládá. 

9. Druhá kopačka. 

Když takto každý keř jest ošetřen a k tyčce uvázán, a v tom spůsobu celá vinice uspořá= 

dána, následuje ještě jedno kopání: druhá kopačka. To se právě tak koná jako první, toliko 


258 
že není tak hluboká; kopá se jenom na půl motyky. Že pak obyčejně od prvnější až do této, zvlá- 
ště jestli byla pohodlná povětrnost, vinice zatravňuje, musí se před kopáním tráva vypletí, jinak se 
chouli neustále pod motykou, a mimo (to, přijde -li brzy po kopačce déšť, vyhlíží pak hnedle vinice 
jako louka, čímž i půdě i křoví se uškodí. Tato tráva podlomová bývá sice obyčejně krátká 
a samý písek, ale dobře vypraná poskytuje dobrou pici hovězímu dobytku i kozám. Když tato práce 
dohotovena jest, vyčistí a vystrouhají se ještě všecky stezky, u čtvrti se udělá bort t.j. obruba, 
a touto prací jest i skončena všecka jarní práce, což, byl-li pohodlný čas, a velkonoce připadly po 
půli dubnu, také již i o sv. Trojici se stává. Nyní skrze několik neděl i líd i viniční půda má na 
odpočinutí, vínu ale nastává tím znamenitější doba, totiž doba květu. 

(Pokračování.) 


O českém granátu, 
Od J. Krejčího. 

Mezi nejkrásnější drahé kameny náleží bez odporu granát. S tímto jmenem spojujeme oby- 
čejně pojem tvrdého, krásně červeného kamene, který buď z východní Indie, buď z Čech pochází, 
Tyto spůsoby granátů jsou v celku dosti vzácné, tím hojnější jsou ale jiné odrůdy barvy hnědé 
a rudé, které zvláště v jistých břidličnatých prahorách k nejobyčejnějším nerostům náležejí. V slid- 
natém kamení Šumavy; v tak názvaném svoru, jest rudohnědý granát tak obyčejný, že se podobá, 
Jakoby jej někdo do -hor byl zasil, dokavadž kamení ještě měkké bylo. U Dešenického jezera a v po- 
tokách odtamtud plynoucích může se'jích za krátký čas mnoho liber nasbírati. V Cilském oudolí 
v Tyrolsku vyskytují se v temnozelené břidlici krásně vyhlacené, ale „neprůhledné granáty co pěst 
veliké. Ve Švédsku jsou tak hojné, že se k železné rudě při tavení přidávají. 

V mineralogii nazývá se granátem nerost tvaru krychlového (kostkového) nebo odvozených 
z krychle tvarů, obsahující v sobě křeman oxydulu ve sloučení s křemanem oxydu, tak že se oxydul 
k oxydu má jako 3:1; při čemž oxydul obyčejně železo, mangan, magnesii neb vápno, a oxyd 
hliník neb železo obsahuje. ý 

"Český granát, také pod jmenem pyrop (ohnivé oko) a carbunculus znám, dosaváde 
jenom v Čechách nalezený, jest zvláštní odrůda granátu, a liší se od ostatních jak tvarem, tak i lu- 
čebním sloučením. Tvar českého vranátu jest původně krychle (kostka) na všech plochách mírně vypouchlá. 
Takové pravidelné tvary jsou ale velmi vzácné, nalezly se dosaváde jenom v potocích okolo Roven= 
ska, Jičína a Nové Paky; u Třiblic a Meronic, kde se jich nejvíce nalezá, mají podobu zrn 
nepravidelných. 

Jiné odrůdy granátu, jmenovitě almandín čili východní granát, objevují se ve tvarech dva“ 
náctistěných. 

 Štípáním nedá se zrno českého granátu V pravidelný tvar proměniti, nýbrž obdržuje ná= 
honé dokonale lasturnaté plochy. Lesk jest docela jako u skla a průhlednost uěkdy znamenitá, 
„ačkoliv obyčejně jenom průsvitavý bývá. Překrásná a čistá jest barva jeho; prohlížíme-li skrze 
něj, má barvu ohnivou, čístě krvavou nebo temnočervenou, jako Mělnické víno. Důležitý znak pra= 
"vého českého granátu jest váha jeho. Náš granát jest 37 — 3'8krále těžší, nežli voda. Červený 
" spinel, k němuž má jistou podobnost, jest o něco lehčí, váží 3'5krat vice nežli vodá; hyacint zase 
jest o něco těžší, váži 4'4 - 46kráte více nežli voda. Tvrdost granátu českého stojí mezi topa= 
sem a rubínem, jest totiž tvrdší nežli topas, ale měkčí nežli rubín. Šmirglem , 'ktérý má tvrdost - 
fubínu, dá se tedy velmi dobře léštiti. 

-© V lučebním sloučení má tu zvláštnost před ostatními granáty, že místo oXydu železa obsá= 
huje oxyd barviku čili chromu, od něhož bezpochyby také krásná barva jeho pochází. Kobell nalezl 
V sto podilech: 43 podílů křemenové kyseliny, 22.26 pod. oxydu hlinitého, 8.74 pod. oxydulu železa, 
18:55 pod. oxydulu magnesie, 5:68 pod. vápna a 1-8 pod barvikového oxydu. 


254 


Český granát nalezá se, jak podotknuto bylo, jenom v Čěchách, a sice hlavně v uaplavené zemí, 
buď v zrnech, buď vkusech hadce zarostlý. U Zóblitzn v Sasích nalezaá se prý také, a sice v mohůtné 
hadcové skále; u Malešova blíž Kutné Hory jest ostatně obyčejný granát též v hadci zarostlý. Z toho 
se dá uzavírati, že původní jeho ložiště byly hadcové skály, které snad u oupatí Krušných a Krko- 
nošských hor se postíraly. Však právě v těchto místech vystouplo z hlubin země čedičové pohoří, 
a tim se stalo, že hadcové tyto skaliny rozkotány a jejich zbytky daleko rozmetány byly. : 

Jest pak nyní trojí náleziště českých granátů. Předně potoky vokolí Jičína, Rovenska 
a Nové Paky, kdežto se ale jenom porůznu, ačkoliv někdy, v krychlových tvarech objevují, co ve- 
liká mineralogická vzácnost. Pak v naplaveném písku u Třiblic, a v slepené směsici rozličného 
kamení u Merunic. i 

Z těchto dvou posledních míst pocházejí skoro všechny české granáty, které v obchodu jsou. 

U Třiblic objevují se u oupatí kuželových Mezihor v opukovém kamení mělké pánve, rozlič- 
ným hrubým granátonosným pískem naplněné. Chodí-li se po dešti v polních brázdách v těchto 
místech, prozradí se granáty již v ornici zdaleka svým leskem. 

Takové pískem naplněné pánve jsou tři, jedna u Dlažkovic, Podsedlic až k :Chrášťanům, druhá 
od Mřiblic až k (Starému a Leskému, třetí mezi Ječany a Solany. (Přes první dvě vede silnice od 
Třebenic do Loun. »Granáty objevují se zde jenom v zrnech a leží v písku, V němž se množství 
čedičových skusů, úlomky hadce, malé ošoupené hlátičky církonu, pleonastu, safíru, křemenu, obyčej- 
ného granátu, merotce atd., jakož i malé zkameněliny v hnědou rudu proměněné nalezají. U Leského 
-přechází tento pisek v čedičový slepenec, v němž se též granáty objevují, z čehož se souditi dá, že 
při vystoupení čediče původní ložiště granátu se roztříštilo. 

Druhé ložiště nalezá se u Merunic, o čemž jsem se již při pojednání o Litvměřickém hnědém 
uhlí zmínil. Také zde jest v opuce neveliká pánev, směsí rozličného kamení naplněna. Granáty leží 
obyčejně mezi kamením, někdy jsou v hadec, poloopál, kyz neb sádrovec zarostlé a mezi slepencem 
roztroušené, který ;z hlinité látky a kusů pískovce, granátu, opšlu, pak ze zrn a hlatí turmalinu, 
topazu, křemenu, církonn, aragonu, červené železné rudy, (kyzu, zkamenělých v křemen proměněných 
kmenů se skládá. Všechna tato směs jest hlinitou a křemenitou látkou v jednu hmotu spojena. 

JV „Přiblickém ložišti dobývají se granáty v nehlubokých jamách a mělkých šachtách, v Meru- 
plicích jest větší šachta do kamení zaražena, Granáty dobyté obrousí se dílem již v Dlažkovicich, 
Mřiblicích a Třebenici, dílem v Turnově a ve Světlé nad Sázavou, odkud se nejenom po celém Ra- 
kousku, nýbrž po celé Evropě prodávají. Nejkrásnější a největší granáty pocházejí z Merunic, z nicbž 
u 'klenotníka Grobmanna v Praze skvostné šperky se zhotovují. 


Světlové vláčky. 

Dne ,24. července znamenal jsem při pozorování slunce následující zajímavý úkaz. „U vzdá- 
Jenosti sod slunce, obnášející asi půl průměru slunečního, objevila se najednou světlá těla, která jedno 
spo druhém táhla průzorništěm dalekohledu, „potřebujíce k tomu jen málo sekund. Některá ,z nich 
dlela w dalekohledu déle. „Ta z nich, která „přeletěla ;přes kruh sluneční, podobala se k průhledné 
unize. © Směr „jejich šel od jihovýchodu k. severozápadu. „Světlost jejich byla o „málo „slabší nežli 
ssvětlost slunce; neboť 1 skrze černé sklo sluneční, kdežto „slunce jeví se mdlé a červenožluté, byla 
-tato světlá těla ještě velmi dobře viditelna, ukazujíce bílou barvu. 

Podstata jtěchto „světlých těl, nazvaných světlovými vláčky (Lichtiocken), kterážto již několikráte 


teplých a suchých dnů pozorována byla, až posud není vypátrána, 
nod Ý : Dr. Vojtěch Kuneš. 


Papír ze dřeva. 

Vzácnost i drahota látek Iněných a vlněnýeh, ze kterých se zhotovuje papír, jehož spotřeba 
nad to každým rokem roste, jsou příčinou vysokých cen papiru. Hadry jsou po celé Evropě zbožím 
hledaným, a poroste-li poptávka po ních ještě delší čas v podobné míře, jest se obávati ještě větší 
drahoty, ba svým časem i skutečného nedostatku látky papírové. K této okolnosti již dávno obrá- 
ceny byly zraky průmyslníků, a četné zkoušky činěny jsou od nich, zdali by papír dal se vyráběti 
I z jiných látek, jako ze slámy, z lejčí a t. d. Pokud nám ale známo, neměly posud tyto pokusy 
takového zdaru, aby se tím dosáhlo obmýšleného oučele, a nikde nevstoupily do života dílny, které 
by se takovou fabrikací zanášely ve vydatné rozsáhlosti. 

Štastnější však nad jiné zdá se býti papirník p. Gross z Giersdorfu v Pruském Slezku, 
který v nejnovější době zanáší se děláním papíru ze smrkového dříví. Dospěloť mové toto odvětví 
průmyslu již tak daleko, že celý spis, vydaný od ip. Pannevwitze, v jistém počtu exemplářů vy- 
tištěn jest zcela na takovém dřevovém papíře a svázán v „dřevovou Jjepenku. „Jeden takový exem- 
plář podán jest na okázku králi Pruskému. 

Zdali tento nejnovější pokus bude míli rozsáhlejších následků, nežli jiné podobné, ikteré jej 
předcházely, nelze na ten čas předvídati ; na všechen spůsob bylo by velmi Žádoucno, aby se pro- 
spěšnost jeho osvědčila, čímž i maší české vlasti otevřela by se vyhlídka na výnosné těžení z to- 


hoto nového druhu průmyslu. 


Největší hloubka mořská. 

Tuto nalezl nedávno kapitán Denham v jižním Atlantiekém oceánu (36" 49“ šíř., 37" 6' dil. 
od Greenwiche), změřiv ji na 43.380 Pařížškých střevíců. Spouštění olova, nežli dosáhlo dna, tr- 
Valo skoro plných deset hodin. A. v. Humboldt vyjadřuje se o tom takto: Hloubka moře 43.380 
Pař. stř. přesahuje skoro o 17-000 Pař. stř. výšku Kinčindžingy, nejvyššího vrchole pohoří Hima- 
lajského, který posud řádně byl změřen. Kinčindžinga má 26-438 Pař. stř. výšky, a vrchol tento 
jest tedy nad ono nejhlubší místo v moři vyvýšen o 69816 Pař. stř. čili přes tři zeměpisní míle. 
Vypouchlost rovníkového pásma naší zeměkoule obnáší nezcela dvakrát tolik, an rozdíl průměru 
země rovníkového a polarního jest 1718:9—1713*1 zeměpisních mil. 


Litenatura. 
Fizyologija ukladu nerwowego, vyžožona przez Dr. J. Majera, prof. fizyol. v  Krakowie. Krakow, 
nakfadem D. E. Friedleina. 1854 str. 487. 

Professor doktor Majer, který již 25 i více let na universitě Krakovské fysiologií s příklad- 
nou pilností a důkladnosti učňům mediciny přednáší, odhodlal se konečně vydávati hlavní oddíly této 
obsáhlé vědy po zvláštních knihách, z.nichžto „první tuto nám před rukama jest. Obsahuje fysiologil 
soustavy nervní. Pan autor nám podává naději, že vydá i ostatní nánky 'fysiologické k doplnění 
celého jejiho obvodu, podlé čehož by asi ještě tři nebo čtyry podobné knihy očekávati se daly, totiž 
-kniha o životu zvířecím, ;o životu rostlinném, -o vyvinování těla, a -snad i fysiologie „povšechná. „Dejž 
Bůh, aby se to jeho podniknutí dobře dařilo a po nedlouhém čase ku konci dospělo. „Měli:by Poláci 
dilo vědecké ouplnosti a důkladnosti, jakové jen v Němcích očekávati a od nich na různé jazyky 
překládati zvykli jsme v nynější Evropě. — Že právě fysiologli nervstva počátek učiněn, zdá se 
býti cos neobyčejného, má to však -svůj dobrý základ. Mezi náukamí fysiologickými nemá žádná tak 
čistý ráz povšechnosti jako tato. Není divu, že system onen organický, který v těle živoucím činí 
„středek i zdroj všech zábyvů vyšších psychických, zvířecích i rostlinných, také u vyložení vědy samé 
písmem opryní a počáteční -misto zaujal. (Pomoženo tím z části i potřebě jakéhos výkladu fysiologie 
povšechné, jejižto ouplné pojednání snad na konec panem autorem odloženo. 

Není pochybno, že mnozi z našich čtenářů krátký přehled této knihy sobě žádají, čemuž rádi 
po vůli býti chceme. Kromě vlastního přístupu, který jedná o značení nervstva vůbec, pak I v ohledy 


256 


anatomicko-porovnavacím, v ohledu histologickém, lučebním, následnje rozdělení celé náuky na dvě 
hlavní části; z nichž první (str. 46—84) jedná o činnosti nervů  električné, druhá (str. 85—478) 
© činnosti nervů vlastně fysiologičné. Druhá tato čásť zase různí se na dva hlavní oddíly, z. nichž 
první (str. 85--326) obsahuje účely všelikých částek soustavy nervní a výjevy jejich činnosti vůbec, 
zvlášť nervů mozkových, míchových , uzlinných; dále pak se jedná o činnostech částí oustředních 
samých, totiž uzlin, míchy, mozku; to vše s ohledem na úkony duševní, zvířecí, rostlinné, Druhý 
oddíl části druhé (str. 327 — 478) obsahuje zákony a zásady činnosti nervní: I. o vnitřní její pří- 
čině, II o dráždidlech i nervní popudlivosti: A) o popudech zvláštních, B) o popudech společných 
v ohledu jejich jakosti, jejich stupňů a t. d., C) o rozličném stavu popudlivosti, o jejím zmírnění, 
zmocnění, zobojetnění, odumření nervů, přetvořování látky nervní; III. o rozvádění stavu zbuzení 
po soustavě nervní: A) rychlost převodu, B) směry převodu; podél, napříč, ruch zvratný , spolu- 
rucby, spolučití, čití zvratné, spojování různých vražení, 

O vnitřním pořádku knihy ještě to zmíniti třeba. Hlavní naučení jsou rozdělena mna para- 
grafy, zvláštní a podrobnější historická a literární poznamenání, jejichž obsah bezmála polovici této 
knihy činí, následují za paragrafy; jsouť velml zajímavá, a udání literární s největší svědomitostí 
vyvedena, tak že obšírnému a důkladnému studiu ze zřídel samých sloužiti může. © Kniha jest velmi 
nákladně a čistě novým písmem, na nejbělejším papíru vytisknata, opatřena 44 zcela novými dřevo- 
ryty, jenž na patřičných místech přidány jsou. Při tom, porovnávaje dílo podobných vlastností s ji- 
nojazyčnými, jest cena ovšem dosti laciná (6 zl. ve stř.), což při známé drahotě polských kněh 
nechat pomůže šťastně získati hodně veliký počet čtenářů, čímž by i rozšiřování přírodovědných zná- 
mosti poslouženo bylo. Také z našich českých lékařů, kdož svým stavem a někdejším spůsobem 
školství národnímu jazyku a slovanštině vůbec odcizen není, odvaž se koupení a čtení této knihy. 
Jest to Slovanka, příbuzným, jen málo odcizeným nářečím mluvici; porozumění, kde láska oučin- 
kuje, stalo by se po nedlouze. 

O dřívější velmi značné činnosti p. prof. Majera a jiných jeho kollegů hodlám příště pro- 
mluviti při zprávě o ročníkách fakulty medicínské university Krakovské. jj 


Zpráva o schůzce přírodmického odboru Českého Musea dne 11. července 1854. 


Ve schůzce této přednášel kustos p. Jan Krejčí o některých zeměznaleckých poměrech 

okolí Mělnického, jmenovitě o čedičovém vrchu Chlomku, což již zkrátka v předešlém čísle na- 
značeno bylo. Mimo to ukázal na průřezu skal, jak se v Mělnickém okoli útvar křidový obje- 
vuje, a poukázal zvláště na památné vrstvy v okolí Korycan, v nichž nesčíslné množství zkamenělin 
se 'nalezá. 
i Na,to objasňoval pan Julius Sax tak nazvanou metamorfosu rostlin, a ukázal zvláště, jak 
od dob Góthových vždy hlouběji do názorů botanických vnikala, až konečně v době nynější pracemi 
Schleidénovými a Braunovými ik vysvětlení vnitřního ústrojí rostlin upotřebena byla, tak že se nyní 
celá „rostlina jako výsledek rozličných přerodů buňky jeví. Zvláštní pojednání o tomto velezajímavém 
předmětu bude následovali v příštím čísle, 

Tímto dnem ukončila se řada schůzek pro rok 1853 —1854. Příští nejbližší bude se opět 
odbývati drubý úterek v měsíci říjnu, an nastávajících dvou měsíců k výletům a cestám přírodoskum- 
ným se použije.. 


at 


Obsah. 
40" půjavicí. Nástin zootomicko-přírodopisný. Sepsal Jar. Šafařík. —— O. hnědém uhlí v Čechách, 
i Od Jana, Krejčího. — © O poslavení sluneční soustavy v prostoru svétovém, Od Dr. Vojtěcha 


Kuneše. Pokračování. — © Kopytnatí ssavci. Sepsal Emanuel Purkyně. Článek druhý. — 
Drobnosti: O pěstování vína v Čechách, Sepsal Filip (Čermák. Pokračování. — O českém 


granátu., Od J, Krejčího. — © Světlové vláčky. Od Dr. V. Kuneše. — | Papír ze- dřeva — 
Největší hloubka mořská. — — Literatura. — © Zpráva o schůzce přírodnického odboru Českého 


Musea dne 11. července 1854. 


Tiskem Bedřicha Rohlička v Praze 1854. 


ZEVA. 


ČASOPIS PRÍRODNICKÝ. 
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Číslo 9. Ročník drufů. Září 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou. Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


= ———————Ý—=—©—©—ÝY=©"©"<— —Y=— = === C ou o P a Eo = = o EES CP ĚŠ =P 


Zbrojnice živočichů. 
Sepsal Eduard Gréger. 


Každý se vyhybá oulu, v němž pracovité včeličky důmyslný svůj stát si byly za- 
ložily a jejž bzučíce obletují; každý z nás rychle odskočí a kloboukem se oháněje na 
útěk se dává, přiblíživ se mimovolně k dutině starého stromu, kterou sobě popudlivé 
sršně za skrýš byly vyhlídly. Každý se leká a trhne sebou, spatřiv nenadále na lesní 
pěšině aneb kamenitém oubočí hada, v paprscích poledního slunce se vyhřívajícího ; a kdož 
je tak neohrožený, aby se ani nezachvěl maje se náhodou potkati v širém poli s rozdráž- 
něným býkem, jenž buče jak temné rachocení vzdáleného hromu, s jiskrným okem a hla- 
vou k zemi sehnutou proti němu se žene? Kdož, jda kolem osamotnělé hajnice neb 
myslivny, z nížto divokým štěkotem veliký hafan na dlouhém řetěze proti němu vylítne, 
nepomyslí sobě: Nedejž Bože by se řetěz přetrhl! ? 

Což jest to, čeho se děsíme ? 

Jest to nebezpečná zbraň těchto zvířat, které se bojíme, které se vyhýbáme. 
Jedovatý osten u jedněch, silný roh a ostré zuby u druhých. Všemoudrý a všedobrý 
tvůrce, staraje se stejnou láskou o nejmenšího prvoka, jen silným zvětšením viditelného, 
rovněž jak o bohatýrského Iva a rozumného člověka, rozdal mezi tvory své množství 
rozmanitých zbrojí a braní, rozličných dle rozličné potřeby jednotlivců; jedněm k vra- 


žedlnému útoku a zmocnění se krvavého pokrmu, druhým zase k obraně a k hájení 
Života svého. 


„102 


Snesl jsem a urovnal pilně tyto zbraně živočichův, a ejhle, naplnil jsem jimi ně- 
kolik síní a oddělení, utvořiv si takto dosti pěkný a nádherný arsenal, jejž zbrojnicí 
živočichů v nazvati můžeme, kterou Vás nyní milerád prováděti chci. 

Nalezneme zde zbraně podivného druhu a spůsobu, od křemenitého pancíře ne- 
viditelného prostému oku prvoka, až k ohromným šlítům želvy obrovské; od malé je- 
dnoduché trubky chrostíka (Phryganea) z kamínků, dřívek neb skořápek neuměle sle- 
pené, až k úplnému brnění pásovce amerikánského (Dasypus), uměle a vkusně vyklá- 
-danému. Dále zde nalezneme valnou sbírku zbroje nebezpečné a vražedlné, ostrých 


M 


258 


zubů, silných rohů —-píky to a oštěpy druhu rozmanitého; ostny a zuby jelem napu- 
štěné, podobné jedem kaleným šípům austrálských ostrovanů; silná kopyta — pádné to 
mlaty ; špičaté drápy, pazoury a pařáty — jako ježky starých Táborů; ostré meče 
Z pevné rohoviny, ba i střelivo druhu rozmanitého ; ano, čeho sám člověk, ve vymy- 
šlování a zhotovování zbraně předůvlipný, k záhubě svých spolubratří upotřebiti ještě 
nedovedl, spatříme zde v zbrojnici živočichův co výbornou zbraň —  miním totiž 
električnost. 

Pročež již déle nemeškejme a vstupme. 

Zde síň první, kdežto uloženy zbraně velmožův živočišstva: jest to sín zubů 

Slušno, abychom započali s největším a nejrozumnějším ze všech zvířat — se 
slonem. Z hořejší čelisti tohoto zvířecího giganta vystupuje rovnovážně po každé 
straně tlamy dvé ohromných zubů, na konci úkosně zahnutých a špičatých, až ke pěti 
střevícům dlouhých a často na sto liber těžkých. Při nesmírné síle zvířete slouží za 
strašnou zbroj, jíž i obratný lev a tygr často podléhá. Známá slonová kosť pochází 
z těchto zubů. 

Zuby mržové (Trichecus rosmarus, Wallross), zvířete to ohromné a nemo- 
torné velikosti, dosahují délky dvou střevíců. Též se vyvinují v hořejší čelisti, nikoli 
však rovnovážně, nýbrž kolmo dolů směřujíce. Slouží neobratnému zvířeti zvláště při 
vylézání na ledové pláně a skalnaté břehy Ledového moře, v němž žije. Jem v ne- 
bezpečenství používá jich co zbraně, zvláště proti člověku, nejouhlavnějšímu nepříteli 
svému, který pro hojný tuk a pevnou kůži nemilosrdně je vraždí. Tu však se často 
stává, že rozdrážděné zvíře svými tesáky dno lodky prorazí a vraha svého v nebezpe- 
čenství utonutí vrhá. 

Podobné k zubům mržovým jsou kly dinotheria, zvířete to předpotopního, 
z jehožto zbytků dosaváde jen ohromná hlava se nalezla, která v dolejší čelisti“ dvěma 
mohútnými, skoro pod pravým úhlem dolů čnějícími tesáky ozbrojena jest. Snad že 
jich toto zvíře stejným spůsobem upotřebovávalo jako mrž, s nímž mnoho podobnosti má. 

Zde tito veliké hákovité kly patří zvířeti pro velikost a nemotornost svou podiv- 
nému, totiž hrochu nilskému (Hippopotamus amphibius). Ohromná tlama jeho jest 
ozbrojena v každé čelisti čtyrmi předními homolovitými, skoro rovnovážně ležícími zuby, 
velikými kly, a čtverohranými brbolovitými stoličkami. Zvíře toto, na 7 střevíců vysoké 
a 12 stř. dlouhé, žije v Nilu a větších řekách afrických, z nichž často na pastvu vy- 
chází. Jsouc drážděno používá strašně své síly a drlících zubů. 

Každý zná nebezpečnou zbraň kančí. Tyto hákovité kly, ostré a silné, již mno- 
hého smělého ohaře a lovce černé zvěře života zbavily. Největší z těchto tesáků patří 
vepři afrikánskému (Emgalo, Pharochoerus aethiopicus) a jsou často až na 
střevíc dlouhé. 

Strašnější však všechněch dotud jmenovaných jsou zuby šelem (Carnivora); 
strašné, poněvadž palří zvířatům nejodvážlivějším, nejvražedlnějším, nejkrvelačnějším. 
Pohlédněte sem do otevřené tlamy lví neb tygrové! — tyto dlouhé, břitké kly, tyto dvá 
mezerní zuby jak nůž ostré, tyto mohútné, mnohohroté stoličky jak čepele nůžek do 
sebe zapadající, a celý ten nástroj silnými svaly jak ocelovými šrouby a péry opatřen 
a veden; k tomu nesmírná síla, pružnost a obratnost těla, neohroženost, smělost a kr- 
velačnost ducha; — zajisté když vše to povážíme, upamalujeme se s vděčnoslí, že žijem e 
ve vlastech, kde netřeba se nám báti těchto divokých dravců. 


259 


Co šelmy nadjmenované mezi ssavectvem, to jsou ssavci hmyzožraví mezi 
hmyzem, dravci vražedlní a nenasytní, Hryz jejich podobá se také hryzu předešlých. 
Četné ostré zuby, špičaté kly, stoličky s ostrými hrby, jako n. p. mají krtkové, rejskové 
(soricida) atd. 

Zde tato ostrá kostěná dlátka jsou přední zuby hlodavců (Glires), k ohryzo- 
vání rostlin a rozlušťování jejich, plodů, které jim za potravu slouží, velice spůsobné ; 
jen v zoufalství používá jich některá chycená veverka, myš, krysa nebo plch (Myoxůs 
glis) k své obraně, i zatíná je dosti hluboko do masa nepřítelova, Zuby tyto jsou u 
kořene duté a neustále dorůstají. 

Docela rozličná od všech předešlých jsou kousadla ryb. Vyznamenávají se ná- 
ramným množstvím zubů rozličného tvaru. Nejen obě čelisti, ale i patro, jazyk, ba 
všechny částky tlamy jsou často posety zuby jako hustým kostěným strništěm. Podoba 
zubů lěchto jest přerozmanitá ; některé jsou -dlouhé a špičaté, jiné ploché a krátké, 
tenké neb široké, tak že někdy jako dlaždičky vedle sebe leží (Cestration); jindy opět 
jak homole v řadách postavené tlamu pokrývají, aneb jako ostré jehly vedle sebe čnějí 
(štiky). , Strašný hryz žraloka lidožravce (Carcharias, Menschenhay) složen jest 
z více než 400 ostrých, břitkých, trojhraných, v několika řadách za sebou. stojících 
zubů v tlamě tak veliké, že snadno pochopujeme, jak žravá tato ryba člověka po- 
hltiti může. 

Mořský ježek (Diodon hystrix, Igelfisch) má hryz docela originální. Zdali 
nevypadá jakoby měl ptačí zobák ? a předce to jsou skutečné zuby, toliko v pevnou 
kostěnou hmotu slité a podobu zobáku i téz jeho úlohu na se beroucí. — © Rybu -tuto 
později ještě lépe prohlídneme. 

Což to zde? tof jsou pravé oštěpy z kosti slonové, krásně. závitkovitě vykrou- 
žené a na 7 slřevíců dlouhé? A předce to jsou jen zuby jisté mořské ryby z čeledi 
pliskavic (Delphinida), která častokráte délku 20 stř. dosahuje, a jížto z hořejší čelistí 
dlouhý, ostrý, závitkovitě točený zub vyrůstá. Ryba tato nazývá se proto také jedno- 
rožcem (Monodon monoceros, Einhorn, Narwal), ačkoli jak řečeno nikoli rohem, 
nýbrž zubem ozbrojena jest, 


Zde, milí pánové, Vám otevru malou skřínku, v nížto bedlivěji-li přihlídnete, kou- 
sadla rozmanitého hmyzu snadno poznáte. 

V porovnání s předešlými jsou to ovšem ústroje nepatrné a drobné, předce však 
důmyslně a příhodně složené. Ostatně i mnohý z nás často snad již bolestí vykříkl, 
štípnut kleštěmi statečného roháče, anebo kousnut od veliké kobylky, evrčka atd. Proti 
malým zvířatům, hmyzu a červům, proti nimž vlastně ústroje tyto zřízeny jsou; jsou 
zajisté dostatečnou a strašnou zbraní. Loupeživý střevlec (Carabus) mn. p., uchopiv 
housenku, červa neb mouchu, vražedlná svá kousadla tak hluboko do mí zatně, že ji 
(dříve usmrtí, nežli snad lev některé z větších zvířat. A kdož by byl nepozoroval již 
kolikráte nepatrného mravence, an se s neohroženou srdnatostí na čtyrykráte větší zví- 
řátko odvážil, a vítězně je svými kousadly přemohl. 

Nestyďmež se tedy sestoupiti na nekonečném žebříků tvorstva © několik příčlů 
nížeji, neboť čím hlouběji se ponořujeme do moře přírody, tím neznámější, tím podi- 
vuhodnější výjevy staví se nám před užaslé oko. 

Kousadla hmyzu složena jsou z podobných částek jako kousadla ssavců, ryb atd., 
jen jinak přetvořena, jinak uspořádána. Skládajít se z hořejšího a dolejšího pysku, mezi 

47 


260 


nimiž dvé čelislí, hákovitě zahnutých, ostrých a břilkých jako kleště, vodorovně, a ni- 
koli jako u jiných zvířat kolmo, proti sobě se pohybuje. Silné "svaly vládnou čelistmi, 
které obyčejně ostrými zoubky ozbrojeny jsou. 

U roháče (Lucanus cervus) jsou hořejší čelisti náramně vyvinuty, a podobají se 
parohům jelením. Podivno, že také u těchto brouků nalezáme v podobě rohů rozdíl 
mužského a ženského pohlaví, jako u ssavců rohatých. Jen samečkové okrášleni jsou 
široko rozvětvenými parohy, samice však pouze krátkými, ostrými kleštěmi jsou opá- 
třeny. U ssavců rohatých nalezáme skoro veskrz zvířata pohlaví mužského krásnějšími a 
silnějšími rohy ozdobená, kdežto zvířatům pohlaví ženského zbroj tato přečasto docela chybí. 

V rozmluvě o rohách vešli jsme již také do síně rohů. 
Zajisté Vám zde ve sbírce rohů větší čásť známa jest, pročež dovolte, bych raději 
několik slov o vyvynování a zrůstu vydatných těchto hrotů povědíti směl. © 

Na čelní kosti zvířat rohatých nalezá se pevný, celistvý čep kostěný, jak jej 
dobře viděti, n. př. u krav neb volů roh svůj ulomivších. Čep tento jest tak řka ro- 
diště rohů. Vylučuje totiž na povrchu svém látku v pevnou hmotu se proměňující. 
Tvoření pak rohů samých děje se dvojím  spůsobem. U jedněch zvířat rohatých -nese 
rohoplodný čep na konci svém plochý rozšířený terč, tak zvaný věnec parohový. 
V době nasazování se rohů nastane větší přítok krve k tomuto věnci, on zčervená, zamítí 
se, a jakou zlomené, zapálené kosti vůbec chrupavková tekutina se vylučuje, jenž v no- 
vou pevnou kost se přetvoří (tak zvaný callus), tak i z věnce parohového podobná te- 
kutina se prýští, jenž rychle rostoue a tvrdnouc konečně v pevný kostěný roh se pro“ 
mění. Toto vše se dějé pod kůží, a teprv když roh. dosti tvrdý 'a pěvný jest, setře 
s něho zvíře samo kožený obal. Na tento spůsob vyvinují se všechny rohy z pevné, 
hutné kosti složené. Rohy tyto mají ještě lu zvláštnost do sebe, že se obyčejně roz- 
manitě rozdělují a rozvětvují, čímž nejen za ostrou zbroj ale i za krásnou ozdobu 
slouží, jen že na určitý použe čas, neboť každoročně opadávají, aby opět nové, buj- 
něji rozvětvené na jejich místě vyrůsti mohly. Rohy takové jménují se parohy, a na- 
lézáme je u losů, daňků, sobů, jelenů, srnců atd. — Druhý spůsob vyvinování rohů 
jest následující. Čep jeho jest kostěný, krátký, hutný, špičatý. Na povrchu jeho tvoří se 
obal tvrdnoucí látky rohové, jako pochva čep objímající. Sotva nejhořejší vrstva utyrdne, 
již pod ní nová se vylučuje, hořejší ku předu. tlačí a opět tvrdne. Takto roste roh 
takový rychle, a poněvadž na obvodu čepu více látky rohové se vylučuje nežli ma jeho 
špici, tlačí vrstvy postranní konec rohový ku předu, čímž mezi tímlo a čepem dutina 
povstati musí. Zvířata rohy takové nosící jmenují se take dutorohá; a patří sém býci, 
berani, kozli atd, Rohy tyto skládají se z pravé látky rohové, a rostou jako vlasy a nehty 
ze stejné složené látky. u 

Zvláště dlouhými, outlými a krásně točenými rohy druhu právě popsaného vyzna- 
menávají se některé sajhy (Antilopa), v Africe a Americe žijící a našim jelenům po- 
dobné. Nejmohútnější roh jest zajisté roh nosorožcův, (Rhinoceros), zvířete to po 
slonovi mezi ssavci čtvernohými největšího a nejsilnějšího. Rob jeho sedí na přední 
straně nosu a dosahuje častokráte délky dvou střevíců. Roh tento ale nevyrůslá z čepu 
kostěného jako u předešlých, nýbrž sedí pouze v kůži a není vlastně nic jiného, nežli 
množství v pevnou homoli slitých a speklých chlupů. Někteří nosorožci mají dva 
roby za sebou státi. Porovnáme-li zbraň tuto s náramnou silou zvířete, uvěříme snadno, 
že nosorožec často z boje se slony a tygry co vítěz vychází. Připadá my zde na 


261 


mysl jistý brouk, kapucínek (Oryctes nasicornis) nazvaný. Brouk tento, u nás dosti 
hojný, žije v dubové kůře a třísle, jest po, roháčovi největší z našich brouků a nosí na 
hlavě ostrý, na zad zahnutý, až na 2 linie dlouhý roh, který mu, spolu s nemotorným, 
tlustým tělem, podobu malého nosorožce dává, si licet parva componere magnis. 

V oddělení tomto jiná ještě zbraň se nalezá. Pohlédněte na ni, zdali nevypadá 
jako veliký kostěný meč? Náleží jisté rybě, po své zbraní mečíkem (Xiphia gladius) 
nazvané, Ryba tato, až na 18 stř. dlouhá, rychlá a odvážlivá, patří pro svůj pevný, 
ostrý, často až na 5 stř, dlouhý meč. zajisté mezi nejstrašnější bojovníky jižních moří; 
zbraní tou může sebe větší rybu prokláti. Meč tento není však nic jiného, než hořejší 
čelisť tak náramně ve zbraň. prodloužená. 

Podobná zbrani předešlé, a též smělému zápasníku mořskému patřící jest tato 
ohromná kostěná pila. Jest to vlastně také jen meč, v němž ale po obou stranách silné, 
na prst tlusté a ostré zuby zasazeny jsou. Povídá se, že ryba, zbraní touto ozbrojená 
a piloun (Pristis espadon, Ságefisch) nazvaná, pilou svou i velrybě břicho rozpá- 
rali může. 

Nic nového bych Vám neokázal, kdybych Vás ještě zavedl k hromadě rozma- 
nitých kopyt koní, oslů, zeber atd. Každý z Vás zná, zajisté několik příkladů nebez- 
pečnosti zbraně této na noze silného koně, | Vstupmež raději do síně vedlejší, kde nás 
mnohem zajímavější věci očekávají — jesl to síň jedů. 

Jsouť pak jedy jisté látky, které v dosti malé části do krve přenešené takové roz- 
loučení a proměnění její buď v celku buď částečně spůsobují, že se ona k vydržování života 
zvířecího neschopnou stane, a raněný umříli musí neb alespoň více méně postonává. 

Nejstrašnější ze všech jedů zvířecích jsou jedy hadů. 

Jedovatí hadi vyznamenávají se dvěma velikými zuby, v hořejší čelisti po- 
hyblivě upevněnými, tak že se zvláštními svaly buď položiti anebo vztýčiti dají. Zuby 
tyto jsou duté a stojí ve spojení s dvěma žlázami, po straně hlavy ležícími a jedovatou 
tekutinu © vylučujícími. Tyto jedovaté žlázy jsou zvláštními svaly přikryty, které je 
smáčknouti a jed vyllačiti mohou. Chce-li had uštknouli, vztýčí ostré, duté zuby, 
a zatknuv je do masa nepřítelova vstříkne jimi smrtící tekutinu do rány. 

Zde sbírka strašných těchto zbraní, a nade všechny nejstrašnější zuby chř estej- 

šovy (Crotalus horridus, Klapperschlange), hada ve větší části Ameriky a Asie obýva- 
jícího a jedu tak jizlivého, že nejslabší jeho uštknutí neodvratnou smrt přivodí. Jsou 
příklady, že lidé, koně neb voli atd, od něho uštknutí okamžitě na zem sklesli a ze- 
mřeli. Zdá se, jakoby příroda sama přenáhlivši se v krutosti jedu, nebezpečnost zvířete 
tohoto tím poněkud umírniti se snažila, že strašnému tvoru zvláštní řehtačku *) na ocas 
zavěsila, která přítomnost jeho již do dálky prozrazujíc každého tvora k rychlému na- 
pomíná útěku. 
-40 00 Opominuy množství jiných. hadů, skoro výhradně horkému zeměpásmu náleže- 
jících, upozorňuji pouze ještě na zmiji obecnou (Pelias berus, Kreuzotter) co na 
naši krajanku. „Jest to jediný jedovatý bad u nás; šedý nebo hnědý, na zádech klika- 
tou.čárou znamenaný, as na 2.slř. dlouhý, zvláště v horách v kamenitých oubočích 
se zdržující. Uštknulí jeho může, zvláště v horkých dnech, usmrtiti, 


*) Popsáno V Živě; 1853. č. 1. od Dr. Čermáka. 


262 


Ačkoli se žádné jedovaté zvíře, co do krutosti jedu, hadům nevyrovná, jest jich 
předce dosti, jenž pro takovouto zbraň povšímnutí našeho zasluhují. Podívejme se na 
štíra a některá jiná jedovatým žahadlem opatřená zvířata. 

Jmenem štír poznamenává náš lid v Čechách několik docela rozličných a nevin- 
ných zvířátek, Tak jmenuje štírem všechny mloky (Salamandrida) a čolky (Triton) jak 
vodní tak pozemní, pak krtonožku (Grillotalpa, Maulwurfsorille), jížto se obzvláště bojí, 
ačkoli zvířátko toto mezi evrčky patřící rovněž tak nenebezpečné jest, 

Pravý štír (Scorpio) nežije u nás, nýbrž v krajích teplých, zvláště v Italii jižní, 
Jsou to zvířata dle zevnitřku rakům velice podobná, až na dva palce dlouhá 'a též kle- 
pety opatřená. Článkovitý ocas ukončuje se provrtaným a zahnutým ostnem, do něhož 
jedovatá žláza svou tekutinu vpouští. Jsou to zvířata noční, mezi pavouky patřící 
a jako tito kořisť svou jedem usmrcující; uštknutí pak jejich může i člověčímu životu 
nebezpečným se stáli. 

Známá jsou Vám žahadla včeliček, vosů, sršní atd. — jsou to v tomto 
ohledu takřka naši domácí štírové, Nosíť též v posledním článku břicha osten, který dle 
libosti vystrčiti a do nepřítele vraziti mohou. Osten tento jest hlubokou rýhou opatřen, 
po níž jedovatá šťáva, ze zvláštní žlázičky vyloučena, do rány vbíhá a bolestný otok, 
menším pak zvířatům neodvratnou smrt spůsobuje. Musím zde podotknouti jistého přepo- 
divného zvířete, které pouze v Novém Hollandu žije, a o kterém se přírodozpytci dlouho 
hádali, zdali mezi ptáky nebo ssavce patří, až konečně mezi poslední vřaděno bylo. Jest 
io ptakopysk (Ornithorhynchus), vyznačen: tlamou ku kachnímu zobáku podobnou, 
Tělo jest válcovité, srstnaté, nohy velmi:krátké mají 5 prstů, plovací blanou opatřených. 
Samec má na zadní noze ostruhu dutou; spojenou se žlázou, která prý vylučuje teku- 
linu jedovatou. 

Jedovatými kousadly opatření jsou skoro všechni pavouci“). 

Jak mile pavouk dutá svá kousadla do něktérého menšího hmyzu zatne, vpustí 
také již z jedovaté žlázy kapku tekuliny do rány, načež hmyz okamžitě umírá. Jsouť 
d pavoučci tak velicí, že uštknutí jejich i u člověka nebezpečnou nemoc vzbuditi může. 
Zvláště zlou pověst má jistý pavouk v jižní Italii, tarantula (Lycosa tarantula) na- 
zvaný, jehožto uštknutí podivnou prý šílenost spůsobuje, která se pouze hudboů a ple- 
sem vyléčiti dá, čož ale bezpochyby na omylu se zakládá. 

Také veliké stonožky (Scolopendra) horkého pásma jedovatě prý uštikují, 
ačkoli se dosud jedovatá žláza u mich nájíti nemohla. Do sbírky jedů náleží též te- 
kutina, ktéroú mravenci naproti nepříteli k budově jejich se blížícímu. vystřikují. 
Mnohý z Vás se snad upamatuje, jak jej mravenci co chlapce, vajíčka pro své ptáčky 
jim vybírajíčího, skutečným deštěm čpavé, pronikavé tekutiny přivítaly, a jak tekutina 
tato na kůži palčivé, červené skvrny po sobě zanechala. Tekutina tato jest kyselina 
mravenčí a slouží zajisté také co zbraň těmto čilým, bujarým zvířátkům, alespoň se 
posud jiný účel její nezná. 

Také ropuchy (Bufo) vylučují z malých žlázek na krku a hřbetě jedovatou 
šťávu. Nezřídka vyskytují se příklady, že se lidé otrávili mlékem, v němž se ropucha 
byla utopila, ve ; 

Majky (Meloe), u nás již z jara na všech mezích a cestách dosli obyčejné, 


*) Viz Živu 1853. č, 2. str. 60. Jedovatá zbraň pavoukův, od Dr. Čermáka. 


263 


a všickni brouci této čeledi, jako n. p. španělská moucha (Litta vesicatoria) vy- 
lučují, jak mile se jich dotkne, žlutou ostrou šťávu ze sebe, která na kůži zapálení 
a puchýře spůsobuje. V lékařství se této vlastnosti používá k dělání zprýštidla (vesicans). 

Ještě o jedné jedovaté tekutině se zde musím zmíniti, a to tím spíše, ana patří 
zvířatům tříd nižších a protož i méně známým. 

Někteří polypové mají totiž na svých ramenech tak zvané ústroje palčivé 
čili leptavé (Nesselorgane). — Polypové, zvířata to ústrojnosti dosti nedokonalé, jsou 
těla měkkého, v němž se mimo dutinu žaludkovou a plodidla jiného ústroje sotva na- 
lézá. Kolem úst jest jistý počet oblých, měkkých a stažitelných ramen rozpostaven, 
Na těchto ramenech a často i v měkké kůži polypů jsou malé buňky, leptavou a pal- 
čivou tekutinou naplněné, Jak mile nějaké menší zvíře do oboru polypova připlave, 
roztáhne tento po něm svá ramena, jako Bryareus svých sto ruk k Olympu, a otočiv je 
okolo něho, pustí do něho jedovatou tekutinu z buněk, čímž uchvácené zvíře rychle umírá, 

Doprovoďtež mne nyní do jiné opět síně, kdežto nalezneme zbraně všech pře- 
dešlých mnohem podivnější. 

Stěny síně ozdobeny jsou množstvím rozmanitých drápů, pařátů, zobáků 
a klepet —— Dovolte, abych se u některých pozastavil. 

Nejmocnější z těchto drápů patří krvežíznivým šelmám z čeledi koček, jsou silné 
a ostré, a jáko u kočky, tak i u Iva, tygra, pardala atd. vtažitelné. Též u ptactva jsou 
dravci mejsilnějšími a nejnebezpečnějšími pazoury ozbrojeni, jako sokolové, orli, 
sůvy atd. 

Rozmanitá jest sbírka zobáků přepodivných častokráte forem ; nechci však nad- 
užívati trpělivosti Vaší při věcech známějších, — protož pokročme dále. 

Mezi klepety raků vizte tu některé velikostí svou pamělihodné. Tak na p. 
toto klepeto jest tak silné, že majetník jeho, Birgus latro, rak u břehu jihoasia- 
tických ostrovů bydlící, v noci na kokosové palmy vylézá a jím kokosové ořechy louská, 
které náramně tvrdé jsou. 

Klepeta raka Palinurus vulgaris též velikostí se vyznamenávají. Rak sám 
bývá 1"/, stř. dlouhý a někdy třeba 12 liber těžký. 

Mezi ostny za zbroj sloužícími nejnebezpečnější jsou ostny některých rej- 
moků (Rajida, Rochen), ryb to mořských těla netvárného, v tenký ocas vybíhajícího, 
který ostrým, pevným, obyčejně zoubkovaným ostnem bývá ozbrejen. Těžce ranívá osten 
tento, poněvadž rána trhaná těžce se hojívá (Raja pastinaca). 

Nyní Vám však okáži zbraň zajisté ze všech nejpodivnější, — račte přistoupiti 

k této skříni. Jsou zde elektrické ústroje některých ryb. 
Takový elektrický ústroj jest skutečně podoben Voltaickému sloupu galvanickému. 
(Skládá se totiž z množství huspeninovitých sloupků, v žilnatých blánkách zaobalených 
a četnými příčkami rozdělených ; na příčkách těchto rozkládá se nerv bloudivý (nervus 
vagus) v hustých a ouhledně rozvětvených spleteninách. Ryby s elektrickými ústroji 
jsou: rejnok elektrický (Torpedo), úhoř elektrický (Gymnotus), sumec elektrický (Ma- 
lapterurus) a šlika nilská (Mormyrus). 

Ústroj elektrický leží u některých v ocase (Gymnotus), u jiných po stranách hlavy 
(Torpedo) anebo kolem celého těla (Malapterurus). 

Jak mile se některé z těchto ryb dotkneš, pocítíš v ruce a v těle silnou ránu, 
jakoby ti nějaká střela tělem projela, a na to trnutí a slabost v údech, Rány elek- 


264 


trické jsou dle velkosti a povahy. zvířete rozličně silné. Úhoř elektrický, v potocích 
a stojatých, vodách. jižní Ameriky přehojný, zasazuje dle svědectví Humboldtova tak 
silné rány, že jimi koně a mezky skrz vodu bředoucí poráží, čímž se jich každoročně 
nemalý počet utopuje, 

Přírodozpytec Walsh vyloudil prý z nich skutečné jiskry elektrické. V Suri- 
namě léčí rybou touto rozmanité choroby nervní, a znají tedy již dávno spůsob léčení, 
který u lékařů doby novější vždy většího nalézá zalíbení. 

Prošli jsme první oddělení zbrojnice naší, a kojím se nadějí, že ne bez podivení 
jste ji prohlídli. 

„Ovšem že! —, Povážíme-li však, že většina zvířat zbrojí touto opatřená jsou 
zvířata dravá, masožravá a vražedlná, zbroje své k záhubě jiných užívající, divíme se 
nemálo, jak ostatním živočichům lze odolali tolika nepřátelským ozbrojencům, a jak 
v ustavičném boji a pronásledování ještě obstáti a rod svůj zachovati mohli 2“ 

O to se moudrost tvůrcova jiným zase postarala spůsobem, dadouc zvířatům ne- 
ozbrojeným jiných prostředků hojnost, aby se hájiti a život svůj chrániti mohla, Ne- 
unavila-li Vás předešlá naše procházka, tedy nelenujte mne do druhého oddělení zbroj- 
nice naší doprovodili, kdežto naleznete valné množství rozmanitých zbraní, k ochraně 
a k obraně přespůsobných, 

V, celém tvorstvu uslavičný panuje boj, odpor a hubení mezi jednotlivými část- 
kami ; a předce rozlévá se nad nesmírným tímto bojištěm tichý mír, jako nezkalené 
moře věčné moudrosti. 

Řetěz tvarů v přírodě jest tak souvislý, že nesmí v něm chyběti ani článku, ne- 
má-li se rozpadnouti v chaos, jako skelná slza, která v prach se rozsype, jediný-li atom 
ze svého spojení se vyšine, 

Udržení rovnováhy mezi jednotlivými odpornými částkami jest jedna z největších 
úloh přírody, a s přepodivnou moudrostí umí tato dostáli úloze své. 

Podívejme se jenom na živočišstvo, a ohlédněme se poněkud zevrubněji, jakých 
prostředků používá příroda, aby udržela jednotlivé druhy a rody zvířat proti ničícím 
outokům hojných nepřátel. Dílem je obdařila rozmanitou zbraní, dílem takovou plodi- 
vostí, že nelze dravcům při vší žravosti je vyplemeniti. 

Toto poslední vidíme m. př. u mnohých motýlů. Jaké nesčíslné mmožství hou- 
senek usmrcuje zobák ptačí ? celá hejna ptáků živí sebe a mláďátka svá housenkami 
a motýly; stejný zajisté počet jich zahyne lumkem (Ichneumon), který svá vajíčka do 
nich zapichuje; z nichžto vylíhlé larvy úlrobami housenek se živí. Jaké náramné 
množství některých ryb, n. př. tresek (Stockfisch), sleďů (Háring), tuníků (Thunfisch) 
atd. zahyne každoročně pouze na břehách norvéžských a hollandských, jsouce po mi- 
lionech od zvláštních rybářů loveny a po světě rozsílány. A předce nevyhynou ani jedny 
ani druhé. Plodivosť jejich jest nevyčerpatedlná, 

Jiní živočichové jiným opět spůsobem zachování své nalezají. 

Mnozí hledají v útěku svou spásu. Bystré smysly, ostrý zrak, tenký sluch a vý- 
tečný čich oznamují jim zdaleka již nepřítele, a rychlé nohy nebo prudký let zanesou 
je buď do bezpečné dálky nebo do nedostupných doupat. Některá zvířata jsou tak opa- 
trná, že vystavují stráže na zvýšená místa, aby jim okamzitě blížící se nebezpečenství 
oznámily a k útěku je pobídly. Toto činí prý mržové (Wallross), kamzíci, sajhy (An- 
tilope), jeřábi atd. 


265 


Smutný prostředek k zachování sebe jest u některých podivná tuhost života. 
Příslovím se stala n. př. tuhost života kočičího, tužší ještě mají některá z čeledi kun. 
Což ale jest to vše naproti tuhosti zvířat tříd nejnišších? Některé polypy a červy mů- 
žeme takřka na kousky rozřezali a předce je neusmrtíme, ba jako z rozpoltěného 
chvostu Góthova čarodějnického učedlníka, vyvine se zde z každé částky nové zvíře 
rychle rostoucí a předešlému podobné. — Rak, ztrativ v boji klepeto, obdrží nové; 
ještěrce ocas ušlápni — než léto uplyne, krášlí ji nový; mlokovi, vystřihneš-li mu oko 
— naroste jiné, y 

Velmi zajímavá jest lest, které někteří malí broučkové užívají, aby nepřátely 
své, klamali — staví se totiž na pohled mrtvými. Snad že mezi zhoubci jejich mnozí 
se mrtvých štítí, a jen živá, čerstvá kořist jim po chuti jest. 

Nejstálejší a nejvytrvalejší v tomto přetvařování jest brouček červ otoč (Ano- 
bium pertinax), také umrlčími hodinkami zvaný, protože ve dřevěném nářadí neb 
v stěnách klepání působí, podobné ku klepání hodinek. Malý tento tmavohnědý brouček 
při nejmenším dotknutí se ho mrtvým býli se staví. Přikrčiv hlavu, přitáhnuv tykadla 
a nohy k tělu, setrvá bez hnutí v tomto postavení s bezpříkladnou a nadpřirozenou vy- 
trvalostí, © Ani oheň, ani voda, ani jakákoli muka nepohne jím, aby sebe menší znamení 
života objevil. Můžeš jej Wačiti, mačkati, pařiti, píchati a řezati, ba za živa péci — 
a on sebou předce ani nepohne, — pravý to Mucius Scaevola mezi hmyzem. 

Lsti této užívají ještě mnozí jiní: Lampyris noctiluca, Hispa atra, Cryptocepha- 
lus, atd. Také se nalezají zvířátka, která od přírody při podělování zbraně a zbroje byvše 
opominuta, cizí ochraně se svěřují a u jiných pomoci vyhledávají. Tak žije v mrave- 
ništích malý, hnědý brouček s kyjovitými tykadly (Claviger testaceus), který jsa bez- 
branný, ba i slepý, od ochrancův svých opatrován, střežen a bráněn bývá. 


Též i léků užívají zvířata k svému uzdravení a zachování. V Indii prý žije zvířátko 
vůbec obdivované a oblíbené, naší veverce co do velikosti a štíhlosti těla podobné, 
a ichneumon indický (Viverra mungos) nazvané. Zvířátko toto jest nejouhlav- 
nější nepřítel jedovatých hadů, s kterými v ustavičném boji žije. Jako nějaký toulavý 
rytíř středověký peleše lotrovské a čarodějnické, vyhledává ichneumon jedovaté hady 
a v boj se s nimi pouští. Uštkne-li jej však had v půtce, běží prý hned do polí, kdežto 
vyhrabuje jisté kořínky, které sní a tak v těle svém jed zmaří a neškodným učiní, což, 
ovšem až dosud pouze se věří, a však nikoli dokázáno není. 

Nyní však se zase poohlídněme po naší zbrojnici a podívejme se na sbírku br- 
nění, pancířů, štítů atd., jež dobrá máti příroda mezi své miláčky rozdala. 

Jsme v síni štítů a brnění. 


-2 Pohlídněte hned sem na tohoto ozbrojeného rylíře. Zdali nevypadá jako Orlando 
furioso, celý obrněn od drápu až ke špičce rypáčku ? Jest to tak zvaný pásovec (Da- 
sypus, Gůrtelthier), domovem v jižní Americe, kdežto nikoliv na vysokých hradech 
a pevných zámcích, jak by na tak šlechetného rytíře slušelo, nýbrž v děrách pod zemí 
žije.. Ze všech zvířat jest nejlépe okován, pevné a pěkně vykládané brnění jakoby kol 
něho bylo ulito, ani místečka nenajdeš, kam bysi v počestném boji meč svůj zaraziti 
mohl. Nicméně jest tento ozbrojený chlapík miruplné a bojácné zvířátko, a jen z ou- 
Arpnosti obléká jej příroda do tohoto brnění, neboť při své slabosti a neobratnosti měl 
by v horké Americe u prostřed mocných a krvežíznivých dravců velmi špatné a ne- 


266 


pohodlné postavení, a bez nepronikatelného brnění ztěžka by se ještě některý z jeho 
příbuzenstva radoval z růžového světla slunečního. 

Zde vedle něho viděti podobného zvířecího -Don Ouixota, nikoli však z tiché, 
mírné Manchy, nýbrž ze žhoucí Afriky a perlodárné Indie, — jest to luskoun 
(Manis, Schuppenthier), zvíře čtvernohé, as jako naše kuna dlouhé a nízké, které 
z omylu na sebe obléklo kabát rybí, když pán Bůh zvířatům šat rozdával, ačkoli šupiny 
jeho, ne jako u ryb z látky koštěné neb skleněné, nýbrž pouze ze spečených k sobě 
chlupů se skládají. Předobře se mu však hodí tento oblek z pevných, ostrých šupin 
proti zubům nepřátelským, 

Když jsme již o šupinách promluvili, tedy se podívejme hned také na některé 
jiné šupinatce. : 

Z nesmírného množství ryb málo jich jest, jež by nekrášlilo šupinové roucho 
v stříbrných a zlatých barvách se lesknoucí. Rozeznáváme u ryb hlavně trojí tvar šu- 
pin.. Jedny jsou okrouhlé — u ryb kostnatých (Teleostea), buď na všech stranách 
stejné, buď na zadní, ke kůži připevněné, hřebenovitými výrůstky opatřené. © Šupiny 
tyto jsou z látky koštěné — a nosí je kapři, štiky, lososi atd. — Šupiny tvaru dru- 
hého jsou čtverhrané, a látkou jako skleněnou potažené. Šupiny tyto náležejí rybám 
z největší části již vymřelým (Ganoidea). — Tvar tento přechází v tvar deskovitý, při 
němž kostěné, pevné desky jsou buď porůznu v kůži zapuštěny, anebo více a více se 
k sobě přiblíživše konečně celou rybu v pevné, souvislé brnění oblékají. Sem náleží 
jeseter (Accipenser, Hausen), ostrcoun (Ostration, Kofferfisch) a jiné. 

Nejprvnější a největší však desky a štíly mezi všemi zvířaty mají želvy. Po- 
dívejme se jen na štít želvy obrovské, který na 5 stř. dlouhý a tak pevný jest, že jej 
nižádnou zbraní prokláti nemožno, Příroda, která si na svůj krasocit nemálo zakládá, 
vyryla štíty želv někdy velmi vkusně a krásně. Jest pak při želvách to pamětihodné, 
že jejich štíty jsou pouhá proměna kostry. Štít zádový čili hořejší složen jest ze že- 
ber v plochu rozšířených a vespolek spojených. Štít břišní čili dolejší povslal zase 
z rozšířené prsní kosti. Želvy podobají se tímto poněkud ke hmyzu, majíce čásť kostry 
zevnitřní, 

Zde jiný opět ozbrojenec, šeredný na pohled, zlomyslný a nebezpečný dle po- 
vahy. Jest to krokodil, obr mezi ješterkami, až na 30 stř. dlouhý. Žije ve velkých 

* řekách horkých zemí a přepadá zvířata i lidi. Jsou lo noční dravci, jakoby se den 
děsil šerednosti jejich. Mrzutě pohlížíme na jejich kostěné štíty, které ani hrot ani koule 
proraziti nemůže. 

Zde, ejhle! celý voj divodružných ozbrojenců, v pevné brnění oblečenýeh a sil- 
nými klepety ozbrojených. Jest to armáda raků, krabů a mořských pavouků. 
Kdykoli se dívám na tyto těžce obrněné a ozbrojené postavy, vždy mi připadá, jako- 
bych viděl výjev z jakési nové Dantovy Božské komedie, kdežto množství slavných ně- 
kdy lidobijců z řádu rylířského v raky proměněno jest, oděné v neproniknutelná brnění, 
jak někdy za živa chodívali, kteří v ustavičném mezi sebou trvají boji a zápasu 3 a kdykoli 
jeden druhému nohu neb klepeto v krdinském potýkání utrhne, rychle mu roste jiné. 

Tamto vzadu však spatřujeme raka poustevníka (Pagurus, Einsiedlerkrebs), 
vykukujícího z plžové skořápky, kterou pracně za sebou vleče. Ubožátko! vším právem 
mohl by si postěžovati na nespravedlivost přírody. Jakoby se jí bylo kovu již nedo- 
stalo na brnění pro něj, nechala mu zadní čásť těla docela nahou a měkkou. Štěstí 


x 267 
ještě, že. důvtipné chlapísko si umí pomoci; vyhledá si totiž pohodlnou skořápku po ně- 
jakém (nebožtíkovi hlemejždi, a neoděnou čásť těla svého do ní strčiv, bydlí v ní jak 
Diogenes ve svém sudu. 

Dosti však žertu! Obrafme se jinam. Zde máte oddělení ježků. Patří sem 
zvířata rozmanitá, ssavci a ryby, majíce kůži ozbřojenou pevnými ostny, které v čas 
nebezpečenství vztýčiti se dají. Ježek se při tom jak známo tak svine, že se z něho 
pouhé ostnaté, něuchopitelné klubko učiní. Mořský ježek (Diodon hystrix), ryba 
fo podivná, v jižních mořích žijící, sježí a postaví ostny své tím, že se buď vzduchem 
buď vodou nadme, a pak se ostnaté kouli po vodě plovoucí podobá. Nejdelší ostny ze 
všech má dikobraz (Hystrix, Stachelschwein), až na střevíc dlouhé a velmi pichlavé, 

Než do poslední síně vstoupíme, chci Vás ještě dovésti k některým skříním. 

První tuto skřín Vám však neotevru, abyste sami na sobě nepocílili vydajnost 
podivné zbraně v ní ukryté. Jsou zde uloženy některé žlázy, tekutinu nesmírně smr- 
dutou vylučující. Smrad tento slouží některým čtvernožcům z čeledi kun (Mustelida) 
k obraně. Povědomo Vám všem, že techoř (Mustela putorius) jsa pronásledován ná- 
ramný smrad ze sebe pouštívá. Lid náš si vypravuje, že tchoř, spatřiv slepice na stromě, 
takový pod nimi spůsobí smrad, že tyto zpytomělé dolů padají a od něho roztrhány bý- 
vají. Ačkoli toto o tchoři zajisté přehnáno jest, předce bychom tomu uvěřili, kdyby 
se to povídalo o jistém zvířeti amerikánském, Mephitis putorius jmenovaném a tchoři 
našemu podobném. Zvíře toto má nedaleko řiti dvě žlázy, jichž obsah podlé libosti 
vystříknouti může, kterýžto tak nesnesitelný smrad rozšiřuje, že na člověka mrákoty 
přicházejí a dech se mu zatajuje. Žádné zvíře nemůže hrozný tento smrad snésti, 
a raději upouští od pronásledování tohoto smradosltřelce. 

Podobnou zbraň nalézáme též u některého hmyzu; svým smradem k ošklivosti 
jsou Štěnice, střevlci atd. Nejzajímavější však jest pozorování jistého malého broučka, 
as 4 linie dlouhého, s černými krovkami a rudohnědým tělem, do čeledi střevlců (Ca- 
rabida) patřícího a u nás pod kamením dosti obyčejného. Brouček tento, prskavec 
(Brachinus crepilans, Bombardirkáfer) nazvaný, vypouští ze sebe, jak mile se ho do- 
tkneš, modrou páru s dosti silným výbuchem. Rozkošné to divadlo, zavřeme-li broučka 
tohoto s větším dravým broukem, m. př. s drabčíkem (Staphilinus), do sklenice, a če- 
káme-li až tento poslední prskavce pronásledovati se jme. V okamžení, když se k němu 
nepřítel přiblíží, vystřelí prskavec z řiti ránu smrdutého, modrého dýmu proti němu,“ 
tak že tento omráčen státi zůstane. Toto se opakuje pokaždé, kdykoli stihatel se jemu 
na ránu přiblíží. 

Podivnou též zbraň nalézáme u sepií (Sepia), zvířat to mořských z třídy hla- 
vonožců. (Cephalopoda) s ploským, podlouhlým tělem, nesoucím na konci ploutevní blány, 
a desíli rameny, ssavými ústroji opatřenými. Zvíře toto chová v těle svém černou te- 
kutinu, kterou ihned vypouští, jak mile se některý nepřítel k němu přiblíží. Oka- 
mžitě zbarví se vůkolní voda tak velice, že sepie v kalné neprůhledné tekutině nepříteli 
svému uklouznouti může. 

Račte mne nyní doprovoditi do síně poslední — dosíně lastur a skořápek, 

— „Aj milý pane! kam jste nás zavedl? toť čarovný palác vodníkův neb ru- 
sálek, okrášlený bohatstvím a šperkem veškerého moře !* 

A předce nenaleznete zde nic jiného, leč domky a schránky vodních zvířátek, 
jichžto měkké, nedokonalé tělo potřebí mělo těchto pevných obalů, by se nedostalo 


268 


za kořist hladovým nepřátelům. — Ohlédněte se! Slčny vykládány jsou přerozmanitými 
lasturami měkkejšů, skořápkami, ulitami, závitky a miskami plžů, přepodivných 'tvarů 
a přepestrými barvami se lesknoucími. Kdož vypočte množství jejich, kdo popíše po- 
doby jejich různé, vylíčí pestrost barev? — lze pouze viděli a se diviti. 

Co okrasa stojí zde krásné keře rudovětevnalých korálů, pevné to tvrze zvířá- 
tek nepatrných; — mořská péra, vlající jako chochole s přílbic rytířských ; na stropě 
vidíte pětipaprskové hvězdy (Stellerida, Meersterne), kulatá, pěkně kreslená jablka mořská 
(Cystocrinida) a ježovky (Echinida); — na zemi roztroušené perly z lastur perlorodých. 
Obrovské ammonity, důkazy to bujné tvořivosti vyhynulých věkův, vinou se zde jak 
ohromné rohy převelikých kozlů a beranů ; — a tyto kamenné sloupy, vysoké klenutí 
nesoucí, skládají se, též z nesčítatelného množství křemenovitých a vápenitých skořápek, 
zvířátek předrobných, pouze ozbrojenému oku viditelných (Nummuliti, Foraminifera, Ar- 
cellida *). Tisícileté pyramidy egyplské stavěny jsou z ohromných kusových kamenů nu- 
mulitového vápence, a tento zase skládá se skoro ze samých mističek mikroskopických 
zvířátek, jichž se několik milionů na jediný lot vejde, a o něž se laskavý tvůrce stej- 
nou péčí. postaral jako o křtitelnici (Tridacna, Riesenmuschel), jejíž lastura až 
500 liber váží. — 

A tak jsem Vás provedl po zbrojnici živočichův, i doufám že se mnou spoko- 
jeni budete. 

— „A což člověk? kdež jeho zbraň? či nemá on nižádných nepřátel, proti nimž 
by bylo jemu se brániti; či snad on jediný od přírody nelaskavě jest odstrčen ?“ 

Ó, nikoli! zbraň jeho jest rozum, jiskra oné moudrosti, kteráž toto vše vyvedla, — 
a jak daleko to člověk s touto jiskrou světla božského již přivedl — přesvědčíte se, 
jdouce do zvláštní zbrojnice jeho. Předčil on i samu přírodu, — bohužel však, nejvíce 
k vlastní toliko zkáze. Ze všech tvorů jest člověk jediný, jenž zhoubnou zbraň svou 
v takové míře proti vlastnímu svému pokolení obrací. 


opic 
Nástin zoolomicko-přírodopisný. 
Sepsal Jar. Šafařík. 
(Dokončení.) 

Přírodoskumec a milovník přírody nehledí tak na užitek a upotřebení jako na 
tvory samy co články velikého řetězu soustavného, co oudy velikolepého svěla živočiš- 
ného; pročež, laskavý čtenáři, nespokojujmež se pouze tím, co nám 0 spůsobu života 
pijavky, jejím upotřebení atd. zajímavého jest, ale hleďme nyní i na postavení její v pří- 
rodě, v systemu, a na vnitřní budovu. Kolik tu pohybů, výkonů a jiných: rozličných 
úkazů těla jejiho se nám jasněji a náležitěji vysvětlí, pozná laskavý čtenář sám. 

Že pijavka k červům náleží, víme již, a však nebude snad zbytečno ještě blíže 
nahlédnouti, proč k nim patří a pak čím se zase od jiných červů rozeznává, Tu se nám 
nápadně ukazuje, že pijavka nemá žádného zevnitřního ústrojí k pohybování, jakých 
u jiných nacházíme, m. př. ostny, štětiny, háky atd, Ústrojí dýchačné má podobné se 
09) Viz Živu 1853 č. 9. str. 261. „0 vlivu nejmenších ústrojných tvarů na vyvinutí se vrstev 

pozemských, od Prof. Dra. Reussa,“ 


269 


šťovkou (žížalou, lumbricus), a budeme o něm na jiném místě ještě podrobněji mluviti. 
Vyvinutí soustavy nervové jest značné, pijavky však nemají žádných zevnitřných přívěsků 
ku podpoře čidel svých a zvláště hmatu, k čemuž u jiných tykadla slouží. Ústrojí 
plemenné jest velmi podobné onomu červů zemních, ku kterýmž též známá žížala ná- 
leží. Všeobecné spořádání soustavy cevní jest takové, že krev v cevě hřbetní od zadu 
do -předu běží, v cevě pak břišné naopak. U pijavic není žádného naznačení srdce, zá- 
ležejícího u nižších zvířat z pouhého rozšíření hlavní cevy, které ale u jiných některých 
čérvů nechybí; krev jest jako u největší části červů oblých červená, ačkoli někteří mají 
krev žlutou, a u jednoho červa mořského, nazvaného Sabella, pozoroval Milne Ed- 
wards zelenou, 

Co o pohybech, spůsobu života a jiných výkonech životných pijavky řečeno, mohl 
laskavý čtenář nejlépe a s prospěchem toliko na živých pijavkách studovati, chce-li ale 
anatomické složení projíti, tu jest první potřeba, aby pijavici docela mrtvou měl, čehož 
nejsnadněji dosáhne tím, když ji na více minut dá do tresti sirkové, líhu neb též oby- 
čejného octa, který však poslední jest škodliv nožům, 

Počněmež s povrchním prohlídnutím těla, kdež nejprvé nám se ukazuje přední a zadní 
příssadlo, pak sestavení těla samého z kroužků. Jeho podoba jest dlouhá, štíhlá, válcovitá, 
při tom. trochu zploštělá. Počet kroužků bývá 94—110, a nikdy se nemění vyrůstáním 
zvířete, tak že u mladých i starých stejný zůstává; pokožka těla, jakž každý kdo pijavku 
do ruky vezme sám ucítí, hladká, při tom tuhá a slizovitá; na čerstvé pijavici je ne- 
snadno větší kousek sloupnouti. Kroužky, počnouc od hlavy až do prostřed těla, ro- 
stou do délky a šířky, tedy vůbec jsou pořád větší, pak jim ubývá šířky od jedné 
strany k druhé, a blízko zadního konce těla jsou i tenší, tak že tam, zvláště u trochu 
stažených pijavek, již ani dobře jich nelze rozéznati. Každý z laskavých čtenářů již snad 
pozoroval, že pijavka předním i zadním koncem stejně rychle se přissává, ono však 
příssadlo zadní že zůstává při káždém pohybů okrouhlé a podobu svou nemění, přední 
ale, není-li jím právě pijavka připevněna, že mívá obyčejně podobu více končilou, asi 
jako nějaký rypáček. Hlava skládá se z 9—10 kroužků, na nichž černé lesklé oči 
postaveny jsou V podobě podkovy, 2 sice tak, že na prvním se nacházejí po každé straně 
9, má-li ale hlava, jakž nejčastěji se přihází, 10 kroužků, tedy jsou na prvním po každé 
straně dvě, na druhém pak po jednom; na čtvrtém a sedmém kroužku též po jednom, 
což dělá dohromady 10, obyčejný a neměnící se počet očí (obr. I. fig. 10.). První kroužek 
hlavy není dole spojen; on představuje spůsob pysku a rovně dobře slouží při tvoření 
předního příssadla, které bychom proto neměli ani tak jmenovati, poněvadž není stálé. 
Ke straně hřbetní, zrovna před příssadlem zadním, nachází se malý otvor řiti. 

Mímo tenlo zevnilřní přehled těla musíme ještě v krátkosti udati složení vnilřní, 
mačež můžeme blíže určiti postavení pijavky v sóustavě přírodopisní, ku konci pak 
anatomické složení pijavky lékařské obšírněji vyjasníme. 

Za otvorem úst, které jsou ohraženy třemi čelistmi, následuje svalovitý požerák, 
do něhož se vylévají žlázy slinné ; jícen pak otvorem tak malým, že jen u větších pi- 
javek jej lze pouhým okem pozorovati, končí se v žaludek složitý a mnohonásobně vy= 
- bočený, jehož směr však, jako i ostatního střeva, jest rovný. Játra mají pijavky vélmi 
Vyvinulá, i jest jimi zevnitřek střeva co zvláštní vrstvou polažen. Pijavky jsou obojňácí 
(Hermaphrodilae) a vzájemně se zúrodňují. Soustava plemenná, skládá se z devatera 
moudí po každé straně (obr, 4. fig. 1. «, 8, y,ald,), klerá s měchýřkem semenným, rovněž 


270 


po každé slraně jedním, souvisí (fig. 1, 4), a z vyslrčitělné pije (figy 4. gx 4), která 
se až na dva palce může prodloužiti, čímž jsou zastoupena plodidla mužská; za 
nimi nacházejí (se 'rodidla (lig. 41. 7), dvé vaječníků, jichžto vejcovody spojivše 
se v jeden. vbíhají ústroj. plod přijímající (fig. 1. “), který opatřen jest vatní. Na 
dvacátémětvrtém kroužku těla nachází se otvor pro pyji a pět kroužků, dále otvor 
pro rodidlo ženské (fig. 2. a, b). Soustava cevní jest tak spořádána, že po každé straně 
těla běží jedna ceva hlavní, a mimo to jest jedna ceva břišní a jedna hřbetní. Mícha 
břišní, představující soustavu nervovou, skládá se z dvaceti a několika uzlin nervových, 
kteréž jsou spojeny dvěma provazci nervovými, blízko vedle sebe běžícími. 

Pijavka lékařská jest jen druh rodu pijavka nazvaného. Mimo ní známo v Evropě 
ještě patero jiných, které dle barev a některých vedlejších známek, n. p. bradaviček 
nebo hladkosti těla, se rozeznávají. Dva z nich nacházejí se ve Francouzích v okolí 
města Montpellieru. V Petrohradě mezi pijavkami uherskými nalezly se jednotlivé s bři= 
chem krásně zelenožlutým, z kterých utvořen druh nazvaný pijavka zelonobřichá. © Nej- 
více však nás mimo lékařskou zájímá druh, jejž v hojnosti u ranhojičů, líkarníků a ji- 
ných, kteří se chováním jich obíraji, spatřili můžeme. Jest to pijavka uherská. Hřbet 
má zelený neb načernale zelený, se šesti páskovitými prouhami barvy rezové,- břicho: 
zelenosti olivové bez skvrnek. Čelisti má pěkné bílé se 60 páry špičatých zoubků. Do- 
sáhne velikosti 4—7 palců, jest tedy v průměru větší než lékařská.  Mluvíce o veli- 
kosti připomínáme, že pijavice příliš malé, tedy pod tři palce, a opět příliš veliké, přes 
šesti palců, ku použití lékařskému se nehodí. Druh tento nachází se nejhojněji v roz- 
sáhlých bařinách uherských, též v menším počlu v jižním Francouzsku a snad i v Ně- 
mecku. Také pásmo horké chová dva druhy, které se jako naše evropská pijavka po- 
třebují. První z nich nachází se v jižní Africe, a rovnaje se velikostí lékařské  pija- 
vici jen polovic tolik krve co ona vyssáti může. Nalezeno totiž zkouškami, že jen 
1'/okrát tolik krve může pojmouti než sama váží, ana lékařská téměř 2'/;krát tolik 
krve snese, nežli vlastní váha její obnáší. Druhý žije ve Východní Indii a vyzname- 
nává se tím, že tělo jeho jest krupičkami jako posázeno, od čehož i své jmeno ob- 
držel. Mimo to jsou v onom pásmu známy dva exotické druhy, které více škodlivým 
působením svým než užitkem nějakým pozornost na sebe obracejí. Malá pijavka egypt- 
ská, na niž tamější vody jsou bohaty, stala se velmi nepříhodným hostem francouzské 
armádě. tam prodlévající ; neb ona pro svou nepatrnost snadno byývši přehlédnuta, při 
pití lidem do požeráku a koňům do nozder se dostávala, kdež svým ssáním 'a potom 
naběhnutím velice obtěžovala. Mnohem horší ale jest jedovatá pijavka ceylonská, která; 
ačkoli jen ztlouští vlasu z hřívy koňské, napivši se doslane objem brku husího. Uštknu= 
tím svým působí zapálení a nebezpečné zvředovatění, které někdy vede až k mrlině, 
což pak začasté končí se tím, že oud zachvácený musí se odějmouti. Zdržuje se nej- 
více v příkopech a hrozí nohám lidským, dle udání hodnověrných cestovatelů často činí 
vojáky tamější k další službě neschopnými, Mimo to i Japansko 'a jižní Amerika mají 
své zvláštní druhy, o kterých však mnoho známo není. 

Pro svou velikou hojnost a obyčejnost zasluhují zmíněny býti dva druhy, totiž pi- 
javka koňská a pijavka osmioká. Pijavku mořskou, která jest podoby válcovité, zdélí 
pídě, plna bradavic, šesti očmi opatřena, a žijíc v moři na rybách zvláště rýnocích (Ra- 
jus) ssaje, nebylo mi posud dopřáno viděli. 

Ukoněmež rozjímání své pitevním skoumáním pijavky lékařské, Podotknuto již 


271 


nejhlavnější o kroužcích a o pokožce, pod touto však, jako u jiných vyšších zvířat 
i u člověka, nachází se ještě kůže vlastní, která jest tkanina velmi pevná a hustá; ona 
to jest, která svým slálým zoužením na místech určitých kroužky působí. "Těsně jest 
naplněna kulatými bunicemi, chovajícími v sobě barvivo (pigment). Mimo otvory úst, 
řiti, rodidel a plodidel nalezáme na každém šestém kroužku těla po každé straně otvor 
vedoucí k měchýřku sliznému, o čemž ještě později. V kůži a pod pokožkou mimo to sedí 
ještě žlázečky slizné, které pak při stáhnuvším se zvláště větším zvířeti vyvodí onu 
nápadnou drsnatost a nerovnost kůže, kterou každý snadno může pozorovati. Soustava 
svalů jest zajímavá a nikoli tak jednoduchá, jak by mnohý mohl mysliti. Již pohyby těla 
pijavčího, jejich složitost, živost a rozmanitost na to ukazují, a nejlépe dá se to stu“ 
dovati na hlavě pijavčí, jejích proměnách při ssání, plování a připevňování se. 

Svaly pijavčí můžeme rozdělili na ty, které spůsobují pohyb celého těla vůbec, 
a na ony, jenž působí na jednotlivá ústrojí. Jdeme-lí od kůže do vnilř, přijdeme nej- 
prvé na svaly, které jako kruh tělo objímají (obr. I. fig. 3. e, e, e); takové nalezáme 
pod každým kroužkem těla čtyry, ony zužují tělo v průměru a mohou i kroužky sblí- 
žiti. Pod těmito jsou svaly, které šikmo od jedné strany těla k druhé běžíce (obr. I 
lig. 3. k, f), na spůsob sítě tělo objímají a svým působením všestranně je zužují. 

Pak následuje vrstva svalů dle délky těla běžících (obr. I. fig. 3. 8, h); tyto 
jsou nejtlustší a mohou slažením tělo zkrátili a povolením zase prodloužiti. Pohyb 
tento každému známý jest nejnápadnější, anto časlo malou pijavičku nesmírně, na 5—6 
palců, vidíme se rozláhnouti, a sotva se přissála, již opět na 1 neb 2 palce je stažena. 
Tato vlákna svalová přecházejí na zadním konci těla do příssadla, kdežto se k nim druží 
jiná soustředně seřaděná (obr. I fig. 3. 9), čímž se dá vysvětliti těsné přilnutí, rozší- 
ření a opět zmenšení ústroje tohoto. Na vnitřní straně břicha počínají malé a však 
čelné svaly, které jdouce nahoru mezi svaly hřbetními dle délky běžícími se upevňují 
(obr. L fig. 12. n, ©, c, g3; fig. 13. e), a vedle nich více na straně zevnitřní rovněž 
svaly malé, které obejdouce útroby trochu více na slraně hřbetu se končí (fig. 12. 
nn); oboje splošťují tělo, hlavně ony první. Sploštění nejlépe je viděti při plování, 
řidčeji tenkrát, když pijavka na nějaký předmět těsně přilne, jako n. př. v zajetí na 
sklo. V zadní části těla na hřbetě vyvinují se vlákna svalová, která od předu do zadu 
přes boky k břichu běží, tak že tvoří úhel spičatý, jehožto roh hledí k zadnímu pří- 
ssadlu, a všechna tato vlákna stíhajíce se tvoří střední čáru (svaly: fig. 13. c,c, c, c, e, 
střední čára: fig. 43, a, a), která vcházejíc do příssadla zadního *tanx na paprsky se roz- 
bíhá (fig. 3. g). Svaly tyto hlavně oučinkují, když pijavka hlavou přissáta zadní ko- 
nec těla přilahuje, kterýžto pohyb také ráda tím končí, že hlavu a zadní příssadlo. blí- 
-zko vedle sebe připevnivši ostatní tělo obloučkem dolů viseti nechává, jakož to nejvíce 
ma těch, které ve sklenicích jsou chovány, spatřujeme. Všechna tato posud popsaná vlákna 
spojují oučinek svůj, a velmi rychle musejí působiti při plování. Mimo vlákna délkou a kru- 
hem běžící nalezají se ještě na hlavě na předních kroužících vlákna křižující se, zvláště 
na zpodní straně (obr. I. fig. 1. a), které stažením svým mohou tak řečenému hořej- 
šímu pysku dáti podobu střechy (fig. 9.). Pro ulehčení laskavému čtenáři vyobrazeno 
jest (fig. 4—9.) vícero postav, jakéž mohou vyvoditi pysk a ostatní kroužky hlavy. 

K tomu, co nyní budeme pozorovati, již potřebí, abychom si zpodní stranu přední 
části těla rozřízli, a lím se nám objeví zpodní strana pysku a přehled duliny ústní. 
Pysk hořejší na své zpodní straně opatřen jest 9 malými brázdičkami, což ji činí zdán= 


202 


livě rýhovanou (fig, 6.).. Za těmito rýhami nalezá se tříhraný otvor úst, obraničený 
třemi obloukovitými vypuklinami, které jsou odděleny brázdami. Za těmito vypuklinami, 
v druhé tedy řadě, opět jsou tři vypukliny (e, e, e), více do zadu vynikající než ony 
první, a brázdičkami ještě hlubšími odděleny. 

Brázdy vypuklin, obojích se spojují, a do nich mohou napřed. strčeny býti če- 
listi (2, 2,2). Tímto ústrojím mohou se ústa pijavčí lehce zpod pysku vysirkovati, těsně 
na nějaký předmět přilnouti a dle vůle -opět skrýti, Pěkné bílé čelisli mají podobu 
půlčočky, skládají se z bílé tvrdé kůže nesoucí zoubky, a uvnitř jsou vyplněny vlákny 
svalovými (obr. II. fig. 6., %., 8.). (Oblou svou plochu a z části ostří obracejí napřed 
a ven, stranu jako useknutou, od níž svaly vynikají, do vnitř. Každá čelisť nese na svém 
předním kraji 60 ostrých zoubků, a jen oba konce krajní jsou prázdny. Čelisti tyto 
jsou jak na zevnitřním tak na vnitřním konce opatřeny svaly (svaly konce zevnitřních 
viz na obr. I. fig. 4. b“), které je sbližují a opět roztahují, a tento pohyb pak oučinkuje 
i na požerák. Na svém zpodu každá čelisť je obklíčena a jako obroubena blánou sliz- 
nou. dutiny ústní, kamž může jako do nějakého pouzdra vztažena a ukryta býti. Tři- 
hraný otvor úst velmi dobře je pozorovati na pijavici, která na sklo se přissála (obr. I. 
fig. 4. 5.). Svaly, které se připevňují na čelist z obou konců, jako pilku ji pohybují, 
neb tlusté a oblé čelisti sotva by mohly pouhým stisknulím hrubší kůži, jako jest kůže 
větších zvířat, proniknouli. Nelitoval-li laskavý čtenář dle tohoto popisu blíže se s ústro- 
jím ústním seznámili, snadno se mu vysvětlí úkazy při přissávání a kousnutí pijavky. 
Vysvěllí si snadno, proč rána má podobu třihranou, a proč zvláštní pocit spůsobuje. Že 
je pijavky ještě samy od sebe neodpadlé nebezpečno strhovali, snadno každý uzná, 
neboť čelisti zůslanou buď vězeti, anebo rána se učiní velmi nepravidelnou a ná- 
sleduje bolest nemalá, 

Požerák má silná vlákna svalová, z nichž nejnápadnější jsou ona, která běží po 
délce; ostalní, přicházejíce od hřbetu, břicha a boků, upevňují se naň se všech. stran. Tato 
vlákna jej slahují a rozšiřují, jak to při ssání patrně vidíme. Okolo požeráku nacházejí 
se malá bílá zrnečka, žlázy slizné. lo: 

Podoba požeráku jest. podlouhlá, uprostřed je nejširší, na koncích trochu 'zoužen. 
Ústa, čelisti a požerákojsáně. Zajisté vélmi -složité ústrojí pro červa, tvora tak nízko po- 
staveného, a. však:shodiíje se to docela se zákonem a úpravou přírody, že u nižších 
ást vynaložila, klerá k živení jednotlivce slouží. f 
oby iělice úzkým přechází v první oddělení žaludku, -které však ještě 
jest jednoduché a á žádného vybočení. Žaludek (obr. I. fig. 1. b, d) sám ' obnáší 
svou. délkou dvě třetiny celého těla; a stěnami příčními na 11 oddělení se rozpadá, kte- 
réž každé má dvojí vybočení; toto pak oddělení souvisí spolu otvorem toliko co jehličí 
bod velikým, což nám dostatečně může vysvělliti zdlouhavé trávení těchto zvířat. Veli- 
kost jednotlivých oddělení žaludku roste až k šestému, šešté a sedmé jsou stejné, 
ostatní až k jedenáctému jsou největší. Ona vybočení :větších oddělení žaludkových 
počínají semotam též podobná zoužení ukazovati, což nejvíce platí © posledním, totiž je- 
denáctém oddělení, jenž se vyznamenává též délkou svou, sáhajíc až do polovice“ ko- 
nečníka (obr. I. fig. 1. u, u), pod 

Žaludek složen jest z. blány; něžné buněčné 4- vláken svalových, oběžných 
-i rovných.  Blána vnitřní slizná jest velmi pěkná a řasnatá, i chová v sobě malé žlá- 
zečky slizné, Poslední oddělení žaludku přechází v střevo tenké s násadci jako ná- 


bn 


273 


levníkovitým (obr. II. fig. 40. a obr. I. fig. 1. p), který na začátku tenkého střeva jakožto 
válcovitá vypuklina zrovna uprostřed do něho vniká, což nám představuje jako východiště 
žaludka. © Střevo tenké počíná dvoubokým rozšířením (obr. I., fig. 1. u, u, obr. II. fig. 10. 
b); uvnitř má četné řasy příčné, a několikkráte slabě se ovinuvši běží do zadu, 
kdež přechází v krátký, obdlouhle vejčitý konečník. Při pitvání žaludka nejlépe se 
přesvědčíme, čím pijavka lékařská se živí, totiž pouhou krví, neb sotva ještě cos jiného 
tam nalezáme; a ta právě často překáží dalšímu skoumání, neb maličké bodnutí 
do žaludku obyčejně krví roztaženého postačuje všecko ní záplaviti, čemuž pak musí se 
pomáhat vystříkováním. Játra nejlépe spatřiti lze a přehlédnouti na pijavkách, které tro- 
chu v líhu poležely, na čerstvých jsou temnohnědé, na oněch víc načervenalé. Ma- 
jíce zvláštní tkaninu a vinutí počínají za požerákem i stranou od něho, nad i pod 
žaludkem, a vztahují se až k zadnímu příssadlu. Pod drobnohledem nalezáme, že se 
skládají ze sáčků slepě se končících a pěkně vinutých, v nichž obsažena jest hmota 
huslá, zrnkovitá (obr. II. 11. ab). Více takových sáčků sbíhá se v jeden vod, a ta- 
kových více spojených končí se v ústrojí zažívacím, nejvíce ve střevě, 


Méně snadno než jiná ústrojí dají se pozorovati cevy vedoucí krev. Nejsil- 
nější jsou z nich a též dříve nalezeny byly cevy postranní, které jak napřed tak 
i u zadního příssadla tvoří spojením svým oblouk (obr. I. fig. 1. z, =), z něhož odvětví 
vysílají. V celém běhu cevy postranní vycházejí z ní větve břišní i hřbetní, z kterých 
každá opět se rozstupuje, a nejvíce s větvemi druhé strany se © spojují. (Na obr. II. 
fig. 2. ukazuje nám a větve hřbetní a b větve břišní v předním dílu těla, pak fig. 3. a 
rozvětvení a spojení jejich na zadní části těla, kdež i postranní cevy svého největšího 
průměru dosahují.) (Ceva hřbetní jest na předním konci v podobě vidličky rozdělena, 
blíže zadního, kde střevo počíná, rozstoupí se ve větev střevní hořejší a dolejší. (Obr. 
II. fig. 4. ukazuje nám přední, a fig. 5. zadní konec s cevou hřbetní.) Čeva břišní 
nejtíž jest nalezti, obkličujeť soustavu nervovou, a napřed jest tím samým spůsobem 
jako hřbetní rozdělena. Mimo tyto hlavní cevy nacházejí se ještě jiné, nazvané krátké, 
které jsou ovšem mnohem nepatrnější v průměru svém, a v prostranství mezi jednotli- 
vými větvemi cevy břišní vystupují. Bylo by obšírné, udávati které orgány od každé 
cevy jsou zásobeny, však vidíme, že tímto uspořádáním všechny bohatě krví jsou opa- 
třeny, jakož se nám při každém zranění těla pijavčího snadno ukáže. Připomenulí za- 
sluhuje, že cevy postranní za tepny, břišní pak a hřbetní za odvodice se považo- 
vati mohou, 


Soustava nervová jest u pijavky dvojí, a sice jedna jako hlavní, opatřující celé 
tělo vůbec, tak nazvaná mícha břišní, která se nachází u všech bezobratlových zvířat; 
druhá pak vedlejší, sloužící pouze pro ústroj zažívací. Mícha břišní jest složena z 23 
uzlin, které jsou mezi sebou dvěma nervovými provazci tak spojeny, že uzliny pro- 
střední od sebe jsou nejvzdálenější (obr. I. fig. 1. « až do «“). První uzlina (obr. II. 
fig. 1. a) představuje mozek, větvičky své posílá k očím a svalům sousedním, druhá 
(fig. I. b), jsouc větší než následující všechny, rozděluje své větvičky v hlavě. Od třetí 
(fig. I ©) až do předposlední jsou uzliny kulaté, poslední je obdlouhlá i zásobuje zadní 
příssadlo, Ze všech uzlin řetězu nervového vycházejí četné vělvičky k ústrojím těla 
a kůži, čímž se nám snadno vysvětlí jemný cit pijavky, o kterém již na začátku při- 
pomenuto. 

Živa 1854. 18 


274 


Oči složeny jsou z černé, lesklé, oblé blány a nervu zrakového, Tato jednodu- 
chost docela se srovnává s tím, co nám o síle zraku pijavčího známo. 

Po -každé siraně těla nalezá se u pijavky 17 měchýřků (bílou, slizovitou hmotou 
naplněných, které tenkým vodem ke břichu: se končí. (Obr. I. Fig. 4. y, y,y, y.) Každý 
z těchto měchýřků souvisí s tílkém uvnitř (dutým, trochu vinutým, v podobě kličky. 
Toto ústrojí, jak nejnovější badatelé myslí, prostředkuje dýchání, ačkoli cevy do klíček 
a měchýřků vnikající a tam se rozprostírající jsou jen velmi malé, a tudy jen vělmi 
málo krve může býti kyslíkem povětří oxydováno; známo nám však, že dýchání ú pi- 
javky jest velmi nepatrné, což se ukazuje z dlouhého jejího žití v oleji a pod vývěvou. 

Plodidla, totiž plemenní čili pohlavní čast mužská, skládají se z 9 párů moudí, 
které leží v zahýbech střeva a žaludku. (Obr. I. fig. 1. «, B, 3, ©.) Spojena jsou jedno- 
tivá moudě vodem semenným, který mnohonásobným svým  zavinulíin dělá míšky semen- 
né (fig. I 0), z nichž vod obnutý (fig. 1. kk) vchází do zpodu pochvy pyje.: U mrt- 
vých pijavek, jak každý sám snadno může se přesvědčili, obyčejně nalezneme z dutého 
kroužku těla vystrčenou, téměř dva pálce dlouhou pyji, která má tlouštku silné níli 
a tak je tuhá, že při trhání praská (obr. I. fig. 2. a začátek pyje). 

Rodidla čily pohlavní část ženská jsou též složitá, a chovají ve vaječníkách (obr. V. 
fig. 4, Ji) tílka vypodobená v obr. II. fig. 14. Dya vejcovody: jednoduché. sbíhají se 
v.jediný, který jest obalen pochvou blánovitou (fig. 14. 2), a vniká „do hořejší stěny 
ústroje svalovitého, jenž má podobu hrušky a určen jest plod přechovávati (lig. 14. n). 
Ze zpodní části tohoto ústrojí prodlužuje se trubice, která se může vyslrčiti kroužkem 
těla devětadvacátým, a představuje vateň (fig. 14, 0). 

Tímto vypsáním doufáme, že laskavý čtenář spůsobí si dosti jasný pojem jek pi pi- 
javce a postavení jejím v přírodě, tak o vnitřním složení; i měla-li, by tím, u něho 
chuť k poznání příbuzných tvorů se vzbuditi, snadno bychom tomu příště vypravováním 
o žížale a jiných několika červech mohli dostiučiniti, 


Vysvětlení obrázků. 


Obraz I. lig. 4. dává přehled toho, co se nám objevuje při pozorném otevření 
těla pijavčího, Při tom si musíme mysliti píjavku ležící na zádech a otevřenou se 
strany břišní. Hned po proříznutí kůže a svalů přijde se na míchu břišní zx', která 
jest obalena a zakryta jaksi cevou břišní, což jsme pro lepší přehled nevyznačili; pod: 
těmito leží roura ústrojí zažívacího a část plodidel, z kterých pochva pyje (9), nejpry 
pod provazcém nervovým ležící, lehce se vine a pak nad něj se doslane, kdež „potom 
k otvoru se ubírá. Mimo to nacházíme tu ústa a požerák, o jejichž podrobnostech na- 
značeno v popisu anatomickém. Měchýřky slizné (y, 4,4, 4) jsem jen po jedné straně 
vyobrazil, játra nedala se snadno vyjádřiti v celosti, a též podobu jejich o samotě 
představiti. dobře nešlo, poněvadž činí „jen velmi tenkou vrstvu, ale v celém těle 
takměř rozšířenou. O významu jednotlivých literek zpraví se laskavý čtenář na ass“ 
žitých místech sám. i 

Fig. 2. představuje pijavku lehce staženou, poměr kroužků a pak otvory plaší 
menidel (a b). 

Fig. 3, Tato figura jest držána schematicky a představuje svaly. Od a do b jsou 
naznačeny okružné a délkou běžící, odb do 4 pouze tyto poslédní, od % až k f ony, 
které tělo šikmo obíhají, a mezi nimi (e, e, e) opět okružné. 


275 


Fig. 4. Pysk hořejší hlavy jest ohrnut a pod ním vynikají ústa svým tříhraným 
otvorem. 


(Obr. 1.) 


Fig. 5. Předu skroužky jsou silně stažený a ústrojí úst do předu vystrčeno, po- 
Slava to, kterou hlava na sebe béře při ssáňí"a připevňování, n. př. na skle. 

Fig. 6. představuje hlavu pijavčí ze zpodní strany s pyskem nedocela, a fig. 8. 
8 pyskem více vystrčeným. 


Fig, 7. Pysk hořejší zavírá ústní otvor jako klapka, což nacházíme obyčejně při 
pijavkách mrtvých. 

Fig. 9. Působením svalů (fig. 1. a'), čárkami se křižujícími naznačených, dostal 
pysk podobu střechy. 
| Fig. 10. Hlava s očima. 
Fig. 141. Zadní konec s olvorem řiti, 
Fig. 12. poskytuje pohled na prostřední část těla z nitra a se slřány; levá slrana 

18* 


276 


jest položena. nazpátek, a: na ní (au, bb) „vidíme sv 
stupující (nn), a tři svaly (cg), 


aly příční od břicha ke hřbetu vy- 
Fig, 


které jdou od břicha vedle žaludku ke hřbetu. 
13. Zadní část těla ze strany hřbetní rozříznuta a rozložena 


„ při tom na 
pravé straně c, c, c, c, © svaly od hřbetu šikmo k břichu běží 


cí, na levé ly samé a ještě 
© €,e,e, e svaly na jejich vnitřní straně kolmo od břicha k hřbetu vystupující. 
Fig. 15. Kokon čili obal pijavčí. 


277 


Obr. II.. Výkresy tyto jsou mnohem snadněji pochopitelné, a proto jen krátce 
je můžeme projíti. 

Fig. 1. Přední konec těla, a první, db druhá, c třetí uzlina nervová, d „$po- 
jení první uzliny se zvláštními uzlíčky ústroje zažívacího. 

Fig, 2. Rozvětvení cevy postranní v předním dílu těla; pohled se strany hřbetní. 

Fig. 3. Rozvětvování cevy postranní v zadní části těla na straně hřbetní, 

Fig. 4.. Ceva hřbetní v přední části těla. 

Fig. 5. Taléž v zadní části u a se dělí ve větev hřbetní (cg) a větev střevní 
(eg), u m se maličko rozbíhá, ale hned zase spojuje. 

Fig. 6. Čelist jednotlivá zvětšena, se strany. 

Fig. 7. Taktéž : shora, 

Fig. 8. „Jednotlivé zoubky (a, a, a) se svaly (b, b, b) na ně působícími, 

Fig. 40. „Přechod žaludku v střevo tenké. Malý otvor, východiště (a), vybo- 
čení střeva tenkého. (b). 

Fig..41. Jednollivý sáček jaterný (a). Obsah jeho (b). 

Fig..42.  Žlázečky slizné, jednotlivé, ze žaludku. 

Fig. 13. Tělíčka z varlat čili moudí. . 

Fig. 14. Na kusu vnitřní plochy vaječníka sedí jednotlivá vajíčka (a) ; ta samá 
silněji zvětšená (a'). 


Přetvořování, rostlin. 
Od Julia Saxa. 


Právem nazývá se rostlinosloví scientia amabilis, lásky hodná věda, poněvadž 
předmětem jejím jsou nejkrásnější tvory: jemné a půvabné dítky Květeny, Aestheti-. 
čkému citu našemu stojí rostliny mnohem blíže nežli každý nerost, ba blíže nežli zvířata, 
poněvadž nenutí jako tato mimovolně k porovnání s člověkem, čímž se každé zvíře vka- 
rikaturu nebo nepodařenou nápodobu člověka mění, Rostlina náleží docela jinému směru 
tvorčí síly, obě pak vlastnosti, jimiž se v aesthetickém ohledu před zvířaty vyzna- 
menává, jsou spolu výrazem všeobecných vnitřních zákonů zrůstu, 

| Předně nespočívá vývin rostlinných tvarů v tom, aby se jako u zvířete v nej-, 
menší prostoře hmotná tělesa stěsnala, nýbrž u rostliny míří všechno k největší rozma= 
nitosti zevnitřních tvarů ; nikde nevyvinuje příroda z tak skrovné látky tak rozma= 
nitých podob. Potrava, u zvířat po dokončení zrůstu jenom k zachování a obno- 
vováni těla upotřebována, slouží u rostliny k vytvoření nových a nových čáslí, pro- 
čež rostlina pravým obrazem věčné mladosti slouti může: rostlina, po. celý život roste., 
Zvíře jest kolkolem těsnou kůží uzavřeno, a rozmanité ústroje jsou uvnitř v něm jako 
v uzlu směstnány ; vývin jak z mládí tak i v dospělosti jest ukrytý. Jinak. jest tomu. 
u rostliny: u ní jest všechno zjevné, všechno touží k povrchu, po vzduchu a světle, 
a je-li iz počátku vývin její tajně ukrytý, jest pozdější postup vývinu patrný a do očí 
padající. 

Druhá vlastnost, jíž se rostlina od zvířat liší, jest zvláštní „vývin její. Semeno, 
v lůně vlhké země k životu zbuzeno, vypouští klíček, obyčejně oblé těleso, které první 
listy nese. První tento útlý kmen prostírá se dle dvou prolivných stran, jeden konec 


466 


se zakotvuje v temné vlhké zemi, druhý se zdvihá k jasnému povětří; na obou pak 
koncích vyvinují se při prodlužování vždy nové úslroje. Růst rostliny nezáleží ale 
v pouhém vyyinování částí již v zárodku ukrytých, nýbrž ve vylvoření skutečně nových 
částí. Čo zárodek již obsahoval, vyvine se dále, k tomu však ještě nové části, a sice 
v určitém pořádku, an nejhořejší vždy se prodlužující konec nejmladší ústroje nese, tak 
že pořadí ústrojů od kořenů ke konci kmenu také posloupnost vývinu jejich naznačuje. 
S tímto posloupným uspořádáním ústrojů nad sebou souhlasí také posloupný vývin tvarů 
jejich. Pročež představuje tvar rostliny důmyslnému skoumateli zároveň denník jejího 
pokroku; listy v odměřeném pořádku vytvořené jsou jako písmeny minulé, dle nichž se 
dějiny zrůstu sčísti mohou. 

Tento posloupný vývin listů a větví na kmenu se prodlužujícím jest. klíč, dle ně- 
hož život rostlin pochopiti a zároveň aesthetický význam jejich oceniti můžeme. 

Tato jednoduchá sada byla ale dlouho neznáma, musila se teprva odkrýti, a ně- 
kolik desítiletí uplynulo, nežli se její význam všeobecněji rozšířil. Na ní právě spočívá 
celá nauka o přetvořování rostlin. Nebude od místa, v krátkém přehledu pokroku ro- 
stlinářství naznačiti příčiny, proč posloupný vývin ústrojů rostlinných tak dlouho nepo- 
všimnutý zůstal. 

Jako všechny přírodní vědy pěstovalo se rostlinářství v staré době jen s ohle- 
dem na upotřebení a užitek. Bylof dlouho jenom pomocní naukou lékařství, a za ta- 
kovou se považovalo až do sedmnáctého století. Snadno se můžeme domysliti, že na 
základě tak jednostranném pro vědu málo prospěchu se získalo; botanika byla pouhým 
seznamem léčivých bylin. Ačkoliv pak v sedmnáctém století větší a rozsáhlejší pozor- 
nost rostlinám se věnovala, zůstala předce methoda, dle níž se botanika co pomocní 
nauka lékařství pěstovala, dlouho tatáž. 

Záleželo totiž hlavně na tom, aby se rostlina, jejíž hojivost se poznala, do se- 
znamu rostlin řádně zanesla a jmenem nějakým naznačila ; k tomu se pak přidal krátký 
popis, aby se ustanovený druh zase poznati dal. Zevrubnější skoumání ústrojů a vzá- 
jemnosti jejich, ohledání vývinu a zrůstu opomíjelo se docela, Jednotliví učenci, kteří 
měli smysl pro krásu a celitost rostliny, uznali ovšem, že suchá jejich latina bezpro- 
střední dojem rostlinného tvaru nahraditi nemůže, a proto se vynasnažovali, nedostatek 
tento vyobrazením doplňovati, Toť byl již značný pokrok, neb bylo to přiznání, že na 
rostlině mnohem více jest viděti, nežli se tehdejším slohem popsati dalo. Zároveň 
usnádňovaly dobré výkresy ustanovení rostlin, a poskytovaly tedy i tehdejšímu směru 
botaniky dobré podpory. 

Neustálým sbíráním rostlin zrostl počet rozličných druhů znamenitě, a čím méně 
se rostlina vůbec znala, tím více seznávaly se rozličné druhy její, jakoby množství vě- 
domóstí chatrnou jejich podstatu nahražovatí mělo. Tím povstala brzo potřeba, známé 
již druhy v přehlednou soustavu seřadili. Již v šestnáctém století navrhl Cesalpini 
botanickou soustavu, později v sedmnáctém století Zalužanský a Morison, a r. 
1700 Tourněfort pro tehdejší dobu dosti znamenitou. Všechny tylo soustavy byly 
ale'pro nedostatek známosti vnitřní budovy rostlin nedokonalé a jednostranné. Přede 
vším chybělo pohodlné a určité názvosloví, podle něhož by se rozličné díly zkrátka 
a zevrubně naznačili daly. Tvůrcem toho názvosloví stal se Linné (nar. r. 1708), za- 


kládatel novějšího přírodopisu, S neobyčejným důvtipem srovnal rozličné části rostlin, 


dal obdobným stejná jmena a nejmenší úchylky tvaru naznačil dobrými názvy. Oprava 


279 


talo jakož i nová soustava jeho byly se všeobecnou pochvalou přijaty. Co ale Linné 
jen za. prostředek ke skutečnému bádání považoval, vzali jeho následovníci a nápodob- 
níci za věc samu; názvosloví se zostřovalo, ale skoumání rostliny samy se zanedbalo, 

Plodem tohoto „směru byl bohatý Codex latinských jmen rostlin s krátkým 
a úsečným popisem jednotlivých druhů. 

Dle takových popisů nebyly by rostliny nic jiného, než pestrá nahrómaděnina roz- 
ličných ústrojů a znaků, které by ostatně nesouvisely a žádného jiného účelu neměly, 
než aby s pozorovanou diagnosí souhlasily. Mezi tím, co hlavní proud rostlinářství v sa- 
mých jmenech se šířil, vystoupili jednotliví znalcové, kteří lepší směr nastoupili. Neje- 
nom učenci, mýbrž i duchaplní dilettanti, mezi nimi k. p, J. J. Rousseau, snažili se, 
lepšímu pochopení rostlinného života dráhu klestili. Antoin Laurent de Jussieu 
navrhl novou soustavu rostlin, založenou již na přirozenějších názorech, kterážto sou- 
stava dosaváde jest základem přirozených řádů. R. 1780 uveřejnil anatom W olf v Pe- 
trohradě spis, y němž, zastával mínění, že, všechny, ústroje rostliny jenom proměnu 
dvou základních ústrojů představují, totiž lodyhy a listu. Avšak důvtipná tato domněnka 
přišla k zapomenutí, a sám Góthe, který o deset let později s tou samou sadou vy- 
stoupil, dověděl se o, Wolfově spisu teprv dlouho potom, 

Veliký básník Góthe obořil se první vší silou proti staré školní methodě, 
a dočkal se po, dyacíli letech té radosti, že nový jeho, duchaplný a přirozený názor 
rostlin všeobecného uznání nalezl. Již r. 1790 vydal malý spis, v němž výsledky dlou- 
holetého, ale jen mimochodem činěného pozorování složil pod názvem: přetvořo- 
vání, rostlin (die Metamorphose der Pflanzen). Spis tento, z počátku zanedbaný, 
nalezl později nadšené pochvaly, an mezi některými nepodstatnými a nyní zastaralými 
věcmi obsahoval myšlénku, která jest základem celé nynější botaniky. Z Góthova pře- 
tyořování rostlin vyvinul se nynější tvarozpyt (Morphologia), jedna z nejpůvabnějších 
nauk přírodních. 

Mí Hlavní myšlénky, jež Góthe ve svém přelvořování rostlin uložil, jsou zkrátka 
následující, 

„ „Všechny nadzemní díly rostlin, nechť, si mají jakýkoliv tvar, dají se jakožto pro- 
měny dvou základních, ústrojů považovati, toliž lodyhy a listu. 

1441, Lodyha má, několik stupňů čili uzlů, z nichžto každý jeden nebo více listů nese. 
Začínajíce od kořene nalezneme v posloupnosti nejdříve semenní listy čili dělohy, oby- 
čejně dya tlusté listy, jako n. př. u bobu, nebo místo nich dužnatou pochvu, jako u trav, 
palem a lilijí; nejbližší vyšší stupeň nese první listy, buď bezbarvé tenké šupiny, buď 
zelené lupeny. Nejblíže vyšší stupně mají podobné, ale větší a složenější ústroje. 
Tak to pokračuje na lodyze až do jisté výšky, pak ale ubývá listů opět zponenáhla, až 
konečně představují jenom malé listeny čili šupiny, v jejichž koutech květonosné řapíky 
vynikají. Květ sám ukončuje celou letorost; zvenčí jest květ obstoupen, kalichem,, totiž 
jedním nebo vícerým zeleným věncem, uvnitř pak objevuje se koruna, totiž, věnec 
útlých, krásně zbarvených listů, kteréž právě půvabnost rostliny tvoří, Uvnitř, v koruně 
stojí ještě 4 elí kruh ústrojů, totiž tyčinek, které na hořejším konci rozpolený pylový 
vak nesou, Uprostřed tohoto posledního kruhu stojí konečně jeden nebo více sloupko- 
vých ústrojů, tak nazvané čnělky čili samičí ústroje. 

Jmenované tyto díly mají dle Linnéova názvosloví rozličná jmena, poněvadž se 
za rozličné díly považovaly. Góthe nalezl ale u všech vzájemnou podobnost, anyť se 


280 


nejenom co přívěsky na lodyze představují, nýbrž i všechny plochou podobu mají 
a vzájemně se zastupovati nebo, jak se Gůthe vyjádřil, jeden v druhý proměňovati se 
mohou. V. stolisté růži a v jiných zahradních rostlinách promění se tyčinky v toliktéž 
korunních listů, a plodní částky čili vorečky promění se v zelené lístky. 

Góthe považoval tedy prášníkové ústroje za proměněné listy, tyčinky za stopku 
a pylový vak za plochu listu; taktéž mu byly plodní částky čili vorečky listní plochou. 
Rozšířiv tuto myšlénku po celé rostlině, přišel Góthe k tomu domnění, že všechny na 
lodyze upevněné ústroje pouze proměny jednoho základního ústroje jsou, který se ale 
nikde v úplné dokonalosti neobjevuje, nýbrž za pouhý pojem listu považovati se musí. 
Dle toho nebyla tedy řada ústrojů na lodyze upevněných nahodile sestavena, představo-— 
valať spíše posloupný pokrok k uskutečnění onoho pojmu. Od svého počátku jde tužba 
rostliny ke květu a plodu, ale tento cíl může jenom krok za krokem býti dosažen, je- 
dnotlivé pak kroky jsou rozličnými útvary listů naznačeny. 


Pokrok zrůstu až k vytvoření plodu zdál se Góthovi býti bojem vnitřní povahy 
rostliny s povahou půdy, z níž svou potravu čerpá. První potrava jest hrubá, bez- 
ústrojná tekutina, kterou rostlina teprva jak náleží připraviti musí, aby k vytvoření 
plodu se hodila. Ale toto připodobňování potravy, tvrdil Góthe, stává se jen zpone- 
náhla ; z první hrubé látky vytvoří se první, nejjednodušší listy, pokrokem zrůstu zadrží 
se ale hrubší potrava v dolejších ústrojích, a jen jemmější část její vystupuje výše 
a vytvořuje vyšší ústroje. Tak se zdokonalují -šťávy vždy více, až konečně ve květu 
všechna cizí hmota připodobňováním jest přemožena a vlastní povaha rostliny v krásně 
zbarveném a libě páchnoucím květu se jeví. Nyní teprva přiskočí rostlina k vytvoření 
posledního a nejvyššího stupně, k plodu. Tuto domněnku, jížto se přetvořování rostlin 
vysvětliti mělo, podporoval Góthe tím, že rostliny na suché půdě dříve plody nesou, 
nežli na vlhké, poněvadž na oné méně cizích hmot přemáhati musí, nežli na této, kte- 
ráž i někdy vyvinutí plodu ani nepřipustí. Jakkoli přetvořování u -rozličných druhů 
rostlin jest rozličné, předce panuje ten všeobecný postup, že, od děloh: čili semenních 
listů začínajíc až do jisté výšky lodyhy, tvar se zvětšuje a zmnohonásobňuje, pak až 
k listenům květenství opět umenšuje, od kalicha začínajíc ale opět zvětšuje a v koruně 
svého největšího vyvinutí dosahuje; v tyčinkách jeví se druhé stažení, a v plodu ko- 
nečně třelí a poslední roztažení. Tento všeobecně platný zákon jeví se v každém 
druhu rostlin na jiný spůsob, a jako si Góthe jistý ideál listu představoval, tak mluvil 
také o ideální rostlině, o prarostlině, na níž by onen zákon nejdokonaleji vyvinut byl. 
Rozličné druhy rostlin byly by dle toho jen rozličné výtvary tohoto ideálu, takřka roz- 
ličné stránky té samé věci nebo rozličné spůsoby vyvedení té samé úlohy. 


To jsou hlavní myšlénky Góthovy o přetvořování rostlin. Byloť to ovšem docela 
jiné mínění, nežli tehdejší soustavoslovci o rostlině měli, a proto uplynulo ještě dvoje 
desítiletí, nežli se porozumělo co Góthe vlastně mínil. Někteří viděli v tom novou vě- 
deckou theorii, jiní zase jen předpis pro obrazní umělce; ale právě v tom spočívalo nej- 
větší uznání Góthových náhledů, anyť dosvědčovaly, že Góthe přírodu ryze a nezakaleně 
pochopil. Nová filosofie, nový vzlet ducha musil teprva zastaralé sady předešlých sto- 
letí zničiti, a nový směr, spojující různost v jeden ideální celek, musil se vyvinouti, 
dříve nežli ona jednoduchá slova Góthova pochopena býti mohla. Ale pak bylo uznání 
také tím větší a všeobecnější, Brzo pojednávalo se o přelvořování rostlin v každém 


281 


skoro rostlinopisu, a také ve Francii a Anglii bylo s pochvalou přijato. Nicméně po- 
znali jenom málokteří jádro této nauky. 

Nebylo dosti na tom, aby se přetvořování rostlin co osamotnělý udaj přijalo 
a nanejvýše na zvrhlých zahradních květinách pozorovalo, nýbrž musilo býti co vše- 
obecný zákon všech rostlin pochopeno a dle toho celé rostlinářství proměněno. 

Góthe sám vzal slovo metamorfosa ze života zvířecího, a mylně tím naznačil, 
jakoby proměna listů v tyčinky a plodní vorečky obdobná byla s přelvořováním hmyzu 
a jiných zvířat. U motýla ale, který se z housenky v pupu a konečně v okřídlený 
hmyz promění, zůstává vždy toléž tělo, a zde se může o skutečném přetvořování, 
o metamorfose mluviti. U rostlin jest tomu ale jinak, u nich zůslává vytvořená část 
neproměněna, a jen nově vytvořená obdrží nový tvar. Přetvořování zvířat záleží 
v proměně tvarů, přetvařování rostlin v posloupnosti tvarů. U zvířat 
jeví se ostatně také- posloupnost tvarů, zároveň s proměnou jejich. U členovců jeví 
kroužky, z nichž se tělo skládá, takovou posloupnost, u obratlovců jednotlivé obratle 
páteře ; taktéž skládají se nohy členovců z rozličných článků, které na rozličných mí- 
stech těla obdobný sice ale rozličný tvar mají, jak jsem v pojednání o raku (Živa 1853) 
vysvětlil. Tyto oba pojmy, proměny a posloupnosti tvarů, neoddělil Góthe od sebe, 
a z toho povstala jistá nejasnost, jižto teprva pozdější badatele odstranili. Ale i při 
tom klestila Góthova nauka dráhu nové methodě v rostlinářském zpytování. Jako 
Cuvierovou porovnavací anatomií brzo celý živočichopis novou tvářnost obdržel, tak se 
stala Gólhova nauka brzo základem celé nynější botaniky. Zvláště v Němcích vyrostl 
ze semena, jež Gůlhe zasil, již mohútný strom, z něhož i botanikové francouzští a an- 
gličtí mnohonásobného užitku těží. © Mohlo by se ovšem namílnouti, že v novějších bo- 
tanických spisech o přetvořování rostlin sotva řeč jest, na tom ale také nezáleží; celé 
spisy, všechna methoda jejich jest dle náhledů zřízena, které bezprostředně z Góthovy 
nauky vyplývají. 

Odchýlili bychom se příliš od vytknutého cíle, kdybychom ještě dějiny botaniky 
od Góthových dob přehlídnouli a vliv jeho nauky na rostlinářství stopovali chtěli. 
Obmezíme se pouze na to, abychom podali nástin nynějšího stavu télo nauky, „podo- 
tknuvše ale nejdřív důležitý pokrok botaniky, jejž Schleiden se svou naukou o buňce 
(Zellentheorie) učinil, 

Již v sedmnáctém století měl sice Marcello Malpighi dosti dobrý pojem o buňce, 
an ji co vak kolem do kola uzavřený popisoval, což i podnes platnost má; , ale lim se 
původ její nevysvětlil, a nástupcové Malpighovi byli příliš zaměstnáni pozorováním roz- 
ličných tvarů buněk a jejich zabývů, než. aby k původu a proměně jejich pozornost 
svou obrátili mohli. Teprva v posledních desítiletích uveřejnil Schleiden první pravé 
mínění o této věci), a sice v ten smysl, že všechny buňky v dužnině a v dřevě, cevy 
a látka buněčná (Parenchym) ze stejných buněk povstávají, kteréž z počátku velmi 


*) Schleiden pozoroval tvoření buněk ponejprvé dobře, ačkoliv již před nim Mirbel v Pa- 
říži důležité práce o tom předmětu uveřejnil. Jeho nauka jest teď v botanice panující, 
zvláště od té doby, co jí Mohl vynálezem vnitřního buněčního vaku (Primordialschlauch) 
(obohatil a Schacht novými pracemi rozšířil a potvrdil. Nejlepší ovoce přinesla nauka tato 
v Hoffmeistrových pracech o vyšších tajnosnubcích, kdežto se vývin rostlin často od 
prvního počátku z buňky do buňky stopovati dá. 


282 


tenké stěny mají a životní šťávou (Protoplasma) naplněny jsou, v; níž malá, bublinka co: 
buněčné jádro plove. Tyto původní buňky povstávají v životní šťávě jiné buňky, a roz- 
množují se dělením ve dva neb čtyry díly (viz Živa 1853). Všechny části rostlin vy- 
vinují se z takových původních buněk, a teprva zponenáhla proměňují se „v rozličné 
látky, které co kůru, lýčí, dřevo, dřeň, list atd. rozeznáváme., 

Povážíme-li, jaké nesčíslné množství rozličných rostlin na zemi se nachází, jak 
rozličné části na jednotlivé rostlině jsou, a že všechna tato rozmanitost tvarů z. jedi- 
ného pratyaru totiž z kulaté buňky se vyvinuje: rozšíří se obor, přetvořování rostlin 
sice do nekonečna, ale pozdrží předce určitý základ. Neboť nemusíme se zde spokojo- 
vati s ideálem, s abstraktním vzorem, nýbrž máme před sebou skutečný, viditelný: pra- 
vzor, totiž původní buňku, jejímž přetvořováním všechna rozmanitost tvarů povstává: 

Vylíčení těchto proměn buňky naplnilo by celé knihovny, obmezíme se. tedy 
přede vším jenom na vytknutí hlavních stránek těchto proměn. Podrobnější jednotlivé 
příklady podám v pojednáních příštích čísel. 

, O přetvořování rostlin dá se z patera stanovišt jednati. Předně objevují se pro- 
měny na jednotlivé buňce bez spojení s druhými; zadruhé vidíme proměny na. sku- 
peninách buněčních, na cevách a v tkanivu; zatřetí na částech rostlin, které po sobě: 
na určitých místech povstávají (Góthova metamorfosa); začtvrté dají se obdobné ústroje 
rozličných rostlin porovnati a v řadu sestaviti (soustavosloví); konečně může se zpo- 
nenáhlý vývin rostlin na zemi od nejstarších dob až do nynější stopovati, při čemž 
se ovšem přetvořování v největší míře jeví. 

Připojí-li se k tomu ještě sady rostlinářského zeměpisu, podle nichž se v roz- 
ličných krajinách země obdobné rostliny zastupují, obdržíme do oboru přetvořování 
rostlin celé rostlinářství, pokud se jen s tvarem a ne se zábyvem ústrojů zanáší. Ten 
celý nepřehledný obor řídí se pak jediným zákonem, 


i 
Přelvořování buněk. 


Základem všech proměn v říši rostlin jest vlastně proměna buněk ; všechny 
ostatní proměny cev, listů atd. jsou jenom jednotlivé stránky její. 

Všechny buňky jsou k sobě zpočátku podobny: skládají se z tenkého, vaku, 
uvnitř jinou blánkou opatřeného (Primordialschlauch), v níž mimo jiné později Vytvo- 
řené látky chová se buněční tekutina a malá bublinka. Podoba buňky jest kulatá nebo 
oblá, teprva později obdrží rozličné jiné tvary, znichž se kmeny rostlin sestavují, Tento pr- 
vopočáteční stav buňky může se v trojím spůsobu pozorovali: buď u jednobuněčných rostlin, 
buď u mnohobuněčných, kde nové ústroje tvoří, buď v běli cevních svazků. O promě- 
nách jednobuněčných řas a plísní jednali jsme již vloni (viz Živu 1853), a potřebujeme : 
se jenom na tvoření plísňových vláken, škrobových zrnek a na zelená pásma Spyrogyr 
upomenouti, abychom obraz čilého přelvařování původních buněk obdrželi 

Řasy, ktéré jenom z velikých buněk se skládají, jako Vaucherie V našich sto- 
jatých vodách, ukažují nejdokonalejší přetvařování. Z elliptické výtrusní buňky vytvoří 
se poullým roztažením dlouhý, často na střevíc veliký vak, který se na konci kulatě 
nádme a v novou semenní buňku oddělí ; pod touto novou buňkou vyroste z (vaku 
malá větev, která k ní snad pohlavní protivu tvoří. Podobné úkazy objevují se u mno- 
hých jiných druhů; nejpodivnější jsou ty, kde se dvě buňky, znichž každá zvláštní rost- 


283 


linu představuje, jako u Closterie a Spyrogyry, k sobě přiloží a skrze otvory již napřed 
povstalé obsah svých buněk smísí, novou blánkou oděje a dělením nové jednotníky 
tvoří. Jenom blánky původních buněk zůstanou co zbytek po tomto spojení. U rodu 
Palmogloea splývají dva jednotníci někdy docela, tak že žádný zbytek nezůstane. Zdali 
při tomto spojení pohlavní protiva místa má, není jisto; nás zajímají tyto úkazy co vý- 
jevy přetvořování, Opáčný pochod spatřuje se zase u druhů, kde se obsah jedné buňky 
v množství nových a malých buněk rozpadá. U Pediastrů zbývá jenom prázdná blánka 
buněčná, a nově vytvořené buňky jsou společnou mázdřičkou objaty, v níž sé z počátku 
jako nálevníci čile pohybují, až se konečně v novou skupeninu seřadí a co složený 
jednotník dále rostou. Nejzajímavější příklad přetvořování jednotlivé buňky poskytuje 
mořská řasa Caulerpa. Řasa tato skládá se po celou dobu vývinu jenom z jediné buňky, 
tato ale dosáhne délku jednoho střevíce a obdrží rozličnými výběžky buněčního vaku 
podobu zoubkových listů, lodyhy a kořenu, tak že se na první pohled k vyšším 
rostlinám podobá. 

Přetvořování může také přetrvati život mateční buňky, an se z výtrusu jednobu- 
něčná řasa vytvoří a tato dělením zase v jiné řasy promění, které k původní řase po- 
dobny nejsou. Teprva po dlouhé řadě proměn objeví se zase řasy původního tvaru, 
Zde se tedy neskládá rostlina z jednotlivé buňky, ačkoli všechny buňky osamotnělé 
jsou, nýbrž všechny po sobě a ze sebe v posloupném přetvořování povstalé buňky 
tvoří dohromady jeden jednotník. Příklad k tomu dává řasa Chlamidococcus, kde je- 
dnotlivé buňky delší čas nečinně leží a potom teprva v přetvořování pokračují. 

Jiným spůsobem objevuje se přetvořování buněk, ve spojení s jinými buňkami, 
ve tkanivu rostliny. Z původní mezibuněčné látky mladé lodyhy a listů tvoří se roz- 
ličné spůsoby mezibuněčného tkaniva, a sice dělením původních buněk a usazováním 
nových vrstev na stěnách buněčných ; taktéž podrobuje se obsah buněk, n. p. škrob, 
rozličným proměnám, Některé úkazy opakují se periodicky, jako n. p. tvoření škrobu 
v podzimku v tkanivu trvalých rostlin. Vyvinování buněk uvnitř v rostlině obmezuje 
se poněkud sousedními buňkami, na povrchu ale proměňují se buňky volně, tvoříce 
vlásky a podobné ústroje. Blánka buněk, původně tenká, stává se usazováním nové 
látky vždy na vnitřní straně tlustší ; sesilování toto neděje se ale všude stejně, nýbrž 
místem zůstávají prázdné prostory, 'a tak povstávají tečky čily póry, rýhy, spirální 
svazky atd. 

Zvláštní přetvořování, které na jednobuněčné rostliny upomíná, jeví se na vý- 
trusních buňkách čili sporách a na pylovém prášku (Pollen). Povstávajíce v mezibu- 
něčné látce ve výtrusních tobolkách (Sporangia) nebo pylovém vaku, rozmnožují se 
opětovaným rozdvojováním vnitřního buněčného vaku, a každá ze čtyr nově povstalých 
buněk pokryje se na povrchu novými vrstvami, kteréž na povrchu rozličné okrasy, 
lečky a rýhy mají. Výtrusy na zem padlé klíčí se roztažením vnitřní buněční blánky ; 
pyl zase na bliznu padnuv vyhání dlouhé provázky, které až k semenním poupatům 
vniknou, Přetvořování neobmezuje se pouze na tvar, jemu jest i látka buněčná po- 
drobena. Buňky pokožní obdrží hnědou látku a promění se v korkové tkanivo; jiné 
barvivé látky „pronikají dřevěné buňky; jen dlouhé lýkové buňky skládají se skoro 
z pouhé buněčné látky. Ve šťávě buněk tvoří se mimo to zelené barvivo čili chloro- 
phyll, majíc „často podobu „malých bublinek nebo potahujíc škrobová zrnka; jiné bar- 
vivé „lálky jsou v šťávě: květových (listů "a tyčinek rozpuštěny, nebo v malých zrnkách 


284 


roztroušeny, Nesčíslné jsou zde výjevy přetvořování, neb vlastně se nepodobá žadná 
buňka ke druhé, každá má syůj zvláštní životopis, kterýž od povahy rostlin a od okol- 
ního vlivu závisí, 


2. 
Přelvořováné tkaniva. 


Nový obor činnosti obdržuje přetvořování spojením mnoha buněk v jeden celek. 
U mnohobuněčních rostlin podrobuje se, nejenom každá buňka rozličným proměnám, 
nýbrž také skupeniny buněk mají jakožto celek své zvláštní přetvořování, což sice „od 
jednotlivých buněk vychází, ale předce hlavně celku se týká. Tkaniva buněk mohou 
povstali buď srůstem buněk dříve volných , buď souvislostí buněk, které z jediné matky 
pocházejí. První spůsob, objevuje se „jenom u „nejnižších řas. Zajímavý příklad po- 
skytuje rod Hydrodiciion. Řasa tato, v příkopech, u silnic obyčejná, má síťnatý sloh, 
an se vzdy pět buněk v pětihran spojuje. Zelený obsah buněk promění se v, množství 
malých buněček, které se uvnitř v matce opět v pětičetné skupeniny slučují a pak vy- . 
pouštějí. Přechod od toholo spůsobu tkaniva ke druhému tvoří takové řasy, u michž 
buňky dělením povstalé společným obalem spojeny zůstávají, jako Protococeus, o němž 
jsme již vloni jednali. Nejjednodušší tkaniva tvoří, vláskovité řasy,- u nichž se 
buňky v jedné řadě dělí, tak že jako řetěz spojeny zůstávají. Vlastní tkaniva ale 
povstávají všestranným -dělením, kdežto se nově. povstalé buňky zvláštní buněčnou lát- 
kou spojují, jak se u všech listů pozoruje. Původně povstává: toto“ tkanivo z prvo= 
počáteční buněčné látky; z níž se jednotlivá pásma tkaniva, vyvinují.  Nejdokonalejší 
útvary. toho spůsobu mají dřevnaté rostliny. Nevyvinulý zárodek, mna němž se již 
stopy kořenu, kmenu a listů pozorují, skládá se ještě z pouhé prvopočáteční buněční 
látky. Zevnitřní vrstva její promění „se v, tkanivo pokožní; zpodnější vyvine kůru, 
a vnitřní vytvoří dřeň. Zrůstem vyvinuje se každé tolo tkanivo. zvláštním spůsobem, 
jenom konečky kořenů a konec kmenu podrží vždy původní látku, z níž se neustále 
nové (ústroje tvoří. Mezi korou a dření vyvine se zvláštní pásmo tkaniva, od jehož ži- 
votní "činnosti trvanlivost rostliny závisí. Buňky v tomto pásmu rozmnožují se neustále, 
blíže kůry proměňují se v lýkové, blíže . dřeni v. dřevěné buňky. Podobným oddělo- 
váním z látky původně stejné povstávají cevní svazky; řada buněk v kruhu postave- 
ných nezúčastní se v čilém dělení ostatního lkaniva, buňky její se prodlouží v cevy, 
jejichž stěny se zponenáhla sesílí a vzduchém naplní. Také listy, povstávající z buňky 
pod koncem větvičky vyniklé, skládají se,z počátku z. původní buněčné látky, později: 
se'ale promění svrchní vrstva v pokožku, a vnitřní vrstva, rozdělí se v dvojí pásmo, 
z „nichžto svrchní z buněk z husta stěsnaných se skládá, zpodní ale četné vzdušné 
otvory čili stigmy, obsahuje, 


3. 

Přetvořování složených úsivojů. , 
Obracujíce se nyní k úkazům tohoto oboru, musíme napřed podotknouti, že se 
zde přetvořování poněkud v jiném smyslu béře, nežli před tím. Před tím to byly buňky, 
z řichžto každá zponenáhla řadu proměn proběhla, nyní se ale týče proměna jenom 
všeobecného pojmu (listu nebo lodyhy), který se, v řadě rozličných tvarů vyvine., 
Ostatně můžeme i zde přetvořování porovnati s oním u nejnižších rostlin, kde se teprva 
po několika pokoleních řada proměn ukončí. Neboť později vytvořené ústroje jsou právě 
jenom potomci těch samých původních buněk, jako prvnější ústroje. U všech vyšších 
rostlin, zvláště u dvojděložných, děje se přetvořování dle stejného spůsobu. Alexan- 
der Braun, který se důkladně toulo věcí zamášel, rozděluje život rostlin na tři 
doby: v první se hlavně vytvořují listy, v druhé květ a v třetí plod. V každé této 
době dosáhne přetvořování jistého stupně a jde pak zase nazpět. Tím povstává na každé 

rostlině sedm rozličných útvarů, které ovšem u všech druhů stejně vyvinuty nejsou. 


Vývin kmenu počíná s menší nebo větší řadou přízemních listů, které oby- 
čejně šupinatou podobu mají. Barva jejich není zelená, stopka chybí a látka jejich jest 
masilá. Tento úlvar jest zvláště u takových rostlin vyvinut, které mají velké pod zemí 
se plazící oddenky, jako n. p. sasanky (Anemone), šťavel (Oxalis), větší díl bahenních 
rostlin a cibulovité rostliny. Cibule, jak známo, mají uprostřed kraťounký kužel (kmen), 


285 


kolem něhož tlusté masité listy stojí a sebe docela nebo částečně kryjí; cibule jest 
tedy na malý prostor směstnaný útvar přízemních listů, 

Podobně jest to ma ročních letorostech našich listnatých a špendlíčích stromů. 
Když větev za rok vytvořená jistý počet listů vyžene, ukončí se poupětem pro budoucí 
rok; poupě toto: obsahuje základ budoucí letorosti, často také již květ pro budoucí rok, 
jako n. p. šeřík (Syringa) a maďal (Aesculus). Šupiny poupěte jsou v podstatě totéž, 
co, šupiny u cibule lilijí. 

Nejvyššího vyvinutí na kmenu dosahuje přetvořování v útvaru lupenů, který 
vlastně hlavní oděv a okrasu rostliny tvoří, Velké zelené listy, které z jara z cibule 
tulipána vynikají, loubí listnatých a špendličích stromů sem náležejí. Obyčejně jest mezi 
tímto a předešlým útvarem přechod ; doleji totiž v útvaru lupenatém jsou menší, dílem 
ještě šupinaté listy, a teprva výše vytvoří se zponenáhla listy větší a krásnější. Lupeny 
milují světlo a proto se vyzdvihují do jasného povětří, přízemní listy vyvinují se ale 
nejlépe blízko při zemi nebo pod zemí. vá 
Po vytvoření lupenů jde proměna zase nazpět, listy stávají se menšími a méně 
úhlednými, a nejbližší články kmenu vyvinou pak třetí útvar, totiž podkvětové listy. 
Listy tyto mají obyčejně podobu šupin, často odpadnou hned po svém vytvoření nebo 
zůstanou tak nepatrné, že se sotva pozorovati dají. Plevy trav podávají nejdokonalejší 
příklad tohoto útvaru ; taktéž náleží ke kalichu podobný košíček spoluložných rostlin, 
k. p. chrpy (Centaurca), veliký listen lípového květu, krásný bílý kornout, kterým Calla 
svůj. květ obaluje, k tomuto útvaru. S tím se ukončuje také vývin kmenu, nejbližší 
členy náležejí již k novému oboru, totiž ku květu. U dokonalejších rostlin rozeznávají 
se v oboru květu také ři útvary: kalich, koruna a tyčinky, a dle toho může 
se květ co opětovaný vývin. kmenu považovati. S kalichem počíná také zde šupinatý 
útvar, v koruně dosahuje přetvařování největšího vyvinutí, a jde zase nazpět v útvaru 
tyčinek.  Slažením všech těchto útvarů do úzkého prostoru stává se květ krásným 
celkem , v jehož středu útvary, plodu stojí. Tyto útvary směstnávají se skoro vždy 
v jediný (sedmý) útvar plodních listů, na nichž se zárodky semena vyvinou. 

Na málokteré rostlině vyvinou se všechny tyto úlvary stejným spůsobem, nýbrž 
na každé skoro objevuje se jiná odchylka. Tak může k. p. u dvou rostlin přetvařování 
lupenů býli stejné, a předce obdrží každá z nich jinou podobu, anať délka listonosných 
článků u nich rozličná jest. Jsou-li všechny listonosné články lupenového útvaru vyvi- 
nuly, stojí listy. na kmenu střídavě, jako u pryšce (Euphorbia); jsou-li ale jenom 
jisté články vyvinuly a druhé střídavě zakrnělé, pak stojí listy proti sobě nebo ve vře- 
tenu. Poučný příklad poskytuje v lom ohledu vlčí mlíčí čili pryšec chvojka (Euphorbia 

' cyparissias). U této rostliny jsou dolejší články veskrz vyvinuty, a proto jsou tam 
listy střídavé ; bezprostředně pod prvním květem jest ale pět nebo více článků kmeno- 
vých v jedno stažených, a proto vylvoří se tam vřeten; větve pak, které z koutů listo- 
vých vynikají, mají listy naproli sobě stojící. Někdy zakrňují všechny články lupenového 
útvaru, a pak představují listnatou růži k zemi přitlačenou, jako u jitrocelu (Plantago), 
u něhož vysoký stvol květonosný již první článek útvaru podkvětových listů, tvoří ; 
ostatní články tohoto útvaru jsou mnohem kratší a tvoří klas. Tím spůsobem jest roz- 
dělení útvarů skoro u každé rostliny jiné. 

„Také u vývinu listu můžeme tři; obdobné přestávky rozeznati. List jest úzkým 
koncem, kterýž se často v stopku promění, ku kmenu připevněn, rozšíří se pak v ploše 
listové a zúží se opět, na špičce. U zpeřených listů nápodobňuje řapík článkovitost 
kmenu. Taktéž zde jest každý oddíl listu u rozličných rostlin všelijak vyvinut, u ně- 
kterých dolejší úzká část (stopka s palisty), u jiných střední široká část, zase u jiných 
poslední stažená část, jako n. p. u vikve, kde se vrozviliny prodlužuje. : 

+ Životní činnost rostlin neobmezuje se ale na vytvoření jediné řády článků, tak 
aby všech sedm útvarů v jedné řadě nad sebou stálo. Takové jednoduché rostliny snad 
ani není, V každém koutě listovém může se vytvořili pupen pro větev, a obyčejně se 
také vytvořuje. Na větvi télo vyvinou se pak tytéž útvary, jako na hlavním kmenu; 
vělev jest pak novým jednotníkem, a rozvětvená rostlina představuje celou rodinu 
jednotníků,  Ukončí-li se již první osa květem, nemají větve pro přetvařování celé 
rostliny žádného významu, opětují právě jen přetvařování kmenu; obyčejně ale dosěpjí 
teprva větve druhého, třetího, nebo vyššího pořádku ku květů, a pak jsou i větve tyto 
články v řadě proměn celé rostliny. Mezi nesčíslnými příklady uvedu jenom borovici 


286 


První osa okolo stromu nese, jenom v prvních letech po klíčení špendličí, které zde 
úlvar lupenový zastupuje. Po výročním zrůstu ukončí se střední letorost zimním pů- 
penem, který šupinami obalen jest (útvar listů přízemních); roste-li pak v příštích 
letech hlavní osa dále, nevyvine nikdy pravé špendličí, nýbrž vždy jenom šupiny. 
Teprva z koutků těchto šupin vyrůstají malé větvičky, jejichž články skoro docela za- 
krnělé jsou, a z větviček těchto vyrážejí 2—5 špendličích listů (útvar lupenový), kteréž 
dole svými šupinami (přízemním útvarem) obstoupeny jsou. Útvar podkvětových listů 
vyvinuje se zase na jiných větvích, které se bezprostředně pod zimním pupenem vylvo- 
řují. Ale i zde slává se rozdělení, jedny větve nesou jenom tyčinky, druhé jenom 
plodní listy. Mimo, tyto větve, které do řady proměn náležejí, povstává ročně pod 
zimním pupenem první osy vřelen větví, které se jako tato chovají. 

Větší díl našich, listnatých stromů: dospěje v první ose jenom k lupenovému 
útvaru, teprva osy druhého, třetího a vyššího pořádku vyvinou následující útvary. Ostatně 
neobmezuje se zde životní činnost na vytvoření nejpotřebnějších členů. Obyčejně vy- 
vinou větve, které až ku květu dospějí, také poboční letorosti, a na těch pozoruje se 
zase řada proměn. Větve toliž, které z lupenového útvaru vynikají, počínají zase s lu- 
penovým nebo hned s podkvětovým útvarem; větve, z podkvětového útvaru hlavní osy 
povstávající, počínají s podkvělovými listy nebo hned s květem; přetvořování jmenuje 
se v tomto pádu pokračující a pozoruje se zvláště u zelin. Nazpět jdoucí přetvořování 
vidíme zase hlavně u slromů, u nichž z útvaru lupenového nebo podkvětového zimní 
pupen vyráží (útvar přízemní), nebo u cibulových rostlin, u nichž v květové pochvě 
malé cibulky se vyvinují. 

Mohl jsem tím jenom nejvšeobecnější obrysy tohoto přetvořování naznačiti, za- 
nechaje sobě bližší vytknutí k jednotlivým příkladům, o nichž později pojednám. Mimo- 
chodem řečeno jest aesthelické pojednání o rostlinách, kteréž teď ve mnohých spisech 
místa má, nejvíce kusé a nedokonalé, beze. vší kritiky a bez botanických vědomostí. 
Klíčem každého aesthelického dojmu rostlin jest a zůstane zákon přetvořování. 

A 
Přelvořování v soustavě rosilin. 


Jako se zákonem přetvořování články kmenu, listy větve v jeden celek spojují, 
tak že se význam jednotlivé části jenom co článek celé řady pochopiti může: tak ob- 
jímá společné pásmo celé řady rostlixných rodů, kteréž sice v prostoru odděleny jsou, 
ale badavému duchu předce co jeden sbor se představují. Nejenom potomci jedné rost- 
linné matky, nýbrž i rozličné druhy tvoří řadu, která od rodu k rodu postupuje. „Na 
postupném vývinu télo řady spočívá, nejenom — pěslování zahradních květin, nýbrž 
i ušlechtění polních a zahradních plodů. Četné odrůdy vinné révy povstaly jenom vli- 
vem půdy a pěstování; nesčíslné spůsoby jablek pocházejí všechny z jediného druhu 
s malými a trpkými plody; obilní druhy povslaly též z rozličných trav, které dílem již 
docela neznámé jsou, dílem s nynějším obilím žádné podobnosti nemají; ročně tvoří 
se v zahradách nové anové druhy růží, jiřinek, karafiátů atd. kteréž všechny k řadě 
proměn těchto rostlin náležejí. 


Takové též řady jsou mezi rozličnými druhy a; rody: Botanikové rozdělili rost“ 


linstvo v jisté skupeniny, v -nichž podobné druhy pod společným jmenem. zahrnutý jsou. 
V každém skupení mají jisté druhy ráz jeho nejdokonaleji vyvinutý ; ostatní drahy při- 
stupují k nim nebo vzdalují se od nich. Tyto poslední prostředkují přechod od jednoho 
skupení ke druhému, a tak, povslává přirozené pásmo, jehož postup soustava rostlin'ob“ 
jasniti má. Dokonalá soustava má právě řady přetvořování všestranně stopovati“ a vý- 
sledky toho v přehledný obraz, sestavili, RU hvšpká É 

Tak se objeví, jednotlivé druhy jenom co články tkamiva, kteréž všechny společně 
souvisí a vyšší nebo nižší stupeň vývinu. představují. Jakkoliv jisté skupeniny  rostlíň“ tak 


ostře obmezeny jsou, že i obecnému lidu rozličnost, jejich nápadna jest, jako m. p. sku“ 
pení hub, mechů, kapradí, přeslic, špendličích stromů, trav, palem, lilijí ald., jsotí předce 
i tyto skupeniny přechodními řadami, spojeny. © Od mechu“ začínajíc pokračuje « řada 
nesčíslnými tvary v tisícerých, rodech dále, až u nás dub křemenák, v severní Africe 


dub korkový v řadě této se objeví, Proto+právě jest soustava přirozená tak“ zajímavá“ 


a nad každou jinou souslavu, dokonalejší, poněvadž tento postup proměn jak v celků 
tak i v podrobnostech objasnili,se snaží, 


: 287 
5 


Přetvořování v dějepisu rostlin. 

Ještě pochybují rostlinoznalci o tom, zdáli příbuznost rostlin jest pouze ideální, 
totiž jenom v myšlénkách spojená podobnost, nebo pocházejí-li všechny rostliny v po- 
sloupné řadě od několika jenom druhů. První mínění předpokládalo by, že stvořčí síla 
jenom jednou byla činná a že nyní docela umdlela; rostlinstvo, podobalo by se k ho- 
dinám, které před věky nataženy, pořád ještě stejným krokem jdou, K takovýmto úsud- 
kům vede domnění o stálých, neproměnných druzích, 

Nic ale není, čím by se toto mínění podporovalo. Příroda naopak všude nám 
ukazuje řadový postup vývinu, a život jednotlivého tvoru není nikdy pouhým opakováním, 
nýbrž postupným vyvinováním předchůdce jeho. Ve velikolepé míře ukazují. nám rost- 
liny, postupnými převraty kůry zemské ve vrstvách, pohřbené, že rostlinstvo na zemi 
nepovstalo jedním rázem, nýbrž postupně, vždy dokonalejší, až se nynější tvářnost jeho 
co poslední člen v dlouhé řadě proměn objevila. 

V nejstarších vrstvách přechodního čili Silarského kamení nalezají se jenom nízké 
vodní rostliny, mořské řasy; odtud začínajíc vytvořila každá doba postupně vyšší rost- 
liny. V době kamenného uhlí bujněly hlavně vyšší tajnosnubné rostliny, kapradí, pla- 
vuně a přeslice; v solních vrstvách (Trias) a v jurovém pohoří dosáhly již špendličí 
stromy vysokého vývinu, a také jednotlivé lilijovité a travnaté rostliny již se objevily. 
Nejdokonalejší tvary povstaly ale teprva v době křidové a hnědouhelní, kdežto již větší 
díl našich listnatých stromů zastoupen jest. 

Y tomto zponenáhlém postupu jeví se nám přetvařování ve své nejrozsáhlejší míře. 

Pátráme-li pak po základě proměny, najděme i zde, jako u všech předešlých spů- 
sobů přetvořování, jenom buňky, z jejichž proměny od stvoření světa až do nynějška 
všechny tyto úkazy pocházejí. 

Buňka tedy jest od prvopočátku skutečný pratvar rostliny, a všechny ostatní tvář- 
nosti rostlin jsou jenom výsledkem nesčíslných proměn jejich, jsou hieroglifickým výra- 
zem životní její činnosti, 

Podáváme zde překlad básně, jíž mistr Góthe se snažil i krásnou pleť seznámiti 
a spřízniti se svou zamilovanou ideou metamorfosy rostlin, 


Rostliny přetvar. 
Zdá se Milenko! že směs květinek lisícerotvárná 
Hemžící se sadem bezděky tvou mate mysl, 
Jména mnohých k sluchu jdou, barbarské však hluky vzájem 
Trou se i žasnoucím druh druha tiskne uchem. 
Všechny tvary stejné se zdají, žádný cele rovný; 
Zákon tajnostný jistě že v tom sboru kryt, — 
Posvátná hádanka jakás. — O byť bylo přáno 
Rozluštné slovo hned dáli milence, libé! 
Znik, nuže, jich považuj, postoupně a jak zponenáhla 
Bejl vzrůstá, až květ, až z něho se stane plod, 
Bejl semenem se rodí. (Urodnou toť kryto půdou, 
Až je v živol zřejmý zem samovolně vydá, 
Až něžnou tkaninu prvních, lupenů svěřili smí 
Světlu posvátnému, jenž vždy hybe, vzdy pudí. 
Prostě v seménku ve snách dlela moc, vzorek osnovy, zrůstu 
Sám na sebe sklíčen tejně v obálce se kryl. 
Lístky, kořínek a klíč leda natvořené i bleďounké; 
Poklidný tu život tak v suchu jádro chová, 
Pak blahodějné vláze podáno se bujně nabobtí 
Rychle, nemeškaje dél z skrýše na den se ženouc. 
Jednoducháť zjevení prvního je útvara ještě 
Dítě to: tak v bejistvu děcka život se značí, 
Záhy nový sleduje prýt se vztýčiv; po kolénku 
: Roste kolénko nové, málo se líše druhých ; 
Nikdy však to samé. Hleď jen, jak rozmanitými 
in „Spůsoby postoupně list-se po listu tvoří. 
Co v dolením lupenu srostlé bylo; splývalo ještě; 
Šíří se v hořením, v vroubky, laločky dělí, 


288 


Zdokonalíť se tvara, v zvláštnosti se rozvine různé; 

K úžasu jistě mnohé rostliny rod tě nutí. 
Tučně se žebrovitá, zubatá plocha listu vykládá ; 

Zdá se, že bujný zrůst až v nekonečno sahá. 
Příroda však mocnou tu rukou tvoření stanoví své, 

Zvolna je k vyššímu vývinu stupni vedouc. 
Mírněji mízu pohání, cevstvo dále se ouží; 

Hned tvara něžnější nězněji působuje, 
Roztřepených se krajů zrůst klidně do nitra ukrývá, 

Střední žebro v pravou stopku se ulvořuje. 
Outlejší již i bezlistá lodyha stane výše, 

Však tu nový vábí div oko bádatele ! 
Drobnounké lupení s sousedním v kruh se zatáčí, 

Sčísleno tuť řádně, tamhle se číslo liší. 
Kol osy list se tlumí utvořiv se v schránku kalíšku, 

Jenž dovršíc krásu z vnitra korunku pudí. 
Příroda v svém skvostu zjevení plň svého dosáhla, 

Článek u článku řaděn, všechno posloupně stojí. 
Úžas opět tě zajal! na vrcholku stébla se zdálo 

Hýbati ve květu cos, nad lešením lupení. 
Krása nová to, zvěstovatelka nové moci tvorčí; 

Listu barevného božstva se dotkla ruka. 
Rychle se zoužil, v nejoutlejší formy se vztýčil : 

Po dvou jsou sřadené, v brzku je spojka čeká. 
V důvěře sličné párky dlejí, ve přízni společné 

Zasvěcený oltář obstojujíce řadem. 
K nim se dolů spouští Hymen, vkol výpary vzácné 

Proudí, sladkými zápachy všecko živíc. 
Nesčislné zárodky tu hned, co v lůně mateřském 

Dmou se porůznu, v plodech jsou ukryté bujarých; 
Takť věčných tu mocí kruh ukončila příroda řádně, 

V tenť pak bez prodlení kruh se nový zachytá. 
Tímť se řetěz utvoří, jenž prodloužen v věky valné 

Jak jedmec i celek na živu stejně trvá. — 
Obrať opětně milenko vzhled v onu směsici pestrou, 

Jistě že jak dříve již mysl tvou nemate; 
Každá rostlina teď ti hlásá zákony věčné, 

Každé kvítko s tebou jasněji nýnčko mluví. 
Takť tu uhodnuvši té bohyně písmo posvátné 

Jiť všude pak poznáš různě i proměněnou. —— 
Tamhle co červ se plazí, co motýl tam pilně pospíchá, 

Člověkem i stalé přírody stvůry mění. 
Pomni milá! jak náhodné známosti se tehdáž 

Zárod ujal v srdci nám, v zvyk vyvinuv se libý, 
Přátelství v utrobách to našich jak vzrostlo mohútné, 

Až na'konec lásky květ se i plod vyrodil. 
Pomni milá! jak rozmanité podoby znala dáti 

Příroda někdy našim, něžně pěstíc je, citům. 
Dnes i raduj se, že láska svatá nás vezdy vedoucí 

K stejné mysli pudí — plod vznešený to její. 
V tomže věcí ponětí libosvor založentě duševní: 

V tom se milých dvé spoj! tváť bude výše nebes. 

; Jan Purkyně. 
O, ,—,—-—,——,—,— 


Obsah. 


Zbrojnice šivočíchů, Sepsal Eduard Gréger. — O píjavicí. Nástin zootomicko- přírodopisný. Sepsal 
Jar. Šafařík. Dokončení. —* | Přelvořování rostlin, (Od Julia Saxa, 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


ZTVA. 


ČASOPIS PRÍRODNICKÝ. 
Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Číslo 10. Ročník drufů. Říjen 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 4 zl. 30 kr, stř., pro od- 
běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 
dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. 


Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


O spůsobu učení se přírodním vědam bez velikých učených a učebných 
prostředků. 
Sepsal Dr. Jan Purkyně. 
3, O prosiředcích, jakými se sprosté poznání věcí přírodních na vědecké převésti dá. 

Ukázal sem v druhém oddělení této rozpravy na několika příkladech, jak naše 
představy o přirozených věcech berou svůj vznik v sprosté obecné zkušenosti, a buď 
v takovém obmezeném stavu zůstanou po celé živobytí, nebylo-li přáno jednotlivci vzdě- 
jali ducha svého na vyšší slupeň, anebo dáno jim dále se rozvinouti až i k stupni vě- 
deckého poznání. 

Nemalý počet našich čtenářů, kdož sám pořádným během vyšších škol nebyl ve- 
den k vědeckému spůsobu poznání věcí vůbec, zvláště přírodních, utvořil sobě snad 
myšlénku o vědách tak ohromnou, nad obecnou silou sprostého ponětí tak vysoko ho- 
rující, že i pokusu se hrozí jim se sblížiti. Jest to arci myšlénka přepiatá, i nalezne 
každý, kdož se k tomu odváží, že čím blíže tím více odloží věda onen lesk zaražu- 
jící, a jen v jemné kráse oku smrtelníka se viděti dává. 

Nebudiž mi za hrdost pokládáno, když já, celé své živobytí s nemalou snahou 
i dosti dobrým prospěchem vědám věnovav, z pouhé lásky k milým krajanům a z žá- 
dosti, zoučastniti je slastí vědeckého poznání, svou pomoc k tomu podávám, aby i jim 
dáno bylo, třeba jen dobami, nahlédnouti do tohoto duchovního, nás všudy obkličují- 
čího, sprostému oku neviditelného světa vědeckého. Nejde tu o to, aby kdos v obec- 
mém spůsobu poznání dosti zkušený najednou se stal vědeckým; k tomu třeba, mimo 
duševní vlohy, dlouhého a dobře změřeného namáhání, aniž tu divů očekávati smíme ; 
budiž na tom dosti, podaří-li se mi, u některých aspoň tušení pravé vědoucnosti zbu- 
dili, jiné na jakékoliv stanoviště vědeckého poznání postaviti, jiným pak levné, daleko 
nehledané prostředky podati, jakými samoděk k vyššímu vědeckému ovědomění věcí 
přírodních dospěti by mohly. Nejedná se nám tu o přísnou vědoucnost, jakou žádají 
potřeby nynější vyšší kultury. Toho dostihnouti budiž školám ponecháno. Naše snaha 
bude, poznali ducha vědeckého, oblažiti mysl tím poznáním, ji osvětliti, ušlechtili, 

19 


290 


Jsouť mnozí, jenž s velikou oblibou daleko se vhloubivše do zvláštní některé vědy, 
lím zatmělejší mají mysl ohledem na oslatní vědoucnost, nepovažujíce, že všechny 
vědy z jednoho ducha vycházejí, v němž všestranné jest jejich spojení, kde každá své 
místo, svou pravou cenu má, a poznání této jednoty činí vlastně stanoviště právě vě- 
decké. Nalezáme takových ve všech odvětvích nesmírného věd oboru. Obmezujíce se 
pouze na přírodní vědy, nacházíme předně, že někteří oddávají se výhradně minera- 
logii, jiní botanice, jiní zoologii; a to vším právem, zvláště když se vyššímu učitelstvu 
věnují. Neboť každá z těchlo věd žádá celou duchovní sílu jednotlivého člověka, aniž za 
několik let mládeneckého věku naučiti a vyčerpati se dá, jsouc v ustavičném vzrů- 
stání a přelvořování přispěním tolikeré činnosti spoluvěkých badatelů, ano zůstane úlo- 
hou celého živobytí jednotlivce. Vymáhá lo sám stav učitelský, aby, kdo se jemu za- 
světil, v předmětu jeho co možná nejvyššího a pokroku časův přiměřeného stupně do- 
konalosti dosáhl a neustále výše pokračoval. Takové postavení arci nedovoluje, aby 
kdo stejnou snahou i jiná odvětví vědecká vzdělával, nezamezuje však aniž zamezovali 
smí, abychom též po výšinách věd se ohlédli a z ohrad vědy jednotlivé na vrchol po- 
všechnosti někdy se utekli, odkudž by teprv naše vyvolená věda svou pravou místnost 
a cenu ukázala. 

Ještě obmezenější stanoviště zaujímají oni, jenž z pouhé obliby, ano iněkdy z po- 
divínství, jednotlivou třídu neb i rod rostlinstva nebo živočišstva sobě k sbírání, zpytování, 
popisování vyvolili, Potřebať i takových sil v oboru věd a nauk. Právě rozdělením prací 
nejvíce dílo kterékoliv k dokonalosti prospívá. A zvláště dílo tak ohromné jako po- 
znání a, zpylování přírody v zjeveních přerozmanitých jejího, života, velí“ nejrozsáhlejší 
rozprostření i jednocení sil badačů. Pročež pro takový poměr k naukám zasluhují po- * 
chvalu a všechnu přízeň a podporu, pokárání pak jen tehdáž, když urputně všeho obec- 
nějšího vyššího vzdělání nebo učení se vědám přírodním se odřeknou, a jen svůj podíl 
nade všechny jiné nadsazují. Není pak divu, že v posměch se uvádějí 'u obecného 
lidu, jenž pouhé muchoslovce, žabozpylce, molýlolovce, travoznalce, sběratele mechů, li- 
šejů atd., nepozná-li u nich vyšší vědecké vzdělání, jen za pošetilce a podivíny po- 
kládá. Nacházíť se i krajnost protivná lélo zmíněné, Jest to přílišné těkání po rozlič“: 
ném vědění beze všeho svazku a sjednocení. Máme lalinské přísloví: ex omnibus: 
aliguid, ex toto nihil (ze všeho něco, z celku nic), jenž právem kárá: takové ve vědách 
větroplašství, které jenom z lehké povahy, z letory příliš sanguinické, z. umu a ponětí. 
slabého pocházeli může. Pravá mnohostrannost ne-li všestrannost ve vědách "dala by 
se jen dosáhnouli, při vzácných vlohách ducha, nejdůslednějším a nejpřísnějším návodem 
(methodou) a neustálou pílí a cvičením od prvních mladistvých let, jakož i po celé ži=; 
vobytí neulevujícím namáháním, udržeti se vždy na, vršině tohoto, oceanu duchovního. 
Mámeť málo takových mužů, jenž se alespoň přiblížili k ideálu takové všestrannosti, 
Ve starším světě ukazuje se na Leibnice, v novějším na Alexandra. Humboldta, ač- 
koliv i mnozí jiní posloupně by se vyznačili dali. V příštích časech, když methoda 
učení v každém oboru věd řádně. postoupí, když rozšíření vědeckého vzdělání: všech: 
stavů a společností bude již i v obecném obcování neustálou podávati příležitosty 
cvičiti se ve vědách, které sobě někdo již dříve přiosobil, a přinčiti se pouhou třeba 
rozmluvou vždy novým a novým odkrytím a zdokonalením věd přirozených, nebude 
ona mnohostrannost poznání tak řídký výjev jako dosavad. 

Ještě jiný směr vědoucnosli, který též lehce k jakési krajnosti a jednostran“ 


$ 291 


nosti vede, považovati tu sluší. Jest to výhradné bažení po poznání povšechném se 
zanedbáním poznání zvláštního. Máme této jednostrannosti dvě spůsoby, jednu filoso- 
fickou, druhou fysiologickou ; první vztahuje se na všechny vědy, druhá pouze na vědy 
přírodní, 

Záleží arci síla pravého filosofa hlavně v tom, aby se uměl volně a rychle po- 
hybovati v myšlénkách čistě duchovních, v pojmech a ideách nejpovšechnějších, od vší 
smyslnosti odtažených. Pojemy však tyto, ač původní našemu duchu, nevznikají v umu 
a u vědomí samy o sobě, nýbrž jen zkušenoslí smyslně uvědoměny bývají; mimo to 
byly by prázdné a bezpodstatné, aniž schopny dalšího rozrozování. Protož se uvádí 
většina našich filosofů na hrubá bezcestí, když zanedbávajíce zkušebné vědomosti po 
pouhých ideách se honí, které jenom podlé povahy našeho lidského poznání na věcech 

„samých skutečných a zvláštních své pravé předmětnosli a pravdivosti dosahují. 

Nebývaliť toho rázu staří řečlí filosofové, jenž zkušenost přírodovědnou a mimo 

-to mathematiku za půdu svých skoumání považovali. I z novější doby od Descartesa 

do Kanta máme toho skvělé příklady. Jen nejnovější školy v svém apriorním překy- 
pění zprostily se všech vazeb pořádného pozorování přírody, čímž důvěry v obecenstvu 
a zvláště v učeném světě potrativše to zlé dovedli, že vůbec filosofie více než kdy 
jindy se zanedbává, a teprv pozdě na základech zkušenosti znovu se stavěli bude. 

Jiná strannost a obmezenost týká se fysiologického spůsobu pojímání věcí pří- 
rodních. Fysiologa hlavně zajímají výjevy povšechné, zákony v nich panující. Je- 
dnotníky rostlinstva, živočišstva, ba celé rody a řady považuje toliko za příklady 
a zvláštnosti pravidel povšechných. "Tím se stává, že, proskoumav s větší nebo menší 
důkladností jejich vlastnosti a povahu z ohledu zákonův povšechných, vypustí je ze své 
mysli, zanedbávaje systematické jejich seřadění, což tak zvaným specialistům a systemali— 
kům; o nichž nahoře praveno, s jakousi nádherou ponechává. Jest to arci chybné i ne- 
přístojné počínání, které nejenom vědě na škodu bývá, nýbrž i fysiologu samému co 
osobě začasto nesnáze spůsobuje. Přes to všecko musíme poznamenati, že fysiologu 
není rádno příliš se rozšiřovali po zvláštnostech, an by tím hloubka vědění utrpěla. 
Všude zachovávej se míra příslušná. Blaze tomu, kdo záhy v mládi čilejšími smysly, 
živější pamělí přiosobiv si ohromné bohatství věd zkušebných, v dospělejším věku tím 
svobodněji s ním nakládati, je zužitkovali a zvolna v pomysly a theorie je obrátili pří- 
ležitost má, neboť takový jest přirozený běh vývinu ducha lidského. 

Jiné postavení zaujímají k přírodovědě lidé povahy zcela praktické, hlavně po 
tom bažící, aby každá známost a zkušenost bez prodlení k vlastnímu anebo všeobec- 
nému užitku upotřebena byla. Jsouť to hlavy vynalezavé jako byl Franklin, Davy, 
Wollaston a j., jenž okamžitě zpozorují poměr věci k potřebám a výhodám žití pospo- 
litého; aniž se hloubáním theoretickým zavésti dají od potřeb bližších praktických, aniž 
těmito zase od badání dalšího vědeckého. Toho druhu jsou též medikové prakličlí, 
hospodáři, živnostníci a promyslníci všelikých stavů a zaměstnání, Z těchto mnozí též 
v tu krajnost zabíhají, že pyšní na své vynálezy a výhody obecnému životu poskytnuté, 
znevažují někdy čistou vědu a theorii jako prázdnou a neúrodnou, ponechávajíce ji 
pouhým učeným, professorům a školským kathedrám, aniž považujíce, že jen prostá 
věda a zkušenost jí dobytá stanovili mohou pravý zdroj a základ všeho pokroku prak- 
tického, i každého rozšíření lidské nadvlády nad přírodou a jejího upevnění. 

Jsouť i duše nábožné, jenž ve výjevech přírody spatřují pouze ruku hospodi- 

19% 


292 


4 


nejvyššího. Kdož by takových nenáviděl a kdož by nežádal zúčastniti se vjejich horu- 
jících citech? Ano každý pravý přírodovědec zakouší nezřídka dob takových slastných, 
kde v úžasu svatém učiní zástavu dalšímu badání a v zbožném poklidu duše oddá se 
citům náboženským. Nechtějtež však nábožní vymáhati od činného přírodníka,. aby 
S vámi v nečinnosti navždy oddal se citům nábožným; aby na obdivování přestával, 
kde jej pudí příroda sama k dalšímu badání; aby rozumování se odřekl, kde jej vzbu- 
zuje jasnost vyjevů přírodních, dovtípiti se rozumem toho, co jen ještě napolo zaha- 
leno k světlu jeho se tlačí. 

Jsouť naproti tomu, zvláště za našich časů, mnozí přírodozpytci, jimž není dáno 
spatřili v zjeveních přírody svět nadpřírodní, vyšší. Jen hmota, a s hmotou odvěčně 
spojené síly, naprostou nutností působící, platí jim co základy vší skutečnosti a čin- 
nosli v přírodě: říše duchův, výjevy duševní nemají žádné vlastní podstaty a bytnosti, 
jsouť jen pomíjející formy hmotných látek a sil, ač jim ona naproslá nutnost, kterou 
se jedny z druhých vyvinují, kterou mezi sebou na vzájem činnosti a protičinnosti zá- 
pasí, předce jakousi podstatnost podávati se zdá. Od starořeckých časů až do nyněj- 
ších, od Leukippa, Demokrita, Epikura až do Lesage, Mirabeau-a i jejich vrstevníků 
mnoho vtipů lidských se namáhalo, složiti v důslednou soustavu toto učení o hmotných 
atomech a silách prostonutných, jimiž svět slepě stvořen, slepě se dále přetvořuje 
a u věčném kruhu od počátku ke konci a opak se otáčí, a jako omam všech omamů 
duchu vědoucímu, pátrajícímu se představuje, jenž. u bezdůvodném zapření sebe jako ze , 
své nicosti na tuto zdánlivou skutečnost se dívá. Nazval bych tento spůsob pojímání 
přírody blbostí, kdyby s druhé strany neukazovalo se v „tom dosti rozumu a vtipu, 
systému leží v jeho vlivu na naše mravní smýšlení, přesvědčení a chování. Kde není 
víry v podstatu bytností duchovních, v nesmrtelnost duší, v následky našich dobrých 
i zlých činů ve věčnosti, v zákony bezvýminečné povinnosti k lidem, víry v řízení bož- 
ské: tam buďto mravní činění ani místa nenachází, anebo jen co slepé, neodolatelné 
puzení k dobrému ba i k zlému, beze vší ceny a zásluhy, ano i beze vší viny považo- 
vati se může. Takové zničení ducha, poznali-li jsme je u přítele, hrůzou más zajímá, 
outrpnost naši vzbuzuje, a však i vážnost vymáhá ta odhodlanost živobytí, ta láska 
a oddanost společenská, někdy i ta mravní vznešenost bez podstaty a účele. 

Převedl jsem vám hlavní spůsoby, jakými se v oboru veškerého přírodnictví vědy 
vzdělávají, a to mezi učenými na svobodě, nebera ohled na školství, kde vyučování 
mládeže a vědecké vzdělávání oučelům státu a vůbec potřebám společenského živobytí 
podřízeno bývá. Nám, kleřížto mimo svět učený, mimo školství jakožto po vzdělanosti 
povšechné, zvláště přírodovědecké, bažící též zvláštní stanoviště zaujímáme, budiž volno 
z těchto spůsobů pojímání přírodovědy, pro zábavu svou a poučení, vždy to co nejpří- 
hodnějšího jest sobě vybrati; nebť má každý z těchto spůsobů pro nás něco vzděláva- 
jícího, k ovědomění nám přírody, a tím k vzrůstu naší duševní síly, a kochání se v ní 
přispívajícího. Naše snaha je více čistolidská, humanitní, všech stran naší bylnosli se 
dotýkající, osobní čili ousobní, subjektivní. My se systematickým přírodozpytcem rádi 
se puslíme do poznání nejkrajnějších podrobností kteréhokoliv tvora anebo jeho čás lic' 


293 


ne však tím směrem, jako to činí oučinný přírodník, abychom vědu rozšířiti, obohatili, 
nebo nový pořádek v ní stanovili chtěli. To budiž onomu ponecháno. My se spoko- 
jíme užiti jeho výsledků. My nepoznáme všecko, ani celek, ale ode všeho něco, jak 
dalece z toho utěšený celosti obraz vyniká, Abychom z jakékoliv říše tvorstva pojali 
obraz celosti, netřeba nám poznati všechny zvláštnosti po jednotlivcích porůznu rozčá- 
stěné, Již několika druhy nebo rody ráz celé čeledi, ano celé třídy vyznačen býti může. 
Z těch tříd pak nám dáno poznati i celou soustavu té neb oné říše tvorstva přírody. 
Abychom lépe pochopení byli, ukážeme příkladem, jak by kdo z našinců, neměv pří- 
ležitost ve školách vyšších dosáhnouti poznání důkladného o soustavě celého živočišstva, 
takového, podaným mu dobrým návodem, použitím k tomu jen nejznámějších, v naší 
vlasti všude se nacházejících domácích i divokých zvířat, bez velkých učených a učeb- 
ných prostředků nabyti mohl, a zbývá-li mu času a má-li lásku k věci, třeba i dů- 
kladněji a živěji, než se to stává ve školách, kde mnohostí předmětů roztržená mysl 
málokdy hlouběji v jeden vniknouti může. 

Můžeme u našich čtenářů předpokládati tu známost, které se ostatně z ledakteré 
novější školní knížky naučili můžeme, že veškeré živočišstvo dělí se na několik hlavních 
oddělení nebo tlup, z kterých každá zase na několika tříd se rozstupuje; ty pak na 
řády se různí, na čeledi, rody, druhy, kdežto druh konečně jen jednotlivce a jejich od- 
růdy zaujímá. 

Toto vystavení jest arci toliko prázdné logické lešení soustavy kterékoliv z přírod- 
nických předmělů. Pokusíme se tedy, je ohledem živočišstva jakž takž vyplniti a živo- 

tem nadchnouti. — Předně ohlédněme se po známých zvířatech, abychom na nich nej- 
-povšechnější známky a vlastnosti živočišstva vypátrali. (Co nejdříve do očí padá, jest 
„libovolné pohybování, vycházející z vlastních pudů a citů vnitřní jakési bytosti, kterou dle 
obdoby naší, bezprostředně samovědou nám známé, duší, též duší zvířecí nazýváme“ 
"Tím se různí živočich od zrostliny, v které sice také mocnost, vnitřní vzrůst a vývin 
"ano i některé pohybování působící, se kryje, však bez libovůle, bez samocitu, kterou arci, 
Aristoteles a jiní filosofové jmenovali duší rostlinnou, kdežto většina přírodníků rostlinu za 
bezdušnou pokládá, což z většího dílu víře a soucitu jemnějšímu ponecháno budiž, nejsouc 
„předmětem pátrání přísně přírodovědeckého. Obraťme se zase k říši živočišstva, odlou- 
čivše ji oněmi známkami od druhých říší přírodních. Tu ony vlastnosti duševní ještě 
dále v rozčlánkování živočišstva upolřebili se dají. Dělíť se ono podlé stupní svobodné 
vůle a vědomí na tři hlavní říše: první nejvyššího stupně ovědomění a vyvinulí roz- 
umu, ovědomění zřetelného, kamž náleží na naší zeměkouli rod člověčí; druhá nižšího 
stupně ovědomění, ovědomění světlého s pouhou obdobou rozumu, již instinktem nebo 
vnuknutím nazývají, říše vyššího živočišstva; třelí stupně vědomí nejnižšího, temného, 
"pohybů z větší části bezvolných, říše živočišstva nižšího, která tui tam již do rostlinstva 
„přechází, ano někdy trudno bývá meze toho přechodu stanovili. 

n Ačkoliv tento spůsob hledění na živočišslvo se stanoviště psychologického za- 
jisté ve skutečnosti založen jest a v psychologii samé všechno právo má, nehodí se 
předce pro systematiku přísně přírodopisnou, proto že známky psychologické, podlé ne- 
dospělého stavu této vědy, jsou příliš temné, neurčité, mezi sebou splývající, an často 
rod živočichů, podlé zevnitřní podoby vyšší, předce nižší život duševní ukazuje, nežli 
jiní podlé zevnitřka k nižším třídám náležející. Pročež obrátili se přírodníci, nezavrhujíce 
docela onen system psychologický, hlavně k vypátrání známek tělesných, hmotných, pra- 


294 


tvary viditelné živočichů představující, na kterých založili všeliké přírodopisné soustavy 
živočišstva. 

Abychom účelu, nápisem našeho pojednání vytknutému, pro ohromnost předmětů 
aspoň z části dostáli, pokusíme se s pomocí čtenářů, vystavěli soustavu živočišní, jako- 
bychom my ji první teprva odkrýti a z počátku vytvořiti měli. 

Kdož by mezi námi nebyl, jenž by neznal zvířata, jejichž hřbet nebo uvnitř ko- 
stěná páteř složena jest z obratlů, které od lebky počínajíce dosti pohyblivě spojeny 
celým tělem probíhají a ocasem se končí? Uvnitř lebky a průchodu páteře nachází se 
mozek a mícha, hlavní to nástroje života duševního. Kdo se nechce zabývati pitvou do- 
mácích zvířat, má k poznání jejich kostry, a zvláště páteře, dostatečné příležitosti 
u zvířat takových, která nám k pokrmu slouží: tak na pečeném zajíci, na podsvinči, na 
beránku, na srnčím zadku, Třeba jen sebrati kůstky od spoluhostů ostavené, a je dobře 
očistili, a snadno si sesadíš celou páteř od prvního obratle krčního až k poslednímu 
ocasnímu, které pak z části na šňůrku navlíknouti můžeš, křížní i s ocasem v celosti 
ponechaje. Tak budeš míti páteř zaječí, beránčí, selecí a j. v celosti, a jednotlivé obratle 
mezi sebou porovnávaje mnoho se naučíš o povaze těchto zvířátek, a k dalšímu, rozsá- 
hlejšímu porovnávání a zpytování látky sobě nabudeš. Sama věci zajímavost a důležitost 
povede tě k dalšímu badání, Při nejbližší příležitosti zhotovíš si podobným spůsobém 
páteř husí, kachní, slepičí, holubí a j. Nyní budeš porovnávat předešlé páteře ssavčí 
S páteřmi ptačími. Dále pokročíš k zbadání páteře ještěrčí, slepejšové, hadí, žabí, k čemu 
arci u nás při jídle příležitosti nestává, netrudno však zjednati sobě taková zvířátka, 
a zrozvařených kůstky sobě vybrati, nebo nechceš-li se s tím párati, zanechej tu práci 
pilným mravenečkům, kteří milerádi tu službičku tobě vykonají a maso s kůstek obe- » 
rou. Potřebať však, abys dříve kůži svlékl a vnilřnosti odstranil, tělo pak plátnem nebo 
papírem zlehka ovinul, aby se kůstky nerozvlekly. Ještě lépe a načisto ožírají maso 
broučkové kožešní, kožojedi (Dermestes lardarius), jimž hověti však bych neradil. Také 
muší strusky, jichž místy bývá veliké množství, jsou obratní pracovníci toho druhu. Nej- 
lépe však bude, osměliti se a ruku sám přiložiti. Dalšího naučení tu nepodám, až někdy 
při zhotovování celé kostry. Zde nám šlo jedině o poznání páteře. Konečně i páteř 
rybí naučíš se pohodlně znáti při jídle. Tak se naučíš znáti páteře ssavčí, ptačí, oboj- 
živelničí (plazí), rybí, a dále v živočišstvu se ohlížeje nikde více páteř nenajdeš. Ne- 
máť ji hmyz, nemají ji raci, červi, hlemejždi, ani mušle, ani kterákoliv zvířata našinská 
i cizí, nacházející se nad zemí, pod zemí, po vodách, ve vzduchu nebo ve vnitřnostech 
jiných zvířat. Tím veden rozdělil Cuvier veškeré živočišstvo na dva hlavní oddíly, na 
páteřnatce a bezpáteřní. Toto dělení srovnává se s oním psychologickým výše uvede- 
ným : na živočišstvo vyšší a nižší. Jsouť však velmi nestejní tito oddílové, a u bezpáteř- 
ních nacházejí se tak různé podoby a pralvary, že jednotlivé o sobě samy páteřnatcům váhu 
drží. Rozdělilf je Cuvier na tři veliké tlupy, z nichž každá pratvorností svou, mno- 
hostí a rozmanitostí rodů a druhů stejně důležilá jest jako celé páteřnatectvo, které také 
v řadě druhých jen co stejná tlupa považováno bývá. Rozestavil tedy Cuvier celé ži- 
vočišstvo na čtyry tlupy: 1. páteřnatce, kamž náležejí ssavci, ptáci, plazi a ryby; 
2) měkkejše, k nimž lastury, hlemejždě, hlavonožce a blanejše počítal; 3) členovce, 
totiž červy, raky, hmyzy, pavouky; 4) hvězdejše, zvířata s tělem paprskovitým, mořská, 
nenašinská, ku kterým i přivrhl hlísty, polypy a prvoky, ač ne s plným právem, pro- 
čež později jinak zase rozřaděni byli, o čemž na jiném místě promluvíme, 


295 


Páteřnatci, nebo též obratlovci, jsou podlé své podoby člověku nejbližší, i od pra- 
dávných časů, co zvěř i co domácí zvířala zajímavost jeho nejvíce budily. Jejich známost 
u nás. i u všech národů dosti rozšířena jest. . Jest pak dvojí spůsob této známosti, prosto- 
národní totiž, o které jsem z počátku (Živa II. číslo 5.) této rozpravy promluvil, a vědecká, 
které, právě nabyti chceme bez velikých učebných prostředků. Jsou tu dvě melhody, 
jedna bere hlavně zřetel na zevnitřek zvířete, abychom z několika stálých, do očí pa- 
sdajících znaků jednotlivé zvíře (tu hlavně páteřnatce) rozeznávali od ostatních, a jemu 
své poslavení v soustavě a jmeno vyznačili. 

Toť jest poznání « vlastně přírodopisné, vůbec systematické zvané. Druhá me- 
thoda bere ohled na celou stvůru těla zvířecího, již toliko podrobnou anatomií pozná- 
váme, jedná též o spůsobech vyvinování se zvířat od prvních zárodků až k dospělosti, 
hlavně „pak považuje úkony životní všelikých ústrojů, jakých život používá k udržování, 
odrozování; k rozmnožování sil a hmot tělesných a upotřebování jich ke vzdoru proti 
útokům přírody zevnitřní a k vykonávání účelů jednotlivčích a pohlavních. Tento spůsob 
pátrání jest fysiologický a vlastně vědecký. Rozumí se,že obě methody spojiti sluší, máme-li 
k důkladnému poznání kteréhokoliv zvířete dospěli. Nám zde hlavně o fysiologickém spů- 
sobu jednati sluší, protože ten hlavně věde k vědeckému poznání přírodnin, Že páteřnatci 


„na ssavce, ptáky, plazy a ryby co hlavní třídy se dělí, každému z našich čtenářů známo 


jest, Též nikoho nebude, jenž by z každé té třídy neznal menší nebo větší počet jednot- 
Jivých zvířal, na svobodě nebo po domácku živoucích. Těchto důkladnější známost podlé 
toho, jak se nám pohodlně naskytují, jest dostatečna, abychom přírodu každé třídy 
o „sobě poznali a je spolu porovnali, aniž by k tomu cizozemských zvířat potřebí bylo. 
Já sám někdy byl v tom postavení, že z nepřízně a sočivosti kollegy nemaje nasnadě 
„cizozemská „zvířata k anatomickému a fysiologickému propátrání, obrátil jsem se hlavně 
k domácím, a snad s větším prospěchem k odkrytí tajností přírody, než abych se byl 


po, museách ostouzel, anebo po zemědílech vzdálených, po mořích a po horách se pro- 


„háněl, Ne jakobych haněl takové počínání. Jest to ovšem velké chvály, ano slávy 
„hodno, zvláště pro botaniku a zoologii, pro fysikální geografii a geognosii, které jen 
tímto spůsobem pravé pokroky činiti mohou. Nejznačnější však pokroky přírodověda 
„lehdáž učiní, když bude kultura vědecká tak rozprostřena, že všude sám tuzemec v nej- 
„bližším okolí v přírodě pátrati bude, nemaje k tomu potřebí pomoci cizince. Příroda 
„všude jest na blízku lidskému duchu, třebať jem aby užil smyslů a důvtipu k jejímu ponětí. 
+ Jestli nahoře udané náhodné a příležitostní poznání páteře u všelikých zvířat 
dostačovalo, pojem sobě utvořili o páleřnátcích vůbec naproti ostatnímu živočišstvu bez- 
páteřnému : třeba bude hlouběji vniknouti v ústrojstvo těla zvířecího, abychom poznali 
„vlastnosti; na nichž založeny jsou třídy páteřnatých. Předně považujme zevnitřek. 
„Ssavci jsou s málo výminkami chlupatí, ptáci opeření, plazi buďto nazí (žáby, mlokové) 
„nebo štílnatí (ješteři, hadi), ryby šupiňaté; ssavci kojí svá mláďata u prsou, odkudž 
"jejich jmeno, véjce se vynosí v mateřníku a rodí se mládě živé k jistému stupni dospělé ; 
ru všech ostatních třid kladou se vejce i vylíhnou pomocí roditelů anebo sama sébou v okru- 
- žujícím živlu, Dále poznáme s malou přípravou, že u všech páteřnatců jést krev čer- 
-„vená, u bezpáteřných s málo výminkami bezbarvá; červená krev pak u ssavců a ptáků 
„jest teplá, teploty vlastní ma: stálém stupni se chovající, která též celému tělu se sdě- 
vluje; u-ostatních dvou tříd jest krev: červená a však studéná, aneb aspoň živlu okru- 
žujicímu, vzdůčhu, vodě, přiměřena. „Co se týče pohybů celého těla, nelze u ssavců 


296 


určiti jeden toliko spůsob. Většina jsou chodící na nohách vysokých, jiní pak po stro- 
mech šplhající, málo mezi nimi letounů, obojžilci ssavčí se plazí, kytové plovají. Ptáků 
daleká většina jsou letouni; plazi, neplovají-li, lezouce břichem země se dotýkají; ryby 
vesměs plovou, krom toho jest mezi nimi několik málo letounů. Dále se ohlédáme po 
kusadlech. Ssavci jsóu opalřeni čelistmi zubatými, mimo ptakozoba (ornithorhynchus) 
a kyty; podobně plazi vyjma želvy, a ryby vyjma bezzubé. Psychologické vlastnosti, 
mravy a chování se zvířat mezi sebou a naproti vnější přírodě neposkytují známek 
tak výbradných a určitých, abychom jich u roztřídění páteřnatců použiti mohli. Úsudek 
tu jest velmi nesnadný, závisící z čásli od naší sympathie, próčež ve vědě málo 
potřebný. 

Význaky tříd páteřnatců, jaké jsme dosud považovali, jsou hlavně zevnitřní, každé- 
mu bez všelikých príprav přístupné; další význaky požadují již jakousi známost anatomie 
a fysiologie. Sem náležejí spůsoby dýchání, plícemi nebo žábrami, k čemuž třeba 
zvláštní tato ústrojí u ssavců, ptáků, plazů, ryb pytevně rozebrati. Podobně jest v ohledu 
zažívání žaludkem a slřevy, oběhu krve srdcem a cevami, vylučování všelikých šťáv 
a výkalů prostředkem žláz, zůrodnění a vyvinování zárodku, konečně i nástrojů hýbacích 
i čijících, totiž nervstva a svalstva ve spojení s kostrou. 

Dámť tudíž kratičký návod, jak by sobě našinec i mimo školy vyšší dosti důkla- 
dnou a vědeckou známost přírody živočišné získati mohl, Předně nesmí opominouti, 
pozorovati zvířata za živa, jejich činnost smyslnou, jejich spůsoby rozumování, jejich 
pudy (Triebe) a vnuknulí (Instincte), pohyblivost celého těla i jednotlivých oudů, jejich 

"jednotlivčí a pohlavní poměry a mravy. Ptáci, menší ssavci nechají se i s rodinami 
vklecích o zábradlích chovati, a tak se dá jejich celé živobytí proskoumati; psi, kočky, 
koně, brav a skot, drůbež dávají nám všude příležitost poznali jejich povahu. Těžší jest 
pozorování zvěře a plactva na svobodě, jehož hlavně myslivci a lesníci nabývají. 

Pozorování života plazů, ryb, hmyzu, měkkejšů a j. žádá vůbec čilou mysl, smysly 
na všechny strany otevřené, živou oblibu v přírodě a soucit sní, Kdo těchto vlastností 
buď nikdy neměl anebo je polratil, toho nebude zajímati přírodověda. Jest však předce 
mnoho příznivců poznání přírody, zvláště na venku, jenž zde hlavně mínění jsou. 

Druhý nejbližší stupeň pozorování měří na zevnitřek zvířat. Třebať každé příle- 
žitosti použili, abychom se dobře seznámili s význaky zevnitřními zvířat, abychom je 
rozeznati a pojmenovati uměli. Tu se sbírají lebky, kopyta, drápy ssavčí, péra, zoby 
a nohy ptačí, svleky plazů, šupiny rybí, krunýře račí, týkadla, křídla hmyzu, škořápky 
měkkejšů, kory hvězdejšů, rozličné zbraně, okrasy a jiné podivíny živočichů, což arci 
slouží k ukojení vlastní i přátel zvědavosti. To však málo odpovídá vědeckému poznání 
přírody. Lépe tomu se blíží následující rod milovníků přírody. Jsouť totiž takoví, jenž 
celou svou činnost vrhají na sbírání jednotlivých tříd, n. př. ptáků a jiných oddělení 
živočišstva, hmyzu, hlemejžďů, mušlí, korálů, Hlavní příčina toho jest, že tyto třídy 
mnoho místa nezajímají a ve sbírkách lépe se na odiv vystaviti dají. Jejich nabytí jest 
také lacinější, ano i v obchodu jsou pohyblivější. Protož se nalezá mnoho takových 
sbírek a sběratelů v hlavních městech i na venku. Nemohu než chváliti takové milo- 
vnictví přírody, jen bych žádal, aby se nestalo pouhým marným libůstkářstvím a vedlo 
také k hlubšímu a rozsáhlejšímu poznání. Kdo by ku př. znal systematicky všecko pta- 
ctvo, hmyzectvo a t. d., a do podrobna každý drub, každou odrůdu jeho, a neznal by 
anatomicko-fysiologické ústrojí ptačího, hmyzího a j. těla, tomu by zajisté hlavní a v pravdě 


297 


bytedlná částka poznání chyběla. Nebo znání zvláštností dostává teprv svou pravou cenu 
spoluznáním povšechnosti , totiž toho co každému jednotlivci společné jest, a v jehož 
-poznání poznáme celý obor předmětů. Pročež veď duch sběravý také k anatomickému 
a fysiologickému proskoumání svých předmělů. Jen tím spůsobem dospějeme k věde- 
ckému poznání přírody. 

A není to tak nesnadné, řekl bych že snadnější než ono sbírání, které vždy dále 
zavádí, až i prostory k schování a vystavení nepostačuje. Kdo ku př. sbíráš ptáky, nebo 
hmyz, šneky, mušle, vezmi si někdy tu práci a seznam se s ústrojím holuba, slepice, 
husy a t. d. Přede vším proskoumej vnitřnosti hrudní a břišní, totiž plíce, srdce s cev- 
ními kmeny, žaludek, střeva, játra, slezinu, rodící a plodící částky. Pak nabudeš. roz- 
vařením všechny kůstky celé kostry porůznu, jež do zvláštních škatul uschováš. Po- 
tom sobě připrav těch samých zvířat kostry ve spojení jednotlivých kůstek, Spojení to 
stává se svazy, které po odškrabání masa ponecháš. Nyní teprv můžeš anatomii svalů, 
nervů, krevních cev předsevzíti. Zvláště důležité jest studium svalů, neboť nám po- 
skytuje dostatečný výklad všech pohybů zvířete. Užitečné, pro samé badání a pro bu- 
doucí porovnávání bylo by, abys při tom vždy pilně kreslil jednotlivé oddíly kostry a na 
nich připevněné svaly, co možna porůznu, aby přílišné shromadění nevadilo jasnosti 
a rozumu. Jakých nástrojů třeba k anatomování? Nejlépe by bylo, abys sobě zjednal 
obyčejné nožejčky, klíštky, nůžky, jaké vůbec od anatomických učnů na školách se po- 
třebují, a jež sobě za dost levnou cenu v hlavním městě zaopatřiti můžeš. Čím menší 
zvířata chceš prohledávati, tím drobnější nástroje sobě zjednej. Kdo chceš vnitřnosti 
hmyzu, raků, pavouků a jiných malých zvířat pozorovali, učiň to pod vodou v nádobce 
na půdě černým voskem polité, na kterém se připevňují částky zvířecí pomocí špendlíků. 
Aby maso ssavců při delší preparací nehnilo, nasol je solí kuchýnskou pouhou, nebo 
spojenou se sanylrem, a zaobaliv je plátnem ukryj na chladném místě. Co hodno dalšího 
chování, co zdařilé a poučitelné jest, může se, rozepnuto špendlíky nebo malými špi- 
čkami z tvrdého dřeva na černém prkénku, schovati v líhu pro další upotřebení a po- 
učení, ku př. vnitřnosti větších brouků, vos, motýlů, housenek, kobylek, cvrčků, pijavek, 
hlemejžďů, slimáků, mušlí aj. 

Máš-li náklonnost k zbadání zvláštního oddělení zvířectva, a příležitost zříditi 
sobě sbírku vycpaných exemplářů (ssavců, ptáků), nebo sušených (hmyzů, brouků, motýlů, 
much, škořápek, hlemejždů, mušlí), nebo v líhu chovaných (ryb, vnitřností hmyzu, červů, 
hlemejžďů a t. d,), učiň to chutě, jen nezapomínej při tom bráti ohled na veškeré živočišstvo 
a zákony jeho živobytí čili jeho fysiologii, neboť prvnější jest pouhé smyslné empirické 
jednání, a jen s druhým spojeno vede k myšlení o přírodním bytování, k přírodovědě. 

Namítne mi někdo,že tu pořáde mluvím o živočišstvu, a nikde o rostlinstvu, o mine- 
ralogii a jiných odvětvích přírodovědy, jenž při vzdělání vědeckém stejné právo sobě osobují. 
0 rostlinstvu jsem pokládal za zbytečné šířeji promluviti, proto že, jak každému 
známo, není nic snadnějšího a oblíbenějšího, jako hledání, ustanovování, sušení, zaklá- 
dání, spořádání rostlin v sbírku oupravnou, jakýchž nalezáme po krajích, u privátníků, 
ve školách a t. d. v dosti hojném počtu. 

Mnoho by se též dalo v podobném spůsobě poznamenati o mineralogii, geognosii, 
0: fysice, o chemii, o kterých ještě. podrobněji při dané příležitosti promluvíme. U všech 
"těchto odvětvích platí to samé, co nahoře řečeno o zoologii Všude ať proniká duch 
lidský skrze zevnitřek výjevů přírody do jejího pravého bytu, kdežto pozná, že ona 
jema vlastně stejnorodá jest, an pocházejí oba ze samého božského rozumu. 


298 


Život ptáků v kleci *). 


Strakatý sbor opeřených hostů jest společnost velmi kratochvilná, obveselující 
a poučná, Neustálá ta matenice, přestihující se výbuchy radosti, blahocitu a meskro- 
cených vášní, významné zjevy lehkomyslných a povážlivých, jemných a. surových po- 
vah, k tomu ty mnohohlasé koncerty poskytují příteli oživené přírody zábavu vždy se 
střídající a zároveň nad míru vábnou, tak že opět a opět ho to táhne ku kleci činit 
svá tichá pozorování, Kde padesát anebo i sto pláků zavřeno jest pospolu v těsné 
stěny drátové, tam arci mají větší a častější příležitost jeviti zvláštnosti své přirozené 
povahy i rozličné schopnosti a náchylnosti své, nežli na svobodě v čiré přírodě, Tuto 
pohybují se v neobmezeném prostoru a žádný nevšímá sobě druhého; ti, kteří se spolu 
nesnášejí, vyhýbají se jeden, druhému. Větší část dne hledají potravu, zaměstnávají se 
stavěním hnízda anebo ošetřují mladé. Nepohoda zahání je do jejich skrýší a kalí je- 
jich veselost. Ke hře a společné zábavě zbývá jen toliko málo času. A jak těžko jest 
pozorovateli, tato prchavá a nestálá zvířátka sledovali jednotlivě v jejich počínání 
a kutění! V kleci naproti tomu vždy nejrozličnější povahy blíže se slýkají. Potravy 
podává se v hojnosti, hlad a, žízeň brzy jsou ukojeny, starosti o mladé není, a pohoda © 
světniční brzo se jim zalíbí. Aby sobě čas ukrálili, musejí si hráti, laškovati, svářili 
a práti se, a kdo si vezme práci, aby dělal učitele, rozličné povahy dále vyvinoval, 
schopnosti a vlohy pěstoval a podporoval, nasbírá překvapujících pozorování a zažije 
mnoho radosli, 

Moje klec ze dřeva a z drátu jest 4 střevíce dlouhá, 2 stř, široká a 3 stř. vy- 
soká, a hostí v sobě k 80 ptákům 26 rozličných druhů. Opeřená ta společnost, která 
z počátku zvyklá byla co možná vysoko od země se drželi, přinucena byla později 
snížiti se, když nádůbky pro potravy a vodu, dříve v rozličných výškách umístěné, 
spojeny byly u větší truhlíky s četnými příhradami a poslaveny na půdu, Za píci dává 
se v hojnosti řepové semeno, mák, semenec, pšenice, oves, žemlička v mlíce namo- 
čeuná, a strouhaná mrkev s tvarůžkem. Za zvláštní lahůdky slouží dle počasí rozličné 
zeleniny, vařené maso, cukr a mouční červy. Všeobecné a pravidelné poskylování po- 
travy děje se v poledne, čerstvá voda však, jak k ukojení nikdy nehasnoucí žízně tak 
i k občerstvujícím lázním, dává se ráno, v poledne a večer. 

V noci panuje v kleci hluboké ticho. Ve smíšeném pořádku vyvolili si oby- 
vatelé její svá lůžka, jenom nejvělší a nejsilnější z nich osobují si sami pro sebe 
nejvyšší ponebí. A však těsnost místa zavdává podnět k náhlým, tuhým, a však jen 
krátkým půtkám. Některý třepetáním se ve snách pobouří nejbližší své sousedy, a lito, 
rozzlobeni na rušitele pokoje, shodí ho s prutu. Padající vrazí na spáče nižších oborů, 
a najednou povstane všeobecné vzbouření, křik a poletování jakoby 0 hrdlo šlo. Ale 
noc, je krátká, spánek sladký, a nepokojník nemůže býti dále pronásledován a k odpo- 
vídání potažen. Protož brzo utíší se zmatek, a vše zase pohříží se v hluboký sen. 

Letní noci jsou velmi krátké, Nejdříve probudí se křepelky a lašťovky. Snějíce 
o milé svobodě spaly tak tiše a krásně jako pod šírým nebem, a s myšlénkou svobody 


k) Článek ténto s některými proměnami vyňali jsme z Lipského časopisu: Das Weltall, ohled 
majíce na výčitky, jaké mu v posouzení toho časopisu činí Prnízovo Deutsches Museum 
vě. 27. b. r. 


299 


také procitly, neboť ihned smělým třepotem, křídel pozdvihují se do výše. A však, 
ó hrůza! křídla jejich udeřují druhy ještě spící, kteřížto pitomě se, dolů řítí s pří- 
člů. Než první nepodařený pokus nevyvádí ještě ubohé z jejich klamu, ony opa- 
kují snahy své po svobodě, následkem čehož brzo celá společnost jest vzhůru. s veli- 
kým hlukem a křikem. Několik ospalců sice zalézá do. tichých koutků, aby- si „ještě 
hodinku podřímli, a však činnost probuzených jest již tak živá a hlučná, že jim nedo- 
volí znova usnouli, tak že přinuceni jsou, uvrhnouti se mrzutě mezi všeobecný vzruch. 

První zaměstnání jest, z pozůstalé po večeři píce vybírati nejpěknější zrníčka, 
v kteréžto práci již křepelky a lašťovky předešly všecky své soudruhy. Hádek není 
žádných při tomto snídaní, každý hledá sám pro sebe, nevšímaje si ostatních, a kdežto 
mnozí spokojují se tím, co při včerejší hojnosti bylo rozházeno, nepovstává žádná tla- 
čenice, žádná závist, Za to ale hrnou se všickni k čerstvé vodě, uhasit svou žízeň. 
Po skončeném snídaní jeden po druhém. vyletuje na příčle, upravuje si peří a dává na- 
jevo dokonalý blahocit. Surovější a silnější oudové společnosti, nad jiné vrabec a, špa- 
ček, milují ranní lázeň a dělí se přátelsky o vodu, která zbyla. 

Čížkové jsou nejdříve hotovi se svou toaletou, načež veselým cvrlikáním vyzý- 
vají celou společnost, z níž mnohý rád by sobě k zažiti snídaně odpočinutí popřál, 
k všeobecnému koncertu. Brzo zpívá celý sbor v plném nadšení, každý svou. Jak 
slušno, umístili se zpěváci ve vyšších oborech : němí posluchači sedí pobožně na zemi 
a na nejnižších příčlích. Tento koncert trvá obyčejně plnou hodinu, od žádného bez- 
božníka nejsa přerušován. Po jeho ukončení oddává se každý své zvláštní libůstce. 
Zamilované párečky milkují spolu, soudruhové honí a chytají se, nepřátelské strany za- 
počínají půtku ; tamto jedni provozují tělocvik, lezouce, kolébajíce a přehazujíce se; 
tuto jiní sobě pokojně hoví anebo zvědavě se dívají na počínání ostatních, vážně a 0uz- 
kostně hlavou potřásajíce, kdykoli půtka přechází v pranici. Zde onde některý hledá 
zrníčka anebo ukájí žízeň z rozčilení povstalou. Chvílemi beze vší patrné příčiny, 
jako na kommando, vzchopí se celá společnost a divoce poletuje, dávajíc tím na jevo 
všeobecný blahocit. 

V poledne dává se čerstvá píce, všecko dívá se s napnutou chtivostí na truhlík, 
naplňující se přechutnou krmí, Čížkové a stehlíci jsou první, kteří spěchají zaujíti nej- 
lepší místa u koryta. Jak mile obrok do klece jest všoupnut, vrhne se naň hltavě celé 
hejno; jediné křepelky bázlivě ustupují. Tu je tlačení a strkání, přebíhání a spěchání, 
hluku a křiku, tahání a utrhování, horlivosti ve zničování a plýtvání s nadbytkem, až 
by člověku mohlo býti ouzko. Malý počet povážlivějších přibližuje se teprv tenkrát, 
když nejhladovější vlci nasyceni odcházejí. Jaký hlad, taková jest i žízeň. Po celou 
půlhodiny jest heslem veškeré společnosti: od žrádla k pilí, od pití k žrádlu! Když 
„první Žízeň jest uhašena, nastane žádost koupele. Ale vana jest příliš malá pro 
tolik lázenských hostů, i nastane tedy boj, ve klerém čistá chladící voda pokalí a: vy- 
šplýchá se bez prospěchu, 

Po obědě opakuje se týž výjev jako po snídaní. Peří se  popravuje: a čerstvě 
naostřeným zobákem čistí a uhlazuje. Čížkové znova vyzývají k hlučnému, díkůvzdání 
za hojné pokrmení, načež následují zábavy nejrozličnějšího druhu. 

Jak mile se však setmí, nastane všeobecný, zuřivý boj o spací místa, v „němž 
přetrhají se, všecky svazky nejvroucnějšího přátelství a příbuzenství, i bojuje bratr proti 
bratru, nevěsta proti žemichu, žena proti muži. Silnější ze společnosti opanují svrchní 


300 


patro, a slabší musejí po opětovaných pokusech, vydobyti si tam místečka, ustoupiti. 
Y nižších patrech bojují proti sobě stavy prostřední. Obzvláště jest to bázeň před 
sousedstvím některého nepokojného spáče, upamatování na trpkou zkušenost minulých 
nocí, kterými se boj tento tak dlouho protahuje. Každý chce míti celý příčel pro sebe, 
a divoce klube každého, kdo se tu usadí, třeba i v slušné vzdálenosti. Nejzuřivěji bo- 
jují o noční lože pěnkavy, ony nemohou si vybrati dosti pohodlné místečko a nedají 
také ostatní společnosti žádného pokoje. Teprv když dlouhým potýkáním unaveny na- 
budou přesvědčenosti, že nelze jim míti pouze pro sebe celé patro, upokojí se ko- 
nečně. Čížkové, konopáskové a stehlíci utíkají po krátké půtce do koutka, kdežto se 
na drátových stěnách zavěsí. Oni brzo také upadnou ve spaní lak tvrdé, že je mů- 
žeme po prsou hladili, ano i hlavu nazad jim obráliti, neprobudíce je. Přiblíží-li se ku 
kleci světlo, křivonosky ihned zavěsí se na drátěný slrop, a vážně v menších neb 
větších kolech se tu mlčky procházejí.  Nepokojné pěnkavy ale ztropí náramný křik, 
a zuřivým klofáním a strkáním pobouří celou společnost. Také křepelky rády se 
procházejí při večerním osvětlení. 

Když nastalá zima zahalila zahradní zeleno před okny svým skvělobílým závojem, 
postaráno se veselé opeřené společnosti o zelený lesík, i postavena do klece bohatě 
ovětvená a ošpendličená jedle. Ale pohříchu byl tento lesík příliš hustý, a místnost, 
pro tolik obyvatelů beztoho těsná, ještě více jest zoužena. A však blahomoudří otcové 
společnosti ihned věděli pomoc a bez okolků jali se proklesťovati les, Pro snadnější vy- 
vedení díla rozdělila se práce v ten spůsob, že těžší úkoly vzali na sebe silnější, slab- 
ším pak zůstaly lehčí. Příkladem předcházely křivonosky, počavše svým silným, háko- 
vitě ohnutým zobákem odlupovali od zpodu větví stojaté špičaté špendličí, překážející © 
volnému letu, a odtud postupovaly v práci své až ku konci větví. V málo minutách 
odloupány byly celé řady špendličí a sházeny na zem. Učeliví menší opeřenci neme- 
škali následovati příkladu křivonosek, a však scházela jim síla k docílení v tak krát- 
kém čase podobné zkázy. Než nedostatek síly jednotlivců nahradilo množství jejich. 
Čížkové, kanárci, konopáskové, stehlíci, pěnkavy, zkrátka vše zaneprázdnilo se odstra- 
ňováním chvoje. Nyní se obrátily křivonosky, a za nimi surová síla vrabců, ku práci 
těžší, k oškubání kmene. Tu počala práce od shora. Nejhořejší slabý výrůstek brzo 
byl zničen. Outlejší letorosti popadány jsou u zpodu a bez obtíže ulámány. Při sil- 
nějších ulomen nejdřív pupenec na konci sedící, a pak větvička ostrým zobákem rozští- 
pena. Jako sem tam ohýbáním nože snadno rozštěpujeme hůlku, týmž spůsobem 
rozděluje křivonoska zobákem svým v neuvěřitelné rychlosti nejdelší větve na dva 
díly, načež jednotlivé částky velmi šikovně při suku ulamuje. Nevystačuje-li k to- 
mu síla jednoho opeřeného drvoštěpa, tož ihned přispěje mu ku pomoci druhý. Sil- 
nější, pouhému rozštěpování vzdorující větve rozdrobují se pomalu od konce. Takováto 
systematická kazivost ve čtyrech dnech ouplně hustý lesík odchvojila, a brzo stála tu 
jedle co holý kmen bez koruny, jen s několika nejzpodnějšími, též holými vět- 
vemi. Zelená chvoj a ulámané chrastí pokrývalo zem na několik palců výšky. Z toho 
možná souditi na škodu, jakou v slavu jsou natropiti ptáci v lesích. 

Co otcovšlí rádcové v pestré společnosti, co dohlížitelé a správcové celého domu 
chovají se tři křivonosky, láskou a přátelstvím ouzce spojené. Přijde-li do domu nový 
host, přijmou ho co nejvlídněji, uvítají ho a uvedou jej do nejhořejšího patra, odkud 
může přehlédnouti svůj nový domov a všecky své soudruhy. Tu se posadí vedle něho 


901 


a počnou důvěrně s ním štěbetati; nepochybně vyptávají se ho na rod a domov, na 
jeho osudy a na jiné poměry života, a upozorňují nováčka zároveň na domácí pořádek 
tu panující a na rozličné povahy nových jeho druhů. Stůně-li některý soudruh, anebo 
třeba jen mrzutě a nevrle sedí, ihned pospíchají k němu křivonosky plny pečlivosti, 
vyplávají se ho starostlivě na příčinu jeho nespokojenosti neb truchlivosti, opravují mu 
pozorně velikým zobákem svým zcuchané peří, šeplají mu potěšitelná slova a slibují ho 
brzy zase navšlíviti. Při každé pranici dělají prostředníky, a nedají-li se rozjitřené 
mysli protivníků dobrým spůsobem upokojili, rozhánějí je násilím. V davu při krmení 
neb napájení neklofají; je-li jim přístup zamezen, tahají toliko lehounce za ocas, za 
křídla nebo za nohy, aby se jim postoupilo místo; hltavě se k žrádlu ženoucím ustu- 
pují bez odporu. Nejslabších soudruhů ujímají se s podivu hodnou. laskavosti, 
a dvěma čížkům dopřávají i přes noc místa mezi sebou v nejhořejším poschodí. Takto 
nemají také žádného nepřítele, vyjmouce všeobecného nepřítele celé společnosti, vrabce, 
který se rád do nich pouští, ale vždy spojeným jejich silám ustoupili musí. Při vysoké 
vážnosti, jaké požívají od společnosti, jest paměti hodno, že jsou spolu i její šaškové 
a paňácové. Lezouť nahoru dolů, zavěšují se za zobák, přehazují se, chodí v rozlič- 
ných zatáčkách po stropě a provozují všecky možné kousky tělocviku, při čemž silný 
zobák jejich místo ruky jim slouží. Při vší své obratnosti ale nicméně velmi opatrně 
skáčí ; upírají totiž na vyvolené místo dlouho a pevně zraky své, potom vpraví své tělo 
v potřebné přímé neb nakloněné položení, a nyní teprv zatřepají křídlama a odstrčí 
se nohama, Proto také raději lezou po přímém kmenu anebo po drátových stěnách,, 
než aby skákaly nebo lítaly. Semenmec umějí velmi rychle vylupovati ze škořápky, ne- 
jedí však příliš mnoho. Rády mlsají mrkev a syreček, také žemličku v mlíce „namo- 
čenou a cukr. Dá-li se do klece zelí nebo kapusta, spokojují se s košťálem, který 
zbyde. Jedinou necnost, mnohonásobně obveselující ale nicméně nebezpečnou, mají tu, 
že rády všecko zničují. Hůlky dřevěné kostry mé klece byly v několika nedělích na 
mnoha místech tak od nich rozdrobeny, že jsem byl přinucen, abych další škodu za- 
bránil, pobili je na vnitřní straně plechem. Za to pověsil jsem do klece několik kou- 
sků dřeva, na nichž ostré a špičaté zobáky brzo dokazovaly svou sílu. Dobromyslnosti 
však jejich, jakou v kleci ukazují, nerádno příliš věřili; vezmeme-li je do ruky, naskrze 
nám prokousnou prst, 

Pravý opak jejich jest vrabec. Vstoupil do společnosti co otrhaný hladový žebrák, 
bez ocasu, s rozeuchaným peřím a celý vychudlý. Povědom sobě toho bídného stavu 
seděl nepohnutě, s hlavou pod křídlem schovanou, v nejhořejším koutě klece. Kdo ho 
vytrhoval, ať již schvalně nebo bezděky, po tom prudce klofal, K žrádlu sletěl v nej- 
větším pospěchu na nejkratší cestě, a rovněž spěšně vracel se zase do svého koutku, 
V několika nedělích ale předslavil se slušně a statně, ozdoben novým krásným ocasem, 
obalen hustým, hladkým peřím čerstvých barev, s plným tělem a svaly sesílenými. V této 
podobě měl za to, že může společnost terrorisovati anebo alespoň své hrubé a surové 
spůsoby bez ostýchání jevili. Uhlazené mravy dobré společnosti neměly naň ami nej- 
menšího vlivu. On žere bez rozdílu ode všeho, cokoliv se mu podá, ať je to dobré 
neb špatné, mnoho a rychle, při čemž odhání velké i malé od koryta a vody. Jeho 
závidění jiným nedá mu pokoje; když již nasycen do nejvyššího patra se vrátil, vidí-li 
dole ještě jiné s chulí jísti, sletí opět a pohlcuje co jem se mu do žaludku vejde, 
Zvláštní potěšení má z toho, když může dáli důkazy své převahující surové síly. I po= 


902 


padne ledy čížka, kanárka, pěnkavu nebo zvonka za křídlo, zatočí úzkostlivě křičícím 
několikrát okolo hlavy a pustí pak ubožáka, s pálrným potěšením se za ním dívaje 
a vyškubaným peřím vůkol házeje. S každým oudem společnosti začíná práč tento 
hádku, vyzývaje k veřejnému boji. Hedbávníček tiše jím pohrdá, od pěnkav utrží mnohé 
notné klofautí, zvonkové spojí se proti němu, a věrný trojlístek křivonosek vykonává 
k'ochraně společnosti neukojitelnou pomstu nad práčem. Vrabec jest i zůstává vždy 
surovcem, jakož již ukazují neohrabané jeho nohy, tlustý zobák a vykrmené tělo. Teple 
a hladce ošacen, a vždy hojným, vydatným pokrmem opatřen, jest vždy veselé mysli, 
co zatím venku bratři jeho v zimě a slotě klofají do zmrzlého zemáku anebo v čerstvě 
padlém koninci se hrabou, aby zachovali bídný život. Nicméně při vší své suřovosti 
a sprostnosti upřímně a vřele se oučastňuje ve chvalozpěvech, jaké dvakrát za den 
celá společnost provozuje, čímž prozrazuje více jemného citu, nežli by se člověk do 
něho nadál. 

Strýc jeho strnad, již zevnitř slušnějšího vzezření, chová se vůbec mnohem spů- 
sobniěji, jest povahy mírnější a nedopouští se takových výstupků z pouhé zpupnosti. 
Vraběc také nejeví k němu nějaké přátelství, nýbrž i prudce jej pronásleduje. A však 
ani strnad není zcela prost plebejských vrabčích mravů. 

Obzvláštní výjev v pernaté společnosti jest hedbávníček. Přílišná pýcha, naškro- 
bené šviháctví, směšná čistotnost, neobmezené hlupství a bezpříkladná žravost vyzna= 
čují povahu jeho. Pečliv o čistý šat svůj zdržuje se jenom v nejvyšším patru, jen aby 
nebyl od ostatní luzy — neboť takovou jest patrně v očích jeho celá společnost — 
zamazán aneb jinak znepokojován. Dohání-li ho hlad dolů, dívá sé každou chvíli na- 
horu; ouzkostlivě popadá náramné sousto a pohleuje je s očima vzhůru obrácenýma. 
Když se nažere, ihned co nejrychleji spěchá na nejvyšší stanoviště. Při vší pozornosti 
jeho předce ho někdy potká to neštěstí, že bývá pošpiněn. Tu on se honem. očišťuje 
a' celé okolí své trestá pohrdlivými pohledy. Z počátku krmil jsem ho každou hodinu 
z ruky, a nemálo jsem se divil tomu množství, co denně sežral. Divná věc, že pták 
zevnitřnosti tak spůsobné jest jeden z nejvělších žroutů. Nyní se mu dává jen dvakrát 
za dén jíst. Poněvadž ale každý oud společnosti sladké jeho mrkve mu umlsává, ne- 
zbývá pro něj dosli, i musí pak, ač patrně nerád, vzítli outočiště své k semenci. Ob- 
cování nemá s nikým žádného. Kdo se k němu, buď si již důvěrně anebo ve zlém 
oúmysla blíží; proti tomu nastavuje široký, dokořán otevřený zobák, jímž zuřivě klapá. 
Jen“ křivonoskám konečně dovolil, pokojně se vedle něho posaditi, a oni se také často 
k“němu blíží, poněvadž jeho samotářství a jeho tichost, jeho pýchu a hlupství pocho- 
piti“ nemohou. Příležitost ku koupeli v čerstvé vodě nikdy nepromešká. Když se ná- 
padně' nemotornými pohyby dostatečně navlažil, potřebuje při nejmenším celou hodinu ke 
spořádání své toalety. Bez hnutí, s pohledem docela lhostejným vysedí celé hodiny, a je- 
nom vyhlídka na čerstvou píci, kterou již z daleka cítí, přivádí ho doradoslného rozčilení, 

Naproti tomu jeví se špaček co zosobněná veselost a chytrost. Napohleď ni- 
koho' sí nevšímaje běhá rychle sem tam, nahoru dolů, a má všude oči, v kleci i venku. 
Při Křméní poráží konopásky, čížky a jinou drobotinu, nedbaje na ouzkostný jejich křik, , 
S dlouhým zobákem svým tak mocně bije do zrní, že polovici téměř vyhází. Syrečku, 
mrkve, žemličky, masa pohlcuje chtivě veliké kusy. Chléb si rád rozmočuje ve vodě. 
V koupeli jest celý nezbedný a plýtvá vodou, jakoby stál v oceánu. Nemotorné šla- 
pání po menších, prudké sem tam běhání, nečisté spůsoby jeho při jídle a pití přičítány 


i 308 


bývají surovosti, A však daleko to není neohrabaná, chlubná, úmyslná surovost vrabce, 
máť ona příčinu svou spíše v přirozené: jeho živosti a v neznámosti pravidel slušného 
se chování ve společnosti. Zchytralý pohled, zdravý vlip a bystrost: ducha, jevící se 
padrně při všech zapovězených kouskách, povznášejí špačka na: stupeň mnohém výšší nad 
vrabce. On brzo z klece bedlivě uzavřené nalezne tájný nějaký východ, aby v pro- 
stranné světnici provozoval, všelijaké chylré šprýmy; jal mile: však. přichází čas krmení, 
použije, příznivého okamžení, aby zase neviděn vrátil: se do klece. Když byl přijat do 
klece, neměl ocasu ani perulí — poslava, lo pitvorná. S vynaložením vší síly vymr= - 
šťoval se od proutku na proutek až na nejhořejší, aléjaký strach, jaká  ouzkost, když 
měl nastoupiti zpáteční cestu! Pět i deset minut -běhal na. hořejším příčli (ouzkostně 
křiče sem tam, pak odvážil se, smělého skoku na nejbližší proutek, při tom ztrativ ro- 
vnováhu netrefil na pravé místo a spadl dolů. Nedávaje na sobě znáti následky: pádu, 
vždy vesele spěchal dále. Konec jeho byl smutný. Na čas totiž přenesena byla kleč 
z mého pokoje do vedlejší světnice, a postavena na jinou, ve které bydlela pyšná, ště- 
belavá straka. Dle návyku svého opustil špaček i zde tajnou cestou klec, a proháněl se 
po světnici. Při vší chytrosti a pozornosti předce se jednou přiblížil k nepřátelské 
strace. Ta vtáhla ho za nohu do své klece a rozsápala mu stehno a hřbet; Na hrozný 
jeho křik přiběhl jsem, ale již bylo pozdě, poranění bylo smrtelné, a já musel rychlou 
smrlí ukončiti trápení milého mně zvířátka. Pokusil jsem se dáti mu: nástupce, ale na- 
darmo, všickni pozdější špačkové nalezli z klece tajnou cestu svého předchůdce; 
a dveřmi neb okny upláchli do šírého. 


O zrůstu stromových kmenů. 
Od Julia Saxa. 


i Mnohému důmyslnému pozorovateli přírody, klerýž oslalně. vědeckým rozborem 
jejím se nezanáší, napadla zajisté již často otázka, jak z útlých rostlin, v mladém, lese 
se objevujících, mohútné kmeny dubů, jedlí a j. se vyvinují., Odpověď na tuto: otázku 
jest jedna z nejzajímavějších v rostlinosloví, anať: nejenom ve vědě, velmi (Obr. 1.) 
dobře rozluštěna jest, nýbrž i o původu oné látky, totiž dřeva, jedná, z níž 
větší díl našeho domácího nářadí zhotoven jest. Suk. v prkně, dutý mo- iiávál 
hútný kmen, v koruně ještě pln zdraví, strom bleskem napolo rozdreený ň 
a předce zase zotavený, a mnoho jiných podobných úkazů namítne se ba- |(/ 
davé mysli, což vše dle zevnitřní podoby. vysvětliti se nedá, výborného Ň 
světla ale nabývá, když se vyvinutí stromu od prvního počálku stopuje, a 
K vysvětlení těchto úkazů nechť nám poslouží několik příkladů. Nej- 
jednodušeji děje se zrůst u borovice (Pinus, sylvestris). | Klíček. tohoto 
stromu, dokavad jest ještě v semenu uzavřen, skládá, se z, válcovité hro- W 
mady buněk (obr. 1.), která nahoře věncem. mladých listů se. ukončuje (f), 
vsneked nichž malý kužel se zdvihá (a), Na lomlo útlém tělese rozezná- 
vají se Již rozličné části, které později co kůra a dřeň, kmen, a kořen. se 
rozeznávají. Přede vším jsou oba konce válcového klíčku nejen dle směru, 
nýbrž také dle vyvinulí docela rozličné. Dolejší konec (b), jest, opatřen řídkou buňko- 
vinou v podobě čepce, který se na konci větviček, neustále, obnovuje, kdežto zévnitřní 
vrstvy kořenů vždy odmírají, Na hořejším konci, v útlém. kuželi pozorují se zase ten- 
kostěnné mladé buňky, dělením z poslední buňky kužele povstávající, čímž se nejenom 


304 


esa rostliny prodlužuje, nýbrž také listy povstávají. Onen kužel, jakož i první listy ne- 
jeví ještě rozdílu mezi korou a dřevem, nýbrž tyto části vyvinují se teprva později 
z tkaniva kužele, pročež se toto tkanivo původní buňkovinou (Urparenchym)  nazvati 
může. Pod klíčními listy, a později pod nejmladšími listy pozoruje se ale soustřední 
oddělování buněčného tkaniva. Na obdélním příčním průřezu objevují se zdetři vrstvy, nej- 
svrchnější jest mladá kůra (7), složena z větších buněk, pod ní soustředně jest vrstva 
mladých, tenkostěnných buněk (c), a uvnitř ve středu nalezá se dřeň, zase z větších 
buněk složená (m). Tyto tři oddíly, které se na průřezu co tři soustřední kruhy jeví, 
jsou vlastně tři válce, uprostřed celistvý válec dřeni, a kolem ní dva duté válce. Pod 
nejmladšími listy skládá se každý válec ze stejných mladých buněk, při prodlužování 
osy vylvořují se ale neustále nové části. V dřeni rozmnožují se buňky [pouze dě- 
lením, na povrchu v kůře stěsnají se buňky k sobě, 
stěny zevnitřní sesílí a vytvoří pokožku, jenžto 
kolkolem kůru objímá. Nějvětší životní činnost jeví 
se ale ve válci mezi korou a dření, tam se po celý 
život rostliny nové části tvoří, a proto nazývá se 
tato část válec sesilující, nebo dle průřezu obr, 2. 
kruh sesilující (C). Válec tento obsahuje dvoje 
buňky, jedny delší a jedny kratší ; obě mají to spo- 
lečné, že jsou živé a dále „se rozmnožují, čímž se 
také od buněk, kůry a dřeni rozeznávají. Živý tento 
a omlazující se válec nazývá se běl (Cambium), 
a skládá se z několika vrstev bělních buněk. Krátké 
vodorovné buňky rozmnožují se ve směru ke kůře 
a k dřeni (MS) ; tam se přetvořují v buňky korové, 
zde v buňky dřevní, Dlouhé kolmé buňky běli roz- 
množují se dělením do délky, blíž kůry vytvořují 
líčí (B 4. a B 2.), blíž dřeni spirální cevy, z nichž 
se také pochva dřenní skládá (H4. a H 2.) Tato po- 
chva tvoří se ale jenom v prvním roce, později 
povstávají místo ní dřevěné buňky. Dřevěná vlákna 
jsou protáhlé, z bělních buněk povstalé buňky. Lý- 
kové a dřevěné buňky blíž kraje sesilujícího válce jsou nejmladší (B2. a H2.). Čím 
starší lýkové buňky jsou, tím blíže leží u kůry, která jen z vodorovných bělních buněk 
se tvoří, a též dřevěná vlákna jsou lím starší, čím blíže u dřemi se nacházejí. Mezi 
dření a korou táhnou se od místa k místu paprsky dřenní, prostředkujíce spojení kůry 
se dření. Ostatně povstává mnohem více dřevěných nežli lýkových buněk; tyto leží 
jenom na povrchu bělního válce, onyno ale tvoří největší díl kmene samého., 

Mladé lýkové a dřevěné buňky mají zpočátku, když z běli povstávají, velmi tenké 
stěny, zponenáhla ale stávají se stěny tlustšími a rozdíl mezi nimi jeví se nápadněji. 
Buňky lýkové sesilují všude stejným spůsobem, dřevěné buňky ale roztahují se více, 


(Obr. 2.) *). 


*) Výkrojek příčního průřezu dvouleté větve tisu obecného (Taxus baccata): C běl, H 2 dřevo 
druhého roku, B 2 lýčí druhého roku, H 1 dřevo prvního roku, B 1 lýči prvního roku, M 
dřeň, R kora, M S paprslek dřenní, K korek, O svrchní kora. 


305 


a při sesilování stěn zůstávají jednotlivá mísla tenší, tak že jako mnohými tečkami 
provrtané vypadají. (Obr. 3. a 4.). Dřevěné buňky, ležící © (Obr.3.*) a4.)**). 
hned zpočátku ztěsna vedle sebe, stlačují se nejenom se stran, 
nýbrž také dole a nahoře, a konce jedněch jsou mezi konce 
druhých zastrčeny. To všechno pozoruje se již na jednoroční 
borovici. Na příčném průřezu jejím viděli jest ve svrchním 
kruhu řídké tkanivo kůry se zeleným barvivem. Druhý kruh, 
jejž jsme již také na klíčku co sesilující kruh poznali, jest již 
blíž kůry opatřen lýčím , blíž dřeni ale dřevem, skrze kteréž 
se paprsky dřenní táhnou. Dřevěné buňky tvoří pravidelné 
soustřední kruhy; buňky v jaře povstalé jsou řidší nežli buňky 
podzimní, pročež i dříví jarní jest měkčí nežli dříví podzimní, 
Co jsme dosaváde co kůru na jednoročním kmenu na- 
značili, není totožné s korou dospělého stromu. První kůra 
povstává z původní buňkoviny malého kužele, jímž se kmen 
ukončuje. Svrchní rozpukaná kůra povstává teprva později 
z oné první kůry vytvořením nového tkaniva, totiž korku. 
Buňky korkové (obr, 2. K) mají tenké stěny a odmírají rychle. 
Již v prvním roce prorážejí na jednotlivých místech pokožku 
kůry, v druhém roce se korek již rozmnožuje, tak že se celá 
původní kůra roztrhá, Víceletý kmen má již svou zvláštní kor- 
kovou kůru, která místo pokožky zastupuje. Několik let sesi- 
luje se korková kůra dělením buněk, později ale přestane růsti, 
a poněvadž se mezi lím kmen roztahuje, rozpuká se kůra a stává se drsnou. Pod starou 
korkovou kůrou tvoří se neustále nová, stará kůra se starým lýčím zponenáhla odpadává, 


-a to se opakuje po celý život stromu. Zároveň ukládá se každým rokem nová vrstva 


dřevových vláken, a poněvadž jarní dříví od podzimního barvou se liší, povstávají sou- 
střední kruhy, podle nichž se stáří stromu ustanoviti může, 

Všechny tyto části mají svůj původ v sesilujícím kruhu; jenom korek povstává co 
zvláštní útvar v kůře. 

Obrátíme se nyní k vytvoření větví, 

Kužel, ukončující osu rostliny, slouží jenom k prodloužení kmenu a k vylvoření 
listů, větve z něho ale nepovslávají. Počátek jejich leží v koutě mezi mladým listím 
a kmenem, kde se též malý kužel z původní buňkoviny složený vyvine. Mezi tím, co 
se kužel kmene prodlužuje a vždy nové listy povstávají, dosáhnou starší listy úplného 
vyvinutí, a nový základ větve v koulě jejich (pupen větevní) počne nový život. Pupen 
větevní roste tím samým spůsobem jako konečný kužel kmene a vytvořuje taktéž listy, 
tak že všechno, co o zrůstu kmene řečeno bylo, také o větvech platí. Dřeň větví 


, Souvisí s dření kmene, taktéž jeho kůra s korou kmene, poněvadž větev povstala z bu- 


něčného kužele, když ještě vněm rozličné vrstvy vyvinuty nebyly. Když se pak v dru- 
hém roce nová vrstva dříví na kmenu tvoří, obalí se tím dřívím dolejší část větve, která 
bezprostředně na kmenu sedí, větev sama usiluje se ale taktéž tím spůsobem jako kmen 


*) Buňky lýkové: a) vnitřní prostora buňky, b) pokožka buňky. 
**) Buňky dřevěné: a) trubky, b) stěna buňky. 
Živa 1854. 20 


306: 


a Hačí kruhy kmenové stranou. Proto se zdá, jakoby větev z dřeni kmene rostla, če- 
muž ale tak není, poněvadž se nové části jenom z běli, nikoliv ale ze dřeni tvoří. 

Sem náleží také zacelení ran na kmenu spůsobených. Někdy totiž vyskytnou se 
při proříznutí kmene uprostřed v dřevě vřezaná znamení, písmeny, hřeby nebo jiné 
nahodilé věci, ačkoliv na povrchu kůry ničeho se nepozoruje. 

Poraní-li se strom na některém místě tak, že se kůra i běl odstraní, tedy se na 
tomto místě ani kůra ani dříví vytvořiti nemůže. V následujících letech vytlačí se ale na 
krajích rány bělní vrstva ven a vytvoří kolem rány vypouchlý kraj, který se korgovou 
korou potáhne. (Obr. 5.). Nově povslávající (Obr. 5.) *). 
dřevové kruhy usazují se též na tomto kraji, ; 
až se dohromady setkají a společnou korou 
pokryjí. Podobný úkaz pozoruje se na hře- 
bíku do kmenu zaraženém. Výroční kruhy 
vinou se okolo něho, tak že zdánlivě pořád 
hlouběji do kmenu vniká, až se konečně do- 
cela pod korou ztratí. Totéž pozoruje se, 
když se větev zrovna u kmene ulomí; po 
několika letech zmizí též pod korou. Staré 
borovice mívají kmen na deset a více slřevíců, od země docela hladký, ačkuliv z mládí 
na těchto místech také větve měly. To pochází z toho, že staré borové kmeny větve 
shazují a jizvy po těchto větvích zponenáhla docela se zacelí. Teprva tesař nebo tru- 
hlář najde u vnitř v dříví suky ce zbytky takových odemřelých větví. — Podobný zrůst 
jako u borovice pozoruje se u všech sosnovitých stromů. Zrůst slromů z třídy jedno- + 
děložných rostlin, kamž náleží rákosí, trávy, kosatce, lilije, vslavači a palmy, děje se 
docela jinak. : 

Význačný příklad poskytuje v tom ohledu tak nazvaná španělská rákoska, která 
pochází z palmovité rostliny. Na příčném průřezu takové rákosky nepozorují se sou- 
střední kruhy jako u borovice, aniž korková kůra, nýbrž jednostejná řídká hmota, která 
se pod drobnohledem co dužnaté (k dřeni podobné) tkanivo objevuje. Buněčné tkanivo 
toto není patrně v dřeň a kůru odděleno, nýbrž na povrchu objata jest jenom pokožkou 
s tlustými stěnami a křemenitou látkou, tak že „skelnou tvrdost obdržuje (Obr. 6. R). 
V tkanivu, jenž celý kmen jednostejně vyplňuje (M), pozorují se (Obr. 6.) 
malé okrouhlé otvory (G), z nichž každý tmavším krajem obejmut 
jest (B). Na průřezu ostrým nožem vyvedeném má tmavší kraj 
tento větší lesk, což na větší hustost tkaniva jeho poukazuje. 
Každý otvor jest průřez cevy, a tmavý kraj skládá se z lýko- 
vých buněk, celek pak jest svazek cevní. Prořízne-li se špa- 
nělská rákoska dle délky, pozná se běh cevních svazků a ma- 
lých trubiček, které z okrouhlých otvorů na průřezu se prodlužují. 

Toto uspořádání cev pochází od zvláštní oučinnosli sesilujícího kruhu. Nejmladší 
části kmene pod útlým ukončujícím kuželem mají sice tři vrstvy, kůru, sesilující kruh 
a dřeň, ale běl sesilujícího kruhu dřevnatí brzo po vytvoření listů a stane se tedy ne- 
činnou. (Cevní svazky starších dílů kmene táhnou se až nahoru k rostoucímu konci do 


*) Zavalení představené na výkrojků: c) běl, h) dřevo, r) kůra, v) rána. 


" 307. 


původní buňkoviny a ztratí se v něm. Od těchto svazků odvělvují se menší cevní svazky 
do listů. Mezi lím co sesilující kruh na konci kmene ještě činný jest a k zevnitřku se 
šíří, zůstávají cevní svazky uvnitř ve tkanivu kmene a vyvinují se dále. Hořejší mladý 
konec cevního svazku skládá se, jak již podotknuto, jenom z bělních cev, doleji, kde 
jest starší, tvoří se nejdříve malé cevy z dlouhých buněk s okrouhlými tlustšími místy, 
a konečně povstane v každém svazku veliká ceva, která se již pouhým okem pozná. 
Stěny této cevy jsou obvejčitými tečkami opatřeny. V tomtéž svazku povstane vždy nad 
vytvořenou cevou nová ceva, příční stěny, jimiž se od sebe dělí, zmizí zponenáhla, a tak 
se vybvoří v jednom svazku konečně jediná trubice. Zároveň s vyvinutím cev povstá- 
vají také lýkové buňky z běli cevního svazku, a to ve velikém množství. Tak jest tedy 
běl každého svazku cevami a lýkovými buňkami obejmuta, a to ve všech cevních svaz- 
cích, které ve kmenu zároveň vedle sebe vystupují. Nové cevní svazky netvoří se 
v kmenu nikde, nýbrž v konci kmenu, kde se svými nejmladšími konci v původní buň- 
kovině se ztrácejí, rozvělvují se, aby nově vytvořené části cevními svazky opatřily. 
Větve jednoděložných rostlin povstávají jako u ostatních rostlin v koutech listů, a zrůst 
jejich jest jako u kmenu; cevní svazky jejich jsou ale odvětví cevních svazků 
kmenových. 

Zrůst oněch stromů, jejichž listy sífnatým rozvělvením žeber vyznačeny jsou (rost- 
liny dvojděložné) a k nimž listnaté naše stromy patří, stojí takřka uprostřed mezi zrů- 
stem sosen a palem. Se sosnami mají tyto stromy sesilující kruh a s palmami cevní 
svazky společné, Obě tyto části spojí se pak u nich zvláštním spůsobem v nový druh 
ústrojnosti. Klíček listnatých stromů má v celku takové ústrojí skoro jako sosny. Do- 
kavad ještě v semenu uzavřen jest, obsahuje malý kmen, jehož jeden konec v kořen 
se vyvine, druhý konec ale listy nese. Také má již tři vrstvy: kůru, sesilující kruh 
a dřeň. Při dalším vyvinulí objeví se ale v sesilujícím kruhu vedle sebe jednotlivé 
svazky podlouhlých bělních buněk, z nichž se pak cevní svazky vytvoří. Zrůst do délky 
prostředkuje se zde jako u sosen a palem činností kužele na konci kmenu. Zrůst do 
šířky děje se rozmnožováním buněk běli, a zároveň rozmnožováním cevních svazků. 
Části běli, které leží mezi cevními svazky, tvoří též jako u sosen k vnitřku buňky 
dřenní, k zevnilřku buňky korové. »Cevní svazky, jejichž běl v sesilujícím kruhu leží, 
tvoří k vnitřku dřevové buňky a cevy, k zevnitřku ale jenom lýkové buňky. Lýčí jest 
u rozličných stromů rozličné, někdy tvoří jenom malé svazky na vnitřní straně kůry, 
někdy zase souvislý kruh, jako n. p. na mladých větvích divokého kaštanu (maďalu. 
Obr. 7.) Taková větev objevuje na průřezu pět sou- (Obr. 7.)*). 
středních kruhů. Proslředek zaujíma bílá dřeň, obejmula 
tmavším válcem dřevěným; tento válec jest obehnán válcem 
bělním, a ten zase válcem lýkovým ; kůra tvoří nejsvrchnější 
vrstvu. To vše může se již pozorovali na jednoročním 
prutu. V nejbližším roce přistoupí k tomu ještě šestý kruh, 
který se ale již v prvním roce tvořiti počíná, totiž vrstva korková. 

Pod pokožkou povslává totiž již v podzimku prvního roku z jednotlivých částí 
korových buněk nové tkanivo, kteréž se od okrouhlých a llustších buněk korových čtver- 


1%) Příční průřez dvouleté větve maďalu < W) dřeň, HH) dřevo, C) běl, B) lýčí, R) kůra, K) korek, 
540) svrchní kůra. 


20 +* 


808 


hranými tenkostěnnými buňkami rozeznává. Jest to korek, kterýž se již pouhým okem © 
na průřezu co hnědý kruh nad zelenou korou spatřuje. Když se korkové tkanivo všude © 
nad korou rozestře, odemře tato a větev obdrží hnědou barvu, kdežto v prvním roce © 
ještě zelená byla. Korek tvoří se zde jako u sosen nezávisle od sesilujícího kruhu. © 
Zpočátku povstává korek vždy ze svrchních korových buněk, u některých stromů ale 
vytvoří se uvnilř v kůře jistý spůsob druhé bělní vrstvy, z níž se neustále nové kor- 
kové tkanivo vylučuje, jako n. p. u korkového dubu nebo u některých babyk (Acer 
campestre). U jiných stromů neobnovuje se ale korek tím spůsobem, nýbrž kůra kor- © 
ková jakož i staré lýčí shazuje se a pod starou korou povstává zase nová. Tak to po-- 
zorujeme u našich ovocných stromů, u břízy, buku a t. d. Životní činnost sosen a list- 
natých stromů má tedy své sídlo bezprostředně pod korou, v kruhu bělním čili sesi- 
lujícím, ale jak kůra tak i dřeň jsou pro zrůst nečinné, Jenom jednoroční dřevní buňky, 
tedy nejhořejší v dřevním válci, které bezprostředně bělí obejmuty jsou, naplní se v pod- 
zimku škrobem a jinými látkami, kteréž se pak z jara zase rozpustí, aby daly novou 
potravu k vytvoření dřeva. Vnitřní a starší dřevěné vrstvy jsou ale nečinné a slouží 
stromu jenom co podpora, aby mohl břemeno nově vytvořených větví a listů unésti. 
Pročež se mohou staré stromy sláti dutými, a předce růsti a se zelenati, jak to u sta- 
rých vrb a topolů (n. p. u znamenitě velikého topolu ve Velvarech) viděti jest. Od- 
umírá totiž v té případnosti jenom nečinná dřeň a dříví, bělní kruh ale zůstane živý. 
Nepolřebuje se vykládati, že větve takléž se chovají jako kmen; jsouť větve 
takřka jenom nové pokolení, které v koutech listů povstává. V celku opětují větve tvar 
kmene, ačkoliv, jak jsme u přetvařování rostlin viděli, v některém ohledu se odchylují, 
Hlavní kmen jest pro větve takřka půdou, jejich společnou podporou, z níž potravu čer= * 
pají, a běl větví jest jenom odvětvení běli kmenové. Potrava, kterou kmen ze země 
ssaje, rozděluje se do větví, z čehož samo sebou následuje, že po uříznutí některých 
větví ostatní tím více potravy obdržovali musí. Na tuto okolnost musí zahradníci a ště- 
paři zvláštní zřetel míti, chtějí-li aby stromy jistou podobu obdržely, nebo více ovoce 
nesly, nebo lepší dříví nasadily. 


O postavení sluneční soustavy v prostoru světovém. 
Od Dr. Vojtěcha Kuneše, 


9. 
Mars 
Obě předcházející dolejší planety, Merkur a Venuše, pohybují se vždy uvnitř dráhy 
zemské okolo slunce, čili jinými slovy, dráhy jejich objaty jsou od dráhy zemské. Mars (Smr- 
tonoš) jest první, který se pohybuje mimo dráhu zemskou, pročež nazývá se první hořejší pla- 
netou. Z té příčiny není více obmezen na určité vzdálenosti od slunce, nýbrž spatřujeme 
jej ve všech možných úhlech ke slunci státi, i někdy naproti němu, což by nebylo možné, 
kdyby v tu dobu nestála země mezi ním a mezi sluncem, čili kdyby dráha zemská ne- 
byla objata od dráhy Marsovy. 
Poznáváme tuto planetu velmi snadno po její kalnočervené barvě, která se podobá 
železu mdle řeřavému, Kterak tato červenavá barva Marsova povstává, zdali ji spůso 
buje parokruh anebo povrch planety, nedá se s jistotou rozhodnouti, Zdá se však víc 


309 


podobnosti do sebe míti, že příčina toho leží v parokruhu, neboť i v našem parokruhu 
povstává v jistých okolnostech, n, p. v soumraku, červenavé světlo, a obraz slunce jeví 
se též, zvláště po kraji, červenavý, nepochybně následkem obtáčejícího jej parokruhu. 
S dobrými dalekohledy pozorovaly se také na povrchu Marsově rozličné skvrny barvy 
červeného pískovce, kleré snad představují pevninu planety, kdežto snad jiné, zelenavé 
skvrny -jsou moře a jezera. Z pohybu těchto skvrn uzavíráno jest na čas, v jakém se 
Mars okolo své osy otáčí, klerýžto obnáší asi 24 hodin a 39 minut. 

Zdali tyto tmavé skvrny , jaké se na mírném pásmu Marsově spatřují, jsou stálé 
anebo proměnlivé, není ještě doposavad rozhodnuto. Výkresy povrchu této planety, uči- 
něné v rozličných časech od rozličných hvězdářů, nedopoušlějí sice žádné pochybnosti 
o tom, že tyto skvrny během času obdržely jinou podobu: a však hvězdářové Beer 
a Mádler po celou řadu let vždy zase poznávali tytéž skvrny. Není nepodobno, že 
pomíjející zakrylí a sraženiny parokruhu dávají povrchu Marsovu rozličnou tvářnost. 

Mimo tyto temné skvrny spatřuje se na každé z jeho točen kulaté, běloskvoucí 
místo, které zponenáhla mizí, když točna delší čas vydána jest paprskům slunečním a léto 
má, největší pak a nejjasnější tenkráte jest, když právě z dlouhé noci své zimy vy- 
stupuje. Z toho s velikou podobností uzavíráno jest, že tato místa jsou veliká sněhová 
pole. Jakož ta koule, na které my obýváme, má své ledové krajiny polární a hory 
ledem a sněhem pokryté, které tento led jen z části ztrácejí, když jsou vydány půso- 
bnosti slunce: rovněž tak můžeme přijmouti, an stejné příčiny spůsobují stejné následky, 
že skvělá místa na točnách Marsových pocházejí od silného se odrážení slunečního světla 
na krajinách ledových, a že zmenšování se těchlo míst jest následek delšího působení * 


- slunečních paprsků. 


Slunce uděluje Marsovi jenom polovic tolik světla jako zemi. Prostřední vzdá- 
lenost Marsa od slunce obnáší téměř 32 milionů mil. Poněvadž ale výstřednost jeho 
dráhy jest velmi veliká, může se ve svém přísluní blížili ke slunci až na 29 milionů mil, 
v odsluní pak vzdáliti se od něho až na 35 milionů mil. Ještě větší rozdíl jest mezi jeho 
vzdálenostmi od země. Nejblíže přichází Mars k zemi až na % milionů mil, a největší 
jeho vzdálenost od ní obnáší blízko ke 54 milionům mil. 

Průměr Marsa má 892 zeměpisních mil, což jest polovička průměru zemského ; 


- hutnost jeho rovná se skoro hutnosti země, a tělo, které váží na zemi libru, váží na 


Marsu pouze 16 lotů, 

Čas oběhu této planety okolo slunce obnáší 686 dní, čili jeden rok a 321 našich 
dnů, pročež rychlost jeho běhu může se počítati v jedné sekundě na 3"/; míle, 

Pro obyvatele Marsa mohou Merkur, Venuše, země a měsíc její procházeti mezi 


"sluncem, avšak jsou tam úkazy tyto vůbec řidší nežli u nás. Noční oblohu Marsovu 


"okrašlují hořejší planety skoro v ten spůsob jako u nás, než pro pozorování dolejších 
jest postavení Marsovo méně příznivo, Země jest mu lím co nám Venuše, a vůbec 
nejjasnější hvězdou na nebi. Venuši, a ještě více Merkura spatřuje jenom tenkráte, 
když jsou slunci velmi blízké, tedy jen s velikou obtíží. Toliko v ohledu na malé pla- 
mety, jmenovitě na Junonu a Palladu, poskytuje postavení Marsovo nějakých patrných 
výhod, poněvadž jim mnohem blížší jest, nežli země. 

Ze všeho, co tuto praveno, následuje, že poměry Marsa dosti podobny jsou po- 
měrům země. Již otáčení se kolem osy a sklonek rovníka ku dráze, tedy rozdělení 
dne a noci, jakož i poměry ročních počasí jsou na obou planetách málo od sebe roz- 


(310 


dílny. To jediné zdá se býti divným, že nemá žádného měsíce čili sputníka, ač nevy- 
rovná-li tuto okolnost poněkud znamenitá výška a hustost jeho parokruhu. 

Ostatně prokázala tato planeta astronomii v ohledu na známost celé sluneční sou- 
stavy již po dvakráte velmi důležitou službu. © Jednou byl to Mars, který možným uči- 
nil zevrubné ustanovení vzdálenosti slunce od země; a pak veliká výstřednost jeho dráhy 
přivedla nesmrtelného Keplera na odkrytí elliptických dráh planetních, 

10. 
Malé planety. 

Tylo planety, tvořící zvláštní tlupu mezi Marsem a Jupitrem, byly dřívějším sto- 
lelím docela neznámé. Teprv Bode vyslovil r. 1772 domnění, že prostora mezi drá- 
hami Marsa a Jupitra jest nepřiměřeně veliká, a kdybychom si v odlehlosti 56 milionů 
mil mohli mysliti ještě jednu planetu, pak teprv že by bylo rozpostavení jejich pravi- 
delné. Toto domnění potvrzeno jest objevením první malé planety Cerery, kterou 
dne 1. ledna 1801 vypátral Piazzi v Palermě, (Od těch dob rozmnožil se počet těchto © 
malých planet novými objevy tak velice, že s velikou podobností dá se očekávali vy- 
pátrání ještě většího počtu drobných oběžnic mezi Marsem a Jupitrem. 

Vzhledem na malé tyto planety vyslovili rozliční hvězdářové domnění, že všecky 
jsou toliko rozbitinami jediné veliké planety, která buď oučinkem vnitřních sil anebo 
vražením na jiné těleso se roztrhla. 

Skutečně-li veliké těleso světové, původně mezi Marsem a Jupilrem v elliplické 
dráze kolem slunce se pohybující, násilnou katastrofou bylo na kusy roztrženo, které 
vesměs poblízku směru prvotní dráhy v oběhu svém dále pokračovaly: tož ono místo, 
kde roztržení se stalo, bude všem novým dráhám společné, t. j. v něm budou se ve- , 
škeré nové dráhy křižovati a každá malá planela vrátí se k němu jednou v čase oběhu 
svého okolo slunce. Ovšem platí to jenom pro nejbližší dobu po katastrofě, neboť bě- 
hem stolelí musejí se dráhy, hlavně oučinkem poruchů od Jupitera spůsobovaných, zna- 
menitě změniti, a místa, kde se křižují, budou lím vzdálenější od sebe, čím dále ka- 
tastrofa do minulosti sáhá, 

Skoumáme-li v tomto ohledu dráhy malých planet, přijmouce dráhu (Cerery za 
původní rovinu, shledáme, že body průseční směstnány jsou v prostoru dosti těsnou, 
kdežto, kdyby jen náhoda byla místo měla, musely by asi v stejné míře rozděleny býti 
po celém obvodu. A však i poměry odlehlostí podávají nám vítaný prostředek k roz- 
hodnutí otázky, zdali svrchu udaný spůsob povstání těchto malých planet jest možný 
čili nic, Stalo-li se totiž skutečně roztržení veliké planety, tedy musejí veškeré kusy. 
za svého oběhu aspoň jednou přijíti do tétéž vzdálenosti od slunce. Nalezne-li se tedy 
mezi malými planetami nějaká, jejíž největší vzdálenost od slunce zůstává menší měžli 
nejmenší vzdálenost ostatních: nemůže se místa dáli onomu domnění. V skutku vy- 
plňují se požadované výminky z větší části, neboť nejmenší vzdálenost Flory jest záro- 
veň největší vzdáleností Cerery. Obě tyto planety přijdou tedy do této vzdálenosti 
jednou za svého oběhu, všecky ostatní dvakráte. 

Takto nalezena jest sice velmi bezpečná opora, zalím však další skoumání vi 
skytuje veiiké oblíže, nejenom proto, poněvadž by se musely zevrubně určili poruchy. 
spůsobované velikými planetami, nýbrž i poněvadž vzájemné poruchy malých planet sa- 
mých musely aspoň na počátku býli dosti veliké, což nyní jen stěží vypočísti se dás 

Jakkoliv dle toho, co jsme pověděli, pravdivost domněnky svrchu uvedené z po- 


911 


měrů dosavad známých nikoli ještě dokázat se nedá, naskytuje se při tom nicméně 
tolik nápadných okolností, že další sledování toho předmětu a provedení výpočtu sem 
náležejícího bylo by vždy úlohou velmi záslužnou. 

Co se však týče spůsobu zmíněné katastrofy, nedá se snadno mysliti, že by roz- 
tříštění se planety bylo se stalo následkem sražení s nějakou kometou, poněvadž kome- 
tám schází potřebná k tomu hmotnost. Nejpřirozeněji dala by se katastrofa tato vysvě- 
tliti příliš velikou rychlostí otáčení. Ktomu konci museli bychom přijmouti, že prvotní 
planeta měla jako Jupiter a Saturn jednak příliš velikou rychlost v otáčení se okolo své 
osy, jednak i veliký objem, U Jupitera spůsobilo otáčení toliko znamenitou zploštělost 
a oddělila od něho čtyry sputníky čili měsíce; u Saturna odtrhl se kruh sosmi měsící; 
při naší domnělé planetě ale roztrhlo se rychlým otáčením celé těleso na kusy, které 
odletěly dle směru odstředivosti. 

Asteroidy jsou vesměs velmi malé ; ustanovení pravé jejich velikosti zůstane vždy 
velmi těžkou úlohou pro majitele nejvělších dalekohledů. Z té příčiny jsou i rych- 
losti jejich otáčení a polohy jejich os zcela neznámé. Známe toliko jejich dráhy 
okolo slunce, a však i tyto podrobeny jsou mnohem silnějším proměnám nežli dráhy 
jiných planet. 

Nejjasnější hvězda na jejich noční obloze jest Jupiter ve svých protistáních, 
vzdálených od sebe 6—7 zemských let. Ony samy sice mohou se jedna k druhé ve- 
lice přiblížiti, i tenkráte však musejí pro přílišnou skrovnost svých průměrů dosti nepa- 
trnými zůstávali. Ostatní planety objevují se obyvatelům asteroid téměř v týchž poměrech 
jako nám, toliko Saturn a Uranus o něco větší, za to ale bývají řidčeji viditelny. 

Nad míru nepatrná musí býli tíže na jejich povrchu, neboť kdybychom hutnost 
těchto nebeských těl pokládali za rovnou hutnosti země, což jest zajisté vysoké ocenění, 
vypadly by na nich pádnost těl a délky kyvadel velmi skrovné. Váha jedné libry na zemi 
obnášela by tam toliko lot. 

Až posud vypátráno jest 30 takových malých planet, jejichž jmena uvedeme tuto 
v pořádku jejich prostřední vzdálenosti od slunce: Flora, Melpomene, Victoria, 
Vesta, Iris, Metis, Euterpe, Phokaea, Hebe, Lutetia, Parthenope, 
Fortuna, Massilia, Amphitrite, Thetis, Egeria, Astrea, Irene, 
Thalia, Eunomia, Proserpina, Juno, Ceres, Pallas, Bellona, Calliope, 
Psyche, Themis, Hygiea, Urania. 


Drobnosti. 


O pěstování vína v Čechách. 
Sepsal Filip Čermák. 
(Pokračování.) 


Květ hroznů. 


Vinné křoví sice, jak již řečeno, velmi časně se svou ourodou se vychloubává, ale než hro- 
zem toliko jen ků květu dospěje, musí mnoho dní ba týdnů uplynouti, neboť čas rozkvětu hroznového 
jest tepry měsíc červen. K 

Je-li pohodlná povětrnost, holoubátka, podobající se malé podlouhlé ružičce právě rozkvěta- 
jící, čerstvě se vivinují a tak řikaje vůčihledě rostou, a tu jak na sloupkách se vyvinuje a poodrostá 
„ist, tak pospolitě se vyvinuje a poodrostá ihrozniček, jenžto vypadá co malinká vikvička spočívající na 


312 


velmi něžné, kratinké stopce. Tato malinká vikvlčka v několika dnech již započne šišatět, v brzce 
na to vyhlíží již co malinká moruše, dál a dále štopka se silní a šištička se natahuje a tloustne, 
a po kratičkém čase již jest i pozorovati malinká poupátka, zárodky to příštích zrniček. Na to 
počnou i tato poupátka od stopky se vyzdvihovati, pak i malá odděleníčka na stopce zaujímati, až 
konečně z oné nepatrné vikvičky celý hrozníček se vyvine, jehožto poupátka docela se podobají pe- 
clčkám velkých hrozinek. Dotud jest hrozníček ještě zcela zelený, té samé barvy co ostatní list; 
čim více ale se blíži a připravuje ku květu, tím více poupátka do žluta přecházejí; konečně 
počnou pukati — zakvítati, až pak docela žlutobělavě rozkvětou. 

Jest to opravdu velmi zajímavý pohled, jaký působí rozvětvující se hrozniček. Když již zcela 
ku květu přichystán jest, tu při pěkném počasí, vzláště jestli před tím v noci drobet zprchlo — 
zarosilo, asi okolo poledne, když keř již hodně se ohřál, najednou jakoby nějaká bytost v něj 
byla vstoupila, počne sebou jaksi pohybovati, a náhle tu jedna, tam zas druhá, zde několik najednou, 
tam též, tu najednou všecky ostatní čepičky od stopiček u poupat pukají a odskakují, z každého 
poupátka vyvine se šest malinkých pířeníček, a onen nedávno ještě zažloutlý hrozniček jest v bělavý 
a velmi příjemně zavánějící květ proměněn, jenž zdaleka vůni růží a rozetek se podobá. 

Vinné poupě skládá se: z pestíku, ze šesti prášníků spočívajících na tolika tyčinkách asi 
'/, palce dlouhých, barvy žlutobělavé, a ze šestirohového lístku — čepičky, k hvězdičce podob- 
ného, jenž toto všecko před rozvitím ukrývá, kterýžto ale, když hrozníček počne zakvétati, od stopky 
poupěte se odtrhne a od prášníků vzhůru vyzdvižen odpadne. 

Zcela jinak to ale vyhlíží, pakli jest povětrnost nepohodlná; i tehdáž sice roste a vyvinuje 
se i list i hrozen, ale velmi zdlouhavě, a tudy i hrozníček později do květu přichází. Jest ovšem 
staré přísloví: „Když hrozníček ještě jen dopoledne na den sv. Jakuba odkvěte, přece uzraje,“ ale 
zkušenost učí, že, třeba uzrál, proto přece za nic nestojí, poněvadž uzrál špatně; neboť co při víně 
jaro zanedbá, to velmi nesnadno podzimek vynahradí. Má-li býti víno dobré, nestačuje k tomu 
toliko srpen a září, alebrž jest třeba, aby i květen, i červen, i červenec byli teplé ba horké, 
a teplo aby se s deštěm střídalo. Zatím však suché parno nikdy neuškodí vínu tak jako chladno a stu- 
deno, zvláště studené deště. To jesti příčina, proč u nás v Čechách tak pořídku dobrého vína máme. 
Počitaje od roku 1830 až po 1854 jak málo tu dobrých let udati mohu! Rok 1834, 1841, 1846 
a 1852, také ještě 1848, ale toliko tam kde nepotlouklo — tedy mezi 24 lety toliko 4 vínu příznivá ! 

Při pěkném počasí květe víno velmi rychle; ve 48 hodinách bývá celý hrozníček odkvětlý, 
v 8--10 dnech celá vinice. Při špatné ale povětrnosti hrozníček velmi zdlouha rozkvítá, často květe 
celý týden, a kolik tu týdnů musí uplynouti, než celá vinice odkvěte! A kdby již na tom jen dosti 


bylo, ale k této již samo o sobě zlé nehodě ještě se obyčejně i jiná mnohem horší přitovaryší, totiž červi. 


Jestli v čas zakvítání vína nastane chladná povětrnost neb docela studené deště, tu se roz- 
víjení květu zarazí, do hrozníčku se dají červi, a to častokráte v takovém množství, že v několika 
dnech větší část ourody jest zničena. Jest to opravdu až k úžasu, odkud se berou, tak náhle 
a v takovém množství? © Dnes n. p. jest hrozníček ještě zcela čist a ku květu již ouplně připraven, 
na keři nikde ani toho nejmenšího se nespatřuje, co by jen na hmyz ukazovati mohlo: zejtra na- 
stane studené deštivo, a pozejtří již je vše plno červů délky asi '/, palce, v mnohém hrozníčku 2, 
v mnohem 3, vmnohém i tolik co na stopce odděleníček, ale vždy toliko jeden samoten. V těchto odděle- 
ničkách onen červík napřed všecka poupátka jakousi pavučinkou v jeden cumel slepuje, pak se v nich 
zahnízdí a je podžere a zničí, tak že konečně z mnohého hrozníčku nic nezbude, než toliko stopka. 

Tito červí zdaji se býti pondravy buď nosavců, nebo marany anebo docela švadlenek 
(malinkých broučků, dle spůsobu a barvy zcela chroustům podobných), an tito dva druhové brouků, 
obzvláště švadlenky, krátce před rozkvětem u velkém množství na keřích bývají, listím se živíce, 
jež na spůsob mřížek prožirají, odkuď i toto pojmenování. 

Červ hroznový jest barvy červenožluté, délky skoro '/, palce, tloušťky asi 1', čárky, hlavy 
černé, na těle jest desíti většími a mezi nimi desíti menšími prohyby přepásán, mezi kterými vždy 


>- 


913 


po třech malinkých bulčičkách se nachází ; na příč huby má dvě protl sobě zahnuté kleštičky, a pozpod 
na prsou tři páry noh. Plazi se velmi rychle, a kde více jich pohromadě, jeden druhého hryže 
a sežirá. 

Onino červi, jak rychle se objeví, tak rychle opět zmizi, najednou jsou pryč, a kam — ani zdání. 

Bílí druhové vína jsou tomuto hmyzu méně podrobeni než červené, zvláště roučí. Zdejší 
krajina, t. j. Mělnická, zdá se jim zvláště oblíbenou býti. 

Zrůst hroznů po květu. 

Když víno odkvěte, rostou jeho zrníčka velmi rychle, v několika dnech jsou pestiky již té 
samé velkosti, jako byla před rozvitím jejich poupátka, s tím toliko rozdilem, že tato byla u stopky 
tenká a na vrchu vysoce zakulacena, zrníčka pak právě naopak, Než uplyne 10—12 dní, zrníčka 
již dosahují velikosti skrovných broků. Až dosud ještě každý hrozníček strmí vzhůru, čím více ale 
zrníčka rostou, tím více se od keře uchyluje — se zavěšuje, až konečně z keře docela dolů 
visí — se zavěsi. 

Zrání hroznů. 

V dobrém roce počíná víno zráti obyčejně již v srpnu. Okolo polovice toho mesíce již bý- 
vají hrozníčky, zvláště roučové a cinifálové, k jídlu. Nejraději zraje a barví v rozvodě, anebo na 
keři jenž churaví. Ostatně jako ku květu, tak i k zrání hrozníček se dříve připravuje. Když 
zrníčka již dorostla, počne poznenáhlu jejich zelenost se měniti, částečně jest pak viděti v nich 
i drobné žilky; na to počnou měknouti, vzlaště roučí dostává smolku, počne se zatmivati, pak 
nejdříve jedno zrníčko se rditi, potom druhé, pak několik najednou, až konečně celý hrozníček se zabarví, 
Při bilém víně se to děje právě tak, toliko že zazloutne, neb že dostane takovou barvu, jakého druhu 
jest. A teď jak zraje, v té míře se i hrozen plní — nalévá. Jsou-li zrníčka příliš hustá, tu 
mnohá se vytlačují a v niveč přicházejí; přijde-li v tom čase déšť, ráda i pukají a pak hniji. 

Ouhony. 

Plíseň čili choroba hroznů, jaká v cizině zuří, u nás dosavad známa meni; ostatně i naše 
vinice a hrozny nejsou beze vší ouhony. Přicházíť na víno často ouraz, a ten jest buď obecný 
anebo zvlášťní, 

Obecný ouraz jsou mráz a kroupy; zvláštní zas červi, opar, mlha a shnilotina. 

Mráz. Vinné křoví, dokaváde se ještě nehnulo, vydrží silné mrazy; pakli ale země se 
zahřála, že míza již vystoupila, tu dosti malý mrazik učiní, že křovi pomrzne, zvláště má-li již 
holoubátka. Ostatně jarní mráz nebývá nikdy tak záhnbný jako podzimní; neb byť i celou mladbu 
zkazil, pusti si podočí a byvá přece ještě víno — ale křoví tím utrpí. Přijde-li ale mráz v pod- 
zimku, dříve než ještě víno uzrálo, tu bývá zle. Je-li mrazík slabý, uškodí sice jen listi. Toto 
buď zčerná a spadne hned neb alespoň v brzce na to, zvláště s bílých druhů. Teď ostane křoví 
bez listí a tedy hrozen bez úkryvky, špatně nalévá a špatně zraje, obyčejně zakrní. Je-li mráz 
silný, namrznou stopky a hrozny, a jedva že se ukáže slunce aneb mráz přejde, již hrozen vypadá 
jako hadr, a často ani k žádné potřebě se nehodí. i 

Kroupy. Jakkoli tato metla boží všady hrozná jest, přece nikde není tak záhubná jako 
ma vinicích; neboť kroupy, jestliže silně padly, nejen že zničí celou ourodu , nýbrž, co mnohem 
ještě bolestnější jest, uškodí vinici často i na mnoho let, an mnoho keřů záhy zničí. 

Bylo to roku 1848 pravě v nanebevzeti Panny Marie, tedy 15. srpna, víno již bylo zcela 
zabarvené, bylo ho mnoho a bylo krásné právě jako roku 1846. Slunce silně přihřívalo, tu odpo- 
ledne asi ke třetí hodině náhle se počne mračit od Řípu. I povstane studený vítr, mračno se za- 
Šediví a s celou prudkostí se žene k východu. Zablýskne se a zahřmi až se všecko otřásá, an mezi 
tim stromoví hrozným větrem lomcováno až k zemi se shýbá. Zableskne se a zahřmí opět, a již 
se kroupy sypají v takovém množství, až se z toho zatmí, a velikosti nejméně co holubí vejce. Ne- 
trvalo to tak dlouho, co možná jen tento kratičký popls přečísti, a již po všech vinicích v šíři asi 
čtvrt a v dělí asi půl hodiny uejstrašnější spousta. Kdo něco takového neviděl, nemůže sobě ani 


"814 


představiti, co tento živel v tak málo okamženích spůsobiti může. Ve vinici, kde se čítalo k 70 
vědrům vína, tedy ke 140 korcům hroznů, nebylo za několik okamžení již ani jedinkého celého hroz- 
ničku více! A křoví polo bez kůry, otlučené, přerážené, révi skorem napořád zničené, skorem zcela 
holé, tu a tam kousek listu a něco stopek. Po zemi ale jak by nastlal roztrhaným listím, hroz- 
ničky a vinnými zrníčky. Než na tom nebylo dosti. V příštím jaře v průměru patnáctý keř vy- 
hynul. Mimo to — křoví, kůry a tedy i podoči zhaveno, velmí špatně se rašilo, tak sice, že v tom 
roce ani hrubě rozvody se dělati nemohly, a na podzim se skorem ničeho nesklidilo. I museli ještě 
dvě léta uplynouti, nežli vinice touto ouhonou navštíveny se opět zpamatovaly. 

O červech již bylo mluveno. 

O par. Víno miluje sice teplo, ale přílišné parno, zvláště když počíná barvit, jest mu 
škodlivé. Hrozen parnému slunci vydán uvadne a uschne, ba někdy i vyschne tím spůsohem, žé 
z něho nepozůstane nic více, nežli prázdná šlupina. Taková nehoda potkala minulého roku mnoho 
vinic mezi Šopkou a Vehlovicemi, a to tak silně, že na vinici, kde se před tím počítalo na 7% věder 
hroznů; ani žádná sbírka se konati nemohla. Oparu jest červené víno více podrobeno nežli bílé; 
zvláště roučí jím velice trpí. 

Mlha bývá sice vínu velmi užitečna, je-li víno již hojně zabarvené a dozrává-li již, zvláště 
jsou-li v tom čase teplé dni a počasí suché, tu mlha zastává misto rosy a vinné lupínky změkčuje, 
jmenovitě přišla-li mlha na Labi proti vodě. Přijde-li ale mlha v nečas, a zvláště je-li poledno- 
východní, zde tak nazvaná Vrutička, tu nejen že vínu v ničem neposlouží, alebrž spálí jeho list 
a zarazí zrání. Někdy podobně co opar uškodí. 

Hniti. Přijdou-li v čas zrání hroznů deště, tu víno silně nalévá, zrnéčko tiskne jedno 
druhé, a tím mnohá se vytlačují, mnohá pukají. Z rozpukliny vyprýšťuje se šťáva a oslizne, 
druhý den již se na ní udělá plíseň, i počne hnití a nakazí všecka zrnka okolní, která též počnou 
hniti, ta zase nakazí sousední, a tak v několika dnech celý hrozen i na sta jiných jest zkaženo. 
Ke hnití také někdy mouchy, včely, vosy, sršně a zvláště vrabci napomáhají. Otevrou totiž kolikráte 
jen jedinké zrnéčko, to počne hníti a tak nakazí celý hrozen. 

Druhý povaz. 

Tento není nic jiného, nežli pokračování prvního. Co dotud buď přirostlo na keři, neb se 
odtrhlo z předešlého povazu, to se nyní právě tak jako prve přivazuje, toliko na to jest třeba hle- 
dět, aby křoví u tyčky stojící nahoře dobře uvázáno bylo. 

Oseček. 

Růst rév započne jarem a trvá až do srpna. V tomto měsíci réví zraje a dozrává. Že 
ale konečky révové dosud ještě zelené jsou, a než by i ty dozrály, mnoho by času k tomu potřebí 
bylo, naproti tomu síla, kterou hrozny požadojí, jim ucházela: tedy jak mile se shledá, že již réva 
hojně vyzráva, došlé konečky se odřezávají, což se nazývá oseček. Práce tato koná se následovně : 

Buď vinař anebo někdo jiný vstoupí ku keři, maje v pravici žabku. Tuto zasadí asi palec 
nad tyčkou na révu, proti žabce na révu s druhé strany položí palec, stiskne a potáhne k sobě, 
a réva jest uříznuta. Tento odřezek — oseček, položí do levého páždí, jde ku keři druhému, 
třetímu a t. d., a činí též tak, až má tolik osečků přihromadě, že by mohla z toho býti otýpčička. 
Takovou tedy udělá, a zapíchne ji na některou již osečenou tyčku tak, jako n. p. snopy na poli se 
stavívají, aby uschla, a nebo míní-li osečky vziti domů buď ke krmení aneb třeba i k sušení, klade 
je zatím na hromadu. Tím spůsobem pokračuje, až má celou čtyrt osečenou. Kde ale jsou tyčky 
krátké, tu odřezává tolik, jen co dosud ještě nezraje. 


Oseček buď časně neb pozdě dělati jest vždy škodlivé. Časně-li křoví zbaveno hlavy, na vše , 
strany vyžene pazochy a velice ve svém zrání utrpí; a jestli pozdě, tedy utrpí tím, že réva oné 
síly k svému dozrávání užívá, která by hrozny k svému uzrávání potřebovaly. Nejlépe jest tuto 
práci zapociti brzy po sv. Vavřinci. 


815 


Co tuto řečeno jest o vinici, to též buď i řečeno o víně, jenž se chová u stavení na odrech, 
k. p. ve štítu. Mají-li hrozny uzráti a vyzráti, i tu jest třeba révy podobným spůsobem osící. 

Tyto osečky json dobrá píce pro kozy i pro hovězí dobytek, daleko lepší nežli podlom, poně- 
vadž nejsou tak kyselé. Dávají se dobytku buď čerstvé zelené anebo sušené, zvláště v zimě. 

Mezi druhým povazem a osečkem, zvláště jestli bylo léto vlažné, zarodí se tráva po vinicích 
v takovém množství, že vinice skorem co luka vypadají; i bývá tato tráva v délce kolikráte do půl 
tyček. Jest to veskrz: mušinec, šlateč, vrbice, lebeda, čapí nos a t, d. Tato tráva než dozraje, 
musí se dočista vypleti, jinak by i zrůstu i zrání vína škodila; tráva tato poskytuje dobytku vélmi 
užitečnou píci. Hází pak se buď na hromady, jestli se hned ku krmení potřebuje, aneb má-li se 
sušiti již na vinici, váže se v kytky, které pak podobně jak osečky na tyčky se staví. Natrhá 
se totiž hodná přehoušel, ta se pak v klasoví několika stébly otočí a na tyčku postaví. Ve dvou 
neb ve třech dnech jest tráva suchá. Teď se kořínky oklepají, je-li na nich jaká hlína, tráva se 
roztřese a uloží, což v zimě dobytku velmi líbou pařenku poskytuje. 


Okolek. 


Tak se nazývá asi na sáh široce skopaná obruba kolem každé čtvrti a celé vinice. Práce 
tato koná se následovně: Když víno započne barviti, kolem každé čtvrti, kde takové jsou, a tedy 
i kolem celé vinice na šířku asi jednoho sáhu, vypleje se všecka tráva, jestli opět nějaká vznikla; 
kde jaká tyčka při keři se naklonila neb snad větrem upadla, ta se rovně postaví a zarazí; jestli 
kde jaká réva se odtrhla neb rozvázala, ta se upevní, a pak ta prostranina se velmi drobně skopá, 
skypři a srovná, všecky cesty, stezky a pěšinky se vyčistí, obortují a prohrabou; oučel této práce 
jest, poznati stopy, jestli měkdo nezvaný do vinice vstoupil; neboť jak mile víno započne zráti 
a okolek hotov jest, od té doby cizinci do vinice vstoupiti ano i cestami jíti, které nejsou veřejné 
a tudy toliko pro vlnici ustanovené, se zapovídá. A majitel vinice neb vinař jinak nyní do vinice 
nevstoupí nežli železnými hrabičkami ozbrojen; musí-li vstoupiti do čtvrti, sestupuje přes okolek právě 
tam, kde by to nejpatrnější bylo, po návratu ale jak tyto šlépěje tak i ostatní všecky na pěšince 
zahrabe. Okolek při vinici koná tedy službu plotu aneb poněkud i hlídače, 

(Pokračování.) 


Umělé rozmnožování stromů. 
Od Frant. Špatného. 
(Pokračování). 

Působení spolků, učilišť a zákonů na zvelebení zahradnictví v Čechách po třicetileté válce. 

Nebude snad v nečas a na nepříhodném místě, když v tomto časopise podám stručný popis 
spolků, učilišť a zákonů, které po třicítileté válce přispívaly k zvelebení zpustošeného zahradnictví 
v Čechách. i 

Z toho popisu bude moci velevážené čtenářstvo posuzovati prostředky, úsilí a oběti, kterých 
se k zdokonalení kleslého zahradnictví používalo. Skvělé výsledky, dosažené přičiněním podporo- 

„ Vatelů zahradnictví v království Českém, povzbuzují k ocenění jich zásluh a k následování jich do- 
brých příkladů. — 
vá Hospodářská společnost v Čechách. 

Nejvyšším dvorským dekretem od 23. června 1767 slavná panovnice, císařovna Marie Terezie, 
nařiditi ráčila, aby se v království Českém hospodářská společnost zřídila. Za příčinou některých 
obtíží podán jest plán k zřízení dotčeného spolku teprv dne 6. července 1769 k nejvyššímu stvrzení, 
kteréž nejvyšším dekretem od 6. července 1769 uděleno jest, načež „spolek k zvelebení hospodář- 
ství a svobodného umění v království Českém“ účinkovati počal dne 1. ledna 1770. 


Veleslavný cisař Josef II. roku 1788 novým zřízením obor činnosti této společnosti rozší- 


316 


řiti a nejvyšším patentem od 1. října 1788 ji jmenovati ráčil ,,c. k. hospodářskou vlasteneckou společnost,““ 
která co taková účinkování započala dne 1. ledna 1789 u přítomnosti předsedy hraběte Lažanského. 

Již v nejprvnější době obrátil dotčený spolek pozornost svou na zvelebení zahradnictví v Čechách. 

K povzbuzení účinlivosti v štěpařství roku 1782 nejvyšší vláda povoliti ráčila, aby se třem 
výtečným štěpařům v Čechách odměny udělily. 

Toho roku byli odměněni za veliké zásluhy o zvelebení štěpařství stříbrným památným pení- 
zem: Viktor David, rolník z Prosíka Kouřimského kraje, František Bednář, rolník z Vyšehnějovic 
Chrudimského kraje, a František Roztočil, mlynář z Sedlce Čáslavského kraje, 

Roku 1784 za zásluhy o štěpařství dostali stříbrný památný peníz : Josef Antonín Schindler 
z Kadaně, František Lukeš z Opočna a Podivín Dreihauser z Česlavic; a roku 1785 byli pro do- 
tčené zásluhy odměněni stříbrným památným penízem: Karel Perwolf, držitel statku Molitorovského 
v Kouřímském kraji, Václav Riedl z Mělníka, Vojtěch Rosenkranz, pošmistr v Čáslavi, Josef Ma- 
tějka, radní v Čáslavi, Václav Lebduška ze Závratce v Čáslavském kraji a František Zeller, nad- 
lesný v Libějicích v Prachenském krají. 

Roku 1791 se udělila odměna Antoninovi Hónigovi, koželužskému mistru v Chrastavě, a roku 
1798 Matěji Vostrušilovi v Chrudimi. 

Roku 1808 udělen jest Jakubovi Glaserovi z Horosedl zlatý veliký památný peníz za to, že 
proměnil velikým nákladem pastviště v ovocný sad, kde 700 ovocných stromků vysadil. 

Jmena mužů pro své zásluhy o štěpařství vyznamenaných za tou příčinou zde uvádím, aby 
se českému potomstvu o nich dobrá památka zachovala. 


Česká stěpařská společnost. 

C. k. hospodářská vlastenecká společnost nabyla té přesvědčenosti, že by se u větší miře 
a vydatnějšími prostředky štěpařství v Čechách podporovati mohlo, kdyby se vedle ní více sil k tomu 
účelu spojilo, a spolek štěpařský se v Čechách založil. 

Roku 1819 položila základ spolku k zvelebení štěpařství v Čechách, jehožto stanovy nejvyš- 
šiho strvzení dosáhly, tak že již 4. května 1820 tento spolek svou činnost počal. 

Štěpařský spolek si za povinnost uložil, štěpařství a vinařství v Čechách tam, kde je pod- 
nebi a půda tomu příznivá, všemožně rozšiřovati, podporovati a zdokonalovati. 

Nejznamenitější český pomolog Matěj Róssler, děkan Poděbradský, narozený dne 27. listopadu 
1752 v Jindicích, daroval štěpařskému spolku roku 1820 345 jablečních, 346 hruškových a 86 druhů 
rozmanitých, nejvíce švestkových, dohromady 777 druhů stromků v hrncích, které se postavily v za- 
hradě předsedy společnosti, hraběte Kanála, k používání jich od společnosti. *) 

K rozšíření vzdělanosti v štěpařství po celém království Českém použil štěpařský spolek při- 
měřeného a vydatného prostředku vydáním dobré knižky: Naučení o chování, šlechtění, 
hlídání a ošetření ovocných stromů ku potřebě pro lid a školy venkovské, 
kterou vedením společnosti sepsal Jan Teplý, děkan Přeloučský. Roku 1822 vyšla tato knížka v 6000 
českých a tolika německých výtiscich, a prodávala se za velmi levnou cenu 8'/, kr. stř. Posud 
možná dostati tento spis za dotčenou cenu u hospodářské společnosti, 


Roku 1829 spojil se štěpařský spolek co oddělení s c. k. českou vlastenskou hospodářskou 
společnosti pod jejím předsednictvím a nově se zřídil. 

Přiměřeným změněním a přidáním některých článků stanovních a spojením s dotčenou ho- 
spodářskou společnosti nabyl štěpařský spolek mnohých výhod, zvláště tím, že se hospodářská spo- 
lečnost zavázala, jej všemožně podporovati peněžitými prostředky ze svých příjmů, když toho důležitá 
potřeba nastane, 


) Mimochodem zde podotýkám, kterak dotčený horlivý pomolog jednoho času při hostině své hosti velmi překvapil, Ro- 
zestaviv na tabuli ve kbelíčkách stromky rozličných drulů zralé ovoce nesoucích, požádal své hosli. aby si čerstvého 
ovoce pro pochoutku načesali. 


817 


Dobré následky toho spojení se brzy vyskytly. 

Již roku 1830 koupila hospodářská společnost pro spolek štěpařský pozemek 5 jiťer 1162 
čtverečních sáhů povrchnosti za 4454 zl, stř. od dědiců po svobodném pánu Jakubovi Wimmerovi, 
kterýžto veliký lidumil si o zvelebení hospodářství a štěpařství velikých zásluh byl vydobyl. Hospodářská 
společnost dotčený pozemek k užívání štěpařskému spolku s tím doložením odevzdala, aby proměnil 
polnosti v stromovou školku a ve vzorní ovocmici a vinici. Ten pozemek leží u Prahy nedaleko za 
Žitnou branou, a stojí na něm jednopatrové stavení, v kterém bydlí zahradník a zahradnický 
pomocník. 

Poděbradský děkan Matěj Růssler, který netoliko v Čechách nýbrž i také v cizozemsku co 
výtečný a horlivý pomolog velikou vážnost měl, zemřel dne 29. srpna 1829 a zanechal po sobě 
dědicům štěpuou školku, v kteréž se nacházely skoro všecky ovocní druhy z domácích krajů a z ci- 
zozemska, Tento znamenitý klénot na půdě české rostoucí, který neunavitelná ruka horlivého vlastence 
za 40 let nashromáždila, uchránila Českému národu hospodářská společnost, která od Růsslerových 
dědiců roku 1831 za 760 zl. stř. koupila všechno stromoví v této školce se nacházející, kteréž ode- 
vzdala štěpařskému spolku k vysázení ve společenské zahradě, totiž: 2852 jabloňů 607 druhů, 1457 
hrušek 442 druhů, 277 švestek 99 druhů, 803 třešní 288 druhů, dohromady 5389 stromů a 1436 druhů. 

Z ujmutých stromů se započaly rouby udělovat chudším hospodářům a učitelům v Čechách 
pro školky. Až posud se každoročně mnoho set roubů a sazenic rozdává chudším štěpařům, učite- 
lům a údům štěpařského spolku, a mnoho set prodává se v levné ceně. Lituji, že nemohu pro ne- 
dostatek pramenů podati úplný počet všech roubů a stromků, které se od vzniknutí společenské 
školky až do nynější doby zdarma rozdaly a prodaly. Snad se ku pravdě přiblížím domněním, že 
štěpařský spolek rouby zdarma rozdávati započal roku 1833, to činí až do roku 1854 21 let, 
Započal-li spolek zdarma rozdávati stromky o čtyry léta později, tedy ten čas obnáší 17 let. Kdyby 
se bylo od toho času v průměru každoročně darovalo 1000 roubů a 500 stromků, obnášejí ty dary 
za 21 let 21000 kusů roubů a za 17 let 8500 kusů stromků. Z toho výčtu darů dá se blaho- 
datný účinek na zvelebení stěpařství v Čechách dobře posouditi, protož o něm dalších slov šířiti 
opominu. — 

Roku 1833 vydal stěpařský spolek nákladem c. k. vlast. hospodářské společnosti knížku: P o- 
učení klepšímu připravování vina pro vinaře české, sepsané od Jakuba 
Bambergra, hospodářského tajemníka u barona Wimra a (£. d.; a knížku: 
Poučení k připravování vína jablkového pro hospodáře české, od Jakuba 
Bambergra. : 

Dne 14. září 1835 vysoké zemské presidíum vyjevilo štěpařskému spolku své přání, aby zří= 
dil výstavu ovoce v čas přebývání Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda Dobrotivého v Praze. 

Dotčený spolek obrátil se s žádosti v té příčině na královské krajské úřady v Čechách, a až 
do 1. října 1835 bylo z veškerých krajů z 124 panství a z Prahy k výstavě odesláno: vinných 
hroznů 97, jablek 2746, hrušek 1834, švestek 26, broskví 18, ořechů 19, citroniků 1, cedrátnků 1, 
pomerančů 1, fiků 5, mišpuli 8, melounů 5, dohromady 4761 druhů. 

Štěpařský spolek vyložiti dal dotčené ovoce v prvním poschodí domu ve společenské stě- 
pařské zahradě na stoly a lešení každého kraje, panství a statku zvlášť. Na lístkách a v přiloženém 
seznamu nacházelo se jmeno panství a držitele. Ovoce u Prahy a dilem z Kouřímského kraje, které 
V pokojích místa nenalezlo, muselo se vyložiti pod stan, jenž blízko zahradního stavemi postaven byl. 
Na svobodné místo okolo stanu, co jeho lemování, postavily se stromky a 31 druhů českých vinných 
keřů v kbelikách. * 

Od skvostně okrášlených zahradních vrat až ke schodům zahradního domu stálo v řadách 18 
divek v stáří 8—12 let. Šestnáct děvčátek bylo oblečeno v národním kroji každého kraje, jedna 
dívka byla oděná národním krojem Chebského okresu a jedna co pražská zahradnička. Na rukou 
měly dívenky košíčky, které rozmanitým českým ovocem naplněny byly. 


918. 


U velikém jásotu lidstva Jeho Veličenstvo císař Ferdinand dobrotivý dne 11. řijna 1835 do- 
(čenou výstavu navštiviti ráčil. Jeho Veličenstvo prohlížel rozmanité druby krásného ovoce s velikou 
pozorností, a ráčil výboru svou spokojenost nad výstavou na jevo dáti. Spanilost nevinných českých 
dívek, národním krojem vkusně ozdobených, dojala dobrotivého panovníka tak, že své přání vyjevil, 
aby se ty dívenky také předvedly Jejímu Veličenstvu císařovně Anně Marii. Druhého due v jednn hodinu 
odpoledne dostavily se dotčené dívky v národním kroji s košíčky ovocem naplněnými na královský hrad 
Pražský k dobrotivé panovnici, která jsouc potěšena pohledem na tento výbor krásných dívek, da- 
rovati jim ráčila na památku náušnice, náručky, náprsní jehly, lžíce a t. d. 

Přičiněnim štěpařské společnosti rozšířila se její školka tak, že se v ní již roku 1836 na- 
lezalo: 9478 jabloní, 5095 hrušek, 2594 švestek, 6194 třešní a višní a 370 ořechů, tedy dohro- 
mady: 23731 kusů stromů. Pak se ve vinné vzormí školce nalezalo 11 druhů červeného vina, 7 
druhů roučí a 19 druhů bílého vína, dohromady 37 druhů. 

Toho roku vydal sadařský spolek knížku nákladem hospodářské společnosti ve 4110 českých 
a 2110 německých výtiscich: © štěpování stromů. Knížka ku prospěchu a užitku 
venkovské mládeže české, kterou sepsal Jakub Bamberger. S mnohými vyo= 
bra zenimi na 4 tabulkách. 

Nákladem. hospodářské společnosti vyšla také dotčeného roku kniha: Jiří Volný, aneb 
příklad, jak mnoho dobrého rozumný muž v obci spůsobiti může, hospodáři 
vůbec, zvláště ale kužitku milého stavu sedlského. Sepsáno (v něm) od 
Vojtěcha Švippla, oučtovního u kniíž. Fůrstenberka, a zčeštěna od Norberta 
Vaňka. Po rozebrání 1000 českých výtisků spůsobila dotčená společnost roku 1840 nové vydání 
dotčené knihy v-1000 výtiscích českých. © této výborné knize činím zde zmínku z té příčiny, 
poněvadž v ni také obsaženo jest stručné pojednání o štěpařství. 

Roku 1836 vydala hospodářská společnost na svůj náklad 2000 českých a 1500 německých 
výtisků tabelárního obrazu vychování ovocních stromů, který zhotovil H. M. Diecker, 
zahradník a spoluoud české pomologické společnosti. Celý náklad společnost zdarma rozdala národním 
školám v Čechách. 

Vydáváním českého kalendáře ve větším a menším formátu, do kterého dobré články o ště- 
pařství častěji umístěny bývají, napomáhá též hospodářská společnost k rozšíření vzdělanosti v ště- 
pařství.  Vydatněji k tomu přispívá vydáváním hospodářských časopisů. 

Roku 1838 počaly jejím nákladem vycházeti ponaučné a zábavné listy pro polní 
hospodáře a řemeslníky v Čechách. Redaktorem těchto původně německy spisovaných 
listů byl Dr. Mat, rytíř Kalina z Játhensteinu a t. d.; do češtiny překládali je J. Štěpánek, Josef 
Veselý a Josef Pečírka, 

Teprv roku 1851 byly dotčené listy proměněny v samostatný, záživnější a prospěšnější český 
Týdenník pro polní, lesní a domácí hospodářství k prospěchu stavu rolni- 


ckého, pod redaktorstvím Dr. Josefa Pečírky, které dne 31. července 1852 přešlo na Dr. F. S.- 


Kodyma. Roku 1854 vychází tento časopis pod jmenem: Hospodářské noviny. Pod výbor- 
nou redakci p. Dr. Kodyma se počet odběratelů těchto prostonárodních novin tak rozmnožil, že se 
muselo běžícího roku přikročiti k druhému vydáni. 

Vydáváním dotčených časopisů si hospodářská společnost ziskala velikých zásluh, poněvadž na 
jich udržení, pro dlouho trvající nedostatek odběratelů, několik tisíc zlatých stříbra obětovati musela. 
Již několikrát měl tento časopis zahynouti. Výbor hospodářské společnosti nenechal to ale k tomu 
přijíti, aby přestal vycházeti jediný český časopis k rozšíření Hospodářské vzdělanosti. On nyní za 
to chvalitebné přičinění nalezá odměnu v dobrém působení Hospodářských novin, jehožto prospěšné 
následky již sem a tam jsou viditelné na dvorech, dobytku, polnostech, lučinách a zahradách našich 
přičinlivých rolníků, 

Až k tomu postačí prostředky hospodářské společnosti, bylo by záhodno, aby se k Hospodář= 


no 


919" 


ským novinám každého měsíce jednoarchová příloha připojila, do které by se mohly zahrnouti články 
o štěpařství, vinařství, kuchynském zahradnictví a květinařství. Tímto prostředkem by se zponenáhla 
přiměřeně klestila dráha k pozdnějšímu vydávání samostatného českého časopisu pro štěpaře, vinaře, 
kuchynské zahradníky a květináře. Český zahradnický spolek by mohl také k vydávání takového 
časopisu přispívati, který« by na zvelebení dotčených hospodářských odvětví užitečně působil. — 

Roku 1840 udělil štěpařský spolek mlynáři Janovi Buriánovi ze Slavětína za jeho veliké zá= 
sluhy o štěpařství veliký zlatý čestný peníz; a roku 1841 chalupníkovi Štěpánov Neuberovi z Bruchu 
veliký stříbrný památný peniz, a jeho synovi odeslán schvalující dopis s doložením, že při nepře= 
tržené delší pilnosti a přičinlivosti také tak vyznamenán bude jako jeho otec. 

Stvrzením svých stanov vys. ministerním vynešením od 27. listopadu 1849. nabyla hospodář- 
ská společnost větší volnosti. "Tím povstal ve výboru toho spolku život nový, čilejší a blahodat- 
nější. Odbývaly se pilně porady o zřízení filiálních hospodářských spolků, již roku 1850 byly stvr- 
zeny stanovy dotčených spolků, a rychle se v jich zřízení pokračovalo, Nyní se nalezá krajský ho- 
spodářský spolek v Budějovicích, Chebu, Jičíně, České Lípě, Pardubicích, Berouně a v Plzni. 
Filiální spolek hospodářský se machází v Selčanech, Kadani, Lounech, Třebnici, Mladé  Bole= 
slavi, Příbrami, Kolíně a Liberci; a okresní hospodářský spolek v Dobřichovicích, Mnichově, Hra- 
dišti a Sluknově, 

Roku 1849 byl jednohlasně vyvolen rázný hospodářzký rádní pan Josef Turecký za jednatele 
štěpařského, spolku. 

Přičiněním c, k. vlastensko- hospodářské společnosti v království Českém otevřela se dne 12. 
listopadu 1850 v Libwerdě německá, a dne 27, listopadu 1850 ve dvoře Rabíně u Libějic česká 
rolnická škola. "Tento velikolepý skutek musí se považovati za největší zásluhu S5letého účinkování 
"dotčeného spolku o zvelebení hospodářství v Čechách, neboť jest se od něho nadíli nejkrásnějšího 
ovoce. Kéž by hospodářský spolek hojné podpory nalezl, aby mohl brzo zříditi v každém kraji 
v Čechách alespoň jednu takovou školu. Takovými prostředky by se nejpřiměřeněji a nejrychleji 
příspívalo k přivedení českého hospodářství na vyšší stupeň dokonalosti. 

V dotčených školách se žáci také přiučují štěpařství. Vyučování štěpařství v rolnických ško- 
lách k rozšíření a zdokonalení toho hospodářského odvětví tím více bude napomáhati, čím vice sí uči- 
telové záležeti dají na dobrém cvičení žáků v šlěpařství, — 

Pod jednatelstvím hospodářského radního pana Josefa Tureckého počal také ve spolku štěpař= 
ském čilejší život. Výbor toho spolku opravil a výborně zdokonalil své stanovy, kteréž dne 24. 
února 1850 stvrdila při valném shromáždění c. k. vlast, hospodářská společnost. 

Dle těch stanov $. 1. činí štěpařský spolek oddělení (sekcí) c. k. vlast. hospodářské společ= 
mosti pod jejím dozorstvím a jednatelstvím, a má účel, štěpařství a vinařství v Čechách zvelebovati 
a zdokonalovati rozšiřováním theoretických a praktických vědomostí. K tomu používá spolek dle $. 3. 
následujících prostředků < 

a) Nabytí úplné známosti o stavu štěpařství a vinařství po celém království Českém. 

b) Zpytování všech překážek, které v cestě stojí zvelebování štěpařství a vinařství. 

c) Rozmluvy a porady o všech zkušenostech v oboru štěpařství a vinařství, a uveřej- 
mění jich, 

d) Opatření, ustanovení, zkoušení a zachování užitečných druhů štěpného ovoce a vína 
i- jeho rozšíření. 

e) Správa a užívání zahrady společenské, jak to $. 17%. dovoluje, v kteréž se potřebné kme= 
nové stromy (výstavky, Standbáume) a školky nalezají, v nichžto se chovají takové ovocné a vinné 
druhy, kterým svědčí české podnebí, zvláště ale takové druhy, které poskytují větší užitek menším 


9 


hospodářům, ku kterémuž konci vždy se v službě nachází praktický a vědecky vzdělaný zahradník 
s potřebným personálem. 


() Používání knihovny c. k. vlastensko= hospodářské společnosti. 


320 


9) Zřízování krajských, okresních a školních ovocných školek a bezplatně rozdávání 
roubů ze společenské zahrady jim a chudým hospodářům, 

h) Pravidelné spojení s jinými štěpařskými spolky a se všemi českými hospodářskými kraj- 
skými a okresními společnostmi, rolnickými školami a vůbec s výtečnými štěpaři, k pozorování a po- 
užívání všech pokroků. 

9) Předkládání návrhů c. k. vlastensko-hospodářské Společnosti, k dávání cenných otázek, 
k udělování památných penízů nebo jiných odměn za výtečné zásluhy o štěpařství a vinařství, a ko- 
nečně zvláštní uznání ve veřejných listech zásluh mužů, kteréž mají o štěpařství a vinařství, a jich 
vyvolení za údy spolku štěpařského, 

Štěpařský spolek má čestné, účinkující a přispívající údy, a je zastoupen předsednictvím c. k. 
vlast. hosp. společnosti, jednatelem a výborem z osmi údů. 

Za čestné údy mohou se vyvoliti osoby z tuzemska i z ciziny, kterýmž lze účel spolku pod- 
porovati dle svých vědomostí a dle svého postavení. 

Za účinkující údy mají se vyvoliti mužové dobré pověsti z tuzemska, kteříž jsou štěpaři, vi- 
naři neb proslulí pomologové a zmalci i zvelebovatelé dotčených. odvětví, 

Za úda přispívajícího může každý přistoupiti, kdo ročně 3 zl, stříbra spolku štěpařskému 
platiti se zaváže, 

Účinkující úd platí spolku každoročně ku konci měsíce ledna 6 zl. stř. Od placení toho 
příspěvku osvobozují se školní učitelové a výkonní zahradníci, kteří mohou účel spolku podporovati, 
učitelové vyučováním a zahradníci sdílením a odesíláním roubů výtečných druhů. 

Účinkující údové mohou platně hlasovati ve všech valných schůzkách, ku kterým se zvou 
ve veřejných listech, a mohou také používati knihovny, sbírek a jiných pomůcek c. k. vlast. 
hosp. společnosti. 

Ze společenské zahrady mají přispívající údové právo, každoročně až do konce měsíce dubna 
odbírati bezplatně rouby a stromky, jak dalece záloha postačí, v ceně 3 zl. stř., a přispívající údové 
také v ceně 3 zl. stř. Účinkující údové, kteří jsou také údové c. k. vlast. hosp. společnosti a ště- 
pařskému spolku ročně 6 zl. stř. plati, mohou rouby a stromky odbírati za celý svůj roční příspěvek. 

Pod jednatelstvím hospodářského radního pana J. Tureckého roku 1851 uzavřel výbor ště- 


pařského spolku, aby se společenská zahrada pevnou zdí ohradila. Na vystavění té ohradní zdi se 
vypaložlo, 1903 zl. 30 kr. stříbra. 

V tom čase se také pomologická zahrada dobře uspořádala, a údové spolku pan Birnbaum, 
Fiala, Liebl a Rangheri zkoušeli ovocní druhy v zahradě společenské a vyznamenali takové druhy, 
kterým by se přednost dáti měla při šlechtění pláňat. 

Horlivý hospodářský radní pan Turecký roku 14853 sebral dobrovolných příspěvků 791 zl. 
12/kr. stříbra na oprávky a změny v domě společenské zahrady, a poněvadž celý náklad jenom 
742 zl. 42 kr. stř. obnášel, tedy zbylo na jiné zahradní vydeje 48 zl. 30 kr. stř. 

Roku 1853 udělen byl za zásluhy o štěpařství rolníkovi Janovi Markalousovi z Višehně- 
jovio u Pardubic veliký stříbrný čestný peníz, a roku 1854 přiřknut Janu Šamalovi“), usedlému 
měšťanu a kancelistoviu c. k. okresního soudn v Mladé Boleslavi, diplom uznání. 

(Pokračováni.) 


%) Tento výtečný štěpař je spisovatel článku uveřejněného na str, 254 v Živě 1853: »Zdali jsou krtkové na lukách ke škodě 
neboli k užitku« Jak se doslýcháme, chystá dolčený pomolog k tisku důkladný spis o šlěpařství. 


Obsah. 


O spůsobu učení se přírodním vědám bez velikých učených a učebných prostředků. Sepsal Dr. Jan 
Purkyně. — — Zivot ptáků v kleci. — © O zrůstu stromových kmenů, Od Julia Saxa. — 0 po- 
stavení sluneční soustavy v prostoru svělovém, Od Dr. Vojtěcha Kuneše. Pokračování. — 
Drobnosti: O pěstování vína v Čechách. © Sepsal Filip Čermák. Pokračování. — — Umělé 
rozmnožování stromů. Od Františka Spatného. Pokračování. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854. 


ZIVA. 


ČASOPIS PRÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 
„Číslo 11. Ročník drufů. Listopad 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. (Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 80 kr. stř., pro od- 
běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče;; v, Jin- 
dřlšské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 

také poštou. Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. ) 


EEE SSE E ESSE EEE Er E TFS 


Okrašlení naší vlasti rostlinstvem. 
Od Dr. Jana Palackého. 


Staréť pořekadlo, že rostlinstvo jest roucho přírody, a každý zajisté úzná theore- 
ticky důležitost hojného, rozmanitého i ladného roucha takového nejen pro blahobyt ale 
i pro krasocit veškerého obyvatelstva, Nestejnéť však jest všude praktické lidu chování 
k této důležité části národního jmění. Zvláště ve středomořských „krajinách uzří každý 
následky mnohostaleté nedbalosti a škodných „národních nemravů —| řeckého“ pálení 
lesů a divokého pastýřství, španělského nepřátelství ke stromům, benátského i dálmat- 
ského nehospodářství atd. Jak Turkům a starým Němcům byla i starým Slovanům vro- 
zena láska i šetrnost ke stromoví zvláště, nejdůležitější této částce, bylinného, roucha 
země. Smutné však jsou úkazy nynějška. Ač dolud svět, slovanský svým lesním bohat= 
stvím nade všecky vyniká, nelze přec upírat, že, ve svělě německém. (mimo. Anglii) 
bývá teď větší píle i náklad obrácen na zachování toho: drahocenného pokladu minulosti 
a hlavní naděje budoucnosti. I svět románský téměř se slovanskému, rovná, alespoň ve 
Francii, Jak v Rusku tak v Polsce, Uhřích a Turecku pozorujeme totéž nehospodaření 
s lesy, a což mnohem hůře, tutéž nedbalost o budoucnost. I v naší: vlasti není stav 
věcí utěšenější. Ač některé výmínky zvláště u větších statkářů spatřiti lze, musí přece 
každý vyznati, že Čechy byly v minulém století zemí krásou svého rostlinstva pověst- 
nější, a že hyzdění jich čím dále tím rychleji pokračuje. Důkazů toho: najdě „každý 


R“ okolí svém až nudno ; připomínáme tu:jenom ošumělé planiny v okolí Prahy až ko 


Slanému, Řipu atd. 

A přece jest okrasa tato našim krajinám tím potřebnější, že u nás noslává: vět- 
šiny oněch ozdob krajinných, které druhým zemím, roucho toto alespoň z částky nahra- 
ují. My nemáme moře, jež s modřejším nebem holým skalám dalmatským: a řeckým 


„nezhubitelnou vnadu uděluje, ani jezer, která ošumělá skaliska skotská ozdobují, ani gi- 
„gantských skalních obrů, ledovců, vodopádů atd, které Alpám malebnosti dodávají, ani 
 neobsáhlých rovin s horami se střídajících, jako Uhry, Ba ani tvary našich hor ((mimo 
„Mezihoří a některé jiné) ani řeky naše, nejvíce ve hlubokých úžlabích tekoucí, „mnoho 


al 


922 


zajímavého neposkytují. A co hlavní půvab naší domoviny, staré hrady, bez důstojného 
okolí zvláště lesnatého ztrácejí, pozná každý, jenž k. př. Jenštein nebo Okoř s Rožm- 
berkem nebo Karlšteinem srovná. 

A však myslím, že smutný stav tento více jest následkem neumělosti a nehyb- 
nosti než zlomyslného škodění. Vidíme, kterak až na některé výminky štěpařství v Če- 
chách alespoň tak nepokračuje jak by mohlo, vinařství zakrsává, zahradnictví takořka 
jen na Prahu a větší statky se obmezuje, a hospodářství, chmelařství, včelařství spíše 
klesají než postupují, a totéž platí také o lesnictví. A není se věru co divit takovému 
stavu věcí, vidíme-li, že nemáme dosud školy lesnické, že jediný a ještě. mladý časopis 
náš lesnický jest německý, že naše literatura toho předmětu si dosud méne všímala než 
sanskritské grammatiky, že všecken ruch i život v tom oboru jest německý, že staré 
umění lesnické v Čechách téměř až na řeč vyhynulo — jak pak mělo se v lidu, za- 
chovati neb křísiti umění, od něhož jej samo zákonné zřízení lesnictví vzdalovalo? 
Není zde na místě, všestranně o. tom předmětu se šířiti; chceme zde jen několik my- 
šlének diletanta se strany krasoskumné pronésti, jak by věru národní to dílo okrášlení 
hmotné země i v nynějších poměrech počíti se dalo. 

Přede vším bylo by přiměřenějších sil hodno ukázati, že se požadavky krasocitu 
praktickým potřebám nejenom nepříčí, ale že se obojí spojiti nejen dá nýbrž musí, by 
každému docela vyhověno bylo. Tak k. př. uzná každý cestovatel, že obecná příčina 
nemalebnosti českých krajin jest jednotvárnost borovin, pro pohodlnost setby i na nej- 
nepřiměřenějších místech panujících, které jmenovitě střední Čechy obrazem činí seve- 
roněmeckých písčin, a lesník nám poví, že by dub a smrk dle místnosti nejen krásou 
nýbrž i výnosností nad ně předčily. Tak jest jednotvárnost vůbec chybou většiny na- 
šich lesů, od lesníků dosti cítěnou, rovněž jako zanedbávání mnohých v malebném 
ohledu žádoucích stromovin, zvláště lip, vazů, javorů, jasanů, buků atd., a řidnutí vy- 
sokých lesů, nad střední a nízké sličnějších a užitečnějších. Tak uzná každý hospodář 
pokroky, uvedením bramborů, jetele, lucinky, řepky, cukrovky povstalé, a však stejných 
pokroků ladnosti našich krajin různým tím kvítím a listím zajisté málokdo si všimnul. 
Tak jest uvádění cizozemských rostlin vůbec předmětem nedůvěry a posměchu se strany 
praktiků, kteří nevědí, že téměř všecky naše polní a zahradní byliny z Asie přišly, tak 
že bychom z domácích na oves, obrok, lékno, kotvici (trapa), trnky, voskeruše, ohnic; 
atd. obmezeni byli. Tak bylo by uvádění akácií, vlaských topolů a kaštanů v lesnictví 
nejen k ozdobě nýbrž i ku prospěchu. Tak jest osazení silnic třešněmi a višněmi 
nejen pro neouhlednost košů oku protivné, nýbrž pro nezhubitelné výhony a přečasné 
dozrávání ovoce okolním polím škodlivější nežli výnosnější a okázalejší hrušky a ja 
bloně, které nejvíce teprv po sklízení zrají, atd. atd. 

Pohlédneme-li k orbě, srovná se jistě každý s námi, že uvedení střídavého hospo- 
dářství místo trojstranného jest nutnou národní potřebou a nemalou ozdobou ornice, na- 
hými ouhory tak hyzdívané jak zchudlé. A však nelze zde líčiti všecky toho závady; 
hlavní leží v nedostatku píce a tím hnoje, tedy ve špatném stavu dobytka našeho, jen 
v zimě u sedláka nejvíce jen slámu dostává, Nejdůležitější pomoc byla by zde přimě- 
řený zákon o za- i odvodňování, jaký n. př. Lombardsko má, jímž by možno bylo za 
vésti takové zlepšení luk i polí, jaké za našich dnů Anglie s nemalou ale dobře zapla: 
cenou obělí zavedla — však o tom nelze se zde šířiti. Totéž platí v ohledu přímě 
řeného zákonu o kommassací (okrouhlení statků, vyměnění dalších osamělých pol 


923 


s bližšími) i o cestách, jímž by přesjala náramná kouskovitost a rozlroušenost našich 
polí -k nemenšímu zisku nežli ve Wůrtemberku a v Uhřích. Dalo by se obojí snadno 
spojit s obmezením a zřízením poměrů pastevních, neméně i s ouplným zrušením obec- 
ních pastvišťal, semenišť všech zun a neřádů. Nemůžeme však zde minouti, jak by sá= 
zení obchodních rostlin, jako Inu, chmele, konopí, máku, tabáku (jehož dovolení, o kte- 
réž hospodářská společnost naše již zakročila, jistě by vládě prospěšnější bylo nežli ku- 
pování ve Falcku) — též jižnějších : kukuřice, tykví (již v Moravě všedních) neméně 

- z našeho ohledu jak pro výnosnost prospěšno bylo. Totéž platí o onom částečném 
spojení zahradnictví s orbou, jež v Italii hlavní půvab dodává krajině, sázení totiž stro- 
mořadí do polí (jaké již u Prahy neřídké) a vyplnění řad těch vínem, fasolemi, tykvemi 
i kukuřicí (snad nejmalebnější ze všeho obilí); rovněž o sázení zelí (v Moravě atd. 
všedního), mrkve, vodnice atd. v širém poli, neb jak již Schouw podotknul, hlavní vada 
severních krajin leží v jednotvárnosti neobsáhlých planin, obilím co mořem přikrytých. 
Ohražení polí živými ploty, což v Anglii, západní Francii a Lombardii takový užitek 
spolu se znamenitou ozdobou krajině dodává, jest v Čechách také dosud veleřidké, dílem 
pro neumělost, dílem pro nespořádané naše pastevní poměry, a vidíme též, že nej- 

- vhodnější k tomu stromoví, habr, hloh, tis, smrk, akát, dřišťal, kustovnice (Lycium), dře- 
zovec (Gleditschia) nebývá nejužívanější, kdežto vrby a topoly hojnější, ale pro zrůst 
svůj nepřiměřenější bývají. 

Štěpařství našemu, v některých místech tak důležitému, vadí hlavně dvě věci: 
nejistota všeobecná z nedostatku polních strážců, a pak neumělost lidu, u něhož zvláště 
šlechtění jest téměř neznámé. Tím hlavně jen lze vykládali přílišnou rozšířenost švestky, 
typického takořka stromu českých zahrad, která by se v teplejších krajinách s výnos- 
nějšími ořechy, broskvemi, meruňkami, kdoulemi, kaštany, mandlemi, fíky (alespoň 
u Prahy pod šírým nebem pod pokryvkou zimujícími), po celé zemi s třešní (v Litomě- 
řicku a Náchodsku tak rozšířenou), mišpulí, jabloní a hruškou střídati měla. A však 
ke všeobecnějšímu zavedení těchlo slromů mestačilo by pro nynější drahotu sazenic 
pouhé poručení a poučení, nýbrž potřebí laciného rozšíření lepších druhů semenem 
a rouby, k čemuž by pomologická jednota i škola naše věru příspěvek ze zemských 
důchodů zasluhovala. Tak mohlo by i chování bourců u nás příkladem jednoho veliko- 
myslného statkáře zkvésti, any maruše, k. př. okolo Prahy, výborně se daří. Tak je vi- 
nařství našemu přede vším kapitalií (aby víno mohlo delší čas chováno a šlechtěno býli) 
a naučení třeba. Vysílání několika mladíků na Rýn, do Francie i Italie, by se učili 
lepším, spůsobům vinařským, prospělo by v tom ohledu velice. V největším úpadku na- 
chází se ve vělšině Čech zahradnictví. Zahrada selská znamená nejvíce , místo suchým 
plotem ohražené, kde se pod několika švestkami husy pasou, Lískových ořechů; jahod, 
„malin, u nás přece divoce rostoucích, zřídka najdeš; rybísu, angreštu ještě méně; zeliny 
v málokterých krajinách; kuchyňské byliny a kdyně, tykve atd. téměř nikde: , Arci že 
některé panské zahrady naše v Evropě slynou, a že většina jich slušná, Že se v Praze 
obchodní zahradnictví zmáhá, ale toť nejvíce jest marná nádhera v. kameliích a aza- 
leích, a vělšina lidu, domkáři, kteří na svou zahradu obmezeni jsouce ji nejvíce potře= 
bují, maji takořka jen okolo Prahy skutečný z ní užitek, V tom ohledu mohl by každý 
lidumil ve své obci znamenitě působiti, Není téměř obce, kde by neleželo několik měr 
země okolo stavení pusto pod jmenem návsí, co pastviště hus a prasat, což by mohlo dom- 

kářům pronajato nejlepší zahradou býti pro úrodnost vyleželé a mrvené půdy. © do“ 
2 


924 


brodějném toho vlivu na morální stav a smýšlení dělníků rovněž jak na důchody 
obecní nesluší zde mluviti ; užitek toho pozná ale každý, kdo na cestách po vlasti naší 
panské dvory takořka z délky po vyšších bujnějších stromech a větší ouhlednosti a či- 
stotě pozná. I zde bylo by nejlépe, kdyby zahradnické jednotě naší zemským příspěv- 
kem možné učiněno bylo, obcím, v nichž by buď učitel neb soused nějaký pro sebe neb 
obecní školku toho žádal, sazenice, semena i rouby zdarma neb v levných cenách 
dodávali. Až rostoucí vždy nouze o učitele venkovské konečně za příkladem jiných 
zemí, k. př. Saska, Pruska, zřízení učitelských seminárií spůsobí, bude lze čekancům také 
řádného poučení v hospodářství, štěpařství, zahradnictví udělovati, by je zase venku roz- 
šířili, čímž by národní školy teprv užitečnými se staly. Zatím mohla by stipendia zemská 
ustanovena býti pro ty, kteří by se zahradnictví atd. učiti chtěli — a však vedlo by nás 
to příliš daleko — pročež jen to přání doložíme, by navržené stolice učitelské zi 
dářství alespoň při vělších reálkách brzy uvedeny byly. 

I v městech našich veliký jest nedostatek veřejných zahrad, jejichž důležitost 
pro zdraví obyvatelstva nemenší jest, nežli pro krásu města samého, jak každý ve“ 
Francii, Anglii atd. ihned pozná. Jistý čas, za nejvyššího purkrabího hraběte Chotka, 
dálo se sice něco takového ve mnohých měslech, ale pak vše uvázlo. Tak m. př. 
v Praze sady na Karlově náměstí jen z polovice jsou ukončeny, a krásná ta prostora, 
jakých málo v Evropě, zpotvořena je nejškaredějšími budovami. Zahrádky, na Slaro- 
městském rynku a Jozefském plácku navržené, nemohly pro všelijaké předsudky 
vzniknouti. Letně (Belvedere), teď nahotou svou celý obraz Prahy hyzdící, ješto by se 
mohly jedním z nejkrásnějších míst v Evropě státi, leží z veliké části ladem, a ostatek 
jest vinicemi vzorně zanedbanými ledajak pokryt. Budějovice, Hora Kutná atd: nemají 
žádné zahrady. Jak se pak lze divili, když zdravotní stav měst, každým dnem. těsněj-' 
ších a na fabriky bohatších, pořád se horší, zvláště ani stavitelé naši neznají tuším 
spůsob oněch v zahradě osamělých domků, které v Anglii, Americe, Paříži atd. po- 
třebou boháčů, v Drážďanech a Mnichově novější modou předměstími jsou. 

Mnozí zajisté by zahrádku na náměstí svém rádi založili, bojí se však, že by 
maličká prostora ji směšnou učinila. Nám zdá se ta bázeň nedůvodná, vzpomeneme-li 
k. př. na zahradu v Palais Royal aneb na parterre neb petite Provence v zahradě 
Tuilerií — vzory tyto zahrad někdejších po světě. Ne velikost, ale rozmanitost za“ 
hrady činí ladnost její — biskupská zahrada v Záhřebě k. př. předčí velikánské parky. 
Trávník obklopený vysokými stromy, vůkol cesta, vedle ní několik skupení květinových; 
třebas uprostřed vodojem — toť by mohlo na většině našich náměstí státi, až města, 
vysoké tržné beroucí, také jednou za příkladem jiných zemí o pořádné tržiště se posta- 
rají a prodavače omrzí, ve slunci, vělru a dešti pod. širým nebem státi. 

Pro lesnictví stal se u nás znamenitý krok lesním zákonem naším, jemuž se má- 
lokterý vyrovná. Bude-li pilně zachováván, načež by měla býti obrácena všeobecná péče; 
ubráníme se snad ještě záhubných následků posledních let, kde célé lesnictví obmezo- 
valo se u sedláka na nechání několika semenic po porážce. Jedinkou věc dovolujeme 
si zde podotknouti. Zákon ten mluví jen o zachování lesů; na mnohých místech -však 
byly lesy k nemalé škodě celé země již porubány a ničím nenahraženy. Pražák připo- 
mene si stráně při Vltavě od Libně až za Kralupy, Klepy, údolí Šárky, atd. Zde na 
místech naprosté lesní půdy, kde pro kamenitost nebo příkrost její kromě lesů nic se 
nedaří, měl by nově uvedený lesnický organismus právo míti, zpěl uvedení takové půdy 


925 


v'les přikázati a provésti — více o tom snad jindy. A však i mimo vlastní lesy zbývá 
lesníkům veliké pole — vysázení jednotlivých stromů a křovin (remizí) po silnicích, 
vedle vod, ma skalách, v nižinách, což krajinám, k. př. štyrským, tak roztomilý ráz do- 
dává. Předkové naši trpívali tak duby 'a lípy při cestách, vrby u vod atd.; v nynější 
době (čéstnou a vzácnou výmínku činí zde panující vévoda Krůmlovský) více se poráží 
než trpí neb vysází. Kdo utěšenou Lombardii r. 1847 se zdí Milánských jako les 
a přece z blízka co zahradu spatřil, může si dobře představiti, jaké mmožství dříví 
Jze tak vychovat, a jak i nejnesličnější krajina tím. získá. Ke zdaru takových sadů 
bylo by přede vším u nás třeba přísné ochrany zvláště před dobytkem, a jisté zákonné 
šířky cest; průhonů a pěšin, jaká k. př. u Římanů byla, aby přeširoké někdy vesnické 
cesty mohly býti osázeny ; neméně upravení řečišť většiny našich řek a potoků, jímž 
by k. př. při Labi, Sázavě, Jizeře nemalý zisk pošel. Zde zvláště mohly bý některé 
cizozemské stromy, n. př. liljovník, dřezovec, weymuthowka, akácie, kaštan, Thuja, Se- 
guoja, Sophora, Ailanthus atd. naší krajině zvláště ozdobný ráz dodávati. 

Nezbývá nám na ten čas, než rozšiřováním spisů o tomto věru národním předmětu, 
vyzýváním k hojnému navštěvování našich hospodářských ústavů a budoucí lesní školy 
se strany naši mládeže, účastenstvím v hospodářské, zahradnické, lesnické a štěpařské 
jednotě i jinými spůsoby zřetel národu k tomu obraceti, čeho mu přede vsím třeba. 
Snad v blízké budoucnosti další prostředky a cesty, síly jednotlivců přesahující, se na- 
skytnou, jimiž dobrá věc vydatněji bude moci prospívati, 


Kopytnatí ssavci. 
Sepsal Em. Purkyně. 


(Dokončení.) 


V Abyssinii čili Habeši žijí nosorožci ve velikých lesích na nepřístupných stra- 
nách; kde jim potravy neschází. Maso nežerou, ale i trávu a seno nechtějí, nýbrž živí 
se jen od listí a ratolestí stromů, zvláště šťávnatých a měkkých, jak jich v Habeši 
mnoho: jest. Hořejší pysk může nosorožec prodloužiti, ovine jím ratolesti a odláme 
„jévjako slon rypákem. Též jazykem umí listí a větve odlamovati. Když strom: docela 
ratolestí a listů zprostil, ještě ho neopustí, nýbrž rohem roztrhá kůru a měkké dřevo 
"podlé cev stromu v tenká prkna, která ve -své hrozné tlamě žvýká jako papír. Když 
zvíře toto jest pronásledováno aneb když má strach, při vší zdánlivé nemotornosli, těž- 
kosti a krátkých nohách předce jest ku podivu hbité. Dáť se do ulíkání s rychlostí 
vždy rostoucí, že by ho ale kůň nemohl dostihnouli, není pravda, neboť cestující Bruce 


Ja'mnoho' jiných, kteří dosti špatné koně měli, s lehkostí mu ušli a též-ho dostihli, Je- 
„vdině svou silou ujde někdy, neboť běhá vždy z jednoho lesa do druhého a poráží slabé 


"siché stromy jako dělová koule, tak že okolo něho a za ním na vše strany padají. Stromy, 
„které mladé a ohyblivé jsou, ohýbá jako pruty, tak že nepozorného myslivce. při opět- 
ném se'narovnávání často s koně srazí, Kůže jeho, ačkoli velmi tlustá, není tak tvrdá 
jak se obyčejně vypravuje; to platí jen o kůži indického nosorožce. Hotentoti a Mou- 
"řenínové koulemi střílí afrikánského nosorožce, a často jde rána skrz a skrz. Afrikáni 
jedí rádi nosorožcové maso; podobá se co do chuli vepřovému, sádlo se potřebuje 
jako máslo a z kůže sušené se dělají hole, štíty, biče a krunýře. 


926 


V Abyssinii nacházi se mimo obecného afrikánského nosorožce ještě jiný dvou- 
rohý druh, kuklenatý nosorožec (Rhinoceros cucullatus), jenž se co do velikosti a dó 
postavy hlavy docela podobá obecnému. Nohy jsou v poměru kratší a kopyta velmi 
široká. „Charakteřistické jsou u něho veliké záhyby kožní. Na krku má dva, jeden 
okolo celého krku jako límec, druhý jen na zpodní straně. Takové též záhyby, přes 
záda a okolo noh běžící, dávají zvířeti podobu, jakoby dvě veliká sedla, jedno ma 
ramenou, druhé ná zadku, nosilo. Mimo to jest celý povrch kůže malými bradavičkami 
pokryt. Žije v lesích a v močálech jako obecný dvourohý nosorožec. 

Na velikých trávou obrostlých stepech jižný Afriky žije v malých stádech třetí 
dvourohý druh, Rhinočeros simus. © Má velmi dlouhou lebku, ale tupou mordu bez po- 
hyblivého pysku. Rohy stojí velmi blízko vedle sebe, docela v předu. Jeden veliký 
záhyb jde od ramen k prsům, Čtvrtý živý druh dvourohých nosorožců, Rhinoceros 
sumatrensis, žije na Sumatře a na blízkém Malajském poloostrovu. Ode všech afrikán- 
ských druhů liší se tím, že řezáky jeho přes celé živobytí v obou čelistech zůstávají 
a velmi veliké jsou, čímž se k jednorohým druhům přibližuje. Lebka jeho jest velmi 
dlouhá a ouzká, krk krátký, tělo oblé, ale mnohem menšího objemu než u afrikánských. 
Kůže jest tmavohnědá, všude četnými štěty posetá, Okolo krku, rameň a beder jdou tři ve- 
liké záhyby. K němu podobný jest vymřelý rod Rhinoceros leptorhinus (tenkonosý). Má tutéž 
dlouhou ouzkou lebku, a jako tichorhinus, skamenělý !to !druh, též u Prahy nalezený, ko- 
stěnou přehradu nosní. Zbyiky jeho se nacházejí v jižním Francouzsku a ve Vlaších. 

Přikročíme teď k jednorohým druhům, kteří jen v Asii žijí. Rhinoceros java- 
nicus, žavský jednorohý nosorožec, má ty samé velké řezáky a ouzkou lebku jako su- 
matranský, jen že mu schází druhý roh. Dřík jest tlustší, kůže v sledovité záhyby 
složená, šedivá, a mimo to bradavičkami pokryta, znichž na každé krátký černý chlup sedí. 
Žavský, jako též indický jednorohý nosorožec, liší se od dvourohých také znamenitě svou 
lahodnější přírodou. Již jsme ten samý rozdíl pozorovali mezi afrikánským a indickým 
slonem. Buď jest příčina toho lepší péče a trpělivé vychování, kterého se jim od 
vzdělaných a lahodných indických národů dostává, buď že vůbec jak lidé tak i zvířata 
v Africe méně řozumu a více surovosti májí. Kdežto příkladů není, že by kdy afri- 
kánský nosorožec býval ukrocen, dávají se žavští a indičtí nosorožci v mládi chyceni 
lehce krotili a žerou všem osobám z ruky ; také jezdili na sobě nechávají aniž se zlobí. 
Indický jednorohý nosorožec, Rhinoceros umicornis, žije ma pevnině přední a Zadní 
Indie a v jižní Číně. Jest větší nežli žavský, ale menší nežli afrikánští druhové. Hlavně 
se různí ode všech tím, že lebka jeho (obr. 3. v čísle 8.) jest kratší a mnohem vyšší. 
Kůže indického nosorožce jest tak tvrdá a tlustá, že koule ji neproniká, Šípy mnohem 
více mu škodí svou špičatostí. 

Ve východní Indii se nosorožcové maso jí. Z kůže se dělají biče a štíty, zuby 
a kopyta se potřebují jako léky. Z rohu se dělají poháry, které velmi draze zlatem 
a drahokamy se ozdobují. Věří se o nich, že jed prozrazují, an jedovatá tekutina v ta- 
kovémto poháru se kvasí. V Africe, kde tato pověra též mezi osadníky se rozšířila, 
dělal s nimi professor Lichtenstein zkoušky; nejšilnější jedy ale neměly oučinku, mimo 
sublimát, kterého as od divokých národů k otrávení se neužívá. 

U Vídně a též jinde v Německu nalezají se zbytky předpotopního bezrohého 
nosorožce, Rhinoceros incisivus. Že neměl rohu, pozná se z toho, že nosní kosť jest 
malá a beze všech kostrbatostí, k mnásadě rohu a kožních svalů sloužících, které se 


327 


u ostatních druhů nacházejí (obr. 3. v č. 8.. U Elasmotherium, zkaménělého rodu, 
k nosorožeům nejpodobnějšího, byla čelní kosť vyboulená a na ní stál roh. Těmto zví- 
řatům scházely dolní řezáky, podlé zbytků v Sibiři nalezených. Zdá se, že byla větší 
nežli nynější nosorožcové, 

Článek třetí. 

Hroch (Hippopotamus), ku kterémuž nyní přikročíme, má dlouhé, tlustou kůží 
pokryté tělo, krátké nohy s prsty podobně jako u slona hrubě spojenými ; oči a uši 
jsou malé, hlava shora viděna člverhraná, nízká a dlóuhá. Všecko tó, jakož i spů“ 
soby zvířete, jenž ve vodě bahnisk a 
řek afrikánských žije, oprávnilo by (Obr, 1) 
nás, postaviti hrocha na začátek ssavců. 
Hlava s málo vyvinutými čidly, s tu- 
pou mordou (kdežto, všickni ostatní 
mnohokopytnatí ssavci alespoň velké 
uši a rypák mají), přibližuje hrocha 
na jedné straně k vodním savcům, na 
druhé straně ale by ona podlouhlá lebka 
s okrouhlou oční jamou (obr. 1.) mohla 
i zavdati příčinu, ukončiti hrochem 
čeleď mnohokopytnatých ssavců, poně- 
vadž činí přechod ku koňům, jakož 
i hroch u všech národů afrikánských má 
jmeno vodního koně. My zde posta- 
víme hrocha mezi nosorožce a svině (jimiž pak mnohokopytníci budou ukončeni), proto 
že stoličky a velmi vyvinuté špičáky u obou zvířat podobnost mají. 

Přede všemi mnohokopytníky vyznamenává se hroch svou nápadně nemotornou posta- 
vou; Veliká, v předu jako odseknutá hlava s ohromnou tlamou přechází v krátký tlustý 
krk, a tento v dlouhý oblý dřík, který na krátkých neforemných nohách stojí. Ačkoli zvíře 
to nebývá mnohem vyšší než 4—5 střevíců (při 11—15 střevících délky), předce tlouštka kostí 
jest skoro ta sama jako u slona. Lebka co do tvaru právě naopak jest postavena jako slo- 
nová, vše u ní leží vodorovně, a kdežto u slona výška její větší jest nežli délka a kosti 
nad sebou jsou položeny, následují u hrocha po sobě. Zvláštní rozdíl ode všech jiných 
mnohokopytníků tvoří velmi dlouhé nosní 'kosti, čímž zase podobnost dostává s koňmi, 
Nohy zadní i přední se čtyrmi prsty jsou, jak již povědíno, nejpodobnější k slonovým 
nohoum ; taktéž mají malá neforemná kopyta i velmi tlustý podešev. Zuby -hrochové 
liší se od zubů všech jiných mnohokopytníků svými zvláštními tvary, Zpodní řezáky jsou 
oblé a stojí vodorovně v čelisti, hořejší stojí více kolmo, U žijícího hrocha dvouživel- 
ního (Hippopotamus amphibius) jsou nahoře a dole čtyry řezáky, u vymřelých druhů i šest. 
Zpodní špičáky jsou dlouhé, trojhrané, ohnuté; tesáky hořejší jsou menší, Stoličky 
mají tři vršky, které svým olřením dodávají hořejší ploše stoličky tvar jetelího listu. 
Nahoře i dole jest jich sedm na každé straně. Všecky zuby i ohromné tesáky jsou kůží 
pysků pokryty jak u řeznického psa. Hroch dvouživelní již starým Řekům byl znám, 
proto že tenkráte ještě v Egyptě se nacházel, kdež teď již docela vymizel. Jen v ho- 
řejším běhu Nilu teď ještě, ač ne zhusta, se jeví. Tím obecnější ale jest v střední 
Africe, v Nigru v jezerech Lan, Čad a Mugabi, v Mozambiku a v jižní Africe, 


928 


Lov, na hrochy, velice: jest: obtížný, poněvadž pro tlouštku kůže toho zvířeté Me- 
uškodí mu: kulka; leč by sje strefilá do nozder a tudy do mozku projela. Takovouto 
šťastnou ranou poštěstilo „se francouzskému cestovateli“ Levaillantovi, zastřeliti hrocha 
u prostřed řeky, když právě nos k vůli dýchání nad vodu vystrčil,“ Cestovateli“ Thun- 
bergovi vypravoval jistý hodnověrný osadník, kterak toho s jinými více lidmi očitým 
svědkem byl, když jedna hrošice z vody na: břeh vystoupivší mladé porodila, načež 
matku zastřelili. Mladé však chytiti nepovedlo se jim, neboť toto obratně uskočivši po- 
spíchalo do řeky, kdežto se, potopícojenom nozdry nad vodou drželo a tak jim uploulo, 
jakoby již dokonale bylo zvyklé ve vodě se pohybovati. Vidíme z toho jasně, že hroch 
podobným spůsobem jako vydra, bobr, vodní myš pro vodu jest stvořen, ačkoliv nemá 
jako oni plovací nohy, silný ocas při plování pomáhající a tučnou srst, která je od mo- 
krosti chrání. Naopak hroch jest těžké zvíře, přede ale rychle a hbitě plove, a ještě 
má tu výhodu, že na dně řek choditi může jako na zemi, při čemž ho právě tíže těla 
podporuje. 

Hroch liší se ode všech oněch obouživelních ssavců a ptáků, ať nedím nic o vod- 
ních, jako tuleňů a velrybů, tím, že při svém ohromném těle né příliš veliké řeky a je- 
zera obyvá (do moře jen zřídka se pouští), tak že ne v té míře jako jiná menší zví- 
řata návalům vln jest vysazen. Hroch jest pánem vody, pročež není mu potřebí, zvlášt- 
ními stroji, jake jest bobrův ocas, plovací nohy atd. vodě se přispůsobiti. Vydra ode 
všech šelem, bobr ode všech hlodavců valně se liší, porovnámée-li je s dlouhonohým 
psem anebo se zajícem; hroch ničím valně se neuchyluje od podoby svých soukmenovců, 
co by ho při plování podporovalo, leda dlouhým dříkem. 

V Dongole v střední Africe tvoří podle Růpella hrocholovci: zvláštní třídu lidí, 
kteří toto zvíře harpunami usmreují. Podobá se tento lov k lovu ná velryby, jenom že 
harpuna není přivázána na loď, ve které se nalezají lovci, nýbrž že na konci provazu 
nalezá se klacek, který na vodě plovaje ukazuje místo, kde hroch se potopil. Ostatně 
jest tento spůsob lovu dosti nebezpečný, an rozlícené zvíře často vrhá se ma čluny 
lovců a je překocuje. Růppel změřil jednoho takto uloveného hrocha; který byl 13 stře- 
víců dlouhý a tesáky měl 26 palců dlouhé. Nyní však již zvířat těchto valně ubývá. 

V předpotopních časech žili v Evropě dva druhové hrochů, z nichžto jeden, Hip- 
popotamus major, větší a též poměrně vyšší byl než afrikánský hroch. Druhý, Hippo- 
potamus minor, nebyl větší nežli svině. V Indii se našlo více vymřelých druhů, kteří 
všickni měli tři řezáky nahoře a tři dole. Zároveň s kostmi oněch vymřelých hrochů na- 
cházejí se v Indii zhusta kosti zvířete velikosti svině, kteréžto podle kostry činí pře- 
chod od hrochů k'sviním: Merycopotamus dissimilis. Lebka jeho jest ouzká a dlouhá, 
ale v předu ne špičatá jako sviní lebka, nýbrž jako u hrocha čtverhranatě odseknutá ; 
nohy sé podobaly více k sviním nohám, ano k nohám dvoukopytců. 

K sviním, kterýmiž tyto články o kopytnatých ssavcích ukončíme, náležejí nej- 
menší ze živých zvířat tohoto podřadí. Vyznačují se od ostatních tenšími nohami s ko- 
pyty, po párech v zadu a v předu postavenými, velikýma ušima, špičatou hlavou a hu- 
stou srstí. Nohy již velice je přibližují ku dvoukopytnatým ssavcům, neboť ačkoliv čtyry 
kopyta mají, předce jen dvěma předními země se dotýkají. Lebka (obr. 2.) jest zvláště 
v zadní části k nosorožcové podobna, skránní kesti nahoře málo k sobě přiblížené, 
lícní kost silná, oční dutiny po stranách, čelo ploché a široké, čelistní část tenká. Tak- 
též dolejší čelist jest ku předu ztenčena, -Jako u tapíra a nosorožce spočívá na hořejší 


929 


čelisti silný rypák, jen že té pohyblivosti nemá jako u oněch, prolo že čelní kosti jsou 


delší“ a též nosní, kosti 

že jen; třetí díl nosních jn 
trub. v pohyblivém rypáku 
leží. Nozdry leží jako 
u.. slona, v předu: vedle 
sebe, a ne po stranách 
jako u tapíra a u noso- 
rožce, Žeber mají nejméně 
ze, všech mnohokopytníků, 
totiž 145; jsou. tenká a 
ohnutá.. Taktéž kosti -kon= 
četin jsou velmi štíhlé. 
Meziruční. a. mezinožní 
kosti jsou „dvě, — velmi 


cela stejné co do počtu a“ do podoby, předce spo- 
lečný ráz na sobě mají.. Bývají 4 anebo 6, v stáří 
vypadají. Dolejší jsou tenké a dlouhé, hořejší krátké 
a široké, špičáky dlouhé trojhranaté, jeden nahoře 
jeden dole na každé straně. Stoličky, kterých bývá 
Šest nebo sedm , mají silné špičaté bradavičky. 

„ Plodnost sviní jest daleko větší nežli u všech 
ostatních mnohokopytníků, samičky mají až sedm párů 
vemen a nosí někdy přes 14 mladých, Spůsob živobytí 
jest ten samý jako u ostatních mnohokopytníků. V před- 
potopních časech byly svině velmi rozšířeny na celé 
zemi, i teď se nacházejí ve všech jejich částech mimo 
Australii. 

Popíšeme druhy tohoto rodu podle zeměpis- 
ného rozšíření, proto že se afrikánské, asiatské a evrop- 
ské; svině, valně od sebe liší. Za první rod. těchto 
zvířat vezmeme pravé svině (Sus), k nimž -obecná 
svině (Sus seropha) a několik vymřelých druhů ná- 
leží; již proto že nejvíce ze všech jsou čtenářům 
známy. Postavu těla nepotřebujeme zde zvláště po- 
pisovati. Velikost, hustost štětin, objem těla i barva 
jsou velmi měnivé, podle poddruhů, lepším neb špat- 
nějším vychováním  povstalých. © Valně se odchyluje 
divoká svině, od domácí. Hlava: její jest „v poměru 
k tělu větší, rypák vyboulený, tesáky větší, uši kratší, 
štětiny tvrdší: A promíchané hustou „vlnou,.ocas, kratší, 
laktéž nohy, silnější, a kratší, Podsvinčata divokých 


(Obr. 2.) 
více ku předu sahají, tak ate = 


330 


sviní mají hnědou barvu s bílými čárami po zádech. Již ku konci prvního toku vybarví 
se, dostávají černou srst, špičky chlupů jsou bělohnědé a jenom nohy docela černé. p 
krku a zádech tvoří štětiny hustou hřívu. 

Má se za to, že divoký kanec jest praotcem domácí svině. Slarý kanec má hroznou 
podobu. Malé jiskravé oči, veliký rypák, kterým dlouhé tesáky jako srpy strmí, tmavé 
štětiny dodávají mu něco divokého, co ani u lvů a u tygrů nenácházíme, proto že 
šelmy mají hlavu podobnou ku tváři, kanec ale jen podlouhlý stroj k rytí a k tesání. 
U kance jsou tesáky mnohem silnější než u svině, Hrozí-li mu nějaké nebezpečenství, 
brousí je třením o hořejší stoličky, což strašlivé skřípání spůsobuje. Rány tesáky zasazené 
jsou někdy velmi nebezpečné, když kanec má příležitost zdola nahoru sekáti. Ležícímu 
člověků nemůže uškodit. Svině divoká, ačkoliv lak dlouhé tesáky nemá jako kanec, 
jest i ležícímu myslivci nebezpečná, proto že zvyk má i kousati i shorá dolů hořej- 
šími tesáky sekati, což kanec nečiní. Divoká svině jest nečistotné zvíře, které se rádo 
válí v močálech a proto nejvíce v bahniskách se zdržuje. Bývají rádý pohromadě 
v stádech deseti až čtyrydceli kusů, což ale jen platí o mladých a o sviních, staří kanci 
se nedrží k společnosti a běhají jednotlivě po lesích. Svině divoká hlídá svoje mláďata 
„mnohem bedlivěji nežli domácí, taktéž divoká podsvinčata lépe znají svou matku nežli 
domácí, vždy se k ní drží a nikdy, jak se to u domácích často stává, u cizí svině ne- 
ssají. Ve dne se chovají divoké svině tiše, teprva k večeru a v noci začínají po lesích 
a močálech běhati, žaludy a bukvice hledati a kořeny vyrývati. V čas boukání, který 
padá v měsíc prosinec, změní se jejich obyčejná lenost. Tu je slyšet celý den jejich 
hbité pádění skrze křoví a suché rákosí, Staří kanci opustí samotné živobytí a při- 
druží se k sládám sviní. Mladší kanci, skteři ještě v spoléčnosli sviní žijí, odhánějí 
starší, a tu naslávají často krvavé boje. „Jéden kanec sé postaví vedle druhého; tákže 
jedním bokem těsně se přitlačí k boku druhého, a oba drží hlávy tak, že raména dru- 
hého tesáky se dotýkají. Tak se tesáky 0 sebe trou a takové rány sobě zasazují, že 
nejeden mrtev zůstane. Raněný vítěz tře své rány 0 smrčí kmeny a v bahniskách sé 
válí. Pryskyřicí a blátem zacpané ráný v krátkém čase se zacelí. Svině potom vítěze 
přes celý čas boukání neopustí. Divoké svině se buď v noci střílí na čekání, buď sé 
honí ve dne se psy. Proto že svině nemá při outěku tu rychlost jako jelen a šrna, ž té 
příčiny zanechává po sobě též silný sled a ostrý zápach, tak že i málo cvičený pes 
snadno se toho dopídí. Mimo to se svině brání a často psy silně raní, tak že by již 
proto dobrých honících psů škoda bylo. Proto se v něktérých zemích sprostí věsničtí 
psi na sviní honbu berou a jen po slédech starých sviní se pouští, neboť dvou- neb 
třiletý kanec utíká přímo skrze houští a nestaví se na odpor, starý ale i s nehrubě 
hbitými psy se dá dohoniti a hned do boje se pustí. Nyní však již není obyčej, zapicho- 
vati svině kopím anebo nožem, nejvíce se střílí na čekání. Myslivec, poznav náležitě 
sviní ochozy v lese, vyvolí si dobře postavený strom; na nějž vylezé a s něhož pří- 
chozí svině trefili může. Od starých kanců jen hlava se dá potřebováti, od 28 
jest i maso kýt a hřbetu velmi dobré. 

Jak a kdy praotcové naši se pokusili divoké svině krotiti, není známo, Že kro- 
cení kanců, když v mládi chyceni byli, možné jest, © tóm máme mnoho příkladů; ano 
takoví skroceni kanci byli mnohem přítulnější nežli domácí svině, což svou příčinu má 
v tom, že s nimi lidé jako se vzácností více sé zabývali, pamlsky jim dávali a chycéné 
divoké svině soudruhův neměly, kterých společnost by je od člověka byla odcizila, jak 


ob 


* 


991 


lo jest při stádu domácích, S druhé strany ví se, že v zemích, kde svině domácí pod 
šírým nebem se chovají, snadno zdivočí a i barvu i postavu divokých zase přijímají. 
I to mají domácí svině s divokými společné, že rády jsou pohromadě, a jakmile jedna 
křikem svým oznamuje, že jí nějaké nebezpečenství hrozí, hned druhé na pomoc spě- 
chají. Tím spůsobem domácí svině jako divoká proti vlkům se brání. Jen při bouř- 
kách a při dešti podsvinčatla domácích často se rozutíkají a chlév hledají, co naopak 
mladá divoká svině ještě blíže k matce se přidružuje. Vidíme to částo u zvířat, že po- 
znavše dobročinnou ochranu lidskou více si jí váží, nežli pomoci, kterou jim soudru- 
hové poskytovati mohou, staří zapomínají péči o mladé, a mladé náchylnost k starým- 

Že svině není tak hloupá jak se obyčejně pokládá, jen. když si člověk s'ní 
ipřáci dá, dokazuje učená svině, která se v Londýně ukazovala a věci vyváděla, které 
jinde jen od psů a koňů vídáme. Sestavovala mezi jiným rozličná slova z jednotlivých 
liter, a čísly naznačovala denní čas dle hodinek jí ukázaných. Dvořané francouzského 
krále Ludvíka XI., aby nemocného a všelijakými fantasiemi trápeného pána svého vy- 
rázili, naučili podsvinčata tancovat, které pak do šatů tehdejšího kroje oblečené před 
krále přivedli a své kousky s nimi provozovali. Neobratné jejich pohyby a časté upa- © 
dání na přední nohy, když se-v přímé postavě na zadních udržeti nemohla, krále při 
vší jeho bolesti k hlasitému smíchu přivedly. Takovou učelivost nikdo by ve svini ne- 
hlédal, to však pochází z toho, že vlohám těchto zvířat neposkytuje člověk žádné pří- 
ležitosti k nějakému se vyvinutí, tak že potom v stáří vždy více se tratí. Svině vy- 
chovává se skoro jako necitlivá rostlina, drží, rozmnožuje a krmí se pouze k vůli masu 
a sádlu, a nevede se k tomu, aby se přirozené schopnosti její vyvinovaly a ona pří- 
telem člověka se stala jako pes nebo kůň. Ona jen proto neukazuje vlohy své, poně- 
vadž jich u ní nehledáme, Vidíme to samé u krav, u koz a ovcí, též u koňů, že čím 
méně si člověk na tom dává záležeti, aby zvíře mu rozumělo, a čím hruběji s ním na- 
kládá, tím hloupějším a zatvrzelejším se dobytek stává. Na ostrově Minorce zapřahají 
se svině do vozu a do pluhu, a jsou prý velmi poslušné. 

Svině jest jediné zvíře z podřadí mnohokopytníků, které i v severních stranách 
se nachází, kdežto slonové i nosorožci u náš vymřeli. V Evropě žije divoká svině 
od samého jihu až ku břehům Baltického moře, v středním Rusku od Kavkazu až 
k jezeru Baikalu, v Persii, v Indii, na Žavě a Sumatře a v severní Africe. V Japaně 
nálezají se divoké svině s bílou čárou od huby k očím, v kostře ale nikterak 
od nášich se neliší. Kanec celebský též má bílou plámu pod hrdlem. Větší počet 
poddruhů známe od domácí svině, Nejobecnější v Evropě jest poddruh s visutýma 
ušima a zakrouceným ocasem. Turecké a uherské svině mají kratší a stojaté uši 
a kratší nohy. Sardinská svině má dlouhý chlupatý ocas. Svině v Indii a Číně jsou 
menší nežli naše. Svině v jižní Americe, od Španělů tam přinešené, jsou zdivočilé 
a podobají se více našim divokým. V Kordillerách jsou velmi malé, v Peru zase dosa- 
hují větší velikosti nežli u nás. Chování sviní jest rozličné; v některých zemích pasou 
se v letě v zimě svobodně a chytají se jen, když mají býli zabity anebo prodány, V ji- 
ných zemích zase na zimu do chlévů se veženou a tam se krmí. U nás a v Německu 
drží se svině jako dobytek v chlévě. Ku krmení ustanovené řezají se hned v mládí, 
ostatní, ježto k rozplemenění se nechávají, teprva po čtvrtém neb šestém roce. Jak 
známo, jest chování sviní jedna z nejvydatnějších částí hospodářství, 

Co se týče skámenělých sviní, zmíníme se zde jen © jednom druhu (Sus anti- 


992 


guus), který se u Rýnu a ve Francouzích nachází. © Zpodní čelist jest o čtyry coule 
delší a o polovičku vyšší než u obecné svině. V jižní Asii na ostrovech Buno, Xoe- 
laše, Bangaj, Manado a Celebes nachází se spolu s naším divokým kancem jiný; od 
něho docela rozdílný rod, zvaný od obyvatelů babyrussa (Porcus babyrussa). Liší se 
od pravých sviní tím, že tesáky hořejší i dolejší čelisti vedle sebe nahoru jsou ohmuty, 
kdežto u obecné hořejší dolů sáhají. Nohy jsou vyšší a štíhlejší. Stoliček má nahoře 
i dole jen pět, řezáky nahoře čtyry, dole šest. Lebka jest dlouhá a skránní kosti se 
nahoře stýkají. (V Museum království Českého nachází se babyrussová lebka.) © Že ho- 
řejší tesáky též nahoru strmí, již v prvním vyvinování se nachází. Kel zubní totiž jest 
obrácený, a díra v čelisti, z níž zub vyrůstá, leží nahoře, tak že zub jenom nahoru 
vyrůsti může. "Tělo babyrussy jest docela oblé a nikoliv s obou stran stlačené jako 
u našich sviní. Štětiny jsou sporé, na dásních a okolo krku jsou silné záhyby. Barva 
jest tmavohnědá, hrdlo i břicho nahé a růžové barvy. Délka zvířete obnáší 34, výška 
něco přes 2. Babyrussa žije v lesích a živí se od plodů a listí, nikdy nerýpe po ko- 
řenech jako obyčejný kanec. Ve vodě ráda plove, a vůbec jest velmi hbitá a pro svou di- 
vokost myslivcům velmi nebezpečná. Chycené ale dají prý se v krátkém čase ukrotiti. 
Třetí rod sviní, Phacochoerus, bradavičnaté svině, zaujímá-dva druhy v Africe 
žijící, a vyznamenává se malým počtem řezáků a stoliček (nahoře má dva řezáky, dole 
jich má šest; stoliček má nahoře pět, dole čtyry). Tesáky postaveny jsou jako u oby- 
čejné svině, jen že jsou ohromné délky a tlouštky, tak-že se k rohům podobají. Jmeno 
"mají od masitých výrůstků v tváři, čímž se ode všech ssavců liší.. První druh, svině 
ethiopská; Phacochoerus aethiopicus, má velmi širokou, shora dolů stlačenou mordu, 
-čímž se poněkud k hrochovi podobá, která ale v krátký rypák prodloužena v předu da- 
leko od sebe odstávající nozdry nosí, Pod každým okem se nachází kožnatý pytel 
a pod ním tvrdý dlouhý výrůstek, který vyhlíží jako druhé, visuté ucho.. Uši samy jsou 
stojaté, špičaté a veliké, mezi nimi stojí chumáč dlouhých štětin, taktéž jednotlivé  ště- 
tiny na výrůslkách. Na zádech dosahují štětiny 8 palců délky. Tělo jest oblé. a pět 
střevíců dlouhé, an výška celého zvířete jen dva střevíce obnáší. Nohy jsou krátké 
a silné, zadní dvě kopyta dosahují k zemi. Barva jest hnědá, hlava a záda černá. Svině 
'ethiopská žije v jižní Africe, v zemi Kafrů a Hotentotů, a jest ták divoká, že i lvi sní 
do boje si netroufají. : 
Druhý druh svině. afrikánské, Phacochoerus africanus, žije v Abyssinii a u Se- 
negalu, a má jen dvě malé bradavičky pod okem. Silné, z ohnutých měkkých štětin se 
"skládající licousy obkličují tvář. Délka její obnáší čtyry, výška dva střevíce, barvá jest 
bělavá jako u naší svině. Ještě více se přibližují k dvoukopytnatým ssavcům pižmové 
svině v jižní Americe (Dicotyles), u nichž se nacházejí toliko tři kopyta, „dvě ku předu 
a jedno k zadu postavené, které nesahá až k zemi. Jmeno mají od žlázy na szádech, 
která vycezuje šťávu silně pižmem vonící. Čelo jejich jest vyboulené, počet zubů ná- 
sledující: čtýry řezáky nahoře, šest dole, jeden tesák nahoře, jeden dole, a v obou če- 
distích šest stoliček'na každé straně. "Tesáky nesahají přes pysky, pročež: onen -hrozný 
pohled neposkytují jako afrikánští a též naši kanci. Jeden drah, svině kroužkovaná 
„(Dicotyles torguatus), žije v největší části jižní Aměriky'a v jižních zemích (severní 
Ameriky, jest tři střevíce dlouhá a dva vysoká, a černohnědé barvy s bílým kruhem 
okolo krku, odkud i jmeno má. Žije v lesich v stádech po dvaceti kusech, a jest při 
vší neveliké postavě své velmi nebezpečná. Druhý druh, bělopyská svině (Dicotyles la- 


393. 


biatus), jest hnědé barvy, má zpodní pysk bílý a bílou plámku na každé straně ry- 
páku, ostatně jest velikost i podoba jako u předešlé. Žije v stádech po stu kusech 
v Brasilii a v Paraguayi. 

Z. vymřelých rodů.z čeledi sviní jmenuji tady jen Eutelodon, jehož zbytky 
ve, Francouzích se našly a jež velikost hrocha mělo. Jiná vymřelá zvířata (Aroplothe= 
rium); s mnoha druhy od velikosti nosorožce až k velikosti zajíce, tvoří zvláštní pod- 
řadí mnohokopytnalých ssavců a spolu nejnápadnější přechod: k dvoukopytnatým. Nohy 
byly vysoké s dvěma nebo třemi kopyty, taktéž krk a ocas dlouhý. Nosní kosti 
nenosily rypák, Jen zuby, z kterých se u nich řezáky, tesáky a stoličky nacházejí, 
více se podobají k zubům mnohokopylníků (dvoukopytníci nemají v hořejší čelisti žádné 
zuby). Nejvíce se jich nalezá ve Francouzsku. 

Podali jsme v článcích o mnohokopytnících vše, co jsme o tělesních poměrech 
těchto zvířat a o spůsobu živobytí jejich sebrati mohli. Jest to pro zeměznalce velmi 
důležitá čeleď, an, jak jsme již s počálku pravili, byli to první čtvernozí ssavci, kteří na 
zemi žili. Na oněch málo rodech, které ještě v jižních stranách žijí, lze viděti, jaká 
rozmanitost zevnější povahy u nich jest možná. Máme slona s chobotem, nosorožce 
s rohem, hrocha s tupou hlavou, afrikánské svině s podivnými výrůstky a s límcem ště- 
tinatým. Snadno lze pochopiti, jak v oněch předpotopních časech, kde počet rodů 
i druhů mnohem větší nacházíme, i poměry koster mnohem rozmanitější bylý (známe 
mnohokopylníky skamenělé větší než slony, a zase jen velikosti zajíce, štíhlé a nemo- 
torné ; o výrůstkách, mímo rohy a rypáky, málo víme) ; tato zvířata zastávala pro tehdejší 
pevninu místo všech nynějších člveronohých ssavců. 

Podobný výjev ukazuje se v Novém Hollandsku, kde čeleď vačic skoro jediní 

ssavci jsou. Nacházíme tam veliké štíhlé kanguru, u něhož zadní nohy jen dva 
zřejmé prsly ukazují (dva prsly jsou jen jako malé kůstky v mase schovány), a které 
zastává místo našich dvoukopytnatých. Žije lam Thylacinus s psí podobou co šelma, 
jiní menší s myší podobou, ano i letavci, kleří zastávají místo netopýrů, a jiní, kteří 
zastávají opice. A všecka lalo zvířata náležejí podlé kostry k jednomu řádu, ačkoli ve- 
likost, poměry postavy, barvy a srsti, zuby a spůsob živobytí u nich velmi rozma- 
nité jsou. 
-© Vté míře se však vymřelí rodové mnohokopytnatých ssavců od sebe neodchyýlo- 
vali. Pokud nám známo, žili tenkráte jen slonové, tapírové, nosorožci, hrochové, svině 
jako nyní, a mimo ně ještě jiní, kteří přechody tvořili mezi oněmi druhy, a jiní ští- 
hlejší, ku koňům a ku dvoukopytníkům poněkud podobní. Tedy odchylky postav vždy: 
ještě zůstaly v mezech řady kopytnalých ssavců, a nenacházejí se tu žádné přechody 
k šelmám a k opicím jako u čeledi vačic v Novém Hollandsku. Jediný přechod od 
mnohokopytníků k myším (Hyrax a jeho vymřelí pokrevní) z mnoha příčin od nás spolu 
S myšmi-bude popsán. Kostra jeho jest podobnější k zaječí než k nějaké mnohoko- 
pytníkové, ačkoliv zuby s nosorožcovými velikou podobnost mají, 

© Jako vymřelí mnohokopytníci svědkové byli bujné přírody, kde na půdě nedávno 
teprv Z vody vystouplé ohromné stromy a rostliny obrovské velikosti rostly: taki po- 
sud žijící zvířala této čeledi nalezají se v šťastných zemích, kde zima nepanuje a z mo- 
čálovité země vysoké palmy a bujné plodonosné slromy strmí, v zemích, které ještě 
poněkud onen ráz zachovaly, který druhdy na pevninách celé zeměkoule panoval, 
I svině, žijící V krajinách, kde bujná teplá příroda již neouhledným tvarům a neladným 


334 


počasím ustoupila, předce ještě v těchto severních stranách nejbujnější mísla, močály 
a pralesy k bylu svému si vyhledává a v suchých křovinách, kde srny a zajíci svou 
potravu si hledají, se nenachází. I nyní ještě zachovala tato zvířata silné, někdy obrov- 
ské postavy a neobratná těla co znak své příbuznosti s nemotornými vodními ssavci. Po- 
rovnáme-li s nimi štíhlá, outlá zvířata pustin a skal, mimovolně se nám namítá my- 
šlénka, ony obry močálů blíže postavili k velikánům moře nežli k obratným stvořením, 
která po suché půdě skáčí a po stromech lezou. 


O Graptolithech. 


Od Jana Krejčího. 


Zároveň s trilobity, o nichž jsme již v jednom z letošních čísel Živy jednali, 
tvoří tak nazvané Graptolithy jeden z nejvýhradnějších znaků břidličnatých vrstev: 
okolí Pražského, jsouce obmezeny jen na určité pásmo silurského útvaru. 

Skládajíť vrstvy tyto uprostřed v Čechách (jakož i v Sasích, Anglii, Švédsku, 
Rusku, sev. Americe) rozsáhlé horniště, které se od Českého Brodu až k oupatí Šu- 
mavy proslírá a nejenom svým uložením, nýbrž i kamením ode všech ostatních útvarů 
rozeznává. Ze zbylků zvířecích, ve vrstvách silurských uložených, poznává se tenlo 
útvar patrně co mořský, totiž z mořské vody usazený, Zpodní pásma vrstev jeho ob- 
sahují hlavně břidličnaté a křemenité kamení, syrchní pásma skládají se z vápence. Mezi 
oběma těmito pásmy prostírá se pásmo tmavozelených, zrnitých, z balvanů složených 
skalin tak nazvaného zelenokamenu (Diabas), z augitů a živců smíšeného. Můžeme tento 
zelenokamen od Michle a Čhuchlí ke Kosoři, Budňanům, Zdicům, Tetínu, Tachlovicům, 
Slivenci, Řeporyjům, Butovicům, Dyorci a Sv. Pankráci sledovali, Zrovna nad zelenoka- 
menem a dílem i mezi jeho balvany objevuje se černá, v tenké listy se loupající bři- 
dlice, která něco přimíchaného vápence a často také veliké řady vápenných koulí obsa- 
huje. Na deskách této břidlice spatřují se, zvláště na některých nalezištích, olisky 
pilkovité, jako olůvkem nakreslené, a tof jsou právě nadzmíněné Graptolithy, 

Již Linné uvádí r. 1736 ve svém spisu: Systema Naturae pod jmenem Grap- 
tolithus (řecky: zouzzew psáti, 03 kámen) podobné olisky, počítá ale knim rozma- 
nité dendrity a jiné strůmkovité nákresy na kamenech, Wahlenberg, též švédský 
přírodopisec, obmezuje (Nov. Act. Soc. Sci, Upsal, vol. VIII. 1821) ale jmeno Graptolithů 
již na jisté zvířecí otisky, které se ve švédských silurských břidlicích vyskytují. Též 
jiní učenci se o nich zmiňují, považujíce je dílem za otisky mořských rosllin (Brogni- 
art), dílem za zvláštní spůsob hlavonohých měkkýšů (Schlottheim), dílem za zvláštní 
spůsob polypů (Dr. Beck, Murchison). V nejnovější době obrátil Geinitz ve svém 
popisu silurských skamenělin saských, přede vším ale Barrande ve své monografii 
o českých Graptolithech (Graplolites de Bohéme par Joachim Barrande, Prague 1850) 
pozornost na tyto podivné a pro silurský útvar výhradně význačné olisky, z kteréhožto 
spisu podáváme zde výtah, pokládajíce si za povinnost, seznámiti naše obecenstvo s prá- 
cemi tak znamenitého učence. 

U nás v Čechách byly Graptolithy v okolí Pražském a Berounském již dávno od 
obecného lidu pozorovány, a břidlice, v níž se nalezají, byla pro svou černou barvu 
a drobivost za kamenné uhlí pokládána. V tom ohledu slouží Graptolithy za určitý 


395 


negativní znak, neboť kde se objevují, lam není kamenného uhlí, nýbrž jenom černá 
břidlice. , 
Všeobecný tvar Graptolithů souhlasí zúplna s ústrojím polypů, zvlášlě upomíná 
na rod Virgularia z řádu polypů osmipaprskových, Neméně upomíná ale také na osu 
měchýřnatých plovoucích polypů (Siphonophora), jen že ani jediný zbytek měchýře se 
nezachoval. Otisky na kamení jsou obyčejně velmi nepatrné a toliko kyzovou korou 
slabě naznačeny, jenom některé, zvláště ve vápenci mezi Loděnicemi a sv. Janem pod 
Skalou, jsou patrnější. 
Na pevné ose, podél níž běží uvnitř trubice, sedí buď jedna nebo dvě řady 
buněk, bývalých to sídel malých polypů, kteréž všechny společným svazkem v ose sou- 
visely. Osa a buňky měly bezpochyby povahu chruplovité látky, neboť kdyby byly 
vápenné bývaly, spatřili bychom je mnohem dokonaleji zachované, Osa jejich byla po- 
byblivá, a některé z nich jsou jako zpruha do kotouče svinuté, Obyčejně nachází se 
jich na jediném nálezišti nesčíslné množství, z čehož se dá souditi, že žily společně 
v nehlubokých zálivech na spůsob dnešních polypů, živíce se snad malými, nálevníky 
a řasami, z nichž se v usazených vrstvách již ani stopy nezachovalo. 
Ačkoliv u nás pouze na černé břidlice mezi zelenokamenem a vápencem obme- 
zeny jsou a naleziště jejich tedy dosti skrovné jest, rozeznává Barrande předce 21 druhů 
ve třech rodech, kdežto v Anglii, Sasích, Švédsku atd. sotva polovina dosaváde odkryta jest. 
Ukazujeť tento značný počet druhů nejenom na důkladnost Barrandových prach 
nýbrž také na zvláštní bohatost skamenělin našeho silurského útvaru. 
Rod Graptolithus Linné má podobu podlouhlé osy s jednou nebo dvěma 
řadami buněk poněkud stlačených. Osa leží buď více méně rovně na ploše kamene, buď 
jest v kotouč plochý nebo homolitý zatočena, Buňky vynikají na ose nebo trubici, podél 
této osy běžící, U těch druhů, které mají dvojí řadu buněk, jsou obě řady od sebe 
docela nezávislé a dvěma souběžnýma osama od sebe odděleny, 
K jednořadým Graptolithům (sub- 
genus Monoprion) náleží; čtrnáct druhů, 
k dvojřadým (Diprion) dva. 
Z jednořadých jest jeden z nej- 
rozšířenějších druh Graptolithus pri- 
o don Bronn, z něhož fig. 4. olisk na 
černé břidlici, fig. 2. osu pevnou, fig. 
3. pohled se strany a fig. 4. pohled 
s předu představuje. 
He Skamenělina | tato objevuje se 
skoro všude v tmavém vápenci nad ze- 
- „lenokamenem, u Dvorců, Butovic, Sli- 
„vence, Vyskočilky, Ohrady, Tachlovic, 
na. Kozlu, na Lištici, na Dlouhé Hoře, 
u, Borku, Tobolky, Přední Třebáni atd. 
Též u Ratinky, Král. Dvora, Litohlav, 
Želkpvic, Vinařic, Hodkoviček a Motola 
nalezá se,v břidlicích, provázejících ze- 
lenokamen,, 


BSOD) 


386: 


Graptolithus bohemicus Barrande, fig. 5. 6., Grapt Roemeri Barr: 
fig. 7. 8. a Grapt. Colonus Barr., fig. 9. 40. 14. /3 
vyskytují se zároveň s předešlým. Pamětihodný jest W 
otisk fig. 11., kde část osy beze všech buněk se ob- tel 
jevuje, zrovna jako u žijících Virgularií. Příklad do ko- | 
toučé zavinutých podává Grapt. turriculatus Barr. | 
obr, 12., kterýž zvláště u Litohlav blíž Kral. Dvora 
a u Chuchlí se nalezá. 

Dvouřadé Graptolithy obsahují dva druhy, z nichž 8) 
Grapt. palmeus Barr. na fig. 13. představen jest. Osa NÝ 
přesahuje buňky a jest na tomto kuse roztřepena, ovšem RY 
snad náhodou ; může ale býti, že na ose této byly upevněny 8 
ústroje pro plování, jako u některých dnešních polypů. * 
Nalezá se u Litohlav, Chuchli, Hodkoviček a j. 

Rod Rastrites Barr. má osu tenounkou, buňky R 
jednořadé, úzké, tenké, kolmo na ose a vzdáleně od sebe * 
stojící. Rod tento obsahuje čtyry druhy, z nichž se Rastr. Linnaei Bar na fig. 14. 

. představuje. Nalezá se pouze u Želkovice. 

Rod Gladiolites Barr. obsahuje druhy dvojřadé s jedinou společnou trubicí 
u proslřed, čímž se od rodu Graptolithů rozeznává, Sem náleží jediný druh Gla- 
diol Geinitzianus Barr., fig. 15. 16. 17., kterýž s jinými Graptolithy u Vyskočilky, 
na Lištici, u Litohlav, na Dlouhé Hoře, u Koněprus a Želkovic, tedy v celém horništi 
graptolilhovém se vyskytuje. — 

Podle udaných nálezišť může si milovník skamenělin velmi snadno hezkou sbírku 
těchto pamětihodných otisků zaopatřiti. U nás, zvláště v okolí Pražském, náležejí tyto 
skameněliny k nejobyčejnějším, ačkoli v jiných zemích k velikým vzácnostem se počítají. 

Pojednám budoucně ještě o některých jiných skamenělinách silurského útvaru, 
abych tím snadněji o pamětihodné soustavě tohoto břidličnatého horstva mluvili mohl. 


R 


16 


Ara 


| u, 


dyk h BAY VOV PŽOVOOPOÁD TVT 


BOBO DSO TST B GRACO OTO OTOTTÍTEL 


O postavení sluneční soustavy v prostoru světovém. 
Od Dr. Vojtěcha Kuneše. 


11. 
Jupiter. 


S Jupitrem počíná tlupa zevnějších planet, vyznačujících se skrovnou butností 
a rychlým kolotáním, následovně i znamenitou zploštilostí. 

Jupiter (Kralomoc), největší planeta naší sluneční soustavy, přesahuje jak objemem 
tak hmotou všecky ostatní planety dohromady, a kdyby snad někdy slunce zmizelo anebo 
působiti přestalo, stal by se oustředním tělesem celé soustavy. Kdyby země v tom oka- 
mžení, ve kterém by přestalo působení slunce, nalezala se v prostřední odlehlosti své“ od 
Jupitera, obíhala by kolem něho ve 380 letech. 

Oběh svůj kolem slunce vyplňuje v 11 letech a 315 dnech v odlehlosti 102— 
112 milionů mil. Vzdálenost jeho od země obnáší od 82 až ke 4133 milionům mil, 
Z těchto dálek vyplývá, že na něm sluneční světlo jest 27krát slabší nežli na naší zémi 


337 


a 15král slabší nežli na Marsovi. Poněvadž pak nám okrouhlá plocha Jupiterova čty- 
rykráte větší se jeví nežli Mars, mělo by z loho následovati, že by Mars jasněji skvíti 
se musel nežli Jupiter, kdyby obě planety světlo stejným spůsobem odrážely. Ale právě 
naopak jeví se nám Jupiter mnohem jasnější nežli Mars, i můžeme z toho soudili, . že 
Jupiter odráží větší množství světla od slunce obdrženého nežli Mars. 

Průměr Jupiterův obnáší v rovníku 20,018 mil, od severu k západu však jenom 
18, 524 mil. Při lakové velikosti otáčí se okolo své osy v podivně krátkém čase 
9 hodin 55 minut; tak že rychlost jeho kolotání jenom nepatrně menší jest, nežli rych- 
lost oběhu jeho kolem slunce. Čas oběhu jeho vysvitá z pozorování dvou skvrn na 
jeho povrchu. Tyto skvrny objevují se velmi oslře, pročež i vypočtení dle nich čas 
oběhu velmi zevrubně se zdá býti určen. Kromě těchto skvrn pozorují se na žlutavé 
půdě Jupilera šedivé pruhy, v celku slejnoběžné s rovníkem.  Nejobyčejněji spalřujeme 
dva takové pruhy, mezi nimiž leží rovník v ouzkém světlém pásmu, a tyto pruhy táhnou 
se kolem celé koule. Ostatní, od rovníku vzdálenější pruhy jsou mnohem mdlejší a užší, 
a také se nezdá, že by šly okolo celé koule. Prostřední hlavní pruhy neukazují se ani 
v stejné šířce ani se stejnou určitostí, jejich kraje bývají někdy ostré, někdy velmi 
nerovné. 

Jak. se zdá, jest Jupiter otočen velmi hustým parokruhem, ve kterém tvoří se 
tlupy a pásma oblaků, které při znamenité délce a malé proměnlivosti ročních počasí 
jsou asi mnohem stálejší nežli naše oblaky. Nám objevují se pak takové tlupy oblaků 
jako pruhy, právě tak, jako vzdálenému pozorovateli tropické deště, které na naší zemi 
v témž rovnoběžném kruhu též dosti současně povstávají. Že Jupiter skutečně (má pa- 
rokruh, vyplývá neomylně ze mdlé a nezřetelné podoby, jakou mají kraje oněch pruhů. 
Svrchu zmíněný rozdíl jeho průměru v rovníku a v ločnách jest sám © sobě velmi 
znamenilý, avšak přece menší, nežli by musel býti, kdyby byl Jupiter těleso tekuté, 
všude stejně husté. Poněvadž hutnost jeho vůbec velmi se blíží hutnosti vody, my 
pak předpokládati musíme, že hulnosli jeho ke středu přibývali musí, následuje z toho, 
že látky, z nichžlo se povrch jeho skládá, musejí ovšem býti mnohem lehčí než voda. 
Nedá se tedy mysliti, že by zmíněné tlupy oblaků byly utvořeny z vodní páry, naopak 
musejí tyto vzdušné pokrovy spůsobeny býti jinými, lehčími látkami. Jakkoli poměrná 
váha Jupitera tak skrovná jest, nicméně tato planeta pro ohromnou velikost svou velmi 
silné přitahování vykonává; 100 liber na zemi obnáší na jeho rovníku 224 liber, na 
točnách 276 liber. Sekundové kývadlo obnáší na rovníku málem % Pařížských střevíců, 
na točnách 8'/,. 

Rozdíly v délce dnů jsou na Jupiteru velmi skrovné. Prostřední délka dne jest 
4 hodiny 58 minut. Prolo jest také klima jednotlivých pásem velmi slálé, a teprv na 
blízku točen značně se od sebe dělí léto a zima. 

„Skrze dalekohled spatřujeme Jupitera provázeného čtyrmi svítícími tělesy, obíha- 
jícími ve kruhu kolem něho. Rozeznáváme tyto sputníky dle jejich postavení, prvním 
jmenujíce onoho, který jest Jupiteru nejbližší. Pohybují se v drahách, ležících skoro 
v rovině Jupilerova rovníku, první a nejbližší v 1 dni 18 hodinách, druhý ve 3 dnech 
13 hodinách, třelí v 7 dnech 4 hodinách, a čtvrlý a nejvzdálenější v 16 dnech 16 
hodinách. 

Herschel znamenal při bedlivém pozorování těchto sputníků skrze dalekohled, že 
mocnost jejich světla trpí periodické změny, a vypočítáním časů, v kterých jejich po- 

Živa 4854, 22 


998 


vrchy k nám obráceny jsou, mohl určiti rychlost jejich kolotání. Shledal, že ku pla- 
netě Jupiterovi vezdy obrácení jsou touž stranou, a že za čas oběhu svého okolo něho 
toliko jednou okolo své osy se otočí, kterážto okolnost podivu hodným spůsobem s na- 
ším měsícem se shoduje. 

Když sputníkům těmto přijde na dráze jejich státi mezi sluncem a Jupiterem, 
vrhají na osvětlenou část jeho povrchu stín, rozdílný dle vzdálenosti a velikosti každého 
z nich. Naslane tedy částečné zatmění Jupitera. Z toho vyplývá, že ami Jupiter ani 
sputníci jeho nemají vlastního světla. 

Naopak přijde-li sputníkům na dráze jejich stáli -za planetou, vidíme je mizeti 
jednoho po druhém ; jsou to zatmění sputníků. První tři utrpují při každém oběhu svém 
takové zatmění, co zatím při čtvrtém jakési výjimky místo mají. Těchlo zatmění, která 
se dosti zevrubně napřed určiti dají, použito jest co signálů astronomických k ustano- 
vení rozdílné zeměpisní délky vzdálenějších míst na zemi; tlaktéž vedly ku poznání 
pravdy pro celé hvězdářství veledůležité. Znamenáno jest totiž při vypočitávání zatmění 
z pozorování, činěných okolo času prolistání Jupiterova, že v čas, sejití vždy o čtyrt 
hoďiny později se dostavila. Opozdění toto rostlo pravidelně s rostoucí vzdáleností Jupi- 
tera od země, a menšilo se s jeho přibližováním. Rěmer v Paříži byl první, který při- 
šel na myšlénku, že paprsek svěllový, pokračující od Jupitera k zemi, nevyhnutelně 
potřebuje k tomu nějaký čas, byť i sebe menší. K delší cestě potřebuje více času, 
pročež později dojde k zemi, a to jest příčinou, proč kromě protistání zatmění se 
opozdují, 

Čtyři tito sputníci nejsou u velikosti příliš od sebe rozdílni, vesměs ale o něco 
větší nežli náš měsíc. Vzájemné vztahy Jupitera a jeho sputníků poskytují nám bohatou 
látku k nejrozmanitějšímu pozorování. Soustava Jupiterova, jak dle prostoru tak i dle 
času, předslavuje obraz planetární soustavy v menší míře. Miliony mil representovány 
jsou tu tisícemi, léta dny, též i oustřední těleso tělesem tisíckráte menším, a v dobách 
vzájemných poruchů, jakými na sebe působí, zaujímají desetiletí míslo tisíců let v sou- 
stavě planetární. 

12. 
Saturn. 

U vzdálenosti devětkráte větší nežli země probíhá Saturn (Hladolet) dlouhou dráhu 
svou okolo slunce v době 29'/, leta. Poznává se po bílém světle bez paprsků, a jednou 
poznán vždy zase snadno se dá nalezli, poněvadž místo své mezi hvězdami jen velmi 
zdlouhavě mění, zůstávaje půl třelího roku v témž souhvězdí. Veškerý povrch slunce 
jeví se mu asi 90krát menší nežli na zemi, pročež také osvětlení jeho sluncem jest 
90krát menší nežli naše denní světlost, tak že nejkrásnější poledne na té planetě může 
se rovnati jenom našemu soumraku před samou mocí. Prostřední vzdálenost jeho od 
slunce obnáší 197 mil, Loď rychle plovoucí urazila by tu cestu těprva v 650 letech, 
koule z děla vystřelená ve 92 letech. Pro znamenitější výstředivost své dráhy může se 
tato planeta až na 186 milionů mil ke slunci přiblížili a až na 208 milionů mil od něho 
vzdáliti, Vzdálenost její od naší země mění se od 165—229 milionů mil. 

Pravý její průměr od točny k točně obnáší 14,696 mil, vyvýšenina na rovníku 
805 mil. Okolo své osy otáčí se v něco více než 10 hodinách. Souběžně s rovníkem 
táhnou se přes kouli podobné pruhy jako na Jupiterovi, jevíce během času rozmanilé 
proměny.  Zevrubněji však pozorovali dají se pro svou slabost jenom skrze největší 


999 


dalekohledy a při čistém povětří. Hutnost planety télo rovná se v celku hutnosti je- 
dlového dříví. Že by však při veliké rychlosti kolotání Saturnova na jeho rovníku mno- 
hem větší vyvýšenina nalezati se musela, kdyby měl všude stejnou hutnost, pročež musí 
hutnosti ke středu přibývati jako při zemi a při Jupiterovi. Podle toho může povrch 
Saturnův míli hutnost jen asi korkového dřeva, Na všechen spůsob jest o mnoho menší 
nežli hustost vody, a neznáme žádnou kapaninu, která by hustostí nepřekonávala Sa- 
turna.  Nepočítajíce komety neznáme žádnou planetu tak skrovné hutnosti. Či snad 
povrch, jejž vidíme, jest jenom oblakový neb párový obal, pokrývající menší 
a hustší jádro ? 

Čím však Saturn ode všech ostatních planetárních těles se rozeznává, jsou obtá- 
čející jej velmi široké ale při tom velmi tenké kruhy. Ony svobodně se vznášejí v ro- 
vině jeho rovníku, k němuž jen vnitřní ouzká hrana prvního kruhu jest obrácena. Ši- 
roké plochy kruhů viditelny jsou toliko při vzdálení se od rovníka k některé točně. 
Kruhy odděleny jsou od sebe prázdnými, kolkolem jdoucími mezerami, a jsou „ostatně 
šířky nestejné. Šířka zevnějšího kruhu obnáší 1927 mil, pak přijde mezera 387 mil, 
a konečně vnitřní kruh, jehož šířka obnáší 3733 mil. Tlouštka kruhů páčí se asi na 
30 mil. Při zevnějším kruhu pozorovalo se ostalně ješlě trojí rozdělení, zevrubné však 
jejich vyměření nemohlo dosavad býti předsevzato, Mezi. širokým vnitřním kruhem 
a koulí Salurnovou vidělo v nejvnovější době několik hvězdářů ještě jeden kruh, a však 
velmi mdle se třpytící, který tu prostoru skoro docela vyplňuje. 

Tyto kruhy, tak jako Saturn sám, osvětlovány jsou od slunce; spatřuje se, totiž 
stín kruhů na Saturnu, a rovněž i stín Saturna na kruzích. Ze země viděny objevují 
se kruhy v eliptické podobě, Částka jejich zakryla jest Saturnem, a druhá část zase 
zakrývá Saturna, po obou stranách pak vyvstávají kruhy jako ucha. Tato eliptická po- 
doba kruhů mění se podle vespolného postavení země, Salurna a slunce. Někdy jeví 
se kruhy tak široké, že jednu točnu Saturnovu docela přikrývají, načež sužují se zase, 
až se promění v outlounký proužek světlový, vyčnívající po obou bocích Saturna. Tento 
světlový proužek jest tak outlý, že toliko skrz největší a nejsilnější dalekohledy jest 
viditelný. še 

Tento výjev nastoupí, když rovina, v níž leží kruhy Saturnovy, prochází sluncem, 
čili jinými slovy, když slunce přestane osvěllovati jednu stranu kruhů, začínajíc vrhatí 
paprsky své na stranu druhou, která dosavad zastíněna byla. To stává se při každém 
oběhu Saturnovu dvakrát, tedy vždy asi po palnácti letech, A však ještě vy jiném pří- 
padu objevuje se týž úkaz, když totiž země prochází rovinou kruhů., Země tu dlí ně- 
jaký čas na oné slraně kruhů, která není od slunce osvětlena, a kruhy, zmizí pro nás 
docela; za to ale objevuje se ona část Saturna, již přikrývají, co černý pruh; který 
však pro skrovnou šířku svou jenom pomocí velikých dalekohledů viditelný jest, 

Jedné části obyvatelů Saturna, má-li jakých, poskytují kruby vzácné podívání 
jakožto veliký, buď jednoduchý neb dvojitý, na nebi rozprostřený, skoro vždy v stejném 
postavení setrvající, osvěllený oblouk. Druhé části obyvatelů spůsobují za to“ tytéž 
kruhy zatmění slunce, jehož trvání obnáší 15 našich let čiliopůl roku Saturnova. 

Každému sama od sebe namítá se olázka, kterak je možno, aby tak veliká, 
z huslé hmoty složená tělesa volně se vznášela, a že již dávno nespadla na planetu, 
kterou obtáčejí. Odpověď na tuto olázku podává rychlé se otáčení kruhů ve svých ro- 
vinách. Pozorováním nalezeno jest, že čas tohoto otáčení obnáší 10 hodin 29 minut 

22* 


340 


což dle zákonů přítažlivosti velmi se blíží času tomu, v němž by měsíc, jehož vzdálenost 
od Saturna rovnala by se vzdálenosti prostředku obou kruhů, obíhati musel kolem Sa- 
turna, Odstředivost, spůsobená tímto otáčením a působící proti přítažlivosti Saturnově, 
udržuje kruhy v jejich postavení. 

Poměry tíže na Saturnu mají všelicos zvláštního, což pamětihodně se liší od po- 
řádku věcí, jemuž na zemi jsme přivyklí. Veliká vyvýšenina 805 mil na rovníku jest 
příčinou rozličné přítažlivosti na rozličných částech Saturna; co na rovníku váží libru, 
váží na točnách 1%/, libry. 

Okolo Saturna koluje mimo to osm měsíců, z nichž toliko třetí je značnější ve- 
likosti, Nejvnitřnější vykonává oběh svůj velmi blízko u kruhu v něco více nežli 22 
hodinách. Je-li obýván, poskytuje obyvatelstvu jeho Saturn se svými kruhy pohled ve- 
likolepý. V noci zaujímají totiž polovici nebe, a musejí spůsobovati silné osvětlení. 
Sedmý sputník má tu zvláštnost, že v jisté části své dráhy docela nám zmizí. K vy- 
světlení toho pokládá se, že povrch tohoto měsíce jest povahy velmi rozdílné, tak že 
jedna jeho strana odráží velmi mnoho světla, druhá velmi málo anebo mic. „Obrátí-li 
se měsíc k zemi touto druhou stranou, musí se docela neviditelným státi; a poněvadž 
se to děje vždy v tom samém místě jeho dráhy, vyplývá z toho, že sputník tento, tak 
jako náš měsíc, při oběhu svém okolo Saturna jenom jednou kolem své osy se otáčí. 
O průměrech, hmotách a hutnosti sputníků Saturnových nevíme ničeho. Zajisté lze se 
nadíti ještě znamenitého rozšíření našich vědomostí o této paměti nejhodnější planetě 
od budoucích pozorování. ; 


Drobnosti. 


Hedvábníček skočcový (Bombyx Cyrihia.) 


V Evropě se z Indie pocházející hedvábniček marušový (Bombyx mori) teprv od šestého sto- 
letí (pod císařem Justinianem), a to s velikým prospěchem vychovává. Iedvábí z jeho zámotků prů- 
myslně vytěžené bylo v první době v ceně rovné tíže zlata. Jeho potřeba v nynější době jest velmi 
rozšířena, a průmysl mnohých krajin jen hotovením hedvábných látek jejich blahobyt zakládá. K to- 
muto již známému přástevníku hedvábí přidružil se nyní nový, v Indii, jmenovitě v Bengalsku; též 
již od pradávných dob známý druh, totiž hedvábníček skočcový (Bombyx Cynthia), jehožto pěstová- 
ním v Evropě se nyní mnoho průmyslných a šlechetných mužů zabývá. Již roku 1845 upozornil na 
něj Guerin Méneville v časopisech, jako též ve svých přednáškách o hedvábnictví, držených v Col- 
lege de France r. 1850 a 1851. Též učený Mathieu Bonafous vyzýval v spisu zvláště o tom je- 
dnajícím, by se na uvedení v Evropě hedvábnička skočcového a jeho pěstování všemožně hledělo, 
čímž spůsobil, že M. Baruffi (v Turině) ve spojení s M. Bergonzi (v Boulogne- cur- Mer) vřele se 
o to zasadili. 

Bylo jim ale velmi mnoho obtíží překonati, neb tento druh hedbávníčka rozmnožuje se „ve 
svém domově, až na šestero pokolení každý rok, trvá tedy tak krátký jenom čas v dobách svých 
přeměn (metamorphosis), že nelze bylo k. p. jen vaječka až do Vlach přivezti, aby se nebyly již na 
cestě vylihly housenky, které nemajíce potravy zahynuly, Přičiněním guverneura Malty, šlechetného 
p. M. W. Relda, byla cesta zkrácena, a již na ostrově Maltě vylíhlé zelenavé, jako bělavým prá- 
škem potrusené housenečky pěstovaly se tam, nechaly se zamotat, a teprv ze zámotků těchto běla- 
vých aneb nažloutlých vystouplí, hnědě, žlutě a bělavě zbarvení motýlové zánoční (noctuae) podali 
nový počet vajíček, prvních v Evropě snešených, které se nyní teprv jinam zaslati mobly, jako do 


9341 
+ 
Sardinska (panu Grieseri), do Toskánska (panu M. Savl), do Říma jako též i do. Algirska. 
V Sardinsku, a sice v Turině, vychoval M, Grieseri již do roka dvoje pokolení. © rozšíření ve 
Francouzích snažil se M. C. Moyne, kterýž pěstoval hedvábníčka skočcového na své hedvábárně 
v Sainte-Tulle; pak vévoda de Guiche, vyslanec francouzský v Turině, který vajíčka do Marseillu 
a zoologickému spolku pro uzdomácnění (societé zoologigue d' acolimation) zaslal. 

V Paříži se bedlivě vychováváním jich zanáší prof. zoologie M, Milne-Edwards, který je uká- 
'zal též Pařižské společnosti věd v sezení letošním dne 28. srpna. Hedvábníček skočcový přede něco 
silnější nitku hedvábnou než hedvábníček ©marušový, a podává tím látku pevnou, něco hrubější, ale 
trvalou a ke všem druhům šatstva se hodící; a poněvadž možno vícero pokolení do roka vycho- 
vati, an naproti tomu jeho soudruh přástevnický, hedvábníček marušový, pouze jen jedinké pokolení 
do roka počítá, a proto že bylina, kterou se živí, totiž Ricinus communis (skočec obecný) u nás 
v Čechách se velmi dobře daří, *) poskytujíc i mimo to ještě semeno, z kterého se olej k osvět- 
lení, k mydlářství a k užívání léčivému (oleum Ricini seu Palmae Christi seu Cactori) pro vzbuzení průjemu 
robí — tedy jest skutečně žádoucno, aby se u uás spolek pro rozšíření a zvelebení hedvábnictví v Če- 
chách o to zasadil, aby vajíčka, jež nyní snadnějí dostati možná, sobě zaopatřil a zkoušky s pěstováním 
tohoto velmi užitečného a pro průmysl velmi důležitého hedvábníčka skočcového učiniti, které by ča- 
sem svým uveřejniti mohl, Podle pana Grieseri požívá housenka tohoto hedvábníčka též 1 listy vr- 
bové (salix, Weide) aneb lociky hlávkové (la tuca sativa, Kopífsalat), a jimi živené dávají zámotky 
téže dobroty jako živené listím skočce obecného. Upozorňujeme pro naduvedené výhody na důležitost 
uzdomácnění tohoto hedvábníčka u nás v Čechách, a vyzýváme spolu šlechetné a podníkavé průmy- 

slníky, by všemožnou péčí se zasadili o bedlivé jeho vychování a rozšíření. Dr. Karel Špot. 


O pěstování vína v Čechách, 


Sepsal Filip Čermák. 
(Dokončení.) 
Příprava k sbírce, 

Sbirka jest vinaři čili majiteli vinic to samé, co žně jsou rolníku; tedy jako k těm, když 
cos se blíží, připravy se dějí, tak podobně i k oné. 

Když víno dozraje; neb alespoň když čas již nutí k sbírce, přede vším se prohlidne celá 
vinice, aby se ocenila mnohost vína; neb dle toho se pak potřebné nádoby uchystají, (Na vědro 
vína počítají se obyčejně dva korce hroznů. 

Několik dní před sbírkou započne práce s lisem. Místnost totiž, kde tento stojí a kde oby- 
čejně zásobné nádoby složeny bývají, se vyprázdní, pak vše se vysmejčí a vymete. Potřebné nádoby, 
jako: vybedněné sudy, kádě, strokvasy čili karbovníky, se ometou, obruče, jestli na nich povolily, 
se přitáhnou, a jestliže na blízku voda, potok neb řeka, sem se přivalí a. štrejchem naplní. © Když 
jak náleží se zamočí, voda se vyleje, nádoby se dobře vyčistí, ještě jednou vypláknou a domů od- 
vezou. Sudy na červené víno zůstanou ua jedné straně, obyčejně s čípkem na dně, nezabedněné, 
a když vysávhnou, hned se postaví na místo ku kysání ustanovené ; sudy na bílé ale se zabední, 
a buď hned do sklepa na kantnýře umístí, anebo se zatím v lisu (tak slove i místo kde lis stojí) 
ponechají. Pakli ale není na blízku vody, tu otužené a dobře oprášené nádoby nejprv studenou vodou 
-se vypláknou, a pak vařící, aby se dobře zatáhly; — když pak v horké vodě již dobře jsou vy- 
myty, tuto se vyleje a sudy vypláknou a opláknou se ještě jednou studenou vodou. Pak se umístí 
na svá stanoviska. 

Podobně se i omete a opráší lis, a prohlédne se, zdali žádné správy nepožaduje; tuse každý 
klínek přirazi, a šroub buď lojem nebo mýdlem se namaže. Potom se ucpe vstoku díra, kudy meš 


+ 


*) Viz Preslův rostlinopis str. 1336, kdežto již v roku 1846 vydaném léž se zmínka činí o housence Phalaena Cynthia na 
léto byligě žijící, která přede hedvábí hrubého druhu. 


“ 
342 ; 

tečej a naleje še do něho asi na několik palců zvýší vařící vody, aby, jestli se přes léto rozsechl, 
takto se navlážil a opět dohromady stáhl, by pak při lisování neprýštěl neb docela netekl. Když 
sé'pak dostatečně zamočí, přileje se ještě vody téplé neb studené, a do té se vkladou: čeřen, polštáře, 
pacholata, latky, kříž, sejto, paličky a t. d., což když vše se odmočí a obmyje, vypustí se děrou voda 
do kádě, stok i nadřečené věci ještě se jednou opláknoa čistou vodou, a když ta se vypustí, otře se 
vše čistým šatem a nechá se osáchnout. 

Nyní'.se postaví do stoku truhlik, t. j. čtyry prostranní prkna čeřenová, která se na každé straně 
dvěma neb i třemi pacholaty záprou, abý truhlík) do kterého pak přijdou rozmačkané hrozny, při 
lisování nepovolil, 4 pak aby mezi ním a bortem stokovým ostala mezera, kudy by mešt téci mohl, 

: Lis a věcí k němu náležející. 

. Lisy jsou dvojího druhu: prostranné s pákou, a skrovnější s jedním šroubem neb také 
s dvěma, ostatně jak ten tak onen naskrz z dubového dřívi, až na šroub. Tento jest obyčejně bnď 
kruškové neb' štěpové pláně, ztlouští asi 6—8 palců. 

Lis s pákou skládá se z prostranného stoku, upevněného mezi čtyrmi vždy po dvou proti sobě 
"postavenými sloupy, loutka zvanými. Páka, žába zvaná, sestává ze dvou až i čtyr silných, asi 
12—15 loket dlouhých tesů, jejichž jeden Konec čepelém mezi jedněma loutkama podvěšen jest, 
druhý pak skrzé ostatní dvě daleko probíhá, maje u samého kraje na silném, asi dva sáhy dlouhém 
šroubu zavěšený špalek, t. j. na dřevěné podlaze, ve které tento šroub zadělán jest, na spůsob 
Foubení "u studéh dokola postavenou kamennou zídku, vážící asi 20 centů. Takovým lisem vytáhne se 
"z"jédnoho zásypu 70—100 věder meštu. 

Lis se'šroubem jedním neb i také dvěma jest skrovnější i zaujímá také méně mista. Skládá 
se též ze stoku, upevněném mezi loutk ami, ale toliko mezi dvěma, které nahoře spojeny jsou 
silnou kládou, matkou nazvanou, skrze kterou pak buď jeden anebo dva šrouby probíhají, tlačíce na 
jinou pohyblivou kládku, štik a zvanou a zavěšenou též mezi oněmi loutkami. 

Čeřen čili truhlík jmenují se čtyry Kruhové, tu a tam silným nebozezem provrtaná a na 
koncích k sobě sestavená prkna, v nichž jest podlaha z podobných ale neprovrtaných prken, která se 
může rozebrati:' Čeřen jest obyčejně o tři palce Kolem užší nežli stok uvnitř. 

Polštáře jsou plochá, čtverhraná, obyčéjhě měkká dřeva, asi o čtyry palce kratší než čeřen. 

Látky jsou ostrouhané latě podobně tak dlouhé jako polštáře; bývají obyčejně tři. 

Pacholata jsou rovně běžicí klínky, mající s jedné strany nářez a nad tim o. něco širší 
konec zdéli hlubokosti čeřenu, neb tento se jimi upevňuje. 

Kříž jmenují se čtyry na spůsob rámce přes sebe sbitě laťky, na koncích ale se všech člyr 
stran přes sebe přebíhající; také se klade kříž na káď pod řešeto lobkové, aby z lisu s měštem te- 
kouči pecičky neb i také šlupky se zachytily. 

Paličky jsou tlukátka podobná oněm, jakých se místy na zelí užívá, totiž špalíčky, do kte- 
rých zasazeny jsou násady. 

Sbírka. 

Sbírka jest odřezávání hroznů z keře a kladení jich do nějaké nádoby. Jest to práce sice zcela 
jednoduchá, ale dobře konaná velmi může posloužiti vínu, leda bylo pak hodně mu ublížit. 

Práce tato koná se takto: Každý sběrák, ozbrojen ostrou kudlon neb žabkou a dvěma ko- 
šiky neb konvemi, nastoupí ráz; staří vinaři se obyčejně dříve pomodlí, a jak mile řeknou : ve jmenu 
Páně, již každý přistoupí ku keři, rozpárá, t. j. přeřízně slámu, jakou jest k tyčce uvázán, a započne 
odřezávati, při čemž jednu ruku vloží pod hrozen, aby s něho neodpadávaly zrnéčka, a druhou, 
maje v ní žabku čili kudlu, u samých zrnek hrožníček nařizne. Nyní jej prohlédne, je-li podrostlý 
zelenými ještě zrnky, jako bývá m. p. ryvola, neb je-li prohnilý neb proschlý, tn se vše prv vy- 
loupá a odstraní, a pak je-li modrý, položí se do jednoho, všecky pak barvy jiné do druhého košíku 
neb nádoby. A tak se jde od keře ku keři tím samým spůsobem. 

Když jest košík naplněn, vysype se do putny, a když i ta jest naplněna, odnese se do lisu 


943 


k rozkarbováníi, t. j. k rozmačkání, a nebo I také hned na vinici se rozkarbuje. Aby se děl- 
nici při druhém rázu v práci nemeškali, dá se znamení na příč kladenými tyčkami, podkud již sbí= 
ráno jest, klade se manda. 

Při pěkné povětrnosti a když jest vína hojnost a dobré, jest sbírka velmi příjemná, ale zcela 
naopak, pakli jest povětrnost studená, jak obyčejně bývá, a při tom ještě vina málo a špatné. 

Karbování. 

Karbování jest rozmačkávání hroznů. Děje pak se, takto: Hrozny sesbírané vysypou se do 
strokvasu,- karbovníku. Nyní dva neb tři dělníci chopí se paliček a hrozny silně jimi mačkají. 
Když již hodně na břečku rozmačkány jsou, vezme se čistě umytá motyka, a tou se načisto pro- 
dělají. Je-li to břečka z modrých hroznů, vleje se do nádoby ku kysání již připravené, jest-li ale 
z bílých neb smíchaných, hodí se na čeřen, t. j. vyleje se do truhlíku na stok. 

Jest i jiný špůsob sbírky i karhování, nežli tento obyčejný. Všecky hrozny, toliko očištěné, 
kladou se napořád do té samé nádoby, a ta, když jest plna, odnese se na místo, kde již pro- 
stranný stůl, na dvou stranách latkami obroubený, uchystán jest, ana ten se vysypou hrozny. Nyní 
přistoupí dělníci, a čisté modré hrozny oddělují zvláště, špatné pak docela odstraňují, a ostatní 
všecky a všeho druhu k bílému vínu berou. Na místě karbování uživá se jakéhosi stroje. 
Jest, to mlýnek, mající koš a dva hřídeliky podlé sebe, každý se zvláštní klikou, jednou, tu 
druhou tam. Tento stroj se postaví nad kádí neb strokvasem, jeden dělník hází hrozny do koše, druzí 
dva toči proti sobě, a hrozny padající mezi onyno hřídele rozmačkají se. 

Naši pradědové užívali ku karbování nohou. Podobně, jako se tu a tom dosavad zelí šlape, tak 
někdy i,víno se šlapávalo. A v skutku, kdyby mebylo té okolnosti, že i nejčistěji umyté nohy 
„přece ještě čistejší jsou, když přestanou šlapat, než byly po umytí, nebylo by přes rozšlapání hroznů ; 
neboť jak paličkami tak mlýnkem přece někdy se rozmačká i stopka, zvláště není-li vyzrálá, a tu 
přimísí se jakási kyselka k meštu; noha ale jest měkká, a nerozmáčkne nižádnou stopku. Při ne- 
„dozrálém víně také mnozí otrhávají jen zrnička a ty toliko lisují, odhazujíce nezralé stopky, 

Lisování. 

Lisování jest vymačkávání meštu z hroznové břečky. Až posud nakládalo se stejně s vínem 

- červeným jako s bílým, od karbování ale jest to zcela jinak. Bílá břečka, jak již řečeno, hází se 
na čeřeň, a když tento jest naplněn, vše se urovná, aby všude kominy -- tak slovou rozmačkaná 

zrnka — stejně ležely, pak se vezmou latky, jedna položí se do prostředka, pod páku nebo pod 

štiku, druhé dvě této naproti, jedna v pravo druhá v levo, od bortu truhlíku asi na pid. Nyní se 

"sáhne ku prknům — k podlaze, a ta se co podložka na latky položí tak, aby při lisování zou- 
"plna mezí truhlík se vtěsnala. Na to se sáhne k polštářům, a právě jak onyno tři laťky byly polo- 
ženy; tak nad nimi na podlahu položí se nyní tři polštáře, pak přes tyto tím samým spůsobem, jiné 

tří, ale napříč, a přes tyto příčem opět jiné tři — udělá se hranice — asice tak vysoká, jak to 

požaduje buď štika nebo žába. Je-li to lis s žábou, započne se pak špalkem točit, až jej šroub o něco. od 

země vyzdvíhne, tu páka čili žába celou svou silou ulehne na hranici a mešt se žene ouprkem 3- když 

" špalek dosedne až k zemi, otočí se opět, a tak se pokračuje kolikráte až do třetího dne. Když již žádná 
šťáva více neteče, neb alespoň velmi málo, tu se šroubem vyzdvíhne žába, hranice se shodí, podlaha 
se rozebere, taktéž i truhlik, a kominy kolem asy na šest neb více palců se osekají. Tyto osečky se 

"roztrolí, urovnají a umačkají na ostatní kominy opatrně a pevně, aby, nepadaly. Nyní opět se 
"vezmou latky; na ně se. položí podlaha, na tuto polštáře, a pak se pokračuje, jakojiž bylo udáno. 

Je-li lis se štikow a tedy s jedním šroubem neb s dvěma, vše se děje sice tím samým spů- 

sobem, toliko s tím rozdílem, že tam oučinkovala páka, tu ale oučinkovati musí šroub. Ten se nej- 

" dříve natočí na páňvičku v štice zasazenou, (pak se přitáhne sochůrkem, a když ten již nestačuje, 
"sochorem, když pak ani ten již nelze utáhnouti, uváže se naň láno, které upevněno jest u panny 
t.j. u točícího se sloupu, do kterého zasazen jest sochůrek, a teď se pomalu přitahuje, 


944 


Mešt, jenž vyteče sám od sebe ještě před lisováním, sluje s amoteč; co vyteče nuceně, lis 0- 
vaný, a co po osekání, z osečků. Tim spůsobem, kdo na to dbá, může s toho samého roku 
a barvy tři druhy miti, totiž: samoteč, a první a druhé lisované. Samoteč jest ovšem nejlepší, při 
bílém má ale velmi mnoho kvasnic, naproti tomu nejslabší jest z ošečků, mivá ale nejméně kvasnic. 
Ostatně rozdily tyto činiti se muhou sice na velikých vinicích, ale i tu nestojí hrubě za mnoho, 

Kysání. 

Kysání jest obrácení se sladké šťávy ve víno. To se při bílem víně děje až po lisování, 
při červeném ale dříve nežli se lisuje. Mešt bílého vína naleje se do nádob, t. j. do sudů, asi na 
dva palce neplně. Bylo-li víno jak náleží vyzrálé a při sbírce pohodlný čas, jedva že jest v "sudě, 
již započne sičeti, a druhý den již hází bublinky jako voda, když se počíná vařit, a tak tim vice 
a vice, až opravdu jako do varu přijde. Tu často 1 vykypí, a obyčejně při tě příležitosti mnoho 
špíny a kvasnic ze sebe vyhodí. V tom spůsobu setrvá deset i Kkolikráte více dni. Pak začne ocha - 
bovat, přestane sičet, a konečně docela umlkne. Po vykysání vypadá zcela jako sirovátka, načež se 
usedá a po několika týdnech, obyčejně okolo vánoc, počne se čistitl a jasniti, Čím Špatnější, tím 
dříve jest čisté; čím lepší, tím později se učistí, 

Zcela jinak se děje při víně červeném. Červená břečka, jak již řečeno, hází se do nádob ku 
kysání uchystaných, obyčejně do sudů, a to do sedmerek (sedmivěděrních sudů). Když nádoby jsou 
asi na pil od shora naplněny, prostře se přes otvor buď silný plátěný šat ueb houně, a na to položí 
se z téhož samého sudu vybedněné dno. Jak mile se břečka zahřeje, započne ihned okolo outorů 
házeti pěny, a často již ten samý den kysati. Čím silněji kyše, tím více tlačí komíny nahoru, a kdyby 
se jimi nemichalo, překypěla by. Pročež jak militně započne kysati, musí se každý den jednou, ba 
někdy i dvakrát karbovati, t. j. buď paličkou neb motykou musejí se komíny vzhůru vyhnané 
opět dolů stlačiti, ano až ke dnu ponořiti, Jest k tomu na počátku často mnoho sily potřebí, aby 
se komíny nahorů vyhnané zase do sudu vmačkaly. A však komíny vždy zase nahoru se dobývají, 
a tento póchod silně kysajícího vína poskytuje opravdu zajímavý pohled. Nejprv povstane černý otvor, 
v kterémžto jako celé hejno hadů to sičí, se hemží a vzhůru žene, až najednou se vyřítí bělavo- 
červený var, jenž se z prudka po všech komínech rozleje a sem a tam zmítá; to se opakuje i při 
druhém prolomení komínů i při třetím, až. konečně všecko jako v nějaký vařící kotel se promění. Než 
po několika dnech komíny počnou měknouti, var se trati, až konečně ustane a komíny se potopí. 

Teď jest čas lisovati. I zde jest dvojí spůsob, buď provrtati sud asi na deset palců od zpodního 
dna a vypusliti samoteč; anebo vše jak jest házeti na čeřen. Při lisování červeného vína zrovna 
tak se děje, jako při bílém, a komu na tom záleží, může míti i tu trojí druh vina, totiž samoteč, 
lisování první a druhé z osečků, Než zde jest to právě naopak: samoteč nemá skorem žádných 
kvasnic, ale mnohem více lisované, do sklepa pak uložené obyčejně též okolo vánoc se učistí. , Bílé 
víno tedy kyše v sudech, červené na komínech. 

Z vylisovaných komínů dělají patoky neb pačesky, z bílého jsou obyčejně lepší nežli z čer- 
veného. I dělají se takto: z list čili z čeřenu sundané komíny nejdříve dobře se roztroli; pak se 
naházejí do nějaké nádoby, sudu neb kádě, a na ně se naleje tolik vody, až se potopí. 

Není-li příliš zima, zakysají brzy, a pak se jich užívá buď k pití, neb na polívky, ba i také 
na ocet. Někdy bývají tak silné, že se jimi lze opiti. Vymočené komíny poskytují pochoutku kozám., 
Krytba. 

Poslední práce viniční jest krytba, Krytba jest sehnuti keřů k zemi: a přikryti jich buď 
tyčkami neb zemi. Práce tato koná se následovně. Dělnici se postaví do rázu a započnou vyta= 
hovati a stranou klásti tyčky, pak odkopá každý několik keřů, sehne je k sobě, položí přes ně proti 
sobě dvě tyčky, a přes tyto napříč ostatních pět neb šest, přihrábne je hlinou, a keře jsou ukryty. 
Takovéto odděleníčko slove postel. Jak se pracovalo s prvními keři, tak se i pracuje dále 
s ostatními. Když pak všecky keře pod postelí uloženy jsou, jest i práce pro tento rok dokonána, 
což se obyčejně stává asi na týden před sv, Martinem, 


= 


945 


Od tě doby až do sv Josefa nemá vinař mimo dolévání vína za týden jednou a čistění sudů 
hrubě žadného zaneprázdnění, alespoň žadného víničného. V tom tedy času obyčejně tvoří si novou 
budoucnost, dělá totiž kalendář k přišťímu roku, jehož pravdivost obyčejně taková bývá, jako uhodnutí 
těch, jenž předpovídají povětrnost. Tak u. p. na sv. Martina jest mráz, tedy na přes rok bude dobré 
víno; na sv. Vincencia jest slunečno, voda z rózpustěného sněhu teče kolejem, tedy víno poteče 
hojuě čeřenem. 


Sklep. 

Vino požaduje dobrý sklep, nejraději má ve skále tesaný. Je-li sklep dobrý a pilná a be- 
dlivá dohlídka, tedy se víno dobře zachová. Jak militně přestane kysat a se usedne, očistí se sudy, 
doleji se i hned zašpuntují. Od té doby podobná práce opakuje se každého téhodne. Okolo sv. 
Josefa bílé víno strhne se s kvasnic, t. j. zcela čistě  přetáhne se do jiné nádoby, a kvasnice pak 
se odstraní. Červené ale nechá se na kvasnicích třeba dva ci půl třetího roku, pak se též přetáhne 
do jiné nádoby. Přeložené ale nerádo dlouho trvá, nýbrž slábne a tratí i sílu i barvu, "posléz i chuť, 
Bilé čím starší tím lepší jest, červené ale naopak. 

Koláč, než prý se může jísti, musí přý dříve přijíti devětkráte do ruky. Kolikráte asi musí 
přijiti víno do ruky, nežli se píti může! 

Závěrek. 

Že v Čechách jindy daleko více bývalo vinic než jich jest za našich časů, jest věc známá, 
Tak bývaly vinice u Prahy: za Oujezdskou branou s obou stran Vltavy až skorem ku Zbraslavi, na 
levém břehu od brány tím oudolím co nyní vede: silnice: přes Košíře, až skorem. na. rovinu, dále 
těmi oudolími za Smichovem,. Zlíchovem, k Jinonicům a Butovicům; za Strahovskou a Bruskou 
branou až k sv. Markétě, po přivrší Dehnickém, oudolím od Podbaby Šárkou až k Nebušicům, 
a s druhé strany až k Hlásku u Lisolej, odtud podle břehu až k Rostokům a odtud, údolím k Ou- 
něticům, k Statenicům, k Tuchoměřicům, kde dosavad ještě pěkná vinička pod zámkem se. nachází 
a kde asi před 45 lety skorem každý usedlý skrovnou viničku u stavení míval a kolikráte více než 
„nůši hroznů sebral. Tak podobně byly vinice u Líbšic, Letek, Dolan, i dále v kraji, n.p. u. Sla- 
ného, kde ještě nyní jedna pěkná vinice se nachází. Tak i n Nalehozevsi, Veltrus, Jenovsi, Citova, Lib- 
„kovic, Beřkovic pod Řípem, u Bechlína, u Roudnice. S druhé strany pak Prahy za všemi osta- 
mimi branami : u Nuslí, Vršovic, k Volšanům, k Počernicům, k Prosíku a k Vysočanům; na celém 
přívrší od Troje až k Libni, a mezi tímto přívrším po pravém břehu Vltavy až do Chvatěrub. 
(U Mělníka od Tuhaně až k Mělníku, na celém naprotějším přivrší přes Blata, pak k Mlazicům 
a u Nebužele; u Vehlovic a nad nimi k Strážnicům, pak u Libichova. Tu opět s jedné strany na 
přívrší k Rymáni, a s druhé k Želizi. Ještě r. 1810 toliko měšťanům Mělnickým u samého ' města 
přináleželo přes 200 korců vinic. -Mezi největší majetníky vinic, slušno. počítati knižete z Lobkovic, 
majícího dosud asi 90 korců vinic, hraběte Valdšteina, hraběte Thuna, barona Neuberka, klášter Te- 
plský a: jiné, 


Pod Libichovem bývaly a dílem jsou dosud vinice: Na Pelunci u Podčapl, na celém přívrší 

Čoudolí Štětského až přes vrch Sovici pod Chcebuzi u Radouně, přes Velešice v krásném údolí 

(u Hošky, Vrbic, Vebruče, Vetle až k Záhořanům, a odtud kol Litoměřic a po Labi dolů až k Dě- 

čínu. Pak na Oharce u Hanšburku a na poledních přívrších přes Lobosice k Žernosekům, k Pod- 

„ sksalí, k Ousti až k Podmoklí. Ano i nad Karlovary,mezi Fišern a Tašovici nalezl jsem po- 
zůstatky bývalé vinice, ano i ještě tu a tam keře. 

Z toho lze souditi, že jindy povětrnost vínu příznivější býti musívala než nyní; neboť není 
možná ani mysliti, že by naši praatcové, kteří mívali přece dosti piva a k tomu dobré,- byli sobě 
oblibovali kyselého vína, jaké teď obyčejně máme, Jest pravda, že veliké výlohy, jakých vinice po- 

„žadují, a špatný obchod. jakého- teď vino,se dočkalo, mnoho k zrušení vinic, přispěl, a dosud při- 
„spívají, ale, jisto jest, že přece ne tolik, jako nepurody a špatná vína. Něco má také na svědomí 


946 


Priesnitz. Co jest nyni lidí, kteří si ve vodě oblibuji, kdežto, jindy víno vesměs a Mělnické přede 
vším tak upřímně ctili. 

U Mělnika přes Mlazice a Vehlovice až k Libichovu nikdy snad nevzalo tolik vinic. za své, 
jako letošním rokem. K tomu zajisté nic tak velice nepřispělo; jako lonská neouroda. 

Od roku 1830 až do 1854 byla výtečná vína a v-hojném množství: r. 1834, 1846,a 1848; 
dobré víno ale málo bylo r. 1839, 1841, 1852; ostatní bylo z většího dílu toliko prostřední 
a špatné, skorem nejšpatnější minulý rok; o letošním se ještě nemůže s jistotou soudit, ale byť i bylo 
červené lepší než prostřední, jest ho velmi málo, snad tak málo, jako v žádném z těchto 24 let. 
Bílé ale jedva dozraje. Roku 1834 mohl obnášet výnos Mělníckého přes 35000 věder, a r. 1846 
skorem také tolik, 


Umělé rosmnošování stromů. 
Od Frant. Špatného. 
(Dokončení). 


Roku 1853 výbor štěpařského spolku uzavřel, aby se každoročně, od roku 1854 začinaje, 
zřídila stálá výstava českého ovoce v pomologické zahradě. Výstavy ovocní, kteréž se v Londýně, 
v Paříži a t, d. každoročně odbývají, napomáhají také k zdokonalení štěpařstvi. Milovník štěpařství 
postará se o rouby neb sazeničky od vystavených vzácných a výtečných druhů ovoce, a tak se tyto 
rozšiřují- Pakli při výstavě výbor štěpařského spolku některé druhy ovoce veřejně pochválí neb za- 
sílatelí nějakou odměnu udělí, tedy tím povzbudí štěpaře, který je pěstoval; k větší přičinlivosti 
a zároveň se tím prostředkem spolék o jich rozšířéní postářá, poněvadž sé na ně pozornost obrátí. 

Spolek štěpařský by odbýváním každoročních ovocnich výstav na nejsnadnější spůsob zpone- 
náhla poznal druhy'ovoce v' království Českém se nalezající. 


Na vyvinování druhů ovoce má nejhlavnějí vliv podnebí a půda, Větší díl výtečných druhů © 


ovoce se-v Čechách zponenáhla rozšířil pomocí roubů a sazeniček z cizozemska pocházejících. Než 
se' ale i cizozemské ovocní druhý po Čechách všestranně rozšířily, uplynulo mnoho let. Veliký počet 
ovocních druhů, v Čechách se nacházející vydává tedy také svědectví o velikém stáří štěpařství, o jého 
rozsáhlosti a pokroku, 

Aby velevážené čtenářstvo' poněkud posouditi mohlo množství ovocních druhů a ráznost jich 
pojmenování, uveřejňuji zde jenom jmená hrušek, která jsém pomocí některých svých Zněen a přátel 
-v Čechách sebral. Máme hrušky v království Českém : 

Alexandrovky, ambretky, ančičky, alžbětky, babice, bábovky, bakoně, bětulinky, bulky, černé 
bulky, bambule, bezohryzky, bobéčky; budinky, buchty (buchtice), bělice (bělučice, bělovky), buchyně, 
bartolomějky, bedřišky, cihlářky, citronky, cépovky, cibulky, cikánky, cucavky, cukrátka (cukřice, 
cukrovky), císařky, cizozemky, cmudilky, červánky, červenky (červenice), čapaté hrušky, čáslavky, 
davidky (davidovky), dívčičky, děvečky, doktorky, dřevnatky, děkanky, droučečky, dračky, fikovky, 
fremionky, francouzky , flašky, ferdinandky, housky, hedbávnice, hubičky ovčí, holopavky; harhulky, 
hrachovky, hojerverdky, hermanky, heitmanky, huňačky, hrobovky, hudrovky, honzikovky, kočičí 
hlavy, chouchelky, isambertky, ječmenky, jahodářky, jenerálky, janovky, jakubky, jeruzalemky, vlaské 
jeruzalemky, kalhotky, krutky, kvendy, kanafasky, kožišnice, husí krky, křestice, kabaně, kruchtiče, 
Kapalky, kutnohoranky, kobrčky, kačenky, Kamenky (kamenice), Kněžovký, konikovky, Korytnice, 


kladívka, královny (královky)/ krňavky, krvávky, krevničky, kutilky, kyselice (kyselky), křehčice, 


kozačky, krásenky, křivky, kateřinky, kostelky, kukle, Kradenky, křížnice, Kokokrysky, kruchtiče, 
('Krysavky, korozře (kolodře), kulnice, kuňavky, kuželky, Kožénky, liberky (libernice), makovičky (ma- 
Kovice), masařky, matoušky, mdloby, mlynářky, máslovky (máselnice) , mioučnice, milířky, motel- 
čice, mydlinky (mydliny), medovky, majdalénky, mandeličky, markytky, můškatelky (málé, veliké 
a vlaské), mandlovky, militky, manice, mudiklatky, makulky, mejžďata, navinuté hrušky, nebešky, 
nechntky, neapolitánky, obdloužnice (obdloužné hrušky), ovesnice (ovesénky, ovesničky), omanky, 


947 


otavky, „proškovky, plksly červené a bilé, pusovky ; panny, staré panny; papežky, pargá- 

mentky (pargamutky), pařížky, pecovky, pěstnice, planečky, pleskočky, postnice, přesedalky, pečítky, 
| pstružky, ptáčnice, peregrisky, petrželky, porádnice, pomlsnice, punčošky, panušky, pasíčky, planičky, 

pleskačky (pleskalky), plisky, podkořínky, podušky, pokličky, poledničky, prokůpky, podzímky, po- 
meruňky, pružnice, pražanky, pšeničky; popelky, rozinečky, roždálky, ratějovky, rytířky, rákosnice, 
rakušanky; salcburky, stračky, sedlikovky, střihavky, skořicovky, sarazinky, syrečky, smolnice (smol- 
mičky; smolinky; smoliny), stiglmarky, skalky, sladice (sladičky); sobotky, spoléčnice; střibrnice (stří= 
brnky), šípovky, švýcarky, štutgartky, špekovky, šedívky, šidlačky, špinavky, truchsesky, tušky, ta- 
bulky, (tabulové hrušky), ušípanky, vlasačky, vinavky, vrabličky, vařinečky (vavřinky), vejcovky, vá- 
clavky; virgule, vračky, vařilky, vosičky, vinařky, višníky, vladyky, voňavky, vrkočky, vojtěšky, ven- 
družky, zázvorky, zámečnice, zobněčky, zimavky (zimlatky), zlatnice, zelinky, zedničky, žitavky 
(žitnavky), žlutky (žloutky, žloutenice), železnice. 

Tuším že se kromě těch zde uvedených 236 jmen hrušek ještě hojný jich počet v Čechách 
nalezá, Kdyby každý čtenář tohoto časopisu ve svém okolí jmena hrušek sebral, která se tam 
nacházejí, a je redakcí Živy laskavě odeslati si za těžko nepokládal, mohla by se tato sbírka zdo- 
konaliti a čas od času uveřejniti ©Za krátký čas bychom pak měli sebraná alespoň jmena hrušek 
v Čechách se nacházejících. Ta okolnost, že se v této sbírce některá synomima nalézají, poukazuje 


na to, že se mnohý druh hrušek ve více krajinách vyvinul neb rozšířil. 

I v českých jmenech hrušek lze nám obdivovati se soudnosti a bystrosti rozumu českého 
lidu. Větší počet těchto jmen hrušek utvořil si dle chuti a vlastnosti, dužniny (masa), dle vůně, 
podoby, barvy, místa, kde se ten druh hrušek vyvinul, a dle jmen svatých, v kterém čase oby- 
čejně uzrávají. Lze nám tedy posuzovati dle jmen hrušek bez jich vidění a okoušení jich dobré 
a špatnější vl astnosti, barvu, formu, čas uzrání, poznati místo kde rostou. České ovocní názvosloví 
liší se těmito výhodami prospěšně od názvosloví německého, francouzského a anglického národu, 
kterýž, zvláště v novější době, mnoho druhů ovoce nazval dle jmen a důstojnosti znamenitých a vysoko 
postavených osob. Český národ zachoval v názvosloví ovoce svou ryzost a ráznost, a musíme se 
tomu diviti, že až posud nechvalitebného cizozemského příkladu nenásledoval, — | Snadno: mohl 
utvořiti jmena hrušek: přemyslovky, otakarky, vratislavky, kolovratky, poděbradky atd. 

Aby se tato dobrá vlastnost českého ovocního názvosloví nepokazila, musí tedy český spiso- 
vatel při tvoření jmen ovoce těch samých pravidel přísně šetřiti, která mu lid tak krásně naznačil. 
Kdyby jmena ovoce doslovně z jiných jazyků překládal, stal by se tím směšným a nikdy by se ta- 
kové potvory v lidu neujaly. Čím věrněji při tvoření jmen ovoce bude následovati příkladu českého 
lidu, tím snadněji a rychleji vejdou v užívání, poněvadž se příčiti nebudou duchu Českého národu. 

Český lid by to považoval za blouznění, kdyby se mu vštípiti chtěla jmena hrušek doslovně 
přeložená k. p.: Kčniesgeschenk von Neapel královský dar z Neapole, Stuttgardter Geisshirtenbirne 
štuteardská hruška pastýře koz, Frauenschenkel paníno stehno, Sommer- Mumdnetzbirne letní hruška 
ústa navlažující , rother Sommerdorn červený letní trn, sáchsische lange grůne Winterbirne saská 
"dlouhá zimní hruška, wahre schóne Gabriele pravá krásná Gabrielka, grosse schóne Jungferbirne 
veliká panenská hruška, wahre Leipziger Rettigbirne pravá Lipská ředkvová hruška, rheinische 
Herbstapothekerbirne  rýnská podzimní líkarnická hruška, Eifersůchtige žehravá , Amalie von Brabant 
Amalie z Brabantu, Schweizerhose švýcarské kalhoty, Friedrich von Preussen Bedř ich z Pruska, 
Schónerts Omsewitzer Schmalzbirn Šenertova omsevická máselná hruška, Serapin der Kartháuser se- 
řapín kartousův atd ; francouzská jmena hrušek : la Louise bonne dobrá Lujzka, poire d'amour hruška 
lásky, la Margnise markhraběnka, Royale dhiver zimní Královská hruška, chat brulé spálená kočka, 
bon Chrétien d'Espagne španělská dobrá křesťanská hruška, la Belle et Bonné krásna a dobrá, Deli- 
"ces Hardepond pamlsek Hardepondův, la poiré Sarasin hruška Sarasinova, la bellisime d" automne 
mejkrásnější podžimní, teton de Venus prsa Vénuše, Trouvé nalezenec, poir bénite požehnaná hruška 
(Ludvik XIV. prý vykříknul, když mnoho těchto hrušek spatřil: Ah mon Dieu ach můj bože, pročež 


948 


se také (ak jmenuje, Lansac: bylo jmeno dámy, která: králi Ludvíkovi XIV. podala nejdříve 
tu hrušku), Muscat belle de Nancy krásná muškatelka z Nancy atd.; a anglická jmena hrušek : 
grey Goodwife šedivá dobrá žena, Swanegg labutí vejce, dry Martin suchý Martin, the winter thorn 
zimní trn, the great, Mouthwater veliká ústní voda atd. 

Z těchto několika příkladů vysvítá patrně, že se některá jmena ovoce z cizozemských ja- 
zyků do češtiny doslovně překládati nedají. Štěpařský spolek by se českému národu zavděčil, kdyby 
při vyhlášení a zařízení nastávajících ovocních výstav zasilatele ovace požádal, by k ovoci přípojilí 
seznam jmen ovocních druhů v pomologické české a německé řeči. Výbor výtečných znalců ovoce musel 
by každý seznam a ovoce řádně prohlidnonti, a podlé nejlepší posavadní soustavy rozstřídění pomologické 
jmenovystaveného ovoce ustanoviti, a do hlavního seznamu také v české a německé řečí, zároveň s mí- 
stem kde roste, zaznamenati. Kdyby některý druh ovoce více českých jmen měl, tedy by se mohlo nejlepší 
slovo na první místo postaviti a ostatní jmena ovoce následovati vtom pořádku, jak to jejich dokonalost 
požaduje. Pro takový druh ovoce, který by ještě českého jmena neměl, mohlo by se přispěním ně- 
pterého českého filologa utvořiti dle předeslaných vzorů. Pak by se mohl každý vystavený druh ovoce 
dát vytvořiti,z, vosku, papírové drti (maché) atd., a do skříně za sklo uložiti s připojením lístku, 
na kterém by jeho jmeno pravidelně v dotčených řečích napsané býti muselo. Na takový spůsob 
by se nejpřiměřeněji české názvosloví ovoce sebralo, utvořilo, a sbírka českého ovoce zponenáhla zařídila, 
když by při následujících výstavách vždy nové druhy k sbírce připojeny byly, Později by se mohl od 
štěpařského spolku vydávati „popis českého ovoce s pořádným barevným vyobrazením jeho. "Takové 
sbírky a popisy ovoce nalezají se u všech vzdělaných národů. Tuším, že je jlž svrchovaný Čas; 
abychom, v té věci jich dobrého příkladu následovali, a sebrali, poznali, vytvořili, vyobrazili a po= 
psali ovoce, které: v Čechách roste. Přede vším máme znáti to, co roste v naší vlasti, 


Jest ovšem pravda; že by bylo potřebí několika set zlatých na opatření skříní a na řádně 
vytvoření ovoce. Náklad ten by byl při první výstavě největší, poněvadž by se nejvíce druhů ovoce 
vytvořiti muselo. 

Zasadi-li se o to energický jednatel pan Turecký, budeme se moci brzo těšiti ze sbírky 
českého ovoce. (n na opravení zahradního stavení v krátkém čase tak velikou sumu peněz z do- 
brovolných příspěvků sebral, protož očekávati lze, že také k brzkému zřízení ovocní sbírky nejpři- 
měřenějších prostředků použije. (č om se zasadí, to vždy zdárně vyvede. — 

Že štěpařský spolek ve svých schůzkách častěji rokuje o věcech k zdokonalení štěpařství na- 
pomáhajících, a že vysoké zemské vládě podává své dobré zdání o prostředcích k zvelebení štěpař- 
ství, o tom slov šířiti nebudu. Jakých zásluh si ale dotčený spolek o zřizování školních štěpních školek 
v Čechách vydobyl, o tom se zmíním, až o zákonech k zvelebení štěpařství vydaných mluviti budu. 

Krajské a filialní hospodářské spolky by mohly v Čechách velmi prospěšně přispivati k zdo- 
konalení a rozšíření štěpařství, kdyby zvláštní oddělení zřídily, které by si tu povinnost uložilo, ště- 
pařství ve svém oboru všemožně, zvelebovati a rozšiřovati. V kraji se mnoho vzdělaných a zkuše- 
ných štěpařů nalezá. Těm by se mohly dopisy odeslati s žádosti, aby k hospodářským krajským 
neb filiálním spolkům co údové přistoupili, a k dosazení vytknutého cile všemožně napomáhali. Při- 
spěním takových mužů by dotčené spolky znamenité podpory nabyly, 

Přede vším by se musela štěpařská sekce o založení školky postarati, aby mohla tak jako ště- 
pařský spolek rouby a stromky zdarma rozdávati „a prodávati. Pak by mohla ve svém kraji neb 
okresu sestaviti statisticko- místopisní přehled štěpařství, v kterém by také poznamenána býti mu- 
sela místa, kde by se s prospěchem štěpné stromoví vysazovati mohlo, 

V tom přehledu by také vytknuty býti musely všechny vady a překážky štěpařství a pro- 
středky k jich odstranění atd. Také by mohlo dotčené oddělení vyšetřiti, které ovocní druhy, a v kte- 
rých krajinách svého oboru se dobře daří, aby se o jich schválení a rozšíření s prospěchem pečo- 


vati mohlo. © důležitosti příhodné půdy a podnebí pro daření se štěpných stromů měli již naší 


949 


slavní předkové výborné náhledy. V knížce o štěpování pana Jošta z Rosenberku nalezá se na listu 
čtvrtém: „Nejprvé sluší věděti, by vštěpování byl nejzběhlejší a časně i dobře štěpoval, jakž nebude 
pláň dobře vysázená v místě příhodném, nebudeť štěpování platné. Protož chceš-li mítl štěp pevný 
a trvalý, znamenej místo, kde chceš štěpovati nebo stěp přesaditi, kterakého jest přirození, jest-li 
vlažného, neb suchého, jestli v písčité krajině neb v hojné, jestli v teplé neb studené, a podlé toho po- 
ložení hledej pláně k sázení. Neb co chceš tak přesaditi, jakž do nepříhodného místa vsadíš buďto 
pláň neb štěp, břeskev neb ořech, aneb co takového, nebudeť se nikterak dařiti. A tak jestli místo 
pískovaté a suchopárné, kdež chceš co takového vsaditi, nesaď z místa vlažného a zemnatého, ale 
saď z podobného aneb horšího. Tolikéž, jestli země dobrá a tučná, kdež chceš co vsaditi, neber 
sadiště z velmi suchopárného místa. Neb ačby se sprvu dobře vedlo, ale nebudeť trvati. Aniž ber 
z jiné krajiny, ale z té (pokudž možné), kdež chceš co takového saditi. Neb tak jest ve všech ou- 
rodách země a v jiných věcech, jako při obilí, dobytku, rybách, včelách, jakž to bude přesazeno 
neb přehnáno do nehodného místa, dařiti a šlechtiti se nechce. © Jako příklad toho vezmi pšenici K semenu 
od Čáslavi, a sej ji okolo Ledče aneb okolo Lipnice, z čisté pšenice urodí se první léto polovici 
žita, a v druhé léto budeť vše žilo, a v třetí léto stoklasa. A. to proto, že jest země nepříhodná 
a jiné povětří.“ 

Obzvláštní péči by sekce ta k podporování a zřizování školních štěpných školek přičiniti mohla. 
Štěpařský spolek by milerád filiální hospodářské společnosti ve všem dobrém podporoval. "Takovým 
užitečným účinkováním by filiální spolky nabyly vážnosti a větší podpory četnějším přistupováním 
údů. Přesvědčenost o užitečném působení spolků nejvíce k přistoupení a podporování povzbuzuje. — 
Mnohý z dotčených spolků pochopil výborně svou úlohu a snaží se všemožně krásného účelé 
svého povolání dosáhnouti. Již se sem a tam krásné ovoce horlivého působení ukazuje, Ó kéž by- 
chom mohli o většině těch spolků chvalitebný úsudek pronésti! Bohužel mnohý z nich jen živoří neb 
je pobřižen v hlubokém spánku. — 

Školní štěpní školky by málo k zvelebení štěpařství napomáhaly, kdyby školní učitelové mlá= 
dež v štěpařství theoreticky a prakticky nevyučovali, Mají-li ale učitelové mládež v štěpařství cvi- 
čiti, tedy musejí býti sami v tom předmětu důkladně vzděláni. Aby se školní čekanci štěpařství 
důkladně přiučiti mohli, přednáší jim již několik let v Praze štěpařství bez odplaty horlivý úd ště- 
pařského spolku, ředitel stavovského technického ústavu a professor hospodářství pan Dr. Josef Lumbe. 
Roku 1853 zúčastnilo se v jeho štěpařských přednáškách 31 školních čekauců. Mnohý z jeho žáků 
již, co učitel vyučováním mládeže vědomosti štěpařské rozšiřuje, a tím nejvydatněji k zvelebení ště- 
pařství napomáhá. Že si dotčený p ředitel a spolu zástupce předsedy v schůzkách štěpařského spolku 
velikou zásluhu přednášením štěpařství o jeho rozšíření a zvelebení vydobyl, otom nelze poohybovati, 

Poněvadž není stěpařství pro školní čekance předmět, obligátní, protož se zkoušce ze štěpař- 
ství jenom malý počet čekanců každoročně podrobuje. Takových mladíků, kteří by z ©vlastní pře- 
svědčenosti o důležitosti a potřebnosti vědomostí štěpařských dotčené přednášky bez nucení navště= 
vovali, je jenom skrovný počet. — 

Za tou příčinou uzavřel r. 1852 výbor štěpařského spolku, podati prosbu vysokému misto- 
držitelství; aby vydobyti ráčilo, by přednášky o štěpařství co oblirátní předmět každý školní čekanec 
pilně navštěvovati nucen byl tím, když by bez vysvědčení umělosti v štěpařství do školní služby 
přijat nebyl. 

C. k, vlast. hospodářská společnost má knihovnu, která obsahuje asi 4400 svazků českých, 
polských, krajinských, chorvatských, ruských, německých, švédských, vlaských, francouzských, anglim 
ckých a amerikánských kněh ze všech hospodářských odvětví. Činní údové hospodářské a štěpařské 
společnosti mohou používati všech spisů v té knihovně se nacházejících, Čtením důkladných štěpař= 
ských spisů nabyli mnozí údové větší vzdělanosti v Štěpařství, a tak i tato knihovna napomáhá 


k jeho zvelebení. Bylo by záhodno, aby se u všech krajských a filiálních hospodářských spolků 
v Čechách knihovny založily. — 


990 


Mimochodem budiž zde také podotknuto, že c.k. vlast. hospodářská společnost již v první době 
svého účinkování také marušovou školku založila na pozemku u Předního Ovence (Bubenče), kterého 
jí čeští stavové k užívání popřáli. V pozdější době najal hospodářský spolek na marušovou školku 
zádušní pole, ležicí nedaleko společenské školky. Z nadřečených marušových školek rozdával zdarma 
spolek marušové semeno, s tištěným ponaučením jak se zadělávati má, a marušové stromky. Tím 
prostředkem se po celých Čechách maruše rozšiřovaly. Některý majetník stromků marušových, 
byv dostatečně marušovým listím zaopatřen, počal hedvábníčky (bource marušové) pěstovati, a 'když 
se mu hedvábnictví dařilo, oblíbil si je, a tak se po Čechách rozšiřovalo. 

První zakladatelové hedbávnictví v Praze byliroku 1749 Vlachové: major od zeměměřičů Karel 
Cremeri a podnikatel divadla Locatelli. Řečený major dal s vyšším povolením vysázeti marušové 
stromky v městských příkopech, a od strany nejvyšší vlády se mu vlastnictví těch stromků ponechalo. 
On umřel roku 1757. Pozůstalá vdova marušové stromoví v příkopech městských prodala r. 1758 
za 1500 zl. bývalému komercnímu spolku (Kommerzkonsess) v Praze, Roku 1761 profesor Boháč 
a spolu radní řečeného spolku počal se chvalitebně vyznamenávati v hedvábnictví, a radní komerce- 
ního spolku Scotti s velikomyslnou obětovností hedvábnictví rozšiříl po celých Čechách. Později se 
marušové sady v městských příkopech, v zámecké bažantníci, v císařském mlýně atd. odevzdaly 
k užívání vlaskému spitálu v Praze“). Od r. 1782 přispíval obchodní spolek na udržení a rozší- 
ření hedvábnictví ročně 300 zl. Představení vlaského špitálu za příčinou rozmnožení příjmů ed- 
vábnictví s láskou a horlivě pěstovali a rozšiřovali. Tento příklad povzbuzoval k následování. Za 
levný peníz svinovali na motáku schopní dělníci (z většího dilu Vlachové) hedvábí s zámotků (kokonů) 
pěstovatelům hedvábníčků, neb kokony představení ústavu za slušný peníz od nich kupovali Později 
si opatřili soukací stroj na hedvábí (Seidenfilatorium), a hedbávnictví se od roku k roku vždy lépe 
dařilo. (V tom rozkvětu hedvábnictví se již v Čechách těžilo ročně 40 centů čistého hedvábí. 

Po zrušení vlaského špitálu pan Ferdinand šlechtic z Schonfeldu, královský dvorský knihti- 
skař, r. 1790 při veřejné dražbě koupil marušové stromy v sadech a násroje motaci a soukací za 
2350 zl. Dle seznamu obnášel r. 1791 počet marušových stromů 25240: kusů. 

Dotčený kniktiskař, nemaje lásku k hedvábnictví, dal krásné marušové stromý sporážeti 
a několik set sáhů dříví z nich nadělati. Samo se rozumí, že posekáním maruší nejhlubší rána 
hedvábnictví zasazena byla. Milovníci hedvábnictví nemohli již vice své zámotky zde prodávati neb 
svinovati, protož čím déle tím více hedvábnictví zanedbávali. Na ten spůsob marušové sady a uži- 
tečné hedvábnictví, kteréž přičinliví mužové za 41 let velikým úsilím a nákladcm na vysoký stupeň 
dokonalosti přivedli, za krátký čas docela zahynouti mělo. 

Tuším roku 1776 usadil se byl v Praze obchodník Josef Rangherli, z Gery u jezera Lago 
di Como v Mediolánsku, kde se narodil roku 1760. "Tento přičinlivý a rozšafný muž co veliký mi= 
lovník  hedvábnictví zasadil se o to, aby práva vysazování a užívání maruší dosáhnouti mohl od 
šlechtice z Schónfeldu. Roku 1811 koupil to právo od řečeného knihtiskaře za 4500 zl. v. č. 
V sadech marušových Rangheri toho roku nalezl jenom asi 450 kusů zanedbaných: maruší. 
Tento milovník hedvábnictví nelitoval namáhání a nákladu, aby kleslou tuto větu průmyslu, zvelebil, 
On založil roku 1813 nedaleko Svatováclavské (Konské) brány marušovou školku, v které se až 
posud nalezá několik tisíc maruší. Toho roku také na svůj náklad vydal knížku v české a ně- 
mecké řeči: „Poučení o dobývání hedvábí (hedvábnictví) vČechách,“ kterou věnoval české c. k. vlast. 
hosp. společnosti. Po jeho zesnuti dne 2. prosince 1833 jeho syn pan Jindřich Rangheri do jeho 
šlepějí vkročil a taktéž hedvábnictví horlivě pěstuje. V stavení své zahrady u Vršovic, kterou r. 
1843 koupil, zřídil síně hedvábnické, motáky atd., a v zabradě přes 200 marušových stromů vysázel. 


Roku 1807 a 1808 vydala hospodářská společnost ve svém kalendáři ponaučení o vychování 
a ošetřování maruší, hedvábníčků, a o vydobývání hedvábí, ; 


*) Tento ústav byl založen roku 1602 od lovaryšslva blahoslasené Panny Marie (vlaské kongregace), a vydržovalo se lam 
přes 50 starých chudých lidí, 150 osiřelých dětí, a také tam byl ústav porodní a nemluvňátka dávala se mimo dům na 
vychování, Císař Josef II. vokn 4789 ten ústav zrušil, kostel byl zamknut a stavení prodáno; teprv roku 1804 zřídila lam 
Zdejší Vlaská kongregace opět ústav pro sirotky, který se posud udržel a tak zmohl, že r. 1850 tento dům koupen byl, 
v němž 21 chlapců bez rozdílu národnosti bezplatného zavpatření požívá a se tam učí předmělům, ve třech třídách nor- 
máních škol předepsaným, 


351 


Přičiněním p. Jindřicha Rangheriho, spoluúda štěpařského spolku, a několika příznivců hed= 

vábnictví zřídil spolek štěpařský zvláštní sekcí k zvelebení a rozšíření hedvábnictví v Čechách, která 
Vypracovalá stanovy spolku k zvělebení hedvábnictví, ježto c. k. vlast. hospodářská společnost podala 
Vys. ministerstvu k potvrzení. Od české hedvábnické společnosti. očekávati lze, že co nevidět zašlou 
maárušovou školku opět založí, a že požádá p. Rangheriho, aby vypracoval knížku o hedvábnictví dle 
své veliké zkušenosti a výborné znalosti, která by se vydati mohla nákladem vlast. hospodářské 
společnosti. Přednášky 0 hedvábnictví, které by tento spolek pro školní čekance zaříditi mohl, na— 
napomáhaly by prospěšně k rozšiřování a zvelebování hedvábnictví v Čechách *). P 
(77 C. k. vlast. hospodářský spolek veliké. zásluhy o rozšíření a zdokouáalení hedvábnictví v Ce= 
chách pana Jindřicha Rangheriho odměnil r, 1852 velikým zlatým čestným penízem., 
k Pokud nám povědomo, pěstuje v Cechách také hedvábnictví pan Ranert, školní učitel u sva- 
tého Haštala v Praze, školní učitel pan František Zavadil vé Waltersdorfu a školní učitel pan Hy- 
nek Ilner v Olešnici blíž Hostinného. Přičiněním a velikou obětovností Jeho Jasnosti pana knížete 
ze Švarcenberku , předsedy české hospodářské společnosti, pěstuje se hedvábnictví v Třeboni, Lipně 
a ve Vršovicích u Loun. 

Ochotností Pražského peněžníka váženého pana Leopolda šlechtice z Lámlu obdržel roku 
4853 štěpařský spolek sbírku 60 nejvzácnějších nových druhů hrušek a 17 nových druhů, jablek; 
které vychoval p. Jakub Javal, peněžník a výbor c. zahradnické společnosti vy Paříži na svém statku 
Grand Champs u S. Germain, Při Pařížské ovocní výstavě na dotčené druhy byla přiřknuta „druhá 
cena p. Javalovi. 

Tento vzácný dar štěpařský spolek v měsíci říjnu 1853 osm dni vystavil v místnostech 
c. k. vlast. hosp. společnosti v Karolině. Řečený pan šlechtic z Lámlu, vyjádřil se, že dotčenému 
spolku zaopatří od jmenovaného Pařížského peněžníka ronby výtečných druhů ovoce, 

" "Běžícího roku vydáno jest nákladem c. k. vlast. hospodářské společnosti v Cechách. krátké 
ponaučení pro obce a hospodáře, kterak by pustá místa lesem posázeti a ze svých pastvišťat spolu 
užitek a dříví míti mohli. "Těch knížek bylo vytištěno 7000 německých a 5000 českých. Vy- 
soké c. k místodržitelství dalo každému představenstvu a každé obecní radě zdarma doručiti jeden 
výtisk řečeného ponaučení. 

Co nevidět se taktéž představenstvům a obecním radám zdarma doručí knížka: Návod 
k štěpařství pro rolníka od Jiřího Liebla, knížecího fůrstenberského 
vrchního zahradníka. Nákladem c. k. vlast. hosp. společnosti je již vytištěno 7000. exem= 
plárů v německé řeči, a do češtiny ji překládá náš zasloužilý Dr. Kodym. České vydání bude obnášet 
5000 výtisků. ' 

Zahrada štěpařské společnosti je. nyní rozdělena na čtyry pole dvěma cestami, hlavní 
dvousáhovou a příční. (Okolo ohradní zdi jde sáhová cesta, a vedle ni nalezají se přízední záhony, 
na kterých rostou třešňové, švestkové a meruňkové mateční stromy; mezi nima vysázeny jsou čer- 
vené a bilé hollandské meruzalky a anglické druhy srstek (angreštu). Jižní a jižněvýchodní strana 
zdi je opatřena odry v délee 233 sáhů, u kterých rostou  ušlechtiié vinné keře a dobré 
druhy břeskví. 

' Letos se nalezá v společenské zahradě matečních jabloní, jehlancovité podoby na plání od- 
rostlých 560 kusů a tolik druhů; a ve školce přes 30 druhů jabloní k vysázení co mateč- 
mích stromů. o 

Hruškových matéčních stromů jehlancovité podoby ná plání je 260 kusů a tolik druhů, a ve 
školce asl 100 druhů hrušek, větší díl francouzské druhy k vysázení pro plemeno. » 

Třešňových matečních stromů je v zahradě 86 kusů a tolik druhů, a k vysázení co mateč- 
níků nalezá se jich ve školce asi 50 druhů. Svestkových matečních stromů v podobě jehlancovité 
nalezá se tam 115 kusů 90 druhů. Meruňkových matečních stromů je v společenské zahradě 36 
kusů 15 druhů. Broskví se tam nalezá u zdi při odrech 58 kusů 24 druhů, vinných keřů u zdi 
při odrech je 70 kusů 30 druhů. 

Mimo obyčejné druhy malin roste tam 15 druhů anglických malin, a srstek anglických 25 
druhů. Na prodej a k rozdání se nalezá v společenské zahradě šlechtěných třešní, višní sladkých, 
sklenovek (Glaskirschen) a amarelek 2000 kusů, a sladkých vlšňových krlat na machalebkách přes 
100 kusů ; hruškových krlat na pláni asi 1800 kusů, a na kdouli přes 1400 kusů ; vysokých kme- 
mových hrušek asi 200 kusů; šlechtěných krskových jabloní na pláni asi 200 kusů, a na svatojan- 
včatech (Johannisstámmchen) 400 kusů; šlechtěných švestek přes 200 kusů, broskví asi 300 kusů 
a meruňek asi 200 kusů. Také jé v záloze několik kop hollandských meruzalek a malin. Tří- 
letých jabloňových pláňat může se asi 30 kop odprodati. Pak se nalezá v společenské zahradě asi 
"4400 kusů třesňových pláňat, přes 3000 švestkových pláňat, 800 jabloňových krsků, jabloňí vyso- 
kokmenných 600 kusů, hrušek krskových asi 800 kusů a hrušek vysokokmenných přes 2400 kusů. 


*) Připojujeme se tuto k žádosti p Dr. Špota, svrchu pronešené, aby se neopominula obrátiti pozornost též na hedvábníčka 
skočcového, jehož pěstování v Čechách mnohou výhodu slibuje, 


952 


Vzdělaný a zkušený společenský zahradník p, Karel Horáček se všemožně přičiňuje, aby zdokonalil 
zahradu společenskou. ; 

Roku 1853 měl štěpařský spolek 21 čestných a 114 účinkujících členů. „Když nám přijde 
na mysl hojný počet velikých a malých statkářů, rolníků, měšťanů atd., musíme se té lhostejnosti 
diviti a toho želeti, že řečený spolek, který již mnoho let v. Čechách chralitebně účinkuje, jenom 
tak skrovné podpory nalezá. Kdyby měl 800 členů, obnášel by jeho roční příjem po  šestizlatovém 
ročním příspěvku 4800, zl. stříbra, Pak by mohl vydatměji zvelebovati štěpařství v Čechách. Aby 
se užitečné působení štěpařského spolku více poznalo, bylo by záhodno, aby každého roku obšírnou 
zprávu o svém účinkování a výtah svých stanov uveřejnil v českých a německých novlnách, a aby 
ke knižkám, které o štěpařství neb vinařství vydává; dal přitisknouti své stanovy. 

Když těchto prostředků používati bude, nebude se mu moci vytýkati, že se o to nestará, aby 
poznán a podporován býti mohl četnějším přistupováním údů *). — 


Padání hvězd. 


Odvolávajíce se na pojednání pana Dr. V. Kuneše v lonském ročníku str. 309. upozorňujeme 
naše čtenářstvo na úkaz četnějžího padání hvězd, který se pravidelně dó roka dvakráte, a sice okolo 
10. srpna a 10. listopadu opakuje, a příznivé-li nebe, oblaků čisté a bez světla luny, někdy velmi 
skvostně se objevuje. Zdá se, že letos nebe bude příznivé, an měsíc teprva okolo 9 hod. vychází. 


Zpráva o schůzkách přírodnického odboru v Museu. 


V úterý dne 18. října započaly zase pravidelné schůzky po dvoumésíčné, přestávce za 
příčinou prázdnin. 

Pan prof. J. Purkyně okazoval a vysvětloval nový rod malých ráčků, od p. Lokaje ve 
Vltavě nalezených. Rod tento, dosaváde v Sekvaně u Paříže a na ostrově Madagaskaru jenom po- 
vrchně pozorovaný a pod jmenem Prosopistoma popsaný, mezi skořepaté ráčky (Entomostraca) umí- 
stěný, má mnoho záhadného ve svém ústrojí. Zevnitřek sice upomíná s veliké části na brouky, 
zvláště -ohledem kusadel a tří párů možek. Opatřen jsa pravými žábry pod štitem uschovanými 
a ocáskem blíží se.zase k rakům, od nichž pak se liší pravými vzdušnicemi (tracheae), jakými celé 
tělo protkáno jest, jen že chybí ústí jejich, jaký má hmyz; tím by se tedy nejvíce podobal k lar— 


vám některého vodního hmyzu, ač nám dosud neznámo, ku kterému by vlastně náležel. Snad že 


jest. to ustálený tvar přechodní, jako vidáme u Protea a j. Drobnější anatomie ještě nebyla pod- 
niknuta, i sděleno pouze, co (od pana prof. Purkyně vypátráno bylo, kterýž dosaváde tím před- 
mětem se obírá a časem více sdělí 

Zároveň bylo v této schůzce ustanoveno, aby se příště schůzka, odbývala každou středu, kde 
by mimo zvláštní pojednání též zprávy o nejnovějších pokrocích v přírodovědách se sdílely, 

Ve středu dne 25. řijna podal pan Jan Krcjčí zprávu o uově vyšlém skvostném 
díle bratří Adolfa a Herrmana Schlagintweitů o Alpách. Poukázal hlavně na výsledky geologického 
badáni jejich v Alpách, čímž se památný sloh tohoto horstva co nejjasněji vysvětluje; pak na mete- 
orologické a fysikalní studie jejich o tomto horstvu, Dílo samo, ozdobeno krásnými obrazy, se ukazovalo, 

Na to bylo rokováno o vydávání kalendáře Živy na r. 1856. Pan Dr. V. Kuneš navrhoval 
zřízení astronomické a meteorologické, na,to byly přemítány jiné předměty, jež by pro poučení 
a zábavu obecenstva obsahovati měl, 


*) Chtěli jsmé podobným spůsobém vyličiti též činnost ostatních jednot a spolků, zášahujících do oboru štěpařství, jako 
jsou: pořádek zahradnický, spolek jiřinkový, spolek zahradnický a j„; že však k tomu v tomto ročníku Živy již místa 
nestačí, přinucení jsme odložiti to na příští rok. 


ho———— == < tn 


Obsah. 
Okráslení nasí vlasti rostlinstoem, Od Dr. Jana Palackého. — | Kopylnalé ssavci. Sepsal Emanuel 
Purkyně, Dokončení. — © © Graptolithech. Od Jana Krejčího. — © postavení sluneční soustavy 
v prostoru světovém. Od Dr. Vojtěcha Kuneše. — — Drobnosti: Hedvábníček skočcový ( Bombyx 
Cynthia). © Od Dr. K. Špota — 0 pěstování vína v Čechách. Sepsal Filip Čermák. 
Dokončení. — © Umělé, rozmnožování stromů. Od Františka Špatného. Dokončení. —— Padání 


vhvěsd. — | Zpráva o schůzkách přírodnického odboru v Museu. 


——=—=—====—=—==========2 === 


Tiskem Bedřicha Rohlička v Praze 1854. 


ZIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 


Číslo 12. Ročník druhý. Prosinec 1854. 


Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., pro od- 

běratele ostatní ročně 3 zl. stř. Předplacení přijímá se v kanceláři p. J. U.D. Jos. Fryče, v Jin- 

dřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, kdežto se čísla vydávají. Zasílá se 
také poštou, Poštovné obnáší ročně 36 kr. stř. 


-> ŮŮÉŮÉŮÚ. 


Ptactvo domácí. 


Jako ze čtvernohých zvířat shromáždil, člověk také ze svobodnější říše ptactva 
kolem sebe zvláštní komonstvo, rozdílné v povaze a kroji dle národu, z něhož pochází. 
Nejprvnější ptáče, jenž k člověku se přidružilo, bylo zajisté kuře. Umění je vy- 
chovati a tak mnohonásobného užitku z něho bráli, jest zajisté jedno z nejprospěšnějších 
dobrodiní, jimž se Latona obyvatelům Delosským za poukázanou pohostinnost zavděčila. 
Kráčejíc po zemi, klidně sbírajíc zrnka a společně v sypké zemi pohrabávajíc, jest kuře 
zajisté obdobou klidných přeživavců, jako hus a kachna obdobou štětinatých bahňáků. 
A jako užitečný skot, sleduje i slepice člověka všude co věrná ale prosaická služka, v níž 
všechna ptačí romanlika ba každý duševní odblesk uhasíná. 

Duševní obmezenost a poddanost jest podíl slepice, a nikdo ještě nejmenoval 
paní puťku duchaplnou. Jak často ji obelstil ferina lišák, a jak zle řádil v osadách je- 
jích. Jak pokojně snáší se s jinými v haremu kohouta beze všeho žárlení, jak se leká 
i pouhého děcka, poděšeně se rozbíhajíc a na zdi, kameny a zábradlí opětně na- 
rážejíc. Ale s toutéž obmezeností souvisí i ostatní chvalnější vlastnosti slepice; její 
dobrosrdečnost, horlivá pilnost, cudnost, ba i po vykonaných povinnostech veselá krákoravost, 

Kuří havěť zastupuje takřka nižší bourgeoisii, a slepice, v obrezených a přísných 
mezech svého stavu vychovaná, nezapomíná nikdy na jeho meze a povinnosti. Střiz- 
livá mysl její nepodléhá nikdy skvělým novotám a výstřednostem, nikdy netouží vyni- 
"kati v pochybných cnostech, jež ve své pýše elegancí, tournure, noblesse, ba i zrovna 
vzděláním nazýváme. Fantastické potulování, volné splývání v oceánu vzdušném, hu- 
dební výtečnosti, jimž se svět na jiném ptactvu obdivuje, a jiný světský hluk jest spo- 
"řádané mysli její lhostejný. Mrav její řídí se dle mravu předků, a prostý 4 domácí, 
jako její kroj, jest všechen její byt a život. Modli se a pracuj! s poctivostí nejdále 
dojdeš! praví k svým synům a dcerám, v jejichž kruhu krákorajíc se prochází. A vy- 
pravuje jim o tichém, pokojném živobytí, o mladých a starých dnech; jednomu dává 
poučení, druhému kyne s lichocením, potřásajíc vysoko vykrajkovaným čepcem s pří- 
větivou vážností. Jest jako jedna z oněch clihodných teliček, které se svou obmezenou 

23 


354 


myslí také věrnou píli v domácnosti, jednoduchost, pracovitost a skromnou spokojenost 
starých, dobrých časů zachovaly, a kteréž bohužel již více a více z rodin našich se ztrácejí. 

S prvním svitem ranním počínají její starosti, a při západu může se pokojně na 
cudné lože odebrati, Vyhledavši si ráno příhodné místo, položí do něho vejce a krákorá 
sama s sebou spokojena hlasitě, aby celý dům o tom zvěděl. Jak radostně běží, na- 
šla-li žížalu! A co teprva když je matkou! Celá podoba její se změní. Rozčechraná, 
s poloolevřenými křídly vždy k ochraně hotovými, vodí svou rodinu, poučujíc a vábíc ji 
zvláštním jemným kvočem; každé zrnko kuřátkům rozkousne, každý drobek položí jim 
před zobáčky, všechny obstarává a jenom na sebe zapomíná. A jakkoli oko její ani nej- 
menšího červíčka nepřehlídne, má při tom vždy také nejpilnější zřetel na každé něbez- 
pečí; již vysoko v oblacích spatří vznášejícího se luňáka a ouzkostlivým hlasem svolává 
jhned dítky bezstarostně roztroušené. A dílky rozumějí hlasu jejímu, ouprkem. při- 
běhnou a ukryjí se pod rozšířenými křídly jako pod štílem, na nějž zobák lupiče marně 
naráží. S jakou vřelou mateřskou láskou opatruje kachňátko, jež vyseděla. Nevědouc, 
že jest to cizí, podstrčené dítě, vede je na louku, aby mu tam semení hledala a hra- 
bati je učila. Ale běda! tam klokotá potůček, a malý žlutý plavec, nedbaje na poučení 
vychovatelky, batolí se u radostném vytržení ke spřízněnému živlu, jako magnetickou 
silou přitažen, vrhne se v něj a směle si hraje ve vlnách. Jak se tu ulekne ubohá 
matka, jak běhá sem tam po břehu, napomíná, prosí a volá o pomoc. 

Zajisté jest to tklivá lidská známka věrné oddanosti, a pochopíme z toho, jak se 
kvočna, i při své ošumělosti, od synů a otců chválili může. Vážný Plutarch vystavuje ji za 
vzor lásky k rodičům a dětem, Arabové a Slované postavili ji i s kuřátky mezi hvězdy, 
a sám Kristus Pán porovnával svou lásku k pokolení lidskému s láskou slepice k svým 
kuřálkům. A zajisté mezi všemi podoběnstvími mového zákona není žádné laska- 
vější a lahodnější, 

Čím skromnější jest slepice, tím skvěleji jest přioděn udatný a bedlivý manžel 
její kokeš. Proto objevuje se také mezi prvními rádci při dvoře krále Lva (v nové 
raddě pana Smila). Vysoká mysl kohouta jeví se již v nádherném rouchu jeho. Prsa 
klenou se jako krunýř, vousy rdí se jako plamen, z oka září smělost a chůze jeho jest 
plna důstojnosti. 

. Troje, praví Šalomoun, má pěknou chůzí a čtvrté kráčí dobře: lev mocný mezi 
zvěří nikoho se neboje, beran s ozbrojeným čelem, kohout se silnýma nohama, a král, 
jemuž nikdo zdorovati nemůže. Věru k panování jest kohout zrozen, od hlavy až do 
paty jest šlechticem. Jde-li skrz bránu, kudy by jezdec projeti mohl, shýbne předce 
hlavu, aby si ozdobný hřeben nenarazil; tak vysoko cení svou důstojnost. Nejlépe se 
ale jeví při svém zpěvu. Podívav se zkušeným zrakem na zamračenou oblohu vylítne 
na střechu, pravá noha kročí před levou a tato zůstane polo vyzdvižena. Celá postava 
se nyní vzlýčí, peří na krku se zježí, prsa se nadmou, křídla tlukou o boky, a oko 
mhouří sg v zanícení. Daleko pak rozlíhá se jeho kokrhání, jako kovový zvuk polnice, 

Před ním prchají zachmuřené nestvůry noční, a radostně je vítá noční bloudivý 
poutník, poznávaje z hlasu jeho blízkost ochranných lidských sídel, Pobožného budí 
k modlitbě, neb 

již kohout zpívá, 
Pána svého vzývá; 
vstaniž člověče! 


955 
přičiniž péče, 
bys chválil Boha, 
jenž tvá ochrana (Slavíček rajský r. 1%19); 
učence budí k ranní práci, leká zlosyna, napomíná líného : 
Neroď bydlili lenivě s sebú, 
ať zlý duch nevládne tebú (Nová radda); 
slibuje vláhu rolníku a těší toho, komu noc v strastech uplývá : 
Ó zpívejte naši kohouti, 
ať se mé srdečko nermoutí! (Národní píseň,) 

Když Orion nebeskou stráž nastoupí a na pernatém šatu jiného placbva ještě rosa 
se perlí, již rozléhá se jásavý jeho zpěv, jímž se trhá spánku blahoklamný závoj a vše- 
chen sval k práci, boji a vílězství se napíná. 

Proto upevnili pobožní mistři podobu jeho vysoko na věže kostelní ke znamení 
kříže, aby vedle ochranitele stál napomínatel a buditel; proto malují moudří učitelé ko- 
houta na pryní lístek písmenný, napomínajíce tím mládež, že záhy počíti musí, kdo 
blahého chce cíle dojíli. 

Vojínové brali ho do ležení válečného, aby je v čas budil a upomínal; a jak 
nadmul hrdinská prsa jejich, když v strašlivé, krvavé bitvě mořské na roztříštěný stožár 
Nelsonova korábu vyletěl a v dešti dělových koulí vítězoslavně zakokrhal! 


A toť pro 
kohouta nejkrásnější místo, tam náleží, 


Neboť on sám jest vojín udatný, smělý, vytr- 
valý, nad svou ctí bdělý, jako žádné jiné zvíře. Vnikne-li jiný kohout do dvoru jeho, 
staví se mu směle v ústrety, otřásá křídlama a naráží na něj úprkem. Hřeben se krví 
naleje, peří na krku se zježí jako šlít, z očí srší plamen, tuhá ostruha jest připravena, 
a mocným skokem snaží se odpůrce sraziti a rozšlapati. Jest to boj dlouhý, tvrdo- 
šijný. Couvá-li jeden, jest to jen na oko, brzo začné boj tím krutější. Konečně umdlí 
křídla a ozbrojené nohy, a oba sáhnou k poslední, strašlivé zbrani. Jako krupobití 
padají rány zobáků, a brzo řine se jim krev z krku a hlavy. Tu opouští srdnatost ne- 
přítele, on couvá, prchá se sklopeným chvostem, zalézá do kouta, krákorá o milost, a pro- 
následován nejrychlejším outěkem se zachrání. Boj jest rozhodnut, a vílěz, byť i krvá- 
cel, vznese se na zeď a smělým kokrhem zvěstuje svou vítězoslávu. 


Nedivme se tedy, že celé národy, ba i vzdělaný a vážný národ anglický, v bojích 
kohoutích zvláštní nalezají kratochvíl. Již Themistokles (Aeliani var. hist.) podněcoval 
příkladem kohoutího boje, jejž před vojskem vyvésti dal, kleslou mysl svých bojovníků. 
„Hle !“ pravil, „vidíte udatnost a bojovnost těchto zvířat, jenž pouze za příčinou vítěz- 
ství bojují, vy ale, kteříž bojujete za vlast, za své rodiny, přátele, za svobodu a mo- 
-byly svých praotců — chtěli byste zoufati?“ A Řekové, nadšení touto řečí, vyrvali 
„ barbarům vítězství. Poslední účel války není ale válka. Také kohout bojuje jenom 
-0 dosažení míru a udržení vlády, Kohout jest samovládce, ale doma více pokojemi- 
© lovný patriarcha i jemnějším cilům přístupný. Ve svém dvoře, obklíčen svými druž- 
kami, podává příklad starostlivého manžela. Všem vyhoví, žádnou ze svých družek ne- 
zanedbává, ačkoliv předce některé miláčky vyznamenává. Soběckost nenáleží k jeho 
vadám. Nalezne-li dobrou pochoutku, svolává ihned zvučným hlasem celou svou čeleď, 
neboť dělí se s nimi i o nejmenší kousek; ale žádná z jeho družek nesmí se ani zrnka 
dotknouli, dříve nežli on sám počne, Toť docela podle starého přísného mravu našich 

23 * 


356 


předků. Pouhý pohled již dostačí, aby všetečnou slepici do slušných mezí uvedl. Že 
to není cnost malé váhy, dosvědčí každý, komu nad krásnou pletí jest vládnouti. 

Proto sláva a čest kohoutu, jehož příklad v každém ohledu jest hoden následo- 
vání. Sedm cností zdobilo pravého rytíře, sedm cností zdobí také dokonalého kohouta : 
jest opatrný, moudrý, udatný, počestný, důstojný, pln vroucí lásky a ve vládnutí zkušený. — 

Příbuzný s kohoutem, ale docela rozdílný v chování a šatu, jest krocan a páv. 

Krocan byl k nám přinešen na počátku šestnáctého století a skvěl se nejdříve 
r. 1570 na svatebním stole Karla IX,, krále Francouzského. Tak nás zpravuje staré 
podání našich kuchařů, pro něž ovšem důležitým výjevem v oboru lahůdek býti musil, 
poněvadž nejenom hojnost dobrého pokrmu, nýbrž i na rozličných částech nejlahod- 
nější pochoutku podává. 

Ve své americké vlasti jest krocan skvělý, kovovým leskem zdobený pták, S te- 
men cypřišů a magnolií zvěstují společné zástupy krocanů ranní svilání,az vysokých lesů 
rozléhá se pak na míle jejich hlas. Pro klidnou povahu jeho a mnohonásobný užitek, 
jejž poskyluje, chtěl jej Franklin co znak do štítu svobodných obcí přijmouli, zanechá- 
vaje válečným královstvím dravou zvěř za znamení. 

V Evropě zvrhl se ale během času docela, zlatý lesk peří jeho proměnil se 
v šedou a bílou barvu; mrzut a nesnášeliv jako vadivý, hypochondrický slařec, kráčí po 
dvoře, nemaje havěť kuří a husí za hodnu jediného povšimnutí. Zakalené tmavé 'oko 
jest plno sváru, a často srší samou zlostí, K tomu přistupuje ještě pýcha, neboť krocan 
jest nadulý jako schudlý Nobili. Foukaje a hudruje kráčí podél zdi, všechno peří se na něm 
zježí, chvost se rozčepejří v široké kolo, křídla křečovitě tlukou o zem. Tělo jeho bez- 
toho tučné nadme se až do nestvůry, vše v něm kypí zlosti, masité mozoly na krku 
a zobáku nalejí se krví a naduří se. A co jej tak zlobí, co vhání temnomodrý vztek 
na krk a nos? Maličkost — tam červená zástěrka děvčátka nebo  bezúhonný náprsník 
hospodáře. Jako konservativní ultra nenávidí i on barvu horoucího živlu, onať mu bodá 
jáko dýka do oka, on dupe, hrabe, sičí, až zpurná barva se odstraní nebo málomocný 
vztek jeho sám sebou se udusí. Krocan jest směšnoherec proti své vlastní vůli: on 
se zlobí, my se smějeme. 

Při vší své žluči jest krocan přece ve své družky náramně zamilován, a po- 
klony, jimiž se o samičku uchází, jsou velmi žertovné.. Vášeň jej celého oslepuje, tak 
že americký lovec nápodobněním krutího hlasu jej napřed omámí, nežli na něj střelí. 
S nadmutými laloky zobáku, s ohonem v kolo rozevřeným přechází sem tam a odpovídá 
zvláštním hudrováním na každý hlas jejž slyší, na zpěv kohouta, na houkání sovy, na 
chrast větví, ba i na výbuch vzdálené střelby, Sotva ale pozná nebezpečí, i hned se 
vztýčí, vydávaje ostrý, pronikavý hlas, pádí dlouhými kroky do houští, v němž jej žádný 
lovec nedostihne, 

Páv stojí mezi kury skoro tak jako labuť mezi husou a kachnou, a úřece není 
snad větší rozdílnosti, jako mezi duchaprázdným ptákem 'Junony a jemnomyslným, mi- 
láčkem Apollona. Jak ušlechtilá, velebná, takřka antická jest labuť; jak marný, hrdo- 
pyšný, jako z času rokoko jest zase páv! Páv jest Asiat, lesk jeho drahoskvoucího šatu 
prozrazuje hned nádherného orientala. Žádného ptáka, ba žádné zvíře neozdobila příroda 
takovou hojností skvostných barev, jež na ohromném kole chvostu svého v oslepující 
duhu ještě více na odiv stavěli může. Starým národům, jimž málo znám byl, sloužil co 
vzor přírodní vzácnosti. Šalomounovy koráby hledaly jej v dalekém Ofiru, Alexander 


897 


poslal jej co drahocennou kořist z Indie do Řecka. Celé Atheny hrnuly se dívat na to- 
hoto zlatého ptáka, kterýž chráněn přísným zákonem po městě a sadech volně se pro- 
cházel. Teprva přemrštěnému labužnictví Římanů zachtělo se stavěti páva na odiv mezi 
jídla, a pamlsky z jeho mozku připravenými otupělý jazyk drážditi. 

Marnost páva vešla v přísloví lidu, Když jej někdo chválí nebo když se pá- 
vice na blízku ukáže, rozevře hned své drahoskvoucí kolo, vyzdvihne lesklý krk a vydá 
svůj nepříjemný kočicí hlas, jak lid praví, ze žalosti nad ohyzdnýma nohama. V čas 
pelichání zalízá ale do skrejší a nikde se nedá spatřiti, Hlubších vášní není páv scho- 
pen, ale léž jest vzdálen od směšné hrdosti krocana. Ke skutečné kráse chybí mu 
přede vším duševnější výraz ; lysá hlava, bíle obroubené oko a špinavé nohy jej mimo 
to hyzdí. Let páva jest těžký, om nikdy se vysoko nevznese, ačkoliv rád vyhledává 
© vyšší místa, Těžké tělo a dlouhý ocas činí chůzi jeho jako namáhavou, což se neustálým 
kýváním tenkého krku ještě více naznačuje, 

Buffon, výmluvný chvalořečník páva, považuje sice tuto chůzi za důstojnou a váž- 
nou, jistější jest ale úsudek lidu, jenž mluví o pyšném člověku: Chodí jako páv  nadůtý- 
V starších letech vyjeví se v pávu také ještě zvláštní kočičí povaha, stává se hašteřivým 
a rozmarným: známka to, která vůbec stárnoucí marnosti vlastní jest. — 

Největší proměnu utrpěla zdomácněním husa. Vychování, jež u jiných zvířat 
duševní vlastnosti výše vyvine, mělo u husy zrovna opáčný výsledek. Divoká husa 
jest vzor chytrosti; v širém poli musí se živili travou, hlemejždi, rybami, zrním, jak 
to skrovná zásoba pozdní jeseni a zimy ji poskytuje, a ve vysokém, rychlém letu 
v noci a mrazu musí od řeky k řece svou pastvu vyhledávati. Domácí husa, zvláště 
je-li na krmníku, jen k zabití a k snědění určena, jest zase vzorem hlouposti, © Má 
stejný osud jako ovce, Také hloupá, trpělivá ovce jest na svobodě ve svých skalách 
a horách jedno z nejchytřejších zvířat (n. př. korsikánský muflon) ; v otroctví ale ztratí 
| všechnu svou přirozenou odhodlanost a sílu, bujná zvůle svobody a přírody utuchne 
docela v málomyslné poddanosli. 

I husa stala se otrokyní člověka; tragická stránka ale, která v tomto osudu leží, 
zvrátila se ve směšnou, poněvadž odpor přirozeného nadání a nynějšího určení nikdy 
se nevyrovnává. Husa jest pěší jezdec, lodník na suchu. Celé povaze a chůzi její chybí 
na zemi střed a těžiště; na, široké ploutevní noze kolíbá se ztučnělé tělo, krk se 
zdvihá zpříma vzhůru, oko se dívá tupě ku předu, i šedá barva zvrhla se v bílou. Ho- 
něna neví si rady, kulhá v pravo v levo, kýhajíc a padajíc, zlěžka rozvírá křídla 
'a nemotorně jimi klátí, neboť nemá více síly, aby se do povětří povznesla. Neustálý 
štěbot její jest sice také jislé proměny schopen a zjednal jí i historickou slávu, ana 
vrý jím Řím před Gally zachránila, ale ostatně jest zcela bez významu, Však již na 
pastvě, kde stohlavé stádo po celé léto aspoň jakési svobody požívá, mění husa svou 
povahu. Napasouc se do vůle vyvádí stádo rozličné kratochvíle; tu se najednou zdvihne 
a s jásáním do blízkého rybníka zapadne, tu se v těsný chomáč shlukne a veselým ště- 
botem vzájemně se vyráží, jejž vtip národní žertovně vykládá*).  Psu neb chlapci, jenž 
se k husám blíží, běží ihned starší husy vstříc, bráníce stádo nataženým krkem a sy- 
čením, ba i sokol a liška musí nezřídka nárazu husáka ustoupiti. Také mezi sebou bo- 


*) Mladé štěbetají prý neustále: My jsme pěkné panenky, my jsme pěkné panenky. Na to od- 
povídají staré: My také byly, my také byly; a husák dokládá : Už dávno! 


958 


jují, a války, jež úa společném pastvišti vedou, bývají dosti tuhé a trvají někdy více 
dní. VYídíme z toho, že i ve flegmalické povaze husy všelicos je ukryto, čo na ušlech- 
tilejší stránky její ukazuje. Není pochybnosti, že husy u nás i básnický výžnam mají, 
v pravém odporu s nynějším zvykem, kterýž je za vzor hlouposti považuje. V nesčí- 
slných nářodiiích písních se připomínají, 4 starobylá místa nesou dosaváde jmeno jejich. 

Nepřipomínaje všestranný užitek, jejž masem, peřím a j. nám připravuje, uvádím 
k obhájení husy jen to, že navzdor své hlouposti čelému učenému svěťu až do nedávna 
jediný prostředek poskytovala, sdělovali poklady vědecké od věku k věku. Kde by byla 
sláva hrdin, kdyby husa neposkytla dějepisci nadšené féro? Jak by se mohla tklivá mysl 
v písni 'a hravé obraznosti básníka kochati, kdyby pérem pomíjivé zvuky a podoby se 
neupoutaly? Kdo by usťanovil pochybnou mez majetku a práva, kdyby se ostřím péra 
nehájilo a neurovnalo? Pročež dokavad tvým brkem psáti budu, nezištný dobrý ptáku, 
hájili tě budu před utrhači a šířiti tvou chválu! 

Vedle husy stáví se tichá, vážnější sestra její labuť. Jest to vodní pták v nej- 
větší dokonalosti, ideální výtvor přírody. Vše na něm jest krásné a vznešené. Pěvci 
všech národů velebili jej, a chtějí-li sami sebe v obraze představiti, vyvolují si nej- 
raději tohoto Apollmu zasvěceného ptáka. 

Tíše a nádherně plove po jezeru, žádný list se nehybe a žádná vlna, jen labuť 
čeří hladinu vodní v jemné kruhy, a jako světlá rusalka splývá po ní, teď se ponořujíc, 
teď záse tím skvěleji vystupujíc. Jak se skví sněhová bělost její, jak půvabně zdvihá 
a ohýbá svůj krk, jak lehce a volně pluje dále křídloma rozkošně podzviženýma ; každá 
část její zahýbá se jemně, každá postava jest duchaplná, každý pohyb ušlechtilý — 
střídavá to hra krásných obrysů v zrcadle vodním se zdvojnásobňujících. Tak splývá © 
Brama indický sedě na labutí nad vodami, tak vznáší se na hladině mořské krásné spře- 
žení před lasturovým vózém pěnorodé bohyně, i 

Neméně rozkošný, jako plování, jest také let labutě; letí v oblacích jako vzne- 
šený vůdce, a z daleka rozlíhá se již hlas tlupy její co dálné hlásání polnic nebo zvonů, 
napolo válečný ryk, napoló zpěv míruplný. Labuť ale miluje více mír nežli půlku. 
Panuje-li lev a tygr na zemi, orel a sup v povětří jen válkou a ukrutností: panuje nad 
vodami labuť svou vělebností a jemností, jsouc míru milovná že nikdy boje nehledá, 
a dosti silná že se boji nikdy nevyhýbá. Beze strachu očekává orla, a sila její pře- 
málá i lišku nebo železný chrup vlka, jejž do vody strhuje a utápí. 

Na tuto mírnou, ušlechtilou povahu labutě zakládají se též pověsti mezi Slovany, 
proměňující krásné, ušlechtilé panny v labutě, 

Cítí-li labuť blízkou smrt, odzpívá posledními dechy líbézným zvukem svou umrlčí 
píseň: tof sice jen báchorka, ale jedna z nejdůmyslnějších starého věku; připomínáť na 
znovu oživující sílu, jenž z bran smrtelných nazpět do světa věje. Krásně vypodobňuje 
též litevská píseň žal nevěsty, sestry a matky nad hrobem synovým, porovnávajíc nářek 
jejich s melancholičkým zpěvem labutim : 

„l přiletěly tři labutičky ze sadu královského; 

hle tu usedly tří labutičky na hrobeček bratříčkův. 

U noh mu labuť, u hlav mu labuť, labuť po boku sedla: 
u noh nevěsta, u hlav sestřička, a při boku matička. 
Truchlí nevěsta po tři neděle, sestřička po tři létá : 

cti nejhodnější ale matička, dokud na ní hlavička *)“. 


*) Jsou vlastně dva druhy labutě, krotká a divoká (Cygnus olor a Cygnus musicus), a jen 


959 


Kachna podobá se k huse znamenitě, ale chůze její jest ještě mnohem ne- 
snadnější; nicméně činí předce lepší dojem nežli husa. Není u ní oné tupé neohebnosti, 
jako u husy, obrysy její jsou okrouhlejší, barvy živější a pestřejší, celá její povaha po- 
hyblivější. Široké tělo s vyvýšenou zadní části, souměrný krk, hlava ploská, dlouhá 
a úzká, tváře poněkud vystouplé, polo zakrývajíce čiperné černé oči, končí se naposled 
v široký lopatkovitý zobák, dědičný to podíl kachny. Zobák tento jest pravé mistrovské 
dílo: zároveň ruka, cedítko, nos, zbraň a hudební nástroj. Hlas souhlasí docela s tímto 
zobákem, jest široký a vrzavý. 

Zvláště pitvorná jest viklavá chůze kachny, jejíž těžké tělo vždy na jednu stranu 
padá, jakoby střídavě jedna noha se zkracovala. Ostatně jest i chování kachen často 
dosti žertovné ; usednou si na dvoře do kruhu, jedna zívá na druhou, natahují křídla, 
olřásají se, kroutí hlavou brzo na pravo, brzo na levo, až najednou kačer do širokého 
káchání se pustí, načež ostalní ihned hlasitým sborem odpovídají. Brzo umlknou zase, 
sednou na zem, schovají hlavy pod křídla, což nadanější na jedné noze stojíce odbý- 
vají. Žravóst, s jakou kachny ve všech loužích a bahnech se šplechtají, upomíná na 
svině, přece ale milují čistotu mnohem více, nežli nečistí Štětináci. Nastává-li déšť, 
oživnou hned všechny kachny, hlasitě vítají milý živel, nejveseleji však, když do vody 
západnou; tu vyvádějí plováním, potápěním, honěním vždy nové a nové rejdy. Zylášlě 
se vyznamenává statný kačer, jemuž úhledný šat jeho hezky sluší. Na aksamitovém, 
zeleném krku mese bělounký obojek, prsa má pokrylá vážnou hnědou barvou, na šedých 
křídlech leskne se temnomodrý kovový štít a vzadu na konci staví se dvě ozdobně 
zakroucená péra jako úštěpná znamení otázky. Jest to mužík dokonalý, v lásce a zlosti 
silný. Pročež trefně mluví Shakspeare o Antoninovi, jenž v slepé vášni za utíkající 

Kleopatrou pádí : 
: „Jak kačer roznícený napnuv křídla 
V rozhodné době již opouští boj 
A letí za ní.“ 

Zlost kačera jest nebezpečnější nežli zlost husáka, a v slinách jeho jest prý 
ostrý, ba smrtelný jed. Vůbec jest kachna živější, duševnější zvíře nežli telka její 
husa, podrželať ještě mnoho ze své divoké povahy. 

Nejmilejší nám ze všech okřidlenců jest zajisté holub, miláček našeho národu, 
jejž i Komenský holubičím národem nazývá. S holuby se obírají nejraději jemnocilné 
povahy, zvláště děvčálka, kteráž jsou samá jako holoubkové. Již mezi vážnými Římany 
bylo mnoho holubářů, ale nikde tolik jako mezi národy slovanskými. Všude v dědi- 
nách, na hradech ba i ma kostelích sídlí dosaváde volně, Často chráněny přívětivou péčí 
celé osady. Žádný pták nepřipomíná se tak často v slovanských národních písních jako 
holub, a to vždy ve smySu pěkném co obraz a zrcadlo lásky. Ba sám duch svalý, ja- 
kožto svrchovanost božské lásky, představuje se v našich kostelích v podobě holuba. 

Celé žití a chování se holuba jest přívětivá idylla. Holub jest cudný, jemný, 
přívětivý, pln upřímné lásky. Trpěliv a bez zlosti snáší všechno, i smrt, nevydávaje 
ani hlásku, Dle mínění starých nemá holub žádné žluči, on v skutku jest pravé nevi- 
ňátko, jak dobře praví slovenská píseň: 

poslední vydává příjemný hlas. Poněvadž ale zevnitřní rozdíly jejich jsou nepatrné, nebyl 


nahoře žádný rozdil činěn. 


260 


Holubička sivá Sadne na kolajku, 
Neurobí škody, Napije sa vody. 

A holub z archy Noemovy! Jaký +to utěšený obraz, když letí přes ohromné roz- 
vlněné moře nazpět do korábu, nesa zelenou ratolest co známku smíření ! 

Milý, pěkný pták jest holub, k člověku přitulen a přece svoboden, vždy v čistém 
rouše, v barvě světlé, často skvělé ; každý jeho pohyb jest něžný, v chůzi a letu vždy 
jeví se bodrá jeho mysl, Jest sice jisto, že holubička jest poněkud marná, ale jak jí 
to sluší! Jedna nosí luzný čepeček, druhá malý chochol: nebo -límec anebo © stužku ; 
jedna houká, druhá se směje, jiná zase v letu do kolečka se točí. „Jak pěkně pospíchá 
bíle obroubená nožka po suchém písku, jak zvědavě a chylře dívá se červenavé oko 
její dokola, a jak toužebně vábí holub holubici ze zeleného loubí, 

„Poletova holub se dreva na drevo, 
Žalostivo vrká hoře všemu lesu“ (Zbyhoň). 

A když k němu přilítne holubice, jak tu neustálým celováním a pokloňováním,' 
oláčením, obcházením a vrkáním svou lásku jeví, A to netrvá jako u jiných ptáků jen 
jedno léto, nýbrž holub a holubice žijí věrně a srdečně pospolu až do smrti. 

Jako k manželu, chová se i holubice k svým dětem, ošetřujíc je věrně a pilně; 
každé zrnko jim dříve ve volálku rozmočí, a když dospělé holoubě ponejprv budník 
opouští, oblétá je slarostlivá matka se všech stran. Nic není žalostnějšího, jako viděti 
holuby při požáru ; skrze hustý dým a plamen lítají ubozí ptáci vždy v kratších a rych- 
lejších kruzích kolem holubníka, až popálení a omámení na zem neb do ohně padají., 

Ale i své příznivce milují vděčně a věrně. Již mnohokráte se pozorovalo, že 
holubi při smrti svých pánů nad domem, pohřebním průvodem a hřbitovem jako na 
rozloučenou vířili. Let holuba jest krásný a rychlý, nejrychlejší v celém ptactvu, a je- 
diná jeho zbraň proti osiříži. Koluje-li dravec vysoko nad dvorem; že jej lidské oko 
ani nespatří, již jej viděl holub, a není-li uschování možné, vyzdvihne se ihned celý 
zástup do výšky. Vždy rychleji a rychleji zaláčí se hustě zapletený uzel, aby se vrah 
zmámil, tento se vrhne mezi ně a obyčejně zmýlí se v kořisti. „Pokouší se ještě dva- 
třikráte o lup, ale konečně mu nezbývá nic, nežli zahanben se odebrati. Prouásleduje-li 
ostříž jednotlivého holuba, hledí tento v obratech co blesk rychlých nejbližší stromoví 
dostihnouti, v němž ho již žádnou mocí lapiti nemůže. 

Vypočítalo se, že holub za deset minut cestu tří hodin přeleli, letí tedy více 
než dvakrát tak rychle jako parovůz. Pro tuto rychlost a přítulnost k svému stálému 
bydlišti používalo se holubů již od dávných časů co poslů. První mezi Římany, jenž 
takového posla užil, byl D. Brutus, pustiv z Mutiny od Antonia obležené holuba s po- 
selstvím k republikánům, A Aelian vypravuje o Taurosthenu;z Aeginy; který dobyv 
v olympických hrách věnce vítězoslavného, zprávu o tom po holibu na svůj rodinný ostrov 
poslal. Nejlépe se hodí ale k zamilovaným zprávám; nose: psaníčka“ od milého k milé, 
čehož zajisté již dávno od lidu našeho užíváno bylo; jak o tom svědčí píseň : 

Vyletěla sivá holubička, píše milý, píše, 
přinesla psaníčko od miláčka; že on k'ní přijede co nejspíše. 

Tak jest tedy holub pták nejdobrotivější, symbol tichosti, mírnosti, lásky, drůž“ 
nosti, svornosli a slovem vší života čistoty a svatosti. 

Nuže následujme jej, pamětlivi slov božského mistra : 

Buďtež upřímní jako holubice! 


961 


Sosny. 


Od Julia Saxa. 


Snažil jsem se, seznámiti vážené čtenářstvo v řadě rostlinopisných článků s čel- 
nějšími tvary bezkvětých rostlin. Poznali jsme nejdříve skupení bezpohlavních : - hub, 
řas a lišejníků, pak skupení vyšších pohlavních rostlin: mechů, kapradí, přeslic, koře- 
noplodých a plavuní, u nichž, jak jsme viděli, ta zvláštnost se jeví, že z každého výtrusu 
jedna pohlavní a jedna plodní rostlina se vyvine. Poznali jsme také, jak u jmenovaných 
tříd pohlavní rostlina vždy nepatrnější se slává, až konečně u Selaginell jenom malou 
buněčnou hromádku představuje, kdežto právě plodní rostlina největšího vyvinutí dosáhne. 

Oboje skupení, bezpohlavních a pohlavních rostlin, má to společné, že nevyvinuje 
nikdy pravých semen, nýbrž jenom rozmnožovací buňky, tak nazvané výtrusy. 

Obracujíce se nyní k sosnovitým stromům vstupujeme do jiného velikého oboru 
rostlinné říše, do oboru rostlin semenných. I tento obor dá se ve dvě skupení 
rozděliti, ve skupení rostlin s nahým semenem, a ve skupení takových, jejichž 
semena mají obal. Můžeme onen obor, k němuž právě sosny náležejí, nah 0 se- 
menné, tyto zase, k nimž palmy, lilije, trávy, jehnědovité a ovocné stromy patří, 
plodní rostliny nazvali, vyrozumívajíce pod plodem semení, blanitými nebo ma- 
sitými listy obejmuté, — Sosny, rostoucí -u nás a v střední Evropě vůbec, kdežto hlavní 
podstatu lesního hospodářství činí, obsahují jenom několik druhů, kteréž zajisté každý 
z našich (čtenářů z vlastní zkušenosti zná. Jsou to: jedle, smrk, modřín, borovice, 
kleč, jalovec a tis. 

Jedle (Abies pectinata, die Tanne) a smrk (Abies excelsa, die Fichte) jsou 


| ksobě v středním svém věku velmi podobny. Oba stromy vyznamenávají se jehlan- 


covým zrůstem, kterýž zvláště u jedle podivuhodné pravidelnosti nabývá. U obou vy- 
zdvihuje se štíhlý, oblý kmen až k 150—180 stř. kolmé výšky ; větve, které v poro- 
vnání se kmenem vždy velmi tenké zůstávají, stojí po 5 — 7 ve vřetenech u vzdálenosti 
1—1", stř. Dolejší větve jsou nejstarší a spolu nejdelší, čím výše tím jsou kratší, 
a od toho pochází pravidelná jehlancová podoba celého stromu. U jedle odstávají 
větve od kmenu vodorovně, ale pruty na větvích netvoří nikdy vřeteny, nýbrž vždy se 
rozšiřují dva a dva naproti sobě ve ploše vřetenu větevního, také listy leží v jedné 
ploše po pravé a levé straně prutů. Celá jedle obsahuje tedy soustavu takových vodo- 
rovných vřetenů, zdola nahoru vždy se umenšujících. 

Méně pravidelné jest uspořádání větví na smrku. Větve tvoří na kmenu sice 
také vřetena, ale pruty na větvích neleží vodorovně proti sobě, nýbrž visí s každé strany 
pro tíži jehel (listů) při své tenkosti dolů, a také celá vřetena větevná kloní se v oblou- 
cích k zemi. Také v tom se rozeznává jedle od smrku, že ona ve stáří obdržuje 
korunu (svršek) okrouhlý, tento ale vždy v dlouhý konec vybíhá. Podle toho můžeme 
již ze zdálí oba stromyvod sebe rozeznati, neméně dá se ale již také každá větvička 
jedle a smrku podle jehel (listů) ustanoviti. 

Smrkové jehly jsou'toliž napřed špičaté a čtverhranné, také stojí kolem do- 
kola na prutech, jedličí jehly jsou ale napřed vykrojené, širší a jenom dvojhranné, i ač- 
koliv kolem do kola-na prutu-upevněny, ohýbají se předce dolejší a hořejší tak, že leží 
v jedné ploše s postranními jako zuby na dvojatém hřebenu. Od toho pochází také 
latinské jmeno jedle: Abies pectinata (hřebenitá). 

Ještě pravidelnější nežli u jedle jest rozvětvení u borovice (Pinus sylvestris, 


862 


die Kiefer), ale jenom až do 20—30ho roka, později se stává zrůst nepravidelným. Ne- 
jenom větve stojí na kmenu také ve: vřetenééh, nýbřž i pruty na větvích; kdežto ale 
vřelena větví 5—7 ramen počítají, mají vřetena prutů jen 3—4 členy a stojí kolmo na 
větvích. Tuto pravidelnost podržuje borovice obyčejně až „do 20ho roku. „Na větvích 
a prutech nesedí jehly bezprostředně jako u jedle a smrku, nýbrž jenom malé hnědé šupiny 
(obr. 1. S), v jejichž koutkách vždy malá větvička, dole; několika šupin- (Obr. 4.) 
kami (S) obejmutá, sedí a dvě dlouhé jehly (f) mese.. Průřez na příč 
skrz tyto jehly má podobu půlměsíce. Na mladém kmenu a mladých 
větvích (a) stojí tyto jehlonosné větvičky zhusta vedle sebe v pravidel- 
ných řadách, tak že se k zeleným kartáčkům podobají, Poněvadž mezi 
větvemi a pobočnými jejich pruty podstatného rozdílu není, můžeme. je 
společným jmenem protáhlých, větví naznačili, am. jejich společný znak 
v tom leží, že vždy mezi dvěma šupinama palrný článek se nalezá, a že 
tedy rozmnožováním těchto. článků ma konci se protahují. Větvičky, 
které nesou jehly, zůstávají ale vždy krátké mezi svými „šupinami a ne- 
protahují se, pročež je naznačíme jmenem zkrácených větví. Tyto oba 
spůsoby větví opakují se na mnobých jiných stromech, keřech a ze- 
lináchy ačkoliv méně nápadně nežli u borovice, 

Z mládí má borovice podobu pravidelně jehlancovou, ve větším 
staří mění ale tuto podobu, shazujíc až na 20—30 stř. od země všechny 
větve a obdržujíc nad šupinatým rudým kmenem širokou korunu, kteráž 


v-aesthetickém, rostlinosloví pod jmenem piniové podoby se uvádí, (Obr, 2.) 


x 


Takřka mezi borovicí, a jedlí 
stojí modřín (Larix europaea,. die 
Lárche)., Pohled jeho. upomíná nej- 
více na smrk, od něhož však roze- 
znává se. řidším listím, a vůbec jistou 
chudobou ve všech částech. Větve 
jeho, méně „pravidelně nežli u pře- 
dešlých stromů , rozstavené, jsou v po- 
rovnání s kmenem ješlě tenší nežli 
u oněch. Jako borovice má laké dva 
spůsoby větví; hlavní větve jsou pro- 
tažené, vedlejší ale: dílem protažené, 
dílem zkrácené. Prolažené menší vět- 
vičky (obr. 2. d,d) jsou tenké a visí 
co provázky dolů, kolkolem „porostlé 
jednoduchými, jehlami, což u boro- 
vice se nepozoruje. Zkrácené větve 
(dj b) vynikají z koutků jehel na pro- 
tažených větvích, ale ne z každého 
koutku jako u borovice, nýbrž jenom 
z některého. Jehly borovice po dvou, 
u cizích druhů také po 5—6, povstá- 
vají v tomtéž roce co protáhlé větve, “ js 


869 


na nichž zkrácené větve sedí, a jsou jediným zeleným listím jejím, am listy u protáhlých 
vělví šupinaté zůstávají. Na modřínu povstávají sice poupata zkrácených větví již v tom- 
též roce co mateční protáhlá větev, ale vivinou se zúplna teprva v příštím roce; když 
roztáhlá větev již své jehly shodila. Větev modřínu má: tedy dvojí jehly, v prvním 
roce své vlastní, později ale chomáčky jehel zkrácených větví (f, [). Tylo chomáčky 
jsou spoře na větvích rozděleny, ale obnovují se každým rokem, kdežto jehly u borovice 
3—4 léta trvají. Budeme o těchto zajímavých poměrech ještě na jiném místě mluvili, 
zde stačí; že se na rozdíl obnovy jehél ukázalo; u borovice jsou toliž jehly víceleté, 
u modřínu jednoleté. 

Jedle, smrk a borovice souhlasí vélmi ve svých plodních ústrojích: Na fomtéž. střomič 
vivinou se na rozličných větvích samčí a sámičí květy. Samčí květy objeví se zjara v po- 
době malých žlutých jehněd, a sice u jedle a smrku (obr, 3. St) v listních koutech lon 
ských větví, u borovic v koutech šupin letošních větví, au modřínu z prostřědka je- 
hlového chomáčku zkrácených větví. Samičí květy tvoří též jehnědu, jižto obyčejně a- 


(Obr. 3.) 


zýváme šišku (dóWus, podle čehož latinské jmeno“ sosen Coniferae). U jedle stojí 
šišky (obr. 3,'e) na dolejší straně; u smrku na konci lonských „větví, u borovice jsou 


904 


vždy dvě, tři a více šišek na místě vřetenitých větví, u modřínu ukončují tak jako 
samčí jehnědy zkrácené větve (obr. 2. c). Šišky obsahují osu, na níž zhusta vedle 
sebe, šupinalé listy sedí, v koutech těchto listů vyzdvihuje se plosko stlačený ústroj, na 
jehož svrchní straně zárodky dvou semen se nalezají. Tato postava zárodků objevuje se 
u všech člyr jmenovaných druhů: u jedle, smrku, borovice a modřínu, pročež se do 
jedné čeledi, do čeledi smrkovitých (Abietineae) počítají. 

Jalovec (Wachholder), cypřiš, chvojka a thuje (der Lebensbaum) tvoří jinou 
čeleď, totiž cypřiš ovitých (Cupressineae). Šiška má u nich také krátkou osu s ně- 
kolika masitými nebo dřevnatými listy, z koutů jejích vynikají ale zárodky semen bez- 
prostředně. U jalovce srostou listy kraťounké šišky dohromady, stanou se masitými, 
temnomodrými (obr. 4. c). Cypřiše rozeznávají se snadno 
svým celým vzezřením od smrkovitých stromů, chybíť 
jim pravidelnost rozvětvení, a též jejich listy jsou poně- 
kud jiné ; u smrkovitých stojí jehly v spirálních řadách, 
u cypřišovitých ale tvoří ostré jehly buď vřetena, jako 
n jalovce (obr. 4. f), buď kryjí co tlusté úzké tři šupiny 
větve, jako u cypřišů a thují. 

Tis (Taxus, der Eibenbaum) podobá se ve svých 
listech k smrkovitým, ale také jemu chybí pravidelné roz- 
větvení, a poněvadž svými plody jak od smrkovitých tak 
od cypřišovitých se rozeznává, tvoří s některými cizími 
rody zvláštní čeleď tisovitých (Taxineae). U nich není 
plodní ústroj šiškou, nýbrž stojí na konci malé větvičky, 
vynikající z koutku jehlovitého listu, a obsahuje jediný 
zárodek semena, který při zrání v bobuli se kryje. 

Podolknuvše prozatím tolik o podobě sosnovitých 
stromů, můžeme nyní k zevrubnějšímu vyskoumání ústrojnosti jejich pokročiti. 

Semena jedlí, modřínů a borovic sedí vždy po dvou na vnitřní straně dřevnatých 
šupin, z nichž se šišky těchto stromů skládají. Každé semeno jest podlouhlé vejčité, 
barvy hnědé, 2—3 čárky úlouhé a po straně křídlovitou blánou opatřené. Skládá se z tvrdé 
slupky a z měkčího žlutavého jádra. Totoť obsahuje olejnaté buněčné tkanivo, v němž 
jeden nebo více klíčků leží. Klíček jest podlouhlé válcovité těleso, mající „na jednom 
konci mladý koneček kořínku, na protějším ale věnec mladých, ještě nevyvinutých listů, 
v jejichž prostředku malý kužel se zdvihá. Zpomeneme-li si na popis výtrusných 
rostlin, nalezneme, že semeno -právě popsané docela jiné jest, nežli semenní buňky vý- 
trusných rostlin. U těchto prostředkuje se rozmnožování jednoduchou buňkou, kteráž 
se dělením v buněčné těleso promění; u sosnovitých jest ale semeno již velmi složité 
těleso, z mnohých a rozličných buněk záležející, v němž klíček, mladá to rostlinka, již 
zajmut jest,  Totof ústrojí mají sosny s mnohými jinými rostlinami společné, o nichž 
jsme ještě nejednali, ale lím se zase rozeznávají od nich, že ve svém semenu několik 
klíčků obsahují, což mimo to jenom u citronů se nalezá. Semeno sosen nepodržuje tak 
dlouho klíčivou silu, jako n. p. semeno obilní, nýbrž po třetím neb čtvrtém roce již se 
kazí, bezpochyby proto, že se olejovité buňky, jimiž zárodek obejmut jest, zruší. Tka- 
nivo toto nazývá se v rostlinosloví bílek. Semeno rostlinné porovnává se totiž s va- 
Jíčkem vejcenosných zvířat, a poněvadž olejovité tkanivo klíčku tak jako bílek vajec 


(Obr. 4,) 


365 


nově vyvinujícími se živoku první potravu poskytuje, myslili někteří, že jest pravou 
obdobou bílku. Porovnání toto není ale docela pravé. 

Semeno sosen, brzo po uzrání zjara zaseté, klíčí se po 3—4 nedělích. Nejdříve 
provrtá se mladý kořínek šlupkou, a roste několik palců hluboko do země, mězi čímž 
ale pupen kmenový (konec s listnatým věncem) ješlě 
v semenu zůstává (obr. 5.). Prodloužený mlaďounký (Obr. 5.) 
kmen vyzdvihne semeno nad zem, a mladé listy ssají po- 
travu z bílku semenního, pak se roztáhnou, semenní obaly 
selrou, a nová rostlinka živí se již svým vlastním ko- 
"řenem, kterýž potravu ze země přivádí, a svým lislím, 
jež kyselinu uhličnatou a jiné látky z povětří čerpá. 

Klíční rostlinka sosen roste v prvních letech velmi 
pomalu. Jedle, smrk a borovice dosahují jenom 1—2 
palců výšky, modřín 4—5 palců; kořeny rostou rychle, 
u borovice již v prvním roce na 12 palců, aniž se příliš 
rozvěltvují, u modřínu 9—10 palců, vyhánějíce zároveň 
mnoho pobočných kořenů; méně (hluboko jde jedle a 
smrk. U smrku hlavní kořen, který se zrovna z kmenu 
prodlužuje, přestává brzo růsti, a na jeho místo nastoupí 
pobočné kořeny, blíž povrchu se plazící. Z těchto roz- 
dílností kořenů vysvělluje se mnoho zvláštností těchto 
důležitých lesních stromů. Mezi všemi hodí se smrk nej- 
lépe na kamenitou horskou půdu, poněvadž plazící se je- 
ho kořeny s nehlubokou prstí se spokojují, za to ale zase větrem snadno jse vyvra- 

" eují. Jedle potřebuje pro svůj kolmý kořen již hlubší půdu, nejhlubší ale borovice, 
pročež te tato nejlépe v rovných, písčitých krajinách daří. 

V prvním roce jsou klíční rostlinky sosen jedna k druhé dosli podobny, teprva po- 

„zději jeví se zvláštnosti jejich patrněji. Když semenní obal spadne, jest nadzemní částka 
její útlým kmenem, ukončeným věnečkem úzkých listů (obr. 5.), které již v semenu na- 
značeny byly a děložné listy slovou. Z prostředka jejich vyzdvihuje se zrůstní 
kužel (Vegetationskegel) kmenu a vylvořuje řadu listů, kteréž obyčejně užší jsou nežli 
listy dospělého stromu; pak se uzavře kmenové poupě, totiž místo zelených listů vy- 
vinou se hnědé šupiny, pokrývajíce konec kužele, a tím se ukončuje první doba zrůstu; 
v příštím roce vytvoří se z kužele nový výhon, jímž se kmen prodlužuje, a tenlo pe- 
riodický sled prodloužení kmenu a vytvoření listů zjara a uzavření poupěte v letě opa- 
kuje se po celý život stromů. 

V prvních letech jsou nové výhony jenom jeden nebo několik palců dlouhé, 
později stávají se již delšími; a od druhého desítiletí začínajíc obnáší roční přírůstek 
již více nežli slřevíc. Z toho jest viděti, že síly zrůstu se stářím přibývá. Doba těchto 
přírůstků nazývá se doba sesílení, a roční výhony nazývají se sesilující výhony. 

U všech silných stromů panuje vůbec ten zákon, že velmi pomalu rostou, kdežto 
jednoleté rostliny, jako n, p. slunečnice (Helianthus annuus) za 4—5 měsíců výšky 
12 stř. dosahují, tak jako sosny teprva v druhém desítiletí. Čím větší oučinek příroda 
vyvésti má, tím nenáhleji pokračuje. Žádné zvíře nemá tak dlouhý dětský věk jako 

© člověk, a naopak víme, že děti záhy dospěle málokdy dlouho žijí nebo mnoho dokáží, 


8066 


Již v druhém roce vyjeví so rozdíly klíčních rostlin patrněji,. Jedle a smrk vy- 
tvoří v této době. již několik vedlejších pupenů v koutech jehlových listů; borovice 
vyvinuje sice ještě jednoduché jehly, ale v koutech nejhořejších povstávají již někdy 
význačné dvojité jehly, které od třetího roku jedině se vyskytují, Od této doby vytvo- 
řují se toliž na ročních výhonech borovice již jenom šupiny, a v koutě každé dvojitá 
jehla (vlastně zkrácená větev). „U modřínu povslávají již v první době každého 6—10ho 
listního koutku malé pupeny, které se v budoucích dobách po odpadnutí matečních listů | 
v ony zkrácené větvičky s chomáčkem listů promění, o nichž jsme již nahoře mluvili. © 
Jen u modřínu dosahuje kmen již v druhém roce výšky 1—2 slř. a více. | 

Na konci prvního desítilelí jest význačný ráz jednotlivých druhů již patrně vyvinut. © 
Kolmý hlavní kmen vytvořil již několik větevných vřelenů, a od té doby vyhání každý — 
roční výběžek nový vřeten. To se děje takto. U jedle jsou všechny koutky listů roč- 
ního výhonu jalové, jenom bezprostředně pod šupinatým ukončujícím pupenem stojí © 
v 3—5 koutech listních poupata větví, které jako pupeny hlavního výhonu hnědými 
šupinami pokryty jsou. V budoucím jaru, když hlavní výhon kolmo nahoru se žene, 
otvírají se laké poboční poupata pod jeho koncem a rozšiřují se paprskovitě a vodo- © 
rovně od společného slředu; jak hlavní tak i poboční výbony ukončují se zase hnědými 
Šupinami a nesou v posledních koutech listních poupata pro budoucí rok, a sice hlavní 
výhon více, poboční výhony jenom po dvou. Tak se rozšiřuje zrůst zponenáhla ve 
všech směrech, nejprvé jenom v jednom směru. kolmo jakožto hlavní výhon, pak po- 
bočně jakožto větevné vřeteno, a prostora mezi tím vyplňuje se postranními větvemi. 
Poněvadž se každoročně jenom jeden vřeten tvoří, může se dle počtu jejich stáří stromu 
snadno ustanovili, ale vždy musí se ještě 5—6 let připočísti, poněvadž se v prvních dobách 
žádné vřeteny netvoří, 

Když se zjara povstalý a na svém konci hnědými šupinami pokrytý výhonek podél 
prořízne, spalří se, že Šupiny soustředně povstalé 
ztěsna na sebe přiléhají (obr. 6. S). Uvnitř v tomlo (Obr. 6.) 
šupinalém kuželi zůslává malá dutina, v níž se zrůstní 
kužel výhonu vyzdvihuje. V lelč vybvoří se ze 
zrůslního kužele uvnilř v Šupinatém konci zárodek 
budoucího výhonu; v podzimku vystoupí zrůstní ku- 
žel do. výšky a pokrývá se hustými bradavkami 
(pv), budoucími lo listy. V tomto stavu setrvá pupen 
až k budoucímu jaru; v březnu naplní se buňky zá- 
rodků vělevních v pupenu šťávou, mladý výběžek 
rychle se roztahuje a prorazí šupinalý příkrov, vy- 
zdvihna zevnilřní šupiny a zanechaje dolejší na je- 
jich místě. "Za několik neděl dosáhne výběžek své 
celé délky, listy se protáhnou a zazelenají, a hned 
potom vytvoří se na konci nového výběžku zárodek 
výběžku pro budoucí rok. To se děje nejenom na 
konci hlavního kmenu, nýbrž i na větvích jedle, a též 
u smrku jest vývin v celku tenlýž, jen s tím rozdílem, že se nejenom na konci nýbr 
také uprostřed výběžku vřetenité větve tvoří, kteréž ale vždy slabší zůstávají. U mo 
dřínu jest pochod podobný, vyskytuje se ale rozdíl mezi poupaty prodlužujícího se vý- 


3617 


běžku a mezi zkrácenými větvemi. © Onen se: chová podobně jako u. jedle, tento zasé 
tvoří tupý kuželovitý pupen; v němž se zrůstní kůžel jen málo vyzdvihuje a jenom 
jeden věnec zárodků listových vyvinuje, kteréž v budoucím roku vystoupí, aniž se vý- 
běžek při tom prodlouží. Proto: zůstávají zkrácené větve vždy tak krátké. Nejvíce se 
odchyluje borovice ; zrůstní kužel její vyzdvihuje se sice také uvnitř v Šupinách, jako 
u jedle a smrku, a vytvořuje též z husta stěsnané zárodky listů, tyto zakrní ale. již 
v.pupenu a vyhynou; za lo vyvine se ale v koutku každého mladého lístku pupen vě- 
tevní, z několika šupin a dvou mladých jehel složený. U borovice jest tedy celá sou- 
stava větev v pupenu zajmuta, která, když zjara pupen se prorazí, zponenáhla se roz- 
vine. V pryních dnech jsou tylo větvičky ještě nepatrné, vlastní listy výběžků jsou 
jen šupinaté, a dvojité jehly na pobočných zkrácených větvičkách prorazí své šupinaté 
pochvy teprva později. Jenom na konci hlavního výběžku stojí místo zkrácených větví 
s dvojitými jehlami několik silných vělevních pupenů, 

Tak rostou tedy sosny ročním prodloužením lonských hlavních a pobočních vý- 
běžků. Mezi tím ukládá se ročně nová dřevní vrstva kolem kmenu a každé větve. Po- 
něvadž se ale kmen každým rokem prodlužuje, musí dolejší díl tolik ročních kruhů 
obdržeti, kolik let od jeho vývinu uplynulo, v každém následujícím vřetenu vělevním jest 
kmen o jeden kruh tenší, an tento díl o jeden rok později povstal. Taktéž jsou nejdolejší 
vělve nejsilnější, nejenom proto že nejstarší jsou, nýbrž na každé větvi jest také oná 
část nejstarší, která bezprostředně na kmenu sedí; čím blíže ku konci, tím jest tenší, 
an každý roční člen o jeden kruh méně má. Každým rokem obalí se takřka celý strom 
od špičky až ku kořenu pláštěm nového dřevního kruhu. Roční přírůstek jest dle stáří 
a druhu stromu rozličný. Vůbec zvětšuje se tento přírůstek až do jistého stáří, pak 
dosáhne nejvyššího stupně, kde každým rokem stejně ho přibývá, a konečně jeví se 
zase roční úbyt. 


Smrk dosáhne v příznivých okolnostech pátým rokem výšky 10—12 palců, kořen 
roste méně, ale rozvětvuje se na povrchu mnohonásobně. Teprva desátým rokem začíná 
větší zrůst do výšky. Znamenitější zrychlení zrůstu začíná ale teprva 40—50lým rokem, 
a smrk přežene pak všechny ostatní sosny. Na dobré půdě trvá zrůst až k 120tému 
roku, na prostřední půdě až k 100ému, od té doby stávají se lesy hustší, totiž slabší 
slromy se potlačí a silnější tím více se rozloží; jenom jednotlivé, na zvláště příznivých 
místech postavené stromy rostou až do 200, ba někdy až do 300 a více let. 

Jedle dosahuje v prvním roce málokdy více nežli jednoho palce délky, v druhém 
roce dvou palců, a až do pátého roku jest výška její velmi nepatrná. Celý přírůstek ukládá 
se v Hlouštce stromu a na jeden nebo dva poboční výběžky, které se vodorovně nad 
zemí rozšiřují. Ve slínu obmezuje se zrůst až do 6—8. roku na poboční větve, od té 
doby přibývá ale také výšky značněji. V 14—1f5tém roce má jedle obyčejně výšku 
5—6 stř. Odtud přibývá jí ročně asi o jeden slřevíc. 


Od stého roku zůslává roční 
přírůstek výšky pod 1 střevícem, 


Mnohem rychleji nežli smrk a jedle rosle modřín; již v třelím roce dosahuje 
výšky 6'/, stř., byl-li v druhém roce přesazen, Podle Harliga obnáší roční přírůstek 
modřínu na dobré půdě až k 10. roce 4 stř., k 20. roku 1, stř., k 40. roku 1%, slř., 
k 60. roku 1, stř., k 80. roku 1, stř. 


Roční přírůstek zvyšuje se tedy u modřínu 
až k 40. roku a pak ho ubývá. 


Taktéž obnáší roční přírůstek borovice až k 10, roku 


968 


es stř., až k 20. roku 179 stř., až k 40. roku 1%% stř., až k 60. roku 1%% stř., 
až k 80. roku 1/9, až k 100. roku %9 stř., až k 120. roku %; stř. V druhém de- 
sítiletí přibývá tedy výšky borovice od sotva jednoho palce náhle až k 1%, stř., pak 
roste až k 40. roku a ubývá jí zase od 60. roku. Podobný příbyt a úbyt jest také 
na tlouštce. U modřínu roste tlouštka zároveň s výškou, u borovice ale počíná tlouštky 
o 10 let dříve ubývati nežli výšky, 

Důležitý vliv na podobu stromu má také postavení stromu pro sebe nebo 
v uzavřeném lese. Smrk a jedle podržují v svobodném postavení, kdežto ze všech 
stran svěllo a vzduch přijímají, všechny větve, v uzavřeném lese ale shazují tak jako 
borovice dolejší větve až k 20—30. stř. výšky. Tím obdrží uzavřené vysoké lesy 
podobu štíhlého sloupořadí, nad nímž se hustý větevnatý koš uzavírá a v lese zvláštní 
šero spůsobuje. Rány po shozených větvích zacelují se zponenáhla přibývajícími kruhy 
dřeva. Jenom modřín, který od ostatních sosen vždy se uchyluje, shazuje i na svo- 
bodném místě své větve až k 20—30. stř. výšky. 

Kmeny stromů svobodně rostoucích mají podobu více homolitou, kmeny v uza- 
vřených lesích více válcovitou. U kmenů svobodných jsou totiž roční kruhy zdola na- 
horu stejně silné, u kmenů lesních ale přibývá tlouštky kruhů zdola nahoru, čímž se 
menší počet kruhů nahoře vyrovnává. Příčina toho leží v tom, že u svobodných kmenů 
tvoření dříví dole začíná, u lesních kmenů ale nahoře, an povětří v lese u země déle 
studené zůstává. 

> Vliv postavení kmenů jeví se také v tom, že svobodné kmeny dříve kvetou 
a plody nesou nežli lesní, a sice © 20—30 let dříve, načež ostatně i půda působí. 
V dobré půdě kvetou všechny rostliny později nežli v hubené. Smrk kvete na svobodě 
v 50tém roce, v lese v 70—80lém, jedle na svobodě v 30tém, na dobré půdě o 10—20 
let později, v lese ale v 60—70tém roce. Modřín kvete na svobodě v 15—20. roce, 
v lese má ale teprva v 50tém plody, v dobré půdě teprva v 70—80tém. 

Rozplozovací ústroje obsahují u smrku, jedle, modřínu a borovice samčí a sa- 
mičí ústroje, a sice každé porůznu na zvláštních větvích téhož stromu, jsouce dle Lin- 
néova výrazu jednodomé; cypřiše, thuje a jalovec jsou ale dvojdomé, totiž vždy má jeden 
strom jen samčí a druhý strom samičí květ. Taktéž jest to u tisu a příbuzných rodů. 

Samčí květy objevují se u smrků a jedlí (Obr. 7.) 

v koutech jehel, u oněch na svrchní straně větve 
u těchto na dolejší straně, v podobě malých žlutých © 
jehněd. U modřínu sedí uprostřed listových cho- 
máčků zkrácených větví, u borovice stojí v zname- 
nitém množství na místě dvojitých jehel nového 
ročního výhonu. „Samčí jehněda (obr. 3. St) jest 
proměněná větvička, sedíc buď v koutech listu (u 
smrku a jedle), buď v koutech šupin (u borovice), 
buď na konci zkrácených větví (u modřínu). Poupě 
samčího květu podobá se z počátku k pupenu větve. 
Jako tento jest obejmuto kožnatými šupinami, pod 
nimiž také přezimuje; z jara se otevře a z něho 
vystoupí osa zhusta pokryta prášníky, jejichž zpodek 
vnitřními šupinami poupěte jako kalichem jest obstoupen. Osa jehněd jest asi '/; palce 


369 


dlouhá a může se za jemnou větvičku považovati, kteráž dole místo jehel šupiny (obr. "%. 
b) a výše prášníky (S) nese. Z mládí mají prášníky podobný vývin jako jehly, neb 
povstávají jako -tyto pod zrůstním kuželem z poupat, Další vyvinutí uchyluje se ale značně 
od vyvinulí jehel, stanou se totiž širšími nežli tyto a dostávají na dolejší straně dvě 
silné vypouchliny, v nichž prášek čili pil obsažen jest. Když se zjara květ otevře, 
puknou ony vypouchliny a prášek vypadne ven (obr. 7. v pravo nahoře). Prášek tento 
skládá se z jednoduchých buněk, povslávajících z parenchymu mladistvých 'prášníko- 
vých lístků. Ústrojí vyvinutého zrna práškového má velikou podobnost s výtrusy tajno- 
snubců. Jako u těchto obsahuje jednu živou buňku (obr. 7. v pravo dole), naplněnou 
zrnitou látkou a otočenou pevnou zevnilřní kůrou (cuticula, obr. 7%. c), Velmi významná 
jsou prášková zrnka sosen dvěma křídlatými přivěšky (b) na kůře, a pak zvláštním 
buněčným tělesem (c) uvnitř v živé buňce. Těleso tolo skládá se z tří buněk, z nichž 
dvě jako stopku tvoří, na níž třetí větší sedí; toto úslrojí nalezlo se dosaváde jenom 
u sosen, a zdá se, že všem jiným rostlinám chybí, Sosny vyvinují velmi mnoho prášku, 
a poněvadž celé lesy najednou kvetou a vílr jej roznáší, padá dolů jako sirný déšť. 

Samičí květy (mladé šišky) stojí v čas květu na lonské větvi. Šiška smr= 
ková tvoří konec větve, šiška jedlová sedí ale v koutku listu lonské vělvé, a sice vzhůru 
vztýčena ; u borovice nalezají se šišky na místo větevného vřelenu, a. u modřínu sedí 
jako samičí jehnědy v prostředku listového chomáčku na konci zkrácené větve. 

Samičí květ povstává tak jako samčí z poupěte, které zpočálku totéž zřízení 
má jako větevní pupen; úchylky od toho a od samčího pupenu objevují“ se teprva - po- 
zději. Také samičí květ přezimuje pod ochranou krycích šupin, Šiška. skládá se, tak 
jako samčí jehněda, z osy, u jejíhož zpodku šupiny pupenu sedí, od zpodku až k špičce 

(Obr. 8.) jest pokryta barevnými šu- (Obr. 9.) 
pinami (obr. 8. b, obr, 

9. b) obdobnými to ústroji 
s prášníkovými listy. V 
koutku každého barevného 
listu povstává v podzimku 
buněčné těleso, jakoby se 
větev vytvořiti chtěla. Toto s 
těleso stane se širokým, 
a promění se v šupinu mno- 
hem větší nežli šupinatý == 

list, v jehož koutě povstala, 
Na zpodku této šupiny po- 
vstanou konečně zjara dva 
zárodky semen (pupeny 
semenní čili vajíčka, , obr. 
“ 8,9. p p). , 

Semenní pupeny skládají se z okrouhlého buněčného, tělesa, čili jádra-a z pochvy 
(Gntegumentum, obr. 10. J, J). Jedna buňka semenního pupene, rozšiřuje se značně, 
zatlačí sousední buňky a zaujímá větší díl pupenu. V télo veliké buňce vyvine se po- 
zději klíček, pročež se nazývá klíční vak (Keimsack). (Obr. 10. jest p obrazu 8. a 9., 
zvětšené a podél proříznuté.), U sosen neděje se zúrodnění bezprostředně po utvoření 

Živa 1851. bd 


$ 


370 


klíčního vaku, jako u ostatních semenních rostlin, ačkoliv několik zrn práškových do klíč- 
ního vaku se doslane (obr. 10. N), nýbrž teprva později; 

u borovice teprva v příštím roce. Mezi tím není ale klíční (Obr. 10.) 

vak (obr. 10. E) nečinný. V prvním letě vyplní se buň- 

kami, které se až k budoucí zimě udrží, v květnu příštího 

roku zřidnou a jiné tkanivo vytvoří. Některé buňky sta- k 
nou se většími a tvoří podlouhlé vaky (obr, 10. c, c). Tka- 

nivo, jímž se klíční vak vyplňuje, jest bílek (endosperma), 

a vaky v něm povstalé nalezají se jenom u sosen. UÚvá- 

dějí se pod jmenem, corpuseula. 

Brzo po utvoření těchto korpuskul počíná vyvi- 
nování klíčku.  Zrnka, květového prášku, která padla na 
jádro poupěte, prodlouží se ve vaky (obr, 10. 7). Vnitřní 
živá buňka prášku nabubří, prorazí kůru (culicula) a 
promění se v, dlouhý vak, jenž se do buněčného ka- 
niva jádra pupenního zavrtá a konečně až ke klíčnímu 
vaku se dostane. Také tento a jeden díl bílkových bu- 
něk „ještě prorazí a vnikne až k jednomu z korpuskul, 
Práškový vak vyplní nyní dutinu korpuskula a na dně 
vylvoří se z práškového vaku růžovité skupení buněk. Do- 
lejší buňky protáhnou se v buněčné provázky, kteréž dolejší 
stěnu korpuskula prorazí, do rozředlého tkaniva bílkového vniknou a na svém doiejším 
konci zase v růžovité skupení buněk se vyvinou. Rozmnožováním těchto posledních + 
buněk pomocí dělení povstane konečně klíček (embryo, obr. 10. em), válcovité, buněčné 
těleso, z něhož se mladý kmen vytvoří, jenž svým kořenovým koncem s práškovým va- 
kem souvisí, na druhém pak konci u dna klíčního vaku věneček listových zárodků vyvine. 

Semeno sosen užraje ještě v podzimku téhož roku. Bílek, jenž okolo klíčku leží, 
sesílí své buňky a naplní je potravní látkou; tkanivo jádra pupenního vyvine se dále 
a blánka zevnitřní zdřevnatí, obalujíc semeno pevnou skořápkou. 


Jak již podotknuto, sedí vždy dvě semena na jedné semenní šupině, která léž 
zdřevnatí. Svrchní vrstva šupiny se semenem srostlá odloupne se a zůstane na semenu 
vězeti, sloužíc mu co křídlo. Šišky v podzimku uzrálé otvírají se teprva v příštím jaru, 
tedy v třetím roce po zúrodnění; semenní šupiny se rozstoupnou a vypustí semeno; 
u jedlí odpadnou šupiny i se semenem. U smrku, modřínu a borovice zůstanou šišky 
často ještě několik let na větví státi, ba u modřínu stává se někdy, že ze špičky slaré 
šišky listonosná větev vyroste. 


Podotkneme ještě zkrátka ostatní čeleli sosen: cypřišovité a tisovilé, 


Jalovec, který u nás cypřišovité slromy zastupuje, rozeznává se od smrkovitých 
stromů již svou keřovou podobou, kteráž tím povstává, že první větve, které jalovec tyoří, 
velikosti kmenu dosahují, tak že se podobá, jakoby několik kmenů zároveň ze země vy- 
stupovalo. Výběžky na větvích jsou pak Zase tak silné, jako větve samy. Také po- 
stava větví není tak pravidelná jako u smrkovitých. Vždy sedí totiž tři listy v stejné 
výšce na ose, ale jenom z jelnoho nebo druhého koutku povstanou větve, při tom se 
ještě několik listových vřetenů přeskočí, dříve nežli se zase vělve vylvoří, 


371 


F 


S ohledem na plodní ústroje rozeznávají se jalovce a cypřiše nápadně od smr- 
kovitých tím, že zde každá rostlina buď jen samčí anebo jen samičí květy nese, kteréžto 
oba květy v koutech letošních výběžků povstávají. Samčí květ (obr. 4.S1) jest vůbec ta- 
kový jako u smrkovitých, toliž osa, na jejímž dolejším konci několik šupin pupénních 
jako kalich sedí, na ostatní části jsou prášníky, ale méně četné nežli u oněch. Také 
mají prášníky jiné uspořádání; prášníkový list jest totiž štítnatý ústroj, malou slopkou na 
ose upevněný a na dolejší straně člyrmi prášnikovými vaky opatřený (obr. 4. a), kdežto 
u smrkovitých jsou jenom dva. Nejvýznačnější rozdily objevují se u rostlin obyčejně na 
samičích ústrojech, a tak i zde. Samičí květ jalovce skládá se z kraťfounké osy, která 
tak jako šiška sosnovitých dole pravými šupinami obstoupena jest, mimo to ale jenom 
několik šupin nese, v jejichž koutech semenní pupeny sedí; tyto vynikají zde bezpro- 
středně z koulu šupin, kdežto se u smrkovitých dříve zvláštní šupina vytvořuje, na níž 
dvě semenní poupata se nalezají; u jalovce jest vždy jenom jeden semenní pupen za 
šupinou. Při zrání zvětšují se šupiny šiškové, u cypřišů zdřevnatí, a celý plod zdá se 
z pělihranných štítů složen býli. U jalovce stávají se šupinaté listy semena masitými 
a srostou dohromady, tvoříce tak zvláštní bobuli, která ale nic společného nemá s pra- 
vou bobulí rybizu, angreštu atd., nýbrž docela jako šiška ustrojena jest. Cypřišový 
plod má ještě velikou podobnost se šiškou smrkovitých, zvláště borovice, plod jalovce 
ale tvoří přechod k plodu tisovému. U tisu jsou totiž na samičím květu dole také šu- 
piny, místo toho ale, aby semenní pupeny v koutech šupinatých listů seděly, promění 
se konec květové osy sám v semenní pupen, a sice jediný, jejž květ vytvoří. Pupen 
tento promění se konečně v semeno s tvrdou skořápkou. Část květ né osy, na níž se- 
meno sedi, vyvine se v masitý červený obal, kterýž přes semeno se překlopí a plodu po- 
dobu bobule dá. Ale plod tisu není bobulí, tak jako ani jalovec. Také samčí květ uchy- 
luje se od jehněd smrkovitých a cypřišovitých; osa její dole šupinami obstoupená nese 
nahoře štítnaté prášníkové listy, z nichž každý na zpodní straně šest prášníkových vaků 
nese. Všeobecná podoba lisu upomíná ještě na smrkovité stromy, ačkoliv má rozvět- 
vení více keřovité ; mladé větve mají takovou pravidelnost jako jedle, a také listy jsou 
ve dvou řadách sestaveny, 

Tis jest strom smutný, tmavozelenými jehlami pokrytý, u nás v Čechách již 
"vůbec vzácný, ačkoliv druhdy celé lesy tvořil. 

Vylíčili jsme tím v krátkých popisech význačné vlastnosti tří čeledí, které, ačkoli 
ve všeobecné. podobě, ve květu a plodu veliké rozdílnosti jeví, předce v listech, ve 
vnitřním ústrojí, hlavně pak v ústrojí semena a klíčku souhlasí a tedy jeden řád tvoří, 

Listy sosen nazývají se jehly, ačkoliv jen u smrkovilých a u lisů podobu jehel 
mají. (Cypřiše, thuje a několik jalovců mají šupinatě přilehající listy. Vnitřní ústrojí 
souhlasí ale u všech čeledí. /Dříví jejich obsahuje lotiž dvoje spůsoby buněk, podélné 
dřevěné a příční vodorovné dřenní buňky (víz pojednání o dříví v Živě č. 10). Cevy 
"jiných stromů chybí zde docela. Za to objevují se u sosen zvláštní smolné průduchy, 
Ukteré jenom tisům, ták jako všem jiným stromům, chybí. Smolné průduchy jsou dlouhé 
"rubice buněčným tkanivém obstoupené, a táhnou se dřívím a korou smrkovilých, u cy- 
přišů jsou ale jenom v kůře a listech. V 'trubicích těchto nalezá se v aetheri- 
čkých olejích rozpůštěná smůla, která se v stáří vylučuje. Dříví smolou proniknuté 
nazývá se louč. . 

Společný znak pojednaný ch tří čeledí leží ledy v remenu, které se zde vždy co 

24* 


372 


volný pupen buď bezprostředně z koutku listového, jako u cypřišů, buď na šupině, jako 
u smrkovitých, nebo na konci květné osy, jako u tisovitých, vytvoří, kdežto u všech 
jiných semenních stromů , keřů a zelin v dulině vaječníka povstává, jenž ze srostlých © 
listů se skládá, Podle tohoto všeobecného znaku má tedy celá, třída jmeno naho se- 
menných rostlin (Gymnospermae). — 

Sosny náležejí k nejužitečnějším rostlinám, Semeno jest sice jenom u málo- 
kterých druhů jedlé (Cembra, Pinie), za to poskytují ale palivo a stavivo, takřka y ne- 
vyčerpatelném množství, Všechny jejich vlastnosti podporují silné vyvinutí dřeva, Rostou 
rády společně, snesou velikou zimu, a byť zpočátku jen zvolna rostly, přibývá jich 
později velmi rychle, a dřevo zůstává i na starých kmenech zdravé. Vyjmouli se může 
jen jalovec pro svou skrovnost a tis pro zrůst příliš zdlouhavý ; smrk, jedle, modřín. a 
borovice jsou ale právem nejdůležitější předměty lesního hospodáře. Ačkoli dříví všech 
těchto stromů v podstatných vlastnostech souhlasí, totiž v štípatelnosti, trvanlivosti, 
rovnosti atd., -má každý z nich předce své zvláštnosti, podle nichž se pěstování jejich 
"řídí. Oučel lesnictví jest, na vykázané půdě co možná nejvíce paliva nebo staviva 
vychovati. Ovšem se může smrkový, jedlový a borový les teprva po 120 letech s,nej- 
lepším prospěchem mýtili; neboť u smrku a jedle roste příbytek hmotnosti až do té 
doby, a jen u borovice zůstává roční příbytek asi od 60tého roku stejný. Nejenom pro 
hmotnost, nýbrž i pro zlepšení dřeva má se les teprva po 120 letech porážetli, dříví se 
pořád více-a více zlepšuje, smolou napájí a tedy trvanlivějším a v ohni vydalnějším slává. 

Modřín podává mnohem dříve vydatného užitku, neb již po 60 letech může se 
s prospěchem porážeti. Pěstování tohoto stromu jest ale teprva v začátcích, an u nás 
teprva od 50. let po lesnicku se chová. © Modřín převyšuje „dle Hartiga příbytkem , 
hmotnosti jedli 2—3kráte, a dříví jeho jest trvanlivější nežli ostatních sosen, tak že se 
ho nyní na železnicích místo dubových klád používá. Ve vytvoření paliva na ustanove- 
ném místě převyšuje modřín smrkový strom 2'/„kráte, jedli 2“/;kráte; borovici 3 /;kráte, 
buk 3'/„kráte, dub 3%/kráte, břízu 4kráte, olši 5 /;kráte. Modřín má vysoký zrůst i sám 
pro sebe, a shazuje vždy dolejší větve, což ostatní jen v uzavřeném lese činí., Také 
se hodí modřín do pařeznatého lesa, an má řídký koš a dolejší listnaté stromy a keře 
málo zastiňuje. Za to musí ale míli dobrou půdu, tak jako buk, kdežto borovice s pís- 
čitou půdou se upokojí a smrk vysoko na skalnaté hory vystupuje, tvoře poslední mez 
stromového, zrůstu. Borovice a jedle zůstávají na výšce již pozadu, nejvýše ještě ná- 
sleduje jedle, ale jen vlroušena mezi smrčí. Příbytek hmotnosti má se u jedle k smrku 
jako 65: 75. Mimo modřín převyšuje smrk všechny ostatní stromy , jenž tvoří uza- 
vřené lesy, příbytkem své hmotnosti. Vezme-li se 120letá doba pro vymýtění sosen, buků 
a dubů, a 60letá pro vymýtění olší a břiz, obnáší roční přírůstek u smrku 73 kry- 
chlových střevíců, u borovice 40 kr. stř.,;u olše 40, u buku 35, u dubu 35, u břízy 
34 kr. stř. Nejhlavnější vedlejší užitek poskytují sosny smolou, která z kmenů jejich 
se prýští nebo trhnulím do kůry se dobývá.: Nejvíce smůly; dává smrk 100—120letý; 
do kůry jeho vřežou se podlouhlé žlábky, z nichž se pak smůla, prýští ; jitro lesa dá 
za 8—10 let asi 60 liber. Tím spůsobem se ale stromy, seslabují, a proto se může 
smůla takto jenom rok před vymýtěním sbírati. 

Modřín poskytuje pravý benátský terpentin. Do 50—60letého stromu vyvrtají se 
asi 5 stř. nad zemí díry až do dřeni, a pak vyléká ročně %—10 liber terpentinové 
smůly. V zimě se díry zase zacpou, a stromu se může tím spůsobem 5—6 let použí- 


373 


vati, Také borovice má mnoho smůly, zvláště v pařezech poražených stromů, pročež 
se tyto v smolných pecech, nejčastěji na dobývání dehtu, pálí. 

Jalovčí bobule slouží ke kadění, též se z nich vytahuje jalovčí šťáva a připra- 
vuje jalovčí' kořalka. 

Kůra smrková a jedlová přidává se do dubového tříšla; modřín jest prý v tom 
ohledu lepší nežli smrk. 

Naše sosny jsou jenom velmi malý díl třídy nahosemenných rostlin. Všechny 
krajiny na zemi mají zvláštní druhy. Podlé krajiny mění se také jejich podoba. V se- 
věrní Americe a v severní Asii podobají se ještě nejvíce k našim druhům, poněvadž 
tylo země v stejném pásmu leží. Rod Pinus, malými zakrnělými větvičkami vyznačený, 
sem náleží; na východě panuje Pinus Cembra, limba, tvoříc v Sibiři celé lesy, v severní 
Evropě panuje Pinus sylvestris, borovice, a v severní Americe zase jiné druhy. "Také 
rod modřínů (Larix) a jedlí (Abies) jest v Asii, Evropě a Americe rozličnými druhy 
zastoupen. Z cypřišovitých nalezají se u nás jenom jalovec a chvojka, v jižních 
a amerických zemích zase thuje a cypřiše. Tis jest taktéž po celé Evropě a Asii roz- 
šířen, v Americe zastoupen jest druhem Taxus canadensis, 

Nahosemenné rostliny jižní polokoule odchylují se znamenitě od nahosemenných 
severních. K našim se ještě nejvíce podobají Araukarie v jižní Americe, a rody Po- 
docarpus a Damarra v jižní Asii. Z těchto mají jenom Araukarie jehličnaté listy, ostatní 
mají listy více široké a uchylují se tedy také více od našich sosen, ačkoliv zase Podo- 
karpy a Araukarie znamenitou pravidelností větví se vyznačují. 

Jiné oddělení nahosemenných jsou cykasy (Cycadeae) čili sagové stromy, kte- 
réž se vzrůstem jednak ku palmám, jednak ku kapradí podobají, květem a seménem 
svým ale se sosnami souhlasí. Cykasy mají jednoduchý kmen a ma temeni jeho. ma- 
lebný, z protisečných kapradovitých listů složený koš. Květy jsou dvojdomé a nahá se- 
mena sedí ve vroubkách šupin šiškových. 

Mezi našimi domácími rostlinami nachází se ještě jedna nahosemenná, totiž jmel 
bílý (Viscum album) s několika příbuznými druhy. Tato rostlina žije cizopasně na 
rozličných stromech a jest ostatně tak pamětihodná, že o ní ve zvláštním pojednání po- 
rozprávíme. Podotkneme jenom tolik, že také u jmelu jako u tisu konec výhonku 
v semenní pupen se proměňuje a větve též velmi pravidelně se rozdělují. 

Památné zbytky sosnovitých rostlin nalezáme ale také ve vrstvách zemských, je- 
jichžto pozdní potomkové naše dnešní sosny jsou. Již v útvaru kamenného uhlí obje- 
vují se jednotlivě k Araukariím podobné druhy, v pozdějších útvarech i cykasy, kteréž 
v jurovém útvaru svého největšího vyvinutí dosáhly. V tak nazvaném pestrém pískovci 
vyskytují se zbylky pravých sosen již hojněji, a sice zase v druzích k Araukariim po- 
dobných (Heidingera, Volzia), a v útvara křidovém objevují se již i druhy příbuzné 
S našimi sosnami. 

Teprva v třetihorních vrstvách nalezají se rody s nynějšími docela souhlasné, a jiné, 
které tvoří přechod k plodním rostlinám, jako chvojník (Ephedra), jehož zástupitelové 
dosaváde v jižním Německu a Uhřích rostou. 


874 


O. postavení sluneční soustavy v. prostoru světovém. 
04 Dr. Vojtěcha Kuneše 


13. 
Uranus. 

O poměrech Uranových dá se velmi málo pověděti, poněvadž od nás tak velice 
jest vzdálen, že nejlepší dalekohledy, jakých dosaváde použito, představují ho jenom co 
malý, temně osvětlený kruh, na jehož povrchu nebylo ještě možno vypátrati žádné nerovnosti. 

Ve svém přísluní osvětlení bývá od slunce 334krát, ve svém odsluní 403krát 
slaběji nežli země. Tolo mdlé světlo drží se asi uprostřed mezi světlem slunečním 
a měsíčním v tom spůsobu, jak se jeví nám. Jeho prostřední vzdálenost od slunce 
obnáší 396, milionu mil, oběh svůj ukončuje v 84 letech a 6 dnech. Největší vzdá- 
lenost jeho od země může až na 436 milionů mil vystoupili, nejmenší obnáší 357 mi- 
lionů mil, Pravý jeho průměr má 7466 mil. Pro známost sluneční soustavy jest sta- 
noviště jeho velmi nepříznivé. I Saturn objevuje se mu menší nežli všem ostatním 
planetám, a Jupitera spalřuje sotva, ještě tak jako my Merkura, Jsou-li mu. planety 
slunci ještě bližší nějak viditelny, o tom slušno pochybovali. Mohou sice pro něj všecky 
planety, jediného Neptuna vyjímaje, před sluncem projíli, to však děje se mnohem řid- 
čeji nežli u všech jiných, Tak n. p. trvá to 10,000 pozemských let, nežli Saturn jednou 
skrze slunce projde, a přece by hvězdáři na Uranu jen tyto průchody za jediný pro- 
středek. sloužiti mohly ku poznání vzdálenosti jeho od slunce. Na půlnočním nebi 
jeho okazují se vedle vlastních jeho měsíců a Neptuna jenom samé stálice. © Ale 
i ty neobjevují se mu větší nežli nám. Dle toho, co doposavad o vzdálenostech stálic , 
víme, neobnáší vzdálenost Urana od nás ani ještě 30,000cí část odlehlosti od nejbližší 
stálice, a to jest asi poměr nějaké hory k vzdálenosli měsíce. 

Měsíce Uranovy známe ještě příliš málo, abychom jenom domýšleti se mohli, jak 
silně asi tato planeta jest od nichv noci osvětlena. Herschel vypátral šest sputníků, kteří 
obíhají okolo Urana v občasích 5 do 107 dnů, Tylo měsíce ukazují tu zvláštnost, která 
sic nikde jinde v soustavě planelární se nejeví, že dráhy jejich skoro kolmo stojí na 
dráze Uranově, kdežto sputníkové ostatních planet dráhy své jen málo k rovníku svého 
hlavního tělesa kloní. Lze-li tedy analogii též na Urana vztahovati, musely by točny jeho 
ležeti v rovině dráhy a rovník jeho kolmo na ní státi, Měli bychom pak při Uranu ten 
zvláštní poměr, že slunce chodilo by od jedné točny k druhé, a že v průběhu jednoho 
roku Uranova každé místo na povrchu planety mělo by slunce jednou v temenu. Nej- 
větší rozdíl horka a zimy musí býti na točnách, které mají půl Uranova roku (42 po- 
zemních let) den a rovněž tak dlouho noc. Na rovníku nalezá se „neustálé střídání 
dne a noci, tedy na všechen spůsob mírné podnebí, Jakkoli zvláštními se mohou tyto 
poměry zdáti, přece nedá se konečně upříti, má-li se vzíti zřetel na všecky části po- 
vrchu, že takové rozdělení tepla a zimy, světla a tmy, jaké panuje na Uranu, jest nej- 
spravedlivější. Všecky ostatní planety ukazují prolivu mezi pásmy příznivě obmyšlenými 
a pásmy zcela zanedbanými. 

Oučinek tíže jest jen málo rozdílný od toho, jaký panuje na zemi; v hutnosti 
překonávají Urana všecky jiné planety vyjma Saturna. Co na zemi váží libru, obnáší tam 
toliko 25 letů, 

Podaří-li se kdy, zpozorovati na něm skvrny a tím ustanoviti čas jeho kolotání, 


375 


o tom dá se velmi pochybovali. Kdyby se však povedlo, vyskoumati, zploštělost jeho, 
již od Herschla tušenou, dle velikosti a směru, dalo by se z toho seznati položení osy 
a alespoň jedna meze kolotu. ' 
14. 
Neptun. 

Již ku konci minůlého století často vyskytovala se otázka, zdali Uranus je asi 
poslední, nejzevnitřnější planeta, a přece nevzbudila žádná astronomická událost v no- 
vějším čase tak všeobecnou pozornost, jako objevení Neptuna, kterážto pozornost ou- 
plně 'sé ospravedlňuje zvláštními okolnostmi, pod jakými to objevení se stalo. Kdežto 
objevení Urana, Cerery, Pallady a Junony bylo pouze věcí náhody, poznamenal Paříž- 
ský hvězdář jmenem Leverrier, který pokojně ve svém pokoji počítal, nikdy ani nebe 


zévrubněji nepozorovav, veden pouhou, abychom tak řekli, čarovnou mocí výpočtu, s úpl- 


nou důvěrou na nebi místo, kde by se nová planeta měla hledali. Že výsledek tak ku 
podivu přísně s předpovídáním se shodl, to jest úkaz, jemuž podobného není v celých 
dějinách hvězdářství. Základ, o který Leverrier své vypočítání opíral, jest asi tento: 
Dráha Uranova, vypočtená dle pozorování před rokem 1820, nesrovnávala se s pozoro- 
váními též planety po roce 1820, ano rozdíly tyto.stávaly se rok od roku až na nej- 
novější doby vždy většími. První, co Leverrier podnikl, bylo přísné vypočítání všech 
dosavadních pozorování Urana, aby mohl rozhodnouti otázku, zdali se pozorování 
s vypočítáním žádnou měrou nedá ve shodu uvésti Výsledkem toho bylo, že při nej- 
zevrubnějším vypočtení vždy ještě zůslával odchylek 4 minut a 34 sekund, který nikte- 
rak nedal se přičísli pozorování, nýbrž jenom cizímu působení, Jaké pak ale jest toto 
cizí působení? Může odporující élher, může nějaký veliký neviditelný sputník, jenž provází 
Urana, může snad změna přílažlivosti ve vzdálenějším prostoru světovém vysvětliti onu 
úchylku, anebo se musí přijmouli nějaká ještě neobjevená planeta, která Urana v jeho 
běhu mýlí?  Leverrier prošel všecky tyto jednotlivé hypothesy a dokázal obšírně, že 
jenom poslední domněnka může posloužiti k vysvětlení věci. Dále ukázal, že neznámá 
planeta nemůže se nalezatli ani uprostřed mezi Saturnem a Uranem, poněvadž by pak 
i Salurna mýliti můsela ; ani poblízku Urana buď si před ním nebo za ním, poněvadž by 
v případu takovém úchylky jiný průběh ukazovati musely, než jak pozorováno bylo 
w rozličných letěch ; ani konečně příliš daleko za Uranem, poněvadž by pak hmota jeho 
musela býti tak veliká, že by i na běh Saturnův působiti musela. Leverrier přijal tedy 
"onu vzdálenost; která se srovnává se známým zákonem vzdálenosti planet, i vzal sobě 
za úlohu, odpovědíti na týto dvě otázky: 1) Jest možná, vysvětliti nepravidelnosti Ura- 
„movy dráhy pokládáním planety v přijaté dálce? 2) Tomu-li tak, kde se musí hledati ta 
planeta, jak veliká jest její hmota, jaká její dráha ? 

(70 Důsledně provedené počty rozhodly první otázku ve smyslu potvrzujícím, i sho- 
doval se při tom výpočet s pozorováním tak, jak jenom bylo si přáli. Co odpověď na 
druhou otázku shledal Leverrier, že hledaná planeta nalezá se r. 4846 v znamení kozo- 
rožce, kdežto také 23. září téhož roku objevena jest. Tak přišli jsme na cestě nikdy 
„posud ještě nenasloupené k známosti nové planety, která již dávno pohyby Uranovy 
málla a hvězdářům tolik marné práce činila. 

bY Dle nejnovějších ustanovení dráhy Neptunovy obnáší čas oběžní této planety 
„164 léla- a 226 dní při vzdálenosti od siunce 622 milionů mil. Také sputníka má 
Neptun, jenž obíhá kolém něho v 5 dnech 21 hodinách. Dalších bezpečných známostí 


376 


nemáme ještě o této planetě, poněvadž její vyšetřování jest příliš obtížné, aby již nyní 
mohlo poskytovati dalších výsledků. 
15, 
Závěrek. 

V tom, co jsme tuto podali, obsaženo jest vše, co posud vypátráno jest o po- 
měrech planet, pokud je považujeme co členy veškeré soustavy. S toho však stanoviště 
přede vším jiným jenom nejmenší část lidí pojímá vesmír; hlavní předmět zvědavosti 
byla odjakživa podobnost planet k naší zemi a jsoucnost rozumných bytostí na nich, 
aneb vůbec vyšetření konečných oučelů, jakých má býti dosaženo trvajícím zřízením. 
Z předešlých dob máme v tom nejrozmanitějších domněnek, v žádném čase však nepra- 
cováno tolik o tomto předmělu jako za našich dnů, Více k ukázání nejistoty všech 
domněnek, nežli k vyvedení nějakého positivního resultátu, chci při důležitosti, jaká se 
z mnohých stran na lo klade, vytknouli zde některé okolnosti. 


Jsoulě dvě síly čili dvá působitelé, na nichž před jinými záleží zachování a 
prospěch lidské jsouenosti — světlo a teplo. Tyto sděluje slunce planetám svým podle 
jejich vzdálenosti, Čím dále jdeme do prostoru světového, tím menší objevuje se slunce, 
lím méně bude při stejných okolnostech planety osvětlovati a zahřívati; tak dostává od 
ní Merkur 6'krát tolik jako země, an Neptunu dostane se jen 900. díl toho co nám. 
Z Neptuna viděno vypadá slunce asi tak jako u nás Venuše, když co dennice neb 
večernice nejvělšího lesku svého dosáhne. Jakkoli by pro účely lidské společnosti ta- 
kové osvětlení bylo velmi nepříznivou okolností, nemůže se předce nikterak tyrditi, že se 
tím vylučuje možnost lidského bytí,- Pokuď se jedná toliko o světlo, mám za to, že by 
na každé planelč mohla lidská přirozenost obstáti. Ani lesk, slunce na Merkuru, ani 
šerý soumrak na nejvzdálenějších planetách nepůsobily by zhoubně na ústrojí, které, 
jak zkušenost učí, může přivyknoulí jak jasnému světlu zemí obratníkových tak i spo- 
rému osvětlení gronské zimy. Jinak jest s teplem, kleré ovšem musí býti drženo v me- 
zech dosti těsných, má-li při lom lidské ústrojí obstáli a prospívali. Zalím však na- 
skytují se rozličné úvahy, které dávají lé otázce jinou podobu. Víme toliž, že ohří- 
vání pomocí slunečních paprsků jeví se zcela bezoučinným, kde povětrné poměry pří- 
znivě nepůsobí. (Co spomáhá vrcholku Etny veliké množství tepla, jež přijímá! V té 
míře, jak se tu teplota vyvinuje, sálá zase do prostoru světového, nechávajíc holý 
vrcholek věčným sněhem pokrytý, kdežto sousední roviny Sicilie, chráněné hustším paro- 
kruhem a méně vydané pohybu vzduchu, mají zbytečné horko. Jaký stupeň vlastního 
tepla mají jednotlivé planely, a v jaké míře oláčející je parokruh před přílišným sáláním 
je chrání, arci nevíme, a však není nepodobné, že zevnější planety pokryty jsou obla- 
kovou hmotou, klerá zamezuje sálání. Není tedy žádného nevývratného důvodu, který 
by nás oprávňoval k závěrce, že se nenalezá také na Saturnu a Uranu teplota na- 
šemu ústrojí snesilelná. 


Co se týče slřídavosti světla a tmy, tepla a zimy, učí nás již bezprostřední 
názor, že při planetách nalezají se nejrozličnější poměry, při čemž by delší, nikoli pak- 
kratší doby střídavosti životní poměry lidské nejvíce proměňovaly. Na Jupitrový pěti- 
hodinný den a léž na noc stejné délky — nejkratší střídavost kterou známe — dosti 
snadno bychom mohli zvyknouli; ale již 29denní slřídavost světla a tmy, jako na 
měsíci, byla by nám velmi nepohodlná, 14letá pak tma pod stínem Saturnova kruhu, 


877 


anebo 42lelá noc na točnách Uranových nedala by se nikterak srovnali s poměry 
zemského života. 

Další hlavní výminka, na kterou při poměrech organických bytostí potřebí zřetel 
vzíti, jest tíže. Složení lidského těla, síla a velikost jeho oudů hodí se jenom k té 
velikosti tíže, jaká panuje na povrchu zemském. Toléž shledává se při všech organi- 
čkých bytostech. Kdyby tíže na povrchu zemském byla tak veliká jako na Jupiteru, 
lámaly by se větve od stromů a veliká část rostlin klonila by se k zemi, člověk mohl 
by jen stěží vykonávali nejmenší pohyby. 

Takovýmto rozjímáním přijdeme jenom k zápornému výsledku, vyplývá totiž 
z něho, že poněvadž vůbec na ostatních planetách tíže docela jinačí jest nežli na zemi, 
poměry pozemšťanů nehodí se pro jiné planety. 

Jiná pozoruhodná okolnost při organickém životě jest, že každá organická bytost 
potřebuje tekutiny ji obláčející — vzduchu neb vody. Sotva by stálo Za to, vyjádřili 
domnění, zdali tělesa naší sluneční soustavy vůbec, tak jako země , poskytují tylo vý- 
minky organického života, neboť museli bychom buď čtenáře své baviti nekonečnými 
hypothesemi, anebo upřímné, ač málo potěšitelné vyznání učinili, že posud ani ničeho 
nemohlo o tom býli vyšetřeno , aniž jest nejmenší naděje, že bychom časem něčeho 
jistého se dověděli. ; 

Jediné nebeské těleso činí zde vyjímku, totiž měsíc. Větší jeho blízkost dovo- 
luje zevrubnější pozorování, a již dříve viděli jsme, že tam scházejí dva nejpotřebnější 
požadavky zvířecího živobytí, a že lidské bytosti, jaho jsme my, nemohli by na 
měsíci obstáli. 

Naskytuje se tu však dvojí věc, kterou sluší v úvahu vzíti. Předně nalezáme 
již na zemi — pomíjejíce veliký rozdíl mezi zemskými a vodními zvířaty — v rozlič- 
mých místech velmi rozdílná ústrojí, jak toho požadují poměry klimatické, i můžeme 
s jistotou vysloviti, že při stvoření země nebylo obmýšleno, aby tytéž rostliny a zvířata 
rozšířily se po celém jejím povrchu. Polární medvěd nikdy nebyl ustanoven pro země 
obratníkové, aniž lama a palmy pro krajiny točnové. Když ale totéž ústrojí ani k tomu 
není ustanoveno, aby zaujalo všecky části zemského povrchu: jak mnohem méně dá 
se předpokládati, že by se mělo rozšířili po všech částech sluneční soustavy. Než 
dejme tomu, že všecky části sluneční souslavy stvořeny jsou k tomu, aby sloužily za 
obydlí rozumným bylostem stejného oučelu jako pozemšťané — domněnka to, která 
memá v sobě nic ku pravdě nepodobního — tím ještě není řečeno, že by podmínky 
jejich jsoucnosti musely býti všude stejné. Nalezáť se ve všemmíru veliká rozmanitost 
forem, jak nás o tom poučuje nepochybná zkušenost. Můžeme tedy tu samu rozma- 
nitost předpokládati také v ústrojíck a v podmínkách jejich jsoucnosti, při čemž bližší 
ustanovení zanecháváme obraznosti našich čtenářů. 


Nástiny životopisů českých přírodoskumců. 

Od Dr. Viléma Weitenwebra. 

i VI Antonín rytíř Jungmann. 
Bolestnou ztrátu utrpěla letošního roku česká liťeratura v horlivém spisovateli, © 


Praha pak v jednom z druhdy velice vážených pomocníků k porodu. Dne 10. dubna 
totiž zemřel důstojný jubil. professor, Doktor rytíř Antonín Jan Jungmann v 79. 


378 


roce věku svého, V následujících řádkách podáváme krátký toliko nástin vele zasloužilého 
života apůsobeníjeho, ponechávajíce obšírnější popis některému z budoucích životopisců. — 

Antonín Jan Jun gmann, narozen dne 19. května roku 1775 v Hudlicích, 
nepatrné to vesničce na panství Křivoklátském nedaleko Berouna, byl třetí syn chudého 
domkáře Tomáše Jungmanna. — Naučiv se od Václava Husáka, míst- 
ního učitele, dosti bídně českému čtení a psaní, jakož i počátkům v počítání, strávil 
několik let beze všeho dalšího vzdělávání vědeckého v domě otcovském. Teprva v 14. 
roce (1788), toliko českého jazyka mocen, poslán jest do Prahy, by chodil do druhé 
„německé“ třídy na hlavní škole u Piaristů. Tamto v P. Ouidonu našel přísného sice 
avšak dobromyslného učitele. Jen s velkými obtížemi dovedl osvojili sobě německy 
přednášené předměty. Vylrvalou však a stálou pilností svou dostal se již v následu= 
jicím roce mezi výtečnější žáky. Ze studií pak na gymnasium Novoměstském, tehdaž 
ještě jen pět let trvajících, s výtečným prospěchem vyšel, a r. 4797 v Lipníku do řádu 
Piaristů vstoupil, a však brzo na to zase jej opustil, a řádně dokončiv studia filosofi- 
cká na Pražské universitě , zvolil sobě na podzim r. 1800 lékařství. — Co studu“ 
jící lékařství byv po tři léta vychovatelem a domácím učitelem dětí vělmi váženého prof. 
Dra. Josefa Bohumíra Mikana,s velikou horlivostí použil hojnou měrou po- 
dané sobě příležitosti, by se jmenovaného učence laskavou součinností a podporou vtom 
i onom vědy oboru vzdělal. V listopadu r. 1803 dosáhl stupně magistra v porodnictví, 
a dne 7. prosince roku 1805 stal se doktorem na naší universitě Karlo-Ferdinandské. 

By pomohl praktické nouzi mnohých pouze česky mluvících bab, počal Jung- 
mann, poněvadž až posud ani jedné učební knihy porodnické v češtině nestávalo, 
již co čekatel lékařství r. 1804 pro ně spisovati a vydávati svou knihu „Úvod k babení.“ 
Ještě než byl na doktorství povýšen, zvolen byv od tehdejšího prof. kliniky lékařské 
Ignáce Matušky za assistenta, stál v úřadu svém od roku 1805 až do roku 1806, 
kdež na tehdáž panující horkou nemoc se rozstonal. Na to však jen na krátko ode- 
bral se do města Napajedl na Moravě, kamž za veřejného lékaře povolán byl, a však 
již na konci r. 1807 zase do Prahy se vrátil. 

Příznivou náhodou získal sobě brzo v nemocnici u Milosrdných bratří veřejného 
činného působení, a to na tak dlouho, co Dr, Jan Theobald Held, jenž tam nařizu= 
jícím lékařem byl (viz můj spis ku příležitosti jeho 50liletého doktorského jubilea vy- 
daný; v Praze 1847), prvního lékaře v obecné nemocnici Pražské zastával. Krátče po 
tom Dr, František Karel Fiedler, tehdáž professor porodnictví, těžce onemocněl 
a r. 1808 zemřel. Po jeho úmrtí byl Jungmann od ředitelstva studia medicinského 
z počátku co supplent ustanoven, později však nejvyšším rozhodnutím od 1. kvělna 4811 
skutečným řádným professorem pro jmenovaný předmět učiněn, Úlohou jeho. bylo ne- 
toliko nastávající lékaře a ranhojiči, anobrž i báby v obou zemských jazycích vyučovati. 
— K tomu cíli obstaral Jungmann výše jmenované porodnické učební knihy r. 1821 
druhé, a r. 1827 třetí vydání, při čemž žádnou vyšší nějakou tendencí vědeckou ne- 
stíhal, než toliko praktickou potřebu a chápavost bab před očima měl. — Roku 1818 vyšlo 
od Jungmanna „Navedení o koních,“ na kterémžto spise nad jiné všecky sobě zakládal. 
Roku 1826 vydal spis: „O sedmeru dobytka domácího, jeho, chováni a nemocech.“ 

Slav. se po smrti veleváženého prof. Josefa Rottenbergra historio- 
grafem fakulty lékařské, sbíral s velikou pilností látku k obšírnému jejímu dějepisu, při 
kteréžto obtížné práci jmenovitě v Dr. Langsvertovi a Rotlenbergrovi mno- 


379 


hovážené předchůdce nalezl, Vydalť pak v lékařských ročnících Rakouského“ císařství 
(ve. Vídni, r. 1839 XXII sv.) „Náslinný dějepis lékařských ústavů na universitě Pražské.“ 
Mimo mnohá zaměstnání co klinický učitel a činný babič při tak velikém ústavu, jako 
jest c. k. Pražská porodnice, vydal A. Jungmann roku 1833 nákladem Matice České 
H. F, Paulickéh 0 známou obecně-lekařskou knihu „Anleitune zu einer vernůnftigen 
Gesundheilspflege, insbesondere fůr Landlente“ v českém překladu pod názvem: „Návod 
k moudrému životozpráví“. Tímto spůsobem nadjmenovaná kniha i pouze česky čítajícímu 
přístupnou a v mnohém ohledu prospěšnou se stala. Překladu tohoto roku 1850 nové 
lidu vydání (Domácí lékař) potřebí bylo. Zároveň sluší podolknouti, že prof. Jungmann 
v několika v Praze vycházejících časopisech českých kratší i delší pojednání z oboru 
člověkosloví a skotoléčitelství uveřejňoval. S velikou pilností též vypracován jest jeho 
„Přehled jmen neduhův“, pro českého lékaře velmi užitečnou terminologii obsahující. 
Že se Anl. Jungmann i se srovnavací grammatikou obíral, osvědčuje mezi jinými 
pojednání jeho v Preslově všenaučném časopise „Kroku“ (I. díl, sv. 41. slr. 65 — 81) 
»0 Sanskritu;“ jakož i jeho „Výtah grammatický z Nabla k libému srovnání s vla- 
stenskou řečí (Krok I, 4, str. 75—103). O upřímné lásce pak jeho k vlasti a národ- 
nosti svědčí článek jeho v Kroku: „Kdo činí, kdo trpí křivdu ?“ (1822. I. díl svaz. 3.) 

Universita Pražská tím jej poctila, že ho pro rok 1839 za rektora magnifika zvo- 
lila, Po něm následoval, což zajisté v letopisech universit málo kdy se přihodilo, 
v akademické hodnosti této bezprostředně bratr jeho, slovútný znamenitý Josef 
Jungmann z fakulty filosofické. — 

Roku 1841 poclčn byl professor Jungmann, v uznání mnoholetých zásluh 
svých, od Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda. titulem císařského rady. » Dále obdarován 
byl r. 1849 řádem Leopoldovým a následkem toho r. 4850 v stav rytířský povýšen, 
Zároveň poslali mu některé učené lékařské spolky, jako spolek ruských lékařů v Pe- 
trohradě, cís. král. společnost lékařů ve Vidni, své diplomy. Byltě i Jungmann 
jedním z prvních a nejstarších údův společnosti humanitské v Praze k zachování lidí 
zdánlivě mrtvých, jakož i mnoha jiných vůbec užitečných spolků. — 

V posledních letech věku svého, když již od professorství v dobře zasloužilé 
odpočinutí byl vstoupil, obíral se překládáním některých povídek Zschokke-ových, ku př. 
Alamontade, pak dílem: „Selbstschau“ nazvaným, kteřížto vlastnoruční rukupisové se 
v Českém Museum nacházejí. 

Konečně dne 10. dubna letošního roku po zcela krátké, sotva člyryadvacetiho- 
dinné nemoci zemřel vysoce zasloužilý, málem 80liletý kmet. Četný lidu zástup obo- 
jího pohlaví a všech stavů vydával dosti zřejmé svědectví o všeobecné váženosti, které 
prof. Jungmann za příčinou mnoholétého, všeužitečného a skromného působení: 
svého, za čas žití svého požíval. — 


Drobnosti 
Obyčeje koní karavanských, 
V cestopisu svém do Persie *) podává Moric Wagner následující zajímavé zprávy o zvířa- 
tech při karavanách mezi Erzerumem a Tabrisem užívaných, jmenovitě o koních: 
„Nejslabší z těchto karavan čitají obyčejně 200 —300, nejsilnější až k 900 koní. Mezků se 


*) Reise nach Persien und dem Lande der Kurden, 2. Bánde. Leipzig 1852, 


380 


při ních zřídka užívá, a velbloudy viděl jsem při jediné toliko karavaně mezi Salmasem a Chojem, 
která však nepřekročila turecké hranice. Jedna z nejzajímavějších známek tohoto druhu cestování 
jest pozorování obyčejů zvířecích. Zvířata karavanská mají tu zvláštnost, že nad míru přísně za- 
chovávají své obyčeje, že se drží pravidelného řádu, že milují společnost, jevíce obzvláštní náchylnost 
ke všem známým a přátelům, jak dvou- tak čtvernohým, a při tom, že jsou nehostinská a nesnadno 
cizí čtvernožce ve vélikém svém rodinném kruhu trpí. To přede vším plati o koních. © Mezkové, 
osli a malí dromedáři, s kterými teprva v Persii se potkáváme, mají své zvláštní návyky, i potřebi 
s každým z nich rozličně nakládati. Bez učelivosti karavanských koní, bez jejich zachovávání navy- 
klých obyčejů bylo by nad míru těžko, při odchodu neb příchodu karavan, kdežto panuje obyčejně 
veliký hluk a na sta lidských a zvířecích hlasů dohromady křičí, udržeti potřebný pořádek v tak 
veliké spoustě. A však jemná a povolná povaha východního koně při všem jeho ohni velmi při- 
spívá k tomu oučelu. Potutelná zlomyslnost koní v jihoamerických stepech (Pampas) jest jim docela 
cizí, tak rovněž 1 tvrdošíjná svéhlavost valašských a kozáckých koní na stepech dunajských a don- 
ských, kdežto křik a bič jen stěží poslušnost sobě získají při divokém, rozpustilém stádu. Koně, 
přivyklé na nevázanou svobodu své stepní republiky, nesnadno by se podrobili kázni karavanské a 
sedlu soumařskému. 

Každý kůň karavanský má na krku rolničku, jejížto zvuk prozradil by jej, kdyby se mu 
snad zachtělo, mezi pochodem se odstraniti anebo od pastvy do hor se vzdáliti. Takový přestupek 
stává se ale jen od nováčků, vycvičený soumařský kůň jen velmi zřídka dává příčinu k nespokoje- 
nosti. Sotva dal karavanbaši dvě hodiny po půlnoci znamení ke vstávání, zvěstuje hlučné ržání, 
frkání a cinkání z pastvy k ležení honěných koni, že jsou všickni čerství a k pochodu hotovi. 
Uprostřed noční temnoty nastane nyní v ležení život a hluk, který cestovníku nedopřeje Žádného 
podřímnutí, i kdyby sebe radší spal, dokud poslední kůň nemá svůj náklad. Tato rozumná a učelivá 
zvířata i potmě nalezají dobře místo své poblízku pána, jemuž náležejí, a pacholků, kteří je hřbel- 
cuji, napájejí a břemena jim nakládají. Uprostřed hluku a hemžení tolika kříčících lidí stoji zvíře 
nepohnntě, až mu naloženo jest soumařské sedlo i břemeno, které však musí míti rovnou váhu po 
obou stranách. To vše stane se za několik sekund, neboť nakladači mají své řemeslo v prstech. 
Na jeden ráz, při čemž dávají takt pokřikováním, rozhoupají vždy dvá mužové do výšky balík, jejž 
pak pusti na sedlo. Sotva kůň ucítí břemeno na svých zádech, dá se ihned sám od sebe do kroku, 
při čemž jde vždycky jeden za druhým, nikdy dvá vedle sebe. Nejlépe vycvičený ouzký vojenský 
pluk nemůže kráčeti pravidelněji, stejněji, odměřeněji a v rovnější čáře jako tato zvířata, rozumí 
se, že tu jest řeč o krajinách, kde to jakost půdy a směr horských stezk dovolují. Stane-li se ně< 
jakou náhodou zmatek, n. p. pádem koně na kluzké cestě, anebo potkáním s jinou karavanou, za- 
koňstvo zůstane státi, cinkot rolniček umlkne, a obřemenění čtvernožci jako přimrazeni ani s místa 
se nehýbají, podobajíce se koňům před Onirinálem v Římě, jenom že tu neni potřebí silné pěsti 


krotitelovy. Jak mile příčina zmatku jest odstraněna, dají se koně jeden po druhém sami od. 


sebe na další pochod. 


V stějně odměřeném kroku jde to pak zase dále, a jednotvárné cinkání rolniček opět se 
ozývá dalekou, liduprázdnou pustinou armenských Alp. V čelo řady postaví se obyčejně nejstarší, 
nejzkušenější a nejchytřejší koně. Vůdcem jest na větším dile dlouhohřívý patriarcha, který toulavé 
to řemeslo již několik desítilétí provozuje, zem i všecka místa důkladně zná a na svou zkušenost 
a koňskou moudrost právém si něco domýšlí. On nikdy nezabloudí, nikdy se neplaší, když snad 
nějaké skalisko podivné formy nebo mrtvola v cestě leží, anebo velbloudové kolem táhnou, ku kte“ 
rým koně obzvláštní nechuť mají. I když bouřka na nebi burácí a kmitavé blesky, kroupy a déšt 
mladší zvířata děsí a nepokojnými činí, starý vedoucí kůň nepřijde nikdy ze svě míry. A. příklad 
vůdcův působí úkojně na následovníka, kdežto by jeho nepokoj rovněž rychle se na zadní koně rozšířil 


881 


a v celou řadu nepokoj a zmatek uvedl. © Známost mista a přirozený pud vedou patriarchu i v nej- 
černější noci, když temná mračna každou svíci nebeskou zahalují, docela jistě. Staví-li se v cestu 
řeka anebo divoká bystřina, zastaví se vedoucí kůn na tak dlouho, pokud nejbližší jezdec nevypátrá 
nejmělčí brod. Toho pak následují patriarcha a veteráni, pak ostatní koně, a nakonec nováčkové 
buď brodice se nebo plovouce. (Ovšem se to nestane vždycky bez nebezpečenství a nehody. Při 
silném tání sněhu ameho po prudkých lijavcích mají bystřiny často náramnou sílu a uchvacují prou- 
dem svým plovoucí zvířata. Na větším díle však zachová je přirozený pud a chytrost. 

i Koně karavanské nejsou v ohledu na snášelivost k cizincům svého stavu a rodu 0 nic lepší 
nežli jejich pánové. Jiné koně, kteří nenáležeji do jejich vlastní společnosti, nemohou vystáti. Ná- 
hodou-li se dvě karavany uložily blízko sebe, pozorují se pasoucí se zvířata s nataženýma ušima, 
běhají řehtajíce sem tam s nozdrami roztaženými a naježenou hřívou, čímž prozrazují svou boje- 
chtivost. Jmenovitě se to děje, nalezají-li se v některém ležení anebo v obou hřebci, jimž i okle= 
štěnci závidí. A však i bez přičinění pohlavní žárlivosti ukazuje větší část mladších a. ohnivějších 
koni nemalou svárlivost, jak mile spatří koně cizí, V takovém případu nejčastěji zapomínají na 
kázeň a poslušnost, nedbajíce na hlasy, pohůnků. Najednou vyrazí nejohnivější kůň, nemoha déle 
přemoci svou bojechtiwost, v divokých skocích proti pasoucím se koním druhého ležení. Nejbujnější 
druhové jeho následují jej co štítonoši a sekundanti. Bojechtivé řehtání vyzývá na spůsob vřeštící 
trouby hlasatelovy nejudatnější odpůrce k zápasu. Vyzvání obyčejně bývá přijato, a na pozdravení hla- 
satelovo ozve se s druhé strany odpověď s rovněž jásavým řehotem, Frkaje a zpínaje se pádí 
mocnými skoky vysokonohý Turkoman vstříc erzerumskému ryzáku anebo stříbrolesklé brůně Kara- 
bagské. Mlatíce a kousajíce dorážejí na sebe protivníci, hledíce jeden druhého popadnonti se strany, 
S hlasitým ržáním a celé pod pěnou bouří druhové jejich kolem nich, Koně jedné karavany bra« 
trsky drží při sobě proti cizím, a turnaj brzo by se proměnil ve všeobecnou bitvu, kdyby křik 
a klení přispíšících pohůnků, podporované hrozivě napřaženým karabáčem, v pravý čas nerozehnaly 
nepřátelské strany. Potkaji-li se dvě karavany na pochodu, neukazuje se tato nepřátelská nenávist 
cizích koní. Jsouť sobě pak tato zvířata svědoma nutného pořádku a kázně, a nejeví žádnou bo- 
jechtivost. S nataženýma ušima, avšak pokojně minou se obtížené řady soumarů při jednotvárném 
cinkotu rolniček, mezi nimž někdy ozve se zamilovaný řehot některého hřebce, avšak uzda s udi- 
dlem, a když toho potřebí. i bič a špičaté železné ostruhy ochladi jeho vroucí pudy.“ 


Sir John Franklin a jeho osud. 


Již po více let ohírá se veřejná pozornost s výpravami, vysilanými k vypátrání tohoto plavce 
a soudruhů jeho, kteří vydavše se na hledání severozápadního průplavu nevrátili se více. Žádně 
však z těchto výprav nepodařilo se přinésti jisté zprávy o nešťastných plavcích, až teprva v nej- 
poslednější době Dr. Rae, čestně známý cestovatel do točnových krajin, uvědomil písemně anglickou 
admiralitu o výsledcích svého pátrání, které patrně na to ukazují, že Franklin a soudruhové jeho, 
ztrativše v ledu lodi své, v polárních zemích, bídně zahynuli. K lepšímu objasnění velezajimavého 
předmětu toho podáme zde, dříve než sdělíme zprávu Dr. Rae, stručný přehled výsledků, docilených 
od dosavadních výprav na hledání Franklina vyslaných. 

Sir John Franklin odploul na začátku května 1845 se 137 soudruhy z Angličan do sever- 
ních moří, hledat domnělý severozápadní průplav, a od těch dob nevrátil se, aniž dal o sobě čeho 
věděti. Všeobecné bylo v Anglicku obávání, aby ho nebyla potkala nějaká nehoda, a když po 
marném očekávání nějakých zpráv od něho již tři léta byla minula, pomýšleno na vysílání výprav 
* hledání ho, První taková výprava vyslána jest r. 1848, a počet jich vystoupil do nynějška až 
na 19, v jichž vystrojení oučastnila se z části také pozůstalá v Angličanech manželka Franklinova, 
Peněžitý náklad na všecky tyto výpravy vypočten jest na 1,000.466 liber šterlinků, a krom toho 
vysadila vláda anglická znamenité ceny na authentické zprávy o zmizelém plavci, 


382 


Veskeré zprávy od těch doh došlé, které mohly býti vztahovány na Franklina a jeho sou- 
druhy, obmezují se na následující údáni. j 

R. 1848 rozhlášena jest pověst od úředníků obchodní společnosti pro Hudsonský záliv, že na 
některém pobřeží polárních zemí zabiti jsou od Eskimáků nějaci bělochové, 

R. 1850 nalezeny jsou stopy na ostrově Beechey, asi 50 mil na západ od Baffinského zá- 
livu, že tam Franklin se svými druhy r. 1845— 46 přezimoval. 

Téhož roku, když Mac Cure blíže Bathurstu (na východ od řeky Mackenzie) ku břehu chtěl 
přiraziti, snažili se ho dva Eskimáci hrozivými posunky odstrašiti. Plavci nicméně vystoupili na 
zem, načež Eskimáci, jsouce od nich upokojeni, vyznali, že celý kmen jejich při spatření lodí utekl 
do vnitř země, hoje se pomsty za vraždu nedávno na jednom bělochu spáchanou. Přišlo prý k nim 
před nějakým časem několik bělochů ve člunu, kteří si na břehu vystavěli dům, v němž bydleli. 
Jednoho z nich Eskimáci zabili, načež ostatní krajinu tu opustili. ; 

R. 1851 nalezl Dr. Rae na Victoria-Laudu nepochybné zbytky korouhevní žerdi kr. anglické 
lodi. Eskimáci tamější ničeho o tom nechtěli věděti, jak by tam byla přišla. 

Obsah pak nejnovějších zpráv téhož cestovatele, kterých datum jest Repulse-Bay 29. července 
1854, jest v krátkosti tento: 

Od Eskimáku v Pelly-Bay uslyšel, že dále na západ, poblízku řeky tvořící více vodopádů 
a peřejí, zahynula společnost bílých lidí z nedostatku potravy. Koupil také od Eskimáků rozličné 
věci, které patrně náležely Franklinovi a jeho druhům a žádné pochybnosti nepřipouštěly o strašném 
jejich osudu. Podrobnější zprávy Eskimáků zněly, že na jaro r. 1850 asi 40 bílých mužů ubíralo 
se přes led k jihu. Několik Eskimáků, kteří byli při nich, vlekli za nimi člun. Na severním po- 

, břeží King-Williams- Landu stříleli tuleně, Žádný z nich neuměl srozumitelně mluviti jazykem Eski- 
máků, znameními však dávali jim na srozuměnou, že jejich koráb neb koráby zamačkány jsou od 
Jedu, oni pak že nyní hledají krajinu, kde by mohli stříleti zvěř. (Celá společnost, vyjma jediného 
důstojníka, vypadala velmi hubeně, jakoby měli nedostatek potravy, také odkoupili Eskimákům 
jednoho tuleně. Nějaký čas na to, avšak ještě v témž jaře před roztáním ledu, nalezeno jest 30 
mrtvol bělochů na pevnině a 5 na blízkém jednom ostrově, Některá z mrtvých těl byla pohřbena, 
jiná nalezena jsou ve stanech, ještě jiná pod obráceným člunem, který takto sloužil za přístřešek, 
ostatní roztroušena byla na blízku. Z mrtvol na ostrově nalezených pokládali jednu za mrtvolu 
důstojníka, poněvadž měla na ramenou zavěšený dalekohled a vedle sebe dvojku. Dle zohaveného 
stavu, v jakém se nacházely některé z těch mrtvol, jakož i dle obsahu kotlů, v nichž bylo vařeno, 
zdá se, že nešťastníci ti přivedení byli k poslednímu prostředku, aby se při živobytí udrželi, k lido- 
jedství. Střeliva nemuseli míti žádný nedostatek, neboť Eskimáci nalezli prach v bečkách i po zemi 
roztroušený, Kromě toho muselo tu nalezeno býti množství hodinek, teleskopů, kompasů a ručnic, 
nebof Dr. Rae spatřil v rukou Eskimáků rozličné zlomky takových věcí, jakož i stříbrné lžíce 
a vidličky, z čehož co jen mohl dostali, skoupil a úplný toho seznam zaslal. Jmenovitě nalezá se 
mezi těmito věcmi: malý stříbrný talíř s nápisem: „Sir Johu Franklin K. (©. B.“ (knight, com= 
mander of the Bath, t.j. ryliř a komandér řádu Bathského), pak stříbrné lžíce a vidličky se začáteč- 
ními písmeny jmen "těchto důstojníků: kapitána Croziera, lieutenanta C. Gore, pomocních lékařů. 
A. M' Donalda a J. S. Peddie, pak druhého mistra plavby G. A. M' Beana. (Co důkaz, že k za- 
hynutí těchto nešťastníků nemálo přispěti musela tuhá zima, uvádí Dr. Rae, že některé z řečených 
mrtvol nalezeny jsou šatů svých zbaveny, kdežto jiné dvoj- i trojnásobný oblek na sobě měly. 
Pozoru však hodno jest, že Dr. Rae neměl tyto zprávy od žádných očitých svědků ; všickni Eski- 
máci, kteří mu vypravovali o nešťastném zahynutí bílých mužů, povídali, že prý to slyšeli od jiných, 
že všech těchto sebraných zpráv domýšli se Dr. Rae, že Sir James Ross a kapitán Bellot, kteří 
vedli výpravy k vyhledání Frauklina, až na málo několik mil přiblížili se k tomu místu, kde ubozí 
zahynuli, odkudž pak se vrátili. Co se týče Eskimáků, vyjadřuje se Dr. Rae, že nemá žádné příčiny 


míti je v podezření, jako by měli nějakou vinu smrti těch cestovatelů 


983 


Tomu však na odpor vyjadřuje se známý zeměpisec Petermann ve „Vossische Zeitung,“ že 
nevěří, aby Franklin a jeho druhové byli zahynuli hladem a zimou, nýbrž že spíše jsou zavraždění 
od Eskimáků, o jejichž povaze nechvalně se zmlňnje. Nelze zapříti, že zpráva Dr. Rae jest poněkud 
matná, jakož i to vyznává, že on sám se společnosti svou v těchto ledových krajinách zimu dosti 
pohodlně strávil, nemaje ani nouzi potravy ani teplého obleku, kterýžto v hojnosti poskytovaly kůže 
zabíjené od nich zvěře. Tolik zdá se jisto, že Franklin a jého druhové skutečně bidně zahynuli ; 
objasnění však bližších okolností musí se očekávati od budoucího pátrání, 


Oblázky na vysočinách okolo Prahy. 

Těm, kteří se po okolí Pražském častěji procházejí, byly zajisté již nápadné vrstvy oblázků, 
jimiž mnohá vysoká, nad Vltavou položená místa jsou pokryta. Tak se nacházejí na polích za Koň- 
skou a Žitnou branou v někdejších Wimrovských sadech, mezi Nusleml a Sv. Pankracem, na vyso- 
činách mezi Bohnicemi a Klecany, mezi Ouněticemi a Roztoky, mezi Veltruským nádražím a Velvary 
u vesnice Uh atd. Oblázky tyto podobají se docela k dnešním oblázkům vltavským, obsahují též 
okulacené kusy křemenu, křidlic, dilem i granitu a vůbec kameny, které se v oudolí Vltavy asi od 
Vorlika až ku Praze nalezají. Na vysočinách podotknutých tvoří oblázky často vrstvy více nežli 
sáh mocné, na některých místech pozorují se v několika stupních po sobě nahromaděny. 

Nemůže 0 tom pražádné pochybnosti býti, že ublázky na vysočiny, které nyní 300—400 stř. 
nad hladinu Vltavy vyzdviženy jseu, vodou a sice tekutou vodou nanešeny byly, neboť provázejí ny- 
nější řečiště Vltavy s obou stran, a jiný jich původ nedá se ani mysliti, 

Jsme tedy přinucenl přijmouti, že Vltava jednou tak znamenitě vysoký stav míti musila, že 
své oblázky na takovou výšku vynésti mohla. Jak se ale tak ohromně rozvodniti mohla? Kdyby- 
chom přijali sebe větší spousty sněhu a ledu na Šumavě a ostatních horách řečiště vltavského, ne= 
mohlo by se předce nikdy tolik vody najednou ve Vltavě nahromaditi, aby se celé oudolí k. p. od 
temena Roztockého lesíka až ku Klecanům vodou vyplnilo. Při pramenech Vltavy nemůžeme tedy 
příčiny onoho rozvodnění hledati. Spiše ovšem v dolejším jejím běhu. Labe spojivše se s Vltavou 
opouští jak známo úzkou branou kotlinu českou, prorazivši napřed také čedičové a žnělcové skály 
mezi Litoměřicemi a Děčínem. 

Tyto skály jsou ale, jak se ze zemězpytných důvodů dokázati dá, mnohem mladší nežli ře- 
čiště Labe a Vltavy: vystouplyť ze země dlouho po vytvoření útvaru třetihorního podél anpatí Kruš- 
ných a Krkonošských hor. 

Při tak ohromném převratu musilo se patrně řečiště labské jako ohromným jezem zaraziti, 
vodstvo před tímto jezem, tedy nad Liloměřicemi, nahromaďovalo se pořád více a více, a tlačilo se 
vzhůru přoti svému proudu. Tím spůsobém rozvodnilo se ale nejenom Labe ale také Vltava, anať 
se voda z Labe do ní nazpět tlačila. Vystupování vody trvalo tak dlouho, až se nová brána skrze 
hráz čedičovou tlakem vody prorazila, nyní se valilo vodstvo tím větším násílím ze země a padalo 
zase neustále, až se konečně řečiště ustálilo. "Touto povodní tedy myslím, že se nános říčních 
oblázků na podotknuté vysočiny vysvětliti dá. 

Doha, když Litoměřické hory z lůna zemského vystouply, jest tedy také dobou tohoto nánosu, 


Jan Krejčí. 


Zpráva o schůzkách přírodnického odboru v Museu. 


Ve středu due 8, listopadu přednášel pam Phil. Cand. Julius Sax o učkterých pámátných 
poměrech rozvětvení rostlin, zvláště u sosen a vinné révy, jakož i o některých zajímavých pomě= 
rech vztahujících se na rostlinu co celek. Zajímavý tento předmět bude časem v Živě vyložen. Na 
to počal pan Jan Krejčí své přednášky o železných rudách zvláště v Čechách, a ukazoval odrůdy 
jejich ze sbírek musejních. Důležité rudy v Čechách Jsou hlavně červená železná ruda s rozličnými 


984 


svými odrůdami, pak hnědá, magnetová a ocelová ruda, a konečně Chamoisit. © Červená železná 
ruda má své nejhlavnější ložiště ve zpodním pásmu silurského útvaru, od Prahy začínajíc přes Be- 
roun, Zbirov až k Hořovicům a Mníšku, pak v Krušných horách, zvláště u Příšečnice. Uložení toto ; 
vysvětlovalo se zeměznaleckými průřezy. 

Ve středu dne 15. listop. podal pan prof. Purkyně zprávu o některých zajímavých po- 
krocích v přírodních vědách, jako o nově sestaveném kapesním tlakoměru, o magnetickém působení 
slunce na zem, o pásmu největšího tepla, které se na slunci od jedné točny k druhé táhne.. Na to 
pokračoval pan Jan Krejčí ve svém výkladu o červených železných rudách v Čechách, vysvětloval 
jejich uložení v prahorách Krušných a Orlických, hojné roztroušení jejich v červeném pískovci, kdežto 
se někdy v celé sloje shlukuji, též vyložil mimochodem památný sloh Žaltmanských hor mezi Hro- 
novem a Trutnovem, kteréž ohromným převratem rozpolené u své paty rozsáhlou propast mají, nyní 
sesulými křidovými vrstvami vyplněnou. Zpodek těchto hor jest kamenouhelný, svršek má červený 
pískovec se slojemi železné rudy a vodorovné vrstvy křídového útvaru, v nichž malebně útesy Adrš- 
pašské vyryty jsou, 

Ve středu dne 22. listop. podal pan prof. Purkyně zprávu o činnosti odboru přírodnického, 
o přírůstku sbírek a knih přírodních od řijna 1853 až do srpna 1854. Sbírky prospívají zvláště 
v zoologickém oddílu péčí assistenta pana Jos. Fryče, přebohaté botanické rovná assistent pan 
Ladislav Čelakovský, nerostní má pod ochranou p. kustos Jan Krejčí a nově zvolený 
assistent jeho p. K. Braun. n 

Hledí se nyní k tomu, aby v týdenních schůzkách shromážděným oudům čelnější a skvost- 
nější části těchto sbírek se ukazovaly a vysvětlovaly. Na to ukazoval pan prof. Purkyně věrné 
vyobrazení překrásné rostliny Protea cynaroides z předhoří Dobré Naděje, která nyní v zahradě 
hraběte Salma květe. Pan Jan Krejčí pokračoval ve své předuášce o železných rudách, a sice 
v tomto sezení o Chamoisitu a magnetové rudě. (Chamoisit, tak nazvaný podle francouzské jedné 
místnosti, provází u nás červenou železnou rudu v zpodním pásmu silurského útvaru. Nachází se 
u Nučic, u Plas a Plzně, a taví se v několika pecích, zvláště v Plasích a Darové. Obsahuje kře- 
men železitý a hliňan železitý s podílem vody. 

Magnetová ruda tvoří sloje v prahorách, jmenovitě mezi Kutnou horou a Vlastějovicemi nad 
Sázavou, též se objevuje místy v českomoravském pohoří, u př. u Krucburku, vždy provázena amíi- 
bolem a granátem. Mohůtného vyvinutí dosahuje v Krušných horách u Přísečnice, též v Krkonoších 
se nalezá u Oupavy. Také se podotklo, že čedič v Čechách na mnoze velikým množstvím magne- 
tové rudy jest proniknut, tak že tato na některých horách, jako mn. p. na Řípu, i magnetickou 


jehlu od severního směru uchyluje. 


Předběžné ohlášení. 

Ministerstvo vyučování zaslalo ředitelstvu c. k. české realní školy prírodopis pro nmlžší reální 
skoly, od F. X. M. Zippe, professora mineralogie na universií Videňské, sepsaný, s tím nařízením, 
aby se tento přírodopis do českého jazyka přeložil. Slavné jmeno prof. Zippe ručí za přiměřenost 
a učební spůsobnost této knihy, které se zajisté s velikým prospěchem v našich českých školách bude 
moci použiti, © překladu tomto již pilně se pracuje, 


: Návěští. k 
V expedicí časopisu Živy u domovníka v Museu možná lonský i letošní ročník ZŽivy uplný 
dostati posavad v předplatní ceně. 


Obsah. 

Plactvo domůcí. — | Sosny. (Od Julia Saxa. — 0 postavení sluneční souslavy v prostoru světovém, 
Od Dr. Vojtěcha Kuneše. — | Násliny životopisů českých přírodoskumců. Od Dr. Viléma 
Weitenwebra, — — Drobnosti: Obyčeje koní karavanských. —— Sir John Franklin a jeho osud, — 
Oblázky na vysočinách okolo Prahy. Od Jana Krejčího. — Zpráva o schůzkách přírodnického 
odboru v Museu. — Předběžné ohlášení, — | Návěští. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Praze 1854, 
Z he by 


M 
4 * 
: + 
E 
" 
g i kN 
» ý 
výt > t 
3 
n > « p 
4 u 
. i P ' 
4 Ty "0 
] k 
r u 
i W i 
Ď : 
y - = © M% 7 
: n ju“ j 


vyalda dy Te 


bi nllé Mia 


by 
MM jej 
ň '% VÁ 
KSS 2,2 AW 
„hi 
, č 
"jíte T 
i y vizí. , 
hi É ; 
x MO „h 
Á 
py 
be slěčdé ý 
u . s . 
kběvsků ' 
í zh6y k 
' i 
vež č 
jE yehĚv oj, > věk E a v 


i 


b/s, Sutefypžnoky nd tezamay, dobré, 


or oněm k čí ne 
, ' 


ň i "4 i : 
a +" « “ 
vě 
m P bÁ 
že“ “ we 
M. « - V 


PAVATA DIPYPJT P MAAOU P 


DAVY DYY"I 


MUSO 


ovn DE ; 


"PE8VTNPPOY 
M : 


AB 


M : v 
“ V M -—- V 
VÁ P 
M W “ 


: Hamenot.J /abel-a v Praze 
Sax se 


ch n — K aka 
ré -l 3 


Tab. 3. 


; Podle Barrande-a. 
Ryl J.Habel v Praze 


k o k 2 


=“ 


č 
=" O 


Kamenot J Habel-a v Praxe 


a bn. 


x 

on M 
C Ea 
ve o. 


á 


ze KÁVA 


= 


tri, 


sy pen 
me ů 


Te, 
„ i d 


" „já * 


o v ě a dl vlnu 200 EA 


Jr 
M prý got eh mom hené A“ 


P o 3 Z x že, 
Nb VN p pí we z > 
*a "v PV m k -a „dě