L" 111 a 


ZV A. 
ČASOPIS PŘIRODNICKY. 


Redaktorové : 


Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 
bd r Lad Lá 
ROČNÍK PATY, 


a ALVA A AVAVAVA 


K tomu přílohy : 


DOMÁCÍ LÉKAŘ 


a 


PRŮMYSLNÍK. 


Pomoci Matice české, 


(Va DM 
(B 
"G NS p 
b->3 Fe) ) 
NÝ / 
—— ——H c VE 


WV B"na8e. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v knížecím arcibiskupském Semináři. 


1857. 


JD 


a © švomottebsíl 


oší Abloň a6l s Sny nm. 8 oné 


pon VW 
C. vá zě 
i! : zlalrí ráro A 


2 ŘANÍJ ÍDÁMO0 


%* 


Anko ě o lakemefodiova, uvvzška v, zododl wtoi1i 
oo j 


—— 


v 58 


Na konci pětileti. 


“ ímto ročníkem Živy ukončeno jest první lustrum jejiho bytovaní. 
Po takovém pětiletí, když Římský censor odstupoval od. svého ouřadu, 
dělo se slavnou obětí očistovaní celého národu. Podobně i nám, čita- 
telům i skladatelům Živy, po této pětileté době podává se  přiležitost, 
blíže zpytovati naše dosavadní počínání, zdali zamyslu na počatku dila 
vyslovenému věrně se dostálo, či odchýleno se k straně lepší nebo horší, 
neboli docela jiných směrů sledováno, a naznačiti jaká toho byla pří- 
čina i jaké oprávnění tomu. přísluší. © Tak. zpytovavše svědomí, své, 
opravdovým skroušením očistěni a nové zmužnosti sobě dodavše, nastou= 
píme znova svou pouť tou samou dráhou s obnovenou, touhou a snažením;, 
přiblížiti se vždy více k idealu z počátku vystavenému. 

Roku 1852 vyhlídku podávajíce v časopise musejním (sv. IL 
str. 179) na vydávání periodického spisu přírodovědeckého,  vyznačili 
jsme dosti četnou řadu úloh, kterých jsme časopisem svým dosáhnouti 
chtěli. Jest věc přirozená, že takové idealní vyhlídky a, návrby, zvláště 
kde se jedni o věci, o které starších zkušenosti ještě nemáme, rády zabi- 
haji do říše fantastické a bez ohledu na skutečnost někdy ukládají co 
nemožné, někdy zas opomíjejí, co by se v skutku konati mohlo i vykonati mělo; 
nicméně většina vystavených úloh, z rozumného považování vzata, bývá 
věci přiměřena a dá se řádně vyvesti Tak se též dělo s naším pro- 
spektem. Předpovídalt vic, než možno bylo vyplniti, I byly slyšány hlasy 
na to ukazující a Kárající nás bez ohledu na meze a překážky, které se 
nám v cestu stavěly, 

Obmezeni jsme byli sumou na náklad časopisu od matičného sboru 
vysazenou, pročež nebylo možno obšírnějším popisováním našich čaro- 
krásných krajin, vod, hor a lesů se rozkládati, aniž představiti umělé 


- výtvory našich proslulých velkolepých zahrad. Aby se však nemyslilo, 


i 


že jsme se toho docela minuli, ukazujeme na „Horopisné obrazy okolí 
Pražského“, které odběratelům Živy za polovičku krámské ceny se pro- 
dávají a tak poněkud za přilohu našeho časopisu považovány býti mohou, 
jakých i budoucně zamýšlime podávati, potká-li se jen první tento pokus 


- s obstojným výsledkem se strany obecenstva. (Co se týče jednotlivých 


říši přírody, nerosteetva, rostlinstva a živočišstva, doufáme, že v obou 
prvnějších úloze své ouplně jsme dostáli; méně podáno o živočišstvu z ne- 
dostatku a dilem z neodhodlanosti sil spisovatelských. Také z oboru anthro- 
pologie v užším smyslu, totiž z přírodopisu člověka, málo podáno, Starší 


IV 


známosti náležejí do učebních knih, novější zprávy jsou na mnoze ethno- 
grafické i žádají slušného prostranství, čehož nám nezbývalo. Také fysio- 
logie byla na počátku málo zastoupena, teprv později něco vystupo- 
vala i bohdá ještě patrněji vystupovati bude. Za vadu pokládáme, že 
tak málo chemických a fysikalních pojednání se vyskytlo. Měli bychom 
spisovatelů z těch oborů, ale nevíme proč se péru vyhýbají. (i snad 
tyto i jiné přísnější předměty náležejí výhradně před obecenstvo, kde se 
tyto nauky jazykem ne naším na vyšších školách pěstují? Ostatně v Drob- 
nostech neopominuto nejdůležitější zprávy chemické a fysické sdělovati. 
Astronomie první tři léta byla důstojně zastoupena, i bylo o nejhlav- 
nějších jejich částkách pojednáno. „Vměstnali jsme také několik všeobec- 
ných rozjímání o přírodě a člověku, jenž příznivě přijaty byly. Zivoto- 
pisy našinců a několika starších oslavenců našly svého mista, kteréž i pří- 
ště se jim zachová. Že jsme v posledním ročníku zvláštní oddělení pro 
lékařství a průmyslnictví ustanovili, stalo se dílem z té příčiny, abychom 
ty rozličné krátké zprávy v Drobnostech roztroušené v jakýsi pořádek 
uvedli, a také proto, aby, není-li nám dosud možná samostatným ča-' 
sopisem lékařským a průmyslnickým se honositi, aspoň dovoleno bylo 
jich zárodky pěstovati; že toto počínání příznivě bylo přijato, viděti ze 
značného přírůsku odběratelů. 

Jak snadno by se dal náš časopis v každém ohledu. rozšířiti 
a zdokonaliti, a jakou měrou by se jeho činnost a užitek rozšířily, kdyby 
aspoň polovice oudů matičních tu malou obět 1 zl. 30 kr, ročně jemu 
věnovala! Každý nový arch ročníku žádal by jenom 40 nových předpla- 
titelů, a tak by mohl poměrně ke vzrůstu obecenstva i časopis sám vzrů- 
stati. Mnozí všechno od Matice požadují a zahálčivě očekávají, jsouce 
toho křivého mínění, že sbor onen musejní, jenž se jměním matičním podle 
svého nejlepšího zdání nakládá, vlastně Maticí jest. To však. chybno. 
Vy sami jste Matice, Nemysliž, kdo svých 50, zlatých složil, že tím 
docela a navždy sprostěn jest vší zavázanosti přispívati k potřebám. vlasti, 
zvláště duchovním a literarním, jakých vymáhá oučel Matice.. Když tedy 
sbor vydání důležitých prací podporuje a za poloviční cenu oudům Matice 
podává, může se zajisté každý dovtípiti, že se tím na půl cesty vchází 
vstříc obecenstvu, aby ono druhou půlí nám šlo naproti a v témže slav— 
ném cíli s námi se setkalo. Ó kýž by prostá tato pravda mnoho srdcí 
pronikla a k blahému účinku přivedla, pak bychom s veselou mysli a ob- 
novenou čilostí do druhého lustru naší Zivy vstoupili. 


Redakce. 


Obsah věcní. 


Živa. 
Články hlavní. 


Geologické. 
Stránka 
Alpy mocnářství Rakouského. Od Jana Krejčího : É : : se 1) 
Popis geologický Tater i pásem přilehlých. Od L. Zeisznera . 3 E s s 2 
= — == = — „Mase = : v ee : « ADA 
= = = = >= = DTR do E ke bu 
Přírodnická badání v okolí Sloupském. Sděluje Jan Soukop —. ě i srinajš . 268 
Nerostopisné. 
1 EB o o n Pá Beo o oko sody U 
Rostlinopisné. 
Vlákna rostlinná. Od Jos. Baldy : : - : 3 : : : : : 2 
Stromy jehnědokvěté. Od Lad. Čelakovského <. ©*©ee 0 
O rostlinách luštinatých. Od Lad. Čelakovského —. E i . o Moehko L 
Soustavy os rostlinných, zvláště podzemních. Od Lad. Čelakovského ; : . „1220 
Živočichopisné. 
Datlové, dělníci lesní > . R : R 7 ý a : : 4 : : 1 
Slavík d : ; : j iv © t h : : b : : ž „161 
Fysologické. 
O ústroji dýchacím, Sepsal Dr. Ed. Gréger dz = : ž z SOON 
= = — -= — ZP O ve KR S T 
Mechanické. 
Podstata strojů. Od Dr. Antonína Majera : . . : s : < . . 3 
Zeměpisné, - 
Australie, Sepsal Dr. Jan Palacký . =. ©... . K PP RO PR o 
Nejnověji od Rusů opanované krajiny v zémi Amurské . . sta X : . 256 


Národo- a mravopisné. 
Medvědí polovačka ve Slovensku. Sepsal Dr. Gustav Zechenter, c. hr. horní lékař 
v Březně ve Zvolenské stolici ©. ©... , .. . , ua 97 


jiRtdin dob plantes GEES ABorkyně, | 2 5 o o 3 ně o AU 


— — -= = - Prorok gpinětzhe SŘ phpanponáDKONO 7 


VI 


Životopisné. fo 
František Josef rytíř Gerstner . č ; : : s : : : : : s 
Jan Kepler. Od J. Malého 8 5 : : Ň : 4 : ň Ň ě „ 82 
Z literární historie. 
O vzniknutí časopisu Kroku i zaniknutí jeho. Od J. Purkyně.. : 3 : „5 
Podrobné zprávy o mojích starších i novějších literárních, zvláště přírodnických pracích, 
Podává Dr. J. Purkyně pš odkoee bě : : žě AO „ 147 
=: = = = = — — 203 
Drobnosti a zprávy vědecké. 
Nerostopisné. 
Síra v mocnářství Rakouském + F : ř) ; : : : d : ž 9.) 
Nové nerosty v Příbrami . ©- oz : : MBS : 4 : n! 
Rtuť . o : . : ' ě E : : : : : : : : „+02 
Mnohotvárnost bóru- : . 3 : : , : Č > ů . 5, = 
Demidovit, nový nerost z Tagilského krnů 6 i : : : : Pk) 
O drahém čili uherském opálu . c Á ; : : : : : : : = AB 
Brunner o ryzém manganu i : : s : č : : : . P 276 
Rostlinopisné. 
Zahrady zakládané od Karla Velikého R : P Ň : ž 4 5 : ol 
Nové druhy rostlin z rodu kotvic (Trapa) - : . : . . . . a = 
Živočichopisné. 
Zpráva o bobřích na panství Třeboňském « : : : i : : : : A 
Pštrosí peří : c : : : 6 : : 6 : 3 : : b 92 
Evropské žáby . : . i . : Ě n . R : : i = 
O hrachovém broučku : : : : ň : : Ň , ; prot 59 
Geologické. 
Dobývání úhlí v křidovém útvaru v Čechách není prospěšné © . ž ý P V s 18000 
Uhelné hory v okolí Radniec < ©. + « £ 60. lošeunit oil : . 457 
Veliká prohlubina země uprostřed staré pevniny 3 č 3 A i ň 20 
Geologický spolek v Jilemnici . apo „l ; . : ň : 4 : zarší 
Fysikální. 
Proměny v délce měřítek působením vlastní váhy jejich 8 s , o 4 9 
Struve o měření stupňů zeměpisné šířky mezi ústím Dunaje a severním koncem Evropy.. 25 
Sacchi o novém tlakoměru na spůsob vah. |. , : : R čpí, n CAD 
Meteorologické, 
Neobyčejně teplá povětrnost na konci lonského roku . A : : . . . 9 
Křemenový kamínek, nalezený v kroupě povětrné . R : . . 216 
Hvězdářské, 
Nová hvězdárna v ŘÍMĚ) (©. « 454.5 4 ps Udasezy da an RSA | uitnata 
O bázní před kometam. : 3 c č : i R - i . . „24 
Průmyslní. 
Fotogalvanografie z : ? 5 š : : Ň : : é 3 „88 
Tekuté sklo místo škrobu k . ; : š i : ; ž : „0 
Boussingault o otravování polních myší arsenem : : : : ý . . . mn 
Cestopisné, 
Zpráva o cestě do Dalmacie. Od A. Friče ; : : : : : : : „008 


Zpráva o letošních cestách v Šumavě, vykonaných od údů musejního sboru přírodničkého 277 


Literatura. 


VII 


Zpřávy musejní, 


Návěští 


Stránka 
Posel z Prahy, spis užitečný u poučný pro město i ves j . : s 95 
Fysiologie smyslův od Majera. Díl druhý ; : i > s : k k -160 
Gangverháltnisse und Mineralreichthum Joachimsthuls, vou Jos. Flor. Vogl i „2 
Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací, sepsal Dr. J. Palacký. Sv. první a druhý , . 282 
Okolí Písku, geognostický nástin od Jos, Pažouta ; i : : : . 286 
Schůzky přírodnického sboru : ; : z á 3 : : -94 
= = — , : : : : č Ť : A : : -160 
= = — : ž : : : 3 : : i i : ved 
= — — : : : Ě A = ] ; 3 : : 287 
: ; : R : P . . : - 3 k ' s ; : „160 
: k : ; . i - i , 2 + Zk 
i n A SLA, . 287 
. 288 
LA LA 
Domácí lékař. 
Články hlavní. 

Co je nemoc čili choroba |, ž : : . ; Á ů : : E : 1 
O potravě . : i i : : é : É : : : : : : 6 
—= : : : - : : edí 
= : : z ; ; : : Ř ? : : : : : D3 
O zánětu čili zapálení : : : : : . á ý ě : š : s, jl 
= L - M : : ; . č R : ? ; č ze, 
= = : 3 G : : 6 i 3 : i - + pál 
Choroby jednotných pletiv a soustav těla lidského —. u : = : R : ek 
— — — — -= - 45 
Nemoci a neduhy řemeslníků a živnostníků p : p : : : : : S! 

Drobnosti. 
Lezení zubů u dětí : : : : : , : . i > k ; „aha 
O staropečeném chlebě : . . é . X -- 
O chudokrevnosti těhotných žen - : : : c 200 dp E: 2 Ve LÉ 
Hojení svrabu —, Ň : : : S : : : G 3: H+ É ě „16 
Nejdůležitější kazijedy : : radí 290, P M, SEO 


Prostředek proti mimovolnému pičkání dětí ý. sohér Za s | sek MŘB 
Rybí tuk, tak nazvaný Leberthran, ke krmení dobytka —« : : . 2.. -- 
NOC En DISMO0 14 + Monní 306 osa z hod. dávku- dsu44 zku 


Průmyslnik. 
Články hlavní. 


ErOMév r Jy O, OPRSNVS a l 
Dobývání plynu z kamštísko uhlí 3 : 3 
— o- r Akznhtáv i oabad čoskýh, mok), dy „OY 40,47 


Dílny na chléb . v ji « šdI. 9 


VIN 


Vodní sklo : . . . = P R : : a a á : . ě bi 
O výrobcích hliněných. s s : : : ] . o ké 3 : „ dB 
Drobnosti. 
Ultramarin . * : a a ? h h h Ť l, : : M „ „JM 
"Tmel stromový . i o 5 i : : H : 3 9 : P! 
Kostice a valosin dj : : : : X : : x d : . 5 ab 
Patenty a privilegie na vynálezy : : n Ř : . P “ a „- 
Nové peníze : . k : : : ř : : : : ? k CME 
Ocelová péra ©. : o : d : : : . 3 . . 3 = 629 
Vody mineralní . . s 3 3 . o . Ř : 3 : : 5 — 
Parní pluh.. . E de o Zak "Vos VĚ ZW k - PN 
Obchod v hadrech u nás a v Americe o ds: 6 n CO c 2,7 s "KE 
ty AkvSlnové 7 KOlodiA 4+ 4/6 (Je asp 8 80 Jenojd 60 RANNNK 
Pluta korek : 6 . . : : : 7 č . : : : „5 ABR 
O klihu Ě : : . . . . v , : : : : : k Čiba. |] 
Tuha a tužky |- : a . . c s : : . E : s : „SET 
Papír rezový % : : 3 Ý š s 4 je : s : . : « i 
Návěští, 
Otevření průmyslové školy. < —« « * b s V: : MĚL 


(Obě přílohy, jak Domácí lékař takži Průmyslník, svým časem, jak milé u vělší 
objem vzrostou, obdrží též zvláštní litulové listy. 


ŽIVA, 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Svazek I. Ročník pátý. 1857. 


Datlové, dělníci lesní. 


Ze všech pomluv, kterými bezúhonné plactvo bývá pronásledováno , mení žádná 
bez menšího důvodu, jako ta, že datlové k vydlabávání právě zdravé a silné kmeny 
sobě vyhledávají. Již z povahy jejich musíme soudili, že ptáci lito, živící se červy a 
hmyzem, především choré, červotočné stromy vyhledávali musí, poněvadž takové stromy 
menšího odporu kladou a vydalnější kořist slibují. Stálá honba, jíž hubitele lesní pro- 
následují, slouží k ochraně lesní více nežli si kdo myslí, pročež by právem za- 
sloužili spíše bedlivého hájení nežli nerozumného pronásledování. "Tak poctivý, silný, 
neunavený dělník bývá pronásledován právě od těch, kteří práci nenávidí. 

-Čeleď dallů jest rozšírena v obou hemisferách a oživuje všude svým hlasem, 
svou prací, svým peslrým peřím krajiny lesní. Oděv jest dle kraje všelijaké barvy ale 
všude stejného, kroje; jakožto cechovní znamení nosí každý červenou čepičku. Nej- 
větší z celého pokolení, skoro 4'/, stopy dlouhý, jest černý datel (Picus martius), porůznu 
v jedlových lesích hor našich se zdržující. Hojnější jest menší, zelená, červenými tvá- 
řemi a červeným temenem a záhlavím zdobena, žluna (Picus viridis) a žluna šedivá 
(Picus canus), která jen červené čelo ale šedé záhlaví má. „Ona obývá i v lesích 
nižších, tato miluje více lesy horské, Strakosi čili strakapouní (velký, Picus major, malý, 
Picus medius, a co vrabec velký stráček, Picus minor), všickni pěkně černě a bíle 
skyrnití, samečkové s červeným temenem, pozorují se méně často nežli žluny; největší 
strakoš (Picus leuconotus) přichází však jen někdy k nám ze Slezska; taktéž jest vzácný 
datel trojprstý (Picus tridaetylus), černý s bílými skyrnami a stříbrobílýma očima; same- 
ček má temeno žlulé, samice stříbrobílé, černě čárkované,  Všickni tito ptáci nestěhují 
se od nás, nýbrž když v zimě celá krajina spočívá v tichém spánku, slyšeli jest kle= 
pání těchto chytrých a pilných pláků na půl hodiny z lesa. 

Nástroj jejich, který jim slouží co dláto a kladivo, jest silný špičatý zobák. 
Pevné nohy jsou ozbrojeny silnými černými, pevně a silně uchopujícími drápy, a uji- 
šťují jim pevnou podporu na větvích, kde po celé dni v nepohodlné postavě trvají Wa- 
kouce a dlabajíce. Vyjmouc časné ráno, kde se otřásají, údy natahují, jako. dobří 
- dělníci, kteří si také krátkého oddechu přejí, aby se pak dále vylrhovati nedali, pracují 
„celý boží den spodivuhodnou vytrvalosti, Pozdě v moci, když všechno dřímá, slyšeli je 
„bývá ještě celé hodiny. 

Tělo datla jest přiměřené k pilnému jeho zaměstnání ; vždy penanté svaly jeho 


Živa. 1857. 


9 . 
« 

jsou příčinou, že jeho maso jest 9) a tuhé; veliký nutné měchýř poukazuje na úsilnou, 
neunavenou pracovitost. f 

V krajinách na hmyz a rostliny bohatších má datel , jako na př. krásný zlato- 
křídlý datel v Karolině, snadnější výživu; přihnutý pěkný zobák jeho jest pak méně tvrdý 
nežli zobák našeho datla a ukazuje na to, že pracuje v dřevě méně odporném. Datel 
náš, který má proklobáváti tvrdé duby 4 buky; má nástřoj pevnější; Aednědkranný, těžký 
zobák, taktéž má více práce nežli onen; nalézá se tedy v okolnostech dělníka v špatné 
práci, klerý více. robiti muší 4 předce ménší mzdu obdržuje. Zvláště při všeobecném 
Buchu jde řemeslo jeho bídně, hmyz se zarývá hlouběji do kmenů a ukrývá se bedlivěji. 

Někteří mají datla za pláka smulného; tomu ale Jistě tak není. Dalel jest sa- 
molář, pracuje na svůj oučet a proto si zajisté nestěžuje, cítí-li potřebu, dlouho a mnoho 
pracovati. Jen nerozumný dělník nebo pošetilec, který štěstí v lenivostli a kletbu osudu 
v neunavné činnosti spatřuje, může datla pro jeho vylrvalost litovati. Sedlák německý 
vypravuje v některých krajinách, že datel jest zaklený pekař, který líně za oknem 
sedávaje lid falešnou váhou šidil 4 proto nýní až k soóudnému dní bez ustání praco- 
valí musí. 

Docela jiný úsudék mají Indiánové severoameričtí, clícé datla co ptáka hrdinského, 
Proto noší rádií hlávu jého s pevným zobáném a mýslí, že síla A vylívalost jého pák 
na ně přejde. (Ovšem jest datel rek ve svém spůsobu, ale neutiavený rek práce. Né- 
žádá ničeho více ; zobák jeho, který by mohl býti Silňou zbrátí, mocné spáry, které by 
mohly též lúpu še chápáti, všechna snáahá, všéchha chytrost jého jsou výhradně vě- 
nované práci. i nod 

Prácé tato ješt žožmánitů a nikoliv snadná. Nejdříve skoumá výborný tento 
lesník Strom kladivém svým, totiž Zóbákém. Poslouchá pozorně jak strori zní, jako 
když lékař ohlédává nemocného. Věru již před tisíci lety tnohli lékaři od zkušeného 
ptáka důležitému umění auskultače se přiučiti. Mnohý střom, který úbrovským svým žrů- 
stem a zdánlívou zdravotou vysoko nad ostatní se zdvihá, pozná datel čó nakažený, ví, 
že ulróby jeho jíž zkázu v sobě nesou. Vyskoumav strom přivlastní si jej datěl a 
hostí sé na ičm; neboť jest důlý, zkažený a chová V sobě celé zástupy hmyzu. I hméd 
klepá ná vráta obydlí hnryzového ; polekané obyvatelstvo ttíká zé všech stran, avšak po- 
zorný lovét napichuje bez ustání tá svůj mrštný, ku konci špičatý jazyk jednoho broučka 
po druhém; pobíhá po kměni dolů nahoru, hlídá tajné východy lýkožrouta a vylabí 
v králce tia tisíce zhoubců- lesních. 

Tak se Záměstnává dén odé dne; jén dvakráté do roka pozbývá své vážné ihýsli, 
Stává se Stněšným, ba zanedbává všechnu svou práti. Blaze fomů, kdů jén dvákřáte 
do roka s dobré cestý žbloúdí. u 

Příčina této -roztržitosti ttení jiná nežli láská, sniěšným však se slává ne přálo 
že miluje, nýbrž že při tom celé své vážnosti pozbývá. V pěkném snubním šatě, s jasně 
červénou čepičkou polétává se svými soupeří koléim samičky; alé zvyklý jen fa příshé 
zaměstnání tieúmí cit svůj tlutnočiti tklivým zpěvém slavíka nebo lichotivými úklóny 
a něžným přitoulením se holůbá, neumí iť něž stněšné skóky výváděli kolem vyvůtéhé. 
Tak přichází poctivý ale neuhlážený dělník s kytkou zá kloboukém láké 'k nevěstě, ne- 
věda jak prořhlviti a pro samé řožpáký ják se útáčeli. Všik tiit'z'tóho: obá se' libí čb 
švarní hoši, odmítnutí pak soupeři vzdálí se smutně a bez boje dómů. Nýní, mýslil by 
nmohý, prozahálí pářek všečhén čás a bude sé jen po lesích toulati; tomů ale dokonce 


8 


tak není: Bezprostředně potom počhou zase fračovati. "Ukaž mi své umění, praví 
naj „zdáli jsém sev tobě nézmýlila.““ Jaká 16 příležitost pro umělce ! Láskivá družka 
„podněcuje vlohy: jého. Z tesaře stane se truhlářen z 1ruhláře mechanikem; pravidel- 
most tvárů, rhythmus božského souměřa vyjeví mu láska. Upomírá té ma pěknou historku 
© slavném kováři. Antorfském; jménem | Ouiútin Messys, klérý, Zamilovav sobě dceru 
malířoví a todže jo její lásce, nejšlávnějším  mmalíření  (laminiiským © v 16. 'stó- 
letí se stal. 

de Surčitou jistotou, jako kružidlém' vyměrěnou;' výtesá nyní“ datel do kménu obydlí 
e vyhladí je uvnitř; jakobý bylo. výsodstriiženo“ Úzký vchod brání obydlí před nepří- 
telem, a lák' se myní mánžedlé v novém svém domě uhostí, bdice nad vychování svého 
potomstva: Nechť jsou šťastní, -nechf se zachrání před krveláčnou kiňou a před horší 
ještě rukou nezvedeného chlapce; meehť i hodný myslivec chrání živov jejich, néb'ne- 
úinavená právě, vřelá láska. korodině a svobodě, ceností,- které 7 jej zdobíti mají; ne- 
móhou vzbudilí v něm zášť k neúhónnémů' pokolení jejich. 


Podstata strojů. 
š Od Dxa. Antonína Majdra. ; 
První počátky mechaniky sáhají, jak přiřozěno, -do přediislorických dób ; neboť 
jako nyní stávalo množství samouků i po všecky jiné věky: Potřeba, důmajsl a náhoda 
naučily člověčenstvo mnohým věcem. Tak jest Známo; že lidé již v nejdávnějších ča- 
sech. strojnické dílny měli, a že stroje i s jakouši dbralností a dokonalóstí zholovovali, 
čemuž se- lím více diviti jest; poněvadž jimi theoretické zákony věcí těchlo zňámy nebyly. 
wodiž latinský spisovalel Vitrův uvádí dosti důmyslné stroje, kterých se, jak praví, 
již od „nepamětných dol užívalo; z čehož patrno jést; že staří k zdvihání a pohybování 
velkých břemen. téměř lýchž strojů užívali, kterých se užívá jn jako. ap 
vralidel čili rumpálů, nakloněných ploch; jeřábů a p 
Jedná-li se nám však o nějaký jasnější pojem mechanický; mušímé se ohlížeti po 
Řecku, odkud veškerý vzdělanější svět po mnohá století svou: účenost: čerpal. JV stroj- 
mictví však nebyli Řekové tak šťastní jako v jiných věcech; nebsačkoli še jím a jmeno- 
vvitě filosofům jejich dosti velké bohalství myšlének a, náhledů jinak úpříli medá, ano ačkoliv 
A jakousi známost přírody měli; byly přece: pokusy jejich; vysvětlovali si zákony přírodní, 
„velmi nedoslalečné, Snaha tato přivodila totiž u nich-pojmy abstraktní; témné a vklmi 
neurčité, jako rychlost, síla, tlak, vázj móment d js py kleré se skulečností: v žádnou 
„Souvislost neuváděli, „aniž „je lélo přiměřováli: Jak medle se. toliž takóvý všéobecný 
"abstraktní pojem u nich objevil, snažili se všeobecně, aby všestranně objasnili slovo toto 
„duchem svýmy aniž pak si toho všímali, bo se vě skulečnosli slovení takovým vyznačo- 
ovali mělo, Nehleděli si, jak by bylo slušelo skutečnosti/ aby pro ni přiměřených slov t. j. 
„názvů vynalezli aby skutečností náhlédy své řídili a tříbílí, nýbrž rozumovali jen o slo- 
„vích, domnívajíce se, lím že Skulečnosl vymudrují:  Amo snažili sé skutečnost tak pře- 
voe aneb aspoň lak- pojímali; aby sé vymudřovaným úáhledům jejich přiměřoválů. 
ové se domnívali, že pravá filosofie tóliko na vnílříí | vzájemnosti a souvislosti „slóv 
„obyčejné mluvy spočívati musí, a prolo  vyhledáváli také moudrost svou jen v lako— 
vémlo slovičkářství. 
211 To bylo příčinou, že se slaří filosofové jejich jeh s nepatrnými bý oěš k láls 
i 


4 


nejapnému a jalovému skoumání přírody zavésti dali. Nejpatrnější: toho důkaz podává 
jejich největší filosof Aristoteles: (+ 322 před K. p.). - Nestarav „se:0:to, aby si. ze 
skutečnosti osvojil opravdový „pojem klidu; pohybování, síly a j++ blouznil jen o kruhu 
a o věcech, kleré ho se skutečností nijak. v souhlasnost neuváděly. Při výkladu stroj- 
„nických vět svých upozorňuje hlavně na to, že vždycky, jen kruh jest pravým. zákla- 
dem všech příčin podobných výjevů.. „Není to nic nerozumného,“ vykládá ostrovlipem 
svým, „aby se z něčeho, což samo v sobě dosti podivu hodné jest, zase jiné -podivu 
hodné věci odvozovaly. « Nejpodivnější ze všeho jest,“ prý, „že se věci prolivné v celek 
Spojovati mohou. Povstáváť“ prý „kruh ze dvou věcí: z, klidného bodu a pohybující se 
čáry, které vé vnitřní podstatě své sobě zcela protivné jsou. „Kruh jest totiž zároveň 
poddutý i vydutý, jde ku předu i k zadu a t. d., tak že se ani divili nemůžeme, když 
z něho zase množství jiných podivných: věcí povstává.“ © Podobně. vykládá spůsobnost 
klínů dle svého zvyku v otázkách, na které si sám odpovídá, a sice: „Jak může malý 
klín velké špalky trhati?“ — „Poněvadž se klín z dvou protivných pák skládá.“ Jelikož 
ale působnost páky jasně nevyložil, platí to tím více o klínu. 

Již z příkladů těchto následuje, že se v časech Aristotelových pravý počátek 
mechaniky hledali nemůže, ačkoliv Aristoteles sám mnohé vlastnosti páky znáti musil, 
nebo on již vyřknul, že dvě závaží, která vespolek na páce v klidu jsou, po zrušení rovno- 
váhy s takovou rychlostí se pohybují, která v převráceném poměru s -těmito  závažími stojí. 
Jestiť to výrok, kterým by se nejen páka nýbrž všecky stroje byly ao daly; než 
tak hluboko do věci nevniknul Aristoteles. 

Dále pokročil Archimed, tak že se vším právem zakladatelem lélo vědy nazvati 
může, ačkoli mu všecky stroje, které byl hotovil, více jen měřickou hřičkou ano věcí 
mimotní byly. Sám král Syrakusanský Žliero musel jej k tomu míti, aby ze svého ab- 
straktního umění také něco uvedl do života skutečného, aby takto: obecenstvo výhodnost 
známostí a vědomostí jeho seznalo, což později, když to vlast jeho od něho polřebo- 
vala, jak historie vypravuje, v plné míře také učinil. Později dosáhl i Heron svým stroj- 
nictvím slavného jmena. 

Učení řecké se dlouho ještě po Řecích udrželo, s tím však rozdílem, že se ná- 
hledy lidské od skutečnosti vždy více odchylovaly a vždy lemnějšími a zamotanějšími 
stávaly, poněvadž nikdo určitě na sílu co původ pohybování nepoukázal a nerozeznával 
to, -co pohybování uskutečňuje, od toho, čím se udržuje. Odtud pocházejí mnohé tak 
podivné náhledy o věcech skutečných, které obrazivost lidská u velké rozmanitosti vy- 
tvořila, a které se až do novějších dob zachovaly. 

Že mechanika u Římanů velkých pokroků neučinila, dokazuje známý spisovatel je- 
jich Plinius“ popisem svým jedné báječné ryby, která se Echeneis nazývala. Dokládát 
se vší opravdivostí, že ryba tato, ač dosti malá, silnější jest než větry a burácející vlny, 
poněvadž každý koráb v klidu udrží, jak medle se ho uchylí, a kdyby ho žádný řelěz 
a žádná kotvice udržeti nemohly. — Kdyby byli Římané jen velmi povrchních známostí 
-o mechanice měli, byli by uznali, že by žádná ryba síle korábu vzdorovati nemohla, 
kdyby někde nějaké pevné podpory neměla, a že kdyby se skutečně korábu pevně přichy- 
tila, i s korábem by se tam pohybovali musila, kam by koráb šel. Příklad tento jasně 
ukazuje, jak to tehdáž s mechanikou vypadalo, když náběh Říman takto  mlu- 
viti mohl! — 


Nyní nastal temný středověk, od kterého se žádných pokroků očekávali nedalo, 


š 


Všeobecná zmalenost nedopouštěla, aby se zmíněné řecké pojmy zpýlováním skutečnosti 
byly zdokonalily, ano podobál se, že tehdejší věk k věcem takovým napořád ani schop- 
nosti neměl. „Tím úsilněji se všecko drželo náhledů řeckých, které se téměř zbožňo- 
valy. „Jak těžko bylo nějaký pokrok učinili; vysvílá již z toho, jak pevně Aristoteles se 
svými náhledy stál, Všecko, se, drželo tehdáž tak tyrdošíjně soustavy jeho se všemi 
články jejími, že se konečně celý učený svět domýšlel, že lo ami jinak býti nemůže, 
ano že lo ani jinak býli nesmí, Úela, vážnost a zbožňování spisů jeho rostlo vždy více, 
tak že sláva jeho -v desálém a jedenáctém století lím svého vrchole dosáhla, že všickni 
professorové „při nastoupení úřadu svého přisáhali musili, že se v přednáškách svých 
ani od písma svatého „ani od spisů Aristotelových nikdy neodchýlí. Ještě v šestnáctém 
věku bylo nebezpečno; neuznávati důstojnost Aristotelovu anebo proliviti se některým 
větám jeho, jak to Petrus Ramus (1543) nehodami svými doslalečně ukázal. 

1 Po takové dlouhé přestávce učinil konečně r. 1577 znarguis Ouido  Ubaldi zase nějaký 
pokrok. © On počal již poznávati, že u páky a u jiných strojů, jmenovitě u kladky, síla 
s břemenem slojí v převráceném poměru dráh, které konati mohou v tomtéž čase. Také 
se pokoušel vysvěllovati podmínky rovnováhy na nakloněné ploše a na klínu. I kladky 
vysvětloval a o šroubu tvrdil, že se tímléž zákonem působnost čili“ upotřebení jeho 
řídí, Podmínky rovnováhy nemohl však ještě určitě vyřknouti, ano podobá se, že cel- 
kem předce jen tím se řídil, co byl již dříve Pappus o věci této pověděl. 

Současně (1584) vysvětloval i Warro poněkud důkladněji a všeobecněji povahu 
strojů a základní věly jejich o momentech mechanických. (Od těchto dob se již počaly 
stroje -tímto spůsobem všeobecně vykládali, jmenoviléě lo činil Francouz Salomon de 
Gaus r. 1616, klerý i působnost ozubených kol a šroubu tímto spůsobem měřil. 

Galilei uvádí již celou nauku o rovnováze, zbudovanou na jediné základní větě, 
ze které se pak co nutné následky všecky ostatní vlastnosti strojů objevují. Pravíť 
v-tehdejším spisu svém, že vždy potřebí jest téhož času, aby nějaká síla dané bře- 
jmeno na určitou výši zvedla, ať se lo koná jak chce. A v pravdě, ať upotřebíme slrojů 
jakých chceme a spojíme je jakýmkoli spůsobem, nemůže příroda ničeho ztráceti na 
právu svém.: Každá síla nemůže míti jiný leč jen nějaký zase určitý výsledek, tak že si 
větší -sílu k práci jen časem opatřiti aneb, abych tak řekl, za dobu koupiti můžeme. 
Již Galilei ustanovil, že výhoda strojů jen v tom záleží, že práci dle potřeby rozklá- 
dají. On vykládal zvedání velkých břemen rozkládáním jich na malé, jakoby se tylo 
po sobě zvedaly. 

44 Roberval vyřknul konečně (1636) vělu, že stojí upotřebení síly na páce v pře- 
vráceném poměru kolmých čár, které se z podpory na směry sil vedou, čímž se věc 
teprv řádně vyjasnila a vyvinutím pojmu rovnováhy vůbec konečně svou všeobecností 
zdokonalila. 

Števin: (+ 1633) vyvinul poprvé důkladně podmínky rovnováhy na nakloněné 
ploše, aniž k tomu páky potřeboval. Tímto nálezem svým dopomohl Stevin k vyvinutí 
celé nauky o rovnováze. 

7 Decartes upotřebil větu momentů mechanických již v nynější formě její k vysvět- 

© lení všech strojů a potahoval již celou statiku ma ni. Na této větě založil celý spis 
svůj o mechanice, který byl k'vůli otci slavného Huyghena sepsal, jenž si v takových 
věcech liboval. Vykládalť tam již zcela určitě, že upotřebené síly lak se k sobě mají, 
jako převráceně dráhy, které při práci vykonávají. 


Jan Bernoulli;byl první, který (r. 1747) poznal podstatu: působnosti strojů v celé 
všeobeenosti, jenž v: základní větě 0 rychlosti virtůelní obsažena: jest. Neboť může se 
říci, že všecky zákony o rovnováze strojů nie jiného nejsou něž rozličné formy pro: 
tutéž všeobecnou. základní „vělu, klerou konečně znamenitý Lagrange v celém rozsahu 
jejím vyvinul. Om ji odvodil rozumovým  spůsobem (a priori) a vyvinul z ní go: 
zvláštní případy, kleré se v slalice naskytovati mohou. 

Že se tylo věty; ačkoli zcela jednoduché jsou, předce lak snadno vyvinouti né- 
daly, jak by se na první pohled zdálo, vysvítá % prácí a výroků mnohých souvěkých 
spisovatelů. Na důkaz toho uvedeme smysl. slov vůbee: známého německého: spisovatele 
Kaestnera, která o klínu pronesl, když jej v spisu svém vysvětlovati měl; praví tam asi takto: 
„Spisovatelé vykládali až posud působnost klínu (ak'rozdílným spůsobem, že velká obtíž, 
kterou mathematikové nalézali, aby seo větě této sjednotili, mně omluvou bude, když 
začálečníkům o vyvinutí zákona tohoto stroje: pomlčím.* © Jaký: rozdíl pozorujeme nyní 
v této, věci, kde ani více knihy pro nižší reálky nestává; která by tyto zákony v sobě 
néobsahovala. : 

Nyní, kde se věcem těmlo tak jednoduchým spůsobem, totiž pouhým pozorováním 
strojů přiúčujeme, ovšem to divné vypadá, že tolika století bylo potřebí k objevení zá- 
kladní věty mechaniky, lotiž že při kažilé práci dráha, kterou síla koná, právě tolikráté 
větší jest jako. dráha;| kterou při lom. břemeno bylo vykonalo, kolikráte upotřebená síla 
větší jesi neš překonané: břemeno; a uaopak; že břemeno tolikráte menší býti musí než 
síla; kolkráte dráha, kterou se břemeno polybovati má, větší jest než dráha, kterou by 
upotřebená síla v působnosti své při tom konala: Z'loho následuje, že na každém stroji, 
kde dráha břemena tak veliá býlí má jako dráha síly, i potřebná k tomu sílá právě tak 
velká býli musí jako břemeno, že se ledy zde na síle následovně i na účinku něčeho 
nezíská. Odlud jde, že oučin ze síly, která na slroji působí, 4 z dráhy, klerou při tom 
koná, „právě tak velký býli musí, jako oučin z břemena a dráhy; kterou se toto pohy= 
bovalo. Jelikož se však práce 2 vykonané dráhy právě tak skládá jako z břemena; ná= 
sledovně jedním i dmihým stejně roste a naopak oběma slejně ubývá, jesl patrno, že se 
účinek strojů čili práce jejich co oučin (z lčéhlo (Ivow činitelů. objevuje. Na tomto zá= 
kladě dá se tedy říci, že práce, kterou na slroji nějaká síla koná, právě lak velká jest, 
jako účinek, který vykoná, a jelikož se oučin zevsíbý a přináležející jí dráhy moměéntem 
mechanickým nazývá, může se říci, že na každém: strojí“ mechanický: moment sílý právě 
tak velký jest, jako mechanický moment břemena. 

Z toho: ze všeho následuje, že žádný stroj zé sebe více práce nevydává čili více 
práce nekoná než síla, která na něm působí. „V pravdě se také nedá ani: mysliti, aby 
příroda něčeho- zlráceti mohla na právu svém.. Každá určitá síla má právě záse tolika 
jen nějaký určitý výsledek, který si příroda na silách svých žádným. příslrojem. měnili 
nedá.. Z-toho následuje, že všácky stroje: si vespolek rovny jsou, poněvadž se účinky 
všech účinkům na nich upotřebené síly vyrovnávají. Uváží-li se při tom i ta okolnost, 
že člověk při práci laké stroje pohybuje, že na př. kolec vozili,. nůši nosili, okow zve= 
dati a jiné konali musí, co, k prácí žádané nepřináleží, jest palrna, že se lím i účinek 
sály na stroji částečně ruší k, j. že sila z části bez účinku ostává.; Povážíme-li konečně, 
že každý stroj sám. v sobě síle třením a jiným odporem rozličných překážek poskytuje, 
vysválá, že účinek. čili. pravý: výsledek stroje vždy menší býti musí než prostý účinek 
k lomu upotřebené síly, a že se ledy takový stroj „za „nejlepší považovati musí; jehož 


7 


účinek se účinku upotřebené, síly nejvíce blíží, Co se na síle získá, ztráci se na čase 
v lomléž poměru, z čehož samo, sebou následuje; že stroje, kleré jsou nejjednodušší, 
laké jsou i nejvýhodnější, když požadavkům našim zadost činí. Čím stroj jest složitější, 
tím více se zlrácí na něm účinku upotřebené, síly. 

ot Poněvadž stroje jen tak dlouho práci konají, pokud na mě síla působí, a jen 
tolik: práce: poskytují; co jí ma nich síla byla vykonala, ano překážkami rozličnými i ještě 
sílu částečně ruší, namítá se otázka, v čem by tedy hlavně mohla záležetř výhod- 
nost jejich? — 

Výhodnost á důležitost strojů dala by se vyznačiti asi následujícími důvódy : 

1. Střojem se dá uskutečníti bovolný poměr síly k břemenu, 1. j. strojem se 
můžeme odvdžiti téměř s každou silou na jakékoli břemeno. % hořejšího vysvítá, že úči- 
nek čili práce každého stroje oučinem dvou činitelů jest, t. síly a dráhy, klerou v pů- 
sobnosti své vykonává, Povážíme-li, že se každý oučin nesčíslněkráte ve dva rozličné činitele 
rozložiti dá, vysvítá, že i každá práce nesčíslněkráte jiným spůsobem se vykonati může, 
tániž by 'se velikost její změnila. Břemeno se tedy dá libovolně zvětšili, jen když se 
dráha, kterou konáti má, právě v té míře zase zinenší, aby oučin obou tentýž ostával. 
Upotřebením více pák, spojením kol, nakloněnou plochou a jmenovitě šroubem dá se 
toho v každém poměrů dociliti. Totoť uznával již i onen znamenitý geomeler Archime- 
des, který svému příbuznému, králi: Syrakusanskému Hřeřovi, žasnoučímu takřka nad 
divy; které byl Archimedes svými vynalezenými stroji prováděl, řekl: „Dej, kde bych 
se postaviti mohl, a odstrčím zeměkouli z jejího místa.“ © Netřeba ani pochybovali, že 
by byl. tento důvtipný počtář, který i zákony líže proskoumával, nemožnost praktického 
„provedení výroku svého neuznával, než dosti na tom, že se lheoretická možnost jeho 
upříti nedá.“ A koho by také podivením nenaplnil výsledek počtářský, který ukazuje, 
že by i síla člověka poslačovala, aby hmotnost tak ohromnou jako jest naše země z po- 
Johy její vyšinouli, mohla. Myslilf i Archimedes, že jen třeba takové páky, jejíž jedno 
„rameno lolikráte by větší býli musilo než -druhé, kolikrále. hmotnost naší zeměkoule 
větší jest než síla člověka, 

Povšimneme-li si pracujících strojů, přesvědčíme se, že samy dle okolností práci 
takto rozkládají, na př. mlýn, kde se pohybování okamžitě zvětšuje, běh pracujícího ka- 
mene zrychluje, jak medle ténto méně arm semílá, t. j. když sé břemeno. menší stává, 
které síle vodní překonávati jest, tak že se z toho i poznává, když mlýn na prázdno běží. 


Čeho se síle na velikosti nedoslává, aby se břemenu vyrovnala, to se může 
pomocí strojů nahražovati dráhou, aby se tentýž oučin postihl, t. j. tatáž žádaná práce 
vykonala. Jelikož však delší dráha v lé míře více času požaduje, aby se obyčejnou 
rychlostí vykonati mohla, vysvítá, že si časem čili dobou v takovýchto případech po- 
mábáme. © Práci; kterou bychom beze strojů v jedné aneb v několika málo sekundách vy- 
konati musili, přispůsobíme si přiměřeným strojem tak, abychom ji více sekund, celou 
minutu; celou hodinu ano i celý dem a ještě déle konati mohli. Kdybychom na př. 
velké břemeno rukou 'od země zdvihnouti měli, nemožno to téměř jinak leč v několika 
dkamženích vykonati.“"Upotřebí-li se stroje, možno práci tuto rozvésti i na delší dobu. 
Z toho následuje, že téměř žádné určité práce nestává, kterou by na př. člověk vyko- 
nali nemohl ; nebo co nevykoná za sekundu, vykoná snad, když si lo „rl přiměřeně 
rozloží, za minutu neho za den, za týden atd, 


Ještě jasněji se to objeví, když se velikost práce číslem ustanoví. Jélikož míra síly jedna 
libra a míra dráhy jedna stopa jest, obdržíme za míru účinku čili práce strojů oučin z obou, 
z libry a ze stopy, tedy jednu librostopu. Je-li velikost práce obyčejného pracujícího 
člověka, jak se vůbec přijímá, za sekundu 60 librostop, obdržíme práci jeho za dvě 
sekundy —= 2. 60 librostop, a vůbec bude za n sekund n. 60 librostop: atd., z čehož 
následuje, že jen oučin tento (60 libstp.) dostatečně zmnožiti třeba, aby každou buďsi 
jakoukoli určitou danou práci postihl. "Tak obdržíme velikost práce člověka za minutu 
60. 60 — 3600 libstp., za hodinu 60. 60. 60 — 216000 libstp. atd. Z toho: vysvítá, 
že by se člověk strojem i na břemeno odvážili mohl, které mnohokráte sílu jeho pře- 
sahuje; na př. na 30 centů — 3000 liber, které by se 20“ vysoko zvednouli mělo, 
což dělá práci 3000 lib. 20 stp. — 60000 librostop, kterou by člověk za 60000: 60—= 
1000 sekund, tedy asi za 17 minut přiměřeným strojem vykonati mohl. 


12.. Strojem se dá tak působiti, aby břemeno žádoucí dráhu konalo, tedy i s tako- 
vou rychlostí se pohybovalo, která by se upotřebenou silou nijak uskutečniti nemohla. 
Tak víme na př., že člověk při stálé práci toliko rychlost 2:5“ = 2',' upotřebiti 
může. Menší rychlost není tělu jeho- tak: příhodná aniž v práci tak vydatná; totéž 
platí o rychlosti větší, která se mnohdy od člověka bez strojů naprosto ani uskuteč- 
niti nedá. Několika pákami, ozubenými hřídeli aneb kotouči, které se řemeny spo- 
jují, dá se i sebe větší rychlost, uskutečniti, -tak -jako se naopak límtéž spůsobem 
aneb šrouby tak pozvolného pohybování docíliti dá, že se i oku našemu, nepatrným 
stává. Jednou za den vytáhneme závaží aneb natáhneme, zpruhu hodin našich, a ejhle 
strojem se rozkládá tato práce naše tak; že ku pohybování všech částek jeho po 
24 hodiny vystačuje. Je-li závaží toto jednu libru těžké a vytáhne-li se 10“ vysoko, 
bylo by to 40 librostop, které by stroj za den spotřeboval a k čemuž člověk toliko 
jen asi šestinu sekundy potřebuje. 

Povážíme-li, že člověk, kůň, vůl aneb i každá jiná přírodní síla, jako vítr, 
voda, pára a j. jen nějakou určitou rychlostí a velikostí působí, že však výkony na- 
šeho praktického života vždy jen nějakou zvláštní velikost síly a rychlosti požadují, 
které mnohdy daleko větší aneb i naopak mnohem menší jsou, než se nám v upotře- 
bené síle naskytují, vysvílá jasně potřeba, aby tu takových prostředků, náčiní a vůbec 
strojů bylo, jimiž by se všecko žádoucí práci přiměřovalo ; odtud i výhodnost a důleži- 
tost strojů, které to, činí. ' 

3.. Některé, předměty práce naší poskytují síle působiště, příliš malé, jiné zase 
Jsou příliš velké, tak že se jen stroji pohybovati dají, aneb stroji pohybovati musí, aby vět- 
šího výsledku se docílilo., Některé stroje poskytují možnost, aby se práce, když lehká 
jest, „dosti Tychle konati mohla, jakož se, to např. stává pomocí pružných per *). 
Jiný příklad toho poskytují nám sicí 'stroje;, neboť povážíme-li, že se vždy celá nit 
švem protáhnouti tedy ruka na prázdno vždy tam a sem dráhou tak velkou pohybo- 
vati musí, jako, nit dlouhá jest, vysvítá , jak mnoho při této lehké práci na čase i na 
síle člověk ztrácí, což se na stroji, který se nohou pohybuje; všecko, ušetří. Z toho 
následuje, že, se strojem v tétéž době mnohem více švů, tedy více práce vykonati 


*) Více o podobných věcech v „Naukách technických“ od dra, Ant, Majera. © spojitosti. V Praze 1855. 


9 


musí. Naše práce obyčejná nedá se bez nástrojů mnohdy ani konati, a ta, která se 
konati*dá, jest velmi obmezená. Jaká by byla práce naše bez nože, bez nůžek, bez 
sekery, pilníku, pily atd. Jak bychom vrtali, tesali,řezali, jezdili ano i jedli? Jak 
by bylo možno bývalo mnohé tak velikolepé výtvory umění lidského ostavili na pa- 
'mátku všem budoucím pokoléním světa? — Ohromné budovy, pyramidy, , obelisky, 
sochy a j. hlásají až podnes umění a výhodnost strojů minulých dob. 


I tam, kde by práce bez zvláštních strojů možná byla, učinily ji stroje pravi- 
delnou a u vysokém stupni dokonalou. Diviti se musíme pravidelnosti a umělosti, 
s jakou © hotovitelé strojů i nejmenší zoubky koleček u- hodinek našich“ vyzna- 
čují a rejsují. Známo jest také zařízení kol u strojů vůbec, z nichž jedno do dru- 
hého zuby svými. tenkráte a tak rychle zasahuje, jak to potřeba naše žádá. Kde 
možno rukou naší na přeslici tak pravidelné, tak stejné a teninké nitky a tak mnoho 
jich napřísti, jako to činí parní přádelny naše? — Odtud i ta dokonalost a láce tkanin 
a jiných látek. Stroje odnímají práci rukoum našim, aby to co libovůli a náhodě ruky 
lidské ponecháno bylo, svou zákonitostí zdokonalovaly. 


4. Výhodnost strojů zvláště tou okolností nápadná jest, že se jimi sil přírodních ku 
prospěchům našim použiti dá. Vítr žene koráby, pohybuje mlýny, voda otáčí kola k 
účelům nejrozmanilějším, a konečně co koná pára! — Ona kuje nejhrubší železo, vál- 
cuje plech a silné tyče, táhne drát, přede nejtenší nitky a dělá nejjemnější tkaniny. 
Pára také valchuje, ždímá, pere, šije, vrtá, mele, řeže, ano může se říci, že hnedle ne- 
bude průmyslného zaměstnání, které by se z části parou vykonávati nedalo. Krátce může 
se tvrdili, že člověk přírodním silám téměř jen předkládá práce, které jim pomocí strojů 
hotoviti jest. Hotové pak již člověk jim odnímá a obrací ku potřebě, k rozkoši a po- 
hodlí svému., Všecky tyto divy věku našeho koná tedy příroda sama, při čemž jen 
„řeba, aby ji člověk stroji řídil. Síla zvířecí se unavuje, příroda však stále působí a 
nevyčerpává nikdy sil svých, Kolik lidí by bylo zapotřebí, aby to vykonali, co konává 
v hornatých krajinách obyčejný potok? — 

Odejmou-li takto zponenáhla přírodní síly všecku hrubou práci rukoum našim, 
zbude pro člověka jen řízení její, tedy poněkud jen práce duševní, která jej více šlechlí 

- A na vyšší slupeň dokonalosti staví, čímž se zponenáhla také více přibližuje k nejdoko- 
„nalejšímu Tvůrci svému. 


Nutnost, potřeba, prospěch, pohodlí a ctižádost jako o závod si podávají ruce, 
aby vykořistily všecky poklady přírodní. Co v nynějších padesáti letech vykonáno. bylo, 
přestihuje daleko vše, co byl všecken ostatní věk dohromady vykonal, ačkoliv lidé 
"po všecky věky své práce konali musili. Hgypťanům; kteří se od pradávných dob vzdě- 
láváním půdy zaměstnávali, připisuje se vynalezení pluhu, čímž nástroj podán byl, 
aby se ku kypření půdy síly volů použilo. Slavnosti a oběti, které kněží bohů jejich 
ma vděčnou památku konávali, dostatečně dosvědčují, že vynález tento za božský dar 
-považovali a důležitost jeho náležitě oceňovali. Právě tímto spůsobem došlo i na koně, 
aby vozy tahali, takže se pak od této doby všecky věci mnohem snáze na. vozech 
„z místa na místo dovážely, než je dříve lidem a zvířatům nositi možno bylo. Ještě Říma- 
mům musili olroci místo mletí obilí šlapati, které se pak na řešatech od otrub očišťo- 
valo. Později povstaly vodní mlýny, ve kterých všecko toto voda: koly vykonává. Ara- 
dové vynalezli v bezvodných krajinách svých větrní mlýny, které se za časů křižáckých 


10 


i k nám dostaly. Vynález střelného spračhu: učinil úplný“ převrat: ve vojenském umění. 
Pružná péra poskytla nám hodiny. Teprv movějšímu času bylo ponecháno,+ upolřebením 
síly parní dáti světu novou tvářnost. © Tu'povstaly železné, dráhy, « které celý ; svět -svbě 
nad míru sbližují; tu povstaly stroje, kterésjedniak svou obromností takřka, divy činí, je- 
dnak svým důvtipem nejamělejší a nejrozmanitější práce konají. :Mámel;nyní parní vozy 
a lodě, parní mlatý; mlýny; pily, pumpy; stoupy, přádelny a jihé rozmanité dílny, A což 
bychom. ještě uváděti „mohli o síle Hop magnetické a jiných, kterých, veliká bu- 
doucnost očekává. | 


Nejsou to stroje samy a zákony přírodních sil, ktérými se stroje řídí a které již - 


dávný čas člověčenstvu známy byly; než jest to hlavně důmyslné sestavení:jejich; aby 
nejrozmanitějším požadavkům vyhověly, co: stále obdivováno býti musí, V pravdě ža- 
snouti musíme nad uskutečněným- a ve strojích (oživeným: ostrovtipem ducha. lidského, 
který často spůsobem nejpodivnějším přírodní síly ovládá a je obrácí ku, irospěchu svému. 
Možná-li se domýšleli, že i w šlechtění srdce a vůbec v mravné; dokonalosti člověčen- 
stvo takých pokroků učinilo, jakých ve strojích (činí každoročně ostiovtip“jebo,; nejihák 
než divili jest se nám, jak rychle a úsilně kráčí k vznešenému cíli svému, aby; se, toliž 
vždy podobnějším slalo nejdokonalejšímu svému Tvůrci! 


Alpy mocnářství Rakouského. 
Od Jana Krejčího. 


Kdo z jižních temen Šumavy za jasného dae k polední straně zírá, S podivením 
spatří na obzoru klikaté bílé obrysy vystupující z modrošedé mlhy, a dlouho jest v roz- 
pacích, má-li ten úkaz co zemní nebo co oblačný útvar považovali, Neproměnnost tvaru 
přesvědčí jej však, že spatřuje daleké klikaté, sněhem pokryté horstvo ; jsou to Alpy 
Solnohradské. 

Vysoko a klidně vyzdvihují se tylo hory naď nižinami; jako úmysly Pvůrce nad 
každodenním živořením naším, a neodolalelná touha vábí más k nim, malezti oddechu 
v lůně jejich a občerstviti mysl a cit na oněch věčně nových originalech přírody- 

Vyprovodiž mne tedy laskavý čtenář na cestě do horstva tohoto a prohlížej se 
mnou přepodivnou stavbu jeho, která velebností a původnoslí svoů na Poá zemi nic po- 
dobného k sobě nemá. — j 

V ohromném oblouku táhnou: se Alpy jako nebebyčná „stěna „ obkličující -n0= 
viny severní Malie, od břehů Středozemního moře až k uherským „rovinám+- Pře- 
rozmanitě střídají se nesčíslné jehly a báně jejich v Savojsku a ve Švýcařích aširo- 
kým pásmem prostupují . Tyrolsko,  Solňohrady „ Korutany a „Štyrsko+obmezíme se 
však na svém výletu jen na alpské horstvo v mocnářství našem, „chlíce poznati: jednu 
z nejzajímavějších krajin jeho, Kdyby nám možno » bylo jako orel alpský nad sněžná, te- 
mena se povznésti, spatřili bychom, jak se od údolí Rýnu, na západních hranicích říše 
až k lesknoucí hladině jezera Neziderského v déloe 410 mil: prostírají tři horská pásma. 
Střední pásmo, v šířce 20 —24,hodin cesty, obsahuje nejvyšší temena,.mejvělší ledové a 
sněžné prostory, severní a jižní pásmo táhne se s prostředním zárovně, obsahujíc nižší 
sice ale roztrhanější a 'klikátější stěny, 


11 


Podélná údolí Innu, Salzy a Enže na soverní straně středního pásma, údolí Dravy 
na, jižní straně naznačují přirozené rozdělení tohoto horstva. 
j S rozdělením límto souhlasí dokonale také vnitřní povaha horstva, střední pásmo 
toliž skládá se vesměs z prahor, obě poboční ale z vrstev vápenných a pískovcových. 
Jako klín prorazilo střední prahorní pásmo vrstvy tyto původně vodorovné a od- 
brnule je k severu a k jihu v předivných záhybech (viz idealní průřez Alp), 


W 


Alpy serverní. Alpy střední. Alpy jižní. 


-7 Skoumámě-li podle neomylných znáků skamenělých tvorů stáří proražených vrstev, 
shlodáme s podivením, že některé z nich souhlasí nejenom s naší opukou a kvadrovým 
pískovcem, nýbrž i s vrstvámi ještě mnohém mladšími, 

-7 Tedy leprva po sázení a stvrdnutí jejich mohlo střední pásmo povstati. Čechy, 
Morava, Uhry, celá severní Evropa měly již svou nynější podobu a ještě nebylo Alp. 

100W době, jejíž poměrné stáří sice, nikoliv ale letopočet známe (víz Živu r. 1856. 
str. 47. ), rozpukla se země v krajinách dnešních Alp a z lůna jejího vystoupla hmota 
prahorní k ohrojmným svým výškám. 

Průměrní výška prahorní osy obnáší v západním Tyrolsku od švýcarských hranic 
až k Brenneru 9000, od Brennera až k Velkému Zvonu (Grossglockner) 6500', odtud 
až (k východnímu konci 4500“. Nad touto výšku vystupují však jednotlivá temena na 
40000; dvě nejvyšší, totiž Orteles na 12300“, Velký Zvon na 12000“ 
1 "Klimatické poměry byly, soudíme-li podle skámenělin, zajisté již takové, že te- 
mena hned při svém vytvoření sněhem pokryla byla. Nyní sahá zpodní kraj věčného 
sněhu ná severní straně Alp k výšce 8400/, na jižní straně k 9500“, v Korutanéch 
ale na 8000. 

Peprva pod těmito výškami počíná rostlinstvo, prostírajíc se podle vyvýšení 
“ rozličných pásmech po' úbočí horském, než osvětlení těchto poměrů zanechme Si 
k jiné době, nyní obrátíme svůj zřetel hlavně k podobě a slohu hor. 
= Podle hořejšího rozvýžení projdeme nejdříve prahorní osu hor od západu k vý- 
u, pak severní a konečně jižní Alpy“). 
j 


Aj 


“ Alpy střední. 


Siřední prahorní osa hor neběží bez přetržení stejně, nýbrž obsahuje řadu je- 
dnotlivých skupenin, které v orogralickém a geologickém smyslu zvláštní celky. pro 
sehe. tvoří. Skupeniny tyto obsahují obyčejně uprostřed žulu, a kolem ní rulu a 
prahorní břidlice v podobě ohromného roztaženého vějíře, jak hořejší ideální průřez 
ukazuje. Montblanc v Savojsku, Monte Rosa, Finsteraachorn, Golihard ve Švýcařích 
jsou takové skupeniny; v Tyrolsku rozkládají se na (západní straně dvě takové 
obrovské skupeniny, tyoříce jádro tyrolských Alp. 


vy W 


27) Následující zeměznalecké poměry jsou Jíčeny dle prací Studera a říšské geologické jednoty. 


12 


První z nich jest centrální skupenina Jamthalských "ledovců čili Selvretty. Sku- 
pení toto rozkládá se na západních hranicích Tyrolska mezi Inném a Rýném, zasahuje 
ale rameny svými do Švýcar; do Tyrolska jde podle pravého“ břéhu Innu až k nsbruku 
a obsahuje,též Arlberg. Veliké spousty věčného sněhu a ledu leží uprostřed na tomto skupení 
a táhnou se jako krystalové paprsky skalními roklemi až k zeleným horským úvalům. 
Největší z těchto úvalů jsou Montafun na straně Vorarlberku a Paknaim na straně ty- 
rolské; ono se sklání až k hladině Rýnu k 1300“ nad mořem, toto až khladině Innu 
asi na 2700“. V hlubších částech Montafunu daří se víno a ovoce v hojnosti, višňové 
háje jdou dosti vysoko; v Paknaumu ale, obráceném k studenému severovýchodu, pa- 
nují pastvy, živnost jest pastýřská. Není zevrubně známo, k jaké výšce nejvyšší te- 
mena se vypínají, přesahují ale 11000“ Sloh skalních spoust tohoto horstva má po- 
dobu, vějíře, vzhůru obráceného; kolmé stěny, ruly v prostředním hřebenu, přibližují 
se dle horniny k žule, na zevnitřním kraji zasahují rula a vápenec „klínovitě do sebe. 

Překročíme-li hluboké údolí Innu a vystoupíme-li na některé -z vyšších. temen 
na pravém břehu jeho, spatříme před sebou druhé mohútné skupení, totiž ledovce Oetz— 


thalské. Skupení toto tvoří přirozený celek, který na jihu Adiží (Etsch) až k Meranu, na 


východu prohybem Brenneru, na severu a západu Innem obmezen jest, „a představuje 
ohromnou elliptickou vysočinu, věčným sněhem a ledem pokrytou, nad-níž na sta roz- 
ličných jehel a bání vystupuje. V jihovýchodní části ledové ellipse „vystupují mejvyšší 
temena Hochwildspitz, a Similaun nad hořejším koncem dvou hlavních větví údolí Oetzu 
(Oetzthal);  Gurgl a Fend, kdežto vysoko nad. hořejším. krajem lesů nejvyšší osady 
mocnářství Rakouského a snad celé Evropy jsou uschovány. Od horského! jádra tohoto 
vybíhají na sever k údolí Innu úvaly 12—18 hodin cesty dlouhé, na západu a jihu ale 
přetíná je široké údolí Adiže již po několika hodinách ; podobně. též na, východu údolí 


0" 


Eisaku. Nejpamátnější a největší z údolí v tomto skupení jest udolí Oetzu '(Oetztha), © 


které od, Innu vzhůru k horám ledovým 18 hodin cesty se táhne.: Silný horský ručej; 
Oetzache, napájený v ledových prostorách, řítí se údolím tímto přes prahormí balvany 
a spůsobuje již v dolejší části jeho u vesnice Umhausen překrásný vodopád:Stůibenfall. 
Dolejší polovina údolí od Innu až k místu Sólden (4373) jest vzdělána a bujným: rost- 
linstvem pokryta, výše. počíná. již skalní ráz převahu míti, rostlinstvo: se ztrácí; až 


konečně od, vesnice. Zwieselsteinu údolí Fend, Gurgl.a Timbl přímo“ k ledovým te- © 


menům vedou. V údolí Gurgl leží vesnička stejného jmena,6000' mad mořem a'jest 
obstoupena kolkolem ledovými spoustami, které z úbočí skalních dolů se táhnou. Ještě 
výše leží Fend v jiném pobočném údolí; osamotnělý dvůr Rofenerhof spočívá zde ve 


E 


výšce 7000“ zrovna u paty nejvyšší z Oetzthalských hor, u paty Wildspitzu skoro © 


12000“ vysokého. Nad dvorem podotknutým sahá ledovec až' ke dnu údolí 'a' zarazil 
již několikráte tekoucí vodstvo, nahromadiv je v rozsáhlém jezeře, které konečně hráz 


ledovou prolomilo a náramných škod v celém údolí Oetzu, ba i v údolí Innu "spůsobilo. © 


Nikde v Rakouském mocnářství nejeví se úkazy horského ledu v mohútnější míře, jako 
v tomto lůně ledovců Oetzthalských. add ěunkku 
Sloh velikých těchto hor jest zase vějířový, jako ve skupení Jamthalském, jest 
ale spletenější. Objevuje se zde totiž několik rulových vějířů, jejichž «meze amfibolo- 
vými pruhy naznačeny jsou; na jižní straně obmezuje vápenný útvar podél Adiže hory 
tyto, v údolí Wipském blíž Insbruku ztrácejí se pod vrstvami šedých břidlic. 
Východně od Oetzthalských hor panuje na témeně středních Alp jen břidlice, 


DANA 


13 


a celé horslyo se níží, tak že zde na Brenneru již ode dávna přechodní silnice z Ně- 
mec, do Italie vystavěna byla. Teprya na skalnatých horách, které jižně od údolí Fič 
(Přitscherthal) pod jmenem Túrů (Tauern) do Solnohradska se táhnou, vystupuje opět 
rula a žula co centrální hmota, Východní meze tohoto skupení jsou, Felberské Túry 
(Yelber, Tauern) -a nejvyšší hora jest Venediger.  Skupení to může slouti skupení Túr= 
ské, Temena jeho jsou též ledovými spoustami pokryta, ale v mnohem menší rozsáh- 
Josti nežli, skupení Oelzthalské. Z čelných údolí tohoto, skupení jest největší údolí 
Cilské, (Zillerthal), | Jmeno Túry neznamená vlastně hory samy, jako spíše přechody 
přes ně, pročež nemají jmena podle horských temen, nýbrž podle vesnic, které slez- 
kami spojeny jsou. U paty jejich stojí na mnohých, míslech: tak nazvané túrské domy 
(Tauernháuser), velké výstavné hospody, opatřené starými nadáními, aby chudým pout- 
níkům přístřeší a ochranu, poskylovati a cesty v dobrém stavu udržovali mohly. Nejza- 
jímavější z těchto Túrů jsou Krimlovské Túry (Krimmler Tauern), přes kteréž jde pře- 
chod z horního Solnohradu (Ober-Pinzgau) do Bystřického údolí (Pusterthal) v Tyrol- 
sku. Cesta vede z Pinzgau vzhůru podle Krimlovské Achy, oživené četnými vodopády, 
brzo, u paty skalných stěn brzo vysoko nad propastmi. Cesta jest zde dlážděna vel- 
kými žulovými balvany a vede příkře vzhůru, až se náhle nad vodopády lužné, 2 ho- 
diny dlouhé a pastýřskými chýšemi poseté údolí otevře, v jehož pozadí turský dům 
Slojí. Za tímto domem zavírá údolí ledová spousta, táhnoucí se dolů až k luhům alp- 
ským a jest překrásným výjevem v skalním amlilheatru, nad nímž Dreiherrnspitz až 
k výšce 11000“ se vyzdvihuje., Cesta vede nyní po příkrém náspu ohromných. balvanů 
3/4 hodiny dlouhým pustým údolím Windbachu až na temeno, malým ledovcem pokryté 
a 8749“ vysoké. | Příkrá stezka vine se pak odlud dolů do údolí Prettau. Dále k. vý- 
chodu chybí na Túrech rula a žula docela až k hoře. Hohen-Narr, v pozadí, údolí 
Rauris. Zde vede přes Túry krásný přechod ze Solnohradského údolí Fuš „do korutan= 
-ského údolí u Sv. Krve (Heiljgenblut) přes. temeno 8058“ vysoké. Poslední rozšíře= 
„ninu Fušského údolí, tvoří krásný alpský palouk Ferleiten čili Nassfeld, údolí asi dvě 
hodiny dlouhé a četnými chýšemi poseté, mezi nimiž statný tůrský dům a úhledná bu- 
dova od kardinála Schwarzenberka, k letnímu přebývání vystavěná, vyniká. Od túr- 
-ského domu jest 9 hodin cesty do Sv. Krve a na celé té ceslě není nikde útočiště; 
„pročež „zapotřebí jest již v noci vydali se na cestu, dříve nežli slunečním teplem sníh 
Jedovců změkne. © Po příkré, vymleté cestě, dostaneme, se za dvě hodiny k studánce 
-Sv Petra a za dvě hodiny na temeno Túrů.. Překrásný jest pohled na ledovec Fuscher 
Eiskahr, který obstupuje pozadí Nassfeldu a vždy zřelelněji se objevuje, čím výše vy- 
stupujeme; ohromný jehlanec Wiesbachhorn, 11300“ vysoký, ční nad ním. + S výcho= 
„dem slunce počíná hromový lomoz padajících lavin a ledových spoust, oživující čas od 
„času hrobové: ticho temen alpských. Dříve ještě, nežli dorazíme na témeno, otevře se 
„nám pohled na nejvyšší horu zdejší, na Velký Zvon.  Rozličná barva hornin, svoru a 
„ehloritové břidlice, hadce atd. dává skalám zvláštní půvab. "Temeno slove Fuscherthěrl, 
leží ale na pobočném: výběžku hlavního hřbetu, pročež jde cesta ještě dále k Rauriským 
„Túrům. Nyní nastává věčný sníh a brzo spojí se stezka s cestou jinou, klerá vede 
-z Rauris. Úzký průchod na temeně, Hohes Thor nazvaný, otvírá konečně výhled do 
vúdolí Sv. Krve, nad kteréž v nebelyčné, výšce svou šedou hlavu vypíná Velký Zvon. 
"0 Hora tato skládá se jako celé okolí její ze šedých a zelených břidlic a ze svoru 
ve slohu střechovitém. © Teprva jižně od středního temena hor objevuje se v pohoří 


14 


podél Drávý a ú Ličtize pod četvehým pískovce 4 Vájlčnéčm Skdpěňí tlíly vé sloku 
vějířovém. © Skupení toto jést k sever pokrýto svóřém Tůfů t Velikého Zvonu, l 
bezpochybý nic jíného není, nežli pásmo proměnných úsázetiin. 

Velký Zvofi a jeho okolí náléží k nejmálébnějším částem Alp a vyštoúpění ha 
něj, ačkoliv pončkad  fiebezpéčné, odmění sé stotášobně vělebnými výjevy na úbočí 
a temenu jeho. Velký Zvóň náleží ještě do řady Tárů, a výzdvihůje své teméňo 
blízko toho místa, kde Bolnohrady, Tyrolsko á Korutaňý se střkají. Přístap K němu 
obvířá! se jen ma jižní stráně, úd Sv. Krve, kteráž ves v Korutánéch ve Výšdě 4000" n. m- 
leží. Zde zjedmají se též vůdcové, bez jejichž pomóči výstoupéhí ná horů jest dóčéla 
nemožné: Úzkou růklí védé štěžka (Katzeňistěice) 60250" mad hučivým růčéjém přés 
hladké břidličné déský úž ná alpský lúh, kdé se obyčejně přenocuje. Čásně ž Yáma 
vydáme sé odtud ta cestu; která úž na terieno 8 hodin trvá: zá dvě hodiny dosti- 
něme se k zpodňímu křaji ledovče (Leitérgletschétý, kdé žélížká horská k obůvi se 
přípnou“ Vystoupivše přes hráž kámennou ledovéém náhřomáděnou fa Tedovéc sůtlý, 
nalezneme jej řozpukaný rozsedlinami 12—30/ šitokýtii a 120—450 htůbokými. Ná- 
hoře jsou obýčejně sněhem pokrytý, pročež jest velké opátřnošti jiotřebi, abý klámné takové 
mostý pod náti sé néprobořilý: © Tři hodihy třvá čésta přes ledóvéc, pák léprva na- 
stane skalní hřbet, z něhož sé tétňěno zdvihá. Přes příkřou lédóvot plóchů vylezéímé 
konečně na vlastní hřeběň horský, z čhloritové břidlice slóžéný. Zdé dal ve výšce 
10620“ knížé Salm vyšlávěti chýší; nejvyšší to staveňí V Evropě. Pod šebou spatříte 
opět Sv. Krev se špičatóu Kostelní věží a nejkrásnější ledóvéč rakouských Alp, lédovét 
pasteří (Pasteřže). Odtud mástává vžhůru nejhorší cesta. Ostrý hřebem kory táhne 
se nahoru pod úhlem 35 a výše 459, vůdcové můsí  ééstů v lédů a skále vysekávati 
á pomoví provazů jedém druhého od stupřě k stupni výláhováti. Sédmkráté opákůje 
se toto namáhání úž k prvnímu témenu Málého Zvohu. Noha něsmí st od Břitké 
hrany horské ani v přavo ani v lévó pošinouti, neb ždé visí nad přopástmí  úhtómité 
spousty sněhu ; hotové mialýiůi otřešením v strašlivé laviny šé proměniti: Málý Zvón 


tou P Sa 


jest úzký; 20 kroků dlouhý hřeben, padající k Tyrolsku pod úhleií 689, k Sólnohřad- — 


sku ale pod úhlém přímými ; Velký Zvon jest jen o 80" výšší a 0 60" vzdálenější; úle 


hluboká propast dělí obě teména. Pé fróvaze spustí náš Víldcové dolů a po provi- 
zěch vytáhnou úás na dřáhé straně na teínéno Velkého Zvonu nahoru.  Tetňeňo tóto 
jest ledem pokrýtý jéhlanec, na něniž jen 4-6 lidí místa má, A padá ké vše strá- 
náin příkře. Roka 1900 byl na úěňi vé skále upevněn železný kříž; jejž však bodře 
jíž dávno do přopášti shodily; a pěvný dřevěný srub s tlákóměrém ; jejž * P.. 
Schlagintweit ještě neporušený nalezl. 

Panorama, které Se s Velkého Zvonu spatřuje; jest nade všechno poutí vé- 
lebné a krásnější prý něžlí s Montblanku, Mohútně: rozvinují se u nohou“ teftiéna 


a hřbety středních přahorních Alp od Švýcar až k Uhrům, a obě vápernů pásma pří- 


stírají se nejřehledně před zrakem. Při jašhém povětří jest prý i Adřiatské tópe- 


viděti“ Půvábný jest půhléd wa veliký lédovec pásteří, ktérý boky horý objímá 
Jéň niálo kdy podaří se však, delší čáš na temeně vytrvati. Obyčejně fiči ná- 
hoře ostrý stůdéný vílř, a hróživé mlhy nutí býžo k návratu. Sestupování jest všák ob- 
tížnější 4 nebezpečnější nežli vystupování, a pů provaze slízáme podél ledových stůn 
dolů k ledovci, má němž slunce již snil změkčilo a zkypřelo. Šťastně dostáneme se 
však. po 14—16 hódinném namáhání do Sv. Krve, kde nás čelá ves radostně úvítá: 


15 


1 « Podobňýši velkolepým rázem, ačkoli méně vysoko; seřadují se ještě dále podél 
hranic Solnohradských skalní temena, Vystupující uprostřed z ledovců, Zdé se úljvví 
u lázní Gašteinských pod šedými a zelenými břidlicemi; a, vápencem „opět rulovitá žula, 
a -skládá hlávní část zlatonoshé Radlouské hory; Nassleldské Túry; Ankogel a celý 
jižní svá: vysokého: horstvaj: ktle: však na mí opět břidlice leží; Rulovitů, žula talo 
prodlužuje se až ná Hóch-Golling, který „dělí na jihovýchorních hranicích Solnohradska 
údolí Enže od údolí Mury: 
= "r Beverozápadní Štyrsko obsahujé po obou stranách Mury též samé prahory, kleté 
ale sněhové výšky nedosahují; před nižinou Šiyrského (Hradce, třeliborními vrstvami 
pokrytou; dělí se pak prahorní osa Alp ve dvě ramena a obstupuje mobútným oblou- 
kem mižinů' tuto. Jedno rameno běží podél jižního břehu Mury k Bruku, kde je Mura 
proráží; a táhne se pak podél hranic štyrsko=rakouských a uhersko-rakouských k Nezider- 
skému jezeru; vystupujíc v jednotlivých ostrovech ž mladých usazenin Lilavského po- 
hoří: a souvisle se žulovými ostrovy okolo Prešpurku. 

o Také zde nedosahuje horstvo nikde výšky věčného sněhu, 

"1 Drůhé rameno běží mezi Štyrskem a Korutany a tvoří; malebné slovanské Alpy, 
jejichž poslední výběžek jest krásné paloukovité Pohoří (Bacheralpe); vystupující náhle 
nád fiožehnanými rovinami jižního Štyrska. 

"Wyložená před tím budova. soustavy alpské objevuje se zde ve východní čásli 
Alp vúplném vyvinutí: Střední pásmo má mezi Insbrukem a Kollmannem, šířku 
14 mil; mézi Rothenmánném a Celovcem 18 mil. a dále k východu ještě více; Po 
obou stranách jest střední pásmo provázeno širokými, hlavně z vápenců a dolomilů 
složenými pásy, které k zaokrouhléným a lesnalým vnilřním horám alpským kolmé 
a lisé  slčny: úbřácují a všělijaké pořadí usazených vrstev obsahují.. Vrstvy lylo jsou 
čím dále od prahorní osy, tím mladší. 

+ Alpy potlobají se zdé; více ještě mežli ve Švýcařích, ohromnému uprostřed pro- 
lomenému klenulí. © Průřez; klerý jde vedle Velkého Zvonu od jihu k severu, souhlasí 
úplně s tímto obrázem. Vrstvy břidličné na lemeně Túrů leží vodorovně a kloní se 
'k oběma stranám dle úbočí hor, k-seveřu a jihu. Také geologická souhlasnost obou 
pobočných -pásem ukazlje ma bývalou souvislost jejich; a poněvadž nikde na, lemeně 
prahor zbytky mladších vápeňmých vrstev se nenalézají, zdá se, že vrstvy bylo roz- 
třženy a k stranám shrnuty; nikoliv ale spláknuty nebyly.. Prahory, vystouplé z veliké 


- "skuliny jako ohromná vráska zpodní stlačené a vystoupením uvolněné kůry zemské, 


„musily po obou svých straňách vápenné vrstvy nesmírným tlakem zdyjhnouti a v roz- 
manité záhyby shrnouli, přočež.zvláště na krajích: ku prahorní ose „obracených, částí 
V kolmé postavě se spatřují Ostatně vyslouply prahory také ještě, částečně uprostřed 
mezi: vápennými horami jižního pásma, a jiřevrátily ještě rozmanitější jejich vrstvy: 

Wwole Horniny středních Alp; pokud. neriáležejí „k centralním, vějířnalým hmotám 
„růlovým; jsuu rozmanité břídlice; tlakem a snad i horkem všelijak proměněné. Břidlice 
-býto tálndu se od Semériku severiiíni Štyrskem přes. solnohradshé Túry podél se- 


"Werní strany cenáralní hmoty Túrů dž k Insbruku, a skládají lesnaté pohoří, v němž Salza 


yn svá podélná údolí: vybrázdily: 

774 "Kde břidlice tyto: nějihéně přoměněvy jsou, mají podobu černých neb šedých 
igokaýhulkých, nebo  slídáatých pevných pískových břidlic, nebo tmavých, celistvých 
"a zrnibých vápenců. Všechny tyto. horniny střídají se bez zvláštního pořádku. Při 


16 


větší proměně mají břidlice tyto sloh krystalový, silnější lesk a pestřejší barvy, a při- 
bližují se k pravému svoru a mastkové břidlici. ; joby 

Skameněliny jsou v pásmu tomto vzácné, ačkoliv není pochybnosti, že celé 
pásmo těchto břidlic z vrstev z vody usazených povstalo. V mohútných ložištích vá- 
pence a ocelové rudy, která u místa Dienten v Solnohradsku se dobývá, vyskytují se 
úzké pruhy černé, ke. grafitu podobné břidlice, v níž v malých peckách kyzových 
silurské skameněliny se objevují, a sice nejčastěji Orthoceras gregarium, stylotdeum, stria- 
tum, Cardium cornu copiae a gracile. Podobné skameněliny nalézají se v černých vá- 
pencích silurských v okolí Pražském, kdežto značí svrchní oddíl soustavy silurské. 

Břidlice u Dientenu jsou nejsvrchnějším pásmem hornin, spočívající na rule: lázní 
Gasteinských, a celé pásmo vápenců 'a břidlic, které dolejší Pinzgau od Dientenu až 
k patě Túrů v mocnosti 30000“ skládá, musí tedy starší býti, náleží snad k zpodnímu 
oddílu silarskému. Tytéž horniny jdou, jak bylo již podotknuto, po obou stranách Salzy 
k západu a pokrývají celou prostoru mezi vápennými Alpami na severu a centralní 
hmotou Túr přes Kitzbůhel a údolí Cilské až k Insbruku. Taktéž běží na východ přes 
Admont a Vordernberg“ mezi vápennými Alpami a rulovými horami severního Štyrska 
až k Schottwienu a. Gloknici u paty Semerinku. (Celé toto pásmo vyznamenává se 
bohatými ložišti ocelové rudy (Spatheisenstein), z níž ode dávna výborné štyrské 
železo se taví. Podél celého toho pruhu jsou otevřeny hohaté železné doly: u Gloknice 
v dolních Rakousích, u Neuberku, Seewiesu, Vordernberku, zvláště u Eisenerzu, pak 
u Admontu ve. Štyrsku, u Dientenu v Solnohradsku, u Schwalzu v Tyrolsku a j. 

Na jižní straně Alp středních jest pásmo břidlic mnohem menší, prahory stýkají se 
bezprostředně s útvary vápennými. Jen v Štyrsku, vseverním okolí Hradce po- obou 
stranách Mury“ vystupuje u paty rulových hor pohoří, složené z břidlic a vápenců, 
které dle skamenělin v nich obsažených náleží k útvaru devonskému. Ve vápenci 
vrchu Plavuče, blízko u Štyrského Hradce, nalézá se, mimo rozmanité koraly, Cya- 
thophyllum explanatum, C. hexagonum, C. turbinatum, C. eaespitosum, Galainopora spon- 
gites, C. polymorpha, Stromatopora concentrica, Pecten grandaevus, Inoceramus inversus, 
Clymenia laevigata a rozličné Orthocery. V lomech červeného vápence západně. od 
Pavluče objevují se Orthocery a Goniatity, vesměs skameněliny: soustavy devonské. 
Velmi památné jest rozšíření útvaru kamenouhelného v středních Alpách. Útvar ten ne- 
obsahuje zde mohútné, daleko rozsáhlé vrstvy s mocnými flecemi uhelnými, jako v Če- 
chách, nýbrž jenom jednotlivé ostrovy na temenech břidličných hor, zvláště ve Styrsku 


M 


a Korutanech rozšířené. Zvláště vyvinutý jest takový uhelný ostrov na Stangalpě — 


u Turráchu v Korutanech, severovýchodně od Gmiindu. Pohoří této krajiny, souvisíc se 
Solnohradskými Túry, skládá se ze svoru a břidlic, příkře zdvižených, v nichž ložiště 
ocelové rudy a vápence se vyskylují. Ruda zde dobytá taví se v železných pecích 


Turrachu. Smí-li se podle obdoby souditi, náležejí tyto břidlice, jako ony u Dientenu : 


v Solnohradsku, k útvaru silurskému. V značné výšce nad údolím vystupuje na při- 
okrouhlených a lesnatých horách břidličných několik kup v řadě od západu k východu, 
zdaleka již znatelných podle nápadné lysosti, podle kolmých stěn a: nahromaděných 
balvanů. Kupy tyto skládají se ze světlošedého a bílého pískovce křemenného: a, sle- 
pence, a mají vrstvy skoro vodorovné. (V hlubší části leží pískovec a slepenec čer- 
vený, v prostřední části pak objevují se vrstvy tmavošedé břidlice se slabými flecemi 
anthracitového uhlí, V těchto břidlicích nalézá se hojnost otištěných kamenouhelných 


17 


rostlin, podobných k otiskům uhlí českého. V Karlových Lázních (Karlsbad) v horních 
Korutanech upotřebují se horniny uhelné zvláštním spůsobem. Balvany pískovce pro- 
niknuté ublím rozpalují se a hází se pak do vody, kteráž ke koupání slouží. V no- 
vější době byla zde prý mohútnější uhelná flec odkryta. 


Alpy severní. 


Podél severní strany středních Alp táhne se od Bodamského jezera až za Ví- 
denský Sněžník u Gloknice široké pásmo, vápenných hor, plné kolmých stěn a klika- 
tých temen, které velebnou mohútností svou samy velikány středních Alp překonávají. 
Vápenné tyto Alpy vyzdvihují se náhle z nejhlubších údolí až k nejvyšším temenům 
10,000, kdežto střední Alpy výše 'sice ale zponenáhla vzhůru vystupují. Výšku svou 
„podržují i ve východní části, kde prahorní osa pod sněžnou čáru se snižuje a stávají 
se. tedy konečně i mnohem vyššími nežli střední Alpy. Hochschwab v severním 
Štyrsku, 7000“ vysoký, stojí naproti prahornímu Rennfeldu 5000“ vysokému ; Víděnský 
Sněžník, 6000“ vysoký, přesahuje daleko prahorní vrchy Litavské 3000“ vysoké. 

Severní Alpy podobají se rozbouřeným vlnám oceanu, které bouří severní hnány 
v jihu na prahorní val horský narážejí; od něho zaraženy dmou se násilně vzhůru a 
přelamují se nazpět. Již od břehů Dunaje čeří se předhorní krabotina jako severním 
větrem hnaná, výše vystupují vlny mezi Welsem a Solnohradem nebo jižně za Mni- 
chovem blíž tyrolských severních hramic; v Solnohradsku a Solní Komoře rakouské 
dme se však vlna za vlnou vždy výše, až poslední nejvyšší náhle k hluboké prorvě 
u paty středních Alp se vrhá. 

Šířka tohoto vápenného pásma jest známá, obnáší 6—8 mil, výška temen bývá 
v průměru o 2000“ stop nižší nežli temen prahorních. Hochvogel v údolí Lechu má 
9000, Zugspitze u Lermosu 10,000“, Solstein u Innsbruku, Watzmann u Berchtesgadu; 
Uebergossene Alp a Dachstein 9000“ výšky; zvláštní ráz dávají těmto krajinám úzká 
skalnatá údolí, kteráž vápenné Alpy od jihu k'severu napříč prorážejí, jako údolí Lechu, 
Isaru; Innu u Kufsteinu, Salzy, Traunu a Enže. V úzkých těchto, nebetyčnými ska- 
lami' obstoupených prorvách hučí a šumí divoké avšak malebné prahy a vodopády; sem 
náležejí především rokle Kitzbůhlské Achy, místa u Kóssru, úžiny Saly, prosmyk Lueg 
na Salze, těsné průchody Traunu u Obertraunu, hučivé údolí (Gesáus) Enže a j. 

Veliký jest rozdíl v pohledu na prahorní a na vápenné Alpy. 

V mírném postupu vyzdvihují se přední řady centralních Alp; hřbety, hrany a 
čeřeny jejich jsou povětřím okulaceny a obroušeny, podoba jejich jest tedy více uhla- 
zena. K+lomu jsou vysoko pokryty krásným oděvem lesním; rozkošné fialové čáry 
na alpských luzích naznačují sice ještě pevnou kostru hor, pata ale jejich jest ukryta 
'v temnomodru lesním, které k horejšku ve skupeniny se rozděluje; teprva vysoko stá- 
vají se lesy řidšími a jen jednotlivé bouří zkřivené a polo setlelé smrky a modříny 
vylézají ještě výše; plazivá tuhá kleč vylézá však ještě výše nežli kmenné sosny. 
-Ve vyšším pozadí horských údolí pne se konečně vzhůru obrovské, lysé horstvo, a 
mad tím ještě jednotlivá sněhobílá temena. Odtud sestupují hnědé, šedé a modrošedé 
skaliny hlouběji do zelenosti luhů, široké sněžné prostory vyplňují mezery mezi hně- 
dými stěnami a jehlami, a pusté ledovce pokrývají dol a vrch. Jako z travnatých úbočí 
jen příkré, lysé skaliny vystupují, tak přetrhují ledový šat též jen černé 150 jehly. 

Živa. 1807. 


48 


W010 Docelacjmak jeví se chra barev“ ná Alpách ovápenných.  Stojíme=li na jednom 
„zjejich travnatých luhů, jejichž kypící bujnost všechen: popis opřevyšuje a jimiž. právě 
zrozené potůčky „pod slíném „stoletých javorů. vesele: hrčí, spatříme=li hnědé dřevěné, 
malebně vystavené budovy horálů;/ a, pod sebou: hladimů jezerní v zeleni málachitové 
nebo modravé, dojme nás přerozmanilá pestrost barev zvláštním spůsobem. Taktéž nás 
překvapí podoba a barva vysoko nad loubím, stromovým, kde se vypínají jehlance a 
stěny nevídaných tvarů ; tam vysoká v šedé mlze poloukrylá stěna, z níž jen jednollivé 
pilíře v paprscích slunečních sé koupají, zde ohrómný jehlanec v rudém světle zapadajícího 
slunce s temnými pruhy zastíněných roklí. Zde mení přéchodu barev, nýbrž prolivy jejich 
střídají se bez ustání ; šťávnatá zelenost:luhů a loubí s modrozelenou hladinou vodní, šedé 
skály se sosnovými lesy, z jejíchž temnosti lysé, bílé stěny kolmo k oblakům vystupují. 
Jako barvy objevují se-také tvary vápenných Alp v“podivných protivách. U paty 
jejich jsou okrouhlé, travnaté vrchy, zastíněné hustými hvozdy: Náhle a bez přechodu 
vyzdvihují se'ale z nich lysé vápenné stěny; Solstein, Zugspitze, Walzmann a Dach= 
stěin  májí „stěny 3000—7000“ vysoké. © Úzkost svírá takřka prsa, stojíme-li: w paty 
těchto obbovských skal a zdvihneme-li okok témenům jejich. Lédovce jsoů však na 
nich i při znaměnité výšce: vzácnější a menší; nežli v centralních Alpách. Větší le- 
dovce' nacházejí: se jen -ha Dachsteinu, na temenu oyšěěnný zvané Uebergossene Alp 
a na východní sttaně Zugspitze. 
Vystoupneme-li vzhůru na vápenné hory; promění se opět divadlo. © Na svšbčh 
skoro- vápenných. horách převládají vysočiny, a kdo z hlubin údolí nahoru vykročí; 
spatří před sebou nájednou rozsáhlé pusté kameniště.“ Význačně slovou takové vyso- © 
činy ve Štyrsku Mrtvé Hory (Todtes Gebirge), v Berchtesgadu Kamenné Moře (Stei- 
nernes Meer). Jako „v Alpách prahorních z roklí a údolí horských ledovce“ dolů se | 
valí, tak zde v Alpách vápeňmných proudy kamenů, které nezřídka nejkrásnější luby © 
zasypávají, podle nichž ale rostliny vzhůru k rovným a ochráněným místům lezou. 
Všechny tyto a podobné poměry vápenných Alp vysvětlují se slohem rozličných 
jejich vrstév. Dva průřezy, jeden ze severního Tyrolska a jižního Bavorska od prahor 
u Sw. Jakuba v Tyrolsku podél údolí Ileru přes Sonthofen a Grůndten do Bavor, druhý 
podél údolí Salzy v Solnohradsku od místa Dienten přes Kamenné Moře a Untersberg 
u Solnohradu až ké Kréssenberku, představují toto uložení. (Obr. 2. 3.) n 
Ketlenberg.' Grůndten Sonthofen:: Mádele © Holžgau © Almejur © St. Jakob. 


DE 


4 omni dlmn © 00 ca „a dbělě 
a. „Rula. a'. Svor. c. Červ. pískovec, d' Šedý dolomit a sádrovec. d. Dolomit. e. Lias, šedé a čer- 
vené nase g. Tmavé váp. 4 břidlice. :. Neócomien. k. Vápenec rudistový, 7. Gault. mi" Váp. Be- 


werský. 'h. ' Pískoveé nummulitóvý. o. Flysch. g. Molassa. EE AN ODEKA 
M CE Berchtesgaden Rossteld Hohén-Goll Stein. Meer Dienten. 


b. Břidlice silurské. c. Čary. pískovec. d. Zpodní vápenec alpský, Trias. „d. Útvar solní. g. Svrchní 
p alpský, Lias a Jura. + Neocomien, m. Vápenec turonský. n. Pískovec nummulitový. 0, . Flyseh. 
; g. Molassa: JE " 


19 


U jižní paty vápenných stěn, bezprostředně na silurských břidlicích nebo ma 
svoru a rule leží červený pískovce u písčitá břidlice s červeným slepencem, v jižních 
"částech Alp známé pod jmeném Verrueano.  Nalézají se za Arlberkém nejdříve u SY. 
Antonína a místa Petneu a dají se odtud, podél paty vápenných u dolomitových stěn, 
pod kteréž k půlnoci zapadají, až k Landecku stópovati. Druhý, delší pruh jde od 
Sobwazu přes Wórgl a Salfelden, pak nad místem Dienten v Solnohradsku k příčnému 
údolí Salzy, kde útvar tem zvláště u místa Werfen na den vystupuje á z břidličnatých 
červených a zeléných, na slídu bohatých pískovců se skládá. Podle skamenělin mate- 
zených v toniló pásmu u Eisenerzu, Abtenau a j. míst (Posidonomya Clarae, Avicula 
- Zeusohneri, A. venetiana, © Myaviles fassaensis ,| Araucarites agordicus) náleží útvar ten 
k útvaru triásovému a sice kzpodnímu členu jeho, k pestrému pískovci. Rakouští geolo- 
lové naznačují je jménem břidlic Werfenských. 

V pásmu tom leží nevyčerpatelné  ložiště kamenné soli, která v tak nazvané 
solní Komoře (Salzkammergut) se dobývá. Ložiště toto tvoří rozsáhlé nepravidelné 
hmoty, které blíž povrchu soli zbaveny jsou, v hloubce se rozšiřují a do neznámých 
-hlubim zasahují. Solinosné pásmo (das Haselgebirge) skládá se vesměs z jílu, ku- 
čhyňské soli a sádrovce. Hlavní hmota, jíl, jest tmavošedý nebo zamodralý, plastický, 
-a buď celý solí a sádrovcem proniknutý nebo solnými a sádrovými žilami prošlehaný. 
Sůl jest obyčejně zrnitá, někdy vláknitá, obyčejně šédá, často také červená nebo ze- 
lenává, někdy modrá a fialová. V jílu vyskytují se větší a menší pecky pevnějšího 
slínu- Jakožto příměsky vyskytují se hořká a Glauberova sůl, Anhydrit, Polybalit 
a jiné nerosty; někdy objevují se větší pruhy červeného pískovce. Palrná vrstevnatost 
nepozoruje se nikdy, za to však střídáním všelijak zbarvených pruhů sloh pruhovaný. 
Kolkolem jsou solná  jožiště; obstoupena neslaným, přičernalým nebo temnočerveným 
jílem (das Lebergebirge), v němž hladké, přesmyknutím vrstev povstalé plochy časté jsou. 

Jen malá část soli dobývá se bezprostředně v podzemních dolech. Největší 
díl dobývá se vyluhováním*) a rapa rozvádí se po troubách daleko do solivárén. 

04 dižní hranice Werfenských břidlic jest chudá na sůl, jen v Admontu bývala je- 
dmou solna; nyní dobývá se u Aussee ve Štyrsku a u Ischlu a Hallstadtu v: horních 
Rakousích, u Halleinu v Solnohradsku; u Berchtesgadu v Bavořích, u Hallu v Tyrolsku. 
; V solnách těch dobývá še ročně asi 2 miliony centů soli, jimiž se nejenom 
„alpské země, nýbrž i Čechy a Bavory zásobují. 

0. Docela jiné jsou poměry solních hor v Haliči, jak nám prof. Zeuschner ve vý= 
dečném popisu Tater ukázal. © 

Nad Werfenskými břidlicemi leží všude tmavé vápence přecházející do dolosite, 
„obyčejně v, tenkých slojích;- kteréž se střídají s břidlicemi předešlými, někdy ale 
„mohútnější pásma na vápenných stěnách skládají. 
wt Rakouští geologové nazývají je Gutiensteinské vrstvy a počítají je k zpodnímu la- 

nalému vápenci útvaru triasového. , Velká část vápenných stěn v severním Štyrsku, 
v solní iKomoře a v Tyrolsku obsahuje tak nazvané /lallstatské vrstvy: světlé nebo pe- 
jslré vápence, proměněné často v mohútné spousty dolomitu. V okolí solných ložišť, 
„okolo Aussee, Hallstattu a Halleinu, vyznamenávají se množstvím skamenělin, — Monotis 
sulinaria, rozmanité Ammonity s hladkou, docela svinutou skořápkou, jako Ammonites 
Johannis Austriae, Gaytani, subumbilicatus, tornatus, galeiformis, pak Heterophylly a pa- 


< + Vin v minulém ročníku článek Výsókého o soltách slovarských. 
2* 


20 


„mětihodný „A; :Aon, Nautilus; Orthoceratity -a také Belemnity, četné Gasterópody, Ace- 
phaly, Brachiopody; částečně výborně zachované, jsou v těchto vrstvách často ztěsna 
nahromaděny, a náležejí, „ačkoli v jiných zemích je neznají; bezpochyby“ k:-pásmu 
svrchního oddílu lasturnatého vápence. id 

Všechna tato pásma patří pak k útvaru, triasovému. 

Znamenitého vyvinutí dosahuje v Alpách útvar jurský, a sice jak. ve zpodním 
oddílu svém, Lias nazvaném; tak, ve syrchním oddílu, vlastně jurském. © Hlavní hmota 
kolmých stěn na severní straně údolí Innského, divoké lysé hory Kamenného Moře, 
věčným sněhem pokryté hory zvané „Uebergossene Alp“, tak zvané Tánnengebirge a 
„Dachstein skládají se vesměs z toho útvaru. Jmenovitě převládá pásmo liasové, od ra- 
kouských geologů podle hlavních nalezišt všelijak pojmenované. Sem náležejí vrstvy 
Grestenské, složené z pískovců a lupků s uhlím a četnými otisky rostlin (Hyguwiselités 
columnaris; conicusy austriacus s Taentopleris viltata; Alethopteris Whithyensis, Pecopteris 
Stutigardiensis, | Sphenopteris polentissůma, Polypódiles. heracleifoltus, Plerophyllum  longi- 
folium; Můmsteri, Haidingeri, Nilsonia comptu), které jinde dílem pásmo“ keupru, dílem 
liasové,| dílem oolithové naznačují. „Na mich leží vždy vápence s liasovými skaměněli- 
námi; pásmo jejich jde od Vídně až ke Gmundu; také se vyskytují u Pětikostélů v Uhřích. 

V celém tom pásmu vychází na den mnoho, ale slabých a krátkých fleců výbor- 
ného uhlí, -které zvláště u míst Lilienfeld a, Grossau se dobývá. 

Zárověň. s těmito vrstvami jsou v severních Alpách a pak -v Solnohradsku a 
Tyrolsku rozšířeny tak nazvamé  Kóssenské vrstvy, obsahující ne příliš mocné tmavé 
vápence a. slíny (se skamenělinami:  Pholadomya ambigua,  Lutrária untónoides, Tha- 
„lassiteš: concinna, Pecten textorius, Spůrifer Walcott, Terebratula devorata a j.) 

V Tyrolsku a jižních Bavořích slovou tmavé vápence tyto. vrstvy | Gervilliovy 
(s: Gervillia. tortuosa; ; Ostrea explanata, Nucula mueřonata, Terebratula ornithocephala, T. 
pala, T. guatuorplicata, T. concinna, T. spinosa). 

K zpodnímu liasovému pásmu musí se též počítati mohútné vápence Dachstěínské, 
obyčejně. velmi čisté, světlé,- tlustě ,vrstevnaté, zvláště na Dachsteinu 'v ohromných 
vrstvách uložené. neb 

Pod mimi leží obyčejně mohútné spousty dolomitu. K vrchnímu oddílu liaso- 
„vému patří tak nazvané Adnethské vrstvý, obsahující bílé neb červené, tence vřstevnaté 
vápence s četnými Cephalopody, zvláště v solní Komoře« V jižních Bavořích patří sem 
tak zvané“ slíny | Aimaltheové (s Ainmomňites 'amaliheus), které často v světlošedé neb 
tmavošedé desky štípati se dají. Konečně sem náležejí vrstvy Hierlatzové červené neb 
šedé;' často zrnité vápence, jen porůznu vyvinuté. 

Vlastní útvár Jurský panuje nepochybně v celých severních Alpách, pro Vžácnost 
skamenělin jest ale jenom na některých místech určitě ustanoven. K zpodní Juře ná- 
Ježejí bézpochyby cihlové a hnědočervené“ Klaússké vápence, pak bílé, ma brachiopody 
„velmi bohaté Vilské vrstvy v Tyrolsku. K střední Juře náležejí červené vápence s Ap- 
dichy; k svrchní Juře konečně bílé vápence hory Plassen u Hallstattu. 

Útvar křidový se svými čtytmi členy: členem Neokomským, Galtém, členem 
turonským a senonským, má v celých severních Alpách značného podílu na slohu hor- 
ském, zvláště u předhoří. Jednotlivé člény nedají se ale všude poznati; snad nejsou 
"podél celých hoř rozšířeny: 

K dlenu INeokomskému (pojmenovanému dle latinského jmena města Neufchatel — 


2 


Neocomum) náležejí šedé, slinité vápence, které na Rossfeldalpě v- Solnohradsku na 
jurských vrstvách leží a rozmanité Cephalopody (Ammonites eryptoceras, Asterianus, 
infundibulum, heliacus,- sublimbriatus, semistriatus, Crioceras 'Duvali, Hamity a Belem= 
nity). obsahují. „Sem patří též některé vrstvy vokolí Ischlu, pak Sehrambachové vrstvy 
obsahující světlé vápenité slíny, známé také pod jmenem Ruinenmergel. , Vrstvy tyto 
vyskytují se nejenom uprostřed mezi vápennými Alpami, nýbrž také ve východním 
pásmu předhoří tak nazvaného Vídeňského pískovce. © Velká část tohoto pískovce patří 
též k pásmu Neokomskému.: Dále k západu vystupuje toto pásmo teprva, ve Vorarl= 
berku a sice jako ve Švýcařích ve dvou oddílech: v zpodním, obsahujícím křemilé vá- 
pence střídavé s černavými slíny — a v svrchním, obsahujícím světlé, celistvé, někdy 
jikrnaté vápence. Horniny tyto vyplňují krajinu mezi Illerem a Rýnem, dále k vý= 
chodu nebyly ale pozorovány. 

Prostřední pásmo -útvaru křidového, naznačeného anglickým slovem Galt, bm: 
jevuje se též jen ve Vorarlberku a v jihozápadním Bavorsku na hoře Grůndlen; ob- 
sahuje tam písčitou, slínem a vápencem próniknutou horninu, známou také pod jmenem 
pískovce turrilitového. i 

Svrchní pásmo útvaru křidového s 'členém turonským. a senonským, obdobou to 
našeho českého kvadrového pískovce a opuky; jest v horním Rákousku a Solnohradsku 
zastotipeno tak nazvánými (Gosavskými vrstvami, které z vrstev slínu, pískovce a vá- 
pence se skládají 4 jednotlivé pánve v hlubších údolích vyplňují. © Nejkrajnější, k se- 
véru. příkře zapadající vápenné vrstvy na Untersberku u Solnohradu „které k pásmu 
turonskému náležejí, obsahují: nesčíslné hippurity, někdy na stopu dlouhé. Podobné 
vrstvy, -ale více slinilé; tvoří zpod vrstev v Gosavě. Vyšší vrstvy obsahují šedé slíny, 
které „mezi doly Abtenau a Gosau uprostřed ve vápenných horách malou pahorkovinu: 
skládají a dosti silné: flece -uhlí ichovájí.. Skameněliny upomínají na. vrstvy. české 
a-saské, ačkoliv, částečně též na vrstvy třetihorní. -Mimo hippuritý, které více v hlub= 
ších vrstvách panují, a mimo Tornatelly, které někdy v nesčíslném množství se vy- 
skytují, "obsahují slinité horniny velké množství nejrozmanitějších, částečně výborně 
zachovaných skamenělin. V uhlonosných slínech vyskytují se otisky listů, náležejících 
kdruhům (Geinilzia eretacea, Pecopteris Zippei a j; které také zpodní české kvadrovce 
značí ; některé lastury jako Ostrea vesicularis,. Inoceramus  Cripsti, J. Cuvieri ukazují 
na pásmo senonské; četné ulity, lastury a polypy upomínají však-na tvary: třetihorní. 
505! Zevnitřní severní kraj vápenných Alp jest lemován staršími útvarir třetikorními 
(Eocen). Nalézáme v průřezu údolí Illeru nummulitový pískovec na jižní straně vrehu 
Grůndtén u Sonthofů: V pískovci tom, podobném k zelenému pískovci, nalézá se vedle 
zeleného silikatu železitého také červená železná ruda slohu: jikrnatého, která:se s pro- 
spěchem dobývá.: Jakožto skameněliny nalézají se zde“ mimo Nummulity také Pek- 
tenity; Spondylus, s Terebratule, kořejší a mořští: ježkové. Dále k východu objevuje se 
ten útvar u Enzenau, mezi místy Benediktbeuern a Tólz, na Innu, mezi Rosenheinem 
a místem Neubaiern. Obsahuje zde podřízené sloje drobnozrného slepence vápenného, 
kterého v Mnichově pod jmenem „Granitmarmor“ často co staviva se užívá. V průřezu 
údolí Salzy nalézá se nummulitový pískovec, bohatý na skameněliny a dílem také na 
železnou rudu, po obou stranách údolí; západně u míst Adelholzen, Siegsdorf a Neu- 
kirchen, kde zvláště „slíny;Kressberku bohatý výtěžek rozličných eocenových;skame- 
nělin poskytují. Východně od,Salzy, u Maltsee, po obou stranách; výběžku,; sahajícího. 


22“ 


do jezera Traunsee, nalézá se taktéž. "Řada 'osamotnělých nummulitových vápenců a 
pískovců objevuje se táké mezi Solnohradem a Gmundém v' předhoří alpském, pak se- 
verně od Vídně u Stockerau, taktéž sem náleží malá část Vídeňského pískovce u Klo- 
sterneuburku a snad také příkře zdvižené slinité vrstvy Tulnského «póle (Tullnerfeld).: 

Krajina tato, pokryta polmi' a lesy, (Zbraňuje však  zevrubnějšímu- zpytování 
těchto útvarů. rázy 

Novější útvary (Neogen) skládají hlavně nižší krabotinu a roviny uú severní: paly 
Alp od Švýcar skrze Bavorsko, Solnohrady 4 Rakousy až do Uhér; nenáležejí tedy již: 
k-Alpám. Jednotlivé ostrovy těchto z většího: dílu mořských útvarů vyskytují se však 
uprostřed Alp, zvláště v Štyrsku; a sice:v polohách několik tisíc stop nad sebou vzdá- 
lených. Takové ostrovy; složené hlavně z pískovců, nalézají se např. u Aflenzu, Parseh=; 
lugu a Lubny (Leoben); u Parschlugu obsahují četné otisky: listů; upomínající ma Kvě=, 
tenu jižních krajin severoamerických. 

Novější nánosy štěrku a písku dosahují na sevěrní straně rakouských Alp: ná; 
ramné mocnosti, svědčící '0 síle (alpských řek, které od povstání hor těchto, až;k době, 
nynější ve své záhubné práci neustály. Zde musíme hledati rozmánité Zříceniny SE=; 
sutých hora urvané částky hluboko vybrázděných údolí. Již mimo Alpy, v; rovnějších 
krajinách (bavorských, zbůzuje velká hloubka, do-kteréž se řeky v štěrku zaryly, maše 
podivení. U Solnohradu a výše až ke Gollingu odpláchla voda slarý příkrov štěrkový 
až k vápenným skalám Mónchsberku, zámku Herrnhausen a (kostela (sv, Mikuláše 
u Gollingu. Uvnitř ov Alpách objevují se ještě mocnější nánosy, „U Innshurku jest, 
asi 300 stop nade dnem údolí, pevný slepenec vápence a dolomitu s červeným tmelem 
uložen ve vrstvách vodorovných; na sáhy silných ; slouží zde co výborné stavivo. „Jest 
to starší nános (Diluvium), který bezpochyby velkou část údolí Innského, pokrýval. Nad 
tímto slepencem. leží obyčejný šedý slepenec křemitý taktéž v neobyčejné mocnosti; 
neboť až k temenu Brenneru pokrývá skoro“ všude vystávající skály; a v'Stržích -nas 
180—240“ vysokých dají se střídavé vrstvy štěrku ja písku ve vodorovném položení 
dobře rozeznati. V údolí Bystřickém (Pusterthal) protíná“ silnice. mezi Brunnecky 4 
Welisberkem naplavéninu 460“ silnou, která celé údolí vyplňuje a horskou vodu jem 
úzkými roklemi vypouští. Vypláknutí nepokročilo zde ještě tak daleko jako v údolí Innu. 
; Útvary plutonské čili ohněrodé,' které má jižní straně: Alp; zvláště: v Tyrolsku, 
náramnou rozsáhlost mají, jsou v Alpách severních dos vzácné. Jen ve Werlen=: 
-ských vrstvách v Solnohradsku a v Gosayském útvaru u Sv. Wolfganga a u Ischlu 
objevují se horniny dioritové a trachytové; prorážející vrstvy usazené. 

oh Toť stručný nástin geognosie severní části Alp: rakouských, který však stačí: 
podali pojem a přehled slohu jejich. Přeji; aby přehledu toho s užítkem bylo upotře= 
beno při horopisném výkladu Alp, jakož icpři cestě; jákou: snad některý z čtenářů 
našich časém do 'velebných těchto hor podnikne. Výklad“ jižní strany Alp zanechám 
si pro pojednání příští. 9 


Vlákna rostlinná, 
Od Jos. Baldy. 
1.. Buničina. Bavlna střelná. © Kollodium. 
© Veškeré částky rostlinné jsou složeny z bunic. Bunice tyto jsou duté měchýřky 
rozličného tvaru, a bývají uvnitř dílem tekutými, dílem pevnými lálkamí náplněmy ; 


2 


stěny jejich jsou ale vždy ze stejné látky, která z té příčiny buničínou (Cellulosa, 
panzlicher Zellstoff) slove. Buničina rostlin dřevnatých jest tuhá a neohébná a slove 
whyčejně dřevovinou (Lignin, Holzfaser). 

=" Buničina skládá se lučebně z uhlíka a prvků vody (C,, H,g 0,4). Jest to látká 
w-říši rostlinné nejrozšířenější, tvoříc veškerou pevnou osnovu rostlín. Za čista jest 
průsvitavá, bílá , bez chuti a zápachu;/ na vzduchu se nemění; jodem  nemodrá ; 
vejvodě; -v lihu, v tresti (Ather), v silicích (átherische  OÓhle) a v'olejích se nerož“ 
pouští; ani šťáva žaludeční jí nezmůže, a proto jest jen buničina z mlaďounkých 
částek „rostlinných záživná; bunice starší neb docela dřevnalé nemohou > k po- 
travě sloužili. ; n 

V rozředěných kýselinách a: lužinách se buničina s "počátku nemění, vědí 
w nich; ale:po delší čas vařena rozpouští se. 

V sehnané kyselině sirkové nejdříve nabobří, a pak se zponenáhla ouplně roz“ 
pustís přidá-li se k'tomuto roztoku něco vody, tu se bílé chomáčky vylučují, mí 
(ako skrob + amylum) jodem modrají,; a proto amylotd 'slovou. 
vý Vaářísli se buničina — jakož i dříví, plátno, papír a vůbec veškeré látky z ní 
se: skládající — v kyselině sirkové, mění se v cukr drobkový (Kriimmelzuckér) ; 
vaří=li se ale v kyselině- dusičné  (Salpetersáure), přechází v kyselinu sťóvíkovou 
(Oxalsáure). lo zákav l 

"Nejpodivnější proměnu! jeví ale buničina, ponoří-li se na několik minut dó 
smíšeniny: ze $ehnané kyseliny sirkové a dusičné; tím nabývá podobných vlastností 
jako prach střelný, jelikož se třením neb horkem zejme a velmi silný výbuch spůsobí. 
Poněvadž se k této zkoušce vůbec davlny užívá, jest takováto třaskavá buničina vůbec 
známa pode jmenem bavlny střelné (Schiessbaumwolle, Pyroxylin) ; ale nejen bavlna 
dá se lakto proměniti, nýbrž: veškeré látky z buničiny se skládající, tedy i plátno, 
sláma, piliny; koudel, papír — ano i látky takové, ktéré se ve svém lučebním pš 
žení buničině jen podobají, jako škrob a cukr. 

© won Byla:1os na počátku roku 1847, když professor Schůnbein v paste feřejně 
oznámil, že: se mu povedlo obyčejnou- bavlnu proměniti v hmótu 'třaskavou; (která 
silnějí než „střelný prach. působí "a pražádného zbytku po sobě nezanechává. Zpráva 
ta:nadělala mnoho hluku, ale mnohý si snad při tom zpomměl, že již Irancouzský lu- 
čebník. Pélouze vypátral,: kterak „se bavlna působením kyseliny dusičné třaskavou státi 
může. A v skutku oznámil brzo na to Bótúger ve Frankfartě, že se mu také povedlo 
slřelnou bavlnu zhotoviti« © Oba vynálezcové — Schónbein a Bótger — se ale do- 
mluvili, a chovali svůj vynález co tajemství. Tu ale i Brunšvický lučebník Otto střel- 
nou bavlnu vynašel, -a beze všeho tajení celému světu pověděl, kterak se dělá. Od 
té doby se vynález tenlo velmi rozšířil a zdokonalil, a nyní se připravuje bavlna 
střelná obyčejně spůsobem následujícím. 

Stejné částky anglické kyseliny sirkové a dýmavé kyseliny dusičné smíchají: se 
ma mísce porcelanové; do smíšeniny té se ponoří čistá bavlna a míska se přikryje 
kouskem skla. Po 40 až 15 minutách se bavlna vyndá, v studené vodě dobře vy- 
máchá a pak na vzduchu při obyčejné teplotě suší, neb na teplých kamnech se již 
zejme. Bavlna nesmí přes určitý čas v kyselinách ostali, poněvadž by se rozpustila 
a při tom nezdravý dým červený vyrážela; užívá-li se ale smíšeniny kyselin již 
podruhé, může se v ní bavlna, 0 něco déle nechati, Zvláštní opatrnosti jesi ale při 


24 


sušení potřebí; vůbec se musi bavlna střelná jen zvolna sušit, a i'za mokra nesmí 
býti v, leplotě 809 R. přesahující. 

Suchá bavlna střelná jest méně pružná a jemná nežli obyčejná, ostatně ji ale 
nelze „dle zevnějška od télo (nikterak — ani drobnohledem — 'rozeznati; avšak má 
docela jiné vlastnosti. V tresti líhové a octové, se rozpoušlí, -a po odkouření tresli 
oslává, v nádobě co, blána průzračná *). . Při jaké teplotě se suchá bavlna -střelná 
zejme, nedá se pevně určiti; obyčejně ji lze asi při. 809“ R. beze škody sušiti; stalo 
se ale, že se zejmula již i při 45“, a proto jest při zacházení S ní veliké opatrnosti 
potřebí. I třením snadno chylí. Byvši zapálena na hromádce zrnitého prachu střel- 
ného sama jen (s výbuchem) shoří, ale prach nezapálí. Pod sklem zápalným prach 
snadno chytí, bavlna střelná se ale nezejme, poněvadž jsouc barvy bílé veškeré světlo 
a leplo odráží; jak mile se ale modře neb červeně obarví, pod sklem zápalným 
snadno se zejme, 

S počátku se myslilo, že bavlna střelná prach ouplně zapudí; ale dle četných 
zkoušek se nezdá, že by se to kdy sláli mohlo. Ovšem má nad prachem mnohé 
přednosti, loliž že je lehká a čistá, že působí čtyrykrát silněji nežli prach — a že 
i na bílém papíře zapálena papír ani dost málo nezašpiní. Mimo to mokrem netrpí 
a dá se po nějaký čas beze ztráty svých vlastností i pod vodou chovati. Za to má 
ale veliký objem a potřebuje více opalrnosti ; pak působí tak rychle, že někdy ručnici 
roztrhne, a byť i to ne, tedy bývá pára při shoření bavlny střelné povstávájící pro 
ručnici mnohem škodlivější nežli černý zbytek po ráně s prachem. Byvši silně stla- 
čena nepůsobí, a proto se na rakely a věci jim podobné nikterak nehodí. S největším 
prospěchem se užívá bavlny střelné v kamenných lomech k trhání skal. 

Poněvadž připravováním bavlny střelné přechází látka bezdusičná (totiž C,, Hg 
059) v dusíkatou (C,, H, N3 0,2), domnívá se francouzský lučebník Pélouze, že by se 
mohlo jednou podařili, rozličné látky bezdusičné takto odusičit a je pak co vydatnou 
potravu upotřebili. 

Pélouze mavrhuje také, aby se brala bavlna střelná v smíšení s chlorečnanem 
draselnatým (chlorsaures Kali) na dělání zápalek (Zůndhůtchen); zápalky touto hmotou 
naplněné bývají však slabé a nejisté **). Za to se může k tomuto oučelu s velikým 
prospěchem bráli zannit úřaskavý (Knallmannit). Jest to zvláštní druh cukru, který 
se dobývá obyčejně z manny, ač se i v mrkvi, v celeru a jiných rostlinách vyskytuje. 
Mannit se dá lím samým spůsobem jako bavlna v hmotu třaskavou proměnili. 

Pravilo se již, že se baylna střelná v tresti líhové (alkoholhaltiger Ather) roz- 
poušlí, a že oslane v-nádobě po odkouření tresti co blána průzračná. Takovýto 
roztok bavlny střelné slove kollodium, a velmi rozmanitě se ho užívá. 

Kollodium připravuje se obyčejně takto. Bavlna obyčejná se ponoří do smí- 


*) Lučební sloučenství bavlny střelné jest C,, H; N, O2, a dá se takto vysvětliti. Bavlna čistá se 
skládá z C,, H,, 0;,$ kyselina sirková odejme čisté bavlně 3 ekvivalenty vody (tedy ostane C,, 
H;.04), a bavlna za to přijme 3 ekvivalenty kyseliny dusičné (3 NO, čili N, 0,,), z čehož pak 
hořejší formule C,, H; N; 0,, povstává. Tedy se rozeznává bavlna střelná lučebně od bavlny oby“ 
čejné tím, že jsou v ní 3 ekvivalenty vody třemi, ekvivalenty kyseliny dusičné nahraženy; a poně- 
vadž kyselina dusičná více váží nežli voda, musí míti bavlna střelná větší váhu nežli obyčejná, tak že 

" se ze sta lotů bavlny obyčejné až 178 lotů bavlny střelné obdrží. 

") Do zápalek obyčejných se dává rtuť třaskavá (Knallguecksilber). 


25 


šeniny z jedné částky suchého ledku a tří čáslek sehnané kyseliny sirkové; smí- 
šenina tato působí na bavlnu právě tak, jakoby byla v smíšenině z kyseliny dusičné 
a sirkové, ale o něco volněji *); protož se bavlna teprv as po 1'/, hodině vyláhne 
a vymáchá, a zrovna bez sušení v Westi s troškem líhu (8 "/) smíchané rozpustí. 

Potře-li se kůže tímto kollodiem, přischne na ní a drží pak velmi pevně; po- 

tře=li se jím rána nějaká, přischne a chrání ji takto před působením zevnějšího vzdu- 
chu; protož užívají ranhojiči tohoto prostředku v mnohých případnostech co nejvýbor- 
nějšího obvazku. Poněvadž ale čisté kollodium rychle vyschne a pak rádo puká, 
přidává se do něho něco (as 2 %,) glycerinu, čímž volněji schne a více pruž- 
nosti nabývá. 
24 Z kollodia se; dají i výborné „malé vzdušní koule (Luftballon) zhotovili, které 
byvše vodíkem naplněny pro svou. zvláštní lehkost velmi rychle vystupují a dlouho 
se vznášejí. Koule tylo se mohou tak tenké udělali, že se na nich jako na bublin- 
kách mýdlových duhové barvy objevují. 

Nejvíce  kollodia spotřebují ale fotografové. © K obrazům  daguerrotypickým 
berou se, jak známo, postříbřené desky kovové; tyto mají ale tu nemilou vlast- 
nost, že se slávají na vzduchu nečistými. Deska papírová se sice na vzduchu ne- 
mění, za lo jest ale příliš drsnatá, byť se i sebe hladší papír k tomu vzal. Všem 
těmto překážkám se ale fotograf vyhne, když desku skleněnou (neb i papírovou) len- 
kou vrstvou kollodia potáhne. 


2., Vlákna ke tkaninám spůsobná. © Příprava jejich. 


Pravilo se již, že nemají všecky bunice rostlinné stejný tvar; některé jsou ku= 
lovaté, jiné podlouhé a na obou koncích tupé, a opět jiné velmi dlouhé, na obou kon- 
cích do špičky zoužené. Takový díl rostliny, který se skládá z bunic dlouhých, slove 
vláknitý (lasrig) , a nejsou-li stěny bunic jeho zatvrdlé, nýbrž jemné a ohebné , dá 
se snadno přísti a k zhotovování rozličných tkanin upotřebili. Ze všech částek rost- 
linných má ale lýko (Bast, t. j. vrstvy mezi kůrou a dřevem), bunice nejdelší, se 
stěnami tlustými a pevnými a při tom předce ohebnými — protož se nejvíce lýko 
rostlin na předivo připravuje. 

Z našich rostlin se k tomu hodí nejlépe lýko ze Ina a konopě, i z kopřivy — 
na ostrovech Filipinských užívá se lýka z listů bananových, a v Mexiku lýka z listů 
planého ananasu. V dobách novějších se ale i jiné rostliny poznaly, které též vý- 
borné lýko na předivo poskytují; tak se zhotovují nyní pro lodě anglické provazy ze 
lnu novoselandského, rostliny to liliovité, jejížto listy pevné lýko dávají. — Čím delší, 
čím Wustší a ohebnější vlákna lýko má, lím lépe se hodí ku předivu; proto se musí 
u připravování vláken těchto na to dbáti, aby se délka jejich zachovala, totiž, aby 
Se vlákna nepřetrhala. Provazy ze Inu novoselandského jsou pevnější nežli naše ko- 
nopné, poněvadž má lýko Inu onoho bunice delší, a u nich stěny tlustší, tedy pevnější. 

-7 Má-li se lýko ku předení spůsobným učiniti, musí býti odloučeno od svrchní 
kůry jakož i od vnitřních částek dřevnatých; mimo to se musí ale i sliz odstraniti, 
která jednotlivá vlákna lýková pevně Spojuje. 


nd ne na kollodium určená se proto takto připravuje, poněvadž se pak mnohem snadněji rozpouští, 
« nežli kdyby se byla ve smíšenině z kyseliny dusičné a sirkové namáčela. 


26 


U mnohých rostlin se ale i v jiných částkách vlákná ku předivu spůsobná vy- 
skylují. Na vlhkých lukách našich roste ku př. suchopeř (Eriophorum, Wollgras), 
majíc okvětí z přemnohých štětin složené, ježto po odkvětení klasy daléko přesahují 
a jako chomáč vlněný zaobalují; vlna tato by se mohla buď sama pro sebe přísti (ku 
př. na knoly), neb s jiným předivem míchati Mnohem znamenitější příklad nám ale 
poskytuje bavlník (Gossypium, Baumwolle), jehož semena v tobolkách vejcovitých' vězí 
a vždycky dlouhou bělavou vlnou zaobalena bývají; tobolky ty jsou zvící vlaského 
ořechu, dozrávše pukají s praskotem a bavlna tlačí se ven, poněvadž jest v tobolcé 
ztuha nacpána; výňala zkypří tak, že je jí z jedné tobolky plná hrst. — Bavlna se 
stala za našich dob předivem nejrozšířenějším; jak se dále přesvědčíme, jest zdělá“ 
vání její mnohém jednodušší nežli při Inu a jiném podobném předivu, a proto počneme 
8 přípravou tkanin bavlněných. : 

4. Bavlna z tobolek vyňatá se přebírá, a pak“ na slunci suší. Nežli přijde do 
obchodu, musí se vyzrnit, t. j., vyloučí se z ní zvláštním strojem všecka semena pozů- 
stalás © Na to se bavlna žokuje, t. j. do žoku ztuha (k. p. lisem) cpe, aby co možná do 
nejmenší prostory byla směstnána, a aby i vlhkost nemohla tak snadno do ní vnikati; 
žoky stlačené se provazy sváží. — Vlákna bavlněná nejsou se žádnou slizí spojena, 
ani se žádnou látkou dřevnatou sloučena , jako to u lýka lněného vidíme, a mohou 
se tedy beze vší další přípravy hned příst. © V ohledu botanickém se rozeznává ba- 
vlník zelínný (Gossypium herbaceum) s lodyhou as dva střevíce vysokou v Egyptě, 


l 


v Levantu a jižní Evropě — bavlník ndický (Gossypium indicum) s lodyhou as deset stře- 


víců vysokou ve východní Indii — bavlník srstnatý (Gossypium hirsutum), keř 2 až 6 
slřevíců vysoký v teplé Americe — bavlník barbadský (Gossypium barbadense), keř 
asi šest slřevíců vysoký v Indii západní a Americe, jižní — bavlník žlutý (Gossypium 
religiosum), polokeř s bavlnou žlutou v Číně a východní Indii — a bavlník: stromovitý 
(Gossypium arboreum), strom až dvanáct střevíců vysoký ve východní Indii, v Číně a 
v Egyptě. — -V obchodu se ale nerozeznává bavlna dle druhů botanických, nýbrž jen 
dle své vlasti; v obchodu evropském se vyskytuje bavlna severoamerická, středoame= 
vická, jihoamerická, levantinská: (z evropského a asiatského Turecka), africká, východo- 
indická a evropská (ze Španělska a z Vlach). „Druhy nejpěknější přicházejí z Ameriky; 
a mezi všemi nejlepší jest dlouhá bavlna georgická (Sea-Island). z Ameriky severní, 
jenž, rosle na ostrovech blíže státu Georgie ležících, tin 

V předešlém stolelí se užívalo; vesměs jen tkanin lněných. Ovšem byla bavlna 
v Granadě a v Benátkách již v třináctém, a v Anglieku již v šestnácjém století známa; 
ale velmi málo se potřebovala; ano roku 1702 byly látky bavlněné v Anglicku docela 
zapovězené. Zápověď ta netrvala ale příliš dlouho, neb se již roku 1750 as 3 miliony;, 
a roku 1780, již 5 milionů liber bavlny v Anglicku spředlo,  Tenkráte se předla; ba- 
vlna ještě jen na přeslici nebo na kolovrátku, a proto nemohly anglické látky bavlněné 
ani se, porovnat s krásnějšími a lacinějšími látkami z Číny a Indie: země tyto měly, 
totiž. bavlnu doma, a k tomu dlouhověkou zkušenost v zdělávání jejím, Anglicko 
muselo ale bavlnu teprva z daleka, přivážet a u zdělávání jejím se zkoušet. V Indii 
uměli již ode dávna z bavlny tak tenké nitě příst, že upředli z libry bavlny nit 23 
našich mil dlouhou; jestliže se rozprostřely řídké tkaniny z takové příze zhotovené za 
mokra na zelený trávník, nebylo ani znát, že na trávníce tkanina leží. Takovou přízi 
evropští přádelníci ovšem nedovedli, a v Anglicku se po delší čas jen hrubé tkaniny 


27 


bavlněné zhotovovaly. Brzy se ale uznávalo, že jest předení bavlny na přeslicích a 
kolovratech v Evropě velmi drahé, a že nelze výrobků indických jinak dostihnouti, 
nežli když se předení bavlny usnadní a zdokonalí. Proto se ohlíželi mnozí po stroji 
k-tomu: příhodném. Stálo to mnoho přemýšlení a mnoho peněžitých obělí, nežli se 
© stroj takový podařil. Konečně jej sestavil 4769. Richard Arkoright, todem z Prestonu. 
Tento Arkwright byl dříve chudým holičem, ale toto jednotvárné zaměstnání ho ne- 
těšilo, a on je brzy opustil. Nato se oddal neblahé myšlénce o vynálezu nějakého 
perpetuum mobile. Na štěstí ho ale brzy hodinář Kay na lepší cestu přivedl, poněvadž 
na měm znamenité vlohy -ku pracím mechanickým pozoroval, i radil mu, aby se o ně- 
jaký stroj přadací pokusil. Arkwright poslechl, a za rok byl se. strojem hotov, 
Vynálezem tímto Arkwrighl znamenitě  zbohatnul, neb když roku 1792 zemřel, 
ostalo po něm 5 milionů zlatých ve stříbře. Ovšem byl ale tento vynález jeho tak 
dokonalý; že se ma něm až posaváde málo důležitých oprav stalo. — Stroj přadací 
jest velmi složený. Bavlna ze žoku vyndáná se nejdříve čechrá a pak zvláštním strojem 
mrskacím (Flackmaschine) mrská; při tom lítají zbytky semen, písek, prach a j. vén. 
Z prvního stroje mrskacího přichází bavlna do druhého, kde se teprv ouplně vyčistí, 
pak-mezi válci na tuhou valu stlačí a na zvláštní: válec navine. Vala tato jest sice 
čistá, ale vlákna její jsou rozličně skroucená a splelená ; má-li se zní pěkná nit upřssli, 
musí se bavlna dříve tak urovnati, aby vlákna její souběžně podle sebe ležela; to se 
děje:na válcích, malými háčky opatřených, které slovou strojem skrabucím  (Kratzma= 
schine); poněvadž ale jediné škrabání nestačí, aby bavlna potřebné kyprosti a rovnosti 
svých vláken nabyla, dlužno ji dvakráte škrabati, a sice nejdříve na stroji naskrabo- 
vacím (Vorkralzmaschine), 4 pak na stroji doskrabovacím (Feinkratzmaschine); první 
má háčky hrubší, druhý tenší. Ze strojů škrabacích vychází bavlna velmi načechraná 
v. podobě pentlí; pentle ty se pak táhnou válcemi stroje plťového (Streckmaschine), kde 
se, vlákna jejich ještě stejněji pořádají a pentle zároveň znásobují; znásobení slává se 
tím, že, takové pentle na sebe položené váleemi procházejíce v jednu širší pentli se 
rozláhnou. Pentle rozlažené se na stroji cívkovém (Spindelbank) zakrucují, tak že se 
z, nich šňury stanou. Šňury tylo přicházejí na stroj předpřadací  (Yorspinnmaschine), 
který je v hrubou přízi proměňuje Přízi tuto hrubou musí teprv stroj dopřadací 
(Feinspinnmaschine) dále roztáhnout, ztenčili a stočiti. Strojů dopřadacích jsou dva spůsoby, 
toliž stroj vodní (Wassermaschine) a stroj vozní (Mulemaschine) ; rozdíl jejích zakládá 
se vlom, že se na stroji vodním příze pořáde přede a zároveň i navinuje, na stroji 
vozním se ale vždycky dříve kus upřede a pak teprv navine. Proto se rozeznává i 
příze vodní (Wassergarn, po anglicku water-twist) a příze vozní (Mulegarn, po anglicku 
mule-twist); příze ze slroje vodního, příze vodní, jest silněji kroucena nežli příze 
vozní, a potřebuje se pro svou vělší pevnost jako osnova na tkaniny neb i k šití. Příze 
vozní jest ovšem slabší, za to se ale strojem vozním čerstvěji přede, a proto jsou nej- 
více strojové vozní v obyčeji; když se i vozní příze silněji skroutí, slove příze pro- 
střední (medio-twist). — Příze hotová motá se v přadena, Délka přadena a množství 
nití vněm obsažených jest velmi rozdílná ; v přádelnách anglických, německých a našich 
obnáší délka moláku, na který se příze navíjí, 4, yardu (anglického lokte)*), ledy 


"Yard čili loket anglický jest větší nežli Vídenský, tak sice, že, je 7 loket Vídenských tolik co 
6 yardů — a 1"/, yardu as tolik co 1%/, Vídenského lokte. 


28 


musí i každá nit na něm takto dlouhá býti; 80 nití dělá pásmíčko (Gebinde); 7 pásmíček 
(čili 560 nilí) ale přadeno (Strehn, Schneller); délka všech nití z celého přadena obnáší 
tedy 840 yardů čili 980 Vídenských loket. Poněvadž není ale každá příze stejně tlustá; 
nebude míti každé přadeno stejnou váhu, nýbrž bude lím lehčí; čím tenší příze na něm 
jest; takto povstávají rozličná čísla (Nummern), kterými se tloušťka příze určuje: Číslem 
příze rozumí se lotiž takové množství přaden, které dohromady jednu anglickou libru 
váží; příze čísla 20, k. p. musí býti tak tlustá, že se jí 20 přaden“ (čili 16,800 yardů) 
na jednu anglickou libru vejde*). Z toho vysvítá, že bude mít příze nejhrubší nejmenší 
číslo (poněvadž se z ní nejméně přaden na libru vejde), a nejtenší příze číslo nej= 
vyšší. Nejmenší číslo příze v obchodu jest 8, a nějvyšší 350. Čísla příze nejdou ale 
bez přetržení od 8 až do 350, poněvadž není takových nepatrných rozdílů v přízi nikdy 
potřebí; od 8,až do 20 jdou čísla. bez přetržení, od. 20 až do 100 jen po počtech 
rovných (tedy 20, 22, 24, 26 a l. d.), a od 100 až do 350 jen po desítkách (tedy 
100, 110, 120, 130 at. d.) V přádelnách se dělá nejvíce příze od čísla 20 až do 100. 
K ustanovení čísla příze slouží citlivé váhy; na těch se jistá délka příze odváží, z toho 
se vypočítá, mnoho-li by celé přadeno vážilo, a z toho se pak ukáže, mnoho-li takových 
přaden by se na anglickou libru vešlo. — V přádelnách francouzských se čísla příze 
dle jiné váhy udávají, a proto se čísla příze francouzské s našimi nesrovnávají. 

Po vynalezení stroje přadacího mohly se anglické lálky bavlněné indickým již 
vyrovnali; neb na stroji lomto lze ještě mnohem tenší nit z bavlny upřísti, nežli se 
přádelníku indickému kdy povedlo. Libra příze čísla 350. jest 33 našich mil dlouhá. 
Prolo ale byly tkaniny indické pořád ještě lacinější nežli anglické, poněvadž se muselo 
v Anglicku dělníkům mnohem více platit nežli v Indii. Tu se ale objevil zároveň v 
Anglicku dělník ohromný, jenž za levnou cenu neunaveně pracoval — stroj parní 
(Dampfmaschine). Byl to učený mechanik James Walt ze Skotska, který asi v lu dobu 
parní stroj uspořádal, a nyní se pohyboval stroj přadací strojem parním. Tím se stala 
cena výrobků bavlněných tak levná, že byly látky anglické nejen v Evropě lacinější 
nežli indické, nýbrž že mohli Angličané látky tylo i do samé Indie zavážel a je při 
všech výlohách na této dlouhé cestě tam předce laciněji prodávat, nežli přádelníci a 
tkadlci domácí. 

Takto se rok od roku v Anglicku pořád více bavlny zděláválo, a tím se i po- 
plávka po bavlně nezdělané šířila; toho se chylilo zvlášť Soustátí severoamerické, a 
hledělo v zemích svých žně bavlněné co nejvíce rozmnožiti. Roku 1783 se přivezlo 
ze severní Ameriky do Liverpoolu 2800 liber bavlny; bavlna ta byla ale konfiskována, 
poněvadž nikdo připustili nechtěl, že by mohlo Soustátí severoamerické najednou tolik 
bavlny vyvézti; nyní zaopatřují země tyto polovičku lidstva bavlnou, a k tomu jest ba“ 
vlna severoamerická nejlepší. — Anglicko sepřede nyní 7 milionů liber bavlny týdně; 
to se děje ve 1932 dílnách, ve kterých se 331,000 dělníků nachází. — V císařství Ra- 
kouském se sepřede ročně 35 milionů liber bavlny; skoro dvě třeliny této sumy při“ 
cházejí z Ameriky, jedna třetina z Egypta a jen něco málo z Turecka. V'Čechách 
máme asi 80 přádelen, v kterých se asi 8 milionů liber bavlny ročně sepřede. V celém 
císařství Rakouském se dělá nejvíce příze od čísla 8 až do 80; příze tenší se přiváží: 
obyčejně z Anglicka a ze S výcar. 


*) Libra anglické jest o něco menší nežli Vídenská; 5 liber anglických jest tolik co : Vídenské, 
a jedna anglická tedy tolik co 25'/, lotů Vídenských, 


29 


Tkaniny, bavlněné tkávaly se dříve jen na obyčejném stavu tkacím (Handwebe- 
stuhl); ale po vynalezení stroje přadacího snažili se mnozí i toto tkaní strojem ně- 
„jakým odbývali; Hargrave a Cartwright sestavili konečně takový stroj tkací (Maschinen- 
„webestuhl);- klerý sám. lká,“ jsa při tom puzen buď vodou, nebo lépe parou. —  Nilě, 
-které se před tkaním na slav tkací vedle sebe zluha natáhnou, slovou osnova (Kelte), 
-a nitě, které se do nich dle celé šířky vetkávají, slovou outek (Einschuss) ; na osnovu 
„se brává příze pevnější, na outek 'slabší. Dle spůsobu tkaní lze rozdělili veškeré tka- 
„niny bavlněné na čtvero druhů : na Aladké, keprované, mustrované a aksamitové. 
„ey Tkaniny Aladké se tkají tak, že leží nit outková vždycky jednou pod a zas jednou 
„nad milí osnovovou, jak lo u obyčejného plátna vidíváme. Tkaniny hladké mohou býti 
husté aneb řídké; hustost tkanin určuje se dle počtu nití, které se v osnově na jeden 
loket šířky vejdou; dle toho, jakož i dle čísla příze doslávají látky rozličná jmena. K 
hustým látkám hladkým počítá se perkál (látka nejhustší), kaliko (perkál z nilí hrubších), 
„katun (hrubší a méně hustý než perkál), kitay (katun ouzký), zanking (katun z bavlny 
žluté), nankinet (nanking tenší), sirting (Futlerkattun, kalun silně škrobený, zvlášť na 
„podšívky), kambrik (Kammertuch, vlastně kambrytuch, kalun hustý a tenký), tykyta ba- 
„vlněná (Baumwolltafft, kambrik hustý a pevný), datist Davlnéný (Baumwollbalisl, tenší a 
„řidší mež kambrik), žakonet (ještě tenší a měkčí než batist bavlněný). — K řídkým 
látkám hladkým patří organdýn (z příze lenké, silně škrobený), linou (organdýn ne- 
- „škrobený), musšelín (Musselin, Nesseltuch, řidší než organdýn), muselinel (mušelín tenší), 
| jeapér (Vapeur, mušelín ještě tenší) a zejyr (mušelín nejtenší); stramín bavlněný Baum- 
wollstramin): jest látka velkooká z nití tlustých ; zý? čili gáz bavlněný (Tůll oder Baum- 
„wollgaze) jest ale tkanina zvláštní, více méně hrubooká, na spůsob sítě s děrami člyr- 
„uhlými; týl ten: se často nalírá klím vyzím, čímž povstává gáz lesklý (Glanzgaze), 
kterým: se obrazy zahalují, jelikož týl klím natřený Iprach nepropouští a předce prů- 
Ahledný oslává — Někdy se tkají látky hladké z příze dílem neb docela barvené; k ta- 
-kovým počítáme géngham (Schotlisch, schotlische Leinwand, tkanina hustá rozličně prvuž- 
kovaná neb kostkovaná), barež bavlněný (Baumwollbaréce, podobný bareži polohedbáv- 
nému, tenší a řidší než gingham), a mmohé jiné látky proužkované i kostkované na 
šátky a zástěry. 
1 Látky keprované (gekópert) povstanou, když běží outek tak, že má vždy dvě 
„neb více nití osnovových nad sebou a pak jednu pod sebou, kdežto měl u tkanin hlad- 
kých; vždycky jen jednu mit osnovy naď, a jednu poď sebou. Dle toho, kolik nilí 
„osnových pokaždé nad outkem leží, rozeznává se kepr troj-, čtyr-, pěli- až desitini= 
ový, Z toho vysvítá, že nemusí být látka keprovaná po obou stranách stejná; na 
jedné straně může být vidět více nití osnovových nežli na druhé; strana mající více 
- patrných nití osnových slove obyčejně Zíc, druhá ale rub; poněvadž se béře na osnovu 
i „příze silnější nežli na outek, proto bývá každý takový kepr na lícní straně pevnější 
„mežli tkanina hladká. K látkám keprovaným počítáme kroisé, který se obyčejně barví 
© adliskne; merino bavlněné (podobné merinu vlněnému — z hrubší příze než kroisé), 
© "dril (má na líci "/; osnovy, která zde hustěji leží než nilě outkové), bavlnovka (Baum- 
© wollbast, má na jedné straně */, osnovy a outek hrubý), satín (englisch Leder, Jeanet, 
(Oriental, má pevnější a hustší outek než osnovu, a proto jest u satinu líc tam, kde je 
mvíc-outku vidět), darchent hladký (čtyrniťfový, po obou slranách stejně keprovaný, hrubší 
a hustší než kroisé), barchent podšívkový (Futlerbarchent, jen na jedné straně kepro- 


= 


(80 


vaný); barchent se na té straně, kde větší díl hrubého ottku leží, rozškrabuje, aby 
zehlupatěl; někdy mívá osnovu Iněnou a outek bavlněný. (lata 
U látek mustrovaných (gemusterte Stoffe) jsou nitě tak setkané, že nemá tkanina © 
plochu jednotvárnou, nýbrž že místa nestejně keprovaná rozličné pruhy, amo i květiny 
a jiné mustry tvoří., Při dělání látek mustrováných se potřebují stavy mnohem slože- 
nější nežli na látky hladké a keprované. Tkaní látek mustrovaných se vynalezením tak 
zvaného stavu Jacguardova znamenitě ulehčilo. Tento /Zaeguard byl syn tkadlcé Lyon- 
ského, ze samé chudoby ho nedali rodiče v ničem ovičit, on se však beze školy čísti 
a psáti naučil; z mládí byl knihařem, a když ho to omrzelo, stal se: písmolitcem. 
Byl znám s, několika tkadlci, kteří si mu stěžovali na pracné a nejisté tkaní láték mu- 
strovaných. Jacguard přemýšlel, jak by asi přátelům svým práci tuto ulehčil, při četě 
mu bylo prospěšno, že co syn tkadleův celé uspořádání stavů tkačích velmi dobře Znal. ; 
Mnoho zkoušek ale dělati nemohl, jelikož neměl peněz; ktomu vypukla v té době © 
právě revoluce francouzská, a Jaeguard musel -k vojsku. Za několik roků vypsala 
vláda [rancouzská cenu na stroj k pletení sítí, kterou Jacguard obdržel; následkém 
toho dostal i roku 1804 ouřad v konservalorium pro umění a řemesla. Nyní, jsa nej- 
větší starosti prost, oddal se opět své staré myšlénce, a oku 1807 byl hotov se žá- © 
daným strojem ke tkaní látek mustrovaných. Za tento znamenitý vynález mu bylo © 
doživotně povoleno 3000 franků ročně, a mimo to za každý stroj 50 franků co praemie; 
as ve čtyrech letech pracovalo jen ve Francouzích ke 20,000 takových strojů, a rivní 
jsou po celém světě rozšířeny. — K látkám mustrovaným počítáme vadis (s rozličnými 
pruhami v půdě keprované; líc jeho je tam, kde je vidět v pruhách víc osnovy a v 
půdě víc outku), drilich bavlněný (S mustry malými a jednoduchými na ubrusy, rač-. 
niky a j.) a mnohé jiné látky podobné, které se obyčejně dilem ze Inu a dílem z © 
bavlny tkají. Výkresy barevné tkají se někdy do perkálu, mušelínu a týlu, kdežto se 
béře pak na mustr druha osnova barevná neb barevný outek. — Zvláštní tkanina mu- 
strovaná jest pik (Pigné) ; dělá se ze dvou osnov, ku kterým se béře obyčejně příze 
vodní; výkresy se vyskylují na části hořejší. Pik chlupatý (rauher Pigué) má v A. 
osnově oulek hrubý, který se jako u barchentu rozškrabuje. . 
Tkaniny aksamitové (sammtartige Stoffe) mají na půdě hladké neb kojite 
chlupy husté, stejně dlouhé; tato srst aksamitová (Flor, Pole) může povstati buď tím, 
že nitě outkové z čásli nad půdu tkaniny vyvstávají, aneb i tak, že se tká s dvojí 
osnovou, z nichžto jedna slouží k dělání půdy, druhá alé na srst aksamitovou. K ba- 
vlněným tkaninám aksamitovým počítáme manžestr (srst jeho je z nití outkových) a ak- 
sami. bavlněný (Baumwollsammt, srst jeho je z osnovy). Dle vlastnosti půdy roze- 
znává se manžestr hladký a keprovaný. M 
Příze bavlněná se potřebuje ještě na pletení punčoch a bavlněných krajků. * © 
Tkaniny bavlněné, jsouce samy v sobě bílé, nepotřebují se tuze bílitis' za to se 
ale přečasto barví a tisknou. Ze všech látek bavlněných se tiskne nejčastěji katum 
a kaliko. Tisknutí katunů pochází od jistého sedláka anglického. V polovici přede- 
šlého století nebylo totiž ještě žádného stroje přadacího, a proto se zanášeli vesničané 
angličtí, zvláště chudší, předením bavlny. Totéž činil i Robert Peel, sedlák nedaleko 
městečka Blackburnu ; poněvadž se ale bavlna obyčejnými vochličkami k přádlu dobře 
připraviti nedala, uspořádal si Peel zvláštní stroj, toliž válec háčky na celém povrchu 
pokrytý, čímž si připravování bavlny znamenitě ulehčil, Peel jest tedy vynálezcem 


sl 


stroje, „škrabacího;, (Kralzmaschine), o kterém, jsme se při stroji přadacím již, zmínili. 
Ale, jako, všude lidé nerozumní každý stroj za zloděje dělníků považují, tak bylo len- 
krále i v Anglicku, Několik. nespokojenců z Blackburnu přepadlo jednou v noci cha= 
loupku Beelovu a rozbilo mu, všecky stroje, čímž, byl chudák, přinucen sídlo své 
opustiti a jinde si výživu hledati.  Jsa ducha  bystrého nepřestal, Peel, na vynálezu 
sbroje škrabacího, nýbrž, počal přemýšleli, kterak by bílé lálky bavlněné potisk.. I vy- 
řezal si na; kusu, dřeva, list pelrželový, zarazil do každého rohu té desky drálek, na- 
třel to zelenou barvou -a přitlačil na, látku bavlněnou, — jeden. list vedle druhého, 
jak mu právě drátky v rohu desky zaražené, okazovaly. | Tento ještě hrubý, lisk, se 
brzy, zdokonalily, a Peel měl, na své, látky, velmi dobrý odbyt. „Syn jeho, který již 
lepší vzdělání obdržel nežli olec,. stal se prvním, fabrikantlem, anglickým a byl roku 
1800 za šlechlice povýšen; při své smrti zanechal as 25 milionů zlatých ve stříbře. 
Vnuk starého Peela, stal se, znamenitým ministrem anglickým, a vlast jeho vděčna mu 
jest za mnoho dobrých zařízení, 

o Poznavše nyní poněkud přípravu látek bavlněných, obraltme se ku přípravě 
a vzdělání vlákna lněného. 

we +02, Len se daří nejvíce v mírném podnebí a sahá až k 65. stupni severní šířky, 
M.obchodu serozeznává len dle své vlasti; máme len trský (nejlepší), hollandský, belgický, 
český a „slezský, ruský, dánský, lůnebuvrský a hanoveranský, francouzský a. egýptský. 
U nás se seje len obyčejně v máji, a trhá se v srpnu nebo září; v Egyplé se seje ale 
Vyprosinci nebo lednu do, půdy Nilem zvlhčené, a trhá se již v dubnu neb máji. — 
Len; neposkytuje jen vlákno ku předivu spůsobné, nýbrž i semeno, z kterého se dělá 
olej Inčný,; vysušující, v lékařství i v řemeslech užitečný. Má-li len dobré  předivo 
poskytnouli, musí se vytrhati dříve nežli semeno jeho dozraje, poněvadž má len zralý 
vlákna | llustší a méně. ohebná. Když začne lodyha zdola žloutnout a listí z ní opa= 
dávat, lu, jest právě, čas, aby se len vylrhal. | Len vylrhaný se na poli rozprostře, 
aby. vyschly, pak se z něho semeno otrhá „a vymlátí, a lodyha teprv zvlášť ku pře- 
dení připravuje. 

+ „Lodyha Iněná se skládá z tvrdé kůry svrchní, pak z měkkého lýka az vnitřní 
částky dřevnalé, Má-li, se čisté lýko z lenu dobyt, musí se tedy zbavit svrchní 
kůry- i vnitřního dřeva; lýko „jest ale s těmito látkami pevně spojeno, a to zvlášlní 
slizí, která i vlákna lýková mezi, sebou spojuje. Přede vším se musí tedy tato, sliz 
zo'lenu vypudili, což se děje buď rošením (Thauróste) neb močením (Wasserróste), a sice 
rošéním volně, močením rychleji. Při močení se ponoří len do vody tekoucí neb sto- 
jaté a přikryje se kamením; brzy se voda zakalí a nepříjemný zápach dává na jevo, 
že počíná len hníti. Lehkým hnitím se sliz ve Inu rozloží a vytratí; vlákna, byvše 
s- počátku hnědožlutá stanou se temnohnědými a o něco slabšími — kdyby se ale 
Wotomlo hnití předržela, zpukřela by docela. Z toho vysvítá, že jest při močení veliké 
opatrnosti potřebí; jediná leplá noc může len přes, čas močený docela pokaziti. Proto 
jest u mnohých rošení oblíbenější, Při rošení působí na len na lukách neb na polích 
Mozprostřený rosa, a voda dešlová; rošením se len lak brzy nemění, a proto se tak 
Snadno, pokaziti nemůže, byť se i předržel, Za to trvá ale rošení velmi dlouho — 
Gaž 7 neděl — a k tomu závisí je:tě od povětrnosti. Proto se hledělo ktomu, jak by.se 
asi. močení i rošení jinými prostředky nahradili mohlo, Z mnoha takových návrhů 
Podáváme zde jen jeden. Snopky Inu se proláhnou v sudech kyselinou sirkovou velmi 


92 


rozředěnou (200 částek vody na 1 částku kyseliny sirkové), a nechají se pak asi šest 
hodin na latích sušiti; když oschnou, opět se do kyseliny ponoří a zas na latě vyvěsí, 
což se tak dlouho opakuje, až se vyskytnou na lodyhách černé skvrny; to jest zna- 
mením, že se sliz již rozložila a kůra s vnitřním dřevem od lýka oddělila. Tento len 
se konečně v louhu velmi slabém vymáchá a osuší. 

Len rošením neb močením zvláknatělý se pak buď na parném slunci anebo 
v pazdernách k tomu připravených suší, aby se látky od lýka oddělené staly křehčími ; 
usušen pak tře se trlicemi, aby se látky dřevnaté přelámaly a co pazdeří odstranily. 
Y dobách novějších se k tomuto oučelu rozličné stroje vynašly. — Před předením se 
len ještě vochluje, a to proto, aby se ještě pozůstalé menší pazdeří docela vytrousilo, 
vlákna krátká od dlouhých se oddělila a dlouhá více roztřepila; částka vláken kratších 
při vochlování dolů padajících slove koudel. 

Len se přede buď rukou na přeslici a kolovrátku, buď na stroji přadacím. Pře- 
dení Inu na stroji dělalo veliké obtíže, neb na stroji pro předení bavlny zřízeném se 
len pro délku svých vláken přísti nedá; a předce se nemohou vlákna lněná k tomuto 
oučelu přestřihat, neb právě v délce vláken záleží pevnost příze lněné. Z lé příčiny 
se předla dlouhý čas jen koudel na stroji přadacím, a pěkný dlouhý len pořáde jen 
na přeslici a kolovrátku. Francouzský císař Napoleon, který se o věci podobné velmi 
staral, slíbil celý milion (ranků tomu, kdo by v jisté době řádný stroj na předení 
Inu sestavil. Obtížnou úlohu tuto vykonal po dlouhém namáhání Francouz Girard — 
ale právě v lu dobu klesl Napoleon, a s ním i slíbený milion! Girard, jsa nyní opu- 
štěn, nevěděl kam se obrátit: konečně přijal vyzvání císaře Rakouského, a roku 1819 
byla v Hirtenberku u Vídně založena dílna na předení Inu strojem ; roku 1825 odebral 
se Girard. do Varšavy, kde s několika kapitalisty velikou přádelnu na len založil. 
Mezi tím se ale i Angličané dověděli ostroji Girardovu, a hned ho také upotřebili; ne- 
věděli ale, že Girard lem při předení zvláštním zřízením navlhčuje, a proto předli 
dlouho jen hrubou přízi Iněnou; roku 1826 dověděli se i o tom zvláštním zřízení, 
a nyní se předla po celém Anglicku hrubá i tenká příze Iněná strojem Girardovým. 
Stroj ten se v Anglicku znenáhlá zdokonalil, a poněvadž bylo předení toto pro zem 
velmi výnosné, zapověděla vláda anglická vyvážení strojů na předení Inu. Tak se 
stalo Anglicko pánem obchodu v látkách lněných, a prodalo jich roku 1838 jem do 
Francouz za 20 milionů franků; nyní teprv si protírali Francouzové zrak, — ale jaká 
pomoc? Dokonalých strojů na předení Inu bylo jen v Anglicku, ale vyvážet se nesměly. 
Tu se odebralo několik Francouzů do Angličan, zaopatřili si žádaný stroj a dali jej 
v jednotlivé částky rozebrat, tak že nebylo na jednotlivých částkách vidět, k jakému 
stroji by náležely; každá částka vyšla z Anglicka jiným přístavem, a ve Francouzích 
se leprva vše složilo. Tak museli Francouzové s počátku neteční svůj vlastní vynález 
Anglicku teprv ukrast. Proto ale zaopatřuje předce Anglicko posaváde půl země svou 
Iněnou přízí, a má pro předení Inu osmkrát tolik strojů přadacích, co všecky ostatní 
země dohromady. 

Předení Inu na přeslici a kolovrátku bývalo někdy hlavním průmyslem národů 
slovanských. Nyní se ale nemůže obyčejný přádelník se svou prací ohromnému stroji 
vyrovnat, a proto klesají celé krajiny, které jindy předením Inu mnoho získávaly. 
Sprostý lid nemá důvěry v přízi strojovou a libuje si předení ruční, poněvadž prý jest 
pevnější; příze ruční jest ale jem proto pevnější, poněvadž k ní brávají lidé oby- 


88 


čejně svůj vlastní — tedy dobrý len, kdežto se musí do dílny přádelnické kupovati len ze 
všech stran, tedy dobrý s méně dobrým. Co se ale předení samého dolýče, má příze slro- 
jová před ruční tu znamenitou přednost, že je veskrz stejně tlustá, což se při předení 
ručním nikdy státi nemůže; ano na stroji přadicím lze i z koudele velmi pěknou, 
stejnou přízi zhotovili, a právě lo jest příčinou, že se předení Inu na stroji tak. velice 
"zmáhá, neb len pěkný, vybraný dá se rukou skoro laciněji sepříst nežli strojem. Nej= 
více a nejlepší příze ruční se dělá v Čechách — v okolí Jilemnickém a Vrchlabském, 
pak v Rumburce, Warnsdorfé, Šlukenově, Fridlandě, Brounově, Náchodě a Poličce. 
VY Schůnlindě, v Trutnově a Braumově jsou každý týden trhy na přízi. Oslatně se 
zhotovuje mnoho příze ruční i v Haliči, Uhřích, na Moravě, v Slezsku a hořejších Ra- 
kousích. Příze strojová se dělá v mocnářství Rakouském jen v osmi dílnách, z nichž 
jsou tři v Čechách, dvě v dolejších Rakousích, dvě ve Vlaších a jedna na Moravě. 

Příze ruční se nemotá všude na moták stejně dlouhý; v Čechách, Slezsku a na 
Moravě obnáší objem moláku pro přízi Arubou 4, a pro přízi tenkou 3 lokte české 
míry*). Dvacet nití dělá pásmíčko (Gebinde), 20 pásmíček ztenník (Zaspel, 3 ztenníky 
přadeno (Strehn), 4 přadena stuku, a 60 štuk kopu. Tloušťka čili číslo příze ruční 
určuje se v krajinách našich počtem štuk, které se palcen a prstem okazovacím na- 
jednou obejmouti dají; tak se rozeznává příze trojštuková (dreistůckgriffig), čtyr-, 
pěli- až třicetištuková; jinde mají ale zvláštní stroje k udání čísla u příze ruční. 

Příze strojová motá se v Anglicku i jinde na moták, jehož objem 2'/, yardu 
obnáší; u ní dělá teprv 120 nití (300 yardů) jedno pásmíčko, 40 pásmiček přadeno 
a 20 přaden svazek. Tloušťka čili číslo příze strojové udává se dle počtu pásmíček 
(po 120 nitích), která se na jednu libru anglickou vejdou. Číslo příze bavlněné udá- 
valo se dle počtu přaden na libru anglickou, a proto nemá příze Iněná a bavlněná 
stejného čísla stejnou oušťku; přadeno bavlněné bylo 840 yardů dlouhé, pásmíčko 
Iněné ale jen 300 yardů, a proto se musí číslo příze lněné dividovat *©/ čili 2*/g, 
aby se obdrželo číslo stejně tlusté příze bavlněné**). Z lenu pěkného přede se příze 
od čísla 20 až do 160; z koudele ale jen od čísla 10 až do 60. Mnoho příze lněné 
spotřebuje se na nitě k šití a pletení. 

Tkaniny Iněné mohou býti, jako bavlněné, hladké, keprované a muslrované. 
K Aladkým tkaninám lněným počítáme plátno domácí (z vlastní příze a vlastního Inu), 
kreas (Lederleinwand — plátno husté a těžké), plátno kopové (Schockleinen, lehčí 
nežli kreas), plátno podšívkové (Futterleinen, někde kanafas, silně škrobené, a buď ne- 
bílené neb rozličně barevné), plátno batistové (Balistleinwand, tenké a řídké), batist 
(plátno řídké z příze nejtenší), šlár (Schleier, ještě řidší nežli batist, tak že vyhlíží 
jako mříž) a linon (dle řídkosli a tenkosti mezi šlárem a batistem). Ke tkaninám ke- 
provaným počítáme rozličné druhy drolu (Drell, Dreillich), jako jsou cvělík pytlový 
"(Sackzwillich, hrubý, nebílený), cvilík žíněnkový (Matratzenzwillich, hustý a pevný, oby- 
čejně s pruhami bílými a modrými neb červenými, po obou slranách stejně kepro- 


*) 4 lokte české jsou 3'/,p lokte míry. Vídenské. 


: **) Tedy jest ku př. 40. číslo příze lněné asi tak tlusté, jako 14. číslo příze bavlněné, a vůbec budé 
příze Iněná stejného čísla s bavlněnou vždycky téměř třikrát tak tlustá jako bavlněná ; ostatně se zdá 
příze Inění pro svou hladkost vždycky tenší byti nežli stejně tlustá bavlněná, 

Živa. 1857. 3 


-| 


34 


vaný), gradl, (hustý s prouhami rozličně, keprovanými) „a drol ručníkový a ubrusový 
(Handtuchdrell und Tischdrell, buď proužkovaný neb s dobrým „mustrem na ručníky, 
ubrusy a servíly). Ke lkaninám mustrovaným náleží damašek Iněný (Leinendamast), 
mající mustry větší a složenější nežli drol, jenž potřebuje se též na ubrusy, servíly 
a ručníky. 

Tkaniny lněné se tak často nebarví a nelisknou jako bavlněné, poněvadž se ha- 
vlna snadněji barví, lépe vypadá a mimo lo i mnoho lacinější jest.. Za to se ale látky 
Iněné (neb již i příze) obyčejně bílí, aby se staly ouhlednějšími:; Bílení děje se buď 
dle staršího spůsobu na trávníku (Rasenbleiche), kdežto světlo, vzduch a voda na plátno 
působí a nečislé vylaženiny (Extraklivstoffe) z vláken odstraňuje.. Poněvadž ale bilení 
toto dlouho trvá, bílívá se v dobách novějších /učebně, +loliž pomocí alkálií solíkových 
(Chloralkalien), kterými lze veškeré látky režné velmi rychle a lo v každé roční době 
snadno vybíliti (Fixbleiche). Lid nemá posaváde, k bílení lučebnímu veliké důvěry, 
poněvadž prý plátno tímto bílením tuze trpí a snadno pukří. Když, se při bílení lučeb= 
ním opalrně zachází, trpí vlákno méně nežli při bílení na trávníku, jelikož tratí na trávr 
níku 30 až 33 procentů své pevnosti, lučebně ale jen 20, nejvýše 27 procentů ; stává 
se ale u běličů nesvědomitých a neopatrných, „že alkálie salíkové z plátna dobře ne- 
vymáchají; solík v plátně pozůstalý promění se pak v kyši solnovodíkovou, která vlákna 
v králkém čase prožere. Ve francouzských bělidlech se nejtenší tkaniny po bílení lu- 
čebním dvanáctkrát máchají,, lkaniny hrubší ješlě: vícekrát; při takové pozornosti jest 
bílení lučební vždycky lepší nežli na trávníku. Ostatně se užívá v dobách. novějších 
látek protisolíkových (Antichlor). Taková, látka jest ku př. siřičitan sodnatý (schweflig- 
saures Natron); vymáchá-li se totiž plátno lučebně bílené naposledy ještě v roztoku 
látky prolisolikové, tu se sloučí solík pozůstalý s látkou touto v sůl vláknu neškodnou. 

Před několika roky vynalezl Angličan Claussen zvláštní spůsob, kterým lze 
vlákno lněné lak proměniti, že jest bavlněnému podobné, a že se jako bavlna na oby- 
čejných strojích přadacích velmi pohodlně přísti dá. Len lak proměněný slove bavlnou 
lnénou. (Flachsbaumwolle), a připravuje se dle Claussena takto. Dlouhé vlákno lněné 
se na stroji řezacím přeřeže a pak do sehnaného roztoku z dvojuhlana sodnatého 
(zweilach kohlensaures Natron) ponoří; když do sebe již dosti roztoku vtáhlo, dá se 
do velmi rozředěné kyseliny sirkové (200 částek vody na 1 částku kyseliny). Tím se 
vylučuje kyselina uhličitá, která vlákna sloučená roztřepí, tak že byvše vybílena do- 
cela se bavlně podobají. Touto proměnou se ale vlákno lněné niklerak nezlepší, 
nýbrž zhorší, jelikož se stává kratším a slabším; na nejvejš by se mohl jen špatný, 
krátký len s prospěchem takto zdělávati. 

3.. Konopě (Cannabis saliva) roste původně v Indii východní a Persii, 
nyní ale již od nejdávnějších. časů seje se po Evropě jižní a proslřední; kvěle 
v červnu až do srpna a má květy. dvojdomé. Lodyha s květy samčími slove po- 
skonná (Staubhanf, Fimmel), s květy samičími Alavatá (Samenhaní, „Másch); lodyha 
hlavatá má silnější vlákna než poskonná, a poskytuje mimo to i semenec (Hanf- 
samen) k setí, k dělání dobrého oleje vysýchavého a ke krmení rozličných ptáků. 
Orientálové dělávají z natí a semen konopných nápoje omamující, ku kterým někdy 
i opium přidávají. Před předením se lodyhy konopné právě tak připravují jako lněné. 
V obchodu se nazývá konopí podle vlasti; tak rozeznávají konopí ruské, pruské, ra- 
kouské a vlaské; z konopí rakouského jest. nejlepší slavonské (z okolí Pelrovaradín= 


95 


ského) a slovácké. Mnoho konopí se vyváží i z Egypta a ze severní Ameriky. — 
Příze konopná jest hrubá a velmi pevná: potřebuje se na dělání dratví, plelení pro- 
vazů, lan a popruhů, jakož i na některé tkaniny. Ku tkaninám konopným patří plach- 
tovina (Segeltuch, z příze tlusté, někdy i dvojilé), plátno lodnické (Malrosenlinnen, 
z příze tenší, na hrubý oděv) a plátno odalovací čili chřešť (Packleinwand, z příze 
více neb méně hrubé). Z příze konopné tkávají se plátěné trouby ku stříkačkám 
(Spritzenschláuche) ; neb konopí ve vodě tak nabobří, že jsouc jednou promočeno ani 
kapku vody nepropouští. — Konopí východoindické (Manillahaní) pochází z lýka roz- 
ličných rostlin, jest velmi laciné a zdělává se skoro výhradně jen ve Skotsku; oby- 
čejně se míchá s koudelí a dává přízi těžkou, z které se pak plátno obalovací tká; 
plátno toto ale proměnou vlhka a sucha brzy pukří. 


4. Len novoselandský (len australský, hedbáví lněné) pochází z listů lenovníku 
obecného (Phormium tenax, Flachslilie), rostliny to liliovité s květy žlutými, která roste 
původně na vlhkých místech Nového Selandu a ostrova Norfolku. Listy tuhé nelze na 
příč přetrhnouti. Sází se u velikém množství na Novém Hollandu, a lýko z listů se 
do Evropy (zvlášť do Anglicka) zaváží. O selí jeho se pokusili i v Evropě a shledalo 
se, že by se i v jižní Francii a Dalmacii dařil, Vlákna Inu novoselandského jsou dlouhá 
a pevná, barvy zažloutlé; příze z nich hodí se zvláště na silné šňury a provazy, 
někdy se ale i s jinou přízí smíšena na některé tkaniny polřebuje. Tkaniny z příze 
této jsou velmi pevné a mají silný lesk, proto slove vlákno toto také hedbávím lněným. 
Veškeré výrobky ze Inu novoselandského jsou v suchu velmi trvanlivé, v mokru ale 
dlouho nevydrží. 

5. Pila (Pitehanf, Aloehan[) jest lýko z listů agave obecné (Agave americana), 
která se i u nás ve sklenníkách chová a obyčejně stoleté aloe slove, poněvadž teprv 
u velikém stáří květ vyráží (za 50 až 100 let). Ve své vlasti, jižní Americe, květe 
ale již po osmi letech ; po jednom květení již hyne, vyhnavši z kořene mnoho odnoží. 
Od roku 1851 sází se v Evropě jižní, kdež poznenáhlu zdivočila a nyní k dělání plotů 
neproniknutelných slouží. — Z listů se dobývá (podobným spůsobem jako u Inu a ko- 
nopě) vlákno pevné, bělavé, lesku hedbávného; příze dává silné provazy a brává 
se někdy za outek při dělání damašku hedbávného. Ostatně se ale vlákno toto jen 
zřídka potřebuje. 

6. Vlákno kopřivové (Nesselfasern) dělá se z lodyhy kopřivy žáhavky (Urtica 
dioica) a kopřivy obecné (Urtica urens); jindy se potřebovalo na tkaniny tenké, ko- 
přivkou (Nesseltuch) nazvané ; za našich dob se ale velmi zřídka užívá, a co nyní 
kopřivkou slove, jest jen tenká tkanina Iněná. Na ostrově Hongkong sází prý se 
rostlina kopřivová (Boehmeria nivea), z které se dobré předivo dobývá. 


7. Tráva čínská (chinesisches Gras, anglicky: cloth-grass) dělá se z lýka lo- 
hovy kulaté (Corchorus capsularis) ze řádu rostlin lípovitých. Vlákna lrávy čínské 
se. dají rukou dobře přísti, na stroji přadacím se ale předení jejich ještě nepovedlo. 
Y Anglicku se dělají z příze této Ikaniny přelenké, slabému batistu podobné. — I lýko 


© podslunečníka lípolistého (Sida tiliaefolia, ze řádu slezovitých) slove travou čínskou. 


V celku se tráva čínská z obchodu evropského vytrácí. 


Mimo vlákna nadřečená užívá se ještě mnoha jiných k rozličným oučelům. Tak 


se polřebuje v Rusku lýko lípové (Lindenbast) na rozličná pletiva, na střevíce a klo— 
3* 


96 


bouky, jakož i na provazy lýkové; ano velmi mnoho lýka lípového vyváží se ročně 
z Rus do Ameriky k zavazování otýpek cigarrových. — „Sehleiden poznal v provázku, 
ktérým vinný džbánek v Pompeji zavázán byl, pod drobnohledem vlákna klejichy hed- 
bávné (Asclepias syriaca), kteréžto rostliny se nyní již nikde k podobnému oučelu 
neužívá. 


3. | Rozdíl vláken rostlinných mezi sebou. 


Každé vlákno rostlinné má svůj zvláštní původní tvar, který nění pomíjející, 
nýbrž velmi stálý, tak sice, že kdyby vlákna i v pyroxylin přešla a tak se lučebně pro- 
měnila, předce původní tvar jejich se zachová. Ano kdyby se vlákna i mechanicky roze- 
mlela — jako se to při zhotovování papíru stává — předce lze i potom vlákna lněná 
od bavlněných a jiných drobnohledem velmi dokonale rozeznali. Mimo lo lze rozeznati 
vlákna rostlinná poněkud i tím, že se v některých barvivách a mnohých látkách lučeb- 
ních každé na jiný spůsob proměňuje. 

Vlákno lněné (Leinenfaser, viz obr. 4) jest dlouhé a ouzké, jeví se pod drobno- 
hledem co nit hladká a válcovitá, mající uvnitř rýhu ouzkou; u konce se ouží a má 
špičku tupou. Pro stěny tlusté a rýhu 
uvnitř ovzkou nemůže býli vlákno Ině- 
né nikdy splošlilé a kolem sebe slo- 
čené. V kyselině sirkové se vlákno 
lněné dosti rychle ouplně rozpoušlí: lo- 
léž děje se i vkyselině dusičné; v ky- 
selině dusičné s chlorečnanem drasel- 
natým (chlorsaures Kali) se vlákno toto 
na malé kousky rozpadne. V silném 
louhu vařícím se vlákna Iněná nemění, 
stávají se ale ohebnějšími, jelikož se 
veškeré nepatrné zbytky dřevnaté lou- 
hem z vlákna odstraní. 


(Obr. 1.) 


Bavlněné vlákno (viz obr. 2) jest 
kratší nežli Iněné; bunice bavlny mají 
ale stěny tenké a rýhu širokou, proto 
se vlákno toto po uzrání spadne, splo- 
ští a kolem sebe stočí. Proto není ba- 
vlna nikdy tak válcovitá jako len, a 
byť se i ve vodě namočila, jeví se 
předce pod drobnohledem co  tkanice 
ploská a kolem sebe stočená. V bavlně 

Vlák Pe kk ě: f 5 0 i nezralé jest vlákno toto ovšem také 

ákna Iněná z plátna Roztřepené nitě bavlněné, ká c jů : ; 
lužiekého (kreas). válcovité, poněvadž jest rýha jeho roz- 
ličnými látkami naplněna; když ale po 

uzrání látky tylo zmizí, sploští se vlákno a stočí, tak že má pak průřez jeho poněkud 
podobu 8, Tolo stočení vlákna: bavlněného může býli i znamením; zdali bavlna již do- 


37 


zrála. Konce vlákna bavlněného je zřídka vidět, obyčejně bývají ulrženy, zvláště tan, 
kde bylo vlákno k semenu přirostlé. — Z tvaru vlákna bavlněného se dá snadno vy- 
svělliti, proč se nemůže bráli na rány cupování bavlněné, nýbrž vždycky jen lněné; len 
má loliž vlákna válcovitá, hladká, která se snadno bez bolesti z rány vytáhnou; bavlna 
má ale vlákna ploská s hranama ostrýma, klerá by se z rány těžko vylahovala a při 
tom velikou bolest působila. — Z tvaru vlákna bavlněného lze i vysvětliti, proč jest 
prádlo bavlněné teplejší nežli Iněné; ostré hrany vláken bavlněných trou totiž povrch 
těla, čímž jakési teplo povslává ; len ale, jsa hladký, nic takového nepůsobí, — V bílé 
kyselině sirkové se bavlna mnohem rychleji rozpouští nežli vlákno Iněné; v silném 
louhu vařícím se ale také nemění. 

Vlákno kopřivové (viz obr. 3) podobá se pod drobnohledem poněkud vláknu 
bavlněnému, jsouc jako toto ploské; rozeznává se však od bavlny tím, že nemá všude 
slejného průměru, nýbrž že 
bývá brzy tuze široké, brzy 
zas luze ouzké ; při lom jsou 
místa široká ploská a někdy 
kolem sebe sločená (jako 
bavlna) a místa zoužená vál- 
covilá (jako len). Ovšem se 


(Obr. 3.) 


Obr. 4 : 
c : stává někdy i u vlákna lně- 
z ného, že se na některých 
M místech zouží a na někte- 
b 1| 300 / rých rozšíří; ale toto zou- 
1 


(M žemí a rozšíření jest u Inu 

velmi nepatrné a válcovitý 

© tvar jeho se při lom nikle- 

rak nemění, tak že širší ! 

1 f užší místa vždy válcovitá zů- 

stávají. — Konce vlákna ko- 

přivového bývají velmi zou- 

žené: vlákno toto jest méně 

ohebné nežli bavlněné, ale 

za to pevnější; v bílé kyse- 

lině sirkové se laké rozpou- 

| ští, ale méně rychle nežli 
| bavlna. 

Vlákno konopné (viz obr. 4) 
fi jh jest dlouhé a válcovilé, $ prů— 
FP" měrem nestejným, má stěny 

Bunice z lýka ko- tusté a uvnitř rýhu dosti ši- 
nopného; a bunice s rokou; podobá se tedy vlá- 
koncem jednoduchým, , knu Iněnému, rozeznává se 
c, d s koncem vidlico- gJe od něho lím, že má konce 


n 
1 
| 
| 


"M 


a Bunice z lýka konopného ; c jest 
bunice kolem sebe stočená, % bumice vel- so re : 
ť vitým ; y rýhy pichové. R sla 

mi krátká; d jest tlupa takových bunie ď jupé a velmi často aj 
400krát zvětšených. vůé, že jest méně ohebné 


38 


a že má průřez jeho větší otvor nežli u vlákna lněného. — V kyselině sirkové a du- 
sičné se konopí právě tak má jako len; v louhu se též němění, ale předce v něm více 
zežloutne nežli vlákno Iněné. 


Vlákno Inu novoselandského (viz obr. 5.) jest dlouhé a válcovité, má stěny tlusté 

a uvnitř rýhu ouzkou; na koncích se znenáhla do tupé špičky zužuje., Podobáse tedy 

(Obr. 5.) velmi vláknu Iněnému, rozeznává se od něho ale dostatečně lím, že jest 

mnohem méně ohebné a že má větší lesk. — V kyselině sirkové, se len 

novoselandský volněji rozpouští nežli vlakno lněné; v silném vařícím 
louhu barví se temnožlutě. 


Vlákno trávy čínské (z lóhovy Kulaté) jest velmi dlouhé, ploské, ni- 
kdy ale kolem sebe sločené; má rýhu dosti šitokou a jest málo ohebné. 
Ode Inu obyčejného a novoselandského, jakož i od konopí rozeznává se 
svou ploskostí, od bavlny ale tím, že není nikdy kolem sebe stočeno, 
při lom -jest i mnohem méně ohebné nežli bavlna. V kyselině sir- 
kové se tráva čínská jen zvolna rozpouští, v louhu vařícím se barví 
světlohnědě. 


K rozéznání vláken nejobyčejnějších (totiž Inu, bavlny, konopí 

a Inu novoselandského) radí Vincent prostředek následující. © Vlákna 
ponoří se do sehnaného roztoku chlorového, a vloží se pak as na mi- 
nutu do čpavku na mísce porcelánové. Tím se len novoselandský stane 
s počátku červeným, brzy ale zhnědne; len a konopí barví se v tom žlutě 
neb pomerančově, bavlna ale svou bílou barvu jen vělmi nepatrně pro- 
mění. Příčina léto proměny jsou nepalrné částečky dřevnaté s vláknem - 
spojené; čím více takových čásleček dřevnatých vlákno na sobě má, 
Bunice zlýka jm méně jest ohebné, lím temměji se barví, tím volněji se v sir- 
pe ha kové kyselině rozpouští. Z toho jest patrno, že má len novoselandský 

nejvíce, bavlna ale nejméně částeček dřevnatých. 


Má-li se vyšetřili, z jakého vlákna tkanina nějaká se skládá, nebude bezpečněj- 
šího prostředku nad drodnohled ; drobnohledem pozná se totiž tvar vláken, a tvar tento 
jest ve všech případnostech neporušitelný ; při opalrném pozorování mení tedy omyl 
možný. Od tkaniny k vyšetřování určené ustřihne se kousek as '/ palce dlouhý a 
také tak široký ; na jednom kraji se roztřepí jehlou několik konců osnovy, a na jiném 
kraji několik nití z outku: na kraj vozlřepený pustí se kapka vody, pak se dá na desku 
skleněnou a strčí se pod dřobnohled, kde se již při třidcatérém zvětšení tvar vláken 
dosti zřetelně objeví. Kapka vody se dává na vlákna proto, poněvadž se tvar jejich 
ve vodě mnohem určitěji jeví; tak se slává k. p. u Inu, že se někdy vlákno silným 
vyschnutím drobet stočí — pod vodou se ale zase narovná, a původní tvar jeho lze 
pak velmi určitě rozeznati. Vlákno davlnéné ostává ale i pod vodou stočené, a proto 
patří toto stočení ke zvláštním vlastnostem jeho. — U vyšetřování outku postačí oby- 
čejně, když se jen jedna mit roztřepí a navlhčena pod drobnohledem pozoruje, poněvadž 
bývají všecky nitě outkové u tkaniny skoro vždycky ze stejných vláken, an by míchání 
nití v outku mnoho práce slálo. Ne fak u osnovy; v té se mohou nitě z rozličných 
vláken střídati, a proto se musí při každém ťakovém vyšelřování 5 až 6 nilí osnovových 
rozlřepit a pozdrovat. 


39 


Tkaniny ze samého Inu, ze samé bavlny, ze samého konopí at. d. Ize od jiných 
ovšem již pouhým okem a hmatém rozeznat; vělmi často sé ale vyskytují tkaniny 
z nilí míchaných, a lu jest opatrného pozorování potřebí, jaká Vlákna a mnoho-lí od 
každého druhu se ve tkanině nachází, Nejčastěji se míchají nitě lněné s bavlněnými; 
není-li mnoho bavlny ve Inu, ledy ji může i zkušené oko, přehlídnout,- drobnohled ale 
nikoliv. © Outek těchlo tkanin míchaných bývá vždycky buď ze samého Inu neb ze 
samé bavlny; v osnově se ale nitě Iněné s bavlněnými rozličně střídají. 


Kdežto před několika lely ještě nikdo připustiti nechtěl, že by se vlákna ve tka- 
minách drobnohledem rozeznávati dala, zaujímá nyní nástroj tento v tom ohledu první 
místo. Dokaváde ale Ivar vláken drobnohledem ještě tak určitě vyšelřen nebyl, uží- 
valo se jiných, 'ovšem méně jistých prostředků. Při tom se hledělo nejvíce 
k tomu, kterak by se dala bavlna ode Inu vé tkaninách rozeznat; a to prolo, poněvadž 
jsou tkaniny z příze lněné a bavlněné (proti jiným) velmi obyčejné, a poněvadž plátno 
přísadou bavlny stává se slabším a špatnějším. Prostředky nejdůležitější, k tomuto 
oučelu upotřebené, zaznamenány jsou v následujícím. 


4. Pravilo se již, že kyselina sirková na bavlnu rychleji působí nežli na len; 
a v lom zakládá se první prostředek, jímž lze poznali, zdali se v plátně nějakém 
i bavlněné nitě nacházejí. Plátno takové (buď si již barevné neb jen bílé) se nejprv 
v teplé vodě říčné neb dešťové vypere a vší šlichly ouplně sprostí, načež se pak osušené 
as na jednu neb dvě minuly (jak je lkanina silná) do bílé kyseliny sirkové ponoří; 
částka ponořená slane se průsvílavou, pak se vé vodě dobřé vymáchá a v papíře pi- 
javém osuší.“ Byla-li bavlna v plátně, zpozoruje se hned, že nyní některé nitě v prů- 
svítavé částce ponořené chybí, a to proto, poněvadž jsouce z bavlny v kyselině se 
rychle proměnily v látky jiné, jenž se pak při vymáchání ve vodě rozpustily. Dle 
množství chybících nití lze uzavříli na množství přídané bavlny. Při zkoušee této se 
musí ale zvláště k lomu hleděli, aby se šlichta z plátna dříve ouplně odstranila, a pak 
aby se plátno v kyselině přes čas nenechávalo, jinak by kyselina delším působením 
i lněné částky proměnila. — 

2. Frankensteiň radí, aby se tkanina podezřelá ponořila do oleje řepkového neb 
dřevěného; po vytažení se olej zbytečný papírem pijavým odstraní. Tímto ponořením 
do úleje stanou se nitě lněné průzračné, bavlna ale zůstane neprůzračnou; je-li tedy 
bavlna ve tkanině, okazují se na ní po vytažení z oleje prouhy průzračné a neprů- 
aračné. Dá-li se pod takovou v oleji namočenou tkaninu jakási plocha černá, tu budou 
nitě Iněné mnohem tmavější nežli bavlněné, a dá-li se místo plochy černé pod tkaninu 
silné světlo, tu budou nitě Iněné zase mnohem světlejší nežli bavlněné. Zkouška tató 
jest vélmi lehká a dosti bezpečná, hodí se ale jen k vyšetřování tkanin nebarvených ; 
tkaniny barvené by se musely dříve chlorem barviva sprostiti. — Že se vlákno Iněné 
v oleji průzračnějším stává nežli bavlněné, záleží v tom, že má len stěny tlusté (do 
kterých se mnoho oleje vtáhne) a k tomu vzduchem naplněnou rýhu tenounkou ; bavlna 
ale má stěny tenké a dulinu širokou, v kleré se více vzduchu nachází; vzduch tento 
nedá oleji do dutiny vniknouti, Zkušenost ale učí, že se každá bunice v světle procháze- 
jícím tím méně průzračnou býti zdá, čím větší vrstva vzduchu se v dutině její nachází. 


8. Dle „Stóekharda lze nitě Iněné od bavlněných i takto rozeznati. Zapálí-li se 
nit Inčná ma jednom konci a drží se přímo, tu se jeví konec zapálený po shasnutí 


40 
plamene co uhel sražený, zakulacený; kdežto bavlna v podobné. případnosti poskytuje 


uhel roztřepený, štětičce podobný. Zkouška tato povede se i u nití barvených, s vý= 
mínkou barviva ze žluti chromové (Chromgelb). 


4. Elsner schvaluje rozličná barviva červená, kterými vlákna ve tkaninách ro- 
zeznává ; nejlépe se k tomu hodí líhová vymočenina z kořene mořeny barvířské (Rubia 
tinetorum), která se obdrži, když se asi */, lotu kořene v 6 lolech líhu po 24 hodin 
močí a často míchá. V tekutině této se barví as po '/, hodině nit Iněná pomerančově, 
bavlněná ale žluté; je-li tkanina z nití Iněných a bavlněných, povstanou na ní pome- 
rančové a žluté prouhy. Jak se samo sebou rozumí, hodí se zkouška tato jen na tka- 
niny nebarvené. „Dá-li se tkanina tímto spůsobem vyšetřovaná pod drobnohled, tu lze 
i vidět, proč se len pomerančově obarvil a bavlna žlutě; drobnohled okazuje, že jest 
vlákno samo i u Inu i u bavlny žlutě obarveno — ale že jsou na vláknu Iněném ještě: 
malé částečky dřevnaté, které se lemněji, tedy pomerančově, obarvily; je-li len dobře 
vyčistěn, tak že na vláknu málo těchto dřevnatých částeček pozůstalo, nedá se tímto 
spůsobem od bavlny s jistotou rozeznati, poněvadž přechází pak pomerančová barva 
jeho též do žluta. Z toho jde, že není prostředek tento tuze bezpečný, a že by se 
hodil lépe k vyšetřování čistoty vláken Iněných; neb čím čistší len, tím méně pome- 
rančově se takto barví. — Elsner chtěl prostředku svého i opáčním spůsobem použíti, 
ponořil totiž tkaninu vší šlichty zbavenou do barviva košenilového, a zkoušel pak, jak 
brzy tkanina takto obarvená v roztoku vápna chlorového (Chlorkalk) vydledne; nitě 
bavlněné vyblednou okamžitě, lněné ale teprv po delším čase. 


5. Bóliger radí k vyšetřování Inu a bavlny vzíti sehnaný louh vařící, v kterém 
len více zežloutne než bavlna, tak že povstanou na tkaninách z nilí míchaných prouhy 
nestejně žluté. © Rozdíl tento není ale tuze palrný, a je-li len ouplně čistý, nelze ho 
ani límto spůsobem od bavlny rozeznati. 


Z popisů těchto vysvítá, že jen první dva prostředky (totiž kyselina sirková 
a. olej) poskytují jakousi jistotu, která se ovšem v důležitých pádech předce ještě dro- 
bnohledem potvrdili musí, Při každém vyšetřování ouředním se to slává tak, že se 
tkanina podezřelá dříve v oleji neb kyselině sirkové namáčí, a pak teprv pod drobno- 
hled dává; prvním prostředkem se již s jakousi jistotou dovíme, kolik nití osnovových 
se drobnohledem vyšetřovati musí; zároveň se ale jeden výsledek druhým. pojištuje. 
Skoumání drobnohledem nesmí se ale při žádném důležitějším pádu opominouti. V je- 
dnom městě pruském prodávali dva obchodníci plátno, ujišlujíce že je z čistého. Inu 
beze vší přísady bavlněné. Kus takového plálna podán byl tamnějšímu professoru-lučby 
k vyšetření; ten pak, nemaje hned drobnohled při ruce, vyvolil si jeden z prostředků 
jiných a uznal, že jest v plátně bavlna přimíchána. Následkem jeho výroku byli oba 
obchodníci uvězněni, a teprv po delším čase poštěstilo se jim ustavičnými prosbami, 
že se plátno jejich do Berlína k opětnému vyšetřování poslalo; pod drobnohledem se 
okázalo, že bylo plátno jejich z čistého Inu, nemajíc ani vlákna bavlny. Na to byli 
« obchodníci ovšem propuštěni. 


Nejen ale, že se nitě Iněné a bavlněné v jedné látce stkávají, zkoušelo se také, 
jak by se bavlna se lnem do jedné milé spřísti dala, tak že by každá nit z vláken 
lněných i bavlněných se skládala. Spřádání. toto má veliké obtíže, poněvadž jsou 
vlákna bavlněná a lněná neslejně ohebná, a tedy se jedním slrojem tak snadno sepřísti 


41 


nemohou; u příze ruční by se to snad spíše dalo vyvésli. Nitě z vláken míchaných 
nelze žádným jiným prostředkem vyšetřili než drobnohledem. Ano drobnohledem. lze 
vlákna Iněná a bavlněná i v papíře ro- 
zeznali, kde se předce oboje vlákna 
pospolu velmi rozemlelá nacházejí (viz 
obr. 6.). 

Bauer poznal drobnohledem, že 
tkaniny, v klerých mumie egyplské za- 
obaleny jsou, nejsou z bavlny (jak se 
vůbec tvrdilo a dokazovalo), nýbrž z či- 
stého Inu; on vyšetřoval mnoho takových 
Ikanin v rozličných sbírkách anglických, 
a v žádné nenašel ani jedinkého vlák- 
na bavlny. Tkaniny tylo jsou rozličného 
druhu; máme kusy hrubé co plátno 
pyllové, a zase tenounké co indický 
mušelín; jsou to svědkové průmyslu 
staroegyptského, jediné památky tkadl- 
covství ze slarých dob, o němžto ve spi- 

Několik vláken z tenkého, neklíženého papíru  Séch pozůstalých jen rozlroušená po- 
tiskacího; B znamená vlákna bavlněná, Z Iněná a © dolknutí nacházíme. Z toho lze nejen 
X hmotu ouplně rozemletou. soudit, že předení a tkaní Inu již v 

nejstarších dobách známo bylo , nýbrž 
i že umění tolo již tenkrále veliké dokonalosti dosáhlo, neb některým pozůstalým hadrům 
ještě nyní se obdivujeme. Některé tkaniny jsou i barvené, a svědčí o lom, že byl in- 
dych již ode dávna v Egyptě znám, a že se ho jako nyní již co barviva užívalo, 
Drobnohled se stal tedy již u mnohých průmyslníků nástrojem nevyhnutelně 
potřebným. Ovšem se ještě nevyplnilo, co Newton před 150 lety vyřkl, totiž, že bude 
drobnohled v několika desíliletích stáli na stole každého vzdělaného člověka ; ale doba 
příští výrok tento jistě uskuteční, 


(Obr. 6.) 


4, Rozdíl vláken rostlinných a zvířecích. 


-© Tkaniny nebývají složeny vždycky jen ze samých vláken rostlinných, nýbrž 
někdy i z vláken zvířecích a rostlinných, Všecka vlákna rostlinná rozeznávají se od 
zvířecích již lím, že se skládají z pouhé buničiny — látky to bezdusičné (C,; H,$ 0,9) —, 
a že právě proto zmodrají, když přijdou najednou ve spojení s jodem a kyselinou sir- 

- kovou; na vlákna zvířecí jod s kyselinou sirkovou nepůsobí. Každé vlákno. zvířecí 

„má v sobě mnoho dusíka. Spálíme-li vlákno rostlinné (k. p. plátno, papír a j.), pro- 

| mění se ve vodu a kyselinu uhličitou, při čemž žádný nepříjemný zápach nepovstává ; 

- spálíme-li ale vlákno zvířecí (k. p. sukno, peří a j.), promění se ve vodu, kyselinu 
- uhličitou a čpavek (Ammoniak), a vydává zápach odporný. V cukru a kyselině sirkové 
„barví se vlákno zvířecí růžově, kdežto vlákna rostlinná spůsobem tímto barvy své ne- 
proměňují. Nejsnadnější rozdíl obojích vláken záleží ale v lom, že se ve vařícím 
„Silném louhu vlákno zvířecí ouplně rozpouští, vlákno rostlinné však nerozpuštěné zů- 
stává. — I chlorid cíničitý jest citlivým prostředkem k rozeznávání vláken, rostlinných 


42 


a zvířecích; neb v zahřátém roztoku jeho vlákno rostlinné zčerná, zvířecí ale se ne- 
promění. 

Z vláken zvířecích se vlna a hedbáví s vlákny rostlinnými nejčastěji slkávají s 
proto dlužno jest, o vláštnoštéch těchto dvou vláken zvířecích něco Podotknouti. 

4. Vlna ovčí jest, jako všecky chlupy zvířecí, výtvor trubkovilý, ze mnoha 
rozličných bunic se skládající, který z malinkého v kůži ukrytého sáčku vychází. Chlup 
zvířecí neroste na špičce, nýbrž u kořene, čímž se částka hořejší pořád dále od kůže 
odstrkuje a chlup taklo prodlužuje. Proto bývá viděti chlupy neb i vlasy na špičce 
barvené, u kořene však nikoliv, poněvadž se dolejší částka teprv po barvení utvo- 
řila. — Wlna ovčí se jeví pod drobnohledem co trubka válcovitá, pokrytá šupinami, 
které ma ní tak jako tašky na střeše urovnány jsou (viz obr. 7. — Y kyselině sirkové 


Vlákna vlněná a bavlněná. Wlákna vlněná W jsou válcovitá a šupinatá, ba- 
vlněná Bale ploská a bez šnpin. 

oddělují se tyto šupiny od válcovité trubky vnitřní, a pak je drobnohledem viděti, kterak 
jest trubka talo složena z více bunic vláknitých, po délce vedle sebe ležících, mézi 
nimiž se uprostřed nachází zvláštní dřeň z bunic malounkých. — Dle rozličných druhů 
ovčích bývá vlna ovšem nestejná; šupinatý tvar její se však nikdy nemění, ano i lu= 
čebné poměry bývají vždycky u všech druhů stejné. Každý druh vlny se ve vařícím 
louhu rychle a ouplně rozpouští; v kyselině strkové se z každého vlákna vlněného šu- 
piny smeknou, vlákno samo se ale nepromění; v kyselině sirkové s cukrém smíšené 
barví se každá vlna růžově. 

Šupinaté vlákno vlněné jest příčinou, že se může dělati z vlny nejen příze, 
nýbrž i plsť (Filz), jelikož se vlákna vlněná ustavičným tlakem za vlhka a tepla spletou 
v lálku pevně sloučenou. 

Vina jest buď jednostřižná (einschůrie) neb dvojstřižná (zweischůrig); první po- i 
chodí od ovcí jednou za rok (v letě) stříhaných, druhá od ovcí dvakrát za rok ((z jara 
a v podzim) holených. Jednostřižná jest delší a lepší. Vlna z ovcí zabitých (Rauf- 
wolle, Gárberwolle) nebývá tak dobrá, a vlna z ovcí scíplých (Sterblingswolle)' jest 
špatná a nepřijímá tak snadno barvu. U nás a ve mnoha zemích se pere vlna přede 
stříží na ovci, ve Francouzích a Španělích pere se ale teprv rouno odstřižené. 
Vlna na téže ovci má rozdílnou tenkost, délku a měkkost; jiná jest vlna ze břicha; 
jiná ze hřbetu, hlavy a noh; proto se musí probírat, měkčí oddělí se od hrubší, dělší 
od kratší. Skoro ku každému spůsobu tkaniny vlněné náleží obzvláštní druh vlny, 
a dle toho se rozeznává přede vším vlna suknová (Streichwolle) a vlna cajková (Kamm= 
wolle). Vlna suknová může býti kratší a více kudrmatá; oma se rovná před předením 


43 
na stroji škrabacím. (Streich= oder Kratzmaschine, odtud Streichwolle), a příze Z ní 
slouží na dělání látek soukenných, t.j. takových, které obdrží valchováním na povrchu 
příkrov plšťový, tak že není nitě v tkanině takové vidět, leda když se povrch plsťový 
ošoupá ; sem počítáme sukno, kazimír, flanel a j„ — Vlna cajková musí býti dlouhá 
a pevná, málo kudrnatá aneb docela hladká; oma se rovná před předením na stroji 
česacím  (Wollkamm, odtud Kammwolle), a příze z ní běře se na dělání cajků, L. j. 
hladkých tkanin vlněných bez povrchu plsťového ; k takovým tkaninám cajkovým patří 
k. p. měrino, tibet a j. — 

Z vlny suknové se dělá příze suknová (Streichgarn); vlna lato se nějprv (V my- 
dlinách neb moči shnilém) dobře vypere a pak ve vodě tekoucí vymáchá; na to se — 
má-li býti sukno barvené — již před předením barvivem stálým barví; pak se čečhrá, 
čistí, drobet olejem napus'í, ma stroji škrabacím urovná a přede; předením povstává 
rozdíl mězi přízí osnovovou a outkovou; příze osnovová (Kettengarn) je silněji, a sice 
na pravo točená, příze outková (Schussgarn) ale slaběji a na evo. — Moták dílen ra- 
kouských má u příze soukenné dva Vídenské lokte v objemu; 44 nití dělá pásmíčko 
(Klapp, Gebinde), a 20 neb 22 pásmíček přadeno (Strehn), tak že má přadeno 1760 
neb 1936 Vídenských loket. — Dílny pruské dávají též 44 nilí na pásmíčko, a 20 pás- 
míček na kus (Stick), který 1840 Vídenských loket dlouhý jest (poněvadž jest tam 
objem motáku o něco delší než 2 Vídenské lokte). Přadeno francouzské má 22 pás- 
míček po 44 nitích, a jest v celku 1946 Vídenských loket dlouhé, tak že se delšímu 
přaádenu rakouskému (po 22 pásmíčkách) skoro vyrovná. — Tloušťka příze suknové 
určuje se obyčejně dlé počtu přaden, který se na libru (a sice v Rakousích na libru 
Vídenskou, v Prusích ale na libru Kolínskou) vejdou; takto se mluví © přízi dvou-, 
Iroj= až dvamáctipřadenové, kterážto poslední jest tedy druh nejtenší. Ovšem má udání 
toto jen smysl při určité délce přadena a při určité libře. — Z příze soukenné se tká 
nějčastěji sukno (Tuch), lkanina hladká, která se po vyčistění dává do valchy, čímž ná 
ní povstává povrch plsťový ; sukno zvalchované se karláčuje, poslřihuje, na rámech na- 
tahuje, presuje a dekatuje; oučel těchlo prácí rozličných jest, dát suknu větší ouhled- 
nost a stejnější lesk.  Nebylo=li sukno tkáno již z vlny barvené, barví se obyčejně 
před valchováním, někdy ale teprv po postřihování. K látkám suknovým se počitá ještě 
kazimír (z příze tenké, keprovaný a málo rozčesaný), coating (z vlny hrůbé, málo val- 
chovaný a málo poštříhaný), dif! (Důllel, coating keprovaný, více valchovaný a stří- 


baný), Flanel (má osnovu z příze cajkové neb někdy i z bavlny, outek ale vždycky 


z příze soukenné; jest hustý, málo valchovaný a nestříhaný), molton (hladký neb ke- 
provaný, z vlny lehké s nitěmi patrnými), Xúně (Kotze, z vlny a příze hrubé, buď 
hladká neb keprovaná, slabě valchovaná, silně rozčesaná a nestříhaná, se srstí hustou 


„A dlouhon), doskin (tenký, prouhovatě keprovaný, někdy s osnovou bavlněnou, na 


4 


é straně do hladka postříhaný), satin cloth (tenký, pevně tkaný kepr s osnovou ba- 


vlněnou a outkem z příze soukenné, nevalchovaný a nerozčesaný; líc je tam, kde je 
vidět víc nití vlněných, tam bývá i do hladka ostříhán). 


Vlna cajková se před předením podobně čístí a pere jako suknová: pak sé na 


stroji 'česatím urovná, a po mnohonásobném roztažení strojem přadacím v přízi cajkovou 


(Kammgarm) proměňuje. Příze cajková musí mít nitě hladké bez špiček vyvstávajících, 
čímž se již na první pohled od příze suknové liší. V přádelnách našich a německých 


„motá se'příze cajková právě na takový moták jako bavlněná (tedy jest každá mit 1" 


44 


yardu dlouhá); v Anglicku se béře na přízi cajkovou ale jen moták 4 yard v objemu 
mající. Tloušťka příze znamená se u nás, v Němcích a Angličanech počtem přaden, 
klerá se na jednu libru anglickou vejdou; poněvadž jest ale zdejší přadeno (jako 
bavlněné) 840 yardů dlouhé, anglické ale jen 560 yardů, ledy se vejde více přaden an- 
glických na libru nežli našich, a proto nejsou čísla naše a anglická u příze caj- 
kové stejná; číslo naše se musí 1, zmnožit, má-li se obdržeti slejně tlustá příze 
anglická; lak jest na př. naše číslo 12. právě tak tlusté jako anglické 48. — Ve 
Francouzích se určuje číslo příze télo počlem přaden (po 858 yardech) jeden kilo- 
gramm vážících. 

Příze cajková se béře na rozličné tkaniny, jakož i na pletení mnohých látek 
vlněných, 

K cajkům Aladkým počíláme , kamelot (má nilě outkové jednoduché, osnovové ze 
dvou sesoukané), perkan (nitě osnovy ze dvou, nitě outkové ale ze 3 až 6 sesou- 
kané), bombasin (v oulku i osnově z nilí nesoukaných), cajk mlynářský (Beuteltuch, řídce 
tkaný, z příze silně točené, na síta a pytlíky mlynářské), krepon (velmi řídký, kudrnatý; 
na flóry smutkové), muselín vlněný (řídký z příze lenké, málo točené, prolo měkký 
a jemný ; někdy mívá osnovu bavlněnou), chaly (mušelínu podobný, ale s osnovou hed- 
bávnou). — K cajkům keprovaným patří merino (kepr postříhaný s povrchem lesklým), 
tibet (merino měkké bez lesku), merino poloviční (Halbmerino, s osnovou bavlněnou), 
lasting čili prunel (kepr hladký, obyčejně černě barvený, má v outku nitě jednoduché, 
v osnově ale ze 2 neb 3 sesoukané), šerka (Serge, kepr rozmanilého spůsobu ; často 
mívá osnovu z příze cajkové a oulek z příze suknové, v kterémžto případu se i val- 
chuje a poslřihuje a takto přechod činí k látkám suknovým), ras (podobá se šerce, tká 
se ale z vlny hrubší). — Wustrované cajky jsou velmi rozmanité; k nim náležejí rozličné 
látky na zpodky, na šaty a pláště ženské, vlněné damašky, na pohovky a sedadla, pak i rozličné 
veliké šátky a šály, které se nejen z vlny ovčí, nýbrž i z vlny koz libelánských (Kaschmir— 
shawls) tkávajíj někdy mají osnovu hedbávnou a outek z příze cajkové. — K aksami- 
tovým cajkům náleží aksamit vlnéný (Wollsammt) a pliš (Plůsch, se srstí delší) ; ostatně 
sem palří též rozličné koberce na stoly, na podlahy a na schody, jakož i čalouny vlněné 
(Wolllapeten) na stěny; čalouny nejkrásnější jsou nizozemské (niederlándische Tapelen, 
Gobelins), které se krásnými výkresy a rozmanitostí barev vyrovnají skoro malbám. — 
Od koberců aksamitových lze rozeznávati koberce Arubé, ku př. lak zvané koberce 
tirolské, které mají oulek z chlupů kravských neb iz příze suknové, osnovu ale z hrubé 
příze Iněné a žádnou srst aksamitovou; koberce nejhrubší (na nohy, Fussdeckzeug) jsou 
buď hladké neb keprované, z příze soukané, z chlupů kravských upředené. 

V Čechách se získá ročně 4100,000. centů vlny, v Slezsku a na Moravě. 50,000 
cenlů, v Haliči 60.000 cenlů, a v celém Rakouském mocnářství dohromady 800,000 
cenlů ; dle jakosti jest vlna slezská a moravská nejlepší, pak přijde česká, pak haličská, 
uherská a rakouská; vlna krajin jižních je již špatnější. 

Příze suknové se v Rakousku velmi mnoho přede, mnohém méně ale příze caj- 
kové, která se proto ze Sas a Anglicka přiváží. Ostatně jest v Čechách ze všech 
zemí rakouských nejvíce přádelen cajkových ; přádelen soukenných je v Čechách přes 80. 

Soukenictví (Tuchfabrikalion) se provozuje nejvíce v Čechách (v Liberci), na Mo- 
ravě (v Brně a Jihlavě) a v Slezsku (v Bělici). V okolí Libereckém se zhotoví ročně 
90,000 kusů sukna (po 30 českých neb 23 Vídenských loklech), a mimo to jest sou= 


45 


kenietví české i v Jablonci, Rychnově, Polné atd., jakož i po hranicích moravských 
velmi rozšířeno. 

Cajkářství  (Schafwollzeugfabrikation) se také nejvíce v Čechách provozuje, pak 
i v Moravě a ve Vídni; polovička cajků v mocnářství Rakouském zhotovených pochází 
z Liberce. 

Ve Vídni, v Benátkách, v Linci, Brně, Písku a Strakonicích se pletou z příze 
vlněné i červené čepice, které se (ročně as za 2 miliony zlalých) výhradně do 
Turek prodávají. 

Vlna se spřádá často s bavlnou; má-li se nit taková vyšetřit, roztřepí se jehlou 
na desce skleněné (v suše neb pod vodou), na část rozlřepenou se dá kapka roztoku 
jodového a k tomu kapka kyseliny sirkové; je-li bavlna v nili, tu nit částečně zmo- 
drá, což jest i bez drobnohledu vidět, když se pod desku skleněnou čistý bílý papír 
položí; vlna sama se jodem a kyselinou sirkovou nepromění, I vařením v louhu se 
může bavlna ve vlně snadno poznati; neb v louhu se vlna ouplně rozpustí, bavlna ale 
nikoliv. — Kde je bavlna s vlnou jen setkána, lu se dá drobnohledem velmi snadno 
již při třidcetinásobném zvělšení rozeznati, nitě na kraji se roztřepí a vloží se mezi 
deskami skleněnými s kapkou vody pod drobnohled; válcovilé a šupinaté vlákno vlněné 
se pak zřejmě liší od ploského a sločeného vlákna bavlněného. 

Hedbáví má docela jiný tvar nežli veškeré chlupy zvířecí; pochodí od hedbáv= 
níka (Bombyx mori), a není nic jiného nežli stvrdlý odměšek (Sekret) nočního motýla 

tohoto, právě jako pavučiny u pavouků. Vlákno hedbávné jest 
(Obr. 8.) hladké, lesklé, válcovité tedy poněkud vláknu Iněnému po- 
dobné, nemá ale žádného konce aniž jaké vnitřní dutiny, 
kterou lze u vlákna Iněného vždy pozorovali; obyčejně má 
hedbáví všude stejný průměr a rozeznává se od bavlny nejen 
svým zevnitřním tvarem (viz obr. 8.), nýbrž i mnohými vlast- 
nostmi lučebními. V kyselině sirkové se rozpoušlí vlákno 
hedbávné velmi rychle a tvoří hmotu lepkavou, polotekutou ; 
v cukru a kyselině sirkové se barví růžově, a sice mmo- 
hem čerstvěji nežli vlna, načež se rozpustí. V louhu va- 
řícím se tak jako vlna ouplně rozpoušíí. 

O hedbávnictví a o látkách hedbávných hodláme pojednati 
v článku zvláštním, proto zde jen zkrátka o tom promluvíme, 
kterak lze vlákna hedbávná ve lkáninách vyšetřili. 

Nezdá se, že by se hedbáví s vlnou neh bavlnou do 
jedné nitě spřadalo, za to se ale nitě z čistého hedbáví s vlně- 
nými neb bavlněnými přečasto stkávají.  Čistou nit hedbávnou 
každý již pouhým okem snadno rozeznává : ale byť i hedbáví 
s vlnou neb bavlnou spředeno bylo, rozezná se drobnohledém 
již při třidcelinásobném zvětšení; nit podezřelá se ve vodě na 
desce skleněné jehlou rozířepí a pod drobnohled vloží : ouzké, 

kulaté a lesklé vlákno hedbávné liší se pak velmi od širokého 
z TRN a šupinatého oni vároněho; hn i od P : Sločeně 
"WF vlákna vlněná, s Davlny: — Má-li se nit taková podezřelá Zučebné vyšetřili, tu 
"ylákna hedbávná. postačí pouze kyselina sirková ; v té se rozpustí čisté hédbáví 


K=7 
(68 


l 


D7 PX MVAVAVAVA U 


25: 


S 0 z dí 


ry 000 6 S Je m n 9 0 v v 6 


E] 
= m 
ELSE 
== 


Ger. 


m 0 1 m v 09 0 
© 


<a 


46 


již za několik sekund (ve hmotu mazlavou), bavlna o mnoho později, vlna pak zůstává 
nerozpuštěna. K lepšímu přesvědčení může se ale ještě jiných prostředků použili. 
Bavlna se vyzradí totiž ponořením do jedu a kyseliny sirkové, čímž bavlna zmodrá, 
vlna a hedbáví se ale nemění; v cukru a kyselině sirkové barví se ale hedbáví a vlna 
růžově, bavlna nikoliv. Konečně se užívá ještě vařícího louhu, v němž i hedbáví i vlna 
se rozpustí, bavlna ale nerozpuštěna zůstane. 


František Josef rytíř GGerstner. 


Životopisný nástin. 


Mezi muži, kteří za paměti naší získali sobě uznání hodných zásluh o materiální 
pokrok vlasti naší, bez odporu jedno z prvních míst náleží tomu, jehož jmeno stojí 
v čele našeho článku. Dluh vděčnosti vymáhá, aby blahoplodné působení takových vý= 
tečníků v zevrubnější známost obecenstva uvedeno bylo a památka jejich i budoucím 
časům se zachovala. K. takovému cíli a konci sestaven jest tenlo stručný životo- 
pisný náslin. 

Náš Gerstner narodil se 23. února 1756 v Chomoutově, kdežto otec jeho, svého 
řemesla řemenář, byl usedlým měšťanem. V tomto svém rodišti obdržel první své vě- 
decké vzdělání ve škole jesuilské, maje mezi jinými též známého Kornovu za uči- 
tele. Záhy sobě oblíbiv studia mathemalická a fysická hleděl sobě, jsa ještě na gym- 
nasium, zjednati co možná rozsáhlých známoslí v oboru těchto věd. Nepřestával však 
na theorii, nýbrž obraceje zřetel svůj na praktické upotřebení zákonů a pravidel taklo 
poznaných pilně se zanášel technologií. Když opouštěl rodiště své, ubíraje se na vy- 
soké školy do Prahy, byl dokonale seznámen s praxí všech řemesel, jaká se toho času 
provozovala v Chomoutově. 

V Praze strávil Gerstner na učení celých pět let, zabývaje se vedle obyčejných © 
předmětů běhu filosofického hlavně hvězdářstvím a vyšší mathematikou, v kterýchžto © 
vědách měl výborné učitele Vydru, Steplinga a Tesánka. Poněvadž prostředky, které 
z domova měl, velmi obmezeny byly, musel mladý Gerstner výživu svou vyhlejlávat 
soukromým vyučováním a hraním v kostelích na varhany. 

Dokončiv studia pro povolání, jaké sobě byl vyvolil, a skvěle odbyv přísné f 
zkoušky na universitě z hvězdářství a fysiky, ucházel se o přiměřené místo v státní 
službě, které také roku 1779 obdržel, ustanoven byv za inžinýra při dvorské komissí, 
pro vykoupení roboty. Práce, jaké mu v tomlo jeho postavení uloženy byly, ve dvou | 
letech ukončiv, odebral se r. 4784 do Vídně, maje úmysl oddati se lékařství. Jeho: 
však láska ke studiím mathematickým pudila ho k tomu, že vedle přednášek 0 botanice | 
a chemii navštěvoval pilně i hvězdárnu Vídenskou, jejíž ředitel P. Hell, poznav výlečné 
vlohy Gerstnerovy, přiměl ho k tomu, že opusliv studium medicinské výhradně oddal se 
hvězdářství a mathematice. Pro třílelé praxi při hvězdárně Vídenské stal se Gerstner 
r. 1784 adjunktem při hvězdárně Pražské pod Štrnadem. 

V novém tomto povolání rozvíjela se skvěle bohalost jeho ducha, práce astro- 
nomické od něho uveřejněné získaly mu diplom co člena královské české společnosti 
nauk a obrátily naň pozornost učenců domácích i cizích, tak že r. 1789 s nejlepším 
prospěchem vyzvati mohl všecky hvězdáře, aby se s ním spojili ke společným pozoro- 
váním Urana. Netoliko však hvězdářské práce zaměstnávaly Gerstnera, nýbrž známá 


47 


jeho zběhlost v praklické geometrii, kterou byl dříve co inžinýr osvědčil, měla za ná- 
sledek, že vedle adjunktství při hvězdárně svěřen mu úřad vrchního inžinýra při komissí, 
klerá se zaměstnávala novým rozvržením gruntovní daně v Čechách. Roku 1787 zemřel 
Gerstnerův někdejší učitel Toscének, po němž on prozalimně jal se zastávali professuru 
vyšší mathematiky na universitě Pražské, což trvalo až do konce r. 1789, kdežlo mu 
tato prolessura řádně jest propůjčena, 

Přednášky Gerstnerovy byly silně navštěvovány, neboť neobmezoval je pouze na 
theorii, nýbrž maje zřetel na polřeby živnostníků a průmyslníků pojal v ně také me- 
chaniku a hydrodynamiku, Jmeno Gerstnerovo stávalo se den ode dne známějším a 
slovútnějším jak ve vlasti tak i v cizině. S mnohých stran, obzvláště od hospodářských 
úřadníků, kdykoliv se jim při obstarávání technických záležitostí obtíže naskylovaly, 
tázán býval o radu. Stroje od něho vynalezené neb zlepšené nejenom po Čechách 
s prospěchem json uváděny, nýbrž i do jiných provincií rozšiřovány. © Jmenovilě získal 
sobě Gerstner podstatných zásluh o zvelebení českého hutnictví, 

V listopadu 1795 zřízena byla od císaře Franliška zvláštní dvorská komissí ku 
přehlídnutí veřejných ústavů učebních, jejímž předsedou ustanoven hrabě Rottenhan. 
K té komissí povolán jest za přísedícího také (Gerstner, jemuž svěřen referát o slu- 
diích přírodovědeckých a malhematických. (© tomto předmětu měl v červenci 1798 
přednášku před kommissí, ve které činil návrh k založení velikolepého technického uči- 
liště dle vzoru slavné technické školy v Paříži. Návrh Gerstnerův byl velmi obsáhlý, 
a však uznán byl za lak důležitý, že kommisse důrazně jej schválila vládě. A však 
tehdejší válečné běhy nebyly příznivy takovým závodům, pročež Gerstnerův návrh po- 
odložen zůstal na dobu pokojnější. 

Po čiyrech lelech však naskytla se příležitost, učiniti v lom spůsobu aspoň nějakou 
zkoušku, když se jednalo o obsazení uprázdněné stavovské inžinýrské prolessury v Praze. 


1 Pro lepší objasnění věci sluší zde krátce se zmíniti o původu této prolessury *). 

Na začátku minulého slolelí nabízel se jistý Kristian Josef Willenberg stavům 
království Českého za učitele vojenského inžinýrství pro jistý počet mladíků ze šlech- 
lického a měslského slavu.  Podrobiv se přísné zkoušce obdržel litul císařského inži- 
nýra, čímž schopnost svou k takovému učitelství osvědčil. Věc ta mmoho let se pro- 
tahovala, až konečně r. 1717 stavové čeští návrh Willenbergův přijavše ustanovili jej 
Za professora inžinýřství s ročním platem 1200 zl., při čemž uloženo mu za povinnost, ve dvou 
letech důkladně vycvičiti ve svém umění dvanáct mladíků, od pánů stavů k tomu ustanovených, 
Lotiž šest ze stavu panského, čtyry ze stavu rytířského a dva ze stavu městského. Tyto žáky 
měl Willenberg ve vlastním svém bytu vyučovati zdarma a každoročně s nimi zkoušky odbývati 
před kommissary od stavů k tomu zřízenými. K zaopatření prostředků učebních vykázáno mu 
300 zl. pro vždycky. Vedle oněch dvanácli žáků směl přijímali i jiné mladíky na vy- 
učování za zvláštní plat od nich. Toto však ustanovení Willenberga za professora in= 
Žinýrství platilo jenom na dvě léta, po jichž uplynutí vždy musel žádati o nové potvrzení. 

Willenberg zastával svou professuru chvalně až do roku 4726, ve kterémž pro 


9) Zprávu tato, jakož i větší část dát k životopisů Gerstnerovu vážili jsmo %e spisu“ Das stándisch po- 

lýtechnische Institut zu Prag. Programm zur fůnfzigjáhrigen Erinnerungsfeier an die Erůfinnug des 

1.. | Institats (10. November 1856), Im Auftrago des Lehrkorpers redigirt von Dr. Carl Jelinek, čff, ord, 
Professor der Elementar- und hóheren Mathemathik am polytechnischan Institute, Prag, 1856, 


48 i 


vysoké stáří své dán jest na odpočinutí s polovicí platu, a za nástupce jeho ustanoven 
Jam Ferdinand Schorr. Ten professoroval plných čtyřicet let s prospěchem, vedle čehož 
v tehdejších válečných letech prokázal jak sám lak i se žáky svými vládě mnohé platné 
vojenské služby. Na odměnu za to potvrzen byl ve svém úřadě, professorském na čas 
svého života, lak že napotom nepotřeboval více každá dvě léta toho se znova, domáhati. 
Později podáváno Schorrovi důstojenství majora při dělostřelectvu, kteréhož však nepřijal. 
T při vodních stavbách, jmenovitě při upravování řeky. Vltavy ku plavbě od Prahy -až 
k Budějovicům, účastňoval se Schorr s prospěchem, při čemž ukázal nezištnost svou 
tím, že se odřekl všech diet za cesty k tomu cili konané. Dlouhý čas. zastával Schorr 
sám jediný svůj úřad učitelský, při dolehajícím však ma něj stáří. připomínají se-po 
sobě dva adjunkti, jež měl k ruce své, Schróder a Zlerget, klerýžto poslední, laké po 
jeho smrti (4. ledna 1767) na jeho místo jest dosazen. Schorr vychoval mnoho, vý- 
tečných žáků, kteří v státní službě, jak vojenské lak civilní, vysokých důstojenství do- 
sáhli, čehož na příklad uvádíme jen zmíněného jeho někdejšího adjunkta Schródera, 
jenž vstoupiv napotom do vojska přivedl to až za generála minérů, 

Za professorství Františka Levnarda Hergela staly se se slavovskou školou inži- 
nýrskou mnohé důležité změny. Plán učební znamenitě jest rozšířen, tak. že, již 
potom škola tato přestala sloužiti účelům pouze vojenským, zároveň. pak, přivtělena, jest 
k filosofické fakultě university Pražské. Tím rozmnožil se počet jejích navštěvovatelů 
valně, a vychovanci její dostávali se do všech zemí Rakouského mocnářství za inžinýry. 

Větší tento shon posluchačů nevyhnutelně vymáhal, aby Hergetovi přidán byl po- 
mocník. I ustanoven jest při něm za adjunkta Josef Hawle s ročním platem 150 2l. 
V tom čase značně rozmnožena jest dosavadní skrovná sbírka strojů a vzorků při (škole 
inžinýrské sbírkou podobnou školy hornické, která 1770 přenešena byla z Prahy do 
Štávnice v Uhřích. Zároveň vysadili stavové ročně jislou sumu na udržování té (sbírky, 
a krom toho ustanovili při škole zvláštního hodináře a truhláře. Až do tě doby neměla 
škola inžinýrská vlastní své místnosti, nýbrž professor vyučoval ve svém bytu: nynější 
však rozšíření ústavu toho nevyhnutelně požadovalo pro něj zvláštní stávení. K tomu 
konci vykázán jest jí někdejší Svatováclavský seminář v Dominikánské ulici, který“ po 
zrušení řádu jesuitského stál prázdný. Tam tedy uhostila se škola inžinýrská, tam pře- 
nešeny sbírky, tam vykázány byty personalu, a r. 1786 sám Hergét se fam „přestě- 
hoval. Hergetova činnost při škole inžinýrské trvala 34 let, provázena“ jsouc "skvělým 
prospěchem. Zásluhy jeho uznány byly jak od obecenstva tak i od vlády, "ktěrážto 
svou důvěru k němu osvědčila jmenovitě tím, že ho ustanovila vrchním stavebním ře- 
ditelem v Čechách. Tento úřad zaslával zároveň s proféssurou svou až do. své yn? 
která jej zastihla 1. října 1800. ; 

Po smrti Hergetově uslanoven jest za supplenta proféssury po něm uprázdněné 
Adam Bittner, (adjunkt při hvězdárně Pražské; s definitivním obsazením jejím nespě- 
cháno. Té okolnosti uchopil se hrabě Rottenňan, tehdáž praesident studijní Kommisse © 
dvorské, a na základě někdejšího návrhu Gerstnerova 'o zřízení velerozsáhlého. tech- 
nického učiliště pokusil se o vyvedení jeho prozatím v míře skrovnější.  Rozšířením 
Pražské inžinýrské školy, která vydržována byla na útraty stavů českých, dalo se dosá- 
hnouti toho účele s nákladem ovšem menším; než jaký by bylo požadovalo založení 
ústavu nového. Dle toho podala studijní kommisse dvorská c. K“ dvorské kanceláři 
návrh o proměnění Pražské stavovské školy inžinýrské, kterýžto ochotně jest přijat | 


| 


49 


a sdělen professorovi Gerslnerovi, jemuž uloženo, aby poradiv se předběžně s rytířem 
Žendrianím byl c. k. dvorské kanceláři na ruku, jaký začálek by se při lé příležitosti 
státi měl se zavedením takového ústavu v Praze, a jakých nevyhnutelných nákladů by 
při lom potřebí bylo. 

© Obá jednosvorně shodli se v tom, že při založení technického studia v Praze 
potřebí přede vším zřetel míti ke druhům českého průmyslu, a v tom smyslu tedy 
vypracován byl návrh Gerstnerův, jejž podal c.k. dvorské kanceláři, s náležitým ohle- 
dem, na všemožné spoření. Tento návrh sdělen českým stavům s vyzváním, aby za- 
mýšlenému ústavu vykázali jistý příspěvek roční. Stavové čeští, nadšení duchem vla- 
steneckým, štědře nadali budoucí školu technickou, jejíž do života uvedení povoleno 


jest r. 1803 císařským dekretem, Ředilelem nového ústavu jmenován Gerstner, orga- 


nisace však jeho protáhla se nepříznivými okolnostmi oněch let, tak že teprv roku 
1806 mohl býli otevřen, a sice v týchž místnostech někdejšího Svatováclavského se- 
mináře, kde se posledně nacházela inžinýrská škola a kde polylechnický ústav, od těch 
dob valně rozšířený, dosaváde se nalézá. 

©- „Další se vyvinování toho ústavu, který minulého voku 1856 slavil své 50leté 
jubilaeum, až k nynější jeho rozsáhlosti a důležitosti, nenáleží sem, ačkoliv Gerstner 
podstatně k jeho zvelebení se přičinil;  zevrubnější o tom zprávy dočísti se lze ve 
syrchu uvedeném příležitostném spise *). 

Byl=li dosavádní život Gerstnerův již velmi činný, zmnožily se jeho práce po 
nastoupení (ředitelství technického ústavu, na němž mimo to zaslával professuru me- 
chaniky; tak velice, že se čemu diviti bylo, kterak v pokročilém již věku zastali může 
všecky povinnosti rozličných svých úřadů. Na universitě toliž nepřestal působiti co 
professor vyšší mathematiky, k čemuž, ještě roku 1804 svěřen mu byl fysicko-ma- 
thematický studijní direktorát. K tomu ke všemu býval přečasto v příčinách veřej- 
ných podniků technických o radu tázán, jakož jmenovitě roku 1807 uloženo mu, vyšetřiti 
spolu s baronem Fakassym možnost jakož i nejpříhodnější vedení průplavu, jenž by spo- 
joval,Vltavu s Dunajem. Od projektu toho sešlo sice, za to ale k návrhu Gerstnerovu 
uskutečněno jest později spojení tolo vystavěním Budějovicko-Linecké železnice. 
wr „Veliké zásluhy Gerstnerovy nezůstaly bez odměny: roku 1808 udělil mu císař 
František nově založený řád Leopoldský, roku pak 1840 povýšil jej následkem toho do 
dědičného stavu rytířského. Roku 1811 svěřen mu k jeho četným úřadům ještě nový, 
neboť byl jmenován ředitelem vodních staveb v Čechách **). 

"4 Všecky tyto: úřady zastával Gerstner s neunavnou čilostí, až churavost, která 
hor. 4824 následkem zastuzení stihla, přinulila jej žádali o propuštění z jeho úřadů 


+ universitních. Žádost ta povolena jest mu od císaře Františka, který v ohledu na jeho 
: veliké zásluhy netoliko ponechal mu dosavadní plat jeho co universitního professora, 
U > nýbrž i titul c. k. guberniálního rady bez tax mu udělil. 


* Viz také AZ. Šembery ; Bývalá škola inžinýřská a ústav technický v Praze, Čas. Mus. 1834, st. 475. 
9*) O velké zkušenosti Gerstnerově v oboru vodních staveb nejskvěleji svědčí následující faktum. V Ham- 
im “ "vypsána byla cena za nejlepší pojednání o stavbě pod vodou hrází k odrážení mořských vln od 

(břehů. (O tu cenu pokusil se také Gerstner, tehdáž ještě mladý muž, a skutečně byla mu přiřknuta 
1 8'výslovním, podivením, kterak mu bylo možná tak důkladně o té věcí pojednati, kdežto jak živ 


moře ani neviděl, 
Živa. 1857. : 4 


50 


V ostalních úřadech svých zůslal Gerslner činným až do roku 1828, účastňujé 
se mimo to i v rozličných otázkách praktického života, jakož jmenovitě stavba Budě- 
jovicko-Linecké železnice, ačkoli vyváděna od syna jeho Františka Antonína 'ryláře 
Gerstnera spolu s jinými professory, konala se pod jeho vrchním dohledem.: Zmíně- 
ného však roku přinutila jej zmáhající se slabost oční, žádati jednák 0 sproštění jej 
přací, jež přinášel s sebou úřad vrchního ředitele vodních staveb V (Čechách, jednak 
o povolení mu“ adjunkta mechaniky, aby mohl dát pořádati ústní své přednášky pró 
tisk. Obojí žádost byla mu povolena; když pak churavost jeho v té míře se zináhala, 
že r. 1830, 1831 a na začálku r. 1832 musel co professor na polytechnickém ústavu dát 
se zaslávati od zmíněného svého syna, následovalo konečně v dubnu 1832 jabilóvání Jeho 
s čestným uznáním jeho znamenitých zásluh a s ponecháním mu celého jeho dosavadního platu. 

K poslédním vělším pracím Gerstnerovým náleží navržení učebního“ plánu (pro 
realní školy v Rakovníče a Liberci, jež zhotovil r. 1831 na rozkaz vlády. pap 

Gerstner neužil dlouho svého zaslouženého odpočinuti. Chtěje poslední dni "svého 
života lráviti v pokojném ústupu, v kterém by dokončili mohl některé“ započalé Hiterarní 
práce, odebral se na stalek zetě svého p. Pabstmanna, Mladějov u Jičina, kde však Ji 
25. června 1832 zemřel v 77. roce svého stáří, rychle ochabnuv na silách. 

Spisové Gerstnerovi jsou četní a vypočítávání jich daleko by nás svédlo. Zmí- 
níme se toliko o největším jeho díle, jež r. 1831 vyšló v Praze ve dvou díléch "pod 
názvem: Handbuch der Méchanik von F, J. Ritter von Gerstner verfasst, mit Beitrágen von 
neuen englischen Construůclionen vermehrt und herausgegeben von F. A. Ritter von Gérstner. 

Gerstnér byl netoliko muž učený a plný ducha »praktického; nýbrž 'i člověk“ 
šlechetný a dobromyslný- Zásluhy, jaké si získal o vlast, žíti Máte » v památce vděč 
ného potomstva. hP 

Obšírnější popis života a působení jeho podal r. 1837 sny Bernárd (Bilémno 
v jednáních k. české společnosti nauk. 

Rozsáhlé vědomosti Gerstnerovy přešly. s vělší části na opětně zmíněného syna 
jeho Františka Antonína vytíře GGerstnera, o jehož neméně činném, na čas však obmě-- 
zenějším živobylí budiž nám dovoleno, v dodatku k živolopisu otce jeho krátce podotknouti:. 

První působení mladého Gerstnera „po dokončených: studiích: věnováno bylo“ ví- „ 
denskému polytechnickému ústavu, založenému později nežli Pražský, kdežlo "po více 
let zastával co supplent učitelskou stolici theorelické a praktické geometrie, (stekéome<! 
trie a trigonometrie.  Odlud vrátiv se do otčiny své slal se hlavním ředitelem“ stávbý: 
Budějovicko-Linecké železnice, ku kterémuž konci podnikl cestu do Němec, Belgiey 
Angličan a Francouz. Po ukončení stavby té zastával churavého otce svého V přednáškách 
na technice, a redigoval spolu jeho obšírné dílo o mechanice, připravované již detí čas. 

Po smrti otcově povolán jsa do, Rus podnikl lam stavbu železnice z Petrohradu: 
do Carského Sela, po jejímž ukončení zase vrátil se do Rakous. Nyní 16 s za-“ 
nášeli myšlénkou o založení velikolepé dílny na lodní lána, za Kterouž příčinou opět 


navštívil Anglicko, odkudž až do Amériky se yn = be čásná smtt další jeho“ 


vojetň dulně 
činnost překazila. berli m: 


František Antonín rylíř Gerstnér byl můž ve všech oborech. průmyslu důlonate 
vzdělaný, a jého zevrubné a jasné přednášky přispěly podstatně k důkladnému vyovi- 
čení mnohého vychovance polylechnického úslavu Vídenského i Pražského, který ár 
nabylých od něho vědomostí upotřebuje k užitéčnému působení v oboru rozsáhlém. 


v > ud“ So NÍ u SS oo oa O S 


ey R 


SS V M 


o Z R B m 


51 


Stromy jehnědokvěté. 
Od Lad. Čelakovského, 


Kdo za. časného jara k blízkému, lesíku neb do zahrady učinil výlet, kdož loni 
oříšky lískové trhal, všimnul si zajisté hustých, na visuté stopce směstnaných, šupino- 
vitých, žlutých kvělův, s haluzek lískového křoví visících, které první vlažný břez- 
nový vělérek ze zimního spaní ještě před pučením, listův k rozvití vyvábil, Oby- 
čejný venkovan zná lento spůsob květenství velmi dobře ; nazýváť jej kočičkou neb je- 
hnědou a také baruškou, a kdo viděl sám huňaté šupiny, které na květenství topolovém 
před rozkvětem všecky, květy zahalují; podobajíce se zvířecímu chvoslu, porozumí ihned 
lomu názvu, Venkovský hospodář bude moci ještě na jiné stromy a kře poukázali, kleré 
na podobný spůsob z jara kvésti vídal, na rozkladilou, mnohovětevnou, olši podle vod 
rostoucí, v lese zas na ozdobnou, bělokorou, štíhle vělvitou břízu, na sličný habr a 
mohůtný věkovitý dub sřídkými, nilitými jeho, jehnědami,, A, kdo, konečně, ponořen 
lakřka do těsného živobylí městského, zřídka si popřál potěšení, navšlívili přírodu v je- 
jich nedbánkách, ten aspoň zná svěcené kočičky o neděli květní před branami chrá- 
movými vykládané, a pamatuje, že co děcko vrbové ty, kvělní proutky s, důvěrou za 
okno slrkával. 

; Jehněda jest v skutku charakterislickou, společnou zákon přirozeného řádu 
rostlin, jehnědokvětných, Co jest ale vlastně jehněda, čím se, liší od jiných, květenství ? 
Rozeberme na př. kočičku vrbovou  jakožlo nejjednodušší, aby se; objasnilo ponětí, 
které , s jmenem jehnědy v botanice jest spojeno, Podél stopky neb osy, stojí spiralně 
zhusta, postavené, chlupaté, šupinovité lístky, v paždí každého lístku sedí velmi jedno- 
duchý květ, záležející v malé žlázce a dvou tyčinek na dlouhých nitkách, aneb, vezme- 
me-li jehnědu s jiného stromku téhož druhu, ve žlázce a ve stopkalém vejčitém se- 
meníku, Květ tedy, velmi nedokonalý jest toliko jednopohlavní, „a nemá za obal 
dvojí kruh lupenův kvělních, kteréž kalichem a korunou se jmenují., Poněvadž kvěly 
beze zvláštní stopky, podél prodloužené osy sedí, musí jehněda vlastně za klas pova- 
žována, býti, ale za tlakový, jehožlo květy různopohlavní jsou a dokonalého okvětí, 
totiž kalichu ji koruny postrádají, a jenž konečně po vyprášení tyčinek, aneb po do- 
zrání plodu od zpodu svého se ulámav, upadává, 
bh: Řád „Jjehnědokvělých obsahuje naše nejdůležitější stromy lesní; mnohé rody 
jejich, samy „0 ,sobě aneb, s jinými promíchány tvoří listnaté, zelené lesy, dělíce se 
takto se „sosnami o panství na rozsáhlých lesních prostranstvích, a jsouce vážnými 
předměty lesního hospodářství, Nejdůležitější pokolení jsou: „dub, buk, kaštan, líska, 
habr, habroveg, „olše, bříza, topol, vrba, 

6 Rostliny , dřevnalé zde vyčtené mají na větším díle podobu vlastně stromovilou, 
a. toliko nemnohá pokolení počítají, druhy křovité. Rozdíl mezi obojím tvarem jest 


dá ležil, poněvadž na něm založen jest rozdíl vnějšího vzezření neb habilu. Habitus 
dřevních rostlin jeví se hlavně poměrem kmenu k jeho větvím a přispívá velice k roze- 
znávání jednoho. stromu jod, druhého již z dálky a i v zimě, když ani list ani květ 
se nenaskytá, dlo pouhé kostry jeho dřevnaté, smíme-li se tak vyjádřiti. Strom toliž 
až do jislé výšky od věbví čist ostávaje, tam teprv vělve vysílá a v korunu se šíří, 


kteroužto skmen jeho co. střed a osa proslupujez, keř pak již na zpodu svém u větve 
4* 


52 


se rozpouští, kleréž s hlavním kmenem téměř stejně mocné a stejně se pnoucí, neposky- 
tují rozdílu mezi kmenem a korunou; « Jsouť sice ina kmenu stromův pod korunou 
nezřídka větve vyvinuly, avšak jim schází mohutnost, jižto větve koruny mají, ke 
zmocnění, usýchajíť a bývají od stromu dle okolností po rozličnou výšku odhazovány. 
Duby jsou větším dílem Sstromovití, anobrž náš křemelák a drnák (Ouereus peduncu- 
lata a sessiliflora) náležejí k nejznačnějším, nejmohútnějším stromům vůbec ; jen některé, 
jako dub, z něhož nejlepší, k dělání inkoustu upotřebované duběnky pocházejí (Ouercus 
infectoria) a onen, na němžlo červec žije (Ouercus cocci éra), jeví zrůst křovitý. Naše 
buky, kaštany, habry, olše, břízy a topoly jsou stromy; a všák některé druhy 
olší (Alnus ovata) a břiz (Betula nana, humilis), v studenějších severních alpinských 
polohách rostoucí, křovitou přijímají podobu. Líska obecná (Corylus 'Avellána) má 
křovitý vzrůst; leč jeden jihovýchodní druh evropský, líska turecká (C. Colurna),'od 
nížto ořechy dvakráte větší našich pocházejí, bývá strom 40' střevícův zvýší. © Některá 
oddělení vrb obsahují též stromy, na př. vrby lámavé, kamž vrba bílá i křehká a sličná 
Vrba smulící našich hřbitovů náležejí, taktéž i jíva (Salix capraea); ohe ale' po 
kře, jako červenice (S. purpurea), košářky (S. viminalis) atd. 
Postavení větví ná kmenu není nikdy tak pravidelně jako u sosen'v přeslénu 
okolo středního bodu zařízené; původně v prvních letéch mladistvého stromků; "tak 
jako na mladších větvích, stojí větve na osách svých dvojřadně, totiž po obou stra- 
nách jejích v -jedné ploše, a sice mezi sebou střídavě, poněvadž listy, z jejichž paždí 
pravidelně“ větve“ vynikají, taktéž střídavé mají postavení. ' Starší stromy ovšem mají 
soustředně, všestranně postavené větve, čehož dosáhly teprva pozdnějším' vystoupením 
jejich z prvotní polohy ve ploše. Větve druhořadní, má těchto' prvních větvích“ stojící, 
mohou buď na tentýž spůsob z plochy své vystoupiti a do'obvódu větví "po rozlič= 
nými úhly se děliti, anebo dvojřadně v jedné ploše se nalézati. "Velmi význačně dle 
prvního pravidla vybudován jest dub, dle druhého zvláště buk, rozdil tět jeví se 
také v aeslhetickém« dojmu (obou stromův; dub jest pro toto stejné rozpostávení větví 
hlavních i vedlejších jednotvarnější nežli buk, u něhož postavení hlavních větví na 
kmenu s postavením vedlejších os na těchto větvích v pěkném Kontrastw stojí 1% 
Dub křemelák (0. pedunculata) dosahuje znamenité“ výšky '100—160 Ma ve 
výšce 20—30 stř., anobrž 'i níže, počíná rozsílati své rozkladité,“v 'tupých úhlech 
se rozcházející, nepravidelně zprohýbané větve, kteréž mi' zvláštní malebnosti dodá 
vají; smělostí svých forem nahražuje, čeho sé mu na ladnosti nedostává "Halažky od- 
lišují se oslře od hlavních větví svým mnohem skřovnějším průměrem“ Kůra“ na. 
starších stroméch bývá rozsedlá, tvoříc na zevnitř koráb čili borku'“ Kůra stromův“ 
vůbec skládá se ze člverých vrstev, z vnější pokožky, záhy hynoucí; z vrstev korko=- 
vých, vrstev parenchymatických a lýkových. Dokavád vrstvy korkové 'a pod mimi: ležící“ 
zeléná vrstva parenchymatická žijí, zůstává kůra hladká 'a lesklá; v 2030. roce 
umírají a sesýchají tyto vrstvy, poněvadž 'poď (nimi nová vrstvá korková povstáváva: je: 
takto od vnitřní živoucí kůry odlučuje. "Tyto odloučené; mrtvé díly kůry mazývajínse: 
borkou; ony pukají následkem rozšiřujícího se objemu kmenového''a vypadají“ pak- 
rozryté křižujíčími se rýhami. Dub korkový (Ouercus Suber) liší se“ korou ode všech 
ostatních dubův, jelikož nevylvořuje“ borky, nýbrž jeho vrstva! kotková v'pravý kork: 
se vyvinuje, jenžto z prostranných, kostkových, houbovitých buněk“ se'skládá au věliké“ 
tlouštce se nasazuje, zevnitř odumírajé (a'vnitř. ústavičně nové vrstvy tvoře. * Vnější“ 


: 
; 


53 


vrstvy rozpukané odlupují se posléze samy od 'sebc neb schvalně bývají snímány; 
jest to onen korek, jenž ke všelijakým vyřezávaným věcem, jmenovitě k zátkám, upotře- 
bován bývá pro svou hutnost a neprostupnost vzduchem. 

Pravidelnější jest rozvětvení drnáku (Ouercus  sessiliflora), jehož větve: jsou 
méně prohýbané, více v paprscích postavené, četnější a směstnanější. Hlavní větve přechá- 
zejí v haluzky neznačně. Také jest lupení jeho hustěji, stejněji podělené; kdežto u křeme- 
Jáku na větší menší svazky směstnané četnými a velkými mezerami oblohu prohlédati nechává, 
us „Kmen bukový od mládí bývá, rovný, a, pravidelný, dosahuje ale nanejvýš 80— 
400 sstř.j ve. výšce, 40—50 stř. dělívá se ve dvě rozsochy, a-tam vlastní korunu tvo- 
řilio počíná ze silných a vzpřímených, větví ;; pod mohutným vrcholkem tím ale vy- 
sílá až dolů na 5—6,slř. nad zemí slabší, rovnovážně „rozprostírající se větve s velmi 
hustým -krovem lupenným. « Neb poněvadž, jak-výše vysvětleno, větve druhého, a násle- 
dujících pokolení dvojřádně v jedné ploše na větvích předchozích řad stojí a listy samy 
vlivem „svělla, plochou jednou vzhůru hledí a tedy též rovnovážnou polohu zachovávají, 
musejí se nejen dotýkati ale i husté a nepronikatelně krýti. 

4, „Kaštan podobá se křemeláku, jako u toho předvládá zrůst do šířky, věbve ale jsou 
hustší a od haluzek méně odličné, lupenatost tedy mnohem bohatější; silné roz- 
kladité, větve. široko „se proslírají, tvoříce značnými, rovnovážnými, listy stínící krov, 
jenžto bukovému solva co oddává. 

+ Habr jest skrovnější, strom než všecky předešlé. Tloušťka 1, stř. a výška 
60—-70, stř. patří, už velmi dobře urostlému habru, Na svobodném stavu začíná ko- 
runa,s,20——25 střevíci z rovných a vzpřímených větví ;. dolejší díl kmene nese hojně 
slabé, rovnovážné, vělve | s, hustějším lupením,, Kůra hnědočervená zůstává až do 
nejvyššího věku na živu, její vrstvy, korkové se nepukají, protož jako u buku setrvává 
vždy hladká a lesknavá, 

U lísky dělí se „kmen právě nad oddenkem záhy v několik pňů, kteréžto byvše 
až na jeden silný peň odňaty novými výhonky ze zpodu nahraženy býti mohou. Tyto 
výhonky, ježto několik palcův pod zemí běží a pak vystoupají, jsou schopny vedlejší 
kořeny vybnati a :tím od maleřského kmene pro sebe se odloučiti. 

-© Bříza bílá, (Belula alba) tvoří vrcholek pyramidální; větve její jsou poměrně 
tenounké, velmi štíhlé, v ostrých úhlech metlovitě na kmenu postavené. U větším stáří 
se, ma. mnohých, břízách tyto, štíhlé a dlouhé větevky, následkem své tenkosti a větší 
tíže, Svými konci překloňují a tak, povstávají visuté břízy. Kmen se prodlužuje až 
do, Špičky své koruny, téměř nikdy, do větví se nezlráceje. Pod korunou odhazuje 
sám od: sebe. až na 15-20, stř, výšky dolejší větve. Bříza má olištení nad míru 
světlé a řídké; kleréž odtud pochodí, že listy na dlouhých střenkách pohyblivé více 
visí "a plochy své, vesměs. vzhůru, neobracují, jako na př. buk a kaštan. Kůra jest pro 
svou. bělost a hladkost zylášlní ozdobou kmenův březových; zvenčí v tenkých plástvách 
ha, sloupá, kteréžto plástvy, střídavě silněji a slaběji zlloustlé, tvoří se z korkové vrstvy, na 
zevnitř odumírají voté míře, v jaké z vnitřku se obnovují; vrstvy slabě ztloustlé ob- 
ca vzduch jsou; bílé; vrstvy silně ztloustlé pro svůj obsah hnědé vyhlížejí. 

Olše bývá 30—70“ vysoká; větve její koruny rozšiřují se namnoze rovnovážně, 


-zvláště dolejší, rozprostraňujíce se v plochu, kteráž šírostí ani za habrem mezůstává. 


Větve pak jsou nemnoho silné, vtom ohledu ještě pozadu za březovými. Ostatně jsou 


- obrysy k vrcholku proměnlivé, hned více okrouhlé, hned v špičatější pyramidu vytáhlé, 


54 


Topol vlaský mašich silnic (Populus pyramidalis) má velmi vyvinutý koncový 
vzrůst hlavního kmene, kterýž až do nejvyššího vrcholku mezi přímými větvemi a ha- 
luzemi koruny své v značné močnosti vystupuje: Topol černý -a osyka mají větve 
více rovnovážné a rozkladité. 


Co o vzezření a spůsobu rozvětvení zde posud řečeno, platí toliko o stromech 
ma svobodném stanovišti rostoucích; v uzavřeném lese vypadají jináče. Tam vy- 
vinují hlavní kmén svůj nejsilněji, jenžto až do nejvyššího temenu přímý zůstává; 
dolejší pak větve odhazují do mnohem patrnější výšky; větve koruny vystupují vzhůru 
a nerozkládají se, jsouce od sousedův V tom 'obmezovány, rovnovážně. Buk'na př. 
do 50 str. od větví se očisťuje a dosti stejnou tlouštku zachovává, potom teprv z oblou- 
kovitých větví tvoří korunu. Takové bukové lesy s vysokými, hladkými sloupy kmenů 
a špičatými oblouky dotýkajících se na vzájem větví koruny vzbuzují úctu, činíce dojem 
klenutí chrámového 


Vedle mocných větví a haluz přicházejí zvláštní zkrácené větve, významné pro 
listní ošacení řečených stromův, jakkoli zakrnělé a chudičké jsou v tvaru svém. Kdežto 
pravidelné letorosty se značně prodlužují, dlouží se články zpomenutých pavětviček 
každoročně o tak nepatrnou část, že po celý, ovšem obmězený život svůj velmi 
krátké zůstávají. Důležitost mají tu, že spůsobují všeobecnější, hustší olistění kmenu 
a větví; neboť když už kmen. a starší větve stromu bez listu jsou a lupení skrze 
pruty silně se, prodlužující vždy více na objem stromu odstrkováno, jest, zachovávají 
tyto větevky právě chablým koncorostem svým lupení také blíže středu stromového 
a vyplňují mezery mezi většími, holými větvemi. Jejich trvání jest rozmanilé, u buku 
a habru žijí po mnoho let, každým rokem o nepatrnou částku se prodlužujíce a sva- 
zeček listův ženouce; proto jest krov těchto dvou stromů také tak hustý. U břízy 
a olše žijí však jen 2—3 léta, potom nenosí více lislí a jsou, tím také příčinou velmi 
řídké, světlé listnosti těchto stromů. 

Listy všech jehnědokvětých mají postavení střídavé, sedí na delší neb kratší 
stopce neb střenku a šíří se napotom do plochy listní, jednoduché, po, kraji buď celé, 
neb více méně zubaté, vykrajované atd. Tam, kde list od pně sse. odlučuje; .odloučí 
se také jeden neb více svazkův cevních z kruhu cévového; a kosmo kůrou prostou- 
paje vchází do střenku, z něhož pak středem plochy listní běží, tvoře, pokud zevnilř 
výstupek působí, tak zvaný nerv neb žebro listní; na obě strany, tak jako: pérka na 
brku, odvětvují se z žebra postranní žebírka, kteráž pak zhusta' tím samým. spůsobem 
se rozvětvují ; i nazýváme tyto listy peřenožilné. Při mladém lístku vždy nálezneme 
po obojí straně dva menší, častěji šupinovité lístečky, palístky neb lístky vedlejší. 
U nejmnožších nemají dlouhého trvání, zbarví se hnědě, seschnou a zhusta: opadnou, 
jako na dubu, kde jsou šídlovité, u buku, kde co úzké hnědé tkanice svisí, u břízy 
a olše; u některých vrb, u jívy a jí příbuzných setrvávají ale až do odpadku: "listův 
co zelené lístky; vůbec pozorují se u vrb, jejichž tvary v nejširším okruhu; od polomě- 
síčitého, srpovitého do kopinatého a čárkovitého, se pohybují, 1 

Chtějíce vyčerpati veškeré tvary listův, v řádu jehnědokvětých se' naskylující, 
musili bychom až do druhův se zabírali, což by od místa bylo PARAMO se s Ha 
iknutím forem našich obecných druhův. 

List našich dubův jest podlouhle vějčitý, choboty dosti hlubokými rozdělený 


= r n ol S dík 


55 


v cípy, klené vesměs ke špičce hledí; u zpodu, kde na střenku sedi, je mělce vykrojený 
u „drnáku, (Ou. sessilillora), „u křemeláku ale hlubším, chobotem vystříhnutý, takže dvě 
ouška tvoří; list kaštanu, podlouhlý, zašpičatěný a velmi zašpičatěné, veliké cípky po 
kraji rozstříhaný ; list buku vejčitě elipličný, po kraji mělce vykrajovaný; list habru 
podlouhlý neb, šíře vejčitý, zostřený a ostře zubatý, zuby na vnějším kraji opět zu- 
balé;. „list lísky široce vejčitý, na zpodu srdčitě vykrojený, na kraji nestejně a silně 
zubatý; list olše lískovému podobný, na zpodu méně vykrojený; list bílé břízy skoro 
rho mbický, člyrstranný, pilovitý, přední dvě strany, v špičce sbíhající, delší. Listy to- 
n M celku též rhombické, vykrajované, ostatně, u jiných druhů jiné; u vrb jest forma 
čárkovitá 1 neb kopinatá, mělce pilovitá nejobyčejnější, avšak až okrouhlá, opak srdčitá ald. 
úhěnít „Prodlužování ( dílův kmene a větví děje se konečnými pupeny. Pupenem vyroz- 
míváme v, širším smyslu každý zárodek,- z něhož osa a listy vyvinouli se mohou, 
Konečný pupen pak jest konec kmenu neb větve (kužel vzrostový), z něhožto dělením 
buněk stále nové tvoření osy i listův se děje. Tím že onen nově utvořený díl, jenž 
mezi dvěma nad sebou stojícími listy se nachází, čili článek osní, své buňky prodlu- 
žuje, prodlužují se ročně kmen i větve. 
7 Rozvětvení zprostředkují pupeny paždní neb poboční, povstávající v paždí utvo- 
řený ch listův nejprvé V spůsobě bradavky, kteráž ze své dílny rozmnožujících se 
M pod sebou listy tvoří. Na podzim uzavírají se jak konečné tak nově povstalé 
rtroNNý pupeny tím spůsobem, že nejzpodnější listy, byvše co Husté, často huňaté a lep- 
kavé Šupiny vyvinuty (opupení), celý pupen zavírají a přes zimu do ochrany berou. 
pupenu tom uzavřen jest vzrostní kužel a mladé lístky. Na jaře otvírá se pupen, 
Vzrostní kužel započíná opět buňky tvořit, články osní se prodlužují a mladý letorost, 
buď co konec“ buď co mladá větevka, vyspívá v pravidelně vzrůstající výrostek. V ji- 
slém věku přestává strom jen samé listní pupeny tvořiti; na mladších větvích obsahují 
uěkiéré | pupeny květy ; slovouť květními pupeny. Tytoť se rozeznávají tím od pupenův 
pouze Jistních, že v úžlabí mladých listův ne pupence listní, nýbrž poupata květní stojí, 
která v témž roce, ve kterém hlavní pupen se vyvinouti má, taktéž se vyvinou, kdežto 
sní p upénce: pravidelně až příštího léta vyspívají. Vidíme tedy, že jsou květy vlastně 
urychlený neb přechvácený útvar, což se latině anticipatio, řecky dle Linnéa prolepsis 
nazývá. V pupenu květném mohou všecky tři útvary listův po sobě následovali, což 
ma'yrbě bílé neb křehké n. př. v rozevřeném pupenu snadno pozorovati; nejdoleji totiž 
na 3 zkrácených článkách osních listy nižní co šupiny pupenové, po nich na prodloužených 
re o listy vlastní, a konečně listy vyšní čili listeny, v jejichž paždí květní poupata vynikají. 
Jakkoli jednoduché jsou základní tvary, ze kterýchž květní a plodní ústroje 
strotnů jehnědokvětých se skládají, jakkoli nízký jest stupeň vyvinutosti a složitosti 
jejich; ukazuje: se v'nich předce dosli veliká rozmanitost a znenáhlý postup od jedno- 
dušších k složitějším. Navzdor.té rozmanitosti nejsou ale všecka pokolení svou květní 
ústrojností stejně od sebe vzdálena, nýbrž některá, jak uvidíme, více vespolek sou- 
hlasí'nežli s ostatními; a sice stojí si blíže dub, buk a kaštan, potom habr, líska a ha- 
brovec ; v třetím shluku or drn sobě pokolení jsou olše a bříza, ve člyrtém 
topo. a vrba. Iávkoběn 
Kyěty jsou veskrze různopohlavní, a vždy tvoří květy prašníkové a peslíkové 
nů (zvláštní květenství, nikdy. nejsou různé „květy v jednom kvělenství promíchané. 


-Topol a vrba jsou ve smyslu Linnéově dvoudomé, všecky květy loliž jsou na 
LEE. jodid : 


56 


témže jednotníku stejnopohlavní.  Prohlédneme-li nejprvé květenství prašníkové, shle- 
dáme největší: jednoduchost provedenu —na jehnědách vrb' a topolův. Jehnědy vy- 
nikají při většině vrb z pupenů v úžlabí listův na lonské větvi vytvořených. Jako 
pupěny listní již na podzim vytvořeny jsou, a jen když byly ve svých opupeních žimu 
přečkaly, na příští jaro toliko vyvinouti se potřebují, tak jest to též s pupeny, skrý- 
vajícími květenství jehnědokvětých. Druhého roku teprvé proniknou jehnědy ze tlu- 
stých, huňatých šupin pupenových. U něktéřých vrb, jejichž neobyčejnější příklad jest 
jíva (Salix capraea), vyniká z větve lonské neprostředně osa jehnědy samé, kteráž tím 
jest přisedlá a bezlistá, u jiných, na př. u vrby bílé (Salix alba) sedí jehněda na 
stopce z několika zkrácených členův, kteráž několik listův nese, načež do osy jehněd 
přechází- Tento dvojí rozdíl má za následek rozdílnou dobu květní, neboť jehnědy © 
přisedlé záhy,“ ještě před listím z pupenu prošedše květou, jehnědy stopkaté ale teprv © 
po výstřelku listí- Malý hlouček vrb, a to na nejvyšších alpinských temenech ro- 
stoucích, vrb ledních (Glaciales) vyznamenává se jehnědami, kteréž z pupenův koneč- © 
ných povstavše letorost větvé ukončují. Na vřetenu jehnědy stojí mnohé husté, šupi- 
novité listy spiralně seřaděné, a po kraji, často na celé vnější slraně dlouze chlupaté; 
v jejichž paždích vynikají květy prašníkové, pročež je listeny jmenovati musíme. Nej- 
jednodušší jsou tyto květy, záléžejíce ve dvou tyčinkách, u purpurových vrb nitkami © 
z části neb docela srostlých;“ú několika toliko vrb ve 3—6 tyčinkách a vjedné neb také © 
dvou žlázkách na zpodu jejich, Žlázky ty včas prášení vylučují kapku medu, dávajíce 
tím medolačným vosám podnět k návštěvám, kteréž bezděky poprášivše; chloupky 
nožek svých pylem květovým, odnášejí ho časem za vděk do pestíkových též med vy- 
lučujících kvělův, a tím zúrodnění navzdor vzdálenosti různopohlavných vrb možným činí, 
Velmi podobné vrbovému jest Květenství topolové. Také zde berou jehnědy 
původ dílem z postranných, dílem z konečných pupenův lonských větví; avšak i v druhé 
případnosti nejsou, jak to u některých vrb, samým ukončením letorostu, nýbrž s nimi 
zároveň vyniká z míchaného pupěnu listnatý letorost co prodloužení větve. Jehnědy 
topolův nejsou olistěné, vynikají před listím a visí později s větví, než upadnou na 
rozdíl od vrbových jehněd, kteréž vždy přímé, nanejvýš ohnuté zůstávají, Šupiny liší 
se od nejcelejších šupin vrb, že jsou na předním kraji dřípatě rozstříhané;»ostatně buď 
huňaté u osyky (P. tremula) aneb holé u ostatních topolů. Květ sám stojí "již výše 
než vrbový, neboť záleží v řádném, kalíškovilém, stopkatém atáná z jehož; -vnitřní 
plochy 8—30' prašníkův vyniká. 1 92 Aogidyl 9 úonig 
Jedině vrby a topoly mají kvělenství dvojdomé, květy, M ostalních; pokolení- 
jsou jednodomé, obojí květenství na jednom stromě se nachází; Obráťme se nějprvé 
k bříze. Prašníkové jehnědy vyskytují se již v podzimku před květním rokem jna kón=1 
cích větviček, a sice buď pojediné, buď po dvou a po třech.v bezlistých pupenech, Když 
plodní jehněda lelošní dozrává, jsou ku příštímu roku již. zcela; vytvořené, jako jspeklé, 
a v slávu tomto přezimují zcela na svobodě, nejsouce jako: w>vrb, a: topolův w-půpenci:- 
zahalené. Za to sale, aby, kvělní stroje, zimou, a „vlhkým » počasím; nelrpěly; jsou- 
šupiny jehněd zvláštně ustrojeny, takže dostatečného: zákrovu ja ochrany poskytují. Na- 
vřelenu. jehnědy spiralně co nejvíce shloučené stojí šupiny; skládající se:Ze stopek přímým: 
úhlem na vřetenu stojících a ze, štítovilého -s vřetenem rovnoběžného rozšíření této 
stopky; šlítky sousedních šupin vkládají se kraji svými pod sebe, (azákroy jimi půso= 
bený tím lépe účelu svému dostává, ježto: štílovitá šupina po Stranách vedlejší dva 


57 


štítky objímá. Jelikož šupiny jehněd jenom přetvořené listy (listeny) jsou, musíme po- 
stranní dva: štítky za palístky hlavního listénu považovati. V paždí hlavního listu každého 
(Obr. 1.) 


-Ptá a 


l hou 
„KUJT Hny 
ev buly 
By Kra, 
r sběne 
-Hdridýj Vzt 
= hdinitsí 
zýnavt-sly Um 
aid 
dal 
98. dá 
- Pěkályít4 
MOREM h 
Ofhyjddlýo 14 
vyhl dy 
Bisbálý > bibim“ del 
Výejáokk“ bavitisýcí 
l tsi sby Pybratebá 
Vah MmYnšání dv 'doždýklAoc 0 jíž 
vhindsí 'nojsd bs "54T 
Bduib v i ABéva zlyjáv 
mir z šidýn „saoTotsl min 
vbšndsl „svišr insáuolhor 
sn uonbagu šsn „ivlšs“ 2 


n 
k 


Boošěil vniguá“ -syálájs aijnd 
bud únp!20Květoucí větev Ibřízy (Betula carpatica), a jehnědy prašníkové, a šupiny štítovité, 

P oěvy šije květy prašníkové— b jehnědy pestíkové, c jizvy po šupinách pupenních, 

| palistu: sedí květ, tótiž dvě tyčinky, s dvojlupenným okvělím, takže před každou šu- 
 pinou 6 tyčinek se nachází. Na první pohled jest jich dokonce 12, avšak to pochází 
| od zvláštního zřízení Vyčineký nitky totiž jsou ve dví rozpoltěné a každé rameno nese 
jeden; dvou- později "jednopouzderný pytlíček prašníku. Prašní jehnědy olše jsou je- 
| hnědám -bříz „velice“ jiodolné,: osa jehnědy jest štílovitými listeny posázena, kteréž 
taktéž 'dvá postranní > palístky objímá. Avšak zde ješlě dva lupínky přistupují, přesa- 
hujíci hořejší kraj hlavního štítu; tyto musíme považovati za první lístky květních pu- 
pes (kteréž Vopaždí palístkův povstávají; třetímu květu v paždí středního listu ale 
tento lupínek schází: "Každý květ skládá se ze čtyrlupenného okvětí a ze čtyr tyčinek, 
jejichž nitky a prašníky“ taktéž ve dvě půle rozpoltěny jsou. Štít šupiny tvořen jest 
(ze štítu středního lupenu,'ž krajních koncův čtyr vedlejších listův a z konců tří okvět= 
ních lupenův.  U'našich olší vyvinují se jehnědy prašníkové taktéž již na konec léta 
a sice po třech, čtyrech a více nakonečném bezlistém letorostu předletní větve zčásti co 
konečné pupěny, zčásti ale v'úžlabí nevyvinutých listův; v léto případnosti rezkvětou 


58 


jehnědy před lislím, v březnu a dubnu; u některých olší asiatských: a peruanských 
(Alnus Mirbelii, acuminata), přezimují jehnědy, prašníkové, jakož i pestíkové v,pupeneeh; 


a z jara zároveň s listy vypukují. 


Líska, habr a habrovec velmi souhlasí v jehnědách prašníkových; u lísky vy- 
vinují se po jedné neb po 2 a 3 na králké větevce z postranního neb konéčného 


(Obr. 2.) 


Květoucí: větev lísky (Corylus Avellana). a Jehnědy 
prašníkové,, b pupeny s květy pestíkovými, c pupeny listní, 


Květenství prašníková u dubu ležívá s 
kterýž buď konečným, buď úžlabním půpeném 


pupenu, jehnědy dlouhé válcovité pře- 
zimují jako u předešlých pokolení zcela 
svobodně, a práší se již V únoru a 
březnu před listův výpukem. Listeny 
objímají ještě dva malé poboční pa- 
lístky, jako u olše a břízy. Habr a ha- 
brovec přechovávají své prašníkové 
klasy v zimě vopupeních a leprva zá- 
roveň s rozpučením pupenův listových 
je propouštějí; při habru vyvinují se 
ojediněle z dolejších pupenův pažd- 
ních na lonské větvi, při habrovci na 
konci lonských větviček obyčejně po 
dvou pospolu, podobně bříze. Obou 
vejčité listeny nemají žádné stopy pa- 
lístkův. Všem třem pokolením schází 
okvětí, jaké měly olše a bříza; pouhé 
tyčinky, u lísky počtem 4, u habru a 
habrovce v méně určitém počtu od 6— 


bo , 


K pa biu. Prašník. Semenný pu- 
pence vpřůřezu : ne játlro, sé kliční vaky 
Vs osemení, jednoduché, ds 


16, vynikají zpod t těchto šupin; u všech 
jsou tyčinky jako u olše rozeklané, a a 

oddělené tím prašní pytlíčky | jsou na 
vrcholku svéni: chumáčem c lupův ob- 
dané, což se zdá býti r malicherně připo- 
menuto, a předce přirozenou řadu těch- 
to tří pokolení od] bříz a olší ostře liší, 
pestíkovým „často "v témže pupenu, 

lonské větve býti "může, Květenství 


59 


prašníková, vyvinují se na zpodní čásli lelorostu tohoto pupenu, a sice v úžlabích šupin 
pupenných, řidčeji v úžlabí dolejších jeho listův, kdežto kvělenství pestíková v úžlabí 
posledních listův se tvoří, Tyto pupeny můžeme nazývali míchanými, poněvadž, obojí 
květenství v nich obsažena jsou. Jinak se mají dolejší pupeny větve, pupeny úžlabní: 
tyto pravidelně nenesou listův, jejich osní články se neprodlužují a neslávají se větví, 
nýbrž z úžlabí jejich šupin toliko vynikají květenstva prašníková, tak že bychom tyto 
pupeny prašníkovými nazvati mohli, Krátce před rozpukem pupenův, z počátku května, 
| Jsou, květenství tato klasy z velmi hustě shloučených květův. Květy jsou dokonale 
vylvořené, prašníky hotové anobrž iprášek vnich vytvořený, neboť již v minulém létě 
toto, vše poznenáhla se bylo vyvinovalo, Jak mile se potom pupeny rozevrou, vystoupí 


1 


s“ "n 


W oh 
tic růn : 
jitka ÍÁSISÍ sh“ 


T 
flogky U 
ei Ji 


Rosnulá 
a l je 
LVL 


ak 17 i j 5 lnalosog 
Í 


(04 Květonosná větev křemeláku (Anerens peduneulata). A větev prodloužená míchaná ; © kvě- 


Lat hy vý z paždí šupin dj c květenství pestíkové z paždí listův. B větev zkrácená, 


60 


také klas, články osní mezi jednotlivými květy, nejvíce pak mezi nejdolejšími značně 
se prodlužují, čímžto klas pořád řidne a květy se oddalují; posléze viděti slabou nilitou 
osu květenství pro tíži květův ze šupin viseli. Pětidílné řádné okvětí s 5—10 tyčinkami tvoří 


(Obr. 5.) 


List s květenstvím míchaným Kaštanu (Castanea vesca); 
a klubka květů prašníkových, b klubka květův pestikových. 


květ, jénž nižádným 'listém pode- 
přen není. Prašníky dubu, jako 
i kaštanu a buku nejsou rozští- 
peny, nýbrž oba pytlíčky. spolu 
souvisí a jednoduchá nilka vniká 
do zadní strany prašníku. © 

Také u buku berou obojí kvě- 
tenstva vznik v lémže pupenu“ Tyto 
květní pupeny možná. již v pod- 
zimku, ještě více v příštím jaře 
dle zdvojené tloušťky a naduřelosti 
jejich od štíhlých, špičatých listních 
pupenův  rozeznati. © Rozhrnouce 
tyto jarní pupeny, shledáme na 
zpodu výhonku zrovna jako u dubu 
v paždí šupin pupenních krátce stop- 
katé dvě až šest shloučených krát- 
kých jehněd, výše pak v úžlabí li- 
stův namnoze jen jedno (neb dvě) 
podobné pestíkové květenství. 

V slabších postranních pupenech 
bývá obyčejně pouze prašníkové 
květenství, ačkoli lupení jim ne- 
schází. Při vystoupení prašníkového 
květenství na světlo prodlužuje se | 
toliko nejdolejší člen osní mezi 
letoroslem a květy, tylo pak tak 
těsně vedle sebe ostávají, že krátký 
hustý klas na dlouhé nmitité stopce 
visící již do strboulku přechod činí. 
Květy jsou bez listenův , ale na 
zpodu celého květenství často dosti 
od něho vzdáleny stojí 2—4 listence. © 
Okvětí skládá se, ze čbyr až pěti lu- 
penův do větší výše, nerozdělených, 
tak že se 4—óklanému kalíšku: 
podobá; kterýž 8—20 tyčinek ob- 
sahuje. © dobog 

Konečně zbývá ještě o kaštanu 
promluviti. Květenství jeho podobá — 


(se jednak dubovému, jednak bu- 


kovému. Z paždí listův vyniká 


a 520 


61 


květní vělev, jejížto některé články jako při dubu se prodlužují, a sice lak valně, že 
délky 4—6 coulů dosahují; některé články ale zůstávají zkrácené, lak sice, že po 
| článku „prodlouženém vždy několik zkrácených. následuje. Poněvadž, mezi dvěma 
květy vždy článek leží, jest vždy v jisté vzdálenosti několik květů prašníkových klub- 
kovitě shloučených. Řidčeji nese tato větev pouze prašní květy, obyčejněji jsou nej- 
dolejší klubka z květův pestikových složena. Jednotlivý květ záleží taktéž z pětikla- 
ného, okvětí s 10 a více tyčinkami. 
000 Jestliže jsme v posavadním obadání kvčtův prašníkových nalezli větší shodnost 
mezi některými pokoleními, jako mezi dubem, bukem a kaštanem, a větší různost těchto 
od jiných, jako od bříz a olší, shledáme zcela souhlasící shodnosť ve květech peslí= 
kových. U vrb a lopolův jsou zase poměry nejjednodušší, jehnědy pestíkové neliší se 
od. prašníkových ani vznikem ani postavením kvělův; mají tyléž listeny a žlázky 
u wrb; totéž okvětí u topolův. Pestík (germen) je slopkatý ; vejčitě baňkovitý semeník 
vybíhá ve- kratší neb delší čnělku; tato dělí se na svém konci ve dvě blizny, na- 
mmnoze' každá blizna ještě ve dví jest rozpoltěna. Semeník tvoří jediné pouzdro, ob- 
mujhboký 64 i sahuje na dvou semenících, na stěnách jeho se sbí- 
oni Obr 69 ' hajících, mnohé pupeny semenní, a ukazuje dva 
EM proti sobě stojící, s bliznami se střídající (u ně- 
kterých topolův i čtyři) švy, jichž rozpoltěním se 
po uzrání ve dvě chlopně puká. © Pupeny semenní 
obsahují jádro advojí obal: osemění vnější a vnilřní. 
Když semeno zraje, slanou se s ním znamenilé 
změny: ve vaku klíčním vyvine se následkem 
zúrodnění klíček, zároveň ale dle Hartiga roztřísní 
se osemení vnější v samé vlásky, kteréž vlně 
podobny semeno obalují; a vypadšímu ze seme- 
níku pomáhají k snadnějšímu jeho rozšíření, když 
je vítr jinam zanáší. 

Květenství peslíková olší a bříz jsou podobné 
hustě střechovité jehnědy a vyvinují se mnohem 
později nežli prašníkové, u břízy přezimují v po- 
stranních pupenech, z nichžlo teprva, když květy 
prašníkové se práší, vystupují „na větevce několik 
listův nesoucí, a po prášení na své větvi dolů 
MEM visí. Za trojlaločným listenem, kterýž vlastně jest 
kot Pa Yhlnt list s palisty, sedí tři květy, kteréžto v čas prá- 
Řadu doků (Salix ka) 4 šení ještě velmi jsou nevyvinuty, anoť dvě blizny 
pestík; b žlázka, c palistí ©" nejprvé vytvořené jsou ještě. malé a semeník sám 
teprv. pod nimi tvořiti se počíná: I když semeníky zcela jsou vyvinuty, není žádné 

námky nějakého "okvětí ma nich pozorovali. Semeník rozšiřuje se na dvě strany 'do: 


ma v dik do zrání jeden! toliko vyspívá v semeno; tak že dozrálý křídlatý 
a dvěma hliznama věnčený nepukající plůdek jediné semeno v sobě chová, — Plod 


62 

i s listem upadává s osy klasní po uzrání. — Jehnědy olší stojí po člyrech á více 
na zvláštních větevkách pod jehnědami prašníkovými i tvoří stěmito jedno latnaté bez- 
Jisté květenství, kteréž lonskou větevku ukončuje. Pamětihodný rozdil v živobytí lěchto 
peslíkových klasův od březových jest ten, že jako prašníkové klasy svobodně přezimují ; té 
doby jsou velmi malé, a drobné listence z těsna se kryjí. Tyto listence skládají se z hlav- 
ního lístku, ze dvou palístkův a ještě ze dvou lislencův ; jen v úžlabí palístkův po- 
vstává květ, hlavní lupen jest neplodný ; dvoukvětnost každého listenu jest podstatným 
rozdílem od trojkvětných listenů břízy. Oslatně jest vyvinování a tvar semeníkův do- 
cela jako při bříze. Z toho ohledu, že okvělí schází, jest květ pestíkový méně do- 
konalý nežli prašníkový. Později zdřevnatí listeny více kulaté jehnědy, ale „NOUpšU 
m s osy, nýbrž loliko se rozevrou a plody se vytrousí. 


Pokonalejší jsou peslíkové květy habru, habrovce a lísky. Přistupuje k nim daliž 
okvělí, kleréž pošinutím do výšky slojí na semeníku a tedy svrchní jest, a ještě zvláštní list 
jakožto obal semeníku, — v úžlabí listenův stojícího. Na habru (Carpinus) a habrovci 
(Ostrya) jest kvělenství ještě pravá jehněda, na habru pochází z konečných aneb po- 
bočných, nad prašníkovými jehnědami stojících pupenův; když pupeny ty se rozvinou, 
stojí na zpodu mladého puku hnědé, vejčité šupiny pupenní, mezi nimi a něco výše 
listy, konečně kopinaté listeny, v jejichž úžlabí květy po dvou vznikají. Tylo skládají se 

z trojdílného zeleného listu, ne- 

(Obr. 7.) právě tak zvané češulky (cupula) 

obhalujícího dvě dlouhlé, červené 
blizny, na zpodku spojené a kolem 
drobnými okvělními „Jdupínky ob- 
dané. Po vyprášení a odpadku 
jehněd prašníkových pokračují květy 
u vývinu tím spůsobem, že če- 
šulky značně vyrůstají, až listen, 
jenž sotva dále, roste, daleko před- 
honí; spolu vystupuje v každém 
květu lůžko květní pod blizna- 
ma a okvělím, tvoříc' dutinu se- 


Pestíkové květy habru (Carpinus Betulus). (A Listen 
1 s dvěma květy, d7 blizny jednoho, bl“ blizny druhého květu, 
e'obal jednoho, c' obal druhého květu. — B Jeden z těchto meníku, a vyzdvihuje tak blizny 
květův vyňatý, 57 blizny, c obal, p okvětí svrchní. — C Květ a okvětí; blizny pak nerostou 
dospělejší, (7 listen, c obal, s semeník s bliznama a okvětím. více a uschnou, okvělí ale zbývá, 
podobné věnci zoubkův na plodu. Na průřezu skrze semeník značí se obě dvě ná- 
stěnné semenice, jichžto jedna jen dva pupeny semenní nese, tak, jak jsme u břízy 
avolše viděli. „Také zde vystupuje z lůžka, sloupec do. dutiny semeniku, "děle do- 
lejší jeho část ve dvě pouzdra. Pupeny semenní jsou ohnuté a taktéž s jednoduchým ose- I 
méním. Listeny opadávají dříve nežli dozraje plod, v němž jen jedno semeno s máz-. 
dřitým| osemením jest, vyvinuto; silně «smáčknutý vejčilý rýhovaný plod jest jako, 
lískový ořech, jelikož oplodí jeho zdřevnatělo. — Při pokolení habrovce (Ostrya) jeví, 
se nevlastní češulka vé tvaru pamělíhodném; jest, to toliž list, semeník, v podobě, 
měchu dokonale obkličající, jehožto hořejším otvorem za květení dvě blizny vyční=, 
vájíj tento měch ale rozprostraňuje se a vyrůstá daleko přes celý plod, tak že na dozrálé, 


63 


plodní »jéhnědě „po upadání listenův jem měchovité češulky viděti. Kdo zná klasy 
chmelní, najde ma. první pohled podobnost s tímto plodním klasem habrovcovým. 


(Obr. 9.) 

vune / 
B : I 
gu v / 
iny 
brady, 
vkýdy dy: 

dv 

„vln 

šíbedi 

zb 

šáh 

b i" by, 

KAN NÁM | 

V 

Půťyj 

ziji 

8 v) 

W oh vi Plodní klás habrovce (Óstrya vulgaris). 


1745 Pupeny obsahující pestikové květy lísky neliší se ničím od obyčejných pupenův 
listnlch. Dlouho přěd Výjukem těchto, když na jaře záhy kvěly prašníkové se práší, 
vysílají pestíky své útlé, růžové blizny z konce svého pupenu, a přijímají prášek čili 
pyl zúředňující, ol pučením. listův vyloupne se též květní větevka z pupenu, na 
zpodu $ listy“ palistnatý mi, hořeji listeny posázená. V úžlabí nejhořejších listenův sedí květy 
po dvou pospolu. Jenom nejdolejší členy osní 
mezi listy se prodlužují, hořejší již méně, nej- 
hořejší květonosné zůstávají zkrácené , tak že 
květenství již není klas čili jehněda, nýbrž 
strboulek (capitulum). Již v čas poprášení jeví 
se“ okolo každého zárodku květového onen 
zvláštní listní obal, jenžlo napořád zrůslaje na 
zralém ořechu známou miskovitou, zpředu roz- 
stříhanou zelenou obálku tvoří; okolo lísky tu- 
recké (Corylus  Colurna) jest obal ten dvojí, 
(vnitřní pak dílný a mnohonásobně rozstříhaný. 
Ústrojnost semeníku a semen souhlasí zcela 
s ústrojností habrového, lak též vyvinování 
stejně před se chodí. Obyčejně nejdolejší květy 
zakrní, tak že oříšky na mnoze jen 2—3, zřídka do 
L yy20 — A průřez "pakdy koncem sedmi pohromadě sedí. Na vyspělém lískovém plo- 
n (0 8 pěstákovými květy: (7 Hóteny, 0 bliz- du, jehož oplodí“ zdřevnatělo (oříšku), viděti jest 
koblii P ZL DVU G gd zpředu neprav idelně kruhovilý vlisk, jehož obme- 


nen kyětí, 
Mpěkíorehu A hn sebootnýbí zující kraj označuje místo bývalého okvětí, 


Váh " 16 tý 


64 


Žalud, bukvice a kaštan čili maron vězí, jak známo; ve zvláštních pokryvkách, 
z nichžto, vypadnouti nebo vyloupnuty býti musejí; nežli lidem: a zvířatům za potravu 
sloužili mohou. Žalud ponořen jest do polou do vyhloubené mističky, kteráž uvnitř 
hladká ztuha k žaludu přiléhá, zevnilř ale mnohými, jako došky na střeše na sobě 


ležícími drobnými lupenci pokryla jest. 


v člyrdílné pokryvce, úzce čárkovitými listenci hustě posázené.. Pokryvka, v nížto 
jedlé kaštany obyčejně po 3 vězí, jest také člyrdílná, listeny její na zevnějšku 
jsou ale dlouhé, tuhé, oslnům podobné, pichlavé, na plodu zažloutlé. Tyto pokryvky 
nebo češulky (cupula) upomínají velmi na obaly na lísce, habrovci a habru, avšak obaly 
těchto plodův mají jiný tvarozpylný význam, jsou výskutku pravé listy; češulky pravé, 


(Obr. 10.) 


Pestíkové květy drnáku (uercus, sessiliflora) 
v průřezech, — A mladé poupě, bl blizny, p okvětní 
listy, cp češulka, 7 listen, 7 palist listenu. — B starší 
poupě; r mladý lístek z češulky. — C ještě starší 
poupě, z, x', «", x" listy z češulky ze čtyr utvo- 
řených kruhů ; b7 blizny, p vyzdvižené okvětní lu- 
peny ; ; d dutina v semeníku se středním sloupcem. 


semenice, dle počtu s bliznami se srovnávající. Květenství křemeláku (Ouercus pedunculata) 
jest nyní chudokvětý klas, jehož květy následkem prodloužení článkův osních od sebe 
jsou oddáleny; klas dubu (Ouercus sessiliflora) jest krátký a květy na konci jeho zhlou- 
čeny, jelikož články osní málo se prodloužily.““ 

Dle tohoto vidíme, že se zde tato, češulka jako konec číve; tak zvaný kužel 
zrostný (Vegetationskegel) chová, ona povstává jako každá větev z úžlabí listu, a Do: 
krajem svym, dokud roste, neuslále listy (listeny) tvoří, tak sice, že listy nejhořejší 


Bukvice spočívají po dvou cele ukryté 


o nichž nyní jednáme, nemohou býti listy, 
poněvadž na ich samých listeny vznikají. 
Vyvinování, nejprvé od Schachta vyskou- 
mané, učí, že jsou skutečné větve, památ- 
ným spůsobem v kruhu a co duté číše 
vylvořené. Vyvinování dubového květu po- 
pisuje takto: „„Když dlouhé, nilité klasy 
prašníkové na mladé, své listy rozvíjející 
větevce visí, musí být květenství pestí- 
kové ještě co malá sotva patrňá větvička 
v paždí vyšších listův hledáno. Paždní 
pupeny -této větvičky vyvinují se v květ; 
objevujíť se. zrovna nad sebou dva kruhy 
lupenův (p a dŮ, pod nimi- pak kruhovitě 
vyvýšený, terč (cp), jenžto bezpochyby něj= 
prvé povstal, avšak zprvu sotva. jest pů= 
zurovalelný. | | 
„Lupeny dolejšího kruhu jsou lupeny i 
okvětní, časlo v stejném počtu jako lu- ; 
peny hořejšího kruhu, totiž blizny, jichžto| © 
namnoze tři, také dvě neb člyři bývají. | 
Kruhovitý ten terč se vyzdvihuje, jeho. 
kraj na zevnějšek tvoří listy, zprvu v kru- ' 
hách slřídajících se, později ale počtem © 
se zmenšující; s ním, an nyní jako číška 
květ obkličuje, vyzdvihuje se zároveň VA 
zpodek květu, povznášeje s sebou blizny U 
a okvětí, vylvořuje se dutina semenní a 


65 


spolu jsou nejmladší. Rozdíl od jiné větve jest ledy ten, že jest češulka dutá, jiná 
'vělev ale celistvá, 

" Kdežto u dubu češulka vzniká v paždí listův pestíkového květenství, jest če- 
"šulka buku Sama květenstvím, neboť vyniká jen jedna na stopce z paždí listu. mladé 
větve, a obsahuje dva konečné květy. Ostatně jest vývin její jako u dubu. 

7 Květy dubu a buku jsou přísně různopohlavné, avšak u, kaštanu vytvořuje 
"se v květu pestikovém „mezi kruhem okvětních a, blizenních. lupénův: kruh. ty- 
V činek, a, třebas nevyvinují zúrodivý 
O vt (Obr. 11.) prášek, a ledy k zúrodnění mnéjsou 

k BI) platny, je zde již naznačen přechod 
ku květům obojakým. 

Semeníky dubu, kaštanu a buku srovná- 
vají se naskrze. Počet nástěnných seme- 
nic shoduje se s počtem blizen, u kaštanu 
tedy jest jich odtříáž do sedmi, u buku 
a u dubu vždy tři. (Ze dna semeníku 
vystupuje střední sloupec , jenžto až 
k'semenům dosahuje, se semenicemi 
nástěnnými zpodní díl semeníku ve 3 
K dubu. —| A Příčný (průřez hořejší části mla- pouzdra -děle. „Každá semenice nese 


dva pupeny Semenní, tyto jsou ohnuté 


+bf 
L Jděho žaludů “""s/setenice, ps půpeny-semenní, (st stěny 
; eníku: — B (Pódélný průřez. pupenu ' semenního: Ka, U, b 
č běh Úř jišní Bv otýdáío 1 Bose; „ CATAMropay/AotEž: ún TE leží vedle 
: mení ynitiníj je, opemoní vnější, V zpodku semena, zde pak vzhůru hledí), 
ba a dvojím obalem 'Semenním opatřeny. 
(Prášení pts se bey po rozkčtu. jehněd prašníkových; čas jeho tedy od tohoto 
závisí a jest u různých pokolení anobrž i druhův rózličný. Kyěty prašníkové dubu 
ř, Ouercus pedunculata práší se u nás o 10-44 dní dříve- nežli květy dubu 
nh“ sessililora, líska práší již v únoru a březnu, kaštan teprva na konci čeryna 
(8 začálkén m července., „Jaký rozdil ale jest mezi poprášením a zúrodněním, nikde není 
Snáze (stznati „nežli právě , u jehnědokvělých. Zúrodnění samé jest jen možné, když 
lóv vaky, vnikše do, „semeníku a do ústí pupenův semenních, tímlo neprostředním 
vání Mavý, „živol, nové, tvoření buněk budí ve vaku semenním. Květy prašníkové 
jsou n ale „veskrz mnohem dříve a dále vyvinuty nežli květy pestíkové, a když se 

| a prá k (Zůrodnění ještě neschopné. 


Ú ízy ízy, ň (ole, ý bor rů a lísky pupeny semenní za doby vyprášení ještě 


Po 1 Blizny le, jsou, včas prášení dykonány a lepkou látkou slizké, kteráž vypu- 
ní, „pylových „akův z „pylového zrnka spůsobuje; ve čnělce musí pak tyto. vaky tak 
lonho se zdržovali, až „pupeny semenní a v nich klíční vak; jest utvořen, 

n: Po zúrodnění „rosle,, semeník „valněji;, wu buku; habru a: lísky přerůstá s nevlastní 

' Piezkaikěu d daléko listen, z jehož úžlabí povstal a,v němž potudse ukrýval; u dubu vyno= 

'řuje se nad „češulku, z nížlo jenom bliznami vyčníval, -a přes polovic z ní vyroste, Jenom 

| ou T a "topolůy vyvinou Se všecky pupence semenní, tak že plod bývá mnohosemenný ; 

l (ze dvou pupencův břízy, olše, habru, habrovice, lísky pravidelně toliko, jeden vytvoří 


(uvnitř klíček, druhý zahyne; u dubu, buku a kašlanu namnoze ze šesli pupencův také len 
Živa, 1857, 


l 


66 


jediný semenem se stane. Plody všech konečně, jmenovaných stromů jsou: ledy, pravidelně 
jednosemenné, a semeno vyplňuje tak ztěsna své oplodí, že obyčejně, celý, plod, zvlášť 
je-li malý a nedřevnatý, jako na olši a bříze, mylně za semeno držán bývá. Semeno 
dozrálé záleží v osemení, povstalém z dvojího neb jednoduchého obalu, pupence a ob- 
sahuje v sobě hotový klíček neboli mladou rostlinku v nejjednodušší spůsobě. Na prů- 
řezu semena žaludového viděli v něm osu nové, rostlinky ještě, velmi malou, konec 
hledící k bývalému ústí pupence jest kořínek; druhý konec, jenžlo konečný pupenec, 
z něhož listy povstanou, čili pírko (plumula) nese, jest zárodek kmene; dvě, mohútná 
tělesa, která po obou jeho stranách vynikše celé semeno vyplňují, jsou první jeho 
listy, klíční listy (cotyledones); kolem klíčka jest slupka semenní (testa) ze dvo- 
jího obalu na pupenci srostlá. Semena vůbec všech jehnědokvětých mají vyvinutý 
kel a zyláště vyvinuté kelní listy, na ujmu bílku (endosperma); neb ten tuto docela 
schází, byv od mladé rostlinky stráven. Kelní listy škrobem neb olejem hojně napl- 
něné mají úkon, aby vyživovaly klíček, dokavad mu klíčiti nelze. Život a moc ku klí- 

čení zachovávají semena žaludův, bukvic, kaštanů, lísek, bříz dle Hartiga ne na dlouho, 
. nanejvýš do příštího jara, byvše dobrým spůsobem pod chrastím neb hluboko v zemi 
; chovány; ale již do té doby mnohé se zkazí, lesníci musí tedy co možná časně, a ještě 
. v témže podzimku semena zasívati.. Déle, až do jara třetího roku, drží se semena 
o habrůy; nejdelší lhůta pro semena olší jest do tří rokův. 

Plody našich stromův a keřův lesních jehnědokvětých, dub nevyjímaje; zrají 
téhož roku, v němž povstaly, dříve či později v podzimku. Duby“ mnohé americké 
rovnají se v tom ohledu více některým sosnovitým, jelikož v podzimku druhého roku 
teprv dozrávají. Ale také dub jeden z jižnější Evropy, cer (Ouercus cerris), jehožto 
lupeny na češulce velmi povytáhlé a konečně dlouze nítité charakteristickou známkou 
jsou, činí takovou výmínku, anoť jeho žaludy v první zimě zvící hrachu bývají, a te- 
prv v říjnu druhého roku dospívají, 

Jiné zajímavé pozorování, kteréž také lesníkům velmi dobře známo jest, mu= 
síme zde vetkati, že totiž doba mnoholetá, ve kteréž síla květy a plody vyvozující nad 
silou stromu pouze zrostivou převládá, není bez přetržek, že po. čase znamenati jest © 
úbytek a zmocnění té síly, jevící se v rozličné mnohosti květůy a semen za léto vy- 
tvořených. A sice jsou jen některá léta, ve kterých zvláště dobrá žeň se podaří, 
a mezi těmito leží léta, velmi skrovným výnosem semen neuspokojující. ©- Panuje 
v tomto střídání let jakýsi zákon, který pro rozličná pokolení rozličně se jeví. Tak 
se navrací hojný semenný rok při dubu křemeláku dle Hartiga po 34, v nepřízni- © 
vých okolnostech, jako též v uzavřeném lese po 10—12 létech; pro kaštan po 2—3, 
pro olši po 3—4, prolísku po 3—4 létech v uzavření, na svobodném stanovišti ročně ; 
pro břízu skoro ročně, pro habr taktéž, za to ale v některých létech, není zcela žádného 
semena; nejnápadnější jest zákon ten při buku, tu v některých létech žádného semena © 
nebývá, a hojná léta navracují se v nejšťastnějších okolnostech po 5, v -nepříznivých 
po 15—20 rocích. 

Na jaře časně počíná klíčení zasetých semen, při čemž dvojí hlavní rozdíl jest 
patrný. Buď totiž, jako u buku, břízy, olše, habru, topolu a vrby; povznáší mladý kmen © 
své klíční listy, na zpodině dýchacími otvory opatřené, nad zem,; jež jsou vždy jedno- 
duché, více okrouhlé a liší se tudíž nápadně od všech následujících listův, jako u lísky, © 
dubu a kaštanu; — buď zůstávají pod zemí, nemajíce žádných otvorův dýchacích, kdež © 


: 


67 


poznenáhla odpadnou a zetli, přočež jsou první listy rostlinky vždy podobné ostalnímu 
lupení. Klíční listy bukvice leží mnohonásobně skládané v trojhranném semenu, jsouce 
proti: klíčku samému nepoměrně veliké; v tomlo nachází se mnoho škrobu, klíční 
listy jsou plny oleje. Nejprvé při klíčéní pronikne kořínek osemením, téprv když už 
dosti hluboko do země se zarazil, vystoupne'kmen se vstřícními listy klíčními odvrhaje se 
sebe slupinu; když listy klíční ponenáhlu záhyby své tratíce se vozprostírají, tratí se 
znich olej, jehož místo zeleň listní a škrab. zajímá. Z konečného pupěňu vyžene 
mladý buk dva vstřícní listy, první článek osní mezi listy a dělohami jest utvořen, 
načež obyčejně pupeh. pro ten rok se uzavře.. Další listy vynikají střídavě na kmenu 
a.s mimi po každé shřaně palístek. ; 
* Podáme příklad, klíčení druhého spůsobu ma žaludu. Klíční listy velmi tlusté 
a 'polooblé jsou naplněny škrobem; scházíť jim pokožka s otvory dýchacími, kořínek 
leží k špičatějšímu konci; když vnikné na několik'coulů dolů, povznáší se kmen za= 
nečhaje, klíčních listů pod sebou, a ze svého kužele! zvostního tvoří: zpočátku šupinovité 
jednotlivé mižní listy, potom dya a v jislé výšce tepry vlastní zelené lišty s palístky. 
Klíční listy zůstávají do třetího: roků s vostlinkou ve 'spojení, bezpochyby ze be pian 
svého potravu jí poskytujíce ; poloóm zetlí, 
77 Každým příštím rokém, otevře Se pupen, a za doby lelní učiní svůj letořost 
slálým prodlužováním se konce kmenového a vytvořováním. listů zrovna pod koncém. 
Dub křémelák dosáhne tím spůsobem: prýního roku výšky 3—4 palcův, v příznivých 
okolnostech též i 1 střevíce, roste v mladosti dosti rychle (Hartig vychoval pětileté doubky, 
© do '40'stř.); až do 40: roku jest příbylek roční 1 stř., potom klesá stále, až do 140; 
> léta obnáší 0,6. Vůbeč náleží křemelák ke stromům, které po čase svého nejjařejšího 
vzrůstu nejdéle na živu zůstávají, až půl tisíciletí, a nesmírné množství dřeva výtýo= 
řují zvláště skrze rozkladité a Silné větve.. Křemelák a drnák střední Evropy mívají 
mezi „všemi duby, jichžto v Evropě a v Americe hojný počet jest, nejrozsáhlejší a nej= 
velebnější rozměry. Také kaštan za mládí rychle roste, tak že ještě u nás v 50. roku: 
nezřídka“ 50 střevícův dosahuje; s 60—70 slřevíci však již končí vzrůst do. délky. 
Můžeť rovně »vysokého' stáří jako dub dosáhnouti a k ohromné velikosti dospěti. Přo— 
slulý: obrovský kaštan na Etně má objem 180 střevícův, skládaje se vlastně z několika 
dole srostlých kmenův, kteréž koruny své vjeden celek splitají. Mladá rostlinka buková 
zpočátku velmi zvolna roste; prvních pět let ročně, toliko o 3—4 palce, načež roč- 
mího vzrostu do' výšky rychle přibývá, až na slřevíc v ročním průměru; v 40—45, leží 
maximum vzróstu, toliž "2 střevíce, polom' následuje až do 80. roku úbytek až na: 
4-střevíe, isé-stým rokém jest už téměř zcela vyhaslý. Z těchto příkladův vysvítá; 
-jakým spůsobein vzrůst koncový pokračuje; zpočátku bývá dosti slabý, potom sesi- 
"dujevaž: do: jistérdoby; kde ma vrcholi vzrostu se nachází, až pak s něho zase na: 
menší a menší přirůstky klesá, zrovna tak jako v životě lidském fysické a duševní 
(sověkem rostougaropět zhasínají, U lísky jest nejvyšší vzrůst mezi 5. a 10. rokem, 
"u habru počíná s 20. a trvá až do, 40., u břízy připadá mezi 10—15. na dobré půdě, u olše; 
jest nejsilnější várůst: v přvních 5 létech; vytrvávající až do 20. r. Jako v oboru živočiš= 
-mém jesb,v živobytí stromův také jistý věk mužnosli, ve kterémž strom nejen vzrostní pu= 
oba „peny sale již i květy. přetvořené vydávati schopen jest. Ne dosti na tom; že, tento věk 
U © pro. každý: strom jiný jest;i při témže stromě, dle okolností se mění; ! jmenovitě, okol= 
nosti, kleré zvláště: vzrůst do výšky podporují, jako dobrá půda, pnaktření y uza- 
5 


U 
M 
a 


68 


vřeném lese, zpozdňují mužný věk stromu, z čehož následuje, že mocnost života vzro- 
slového s mocností živola rozmnožovacího v opáčném poměru stojí. Tak žádá dle 
Hartiga křemelák k mužnosti let 60, kaštan 25—30, buk 40—50, líska 10, habr 20, 
bříza 10—12, olše 15—20; musíme přidati, že na svobodném prostranství, kdežto 
V uzavřeném lese o 20 let později, a na dobré půdě ještě později nastává. 

Lupenalé naše lesní stromy mají na život nejdůležitější působení, vydávajíce 
sterý užitek. Dříví nejmmožších jest výborné co palivo, co stavivo a vydatné k roz- 
ličným pracím truhlářským, soustružnickým a jiným řemeslům dřevařským. Bukové 
dříví dává palivo nejvýbornější (v hořlavosti jediné habr je předčí) a nejlepší uhlí; 
v popeli obsahuje ze všech nejvíce drasla, 2 — 3krát více než kterýkoliv jiný strom, 
tak že zvláště popel k připravování louhu vážen jest. Méně se hodí dříví bukové k sta- 
vění a k zhotovování rozličných nářadí, poněvadž střídavá vlhkost a suchost trvanli= 
vosti jeho velmi škodí; déle se chová v ustavičné mokrotě, pročež k vodním stavbám 
a k lodím se ho používá. Dubové dříví jest pravý opak bukového, jsouc k pálení a dě- 
lání uhlí nevalně váženo, za to ale pro velikou trvanlivost ke stavbám, jak vodním tak 
zemním, a k hotovení rozličného nádobí, zvláště bednářského. 

Vedlejších výtěžků nepodává žádný strom tak hojně jako dub, z něhož dobývají 
třísla k dubení kůží; z kůry větví a mladších stromův jest nejlepší. Duběnky čili 


kálky (Gallápfel), spůsobené píchnutím rozličných druhův žlabatky (Cynips) do listu © 


neb do stopky pestíkových květův křemeláku i drnáku a položením vejce do rány, 
slouží k barvířství na černo. Nejlepší hálky, které k barvení a dělání inkoustu se 
potřebují, povstávají na maloasiatském dubu (Ouercus infectoria). Dříví lískové mlad- 
ších odnoží zvláště k dělání holí, obručí ald. se hodí, uhlí jest vážené k rejsování 
a dělání prachu. Habr převyšuje co palivo samo bukové dříví; k stavbám ale málo se 
potřebuje pro malou trvanlivost; za to však jeho tvrdost, hutnost a tuhost činí je vý= 
tečným v strojnictví, zvláště ke mlejnským kolám. Březové dříví dává dobré palivo 
a výborné uhlí, upotřebení jeho ke slavení zamezuje malá jeho trvanlivost, v kterémž 
vyjma vrbové dříví všemu oslalnímu ustupuje. Jsouc ale pevné a tuhé hodí se dobře 
k domácím nářadím, též kolářům, k holím a obručím, tenké metly na chvoštiště. Kůra 
břízy obsahuje velmi málo třísla, bílé korkové její vrstvy obsahují skoro polovic své 
váhy pryskyřice — nazvané belulin — kleráž kůru vlhkostí takořka neporušitelnou 
činí. Proto slouží severanům za podkladky ke střechám drnovým, dále za podkladky 


lrámův a jiného dříví ležícího na vlhku; dělají z ní rozličné nádoby, ano i obuv © 


a oděvy. Z bílé kůry dobývá se v Rusku dehelnatý olej suchým destilováním, jímžto 
juchty napájejí, což jim zvláštního zápachu dodává. Mladé lupení poskyluje žlutou bar< 
vinu, k barvení lněných a bavlněných látek.  Míza, jarního času před pučením listí jak 


známo velmi hojná a cukr chovající, dobývá se tím spůsobem, že se navrlají na straně © 


kmenu nejlépe k poledni ležící a za výslunných dnův díry, z nichžto šťáva vytéká: 
silné stromy dávají 10—15 kvartův za 24 hodin; po 48 hodinách musí se díry opět 
ucpali, aby slrom přílišným odtokem nezchuravěl. Z mízy té zholovuje se nepravé 
šampaňské, pivo, kořalka u Rusův, medovina. Dříví olšové, Zlutavo červenavé, dává jén 
prostřední palivo, k vodním stavbám jest dobré, k stavbám na suchu jako bukové se 
nehodí. Truhláři a soustružníci, řezbáři ho zhusta užívají. Ješto se daří olše na mí- 


a hráze a dělají ploty okolo vlhkých luk. Kůra, mající mnoho. třísla, koželuhům se 


bj 


stech vlhkých, kde jiný slrom lepší neroste, jest důležitá, jí se opevňují břehy © 


a 


C n 


69 


hodí, také k barvení na černo. Topoly dávají lehké, měkké, zpružné dřevo, k pálení 
tedy nevelmi prospěšné, k rozličným řezbářským pracím velmi seho ale vyhledává, zvlášť 
také ku krovnicím střešním. Kůra topolův a vrb obsahuje zvláštní hořký prvek, 
salicín nazvaný, jehož proti střídavým zimnicím co mocného léku se užívá, Užitek 
prutův vrbových k pletenému dílu, k fašinám jest známý ; nenahraditelné jsou' vrby pro 
vodní stavbu k ochraně a upevnění poříčí. 

Plody mnohé jsou jedlé lidem anebo dobytku. Žaludy španělského dubu (Ouer- 
cus suber) jedí se jako kaštany, ostatních druhův ku krmení sviní slouží. Kaštany 
neb marony jsou v Italii nenepatrnou stravou chudších tříd; chutné veliké kaštany po- 
cházejí ze štěpovaných stromův, kdežto kaštany plané obyčejně jen dobytku se dávají. 
Lískové ořechy jsou oblíbený pamlsek, také se z nich olej vydobývá. 

Pokolení v našem článku uvažovaná vřadují se v systematickém ohledu do čtyř 
čeledí následujících : 


a. Květy jednodomé. 


Dubovité (Ouercineae, pravé Cupulifery). Pestíkové květy: Pravá češulka; okvětí 
svrchní; semeník s třemi a více nástěnnými semenicemi, na každé semenici dva 
ohnuté, dvojobalné pupence semenní, Květ prašníkový: Okvětí namnoze š5dílné ; 
nitky prašníkův nedělené. — (Dub, buk, kaštan.) 

Habrovité (Carpineae, nepravé Cupulifery). Pestíkové květy: Nepravá češulka 
(listní obal); okvětí svrchní; semeník s dvěma stěnnými semenicemi, jichž jen jedna 
nese dva ohnuté jednoobalné pupence semenní. Květ prašníkový: Okvělí schází ; nitky 
prašníkův rozeklané; chumáček vlasův na každém pytlíčku prašníkovém. — (Líska, 
habr, habrovec.) 

Břízovité (Betulineae). Pestíkové kvěly: Žádná češulka ani okvětí; semeník 
S dvěma slčnnými semenicemi, jichžto jen jedna nese dva ohnuté jednoobalné pu- 
pence semenní. Květ prašníkový s okvětím; nilky prašníkův rozeklané; prašníky 
holé. — (Olše, bříza.) 

ú b, Květy dvoudomé. 


Vrbovité (Salicineae). Pestíkové květy: Češulka žádná; semeník s dvěma 
stěnnými semenicemi, četné ohnuté dvojobalní semenní pupence nesoucími; plod 
dvouchlopně pukající, semena vlnatá. Tyčinky nerozeklané, častěji nitkami srostlé. — 
(Topol, vrba.) 

Jehnědokvěté jsou rozšířeny po všech mírných a studenějších pásmech po 
celém svělě, v největším počtu na severní polokouli. Pokolení dubu počítá více než 
sto rodův, nejbohatší na ně jest severní Amerika, v Evropě jsou jižní země na Stře- 
„dozemním moři, zvláště Španěly, nejbohatší; někleré rody jižní Evropy (Ouercus 
Suber, Ilex) zasahují do severní Afriky a Malé Asie, jiné jsou jen těmto posledním vlastní. 
Také Indie a Molukky mají své osoblivé druhy. Jakkoli rozšíření dubův ve směru 
| zeměpisní délky jest rozsáhlé, ve směru šířky není rozsáhlé, ležíc vcelku mezi 30—60. 
stupněm severní šířky. Buk lesní (Fagus sylvatica) rozšířen jest hlavně v Evropě 
střední, sáhaje nejzapádněji do Francouz a Anglie, severně až do jižního Švédska, se- 
verovýchodně až po Vislu; na jihu Evropy se objevuje v horách 4000 —6000“ nad 
mořem. Amerika severní má buk rezavý (Fagus ferruginea), několik málo známých 
„rodův jest na jižním konci jižní Ameriky a na Novém Seelandu. Líska chová málg 


70 


druhův, dva v severní Americe a dva v střední Evropě; 'Corylus  Colurna v' jižní, 
bezpochyby z Malé Asie pocházející. © Ostrya má representanty v jižní Evropě a v se= 
verní Americe. Kaštan jedlý (Castanea vesca) náleží více horním krajům, v jižní 
Evropě i také ve střední Asii, krom toho má Amerika severní snad dva druhy. Drůhy 
habru nacházejí se v Americe severní, v Asii střední a v Evropě; habr obecný (Car- 
pinus Betulus) jest strom milovný roviny a pahrbkův a nevystupuje v Alpách přes 
3500“. Rozšířen jest hlavně v středu Evropy; na západ a sever, a na východ v jižním 
Rusku nesahá, tak daleko jako buk. Nejdále na sever, ba až za kruh točnový, v Evropě 
a Asii mírné a studené přicházejí břízy, v severním Rusku tvoří celé pěkné vysoké 
lesy, kdežto u nás více jen porůznu a v světlých skupeních přicházejí. Druhy topolův 
domovem jsou v Evropě a severní Americe; vrby pak obývají vlhká místa a poříčí 
v mírných a studených krajích severní polokoule, některé vystupují“ v Alpách až ku 
hranici věčného sněhu, zakrňujíce v plazivé nízké kříky; málokteré na vysokých 
horách pásma teplého a tropického v Africe, v Indii a Americe. 


Popis geologický Taler i pásem přilehlých. 


Od L. Zejsznera, professora, mineralogie, v Krakově. 


Neokomský pískovec s rohovým křemencem, který jak předlím *) ukázáno bylo, 
na sevěrní stráně Karpat od Nového Jičína v Moravě áž k Věličce se táhne, střídá se 
štále s lupky slinitými a jíly, z kterých vylučují se tenké sloje hlinitého sferosideritu. 
K železným rudám těmto, jakož i kjílům přidružují se skameněliny; řidčeji potkáváme 
se s nimi v pískovcích a slepencích, kdežto zjevně naznačují útvar křídový a jmenovitě 
zpodní jeho oddíl totiž Neokomský. Nejhojnější jest: Belemnites bípartitus; velmi hojně 
nalézá se v křehkých slepencích vrchů Garbatki nad Věličkou a v Slezsku B. pistilli— 
formis, dilatatus, Nautilus Neocomensis, Regutenianůs ; taktéž velká rozmanitost Anuno- 
nitův, jmenovitě  Ammonites subfimbriatus (u Liběrlova), A: recticostatust (a „Mogilan, 
v lese Libotym u Stramberka), A. Grassianus, Julietii, striatásulcatus, Emerici, Ma- 
theroni, belus, Asleriamus, fascicularis, Seaphites | Ivanii, Amyloceras: Duvalianus, Mal- 
theronianus, Oriocéras Puzosianus, Emerici, Duvahi, Aptychus Didayi, Blaúnellei; z bra- 
chiopodův : Rhynchonella peregrina, Terebratulina auriculata ; některé nové otisky „rostlin 
jako Pterophyllum Buchianum, nervosum, Culmilés priscus, Eguásetites Bouchardii, „Gica- 
dites Brogmarti. lodi 

Útvar ten tvoří úzké pásmo, na půlnoční straně Karpat; „řídko, měco, -více neb 
méně než míli široké; počavši od Věličky táhne se bez přetržení: přes Liběrlov,. In- 
wald, Bialu, Bělsko, Ustroň, Těšín do Moravy, kde znamenitěji se rozvinuje. u Stram- 
berka, a Nového Jičína. Ačkoliv usazenina. talo obsahuje (velmi četné -sloje hlinitého 
sferosideritu,. jsou tyto sloje předce velmi tenké, řídko mají, více; nežli.. 3—9 palců 
mocnosti a 20—25 podílů na sto kovového železa.. Pro lacinost dříví“ v-těch stranách 
možno, však předce z této rudy dobývali železa, a při všem obtížném dobývání a chu- 


sv Živě 1856 str. 232, Nemoha pro nahodilé okolnosti pojednání toto již v lonském roku dokončiti, 
poslal nám slovátný p. spisovatel pokračování teprvá později, čímž se zde u čtenářstva našeho 
omlouváme, Red. © 


k! 
době rudy taví u Těšína čtyry velké pece ročně 20—25000 centů liliny. Jiné železné 
pece taví Z té rudy železo pod Živeem, v Suché a Makoře. Ve východní Haliči jsou 
pak jenom menší pece, vyrobujíce 1000—4000 centův, v Podhorodcích, v Skolu a ně- 
kterých jiných místech, 

V nejužším svazku s pískovcem Neokomským zůstávají šedé vápence, počínající 
na Kozách a znamenitě vyvinuté u Bělé, Bělska, Ústroni, Těšína. Vápence ty dělí se 
v-tenké vrstvy a jsou rozmanilě nachýlené, proražéné skalami hyperstenovými, slohu 
zrnitého a pevného. 

Oddělení Gault. Skládá se z pískovců zrnitých potrojným uhlanem spojených ; 
podle Hoheneggera jsou docela podobny k pískovcům Neokomským, jako i k nummu- 
litovým, toliko skameněliny ukazují, že to jsou jiné usazeniny, jako: Amunonites znam- 
milatus, denartus, tardefurcatus, Milleliarus, Mayorianus, Germari, Bouchardianus, Un- 
gordianus, Baculites věrtebralis, Rostellavia papilionacea. Pískovce ty nalézají se na 
hranicích mezi Slezskem a Uhry. Zdali ten spůsob výkladu jest pravdivý, dá se ne- 
snadno rozhodnouti; na každý spůsob jest hypothetický. 

Vápence korálové útvaru jurového spojují se zdánlivě co nejúžeji s pískovci Neo- 
komskými; zprostředka jich vynikají v Inwaldu, Ročinách, Stramberka a Pokřivníku 
v Moravě co značné skalnaté útesy; ba u Inwaldu viděli jest skály k serpentinu po- 
dobné, jež ony vzhůru. vyzdvihly; oslatně tvoří vápence Stramberské na mnohých 
místech značnější pásmo, obstoupené lupky útvaru Neokomského, a ční uprosřéd pískovce 
Neokomského v podobě zaokrouhlených balvanů, jako u Přemyslu, Sygnečova pod Vě= 
ličkou, v Rybné u Tymbarku, v Liběrtově a Glogočově u Mogilan, u mnohých míst 
v Slezsku, jmenovitě v lese Vislici u Akačova, u Koňakova, Sedliště, Iskřičína, Vila- 
movie; v Moravě u Rychalčič. Balvany tyto povstaly rozkotáním vrstev jar 
později byly vodou zaokrouhleny a zároveň s pískovci usazeny. 

Vápence korálové zavírají v sobě velmi četné skamenčliny, kléré vesměs nazna= 
čují oddíl jurského útvaru, nazvaný u Angličanů Coralrag, od Ouensledta vápencem 
korálovým. Všelijaké drobné znaky různí ten vápenec nerostopisně od houbového vá- 
pence; v celku jest velmi čistý a jednostejný, bílý nebo žlutavě bílý, a nemá nikdy 
přimíšeného křemene; za příklad uvádím Inwald, Ročiny, Stramberk.  Vápence ty řídko 
mají oddíly odpovídající vrstvám. Mezi Ammonily toho vápence vyznačují se hlavně 
Ammonites ptychoicus, Calypso, picluratus, infundibulum, faseicularis, © INeocomiensis, Se- 
vanonis, strangulatus, semisulcatus; Grasianus (ze Stramberka podle Hoheneggera. Jahr- 
buch der geol. Reichsanstalt 1852. N. 3. str. 138). Podivnou okolností jest, žé u In- 
waldu není skoro žádných hlavonožců, neb vedle četných skamenělin jiných čeledí 
nalezl jsem pouze jednoho Nautila, a len nedal se blíže ustanoviti.  Všecky skameněliny 
Inwaldské náležejí beze vší pochybnosti k útvaru jurskému; co Hohenegger považuje za 
© Neokomské Caprotiny, jest Diceras Ammonii a Lucii. 

Nesčíslné Neriney vyplňují vápenec Inwaldský, jako Nerinea Bruntrutana, car- 
pathica, Wosinskiana, depressa, d' Orbignyana; Mariae. (Hoheneggeri, Peters), Staszycit, 
pak Natica Inwaldiana. Z dvouskořápných nacházejí se zde velké lastury Crrdium co- 
rallinum, pak Corbis deeussata, Dionysea, Pecten virdunensis, Terebratula insignis, nej- 
větší ze všech známých Terebratulí 7. čmmanisy dlouhým zobákem opatřená 7. No- 
szkowskiama, eyelogonta, hustoskořepatá Rhynchonella. pačhythoe, připomínající na. lastůru 
Davidsonia Verneuillii (Davidson Introd, foss, Brach, of Great Britain, IV. pag. IU. lig. 36, 


72 


Tab. VIIL fig 189—193) a zvláštní Terebratella rependa, která se však zřídka objevuje. 
Konečně vyskylují se i polypy, jmenovitě Astrocoenia pentagonalis; Cryptócoenia limbata: — 

Vápenec ammonitový na půlnoční straně Tater, táhnoucí se uprostřed v pískovcích 
eocenových v podobě dlouhého pásma, skládá se z vrstev, různících se slohem a barvou.' 
Počav v Sedmihradsku, prostírá se zajímavý len úlvar dle Puscha od Marmorošské až 
hluboko do Trenčanské stolice; já ty vápence znám u Demialy, severně od Prešova, 
kde řadu nepřelržených jehlancových pahorkův viděli jest v hrabství Šaryšském; od Ky- 
jova a Paloče přechází ten úlvar do Spíže a na skalách jeho stojí zde zříceniny Po- 
lučské, Lubověnské; odtud obrací se na půlnoc a mohútně se rozšířiv tvoří malebné 
pásmo Pěninami zvané, mezi Króscienkem, Šťávnicí, Červeným Klášterem a Čorštýnem, 
vidět jest jej dále pak na půlnoční straně Taler až ke vsi Černému Dunajci, kde zmizí 
pod hlinou; tři míle dále v Třejaně již na Oravě vystupuje znova a táhne se podél 
řeky Oravy až za Revišnu; odtud přechází do Trenčanské. stolice, tvoře velké hory 
u Radole, Varyna a Puchova; také v Moravě vychází, jak se zdá, na den. Již. nahoře 
podotkl jsem, že vápenné toto pásmo skládá se z rozličných skal, vyznačím je zde v po— 
řádku, -jak na sobě spočívají. V Čorštýně, Šaflarech, Rogožníku leží vezpod vápenec 
zrnilě krystalový, bílý a červený, časlo pomíchaný s pískem. Zrna toho vápence jsou 
dirkovitá, anebo jsou to kolénka eukrynitová. Některé odrůdy toho vápence jsou čisté, 
velmi tyrdé, jednoslejně bílé, růžové neb červené barvy, nejpěkněji proplítané, při- 
jímají krásný lesk a zdobí co mramory kostely v Košici, Lubovni, a jmenovitě v Kra- 
kově hroby králův Polských z rodiny Piaslův a Jagellonův; jest však divný omyl, že 
se v Krakově. vůbec za švedské považují.. Docela podobné mramory dobývané v Al- 
pách zdobí chrámy v severní Italii, v Benátkách, Padově, Vicence a Veroně. 

Nedaleko zámku Lubověnského nalezl jsem na vrchu zvaném „Marman kamieň“: 
velmi obšírné lomy mramorové; ještě teď leží lam velké krychlové kusy a sloupy, které, 
okolo r. 4760 připravené pro zapomenutou nyní osobu v Krakově, z příčiny tehdejších 
rozmíšek odvezeny nebyly a nyní uprostřed lomu; hluboko zapouštějícího se: v bok jme- 
nované hory, vysokým dřevem porostly. Jiná vrstva toho vápone> zavírá v sobě ro- 
hový křemen, též červené a šedé barvy, jakou mívá vápenec. Jasnošedé vápence mají 
něco přimíšeného, jílu a četné otisky rostlinné zároveň s Ammonity. Vápence. lyto 
přecházejí v slíny lupkové léž barvy a konečně v jíly, rozpadající se v drobné hranaté: 
kavalky; v kterých vylučují se shluky hlinitého- sferosideritu © Mezi těmilo vápenci 
leží vrstvy pískovce, nerůznícího se od pískovce Neokomského nebo- eocenového, © Vá- 
pence, ty zavírají v sobě čelné; velmi zajímavé skameněliny zvláštního obojakého rázu. 


V jednoslejných bílých a. červených. vápencích nalézají se pravé rody jurské, jakož“ 


Ammoniles biplee, triplicatus, annularis, Aplychus lamellosus, latus pomíšené s Neokom= 
skými nebo za takové považovanými rody, jako jest Ammoniles Slaszyci, Rogazniciensisy 
pak Terebratula diphya, velmi čelně diphoros, Símae, Staszyci, awine, expansa, planulata; 
Bouei, Rhynchonella, Agassizii, Hausmanní. Murchison chtěl tu věc tak vyložili, že tylo 
skameněliny náležejí do dvou rozličných vrstev, do jedné jurské a jedné Neokomské, 


ale tomu není lak v skutečnosti; oba ly spůsoby skaměnělin směšují se co nejdoko-. 


naleji a nelze, je tedy od sebe odděliti. Nezřídka vězí v jednom a témže kavalku Am. 


biplex a Am. Mosellianus mebo pieturatus, Dříve počílali geologové z větší části. bylo: 


vápence prosto k útvaru jurskému, jdouce za míněním Leop. Bucha; nyní stojí tomu 


skameněliny Neokomské na odpor; jsem v tom ohledu toho mínění, že celá ta usa= 


73 


zenina dle obsažených v ní skamenělin k; mladšímu útvaru musí býti počítána, jestli 
skameněliny Neokomské ve Francii za takové považované náležejí do útvaru křídového; 
Vápence šedé lupkové zavírají v sobě skameněliny jak jurské, tak i Neokomské, jako 
Am: Murchisonae, Conybeari, | tatricus, acanticus, Nerei, arvensis, zároveň se Seaphiles 
Jwanči, a rostlinami, vlastními útvaru eocenovému, totiž Chondrites Targiomi a fur- 
calus; vzezření toho vápence upomíná na ráz vrstev liasových.  Sloje vápence šedého 
"spočívají bezprostředně na vápenci červeném, viděti to na průřezech mezi Čorstýnem 
a Niedzicou a v Šallarech. Rozdělení vápenců šedých od červených nedá se odůvod- 
niti; pyvnější nemají žádných slyčnoslí s vlastním liasovým vápencem v Tatrách a ná- 
opak připojují se k vápencům sčerveným co nejúžeji, jak to dosvědčuje pěkný průřez 
nad řekou Kiščucou u Varyna nedaleko Žiliny. 

Svrchní zelený pískovec (Upper Greensand). 

V severní části Trenčanské stolice, mezi vesnicemi Podmaní, Podhradem a Orlovou 
nad Váhem vystupuje pískovec, podobný nerostopisně docela k pískovci eocenovému ; 
zrna křemenná jsou spojena potrojným uhlanem magnesie, vápna a oxydulu želez- 
natého, mají šedou barvu, a čelné žilky vápna prošlehují jej ve všech směrech. Pískovec 
ten dělí se v hrubé vrstvy, které se s tenkými. střídají. Kdyby uprostřed v těch 
pískovcích nebylo značné množství lastury Erogyra columba, která tvoří sloje 30—50“ silné, 
považovali: bychom. jej „bez rozpaku za eocenový jmenovitě proto, že o míli dále 
k jihu od Orlové u Bystřice Povážské vyskytují se v podobných pískovcích Pholadomya 
Esmarkii, tvar to vlastní útvaru eocenovému. Exogyra columba dosvědčuje však zjevně, 
že v té části Karpat nalézá se svrchní pískovec zelený a jest divno, že návzdor pil= 
nému skoumání v Karpatech nikde jinde nedal se odkrýti, ačkoliv se podobá k pravdě; 
že se usadil také v jiných stranách. 

i Útvar eocenový. Skládá se z dvou oddílův ; zpodní obsahuje dolomity, řídko vápence 
a pak s nesčíslným množstvím Nummulitův; svrchní oddíl skládá se z pískovců še- 
dých, obyčejně nazvaných pískovci karpatskými. © První oddíl vystupuje na nejvyšší 
temena karpalská, jakožto v Tatrách, holech Liplovských a Trenčanských, takléž v niž= 
ších Tatrách a na jihunad Hronem u Lipče Slovenské, Kapely, Bajmova; druhý oddíl 
zajímá neobyčejně velkou prostoru, počínaje od jižního konce stolice Trenčanské 
táhne se bez přelržení k severu přes Běskydy, Běrščady až do Bukoviny; velkou rozsáh- 
lost-má v Liptově a přechází do Spíže, kde se spojuje u Popradu s Běskydy. 

ed Oddíl zpodní. Dolomit nummulitový tvoří usazeninu 2000—3000' mocnou 
a skládá se hlavně z drobnozrného, temnošedého dolomitu, někdy přiměšuje se k němu 
písek a pak přéchází v pískovec; v jiných místnostech pozoruje se zvláštní, povšim= 
nutí hodná změna: dolomit totiž náhle se mění v šedý jednostejný vápenec, jak to 
viděti jest: u otvoru doliny Koscielské, kde s jedné strany strmí skály zrnitého dolo— 
mitu, s druhé pak jednostejné vápence, o 4000 kroků dále na východ znova dolomit 
zrnitý.. Zpodní vrstva tohoto usazení skládá se z konglomeratů; složených z hrana- 
tých úlomků dolomitu nebo z okrouhlých úlomků křemenu, které se přiměšují k zrnité 
hmotě »dolomitu. Dolomit přecházející v pískovec nalézá se na hřbetě vrchu Holica 
nad vískou Hulou v Oravské stolici, taktéž v Turyku na Liptově, kde skály téhož 
usazení obstupují odevšad vápenec. liasový. Kdokoliv viděl Tatry, pozoroval tam 
skály přeplněné čočkovitými skamenělinami, někdy tak četnými, že není viděli ani 
jiné  nerostní hmoty. Skameněliny tyto jsou samé Nummulity (Nummulites perforata) 


14 


á leží na sobě jako nasypané; viděli to jest u otvoru doliny Koscielské, na cestě 
z Mikuláše do Hrádku, u Německé Lipče a Slovenské Lipče. Z kruchého dolomitu 
vypadávají často ploské Nummulity, náležející k rodu JV. Pusehů; oráči, kteří je často 
nalézají na -svých polích, dali jim jmeno penízky, a připojili k nim pěknou pověst 
o Marii Seči. Ukrutná ta paní, vládnoucí na zámku vLipči slovenské, byla vůbec známa 
pro. své veliké bohatství“ a velkou skoupost. Dva andělé v podobě žebráků přišli 
jednou do panského zámku prosit o almužnu, avšak hrozbou vybnala je zlá paní. An- 
dělé za trest proměnili všechny poklady stříbrné a zlaté, které vyplňovaly sklepy, 
v- kámen. Nyní teprva začala paní prosili za odpuštění a vyházela v zoufalosti celý za= 
kletý poklad“ z oken. Tak si lid pověstí vysvětluje divné tyto úkazy přírodní, které 
svědčí o rozsáhlosti moře až po tyto krajiny. 

Mezi Styrbou a Karčmou Belanskou v Liptově stojí skála zvaná Černý. Jarek; 
skála.: ta „obsahuje množství skamenělin druhu  Hotalia camalifera (d' Archiae, Numm. 
del: Inde. T. XXXVI Fig. 15.). 

Mimo «Nummulity vyskytují se v některých místnostech také jiné pozůstatky 
zvířat, všecky náležejí „však k mořským měkkýšům, jako na př. velkoskořepný Pécten 
erassus, hladká, Terebratula Zakopanensis, Vermetes laevigatus a čelné lastury, které se 
blíže ustanovili, nedají: 

Vrstvy. pásma nummulitového jsou nachýleny pod značným úhlem a zdá se, že 
leží“ zároveň s;vrstvami »liasovými ; ačkoliv jest však oba útvary na mnohých místech 
blizko vedie sebe viděti (jako u valcovny Zakopanské a u ručeje a velkých lomů za 
nimi, ma hoře Velký Regiel nad dolinou Mietus, u Sv. Jana ald.), nenalezl jsem 
předce nikde hranice mezi nimi. 

Jenom skameněliny dosvědčují, že to jsou dva rozličné útvary, nemající spolu 
nic „společného a vytvořené v dlouhých přestávkách od sebe, v nichž se vyvinuly 
střední a svrchní pásmo útvaru jurského a celý útvar křidový. Dolomity nummulitové 
tvoří poměrné úzké pásmo; na nich usadily se šedé jíly a slíny lupkové; výše pak: pí- 
skovec, skládající vyšší oddíl. 
bj 2. Oddíl svrchní obsahuje h'avně pískovec drobnozrný, nazvaný obyčejně pískov- 
cem. karpatovým. ; Pískovéc ten není v Karpatech příliš široce rozložen a skládá se 
z. rozličných hornin, kléré nejúžeji s sebou jsou spojeny; hlavní z nich jsou: 
4. Pískovec drobnozrný, obyčejný: to pískovec křemenný s tmelem obsahujícím po- 
trojný uhlan vápna, magnesie a oxydulu železnatého, někdy ijíl. Obyčejně má hornina 
ta pohled jako rohovec, neb tmel a křemenná zrna jsou tak splynulá, že je pouhým 
okem od sebe rozeznati nelze. Barva jest více méně temnošedá, někdy modrošedá, 
Hornina -má sloh vrstevnatý, vrstvy jsou 2—3 stopy mocné a rozpadávají se v tenké 
desky, ozvláště při upotřebení toho kamene na opravování cest, ku kterémuž účelu 
velmi Špatně se hodí. Taktéž se rozpadává v tenké desky při zvětrání, při čemž 
uhlan; železnatý se mění ve vodnatý kysličník železitý a dává hornině barvu hnědou.. 
2. Pískovec, lupkový, nerostopisně zúplna podobný k předešlému, vyznamenává se 
znamenitou břidličnatostí. Břidličné lupeny mají zřídka více nežli půl palce mocnosti, 
obyčejně 2—3 čárky. Odrůda 'tato vyvinuje se z předešlé horniny větším přimíšením 
jílu, Kde se zrma písku ztrácejí, přechází pískovec 3. v šedý slín lupkový; lupeny 
Břidličné mají TAK P- mpenosti: (bátve jádioh jest šedá, zřídka PR Tyto: tři 


75 


lačují vrstvy pískovce 3—5 stop silné, po přeslávkách 20—30 stop obnášejících ; místy 
mají pískovce úplnou převahu, když totiž slíny podřízené sloje tvoří. Někdy vylůčují 
se vrstvy hlinitého sferosideritu 2—9 palců mocné, nerost ten nelžé pak rožeznati od 
slerosideritu v pískovcích Neokomských na úbočích jehlancových, kde*tvoří půvabné 
pohledy, nazvané Reglami; zde nalézají se otisky z rodu Melet/a, 4. Slepenee obsahující 
větší úlomky okrouhlého křemenu, jejž walé množství temnošedého. vápence a lupek 
sericitový spojuje. Hornina la nevystupuje ve větších spoustách, nýbrž obyčejně. jen 
v porlzných ložištích, 5-10“ mocných, jak to viděti jest pěkně u Krinice, pak: uŠčavy mezi 
Sačem a Bardyjovem. 5. Hnědé lupky a hnědý menilit (polopal), obsahující četné otisky rybích 
Šupin, vystupují v té části Karpat, o kteréž jednám, jako přední usazeniny. V západní: části 
Běskydů poznal jsem je v okolí Vadovie u vsi Chočuje; kdé hlavně převládají lupky 
často šedé barvy a -mezi nimi porůznu a řídce. vrstvičky  menililu as 4—6 palců 
mocné; některé vrstvy lupku obsahují nesčíslné šupiny rybí s trojdíilnými čárkami. 
Lépe byl otevřen ten útvar o půl míle dále u Krakova naproli Inwaldu při hledání 
uhlí kamenného. Tato nevědomost v geologii přispěla však k odkrytí některých za 
jímavých ryb v lupku menilitovém, jejž Heckel maznačil jmeny Amphisile, Heinrichii, 
WMeletta' longimana, Lepidopides  leptosponilylus. Podobné  lupky „vyskytují“ se taktéž 
v'okolí Živce a zavírají také otisky ryb. V Běskydách naproti (Krakovu mají lupky 
v'okolí Zakličína u Mogilan tutéž nerostopisnou povahu; jsou to šedé. jílové a slinilé 
lupky, přecházející přibýváním zrn pískových v hrubý pískovec, z nichž Hikel b popsal 
nový rod Meletta crenata, 

Podobné lupky sliníté a pískové s velmi četnými otisky rybích Šupin z rodu 
Meletta leží na vápenci liasovém na východním konci severního úpatí Taler, a sice 
ú železné hutě Javorina na Spíži; obyčejně leží na nich eocenový Karpatový pískovec. 
Rovněž na Spíži u železné hutě Kurčiny vŠaryšské stolici v Lískovém potoku na grun“ 
tech vesnice Čirč vystupují horniny podobné k nadzmíněným; jsou to lupky menili“ 
tové Střídavě nložené s jílovými lupky barvy šedé, s nesčislnými šupinami z rodů 
Meletta. Obšírněji vystupuje útvar ten v Haliči východní; nedaleko Juřovce nad Sa- 
nokem jsou značné vrchy z menilitu hnědého a lupku slinitého s velmi četnými otisky 
šupin Meletty, však nikde nebyly v těch míslech nalezeny dobře zachované otisky ryb. 
Vjakém poměru menilitové lupky k přiléhajícím pískovcům Neokomským stojí, nelze 
nikde určitě ustanovili, u Chóčina a Inwaldu zdá se, že se s mimi stýkají. 


p daj Tři napřed jmenované (odrůdy hornin vystupují dílem náhle dílem má jedna 


z "nich převahu; pískovce převládají zvláště na celé Spíži v okolí Nové vsi (Iglo), 
Levoče, u Kluknavy, v Šaryšské slolici u Bardějova; lupky mají převahu a pískovce 
P, se jen v podřízených slojích na severním úpatí Tater, kde je odkrývá bílý 

unajec a kdež vrstvy jejich zapadávají pod ostrým úhlem k poledni. Z prostředku 
lupků vylučují se zde vrstvy pískovce 6—8 stop mocné a vystupují z nich obyčejně, 
Nedaleko Hrádku v Liptově převládají zase jílové lupky, slinilé a pisčilé. 


„1 Zdá se na každý spůsob, že kútvaru eocenovému náležejí slepence Pucova, ne- 
daleko hradu Oravského; vystupující severně od hory Choče, kde skládají mohútné, skály, 
ale tvoří podřízenou usazeninu na (tuto, krajinu obmezenou. Slepenec „ten obsahuje 
„hlavně okrouhlé úlomky červeného křemenu, šedého liasového vápence „a zeleného 
(porfyru, ačkoliv dvou posledních hornin nikde na blízku nenachází se ani slopa; pí 


V 


76 


skovce červené a šedé vápence máležejí k složivu Taler, o nichž později řeč bude. 
Velikost těch úlomků jest obyčejně značnější, mají totiž velikost vlaského ořechu neb 
jablka až'i lidské hlavy, někdy bývají i větší; tmel, který je spojuje, jest jako v oby- 
čejném pískovci, 

Slepence Lětavské a Sulovské vystupují v severní části stolice Trenčanské mezi 
městečky Rajcem a Předmírem. Pásmo zpodní skládá se obyčejně z větších zaokrouhle- 
ných úlomků šedého neb hnědého vápence liasového, slepených jílem nebo slínem, 
Obyčejně. spojuje tmel jen slabě tyto úlomky, které mají velikost od vlaského ořechu 
až do prostředního jablka, proto rozpadá se hornina ta, kdekoliv vystupuje na den, 
a objímá paty hor hrubým štěrkem. V pásmu Lělavy vystupuje ten sslepenec na 
mnohých místech, z něho skládají se vrchy Patuchy nad Zbiňovem, u Rajeckých 
Teplic, hřbel zámku Lčlavy nad Sviňovem; hornina ta obstupuje také v půlkole ves 
Sulov. Mezi Rajcem a Precenami, vsi na cestě z Rajce do Předmíra, mají slepence 
menší vápenná zrna velikosti hrachu, barvy šedé, a střídají se porůznn se slojemi hru- 
bozrnými. Na západní straně jmenované vsi Sulova přecházejí vápenné slepence při- 
bíráním zrn křemenných v pískovec; vápenec zponenáhla se ztrácí a tmel tvořící 
pískovec: převládá, až konečně zůstane hrubozrný pískovec prošlehaný žilkami bílého 
vápence. Pan Hohenegger připomíná, že v té hornině někdy se vyskytují Nummu- 
lity, a dle toho nebylo by o jejím sláří žádné pochybnosti; mně však posud se ne- 
podařilo nali zti v ní stopu nějakého ústrojence. 

Slepence jižně od Hrabuste ( Kappendorf) na Spíži. Naproti Hrabusicům na vý- 
šinách; složených z vápence a dolomitu liasového, viděti jest značně vyvinutý slepenec, 
klerý, jak se. dle všeho zdá, náleží k útvaru eocenovému. Na půlnoc stýká se s pískovcem 
karpalovým,, náležejícím k eocenu a složeným z úlomků vápence liasového a křemenu 
šedého, kteréž obě horniny slepuje pískovec. Barva té horniny jest lemnošedá, neb více 
méně jasná, sloh jest, hrubovrstevnatý, vrstvy 6—8 stop mocné, a na sever pod úhlem 
nanejvýš 25% nakloněné. Polud nebylo v něm žádných skamenělin odkryto, a proto se 
stáří jeho s určitostí ustanoviti nedá. 

Slepenec mezi Vlachovem a Kolínovci na Spíži. Stopujíce z jihu k severu „od 
Krompachu a Kolínovců k Vlachovu (Wallendorfu) červené a zelené lupky sericitové, 
setkáme se.se slepenci vápennými hrubozrnými, které se střídají se slepenci drobnozrnými 
čili spíše s hrubozrným pískovcem. Úlomky vápenné jsou obyčejně malé, velikosti 
zrna ječného, lpí bezprostředně k sobě bez zvláštního tmelu; mezi vrstvami drobněj- 
šího zrna vylučují se vrstvy složené z hranatých úlomků vápence a křemenu. Zylášt- 
ních přimíšenin mineralních jakož i otisků nebylo pozorováno, a proto nelze s jistotou 
stáří této horniny udati. Sloh její jest hrubovrstevný, vrstvy jsou 6—10 stop mocné, 
a k severu pod úhlem 10" k hodině 4—2 nakloněné. Dále na sever jsou eocenové 
pískovce karpatové značně vyvinuté na Spíži, bezprostředního setkání nelze však po- 
zorovali, poněvadž na rovině před Vlachovem mocná usazenina hlíny zem pokrývá. 

Slepenec mezi Izypem, Klembarkem a Povážským sv. Mikulášem v Šaryšské 
stolici. Za pískovcem karpalským útvaru eocenového vystupují na východ z Izypa 
k vyšším horám slepence, které se u Povážského sv. Mikuláše na cestě k Margecanům 
stýkají s modravěšedým,  drobnozrným dolomitem útvaru liasového , který lupky se- 
ricilové pokrývá. Slepence ty, tvoříce velmi značné hory, skládají se z úlomkův vá- 
pence liasového a křemene, slepených pískovcem; hornina ta má šedou barvu po- 


77 


někud hnědou, patrné vrstevnatosli nelze pozorovali. Zbytky ústrojné nebyly posud 
odkryly, pročež se nedá stáří s jistotou ustanovili. 

Vápence eocenové v Odryně u Nové Vsi na Spíži. Uprostřed v pískovci karpa- 
tovém útvaru eocenového vystupuje úhledná hora obsahující jednostejné vápence šedé, 
poněkud do hněda padající. Jedna vrstva obsahuje nesčíslné Dentalie, jiné vrstvy 
zase dvojmiskaté lastury z rodu Mya, avšak druhu potud blíže neustanoveného. Mimo 
tylo skameněliny není žádných stop, podle nichž by se palaeontologický věk s jistotou 
určiti dal; toliko jest patrno, že nerostopisně tyto vápence se různí jak od liagových tak 
od  Neokomských vápenců. Na těchto vápencích  nedělících se v určité vrstvy: leží 
obyčejný pískovec karpatský, obsahující otisky listů, o nichž jsem se zmínil ů Rado- 
čova a Kluknova, jakožto náležejících k rodu Saliciles dle Gópperta. 


Jardin des plantes. 
Od Em. Purkyně. 

V podzimku minulého roku provázel jsem svého otce na cestě do 'Páříže. 

Pamětihodnosti velikého měsla jsou tolikeré, že každý cizinec v neustálém víru 
pozírání na vnějšek i vnitřek mohútných staveb, mmohostranného navštěvování, poptá- 
vek a odpovědí se točí. Nejbohatší jest Paříž přírodními památnostmi: jsouť tu sbírky 
všelikých spůsobův, soukromé i veřejné, jest tu akademie se svými velikými muži, jest 
lu množství snaživých lidí, neobyčejnými prostředky; o nichžto nám sólva se zdává, 
ovšem neobyčejné výsledky vyvozujících; jest tu ústav vidění nejhodnější, jenž mi 
největší poklady nových skoumání poskyloval: přírodnická zahrada Jardin des plantes. 

Jest to zahrada velikolepé rozsáhlosti, ležící v jihozápadní čtvrti Pařížské na 
Sekvaně. Její zárys, jako vypodobněný tuto vzorek ukazuje, má podobu: nepravidel- 
ného čtverhranu, jehož největší délka od jihu'na sever sáhá; severní strana leží' na 
nábřeží Sekvany, východní na ulici rue de Buffon, jižní na rue de Geoffroy St. Hilaire, 
západní na ulici rue de Cuvier. Již jmena ulic těchto svědčí o úctě: Fráncouzův k 
svým velikým zpytatelům přírody (mezi ulicemi blízkými slove také jedna rué Lamarck 
a jiná rue Jussieu). Jak ale užásá se cizí host, vstupuje do zahrady samé; kterážlo 
štědrostí francouzské vlády stala se pevností a tvrzí přírodních věd. (Po straně západní 
dlouží se řada domův, příbytkův slavných přírodoskumců, ostatní prostranství věnováno 
jest výhradně ústavům přírodnickým. Severozápadní část zahrady chová v sobě mena- 
žerii — pravé to bludiště zahrádek, v nichžto nejvzácnější zvířala cizozemská volně se 
pohybují. Celou východní polovici zajímá vlastně bolanická zahráda; na jihozápadní 
straně jest park. Vedle těchto prostorův, v nichžto živá zvířata i roskliny spatřiti jest, 
obsahuje zahrada ještě veliké domy, skladiště přebohalých sbírek vycpaných zvířat, 
koster, bylinářů, nerostů, bibliotheku, ústávy fysikální, chemické a fysiologické i síně 
učební k učeným a prostonárodním přednáškám. Rozhlídněme se nejprvé po bota- 
mické zahradě, b 

Vstoupivše hlávními vraty (1) do Jardin děs plantés, ubíráme se ihned do bo= 
tanické zahrady. Dlouhé řady kaštanových stromů (na pláhu St 80 probíhají zahradu 
dle celé její délky, oddělujícé veliké čtverhrany záhonův. O všecky zájmy, kteréž 
člověka na rostlinstvo poutají, jest tu postárano: lulo stojí rostliny hospodářské, základové 


78 


"občanského blahobytu, tu lékařské, na jejichž slabých třlinách zachylává se člověk nad 
hlubinou smrti tanoucí; tu rostliny: ozdobní, vyvolené od. člověka za miláčky, kle= 
réžto k jeho bylům blíže přistupovati, smějí, kdežto on. oslalní rostliny v pustině za- 
nechává, a konečně i všecky ty rostliny, kleréž, toliko učenému zpytateli, jímanému 
bohatstvím tvarův přírody, prospěšny, jsou. Veliký čiverhran naproti vralům (8) dělen 
jest“ v záhony lékařských: rostlin, stojících v řadách seřízených dle pořádku přirozené 
soustávy; které z teplejších ponebí pocházejí, jako cukrova třlina, aloe, pepř, jen, v lelě 
se žde vystavují a s hrnci do země zakopávají; ještě nedůlklivější, jako kamfer a: sko- 
řicovník i,j., pokryty jsou“ skleněnými skříněmi. Procházejíce řadami těchto, rostlin, 
shledáváme, za krátko, že. zde, luze málo našich domácích rostlin schází, rostliny tro- 
pické však příliš spoře se vyskytují, ačkoli nelze upírati, že vlivem slunce tropického 
jak škodlivé tak léčivé moci u větší míře vyvinovány bývají. Příčina toho úkazu leží 
v tom, že během věkův od starých babiček a jejich radou nepochybně též od lékařův 
všech domácích- rostlin bylo užíváno, ješto skutečně málo klerá bez nějakého 
třísla, nějaké kyseliny a I. p. látek jest, jimiž snad nemoci překážky a přítrže kla- 
deny býti mohou, i oslýchajíť se léčitelé, nějaký článek z toho řelězu vyvrhnouti. 
S rostlinámi tropickými však: mnohem rozsoudněji nakládají, výbírajíce jen rostliny 
skutečně mocné z: hojnosti lěch, kteréž u divokých tuzemcův ve vážnosti byly, jako 
china; opium; sassaparilla atd. (neboť jako našim, tak jsou též indickým a indianským 
lékařům téměř všecky 'u nich rostoucí byliny lékarnické, jak z indických a brřasilských 
rostlinopisův zřejmo jest). Za to však stali se cizinci, tak. poskrovnu do lékárnického 
paniheonu připuštění, mezi početným. množstvím domácích bůžkův předními bůžky, 
a brzy odeberou se všecky naše domácí léčivé rostliny na odpočinutí. V člverhra= 
néch +9; 10 nacházejí se rostliny ozdobní. (Ač bylo pozdě na léto, pokrývaly nic= 
méně nádherné květoucí rostliny všecky záhony. Panovaly v tom čase jiřiny, astry, 
anemonky japanské, verbeny, měsíční růže a krásně červené amaryllidy, mečíkové z předhoří 
Dobré naděje. „(Všecky tyto mají nejvíce květ červený, i nalezl- jsem zde“ potvrzení 
toho, co náš krajan meteorolog Frilsch pověděl, že jest barva podzimková barva čer- 
vená.). Jak krásno musí zde býti na jaře, když všecky narcisky a hyacinty kvělou; 
a vlétě, když stolístký a lilie rozvíjejí svou lepotu. Ačkoli krásné jsou'odrůdy těchto rostlin 
ozdobních, kleréž podobny k výsadní, kastě od století v zahradách pansiví mají,-a jichžto 
počet jen pořídku novými zvýšenci rozmnožován bývá (jako na př. v novější době eri- 
kami, kamělliemi a j.); namane se předce rostlinoznalci myšlénka, že velikému počtu 
mnohem krásnějších planě rostoucích rostlin á se děje, vylučují-li se z míst- 
ností zahradních. 

Spravedlnosti milovný přítel rostlin bude spokojen s pohledem na čiierhiály 12 
42, 42. Čtveruran 14 slouží za školku stromům v parku a menáčerii. supTlá 

Čtverhrany 12, 12,12, 12, uprostřed nichž stojí veliký bassin, obsahující 
jitácký vodní a bahenní rostliny mírňého ponebí, věnovány jsóu připodněbení všelikterých 
křásných rostlinovšech zemí. Jaký tu rozkošný rozhléd otvírá se milovníku květin, vi- 
doucímu rozmanité alpinské rostliny, krásné lilie, anemony i zdobné bodláčí, ježto 
v Jardiň des plantes v zálozé čekají, aby odtud brzy všech zahrad svěla vydobyly. 
iJest věru. v mnohém ohledu důležilo, aby co nejvíce pěkných rostlin do našich zahrad 
"uvedeno, bylo. © Předně naskytují se, kde z lak velikého počtu jest ná výběr, mnolié, 
(kteréž v: dosti nepříznivých okolnostech, v stínu, v půdě příliš suché neb příliš. mokré 


80 


ald. předce výborně se daří, ješlo ve vlasti nejlépe se jim vede; kdežto naše nynější 
rostliny ozdobní v celku velmi choulostivé jsou. "Zadruhé nastává teprva při velikém 
výboru rostlin hned pěknolistých, hned pěknokvětých, hned mohútných, bned drobou- 
čkých zahradníkovi možnost, by vkusně bez pestrého přeplnění sestavoval, by dostál 
své úloze zahradnického umění, kteráž jest, krásnější vytvořiti přírodu, než jest samo- 
divá. Posléz i smysl k ponímání a užilí přírody více probuzován bude, budou-li již 
vprvním dětinství lidé mnohotvárnými formami přírody obkličováni, kdežto nyní jen snad 
bez, růže, karafiáty, lilie a tulipány na rejdišti svého dětinského věku spatřují. I budou 
všude malé botanické zahrady zakládány, v nichžto mládež jako hravě poklad vědomostí 
nashromážditi si bude moci; neboť, jak ukazují tyto záhony připodnebených rostlin, 
není čeledi rostlinné, ježto by se několika pěknými, vypěstování hodnými oudy vy- 
kázati nemohla. Podobné naděje budoucího lepšího založení parku vzbudily ve mně 
čtverohrany 17, 47, 17, kteréžto obsahují všecky v našem ponebí dobře se živící 
stromy (nejpříze k zasazení do parku zdejšího a menažerie ustanovené). 

Přesazují je sem vždycky ze školky (11). Pěkné duby s listy nejrozmanitěji 
tvořenými, od javorovitých až do bukovitých celokrajných, stromy jehličí v nejrozlič- 
nějších odstínech lravozelena, modrozelena, žlutozelena až do černavozelena a vzrůstu ještě 
rozmanitějšího, a tak mnohé jiné stojí zde v řadách; obrazotvornost snadno si je sestavuje 
vskupení, kteráž zahrady a parky našich měst v ráje měnili mohou. Také lesní- 
kovi jsou tyto člverhrany důležity, neboť u velikém množství stromův nalézají se dru- 
hové hodící se do každé půdy a na každé stanoviště, s dřevy všelikým požadavkům 
vyhověti mohoucími. Čtverhran 416 obsahuje obilné druhy a ostatní pěstované rostliny 
ve všech odrůdách. Spatřujemeť tu často na jediném rostlinném druhu, -na př. ka- 
pustě (Brassica oleracea), kleráž co kapusla kadeřavá, co zelí hlávkové, co jarmus, 
karfiol a brukev (kelruben) se pěstuje, rozličnosti forem, jakéž u planých rostlin 
sotva v čeledích nacházíme. Také obilí, pšenice, žito, ječmen atd. objevují se 
v obrovských, zákrplých hojno- a chudoklasých odrůdách, jak se v rozličných pás- 
mech a druzích půdy okolnostem připodvbňují; i potkáváme se zde s rozmanitostí kul- 
turou zplozenou tak dobře, jako ve vzdělaných národech s nejrozmanitějšími osob- 
nostmi, kdežto mezi divochy jeden jako druhý loliko ráz národnosti nosí.To samé, 
co nyní bylo o hospodářských rostlinách řečeno, platí také o rostlinách k ozdobě cho- 
vaných. Pěstováním rozpadly se v lisíceré, dle barev a formy různé odrůdky, i jest 
se nadíli, že, až jen kultura ina oslatní pěkné byliny a- stromy se rozšíří, také ty 
se mnohonásobně změní, tak že i za našich dob vždy pokračující tvoření forem prů= 
chod míti bude. Že také stromy pěstováním všelijak se proměňují, dosvědčují ovocné 
stromy, jichžlo viděli jest sbírku v 9 severozápadní čásli, již v zahradě zvířetní. Ob- 
zvláště krásné a časlo k neuvěření veliké jsou broskve a hrušky. Čtverhrany 20, 20, 20 
a 18 obsahují záhony vlastní botanické zahrady, kde všecky druhy rostlin, v Pařížském 
podnebí se dařící, dle přirozené souslavy sély a sázeny jsou. Čiverhran 18 obsahuje 
čeledi sosen a jehnědokvělých slromův; čtverhrany 20, 20 posázeny jsou ostatními 
rostlinami; poskytujíce pohled na ohromná lada bylinná; toliko na konci, kde stojí motýlo= 
vilé, růžovité, javorovité a lípovilé druhy, vynikají opět k lesu podobné tlupy stromové. 

Rovněž velikolepé, jako záhony rostlin pod šírým nebem, jsou skleníky (39 a). 
Nad velikým botanickým čtverhranem 20 jest veliký skleník studený, v němžlo se 
vychovávají rostliny teplého mírného pásma; v létě vystaví se v přededvoří (89, b.). 


81 


Jiný skleník nalézá se -u 40'sa jeho rostliny bývají na dvoře před ním ležícím 
vystaveny. 
Jsou tam namnoze pomeranče, lavříny atd. z Italie, eriky a jiné suché krásně 
květoucí kříky z Předhoří, podivně vypadající protey a myrty z Nové Hollandie, ka- 
mellie z Číny, jakéž, třeba méně četné druhy, také v našich studených skleníkách 
máme a jimž se zvláštní malebnosti nedostává, jelikož z vlastí pocházejí, kteréž ani 
svěží listnatosti našich slromův ani bujnosti tropických nemají. Podivení vzbozují ale 
výhřevny, přechovávající rostlinstvo tropické. 


Dva čtvereční skleníky zvýší dvojpatrového domu ukrývají vysoké druhy rostlin 
(41, 41; nižší pak postaveny jsou ve dvou dlouhých domech; kteréž v tarase nad 
sebou vystavěny daleko se táhnou za druhým vysokým skleníkem, Hořejší z nich rozdělen 
jest na dvě patra; v prvním nacházejí se pěkné listnaté stromy a palmy tropické, 
v druhém nejpodivnější kaktusy a cykadey (jehličí stromy, palmám podobné s tuhými, 
podivně vyštěrbenými pérolisty). Vůbec jest dobrou pětinu zde pěslovaných rostlin také 
v Kinských zahradě viděti, ovšem ne v tak velikých exemplářích. 


Divadlo však u nás nikdy nevídané poskytuje dolejší dlouhý skleník, ku které- 
muž stupně z prostředka  hořejšího „skleníku vedou. U velikém vodním bassinu, ob- 
klíčeném houštinami kapradin, palem vějířnalých, štíhlých sítin tropických, jako; na,př. 
vysokého papíru, proplílaných Tuberosami (druhem lilií) a jinými překrásně. květou- 
cími oláčivými rostlinami plovou „krásné lekníny (nymfy) a lotosy se srdčitými a, šlí- 
tovitými listy, s červenými, bílými i modrými květy, uprostřed ale obrovské listy. Vik- 
torie. Myslíme, že jsme se vsamodivé přírodě octnuli, neboť nádoby, v nichžto bahenní 
rostliny na pokrají bassinu rostou, pokryly jsou bujícími drny z útlých trav,, begonií, 
ozdobných mechův -a plavuní. „Nelze si dojem lěchto skupení podle sestav rostlin na- 
šich skleníkův představili, jelikož tyto. jako diváci v cirku hlavami nad sebou, stísněny 
jsou, a namnoze v stejné výšce, lak že „jen z jednollivých vyčnívajících listův, pozne= 
náhla dopátrali se možná, co tu všecko. , Zde v skleníku Pařížském jsou bez. spoření 
s místem nepříliš mnohé rostliny tak vyslaveny, že tvary jejich do paměti patřícího 
na ně navždy. vlisknouti se musí. Vysoká, lřlina cukrová vyčnívá z houštin kapradí, 
otočena okrouhlolistými úponkovitými rostlinami ; jest to jemné zvolení proliv v listních 
Ivarech. © Rovněž mezi lekníny sobě „vespolek dosti podobné vměšují se shluky ve vodě 
rostoucích Pontederií, Villarsií, Pistií a, Salvinií, i dětelolistých Marsileí. 

K této prostřední síni přiléhá na pravo dlouhá jizba, v mížto poříční rostlinstvo 
Iropické pokračuje; palmám vzrůstem podobné kapradiny, pandany s kmenem palmo- 
vitým i širokými. lrávními listy, peřenolisté a vějířovité palmy, banánovilé s ohrom- 
mými. listy a všeliké jiné Scilaminey s peslrými květy. Na levo se táhne dlouhý 
skleník, obsahující cizopasnice, ježto ve „vrcholích tropických. stromův se přiživují, 
nesčíslné orchidey s květy dílem. latnatými, malými, dílem jednotlivými, často až 
s -pěst velikými květy krásných barev a rozkošných vůní; dále aronovité s listy na 
mnoze střelovitými aneb srdčilými, čelné popínavé roslliny, kapradí a mechy. | zde 
nemusí se divatel lopotně skrze řady stojících a se:stropu visících nádob kroutiti, ne- 
nabuda ani po kolikahodinném pozírání dobrého přehledu pokladův ve. skleníku, jako 
u nás; nýbrž všecko tak jest sestaveno, aby nejdříve dobrý obraz vegetace pod obratníky 


podávalo, a právě květoucí exempláře v popředí vystaveny jsou, tak že celá síň nevadnoucí 
Živa, 1607, 6 


82 


květní zahradě se podobá, ; Výsoký stupeň tepla v těchto třech skleňíkách zachovávaný 
dokonává přelesť smyslův, i jest nám jakobychom pod dalekými obřatníky se byli:octnuli 

Vůbec jest významným rázem zahrady květin, jejž jsem -hned při počátku vytknul, 
spořádání vystavených předmětův. Bohalé sbírky nacházejí se také ve Vídni, Berlíně a jiných 
velikých městech, ba i ve vlasti naší jsou skleníky, jsou na př. v Děčíně,, ježto Paříž- 
ský Jardin des plantes počtem druhů orchideí nepochybně převyšují, v Paříži však 
nejsou sbírky pouhými sklady exemplářův, nýbrž všude zřetel obrácen k tomu; by, pří- 
jemnostmi sestavení, výborem pěkných exemplářův pozornost obecenstya,ku. přírodě při- 
vábena byla, lid zároveň poučení i potěšení docházel. : 

Poskytoval-li nám dolejší skleník se svými orchideami a vodními rostlinami ne- 
vídaných krásot; tím pak více naše podivení vzrůstalo při vstoupení do dlouhotáhlých 
skleníků 41, 41. Oko je v pochybnosti, kam hleděli nejdříve. Palmy nejrozmani- 
tějších druhův, jedna pěknější než druhá, stojí tu v nejodličnějších velikostech a pomě- 
rech vzrostu, od houštin těsně nad zemí se rozkládajících obrovských lislův až do 
nebetyčných stromův. Palma nad palmu vyhlídá, představujíc se co stará známost 
z cestopisů a botanických děl. S každým krokem nové divy se jeví užásajícímu oku. 
Přistipujeme k novým skupením, a z pozadí pozdvihují opět nové palmý obrovské své 
hlavy naď nižšími. Máme zde hlavní repřeséntanty stromstva z pralesův meziobratní— 
kových ; tři hlavní tvary ukazují nám velebné palmy ve středu skleníkového lesa. 
Vidíme kokosovou palmu s výsokým zlepilým kméném, ná jehožlo teméni svazek zpe- 
řených listův, ždélí dobrých 40 střevícův, ale značnou výškou velice zmenšených sé 
vynáší; jí podobna se silnějším kmenem a hojnějším svazkem listův je Elate, palma 
lesní.. Dokonce jiná jest Arenga. Její vysoký kmen, dva slř. v průměru tlustý, není 
jako předešlé šupinatý, nýbrž hustým Kožichem dlouhých lýkových cev obalen, důležitou 
to látkou k vyrobování plelených prací, karláčův atd. v Indii. Listy také zpeřené, 
20 stř. dlouhé, ze střenku jak stehno Wustého a 3 střevíce dlouhých lístků složené, stojí 
v dálkách čtyr střevíců od sebe na kmenu, né však na vrcholku, jak u daťlovníku a kokos- 
níku. Ony dosahují v rovnovážném směru ma vše strany mezi houštím oslátních palem skoro 
až ke stěnám výhřevny. Caryota má vzrůst kokosové palmy, ale její listí tvoří svazek 15 stř. 
dlouhých: listů,- kteréž ne jednoduché lístky, nýbrž opět zpeřené, mnohonásobně. rozstří- 
hané lístky mosí; podobné poněkůd Venušinu vlasu (kapradu Adiantum). Laltania 
a Corypha nosí na pevném sloupovitém kménu ohromný svazek velikotvarých vějířo- 
vitých lislův, majících 5 stř. v průměru, naproti tomu tvoří Rapis houští štíhlých rá- 
kosův, na konci nehojnými malými zpeřenými listy ozdobených. Také druhé týpy mají 
tak úhledné representanty. Chamaedorea má jen na palec tlustý, nepevný, šlíhlý kmen, 
se svazkem pěkných zpeřených lislův. Druhové rolangu (Calamus), jejichž kmeny: jsou 
tenké a ztepilé (z nichž pocházejí španělky), mají jako Arenga listy po celém kmenu 
střídavě rozestavené, ale útlejší lístky. „Konečně jest Livistonia pamětihodna, novo- 
hollandská vějířolistá palma, jejížto lístky jsou úzké a útlé, tak že listy svazkům: tráv= 
ních listů se podobají, i Areka, jejíž lístky téměř tak dlouhé jsou jako celý list, tento 
tudíž velmi široký a hřebenitý vyhlíží. 

Vůbec působí největší rozmanitost, listův palmových poměry -lístkův ku nad 
listu, barva, hned jasně, hned temnozelená;: hned na- zpodní: straně stříbrná, a rozma= 
nité kolce neb osíny, tak že rozliční druhové jednoho--řádu větší měnivost projevují 
nežli veškeré jehličnaté i lupenaté naše stromy z řádův mejrožmanitějších. (Viz ku 


lu b Xi 


83 
porovnání (něktetých forem palmových: vyobrazení (ve článku Dr. Jul“ Saxa v ročníku 
II. Živy na: str. 476 a 241.) „Ve výhřevnách nacházejí se ještě mnohé stromovité ka- 
prady; dračince a pandany' se svazky trávovitých, širokých, po Kraji pilovitých listův, 
ježto v nejpěknějším :spitálním pořádku stojí; aronovité, kamž kolokasie náležejí, se 
svázky  střelovitých. dlistův. Také  bambusy s mohůtným stvolem' (jakovýž u schodů 
vuňašem: Museum 'stojí) ; ňesoúcí“ střídavé“ hojně ovětvené haluze s krásně zelenými 
rákosovými listy; náležejí, ješlě mězi jednoděložné foriny obratníkův. Také vzory tro- 
pických lupénatých stromů jsou v'těchto sklenících poskytnuty. Na místě javorů jsou 
tam „Ferminalie s:daleko pěkněji: laločnatými; třikrát většími listy. Tvar jirovce“ (pla- 
ného kaštanů) jest hojný, tropické © tyto 'dlahité listy jsou však lesklé a vždy zelené. 
Velmi ihojňé jsou citrony a lavříny s lesklými, kožitými listy, pak fíky s listy hned 
ohromnými srdčítými, hned malýtni alo:kožitými, topolovým neb osykovým podobnými, 
a jiné s velikými listy Ficůsu; u nás v pokojích k okrasé nezřídka chovaného. Tvar 
vrbového listu představuje v třopéch tvar oleandrovému podobný, místo lip jsou tam stro- 
movité málvy s velikými: srdčitými i laločiiatými listy. © Drobně zpeřené listy ukazují 
nesčíslní druhové akacií, našim jasanovým listům podobné jsou listy Sapindu a jiných, 
ale: krásně, lesklé zelené. © Zhusta viděti na těchto tropických stromech bohaté hrozny 
květní, jaké u más jen cízí' akacie, bézy a jirovci mají, vé všech barvách, žlutých, mo- 
drých, červených a bílých, aneb obrovské jednotlivé kvěly, jakéž jén zde onde pě- 
stované magnolie'a v menším objemu kamellie vyvozují. Jiné květy jsou drobné, mají 
ale dlouhé, pěkně barevné svazky tyčinek, a tak zde příroda všecko ve vkusnějším rou- 
chu jeví; i ačkoli ještě mnohé půvaby tropův, krásně modré nebe, pestré placlvo, 
malebné „vody a skály! zde zcházejí, nemůž předce úkol; podávati obraz tropického 
rostlinstva, lépe' vyveden 'býti, néžii © zde spořádáním skleníkův docílen jest. Opuslíme 
nyní: botanickou: Zahradu i obrátíme se k živočišstvů, "kdežto se křásné určení zahrady 
vojvně des A roeuný to 9 a. baviti lid, ještě zřejměji projevuje. 

PORTY, (Fokráčořání“) 


0 vzniknůtí časopisu Kroku i zaniknulí jeho. 
Bd le, sladš Od Dr. M Purkyně, t 
. Bylo, to roku 1520, když jsem se blíže seznámil s Janem Svatoplukem Preslem, 
oh 1ehdáž assistentem anatomie a, fysiologie na universitě, Pražské. Onť nedávno 
z Mulomouve se navráliv, kde po dyě „léta byl professorem mineralogie a zoologie 
p iemnějí fakultě lékařské , zajal po, smrti ;prof. Bergra totéž místo při zdejší 


: medicinské, fakultě,; Slyšel, jsem, že: se zanáší ouplným překladem Biologie Trevira- 


4 


Busovy. Jest to vlastně fysiologie: všepbecná, která beroue ohled na všechny říše při- 
rody zahrnuje, v sobě: podstatu všech přirozených věd a činí tím jakousi encyklopaedii 


přít řodnickou, Vzdělání; takového díla. bylo by podávalo příležitost vytvořit dosti ou=, 


plno terminologii přírodnickou v jazyku českém. Zdá se, že Presl, toho potřebu přede 
vším cilě, chtěl právě proto tuto knihu za látku svých prací vyvoliti. Však po několika 
pokusech, nevím z kterých příčin; pustil od toho díla, i obrátil se, cítě ktomu schopnost, ku 
pracím specialním. Při mé první; „návštěvě našel jsem jej hluboce zajatého kreslením 
obrazů tostlin ný kameně pro svůj „veliký rostlinář, ;jejž tehdáž. společně s hrabětem 


Berchtoldem po, (svazcích vydávaly, „Část vylištěných obrazů byla pak pačbroui rukou. 
6* 


= | D94 


84 


jeho milostných sester Anny a Klary ozdobně vymalována, an zatím bratr Bořivoj pro- 
skoumáváním rostlin flory sicilské, ježto byl tam cestovav s sebou přivezl, pilně sé za- 
nášel. Večír přicházel hrabě Berchtold, i přinášel svou denní přáci, příspěvek ptá 
lináři, což potom Jan v nočních dobách rychle na český jazyk převáděl. 

I zalíbilo se mi velice v tomto ústraní českých jasných hlav i českých srdcí. 
Býval jsem tam bezmála denním hostem, a co bratří Preslové zajati byli prací ruční, 
jeden kreslením druhý překládáním archů sbírky botanické, pouštěl jsem se já do hor- 
livého řečnění o věcech přírodních, o pěstování věd v jazyku českém a jiných idea- © 
lech bez mezí a bez konců. Býval jsem rád slyšán, málo kdy odporu zkoušeje mlad- 
ším bratrem Bořivojem, jejž jsem místo jmena Karel tak nazýval pro jeho obyčejnou 
zasmušilost. Někdy se také přidružili Svoboda Malostranský, Jungmannové Josef i'An- 
tonín, Byly to pravé počáteční besedy české ; nemluvilo se jinak nežli česky i 0 nej- 
zapletenějších předmětech vědeckých, a přečasto se vyskytla příležitost k vytvoření 
potřebných názvů, někdy šťastně vyvedených, někdy dosti nejapně. Tu mírnil a řídil 
Josef Jungmann takové naše počínání, nahlídnuv do svých bohatých zásob slovnických, 
i často se našlo slůvko vhodné, dávno od našich předků potřebované. l 

Jednou vneděli procházeli jsme se my tři, Presl, Jungmann a já, okolo Pštros- 
ky, krušný stav našeho spisovatelstva v poměru ke čtenářstvu považujíce. I prohodil 
Jungmann myšlénku, že by se nějako snad pomohlo tím, kdyby se spisovatelé a jiní 
vlastencové mězi sebou zavázali, vydávané od nich knihy kupovati. — A to byl 
první zárodek naší, tak skrovně počavší, nyní utěšené zkvétající Malice české, která se 
konečně v sekcí Musea království Českého proměnila. 

V jiné z takových večerních besed horlivě rozmlouváno bylo o vypracování vše“ 
obecné vědecké eneyklopaedie. Již se jednalo o rozdělení prací, Václav Svoboda měl 
převzíti historii, J. Jungmann literaturu, aesthetiku, Marek filosofii, A. Jungmann a starší 
Klicpera medicinu, Preslové a já přírodovědy atd. Brzo jsme však poznali, že takové 
dílo daleko přesahuje naše síly v každém ohledu. I pokusil jsem se zformulovati naše 
snažení spůsobem něco snadnějším, navrhnuv, aby se vydával časopis nazvaný „Slovanská 
akademie.“ Tento název měl podle mého zdání také poněkud vyzrazovali naše toužení 
po opravdové akademii nebo vysokých školách slovanských. Přátelům se všák zdál 
tento název příliš vysokoletný, a snad i podle tehdejších okolností nemilý, i hledáno ji- 
ného, který se brzo naskytl. Snažil jsem se jedenkráte vystaviti symbolický čili my- 
thologický význam jmen pravěkých osob našeho dějinstva. Tu měl Samo představo- 
„vati původní bytost, Krok vystoupení rozumu do zevnějšího světa, jako základní 
filosofii, dále pak obdržely Krokovy dcery podle svých vrozených vlastností zvláštní 
ouřady, jedna konajíc obřady posvátné měla představovati fakultu theologickou, druhá 
se bavíc poznáváním rostlin a hojením nemocí značila fakultu lékařskou, třetí zpytujíc 
práva společenská i spravujíc národ po zákomu zastávala fakultu právnickou. Ta pak 
po smrti otce vyvolila Přemysla za chotě, sílu výkonnou zemědelstvím, zbraní a prů- 
myslem, jehož první vojna byla proti pohlaví ženskému, aby se kázalo, že síla má 
panovati nad slabostí, rozvaha nad vášněmi. Při podobném rozjímání naskytlo se samo 
sebou jmeno Kork časopisu všenaučnému; jenž měl na světlo vyjití. Jan Presl převzal 
ihned redakci a potřebné výlohy na tisk“ Moje vidění o Krokových dcerách uvedl 
Jungmann pěknou vstupnou básní v indické vážné rozměry, já pak napsal ozná- 
mení čili program našeho časopisu všenaučného, kdež jsem podal soustavu věd i po- 


85 


jmenovány jsou vědy a umění pomocí přátel prvníkráte naším hlaholem. Jestli že do- 
saváde v knihách i časopisech o vědeckých předmětech jednáno bylo toliko prosto- 
mluvným spůsobem; podal Krok první příklad mluvy české přísně vědecké, chtěje tím 
dokázati nepřátelům našeho jazyka, že neméně co jejich schopen jest k vyslovení všech 
abstraktních. pojmů, a k vyznačení vlastností přírodopisných podivuhodnou tvořivostí 
obdařen. Také se mělo okázati mocím vládnoucím, že kdyby toho potřeba kázala a my 
vedení. býti měli k vyvinutí vyššího života duševního, i hotovost k tomu by se našla 
v jazyku národním, i že by také pro skrovný počátek nebylo nedostatku sil učitel- 
ských+ Byl-li to omyl, bylť zajisté nejšlechetnější, avšak počátek omylu velkolepého, 
který po pětatřidcíti letech vyjeviti se měl, 

Oučastníci Kroků —byly to síly tehdáž ještě mladistvé, kleré se později ukázaly 
co. znamenité — chopilijse hned s počátku nejdůležitějších úloh lidského skoumání. Tu 
je lákala posvátná mluva staré Indie, jakoby se Slávie do svého rodiště navrátiti chtěla, 
obrácen zřetel na libozvučnost našeho jazyka, zvláště pak jednáno o pravidlech časo- 
míry a ta olázka až do konce provedena, Jungmann sdělil metriku indickou, sám se 
pokusil indickou: měrou směřiti báseň; jiní, Marek, Chmelenský, Šír podobně si po- 
čínali. Zůstalo však jen při pokusích, i zůstane, dokud se nevydaří horující jakýs 
básník, pohybující se příslušně v indických měrách. Nestojí to dosavad lépe u nás 
ani s prosodií starořeckou, ačkoliv zde aspoň na zdařilé překlady ukazovali můžeme, 
Též: 0:16; záležitosti mnoho jednáno i přemítáno v Kroku, i mnoho výtečných příkladů 
podáno. Zvláště o tom jednali J. Jungmann, Šafařík a Kollár, i věc tím na dost pevné 
zásady uvedena. ; Také několik filosofických a aesthelických pojednání, obratným perem 
psaných, vmístěno v Kroku. Valný pak počet článků, a jako vlastní ráz celému spisu 
dávajících, byl přírodovědeckých.  Podáván přehled nejnovějších výjevů v přírodnictví, 
iučíno o věcech rozmlouvati, strany kterých až dosud ouplné mlčení bylo panovalo. Tak 
mluvíno o hvězdářství, © siloskumu. čili fysice, o lučbě čili chemii, o pitvě čili ana- 
tomii a p. 

0 Presl starší , již prvé v rostlináři vystaviv názvosloví botanické, počal i o 
mineralogické, se pokoušeli zevrubným popsáním kopanin českých nejnověji odkry- 
tých; též o pitvu, se pokusil, vylíčiv čelist labutí. Později pokročil dále, vystaviv 
krátkou anatomii a fysiologii co úvod svého Ssavectva. Další krok pak učiněn Staň- 
kem vydáním ouplné pitvy člověčí se slušným atlasem, čímž by ivyhovíno bylo potře- 
bám vyšších škol českých, kdyby takových bylo stávalo. Dále ustanovil Presl v Kroku 
terminologii živočišstva, ačkoliv ji docela vyvésti, mimo ssavectvo, nebylo mu dáno. 
Chystal sice ptactvo k nejbližšímu vydávání, sám na zinkových tabulích dosti ozdobně 
vyleptávaje obrazy hlavních rodů; to ale všechno přišlo na zmar, aniž známo zdaliž 
jaký rukopis o ptácích i jiných třídách živočišstva českým jazykem vyhotovil.  Pozdějí 
někteří podobně o, soustavu zvířat na, základě Preslově se pokusili, jako Staněk, 
Pečírka, Krejčí, avšak jen ;v objemu skrovnějším a pro nejbližší potřeby nižších škol; 
ouplnějšího, velkého díla, všechny třídy zajímajícího, třeba jen v tom rozměru jako Ssa- 
vectvo bylo, ještě, se nám nedostává. © Ačkoliv duševních sil by bylo, chybí nám pod- 
nikatel, Ó kýž by aspoň nějaký Maecenas povstal, jenž by k maší opovrženosti sblížiti 
se neváhal! K tomu, jest,arci třeba něco odvahy a bezohlednosti na tu tyranskou 
slušnost, někdy od bezhlavých, bezsrdečných panáčků diktovanou. — O rostlinstvu v Kroku, 
vyjma jediný článek od Staňka, ani zmínky není, Nebylo toho potřebí. Vycházel 


86 


tehdáž rostlinář; později nákladem: (Matice © Všeobecný rostlinopis (4846) a počátkové 
rostlinství, s, ozdobným atlasem: vkvařtu (který nevím proč, v' seznamu -Knih matič= 
ních se neohlašuje); a Zdá Sejsže jiných dělníků na tomto'pólivještě nestávalo<Méně 
skoupý byl Presl v sdělování svých pokusů mineralogiekých, krystallografických,' palae- 
ontologických, až i ty poznenáhla u zvláštní knihy vzrostly. Ještě. nacházíme několik 
článků chemických, mimo rozbor vod Libničenských od Karla Presla také rozbor čer- 
veného deště u Blankenburku, spadlého podle hollandských chemiků Mayera a Stoopa. Luč= 
bou specialní se Presl nežanášel, nióméně sestávibknihy o Inčbě'povšechné; pak o rost“ 
linné a živočišné, ve dvou dílech v. 1828 a 1835, i získal si tu zásluhu, iže první vy- 
tvořil ouplnou terminologii chemickou, která ispodnes z většího dílu svou platnost za“ 
chovala. Množství článků se nachází: v Kroků týkajících se fysikalní geografie. O té 
Presl obšírnějšího díla nevydal; avšak by se: to: jistě bylo stalo, -kdyby mu bylopopřáno 
bylo: (delšího, bezstrastného, živobytí, -an k tomu dílu značných zápisek a knih poho- 
tově měl. Také lékařství býlo v každém dílu několika články zastoupeno“ Přispěli 
ktomu. oba Preslové, hrabě Berchtold, hlavně pak: A. Jungmann přehledem -a pojmeno= 
váním neduhů lidských, Tenťf také sdělil v Kroku krátkou anthropologii, kdežto mimo 
krátkou anotomii a fysiologii něco o-etorách, o vyvinování se: lidského živobytí póstu= 
pem věkův, o plemenech lidských nacházíme; však: velmi málo o duševědě. Nejehudší 
podíl vzala technologie, kdežto mimo, pojednání o. dobývání kamence a výtečný článek 
o -Inu od Chmely ničehož se nenachází, „snad že. praktické předměty; z časopisu, rázů 
nejvíce „vědeckého nasčhvál vylučovány“ byly. - Náhradilťo'to později Presl na ji= 
ných stranách. © Pisatel těchto řádků jen měco málo na počátku se zúčastnil v Kroku : 
dal se cizinou lákati, jako druhdy rylíři češtípotulující se. po vizích: dvorech; aby sobě 
tam získali slávy a pak teprv. uznání ve vlasti. © V' pozdějších sešitech: sdělen «vozboř 
mikroskopický zubů, a pak začátek pojednání o fysiologii: mluvy lidské © 0 

Krok nebyl periodický časopis, vycházel v neurčilých“ lhůtách“ © K-tomu ani dó=: 
statečných literarních sil nebylo, ani dosti četného publikum, Náklad bylo na 300, 
a, sobva 200 odběratelů, Mimo sto, mohla se jen malá: suma jemu věnovati, an ihnohem 
důležitější práce, vydávání soustavních učebních knih, hlavní výlohy požadovaly. © Pno=: 
čež také jem, zřídka vycházel svazek- pos svazku, v prvním roce (482£) dva, (býlo: 
v- tom: viděti dobrou vůli), pak tři za tři léta (1822—23— 24), pak po přestávce dvou © 
let, zase dvá svazky (1827—28):; v třelím děsítiletí (4831 — 335—34+—36—37) tvydáno 
5, svazků, až pak poslední roku 1840 -na světlo vyšel, kdežto. Presl dokonav z větší části © 
svou úlohu vědeckou, k záležitostem: průmyslným, později“k politickým své (zření obrátil. 

Zdálo se mně z počátků; že by byl Musejník, a vůbec. zřízéní Matice" Kroku na 
ujmu -bývalo. (Co. se týče látek v Musejníku,- dojista ne, neb-tam převládaly látky“ © 
historické, filologické, v Kroku pak přírodnické vždy více a více'se šířily: „Záléželo — 
to tedy na vydavateli a na publikum. Věčná škoda; že jému — nebo některé jiné“ 
z našich. moudrých hlav nepřišlo na „mysl ©vydávati Kroka pomocí českého Musea 
a- později Matice české, © Kdež bychom se již byli“ octli od roku 1827, za tři desíti- 
letí! Jaké by se byly; vyvinuly síly a schopnosti; které takto ladem zůstaly, ležet ako= 
nečně netečnosti, vlastní a nepříznivými okolnostmi; zahýnuly. (Toť nám zřejmě. úka““ 
zuje; jaké prozřetelnosti 4 obezřelosli třeba, veřejným ústavům, uamají=li co možna“ 
nejhlahodávněji, působiti na čas i ma býdonemost 95749 adra 0 000 Jane 


1 ei Zlkýy ÚPA ibal smy 


87 


Drobnosti. 


Zpráva o bobřích na panství Třeboňském. 


2 

; Pan Em. Hanuš, správce panství Třeboňského, podal do památné knihy lonské ho- 
gpodářské výstavy v Praze velmi zajímavau zprávu o bobřích osadách na Třeboňsku, kte- 

rouž zde sdělujeme. 

Osady bobrů na Nových Řekách, na Lužnici a Nežárce povstaly teprva v novější 
době na rozkaz. knížecího majitele panství Třeboňského, Neb když bobřové, ve knížecím 
Schwarzenberském parku u Červeného Dvora blíž Krumlova držaní, až do r, 1804 značně se 
rozmnožili a, obyčejný prodej nadbytečných knsů do Vídně a do Prahy okolnostmi zamezen 
byl, kázal kníže uskntečniti návrh již r. 1800 něiněný , aby se totiž bobrové v odlehlých 
vodnatých lesích panství Třeboňského nasadili, 

Nové Řeky: — velkolepá; na 144 hodiny cesty dlouhá a pevnými hrázemi opatřená 
stoka, která dolejší, pod ohraženými místy, ležící- krajinu před povodní chraniti má — byly 
k tomu účelu co nejprospěšnější místnost pro novou bobrovou osadu vyhlédnuty. 

Nad plochou, která povodní zaplavena bývá a kde část vody splavem ve hrázi do 
Starých Řek se pouští, byla prostora asi 50 C sáhů silnými dubovými koly ohražena a do 
té zdánlivě pevné ohrady dva páry bobrů, z Červeného Dvora r. 1804 přenešeny. Bezpo- 
chyby měli tímto ohražením bobrové jenom k nové místnosti přivyknouti, což i ztcho souditi 
se dá, že jim denně chleba a řípy podáváno bylo. Nicméně opovrhli bobrové touto po- 
travou a dali přednost kůře vrb v zahražené místnosti rostoucích, Brzo však prohryzli 
bobrové i silný dubový plot a vyvolili sobě nový stánek na zaplavovaném pobřeží Starých 
Řek. Stavbu vykonávali v noci, a stavivo záleželo z větví a proutí osyk a vrb, z drnu a 
mechu. Bouda byla 2 sáhy vysoká a měla 16 sáhů v objemu, uvnitř byla rozdělena 
v -dvoje patra, z nichžto hořejší suché co bydliště, zpodní podvodní ale co zásobárna bobrům 
sloužilo; vchod nalézal se na straně proti proudu, východ ale na straně proti hrázi, 
Ačkoliv bobrové jenom slabší podrost ohryzovali a k stavení upotřebovali, osvědčili předce 
také nezřídka svou obratnost v porážení stromů až na 12 palců silných. 

K tomu účelu vyvolili sobě osyky u vody stojící, kteréž na straně vodní tak 
dlouho ohryzovali, až stromy do vody padly, načež je k obydlí připlavili. 

Za několik let vybudovali tím spůsobem ještě několik bud v Starých Řekách, opou= 
štěli je ale v suchém letě, 

Nové Řeky jsou opatřeny splavy a chovají nasazené ryby. (Stalo se pak jednou, 
když voda při lovení ryb spuštěna byla; že bobři, pozorovavše nemilý jim úbyt vody, bez 
„prodlení trouby splavu kamenem, drnem a bahnem ucpávali a nato za jedinou noc před 

"splavem mohútnou hráz vystavěli. K odstranění těchto překážek musila na to nemalá práce 
© Vynaložena býti. Poněvadž bobrové jenom v noci pracují a potravu sbírají, mimo to velmi 
jemným čichem opatření json, dají se jenom v noci při měsíčku a příznivém větru po- 
zorovati. Při velké vodě naskytla se však rybářům i ve dne příležitost bobry spatřiti, a 
nezřídka se přihodilo, že sámice s mláďaty na zádech před jejich očima po řece plavala, 

Při osamotnělé poloze Nových Řek a přísném hájení rozmnožili se bobrové za 30 
let v takovém počtu, že nejenom na sousedním pobřeží Lužnice a Nežárky, nýbrž také na 

j potocích panství Vitorázského, Jindřichohradeckého a Novodvorského nové osady zakládali. 

Jak známo, vyhrabují si bobrové také jámy u břehů vod k obývání, a stávají se“ 
tím nepřátelé každého ohražení. Tím se také stalo, že se do pevných sice ale jen místy 
vydlážděných hrází Nových Řek pustili, a naopak zase v suchých letech o umělé rozvod- 
něm této stoky a vedlejších luk podivnhodnými stavbami se pokoušeli. Žijí posud pa- 


88 u 


mátníci, kteří pomáhali rozhazovati tyto za jedinou noc povstalé hráze, jimiž se vodě dá- 
val směr docela jiný a které často délku: 40;sáhů»mělý, Ještě nebezpečnější bylo podrý- 
vání hrází, poněvadž strhnutím jejich při velké vodě pole a louky pod nimi ležící a 
několik tisíc jiter rozsáhlé docela pokaziti se mohly. 

Poněvadž tyto škody navzdor opatrnému hlídání a častému opravování hráze každo- 
ročně se opakovaly, bylo r. 1833 uzavřeno, počet bobrů umenšiti; mysliveům bylo povo- 


leno přiměřené střelné, a ti od té doby pilně po nich slídili. S dovolením knížete pána 


přišel i Vídeňský jeden zvěřinář do Třeboně, přinesl ssebou železa, nechytil ale více nežli 
tři kusy. Také rybáři je stíhali, a jednou podařilo se jim při opravování hráze od' bobrů 
podryté, celou rodinu za živa ckytiti a do Třeboně přinésti. Starší bobři byli úplně do- 
spělí a vážili 35—40 liber. Byli puštěni do rybní komory, kdežto mladí matku svou hla- 
dili a k.ní se tulili. Potravy však, chleba a řípy, nepřijali a musili se tedy po několika 
dnech dáti zabiti. Starší bobři, samci a samice, měli velikost jezevce, a bobrovinu (tičnou 
ve zvláštní žláze vyloučenou hmotu) docela vyvinutou. , 
Nejvíce přispělo k umenšení jejich počtu plavení dříví, na Nových Řekách a Luž= 
nici zavedené, jelikož tím osady bobří znepokojovány byly; ba jednou zapálili plavci Boro 


slně bobří boudu. 
Nyní se zdržují V Nových Řekách jen dvě rodiny, a není úmysl knížete Schwarzen- 


berka i tyto vyhubiti. Jedna z těchto rodin obývá v Starých Řekách boudu, druhá zdržuje“ 


se v hrázi, ale pod přísnou dohlídkou. © Praví se, že někteří bobři také ještě v sousedním 


Rakousku se nalézají. 
Pamětihodno jest, že v sousedství bobrů žádných vyder se nepozorovalo, ačkoliv. tito 


rybám škodliví dravci okolo rybníků a potoků Třeboňských dosti hojní jsou. 


Potogalnanografie. 


Od vynalezení daguerrotypu dála se dlouhá řadu pokusů o rozmnožování tiskem 


obrazů, daguerrotypických a fotografických, všecky ale methody, jakých k tomu dosavad 
vymýšleno, dokázaly se, býti nepraktickými, poněvadž jimi účelu jenom nedokonale bylo 
dosaženo, když zhotovení každého nového exempláře žádalo novou přípravu. Desk, ja- 
kými by se obrazy tyto tiskem daly rozmnožovati u větším počtu, nedocíleno žádnou 
z těchto method, 

Vynález takový učiniti zůstaveno bylo panu P. Pretschov z Vidně, který Jedním 
z nejšťastnějších nápadů spojil „k tomu konci fotografii s galvanoplastikou, V jeho dilně 
pracují slunce co malíř a električnost co řezbář k jednomu cíli, a výsledky jejich společ- 
ného přičinění jsou opravdu překvapující., Tisk podle methody pana Pretsche děje se 
cestou typografickou, tak jako se tisknou knihy nebo dřevěné a olověné štočky, každý 
pak takto obdržený obraz jest nejzevrubnější opakování „svého originalu, jímž zůstává 


i pod; mikroskopem. Fotogalvanický tisk tedy rozmnožuje exempláře jako knihotisk, při 


tom ale tiskne spolu fotograficky ;,i nejútlejší odstíny barev podává pouhá čerů tiskářska 
nejútlejším stupňováním světla a-stínn. Ať o jiném pomlčíme, jak důležitá to věc u před- 
mětů vyššího „umění a hlubší vědy, kde se jedná o poloviční šířku vlasu, 0 stotinu Jinie 
pod mikroskopem, jako při fysiologii, pathologii a j. : 

Tento. vynález jest výsledkem dlouhé řady zkoušek, činěných po mnohá léta ve 
Videňské „státní knihtiskárně, kdežto pan, Pretsch jakožto faktor měl k ruce prostředků ne- 
obyčejných. |Divno, že,se, mu ve, Vídni nechtělo podařiti, získati uznání, tomuto plodu 
svých, studií a zkoušek ;; pročež, přesvědčen, o důležitosti a vysoké kulturní ceně svého vyná- 
Jezu, vystěhoval se p, Pretsch do, Angličan, V Londýně sestoupla se ku praktickému provozo- 


89 


| vání nového umění ihned zvláštní společnost, která přijavší jmeno „Patent photo-galvano- 
graphic company“ těží je v míře velikolepé, 

Příprava. fotogalvanických desk jest následující, Deska skleněná potáhne se hu- 
speninovitou chemickou smíšeninou stříbra, jodu a jiných látek, jejichž poměry k sobě 
jsou tajemstvím vynálezcovým, a nechá se uschnout. Pak se plotna taková přivede ve 
spojení s obrazem, který se má otisknouti, a vydá se světlu, čímž přenese se útlá, slabá 
kopie obrazu na skleněnou desku, Tato se potom umyje boraxem, načež vystoupí obraz něco 
již povypukle. Nyní se deska umyje líhem, potáhne útlým kopálovým lakem, vloží do 
nějaké stahující tekutiny a vydá horku, načež se obraz již zcela vypuklý objeví“ Pomocí 
této skleněné desky zhotoví se pak na galvanické cestě deska kovová prohlubená, která, slouží, za 
matrici desce vypuklé, jíž se pak tiskne. To vše děje se v době mnohem kratší, nežli by 
potřebí bylo ku kopirování obrazu dosavadními spůsoby, 

Fotogalvanografické obrazy touto methodou docílené, ačkoliv. představují teprva 
první začátky tohoto nového umění, jsou ku podivu krásné, a vystavené za sklem shro- 
mažďují v ulicích Londýnských okolo sebe tolik obdivovatelů, až se tím nezřídka zácpa 
stává, Viděti na první pohled, že to jsou fotografie, avšak viděti spolu, že jsou to obrazy 
tištěné ; i nelze sobě vysvětliti mistrovské jejich provedení, Největší podivení ale zmocní se 
nás, když obrazy tyto dáme pod mikroskop. Této zevrnbnosti při nejjemnější útlosti nelze 
dosáhnouti žádnému umělci, byť byl sebe větším mistrem a dlouhá leta vynaložil na zho- 
tovení jediné takové desky rytím. To dovedou jenom světlo a električnost, ve spolku. 
Prine Albert zaslal fotogalvanografické společnosti původní výkres  Rafaelův, jediný to 
exemplář, který má právě proto báječnou cenu uměleckou a téměř ani penězi nedá, se 
zaplatiti. Ústav fotogalvanografický rozmnožil tuto ruční kresbu v četnémpočtů exemplářů; a to 
tak zdařile, že naprosto nebylo možná rozeznati original od kopií. "Toliko dle známky na 
zadní straně své mohl býti poznán. Při tom pak mají tyto tištěné [otogralie tu znameniton 
přednost před samými originaly, že nejsou tak citelny vzduchu, světla, vlhka a p., jichžto 
působením tyto snadno blednou anebo se zatmívají. 

Konečně, což se při fotografii samo sebou rozumí, dají se tímto spůsobem zhoto- 
vovati obrazy ve velikosti libovolně zmenšené, která pak pomocí mikroskopu zase rozšířiti 
se dá k velikosti původní, tak že na př. největší Rafaelovské kartony dají se studovati 
ma formatu kapesním. 

© Londýnský spolek fotogralický vydává nyní řadu svazků pod názvem „Photographic 
Art Treasures“ (fotografické poklady umělecké), První svazek, obsahující čtyry otisky, 
vyšel již, a možná jej snad již i u nás v knihkupectvích dostati, Jaká příležitost posky- 
tuje se tu literárním nakladatelům, obchodníkům v uměleckých plodech, tiskařům kotonů 
a js obrátiti tento vynález ve prospěch svůj! Vydavatel knih neb časopisů ilustrovaných 
může si obrazy v jakémkoli počtu exemplářů buď hmed tisknouti dáti od ústavu foto- 
galvanografického, anebo objednati na ně potřebné desky. Také plotny ku galvanickému 
postřibřování, a vše co náleží k elektrotypii, nabudou tímto vynálezem větší pěknosti, láce 
a přístupnosti. 

( Teprva pak, až tato nová světlová a elektrická typografie nabude takové rozsáhlosti 
v umění a v literatuře, bude moci náležitě býti oceněna; její pak krása působiti bude i do 
takových oborů, které dosaváde nebyly objasněny nižádným paprskem krásy. 


« Síra v mocnářství Rakouském. 


Síra, v průmyslu a'k dělání prachu střelného v náramném množství potřebovaná, 


- dobývá še dilem z kyzů, dílem se vyskytuje samorodá. 
Z kyzů železných dobývá se hlavně v Čechách v tak nazvaných mineralních hutích, 


90 


jako u Zukavie v Chrudimsku, okolo Falkenová v Chebsku, u Božkova v Plzeňsku a (Jinde, 
Taktéž se dobývá z kyzů měděných v Alpách, jako u míst Kalhvang a Oblarn ve Štyrsku, 
v Můhlbachu u Solnohradu, v Agordé v království Benátském. 

Důležitější jsou místnosti, kde se samorodá ryzí síra těží, Místnosti * jsou 0zž 
sledující: k 

1.. Radoboj v Chorvatsku blíž Krapiny. V třetihorním útvaru tamější krajiny, 
který, skládaje se ze slínu, vápence a lupku shnědým uhlím, pod úhlem 459 k Jihu se kloní 
á ná alpském vápenci spočívá, obsahují nejsvrchnější slinité břidlice, vyznamenané nesčísl- 
ným množství skamenělých rostlin, hmyzu, a ryb také síru ve dvon slojích, které hlavně 
z černé drobivé břidlice se skládají; v hořejší sloji bývá síra v koulích 4—15 palců moc- 
ných vyloučena, ve zpodní sloji nalézá se síra nečistá s břidličnou hmotou smíšena. Dle 
směru trvá síra jen několik sáhů, dle úpadu jde ale do hloubky. Roční výtěžek obnáší asi 
2000 centů, vf 

2. Kalinka v Uhřích u Šťávnice. Ve zvětralém trachytu, obsahujícím jíl, křemen 
a sádrovec, nalézá se také síra, Jil, v několika slojích uložený, jest sirnatý a obsahuje 
pevnější jílové koule '/; až několik liber vážící, v nichž se také síra objevuje. Křemen 
nalézá se v úlomcích, které váží několik centů a sírou prostoupeny jsou. Sádrovee vysky- 
tuje se také v koulích siron proniknutých. Roční výtěžek obnáší asi 900 centů, 

3. Swoszowice v Haliči blíž Krakova. Ložiště toto, již v geologickém popisu Tater 
od prof. Zejsznera v lonském ročníku Živy popsané, nalézá se v mohútném útvaru třeti- 
horních slínů, v nichž se zárovné sloje síry a sádrovce nalézají. Celé ložiště jest 243 
stop mocné. Slín jest jednostejný modrošedý a obsahuje v přestávkách 12 stop pět slojů 
síry, z nichž se však jen dvě hořejší vytěžují. V hořejší Ssloji tvoří sirná zrna sonvislé 
vrstvičky 3 palce silné, a z těch vrstviček skládá se sloj 1-5 stop moená. Druhá sloj 
skládá se z ledvinitých kusů celistvé síry a jest 2—9 stop mocná. Jednotlivé ledvinité kusy 
bývají 1—4 palce tlusté, uvnitř duté a pěknými krystally síry pokryté. Ložiště jde od 
východu k západu a kloní se k jihu pod úhlem 3—159. Na mnohých místech jsou sloje i 
sirné vlnitě zkroucené. Roční výtěžek obnáší 15.112 centů. , 

4.. Torja v Sedmihradsku u Sibině. V sousedství hory Bůděós vyskytuje se síra 
co sopečný sublimat dosti hojně. Sirná ložiště nalézají Se na jmenované hoře a na vrchu © 
Alsó-Bonfafa Feje Balvanás v obvodu 5-——6 hodin. Země jest se sirou smíchána, také se 
nalézají kusy 2—3 palce tlusté a 5—12 palců dlouhé. 


Dobývání uhlí v křidovém útvaru v Čechách není prospěšné. 


v Čechách, a vždy jsem; na základě zkušeností v tom, ohledu sebraných, od dalšího, pokusu 
zrazoval, jakkoliv ukázky vábivé se býti zdály. Vyslovil jsem se též již písemně,- jak, 
v Živě, tak i v Pražských Novinách o této věci, vidím však z nových zpráv, „že se, vý- 
straha ta dosti často opakovati nemůže. © Opakuji tedy ještě jednou, že všude v Čechách, ; 
kdekoliv se sloje hnědého uhlí v kvádrovém pískovci vyskytly, dolování jen se škodou; pod- 
nikatele se ukončilo; tak na Petříně v Praze, n Stodůlek, u Hloupětína, u Chval, u Jiren, 
u Čáslavi, u Skutče, okolo jižní paty Kozákova atd. Hnědé uhlí, na některých místech to- © 
hoto útvaru ovšem velmi pěkné, jest všude v kvádrovém pískovci našem jenom v tenké 


"i 
Již několikkráte byl jsem přivolán na poradu při dobývání uhlí z, křidového útvaru 


vrstvě uloženo, která útraty vynaložené nikdy nenahradí; prospěšně může se u nás uhlí | 
dobývati jen z útvaru kamenouhelného a útvaru třetihorního. Kdo by o poměrech těch 
blíže poučiti se chtěl,nechť sipřečte pojednání o kamenném a hnědém uhlí v 1. ročníku Živý. | 

JK | 


9- 


id Proměny v délce měřítek působením zvláštní váhy jejich. 
54 Měřítko, svým hořejším koncem kolmo zavěšeno, můsí se svou vlastní váhou poněkud 
dloužiti, a taktéž, dolejším svým koncem na pevnou podporu postaveno, musí se o něco 

zkrátiti. Zkoušky. vtom ohledu vyvedené ukázaly, že zkrácení obnáší zrovna tolik co pro- 
dloužení ; absolutní velikost té změny byla zevrubně ustanovena a obnáší 

pro bronz: + 0.00941 M" 

; pro platinu: + 0.02305 "". 
"v (Siltermanr, Compt. rend. 1854, Nr. 27,) 


sta Zprávy vědecké, 
57 Nové nerosty v Příbrami. Pan prof. Dr. A, Reuss; který se nedávno skoumáním 
Příbramských nerostů zabýval a práce své v tom ohledu vykonané dílem v časopise Lo- 
tos, dilem v zprávách o sezeních c. akademie ve Vídni uveřejnil, uvádí mezi jinými zají- 
mavými úvahami o původu a proměně Příbramských nerostů také dva pro Příbram do- 
cela nové nerosty, totiž dva nedohraněné olovo- antimonové leštěnce, z nichž jeden s Bou- 
angeritem a druhý s Jamesonitem aonhlasí. Leštěnec nazvaný Steřnmannít, který potud. za 
© Zvláštní jen Příbrami vlastní druh se považoval, není však nie jiného nežli odrůda leštěnce 
olověného (Bleiglanz) na antimon bohatší. Velmi zajímavé jest též objevení se hojného 
rýzého stříbra v máji 1855 u křížení se Svato-Václavského s Františkovým coukem, kteréž 
1300 hřiven obsahovalo, — Stříbro objevilo se v drátových chomáčích s vrstvičkami, stříbr- 
ného leštěnce, bylo ale měkkou zelenou hmotou zvětralé horniny tak, obaleno, že ma, první 
pohled ani poznati se nedalo. 


vy 


k NÍ 


a 


he jat Aa čuěníná teplá povětrnost na konci. lonského-voku. © Naši čtenáři si zpomenou, že na 
začátku prosince lonského roku panovale u nás pro ten čas. teplota neobyčejná. © Podle. 
zpráv z Paříže ukazuje se, že ta teplota pocházela od teplého prondu v Atlantském oceánu, 
V přímořských městech Důmkirchn, Havru, Brestu stál teploměr 9. prosince na 149 C, 
dále v pevnozemi, v Paříži, v Meziéru na 9, v Strassburku na 7%, z čehož viděti, že 
dalším pokrokem vzduch se ochlazoval. © U nás v'ten samý čas ukazoval teploměr také mezi 
TU až do, 109 C, Voto pozorování dává nám pojem © působení Atlanského oceánu na zá- 
padní Eyropu4 vyloží nám příčinu postupujícího chladnutí do krajin pevnozemských. Na- 
opak, tomu známo: jest, že uprostřed v máji tak nazvaní ledoví mužové sadařům a vi- 
nařům, všechnu naději na dobrý rok zmařují. © Zima v tomto jarním čase pochází též 
z Atlanského moře, a- sice z ledových hor, které v ten čas se taví a proudem mořským 
"M k-jihu se ženou. 


yn Tekuté sklo inísto škrobu, Pan Leigh v Manchestrn zhotovuje křemen draslitý, který 
- úplně zastupuje škrob z mouky posaváde k appretuře plátna všeho druhu potřebovaný. Že 
-ale škrob, který se v Angličanech ktomu účelu potřebuje, v mouce by mohl živiti více 
„nežli 100,000 dělníků, vzal 'z toho jistý anglický časopis ten vtip: Pan Leigh rozluštil 
© úlohu, jak by se mohlo 100,000 lidí krome pískem živiti. 
Bala nb lori BTC 
0 Nová: hvězdárna v Římě, V: programu, jejž vydal pan Seechi, ředitel nové hvěz- 
© dárny v Římě, vystavil situ úlohu, že užívaje jasných nebes vlaských hlavně zřetel obrátí 
na fysikální astronomii, ponechávaje, severním pozorovatelům přísně mathematickou. část, 
Badáním mladšího Herschla o mlhovinách, Struvého o dvoj- a vícenásobných hvězdách, 
© Jakož; i o vlastních pohybech někdejších stálie otevřen jest za našich časů nový nekonečný 
„„Pr9stor, pozarování hvězdářskému. Nadějeme se; že toto podniknutí, podporováno mohút- 
: nými stroji optickými, důležitého výsledku pro vědu se nemine, 
,. pane 


— 


92 


Rtuť jest jeden z nejvzácnějších kovů, Dosavad byla dobývána hlavně v Idrii v říši 
Rakouské a v Almadenu ve Španělích. Nejnověji - nalezena jest rtuť na ostrově Korsice 
Y samém hlavním městě Ajaccio a to v takové moenosti, že by se dobývání jí dobře vy- 
plácelo. Stalo se při kopání v jedné zahradě náležející jistému panu Aigui-ovi. Veliký prý 
balvan rtuti smíšené s prstí zahradní, jenž mohl míti asi 1300 kilogramů, hodili při tom 
dělníci z nevědomosti do moře, 


Mnohotvárnost bóru. Pámi prof. Wóhler a Saint-Claire Deville, kteří byli před ne- 
dávným časem ve velkých rozepřích o to, kdo z nich dříve hliník čili aluminium vynalezl, 
spojili se teď chvalným spůsobem k obadání jiné neméně důležité látky, totiž bóru (Bo- 
rium). Hlavní výsledek jejich skoumání jest, že bór tak jako uhlík v trojích AKOPoDen 
se jeví, a sice předně jakožto bór vyhraněný v obdobě diamantu, pak v šestibokých šu- 
pinkách rudé barvy v obdobě tuhy čili grafitu, a konečně beztvárný, jako čistý uhlík na 
př. z cukru dobytý. 

Pštvosí peří. Moda, která považuje pštrosí peří za jednu z nejkrásnějších ozdob, jest již 
skoro 4000 let stara. Pštrosí peří pochází hlavně z křídel a ocasu, ale také na hřbetě, 
na“krku a na hrdle má pštros pěkná péra, Zvláštnosti pštrosích per, jejich pružnost a pů- 
vabná zaokrouhlenost, jemnost a při tom také pevnost jest dostatečně známá. Peří to má 
jmeno podle míst, z kterých pochází; tak se rozeznává Alepské, Bengazské, Berberské, 
Předhorské, Senegalské, Alžírské, Nejpěknější péra pocházejí však ze zkróocených a zdo- 
mácnělých pštrosů. V Zobně ve Fezanu vychovávají pštrosy ve dvořích a sbírají za dyč 
léta peří třikráte. Někteří národové černochů mrovoznjí stejný průmysl. Páni bratři Ver- 
reaux, kteří spolu s pány Chagot, Ray, Notri a Gresy největší obchod v tomto zboží ve 
Francii provozují, drží sobě zvláštní menažerie těchto ptáků na Předhoří Dobré Naděje, 
a berou s nich s velkým užitkem dvakráte do roka skvostné peří. 


Evropské žáby. Dlouhý čas byli zoologové toho mínění, že v Evropě jen dva 
druhy již od Linnea ustanoveného rodu žab (Rana) žijí a sice Rana temporaria (rosnička) 
a Rana esculenta (žába zelená). Roku 1828 popsal Milet ve svém popisu Fauny v de- 
partementu Maine a Loire nový druh žab, ale pod starým jmenem Rana temporaria, tento 
druh však nazval Rana flaviventris. Nový druh tento není jiný nežli Rana agilis od 
"Fhomasa určený, barva jeho jest na břiše hnědá neho šedá, někdy červená s červénými neb 
hnědými skvrnami. V celku rozeznává Thomas tyto druhy: 1. Rana fuseů Roesel, tempo- 
raria Linné. 2. Rana viridis Roesel, eseulenta Linné. 3, Rana oryrrhina Steenstrup. 4. 
Rana agilis Thomas, teraporaria Millet. Okolo Prahy pozorují se první a druhý 
druh nejčastěji. 

Zpráva o cestě do Dalmacie. 
Od A, Friče. 

Maje podati krátkon zprávu o cestě minulého jara podniknuté mohu jen výtah 

z denníku svého sděliti, an mne určování a pořádání přinešených přírodnin tak zanepraz- 


dňuje, že mně ani času nezbývá obšírnější cestopis napsati. Hodlám však co "nejdříve 
v malých poučných pojednáních obrazy mořské zvířeny podati a tak  POzne E dlah svůj 


českému čtenářstvu spláceti. 

V lednu minulého roku obdržel jsem od výboru Musea království Českého dovolení, 
na své outraty podniknouticestu do Dalmacie, bych tam sbíral pře pro Museum. Na za- 
koupení potřebného líhu obdržel jsem 150 zl. stř. 

Dne 26. února opustil jsem Prahu a bez zastávky jel jsem až do Postojné (Adels- 


95 


berg). (Odtud učinil jsem první výlet do Luekské jeskyně, chtěje tam chytati netopýry, 
jakož jsem byl poukázán; avšak namáhání mé bylo marné. 

Dne 2. března dojel jsem do Rjeky (Fiume) a odtud příštího dne do Bribiru, ma- 
lého městečka v oudolí Vinodolském, kdež jsem se u svého přítele Gustava Grégra, c, k. 
polesného, umístil. Z tohoto prvního stanoviska hodlal jsem po celý měsíc březen činiti 
výlety k moři půl druhé hodiny odtud vzdálenému ; že však moje bedny a sud s líhem 
Ještě mně přiveženy nebyly, trávil jsem čas honbou na skalní koroptve (Perdix saxatilis), 
při kteréž příležitosti jsem též mnoho vzácných ptáků nastřílel. 

: Dne 7. března prohledal jsem jeskyni, kteráž se při cestě ze Selce do Novi nalézá, 
a „chytil jsem tam tři vzácné slepé brouky (Adelops Khevenhůlleri). Tenkráte jsem mohl 
jen Jednu čásť jeskyně prohledati, protože druhá polovice příkře do hlubiny se táhne, alé 
umínil jsem si příštíkráte na provazích dolů se spustit. Vrátiv se večer do Bribiru na- 
lezl jsem již očekávané nářadí, a dne 8. března učinil jsem první výlet k moři. Od té 
doby chodil jsem každodenně k moři a vracel se pozdě večer do Bribiru, více méně spo- 
kojen s kořistí svou 

Dne 12. vydal jsem se pěšky do Rjeky, bych hojných ryb nakoupil; nesmírným 
deštěm byl jsem přinucen v Bakru přenocovati, a druhý den šel jsem dále, opět v dešti. Ná- 
sledkem špatné povětrnosti a rozbouřeného moře byl trhrybív Rjece zcela prázden, a tak i já 
se musel s prázdnem navrátiti do Bribira. Na té cestě musel jsem zápasiti s Burou t. j. 
s jihovýchodním větrem, který nesmírnou silou svou jest nebezpečen rovněž lodím na moři 
jako pěšímu cestovníku.  Bura trvala až do 18, a já nemoha, činiti výlety k (moři šel 
Jsem opět do jeskyně u Novi a dal se po provazích do hlubiny pouštěti. Provaz, na kte- 
rém jsem visel, shodil veliký kámen nad mou hlavou a jen šťastnou náhodou ušel jsem 
zdráv z nebezpečí tohoto. 

© Maje posud málo ryb nasbíraných, použil jsem příležitosti, která se mně naskytla; 
a odplul jsem na malé lodi ze Selce do Rjeky. Sotva jsem zde však několik hodin pobyl, 
chystaje se právě k hojnému nakoupení ryb, nastala opět bura a žádná loď neosmělovala 
se vyplouti na rozbouřené moře. Za povoz do Bribira žádáno ode mne 14. zl. stř, a já 
nevěděl jak bych ryby do Bribira dostal. Dne 29. odpoledne jsem nalezl málý vozík 
z Novi, kterýž mne do Selce odvezl. 

Dne 31. března nastoupil jsem další cestu do Dalmacie, a přestáv šťastně a zdráv 
velkou bouři, která nám u Dubrovníka kolo u parolodi zlámala, dostal jsem se dne 7. 
dubna do Kotora. Boku Kotorskou nalezl jsem velmi chudou na mořská zvířata, protože 
zde veliká síla sladkovodních pramenů do moře vtéká ; za tou příčinou učinil jsem výlet 
na slavnou Černou Horu. Prvního dne došel jsem s jedním starým černohorským vo- 
jínem až do Cetyně, a příštího dne do Rjeky Černohorské. (Fiume jmeňuje se vlastně 
Senjska Rjeka.) Zde jsem viděl množství lidu shromážděného za příčinou bazaru (trhu)» 
a byl jsem od velmi vlídných senatorů Gospodáru Danielovi I. představen. 

Dne 13. dubna dal jsem chytat malé rybičky a pstruhy ve zdejší řece, a odplul po 
ní přes Skadarské jezero (Lago di Skutari) do Vír Bararu ; ještě pak téhož dne šli jsme 
do 11. hodin v noci do Obrčeli v Černické nahii. Dne 14. došli jsme do večera do ra- 
kouské pevnosti Budui. Dne 15. vedla nás cesta krásným oudolím, Primorie nazvaným. 
Zde jsem chytil mnoho bahenních želv a blavora (Pseudopus Pallasii), načež jsme se ve- 
čer zase navrátili do Kotora. 

Uznávaje, že bych neustálým cestováním málo nasbíral, odejel jsem dne 16. dubna 
do Lesiny, kdežto jsem zůstal až do 7. května. Mimo mnoho malých výletů, které mně 
veliké množství mořských zvířat poskytovaly, musím se zmíniti o dvou větších, z nichž 
první byl na rybářské lodi na ostrov Bacili Torkulu a půlostrov Pilišac (Sabioncello), 
a drubý do města Starigradu (cittá vecchia) a blízko něho ležících dvou vesnic: Verbaňa 


4 


a Verbasky. Na prvním výletu chtěl jsem hlavně dostati nějakého šakala, k kteří v o 
krajinách ještě zhusta se zdržují, dostal jsem však jen jednu Kůži. Na druhém výletu“ 
držel jsem velnii krásných zkamenělých ryb, a chytil převzácné zvíte Argonauta u 
které zde kuticu zovou, 

Vrátiv se do Lesiny zabednil jsem všecky své poklady, ale právě kdýž jsem na pa: 
roloď k odjezdu vstupoval, nešťastnou příhodou vyvrkl jsem si nohu. Néhodou tou byla 
moje činnost u konce, ivrátiv se opět do Bribira nemohl jsem jináče než na mezcích mot- 
ský břeh navštěvovati. Dne 25. května odejel jsem do Terstu. Pozdržév se tam dva dni 
nakoupil jsem velmi mnoho ryb a velikou mořskou želvu, která ještě v Praze bez vody 
a potravy 14 dní živa byla. Dne 1. července opět pozdravil jsem Zlatný Prag. Jak XE 
datná. cesta tato vzdor mnohým nehodám byla, lze souditi z výsledku, jak daleko jsem 
v určování a pořádání svých sbírek pokročiti mohl. Posud jest určeno 150. druhů ryb, 
asi 100 druhů raků a 60 -druhů červů. Posud neurčení Polypi, Echinodermy, Molusky 
a korále budou přes 200 druhů obnášeti. — Všechny tyto přírodniny, kteréž jsem co -dar 
Museu odevzdal, budou příštím jarem do sbírek vřaděny. 


Schůzky přirodnického sboru Musea království Českého. 


Dne 20. listopadu 1896. přednášel pan Dr. Greger o upotřebení zákonů fysikalních 
ve fysiologii. Fysiologie zvolila sobě v době novější zvláště tři družky na cestě skoumání 
svého: fysiku, chemii a porovnavací anatomii, a tomuto spolčení zvláště valné převraty 
a pokroky novější fysiologie přičísti se musí. Na jaký spůsob fysikalní pravidla a zákony 
ve fysiologii upotřebiti se dají, ukázal Dr. Greger v příkladu o upotřebení zákonů hydro- 
dynamických k vysvětlení oběhu krve. Rozvinuv a zkouškou objasniv zákony ,, dle kte- 
rých voda v rourách se pohybuje, okázal na to, že krev v těle zvířecím dle stějných zá— 
konů. pohybovati se musí jako voda v rourách elastických. Až dotud obmezily se však 
zkoušky jeho zvláště na běh vody v rourách pevnými stěnami opatřených. Výsledky 
zkoušek jeho srovnávají se s výsledky, jaké Gerstner, Volkmann, Donders a Weisbach: V při 
podobných pracích byli obdrželi. © Druhá část zkoušek jeho obíratí se bude rourami ela- 
stickými, a konečně zkoušeti bude, jak daleko lysikalní zákony tyto u pobybování se 
krve tělem zvířecím dokázati a odkryti se dají. 


Dne 22. ledna db. v. pan. Novák, supplující professor ha universitě Pražské, podal 


zajímavou zprávu o schůzkách odboru fysikalmko při sjezdu německých přírodoskoumotí a lé“ 


kařů ve Vídni r. 1856. 24 


V schůzkách těchto, jejichž předseda byl prol. Kžsenlohry bylo: přednášeno. 6 rozma“ 


nitých předmětech celého oboru fysikalního, z nichžto zde jakožto zájímavější následující vá- 
díme. Prof. Frankenheim mluvil o podivném úkazu, pozorovaném při ponoření tehké- tru- 
bice do rtuti. Jak známo, zůstává hladina rtuti, jakož i všech kapalin, jimiž Se "skló né“ 
zmáčí, uvnitř v úzké trubici pod hladinou v nádobě; do níž se trubice ponoří: Při 
zvýšené teplotě stává se ale mezera mezi hladinou, rtuti v trubici a-mitho ni“ ještě větší, 
tak že se rtuť v trubici teplem ještě více dolů: stlačí, Zdásse prý, že 'úkáz ten pochází 


z toho, že se zvýšenou teplotou přítažlivost rtutních částek k sobě méně seslabí něžli přitažli= 


vost jejich ke sklu. Pan Novák sám mluvil o elektrické harmonice nebožtika. prof. pi 


při níž se električností čtyrmi pruty tony zbuzují. Též bylo jednáno'o rozličných oprá= : 


vách galvanických bafterii, vyvedených, od prof, Jedlíka a Osanaj o- vodivosti tepla nů 
rtuť, o tvoření skulin v horském ledu od prol. Zyndalla; -o povaze -a Souvislosti té 
s ostatními netěžinami. Velmi zajímavé byly také zkoušky, prof, :Bóttýérá z P 


95 


které jednoduchostí svou překvapovaly. Jednu z těchto zkoušek vyvedl p. Novák v naší 
schůzce. Jest to Arragova zkouška s kovovou deskou, která pod magnetickou „jehlou 
rychle s se. otáčí. Kovová měděná deska přivede se v otáčení provázkem na spůsob tak na- 
zvaného vlka navinutým a rychle strženým, načež se pouzdrem skleněným přikryje a na 
to jehla dá, kteráž i hned ve směru desky aneb na opak rychle otáčeti se počne, jsouc 
nad jejím středem nebo nad okrajem postavena. S praktickými otázkami naší doby souvi- 
sela přednáška pana Dr. Gintla, který opíraje se na zásadu, že elektrický proud záleží ve 
vlnitém pohybování ve vodiči, ukázal že proudy elektrické i zemí mezi telegrafickými sta- 
novišti dosti daleko se rozšiřují a galvanometry uslanoviti se dají. Jest prý tedý možno, 
elektrické signály i bez drátěných vodičů přes moře a řeky do dalekých vzdáleností dá- 
vati, k čemuž by ovšem silných batterií bylo zapotřebí. 


p Literatura, 

Posel z Prahy, spis užitečný, zábavně poučný pro město a ves. Redaktor:  Vojtéch 
Bělák. Svazek I. 8., pět archů. 

Dávno již neoznamovali jsme žádný spis s takovým potěšením jako tento, na nejž 
poutají se mnohé naděje. Oblíbený druhdy Tylův Pražský Posel jest u našeho lidu ještě 
v dobré paměti, a spojiti s názvem tímto směr nový, duchu časovému přiměřený, jest za- 
jisté šťastná myšlénka. "Tento zjinačený směr záleží hlavně v tom, že popřáno interesům 
průmyslnickým širšího zastoupení, a že, pokud z tohoto prvního svazku souditi se dá, 
i články takové, které na oko pouhé zábavě json věnovány, mají za účel nějaké uži- 
tečné poučení. 

Jak důležitým živlem stal se za nejnovějších časů průmysl v životě národů, kaž- 
dému známo jest; on jest hlavním působitelem veřejného blahobytu. © Nemíníme tím snad 
jenom průmysl fabriční, nýbrž průmysl v nejrozsáhlejším toho slova smyslu: zvelebování 
veškerých živností, řídicí se postupem a množením se lidských vědomostí. Národ, který 
-W ohledu tomto za našich dnů nedrží stejný krok s jinými, ten brzy v materialních a ná- 
sledkem toho i v duchovních zájmech svých daleko se pozadu octne za ostatními, jichž 
později i zdvojnásobeným úsilím těžko nebo naprosto nemožno mu bude dohoniti. 

o. Aby takový osud nepotkal národ náš, jest svrchovaný čas přičiniti se skutkem 
i slovem. Náš lid jest bystrý a čiperný, a z velké části již procitlý ze spánku netečnosti, 
„ vměmž tak dlouho za příčinou neblahých okolností byl pohřížen. Potřebí tu jenom ná- 
 ležitého „poučení ; aby byl povzbuzen k činnosti. Že český lid přístupen jest tako- 
o vému, poučení ; o tom nejlépe svědčí Kodymovy výborné Hospodářské Noviny, vozšířené 
již „V 1500 exemplářích. © Poslu z Prahy otevřeno jest veliké pole působení, jeho úloha 
est důležitá, ale nesnadná. 
| Pokuď vysvítá z prvního svazku, pojal redaktor jeho pan Bélák tuto úlohu svou 
M éolně její obsáhlosti, netaje sobě obtíží jejích. Ku přemožení těchto viděti jest při 
© něm vůli pevnou; energickou, a povážíme-li, kterak vůbec každý začátek jest těžký, musíme 
E éřen prvního svazku vším právem býti radostně překvapeni. Nalézáme tu mrayvoučnou 
ídku, poučný článek o řemeselnických pořádcích, rozličná užitečná rozjímání, důležité 
i ednání o scelování (Kommassací) rozkouskované pozemnosti, o závodu půjčování do- 
bytka (cheptel), o mašinách ; slovo v čas o našich učitelích, úvahu o českých městěch, 
pod rubrikou: Co budeme čísti, oznámení dobrých poučných spisů, kroniku našich dní, bur- 
sovní hlídku a ceny zemských plodů a výrobků rozličných. 
Jak z vyčtení tohoto patrno, neschází Poslovi z Prahy rozmanitosti; za důkladnost 
pak článků jeho můžeme s dobrým svědomím ručiti, 
1 Posel z Prahy slibuje vycházeti v pětinedělních lhůtách v sešitech pěti- až šesti“ 


96 


archových, z nichž pět má tvořiti jeden díl. Výminky předplatní udává zvláštní oznámení 
nového toho časopisu, 

Nuže tedy, statný Posle, kráčej vesele od města k městu, od dědiny k dě- 
dině, a budeš-li vždy přinášeti prospěšné zvěsti lidem , buď jist, že budeš při- 
jat od nich s tváří laskavou a s otevřenou náručí. Na cestě své po vlasti hlásej 
všude vědomosti užitečné, uděluj všeliké poučení obecenstvu jeho žádoucímu, vzdělávej 
i rozum i cit krajanů svých; přede vším pak, nedaje se zaváděti utopickými theoriemi, 
prohlížej k zvláštním potřebám našeho lidu a k tomu, co přiměřeno jest našim okolno- 
stem. Na to konečně nezapomínej, že budoucnost českého průmyslu nespočívá v klamných 
a větrných fabričních a obchodních spekulacích, v nichž lidu našemu nelze konkurrovati 
se šťastnějšími sousedy, ale hlavně ve zvelebování a zdokonalování polního hospodářství, 
tohoto národního zaměstnání Slovanů a jmenovitě Čechů. Vyzýváť k tomu sama příroda, 
učinivši vlast naši zemí tak úrodnou; vyzývá k tomu náklonnost našemu lidu vrozená ; 
vyzývají k tomu příznivé okolnosti polohy a množící se každým dnem prostředky kom- 
munikační; vyzývá k tomu konečně dosavadní zanedbanost, A tak provoď tě Bůh a učiň 
pouť tvou blahoplodnou ! 


Návěští. 

Začínajíce s příštím svazkem Živy učiníme v uspořádání článků časo- 
pisu tohoto tu proměnu, že je oddělíme ve tři části, z nichžto první bude 
obsahovati pojednání v užším smyslu přírodnická, jak to bylo dosaváde ; 
druhá část pak bude pod jmenem „Domácí lékař“ obsahovati populární 
výklady o zdravém a nemocném těle lidském; třetí část konečně bude 
věnována výhradně záležitostem průmyslným pod jmenem „Průmyslník.“ 

Spolupracovníci naši, pan Dr, lékařství Josef Podlipský a pan prof. 
Josef Balda budou v oborech těch svými pracemi Živu stále podporovat, 
Doufáme tím vyhověti přáním mmnobých našich odběratelů, 


Mimo to bude spoluredaktor Jam Krejčí od maje t. r. vydávati ve 
formatě Živy „Obrazy k českému horopisu,“ obsahující pěkně na mědi dle 
fotografu vyvedené obrazy českých krajin zároveň s textem, totiž přírodo- 
pisným výkladem představených krajin. Pohledy ty podají věrný obraz 
celých Čech a budou zajisté vítanou pomůckou k poznání vlasti, 


Předplatitelé na Živu obdrží obrazy ty za poloviční cenu, která za sešit, 
totiž za šest obrazů s textem, obnáší 2 zl. stř, pro předplatitele ale jen 
1 zl, stř. 

Prosíme snažně, aby přátelé naši po vyjili preního svazku odbíráním 
a rozšiřováním tohoto díla podniknutí toto laskavě podporovali. 


Redakce, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně « Jan Krejčí, 


Svazek II. Ročník pátý. 1857. 


Medvědí polovačka “) na Slovensku. 
Sepsal Dr, Gustav Zechentner, c. kr. horní lékař v Březně ve Zvoleňské stolici. 


Za našich časů znám je medvěd v největší čášti Rakouského mocnářství, ba 
celé Evropy, buď jen dle jmena, z přírodopisu, z vyobrazení ne vždy věrných, vy- 
cpaný v kabinetech přírodních, ochočen tancující dle pišťaly medvědáře, aneb. ubí-, 
dněný, v kleci zavřený. My ale u nás v Liptovských a Zvoleňských komorních. prale= 
sích máme dost příležitosti, pozorovati „„macka““ v jeho původnosti, v rodinném životě, 
neubídněného, svobodného, v pěkný kožich oděného. Máme dost příležitosti, přijíti 
s mím do blízké slýčnosti, tak blízké, že dochází až k objímání. Nebude snad od 
věci, když o něm něco povím, zyláště pak o pohonu naň, při čemž macka možná 
viděl v'jeho veškeré síle a hrůze, — Snad bude i členáři, který neměl příležitosli 
být lovu na medvěda přítomným, milejší čísti si v teplé jizbě medvědí polovačky, než; 
aby sám za nimi po horách a dolinách v nebezpečenství života blouditi měl. Chci, 
tedy popsat pohon na medvěda, jak jsem ho sám poprvé zakusil, a jak se obyčejně 
všude, vyjmouc některé. proměny místnosti, osob neb přihodilých, bohužel mnohdy 
velmi krvavých nehod, vykonává. 

„Hore, horel““ zvolal můj soudruh, výborný to černohronský slřelec, na jehož, 
svědomí již také osm medvědích smrtí leží, „hore, hore, už sa jasnje zore! Medvědou 
máme v Lomnistej *) čtyry a v Suchej dva vychoděných *) a zakolesených *). — 
Otevra oči, a vida stát před sebou soudruha celkem přistrojeného, duplonku (dvojku), 
na pleci, kapsu na boku, valašku “) v ruce, rychle vyskočím s olepi slámy, kamž. 
jsem se byl večír obut i oblečen vrhl. — Umytím tváře byla tloiletta moje počata 
i skončena. Uchylil jsem jednačku *) a vypivše při takové příležitosti nezbytečnou 
sklenku dobré slivovice, ubírali jsme se z Predajnského mlýna, kde jsme pohostinsku 
byli. „Na ulici obce Predajnej bylo určeno místo k shromáždění střelců a honců; 
, 


„ » Lov, hon. 


„') Lomnistá, Prostredná a Suchá jsou tři doliny pod Jašenskými holemi: 
*) Vychoděný, vyzajděný == vyslíděný. 
*) Zakolesených = ochozem vystopovaných, 
«  ') Malá sekerka s dlouhým pořízkem, kterou nejvíce valaši (pastýři ovee) potřebují. 
b) Puška s jednou cevou. 
Živa. 1857. 7 


98 


přicházeli se všech slran, a z okolních domků a chýší vyletovali jako včely z úlu. 
Byli tu známí i neznámí, pěšky i na koních. Všickni vespol dali jsme se na pochod, 
přešli jsme železné dílny „„Kramlištja““ a přes obec Jasemí dorazili jsme při veselém 
rozhovoru a smíchu na rovinu, přelrhovanou malými pahorky, místy to, kde se prý 
před věky zlato ryžovalo. Tam se chytro tři velikánské ohně nakladly, sloužící k za- 
palování a zapekání 6) fajek (dýmek), a veškerá společnost lovecká se mezi pa- 
horky rozložila. Utěšený to byl obraz, hoden štětce mistrovského. V pozadí nebetyčné, 
sněhem — již bylo v říjnu — pokryté hole, pod nimi černé, zádumčivé, po vysokých 
horách a hlubokých strminách rozprostřené lesy, a okolo nás široká dolina, svěžím 
pažitem pokrytá, jímžto se kroužil bystrý potůček. Tři hranice ohňů plápolaly vzhůru, 
a okolo nich v rozmanitých malebných skupeních naše společnost, záležející ze 150 
střelců u 500 honců. Prvnější byli v rozličném kroji, poněvadž patřili k rozličným 
stavům, druzí však, rázné to, pěkné tváře, svalovité vysoké postavy, naskrz v kroji 
národním. Bylo mezi nimi i několik ženských a chlapců až po deset let starých. 
Tam sedí jeden na skále a čistí si pušku, tu jeden na pni krájí si slaninku, tam 
zase jich stojí několik v hromádce, mezi nimi dvě srdnaté ženy o sekery opřené, po- 
slouchajíce hrůzyplné příhody o medvědích polovačkách ; nedaleko rozložilo se několik 
střelců, zajídají k chlebu klenovský ") sýr a slivovičkou zapíjejí. Okolo ohňů chlapi 
fajky zapekají a chlapci celé klády na oheň nosí, aby hodně vesele praskal. Střelba 
starých nábitkův, smích, zpěv, hluk a šum ozývá se na všech stranách. 

Mezi hosty „,polovními““ nalézal se jistý major, jenž měl výbornou pušku 
a střelného prachu dostatečnou zásobu. Když si nabíjel, přiblížil se k němu uctivě jeden 
starý Handělčan *), znamenitý to a zkušený střelec, prose ho, by mu z jeho zásoby 
„zbytečnej kúsčok přisloužiti ráčil.““ Major vysype mu ochotně na vystřenou dlaň do- 
konalý nábitek, leč on neodtáhnuv dlaň prosí, by mu ještě jednou tolik udělil. S podi- 
vením vyhoví major jeho žádosti, s dodatkem však, že to dostatečno jest, by mu pušku 
roztrhlo. Ten ale neohroženě ještě třelí takovou porci žádá, dokládaje, „že mu veru 
len potom dost, keď sa s hrsti dolů posype;““ že potom rána husto a jistě padne, 
„jakoby cedilom % hodil“ Jisto, že naši Handělci: přenáramné nábitky do pušek 
dávají, a proto se také každý než vystřelí o strom opře, aby ho to neporazilo. Na- 
bijou dvě, tři kule, a já sám byl svědkem, že si jeden Handělec pět kulí do pušky 
nabil. Výše jmenovaný Handělčan později, když každý již na svém místě stál, určen 
měl stanici výše majora. Vida, že si major halúzky, prostrannější vyhlídce mu překá- 
žející, nožíkem odřezuje, volal naň: „„Hla pán velkomožný, mne je nje treba nožíka, 


*) Zapekat dýmku je tolik: tvrdě napchá se tabák do krátké hliněné dýmky, vrchňáčkem, při- 
klopí, dýmka se potom slinou ovlažená do ohně postaví a dříve nevyndá, dokud kouřit nepočne, 
První horoucí pára se vyfoukne, a pak se dále kouří. Tím, říkají kuřáci, že nabývá dohan dobré 
chuti a že se spořeji kouří. . 

7) Sýr ten dělá se v Klenovci v Góměrské stolici. Má podobu tykve, je zevnitř zelený, ale vnitř 
žlutý jak máslo. Pro svoji obzvláště dobrou chuť je daleko široko hledán. 

5) Handělčani jsou komorní dřevorubáři, počítá se jich do 1500 chlapů a býdlí v 23 obcích v nej- 
vyšších lesích na rozhraní mezi Zvolení, Liptovem a Góměrem. Je to lid smělý, divoký, zvlášt- 
ních spůsobů i řeči, a jsou znamenití „„polovníci““ (myslivci). 

9) Cedidlo (vyslovuji ale: cedilo) je kapsa z húně s třepením, již každý Handělčan na hřbetě nosí, a v 
ní, když jde do roboty, stravy i na celý týden. 


99 


halůzky obrezůvať, muoj šust (výstřel) to všetko občistí, a gule tak dlho Ijetat budú 
po hore (lese) okolo, kym len zvera nedostíhnú !““ 

Když si společnost trochu odpočinula, každý starý nábitek byl z pušky vystřelil a znova 
nabil, vůbec se uspořádal, vyskočil jeden ze střelců, právník, na peň, střelci posta- 
vili se ve dvě řady, a on jim hlasem důrazným a vysokým oznamovati počal pra- 
vidla polovná, vztahující se na polovačku medvědí, aby každý ředitele polovačky poslou- 
chal, zbraň hore cevou nosil, licho se bral na uloženou svou stanicu, tam licho stál, 
dokud tam stojí ani nespal ani nekouřil, na jiné zvíře bez rozdílu kromě medvěda, 
leč by se trefilo vlka, a i na toho též ne dále než na deset krokův nestřílel atd. 
„Na pohon“ doložil vážně: „A tak něch nám pán Bóh pomáhá !“ a všickni střelči 
i ostatní obnaživše hlavy opakovali „Pánbóh pomáhá !“ — Na to se pohnul celý zá- 
Stup, dílem na koních, dílem pěšky, v rozmanitých skupeninách stupajíce tichým po- 
chodem až po dolinu „„Suchů“ Před Suchou jsme zastali. Honci s několika spolehli- 
vými střelci a s třemi „mažjarníky“ !9) se od nás odrazili; prvnější rozešli se po 
úbočí, aby hned od počátku doliny až k stanovisku střelců rachotem, výskáním, trou- 
bením, buchotem seker o stromy zvíře vyplašili, Mažjarníci k tomu též cíli vylezli 
na chlum, aby rány z moždířů silnější odrážku dělaly. Tu připomenouli musím událost 
směšnou sice, která ale smutné následky míti mohla. Jeden z mažjarníků, chlap obrov- 
ský, pálenkou rozveselen ztropil si zábavku; vložil si mažjar nabitý za „opasok,“ a tak 
na břiše jej vypálil. Nic se mu nestalo, jen že mu celé břicho, jež pod opaskem je 
nahé, ,,osinulo““ (opálilo se). Pálenka ale, vnitř i zevnitř užívaná, záhy to spravilá. 

, Šli jsme pěknou, romantickou dolinou Suchou dále, dílem podle břehu bystrého 
potoka, dílem ponad skalami a vývratěmi '1) as tři hodiny cesty. Na malé čistině pod 
samou holou '*) káže vůdce zastat, oheň naklást, trochu se posilnit, pak'ale všécek 
 fokrm až k návratu složit, koně odsedlat a blízko ohně nechat je pást. Po malém ob- 
| čerstvení se jídlem a pitím hajde — prosto hore dolinou! Nešli jsme dlouho, když 
(se nám sto střelcům starý jeden zkušený střelec v čelo postavil a dle své vůle a roz- 
(vahy rozestavovat nás počínal, jednoho od druhého vždy na třicet krokův. Když nás 
byl všecky v nějvětší tichosti a pořádku rozestavil, nejvýše na vrchu sám stařec za- 
stal. Stáli jsme s obou stran po strmení grúně (úbočí) až k dolině, a rozložení naše 
tvořilo latinské písmeno V. Moje „stanica“ byla nad malým potůčkem, při pěti štíhlých 
ch v hustém suchém listí, v němž jsem stál jako v peřině. Níže mne stát Han- 
člčan; Negmaticky se díval před sebe, ruce za opaskem zastrčené, zbraň mezi no- 
Byla to stará jednačka, při níž stroj celý motúzkami (špagatem) povázán byl. 
ř předce, jak jsem později se dověděl, touto bídnou zbrání ne jednomu medvědu život 
til. — Výše mně stál horár (hajný), též střelec výborný. : 
W Ticho vůkol nás rušil jen šumot nedalekého potůčka, smutný vřesk vyplašeného 
| honců „koňura“ (káněte), a chvílemi zahučely lesem, jako temné hřítnání, rány z mož- 
"znaky to, že lov počal. Věda že budu musel ne-li déle, jistě tři hodiny na tom 
místě čekat, a poněvadž když to okolnosti dovolily, zakázano nebylo seděli, na- 
p- jsem hodnou hrbu suchého listí, a pěkně jsem si do něho sedl, abych si odpo- 
1 


v" 
14110) Mažjar —, moždíi, mažjarník tedy kdo nese moždíře k střílení. 
r h ") Kde od větru stromy vyvráceny. 

") Vysoký vrch, kde již stromy nerostou, alpa. 


: 7* 


100 


činul a také proti zimě se uchránil; slunce svítilo sice jasně, ale na té výšině byla zima 
dosti citlivá. V tomto svém položení, v té velkolepé divokrásné přírodě, při tom me- 
lancholickém tichu začal jsem přemýšlet, a na mysli tanulo mi vše, co jsem byl viděl © 
a slyšel od předvčera , kde jsem se k lovecké společnosti, přidružil. Napadaly, „mi 
všechny ty rozprávky o medvědích polovačkách, plné krvavých událostí, jež si lovci 
večír povídali a při nichž, byť jen s polovice pradivé byly, i srdnatému chlapu ouzko 
být mohlo Že lovy tyto nezřídka velmi smutně se končí, toho důkaz jsem měl 
i já sám, a znám dosti chlapů v našich lesích, jichž těla strašné znaky mackova ob- 
jímání na sobě nesou. A já čekal naň, každé okamžení mohl z houští vyrazit a právě 
mně s poklonou vstříc přijít. Nebyla to příjemná myšlénka! První ránu může naň i dítě 
pustit, či ho trefí, či chybí — na první ránu vždy zplašen utíká kudy lehčeji., Běda 
ale druhému střelci, jestliže ho jednou ranou nezabije aneb lak neraní, aby mu ne- 
bylo možno běžet; podruhé raněn již neulíká před ranou, ale přímo se žene proti 
nepříteli aneb za ním, a běda jeho kůži, když by-ho dostihl. V náručí mackově, je 
nepohodlné položení, „a cítit strašné drápy jeho v mase, stískání jeho svalů. 
a horoucí dech, pištící vzleklostí, na tváři, jsou „„vonkoncom“— nevítané věci! 
— „Ej cože bys počal, člověče hříšný, kdyby na tě přišel a tys cho chybil,“ 
myslím si, „„či bys se mezi ty bůčky vepchal; on by tě rozdrúzgal i s búčkami. Tuto 
za mnou smrk, ale cože mi z něho za užitek, když na čtyry sáhy od dola haluze nemá; 
než bych se naň vydrápal, stáhl by mne za nohy dolů.“ — Takto: přemýšleje opřel. 
jsem hlavu o búček, Všude ticho — jednotvárný jen šum potůčku zněl mi ksluchu— © 
zavřel jsem oči. Tu náhle slyším huk honců, ryk medvědí, chci vyskočit, údy ale © 
jako z olova — nemohu. „Ej keby teraz šjance okolo mňa stály ze samého železa !“ i 
myslil jsem a úzkost mne pojala. „„Ha! — Tu je! Už mám drápy jeho v tváři l“ vy- 
křiknu, chylím se za nos — a vyskočím probuzen. Diky Bohu, nebyl to medvěd, jen 
smrkový „„šulek““ padl mi na nos; umdlený byl jsem zadřimnul. „Na stanici spát se, 
nemá ,““ napadlo mi když jsem z měkkého sedátka vyskočil, a prolo jsem. raději © 
ani více nesedl. — Tři hodiny byly již přešly, co jsme stáli. V tom čase bylo slyšet © 
huk moždířů, troubení pastýřů na dlouhé, rovné, lřešňovou korou; obvinuté trouby; 
melancholické zvuky rohů, na něž lovci troubili, buchot seker o. stromy, škrek-honců | 
— vše lo přicházelo blíž a blíže — až bylo i hlasy, rozeznat. „Tu je! Tw jel:— 
Pozor! Nepusť! — Hou, hou, hohou !““ — jakoby se hnal soudný den, až to člověku: 
kůži ježilo. Jen my ticho! Střelci stáli pohotově, pušky- natáhnuté; v, rukou, sluch,- na+ 
pnutý, „zrak bystře k protější straně potoku obrácený majíce.. Náhle vidím „šikmo, od 
sebe, proti třetímu střelci výše mně stojícímu, hušlinu suchých. „„žíhlav““ (kopřiv) „výše 
sáhu vysokých pohybovati se. — „Aha“ myslím si, zdvihaje pušku.. V tom okamžení 
ukáže se černá hlava s širokým čelem, a volným, praskotným krokem vylízá mohútné, 
tělo medvědí. Byla -to stará, a při ní šla dvě mladá. Ledva je zočím — rrrrr! + 
zarachotí rány v povětří. „„Zver““ klekne. Druhý výstřel, sklátí jedno mladé; druhé 
mladé ale uskočí v bok, ajako střela proletic, skrze střelce, na, druhou dolinu uběhne, 
To vše netrvalo déle několika okamžení.. Mezi tím, výše mne sstojící | střelec rychle 
nabil, a poslal raněné medvědici poslední pozdravení. Ještě jednou zdvihla hlavu ala 
strašný ryk ze sebe vydala, že mi vlasy i s čapkou se zdvihaly, pak sklesla mrtva. 
Honci zaslechnuvše střelné rány dali se do pronikavého křiku, my ale stáli zase tišej 
a v hotovosti, neboť zaslechli jsme z protějšího. lesa lomoz, nejinak než jakoby od- 


101 


rapená zápola '*) dolů orůňom s praskotem se valila. Padla rána — v okamžení pět — 
a zase nastalo ticho, dokud nedošli honci. Při spatření zastřelených „„zverou““ zajásali, 
-a hned se jich nakládáním a dolů vlečením zanášeli. My ale zvědavi, jaký výsledek 
měla střelba, kterou jsme z doliny zaslechli, sběhli rychle dolů. Tu slyšíme, že med- 
věd strašné velikosti, těžce raněn sice, předce ještě linii střelců proraziv utekl. Jsa 
zdráv ještě, jen hlukem lovu zplašený, hnal se dolů vrchem, přes skály a vývratě, 
„upravo a strmo,““ jako rychlý kůň po rovině, a kdyby první střelec, jemuž do rány 
běžel — chrabrý to junák — nebyl pohotově býval a za včas pálil, byl by ho buď 
přeskočil anebo „na hrbu strepal““ (porazil), že by byl pamatoval. První ranou trefen 
hodil sebou v bok, a přímo hnal se mezi střelce. Tu dostal druhý „„šúst““ silných ná- 
bitkův, jimiž byl opět těžce raněn a jako zběsilý vyskočil zlinie střelců, ti ještě za 
ním pálili, předce jim však utekl. Tu i tam u břehu bylo vidět krví zatečenou stopu 
jeho strašných „„dláp“ (tlap), na střevíc v průměru širokých, z nichž se dalo soudit na 
jeho velikost. 

S veselou myslí, vymrzlí, vylačnění sešli jsme dolů k ohni, honci s medvědicí 
a mladým s námi. Svázali jim nohy, přední ksobě, zadní též, prostrčili u staré na 
dlouho silný topor, na příč slabší, u mladého na dlouho jeden a jeden křížem a tak 
neslo dvanácle chlapů starou a mladé čtyři dolů k ohni, ne tak pro váhu, jako že již 
tak spůsob, Medvědice vážila čtyry a půl centu, mladé něco méně jednoho centu; 
stará měla ještě v ceckách mléko. U ohně dole jsme zaslali, abychom sé trochu vínem 
a studeným masem občerstvili; sotva ale začném jíst, strhne sc křik: „„Medvěd, med- 
věd!l“ A skutečně as šest set kroků níže ohně přeběhnul mladý medvěd z protější 
doliny na tu, kde jsme právě byli pohon drželi Střelci rychle uchytivše pušky hnali 
se za ním, honci pustili psy — medvěd ale byl rychlejší jich. Viděli ho na hoře 
lézt na strom, ale než vyšli střelci na hřeben hory, nebylo o něm ani vidu ani slychu, 
Nebylo mu ještě souzeno padnout! 

Konečně jsme se na zpáteční cestu vybrali, dle pořádku od vůdce určeného, 
a sice: sám první (v čele) šel valach **), za ním honci s valaškami v rukou, tancu- 
cující „,od země““ '5), za nimi gajdoš s gajdami '*) a potom čtyři „„horári““ z toho revíru, 
za nimi polesný. Za polesným nesli člyři chlapi mladého medvěda a čtyři šli při 
nich na „„preměnku,“ a za těmi neslo dvanácte chlapův starou, a opět dvanácte jich 
šlo na preměnku. Potom šlo osm pastýřů s trůbami, za těmi jel na koni šťastný toho dne 
střelec, chrabrý šuhaj, jediný se zeleným perem za klobůkem, za ním čtrnácte střelců 
ma koních dva a dva, za těmi střelci pěší v řadách, a na „ostatok“ nepravidelná pě- 
-chota, honci výskající, tancující. Aby tomuto malebnému, a co do zvláštnosti rovně 
sobě nemajícímu pochodu nic nescházelo, přišla nám v ústrety i cigánská banda, která 
-při podobných příležitostech málo kdy chybí. Hory lesy ozývaly se od zpěvu 
a šumu. Před Kramlistěm, kde jsme u pohostinného tamějšího úředníka nocovat měli, 
„dávaly se slušné salvy; pak se zanesli medvědi na dvůr, na „reber“ se zavěsili a i 
-hned „pytvali.“ 


'*) Odtržený velký kus skály, balvan. 

") Bača je na salaši první osoba, hlava; druhá je valach — pastýř, jenž také ovce dojí, 

'») Národní tanec slovenský velmi těžký, pochází prý od Hajduků. Také se říká „hajdúkovat.“ 
te) Dudák s dndami. 


102 


Já stál. opodál a díval se na rozmanitý obraz vůkol sebe, který divně na mysl © 
moji působil. Tamlo visí mohutná těla zvířat, pod jichž tlapou ještě před několika © 


hodinami země duněla, jichž strašné mumlání ozývalo se po lese, kde žily svorně, po- 
kojně, nikomu neubližujíce, dokud nepřišel chlivý, všade svého prospěchu hledající 
člověk, by z bezpečnosti jejich je vyplašil a záhubu do tichého jejich budoviska za- 
nesl. Skupení mužů stojí okolo nich, dílem s nimi se zabývajíce, dílem o nich roz- 
právějíce. Malí chlapci zvědavě přihlížeji a myslí, kdyby jen tak silní již byli, aby 
mohli pušku unésti. Nejedna žena přijde, aby se na krále našich lesů podívala, ale vidouc 
starou a mladé a slyšíc, že druhé po lese bloudí, pohladí litostně měkkou jejich srst, mysli 


snad: „Proč pak jsi jim šla do rány a neulekla se svými mláďaty, staruško!l““ Chlapa krášlí : 


srdnalost, ale ženskému srdci pěkně sluší slitování. Tam „„podstrknutí““ pálenkou honci 
i střelci zpívají, na celý svět nedbajíce; tu při gajdách valaši tancují, onde šuhajci 
s děvčaty v kole vesele besedují, aneb se chytaji v „zapasy“ aby obratnost a sílu 
svoji ukázali. Tu jedí a pijou, tilo fajčí a jiní stojí v rozhovoru, kterak a jak med- 
věda viděli a naň slřelili. A jaká lo rozmanitost tváří, postav a krojů. Uniforma 
i búňa, kaput i kabanica, a valachu lancujícímu „od zeme““ poletuje krátká košile okolo 
nahých opálených plecí. Pán nepán, vše v jednom. Smích, zpěv, výskot, škrek gajd, 
hudba cigánů, troubení, štěkot polovních psů, vše to se v jedné směsici ozývá. A vpo- 
zadí toho zvláštního obrazu temné lesy, vysoké krásné hole, na něž padá svit zapa- 
dajícího slunce. — Tylo naše lovy nedají se ovšem porovnat s lěmi, co se drží v za- 
bájených oborách na srnce a jeleny, ani s Hubertským honem na vepře u Berlína, kde 
se v rukavičkách poluje. Jejich lesy jsou zahrádky proti našim pralesům, po nichž 
medvěd, vlk a jiná zvěř v neobmezené svobodě se prohání a dle vůle řádí. Náš 
Handělčan po celý svůj věk nevycházeje ze stínu těch pralesů, ale zdráv na těle i na 
duši, otužen proli všem nehodám povětrnosti, smělého srdce, silný jak medvěd, (s nímž 
se mu často potýkati), v pokoji flegmalický jako on, ale něčím dojat též tak divý jako 
onen, nedá se těž porovnal s uhlazeným civilisovaným panáčkem. 

Umdlení sice, ale dobrou večeří občerstvení hosté do rána žerty tropili, tančili 
a kde jaké „,polovné““ případnosti rozprávěli. Kože obou medvědů do hlavy střele-, 
ných byly krásné, černé a náležely řediteli honby. Maso rozdává se mezi slřelce, 
nakládá se do octa a má chuť hověziny. Tlapy co zvlášlnost dostanou se lahůdkářům, 
kteří po nich baží, já však vnich žádné chuti nenalézám. Sádlo hledá se od lidu a po- 
třebuje se co léčivý prostředek. 

Přes noc změnilo se povětří, padal sníh i déšť, avšak navzdor tomu vybrala 
se společnost lovecká zase z rána do Lomnistej, utěšené to doliny. Dya medvědi 
přišli do pohonu, ale oba ranění uprchli. Lovy takové trvají obyčejně dva i více dní. 

Nemohu opominout následující připomenutí. Čítali jsme v předlonském ročníku 
Živy, že prý se v Čechách nalézají pozůstatky „postrježok““ !"), z kterých prý před 
lety pradědové čeští medvědy „na ujesť““ 18) stříleli. © lom my pochybovat musíme, 
protože medvěd v letě jahody, maliny, „„čučorjetky““ (borůvky), šípky, med a j., „pod 
jeseň ale oves a bukvice nejraději žere. Zřídka rožní „„statok““ (dobytek), koně nebo 
ovce napadá, jedenkráte to ale učiniv často opakuje, a to nejvíce jen krev vyssaje, masa. 


17) Číhací boudy. 
'9) Ujesť — mršina, mrcha. 


103 


málo požere. Na myšinu ale nikdy nejde: alespoň u nás známo není, že by kdo med- 
věda byl „ma ujesť“ zastřelil. Čítali jsme též, že němečtí přírodoskumci jakožto zá- 
sadu vyslavili, že medvěd, dokud není raněn, na člověka nejde. To je pravda, a každé 
dítě v našich krajích, zvláště mezi Handělčany ve vysokých horách, lu pravdu zná 
od paměti světla, že medvěd před člověkem se hájí, plný strachu ulíká, ba že první 
ránu i dítě naň spustit může beze strachu, že by mu ublížil, Raněného však jednou 
neb vícekrat opouští přirozená váhavost a klidnost, strašně začne mumlat, stromy lá- 
mat, slromky i s kořeny ze země trhat, celé kusy skalisk Wapami před sebou odmelá- 
vat, a střelhbitě dýmem pušky kroky svoje řídí, Běda střelci, klerý by v útěku spásu 
hledali chtěl, dohoně ho „strapky“ by roztrhal, Zůstat stát, nepohnutě jak kámen, je 
nejlepší prostředek proti hrozícímu nebezpečenství ; tak se obyčejně ve vzleklém svém 
letu okolo střelce jen „šuchne,“ leč by mu tak v cestě stál, že i v své slepotě běsné by 
ho spatřil. Bohužel, že přeslupek tohoto pravidla a slepá odvážnost našich lesních 
šuhajců tak často příčinu k neštěstí zavdávají, Samice mladé svoje (dvě, zřídka tři) 
hrdinsky zastává, a proto při lovech, je-li celá rodina pohromadě, třeba matku nejprv na 
oko vzít, neboť mladé zabilé neb raněné starou k přeukrutné vzteklosti a pomstě 
popuzuje. Je-li v zimě málo sněhu a dost „žíru“ (potravy), celou zimu bloudí po 
lese; jak náhle ale sněhu připadne, hned se do zimního brlohu, do jeskyň neb do 
vývratě ubírají. Když je mnobo bukvic, bývá i mnoho medvědů, málo bukvic, málo 
medvědů; a tenkráte ovšem trpí oves a dobylek, Často se stává, že odvážní jedno- 
Wivci, při hlídání ovsa neb při jiných polovačkách s medvědem se potkavše, ho zabijou. 
V Brezňanském služnodvorském okresu průměrně do roka patnácte kusů padne. 
V letě jsou polovačky plané, kože za mnoho nestojí, v jeseni jsou ale pěkné; v zimě 
zřídka kdy se naň poluje, leč by se byl něčím sám z brlohu „„vyduril,“ tenkráte je 
ale kůže jeho nejvzácnější. Pěkná velká kůže stojí 20 zl. stř., vydělání 10 zl. Taglia 
od vlády určena jest 8 zl. stř. Váha největšího medvěda obnáší až do šesti centů. 


Australie. 


Zeměpisný nástin. 
Sepsal Dr. Jan Palacký. 


Znáte-li pak tu zem divů, opozdilce mezi díly světa, kus doby oolitické pozů- 
stalý podnes na povrchu světovém, zem tu, která má léto, když my zimu a naopak; kde 
Wakoměr před dobrým počasím padá a před špatným vystupuje; kde severní vílr hřeje, 
jižní chladí; kde se chýše staví z cedrů (Melia), ploty hradí mahagonem a myrty slouží 
za palivo; kde jsou labutě černé a vrány bílé, jakož i orlové (Aguila fucosa); kde 
zvíře, půl veverky půl srnce (Kangarú), má pět pazourů na předních a tři na zadních 
nohou jako pták a co takový laké skáče; kde krtek vejce klade a kachní zobák má, 
kde pták místo jazyku má trní v hubě, kde ryba jedna je půl volavky půl žraloku; kde 
třešně mají pecku venku (Exocarpus) a hrušky stopku na tlustém konci, jsouce zé 
dřeva (Xylomelum) ; kde řípa (Delabechea), trávy (Xanthorhoea), kapradí a kopřivy 
stromy tvoří, akacie a myrty trávu; kde stromy kůru místo listů ztrácejí, a místo listů 
věčně řapíky nosí (Akacie, Cassie) ; kde myši (Mus conditor) a slepice (Megapodius 
tumulus) sobě hnízda nadzemská až 5“ vysoká a 35“ dlouhá (u posledních) staví; kde 
řeky od moře pryč do země lekou, zlato na zemi leží, tak že je děti ve městě (Ba- 


104 


thurst) na ulici sbírají, kde měď zelené skály tvoří, v koleji vozním stříbro se třpytí; 
kde řeky přes rok žádné vody a za 2 dni 80' výšky vodní mají; kde lesy nedávají 
stínu a listy vždy zelené nahoru obracejí; kde pláci velikosti srnce místo per chlupy, 
ale za lo žádných křídel nemají (Emu); kde mílovou ceslu z přístavu do města značí 
korky šampaňských láhví, jež voláci vypili; kde je bylina samičí (Coelebogyne) plodící 
bez samce; kde papouškové na zemi a kachny na slromech sedají; kde se nalézají 
mušle 5“ dlouhé a 5 centů těžké (Unio), hadi mořští, lítající psi a veverky! — 

Toť Australie, pátý a posledně odkrytý dil svěla. 

Poměrně malá jest posud známost, kterou o léto zemi máme. Známe pobřeží — 
nejlíp Flindersem, Kingem, Jukesem a Stokesem — jihozápadní konec okolo osady 
řeky Labulí, jihovýchodní kraj mezi jezerem Torrens, řekou Viktorií a mořem, pak 
„osamělé nitě nedlouhých cest Leichhardta, Sturta, Mitchella, Eyre ald. — dle Meinika 
ani třelí dil Auslralie — tak že známe samu Afriku u srovnání mnohem lépe. — 

Australie jest nemnohem menší nežli Evropa, dle Freycineta 142.425 D mil, 
dle Arrowsmilha i Sydowa 137.380 O mil, bez ostrovů asi 500 D mil obnášejících, 
Osady na ní jsou ale velmi nové, avšak neobyčejně rychle vzkvétající. Jestě žijí lidé 
„z prvních evropských osadníků (first fleet), z oněch lisíců zlodějů anglických, r, 1788 
přišlých.. R. 1803 přišly první merinové ovce do Australie, a v Adelaidě. stojí dosud 
„strom eukalyptový, pod nímž před 20 lety čten byl dekret o založení osady. A teď 
má Australie k 700.000 evropských obyvatelů (víc nežli Afrika), 2'/, mil. hovězího ' do- 
bytka, 18 mil. ovcí a prasat, přívoz 270 mil. zl. stř. a vývoz 210 mil. (120 mil. jen 
zlala), příjem stální 27 mil. zl. stř., 2 university, 2 měsla přes 50.000 duší, železnice 
a parolodě, banky, rozesílá 4 mil. psaní ročně a lolik i čísel novin — a na divadle 
koncertoval uherský violinista, dopisovatel do „Ostdeutsche Post,“ před německými rol- 
níky; skotskými ovčáky a všesvělovými zlatodolníky ! 

Myslím tedy, že nástin přírodnických poměrů Australie snad nebude zde nevhod. 

Předslavujem sobě teď Australii co pustou, kamennou a suchou rovinu málo ob- 
sáhlou, kterou téměř odevšad pohoří pobřežní úrodná i lesnalá, ale nejvíce planinalá 
od moře odlučují, tak že jen na západě a jihozápadě až k moři přistupuje (Dr. Hei- 
sing, ústně). Jukes považuje tu planinu za třetihorní — dle slojů okolo zálivu Kar- 
pentariaského, ve vnitřku (od Sturta), na západě a u Port Filip nalezených. Pokrajná 
pohoří skládají se více z prahor, vedle nichž silurské vrslvy, uhelný pískovec a čedič 
největší místo zaujímají; útvary střední zdají se scházeli. 

Stejná jednotvárnost panuje v ostalních přírodních poměrech Australie, značíc 
ji co nejpůvodnější díl světa, jenž sovy některou podobu s Novou Guineou má, pra- 
žádnou ale téměř s oslatním. světem — arci mimo Tasmanii (ostrov Vandiemenský), 
která jest kus od Australie urvaný. Celý ráz Auslralie jest jako starosvětský — stromy 
jak zvířala patří k nejstarším tvorům světa, kteří jinde již dávno vyhynuli. 

Severovýchodní pobřeží u zálivu Karpentariaského tvoří nejvíce bařinaté, les- 
naté nižiny s mnohými řekami a límany. Západněji nastupují kopce z pískovce a žuly 
s čedičem atd., 3—600“ vysoké, které někdy až 14—1600' (hora Lyell Greye) dosa- 
hují; ba Leichhardt cenil pohoří mezi řekami Roper a Alligator na 3800“. I západní 
pobřeží skládá se z třetihorní nižiny až 800“ vystupující, za níž souběžné horstvo pí- 
skovce a zpodní žuly (v Darlingrange v osadě řeky Labutí), až 2000“ nad moře vy- 
niká. Východně sklání se povlovně kopčinou 13—1400“ do rovin pustých a solna- 


0 


105 


tých, s mnohými jezery solna-úmi 9—1300“ nad moře (Dambeling, Brown 979“ atd). 
Ani jedna z čelných řek a potoků nemá slálé povrchní vody — i Avon i Labutí řeka 
v Jetě vysýchají, kdežto severní pobřeží Australie, ležící pod tropy, mnohé velké stálé 
řeky (Viktoria, Albert, Adelaida, Mitchell atd.) má, 

I jižní břeh Australie na západě skládá se ze sypčin (důn) pískových, 5—600' 
nad mořem ležících, se solnatými jezery, na př. u velkého zálivu Australského (great 
Australian bicht); jen u zálivu. Spencerského mění se vše pohořím Gawlerským, 1900 
vysokým. 

Moři rovná nižina jezera Torrens dělí Australii na západní a východní polovici. 
Není to vlastní jezero, ale moři rovná planina, v níž po dešlích voda stojí a v letě 
sůl se na povrchu močálů vyschlých ukazuje — po velkých dešlích stýká prý i něco 
vody do moře. Na severu a na východu je obklopuje strašná křemenitá poušť. Jest 
lo krajina hrozná, tak že vzdor cestám Sturta i Eyreho ani hranice největšího toho je- 
zera (neb spíše močálu solnatého — solenčáku Rusů) neznáme *). 

Východní krajina rozstupuje se přirozeně na tři horopisné části: pohoří osady Ji- 
hoaustralie, pak nižinu — ouvodí řeky Murray, a východní pobřežní pohoří, od Gram- 
piánů až k řece Burdekin více méně známé. 

Výšina jihoaustralská, mezi jezerem Torrens, rovinou vnilrno-australskou, řekou 
Murray a mořem, jest planina uprostřed až 1600“ vysoká, podlouhlá, k jihu se sklá- 
nějící, nad níž jednotlivé kupy ještě (dle Sidneye) 800“ vynikají (hora Bryan: má prý 
3012, Brown a Serle 2800“ angl. nad m, atd.). Nevíme, jak dalece s ní souvisí vý- 
chodní osamělé hory Stanleye, Greye a j. (hora Lyell 1876“ nad m.), jež Sturl našel. 

Po povrchu většiny její není stálé vody, jíž se ale téměř všude dokopati lze, 
neschází však na jihu ručejů (Onkaparinga a j.). Pohoří loto důležité jest pro bohatství 
kovové, jež bylo šlěstím zdejší osady. Dutlon sdělil vědecké ohledání německého hor- 
níka Menge, dle něhož toto pohoří nejvíce skládá se ze žuly, ruly a břidlice atd., 
okolo nichž pískovec, sádrovec, třetihorní vápno ald. se uložily. 

Avšak Menge ani zdejšího bohatství netušil, Jednou jel Dutlon krajinou a spa- 
třil skálu zelené břidlice, podobající se zelenému mechu, i myslil si: „To se podobá 
ke vzi, to bude měď“ a skutečně byly to měděné doly Kapundaské na malachit. Jindy 
lesklo se cosi v hluboké koleji vozu, jejž voli stíží přes kopec vlekli — byly tu doly 
Osmondské na leštěnec stříbronosný. Sloje železa 12/—40' široké jdou až na povrch 
země a rudy zdejší patří k nejvydalnějším.  Kapundaské dávají 54%, mědi, Jattago- 
lingské 75 " olova, atd. Doly nejbohatší a nejvýnosnější jsou ale měděné Burra- 
buraské (malachit), kde akcionáři, složivše 200.000 zl. stř. na prvních 6 let (1845 až 
do března 1851), svůj kapilál 21král dividendou nazpálek dostali (přes 4.200.000 zl. 
stř.), ač mimo to ještě výlohy 4,700.000 zl. stř. obnášely (Sidney). Není tedy divu, 
že již r. 1850 39 dolů na akcie olevřeno bylo, jakkoliv pro nedostatek paliva (neniť 
ani dříví ani uhlí) ruda se do anglických hutí posílali musí. 

Východně od toho osamělého pohoří leží obsáhlá, pustá nižina, jejíž vod- 
stvo řeka Murray k moři vede. Stok jeho s Darlingem leží jen asi 80“ nad mořem, 
stok Murraye s Morumbidžim 114“, stok Darlingu s Boganem 244“, stok Lachlanu s Mo- 


*) Prof. Kořistka laskavě z udání Kennedý-ho vypočítal, že se řeka Viktorie pod 259 55“ 37“ j, %, 
k a.1429 24" délky 161" pod mořem nachází, 


106 


rumbidžim 424“ V meveliké rovině lé vystupují sotvy viditelné řídké kopce žuly a j. 
na 300" až na východě v 4—600“ svah západní pobřežního pohoří s výběžky svými 
počíná. Celá planina ta jest poušť suchá a solnalá, kde jen u řečišť nějaké živobytí 
se udržeti může. Avšak mimo Murray a Morumbidži, ježto živí sníh věčný hor War- 
ragongských, vysýchají ostatní řeky v létě na povrchu a nechávají jen v hloubkách 
koryla sem lam kalužiny vlhkého bahna, tak i Darling. Kde řeky ty z pobřežního po- 
hoří vynikají, tvoří často močál (Maeguarie, Lachlan, Bogan) a pro nedostatek spádu 
v eslém běhu svém mnoho tůní (anaereek) a jezer (lagoon); než po dešlích zaplavují 
někdy celé okolí. Musray, nežli se k moři dostane, musí se prahem prodrat skrz 
planinu třetihorního vápence, 1—200“ vysokou, a tvoří pak líman Alexandrinaský, 
solnavý, průměrně jen 7“ hluboký, 15 mil dlouhý a až 8 široký od moře přesy- 
pem odloučený, klerýžto jest překážkou splavnosti té řeky, neb výše má 1200“ šířky 
a 20“ hloubky a pod pohořím pobřežním 350“ šířky a 12 hloubky. Nicméně parolodě 
již skutečně plouly po Murrayi , jehož hladina po deštích ještě o 10—12 výše 
vystupuje. Ale přesypem je i kocábce nebezpečno plouti. Solnalá poušť Malli, keři- 
nami pokrylá, leží mezi Murrayem a západním koncem pobřežního pohoří Grampiánů 
v osadě Viktorii, a řeky ztrácejí se zde v solnatých jezerech, jako n. př. řeka Wim- 
mera v jezeru Hindmarsh. Severní konec léto Murrayské roviny neznáme; u řek Vik- 
torie, Warrego a j. našel Milchell vždy "ještě rovinu 5—600“ nad mořem, která asi 
ludy s vnitřní australskou pouští souvisí. 

Velké pobřežní pohoří není souvislé horstvo, ale vysočina, brzy příkré hory, 
brzy horní planiny tvořící. Západní konec — Grampiány a Pyreney v osadě Viktoria — 
vyniká až k 4500“ (hora William) a skládá se z kup čedičových nad planinou žuly 
a břidlice; sloje třetihorní tvoří nízké pomoří, a víme o stopách silurských a uhelných 
vrslev. Severně od mysu Wilson jest nejvyšší díl toho pohoří, Alpy australské čili 
pohoří Warragongské, v horách Hotham a Latrobe 7000, v hoře Kosčiusko (od Slře- 
leckého tak zvané), 6500“ vysoké a sněhem věčným pokryté. Uprostřed leží krásná 
horní planina okolo jezera Omeoského, 3100“ nad mořem, a údolí žulové pod syenitským 
Kosciuszkem má prý 3000“ hloubky. Jakkoli toto pohoří málo známe, víme přece, že 
zde poměry skutečně alpské nastupují. Jižně leží třetihorní nižina Gippsland, kde řeky 
se v límanech King a Wellington mezi písčitými dunami až 200“ nad mořem ztrácejí. 
Severně od Kosciuszka leží planiny Moneróské a Argyleské 2—3000“ nad mořem, které 
se na východ v krajině Camden k moři sklánějí (jezero leď vyschlé George je 2151“ 
nad mořem, jezero Bathurst 2122). Dále na sever, kde se řeky Wollondilly, Grose 
a j. až 1500“ do těch planin zaryly, slovou Modré hory, ač i zde sotvy převyšují 3000“ 
jen na západě vyniká nedaleko planiny Bathurstské (2000“ nad mořem) hora Canobolas 
na 4176“. Údolí řeky Goulburn dělí je od severního pohoří Liverpoolského, as 4000“ 
vysokého, jež v hoře Seaview k 6000“ vyniká. Severněji leží roviny Liverpoolské 
1—2000, Nové Anglie 2—3000“ nad mořem, a rozvodní pohoří (Dividingrange) dosahuje 
v hoře Lindesay 5700“ — ale lu přestává naše známost horopisná pohořím okolo hory 
King 2646. Leichhardt dával severním horám asi 2—3000“, z moře lze však viděti 
horu Dryander 4292“, Bellenden 4894“ a j. Střelecký dává celému pohoří pobřežnímu 
3500“ rozvodní výšky a spádu východnímu 96“ na míli, západnímu 20“, spádu řek na 
bytéž strany 48 a 9. 

Celé to pobřežní pohoří skládá se nejvíce ze žuly, porfyru, zelenokamenu; ne- 


107 


patrné jsou silurské vrstvy —— východní svah záleží nejvíce v uhelných pískovcích, kde 
v poříčí řeky Hunter kamenného uhlí se dobývá: západní v třetihorních vrstvách, kde se 
v údolí Wellingtonském našla doupala s kostmi Marsupialií, tak že již tehdejší Fauna 
se od cizích lišila a k nynější podobovala.  Pískovec uhelný vody nezadržuje, a proto 
mohou řeky za dva dni po dešti o S0“ vystupovali a přece nebýti splavnými. 

Pohoří lolo jest zvláště chudé a jednotvárné, a nevědělo se kromě železa nic o kovech, 
když slavný Murchison r, 1844 na podobu zeměslovnou pohoří toho s Uralem ukazoval 
a lyrdil, že lu musí být zlato, jehož přítomnost již Polák hrabě Střelecký r. 1840 arci 
jen vládě byl oznámil, která do r, 4851 si toho naschvál nevšímala. Toho roku počalo 
se zlato v okolí Bathurstském ryžovat — v červenci našel se centnýř zlala v jednom 
kamenu (křemenu), pak našly se doly zlalonosné ve Viklorii a j., až se ukázalo, že celý 
západní svah toho pohoří od Grampiánů až k pohoří Liverpoolskému více méně zlata 
v křemenu chová, jež se v řekách a polocích ryžovalo a teď i ze skal dobývá. No- 
vohollandská osada vyvezla do 3. února 1852 (od kvělna 1851) za 38%, mil. zl. stř. 
zlata, Viktorie od srpna 1851 do 30. ledna 1852*) 92 mil. zl. stř.: jak lo. dosud trvá, 
o tom všecky noviny mluví; jen to opakovali musíme, že v první době v městě Bathurst- 
ském děti na ulici zlato kopaly i ryžovaly — tak bylo všude zlala dosli. — 

Podnebí Australie má podivnou podobu s africkým, toléž horko a sucho, tatáž 
celinatost (konlinenlálnost). Arci že nemluvíme zde o tropické čásli nám skoro ne- 
známé (ostrov Melville má prý 27% C ročního tepla, mussony sundaické a deště tropické) ; 
ani o neznámém nám vnitřku, neb máme jen udání z několika přímořských měst z mír- 
nějšího jihu; přístav Macguarie má 15" R ročního tepla, jako Adelaida i Sidney, Albany 
159C, Melbourne 12“ R. Extremy jsou v Sidneyi 2 a 329 C, v Adelaidě 69 R a 329R; 
ale ve vnitřku známe největší maxima teploty ma zemi pozorovaná: Slurt seznal 579 R 
ua slunci, 44“ R ve stínu, Milchell na Boganu 44" a 389 R, Oxley na Macguarie (řece) 
43" C. Jihovýchodní vítr přináší zde mořskou vláhu a chládek, teplý a suchý severo- 
západní z vnilřní pusliny podobává se zcela chamsinu africkému. Dle polohy mění se 
i děšťové poměry: vMacguarie pršívá 62 palců ročně, v Sidneyi 52, v Melbourně a Albany 
30, v Adelaidě jen 19; deště bývají však přívaly až 25 coulůza den, na kteréž někdy mnoho- 
měsíčné sucho následuje, jež všecken život ve vnitřku hubí a osadám zkázou hrozí — 
tak Slurt na své cestě skoro rok pořádného deště se nedočkal. By ku podobě s Afrikou 
ničeho nescházelo, víme i v planinách australských o fatě morganě jako v Sahaře. 

Kdo by neznal bylinstvo Australie? kdo neviděl na výstavě květin neb v kylici 
bálové zlatopelné Akacie, krásnokvěté Chorozemy, Hovey, Pimeley, Epacridey, Boronie, 
Kennedye, vždy zelené, trpělivé Melaleuky, Eucalypty, Leptospermy, Proteacey zdejší — 
dekorace našich sklenníků? A přece není mimo 5—6 herbářů, nepřístupných, nedotknu- 
tých v Evropě, ani možno seznámit se s Florou zdejší, neb není díla všeobecného 0 ní, 
leda Lehmannova o bylinách západoaustralských od Preisse sebraných. Ani Hooker, 
ani Labillardičre, ani Behr, ani Můller, ani Brown, ani Sieber, ani Hůgel, ani Drummond, 
ani Sweet, ani Baxter, ani Gunn a j.díla ouplného nevydali, tak že třeba ze všelijakých 
látek stlouci co následuje. 


Obyčejné udání, že Australie chová asi 6000 druhů bylin, jest zastaralé, neboť 


*) R. 1853 vyvezlo se z Viktorie za 60) mill. z). stř., 1854 za 52 mill. zl. stř. zlata — v celku 
r. 1851 —4 přes 300 mill. zl. stř. — v celé Australii (Kargraves) přes 500, 


108 


Brown sám již při Sturlově cestě je na 7000 cenil, a od té chvíle jich ještě přibylo ; 
jenom n. p. Můller z Jihoaustralie přes 100 nových poslal, tak že Ize nejmíň 8000 
známých počítati, z nichž přes 2000 ze Západní Australie, přes tisíc z Viktorie, a něco 
méně ze vnitřních planin (Brown znal přes 10 lety již 750). Flora zdejší dělí se při- 
rozeně na čtvero krajů: tropický sever, východ mírný, vnitřek a západ. Vůbec udá- 
vaná jednotvárnost Flory anstralské jest jenom poněkud pravdivá — že totiž některé 
čeledi: Tremandrey, Stakhousiacey, Stylidie, Epacridey, Myoporiney, Desvauxiey téměř 
jen zde se nacházejí; — jiné tvary, n. p. Eucalypty, Callitris, Banksie, Grevilley atd. 
téměř všude po Australii roztroušeny jsou ; vůbec ale jest mezi Florami Australie snad 
víc rozmanitosti nežli v Evropě. 

Tak v lese u zálivu Mosetonského na půl míle angl. 60 druhů lesních stromů 
nalezeno, a z okolí toho přes 200 stromů známe. I původností i užitečnosti, nejen 
krásou, předčí zdejší bylinstvo nad evropské, neb sotvy že slopy zdejších tvarů 
v Nové Guinei, Novém Seelandu atd. se vyskytují (s Amerikou není žádného příbuzen- 
stva, nepatrné s Afrikou jižní), kdežto bylinstvo aspoň severní Evropy i v Asii a Ame- 
rice všedním jest. Že dosud žádná rostlína zdejší se uměle nerozmnožuje, toho vinu mají 
jen tuzemci, neb počet a užitečnost rostlin zdejších, které by se orbě hodily, jest 
větší nežli kde jinde. 

Nejméně známe severní tropické přímoří, jež asi husté pralesy neb savaňy 
t. trávnaté stepi tvoří. U moře mangrovy (Aegiceras, Bruguiera, Avicennie) bařinaté 
límany kryjí, kdežto vnitřní lesy podobají se indickým. Tam se nalézají Pandany (plod 
od P. spiralis se jí), Tacca, Polhos, Calamus, Caladie, Myristiky, Cycasy, ba i „len 
Oceanie,“ Hibiscus tiliaceus. Hlavičky palem (Seaforthia, Livistona atd.) jedí se co 
zelí, Coniogeton arborescens co angrešt, taktéž divoké fíky, boby Flindersie, a jedné 
Sterculie, tyto pražené na kávu, kořeny Dioscoreí, Orchideí, Haemodor atd. Nejpodiv- 
nější úkaz jsou ale řípové stromy (Delabechea rupeslris ze Sterculiaceí) na východní 
straně Australie — velké stromy v podobě řípy, plné jedlé klovatiny místo dřeva. Ne- 
méně divné jsou velikány zdejšího rostlinstva — Urlica gigas, z níž dva stromy 40' 
a 42“ v objemu a 140“ výšky měly ; Ficus macrophylla, jejíž strom 86' objemu měl a 100 
lidí kryl a j. Též na Pařížské výstavě byly ukázky zdejších dřev, klerá se již do 
Anglie truhlářům vozí; také v Praze v průmyslné jednotě byly vystaveny — nejvíce 
© Eucalypty, Acacie, Angophory, Callitris a p.. My jen ještě krásnou Araucaria Cunning- 
hami, ozdobu zahrad, jedlou A. Bidvillii podotkneme, neb místo nám nedovoluje šířiti 
se o zdejších Mabách, Marsdeniích, Hoyách, Zamiách a j. 

Západní konec, a sice osada Labutí řeky, podobá se v celku dosli mírnému vý- 
chódu I. pobřeží Novohollandskému. Na obou krajinách převládají sporé lesy s tra- 
vinami, V nižině jen stepi solnalé neb močály se liší od nepřehledných huslých keřin. 

Lesy skládají se z Myrtaceí, zvláště Eucalyptů (*/, všech lesních stromů dle 
Browna), pak akacií (oba rody převyšují počtem jednotlivých rostlin všecky ostatní 
v Australii, neméně i počtem druhů, neb známe přes 100 prvních, a druhých zná 
Bentham 275), konečně z Casuarin a Callitris, jež osadníci gumovými stromy, vrbami, 
duby a borovicemi nazývají, jako Angophory jabloněmi a broskvemi jedlé ovoce 
Santalum lanceolatum. První dva, spoře rostoucí, s listím drobným, tvoří ony beze- 
stinné, parkovité háje, pro které Australie tak slyne co do malebnosti;$ poslední tvořívají 
houští. Nejvyšší stromy jsou Eucalypty, až 150“ dosahující; E. calophylla, ač nejvyšší, 


109 


v západní Austratii dosahuje jen 60“; již akacie bývají více keřinami, Casuariny dosa- 
hují sotvy 20—30 (v západní Australii jen torulosa i Hůgeliana), tolik i Callitris, Kaž- 
dému bylo ještě nápadno, jak velice se Casuariny bylinám předpotopním, zvláště stro- 
movilým přesličkám podobají, ba Můller uvádí, že ze dvou set druhů toho rodu v jižní 
Australii mnohé vymírají — jako ptáci oceanští (Apteryx v Novoseelandsku, adididy 
za naší paměti vyhynuly) — ustupujíce novějším rodům. Klovatiny i manny Eucalyptů 
se zde ještě neužívá; povstáváť jistě konlinentálním parném tímž spůsobem jako manna 
sinaitských tamarišků, neapolských jasanů a klí saharských akacií. Řídkost stromů 
příčinou jest hrozného sucha, jímž někdy vše hyne, neméně častých ohňů, jež tuzemci 
zapalují, by tím zvěř z doupat vyhnali — tak častých, že Mitchell, jenž co vrchní ze- 
měměřič celé krajiny východu znal, pravil, že neviděl stromu, na němž by nebylo 
znáti stopy ohně, tvrdě, že lesy zhoustly, co vláda zapalování jich zapověděla; arci že 
je leď zas ovce hubí. Rozšiřenější jsou keřiny husté, nízké, drobnolisté, šedozelené, 
nejvíce Proteaceí (jichž zde asi 400 druhů), ale i Myrtaceí atd. (kdož nezná krá- 
snou Acacia pulchella, Albizzia lophantha zde k 16“ dospívající) a j., kde nejkrásnější 
květiny, n. p. pozemní Orchidey (Lyperanthus Thelymitra a j.), Composily (Wailzia a j.) 
se zjevují. Zde i řídká kapradí se skrývají, jichž n. p. v západní Australii jen 11, 
v jižní sotvy tolik známe — mezi nimi Pteris esculenta, jejíž kořen jest jedlý. Roz- 
sáhlá pastviště kryje nejvíc Anthisliria australis, z nesčíslného množství jiných trav 
uvedeme jen Spinifex, jehož Irnité hlávky jako bodláčé vyhlížejí a ovcím na vlnu se 
chytají, pak Panicum laevinode, jehož semena tuzemci na kaši sbírají, jako Kanaďané 
divokou rýži (Zizania agualica) ; a však i mezi travinami mnohých krásných bylin 
a keřin nalezneme. Za to jsou vnitřní pustiny mimo řečiště velmi chudé na byliny. 
Řečiště 'ale lemují Eucalypty (někdy 8/ v průměru mající) a akacie (pendula, salicina 
a j.), zarůstávají za sucha někdy zcela Leplospermy a Melaleukami (jichž listí zde na 
čaj berou) co hustým lesíkem, aneb kryjí se k sítině podobným Polygonum junceum. 
Ostatně mizí ve vnilřku skoro všecky původní tvary východu a nastupují solimilné ke- 
řiny : Rhagodie, Kochie, Salsola a j., a puslimilovné formy (Myoporiney, na Afriku 
upomínající Mesembryanthemum australe, jedlé praecox, aeguilaterale), Blennodie (zastu- 
pující Farselie Sahary). Cucumis pubescens jedlý zastupuje Kolokynthy a Schepperie 
Jižní Afriky, „konečně bezlisté Cassie, příbuzné řapíkonosným akaciím východu. Zato 
scházejí pouštím australským krásné cibule a bujné aloe atd. Afriky. 

Celá podoba jižní Flory australské s africkou obmezuje se na to, pak na některé 
Pelargonie, Oxalis, na Proteacey a Eriky (zde Epacrideami nahražené), s Evropou bude 
sotvy 50 bylin slejných, nejvíce vodních (vrbice, typha) neb zuny rolní. 

Rozdíl mezi západem a východem leží z části v lom, že na východním pomoří 
tropické formy, n. p. palmy (Corypha australis), stromovitá kapradí (Alsophila australis 

412—16' vysoká, Diksonia antarctica u Illavary), Cycasy a j. mnohem více k jihu jdou, 
neméně v jiných druzích týchž rodů, u čemž nám šířili se nelze. 

V poslední době zvěděli jsme ale jem něco málo o alpinské Floře jihoau- | 
stralské. Mitchell našel na Grampiánech horní formy rodů nižších (Eucalyptus, Gre- 
villea, Leucopogon a j.); Můller však v Alpech australských nalezl formy Tasmanie 
i Novoseelandska (Genliana diemensis, Fagus Cunninghami, Tasmannia aromalica, Aniso- 
tome glacialis, Trisetum antarcticum, Myrsine Howitii a j.) 

Nemůžeme se šířit o lékařských bylinách Australie, dosud v Evropě. něužíva= 


110 


ných, ani o dřevách (jeden Eucalyptus sluje mahagony), ani 0 bylinách ozdobných ; 
jen těch několik uvedeme, jež tuzemci jedí: plody od Solanum esuriale, Grewií, Macro- 
zamia Preissii, Nelumbií (v severu), Fusanus acuminatus, Capparis Mitchellii a podivná 
C. gibbosa Cann., slrom to 25“ výšky a 28“ objemu — kořen Scorzonera Laurentii, 
jetel zdejší voňavý Trigonella suavissima, a množství neznámějších. 

Co mám říci o Fauně, neméně bohaté, neméně původní (známe přes 100 ssavců 
a ještěrů, přes 700 ptáků atd.)? Nezbývá mi času a u čtenáře trpělivosti, abych podal 
podobný obraz jak při Floře, ale několik obyčejných omylů přece chci vyvrátiti, Většina 
německých knih nedává Australii ssavců leda Marsupialie, echidnu, psa, ptakopyska; to 
však jest chyba, neb známe již více než 8 netopýrů a 10 myší, z nichž Dipus Mitchelli 
z vnitřní pouště na saharské žerboy upomíná, Mus conditor sobě domy kulaté 3“ nad 
zem staví. Gray uvádí 70 druhů Marsupialií (Kangarů), které zase dle podoby u. tu- 
zemců medvědem, vlkem atd. slují, a jen v Nové Guinei příbuzné mají, od amerických 
(ODidelphis a j.) se alé zcela liší. Na mrže (Otaria Peronii) býval lov v úžině Basské 
tak výnosný, že povstaly osady lovců na pustých ostrovech, které sobě od tuzemců 
ženy za kůže kupovaly. Krokodilové na severu a chamaeleoni připomínají Afriku, jako 
Varanus Belli. : 

Nemohu se šířit o kráse a bohatství zdejšího placlva, kde zvláště papouškové 
(přes 40 druhů) četní jsou; podotknu toliko, že emu (Dromicejus Novae Hollandiae) 
ve vnitřku pštrosa zastupuje, Olis australasica naše drozdy. 

Mohl bych dlouho povídat o tom, jak Talagalla lathami vejce svá do vlhkých 
hromad trávy klade, by teplota hnitím zbuzená je vylíhla; jak důstojníci angličtí hnízda, 
jež sobě Megapodius tumulus staví, za starožitné hroby tuzemců pokládali — Bůh ví, 
Jakou učeností — na ně vylezali a je měřili; ale musím skončit, bych neunavil. 

Udám jen ještě ku konci, čím se tuzemci živí: nejen všemi ssavci a ptáky, 
přes 60 rybami zdejšími, ještěry, hady, želvami (známe dvě říčné želvy, Platemys Mac- 
guarii a Chelodina novae Hollandiae), nejen lasturami (Unio, Paludina, Cyclas, Lim- 
nea), alé vším hmyzem, až na motýly, červy a panenky (Caterpillar) zdejší ! 

Není-li člověk vším právem nazván zvířetem všežravým! 


Jardin des plantes. 
Od Em. Purkyně. 


(Pokračování.) : 


Severozápadní strana zahrady, v nížto zvěřinec čili menažerie se nachází, 
jest železnou mříží ohražena, jejížto dvéře o 11. hod. zrána obecenstvu se otvírají, 
Dříve, než se to stane, shromažďuje se již lid nejvíce u lé strany, kteráž s botanickou 
zahradou hraničí, neboť tam vždy něco zvláštního viděti bývá.  Nalézajíť se tu vy- 
zděné jámy (fosses), ve kterýchžto se zvířala chovají, na něž se lze pohodlně dívati 
se zděného vůkol kraje, železnou mříží vůkol ostřeženého. Dlouhá jáma 23 dělí se 
nízkými příčními zdmi v osm přehražení i obsahuje rozličné odrůdy vepřů a ovcí: tu 
jest viděti kulovaté, tlusté, malé čínské prase, tam veliké anglické; zde krátkovlnaté, 
srnám podobné ovce islandské, jinde tlustovlnaté uherské a outlorounné merino. 

— Miláčkové Pařížanův ale nacházejí se v jamách 24, 25, 26, jsouť to medvědi, 


111 


V ulustých zdech, dělících jámy od sebe, vyzděny jsou prostranné doupy:; uprostřed 
každé jámy stojí rozvětvený kmen, na pokrají nalézá se vodojem. V jámě 24 je med- 
věd bílý a černý medvěd z Ameriky; v 25 a 26 hnědí medvědi evropští bytují. Med- 
věd bílý kývá hlavou na obě strany jako doma na ledových samotách, pozorliv jsa 
ale posuňků a pohybování se divákův; zahlídnuv kus chleba, jenž se jemu určeným 
býti zdá, bývá sto, že několik vteřin hlavu nepohnutou drží. Bylo-li mu sousto ho- 
zeno a spolknul=li je, pokračuje velmi pokojně v houpání hlavy své. Zřídka dosáhne 
jeho žádost po houskách a ořechách diváků toho stupně, aby se vzchopil a podepřev 
se předními tlapami o zdi, mruče vzhůru blikal. Černý Amerikán ležívá skoro pořád 
ve svém brlohu, i hryže na kostech včerejších hodů s hrozným skřípotem; málo kdy 
toliko si dává tu práci, že nemotorně kráčeje pro sousto dolů hozené si dojde, kleréž 
pak mrzutě pojí. Cestovatelé v Americe tvrdí, že zvíře lo, toliko kukuřicí a ovocem 
se živíc, raději hladem pojde, nežli masa se dotkne. Zdejší vězeň nicméně samým 
masem se krmí a dobře tyje, Možná ale ovšem, že v divokém slavu toliko rostlinnou 
stravou se živí, jakož i o hnědém medvědu  povědomo jest. Poslední medvěd ze 
Šumavy, kterýž loni teprv zastřelen byl, uváděl také jenom ovesná pole, nikoliv 
lidi a dobytek v nebezpečenství, a v krajinách, kde medvědi jinak zhusta přicházejí, jako již 
na př. v Tatrách, udává se přezřídka, že se objeví medvěd, jemuž nahodilým požitím 
masa lalo strava navyklostí se stala. Vším spůsobem jsou medvědi praví všežravci, 
i sám medvěd bílý, jinak předce jakožto strašlivý dravec ve zlé pověstí, nečiní vý- 
minku. Talo zvířala žijí v letě v párku vlesích severní Asie a Ameriky,- kdež ja- 
hůdky a kořínky žerou; na zimu odebírají se v houfech na pomoří,  žijíce lovem 
ryb a tuleňů. 

Také šedý medvěd (Ursus ferox), veliký to druh, žijící v severní Americe a na 
Žapanu, dravec opravdu velmi zlopášný, jest více ukrutný než masožravý. Nebo 
v Žapaně krmí tyto nelvory otrubami jako prasata, při kteréž stravě každý lev by 
zhynul, ba ani pes by neztloustnul. Jestliže medvěd černý i bílý ještě tací jsou, jakými 
na poušti byli, za to jsou hnědí v 25 a 56 zcela jiné povahy. Netoliko jejich pohyby 
jsou živější, ale i jejich lenivé povalování projevuje jakýsi rozmar. (Oni se laké 
k nejvyšší kultuře povznesli, k industrii, vycházejíce za svou výživou. Jejich práce 
počíná, jakmile se lidská tvář na kraji jámy ukáže, i záleží v tom, že na všeliký spů- 
sob pozornost na sebe přivábiti hledí, by lím člověka obveselili a žrádlo z něho: vylou- 
dili. Oni se válejí, chodí do vody, střásají vodu se sebe, a slyšíce chechot Pařížanů 
pohlížejí nadějně do hůry, ameb dokonce na zadní nohy usednuvše pozdvihují pro- 
sebně přední tlapy. Uličníci zavěšují kusy chleba na provazy a házejí je, až na stromě 
v prostřed jámy uváznou. Pak si medvěd čerstvě pro ně vzhůru lízává.  Přítulným 
a veselým jeví se ten huňalý netvor, tak že by se mohlo zdáli, že miluje lidi. Vůbec 
známo. jest, že není hnědý medvěd zlý a na člověka nedoráží. 

Léta 1843, když byli spojené mocnosti v Paříži, obstupovali jedenkráté diváci: 
jako dnes u velikém počtu jámy, mezi nimi cizí vojínové. Jednomu. Pařížskému. švi= 
háku spadnul klobouk do jámy i podával on tolar tomu, kdoby pro něj. dolů sešel; 
tu vyskytnul se ihned Prušák, jenž dolů slezv medvědu jej očuchávajícímu klobouk 
z tlap vyňal řka: „Dej sem, vždyť ani na tvou hlavu nejde“ a bez příkoří zase mezi 
diváky se odebral. Přede ale to byl odvážný kousek, neboť medvěd ne vždycky 
úmysl navštěvovatele uhodne. © Stalo se, že invalida jeden. spatřiv v jámě lesknavý 


112 


kovový knoflík, jenž byl některému diváku spadnul, a drže jej za luisďor, místo 
v jámě si pamatoval a v noci dolů slezl, aby domnělý poklad si zdvihnul. Bylť od 
medvěda jednoho zardousen. 

Opustíme nyní obyvatele jam, poněvadž zalím menažerie otevřína jest. Co nej- 
prvé zde potkáváme, jsou staří známí, jimžto ale Pařížané jako zázračným tvorům se 
diví: jsou to dva velcí, bílí uherští voli s dlouhými rohy v zahrádce 72, kdežto — 
jako všecka ostatní zvířata ve zvěřinci — chaloupku mají na spůsob švýcarských domkův 
úhledně ze kmenův vystavenou, a pěkné stromy, v jejichž stínu pohodlně přežuvají. 
V zahradě m nacházela se však zvířata, ježto jsem toliko dle popisův znal, paměti- 
hodní tibetanští“ bůvolové (Yakové). Majíť na rozdíl ode všech jiných volů dlouhé 
černošedé chlupy , kteréž jim jako kozám angorským skoro až ke kopylům visí, 
a sněhobílý ohon koňský hedvábitých žíní; (sloužíť za oháňku na mouchy, a za obrov- 
ské střapce na náčiní slonů, na přílbice a korouhve u Turkův.) Krávy mají kratší, po- 
pelavé chlupy, telátka jasně šedou, huňatou srsť. Obzvláštní jest také hlas tohoto bůvola, 
jenž se hrochání svinímu podobá. Oni nejsou zlostní jako obyčejní černí bůvoli, i při- 
cházívají rádi ku plolu, dát se od dětí hladiti. V Tatarsku jich užívají jako potažního 
a jízdního dobytka. 

Nyní nás proud lidstva do krajiny zanáší, ze kteréž nám strašlivé founění 
a hrochání do uší zní. To jest rotunda tlustokožcův a jiných obrovských ssavců. 
Vyzděné , topitelné stavení obklíčeno jest do paprsků dvorci, hustou kládovou mříží 
ohraženými , do kterýchž se stájů v slavení tolikéž dveří vychází. V g jsou ži- 
rafy, v B indický bůvol, v s slon, v h h hrochové (Hippopotamus). Podíváme se 
nejprvé k posledním. Máme tu v jejich dvoře hluboký vodojem, ve kterémž obrovská 
ta zvířata plovou hned na hřbetě, netvorný břich ukazujíce, hned potopená pod vodou, 
tak že čekati musíme, až konečně na vzdáleném některém místě záda zvířete jako 
vynořující se ostrov vyplovou, aneb až nětvorové jen frnící rachnu vystrčí, aby se 
po krátku zase potopili. Hle! jak se vynořuje výše a výše, celá nelvorná hlava se 
objevila, on zívaje rozdírá tlamu, až jeho sáně v přímém úhlu odstávají. A již opět 
zapadá s třeskem, uleknut smíchem diváků. Tak dovádějí a povalují se uslavičně tato 
obrovská těla ve vodě; a jelikož nejčastěji vždy jeden se potápí, když druhý část těla nad 
vodu vynáší, domýšlí se člověk dlouhý čas, že jest zde jen jedno zvíře, Aniž pak lze 
učiniti si představení o velikosti a tvaru jejich, poněvadž vždy toliko jednotlivé díly těla 
ukazují: Konečně po dlouhém očekávání diváků pluje jeden hroch na kraj a stoupá nemotorně 
na břeh. Nyní jest ho viděti v celé jeho velikosti, tu směs strašné hnusnosti a směš- 
nosti: Kůže je nahá, barvy mědené (vlastně člověčí, ale z čelných žlázek vytéká 
neustále „červená mazlavina, kteráž celé tělo barví), přilehajíc těsně a lesknavě k tělu 
jako při svini, anetvoříc záhyby jako na nosorožci. Břicho jest ohromné a vláčí se po 
zemi; záda široká a na plecích vysoká, nohy ne příliš tlusté a drobet na zevnitř obrácené; od 
čehož chůze hrocha jest nemotorná, kývavá, Hlava jest netvorná, trochu sice kravské po- 
dobná, zvláště okolo nosu, ale uši aoči jsou velmí malé a nahá kůže jim dává vzezření 
obojživelníka. Zkrátka to celé zvíře jest nelvor zečěšovzíy. Na zemi stává obyčejně 
v rozvážlivém pokoji, lenivě o několik kroků se pošoupajíc, brzy však vyhledává zase 
vodu, v nížto mnohem obratněji se pohybuje. Mladší hroch. je velikosti naší krávy;: 
jest ale o dobrou třetinu delší. Starší je mnohem větší, jako hodně veliký švýcarský 
býk, ale mnohem tlustější, delší, hřmotnější. V střední Africe prý jsou zcela ohromné 


113 


Jednotlivci. skoro jako slonové velicí: v jejich tlamě prý může muž prostředně veliký 
státi; ač lo nebude lak naprosto pravdivé, musí předce tlama strašlivě prostorná býti. 
U většího hrocha v Jardin des plantes obnášel otvor lamy od hořejších zubů řeza- 
cích až k dolejším dobré 2'/, střevíce, a jemu scházelo velmi mnoho k velikosti slona. 
Hroch jest ve všem bizarní a pamětihodný a připomíná potvory minulého tvorstva, 

Navštívíme nyní jiné zvíře, náležející též k oněm v zemích tropických pozů- 
stalým obrovským tvorům, kterýchžto příbuzní v předpotopních dobách přes celou zemi 
rozšíření byli, totiž slona. 

Slon chovaný v S jest Alrikán, snadno poznatelný po nesmírných uších, které 

mu přes plece dolů visí, a po kulatém čele, Tento druh jest v celku divočejší a méně 
učenlivý nežli slon asiatský, a divy, kleréž o chylrosli slonově se vypravují, vztahují 
se vždy na indického; ačkoli ovšem toho příčina ta, že nynější divochové afričtí málo 
si záleželi dávají, aby ta zvířata zkrolili, nýbrž že jen k vůli slonové kosti na ně honbu 
činí. Za časů Karlaginských býval také slon africký ochočován, a osvědčoval se vždy 
-ve válečném tažení Hanibalově jako rovně moudré, trpělivé zvíře, jímžto indického 
býli známe. V poušti projevuje jako indický silný pud společenský a vlohy k živobytí 
obecnímu, ješto se každé sládo nějakému vůdci podrobuje. Obyčejně toulá se tento 
vůdce na kolikadenní dálku v okolí, hledaje pastvin, ku klerýmž pak celé stádo do- 
vádí, což zajisté o místním smyslu a o rozvážlivosti svědčí. On počíná svou ceslu na 
výzvědy již lehdy, když sládo ještě na slarých paslvách hojnost potravy má. Slon 
v Jardin des planles jest, jako všickni slonové bývají; on kývá noscem sem a tam, 
béře lidem housky a jablka z rukou, vůbec s obecenstvem ustavičně se obírá, celý 
opak tupodušných hrochův. Ve dvoře g nalézají se lakléž afričtí krajané, dvě staré 
žirafy a jedna mladá. Řád přežívavcův, ku kterémuž ony náležejí, nevyznačuje se ve 
svých hlavních členech, volech, ovcích, gazelách, kozách, jelenech ničím příliš nápadně, 
kromě že nosí rohy a dvě kopyta. Nápadnější jest již malé pokolení velbloudův 
s ošklivými tvářemi, dlouhými krky a hrby na, zádech, ale všelikou poměrnost 
zvířecí vyzouvá ze sebe žirala. Hlava ještě pěkně jest tvořena, gazele podobná, s krá- 
snýma hnědýma očima, ale k tomu dlouhý krk, vysoké přední nohy s tlustými koleny, sklo- 
nitá, dolů běžící záda, krátké tělo a při něm obyčejné zadní nohy dvoukopytné, právě tak, 
jakoby od jiného zvířete byla přidělána. Obzvláštně pitvorné jest to, chce-li zvíře 
něco ze země zdvihnouti. Krk nemůže přímo dolů sehnouti, nýbrž jen zrovna naláh- 
nouti, pak alé nedosáhne až k zemi; proto rozkročí se široko předníma nohama a na- 
táhne krk. Na každý spůsob jest žirafa úplně k tomu stvořena, aby svou polravu na stro- 
mech nacházela, jak to ive své vlasti dělává. Na jejím dvoře v Paříži rostou sice také 
stromy, avšak žirafa z nich už dávno všecky dolejší větvíčky, kterých dosáhnoutli mo- 
hla, obrala, a ačkoliv i nyní toužebně po nich krku svého napíná a černým svým ja- 
zykem po nich chňape, (neboť jazyku svého právě tak, jako slon svého nosce k ola- 
mování vělví užívá), neposkytují jí ničehož více. Mladá žirafa má v celku tutéž po- 
dobu co její rodiče, ovšem poněkud zmírněnou, a možná ji pěkným zvířetem nazvati“ 
Tato tři zvířala jsou velmi krotká a přicházívají ráda ke mříži a dají se krmili. 

V B leží lenivě přežvykuje černý indický bůvol, ve všem úplný odpor pří- 
vělivých, veselých žirať. Divakův si právě tak málo všímá, jako hroch africký. Co 
do zevnější podoby jest pravý opak yaka čili tibetánského bůvola. Yak má krátké 


rohy a dlouhy chlupy; bůvol jest skoro nahý, jenom řídké černohnědé F nachá- 
Živa. 1857. 


114 


zejí se na slabinách a nohách, a huňatá kůže kryje hlavu jeho. Na zádech a sleh- 
nách spalřuje se nahá, leskle černá kůže. Rohy jsou tlusté, d'ouhé, na zad ohnuté 
a uzlovilé, jako kozí rohy. Zvíře toto, které také v Italii a Uhřích zdomácnělo, co 
do své povahy mnoho se liší od našeho hovězího dobytka; jest vždycky potutelné, 
divoké a nečisté, azyláště se rádo vbahně provaluje, tak že časlo s naloženým vozem do 
močálův zaběhne. Možná je toliko za poloskrocené považovati, přede ale drží se stáda 
pastýře a brání ho proti loupežníkům a dravým zvířatům. I mezi bůvoly nachází se 
druh africký, s obrovskými rohy, který ale posud nikdy skrocen aneb ve zvěřincích 
viděn nebyl — tak neskrotitelné jest toto zvíře. Ačkoliv se bylinami živí, jest předce 
vraždy chtivý a zporáží všecky lidi a zvířata, která mu v cestu přijdou. V porovnání 
k tomuto bůvolu jest divoký, otupělý indický krotké, rozumné domácí zvíře: vůbec 
zdá se mezi zvířaty Asie a zvířaly Afriky lenlýž poměr panovati, jako mezi Indy 
a mezi divokými plemeny černochův. 

Uvnitř stáje nachází se léž arabský velbloud s jedním hrbem, který se pro 
churavost ven nepouští. Při svém nápadně, stvořeném. těle objevuje mírnou povahu 
ovce; znamenité lo zvíře, jehož v Evropě co domácího zvířele neznáme, a protož je 
co vzácnost ve zvěřincích zavřené spatřujeme, jest africkým a asiatským obyvatelům 
pouště nejvzácnější dar nebes. Arab je nazývá korábem pouště, neboť bez velblouda 
bylo by nemožno skrze tylo nekonečné písečné planiny cestovali. Jsoue s málem spo- 
kojeno, neboť v skutku tak málo spotřebuje jako dřevěný koráb (suchoparné byliny 
pouště jsou mu jedinou potravou), nese svého pána, zásobu pokrmu a veliká břemena 
zboží bez umdlení skrze puslinu, kde by koně i vozy v písku vězeti zůstaly. 

Dále nalézá se ve stavení divoký osel z Abyssinie, pěkně sivý s širokým jako 
uhel černým křížem na zádech a plecích, a jeden unau, druh lenochodu, jenž upro- 
střed stavení svou klec má, kdežto sláje s dveřmi do. dvorů vedoucími do kruhu 
staveny jsou. Unau jest huňatý, hnědý, má tělo opičímu podobné a jest skoro bez 
pohybu, jakoby vycpaný byl. S ním slušně končí se kruh zajímavých podob, které 
v rotundě spatřujeme. 

Ve dvoře 54 nachází se druh divokých koní (Eguus bemionus, džigetai u Ta- 
tarův), kteří v severní Persii a na stepích kirgizských ve velikých stádech se prohá- 
nějí. Tělo mají velmi štíhlé, větší než osli, svrchu žlutě červené s černou stužkou 
přes záda, s bílým břichem a nohami. — Při nich žije ještě jiný druh divokých koní 
(polokůň, Eguus hemihippus), kteří teprv minulého roku v syrské poušti lapeni byli; 
svrchu jsou barvy šedohnědé s tmavohnědým křížem, dole bělaví. Oba tito druhové 
zvířat jsou velmi ozdobní a veselí, neustále klusají po svém dyorci. Žádný druh 
zvířat nemá vté míře jako plemeno koní pud k běhání a k skákání. Jeleni, srny, ač- 
koli zvířata rychlá a plachá, běhají toliko jsou-li honěna, jinak ale stojí neb leží aneb 
procházejí se zvolna a přežvykují. Stáda džigetaiů jsou obyčejně v trysku, tlak také 
i divocí oslové a pěkní, na spůsob tigrův prouhovaní „druhové afričtí, zebry, kvagy 
a dauvové. Poněvadž koně nepřežvykují, mohou v mnohem kratším čase dostatečně se 
napásti a nemají tedy odpočinku zapotřebí. Obzyláštně tato vlastnost činí z koně nej“ 
nahraditi dá, leda jedná-li se o volné pohybování velikých břemen; neboť kůň miluje své 
pracné, nepokojné povolání, a stojí-li dlouho pokojně, dupe netrpělivě. Mimo to jest 
to veliká tělesní síla, a ještě více přítulnost k člověku, jakož i jeho učenlivost, o kte- 


115 


rou se kůň pouze s psem a slonem sdílí, kleré ho činí neocenilelným domácím zví- 
řelem. V menším slupní má osel lyléž vlastnosti; jest však na východě. chylřejší 
a živější nežli u nás, a plalí tam za vážené domácí zvíře, proto že lacině se vyživí, 
Džigelaiové, polokoně, divocí oslové, zebry, kvagy a dauvové jsou však zúplna ne- 
skrotitelní, a zdá se, že náš domácí kůň a osel od druhův pocházejí, kterých už více 
v divokém stavu nenalézáme (jako též velbloud, hovězí dobylek, ovce, koza a pes, 
jejichž vlast ani známa není), neboť stáda v Rusích a Americe jsou toliko zdivočilá 
a nesmějí se za jedno považovali s džigetaiem východní Indie, kterýž, ješto nikdy barvy 
nemění a nikdy se skrolit nedá, pravým divokým zvířetem se objevuje. 

Kráčíme nyní okolo dvorů 48a 52, které obsahují druhy jelenův, k nimž se později 
vrátíme, a přicházíme k velikému obydlí opic (45). Jest lo dům do polokruhu stavený, vněmž 
se čelné klece pro opice nalézají, z kterých vycházejí dvéře do veliké drátěné klece, v níž roz- 
ličné provazce a tyčky klezení zavěšeny jsou. Jsouť zde velmi mnozí druhové s dlouhými a 
krátkými ohony, s všelijakými pitvornými tvářemi, kteří hbitě sem tam rejdí, na provazy se 
věší, aby se rozpustile sem tam klálili, za ocasy se rvali alisícoro dovádivých kusův pro- 
vozovali. — Avšak králem všech jest veliký šimpanse ze západní Afriky. Obecenstvo musí 
často kolik hodin čekali, nežli uráčí ze svého kabinetu vyjíli, pak ale bývá hlučným 
jásotem vítán. Umělecké jeho kusy dokazují, že obliba Pařížanů v něm zouplna spra- 
vedlivá jest. Om umí na splasklém provaze lak ležeti, jako žádný z našich povětrných 
umělcůy, an své tělo natahuje a skoro tak zlenčí jako provaz. Ovšem má přilom tu 
výhodu, že se nejen dlouhými prsty u rukou, nýbrž také nohama skoro podobně tvo- 
řenýma držeti může. Takto položen na tenkém provaze houpá se často dlouhý čas 
a leží tak bezpečně, jako my na pohovce. Nenadále sebou mrští a visí na provaze 
jenom za nohy, houpá se sem a lam v širších a šírších kruzích, až rukama jiný pro- 
vaz zachylí, na klerémž své kousky opakuje. Jen s nelibostí chodí po zemi, neboť 
běhání po člyrech jest mu pro vzrůst lidskému podobný nepohodlné, kdežto předce jako 
člověk zpříma chodili nemůže ; jeho živel jest vznášení a houpání se mezi zemí a ne= 
bem, a zdá se, že ve své vlasti pouze na větvích pralesů se zdržuje, Oslatní opice 
mají ho u veliké vážnosti, a s křikem utíkají do jiného kouta, jak mile své místo pro- 
mění. Nevím, zdali by byl někleré kdy ublížil; nikdy jsem neviděl, že by si jich byl 
jen dost málo všímal, a myslím, že je toliko vlastní zlé svědomí plaší; neboť klofeuje 
a rve každá slabší, jak ji jen popadnouti může. 

Vypravuje se, že přijímání nových údův do obydlí opic velmi zajímavé jest. 
Ačkoliv hlídači zvěřince tu opatrnost zachovávají, že novou opici teprv po několika 
týdnech do velké drátěné klece vpouštějí, zavřevše k ní každodenně jednu neb dvě 
z ostalních opic, aby tato zvířala novému příchozímu přivykla: vzbudí nicméně jeho 
příchod ve velikém drálčném salonu veliké pobouření. Všecko se shrne okolo no- 
váčka, prohlížejí si jeho zuby a nehly, a s živým vřeskem sdilejí výsledky svého 
ohledávání ostatním; brzy povštanou silnější a poškubují ho za ocas, a nežli se naděje, 
shledá se nováček v pranici s oněmi zpronevěřilými, kteří, jsouce $ ním před očima 
hlídače v jedné kleci, jeho nejupřímnějšími přátely se býti zdáli. Ubohému nezbude 
nic mežli víry v opičí věrnost se spůistili a podle jiných se chovati, velikým lichotiti 
a jim se vyhýbali a zlost svou na slabších vylévali. — Však bývají nicméně klece 
tohoto obydlí také jeviště ktásných výjevův. Má-li samička pavianů, kléřá jindy s šesti 
samci obcuje, slehnouti; závře se do zvláštní klece; a teprv po osmi ods pustí 


116 


se k ní ostatní, kteří plni očekávání u dveří stojí. Nejprvé vejde olec, matka mu 
podá maličké k políbení a obejme ho vroucně: pak se připustí ostatní paviani, všiclni 
obejmou samičku, pak se rozsadí do kola a pohybují pysky, jakoby mluvili. Největší 
radost jeví se na jejich tvářích a zřejmá jest v každém posuňku. Spalřujeme při opi- 
cích na vzdor jejich zlomyslnosli, škůdné radosti, závisti a jiným nectnostem jakýsi kultus 
rozplozování, kterýž na některá okamžení veškeré jejich zloby potlačili dovede: jakož 
i jejich láska k mláďatům příslovím se stala. Žádný jiný zvířecí rod, vyjmouce slona, 
neokazuje tento kultus, neboť ačkoliv i jiná zvířata své mladé nad míru milují, jsou 
předce bez soucitu při roditelských radostech jiných. Vůbec mají opice ve velikých 
stádech žijící do sebe mnoho patriarchalního, což mezi ssavci toliko ještě u slonův 
a bobrův shledáváme, neboť ostatní žijí buď o samotě aneb v párech, a žijí-li na 
oko v stádech, jako kupy jelenův, antilop (sajek), koní atd., nejsou lo leč haremy 
samic, jež vodí jeden samec, který žádnému jinému přiblížiti se nedovoluje; aneb 
to jsou loupeživé sbory odrostlých, jako kupy vlkův, šakálův, ledních medvědův, neboť 
samice poslednějších zvířat svá mláďata zcela odloučeně vychovávají, tak že sotva před 
hltavostí vlastních otcův bezpečna jsou a leprv s odrostlými ke kmenu se vracejí. 
U opic, slonův a bobrův ale společnost z obojího pohlaví se skládá, nikdy se neroz- 
lučuje a mláďata jsou od celého kmenu milována. (U slonův zastupují samice časlo 
místo matky při osiřelých mláďatech ; děje-li se totéž u opic, není povědomo.) 

Navzdor těmto společenským ctnoslem jsou opice předce svou polutelnou po- 
vahou, svými kvapnými, nepěknými pohyby a svou bezúčelnou pohyblivostí, která je 
co zlý duch pohání, prolivné člověku, klerý v nich svou vlastní karikaturu spatřuje 
a rád se z tohoto obrazu třeštivosti v kleci opic zotaví při ohradách šelem (44), jakož 
také Evropana více zajímají mezi národy divochové Kavkasu, Indiani a jiní loupežníci, 
nežli národové vzdělaní navzdor svým neupíralelným přednostem společenským. 

Tito páni lesův obývají v dlouhém stavení 44, jehožto zařízení zevrubněji 
popsati zamýšlíme. Na staveních průčelních a na koncích spatřují se vrata (1 a 2), kle- 
rými nejprvé do prostranné svělnice 5 se vstupuje, v nížlo se při stěnách klece 
s menšími šelmami nalézají; v jedné jest též klec s dvěma mladými lvy (4), ze 
které vycházejí dvéře do drátěného salonu 9, podobného tomu, který se před domem 
opic nachází. 


Z této světnice vcházíme do dlouhé chodby 6, 6, vnížto dlouhou řadou klece ve- 
likých dravců stojí. Každá z těch klecí dělí se dřevěnou přehradou ve dvě oddě- 
lení, ve vnitřní (8) a vnější (7). V prvnějších mají svá vlastní obydlí, do vnějších 
komůrek bývají vyhnáváni, aby se obecnému lidu v odiv stavěli, což v létě od 11 do 
3 hodin, v zimě loliko za teplejších dní se čínívá. (Od jednoho sínce k druhému běží 
ještě železná mříž (3) k zabránění toho, by se lidé k tlapám dravých zvířat příliš nepřibli- 
žovali, a místem viděti lístek s prosbou, by se zvířata nedráždila. Vidíme, že tento 


117 


dům celkem slavěn jest na spůsob cestujících menažerií. Třebas i jiná zařízení obydlí 
dravcův možná byla (na př. jámy podobné, jako medvědi mají, zahrádky s vysokými 
ohradami atd.), zbylo by předce mnoho nesnází přemáhali, jelikož se tu činiti jest 
zvířaty velmi divokými a přilom ohledem na počasí velmi choulostivými; tak že za 
výhodnější věc povážováno, starou formu zachovávali. A kdyby se konečně zvířatům 
těm volnější proslora dáli mohla, výhoda toho by nebyla valná, peněvadž veliké koč= 
kovité druhy ve zvyku mají, po celý den liše ležeti a jen lehdá, když napadeny jsou 
aneb za kořistí se dychlí, ony hbité obraty a ohromné skoky dělali, pro kteréž tak 
velice prosluly. Ony by největší dobu dne jako mrtvy v koulech svých jam ležely, 
jako nyní v kletkách svých. Zdáť se nám skulečně celá ta řada klecí velikým ústa- 
vem spacím; neboť vyjmouce několik lvů na jednom konci a několik hyén na dru- 
hém, leží obyvatelé klelek vesměs tiše na boku, málo kdy jen se zdvihá tu len, tam 
onen zívaje neb řve, by na lo opět brzy do spaní se dal. Medvědi, dva hnědí z Py- 
renejí ajeden černý z Ameriky, neměvší, jak se zdá, již místa v jamách, obcují ze svých 
kletek neustále s obecenstvem, chylají obratně hozená sousta housek: jestliže nějaký 
kousek špatně hozený o mříž se odrazí, jeví podivení, zbuzujíce tím smíchy di- 
váků. Hyény ustavičně v kruhu šlapají, jako v nášlapném mlýně, při čemž křivo vzhůru 
klenutá záda jejich (poněvadž jsou zadní nohy mnohem kratší předních) spůsobují 
oční klam; zdáváť se totiž, jakoby hyéna do výšky rostla. Ostatně o člověka 
dokonce nedbají. 

Popatřme nyní na dravce ku kočičímu rodu náležející. Nejdříve se jeví ocelot 
* brasilský. Zvíře to jest toliko velikosti lišky, jasnožluté, šedohnědými, černě ob- 
roubenými skvrnami okrášlené, jako had hroznejš. Kdežto ve vlasti své jest pouhým 
nočním lupičem, vidíme jej v menažerii lak jako naše domácí kočky seděli s podlože- 
nými nohami a zavřenýma očima. Málokdy oživne, sem a lam skáče, a z temna, 
« z hluboka zamňouká. V Americe i Asii jest mnoho druhův koček, nejvíce jako ocelot 
jsou sápaví a potutelní; jeden toliko druh brasilský je tak mírné povahy, že byv chy- 
cen ihned více skrotne nežli kočka domácí, proto obdržel jmeno kočky mírné (Felis 
milis). Ze všech těchto menších, namnoze skvostně znamenaných koček pardalovi- 
tých nenachází se žádná v menažerii krom ocelota; vidíme tu však veliké dva pardaly 
čili panthery indické, jednu jich odrůdu z Javy a dva jaguary z jižní Ameriky. Jak 
podobní sobě jsou pardal a jaguar postavou a znamenáním, lak rozdilné jsou jejich 
mravy. Pardal obyčejně jen menší zvířata dáví, člověka se štítí a toliko odpor 
klade, když byl drážděn. Jaguar, větší dravec americký, napadá voly a koně» 
a v krajinách, kde zhusta přichází, jako v Paraguayi, jest pravou kletbou, jelikož jako 
tygr miluje maso lidské. V menažerii jsou ti tři druhové leniví, zívaví chlapíci, zvláště 
jaguar neukazuje nižádnou známku své strašlivé obratnosti. Spíše se chytá pardala 
některou dobu vzteklost, že jako veverka po stěnách a stropu své kletky vzhůru dolů 
skáče. Po těchlo přichází tygr, jenž po chvílích ze své lethargie se probuzuje, řva 
i sem tam skákaje se vzteké, až se jest obávali, by nezlámal železné pruty svého 
vězení. Poslední v řadě jsou: rusý lev ze Sennáru v jižní Nubii, lvice z téže země, 
veliký, černobřívý lev z Kapu atři menší, více hlinožlutí lvové i jedna lvice z Alžíru. 
Také lvové největší část dne prospávají, zřídka jenom kráčejí v kruhu aneb jako pes 
na zadní nohy sedají. Tak se stali ze všech těch hrozných lupičů smutní, ospalí 
vězni, loliko dva mladí lvové v kleci drátěné 4 hrají si jak koťata, lezou na kmen 


118 


stromový, jenž se uproslřed ní nalézá a osvědčují ustavičně čilou pováhu, kteráž 
u starých loliko v důležitých okamženích náhle. propukuje. Jak mile se blíží třetí ho- 
dina a zvířala čenichají, že ve vnitřních kletkách (S, 8) jejich žrádlo se připravuje, děje 
se snimi veliká změna. Medvědi přeskakují s nohy na nohu, hyény harcují rychleji 
ve svých klecích, vyrážejíce chraplavé skieky, ku podobě chechtu opilcovu; hlavně ale 
kočky jsou jako vyměněny, ccelot jako vzleklý poskakuje, po prutech železných leze 
a ustavičně skřečí. Jaguar a lygr jako pominulí v klecích sebou zmílají, nejsměšnější 
ale jest chování se lvů, o nichž často se tyrdívá, že s královskou vážnoslí na své 
žrádlo čekají. Lev sennárský zuřivě skáče z koula do koula, druzí ale slojí nejvíce 
opřeni © podlahu kletky i škrabou jak psové na dvéře vedoucí do vnilřní klece, anebo 
leží na zemi, i hledí zuby uehly vylomili dvéře, strašně [rčíce a řvouce. Zde slyšeti 
skřeky tygrovy, lam hromující řvání lvové, onde řvání pardala, znějící jako když 
tesař klády rozpilovává. Všade řádění, ďábelská vzleklost a mlácení ohonem i tlapami, 
ze kleréhož soudili lze na nesmírnou sílu, jakáž v netvorech těchlo obývá. (Co jsou 
hroch a slon se svými obřími těly proli těmto silou kypícím, prudkým šelmám? Toť 
jsou ti pánové pouštin, z nichž jediný doslatečen jest, svou zběsilou rychlostí činiti kra- 
jinu na mnoho mil nebezpečnou! — Dvéře se otevrou jedny po druhých, skokem zmizí 
dravec ve vnitřní kleci a dvéře se za ním uzavrou. Nyní se olevře vnitřní stavení. 
Vstoupíme, abychom zvířata při jejich hodech pozorovati mohli. V předslavené sínce 
poutají naši pozornost nejdříve některá řídká zvířata. Karakal, druh rysu ze severní 
Afriky, krásné rusé barvy s dlouhými štěličkami na uších, skáče s křikem ve své kleci, 
jakoby se na divatele uvrhnouti chlěl. Klec vedle něho chová dva sličné fenneky. 
Tento druh lišek z Marokka není větší malého křepeláče, krásně jasnožlutý s velikýma 
ušima a překrásnýma hnědýma, kulatýma očima; ani si nelze pomysliti ušlechtilejší 
zvíře. Sedávají nejzáze jako myšky ve své slámě, a časem běhají jako ještěrky sem 
a tam. V jiné kleci se nalézá podivnochvost (Paradoxurus), rod kunovitý s dlouhým © 
hustým ohonem, jako u amerických opic do kotouče zakrouceným. Dále jsou v přede- 
stavbě promyky (ichneumon) dlouhého kunovitého těla, ozdobně pruhované jak naše 
šedé kočky. Lvíčata jsou zabrána do svého obědu i nemyslí více na své zábavné 
hry; jak s ním jsou hotova, usnou hnedle jako zvedená děťátka. Vsloupíme nyní do 
dtouhé chodby. — Ze všech klecí zní chrupání kostí, ošklivý mlaskot a pochoutné 
bručení. Všickni jsou do svého žrádla zakochání, i dají pokojně na sebe hleděli, jak 
tlapami maso vroucně objímají, veliké kusy zněho zuby šklubajíce, aneb kosti hryžou 
a drsnatým jazykem oblizují, což zní jakoby kosti byly strouhány. Jediný tygr zuřivě 
sebou škubne, jde-li někdo okolo, zatne tlapy hloub do masa i řve na diváka, boje 
se o své maso. Jeden ze lvů ale nechá si maso bez odporu od strážce z tlamy 
vyrvati a kolem chřípí bíti, aníž se rozdurdí. Naopak tiskne se lichotivě k ně- 
mu, jakoby mu na jeho přízni více záleželo, než na žrádle. Druzí lvové žvýkají 
pilně a tváří se k tomu, jakoby se nechtěli nechat bez důtky v žraní svém znepoko- 
jovati. Tu vidíme dravce v jejich nejpodstatnější činnosti, kleráž na záhubu jiných 
živých tvorův směřuje; pravé peklo vášní se rozevírá v žeroucích těchto hubitelích. 

Se srdcem lehčejším vstupujeme do druhé představby, v kteréž toliko několik 
neškodných cibilék v klecích na stěnách zavěšeno, a odlud na venek. 

Když nám při zběžné návštěvě dravcové menažerie jednou co tupá, ospalá zví— 
řata, podruhé co neskroceně divoké šelmy se objevují, nemůžeme proto předce o jejich 


119 


pravé přirozenosti závěrek učiniti. Již jeden ze lvů ukazuje, jak-i tito králové pustin 
člověku se podřizují, i není snad ani jedné šelmy, jež by se krotiti nedala aneb jinak 
stopy mírnosli neukazovala. 

Pařížská přírodnická zahrada viděla nejeden příklad mírné povahy šelem a často 
dojemné výjevy. Když byl královský zvěřinec v Versaillesu k zahradě přivtělen, na- 
lézal se mezi zvířaty tamními krásný lev od Senegalu, kterýž se psíkem jedním žil 
v nerozdílném přátelství. Tohoto psa mu jednou hodili k žrádlu, lev pak, dojat 
bázní malého zvířele, netoliko život mu přál, ale i neodlučným druhem svým jej 
učinil. Po smrli psíka projevoval lev veliký zármutek; jiný pes, jehož mu v náhradu 
podáno, vzbudil v něm upomínku na mrtvého druha tak mocně, že lev jej v žalostné 
zuřivosti zabil *). Předchůdce nynějšího nezkrotného tygra byl velmi mírné povahy. 
Ačkoli vyspělý chycen, předce již na převozu z Indie do Francouz tak upřímné 
důkazy své mírné přirozenosti na jevo dával, že mu svoboda puštěna po ko- 
rábu se kdekoli procházeli, tak že i plavcové jej k zemi povaliti a za podušku 
cho užívati směli. V Paříži prokazoval se vždy jemným, i býval vždy velice potěšen, 
kdykoli plavce neb lodní důstojníky vídal. Když jedenkráte tesař z též lodí, na kteréž 
se byl přeplavil, zvěřinec navštívil a jej hladil, byl tím tak radostně rozčilen, že se 
bylo o živobylí jeho obávati. Tentýž tesař vybil jedenkráte toho tygra na lodi jako 
psa důtkami, protože mu byl kus masa ukradl, a předce zvíře mu toho nezpomínalo. 
Viděliť jsme v Praze krolitele zvířat, jenž vešel klygrovi do klece, jej porazil, hlavu 
do Wamy jeho vstrčil a t. p. více. Heliogabal, císař Římský, dávaje jedenkráte před- 
stavení vílězoslavného tažení Bakchova, jel ve voze, do něhož tygrové zapřažení byli. 
Veliké šelmy, jako vůbec všecka duševně vyvinutější zvířata, ukazují dosti velikou roz- 
manilost v povahách. Nelze na příklad všeobecně tvrdili, že by byl tygr divoký a 
nezkrolitelný, jakož o tupých zvířatech, na př. medvědích, hrochu, kapském bůvolu 
právem říci můžeme ; nýbrž tu hned s divokými, hned mírnějšími jednotlivci se potká- 
váme. O lvu a druhých šelmách platí totéž. Jak rozličné mohou býti povahy je- 
dnotníkův téhož rodu, ukazují lvíčata, kteráž slovůtný lovec lvův Gérard v jednom 
pelechu nalezl. Samička vrčela a kousala ihned, ačkoli sotva ješlě zuby měla, a divo- 
čela lím více čím více slárla, tak že brzy potřeba nastala ji zabili. Samec naopak 
byl mírný a zkrotnul tak, že mu dovoliti směli, by svobodně v Alžíru běhal; a když 
pak předce v dobytku škodu činil, jen jako psa na řetěz jej uvázali. Gérard daroval toho 
Iva do Jardin des plantes. Když jednou do Paříže přišed také Iva navštívil, velmi 
se lento rozčilil a umřel po několika dnech. Pardal se dá též zkrotili. Zkrocovatel Kreuz- 
berg měl jednoho, na kterém jezdil. Také onca (jaguar), který v divokém stavu 
velmi nebezpečná šelma jest, dal se už zkroliti. Mezi divokými kočkami je nejsnad- 
něji kuguar zkrotitelný, zvíře to velikosti pardala, barvou lvici podobné. - Zkrotne 
jako pes a následuje pána svého všude. Rysové a menší druhové koček dají se 
jen z mládí chyceni zkrotit, vyjímaje pouze, pokud mi známo, svrchu zmíněnou kočku 
mírnou. Známá věe jest, že obyčejně veliká zvířata spíše se dají od člověka zpito— 
miti, čímž se jejich zkrocení usnadňuje, než malá, z nedůvěry a ouzkosti člověka se 
šlítící; kdežto veliká, důvěřujíce se ve svou sílu, přiblížiti se člověku k sobě. dopou= 


*) Lyice jedna v Schůnbrunnu žila v podobném přátelství se psem, 


120 


štějí, až náhle jeho mistrovství uznati musejí, odporuje mu obyčejně malé zvíře jaksi 
zoufale. Zřídka jen má tolik rozumu, aby přednost člověka uznalo; považuje ho to- 
liko za zvíře větší a silnější, kdežto silní lvové a tigři, zvítězil-li nad nimi člověk, 
chápají, že jim s bytostí vyššího druhu činiti jest. Oni se lím tedy ještě ušlechtí a 
tulí se k němu s takovou láskou a úctou, jaké dříve neznali, i váží si toho štěstí, že 
mohou s duchy vyššího druhu obcovati. Nikdy ale nesmí se jich člověk báli, sice 
hned svou převahu poznají, jak to každodenně u psů spatřujeme. 

Sbírka psův nachází se za domem šelem ve dvoře. — Nalézají se zde všecka 
plemena, smíšená i nesmíšená. Každý pes jest uvázán řetězem, a boudy jsou ve dvojím 
dlouhém pořadí ve dvoře rozestaveny. Rozličné tvary těla těchto psích plemen popi- 
sovati, unavilo by. Porovnáváme-li pudlíka, lvíčka, mopslíka, řeznickéha psa, psa lo- 
veckého, jezevčíka, máme před sebou obraz rozmanitých poměrův velikosti, a podobně 
rozmanité jsou fysiognomie tváří; porovnejme toliko chrta a hafana, řeznického psa 


a pinče. Srst okazuje od nahého tureckého psa až k huňatému vlčímu psu alpskému. 


všecky stupně chlupatosti a skoro všecky u ssavcův možné barvy. Zkrálka, viděli jsme při 
jediném druhu takovou rozmanilost podob, jakou jindy sotva u celého plemene nachá- 
zíme, jak jsme ipři pěstovaných rostlinách spatřili. Stejně rozdílné jsou také povahy. 
Máme svéhlavé, hloupé psy, jako mopslíky a jiné štěkouny ; divoké a skoro neskro- 
tilné, jako hafany; učelivé, věrné, jako pudlíky, psy lovecké a pastýřské, mimo jiné 
se všemi možnými kombinacemi ceností „a nepravoslí. A ještě rozmanitější nežli 
povahy těchto- plemen jsou povahy jednotlivých zvířat, tak že sotva lze jest povahu 
jednoho plemene vypsati tak, abychom jednollivému zvířeti téhož plemene křivdu 
nečinili. 

Tato rozmanitost povstala pěstováním, které jednotlivá zvířata do rpzmanitého 
postavení uvádějíc v nich takto rozmanité schopnosti probuzuje, ježto se napotom roz- 
Plozují, kdežto divoká zvířata ustavičně v týchž poměrech setrvávající také vždy 
tutéž povahu ukazují, až se jejich duch v obcování s člověkem na jiné cesty obrátí, 
jakž jsme prvé u lvů a tygrů viděli. U rostlin jest věc tatéž, a konečně spalřu- 
jeme i u vzdělaných národů rozmanitost povah a schopností, a právě tak velikou ve 
tvářnosti-; kdežto divochové zevnitř sotva ráz kmenový a ve shodě stímto povahu národní 
objevují, která ve svých cnoslech a nepravostech vždy toutéž zůstává. Které z divo- 
kých rostlin a zvířat se státi mohou rostlinami pěstovanými a zvířaty domácími, to 
jest otázka, na kterou jenom budoucnost odpoví, právě tak jako na otázku, mají-li 
všichni národové tohoto světa nějakou budoucnost. Mimo popsané už budovy zvěřince, 
mimo rotundu pro tlustokožce, dům. opičí a stavení pro šelmy, nacházejí se v za- 
hradě ještě dvě podobné: veliká drátěná klec na bažanty a jiné ptáky (63) a dům pro 
pláky dravé (50). 

Návštěvu u těchto ptákův ještě odložme a prohlídněme dříve ostatní ssavce, 
kteří v zahrádce žijí. Skoro všecka tato zvířata náležejí k rodu ožuvavcův, i spatřu- 
jeme v obyvatelech těch zahrádek pravý obraz rozličných zemí, Hned na blízku těchto 
šelem v zahradě 43 jsou jeleni ze Sardinie. Tato zvířata jsou poněkud menší nežli 
naše, a za dlouhý čas považovali se za jiný druh; avšak když se pozorovalo, že di- 
voká zvířata v teplejších krajinách Europy vesměs menší jsou než v krajinách sever- 
ních, byl i sardinský jelen toliko za odrůdu prohlášen. 

V u vedle domu opic a v s nacházejí se naši obyčejní jeleni; jsou velmi krotcí 


S 


121 


a rádi přicházívají ke mříží, aby se dali hladiti. Ve v nalézají se tak zvaní jelení 
Aristotelovi z pohoří Himalaye, tak mazvaní proto, že Aristoteles Alexandrovi kůže 
těchto zvířat přinesl a je první co zvláštní druh popsal. Jsou velmi vysocí jako pro- 
střední kůň, krk mají dlouhý, chlupatý, hubu buclatější nežli náš jelen, tak že se 
hlava veliké srnčí hlavě podobá; též jsou parohy slisknutější a srnčím podobné, 
poněvadž, ač tlusté a silné, nikdy více než tři větve nemívají. Barva zvířete jest 
Imavošedě hnědá, na kříži více červenohnědá. Parohy těchto jelenů liší se, právě 
jako parohy nejmnožších jižních druhův, velmi od parohův obecného jelena tím, že 
po třelím roce, po vyvinutí oněch tří větví, žádná více nevyrůstá, nýbrž patohy každo- 
ročně tlustšími a delšími se nahražují. 

Ve zvěřinci žije mladý jelen se štíhlými parohy a slarý s velmi tlustými. Po- 
něvadž tomuto druhu nejvíce v prosinci parohy opadávají, měl posavad staré, úplně 
vyvinulé. Co se lýče proměny parohů, možná v Jardin des planles všecky slupné 
při tvoření se parohův pozorovati, poněvadž rozliční druhové v neslejném čase pa- 
rohy tralí. 

Jak známo jsou parohy jelenů od rohů ostatních ožuvavcův zcela rozdilné. 
Nejsou to, jako u dobytka hovězího, ovcí, koz a sajek duté rohové kužele, které na 
menších kostnatých násadách sedí, nýbrž úplně z kosti seslávají. Tylo kosti ale ne- 
vyrůstají na lebce v jediném kuse, nýbrž na lebce sedí pouze dva kostnaté hrbole, 
tak řečené pučnice, ostatní paroh vyrůstá teprv na těch pučnicích jako houba, potažen 
chlupatou koží, pak. ztvrdne utvořením se kostnaté hmoty a po roce se od pučnice 
oddělí. Pak možná na hlavě jelena dvě krvavé rány spatřili, na kterých brzy kůže 
naroste, pak vyrostlina poznovu vyhání, tak že nové parohy v 10—14 týdnech dospějí. 

Odpadávání a nové tvoření parohův jest s vyvinováním pohlavním úzce spo- 
jeno ; neboť se ví, že jeleni, byvše po úplném dospění parohův vyřezáni, těchto více 
nelralí, a zase jelení mladí, byvše vykleštěni, nikdy parohův nenabývají a co laně 
bezparozí zůstávají. 

V prvním letě vyrosle lěmlo jelenům vždy jen jediné, nerozvětvené, rovné 
bidlo a nazývá se špičákem (některé druhy jižní Ameriky mají vždy jen takové pa- 
rohy); druhý rok vysadí dvě větve (vidlák), třetí tři atd., tak že podle počtu výsad 
sláří udali se může. To však plalí jen o některých druzích, největšímu dílu nevyrostou 
nikdy více než lři výsady, jako jelenu Aristotelovu; v pozdějších letech se jejich parohy, 
jak už zmíněno, pouze sesilují. Jeleni obecní (v u a s) měli v září za mého po- 
bytí v Paříži nové parohy už úplně vyvinuté, poněvadž na jaře (staří v únoru, mladší 
v březnu neb květnu) parohy urážejí a tylo opět v červenci neb srpnu dorůstají. 
Daňci, nacházející se v parcích w, t, r u brány 2, jak obyčejní běloskvrnatí, lak 
i zcela bílé jejich odrůdy, měli široké lopatkovité parohy, také již celé hladké a pevné, 
jeleni sardinští ale v 43 ještě se oltírali, lo jest parohy jejich, ačkoli dospělé, byly 
ještě koží potaženy, klerouž omni o stromy a ploty třeli, by ji sloupali, tak že jen 
v kusích na vidlích visela. Jednoho paroh byl ošklivě znelvořen, což odtud pochá- 
zelo, že jelen jej, dokud byl měkký a nezkostnělý, narazil. V zahrádce 49 nalézají 
se jeleni z ostrovů Marianských; laké omi náležejí k oněm o třech vidlích, jako je- 
len Aristotelův. Ostalně jsou menší obecného jelena, ale stejně dlouzí a tučnější, 
barvy černohnědé s bílými skyrnamí na obřitkách. Dokonalý tvar parohů nebylo viděti, po- 
něvadž samci lélo doby lepry pučnice nasazovali. Měli čtyry netvorné chlupalé uzly na 


122 


hlavě, z nichžto se později přední vytvoří v očka, zadní v kmeny parohův. Tenlo 
druh „jelenův byl přírodníkům posud dost dlouho z jediné, špatně zachované kůže 
V museu znám, a nyní ponejprv se v zvěřinci chová, načež také porovnání kostry 
a vnitřností bude se moci předevzíti. Zvláště jest v tom vnada pro skoumatele pří- 
rody, když zvířata živá vidí, která jen z kněh na dobrou víru za zvláštní druh při- 
jata byla, aneb která dokonce, jak jelen Aristotelův, nyní velebně svou označnou po- 
stavou v své zahrádce si vykračující, byla prohlášena za výmysl slarých přírodo- 
skumcův.  Záhradky 51, 52 obsahují jeleny cangesské, také axis nazvané, velmi 
sličná to zvířata velikosti i barvy daňkovy, ale s parohy nikoli lopatkovitými, nýbrž 
nazpět ohnutýmí, trojvidličnými. Malá příležící zahrádka 48 přechovává srny; ona 
osamělá 48, domu opic protilehlá, stádo virginských jelenů. Tito mají parohy skoro 
jako axis na zad ohnuté o třech vidlích, ale barvou se liší, majíce nohy rezavožluté, 
záda popelavá, kterážto barva od chlupův zpodem bělavých a ke špičkám černých po- 
chází, Jeleni ti jsou hojní v hustých, velikých lesích jižních státův severo-amerických. 
Pozornost mou zaujal v zahrádce jejich veliký keřík durmanu. Kdežto jeleni 
ostatně každou bylinku ožírají, tak že trávník vždy vyhlíží jakoby neustále byl po- 
sekáván, však télo jedovaté rostliny se nedotekli, tak že se Bujně vyvinouti mohla 
a svými velikými bílými květy zahrádce k nemalé ozdobě sloužila. V 73 nacházejí 
se axisové a bastardi jejich a javanských jelenův, kteříž všickni k axisům se podo- 
bají. Porovnání axisa a jelena virginského s daňkem a srnou poučuje zřejmě 0 pří- 
čině, pro kterouž tato zvířata do dvou podpokolení postavena byla. „Srna, jelenu vir- 
ginskému barvou celkem podobná, liší se ode všech jiných rodů, že paroh její nemá 
očka, to jest žádné větvičky od zpodu hned rovnovážně ku předu se odvětvující, nýbrž 
toliko přímý kmen, na konci se dělící; jelen virginský i axis mají naopak dlouhé očko 
a paroh srpovitě napřed ohnutý s dvěma toliko vidlemi konečnými, z nichž vedlejší 
u axisa do vnitř, u virginského jelena na zad obrácena jest; daněk konečně, ač 
skvrnatý jako axis, stojí svými lopatkovitýmí parohy blíže k losu, avšak ve všem ostat- 
ním jest zase naskrze od něho odlišen i počítá se do vlastního podpokolení, ve 
kterémž sám a sám stojí. To samé platí o srně, renu a losu, kteříž každý zvláštní 
formu mají a žádných blízko příbuzných nepočítají; oni stojí v podpokoleních po je- 
dnom rodu, kdežto podpokolení 3větevných, mnohovětevných a jednovětevných jelenů 
více rodův obsahují. Podobné poměry vidíme u koček, kdežto podpokolení rysů, di- 
vokých kolů, pardalů z početných druhův se skládají, tygr-a lev ale co zvláštní tvary 
laké zvláštní podpokolení žádají. Ješlě jeden rod jelení nacházíme v oddělení za- 
hrádky 70, k jamám medvědů hledícím, tak zvané kancovilé jeleny. Nejsou větší než 4 
ovce a mají tlusté tělo, černohnědě barvené. Právě měli pučnice nasazené, vyhlížející 
jako při marianských jelenech; dorostlé parohy jsou podobné axisovým. V ostatních 
oddílech od 70 se chovají nilohauové, rod sajek z Indie. Ta zvířata jsou velmi velká, 
jako největší jeleni ; jejich hrdlo silné, úhledná hlava dvěma krátkýma rovnýma rohama 
opatřena, plece vyšší než zadek, barva těla šedohnědá. Celá podoba jest smíšena 
z podob krávy, jelena a žirafy. 
V c se nalézá příbuzný se sajkami kamzík, jedno z těch alpinských zvířat, ježto 
divným spůsobem na všech vysokých pohořích evropských, v Pyrenejích, Karpatech, 
Alpách žije, ačkoliv tato horstva rovinami od sebe odloučena jsou, do jakýchž kamzík 
nikdy nesestoupá. Jest ono příkladem různého se vyskytání, jako na ostrovech pev= 


123 


niny. V 64 a 65 jsou sajky bůvolci (Anlilope bubalis) z Alžíru, činící vyjímku z tvaru 
gazelového u nejmnozších druhův tak sličného. © Ačkoli jsou nohy jejich štíhlé, mají 
tělo silné, krk velmi široký, plece vysoké a hlavu velmi dlouhou a tenkou, v předu 
s rozšířeným rypákem, rohy lýrovitě ohnuté; barvy jsou žluté isabelové.  Líhávají nej- 
časlěji jako krávy ve trávě, a dlouhá jejich, vždy skloněná hlava truchlý dojem činí. 
Nilghanové zase hrdě se procházejí. Kamzík není právě z veselých; nedostává se 
mu ovšem laké skal ku skákání v jeho zahrádce, máť tam toliko rovný trávník. Vůbec 
nejsou sajky tak dovádivé a veselé jako kozy, ačkoli jsou velmi rychlé a hbité, jsouce 
honěny. U přirovnání těchlo druhův s jeleny, když povážíme nesmírný počet sajek, 
jsou bylo v menažerii třemi rody špalně zastoupeny, lím hůře, že ani přikladové hlavních 
podpokolení nejsou pohromadě. Nelze ovšem při nedůlklivosti zvířat těch tak snadno 
úloze té dostáli, V rozdílných dobách byly v Paříži rozdílné rody chovány, veliké 
oryksy s náramně dlouhými rohy, pakoňové čili gnu s šijí koňskou a volskými rohy, 
a malé, šlíhlé gazely pouští; avšak nikdy nežily tak dlouho, až by se byla přehledná jich 
sbírka mohla sejíti, jakovou tvoří rody jelenův, ježlo se od desílilelí v menažerii roz- 
plozují a taklo novými přírůstky brzy dokonalou sbírku skládati slibují. Z těchto jsou 
zase severní rodové, sob a los, lak nedůtkliví, že dlouho v zajetí nevydrží. Z vlast- 
ních koz nalézá se sbírka v 39 poblíže studeného skleníku. Tu jsou kozy guinejské 
nic větší nežli veliký pinč, naskrz červenohnědé barvy a bez rohů; jsou to: zvířatka 
velmi skotačivá i zkoušívají až po šikmém slromu vzhůru běželi, jakýž v jejich za- 
hrádce stojí. Domeček, jenž jim za příbytek slouží, přepažen jest ještě na jiné ko- 
můrky, vedoucí vlastními východy do. jiných odhražení zahrádky. Obsahují v sobě 
nejvíce plemena koz z Alžíru, málo od našeho se lišící; v jedné z komůrek ale cho- 
vají se pamělihodné kozy egyplské, vyznamenávající se klenutým nosem a svislýma 
ušima ku podobě našich lovících psů. Samičce visí vemena téměř až na zem, rohy * 
samcovy jsou krátké, zavité. Barva jejich srsti je červenohnědá, Kozy angorské 
s dlouhými, až k zemi splývajícími hedbávitými chlupy obývají ve dvou ddděleních z2- 
hrádky 67. Jiná dvě oddělení její přechovávají mufflony, rod. divokych ovcí. 
Mulfloni jednoho oddělení jsou evropského rodu, jenžto na. Korsice, Sardinii a Balea- 
rech přebývá; majíť zcela podobu srny, toliko rypák a tlusté, veliké, ohnuté rohy uka- 
zují hned na ovce. Srst jejich je  černohnědá a hrubá. Jim podobný jsou al- 
žírští mulfloni v druhém oddělení, ale břicho- mají bílé i vnilřní stranu nohou bíle 
barvenou. Dorosllí samcové dostávají na prsou a nohou dlouhé vlasy, kteréž až 
k zemí visí, tudíž je nazývá Erancouz mujflons ů manchettes.  Onoho času nenacházel 
se žádný lakový exemplář ve zvěřinci. Ačkoli k ovcím náležejíce, ukazují muffloni 
docela tutéž veselou přirozenost jako kozy. Skáčou sem lam, trkajíce rohama do 
plotu. Ostatně jsou snadno zkrotitelné. Veliká zahrada 68 obydlena jest od lám, vje- 
dnom jejím oddělení spalřuje se jedna láma hřebíčkové barvy, v druhém pak několikero 
Y zvěřinci narozených, bílých s černými skvrnami. Černá láma, takléž v Paříži na- 
rozená, nachází se v 59, Láma jest jediným divokým zvířelem, kleréž se v zajetí již 
vdruhém pokolení mění. Toliko snad morčata a králíci poskytují podobný příklad; ode 
„všech jiných domácích zvířat, v odrůdách se proměnujících, není nám divoké prvotní 
pokolení známo. Lámy jsou jako velbloudi krotké, projevuji ještě větší náklonnost 
k člověku, obskakují dohližitele, jenž jim potravu přináší, a vypínají se po něm do 
výšky. Kromě jmenovaných koz a ovcí v jamách nacházejí se ještě krásně dlouho- 


124 


vlasé kozy v malé rotundě. ježto Zahradami daňků (u, t, r) a jelenů Aristotelových (v) 
obklíčeny jsou. Tulo rotundu ohražuje toliko nízký plot, a kozy stávají obyčejně před- 
níma nohama na něm, dávajíce si od děti lahoditi. V 22 jsou ruské černé a uherské 
hrubovlné ovce člyrrohé; v 42 ovce tučnoocasné velikosti srmy, jimž tučný, tlustý 
ocas až k zemi dosahuje. 

Hlodavci se toho času žádní ve zvěřinci nechovali. Kenguru jedno nalézá se 
u jelenů Aristotelových ve v. Zřídka dělá skoky, nýbrž namnoze na velikých sil- 
ných zadních nohách sedá, hlavou v zem, a spásá trávu. Nedostává se ve zvěřinci 
přemnoho důleživých tvarů, neboť tu pohřešujeme kozorožce, tura, kteří v Schón- 
brunnském zvěřinci se vídají. Také scházejí všecka divoká prasata, tapirové 
a nosorožci nemají tu žádných zástupcův. Musíme však povážili, s jakými těžkostmi 
spojeno jest obstárání všechněch rodův. Téměř žádného většího rodu nestává, aby 
nebyl v Jardinu býval, o čemž důkaz dávají vycpané exempláře a kostry ve sbírkách; 
tam vidíme vždy druhý neb třetí kus, a místo udání mísla, kde by střelen byl, toto po- 
znamenání: umř. v zvěřinci roku ... „ Aby však jednou dobou všecka ta zvířata 
se chovala, nemožná věc jest, poněvadž nejmenší jich díl unás se rozplemeňuje a nej- 


Popis geologický Tater i pásem přilehlých *). 


Od L. Zejsznera, 


Útvar vápence liasového. Ze všech posud popsaných skal v této části Evropy 
nejmohútněji vystupují vápence liasové, skládajíce nesmírně vysoké štíty, hluboko roz- 
ryté slčny, nad něž zvětráním osamotnělé útesy vysoko se vypínají a celé krajině ma- 
lebný, obrovskými obrysy vyznačený ráz dávají. Zcela podobné mineralogické vlastnosti 
mají vápence houbové, jež jsme ve svrchních pásmech útvaru jurského v okolí Krakova, 
v dolině Mnikovské u Ojcova, na Pískové Skále poznali, kdežto tvoří 500 stop mocná 
vrstva jejich vysoké pahorky. 

Nerovně výše vznáší se vápenec ammonitový na severním sklonu Tater v podobě 
pyramid a osamolnělých skalisek, nebo jako v Pěninách v podobě mohútných hor se 
šlíly asi 1000 stop nad hladinu řek vyzdviženými; nicméně jsou tyto vrchy v porov- 
nání s vápencem liasovým nízkými pahorky, neb temena jeho dosahují 6000“ nadmořské 
výšky a strmí 3000“ bezprostředně nad rovinu. Obrysy jejich jsou již vesměs alpínské. 

Vápenec liasový zaujímá znamenitou rozsáhlost v Karpatech západních. V Ta- 
trách obrací se úlvar ten k severu a obstupuje hory ty od východního konce u Kežmarku 
podél severní strany bez přelržení až do západního konce, kde se s Liplovskými holemi 
spojuje (u Zuberce v Oravě). Hole Liptovské mají jiný směr nežli Tatry, táhnou se 
totiž od severovýchodu k jihozápadu a stanoví -hranice mezi Oravou a Liptovem, taktéž 
jsou temena jejich nižší nežli v Tatrách, dosahujíce jenom 4000“ nadmořské výšky. 
Panující v nich hornina jest vápenec liasový, jen na severní straně obstupuje boky je- 
jich dolomit nummulitový. Liptovské hole spojují se pak s Turčanskými a jdou s nimi 


*) Material pana prof. Zejsznera jest tak hojný, že výtečný článek jeho ani v tomto čísle ještě 
ukončen býti nemůže. 


125 


jako Tatry od východu k západu na severní straně žulového jádra hor. na němž zde 
leží vápenec liasový, Pod Střečnem končí se lemena jejich. a odtud obracejí se k Vě- 
trné Holi, kde spolu s pískovci červenými pokrývají žulu od západní strany. Pásmo to 
tvoří zče hranice Turčanské a severní části Trenčanské stolice. U teplých vřídel Ra- 
jecké Teplice spojuje se liasový vápenec Větrné Hole s malým pásmem, na kterém stojí 
zříceniny zámku Létavy a připojuje se ke konglomeratům eocenovým, 0 nichž dříve řeč 
byla. Od jižního konce Větrné Hole převládá vápenec liasový a jde v mohútném vy- 
vinutí k jihu k Fačkové, nad kterouž dědinou vznáší se vysoká hora zvaná Klak. Dále 
k jihu skládá se větší část hor také z těchlo vápenců, jmenovitě v okolí Trenčína, kde 
z liasového vápna prýští se slavná Teplice Trenčínská. Zároveň s Holí Větrnou vybíhá 
právě ze středu hol Liplovských blíže hory Choč široký pruh vápenný, zvaný Fatrami, 
a stanoví hranici mezi Liptovem a Turčanskou stolicí. V pásmu tom obslupují se všech 
stran široce rozvinuté liasové vápence žulu nejvyšších temen, zvaných Velká Falra. 
Dále k jihu táhne se vápenec toho pásma až do okolí vyhlášené teplice Sljač, kde 
však lrachyty znamenilě převládali počínají. S Fatrami spojují se vápence Nižných Ta- 
ter; příčné doliny. mající svah od severu kjihu, otvírají budovu toho pásma na mnohých 
místech a ukazují, že vápenec má neobyčejnou mocnost; často bývá dolina na míli 
daleko ve vápenci liasovém zaryta, jako na příklad u Německé Lipče a u Svatého Jana 
v Liptově. Dále k jihu rovněž z pásma Fatrového vybočuje se vápenec k východu 
a připojuje se k pásmu, složenému hlavně ze staré břidlice lesklé (tupek serycytowy), 
kteréž, kde nemá vlastního jmena, nazývám pásmem Spížsko-Gemersko-Zvoleňským, jeli- 
kož se prostírá v těchlo třech stolicích. V části západní přelínají trachyty u Sljače 
a ve Zvoleni rozšířené tenlo vápenec, k východu pokrývá vápenec staré lesklé břidlice 
a jde podél Hronu až k Březnu, kde jej obmezuji opět břidlice a rula spolu s tra- 
chytem v délce dvou mil až k Polomce. Za Polomkou nad Hronem objevují se 
opět vápence : začínají zde úzkým pásmem u hamrů Zavadských, dále na východ rozši- 
řují se značně u zámku Pohořelé a lvoří velmi značné štíty, až v okolí Telgarlu docela 
převládají ; konečně se připojují k vápencům východního konce Nižných Tater, obstu- 
pujících temeno Krátovské hole ze staré lesklé břidlice složené. V uzlu tom převládá 
útvar vápence liasového spůsobem neobyčejným: od Pustopole blízko pramenů Hron- 
ských až do Hranovnice táhne se v šíří více nežli dvou mil, a v též šířce jde na vý- 
chod k Svatojanské štole, kde se očividně zužuje ba i jmenovanou bání přetrhuje, leč půl 


„míle dále na východ vystupují vápenné skály znovu a Uvoří velké skalnaté vrchy, až pod 


Vlachov, kde Hernad obrací se k horám břidličným, plyna od půlnoci k polední okolo 
Krompachu, Klukňavy, Margecan, hutě Rolové, kde se údolní štěrbina vté míře stěsňuje, 
že nebylo možno cestu podle řeky vésti, teprva v okolí Kořice šíří se zase údolí. Část 
pásma toho břidličného má na straně východní název Branisko, a jest jak od severu tak 
od východu pokryla vápenci liasovými ; vidíme je na severním svahu Braniska nedaleko 
oněch pamalných úžin a na celém východním stoku toho pásma v Peklanech Pillerových, 
u Miklušovce, a Velké Lodciny ; teprva v okolí Košic přestávají. 

Mezi Telgartem a Pohořelou vystupuje mohútná spousta vápence liasového, majíc 
velmi nápadný a malebný ráz; celý obvod té nesmírné spousty má se všech stran vyso- 
ké stěny s jednotlivými klikatými skalami, jako zvláště mezi Červenou Skalou a Poho- 
řelou, kde mají název Složky a kteréž viděli jest nejlépe s výšin Nižných Tater nad 
Polomkou a Zavadkou. Pásmo Stožkův zakrývá z čásli žula značně povýšená mezi 


126 


Hamry Zavadskými a Pohořelou. Od Červené skály táhnou se ty stěny zrovna k jihu 
přes Murany do Tisovce v délce půl třetí míle, a tvoří jednotlivé velmi malebné skaliny 
v okolí Půlbory, kdež je obmezuje rula a žula. Hmola těch vápenců objímá břidlice 
lesklé, rulu a žulu. 

Na jihu od Dobšiny v Gemerské stolici, u Krompachu ve Spiži zůstaly jednotlivé 


větší menší hmoty vápence liasového a leží na povrehu břidlic lesklých, nebo tkví v- 


nich jako ohromné, klíny, z kterých vystupují co znamenité útesy. Uvedu zde hlavní 
z lěchto spoust, abych podal obraz skalisek těchto. 

U Dobšiny jsou následující : 

1.. U samé Dobšiny vyslupuje mezi břidlicemi lesklými a hadcem malý ostrov 
temnošedých lupků  slinitých s četnými skamenělinami, z klerýchž nezřetelných zbyt- 
ků v novější době chybně bylo uzavíráno na přítomnost kamenného uhlí, ovšem velmi 
žádoucího pro lulo krajinu, bohatou na rudy železné, měděné, koballové a niklové. 
2. Hora Radzín , mnohem mocnější spousla vápenná nežli předešlá, již zdaleka vy- 
značena svými naježenými skalisky, spočívá na zelenavých lesklých břidlicích mezi ve- 
snicemi Redovou a Vyšňou Slanou. Vápence ly jsou ve východní čásli šedé, skoro až černé, 
v západní části bělavé, poněkud krystaličné a na hranách průsvilavé. 3. Stožek; vý- 
chodně od Radzína nad vesnicí Vyšňou Slanou leží malá sloj vápence polokrystaličného, 


stéblovitého, barvy vinné, mna slepenci břidličném. 4. Na úpadu vystupujícím mad- 


Vlachami (Olah Patak) pod horou Bučinou Kobylarovou proslírá se na břidlici allasového 
lesku úzký pruh dolomilu dirkovitého, barvy žlulé, asi 10 stop mocného. 5. Mezi Štíl= 
níkem (Czelnek) a Nižnou Slanou u cesty leží na černých starých břídlicích dirkovitlý, 
žlutý neb rudožlutý dolomit, málo zezrnatělý. Mezi Krompachem, Velkou Lodcinou 
a Hamrem pod Košicemi vystupují na velmi mnohých místech vápenné skály porůznu 
ve větších rozměrech, patrně proměněné; neb barva jejich šedá proměnila se v žluto- 
bílou, sloh jest polokrystaličný; oddíly vrstev zmizely docela, za to povstal ale sloh 
deskovilý s plástvami 1—2 palce silnými. 

Skály ly stýkají se s hadcem a starou břidlicí, blíže nichž jest změna ještě znač- 
nější. Ačkoliv jsem celou krajinu dosti pilně prohledal, nebylo předce možno všechny 
je poznati, poněvadž krajina z velké části pokryta jest bujnými lesy. Ostatní, jež jsem 
poznal, uvedu ještě začínaje od severu. 

4. Jaklovská skála a Vápenice. Tylo dvě mohútné hory vápenné spojené mezi 


sebou tvoří dvě jehlancová malebná temena, kteráž strmí bezprostředně nad Jaklovcemi 


ve Spiži. Od severu a východu obslupuje tyto vápence stará břidlice lesklá, od zá- 
padu a jihu hadec obecný a temnozelený, zrnitý; vápence blízko těchto hornin jsou 
polokrystaličné a na hranách poněkud průsvilavé, barvu mají žlutavě bílou; čím více 
se od hadce vzdalují, tím více zachovávají šedou barvu a sloh jednoslejný. Jižně od 
cesty z Gelnice do Jaklovic za vysokou skalou gabrovou, nazvanou skalou Jaklovskou, 
vystapují v jednotlivých pruzích nebo ostrovech vápence a dolomity, v následují“ 
cím uvedené, = 

2. Holý Hrbek; malý ostrov šedého, poněkud žlutavého vápence, kterýž se opírá 
o břidličnou skálu červenou, k pískovci podobnou, v níž zrna křemenná slepena jsou 
červenou, zemitou břidlicí. 

3. Kacihybel; jest to pruh dolomitu hnědého, dirkovitého, jehož dirky vyplňuje 


id 


127 


práškový dolomit; jiné jsou prázdné. Dolomi!, jak se zdá, pokrývá podotknulou červe= 
nou břidlici. 

4. Petrův Jarek; malá skála vapenná vystupující nad prvními domy Gelnickými 
k Jaklovcům; vápenec jest šedý a jednostejný, oddíly vrslev nezřelelné. 

5. Řada pahorkův s vystupujícími skalami táhne se od severu k jihu od Jaklovic 
k Folkmaru; názvy jejich jsou Z/rbek na hlíně, Failenův a Okrouhlý Hrb; všechny sklá- 
dají se z jednostejného, šedého vápence, částečně z drobnozrného šedého dolomitu. 

6. Na Dryenku naproti mlýnům Kojšovským vypíná se mohútná skala šedého vá- 
pence, přecházejícího v bílý drobnozrný. Vápenec ten leží na šedé břidlici a sklání 
se až k samému ručeji v dolině, 

7. Skála Follkmarské, mohúlně vyvýšená a rozrylá hmota vápenná jednostejného 
- vápence. Obyčejně má šedou barvu a dělí se v hrubé vrstvy. Vápence ly schylují se 
až k samému Kojšovu. 

8. U samého Velkého Folkmaru vystupuje v hluboké dolině šedý vápenec, pro- 
vázený šedým dirkovitým dolomilém; dirky jeho vyplňují práškovilé krystaly dolomitu 
též barvy. Kde strmí stěny takového dolomitu, tam vynikají pevné části, a dirky, z nichž 
prášek se vyplakuje, zůslávají prázdné. V dolině jsou dolomity přelrženy skalou am- 
fibolovou, s druhé strany červenými břidlicemi starými, nad něž dolomit vysoko se vynáší. 

9. Na Dubíně; malý vršek vápenný na zelené břidlici staré, vyzdvihuje se 
u samé cesly z Velkého Folkmaru do Hamrů. Vápenec jest polokrystaličný, na hranách 
poněkud průsvitavý, hělavý nebo poněkud žlulavý, dělí se v tenké desky a podobá se 
vůbec zúplna k vápencí Jaklovskému. 

10. Dolina Opacká; ve dvou místech mezi Hamry a Opaky běží přes lu dolinu 
šedý ohecný vápenec, bez patrných oddílův vrstevních. 

11. Velké pásmo vápenců uprostřed v břidlicích táhne se jako klín od Doliny 
Čertovické, vbíhající k Hernadu a proslírá se značně nad Hernadem v slčnách velmi 
malebných, jako jsou: Sivěc, Cervenica; kolem nich panuje břidlice. Vápenec bývá 
obyčejně šedý, jednostejný, dělí »se ve vrstvy vdolině Čertovické, leč ve vyšších částech 
ztrácí šedou barvu, stává se bílým a polokrystaličným. Odrůda tato zaujímá velkou 
prostoru a tvoří mohútné štíty. Směle vyslupující jehlancová hora Sivěc skládá se 
z drobnozrného šedého dolomitu. 

42. Hora nad Velkou Juodcinou, kdežto s obou stran Hernadu vystupují šedé 
jednostejné vápence a drobnozrnité dolomity. 

43. Jižní úpad Jahodny, hory stojící na cestě z Hamrů a Bělé do Košic, ob- 

-sahuje tentýž vápenec jako vrch na Dubínč. 

Pásmo vápenné mezi Ivošem a Štítníkem obrací se k jihu a tvoří poslední hřbet 
jižního úpadu Karpat; od jeho paty snižují se patrně vrchy, a mezi nízkými pahorky 
vinou se široké doliny, pokryté četnými a bohatými sídly. Vápence toho pásma tvoří 
značně vysoký, 2—3 míle široký pruh, jako mezi Jelšavou a Gemerem, mezi Rožna- 
vou a Plešovcem. 

Nerostopisné znaky vápence liasového. Všechna tato vyjmenovaná pásma skládají 
se z jednostejného vápence šedé barvy, místy zastupuje ho rovněž šedý dolomit. V ně- 
kterých však místnostech objevují se výminky, vápence stávají se  polokrystaličnými 
a ztrácejí šedou barvu přijímajíce bílou; v takových místech bývají na blízku horniny 
plutonské. Každé z těch pásem má ostatně také své nerostopisné zvláštnosti, ačkoliv 


128 


hlavní ráz vápence loho jest stálý a nezměnný, a tylo zvláštnosti hned na první 
pohled se poznali nedají. 

1. Vápenec jednostejný jest dokonale čistý. rovný, někdy přiměšují se k jedno- 
stejné hmotě jednotlivá zrna štípalelného vápence, a když se četněji nahromadují, pro- 
svítá hornina poněkud na hranách. Barva jest obyčejně jasnošedá, často přechází 
v temnější, ba i včernou, málokdy v tmavohnědou, Některé vrstvy jsou rudou železnou 
červeně zbarveny, a ta odrůda někdy v mocných vrstvách vyvinutá přijímá pěkný lesk 
a může sloužili co mramor. V temných odrůdách častěji nežli v jasných vylučují se 
tenké žilky bílého lesklého vápence, 2—5 millimetrů silné, a přelínají se ve všech smě- 
rech, málokdy se rozšiřují v dutiny, kteréž pak jsou pokryty vyhraněným vápencem. 
Někdy se čisté vápence střídají s lupkovým jílem, dělí se přilom ve vrstvy 5—10 
stop mocné a přecházejí v lupkový slín. Z přimíšených nerostů obsahuje vápenec 
málo, nejhojnější jest kyz železný, v malých kulích vyloučený, v jedné toliko míst- 
nosti v dolině Hrohotné u teplice Lučky v Liptově nacházejí se hojněji stopy malých 
kotoučů, „velkosti tolaru s povrchem ledvinitým; někdy tkví na povrchu skořepina 
Ammonita (Am. Liptoviensis, annularis), někdy bývají Ammonily a některé Gastero- 
pody docela- čisté beze všeho povlaku, 

V mnohem větších kusech bývá vrostlá ve vápenci červená ruda železná, 
obyčejně objevuje se v uzlovinách velikosti vlaského ořechu, někdy i jablka, jako v do- 
lině Mietusi u Koscieliska, někdy na vrchu Kopka nad domen lesního v Koscielisku; 
někdy vylučují se také sloje 3—5 stop mocné, leč tak náhle přestávají, jak náhle byly 
povstaly. V doliné Mietusi v Tatrách vylučuje se někdy práškovilý krevel v červeném 
vápenci, polahuje plochy vrstevní, a kde lakové vrstvy náhodou se rozpadávají, objevují 
se veliké červené stěny a dávají skalám zvláštní podobu. Takové skály jsou na vý- 
chodu Košcieliské doliny; podobné vyloučení práškového krevelu v černošedém vápenci 
pozoruje se v dolině Hronu u hutnické osady, nazvané Červená Skála. Mezi lidem pa- 
nuje tam zvláštní pověra, že toliž červená skála strmící vedle cesty má v sobě ukrylé 
peněžné poklady, ačkoliv není porušena, nýbrž taková, jak vyšla z lůna mořského, 
Poklady ty nevyhledavají však za dne, nýbrž jen v noci a velmi tajemně; zvláště snad 
proto, aby nebyli pozorování od vozků, kteří na cestě pod skalou převážejí obilí ze 
Spiže do Gemerské stolice. Malebná hora Hradová nad Tisovcem skládá se ze zvlášt- 
ních jednostejních hnědých vápenců, jinde v Karpátech nepozorovaných, s červenými a bí- 
lými žilkami; někdy jsou také jasnošedé barvy se žlutými žilkami. V blízké dědině Mo- 
raňské Huti jsou zase bělavé vápence s červenými žilkami, krevelem zbarvenými. Velmi 
pořídku vylučuje se rohový křemen z vápence liasového a lvoří pak značné sloje, tak 
na skále Teplické mezi Parnicí a Zaryvou na hranicí Trenčanské stolice a Oravy. 
Sloje rohovce černavého, na hranách poněkud prosvilavého, střídají se s vápencem šedým. 
Rohovec netvoří jednorodou, souvislou hmotu, nýbrž má nesčíslné štěrbiny, jimiž se 
dělí v hranaté úlomky, mezi nimiž se nachází bílý vápenec. Sloj rohovce šedého do- 
sahuje značné rozsáhlosti v hoře „Porubské Hrádky“ u Sv. Jana v Nižných Tatrách. 

Jmenovali místa, kde jednostejné vápence vystupují, jest nemožno; vcelé uvedené 
rozsáhlosti převládá ta hornina velmi značně a objevuje se od zpodu ke svrchu. Z něho 
skládají se v Tatrách nesčíslné štíty, jako Muraň, skály doliny Filipi, Gewont, Čer- 
vený vrch nad dolinou Malolaki; skály doliny Rozlačné naproti Borovému v Liptově ; 
doliny Hrohotna, Solisko u Teplice, Lučky pod Chočení, dolina Vratna naproti Trhové 


K 


s 129 
na severní slraně Trenčanské stolice, vSfavě, Medokyšné, v dolině Korytnici v Nižných 
Tatrách, hora Kaštel nad Tisovcem, skály u Ivoše nedaleko Košic atd. Konečně zbývá 
ještě připomenouli vápence červené, oddělené ve vrstvy 2—4 millimelrů silné, které 
skládají sloj asi 50 stop mocnou, uprostřed jednoslejného šedého vápence na hoře 
Haragistya, vynášející se nad dolinou Komoras Oldal Vělgy u Plešivce nedaleko Rož- 
navy V pásmu vápenném, hlavně k jihu vyvýšeném. 
-2 Dolomů. V poměrně menších spoustách nežli vápenec vystupuje v Tatrách, 
v holech Liptovských, Turčanských, ve Větrné, v Nižných Tatrách; v pásmu však nejvíce 
na jihu povýšeném mezi Ivošem a Štíníkem, zvláště pak v Tatrách, v pásmě Špižsko- 
Gemersko-Zvoleňském převládá dolomit palrně nad vápencem, z něho skládají se 
ohromné hory a pásma, všechny vrchy mezi Slubnou a Harmancem, mezi Slovanskou 
Lipčí a Březnem, značná část hory nad Pohořelou atd. Tři odrůdy dolomitu rozeznávají 
se dobře, dvě přední jsou obecné, třetí mnohem vzácnější obmezuje se na malé prostranství. 
a. Dolomit drobnozrný má sloh výrazně krystaličný a skládá se z drobných 
klenčů s lesklými ploškami, obyčejně čočkovitě vypouchlými; což viděti jest zvláště na 
příčném lomu. Barvu má šedou, řídko temnošedou, někdy také modravou, málo kdy 
bílou; často přelínají žilky bílého dolomitu se zrnem něco hrubším šedé odrůdy, 
někdy se žilky rozšiřují ve větší duliny, jejichž stěny pak jsou pokryty klenčovými 
krystaly. Někdy souvisí zrna jenom slabě a povrch skal rozpadává se pak zponenáhla 
v dolomitový písek. V Tatrách skládaji velmi pěkné odrůdy drobnozrného dolomitu 
horu Kopu nad Magorou, 'v které se objevují rudy železné u Zakopané, na Suchém 
Yrchu pod horou Gewont; dolomity rozpádávajíce se zde v úlomky a písek tvoří pravý 
bok doliny Javořinky, kterýž všude pokryt jest těmi úlomky a pískem sesouvajícím se 
v dolinu. Celý štít mohútné hory Sivé vypínajíčí se nad Zubercem v Oravě skládá se 
z drobnozrnitého, jasnošedého dolomilu, který se rozpadává v úlomky a písek pokrý- 
vající severní úboč té hory. Ještě více ukazuje se toto rozpadání sypkého dolomitu 
v boku doliny bezprostředně nad leplicí Lučkou v Liptově; celá stěna, nesouc název 
„na Písku“ rozpadává se v písek a drobné kavalky velikosti lískového ořecha ; toléž 
jeví se v Nižných Tatrách u domků kolonie Hrádku, kde vysoké stěny zrnitého dolo- 
mitu rozdrobují se v písek u paty těch stěn nahromaděný. Ve Fatrách vystupuje do- 
lomit zrnitý také v náramné mohátnosli; celá Malá Fatra skládá se z drobnozrného 
dolomitu, klerýž ještě značněji vyvinut jest ve vrchách nad Hájem naproti teplici 
Slubné, nedaleko Křemnice. Všechny ly štíty skládají se z jasnošedého nebo bílého 
dolomitu, který se málo liší od slavných dolomitů ve Val di Fassa v jižním Tyrolsku, 
Zde všude v těch bílých skalách objevují se dutiny pokryté vyhraněným do- 
lomitem, místy skládá se celá skála z drobivých krystalkův, které pouhým dotknutím 
rozpadávají se v písek dolomitový. Mohútná hmota skalní, přes kterou vede cesta 
ze Slubné a Čeremošny do Harmanca, nazvaná Harmanickou horou, skládá se z drobno- 
- zrného, modrošedého dolomilu, v němž jsou čelné druzy vyhraněného dolomitu; v ně- 
kterých slojích též skály jsou četné lodyhy enkrinitů, pokryté velmi malými krystalky 
dolomitu, v té podobě jako na hoře Cislon ve Val di Sassa. Celá hora Slunce, přes 
kterou vede cesta z Liptova do Zvoleňské stolice, skládá se z drobnozrného šedého 
dolomitu, jakož i skály u vesnic Vyšší a Prostřední Řevuče, na severní straně té hory. 


Ohromná spousta skalní Popová, východně u Králové Hole od Vernaru až k Telgartu, 


skládá se z modrošedého drobnozrného dolomitu 


„ mísly s četnými druzami krystalků 
Živa. 1857. 9 


150 


dolomitových ; od Popové pák tři mílé úa východ táhne se pásmem dvě míle širokým 
tentýž dolomit a skládá hory Soltyšovou, Girovou atd. 

bd. Dolomit drekciový (slepencový). Hornina ta skládá se z hranatých úlomků 
drobnozrného dolomitu s povrchem více méně hladkým; dolomity tylo jsou -lemn“ 
nebo jasnošedé; spojené slinitým dolomitem obyčejně barvy jasnější, nebo také kry- 
staličným dolomitem bílým a hrubšího zrna. Vypadají-li na těchto stěnách působením 
povětří částky slinité, obdrží stěny podobu skály rozdrobené na menší kousky i na pře- 
vrat slepené: možno, že skála při tuhnutí stáhla se v lakovéto pecky, které zůstaly 
věžeti v měkčí hmotě. Boué ve své rozpravě o brekciích (Uiber die Dolomite, die 
talkhaltigen Gesteine, die Trůmmerkalke u. Dolomite, Ruinenmarmore, sowie die Sand- 
steine mit Spaltennetzen. Silzungsberich! der kais. Akademie der Wissensch. T. XII. str. 
422) soudí, že sloh ten povstal olřásáním země, při čemž se skála roztříštila a pak zase 
spojila. A však jest tomu na odpor, že se uprostřed brekciového dolomilu obje- 
vuje sloj bílého a drobnozrného dolomitu, 20—25 stop mocná, s četnými dulinami vy- 
plněnými vyhraněnným dolomitem. Kdyby mechanická síla ono roztříštění byla spů- 
sobila, zajisté by i podotknutá sloj bez porušení nebyla zůstala. V Tatrách jesl též 
známá odrůda brekciová v rozsáhlosti podřízené: nalezl jsem ji u železného dolu Bo- 
brovcé v Oravě, skládají se z ní hory Velká Miková nad Velkým Bobrovcem, Sokol 
v dolině Jalovecké, Holica nad Kvačany, všechny v Liptově, bok Siary u teplice Lučské, 
bok doliny nazvané Nižné Pazuchy u Turyku, taktéž v Liplově. Malá Falra nebo Fa- 
tryčka a hory u Batkova nad Váhem v Turčanské stolici; mohůlný hřbet Usyp mezi 
Rejcem a Fackovem v Trenčanské stolici, boky doliny Řevuče obslupující Prostřední 
a Vyšší Revuč, hora Stuřec v dolině Turecké u Starých Hor, ústí doliny Svatojanské 
v Nižných Talrách, dolina Malučinská u Královské Lhoty v tomtéž pásmě, U Lučivna 
rozvinuje se tá odrůda mohútněji, skládají se z ní rozsáhlé hory Kalemberg i Valle- 
rova; jdko: boky Sólin, Dzyslów kut a Malá Lopušná u Šumjace, všechny ly vrchy na 
výšině u Usničovky a Pustopole na cestě z Vernáaru do Gemerské stolice; taktéž sem 
náležejí liory ověnčené zřiceninami zámku Muraňského, ústí doliny Lubětovské, hory 
obstupující Lipči slovanskou. 

o. Dolomit dirkovitý. Poměrně "nejméně vyvinulý skládá předce mohútné vrchy, 
a jak všechno v Tatrách, tak i tyto výmíněčné skály vystupují v ohromnýeh. spou- 
štách: | Doloriit tento má obyčejně palrný sloh krystaličný, část jedna o vělším zrně 
stánoví tenké příhrady, kteréž se často pod úhlem klenče dolomitového přetínají; mimo 
větší příhradý objevují se uprostřed nich menší slčny křižující se rozmanitě. Duliny 
a dirky dolomilu někdy na palec široké vyplňuje práškový velmi drobný dolomit, ob- 
sahující mikroskopické krystalky. Působením povětří na stěny této horniny vyplakuje 
se tento práškový dolomit a dirkovitá skála objeví se pak velmi patrně. Kusy tako- 
vého dirkovitého dolomitu nalézá geolog dosli hojně po úbočích hor a v dolinách. 
V hluboké rokli, v které stojí poslední domy Velkého Folkmaru na Špíži nalézá se 
také šedý dolomit dirkovitý, velmi pěkný; u Kozákovy studně nad horou Zamčiskem, 
nedaleko Svatojánské štoly u Nové Vsi (Iglé), na vrších nad Hájem u Slubně jest do- 
lomit částěčně dirkovitý, bílý, solvory naplněnými sypkým dolomitem, kterýž se snadno 
v písek rozpadává.“ Odrůda la nalézá se také časlo po úbočích hor v dolině Koscie- 
liské v Tatrách, jest na dvou místnostech barvy žlulé a červené, lak na přechodu, Iva- 
novském, vědoučím do doliny Staré Roboty a přechodu mezi horami Rzedami i Tomanovou 


131 


polskou, vedoucí do doliny Liptovské Věrcichy; dále nalézá se v dolině Turecké u Sta- 
rých Hor ve Zvoleňské stolici, pod horou Čuntovou u Dobšiny; žluté odrůdy objevují 
se u Jaklovců na pahorku Kacyhybel, na hoře Kaštel u Tisovce, na hoře Podlusky 
u Boce v Nižných Tatrách; v úbočí na stráni pod horou Bučinou Kobylarovou u Vlach 
(Olah Palak) a na cestě z Nižné Slané do Štítníka; na hoře Hleb u Trhové v Tren- 
čanské stolice. K této odrůdě připočísti sluší některé dolomity dirkovité  Malachova 
u Báňské Bystřice, mající komůrky ne dolomitové, nýbrž křemenné, vyplněné práškem 
dolomilovým; když prášek se vypláchne, zůstávají kavaly křemenné roztroušeny po 
polích. Nesnadno jest vypověděli, zdali se křemen současně s dolomitem usadil a po- 
lom teprva vyloučil. 

Slín objevuje se ve dvou odrůdách, rozeznávajících se barvou šedou a pestrou. 
Prynější dělí se v tenké lupky, které májí na plochách vrslevních lesk jakoby hed- 
vábný a černé podélné pruhy, zajisté stopy fukoidů; druhá odrůda má červené, mo- 
dravé i zelenavé barvy, dělí se v křivé lupky, obyčejně hrubší, na plochách vrstevních 

Jako vyhlazené. Obyčejně střídají se tyto všelijak zbarvené odrůdy; a zůstanou-li slab= 

šími, míchají se barvy, a červené lupky mají pak skvrny modré nebo zelené, k pla- 
menům podobné, a naopak zase zelené a modré lupky mají červené plameny. Šedé 
lupky táhnou se mocnou slojí uprostřed ve vápenci, počavše od doliny Filipky až za 
Koscielisko nad dvě míle dálky; vyplňují zde nesmírnou dolinu zá, horou Saturnus 
v dolině Koscieliské; někdy pozorují se v nich stopy mušlí dvojskořapných; na hoře 
Javořinka nad dolinou Liptovské Věrcichy vylučuje se slín z vápenče a zavírá po- 
různu Belemnity. V jiných částech Karpat pozoruje se ta odrůda řídko. Pestré slíny 
obyčejně vystupují na blízku slojí červené nebo hnědé rudy železné. Zelené a modré 
odrůdy mají obyčejně v sobě drobné krystalky kyzu železného; nerost ten však chybí 
vždy v červeném slínu. 

Na velmi mnohých místnostech pozorují se slíny červené, málokdy peslré; tyto 
Irojím stínem zbarvené slíny jsou u železného dolu v Magoře pod Zakopanou, v dole 
'Tomanovském u Koscieliska, v dole Jambor v dolině Uranově na Oravě, u teplice Tren- 
čanské ; červené slíny jsou immmohem obecnější, jako v dolině Filipky u Blatisek neda- 
leko Poronína, v dolině Bialé pod Gewonlem, u teplice Lučky v dolině Korylnici, 
u Šťávy Medokyšné v Bravnu, v jedné z pobočných dolin velké doliny u Německé 
Lipče v Liptově, u Marianského šachtu v Španí dolině (Herrengrund) u Radvanu, v do- 
lině Libělové u Baňské Bystřice. Velmi znamenilé sloje červených slínů vystupují na 
některých místech v dolině Frywaldské u Rajce, na hoře Rozšudce u Trhové v severní 
straně, Trenčanské stolice; u Švabovky blíž Pohořelé, v Telgartu u pramenů Hronu, na 
hoře Čuntově u Dobšiny, v dolině Hranovněcké na Špíži atd. 

Šedé jíly lupkové vystupují na nemnohých místech co mocné sloje ve vápencích, 
tak na cestě z Leščin do teplice Lučky v Oravě, u slojů sádrových v dolině Terscianě 
u Červené Skály v Gemerské stolici, v dolině pobočné u Svatojanské štoly blíž Nové 
Vsi Wgló) v dole sádrovém. 

0 rostlinách luštinatých. 
Od Lad. Čelakovského. 
Hodláme tenkráte objasniti ve hlavních zárysech ústrojnost rostlin z důležitého 


řádu Luštinatých (Leguminosae). Mluvíme=li o Luštinatých, čtenáři naši is dovtípí, 


1132 


že nejpředněji naše nejužitečnější plodiny kuchyňské, jako hrách, čočku, fasole a by- 
liny pro píci, jako jetel, vojtěšku, ligrus a j. na paměti míli musí; i také na kře 
a slromy veleozdobné, jako akát, čilimník, žanovec (Colutea) si zpomenou, kteréžto všecky 
mají semena uzavřená v plodech, jmenem lusků vůbec dobře známých. Patří tyto rost- 
liny; tak jako trávy, spoluložné, okoličnaté k nemnoha řádům v říši rostlinné, kteréž 
při velmi rozsáhlém. počtu pokolení a rodův předce takový povšechný ráz společný 
mají, že namnoze s velikou snadností, ano na první pohled možná říci, zdali nějaká 
rostlina náleží do toho řádu čili nic. Ačkoli pak rozsáhlost toho řádu, jejž skoro za 
velikou čeleď považovali možná, tak znamenitá jest, že počet rodův toliko za počtem 
v čeledi spoluložných (ku klerýmž heřmánek, slunečnice, bodlák náležejí) pozadu zů- 
stává, neboť dle Decandolla přes 3700 obnáší; i ačkoli povšechný ráz pečeť příbuz- 
nosti na všecky vtisknul, panuje předce veliká rozmanitost tvarů, jako v málo kterých 
valných čeledích. Rozmanitost talo jest tak veliká, že téměř všecky hlavní formy ze 
všeobecné botaniky údoslovné (čili morfologie) Dvouděložných na různých rostlinách 
luštinatých sobě k názoru přivésti lze. Již s ohledem na podstatu pně potkáváme se 
se všemi jeho spůsoby: totiž s lodyhami, které každoročně pocházejí (byliny), s tako- 
vými, jejichž zpodní holé pruty na konci doby vzrůstní totiž letní zůstávají (polokře), 
se kmeny trvalými, od zpodu hned rozvětvenými (kře) i se kmeny teprv v koruně vě- 
tevnatými (stromy). Dále probíhají listy řadou úplnou od jednoduchých až do nejslo- 
žitějších, a rovněž rozmanilou řadou forem. Spůsoby rozvětvení stopek květonosných 
čili květenství objevují se v tomto řádu všeliké možné. Převolný a široký jest okruh, 
ve kterém tvar a spořádání květních částek se mění a kombinuje, nacházíme kalich 
a korunu hned z prostých lupenův, hned srostolupennou, hned skoro pravidelnou, hned 
od pravidelnosti více méně odchylnou; tyčinky s korunou hned pod semeníkem ve- 
Iknuté, hned zdánlivě výše či hlouběji na kalichu připevněné; hned mezi sebou prosté, 
hned na několikerý spůsob spojené, v počtu nevšude stejném; i sám semeník ten, jenž 
jest jedním z hlavních znaků celého řádu, tak rozmanité tvary na se béře, žeby mno- 
hému ani na mysl nepřišlo, se známým luskem jej porovnávati. 

Krom této veliké rozmanitosti forem, jako paprsky z jednoho jednotního středu, 
jednoho základního plánu vyvozených, jsou to jiné ohledy, které známost těchto rostlin 
zvláště zajímavou činí: dobrá jich část jest s blahobytem člověka a jeho hospodářství © 
v úzké a významné stýčnosti, jelikož do polního hospodářství jeho mocně zasahuje, 
v jedné krajině jedny, v druhé jiné rody, poskytujíce potravu chutnou i živnou, anebo 
píci výbornou dobytku, anebo různé látky léčivé, pryskyřice a oleje, často libě zápašné, 
anebo též dříví k hotovení nářadí a jiných věcí prospěšné. Jiné zajímavé stránky je- 
jich jsou krása i označnost mnohých květů a lepota jemně rozdělených listův, zvláště 
při cizozemských rodech, které také již často ve vlastech svých vzdělanějších, i v Evropě 
pro ozdobu vůkol obydlí a v sadech se pěstují. Nanejvýš památné jsou také některé 
rody se složitými listy, na klerýchž spatřujeme úkazy živolní, nikde jinde ve vyšším 
tvorstvu rostlinném lak zřetelné, pohyby lo vnější, tím více pozornosti zasluhující, že 
nikoliv ještě dostatečně nejsou vysvětleny. : 

Luštinaté rostliny ze žádného pasu země nejsou vyloučeny, a velmi málo zemí 
jest, kdeby nějaký počet jich se nenalézal, avšak ne všecka pásma četnému jich se vy- 
skytání jsou stejně příznivá; vůbec pozorovati, že k rovníku vždy počtu rodův přibývá, 
čím dále k točnám, tím řidčeji se vyskytují, z čehož následuje, že právě horká pásma 


133 


jim jsou nejpříznivější. Neboť mezi obratníkoma skoro polovice všech známých rodův 
roste, skoro tolik, co v obou mimoobratníkových pasech dohromady, a v těch zase 
v ten spůsob nestejně jsou rozděleny, že přes dvakrát tolik v severní polokouli pře- 
bývá co v jižní, Navzdor poslednější skutečnosti můžeme za to přijmouli, že podě- 
lení obou polokoulí asi stejné jest, protože rozsáhlost pevniny na jižní polokouli 
v stejné míře menší jest, nežli rozsáhlost pevniny severní, 

Tato nepoměrnost v rozšíření Lušlinatých v pasech mírně teplých a studených 
a v pasech horkých ještě větší se okáže, jestliže na stromovité rody samotné ohled 
vezmeme, neboť skoro veškeré stromy té čeledi v tropických krajích jsou domovem, 
(malý počet jen v mírně teplých přichází), a k tomu účeli také ve svých pupenech, 
jak dále uvidíme, přiměřeně uspůsobeny jsou. Pánev Středomoří, respektive pobřežné 
jeho kraje, vyznámenává se zvláštním tvarem polokřův, kteréž od stromův a křů k by- 

„ linám přechod činí; naše zas krajiny téměř samé mnoholeté a roční byliny přechovávají. 
S rozšířeností dle šířek souhlasí rozšiřenost Luštinatých dle výšky, a jako k točnám 
co sludenějším země končinám jich ubývá, tak rovněž i do výšky, až konečně v ho- 
rách toliko něco málo mnoholetých bylin ještě se daří, stromy a byliny roční 
v dolinách a na pahrbech zůstávají. 

K nějakému přehlédnulí celého řádu předvedeme ihned nejdůležitější pokolení, 
dříve ale připomínáme, že se řád len dělí ve tři hlavní čeledi, a sice v motýlovité (Pa- 
pilionaceae), s korunou nejstejnolupennou zcela obzvláštní, kleráž motýlovitou se na- 
zývá; v caesalpiniovité s korunou poněkud ještě nepravidelnou, ale již ne motýlovilou, 
a v mimosovité (čili cillivkovité) s korunou. přípravidelnou, prosto- i srostlolupennou. 
Čeleď prvnější, daleko nejrozsáhlejší po celém světě, rozšířena jest v Americe mnohem 
méně než v starém světě, nejčetněji v Africe meziobratníkové; druhá čeleď obsahuje 
rostliny pouze tropické, nejvíce v Africe a Americe rozšířené; třetí tropické a pod- 
Iropické, největším počtem v jižní Africe, Novém Holandsku a Americe, 

Z motýlovitých jsou nejdůležilější pokolení: Chřeslnatec  (Crotolaria), v Asii 
a Americe tropické nejvíce druhy zastoupený; C. junca v Indii se sází, jelikož zní 
potřebují vlákna jako my z konopě; vlčí bob (Zupinus), hlavně v mírně teplých 
krajích rozšířený, také u nás v zahradách vídán bývá, v zemích kde se sází, na 
př. ve Vlaších, poskytuje píci i také semeno jedlé. Babí hněv (Ononis) u nás, 
ještě hojněji podle Siředomoří, přichází na jinak neúrodných místech — nízké to polokře 
a byliny Irnovatějšími větvemi ozbrojené. V jižní Evropě pouze předslavuje tento 
trnovitý tvar u větší míře keř hlodaš (Ulex). V též vlasti přichází vítečník (Spartium) 
keř s pěknými, líbezně vonnými květy, s nímž nejpříbuznější jest janovec (Sarothamnus) 
v severnější Evropě, mellatý to polokeř, jehož pruly k chvoštišťům se berou.  Kru- + 
činka (Genista), jejichžlo několik druhů (G. tinctoria) poskytuje květonosné větvičky k bar- 
vení na žluto, a čilimník (Cylisus), obé kře i polokře, jak ve střední tak v slředo- 
mořské Evropě jsou čelné. Todice (Medicago), kleréž pokolení vyznamenává se 
více méně krouceným luskem, má rod jeden vojtěšku (M. sativa), ježlo už u nás, 
ještě více ale v jižní Evropě co nejobecnější pícní rostlina se seje. Jetel (Trifolium) 
ve všech mírných krajích země, jetel luční (T. pratense) v celé střední Evropě planě 
rostoucí a za píci sázený nahražuje v západní Evropě jelel nachový (T. incarnatum). 
Ve Vlaších a jižních Francouzích sází se v množství šparglový hrách (Tetragonolobus 
purpureus) a lusky jako Špargl se připravují; píci dávají také druhové kozince (Astra 


134 


galus); od některých jeho druhův (A. creticus, gummiter), v Levantě domovem, po- 
chází gummi tragantové. Rodové lékořice (Glycyrhiza) z jižní Evropy a z Asie posky- 
tují tak zvané sladké dřevo, to jest podzemní peň zasládlý, z něhož se vyvařuje lé- 
kořičná šťáva. Trnovníky (Robinia Pseudacacia a hispida) čili akaty, u nás jakožto 
spanilé stromy s ozdobnými, bílými neb červenými květy pro ozdobu zhusta sázené, 
pocházejí ze severní Ameriky. — Zndigofera , od. jejížto rodův některých modré 
indigo pochází, přebývá jenom v korkých pasech, jmenovité v Indii, Africe 


(Obr. 1.) severnější. Tak jako © 


hrách (Pisum sativum), 
jakož i většina rostlin i 
zvířat ode dávna zdo- 
mácnělých původu ne- 
jistého, a čočka (Ervum 
Lens) z východu pochá- 
zející, v našich šířkách, 
lak cizrna (Cicer arie- 
tinum), jejíž vlast na vý- 
chodě, v jižní Evropě, 
zvláště v Španělsku na 
semeno se pěstuje. Nej- 
více příbuzné s nimi 
jsou vikev (Vicia), Jra- 
chor (Lathyrus) v mír- 
ných krajích po vší ze- 
mi, a Jecha (Orobus) v 


šlinatých s luskem na 
příč článkovaným jsou 
nejznamenitější : šlírov- 


kovka (Hippocrepis), vi- 
čenec (Coronilla) v kra- 
jinách středomořských, 
ptačí noha (Ornithopus) 
též v střední Evropě, 
ligrus. (Onobrychis) a 
kopýšník (Hedysarum), 
výborná pícní bylina, 


ším podnebí; v tro- 
pickém“ opět Desmo- 
dium a Aeschynomene, 

Kopýšník (Hedysarum fexnosum). znamenité pro pohyby 
listův svých, Arachis, zelina v tropické Americe pamělihodná proto, že po od- 
květení mladé lusky své, ma plazící se lodyze zavěšené, do země ponořuje, aby 


též v mírném a teplej- 


stejném podnebí. ZLu- © 


ník (Scorpinrus), pod- 


135 


dozrály, z nich dávají semena dobrý olej, mandlovému podobný; pěsluje se ve 
všech tropických zemích a léž vůkol Moře Středozemního. Fasol  (Phaseolus). náš 
obecný pochází z Indie východní, a mnohokvětý (Ph, multiflorus) z horké Ameriky, 
i všecky jeho příbuzné, namnoze oplélavé kříčky a byliny, v tropickém pasu jen jsou 
domovem. Největší část slromův této čeledi přichází v horkém pásmu zvláště Ame- 
riky a Asie, jako Geolfroya, Plerocarpus, Dalbergia a. j. m. V Novém Holandsku 
a jižní Africe, od předhoří Dobré naděje pocházejí nejmnožší kře pěknokyěté, jaké 
v skleníkách a na výstavách rostlin u nás vídati bývá, jako Callistachys, Chorizema, Po- 
dalyria ald. 

Všecka posud vyčlená pokolení té čeledi, jimiž toliko malou část všech pokolení 
vyčerpali jsme mohli, náležejí do čeledi motýlovitých. Rostliny caesalpiniovitých bo- 
haté jsou zvláště lékarnickými a barvicími látkami. Tam náležejí: Caesalpinie, jichž 
rozličné druhy červené dřevo mají, C. echinata ale pravý brasilský fernambuk k bar- 
vení užívaný poskyluje; kreveň (Haematoxylon). v prostřední Americe, jejíž dříví uvnitř 
červené kampešským slove. Ze mnohých kassií, stromů z horké Ameriky, pocházejí 
listy sennesové v lékařství známé ; laké sladká dužnina ze plodův do 3“ dlouhých, 
kassie indické (C. Fistula) je lékařská podobně jako z příbuzného tamarindu indického ; 
Gleditschia, severoamerický strom trnilý, k ozdobě se pěsluje u nás v zahradách; ro- 
hovník (Ceratonia Siligue) z Levanty, na břehách Středomoří zhusta sázený, má lusky 
kožovité, kleréž pod jmenem svatojanského chleba semitským národům za jídlo slouží, 
a k nám do obchodu přicházejí; Bauhinia čítá rody v tropických krajinách, některé 

(Obr. 2.) 


Bauhinia corymbosa z Číny. 


136 


náležejí k tak zvaným lianám, oplétavým rostlinám, kleréž k ozdobě, hustotě « boj- 
nosti pralesův tamějších velice přispívají, visíce dílem přímo s vrcholků vysokých 
stromův, dilem na příč mezi nimi jako lána se rozpínajíce. 

Konečně z mimosovitých akacie v horkých pasech všech dílů světa jsou ozdobou 
a charakterislickým tvarem svých vlastí pro složité, drobné listy a drobné krásně 
klasnaté květy, některé (A. vera, arabica, Seyal) z Alriky a sousední Asie vylučují 


gummi arabské, Mimosy neb cillivky z Brasilie jsou proslulé. citlivostí neb lépe 
dráždlivostí svých listův. 


(Obr. 3.) 


Acacia haematoma z ostrovu San=Domingo. 


Ve pněch Luštinatých jeví se všeliká možná rozmanitost, co do trvání jejich 
a spůsobu živobytí, kteréžto každému rodu obzvláštní a s podmínkami zevnitřními, ve 
kterýchž rod ten žije, ve shodě jest. Nejmenší část má peň tak spůsobený, že mu 
nelze na delší čas než na rok vytrvali, tak že rostlina po čase jedné doby vegetační, 
u nás po jednom letě, zahynouti a na příští rok semeny toliko se rozmnožovati musí. 
Vezměme za příklad jetel rolní, také kočičím nazvaný, poněvadž jeho husté klasy 
květní huňaté jako kočičky vypadají; jeho vřetenovitý kořen přechází ihned ve přímý 
peň, kterýžto se hned na zpod z pobočných pupenův rozvětvil u větve lolikéž přímé 
a nad zem vyštoupající. Tento peň dosáhne svého úplného vyvinutí v prvním letě, 
nosí listí, rozvětvuje se v hůře ještě dále a ukončí květem a semenem; nemoha pak 
jedním rokem zdřevnatěti, pohyne na zimu až po kořen, bez naděje obnovy, poněvadž 
pod zemí žádných pupenův nezachoval a z kořene samého nikdy nový peň vyrůsti 
nemůže. Tyto byliny slovou ročnímí neb jednoletými. Jiný spůsob života má jetel 


“ 


137 


chlumní. Vyhrabeme-li jej ze země, budeme jen při povrchním ohledání celý pod- 
zemní llustý díl za kořen považovali, přihlídnouce ale bedlivěji shledáme, že na něm 
dvě rozdílné čásli rozeznávali musíme; přední totiž díl tlustého dřevnalého tělesa 
odstaven jest palrně od zadního, a pokrytý zhusta rozčísněnými hnědými vlákny, což 
jsou toliko suché, zvelšelé oslatky listův, kdežto zadní čásť, pravý kořen, žádných 
pozůslatkův nenese. Jest tedy přední ten díl peň, pro rostlinu díl nejdůležitější, poně“ 
vadž on lo jest, jímžlo jí takřka nesmrtelnost jest pojištěna, lak jako stromům jejich 
kmenem; neboť podzemní ten kmen každoročně, jako každý kmen, tvoří novou vrstvu 
kolem sebe a zachovává v úžlabí svých nižních lislův pupeny přes zimu, z nichžto na 
jaře vždy vělve t. jest nadzemní lodyhy vyhání. Podzemní ty kmeny nazývají se vůbec 
oddenky a byliny jimi opatřené ozimé neb mnoholeté. U jetele chlumního nerozvětvuje 
se oddenek dále, nýbrž krátkým, jednoduchým zůstává; nižní jeho listy vynikají krátko 
po sobě, články mezi nimi jsou skoro neznačné, neprodlužují se vzrůstem a slo- 
vou ledy nevyvinulýmí. Nezřídka ale vyvinuje oddenek články své do délky, při 
čemž rovnovážně se plazí a leprv dále vystupuje v olistěné lodyhy; pokud pod zemí 
jsou, dřevnalí a neumírají vělve jeho, a z kolének mezi články vyhánějí mrcásky kořenové. 
Příklad tohoto tak zvaného plazivého oddenku poskytuje jetel plazivý, jahodnatý a j. 

V obém případu, ať si při rostlinách jednoletých ať si při ozimých, nazývá se peň hlavní 
aneb prostranní pně, nad zem vystupující a po jednolelém rostění hynoucí, lodyhou, a jen 
tyto rostliny vlastně bylinami. Dobrá část Luštinalých má však pně nadzemní vytrvalé, kte- 
réž vlaslně kmenem vyrozumíváme, pně buď křovité neb stromovilé. Tyto vytrvalé pně ale 
vlomlo řádu ještě ve třetí spůsobě se objevují, stojící uprostřed mezi křovitým kmenem 
a mezi bylinnou lodyhou, totiž pně tak zvaných polokřů. Jako kmen křův trvalý je- 
jich peň hned u zpodu se rozvětuje, nedosahuje ale obyčejně takové výšky, poněvadž 
nejmladší větve hořejší částkou svou tak jako lodyhy umírají a jen zpodní část jich 
dřevnatí, Protože tyto podkře, pro nedostatek hustých odstávavých větví v době ulu- 
chlé vegelací postranních větviček zbaveny, mellovilou tuhou podobu mají, jsou velmi 
nápadnými a charakteristickými občany oněch krajin, kde velmi zhusta přicházejí, mírně 
teplých to krajin, jako na př. na pobřežích Středozemního moře, Tamější podkře 
hlavně náležejí do pokolení kručinek (Genista), čilimníků (Cytisus), Spartium, Ulex, 
Dorycnium, Astragalus atd. U nás může tvar tento k názoru přivésli janovec (Sa- 
rothamnus), jenžto na suchoparných, polesních místech jako chvoště z prutovitých 
větví ověšených velikými, žlutými květy se rozestírá, 

Na všechněch lodyhách, v nichžlo po celou dobu vegetační život neuslává, 
mohou také jenom pupeny nepřerušeně se vyvinující býli shledány, buď si pupeny 
konečné neb poboční. Při těchlo pupenech totiž, kteréž by se také otevřenými na- 
zývati mohly, není žádné hranice patrné mezi živoucím koncem osy s vyvinujícími 
se listy a mezi články osy s listmi již vyvinutými, obě poznenáhla v sebe přecházejí 
a pupen bez překážky prodlužuje své osní články a pořáde jen listy tvoří. S kon- 
cem lodyhy jest také konec jeho pupenům. Jinak to s pupeny podzemních oddenkův 
a nadzemních kmenův; neboť poněvadž tyto přes zimu vylrvali a s počátkem nové 
vzrůstní doby dále se vyvinovati mají, musí také jejich pupenům ochrana přes nepří- 
znivý čas pojištěna býli, ve kteréž ony odpočívají. Tyto tedy mohou být nazvány 
zavřenými. Při jehnědokvětých lesních stromech poznali jsme, že ochrana odpočí- 
vajících pupenův v tuhých, lepkou pryskyřicí slepených šupinách záleží, v něžto se ku 


138 


konci leta nejzpodnější listy pupenu neb palisty přeměňují, a u nejmnožších stromův 
v mírných i studených pásmech to samé. Podobá se, že stromy lušlinaté tamtéž 
vesměs, jinak zaopatřují své pupeny. Urvouce na komci leta větev akátu (Robinia 
Pseudacacia), jakož i Gleditschie, Cercis, neshledáme žádného konečného pupenu, 
nýbrž tělo dřevní jakoby uťfato se vzduchem se dotýká neprostředně; jest patrno, že 
nikoliv snad nevyspěním puku, nýbrž pravidelným odvržením posledních článkův osních 


pupen konečný na zmar přišel. Za něj pak nejblíže pod koncem stojicí pupem paždní — 


silně a řádně jest utvořen, Tylo pak paždní pupeny nemají žádných šupin vůkol sebe, 
nýbrž jsou v. dutině paždní listového  střenku uschovány, kterýž tam na zpodu 
svém, jako vůbec střenky Luštinatých, tlustý a klenutý jest. Z této duliny vynikají 
pupeny v počtu množitém 2—3, jejichž nejzpodnější lístky dlouhými chlupy zahaleny 
jsou; při odpadnutí listového střenku od větvičky zůstává tenká kožka z jeho zpodu 
jako, klenulí přes úžlabí jeho , a nesoue uvnitř též huslé chlupy poskytuje pu- 
penům ochrany. 

Velmi obyčejný úkaz mezi Luštinatými jest vinutí se pňův i trvalých i jedno- 
letých v určitém, buď v levo, buď v pravo jdoucím směru kolem jiné rostliny jakožto 
osy v spiralném kroucení; jest to úkaz, jehož příčinám dosud na stopu se nepřišlo. 
Známé jsou oláčivé druhy z pokolení vikve a jejich příbuzných, potom fasolů, příbuz- 
ných pokolení Dolichos, Lablab a j., kdežto se lodyhy otáčejí.  Oláčivé kře a stromy 
nacházejí se v čeledi mimos (Entada) a caesalpinovitých (Bauhinia), lak zvané liany, mo- 
hútné stromy oplétajíce.  Obzvláštní jest u těchto tropických křův to, že obyčejně po 
každém oběhu směr svého ovíjení změňují, jako na př. Bauhinia Lingua. S opletavostí 
těchto křův v úzkém spojení jest znamenitě nepravidelné, na první pohled nepochopitelné 
spořádání vrstev dřevních. Při ostalních Luštinatých, tak jako vůbec při dvojděložných 
stromech sestupují svazky cévní do kruhu, tvoříce dřevní cilindr kolem střeně a jsouce 
jen poměrně ouzkými paprsky střenovými odděleny. Průřezy příčné kmenův oplétavých 
Bauhinií však ukazují nejpodivnějším spůsobem laločnalé , střeněm prokládané kupy 
dřevní; o pravidelně soustředných kruzích tam ani památky. V prvním roce ještě 
Wvoří cévní svazky pravidelný cilindr, postupem let ale povstává tento zvláštní poměr 
dřeva nestejným tvořením se dřeva na zevnitřek, ješlo něklerá místa jeho břzy ne- 
přijímají na vnějšek, aniž se šíří, za to střeň mezi nimi mocně bujeti může. 

Listy jsou, vyjímaje toliko málo cizorodných pokolení, na pni v slřídavém po- 


slavení; toliko nejprvnější listy, na listy klíční následující, jsou jak tyto ještě proti © 


sobě po dvou postaveny při některých pokoleních, jako při fasolích. (Co se spůsobův 
listů Luštinatých týče, jeví se v nich náramná rozmanitost; nejprvnější, nejdůležitější 
jest lišení „od sebe lislův jednoduchých a složitých. Rozdíl ten samo jmeno vysvět- 
luje; jednoduchý list představuje jediná plocha neb čepel, ze pně vynikající; složitý 
list složen jest z několika úplně od sebe oddělených čepelí listních, kteréž lístky 
nazýváme. K ponětí složeného listu v smyslu bolanickém náleží ještě jedna známka, 
totiž článkovitost ta, že lístky musí zvláštními klouby na objemu kmenu neb na slopce 
listní- (na střenku) býti sčlánkovány. Nestává-li této článkovitosti, v kteréž by jednotlivé 
lístky od sebe přísně se odlučovaly, považuje se list tlakový zdánlivě složený za je- 
dnoduchý, toliko hluboce rozdělený, Vůbee se listů v botanickém smyslu složitých 
pořídku v rostlinstvu nalézá; největší část zdánlivě složitých a velesložitých listův 
nemá článkovitosti, na př. listy mnohonásobně stříhané kopru; celeru, petržele a jiných 


139 


čtenáři dobře známých okolíčnatých rostlin. V řádu Luštinalých nestává takových 
inohodílných a předce jednoduchých listův ; listy jednoduché jsou vůbec řidší; tylo 
jakož i jednotlivé lístky složitých listův neukazují ve formě velikou rozmanitost; úzko- 
čárkovitý, podlouhle kopinatý a více méně vejčitý tvar. jsou pravidla skoro všech- 
něch listův; taktéž rozdělenost kraje vesměs bývá nepatrná; nanejvýš drobné zoubky 
neb výkrojky na kraji bývají nápadnější, však listy a lístky celokrajné převládají. Nej- 
větší rozmanitost listův složených pochází od rozličného spůsobu, jímž jednotlivé lístky 
v celek spojeny jsou. 
Nejjednodušší spůsob jest ten, když několik lístkův, tři, čtyři i pět, bezprostředně 
na jedné straně objemu pňového vyniká, lak na př. u draslobýlu (Aspalathus). Aneb 
(Obr. 4) ze pně vyniká, stopka listní, kratší či delší, nesoucí na 
svém konci několik lístkův buď neprostředně přisedlých, 
|N p buď stejně dlouhými zvláštními stopkami na něm vklou- 
ECN Roj! JA 1 bených. Tyto listy slovou prstnalé, že jako prsty na 
X My 0 / ruce z jednoho bodu jejich stopky. lístky vycházejí. 
: MW / / Zhusla přichází počet tří lístkův, jako při jetelích, či- 
limníkách a j., pak slovou listy trojené, řidčeji pěti, sedmi, 
Ň devíti při škrkavičníku (Lupinus). — Jestliže ale společná 
stopka neb střenek dále se prodlužuje mezi jednotli- 
vými lístky, lak že tyto po dvou proti sobě, neb také 
střídavě v jistých vzdálenostech od sebe na ní sedí 
jako pírka na péru ptačím, povstane lím nový spůsob 
List přetňatý škrkavičníka (Dupi- listu, zpeřený list, klerýžto nejhojněji v řádu našem se 
nus albus). vyskylá: akáty, vikve, hrách, lechy a m. j. poskytují 
u nás dosti příkladů, Dvojí rozdíl tu ještě možný, že totiž společný střenek buďto na 
konci svém lístek nese, buďto sám sebou se končí; v prvním případu slove lichozpe- 
řeným, v druhém sudozpeřeným, v prvním jest totiž jeden lístek nad určitý počet 
párkův a tedy počet lístkův. lichý, v druhém ale počet lístkův bude sudý.  Vičence 
(Coronilla), kozince (Astragalus), žanovce (Colutea) a j. mají lísty lichozpeřené. Listy 
(Obr. 5.) 


A 


1. List sudozpeřený kassie (Cassia Senna). 2. List sudozpeřený s úponkou od vikve 
(Vicia cassubica), 3. List lichozpeřený lékořice (Glyeyrhiza glabra). 


140 


sudozpeřené vyskytují se u všech vikvovitých a jeví na mnoze ten zvláštní úkaz, že 
konec stopky nad lístky všemi náklonnost jeví, jako- lodyhy mnohých Luštinatých, 
spiralně se zavíjeti. Obyčejně se ovíjí okolo jiného předmětu a tím rostlinám slabým 
za podporu pří vznášení se do výšky slouží. V botanice vůbec jakékoli části rost- 
liny Sspiralně se zakrucující nosí jmeno úponek neb vozvilin (Ranken). Mnohdy se 
střenková tato rozvilina rozvětvuje tím spůsobem, jako se ze střenku odvětvují hlavní 
žebra lístkův a pak každá větevka pro sebe se zavíjí. Jinou přeměnu podstupuje 
střenek zdřevnatěním, kdežto co ostrý, silný, v hrot vybíhající kolec rostlině zbraň 
poskytuje při tragantových kozincích (Astragalus creticus, verus a j.); potom neupa- 
dává, jako jiné střenky, toliko listy s něho upadávají. 

Počet lístkův zpeřeného listu ovšem dle rodu velmi se mění, i může se stáli, 
že jediný párek čili jařmo celý list skládá, čehož příklad dává hrachor hliznatý (Lath- 
tuberus), červeno-bílé ořeší národní písně, kdež střenek v rozvilinu vybíhá. Je-li 
ale list v jednom páru lichým lístkem ukončen, blíží se velmi k Irojeně prstnatému 
listu, od něhož však déle než druhé dva lístky stopkalým lístkem prostředním se liší ; 
ten případ je velmi hustý, při komonici (Melilotus), vojtěšce (Medicago) a m. j. 

Pomyslíme-li si v posud vytčených spůsobech listův zpeřených a prstnatých na 
místě jednollivých lístkův opět střenek s více lístečky, povstane list ještě složitější — 
dvakráte složitý; neboť samé lístky budou již složeny z lístečkův; konečně může tři- 
kráte složený list povstati, jsou-li lístečky samy již složeny; dále složitost listův 
pokud známo nejde, anobrž i lřikráte zpeřené jsou velmi řídké (Moringa). Mezi 
listy dvakrát složenými byly by čtyři kombinace možné: list- prstnatý s opět prstna- 
tými lístky, prstnatý se zpeřenýmí lístky, zpeřený s opět zpeřenýmí lístky a zpeřený 
S prstnatými lístky. Avšak ve přírodě uskutečněny nalezly se jenom dvě těch kom- 
binací a sice listy prstnaté i zpeřené s toliko zpeřenými lístky. Příklady prvních 
dávají některé africké akacie (Acacia gummifera) a mimosy (cillivky).  Citlivka sty- 
dlivá má mnoho-zpeřené lístky čtyři na konci společného střenku, citlivka nedůtklivá 
(M. senitiva) dva málozpeřené lístky o dvou párech lístečků na společném střenku. 


(Obr. 6.) 


0 


4. List dvakráte zpeřený akacie arabské, 2, List zpeřeno-prstnatý. cit- 
livky (Mimosa pudica), 


141 


Dyvakráte zpeřené listy jsou v čeledích mimos i caesalpinií husté; pozoruje se ale, že 
nemívají lichý líslek na konci jednotlivých střenkův. Také dvakráte složené. listy 
dle rozličného počtu lislův roz- 
ličnou podobu míli musí; zvláštní 
podivnůstky mezi. listy jsou ale 
ony dvakrát zpeřené listy, jedné 
ingy (Inga unguis cati), kde společný 
střenek jeden pár střenečkův nese, 
jichž každý opět pár lístkův na 
svém konci má (listy drakráte 
dvojené). 

Z uvedených spůsobů  listův 
jest viděli, jak rozmanilé poměry 
v řádu Luštinatých se nacházejí a 
jak předce lak znamenité spůsoby 
složených listův, jak v jiných řá- 

4. List dvakráte dvojený od Inga Unguis cati. 2. List dech zřídka se přihazují, obzvlášt- 
třikráte dvojený od Inga trigemina, nost a poznatelnost Luštinatých 
podmiňují. Jsouť zvláště v čeledi mimosovitých některé tak. veliké úchylky od obec- 
ného tvaru květů v tom řádu, že se zdá, jakoby přírodozpylci některá pokolení 
(Alfonsea) více pro Ivarozpytnou souhlasnost v listech než ve květech sem byli připočelli. 

Střenek nejmnožších Lušlinatých bývá na dolejšku svém napuchlý a tamtéž na 
peň vklouben, (tak jako jednotlivé lístky na společném střenku) ; kloubem tím může 
se střenek odloučili od pně, zůslavuje na něm“ jizvu, což se také na podzim děje; 
u složitých listův takových odpadávají nejprvé lístky od společného střenku , potom 
i střenek ode pně; odpadnutí střenku není možné, kde střenek od. pně není odklou- 

(Obr. 8.) k ben, při vikvích, hrachorech, lechách a j., i 
když listky samy odpadaly. 

Vyvinutí střenku v řadu tom jest vůbec 
tak mocné, že druhdy jen sám bez listův 
bývá vytvořen. U Lathyrus Aphaca zůslává 
střenek oblým a končí se úponkou, nenesa 
listův; u Lathyrus Nissolia jest lislovitě rozší- 
řen s rovnoběžnými žilami v rovnovážné oby- 
čejné poloze listů; © nejzyláštněji vyvinut jest 
na akaciích Novohollandských ; první listy bý- 
vají ještě složité, čím dále tím méně listkův 
se vyvinuje, až pak jenom listovitý slřenek 
zbývá, jenžlo ale své plochy přímo slaví a 

4. Licholist od Acacie heterophylla, a s listy, m ne 7 „ent á, se,ve= 
bd zcela bez listův s dvěma květními strboulky v 
paždí svém. 2. Peň od Ae. alata, skrze licho- dlejší lístek, palist, kterýž jen výminkami do- 
Jisty křídlatý, cela schází, někdy oprchává, obyčejně ale se 
střenkem dosti vyvinutým se objevuje. Že tyto palisty nejsou samostatné ústroje, nýbrž 
přívěsky vlastního listu, jest tuto velmi zřejmo; kdežto někdy opravdu zcela neodvislé od 


(Obr. 7.) 


142 


listu, samy pro sebe podle střenku stojí, souvisíť jindy se střenkem do větší menší jeho 
výšky, až pak i s celým střenkem spojeny jsou až po samý výnik lislův, což velmi pěkně ho- 
řejší listy jetele červeného (Trifol. rubens) ukazují. U jižněevropského Lathyrus Ochrus jest 
zase střenek s palistoma dolejších listův vyvinut na ujmu lístkův scházejících, palisty se střen- 
kem úplně spojené běží ještě jako křídla po pni dolů až k nejbližšímu střenku. U některých 
kozinců (Astragali synochreati) naopak nejsou oba palisty mezi sebou odloučeny, tvoříce 
jediné pouzdro kolem pně naproti listu, tak zvanou botku. Že palisty prosté, křídla 
přirostlá ke střenku, i botka stejného jsou původu, dokazuje pozorování vývinopisné. 
Také palisty jako střenek někdy trnovalí, na př. u kozincův tragantových. Při listech 
složitých a to při zpeřených mívají někdy jednotlivé lístky taktéž své palístky, a sice 
se má každý pár lístkův protisobných jako list, neboť po straně každého lístku jeden palístek 
se nachází; jest-li list lichozpeřený, nalézají se dva palístky po stranách posledního lístku. 

V přirozeném řádu rostlinném, kde obor listový tak výtečně vyvinut jest, jako 
v Luštinatých, naskytuje se nejlepší příležitost, vysvětliti běh, jímžto tvarové listní se 
vyvinují, jak z bystrých skoumání Schachtových vynímáme. Vývinopis listův jest hlavně 
proto důležitý, že z něho se učíme, co vlastně listem rozuměti sluší na rozdíl od částí 
pňových, v našem případu také, proč složité listy právě za celek jednoho listu poklá- 
dáme, a ne snad za větve, na nichžlo jednoduché listy sedí, jakož obyčejný náhled 
nebotanika v skutku za lo mívá. Má-li se vyvinouti list se dvěma palisty samojediný 
na jistém objemu pně, tedy střídavý, jak to u všech Luštinatých, objeví Se nejprvé tři 
bradavky pod koncem pňovým; poboční dvě nejprvé na konci svém růsti přestávají, 
prostřední je patrně předhoní; lať nejprvé začne tvořit prostřední žebro své, anoť: 
v jeho svazku cévním, jakožto pokračování svazkův pňových, -zdola se vytvořují ně- 
které spirální a kruhové cévy; tehdy již přestalo tvoření buněk na špičce listu; má-li 
ukazovali list zuby neb jakékoli výkrojky na kraji, vystoupí na něm rovněž malé bra- 
davky, k nimž pak proslranní nervy se tvoří; tyto zoubky taktéž nejprvé přestanou 
růsti, když mezi nervy a na zpodu listu ještě nové buňky se tvoří, posléze po utvoření 
špičky a kraje i nervův přestanou se i mezi nervy buňky tvořit, a list roste pak pro- 
dlažováním se holových již buněk dále; střenek, již započat, když se poboční nervy 
v čepeli tvořily, prodlužuje se naposledy. Zcela opáčně vyvinuje se peň a jeho větve. 
Má-li se vyvinouti z pně větev, vznikne také malá bradavka, obyčejně nad základem 
listu čili v úžlabí jeho, ale brzy jeví se rozdíl její od základu listového tím, že nej- 
prvé na jejím zpodu, kde ze pně vyšla, buňky přestávají se tvořiti, a jen ještě nějaký 
čas se prodlužují; ma konci bradavky, v tak zvaném kuželi vzrostním, zachovává se 
neustále tvořivá buňkatina, prodlužujíc jednak větev, jednak zakládajíc na svém ob- 
jemu listy spůsobem dříve udaným. Z toho viděli, že peň a jeho odvětví vždy na konci 
svém rostou, že mají kužel vzroslní, z něhož mohou listy a opětné větve vypouštěli, 
list ale že koncem svým a krajem nejprvé odumírá, nemaje vzrůstního kužele a tudíž 
nemoha ze sebe listy tvořili; i že list, dokud nevyspěl, na zpodu i na středu čepele 
tvořivé buňky Zachovává, Poznavše vývin jednoduchého listu, přihlédněme k složi- 
tému; a sice lichozpeřenému listu akátu (Robinia Pseudoacacia), ma němž podle 
listův palístky sedí, kdežto celý list nemá zelených palistů, nýbrž zdřevnatělé dva trny 
po stranách. Také zde vyzdvihnou se nejpřvé tři bradavky, postranní dvě ztrnovatí 
později, i jest tedy jisto, že ty dva trny změněné palisty jsou, prostřední stane se ko- 
nečným lístkem složeného listu; pod prostřední bradavkou vynikají rychle po sobě malé 


143 


vývyšeniny po obou stranách založeného slřenku ; teprva když všecky již založeny jsou, 
počne vývin jednotlivých vyvýšenin co lístkův, docela tak jako při jednotlivých listech; 
vyvinování dolejších párův předchází, pak následuje v hořejších, Konečně prodlužuje 
se ještě společný střenek, a lak párky listův posléze od sebe se oddálí. Vidíme, že 
zpeřený list zcela dle léž zásady povstává jako jednoduchý, a že sonbor později od- 
dělených lístkův jako jeden list se vyvinul. Prstnaté listy s počátku ničím se ne- 
liší od zpeřených, toliko k posledku jest rozdil ten, že se střenek společný mezi lístky 
neprodlužuje, kteréž proto z jeho konce vynikají. 

Složité listy Lušlinatých ukazují velmi zajímavé pohyby, kteréž v tom stupni 
žádnému řádu vyšších rostlin nepřísluší. Pohyby jednotlivých lístkův a lístečkův na střen= 
kách jsou pohyblivými klouby jejich zprostředkovány. Můžeme je rozeznávati co po- 
hyby periodičné a co pohyby nepořádné.  Prvnější závisejí zajisté od periodicky se 
naskylajících příčin zevnějších , neboť pozoruje se, že lístky ujmulím svělla v noci 
aneb již umenšením ho za kalných dnův jiného směru nabývají, se schoulejí a skládají, 
jakoby do prvolního stavu v pupenu se navrátili chtěly, a to se slává lím úplněji, čím 
úllejší a drobnější lístky jsou. © Jednoduchým hnulím se lístky buď zpřimují, n. př. 
u obecného bobu, neb skloňují, jako u škrkavičníku (Lupinus), buď ke stranám se schylují 
— U tamarindu.  Hnulím dvojnásobným lístky buď se zpřimují buď skloňují, při tom se 
laké střenek zpřimuje neb sklání; n. př. u Gleditschie, Amorphy. Při dvakráte slože- 
ných listech děje se trojnásobné hnulí, když n. př. na cillivce stydlivé střenek se sklo- 
ňuje, střenečky se sbližují a lístky zpřimují. Linné nazval tento stav rostlin v noci, 
jejž sám nejprvé zevrubněji vypozoroval, snem rostlin, což ovšem jen obrazně říci se 
může, poněvadž spaní toliko živě oduševnělých bytostí jest výkonem. Ty samé úkazy 
pohybův možná spůsobiti vnějším neperiodickým drážděním, buď mechanickým, buď che- 
mickým u něklerých nemnoha Luštinalých, a sice u Mimos, Desmanthus, Aeschinomene, 
z nichž nejznámější jsou pohyby cillivky stydlivé, kteráž také pod skleníky nezřídka 
u nás se chová, Od síly dolknulí neb olřesení závisí velikost účinku. Příčiny lěchto 
pohybův a spůsob, jímž uvnitř listu se dějí, jsou ještě nežnámy, jen loho se lze do- 
mysliti, že při lom nějaká proměna ve stavu šťávy a v pružném napnutí buněčních 
stěn před se chodí. Nějakého vnitřního smyslu a citlivosti zvířecí nesmíme v nich hle- 
dali, neboť se dějí pohyby tak, že toliko za bezvolně mechanické pokládány býti mohou, 
lřebas básníkovi dovoleno bylo, pro obraz svůj smysl tajný, na nějž jmena citlivka, 
stydlivý, citelný, narážejí, jim přikládati.  Nejčinnější a také nejméně objašnitelné jsou 
pohyby dvojnásobné některých tropických příbuzenců kopyšníka (Hedysarum), jmeno- 
vitě od Desmodium gyrans, jehož zpeřený list záleží z jednoho páru malých lístkův 
a lichého; velikého lístku. Pod pronikavým světlem tropického nebe konečný lístek, 
jakož i slřenek nahoru dolů se míhá, zvláště lístek v svých postáveních jest velmi 
jemným měřilelem mocnosti světlové; mezi lím vrtí se postranní dva lístky ustavičně, 
každý dělaje svou špičkou malý kroužek: tylo pohyby jsou od světla zcela neodvislé, 
toliko teplo a podmínky bujného vzrůstu je sesilují. 

Obor pně. listnatého přechází poznenáhla do pně květonosného, kterýž přechod 
značný bývá namnoze již ubýváním velikosti a složitosti listův, až konečně listy v Sa- 
mém květenství, tó jest v části pně pouze květonosné co listy vyšní, neboli listénce 
V jednoduchém; skromném spůsobu vystupují. Květenství objevuje se zde ve trojím 
hlavním spůsobu. Jednou přechází buď hlavní peň aneb větve jeho listonosné pozne- 


144 

náhla do kvělenství samého, tak že na místo listův nejhořeji vytvořuje listence, z je- 
jichž úžlabí jednotlivé květy vynikají, a sám také květem se končí. Květenství tolo, 
obyčejně jednoduchý hrozen jest konečné; jelikož ukončuje peň, může toliko při rostli- 
nách bylinných přicházeti na konci jich doby vegelační, jak při Adesmii longiseta Dec.; 
jelikož ukončuje větve poboční, může léž u křův se nalézati, jak při amorfách; vůbec 
ale pořídku přichází. Druhý spůsob květenství jest květenství paždní neb úžlabní; když 
totiž peň a listnalé jeho větve neukončují se květy, nýbrž z úžlabí svých listův květní 
stopky vysílají. Tenlo spůsob jest nejobyčejnější mezi luštinatými a dopouští rozličné 
rozdílnosti. Buď toliž vyniká jediná stopečka s květem z každého paždí (květy jsou 
ojedinělé), n. př. u některých drobnokvětých vikví a m. j.; aneb vynikají dva neb více 
květův více méně slopkatých z úžlabí (květy jsou svazčité), aneb se zdvihá z paždí spo- 
lečná stopka, kterážto buď podél celé délky přisedlé květy nese (klas, jako při mno- 
hých mimosovitých) aneb podél své délky stopkaté květy (hrozen, m. př. vikve 
lesní, Robinie a m. j.), aneb toliko z konečného svého bodu květy vysílá, totiž hned 
opět stopkaté (okolík, při vičenci, Coronilla varia), hned přisedlé (strboulek při le- 
denci, Lolus corniculatus). Také může několik (2—3) květenství v paždí listním státi, 
jak častějí při mimosovilých viděti. Třetí květenství jest protistojné, totiž naproti listu 
postavené. U některých krotolarií dle Decandolla stává se takové protistojné květenství 
na pohled konečným, jelikož pak hlavní puk mezi ním a listem se dále nevyvinuje. 
Listence v samém květenství jsou buď zcela jednoduché, buď trojlaločné a po třech, pak 
poboční dva lalůčky neb listence představují palisty. 

Listence na jednotlivých stopečkách květních, stojící pod květem u Browney po 
dvou, splývají dohromady, tvoříce jakýsi obalek pod vlastním kalichem. 

Květy jsou skoro vždycky obojaké; skládajíť se z pestíku, kolem něhož tyčinky, 
za obal květní mají kalich i korunu. Části kalichu a koruny, jakož i tyčinky mají za 
základní počet pětku. Konec stopky, ze kteréž květní části vynikají, jenžto lůžkem 
slove, jest u většiny Luštinatých vyvínut výstředně jakožto dutý kalíšek do větší neb 
menší výšky, po jehož kraji vetknuty jsou na zevnitř lupeny kališní, vnitř korunové 
i tyčinky, semeník ale stojí hlouběji v nejnižším slředu tohoto lůžkového kalíšku jako 
pokračování osy stopečné. Proto nazval Jussieu tylo květy obplodními (f. perigyni) 
a postavil Luštinaté s jinými čeleďmi podobných květův do zvláštního shluku korunatých 
dvouděložnic; Decandolle postavil je do shluku svých kalichokvětných, maje za to, že 
lůžko lo sám kalich jest a koruna s tyčinkami s ním srostly i teprv výše se odloučily. 

Pakliže ale lůžko se nerozšiřuje kalichovitě, nýbrž co malý terč zpod květu 
ční, pak stojí tyčinky, koruna i kalich neprostředně pod semeníkem a květy tyto jsou 
podplodní (hypogyni), což v čeledi mimosovitých a nejmnožších Swartzieí se spatřuje. 
Kalich i koruna vyvinují se v tomto řádu buď zcela pravidelně, tak že všech pět 
lupenův stejných se vylvoří a tudíž celý ústroj na pět stejných dílův rozkrojiti možná; 
buď toliko symmetricky, jen s ohledem k jediné ploše stejně; tak že jen touto plochou 
květ ve stejné díly rozděliti se dá. Lupeny kališní bývají vždy více méně dole spo- 
jeny v trubku a tedy se kalich jeví co Szubý neb šdílný ; v květu pravidelném, jejž 
toliko mimosovité mají, jest trubka stejně cylindrická a se stejnými lalůčky, v květu 
symmetrickém jsou lalůčky nestejné a v nestejné vzdálenosti od sebe; zvláště v čeledi 
motýlovitých jest nestejnost příčinou, že kalich jako dvojpyský vypadá, ješto dva hořejší 
lalůčky zblíženější hořejší pysk tvoří, tři dolejší lalůčky dolejší pysk. Koruna pravidel- 


145 


ného květu Mimosovitých je buď prostolupenná, buď srostlolupenná, z lupenů ve trubku 
spojených. „Ve květech symmetrických Swartzieí a Caesalpinieí jsou prosté lupeny ko- 
: ví (Obr. 10) runové dva a dva stejné, pátý ne- 

i i stejný, anebo u Swartzicí jen je- 
den či dva lupeny se vyvinou, 
ostatní zaniknou. Teprva v čeledi 
motýlovitých jest koruna tak zřej- 
mě a obzvláštně symmetrická, že 
obdržela zvláštní jmeno: motýlo- 
vité. Nejhořejší lupen motýlovité 
koruny jest lichý, obyčejně nej- 
větší a nejdelší, někdy též nej- 
kratší ze všech a objímá ostatní 
lupeny; slove pavézkou (Fahne) ; 
nejdolejší dva lupeny kladou se 


Galega officinalis. s 

Květ, — zárys po- 1. Colutea arborescens. a. Celý květ, 3 
ložení korních Iu- b pavézka, c křídla, d člunek. 2. Ana- kraji svými vnějšími na sebe, 
penů v poupěti. gyris foetida, Květ, a tam nejobyčejněji pod koncem 
jsou spojeny ve člunek (Kiel) ; postranní dva lupeny přilehají k bokům tohoto člunku 
a zovou se křídloma. Ostatně bývají lupeny jednotlivé prosté, toliko při jetelích jsou 
všecky do jisté výšky spojeny. Korunu některých Swartzieí jednolupennou opakuje 
v této čeledi Amorpha, keř severní Ameriky, anoť toliko pavézka se vytvořuje v je- 
jím květu. : 

Před rozevřením se květův jsou lupeny neb lalůčky koruny a kalichu v poupěti 
vždy zvláštním spůsobem složeny, na nějž při klassifikací přirozené slušný ohled bráti 
sé musí. Složení chlopnité, jestliže se lupeny svými kraji toliko dotýkají, ale nekryjí, 
jest znameníté většině Mimosovitých vlastní; složení střechovité, když totiž lupeny 
svými kraji vespolně se kryjí, nalézáse při Caesalpinovitých; složení objímavé u všech 
motýlovitých povstává tím, že pavézka objímá oba boky člunku a křídel s obou stran 
jej kryjících; složení srostlé konečně jeví Swartziey, kdežto kalich žádné zuby neb 
laločky neukazující jako pošva uzavírá úplně korunu; při rozkvětu pak nahoře nepra- 
videlně v kusy se roztrhuje. 

á Tyčinky přicházejí obýčejně v dvojím počtu korunových lupenův; někdy ale 
zdá se jich býti méně, jmenovitě mezi Caesalpiniemi, kdežto tyčinky některé buď do- 

P *Uhrb'11.) cela se nevytvoří, aneb jen polovičně co nitky, netvoříce 
„a prašníkův. Větší počet, 15, 20 a více prašníkův, ve 
více kruzích jest obyčejný mezi Mimosovitými, kdežto 
< jsou prosté, a čnějíce svými dlouhými nitkami daleko 
p SŠ</ | nad obaly květní, květ velmi ozdobným činí. Častěji 
on Eris ppr; ne srůstají nitky tyčinek v jednu trubku kolem semeníka, 
a Kalich, 4 koruna, 2. Květ oa, © Sice trojím spůsobem. V pravidelném květu Mimos 
Čdssla marylandiců. a Kalich, o Srůstají všecky stejně po jistou výšku, troříce pravidel- 
Kořema, c semeník, d tyčinky. — mou trubku jako lupeny kalichu a koruny; v motýlovi- 
tých květech jsou dolejší tyčinky delší a výše mezi sebou spojeny nežli hořejší, 
a trubka z toho povstávající jest ohnuta nahoru; je-li všech 10 spojeno, mohou se na- 
zvati nepravidelně jednobratnými ; třetí spůsob srůstání jest ve dva mé v motýlo- 

0 


Živa. 1857. 


ŠK 


146 


vilých kvělech, a sice buď ve dva stejné svazky po 5 a 5 lyčinkách, aneb v nestejné 
lak, že devět srostlých v trubku na jedné straně skulinu nechává, do níž desátá prostá 
náleží; prašníky tyčinek skládají se ze dvou pytlíčkův, kteréž za mladí přepážkou ve 
dvě pouzdra rozděleny jsou, posléze podélnými skulinami pukají; u některých po- 
kolení (Adenanthera) prodlužuje se spojidlo mezi pytlíčkami vzhůru, končíc se žlázkou. 

Semeník jest vůbeč toliko jeden, povstalý z jediného plodu lupenu, jenžto 
svými  krají ohnutými -a sblíženými srostl a na obou krajích řadu pupenův semen- 
ních nese. Jeho konec vybíhá vzhůru v čnělku ohnutou. Výminky od jednoho semeníka 
činí jen málo pokolení, jako na př. Affonsea brasilská, s květem o 6 semenících. 
Tento semeník vyspívá v plod, jenžto vůbec luskem se nazývá, předce ale opět ta- 
kové rozmanitosli připouští, že je zvláště projíti musíme. 

4. Lusk smačknutý tvoří dvě hrany, při dozrání puká těmito hranami podél ve dva 
lupeny (chlopně), tak že semena slřídavě na krajích švu se objevují. Častěji buňkatina 
vnitřní stěny luskové mezi semeny silněji bují, tvoříc neúplné přepážky. 

Jestliže tato buňkatina mocněji se vyvine, zahalujíc semena dokonale a je od 

(Obr. 12) sebe odlučujíc, nepuká lusk 
po dozrání, na př. u mno- 
hých Caesalpiniovitých, (sva- 
tojanského chlebu). 

3. Činí-li bunkatina ta 
úplné příční přepážky mezi 
semeny, kleréž zdřevnalí, 
stane se tím lusk. článko- 
vaným a rozpadá se posléze 
v příční články jednosemen- 
né. Při příbuzných kopýš- 
níka (Hedysarum). * 

4. Od. vnitřního úhlu 


Lusky. 4. Lusk chrachu obecného puklý. 2. Lusk nepukavý 
od. Ceratoni:  Siligua  (svatojanský chléb), a zavřený, b otevřený, hrany tvoří se v lusku více 
3. a Lusk napuchlý, vzduch držící, od měcbýřku (Colutea arborescens), méně. úplná přepážka po- 
d na příč proříznutý, aby bylo semena ve dyou řadách viděti. délní, dělíc lusk ve dvě po- 


(Obr. 13) délní pouzdra, jako u ko- 
zincův (Astragalus). 

Semena sedí, jak řečeno, 
toliko na jednom švu lusku 
ve dvou řadách na značných 
šňurách semenních. Kel není 

4. Lusk srpovitě zavitý od vojtěšky (Medicago sativa). 2. Lusk obalen žádným bílkem. Klíční 
spiralně zavitý a ostnatý od Medicago laciniata. 3. Lusk článko- listy ukazují dvojí spůsob. 
vaný od ptačí nohy (Ormithopus perpusillus). Buďto jsou listovité, jemné, 
a potom při klíčení se promění v skutečné listy s průdušnými otvory; buďto tlusté, 
masité, naplněné škrobem neb olejem, které při klíčení se nezměňují vlisty, nýbrž v zemi 
zůstanou a později zetlí. Tyto listy právě jsou to, které tak výtečně poskylují potravné 
látky v semenech Luštinatých, jichžto se kultura ujala k svému prospěchu. Semena 
bobů, fasolů, hrachu jsou proto tak vypuklá a naduřelá; chovají-li semena klíční lísty 


147 


útlé, bývají smačknuté. Kořínek rostlinky v semenu, mívá dvojí polohu, buď je totiž 
rovný, v stejném směru s listy klíčními; buď ohnutý nazpět a vložený do paže obou 
listův.  Rozličnost tato jest v systemalickém, ohledu vážná, poněvadž s přirozenými 
ostatními známkami těsně souvisí, anobrž dle nížto Decandolle, jenž obzvláště s Lu= 
štinatými se zabýval a pěkný spis o nich vydal: „„Mémories sur la famille des Legumi- 
neuses,““ všecky Lušlinaté rozdělil v Rovnokelné a Křivokelné, Dle Endlichera, jenž De- 
candollův system něco málo změnil, jest roztřídění Luštinatých následující: 

1. Čeleď Motýlovilých (Papilionaceae). Byliny; polokře, kře, stromy. Listy jedno- 
duše i dvakrát zpeřené neb dlanité, řidčeji jednoduché, málokdy licholisty. Květy sym- 
metrické. Kalich. srostolupenný, s krajem pětidílným, nejčastěji dvoupyským. © Koruna 
motýlovitá, v poupěti objímavě složená. Tyčinek 40 jedno- neb dyoubratných, řidčeji 
prostých.. Lusk pode chlopněmi pukající aneb napříč článkovaný. 

Rozděluje se v sedm shlukův, dle tyčinek,- luskův, listův klíčních a polohy 
kořínku. 

2. Čeleď Caesalpiniovitých. Stromy a kře, zřídka byliny ozimé. Listy vždy složené, 
licho-, někdy dva- i třikráte zpeřené. Květy symmetrické, v poupěti střechovitě složené. 
Kalich srostlolupenný. Koruna pětilupenná, trochu symmetrická, růžovitá. Tyčinek 10 neb 
méně, prostých, obplodních. Lusk málosemenný, někdy uvnitř přepažovaný, buď dvou- 
chlopný, buď nepukající. 

3. Čeleď Swarlziovitých. Stromy tropické. Listy lichozpeřené neb jednoduché. 
Květy symmetrické. Kalich v poupěti zavřený, při rozkvětu nepravidelnými lalůčky neb 
štěrbinou podélnou pukající. Koruna pětilupenná neb troj- i jednolupenná i žádná. Ty- 
činek 10 neb méně, neb mnoho, podplodních. Lusk dvouchlopný málosemenný. 
Malá čeleď jen se čtyřmi pokoleními, 

4. Čeleď Mimosovitých. Stromy a kře, zřídka byliny. Listy nejčastěji dva- i tři- 
krát zpeřené aneb licholisty. Květy pravidelné, drobné. Kalich čtyři- pětiklaný, v poupěti 
nejčastěji chlopnilý. Koruna podplodní, z lupenův 4—5 prostých neb spojených. Ty- 
činek často mnoho, řidčeji tolik co lupenův korunních, více méně vyčnívajících, Lusk 
dvouchlopný neb článkovaný. — 


Podrobné zprávy o mojích starších i novějších literárních, zvláště přírod- 


nických pracích. 
Podává Dr. Jan Purkyně. 

Od prvního počátku své přírodovědecké literární činnosti (1818), která se tehdáž 
uprostřed německé, pak i evropské veřejnosti vyvinovala, nepřeslával jsem toužiti, 
aby i někdy v mé české vlasti ta doba nastala, kdežto by i náš národ v duchovním 
vědeckém živobytí, ve vlastních jemu přirozených formách (míním řeč i písmo) tak 
daleko pokročil, aby učenec, jsoucí jeho členem, čeho by vlastní zkušeností nebo důvti- 
pem vydobyl, nebo čemu u jiných národův se přiučil, i svému jeho vlastní mluvou 
sdíleti mohl. Jsem nyní přesvědčen, že ta doba nastala. Bývalo to před čtyřidcíti 
lety, i dlouho později jináče. Přichází mi živě na mysl rozhovor, který se asi roku 
1821 vmé přítomnosti vedl mezi zvěčnělými Josefem Jungmannem a Janem Preslem, za 
příčinou vydání logiky a jiných filosofických nauk, o jichžto připravení tenkráte náš vysoko- 
zasloužilý Marek pracoval, Nevím bylo-li to jen zdánlivě nebo opravdově, že Jungmann 


148 


tehdáž náš jazyk k vyslovéní abstraktních ponětí, k vytvoření vědecké mluvy nespů- 
sobným býti vyhlásil, tvrdě, že“ toliko sprostému obcování, a na nejvejš básnictví mo- 
dernímu sloužiti může. © Jestliže tím tvrzením našeho odporů zbuditi žádal, podařilo se 
mm lo výborně. Já, cizí učeností nabažen, ukazoval na příklady jiných národů, i sa- 
mých sousedů Němců, kteří, málo tomu přes sto let, za starého Wolfa bázlivě počí- 
nali' filosofovati a o matematické názvosloví se pokoušeti. Presl byl méně výmlnvný, 
mluvily za něj jeho práce. Terminologie botanická, lučebnická byly již v literaturu 
naši uvedeny, mineralogická a živočišná se chystaly, o filosofiekou zdál se málo dbáti, 
jsa muž vědy pouze zkušebné. Já pak ve vlastní zbrojnicí Jungmannově našel zbraně 
proti němu; bylo to tehdáž právě vyšlé první vydání jeho Slovesnosti, kdežto sličnou 
áesthetickou terminologii, arci jén k své potřebě jak říkal, byl utvořil. Tak stály věci 
roku 1820, že i nejnašší našinec směl pochybovati o zdatnosti našeho jazyka k vě- 
dečkému literárnímu obcování! Že oď těch časů naše postavení z ohledu k vědám 
značně se změnilo, za to z velké části jemu jsme povinni. Nastalať doba, že i 0 vě- 
deckých předmětech všeho druhu pohovořiti můžeme, naleznouce četné poslučhačstvo, 
kterého denně přibývá, že ani cizinci, neřku-li našinci, o spůsobilosti našeho jazyka co 
prostředku vzdělávání vědeckého pochybovati nesmějí. 

Zamýšlel jsem podávati v Živě řadu svých starších pojednání přírodovědeckých; 
jimiž se mi poštěstilo získati něco slávy tak zvané evropské, chtěje před krajany 
svými z toho se jako ospravedlniti, a co mi vždy žádoucí bylo, do bližšího jich kruhu 
se přenésti. Počátek jsem učinil rozpravou: „„O vytvořování vajec uvnitř těla slepičího““ 
(Živa r. 1855 str. 54, 74, 333; 364), kterou jsem co možná rozšířil i zdokonalil. Nežli 
však dále postupovatí budu v sdělování těchto rozprav, uznávám za slušné, podati 
přehled nápisní svých dosavadních prací literárních jakožto material, z kterého dále 
čerpati hodlám. Podal jsem již dříve, povinnován k tomu co člen císařské akademie 
Vídeňské, takový výčet v almanachu téže akademie na rok 1852 str. 189, i nenacházím 
příčiny, proč bych, co sděleno německému obecenstvu, našemu českému sdileti se 
ostýchal. Hlavní nápisy, podle kterých všeckno rozřaděno jest, vztahují se pouze na 
(ormy zevnitřní spisovatelské, což jedním vzhledem každý pochopí. Brán také ohled 
v každém oddělení na postup chronologický, aby tím jakýsi obraz životopisní podán 
byl, neboť učence život, děje. a činy bývají jeho spisy. Že jsem, abych celku nerušil, 
mimo přírodnická pojednání přivzal také jiných druhů práce, budiž tím omluveno, že 
to tak biografický pořádek požaduje. 

I. Díla samostatná jazykem latinským a německým. 
1. Beitráge zur Kenntniss des Sehens in subjektiver Hinsicht, Mit einer Kupfertafel, 

8. S. 176. Prag, 1819. (Inaugural-Dissertation.) 

Příspěvky k poznání zraku v ousobním ohledu. 

Zvykl jsem byl od mládí pozorovati všeliká hnutí, výjevy a pocity v těle vlast- 
ním, zvláště v ústrojí zrakovém, v oku. Není jediné poznati, až i drobnohledně, ana- 
lomickou budovu oka, máme i spůsob řekl bych psychologický poznání jeho, Duše, 
vnořivši se v tělo hmolné, účaslnou se slává všech jeho činností. a trpení, zvláště ve 
smyslech spůsobem nejsvětlejším, nejzřelelnějším, čím i v stavu. jest poznati jich pro- 
středkem povahu předmětů vnějších na tělo narážejících,. Může se pak obráliti celá 
duševní snaha na vnější předměty, čímž se utvořují představy výsobné (objektivní), 
což bývá spůsob obyčejný. Anebo pozornost utkví na vnitřním dějství smyslovém, 


149 


nevycházejíec z oboru nástrojů tělesných ousobně (subjeklivně) bez potahu na předměly 
je považujíc — toloť jest spůsob empiricko-psychologický, a z části také fysiplogický. 
S toho stanoviště bráno také ono badání o zraku. Možná tím spůsobem poznati bez- 
prostředně mnohé vlastnosti, ano i ústrojí oka lidského, ježto jinak jen nejpodrobnějším 
anatomickým ohledáním odkrýti se dají, na př. ústrojnost nervové blánky, rozpoložení 
žilek, oučiny cilů barevních atd., jakož to na pozdějších místech obšírněji vyložili za- 
mýšlím. Spis tento byl pro šťastnou pouť mého živobytí rozhodující.  Otevřev jako 
nový svět badatelům přírody, získal mi přízeň a pokrovitelství Góthovo, tehdáž po- 
dobnými studiemi se bavícího, na výši své slávy postaveného, což mi nemálo usnad- 
nilo další pokroky v životě společenském. 

2. De examine physiologico organi visus et syslematis cutanei. 8. p. 58 c, tab, lithogr. 
Vralislaviae, 1823. (Habilitalions-Disserlation fůr die Professur der Physiologie 
an d. k. Universitál zu Breslau.) 

O fysiologické zkoušce ústrojí zrakového a povrchu kožního. 

Jest obyčej na universitách německých, že, kdo jaké místo professorské ob- 
držel, zavázán jest, tištěnou disserlací a veřejnou disputací se habilitovati, lotiž svou 
zdatnost k zastávání učilelského úřadu dokázali. Vyvolilť jsem si thema řekl bych 
z praktické fysiologie. — Co značí examen pathologicum „ neboli choroslovné  obadání 
těla, známo jest každému. Poznání slavu chorobného jest první počínání loho, jenž 
chorobu léčiti chce. Neméně pak lékaři důležilo jest poznali i slav zdravotní, dílem 
aby se lépe vytknuly znaky jednoho i druhého, dílem aby se podala pravidla tělocvičná, 
zdravovědná, uchování zdraví a předejití chorob. Ye spisu lomlo podal jsem, mimo 
všeobecné povahy, několik příkladů takového fysiologického zkušování. Z těch obadání 
částek oka prostředkem obrazů plamýnků svělelních později všeobecného uznání došlo. 
Methoda však tato celá v mém smyslu, jest daleko ještě vzdálena, aby povšechně uve- 
dena byla. Třeba by bylo napsati o tom obšírnou knihu. 

3, Beobachtungen und Versuche zur Pbysiologie der Sinne, a- u. d. T. Neue Beilráge 
zur Kenntniss des Sehens in subjektiver Hinsicht, 2tes Bándchen. 8. p. 192 mit 
4 Kupfertafeln. Berlin, 1825, Gedr, u. verlegt b. Reimer. 

Pozorování a zkoušky k fysiologii smyslů, také pod nápisem: Nové příspěvky 
k poznání zraku v ousobním ohledu. Svazek druhý. 

Jsou tu dva nápisy. První měl býli obecní a zajímali také první příspěvky od 
roku 1819 (č, 1). Dále mělo ještě více jiných následovati a též výjevy ousobní jiných 
smyslů do oboru svého zahrnouli. "Wřetí svazek měl obsahovati zvláštní pojednání 
o psychologii zraku, i bylo k tomu již dosti mnoho připraveno. 

Vyšlá tehdáž Tourtual-ova kniha: „Die Sinne des Menschen in den wechselsei- 
tigen Beziehungen ihres psychischen und organischen Lebens, Můnmster, 1827. 8, — 
kdež o činnosti názorní zraku podobným bezmála spůsobem. pojednáno bylo, jakým 
já sám se byl pokusil, pohnula mne odložiti tuto práci na léta dospělejší, na čas po- 
hodlnější. Jediný odryvek: „,0 údealnosti prostoru zrakového“ podal jsem do musejníka, 
ostatní material chovám ještě v rukopise, i dá-li Bůh dlouhého živobylí, sestavím jej 
a vydám. Ostatně obsahuje knížka č. 3. podobné předměty jako č. 1, i podám je 
pospolu v některém svazku Živy. 

4, Symbolae ad ovi avium historiam ante incubationem. 4. p. 24. Acced. lab, duo Jithogr. 
Lipsiae 1830. Leop. Voss. 


150 


Příspěvky k opisu vytvoření vejce ptačího před líhnulím. i 

O této práci již potřebné zprávy podány v Živě r, 1855 str. 54 — spolu také 
její obsah podrobně vyložen. 

5. De cellulis antherarum fibrosis nec non de granorum pollinarium formis commentatio 
phylotomica. Acced. tab. lith. XVIII. p. 58, 4. maj. Vratisl., 1830. 

O vláknilých buňkách prašníků spolu i o podobách zrnek pelových, pojednání 
rostlinopitevné. 

V rocích 1828— 30, jsa oudem vlastensko-slezské společnosti, častěji obíral jsem 
se mikroskopickým badáním ústrojnosti rostlin, dílem z vlastního hnutí dílem povzbu- 
zován professorem Henschlem, lehdáž předsedou sekcí botanické léže společnosli. 
Bavil jsem se různými pracemi toho druhu. Zvláště na sebe táhlo mou pozornost 
všelijaké ústrojí vláken zpružných, jakými jsou někleré rostlinné nádobky, prašníky. 
semenní pouzderka opatřeny a kleré dřevnalějíce pukáním rozsívání pelu a semínek 
spůsobují, o čemž na svém míslě obšírněji pojednám. Mému spisu „„De cellulis fibrosis““ 
stala se la čest, že mu, zvláště odporučením slavného botanika Mirbe'a, od akademic 
francouzské Monthyonská cena přisouzena byla, 

6. De phaenomeno generali et fundamentali motus vibralorii continui in membranis 
cum externis tum inlernis animalium plurimorum et superiorum et inferiorum 
ordinum obvii. Commentalio physiologica. Seripserunt Purkyně et Valentin. 
4. maj. pag. 96. Vralislaviae, 1835. Schulz et soc. 

O výjevu všeobecném a základním pohybu mihavého stálého, na blanách zevnitř- 
ních i vnitřních živočichů tříd nižších i vyšších se nalézajícím. 

Za jara roku 1833 zabýval jsem se pilně pozorovaním o vývinu žabích zá- 
rodků, tak zvaných pulců, při čemž jsem neopominul podrobněji zbadati jemné mihavé 
řasinky, jimiž s počátku celé tělo, pak jen okolí hlavy, konečně toliko větevnaté vý- 
rostky žaber pokryty jsou, 

Téhož času prohledával jsem podobné mihavé řasinky, které, ač mnohem vyvi- 
nulější a zřejmější, nalézají se na povrchu žaber zvířete naší říční mušle. Tak se 
oko znenáhla seznámilo s tímto ostatně dost trudným výjevem, i stalo se schopnějším 
k pozorování podobných při jiné příležitosti se naskylujících, což ovšem přišlo vhod. 


Nastupujícího totiž léta pracoval tehdáž doktor, nyní professor Bernský, Valentin s kan- © 


didatem doktorství Bernhardtem na dissertací o ústrojí vejce ssavčího před splozením. 
(Symbolae ad ovi mammalium historiam ante impraegnationem. Disserlatio inauguralis 
anatomico-physiologica. Auctor Adolphus Bernhardt. 4. p. 48. c. tab. aeri incisa. Vra- 
tislaviae, 1834.). Během skoumání jednalo se o lo, zdaliž by se nenalezlo i okolo 
vajíček anebo na počátku vejcevodu něco moku semenního, jenž by se miháním svých 
žížalek prozrazovati musel. I stalo se, že při ohledávání nálevky vejcevodu veverky 
pozoroval Valentin jakési pohyby zrneček ve vodě se vznášejících poblízku blány slizné 
vejcevodu, jež moku semennímu přivlastňoval. Já nahlédna do mikroskopu záhy jsem 
poznal pravý původ těchto pohybů, totiž řasinky mihavé po kraji blánky postavené, 
i dím Valentinovi napolo žertem : „Co vám dám za důležité nové odkrytí, které jste 
nyní učinil ?““ On opět nahlédnův do mikroskopu, tázajícím vzhledem se ke mně obrátil. 
i dím k němu: „Nepoznáváte řasinky mihavé, jaké jste tolikrát se mnou viděl u žabích 
larv a na žabrách mušlí ?“ Tím se stal nález náš společným, a od toho času také všechna 
badání, čtení a spisování, které jsme během toho a následujícího roku podnikli a spisem 


151 


nahoře uvedeným učené veřejnosti podali. Přesvědčeni o důležitosti našeho odkrytí 
poslali jsme, an v Němcích podobných zřízení nestává, dostatečný počet exemplárů aka- 
demii francouzské na konkurs pro některou z Monthyonských cen, které bez udání 
zvláštních themat pro jakékoliv nejdůležitější odkrytí určeny jsou. Však o výsledku 
našeho konkursu žádné nás zprávy nedošly. Teprv roku 1937, při shromaždění příro- 
dozpytců v Praze, sdělil mi p. Dr. Coste z Paříže, že z příčiny našeho akademii pe- 
daného spisu k posouzení zvláštní sice kommissí zřízena byla, v které předsedal prof. 
Magendie, že však cena práci té přičtěna býti nemohla, an podle výroku presidenta, od 
kterého nebylo odvolání, pozorování mihavých řasinek za nové odkrytí považosati se 
nemůže. O to se také nejednalo. Novost a důležitost našeho odkrytí záležela v tom, 
že mžinky ony nejenom, jako dosud u nižších tříd a na povrchu koži, nýbrž i u vyš- 
ších až do člověka, i ve vnitřních ústrojích, plodních částkách, dýchadlech atd. nalezeny 
byly. Sic habent sua fata libelli! — Že my sami co do důležitosti našeho odkrytí se 
nezmýlili, ukázalo se dostatečně následujícím časem až do dneška, kde pole tohoto 
předmětu vždy obecnějšího účastenství a většího rozšíření dosahuje, 


II. Dissertace inauguralní od rozličných. 


Toto oddělení obsahuje pouze malé spisy, podlé starodávních ustanovení na uni- 
versitách pro dosažení doktorství vydávané. Považoval jsem tehdáž za vhodné (od 
roku (824 až 1845), ujmouti se těchto jindá pro vědu z větší části neplodných prací, 
chtěje zvláště vládě pruské ukázati, jak by zřízením praktických vědeckých. institutů 
ourodnými stáli se mohly. Dával jsem příležitost kandidatům doktorství lékarského, mým 
návodem, pod mou dohlídkou pozorovati mikroskopem, kresliti, popisovati prvotní částky 
těla lidského, vůbec zvířecího, z čehož povstaly následující dissertace, z kterých větší 
díl nové dráhy klestil mikroskopickému zbadání prvotních částek těla lidského, od časů 
Malpighia a Swammerdama velmi zanedbanému, jiné pak o jiných fysiologických nebo 
anatomických předmětech jednaly. 

7. Henr. Carol. Krauss. De cerebri laesi ad motum voluntarium relatione, certague ver- 

tiginis directione ex certis cerebri regionibus laesis pendente. 8. p. 55. Vratisl., 1924, 

O ranění mozka v poměru k pohybům libovolným, jakož i o jistých smě rech 
závrati, odvislých od porouchání jistých částek mozkových. 

Toto pojednání jesti dvojího původu. Jednou mělo sloužiti k potvrzení ano i 
rozšíření podivuhodných zkoušek Flourensových o úřadech mozku i mozečku, zadruhé 
mělo ukázati vnitřní spojení mezi výjevy Flourensovými zkouškami vyvedenými, a oněmi, 
které jsem čtyry léta dříve *) o různých spůsobech závrati veřejnosti předložil. Ač- 
koliv později o té věci obšírněji promluvím, nebude od místa aspoň krátce sděliti hlavní vý- 
sledky Flourensovy, jsouťf tylo dva: 1. místné poranění mozečku má vůbec za následek, 
že se souměrnost pohybů libovolných obou stran těla v nelad uvede, z čehož soudí 
Flourens, že hlavní úřad mozečku jest, rovnováhu a pořádek udržovati v soustavě nervů 
- pohybujících míšních, že tedy jako nadvládu vede nad míchou. Tato nadvláda ale ns- 
vychází ze svobodné vůle, jejíž sídlo Flourens do velkého mozku pokládá, nýbrž 
mohla by za spůsob instinktu nebo vnuknutí považována býti. 2, Druhý výsledek Flou- 
rensových zkoušek vztahuje se na velký mozek; jeho ranění nebo značné ubrání jeho 
massy má za následek otupění smyslů, bezvládu v pohybech, ač jinače souměrnýc“, 


*) Medic. Jahrbůcher des čsterr. Staates, Bd. VI. 1820. II, Stůck pag. 79 et segd. 


152 


hlubokou ospalost, vůbec ztemnělost vědomí, bezvůle, Jest tedy jeho úřad, vlastně“ du- 
ševným činnostem sloužiti. Učení toto o úřadu velkého mozku není sice nové, "T od 
starších podobně učíno, jen že se tak přísný rozdíl mezi činnostmi velkého mozku 
a mozečku, jako se lo Flourensem stalo, neučinil. Jednu jen mezeru v svém učení 
nechal nedoplněnou, která jest obsažena tou olázkou, jak se asi zvířeti na mozečku 
poraněnému představuje svět vnější viditelný ? O tom se dovědíli nebylo možná pou- 
hými zkouškami na zvířatech, neboť oni o vnitřním stavu smyslů nám ničeho sděliti 
nemohou. Byloť zde třeba zkoušek ze samého života lidského vycházejících. Takové 
jsem já na uvedeném místě podnikl a shledal, že násilným otáčením hlavy, což bez 
hmotných jakýchsi oučinků býti nemůže, vzniká závrať různých spůsobů, podlé toho jak 
hlava při prvním oláčení byla postavena atd.; o čemž na jiném místě. Uvedená dissertace 
vzala si tedy za oučel, uvedením závrati do výjevů zkoušek Flourensových nalezené 
tam nedostatky doplniti, Pročež byl hlavní oučel našeho spisu ukázati, že pohyby po 
ranční mozečku následující nejsou vlastně křečivé, nýbrž že pocházejí ze snažení zví- 
řele, v závrali ráněním nastalé prostředkem prolipohybů rovnováhu těla zase uvésti. 
Co zde o kroužení horizontalném následkem poranění čtverohrbolí (Vierhůgel) uvedeno 
jest, považovati sluší jako nový přídavek a rozšíření zkoušek Flourensových. 

8. Adolphus Wendt. De epidermide humana. Disserlatio  inauguralis analomica. 4. 

pag. 36, Accedit tabula aenea. Vratislaviae, 1833. 

O pokožce kůže člověčí. 

Roku 1832 obdržel jsem od pruského ministerstva záležitostí učebních potřebné 
peníze ku koupi velkého mikroskopu Plósslovského, I dostal jsem výborný toho druhu 
nástroj. Tím byla mně příležitost dána, ano jakás povinnost uložena, dobrým užitím 
tak vzácného prostředku vědě i učení prospěchy získati, Jen dost povrchní vzhled na 
slav histologie (nauky o základních lkaninách těla), která tehdáž nejlépe prvním dílem 
Hildbrantovy anatomie, vydané od E. H. Webra, representována byla, poučil mne, jak 
mnoho ještě tu půdy leží nevzdělané, ano že při tak značném zdokonalení mikroskopu 
ouplná reforma těmto naukám nastává. I chopil jsem se bez odkladu díla, jehož vý- 
sledek byly z větší částky tu pod svými nápisy sdělené dissertace. Mohlť jsem sice 
sám a sám uvázati se vu práci, což by ovšem rychleji bylo přispělo k mému oslavení 
ano i snad k jinému zdaru, Mělf jsem ale ještě jiný účel na mysli, totiž zřízení vlast- 
ního institutu fysiologického, jehož polřeba a užitečnost, při známé sporosti finanční, 
nejenom lichými slovy ale i skutečnými do očí bijícími důvody naproti ministerstvu pru- 
skému dokázali se měla; přivzal jsem tedy k svým pracím histologickým vždy některého 
z pánů doktorandů, kteří se sami byli nabídli, Práce se konaly v mém vlastním bytu, 
nebo příhodné k tomu místnosti vlastně ještě nebylo. Tak rok po roce přinášel, nové 
oběti a důkazy ministerstvu, při čemž také na světlo vycházelo, že polřebí zvláštní 
místnosti pro práce fysiologické, totiž, jak to nazýváno, zvláštního institutu.  Vystavěn 
mi tedy roku 1842 malý domeček s dvorečkem v obvodu“budov analomických, usta- 
noven jistý etat (300 tol.) s povolením zvláštního posluhy (200 tol.), Tak učiněn byl 
začátek, ač dosti skrovný, a nauka, dosaváde v posluchárnách. větším dílem jen dogma- 
ticky přednášená, stala se praktickou, opatřena jsouc vlastní místností a nejpotřebněj- 
šími prostředky, Bylť to důležitý začátek, mající podati příklad a spůsob, jak by se i na 
jiných universitách podobné fysiologické ústavy, a postupem času i onačejší zříditi měly. 

Vraťme se však k naší dissertací. Jednáť o prvolní budově pokožky kůže lidské. 


lód 


Pojednání zevrubnější na jiné místo odkládaje, zmiňuji se tu jen 0 důležitém odkrytí 
kleré v tomto spisu složeno jest, odkrytí vývodních rourek a žlázek polních. Podivno, 
že za téhož jara totéž odkrytí se stalo Francouzem Breschelem na velrybě. 

-9 Carolus Deutsch. De peniliori ossium structura obseryaliones. | Disserlalio inaugu- 
ralis analomico-physiologica. 4. pag 28 cz tab, lilhogr. Vralislaviae 1834. 
Pozorování o vnitřní budově koslí. 

Přistoupivše k práci télo, a ohlédnuvše se v dosavadní osleologické literaluře, 
nemohli jsme se dosti nadivili, jak věc, lak prostá i dosti skrovnému Zvětšování pří- 
stupná, tak dlouho očí anatomů míjeti mohla. Bylo tu bez mála všechno nové a čekalo svého 
odkrytce. Dobývaly jsme se vnitřní budovy kostí, dílem vylučováním kostanu vápničítého 
a  změkčováním jich, načež se na nejjemnější průzračné lupénky řezati daly, dílem 
ubrušováním z tvrdých koslí podobných lupénků, čímž vnilřní částky v přirozeném svém 
rozložení vidilelné byly, což arci se méně dařilo našim předchůdcům, jenž násilným 
v kyselinách rozměkčováním a dlouhým macerováním a vyvařováním jen 0 lo se sta- 
rali, aby kosti na vlákna roztřepili a mechanicky rozebrali, při čemž přirozená jejich 
podoba docela zmizela. Naší methodou dopidili jsme se skoro hravě prvotních lu- 
pénků, rourek, zrneček a jiných částek základních. O té však věci jinde obšírněji 
pojednáno bude. , 

10. Marcus Fraenkel. De peniliori dentium humanorum. structura.  Diss. inaug. anat.- 

: physiologica. 4. pag. 24 c. tab. lithogr. Vratislaviae, 1835, 

O vnitřní budově zubů člověčích, 

Broušením kostních lupénků, zjednav sobě polřebné zručnosti v takovémto díle 
řemeselnickém, obrátil jsem se přirozeným během věcí k zbadání budovy zubů. Také 
zde bylo všecko nové, cokoliv se naskyllo. Hlavní výsledky s potřebnými výkresy 
podány v Kroku díl IT. str. 428—452. 

41. Jacobus Raschkow. Meletemata circa mammalium dentium evolutionem, Diss. phy- 
siologica. 4. pag. 24 c. tab. lilhogr.  Vralislaviae, 1835. 

Badání o vývinu zabů ssavčích. 

Poznána důkladně budova zubů, jaká jest v dokonalém svém vzrůstu, vzbudila 
ve mně také žádost poznati spůsob, jakým zuby v těle zárodku se tvoří a k do- 
konalé formě dospívají. Toť byl předmět uvedeného pojednání. Faké tu neměl jsem 
žádných předchůdcův, aniž v tom od té doby značných dále pokrokův učiněno. Hodlám 
též o lé věci někdy podrobnější zprávy našemu obecenstu předložiti. 

12. Maurilius Meckauer, De penitiori cartilagium structura symbola. Diss. inaug. anal- 
physiol. 4. pac. 18 c. tab. lapidi incusa.  Vratislaviae, 1836 
Příspěvky k poznání vnitřní budovy chruplavek. 

Jako jsou chruplavky mnohem měkčí, řezatelnější, průhlednější nežli (kosti 
a zuby, tak dílo s nimi bylo mnohem snadější. V této právi měli jsme sice před- 
chůdce, zvláště Mieschera, který se však více obmezil na proskoumání chruplavek 
kostirodných; že však spůsoby chruplavek jsou mnohonásobné podlé úřadů jim vústrojí 
těla naznačených, byli jsme nucení bráti pilněji ohled na zvláštnosti jednotlivých rodů, 
i naskyllo se nám tu dosti nové látky. Pozorovav. lolik, odslínů chruplavek, podle 
místnosti, podlé účelů částek se různících, přišlo mi na mysl, že by se zřídili dala 
vlastní nauka, histologická topologie, nebo jak jsem ji v tom spisu nazval synhistologie 
nebo-li soutkaninosloví, totiž nauka, jakým spůsobem každý ústroj ohledem na syou činnost 


154 


z prvotních tkanin zvláště složen jest. Ovšem že taková nauka není dílem jednoho 
člověka, že požaduje práci mnohých pokolení, aby k jakémusi celku přivedena byla. 
Jest však velmi potěšitelné viděti, jak skoumatelé po všech oborech přírody organické 
všemi mikroskopickými i mikrochemickými prostředky k témuž cíli směřují, amo již 
i podán chvalný součet těchto snah knihou Dr. Frant, Leydiga: „Lehrbuch der Histo- 
logie des Menschen und der Thiere. Frankfurt a. M., 1857,“ kdež však ještě věci 


příliš s povšechného stanoviska jsou považovány ; moje úloha jest mnohem zvláštnější. - 


Ona se nejenom obmezuje na zbadání jednotlivých rodů, ale na jednotlivé tkaniny 
a útvary v ohledu na jejich místnost a úkonnost. V celém ústrojném těle nemá býti 
nic, co by nebylo až do podrobna prohlédnuto, jehož účel, místní i povšechný, pro- 
skoumán i poznán by nebyl. Tak se staniž celé tělo organické, celá příroda ouplně 
průhlednou oku i rozumu. 


13. Ferdinandus Raeuschel. De arteriarum et venarum slructura.  Diss. inaug. anal- 

physiologica. 4. pag. 24. Acced. tab. lap. insc. Vratislaviae, 1836, 

O složení tepen i ven. 

Dotud bylo mikroskopické rozebrání tvrdých částek těla u konce, i obrátil jsem 
svůj zřetel k částkám měkčím, z většího dílu z vláken složeným. V předu se mi lu 
naskytly cévy krevní, arterie a veny. Tyto od hlavních kmenů až do vláskovitých 
žilek byly důkladně rozebrány, Hlavně se upotřebilo ztvrzení prostředkem kali uhlič- 
natého, pak i sušení po promočení octem dřevovým, načež nejtenší odřízky zhotovit 
se daly. Při této práci podala se také (jako u chruplavek) častěji příležilost, na 
zvláštnost tkaniny podlé místnosti cév a jich úřadu poukazovati. 


Tím samým časem a v králce potom bavil jsem se ohledáváním tkanin soustavy 
vláknité, šlach, svazů a blán vláknitých, při čemž i ohled brán na obecnou sklípko- 
vatinu. To však nedospělo k vlastní práci písemnické, a jako mnoha jiná badání o ner- 
vových uzlinách, o relině oční a j., jen k vlastnímu poučení posloužilo. 


44. Antonius Hanuschke. De genitalium evolulione in embryone feminco observata. 

Diss. inaug. anal -physiol. 4. pag. 25. Acced. tab. lap. insc. Vralislaviae, 1837. 

O vývinu rodidel pozorovaném na zárodcích pohlaví ženského. 

Toto pojednání považovali sluší co mimořádné, odchylující se od dosavadního chodu 
mého histologického a jsoucí více povahy morfogenetické (morphogenesis, jakoby řekl 
tvarorod, jest nauka o vznikání a proměňování tvarů organických). Kandidát doktorství 
pan Hanuschke byl dovedný kreslič, i použil jsem jeho ruky k vypodobnění řady tvarů 
rodidel ženského zárodku, považuje za vhodné takové příspěvky byť jen úryvkem po- 
dati, a jsa přesvědčen, že kdyby s více slran, lřeba jen v disserlacích, podobně posky- 
továny byly, stavivo by z toho dostatečné k ouplné morfogenii se nashromáždilo, čehož 
by později stavitel vědecký dobře použiti mohl. Zdá se však, že čas k takové vzá- 
jemnosti ve vědách přírodních ještě nedozrál, neboť tato práce nedošla povšimnutí 
u badačů, i zdá se, že zvláště za našich časů raději každý svou cestou kráčí, než aby 
se namáhal zvěděti o tom, co jiní o témž předmětu vyskoumali. 

Práce lato měla hlavně sloužili co dodatek k výtečnému dílu J. Můllera: ,,Bil- 
dungsgeschichte der Genitalien. Halle, 1825“ i doufám, že ještě není docela ztracena, 
an dobré výkresy z určitých dob vývinu podané vždy svou cenu zachovávají. V ná- 
sledujících dissertacíeh zase k hislologii se vracíme. 


155 


15. Bogislaus Palicki. De musculari cordis structura. Diss. inaug. amat,-physiologica. 

8. pag. 38. Vratislaviae, 1839, 

O svalové budově srdce. 

Mnohá léta jsem se zanášel rozpřádáním a rozbíraním vláken svalových srdce 
zvířecího, zvláště telecího s octem zavařeného, což se k té práci nejlépe hodí, i chovám 
toho veliký počet zdařilých výkresů, Vojtěchem Saxem vyvedených. Pojednání zde vy- 
vedené mělo jen podati jakýsi nástin mých tehdejších výsledků pouhými slovy, an do- 
statečné výkresy celý atlas by byly požadovaly a k dobrému schemalickému vypodobnění 
práce ještě nebyly dospěly. 

16. Josephus Rosenthal De formatione granulosa in nervis aliisgue parlibus organismi 

animalis. Diss. inaug. anal.-physiol. 8. pag. 40 c. tab. lithog. Vratisl., 1839. 

O útvaru zrnečkovitém nervů a jiných částí ústrojí zvířecího. 

Roku 1838 uveden byl Burdachem synem v mikroskopickou analomii velmi dů- 
ležitý prostředek zezřetelnění předmětů : kyselina octová, klerá přiměřeně rozředěna 
obecnou vláknovinu činí průzračnou, při čemž jiné částky, vláknovinou obalené, nervy, 
zpružná vlákna, šlachy, bílkovina, tuk a j., žádné změny kyselinou neutrpící, stanou 
se viditelnějšími. I použil jsem hned mnohonásobně toho prostředku, abych, zvláště 
v ohledu nervů a jiných jmenovaných lálek, všechny vláknité části propátral, čehož 
výsledky, jak se dále ukáže, na více místech podány byly. V tomlo spisu obmezil 
jsem zřetel toliko na zrnečka podlouhlá, rosolovitá, jinak prosto ledva viditelná, která 
oučinkem kyseliny na nejrůznějších částech se vyjevila, tím jako nějaký ráz povšechný 
a spolu zvláštní ukazujíce, z které příčiny jsem je za vlastní formaci nebo tkaninu 
v smyslu Bichatově považoval. Již dříve Reinak pozoroval podobná zrnečka na ner- 
vach růslných nebo sympathických, a považoval je co výhradně vlastní tomulo systemu. 
My však mimo tvrdé části a pokožky, zvláště pak v těle zárodkovém všude je nalez- 
nuvše, poznali jsme jejich význam povšechnější, a s ohledem na tvar jejich neurčitý 
na tom jsme se uslanovili, že jest to látka mladistivá, přírodná, podobná pratvarné 
látee zárodkové (protoplasma), z které zralejší částky berou svůj vzrůst a obnovení. 
Však se snad později podá příležitost o té věci podrobněji promluviti. 

17. Olto Luening. De velamentis medullae spinalis. Diss. inaug. anat.-physiologiea. 

8. pag. 30. Vralislaviae, 1839. 

O blánách michu hřbetní obalujících. 

V tomto spise podal jsem odkrytí vlastních pletenin nervových, které jemnou 
blánku michy (pia mater medullae spinalis) mnohonásobně pokrývají a kyselinou octovou 
ku překvapení viditelnými se slanou. 

18. Guilelmus Kasper. De structura fibrosa uteri non gravidi. Diss. inaug. anat.-phy- 

siol. 8. pag. 33. Vralislaviae. 1840. 

O složení vláknitém dělohy neobtěžkané. 

Roku 1837 a následujících let mnoho jsem se zabýval rozbíráním vláken dělohy. 
Mimo starší práce, kterou sdělil Calza, nebylo tu novějších badatelů. Brzo poznav ob- 
líže, jaké se předstírají tomu, kdo by prostým rozrýváním vláknitou soustavu dělohy po- 
znati a vylíčiti chtěl, a uznávaje, že v tom, co se neozbrojenému oku představiti může, 
Calza ouplně zadost učinil, obrátil jsem se k mikroskopickému propátrání budovy dě- 
ložní. Volil jsem podobnou methodu jako při ohledávání kostí, zubů, chruplavek. Že 
ale děloha sama sebou dosti tvrdá není, bylo třeba ji ztvrditi. To se stalo buď kalim 


156 


uhličnatým nebo prostým usušením, anebo nejlépe usušením po předběžném močení 
v octě dřevovém, kdežto částka nejrychleji schne, nejvíce ztyrdne, a že vlákna zhnědnou, 
zřetelnjšímí se stávají. Pak jen lřeba různými směry potřebných odřízků po lupénkách 
nadělati a je ve vodě, kde změknou ase rozšíří, mikroskopu podložiti, bychom, od mí- 
sta k místu pokračujíce, celou budovu dělohy poznali. Tím.spůsobem jsem vedl svá 
pozorování, an v ten samý čas příležitost se naskytla něco z nich upotřebili. Fakulla 
medicinská Vratislavská vyslavila ten rok cennou olázku, mající jednati o spůsobu, ja- 
kým se ústí dělohy při porodu rozšiřuje. Kandidát lékařství, obírajcí se touto úlohou, 
obrátil se ke mně, i dovolil jsem mu část mých pozorování, jak dalece bylo vhod, k svému 
účelu použiti. Později, slále jsa límlo předmětem poután, proskoumal jsem k svému 
poučení celou dělohu a v uvedené dissertací sdělil dosavadní výsledky, ač bohužel bez 
výkresů ano i bez schematického naslínění. Neboť něco podobného jako u srdce pla- 
lilo i zde. Bylo by třeba bývalo velkéko atlasu, kdyby se co možná ouplně vypodobniti 
byla měla vnilřní budova dělohy, Po letech (1844--46) pokusil se můj lehdejší assi- 
slent Dr. Pappenheim o vyvedení těch kreseb, avšak, ač velmi pilen byl, též to k ni- 
jakému konci přivésti nemohl, a úloha jest dosaváde olevřena. Věc se má podobně jako 
pátrání o vnitřní budově michy a mozku. Jaké mmožství výkresů Štillingem, Lenhosskem, 
Bidderem již otom vydáno, a práce zdají se býti vždy jen ješlě na začátku. Toť jsou 
předměty, které by ne jinak než fabričným spůsobem překonali se daly. Kdyby na pří- 
klad napadlo v Angličanech několika bohatým podivínům, zříditi společnost pod sprá- 
vou byslré hlavy -k ouplnému vypátrání vláknitého spletení srdce nebo dělohy nebo 
mozku aj., není pochybnosti, že by při přísné, obhlední správě za nemnoho let ohromné 
práce se vykonaly; zrobily by se nástroje k řezání tenkých lupénků, založily by se 
veliké sbírky mikroskopických praeparatů, vyhotovily by se mnohočetné k jednomu celku 
směřující výkresy, až by se žádaného výsledku docílilo. Podobně by se dálo s jinými 
předměty v jiných oborech přírodovědy a klerékoliv jiné vědy. Vůbec byl by čas, také 
takové počínání bylo ducha vědeckého nehodné, jakoby se tím jakési řemeslnické formě 
podrobiti měl. Bez obalu řečeno, jsouf skutečně ve vědách, zvláště kde s hmolnou 
přírodou činiti mají, bezpočelné práce pouze řemeslnické, které by se i, méně 
nadanými , ano i dětmi, někdy i slabými však ale jemnými a zručnými žen- 
štinami nejlépe vykonali daly. S lakového industriálního stanoviště mohou se některé 
novější akademie považovali, jako francouzská, rakouská, ruská, i nemůžese jim za krátký 
čas velikých výsledků odepříti. Někdo arci namílne že pro vědy ještě pravý industri- 
ální čas nepřišel, že ješlě nával potřeb a poži ck duchovních, vědeckých není takový, 
aby se naň průmyslnickým spůsobem spekulovati dalo. Této pravdě neodpíráme, 
a však mnoho znaků blížící se té doby, zvláště u zámožnějších vzdělaných národů, se již 
tu a tam vyskyluje, i doufáme, že novější k podstatám věcí směřující školstvo nás tam 
dovede. Jako na jaře dříve ještě pod sněhem; pak již na jevě mile se ukazují jedno- 
tlivé kvítky, až pak pojednou celá krajina květe a se zelená a všechno veselým živolem 
se hemží: tak přijde i pro vědu blahá ta chvíle, kde sstoupivši cele do života veřejného 
stane se jeho neryslvem a všemi jeho duševními i tělesnými silami hýbati bude. 


49. Davides Rosenthal, De numero atgue mensura microscopica fibrarum elementarium © 


systematis  cerebro-spinalis symbolae, Dissertalio inauguralis anat.—physiologica. 
4. pag. 22. Vralislaviae, 1845. 


157 


Příspěvky k poznání počtu a mikroskopických měr prvotních nitek nervů mozko- 
michových. 

Měl jsem již před nekolika lety v oumyslu, spočísti počet vlákének nervních u 
kořínků jednotlivých párů nervů mišních i mozečních, aby se pak stalo porovnání s po- 
čtem vlákének nervů perileričných, zdaž by nebyl ten samý anebo i převyšující, což by 
jen buď rozvětvením anebo snad přidružením gangliových nervů vyložili se dalo, Mezi 
tím co jsem tak odkládal pokusili se Bidder a Volkmann o podobnou otázku, a výsledek 
jejich badání byl, že počet vláken nervů sympathických s mišními páry se spojujících 
příliš malý jest, aby mohl vyložili množství vláken na obvodě, a že.k tomu ovšem třeba 
pozdnějších přídatku se strany nervů gangliových. Ačkoliv tím na čas otázka rozlušlěna 
se býti zdála, vábila předce aspoň ta částka mé ulohy, která měla určili počet vláken 
jednotlivých kořenů nervních párů michy a mozku; vábila také tím, že se nezdála býti 
příliš nesnadná, a přislibovala podati jisté typické počty každému rodu zvířat zvláštní 
a mezi různými rody a druhy v jistých poměrech postavené. Pan Dr. Rosenthal s ve- 
likou pilností a obezřelostí tuto práci z velké části vykonal a pro typologii důležitých 
výsledků dosáhl, jen bohužel že dosaváde žádných následců nenašel u předmětu, klerý 
jen mnohočetnými spolupracovníky k jakémusi velkolepému cíli povede. Považuji za 
svou povinnost, pojednati někdy o lé věci obšírněji a předložilí ji i naší i všeobecné 
veřejnosti, aby snad předce někdo povzbuzen byl k dalšímu badání v typologii nervů, 

Tato dissertace byla poslední Vratislavská mou myšlénkou vedená. Vyšloť jich 
arci ještě více, v nichž ale jsem, jen vzdálenějšího podílu měl, pročež jsem. jich zde 
neuvedl. Máť tato poslední práce též tu vlastnost, že mimo samostatné Middeldorpfovy 
jest jediná, která po zřízení institutu fysiologického mým vedením vykonána byla. Pří- 
činy toho umlknutí byly rozličné ; mimo to, že zřízení a uspořádání nástrojů, zje- 
dnání prostředků, vypracování praeparatů, přípravy ke zkouškám a demonstracím můj 
celý čas požadovaly, přidaly se také některé nehody a nesnáze, kleré mé snahy 

řijíti nedaly, o čemž snad na 
jiném míslě směleji promluvím, kde se příležitost podá, o zřízení institutů přirodni- 
ckých obšírněji pojednali. : 


Drobnosti. 
Uhelné hory v okolí Radnic, 


© Podali jsme již v přehledu o uhelných horách českých v I. ročníku Živy stručnou 
zprávu o těchto pro český průmysl veledůležitých dolech; poněvadž však nyní pracemi 
říšské geologické jednoty *) krajina Radnická mnohem zevrubněji jest proskoumána; po- 
dáváme zde jako doplněk ještě jednou krátký popis Radnických uhelných hor, založený na 
lepší zkušenosti. 

"Okolí Radnické náleží jako veliká část Plzenska k útvaru silurskému, a sice k nej- 
hlubšímu pásmu jého. "Kolem Radnic leží na břidlicích a jiných horninách osamotnělé 
pánve útvaru uhelného, které sice malou rozsáhlost ale znamenitou bohatost na uhlí mají. 
Pánve tyto jsou u Chomlů, Břas, Mostiště, Svinné, Skoupů, Darové a Mírošova; menší jsou 
ještě u Holoubkova bezprostředně u silnice, pak na jižní straně hory Rač u Těskova, - 


-i *) Ferdinand von Lidl, Beitráge zur geogr. Kemmtniss der Steinkohlen-Formation im Pilsner Kreise, 
" Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt 1856. 


158 


Přiložený výkres představuje uložení těchto pánví. 
Berounka Břasy Radnice Vejvanov. 


Uhelná pánev u Chomlů jest největší z Radnických uhelných ostrovů a má podobu 
velmi nepravidelnou. Prostírá se s jedné strany od Radnic přes Skomelno, Vejvanov 
a Chomle, s druhé strany podél Radnického potoka, odkud k Svatému Kříži, Němčovi- 
cům a Lhotě se táhne a tak ve dva díly rozpadává, z nichž jeden východně od Radnic 
u Chomlů a Vejvanova, druhý západně od města u Radnického potoka leží; oba díly jsou 
u Radnic úzkým údolím Radnického potoka spojeny. Uložení vrstev jest neckovité a sled 
jejich v hrab. Šternberském šachtu u -Chomlů následující : 

1. Pískovec a slepenec v střídavém uložení, při čemž pískovec mohutnější 14 
2. Lupek, skoro jako zvětralý jíl % i L : k R KOV 

V novém mašinovém šachtu u Vejvanova jest následující pořádek : 

1. Pískovec a slepenec ; pískovec mohútnější a v něm často písčitá hnědá ruda 250 


2. Lupek světlošedý, břidličnatý k JS 
3. Kamenné uhlí, posud proražené . : : : : : : k 1012 
V starém mašinovém šachtu u Vejvanova: 
1. Pískovec a slepenec, jako nahoře : : , s : : . 209 
2. Lupek i i 5 : : : : . : : zk: 
9. Kamenné uhlí, v němž jen střední čast na 1" mocná, badbaá : 3050 
4. Lupek 6 : : : aamtas 3 DOMU sa ží 19 
5. Kamenné uhlí, špatné : : k 3 „13 


U Skomelna objevují se také dvě uhelné flece, z nichž ziniiláké 19, zpodní 19 2“ 
mocná jest, obě jsou blízko u kraje útvaru, proto tak slabé, 
Na západní straně té pánve nevychází uhlí nikde na den, ani není dolováním od- 
kryto ; jen dobré ohnězdorné jíly vyskytují se zde u Němčovic a na Radnickém potoce. 
Uhelná pánev u Břas leží západně od předešlé na vysočině mezi Berounkou a Rad- 
nickým potokem a mezi vesnicemi Vranovou, Stupnem a Vranovicemi. Prostora jeho obnáší 
300.000 D9. Uložení vrstev jest neckovité. Uhelná flec objevuje na průřezů od jiho- 
západu k severovýchodu čáru několikráte zlomenou, což pochází nepochybně od pozdějšího 
stahování pevné země. Zvláštně znatné jest přesmyknutí, spůsobené škulinou dle 11 ho- 
diny (severovýchodně) běžící, která flec o 159 do východního pole spouští. Jiná nepravi- 
delnost uložení pochází od silurských břidlic, které pod pánví v hrbech vystupují, na 
nichž se vrstvy a flece ztenčují nebo přetrhují. Sled vrstev jest zde následující : 
. Ormice, hlina a štěrk křemenný R á : 3 +, 15140 
2. Pískovec, na kaolin velmi bohatý, obyčejně ona: rudožlutý « „12 
3. Pískovec skoro celý křemenný, bělošedý, ke zpodu břidličný . - MB 
4. Lupek se slepencem křemenným, se železnou rudou spojeným, ke zpodu 


velmi měkký s pruhovaným jílem . : 3 s : „ 1—109 
5. Uhelná flec, opukou v 4 části rozdělená, ke svrchu a zpodu méně čistá, 

uprostřed nejlepší. Uhlí nedá se koksovati . : z : „ 4—50 
6. Lupek, s brouskovou a pískovou břidlicí : C : s „ 1—4 
7. Uhelná flec, jen v severním poli vydatná : 2 


8. Silurské břidlice, šedé, černé, měkké a mastné, dílem také buližník. 
Uhlí dobývá se zde dílem v dolech, které již r, 1618 založeny byly a tedy nej- 
starší v Rakousku jsou, dílem ve světlých lomech, jako zvláště v uhelnách barona Riese. 


159 


Mobútnost a výbornost uhlí jest v okolí Břas základem rozsáhlého průmyslu, který 
zde na tak malou prostoru směstnán jest, jako málokde v mocnářství. Nalézá se zde: pec 
železná, valcovna, sklárna, jedna dílna na kyselinu solní, tři na kyselinu sirkovou, z nichž 
jedna spojena jest s továrnou na chemické výrobky, 

Pánve u Mostiště, Svinné, Skoupů a Darové. Z těchto leží Mostištská a Svinská 
severně od Radnic, Darovská západně od Radnic nad Berounkou. Všechny jsou malé, ale 
poměrně velmi hluboké. 

Pořádek vrstev u Svinné jest: 

1. Pískovec zvětralý, žlutý, do hloubky bílý, ěboěeň dk a hi 


na otisky bohatý . i : P . 90 
2. Uhelná flec, jen ve svrchní polovici em % 9 s+wc0 
U Mostiště: 
Pískovec jako u Svinné a ě . . : : : k . 80 
2. Lupek, černý, šedý, písčitý . : k : , - : : , 029 
8. he flee . ; : : : 3 : : : ; JVÍDO 
% U Skoupů: 
1. Pískovec se slojí jilovou u 3 : = k i ň ě m0 
2. Jíl bělošedý “ i s . . : š : ? : sna 
8. Uhelná flec . č a : d : ; 4 129 


Ve zpodu leží všude břidlice síjnbáké. 

Pánev u Mirošova prostírá se podél údolí u Mirošova a vrstvy vystupují na úboče 
více méně vysoko. Ačkoliv ta pánev jest větší nežli pánve u Radnice, jest předce na uhlí 
chudá. Uložení jest neckovité a sled vrstev následující : 


1. Hlína se štěrkem : : Ž 2 , OVA. 
2. Sypký písek. R . ; : . : tea“ 
3. Hlína písčitá, žlutá . : A 20 
4, Hlína břidličná s červeným jílem : : sj 
5. Pískovec, vyborný pro železné pece : : p 
6. Jíl břidličný - : . : : : : a 
7. Uhelná flec . : . . 18—48 palců, 


8. Jíl dále neproražený. 
Promluvíme příště ještě o uhelnách Plzenských a Merklínských, které v novější době 


znamenitě vzkvítají a po dokončené stavbě železnice Plzenské dozajista na snížení ceny 
uhelné velké působení míti budou, 


O hrachovém broučku (Bruchus Pisi). 

V hrachu nejenom čerstvém nýbrž isuchém objevuje se často množství červíků, totiž 
larv malých broučků, z čehož někdy celá velká zásoba se zkazí, Poněvadž i náš brouček 
dosti hojný jest, popis jeho ale často chybný, budiž zde o něm malá zpráva podána. 

Larvy a broučkové přichazejí do hrachu již při setí nakaženým hrachem ; je-li setý 
hrách docela čistý, zůstane i sklizený hmyzu prostý, Záleží tedy na tom, aby všechny 
larvy, v sejném brachu snad obsažené, zničeny byly a to se může snadno státi sušením 
hrachu v místnostech poněkud teplých, na př. v topených suchých světnicech. Mírné teplo 
stačí již k vyhubení všech larv. 

Larva hrachového broučka má podobu kraťounkého ale tlustého červíka, má v délce 
2/4 čárky, jest docela bílá bez noh, napříč vroubkovaná a obyčejně v kotouč svinutá. 
Pupa jest asi 2 čárky dlouhá, válcovitá, bílá a hladká, Brouček sám jest malý, s úzkou 
prodlouženou hlavou a rýhovanými krovky. Larva vyhryže sobě uvnitř v hrachu eliptickou 
dutinu, promění se tam v pupu a konečně v broučka, který však dříve nežli ztvrdne 


' 


160 


ještě delší čas v hrachu zůstane. Teprv později, když jest čas páření, prohryzne brouček 
dutinu a vyletí ven. Jestliže larva klíček čili zárodek hrachu nezrušila, může se hrách 
ještě klíčiti, u velké části hrachových zrn ale bývá klíček porušen. Nakažený hrách pozná se 
ostatně snadno podle dirky, již brouček provrtal, takový hrách nemá se bráti k setí. 
Vůbec jest zapotřebí při kupování sejného hrachu na jeho čistotu ohled míti; stalo se již 
na př. v Pensylvanii v severní Americe, že muselo setí hrachu docela zastaveno býti, po- 
něvadž nikde na trhu čistého Pěny 


Schůzky přírodnického vorů Musea království Českého. 


V sezení dne 19. února přednášel pan Dr. J. Palacký 'o nejhlavnějších výpravách 
do vnitra Afriky a znamenitých jich výsledcích, Ze zajímavé této přednášky pouze tolik 
podotkneme, že expedice od východu k západu do. vnitra Afriky vnikající navštívila: po- 
divné město Berberu, kdežto se za času velkých. trhů ze všech úhlů světa až ku 20.000 
lidstva sjíždí. Kupci perští, indičtí, angličtí a „karavany z jižních i severmích krajin 
afrických přivažejí sem zboží druhů rozmanitého, mezi nímž české skleněné perly důležité 
místo zaujímají. Po odbytých trzích zpustne město Berbera, tak že tam, kde před ne- 
dávnem stany a krámy kupcův se rozkládaly, nyní pštrosové, lvi a jiná zvěř bydliště si vyhle- 


dává. — Druhá výprava pod Andersonem postupovala od předhoří Dobré Naděje 'k severu 
a proputovala vysoké planiny jihoafrické, obydlené nesmírným mmožstvím zvířat rozličného 
druhu. — Výprava třetí od západu kvýchodu postupující nalezla v nitru Afriky obyvatel- 


stvo mnohem vzdělanější nežli obyvatelstvo zemí pobřežních, obyvatelstvo, jenž železa, 
stříbra a zlata dobývati a z bavlny tkaniny připravovati umí. 


Dne 12. března přednášel pan Emanuel Purkyně o fysikálních a geognostických po- 
měrech okresu Karlínského.  Poukázal na střední stupeň tepla rozličných míst v Čechách, 
z čehož vysvítalo, že Praha mezi teplejší místa v Čechách náleží. Nato vyložil krátce 
zeměznalecké poměry okresu Karlínského, ponechaje si část botanickou a zoologickou 
na příští. 


Dne 23. dubna přednášel p. Jan Krejčí o půvdáli a o sonstavách údolí z okolí 
Pražského, o čemž budoucně zvláštní pojednání podá. 


Zpráva literární. 


Právě nás došel druhý díl Majerovy fysiologie pod názvem: „„Fysiologija smyslów.““ 
Díl první: „Fysiologija ukladu nerwowego““ vyšel v roce 1854. Radostně vítáme dílo toto 
nejen co důležité rozmnožení literatury slovanské, ale i co znamenitý příspěvek na poli 
vědeckém vůbec. Majerova fysiologie může se již nyní vším právem postaviti po boku 
nejlepších toho druhu prací, anto úplně zadost činí jak potřebám školským, podávajíc 
fysiofogii spůsobem jasným, stručným, snadno pochopitelným, tak i fysiologům samým, jelikož 
pilným použitím prací fysiologických rozsáhlou, a roztroušenou literaturu cizojazyčnou. po— 
někud vynahražuje.  Zdař Bůh v pokračování díla tohoto. or 


Návěští. 


Horopisných © obrazů sešit první vyjde během měsíce máje. Celé dílo 
bude do konce června dokončeno. Předplatní peníze pánů odběratelů Zivy 
a Památek, obnášející jeden zlatý ve stříbře, přijímá domovník v Českém Museu. 
Venkovským pánům předplatitelům budou se obrazy s příští Živou rozesílati. 


ŽIVA, 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí, 


Svazek III. Ročník pátý. 1857. 


Slavík, 


+ 
Na ptačím trhu vězel v bídné, malé kleci, v níž asi pět menších a větších dovádi- 


vých ptáků obývalo, malý vězeň, mladý tohoto jitra chycený slavík. (Chylrým machia- 
vellismem vsadil ptáčník smutného vězně uprostřed mezi chasu malých otroků, kleří 
vazbě již přivyklí čas veselým poskakováním a křikem si krátili. Byli to mladí číž- 
kové a stehlíci, a ptáčník dobře soudil, že pohled na nevinnou dětskou hru často ve- 
likou bolest ukonejší. Velikou ovšem, ba nesmírnou bolest bylo na slavíku znáti, větší 
nežli jakou slze vyjeviti mohou. Byla to bolest němá, v sobě uzavřená, nic nežli tmu 
žádající. Pták seděl zcela vzadu v kleci za malým korýlkem, rozčepýřen s uzavře- 
nýma očima, jež ani neotevřel, když mladí rozpuslilci při svých hrách do něho vráželi. 
Bylo znáti, že nechce nic viděti, nic slyšeti, nic požívati a ničím se těšiti. Tato úplná 
tma byla patrně snaha, hlubokou bolest věčnou mocí zkaliti, byla to obmýšlená 
samovražda. 

Nic však při télo hluboké bolesti nejevilo na ptáku zlost a mstu, ba ani ne- 
šetrnost lehkovážných ptáčat, které bez ohledu na zármutek jeho ve vězení rejdily, 
nevynulila z něho známky mrzutosti, Jemná duše umělcova jevila se v chování tom, 
duše plná světla, bez žluče a zloby nad surovostí světa a ukrutností osudu. Jen 
proto žil ještě, jen proto neskonal, že při vší bolesti a smutku cítil uvnitř mocné po- 
silnění, Dalo se pochopiti, proč žalem nezhynul; touha po smrti měnila se opět v zpěv, 
a jakkoliv tiše seděl, zdálo se, jakoby uvnitř zpíval zpěv onoho básníka: 

Lascia ch'io pianga la libertá ! 
Nech mne plakati nad volností ! 

Ptal jsem se ptáčníka, zdali ho chce prodati. Chytrý muž pravil, že jest pták 
ještě příliš mladý, že sám nežere, což bylo ale patrně nepravdivé, poněvadž ne- 
byl od letošního roku, ptáčník jej chtěl ale podrželi, aby s počátku zimy, až mu vra- 
cující se hlas větší ceny dá, více za něj utržil. V svobodě zrozený slavík takový má 
totiž mnuhem větší cenu, nežli slavík v kleci vychovaný ; jen onen jest pravým slaví- 
kem, pěje zcela jinak nežli tento, poněvadž znal volnost a přírodu a poněvadž po obou 
zase louží, Touha a bolest jest pak obsahem krásných písní lohoto umělce. 

V plné míře zasluhuje slavík toto jmeno; on není první, nýbrž jediný v celém 
plactvu, jemuž toto čestné jmeno přísluší, Om jediný má při svém básnění tvorčí 
sílu, on jediný změňuje a obohacuje svůj zpěv a přidává k němu ke nové sloky, 

Živa, 1867. 1 


162 


On jediný sám ze sebe vytvořuje, čehož jiní jen učením a nápodobněním se zmocňují, 
on jediný spojuje vše, co ostatní jen porůznu přinášejí, z nichž každý, i nejumělejší, 
jen část slavičí písně pěje. 

Jediný pták dosahuje zároveň se slavikem krásných výsledků v oboru básní 
naivních a jednoduchých, totiž skřivan, vychovanec slunce. Také slavík jest světlem 
proniknut, a to v té míře, že ve vězení, kdež lásky zbaven jest, světlo stačí, aby ho 
k zpěvu povzbudilo. Stráviv čas ve tmě a pak na denní světlo vystaven, chvalořečí 
dni a jásá nad zlatým sluncem. Ten rozdíl platí však, že skřivan nezná nočního 
zpěvu, nepojímá malebnost večera, poesii soumraku, velebnost půlnoční a toužebnost 
zbuzující svítání, slovem nebásní spůsobem tak rozmanitým, jímž nám slavík tolikerou 
slast a bolest něžného srdce projevuje. Skřivan má patrně vlohy lyrické, slavíku ná- 
leží obor eposu, dramatu, duševních bojů, protož jest proniknut zvláštním světlem, 
V čiré tmě vidí duší, zápalem lásky a, jak se zdá, na okamžení zapomínaje na osob- 
livou lásku, zápalem lásky nekonečité, vše pronikající. Vše co k umělci náleží, dobré 
vlastnosti jakož i vady, nalézá se na slavíku v plné míře. Jest plachý a bázlivý, ne- 
důvěřivý a beze vší Istivé chytrosti. Bez starosti o bezpečnost cestuje sám jediný, 
jest nanejvýše žárlivý a uzpívá se do smrti, slyší-li zpěv soupeře vylrvalého. Po- 
slouchá rád sám sebe, a proto si sedá na místa, kde mu ohlas odpovídá. Znám pů- 
vabný háj nad rybníkem, kde od protější strany silná ozvěna se ohlašuje, tam každým 
rokem jest nejoblíbenější sídlo slavíků. Citliv nad všechnu míru spí po celé dny 
v kleci, vylrhován živými sny, nebo pobíhá v největším nepokoji, nevěda čím se uti- 
šili, proto podléhá nervosním nemocem, ba i padoucí nemoci. 

Slavík jest spolu dobrý a divoký. K mláďátkům a slabým jest pln outrpnosli, 
a nikomu nepodkládá kukačka tak často své vejce do hnízda jako jemu ; sameček 
stará se o své mladé tak čile a věrně jako samička. Jinak jest kořisti žádostný 
a soběcký, plamen, který v útrobách mu plaje, udržuje v něm neustále hlad, a proto 
dá se vnadidlem tak snadno lapnouti. Ostatně jest také velmi zvědavý, a i lo bývá 
příčinou jeho zkázy. 

Starší slavík chycený a do klece zavřený zuřivě poletuje a snadno se do smrti 
utluče.  Prudkost jeho jest však jen zevnilřní a okamžilá, vlastní povaha jest mírná 
a učenlivá; slavík jest nejenom nejnadanější, nýbrž i nejučenlivější a nějpil- 
nější žák. 

Zábavné jest podívání, jak mladí slavíkové zpěvu otce naslouchají, jak podle 
něho své hlasy cvičí, chyby opravují a hrdélka namáhají. 

A když pak cvičení svá samostatně počnou, nové nápěvy vymýšlejí, pozorovati 
jest na nich lakovou vylrvalost, takovou vážnost k umění a uměleckou zevrubnost, že se 
nižadným spůsobem nedají přidružili k švítořivým improvisatorům, jejichž nahodilé 
popěvky jsou jen ohlasem přírody. 

Láska jest těžištěm jejich života, ale také umění; láska ku kráse neurčitě 
pochopená, ale tím hlouběji cítěná, jest živlem jejich, který je udržuje a vždy nového 
zápalu jim dodává. 

Pravá velikost umělce záleží v tom, že svou úlohu překonává, že více podává 
nežli v úmyslu má, lak že ještě za dosaženým cílem něco tuší a tušiti dá, čeho 
dosáhnouti nelze. 

Proto ta těžkomyslnost, ta neukojitelná žalost, to vznešené blouznění, oplaká- 


sam našítu 


163 


vání neštěstí, které se nepřihodilo. Oslatní ptáci diví se tomu a ptají se někdy 
slavíka, co jej lísní. Ač šťastný a svobodný, odpovídá předce, jako onen vězeň vtichém 
zármutku : 


Lascia che io pianga ! 


O ústroji dýchacím, 
Sepsal Dr, Ed. Gréger, 


V předešlých článcích o dýchání vyloženy byly zevnější výjevy a lučební poměry 
jeho; slušno nyní přistoupiti k ústroji samému, úkazy tyto vyvolávajícímu.  Ústroj tento 
jest však dle rozličných živočichů rozličný, a přijímá vzduch buďto do vnitřní duliny 
své, v kterémž případu jej jmenujeme plícemi, jaké u člověka, ssavců, ptáků, obojži- 
velníků nalézáme; nebo do zvláštních rour, jako u hmyzu, pavouků, slonožek; anebo 
vzduch k dýchání sloužící pouze zevnější slrany dýchadel se dotýká, kdežto pak ústroj 
dýchací žábrami nazýváme, jako u ryb, u většiny měkkejšů a mnohých jiných ještě 
živočichů. Jsou pak i zvířata, u kterých žádného zvláštního ústroje dýchacího nestává 
a která buď celým neb větší častí povrchu těla svého dýchají, jako hlísty, polypi a jiná 
nízko stojící zvířata. Také poznáme některá, ježto jak plícemi tak i žábrami dýchají. 
Proskoumavše napřed plíce člověčí a ssavčí, obrátíme zřetel svůj k dýchadlům ostat- 
ního živočišstva. 


1. Plíce člověčí. 

Jak již známo, spočívá úloha veškerého dýchání v tom, aby dostatečného množ- 
ství kyslíku do krve přivedeno, uhlíku pak z krve vyvedeno bylo.. Proskoumávajíce 
tedy některý ústroj dýchácí zřelel svůj obrátiti musíme: 4. k drahám vzduchovým, 
po kterých vzduch do dýchadel se dostává: 2. k drahám krevním, po kterých 
krev kyslíku potřebná do dýchadel přiváděna bývá, a 3. k povaze a složilosti blánek, 
krev od vzduchu dělících a vzájemné výměně plynů sloužících. Jakým spůsobem 
trojímu tomuto účelu skladba dýchadel zadost činí, ihned poznáme z plic člověčích. 

Podoba. Plíce člověčí a všech skoro živočichů skládají se přede vším z dvou 
půlí, z nichžlo jedna v pravé, druhá v levé dutině hrudní spočívá, a které co do veli- 
kosti obyčejně více méně nestejné bývají. Pro pohodlí jmenujeme pravou polovici 
plíce pravé, levou pak plíce levé. 

Každá polovice má podobu kužele, na němž vrchol, zpod, vnitřní i zevnější 
plochu, přední i zadní hranu rozeznávali lze. Vrchol plícní jest okrouhlý a sahá až 
nad první žebro, tak že při hlubokých ranách do krku i vrchol plic raněn býti může. 
Zpod čili plocha zpodní jest poddutá, a srovnává se s vypuklinou bránice, na níž spo- 
čívá. Plocha tato neleží vodorovně, nýbrž dle směru bránice úkosně z předu a vnilřku 
do zadu a kvnějšku se kloní. Plocha zevnější přiléhá na stěnu hrudní žebrami tvořenou, 
a jest tedy dle ní vypuklá, kdež plocha vnitřní, srdce a veliké cevy krevní objímající, 
poddutá jest. Na ploše této vstupují průdušnice, cevy, nervy a střebavky do plic. 
Dotýkáním se plochy vnitřní a zevnější tvoří se hrany, a sice hrana přední, asi pod 
krajem hrudní kosti ležící, ostrá a tenká, a hrana zadní, po straně páteře ležící, 
lupá, okrouhlá, 

11* 


164 


Plíce lidské a ssavčí vůbec prorývány bývají ma povrchu svém hlubokými bráz- 
dami, dělícími je v několik větších neb menších laloků ; tak bývají pravé plíce člověčí 
na tři, levé na dva laloky rozštěpeny; u ssavců nalézáme rozličný počet laloků. Každý 
z velikých těchto laloků skládá se opět z mnohých menších laločků, které konečně 
z drobounkých, prostým okem však ještě viditelných buněk složeny jsou. 

Barva. Barva plic lidských mění se dle stáří člověka, dle množství vzduchu 
a krve v nich nahromaděného, a dle množství zvláštního, černého barviva plícního. 
Vůbec jsou plíce dětské jasně červené, plíce pak starých lidí zamodralé a následkem 
hojného barviva v nich nahromaděného černě kropenaté. Barvivo toto skládá se z ma- 
lých nepravidelných zrnek a bývá zvláště mezi jednotlivými laločky uloženo, tak že 
laločky tyto dle tmavého jich obvodu rozeznati lze. Účel barviva plícního až dotud 
znám není. 

Velikost. Velikost plic řídí se dle prostoru dutiny hrudní, již z větší části 
vyplňují; že tedy dle pohlaví, dle stáří a vůbec dle všech poměrů, od jakých šířka 
a hloubka dutiny hrudní závisí, též velikost plic se řídí, jest na bíledni, Levé plíce 
jsou užší a delší než pravé a v celku menší. Že plíce z dříku vyňaté, dle mmožství 
vzduchu a krve v nich se nalézajícího a dle pružnosti, jakou samy v sebe se stahují, 
větší neb menší jsou, rozumí se samo sebou. Že plíce mužské poměrně větší jsou 
nežli plíce ženské, závísí od poměrů těla mužského k ženskému vůbec. Poměr však, 
v jakém velikost plic k velikosti celého lěla se nalézá, až dotud není vyšetřen. 

Tiže. Tíže plic udává se v průměru na 3, libry u mužského a na 2%/; libry 
u ženského pohlaví. Plíce pravé váží asi o 4 loty více než levé. Také tíže relativní, 
t. j. poměr tíže plic k tíži celého těla, jest velmi neurčitý, v průměru má se tíže 
celého těla lidského asi jako 1: 40 až 50. Polažní tíže plic, z nichž vzduch docela 
vypuzen, jest o něco vělší než tíže vody a obnáší 1,056; pročež také plíce takové ve 
vodě se ponořují. Zdravé plíce však vždy více méně vzduchu v sobě obsahují a do 
vody hozené na povrchu jejím zůstávají. Jináče ovšem to bývá u plic chorých, krví 
neb rozličnými výpoty naplněných, aneb u plic nevorozeňátek ještě nedýchavších. 
Plíce takové, pouze vzduchoprázdné, potápějí se ve vodě, na čemž důležitá zkou- 
ška se zakládá, má-li se. poznati, zdali novorozeňátko již dýchalo aneb mrtvé. na 
svět přišlo. . 

Hutnost. Plíce drží v sobě vždy více méně vzduchu, jsou tedy měkké, hou- 
bovité, a při naříznutí třaskají následkem vystupujícího z nich vzduchu. Plíce však 
vzduchoprázdné, na př. zapálené, aneb plíce novorozeňálek ještě nedýchavších jsou 
tužší, tvrdší a mají obyčejně hutnost asi jako játra neb slezina. 

Pružnost, Plíce mají znamenitou pružnost, pocházející od vláken pružných, 
dužninu plícní z velké části skládajících. Následkem elastičnosti této snaží se plíce 
vždy samy v sebe se stahovati, a volno-li jim v stažitelnosti této pokračovati, mohou se 
až na lřelinu obyčejného objemu svého stáhnouti. Toto se přiházívá při otevření du- 
tiny hrudní, kdežto plíce následkem vniklého do dutiny hrudní vzduchu od stěn hrud- 
ních volně vzdáliti se mohou, jak později vysvětlíme. © 

Poloha. Jak již pověděno, leží plíce v dutině hrudní, kterou z větší části vy“ 
plňují, an mimo plíce pouze ještě srdce s většími cevami a požerák tam se nalézají, 
nervy a slřebavky pro malý jich objem ani nepočítaje. Plíce obou stran jsou zvláštním 
prostorem od sebe odděleny, který mezi nimi leží a dutinu hrudní ne docela v středu 


165 


ale více k levé straně, od zadu ku předn s hora dolů přepažuje, lak že plíce jedné 
a druhé strany dotýkali se vespolek nemohou. Prostor tento jmenuje se prostor 
meziplícní čili meziplícnice (mediastinum), a jest ohraničen s pravé i levé strany plícemi 
neb vlastně pohrudnicí, napřed hrudní kostí a nazad páteří. V prostoru tomto spočívá 
srdce s velikými cevami, nervy, střebavkami, a nazad sestupuje požerák prostorem tímto 
vedle průdušnice k žaludku, který již v dutině břišní, od duliny hrudní branicí od- 
dělené, se nalézá. 

Pohrudnice. Plíce a vnitřní plocha duliny hrudní potaženy jsou tenkou blá- 
nou serosní čili syrovatečnou, pohrudnicí (Pleura) nazvanou. Poměr blány této k plí- 
cím a stěnám hrudním stane se nám snad jasným, když sobě představíme dutinu hrudní 
všech útrob prázdnou, a pouze dvěma velikými vaky naplněnou. Vaky tyto pohrudnící 
tvořené vyplňují pravou i levou polovici dutiny hrudní, lak že zevnější část jejich na 
stěny hrudní těsně přiléhá, vnilřní pak, nedolýkajíce se, prostor mezi sebou ponechá- 
vají, v němž srdce se ukládá a jenž známý již prostor meziplícní tvoří. Nyní před- 
stavme sobě, že by v prostoru tomto po obou stranách srdce, aneb spíše z průdušnice, 
prostorem tímto dolů vstupující, vyrůstaly plíce, visící na cevách krevních ze srdce 
vybíhajících a na průdušnicích. Plíce takto rostoucí tlačily by se z pravé a levé strany 
do vaku pohrudnicového, čímž by vnitřní stěna vaku vždy více k z>vnější stěně se 
přibližovala a to lak daleko, až by konečně obě stěny, vnitřní i zevnější, vaku po- 
hrudnicového na všech místech se dotýkaly, aniž by snolu srostly. Část pohrudnice na 
plíce přilehající jmenujeme pohrudnici plícní čili poplícnici (Lungenpleura), část pak 
zevnější, na stěny hrudní připevněnou, pokrudnici žeberní čili požebernici (Rippenpleura). 

Obrazec 1. nám poměr pohrudnice a prostor meziplícní objasní. 

(Obr. 1.) 


Pr průdušnice. P P plíce. S! komora pravá, Sp komora levá. B bránice, stě 
Stěna hrudní, ž ž ž žebra, pž požebernice. pp poplícnice. pb pobránice, 


166 


Dráhy vzduchové. Plíce přijímají do sebe vzduch. Cesty, po kterých vzduch 
atmosferický do plic vstupuje, jsou následující: ústa a nos, chřlán, průdušnice, prů- 
dušničky a buňky plícní. 

Vzduch vstupuje buď úsly neb nosem do dýchadel, obyčejně nosem. Nos zastává 
též službu strážce, neboť vzduch nosem procházející musí se zde podrobiti vyšetřování, a vo- 
dí-li s sebou plyny smrduté, ostré, dusivé, poznává je nos dříve než do plic vstoupiti mohou. 

Chřtán. Ještě jinou strážní branou musí vzduch projíti, nežli se do plic do- 
stati může, totiž skulinou chřlánovou čili hlasivkou (Stimmritze), ležící napříč vé chřtánu 
nad průdušnicí.  Skulinka tato a celý vnitřní povrch chřtánu i průdušnice potažen jest 
velmi citlivou blánou sliznou. nejmenším těliskem, práškem neb ostrými lekutinami a 
plyny drážditelnou, načež skulinka hlasová křečovilé se stáhnavši vstup do průdušnice 
zamezuje. Aby pak větší těliska,; na př. částky pokrmové neb nápojové, do průdušnice 
vklouznouti nemohly, umísléno nad vchodem do chřtánu zvláštní víčko čili příklop Gazýček, 
Epiglottis), který ihned na otvor chřlánový zapadá, jak mile sousto pokrmu aneb ná- 
poj. přes něj do jícnu se béře. Chřlán pak jest hlavně úsiroj hlasový, i odkazujeme 
zevrubnější rozbor jeho na místo jiné. 

Průdušnice. Chřtánem vstupuje vzduch do průdušnice (Trachea), roury to as 
8—12/“ široké a 3Y,—4 p“ dlouhé. Průdušnice složena jest z 16—20 kroužků chrup- 
lavkovitých nazad otevřených, podobu latinského C majících ; jsou tedy stěny průdušni- 
cové napřed i po slranách chruplavkovilé, nazad však měkké, blánovité. Kroužky 
chruplavkovité, velmi pružné udržují rouru průdušnicovou vždy otevřenou a zabraňují 
smačknutí průdušnice tlakem vzduchu atmosferického, což by se nepochybně na za- 
čátku každého vdechnulí sláti muselo, kdežto tlak vzduchu v rozšiřujících se plících 
menší jest než tlak vzduchu atmosferického. Zadní pak stěna průdušnice jest proto 
měkká, povolná a vzdorovilých chruplavek prosta, aby požerák vedle ní ležící při poly- 
kání bez odporu na vše Strany rozšiřovati se mohl. 

Učiníme-li přiční průřez skrz průdušnici, shledáme, že stěny její z několika roz- 
ličných vrstev se skládají. Vrstva zevnější jest vláknitá a obsahuje v sobě z předu 
chruplavky. Pak následuje vrstva hladkých svalů, které průdušnici slahovati mohou: 
a konečně vrstva vnilřní čili blána slizná, obsahující v sobě mnoho žláziček slizných, 
hlen průdušnicový, slizný vylučujících. Zevnější část blány slizné obsahuje v sobě 
množství vlákenek pružných podél průdušnice ležících, vnitřní pak plocha blány sliz- 

(Obr. 2.) né pokryta jest poblankou mihavou 
(Flimmerepithel). 

Poblanka tato složena jest z buněk 
rohovitých; buňky zpodní jsou ku- 
laté, měkké, buňky pak hořejší ky- 
jovité, tenkým koncem v buňkách 
zpodních jako zastrčené; všechny 
buňky opatřeny jsou jadérkem buň- 
kovým. Buňky kyjovité nesou ma 
hořejší širší straně své malé řasičky. 
lé ustavičně se pohybující, tak zvané 

« buňky kyjovité; 4 řásky mihavé; c vrstva vláknitá řásky mihavé (Flimmerhaare). 
slizné blány. Obr. 2 předslavuje poblanku mihavou. 


167 


V celku podobá se pohyb řásek mihavých k vlnění klasů mna poli, vělrem se 
klátících. Vlny řáskové měří od dolejší strany průdušnice k hořejší a často dlouho po 
smrti ještě trvají. Účel podivuhodného úkazu. tohoto jest puzení hlenu a jiných dro- 
bounkých látek z průdušnice. Pozorováno, že vlněním řásek těchto prášek uhlový za 
3 minut 0 1 linií zdola nahoru metán byl, Poblanka řasovilá vstupuje až do nejout- 
lejších průdušniček, nenalézá se však již v buňkách plícních. Professor Purkyně a Va- 
lentin jsou šťastní nálezci znamenitého tohoto úkazu, který se ještě v jiných ústrojích 
těla zvířecího nalézá, 

Průdušničky. Průdušnice rozštěpuje se v hrudní dutině asi v stejné výšce 
s třetím obratlem hřbetovým ve dvě ramena, z nichžto jedno do pravých, druhé do le- 
vých plic vstupuje. Rameno levé jest o něco delší, ale užší než pravé. Ramena tato 
rozštěpují se v plících opět mnohonásobně v roury vždy menší a menší, průdušničky na- 
zvané, Průdušničky, '/„ čárky v průměru mající, pozbývají již kroužků chruplavkovi- 
lých, jsouce pouze měkkými elastickými stěnami obklíčeny. 

Buňky plicní. Nejtenší větvičky průdušničkové neukončují se, jak se myslí- 
valo, v jediné, uzavřené, kulaté buňce, nýbrž rozšiřujíce se před ukončením nálev- 

kovitě tvoří takto podlouhlou dulinku, jejíž 

(Obr, 3.) stěny, mnohými přehrádkami opatřené, tvoří 

takto množství malých sklípků, které v spo- 

lečnou dulinku  nálevníčkovou se. otvírají. 

Obr. 3. představuje poslední konce některých 

průdušniček, s dutinkami a malými sklípky, 
kolem stěn dutinek těchto rozpostavených. 

Z buněk těchlo skládá se celé skoro 
dužnivo plícní, i jest jich tedy nesmírné 
množství, asi 17001800" milionů v plících 
lidských, a ceníme-li průměr jediné buňky 
na %; čárky, zaujímaly by rozprostřené plo- 
chu as 2000 čtverečních střevíců obnášející. 

Stěny buňkové. Stěny buněk plícních 
složeny jsou hlavně z dvou vrstev, z vrstvy 
elastických vlákenek a z poblanky. Elaslická 
vlákenka tvoří hlavní část tkaniva plícního 
a poskytují plícím dvé hlavních vlastností, předně znamenitou pružnost, zvláště při vy- 
dychování potřebnou, a zadruhé onu trvalost a slálost, jejíž pomocí plíce tak mno- 
hým škodným návalům po celý čas života vzdorovati mohou. Povážíme-li nepřelrženou 
činnost, ustavičnou vzájemnost se vzduchem vnějším a jeho škodnostmi, jest nám se 
více divili, když ústrojí dýchací často 90 a více let v neporušené zdravosti a činnosti 
se udržuje, než když hojným chorobám podléhá. Za stálost tuto však přede vším 
vlákenkám elastickým co děkovati slušno, neboť talo mezi všemi tkaninami těla lid- 
ského nejpevnější a nejvytrvalejší jsou, a ještě v shnilém výchrlku tuberkulosním ne- 
porušena se nalézají. 


Vlákenka elastická probíhají dužninu plícní na vše strany a zvláště mezi jedno- 
tlivými buňkami hustě nahromaděny jsou, tvoříce takto pevnou síť z pramínků ela- 


168 


střekých, v jejíchž smyčkách stěny buňkové vystupují, též hojnými vlákenky ela- 
stickými protkané. 

Poblanka buňková. Vnitřní plocha stěn buňkových potažena jest poblankou 
dláždičkovou (Pllasterepithel), složenou z jediné vrstvy malých, mnohohraných plátků 
čili lépe sploštilých buněk rohovitých, a nikoli 
již poblankou mihavou, která již v průdušnič- 
kách tenounkých přestává. 

Obr. 4, okazuje nám skladbu stěn buň- 
kových. 


(Obr. 4.) 


Dráhy krevní. V stěnách buňkových, 
hlavně však mezi poblankou a vrstvou vlák- 
nitou nalézá se hustá síf drobounkých, kapi- 
lárních cev krevních, jenž co poslední vět- 
vičky cev krevních do plic vstupují. Již sou- 
sedství srdce s plícemi ukazuje na vzájemnost 
hlavních těchto ústrojů těla člověčího. Krev, 
proběhnuvši všechny části těla, vrací se zpět 
do srdce, a sběhnuvši se v pravé předsíní 
vstoupí do pravé komory srdce. Komora 
tato stáhnutím se pudí krev do tepny plícní 
(art. pulmonalis), která ve dvě ramena roz- 

c poblanka ; elastická vlákenka stěn buňko- je Ě yd i fevým pliejm vsfipuje: 
vých ; c elastická vlákenka mezibuněčná Ještě před vstupem do plic rozšlěpují se 
tepny plícní v několik menších větví, a sice 
pravá ve tré, levá ve dvé do jednotlivých laloků plícních se ponořujících. V plících 
pak rozcházejí se tepny v menší vždy a menší větvičky, až konečně co tenké cevky 
mezi jednotlivé buňky plícní ubíhají a v stěnách jejich co kapilární síť se rozprostírají. 
V kapilární síti této pak děje se hlavně okysličování krve. Na protější straně buňky 
plícní spojují se opět kapilární cevy krevní co větší rourky, 
krev okysličenou, arteriosní z buněk odvádějíce a tvoříce 
takto první začatky vén čili žil plícních, 


(Obr. 5.) 


Obr. 5. kapilární síť krevní poněkud vysvětluje. 

Ustavičným spojováním se ven plicních povstávají vždy 
větší vény, které konečně v každých plících ve dvě. veliké 
vény se sešedše do levé předsíně vstupují, kdež všechna 
krev okysličená z plic se schází, aby odtud do levé komory 
a ztéto opět do celého těla hnána byla. A tak povstává v těle 
člověčím a všech vyšších zvířat páteřnalých, jako ptáků a ssavců, 
vlastně dvojí oběh krve: jeden z pravé komory do plic a z těchto 
do komory levé zpět, což malým oběhem krve sluje; druhý 
pak z levé komory do celého těla a odlud zase do pravé komory, což velikým oběhem 
se nazývá. Jmenujeme-li tepnami ony cevy krevní, které krev ze srdce vodí, vé- 
nami pak ony, jež krev do srdce zpět přivádějí, liší se tepny plícní od tepen 
ostatního těla tím, že nevodí krev okysličenou, arteriosní, nýbrž tmavou, venosní, 


169 


vény pak plícní obsahují krev arleriosní, okysličenou, naopak vénám ostatním krev 


venosní vodícím, 
Obr. 6, vysvětluje nám poměr srdce a hlavních cev k plícím. 


== 


DDIMIKÍ 


b průdušnice; br ramena průdušnicová do plic vstupující; cd pravá komora 
srdeční, c levá komora; atr předsíň pravá, atró předsíň levá ; sca žíla dutá dolejší 
(vena cava adscendens), krev ze dříku do pravé předsíně vedoucí; ved žíla dutá ho- 
řejší (vena cava descendens), krev z hlavy do pravé předsíně vedoucí; ap tepna 
plícní, krev z pravé komory do plic vedoucí. Pravé rameno tepny plícní rozštěpuje 
se ve tré, levé ve dvé větví. vp žíly čili vény, krev jak z levých tak z pravých 
plic do levé předsíně přivádějící ; aa srdečnice čili aorta, krev z levé komory vyvá- 
dějící; nad pravým ramenem tvoří tepny plícní oblouk, z něhož veliké tepny k hlavě 
a do ramen vybíhají, načež nazad a dolů se obrátíce za srdeem dolů běží. 


Cevy průdušnicové. Mimo tylo hlavní cevy krevní nalézáme v plících ještě 
soustavu menších cev, pouze k živení průdušniček, dužniny plícní a poplícnice sloužící. 
Cevy tyto doprovázejí neodlučně průdušničky a všechny jejich větve, vysílajíce malinké 
pramínky do stěn jejich, kdežto v kapilární síť se rozvětvivše průdušničkám potřebné 
krve podávají. Některé cevy běží až ma povrch plic a v poplícnici se rozvětvují. 
Tepny průdušničkové vycházejí dílem ze srdečnice, dílem z levé tepny mezižeberní, 
a liší se mimo velikost svou lím velmi od tepen plícních, že vodí krev arteriosní, 
okysličenou, jako všechny ostatního těla tepny vůbec. Vény vracejí se lou samou 
cestou vedle tepen zpět, a vbíhají dílem do žily dulé dolů sstupující, dílem do žil 
plícních, čímž se stává, že i malá část krve venosní do vém plícních a tudy i do 
pravé komory se dostává; částka tato jest však příliš nepatrná a snad v stěnách 
menších průdušniček též poněknd okysličena. 


170 


Střebavky. V plících nalézáme též dosti četných střebavek (vasa lymphatica), 
jichžto jedna část, více povrchně ležící, dosti hustou pleteň mezi jednotlivými laločky 
tvoří, druhá pak část přibočuje se k cevam krevním a průdušničkám, a s těmilo z duž- 
niny plícní vycházejíc do četných žláz střebavých vslupuje. Žlázy střebavé leží nej- 
více kolem průdušnice a jejích větví; největší z těchlo žláz leží v rozštěpu průdušnice. 
Žlázy tyto vyznamenávají se, zvláště v plících starších, černou barvou, snad že stře- 
bavky do nich barvivo plícní zanášejí, Někdy žlázy střebavé kostnatí. 

Nervy. V průměru k velikosti ústroje jsou plíce dosti chudé na nervy. Tyto 
vybíhají zvláště z nervu bloudivého (nervus vagus) a z nervu soucitného (nervus sym- 
vathicus) a tvoří na přední a zadní straně plícní pleleň nervovou, z níž v sousedství 
velkých cev a průdušniček pramínky nervové do dužniny plícní vstupují. Silnější 
pramínky doprovázejí průdušničky, slabší pak cevy krevní, vysílejíce vlákenka nervová 
až do poplícnice. 

Mechanismus dýchaní. Vyloživše skladbu ústroje dýchacího, musíme se nyní 
léž zastavili u mechanismu, jehož pomocí vzduch vnější po známých nám již cestách do 
dýchadel vstupuje. Stává se to rozsiřováním dutiny hrudní a následovně i buněk 
plicních; neboť povrch plic, lotiž poplícnice, přiléhá lěsně, vzduchoprázdně na požeber- 
nici a nemůže se této vzdáliti, leč by vzduch mezi ně se dostal, což u zdravého člověka 
nikdy se neslává. Rozšiřující se dutina hrudní táhne plíce za sebou, a roztahuje, roz- 
šiřuje i tyto. Rozšiřováním plic ztenčuje se i vzduch v buňkách plícních obsažený. 
Známo ze silozpylu, že vzduch hustší, méně napnutý do prosloru, naplněného vzdu- 
chem méně hustým, více napnutým, tak dlouho vnikati se snaží, až vzduch vnější a 
vzduch v prostoru obsažený co do napnutosti v rovnováhu se dostanou. Dle tohoto 
zákona silozpytního vstupuje vzduch almosferický otevřenou průdušnicí do rozšířených, 
ztenčeným vzduchem naplněných buněk plícních tak dlouho, až vzduch plícní dosáhne 
stejné napnutosti s atmosferickým. Nalo naslane zužování dutiny hrudní a vypuzení 
opět jisté části vzduchu z plic. Rozšiřování dutiny hrudní požaduje znamenitých sil, 
a jest hlavně aktivní činnosti při dýchání. Stává se rozšiřování toto pomocí četných 
a mocných svalů, které buď uvnitř těla na bránici. aneb na vnější straně dříku upev- 
něny jsou. Zužování dutiny hrudní, požadující menší činnosti, jest více passivní, a děje 
se zvláště pomocí pružnosti plic, které ihned na menší prostoru stahovali se počínají, 
jak činnost svalová stěny hrudní zdvihati a rozšiřovali přestává. 

Při obyčejném pokojném dýchání stává se rozšiřování dutiny hrudní pouze skoro 
bránicí. Bránice, široký lo sval, jest mezi dutinou hrudní a dutinou břišní tak roz- 
pjata, že kraj její po stranách na dolejší žebra, nazad na páteř a napřed na dolejší 
část hrudní kosti se upevňuje, slřed její však, vysoko do dutiny hrudní vstupující, 
tvoří takto klenutí, jehožto poddutá strana do dutiny břišní, vypuklá pak do duliny 
hrudní měří. Stáhne-li se sval bránicový, zplošťuje se klenutí, a bránice nabývá 
směru více vodorovného, čímž dutina hrudní se rozšiřuje. V lé míře, v jaké dutina 
hrudní se rozšiřuje, zužuje se dulina břišní a bránice dolů sestupující tlačí na útroby 
břišní, které zase stěny břišnírozšiřují; pročež při pokojném dýchání rozšířování a zužování 
stěn břišních pozorovati lze. Jmenujeme tento spůsob dýchání dýcháním břišním, 
jaké zvláště u mužského pohlaví se nalézá. Hluboké vdychování požaduje činnosti 
jiných ještě svalů mimo bránici, svalů to, jenž dulinu hrudní také se strany rozšiřují. 
Svalů těchto jest mnoho, i tvoří dosti složitý nástroj dýchací, jehožto podrobnější roz- 


171 


bor na jiné místo odkázati musíme, toliko zde podotkneme, že svaly stěny hrudní roz- 
šiřující, dilem na zpodní straně hlavy, dílem na pleci upevněné, odtud k žebrám vstu- 
pojí a slahujíce se bylo zdvihají. Rozšiřování dutiny hrudní děje se ledy hlavně 
v dvojím směru: prodloužením průřezu kolmého stahováním se bránice, a prodlouže- 
ním průřezu příčného, vodorovného, zdvihováním se žeber. Žebra totiž představují 
kostěné oklouky po stranách duliny hrudní položené, nazad kloubem k páteři, napřed 
pružnými. chruplavkami k hrudní kosti tak připevněné, že se v jistých mezích volně 
pohybovati mohou. Pohyb žeber jest hlavně dvojí, předně vstupování a klesání přední 
i postranní části oblouků žebrových, a zadruhé vytáčení na vnějšek. Představme sobě, 
by že ruce naše nad prsama spjaté a lokte k tělu přitlačené v určitých dobách se zdví- 
hovaly a lokte od těla se odchylovaly, a máme podobnost s pohybem žeber, Spůsob 
dýchni, jenž se děje zvláště pomocí svalů žebra zdvihajících, jmenujeme dýchání 
hrudní čili prsní, i jest obyčejné u pohlaví ženského. Příčina toho jest děloha v du- 
tině břišní položená, která zvláště v době těhotenství volnému  sestupování bránice 
vadí; něco podobného pozorovati lze u mužských, když po hojném jídle naplněný ža- 
ludek na bránici tlačí a volný pohyb její obmezuje; tenkráte i mužští zdvihováním 
žeber dýchaji. 

Naopak někdy i vydýchování oblížným se stává, na př. v některých chorobách 
plícních, kdežto tkanina plícní, pozbyvši pružnosti, rozšířenou dutinu hrudní dostatečně 
stahovali nemůže. Tenkrále svaly břišní, na dolejších žebrách připnuté, tyto dolů sta- 
hovati a rozšířenou hruď zužovali musí. Při namáhavém obtížném dýchání napomáhá 
i směr páteře a hlavy. Chceme-li hluboko vdechnouti, zpřimujeme páteř a vztyčujeme 
hlavu, tím pozdvihujeme poněkud žebra a natahujeme svaly mezi hlavou a žebrami po- 
ložené. Ohneme-li však páteř ku předu a skloníme-li hlavu, sbližují se žebra a du- 
lina hrudní se zužuje, což ledy při oblížném výdechu se slává. 

Vliv dýchání na oběh krve. Znamenitý vliv jeví dýchání též na oběh 
krve, zvláště ve velkých vénách kroužící. Krev v cevách, mimo dulinu hrudní se na- 
lézajících, stojí pod tlakem celé atmosféry, krev ale v cevách hrudních pod menším neb 
větším tlakem se pohybuje. Je-li tlak. vnější větší nežli tlak v dutině hrudní, tedy 
musí tento na žíly působiti a krev do dutiny hrudní hnáti, což při každém vdechnutí 
se slává; je-li tlak vnější menší nežli tlak v dutině hrudní, tedy musí naopak krev 
ze žil brudních puzena býti. Toto snadno sami na sobě pozorovati můžeme. Hlubo- 
ko-li několikráte po sobě vdechujeme, blednou nám líce, poněvadž krev z hlavy 
hrdelnicemi dolů sestupující rychleji do dutiny hrudní se proudí, naopak ale po mocném 
vydychování líce se rdějí následkem krve v hrdelnicích zastavené. 

Vstup vzduchu do žil. Na tomto ssání rozšířené dutiny hrudní spočívá 
i úkaz snadného a rychlého vslupu vzduchu vnějšího do olevřené hrdelnice a touto 
do srdce, odkud do tepen plícních hnán proud krve v těchto přetrhuje a rychle 
usmrcuje. 

Odchylnosti dýchání. Z vysvělleného právě mechanismu dýchání snadno 
nám bude vysvětlili některé odchylnosti dýchání, jako jsou: zťvání, vzdychání, štkání, 
smích, pláč, kýchání, kašlání, smrkání a chrapot, z nichžto některé libovolně, jiné bez- 
děky povslávají. 

Vzdychání jest dlouhé, hluboké vdechnutí a takovéž i vydechnultí, což se zvláště 
při vzpomínce na něco bolestného stává. Mnohem hlubší a ještě déle trvající vdech- 


172 


nulí otevřenými úsly jmenujeme zívání, značíce hlavně dlouhou chvíli a ospalost; vy- 
dechnutí zde bývá obyčejně rychlejší než vdechnutí. ; 

Štkání povstává následkem křečovitého, rychle se opakujícího stahování brá- 
nice. Rázem skrze chřtán hnaný vzduch zvuk známý při tom vyvolává. 

Také smích povslává následkem křečovitého stahování se bránice, při čemž 
hlasivka se zužuje a vzduch rázem skrze ni hnán zvuky smíchové tvoří. Při tichém 
smíchu ústy zavřenými vypuzuje se vzduch pouze nosem, pročež ústa i nos rukou za- 
víráme, chceme-li smích zadržovati, při čemž však křečovité stahování bránice velmi 
dobře cílíme. 

Také pláč bývá spojen s křečovitým stahováním se bránice, doprovázen zvlášt- 
ními zvuky, ochabnutím svalů obličejových a hojnějším vylučováním slzí. 

Kýchámí povstává drážděním nervů slizné blány nosové. Napřed nastane hlu- 
boké vdechnutí, načež tak rychlé a silné vyražení vzduchu z plic následuje, že chřípě 
i rly -mocně otřeseny bývají. 

Při kašlání podobně se děje, s tím pouze rozdílem, že zoužená hlasivka rychle 
vyraženému vzduchu volný průchod zabraňuje, a vzduch v průdušnici a chřtánu stla- 
čený tímto a celým dříkem otřásá, 

Chokání a smrkání jsou pohyby zcela libovolné. Při chrkání přitlačujeme ko- 
řen jazykový na zadní stěny patra, a malou jen skulinkou vyháníme vzduch tak rychle, 
že silný jeho proud hlen aneb cizí částky s sebou trhá. Při smrkání zužujeme nozdry 
a ženeme silný proud vzduchový nosem. 

Chrápání není odchylné dýchání, ale povstává, když ochablými, dolů visícími 
přeponami patrovými proud vzduchový otřásá. 


Plíce ssavět. 


Průdušnice. Opominouce popsání chřlánu u rozličných ssavců rozličně sta- 
věného, přistoupíme ihned k průdušnici. Délka průdušnice ssavčí jest rozličná dle délky 
krku; velbloud a žirafa mají nejdelší, tuleni nejkratší krk a průdušnici. Průdušnice se- 
stupuje obyčejně přímo do duliny hrudní, kdežto se rozvětvuje, jen u lenochoda jedno- 
barvého znamenitou nalézáme v tom výminku. Průdušnice totiž sestupuje po pravé 
stěně hrudní až k bránici, načež se ku předu a nahoru obrátí, a vystoupivši opět až 
nad polovičku dutiny hrudní rychle se rozštěpuje. Podobný směr nalezneme později 
u některých ptáků a plazů. Roura průdušnicová jest obyčejně oblá, jednoduchá, všude 
stejně široká, jen u nohasa předhorského (Helamys capensis) jest uvnilř zvášlní blánou 
středem běžící dle celé délky přepažena. Pravidelně rozstupuje se průdušnice ssavčí 
ve dvě větve, ku pravým i levým plícím měřící, u ssaveů přežvykujících však vysílá 
průdušnice ještě třetí větev do pravých plic, tak léž u prasele, delfina a ještě jiných. 
Chruplavky „dví do plic Kolodtešík mizí u ped zá Bnsěh, na i, u nj 
čkách se nalézají, ba u starých delfinů často kostnalějí. 

Plíce ssavči. Plíce ssavčí mají podobné složení jako plíce lidské, potaženy jsouce 
též pohrudnicí, která zvláště u velrybovitých znamenitou tlouštkou vyniká. Buňky pře 
jsou u některých ssavců menší, u velrybovitých však, u tuleňů a snad u všech pod 
vodu se ponořujících mnohem větší buněk lidských. Plíce ssavčí rozšlěpují se léž 
v laloky, jichž počet ale rozličný jest. U některých opic rozstupují se prevé plíce 


173 


ve 4, levé pak ve 2 laloky; u ježka ušatého, u Iva, hyény, psa a jiných pravé plíce 
ve 4, levé ve 3 laloky rozštěpeny jsou. U slona, nosorožce a jiných jsou laloky pouze 
mělkou rýhou jako naznačeny, u některých však hlodavců, jako u křečka, rozdělují se 
plíce v pateřo, u ježatce v šestero laloků. 

Ssavci delší čas pod vodou meškající mají v poměru k oslatnímu tělu veliké 
plíce, a mnoho vzduchu do nich přijímati mohou. Mimo to nalézá se u nich ješlě 
v bránici, kolem otvoru, jímž žíla dutá do dutiny hrudní vstupuje, mocný sval kruho- 
vitý čili svírač, jenž otvor, a tudy i žílu dutou zatáhnouti a proud krve k srdci stu- 
pující zastaviti může. Snad sval tento jen tolik krve venosní k srdci a z tohoto do 
plic k okysličování propouští, co jí mozek a mícha potřebují, neboť ústroje břišní 
zajisté lehčeji snášeti mohou nedostatek krve arteriosní nežli mozek. 


Popis geologický Tater i pásem přilehlých. 
Od L. Zejsznera, 

K liasovému útvaru, o jehož vápencích, dolomitech, slínech a jílech v předešlém 
článku řeč byla, patří také pískovec, obyčejně drobnozrný s malým množstvím přimíše- 
ného tmelu. Zrna bezbarevného křemene jsou tím tmelem slepeny a tvoří skály kře- 
menci podobné. Někdy přiměšuje se zvětralý červený slín dříve popsaný a dává pak 
pískovci pěknou růžovou barvu; taktéž bývá ten pískovec spojen s ložišti železné rudy, 
jako v Maguře u Zakopané, v dole Tomaňárském. Hnědá železná ruda dává porůznu 
pískovci barvu hnědou a žtutavou jako v dole Vantula v údolí Mietusi u Koscieliska; 
červené pískovce vyskytují se v dolině Zajícové pod Telgarlem; červené a zelené 
pískovce v dolině Turecké nejsou však se železnými rudami spojeny. Neodvisle od 
ložišť rud železných vyslupuje v pásmech vícé jižných zvláštní šedý břidličný pískovec, 
kterýž se v celku nerůzní od obyčejných pískovcův karpatských (eocenových) a v němž 
taktéž tři uhlany co tmel se objevují, totiž uhlan vápna, magnesie a kysličníku želez- 
matého, a sice s jílem, který velmi značně převládá. Pískovec takového spůsobu vy= 
lučuje se v dolomitu drobnozrném právě na štítu hory Šturec; jedno ložiště jeho má 
mocnost 300, druhé 500“; pozorovati ho u železné pece Stracené blíž Dobšiny a na 
cestě z Čeremosny na hoře Harmaňcové. Zdali zvláštní křemenná skála u Maluzína 
ma Liplově, otočena zevšad vápencem liasovým, jest podřízeným ložištěm našeho vá- 
pence; nelze určitě ustahoviti. Skála la skládá se z drobných zrn, jako beze všeho 
tmelu slepených, má bílou, řidčeji červenavou nebo zelenavou barvu od přimíšeného 
slínu, kterýž se-mezi vrstvami jeho vylučuje. Pískovec ten dělí se v tenké vrstvy, 
sotva půl stopy mocné, na plochách vrstevních vylučuje se pak nerost k mastku 
(sericitu) podobný, zelený nebo červený. Celá ta skála má jakési neobyčejné vzezření, 
jakoby byla od blízkého melafyru přepálena. 

Slepenee zrna poněkud hrubšího z bílého nebo šedého křemene velikosti hrachu 
nebo bobu a podoby okulacené nebo hranaté, má tmel ze šedého nebo červenavého 
vápence; někdy se přiměšují ku křemenu hranaté kousky žlutavého slínu, různící se 
od bílého křemenu. Slepenec ten obsahuje místy nesčíslné misky lastur Spirifer rost- 
ratus a Walcotii, řidčeji Belemnity a Rhynchonelly. Mocnost jeho jest znamenitá, do- 


Sahujeť asi 3000“, obmezuje se ale pouze na údolí Koscieliské, neb nikde jižněji ne- 
ivýstupuje více na den. 


174 


Sádrovec vystupuje na dvou toliko místech: v dolině, nad kterou vznáší se hora 
Podzamčisko u Sv. Janské Štoly blíž Nové vsi (Iglo), a v dolině Troscianské pod 
horou Cygan nazvanou, nedaleko červené skály v Gemerské stolici. Na obou těchto 
místech má nestejné nerostopisní vlastnosti. Na prvním skládá se z plosko zaokrou- 
hlených úlomků drobnozrnitého sádrovce, šedé nebo červené barvy, spolu slepených, 
neb též spojuje ty úlomky bílý nebo růžový drobnozrný sádrovec. Pod horou Cygan 
jest sádrovec drobnozrný, jasnošedý, řidčeji bělavý; vrstevní sloh nedá se rozeznat. 

Skameněliny. V skalách jmenovaných a jeden celek tvořících nalezl jsem velmi 
řídce skameněliny; nejvíce jich bývá ve vápencích a slínech, málo v dolomitu, v sle- 
penci však porůznu zase velmi mnoho, v pískovcích, slínech červených a modrých, jakožto 
i v sádrovci nebyly posud nalezeny. Všechny z nich náležejí k tvarům dobře zná- 
mým z hořejších oddílův liasu. Amonily jsou jako obmezeny na červenou rudu želez- 
nou, která barví vápenec, pořídku vyskytují se v šedých vápencích; Terebratule ob- 
jevují se přede vším v šedých slínech a vápencích. Vyznačné Amonity liasové jsou 
v našem úlvaru následující: Amvmomites Buklandi (hora Přislop v dolině Mietusi u 
Koscieliska, dolina Jastrabská u Luček v Liptově, dolina Turecká u Starých Hor a Bo- 
botník n Hermaňce nedaleko Báňské Bystřice, Španí hrbce u Španí doliny), Am. multi- 
costatus (hora Přislop), Am. Walcotiž (hora Přislop a dolina Lopušny), Am. serpenlinus, 
capellinus (hora Kopka nad Koscieliskem), Am planicosta (v dolině Bobotnické a Tu- 
recké), Am. Jamesoni, Robert, commumis (dolina Turecká), Am. heterophyllus, numis- 
malis, fimbriatus (hora Přislop), Am. striatosulcatus (dolina Hrohotna u Luček), Am. 
variabilis (Kopka nad Koscieliskem), Aptychus lamcellosus (Javořina na Spíži, dolina 
Lopušna u Luček), Belemnites digialis (dolina Koscieliská) , Nautilus aratus (hora 
Přislop, dolina Turecká). Jeden toliko nový amonit podařilo se mi nalézti, a Sice 
v kyz železný proměněný, nazývám jej Ammoniles Liptoviensts (v dolině Hrohotné 
u Luček). 

Orthocery, mající velké mezery mezi příhrádkami, někdy se skořápkou zacho- 
vanou, jsou jak se zdá novým druhem; nalézají se spolu s jmenovanými amonity 
v červených vápencích v dolině Turecké a v horách Kopěněc a Cielněc blíž Šiby 
v Španí dolině. 

Na všech podotknutých místech nalézají se mimo to belemnity, které se ne- 
dají blíže ustanoviti. Některé dvoumiskaté lastury ustanovil jsem co Avicula inaegualis 
(v dolině Bystřici), Posidonia Bronmit (hora Něborák u železné pece Zakopanské). 
Brachiopody jsou, jak již podotknuto, velmi četné v šedých vápencích i slínech, kteréž 
v Tatrách tvoří pruh na tři míle dlouhý a miliony těch lastur naplněný. Jsou to 
Terebralula gregaria Suess (v -hoře Zakřesy, v dolině Javořina Rusínova nedaleko 
Mořského oka, v hoře Něborák a nad železnou hutí Zakopanskou, v dolině Lejové, 
v Nižných Tatrách, v dolině Bravno u Německé Lipče, v dolině Turecké a pod Krásno- 
horskou nedaleké Rožnavy) pak Spirifer Waleotii i rostratus (v slepencích doliny. Kos- 
cieliské, první též v Červené skalce v dolině Mietusi). V dolině Zajícové mezi Tel- 
gartem a Červenou skalou při počátku Hronu pod Královou holí v Gemerské stolici 
nalézá se zvláštní vápenec šedý s hojnými lístky přimíchané slídy; objevuje se s ním 
též červený pískovec zavírající tyléž skameněliny, z větší části však co jádra; jedna 
toliko. Nerita má pěkně zachovalé skořápky a připomíná druh Ierita costata Phillips, 
již Hauer ustanovil co Naticella costala. Chtěli tento pískovec považovati za zpodní 


175 


oddíl vápence liasového, ačkoliv jest patrno, že tvoří jen podřízené ložiště uprostřed 
mezi široce rozvinutým vápencem. 

Konečně musím připomenouti malé pásmo slínu šedého s četnými otisky lastur 
v boku zvaném Grůndel u Dobšiny, kleré má náležeti k útvaru kamenouhelnému. Avšak 
musím toto udání prozalím s pochybností přijmouti, poněvadž ten útvar nikdy v tom 
okolí nelze poznati, neb jen mastková (serecitová) břidlice, hadec a vápenec liasový 
prostírají se daleko široko kolem Dobšiny. Každým spůsobem náleží toto mínění 
k domněnkám, kterým scházejí podstatné důvody a které se opírají pouze na záhadné 
olisky nedokonale zachovaných částek ústrojných. V celém kraji, jejž popisuji, není 
ani sledu staršího útvaru, a kdekoliv plutonská skála prolamuje vrstvy usazené, nepo- 
zoruje se staršího útvaru nežli červený pískovec, klerýž dle Fr. Hauera náleží prý 
k útvaru triasovému. 

Nerosty přimíšené. Ačkoli vápenec liasový v Tatrách velmi mohútně vyvinut 
jest a jak se zdá 6000“ mocnosti dosahuje, nalézá se v něm předce málo jiných při- 
míšených nerostů, lak ložiště rohového křemene, červené rudy železné, hnědé rudy 
železné, kleráž ruda zajisté povstala z kyzu železného nebo červené rudy; jedinou 
výminku dělá toliko kyz železný, v něklerých místech vyloučený, ačkoli v menší moc- 
nosti, vyjmouc v dolině Hroholné, kde jest v hojnosti. 

Ložiště podřízená nejsou velmi četná. 

: K ložištěm červené a hnědé rudy železné přidružují se celé řady podřízených 
hornin, jako k ložištěm hnědé rudy v Maguře, u Zakopaného a v dolu Tomaňárském, 
v údolí Koscieliském. Již zdaleka pozorují se v těchlo ložišlích rudních červené, 
zelené a modré slinité lupky, bílé a žlutavé břidlice a drobnozrné dolomity, kteréžto 
všechny horniny tvoří tenké vrstvy 5—10“ mocné. Pestré slíny přidružují se taktéž 
k jednostejné hnědé rudě v dole Bobrověc nedaleko doliny Chochotovské a v dolině 
Uranové v Oravě. Ložiště červené rudy bývají bez jmenovaných slínů a pískovců 
v dolině Mietusi, v hoře Přislop, v hoře Kopka nad Koscieliskem, v dolině Železnák 
naproti hoře Saturnus, Práškový hnědel vylučuje se ve vápenci v dole Vantula v do- 
lině Mietusi, jednostejný bnědel tvoří ložiště rovněž ve vápenci na severním boku 
Choče nad Leščinami, v hoře Homolka v dolině Komiadzské, v holi Větrné v severní 
čásli stolice Trenčanské i na několika místech v tomtéž pásmu. Zvláštní ruda čer- 
vená slohu jikrnatého tvoří ložiště oddělené jednostejným zeleným nerostem, obsahujícím 
značné množství železa; nalézáť se uprostřed dolomitů Javorové doliny i v dolině 
Ostrý Gruň, oboje u Zuberce. V boku zvaném na siodle v dolině Lejové, jedné z po- 
blízkých dolin u Koscieliska nalézá se uprostřed obyčejného šedého vápence jedno- 
stejný Manganit, místy viděti jest desky uhlanu manganitého pěkné růžové barvy; 
bližších poměrů, vjakých se nerost ten ve vápenci nalézá, nelze vyskoumati, poněvadž 
dol od dávných časů již jest zaházen. 

Couky rudní přelínají liasový vápenec též v několika místech; popíši je obšírněji, 

1. Dol Ferdinandův v dolině Dobšinské. Šedý zrnitý dolomit, maje vrstvy na- 
chýlené k jihovýchodu pod 55", přetíná couk bílého, hrubozrnitého dolomilu, okolo 6“ 
mocného, od severozápadu k hodině 4. a pod úklonem severovýchodním dle hodiny 40. 
Couk ten skládá se z bílého zrnitého dolomitu, v kterém vylučují se jednotlivé plíšky, 
nebo více méně nahromaděné shluky krystalové rudy červené železné. 

b 2. Čumtova, Mezi Dobšinou a Pustopolem v poblíži Telgartu jest nestejný couk, 


176 
přelínající tenké vrstvy vápenné, nachýlené k jihozápadu pod 4. hodinou a 12%, Couk 
ten okolo 20“ mocný jde od severozápadu k jihovýchodu a jest nachýlen k jihozápadu 
pod 759, Skládá se ze zvětralého Ankeritu (uhlanu železo-vápnitého), který se rozpa- 
dává v zemitou hmotu; místy zachoval se jeho plíškovitý sloh. K Ankeritu přidružuje 
se plíškový siran vápnitý, úplně bílý; mezi těmi nerosty vylučuje se více méně prá- 
šková rumělka a plavý leštěnec (Tetračdrit), rozkládající se v malachit a lazur měděný; 
prvnější z nich barví siran barytový zeleně. 

Couk kamenky (Auripigment) a zarnku (Realgar) v Tajové u Baňské Bystřice. 
Dol na tom couku ležel od dávna zasypán, když jsem jej viděl; zdá se, že jest zde 
couk ve vápenci, vyplněný pěknými krystally kamenky a zrnitým zarnkem, někdy 
desky kamenky pokrývají vystávající kolénka krynoidův. Kde vápenné stěny s vrostlou 
kamenkou jsou pozůstaveny účinkům vzduchu, arsenové nerosty (auripigment a realgar 
jsou sloučeny z arsenu a síry) rozkládají se a přecházejí v bilý útrejch lesku hedvábného. 

4. Ložiště běloby a žlutého kysličníku olovnatého v hoře Strouzeník nad dolinou 
zvanou „nad Racovem“ u hory Cygam nedaleko Pohořelé v Gemerské stolici. Uprostřed 
mezi mocně vyvinutými vápenci liasovými odkryli před několika lety pracovníci roz- 
sáhlé ložiště rudy olověné a s velkou čilostí jí dobývají. Práce není však tak po- 
kročilá, aby možno bylo určili, zdali ruda leží v couku nebo v sloji. Blíže u rudy 
mění se vápenec nápadně, přecházeje z jasnošedého celistvého do černého zrnitého ; 
místy objevují se čelné dutinky, pokryté bílými klenči dolomitu; oddíly vrstev se ne- 
pozorují, nesčíslné skuliny přetínají je však rozmanitě. Ložiště rudy jest asi 5“ mocné 
a skládá se ze zrnité často krystallové běloby (uhlanu olovnatého bezbarvého nebo 
černě naběhlého), někdy bývá celá hmola veskrz černá. Pruhovitě vyvinuje se v bě- 
lobě zrnitý, někdy sypký, žlutý kysličník olovnatý. Běloba jest plna dutinek a direk, 
rozpouští se syčivě v kyselině solní, vydávajíc při tom zápach sírovodikový. 

Vrslevnatost. Vápenec a dolomit toho útvaru dělí se v hrubé vrstvy, taktéž sle- 
pence, pískovce a slíny mají více méně zřetelný sloh vrslevnatý. Čím vápenec jest 
čistější, tím mocnější jsou vrtsvy; obyčejně mají 2—5“ mocnosti, někdy až na 20/. 
V té míře, jak se jíl přiměšuje, stávají se vrstvy vápence lenšími, někdy vylučuje se 
slín břidličný na jeho plochách vrstevních a celá skála má pak podobu, jakoby byla 
složena z hrubších vrstev vápenných a tenších vrstev slinitých. Jeden z nejpěknějších 
toho příkladův jest v Tatrách ve vysoké stěně hory Svinské naproti Blociskům u Poro- 
nína; často podobá se, jakoby se vrstvy vápenné vydělovaly ze slínu, sesilují náhle 
a taktéž náhle se ztenčují. Ve vápencích jsou také četné stopy fukoidův, kteréž však 
nelze blíže ustanovili. Mimo hlavní oddíly, odpovídající vrstvám, jsou ještě jiné, k nim 
skoro kolmé rozsedliny někdy velmi rozsáhlé, "Těmi rozsedlinami prosakuje voda 
z povětří sražená, která pak v četných zřídlech vytéka na úbočích nebo u paty hor. 
Na dolomitech zrnitých dá se vrstevný sloh sotva poznali, vrstvy jsou velmi mocné 
a málo rozsáhlé, velmi zřídka jsou tenké a patrné, jako u Prostřední Revuče. Odrůdy 
slepencové a dirkovité neobjevují vrstevních ploch; slepenec však doliny Koscieliské 
dělí se v silné vrstvy. Pískovec skládá se z tenších vrstev, často bývá i břidličný; 
obyčejně vystupují s ním křivolupenné pestré slíny, Šedé odrůdy slínu dělí se v bři- 
dličné lupeny obyčejně tenké, jako listy papíru. 

: Poloha vrstev. Podobně jako vrstvy nummulitové skloňují se vrstvy liasové pod 

značným úhlem na sever ; při bližším ohledání spatříme, že část jich vlastně se naobyluje 


177 


k severovýchodu a jiná část k severozápadu; výminkou spalřuje se také úklon k jihu, 
což pochází od násilného zlomu vrstev. 

Prameny prýšlí se z vápence liasového neobyčejně četné a jsou tím značnější, 
čím jsou hory vyšší; nejsilnější prameny vytékají v Talrách u paty hor nebo na dně 
dolin. Některé dávají ihned počátek silným polokům, jako prameny u vápenné pece 
"v dolině Koscieliské, pramen u vápenné pece pod železnou hutí Zakopanskou, pramen 
pod Kalavkou, který se považuje za počátek Bílého Dunajce, pramen v zahradě fará- 
řově v Lopej nad Hronem atd. Taktéž prýští se mnoho mineralních pramenů: z liaso- 
vého vápence. V Tatrách vytéká pod horou Nosal teplice (letnice), majíc vodu 209 C 
teplou; nazývají len pramen Jaščurovka od salamandrů v mí žijících, jež lid zde 
nazývá jaščurami (ještěry). V holech Liptovských prýští se takové vody též hojně, 
tak Ščavna cieplica v Lučkách, majíc 329 C, užívaná hojně na koupele. Druhdy musila 
tato teplice býti mnohem mocnější, poněvadž usazeniny její na 100“ mocné vyplňují celé 
údolí. V Nižných Tatrách známo několik kyselých pramenů, nazvaných Ščavy, tak ve 
vsi Lužné má jeden 10359 C, v dolině Korytnici pod vysokou horou Prašivou jest pro 
svou léčivost vyhlášena kyslovka Medokyš, obsahujíc mnoho siranu a majíc teplotu 
-6589 C. Voda ta má velkou podobnost k vodě Marianských Lázní v Čechách ; škoda, že 
"potud nebyla lučebně skoumána. 

V dolině Hronu jsou též čelné ščavy: pod horou Kozí Hrbce nedaleko Mos- 
ciemce má taková sčava 98-409 C; v Brušně naproti sv. Ondřeji jsou dvě slabé ščavy, 
z nichž jedna má 1820" C, druhá 9959 C; v Šajbě u Tisovce nedaleko Murany má 
jedna 109 C. Silný teplý pramen vytéká z dolomitu v dolině Žilinkách v Trenčanské 
stolici, Rajecká teplice má 359 C, sirnatá teplice Trenčanská však 37809 C. 

Jeskyně. Ve vápencích liasových na severní straně není mnoho jeskyň, jsou tam 
větším dílem jen úzké sluje; mnohem četnější jsou na jižní straně, z nichžto některé 
máležejí k znamenilým jeskyním. Nedávno byla odkryla větší jeskyně v Tatrách, 
v úbočí naproti železnému dolu v Maguře. Jeskyně ta nazvaná „do Dzieczawego““ ob- 
vsahuje několik rozsáhlých síní za sebou a na konci nalézají se u zpodu kosti dávno- 
věkého medvěda Ursus spelaeus.  Pamělihodná jest Ciekawa Smocza, jeskyně v údolí 
-Demanovském v Liptově; v Nižných Tatrách, kleráž také obsahuje kosti zvířat 
„vyhynulých; v jedné jeskyni na samém konci bývají v nejparnějších dnech letních 
mahromaděny rampouchy ledu. Jeskyně ma kosti zvířat pravěkých nejbohatší jest 
"Tufna nedaleko Harmance u Báňské Bystřice; mimo četné kosti byly zde od- 
"kryty kostry medvěda Ursus spelaeus a v jeho lebce krystally Gay-Lussitu. U Blat- 
mice v Trenčanské stolici jsou prý též znamenité jeskyně. U vesnice Stará Roza (Ó 
"Rusin), nad Hernadem výše Košic, nalézá se jeskyně v hoře vápenné nazvaná „dziera 
"nad Rozynkiem““ Vhoře Humanci v dolině Laščikách u Velkého Ladzína (Nagy Ladna), 
mad Hernadem výše Košic, nalézá se též velká jeskyně více nežli 100 krokův dlouhá, 
'a bohatá na kosti zvířat, však takových, které posud žijí. Nejpamátnější jsou však 
jeskyně v pásmu nejvíce k jihu obráceném mezi Ivošem a Sčitníkem. Zde se na- 
vchází jeskyně dávno již známá pod jmenem Paradla ve vsi Agy-Teleb, rovnajíc se co 
"do obšírnosti, kapalinův a pěkných úkazův nejslavnějším jeskyním evropským, zvláště 
jeskyni Postojnské v Krajině. Též vté jeskyně nalezl jsem rozličné kosti, z nichž ně- 
které medvědí (z Ursus spelaeus). Blíže Agy-Telebu leží ves Silica s jeskyní mnohem 


menší, v níž však jako v Demanovské po celé léto hojnost ledu se nalézá. 
Živa, 1857. 12 


178 


Úervený pískovec. K jakému útvaru hornina tato v Tatrách a v pásmech při- 
lehlých náleží, není možno S jistotou ustanoviti, poněvadž v ní chybí všechny skame- 
něliny.. Hauer (Sitzungsbericht der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Mathe- 
malisch-naturwissenschaftliche Classe. 1850 Márz str. 284) počítá jej k útvaru triaso- 
vému, jelikož u Báňské Šťávnice (Schemnitz) v hoře Salaši a v dolině Eisenbachthalu na- 
lezl prof. Petlko dvě skameněliny, označující pestrý pískovec triasový, t. Myacites Fas- 
saensis a Nalicella costata. Poslední ten druh se prý také nalézá pod Krakovou 
Holí, není-li to latéž místnost, kterou jsem uvedl při popisu vápence liasového, kdežto 
pískovec tvoří podzvižené ložiště ve vápenci. 

Pískovce červené jsou obyčejně drobnozrné, řídko mívají větší zrno a jen vý- 
minečně proměňují se v slepence; bílý jílovitý tmel v množství však malém spojuje 
zrna křemenu, někdy tam mizí a pískovce přecházejí pak zponenáhla v horninu křemen- 
nou. Kysličník železitý dává piskovci barvu více méně tmavočervenou, která přechází 
v růžovou a bílou. Čelných přimíšených nerostů neobsahuje, mimo bílý jíl v patrných 
zrnech, které ve hmolě pískovce jako v porfyru tkví, někdy dá se v těch jílovitých kon- 
cích poznali ješlě slopa živcových krystallů podoby sloupkové. Velmi často objevují 
se v tom pískovci žíly mlékobílého křemenu 5—10 millimetrů silné, jež někdy za- 
stupují poněkud nezřetelné krystalky toho nerostu. Na západním konci Nižných Tater 
v hoře Prašivé přetíná ty pískovce žíla lupenité červené rudy železné, několik stop mocná, 

Pískovee červený dělí se obyčejně ve vrstvy 2—9“ silné, řidčeji bývají moc- 
nější, taktéž se dělí pořídku v tenké vrstvy, kdežlo pak na jejich plochách leží jíl bři- 
dličný tmavočervený. Mimo plochy vrslevní pozorují se ještě četné kolmé a kosmé 
rozsedliny, tak že skály se rozpadávají v úlomky kosočtverečné. Pískovce červené 
podléhají málo účinkům povětrnosti, loliko skály pukají v rozličných směrech a jejich 
červené a bílé stčny pokrývá žlutý porost lyšejníka Lecidea geographica, pod kterým 
horninu solva lze pozorovati. Pískovce ly spočívají vesměs na skalách plulonských, 
celé jejich vzezření upomíná na lo, že působením ohně přelrpěly zvláštní proměny. 
Vápence liasové pokrývají je vrstvami rovnolehlými. Pískovce červené vystupují po 
celé rozsáhlosti Tater, počavše od hory Slošen naproti Kežmarku obstupují jejich jiho- 
východní konec, proslírají se pak na severní straně a jdou bez přetržení až pod Zu- 
berec; v dolině zvané Věrcichy spolu s vápencem liasovým zapadají pod. žulu, 
u místa Lilijové nad Gasienicovými stavy (jezery) tvoří spolu s vápencem ložiska 
vžule. Scházejíce v holech Liptovských a Turčanských znovu na den vycházejí a táhnou 
se od Parnice k Strečnu. Odtud prostírají se na Hole Větrné, a Sspočívajíce na jejich 
západním boku mezi vápencem a žulou nebo břidlicí mastkovou ztrácejí se spolu se 
žulou v dolině Fryvaldské. V Tatrách v týchž poměrech objevují se na malé pro- 
stoře v dolině Lubochni a leží vesměs na žule pod vápencem liasovým, Znamenitou 
prostoru zaujímají červené pískovce v Nižných Tatrách, kde pokrývají břidlice mast- 
kové a žulu, počavše od Králové Hole až k Prašivé, kde je spatřujeme v nižší části 
úbočí západního, u Lučivné pokrývají melafyr. Nad Hronem mezi Březnem a Báňskou 
Bystřicí pokrývají břidlice mastkové, místy táhnou se do údolí Hronu a tvoří mohútné 
skály. Jsou-li pískovce červené u Šťávnice se skamenělinami spomenutými stejného 
stáří, tedy jest útvar jich ustanoven, náležejí pak totiž k triasu. Zdá se, že v Kar- 
patech není staršího útvaru nežli trias. 

Vrstvy třetihorní, mtocenové. Na mmohých místech, zvláště uprostřed v hlubo= 


179 


kých dolinách, zachovaly se malé výspy úlvaru. třetihorního,  miocenového, skládající 
se z vrstev zcela jiných nežli jsou ty, kleré jsem popsal na severní straně Karpat 
u Krakova. Ale i mezi sebou mají lyto třetihorní výspy mnoho nepodobností. Čím 
blíže Tater, tím menší jsou tyto výspy, k jihu stávají se pořád většími. Při popisu 
těchto různých čáslí velkého útvaru miocenového budu se drželi horopisného pořádku. 

4. Zrovna v polovičné délce Tater na úbočí jižním naproti vrchům Batjašovskému 
a Koňčistému u Lučivné, Suňavny a Vikartovců prostírá se výspa třetihorní, zaují- 
majíc něco více nežli čtverečnou míli. Stopy hnědého uhlí daly podnět k ohledání 
tohoto důležitého paliva, nevedly ale posud k prospěšným výsledkům. U samé Lučivné 
na straně západní v polích, zvaných Písek, jsou ložiště šedého jílu, zavírající četné ulity 
Cerithtum a dvojskořápné lastury; na jižní straně zastupují jíly pískovce drobnozrné 
bílé, špinavě hnědé nebo lruskové barvy, obyčejně ne příliš tvrdé. Mimo. stříbrobílé 
slídy (Berdorův dol u Vikarlovců) neobsahují ani zvláštních nerostů ani stop látek 
ústrojných. Vrslvy jejich nejsou velmi silné a leží vodorovně, Místy vyvinuje se z pí- 
skoyvce slepenec, skládající se z úlomků zaokrouhlených křemenů. 

U Vikartovců přetíná pískovec v dole Berdarovém couk 6—8 mocný, složený 
z jasnošedého maslku, tence břidličnatlého; listy břidličné nejsou silnější nežli papír. 
K té hmotě přiměšují se žíly bílého křemenu, 1'/——2/ silné, s vtroušeným leštěncem 
plavým (Tetraědrit) a kyzem měděným; někdy se dvě žíly přibližují a zase od sebe 
vzdalují. (Celý couk mastkový provází pruh (Saalband) žlutý, 1—2“ silný. 

V dolině Hronu zrovna u zřídel té řeky až pod Zvoleň (Altsohl) mezi vysoko 
vypnutými boky ruly, břidlice mastkové, trachytu a vápence liasového usadily se vrstvy 
třetihorní miocenové, které; jak se zdé, nyní jsou rozbrázděny a vymlely. Nový ten 

„útvar obsahuje ložiště hnědého uhlí, kteréž jest hlavně příčinou, že vrstvy zdejší byly 

proskoumány. V Březně mimo hojnost dřeva dobývá se nyní loto palivo (r. 1854— 
1856) i na jiných místech. Postupujíce s hory dolů dle běhu Hronu spalříme výspy 
Iřetihorní mnohem rozsáhlejší a jak se zdá také mnohem mocnější. 

Mezi Zavadkou a Polomkou v dolině Hronu, blízko zřídel té řeky mezi rulou 
a vápencem liasovým, jakož i břidlicí mastkovou zůslal značný ostrov třetihorních 
vrstev, pokrytý hlinou, která se v tom okolí daleko prostírá. Stopy hnědého uhlí daly 

„příčinu k ohledání hornickému, jímž se ten útvar poněkud osvětlil. Hlavně skládá se 

„ze šedých jílů s pískem více méně přimíšeným. Některé vrstvy jílové obsahují tenké 

- sloje hnědého uhlí barvy černé a silného lesku, ale shledalo se, že vté krajině na dříví 

„bohaté dobývání by se nevyplácelo. Místy zavírají jíly velmi mnoho skamenělin, větší 
„díl jich nedá se ale ustanoviti. Na jílech pod Štvosem leží zrnitý pískovec, velmi 
kruchý, kterýž jest zajisté svrchním oddílem toho útvaru. 

Březno. Tři míle dále na západ u Března objevuje se znova útvar třetihorní 
a vyplňuje dno údolí mezi břidlicemi mastkovými na severu a trachylem a vápencem lia- 

„sovým na jihu a východu. Usamého Března dobývá se ze šedých jílů hnědé uhlí 5—6“ 

„ mocné. Hnědé uhlí toto má lom lasturný, černé vrstvy s leskem mastným střídají se 

-s vrstvamí mdlými nebo málo lesklými, někdy přicházejí též v odrůdy lupkové. Jíly 

„ pod Březnem mají olisky ryb. Půl míle za Březnem blíž Michalova strmí u cesty bílý 
drobnozrný pískovec, pokrytý hlinou. 

7 Dolina Lubětovská. V příčném údolí Lubětovském, padajícím do doliny Hronu, 

zachovaly se mocné usazeniny třetihorní, vytvořené, jak se zdá, spolu se slepenci tra- 


12" 


180 


chytovými, které v době miocenové musily povslati při vystoupení Wrachylu. V s6- 
veěrním konci Lubětovské doliny vyplňuje dolinu mocná“ usazenina slínu šedé barvy, 
oddělené v silné vrstvy s četnými olisky dvojděložných rostlin a rybích šupin z rodu 
Meletta. Blíže Lubětové skládají se pahorky na západní straně ze slepence trachyto- 
vého. Hornina ta jde i na vyšší hory, jmenovitě na mocnou horu trachytovou Věper 
Lubětovský. U samé Lubětové vznášejí se velmi rozervané pahorky zvané Pohořelé, 
jejichž sloh jest velmi jednoduchý. Na vápenci liasovém usadily se toliž jíly šedé 
30—40“ mocné, obsahující místem veliké kusy trachytu. V tomtéž jílu vylučuje se 
sloj jednostejné hnědé rudy železné, místem s peckami dutými, na povrchu černými, 
lesklými, řidčeji slohu bublinatého. Ruda la ne velmi bohatá obsahuje 23 %, železa. 

Obracujíce se od Pohořelé k Šajbě převládají zase slepence trachytové bělošedé, 
kieré se skládají z převládajícího množství bílého práškovitého živce s porušenými 
zrny černého augitu. U paty Věpra v dole Jamešna dobývají z lé horniny hnědé a 
červené opaly, používané k vylápění železa. Slepence trachytové obsahují pořídku otisky 
listů rostlin dvojděložných. 

Přechod. Vedle mlýna toho jmená s několika domky nedaleko Balaše u Špání 
Doliny byly při kopání studně odkryty šedé jily, obsahující neobyčejně četné skořápky 
mušlí třetihorních, z vělšího dílu náležející k rodu Peclen. 

Tajová u Báňské Byslřice. Půl míle od dolu, kde se u Tajové kamenka (auri- 
pigment) dobývá, vystupuje na hoře Skalkách mocná usazenina šedého drobnozrného 
pískovce v podobě skal novějších útvarů, a náleží, jak se zdá, k vrstvám miocenovým. 
Uprostřed v tom pískovci objevuje se realgar kryslallový v okrouklých dutinách, po- 
dobných k silným kmenům. 

Ortuty. V malé vzdálenosti od 'lohoto právě popsaného místa na pahorku zva- 
ném Ortuty byly odkryty v slinitém, bilém pískovci stopy rumělky, nezřelelně vy- 
hraněné. 

Badín. Na jihu od Báňské Bystřice pod hřbelem trachylovým, vznášejícím se 
nad Křemnicí, jsou 'v údolí značné sloje hnědého úhlí, kteréž se po dlouhý čas dobý- 
valo, nyní ale (1854) již zasypáno jest, jak se zdá pro hojnost přimíšeného kyzu 
železného. 

Jastraba. Západně od Báňské Bystřice a Tajové vyzdvihuje se mohútný hřbet 
trachytový, za kterým leží slavné zlaté doly Křemnické; v příčném údolí, kteréž tento 
hřbet prorývá, leží Jastraba. Vyskytuje se tam mocný útvar třetihorní v roklině zvané 
Ziáre. Obsahuje dwobnozrný pískovec s dvěma lenkými slojemi hnědého úhlí, z nichž 
jédna 1“ a druhá 2“ silna jest; sloje ty odděluje od sebe pískovec tři stopy mocný 
s čelnými olisky listů a plodův, jak se zdá z javorovitých. Na mnohých jiných místech 
obsahuje pískovec lyléž listy, jmenovitě na cestě Smolnické u Křemnic. V tétéž do- 
lině Jastrabské malézají se v Suskovém Vršku, nedaleko pily Ihrač, v tufech perlitu 
ložiště lupku brusního, uloženého střídavě s opalem. Nyní jsou podle Pettka *) doly 
lupku brusního ouplně zasypány, nad nitni leží 12“ silné ložiště polopalu, který pokrývá 
pískovce. Lupky brusní, nazvané lehkou křidou, jsou vlastně shluky nesčíslných kře- 
menných buněk řasovitých rostliék. Polopal mění se působením povělří na povrchu 


*) J. v. Pettko Geogr. Skizze der Gegend von Kremnitz v Haidingrových: Naturwissensch. Abhand- 
lungen T, 4. str. 289. 


181 


v lupeny bílé, k lupku brusnímu podobné. Starý kopač lehké křídy pověděl p. Pelt- 
kovi, že bílá křída čili lupek brusní spočívá z části pod opalem, z části v samém opalu 
V Suskovém, Vršku leží pravý lrachyt na pískovci a slepenci. U Jastraby a Slasku 
střídá se vrstevnatě pískovec třetihorní, obsahujícící ložiště hnědého uhlí, kleréž s tufy 
i hrubými, slepenci trachylu jest původu současného, Velká štola, založená k osušení 
Křemnických dolů a nazvaná podle císaře Ferdinanda, proráží tufy a slepence trachy— 
tové, onyno obsahují místem četné úlomky zuhelněného dříví, úplně podobné k uhlí 
i nyní z dříví páleného, 

Poltař. Na spoustě žulové u Poltaře, vísky nedaleko pěkné továrny Zlatny, vy- 
robující sklo krystallové, spočívají mastkové břidlice šedé barvy, asi 2000“ mocné 
a k jihu pod 60% nakloněné. U paty těchto břidličných strání usadily se vrstvy, třeti- 
horní, složené z drobnozrného, bezbarvého a křehkého pískovce, pod kterými leží 
bílé jíly, zavírající v sobě ložiště hlinky ohnězdorné. Celé okolí Poltaře proryly četné 
rokle 15—30' hluboké, z kterých vesničané dobývají velmi ceněnou hlinku ohnězdornou, 
v rozličných odrůdách vystupující. 

Góměr. U paty vápenců liasových usadily se mocné vrstvy šedého jílu třetihor- 
ního u znamenité vísky Góměr, místem s přimíšenými plíšky stříbrobílé slídy. Ně- 
která ložiště obsahují nezřetelné skameněliny, které se nedají blíže ustanoviti. 

Finta. Zrovna na východním konci pásma, skládajícího se z břidlic krystallo- 
vých, prostírajících se mezi Braniskem a Báňskou Bystřicí u paty trachytových vrchů 
ve vsi Fintě nedaleko Prešova, nalézají se šedé jíly třelihorní s ložišti hnědého uhlí, 
co smůla černého a silně lesklého, Jíly obsahují zde četné zbytky ústrojné, zvláště 
se objevuje ustřice Ostrea longirostris. 

Sovar. Hory trachytové a perlitové zvané Hegyellija, táhnoucí se od jihu k se- 
veru mezi Tokajem a Prešovem, obslupují na severním konci útvar kamenosolní v celku 
souhlasný s Věličským. Bohaté doly solní u Sovaru byly v druhé polovice šestná- 
ctého sloletí zemětřesením zasypány a vodou zality; nyní vyvařuje se zde kuchyňská 
sůl z rapy, do nejvyššího stupně solí nasycené. 

U Hanušovic, dvě míle od Prešova, jsou ložiště sádrovce. Na východním sklonu 
tohoto pásma vyskytují se slaná zřídla, rozšířená od Hanušovic k jihu ; z většího dílu jsou 
zasypány nebo strážemi obsazeny, aby se z nich slaná voda nečerpala. Prameny slané 
vody pozoroval jsem také u Soje naproti vsi Merníku, kdež se dobývá rumělka, pak 
nedaleko Vranova a mezi Celou a Kozmou nedaleko Salonce. 

Nánosy hlíny. Dlouho nebyl na tento útvar, v každém ohledu proměnlivý a u 
jižní a severní paty Karpat obecný, pozor obracen, ačkoliv jak v dolinách tak i na te- 
menech výšin v rozličném směru se spalřuje. V Tatrách leží u paty severních úbočí, 
někdy v údolích 4000—5000“ nad hladinu mořskou povýšených. 

Obyčejně má hlína tohoto útvaru žlutohnědou barvu, a jak se zdá není to pů- 
vodní, nýbrž. později povstalá barva, přeměněná z modrošedé přechodem kysličníku že- 
leznatého ve vodnatý kysličník železitý; v mocných vrstvách má u zpodu šedou barvu; 
k povrchu žlutohnědou. Hlína není hornina jednostejná, nýbrž skládá se z jílu a 
pískovce ve. větší nebo menší míře přimíšeného; někdy spatřují se v ní rourky nebo 
pecky hnědé železné rudy; místem obsahuje také pecky jasnošedé barvy, složené 
z'uhlanu vápnilého a strontíkového. Zpodní vrstvy hlíny obsahují obyčejně úlomky 
těch: hornin, jež pokrývají, tedy leží=li na houbovém vápenci, obsahují: úlomky tohoto 


182 


vápence a jeho křemenců, jako u Krakova, na pískovcích neokomových a eocenových 
obsahuje zase úlomky pískovce. ; 

Ačkoliv hlína má rozsáhlost znamenitě velkou, není předce usazeninou mořskou 
nýbrž sladkovodní. Zbytky ústrojenců v ní roztroušené náležejí k rodům posud žijícím, 
a sice hlavně k ssavcům a pozemním hlemejžďům. Nalézají se zde místem velmi 
četné kosti slonové, Elephas primigenius (u Krakova, pod Řešovem, kdežto byla nalezena 
hlava s oběma kly spiralně zkroucenými, u Rogošníkn), Rhinoceros tichorhinus (u Pře- 
mykova nedaleko Krakova), R. primigentius priscus, Cervus elaphus fossilis Cuvier 
(mezi Vlčkovicemi a Michalovicemi u Krakova), Cervus alčes fosstlis Cuv. (Vavřenčice 
nad Vislou) ; z hlemejžďů Zeliz hispida Miller (Minoga), Sucetnea oblonga Draparnaud 
(Minoga), Pupa muscorum Drap. (Minoga, na kopci Kosciuszka, u Vitkovic). 

Jakým spůsobem tento neobyčejně mocný útvar povstal, co mu dalo látku, kde 
ze usadil, a výklad všech okolností jej zprovázejících, náleží k nejsubtilnějším otázkám 
zemězpytu, ačkoli velmi důležitých pro zemězpyt. Nepouštěje se do rozebírání této 
otázky vytknu zde jen místa, kde se objevuje. 

Na severní straně Karpat usadila se hlína velmi mocně na vápencích houbových, 
na opuce a třetihorních útvarech, z ní skládá se hlavně povrchní země v okolí Kra- 
kovském, hřbety, na kterých se zdvihá kopec Kosciuszkův, Klaštov Bělanský, jakož 
i povrch všech pahorků a rovin východně od Krakova, krajina u Mohyly, celá výšina 
království Polského (Vlčkovice, městečka Skála, Minoga, Ivanovice, Imbramovice atd.). 

Na jihu od Krakova prostírá se hlína zaroveň na usazeninách třetihorních mi- 
ocenových a eocenových, jakož i na pískovcích křidových; počavše od Bochni táhne se 
mohútně k Věličce na ložišlích solních, sádrových a píscích miocenových. Odtud obrací 
se na pískovce křidové, skládající první předhoří Beskydů. Hlinou jsou pokryty všechny 
pahorky a doliny nad Visničem u Biskupic, nad Věličkou pozorují se u Sierce, Sygne- 
čova, Ivanovic, Řešotar, Podstolic, Babin, Swietníků, Liběrtova, u Mogilan, Glogočova, 
dále v Kalvarii, u Vadovic, v Inwaldě, u Čance, v Kozách, v Bialé a Bělsku, u Ustroni, 
Cilšíně ; v Moravě mezi Novým Jičínem a Stramberkem. 


Hlína prostírá se obšírně v dolní čásli údolí Dunajce, tak u Melštýna, Jurkova, 
Čerhova; rovněž nalézá se v údolí Ráby, počavši od Gdova u výstupu lé řeky z hor, 
kdežto vyplňuje nejenom dolinu, nýbrž spočívá na všech pahorkách a horách přilehlých, 
jmenovitě u Dobčic, Lupanova, Komorníků, Poznachovic, pokrývá rozsáhlé stráně při 
výstupu Ráby z hor u Myslenic, laktéž se nalézá v hlubokém údolí u Struže a Peim, 
odkud celý útvar se táhne na severní stranu podlouhlé hory Kotuň, stojící naproti 
Krakovu; dále bez přetržení táhne se do Lubně a na blízkou jehlancovitou horu Stře- 
bel; mohútná vrstva hlíny leží také na severní a jižní straně hory Luboň v celé do- 
lině mezi vsí Rabkou a Jordanovem, a vznáší se na velký hřbet táhnoucí se od jihu, 
nazvaný Gorce. Od Jordanova táhne se dolinou k Suché, kde též všechny doliny 
a vrstvy pokrývá a do Slemene a Živce se prostírá, jakož i podél údolí Skavského 
k Vadovicům. Také podél údolí Soly od Živce počínajíc viděti jest hlínu až ke vtoku 
u Čance a Kentů, pak trvá až ku břehu Visly. U Grojce pokrývá hlína hřbet pískovce 
uhelného a dále mezi Grojcem a Osviecimem miocenové útvary, které zde mají moc- 
nost asi 600“ V horní části doliny Dunajce jest hlína v značné mocnosti usazena, 
počavši od Čornštýna táhne se bez přelržení až pod úpatí Tater; viděti ji v Javo- 


183 


řince, Bukovině, Poronínu, Zakopané, pod Rogožníkem, kdež nalezeny byly zuby slona 
Elephas primigenius. 

Od vsi Černého Dunajce táhne se hlína do Oravy a pokrývá všechny útvary télo 
stolice ; velmi mocně vystupuje u Pekelníku, Polhory, Zubrohlavu, Terscina, Tyordo- 
čína, Lehoty, u zámku Oravského a u Kubína, spočívá též na půlnočním úpatí hory 
Choče pod Leščinami a táhne se k Osádce, Borovu a Zuberci. V samých Tatrách na- 
lézáme hlínu často velmi mocně vyvinutou na severní straně, kde vystupuje na Reglach 
(horách) mezi Koscieliskem a Zakopanou, na hoře Nosal u železné pece Zakopanské, 
kde sáhá až k samému štítu; leží na vrstvách nad Javořinou i Žarem, v středních 
Tatrách vystupuje až nad hranici stromů na hřebeně naproti dolům Magurským, pak na 
Javořince naproti dolině Věrcichy v Liplově. 

Celá rovná Spíž jest pokryta hlinou, jížto se pole žlutě barví, pokrývá zde 
pískovce eocenové a melafyry. Od Lubovny a Patoče proslirá se do Saryšské stolice, 
kde má ještě mocnější vyvinutí a úplně pokrývá tentýž pískovec, částečně i trachyty; 
hory i doliny u města a lázní Bardějovských mají žlutou barvu od hlíny; odtud táhne 
se k Prešovu a Hanušovicům, do Vranova, k Sieciovcům, k Ujhelu a Szaraspataku, Hlína 
pokrývá netoliko pahorkovitý kraj Spíže, nýbrž i jižní hory z mastkových břidlic slo- 
žené; vrstvy hlíny viděti jest u Krompachu a na všech pahorcích dále nad Hernadem, 
v Kluknavě, u Margnan, Jaklovic, Gelnic, Mathildiny hutě, v Hamru, Bělé, na hoře 
Košické, jakož i u Košic, odkud trvá až pod Tarčal, kde tvoří zem neobyčejně 
úrodnou. 

Hlína jest též značně usazena v celé dolině Liptovské a na vedlejších horách ; 
od sv. Mikuláše do Luček a Rožemberku pokrývá celou dolinu a táhne se až na horu, 
na které stojí zříceniny Likavské; prostírá se dolinou Řevučskou, kde dno a boky po- 
krývá; viděti ji na vápencích a dolomitu liasovém u Osadu, Nižné a Prostřední Řevuce; 
u Horní Řevuce jest patrně ztenčena na vrstvu 5—6“ mocnou; odtud vystupuje až 
do výšky Sturca, jak na severní tak i na jižní straně; dále na jihu pokrývá břidlice 
a slepence mastkové v Starých Horách. 

V jižní části Oravy převládá značně hlína a zabíhá v hluboké doliny, sáhající 
do holí Liptovských a Turčanských; na jižním úbočí posledních vystupuje v Parnici, 
Trhové, Belé, v Strečnu; viděti ji podél Váhu až k Budelínu a Žilině, kde vyplňuje 
doliny na sever a na jih rozvětvěné, jmenovilě dolinu Kiščuckou ; viděti ji za Radolí, 
Novým Městem ; z druhé strany pokrývá všecky pahorky prostoupené řekou Žilinkou, 
jakož i boky Větrné Hole a pásma Lčtavy; mohúlně usadila se na vápenci liasovém 
u Běčice, Višnova, Koňska až pod Rajec. 

Y dolině, táhnoucí se mezi Liptovem a Větrnou Holí a obmezující stolici Turčan= 
skou, vyvinuje se mohútně tento sladkovodní útvar: pozoruje se v nejhlubších dolinách 
uprostřed mezi vysokými holemi Turčanskými, jmenovitě nad Váhem u Kralovan, Šutova ; 
ve velké dolině Turčanské pokrývá obšírné prostory, počavší od jižných pat Holí Tur- 
čanských ; počínajíc od Ratkova táhne se přes Turany, Sv. Martin, Mosač až za Slub- 
nici ; na východ od teplé lázně v Stubni vystupuje ze slepenců trachytových na úbočí 
vysokých hor, z dolomitu liasového složených, nad Hájem, pokrývá z téhož útvaru slo- 
ženou horu Harmaněckou, která dělí Turčanskou stolici od Zvoleňské; u Harmaňce 
a sy. Petra pokrývá dno údolní a vystupuje vzhůru do Španí doliny, kde se spatřuje 
ve větší neb menší mohútnosti na úbočích a výšinách u rudních dolů. Hlína ze Španí 


184 


doliny táhne se na výšiny z liasu a mastkové břidlice složené, které na východu 
pokrývají rulu a žuln Balaša. Celé údolí Hronu u Báňské Bystřice pokrývá tato žlutá 
usazenina ; viděli ji postupujíc k jihu za Radvany, Badínem, Hajníkem, kde spočívá na 
liasovém vápenci a třetihorních útvarech, pak u známých lázní Sljačských, vybudova- 
ných v novějším čase na slepencích a tufách trachytových; vzhůru od Báňské Bystřice 
táhne se hlína v dolině Hronu a dosahuje až k jeho pramenům, a sice k vískám Majer, 
Lučatín, Slovanské Lipče, Mosšcienice, Svatý Ondřej, Německá, Zamoscie, Předajná, 
Hronec. Od Slovanské Lipče prostírá se do doliny Lubětové, kde pokrývá útvary třeti- 
horní a břidlice mastkové, a v přilehlé vísce Šajbě slepence trachytu v době třetihorní 
usazené. Od Hronce táhne se hlína v protivné strany do příčných dolin, jmenovitě 
v dolinu Bystrou až pod žulu Nižných Tater, z druhé strany pokrývá břidlice mastkové, 
rulu a trachyt u vesnic Belog, Janušovce, Dobroč až pod patu mohútného hřbetu tra- 
chytového, nazvaného Veper Klenocký. Rovněž vchází do hluboké doliny Oserbli- 
ské (Zerrenbacher Thal), tam má největší vyvinutí u Třívod, kde vystupuje na horu 
Veper Lubětovský do značné výšky. 

V horní části údolí Hronského viděli jest hlínu u Gasparovic na rule, dále pak 
u Polomky spočívá na útvaru třetihorním a sáhá do boků složených z břidlic mastko- 
vých, odkud z hlavní doliny obrací se do dolin pobočných, jmenovitě k Hrončíku, kde 
pokrývá žulu a břidlice mastkové, obstoupené vysokou vápennou stěnou zvanou Stožky. 
Dále v Dolině Hronu "pokrývá břidlice mastkové u Helpy a výše u Pohořelé, Červené 
Skály ; v Telgartu vrstvy liasové. Od Červené Skály jde do rozsedlinovité doliny pod 
Muráňskou horou nad vsí Hutě, odtamtud táhne se do doliny Jelšavské, tam vyvinuje 
se obšírně u Řevuce a Jelšavy, jako i v pobočných dolinách až na hřbet Kohúl; 
z druhé strany od Muráně viděli jest hlínu u Cisovce, odkud vyplňuje celou dolinu 
Rymavy; neobyčejně mohútné vystupuje u Rymavského Březova, odtud jde do doliny 
Rymovice za Kokavu, pokrývá vysoký hřbet Charpa a obšírně rozkládá se okolo Kle- 
novce. Od Kokavy prostírá se na žulové hory, obstupující pěknou továrnu na české 
sklo u Zlatné; útvar ten velmi mocně se usazuje vycházeje z vysokých hor, jako 
u Českého Březova a Poltaru, kde pokrývá břidlice mastkové a pahorky třetihorní 
s hlinou ohnězdornou; od Rymavského Březova táhne se pak podél Rymavy na pahorky 
u Zalužan až k Rymavské Sobotě; zde pokrývá hlavně tufy a slepence trachytu, jako 
u vsi Porkur Agy. Mezi Rymavskou Sobotou a místy Berzeto a Tornallya, Plešovcem 
a Rožnavou pokrývá napřed trachyty, pak vápence liasové a břidlice nebo slepence 
mastkové. 

Z toho viděti, že hlína zaujímá neobyčejně rozsáhlou prostoru v severozápad- 
ních stranách hor Karpatských. 


Jan Kepler "). 


Od J. Malého, 
Úplné století minulo po Koprnikovi, který první poznal a světu odhalil pravý 


běh těles nebeských, nežli vypátrany byly zákony, jakými se běh tento řídí. Bylo-li 


*) Material k životopisnému nástinu tomuto vážen hlavně z Breitschwertovy biografie Keplera (Keplers 
Leben und Wirken. Stuttgart 1831), z pojednání Fr. Araga o něm a jeho dílech, umístěného v 3. díle 


185 


k onomu prvnímu odkrytí potřebí oka bystrého a jasného, nezkaleného předsudky 
lisíciletými : požadovalo toto druhé ducha hloubavého, důmyslného, smělé, odvážné fan- 
lasie, a k lomu ke všemu železné, vytrvalostí, která se nedala odstrašiti nižádným 
nezdařením pracných a namáhavých pokusů, dokud nedošla cíle položeného sobě s odváž- 
nou smělostí, ale s nemenší též vsebe důvěrou, Spatřujeme-li ducha takového, vystavovati 
domněnky ostrovlipné, které nicméně při bližším skoumání ukazují se býti pouhé bu- 
bliny blouznivého důmyslu, nemůžeme ho kárati pro takové zábludy, neboť právě ony 
byly tou cestou, ježto ho vedla ku poznání oněch věčných pravd, které pak vyslovil 
a světu ohlásil s takovou jistotou neomylného přesvědčení. Takový duch byl Kepler, 
a vidíme-li jej vykonávajícího vznešenou úlohu svou uprostřed dolehajících naň svízelů 
klopotného života, ve kterém bylo mu časlo zápasili s nedostatkem nejvšednějších po- 
třeb tělesných : lím větším obdivem nás musí naplnili mocný genius lento, jehož sílu 
nedovedly zlomiti strasti pozemské a jehož zřelel obrácen zůstal až do konce jeho dnů 
k tomu, co všickni věkové pokládali budou za nejvyšší cíl lidského snažení. Muži 
takovému vším právem náleží místo v první řadě výtečníků všech časů a národů. 

Jan Kepler narodil se r. 1571 dne 27. měsíce prosince v Magstattu, vesnici 
wůrlemberské, nedaleko říšského města Weilu. Rodina Keplerovská náležela k šlechtě, 
a jeden z oudů jejích pasován byl od císaře Sigmunda na rylířství. Otec našeho Jana byl 
Jindřich Kepler, syn někdejšího purkmistra Weilského, Sebalda Keplera; matka Kateřina 
rozená Giůldenmannová, dcera hospodského z Etlink v okolí Weilském. Tato právě 
byla v Magslattu na návštěvě u příbuzných, když ji přepadly bolesti porodní. Kepler sám 
Jmenuje se dítětem sedmiměsíčním a považuje za svou otčinu Weil, kde toho času 
rodiče jeho bydleli. Oba byli Luteráni a vzdělání toliko chatrného, jmenovitě matka 
-jeho byla osoba velmi sprostých mravů, Brzo po narození Janově táhl jeho otec pod 
vévodou Albanským na vojnu proti Nizozemcům, a jej následovala také manželka jeho, 
poručivši dítě své péči rodičů mužových ve Weilu usedlých. Po navrácení se z Nizo- 
zemska r. 4575 nalezli synáčka svého těžce na neštovice stonajícího, z kteréžto ne- 
moci pozdravoval se jenom znenáhla. V tem čas přestěhovali se rodičové Keplerovi 
z Weilu do Leonberku, v kterémžto městečku šestiletý Jan ponejprv začal navštěvovati školu. 

Neopatrné rukojemství, jaké byl na sebe vzal otec Keplerův, připravilo jej 
o větší část jeho jmění, načež podruhé změnil své bydliště, najav sobě hospodu v Ell- 
mendinkách v Badensku, I zde navštěvoval mladý Jan místní školu, ale brzy vzal ho 
olec domů, kdežto musel až do svého dvanáctého roku konmati službu sklepnickou. 
Brzo ma to nebezpečně se rozstonal a po několik dní nalézal se život jeho v nebez- 
pečenství, nicméně pozdravil se přece, ale jakási slabost tělesná do smrti jej neopu- 
stila. Tato okolnost činila jej málo schopným ku pracím sklepnickým a polním, k nimž 
potřebován byl od rodičů, a poněvadž jevil nevšední schopností i vřelou náklonnost 
k učení, určen jest od nich k studiím bohosloveckým. Roku 1586 přijat byl Kepler 


© sebraných spisů učeného tohoto Francouze, pak 22. svazku pokračující sbírky: „Die Fortschritté der 

© Naturwissenschaft in biografischen Bildern. Berlin, Verlag von G. Bosselmann. 1856“ Co se: týče 
Keplerova pobytu v Praze, zapůjčil pan professor Dr. Josef Haasner rytír z Arthy laskavě, spiso- 
vateli pojednání své: „Ueber Tycho Brahe und Johann Kepler,“ čtené v prosinci r. 1855 v k. české 
společnosti nauk a tiskem dosavad nevydané, k němuž byl použil z části listin chovaných v místodr- 
žitelském archivu království Českého, začež mu vřelé díky buďtež. — Ostatně píšeme Kepler, a ne 
Keppler, dyýžíce se toho pravopisu jeho jmena, jaký se nalézá na spisech od něho vydaných, 


186 


do klášterní školy v Maulbronu, a stav se po dvou letech bakalářem vstoupil do se= 
mináře Tubinského, kdežto r. 1591 dosáhl hodnosti mistrovské, 


Zalím se byl otec jeho, kterému nejspíše živnost jeho nevalně se dařila, opět 
vypravil do světa, vstoupiv do rakouské vojenské služby. S rakouským vojskem táhl 
proti Turkům a nejspíše zahynul v té vojně, neboť rodina jeho napotom ničeho více o něm 
neslyšela. Za příčinu, proč otec Keplerův opustil rodinu svou, pokládána byla od mnohých 
surová a nesnášelivá povaha jeho manželky, jejíž podivné chování a mnohé necnosti 
uvalily na ni později podezření čarodějnictví. Po odchodu manžela svého promarnila 
poslední zbytek rodinného jmění, čímž děti své na mizinu přivedla. Měltě Jan Kepler 
dva bratry a sestru. Z oněch byl Krištof cínařem a co takový usadil se v Leonberku, 
kdežto měl pověst člověka sice poctivého ale prchlého; Jindřich stav se vojákem přijal 
na se všecky nemravy, které onohu času neodlučné byly od toho slavu. Jediné se 
sestrou Markétou zachovával náš Jan bližší přátelství, což však trvalo jenom do jejího 
se provdání za pastora Jiřího Bindra, kterýžto trpce zanevřel na svého švagra pro 
jeho se nesrovnávání s dogmatickým učením Tubinských theologů. 


Nebyliť toho času Luteráni sjednocení ve všech kusech učení křesťanského, 
nýbrž všelijak rozcházeli se u výkladu písma, čímž tvořily se strany ostře se vespolek 
pronásledující. Nebudeme zde rozbírati učení, k jakému se přiznávali theologové Tu- 
binští; dosti budiž na tom, že se mu příčila vroucí přesvědčenost Keplerova, kterou 
nižádným spůsobem netajil. Následek toho byl, že při odchodu svém z Tubink obdržel 
od university vysvědčení znějící v ten smysl, kterak sice vynikl svou výmluvností, aby 
však se stal služebníkem církve wůrtemberské, k tomu že není schopen. 


Prvotní dráhu tedy, kterou si byl Kepler vyvolil, viděl sobě nyní zamezenu, 
i musel se ohlíželi po jiném povolání. Vedle svých studií bohosloveckých byl se 
vTubinkách obíral také s mathematikou, kterou tam toho času přednášel Michal Měžstlin, 
muž svého času výtečný, o němž se pravilo, že jeho působením přiznal se Galilei 
k soustavě Koprníkově, a o jehož pracích hvězdářských slavný Tycho Brahe s po- 
chvalou se zmíňuje. Mástlin musel sice dle předpisu přednášeti Ptolomaeovu astronomickou 
soustavu, vedle té však seznamoval posluchače své také se soustavou Koprníkovou, a 
to spůsobem takovým, že jí patrně dával přednost. Tu i Kepler byl získán pro ni, jeho 
pak poměr k Mástlinovi stal se tak přátelským, že oba mužové i v pozdějších časích 
sobě nepřestali dopisovati. Kepler uvykl si někdejšímu učiteli svému neustále dávati 
zprávy o svých pracích, žádaje úsudek jeho o nich; a tento s potěšením 'sledoval ro- 
stoucí slávu svého žáka. 

Nenadále obdržel Kepler, nalézající se po skončených studiích na rozceslí života 
svého, pozvání do Štýrského Hradce za učitele mathemaliky a morálky na tamějším 
stavovském gymnasium. Požívalif toho času snášelivostí arciknížete Karla protestanští 
stavové štýrští úplné svobody v náboženství, tak že i zvláštní školy si, vydržovali, 
k nimž brali učitete větším dílem z Wůrtemberka. Bez vědomí Keplerova schválili ho 
Tubinští jeho přatelé stavům štýrským, ale jinoch sotva 22letý rozpakoval se přijmouti 
podávané sobě místo, necítě se dostatečným k tomu, kdežto se dosaváde s mathematikou 
jenom co věcí vedlejší byl obíral. Laskavé domlouvání učitele jeho Mástlina však do- 
dávalo mu mysli, k čemuž, jak sám vyznává, přistoupila i ta okolnost, že mnohé ze 
svých spolužáků spatřoval přijímati v státní službě místa, ku kterým žádných zvlášt- 


187 


ních schopností neukazovali.  Dodav si tedy důvěry, přijal Kepler pozvání štýr- 
ských stavů. 

První ouřední práce Keplerova v Štýrském Hradci bylo sepsání kalendáře na 
rok 4594 dle opraveného letopočtu gregoriánského. Dle zvyku tehdejšího nesměla 
v něm scházeti pranostika, k jejímuž sepsání se Kepler jenom z nutnosti odhodlal. 
A hle, hned první jeho předpovídání vyplnilo se následující tuhou zimou a selskými 
nepokoji v Rakousích, což v mínění obecném získalo mladému hvězdáři pověst neoby- 
čejné moudrosti. 

Jakož Kepler byl své učitelské místo přijal u větší důvěře k své schopnosli 
nežli k vědomostem svým, hleděl se nyní všemožně zdokonalili ve svém povolání 
a vrhl se s celou duší na studia mathematická a hvězdářská. Hloubavý jeho duch za- 
bral se do nich hluboce, při čemž ale nezůstal stáli na stanovišti od Koprníka na- 
značeném, nýbrž vypátrali se snažil zákony, jakými se řídí soustava světová, od něho 
za pravou uznaná. Cíl, jejž sobě položil, nebyl nic menšího nežli vyskoumání tajností 
všehomíra. Pevně maje za to, že svět jest dílo boží úmyslně spořádané, nemohl ani 
počet planet ani jich vzdálenost od slunce považovali za nic případného, i hleděl 
z okolností těchto vyvoditi jistá pravidla. Nebylo k tomu jiné cesty nežli domyslu, 
a tu otvíralo se mladistvé fantasii Keplerově široké pole. Připadaje na všelijaké hy- 
pothese, ustanovil se konečně na jedné, která s počtem planet a jejich vzdáleností od 
slunce spojovala počet a vzájemný poměr k sobě tak zvaných pravidelných těles, 0 
nichžto se domníval, že jsou pravzvorem, dle kterého jest spořádán vesmír. 

Takových pravidelných těles rozeznává se v stereometrii patero: 1. tetraeder 
(čtyrstěn), 2. hexaeder (šestistěn čili kostka), 3. oktaeder (osmislčn), 4. dodekaeder 
(dvanáctistěn) a 5. ikosaeder (dvacelistěn). I učinil Kepler následující konstrukcí, dle 
které z poloměru dráhy jedné planety odvozovati mínil poloměry všech ostatních planet. 
Okolo koule, jejíž poloměr jest stejný s poloměrem dráhy Merkurovy, opišme osmistěn 
tak, aby každá z jeho ploch dotýkala se v jednom bodu řečené koule, a okolo toho 
osmistěnu opišme kouli druhou tak, aby všecky hrany jeho dotýkaly se z vnitřku po- 
vrchu jejího, a tato druhá koule bude míti poloměr dráhy Venušiny. Okolo této druhé 
koule opišme podobným spůsobem dvacetistěn, a okolo dvacelistěnu týmž spůsobem 
kouli třetí, a tato bude míti poloměr dráhy zemské. Okolo této třetí koule opišme 
dvanáctistěn a okolo toho kouli čtvrtou, a tato koule bude míti poloměr dráhy Mar- 
sovy. Okolo této čtvrté koule opišme čtyrstén a okolo toho kouli pátou, a tato bude 
míti poloměr dráhy Jupiterovy. Konečně opišme okolo této páté koule šestistěn a okolo 
toho kouli šestou, a tato bude míti poloměr dráhy Saturnovy. Z toholo domnělého 
nélezu svého měl Kepler velikou radost, i vydal o tom r. 4596 v Tubinkách první 
svůj větší spis pod názvem: 

Prodromus dissertationum cosmographicarum, continens myysterium  cosmographi- 
cum de adměrabili proportione orbium coelestium degue causis coelorum nu- 
meri, magnitudinis, motuumgue periodicorum genuinis et propriis, demonstratum 
per guingue regularia corpora geometrica. 

Rukopis tohoto díla poslal Kepler svému někdejšímů učiteli Mástlinovi k posou= 
zení, který mu v něm uavrhl některé změny, týkající se hlavně takových míst, ježloby 
mohla býti na urážku Tubinským theologům, a sám k němu napsal předmluvu a doslov. 
Dedikací spisu přijal vévoda Wůrtemberský Fridrich, a jenom tato okolnost zdržela 


188 


protestantské duchovenstvo té země, že při všech změnách k vůli lomu v něm učině= 
ných nevystoupila veřejně proti němu. Hluk, jejž Keplerův Prodromus spůsobil v uče- 
ném světě, byl neobyčejný. Mástlin vyjádřil se o něm akadamickému senátu Tubin- 
skému v tato slova: „Věc jest tak nová, že ještě nižádnému člověku nepřišla na mysl, 
a tak důmyslně provedena, že jest toho velice hodna, aby učencům byla ve známost 
uvedena. Kdož pojal kdy myšlénku, anebo se odvážil na pokus, dokázati a priori počet, 
pořádek i velikost těles nebeských a příčinu toho odvozovali lakměř z tajného zřízení 
božího ? To Kepler podnikl a šťastně vyvedl“ Neméně pochvalně psali Keplerovi 
Galilei a Tycho Brahe, jimž byl poslal exempláře svého díla, a jmenovitě tento poslední 
již tenkráte pojal myšlénku, připojíti sico pomocníka ve svých pracích mladého, skvěle 
nadaného hvězdáře, jakož se pak skutečně stalo. : 

A při tom všem nebylo ono představení Keplerovo o pořádku nebeských těles, 
které naň obrátilo pozornost celého učeného světa, jej pak samého tak blaženým činilo, 
nic více nežli smělá domněnka, jejíž b'udnost sám vymyslilel její nejdříve poznal, Za- 
kládalať se na trojím omylu: 41) že dráhy planet tvoří kruhy, 2) že počet planet ne- 
přesahuje šest, a 3) že poměr k sobě pěli pravidelných těles, jak jej udával Kepler, 
srovnává se s dráhami planet, jak je vypočell Koprník. První z těch domnění vyvrátil 
brzo nato Kepler sám objevením prvního z tří zákonů podle něho nazvaných: že pla- 
něty pohybují se v ellýpsi, v jejímž jednom ohmisku nalézá se slunce; druhé vyvráceno 
jest v prošlém čase objevením nových planet; lřelí sám Kepler nepokládal za úplně 
pravé, vysvětloval si však nepalrné rozdíly mezi poměrem k sobě pravidelných těles 
a dráhami planet hlavně nedokonalostí dosavadních pozorování. Zalím však ukázalo se 
později, když úplně poznány jsou vzdálenosti planet od slunce, že nic společného ne- 
mají s čísly, jaké podává Keplerovo sestrojování pěli pravidelných těles. (Ostatně na- 
lézala Keplerova nedůvěra ve správnost dosavadních pozorování astronomických dosta- 
tečného oprávnění v chatrnosti tehdejších hvězdářských nástrojů, jakož jmenovitě o svých 
vlastních praví v jednom listu k Jiřímu Herwartovi, že pocházejí z též dílny jako chaty 
prvních rodičů. 

Jakkoli první tento spis Keplerův, zakládající se na fantastické domněnce, náleží 
mezi ona jeho díla, na kteréž vztahuje se výpověd slavného Araga, že v nich hlasitě 
myslil: nicméně původnost myšlénky v něm obsažené, obratná jeho dialektika; elegantní 
sloh, mathematická důslednost a k tomu ke všemu rozhodnost, se kterou se Kepler 
přiznával k soustavě Koprníkově, v každém ohledu jej hodným činily té pozornosti, 
jakou vzbuzoval v učeném světě tehdejším. A vedle části pouze hypothetické možno 
i v Prodromu již stopovati místy také praktický směr studií Keplerových, který ho při- 
vedl k odkrylí oněch zákonů světových, ježto podle něho nazvány jmenu jeho nesmr- 
telnost získaly. 

Roku 1597 pojal Kepler za manželku Barboru Mřllerovou z Můhlecku, která, 
pocházejíc ze zámožné rodiny šlechtické, jměním svým slibovala mu pojistiti samostat- 
nosti potřebné k jeho učeným pracím. K dosažení ruky její musel však dříve vésti 
důkaz svého šlechtického rodu. Barbora, jakkoli teprv 23 let stará, byla měla již dva 
manžely; jednoho z nich ziratita v krátce po zasnoubení, s druhým, $který byl marno- 
tratník, dala se rozvésti.  Přivedlať Keplerovi dcerušku. 

Naděje Keplerovy ve jmění manželčino neměly se vyplniti. Arcikníže Ferdinand, 
syn a nástupce arciknížete Karla, jak mile dosáhnuv plnoletosti do vlastních rukou pojal 


189 


otěže vlády nad zděděnými zeměmi, zrušil svobodu náboženství od otce jeho protestan- 
tům udělenou a vypověděl všecky nekatolíky. Tím samým zrušeno bylo i evangelické 
gymnasium stavovské, jehož učilelové přinucení jsou vystěhovati se. Jedinému Keplerovi 
dopřáno bylo i dale přebývati v Hradci, a to na přímluvu Jesuitů, kteří byli nalezli zalí- 
bení v jeho učených pracích. I dosavadní jeho služba byla mu z milosti vyplácena. 
To však byl stav jenom prozatímní, a Kepler, uznávaje nestálost jeho, ohlížel se po 
jiném zaopatření v oboru sobě přiměřeném. I psal v úmyslu tom do své vlasti, ta- 
mější poměry ale nebyly mu příznivé, tak že mu odňata byla všecka naděje s lé 
strany. U prostřed těchlo starostí nepřestal se však Kepler obírati vědeckými pracemi, 
i konal jmenovitě studie o nakloněnosti eklipliky, o magnetu, optice a j. 

Zalím otevřela se mu nová vyhlídka. Slavný hvězdář Tycho Brahe, jejž 
pikle sočivých nepřátel z vlasti jeho Dánska byly vypudily, nalezl důstojného útočiště 
při dvoře císaře Rudolfa v Praze. "Tenlo vědám oddaný panovník vykázal Tychonovi 
za budoucí bydliště zámek Benátský, kdež mu dal zříditi pozorovatelnu a chemickou 
dílnu. Sotva že se Tycho Brahe usídlil v Benátkách, psal ihned pro Keplera, na něhož 
byl již dávno zřetel obrátil co na budoucího pomocníka v dalších pracích svých, i zval 
ho do Prahy, dávaje mu naději k stálému ustanovení v Čechách. 

Kepler necítil se sice ničím vábena 'k osobě Tychonově, jehož podivnou soustavu 
nebeskou, na které si tolik zakládal, musel zavrhovali: a však ohled na lákavou bu- 
doucnost, naděje, že Tychonova bohatého aparalu bude moci použili k svým pozorová- 
ním, vyhlídka na bližší obcování se slavnými učenci při dvoře císařově, konečně dolé- 
hání naň šlechetného příznivce jeho barona Hoffmanna přiměli ho k tomu, že se vydal 
na cestu do Čech. V lednu 1600 přijel do Prahy, odkudž ihned své příští oznámil 
Tychonovi do Benátek. Tycho Brahe vyslal proň svého syna Tychona spolu se ženi- 
"chem své dcery Františkem Tengnaglem, vymlouvaje se obšírně, že nepřichází sám. 
V Benátkách v rodině Tychonově strávil Kepler několik měsíců (až do května), i přišlo 
tam mezi nimi ke smlouvě, dle které Tycho Brahe slíbil ucházeli se u císaře, aby 
"Keplérovi ještě dále ponechán byl plat, jejž dosavad od štýrských stavů doslával, a 
k toimnu aby mu z císařské pokladnice přidáno bylo ročně 400 zl. Naproti tomu zavázal 
se Kepler, podporovati Tychona ve hvězdářských jeho pracích hlavně guoad caleulum, 
a kroin toho obzvláště obírati se s pozorováním Marsa, této nerozlučitelné hádanky mezi 
'hvězdami, mézi tím co Kristián Longomonlanus, který v lémž čase hostem byl u Ty- 
-chona, měl se obírali s vyskoumáváním běhu měsíce. To pořídiv navrátil se Kepler 
v měsíci červnu do Štýrského Hrádce. 

"Když brzo na to císař z Plzně, kde nějaký čas pro morovou nemoc v Praze pa- 
omující dvorem byl, do Prahy se navrátil a Tychona k sobě povolal, uvědomil jej tento 
"0 'smlóuvě s Keplerem uzavřené, s jejímiž výminkami císař spokojen byl. Aby však 
"věc obvyklým ouředním pořádkem před se šla, měl Tycho Brahe tuto a jiné žádosti své 
písemně podáti tajemníku cisařovu Barviciovi. Dříve ale nežli tolo jednání o stálé usla- 
"novení Keplerovo ku konci jest přivedeno, stal se v osudu toholo dávno obávaný 
obrat. Jesuité byli mů ochranu svou propůjčili toliko v té naději, že se jim podaří 
muže lak slovátného získali pro víru katolickou; když však Kepler vroucí přesvědčení 
své nechtěl obětovali nižádným prospěchům vezdejším, odňali mu Jesuilé přízeň svou, 
čehož následkem bylo mu od vlády štýrské nařízeno, aby v 45 dnech stalky manželky 
své prodal nebo propachtoval a ze země se vystěhoval. Kepler volil propachtování, 


190 


obdržel však skrovný nájemní plat. Nyní musel se rozhodnouti, chce-li se navrátit 
do vlasti anebo přesídlili do Prahy. Bez velikých rozpaků ustanovil se na tomto posledním. 

V říjnu 1600 vydal se Kepler s rodinou svou do Prahy, kamž přijel zimnicí 
zlrýzněn a jen tolika penězi opatřen, co stačilo na čtyrnedělní jeho výživu. Baron 
Hofmann*) přijal jej hostinsky do svého domu. Bylo mu čekati, zdali se uskuteční jeho 
naděje na slálé postavení při dvoře císařském, kterou v něm Tycho byl vzbudil. Tento 
se byl zatím na žádost císařovu přestěhoval do Prahy, kdežto svou pozorovatelnu zřídil 
na Hradčanech. Kepler měl býti pomocníkem v jeho pracích, ale trvající churavost 
jeho valně mu v lom překážela, což mělo za následek, že také Tycho počal ochabovati 
ve svém snažení o pevné uslanovení Keplerovo. K tomu přistoupila i rozdílnost vě- 
deckých směrů a osobní povahy obou učenců, která při každodenním obcování musela 
vésti k častým rozstrkům, Brahe zakládal si nemálo na slávě a urozenosti své, byl 
žárliv na své postavení a k tomu křivdami v Dánsku utrpenými příliš zcitlivělý ; Kepler 
naproti tomu, povědom sobě síly svého ducha a proniknut přesvědčením o pravdivosti 
učení, kleré zastával, byl přímý a otevřený, i neuměl se vždy poddávati vrtochům Bra- 
hovým, jakkoliv veliká byla jeho vážnost k zásluhám Tychonovým o vědu, a již podří- 
zené jeho poslavení k tomuto jakousi povolnost požadovalo **). Tylo poměry ztrpčovaly 
Keplerovi pobyt jeho v Praze, pročež opětně se obracel k svým přátelům wůrtember- 
ským o zaopatření mu nějaké professury v jeho vlasti, ale odpovědi od nich obdržené 
zbavily ho vší naděje s té strany. 

Že Kepler povolným se prokazoval Tychonovým žádostem pokud jen mohl, toho 
důkazem jest nevděčná úloha, kterou hned po svém příjezdu na sebe přijal, totiž se- 
psati vyvrácení jistého spisu, jejž byl Reimarus Ursus, dvorský někdy mathematikus 
císaře Rudolfa, nyní pak již zemřelý, Tychonovi na úkor vydal, přičítaje v něm sobě 
samému zásluhu vynalezení jeho systemu. K nepříjemnoslem Keplerovým přidružila se 
brzo i starost o vezdejší potřeby. Skrovná zásoba peněz, kterou byl s sebou do Prahy 
přinesl, byla strávena, a ustanovení jeho při císařském dvoře vždy ještě se protaho- 
valo, tak že rodina Keplerovská, nouzí a bídou sklíčená, žila jen pouhým dobrodiním 
barona Hofmanna a Tychona. Tohoto pak posledního oblěžovati peněžitými žádostmi, 
bylo Keplerovi věcí tím nemilejší, čím častějšími stávaly se neshody mezi nimi. 

V dubnu 1601 musel se Kepler odebrati do Štýrska za příčinou nějakého dě- 
dictví své manželky, poručiy na čas nepřítomnosti své péči o svou rodinu Tychonovi. 
Manželka Keplerova, zvyklá od dětinství na poměry skvělé, mnohem netrpělivěji nežli 
jeji muž nesla sklíčnost ustavičného nedostatku, kdežto každý groš, jež potřebovala do 
hospodářství, musela pracně vydobývali na Tychonovi. Což divu, že sobě stěžovala na 
to mužovi, který tím nanejvýše podrážděn psal Tychonovi list plný nejlrpčích: výčitek. 
Tím přenáhleným krokem cítil se Tycho Brahe tím více uražena, an v té věci nebyl 
si povědom nižádné viny. Skoupost nebyla chybou Tychonovou, který naopak býval 
po celé živobyli své až příliš štědrým. Jen prázdnost jeho vlastního měšce, an plat 
od císaře jemu vykázaný velmi nepořádně mu byl vydáván, byla příčinou, že Kepler 
musel nouzi tříti. Přálelé však Keplerovi nepřipuslili, aby z nedorozumění toho vzešlo 

*) Učený tento Štýřan povolán byl do Prahy za císařského radu a zakoupil se později v Čechách. 


*+) „Každé pozorování na císařské hvězdarně,“ píše Kepler Mástlinovi, „„vyvracuje soustavu Tychonovy 
4 potvrzuje Koprníkovu, Čím více se z toho mrzí Tycho, tím více těším se já.“* 


191 


trvalé rozdvojení obou učenců, Jmenovitě šlechetný baron Hofmann a mladý Dán 
Erikson, Tychonův žák ve hvězdářství, přičinili se o jejich smíření. Na domluvu obou 
odhodlal se Kepler, jenž přenáhlenost svou uznal, odprositi Tychona písemně za urážku 
jemu učiněnou, což učinil s rovněž velikou pokorou a poníženoslí, jako byla před tím 
jeho bezohlednost. 

Tím krokem byl Tycho Brahe netoliko úplně smířen, nýbrž zdá se, že nastal 
mezi oběma poměr srdečnější nežli dříve. Tolik jisto jest, že sobě Tycho nyní více 
záležeti dal na vymožení Keplerovi pevného postavení při dvoře. On jej představil cí- 
saři Rudolfovi, který ho milostivě přijal, z jeho uzdravení potěšení jevil, a uprázdněné 
po Reimarovi Ursovi místo dvorského mathematika mu propůjčil, při čemž mu uložena 
byla povinnost, býti Tychonovi při ruce v jeho pracích, jmenovitě guoad calculum. Ale 
toto přátelské srozumění dvou učenců a společné jejich práce hvězdářské neměly dlouhého 
trvání, nehoť Tycho Brahe umřel již v říjnu téhož roku, maje teprv 54 léta svého věku. 

Až dosaváde zaujímal Kepler v Praze toliko místo podřízené, po Smrti však 
Tychonové přenešeno bylo naň všecko břímě vědeckých úloh nebožtíkových. © Tak 
skvělé postavení při dvoře jako Tycho Brahe ovšem neměl, ale plat jeho, 1500 zl., 
na onen čas dosli znamenitý, dokonalé byl by stačil zbaviti jej všech starostí vezdej- 
ších, kdyby jej byl jen pořádně dostával. V novém svém úřadě, ve kterém se Kepler 
ducha tak i vzácnou pilností a vylrvalostí získali všeobecnou vážnost, císař pak sám 
nakloněn se mu stal zvlaštní přízní až do smrti své. Že i Kepler sám nemálo. získal 
častým obcováním s nejvýtečnějšími muži svého věku a horlivými pěstovateli vědy, jak 
při dvoře tak i při universitě Pražské, nedá se zapříli. Tím zajisté zhostil se mnohého 
předsudku a nabyl mnohých jasnějších náhledů dříve, nežli by se to bylo stáli mohlo 
v jeho osamělém postavení, v Štýrském Hradci. Kepler oddal se s celou duší svému 
povolání, a odstěhoval se z Hofmannského domu, ve kterém, jak se zdá, byl až do 
těchto dob bydlel, do Emaus, odkudž každodenně chodíval ke dvoru na hrad Pražský. 
Nastala nyní nejskvělejší doba v jeho živobytí. V Praze, kde vládnul nejhojnějším 
materiálem a výbornými nástroji Tychonovými, učinil Kepler své slavné objevy, z Prahy 
ohlásil světu své první dva zákony. 

Pryních několik měsíců nového postavení Keplerova uplynulo mu v nezkaleném 
štěstí. Jeho opatrování svěřeny byly nástroje Tychonovy, jež byl císař dědicům jeho 
odkoupil za 10,000 zl., ustanoviv je za vlastnictví koruny České ; pod jeho dohled po- 
stavena byla všecka pozorování, která se dála na hvězdárně císařské, již Kepler denně 
„mavšlěvoval, a zaroveň obíral se rozličnými pracemi literarními. Tak vydal r. 1602 
svůj spis: 

Nova dissertatiuneula de fundamentis astrologiae  certioribus, ad cosmotheoriam 
spectans cum prognost physica elc. Pragae., 
ve kterém zřejmě zavrhoval oblíbené tehdáž hádání z hvězd, ačkoliv nepřestal v jisté 
míře hověti všeobecné pověře, připouštěje, že jisté sestavení hvězd při narození člověka 
působí na jeho duševní povahu. Stejným časem připravoval dále druhé vydání Tycho- 
nova díla „Progymnasmata astronomiae“, kteroužto od spisovatele již započatou práci 
nebyla tomuto předčasná smrt dovolila dokonati. 

Hvězdářská pozorování Keplerova týkala se přede vším Marsa, kterážto planeta 

byla onoho času hvězdářům pro svůj zdánlivě nepravidelný běh pravou hádankou, Již 


192 


Tycho Brahe byl se pilně obíral touto planetou, v čemž, jak svrchu jsme viděli, Kepler 
výslovně se zavázal jej podporovati, Tychonova hojná zaznamenání podávala nástupci 
jeho bohatý material, který mu výborně posloužil v dalších jeho pátráních. Tyto práce 
Keplerovy staly se veledůležitými pro vědu, neboť jimi veden byl k nalezení svých 
prvních dvou zákonů světových, o čemž na svém místě šířeji povíme, 

Přicházíme nyní k době, kde krátké, tiché štěstí Keplerovo znova mělo se za- 
kaliti temnými mraky na obzoru vystouplými. Tychonův zeť Tengnagel*), který byl na 
krátko před smrtí svého tchána podnikl cestu do Němec, vrátil se v letě 1602 do Prahy. 
Tengnagel byl uvykl považovali Keplera za svého soka ve hvězdářství, a jisto jest, že 
někdější roztržky mezi Brahem a Keplerem mneudávaly se bez jeho přičinění. Nyni 
vzal záležitosti dědiců Tychonových do svých rukou, při čemž vystoupil proti Keplerovi 
se zjevným nepřátelstvím. Tento musel mu odevzdali všecky nástroje, knihy a ruko- 
pisy Tychonovy, čímž najednou byl zbaven veškerých pomůcek svých nejdůležitěj- 
ších prací. V té nesnázi opětně mu přispěl šlechetný baron Hoffmann, zapůjčiv mu 
k jeho pozorováním své vlastní nástroje, tak že Kepler pokračovatí mohl ve svých ba- 
dáních. Na tyto nástroje obmezen byl Kepler po celý ostatní čas svého pobytu v Praze, 
neboť nástroje Tychonovy zůstávaly u Tengnagla, který se považoval za dědice nevy- 
konaných vědeckých úloh svého tchána, Co takový netoliko se ujal druhého vydání 
Tychonových „Progymnasmal,“ které byl Kepler připravil k tisku, nýbrž i zavázal se 
císaři, že v čtyrech letech ukončí tak zvané Rudolfinské tabule, od Tychona započaté 
ale neprovedené. Toto však dílo nepřivedl ani o krok dále, jsa ustavičně v službě 
císařově jinak zaneprázdněn, a Keplerovi určena byla práce a čest jejich dokončení. 

Nepřestával však Tengnagel na takovémto. překážení Keplerovi v jeho snahách 
vědeckých; on se neostýchal vystupovati veřejně s křivými žalobami naň, i vymohl 
úřední nařízení, které ukládalo Keplerovi, aby se vyjádřil, v jakém čase míní co do- 
kázati za plat sobě povolený. Při té okolnosti, že Kepler každodenně vážil dlouhou 
cestu z Emaus až na hrad Pražský, aby tam dohlížel na pozorování v císařské hvěz- 
dárně konaná, a že nedávno byl vydal spis jednající o astřologii, byl takový krok proti 
němu patrnou urážkou osobní. Kepler však, jist jsa přízně císařského pána svého 
a povědom sobě síly svého. ducha, odpověděl na to, že pracuje najednou o dvou spi- 
sech, z nichž jeden týká se optiky, druhý pak dráhy Marsovy; i můžemeť za jisté po- 
važovati, že nepřátelství Tengnaglovo uspíšilo dokonání těchto prací Keplerových, ježto 
měly se státi základem jeho nesmrtelnosti, 

K těmto nepříjemnostem opětně přistupovaly všední starosti života, jichž Kepler 
po celé živobylí své neměl se zhostiti. Služné jeho bylo mu velmi nepořádně vyplá- 
ceno, z čehož mu pocházely časté nesnáze, které nemohly neskličovati i ducha jeho. 
Kepler velice si na to stěžoval v listech ke svým přátelům. „Celé dní“, praví v jednom 


*) František Gansneb Tengnagel z Kampu byl již v Uranienburku pomocníkem hvězdařských prací Ty- 
chonových, s kterýmž se přistěhoval do Čech, kde se stal jeho zetěm. I po smrti svého tchána zů- 
stal při dvoře císařově, který mu věnoval zvláštní důvěru a povýšil jej za radu při appellacích, Při 
nastouplých politických zápletkách v Čechách dal se potřebovati od císaře k tajným diplomatickým 
poselstvím, z nichž na jednom, v čas Pasovského vpádu, lapen jest od lidu stavovského a na poru- 
čení stavů zmuíčen, aby vyjevil svěřené sobě tajnosti. Později propuštěn jest z vězení a ještě dlouho 
potom nástapcům Rudolfovým v důležitých úřadech sloužil, 


195 


z nich, „trávím při dvorské komoře a pro studie jsem ztracen. A však posiluje mne 
myšlénka, že nesloužím jedinému císařt, nýbrž celému rodu lidskému, že nepracují toliko 
pro nynější pokolení, nýbrž i pro potomstvo. S boží pomocí doufám něco dokázati.“ 
Slova to hodná velikého genia. —— Při takových trampotách svých nacházel Kepler 
částečné úlevy v přátelském obcování s muži podobných snah vědeckých. Před jiným 
sluší tu jmenovati mistra Mariina Bacháčka, rektora učení Pražského a probošta kol- 
leje Václavské, slavného Jesenského, pak Justa Byrgia, císařského mechanika, jejž sobě 
obzvláště vážil pr8 jeho zběhlost v malhematice a hvězdářské praxi. 

Uprostřed svých peněžitých nesnází, které nemálo překážely jeho učeným pra- 
cím, musel nicméně Kepler, aby skutkem dokázal jalovost námítek proti němu od jeho 
nepřátel neustále zdvihaných, pomýšleli na brzké vydání jednoho z přislíbených spisů. 
I rozhodl se pro opliku, která vyšla r, 1604 ve Frankfurtě pod názvem : 

Ad Vitellionem paralipomena, guibus astronomiae pars oplica iradituv, polissí- 
mum de artificiosa observalione el destimatione diametrorum, deliguionumgue 
solis el luna. : 

Na uspíšené dokončení toho díla zdá se, že nebyl bez valného působení sám císař 
Rudolf, veliký přítel fysikálních, jmenovitě optických zkoušek, který se těšil z pokroku 
práce Keplerovy a milostivě přijal dedikací spisu. Obsah tohoto vytknul v krátce 
Kepler na samém tituli knihy těmito slovy: „„Habes hoc libro, leclor, inter alia multa 
nova tractatum luculentum de modo visionis et humorum oculi usu, contra oplicos et 
© anatomicos.“ Slova tato nebyla žádné marnochlubné oznámení, neboť podal tu Kepler 
učenému světu dílo, které položilo základ novější optice, této za našich dnů tak bujně 
květoucí vědě. 

Nemůžeme zde pro obmezenost místa pouštěli se do zevrubného rozbírání spisu 
toho, o němž toliko povíme, že v něm Kepler po důkladném prostudování všeho, co 
do těch dob o lom předmětu bylo psáno, vyložil pravou theorii vidění. Télo velíké 
zásluze nic není na ujmu ta okolnost, že Kepler i v lom spisu ještě hověl místy před- 
sudkům svého věku, od nichž rázem a dokonale se vyprostili není přáno obmezenému 
duchu lidskému; ovšem pak naproli tomu zasluhuje povšimnutí našeho, že Kepler vyslovil 
lu ponejprv mnohé sady, jejichž pravdivost teprva později učená skoumání dokázala. 
Kepler jest původcem emanační theorie o světle, jehož rychlost vším právem považoval 
za nesmírnou, třeba jí nedovedl ještě vypočísli. Výsledky jeho studií o lámání světla 
nevedly sice k odkrylí zákona, dle kterého se děje, ale jeho výpočty velice se blíží 
k těm, jaké z něho vyplývají. Při té příležitosti prohlásil Kepler vzduch za hmotu 
těžkou, k čemuž, jak sám se vyjadřuje, vedlo prý ho pozorování přírody. Nesmí býti 
přehlédnuto, že ta slova psána byla čtyry léta před narozením Toricelliho. © hmotě 
slunce domníval se Kepler vším právem, že převyšuje svou velikostí hmoty všech planet 
dohromady. Rozdíl délek dvou míst učil vypočítávali z pozorování zatmění slunce ob- 
lížněji sice, ale mnohem správněji nežli ze zatmění měsíce. Konečně vysvětlil Kepler, 
proč slunce a měsíc na kraji obzoru mnohem větší se nám býti zdají, nežli na výši oblohy. 
th Keplerova optika neučinila v učeném světě takový hluk jako někdy jeho Pro- 
dromus ; byloť to dilo tak přísně vědecké, že na jeho ocenění nemohl se odvažili nikdo, 
kdo nepostačil sledovati Keplera v učených jeho vývodech. Bylo potřebí nějakého času, 
nežli poznána byla veliká zásluha toho spisu, pak ale dostalo se Keplerovi tím čestněj- 


šího uznání, poněvadž bylo jednosvorné a všeobecné. Akademický senát Tubinský, pyšný 
Živa. 1857. . 


194 


na někdejšího vychovance university, poclil Keplera zvláštním poděkovacím listem 
za ten spis, a totéž učinili mnozí Znamenití učenci toho věku. Jiní dali se s ním 
v učené dopisování o zákonech optických, ve klerém Kepler se své strany netoliko 
odhaloval hojný poklad svých vědomostí, nýbrž i onu prostoduchou skromnost jevil, 
která tak mile zdobí muže výtečného. Též při dvoře císařském velice vzrostla násled- 
kem toho vážnost Keplerova, a Praha s pýchou začala pohlížeti na slavného učence, 
jejž právem nazývala svým. Svazky Keplerovy s učenými jeho přálely Pražskými staly 
se užší a vroucnější, což jmenovitě plalí o mistru Martinovi Bacháčkovi, s nímž toho 
času v kolleji Václavově společná pozorování činil, ba u něhož dle Tomka *“) i po ně- 
Jaký čas bydlel, vystěhovav se z Emaus příliš odlehlých. V tu dobu padají pokusy 
o potřebnou obnovu university Pražské, která během let zvláště z příčin politických 
velice byla klesla, a při té příležitosti hleděno získati Keplera pro učitelskou stolici 
mathematiky na filosofické fakultě. Kepler, jehož vztahy k universitě a jejím předněj- 
ším professorům byly velmi přátelské **), byl s tím srozuměn, že však zamýšlená obnova 
university neslala se skutkem, nepřišlo také k tomu, aby se Kepler stal její okrasou. 

Co následek vzrůstající slávy Keplerovy považovati se musí laké konečné vyrov- 
nání jeho mrzutého sporu s dědici Tychonovými, kteréž se stalo na rozkaz císařův. 

Literární plodnost Keplerova čím dále tím větší se stávala. Ze spisů od něho 
v těch letech vydaných podotkneme toliko jeho pojednání o nové hvězdě v Hadonoši. 
(De stella nova in pede Serpentarii ete,), o nové hvězdě v Labuli (De stella nova in 
Cygno elc.), a německy psané pojednání o kometě r. 1607 pozorované, která později 
obdržela jmeno komety Halleyovy (Ausfůhrlicher Bericht von dem neulich im Monale 
September des Jahres 1607 erschienenen grossen Haarstern oder Kometen und seine 
Bedeutungen u. s. w.). V prvním z těchto spisů vystupuje Kepler co horlivý stoupenec 
Koprníkův. Z rozličných pozorování nové hvězdy přichází k výsledku, že nemá ani 
vlastního pohybu ani ročního mimohledu (parallaxis). Konečně dovozuje, že rok naro- 
zení Kristova chybně byl vyšetřen a že padá čtyry léta před náš letopočet. © nové 
hvězdě v Labuti dokazuje s velikou učeností, že nebyla dosavad od nikoho pozorována. 
Ve spise o kometě pronáší zdání své o těchto nebeských tělesech, jejichž dráhy pova- 
žuje za přímé čáry, tak že se nikdy nemohou vraceti. Ke bludu tomu zavedla ho ve- 
liká výstřednost těchto dráh. 

Teprva však r. 1609 objeviti se měl genius Keplerův v úplném svém lesku. 
Toho roku totiž vyšla v Praze jeho 

Astronomia nova airohovyros sive Physica coeleslis, tradita commentariis de 
motibus stellae Martis ex observationibus Tychonis Brahe. Pragae. 

Až dosaváde byly dráhy planet považovány za kruhovité, že však vypočítávání 
jich na tomto základě nesrovnávalo se se skutečným místem, na kterém se planety na 
nebi spatřovaly, tedy k odstranění takových nepravidelností přijímáno jakési koli- 


*) Geschichte der Prager Universitát, str. 200. 

**) V Pražské umiversitní knihovně doposavad nalézá se exemplář Paralipomen, jejž Kepler byl daroval 
kolleji Karlově. Na prvním listu nalézá se od jeho vlastní ruky následující věnovací přípis: Reve- 
rendo D, Praeposito, Spectabili D. Decano caeterisg. Professoribus almae Pragensis Academiae viris 
clarissimis DD. Amicis meis honorandis Hune librum Páschale munusculum officiose offero eig. an- 
gulum aliguem obseurum in Bibliotheca Collegii Carolini supplex peto. Ejusdem author M. Joannes 
Keplerus, S. C. Mtis. Mathematicus. IV. Id. Aprilis anno ab incarnato verbo MDCV. 


195 


sání jejich dráh v mezech jistých kruhů, tak zvaných epicyklů. (Viz životopis Koprníkův 
v Živě na rok 1856, str, 143.) Tím stalo se vypočítávání dráh planetních nad míru spletené, 
ale ani tím spůsobem nebylo uvedeno v souhlas se skutečností,  Obzvláštních obtíží při 
tom poskytoval Mars, jehož dráha jest nejvýstřednější ze všech planet. Kepler konal 
náramné a velmi oblížné počty k vyrovnání té nehody, neboť nechtěl nižádným spůso- 
bem uchýlili se od myšlénky, že by dráhy planet nebyly kruhovité, kdežto považoval 
kruh za nejdokonalejší figuru geometrickou. Vida však konečně, že žádoucí shody 
nelze docíliti na základě kruhu, zkusil to s ellipsí, a ejhle — všecken rozdíl mezi výpočtem 
a pozorováním zmizel, © Poznav dráhu Marsovu za ellipsi, položil tuto také za základ 
dráhám ostatních planet, a rázem byly všecky obtíže epicyklů odstraněny a počítání 
docela zjednodušeno. Nalezen byl první z pověstných světových zákonů, podle objevitele 
svého Keplerovými nazvaných, jenžlo zní: „„Planety pohybují se v ellipsích, v jichž je- 
dnom ohnisku nalézá se slunce“ 

Za příčinou pohybu planet prohlásil Kepler slunce, jehož kolotání tvrdil dříve 
nežli Fabricius neb Galilei přišli k jeho poznání pozorováním skvrn slunečních. Čím 
bližší tedy která planeta jest slunci, tím rychleji musí se pohybovati, a čím vzdálenější 
od něho, tím zdlouhavější musí býti její běh; neboť síla, jakou působí slunce na pla- 
nely, musí se přirozeným spůsobem umenšovati s rostoucí vzdáleností těchto. Planety 
tedy pohybují se okolo slunce s nestejnou rychlostí, přiměřenou jejich vzdálenosti od 
něho. Při vypočílávání, v jaké míře ubývá sluneční síly do dálky, nalezl Kepler druhý 
svůj zákon, že planety při oběhu svém v stejných dobách opisují svým provodičem (radius 
vector) plochy stejně velkého obsahu. 

Kepler měl nesmírnou radost nad svým nálezem, i byl tak proniknut přesvěd- 
čením © pravosti odkrylých zákonů, že je nechtěl míli považovány za nižádné do- 
mněnky, nýbrž za skutečná pravidla všehomíra. Na zadní slraně svého spisu dal 
otisknouti slova Ramusova, jimiž tento slavný učenec sliboval postoupiti svou učitel- 
skou stolici na universitě Pařížské se vším výnosem jejím tomu, kdo by vysvětlil běh 
planet bez hypothese. „„Dobře's učinil, Ramuse,“ dokládá pak Kepler, „že jsi opustil 
stolici svou spolu se životem *), jinak bych ji vším právem od tebe požadoval. 
V předmluvě k dílu svému, v níž oslovuje císaře Rudolfa, líčí Kepler badání svá spů- 
sobem allegorickým tehdáž oblíbeným co válku s Marsem. V té prý největší zásluha 
náleží vojevůdci Tychonovi, který s bezpříkladnou pilností ve dvacíliletém nočním bdění 
vypátral všecky obyčeje nepřílele, seznal jeho umění válečné a odkryl jeho plány. 
On, prý, nástupce v jeho úřadě, poučen pozůstalými spisy Tychonovými, nebál se více 
nepřítele, ale směle se s ním pustil v zápas. Boj byl tuhý, a Kepler obšírně popisuje 
všecky jeho oblíže. Konečně prý Mars, vida se na všech svých oklikách těsně pro- 
následována bez naděje uklouznutí, naklonil se k míru, vzdal se dobrovolně a střežen 
arithmetikou a geometrií dostavil se v táboře nepřátelském. Toto allegorické vypravo- 
vání obrátil Kepler ku konci v humoristickou prosbu k císaři, aby ráčil pokladníkům 
svým nařídili, by se postarali o nervum belli k nové výpravě proti ostatním příbuzným 
Marsovým na obloze nebeské. 

Nová astronomie Keplerova zůstane po všecky časy dílem podivu hodným, při 


* Ramus stal se obětí krvavé Bartolomějské noci. 


13* 


196 Ň 


němž nevíme, čemu se více divili, Zdali neunavné pilnosti a vytrvalosti u provedení 
nejobšírnějších výpočtů, anebo přeplodnému jeho dovlipu u vymýšlení spůsobu ku pře- 
možení naskylujících se obtíží. Věrně od začátku do konce líčí pochod svých badání 
a snah, popisuje cesty, kterými bloudil, i všecky zkoušky, kleré činil, než se domakal 
pravdy, podávaje takto celou hislorii svého odkrytí. Ocholnost, s klerou při tom 
uznává veliké zásluhy Tychonovy, bez jehož bohatých zápisků nikdy by mu nebylo 
možné bývalo přijíti k lak skvělým výsledkům svého badání, svědčí načitě o šlechet- 
nosti Keplerovy povahy. A přece solva můžeme nepřisvědčiti Kástnerovi pravícímu, 
že Tychonova pozorování mají se ku Keplerovi asi tak, jako balvan parského mramoru 
k Phidiasovi, a že Kepler, dříve nežli měl mramor, i ve dřevě vyváděl podivu- 
hodné řezby. 

Keplerova sláva dosáhla v tu dobu svého vrchole, a však měla v průvodu svém 
okolnost pro Keplera velmi nemilou. Dle obecného mínění onoho věku bylo od umění 
hvězdářského neodlučné astrologické prorokování, a Kepler obtěžován býval s mnohých 
stran otázkami do oboru toho zasahujícími, i nemohl se vždy vytočili z úloh, vznáše= 
ných naň od povýšených osob, ba od samého císaře. Potkávámeť se v jeho spisech 
i přátelských listech s častými stížnostmi na panující Luto pověru, kterou ostatně ani on 
sám neslřásl se sebe docela, připouštěje, jak již svrchu podolknuto, vždy nějaké pů- 
sobení zvláštního sestavení planet aspoň na povahu lidí v lu dobu narozených. Proti 
tomu však rozhodně se opíral, že by jisté konstellace mohly míli bezprostřední půso- 
bení na běh událostí světových. Ostatně i z Keplerových osobních okolností snadno* 
pochopíme, že mu těžko bylo rozloučiti se načisto od astrologie.  Píšeť o tom s pro- 
stosrdečnou upřímností v německém svém spise: 

Tortius interveniens, das ist Warnung am elliche theologos, medicos und philo- 
sophos, sonderlich DD. Philippum Feselium *), dass sie bei billiger Verwerfung 
des sternguckerischen Aberglaubens nicht das Kind mil dem Bade ausschiitten. 
Frankfurt, 1610. 

doslovně takto: „„Es ist wohl diese Astrologie ein nárrisches Tóchterlein; aber, lieber 
Gott, wo wollt ihre Mutter, die hochvernůnftige Astronomia bleiben, wenn sie diese ihre 
nárrische Tochter nicht hátt .......- Auch sind sonsten der malhematicorum salaria 
so selten und gering, dass die Muller gewisslich Hunger leiden miisste, wann die 
Tochter nichis erwůrbe.“ 

Literární činnost Keplerova byla znamenitá; my ze spisů, jež vydal za svého 
pobytu v Praze, uvedeme tuto ještě dva následující : 

Dissertalio cum Numcio sidereo nuper ad morlales misso a (ralilco. Pragae 1610. 

Nuncius sidereus (Posel od hvězd) nazval byl Galilei spis, v němž oznamoval svělu 
objevy své, učiněné pomocí nově vynalezeného dalekokledu. V rozmluvě s poslem od 
hvězd probírá Kepler důkladně tyto objevy Galileovy, a ukazuje hlavně na důležitost 
jejich co nových důvodů pro učení Koprníkovo. 

Dioplrica et examen praefationis Jo. Pemae (Galli in optica Euclidis, do usu 
optices in plalosophia. © Francoforti 1611. 


*) Tento Feselius zavrhoval naprosto všecko hádání z hvězd v prudkém polemickém spisu proti Rósli- 
novi, který se byl ujímal astrologie ve starém jejím smyslu, opíraje se mezi jiným na autoritu sa- 
mého Keplera. Tento viděl se pohnuta dělati prostředníka v tom sporu. 


197 


V tomlo spise obsažen jest návod k sestavování dalekohledů ze dvou vypuklých 
čoček, kdežto Galilei spojoval vždy prohloubenou čočku oční s vypuklou čočkou před- 
mětovou. Kepler jest tedy původem tak zvaných astronomických dalekohledů, jediných 
lo, které se s prospěchem dají spojili s rozdělenými úhloměry. Mimo lo projevil v něm 
své mínění, že Jupiter musí se okolo své osy oláčeli v čase kralším nežli jest 24 ho- 
din, což soudil z krátkého oběhu jeho měsíců, nedávno od Galileiho objevených. 
Na onen čas byla to domněnka smělá, která leprv mnohem později nalezla potvrzení. 

Roku 1610 opětně byJo jednáno o nové zvelebení university Pražské, na kterou 
měl pak povolán býti Kepler co professor mathemaliky *). Avšak naděje la zmařena 
byla následujícím brzo na lo vpádem Pasovským. V tu samu dobu potkalo Keplera i rodinné 
neštěslí, že ztratil nejprvé šestiletého syna na neštovice, a brzy na to i manželku svou, 
která již delší čas byla lěžkomyslná, až poslední bouře politické tak mocně ji do- 
jaly, že doslala padaucí nemoc a později v šílenost upadla. Umřelať roku 1611. "Toto 
první manželství Keplerovo nebylo příliš šťastné, hlavně za příčinou sklíčených okol- 
ností, z nichž Kepler nemohl se nikdy vyplésti a jimž manželka jeho, vychována v do- 
statku a hojnosti všeho, neuměla přivyknouli. 

Následek zmíněných bouří bylo odstoupení císaře Rudolfa od vlády nad Čechami, 
poslední lo z dědičných zemí svých, klerou mu byl bratr jeho Matiáš dosavad pone- 
chal. (Co vězeň seděl císař na hradě Pražském, kdežto mu byl jedinou a poslední 
útěchou jeho mathemalikus a astrolog Kepler, klerý vylrval při něm věrně až do jeho 
smrti, jenž následovala v králce na to. 

Nový císař Matiáš potvrdil sice Keplera v jeho úřadě, ale byla-li mu za Rudolfa 
služba jeho nepořádně vyplácena, lak že často, aby jen nouzi netrpěl, musil pomoci 
hledali u ocholných přátel, zhoršilo se lo nyní ještě více a Kepler nemohl nijak při- 
jíti k svému platu. Při všech těchto okolnostech což divu, že ho pobyt v Praze ko- 
nečně omrzel, i přišlo mu vhod povolání do Lince za prolesora na lamějším gymna- 
sium. Císař dovolil mu to místo přijmouli, nepropusliv ho proto z úřadu jeho co dvor- 
ského mathematika. * 

Kepler tedy přestěhoval se do Lince, kde však ho neočekávalo nic přijemného, 
neboť hned ma začátku zaplelen byl v tuhou půlku s nesnášelivým tamějším pastorem 
Hitzlerem za příčinou náboženského svého smýšlení, které již v Tubinkách bylo na 
urážku jeho učitelům. 

Roku 1613 provízel Kepler císaře Matiáše na sněm Řezenský, kdežlo mezi jiným 
bylo jednáno se stavy říšskými laké 0 zavedení opraveného kalendáře, které však ne- 
bylo přijato pro odpor protestantů, poněvadž oprava ta pocházela od papeže. Na sněmě 
tom pohledával Kepler také zaplacení dlužné jemu služby, kterýžto dluh obnášel již 
12.000 tolarů, ale s malým prospěchem. 

Téhož roku zasnoubil se Kepler podruhé s krásnou Susanou Rettingerovou, kte- 
réžlo manželství bylo šťastnější než první. V listu k jednomu ze svých příznivců praví 
Kepler, že ji sobě vyvolil z jedenácti ženšlin, které mu byly navrhovány, ačkoliv mnozí 
mu 10 neschvalovali, poněvadž prý není ani urozená ani bohatá. Ale za to jest krásná, 
dokládá Kepler, bez pýchy a hrdosti, prostá a šetrná, pracovitá a pořádná hospodyně. 
Od télo druhé manželky své měl K-;ler napotom sedm dětí. 


*) Dle starého zřízení učení Pražského nemohl se na něm Kepler státi professorem, poněvadž byl ženat. 


198 


Tiché rodinné štěstí jeho mělo se však brzo zakaliti. Roku 1615 obdržel psaní 
od své sestry, která ho snažně žádala, aby se ujal jejich malky obviněné z čarodějství. 
Tato nemilá záležitost zaneprazdňovala Keplera po celých pět let, neboť tak dlouho 
trval soud s jeho matkou zavedený. Když písemné jeho přímluvy se vší váhou slav- 
ného jeho jmena nestačily k zamezení tak nesmyslného pronásledování, vydal se ko- 
nečně r. 1620 sám na ceslu do Stuttgartu, kdežto jenom s těží podařilo se mu spů- 
sobiti matčino propuštění. Dvě léla na lo zemřela trpce zkoušená žena. Pochod ce- 
lého vyšetřování s ní zavedeného obšírně líčí Breitschwert, my však nemáme za lo, že 
by zevrubnosti jednání, založeného na hrubé pověře onoho věku, měly nějaké zvláštní 
zajímavosti pro naše čtenáře, pročež raději přistupujeme k dalším zprávám o vědeckých 
pracích Keplerových. 

Uprostřed klopot naň dolehajících nepřestal se neobyčejný tento duch horlivě 
zanášeti svou oblíbenou vědou, ba právě v této činnosti své nalézal úlěchy a posily, 
jakož sám o tom se vyjadřuje v přátelském jednom dopisu těmito slovy: „„Hvězdářství 
jest zaměstnání nejšlechetnější, poněvadž oslavuje nejmoudřejšího stvořitele; může-li 
tedy něco pozdvihnouti člověka v tomlo snižujícím vyhnanství, jest to tato věda.““ Roku 
1619 vyšel v Linci jeho zamilovaný spis: 

Harmonices mundi libri guingue, geometricus, architectonicus, harmomicus, psy- 
chologicus, astronomicus cum appemdice, continens mysterium cosmographicum. 

Toto jest název spisu, v němž uveřejnil Kepler třetí světový zákon podle něho nazvaný, 
že čtverce oběhových časů planet mají se k sobě tak, jako kostky jejich prostředních vzdá- 
leností od slunce. Om však neobmezuje se v tomto díle na vyvodění a dokázání důle- 
žitého tohoto zákona, kterýmž možno se stalo ze znamých oběhových časů později ob- 
jevených planet vypočísti jejich vzdálenost od slunce, nýbrž rozkládá vůbec harmonii 
všech poměrů světových, v pevném domnění, že se mu konečně podařilo odkrýli ta- 
jemství všehomíra. „„Vrženy jsou kostky,“ praví, „napíši tu knihu. Což na tom, bu- 
de-li čtena nyní aneb v pozdní budoucnosti? Či nečekal Bůh šest tisíc let na toho, 
jenž měl nahlídnouti v jeho díla ?“ Veliké to zajisté slovo, kdyby se, jak obyčejně za 
to jmíno, vztahovalo pouze na odkrytí třetího zákona Keplerova ; ono však mnohem 
více vztahuje se na jeho fantastické pojímání domnělé harmonie nebeské, v níž Saturn 
a Jupiler zastupují bas, Mars tenor, Země a Venuše alt a Merkur sopran. "Takováto 
podivná blouznění a k tomu i mnohé směšné pověry astrologické ovšem neslouží 
k ozdobě spisu jinak na věky věkův nesmrtelnému — opětný to důkaz, jak těžko bývá 
i nejvýtečnějším duchům, vyzouli se načisto z panujících předsudků svého času. 

Jiný do této doby padající spis Kepleruv jest: 

Epitome Astronomiae Copernicamae, ún septem libris consoripta; libri tres priores 
de doctrina sphaerica, in gua, praeter phyšicam accuratam, applicationem 
motus terrae diurni, ortusgue ex eo circulorum sphaerae, lota doctrina sphae- 
rica mova et concinniori methodo auclior traditur; additis exemplis omnis ge- 
neris computationum astronomicarum el geographicarum, guae integrarum con- 
ceptionum vím sunt complexa. 

Spis tento obnáší dva díly, vyšlé v Linci v rozličných dobách r. 1618, 1621 a 1622, 
a obsahuje kromě výkladu soustavy Koprníkovy i novější některé objevy a domněnky 
Keplerovy v oboru hvězdářství. Vyšed právě v době známého pronásledování Gali- 
leiho byl v Římsku a Toskansku od církevní vrchnosti zapovězen, což Keplera velice 


199 


polekalo, neboť se obával, že by totéž mohlo se státi také v Rakousku, v kterémžto 
případu se vyjádřil, že by raději opustil rakouské země, kdyby v nich „volnost filo- 
sofie měla býti potlačována“ Takové však jeho obávání ukázalo se býli liché. 

Nesmíme tu mlčením pominouti ještě jiný spis z Keplerovy Linecké doby, vy- 
daný již r. 1615 pod názvem: 

Nova stereometria doliorum vinartorum, 
kterýžto není bez důležitosti v měřictví a také proto zmínky zasluhuje, poněvadž 
methoda, které v něm použito, připravovala vynalezení počtářství differencialního, 

Ku konci roku 4622 byl Kepler také od Matiášova nástupce, Ferdinanda II, 
vúřadě svém co císařský mathematicus potvrzen, zadržaného však svého platu ani nyní 
se dodělati nemohl, 

V tu dobu obrátil všecku pilnost na dokončení díla, v kteréž se byl uvázal 
takořka co dědic Tychonových vědeckých úloh, Míníme tabule Rudolfinské, tak zvané 
po císaři Rudolfovi, příznivci a ochranci obou hvězdářů. Začátek k nim učinil Tycho 
Brahe, Kepler pak přivedl je ku konci po 26leté pilné práci. Dilo toto již dlouho bylo 
toužebně očekáváno od hvězdářů, neboť tabule prutenské, tak zvané po Albrechlu vévo- 
dovi Pruském, jemuž byly dedikovány, již dávno nedoslačovaly pokročilé polřebě vědy, 
Vyšlé r. 4551 na základě pozorování Ptolomaeových a Koprníkových ukazovaly nyní 
již chybu několik stupňů obnášející, 

Dokonání tohoto důležitého díla spojeno bylo s velikými obtížemi pro Keplera, 
i šlo tak zdlouhavě před se, že nejednou přinucen byl omlouvati se na časté olázky a do- 
lehání svých učených přátel. Za hlavní příčinu, proč dílo to jenom zvolna pokračuje, 
udával sklíčené okolnosti své, které mu nedovolují platili ze své kapsy zvláštního po- 
čtáře, kdežlo neustálé počítání ho unavuje a nahodilé chyby, jež pracně vyhledávati 
musí, mnoho času mu berou. Poněkud usnadněna byla mu práce použitím logarithmů 
v ten čas od Nepera vynalezených, Až dosaváde byli mnozí malhematikové váhali po- 
užili logarithmů, poněvadž Neper byl vydal své tabule logarithmické bez vyložení jejich 
theorie. To přimělo Keplera k vydání spísku: Chilias logarithmorum, jenž vyšel r. 1624 
v Marburku a v němž theorie tato, důmyslností Keplerovou vypátraná, obsažena byla. 

Když konečně pracné dílo Rudolfinských tabulí bylo hotovo a k tisku připra- 
veno, nebylo kde vzít potřebného nákladu na jich vydání. Kepler vážil schvalní cestu 
do Vídně k císaři, vymáhat na něm zaplacení svého zadržaného služného. Peněz však 
nedostal od císaře žádných, než toliko poukázání na 6000 zl., kleréž mu měla zapla- 
liti říšská města Norimberk, Memmingen a Kempen. I vydal se Kepler sám do Němec, 
„vyupomínat ty peníze na dočtených místech. V Norimberce, kde mu byly vykázány 
4000 zl., nedostal ani halíře, a to pro zápověď mocného tehdáž Waldšteina Friedland- 
ského, klerý peníze Norimberčanů k jiným oučelům potřeboval. V ostatních dvou mě- 
stech obdržel jenom částku sumy, na kterou byl poukázán, Vrátiv se do Lince započal 
nicméně tisk tabulí Rudolfinských na svůj náklad. 

Zalím však politické a válečné bouře oněch časů i Horní Rakousko zasáhly, 
čímž přetrženo jest pokračování v započaté práci. Tu vyžádal si Kepler od císaře od- 
puštění na dvě léta, a vystěhoval se i s rodinou svou z Lince. Veza s sebou číslice, 
jež byl k tomu konci schválně líti dal, odebral se nejpry do Řezna, kde zůstavil ro- 
dinu svou, a pak do Ulmu, kde své astronomické tabule dále tiskl. Vyšlyť roku 1627 
pod názvem: 


200 


Jo. Kepleri Tabulae Rudolfinae, gubus astřonomiae |seientiae temporum, longin- 
guitale collapsae vestauratio continetur, a Tychone Brahe primum animo con- 
cepta el destinata anno Christi 1564, ewinde observationibus | accuralissimis, 
post annum praécipue 1972 serio ajjectata, tandem tradueta in Germaniam 
ingue aulam et nomen Rudolfi imp. anno 1598. 

Dle smlouvy s dědici Tychonovými uzavřené měl se Kepler o čistý výnos toho dila 
s nimi děliti, i dal tedy cenu exempláře ustanovili ouředně, kteráž určena jest na 3 zl. 
Přátelé Keplerovi snažili se všemožně rozšiřovali je, ale nepřízniví běhové onoho času 
překáželi valnějšímu odbytu. Nicméně některá knížata, umiversily i zámožnějsí učenci 
posílali Keplerovi na důkaz vážnosti své za jednotlivé exempláře sumy, jejichž veli- 

kosti se diviti musil, 

i S dokončením Rudolíinských labulí vypršelo také odpuštění Keplerovo, i musel 
se nyní rozhodnouti, má-li se vráliti do Rakous anebo usaditi se někde jinde,  Rakou- 
sko bylo se dlouhým v něm přebýváním stalo Keplerovi druhou vlastí, kde nejraději 
by život svůj byl lrávil, Ale právě v ly doby naslaly lam zlé časy pro nekatolíky, 
i musel se obávali, aby ho nepotkal týž osud, jako ostatní jeho spoluvěrce.  Umínil si 
tedy jinde vyvoliti své sídlo, mezi tím ale ucházel se při císařském dvoře o zadržený 
svůj plat, jehož suma byla již znamenitě vzrostla. Císař odkázal ho se žádostí jeho 
na vévodu Friedlandského, jemuž byl nedávno propůjčil vévodstí Zahaňské (Sagan) ve 
Slezsku a který na len čas zdržoval se na lomlo novém svém panství. Kepler tedy 
odebral se do Zahaně, i byl tam ochotně přijat od Waldšteina, který jej ihned do 
služby vzal a zvlášlní tiskárnu mu zřídil. 

Waldštein přijal byl Keplera v naději, že v něm bude míli dvorského astrologa 
podle svého smyslu, když však tento nechtěl se propůjčovali matnému hádání z hvězd 
dle žádosti vévodovy, byl Friedlandský přinucen, chtěl-li ukojiti choutku svou, povolati 
ke dvoru svému vlaského hvězdopravce jmenem Zeno (obyčejně Semi zvaného), jejž 
draho platili musel. To byla příčina, proč Waldštein v krátké době odejmul přízeň 
svou Keplerovi, klerý napotom i u něho marně se ucházel o zaplacení své pohledávky, 
s kterou ho císař byl na vévodu poukázal. Waldštein' chtěl se ho konečně  sprostiti, 
a jakožto vévoda Meklenburský podával mu učitelskou stolici malhematiky na univer- 
sitě Roztocké. Ale Kepler neviděl v tom dostatečného pojištění své budoucnosti a zů- 
stal v Zahani, nepochybně i v tom domnění, že blízek jsa osoby vévodovy spíše na 
něm vymůže své peníze, než kdyby šel do Roztok, což považoval za jakési vyhnanství. 

Z toho jest patrno, že pobyt v Zahani neměl pro Keplera nic zvláště potěšitel- 
ného, až na jedinou tu okolnost, že tam v ohledu náboženském panovala větší snáše- 
livost nežli v zemích bezprostředně císaři poddaných, a pak že tam žil vzdálen od“ 
hluku válečného. A však hrůzy zuřící tehdáž třicetileté války dotýkaly se vždy, ne-li 
bezprostředně osoby jeho, aspoň jeho rodiny velmi citelně. Trpělať pod nimi na ten 
čas obzvláště těžce země Wůrtemberská, kde netoliko žilo postranní příbuzenstvo Kep- 
lerovo, nýbrž i dvě jeho děti z prvního manželství, dcera Susana, jsoucí na vychování 
v Pforzheimu, a syn Ludvík, studující v Tubinkách lékařství. Starost o své milé  skli- 
čovala nemálo srdce Keplerovo, jakož o tom svědčí listy jeho ku přátelům na nás došlé, 

Roku 1630 dočkal se však Kepler ještě té radosli, že viděl milovanou dceru 
svou slušně zaopalřenu. Vdala se totiž Susana toho roku za doktora v lékařství Ja- 
kuba Bartsche, klerý přebývav nějaký čas co pomocník Keplerův v jeho astronomických 


ů 


P 


« O 


201 


pracích v Zahani, pohnut byl zprávami 0 zpanilosti dcery svého mistra, že požádal 
o její ruku, ani jí neznaje osobně, Svatba slavena byla ve Štrasburku v domě věrného 
Keplerova přítele Berneckra, načež mladí manželé potěšili svého otce návštěvou v Za- 
hani. Málo dní po jejich příjezdu narodila se Keplerovi ještě dceruška Marie Anna. 

To byl poslední paprsek domácího štěstí Keplerova, jenž ozářil životní dráhu 
jeho na samém jejím nákloňku. Téhož roku totiž odebral se Kepler do Řezna, kamž 
vypsán byl říšský sněm. Tomu chtěl předložiti žádost svou o zaplacení dlužných jemu 
peněz, ale stavové říšští měli pilnější jednání, neboť se jim jednalo tenkrát o propuštění 
hrdého Waldšteina z nejvyššího vůdcovství, což konečně vymohli na císaři ne bez ve- 
likých obtíží. Nakloniti ucha k spravedlivým stížnostem nejslavnějšího učence svého 
věku, který v plném slova smyslu život svůj byl obětoval vědě, neměly kdy. Vida 
takto Kepler poslední svou naději zmařenu; upadl v horečku, která v málo dnech, 15. li- 
stopadu 1630, klopotnému životu jeho konec učinila, Kepler zemřel v 59, roce svého 
věku, a maje u císaře.a jiných knížat, jichž choutkám často proti vůli své musel ho- 
věti, 29,000 zl. k požadování, zanechal co veškeré své jmění 22 tolarů na hotovosti, 
jediný kabát, dvě košile — a četnou rodinu v bídě a nouzi postavenou. 

Pochován byl pod hradbami Řezenskými na hřbitově svato — Petrském, nahrobní 
pak nápis zhotovil si sám, jenž zní takto: 

„Mensus eram coelos, nunc terrae melior umbras; 
Mens coelestis erat, corporis umbra jacet“ 

Roku 1630, když Bernard Výmarský útokem dobyl Řezna, zasypán byl hrob Ke- 
plerův od sesutých hradeb. V novějších časech založeny json kolem městských zdí 
© Řezenských utěšené sady, a v nich postavil r, 1808 šlechetný Dalberg, tehdáž biskup 
Řezenský, velikému muži skvostný pomník. 

Šířiti řeč o neocenitelných zásluhách Keplerových o vědu, dokazovati šlechet- 
nost jeho povahy, zbytečné bylo by potom, co jsme o něm pověděli, neboť běh živola 
-jeho sám nejlépe mluví. Kepler náleží do oné čtveřice věčně nesmrtelných mužů, od- 

kryvších tajnosti všehomíra, kterou s ním tvoří Koprník, Newton a Laplace. My pak, 
ohlédnouce se na rozličnou národnost těchto velikánů vědy, nemůžeme nevytknouti co 
při tom zajisté jest charakteristické a hluboce významné, že totiž: jasný zrak slovanský 
nejpro poznal pravdu, hloubavost německá zákony její vyzpytovala, prakiičnost anglická 
příčiny těchto udala, a důmysl francouzský toho všeho pochod vysvětlil, | 
Čtyry léta po smrti Keplerově vyšel spis po něm pozůstalý, jejž vydal syn jeho 
Ludvík, pod názvem : 
Jo. Kopleri Somnium, seu opus posihumum de astronomia lunari.  Sagani ei 
Pracofurli, 1634. 
V čas smrti Keplerovy byl syn jeho Ludvík na cestách s jistým rakouským baronem, a po celá 
dvě léla neměl žádných zpráv o své rodině. Teprva když se vrátil do Němec, dověděl 
Se, že macecha jeho se svými dětmi zdržuje se v Lužici. I psal jí ledy z Frankfurtu, 
zova ji k sobě. Keplerova vdova přišla k němu se člyrmi nedospělými dítkami v stavu 
přebídném, i přinesla s sebou rukopis toho díla ještě ne zcela ukončený. Mladší Kepler 
se švagrem svým Bartschem uvázali se 'v práci připravení jej k tisku, tento poslední 
- však zemřel mezi tím na morovou ránu a Ludvík musel pak vše sám obslarali. Spis 
tento líčí úkazy astronomické, jak by se objevovali pozorovateli majícím své slanoviště 
na měsíci. Spůsob tento následován byl později od populárních spisovatelů astronomi- 


202 


ckých také v ohledu na jíná tělesa nebeská, i poskytuje zvláště začátečníkům ve vědě ne- 
toliko oblíbenou zábavu, nýbrž i užitečné cvičení. Výhradně však astronomický není 
lento spis, který, jak se Kepler ve přátelském dopisu k Berneckrovi vyjadřuje, měl 
spolu „„cyklopské mravy věku živými barvami líčiti a přísně kárati,““ 

Keplerovy děti z druhého manželství (čtyry dcery a tří synové) zemřely všecky 
v útlém mládí. Z dvou synů a dvou dcer od první jeho ženy toliko Ludvík a Susana 
dosáhli vyššího věku. Susana provdala se po smrti Bartschově za jistého Martina Hel- 
lera. Ludvík Kepler stal se lékařem v Kralovci v Prusích. Jediný jeho syn zemřel 
neženat, a s ním zhynulo mužské potomstvo Jana Keplera. 

Kromě spisů ve vypravování našem dotknutých vydal Kepler ještě mmožství ji- 
ných menší důležitosti, kteréž tuto úplně uvádíme dle výčtu Aragova. Jsouť následující: 

Nova dissertatiuncula de fumdamentis astrologiae certioribus, ad cosmotheoriam 
spectans cum prognosi physica ele. Pragae, 1602. 

Epistola ad rerum coelestium amatores universos, Hispaniae potissímum citerioris 
et Galliae ulteriovis, insularumgue Corsicae et Siciliae incolas, de solis deliguio 
mense octobriů anni 1605. Pragae 1605. 

Sylva chronologica.  Francofurti, 1606. 

Phaenomenon singulave, seu Mercurius in Sole; cum digressione de causis, cur 
Dionystus abbas Christianos minus justo a nativitate Christi Domini numerare 
docuerit ete. Túpsiae, 1609. 

Narratio de observatis a se guatuor Jovis satellitibus, guos Galilaeus Medicea 
Sidera nuncupavit. 

Jo. K. S. C. M. M. Strena, seu de mive sexzangula, Přádčafiti 1611. 

Eclogae Chronicae ex epislolis | doctissimorum aliguot vivorum et suis  mutuis. 
Francofurti, 1615. 

Ephemerides novae motuum coelestium ab anno 1617, ex observatonibus polisst— 
mum Tychonis Brahei, hypothestbus phyšicis et tabulis Rudolphinís, ad Meri- 
dianum Uramiburgicum in freto cimbrico, guem prodime círcumstant Pragen- 
sis, Lincensis, Venetus, Romanus ete. Linciae, 1616. 

(Keplerovy Ephemeridy pro následující léta vyšly až do 1628, byly však tištěny 
až po letech prošlých. Později pokračoval v nich Bartsch, zeť Keplerův.) 

De Cometis libelli tres, astronomicus, physicus et astrologicus, et Cometarum phy- 
siologia nova et paradoxos. Augustae Vindelicorum, 1619. 

V letech 1619 a 1621 vydal Kepler dva spisy o zatměních roků 1620 a 1621. 

Kepleri apologia pro suo opere Harmonices mundi, adversus Demonstrationem 
analyticam Roberti de Fluctibus medici Ouzoniensis. Francofurti, 1622, 

Discursus conjunctionis Saturn et Jovis in Leone. Iinciae, 1623, 

Jo. Kepleri Hyperaspistes Tychonis contra anli- Tychonem Seipionis Clara- 
montii, guo libro doctrina praestantissíma dě parallaxibus, degue novorum st- 
derum in sublimi aethere discursionibus repetitur, confirmatur, llustratur. Fran- 
cofurů, 1625. 

Jo. Kepleri supplementum Chiliadis Logarithmorum, continens praecepta ele. Mar- 
burgů, 1625. 

Admonilio ad astronomos rerumgue coelestium studiosos de miris varisgue ammi 
1631 phaenomenis, Veneris puta ot Mercurii in Solem incursu, Iipsiae, 1629. 


203 


Responsio ad epistolam Jac, Bartschii praefivam ephemeridi anni 1629 de com- 
putalione et editione ephemeridum. Sagani, 1629. 

Sportula genethliacis missa de Tab, Rudolphi usu in computationibus astrologicis, 
cum modo dirigendi nova et naturali. Sagani, 1629. 

Mimo to zůstavil Kepler po sobě množství rukopisů, jakož i obšírnou korrespon- 

dencí svou s rozličnými osobami. Část korrespondencí jeho vyšla pod titulem : 

Epistolae J. Kepleri et M. Berneggeri mutuae. © Argentorati, 1672. 
Kdo byl vydavaletem těchto dopisů, neví se. Nejspíše, načež také ukazuje místo, kde 
tištěny jsou, stalo se vydání se strany dědiců Berneckrových, který, jak známo, byl 
professorem v Štrasburku. Dědicové Keplerovi prodali všecky rukopisy po něm pozů- 
stalé Gdánskému kvězdáři ZZewelovi, který však sám z nich ničeho tiskem nevydal. Od 
Hewela dostaly se, tyto rukopisy Zamischovi , který z nich r. 4718 vydal částku 
pod názvem: 

Kpistolae mutuae Kepleri alorumgue, 
jak Arago tvrdí, na rozkaz a náklad císaře Karla VI. K tisku však druhého svazku, 
jejž byl přislíbil vydatis nedostalo se mu již potřebných prostředků. Hanisch zemřel 
roku 1749 v okolnostech velmi bídných. Z nouze byl rukopisy Keplerovy zastavil ně- 
kterým kupcům Frankfurtským, a marně hledal Mecenáše, klerý by je byl vyplatil. 
Ani Berlinská akademie ani universila Gotinská, jimž podávány byly ku koupi, nestály 
o ně. Tak osud nepříznivý, jenž velikého ducha toho za jeho živobytí trpce pronásle- 
doval, ještě po uplynutí více nežli celého století lpěl co nějaká kletba na učené jeho 
pozůstalosti. Konečně koupila r. 1774 ruská císařovna Kateřina II. rukopisy tyto, jichž 
bylo ještě netištěných 48 foliových svazků, a následujícího roku darovala je akademii 
Petrohradské s nařízením, aby z nich bylo vybráno co jest k potřebě. Pokud však 
víme, neučinila akademie Petrohradská v té věcí dosavad ničeho. 

Čtyry zajímavé listy Keplerovy k bavorskému tajnému radovi HHervartovi nalezeny 
byly v archivu Mnichovském a od Frant. Schrenka tiskem vydány. Také v korrespon- 
dencí Waldšteinově od Fórslera vydané naléza se několik psaní Keplerových. Konečně 
dostalo se baronovi Breilschwertovi do rukou 34 potud neznámých listů Keplerových 
k Mástlinoví, jichž použil při sepsání jeho svrchu dolknutého životopisů *). 


Podrobné zprávy o mojích starších i novějších literárních, zvláště přírod- 
nických pracích. 
Podává Dr. Jan Purkyně. 
Pokračování. 


Poslední mé slovo v předešlém svazku Živy bylo o tom, kterak se stalo, že jsem 
po zřízení ústavu fysiologického bez mála zcela od prací dissertačních odstoupil. Udal 
jsem tam několik toho důvodů, a však ne všechny. Hlavní důvod mé nečinnosti byl, 
-že po tolikerém mnoholetém namáhání, když konečně moji protektoři Berlinští byli 
pomřeli, při spořivosti nadpřílišné tehdejšího ministerstva osvěty, při odporu a osob- 


*) Právě čteme v Pražských Novinách následující zprávu: „Díla velkého Keplera vyjdou nyní v novém 
úplném vydání, jež prof. Frisch ve Stuttgartě po mnoho let s největší pilností připravil. Vydání to 
bude obsahovat osm svazkův, též rukopisy Petrohradské a životopis Keplerův.“ 


204 


ních pletichách direktora anatomie na starých právech založené, konečně vyšlo 
něco daleko pod mou ideí jsoucí. Pro ouplnou restauraci anatomie věnován někdejší 
klášter Kateřinský na levém břehu Olavy (Ohle), vzdálený všech bližších stýčností s mě- 
stem a velmi příhodně ležící, kdež dvě ohromná křídla k tomu cili uvnitř přestavěna 
dvůr na pobřeží, dvůr u bytu direktorního, dvůr mezi oběma křídly. Pro fysiologii byl 
podle prvního plánu jeden oddíl předního křídla určen, aby se ohledem na můj návrh 
vyhovělo polřebě místního sousedství anatomie a fysiologie. "To však později změněno 
na len spůsob, že sice fysiologickému institutu v -obvodu anatomie místnost vykázána 
býti měla, však dle možnosti neodvisle od budov samých anatomických. Dána mi na 
vybrání tři místa. Byl tam můstek přes Olavu a mimo něj též přes vodu se pnoucí do- 
mek někdejší snad stráže; nemohl jsem jinak než usmívavě lo odmítnouti. Za druhé 
ně poukázáno na dost veliké slavení ze dřeva, někdejší sušírnu barviřovu, který dříve 
v nájmu měl všechny tyto místnosti. Našelť jsem tu prostory dosti příhodné, jenom 
kdyby jiné stěny byly. Třetí místnost konečně byla stará kůlna u hlavního vchodu. 
Tam vybudován domek pod jedno poschodí asi za 6000 tolarů« s dvorečkem a třemi 
chlévky. Hlavní průčelí mělo okna k severu beze všeho slunce, polední strana byla 
ouplně zaslřena naléhajícím vysokým kostelem; jén k východu na dvorec bylo nebe 
dosti rozproslřeno, aby mohlo posloužiti k mikroskopování: Pod domkem také vybudován 
sklep vlhký, tmavý, kde všecko plísní se potáhlo, cokoliv se tam uložilo. Následek ta- 
kové praktické nevšímavosti vědy pouze theorelické, takového daremného stavení byl, 
že již v druhém roce nemilý host, domácí houba, se vyskytla, která na přízemí všechno 
dřevo až na samé dvéře a schody nažrala, při tom zkrácením trámů pukal strop hlav- 
ního pokoje, z čehož vycházela potřeba, během léla 1843 ouplnou opravu zařídili , při 
které příležitosti jsem se hlavně, jak to věc sama žádala, postaral o důkladné zlepšení 
sklepa, jehož okna značně byla rozšířena a stěny maltou pokryty. Při takovém postu- 
pování s ústavem fysiologickým nemohlo arci býti pomyšleno na to, aby sé tam také 
direktoru nějaký byt uchystal, čehož jsem následujících let značně zakusil, jsa při za- 
neprázdnění v ústavu odloučen od vlastní bibliotheky a k nemalé škodě své i od 
své rodiny. 

Později, po úmrtí direktora anatomie, dána mi zahrada k mému vlastnímu užití, 
kde bylo dosti vína, jablek a výborných starodávních hruškových stromů, také několik 
ořechových, dva bohaté kdoulové stromky k zadělávání na zimu, mimo to všeho druhu 
křoví a rostlin nasázených od botanisujícího synka Emmanuele, květin starostlivě pěsto- 
vaných od ženy pomocníka ústavního. Na příhodném místě podle ztepilého kaštanu 
červenokvětého zbudoval jsem sobě ouhledný stan s velkým stolem zeleným uprostřed 
a třemi lavicemi, kde se osm i více osob směstnávalo. Tam se obyčejně snídávalo, ně- 
kdy také obědvalo. Tam držány večerní besedy s rodinami spřátelenými (Dr. Krauss, 
Dr. Kroker, Prof. Boguslavský), lam přijímány návštěvy cestujících učených, zvláště Slo- 


vanů. Tam jsme také mívali naše besedy české s rodinou Čelakovských. Z těchto © 


staří bez mála všickni, až na doktora Krokera více než 80letého , odstoupili z jeviště 
toho pozemského života, a prostomilé to místo odevzdáno zponenáhlému zpustošení. 
Zatím během času přenesen ústav na jiné místo, kde mu obšírné budovy a nádvoří 
dány, a také slušný byt direktoru opatřen. Jen pomocník a jeho choť zdají se býtí 
trochu nespokojeni, a studenti mají daleké běhání. 


duhaák aš 


205 


Zmiňuji se o lěchto časných výhodách, které mi Vralislavský institut přivedl, 
abych ukázal, že rád a s vděčností sí zpomínám na každé blaho, které mi v tovaryšstvu 
vědy v úslřety přišlo, 

Roku 1844 došla mne pověst z Prahy, že lam již roku 1842 navržením profes- 
sora Riedla ve fakultě lékařské zřízen spolek professorů a doktorů, jehož účel byl, ku 
zvelebení obyčejných literarních prací akademických , jichž dobrota od drahných časů 
velmi byla klesla, sebrali základní jislinu na vypsání ceny i akcessilu za nejlepší dis- 
sertací hlavně praktického obsahu, výminečně však i theoretického. Hned během roku 
následujícího (1843) hlásilo se čtvero konkurrenlů : doktoři Biermann, Morávek, Streng 
a Pohl. Za předního censora vyvolen Dr. Reisich. 

Hlavní cena nebyla udělena, akcessit obdržel Dr. Morávek. Roku 1844 vyskytli 
se co konkurrenti doktoři Dlouhý, Skanzoni, Chlumzeller, Flógl, Pilz, z nichž cena 
(100 zl) udělena doktoru Dlouhému, akcessit pak nebyl udělen. Na to povslaly debaly 
ve fakullě strany dalšího vynaložení kapitalu (396 zl.), an mnohým bylo palrno, že 
dosavadním spůsobem ničeho kalého ku prospěchu vědy se nedocílí, i usouženo jej 
zalím uložili, až by po uplynutí několika let u větší summu vzrostl, načež se znova po- 
rada o (om drželi měla, kjakému účelu by měl býli vynaložen. Při tom zůstalo až do 
roku 1853, kdežto kapitál s polřebnými příspěvky a doplňky na 500 zl. byl vzrostl. 
Tehdáž podalo šťastné zachránění života Jeho Veličenstva Císaře pána příležitost ku ko- 
nečnému rozhodnulí o vynaložení kapitálu. Ve fakultě professorů vznikla myšlénka za- 
ložení vlastního nadání pro studenty vyšších ročníků medicinských pod jmenem nadání 
Františko-Josefského, k čemuž fakulta doklorů s kapitálem zmíněným přistoupila. 

Podal jsem mimochodem krátkou historii tohoto ústavu, naděje se, že snad těch 
několik odběratelů Živy ze stavu lékařů zajímati bude. Mně pak, žijícímu v sou- 
sední Vralislavi , podán byl tím podnět, něco podobného tamější fakultě © medicin- 
ské navrhnouti. I u nás byla potřeba patrná, z obyčejného kalu neznačných, zby- 
tečných dissertací vybřednouli a výlečnějším hlavám místo poukázali, kde by 
chvalně snahy své vynaložili měly. Měl se redakcí fakulty vydávali: „„Seleclus dis- 
sertationum facultalis medicae  Vratislaviensis.© Potřebný k tomu kapilál měl se sbí- 
rati následujícím spůsobem. Bylať i jest dosaváde povinnost každého kandidata dok- 
lorství na pruských universitách, k dosažení posledního gradu napsali a tiskem uveřej- 
mili disserlaci o předmětech lékařských anebo vůbec přírodnických, o čemž pak veřejná 
hádka se vede. Výloha na takový spísek bývá od 15 až do 40 i více tolarů. Můj 
návrh pak byl tento. Zůstává volno každému doklorandu, jak dosaváde vynaložiti svůj 
peníz na uveřejnění dissertace. Kdo by však po této slávě nebažil, tomu na vůli dáno, 
podati fakultě pojednání příslušné písemně, a od jejího uveřejnění jistou summou, která 
by činila minimum obyčejného nákladu, se vyplatiti. Tento časem vzrůstající kapitál, toz- 
množen ještě jinými mimořádnými příjmy a příspěvky, měl pak býti vynaložen k vydá- 
vání onoho výboru dissertací. Můj návrh zdál se příliš proti starším obyčejům čeliti, 
aby se mu bylo dostalo příznivého přijetí, ačkoliv od onoho času až do nynějška (po 
44 letech) mohl pro vědu značných užitků přinésli, ješto by byl kapitál dále a dále 
ještě více vzrůstal. Nyní mně samému se zdá býti lépe, že zůstalo při starém, neboť 
lak se vynaloží mnohem více peněz na vydání dissertací, a zlepšení jich záleží pak 
hlavně na podílu, jaký v nich mají profesoři. 'Toliko bych žádal, aby vešlo v obyčej, 
čelnějších dissertací, zvláště takových, které novostí předmětu aneb originalností my- 


206 


šlének se vyznačují, dostatečný počet olisků činiti, aby do kněhkupeckého oběhu Po- 
dány býti mohly, což vlastně průmyslnosti kněhkupců poroučím, kteří by záhy 
S professory o tom se smluviti měli. Kdybych byl tehdáž, když tolik dissertací mým ná- 
vodem na světlo vyšlo, na to pomyslil; byl bych nemálo posloužil sobě i rozšíření 
pravdy vědecké. U nás v Rakousku, kde rokem 41848 od vydávání dissertací sešlo, 
a později obnovení slarého toho zvyku při nezámožnosti většiny našich kandidatů bez 
násilí státi se nemohlo, nezbývá ku povzbuzení duševních snah našich mladých učenců 
nic jiného, než zavedení cenních olázek, jako tím již ve fakultě filosofické počátek 
učiněn, k čemuž upřímně „„žehnejž Bůh““ vyvolávám. 

Po této, mnohému snad velmi lhostejné digressí vracím se zase k dalším zprá- 
vám o mojích pracích literarních. 

Stůjte tu: 


III. Pojednání v různých časopisech a v knihách jiných spisovatelů uveřejněná. 

20. Roku 1820 chystal Dr. Pleischl, tehdáž professor chemie na universitě zdejší, 
vydání vlastní knižky, popisující tehdejší stav laboratoria a prací v něm vyvedených 
pod titulem : 

Das chemische Laboratorium an der k, k. Universitát zu Prag. Enlstehung und gegen- 
wártiger Zusland desselben sammt Nachrichten úber einige der darin vorgenom- 
menen Arbeiten. Mit 4 Kpít. Prag 1820. (Calve.) 

Mezi jinými pracemi byla i ta, že vyrobil emelin, látku, která v kořenu ipeka- 
kuany (blicího kořínku) činí základ vlastnosti dávení spůsobující. Věda, že jsem se dříve 
zabýval zkouškami na těle vlastním o působení rozličných léků a jedů, obrátil se na 
mne, abych léž s emetinem někleré zkoušky podstoupil a jemu zprávu o nich pro jeho 
knihu podal. I učinil jsem to, ohled bera na dávky léku, trvání času, hlavně ale 
na symptomy a sídla citů hnusnosti, jež jsem zvláště v jistých rozvětveních nervu blu- 
divého (nervus vagus) nacházel, a podal jsem i zprávu o vlastní idiosynkrasii, kterou 
jsem si při lěch zkouškách uhomil a klerá několik dní trvala, totiž že každé spatření 
barvy hnědé, praeparalu emelinovému podobné, cit hnusnosti ve mně vzbuzovalo. 

21. Roku 1821 podal jsem do vyhlášeného lehdáž časopisu Hesperu myšlénku 
o podobnosti snění s pravým probuzeným životem. 

Hesperus, encyclopádische Zeitschrift fůr gebildete Leser. Herausgegeben von Christian 
Karl André. Bd. 28. J. 1821, Nr. 9, pg. 65, Auch etwas úber die Traumwelt. 
(Vergl. Bd. 25 Nr. 3, 4, 7.) 

Také něco o světě snů. 

V dílu 25. téhož časopisu v č. 3, 4, 7 bylo několik kousků o témže před- 
mětu sděleno, což mne povzbudilo též něco o tom napsati. Pro krátkost toho článku 
podávám jej tu celý. 

Ptej se snícího, zdali to, co se mu ve snách představuje, také skutečné jest, má-li 
ráz pravdy, co soudem vynáší, o čemž zavírá: usmějeť se i ve snách tvé zpozdilé 
otázce, jako dogmatik se usmívá idealistovi. Neboť podobně silou nepřemožitelnou vá- 
zán jest snící na podoby svých snů, jako bdící na výjevy přírodní, amo sám rozum, 
snem omámen, spojuje mutně i nejpříkřejší protimysly, nejulěšenějším citem pravdy. 
provázen. Dejme tomu, že by i ve snách zdánlivě se probudil, bude se usmívati snu 
předešlému a převrácenosti, do které se smysly zavedly, uváděje sobě v mysl řádnou 


207 


posloupnost minulých dějství a tímž i svou osobnost sobě ovědomuje, podávaje se dal- 
šímu vyvinováni své bytnosti. Pak zase naléhající výjevy světa zevnějšího míjejí kol 
něho, děj děje slíhá, okolnosti se matou, strhne se bouře citů a vášní, — tu však 
náhle všechno se zarazí, jen směsice temných zpomínek pozůstane na chvilku, až i ta 
postoupí ouplnému probuzení. Vůkol panuje tma, probuzený nachází se na svém loži, 
znenáhla vystupují upomínavě minulí dnové jeho života, a též hýbe se i jeho budouc- 
nost se svými předsevzetími, žádostmi, nadějemi, lušeními, a nyní věří teprv, že se 
opravdově probudil, že svému loži navrácen. To, co tanulo na mysli jeho, byl jen 
dvojnásobný sen. 

Zdá se, že cizí jakási moc duši snící i bdící udržuje v mamivém kruhu okou- 
zlení, Nechť ale jakkoliv na nás narážejí tyto moci kouzelné, zůstanou vždy jen prázd- 
ným mamem, dokud z hloubi naší mysli, budiž to ve snách neb v stavu probuzení, 
nevyjde oprávnění jejich skutečnosti a pravdy. Talo mysl jest vznešená nade snem 
i nade bděním, a kdo by ouplného došel probuzení, stal by se pánem světa. 

Kde však jest to pravé bdění? Není-li pak celé naše živobylí neuslálé probou- 
zení se z jednoho snu do druhého? Kdykoliv se nám podaří dosáhnouti v živobytí 
vyššího stanoviště, již se s úsměchem ohlédáme na minulý stav života, i zdá se nám, 
že nyní teprv jsme přišli do pravého světla. Tak se dívá chlapec na snovidění svého 
dělinství. Jinochu zdá se, že v objelí lásky se teprv probudil. Muž pyšným vzhledem 
a pevným samovědomím ohlíží se v oboru svých majelností, nezlomnou vůlí, s neklam- 
ným odvážením sil, s jistým výsledkem působí na svět společenský ; dosáhléť vrchole 
pozemského probuzení, jasně vidí před sebou život lidský i jeho význam. Brzo však 
přiloudí se stáří a dřímota nového jitra. Tu poznává, že všechno hmoždění světa bylo 
jen přeludem zdánlivé mohútnosti, i bere nazpět sankcí pravdy, kterou byl v obmeze- 
nosti pozemské životu udělil, jako když probudivše se odnímáme rojícím se snům půj- 
čenou jim skutečnost. Aniž divu, neboť zpomínky předešlých dob ztrácejí oživujícího 
teplého ducha; blednouť obrazy minulosti ; jen ještě nejvzdálenější pamálky z prvního 
dětinství, jenž poslednímu stáří zdá se býlí tak příbuzné, oblažují svěžestí svou život 
k novému východu se vracující. Náboženství pak, v hlubinách mysli od světa odlou- 
čené, hlásá východ vyššího dne, až úmrtím pozemského byli nové probuzení se dokonává. 

Takf odumírá snící do bdění, bdící do nového zesnutí, a jakkoliv se slíhají po- 
doby snů; jakkoli velká jest rozmanitost světů snovidných, vždy najde duše, tento Pro- 
teus, příhodného ústrojí, jímž pátrá na ty výjevy, v němž soustřeďuje a z něhož vysílá 
proudy činnosti své. Nekonečnou řadou sborů životních pokračovali bude duše tvá, 
v nesčíslných proměnách vyvinovatí se bude příroda před zorem tvým, a bude učitelkou 
umu tvého, budeš přijat vždy do vyšších obcí duchovních, a kde bude to pravé 
povzbuzení ? 

Tajemná cesta vede do vnitra. — Kde víra a láska, osloněny věděním, v činy se 
utvořují, tamť jest to pravé probuzení, byť to i ve snách bylo. Uprostřed tvého ducha 
sídlí to pravé probuzení, nelřeba ho hledati v oborech jiného živobytí. 

Když ale přijde poslední probuzení, připomní sobě nás — Pán a lvůrce všeho snění 
a bdění, a vzbudí až do nejpodrobnějších dobek nekonečný život každého. Tehdáž 
i zmatená mluva snů nabude svého významu, a mnohý sen postaven bude nad bdění. 

22. Téhož roku (1820), prvního to mého assistenství anatomického, kdež se je- 
dnalo o to, abych si zásluhy získal k dosažení někdy professury některé na fakultě lé- 


208 


kařské, byl jsem velmi činný, podniknuv jeden konkurs pro pathologii a farmakologii 
na universitě zdejší po odchodu prolessora Vavrucha do Vídně, druhý pak ve Vídni pro 
[ysiologii na universitě Pešťanské po přechodu professora Lénhosska do Vídně; mimo lo 
jednalo se o jakési vyznamenání ve světě literárním, I vypracoval jsem po mnoha 
zvláštních zkouškách pojednání o závrati. kleré jsem sdělil v časopise : 


Medicinische Jahrbůcher des ústerreichischen Staates. Jahre. 1820. 2. St. 79 et segu. 
Beitráge zur Kennlniss des Schwindels aus heautognostischen Daten. 
Příspěvky k známostem o závrali z podatků samoznanských, 


Musím předně vyložiti, co se rozumí slovem heaulognosie, heautognosticky atd. 
Heautognosie (éczvzoť — sebe a yvosi = zmání), sebeznanství, jest slovo uvedené od 
Gruilhuisena, prolessora Mnichovského, k vyznamenání badání zkušebného psychologi- 
ckého, které založeno jest na poznání výjevů, jakého jen prostředkem vlastního vědomí 
nabýváme, Název tenlo ve svělě literárním německém se neujal, buď že byl původu 
jihoněmeckého, buď že si nezískal milosti panující filosofie, nebo snad i proto, že Gruit- 
husen byl samouk. Ve světě literárním německém, a snad i všude, panuje beze všeho 
umluvení vzniklá jakási slušnost čili aristokracie, která od každého, kdo se ke spolku 
učených přidružili chce, požaduje jakousi dressuru, chování vyměřené míněním, nad- 
vládou jistých autorů, školou ásthetickou, filosofickou atd. Kdo prošel řádný evik 
a všem těm okolnostem vyhověti umí, len, ať by byl dosti lichá hlava, dovede, třeba 
jen negativním zdrženlivým spůsobem, získali sobě jakéhosi postavení, kdežto jiný, 
třeba dost nadaný a silný duch, samouk neokřesaný, lak snadno neprorazí, leda. by 
byl genius moci neobyčejné, klerý každým výjevem své bytnosti zákony předpisuje. 
Takový arci nebyl Gruithusen, byl ale předce badatel a myslitel znamenitý, daleko 
větší nežli pověst jeho, kterou si sám zakalil svými zvláštnostmi a paradoxiemi. Spro- 
stáclvo, uraženo jednou protimyslnoslí, zavrhuje lřeba sto jiných výlečností. Já sám 
byl takový samouk (či bylo možná jinak při zřízení našich studii?), pročež jsem cítil 
sympathii s Gruithuisenem, i neostýchal se užívati jeho názvosloví, kde jsem je přimě- 
řené nacházel. 

-© Polmůtkou mého badání o. závrati bylo jedno místo v Girlannerově knize: 
„Darstellung des Darwinschen Systems der prakt, Heilkunde. 2. Bde. Góttingen, 1799,“* 
kde se o tom zmínka činí, že když se okolo osy těla svého točíme, pevně hle- 
díce na nadhlavní tečku na stropě, a pak stanouce prosto před sebe hledíme, povslává 
z toho závrať, jejíž směr jest kolo stojaté. Hned po první zkoušce našel jsem to samé. 
To mně vedlo ke všemožnému změňování výminek toho spůsobu závrati, i snažil jsem 
se úkazu základního se dopíditi Věc jest velmi jednoduchá, (a beze všeho před- 
běžného učení srozumitelná, pročež i zde buď vyložena. 


Málo kdo bude mezi námi, kdo by za svého dělinství se nebyl nikdy otáčel, 
třeba až do padnutí, později pak v plesech společenských. Každému známo, že se nás 


dříve nebo později zmocní závrať, jejíž směr jest kolo ležaté, Tu máme již dva spů- © 


soby závrali, kolem stojatým a kolem ležatým. Stojaté kolo jest svou šíří proti tváří 
obráceno, mohl by však býti i svým ostřím nebo obvodem proti tváři obráceno. Toto 
se stává, když točíce se okolo osy těla svého hlavu ku pleci tak nahneme, aby tato co 


možná ke skráni nalehala. Pak když stanouce hlavu zdvihneme, zdá se buďto jako- © 


bychom čelem do zadu tlačeni byli, anebo jakoby ten nátlak se dál od záhlaví ku 


- 


209 


předu, jakobychom měli ku předu nebo na zad kolrmelce vyváděti, Ty a podobné 
zkoušky poslačovaly mi k utvoření sobě jakési o té věci theorie.  Bylať následující. 

Představme sobě dutou kouli, hmotou měkkou, třeba hustosti kaše naplněnou. 
Ta když okolo jisté osy do rychlého otáčení se přivede, bude konečně i huspenina 
vnitřní, po krátkém vzdorování od spojitosli částek a od setrvalosti odvislém, do kolotaní 
přivedena, což nějaký čas potrvá, až se všechno zase upokojí. Ještě zřejměji vidíme 
postup takového pohybování ve sklenici vodou naplněné, v níž se vznášejí drobty chleba 
nebo také guttyperchy, jichž tíže se málo liší od vodní ; když nádobu se skrovnau rych- 
lostí okolo její osy otáčíme, pohybují se drobty zaroveň se stěnami nádoby, když pak 
náhle pohybování zastavíme, budou drobty slejným směrem dále se otáčeti, až pak zase 
všechno se upokojí. To by platilo i o jiných položeních osy nádoby. Přenesme toto 
zkušení na dulinu lebky a její obsah, mozek, hmotu značné měkkosti. Není pochyb- 
nosti, že při otáčení lebky mozek spolu se stěnami lebky se otáčeti bude, a že tím 
jeho měkké hmotě snažení k samostatnému pohybovaní sděleno bude, což i chvíli po- 
trvá, když již otáčení zastaveno. A tato snaha k pohybu neboli nátlak částek mozko- 
vých zdál by se býti příčinou výjevu závrati a jejích rozličných spůsobů podle polo- 
žení osy hlavní. Vnitřní opírání se částek mozkových o sebe vzbudilo by jednostranné 
dráždění nervní, které by, sdělujíc se souslavě svalů, i tam mimovolné namáhání a po- 
hyby spůsobilo, které, jsoucí provozené bez naší vůle a našeho vědomí, ne sobě, nýbrž 
zevnějším předmětům připisujeme, z čehož ten mam povstává, že se nám zdá, jakoby 
se všechno okolo nás točilo. Že pak to záleží na mimovolných pohybech svalů, pře- 
svědčíme se následujícím spůsobem. 

Otáčej se rychle asi dvanáckrát okolo osy svého těla, pak stůj a opři obě ruce 
proli stěně, i pocílíš neomylně, že stěna na jednu dlaň, třeba na pravou, tlačí a ji jako 
odstrkuje, od levé dlaně pak jako na zpět couvá. Víť se pak z jiných důvodů, že 
stěna pevně stojí a tyto zdánlivé pohyby že od mimovolných pohybů rukou pocházeti 
musejí. A v pravdě tomu tak jest, i nacházíme při bedlivějším pozorování, že pravá 
ruka sama nevědomky proti stěně Ulačila, levá pak od ní se odtahovala, což pak mimo- 
volně na oučinek stěny přenešeno bylo. 

Ještě dorážlivěji se ukazuje hmatu takové zdánlivé překacování předmětu, když 
jsme při oláčení těla s hlavou na znak ohnutou ke stropu hleděli, a pak zastavivše se 
hlavu opět zpřímíme a rukama o stůl se opřeme, (můžeme při tom i oči zavříli, aby 
celá pozornost ve hmatu se soustředila). Zdá se nám, točili-li jsme se v pravo, jakoby 
stůl proli levé ruce se zdvihal, pod pravou rukou pak dolů klesal. Tu zase ramena 
mimovolně se pohybují, levé Wlačí proti stolu, kdežto pravé neznačně od stolu se po- 
zdvihuje. Podobné protipohyby cílíme i v nohou, čímž nemálo rovnováha našeho těla 
se ruší. Ano i ve svalech očních takové mimovolné protipohyby se uhosťují, které na 
zrakové předměty přenešeny i zde zdanlivé pohybování a kolotání celého okolí spůso- 
bují. O pohybech očních možná se přesvědčili, když se druhu, jenž si dříve otáčením 
těla závrať spůsobil, do očí díváme. Pozorujeme pak jisté kmitání, které dle různého směru 
závrati též různé směry okazuje. Z toho jsem vzal důvod vystavení rozdílných druhů 
závrali, Co hlavní oddíly jsem vystavil závrať prostorovou a časovou, poslední hlavně 
ve smyslu doktora Marka Herza, který r. 1786 vydal knihu o závrati. Nyní však uzná- 
vám, že toto rozdělení platnosti nemá, a že závrať jen v prostorozoru se -vyj evuje. 


Tu pak se může jiný hlavný rozdíl závrati vystavili, totiž: závrať smyslová a závrať 
Živa. 1867. 14 


210 


pomyšlová“ © tétó druhé později ještě promluvíme, prvnější pak se dělí podle hlavních 
smyslů ptostorozorních, hmatu 4 žraků, na závrať hmatovou a na závrať zrakovou. Dále 
se dělí (týto na rozličné spůsoby závrati podle rozličnosti směru zdánlivých pohybů, 
0 kólovavém nebo vírném již dosti bylo mluveno, jsouť ale i zavrali přímohybné, 
totiž zdá se nám, jakobychom buď nazpět Wačeni, nebo vzhůru vznášení byli, nebo do 
země se ponořiti měli, © poslednějších podám několik příkladů. 

Hned z počátku těchto zkoušek naskylovala se mně myšlénka, že hlavní přípa- 
dek mořské némoci, závrať, podobnými podmínkami se přivádí, jako moje závrať stro- 
jená, totiž násilnými pohyby těla našeho a zvláště mozku při kolíbání lodi., Nepochy- 
boval jsem tedy, že i mně se podaří, strojeným spůsobem spůsob nemoci mořské i na 
pěvnozémí sobě upraviti. Bylať tehdáž úpravná houpačka na Štvanickém ostrově, i dal 
jsem 'se půl hodiny, pak hodinu i více hodin houpati, však nadarmo, ani závrati, ani 
ošklivosi' v žaludku, ani dávení dočkati se nemoha, snad že jsem k tomu neměl vlastní 
náklónnošti, jakož jsou mmózí, kleří na lodi ani o bouřích od mořské nemoci netrpí. 
Jednoho však výsledku jsem se předce při té zkoušce dopídil, Seděl-li sem při houpání 
obyčejným spůsobem ku předu obrácen, a vystoupil pak po dostatečné chvíli, abych se 
procházel, cítil jsem při pohybování ků předu nebo do zadu jakési zabavení, kdežto 
pohybům prostranním chodem rozkročním usnadnění se stalo. Opak toho jsem nalézal, 
když jsem stranou seděl, totiž zadkem v levo nebo v pravo obrácen. Procházeje se 
potom zdálo se mi, jakobych po stranách stěnami slísněn byl, kdežto chůze ku předu 
nebo k zadu byla uvolněna. 

Když se po rychlé jízdě nebo rychlém vezení náhle zastavíme, cítíme též ná- 
klonnost“ ků pohybování zpálečnému, a kdybychom do značné výšky vzhůru nešeni, 
a pak najednou zadržení byli, zdálo by se nám, jakobychom pak dolů padali. Takové 
zdánlivé protipohýby ukázují se při každém jednostranném namáhání jistých svalových 
skupení, aniž zde třeba na utrpení mozku nebo celé nervové soustavy pomysliti Co 
se týče závrati pomyslové, uvedl jsem dva příklady. Když stojíce na kraji propasti 
dolů“ hledíme, zmocní se mysli jakási pomatenost a pochybnost o pevném postavení 
a rovnováze našeho těla, což se u mnohých citem ohromující slabosti vyjevuje. Kdy- 
bychom, omámeni, v tu dobu obyčejného postavení a rovnováhy se spustili, snadno by- 
čhom do propasti spačouli mohli. Příčina té zmalenosti leží v omylu o našem postavení 
v prostoru zevnějším. "Tento se našemu zraku představuje jako dulina kulalá, jako pa- 
norama, jekož jedna točna jest u našich nohou, druhá nad hlavou. V obyčejném po- 
stavení vidíme od nohou vycházeti planinu, podle které řídíme rovnováhu svého těla. 
Když před propastí postavení jsme, zdá se nám jakoby meridionaly panoramu sáhaly 
daleko pod naše nohy, a jakoby lam teprv točna dolejší, na které jindy stáváme, se 
nacházela. Tím tralíme svou půdu i míníme ji býli hluboko pod námi postavenu, 
i vzbudí se v naší mysli snaha, změnili postavení naše a dřívější pevné Stanoviště 
opustiti, kteréžto snažení co závrať se Vyjevuje. Jiný případ stává se na počátku usnulí, 
Jako vyšší smyslové, zrak a sluch, pozbývají při nastávajícím spaní své citlivosti, t tak se 
stává i kůže necitlivou, i necílíme více tlak, jímž se kůže na zadní části lěla při ležení 
smačkává. Tím se spůsobují časlo sny, jakobychom pozemské tíže sprostění nad zemí 
sé vznášeli. Z toho když náhlým probuzením vytržení býváme, zdá se pak, jakobychom 
byli padli na postel, což nejinak se stává než tím, že okamžitým navrácením se v kůži 
zádní citů tlaku tuto náhlou změnu vykládáme sobě jako padnutí. 


211 


Jinou řadu zkoušek jsem podnikl, chtěje se dověděti, jakého vplyvu by měly na 
vzbuzení závrati pohyby krve passivní, totiž takové, které by jí z venčí (ne od 
srdce) sděleny byly. Nejlépe k tomu dopomáhá účinek síly rozmachu (Schwungkraft). 
Vyvolil jsem k těm zkouškám známou hru na koníčky, kdežto veliké kolo vodorovně 
postavené rychle se otáčí. Položil jsem se předně nohama ke středu, hlavou k obvodu. 
Již za několik oběhů musel jsem dát zastaviti, pro veliký nával krve k hlavě, jakoby 
se tato rozstoupiti měla. Naproli tomu nohy ochladly a zdřevěněly, Pak jsem se obrátil 
hlavou ke středu, nohama k obvodu, i cítil jsem při otáčení studeno v hlavě a počína- 
jící mdlobu, v nohou pak tíži a jako oteklost. O závrati však, i když jsem vstal, ne- 
bylo známky, z čehož jsem soudil, že i při prvnějších zkouškách passivní čilj, sdělené 
pohybování krve příčinou závrati býli nemohlo, a že aspoň něco připisovali, dlužno 
vnitřnímu tlaku měkkých látek mozku. 

Talo myšlénka zdála se býti potvrzena vrtohlavostí nebo motoličnoslí, známou ne- 
mocí u ovcí, spůsobovanou měchýřky v mozku, v nichž zárodky lasemnice se vyvinují. 
Měchýřek takový, naplněn tokem syrovatečným, vzrůstá do značné velikosti, a tlače na 
hmolu mozkovou spůsobuje buďto zatemnění smyslů a spůsob blbosti, anebo působě na 
pohyby vzbuzuje závrať a křeče. Zamýšlel jsem tehdáž potyrditi analogii tuto zkouškami 
na ovcích zdravých. Měl se vyvrtati trepanem (spůsob nebozezu) otvor do lebky, tím pak 
vpustiti měchýřek (chtěl jsem k tomu vzíli vyprázdněné oči rozličných ssavců, nebo také 
rybí měchýřky) mezi lebku a mozek, nebo do samého mozku, a len  nafouknouti nebo 
rlutí naplnili, To kdyby se učinilo na rozličných místech mozku; a oučinky toho srovnaly 
ses výjevy u motoličnosti ovčí, doufal jsem z loho vyvésti jakési výsledky, které by byly 
poukazovaly na činnosti jistých částek mozku. K těmto zkouškám však nepřišlo, a mezi 
lím uveřejnil Flourens své badání a zkoušky o úřadech soustavy nervní, jimiž se staly 
skoro zbytečnými. Že jsem později sám k Flourensovým zkouškám se obrátil, a je, co 
se týče pohybů závratních, s mými porovnal, již nahoře (str. 154 N. 7) řečeno bylo. 

23. Snažil jsem se však ješlč zvláště své mínění o tom povědíti, aby snad do 
veřejnosti proniklo; i stalo se to následujícím pojednáním: 

Úber die physiologische Bedeutung des Schwindels und die Beziehung desselben zu 

Flourens' neuesten Versuchen úber die Hirnfunction. Rusťs Magazin Bd. 23, Jahrg. 

1825 Helt. 2. pag. 284. 

O fysiologickém významu závrali a jeho vztahu k nejnovějším zkouškám Flou- 
rensovým o úřadech mozku, 

Nechci se zde dále o tom šířiti, co by bylo potřebné pověděv již v nahoře uvede- 
ném č. 7. Pojednání mé mělo míli len účel, aby učený svět se dověděl, v jaké stýč- 
nosti moje dřívější badání o závrati slojí s Flourensovými experimenty, aby o tom řádný 
soud vynešen, a snad i příčina k dalším skoumáním podána byla. To všechno se nestalo. 
Veřejnost hlubokým mlčením odpovídala. Flourens sám až dosaváde snad neví o mých 
zkouškách. A já bláhový mínil prostředkem neouhledné, dissertací a dvou pojednání do 
medicinských časopisů uložených proniknouti do veřejnosti učené Europy! — Budiž 
mi dovoleno několik slov zde postaviti o veřejnosti literární. 

Veřejnost literární může se považovati z více ohledů, Předně žádá každý skou- 
matel pravdy co možná nejrozsáhlejší veřejnost, aby ji s ním spolu každý rozumný 
tvor poznal a jí blažen byl; jest to snaha čistě duchovní. 

Jsouť pak pravdy, zvláště zkušebné, které se prostředkem smyslů pv ai dobývají, 


219 


a kterým i jásnosti a stálosti přibývá, čím více badatelů je poznává, jejich obor rozši- 
šiřuje a je potvrzuje. Veřéjnost takových pravd je předně jim samým potřebna, a pak 
i potřebná k rozšíření vědy lidské. Tuto snahu bych nazval snahou vědeckou. 

Konečně skoumateli i z přirozeného citu právního na tom záleží, aby pravdy. 
ktéré byl vyskoumal, slušně uveřejněny, podle své hodnoty do souslavy pravd vřaděny, 
a podle toho zásluhy badatele uznány byly. To jest snaha osobní. 

Nedokonalostí jednotlivcův i obecenstva stává se, že tyto snahy všelijak zpotvořeny 
a převráčeny býti mohou, že jedna do fanatismu, druhá do dogmalismu, třetí do marnosti 
zabíhati může. (U obecenstva pak na odporu stojí buď tupost a surovost, nebo rozervanost 
snah vědeckých, někritičnost, nesdílnost, uzavřenost, nebo pak stranické smýšlení přátel 
i nepřátel. 

Neníť zajisté snadná věc, pravdu nalezenou z ohledů těchto slušně do veřejnosti 
uvésti. Záleží to předně na povaze pravdy samé. Jsouf pravdy takové důležitosti, že 
sobě samy rychlé cestu proklesfují, buďto svou prostonárodní jasnotou, nebo zřejmým 
užitkem z nich vyplývajícím a vzniklými potřebami nynějšího rodu lidského, nebo skvě- 
lostí svého vyjevení. Je-li však pravda příliš zatemnělá, není-li na jevě, jakých užitků 
přináší, přichází-li v čas, kde její potřeba tušena nebývá ; je-li zjevení její příliš neou- 
hledné, sama sobě k veřejnosti cestu zastaví. 

Záleží pak mnoho na okolnostech, rozšíření, vzrůstu a upevnění pravdy pří- 
znivých. Základ činí předně obecenstvo samo, k pojímání pravd všelikých uspůsobené, 
vzdělané ; pak vlastní tribunaly vědecké, jako jsou některé akademie, ústavy kritické, 
časopisy, sbírky, společnosti a j. Konečně mnoho záleží také na přičinlivosti původce 
a na opatrnosti, s jakou prostředků sobě přístupných k uveřejnění užívá. Co se týče 
poslední věci, nemohl bych se chlubiti, že bych byl vždy volil prostředky nejpřiměře - 
nější k uveřejnění pravd mnou odkrytých, aneb k hlásání mého o nich mínění. Že 
předce většina jich úznána a dosti rychle rozšířena byla, leželo v jich vlastní povaze 
a v potřebách nynějšího věku; že pak mnohé i po půl století ani poznání ani uznání 
nedošly, pochází od obmezenosti snah lidských a od mé vlastní netečnosli. Jak za 
našich časů poměry v učeném světě jsou postaveny, mnoho na tom záleží, aby autor 
co možná nějvyššímu tribunalu svou věc předložil, a tím jest dosaváde akademie fran- 
couzská, která také svým vnitřním zřízením a skvělostí svých oudů, úpravou svých ča- 
sopisů a měinoirů uměla sobě po celém vzdělaném světě získali aulority nejvážnější. 
Kdo po takové veřejnosti a slávě nebaží, najde také v státu svém i ve své bližší vlasti 
více méně vhodných prostředků k uveřejnění pravd a učení podle okolností potřebných 
a užitečných. Považování tu hodno, jak tato snaha po veřejnosti u národů kulturou 
mladších přes své hranice přesahuje. Samolibá kultura francouzská má pro rozšířenost 
jazyka veřejnost všesvětovou; pročež po ní baží German i Brit i Slovan; Slovan pak 
hledá, než dozraje veřejnost slovanská, i slávy francouzské i germanské. 

23. Vratislav jest od roku 1812 sídlem slavně známé vlaslenské slezské učené 
společnosti (Schlesische Gesellschaft zur Befórderune der vaterlándischen Cultur), která 
mně v řádných měsíčních shromážděních odboru přírodovědeckého častěji poskylovala 
příležitost k sdělování všelijakých prací přírodnických, jaké právě před rukama bývaly, 
někdy dosti skrovné maličkosti, které však neméně jakési veřejnosti požadovaly. Mezi 
takové náleželo také moje badání o Tartinově třetím tónu, též kombinačním tónem 
zvaném. Dobře znám jest tento zvuk káždému znateli hudby. Když na houslích dva 


| 
; 
; 
| 


213 


vyšší souzvučné lóny čistě vyvedené a v stejné síle déle vydržujeme, ozve se ve slu- 
chu jakýsi hlučný třelí souzvučný tón, jako průvodní bas. Tenf byl arci již dříve 
znám (Sorge, Romieu), že však. od Tartiniho; svého času nejslavnějšího houslisty, se 
zvláštní pilností pozorován a popsán byl (Traltato di Musica secondo la vera, Scienza 
dell“ Armonia. Padova 4754), dáno mu jmeno tohoto výtečníka. Roku 1824, chystaje 
vydání druhého dílku svých badání a zkoušek o fysiologii smyslů, (viz č. 3, p. 149. 
v sešilu předešlém), zamýšlel jsem ještě více dílů o tom vydati, rozšiřuje, svá pozoro- 
vání mimo zrak ina jiné smysly. Nejbližším toho předmětem byl sluch. A však u toho 
málo co zvláštních subjektivních výjevů se vyskytovalo. Mezi jiným zdál se mně míti 
nahoře vyložený zvuk Tartiniho jakýsi charakter subjektivnosti. Mimo to, že co se 
týče jeho místnosti zřetelně a bezprostředně poznáváme, že uvnitř ucha své sídlo má, 
můžeme se o tom ještě následujícím spůsobem přesvědčiti. Nechme dva čisté diskan- 
tové hlasy v intervallu velké terlio hodnou chvíli a slále silným hlasem zavzníti, Po- 

stavivše se na blízku lěchto hlasů, uslyšíme Tartiního tón. jako uvnitř hlavy se ozýva= 
jící. Potom vzdalujme se poznenáhla od zpěváků, postavme se brzo v levo brzo 

v pravo, naslouchejme brzo jedním brzo druhým uchem, a pokusme se udati místo, 
odkudž onen třetí zvuk pochází. Nepodaří se nám. místnost tuto, určitě udati, jak to 
lehce bývá, kde zvuk z objektivního zřídla pochází. Kdykoliv se o to,pokusíme, bu- 
deme vždycky k vlastnímu učhu vedeni jako k hlavnímu sídlu toho zvůku. Leží to v při- 
rozenosti toho smyslu. Tón totiž považovali se může co řada údarů nebo důtek vnitř- 
ních, blánám nervním sluchovým sdělených (porovnávám jej v tom ohledu se hmatem). 
Když pak počty důtek jsou nestejné, však takové, že po jistých mezerách dvě v jednu 
dobu padnou, vznikne z toho nová řada důtek dvojnásobných' silnějších, která, sledu- 
jí-li po sobě s potřebnou rychlostí, zase jako zvláštní tón pojata bude. Že pak tato 
kombinace uvnitř našeho sluchu se slává, třeba ji považovati za subjektivní, o čemž 
i svědčí obzláštnost jejího tónu. Z toho však soudili, že výhradně subjektivní jest, že 
mu podobné kombinace vln zvučných neodpovídají, bylo by velmi zpozdilé, — (Pozo- 
rování tato byla ponejpry sdělena v následujících spisech: „Fiinftes Bulletin d, nat,—wiss,, 
Sect. d. schles. Gesellsch. [. vaterlánd. Cultur im Jahre 1825“ a od tamtud sdělena v 

„Kastners Archiv £. d. gesammte Naturlehre 1826“ Heft. 1. pag. 39.) 

24. Známa jest zkouška, že když hlasní vidli v stavu jejího znění blízko ucha 
sem a lam pohybujeme, dvojí zvučení po sobě s přestávkou u středu pozorujeme, což 
z podoby vidle a jejího dvojnásobního pramene zvuků snadno vyložiti se dá. Tato 
jednoduchá zkouška vedla mne dále k jejímu rozšíření a dalšímu použití. Vzal jsem 
delší ohebnou rouru, jaké se někdy na dýmky potřebují. Na jednom konci upevnil 
jsem rohovou násadku k zasazení do otvoru ucha, druhý konec roury měl násadku 
k zoužení jejího otvoru. Tento přístroj byl jedním koncem do ucha zastrčen, druhý 
pak jsem volně prováděl nad hořejší plochou skleněné desky, šmylcem do zvuku při-, 
vedené, jako se to děje při vyvádění figur, Chladného, s tím toliko rozdílem, že se. 
to dálo bez nasypání písku. Nícméně mohl jsem. prostředkem svého mástroje určitě 
vyznačiti pouhým sluchem každé místo, kde byl poklid, a každé kde bylo trhání, což, 
když se plocha pískem posypala, také očím zřejmě se vyjevilo. Tento spůsob“ auskul- 
tace mohl by se všude upotřebiti, kdé se jedná o to, aby se nejpodrobnější místnosti 
zvuku udaly. Byl to v jistém smyslu předchůdce stethoskopu. Sdělena byla táto zkou- 
ška téhož roku (1825) v jednom z bulletinů slezské společnosti. ; 


214 


Drobnosti. 
O bázní před kometami. 


Pověra v starých dobách jmenovitě v středověku měla do sebe něco naivního, ča- 
sto i poetického, a vezmeme-li ohled na stav tehdejšího vzdělání, nemůžeme se diviti, že 
lidé v každém neobyčejném úkazu přírodním buď hrozbu buď přízeň vyšších mocností spa- 
třovali. Člověk, ačkoliv pln strachu před ukrytou zlobou tajemných sil, považoval se ten- 
kráte předce Za střed celé přírody ; kolem země, jeho bydliště, otáčel se celý vesmír, jemu 
k vůli vycházelo a zacházelo slunce, ba osudy každého novorozeňátka byly plamenným pís- 
mem na nebeskou oblohu napsány. 

Od té doby však, co Koprník a jeho nástupci ukázali, že člověk se všemi svými 
nesmírnými zámysly obývá vlastně jenom na atomovém zrnku ve všemmíru, hnaném v proudu 
světovém zákony věkovými, umírnila se pýcha lidská znamenitě. Nemůžeme však tvrditi, že 
v té míře také jasnosti myšlének a určitosti v úsudku přibylo. 

Pověra vzala v našich dobách na sebe vědecký ráz, ba ukázalo se v novějším čase, 
zvláště při stolohybu, že není pouhým následkem nevzdělanosti, nýbrž že zasahuje i do 
kruhů, které se vzdělanými jmenují. Těžko bude jednou uvěřiti, že professoři, redaktoři 
osvícených listů, spisovatelé vědeckých knih a podobní mužové vírem pověrečného poplachu 
uchvátiti se dali, 

Podobným spůsobem naplňoval ještě před několika týdny strach a hrůza srdce ne- 
jednoho mezi námi, když totiž z Paříže vyhlašovati se počalo, že 13. června t. r, stane se 
sražení země s kometou. 

Lid, který se nazývá osvíceným, nebojí se sice již komet co metel božích, ale aby 
našel jiný základ své bázni, ohlíží se po vědeckých autoritách. © Když před sto lety Whi- 
ston a Buffon ve všech velikych případech pravěku, jmenovitě ve stvoření (!) a potopě světa 
příčinu v nárazu komety byli tušili, vyslovil se na počátku tohoto století Laplace, ačkoliv 
opatrně a pod výminkami, že proměny, kterým naše země v dřívějších geologických do- 
bách podlehla, možným spůsobem pomocí nárazu komety vysvětliti se dají, a na sta věde- 
ckých nádenníků, kteří mají plné ruce práce, staví-li králové, chopili se hned místo prstu 
celé ruky, aby ze zástrašeného obecenstva kořistiti mohli. A tak se stalo teď po čtvrté 
(r. 1777, 1809, 1832, 1857), že se po celé Evropě mluvilo o zahynutí světa nebo aspoň 
země kometou. S ohledem na možné navrácení této bázně budiž zde uvedeno několik otá- 
zek a odpovědí, které slavný astronom. Mádler o tomto předmětu ve Westermannových 
svazcích (v červnu let. roku) uveřejnil. 

Může kometa s planetou a jmenovité s našť zemí se srazili ? 

Podle podoby a polohy drah těchto těles musí se na tuto otázku odpověděti: ano. 
Ovšem nemá žádná ze známých kometových drah takovou polohu, aby se sražení země 
s hlavou komety očekávati dalo, (Ohony komet ale, které často na miliony mil za hlavou 
se vlekou, leží tak, že země skrze ně jíti může, což snad již také několikráte se stalo, 
Dne 26. června 1819 nalézala se země, ačkoliv hvězdáři o tom nevěděli, několik hodin 
v ohonu komety, která teprva 1. července odkryta byla. Jmenovaný den byl, jako celé 
léto 1819, pěkný a teplý, a žádný zvláštní úkaz toho dne ani následujících dnů neobjevo- 
val něco zvláštního ; nebylo ani větrů ani bouří a žně byly toho roku dobré. 

Dá se takové sražení napřed vypočísti? 

Poněvadž dráha země naší za docela známou považovati se může, musí k takovému 
výpočtu jen dráha komety dostatečně býti známá.. To jest ale jen u málo kterých komet, 
a mezi těmi není žádná, která by se zemí sraziti se mohla, Z komet, které k nám 
nejvíce se přibližují, přiblížila se ke dráze zemské 


215 


kometa od r. 1684 až na 216 zemských poloměrů č. 185.000 mil. 
rty 1800 -7 o 26h " 
„enl742 (An aonAkÉ » 
s 1779 vacadáz 

K zemi samé přišla nejblíže orál r. 1770 v -noci na 1. července, totiž až na 363 
zemských poloměrů čili 310,000 mil; byla tedy šestkrát tak daleko od ní vzdálena jako měsíc. 

Až bnde více drah kometových známo, bude ustanovení této věci mnohem určitější 

Může takové sražení zemi na škodu býti? 

"Toť ovšem hlavní otázka, před jejímž zodpověděním ale s povahou komet seznámiti 
se musíme. V tom ohledu učí pozorování následující: 

1.. Komety jsou průhledné. Nejenom skrze jejich ohony, nýbrž také skrze hlavu 
ba i skrze střední nejsvětlejší jádro spatřují se hvězdy, které v tom směru leží, a sice ne- 
seslabené, ba podle pozorování Piazziho i sesílené. Jsou -tedy ještě průzračnější nežli 
náš vzduch, 

2. Komety neodchylují procházející skrce né paprslky od přůnočarné dráhy, Zevrubná 
skoumání Bessla a Štruveho potvrzují to dokonale. Poněvadž však každý plyn, jako každá 
průhledná tekutina, paprslek světla odchyluje čili zlomuje, není kometa ani plynným ani ka- 
palným tělesem. 

8. Komety ale nejsou také pevná tělesa v tom smyslu, jako planety. Již rychlá proměna 
jejich podoby, která se na všech kometách nepříliš vzdálených pozoruje, ukazuje na to. Hvězdáři 
vážili s dobrým výsledkem slunce, zem, měsíc a planety, ba pokoušejí se 0 vážení stálic. 
Kdoby tento výraz shledal býti přílišným, nechť pováží, že všechno vážení není nic jiného 
nežli. ustanovení velikosti jistého účinku; u hmot, které při rukou máme, jest to stano- 
vení tlaku na vážky, u těles nebeských účinek přítažlivosti na pohyb jiných těles nebeských. 
Čím jemnější váhy, tím menší tělesa mohou se vážiti, nedá-li se však i nejjemnějšími váž“ 
kami zrnko práškové nebo tílko nálevníkovo zvážiti, nedá se i váha těchto tilek udati. 
A s druhé strany čím ostřejší jsou pozorování a čím. pžíznivější okolnosti, tím © slabší 
účinky mohou se pozorovati, tím menší hmoty dají se ustánoviti; jestliže ale i při tom 
žádných účinků se nepozoruje, musí také hmoty menší býti, nežli nejmenší posud stano- 
vené hmoty nebeské. To právě platí o kometách. Docela bez hmoty nejsou ovšem také, 
an by pak od planet přitahovány býti nemohly, což se v skutku pozoruje. Z toho 
následuje ale, že 

4. komety se skládají z- látky velmi jemné, mnohem tisíckráte jemnější nežli náš 
nejzředěnější vzduch. Objem jejich jest při tom obyčejně větší nežli u planet, ba někdy 
převyšují v tom ohledu i slunce. 

Není-li ale kometa ani pevným ani kapalným, ani plynným tělesem , čím může 
tedy býti? To ovšem s jistotou věděti nemůžeme, podobá se ale k právdě, že záleží z nesou“ 
vislých práškovitých částek, kteréž bychom co jednotlivé částky z blízka ani nepoznali, nýbrž 
které teprva ze vzdálenosti co celek se jeví a tím viditelnými se stávají, že sluneční světlo 
odrážejí. Světlost jejich roste totiž s blížením se k slunci, a ubývá jí při vzdalování ; v pola- 
riskopu Aragově, jímž. vlastní světlo od vypůjčeného rozeznati se dá, an první dává obrazy 
stejné barvy, toto nestejné barvy, jest věe ta úplně stvrzena. Kdyby byly komety plynné, 
mohly by se předče někdy s oborem vzduchu našeho smísiti a škodlivé následky míti, 
podle toho ale , co skutečně o kometách víme, mohly bychom zrovna v jejich jádře vězeti. 
aniž bychom o tom co věděli. 

Konečně má se nějaké sražení komety se zemí v nynější době účekávati? 

Již před 150 lety ukázalo se z Halleyových počtů, že dvě komety, totiž od'r. 1264 
a 1556 mají dráhy k sobě podobné, a byla vyslovena domněnka, že oba úkazy od jedné 
komety pocházeti mohou. Dráha komety od r. 1556 dala se aspoň s jakouší' jistotou 


216 


ustanoviti, a tedy i úchylky, které kometa ta před tím a po tom utrpěla, daly se vy- 
počísti.  Nejdůkladněji provedli tuto práci Hind v Londýně 4 Bomme v Middleburku, a oba 
přišli k tomu výsledku, že navrácení mezi r. 1856 a 1860 (bližší udání nebylo možné) oče- 
kávati se může, totiž vždy pod tou výminkou, jsou-li obě zmíněné komety jedno a totéž těleso. 

V nejnovější době byla od Littrova stará, posud neznámá pozorování komety od 
r. 1556 odkryta, čímž dráha její zevrubněji ustanoviti se dala. S druhé strany proskoumal 
Hoek staré, z většího dílu čínské zprávy o kometě od r. 1264 s ohledem na dráhu její, a z 
obou výskumů vyšlo, že dráhy obou komet více od sebe se odchylují, nežli bylo před tím mí- 
něno. Tím sice nezruší se podobnost k víře, že obě komety jsou jediným tělesem, ale umenší 
se značně. Nemá-li tedy souhlasnost dvou zmíněných komet pravé podstaty, nemůže se také 
o návratu nebo dokonce o sražení komety se zemí v naší době mluviti, nýbrž objeví-li se 
kometa, bude to neočekávaná. Potvrdí-lí se ale ona souhlasnost, vrátí se sice kometa a bu- 
deme bezpochyby míti divadlo komety neobyčejně veliké, jako byly zmíněné dvě, ale o sra- 
žení jejím se zemí nemůže ani řeči býti, poněvadž směr a úklon dráhy její v takových po- 
měrech se nacházejí, že se to ani teď ani kdy jindy státi nemůže. 


Křemenový kamínek, nalezený v kroupě povětrné. 


Ku konci července předešlého roku byl jsem ve vsi Roseči na slavnosti kostelní, 
a ve společnosti mluvilo se též o strašlivém krupobití, které před několika týhodny osení 
tamní z kořene pohubilo, 

Za řečí prohodil pan kaplan, že se v jedné velké kroupě našel kamínek. Já, pře- 
kvapen tou neobyčejnou zprávou, vyptával jsem se bedlivěji na to a byl jsem žádostiv 
spatřiti ten kámen, Věděl jsem sice, že se v kroupách již několikrát rozličné věci nalezly, 
na př. plevy, popel i droboučký písek; ale že by se kamínek, a byť i třeba jen malý, 
v kroupě byl nalezl, toho nebylo posud příkladu. 

S ochotností vyhověl pan kaplan žádosti mé a poslal pro kamínek do školy. Po- 
divil jsem se nemálo, když mi přinesli dosti veliký bílý kámen, jehož určitější popsání na 
konci článku tohoto podáno jest. 

Poznal jsem hned, že je to křemen, a při prvním pohledu zdál se kamínek býti po- 
lovice krystalu rhomboedru, jejž Krejčí klenčem pojmenoval. 

I byl jsem tím více žádostiv obdržeti nález ten, a na skromnou mou otázku, mo- 
hu-li si nechati kámen, byl mi ochotně darován. Vzal jsem jej s sebou bo Prahy, a po- 
něvadž jsem při badání po meteorech podobných nikde ani nejmenší stopy o křemenu 
v kroupě nenalezl, stal se mi kamínek můj důležitým. Pověděl jsem několika přátelům 
o té neobyčejné události, a každý z nich vrtěl nad tím hlavou, ba někteří se tomu smáli, 
jsouce toho mínění, že to všecko není pravda. i 

Já však znaje prostosrdečnost oněch, kteříž mi o tom první zprávu dali, zapomněv 
ale jak mi byly vypravovány podrobnosti sběhlé při onom nalezení kamínku, požádal jsem 
písemně pana faráře Rosečského, veledůstojného P. Dominika SŠvehlu, aby mi o tom kra- 
tičkou zprávu zaslal, podepsanou od něho a od ostatních, kteří přítomni byli onomu nálezu. 

Ochotně vyplnil stařičký velebný pán prosbu mou a zaslal mi žádanou zprávu; ku 
kteréž i rada zemského soudu pan V. Mikeš v Jindřichově Hradci některá poznamenání 
připojil, začež oběma zde veřejně díky vzdávaje, co v těch dvou dopisech obsaženo, tuto 
v krátkosti podávám: © 


Dne 18. června 1856 strhlo se nedlouho před druhou hodinou odpoledne strašlivé 


krupobití nade vsí Rosečí, asi míli cesty od Hradce Jindřichova ležící, a pohubilo úrodu 
nejenom dědiny této nýbrž i několika jiných sousedních obcí. 


217 


Parné dopoledne předcházelo bouřku odpolední, a v poledne toho dne okazoval te- 
ploměr ve stínu + 239 R, v tlakoměru stála rtuť 28 palců a 4 čárky zvýší. 

Na jižní straně od Hradce táhne se nevysoké lesnaté pohoří, sv. Markyta nazvané, 
kteréž je rozhraním spádu vodního; tekouť vody prýštící se na severní jeho stráni do Ne- 
žárky a s ní do Vltavy, prameny však jížního boku spěchají k Dunaji. 

Jmenovaného dne vystupovalo mračno s velikou vichřicí přes toto pohoří svaté 
Markyty již záhy s poledne. Ve tři čtvrti na dvě zatemnil černý mrak celé okolí, a hr- 
čení krup bylo bez přestání slyšet. Hřímání a blýskání při tom nebylo. Asi ve tři čtvrti 
na dvě přeletělo černé mračno jižní konec Jindřichova Hradce a hnalo se v tu stranu, 
kde se rozprostírá návrší svaté Barbory, porostlé krásnými lesy, na jehož plochém temeni 
kaple té svaté stojí. 

Nedaleko odtud leží vesnice Roseč. Patrně bylo vidět, jak Se mračno k zemi spou- 
štělo, až pak země dosáhši zkázyhojné lůno své vyprázdnilo. 

Kroupy byly malé velké a tály velmi pomalu, hodinu po krupobití vážila jedna 
z největších půl osma lotu. Dvě minuty byla jedna na dlani držána a jen 12 kapek vody 
se od ní odehřálo. Pro studenost nebylo možno déle ji na dlani udržeti. 

Kroupy měly podobu škořepiny hlemejždí nebo tureckého turbanu, měly totiž 
okrouhlý zpodek, vypadající jako ploché jablíčko, uprostřed prohlubený, a nahoře špičku. 
Jako led byly průhledné a uvnitř v prostředku měla každá zrno slitého sněhu co hrách 
veliké, neprůhledné. 

Ve vsi Roseči roztloukly kroupy všecka v jižní stranu hledící okna. Děti byly právě 
ve škole již pohromadě, a vidouce to strašlivé dopuštění boží daly se do pláče. I učitel 
jejich, pan Jan Humel, trnul starostí, vida jak se kroupy roztlučenými okny do školy sypou. 
I poklekl s dítkami a modlili se. 

Mezi tím vešla manželka učitelova do jizby školní, nesouci plný košík skleněných 
střepin z oken, a mezi střepinami leželo též několik krup, které paní učitelová pro jich 
velikost byla sebrala. 

Manželu jejímu byla zvláště jedna z nich velmi nápadná pro neobyčejnou velikost 
a podobu. I vzal ji do ruky a prohlížel, an mezi tím pán kaplan Rosečský, P. Antonín 
Kovářík, k tomu přišel. I tento pán prohlédl kroupu bedlivě a podal ji dále. A tak se 
podávala kroupa z ruky do ruky, až konečně roztála a všem k užasu kámen se z ni vymočil. 

nZde nemůže být omylu;“ praví důstojný pan farář ve zprávě své, „protože v ce- 
lém okolí takových kamenů se nenachází“ — a dokládá, že on sám, pan kaplan, učitel, 
„manželka jeho Johana a dcera Antonie všecko to na požádání přísahou stvrditi hotovi 
jsou. Dopis jeho originální chovám u sebe. 

Co do kamene samého, vypadá takto: kamínek je bílý křemen, jak je často v po- 
tocích nacházíme. Jest to však jen úlomek od většího kamene, jenž byl nejméně dvakrát 
tak veliký jako náš kousek, což jest patrno z lomní, drsnaté plochy nerovné, na kterouž 
se položiti může. "Tato má obrys čtverúhelníku lichostranného, — strany jsou 3—4 čárky 
dlouhé; čára úhlopříčná delší je 5',““, kratší 4%, čárky dlouhá — a rozeznává se od 
ostatních ploch skelným leskem a drsnatostí. Ostatní plochy jsou bez lesku, jak to nacházíme 
na valounech, válením ve vodáeh otřelých. Rovnoběžně s onou plochou lomní leží největší 
plocha, mající poněkud podobu kosočtverce aneb spíše čtverúhelníka lichostranného, jehož 
čára úhlopříčná delší 5 čárek, kratší 4 čárky dlouhá jest, a strany 2“/, — 39'/, čárky. 
Ode stran tohoto čtverúhelníka zahýbají se úzké lichostranné, 1—2““ široké, 3—4 
čárky dlouhé plochy k lesknavé lomní ploše. Má tedy kamínek ten dvanáct hran, a sice 
čtyry ostré, pošlé od plochy lomní a čtyr úzkých ; čtyry silně otřelé delší, pošlé od veliké 
bezleské plochy a čtyr úzkých ; čtyry otřelé kratší, které tvoří jeho úzké plochy. Plochy 
ty a hrany sbíhají se v osmi tříplochých, docela bezpravidelných rozích. 


218 


Po bystřejším prohlédnutí je patrno, že plochy i hrany tyto jenom nahodilé jsou - 
a souměrnému tvaru nenáležejí, a měří-li se dokonce hrany, tedy se nalézá každá jiné 
velikosti, 

Položí-li se kamínek na lomní plochu; tedy se spatřuje tlouštka jeho, kteráž obnáší 
na jedné straně čárku, na protější straně dvě čárky. V uúhlopříčných delších čarách jme- 
novaných velkých ploch měří 6', čárky, a v kratších úhlopříčnicích 4%, čárky. 

Kamínek je tedy 6Y,““ dlouhý, 4%,““ široký, 1—2““ tlustý, a má podobu tabulky 
nepravidelně čtverrohé, podlouhlé, jejížto široké plochy se až na čárku přibližují a na 
protější straně až na dvě čárky rozbíhají. 

Ostatně je jenom málo prosvitavý a uvnitř okazuje několik puklin rovnoběžných 
s jednou uzoučkou plochou, tedy přímo stojících na ploše oné lomní; jsou to stopy štípa- 
telnosti, © Svrchu již podotčeno, že má, plocha lomný skelný lesk, ostatní“ plochy 
jen temný. 

Kamínek je 45 gránů těžký, tedy “/, kventíku. 

Jak se dostal do kroupy? 

Kámtz v „Lehrbuch der Meteorologie“ díl 2, str, 501 píše, že se již častěji v krou- 
pách rozličné věci nalezly. Tak na př. pozoroval Maternus de Cillano plevy v kroupách 
u jedné vesnice Trevirské padlých; ve Flandrech nalezla se v několika kroupách žmavo- 
hnědá látka (snad shluklý prach ?), a na vrchu Paramo v Americe padaly ve výšce 2300% 
červené kroupy. Když soptil roku 1755 Katlegio na Islandě, padali při tom též kroupy; 
a každá měla uvnitř něco málo písku nebo popele. 

V těchto případech, praví Kámtz dále, dá se snadno vysvětliti, kterak látky ty do 
krup se dostaly. Vichřice je pozvedla aneb sopka vyhodila, a když tak vysoko vylítly 
že se vodní pára v oblaku okolo nich srážeti mohla a pak mrzla, staly se jádry krup. 
Tak snadno nedají se však následující dva úkazy vysvětliti: 

Roku 1821 padaly v Irsku kroupy s jádrem cizotným, jež Pictet za kyz prohlásil. 
Tato událost, o níž Gilbert pochyboval, potvrzena jest podobným úkazem v Sibiři. Dne 
15 srpna 1824 padaly u Sterlitamanska v Orenbursku kroupy $ jádry tvaru souměrného, 
totiž osmistěny čárku vysoké, jichžto strana základní 3 čárky dlouhá byla. Dle vyšetření 
Eversmanova podobaly se tvary tyto kyzu zlatonosnému z Berezovska. 

Kámtz nepokusil se vysvětliti také úkaz tento, Pravdě nejpodobnější jest, že po- 
větří tak dobře i kousky kyzu vyzdvihlo jako plevy, prach, písek a popel. Ovšem se zdá 
nemožno býti, aby tak těžké kaménky do té veliké výše, kde voda mrzne; jen pohnutým 
vzduchem vyhnány byti mohly, avšak vzpomeňme si na strže písečné, při kterých se na 
poušti tlusté sloupy písku vysoko do povětří vznášejí; vzpomeňme. na prudká vichřice, 
veliké a téžké hmoty uchvacující a daleko zanášející. 

Můžeť se sice namítati, že drobné kaménky poskytují větru jenom nepatrnou plochu, 
o kterouž se náležitě opříti nemůže, a naopak že velikou, obšírnou hmotu © víchr „snadněji 
vyzdvihnouti může, nikoliv ale drobné, dosti těžké věci, a byť i nejsilnější byl. 

Proti tomu lze odpovědíti, že orkán takové drobotiny s výšin strhuje, a sice veliké 
jich množství najednou, tak že všecky dohromady větší plochu tvoří, o níž se vítr opírá, 
a pozvednuv tu rozsáhlejší hmotu pak ji teprv na vše strany rozptyluje. 

I náš kámen přišel bez pochyby tím samým „spůsobem do oněch „výšin, kde jej 
pára a voda obklopila a pak zmrzla, Vichr byl při onom krupobití strašlivý a mrak se 
táhl z daleka. Mohl-li tedy orkán tolik krup v povětří hnáti a udržeti, zajisté byl též 
tak silný, aby pozvedl s nějaké výše kamínek náš a, vehnal. mezi kroupy. Že z daleka 
přišel, dokazuje ta okolnost, že v okolí, kde padl, na několik mil takových kamínků se 
nenachází. 

Ovšem je nade všecky, ostatní posud v kroupách nalezené hmoty větší a-těžší, to 


219 


však nevadí našemu vysvětlení, a nevím co by se myslilo o tom, jenž by chtěl úkaz 
podotčený tím vysvětlovati, že se snad křemen srazil z vody povětrné a tak jádro kroupě 
utvořil. 

Vším spůsobem však je nález tento jakožto unicum dosti znamenitý, kdežto posud 
ještě nikde jinde se nevyskytnul. Dr. Jos. Pečírka. 


Demidovit, nový nerost z Tagilského okruhu. 


Nordenskičld navrhuje nazvati Demidovitem ke cti Demidova dosti vzácný nerost, 
nalézající se v Mědnoruďanském dolu Tagilského okruhu. Obyčejně objevuje se na peckách 
malachitu ve velmi tenkých slojích ztlouští od jednoho až do dvou milimetrů, též s Tagi- 
litem a jinými nerosty, držícími kyselinu fosforečnou. Barva jeho jest blankytná, někdy 
přecházející do zelenavé, vryp bílý, lom bezleský nebo s mastným leskem, průsvitavý na 
krajích; lne k jazyku, jest křehký, tvrdostí rovná se sádrovci ; váha jeho poměrná — 2,25, 

Dle rozboru Nordenskičlda, který však sám ho nemá za docela důkladný v ohledu 
na poměr složiva, poněvadž jen malé množství nerostů rozboru podrobeno bylo, musí se 
Demidovit za sloučeninu křemenu a fosforečnanu mědi s vodou, pak s fosfořečnanem hli- 
níku a hořčíku považovati. (Gorn. žurn.). 


O drahém čili uherském opálu. 


Jako Indie a Brasilie své diamanty, Peruvie své smaragdy, Ceylon své rubíny a sa- 
fíry a Čechy své granáty, tak vysílají také Uhry, všemi dary přírody oplývající, do šper- 
kovních skladů své opály, které svou divokrásnou barevnou hrou již od dávna miláčky 
vznešených velmožek se staly, 

Všechny opály, které co pravé drahokameny do obchodu přicházejí, mají své nale- 
ziště v Uhřích, nechť i jako všechny pěknější odrůdy jiných drahokamenů východními čili 
| orientalními slovou. Již Řekové a Římané dostávali opály bezpochyby z Uher, ačkoliv 

Plinius naleziště jejich do Indii klade, Obchodem mohly snadno do Orientu a odtud teprva 
-do Říma se dostati, zrovna jako v novější době, kdežto řečtí kupci uherské opály do Tu- 
rek zaváželi a odtud jakožto orientalní zboží do Hollandu zasíla!i. 
| V Ubřích nalézá se opál blíž Košic u Červenice a sice v trachytu, v němž malé 
žilky tvoří. V středověku náležely opálové jámy u Červenice rodině Keczerské, jižto po- 
zději pro zpouru proti vládě spolu s jinými statky odňaty byly. Od té doby jsou majetkem 
| vysokého aeraru. Opál nenáleží k horským regaliím, a právo, jej dobývati, jest spojeno 
"8 vlastnictvím půdy.. Dříve a ještě za panování císaře Josefa II. bylo každému dovoleno, 
za odvádění roční daně 5 zlatých jednu jámu na opály otevříti. Od počátku tohoto století 
byly však opálové doly dány v nájem. První nájemníci, Neumanyi a Koleč, měly nájem 
na šest let a platili ročně 300 zlatých, později následovali Jiní nájemníci a na konec byly 
doly docela opuštěny. Roku 1817 převzal Marek Szentiványi nájem za ročních 1000 du- 
-kátů. Potom nastala opět sedmiletá lhůta, v níž se žádný podnikatel nehlásil, Roku 1830 
(převzal Jiří Fejérváry doly na 15 let za roční nájemné 1025 zlatých, Následovník jeho 
byl Goldschmidt, nynější nájemník, který ročně 10,600 zlatých platí Groldschmidt má 
svůj sklad ve Vídni, odkud se tento šperk do celého světa prodává. 

Dobývání opálu jest drahé, a dobré kusy dosti vzácné, pročež se dříve málo pod- 
nikatelů k tomu odhodlalo. Počet dělníků v dolech obnáší 100—150 mužů, kteří stojí 
pod přísnou dohlídkou, aby dobré kusy sobě nepřivlastňovali. Špatnější kusy roztloukají se 
hned na místě, aby do obchodu nepřišly a slovútnost uherského šperku nezmenšovaly. 


220 


Obyčejné čili polopály jsou i v jiných zemích, jmenovitě v Čechách velmi hojné, 
nehodí se ale nikterak ke šperku, poněvadž jim chybí jak krásná barva tak i hravý ba: 
revný lesk. V nerostopisném ohledu souhlasí ale s uherským opálem docela; jsou totiž 
jako drahý opál křemen beztvárný s malým podílem vody a přimíšeného vápna, magne- 
sie, hlíny a alkalií Nejsouť tyto nerosty nic jiného, nežli křemen z vody sražený. Po- 
měrná váha jejich obnáší 4:9—23, tvrdost jest menší nežli u vyhraněného křemenu. 
Uherský drahý opál jest průhledný nebo aspoň průsvitavý, nejznamenitější vlastnost ale jeho 
jsou ohnivé barvy v jeho vnitřku. 

Barvy tyto pocházejí od četných malých škulinek a bublinek, jimiž opál prostoupen 
jest. Voda nebo vzduch, v nich obsažené, lámou a odrážejí světlo v rozličných barvách, 
pročež krása opálu vlastně od nestejnosti hmoty jeho pochází. Úkaz ten dá se podobně 
jako duha vysvětliti, jen že jest, ačkoliv krásnější, předce méně pravidelný nežli u duhy, 
Často objeví se při jisté poloze opálu určitá barvá, která v jinou se promění, změní-li se 
poloha opálu. Rovně broušené opály ukazují tuto hru barev nejlépe, právě proto dává 
se jim ale při broušení plocha vypouchlá, aby oko současně rozličné barvy na kamenu 
spatřilo. Anglický fysik D. Brewster skoumal opály pod drobnohledem a nalezl, že ba- 
revné plochy mají množství malých bublinek a direk vedle sebe. Podle výkladu jeho 
povstávají barvy na opálu nejenom úklonem, jejž povrch k bublinkám těmto má, nýbrž 
také rozličnosti jejich co do velikosti a tlouštky stěn, Mydlinky, jimiž si děti hrávají, 
jeví tu samu hru barev, a vůbec každé průhledné těleso, které jest velmi tenké, přitom 
nestejně silné a mezi dvěma průhlednými tělesy se nachází. Přitlačí-li se skleněná, málo 
vypouchlá čočka k rovné skleněné desce, ukáže světlo, které skrze vzduch mezi čočkou 
a deskou prochází, několik duhových pruhů kolem prostředka čočky. 

Drahý opál vyskytuje se, jak již podotknuto, v trachytu, vlastně v trachytovém 
slepenci u Červenice blíže Košic v Uhřích. Doly opálové nalézají se zvláště na horách 
Libavka a Dubník zvaných. Opál drahý vyskytuje se tam zároveň s neprůhledným pol- 
opálem a tak nazvaným hydrophanem, totiž opálem, který hozen do vody a nassáv se 
jí po nějaký čas také pěknými barvami zahrává. Spolu' nalézá se tam ještě jedna od- 
růda opálu, u Valče v Čechách též hojná, totiž hyalith, průhledný a bezbarevný co sklo, 
Někdy vyskytuje se opál ještě poloměkký a teprva na vzduchu tvrdne, Poloměkký ten 
opál hraje prý také barvami, po vyschnutí ztratí ale proměnlivost barev a rozpukává se 
v menší kousky. Také větší kusy pevného opálu rozpukávají se někdy po několika dnech. 
V některých opálech nalézá se uprostřed hvězdnatý shluk jehliček surmových (leštěnce anti- 
monového), což vše o tom svědčí, že opál, jak bylo již před tím vysloveno, mení nic ji- 
ného, nežli křemen sražený z vody. 

V obchodu rozeznávají se následující druhy drahého opálu: 1. Plamenný opál (opale 
á flammes), v němž na mléčnaté půdě barvy v zárovných pruzích se objevují. 2. Blýskavý 
opál (opale A paillettes), u něhož barvy po celém kuse roztroušeny jsou, Francouzští kle- 
notníci nazývají drahý opál na rozdíl od jiných také „opale arleguin“, aby pestrost jeho 
naznačili. Drahé opály s převládajícími žlutými a červenými barvami slovou „Girasol.“ 
V novější době dělají se také umělé girasoly. Jsou to kameny překrásné k opálu podobné — 
a prodávají se za velikou cenu. Vezmou se k tomu oučelu kříšťaly (prohledny) s vybrou- 
šenou vypuklou plochou, rozpálí a hodí se do barevného roztoku, Kámen obdrži tím 
množství malých rozpuklín, do nichž roztok vnikne a kamenu překrásné barvy dá. Chla- 
zení takových kamenů musí ale velmi opatrně se vyvésti, aby kámen v menší kousky se 
nerozpadl. : 

Drahý opál hodí se ke každému šperku a v nejkrásnějších svých odrůdách zápasí 
vítězně i s diamantem. Zadělává se do prstenů, diademů, do náušnic, žezel, korun atd* 
Podle podoby surového kamene brousí se buď v polokoulích, čočkách nebo vejcích, často 


221 


dává se mu také ploská vypouchlá podoba, což Francouzi „en cabouchon“ jmenují. Někdy 
se brousí také v deskách, Při nošení musí se na opálový šperk zvláštní pozor dáti, poněvadž 
jest křehký a při náhlé změně teploty snadno puká. 

Pro nevelíkou tvrdost brousí se opál na olověné desce šmirglem a leští se pak na 
dřevěné desce tryplovou zemí a vodou, Ve šperku zasazuje se obyčejně na černou půdu, 
jako diamant, někdy dává se mu ale také barevná folie nebo pestré hedbáví a paví peří, 
také se někdy klade na perlovou matici. Kolem něho nasázejí se menší diamanty, čímž 
ohnivý lesk barev jeho se zvýší. 

Je-li trachytické kamení, v němž se opál vyskytuje, dosti pevné, a je-li v něm opál 
v menších kouscích vtroušen, dělají ze z toho kamení pyksly a podobné věci. Kamení to 
slove opálovou maticí. Namočí-li se tato matice v oleji a vypálí-li se pak pozorně, zčerná 
půda vypáleným olejem a roztroušené opálové částky vystoupí pak tím jasněji. 

Císařský minerální kabinet ve Vídni, který krásou uložených tam nerostů se vyzna- 
menává, chová také největší a nejkrásnější opál. (Opál ten hraje krásnými zelenými a čer- 
venými barvami, váží jednu libru a dva loty a jest nepravidelně broušen, aby hmota jeho 
nebyla umenšena. (Cena jeho páčí se nejméně na 70.000 zl. stř. Jistý Amsterodámský 
žid, klenotník, podával prý za něj půl milionů zlatých. Kámen ten byl prý nalezen za pa- 
nování Marie Theresie u Červenice od jistého obchodníka v kamenech jmenem Haupt, 
který hledal křesací kameny. Zdá se, že znamenitý ten kámen ležel v naplavené zemi, 
neb na místech nebroušených jest potažen žlutou korou, jako opály, které v kypré zemi 
leží. Francouzský mineralog Beudant zmiňuje se o opálu velikosti půltolaru, za nějž bylo 
žádáno 30.000 zl. Poměrná krása zvyšuje cenu opálu tak značně, že v Paříži opál jen 5 
čárek dlouhý s krásnou hrou zelených a červených barev za 2400 franků byl prodán. Na- 
poleonova rodina měla zvláštní zalíbení v opálovém kamení, a manželka Muratova, bývalá 
královna Neapolská, měla svého času nejkrásnější opálový šperk; není však známo, kde 
nyní se nalézá. Zvláště vážené a ve svém spůsobu „divokrásné jsou černé drahé opály, 
které na tmavé půdě ohnivou červenou barvou zahrávají; uhlí částečně doutnající dává 
mdlý obraz tohoto kamene. Dva takové opály, jediné prý toho spůsobu, chová pan Fejér- 
váry, dřívější nájemník opálových dolů. (Opálová matice není drahá, kameny do prstenů 
stojí asi 10 zl. 


Zahrady zakládané od. Karla Velikého. 


M 
Karel Veliký, horlivý pěstovatel zahrad, kázal po celé říši své zvelebovati zahrad- 


mictví a vydal k tomu účelu r. 812 zvláštní Capitularia, v nichž všechny rostliny jmeno“ 
vány jsou, které v zahradách chovati se mají. Bezpochyby byl tento seznam od mnichů 
benediktinských dle spisu Columelly „de re rustica““ sestaven. Místo vztahující se k zahrad- 
nictví v „Capitulare de villis vel curtis Imperatoris“ zní následovně. © Volumus, guod in 
horto omnes herbas habeant, id est lilium (Lilium album L.), rosas (růže, kterou již Římané 
v rozličných druzích znali), Zenigraecum (Trigonella foenum graecum L.), costum (Tanacetum 


© Balsamita ? L, mařílist), salviam (Salvia officinalis L., šalvěj), rutam (Ruta graveolens L., 


routa), adrotanum (Artemisia abrotanum L., brotan, boží dřevo), cucumeres (cneumis sativus 
L., okurky), pepones (Cucumis melo L., meloun), cucurbitas (Cneurbita Pepo L., tykev, 
plucar), fasiolum (Phaseolus vulgaris L., fasol), ciminum (Cuminum Cyminum L., římský 
kmín, jen v jížní Evropě), rosmarinum (Rosmarinus officinalis L., rozmarina), careium (Ca= 
rum Carví, polní kmín), cícerum italicum (Cicer arietinum L., cizrna), sguillam (mořské ci- 
bulky, od nejdávnějších dob co lék užívané), gladiolum (bezpochyby nějaká Iris, nikoliv 
Gladiolus communis), dragantea (Artemisia Dracunculus L.), anmesum (Anisum vulgare 


222 


Gártn., anyz), cologuentidas (Cucumis Colocynthis L.), solseguiam (Calendula officinalis L, 


měsíčky), ameum (Ammi majus L. ?) sílum (?), lactucas (Lactuca sativa L.; hlávkový salát), i 


git (Nigella sativa L., černý kmín), eruco alba (Bruca sativum Lam.), nasturtium (Lepidium 
sativum L., řeřicha), parduna (Pyrethrum Parthenium De C., řimbaba), puledium (Mentha 
Pulegium L., polej), olisatum (snad Ostruthium), petreselinum (Petroselinum sativum Hoffm., 
petržel), opium (Apium graveolens L., celer), levisticum (Levisticum officinale Koch, libeček) 
savinam (Juniperus Sabina L., chvojka), anetum (Anethum graveolens, L., kopr), fenicolum 
Foeniculum vulgare Gártn. fenykl), čntubas (Cichorium Endivia L., štěrbák), diptamnum 
(Origanum Dictamnus nebo Paeonia officinalis ?), sinape (Brassica Melanosinapis Koch, 
hořčice), satuřeiam (Satureia hortensis L.), sísímbrium (Mentha crispa L.), meňtam  (Mentha 
piperita Huds.), mentastřum (Mentha sylvestris L.), tanaritam (Tanacetum vulgare L., vratič), 
neptam (Nepeta  Cataria IL.), febrefugiam (snad Helleborus viridis L.), papaver (Papaver 
somniferum L., mák), delas (Beta valgaris L., cukrová řípa), vulgigina (Asarum europaeum ?), 
dbischa a misvalvas 1. e. alteas (oboje Althaea. officinalis L., ybiš), malvas (Althaea rosea 
Car. a Malva sylvestris L., slez), carnitas (Dangus Carota L., mrkev), pastenacas (Pastinaca 
sativa L.), adripias (Atriplex hortensis L., lebeda), dlidas (Amaranthus Blitum L.), rava- 
caulos. (Brassica oleracea, var caulocarpa, brukev, Kohlrůbe), caulos (Brassica oleracea var- 
sabauda, viridis, capitata; kadeřavé a hlávkové zelí), uniones (Allium fistulosum ? zimní ci- 
bule), dritlas (Allium Schoenoprasum L., pažitka, Schnittling), porros (Allium Porrum L.), 
řadices (Raphanus sativus L., řetkvička), ascolonicas (Allium Ascolonicum L., ošlejch),  cepas 
(Allium Cepa L., cibule), alia (Allium sativum L., česnek), varentiam (Rubia tinetorum L., 
mořena), cardones (Dipsacus fullonum L., štětka), fabas majores (Vicia faba L., bob), pisos 
mauriscos (Pisum sativum L., hrách), coriandrum (Coriandrum sativum), cerfolium“ (Anthri- 
seus cerefolium Hoffm.), lacteridas (Euphorbia Lathyris L.), scalareiam et ille hortulanus ha= 
beat super domum suam (Salvia Horminum L.), Jovisbarbam (Sempervivum tectorum L., 
netřesk). 

De arboribus volumus, guod habeant pomarioš díversí generis (rozličné druhy jablek), 
pirarios. diversi generis (hrušky), prunarios diversí generis (švestky), sorbarios (Sorbus do- 
mestica L., jeřáb), mespilarios (Mespilus germanica L., mišpule), castaneanos (Castanea vesca 
Grtn., kaštan vlaský), persicarios diversí generis ((Persicae vulgaris Mill., broskev), cotoniarios. 
(Cydonia vulgaris L., kdoule), avellanarios (Coryllus Avellana L. a tubulosa Willd., líska), 
amandalarios (Amygdalus communis L., mandle), morarios (Morus nigra L., moruše černá), 
lauros (Laurus nobilis L., vavřín), pínos (Pinus Pinea), ficus (Ficus carica L.) , nucarios 
(Juglans regia L., ceresarios diversi generis (Prunus avium a Cerasus L., třešně a višně). 
Malorum nomina Gormaringa, Geroldinga, Crevedella, spírauca, dulcia, acriores, ommia serva- 
loria et subito comessura, Primitiva, Per ariciis servatoria trium et guartum Genus, duloiores et 
coeciores, et serolina (totiž rozličné druhy jablek, které se ustanoviti nedají). 

Pamětihodno jest, že velká část rostlin zde uvedených, jejichž vlast původně jest 
Jižní Evropa, dosaváde u nás v každé skoro selské zahradě se nalézají. Zdá se tedy, že k nám 
od západu přinešeny byly, jako mnohé ozdobní, zvláště cibulovité rostliny od východu. 


Nové druhy rostlin z rodu kotvic (Trapa). 
Ještě do nedáva byl v Evropě znám jediný druh vodní rostliny nazvané kotvice, 
Trapa natans I Rostlina ta, patříc k žabincovitým (Halorageae), vyskytuje se v stojatých 
hlubších vodách. Dlouhé lodyhy jsou posázeny listy v tenké zpeřené vlásky rozdělenými, 
na konci lodyhy tvoří v chomáč sehnané routovité a pilované listy na nadmutých stopkách 


rosetu, v jejíchž koutkách po různu stojí bílé kvítky. Plod jest ořechovitý, ztvrdlým kali- © 


chovým cípem ukončený, se čtyrmi trny a jediným semenem bez bílku a dvěma nestejným 


223 


-— děložnými lupeny, z nichžto jeden větší a moučnatý větší díl semena vyplňuje. Semena 
-tato jsou jedlá. 

Professor J. S. Presl rozeznal dle plodu ještě jiný druh, který na trh do Prahy 
přinášen bývá, totiž Trapa laevis J. S. Presl, a já též podle plodu později ještě jeden 
T. hungarica Opiz, jakož i nyní podle plodů, jež jsem od p. Batky obdržel, ještě jeden, 
totiž T. acutispinosa Opiz. Podle exemplářů s listy květovými rozeznal jsem však 7. cras- 
sifolia Opiz — T. natans L, T. hirtifolia Opiz, T, longépetalata Opiz, poněvadž posud není 
známo, které plody k herbářovým exemplářům bez plodu náležejí. Bezpochyby několik 
z těch posledních jmen zanikne, která prozatím dáti sé musila, aby jimi upomínka na 
rozličnost tvaru se naznačila. Sbírání exemplářů se zralými plody má své obtížnosti, 
které však od místních botaniků a jiných přátel rostlinopisu, žijících u vod, kde se kot- 
vice vyskytují, snadno přemoci se dají; jedná se jen o to, abyse celá rostlina spolu i s oře- 
chem sebrala a náležitě uložila. Podle zprávy pana professora barona Leonhardiho klíčí se 
kotvice z ořechu a upevňuje kořeny své na dně vod, obyčejně kalných. Dosáhla-li rostlina 
úplného vyvinutí, má-li totiž květ a plod, jesti zapotřebí mírným, k straně obráceným 
tažením rostlinu spolu s ořechem ještě na dně vody vězícím vytáhnouti, aby se tím spů- 

, sobem dokonale zachované, pochybnost nepřipouštějící exempláře zjednali a známost druhů 
posavad pochybných ujistila. Milerád chci pak těm, kteří mi takové exempláry franko zaslat 
se odhodlají, botanické ustanovení sděliti,“ jen prosím při tom, aby mi také stanoviště udali. 

Trapa  acutispinosa Opiz pochází z Moravy, T. hirtifolia Opiz z Neziderského jezera 
v Uhřích, odkud mi ji stoliční lékař p. Dr. Kříž zaslal. 7, longepetalata Opiz nalézá se 
v Brachtově herbáři v českém Museu v Praze a pochází z Italie. P. M. Opiz. 


Schůzky přirodnického sboru Musea království Českého. 

Dne 18. června přednášel p. Dr. Gréger o dýchacích ústrojích člověčích a ssavčích, 
Přednáška tato jest v Živě otištěna. 

Dne 25. června předložil p. prot. Purkyné několik kousků papíru, dle nového vynálezu 
francouzského chemika Gaine v pergamen obráceného. Papír ten položen byl na 30 sekund 
do tekutiny z 2 dílů kyseliny sirkové a z 1 dílu vody složené, potom v čisté vodě pilně 
byl vykálen a usušen, čímž takové obdržel tlouštky a pevnosti, že se pergamenu podobá 
- A jen znamenitou silou trhati se dá. Nálezu tohoto používají Francouzové již při foto- 
' grafování. — Na to přednášel p. prof. Balda o uspořádání galvanického sloupu u telegrafu. 

U těchto sloupů jest totiž odpor v sloupu samém nepatrný proti odporu drátu, kterým 
(proud procházeti musí; každý sloup dává ale proud tím silnější, čín více se (při stejném 
množství kovů, z kterých se sloup skládá) jeho vlastní odpor odporu drátu telegrafického 
blíží. Vezme-li se tedy k. p. místo nynějších 12 členů sloup ze 96 členů třikrát menších, 
tu sekovu nepřidá, ale proud se znamenitě zmůže, tak že ho není v té síle ami potřebí, 
imo že asi 14 neb 15 těchto menších členů při tom velikém odporu v telegrafickém drátu 
» právě“ tolik vydá, jako oněch 12 členů třikrát větších. Z toho jest patrno, že se dá 
takto víc než polovička zinku v telegrafových sloupech galvanických uspořit, jelikož tu 
15 malých členů tolik působiti může, jako 12 třikrát větších, jaké se nyní potřebují. 
Dne 7. července pokračoval p. Dr. Gréger v přednáškách svých o dýchacích ústrojích 
živočišstva, rozebíraje a předloženými praeparaty vysvětluje dýchadla ptačí a obojživelničís 
Na to podal p. prof. Purkyné zprávu o nových zkouškách francouzského fysiologa 
Bernarda o rozličném stupni tepla krve v pravém a levém srdci. Nalezlť Bernard naopak 
dosavadnímu mínění, že krev z plic do, levého srdce se vrátivší o něco málo chladnější 
jest než krev v srdci pravém, a že se tedy, podle učení starých, v pravdě v plících o něco 
ochlazuje, arci bez uškození vývinu tepla, jenž se stává po vší spoustě krve celého těla, 


224 


Literatura. 


Gangverháltnisse und Mineralreichthum Joachimsthals, von Jos. Flor. Vogl. Teplitz 1857. 

Verlag von J. M. Pohlie. 1'/ Thlr. 

Přítomné dílo náleží každým spůsobem k nejdůkladnějším spisům hornické litera- 
tury v Rakousích, a jest spolu znamenitou pomůckou k poznání minerálního bohatství 
a rudných ložišť ve vlasti naší. Dílo to rozvrhuje se ve dvě části. První jedná o pomě- 
rech žil rudonosných a jalových v Jáchimově a v jeho okolí. Spisovatel podává zde velmi 
zevrubný popis tamějších žil a ostrovtipný výklad, jakým spůsobem se utvořily. Druhá 
část obsahuje obšírný a dobře vyvedený popis 83 mineralií, zjevujících se v Jáchimově, 
z kterýchž spisovatel asi 30 v dolech Jáchimovských sám odkryl  Nalézají se tu popisy 
některých nových mineralií, jako Rittingeritu, Akanthitu, Voglitu, jenž jméno své ke cti spi- 
sovatele od. Haidingra obdržel, Hliasitu, uhličitanu uranatého a vápenatého, a Pateraitu, 
Ke spisu jest připojena mapa zeměznalecká okolí Jáchimova. A V. 


Návěští. 


První sešit horopisných obrazů z okolí Pražského právě vyšel. Před- 
platní peníze (pro předplatitele na Živu a Památky 1 zl. stř., pro ostatní 
2. zl. stř.) na celé dílo, které vyjde koncem měsíce srpna t. r., přijímají 
se v kanceláři p. Dr. Jos. Friče na Vodičkové ulici č. 736—2, jakož u do- 
movmka v českém Museu, kdežto se obrazy vydávají. 


Na ukázku jest k tomuto svazku přidán jeden obraz, který předsta- 
vuje krajinu u Kralup nad Vltavou. 


Stojiž zde krátký popis toho obrazu. 


Skály, skrze kteréž železnice prosekána jest, jsou složeny z pískovce 
kamenouhelného, který zde v malebných skupeninách přikře z vody vy- 
stupuje a mohútnými svými vrstvami mírně k severu zapadává. Nad ním 
leží pískovec útvaru křidového, totiž pískovec kvádrový, ve vodorovných 
vrstvách uložený. V pozadí spatřuje se nad příkrými stráněmi, taktéž 
z pískovce kvádrového a opuky složenými, čedičový Říp; u prostřed stojí 
nad Vltavou, plachtovými loďmi oživenou, starobylý zámek Nelahozeveský. — 

Jako tento obraz, představuje každý z ostatních jednu z význačněj- 
ších krajin našeho okolí, při čemž na jasné představení skalního slohu 
přede vším ohled vzat jest. Jako tento jsou všechny obrazy od našeho 
vlasteneckého umělce pana Eduarda Herolda dle přírody kresleny a vlast- 
noručně na kámen ryty. Vysvětlující text vyjde zároveň s druhým svaz- 
kem obrázků. Jan Krejčí, 


Opravéní omylů ve svazku druhém. 


Na str. 119 řád. 25 s hora má státi : bílých medvédích místo: medvědích, 
Obrazy 2. a 3. na str. 135 u 136 přesmyknutim v tisku chybně zaměněny jsou, tak že vlastně 
obraz 2. akacii a obraz 3. Bauhinii představují, 


ŽIVA. 


ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 


Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejčí. 


Svazek IV. Ročník pátý. 1857. 


Soustavy os rostlinných, zvláště podzemních. 
Od Ladislava Čelakovského. 


Úvodné. 


Pučení neboli nasazování pupenův jest úkaz v celé říši rostlinné panující. Není 
v skutku zrostlin pněm a listy obdařených ani jedna známa, kteréž by scházela schop- 
nost, skrze pupeny se rozvětvovati. Avšak netoliko v rostlinstvu, nýbrž i na nižších 
stupních živočišstva jeví se nám: a tážeme-li se po významu této vlastnosti v životě 
rostlinném, nesmíme pomítnouti poukázkou, jižto nám živočišstvo k rozřešení té otázky 
poskytuje. Korály a jiní polypové, k polypům podobní mechozvěrové (Bryozoa), mnozí 
hlístové, na př. tasemnice, slimejší (akalefy), předně tak zvaní trubkonoši (sifonofory), 
některé ascidie a salpy z tlupy měkkejšů, anobrž i některé infusorie dávají na ruku 
rozmanité příklady celých trsův zvířátek, pouhým pučením povstalých, a mnohdy, jako 
u korálů a měchozvěrů, k rozvělveným rostlinám velice podobných. Vypučením z těla 
zvířecího bez pohlavního součinění povslává tu zvířatko na zvířatku, jednotník na je- 
dnotníku, všecky vespolek jsouce v organickém spojení, avšak každý nadán jsa duše- 
vním středem, jímžto samovolně a nezávisle své pohyby spravuje. Máťf tedy pučení 
v oboru živočišném význam bezpohlavního rozmnožování jednotníků, jakéž vedlé rozmno- 
žování skrze dvoje pohlaví některým nižším zvířatům přináleží. Při tom pak jedno 
jest, zdali jednotníci z pupenův vyrostlí ve stálém spojení zůstávají, jako jmenovitě 
u korálů vždycky bývá, aneb zdali se jednotlivci časem odlučují, jako při většině ostat- 
ních uvedených zvířátek. 

Již obdobné tyto úkazy v jedné říši přírodní poukazují na to, kterak pupenatění 
v rostlinstvu přirozeně pojímati sluší; ale i bezpečnější důvody přímo vzaté ze samé 
povahy pupenův rostlinných potvrzují domnění, že jsou tyto rovněž jednotníci v stavu 
prvopočátečním, nevyvinutém, a větve dospělí jednotníci, nikoliv ale ústroje, tak jako 
listy k hlavnímu pni trsovému přináležející. Předně do váhy padá, že mají větve stejný 
spůsob vzrůstu a vývinu, jako i sám peň hlavní, jelikož každá svým vlastním 
kuželem vzrostním na špičce své nadána jest, jímžto novotvořením buněk jednak své 
vlastní délky přimnožuje, jednak listy co nepochybné poboční ústroje vysýlá. 

Kužel vzrostní jest větvím a pni tak dobře individualním středem, jako zvířatům 
Spravovatel duševní. Listy co pouhé přímětné ústroje takového středu nemají. Kdežto 


každý odvislý ústroj vázán jest na určité sobě místo, jako listy na samý peň, mohou 
Živa. 1857, 


226 


pupeny na kterémkoliv díle rostliny, tak dobře na pni, jak na kořenu a na listech 
povstávati. Na pni, dokud jest mladý, povstávají dle obecného pravidla v paždí tvoří- 
cích se listův, na starém kmena ale a na zdřevnatělém kořenu mohou kdekoli se 
vyvinouli (jakožto pupeny adventivní).  Pučení z listův na mnohých rostlinách jest 
známo ; proslulý v tom ohledu jest list od Bryophyllum, v jehožto zejkách (výkrojkách) 
velmi snadno mladé rostlinky se vyvinují a kořeny ženou. Také pupeny semenní, 
v jejichž vnitřku zárodek nové rostliny se tvoří, vznikají nejobyčejněji z listův, totiž 
plodolistův. — O mnohých dolejších větvích jest na první pohled palrno, že jsou 
osobliví jednotníci, opakují-li zpodrobna peň, na němž povstaly, se všemi jeho spů- 
soby listův a květy. Jediný rozdíl mezi takovými větvemi a klíční prvotní rostlinou 
jest toliko ten, že tato kromě vzrostního kužele na konci svého pně ještě druhý kužel 
na opáčném konci prvotního kořene má, poněvadž v klíčním vaku svobodně oběma 
směry se vyvinovati může, kdežto větve, zpodním koncem s malečnou rostlinou souvi- 
sící, kořene tam míli nemohou. A u mnoholetých rostlin nahražují takové zpodní 
větve prvolní rostlinu, když odumřela, příštím rokem dokonale, jako samostatné rostliny. 
Jestliže ale lěmto větvím individualnost odepříti nijak nemůžeme, není příčiny, proč by 
menším, prvotní rostlině méně podobným větvem upřena býii mohla. Konečně není 
bez významu ta okolnost, že jednotlivé větve nezřídka samoděk, a často uměle od pně 
odloučeny, samostatný organismus tvořiti mohou. 

Tím spůsobem považovati nutno rostliny jako rodinné společnosti mnohých je- 
dnotníků, neb jako řady posloupných generací (pokolení), rozumějíce tím názvem vše- 
cky osy, povstalé z jedné předcházející osy neb z více souřaděných os. Kdyby na př. 
hlavní peň člyři větve nesl, a každá vělev čtyři vělve vyšší řady, tedy by do druhé 
generace člyři, do třelí šestnáct os náleželo. Počet generací může býti velmi skrovný, 
vždy ale k prvotní rostlině ze semena ještě aspoň jedna generace přistupuje, poněvadž 
neznáme rostliny, ježtoby žádných pupenů netvořila. Jen zdánlivě jest myší ocásek 
(Myosurus  minimus) na prvotní peň obmezen, jenž tam nad kořenem růžičku listův, 
a pak co jednoduchý stvol konečný kvítek nese ; vždy najdeme v paždí jeho listův 
pupeny co nevyvinutou druhou generací, ač-li tylo v opakující květní stvoly nevyro- 
stou. Jak neobmezený počet pokolení vidí se ale na rodinném kmenu starého stromu, 
kteréž se k mohútnému celku dle jistých zákonův spojují ! 


Všeobecné o. osách. 


Trsy rostlinné netvoří se ale jednotvárným nasazováním stejných jednotníkův, 
aneb, což lo samé jest, stejně utvořených os k neladnému celku, nýbrž v nich se jevívá 
největší rozmanitost, Všeliký zvláštní tvar oosy rostlinné dá se pochopiti co- výsle- 
dek tvarův a uspořádání dvou základních jeho prvkův, to jest článkův osních a listův. © 
Články osní, jak vědomo, jsou díly osy mezi dvěma listy aneb dvěma přesleny listův, 
a jsou buďto vyvinuly neb nevyvinuty. Tyto jsou velmi krátké, často jen díl nějaký 
jedné linie dlouhé, takže listy zhusta nad sebou z osy vynikají, i také vnitřní ústroj- 
noslí se vyznačují, ježto svazky cevní v křižujících se obloucích do listů odcházejí. 
Články vyvinuté ale vzrůstem se prodlužují, a tím listy na jejich koncech sedící od sebe © 
oddalují; tím se oblouk svazků cevních vyrovnává a podélně běží, Ovšem již nevy- 
vinuté články v délce poněkud se měniti mohou, tím větší rozdíly v délce musí jevili © 
články nevyvinuté, Spůsob, jakým oboje v jedné ose se řadí a střídají, podmiňuje pak 


227 


její podobu, i může, pokud na jistá pravidla jej přivesti možná, přelvořováním člán- 
kův osních nazyán býti. Vidíme vůbec, že ony dily os, které pod zemí se ukrývají, 
z nevyvinutých člunkův složeny jsou, osa pak do vzduchu se zdvihající z vyvinutých. 
Uvedu některé příklady: Při pelrklíči (Primula) záleží podzemní částka osy z nevyvi- 
nutých, růžičkovitě rozložené listy nesoucích článkův, nad nimi náhle vystupuje jeden 
předlouhý článek (stvol) a opět náhle zase zcela zkrácené články, nesoucí úzké listeny 
a slopkalé kvěly v jejich paždí. Při snědku (Ornithogalum umbellatum) následuje po 
nevyvinutých článcích s listy, ježto dohromady cibulku tvoří, dlouhý stvol, ale ubývání 
délky článkův děje se mírněji skrze kratší ale vyvinuté články s listeny a květnými 
slopkami,  Tenlýž chod mají hlavní osy nejmnožších ostřic (Carex) a tak zvaných po- 
lotray vůbec. Některé pěkné rostliny mají tři obory, totiž územních neb podzemních 
článkův, pak nadzemní vnať a obor kvělný od sebe pošinutý, tak že každý již oku názorný 
celek činí, čehož jednoduše tím dosaženo, že mezi nevyvinulými neb krátkými články 
podzemními a vyvinulými nadzemními dlouhý člónek vložen jest, jakož i mezi vylo 
a články kvělního oboru též delší článek. Příkladem jest májový květ (Majanthemum) 
a lolije (Parnassia); Zemědým (Fumaria) zcela jiný poskyluje pohled.  Nevyvinutých 
článkův na zpodu má hlavní osa málo, vyvinutí ale od dolejška stále se prodlužují až 
do prostřed osy, načež po několika skracujících se článcích v oboru lupení následují 
v oboru květném vždy skrácenější články. Zde tedy předslavuje melamorfose  článkův 
pravidelnou vlnu poznenáhlého vystoupání délky do jisté míry a opět pozvolného pa- 
dání. Dala by se ještě mnohá zajímavá porovnání činili, jmenovitě také o melamorfosi 
na osách vedlejších, v druhém, třelím atd, pokolení. © těchlo jenom podotýkám, že 
Jsou dva spůsoby nejobyčejnější, že totiž větev hned nejdelším článkem, delším někdy, 
než kdy první osa měla, začíná, jako na zemědýmu a mnohých květních větvích, aneb 
že délky článkův, zprvu krátkých, anobrž i nevyvinutých, zprvu přibývá, jak jwenovitě 
větve našich stromův, kleré z zimních pupenův s šupinovitým opupením povstaly, 
ukazují. 

Co se druhé částky, podobu os rostlinných určující dotýče, totiž lislův, známo již 
z dřevnějšího článku v Živě 0 přetvořování rostlin, jaké proměny ony podle zákonu metamor- 
fose postoupně od zpodu osy až k jejímu konci podstupují skrze přijatých sedmero 
útvarů listových, Musí se ale v náuce 0 melamolorsi listův dobře rozeznávalti jisté 
obory neb stupně, její a její úbvary. Dajíť ovšem listy v posloupném postavení svém 
na, ose rozeznávali jisté obory; z nichž obor nižší jinými listy se liší od listův oboru 
vyššího,- nehledě ostatně k lomu, jak se liší a čím v běhu metamorforse rozličnost ta 
spůsobena ; v tom smyslu vším právem mluvíme 0 oboru listův nižších (přízemních ve 
článku o přebv. r.), Jupenův (listů zelených), a listův vyšních (podkvělových), jestliže 
tyto obory udaným způsobem. v; skutku rozličné jsou. Druhá vče jest útvar listní, jenž 
od vyvinulí dvou dílův listních závisí. Neboť list sám článkuje se ve dvě částky úsiroj“ 
mosti rozdílné, totiž ve střenek neb řapík (peliolus) a v čepel lamina). K řapíku 
náležejí též pošvy listní a přívěsky na jeho zpodu, palisty ve všelikých spůsahétky 
List z obou čáslí seslávající (list stopkatý), list tvořený pouhou čepelí (dist přisedlý) 
a list tvořený pouhým řapíkem, lo jsou. tři tvarozpylně rozdílné útvary listův, List 
složený z obou snadno co takový se poznává, ale jaké charakteristické známky nese 
list čepelní a jaké list řapíkový na rozdíl obou útvarův? U dvojděložných, jejichž 
listní čepele vůbec žilami sílnatě rozvětvenými opatřeny jsou, jest úlvar iapikový je- 


228 


dnoduššími, více pruhovitými žilami již vyznačen, u jednoděložných jest poznatelný, že 
vždy jako pošva kolem pně vyvinut jest. Avšak nejjistěji poznán bude útvar z běhu 
celé metamorfose, pro kterouž se lišení střenku a řapíku důležitým stává. Jednak jest 
totiž běh její takový, že stopujeme, z dola vzhůru jdouce, nejprvé poznenáhlé vyvino- 
vání se čepele v následujících po sobě listech, a často zárovně jdoucí mizení řapíku, 
výše ale opětné uskrovňování se čepele a vyvinování řapíku, tak že nejvýše (v listech 
vyšních) jen opět řapík zbude, jak se přemnohé jednoděložné rostliny (Carex a všecky 
Cyperacei) mají a též nejedny dvojděložné (n. p. Polygonum amphibium). Druhý 
pochod tím se jeví, že řapíku až do konce na pni ubývá, až konečně v oboru vyšních 
listův sama čepel zbude, což jest pravidlo většiny dvouděložných. Metamorlose zde 
kráčí stále ku předu, kdežto v onom případu posléze nazpět chodí, a tím v oboru 
vyšních listův útvar týž, jako v mižních listech uvádí. V oboru vlastních zelených 
lupenův mohou pak všecky tři útvary se vyskytovati ; lupeny čepelní (tak zvané při- 
sedlé) jsou rovněž četné, a nelze potom častěji vyšní listy co zvláštní obor roze- 
znávali, když jsou jednoduché a pozvolna v podkvětní lupeny přecházejí, jako na př. 
u Thesium (viz obr. 3.). Mezi Luštinatými, jak v onehdejším článku ukázáno, jsou 
také lupeny v útvaru řapíkovém jakožto licholisty vyvinuty. Kde však obor nižních 
listů rozeznáváme, tam jsou vždycky listy řapíkové, pochvité. 


Umístění tří listních oborův na rostlině udává dílem již samo jmeno. Listy 
nižní přicházejí na podzemních a přízemních osách, a sice na článcích jak vyvinutých 
tak nevyvinutých. Na podzemních osách též často lupeny vynikají a to na nevyvinutých 
článcích dlouhým slřenkem podepřené, jež zpodními lupemy se nazývají, činíce tak 
přechod od nižních, pouze střenkových listův do nadzemních, lodyžních lupenův, kteréž 
náhlým skokem hned mnohem kratším až i nijakým řapíkem počínají. Znamenitý jest 
při tom úkaz, že rovněž veliký rozdíl v délce, jak jej střenky zpodních a prvního lo- 
dyžního lupenu jeví, také mezi nevyvinutými články zpodních lupenův a vyvinutým, 
nepoměrně delším prvním článkem lodyžním bývá. Připomínám na př. na pryskyřníky 
(Ranunculus). Listy vyšní vždy stojí pod květy a stopkami květními. 


Kdo dotčené rozmanitosti v tvaru a postavení jak listův tak článkův osních jasně pojal 
a si představil, jak dle jejich bytí neb nebytí na některé ose povaha osy zcela rozličná býti 
musí, porozumí nyní snadně zákonu v rostlinstvu, o němž se hned na počátku zmínka stala, 
tomu totiž, dle něhož nestejné osy neb generací postoupné rodinné trsy skládají. Zákon ten 
nemá místa u všech oněch rostlin, na nichž všecky útvary listů a článků osních na jedné 
ose po sobě následují, pročež také jednoosými slovou. Jednoosé jest vraní oko jedo- 
vaté (Paris guadrifolia), jehož osa, obr. 4.I nejprv pod zemí položená, ze tří článkův 
S oprchávajícími nižními listy tvořená neprostředně v lodyhu se zdvihá, nesoucí čtyři 
lupeny v přeslenu a posléze květní útvary konečného květu. Zdá se na pohled, ja- 
koby položená část jednou osou byla, a přímé dvě lodyhy do druhého pokolení 
patřily, avšak poloha listu N, jehož větší výška a tím i paždí dolů leží, po- 
učuje nás, že musí položená část I poboční osou býti od I, poněvadž v paždí 
tohoto listu, jako každá větev, se nachází; lodyha I ale, nacházejíc se naproti 
paždí toho listu, nemůže větví býti, nýbrž neprostředně prodloužení osy I jest. 
Tak tedy opakuje osa I osu I z níž povstala ve všech podrobnostech, jsouc 
S ní podstatně stejná U těch rostlin ale, kdež útvary listní a články osní 


229 


rozmanité na více posloupných os poděleny jsou, nejsou si tyto osy ovšem po- 
dobny. Violka písečná (Viola arenaria, obr. 2.) učiní tento zákon názorným. První 
osa I nad kořenem K jest rhizom pod zemí běžící, ze samých krátkých, nevyvinutých 
článků sestávající, z nichž dlouze stopkaté, palisty opatřené zpodní lupeny L vynikají. 


(Obr. 1.) 


(" 


£ “" 


Ideální sestavení dvou ročníků vraního oka (Paris gua- 
drifolia), první osa I s květem kv., druhá I s plodem Pl. 


(Obr. 2.) 


.: Viola arenaria. 


Na zad viděli jest články od 
předešlých let, jelikož lupeny 
zahynuly, na konci ale jest pu- 
pen lupenový, pořád se vyvi- 
nující, jehož posléze tvořený 
lupen jest L. Tato osa nikdy 
by přes lupeny se nedostala 
a květu nedošla, za to zde na- 
stupují osy druhé generace, z 
paždí lupenův zpodních vynika- 
jící lodyhy II, a již z vyvinu- 
tých, čím dále, tím více se 
dloužících článkův složené, je- 
jichž nejnižší list jest nižní 
list N, podobný k palistům lu- 
penův již kratšeji stopkatých I, 
jež dále na lodyze sedí. Ani 
tato druhá generace jiných listů 
nevyvozuje, i následují ještě osy 
třetího pokolení, květní stopky 
II, kteréž z paždí lupenův I 
vynikše, po dlouhém článku dva 
úzké, překrátkým článkem od- 
dělené vyšní listy V a konečně 
květ a plod vytvořují. — Také 
obyčejná viola lesní, psí a jiné 
trojí osy mají, ne tak vonná fial- 
ka, kteráž za příklad dvojosné 
rostliny tu stůjž; při ní vypa= 
dla druhá generace předešlých 
a stopky květní co druhé osy 
vynikají hned z podzemního rhi- 
zomu; pročež se libý květ její 
pod zpodními lup eny tak skrom- 
ně pátravému oku utajuje. 

V nižším živočišstvu na- 
lézáme něco docela obdob- 
ného k těmto nepodobným so- 
bě rostlinným generacím. Jsou 
to opět mnohá ze zvířátek 
trsy tvořících, ale též mnohá 


230 


odloučeně žijící, zejmena as tato: slimejši, tasemnice a motolice (Trematoda) 
z hlístů, salpy mezi plášťnatými měkkějši, pak mšice mezi hmyzem a ještě na nějniž- 
ším stupni živočišstva některé infusorie. Rozmnožování těchto zvířat v hlavní věci 
jest takové, že z vajec, pohlavním zplozením povstalých, vyvinují se mladé, ježto po 
celý čas živobytí svým rodičům nepodobné zůstávají, a pohlavního rozdílu (vyjma od- 
chylné akalefy) nemajíce pouhým pučením neb dělením zplozují potomstvo své, kteréž 
buď ihned, buď skrze několik napořád pučením povstávajících generací k tvaru po- 
hlavních zvířat se navracuje. V zovlogii tyto zprvu nesouvislé, nepochopitelné úkazy 
(Obr. 3.) nověji teprva do všeobecného zákonu 
zahrnuty byly, jenž proměnou pokolení 
(Generalionswechsel) nazván byl. Z obo 
ru příbuzné zoologie přenesl se pojem 
ten také do botaniky, i shledáno, že zá- 
o.. DE generací, v m 
vící, v celém rosllinstvu vládne, a sice 
u všech rosllin více než jednu osu ma- 
jících. U violky písečné jest první rosl- 
linka, ze semene pohlavním zúrodněním 
povstalá, naskrze nepodobna ku květní 
stopce, jednotníku tomu, z něhož po- 
vstala, a teprva v lřelím pokolení opět 
pohlavní (květní) osa se vyskytuje: ona 
má trojčlennou proměnu generací. 
Všecky osy, které dle zákonu pro- 
měny generací nějakým zvláštním útva- 
rem lislním se vyvnamenávají, a které 
do jedné řady náležejí, v nížto meta- 
morfose od klíčních listů až do květu 
a plodu pokračuje, nazýváme osami 
hlavními. Osy však, které nijakým no- 
vým útvarem nevynikajíce do proměny 
generací také nenáležejí, nýbrž kromě 
hlavních os vedlejší řady tvoří, jsou 
osy vedlejší. Tyto mohou na též před- 
cházející ose býti rozdílné podle výšky, 
ze kteréž na ose vynikají. Obr. 3. před- 
stavuje osní soustavu od Thesium inter- 
medium. Plazící se podzemní osa nese 
bledé šupinkovité nižní listy, vystoupivši 
pak nad zem co lodyha brzy úzké lu- 
peny nese, slávající se nahoře v oboru 
květním jenom menšími, tak že zvláštní 
útvar vyšních listův vyvinut není. Tato 
první osa I nekončí květem, ovšem ale 


Thesinm intermedium. K lepšímu přehledu jest lodyha 
I letos květoncí představena, vlastně byla od lonska od- 
umřelá a jenom osa I“ letošní, 


6 
: 


291 


krátké osy druhé generace II Tím jest metamorfose ukončena, jsouc podělena na 
dvoje osy hlavní, pročež rostlina ta dvojosá jest. Kromě os II nacházejí se ma ose 
první ještě trojí vedlejší osy, opakující větší menší část první osy. A sice hned pod 
konečním hroznem opakují osy I v menší míře tento kvělní hrozen, potom na zpodu 
lodyhy z nižních listů povstalé osy I" opakují celou lodyhu, a ještě hloubějí na ose 
podzemní spalřujeme osy plazivé s nižními listy a v lodyhu vystoupající, ježto opa- 
kují celou osu první. Co čtvrtý spůsob vedlejších os máme lu v lřelí generací ještě 
květní osy II', opakující osy II i s květem. 

Vedlejší osy nikoliv nejsou proto, že jen opakují předcházející osu (pročež 
také opakovací slovou) vždycky nadbylné, i rozeznáváme je dále co 1. podstatné neb 
nulné a 2. případné. Nutné mohou býti ze dvojí příčiny : některé totiž tvoří podstatné cha- 
raktery rodu rostlinného, jiné jsou nutné co zachovatelé a rozmnožovatelé rodu v pří- 
štích letech, tedy z ohledu biologického. Na našem Thesium intermedium na př. jsou 
osy II podstatnou známkou rodu toho i nechybí nikdy, rod ale příbuzný, jemuž tyto 
větve taktéž neproměnně scházejí, jest Th. alpinum. Osy I" a I" jsou též nutné, ne- 
boť by bez nich rostlina bez náhrady zahynula ; jen lím, že každým příštím rokem 
zahynulou loni lodyhu hlavní nahražují, lrvá trs stále; osy I" z části pak léž co roz- 
množovatelé slouží, ješto v četnějším počlu vyrůstlajíce a ze sebe kořeny vyhánějíce, 
mohou konečně se oddělili a nové trsy zakládati. Případné jsou ale osy U, sloužíce 
toliko k ohohacení kvělenství, a v skutku také jen na mohúlnějších lodyhách se vyvi- 
nují, na chudších zanikají. 

Na rozdílech těchlo můžeme přestali, opominouce jiné méně důležité, kleréž se 
porovnávajícímu vedlejší osy vespolek ještě namanují. Navrálime se opět k osám 
hlavním, kteréž samy zákon proměnných generací představují. Již bylo řečeno, že 
nacházíme dvoj-, troj- a víceosé rostliny , ale spůsob, jímž rozdílné obory listů a 
tvary článkův na různé ty osy poděleny jsou, připouští velikou rozmanitost a jest tu 
přešíré pole skoumání pro morfologii obzvláštní. Hlavní tři zákony nalézám tyto, že 
buď osa hlavní takovým útvarem neb takovými útvary jest opalřena, kteréž násle- 
dují v pravidelné metamorfosi na útvar oboru, z něhož povstala, neb že do oboru 
nižšího zpět sáhá, nežli sama osa předchozí měla, což řídčeji přichází, anebo za třetí, 
přeskočíc některý útvar, že hned do vyššího ještě zabíhá. 

Pravidlem prvním řídí se nejmnožší víceosé rostliny, tak že i osa, z oboru listů 
mižních aneb lupenů přízemních povstalá, vyvozením lupenů lodyžních metamorfosi bez 
přítrže dále vede, jako na pížmovce (Adoxa Moschatellina), rostlince našich lesíků 
pížmem zavánějící (viz obr. 12,) a na nátržníku (Potentilla Tormentilla), anebo opako- 
vavší zprvu tentýž útvar, potom dále vede, jako ostřice (Carex) Schreberova, kdežto 
první osa nižní listy, osa II zprvu též nižní listy, pak lupeny a vyšní listy nosí (viz 
obr. 15.). Takléž z oboru lupenů lodyžních povslalé osy mívají ihned vyšní listy, 


jak u trojosných viol, u Veronica Cbamaedrys, Trifolium montanum. U posledních 


nekončí tyto osy samy květem, a osy příští generace tímže pravidlem útvary kvělní 
vyvozují. 

Jinak se mají osy II viol trojosých (viz obr. 2.), pak jetele chlumního (Tri- 
folium montanum), ježto nejprvé krok ma zpátek za útvar osy I lupenů přízemních 
činí, začínajíce jedním neb dvěma nižními listy, potom teprva lupeny lodyžními nit 


292 


metamorfose tam, kde osa I přestala, přejímajíce. Osa II od ostřice prstnaté (Carex 
digitata obr. 4.) má na zpodu 3—4 vysoké pošvité nižní listy N, kdežto první osa 
vyšší útvar lupenový L nesla; tato osa II 
přeskočíc útvar lupenů na dlouhém stvolu 
hned podklasní pošvité vyšní listy nese. Dle 
třetího pravidla konečně opomíjí osa II od 
šťávelu (Oxalis Acetosella, viz obr. 14.), z 
paždí nižního listu osy I vyniklá, útvar lupe- 
nový a hned děma vyšními listy V počíná; 
za to ale osa I po nižních listech dlouze 
stopkaté lupeny přízemní vyvinuje, 

Z těch několika rozborův osních sou- 
stav rostlinných pozná čtenář, jak zajímavé 
jest pojímání rostlin v jejich celosti s ohle- 
dem na zákony melamorfose a proměny ge- 
nerací, až do nepatrnějších na oko podrob- 
ností. Jest lo vnější porovnavací tvarozpyt, 
v náuce rostlinné předůležitá částka, protože 
rostlina po své povaze právě ve vnmějších 
tvarech svou podstatu vykládá. Porovnavací 
tvarozpyt, jako vůbec porovnavací methoda, 
poskytuje lidskému poznání tu velikou vý- 

Oieá (napitedk“ shine lí pološená pak hodu, že porůzné, roztroušené úkazy co články 
vstoupající s lupeny L, II osy druhé s nižními jedné řady, co vývody a variace z určitých 
listy N, I' vedlejší osa od I, jejíž první list je © zákonů a forem přírodních vykazuje; jest to 
veliký nižní N". nit Ariadnina, vyvádějící labyrintem neskon- 
čených forem na světlo souvislého, rozumného pojímání. S tvarozpytem v úzkém spo- 
jení jest pak biologie vnější, to jest vypsání životního běhu, jakýmžto tvary, nyní 
hotové na předcházející tvary následovali a následujím tvarům opět místa učiní, běhu 
vytvořování forem od prvopočátku ze semene povstalé rostliny až do pozdních po- 
kolení. Kolik v jednom roce a jakých tvarů vytvořeno bývá, v jakém poměru je 
vzrůst rozličných let, jsou-li léta nestejného vzroslu, jaký rhytmus v něm vládne, ja- 
kými prostředky trs rostlinný mnoholetý se rozmnožuje a dochovává přes léto, to vše 
a jiné jsou předměty takového biologického skoumání. Jmenovitě poměr vzrostu 
v prvních letech rostliny mnoholeté, ze semene pošlé, zasluhuje objasnění, neboť se 
nikoliv nevyvinuje ročně k vytvořeným již částem to samé, nýbrž i zde jistá zákonitá 
proměna, a to sice pokrok se jeví. Přirovnati můžeme celý trs rostlinný, t. j. všecky 
generace od prvopočátku až do nejposlednější, k jednotníku zvířecímu, neboť jako tento 
má rozdílné doby vyvinutí od narození do pohlavní vyspělosti a do staroby, tak i trs 
rostlinný, taktéž i strom. Poznáváme také v životě složité rostliny zákon životního se- 
silování; nehned klíční rostlina vstupuje do doby květní zralosti, nýbrž první rok slabé, 
pak vždy silnější roční vystřelky činí, dokud ku květení nedospěje, a tak zase po vy- 
pršené určité, třeba sebe delší lhůty statnosti k slabším útvarům staroby sklesává. U stromo- 
vitých rostlin je zákon ten ještě známější: každý ví, že mladý strůmek prvním rokem 


(Obr. 4.) 


—— ——— 


hned plodu nenese, nýbrž jistý čas, a sice někdy hodně dlouho sesilovati musí. 


; 233 


V ohledech těchto morfologických a biologických míním tenkráte toliko podzemní sou- 
stavy osní, více jen dle příkladů, probrali. 


Rhizomy. 


Rhizom (také u Presla oddenkem zvaný) není morfologicky určitý díl rostliny, 
jako jest kořen, list, květ, nýbrž název ten k velmi rozličným podzemním tvarům se 
vztahuje a toliko v biologickém ohledu odůvodněn býti může; jelikož jím vyrozumíváme 
v nejširším smyslu všelikou podzemní soustavu os, z nížto se obnovuje ročně vzrůst 
veliké většiny rostlin. Tyto rostliny, vlastně bylinami zvané, náležejí mezí rostliny 
anabiotické, k nimž také stromy a kře patří. Ty mají totiž tu vlastnost, že kruh neb 
cyklus života, jenž ve vyvedení úplné metamorfose záleží a vytvořením květu 
i plodu ukončen jest, po neurčitá léta, a sice v celku každoročně jednou- neb několi- 
krát opakují. Opak jejich jsou rostliny nazvané haplobiotické, ježto jedinkráte cyklus 
metamorfose květem dovršují, čímž i život svůj končí. K nim sluší počísti netoliko 
jedno- neb dvouroční rostliny (vlastně zežiny), nýbrž také některé stromovité mnoho- 
leté, mezi palmami na př. krásný slínovník (Corypha umbraculifera), jehož kmen po 
36 let toliko listy tvoří, pak teprv dosáhnuv výšky 60 stř. v konečné květenství vy- 
žene, načež s dozráním plodů kmen docela zahyne (viz Živu 1855 str. 242). Mezi 
rostlinami anabiotickými vznášejí stromovité všecky osy a ústroje své na světlo, osy 
jejich vůbec nehynou, nýbrž dřevnatí, a toliko ony články osní, jenž jsou květům a plodům 

(Obr, 5.) nejbližší, t. j. stopky acelé květenství, ročně 
upadávají. U bylin ale hynou nadzemní osy 
(jimž jmeno lodyh přísluší) co rok, a co 
rok nové povstávají z pupenův na podzemní 
ose, ať si tato taktéž zahyne, aneb jako 
kmen zdřevnatí a déle vytrvá. Krom toho 
vyznamenávají se rhizomy nižším stupněm 
metamorfose, než lodyhy mívají, ješto velmi 
zhusta nižní listy anebo zpodní lupeny, u 
nichž řapík velmi převládá, vyvozují. Rozma- 
nitost rhizomův co do tvarozpylné povahy 
i co do trvání jest větší, než by se zdáti mohlo, 
Předně naskytují se dva podstatně tvarem roz- 
dílné spůsoby rhizomův, první jest toliko částí 
jedné osy, druhý celou jednou osou tvořen jest. 

1. První spůsob vyložíme na vslavačovité 
rostlině Listera ovala (obr. 5.). Stíněné 0- 
krouhlé plochy ukazují místo, kde lodyhy 
z minulých let se nacházely, jichž každým 
rokem jedna se vyvinuje; mezi dvěma kruhy 
jest vždy díl rhizomu za jeden rok vytvořený, ze 
dvou článků osních složený, nesoucích jizvy dvou 
listů xax". Viděti jest, že každý roční díl z paždí 

Listera ovata; a rhizom jedensetiléký,  b vyššího x' na lonském dílu vyniká, jeť tedy každý 
kléční rostlinka. ročník následující generací, vystoupající ne= 


294 


prostředně v hynoucí lodyhu. Letošní lodyha ukazuje, že nad těmato jizvami ještě 
dva pošvité nižní listy N stojí. Také listy k jizvám náležející byly nižní a jsou od- 
ňaty, aby bylo viděli v paždí od x' větší pupen, ustanovený pro příští rok, by opakoval 
cyklus té rostliny, jenž obsahuje celkem čtyři nižní listy na rhizomu, pak na delším 
článku lodyžném dva vstříčné vejčité lupeny a vyšní listy, z jejichž paždí květy hrozen 
tvořící vynikají. Tento pupen slove Alavním čili nahražovacím, a rhizom jako tento, 
jehož roční částky po řadě ze sebe vynikají jako články v řetězu, nazývá se sounožím 
(sympodium). V našem obrazu jest jedenáct generací pohromadě, i poněvadž víme 
Z pozorování, že ročně jeden takový člen povslává, můžeme stáří každého snadně ur- 
čili; víme na př. že člen neobyčejně dlouhý v r. 1854 lodybu nesl. Ještě ale nevíme 
s jistotou, zdali v tom roce také květl, protože jsou v živolě té rostliny též léta slabší 
energie, kdežto lodyha dvěma lupeny náhle zaniká, květu nevynesouc. — Menší pu- 
pěny v paždí od x jsou pupeny vedlejší, kteréž se ale dále nevyvinují. Aby životopis 
rostliny byl úplný, lážeme se ještě po klíční rostlině a následujících po ní ročníkách ; 
chod jest tu velmi jednoduchý. Klíční rostlina má prvotní kořen k, a na ose kelní 
první lístek (cotyledon kl) jakožto nízký kroužek kolem vyvinutý, nad ním pak člyři 
nižní květy N a dva skoro vstříčné lupeny L. (Celá rostlina je velmi slabounká; z na- 
hražovacího pupenu v paždí druhého N, až pokud první lodyha zahyne, přibude opět 
takovátéž osa, ale již silnější, a tak sesiluje se každý roční příbytek, až po více letech 
vyskytne se květoucí ročník; tehdy již zahynul prvotní kořen a vedlejší kořínky: 
zpod nižních listu vynikající (v obrazu jsou vynechány), přejímají dovoz tekuté potravy. 

Obr, 6. jest rhizom jestřábníka zedního (Hieracium murorum). Také zde jest lodyha ko- 
nečná, to jest prodloužení té osy, která rhizom tvoří. L jsou řapíky čerstvé zpodních lupenů ; 
pupen v paždí nejvyššího lupenu p vytvořil již letos několik lu- 
penů, v paždí nižších jsou mnohem menší vedlejší pupeny. Lodyha, 
před letošní květší, je znače na zbytkem a, před touto byla lodyha 
b. Přihlédnouce pozorněji shledáme, že dlouhá část rhizomu po a ze tří 
ročníků záleží, a tedy že a před třemi lety, b před čtyřmi květla. 
To dokazují dosti veliké pupeny p a p', ježto jsou nahražovací pu- 
peny dvou let, v nichžto sounoží ku květení nepřišlo. V tom leží 
rozdíl valný tohoto sounoží od sounoží Listery, že zde ta sama 
osa příští rok zpodní lupeny tvořila, pročež nahražovací pupeny ne- 
vyvinuty zůstaly, kdežto u Listery i v roce když nekvěte z nahra- 
žovacího pupenu trs dále se staví. Zde máme příklad, že výminečně 
cyklus životní po více (3) letech uzavřen jest. 

Můžeť se ale cyklus ten také několikrát do roka opakovali. 
Jestli se to děje pozvolna, tak že lodyha jedné generace již za- 
hynula, když lodyha druhé květe, tedy může takový trs po dlouhý 
čas pořád v nově rozkvítati. Nejkrásnější příklad tak dlouhého 
květení jest chudobka (Bellis perennis), krajanka nevelmi vážená, 
poněvadž všude na trávníkách v hojnosti a v každé skoro roční 
době květe, jsouce dle slov epigramatického básníka obrazem ne- 


(Obr. 6.) 


Hieracinm murorum. © Unavné, skromné hospodyně: 
Skromná jsem chudobinka, rokem první i poslední : 
Hospodyně moudrá, takto ty k lůžku se měj! 


235 


Na přírodopisci jest důvodně ukázati, čím to jest, že bývá první i poslední 
Celý rhizom (obr. 7.) až na nejzazší stíněný konec, poznenáhla odumírající, jest vý- 
sledek tohoto roku. Až po a, kdež byla první konečná lodyha, jest první osa I, do 
lodyhy b druhá osa I, povstelá v paždí lupenu x, do c třetí osa I" Tato má čerstvé 
listy L, v paždí druhého lupenu zdola L* ale stojí lupeny L* osy čtvrté, teprv kvésti 
mající. Máme tedy čtyři květné generace, do konce měsíce června toliko, do konce 
roku ale ještě hezký počet jich přibude, čímž se vysvětluje dlouhá květní doba chu- 
dobky. Skrze pupeny vedlejší, jako jest p, zase se silně rozvětvuje a konečně roz- 
množuje, neboť tylo pupeny vyrostou na příští rok u pobočné větve rhizomové, kteréž 
odumřením letošního rhizomu se oddělí, tak že z jedné letošní rostliny povstati může 
na přes rok společnost tolika rostlin, kolikráte ona letos květla. Větev v jest povstalá 
z takéhoto vedlejšího pupenu. 

Také petrklíč jarní (Primula) tvořívá často více generací v jednom roce jako 
chudobka, avšak tyto tak rychle po sobě následují, že skoro zároveň květou v hustém 
mohutném trsu, a obmezené jarní doby květní valně neprodlužují. © Stává se také 
u některých jarních rostlin, že pupen pro příští rok v příznivých okolnostech na pod- 
zim téhož roku se vyvine v květnou lodyhu jako u koniklece (Pulsatilla), a tím náhodně 
cyklus svůj dvakrát v roce opakuje. 

Jestliže u chudobky roční přírostky z vedlejších pupenů se osamostatňují, zů- 
stávají tytéž na rhizomu kopylníka lesního (Asarum europaeum) často dlouho ve spo- 


(Obr, 7.) 


Rhizom chudobky (Bellis perennis). 


236 


jení, tvoříce skutečný strůmek podzemní. Zdá se na pohled (obr. 8.), jakoby rhizom 
od I do V" jednou osou byl, ale to jest mylné, I jest vedlejší větev od I, I* od V, 
V" od T", třebas nyní tyto větve v jedné čáře nad sebou stály. Rostlina tato jest 
podstatně jednoosá, osa letošní generace U" je na zpodu čtyrmi výše většími nižními 
listy N posázena, nese na delším článku dva hustě nad sebou stojící, však nikoli 
vstříčné lupeny, načež v tenčí květní stopku přechází. V paždí hořejšího lupenu toliko 
jest pupen nahražovací p, jenž po opadnutí kvítku na přes rok tak silně se vyvine, 
že nad osou letošní státi bude. Také v paždí listů N jsou pupeny, silnější zvláště ve dvou 
hořejších, z nichž ale obyčejně toliko nejhořejší příštím rokem se vyvinuje, jak na 
loňské generací I* viděti; poboční osa je velmi slabá s nevyspělým květem, a teprva 
generací z této povstalá, jako na P z osy 2",zase silnější se stává s velikými listy I a kvě- 
tem. Zatím už z osy 2" slabší poboční větev povstává, a lak, jestliže mnoho generací (často 
přes 40) pohromadě bývá, má celek pyramidalní podobu, i můžeme netoliko ustanovili, © 
v kterém roce jaké osy zároveň povslaly, nýbrž trs kolikakoli let z paměti vykresliti. Na 
našem obr. na př. rhizomu čtyrletého povstaly osy "" znamenané letos, " znamenané 
loni, * znamenané před loním, jediná I bez známky před třemi lety ; prvním rokem tedy 
byla jedna osa, v druhém dvě, v třetím čtyři, ve čtvrtém osm atd., to jest mnohost pří- 
rostků posloupných let tvoří řadu potencí ode dvou (£ 2 2* 2* 2*,..., 27). 
(Obr, 8.) 


nA 


A6arum curopaeum. 


237 


Rhizomy posud rozbírané přinášejí ročně tentýž úbvar listní, a vyjmoucé dobu 
sesilovací po klíčení a jednotlivá neurčitá léta sesilovací, ročně kvělnou lodyhu. Slo- 
žitější jest životopis některých rhizomů, ježto v pravidelném střídání obročně jiný 
úbvar vyvozují, jinými slovy řečeno, toliko ob rok květnou lodyhu vysýlají, rok mezi 
tím ležící pokaždé se sesilujíce.  Rhizom od májového kvítku (Majanthemum bifolium), 
s počátku z dlouhých článků se skládající, z uzlů těch článků kořínky ženoucí, 
běží v délce několika coulů až celého střevíce rovnovážně pod kyprou zemí, čili jak 
se říká plazí se v podobě výběžku, posléz vyvinují se články krátké zhusta nad sebou, 
rhizom se připravuje ku květní době. Pokud se plazí, nosí pošvité listy nižní N, 
v jejichž paždí pupeny p zakládá, kteréž později z části v podzemní výběžky se vyvi- 
nou. V prvním roce vytvoří asi pět krátkých článků s nižními ale bezpupennými listy 

(Obr. 9.) 


Majanthéitím bifolitmi, a I Rhizom vyběžkovitý, ponejprv: květoucí, b Rhizom mnoholeťý, tříkrát květší, 


298 


a jedním dlouze slřenkatým lupenem L, v jehož paždí pupen (p') sedí. Střenek ten 
je dulý, na zpodu jeho dutiny pak sedí konečný pupen, jenž příšlím rokem zase. nižní 
listy, ale již jen 3 a zpodní list vyvine, jehož zvadlý slřenek na obr. viděti. Na obraze 
rhizom v třetím roce ponejprv kvele, na zpodu jeho jsou 2 N, pak vystoupá lodyha 
obyčejně 2lupenná s konečným hroznem, v paždí vyššího N ale jest nyní nahražovací 
pupen. * Od té doby objevuje se pravidelné střídání, po lodyze za rok povslanou 3N 
a zpodní lupen, o rok později zase 2N a lodyha, a sice jsou lupeny i lodyhy pozdějších 
let vždy větší a mocnější. Obr. 8b představuje rhizom, jenž třikrále kvetl, v celku 
v osmém roku stojí, I, I, I*, P" jsou po sobě následující generace, členář může sám 
dle udaného pravidla léta spočísti. Životní cyklus dvouletý mohli bychom dle útvarů 


listních následující formulí zevrubně popsati : L3 NE —>N 2 GD L V, Wy Urky neboť 
1. rok 2. rok 


rostlina je skrze květy trojosá. Pohlédněme ještě na výběžky I. V témž roce, když 
poměrně hlavní rhizom první zpodní lupen vytvoří, vyvine se nejhořejší výběžek, 
v druhém roce následuje druhý dolejší, jenž v obrazu celý vykreslen jest, v třetím 
roce pak tento výběžek první zpodní lupen a již zase výběžek I" ze sebe vysýlát 
Poněvadž rhizom i vělve jeho od zadu brzy umírají, zakládá tím každý výběžek rost- 
linu o sobě, takto se májový květ za několik let široko rozlízá. Pupeny, z nichž 
výběžkovité vělve povstávají, mohly by se pro rozdíl od nahražovacích pupenů nazvati 
rozmnožovacími, 

Vůbec ale polřebují podzemní výběžky, z pupenů rozmnožovacích povstalé, dvou- 
letou periodu k vyvození květů i při takových rostlinách, kde nahražovací pupen buď 
jednoletý cyklus má, buď žádného neslává, jak při žlulenníku (Chrysoplenium), pod- 
bělu (Tussilago). © Rhizom podbělu menšího neb devětsilu (Tussilago Farfara) má 
ještě lu zvláštnost, že lupeny v prvním roce svého cyklu tvoří později na léto, květní 
stvoly druhého roku ale velmi časně z jara se vyvinují. Nejdřív výběžkovitě se plaze, 
nese nevysoké, skoro trojhrané, lěsně přilehající N olivové barvy, potom na zkráce- 
(Obr. 10 ných článkách osních v prvním roce 

: střenkaté, vezpod běloplstnaté lupeny. 
Na obraze, jenž dvouletý rhizom uka- 
zuje, jsou nižní listy a lupeny již opa- 
dlé, avšak na letošním výběžku U z 
paždí nejvyššího N se nacházejí N' a 
L. V paždí oněch lupenů založené 
pupeny, jejichž síly nahoru ubývá, vy- 
vinují se v druhém roce ve květné 
stvoly, tak jako sám konec osy L Listy 
na těch stvolech jsou sice šupinilé, řa- 
píkové, jako nižní listy, avšak jsou vyšší, 
volné, žlutavé, vejčité. Když odkvětly 
stvoly na hlavním poměrně rhizomu, 
pak teprv lupeny výběžků se vyvinují. 
Nahražovacího pupenu jako při Majan- 

Tussilago Farfara. I výběžkovitý rhizom s koneč“ hemum není zde, a tudíž část z krát- 
ným květním stvolem, (Sde již sa kých článkův brzy bu náhrady zahyne. 
a velmi prodloužené, (1) vedlejší osm s nižními lisy M Nalezl jsem laké jeden exemplář, kde 


a lupeny E. 


ění 


239 


konečný pupen nad lupeny nevyrostl druhým rokem v květný stvol, nýbrž opět delšími 
články s nižními listy se položil, ba opět lupeny vytvořil, © Zároveň bylo pod první 
hlávkou lupenů více výběžků nad sebou vyvinulo, čímž rhizom lak seslaben byl, že 
předběžný tvar lupenů znova opakoval; v tom roce jen jedním pobočním stvo- 
lem kyětl. 

Pozorného čtenáře neušlo, že mezi dvouletým cyklem osy z nahražovacího pu- 
penu jako u Majanthemum povstalé a límže osy z pupenu rozmnožovacího vzešlé předce 
rozdíl jest. Neboť nahražovací pupen vyvinuje se tepry druhého roku,. a lřelí rok 
teprv květe, kdežto výběžky již v tomtéž roce vyrůstají a první část svého cyklu 
odbývají, ve klerémž předchozí generace květe, tudíž ls sám předce každým rokem 
květy tvoří, 

Jestliže se vždy toliko jeden pupen nahražovací vyvinuje a části rhizomu od 
více let pohromadě zůslávají, nalézáme pak sounoží jednoměrná neb řelězovitá, jako 
u Listery, Bellis, Hieracium atd.; zbytky různých let, nepočítaje náhodné rozvětvení 
z vedlejších pupenů, v jedné řadě jako články řetězu za sebou leží. Jiná sounoží mají 
více nahražovacích pupenův, na př. dva z paždí vstříčných listův, vespolek úhel ně- 
jaký tvořících a tudy na rozličné strany se rozcházejících, které, když u větve se vyvinou, 
vícestranně rozvětvené sounoží tvoří, pročež je mnohosměrným neb paprsčeným na- 
zývám. Jeden z nejjednodušších příkladů toho druhu jest rhizom bažanky lesní 
(Mercurialis perennis) obr. 14. Listy její jsou vesměs po dvou vslříčné, a tak i první 
dva šupinovité nižní listy N, kteréž zcela na zpodu každé letošní osy sedí, majíce 
v paždí svém po jednom pupenu nahražovacím. Když letošní lo- 
dyha až na malou část nad N zhyne, vyvinou se příštím rokem 
z pupenů jejích dvě lodyhy, také tak ustrojené. Příštím rokem vy- 
vinuly by se čtyři lodyhy z pupenův lčchto lodyh atd. Lodyhy ty 
na rozličné strany se rozcházejí, nebo položím-li plochu skrze 
lonskou lodyhu a dvě letošní, takléž plochy skřze letošní a její 
pupeny , tedy tvoří onano s těmito rovné úhly a tak povslává 
po více letech rhizom velmi zapletený a hustě klubkatý, protože 
články pod N velmi krátké jsou. — Podobné rhizomy jsou od Vin- 
; : cetoxicum officinale, Galeobdolon luleum, Orobus vernus, niger 
mis, rhizom I před- ads F : bůea ; + 
loňská osa, I loňské, © J> Jen že jsou pro více nižních listův a nabražovacích pupenův 
I" letošní, p letošní trochu složitější. 
pupeny nahražovací. Sub I posud popisované spůsoby rhizomů mají jednu povahu 
společnou a sice tuto. Podzemní osa jest toliko nějaká část první osy, kteráž sama 
co lodyha květonosná (u Asarum co stopka květní) nad zem vystoupá, a když odumře 
tato, nahradí jí nová generace z pupenu podzemního dílu vyníkající. V blízkém po- 
dobenství: otec zplozuje syna, tem vnuka, tento pravnuka atd. v dlouhé řadě posloup- 
ných pokolení. 

II. Podstatně od onoho druhu rhizomů rozdílné jsou rhizomy, spůsobené celé 
osou, nad zemí nijak neb málo jen se pozdvihující. Taková osa vychází v pupen, 
jenž nikdy květu nevytvoří, nýbrž toliko rhizom ročně prodlužuje. Květní lodyhy neb 
stopky vynikají ale pobočně z paždí jeho listů co druhé generace, i abychom v prvé 
začatém porovnání dokončili, tentýž olec neuslále slárnaucí ročně novým potomkům 
původ dává. 


(Obr. 14.) 


Mercurialis peren- 


240 


Pižmovka (Adoxa Moschatellina) má rhizom dosti dužný, Wlustý, sklovitě lesklý, 
jenž z jara za květní doby dost krátký jest a po několika vzdálenějších nižních listech 
N více shloučených nese, po těchto obyčejně dva dlouze střenkaté lupeny zpodní L 
a jeden neb dva nevyvinuté lupénky, činící nevyvinutou čepelí přechod k N, k nimžlo 
metamorfose opět sklesává, anať osa jako výběžek, za květní doby již často na píď 
dlouhý dále se plazí. Květní lodyha H bývá jen jedna, vynikajíc někdy z paždí prv- 
ního lupenu, jindy z předcházejícího N. Postranní rozvětvení rhizomu děje se roz- 
množovacími pupeny, to jest slabšími výběžky T z paždí shloučenějších nižních listů, 
i také z nižních listů. konečného výběžku. Během leta zahyne osa I s letos květší 
lodyhou docela, ale výběžek prodlužující tuto osu na konci opět ztloustne a listy nižní 
hustěji vytvoří k příštímu roku, zatím co jeho nilitá zadní část zetlí. Tento pochod 
ročně se opakuje, poboční výběžky však rostlinu silně rozmnožují. Rhizom Adoxy je 
pokračování osy klíční rostliny samé. Lodyžka klíční rostliny hned po dvou vej- 
čitých klíčních lístkách kl nad prvotním kořenem k se prodlužuje výběžkovitě a 
k zemi se sklání, do mížto se zaryje, tvoříc šupinovité nižní listy. V druhém roce 
pozdvihne se špička osy více vzhůru a vytvoří po shloučenějších N* jediný, méně než 


(Obr. 12) 


Ko 
G 


Adoxa Moschatellina, 


241 


na vyspělé rostlině. dělený zpodní lupen L, načež opět šlahounovitě v zem se sníží. 
Takto sešiluje se rostlina třeba několik let, až posléze květní osu vyšle 
jul (Obr. 13.) 


POTE 


První tři ročníky Adoxy od semene v ideální souvislosti. 
Od šťavelu (Oxalis Acetosella) zůslávají roční plodiny pohromadě. Osa I co 
výběžek s listy N nejprvé se plazí, potom ale začíná hustěji tvořiti nejenom N, ale též 


M u s" 
léb Oxulis Acetosella. (Co nad hořejší čárou je letošní, co mezi tou a dolejší je loňské, co 


pod dolejší předloňské, 
Živa, 1807. 16 


242 


dlouze střenkaté irojené lupeny L, kteréž po dvou létech od tlustého zpodku rovnou 
plochou se oddělují. Z paždí lupenův i nižních listův vynikají místem opět niťité vý- 
běžky U. Z jara vždy povstávají lupeny, zalím co z paždí předcházejících nižních 
listů, loni na podzim tvořených, lelos květní stopky II vynikají. 

Kterému rhizomu schází vlastnost z rozmnožovacích pupenů výběžky vyvinovali, 
na tom pak vyskytují se obyčejně pupeny rhizom rozvětvující a vedlejším pupenům na 
rhizomech prvního spůsobu se rovnající, na př. u Viola hirta, Tormentilla a m. j. 

Druhy velikého pokolení ostřic (Carex) mají z vělšího dílu rhizomy mezi prv- 
nější se řadící, některé ale také rhizomy celoosné. Povšimnulí hodný jest rhizom takový 
od obecné ostřice Schrebrovy, jenž trsovitě rozvělven široko se plazí. Onf nese samé 
toliko nižní listy, jest ale tím znamenilý, že osy II, květní lodyhy (stébla), toliko z ne- 
vyvinutých článků zpodu svého, kdež na předcházející ose povstal, vypouští, v dalším 


(Obr. 15.) 


Carex Schreberi. 
běhu ale nejpry po jednom, pak pravidelně vždy po 3—4 článkách prodloužených ve- 


kový svazek lodyh ze zpodu osy jedné déle květe než jeden rok, tak že dolejší I už 
loni květly a letos někleré čerstvé výhonky ze svých nižních listů měly, hořejší MH ale 
lelos květly. 

Objasněním těch několika rozličných tvarův vykreslil jsem hlavní rozmanitost 
os podzemních našich rostlin. Vysvílá z něho již, že tyto nevšímané, zanedbané, od 
nevědomých jmenem „kořeny“ odbývané základní tvary v ne menší míře seznání za- 
sluhují, nežli nadzemní rostliny, pyšně ve vzduch a světlo se vypýnající a barvo- 
leskem i lepotou forem stranné zálibě hovící. Čím základy jsou pěknému stavení, tím 
rhizomy bylinám, anobrž ještě více, jelikož samy pohyblivé a proměnám životním po- 
drobené, pohyblivost života vzdušné rostliny podmiňují. Ještě zbývá, na trvání roč- 
ních plodin na podzemních osách zřelel v celosti obrátili. Rostliny se mají v tom 
ohledu na trojí spůsob. 

1. Jednou toliž odlučují se nové roční výtvory naprosto od osy, z níž povstaly, 
i vyživují se samostatně vedlejšími kořínky, kleréž hned ve spojení s původní osou 
byly vyhnaly. Slará osa pak buďto (a) již v prvním roce zcela zahyne, aneb (b) dále 


243 


vylrvává. — a. Tak žije Adoxa, od níž vždy jenom výtvory jednoho roku nalezeny 
bývají, osa I tedy v samé roční částky rozpadlá jest; taktéž Oxalis stricta, jejíž ma- 
sitý, dužný rhizom v konečnou lodyhu vysloupá, z šupinatých nižních listů ale se v0z- 
větvuje ; když zahynula celá letošní osa, zbývají na přes rok jen větve rhizomu co 
samostatné rostliny *).  Zylášť rhizomy křehké, masité, spíše takové zhoubě podléhají, 
úplnému rozdrobení ročních částech vzdorovali nemohouce. — 4. Od trvalé osy od- 
lučují se větve, nejvíce zprvu lenké výběžkovilé, pak hustěji  článkované tím, že 
tenké články ze zadu uhnijí, když pod shloučenými články vyniklé kořínky novou rost- 
linu již náležitě zbezpečily. Na příklad jest jahodník, 

2. Novotvořené podzemní částky zůslávají ve spojení s výtvory od více před- 
cházejících lel a bývají zároveň od nich vyživovány. Prvotní kořen ale po jistém počtu 
let zahyne a po něm i ročníky dřevnější ponenáhlu v stejné míře zellívají, v jaké 
z předu ročníků přibývá. Mnohost souvisících ročníků není sice podrobně určila, předce 
však pro každý druh jistých hranic se drží. Většina rhizomův taklo vegetuje, z uve- 
dených jsou to: Asarum, Listera, Paris ald. 

3. V jistém spůsobu nejdokonalejší, ku kmenům stromovitých rostlin přechod 
činící rhizomy jsou ty, které již nižádné ztráty od zadu netrpí, aniž prvotního kořene 
pozbývají.  Všecky nové výtvary nabývají potravy a látky k novotvoření od tloustnou- 
cího kořene prvotního a předcházejících ročníkův, kteréž uvnilř jako stromy dřevnaltí 
a u dicotyledonův nasazovanými vrstvami ztloustají. Sem náleží viola (obr. 2.), mnohé 
„okoličnaté: Bupleurum falcalum, Eryngium campestre atd., pak Pulsatilla pratensis> 
Silene inflata, Hypericum perloralum a m. j. **). 

Kromě trvání čáslí ročních jest ještě spůsob vyživování rhizomu pozorování 
hodný. Již bylo řečeno, čím rostliny v oněch třech spůsobech trvaní vyživovány bý- 
vají: že roční částky osamotnělé vlastními, již hotovými kořínky, částky ve spojení 
s více dřevnějšími ročníky těmi samými potravy nabývají, třetí shluk rhizomů prvotním 
kořenem potravu vssáti může. Rozdílné ode všech posud dolčených rhizomů jsou 
i rhizomy takové, jejichž nově tvořené čáslky v jisté době nijak z zevnitřka skrze 
kořeny potravou opatřovány býli nemohou, a tudíž jim v některé morfologicky určité 
části rostlinné zásoba polravní lálky na len čas k výživě uložena jest. Nemožnost 
jinakého vyživení leží unich v tom, že buďto «) útvary nové se odloučí od výtvarů pře- 
„dešlého roku, aniž ještě ústroji schopnými k přijímání polravy ze vnějška, to jest 
mrcásky kořenovými nadány jsou, aneb ©) nové úlvary, nemající ještě výživných ko- 
řínků, jsou sice v ústrojném spojení s ročníky předešlými, ale na těchto kořínky na 


p" m) Kliční rostlina trvá dvě léta, v druhém roce docela v délce se vyvine a rozvětví i květy nese. Větve z nej- 
zpodnějších (loňských) jejích listů nesou na dolejší části nižní listy, z jejichž nejdolejších vyrůstají 
masité výběžky s nižními listy. Ty to jsou, kteréž se oddělí, do země co rhizomy zaryjí, a jimiž 
© trs po zahynutí klíční rostliny pak dále se rozmnožuje. 
+) Poněvadž zde, kde o rhizomech jednáno, samé mmnoholeté byliny před rukama máme, nebude od 
=, místa, připomenouti, že jsou také byliny bez rhizomu, kteréž v každém ohledu jako křovité rostliny 
“ se chovají, mohouce leda pro menší trvanlivost a mocnost os a vůbec pro menší rozměry od keřů 
býti lišeny, Mám na zřeteli na př. mateří doušku (Thymus) a chmerek (Sceleranthus perennis), To- 
liko trvalý kořen v zemi vězí a celá osní soustava nad zem jest povznešena; z os neumírá nic ji- 
ného nežli konce, pokud konečné květy neb květenství nesly, tedy zcela jako u keřův, a taktéž pod 
těmi konci, z nadzemných pupenů nové generace větví ročně vyrůstají, 


16* 


244 


nějaký čas zcela umrou, aneb aspoň svému výkonu přijímání a odvádění potravy do- 
státi nemohou. U těchto rostlin, jimž, jak samo sebou se rozumí, hlavní kořen vždy 
brzy na zmar přichází, děje se pak obzvláštní přetvoření některého dílu rostlinného 
na novotvořeném jednotníku k přijmutí látek zásobících, z nichž by on své útvary 
vybudovati mohl. Přetvora ta se týká 1. pně neb osy rhizomu, kteráž silně napuchne, 
načež bulvu (hlizu) před sebou máme; 2. mrcasu kořenového tímže naduřením, jenž 
pak Dambolem (bambulinou) se nazývá; 3. listů rhizomových, čímž cibule povstávají. 
Vylíčení těchto rhizomů ponechávám si na jinou chvíli, 


O ústroji dýchacím. 


Sepsal Dr. Ed. Gréger. 
(Dokončení.) 


Plíce plačí. 


Plíce ptačí jsou ve mnohých věcech rozličné od plic ssavčích, a podobají se 
spíše dýchadlům některých vyšších obojživelníků, na př. želv. 

Podoba. Plíce ptačí jsou poměrně menší než plíce ssavčí, nejsou rozeklány 
na větší a menší laloky, jako plíce ssavčí, nýbrž celistvé, na povrchu hladké, a pouze 
na hořejší straně proryty několika hlubokými na příč běžícími brázdami, do nichž za- 
padají žebra, Na povrchu jejich není viděti žádných malých buněk jako na plících 
ssavčích, nýbrž drobné rourky, mnoho malých aněkolik velikých, do vzduchových vaků 
vedoucích otvorů. 

Barva. Plíce ptačí prosty jsou všeho barviva, nejsou tedy tmavokropenaté jako 
plíce ssavčí, ale jednostejně světločervené. 

Poloha. Plíce plačí, jsouce více ploché, nerozproslírají se od zadní stěny du- 
tiny hrudní až ku přední čili zpodní, nýbrž nechávají veliký prostor mezi sebou a 
hrudní koslí, vyplněný srdcem a vaky vzduchovými. Nazad jsou hluboce zapuštěny - 
do vydutin mezižeberních a na zadní stěnu hrudní připevněny krátkými vlákenky. 

Pohrudnice. Poněvadž se u ptáků žádné bránice nenalézá, která by dutinu 
hrudní dělila od dutiny břišní, tedy i žádné zvlášlní pohrudnice nestává, nýbrž po- 
břišnice, odívající útroby břišní, volně vstupuje i do duliny hrudní a pokrývá zpodní 
plochu plic, nechávajíc hořejší nepotaženou, tak že plíce ptačí vlastně mimo pohrud- 
nici leží, 

Dráhy vzduchové. Vzduch, vstoupíc nosem do duliny ústní, proudí se hořej- 
ším chřlánem do průdušnice. Chřtán tento neslouží u ptáků zároveň co úslroj hlasový 
jako chřtán ssavčí, nýbrž jen co průchodiště vzduchu do plic, pročež i skladba jeho 
mnohem jednodušší jest nežli u chřlánu ssavčího. K vyvozování hlasu slouží u ptáků 
jiný ještě chřtán v dutině hrudní na onom místě postavený, kde průdušnice ve dvě 
ramena se rozchází; chřlán tento jmenuje se chřtánem zpodním anebo lépe chřtánem 
zadním a jest pouze ústroj hlasotvorný ; zevrubný popis jeho zanecháme sobě však na jiné 
místo. Hořejší chřtán ptačí opalřen jest podlouhlou skulinkou, jejížto kraje potaženy 
jsou tvrdou poblánkou rohovilou, klerá malé zoubky tvoří, tak že kraje skulinky chřtá- 
nové pilkám se podobají. Zoubky tylo do sebe zapadají a zabraňují takto větším 
těliskům, proudem vzduchovým unešeným, vstup do průdušnice. 


245 


U ssavců jsme poznali zvláštní přiklop čili jazýček (epigloltis), před skulinou 
chřtánovou umístěný a tuto při požírání cele přikrývající. Příklop takový se u ptáků 
obyčejně nenalézá, a toliko malá bradavička, před vchodem do chřlánu umístěná, na 
epiglotlis ssavčí připomíná. Předce však jest několik příkladů známo, že i u pláků 
dokonalý příklop ze slizné blány ústní složený se nachází; tak u lísky (Fulica alra), 
u sluky otavní (Scolopax gallinula) a snad ješlě u jiných. 

Průdušnice. Průdušnice ptačí jest složena z kroužků chruplavkovitých, které 
u plavců čili ptáků vodních často kostnatějí. Kroužky průdušnice jsou vždy celistvé, 
průdušnici v celém obvodu obkličující, a nenechávají nikde prostoru, který by měk- 
kými slčnami vyplněn byl, jako u ssavců zadní strana průdušnice. Toliko u Novohol- 
landského pštrosa jsou střední kroužky průdušnice rozštěpeny, a nechávají mezi sebou 
podlouhlou skulinu vedoucí do velikého vaku, který na přední straně krku leží a 
vzduchem naplněn býti může. Účel tohoto vaku není znám. 

Délka průdušnice a ledy i počet kroužků chruplavkovitých řídí se dle délky 
krku. Nejmenší počet kroužků, toliž 30, nalezen u ťuhýka (Lanius), největší u fla- 
minga, totiž 350. 

U ssavců mívá průdušnice stejný průměr od chřlánu až k rozštěpu ; též u ptáků 
to pravidlem bývá, nalézá se však přemnoho výminek, Tak bývá u mnohých kachen, 
u morčáků a jiných vodních ptáků průdušnice zde onde 
rozšířena, ba u něklerých dvě i tři rozšířeniny na prů- 
dušnici nalézáme. 

Znamenitější jsou však rozšířeniny, které na dolej- 
ším konci průdušnice, právě v rozštěpu, u něklerých 
plavců nalézáme. 

Rozšířeniny tyto, které nazýváme bubínkem, mají 
rozličnou podobu; u některých ptáků jsou kulaté neb 
obvejčité, u jiných hranaté, nerovné, vypuklinami opa- 
třené. © Slčny bubínků jsou kostěné, pevné, budto ce- 
listvé anebo prolámané, opalřené okénky, které ten- 
kou pružnou blánou potaženy jsou. Účel těchto roz- 
šířenin jest sesilování hlasu, ony slouží tedy jako 
ozvuční půda, a nalézají se hlavně u ptáků pohlaví 
mužského. 

Obraz 4. představuje takový bubínek samečka mor- 
čáka (Mergus serrator), i s dolejší částkou rozšířené 
průdušnice. 

Mezi ssavci nalezli jsme jediný příklad průduš- 
nice zavinulé u lenochoda jednobarvého; mezi ptáky 
ale často se potkáváme s průdušnicí, která dříve, 
než v dulině hrudní se rozvětvuje, rozličné okliky 
tvoří. Takové průdušnice nalézáme u některých ku- 
rovitých, bahenních, zvláště pak vodních, a to zvlá- 

E kušíená průdušnice: Bíba- ště u samců. Průdušnice tvoří takové okliky buďto 
bínek. C ramena průdušnice. a, a V dutině hrudní samé, jako na př. u Platalea leu- 
blány v okénkách bubínku, corodia, anebo mimo dutinu hrudní na prsním svalu, 


(Obr. 1.) 


246 


jako u tetřeva a jiných, anebo ve zvlášních dutinách hrudní kosti, jako u některých 
labutí atd. , 

Obraz 2. představuje vinutou průdušnici volavky (Ardea virgo). ; 

Mnohem zavinutější jest průdušnice jeřábova, kachny poloploutvé (Anas semi- 
palmata), labutě zpěvné (Cygnus musicus) a jiných. 

Ještě jedné zvláštnosti zde musím podolknouti, která se u tlusťaka (Apteno- 
dytes demersa) a u buřnáka (Procellaria olacialis) nalézá: u prvního ptáka jest totiž 
celá průdušnice přehrádkou podél přepažena, u druhého pouze dolejší její část. 

Co do skladu podobá se průdušnice plačí ve všem průdušnici ssavčí, S tím 
pouze rozdílem, že vrstva svalová, v průdušnici ssavčí dosti silná a nikdy nechybící, 
mezi ptáky až dolud pouze u pštrosa a kasuara nalezena byla. (Co náhrada za vrstvu 
svalovou upevněny jsou na průdušnici ptačí dlouhé a silné svaly, které po stranách 
průdušnice dolů sestupují a na hrudní kost se usazují. Svaly tyto nalézají se u všech 
ptáků, a mohou, stáhnou-lí se, průdušnici též stahovati a skracovati. 

Některé postranní svaly průdušnice neupevňují se na hrudní kosti, ale po prů- 
dušnici dolů běžíce nevzdalují se od stěn jejích a upevňují se na pravém a levém 
ramenu průdušnice pod rozštěpem jejím. Svaly tyto napomáhají skracováním prů- 
dušnice hlavně ku tvoření hlasů, pročež také u ptáků zpěvavých nejvíce svalů se na- 
lézá, lotiž 5 párů. Zavedlo by nás to příliš daleko, kdybychom se chtěli pustiti do 
podrobného rozbírání a vysvětlování úslroje hlasového, aniž by se nám to bez obrázků 
podařilo ; toliko zde podotkneme, že ústroj hlasový hlavně na dvou pružných tenkých 


(Obr. 2.) 


a Hrudní kost; b klíční kost; c lopatky ; e kost vidlová (Gabelbein) ; d prů- 
dusnice ; £ chřtán zadní, č dolejší ; £ ramena průdušnice. 


247 


blánkách se zakládá, které po stranách průdušnice, právě nad rozštěpem jejím, mezi 
vzdálenými od sebe kroužky chruplavkovitými roztaženy jsou. Stáhnou-li se svaly prů- 
dušnice, skrátí se tato, a kroužky, mezi nimiž blánky rozlaženy jsou, k sobě se přiblíží, 
čímž blánka malý záhyb utvoří, který svobodně do vnitř průdušnice ční. Vzduch pak 
z plic průdušnicí hnaný otřásá záhyby těmito , čímž povstává zvuk podobně jako tele- 
lením se jazýčků u harmoniky. 

Jako u ssavců jest i u ptaků vnitřní plocha průdušnice pokryta poblánkou mi- 
havou, která až do nejmenších větviček průdušničkových vstupuje. 

Průdušnice ptačí rozštěpuje se vždy na dvě ramena, která ku pravým a levým 
plícím běži; nikdy se nenalézá třetí ješlě rameno, jako u některých ssavců. 

Průdušnice rozštěpuje se obyčejně hluboko v dutině hrudní, u kolibříků ale již 
v půli krku. 

Skladba plic. Ramena průdušnice, vstoupivše do plic, nerozvětvují se jako 
u ssavců, ale pozbyvše kroužků chruplavkovitých následovně se mají. Hlavní rameno 
průdušnice probíhá celé plíce podél s hora až dolů a končí se vzadu na zpodní ploše 
plic velikým otvorem, vedoucím do vaku vzduchového. Plíce ptačí jsou tedy nadél 
širokou rourou provrtány. V sténách roury léto nalézá se as 5 větších a více men- 
ších: olvorů, které též do širokých rour vedou. Roury tyto probíhají též dužninou 
plicní a končí se, jako roura hlavní, na rozličných místech přední, zpodní a zadní 
plochy plic dosti velikými otvory, vedoucími do vaků vzduchových. To ledy jest 
již veliký rozdíl mezi plícemi ptačími a ssavčími, že průdušnice v plících se neukon- 
čuje, že plíce plačí jen jako průchodiště vzduchu slouží, a že nejsou uzavřený vak 
vzduchový jako u ssavců, Mimo tylo největší roury nalézáme v plících ještě množství 


(Obr. 3.) 


A plíce; B srdce; C průdušnice. a, a, a otvory rourek druhotních; b, b 
rýhy, ve kterých žebra leželu; c veny plícní; d srdečnice (aorta), kferá se u 
ide aj s 
ptáků na pravou stranu zatáčí, u ssavců na levou, 


248 


menších rourek, které ze stěn rour největších na vše strany vybíhají a v dužnině 
plícní se končí. Můžeme roury tyto, s ohledem ma největší roury, jmenovali roury 
řádu druhého čili druhotní. Roury druhotní probíhají dužninou plícní, a některé 
až k povrchu jejímu vystupují, nekončí se tam ale svobodným otvorem, jako 
roury řádu prvního, nýbrž obrátivše se rozbíhají se po zevnitřní ploše plic. Roury 
tyto však nejsou poslední v plících ptačích. Hlavní část dužniny skládají rourky řádu 
třetího. Tyto vybíhají po stranách rour druhotních, podobným spůsobem jako roury 
druhotní, z rour největších, jsou však velmi malé a četné, a na stěnách rour druhot- 
ních skoro kolmo a mezi sebou souběžně stojí, jako píšťalky u varhan. "Tyto rourky 
nejmenší porovnati můžeme k posledním nejtenším větvičkám průdušniček ssavčích. 
Vnitřní strana rourek těchlo posázena jest drobounkými, prostým okem neviditelnými 
buňkami plícními co posledními základy dužniny plícní. 

Kapilární síť v stěnách buňkových pochází z tepny plícní a přechází do veny 
plícní podobným spůsobem jako u ssavců, pročež netřeba poměr cev krevních k plícím 
zde opakovati. 

Vaky vzduchové. Nejznamenitější zvláštnost dýchadel ptačích jsou vaky vzdu- 
chové, pouze u pláků se nalézající. Pověděli jsme již, že se průdušnice nerozvětvuje 
u pláků jako u ssavců v plících, ale proběhnuvši dužninou plícní na protější straně 
plic svobodnými otvory se končí. Otvory tyto vedou do vaků vzduchových, jichžto 
stěny složeny jsou z pohrudnice čili pobřišnice, vaky zevnitř odívající, a z blány slizné, 
která co pokračování blány průdušnice do vaků vstupuje. Též hladké svaly nalezeny 
byly od Leydiga v stěnách vaků vzduchových, 

Takových vaků jest několik rozličné velkosti; nejhlavnější jsou: 4. Vak mezi- 
klíční (Interclavicularsack). Tento jest nejhořejší, Začíná od hořejší části plic, rozprostírá 
se zvláště pod krkem mezi ramenama tak zvané vidlice (Gabelbein) a vysílá často výběžky 
mezi svaly krkové, ba i pod kůži hřbetní. 2. Přední hrudní vak (Cella thoracica anterior). 
Vak tento leží před dolejším chřlánem a před velikými cevami krevními, a vysílá po 
obou stranách menší vaky až ke krku. 3. Postranní vaky hrudní, kleré po stra- 
nách dutiny hrudní před plícemi leží, zvláštní vaky pod paží (Cellae axillares) vysílají 
- a též s dutinou kosti ramenní ve spojení jsou. 

4. Vak srdeční zadní (Cellula cordis posterior) leží za srdcem a za ramenama 
průdušnice a souvisí s předešlým. 

5. Vaky břišní (Gellae abdominales). Tylo jsou ze všech největší, počínají na 
zadní a zpodní části plic, jsou ve spojení s největším ramenem průdušnice, kterým 
vzduch do nich vstupuje, zaujímají postranní a zadní část dutiny břišní, odívají střeva 
a vysílají rozmanité výběžky do pánve, mezi svaly a do dutých kostí stehennich. 

Účel vaků vzduchových jest na bíledni; slouží totiž ktomu, aby tělo plačí vzdu- 
chem naplněné stalo se lehčím a schopnějším k lítání. Čím lépe některý plák lítati 
umí, tím vyvinutější jsou jeho vaky vzduchové. Podobný ústroj nalézáme též u hmyzu 
létacího. Celé tělo jeho protkáno jest malými rourami vzdušnými (tracheae), a mouchy, 
včely a jiní rychlým lelem se vyznamenávající hmyzové mají též vaky vzduchové 
v břiše aneb hrudi, které tělo jejich lehkým činí. Známo, že první větroplavci naplňo- 
vali balon svůj ohřátým vzduchem, který, jsa mnohem lehčí vůkolního vzduchu studeného> 
v tomto nahoru vstoupaje jako olej ve vodě balon vzhůru nesl. Podobný účinek, ačkoli 
poměrně menší, musí jevili vzduch ve vakách vzduchových, teplem těla ptačího až na 


249 


30 a více stupňů ohřátý. — Mimořádní jestě účel vaků vzduchových jest také len, že 
tělo ptačí před zimou chrání, obalujíce teplým vzduchem všechny hlavní útroby. 

Vzdušnost kosti. S vaky vzduchovými spojeny jsou dutiny některých kostí 
ptačích. Vyjma jen málo pláků, jakož chřástala vodního (Rallus agualicus), rybáka 
(Slerna), jespáka (Tringa minuta) a jiné, nalézají se u všech ostatních ptáků kosli duté, 
vzduchem naplněné. Nejčastěji bývají dulé: kost ramenní, hrudní a kosti lební, pak 
obratle, žebra, lopatky a kost, klíční, řidčeji kost stehenní, loketní a vřetenní. Kost 
holenní a lýlková jen u zoborožce (Buceros) dutou nalezena byla. Z mládí bývají 
všechny kosti morkem naplněny, a jen zponenáhla tratí se morek, nechávaje po sobě 
dutinu, do níž vzduch z vaků vzduchových vniká. Tak počíná u husy teprva v 5. neb 
6. měsíci morek z kosti mizeti, a ani roční husa nemívá ještě tolik dutých kostí jako 
husa stará, : - 

Do dutých kostí vštupuje vzduch malými otvory z vaků vzduchových čili vlastně 
z plic, s kterými vaky vzduchové souvisí. Toliko dutiny kostí lebních nesouvisí s vaky 
vzduchovými, nýbrž dostávají vzduch rourou Eustachickou, která z dutiny ústní do 
dutiny bubínkové vstupuje a tuto vzduchem naplňuje; několika malými otvory vstoupí 
vzduch z bubínku do dutin lebních kostí. 


Účel vzdušnosti kostí ptačích jest asi ten samý jako účel vaků vzduchových, 
lotiž umenšení polažné tíže lěla ptačího, aby pták učiněn byl k letu schopnější. Předce 
ale vzdušnost kostí klelu nevyhnutelně potřebna není, proto že i mladí pláci, nemajíce 
ještě dutých kostí, předce již dobře lítají. 

Mechanismus dýcháni. Spůsob dýchání u ptáků musí býli rozličný od dýchání 
ssavců, a lo hlavně z následujících příčin: 4. nevyplňují plíce ptačí celou dulinu hrudní, 
nemohou tedy jako u ssavců sledovati pohyby slčn hrudních; 2. jsou plíce ptačí na 
hořejší straně skoro nepohnutelně zapuštěny do vydulin mezižeberních, a nemohou se 
tedy jako u ssavců volně pohybovali po stěnách hrudních; 3. nejsou plíce ptačí uza- 

„ vřený vak vzduchový, nýbrž propouštějí vzduch opět na protějších stranách ; 4. schází 
ptákům bránice ; 5. vstupuje vzduch do vaků vzduchových a do dutých kostí. 

Ačkoli mechanismus dýchání u pláků posavad dostatečně vysvětlen není, poku= 
síme se předce o vylknulí jeho nejhlavnějších momentů. 

Aby vzduch do plic a do vaků plícních dostali se mohl, musí se dutina hrudní 
„a břišní rozšiřovali. Rozšiřování toto děje se, jako u ssavců, pomocí svalů, které žebra 
a hrudní kost zdvihají, od těla vzdalují a tak dutinu hrudní rozšiřují. Rozšiřování loto 
děje se u ptáků lím snadněji, an žebra a zadní část hrudní kosti velmi pohyblivé jsou. 
Kdykoli se u ssavců stěny dutiny hrudní od osy těla vzdalují, což při každém vdechnutí 
se děje, sledují také plíce stěny hrudní, s nimiž spojeny jsou; u ptáků však nepřiléhají 
plíce na zpodní stěnu hrudní a nemohou sledovati pohybů jejích. To však mohou vaky 
vzduchové, vzduchoprázdně přiléhající na stěny hrudní a břišní. Kdykoli se tedy dutina 
hrudní neb břišní rozšiřuje, rozšiřují se i vaky vzduchové a naplňují se vzduchem; * 
kdykoli se dutina hrudní neb břišní zúžuje, zúžují se i vaky vzduchové a vypuzují 
vzduch ze sebe. Ale vzduch vstupuje do vaků vzduchových pouze skrze plíce, a 
z vaků opět skrze plíce ven prouditi se musí. Pouhý ale proud vzduchu skrze větší 
průdušnice plic nepostačoval by asi k naplnění celých plic vzduchem, to se však stává, 
jak myslíme, tím, že skulinka hlasová se zavře, když svaly břišní a hrudní stáhnuvše 


250 


se vzduch z vaků do plíc pudí; vzduch ven puzený, nemaje volného průchodu prů- 
dušnicí, v plících se nahromaďuje, tyto roztahuje a krev v nich okysličňuje. 

Myslilo se, že krev ve stěnách vaků vzduchových proudící přijímá též kyslík 
ze vzduchu vak naplňujícího, a že vaky vzduchové poněkud též co plíce slouží a tyto 
zaslupují. Slává-li se to, ledy se to jen v malé a nepatrné mířé díti může, neboť 
předně dostávají stěny vaků krev již okysličněnou a odvádějí krev venosní, jako všechny 
ostatní ústroje těla ptačího; a zadruhé jsou vaky vzduchové velmi chudé na cevy krevní, 

Vaky vzduchové nevyprazdňují se po každém výdechu docela, nýbrž vždy jisté 
množství vzduchu v mich pozůstali musí, jináče by litající plák po každém výdechu, 
a ledy po každém vyprázdnění vaků vzduchových těžším sláti se musel, a tudiž po 
každém výdechu k zemi by klesal. Že dutiny kostí se stahovati a vzduch výpuzovat 
nemohou, rozumí se samo sebou. ; 

Zdali pláci před vzlelem vaky více vzduchem naplňují než obyčejně, dá se 
souditi, není ale až dotud pozorováno ; taktéž se neví, zdali ptáci vodní, chlíce se pod 
vodu ponořili, vzduch z vaků vypuzují. 


Plíce obojživelníků. 

Ačkoliv obojživelníci velmi rozdílní jsou, co do zevnilřní podoby i co do vnitřní 
ústrojnosti, předce v tom se všichni shodují, že plícemi dýchají, čímž se hlavně lisi 
od ryb, kleré žábrami dýchají. Ovšem že mmozí obojživelníci též žábrami dýchají, 
někteří jen z mládí, jiní po celý život, ale vedle žaber nalézají se u nich též plíce, 
tak že živočichové takoví co praví obojživelníci pod vodou žábrami, ve vzduchu pak 
plícemi dýchati mohou. Obojživelníci takoví, jenž po celý čas života žábry podržují, 
jmenují se žábronosné (perennibranchiata), jako jsou n. př. proteus, akolotl mexikánský 
a jiní. Jiní mají žábry jen z mládí, jako žáby, mloci, čolci (triton). Později zakrňují 
žábry v tom poměru, ve kterém plíce se vyvinují, až konečně docela zmizí. Vyvinutá 
žába tedy pouze plícemi dýše, a musí čas po čase hlavu nad vodu vyslrčiti aby 
čerstvého vdechla vzduchu ; zabrání-li se jí to, tedy se za 3 neb 4 hodiny pod vodou 
zadusí. Větší část obojživelníků nemá však nikdy žáber, nýbrž již z mládí jen plícemi 
dýchá; jsou to oni, jichžto kůže šupinami neb štíty pokryta jest, jako hadi, ještěři 
a želvy. 

Co do skladu plic samých, nalézáme mezi obojživemíky velikou rozmanitost ; 
zde spatřujeme povlovný postup ve vyvinování se ústroje dýchacího, oď nejjednodušší 
podoby až k složilé. 

Přistupmež tedy k zevrubnějšímu, skoumání dýchadel obojživelníků , šetříce při 
tom pořádku, článků předešlých. 

Podoba. Podoba plic obojživelníků řídí se vůbec dle podoby těla: jest obvejčitá, 
kulatá u žab a želv těla více širokého, podlouhlá, válcovitá u ještěrů a hadů. Zadní 
část končí se obyčejně v tenký cípek. Zevnitřní plocha plic jest buď hladká, buď 
nerovná, vělšími neb menšími vypuklinami pokryta aneb výběžky opatřena ; což řídí se 
dle množství a velikosti buněk plícních. 

Barva. Plíce obojživelníků jsou světle červené a posety hustými tmavými 
skvrnami , pocházejícími od tmavomodrého, hnědého neb černého barviva, uloženého 
v buňkách rozvětvených neb hvězdnatých. 

Počet plic. U ssavců a ptáků nalezli jsme ústroj dýchací vždy ze dvou půlí 


251 


složený, též u obojživelníků jest lo pravidlem , s tou však znamenitou výminkon, že 
u všech hadů jedna půle vždy menší jest než druhá.  Nesouměrnost tato, která bez 
pochyby z podlouhlé, válcovité podoby těla hadího vychází, jest u některých, jako n. př. 
u naší užovky (Tropidonotus natrix) tak veliká, že jedna půle plic docela zakrní, ana 
se druhá tím více vyvine. 

Velikost. Plíce obojživelníků zaujímají poměrně k celému tělu mnohem větší 
prostor než plíce ptačí neb ssavčí, ačkoli pro menší počet buněk plícních poskytují 
krvi mnohem menší plochu k rozbíhání se. Nejmenší plíce mezi obojživelníky mají 
Ještěři, největší želvy. Plíce hadí jsou velmi dlouhé a běží často skrz celon dutinu 
útrobní až k řiti. Vodní hadi mají zvláště veliké vaky plícní, a zajisté do mich více 
vzduchu nabrati mohou, nežli k okysličování krve právě potřeba; zdá se tedy, že tylo 
veliké vaky plícní též k tomu slouží, aby had lehčím a ku plování schopnějším se stal, i mají 
tedy poněkud stejnou úlohu jako vaky vzduchové u ptáků, aneb jako měchýřek u ryb. 

Pobrudnice. Dulina hrudní, nejsouc bránicí oddělena od dutiny břišní, obdržuje 
od této vnitřní povlak svůj co pokračování pobřišnice, která plíce a ústroje hrudní 
odívá. Pouze u žely nalézá se nedokonalá bránice, 

Dráhy vzduchové. Jako u ptáků a ssavců vslupuje vzduch u obojživelníků 
chřlánem a průdušnicí do buněk plícních. 

Chřtán. U obojživelníků hlasem obdařených, jako u žab a něklerých ještěrů, 
slouží chřtán též co ústroj hlasotvorný, u bezhlasných obojživelníků pouze co prů- 
chodiště vzduchu do plic. Jest však chřlán obojživelníků vůbec velmi jednoduše z chru- 
plavek a několika svalů složen a tvoří úzkou, dlouhou skulinku, jejížto ostré kraje 
více méně nataženy neb uvolněny býti mohou a tetelením se zvuk vydávají; u oboj- 
živelníků bezhlasých však nalézáme skulinku jednoduchou, měkkými, okulacenými kraji 
opatřenou, © 

U některých želv umíslěn jest před skulinkou chřtánovon příční záhyb blány 
slizné, který skulinku v čas polykání přikrýti může, první to naznačení příklopu chřtá- 
nového (epiglottis). U hadů nalézá se zvláštní pochva čili pouzdro, do něhož jazyk 
vlažen býti může, Na hořejší straně zadní části pouzdra toho umístěna jest jednoduchá 
skulinka chřtánová. 

Průdušnice. Též průdušnice obojživelníků jest velmi rozličná. Nazí oboj- 
živelníci mají velmi krátkou průdušnici, ba něklerým, jako n. př. želvám, cele chybí, 
a plíce bezprostředně spojeny jsou s chřtánem, 

Ještěrky mají obyčejně dosti dlouhou chruplavkovitou a rozštěpenou průdušnici. 

Nejdelší průdušnici mají hadi. U oněch, jenž dvojími plícemi opalřeni jsou, roz- 
štěpuje se též průdušnice na dvě ramena; zakrněním jedné půly plic zakrňnje léž 
jedno rameno průdušnice. 

Želvy mají dosti dlouhou průdušnici, která se u některých velmi brzy rozštěpuje, 
tak že větve průdušnice mnohem delší jsou než talo sama. 

Delší průdušnice obojživelníků opatřeny jsou kroužky chruplavkovitými, oby- 
čejně celistvými, jako u ptáků, a často kostnatějícími, zvláště u hadů. 

-© Skladba plic. Jak jsme již podotkli, dá se sledovati podobný vývin plic oboj- 
živelníků od nejjednodušších začátků až k takové složitosti, kde se plíce obojživelníků 
podobají plícím ptačím. 

U čolků a proteusů nalézáme pouze jednoduchý, blánovitý vak, visící bezpro- 


252 


středně na chřtánu aneb na králké, široké a blánovité průdušnici. Stěny vaku tohoto 
jsou hladké a beze vší stopy buněk plícních. Po stěnách rozvětvují se cevy plícní, 
přivádějíce krev venosní a odvádějíce okysličenou arteriosní. Jednoduché tyto plíce 
mohou se považovati za jedinou plícní buňku ssavčí nad míru zvětšenou: 

Jdeme-li o krok dále, potkáme se u mloků a žab též s jednoduchými vaky 
plícními, bez rozvětvení průdušnic, a na vnitřní straně stěny plícní vystupují již kolmé 
přehrádky, tvoříce veliké buňky, obyčejně mnohohrané a některé menší v sobě chova- 
jící. Uprostřed vaku však malézá se ještě veliká dutina, do níž buňky se otvírají. 

Obraz 4. představuje plíce žabí. 


Pravé jsou nafouknuty a celé, a viděli na povrchu jejich stěny buněk prosvítat. 
Levé plíce jsou rozříznuty, aby viděti bylo buňky po stěnách rozpostavené a uvnitř 
dutinu plícní obstupující. 

Porovnati lze takové plíce k rozšířenému konci průdušniček ssavčích o mnoho 
zvětšenému.  Vybíháním stěn buňkových rozšiřuje se též plocha plícní, a mnohem více 
krve po ní rozbíhalí se může než v plících čolků a proteusů. 

U hadů jest vnitřní strana plic též buňkami posázena, a sice nejhustěji na předním 
konci vaku plícního; čím dále na zad, tím více řidnou buňky, zvětšují se a nechávají 
vždy větší prostor uprostřed plic, až asi na začátku druhé třetiny vaku plícního docela 
zmizí a zadní stěny vakové hladké a tenké zůstávají jako u čolků. Také se v stěnách 
zadních jen málo krevních cev nalézá, pročež částka tato spíše co nádržka vzduchu 
nežli co ústroj dychání slouží. 

Jest však mnoho hadů, jichžto plíce cele buňkami naplněny jsou, vždy ale jsou 
buňky přední drobnější a četnější než zadní (na př. u rodů boa, tortrix, amphisboena). 

Představíme-li si plíce žabí neb hadí co zvětšený konec nejmenších průdušniček 
ssavčích, tedy nalézáme u jmenovaných obojživelníků pouze jedinou takovou dutinku, 
čili jedinou ukončenou průdušníčku na každé straně: u ještěrů rozmnožují se dutinky 
tyto. Tak n. př. u leguana končí se průdušnice každé strany dvěma otvory, z nichžto 
každý vede do zvláštní dutiny, buňkami poseté a přehrádkou od druhé oddělené. 
Můžeme si to představiti, jakoby na jedné průdušnici dvoje plíce žabí vedlé sebe visely. 

U chamaeleona afrikánského již tři takové dutinky vedlé sebe leží, jakoby plíce 
ještěra tohoto na každé straně ze tří plic žabích složeny byly. 

U Tupinambis bengalensis rozvětvuje se průdušnice několikráte, a každá větev 
vbíhá do zvláštní dutinky, buňkami hustě posázené, jakoby na každém raménku prů- 
dušničky malé plíce žabí visely. 

Mnohem složitější jsou plíce želví, abychom ale schematický o tom podali obraz, 
představme si je následovně. Rameno průdušnice běží nerozvětvené hořejší částí duliny 
útrobní skoro až k pánvi, kdežto se končí rozšířeninou podobnou plícím žabím. Ye 
stěnách ramen průdušnice nalézají se veliké otvory, podporované kroužky chruplavko- 
vitými. Každý otvor vede do uzavřeného vaku plícního, podobného plícím žabím, tak 


[5 E] 
258 


že si představiti můžeme plíce želví jako množství jednoduchých plic žabích, visících 
na jediné dlouhé průdušnici jako zrna na hroznu. Ovšem že v skutečnosti plíce želví 
jinou podobu ukazují, any jednotlivé částky a oddíly mezi sebou těsně srostlé a spo- 
jené jsou, nicméně složení jejich má v skulku ráz tulo vyložený, 

Plíce želví podobají se tedy již poněkud plícím plačím; poněvadž průdušnice 
nerozvětvené skrz celé plíce probíhají a stěny jejich olvory provrtány jsou, kterými 
vzduch dále do buněk plícních se dostává; předce však leží veliký rozdíl v tom, že 
u želv již roury řádu prvního buňkami posázeny jsou, kdežto u pláků teprva v rour- 
kách řádu třelího malé buňky se nalézají; že se u želv roury řádu prvního rozšiřují 
co zvláštní oddíly plic, u pláků ale úzké, dlouhé, všudy stejně široké jsou a ze stěn 
svých roury buňkonosné vysílají; konečně že plíce želví všude uzavřené vaky tvoří, 
nemajíce otvorů, které by do mimotních vaků vzduchových jako u ptáků vycházely. 

Stěny buňkové. Vaky plícní obojživelníků jsou vlastně jen rozšířeniny prů- 
dušnic a z větší části z podobných tkanin složeny jako tyto. U hadů, želv a všech, 
jichž průdušnice kroužky chruplavkovitými opalřeny jsou, vstupují tylo do rozšířeniny 
plícní, kdežto ale brzy zmizí. Zevnitřní strana plic polažena jest pobřišnicí, blánou to 
serosní, jako u vyšších páteřnateů, pak následuje vrstva tkaniny pojivé, protkané hoj= 
nými vlákenky elastickými, a dle Leydiga léž hojnými svaly hladkými, čímž plíce všech 
obojživelníků veliké nabývají pružnosti. Vnilřní strana polažena jest blánou sliznou, 
nesoucí řásky mihavé, u nahých obojživelníků a u želv zvlášlě vyvinuté, 

V bláně slizné rozbíhají se cevy krevní. 

Dráhy krevní. Poměr srdce a cev krevních k plícím u obojživelníků jest 
velice rozdílný od onoho u ssavců a ptáků. Zavedlo by nás příliš daleko, kdybychom 
se chtěli pustiti do podrobnějších toho výkladů u všech tříd obojživelníků, prolož jen 
krátce a přehledně vyložíme poměr tento. 

Srdce obojživelníků liší se podstatně od srdce ssavčího a ptačího hlavně tím, 
že není složeno ze čtyr oddělení ale jen ze tří; totiž ze dvou předsíní a jen z jediné 
komory. Krev tmavá venosní vrací se z celého těla do pravé předsíně jako u ssavců 
dvěma hlavníma žilama dutýma: žilou dutou dolejší, krev trupu k srdci vedoucí, a žilou 
dutou hořejší, krev z hlavy přivádějící. Z pravé předsíně vstoupí krev do komory, 
ze které do srdečnice (aorta) hnána bývá. Srdečnice rozšlěpuje se ale hned po svém 
výslupu ze srdce na lři páry větví. Větve páru prvního, srdci nejbližší, jsou jen úzké 
roury krevní a běží do plic, kamž krev k okysličení přivádějí. Větve páru druhého 
čili střední jsou největší, zatáčejí se v obloukách na pravo i na levo, vstupují za srdcem 
dolů, a spojivše se pod srdcem opět ve velikou rouru tvoří taklo srdečnici dolů stupu- 
jící, krev do trupu vedoucí. Nejhořejší větve jsou nejmenší a běží přímo do hlavy, 
kamž krev ze srdce přivádějí. 

Přiložený obrázek 5., představující oběh krve v těle žabím, vysvětlí lépe tento 
poměr, zvláště porovnáme-li jej s obrázkem v předešlém článku o plících ssavčích podaným. 

Hlavní tedy rozdíl mezi ssavci, ptáky a obojživelníky co do poměrů cev krevních 
k plícím leží v tom, že u ssavců všechna krev venosní z těla se vrátivší z pravé 
komory do plic hnána a tam okysličena bývá, u obojživelníků ale jen malá část krve 
venosní do plic vstupuje, větší část neokysličena zpět do těla běží. Ona malá částka 
krve, která v plících následkem přijatého kyslíku v arteriosní proměněna byla, vrací 
se z lěchto do levé předsíně a z této do společné komory, kdež s krví venosní se 


254 


smíchavší do těla běží. U ssavců a ptáků nemíchá se ale krev arteriosní s venosní, 
poněvadž arleriosní krev z plic se vrálivší do levé komory vstupuje, která od pravé, 
kdež krev venosní se sbíhá, úplně oddělena jest. U ssavců a pláků rozbihá se v těle 
krev čistě arleriosní, u obojživelníků ale vrací se ze srdce do těla krev z větší části 
venosní, opravena a zlepšena pouze malým příměskem krye arleriosní. 


(Obr. 5.) 


P plíce; S komora srdce ; Pp předsíň pravá, Pl předsíň levá; a větev 
zpodní (pár první) do plie běžící; b větve střední (pár druhý), zatáčející se 
dolů, tvoří aortu f£; c větve hořejší (pár třetí) k hlavě běžící ; e žíla dutá do- 
lejší (vena cava ascendens); £g žíla dutá hořejší (vena cava descendens); d 
žíla plícní (vena pulmonalis), okysličenou krev z plic do předsíně levé vedoucí, 

Poměry právě vyložené nalézají se hlavně u žab a nahých obojživelníků ; a však 
i u hadů, ještěrů a žely, s vělšími neb menšími rozdíly, podobného stává uspořádání. 

Nízký stupeň tepla krve obojživelníků pochází z toho, že jen malá částka krve do 
plic vstupuje. Neboť, jak lučba más učí, vyvinuje se při každém okysličování teplo ; 
čím více krve a čím častěji s kyslíkem se pojí, tím více tepla se vyvinuje, tím teplejší 
krev bývá. 

Mechanismus dýchání. Vzduch vstupuje do. plic obojživelníků podobným 
spůsobem jako u ssavců a pláků následkem rozšiřování se dutiny plícní. Rozšiřování 
toto děje se ale u rozličných obojživelníků rozličně. U hadů a ještěrů rozšiřuje se 
dutina útrobní jako u ssavců a pláků pomocí svalů, které pohyblivá žebra zdvihají aneb 
přitahují; u lěch jest tedy mechanismus dýchání velmi jednoduchý. 

Jináče ale se děje u žabovitých, jimž žebra docela chybí, a dutina útrobní pomocí 
svalů ji obkličujících ovšem zúžena ale nikoli rozšířena býli nemůže. 

Stává několik rozličných výkladů mechanismu dychání u žab. Nejoblibenější 
výklad jest tento. Dulina ústní jest u žab dosti prostranná, a dýchá-li žába, vidíme 


255 


střídavé zdvihání se a klesání dolejší slčny duliny ústní, čili střídavé zúžování a roz- 
šiřování její. Do duliny ústní může vzduch pouze nosem vstupovali, poněvadž žába ústa 
svá vždy pevně zavřená mívá. Myslilo se ledy, že v dirkách nosových zvláštní klapky 
se nalézají, které dovolují vzduchu vstoupili skrz mos do duliny ústní, zpátečnému 
ale vystoupení, zavievše se, zabraňují. Roztáhne-li se dulina ústní, vstoupí do ní 
vzduch nosem; zúží-li se, nemůže vzduch pro zavřené klapky nosem zpět, ale 
otevřeným chřtánem do plic vtlačen bývá. — Až dotud nemá výklad tento nic nepo- 
chopitelného do sebe, jináče však, pláme-li se jak vzduch z plic vyhnaný opěl ven se 
dostane, když klapky nosové tomu brání a úsla vždy zavřena zůslávají? Že výklad 
tento jest nepostačitelný, dá se též jednoduchým experimentem dokázati. Otevřela-li se 
totiž mocí žábě huba, nemohl by vzduch zúžováním duliny ústní do plic vtlačen. býli, 
ale opět by vystupoval vem ústy otevřenými, a žába nemohla by dýchatli. Zkušenost 
však ukazuje, že žába i olevřenými ústy, ačkoli oblížněji, předce dýchali můze ; také 
se mi nikdy nepodařilo jakýchkoli klapek v nozdrách nalézli. 

V skutku ale děje se dýchání žabí následovně. Zadní slčna duliny ústní čili 
pátro, složeno z měkkých částek a podporováno kostí jazykovou, slouží jako písť u 
pumpy; aneb jako bránice zvířat vyšších, s lím rozdilem, že bránice na dolejším konci 
duliny hrudní, pálro však na hořejším se nalézá. Vstoupí-li pálro ku předu, rozšiřuje 
se proslor za ním, t. j. dutina úlrobní, a vzduch proudí se do plic, v rozšířené dutině 
též rozšířených. Skulinka chřlánová nalézá se v pálru a bývá otevřena, když pátro 
ku předu se pohybuje. Sloupí-li pálro zase do zadu, zúžuje prostor za ním ležící, tedy 
i dutinu plícní, a vyllačuje z ní vzduch do duliny úslní, z které nosem ven se proudí. 
Při puzení vzduchu z plic napomáhá léž stažitelnost svalů břišních a pružnost plic. 
O pravdivosti toho výkladu lze se snadno přesvědčili, když zpodní čelist odřízneme 
a vysvětlený pohyb pátra volně pozorovali můžeme. 

U žely děje se dýchání snad podobným spůsobem jako u žab, mimo to jsou ale 
na zadní část plic zvláštní svaly upevněny, které plíce nazad láhnouli mohou; první 
lo stopa bránice v živočišslvu. 

Dokončivše límlo článkem pojednání o plících živočichů nemůžeme se ubránili 
bázní spravedlivé snad výčilky, že jsme pojednání tolo přes příliš rozšířili a se více, 
než časopisu našemu přísluší, do podrobností pustili. Měli jsme hlavně dvojí účel na 
zřeleli, předně: seznámili členáře s pochodem i ústrojem dýchání, jak jej ve vlastních 
prsou jkaždý nosí, a zadruhé: zavesli členáře z úzkého kruhu vlastní ústrojnosti do 
širokého oboru příbuzných nám dle těla tvorů, rozšířili rozhled jeho v živočišstvu a 
okázali jemu, jak moudrost tvůrcova od jednoduché vycházejíc myšlénky povlovným 
krokem k vyšším vždy vystupovala ústrojům a tvorům, jak jediná myšlénka skrz celé 
řady zvířectva, ba časlo skrz celé živočišstvo běží v ustavičném se zdokonalování. 
Tak, jak z jednoduchého vaku vzduchového, jak jsme jej u čolků byli poznali, postoupně 
skrz celou řadíř vyšších zvířat složitý ústroj dýchadel ssavčích se byl vyvinul, tak 
bychom mohli sledovati vývin každého ústroje těla zvířecího od nejjednodušších zá- 
kladů až k největší nám známé dokonalosti; prozatím však budiž dosti jediného 
příkladu. 


Nejnověji od Rusů opanované krajiny v zemi Amurské, 
s ohledem na přírodní jejich poměry. 


Nové lolo a znamenité rozšíření hranic říše Ruské v Asii a to v době, kde 
Rusko těžkou válkou bylo sevřeno, klerá moci jeho citelnou ránu zavdala, spůsobem 
zcela tichým a pokojným, muselo na sebe obrátiti veřejnou pozornost u veliké míře. 
Důležitost přímnožku tohoto pro říši Ruskou byla ihned všeobecně uznána a dle zá- 
sluhy oceněna, i jest pro každého vzdělance věcí nemálo Zajímavou, dověděli se ně- 
čeho bližšího a místnějšího o poloze i fysikalních poměrech těchlo krajin; kterým již 
nyní věští se skvělá budoucnost. Z takovýchto zpráv nad jiné důkladností a zevrub- 
noslí svou vyniká zpráva podaná od slovůtného Gumprechta v Berlinském časopise: 
„Zeitschrift fůr allgemeine Erdkunde, V. 5.“ kterou my, za to majíce, že i zeměpis, 
obzvláště ve významu tom, jakého v nejnovějším čase nabyl, v obor věd přírodních ná- 
leží, také našemu čtenářstvu podáváme, svléčenou ovšem z veškerého učeného apparatu 
i četných citátů, s klerýmiž čtenáře jich žádoucího odkazujeme na samý náš pramen. 

Když na začálku 17. století Rusové až do východních krajin sibiřských vnikli, 
přinesli tamější Kozáci v letech 1636—1639 od řeky Ulji první zprávu o veliké řece 
v Mandžursku, nazývané od Číňanů He-long-kiang, jíž Rusové ihned přezděli Amur. 
Brzo na to (r. 1647) nalezly dvě výpravy ceslu ze země Jakutů až k léto řece, ob- 
zvláště ale byl to kozácký důstojník Pojarkov, který větší část běhu řeky Amuru až 
k ústí jeho do oceanu poznal z vlastního názoru. Muž lem vypravil se totiž r. 1643 
se zástupem tak zvaných promyšleníků, tj. dobrodruhů, kteří v 16. a 17. století 
v dějinách odkrytí Sibiře byli as lo samo, co za našich dnů jsou ptoneeří uvnitř se- 
verní Ameriky, z nově založeného města Jakutska do Mandžurska v naději, že tam 
nalezne stříbrnou rudu, jaké prý se dobývá u řeky Ury čili Urky. S počálku držel 
se běhu řeky Leny až k vyústění se do ní Aldanu, načež po čtyry neděle táhl na- 
horu proli této poslední řece i proti jiným ješlě řekám, až končně dorazil k velikému 
pomeznímu pohoří mezi tehdejší zemí Jakutskou a Mandžurskem, nazvaném Jablonoi chrebet 
aneb jinak Stanovoi. Dvě neděle potřeboval v horách Pojarkov ku překročení Voloku, 
kteréžto návrší činí rozhraní vod mezi řekami Lenou a Amurem, z nichž onano vy- 
lévá se do Severního moře ledového, tento do moře Japanského. Po Saje, jednom ze 
znamenitějších příloků Amuru, plavil se Pojarkov Ss lidem svým až k jejímu ústí do 
tohoto veletoku, a potom po Amuru samém až k jeho vyústění do oceanu. Tak hned 
v nejprvnějších letech po jeho objevení nabyta jest tak úplná známost Amuru, že není 
podobného příkladu, aby některá jiná z obrovských řek země v tak krátkém čase tak 
úplně byla ohledána. 

Nenalezlť sice Pojarkov žádných stříbrných rud, za to ale on i lidé' jeho. při- 
nesli domů takové množství nejdražších kožešin, že již r. 1650 kozácký náčelník 
Jerofei Chabarov s jiným záslupem promyšleníků k témuž konci vypravil se do země 
Amurské, kdežto založiv celou řadu tvrzí jak na veletoku samém tak i na hořejších 
jeho přítocích velikou část Mandžurska ruské koruně podrobil, Mezi tvrzemi od něho 
založenými dospěla k obzvláštní důležitosti Jaksa, později Albasinsk nazvána, pod kte- 
rýmžto jmenem častá zmíňka se 0 ní činí v dějepise těch krajin. 

Chabarov sice nedostal se až k ústí Amuru, ovšem ale podařilo se lo r, 1674 
jednomu z důstojníků jeho, kozákovi Nagibovi. Pojarkov a Nagiba, pokud nám známo, 


257 
byli z Evropanů a sibirských jejich potomků jediní, kterým se podařilo doplouti po 
Amuru až k jeho výtoku. Žádné pozdější podniknutí toho druhu nebylo přivedeno ku 
konci. Z nejnovějších časů znám jest pokus missionáře de la Bruničre o proskou- 
mání Amuru až k úslí. jeho, který však neštastný vzal konec. De la Bruničre za- 
vražděn jest r. 1846 na výpravě své ve vesnici Hon-Tong od tamějších obyvatelů, 
jakéhosi prý kmene dlouhovlasého. 

Ruští vetřelci mívali časté a krvavé boje s praobyvateli krajin těchto, jež skraco- 
vali vhlavní jejich živnosti, lotiž v honbě na zvěř kožešinnou. Převaha evropské palné 
zbraně zjednávala Rusům vítězství nad polodivochy, a boje tyto nestejné přirovnávány 
jsou často ku podnikům Korleza, Pizarra, Alvarada i jiných španělských dobrodruhů 
v Americe. Těmto kozáckým výpravám povinnování jsme za první, ač velmi neúplnou 
známost země Amurské, již chudé zprávy čínské a v nejnovější době některé neméně 
chudé zprávy francouzských Lazarislů, jediných lo Evropanů, kteří za našich dob vnikli 
do vnitř té země, jmenovitě missionářů de la Bruničra a Venaulla, nehrubě roz- 
množily. 

Při všech svých bojích s praobyvateli zůslali Rusové skoro po celých 40 let 
v držení Amuru a severní čásli Mandžurska, neboť Mandžurové, kteří r. 1644. říši 
Čínskou sobě byli podmanili, měli ještě plné ruce práce s náležitým upevňováním panství 
svého nad zeměni tak rozsáhlými, aby byli zaslouženou pozornost věnovati mohli výboj- 
ným pokrokům, jaké činilo Rusko v jejich vlastní otčině. Teprva roku 1689 vyslal čísař 
Kang-hi, jeden z nejvýtečnějších panovníků čínských, silnou moc vojenskou k Amuru, 
kteréžto nemohli Rusové odolali a která všecky osady jejich zkazila. Tím celá země 
Amurská opět připadla k panství čínskému, Ještě téhož roku jednáno v Nerčinsku 
o mír mezi Ruskem a Čínou, při čemž vyslancové ruští, davše se zastrašiti silným 
loďstvem čínským na Amuru, které hrozilo vysaditi na břeh 10,000 mužů, postoupili 
Číňanům všecky ruské držebnosti v Mandžursku i s řekou Amurem. Ustanovení míru 
tohoto potvrzeno jest r. 1728 smlouvou Petrohradskou, čímž ale vždy ještě zůstával 
ohromný kus země, asi 50,000 p verstů, při Rusku, klerého sobě však vládařstvo si- 
birské po tu dobu ani nevšímalo. 

Škoda, kterou utrpělo Rusko ztrátou Amuru, byla nesmírná; neboť Číňané, vy- 
loučivše je od plavby po řece této, překáželi lím samým po celý ten čas rozkvětu 
jižního Sibiřska. Amur totiž snadno dal by se spojiti s velikým jezerem Baikalským 
prostředkem řek Šilky a Selengy, z nichž onano do Amuru, tato do jezera Baikalského 
padá, čímž otevřena byla by plavba z Indického oceanu až do samého srdce Sibiře, 
kdežto s druhé strany sáhala by vodní kommunikace prostředkem mocných jižních 
přítoků Amuru hluboko do Číny. 

Při takových okolnostech nepřestávali Rusové po celá téměř dvě století usilovati 
0 to, kterak by opět řeku Amur opanovali anebo aspoň na Číňanech dovolení vymohli 
k svobodné plavbě po ní až k jejímu ústí. Podezřivá však politika Číňaňů vždy tomu 
byla na překážku, až teprva nejnovější politické poměry jejich říše i v těchto končinách 
změnu spůsobily, Již před několika lely sice snažili se Rusové bez dovolení čínské 
vlády usaditi se na severní straně Amuru, při čemž jim vhod přicházela nynější, 
zpustlost země a veliká řídkost obyvatelstva, ba roku 1850 zamýšleli tam i město zalo- 
žili: avšak teprva před dvěma lety učinila jim vláda čínská tak rozsáhlých koncessí, 


že lím úplně dosáhli všeho, oč tak dlouho a marně byli usilovali. Dle psaní z Irkut- 
Živa. 1807. 1 


258 


ska, uveřejněného v Severní Včele v měsíci červenci r. 1855, nynější panovník me- 
beské říše Rusům netoliko povolení dal ksvobodné plavbě po „veliké řece“ (jak slove 
Číňanům Amur), nýbrž i dobrovolně jim postoupil část Mandžurska ležící u jeho ústí, 
kterážto, obět nepřišla Číňanům niklerak za těžko, an dle vyznání jejich mandarinů, 
učiněného ruským úředníkům, řeka tato k nižádnému užitku jim nebyla. Samo sebou 
rozumí se ostatně, že velikomyslný tento dar nebyl od Číňanů učiněn Rusům bez ve- 
dlejšího úmyslu, získati si jejich dobrou vůli v době tak nebezpečných politických zá- 
pletků, v jakých se na ten čas říše jejich nalézá. 

Irkutské ono, psaní vyhlašuje toto. rozšíření ruských hranic za událost neoce- 
nitelnou v obledu na budoucnost Sibiře. Řeka Amur, nemajíc ani vodopadů ani úskalí 
a ktomu; znamenitě jsouc hluboka, jest-tak příhodná pro plavbu, že i prostřední ná- 
mořní, lodi žádných překážek na ní nenalézají *); ruské menší parochody odbývají 
plavbu po ní;od, Nerčinska až do oceanu ve 14 dnech. Až dosaváde musely Kamčatka 
a.ruské držebnosti v Americe zásobovány býti moukou a jinými věci potravními ob- 
tížnou, 6000 verstů dlouhou cestou po suchu přes Jakutsko do Ochotska; nyní budou 
se „polravní, zásoby pohodlně po vodě, dovážeti z krajin zabaikalských po Amuru až 
k jeho ústí. Jaké uspoření tím nastane, patrno jest z toho, že v Kamčatce bude libra 
mouky „za 45. stříbrných kopějek, kdežto až dosud, jsouc dovážena po suchu, stála 
10—15. rublů assignalů, ano r. 1847 i 28 rublů papírových **). Jest se nadíli, že 
i dovoz čaje z Číny bude se díli budoueně přirozenějším spůsobem po vodě, což 
vše. musí arci míti za následek, že měslo Jakutsko ztratí svou důležitost, které na- 
bylo hlavně dovážením zboží do Kamčatky a Ameriky, tak že napotom sotva bude ně- 
čím, více; nežli skladištěm pro kožešiny lesů tungusských a jakutských. 

Mimo to jest země Amurská neméně bohata na vzácné kožešiny jako východní 
Sibiřsko, uvnitř chová hojnost rud, a výborná její půda čeká toliko na ruku vzdělá- 
vající. Obyvatelé Mandžurska byli. dosaváde na větším díle jenom kočující lovci ko- 
žešin, kteří část výtěžku svého odváděli čínské vládě co daň, a toliko v jižních kra- 
jinách usedlí byli vypovězenci čínští, jež vláda čínská měla obyčej sem posílati, jako 
ruská své do Sibiře. Nezdá se však, že by vypovězenci čínští byli přinesli do krajin 
těch nějakých; živlů kulturních, jako vypovězenci ruští do Sibiře, Nicméně není po- 
„chybnosti, že Mandžursko zcela se hodí k založení pevných osad, an již první dobro- 
„druhové rušlí,, kteří do země lé vnikli, poblízku Amuru a jeho přítoků nalezli orbu; 
jmenovitě pak kozácký důstojník Ignatij Milovanov, vyslaný z Nerčinska ku prozpytování 
země Amurské, nemohl dosti vunachválíti výbornost, tamější půdy rolní. Již lidé Cha- 
barovovi „sili tam žito, a nástupce jeho Sinověv, od vlády ruské za gubernatora země 
Amurské ustanovený, usiloval též (r. 1652) o zavedení rolnictví; ruský pak dějepisec 
Fischer neváhal dle zpráv, které měl před rukama, prohlásiti tuto zem za jednu z nej- 
úrodnějších. a pro orbu nejpříhodnějších. Tyto příznivé vlastnosti země Amurské u 
přirovnání se Sibiří učinili za oněch dob takový dojem, že Sibiřané tyto nově opano- 


*) Jak známo z poslední války, nalezlo ruské loďstvo, z přístavu Petropavlovského spojené námořní 
moci Angličanů a Francouzů ušlé, bezpečného útočiště v samé řece Amuru, do které bez pře- 
kážky veplulo. 

s) rubly assignatů čili papírové dělají rubl stříbrný, jenž platí dle našich peněz asi 1 zl. 40 kr. stř. 
Rubl dělí se na 100 kopějek, 


259 


vané krajiny, zcela tak jako před desíti lety Anglo-Amerikání Kalifornii považovali za 
novou zaslíbenou zem a pravý sibiřský ráj, a že řídkého obyvatelstva, sibiřského zmoc- 
nil se. neodotatelný pud k slčhování se na jih, který trval po delší čas, 

Když, konečně mezi řekami Amurem a Selindou i železné rudy se nalezly, kle- 
rých, jak se zdá, až do lěchlo dob nebylo dobýváno, učinil již Chabarov návrh k za- 
ložení měsla, kterýžto plán však nedošed uskulečnění odpočívati musil plných dvě stě 
let, nežli přikročeno mohlo býti k jeho provedení, Na jaře roku 1855 poslala ruská 
vláda několik selských rodin zIrkulska dolů po Amuru, aby tam vzdělávaly půdu a za- 
kládaly role. 300 verstů od ústí Amuru bude založeno okresní město s tvrzí, a správní 
okres Kamčaiský nejspíše docela přestane, načež ukazuje nejnovější odchod ruských 
úřadů a ruské posádky z Kamčalky, a na jeho místo nastoupí nový okres Amurský. 
Téhož jara odebral se do země nově nabyté í generalní gubernator východní Sibiře, 
aby zavedl čehokoliv polřebí k pořádnému zřízení, jmenovitě pak, aby s úřady čín- 
skými ustanovil pevné hranice mezi oběma říšemi. Zaroveň dopravováno přes Irkut- 
sko neustále děla pro pevnost založenu býti mající, koule, půmy, železná lože k dě- 
lům, kolvice a parní stroje, což vše palrně jeví úmysl ruské vlády, použiti země 
Amurské v míře rozsáhlé, Dle nejnovějších zpráv chráněny jsou již výloky Amuru sil- 
nými tyrzemi, jejichž posádka obnáší prý 8000—10.000. mužů. 

Neposledního mísla mezi živly budoucího rozkvětu země Amurské zaujímá též 
náramná rybnalost tamějších velikých řek, oplývajících množstvím lososů, pstruhů, je- 
selrů, vyz (20—25 slřevíců dlouhých), štik, sumců (kterých v celé Sibiři nikde se nena- 
lézá), i jiných málo znamých a drahocenných velikých ryb. K těmto posledním náleží 
jmenovitě iluam-iu, ryba 1000-2000. liber těžká, mající velmi bílé, chruplavkovité a 
přechutné maso, jejížto vlastní chruplavky pokládají se za obzvláštní lahůdku, pročež je 
mandarinové čínští sbírali musejí pro císařskou tabuli. Jiná hledaná ryba jest tamara 
(40—15 liber mající), která přichází z moře do řek. Obyvatelé pobřeží amurského 
jsou ostatně velmi šikovní rybolovci, obzvláště Tungusové při dolejším Amuru, kteří 
střílí ryby z kuší. 

Také jedna plodina rostlinná jižního Mandžurska může se státi veledůležitým před- 
mětem obchodu mezi Ruskem a Čínou, Jest lo proslavený u Číňanů ginseng, kořen 
rostliny břečtanovité Panax Ginseng, jejíž první popis a vyobrazení podal před 150 
lely jesuita P. Jarloux, a kterou v novějším čase vědecky obadal Nees von Esenbeck, 
vyobraziv ji, v dodatku k dílu svému o léčivých rostlinách, v Důsseldorfě vyšlém, na 
tab. 112. Slovo < ginseng znamená v jazyku čínském živého člověka, kteréžto jmeno dáno 
rostlině pro zvláštní podobu jejího kořene, ačkoliv by je tento i v jiném smyslu zaslu- 
hoval, neboť jej považují Číňané za pravý všeobecný lék, který prý uzdraví souchotináře, 
i kdyby již polovic plic byl ztralil, který navracuje starcům uhaslý oheň mladictví, 
působení všelikých jedů v těle ruší i rozličnou jinou divotvornou „moc provozuje. 
0 této všeléčivé moci ginsengu někteří novější evropští zpylalelé sice pochybují, a však 
missionáři francouzští, starší i novější, jednohlasně srovnávají se v tom, že kořen ten 
má převzácné vlastnosti léčivé, Již Jartoux vyhlásil ginseng z vlastního pozorování za 
výborný tonický prostředek, což i de la Bruniére potvrzuje, z vlastní zkušenosti doklá- 
daje, že při slabosti žaludku účinkuje i tenkrát ještě, když ani china více není platna; 
ovšem prý lo ale plalí jenom o plané rostlině a nikoliv o pěstované. Pro takovou 
jeho léčivou moe nazvali Číňané ginseng také orhola (?) t. j. král nes pEnpně ginseng 

n 


260 


nalézá se výhradně jen na poloostrově Korea a v jižním Mandžursku s ním hraničícím, 
a prodává se v nesmírné ceně. Libra koreanského ginsengu platí 200 franků, mand- 
žurského pak, ač smíme-li věřili knězi Verollesovi, až 50,000 franků, což ovšem jest 
něco neslýchaného. Vším právem tedy nazývá se mandžurský ginseng dle svědectví 
de la Bruničrova pokladem země, Buď tomu jakkoliv, tolik zdá se jisto, že Rusové, až 
se zmocní obchodu jižního Mandžurska, což za nedlouho se stane, z vývozu cinsengu 
do Číny znamenitě budou kořistiti. Až dosaváde udělovala čínská vláda jen asi deseti 
kupcům za mírnou daň dovolení ku plavbě po řekách Singari a Usuri, jejichž vodstvo 
přijímá Amur, a kupování ginsengu, tak že výnosný obchod s tímto zbožím byl mono- 
polem několika málo osob. 

Kromě této daně a poplatku v kožešinách odváděném nevynášela celá země 
Amurská vládě čínské ničehož, naproti čemuž vydržování znamenitého loďstva na splav- 
ných řekách, vojenské moci a úřednictva veliké výlohy jí působilo. Zcela pravdivě 
pronesl se o tomto poměru slavný Růttér již r. 1834 v (ato slova: „Číňanům nepřináší 
Amur, mad jehož prostředním a dolejším během panují, pražádné zvláštní výhody, 
branná však moc, kterou na něm vydržují, nedovoluje žadnému jinému uvázati se v něj. 
Jediným Rusům mohla by plavba po této řece pomoci k velmi pohodlnému a vítanému 
spojení vnitřní Sibiře se zámořskými osedlostmi a k obchodu v severní části východ- 
ního oceanu.“ 

Že se tušení Ritterovo v době snad dosli krátké vyplní, o tom nelze pochybovati. 

Dobrá mapa země Amurské i s příležícími krajinami nachází se v Petermannových: 
„Mittheilungen aus Justus Perthes' geographischer Anstalt u. s. w.“ v ročníku 1857, VII, 
kdežlo podány zprávy podrobnější o těchto krajinách. 


O kovech. 
3. Cín*). 

1. Jakožto pátý kov v řadě těch, kleré již od nejdávnějších věků známy byly, 
(totiž zlato, měď, železo, stříbro), uvádíme cín, ačkoliv se dějepisnými důvody doká- 
zati nedá, že v skutku po svém nalezení tolo míslo v řadě kovů zaujal, ač nebyl-li 
dříve ještě znám nežli stříbro, nebo později nežli olovo, Některé však okolnosti, které se 
sice kovu samého netýkají, nýbrž spůsobu, v jakém se vyskytuje, jakož i velmi záhy 
známá sloučenina cínu s mědí, tak nazvaná zvonovina, odůvodní poněkud toto umístění 
cínu v řadě kovů. 

Cín nevyznamenává se vzácnými vlastnostmi zlata a slříbra, ami pevností mědi 
a železa, taktéž se nevyskytuje jako lylo člyry kovy v ryzém spůsobu v říši něrostní; 
nemohl tedy tou cestou jako jmenované kovy ve známost lidí přijíli. Dá se dle těchto 
okolností jakož i dle mnohem menšího rozšíření jeho po zemi uzavírati, že teprva po- 
zději odkryt byl, když již ony kovy mezi lidmi známy byly. 

Nerost, z něhož se cín tavením ve žhoucím uhlí dobývá, neprozrazuje svůj ko- 
vový obsah ani leskem a barvou, ani tažnosti, nýbrž jen větší poměrnou váhou; jaké 
tedy zkušenosli“musily předcházeti, nežli z těchlo vlastnosií, jimiž se cínová ruda od 
velkého množství nerostů k ní docela podobných rozeznává, na kovový obsah její uza- 


*) Dle Dr. F. X. M. Zippe z nové, duchaplné knihy jeho: Geschichte der Metalle. 1857. 


261 


vírati dalo! Smíme tedy ovšem přijmouti, že nahodilé pozorování udaje na nezměnitel- 
ných zákonech přírodních založeného, což bývá původem nejvíce vynálezů, také zná- 
most cínu sprostředkovalo, 


Ruda cínová, vyskytující se na povrchu země jem v málo kterých krajinách 
v podobě velmi hojných, malých, okulacených, roztroušených, černých kamínků, mohla 
náhodou se žhavým uhlím se stýkati, a kov z ní vytékající musil co takový poznán 
býti, jak mile lidský rozum pozorováním úkazů přírodních již vyšší vybroušenosti nabyl. 
Konečně mohly také úmyslné zkoušky o chování tvrdých a těžkých kaménků v uhelním 
ohni k vynalezení cínu vésti, předpokládáme-li, že bylo již zkušeností známo, jak se že- 
lezo z jedné jeho rudy, v barvě a tvaru rudě cínové poněkud podobné, dobývá; 
možno pak, že se lidé o lo pokoušeli, také z této rudy podobným spůsobem železo 
dobývati, Tomulo domyslu odporuje ovšem to, že již v časech velmi dávných zvonovina 
známa byla, klerá z cínu a mědi se skládá, dříve nežli dobývání železa z jeho rud 
ve všeobecnější známost vešlo ; avšak z toho dá se jenom na bývalou vzácnost železa, 
nikoliv ale na dřívější známost a upotřebení cínu uzavírali. Z všeobecnějšího rozšíření 
železných rud po zemi lze soudili, že se lidé o tavení jich dříve pokusili, nežli o ta- 
vení rudy cínové, jejíž naleziště vzácna jsou a, jak se k víře podobá, v onom dílu 
starého světa, kde se vzdělanost národů nejdříve vyvinula, jenom na jedinou krajinu 
se obmezují. 

2. Čas, kdy cín nalezen byl, jest zajisté pradávný a padá do doby předhistorické, 
ačkoliv pojmenování kovu, jímž se naznačuje, že co zvláštní, od jiných rozdílný kov 
poznán byl, teprv později se vyskytuje. Již v nejstarších dobách byla smíšenina mědi 
a cínu, totiž zvonovina čili bronz užívána místo pouhé mědi k hotovení nástrojů ; zná- 
most cínu musí ledy aspoň tak slará býli, jako známost této smíšeniny. S jistotou 
nedá se však ustanovili, zdali bronz hned z počátku z obou kovů připravován byl, nebo 
zdali nahodilé tavení mědi nebo měděných rud s cínovou rudou tento vynález spůso— 
bilo; v posledním případu namanulo se asi samo sebou, zkoušeti také cínovou rudu 
samu pro sebe v ohni, aby příčina změny, jakou v mědi spůsobuje, na den přišla. 
O prvním připravování bronzu nevypravuje nám dějepis ničeho, tak že i čas toho 
vynálezu v úplnou tmu jest zahalen. Podlé spůsobu svého upotřebení k plastickým 
výtvarům litým musil bronz a ledy i cín již před Mojžíšovými časy znám býti. Zmínka 
se činí 0 cínu v IV. kníze Mojž. kap. 31. verš 22., kde jest řeč o kořisti, kterouž od- 
ňali Izralité na hlavu poraženým Madianským. 


První výslovné uvedení cínu u Řeků nalézáme v Iliadě ; uvádí se zde co látka 
na okrasu štítů a jiné zbraně, jakož i při stavitelství dosti hojně. Pro snadnou tavitel- 
nost a menší tvrdost hodil se cín k tomu účelu velmi dobře; ZZomer nazývá jej tedy 
také snadno spracovatelným. 


V bibli vyskytuje se slovo cín mimo místo podotknuté ještě jednou v proroctví 
Ezechielově, v 27. kap. verš 12. v žalozpěvu nad zkázou Týru, města pomořského. 
Bylo pochybováno, zdali hebrejským slovem dedil skutečně cín vyrozumívati se má 
a zdali za časů Mojžíšových kov ten již znám byl; „avšak bronz uvádí se jíž častěji 
v 2. a 3, knize Mojžíšově co látka na náčiní a při popisu archy úmluvy, a jakkoliv 
určitě udali nelze, zdali se zde měď nebo bronz vyrozumívati má, poněvadž oboje slovem 
nechošeth jest naznačeno, předce mluví se v Exodu kap. 26. verš 27. výslovně o litém 


262 


kovu. Litým tímto kovem (v českých biblích litou mědí) musí býti vyřozuměno kaž- 
dým případem smíšenina mědi a cínu, tak že cín ovšem již znám býli musil. (! 

Proroctví Ezechielovo ukazuje ovšem na pozdější dobu a vztahuje se k obchodů 
Feničanů s tímto kovem. Také Madianští, kteří od Izraelitů při dobytí Kanaanu po- 
ražení byli, náleželi ke kmenu fenickému a byli národ „obchodní, kterýž jen ku- 
peckou cestou tento kov sobě zjednati mohl. Cín mohl za onoho času jenom po moři 
k átodům západní Asie a do Egypta pěhsáčo býši, a lolo sele mac unederí, 
obchod Feničanů v oněch dobách již dlouho kvésti musil; není také, příčiny © tom 
pochybovali, poněvadž z jiných okolností dostatečně jest známo, že tento podnikavý 
obchodní národ již v dobách velmi časných pomořskou cestu do velmi vzdálených zemí 
vynajíti uměl. 

3. Dle toho, co, právě vyloženo bylo, jest tedy čas, kdy cín byl nalezen, docela 
neznámý, taktéž dá se o spůsobu, jakým dobýván byl, jen domyslem soudili; za to 
není ale o zemi, v které nejdříve ve známost vešel a odkud v nejdávnějších časích, 
k vzdělaným národům dovážen byl, pražádné, pochybnosti více.. Řecký název cínu, 
jímž jej Homer. a jiní staří spisovatelé poznamenávali, jest kassiteros; v sanskritu na- 
zývá se kastůra. Toto, staré indické slovo, patrný to základ řeckého názvu, ukazuje 
neomylně na zem, odkud známost toho kovu vyšla; máme-li v tom ohledu pro, jiné 
kovy jen domněnky, objevuje se zde úplná jistota. 

Z Indie byl přenešen cín cestou obchodu do západních zemí Asie a do Egyptu, 
kde upotřebení jeho ve smíšenině s mědí jej velmi záhy nalézáme. Dalo by se o ná- 
rodu, jehož znamenitá vzdělanost z, vybudovaných od něho pomníků jasně vysvítá, sou- 
diti, že mu také plavba neznáma nezůstala a že od přístavů v Červeném moři cestu 
do, Indie nalezti věděl a odtamtud cínem, ocelí a jinými výrobky se zaopatřoval; 
Egypt měl však nedostatek stavebního dřeva pro koráby, a obyvatelé jeho štítili se 
bázlivě vln mořských. Prostředníci nebo vlastní podnikatelé obchodu s Indií a západo- 
asiatskými zeměmi byli tedy. nepochybně Feničané, o nichž z nejstaršího jejich děje- 
pisu víme, že co obchodní národ s Babylonem pomocí karavan ve spojení byli, kam 
zboží z Indie přes Perský záliv zaváženo bylo ; jest také možno, že již v časech velmi 
dávných také z Červeného moře obchodní výpravy do Indie podnikali, hlavně aby od- 
tamtud cín vyváželi, pro nějž cesta karavanská přes Babylon méně prospěšná byla. 

Indové nebývali nikdy národem, kterýž sám vývoz obstarával, ačkoliv jmenovitě 
stavy čili kasty od Ariů pocházející velmi záhy neobyčejnou vzdělaností se vyzname- 
návali, nýbrž vždy jim bylo pohodlnější, výrobky svých bohatých krajin cizincům 
v obchod přepouštěti, a tak tedy v nejdávnějších dobách mimo Babylonců a Egypfanů 
hlavně Feničané indický obchod samostatně vedli. Nepochybně květl tento obchod 
Feničanů s východními krajinami již dříve, nežli své mořské výpravy i na západ roz- 
šířili a osady. na Iberském poloostrově. založili, kdežto bohaté prameny pro dobývání 
kovů nalezli, Odtud odkryli Kassiteridy, ktérýmž jmenem dnešní Cornwall pro hojnost 
tam se vyskytujícího cínu, jakož i západně od něho položené ostrovy Scillské jakožto 
skladiště, z něhož kov vyváželi, poznamenány byly. Feničané utajovali pak. dlouho: 
polohu Kassiterid a cestu tam vedoucí. 

O spojení „obchodním západních zemí s asiatskými nepodávají nám dějepitité 
prameny žádných, důkazů, nesáhají do těchto dávných časů, v nichž cín, jak z přede- 


263 


šleho vysvitá, odkryt a ponejprvé upotřebován byl; avšak právě tento kov ukazuje co 
nejpatrněji ma tento obchod. © vyskylování se cínu v jedné nebo druhé Západoasiat- 
ské (nebo evropské zemi nedává starý dějepis žádné zprávy; známost, ve kterou 
během dějepisných dob přírodniny těchto zemí a v novější době také zeměznalecké 
poměry jejich vešly, ukazuje také nedostatek toho kovu v těchto krajinách. 

Jak uvedené indické slovo naznačuje, přivážem byl cín nejdříve a dlouho před 
tím, nežli západní naleziště Feničanům známa se stala, z východních krajin známého 
tehdy světa. Strabo počítá Kassiteridy ještě k Iberii (Španělsku), bezpochyby proto, 
že Feničané lam z Gadesu (Cadix) se vypravovali; vyměňovali od obyvatelů kovy Za 
sůl, hrnčířské a železné zboží, 

Po vynalezení západních kovových dolů, z nichž Feničané pilně těžili, uvolnilo 
se bezpochyby spojení jejich s Indií, ačkoliv později ve spojení s Izraelity jinou cestou 
po Červeném moři za času Davida a Šalamouna krále spojení to pro výtěžek zlata 
ještě jednou obmoviti se snažili, nebyla-li ostatně jiná část východních krajin cílem 
těchto výprav. Indické na kovy bohaté země zůstávají od těch dob zrakům: nášim 
zahaleny a objevují se jen v některých dobách starobylých a středověkých, zvláště ob- 
chodními výpravami Benalčanů na krátký čas. Mezi kovovými poklady indických zémí 
stalo se teprva v nové době neobyčejné bohatství na cín některých z mích známé a 
otevřelo se obchodu, avšak země ty jsou, jak později poznáme, zcela jiné, nežli ly, 
z nichž cín ponejprvé do západní Asie vyvážen byl. 

4. Jak bylo již podotknuto, nenalézá se cín samorodý; v cínové rudě jest slou= 
čen s kyslíkem, od něhož se lavením ve žhoucím úhlí snadno odděliti dá. Tato cínová! 
ruda jest jediný nerost, z něhož se kov ten dobývati dá, neb jiný, totiž kyz cínový, 
v němž se sirou a mědí sloučen jest, vyskyluje se jen co vzácnost, laktéž v Corm= 
wallu nalezající se Slamniť, v němž kysličník cínový s křemeném a hlinitou zemí 
spojen jest. Z jiných nerostů obsahují ještě Tamtalit, Columbit, Aesehynit, Monazit, 
Fergusonit a Euklas malé podíly tohoto kovu, náležejí ale k nejvzácnějším druhům 
nerostním. 

Rozšíření cínu v říši neroslní jest tedy mnohem obmezenější nežli u vět- 
šího dílů oslatních kovů, ba stojí v tom ohledu 'i za zlatem. Uvnitř v kůře zemské 
nalézá se cínová ruda ve zvláštních ložištích, které k nejstarším útvarům náležejí, 
Tato ložiště rozeznávají se dle své podoby dosti nápadně od ložišť jiných rud a slovou 
podle své značné rozsáhlosti do šířky a nedostižné hloubky čoky (Stócke).' S' těmito 
čoky jsou'také vlastní couky (Ginge) ve spojení, a v obou těchto ložištěch nalézá se 
cínová ruda velmi často v rozmanitých svých vyhraněných tvarech v průvodu rozličných, 
dílem kovových dílem nekovových nerostů. Mimo to nalézá se cín také v horách, 
v nichž taková ložiště se vyskytují, místem do kamení vtroušen, jmenovitě v žule, kte- 
ráž někdy značné množství cínové rudy obsahuje, tak že dobývání její tlučením a vy- 
píraním prospěšně vykonáti se dá. 

Mimo toto původní naleziště cínové rudy uvnitř hor vyskytuje se také ještě na 
povrchu země v podobě okulacených kaménků a valounů, nejvíce barvy hnědé a čer- 
navé, často jen v podobě písku smíšeného s hlinou, oblázky a obyčejným pískem ; na 
některých místech zaujímá taková usazenina rozsáhlou prostoru. Ložiště tato nejsóu 
původní; nýbrž zbytky rozemletých původních ložišť, zvláště takových, v nichž cínová 
rudá' daleko řoztroušena byla. Rozkolání a rozemletí takových cínových hornin stalo“ 


264 


se podobným spůsobem, jako hornin zlatonosných. Takové povrchní usazeniny nalé- 
zají se obyčejně v sousedství původních ložišť, při jejichž rozkolání úlomky nerostů 
vzájemným třením okulaceny a vodou splachovány byly; tvrdší a mnohem těžší cínová 
ruda odporovala při tom větší silou rušící moci a voda ji zponenáhla na příhodných 
místech nahromadila. Tyto usazeniny cínové rudy souhlasí docela s usazeninami zlato- 
nosného písku, jak dle původu tak dle podoby, obsahují ale mnohem více cínové rudy 
nežli zlatonosné zlata, poněvadž již na původních ložištích toto jest mnohem vzácnější 
nežli cín na svém ložišti. Některé z těchto ložišť jsou hlinou, pískem a štěrkem po- 
kryty, ale i z těch dá se ruda velmi snadno dobývati, na jiných ložištích chybí tento 
příkrov docela. Tento spůsob povrchních ložišť usnadnil bezpochyby poznání cínového 
kovu, poněvadž nemohlo býti nesnadno, zkouškou z těch černých, cizích příměsků zba- 
vených kaménků kov dobyti. Mezi zprávami ze starého věku nalézá se v Pliniovi 
zmínka o takových ložištich cínové rudy, jakož i o spůsobu, jak se z ní kov dobývá. 

5. U Římanů byl cín nazván bílým olovem, a Plinius vypravuje s ohledem na 
toto: „Jsou dva druhy olova, tmavé a bílé. Totoť jest dražší. Řekové nazývají je 
a sice na korábech pletených a koží potažených. Nyní však víme, že v Lusitanii a 
Gallácii (v nynějším Portugalsku a v španělské provincii Gallicii) v písčité, tmavé zemi - 
na povrchu povstává, kterážto zem jen dle váhy se poznává. Mezi lím vyskytují se 
také malé kaménky, jmenovitě ve vyschlých ručejích. Havíři vypírají písek a roztá- 
pějí to, co se usadí, v pecích. © Strabo podává ještě jinou zprávu, která od Posidonia 
pochází. Dle toho nenalézá se prý cín ve Španělích na povrchu, nýbrž dobývá se ze 
skal. U nevzdělaných národů, které obývají v krajinách za Lusitany a na Kassiter- 
ských ostrovech, vyskytuje se prý též cín a sice (jak dále stojí) na povrchu země. 

0 britickém cínu vypravuje „Diodor, že hostinní obyvatelé předhoří Belartion 
nazvaného cín opatrným nakladáním ze země, ve které se nachází, dobývají. Skalnatá 
půda má prý žíly, z nichž se ten kov dobývá (tedy dolováním), roztápí a čistí. (Cín 
takto dobytý přicházel do obchodu v podobě krychlových kusů a sice přes Gallii až 
k řece Rhodanu a odlamtud do Italie; proto nazývali Římané britický cín také galli- 
ckým, jinak také celtickým. Viděti z této obchodní cesty, že Římané co plavci méně 
odvážliví byli nežli Feničané, a raději pozemní cestě přes Gallii do Italie před námoř- 
skou cestou přednost dali; bez pochyby obmezovali své mořské výpravy jen na moře 
Středozemní. 

Celtický název pro cín byl Stean nebo Ystean, nedá se však rozhodnouti, zdali 
německé a dle toho i české slovo Zinm, cín, z toho odvozovali se dá; latinské slovo 
stannum není však při vší své podobnosti s cellickým slovem příbuzné. Užívaliť ho Římané 
dříve k naznačení stříbronosného olova, později jmenovali tak rozličné bílé a měkké 
smíšeniny kovu, až konečně ve 4. století po Kr. místo řeckého slova k pojmenování 
cínu ho upotřebili, alchemisté podrželi pak to slovo v témž smyslu. 

Upotřebení čistého cínu bylo u starých velmi obmezené, považovali cín za kov 
nepotřebný, nebyl-li s jinými kovy smíšen, pročež užívali ho nejvíce k dělání kovových 
smíšenin, zvláště bronzu (aes u Římanů). Zrcadla dělali z bílé smíšeniny cínu a mědi, 
v níž cín mnohem více, převládal nežli ve smíšenině aes nazvané; nejvyhlášenější 
zrcadla toho spůsobu pocházeli z Brundustum. Rozmáhající se nádherou byla zrcadla 
tato vytlačena zrcadly stříbrnými, jichž konečně i každá služka chtěla užívati. Smí- 


265 


Šenina cínu a olova potřebovala se k ocínování měděného nádobí, aby se jedovatý rez 
zamezil. Také ozdoby na koňském slrojení a na vozích byly pocínovány. K smíše- 
nině aes nazvané brali cín olovnatý, jak chemické rozbory antických mincí a jiných 
věcí dosvědčují *). 

Zbytky cínového náčiní ze starobylosti nezachovaly se nikde. 

Také v středověku bylo upotřebení cínu dosti obmezené. V latinském překladu 
Gebera jest cín přeložen slovem Jupiter, a praskavý zvuk, jejž při ohýbání vydává, 
uvádí se tam co znak cínu; také věděl Geber, že jiné kovy mimo zlato a olovo při- 
míšením cínu křehkými se stávají. Arabský učenec bn Sina (Avicenna) jmenuje 
čtyry druhy cínu, kteréž se bez pochyby rozličnými stupni čistoty od sebe rozeznávaly. 
V alchemii byl cín předmětem zkoušek ušlechťovacích ; tím se připravovala cesta k vě- 
deckému poznání jeho vlastností, jimiž se slává upotřebitelným k rozmanitým a důle- 
žítým věcem, však teprva v novější době z většího dílu odkrytým. 

6. Naleziště cínové rudy od starých poznamenané jsou tatáž, na nichž se po- 
sud vyskytuje, ačkoliv povaha původních a později povstalých ložišť, jakož i jejich sou- 
vislost a jejich rozšíření mnohem lépe známe. Dobývání cínu v dolech uvnilř hor 
zvelebeno bylo nepochybně teprva v novější době, neb doly u starých podolknuté 
byly, jak se zdá, jen v nejsvrchnějších místech z cínových ložišť založeny. 

Cínová ruda nalézá se jenom v málokterých zemích, avšak řídkost jejich na- 
lezišt nahražuje se dostatečně hojností, v jaké se na jednotlivých místech vyskytuje, 
tak že nepochybně množství cínu na těch několika ložištěch jeho daleko převýšuje 
množství zlata na přemnohých místech na zemi dobytého, ba i množství stříbra ročně 
dobyté převyšuje desetkráte. V Asii jsou dvě, bohatostí na cín slynoucí krajiny. 
Jedna z nich jest pohoří a vysočina Mevar v přední Indii, druhá mnohem rozsáhlejší 
prostírá se po velké části zadní Indie a Sumatry. V první nalézají se v státu Udaypur 
u míst Javara a Dariba uprostřed Mevarské vysočiny posud ještě doly na cín bo- 
haté, jakož i u Sojulu na západním úpadě Mevarského pohoří. Poloha télo krajiny se- 
verně od Suratu a Mandavi ukazuje na pramen, z něhož kaslira starých ještě před 
nalezením Kassiterid do západních zemí plynulo; ukazujeť na ostrovnatou krajinu Gu- 
zurale a Kuč, v níž podnes nářečí sanskritu se mluví, jakož na tržiště, odkud cín 
a jiné zboží indické podél břehů arabských po Červeném moři do Egypla a po Per- 
ském zálivu do Babylonie a Fenicie zaváženo bylo. Nejbohatší doly cínové jsou však 
v zadní Indii, zvláště slynou doly na Sumatře, na poloostrově Malakka a mezi men- 
šími ostrovy, jmenovitě Junk-Ceylon a Banka. Uožiště cínové rudy sáhají v této 
části Asie od 20 stupně severní šířky až k 5 stup. již. šířky, na mnohých místech 
vyskyluje se ruda v naplavené zemi v takovém množství, že se nejsnadnějším spůso- 
bem pouhým vymýváním od přimíšeného písku odděliti dá. Pásmo toto, obsahující roz- 
sáhlé země a ostrovy, lze právem cínovým pásmem nazývati, slove také u mnohých 
cínovým pobřežím. 

Není k víře nepodobno, že tato naleziště cínu již stařým známa byla, ačkoliv 
i naleziště v přední Indii od nalezení Kassiterid na tisícíletí v zapomenutí upadla, až 
po- otevření mořské cesty Porlugalcem Vasco di Gama a po založení osad portugalských 


*) Viz pojednání v Památkách: Význam starožitných bronzů od r. 1857, sv. III. 


266 


a holandských, Anglie panství své po celé přední Indii rozšířila. Zásoba cínu z ostrovů 
a krajin zadní Indie, pokud k státům malajským náleží, vyváží se z větší části do Číny 
a Žapanu; velmi značná část z osad hollandských přichází ale obchodem do Evropy. 
Množství cínu, jejž Indie poskytuje, dá se jen přibližmo dle udání o několika místech 
ocenili; dle toho obnáší bez pochyby dvakráte tolik co množství cínu v Evropě doby- 
tého, neb výtěžek na jediném ostrově Banka obnáší prý tolik co v Anglii; Junk 
Ceylon dává ročně asi 5000 centů, Perak 5200, Kalantan 4000, Tringano 9300 cenlů; 
o mnohých místech chybí ale všechno udání. 

V Evropě jest posud Cormwall, jako již od dob Feničanů, zemí na cín nejbo- 
hatší; v celém středověku až k oznámení cínových dolů v zadní Indii v novější době 
byl Cornwall hlavním pramenem cínu. Richard hrabě Cornwallský, po smrti posled- 
ního Hohenstaufa vyvolený král Německý, měl své bohatství, hlavní důvod vyvolení 
svého, z dolů cínových. Kov dobývá se v Cornwallu z největšího dílu na původních 
ložištích dolováním, poněvadž naplaveniny cínové během více nežli 3000 let skoro do- 
cela vyčerpány jsou. Roční výlěžek cínu v Cornwallu a Devonshiru obnášel r. 1854 
dle zpráv všeobecné průmyslní výstavy v Paříži 104.900 centů. 2 

Cínové doly na Iberském ostrovu, o nichž se staří zmiňují, náležejí nyní jen 
k historickým upomínkám na bývalé bohalství té země; r. 1787 byly sice v Gallicii 
opět cínové doly otevřeny, avšak brzo zase opuštěny, 

Cínová ložiště starým známá a od nich používaná, k nimž také ložiště v zadní 
Indii náležejí, ačkoliv Evropanům teprva. v novější době znamými se staly, zůstala až 
podnes zřídla cínu. Ložiště ve středověku v Evropě odkrylá a posud ještě částečně 
používaná jsou příliš obmezena v porovnání s oněmi, a v novější době nebylo žádné 
ložiště nalezeno, které by vydatnou zásobu cínové rudy mělo. 

Na evropské pevnině jsou Čechy a Sasy jediné země, v nichž se cím do- 
lováním dobývá. Také zde jesl cínové pásmo, asi tak rozsáhlé jako brilanské, ale 
méně souvislé, nýbrž po jednotlivých místech na obou stranách Krušných hor a v men“ 
ším pohoří Karlovarském rozdělené. Nejstarší dol v lomto pásmu jest v Krupcé 
(Graupen) v Čechách, v němž se těžení s jistotou až do 13. století stopovati dá, ačkoliv 
slaré pověsti otevření jeho až do 11. století kladou. Během následujích století byla 
cínová ložiště ještě na několika míslech českého a saského Rudohoří odkryta a dala 
původ několika baňským městům, u některýchž posud v dolech se pracuje. Naplave- 
niny cínové byly odkryly na hřbetě Krušných hor u Príbusu a Blalné (Platten); ale brzo 
vyčerpány. Vedle těch míst nalézá se také cínová žula, z níž se ten kov dobývá. 
Ostatně jsou cínová ložiště českých a saských hor větším dílem čoky a couky; na 
nichž dobývání rudy s mnohem většími obtížemi bojuje, nežli v naplaveninách. 

Tyto poměry vysvětlují samy sebou vyčerpání některých a značné chudnutí ji- 
ných cínových dolů v Čechách a Sasích, neb jem v málokterých dolech lze kov za 
ceny tak nízké dobývali; za něž se z Indie na trh do Amsterodámu přiváží. Nyní nisté 
náší roční výtěžek cínu v Sasích 3000 centů, v Čechách r. 1853 jen 652 centů, v je- 
dnotlivých letech druhé čtvrti našeho století vystoupil však na 1600 centů a v prů- 
měru dá se na 41000 centů páčiti. Doly na cín jso“ nyní jen u Krupky, Zinnwaldu, 
Abertamu, Slavkova (Schlaggenwald) a Schonfeldu. . 

Naleziště cínové rudy ve Francii, Slezsku, Moravě, Švédsku, Sibiři, severní 


267 


Americe náležejí k vzácnostem, ruda vyskytuje se zde jen porůznu v prahorách, které 
s vlastními ložišti spojeny nejsou. 

V Africe (Alžiru), byla, cínová ruda teprva v nejnovější době odkryta, 0 jejím 
rozšíření a její vydatnosli nedá se však posud nic určitého říci. 

Amerika, na jiné kovy tak bohatá, má jen velmi málo cínu, toliko v Mexiku byla 
jeho ruda v naplaveninách nalezena ; výtěžek obnášel r. 1802 jen 100 centů, a od lé 
doby chybí všechny další zprávy. 

Zdali v Australii cínová ruda se vyskytuje, musí leprva příští čas tožhoděosků: 

7. V novější době jest upotřebení cínu mnohem rozsáhlejší a rozmanitější nežli 
v,starém věku. V středověku byl cín polřebován skoro výhradně jen k dělání zvo- 
noviny. TFeprva v novější době polřebuje se cín též k dělání děloviny a bronzu na 
lité sochy, začež ale bronzové mince docela z oběhu se vytratily. Nádobí cínové pro 
stůl bylo v předešlém sloletí a na počátku nynějšího všeobecně oblíbeno, až později 
čistějšímu porcelánu míslo postoupilo. V zámožných rodinách městského stavu byla 
ještě na počátku našeho stolelí zásoba cínového: náčiní pro slůl a kuchyni co malý 
poklad považována. 

» Všeobecnějším slalo se při znenáhlém vytlačování cínového nádobí z domácnosti 
upotřebení jeho na nádobí a stroje v lučebních pracovnách, v lékarnách a průmyslních 
závodech; stalo se k těmlo účelům nenahraditelné, poněvadž by jen nádobím stříbrným 
nahraditi se dalo, 

Pocínování mědi, již v slarém věku obyčejné, aby se dělání škodného rezu mě- 
děného zamezilo, bylo zdokonaleno, Pocinování železa a železného plechu bylo prý 
na počátku 17. století v Čechách vynalezeno, odtud rozšířilo se do Sas a Angličanem 
Yarrantonem r. 1670 do Anglie. Nyní zaměstnává dělání bílého plechu a další jeho 
upotřebení mnoho tisíc pilných rukou, z kterých nesčíslné v domácnosti a v průmyslu 
potřebné náčiní vychází. 

Také dělání a upotřebení cínových listů kladivem vytepaných (Staniol, Zinnfolie) 
náleží leprva nové době a jest nyní velmi rozšířené, jakož se již stalo důležitým 
v mnohých odvětvích průmyslových, obchodních a vědeckých; sloužíť co ochraňující 
obal mnohého zboží, k zavírání láhev se šumivým vínem, spolu se rtutí k dělání 
zrcadel, které nejdříve v Benátkách lím spůsobem zhotovovány byly, nyní ale předmětem 
velkolepého průmyslu jsou, jehož výrobky v každém domě spatlřujeme a kteréž kovová 
zrcadla starých velikostí a krásou daleko převyšují. Vědeckým účelům slouží staniol 
na elektrických strojech, na nichž jest podstatnou částí. Velmi rozsáhlé jest též upo- 
třebení cínu ma píšťaly varhan. Ke všem těmto účelům a mnohým jiným ještě hodí 
se cín výborně jakožto kov, od Homera již snadno spracovatelným nazvaný, kterýž 
mimo to rušivé moci vzduchu vílězné vzdoruje. 

8. Ačkoliv cím v říši nerostní jen v několika sloučeninách se vyskytuje, jest 
© předce počet sloučenin, které se z něho a jiných prvků vyvesti dají, nemalý. Lučba 
zná asi 200. sloučenin cínu s nerostními a asi 30 sloučenin s organickými. lálkami. 
Jedovatých vlastností neukazují tyto sloučeniny, nedají se ale též co léky upotřebiti. 

< W starém věku nebyly (vyjmouc kovové smíšeniny) žádné lučebně dobyté slou- 
čeniny cínové známy. Nejdůležitější“ z těchto sloučenin jsou sloučeniny toho kovu 
s kyslíkem, chlorem, se zlalem a spolu s kyslíkem. Méně důležitá jest sloučenin: 
© cínu: se Sirou, znamá jmenem musivní zláto (Musivgold), upotřebována k malbě vodní 


268 


a k bronzování řezbářských prací ze dřeva, sádry, hlíny a železné litiny. Sloučenina 
cínu s kyslíkem, kysličník cínový (Zinnoxyd), lučebně totožná s cínovou rudou, jest pod- 
stalnou částí bílé, neprůhledné, skelné hmoty, pod jmeném šmelc a email známé, kteráž 
se kdělání okras na zlatě, potahování měděných ciferníků na hodinách jakož i železného 
nádobí, k dělání skelného povrchu na hliněném zboží z faenzy čili tak nazvané majo- 
liky, nyní oblíbenějším porcelánem nahražené, vůbec polřebuje. Látka tato, bez pochyby 
ve vlaských Benátkách odkrytí, měla jakožto základ malby na emailu mocného půso- 
bení na výkvět uměleckého odvětví, jehož první počátky v malbě na skle v 14.a následujících 
stolelích hledati sluší, z kteréž bez pochyby v 16. století na majoliku přešlo a v němž 
prý sám Rafael co chlapec první důkazy budoucí slávy podal. Před sto lety bylo to 
umění přenešeno na porculán, a v nejnovější době vrátilo se s vysokého slupně 
na tak dlouhé cestě dobytého opět k prvním svým počátkům, totiž k malbě na skle. 
Sloučenina cínu s chlorem, chlorid cínový (Chlorzinn), ve vyhraněném a s vodou 
spojeném spůsobu cínovou solí (Zinnsalz) nazvaná, slouží co základ při vyvozování 
ohnivé, šarlatové a jiných živých červených barev na vlně a hedvábí červcem (Coche- 
nilie), jakož i k dělání pravého červeného karmínu. Vlastnost cínové soli s barvivem 
červce, stálé sloučeniny vytvořovati, byla na počátku 17. století od Kornelia Drebbela 
odkryta a brzo potom od Kůjelara v Leydenu do barvířství zavedena. Znamenitým 
tímlo pokrokem v barvířství obdržel červec sám vyšší cenu a stal se důležitým zbo- 
žím. Třetí sloučenina, oxydu cínového s oxydulem zlata, nazvaná zlatým nachem (Gold- 
purpur) nebo dle vynálezce Cassta v Hamburku Cassiovým nachem (Cassius'scher Pur- 
pur) má tu vlastnost, že na skle a skelných látkách ohni vzdorující sloučeniny vytvo- 
řuje. Vynález tento byl na počátku 17. století, když ještě alchemie s velkou důvěrou 
se pěstovala, za velmi důležitý považován, a alchemisté nazvali tu sloučeninu mystickým 
jmenem nachový plášť krále. Slovutnému Kunklovi, kterýž sklářství znamenitě po- 
vznesl, podařilo se nejdříve po mnohých marných zkouškách, tou sloučeninou rubínové 
sklo vyhotoviti; od té doby byl také tento krásný výrobek umění sklářského zdoko- 
nalen, Jinak dává zlatý nach také červené barvy pro malování na sklo a porcelán. 


Novější přírodnická badání v okolí Sloupském. 
Sděluje Jan Soukop. 


V „„Porlách Českých“ nastínili jsme dva obrazy z okolí Sloupského na Moravě, 
ježto nevšední velebností přírody daleko proslulo i za hranicemi vlastí Moravské. 
Tomu nasvědčují čelní turisté, již každoročně od jara až do tuhé zimy putují k pověstné 
„Macoše“ a k podzemnímu labyrintu jeskyň Sloupských. Zvláště od té doby, co želez- 
nice čarovným téměř letem kraje probíhá, může se říci, že se počet navštěvovatelův 
znamenitostí zdejších zdvojnásobnil, Vždy uvidíš jednollivce i celé společnosti sestu= 
povati v Blansku, druhém to nádraží z Brna ku Praze. Poobčerstvivše se v překrásné 
restauraci Klepáčovské ubírají se malebným žlabem poznenáhla vzhůru k Macoše. Veli- 
kolepé slévárny a umělecké dílny železné, náležející Jeho Jasnosti knížeti Salm- Ref- 
ferscheidoví, poutají zraky cestovatele brzo v pravo, brzo v levo; om rád si postojí 
maličko tu a tam, aby se obdivoval duchu lidskému, kterak mrtvou hmotu ovládá a 
oživuje ku prospěchu člověčenstva. Napojiv se pohledem na tolíkeré vzácnosti snahy 


269 


lidské, postupuje dále až nad „„Skalský mlýn“ jejž spolu s ostatními stroji hutními po- 
tůček „Punkva“ pohání. To ovšem není nic neobyčejného, ale tomu se podiví každý, 
vida, an nedaleko nade mlýnem silný potok ten co pravý „Deus ex machina“ vystu- 
puje z podzemní brány, kdežto nelze jest sledovati dráhu, jakovou si voda razí ve 
tmavých hlubinách země. 

Dává se tedy cestovatel vzhůru cestou k Macoše, hrůzoplodné propasti, jejížto 
hloubka okolo 809 se udává. Nad propastí samou ční na nejvyšším vrcholu ohrom- 
ného skaliska vkusná a pevná pavlač, se které bezpečno jest polopili zraky až na 
samé dno děsného toho hrobu. Aj, starý znamý pozdravuje poutníka z hlubiny, po- 
tok „„Punkva,“ s nímžtofse byl u tak zvaného „Východu“ nade mlýnem Skalským obe- 
známil. Nejeden ceslovatel uchopí se tužky, aby zběžný nákres divokrásného toho 
obrazu co vzácnou památku donesl svým milým domácím. 

Od Macochy měří nadšený turista další cestu k Sloupu, buď hadovitým úžlabím, 
buď přímo bujným lesem, kterážto poslední cesta jest mnohém kratší, ona pak žlabem 
neobyčejnou romantikou vyniká. Hned u samého vchodu do úvalu Sloupského na levo 
zívá velikánský tunel as na 100 kroků zdélí, kterým volno jest projíti; jeho portal 
podobá se ohromné lastuře vkusně pruhované, Značná ozvěna posmívá se lu pocest- 
nému, rozpustile opakujíc každé slovo. 

Dále za „„Kolnou““ (tak slove zde průchod právě líčený) strmí sám o sobě 
„Eřebenář,““ obrovský balvan, jako zkamenělý Cerberus u brány království Plutonova. 

Sotva se tu objevíš, již tě obklopuje hejno venkovanů s dračkami, aby ti posví- 
ti" do lůna matky země, jelikož beze světla nikterak sestoupili nelze. Kdokoli trochu 
Aeneidy ze studií v paměti udržel, snadno si vykouzlí báječný obraz básníkovy cesty 
„ad inferos.“ 

Neležíť však v úkolu těchto řádků, zevrubně popisovali, což se již, pokud 
skromné péro stačovalo, stalo v „„Perlách Českých,“ na které váženého čtenáře od- 
kazujeme. "Tolik však vidělo se nám býti potřebí, podotknouti předběžně pro čtenář- 
stvo, jemuž dotčená kniha po ruce není, dříve než naznačíme chod novějšího badání 
v okolí našem. (Co mecénáše obětovného tohoto podniku sluší v popředí uvesti Jeho 
Jasnost p. knížete Zugona Salm-Heiferscheida ; buditelem však a vůdcem zajímavých 
těch výprav vědeckých ku proskoumání podzemmích jeskyň jest neunavený zpylatel 
přírody Dr. Jindřich Wankel, hulní lékař v Blansku, rodilý Pražan. Výsledky něko- 
likaletých snah jeho jsou tak bohaté, že mu poskytují hojnost staviva k zvláštní mono- 
grafii okoli Sloupského, která o nedlouho i z náležitými výkresy tiskem na světlo 
vyjde. Než pak se dočkáme vzácného toho díla, nebude snad od místa, když zatím 
aspoň některá data do „Živy“ položíme, pokud nám laskavostí ocholného p. doktora 
ve známost vešla. 


Výprava do Macochy, 


Výprava tato dála se dne 21. srpna r. 1856 o 3. hod. odpoledne. Potřebné 
lešení k podniku tak odvážlivému zhotoveno s náležitou obezřelostí návodem p. Anto- 
nína Mládka, šichtmistra v Jedovnicích, a sice na jižní nejpřístupnější a nejnižší straně. 
Mimo četné havíře spustili se po láně dolů: Osvícený p. althrabě /rich Salm- Reijer- 
scheid, Dr. Wankel, mechanik Jan Franta, Ššichtmistr Mládek, [ysikalními, meteorolo- 
gickými a měřickými nástroji opalřeni jsouce. Jelikož se nespouštěli s nejvyšší 


270 


pavlače, nýbrž s lešení as v polovici Macochy strojeného, *tudíž nebylo jim další cestu 
po iáně konali než na 209, a pak spouštěli se poznenáhla dolů s pahrbku kolmého as 
na 20" zdélí, než dorazili k vodě. 

Tu nejprvé vztýčen moravský praporec červeno-bílý a provolána „sláva“ Jejich 
Velič. Císaři a Císařovně, Jeho Jasnosti knížeti Salmovi a celé knížecí rodině, a pak 
všem přátelům přírody. 

Po té začalo vědecké skoumání a vyměřování, o čem nás svým časem zamý- 
šlená monografie poučí. My zatím tolik všeobecně podotýkáme, že velkolepý, ohro- 
mující jest v Macoše pohled na strmá skaliska, vzácnými bylinami a mechy porostlá, 
na čelné kotliny a dva temnozelené rybníky na 12" v průměru. Zmínili jsme se už 
dříve, že je to latéž voda, která po delší pouti podzemní co potok Punkva na světlo: vy- 
stupuje nad Skalským mlýnem. Domnívali se naši zpylatelé, že se jim podaří po vodě 
této z Macochy se dostati až k „Východu“ či k Punkvě, zatím brzo přesvědčili se, že 
nepřekonatelná překážka na závadě jest, lotiž množství řezaných klád, které od nepa- 
mětných dob, bez pochyby nějakou povodní od mlýnů okolních odnešené, pod zemí až 
do Macochy se dostavše, další průchod řečiště zpylateli zatarasily.  Připomenoutí sluší, 
že na mnoha míslech, na př. pod Ostrovem a Holstýnem; ano i u samého Sloupa mlýn- 
ský potok zrovna do skalní hlubiny padá. 

Ze dna Macochy k severovýchodu vystupuje poznenáhla Skalní chodba až na 
609 zvýší, ozdobená krápníkem nevídané velikosti a krásy. Bez žebříků, lán a po- 
chodní nelze jest obadati prostoru tuto; naši zpytatelé však proskoumali ji až na konec. 
Podobá se, že před časy chodba tato vedla z Macochy vzhůru až na bílý den, a že 
toliko náplavou později zanešena jest a snadno by se prokopali dala, což se bez 
pochyby svým časem stane, tím více, an teprv nedávno zemřel stařeček, který vypra- 
voval, že za věku dětinského slýchával, kterak před časy vedla s vrchu cesta až na 
dno Macochy. 

Na počátku řečené chodby, kterou jsme nazvali „„Erichovou““, nalézá se tabulka 
s následujícím nápisem: 

Anno 1784 den 23. Juni waren allhier Fr. Postawka, Amtmann, Karl Kudčinský, 
Ingenieur, Fr. Fechler, Forstschreiber von Posořic und Joh. Tallher von Brůnm. 

Oben waren. Herr von Festenbere, Domherr, und Baron Roschepin, Cap, vyžasom 

Na druhé straně tabulky stojí: 

Den 24. Septb. 1804 war bier Hauptmann Peschke vom Genie-Corps. — 41808 
den 28. August Hugo Graf Salm mit H. Sedláček. 


Jeskyně , Sloupské, 


Veliká prostora útvaru vápencového, která se od Blanska na jih k Admin a 
ke Křtinám táhne a pak na sever přes Ostrov k Holštýnu a ku Sloupu zabíhá, chová 
vlůnu svém nemalé množství podzemních jeskyň, ježto od pravěku navštěvovány byvše 
pozornost zpytatelův přírody velice zajímaly, za našich pak, dnův obzvlášním „předmětem 
vlastenských přírodoskumců (učiněny jsou. Nejstarších zpráv o jeskyních našich, po— 
kud nám známo, dočíláme se v učené knize „„Tarlaro-matig Moraviae“ kterou. již 
r. 1669 ve Vídni tisknouti dal Jam Hertod, Phil. a Med. Dr. a fysikus král, města 
Brna, Kniha řečená psána jest latině a zahrnuje mnoho vzácných zápisek, jež ovšem 
sem a lam na výsluní nynějšího pokroku u vědách přírodních nesprávnými ano báječ- 


271 


nými býti se vidí, nicméně však o chvalilebné všímavosli svědectví vydávají. jako- 
vou se předkové naši ku znamenitostem vlaslenským nesli. Památná kniha tato 
zachovala se podnes v knížecí Salmovské knihovně v Rejci.  Novějšího času psal 
o témž předmělu J. N. Nagel, dvorní archivar, jejž r. 1748 vláda byla vyslala, aby 
obadal přírodní znamenitosti moravské, Nejnověji od r. 1850 neunaveně pracuje v lom- 
též oboru Dr. Wankel, 

Mezi četnými jeskyněmi našeho kraje náleží co do velkoleposti i znamenitosli 
první místo jeskyni Sloupské, která as na 2009 ode Sloupa, ulčšeného místečka pout- 
ního, v romantickém údolí rozvělvena jest. Příchozímu do Sloupa nabízí se přirozený 
vůdce do hlubiny — malý polůček, který za jarního času a po bouřkách tolik vody 
mívá, že mu těsná brána do podzemních sklepů ani nestačí- a on tudíž nejednou do 
blízkého úžlabí uchýliti se musí. V letě začasté vysychá na číslo, že ani ptáčka ne- 
napojí, a tenkráte bývá v našem údolí nemalá nouze o vodu, zvláště letos, neboť vodu 
na pilí s kopce na */, hod. donášeli dáváme z Vavřince, vodu na jiné domácí potřeby 
i přes hodinu cesty dovážíme. "Tím pak vinen jest vápenec, který každý potůček, jenž 
z půdy drobové (Grauwake) k nám zabloudí, žíznivě pohltá do tmavých svých sklepův. 
Nezřídka přihází se, že i površí země místy se propadá na spůsob převráceného ku- 
žele, kteréžto propadliny lid náš trefně nazývá „závrtkami“ do kterých se napotom 
okolní voda sráží, Tyto závrtky naznačují směr a běh podzemních slují. 

R. 1834 propadla se značná část silnice mezi Ostrovem a Holštýnem, a teprv 
nejnověji 5. dubna 1855 na blízku téhož místa utvořil se s hromovým rachotem nový 
závrtek na 7% zšíř a 12" zhloubí, pohlliv na 400 kostkových sáhů země. 

Celá jeskyně Sloupská zahrnuje dvojí palro: horní každému přístupné, a dolní, 
které toliko s velikou oblíží a přípravou navšlíviti lze, jak © tom později promluvíme. 

Horní palro jeskyně pokrývá naskrz diluvium, jež trojí povahu nese. Nejhořejší 
vrstva záleží z ostrých vápencových kusů od 6“ až do 5' silných, které pískovitou 
hlinou spojeny jsou; tato vrstva obnáší 2 i 3'/e" zhloubí. Nejnižší vrstva jest drobová, 
slilinou krápníku tak pevně spojená, že míslem toliko s nejvělším násilím bylo lze 
ji proraziti. Mezi louto a nejhořejší vrstvou nachází se vrstva střední, obsahujíc známý 
hlinec siujový, který pískovcem zhusta prostoupen jest. Mocnost této vrstvy obnáší 
4 až 8", a právě tady vydobyto hojnost kostí znamenitých ssavců pravěkých. Nejvydat- 
něji bylo kopáno v ulici severovýchodní a nalezeno veliké množství kostí medvědích 
(Ursus spelaeus major), od nejútlejšího mláděte až do nejstarších zvířat. Kosti tyto jsou 
posud dobře zachovalé a chovají v sobě vždy ještě hojnost organických látek, některé 
byly na dobro zaobaleny průhledným povlakem kapalínu. Asi 200 lebek medvědích 
vyzdyviženo, z nichž některé obnášely v průměru 20—24“. Kosti ty ležely na větším díle 
v nepořádku maně rozházené, přece však vrazilo se i na celé kostry pohromadě odpo- 
čívající. Jednu takovou kostru, uměle sestavenou od doktora Wankla, daroval osvíc. p 
kníže Salm geologickému ústavu říšskému ve Vídni. 
+, Mimo tylo zůstatky medvědí co nejvzácnější kořist jmenovati sluší dobře zacho- 
valou kostru pravěké Felis spelava. Tylo kosti ležely pohromadě, ano dolní čelist po- 
sud byla ve spojení s lebkou. Musilo to býti veliké zvíře, jehož řvání před věky těmilo 
Smulnými prostorami olřásalo. Jenom jediný toho druhu exemplář se našel. Těž se 
přišlo na některé méně patrné pozůstatky Zyaena spelaea, na lebku (čulo a překvapující 
sílu netopýrův, již v kotoučích se nalézali ( Vespertilio Ithinolophus a Synotus). 


272 


Jako pravěká, tak rovněž i nynější zvířena jeskyň Sloupských poskytuje mnohých 

. zvláštností ; jmenovitě jsou to bezoká zvířátka, jež svůj život v podzemních těch skle- 

pích u věčné tmě tráví, na př. nový druh Anurophorus rozličné velikosti; mmožství 
Myriapodů náležejících k druhu Polydesmus, nových Troglobií, Podur atd. 

Zevrubnější popis toho všeho pozůstavujíce slíbené monografii, položíme tu ještě 
několik slov o výpravě do dolního patra jeskyně Sloupské. As 200 kroků ode vchodu 
rozevírá se v prostranné síni hluboká kotlina, která se až do dolního patra jeskyně 
sráží. Kámen dolů hozený věšlí navštěvovateli značnou hloubku děsného toho jícnu. 
Rána z pistole na tomto místě vypálená racholí po rozšklebených skalinách jako hrom. 
Tímto otvorem nikterak sestoupiti nelze, Avšak vypátrána jiná poboční cesta, klerá 
na spůsob kataraktův rozličnými oklikami vede až na dolní planinu, odkud zmíněný jícen 
až do vrchního patra dolů strmí. 

Dne 29. září r. 1786 odvážil se tam proslavený druhdy přírodomil Karel kníže 
Salm- FReifferscheid v čelném průvodu učencův. Ktomu konci zhotoveny tehdáž zvláštní 
schody až dolů. R, 1804 Jich Velič. Císař František I. a Císařovna Terezie neobtěžo- 
vali si touže cestou sestoupili až na samé dno podzemního toho paláce. Na tisíce 
pestrobarevných svělel rozlévalo se lehdáž po čarovné říši Plutonově. Od té doby 
porušily se zmíněné schody tak, že nelze jest více po nich sestupovati. 

Teprv r. 1856 pokusil se o to Dr. Wankel v průvodu šichmistra Mládka, me- 
chanika Franty a několika havířů, aby se na novo proskoumalo dolní to patro jeskyň. 
Po řebřících a lanách sestoupivše na planinu dorazili k rybníku, as 3% zhloubí a na 
209 zšíří majícímu. Na rychlost sbilo se několik prken a po svoru dostali se zpytatelé 
na druhou stranu. (Co do zvířectva nenalezeno praničeho, an každoročně povodně, 
zvláště z jara, divokým během hlubinu proplakují, všecko napořád s sebou unášejíce. 
Za to však vděčnou odměnu poskytovala, pozorování geognostická. Je-li už vrchní 
patro velice zajímavé, velkolepým ústrojím rozmanitých síní a průchodů, představuje 
dolní patro pravý labyrint v rozměru nejrozsáhlejším. Četné vodopády s hromovým 
hlukem metají se do hlubiny; překrásné krápníky, až na 3“ dlouhé, zdobí posud skle- 
pení i půdu, ano vrchní patro četnými návštěvami Z této okrasy téměř načislo olou- 
peno jest. 

Pokud tomu příroda dovolovala, skoumalo se podél vody dále, až pak cesta 
nepřekonatelnými překážkami se zatarasila. Výsledky nebezpečné této výpravy budou 
zajislé zajímavé. 


Jeskyně blíž Jedovnice. 


Suché léto r. 1856 zdálo se zvláště příhodno býti k obadání takových podzemních 
prostor, ježto jindy nepřístupné bývají, vodou zaplaveny jsouce. Pod městečkem Jedo- 
vnicemi nedaleko lak zvané ,„/ugovy hutě““ zívá takováto propast, která potůček z dro- 
bové půdy přichodící pohlcuje, jenž napotom teprv po dvou hodinách podzemního 
běhu blíž Býčí skály u Adamova na světlo vyvázne. Po dlouhých přípravách a poku- 
sech podařilo se našim zpytatelům dostati se po lanách do kolmého jícnu, který 
s malými přestávkami na 80% pod dědinou Rudicí se sráží. Výprava ta byla nad míru 
obtížná i nebezpečná ; celé balvany visely co Damoklův meč jako na nitce nad hlavou 
zpytatelů; nejednou bylo jim broditi se vodou — avšak velikotvárnost slují, do kterých 
dříve, pokud známo, nižádná noha lidská nevkročila, opanovala mysli tak, že nepomy= 


273 


šleno ani na hrozící nebezpečí. Tu však nenádálým lijákem vystoupila voda co nepřá- 
telský živel v cestu dalšímu badání. Na výstražné znamení havířů na stráži rozesta— 
vených, že voda jižjiž ku propasti se blíží, nebylo déle meškali ve hlubině. 

V této výpravě účastnilo se 10 osob, jichžlo návrat z přehrozné hlubiny léměř na 
dvě hodiny se prodloužil. Nadějeme se do neunavné horlivosti dotčených zpylatelův, 
že se jim budoueně povede něco místnějšího o nové jeskyni léto uveřejnili. 


Drobnosti. 


Veliká prohlubina země uprostřed staré pevniny. 


Táhneme-li o) Hollandu čáru ve směru jihovýchodním až k jižnímu konci moře 
Chvalinského, odtud čáru ve směru severovýchodním až k ústí řeky Jeniseje, odtud pak 
nazpět ve směru jihozápadním čáru až zase k Hollandu, obdržíme tím nesmírný trojhran asi 
200,000 O mil, naplněný nižinou, kterou jenom pohoří Uralské od jihu na sever prostu- 
puje, dělíc ji na evropskou a asiatskou část. Povážíme-li však, že jmenované právě po- 
hoří, táhnouc se naznačeným směrem asi 250—300 mil, dle útvaru svého náleži k nejno- 
vějším vyvýšeninám naši země: jest na jevě, že před jeho vyzdvižením celý ten trojhran 
byl jedinou nižinou, kterou žádná patrnější vyvýšenina nepřetrhovala, 

Na jižním kraji této středoevropské nižiny vystupují jednotlivé výběžky westfalského 

Sauerlandu, pohoří Weserského, Hareu, lužických výšin, Krkonoší, Tarnovických výšín, 
Karpat, vyvýšených planin Podolska jako předhoří její, mezi nimiž rozličné choboty její 
na jih se rozprostraňují, jako chobot westfalský, weserský, Lipský, slezský atd, Pro lepší 
Mázornost udáme tuto zevrubně změřenou výšku některých míst, ležících v čáře od Hol- 
landu až k dolejší Volze: Amsterodam 0/, tedy zároveň s povrchem moře; Můnster a Paderborn 
800—400“; Hanover 240'; Hildesheim 214/3; Brunšvik 200“; Magdeburg 128“; Berlín 100'; 
Lipsko 300: (7); Wittemberk 204; Drážďany 280“; Vratislav 375“; Břeh 424; Kra- 
kov 669; Varšava 330“; Pinsk 408“; Moskva 325; Kazaň 270“ (hladina Volhy 54“); 
Saratov 36“; Sarepta 30“ pod hladinou oceanu, Od Moskvy a Kazaně padá tato středo- 
evropská nižina ještě hloub k nižině polské a kaspické. Mezi Saratovem a Sareptou klesá 
Volha až pod hladinu moře, pod kterouž u Astrachaně při výtoku svém do Chyalinského 
jezera nalézá se až 77 i 78/, 
' Celé nízké okolí tohoto velikého jezera, rovné s jeho hladinou, zahrnuje dle vý- 
počtu Humboldtova 6000 O mil; Chvalinské moře samo pokrývá svým vodstvem 7500 
nm mil: prohlubina tato, která leží pod hladinou mořskou, obnáší tedy ke 13500 O mil — pro- 
stranství to větší nežli Francie, nežli Německo, ba větší nežli císařství Rakouské, Hloubka 
Chvalinského moře jest znamenitá, v jižním cípu jeho vyměřil ji Hanway na 2700. Jezero 
Aralské dosahuje sice svou hladinou 110—112/ nad hladinou moře Chvalinského, tedy 
83—34/ nad hladinou oceanu, ale hloubka jeho vypátrána jest na 222“, tak že dno jeho 
vždy leží pod ní. Sejmul-li by se s celé nižiny kaspicko-aralské novější sypký nános 
rumu, písku a valounů, tedy by prohlubina ohromného tohoto prostranství až na skalnaté 
její dno objevila se ještě mnohem větší nežli se nyní zdá. 

Naskytuje se otázka, kterak mohla uprostřed starého světa povstati tak rozsáhlá 
prohlubenina, snížená až pod všeobecný povrch pevné kůry zemské, na níž ještě aralské 
a chvalinské vodstvo pozůstalo co zbytek někdejšího většího moře, neustále snad se vy- 
pařujícího. Při tak osamotnělém úkazu, jevícím se v takové rozsáhlosti, mohlo by se za 
sto míti, že jeho zevrubné prozpytování a dějiny jeho se utvoření v této části kůry zemské 


| poučné budou pro dějiny utvařování se povrchu zemského i v jiných místech. Od tako- 
Živa. 1857. 


274 


vého však prozpytování jsme ještě daleko vzdáleni, ačkoliv domněnek k vysvětlení úkazu 
toho nescházelo hned od časů velikého hvězdáře Halleye, který za možné pokládal, že 
v těchto místech kdysi kometa nějaká se zemi se srazila. 

Důležitý příspěvek k seznání těchto poměrů podává konečně geolog Dr. Grewingk *) 
svou zprávou o proskoumání a hypsometrickém měření kruhovitého pohoří, které v půlkole 
přesahuje jižní kraj této prohlubeniny svými obrovskými plutonskými spoustami, a při 
někdejším vyzdvižení svém z hloubi nemohlo býti bez působení na spadnutí s druhé 
strany jiných spoust do hlubiny. Neníť pak to úkaz osamělý, nýbrž toliko pokračování 
a severní kraj rozsáhlé vyzdviženiny příležící jižní Asie, která dále na východ, od výšin 
tibetských a mongolských znenáhla po stupních až k jezeru Baikalskému a k severo- 
sibiřskému pobřeží se snižuje, tuto pak na západě od horských planin iranských úsečmo 
do prohlubně spadá. 

Nemálo zajímavé jest, že odtud, od obrovského Kavkazu na západě jižní strany 
jezera Chvalinského, od poloostrova Apšeronského u Baku, kolem celé jižní strany tohoto 
jezera stopovati můžeme nepřetržené skoro pohoří kruhovité (podobné oněm na měsíci), 
Které obtáčí i příležící nižiny až k východním hranicím nižního Bucharska přes Balk, 
Asterabad, Mešed, Herat až k obrovským horám Hindukošským a Bolorským. 

Výšky jednotlivých míst tohoto pohoří jsou následující : 

Kavkaz 15.000“, Elborus 18.500“ (dle měření Abichova), s vyhaslou sopkou na temeni. 

Ararat 14.656, se svým dvojitým temenem a třemi jinými velikány stejné výšky, 
jako jsou Alagóy a jiné plutonské útvary, podrobené častým zeraětřesením. 

Savalan 12.000“, přes Ardebil až k samému jihozápadnímu koutu Chvalinské 
jezerní prohlubně posunutý, vyzdvižené to skupení trachytových kuželů. 

Dlouhá prostranina příkrého pobřežního pohoří Ghilanského a Mazenderanského 
na severním kraji hořejší Persie, severozápadně od Teheranu, útvary to naskrze trachytické, 
plutonské, ba i sopečné, až k Demavendu, sopce dosavad činné, k čemuž náleží i krajní 
pohoří Šemrunské (8560“), Churchurah (7650“), Demavend Nevo (8540“), vysoká pláň, 
na níž leží Teheran (3400“), sopka Demavend (13.788') a příležící kužel Enezan (6600". 

Na východ od Demavendu následují po sobě Senia Chu (7200"), Šach Chu u samého 
Asterabadu, a Sumluk Chu (7270“), vesměs ohromné trachytové spousty plutonsky zedmuté. 

Dále sice velikánský tento vystouplý kruh na jih bucharské nižiny opět spadává, 
nicměně drží se vždy v průměrné výši 3400—4000 nad mořem ; zde leží Mešed (18324 
a Herat (2628/). Na východ od Heratu vystupují horské spousty zrovna, a to do výší 
ještě ohromnějších, jako u Džellalabadu v Hindukoši na 18,984, ve vysokých pláních 
Issikulských u pramenů Oxusu na 14,664, ve vysokém prosmyku Pamirském na 18,000“ 

Z tohoto nejvnitřnějšího kouta obrovské vyvýšeniny jeví běh Oxusu, směrem 
k Aralskému a Chvalinskému jezeru, spadlinu, která již u města Bochary (dle Alex. 
Burnesa) v podobě stepní roviny až k 1116“ klesá. Běh řeky této naznačuje tedy od 
strany jihovýchodní, od Hindukoše, horstva Bolorslého a perské vysočiny velikou prohlu- 
binu, rovněž jako běh Volgy mezi Kavkazem a Uralem ji naznačuje od strany severozápadní. 

Tento hypsometrický poměr celého toho úkazu potvrzovati zdá se Aragovu hypothesi 
o utvoření se této problubně. Nebera mna pomoc žádných neznámých sil nebeských 
vysvětluje Arago věc tuto působením sil tellurských, dosaváde, ač v menší míře, činných, 
spůsobem plutonským, mocí pozdvihujících horských par v theorii horních útvarů. 

O vyzdvižení velikých spoust zemské kůry, praví slavný tento hvězdář, nedá se, 
po tolika dosavadních zkušenostech v oboru geologie, ani dosti málo více pochybovati, 


*) Dr. C. Grewingk die geognostischen und orographischen Verháltnisse des něrdlichen Peršiens. 
St. Petersburg. 1853. 


275 


Vyzdvižení velikých spoust země předpokládá přirozeně utvoření se prázdných prostor 
v hlubině, z nichžto byly vyzdviženy, a stím rovněž přirozené spadnutí tuhnoucích spoust, 
jak mile síla par ochabne. To prý jest známý úkaz, opakující se i za našich dnů v menší 
míře, jmenovitě v jícnech sopek při známých útvarech kuželovitých a jinde, tak že snadno 
lze. přijmouti, že i při této velikánské prohlubině rovněž se dálo, že sklesnutí země 
stalo se jen následkem vyzdvižení ohromné spousty kůry zemské, za jejíž toliko kraj vším 
právem považovati se může rozsáhlá, svrchu naznačená kruhovitá vyvýšenina, 

S touto hypothesí, kteréž přisvědčil též Alex. von Humboldt, zcela shoduje se, co 
v nejnovějším čase badánim Dr, Grevingka o složení tohoto horokruhu na světlo vynešeno, 
a o čemž Arago ještě nižádné vědomosti neměl. 


Struve o měření stupňů zeměpisné šířky mezi ústím Dumaje a severním koncem Evropy. 


Jedna z nejslavnějších vědeckých prací, v oboru, astronomie a geografie v Rusku 
vyvedená, jest měření zeměpisné šířky mezi ústím Dunaje a severním koncem Evropy, 
jímž znamenitý ředitel hvězdárny v Pulkově, J. G. Struve, čtyrycet let se zabýval a jež 
nyní k štastnému konci uvedl. Zpráva o této práci vyšla právě v ruském a francouzském 
jazyku, obsahujic tři díly ve kvartu s atlasem. 

Důležitost té práce vysvitne ještě více z krátkého přehledu toho, co v tom oboru 
dříve již vykonáno bylo. 

Měření stupňů zeměpisné šířky má za hlavní účel, vypočítati velikost a podobu 
země. Poněvadž totiž kruh kolem země položený má 3609, dá se snadno celý kruh a 
z toho rozměry celé země vypočisti, vyměří-li se jen jeden stupeň. 

Nejprvnější pokusy v tom ohledu vykonal prý Eratosthenes (r. 176—196 před Kr.), 
kterýž měřil vzdálenost Alexandrie od Syeny v Egyplč a na obou místech délku stínu 
zn čas letního solsticia ustanovil. Výsledek jeho počtů byl, že má země v. objemu 25.200 
stadií, Poněvadž ale délka stadie není známa, nedá se výsledek jeho s nynějšími srovnati. 
Později, v 9. století po Kristu, dal měřiti kalif Maimon zeměpisné stupně na rovině Senarské, 
u Červeného moře, výsledky nedají se ale též s nynějšími porovnávati. V 16. století 
zabýval se francouzský lékař JFernel, v 17. století hollandský astronom Snellius a jesuita 
Riceioli ve Vlaších tímto měřením, práce ty nebyly však dostatečnými prostředky provedeny. 
Teprva založením francouzské akademie (1666) bylo to měření se vší mathematickou zevrubností 
započato a od Ficcarda (1669), La Hire-a, Cassiniho (1683) mezi Důnkirchem a Perpigna- 
„nem na 8; stupně vyvedeno. Ještě před ukončením této práce nastal však v té úloze 
„nový směr, když totiž Richer, vyslán r. 1672 v účelech astronomických do Cayenny, nalezl, 
„že se tam Pařížské sekundové kývadlo o 1'/„ čárky zkrátiti musí, Tím byl podán důkaz 
pro Newtonovu theorii o sploštění zeměkoule. Mathematikové poznali hned, že na splo- 
„štěné kouli stupně šířky u točen větší býti musí nežli u rovníka, což úplně potvrzeno 
bylo, když v letech 1735—1741 v Peruvii (La Condamine, Bouguer, Godin) a v letech 
-1786—1737 v Laponsku (Maupertuis, Olairaut, Camus, Lemonnier, Outhier a Celsius) 
„stupně šiřky měřeny byly, Sploštění země, dle Newtonovy theorie "230 obnášející, bylo 
nalezeno '/g00. Od té doby byla podobná měření na mnohých jiných místech země 
vykonána. R. 1750 měřil La Caille u podhoří Dobré Naděje 1, stupně, r. 1751—1753 
měřili LeMaire a Boskovié dva stupně v papežském státu, r. 1759—1768 Lžesganig v Ra- 
kousích a Uhřích, r. 1764 Mason a Diron v Pennsilvanii, r, 1768 Beccaria u Turina, r. 
1790—1791 Reuben Burrow v Bengalsku. Všechny tyto práce byly ale převýšeny měřením 
„od francouzské akademie (1792—1808) zavedeným a Delaměrem, Mechainem , Bíotem a 
„Aragem od Důnkirchu až k ostrově Formentera v délce 12'/, stupně vykonaným. Z mě- 
„ření toho vzali Francouzi svou nynější zákonní míru, totiž meter, jehož délka se rovná 


18* 


276 


V oroon-o0o Části kvadrantu zemského poledníka. Pozdější počty Besslovy ukázaly však, že 
ten meter jest o “/,g0 čárky kratší, nežli by měl býti. Proto bylo z počátku nynějšího 
století nové měření započato, a sice skoro současně ve Švédsku, Anglii a východní Indii, 
Ve. Švédsku měřil Svanberg, v Anglii general Roy a v novější době podplukovník 
James, tak že v nové triangulací anglický meridian od ostrova Wight až k Shetlandským 
ostrovům ustanoven jest. Pro sploštění země bylo vypočteno "/299:33» A sice pro poloměr 
rovníka 20,926.249 angl. stop, pro poloosu zemskou 20,856.837 angl. stop. „Anglická 
triangulace byla spojena několikrát s francouzskou , tak že nyní souvislý oblouk poledníku 
od Balearských ostrovů skrz Španěly, Francii a Anglii v délce 22 stupňů vyměřen jest. 
Neméně důležité bylo měření ve východní Indii, které až na 21" 21“ 16“ prodlouženo 
bylo a jižním svým koncem jen 89 od -rovníka vzdáleno jest. 

Mezi tím bylo měření též vyvedeno v Dansku od Schumachra, v Hanovru od 
Gaussa, v Prusích od Bessla, na předhoří Dobré naděje od Macleana. 

Ruské měření, které všechny tyto práce svou rozsáhlostí a vědeckou zevrubností 
převyšuje, počalo r. 1817 generalem Tennmerem a akademikem Struvém, kdežto již r. 1737 
De UJsle v okolí Petrohradu o měření několika trojúhelníků se byl pokusil. Práce ta 
obsahuje až do roku 1831 měření Tennera a Struvea mezi 52“ a 609 šířky, do roku 
1844 měření až k Torneu a Dněstru, do r. 1853 měření až k Ledovému moři a ústí 
Dunaje. Na švédské a norvežské straně měli v měření účastenství Selander a Hansteen. 

Spojený rusko-skandinavský poledníkový oblouk obnáší od Dunaje až k Hammer- 
festu 259 20! 8-2; délka jeho jest 1,447.786'78 toisů. Síť triangulační, spojující ty 
konce, počítá 259 trojúhelníků, a sice 225 v Rusích, 84 v Skandinavii. Mimo to jest výška 
velké řady míst nad mořem ustanovena, zčehož vychází velmi zajímavý a důležitý výsledek, 
že všechna moře tím měřením spojená, tedy Ledové, Baltické a Černé, mají stejnou výšku. 
Spojením rakouské triangulace s ruskou ukázalo se též, že Adriatské moře stejnou hladinu 
má s předešlými. Stvrzuje se tím úkaz i na americkém isthmu mezi Atlantským a Tichým 
oceánem, jakož i u Suezu mezi Červeným a Středezemním mořem pozorovaný, že všechna 
totiž moře mají hladinu stejné výšky. ; 


Saechi o movém tlakoměru na spůsob váh, 


Nový tento spůsob tlakoměru záleží v tom, že se obyčejná tlakoměrná roura zavěsí 
na rameno citlivých váh a závažím na druhém rameně do rovnováhy uvede. Každou 
změnou ve tlaku vzduchu -změní se rovnováha; proto že rtuti v delším rameně přibývá nebo 
ubývá ; kteráž změna dlouhou rafijí na zvláštním ciferníku se objeví. Saechi v Římě se- 
stavil si takový nástroj na spůsob nestejnorámenných váh čili mincíře, a udává následující 
výhody jeho: 1) Tlakoměrná roura nemusí býti ze skla, nýbrž z jakékoliv látky, která: se 
neamalguje, u př. ze železa. Pro svou pevnost hodil by se takový železný tlakoměr zvlá- 
ště na cesty k měření hor. 2) Nový tlakoměr nezávisí od čistoty rtuti a její poměrné 
váhy, od teploty a rozdílnosti tíže na rozličných místech země, kteréžto všechny okolnosti 
změňují, výšku „rtuťového sloupce, kdežto, se. zde o pouhou váhu jedná. Sacehi ujišťuje, 
že jeho tlakoměr změny v povětří mnohem dříve udává, nežli tlakoměr obyčejný. 

(Compt, rend. 1857. Jan.) 


Brunner,o vyzím manganu, 
Manganové rudy, zvláště burel, jsou velmi rozšířené, nicméně bylo připravování 
ryzího manganu z kysličníku manganitého dosti obtížné a výsledek byl jen kovový prášek 
barvy šedobílé, který ve vzduchu velmi snadno se okysličuje. Brunner dobyl však ryzí 


. 


277 


mangan ve větším množství z fluormanganu pomocí natria. Vlastnosti manganu tak dobytého 
jsou zcela jiné, nežli manganu dosavád známého. Barva jeho jest jako u světlé litiny, 
tvrdost ale tak velká, že se ho ani ocelový pilník nodotkne, ba naopak, mangan tén 
rýpne snadno sklo a ocel. Pro tuto tvrdost přijímá krásný a trvalý lesk. Ostatně jest 
však křehký, tak že se dá v moždíři na prášek roztlouci; poměrná váha obnáší 7'138— 
7:206. Magnet na něj nepůsobí. 

Rozpálením nabíhá jako ocel a pokrývá. se konečně hnědým práškem. V studené 
vodě potahuje se jen znenáhla mazdřičkou rezu, ve vaříci vodě naběhne ale brzo hnědě 
a voda se kysličníkem jeho zakalí. Pro svou tvrdost hodí se mangan k řezání skla 
a k rytí voceli místo diamantu, pro svůj lesk ale na dělání zrcadel do optických nástrojů; 
jako u př. do teleskopů 

(Dingler, polytech, Journ. Bd. CXLIV.) 


Boussingault o otravování polních myší arsenem. 


Jako u nás letos, tak se rozmnožily polní myši v Elsassu r. 1854, že v jediném 
okresu Weissenburském škody na 800.000 franků spůsobily. To zavdalo Boussingauktovi 
příčinu obadati prostředky, jimiž se sejné obilí před rezem a myšmi ochraňuje. K účelu 
tomu skoumal, jak dlouho myš bez potravy vydrží, a nalezl, že sotva 30 hodim. Skoumal 
také, mnoho-li obilí myš denně spotřebuje; nalezl, že 128 pšeničných zrn denně, Rakouská 
míra má 1,274.538 zrn, z těch by mohlo žíti denně 9957 myší, 1000 myší sežere 
tedy denně o něco více nežli '/p míry. Povážíme-li však, že se letos v okolí Pražském 
vyskytovaly myši po milionech a že mimo to velké zásoby pro zimu zakládají, poznáme, 
jak velkou škodu za krátký čas spůsobití mohou. Z užívaných proti nim prostředků, jako 
jsou : vápno, popel z dřeva, hnojnice, kuchyňská sůl, kamenee, Glauberova sůl, skalice modrá, 
hel (Grůnspan), utrejch a sirník arsenový, jsou arsenové sloučeniny nejprospěšnější. 
Zvláště vhodný byl následující spůsob: 100 grammů (5:7 lotů) utrejchu na prášek roz- 
tlučeného dá se do vody, která žíravý natron obsahuje, tak aby roztok obnášel zrovna 
1 liter (0'707 Víd. mázu); tím se rozpustí 37:4 grammů utrejchu. Nyní vezme se 1 deci“ 
liter ('/9 litru) obilí, poleje se 12 krych. centimetry vody, vníž 3:5 krych. centimetrů utrej- 
chového roztoku se nalézá. Tak obdrží každé zrno 0:1 milligrammu utrejchu v spůsobu 
arsenanu sodnatého. Polní myš, která 10 zrn takového obilí sežrala, pošla po dvou hodinách. 

Pro svou žíravost jest arsenan sodnatý bezpochyby také dobrý prostředek proti rezu, 
Dle zkoušek Boussingaultových potřebuje rakouská míra pšenice 8:9 lotu utrejchu k přípravě. 
Jedna míra tak připraveného obili stačí k otrávení 127.587 myší. Dle Boussingaulta 
neměl by hospodář ani z toho škodu, kdyby kolem jeho polí nikdo obilí tak připravené 
nerozséval. Otrávení škodlivých zvířat má za hlavní účel, aby se žně ochránily. Vedle 
toho dosáhne se tím ještě jiného účelu, totiž že myš po své smrti na poli co mrva slouží. 
Za jednu míru obilí obdržíme skoro 23.000 liber myší, z kteréž váhy nejméně „na vyzu- 
šené maso, Krev a kosti počítati lze. Tento hnůj jest již na poli uložen a náležitě rozšířen, 
Ostatně arsen vzrůstu obilí neškodí. 

(Ann. de Chim. et de Phys. Avril 1856). 


Zpráva o letošních cestách v Šumavě, vykonamých od údů musejního sboru přirodnického, 

Z přírodnického sboru Musea našeho odebrali se v srpnu pan prof, Dr. J. Purkyně, 
syn jeho Emanuel, pam Lokay a prof. Jan Krejčí do Šumavy. Prof. Purkyně vzal isi' za 
hlavní úkol ohledání skláren, Emanuel Purkyně skoumal botanické poměry, jmenovitě ty, 
které se týkají rozšíření a vývinu jednotlivých druhů, pan Lokay pak“ měl úlohu, skoumati 
zvířenu, zvláště hmyz Šumavský. Výsledky těchto prací budou během příštího roku 


278 


v našem časopisu uveřejněny; prof. Jan Krejčí chystá pak opět popis horopisu Šumavského 
s řadou obrazů, kterýž svým časem jako okolí Pražské k Živě co přílohu přidá. © Hlavní 
úlohou jeho bylo skoumání orografické, při čemž se ovšem opíral o studie od Dr. Hoch- 
stettera v Šumavě konané a v ročnících říšské geologické jednoty uveřejněné. V průvodu 
jeho cestoval malíř pan Eduard Herold, kterýž nejvýznačnější krajiny vykreslil a nyní 
k vydání hotové chová. Mimo to připojil se k němu školní radda pan Jos. Wenzig, maje 
hlavně národopisné a dějepisné památnosti na zřeteli, 

S ohledem na pozdější zprávy z oborů přírodopisných bude na místě, již teď 
podati aspoň krátký nástin výsledků horopisného skoumání. Celá Šumava dělí se přirozeně 
na dvě poloviny, na jižní vyšší, totiž vlastní Šumavu, a na severní nižší čili Český Les. 
Mezi oběma, totiž mezi Nejrskem a mezi Domažlicemi, jest jenom nižší krabotina, dělící 
vodstvo Dunaje od vodstva Labského. Předmět našeho letošního skoumání byla jen vlastni 
Šumava a podotknutá krajina. Krajina proskoumaná jde od Domažlic ke Klatovům, 
Horaždějovicům, Vodňanům, Budějovieům až k Vyšebrodu. 

Vlastní jádro Šumavy jest rulová vysočina mezi Kašperskými horami a Vimberkem, 
obyčejně nazvaná Kvildami, již ale Pláně nazývati můžeme. Směr rulových vrstev jde 
od jihovýchodu k severozápadu a úklon do Čech. V rule této leží ohromné sloje žuly 
v tomtéž směru a úklonu, na ní pak spočívá mezi Nejrekem a Eisensteinem svor, a mezi 
Nejrskem a Domažlicemi amfibolová, břidlice. Mezi Prachaticemi a Krumlovem leží v rule 
mimo to ohromné sloje bělokamenu. 

Podél čáry od Klatov přes Horaždějovice, Strakonice, Skočice, Vodňany, Krumlov 
stýká se soustava Šumavského pohoří se soustavou vysočiny českomoravské, jejíž vrstvy 
též hlavně rulové měří od jihozápadu k severovýchodu, a tedy směr Šumavských, vrstev 
skoro kolmo přetínají. Při horopisném popisu musí tyto poměry býti hlavním vodítkem, 
poněvadž od nich závisí celá podoba a povaha hor. 

Dle toho dá se Šumava od severozápadu k jihovýchodu v následující části rozvrhnouti. 
V amfibolové površí čili v hory Kdyňské. 

Ve svorové pohoří čili Královský Hvozd. 
„ V rulové pohoří čili Pláně. 

V žulové pohoří čili hřeben Třístoličný. 

„ V bělokamenné pohoří čili Blanský Les, 

1. Hory Kdyňské (površí amfibolové) vyplňují přirozenou bránu Šumavy , mezi 
Královským Hvozdem a Českým Lesem. Pilíře této brány jsou na jižní straně Jezerní 
hora (Osser), na severní straně Čerchov. 

Teprva v pozadí uzavírá co podélný hřbet vysoký Osek (hohe Bogen) již v Bavořích 
(3360") tuto bránu, ač ne docela, poněvadž mezi Osekem a Čerchovem se otvírá údolí 
Chamu. Osek a celá pata jeho skládají se z amfibolových hornin, od něho pak vybíhají 
dvě ramena kopců a vrchů z týchž hornin složených, a sice jedno rameno jde přes 
Vollmau, Maxberg, Pažežnice, Havlovice, Oujezd a k Domažlicům a Klenči, a pak dále 
k Ronšperku, Mutěnínu, Hostouni až k Plané; druhé značněji vysoké jde od Nového Trhu 
přes Kdyni skoro k severu s malou úchylkou východní co řada homolitých vrchů, a končí 


sABBrT 


se až u Merklínské žuly. Uprostřed mezi těmito dvěma rameny amfibolovými prostírá se 
jazyk hlinité břidlice ze středních Čech v mírných dlouhých vlnách a sahá až k Mlejnečku ; 
na východní straně pak jsou Kdyňské'hory též břidlicemi a buližníkem obejmuty. 

Nový Trh má nadmořskou výšku 1420“, Nová Kdyně 1267“, vrchy severně za 
Kdyní přesahují 2000“, a z každého temene otvírá se rozkošná vyhlídka na velký Šumavský 
průsmyk. Nejkrásnější jest však vyhlídka na Riesenberku, zbořeném hradě. 

Krajina jest v historickém ohledu velmi památná, jest zde totiž brána, kterou ode 
dávna Němci do Čech se drali a kde čtyrykrát na hlavu poražení byli: za časů nej= 


279 


staršich od Sama, pak od Břetislava, Prokopa a Jiřího, V národopisném ohledu jsou 
zde památná sídla Chodův. 

2. Královský Hvozd (pohoří svorové), celý ze svoru složený, jest severozápadním 
koncem vlastní Šumavy. Mohútné jeho lesem porostlé boky padají dosti příkře k amfibo- 
lovým vrchům u sv. Kateřiny a Nejrska, jakož na západu do Bavor v údolí bílé Řezny. 
Jen na jihovýchodní straně u Eisensteinu souvisí s vysokými chlumy rulovými u Stuben- 
bachu. Přirozený vchod do Královského Hvozdu jest u Nejrska, kde Úhlava (1830“) 
vystupuje z malebného údolí do otevřenějšího kraje. Hluboký, alpskému údolí docela 
podobný úval vede nás až k Jezerní myslivně, stojící na boku Jezerní Hory v lese ve 
výšce 2438“ Na tomtéž boku ale výše (3758“) leskne se v roklině, ze tří stran lesnatými 
stráněmi a skalami obstoupené, Černé Jezero, 64 jiter veliké a v letě 46“ hluboké. Západní 
strana jezera jest Jezerní Sléna (Seewand), na jejíž nejvyšší temeno (4240“) obtížná 
cesta hustým lesem a močálem vede. Jezerní Hora jest čásť hřebenu skoro 4000“ vysokého, 
tři hodiny dlouhého a zrovna podél hranic se táhnoucího, Na severozápadním konci 
jeho strmí dvě malebné, ohromným zříceninám podobné kupy Jezerní Hory (Osser), 
z nichžto česká kupa má výšku 4051, bavorská 3919“. Zároveň s tímto jezerním 
hřbetem běží v Čechách od Úhlavy až nad Eisenstein jiný svorový hřbet o málo nižší, 
jehož jednotlivé, málo vynikající kupy (Brennet 3377“, Brůckel 3898“, Hochfiederet 3717", 
Pancíř 3638“,) též skoro k 4000“ výšky dosahují. Mezi oběma hřbety jest zaryto hluboké 
údolí Úhlavy a Železného potoka (již z poříčí dunajského); u pramenů těchto vod spojuje 
příčný nižší výběžek mezi Pancířem a Jezerní Stěnou oba svorové hřbety. Na východní 
straně toho výběžku ale, na úbočí pohraničného hřbetu leskne se Čertovo jezero ve výšce 
8185“ ; velikost jeho obnáší 40 jiter. 

8. Pláně čili rulové hory zaujímají největší prostoru v Šumavě a obsahují nejvyšší 
temena. Počínají neširokým pruhem mezi vysokým Královským Hvozdem a mezi okula- 
cenými žulovými vrchy u Tejnice blíž Klatov; cíp ten máleží v politickém ohledu ještě 
ke Klatovskému Hvozdu a jest jako tento četnými dvorci poset. Nejvyšší čásť jeho jest 
Javoří vrch (Ahornberg 3435) u Zhůří (Haidl). Průměrná výška té vysočiny obnáší 
asi 2500“ Na západní straně přiléhá k severnímu hřbetu Brůcklu, na východní straně 
jest však lemována půvabným úvalem , jímž potok Olšovský a Petrovický se vinou. 
Četné potoky oživují hluboké rokle východních úpadů rulové vysočiny, největší z nich 
jest Ostružná. © Značně nižší rulové površí táhne se podél východní strany jmenované vysočiny, 
jsouc pěknými údolími prostoupeno a náležejíc směrem svým ještě k Šumavě. Průměrná 
výška jeho obnáší 1800“, nejvyšší hory jsou zde Borek (2699“), tupá lesnatá homole nad 
malebnými zříceninami Velhartic, Svatobor (2520“) u Sušice a Straž o něco nižší u Loučové. 
Pata vyššího pohoří jde v této severozápadní části Šumavy od Nejrska k Čachrovu, 
Velharticům, Hrádku a Sušici; severovýchodně za těmito místy počíná již žulová krabotina 
středních Čech. 

Na pravém břehu Otavy, která u Sušice z vysokých hor do otevřenějšího kraje 
vystupuje, počíná nová řada rulových chlumů, z nichž Kamenná hora (2117“) u Albrechtic 
Karlsberz (2813“) u Kašperškých Hor, Žďánov (88305') a Javorník (3302) u Nicova 
zvláště vynikají. Severovýchodní strana těchto hor tvoří již patu Šumavy a kloní se 
k rozvlněné krabotině Žihobské a Němčické, jihozápadní strana kloní se však do prohybu, 
který dělí tu řadu od veliké vysočiny Dobrovodské a Kvildské. Malebné zříceniny Karls- 
berku, u prostřed v krajině druhdy bohatostí zlata proslulé, upomínající svým jmenem 
na královského otce Čechů, jsou končinám těmto zvláštní ozdobou. 

S vysočinou u Zhůří (Haidl) souvisí na východní straně vysočina Dobrovodská, 
kde v rule leží ohromné sioje žuly, nesčísinými balvany pokryté, jako mezi Dobrou 
Vodon, Hůrkou a Stubenbachem, mezi Rehberkem a Madrem, ve vysokých chlumech za 


280 


Madrem, na Lusenu a Marberku, Ostatně panuje na všech vysočinách rula až k pohra- 
ničnému hřbetu u Fůrstenhutu. Se žulové skály sv. Vintíře (3154) u Dobré Vody 
otvírá se rozkošná vyhlídka do Čech, rulový Kiesleiten (3435') jest však vyšší, sp«/řnjeme 
s něho rozsáhlé vysoké chlumy Stubenbachské, které souvisí s nejvyšší horou Šumavskou, 
s Javorem (Arber 4604“), stojící již v Bavořích a vyzdvihující se malebně co ohromný 
jehlanec do výšky. V roklinách boků jeho lesknou se dvě jezírka. Rula připojuje se 
zde k svoru Královského Hvozdu; na hranicích vyznačují se zde mezi jiným chlumy Laka 
se Sleindlberkem (4127"), mezi nimiž v roklině též jezírko leží, dále k jihovýchodu Polední 
Hora (4214'), a Jezerní Hřbet opět s jezerem, nejvyšší jest zde však Roklan (Rachel 
4580“), panující nad ohromnými lesy svého okolí. Hora tato stojí jako Javor jíž v Bavořích, 
Hory Lusen (4332) a Marberk (4265') u Půrstlinku, obě význačné výškou. a podobou, 
. skládají se ale ze žuly, a však stojí ještě v rulové krajině, která až k Stachovu a Vim- 
berku co vysočina 3300“ vysoká pod jmenem Kvildů se prostírá, tak že jednotlivé hory, 
jako Černá Hora (4030“)u hranie, kde Vltava počíná, pak Antigel (3882) „u Kvild, 
Leckerberg (3844') u vesnice Pláně nad vysočinu tu, vesměs lesem pokrytou, jen málo 
vynikají. Vesnice Kvildy leží již ve výšce 3221“ 

Na jihovýchodní straně té vysočiny zarývá se Vltava, na Černé Hoře u Kyild 
povstalá, hluboko do ruly, a vysočina přechází po obou stranách v mohútné hřbety. Na 
pravém břehu počíná však brzo panovati žula, skládající velkolepý hřeben Třístoličný, na 
levém břehu vystupuje ale ještě daleko rula, panujíc na celém Boubínu (4294“), nejvyšší 
to rulové hoře Šumavské na české straně. S temene jejiho sáhá vyhlídka nejenom hluboko 
do Čech, ale až k solnohradským a bavorským Alpám, Na východní straně souvisí Boubín 
Schreinerem a jinými horami s bělokamenným pohořím Blánského Lesa u Christianberku; 
Prachatic a Chvalšin, severně pak podle čáry, tažené od Vlachova Březí přes Čkyně 
a Přečín, jest pata vyššího Šumavského horstva ; odtud až k Otavě panuje jen nižší předhoří. 

Rulová část Šumavy nese na sobě ráz šumavský v největší význačnosti. © Vysočina 
rulová, pokryta nepřehlednými lesy a ohromnými rašelinami a bahny, poseta roztroušenými 
chýšemi, ovlažována tmavohnědým vodstvem, má v pravdě ráz lesní, Jen zde onde vystu- 
puje z černých hvozdů sloup dýmu z ohnišť dřevařů, zaměstnaných u kraje pralesa, neb 
se rdí plamen skelných hutí, vedle kterých pěkné výstavnosti sklářů lesní samotu zvláštním 
spůsobem oživují; představujít živě protivy samovládnoucí přírody a bojujícího s ní 
průmyslu. 

4. Žulové hory, Třístoličný Hibet a Zelnavské hory. Údolí Vltavské, opustívši u paty Bou- 
bíná půdu rulovou, vstoupí brzo v krajinu docela ze žuly složenou, z obou stran jejích vystupují 
pak dlouhé a vysoké hřbety. Hory na levém břehu tvoří mohútný, 3000“ vysoký, roklemi 
a údolími rozrytý a hustým lesem pokrytý hřbet, nad nějž se jednotlivá temena vyzdvihují. 
Jest zde jedna z nejdivočejších krajin Šumavy, ačkoliv to cestovatel, putující širokým 
a půvabným údolím Vltavským u Šumavy a Zelnavy ani netuší. Nad Zelnavou vyzdvihuje 
se k severovýchodu velký Sternberg (3536"), dále Spilzberg (3946“), který k severu souvisí 
s Lisčí Loukou (Fuchswiese, 3720) a s Dlouhou Zlorou (3123'), která své západní stráně 
kloní k prohbí Vltavskému, kde stavba domů, povaha a živnost lidí, jakož i obrysy hor 
nápadně Alpy připomínají. 

Hory na pravém břehu tvoří jediný 8 mil dlouhý, až na temeno lesem zarostlý 
hřeben, prohybem,u Kušvarty od rulových vysočin, prohybem u Glóckelberku od pohra- 
ničních hor sv. Tomáše v jižním cípu Čech oddělený. Od (ócklberského prohybu, jímž 
pamětihodný 7 mil dlouhý Švarcenberský kanál z Vltavy do řeky Můhl v Rakousích vede, 
vystupuje žulový hřbet hned k značné výšce ; dosahuje totiž na Hochfichtu 4225', pak 
následuje k severozápadu Reischl (3884'), Plóekelstein (4352“), Třistolice (4117“) a Hohenstein 
(4140), Průměrná výška hřebenů jest 3500'; poslední tři temena jsou vlastně ohromné 


281 


skalní skupeniny, podobné sbořeným hradům. Na české straně Plóckelsteinu jest v roklině 
jezero ve výšce 3850' pod skalní stěnou 1000“ vysokou. Od pohraničného hřbetu tobo 
vybíhají do Čech až k údolí Vltavy krátké ale vysoké chlumy, nejvyšší z nich jsou 
Hochwald (3299), Tusset (8554) a Rohrenberg (3403), v průměru 1000—1200' nad 
hladinu Vltavy povyšené. 

5. Blanský Les čili bělokamenné pohoří rozkládá se severně za Zelnavskými žulo- 
vými horami a jižně za rovinou Budějovskou. Obsahujeť bílý živcový kámen, bělokámen, 
v ohromných slojich do ruly uloženy. Vlastní Blanský Les, vystupující z nižší rulové 
krajiny západně od Krumlova, obsahuje hřbety bělokamenné, které amfiteatrálně údolí 
Kremžské obstupují a od jihovýchodu k severozápadu prodlouženy jsou. Nejvyšší temeno 
na jižní straně jest Schóninger (3416“), na jehož vrcholi s věže 109 vysoké nesmírná vyhlídka 
do Čech a na rakouské Alpy se otvírá; na severní straně jest Kluk (2328) nejvyšší. 

Západně od Blanského Lesa vystupují ve směru od jihu k severu v délce 1 míle 
tři zárovné hřbety s četnými kupami 2000—3000 vysokými. První z nich mezi Ktiší 
a Hrbovem skládá se z ruly, druhý mezi potokem Zábořským a Frauenthalským, jakož 
i třetí mezí potokem Frauenthalským a Živným skládá se z bělokamenu. U západní paty 
jeho leží Prachatice, a dle toho může slouti celé to povrsí Prachatické, 

Jižně od Prachatic a jihozápadně od vlastního Blanského Lesa objevuje se mezi 
vysokými rulovými hřbety Chlumu (3752) na východu, Libínu (3447“) na severu, Boubínem 
na západu a mezi žulovými horami Zelnovskými třetí bělokamenné površí, uprostřed 
něhož stoji ves Christianberg (2681“), podle něhož nechť slove površí Christianské. 

» Hory tyto se svými odnožími až k rovině Budějovské a údolí Otavy vyplňují jiho- 
východní čásť Šumavy. Pamětihodny jsou pro bohatost na vápenec, hadec a tuhu, která 
zvláště jižní patu vlastního Blanského Lesa provází. 

Zajímavé jsou poměry, v jakých se Šumava podle údolí Otavy se středočeskými 

© vrchy stýká, jakož i poměry soustav údolních; stačiž však prozatím vyznačení nejhlav- 
nějších rysů pamětihodného toho horstva, jehož důkladné poznání má býti úlohou 
našeho musejního sboru. JK 


Geologický spolek v Jilemnici. 


Vítána bude zajisté každému přírodomilci zpráva o nově povstalém spolku geologickém 
v Jilemnici. Sestoupilo se totiž v září předešlého roku několik po vzdělání v geologiekém 

- oboru bažících mužů, v čele majíce pana E. Portha, nynějšího geologa při c. kr. geolo- 
gickém ústavu, a zarazili spolek, jehož účel jest seznámiti se s přírodovědou vůbec, zvláště 
ale s mineralogií a geologií, a poznati geognostické poměry celého okolí a sousedních 
Krkonošských hor. Zajisté veliké to pole; než povážíme-li pokrok učiněný v prvním roce, 
. a znamenité síly mezi pány spoluoudy, neshledáme cíl tento nedostižný. 

Č -© Předhoří Krkonošské, ještě do nedávna pravá terra incognita, překvapuje nás vý- 
sledky prvního pátrání, neb nalézáme zde poměry buďto posud neznámé , buď alespoň 
velmi řídké, a protož bez rozpaku počítáme svou krajinu k nejzajímavějším nejenom 

"4 Čechách, nýbrž v celé říši Rakouské, Protož nebude nápadné, proč jsmé se odhodlali 

© dráhu klestiti c. k. geologickému katastru, jenž teprv později své práce zde počne, proč 
jsme se odhodlali snažiti se, abychom nejenom k odkrývání geognostickému přispívali, 

-nýbrž též ku geologickým rozvahám se povznesli, a tak účastnili se v potěšení, které 

- z každého nového nálezu vyplývá. 

M Spolek, nedávno od vys. místodržitelství povolený, skládá se posud asi se 30 čin- 


,: 
© ných a několika dopisujících údů pod předsednictvím pana Portha. Vědecké poučné před- 
„mášky byly nejvíce v zimě, a sice geognostické od p. Portha, lučebnické od p. Hertera 
držány, v letě byly podnikány výlety do zajímavých částí okolí Jilemnického. Ke sbírce 


282 


položili základ pánové Porth, Herter a Schaller svými vlastními sbírkami, Dary c. k. geolo- 
gického ústavu, pánů professorů Něggeratha a Erdmanna, pánů Dra. Rotta a Beyricha, 
a ochotnost jednotlivých pánů spoluoudů rozmnožily ji valně. Nejvzácnější část tvoří arci 
sbírka hornin, nerostů a skamenělin ze samého okolí. 

Vynasnažíme se prozatím pestrost matetialu vylíčiti, bližší zprávy o činnosti spolku 
následovati budou bohdá později, Hlavně sáhají tři útvary do oboru našich prací, prahorní, 
Permský a částečně i křídový. Prahory jsou zastoupeny centralní žulou, úzkým pruhem 
rulovým a rozsáhlými vysočinami svoru a břidlice. V žule se nalézají překrásné kry- 
staly živce , slídy a barytu , ve svoru jsou ložiska pravápna s Malakolithy a Epi- 
doty, pak sloje grafitové břidlice, pistacity, železné a měděné rudy; z nichžto poslední 
v podivuhodné pestrosti vystupují. Mimo křemenný malachit, zeleň měděnou (Kupfergrůn), 
opalín měděný (Kupferopalin), leštěnec měděný (Kupferglanz) nalezeno u Rokytnice šest 
nerostů zcela nových, mezi nimiž nejčastěji surmany měděné, křemany zinkové a olověné. 

V dolní Rokytnici a ve sv. Petru počalo dolování na leštěnec olověný a stříbro, 
a též nalezeno několik nerostů, jejichž totožnost se známými lze nesnadno dokázati. 

Amfibolové břidlice, granulity a křemenné břidlice byly taktéž již na několika 
místech pozorovány. U Niederhofu byla od pana Portha nalezena jeskyně s ohromnými 


krápníky a množstvím kostí, z nichž se ale posnd jen dva rody určit daly. — 
Na prahorách spočívá útvar Permský čili jesepský, v nejnovějším čase důležitý 


co horniště měděné. Nejzpodnější vrstvy zaujímá slepencový pískovec (Conglomerat- 
sandstein), v němž místem lupek uhelný uložený s několika tenkými, nestejně mocnými 
vrstvami uhlí 1/—18“, na které se u Štěpanic doluje. Pak následují mohútné sloje pískovců 
jemnějšího zrna, jichžto nejzpodnější vrstev, nazvaná fukoidová (Fucoidensandstein), ze 
samých sem tam položených hůlek se skládá, Též v tomto pásmě více vrstev uhlí nale- 
zeno bylo, nejmohútnější u Číkvasky asi 30“. 

Znamenité jsou dvě pásma živičnatých lupků (Brandschiefer), v nichžto se nalézá 
nesmírné množství koprolithů totiž skamenělého zvířecího lejna, a několik druhů ryb zrodu 
Paleonisků. Několik vrstev vápna a slínu bylo též pozorováno. Mezi nimi leží pásmo 
břidličnatého pískovce, k němuž se v nejbližším okolí Jilemnice měď váže, ačkoliv jinde, 
ku př. u Rybnic, až ku slepencovému pískovci sáhá; jinde zas, n. př. v Záhajské Lhotě, 
až k živičnatým lupkům vstoupá. 

Rudy měděné jsou malachit, lazur, blejno měděné (Kupferblende), leštěnec měděný 
(Kupferglanz). Nejvrchnější souvrství tvoří jednotvárné pískovce hrubého zrna, místy 
ouplně jílovité, v jejichžto nejhořejší vrstvě známe Psaronie, totiž skamenělé oddenky stro- 
movitých kapradin, se nalézají. Zde zapadá Permský útvar pod vodorovné vrstvy křídy. 
Z eruptivních hornin jest nejčastější melafyr čili mandlovec, který na každém místě svou 
bytost mění. Dá se více jednotlivých pásem melafyru mezi přináležejícími vrstvami pískovců 
rozeznati, ale beze vší ujmy jejich slohu. Často ale prolamují vrstvy zároveň s čedičem, 
a tvoří pak rozsedliny, které obzvláště v okolí Semil a Jílemnice pozorovati se dají. 
Z nerostů v melafyru obsazených jest nejpamátnější křemen, složený ze samých hvězd- 
natých tvarů; tvoříť bezpochyby couk v melafyru, a sice zvláště na Strážníku u Jílemnic 

F* Pošepný. 


Literatura. 


Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací. Sepsal Dr. Jan Palacký, privatni docent zeměpisu n 
Pražské universitě. Část obzvláštní. I. Svět nevzdělaný: Afrika, Australie, Svaz 
první a druhý. V Praze. Nákladem Karla Bellmanna. 1857. 8, str. 349. 

Nejednou již ukazováno bylo na to, Kterak novější náš pokrok literární v to 


283 


hlavně záleží, že dosavadní dilettantství místo postoupilo směru vědeckému. Tento obrat 
velevítán musí býti každému pravému vlastenci jakožto nejpatrnější důkaz, že snažení 
oněch šlechetnomyslných mužů, kteří se stali zakladateli naší novější literatury, probudivše 
jazyk po tolik věků zavržený k novému, utěšenému životu, nebylo pouhou hříčkou a marnou 
libůstkou několika přemrštěnců, jimž pro snahy v onom čase neporozuměné za odměnu se 
dostávalo pohrdlivého úsměšku.  Dilettantská doba literatury naší byla nevyhnutelným před- 
chůdcem nynější doby praktické, která hledí vyhověti skutečné potřebě, kdežto onano 
více směřovala k upokojení citu; jakož i v přírodě předchází květ oko i čich náš potě- 
šující, ovoce pak živné teprva po něm a z něho následuje. Teprva tímto vědeckým 
směrem, který v literatuře naší den ode dne sobě větší pole osobuje, národ náš opět zaujal 
důstojné místo v řadě národů kulturních, a v takovémto svém postavení má za úlohu, 
zároveň S ostatními přičiniti také svůj díl k duchovnímu pokroku člověčenstva.  Vstou- 
pení do tohoto stadia jejího vývinu jest jedině pravá, poněvadž duchovní, emancipace 
národnosti naší; a čilé, neunavné pokračování na cestě nastoupené jediný prostředek 
k získání sobě úcty národů jiných a zaslouženého uznání své váhy ve světě vzdělaném. 

Že dosažen bude čestný tento cíl, za to ručí nám denně vzrůstající počet horlivých 
pracovníků na poli vědeckém, dávajících pěkné důkazy samostatných studií; za to ručí 
i smysl pro přísnější a praktické vědomosti, v obecenstvu našem čím dále tím více se 
probuzující, jenž oprávňuje nás k naději ve skvělejší budoucnost. 

Mezi mladšími pracovníky na poli naší literatury, kteří sobě vědu za heslo a cíl 
úsilných snah svých vyvolili, ve mnohém ohledu vyniká Dr. Jan Palacký, jehož vřelá 
touha po rozšíření exaktních známostí svých, podporována příznivými okolnostmi, chvali- 
tebně používanými k zaopatření si hojných prostředků , dovedla nashromážditi poklad 
vědomostí, který ho důstojně staví v řadu oněch učenců, jejichžto snahami dochází věda 
podstatného obohacení. Neunavný v tom ohledu syn proslavenáho našeho dějepisce před 
jinými vědami oblíbil sobě zeměpis za předmět rozsáhlých svých studií, za jehož docenta 
se také v poslední době na umiversitě Pražské habilitoval Čtenářové časopisu našeho 
Již nejednou měli příležitost, seznámiti se s tímto učencem a jeho snahami ze článků od 
něho do Živy podaných; nyní pak leží před námi samostatný spis, poskytující nám 
u větším objemu velezajímavé resultaty jeho pilných a důkladných studií v tomto oboru. 

Nemohli jsme si dosaváde stěžovati na nedostatek českých knih jednajících o země- 
pisu, což dostatečně vysvětluje se tím, že sotva na poli jiné vědy dá se tak snadno ze 
tří neb čtyr ledajakých kompilací udělati nová. A takovýmito byly na vetším díle dosavadní 
naše geografické spisy, z nichž ovšem ten neb onen dosti obstojně posloužil účelu, ku 
kterémuž byl psán, i uspokojil skrovné požadavky maň činěné, A však nescházelo i takových, 
které právě na zdařbůh slepeny byly z nejrozdílnějšího materialu beze vší soudnosti, beze 
všeho systemu, ba beze vší jen povrchní bedlivosti, tak že nezřídka data jejich, obyčejně 
zastaralá, ani mezi sebou v náležité shodě nebyla. Rozumí se, že o vědeckosti nemohlo 
tu býti žádné řeči, kde nebylo kritiky, kde nebylo studia původních pramenů, ba kde 
nebylo ani tušení o pravém významu vědy, jakého nabývala tato novějším pokročením 
času. Zeměpis ještě před nedávnem provozoval se u nás zrovna tak, jako jinde před 
padesáti lety, a hlavně obmezoval se na zeměpis politický, na topografii a statistiku, poměry 
to neustále se měnící, tak že i nejlepší spis toho druhu v krátce musel zastarati a užiteč- 
nosti pozbyti. 

Aby tak déle zůstalo, nemohl dopustiti patrný všeobecný pokrok, který nás konečně 
i v tomto oboru“musel zasáhnouti. 

Dra. Jana Palackého „Zeměpis všeobecný srovnávací“ jest první kniha v češtině 
sepsaná, v níž věda tato pojata ve smyslu novějším — co částka přírodovědy. Jest to 
dílo širšího rozměru, které, jak vyrozumíváme z krátkého návěští při prvním svazku, sklá“ 


284 


dati se má z dvou Částí: obzvláštní a všeobecné. Dosaváde vyšlí dva svazkové náležejí 
k prvnímu oddělení části obzvláštní, kteréžto obsahovati má „svět nevzdělaný: Afriku a 
Australii < „Díl první,“ praví zmíněné, poněkud nejasné návěští, „(o pěti svazcích) bude 
letos hotov, bude-li přízeň obecenstva vydavatele dosti podporovat“ Že by pod tímto 
dílem prvním rozuměna byla úplna část obzvláštní, nedá se mysliti při té obšírnosti 
popisu, jakou spatřujeme v dosavadních dvou svazcích, ve kterých ani celá Afrika není 
odbyta, neboť schází ještě daleko větší, ovšem méně známá její část, totiž celé pobřeží, 
táhnoucí se od Marokka na jih ku předhoří Dobré Naděje, odtud pak nazpět směrem 
severovýchodním az k úžině Bab-el-Mandeb, ba ještě výše až k Nubii, s celým teprva 
v nejnovější době poněkud ve známost vešlým vnitřkem tohoto dílu světa. Nezbývá tedy 
nie. jiného, nežli přijmouti, že „dílem prvním míněno pouze oddělení, nazvané od pana 
Dra. Palackého „světem nevzdělaným,“ jěžto zahrnuje Afriku a Australii. Kolik takových 
oddělení míti bude celá „část obzvláštní ,“ mnepověděno; že by ale pro celý ostatní „vzdě- 
laný,“ nerovně hustěji zalidněný a z největšího dílu zevrub známý svět také jenom jedno 
stačilo, těžko jest mysliti. Povážíme-li dále, že jediná Afrika a Australie zaujíti má 
5 svazků, z nichž dosaváde vyšlé dva obsahují neméně nežli 349 stran ve vel. 8, soudíce 
z toho na objem ostatních oddělení a částí spisu, nemůžeme odepříti obdivení i díky své 
jak spisovateli tak i nakladateli panu Bellmanovi za podniknutí tak obsáhlé, které, budou© 
řáďně ku koci provedeno, sloužiti bude literatuře naší za obzvlástní a vzácnou okrasu. 
Bohužel jen, že dle dosavadního postupu u vydávání jednotlivých svazků naděje tato 
příliš vzdálenou se býti ukazuje, neboť ze slíbených pěti pro tento rok dosaváde jenom 
dva v rukou obecenstva se nacházejí; že by pak ostatní tři vyšly během poslednich dvou 


měsíců, k víře nepodobno. Předmluva a úvod k celému spisu Ss rozborem pramenů slí- 
beny jsou ku konci prvního dílu. 


Tolik o všeobecném rozvrhu důležitého tohoto dila, o jehož dosavadním obsahu 
a spořádání hodláme nyní promluviti několik slov, pokud nám to dovoluje obmezenost místa, 

Z toho, že jsme „Zeměpis vědecký“ pana Dra. Jana Palackého. prohlásili za dílo 
sepsané v novém duchu této vědy, čtenář snadno se dovtípí, že v něm nalezne více, 
nežli sebe obšírnější topoprafický seznam; politické rozdělení a statistické tabelly. Vše, 
cokoli novější zeměpis v souvislosti své s vědou přírodní do oboru svého pojímá: netoliko 
zevrubné vyobrazení zevnitřní plastické podoby země (poměry orografické, hypsometrické, 
hydrografické a j.), nýbrž i propátrání prostorů pod i nad povrchem jejím (poměry geo- 
logické, meteorologické a j.), jakož neméně úkazů ze zvláštní polohy její na naší planetě 
vyplývajících (poměry klimatické), dále popis rostlinstva i zvířectva jejího co výsledku toho 
všeho, konečně pak obraz kulturní obyvatelstva lidského — o tom všem jedná spiso- 
vatel obšírně a kriticky, udávaje pořádně a svědomitě prameny své, jejichž úplný výčet 
předeslán každému článku. Hojnost pramenů těchto, jichž mnohem větší počet přístupný 
byl našemu spisovateli nežli mnohému jinému učenci, — neboť do dna vyčerpal, cokoli 
v oboru tom pokladů chovají literatury nejpřednější: anglická, francouzská a německá — 
činí zvláštní přednost jeho knihy, neboť jí uděluje takovou bohatost dat a činí ji tak úpl- 
nou, že pohledati se musí podobný spis, který by se jí v fom ohledu vyrovnati mohl. 
Při tom nikoliv není zanedbána část zeměpisu topografická a statistická, nýbrž i v té po- 
dávají se nám udání nejnovější, pokud na ně spoléhati lze. Kde pak prameny spisova= 
telovy jsou nedostatečné nebo kusé, tam se svědomitostí učence, pravým duchem vědy 
proniknutého, volí raději přiznati se k tomu upřímně, nežli vyplňovati mezery takové leda- 
bylými, někdy jen z pouhého domyslu čerpanými udáními, jakými méně vwědečtí spisova- 
telé milují naplňovati svá díla k vůli prý úplnosti, ovšem více mylné a svůdné nežli uži- 
tečné. Také na dějiny popsaných krajin neopomíjí se spisovatel ohlížeti, a v tomto ohledu 
hlavu“ obsahuje dílo jeho přemnoho, co i čtenáře nevědeckého velice musí zajímati. Pro 


ye a 


285 


krátkost poukážeme tuto jenom na zprávy o starožitném Karthagu a o Kanarech i vymře- 
lých jejích prabydlitelích. Z této bohatosti obsahu, kde ničeho více sobě přáti ne- 
zbývá, sama sebou se vysvětluje obšírnost díla, 

Vedle odsahu má však každý plod literární i druhou ještě stránku neméně vážnou a 
důležitou, totiž formu. Jako soše ne vzácnost hmoty, ze které jest utvořene, nýbrž tvar 
její uděluje cenu uměleckou, tak i ve vědě jest; i zde ne pouze to, co se nám posky- 
tuje, nýbrž spolu také spůsob, jak se to děje, měřítkem jest důkladnosti a užitečnosti díla 
učencova.  Neníť dosti na tom, když se nám podávají data hojná, důležitá, nová, kriticky 
zjištěná ; musíť se to díti tak, aby spořádání materialu usnadnilo nám jeho přehled a pa- 
trnou učinilo jeho souvislost: jen tak stane se spis vědecký pro nás platně poučným. Od 
každého takového dila — ohražujíce se napřed proti vší výčítce pedantství — žádáme 
nevyhnutelně, aby osnova jeho spočívala na jakémsi organismu, který ovšem nemusí a ne- 
potřebuje býti příliš makavým, jen když se nám poznati dává co vedoucí myšlénka. Z ta- 
kovéto základní idey vyplývá pak jisté uspořádání materialu, jež podle toho, v jaké míře 
s tou ideí souhlasí, nazýváme více nebo méně přirozeným. © Uspořádání takové, v němž 
nelze poznati žádné základní idey, jest pouhé nahromadění, které se stalo buď libovolně 
neb náhodně, beze vší vnitřní nutnosti; a kde tato schází, tam schází hlavní vlastnost 
formy — vědeckost. 

Musíme se ale pohříchu vyznati, že v Zeměpisu pana Dra. Jana Palackého ne- 
byli jsme v stavu vypátrati osnovy organické, ano spíše vidí se nám tu býti látka 
příliš roztroušena. Možná snad, že po vyjití předmluvy a úvodu k dílu jeho úsu- 
dek svůj o něm změníme; i v tom případu ale musíme vždy litovati, že plán svého díla 
napřed nám nevyložil, abychom věděli na čem jsme; neboť jako nám, tak zajisté vede 
se mnohým jiným, ano dovolujeme si říci, převahující většině obecenstva, a předsudek, 
pojatý jednou proti nějakému spisu, nejedenkráte již zmařil podniknutí dobré a učitečně, 

Jsouce obmezeni místem poukazujeme k odůvodnění toho, co jsme pověděli, na je- 
dinou jen okolnost: na pořádek totiž, v jakém sledují po sobě v dosavadních dvou svaz- 
cích jednotlivé častky Afriky, Svazek první obsahuje: Marokko, Alžírsko, Alžír, Tunissko, 
Carthago (při čemž Alžír a Carthago tvoří tak samostatné oddělení, jakoby to byly kra- 
jiny od Alžírska a Tunisska docela rozdílné), a z toho přirozeně by každý očekával, že 
v druhém svazku bude dále pokračováno týmž směrem k Tripolitánsku, Barce a te d.; a 
však ejhle: druhý svazek počíná s ostrovy africkými, od Středomoří zpátkem jda na zá- 
pad k Azorům a odtud okolo celé Afriky až k Sokotoře, odkudž najednou octneme se 
zase — ne snad v Abyssinii, nýbrž v Tripolitánsku, i seznamujeme se s druhou, východní 
polovicí severního pobřeži afrického, načež přijde Egypt (kde popis Alerandrie a Kahíry, 
jinak velmi zajimavý, tvoří zase samostatné oddělení, jako v prvním svazku Alžír a Car- 
"thago) a na konec Nubie. © V třetím svazku máme všecko právo očekávati další popis 
Afriky, třeba již od jakéhokoliv konce, a však k nemalému překvapení svému čteme uvnitř 
(obálky druhého svazku lakonické návěští: „Třetí svazek bude obsahovati Australii“ 

I jiné ještě věci podotknouti nám zbývá, která se rovněž týká formy a vlastně 
před forum našeho časopisu nenáleží, o které však pomlčeti nelze z jedinké té příčiny, že jest to 
příliš nápadná vada spisu. Míníme nejasnost slohu a nesprávnost jazyka, které se obzvláště 
tak vážný spis, jako jest tento, bedlivě měl varovati. Měli jsme nejdříve úmysl, na doklad 
toho podati jen skrovnou nějakou ukázku hojných poklésku proti mluvnici a duchu jazyka 
našeho vůbec: avšak davše se do práce brzo od té věci jsme opustili z pouhé šetrnosti 
pro spisovatele. Zajisté, kdo pana Dra, Jana Palackého nezná co rodilého Čecha, měl by 
podle slohu jeho díla všecko právo o tom pochybovati. I jsmeť jisti, že om sám, nahli= 
Žeje do vytištěného svého díla, nemile překvapen byl množstvím křiklavých chyb všeho 
(druhu, jaké ostatně jen poněkud bedlivější korrektura, o kterou by se již sama tiskárna 


286 


k vůli vlastnímu prospěchu postarati měla, snadno by byla odstraniti dovedla. "Této nemilé 
okolnosti tím více upřímně litujeme, s čím větší radostí vitame spis ten v ohledu jeho 
bohatého a vzácného obsahu. 

Poukázavše na tyto vady spisu nemáme pochybnosti, že pan Dr. Jan Palacký uzná 
to býti jak ve svém tak i ve všeobecném interesu, aby je v dalším pokračování díla svého 
odstranil, což mu tím snadnějším bude, jelikož pocházejí jediné z jakési nedbalosti a po- 
hodlnosti, v jaké nezřídka sobě hovívají někteří učenci. Až pan Dr. Palacký uvykne 
i formě věnovati stejnou bedlivost, jakou věnuje látce, pak spisy jeho, na tuto tak bo- 
haté, nejenom potkají se s úplným uznáním, jakého zasluhují chvalitebné jeho snahy, 
nýbrž i v plné míře onen praktický užitek přinášeti budou, jakého opravněni jsme očeká- 
vati od vědy. Po vyplnění té výminky i Zeměpis jeho stane se pravou okrasou a chlou- 
bou naší literatury. 


Okolí Písku, geognostický nástin od Jos. Pažouta; z programu gymnasia Píseckého r, 1857. 


Vítáme toto důkladné pojednání co velezajímavý příspěvek k poznáni vlasti.. Obsa- 
huje mimo soudné a úplné sestavení toho, co o Píseckém okolí dosavad jest známo, také 
mnoho nového, jmenovitě co se horopisu a rýžování zlata týká. 

Kdyby na každém gymnasium a na každé reální škole učitel přírodopisu tak horlivě skou- 
mání svého okolí se oddal, jako vážený pan spisovatel, rozšířila by se za krátký čas v studující 
mládeži známost vlasti v té míře, jako v málo které zemi rakouské. Jen obírání se 
s bezprostředním okolím jest vlastní přírodopis, jen tak připraví se cesta k zevrubnému 
a skutečnému přírodozpytu. Jak velice pak takový postup k všeobecné vzdělanosti národní 
přispívá, toho jsou nám důkazem Dánové, Švédové a Norové, kteří národ náš počtem 
nepřesahují, ale právě přírodozpytem místo mezi nejvzdělanějšími národy si dobyli, 

Nám jmenovitě v Živě, kteří posud s celým svým namáháním jako o samotě stojíme, 
jest zvláště potěšitelné, čísti tak pěkné a spolu důkladné pojednání; dokazujeť nám, že 
jazyk vědecký předce znenáhla obecnějším se stává a že símě, od otce našeho Presla 
zaseté, předce již nadějně se klíčí a bohdá i vesele zroste. 

Horopisný nákres krajiny jest v tomto pojednání zvlášť zevrubně a, věrně proveden ; 
přidali bychom jen sohledem na horopisné poměry Čech, že celé okolí Písecké až k údolí 
Otavy a Blanice náleží k oné velké soustavě prahor, kterouž můžeme nazvati vysočinou 
českomoravskou. Význačný ráz těchto prahor záleží v převládajícím směru vrstev jejich 
od jihozápadu k severovýchodu, kdežto směr Šumavských vrstev jde od jihovýchodu 
k severozápadu. V krajině mezi Bavorovem, Volyní a Rabím přetínaji a stýkají se ty 
směry rozmanitě, tak že brzo jeden brzo druhý převahu obdržuje. Od směru toho závisí 
též směr rulových hřbetů a kopců, a máť on tedy podstatný podíl v horopisné povaze 
krajiny. Podle obdoby s jinými horami lze souditi, že českomoravská vysočina, „ačkoliv 
nižší nežli Šumava, předce větší stáří má nežli tato. Neb břidličné vrstvy na severním 
konci jejím u Heřmanova Městce a Rychenburka mají směr a uložení docela jiné, byvše, teprva 
po vyzdvižení těchto prahor usazeny, kdežto silurské břidlice svými nejzpodnějšími členy 
v uložení s prahorními břidlicemi Šumavy docela souhlasí a tedy zárovně 8 nimi k své 
nynější postavě vyzdviženy byly, 

Zvláštního povšimnutí zasluhují též směry údolí, jelikož stáří a povaha jejich, s tím 
úzce souvisí. Rozeznávají se zde v celku tři směry údolní: jeden souhlasí se směrem 
vysočiny českomoravské (údolí Blanice od Záblatí k Bavorovu, údolí Lužnice od Tábora ke 
Kolodějům, Vltavy od Týna k Zvíkovu); druhý se směrem Šumavy (údolí Brložské a jiné — 
potoční údolí na levém břehu Otavy, prohyb u Skočic, potoční údolí na levém břehu 


287 


Blanice); třetí přetíná ty směry od jihu k severu (údolí Otavy od Putimi k Zvíkovu, 
údoli Vltavy od Zvíkova k Praze, údolí Volynky). Otava od Horaždějovic až k Putimi 
vine se ale mohútnou vráskou prahorní, která jde zárovně s jihočeskými horami, totiž od 
západu k východu, a jako tyto hory též k soustavě Šumavy náleží, jelikož tato Blanským 
Lesem od severozápadu k východu se obrací, Stáří údolí řídí se dle soustavy hor, ku 
kterým náležejí, tedy jsou údolí, zárovná s českomoravskou vysočinou , nejstarší , údolí 
zárovná se Šumavou jsou mladší, údolí od jihu k severu jdoucí ale nejmladší. Podle 
poměrů, které Vltavské údolí u svého severního konce blíž Kralup ukazuje, jest mladší, 
nežli sám útvar kamenouhelný, 

Podotkli jsme něco o těchto poměrech, nikoliv abychom na nedůstatky práce pana 
spisovatele okazovali, nýbrž abychom jej při dalších jeho výskumech na zajímavou stránku 
upozornili, jejíž podrobné vylíčení též k přírodnickému popisu náležeti může, 


Schůzky přirodnického sboru Musea království Českého. 


První schůzka po prázdninách odbývala se dne 15. října. Pan prof. Purkyné mlad. 
podal důležité výsledky své cesty po Šumavě, kde ohledával tamější květenu. Nasbírav 
asi 3000 exemplárů tamějších rostlin, v rozličných výškách a na rozličných stanoviskách 
rostoucích, obohatil jimi netoliko herbáře našeho Musea, ale rozšířil znamenitě známosti 
o geograických poměrech květeny Šumavské. Chtěje založiti v zahradě musejní živou 
sbírku rostlin českých, přinesl s sebou i mnoho rostlin živých, z nichžto nejhlavnější 
ve schůzce okázal. 

Na to podal pan prof. Purkyné star. několik zajímavých zpráv o novějších nálezích 
ve vědách přírodnických. 

1. Jak zmámo, rozmnožen počet malých planet přičinlivostí hvězdářů v novější 
době až na 50. Hvězdáři všech skoro vzdělaných národů honositi se mohli odkrytím ně- 
kterých z těchto planetoid, jen Francouzům, jsoucím ostatně na dráze vědeckého badání 
mezi předními, nechtěla se dlouho honba na planety podařiti. Malíř Goldschmidt, obíraje 
se též s astronomií, zachránil konečně dobrou pověst francouzských hvězdářův, naleznuv asi 
před dvěma lety novou planetu. Od té doby přála mu bohyně nebeských lovů tak 
velice, že již 7 nových planet odkryl. Nejšťastnější však lov podařil se mu dne 12. září 
t. r., kdežto za jediný večer dvě nové planety nalezl a dráhy jejich vypočetl a určil. 

2. Ještě před nedávným časem skvěla se hora Čimborasso v Americe mezi všemi 
horami ma naší zeměkouli co hora nejvyšší; nedlouho na to však shledalo se, že 
hora Davala-Ghyry v Asii ještě mnohem vyšší jest. „Ale ani této nepřísluší koruna mezi 
horami, poněvadž novějším vyměřováním dokázáno, že hora Everest, též v Hymalaji, asi 
o 400 metrů vyšší jest než Davala-Ghyry. 

3. Angličan Harrison vynalezl nástroj k ochlazování vody pomocí tresti sírové. 
V nástroji tomto se dá voda v krátkém čase a s malými útratami k jakémukoli stupni 
ochladiti, ba v sníh neb led proměniti, což zvláště v krajinách horkých znamenitých 
výhod poskytuje. 


Návěští 


o novém spůsobu ve vydávání časopisů matičních. 


S mnohých stran projevilo se přání, aby všechny tři nákladem Matice české 

vycházející časopisy: Živa, Památky archaeologické a Časopis musejní, stejnou měrou 

- Se vydavaly, a sice tak, aby každý zaklatatel dle libosti jeden z nich si vyvoliti a 
zdarma odbírati mohl. 


288 


Podepsaný Sbor, snaže se, aby přáním obecenstva dle možnosti vyhověl a spolu 
vydáváním tří časopisů čilejší život v literatuře české udržel, vzal návrh tento v bed- 
livé uvážení; že však nový takový spůsob u vydávání dolčených časopisů většího pe- 
něžného nákladu požaduje, nemohl se v něj uvázati bez přesvědčení, že skutečně do- 
statečný počet zakladatelů Matice takové vydání si přeje a zároveň snad i ochoten 
jest, předplácením se na jeden neb oba časopisy nákladem Matice vydávané podporovati 
Sbor v literarním jeho snažení, : 

Vyzývají se tedy tímto pl. t. p. p. zakladatelové Matice české, aby kdož od 
r. 1858 počínajíc jiný časopis než musejní zdarma bráti chtějí, to nejdéle do 31. pro- 
since t. r. frankovaným, sekretáři musejnímu do Musea poslaným listem oznámili, Ozná- 
mení lo má obsahovati zřejmě jmeno zakladatelovo a stav, a pak přede vším. číslo základ- 
ního lístku. Kdo se tímto spůsobem výslovně a napřed nepřihlásí, o tom se bude za 
to míti, že jako posud Musejník zdarma odbírati žádá ; kdo se přihlásí, zavazuje se 
tímto k odbírání vyvoleného časopisu na jeden rok. 

Zároveň račiž, kdo mimo časopis zdarma odbíraný ještě jeden neb oba časo- 
pisy nákladem Matice vydávané za předplacení odbírati míní, laskavě to oznámili, aby 
dle toho počet výtisků těchto časopisů alespoň poněkud ustanovili se mohl. 

Předplatní cena každého toho časopisu je pro zakladatele Matice 1 zl. 30 kr. 
k. m. ročně, zvyšuje se ledy cena musejníka z 2 zl. na 3 zl, pro nezakladatele. 
Předplacení přijímá domovník musejní p. Fr. Wildner, kde se i časopisy, na které se 
předplatilo, vydávají, Časopis zdarma odbíraný vydává se na lístek základní jako vůbec 
knihy matiční u Fr, Řivnáče, kněhkupce v Museu. Předplacení se však může státi 
hned oním listem oznamovacím na sekretáře musejního. 

Jestli se dostatečný počet zakladatelů takto přihlásí, uvede Sbor nahoře udaný 
nový spůsob u vydávání dotčených časopisů. Vydávání jejich uspořádá se tak, že za- 
čátkem každého měsíce jeden z nich vycházeti bude, a s časopisem zdarma odbíraným 
dostanou. p. p. zakladatelové účty, zprávy a ohlášení musejní i matiční. Dosavadní 
směr, objem a format časopisů se nepromění, toliko časopis musejní doplní se feuille- 
tonem, kterýž přehled nejzajímavějších a nejdůležitějších zjevů duševního života pří- 
tomnosti se zvláštním ohledem na život slovanský a především český obsahovati bude. 

Obmýšleje takovou proměnu ve vydávání časopisů matičních kojí se Sbor tou 
nadějí, že vážené zakladalelstvo a české obecenstvo vůbec v tomto zámyslu uzná jen 
bedlivou jeho snahu o udržení a zvelebení vědeckého a literarního života ve vlasti 
naší, a že horlivým účastenstvím a účinnou podporou k tomu přispěje, aby se Matici 
nenedostávalo prostředků k zdárnému provedení tohoto záměru vědě a literatuře 
prospěšného, 


Od Sboru musejního pro vědecké vzdělání řeči a literatury české, 


Návěští. 
Oznámené od nás zajímavé dílo Jana Krejčího : 
Horopisné obrazy okoli Pražského, 


obsahující 20 lithografovaných krajinohledů s archem vysvětlujícího textu, 
vyšlo již úplně a prodává se u domovníka v Českém Museu v Kolovratské 
třídě za 2 zl. ve stříbře. Odběratelé Zivy nebo Památek obdrží je za po- 
loviční cenu 1 zl. Kdo je sobě po poště zaslané míti žádá, nechť krom 
toho přiloží 15 kr, ve stříbře na potřebné známky. 

Každý z těchto obrazů představuje jednu z význačnějších krajin na- 
šeho okolí, při čemž především ohled vzat jest na jasné představení skal- 
ního slohu. Kresleny jsou tyto obrazy dle přírody od mašeho vlaste- 
neckého umělce pana Eduarda Herolda a vlastnoručně od něho na 
kámen ryty. 


Příloha k Zivě. 


Čislo 1. 


Co je nemoc čili choroba ? 


Život lidského i zvířecího těla záleží v neustálé změně hmoty ústrojné. Je- 
dnotné i sebe menší částky těla živého ustavičně se kazíce zanikají, zvetšelé z těla 
se vyvádějí a nová hmota se přitvořuje. Toto trvalé měnění řádně před se jde, když 
naše ústrojné tělo z vnějška v sebe pojímá takové látky, z nichž -samo se skládá — 
látky potravní; když je původní hmotě připodobujíc proměňuje, a částky druhdy osvo- 
jené, časem však zelřelé ven vymílá, což vše, jakož i připodobení a lakořka vlělení 
potravních látek, pomocí vdychaného kyslíku se děje. Pomůcky k zachování pravidelné 
obnovy jsou: řádné zavlažování všech pletiv ústrojných tekutinou živící, náležitý 
stupeň tepla a vnějšího povzbuzení při pravidelné popudlivosti, stálý příbytek nové 
látky tvořící a odbytek zvetšelých částek krví a soustavou cévnou, činnost pravidelná 
jednotných ústrojů se střídajícím se odpočinkem ; onou se uskutečňuje odstranění částek 
zvetšelých, tímto se umožňuje tvoření nové hmoty. Vidomý úhrnek stálého obnovování 
a ustavičné vzájemnosli mezi úslrojím a vnějškem jsou lak nazvané výjevy životní. 
Tyto se řídí přirozeně dle určitých nejvíce fysikálních a lučebních zákonů, jako i též dle 
neznámých nám ústrojních, a udržují se toliko v náležité smíšenosti a ústrojném tvaru půso- 
bením potřebných vnějších vlivů, vnějších podmínek života, dráždidel životních (slimuli). 

Ačkoliv lidé k jedné podobě stvoření jsou, předce jedno tělo druhému se do- 
cela nerovná, a obnova tělesná jakož i odvislé od ní výjevy životní se u rozličných 
lidí dle vyvinu hmotnosti rozdílně ukazují- Též i vliv vnějších a vnitřních podmínek 
životních jest u všelikého člověka dle stupně popudlivosti rozličný. Jelikož se nedají 
vylknouti přísné meze mezi obyčejnými a neobyčejnými výjevy životními; předce se 
hledí vůbec určiti jistý rozdíl mezi pravidelnými a nepravidelnými výjevy, dle jistých 
trvalých a podstatných známek u jednolníků, k čemuž nás vede jakýsi cit podmětný 
a přezvědná zkušenost, ačkoliv ten rozdíl u jednotníka dle stáří, podnebí, obyčejů 
ald. všelijak se mění. 

Zdraví tudíž záleží v náležitém předsejití obnovy hmotní, od níž závisí pra- 
videlné výjevy živolní; rušení však toho pochodu, ježto se ukazuje co uchýlení méně 
neb více nápadné od pravidelnosti, jmenujeme churavost, nemoc čili chorobu, zaniknutí 
obnovy hmotní nazýváme smrtí, částečná smrt je snět čili mrlina. Choroba, rovně jakož 
i obnova hmolní záleží v pochodu životním postupně se vyvinujícím, příčinami vněj- 
šími, nepravidelně účinkujícími zjinačeném, vývin ten však se řídí dle nutných zákonů 
— choroba není nic bezzákoného. Následkem pochodu chorobného povstávající a trvalé 

Domácí lékař. 1 


2 


odchylky čili nepravidelné výtvory jmenují se vady (vitia), by se rozeznaly od po- 
chodu chorobního samého. Meze choroby jakož i meze zdraví nedají se zevrubně 
určili, pročež se mluví o poměrném zdraví a o poměrné chorobě. 

Podstata a příčina choroby. Nejbližší a nejpřednější příčina každé choroby jest 
zjinačená vlastnost hmoty, rušení anatomické čili ústrojné; často nám jest docela ne- 
známá, zvláště v chorobách nervů, i mluvíme pak o rušení dynamickém čili zábývném. 
Příčina rušení ústrojného záleží v odchylkách obnovy. Každá choroba povstává z příčiny 
vnější, škodlivě v tělo působící, jen že pohříchu spůsob toho účinkování neznáme. 
Choroba se může též považovali co nepravidelný odpor proti vnějším škodnostem. 
Musíme však při dobrém rozvážení věci uznati, že začasté ze slejných příčin u roz- 
ličných lidí stejné choroby povstávají, ale ještě častěji jedna choroba z nejrozličněj- 
ších příčin škodných původ béře, tak že jeden onemocňuje, druhý zdravým zůstává. 
Tuto náklonnost těla našeho nebo jednotných jeho částí k ochuravění následkem vněj- 
ších škodností jmenujeme disposici čili vlohy choróbní, kleré jsou povšechné a čá- 
stečné, vrozené čili dědičné a po narození povstalé. 

Staří rozdělovali příčiny chorobní ve vnější a vnitřní, náklonnost tvořící -a přímo 
působící. K vnějším se počítaly: poměry nepravidelné vzduchu a tepla, jako tlak 
vzduchu zvětšený neb zmenšený, silné záchvěvy vzdušní, zanečistění vzduchu nená- 
ležitými látkami, změněné poměry električnosti, přílišná chladnost nebo teplota, ne- 
obyčejné sucho nebo vláha; poranění, místní tlak, udeření a každé obražení, spojené 
s velikou ztrátou krve; škodnosti lučebné, vlivy podnební a zemní ; přílišná aneb uskrov- 
něná neb nenáležitá polrava, cizopasníci, nákazy a miasmy, zadržené neb přílišné vý- 
toky, namáhání tělesné, vášně a náruživosti. Tyto buď přílišností neb jakostí škodné 
věci působí hlavně v kůži, žaludek a plíce, ve smysly a mozek, jen že začasté ne tylo 
ale druhé náchylnější částky onemocňují. Vnitřní příčiny chorobní zavísí od pohlaví, 
stáří, přirozené složilosti těla, dědičnosti atd. 

Následky účinkování příčiny chorobní co do prudkosti, rozšíření a trvání, jakož 
i spůsob a sídlo rušení nedají se zevrubně ustanovili, neboť jsou nad míru rozličné 
dle stupně popudlivosti těla chorobou zachváceného a stavu jednotných ústrojů, dle po- 
vahy a prudkosti, trvání a spůsobu účinkování příčin chorobních. Někdy naslává 
rušení v tom okamžení, jak škodná příčina účinkovali začne, a přestává, jak mile 
utuchne. Jindy zase věc škodná už dávno přestala účinkovati a rušení předce selrvá; 
nebo takléž po účinku škodné příčiny mine málo neb více času nežli znamení účinku 
nastoupí. Pochází to z toho, že následkem těsného spojení pochodů životních sebe 
menší změna v jednom ústroji více jiných proměn rozličného trvání a různé prudkosti 
v tom samém ústroji ano i v jiných ústrojích spůsobiti může, které buďto k odstra- 
nění choroby, kuďto k trvalým vadám nebo i k smrli vedou. V mnohých pádech ne- 
přestává příčina působiti, a předce její účinek slábne ano i docela mizí následkem při- 
vyknutí naší ústrojnosti nepravidelnému působení. — Co se týče působení jistých 
příčin v jisté ústroje, vždy lu samu proměnu uvozují, ale při větším díle škodných 
příčin nedá se udali, v které částky těla účinkují a jakým spůsobem se to děje. 
Arciť nejvíce podrobeny jsou proměnám ony částky těla, v nichž nejvíce vlasečnic 
(Capillargefásse) a v nichž tudíž obnova nejčilejší. Částka jistá upadá v tu sámu cho- 
robu, byť i rozličné škodné příčiny v ni působily, a taková častka obdržela jméno 
místa menšího odporu (locus minoris resistentiae). 


8 


Všeobecně je mocnost chorobní v přímém poměru k účinku, k prudkosli a roz- 
šířenosti ochuravění, ale i tu jest hojných výminek, tak že z nepatrné příčiny původ 
berou mocné účinky a naopak. Rozličné poměry popudlivosti tělesní, závísící nejvíce 
od vodivosti nervů, nejisté činí naše posuzování následků po účinkování příčiny cho- 
robní. V úplně zdravém těle jest stupeň popudlivosti v rozličném čase rozličný, 
tím více v nezdravém těle.  Nepravidelnými popudy se vnímavost nad míru zvýší 
(slabost nepravá se zvýšenou popudlivoslí, erethismus), anebo velice otuchne (slabost 
pravá, bezsílí); častým a opětovaným působením příčin škodných účinky vždy pra- 
vidělněji a jistěji se dostavují a cvičením přecházejí v návyk, anebo následkem při- 
spůsobení se částky kterékoliv těla ochabují a nastává olupění. : 

Šíření se choroby. (Choroba může zůstati v částce těla, vníž prvolně vystou- 
pila, aneb se může v druhé částky rozprostranili. Toto rozšiřování, z něhož druholní 
následná choroba (sympathická) povstává, děje se rozličným spůsobem: účinkováním 
mechanickým, jako tlakem, trháním, třením částky prvotně změněné co do velikosti, 
tvaru, polohy, tíže čili hulnosli; přímým dotýkáním pochodu chorobního, jakož i účin- 
kováním výtvorů prvotní choroby v nejbližší částky; krví, kteráž se prvotní chorobou 
kazí a tím též výměšky všelijak se proměňují; nervy, zvláště činností odráživou středů 
nervových. Ve mnoha případech se nedá ani vysvětlili přecházení chorobního po- 
chodu z jednoho ústroje na druhý, záhadné sympathie, zvláště když se ani v složení 
ani v zábyvech nesrovnávají; někdy lo ani není přecházení, nýbrž onemocnění zdán- 
livě druholné povstává tou samou příčinou jako prvotní, anebo docela jinou, později 
účinkující. Jistoty v posouzení možného rozšíření choroby se nikdy nedomakáme. 

Běh, trvání a ukončení choroby. Od začátku každého rušení zdraví tělesného 
až k ukončení choroby, kteráž může buďto povlovně nebo náhle- přecházeli v zdraví 
anebo v trvalou, jednotníku více neb méně obtížnou proměnu, tak nazvanou ústrojnou 
vadu, při níž poměrného zdraví stává, aneb v částečnou neb všeobecnou smrt, a málo- 
kdy se určitě ohražuje, děje se řada proměn a úkazů v ústrojích prvotně a dřuhotně 
onemocnělých, již nazýváme během chorobním,. kterýž v rozličných chorobách ano 
v té samé co do povahy a Irvání velmi se různí. Tudíž v nejmnozších případech 
nelze nám o běhu, trvání a ukončení choroby jistotně rozhodnouti, anoť každá 
choroba ráz svůj původní příčinami nám zhola neznámými náhle a rozmanilč změnili 
může, Častěji slovem „východ choroby“ neoznačujeme ukončení její, nýbrž další vy- 
vinutí se pochodu chorobního a přechod v jiné, od prvních velmi se lišící úkazy, 
a sice přechod ve hnisání, ztálovatění, mrlinu, obměk atd. i 

Rozdělení chorob. Hmotné změny chorobní dějí se dílem v tekutých dílem 
v hulných částkách těla. Je-li změna ve veškeré krvi, míze a tak zvané živící teku- 
tině, choroba z toho povstávající nazývá se všeobecná, povšechná; choroby však druhých 
soustav, pleliv a ústrojů slují místními. Však obé, povšechné jakož i místné, se ne- 
vylučují, anať vzájemnost hutných a tekutých částek se nedá přervati, a tím se stává, 
že povšechná choroba přechází v míslní a naopak, tak že každá z nich může býli 
prvotní a druhotní (primaria et secundaria); prvotní choroba so vyskytuje protopathicky 
co první onemocnění v částce docela normální, aneb deuteropathicky po předcházéjících 
jiných utrpeních v tom neb jiném ústroji. Tu máme přirozené rozdělení chorob. 

I. Choroby místní, totiž odchýlení v složitosti a zábyvech hutných částek těla, jsou: 


4. prvotní, nepocházející ze změny krevní; a tyto 1* 


a. protopathické co na prvním místě povstalé, 

b. deuteropathické co následující jinou čistě místní chorobu na tom samém místě, 
aneb pocházející z čistě místní choroby jiné částky; 

2. druhotné, kleré jsou následky onemocnění krve a nazývají se umístněné (lo- 
calisirt), jakož při smíšenosti krve rakové, tuberkulosní, tyfosní, hnisové a t. d. 

II. Choroby povšechné jsou odchylky v povaze veškeré krve, nepravidelná smí- 
šenost, dyskrasie. Jsou: 

4. prvotní, když se změna stala v krvi bez místní choroby, a sice 

a. protopathické, z pravidelné smíšenosti bez průtahu povstalé, 

b. deuteropathické, z jiné dyskrasie se přetvořující ; 

2. druhotné, povstávající z místních chorob. 

Však není možno povždy s jistotou vyskoumati, zdali máme před očima místní 
nebo povšechnou chorobu, nebo zdali to jest zase prvotní či druhotná, U mnohých 
chorob nevíme, zdali je máme vřadili mezi místní nebo povšechné; u jiných nevíme 
docela ničeho o jich původu. — 

Znamení chorobní. Každá choroba jeví se znameními méně neb více jasnými, a tyto 
nemocný sám udává (ousobní, podmětné, subjektivní) ; anebo lékař svými smysly po nich pálrá 
(předmětné, objektivní). Poslední jsou zase zábyvní, funkcionální, poukazující na zvýšenou 
neb zmírněnou aneb docela změněnou činnost jistého ústroje; nebo Žinotné, fysikální, 
zakládající se na změně fysické. Jen předmětná znamení, k jichž poznání přicházíme 
pohledem (inspekcí), pochmatem (palpací), měřením (mensurací), poklepem (perkussí) 
a náslechem (auskultací), lučebním a mikroskopickým skoumáním, mají pro lékaře diagno- 
sticky určitou cenu, poukazujíce na proměny vidné, slyšné, makavé, sčítalelné a važi- 
telné, anať znamení ousobní, závisejíce ovšem od stupně vnímavosli a citlivosti, od do- 
bré vůle a od soudnosti churavého, nad míru jsou nejistá a omylná. Některá z těch 
znamení jsou podstatná, essenciální, co nutné následky hmotné změny jisté částky, 
druhé zase jsou případná, akcidenciální, zavísejíce od okolností méně neb více důle- 
žitých; též jsou soucitná, konsensuální, sympathická, co následky hmotné nebo zábyvní 
souvislosti částky choré s onou částkou, která též chorobně změněna jest. Zřídka 
jsou jednotná znamení podstatně charakteristická, pathognomická, aby postačila k usta- 
novení rozsudku diagnose, neb často lo samé znamení v nejrozličnějších případech 
chorobních se nachází, a tudíž jen úhrnkem všecky mezi sebou porovnávajíce a přede 
vším na fysikální ohled berouce přicházíme k řádnému poznání choroby. Veliký počet 
znamení zvláště ousobních a soucitných, z nichž jindy že velmi úsečně poznávají cho- 
roby mněli naši předkové; právě ty ale dle stavu nynějších zkušeností, z pitvy. pathologické 
a novější fysiologie nervů nabytých, mají velmi malou cenu, jakož jsou bolesti, nepra- 
videlné pohyby všeho druhu, horečka a zimnice, znamení mozeční a t. d,; jelikož nás 
ani.o sídle choroby ani o její podstatě s sebe menší jistotou nepoučují. Lékař soudný 
a rozumný je v polaz béře jen co ukazovatele, že není všecko v těle v pořádku. 
Nauka o znameních nazývá se semzotika, a umění, utvořiti ze znamení pojem o chorobě 
a ji od jiných rozeznati, jest diagnostika. 

Pitva pathologická, diagnostika fysikalní, rozumné léčení. Dokud se neznala slo- 

žilost těla lidského, dokud zábyvy jednotných ústrojů a jich poměry byly neznámy,- 
nemohli lékařové míti pravý a jasný pojem o chorobě. Bral se ohled jen na nej- 
nápadnější nadpřirozené úkazy životní a hledal se proti každému nějaký prostředek, 


i 5 
který mapotom po zmizení onoho úkazu co lék se považoval, Ani se nelušilo. 
že se lakové zahojení beze všeho lékařství dálo a že se ho i při upotřebení ji- 
ných, docela rozdílných prostředků docílili mohlo. Nevědělo se, že naše ústrojí tak 
zařízeno jest, že rušení jednoho neb druhého zábyvu začasté změnami druhotnými, 
z prvních nulně se vyvinujícími, povlovně se vyrovnává, ano že i rozličné, někdy nad 
míru trapné příhody, jako jsou bolesti, nepříjemné pocity, vodnatelnost, horečka a zim- 
nice ald. během choroby bez užívání jakéhos prostředku náhle neb povlovně mizí, 
ačkoliv choroba vlastní trvá. Tak se časem nabrnulo veliké množství hojivých pro- 
středků, a však docela zbylečných ne-li škodných — léčení empirické, beze všeho 
vědeckého názoru. — 

Když později více se vědělo o stroji lidského těla a zábyvech jednotných ústrojů, 
a když se začalo skoumali o vnitřním nutném spojení rozličných znamení chorobních : 
počala se všecka současná neb po sobě se vyskylující a nápadná znamení (symptomy) 
v jedno sbírati a těm se dalo jisté jmeno. © Zdali však v pravdě tato znamení k sobě 
se vztahovala, totiž zdali vyplývala z toho samého zřídla čili nic, toho se nešetřilo 
a nemohlo se lo ani dle tehdejšího stavu vědy vypátrati. Tím spůsobem povstalo ná- 
ramné množství chorob v souslavách lékařských ve všech možných odrůdách a nestvů- 
rách, z nichž se ovšem na mrlvole ani stopy nenacházelo, Nyní se nehledělo na za- 
hánění jednolných úkazů, nýbrž raději celých řad znamení chorobních, jimž se jistá 
jména dala. Nemyslilo se, že pod jedním jmenem se skrývaly mnohé a rozličné cho- 
roby, anať la sama znamení nejrůznějším chorobám přináležejí. Léčení ze znamení jest 
lak nazvané symplomatické, — ; 

Docela jinak lo vypadá s nejnovějším spůsobem léčení, tak nazvaným fystolo- 
gickým, racionálním, vozumovým, Léčení lo stojí na pevném základu nepředpojatého 
a nepředsudného zkušení, jehož dobýváme pomocí svých pěti zdravých smyslů. Rozbí- 
ráním pitevním tisíců a tisíců mrtvol jsme se poučili o mmožství chorob, jaké změny 
je v těle předcházejí, tak že nyní ve mnoha případech dovedeme posouditi, jak to v těle 
posud žijícím uvnitř vypadá. Pitevnickým rozbíráním jsme se též přesvědčili, jakými [ysikál- 
ními znameními lylo chorobní změny se jeví, Nejdůležitější přesvědčení bylo, že ve- 
liké množství chorob jen někdy a ne povždy nemocnému se poznávati dává nepřiroze- 
nými city nebo rušením zábyvů jednoho neb mnohých ústrojů, které však u rozličných 
lidí v té samé chorobě rozličné býti mohou. 

Též jsme poználi, že mnoho chorobních případností, ktéré se za určité choroby 
pokládaly, jako horečka a zimnice, dušnost, vodnatelnost, křeče, krvotoky atd. nic 
jiného nejsou než znamení, která v mnohých a velmi rozličných chorobách se objevují 
a tedy rozdílného léčení požadují. Tudíž jsou nejdůležitější pro lékaře anatomie pa- 
thologická čili pitva chorobozpylná, která nás poučuje o skulečných makavých vnitř- 
ních proměnách lidského ústrojí, a diagnostika fysikální, jejíž pomocí s positivní jistotou 
se dovídáme a svými smysly přesvědčujeme, jaké vnitřní změny v těle chorobou 
sklíčeném se přihodily. 

Těma dvěma vědami vedeni přesvědčili jsme se, že větší díl chorobních změn 
sám v sobě se uléčí a že lékařovou povinností jest, tyto změny bedlivým pozorováním 
stopovati, co by v cestě stálo vyvinutí se nutného chorobního pochodu, odstraňovati, 
a více ma pořádnou a přiměřenou polrávu, tj. jídlo a pilí, čisté ouvětří, náležité 
světlo a teplo atd. hleděli, nežli tělo lidské rozličnými spůsoby, jako jsou žilou pou- 


6 


štění, baněk a pijavek sázení, zpryštidla všeho druhu, vysilovali, trýznili a hubili; 
a pak i přirozenou bázeň každého chorého mírniti a duševně jej poučením a rozum- 
ným představováním povzbuzovali, v čemž jistě chorému větší službu proukážeme, nežli 
vymyšlováním i nejzamotanějších receplů. 

Předeslavše pojednání to o chorobě vůbec budeme podávati českému obecenstvu 
skoumání o jednotných chorobách i jich diaetetickém léčení, nemíníce však tím, aby laik do 
léčení se pouštěl, nýbrž aby se poučil, co od rozumného lékaře očekávati, a aby po- 
znal, jak daleko naše vědomost v seznání chorob za nejnovějšího času pokročila. Za- 
bereme se postupem času do veškerého oboru lékařské vědy a lékařského umění, ne- 
vylučujíce ani choroby duševní ani choroby zvířecí, avšak přede vším na pořádnou 
správu živola (diaeleliku) nejhlavnější ohled berouce. 


0 potravě. 
Článek první, 


Život u člověka a zvířete záleží v udržení tvaru tělesního při uslavičném pro- 
měňování nejmenších částic hmotných tělo skladájících ; krev probíhá tělo, dokud živo 
jest. Malé dleštičky, na svrchní a zpodní ploše něco vykroužené, plují v krvi; pohy- 
bují se ustavičně v mozku, v nohou, v plících, ve všech částech našeho těla. Hýbání 
malých buněk krevních sděluje se tekutině krevní, Ale i na takový spůsob jsou též 
nejmenší částice našeho masa, našich kostí a nervů v neustálém ruchu. Tak život 
jest nerozlučně spojen s pohybováním. Pohybovaní však toto přesáhá meze těla, 
totiž: valné množství oněch čáslic tělesních se vydychuje, vypocuje, močem a lejnem 
odchází. Dle nejnovějšího bedlivého vážení tratí se tímto vyměšováním za 24 hodin 
asi čirnáctý díl našeho těla. 

Opakuji ještě, že život u člověka a zvířete záleží v udržení tvaru tělesního při 
ustavičném proměňování nejmenších částek hmotných tělo skládajících. Z toho vy- 
plývá, že musíme jísti, abychom byli živi. A v tom smyslu se pokrm a nápoj nazý- 
vají pravou potravou. Naopak nemůžeme uzavírati, že každá potravní věc jest po- 
krmem; neboť vzduch už našim předkům slul potravou života, (pabulum vitae), po- 
krmem ale v pravém slova smyslu nazván býti nemůže. 

Jelikož pohybováním bmotných částic kostí, masa, mozku znamenitá část těla 
našeho se tralí, vyrozumívá se, že ztráta ta se musí vynahraditi, a jelikož všecky i nej- 
rozličnější hmotné částice pohybování onoho se zúčasťnují, musí býti v náhradním pro- 
středku všecky tyto hmotné částice obsaženy. Jak mile jsme se na sobě přesvědčili, 
že vydáváním nejrozličnějších částíc tělesních na váze tratíme, pojem prostředku 
tuto ztrátu nahražujícího není více záhadný. Když pojem dveří v sobě uza- 
vírá prkna, železný zámek a barvu olejnou, potřebujeme železa, bychom nahradili zá- 
mek, jenž nám byl ukradením se ztratil. A takový tajný krádce, jenž našemu tělu 
látky odnímá, jest kyslik ve vzduchu se nalézající. Každým dechnutím srkáme do sebe 
kyslík. Otvíráme okna svých příbytků, spůsobujeme si uměle proudění vzduchu, by 
větší síla onoho kyslíku v naše tělo působili mohla. 

Přijímání kyslíku se stává hlavně dycháním. Kyslík jest hmota prvotní, prostý 
živel, totiž nedá se lučebně v-prostější částky rozložiti. Kyslík pojí se při shoření 


7 


dřeva v peci s jinou prostou hmotou, s uhlíkem, jenž ve dřevě převládá. A poněvadž je 
kyslík važitelný, jakož i uhlík ve dřevě obsažený, protož jsou zplozeniny hoření dřeva 
i s popelem těžší než dřevo před shořením. Takové hoření se uslavičně v našem těle 
děje. V lidském těle převládá uhlík jako ve dřevě; a kromě uhlíku jest též hojně 
dvou jiných živlů, dusíku a vodíku. Bez ustání dýcháme kyslík, jenž přechází z plic 
do krve, z krve do koslí, masa a nervů, nacházeje zde sloučeniny skládající se 
z dusíku, uhlíku, vodíku a kyslíku. Jelikož tyto sloučeniny o mnoho méně kyslíku 
obsahují nežli by mohly přijmouti, a jelikož náchylnost mají spojili se s kyslíkem, 
tudíž shoří, toliž stanou se bohatší na kyslík, až tak daleko dospějí, že následkem po- 
měrů životních se vymítají na vnějšek. 

Uhlík a vodík dosáhnou při tom dílem nejvyššího stupně hořavosli, jehož v oby- 
čejných poměrech schopny jsou. Uhlík se promění v kyselinu uhlíkovou a vodík ve 
vodu. Voda není nic jiného než spálený vodík, spojení vodíku s kyslíkem. Sloučení 
však, v němž dusík tělo opouští, není nasyceno kyslíkem. Močovina (tak sluje nej- 
důležitější látka, jenž v moči obsažena) jest sloučenina z dusíku, uhlíku, vodíku a ky- 
slíku, která však kromě této ještě mnoho kyslíku v sebe pojmouti může, nežli úplně 
shoří. Tudíž u věčném hoření trváme. Kyselina uhlíková, voda a močovina jsou nej- 
hlavnější plody toho hoření. Kyselinu uhlíkovou a vodu vypouštíme ze sebe ve vy- 
dychaném vzduchu, močovinu v moči. 

Tímto slučováním tralíme denně asi čtrnáclinu líže svého těla. Kdyby se talo 
zlrála nenahražovala, několik dní by stačilo k úplnému vysílení našeho těla. Týden, 
14 dní přivádí smrt hladem, půl dne působí nepříjemný cit hladu. Mělo-li by se 
všecko jmenovat potravou, co hlad ukojí? Nikoliv. Bušmanové kouří konopě a stahují 
pevněji pás okolo těla, by hlad zkrotili. Indičlí kněží oblehčují si posty požívajíce 
opium. Cit hladu se tím spůsobem ukonejší, a však tělo se nevyživuje. Jíme a pijeme, 
abychom byli živi, abychom shořeli, ne abychom hlad ukojili, ačkoliv živobytí, náležitá 
síla hoření a nasycení jsou následkové potravy. Potravou však jest všecko, co vymahra- 
žuje částice našeho těla vyměšováním ztracené. Potrava jest dostalečná, jak mile vy- 
nahražuje výměšky nejenom co do váhy ale i co do povahy částic, které z mozku, 

masa, kostí a chrupavek se tratí. 


Potravní látka. 


Jelikož všecky čáslice našeho těla v uslavičném vířivém ruchu trvají a z to- 
hoto pohybování vyplývá, že mejrozličnější tyto čátky z těla se vyměšují, musí býti 
všecky částice v potravě obsaženy. Všecky části našeho těla musí z potravy povslá- 
vali. Potrava neslouží ktomu, aby tělo se občerstvilo a okřálo, aby se jazyku lahodilo, 
nýbrž jest stavivem těla ; neboť tělo zvířecí slaví vždy ze sebe a na sobě, Trvání jeho zábyvů 
záleží právě v tom, že všecky podpory, svazy, pokryvky se stále obnovují, že v několika 
týdnech čáslice na částici nezůstane, a že žádný nástroj ze zvetšelých částic se neskládá. 

Nejhlavnější tekutiny, z nichž se všečko vylvořuje, jsou krev a mléko, k těm 
dvěma se přidružují vejce. Z vejce se vyvinuje první zárodek dítěte, z mléka všecky 
útvarnosti kojence. I bez lučebného rozloučení mohlo se o mléku předvídali, že 
musí rozličné částice lěla v sobě drželi. Mléko a vejce poskytují tělo druhému jednot- 
níku. Všecky části však těla malčina, ludíž i vejce a mléko, vyvinují se z krve. 
Krev jest takořka malice mozku a nervů, masa a kostí, kůže a chrupavek, Krev jest 


8 


základ celého těla, všecko ve všem. Z potravy, povstává krev, Potravní věcí jsou *- 
tudíž všecky sloučeniny, které podstatným částkám krevním buďto stejné neb na tolik po- 
dobné jsou, na kolik zažíváním v ně se proměňují. 


Krev. 


Krev jest sloučenina složená z mnoha prvků. Dusík, uhlík, vodík a kyslík pře- 
vládají; s těmi se však pojí draslík, sodkí, vápník, hořčík, železo, síra, kostik, solík 
a kazík. Nesmíme se však domýšleli, že tylo prvky vedle sebe prostě v krvi naším 
tělem obíhají; jsouť nejtužším svazkem podvojně, polrojně, pošestně mezi sebou slou- 
čeny. Voda na příklad, jenž ve 100 dílech krve 79 dílců obnáší, skládá se z vodíku 
a kyslíku. V krvi jest sůl kuchyňská rozpuštěna, a sice v takovém množství, že lu- 
čebník ji snadno v kostkách hlacenou z krve vydobyti může. Sůl kuchyňská není 
však nic jiného, než sloučenina solíku se sodikem, tudíž vědecké jmeno soličník so- 
dičitý. Draslík jest prvek krve, jenž největší podobu má se sodíkem. Stává všeobec- 
ného zákonu v lučbě, že prvky podobnou povahu mající ve spojení s lím Samým třetím 
prvkem velmi podobné sloučeniny tvoří. Soličník drasličitý velmi málo se různí od 
solíku sodičitého. První se skládá ze solíku a draslíku, a tato sloučenina má nej- 
větší podobnost se solí kuchyňskou, hlalí se v kostkách a rozpoušlí se ve vodě. 
Voda, sůl kuchyňská a soličník drasličitý jsou sloučeniny jenom ze dvou prvků složené. 

Jsou však sloučeniny v krvi tři prvky obsahující, povstalé však ze sdružení dvou 
* podvojně sloučených prvků. Vápno, jenž jako voda a sůl kuchyňská každému známé 
jest, skládá se z vápníku a kyslíku. Vápnu velice podobný jest hořkel (magnesia), 
skládající se z hořčíku a kyslíku; k vápnu a magnesii se přidružují draslo, složené 
z draslíku a kyslíku, soda složená ze sodíku a kyslíku, kysličník železičný složený ze 
železa a kyslíku. Tyto jsou sloučeniny pěti rozličných prvků se šestým kyslíkem, 
jenž všem jest společný. Tyto sloučeniny dají se téměř všecky přirovnati k vápnu, 
neboť mají společnou povahu; červený papír lakmusový v nich zmodrá, a samy jeví 
velikou příbuznost k řadě sloučenin podvojných, držících v sobě větší množství kyslíku. 
Tyto sloučeniny, v nichž naopak modrý papír lakmusový zčervená, nazývají se kyse- 
liny, anyť první, vápnu co do povahy se podobající, zásady (Base) se zovou. 

Kyseliny krve jsou sloučeniny síry a kyslíku, kostíku a kyslíku, uhlíku a ky- 
slíku, a obsahují více kyslíku nežli zásady. Kyselina sirková, kostíková, uhlíková 
ukazují velikou příbuznost k zásadám; z léto vzájemné příbuznosti pochází, že se 
rády slučují. Tak ku př. nacházíme v krvi sloučeninu kyseliny kostíkové s vápnem. 
Lučebník ji nazývá kostan vápnitý, jenžto se skládá z tří prvků, vápníka, kostíka 
a kyslíka. Taktéž je v krvi uhlan sodičitý a drasličitý, a tyto podvojné sloučeniny 
jmenují se soli, obnášející 5 desilin v 100 dílech važitelných krve. 

Důležitější nežli tyto soli krevní jest řada sloučenin, skládajících se z více než 
ze dvou prvků a neřídících se dle zákonů podvojnosti a počtvernosli. Tylo tři, pět, 
šest prvků obsahující sloučeniny nazývají se ústrojnými, kdežto prvější, soli totiž, neústroj- 
nými se zovou. Uhlík, vodík a kyslík jsou povždy v těchto ústrojných sloučeninách. 
Nejprostší z nich, jako tuk a cukr, mají v sobě jen ty tři prvky. Tuk a cukr se na- 
lézají v krvi. Různí se mezi sebou podstatně co do složení i co do vlastností ; neboť 
v tuku jest v poměru k vodíku méně kyslíku než ve vodě, v cukru zase je vodíku 
a kyslíku tolik co ve vodě. Cukr mnohem více kyslíku drží než tuk. *Tuk o sobě se 


p = 


9 


ve vodě nerozpouští, jen pomocí zásad, drasla a sody; cukr však, jak známo, velmi 
snadně se ve vodě rozpouští. Tuku jest v krvi méně než solí. Lidská krev obnáší 
ve 400 dílech dvě desitiny tuku. Ještě méně jest cukru, jehož množství ve zdravé 
lidské krvi se ještě neurčilo. 

Nejdůležitější hmota v krvi jest bílkovina, jenž se při vaření sráží, tuhne a v 
původním stavu ve vodě se rozpouští. Kromě uhlíku, vodíku a kyslíku obsahuje dusík, 
síru a koslík. Krev obnáší ve 100 dilech 7 dílů bilkoviny, 13 dílů vybývajících ve 
400. dílech zaujímají částky bílkovině velmi podobné, nazvané bílkovité, jako je vlák- 
mina, globulin a červenina krevní. Talo poslední náleží nevyhnutně k složení úplně 
zdravé krve a jest obsažena v buňkách krevních, skládajících se též z dusíku, uhlíku 
vodíku a kyslíku. Červenost svou zvláštní má od železa, Ve zdravé červené krvi 
musí železo býti. — Rozebravše takto krev vidíme, že jest to dosti jednoduchá slou- 
čenina, skládající se z vody, částí bílkovilých, solí, tuku a cukru. — 


Pleliva. 


Jelikož můžeme naše tělo považovali co zluhlou krev, musí z vody, bílkoviny, 
soli, tuku a cukru všecky ústroje pevné lidského těla se moci utvořili, a tak se též 
stává. V lisíci průduších a cévkách, jenž se vždy tenčeji rozvětvují a jichž stěny ne- 
změrně tenkými se stávají, probíhá krev veškeré tělo, Srdce ji žene lepnami, odvodi- 


- cemi do nejvzdálenějších čáslí, do uší, rukou i nohou; žíly, přívodice přivádějí ji ze 


všech částí těla do srdce. Tepny a žíly spojeny jsou mezi sebou nejtenšími větvič- 
kami, vlásečnicemi (vasa capillaria). Z těchto vlásečnic vypocuje, vyměšuje se neuslále 
díl tekuliny krevní do pleliv. Tato šťáva jest takořka zárodní tekulinou, v níž se po- 
malu velmi drobounká zrníčka tvoří. Z několika zrníček povstávají pučky; z těchto se 
tvoří. nezčíslné bublinky a nitky, buňky a vlákenka, Tyto zase se upletou v chru- 
pavky a kosti, v nervy a svaly, mázdry a šlachy. Tak povstávají pletiva těla, a ústroje 
tělesní skládající se z pletiv. 

Rozličnost těchto pletiv zakládá se nejvíce na rozličnosti solí krevních. Tu se 
nahrnuje sůl kuchyňská čili soličník sodičitý, tam zase soličník drasličitý, onde kostan 
vápnitý a jinde zase kazičník vápnilý;, a takto povstávají chrupavky a svaly, kosti 
a zuby. Tak i vlasy bez železa, mozek bez kostíku nemohou se vyvinouli, 


Rozdělení potravních látek, 
Jako pletiva, nástroje našeho těla, z krve se přistvořují, taktéž krev z potravy. 
Pročež vyplývá přirozené rozdělení látek potravních bezprostředně ze složení krve. 
Voda, bílkovina, soli, tuk a cukr musí býti v potravě obsaženy, má-li neporušená krev 


-$e vyvinovali. Jen jedno musíme podolknout, že tuk a cukr se zastupují, jelikož cukr 


v našem těle v tuk se proměňuje. Už dávno budilo to pozornost přírodozpytců, že 


-včely zcukru vosk vyrábějí. Vosk však co do podstatné povahy i po složení má 


velikou podobnost s tukem. Ano i porovnávajíce složení vosku, méně kyslíku obsa- 
hujícího nežli tuk, s cukrem, přicházíme na myšlénku, že tuk z cukru snadněji se.. 


k utvořili může nežli vosk. Pilným vážením se dokázalo, že zvířala naše domácí tuk 
v mase, krávy máslo v mléku nemohou ve spůsobě tuku bezprostředně z potravy vy- 
dobývali. V lejně samém kráva tolik tuku vyprázdní, kolik byla v potravě přijala, 
„A však v potravě kraví, v senu a bramborách jest dosti látek, jež se zažíváním v cukr 


10 


proměňují, Neboť z cukru povstává ve střevách kyselina mléková a z této kyselina 
máslová. Vyvinutím se kyseliny máslové připravuje se tvoření tuku. 

Zvířata a lidé připravují z cukru tuk. Cukr jest tedy tukotvorec. Tuk jest 
podstatná část krve, bez tuku není žádný ústroj tělesný; pročež tuk a cukr jsou 
nejpodstatnějším základem potravy, ne jak někteří myslí palivem, ale pravým stavivem 
všech pletiv těla našeho v nejužším slova smyslu. 

Ještě musíme podotknouti, že z cukru povstává tuk, ale ne naopak, a pak že 
vždy třeba něco tuku k cukru připojiti, čímž dle zkušenosti se cukr snadněji v tuk 
proměňuje. Z toho vysvítá, jakou důležitost musíme mléku v potravě přikládati, neboť 
mléko obsahuje tuk a cukr, bílkovinů, soli a hojnost vody. Ze solí nacházíme zeminu 
kostní (kostan vápnitý), sůl chrupavkovou (Ssoličník soditý), zeminu svalní (kostan ho- 
řečný), sůl svalní (soličník drasličitý) a kov vlasní (železo), zkrátka všecky látky 
bezústrojné, naznačené co podstatné části krve a co nevyhnutelně potřebné stavivo 
pletiv našeho těla. 

Hojnost vody v krvi a v mléku není případná a nahodilá. Bez vody nemohla 
by potrava co krev do cév se dostati ani v krev se přetvořili; pletiva by se nemohla 
obživiti; neboť jen hojnost vody působí, že krev může veškeré tělo probíhati, něrvy 
a svaly, kůži a útroby zavlažujíc přispívati k opětovanému vždy obnovování tvaru; 
neboť zasílání zboží v těle lidském a zvířecím děje se po vodě. 

Voda jest tudíž nutně potřebná, jako bílkovina, soli jako tuk. Vodu a soli za- 
hrnujeme jmenem bezústrojných látek polravních. Tak se dají rozdělili všecky látky 
potravní ve čtyry třídy: 

4. Látky bezůstrojné, 2. tukotvorce, 3. tuky a 4. v látky bílkovié. 

Když se tylo zastupitelé čtyr tříd, z nichž jedna tak důležitá jako druhá, 
v pravé míře ústrojům zažívacím podávají: pak se vyvinuje přiměřeně silná a zdravá 
krev a z ní pletiva lidského těla, schopná hbité práce ruční jakož i čilého myšlení. 

Zažívání, 

V polravě musí býti obsaženy všecky látky, kleré podstatným částem krevním 
se rovnají aneb aspoň tak podobají, že mohou zažíváním v ně býti proměněny; není( 
zábyvu, jenž by více člověku k srdci šel jako zažívání, a předce není činnosti lidského 
těla, o níž by lidské náhledy se více různily. — „Můj žaludek dobře nelráví, nezažívám 
dobře,“ lak zní nářek, jejž lékař denně bezpočtukrát slýchá. A co tím lidé obyčejně 
vyrozumívají? že stolice není v domnělém pořádku. Na místě tvoření nejdůležitější 
tekutiny, šťávy životodajné klade se vyhazování nejhnusnějších výmětků. Zažívání vede 
přede vším k tvoření krve, a ne výhradně k stolici. 

Při tvoření krve rozstupuje se zažívání ve dvě důležitá oddělení. Když látky 
potravní podstatným částem krevním se rovnají, jako na př. sůl kuchyňská, jen tenkrát 
se v záživině rozpouštějí. Cukru však, jak svrchu podotknuto bylo, větší díl nepře- 


chází v krev co cukr, nýbrž co tuk. Přetvořování cukru v tuk jest druhý podstalný 
úkol zažívání. Tato a podobná přelvořování se dříve nazývala spodobení (assimilatio). © 


Jakémusi čaroději, rozličnými dobami rozličně slynoucímu — nazývali jej tu archeusem, 
tam pudem tvorným, zde zase silou životní a jinde ješlě jinače; domýšleliť se mu- 
drlanti, že  proměněním názvu též se nové ponětí o věci dostaví — čaroději tomu se 
přičítalo to spodobení, Nyní známe toho čaroděje, vězí v slinách, v šťávě žaludkové, 


11 


v žlučí, v šťávě mykterní (pankrealické) a v šťávě střevní; v tolika tekutinách, jež 
žlázy z krve vyměšují a průtoky do rozličných oddilů ústrojstva zažívacího odvádějí. 
Tak plyne slina do dutiny ústní; šťáva žaludková vypryšťuje se z malých žlázek v ža- 
ludku, játra poskytují žluč, která jakož i šťáva mykterní přímo za žaludkem v rouru 
střevní se vylévá; z malých žlázeček, ležících v sliznicí střevní, se tvoří šťáva střevní. 
V těchto pěti tekutinách se látky polravní rozpouštějí a proměnujíce se přetvořují. 
Tato přelvořovací činnost, jíž tekutiny zažívací schopny jsou, jest nad míru důležitá. 
Tím se totiž stává, že cukr není jedinký tukobvorce, nýbrž že je více luků, z nichž 
jeden druhý zaslupuje a vynahražuje. 

V potravě živočišné rozeznaváme tři druby bílkoviny. O dílkovině krevní a bílkovině 
nalézající se vbílku vajec slepičích, jenž v původní postavě rozpuštěna jest, jsme už mluvili. 
Sem náleží též vláknina; tato jest nejpodstatnější část vlákenek svalních, jen že není v nich 
rozpušlěna, a liší se od bílkoviny, že má více kyslíku a že dle Liebiga obsahuje pravidelně 
železo. Vláknina se skládá ze sedmi prvků: k dusíku, uhlíku, vodíku, kyslíku, síře a kostíku 
se připojuje železo. Třetí bílkovitá látka jest sýrovina mléka (casein), kleráž je pod- 

- statná a základní část sýra, pročež se takto nazývá. Sýrovina se rozpouští ve vodě 
jako bílkovina, vylučuje se však z rozpuštenin oclem v srážejících se kločkách, a nedrží 
v sobé žádného koslíku. Skládáť se s pěti prvků: dusíku, uhlíku, vodíku, kyslíku a síry. 
Vláknině svalní velmi podobnou látku nacházíme v krvi, taktéž sýrovinu. 

Byli bychom na omylu, mnmíce že látky bílkovité se nacházejí jenom v živo- 

"čišném těle. Ve šťávě všech zelin jest rozpuštěná bílkovina : v-hráchu, bobu a čočce jest 
látka sýrovině podobná (legumin) ; v našem obilí jest též sražená bílkovina, kteráž, 
jsouc spojena s něco málem jiné lepké bílkovité látky, lepem (Kleber) se nazývá. 
Tato sýrovina rostlinná (legumin), lep, bílkovina rostlinná, vláknina svalní a sýro- 
vina zvířecí mohou zažíváním býti proměněny v bílkovinu krve. Pročež se mohou 
všecky ty vytčené látky ke čtvrté třídě látek potravních, totiž k bílkovitým, připočísti. 
Velmi mnoho krmí obsahuje v sobě hojně onu látku potravní, která jest podstatnou 
částí bramborů a již nazýváme škrobem; náležíť ona do třídy tukotvorců, anť slinami jakož 
i šťávou mykterní snadno v cukr se proměňuje. Škrob skládá se jako cukr z uhlíku, 
vodíku a kyslíku, v obou je vodík a kyslík v lé samé míře jako ve vodě; jen že 
škrob zase při stejném množství uhlíku drží v sobě méně vodíku a kyslíku nežli cukr, 
pročež nepotřebuje vodík a kyslík v sebe pojímali, než toliko co vodu, aby se pro- 
měnil v cukr. 

Loj skopový, hovězí, vůbec tuk ožuvavců obsahuje v sobě značnou část tuč- 
nosti nesnadno rozpuslitelné, nazvané lojovinou, které v lidském těle není, i musí 
se tedy proměňovati zažíváním v tuky snadněji rozpustitelné, jenž se nalézají pod koží 
lidskou, v dutině oční, v prsech ženských, ale i v másle kravím a v sádle vepřovém. 


O zánětu čili zapálení. 


Zánět záleží vlastně v nepravidelné obnově hmoty ústrojné, pří čemž se následkem 
zástavy v cévách výměšek tvoří, 

Při pátrání o pochodu zánětu bral.se ohled přede vším na cévy, a tím se léž 
rozličné doby zanícení poznaly, totiž: 


12 


4. Jakési zhuštění krve, nahromadění krevních buněk v nejtenších cévkách vla- 
sovitých (vlásečnicích) při zlenilosti oběhu krevního, s rozšířením nápadným cév čili 
bez něho — doba stoku (congeslio). 

2. Zástava (stase), při čemž buňky krevní červené se slepují a bezbarevné se 
rozmnožují, a cévy jakož i v první době se roztrhují a krvotoky (haemorrhagie) 
povstávají. 

3. Vlastní výměšek (exsudat) po předběžném výzevu, výpotu tekutiny krevní. 

Zástava jest nejdůležitější doba vpochodu zánětu. Buňky krevní červené se na- 
hrnují a slepují v krvi tvorné, hustnoucí vyměšením vody krevní a rozmnožením buněk © 
krevních bezbarevných. Krev dostává baryu tmavě cihlovou, hnědočervenou. Vymě- 
šování se stává postupným tlakem, v němž se nachází tekulina krevní v cévách v ob- 
vodu zástavy, a urychluje se rozšiřováním se cév se zvětšenou porovatostí stěn cévních. 
Jednou se slává prudce a náhle, podruhé mírně a povlovně; tam povstávají v krátkém 
čase mocné výlevy, zde zase pomalu se vyvinují. Přes obvod vlastního ohniska zá- 
nětu vyměšuje se na rozličnou vzdálenost voda krevní, čím dále lím více řidnoucí, a 
tvoří oboustranný nápuch vodní (oedem) v oboru ohniska zánětu. — Na to se zase v 
cévách oběh krevní obnovuje, buďlo následkem v nově vzbuzené stažnosli vlásečnic, 
anebo zrušením stísnění přivodících cév a taklo zvělšené ponulky. 

Zánět ve mnoha ohledech se rozličně jeví: 

4. Přede vším stupeň prudkosti a ráznosti jest rozličný. Při posuzování prudkosti 
se řídíme dle hojnosti výměšku a jeho spůsobu. 

Jsouť záněty, při nichž ani žádné pravé zástavy mení; slává jenom prostého 
zhuštění krve, prodlouženého při zlenilém oběhu krevním. Z takového zhuštění po- 
vstávají výměšky řiďounké, nejvíce vodnaté, povlovně neb ústrkem přibývající a zdlou- 
havý chod beroucí. Je-li pochod velmi rychlý, povstávají ze zástavy u velikém stupni 
vyvinuté výměšky hojné a veletvorné. i 

2. Z každého zhuštění krve, přílisnosti krevní (hyperaemie), může se vyvinouli zástava. 

Důležité jsou: a. tak nazvané záněty hypostatické v částech těla neb jednotných ústro- 
jích sklonitých, povstávající z bezsílí a sešlosli, jakož i asthenické, bezprostředně otrucením, 
těžkým poraněním aneb ochrnutím středů nervových se vyvinující. Vyznačují se velmi © 
temnou, sinalou červeností krve, jenž jest nalitá a z většího dílu vsáklá. Výměšky 
jsou velmi zředilé, navěšenou červeninou krevní zbarvené , špinavě červené výlevy, 
(rozpadávajíce se konečně v mrlinu. 

bd. Z mechanických příčin povstalá zástava, vyznačující se temnou červeností a 
silným naduřením, rozmanitým roztrháním cév, hojnými krvotoky. Po předběžném vy- 
měšování mnohé vody krevní povstávají tvorné vycezeniny, které však. působí snadno 
prostou zástavu a též v mrlinu přecházejí. 

3. Rozšíření zánětu v mnohém ohledu bývá rozličné. Zánět se usazuje pů- 
vodně v pletivech a ústrojích ve spůsobě jednoho neb několika ohražených ohmisek 
anebo v celých honech, nebo zajímá celý ústroj, nebo mnohé stejnorodé čásli v ten- 
samý čas anebo rychle po sobě. 

4. Důležité rozličnosti poskytují vyměšeniny dílem o sobě dílem ve vztahu k roz- 
ličným pleivům lidského těla, při čemž nejdůležitější jsou rozličné východy zánětu. 

(Pokračování.) 


13 
Drobnosti. 


Lezení zubů u dělí. 


Člověk jako i jiná zvířata má dvojí zuby: mléčné a stálé, prvních 20, dru- 
hých 32. Zuby mléčné dorůstají druhým až třetím rokem. Lezení zubů děje se 
v pravidelných skupeních. 

Skupení 1. 2 zuby, dolní prostřední řezáky. 

Skupení 2. 4 zuby, svrchní řezáky, dříve prostřední, pak postranní. 

Skupení 3. 6 zubů, 4 první třenovce lícní a dolní postranní řezáky. 

Skupení 4. 4 zuby, 4 špičáky. 

Skupení 5. 4 zuby, 4 druhé třenovce lícní. 

Skupení 4. Vyrůstají mezi 8—9. měsícem. Lezení trvá 48 až 64 hodin, někdy 
-až 8 dní. 

Skupení 2. Po vylezení prvních dvou zubů odpočívá si dítě až dva měsíce, pak 
se vyskytují dva svrchní prostřední řezáky v mezičasí 5—10 dnů, a na to dva ře- 
záky svrchní postranní za 10—15 dní. Na to přestávka růstu na 2—3 měsíce. 

Skupení 3. Nejdřív se vyskytá svrchní první třenovec, na to dolní postranní 
řezák, pak svrchní třenovec, na to druhý dolní postranní řezák, pak zase dva dolní 
Iřenovce; růst trvá 1—1'/, měsíce. Následuje dlouhý odpočinek. Ta doba jest nej- 
důležitější pro kojence, jenž, nestalo-li se to dříve, nyní odstaven býti musí. 

Skupení 4.. V 20—22. měsíci, nejpozději koncem druhého roku vyrůstají špi- 
čáky, potřebujíce 6—8 neděl k úplnému vyvinutí. Pak nastává nejdelší přestávka v le- 
zení zubů, tak že často nacházíme děti 2'/„leté nemající více než 16 zubů. 

Skupení 5. Mezi 2, a 3. rokem, někdy též později, vylízá druhé čtvero 
třenovců. Tolo řezání se trvá 3—6 měsíců, a pak má dítě 20 mléčných nestlá- 
lých zubů. 

Pozorujeme člyry přestávky v růstu zubů u dítěte; první trvá dva měsíce, 
druhá půl třetího, třetí čtyry měsíce a čtvrtá 6 měsíců. Klademe proto váhu na tyto 
přestávky, protože se vztahují na dobu odstavení dítěte. Kojenec se obyčejně odsta- 
vuje koncem 12. měsíce, což jest nevhodné a škodlivé, neboť odslavení nemá předse 
jíti v stejný čas s dobou lezení zubů, aby zlí případkové obou dob se nestýkali. Když 
je potřeba pro zvláštní okolnosti dříve odstaviti, má se to díti počátkem první pře- 
stávky, po deválém měsíci; odstaví-li se dítě koncem prvního roku, připadá právě 
doba vyvinutí se prvních třenovců, povstávají průjmy a zvrácení, kleré při potravě 
podstatnější a hutnější nežli je mléko mateřské. tížeji se zastavují. Ačkoliv časlější 
„ nepravidelnosti se přiházejí u vyvinování se rozličných skupení zubů, předce osmkrát 
v desíti případech se tak stává, jak nahoře udáno. Jelikož se má opatrně doba' od- 
stavení určiti, jest rádno vyčkali, až by vylezlo prvních dvanácte zubů; jenž méně po- 
řádku se drží nežli drubých osm. 

= O staropečeném chlébě. 
„Boussingaull učinil zkoušky se staropečeným chlébem, z nichž vysvítá, že 
vlastnosti jeho nepocházejí z vysušení nýbrž z vychlazení.  Dáme-li čerstvý , nově“ 
pečený chléb do sklepa, neb přivedeme-li jej lam, že nemůže vyschnouti, jest za 24 
hodin střída předce drobková, kůrka však ohebná a ne více drolivá. Dá-li se staro- 
pečený chléb opět do pece, přijímá na sebe vlastnosti chléba čerstvého, ačkoli v peci 


14 


část své vlhkosti ztratiti musí, © tom učinil Boussingault následující přímé zkoušky, 
jichž výsledky jsou velmi zajímavé. S 

Do kulatého chléba v průméru 1 stopy, ztlouští '/, stopy, jak se byl z pece 
vytáhl, vpravil se na 3 palce teploměr, jenž ukazoval 78" R. To je nápadné, jelikož 
rozehřálá pec má 240" R tepla, a však uvnitř chleba nemůže teplo pro vodu v lěstu 
se nalézající nikdy 80“ R, bod vření vody, přesahovati, leč by z chleba navzdor pevné 
kůrky všecka voda se vytratila a chléb úplně vypráhl. (Chléb se dal nyní do komory, 
v níž měl vzduch 15“ R tepla, a vážil 3,760 kilogrammů. Za 12 hodin spadla teplota 
chleba na 199 K, za 24 hodin na 15", za 36 hodin na 149, za 48 hodin též na 14", 
jelikož teplota vzduchu v komoře též na 149 R se snížila. Za dva dni ukazoval chléb 
o 19 méně tepla nežli vzduch v komoře, což se stalo vypařováním. Chléb ztratil v prv- 
ních 48 hodinách na váze vysušením jen 33 grammů, asi 2 loty medic. váhy, kteráž 
zlráta v bochníku asi 40liberním velmi skrovná jest. Po šesti dnech se dal chléh zase 
do pece, a když teploměr 659 R ukazoval, byl chléb rozřiznut a nalezen tak čerstvý, 
jakoby se byl nedávno upekl, ale ztrála na váze vysušením obnášela nyní ne 33, ale 
490 grammů, asi 12 lotů med. váhy. — 

Boussingault vykonal ještě rozličné zkoušky se střídou a s kůrkami, z nichž 
ty samé výsledky se udaly, tak že jest jisto, že v staropečeném chlebě není méně 
vody nežli v nově pečeném, ale že je v onom zvláštní sestavení molekulů, které se 
nejdřív při vychlazení ukazuje, nato poznenáhla se vyvinuje a pak na jakémsi slupni 
selrvá, dokud teplota jisté meze nepřekročí. Tento stav nejmenších částic čili mole- © 
kulů jest čistě mechanický a činí v lékařském ohledu rozdíl mezi nově- a staropečeným 
chlebem. Čerstvý chléb totiž jest v nejmenších částicích tak ohebný a měkký, tuhý a hou- 
ževný, že při kousání se nerozdrobuje a šťávy zažívací v nejmenší jeho částky pů- 
sobiti nemolou ; mezi zuby schoulí se v pevné chuchvalce, potáhne se slinami, stává 
se slizkým a přichází takto do žaludku. Jelikož štáva žaludková do vnitřku těchto 
žmolků vniknouti nemůže a jenom na povrch a to ještě ztěží účinkuje; zůslávají 
tyto v žaludku dlouho nezměněny, dráždí co cizí těla sliznici žaludkovou a působí 
rozličné těžkosti v žaludku, jako tlak a křeče, a následkem těch bolení hlavy a roz- 
ličné trhání nervů. U desitiletého chlapce ještě třetí dem po jídle měkkého chleba © 
se davidlem vydobyly takové žmolky, že byly při rozříznutí tak pevné a hutné jako 
mýdlo. Z toho vysvítá škodnost požívání nově pečeného chleba. 


O chudokrevnosti těhotných žen. 


U těhotných žen bývá zdánlivá přílišnost krve (plethora), z níž rozličná utrpéní 
pochazejí, matce a dítěti více neb méně nebezpečná. Tato zdánlivá přílišnost jest 
příčinou, že při každé churavosti těhotných pouštění žilou neb sázení pijavek za ne- 
vyhnutelné se považuje. Některá žena jest toho mínění, že by ani poroditi nemohla, 
kdyby se jí za těhotnosti jednou neb dvakrát žilou nepustilo, a běda lékaři, jenž by 
takovému škodnému předsudku se protivil. Mělo-li by se v šestinedělí matce neb 
dítěti cos přihoditi, přičítají všecky kmotřičky a teličky vinu toho jen svéhlavosli lé- 
kařově. Aby se takové bludné a ve svých následcích též nebezpečné mínění vykoře- 
nilo, musíme obecenstvo o tom poučiti, 

Z fysiologického pochodu těhotnosti vysvítá, že nemůže místo míti u těhotných 
přílišnost krve, nýbrž pravá chudokrevnost (anaemie) a všecky případnosti, proti nimž 


15 


se lak rádo pouštěním žilou bojuje, mají se léčiti jako při bledničce (chlorosis). Do- 
cela omylně se myslí, že těžkosti a mdloby, nechutenství a vracení, jenž začasté 
po celý čas těholnosti trvají, z přílišné výživy těla povslávají.  Rozumnější by bylo 
obávání, že tato znamení (symptomy) spíše ještě větší slabost, hubenství a chřadnulí 
ano i smrt uvodí. Jelikož čmýry začátkem těhotnosti přeslávají, chtěli mnozí všecko 
to utrpení od zadržení krve odváděti, nepomyslíce, mnoho-li krve matčiny, tekutiny 
tyto tvořící, plod při porodu 7—8 liber vážící spotřebuje. Znamení, ježto dle obyčej- 
ného mínění krve odjímání požadují, jsou: bolení hlavy, závrať, palčívost, rozmrzelost, 
plný zrychlený puls, pocit plnoty a bolesti v podbřišku, jakož i náklonnost k rozličným 
krvotokům. Ale všecka tato znamení přísluší též osobám bledničkovým a chudokrev= 
ným, a ulehčení, jež zdánlivě bezprostředně po pouštění žilou nastupuje, brzo mízí, 
a jelikož se neduh rozmnožením příčiny sám více rozmáhá, opětuje se pouštění a čím 
dále tím více matce a plodu škodným se stává. — 

Krev chudá na látky tvorné a podstatné nedává ústrojům tělesným řádného po- 
pudu, zábyvy nejdou pravidelně předse, oběh krve se léž stává nepravidelným a 
v jednotných částech těla tvoří se otoky. Ještě větší jest chorobná popudlivost nervů 
při chudokrevnosti, když středy nervů, nejsouce dostalečně krví zdravou navlaženy, 
nemohou pravidelnou činnost v jednotných částech soustavy nervové udrželi, čímž roz- 
ličné bolesli povstávají, ano i když jednotné ústroje z nedostatku dobré krve ve své 
podstatě se chorobně mění, musejí nervy činnost svou zvýšiti, aby ústrojí lepší dovoz 
látky živící, totiž krve zjednati, z čehož křeče a rozličné trhání původ berou. Každé 
sebe menší namáhání spůsobuje zrychlení pulsu. 

Obličej bývá u těholných opuchlý, takléž i nohy v kotníkách lehce nabíhají, 
pleť tratí bývalou barvu, zrak slábne; hučení v uších častěji znepokojuje těhotné, 
ospalost často na ně přichází — právě lak jest v bledničce nebo po silných krvoto- 
cích. Andral a Gavarret nalezli u 32 těhotných mezi 34, jichž krev byli prozpytovali, 
o mnoho méně buněk krevních nežli v dřivějším slavu ; tak se nalezlo i méně vlákniny 
v krvi, čímž se naše mínění o chudokrevnosli těhotných docela potvrzuje. 

Pročež požadují případkové chorobní u těhotných prostředky posilovací, jako 
jest záživná potrava, čerstvý vzduch, mírné pohybování, studené mytí, vlažné koupele. 


Hojení svrabu, 


Hojení svrabu za našich časů jest velmi jednoduché, jelikož víme, že osutina tato 
trvanlivá a trapná není chorobou, nýbrž jen náhodným následkem přebývání malých 
cizopasníků v kůži lidské, Jest to zákožka svrabní (Sarcoples scabiei) z řadu roz- 
točovitých *), která se za pokožku vrýpajíc malé brázdy dělá, a kde na cévnatou část 
kůže přichází, mechanicky příměty a nežitky tvoří. Umíme je rozeznávat drobnohledem, 
známe samce i samičky a víme, že když sameček do kůže se dostane, též jen jeden 


- svrabní nežitek povstává, po jehož vysušení celá osulina se tratí; přijdou-li však sa- 


mičky anebo samečkové a samičky do kůže, tu se osutina zmáhá, ano i celé tělo napadá a tím 
spůsobem léta potrvati může. Ale nyní též víme, že můžeme beze vší bazně, že by 
se mohl svrab dle mínění starých do vnitř vrazili na tak zvané ušlechtilejší ústroje 


*) Viz ročník I. Živy na rok 1853 str. 242, 


16 


a tím rozličné choroby ano i úbytí spůsobili, osulinu tu zahojiti, jen když se vynasna- 
žíme všecky zákožky na těle sesbírali a odstraniti. Že však tato práce jest velmi na- 
máhavá a obtížná, musíme hleděti na jiný spůsob zvířatek těch zbýti, což se usmrcením 
stává. Na tom se zakládají všecky spůsoby hojení svrabu. Nejkratší a nejjistější jest 
hojení Batzinovo, netrvající déle než dvě hodiny. 

Svrabovitý se dá do teplé koupele, kdež se hodinu žlutým mýdlem potírá; na 
to půl hodiny stráví v jiné koupeli, v níž se očistí, načež se půl hodiny maže mastí 
z 8 dílů sádla vepřového, 2 dílů síry a 1 dílu drasla, po čemž se znova vykoupá. 
Příměty a nežitky se tím nezapudí najednou, ale zviřálka se všecka usmrlí, tak že ve 
100 pádech sotva 2—3krát se to nezdaří, načež potřebí jen toto jednoduché hojení opakovati. 


Nejdůležitější kazijedy. 

Kazijedy sehnaných (shuštěných) kyselin: magnesie ve veliké hojnosti a s vodou 

smíchaná ; silná voda mýdlová; žádná davidla. Později klystéry z mýdlové vody. 
 Kazijedy sehnaných žíravin (alkalií): kyseliny, šťáva citronová, ocet s vodou smí- 
chaný, žádná davidla. Limonada z kamene vinného, zvláště proti solím draselnatým. 

Kazijedy přípravků (praeparalů) rtuťových: voda bílková, bílek z tuctu slepičích 
vajec se roztluče do dvou žejdlíkův vlažné vody; hojné pití vody a dráždění k dávení 
strkáním prstu do chřtánu. Na lo magnesie s vodou smíchaná ve velmi hojné míře. 
Též i mléko v polovici vody rozředěné. 

Kazijedy přípravků arsenových (otrušíkových): voda bílková v hojnosti, dráždění 
k dávení až do zaopatření vodanu (hydratu) kysličníku železitého, anebo magnesie 
s vodou smichaná, jen že v menších dávkách. — 

Kazijedy přípravků měďových: jako při olravení arsenem. Na to dle Dumasa 
a Bouchardata lektvař, v němž med a piliny zinkové a železné. 

Kazijedy přípravků olověných a barytových: zbuzení. dávení vlažnou vodou, v níž 
síran sodičitý (Glaubersalz) rozpuštěn; též i voda studničná prostá anebo s bílkem; 
magnesie a vodan kysličníku železilého v hojných dávkách. 

Kazijedy přípravků antimonových (surmových) : voda bílková, magnesie, svaře- 
nina duběnková a silný odvar chiny anebo kůry dubové; k umírnění vracení několik 
lžiček syrupu Diacodii. 

Kazijedy přípravků stříbrných, jmenovitě dusičnanu stříbrnalého (pekelného kamene) : 
rozpuštěnina soli kuchyňské ve vlažné vodě. , 

Kazijedy přípravků ze zlata, zinku, vismutu a cínu: voda bílková, magnesie, 
vodan kysličníku železitého. 


Kazijedy přípravků kostíkových (fosforových), jmenovitě chemických zapalovadel: 


svrchu udané kyselin sehnaných. 

Kazijedy přípravků opiových a látek narkotických: hojné dávení, pak nakyslé ná- 
poje, klystéry počišťovací, káva. 

Kazijedy přípravků líhových, z nichž opilství pochází: dávení spůsobené vlaž- 
nou vodou, několik kapek tekuliny ammoniakové v cukrové vodě, klyslér z vlažné vody 
se lžicí soli kuchyňské ve vodě rozpuštěné. 


Sestavil: Dr. Josef Podlipský. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském semináři v Praze, 1857. 


Přiloha k Živě. 


Číslo 2. 


Choroby jednotných pletiv a soustav těla lidského. 


Článek první, 

Choroby v rozličných plelivech a soustavách lidského těla dají se jistě a dů- 
kladně poznati, když můžeme hmolné proměny jim za základ sloužící pomocí methody 
Jysikalní, kterou však Zučebným a drobnohledným zbadáním podporovati musíme, náležitě 
vyskoumati. — Obvzláště důležitý jest poklep, jelikož jím při slýkání se ústrojů prs- 
ních a břišních vzduchoprázdných s ústroji vzduch držícími o velikosti, tvaru a poloze 
prsních, jakož i o množství vzduchu a 0 povaze stěn břišních vzduch ten objímajících 
s velikou jistotou se poučujeme. Tóny při klepání důležilé jsou: plný, krátký, prázdný» 
jasný, temný, tympanitický (dutý) a netympanitický, kovový a břinčivý *). 

Podáváme nyní položení zdravých ústrojů prsních a břišních, jak se poklepem 
o nich dovídáme 

a. Plíce (Obr. 2 e, 3 f, 4 9, 5 g) podávají v normalním stavu poklepem žón 
plný netympamitický, jenž je v podpaždí nejjasnější, pak s hůry dolů t. j. od ostří plic 
až na zpodinu pro přibývající objem vzduchu plícního povlovně plmějším se slává, 
a však i pro svaly prsní, prsy a lopalky se ztemňuje. Tón plícní ohraničuje se: na- 
před v pravo pod šestým žebrem tónem prázdným jater, napřed w levo pod čtvrtou 
chrustavkou žeberní tónem prázdným srdce, a pod tím na šestém žebru tónem plným 
tympanitickým žaludku; v pravo na straně pod sedmým žebrem tónem prázdným jater, 
v levo na straně pod sedmým žebrem lónem ztemněle tympanitickým žaludku, a asi pod 
devátým žebrem tónem prázdným sleziny; v zadu (neohlížejíce se při tom na tón 


*) Aby se porozumělo lépe a bystřeji obrazeům, na nichž zjevy poklepu při rozličných chorobách 
ústrojů prsních a břišních se líčí, naznačily se rozdílné tóny poklepem povstalé rozdílně, a sice 


(Obr. 1) 


tón prázdný — tmavo černě (a), tón krátký — světleji černě (b), tón netympanitický — tečkovaně 
(e, d), tón tympanitický — čtvercově (e, £, g, h), tón ztemnělý a kratší — úžeji tečkovaně (d) neb 
čtvercově (f, ©, h), 

+ Domácí 1ékař. 2 


18 


prázdný páteře) na pravo pod desátým žebrem lónem prázdným jater a v levo pod 
devátým žebrem lónem prázdným sleziny a lemně tympanilickým žaludku. — 

b. Srdce (Obr. 2. £) dává poklepem tón prázdný, jenž jde v předu na hrudi od 
čtvrté levé chrustavky žeberní a levého kraje kosti hrudní až k místu, kde ústrk srdce 
makavý jest, prostora ta jest zšíří dvou plessimelrů, lolikéž zdélí; 1'/,—2 palce člve= 
rečné. — Tón prázdný srdce jest s hůry as obou stran ohraničen tónem plným netym- 
panitickým plic, zdola a na levo tónem plným jasným tympanitickým žaludku, zdola a na 
pravo tónem tympanitickým velmi ztemnělým pro levý lalok jater na žaludku ležící. -— 
Častěji se kladou plíce vzdušné na větší díl srdce, a tím se stává lón prázdný srdce 
ztemněle krátkým. 

e. Játra dávají poklepem na větším díle úplně prázdný tón, jenž ale na mí- 
stech, kde pod játrami vzduch obsahující žaludek nebo slřevo leží, stává se  ztemněle 
tympamitickým, totéž se přihází na levém laloku jaterním a na dolejším kraji. © Napřed 
pod bradavičkou prsní (obr. 2. i) láhne se tón prázdný jaler, a sice pravého laloku 
od šestého pravého žebra k dolejšímu okraji hrudnímu a ohraničuje se nahoře tónem 
plic plným nelympanitickým, dole tónem slřev tympanilickým více neb méně plným. 
Napřed ve středu sáhá nahoře prázdný, dole a na levo velmi ztemněle tympanitický tón 
levého laloku jalerního důlkem žaludkovým as 1“ dolů, více nebo méně na levo (někdy 
též pod srdcem až k slezině, tak že bývá ohraničen nahoře prázdým tónem srdce, ano 

(Obr. 2.) (Obr. 3.) 


a Kost hrudní (na níž poklepem tón něco a, b Páteř. c Lopatka. d Žebro první, e 
ztemnělý, netympanitický se tvoří, též na bílém Žebro poslední. / Plíce. 9 Bránice. 4 Játra. i 
místě). > Kost klíčková, c Žebro první. d Že- Slezina. k Ledvina pravá, / ledvina levá. om 
bro poslední, e Plíce. /f Srdce. g Veliké cevy Tračník dolů sestupující a n tračník nahoru vstu- 
srdeční plícemi pokryté, 4 Bránice. % Játra, k pující. o Střevo tenké. 


Žaludek. 7Tračník příčný. m Tračník dolů sestu- 
pující a u tračník nahoru vstupující. o Střevo 
tenké, lačník a kyčelník. p Měchýř močový na- 
plněný. Slezina něco doleji a více v před vy“ 
nikajicí nežli v normalním stavu. 


19 


i někdy plným, netympanitickým tónem, plic, dole jasným tympanitickým, více neb 
méně plným tónem slřev neb žaludku, na levo buďto zlemněle tympanitickým tónem 
žaludku aneb prázdným lónem sleziny. © pravé dolejší postranní krajině hrudní (obr. 
4. h) začíná prázdný lón jater na sedmém žebru pod plným netympanitickým tónem 
plic, a sáhá až k dolejšímu okraji hrudnímu, kde se s plným tympanitickým tónem 
střev stýká. Va zádech (obr. 3. h) na pravé straně sáhá prázdný tón jater od devá- 
lého neb desátého žebra až něco pod dvanácté žebro a přechází zde bezpřelržně 
v prázdný lón ledvin. Jelikož hořejší vypouchlá plocha jater v dutinu bránice a vpouch- 
lou zpodinu plic se klade, musí úplně prázdný tón jater zvláště na místech, kde játra 
lěsně k stěně hrudní přilehají, vzhůru povlovně přecházeli v plný tón plic. 

d. Slezina (obr. 5, k) zdélí 4“, zšíří 3“, leží v levé slabině, a vydávajíc prázdný 
lán může býti nalezena přímo pod paždím za druhým až třelím z posledních nepravých 
žeber aneb mezi osmým neb deválým a jedenáctým žebrem. 


Ohraničuje se: nahoře 
plným netympanitickým tónem plic; dole plným jasným tónem střev, dopředu a dozadu 
ztemněle tympanilickým tónem žaludku, do zadu a dolů prázdným tónem ledviny levé. 

Častěji bývá hořejší konec sleziny pokryt levým lalokem jater, pak se hranice 
mezi oběma velmi lěžce dá určili, leda tympanilickým lónem jater na žaludku ležicích. 


(Obr, 4) (Obr. 5.) 


Plocha postranní pravá. * © Plocha postranní levá. 


a, b Páteř. c Lopatka, d Kost klíčková. © 
Žebro první, f žebro poslední. 7 Plíce (s tónem 
plným netympanitickým). A Játra (s tónem práz= 
dným). * Žaludek (s tónem: plným, jasným tym- 
panitickým). k Tračník příčný (s tónem plným, 
jasným tympanitickým). 7 Tračník nahoru vstu- 
pující. m Střevo tenké, » Měchýř močový na- 
plněný (s tónem prázdným), 


a, b Páteř. c Lopatka, d Kost klíčková. e 
Žebro první, / žebro poslední, 7 Plíce (s tónem 
plným netympanitickým). 4 Srdce (s tónem práz- 
dným), © Lalok jaterní levý (s tónem prázdným). 
k-Slezina (s tónem prázdným). 7 Žaludek (s tó- 
nem plným, jasným tympanitickým), m Tračník 
příčný (s tónem plným, jasným tympanitickým), 
n Tračník dolů sestupující, o Střevo tenké, p Mě- 
chýř močový naplněný (s tónem á 


20 


o. Žaludek (obr. 2. k) dává se poznati tónem tympanitickým (až i kovovým), 
dle toho, jak vzduchem neb pokrmy naplněn jest, více neb méně plným, jenž však na 
místech, kde žaludek v levé slabině a pod jálrami leží, temným se stává. Tón žaludku 
hraničí nahoře s prázdným tónem srdce as plným, netympanilickým tónem levých plic, 
na levo s prázdným tónem sleziny, na pravo s prázdným tónem jater, dolů s tympani- 
tickým tónem střev. | 

f. Střeva (obr. 2. 1, m, n, 0) dávají při poklepu, jen když nejsou docela prázdna 
a stažena, vždy plný tympanmitický tón, jenž však dle toho, jak dalece jsou vzduchem 
neb pokrmy naplněna, jakož i dle napnutí stěny břišní a stěn střevních, dle otylosti 
opony a stěny břišní v rozličném stupni tympanitickým jest, a sice plně a jasně anebo 
krátce a ztemněle. 

g. Ledviny (obr. 3. k, I) se nedají v krajině bederní se svým prázdným tónem 
zevrubně ohraničiti, jelikož do vnilř nahoru a dolů s prázdným tónem se stýkají a 
Sice s tónem jater, sleziny, páteře a bedrovce (psoas), jenom napřed jsou hranice pro 
tympanitický tón střev zřejmější. 

h.. Úšstroje pámviční, jako měchýř močový (obr. 2. p), děloha a vaječníky, dávají se 
poznati prázdným tónem, když se rozprostraňují a naplňují a tak z dutiny panviční do 
břišní vystupují. — 


1. Přední plocha hrudní a břišní (obr. 2.). 


Na přední ploše hrudní lze poklepem pozorovati od kostí kličkových (b) po obou 
stranách kosti hrudní (a) plný, jasný, netympanilický tón, jenž od plic (e) pochází 
a doleji povlovně v něco plnější a temmější přechází. Na pravé straně sáhá tento tón 
až kšestému žebru, kdež počíná prázdný lón jater (i), jenž se k dolejšímu okraji hrud- 
nímu rozkládá. Na levé straně počíná na čtvrté chrustavce žeberní prázdný neb ale- 
spoň velmi temný tón srdce (£) a sáhá až kde ústrk srdce makavý jest, kdež s práz- 
dným neb velmi ztemnělým tympanitickým tónem jater hraničí. Vedle srdce na levo 
jde plný tón plic až k šestému neb sedmému žebru a slýká se zde s tympanitickým 
tónem žaludku (k). Na kosti hrudní (a, a) v hořejší části je plný, něco ztemnělý tón 
poklepní, v dolejší části na levo prázdný tón srdce, pod nímž prázdný tón jater počíná. 

Na přední ploše břišní se dají žaludek (k), pak tenká a tlustá střeva (1, m, n, 0). 
tympanitickým, více méně plným a zlemnělým tónem, jakož i nad kostí stydkou měchýř 
močovy naplněný (p) aneb děloha prázdným tónem rozeznali. 

Zvláště plný a jasný tón dává obyčejně krajina slepého střeva. — Plný tón plic 
poklepem dostáváme též na krKďt u samých kostí kličkových, tyto, jakož i kost hrudní 
dávají vlastní tón kostní, anyť dosti povrchně leží. 


VA 
2. Zadní plocha hrudní a břišní (obr. 3.). 


Na zadní ploše hrudní slyší se při poklepu po obou stranách páteře (a) od 
prvního žebra (d) plný, nelympanitický tón plic (£), jenž však zvláště na lopatkách (c) 
temnější jest nežli na přední ploše hrudní a jen mezi dolejšími konci lopatek jasnějším 
se stává. Dosahuje na pravo až k devátému neb desátému žebru, kdež prázdný tón 
jater (h) počíná, na levo též k devátému žebru, kde pak ku předu prázdný tón sleziny (i), 
k páteři však na malém mistě též prázdný tón levé ledviny, nad němž ztemněle tympa- 
nilický tón šaludku se nalézá. Na zadní ploše břišní (krajině bederní) povstává při po- 


21 


klepu prázdný tón pocházející úď ledvin (k, 1), který jen ku předu plným netympani- 
tickým tónem střev (m, n) ohraničen bývá. — 

Dlé Škody velikost ledvin málo přispívá ku povaze zvuku poklepního v krajíně 
bederní. Může býti docela temným, když jsou ledviny velmi malé, a tympanitickým 
třeba byly ledviny převeliké. Musí se tudíž plessimetrem tak v hloub Wlačili, až se 
docela lemný zvuk a odpor pevného ústrojí najde. Když se takový pochod na něko- 
lika místech opakuje, může se z loho posouditi, zdali ledviny nápadně jsou zvětšeny. 


J. Pravá postranní plocha hrudní a břišní (oby. 4.). 

Na pravé postranici hrudní sáhá plný tón tympanitický plic (©) z podpaždí až 
k sedmému žebru, kde prázdný tón (h) jater počíná a až k dolejšímu pokraji hrudnímu 
dobíhá. Pod prázdným tónem jater v pravé ploše břišní jest plný tympanitický tón 
střev (I, m). Tón střev stává se k dolejšku obyčejně vždy plnějším, protože v krajině 
kyčelní leží pravé slepé střevo, vzduchem vždy silně naplněné. Nahoru vstupující trač- 
ník obsahuje vždy více vzduchu nežli sestupující ; obadva však bývají přívěsky váčko- 
vitými obsazeny, že tón při poklepu vydobytý velmi temným se stává, ano i prázdným; 
čímž často mýlka v rozeznání exsudatu pobřišního se děje. 


4. Levá plocha postranní hrudní a břišní (obr. 5.). 


Na levé postranici hrudní plíce (©) plným netympanitickým tónem se vyznačují, 
jenž od podpaždí až k sedmému žebru se táhne, kdež něco v před s temně tympanitickým 
tónem. žaludku hraničí (1), něco v zad k osmému až k devátému žebru s prázdným 
tónem sleziny (k). Pod tónem sleziny a žaludku jest na levé postranicí břišní plný 
tympanitický tón střevní (n, 0). 


Nemoci a neduhy řemeslníků a živnostníků *). 


Není žádný stav bez trápení, není živnost bez svízele. Každý slav má též své 
náhledy zvláštní, i nemoci a neduhy, a dosahuje zvláštního věku. Člověk jest úhrn 
rodičů a kojné, místa a času, vzduchu a povětří, zvuku a světla, potravy, obleku a obydlí 
Všecky tyto okolnosti podlehají více neb méně zvláštnímu vlívu živnosti, která ještě do 
tisíce jiných poměrů nás přivádí, jenž v nás rušivě neb nepříznivě působí, jak na tělo 
tak na ducha ; neb celá duševní vnímavost, myšlení a cílění člověka spočívá na vněj- 
ších úkazech, které člověku smysly se poskytují. Čím člověk je a bude, stal se vněj- 
šími poměry, které zase přede vším od práce a od živnosti závisí. 

Bližší a zevrubnější ohledání téhož předmětu jesl velmi zajímavé, ale nesmí 
býti nevhod člověku octnoucímu se ve společnosti lidí, do níž ho stejná choroba, spo- 
čívající na stejných příčinách, uvrhla. Arciť přichází důmyslný učenec stejností mno- 
hých poměrů životních a chorob stejných od nich závisících v jednu řadu s kmotrem 
krejčím a rukavičkářem, jelikož jest to vina osudu, který jim byl vykázal stejný se- 
dací život. Ale tento společný poměr je předce neučiní sobě rovnými. Předce hárá 
v učencí božská jiskra Prometheova, až i mladík se zhaslou pochodní k němu sáhne 
a je všecky vyrovná — proměně je podle zdání smyslového v prach a popel a podaje 
Jim několik dnů památních u potomsiva. 


*) Z časopisu: „Die Natur“ roč. 1857, č. 21 a 25. 


22 


O krejčích a řeznících zná dějepis vypravovati nejktvavější a nejvražednější 
skutky, při všech zbouřeních vidíme zastoupené tyto dvě živnosti, v poklidném životě 
pravé protivy. Obuvníci a tkadlci ze všech ostatních řemesel nejvíce jsou nakloněni ná- 
boženskému třeštění a fanatismu; kdež s druhé strany páni obuvníci začasté si vsedají 
na pegasa, a jak statně si na něm počínají, dokazuje Norimbersky švec Hans Sachs, 
kdežto Jakub Běhme ze saských Hořelic nábožný směr poctivého řemesla ševcovského 
osvědčuje. Hospodští a bradholiči (lazebníci) jsou co nejhorlivější politikáři známí, 
a tento směr duševní dá se nejlépe z jich živnosli odvoditi, kdežto z poklidného za- 
městnání krejčů jich chouťka k zbouření a krvavým činům, z jednotvarného, však správ- 
ného zaneprázdnění ševců jich náklonnost k náboženským skutkům tížeji pochopiti se 
dává. Krejčí, spisovatelé a čekanci učitelství podlehají začasté chorobám duševním, 
jak nás o tom statistika blázinců dostatečně poučuje. 

Zmiňujeme se schvalně o těchlo podivných úkazech, avšak jen krátce, protože 
další provedení není v našem úmyslu, jelikož chceme tělesní zjevy chorobní rozličných 
živností a řemesel objasniti. Mohlo by se namítnouli, že ony duševní úkazy, o nichž 
jsme se zmínili, jen u jednotlivců se objevují a že v ně zvláštní okolnosti nezávisné 
od řemesla a živnosti mohly působili To může býti v jednotlivých pádech pravdivé, 
o povšechném svědčí statistika a dějepis. Každý druh dá se naznačili v jednotnících, 
za to však každý jednotlivec podléhá všeobecným zákonům a pravidlům svého druhu, 
byť i z jednotlivých pravidel se vyzouti mohl a uměl. Jak řídko nacházíme mezi ho- 
spodáři, jenž se rolnictvím zanášejí, choroby duševní, kromě blbosli; a jak zřídka se 
zúčastňují sedláci, majíce jináče dosti zalíbení ve rvačkách a pračkách, zpour a revo- 
lucí. Není nižší stupeň vzdělanosti toho vinen, ale více jest to následek zaměstnání 
a s ním spojeného spůsobu žití. Zaměstnání řemesel a s tím spojené poměry životní 
působí našimi smysly na nervy, tudíž též na mozkové nervy, a tím samým na činnost 
našeho ducha, na jeho náklonosti a choroby. 

Určitě působí řemesla a živnosti na letilost člověčí, při čemž se musí též ohled 
bráti na rozličný blahobyt, neb jest všeobecně uznáno, že letilost chudých jest kratší 
než bohatých. Ač chudí větším dílem žijí přirozeněji než bohatší, předce bída a nouze, 
namáhavá práce při nedostatečné potravě a nenáležité správě tělesní působí nad míru 
nepříznivě ve zdraví a letitost chudých.. Neuvádíme zde na mysl krátkou letitost pra- 
covníků v báních bělobních a měďových, jesti známa a dá se důvodně objasnili škodli- 
vými parami, Tak jest to léž v kamenouhelnách anglických, v nichž, se nešťastné děti 
bez dostatečného obleku a přiměřené stravy časnou obětí skrovného, trpce zaslouženého 
platu stávají; tak jest to ve mnohých, jiných báních, a podobně se vede chudým v Kruš. 
ných horách, podlehajícím nouzi a hladu, 

Míníme tu rozličné působení vletilost řemesel a živností, jenž zdánlivě se spolu 
srovnávají. Uvádíme tu tabulku srovnávající, jak ji byl Dr. Casper o letitosti rozličných 
stavů a povolání v Berlíně a v Prusku sestavil, 

Z 3725 mužů přivedli v průměru svůj věk od 23. roku: 


Bohoslovci na . . 65 let, katoličtí něco výše. 
Kupci, na -| 994+2 62 z 
Úředníci na . . . 617/0 », Vyšší něco výše. 


Rolníci amyslivcina 61%% » 
VojáanaííE 0. 59 „> vyšší něco výše. 


23 


Advokáli na . . . 58 let 
Umělci na.. « 57 s 
Učitelové na.. 56% + 


Lékařové na. < 56% + 
Smrlelnost dělníků v anglických měslech rukodělných jest ohromná , lakléž 
v Německu. 
I vyznání víry působí rozličně na smrlelnost, ještě však určitěji na porody a 
přibývání lidnalosli. 
Přibývání lidnatosti obnáší v katolických zemích : 


V Rakousku < < < 0,96. selin V Neapolsku a Papežsku 0,85 setin 

VBAVOřICh 3 01,9 0955 45 Ve Francouzích. . . < 063., 
V protestantských zemích : 

VaPrskuů o% 1004.89 setin WoHanoversku“2"0 „11909 

Basis PP no 70 E V saských vévodslvích . 1,28. „, 

VeHestehoý , PYG V'Anglicku“'. 1,390 


Národ židovský dosahuje mnohem větší lelitosti než jeho spohiobotňé: Pro lepší 
přehled chorob, které zvláště ze zanepráždnění a poměrů rozličných řemesel povslá- 
vají, rozdělujeme je v takové, které z polohy těla, z velkého namáhání tělesného, z pro- 
měn temperalury (teploty), z nečistého vzduchu a neústrojných jedů, a konečně ze zvíře- 
cích jedů svůj původ berou. 

4. Polohy těla jsou při rozličných řemeslech a živnostech rozličné: krejčí sedí, 
sazeč stojí, klepač kamení klečí a haviř v nízkých štolách začastě sehnutě chodí. Roz- 
ličná poloha těla rozličně na ni působí, i následují z ní rozličné chorobné úkazy. 

«) Choroby a vady srdce, zúžení hrudi, nedostatečné rozšíření plic a následkem 
toho těžké dychání, nahromadění krve v ústrojích tělných, pročež oblíže v břišních 
útrobách, chronický (počasný) katarrh střev, zlatá žila, zhrubnutí stěn střevních, katarrh 
žaludku a naduření sleziny, nahromadění krve v možku a z toho zrušená obnova 
v nervech mozkových a následkem toho melancholie (těžkomyslnost) a hypochondrie 
— jsou úkazy chorobní sedacího života učenců a písařů, ševců, krejčů a rukavičkářů, 
tkadlců, hodinářů, švadlen a vyšívaček, vůbec všech v rukodilnách zaneprázdněných 
sedících mužů, ženských a dětí. Pravidla zdravotní proti vadám, kleré u většího počtu 
lidí k ustavičnému sedění odsouzených velmi často se objevují, jsou následující : pohy- 
bování procházkou a tělocvikem, střídaní v sezení a slání, pohodlný volný oblek, seda- 
dla nepolštářovaná, potrava snadně záživná a ne přílišná ; pití vody a kouření tabáku, 
opatrnost a míra v požívání líhových nápojů. Zbočení páteře a zúžení hrudi se dá nej- 
lépe předejíti co možná rovným sezením při práci. 

d) Mnoho společného s předešlými chorobami mají vady, kterým podléhají lidé, 
jichž řemeslo a živnost se stoje odbývali musí, jako to vidíme na sazečích, sklepnících, 
sloužících, prodavačích, potíračích, na mnohých dělnících ve fabrikách a u mašin atd. 

- Též u těch nacházíme nahromadění krve v životě a co následek toho obtíže a slabost 
ústrojů zažívacích. Páleř se též často křiví, a ustavičné namáhání svalů dolejších kon- 
čin je unavuje a oslabuje, až zvyk i lo zlé přemáhá, však časté jest třesení noh, bo- 
lesti v páteři a choroby míchy. Kre“ se nahromaďuje v nohou, jejichžto žily zákožní 
se rozšiřují, a tak povstávají z nahromadění toho rozmanité úkazy chorobní. 

Pravidla zdravotné požaduji jako při sezení střídání v postavě, by se namoženým 


24 


svalům dolejších končin popřálo času k odpočinutí a k posile, pak všeobecné pohybo= 
vání tělesné, koupání, gymnastické cvičení s nohama a rukama, častější neb dočasný 
odpočinek ve vodorovné poloze, potravu snadno záživnou, pilné pití vody, zdržení se 
od lihovin a všech nadýmavých krmí, jako jsou luštiny, zeleniny a cibule. 

©) Pracování v klečící a sehnuté poloze, a sice trvalé, jen řidčejí a ve velmi málo 
řemeslech a živnostech se děje. Chorobní následky klečení jsou přede vším místní zá- 
něty kloubů a svazů kolenních, pak bolesti v. kříži, návaly krve k hlavě a stísnění 
hrudi. Poslední vady též se vyskytují při slvýbání, (Gymmaslické cvičení, střídání v po- 
hybech, častěji opětované hluboké vdychování, aby se plíce a hruď rozprostranily, při- 
měřené pohybování jsou pravidla zdravotní pro živnosti vymáhající takové polohy těla. 

2. Z přílišného namáhání tělesného povslávají zase jiné choroby, Přílišné namá- 
hání se spolčuje s nepříznivou polohou těla, jako na př. u pradlen a mnohých dělníků 
fabričních ; tito podlehají oběma druhům chorob. Namáhání tělesné se vztahuje buďto 
na celé tělo aneho na jednotné části a ústroje, a může býtí aktivní (činné) a pasivní 
(trpné), jako když se člověk při práci vozí nebo nosí neb houpá. 

a) Namáhání celého těla pohybováním a prací děje se přede vším u rolníků, 
a dělníků ve fabrikách, u nosičů, plavců a lodníků, havířů, kameníků, tesařů, pradlen, 
drvoštěpů atd. Buď si, že práce požaduje přílišného namáhání těla, anebo že se v ní 
pokračuje delší čas bez ustání, v obou případech povslává slabost co následek uondání 
a ochabení svalů a nenahražené spotřebované hmoty, z které slabosti časem chudo- 
krevnost a časná sešlost původ svůj béře. Když, jak se ve fabrikách stává, děti pří- 
lišně a trvale tělesně se namáhají, jsou následky dvojatě zhoubné,. neboť přílišným 
namáháním se tělu odcizují látky, jichž nevyhnutelně k zrůstu a vyvinování se potřebuje. 

Přede vším povstavá z přílišného namáhání tělesného zvětšená potřeba kyslíku. 
Dělník dýchá plněji a hlouběji, zvláště v uzavřených prostorách, jako v budovách fa- 
bričních, kdež větší část kyslíku ve vzduchu obsaženého už slrávena jest; hlubokým 
dýcháním se však velice plíce namáhají a rozšiřují. Je-li polrava nedostatečná a zá- 
vadná, následují časté haemorhagie (krvotoky) plic, též záněty plic a osrdce (pericar= 
ditis). Na konec tkanina plícní opětovaným namáháním nad míru ochabne a ztratí vše- 
cku pružnost, z čehož povstává oblížná a žádnou namáhavou práci nedovolující dušnost 
a záducha (asthma). Přílišným množstvím vdychaného kyslíku vztahuje se násilně srdce 
a může puknouti, aneb se mnoho krve žene do mozku, z čehož povstávají závrať, 
křeče, ochrnutí, hučení a znění v uších. I místní vady se vyvinuji přílišným namá- 
háním jednotných částí těla, jako na př. záněty kloubní a roztrženiny svalů. — Pra- 
vidla zdravotní jsou zde opáčná pravidlům udaným při sedacím a stojecím spůsobu života. 
Namáhání tělesné zrychluje obnovu hmotní, plelivo musí více postrádati, tudíž i více 
zase přijímali ; silná, dostatečná potrava, jako maso, vejce, hrách, boby, čočka, mléko 
hodí se tělu. Těžká záživnosť luštin se přemáhá pohybováním těla a čilou obnovou 
hmotní. Silné pivo a mírné požívání kořalky se mohou schváliti, neboť zadržují po- 
travu déle v těle, čímž se zamezuje ztráta síly tělesní. Však jenom dobrá potrava sama 
nestačí, tělu se musí popřáti poklidu k zotavení a občerstvení svalů, a tento poklid 
se nalézá nejlépe ve spaní a častějším odpočinku mezí prací. Častý svěží vzduch jest 
proto nutným požadavkem, že usnadňuje dýchání a ukájí spěšněji potřebu těla po kyslíku. 

b) Přílišné namáhání jednotných svalů tím nejlépe se stává neškodným, když je 
tělocvikem a potýkaním ohebné činíme a takto sílíme. Chorobné úkazy jsou křeče 


| 


25 


svalní, skřivenost kloubů (kontraktury) a bolesti kloubní, také vymknutí kloubů, roztrženiny 
šlach a zlomeniny kostí; též záněty pošviček šlachových, jak se to přihazuje písa- 
řům, učencům, umělcům na nástroje hudební a mnohým rukodělníkům, Poklid jest 
první potřebou, dokud se zánět nepodá a svaly se znova neposílí, 

e) K přílišnému namáhání jednotných částí tělesných počítáme namáhání očí 
u sazečů, krasopisců, mikroskopických badatelů, hodinářů, dřevořezbářů a mědirylců, 
rejsovníků, švadlen, vyšívaček, krajkářek ald. — Oči a tudíž zrak velmi trpí ustavič- 
ným zevnitřním patřením. Chorobné úkazy jsou krátko- a tupozrakost, zánět očí, bo- 
lení očí a hlavy, ano i bělmo (cink, grauer Staar) a úplné oslepnutí. Přiměřené osvěl- 
lení, vhodné brejle, úleva v práci musí oko podporovati a od zla toho pomáhali. Ji- 
nému namáhání očí podlehají pracovníci s ohněm, jako slévači kovů, kováři, zámeč- 
níci atd. Tmavomodré brejle oku velmi pomáhají. 

d) Krvotoky plícní, roztrženiny tkaniny plícní, katarrhy chřtánu a průdušnice, po- 
časné ochraptění, utrpení srdce a návaly k mozku jsou nejznamenitější choroby zpě- 
váků a řečníků, kazatelů a učitelů, poddůstojníků, hudebníků a tanečníků. U všech 
těch ústroje dýchací se nejvíce namáhají, pročež silné zdravé plíce jsou první potřebou 
jejich povolání, jest to jich nejhlavnější a nejdůležitější nástroj. Kovář může chybující 
sílu svého paže několika ranami více doplniti, ale slabé tóny učitele v hluku chlapců 
školních bez účinku a neslyšeny se ztratí, byť je i stokrál opakoval. 

e) Syčení a znění v uších, hučení a klepaní, závrať a bolení hlavy, popudlivost 
nervů a neduživosti duševní jsou ukázy chorobné nejvíce u kotlářů a klempířů, zámeč- 
níků, kovářů a zlatotepců, truhlářů, hudebníků, pracovníků v mlýnech a hamrech, dě- 
lostřelců a zvoníků. 

3. Dusení na prsou (údusa) a dychavičnost, nahromadění krve, závrať, návaly 
krve k hlavě, hučení v uších a počasné vady mozku povstávají u řemesel a živností, 
při nichž velké horko, buďsi ze žáru roztopených kovů neb z ohniště, z rozpálených 
kamen aneb z paprsků slunečních pocházející, panuje. K oněm neduhům přidávají se 
ještě vady ústrojů zažívacích a neduživost jater, česté zastudy kůže, dna, pakostnice 
a pollivost (Schweisssucht). Lehký, volný oblek, potrava snadno záživná, studená voda, 
pilné koupání, svěží vzduch jsou nejlepší léčidla, 

4. Choroby, pocházející při rozličných řemeslech a živnostech z nečistého vzdu- 
chu a z prachu, z mineralních par a animalních jedů jsou nad míru čelné a rozmanité, 
tak že v podrobnosti zde uvesti je nemůžeme, jelikož každý plyn zvláštní úkazy cho- 
robné uvodí. Zaneprázdnění olovem, cínem a rtutí vede u dělníků v báních olovných 
a rluťových, u natíračů a pozlacovačů, u zlatníků a stříbrníků, slévačů písma, pracov- 
níků ve sklárnách atd. k hubenství, zažloutlosti barvy kožní, chudokrevnosti, kalarrhům 
žaludku, zapáchajícímu dechu, bezchutenství a kolice olovné. Následky dýmu 2 uhlí 
jsou též nebezpečné; počínajíce se závratí a bolením hlavy přecházejí v ospalost, ze- 
mdlelost, obtížné dýchaní, úzkost, omdlení, křeč a konečně i smrt. Choroby povstalé 


-Z animalních jedů, jako snět (Milzbrand), ozhřivice (Rotz) atd. jsou známé. 


5. Musíme též podotknouti o tasemnici, která jakožto vyzrálý plod uhra vepřo- 
vého nejvíce se nalézá u řezníků, kuchařů a kuchařek, zacházejících nejvíce se syro- 


„vým vepřovým masem a často uhry tyto požívajících; pak o svradu, jenž nejvíce 


u krejčů se nachází, Druzí cizopasníci si nevyhledali za obydlí zvláštní řemeslníky 
a živnostníky. 


26 


Mnohý člověk neví si ani přičinu choroby, která naň přišla, vysvětliti, myslí že 
činí zadost všem pravidlům zdravotním, střeže se každé zástudy a vnější škodlivosti 
a netuší ani, že jed choroby už po léta v sebe povolně ssál ve svém povolání, ve spů-, 
sobu své živnosti, nebo že poloha těla v zaneprázdnění jeho potřebná příčinou choroby 
jest. K tomu krátce poukázali a obecenstvo pracující upozorniti, jest cíl našeho poje- 
dnání. Jen poznáním neduhu a jeho příčin dá se tu předejíti, jelikož lékaři, nebe- 
roucí všecky okolnosti churavého v polaz, nejsou s to, aby uhodli pravé příčiny cho- 
robní spočívající v poměrech životních, lékařovi neznamých. Koždému, jemuž blahobyt 
těla a ducha na srdci leží, uvádíme na pámět výrok řeckého mudrce Chilona Lakedae- 
mončíka : „Znej sebe sám!“ 


O potravě. 
Článek druhý. 


Stravitelnost « živnost věcí potravních. 


Jelikož trávení čili zažívání záleží v rozlučování a proměňování, musí stravitelnost 
řídili se pouze dle snadnosti, s jakou látky potravní se rozlučují a proměňují. 

U veškerých látek, které jako soli při trávení se neproměňují, by se podstat- 
ným částem krve připodobily, měří se stravitelnost po rozlučitelnosti v tekutinách zaží- 
vacích. Tak sůl kuchyňská a sůl svalní snadněji se rozlučují než země svalní, země 
svalní snadněji než země kostní a země kostní snadněji než kov vlasní. A protož se 
země kostní lížeji stráví než sůl chrustavková nebo sůl svalní. 

Z látek polravních, které trávením teprva v částí krevní se proměnili musí, jsou 
neynestravitelnější ty, kleré ve svém složení od částí krevních nejvíce se různí. Pročež 
jest velmi důležito, aby rostlinná bílkovina mestýkala se úplně s živočišnou. Tělo 
zvířecí a člověčí musí hrachovinu nebo lep teprv proměnili v bílkovinu krevní, pročež 
jest brzlík telecí, záležející na větším díle z bílkoviny, mnohem záživnější nežli chléb 
a čočka, z nichž první lep a druhá hrachovinu v sobě drží, 

Veliký díl tukotvorců se proměňuje trávením v tuk, Pročež jesl máslo s chle- 
bem slravitelnější než cukr, a chléb s máslem, cukrem posypaný zase mnohem záživnější 
než chléb s máslem, jenž by se posypal škrobem bramborovým. Neboť škrob musí 
trávením teprva v cukr a cukr zase v tuk se proměnili, kdež v másle podslaltné tuky 
lidského těla hotovy a připraveny jsou. 

Pokud dvě látky potravní v rouře slřevní tytéž části krevní podávají, stravitel- 
nější z nich bez odkladu za lepší pokládána býti musí. Látka ta v nejhojnějším množ- 
ství se proměňuje a rozlučuje, a přechází tudíž v krev samu nejúplněji; což znamená, 
že malá toliko čásť takové látky zůstává nerozloučena v rouře střevní, by napotom 
s lejnem se vyvrhla. Trávení tudíž jest přísná protiva vykálení, tak sice, že látky 
stravile nější nejméně lejna podávají. 

Když však dvě látky potravní přivádějí v krev rozličné podstatné části, pak se 
jich cena dle stravilelnosti nedá ustanoviti. Poznali jsme, že sůl kuchyňská, která jest 
sůl chrustavková, o mnoho snadněji se stráví nežli země kostní. Dle předešlých 
výkladů zřejmo, že bychom tělo na mizinu přivedli, chtěli-li bychom zem kostní v naší 
potravě nahradili záživnější solí chrustavkovou, nebo těžko rozlučitelný kov vlasní stra- 


27 


vitelnější solí svalní, Neboť krev není jenom tekulé maso. alebrž v sobě drží maso 
a chrustavky, mozek a nervy, kůži a kosti. — 

Ze všeho toho zřejmě vysvítá, že jednotné skupení z nahoře uvedených látek 
potravních nepostačuje k udržení života. V našich jídlech a nápojích však jsou spů- 
sobná spojení látek potravních, z nichž všecky části krevní se vyvinouti mohou. 

Každá věc potravní obsahuje přede vším jakési množství vody. Jelikož ale po- 
krmy, maso a chléb, hrách a brambory, průměrně méně vody obsahují než naše krev, 
potřebná míra vody do těla se dostává tím, když suchou polravu v dostatečném po- 
měru s nápoji smícháme. Suchý jazyk není podstatné znamení žízně, můžemeť pou- 
hým navlažením jazyka, přikládáním naň šťavnatých řízků ovocných žízeň na okamžik 
ošáliti, ale proto předce nepříhodný ten cit žízně neukonejšíme, neboť žízeň nezáleží 
v suchosti jazyka, nýbrž v nedostatku vody v krvi. — Tuť vidíme zase, že mléko všem 
požadavkům přiměřené potravy postačuje; obsahujeť sýrovinu a tuk, cukr a soli, přede 
vším ale hojné množství vody ; jest pokrmém a nápojem v jednom. 

Jako mléko, tak též maso a chléb obsahují v sobě bílkovinu a podstatné soli 
naší krve. Ale maso má v sobě tuk, kdežto chléb mnoho škrobu a méně cukru v sobě 
drží, tudíž množství tukotvorců. Pročež se stává chléb mnohem stravitelnějším, jíme-li 
jej s máslem. (Chléb ale vždy jest tíže stravitelný než maso, jelikož toto kromě tuku 
hotového obsahuje bílkovinu s částí naší krve slejnou, neb alespoň k nim velmi po- 
dobnou, chléb ale v sobě drží bílkovinu rostlinnou, odchylující se něco ve svém slo- 
žení od bílkoviny zvířecí. V chlebě konečně jest mnohem méně vody než v mase, 


- pročež jest voda ke chlebu mnohem polřebnějším přídavkem nežli k masu. Samým 


masem bychom mohli vězně treslali, samým chlebem bychom je neomylně zabíjeli. 

Vodou a chlebem anebo samým masem můžeme se proto živili, že podslatné 
části krevní v tomto pokrmu nejenom obsaženy jsou, alebrž ve správném množství se 
nalézají. Na tomto správném množství, na tom správném poměru potravních látek 
mezi sebou základá se stravitelnost jistého pokrmu, 

Nikdo se nediví, když se mu řekne, že sůl kuchyňská není živnou, Ale ani 
bílkovina sama, nebo cukr sám, neb olej sám též nejsou živné. I nejhojnější množství 
bílkoviny bez tuku a bez soli nedovedlo by naše maso a naše kosti udržeti v pořádku. 
Není většího omylu, jako pokládali bílkovinu za jedinou látku potravní. 

Ale taktéž nemůže za živný držán býli pokrm, jenž tělu našemu přivádí mnoho © 
tuku ale málo bílkoviny a solí, — Brambory obsahují mnoho škrobu, jenž co tuko- 
Ivorce znám jest, ale málo solí a poměrně velmi málo bílkoviny. Pročež nejsou bram- 
bory živné. Brambor jest velmi špatnou potravou, když nedosadíme chybící látky po- 
travní masem nebo chlebem. Není to lépe s našimi zeleninami, ano lím jsou horší, 
že kromě velmi skrovného množství bílkoviny též málo stravilelných tukolvorců obsa- 
hují. Salát, řeřicha, šťovík, kapusta, zelí stojí z té příčiny, jak každému z vlastní zku- 
šenosti známo, co do živnosti daleko pod brambory. 

"Bu Jsou-li látky potravní, stejné části krevní podávající, ve dvou pokrmech stejně 
správně rozděleny, pak jsou stravitelnější a též i živnější. Tak je mrkev živnější nežli 
- brambory, protože mrkev na místě škrobu obsahuje cukr, v nějž se škrob bramborů 


“ 


: trávením teprv proměnili musí. Tukotvorce bramborů, abych tak řekl, jest v mrkvi 


-už dílem stráven. Kaše bramborová jest špatný pokrm pro nemocné a ozdravující, 


o kdež v mnohých pádech mrkev s prospěchem se dovoliti může. 


28 


Velmi často se pojmy o látce potravní a o živném pokrmu mezi sebou pletou. 
Jelikož všecky lálky potravní, voda, bílkovina a soli, tuk a cukr naši krev podstatnými 
částmi zaopatřují ; může se 0 živnosti jen při složených pokrmech mluviti. Představme 
si člověka, jenž by mnoho dní jen vodou a brambory se živil. Dáme-li mu rejži, do- 
stane pokrm, jenž mnoho škrobu, málo solí a bílkoviny, nemnohem více než brambory 
obsahuje. V rejži jest nadto zemina kostní, svalní a kov vlasní. Za to není v ni žá- 
dný chlor (solík), kdežto v bramborech valné množství soli svalní a něco soli chru- 
stavkové se nachází. Pročež obsahuje rejže sice četné látky potravní, lep a tukotvorce 
kromě rozličných solí, ale tyto látky nacházejí se v nepříznivém poměru. Rejže nejde 
k duhu člověku, vysílenému požíváním bramborů a vody. Rejže jest velmi málo živné 
spojení látek potravních. 

Ne nepodobně se chovají kosti. Ústrojný základ koslí se mění vařením v klih, 
jenž rosol masový tuhým činí. Pročež se jmenují kosti pletivem klihotvorným. V šťávě 
žaludkové se kosti rozlučují. Francouzská kommisse pod vůdcovstvím Magendieho ne- 
dala psům po tři měsíce nic jiného než syrové kosti, a omi neztratili nic na původní 
váze a nepozbyli zdraví. Že tedy lento ústrojný klihobvorný základ kostí živným jest, 
o lom nedá se pochybovali. Takléž jsme poznali zeminu kostní, svalní, sůl kostní 
a zubní, tuk, jenž v mozku obsažen jest, co důležité látky potravní. A proto předce 
nejsou kosti živné. Přede vším proto, že jim chybi sůl chruslavková a svalní, též že- 
lezo, a potom zvláště proto, že klihotvorný základ kostní k takovým látkám potravním 
náleží, které nejsou snadno stravitelné. Klih obsahuje dusík, uhlík, vodík, kyslík 
a síru. Krev naše ale nemá v sobě klih. Že předce kosti, jimiž psi krmeni byli, bíl- 
kovinu zastupovati mohou, musí se tudíž klihotvorný základ kostí dle svého složení 
v bílkovinu naší krve proměnili. Ale rozdíl v složení obou jest tak značný, a klíh 
sám poměrně tak nesnadno rozpustitelný v šťávě žaludkové, že se kosti aneb tabulky 
bouillonové, z kostí připravované, za nestravitelnou potravu pokládatí musí. A jelikož 
kostem též podstatné látky potravní chybí, tyto tabulky též za živné se pokládati ne- 
mohou. Toto mínění se stává na štěstí vždy obecnějším. Poněvadž pak se i u nej- 
znamenitějších zastupitelů věd potkáváme s matnými náhledy o této věci, musíme zde 
ještě jednou výhradně podotknouti, že látkou potravní může býli každá látka, z níž 
podstalná čásť krve povstává, že ale pokrm živný může jen záležeti ve správném spo- 
jení látek potravných, a sice ze členů všech člyr tříd jejích. 


Úprava věcí potravní a jich chuť. 


Dle zkušenosti už od dávna potvrzené člověk nejméně pozoruje na věci, kleré 
mu byly ustavičným potřebováním zevšedněly. Jest dosti snažných lidí, kteří se do 
skoumání nedostihlých prostor nebeských pouštějí, a předce o divech kuchyňských nic 
nevědí. Ano má se za hanbu, starati se o tajemství kuchyňské, a mnozí lékaři zapo- 
vídají a dovolují jídla, jichž účinek nemohou posouditi, jelikož spůsob jejich úpravy jim 
docela jest neznámý. — A předce má výborné umění kuchyňské v tom podíl, že vděčné 
člověčenstvo Promethea pro vynález ohně do nejvyšších kruhů bájesloví povznesši, jej za 
titanského bojovníka proti samým bohům uznalo. 

Nemysli však, milý čtenáři, že tě chceme epikurským vychvalováním chulných 
krmiček navnazovati, neboť ačkoli velmi jest důležito chuť potravních věcí zlepšovati, 
předce nejpodstatnější výhoda vaření a pečení v tom záleží, aby pokrmy staly se snad- 
něji stlravitelnými a živnými. 


29 


Vaříme brambory. Tím se díl škrobu už promění v cukr, aneb alespoň přeměna 
v cukr se připravuje. Veliký díl škrobu arciť zůstává nezměněn. Tento však byl před 
vařením v spůsobě malých zrníček zahalen v buňkách, jichž stěna záleží z tak nazvané 
buňkoviny velmi nesnadno rozpustitelné. Vařením se rozkypří tyto buňky, ano na 
mnohých místech se trhá buňkovina, čímž se škrobní zrníčka vysypují a přístupnějšími 
se stávají působení slin a šťávy mikterní, kterýmižlo tekulinami snadněji se proměňují 
v cukr a též snadněji se zažívají. Taktéž působí vaření v buňky zelenin, kleřé znač- 
nou část našich obědů vyplňují. 

Škrob chleba jest záživnější nežli škrob bramborů, protože rozemletím obilního 
semene větší díl škrobních zrníček z buněk se vydere na venek. Pražením při pečení 
chleba se větší díl škrobu promění v cukr, a tím se stává chléh záživnějším než mouka. 

Z hrachu a čočky připravujeme polívky, kleréž procezujeme a tak slupky od- 
straňujeme. Slupky ly skládají se z velmi hutné buňkovíny, která se v našem těle 
ani nestráví. Taková slupka musí přirozenému působení slin, šťávy žaludkové, mikterní 
žluči a šťávy střevní v obsah hrachu, totiž v hrachovou moučku velmi odporovati. 
Pročež odcházejí od nás celá zrna hrachová a čočková neslrávená, a kuchyně. velikou 
službu proukazuje žaludku, dobrou polívku z hrachu a čočky připravujíc. 

Vlákno masní v syrovém mase jest obklopeno šťávou, jenž obsahuje bílkovinu, 
soli, zvláštní dusíkovou látku, masovinu. Dobrá polívka masní musí tyto látky rozpuštěné 
v nejhojnější míře v sobě držeti. Pohroužíme=li maso do vařící vody, bílkovina šťávy, 
jenž se byla ve varu srazila, tvoří okolo vlákna vrstvu těžko proniknutelnou a zabra- 
ňující vodě působili v maso. Maso se takto velmi nodokonale vylouží. Chceme-li 
maso bez polívky požívati, pak též chceme sílu v mase samém ponechali, čehož 
se nejlépe tím docílí, když maso hned do vařící vody dáme. Chceme-li ale míti z masa 
dobrou polívku, musí se maso studenou vodou políli a tato povlovně rozehřáli, pak 
přecházejí rozpustné látky hojně ve vodu, dříve než bílkovina se může sraziti. Tak ob- 
držíme chutnou silnou polívku. 

Chceme-li masa co masa užili a tudíž u připravování co možná nejméně z jeho 
podstatných částí postrádati, dosáhneme účelu ještě úplněji, pekouce je a nepohružujíce 
je ve vařící vodu. I při pečení tvoří se vrstva sražené bílkoviny, v níž ostalní roz- 
pustné látky obsaženy jsou. Maso se stává zevnitř hnědým utvořením se zaboudlin, 
uvnité proměněním barviny krevní, která při teple 709 C hnědočervenou barvu na 
se béře. Nejdůležitější proměna při pečení záleží ve tvoření kyseliny octové, jenž vlá“ 
kno masní stravitelnější činí. 

Praví se v obyčejném životě, že octem masní vlákno kratším se stává a tím se 
míní ten samý výjev. Vidíme maso tuze dlouho v octě leževší se rozpadali, a lak se 
téměř už kromě žaludku zažívání připravuje. Přidáváme tedy přede vším ocet k masu, 
bychom je učinili stravitelnějším. 

Už nahoře bylo podotknuto, že tukotvorci, škrob a cukr, snadněji v tuk se pře- 
měňují, jak mile k nim něco tuku přidavše je požíváme. Pročež přidáváme k našim 
moučným jídlům máslo neb vejce tukem oplývající. Neníť to rozmazlení, když chlebu 
S máslem přednost dáváme před suchým chlebem. Z též „příčiny maslíme brambory 
a dáváme olej na salát. Mnoho tuku však nemohou tekuliny zažívací rozpustili; pročež 
je vepřové maso o mnoho nezáživnější nežli hovězí, a prolo léž je nám hubená zvě- 
řina milejší všech jiných druhů masa. Při pečení rozpouští se tuk z buněk tukových 


30 ; | 


a stýká se bezprostředně s alkalickou syrovalinou krevní. Uhlan sodičiltý krve převádí 
část tuku v rozlučitelné spojky. I lím se slává maso pečením záživnější. 

Velmi tučné maso, jako na př. vepřové, se nejčastěji nasoluje. Nasolená slanina 
se snadněji slráví nežli neslaný tuk, 
rozmnožuje vyloučení šťávy žaludkové. Jestiť patrno, že zdvojené množství šťávy ža- 
ludkové též dvakrát tolik bílkoviny musí rozpusliti, tak jako ve dvou lžicích vody dvo- 

© jaté množství cukru se rozpustí. Koření, pepř, skořice, muškátový ořech, ano i cukr, 
starý sýr, víno a líhoviny působí tak jako sůl kuchyňská na rozmnožení šťávy žalud- 
kové, jen když se mírně požívají, a napomáhají tudíž zažívání, 

Ale vše, co zvyšuje stravitelnost, rozmnožuje dle zásad nahoře položených též 
živnost krmí. Vaření a pečení soli a koření mají přede vším podstatný vliv na tvoření 
krve alím též na tvoření mozku a svalů, na činnost myšlének a sílu mohúlnou našeho 
paže. A prolož byl vynález ohmě skutek právě prometheusský, a začátky umění ku- 
chyňského daly nový směr vyvinulí se lidského ducha, jako lis a parní stroj. 

Že chuť má též při tom své právo, jest tak všeobecně uznáno, že se jedná 
o poměry, na nichž se překvapující rozličnost chuti rozličných pokrmů zakládá. Účinky 
kuchyňského umění nejsou záhadné. Avšak, jelikož tak málo látek potravních v na- 
šich pokrmech se nalézá, jak to přichází, že zeleniny přináležející jednomu pokolení 
bylin, ano někdy i odrůdy jednoho rodu na náš jazyk tak rozmanitě působí. 

Kdo v kuchyňském umění zkušen, rozluští tuto pohádku, Vímeť, že moučné jí- 
dlo jinak chutná, když se více neb méně vajec do něho vrazilo; že huchařka vždy 
jiných výsledků dociluje, když koření buď vanilkou, hřebíčkem neb skořicí; takléž 
víme, že zeleniny rozdílnou chuť mají, když v sobě drží buďto ty samé látky potravní 
v rozličném smíšení anebo v těch samých látkách potravních části rozličných vlastností. 
V brulnáku (brukvi) se nalézá ledek (Ssanitr), v salálu mangan; v chřesli (šparglu) 
mnoho kali, v karfliolu mnoho vápna a magnesie. K obyčejným látkám potravním se 
připojují v rozličných pokrmech a nápojích zvláštní ústrojné látky, které chuť podstatně 
mění, Sem náležejí ku příkladu oleje prchavé (Silice), od nichž známá vůně. citronů 
a pomerančů, skořice a hřebíčku pochází. Náležejí sem kyseliny ovoce a zelenin, spo- 
jení takových kyselin s trestí (aetherem), jenž tak nazvanou vůni lepších vín lvoří, 
organické báse v kávě, čínském čajovníku a v čokoládě. Tyto látky o sobě mají velmi 
nepatrnou chuť, jako théin listů čajovníku a zrnek kávových, kyselina chřesťová v chřesti 
a bramborech. Právě v těchto pádech jest zřejmo, že nesmíme chuť pokrmu aneb ko- 
ření výhradně oněm látkám připisovati. Ačkoli čajovník a káva tu samu látku co zá- 
kladní obsahují, předce rozličná zvláštní chuť pochází od rozličných prchavých olejů 
a jiných čáslí, které v listech čajovníku a zrnkách kávových s théinem neb kaféinem 
se spojují. Poznamenání hodno, že v jednotných pádech co do chutí jsou mezi sebou 
podobny pokrmy, v nichž několik významných látek spojeno jest. Jistě se již mnohým 
lidem, jenž bystře pozorují, přihodilo, že kolikrát při jedení bramborů na chuť chřesti . 
se upamalovali. Není se tomu proč diviti, když víme, že v této jako v oněch se na- 
chází kyselina chřesťová a jablková, a nad to v obou též hojně kali obsaženo jest. Proto 
však chřesť a brambory nejsou ve svém složení totožné, anyť tyto škrob v sobě drží 
ve chřesli ale žádného není. 

V bramborech a kaštanech, chřestí a karfiolu, salátu hlávkovém, v zázvoru, v čaji, 


„ 91 


v mešlu a víně je vždy něco manganu, kovu to železu velmi podobného a je velmi 
časlě provázejícího. Mělo by to býti jen náhodou, že kov ten, ve mnoha potravních vě- 
cech chybící, v jiných pokrmech a nápojích se nalézá, které jsou pochoutkou, ne-li 
všech, alespoň velmi mnoha lidí ? 

Příklady zde uvedené musí každému pozornému dokázati, že chuť naše na hmot- 
ném základu spočívá, a to se vším právem, a lak se dá též vysvětlili, proč lidé vše- 
obecnou potřebu cítí, střídati pokrmy: neboť den ke dni může rovnováha ve hmolné 
proměně našeho těla přiváděním solí malé porušení utrpěli. Jelikož v karfiolu mnoho 
vápna a magnesie, v salátu málo, a v endivii (štěrbáku) ještě méně, docílíme skoro 
stejnou rovnováhu u přivádění solí do našeho těla střídajíce endivii s karfiolem. V tu 
řínu (bílé řepě) jest velmi málo železa, ve špenátu za to mnoho. Kdybychom tedy tři 
dni po sobě tuřín jedli, špenát by se nám napotom zdál býti lahůdkou, Z toho též vy- 
plývá, že správné střídání v pokrmech těiu nejvíce k duhu jde. 

Obyčejné sestavení našich měšťanských obědů má své velmi přirozené příčiny, 
Polévka, zeleniny a maso drží v sobě všecky látky polravní, a sice ve správném smí- 
- šení, jichž tělo k obnově krve polřebuje. Když v polévce nalézá se dostatečné množ- 
ství vody a rozpustné látky masa, máme zase v masu samém doplňující chulné části po- 
- Iravní. A jelikož v mase bílkovina převládá, jest v zeleninách a v bramborech nejvíce 
tukotvorců.  Zeleniny nad to ještě vynikají hojným množstvím solí, jež podporují strá- 
vení masa. Pročež jest přáli, aby chuť každého dítěle byla vychována k současnému 
© požívání polévky, masa a zelenin. — 


O zánětu čili zapálení. 
(Pokračování.) 


A. | Borsudaty jsou nejpodstatnějším předmětem při anatomickém ohledání zapá- 
lených ústrojů a pletiv. Málokdy se sice naskylne příležitost, je pozorovali v čistém, 
původním stavu a tvaru, prolože od samého povstání svého, krom jiných proměn, v stá- 
lém rozvinutí trvají. Prolo ale právě jest ohledání jich důležíté, anyť v tom rozvinu 
a z něho pocházejícím výtvaru nápadné vozličnosti poskytují. Zvláště důležilé jest 
i proto, že tlylo rozličnosti se vztahují na pochody v krvi, klerá v záslavě (stasi) 
se nachází. 

Majíce mluvili o exsudatech, musíme ustanovili, co se lím vyrozumívá, totiž co 
v zapáleném plelivu exsudatem jest. 

Rozeznaváme dvě podstatně rozdílné části, které na syrovatečných blanách vý- 
hradně se různí: jest to 4. výlev, vlastní exsudat, nejbližší východek zapálení, a v jeho 
průvodu se vyvinující, 2. vegetace (narostlina) na pletivech, klerá zvláště na syrovaleč- 
ných blanách co pamázdra se jeví. 

1.. Ve výlevu co vlastním exsudatu vyvinují se tvary shodující se s bezbarvými 
prvky krevními. Tyto prvky, jenž v každém výlevu exsudatním, a však v nestejném 
množství se nalézají, jsou zrníčka prvotní, jadérka a buňky s jedním neb více jadérky. 
Kromě nich jsou obyčejně v rozličném množství jěště ve výlevu ozsudatní tělíčka, která 
se nacházejí v stuhlé vláknině aneb z ní povslalé bezlvarné, řasovitě proužkované, 
sklovité látce aneb v mezibuněční tekutině, a jsouce u větším množství dávají výlevům 


92 


barvu bělavou, nažloutlou, z žluta zelenou, činíce je neprůhlednými, tak že se stávají 
lím zahoustlé na spůsob smetany neb morku. 

Výlevy tvoří dle obsahu těch tělíček nepřetrženou řadu od nejřidších až k za- 
houstlým, které pak bujně se znásobivše Žmis, materii (pus) tvoří. -Tyto prvky jsou 
všude stejné a hnis podstalně z nich se skládá. 

Buňky jsou kulaté (koulovité) zrnitého obsahu, bezbarvé, někdy zažloutlé, prů- 
měru 99— 5; millimetrů. Obsahují jedno neb obyčejně 2, 3, 4 aneb více jadérek. 
nejvíce. v jakémsi skupení vedle a na sobě ležící, jako piškoty v spůsobě křížkové, 
rosetní atd., které v buňce s řídkým průhledným obsahem bez vynaložení umělých pro- 
středků viditelné jsou, v buňce však se zrnitým obsahem teprva upotřebením rozředěné 
kyseliny octové se spatřují. Jadérka jsou kulaté, koufovité, lesklé, černou obrubkou 
opatřené puchýřky průměru Yop9—"'/6g milimetrů, v jichž zrnitém vnitřku jedno neb 
více zrníček co tělíčka jaderní se nachází. Vedle kulatých jsou vždy též jadérka ob- 
dlouhlá s jedné neb s obou stran ve spůsob piškotu zplošlile navroubena, při tom na- 
tažena aneb dle stěny buněční zkřivena, takméř ve dva díly se rozpadající, 

Tělíčka casudatní jsou též puchýřky co do velikosti skoro buňce se rovnající, ale 
bez jadérek s obsahem zrníčkovým, v němž začasté pozorujeme jedno neb několik 
lesklých, černou obrubou opatřených, k jadérkám zrnitým podobných tělíček. V ky- 
selině octové se chovají jako jadérka. Mohla by to býti tudíž jadérka, která obyčejnou 
velikost přesáhla, jakož i buňky ve výlevech se objevují, obyčejnou míru přesahující. 

Všecky tyto prvky nemohou ve vyvinutí dále pokročiti, nýbrž přecházejí v zpá- 
leční proměnu, a sice se mění vluk aneb se vyslřebají, aneb se rozpadají v zrníčkovitou 
leť (detritus) aneb v zpuchřelou, žlutému tuberkulu podobnou hmotu, neb se proměňují 
v kolloid. Tyto proměny jsou tím významnější, čím hojnějšího množství prvků stává 
a čím více se hmoty mezibuněční ulvořilo. Ostatně podlehají výlevy ještě rozličnému 
jinému rozmíšení, což obzvláště o hnisu platí. 

Hmis, malerie (pus) jenž bezprostředně k výlevům náleží, jest tekutina na- 
žloutlá, ze žluta nazelenalá, maslně lepká, reagující alkalicky, vynikající hojným ob- 
sahem nahoře uvedených podstatných i méně podstatných prvků. Musíme přede vším 
rozeznavati Amis normalní, nejvíce ze samých buněk se skládající, a pak ze samých 
hnisových tělíček, jež známe pod jmenem čělíček exsudátních. Ostalně nalézáme v hnisu 
obyčejně mnoho kuliček tukových, někdy též krystaly fosforovilé ammoniak-magne- 
sie, nálevníky; přimíšeny bývají krev, sliz, buňky epithelialní (poslizkové) a jiné 
padrtky pletivné, Mezibuněčná hmota hnisu, z níž se v poklidu tvarní prvky srá- 
žejí, jest syrovatina hmisová, která dle složení se syrovalinou krevní se shoduje. 


(Dokončení,) 


Sestavil: Dr, Josef Podlipský. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském semináři v Praze, 1857. 


Příloha k Zivě. 


Číslo 3. 


0 potravě. 
Článek třetí a poslední. 


Mnoho-li potravy potřebuje člověk ? 

Poučili jsme se posud o pojmu látky potravní, o částech krevních, které z po- 
travy původ svůj berou a o zažívaní, z čehož tvoření krve naší pochází. Viděli jsme, 
že třídy částí krevních nejpřirozenější rozdělení látek potravních podávají, a že členy 
člyr tříd lálek potravních ve správném spojení pravou potravu našeho těla tvoří, Tak- 
též jsme zodpovídali nejdůležitější olázky o stravitelnosti, živnosti, úprávě a chuti po- 
travních věcí. Vědecky jsme osvědčili své stanoviště, bychom vylknuli správně poměr 
potravy k lidskému tělu. Nyní musíme přihlídnouti ku praktické potřebě. 

Přede vším se namítá olázka, mnoho-li člověk průměrně potravy potřebuje, by 
požadavkům těla zadost učinil? K rozluštění této otázky se rozličným spůsobem při- 
kročiti musí. 

Bílkovité čásli těla se proměňují povlovně v části moče, žluči a vydýcha- 
ného vzduchu. V spůsobě močoviny, kyseliny močové, kyseliny žluční, dusíku, ky- 
seliny uhlíkové a vody vycházejí z těla. Každým výdechem, vyvržením moče aneb 
lejna tratí se jisté množství hmoty našeho těla, kleré dřív náleželo k složení bílkovi- 
tých spojků a podíl mělo ve vybudování částí tvarných našeho těla. Každá kadeř, 
kterou uřízneme, každý nehet, pokožka, která se sloupne, byly jednou bílkovitou částí 
krve. (Fukotvorci a tuky poznenáhlu v pletivech lidského těla shoří ve vodu a ky- 
selinu uhlíkovou, tak jako látky bílkovité shoří v močovinu, kyselinu močovou, uhlí- 
kovou a vodu. Tukolvorci a tuky nejsou v poměru paliva k bílkovitým látkám, neboť 
se od nich liši jenom nedostatkem dusíku a následkem toho jednoduššími látkami, které 
při shoření z nich povstávají. A předce mají tuky podíl u tvoření kyselin žlučních. 
Kyselina uhlíková a voda prchají kůží a plícemi, kyseliny žluční se vymítají lejnem. 
Každým výdechem se odstraňuje z těla važitelné množství sháraného tuku a shárané 
bílkoviny. Soli konečně z těla se vylučující nacházejí se zvláště v moči, jako sůl 
chrustavková, země kostní, svalní a sůl svalní. Když bílkovina a tuk, cukr a soli kaž- 
dým výdechem a vyvržením moče a lejna z těla vychazejí, když množství těchto vy- 
loučenin, jak nahoře dolknuto, ve čtyřiadvaceti hodinách čtrnáctinu váhy našeho celého 
těla obnáší, zřejmo jest, že vydaje ty musí býli nahraženy příjmy. Vyměňujeme látky 
potravní za vymítěné vyloučeniny. Tento pochod jest znám pod jmenem hmotné obnovy 


našeho těla. Nesmíme však za to míti, že čtrnáctina váhy našeho těla se jen po- 
Domácí lékař. 


34 


travou nahražuje ; čtvrtinu té čtrnáctiny zaujímá kyslík vdýchaný, a jenom ostatní tři 
čtvrtiny se nahražují potravou. 

Množství potravy, jíž tělo potřebuje aby žilo, se vypočítalo tím, že se ustano- 
vilo, mnoho-li poslící se člověk, pokojně se chovaje, za čtyřiadvacet hodin na váze 
ztratil. Podají-li se člověku tři čivrtiny této vahy na potravě, která látky potravní ve 
správné smíšenosti obsahuje, může člověk v poklidu a míru dále žíti. Zdali potřebí 
více nežli toho jednoduchého rozjímání, abychom dokázali, že nejíme pouze proto, by- 
chom byli živi? Chceme-li účel jedení dobře posouditi, nesmíme zapomenouli, že jíme, 
abychom pracovali. Vědu může zajímali vyskoumávání, při jakém množství polravy 
člověk neumírá; člověčenstvo však zajímá se dověděli, při jaké potravě muži úsilně 
a namáhavě pracovati a ženy své děti vyživovali mohou. 

Protož se musíme denní zkušenosti drželi. Chceme-li potřebné množství po- 
travy dle vyloučenin ustanoviti, musí se tyto vážili u mužů, kteří prostřední sílu pra- 
covní vyvinují, pak se najde váha, která potravou nahražena býti musí. Pak se i na- 
lezne váha, která v obyčejných poměrech potravou se opravdu vyrovnává. Vědecky 
bylo na nejvýš důležito, vyskoumati srovnalost těchto vážních poměrů. Jak mile víme, 
že příjmy potravní u zdravého pracovního člověka vydaje vyloučeninami  spůsobené 
kryjí, rozumí se samo sebou, že se tak dobře těchto příjmů držeti můžeme jako vydajů. 

Nizozemský (hollandský) voják dostává v čas pokoje denně: 


Chleba- . «. « « . 0,499 kilogrammů, 
MASA 34, Jenik: vajšía 0511 15e" 0 : 
bramborů . . . « . 0,850 5 
zeleniny <. <... . 0,250 % 


1,724 kilogrammů. 
V čas vojny, tudíž za čas zvýšené práce a namáhání dostává ten samý voják: 


Chleba . « - « . . 075 kilogrammů, 
MASH 2. ad nam Vodtlěa lo 25 
rejže nebo krupice ovesní 0,06 sh 


1,06 kilogrammů. 

Ale 4 06 kilogrammů, které za čas vojny se dávají, obsahuje skoro 146 grammů, 
4,724 za čas pokoje dáváne však jenom 60 grammů bílkoviny. Rozumí se samo sebou, 
že při vypočitávání potravy pro muže, jenž lidskou práci koná, nesmíme se držeti 
toho, co voják potřebuje za čas pokoje, 

Barral, francouzský přírodozpytee, jsa 29 let stár požil za čtyřidvacet hodin 
v letě 2,386 kilogrammů, v zimě 2,755 kilogrammů, při čemž však není udáno, mno- 
ho-li tekutiny v potravě obsaženo bylo. Když odrazíme všecku vodu, která mohla 
býti obsažena v potravě, již Barral do těla přijímal, nalezne se hutných látek za čty- 
ryadvacet hodin v letě 0,543 kilogrammů, v zimě 0,756 kilogrammů. 

Odrazíme-li na stejný spůsob od chleba, masa a rejže, které hollandský voják 
za čas vojny dostává, známý objem vody těchto potravních věcí, obdržíme hutných 
látek 0,62 kilogrammů, tudíž něco více nežli Barral v letě, a něco méně nežli tento 
přírodozpytec v zimě požil. Musíme tedy množství, které se vojáku za čas vojny po- 
dává, za dostatečné pro pracovní muže považovali. 

A tato hojnější potrava, kterou voják za čas vojny dostává, není žádná odměna, 
která by ku práci jem v zevnitřním poměru stála, neboť každou prací se rozmnožují 


36 


vyloučeniny ; když ledy tělo pracovali a se namáhati má, musí se hojněji krmili, a ne- 
má-li pracovník pro nás se lopolící za vojákem pozadu zůslali, musíme se postarali, aby 
se na něm dle zásady jednalo, klerá u vojáka platí. Musímeťf jeho sílu pracovní po- 
travou podporovali. Když se o koních aneb o práci koňské mluví, nikdo nepochybuje, 
že potrava se musí říditi dle práce, která se od koní vymáhá. Ne seno, ale oves, 
jak všeobecně známo, postačuje požadavkům koňské potravy, mají-li tato zvířata statně 
pracovati a tahali. A chceme-li je ještě více namáhati, nestačí ani oves, ale potřebu- 
jeme bobů. Koním se dá, čeho potřebují. A jak je lo u člověka ? 

Z nahoře uvedených počtů vysvítá, že Barral v zimě více polravy spotřeboval 
nežli v letě, Věda poučuje nás, že v zimě nejenom více moče vylučujeme, ale také 
více kyseliny uhlíkové vydechujeme nežli v lelě. V zimě lratíme každým výdechem 
více shořalého tuku a více shořalé bílkoviny, nežli za časů teplých letních dnů Ne- 
musí-liž z toho nutně následovali, že větší ztrála v zimě léž větších příjmů, požaduje, 
abychom kryli vydaje? Každá správně vedená domácí knížka nám na tuto otázku od- 
poví, že tomu tak. A jako zima a lélo, takléž mají se studené a teplé kraje; neboť 
větším teplem letním se obnova hmotní protahuje a zdržuje. 

Nicméně předce může v zimě poklid zdlouhavější obnovu hmotní utvořiti, nežli 
činnost a práce v letě. Kůň, jež po lukách laškujíc se pase, zůstává v lelě štíhlým; 
kdežto olyje, když za čas zimy při dobré píci v sláji zavřen jest. Mnohou potravou 
a málem práce tělo hrubne a tloustne. Vykrmený lenoch, jenž se k žádné práci nemá, 
nanejvýš svou dlouhou chvíli z Němec do Italie a své bachoralé břicho z domu do 
Anglicka nese, též takovým se navrálí nazpět, neupustí-li od obvyklého žroulství, 

Poklid a teplo zmirňují sílu obnovy hmotné. Už z toho vyplývá, že stejná míra 
potravy nehodí se pro všecky, a léž ne pro jednoho ve všech okolnostech živola. 
Když pomyslíme, že ženské o třelinu mémě kyseliny uhlíkové vydychují než muži, že 
starci též méně vylučují než dospělí v nejlepším mužském věku: není-liž věc přirozená, 
že ženské a slarci méně jedí nežli pracující mužstí v kvělu života. 

Též kojenec a rostoucí dítě vylučují méně nežli muž. Jem že u dítěle nemají 
příjmy toliko vydaje krýli, dítě roste a dle růslu musí více potravy přijmouti nežli 
vylučováním tralí, a při tom též obnova hmotná u dětí o mnoho spěšněji před se jde, 
tak že matka musí častěji ukojovati potřebu potravní svého kojence, a byslře rostoucí 
mladík musí si začasté rozličné posměšky dát libit pro svůj náramný hlad. 


Cena potravních věcí. 


V předešlém se jednalo o vnitřním vztahu člověka ku potravě, jak se zakládá 
na individualních rozličnoslech obnovy hmotné; nyní prommluvíme o vztahu zevnitřním 
jednotníka k vezdejšímu chlebu, jak závisí od prostředků k zaopatření si pokrmu 
a nápoje. 

Láce potravy zdá se býli velmi jednoduchým požadavkem a předce nemů- 
„žeme tuto láci jednoduše dle výměru útraty, ale více po mnohých jiných velmi důle- 
žitých vlastnostech věcí potravních posuzovati. Nekupujeme kabát, abychom nevěděli, 
že nejlacinější sukno může se státi svou špalnou trvanlivostí nejdražším. Pravíť při- 
sloví : láce za láci, peníze darmo. 

Neníf nic zpozdilejšího, jako když se jenom o láci věcí potravních mluví, 
„Jsou-li dvě potravní věci v„nahoře položeném smyslu stejně živné, pak dáváme arci 


96 


pro zdravý žaludek přednost lacinější Což ale platna smad o polovici levnější cena 
pokrmu, kterýž by měl co do živnosti jen čtvrtinu té vydatnosti co pokrm dvakrát to- 
lik stojící, 

Kdo tato rozumování pokládá za marná, ať pomyslí na brambory. Jaká síla chu- 
dých v Irsku, ve Slezsku, ve Flamsku i u nás nemá po celý čas žádného jiného , 
pokrmu lromě bramborů a něco málo chleba. Tyto brambory se jedí, že jsou laciné 
a že jich příprava málo peněz stojí. V hramborech je 10—20krát více tukotvorců 
nežli bilkoviny, kdežto v krvi jest nejméně 35krát tolik bílkoviny jako tuku. Toto 
jednoduché porovnání nás poučuje, že brambory o sobě jsou velmi chatrnou potravou ; 
neboť z potravních věcí u nás užívaných jenom zeleniny a šťávnaté ovoce ještě na 
nižším stupni živnosti stojí nežli brambory, v nichž sotva patnáctina toho množství 
bílkoviny se nachází, kteréž krvi zdravé přísluší. 

Plísní z choroby bramborů povstalou žeň těchto bambulin opětně špatně dopadla, 
ano i ve sklepích schovány ještě strašlivou pohromu braly. Hledělo se něčím jiným 
je nahraditi. Číňané, Malayové, Peršané, Arabové a Egypťané požívají na místě bram- 
borů rejže, obyvatelé teplých krajin amerických, černochové na Surinamu bananů, plodu 
stromu nazvaného Musa paradisiaca a Musa sapientum. V rejži jest sice něco více bílkoviny 
nežli v bramborech, v mouce bananů však o mnoho méně. V obém tukotvorci nad 
míru převáhají bílkovinu, které je v nich tak málo, že není čeho želeli, když nemů- 
žeme naší chudině brambory těmi tropickými plodinami nahradili. Francouzští ceslo- 
vatelé schvalují jiné byliny co zastupitele bramborů. Verreaux chválí bambuliny rosi- 
liny hlivovité, jenž v nitru Afriky pod jmenem přirozeného chleba známy jsou. Bose 
viděl v Karolině, Trécul v Missouri kořínků Glycine Apios anebo Apios tuberosa místo 
bramborů požívati. Tyto kořínky přesadily se do Francouz, a Payen v nich nalezl 
složitost velmi podobnou složitosti bramborů, jen že jsou tyto kořínky třikrát vydajnější co 
do bílkoviny nežli brambory. Ještě bohatší bílkovinou nalezl Mulder bambuliny Ullico 
tuberosus, rostliny, kterou začali v Hollandu místo bramborů sázeti. Všecky tylo po- 
kusy nedokazují nic jiného, mežli že stává živnějších potravních věcí mad naše 
brambory. 

Věru nemusíme se po takových zastupitelích našich bramborů sháněti, a snad 
i nákladné cesty k jich vynalezání podnikati a trudně nové sadby zaváděli, jelikož 
máme u nás na výběr hrách, boby a čočku. Tytoť v sobě drží asi tolik bílkoviny 
(hrachoviny) co naše krev, tukotvorců jest v nich třikrát tolik jako hrachoviny, 
a solí krevních veliká hojnost. Při vyšší ceně a dražší přípravě jsou boby, hrách a 
čočka lacinější nežli brambory, neboť dovedou spůsobiti správnou krev a posíliti mozek 
a svaly, čehož brambory nedovedou. Hrách, čočka a boby stávají se svou živností 
tím lacinější nežli brambory, jako železo lacinější jest než dříví, když se jedná o šíny 
pro naše parovozy. Hrách, čočka a boby dávají sílu ku práci, takto samy se vypla- 
cujíce, kdežto bezpřítržné stravování bramborové neomylně slabost a churavost uvodí. 
Kdo čtrnáct dní o ničem jiném nežije než o bramborech, nebude napotom ani schopen 
si na ně vydělati, 

Když dvě potravní věci jsou stejně živné, předce bude cena jejich záviseti jenom 
od stejné stravitelnosti. Roku 1679 proměnil Papin vařením v hrncích po něm jme- 
novaných kosti v klih nebo rosolovitou látku a tuto schválil co polravu pro lid. 
Karel II., král Anglický, chtěl toho prostředku k obživení lidu užili. Tenkrále po= 


87 


mohli chudině psi, jimž se prosby na obojky okolo krku uvázaly, kteréž krále pohnuly, 
by jim kosti co pokrm ponechal. Papin na to podyrhl kosli ještě silnějšímu tlaku 
vody a páry vodní, a vyhlašoval světu, že může nejhouževnější maso staré krávy pro- 
měnili v nejměkčí a nejchutnější. Teprv za francouzské revoluce navráceno se k ná- 
vrhu Papinově. Měla se chudině zaopatřiti Živná strava v levné ceně, Mužové učení, 
jako Proust, Cadet de Vaux, Gimbernat, Pelletier, d' Arcet schválili k tomu cíli kosti 
a měli za lo, že se Francouzsko může beze vší útraty obohatili o tolik volů, 
oč se jindy na váze v zahozených kostech přišlo, Vláda sama prohlásila každou 
kost za tabulku polévkovou od přírody samé zhotovenou. Libra kostí měla tolik 
polévky podati co šest liber masa, ano polévka z kostí měla býti lepší nežli masní. 
Připraveniny, pod jmenem Rumfordských polévek známé, zavedly se do nemocnic 
a invalidoven, a však brzo s toho sešlo. Ustanovila se kommisse, v níž Dupuytren 
a Magendie seděli, kteří tuto koslní polévku z dobrých a podstatných příčin za- 
vrhli. Zevrubné proskoumání uznalo tuto krmi za nechutnou, snadně hnijící, těžko 
stravitelnou a méně živnou, nežli polévku masní. Už dříve jsme se přesvědčili, že 
klih z kostí jest potravou velmi těžce stravitelnou, a Liebig zevrubným proskou- 
máním dokázal, že klih, ačkoliv náleží k částem sestavujícím polévku masní, předce 
nikdy není její hlavní a podstatnou látkou. Protož za mašich dnů nikdo, jenž by 
vědecky o tomto předmětu přemýšlel, neváhá se prohlásiti, že polévka z kostí jest 
mnohem dražší nežli masní. 

Otruby moučné zdají se míli stejný osud jako kosti. Millon, [rancouzský che- 
mik, a už před ním Payen, nalezli, že v šupinách (plevě) zrní obilního, které se vše- 
obecně za vývrhel považují, více mazu a ještě dvakrát tolik tuku jest nežli v mouce, 
Jako se mnělo, že upotřebením kostí počet volů se rozmnoží, tak chtěl Millon zvý- 
šití zásobu obilí otrubami. „„Kdyby někdo nenadále prohlásil“ praví Millon, „že 
se podařilo obohatiti Francouzsko © mnoho milionů hektolitrů velmi živného po- 
krmu a to beze všech útrat u vzdělavání rolí, aby se jinému plodu ani s palce 
půdy neubralo ; kdyby se tvrdilo, že v tomto pokrmu více mazu a dvakrát tolik tuku 
obsaženo jest nežli v mouce pšeničné, a že ostatní části až na 10 %, buňkoviny snadno 
v krev se proměňují: mohli bychom to pokládati za sen. A předce máme takový pokrm 
a sice v pšenici, z níž se s velikým nákladem vymítá. Odebírá se pšenici dil dusíku, 
tuku, škrobu, solí kořenných a chutných látek, by se několík tisícin bílkoviny odstranilo. “ 
Od toho času, co Millon r. 1849 tato slova uveřejnil, se už litovalo, že otruby co od- 
padek prasatům a koňům se dávají, kdežlo člověku za výborný pokrm by sloužiti 
mohly. Nemohu na to jináče odpověděli než slovy jiného Francouze, jenž tuto věc 
s jiného stanoviska pojal. Bouchardat praví: „Rolník, vinař. jenž tělo namáhavou prací 
ustavičně pohybují, dovedou úplně stráviti chléb otrubový; otruby, obsažené v černém 
chlebě se takto dobře zužitkují. Podá-li se ten samý chléh nuznému starci, otruby 
probíhají nezměněny rouru střevní, rozpuštění látek potravních v otrubách obsažených 
se neděje pro tuhé spojení jich a pro vrstvu buňkoviny je pokrývající. Neuspoříme-li 
více, když dáme starcům bílého chleba, otruby však našim ožuvavcům, jenž za to mléko 
a maso podávají, výborně se hodící pro lidi slabého trávení ?“ — 

-00 Bouchardat mluví 0 starcích, platí též na větším díle o jiných, silných mu- 
žích. Vojáci, jenž v pevnostech komisárek s otrubami dostávají, prodávají jej jak mo- 
hou, přidávajíce k výtěžku něco peněz, aby si mohli jiný chléb koupiti, Neboť k strá- 


38 


vení chleba otrubového jest potřebí nejsilnějších nástrojů zažívacích, a že se snadně 
netráví, dokazují časté z jedení takového chleba povstávající průjmy a běhavky, které po- 
ukazují na rozdrážděnost střev, Kdoby raději nezanášel peníze k pekařům nežli do 
lékárny ? k 

Když zámožné ženy nemohou samy kojili, ohlížejí se po dobré kojné. Kojná 
však jest mnohem dražší nežli umělé krmení dílěte kravím mlékem. A předce uspoří 
každá matka, jíž možno jest zdravou kojnou si zaopatřiti, protože kojenec mléko ženské 
snadněji stráví nežli kraví; neboť ono obsahuje víc cukru, zase však méně tuku a sy- 
roviny nežli toto. Známeťf, že kojenec zvyklý na prs matčin zamítá mléko kraví, jež 
by nebylo dříve cukrem trochu oslazeno. — 

Mléko osličí jest dražší néž kraví. Ale souchotinář, jenž potřebuje mléko s má- 
lem másla a s mnohem cukru, milerád si je zaopalřuje. 

Tudíž se posuzuje láce potravy nejenom dle ceny, ale dle živnosti, stravitel- 
nosti a dle nástrojů zažívacích, jimž se potravní věci k strávení podávají. Bez ze- 
vrubné známosti živnosti a stravitelnosti nepodává nám peněžitá cena potravy ani nej- 
menšího měřitka její láce. Národní hospodář, neznající cenu živnosti pokrmů, tapá ve 
tmě tak nejistě, jako lékař nestarající se o chemické složení a fysiolocické účinky věcí 
potravních. 

Za našich dob často se mluví o spořidlech v tom smyslu, jakoby jisté po- 
krmy aneb nápoje, nepodávajíce krvi potřebné a podstatné části, naše tělo uspůso- 
bovaly k střídmosti v jídle a pití, uskrovňujíce množství vymíšenin. Tak tvrdí Gasparin, 
že pracovníci v dolech Charleroiských v Beloicku jen asi dvě třetiny váhy bílkoviny, 
jakou obyčejně zrostlý člověk snese, požívají. Tito pracovníci pijí za to mnoho kávy, 
a dle Bóckerových pokusů se z těla následkem požívání kávy méně močoviny vylučuje. 
„Vímetť,“ praví Gasparin, „jak střídmí jsou národové kávu požívající. Podivu hodné 
postění karavan, přeskrommá diéta Arabů podporují s váhou starých zkušení účinky, 
které se onomu nápoji připisují, a podělování francouzského vojska kávou na unavu- 
jících válečných tazích v Alžirsku považuje se co nejlepší prostředek je schopnými 
učiniti ku přemožení vojenských trmácení.“ — Abbadie se však opřel těmto z jedno- 
stranného pozorování od Gasparina odvozeným závírkám. Dle Abbadieho snášejí Va- 
habové, jenž z náboženského přesvědčení žádné kávy nepožívají, posty tak snadně 
jako Mohamedani kávu pijící. V Abyssinii, kdež Mohamedaní mnoho kávy požívají, 
snášejí posty mnohem tížeji nežli křesťané. Ostatně nalezli dva nejdůkladnější ně- 
mečlí skoumatelé, Lehmann a Frerichs, že požívání kávy množství vyloučené močoviny 
zvyšuje. Pročež se káva nemůže za spořidlo považovati. 

Spořidlem pro náš sáček jest všeobecně jen živná potrava, totiž takové pokrmy 
a nápoje, ježlo v správné míře krvi podstatné části podávají. Jsouť sice spořidla pro naše 
pletiva, a k takovým spořidlům musíme jmenovitě alkohol čili líh připočísti. Líh není 
látkou potravní, ale on se rozlučuje v krvi v kyselinu octovou a vodu, kyselina octová 
v kyselinu uhlíkovou a vodu. Vierordt a Scharlins zevrubným vypočítáním dokázali, 
že požívání kořalky a nápojů líhových množství vydychané kyseliny uhlíkové uskrov- 
ňuje. Jelikož díl kyseliny uhlíkové, pocházející jindy ze shořalého tuku a bílkoviny, 
ze shořalého líhu původ svůj béře, na bíledni jest, že požívání nápojů líhových shoření 
částí tělesných mírní. Pročež nás víno, jež po jídle požíváme, schopné činí, delší čas 
vytrvati bez nového pokrmu. A protož nahražuje chudý pracovník kus silné hověziny, 


39 


které se mu nedoslává, douškem kořalky, kterou si koupiti může. Tak se slává zdán- 
livě kořalka spořidlem pro kapsu, čehož ale v pravdě není, jelikož líh dražší jest než 
maso, ačkoliv doušek kořalky jednolníka méně stojí než kus hověziny. Až pak roz- 
umným spůsobem k tomu dojde, že chudý pracovník, bílkovinu v krvi, kterou prací 
tralí, masem bude moci nahradili, potom požívání kořalky co spořidla pro naše pletiva 
se může s právem obmezili. Až do lé doby nadarmo horlí fanatikové pro odstranění 
líhových nápojů, neboť pravda jest, že kdo málo přijímá, musí málo vydávati, chce-li tolik 
podržeti jako jiný, jenž bohalstvím oplývá. Líh jest spořitelnou, jen když dobře tomu 
rozumíme. Kdo málo jídá a střídmě líhu požívá, podrží v krvi a pletivech tolik jako 
jiný, jenž by poměrně více pojídal, nepožívaje k tomu ani piva, ani vína neb kořalky. 


Poměr potravy k duchovnímu životu. 


Francouzský filosof Cabanis ve svém znamenitném díle: „„Rapports du physigue et 
du moral de ' homme“ ponejprv obšírně a zevrubně na spojení potravy s duchovním 
životem národů upozornil. Cabanis poukázal ponejprv na všecko, co v nejnovější době 
více zhloubáno a určitěji ustanoveno bylo. 

Počneme od jednotných a jednoduchých udajů. Pracovníci v kovárnách depar- 
tementu Tarnského byli po delší čas živeni potravou rostlinnou. Pracovník ztratil do 
roka průměrně 15 dnů ranami a nemocemi. Roku 1833 uvázal se Talabot, zastupitel 
Haute-Viennský, v zřízení toho závodu. Zavedl potravu z většího dílu masitou, a zdraví 
pracovníků se lak zlepšilo, že za rok jen tři dni nemocemi ztráceli. Následkem po- 
travy zvířecí získal každý pracovník ročně 12 dní. To činí u 20 milionů pracovníků 
ve Francii 240 milionů dní *). 

Kdožby pochyboval, že pracovník, postrádavší ročně 15 dní nemocemi, jest docela 
jiný člověk nežli ten, jenž toliko 3 dni ztratil? A či to není dokázáno, že tento vliv 
se děje potravou, jelikož dobře víme, že stravou masní do krve více bílkoviny přichází 
nežli rostlinnou, že požívání masa tuží sílu svalní, zrychluje obnovu hmotnou a dle 
Lehmanna rozmnožuje množství vyloučené močoviny. Z toho pochází zmužilost a sta- 
tečnost národů lovčích, a taktéž jinou správou života zmírněná sila národů kočovních. 

Nesmíme myslili, že se tu jedná jen o rozdílnost jednotných pokolení národních. 
Ten samý Irčan, jehož paže ve vlasti při bramborové stravě k silnější práci nestačí, 
jest v Americe při silné slravě masní a chlebové hledaným a váženým pracovníkem. 
Taktéž se liší slezský tkadlec od silného českého neb pomořanského rolníka přede 
vším jenom stravou. k 

Pokud národové javanští nejvíce rejží, černochové surinamští jenom moukou 
z bananů se živili budou, neujdou jařmu hollandskému. Nedá se zapříli, že převaha 
Angličanů a Hollanďanů nad obyvateli v jejich osadách spočívá na převaze mozku, jehož 
moc zase závisí od síly krve, jakož la zase svou sílu béře z potravy. Srovnejme 
jemnou mysl obyvatelů otaheitských, živících se ovocem, se sveřepostí Novozelanďanů, 
jenž krev svých nepřátel chlastají. 

-© Musíme zde podotknouli, že potrava, ačkoliv souvisí s duchovní povahou ná- 
rodů, předce nemůže jednou ranou přeměniti člověka, jenž dlouhému návyku a jiným 


*) Viz: Segond, de I' action comparative du régime animal et du régime végétal sur la constitution 
physigue, et sur le moral de V homme. Paris 1850. 


40 


vlivům podnebním podléhá, neboť najednou neproměníme Novozelanďana ovocem + Ota- 
heifana, aniž Hindu se nestane stravou masní najednou Angličanem. Nicméně předce 
můžeme právem tvrdili, že z dvou lidí, podlehajících stejným vlivům, masojídek jiné 
myšlénky bude míti nežli chlebojídek. 

Každý pozná na sobě, že jiné myšlénky má, když posnídal kávu nežli když 
byl jen pojedl chleba s vodou. Z toho zřejmě viděti, v jak veliké míře od potravy závisíme. 


O zánětu čili zapálení. 
(Dokončení.) 


Proměny hnisu zvlášť nápadné jsou následující : 

a. Proměna v tuk, ztučnělost a zkřidovatění. V průvodu první proměny stává 
se hnis na cestě tvoření tukových tělíček schopným k vystřebání, Však toto vystře- 
bání děje se obyčejně neúplně a pak zůslane zbyték hnisu ve spůsobě mastnolepké 
kaše, která se skládá z kuliček tukových a z kryslalů cholestearinových (žlučotuko- 
vých) a napotom zkřidovatí. Dle okolností usazuje se na blanaté povrchnosti, ku př. 
na bláně syrovatečné aneb uvnitř bliznatého měchýřku, lo jest dutiny vřední uzavřené 
stěnami bliznatými. 

b. Rozpadání v zrníčkovou trť s povahou tálovu, mrti a proměna v ztuhlou 
zpuchřelou hmotu , podobnou k žlutému tuberkulu, v lekutinu podobnou ku kločko- 
vitě drolivému hnisu tuberkulovitému, jak se to nejvíce na měchu syrovatečných a na 
míšcích synovialních (lihovitých) přihází. 

c. Proměna v sliznou kolloidní tekutinu, Tylo výlevy hnisové se objevují buď 
na velikých prostraninách ústrojných, buď zase v menších roztroušených ohniskách, na 
povrchu normalních a pathologických blán sliznatých a syrovatečných, v spojivém ple- 
tivu, jmenovitě v podkožním, a ve mnohých vnitřních nahromaděninách, jako v media- 
stinech (meziplícníci), v zadním obvodu střeva slepého, konečníku, v rozličných duži- 
nách, v kostech ald. Ze složitého poranění a mrliny pochází přede vším zbujnělé 
a protáhlé zhnisovatění. V pletivech se shromáždí hnis, zrušiv buňkovinu v dutinách 
nazvaných abscessy (hlízy), které se buď jednostejně dle všech směrů rozprostraňují 
aneb dle jednotného směru ve spůsobě píštěle se šíří. 

Dobrá neb zlá povaha bnisu zavdala podnět k rozličným rozepřím. Nepochybně, 
jako i druhé exsudaty, působí rušivě v pletiva, neboť vsáknuv se do nich přivádí je 
k rozpadání. Působení to se ještě zvětšuje, jelikož hnis následkem lehké rozlučitel- 
nosli v talov se mění. 

Talov (Jauche) vůbec jest tekutina, jenž nápadně vyžíravým a hlodavým spůso- 
bem vnormální neb pathologická pletiva působí, povstlávajíc nejvíce z rozloučení ja- 
kéhokoliv organického útvaru neb jeho blastemu (sliz, výměsky poslizné, tuberkule, 
raky) atd. Talov v užším smyslu co exsudatní pochází bezprostředně z exsudatu, zvlá- 
ště z hnisu, jenž následkem mrliny (necrose) a stagnace (úslání) ve styku se vzdu- 
chem se rozlučuje. Konečně se též nazývají talovem mnohé řídké, vodnaté, solnaté 
výlevy, jimiž buďto v původním stavu aneb když se částka vody vypařila, okolí vředů, 
z jichž povrchu piští, se opryskuje. 

Talov jest tekutina všeobecně buď řídká, buď lepká, čistá neb kalná, bezbarvá 


41 


neb zažloutlá, žlutozelená, hnisovatá, bělavá, smelanovitá, buňkami krevními a bar- 
vinou krevní v rozličných odstínech červená, špinavě hnědá, hnědozelená, barvy čo- 
koladové, černá (krvotoční), zapáchající amoniakalně (čpavkem), hydrothionicky (síro- 
vodíkem) neb prožlukle kysele, reagující kysele neb alkalicky. 

Obsahuje prvky exsudatní v rozličném množství, jadérka a buňky sevrklé, vy- 
štěrbené, vyhlodané, všelijak pokažené a zkypřené, rozlučující se a rozpadající v trť 
zrnitou, krystaly solní, padrtky z pletiv, buňky krevní, nálevníky. 

Výlevy můžeme  rozstříditi dle relativního množství nejbližších částí krve 
tvorní ve 

a. vláknité, které se vyskytují co ssedliny a drží v sobě — v spůsobu sílě vlak- 
nité aneb z léto povstalé, beztvaré, řasovitě proužkované — sklovité hmoty, nahoře 
uvedené prvky exsudatní, v rozličném množství. Obyčejně jest množství prvků těch 
hojné, ssedlina la se vyznačuje neprůhledností, zažloutle zelenou barvou a poskytuje 
tak nazvaný ze ztuhlého blastemu povstalý hnis, když se byla rozejitím oněch prvků 
a rozpadením vlákniny v zrnkovitou trť rozplynula. Výlev takový, ztrnulý (zhustlý) 
v ssedlinu blanatou, více neb méně na blanatých površích, zyláště na blanách slizných 
lípnoucí, dostává jmeno kruposního exsudatu. Takové egsudaty velmi obyčejně v ná- 
ramném a vysilujícím množství se vylévají a velmi náhle na veliké hony pleliv a 
ústrojů se rozšiřují. Rozpustivše se obyčejně velmi vyhlodávají a vyžírají. 

Kromě toho prvotního obsahu vlákniny ve mnohých výlevech se teprv povlovně 
po delším trvání vyvinují ssedliny měkké, rosolovité, značné množství exsudalní teku- 
tiny obsahující, zvláště v měších syrovatečných. 

b. Výlevy bílkovité.  Vyskytujíce se co tekuliny čisté, bezbarvé, niťovilé, tího- 
vité, častěji ssedající se kyselinou octovou aneb obsahem prvkových zrníček, jadérek 
a buněk, kuliček tukových, kalné, neprůhledné, bělavé, bělavo žlutavé, žluté, lepké, 
zahouštlé na spůsob smelany. Sem náležejí exsudaty hnisové, blastemy  tuberkulů, 
hmota tyfosová, raková. 

; e. Výlevy syrovatečné, © Buďto pouze syrovatečné totiž vodnaté, chudé na bílkovinu; 
anebo následkem hojnějšího obsahu bílkoviny bílkovité syrovatečné, lepké, řídkému tího- 
vému moku podobné, aneb obsahujíce něco vlákniny vlákninovitě syrovalečné. 

d, Zvláštní druh výlevů jest krvotoční, o němž později mluviti budeme. 

2. Druhá část výtvoru zapálení jest pletivní vegetace čili narosilina. Ze spoji- 
vého pletiva vyrostou nové spousty buněk a sice kulatých, obdlouhlých, vřetenovilých, 
které se spojí ve hmotu sklovitou, ve vlakénka spojivého pletiva se rozpadající. © pů- 
vodu a spůsobu povstání těchlo vegetac nejlépe se poučíme, skoumajíce je na blanách 
syrovatečných. Na těchto se tvoří vrstvy s buňkami kulatými, obdlouhlými, vřeteno- 
vitými, velikosti Y;g millimetru s jadérkem v průměru 49 millimetru majícím, kte- 
réžto buňky z ní ve spůsobě takměř pametu (Anflug) jemně klkovitého, bradavkovitých 
granulací (zrnatostí), listovitě se rozvětvujících řasek narůstají, z čehož jak známo 
blána sama bezleský plsťnalý pohled dostává. Při tom blána syrovatečná v oboru lé 
vegelace v přiměřené tloušťce ztratí své vláknité složení a béře na se povahu sklovitou, 
rosolovitou. Tyto vegetace tvoří jednoduché neb provrtané lupínky a kličky, z klerých zase 
nové buňky vyrůstají ve spůsobě svítů (Zotten), bradavek, listů. V ten spůsob se 
nakopují jednoduché neb proyrtané lupínky a kličky (Maschen), poslední se rozmanitě 
proplítají, při čemž proměna ve vláknité pletivo spojivé od nejstarších vrstev k nej- 


42 


novějším povlovně pokračuje. Vegetace ty se tvoří na nitrobláně srdce, cev, v du- 
žinách, v chrustavkách a kostech. Sem náleží též tak nazvané důvé, vojanské maso, 
jahůdky (Fleischwárzchen) na ranách a hojících se vředech, po stěnách hlíz (Abscess) 
a píštělí (Fistel).  Jahůdky ty vyplňují jakýmkoli spůsobem porušená vyprázdněná 
místa, a spůsobují tak nazvané per secundam intentionem, hojení s obnovou, hojení s tvo- 
řením sšrámů. Někdy se přes míru rozmnoží tyto jahůdky, vyrůslajíce v náramné 
nádory a oloky. 

Na povrchu jahůdkových narostlin tvoří se nový hmis, jenž se s cev v jahůd- 
kách nově ulvořených vycezuje a na povrch této nové buňkoviny vylévá. Tento hmis 
se nazývá chvalitebným. I tyto nové marostliny ztalovatí a rozpadají se v plavou, 
žlutavou tuberkulovilou lrf, někdy i přecházejí v tučnělost. 

S tvořením těchto narostlin jest v nejužším spojení exsudat haemorrhagický 
(krvotoční), tak nazvaný pro obsah buněk krevních, jejž musíme rozeznávati od pro- 
cezenin vody krevní, obsahující rozpuštěnou barvinu krevní. 

Už se podotknulo, že následkem zánělu cevy se trhají a krev se z nich vy- 
lévá, Stává se lo tím jistěji a v lím vělší hojnosli, čím značnější stok a stase (zá- 
stava) byly, čím cevnatější a jemnější zanícené pletivo jest. Tak na př. exsudat v mozku, 
v plících atd. vždy je haemorrhacický. 

Ale ne tyto, nýbrž tak nazvané Aaemorrhagické exsudaty na blanách syrovatečných 
na sebe pozornost obrátily pro náramné nahromadění krve v těch nových dro) 
a v jich dutinách, jakož pro tvoření tuberkulů v týchže. 

Pamětihodno jest, že ráz haemorrhagický se nejeví v prvotné vrstvě narostliny 
blanaté, Ipící na slčnach syrovalečného měchu, nýbrž obyčejně a význačně v jejích 
pozdějších a mladších vrstvách. Z čehož vysvítá, že lento krvotok nepovstává ze sta- 
rých cev blány syrovatečné, ale z nových, které z prvotné vrstvy nově tvořené blány 
v novější vrstvy vnikají. Roztahují se proto snadněji, že se skládají nejvíce z volných 
výběžků, že jsou o mnoho širší než původní cevy, a že čím mladší, tím spíše jen 
z prvotní bezůstrojné blány cevní se. skládají. Proud krevní z původních vlasečnic 
vystupující v nich znamenitě zleniví, buňky krevní se nahromadují a tím se rychlejší 
roztrhání stěn cevních děje. 

Množství extravasatu jest velmi rozličné, někdy náramné; jest nahromaděn buďto 
v menších neb větších splývajících shoulích v nové blanaté narostlině, aneb prodrav 
se v dutině její brzo je tekutý, a zase co ssedlina obšírná plave ve výlevu, buď volný 
aneb v přehrádkách břevnatých nového blanatého pleliva obsažen. Zvláště v pobřiš- 
níci nově utvořená blána stává se jím černěmodrou ba i černou. Tvoření tuberkulů 
bývá arci velmi obyčejné. Nedá se to jináč vyjádřili, než že právě záněty blam sy- 
rovatečných u luberkulosních lidí velmi zhusta se přiházejí. 

Působení ewsudatu v pleliva musí se považovati co východ a následek zánětu, 
a pletiva berou z toho své porušení. Porušení to jest velmi rozdílné, přivádějíc jen 
nepatrné přechodné změny, jindy zase trvalou degenerací (zvrhlost) ano i rozpadení 
úplné pletiva. Aby se tomu snadněji porozumělo, musíme opakovali, že exsudaty se 
buďto vylévají na volné povrchnosti, aneb se méně neb více jednostejně ukládají v in- 
tersticie (přehrádky) pletiv. Ano vnikají i do hutných částí pletiv, také do ztrnulé mezi- 
buněční (dužinné) hmoty chrustavek, kostí: parenchymatosní exsudat. Exsudaty v obou 
pádech, totiž co intersticiální i co parenchymatosní, ruší a kazí pleliva a sice: 


„ 


43 


a. přivádějíce v prvním pádu plelivní prvky ze vzájemného spojení, rozdrcujíce 
je mnohonásobně, při jemné tkanině a při bouřných exsudacích, v sebe přijímajíce co 
byly ze soumeznosti vyloučily a ze souvislosti urazily, připravujíce takto jich rozpadení 
a odmíšení, 

d, VY druhém pádu nakypřujíce, navlhčujíce, nabubřujíce, kalíce a odbarvujíce 
působí, že se tkanina rozpadává v molekularní trť a tuk, že koraví a kostnatí. Co se 
nakypření týká, zvláště památný je pochod exsudační na blanách slizných, přede vším 
na bláně slizné celého konečníku, při čemž slizovka velmi rychle takměř se rozplývá 
(rozplývající exsudat), rozpadajíc se dle nálevu cev krví buď v bezbarvou neb barev- 
nou, šedivě začernalou, červenou, hnědě červenou a čokoladovou (haemorhacgickou) kaši, 
která se snadně setříti dá a jako tlaková z těla se vymílá. Ještě důraznější rušivost 
jak pleliv tak též nově utvořených narostlin jeví exsudaty převrhujíce se v talovatění. 


Východy zánětu. 

Východy zánětu vztahují se na samý pochod zánětní, aneb na ezsudaty a pletiva 
jakož i na nové útvary; v posledním případu totiž obsahují proměny, v jaké exsudaty 
a pletiva jakož i nové útvary upadají. 

V prvním případu přechází zánět 

4. v rozdělení, rozehnání ; 

v druhém 

2. ve vystřebání (resorplio) a rozrušení (resolutio), 

3. pozůstání exsudatů a nových útvarů, 

4, Anisovatění a talovatění, 

O přechodu zánětu v mrdinu budeme mluvili ve zvláštním článku. — 

4. Rozdělení, rozehnání zakládá se na přerušení počalé zástavy. V průvodu 
nastávajícího stahování nejtenších cevek anebo přerváním zúžení přívodice (arterie) 
a tím samým sesílením popudu se strany přívodice navrátí se úkaz chvění se sloupů 
krevních a lím též nakypření jich a rozejetí se buněk krevních prvé slepených. 

2, Rozrušení se stává těprva exsudací a záleží přede vším ve vystřebání exsudatů, 
které se řídí dle množství vyměšeného:- moku, jdouc před se snadněji neb obtížněji, 
a daří se více neb méně úplně. 

Nejsnadněji a nejúplněji bez nerušení pletiva se děje vystřebání při vyměšeninách 
na blanách syrovatečných na jich povrchu; méně příznivě se přihází v intersticialních 
a dužinných exsudatech, 

Jelikož kromě vyměšenin též i rozpadlé pletivní částky se vystřebují, povstává 
ze zánětu druhotní úbyt, misání (atrophie). V bývalém ohnisku zánětním pozůslávají 
mezery — jedna neb několik — a to ohraničeny aneb proraženy novým útvarem aneb 
bliznovým pletivem, jakož se stává nejčastěji v mozku. Konečně i tyto nové útvary 
podléhají vystřebání. 

3. Pozůstání exsudatů a nových útvarů. Exsudaty pozůstanou buďto úplně aneb 
po neúplném vystřebání částečně v rozličné podobě, na příklad co tuberkulovité, ztuč- 
nělé, ztučnělo-křidovité, co kolloidy. — Obzláště tu míníme nové útvary, které byly 
jen ze zánělu povstaly. 

Hmota, v níž se nový útvar usadí, jest velmi rozličná: zvláště v částech našeho 
těla, v nichž od úrazu zánětem samým spůsobeného ztráta hmotní se musí obnověti, 


44 


kde „stažením raněných výtvarů, vytištěním ústrojů spůsobené mezery a prostory se 
musí vyplniti, nachází útvar nový svůj konec, jak mile se ono obnovení a vyplnění 
bylo docílilo; překračuje však někdy samozákonně rostouc meze, jež jí byla idea 
ústrojství a idea jeho celistvosti naznačila, a napotom nacházíme pletivo bliznové v po- 
době otoků a nádorů vynikajících nad povrchnost ústrojů a jich pletivo z původního 
prostoru vylištujících. 

Na takovém východu zánětu v spojivém plelivu, jemuž nová slejnorodá hmota 
přibývá, zakládá se tak nazvaná zánětní zbytnost (hypertrophie). 

Od něho závisí též velmí časté srostění stejno- i nestejnorodých výtvarů, ale 
pochází též z toho samého pramene uvolnění přilnulosti a spojitosti mezi obalujícími 
blánami -a jich obsahem. 

V dutých ústrojích se z té příčiny stává trvalé rozšíření a puchýřovité chorob- 
nění, a ještě časlěji vymizení. 

Sem také náleží tak nazvané ztvrdnutí (indurace). 

4, Hnisovatění a talovatění. Toto záleží v porušenosti pletiv, povstalé z exsu- 
datů vyžírajících a rozlučujících. 

Spůsob, jakým pletiva ve styku s talovem se rozpadají, jest rozličný dle povahy 
kazivé látky v něm obsažené. 

Talovatění, vředovatění se slává brzo povlovně a brzo zase rychle, nezřídka 
se celé a velké pletivní spousty kazí a porušení berou, které buď podélmo se táhne 
anebo v hloub ústrojů vniká. 

Útvary podléhají velmi nestejně vředovému rušení; tuhé a hutné útvary, sklá- 
dající se z vláknitého pleliva a z pružných vláken, jako blany vláknité, dlouho poru- 
šení odporují. 


Poznání zánětu na mrlvole. 


4. Před vlastní exsudací jest pletivo chořobné v ohnisku zánětním načervenalé, 
krví nalité, totiž neobyčejně plnokrevné, naduřelé a při tom zkypřené a snadno protržitelné* 

Úervenost musí přicházeti z nalitosti a ne ze vsáklosti. Tvar této červenosti se 
řídí dle uspořádání cévek vlásečných v jednotném ústroji. Její odstíny závisí od 
stupně stoku, jakož i od změn, jimž červeň krevní v zástavě podléhá, 

Naduřelost a zkypřelost pochází od napojení pletiva vodou krevní. Obyčejně 
objem ústroje jest zvětšen, kromě u houbovitých pletiv a plic; nebof naduření jde do 
vnitřních prostorů, uzavření a nepřestupnost jich v plících působí zmenšený objem zaní- 
cené části. 

2. Po stalé se exsudací poznáváme exsudat jen po ulvořeném hnisu, neboť čer- 
venost a nalitost se ztratily, otok a naduřelost též často po smrti zmizí. Jenom zky- 
pření pozůstává a jeví se co zpukřelost a nahnilost. 

Všeobecně platí následující okolnosti, jenž nás oprávňují míti jistý výlev za 
plod zánětu, totiž za exsudal: 

a. dokazatelné prudké utvoření v dostalečném množství ; 

b. vedle stávající výlevy pocházející ze zánětní zástavy ; 

c. analogické uspořadání prvků pletivních z výlevů se vyvinujících, na př. tuber- 
kule co zjaterňující exsudat. 

Uspořádání exsudatů na chorobných pletivech i v nich, jest rozličné. Exsudat 


45 


se umístí dle okolností více neb méně jednolvárně v prvolní části pleliv, přede vším 
se řídi dle zapletení cev vlásečných. Barva exsudalů bývá ve: pletivu vybledlém šedivo- 
načervenalá, nažloutlá, nažloutle zelená s odstíny krvotočních exsudatů. 

Při prudké a přílišné exsudací se utvoří dutiny násilným rozehnáním a roztrháním 
kyprých pletiv jako v mozku. 

V zapálených blanách se vyleje většina exsudatu na svobodný povrch, taktéž 
v žlázách se vleje exsudat do vnilřku dulinek, z nichž se žlázy skládají, ku př. do 
močovodů v ledvině, Vláknité exsudaly na blanách se přetvoří a srazí v blánovilé 
mázdry a v průchodcích buď v rourovilé a míškovité výtvary, anebo v tuhé provázky 
dle okolností se rozvětvující, ku př. v průdušničkách, žlučovodech. 


Choroby jednotných pletiv a soustav těla lidského. 
Článek druhý. 


1.. Choroby buňkoviny. 


Buňkovina čili spojené pletivo nachází se ve zvláštním seřadění pode všem; 
blánami slizovými a syrovatečnými, jakož i pod kůží, kdež podkožní slove, pak co 
obvodová všecky ústroje obaluje a co duženná do ústrojů vnikajíc jich osnovu dělá, 
Tato podléhá pro svou znamenitou vegetační činnost a hojnou cevnalost velmi často 
prudkým a rychlým pochodům chorobním a napájí se snadno za příčinou nesmírné roz- 
tažitelnosti nepravými lálkami buď tekutými a plynnými nebo hutnými. Velmi často 
se zaněcuje a zapaluje, hnisovatí a talovatí, nabubřuje a napuchuje, lyrdne a zbytně 
se zmáhá; tvoří se v ní výlevy krevní, raky a jiné narostliny. 

Jelikož buňkovina, jak s předu uvedeno, jak mezi rozličnými ústroji, tak i okolo 
mich a uvnitř jich se nachází, nemohou se znamení, jakož i léčení jejich chorob vše- 
obecně udati. — 


2. Choroby pletiva tukového. 


Choroby pletiva tukového se rozpadají v choroby lůžlu pleužva spojívého a v choroby 
v měm ležících buněk tukových. Prvnější se shodují s cůvrobami buňkovými, druhé se 
týkají buď obalu buněk nebo jich obszhu a závisí obyčejně od prvnějších. Naplnění 
„však buněk tukem, jenž mnohosti a jakostí může býti ehybný, nezdá se z lůžka pleliva 
spojného pocházeti. 

Znamení těchlo chorob jsou jen vidná na podkožním pletivu tukovém, a vyskytují 
se co všeobecná a částečná zlučnělost (tučník, lipoma), co beztukost, co nabubření 
vodnatelné, co ifiltrace zánětní od dyskrasii (kalokrevnoslí) pošlá. (Ostatní viz při choro- 
bách kožních.) 


3. Choroby pletiva syrovatéčného. 


© Pletivo syrovatečné velmi často chorobám podléhá, a tyto se vyskytují dílem 
v buňkovině podsyrovatečné, dílem na bláně samé, dílem též na volném povrchu, jakož 
i v dutině syrovatečného měchu. Zřídka přecházejí na ústroje samy, jenž od. blány 
syrovatečné povléknuty a obaleny jsou, což se opáčně často přihazuje, 


46 


Přede vším nejčastěji přichází v pletivu syrovalečném zánět s rychlou exsudací, 
která dle povahy vyměšeniny velmi rozličné následky a úkazy uvodí, Velmi mnoho na 
lom záleží, zdali exsudat je vláknitý, jenž by se později ústrojným stal, aneb zdali je 
tekutý (syrovatečný, hnisovitý, krvotočný). 

Za nejnápadnější znamení zánětu se považovala bolest, která se vyznačovala co 
bodavá a trhavá (loupavá), která však bývá buďto jen v nejmenším stupni aneb do- 
cela chybí. Tato nezřídka bývá dle zákonu výstředního rozvádění nervů na docela 
jiném místě nežli je zánět, a začaslé se rozšiřuje paprskováním (irradiatio) přes více 
i nechorých míst, Bolest tudíž je zde jako i v jiných pádech znamení, na něž se 
v diagnostickém ohledu spolehnouti nelze. Obyčejně bolení i s horečkou docela nebo 
velmi nápadně a někdy i náhle utuchne, jak se byla exsudace stala, tak že nezkušený 
a na své domnělé léčivé prostředky si zakládající lékař myslí býti chorobu ukončenu, 
a lím jen sebe a nemocného klame a mýlí. Kromě bolesti přichází též častěji, ale ne 
vždy, rušení v zábyvech oněch ústrojů, které zanícenou blánou syrovalečnou obaleny 
jsou. Nejjistěji však se dají všecky záněty blán syrovatečných po událé exsudací určiti 
fysikální diagnostikou, jelikož následující zřetelně pozorovatelná znamení se vyskylují : 
nabubření a napuchlina, šplíchání (fluctualio), zmizení obyčejných šustů a pohybů, 
stištění anebo pomknutí příležících ústrojů, krátký, ztemnělý neb prázdný tón poklepem 
dobytý, zvuk tření. 

Co se týká léčení takového zánětu, dostatečné jest ze začátku upotřebení studena 
a na lo po stalé se exsudací tepla ve spůsobě teplých náčínků vedle hojného pití stu- 
dené vody a potřebného poklidu, zvláště vodorovného ležení v posteli. Ubírání krve 
pouštěním, pijavkami neb baňkami, kalomel (soličník rtuťový), tak nazvané otvěravé 
čili počistivé soli, jako je Glauberská a těm podobné, potírání mastí rtuťovou, zpryštidla 
všeho druhu, jod a jiné podobné prostředky jsou docela zbytečné, chorobu prodlužující 
ano i škodlivé, jelikož krev vyměšením zvodnatělou a porušenou ještě více kazí a 
hatí. Diéta musí býti v době exsudační posilivá a záživná, byvši před tím za čas hy- 
peraemie (zbytnosti krevní) a silnější horečky uskrovněna a chladivá. 

Nepravidelné nahromadění tekutin, buďto kapalných neb plynných, v syrovatečném 
měchu pochází buď z tekutých plodin zánětu (syrovatečných, hmisovitých, syrovatečno- 
krvotočních exsudatů), buď z vodnatelných propocenin (transsudatů), z krve aneb 
z dyskratických ssedlin, zvlášť rakovitých a tuberkulovitých. Při všech těchto teku- 
tinách se tatáž znamení chorobná naskytují, jaká jsme byli svrchu uvedli; jen měchy 
syrovatečné naplněné plynnými látkami, jsoucí při tom nad míru nadmuté, poznáváme 
po velmi plném, více neb méně tympanitickém tónu. 


4. Choroby blám slizných (sliznic). 

Sliznice, které všeobecně sice té samé povahy jsou, avšak na rozličných místech 
rozličné vlastnosti mají, podléhají velmi často všelikým chorobám, dílem pro hojnost 
cev a nervů, dílem že se snadno stýkají s mnohými buď zevnitř pošlými aneb uvnitř 
těla zplozenými škodlivinami ; taktéž ochuravují obyčejně při všech dyskratických choro- 
bách krve, Obmezují se buď na menší místa, na jednotné follikule, aneb se prostraňují 
po větší části sliznice a sahají dále v hloub, přecházejíce nejdříve v spojné pletivo 
podslizničné. 

Pro polohu a zábyv jednotných sliznic nedá se všecko dráždění chorobou sklí= 


47 


čeného „místa zabránili, což jest při Žéčení těchlo nemocí hlavní úlohou, a lím se stává, 
že-se choroby sliznic často velmi protahují a snadno zveličují. 

-Co se znamení chorob sliznicových týče, jsou velmi rozdílné dle ústrojů rozlič- 
ných, které sliznice povlékají, a jen dle mnohosti a jakosti změněné odměšování slizu 
(hlenu, šlemu, mucus) jest všeobecným znamením, neberouce ohled ua místa, která 
jsou přístupna lékařskému předmětnému badání. Nejčastější bývá na sliznicích zánět 
katarhální, řidčí kruposní; zhnisovatění a zvředovatění, a sice katarrhální, tuberkulovité, 
tylusové, rakovité, jakož krvotoky rozličného stupně a polypovité bujení častěji na nich 
nacházíme. Všemi těmi chorobami může dutina neb roura sliznicí obestřená rozličné 
změny ve varu a v poloze podstoupili, jako rozšíření neb zúžení, i úplné zacpání. 
Nepravidelné city, provázející choroby sliznic, jsou jen při jednotných velmi bolestné 
a nemají do sebe diagnostické ceny, za to však začasté povstávají jislé a význačné 
pohyby zvratné (Reflexbewegungen), jako je kýchání, kašel, zvracení atd. /orečka 
jest v těchto chorobách znamením docela nejistým, a museli bychom při vyšším stupni 
horečky uzavírati, že v pozadí jest jiné onemocnění, a sice krve, zvláště když bychom našli 
oduření sleziny neb kru v slezině (Milztumor). Velmi často oduřejí žlázy mízníčné (Lymphdrů- 
sen) v chorobách sliznic, jichž cevy z onemocnělého místa sliznice přicházejí, a tylo nádory 
pokládají se od nezkušených lékařů za krtičnaté. Ve mnohých chorobách sliznic jen 
fysikální methodou, zvláště pohledem a poklepem, se můžeme o spůsobě nemoci pře- 
svědčiti. Léčení chorob sliznic záleží hlavně v zachránění místa onemocnělého ode 
všeho dráždění a v poklidném chování nemocného, začasté jest polřebí vyvésti hnis 
z dutiny neb roury, v níž se byl nahromadil, Nejhlavnější prostředek v těchto choro- 
bách, když se dá sliznice dosíci a je přístupná, jest pekelný kamínek, kdežto salmiak, 
vinný kámen dávicí, sirník antimonový (Goldschwefel), ipecazuanha a mnoho jíných 
vychválených léků žádného prospěchu nepřinášejí. 


5. Choroby pletiva vláknitého. 


Pletivo vláknité, jenž ve spůsobě okostice a ochrupnice (Knochen= und Knorpelhaut) 
svazů kloubních a šlach, povázek, pošviček svalních a bělin (albuginea) v těle lidském 
se nachází a dle svého rozličného určení rozličně hojné v cevách a nervech jest, a 
však všeobecně jimi neoplývá, nebývá začasté prvotním sídlem chorob, ovšem tím ča- 
stěji zachváceno jsouc sympathicky chorobami dyskratickými, jako hoslcem (Rheumatis- 
mus), dnou (Arthrilis) a čemou (Syphilis). 

Znamení chorob pletiva- vláknitého jsou dle rozličných ústrojů, jichž osnovu. tvoří, 
rozličné, a jakkoli v zdravém stavu jest dosti necitelné, předce mnohé choroby, zvláště 
záněty, bývají velmi bolestné a poznávají se též jen dle bolesti a pak z otoku po- 
šlého z exsudatu. 

Léčební prostředkové nejvíce záležejí v mírném teple a v náležitém poklidu; 
rtuť, jod, zpryštidla, moxy (zapálení bavlněných, v oleji namočených kuliček líhem na 
onemocnělém místě), odjímání krve jakýmkoli spůsobém, jen škoditi mohou, neukracujíce 
aniž umirňujíce bolesti. 

Zánět okostice (Perioslilis) jeví se časlo jen bolestí prudkou, trhavou a píchavou, 
někdy přeskočnou a ulevující. Začíná původně jen na malém místě, rozšiřujíc se povlovně 
po okostici celé kosti ano i celého oudu. Tlakem a obyčejně v přílišné postelní teplotě 
se zvělšuje; při hostci se stěhuje z jedné blány vláknilé na druhou. Když v dalším 


48 


běhu choroby i buňkovinu příležící zachvacuje, pak se i kůže červená. Když kost, 
jejíž okostice zanícena jest, není tuze hluboká, nejsouc taktež libovinou tlustě pokryta, 
tvoří exsudat na zaníceném místě dříve neb později otok, a sice dle své povahy a 
proměny buď ze šplíchanin aneb velmi tvrdý. Byl-li běh zánětu okostice počasný 
(chronický), znamení svrchu uvedená povlovně a v menším stupni postupují. 

Poklid onemocnělého oudu, ze začátku studeno, ledové obkladky, a později teplo, 
teplé náčinky, kašičky, jakož i časné podkožní nářezy zapálené okostice jsou nejhlav- 
nějšími prostředky léčivými. Jsou lékařové, kteří s těmi proslředky nevystačují a tělo 
lidské pijavkami a moxami, políráním šedivou mastí rtuťovou neb jodovou mučí, uvnitř 
člověka oslabujíce a otravujíce kalomelem, s opium neb bez něho, vinným kamenem 
dávicím a jinými prostředky antimonovými. 


Drobnosti. 


Prostředek proti mimovolnému nočnímu pičkání dětí. 


Professor JH. Nasse radí, by se u dělí, jimž se necnost ve spaní pičkati nemůže 
odvyknouli, diéta tak zařídila, aby se jim poslední nápoj o 4 hodinách odpoledne dal 
a pak k večeru jen houska máslem pomazaná, a odůvodňuje to takto. Že první 
hodinu po požití chleba neb bramborů v krvi méně vody jest než před tím, může býti 
jen ta příčina, že se vody ztratilo, budsi byla v rouře střevní co slina, šťáva žaludeční, 
střevní, šťáva mikterní (pankrealická) a žluč vyloučena, buďsi co moč ledyinami vymí- 
šena. Chléb nabubří v žaludku, bychom jej dosti málem vody zapili, velmi silně, tak 
že tím vymíšení moče po několik hodin může býti umaleno. 


Rybí tuk, tak nazvaný Leberthran, ke krmení dobytka. 


Dr. J. Pollock učinil v Anglicku srovnavací pokusy s krmením prasat, ovcí a 
telat rybím tukem a shledal, že zvířata při menším množství píce více ztučněly, když 
se denně něco rybího tuku přidalo. Učinil též to pozorování, že se nesmělo mnoho 
rybího tuku dáti, jelikož zvířata chuť k žrádlu ztratila a zhubeněla; prasata a ovce 
dostávaly dva loty a voli osmnáct lotů. Při malé dávce rybího tuku byl tuk bp 
zvířat zvláště pevný, chutný, bílý a bez příchuti. 

Z toho palrno, jak oni lékařové chybují, jenž obzvláště tak nazvané krtičnaté 
děti a souchotináře rybím tukem přeplňují, neberouce ohled na řádnou posílivou stravu, 
na nechutenství nemocného, taktéž na časté průjmy a běhavky, z požívání rybího tuku 
pocházející, seslabujíce takto nebohého nemocného ještě více než choroba sama. 


Něco o léčení blednice. 


Při bledmici jest kromě silné záživné stravy, mírného pohybování ve zdravém | 


vzduchu a koupání v chladné vodě potírání kůže, a sice na zádech a na končinách flanelem 
neb kartáčem, aby se kůže úplně začervenala, velmi prospěšné. Toto potírání se musí 
díli denně ráno a večer po deset minut, a brzo se navrátí předešlý pohled, bodrá 
mysl, pružnost ducha a síla svalní blednicí zachváceného děvčete. 


Sestavil: Dr. Josef Podlipský, 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském semináři v Praze, 1857. 


PRŮMYSLNÍK. 


Příloha k Živě. 


Čislo 1, 


Kdykoliv se ohlídne člověk po nesmírné přírody říši, vždy temné jakési tušení 
o tajném svazku mezi svělem přirozeným a nadpřirozeným jeho mysl proniká, byť 
i duch ještě ve tmách nevědomosti se polácel. Pokud nebylo průchodu z temností 
kolem vše obkličujících, spokojilo se celé lidstvo nejasným pocitem tímlo, a posvátné 
mu byly veškeré přírodní síly co příčiny znamenilých výjevů. 

Ale když se duch lidský vyrval zponenáhla hmotě pouiající a s vědomím své 
svobody k vyššímu poznání povznesl: lu nepřestával na tichém tušení a pocitech 
temných. Vida vkaždé časti všehomíra tisícotvarý vznikati život, nevýslovnou musil 
pojat být touhou, aby odhalil neproniknutelný přírody závoj a určil pevný pól ve vý- 
jevů běhu. 

Nesnadné to však počínání, pátrali v tajemných hlubinách přírody, i ač se ne- 
šetřívalo často obětí nižádných, předce se jen zřídka poštěslilo zpytatelům dosáhnouti 
žádaného cíle. Mimo odpory rozličné nesnášelo se zpytování přírody s každým po- 
měrem života lidského. Tak se mu prolivil prvověk národů, kde tito — jsouce v usta— 
vičném zápasu se zemí, na kleré žili, a před loupežnými ji hájíce sousedy — nikte- 
rak nemohli přijíti k mírnému rozjímání o sobě a ostatní přírodě; aniž doba palriar- 
chální byla tomu příhodná, kde si duch liboval v dělinské odvislosti a blaženém ob- 
cování s bytnostmi světů vznešenějších. Ale i slavná doba klassického starověku může 
se v,oboru přírodovědy jen velmi málem vykázali; veškeré pálrání starých docela 
zmizí při porovnání s výsledky posledních sloletí; skromné studium přírody, v němž 
eližádost a vládychlivost ničehož k svému prospěchu nenacházely, nebylo lákavé při 
tehdejších poměrech státních, jimž bylo bez ohledu vše ostatní podřízeno. © Nejméně 
vhod mohly ale přírodovědě býli doby náboženského fanatismu, kde národové, uchvá- 
ceni vírem šílenosti, v krvavém boji domnívali se vyplnili povinnost života nejsvětější. 
Doba příznivá přírodovědě nastala leprv s věkem novým, a veškeré znamenitosti její 
jsou plodem času tohoto. S rozšířením mezí povrchu zemského musila i říše duševní 
dále ze stěžejí, aby život volnější províval veškeré lidstvo. A jak mile ražena byla 
neznámá posud cesla,. objevovalo se tvorstvo, zrakům pálrajícím v obrazu novém — 
"obnoven jest boj Tilanů proti nebi, a mnohý Prometheus bez trestu sáhl po jiskře 
ohně věčného. 

Pracné skoumání po celé říši přírodní neukojilo ale jen bohorodou po osvětě 
touhu, nýbrž vyhovělo časem, i mnohým čělesným potřebám člověka. Duch průmyslný 
sobě, podrobil síly nově poznané — ty čekají nyní jen na kynutí jeho, aby s celon 


„mocí svou působily svorně, k došažení blahých záměrů. Vodní pára vydrala z ruky 
Průmyslník 1 


2 


lidské mnohé služby otrocké, odkazujíc ji na práci vznešenější ; světlo počalo kreslit — 
električnost ryje i tká výkresy půvabné, mění noc v den a zanáší myšlénky přes celý kruh 
zemský, na kterém není ani dost místa pro úplné působení síly télo ohromné. Atak 
zkvítá upotřebením sil přírodních — což jest hlavním oučelem doby naší — blaženější 
život po všech obydlích vzdělaného lidstva. 

Jsou, kterým se snažení toto zdá býli soběckým a ducha vznešeného nehodným — 
kteří spatřují v tomto materiálním rázu doby naší pokrok neblahý! Ale což jest roz- 
množení tělesného blahobytu upotřebením věd přírodních jediným a posledním oučelem 
veškerého nynějšího snažení? Tu by se ovšem náš věk nemohl ubrániti mnohým spra- 
vedlivým výčítkům ! Konečný cíl jeho jest ale mnohem vyšší a nad jiné vznešenější — 
ač jen zřídka poznán bývá. 

Všestranné upotřebení veškerých věd přírodních má vyrvati jednou člověka z moci 
hmoty samé, a postavili jej konečně za tvora svobodného na vznešené míslo, které 
mu dobrotivý Tvůrce od věčnosti vykázal. 


Dobývání plynu z kamenného. uhlí. 


Již roku 1664 pozoroval Angličan doktor Clayton, že se pára, jenž někdy z roz- 
puklin v kamenném uhlí vystupuje, dá snadno zapálit a že jasným plamenem hoří. 
Později se mu i poštěstilo, této hořlavé páry z uhlí dobyti. Dal toliž kamenné uhlí 
do zavřené nádoby, která nahoře jen malý otvor měla, a rozpálil ji; tím vystupovalo 
z uhlí mnoho hořlavé páry, která se mohla nahoře u malého otvoru buď hned zapálit, 
aneb do nádoby nějaké převádět. 

Lučebník Becher, který roku 1685 v Londýně zemřel, dělal tuto zkoušku před 
králem Anglickým; ale nikomu ještě nenapadlo, žeby se hořlavá pára tato dala nějak 
upotřebit. Avšak pozoroval již Becher, že to uhlí, které po vypálení v nádobě zů- 
stane a z kterého se pak již žádná pára hořlavá vyvinovati nechce, jest výborným 
palivem, jelikož mnohem větší horko působí, nežli obyčejné nevypálené uhlí. Toto vy- 
pálené uhlí kamenné nazýváme kok (coak). Roku 1786 se již v Anglicku kok z ka- 
menného uhlí vypalováním dobýval, a to podobným spůsobem, jako se ze dříví v mi- 
lířích uhlí dobývá. Páru při tom povstávající chytali někdy dělníci do zvláštních trub, 
a pro obvěselení si ji zapalovali. Jakýsi Diller viděl jednou takové světlo v uhelných 
lomech, i napadlo mu okázat je v jednom divadle Londýnském; tam se jasné světlo 
uhlové páry ovšem líbilo, a nazvali je „světlem filosofův“ — ale ještě nikdo na upo- 
třebení jeho nepomyslil. Teprv roku 1792 počal jakýsi anglický mechanik, jménem 
Murdoch, zkoušet, kterak by se asi páry, číli vlastně plynu, horkem z kamenného uhlí 
vypuzeného, všeobecně k osvěcování použiti mohlo ; což se mu tak dalece povedlo, že 
mohl za krátký čas již svůj dům v Redruthu plynem kamennouhelným osvětlit. Na to 
spolčil se Murdoch se zámožným fabrikantém Boultonem k podniknutí větších zkoušek, 
a roku 1798 stálo již v slévarně Boultonově v místě „Soho nedaleko Birminghamu ho- 
tové nástrojí k osvětlení dílen plynem kamennouhelným. Proto se ale předce nechtěl 
tento nový spůsob osvětlování dále rozšiřovat. 

Mezi tím si zpomněl ale (roku 1796) francouzský inžinýr Lebon, že by se mohla 
nejen pářa z vypáleného uhlí, nýbrž i pára z vypáleného dříví, která se při dělání 
dřevěného uhlí v milířích vyvinuje, také k osvětlování upotřebit, Při pálení dříví V mi= 


b] 


lířích pára lato bez užitku odchází; kdyby se měla chytat, nesmělo by se dříví vypa- 
lovat v obyčejných milířích, nýbrž V pecech zuhlovacích, t. j. v prostorách kolem za- 
vřených, na nichžto by přidělány byly trouby k odvádění páry povstalé. Lebon se- 
Stavil zvláštní kahan plynový, který „lhermolampou“ nazval; tato thermolampa měla 
dole nádržku, v které se plyn hořlavý buď z kamenného uhlí, buď ze dříví vypuzoval, 
a očistěn byv po trubkách na místa vedl, kde z uzounkých direk vycházeje zapálili se 
měl; plyn len hořel (bez knotu) plamenem jasným, a mimo to se takto malá světnice 
zároveň i vylopila, lak že celý nástroj jmeno „thermolampa“ se vším právem zaslu- 
hoval. Lebon byl první, klerý poznal, že se podobným spůsobem i z jiných orga- 
nických látek — jako z olejů, sádel, ano i mnohých nepotřebných odpadků — plyn 
hořlavý dobývati může. První větší pokus s osvětlováním plynem hořlavým učinil Lebon 
v Havru, ale obyvatelstvo nedbalo tuze o jeho neobyčejné pokusy, tak že se brzy bez 
pořízení do Paříže navrálil. Ovšem nebyly tehdejší politické poměry podniknutí jeho 
velmi příznivé. V Paříži počal Lehon dobývat plyn hořlavý pouze z kamenného uhlí, 
a osvětlil takto po mnohých nákladných zkouškách svůj dům i zahradu, ano i jeden ho- 
stinec. Ale ani tam si nechtěl nikdo té věci všímat, a Lebon — jehož jmění četnými 
zkouškami velice trpělo — musel upustit od svého záměru a odebral se do Versaillu, 
kdežto založil dílnu na dobývání ocla ze dříví. Když mu ale ani takto žádný prospěch 
nezkvítal a on veškeré naděje své zmařené viděl, upadl v zoufalství. Jednou z rána 
roku 1802 nalezena jest na polích Elysejských mrtvola prostřelená — byl to Lebon. 
Těkavý svět neměl ale kdy, lázati se po příčině samovraždy, a pokusy ubohého Le- 
bona klesly v zapomenulí.  Teprv po třinácti lelech bylo osvětlování plynem ve Fran- 
couzích od cizinců zařízeno. 

S velikým odporem potkaly se podobné pokusy také v Angžicku, ač měly ko- 
nečně lepší výsledek. Jak nahoře podotknuto, stálo již roku 1798 v Soho blíže Bir- 
minghamu hotové nástrojí k dobývání plynu kamenouhelného, a roku 1802 spůsobil 
Murdoch k oslavení míru Amienského přeskvostné osvětlení veškerých tamějších dílen. 
Obyvatelé měsla Birminghamu divili se neobyčejnému světlu tomulo, a zponenáhla se 
počaly i některé dílny Birminghamské plynem osvětlovati. Při zřizování nástrojí k tomu 
potřebného pomáhal zvlášť jakýsi Wimsor, který se brzy do té věci tak vpravil, že 
mohl již roku 1803 v Londýně veřejné přednášky „o upotřebení plynu k osvětlení 
domů a ulic“ držet, v kterých velmi mnoho zkoušek činil, aby veliké publikum co nej- 
více pro věc tuto získal. Zároveň si zjednal i patent na osvětlování plynem, (nehledě 
při tom niklerak na zásluhy Murdochovy), a zamýšlel plynárny na akcie zřídit. Jak 
ie“ se ale opravdově té věci chopil, lu se vyřílilo celé hejno předsudků a odporů 
z rozličných stran; mnozí se báli o svou živnost, jiní zase měli veliký strach před ti- 
sícerým nebezpečím, které svělu z takového podniknutí hrozí. Kdo jen uslyšel, že se 
musí mnoho plynu na jednom místě chovat a pak teprv po trubách do ulic a domů 

- vodit, ten pokládal celé toto podnikání za pouhé bláznovství; kdo ale ještě ktomu věděl, 
že může plyn tento hořlavý vé smíšení se vzduchem nebezpečné výbuchy spůsobit, 
ten o něm nechtěl více ani slyšet, a byl by rád každého takového podnikatele zrovna 
do blázince zavřel. Alé i rozumní a učení nebyli s návrhem Winsorovým s počátku 
(spokojeni, jelikož plyn kamenouhelný nepřijemně zapáchal, a kde hořel, i kovy kazil; 
"čistění plynu nebylo totiž tenkráte ještě známo. 

1 Takovým odporem by se byl snad jiný člověk dal odstrašit, l = Winsor 


4 


On znal prostředek, jímž lze lidi — zvláště v Anglicku — ke všemu pohnout, totiž 
naději velikého zisku. Roku 1804 již veřejně ohlásil, že každá akcie na sto tolarů 
ponese, ročně 11.400 tolarů, ano že se znamenilý zisk tento v králkém čase ješlč aspoň 
desetkrát zvětší. Touto nestydatou přípovědí docílil, že se mu asi 312.000 tolarů na 
akcie sešlo, Veliká suma tato nenesla ale na neštěstí pranic, poněvadž se ouplně spo- 
třebovala pouze na rozličné zkoušky. Winsor ale neztratil ducha, on sliboval nyní 
ještě víc, a opět se mu sešlo 106.000 tolarů. Aby ve všeobecném, mínění příliš ne- 
klesl, rozhlašoval, že má plyn jeho nyní velmi přijemný zápach a že se stane brzy 
výborným lékem proti souchotinám ; ano že budou brávat plavci při dalekých cestách 
odpadky z plynáren na lodě, aby si takto dle libosti zdravý a přijemný vzduch za- 
opatřiti mohli. 

Toto nestydaté vychvalování ale celé Anglicko proti němu popudilo. V čele 
protivníků jeho stál Murdoch, klerý se palentem Winsorovým o výsledek svého dlou- 
hého skoumání ošizena viděl. Winsor si ale svou omamující výmluvnoslí ze všeho 
pomohl, a když mu nebylo dovoleno, náměstí Londýnská plynem osvětlit, obmezil se ve 
srozumění se svými akcionáři jen na jednu ulici, ale — obrálil se zároveň s prosbou 
ku králi, aby platilo privilegium jeho pro všecky země Velkobritanské ; při tom ve 
svých slibech již slevil, dokládaje, že každá akcie na sto tolarů ročně 670 tolarů po- 
nese. Král ho odkázal na parlament, kdež se roku 1809 v dolejší sněmovně o té 
věci jednalo. Komise k vyšetření té věci sestavená slyšela samou chválu — o to se 
byl Winsor již postaral; a po všech těchto příznivých výsledkách byl Winsor — od- 
mrštěn. Teprv po delším čase jednalo se o tom opět v sněmovně hořejší; tenkráte 
ale s lepším výsledkem, který i od krále byl potvrzen. Nyní založil Winsor společnost 
s velikou jislinou; která ale první čtyry léla žádného užitku nenesla, poněvadž roz- 
ličné zkoušky čištění a vedení plynu se týkající mnoho peněz stály; proto se ale po 
celý ten, čas jistina aspoň nezmenšila. Roku 1816 dostal Winsor nové privilegium, 
kterým mohl jislinu na 10, později až na 22 milionů zvýšit. Tím se nejen v Londýně, 
ale po celém Anglicku osvětlování plynem velice zmáhalo, a v krátkém čase i do 
jiných zemí vniklo. Mimo spoječnost Winsorskou, jejíž plynové trouby v krátkém čase 
přes 30 zeměpisných mil v délce obnášely, povstalo brzy ještě mnoho jiných, a roku 
1847 bylo v Anglicku (bez Skotska a Irska) 96 měst plynem osvělleno. 

Soustátí amerikánské jest jediná země, která osvětlování plynem z Anglicka ne- 
obdržela. | Jakýsi Zenfrey tam již roku 4801 též pozoroval, že pára vypalováním z ka- 
menného uhlí dobytá jasným plamenem hoří; aby krajanům svým tento pokus v celé 
kráse okázal, vedl plyn kamenouhelný troubami pod vodou k lodi 450 střevíců od 
břehu vzdálené, klerou lakto osvětlil. Věc ta se slala v Americe rychle velmi oblí- 
benou, a město Baltimore bylo již dříve než Londýn plynem osvělleno. 

Jinak se dělo v státech evropských. Po svém vítězství v Anglicku umínil si 
Winsor i Fraucouzsko plynem kamenouhelným oblažit. Ale tam vrazil ještě na větší 
odpor, a k tomu nebyla doba, klerou si vyvolil — totiž návrat Napoleonův z Elby — 
věci takové tuze přízniva; teprva v prosinci 1845 obdržel povolení k zařízení plynárem, 
a lákal veškeré publikum četnými a skvostnými zkouškami, aby se v tomto podniknulí 
zúčastnilo, I našlo se několik příznivců, a firma Darpentigny, Périer et Comp, převzala — 
zhotovení nástrojí; ale firma tato udělala brzy bankrot, a teď stála věc hůř než na 
počálku. „Z rozličných stran se ozývaly blasy nepříznivé, mezi nimi i učenců, kteří 


5 


někdy dost nemotorně proti plynu kamenouhelnému horlili; tak se ku př. pravilo, že 
plynu toho možná jen z anglického uhlí dobývat, nikoliv ale z francouzského — 
a předce se mohl každý o tom velmi jednoduchým pokusem přesvědčit. Když Winsor 
viděl, že veškeré výmluvnosli jeho předsudky francouzské vyvráliti nelze, počal Paří- 
žanům okazovat ještě skvostnější pokusy, které konečně lépe oučinkovaly, Roku 1817 
sešlo se již přes milion franků k zařízení plynáren; ale horlivost francouzská nebyla 
stálá. Trvalo lo dvě léta — a počet odběratelů se nerozmnožil; celá společnost se 
musila konečně rozejít, a prodala všecky své nástrojí pouze za 67.000 franků. Ale 
i nový podnikatel, které právě zbytky tyto koupil, byl by málem přišel na mizinu, 
kdyby byl král Ludvík XVIII. sám na své outraly podniknutí toto neudržel. Příkladem 
královým povzbuzení hrnuli se nyní dvořané k odebírání akcií, a tak povstala první 
královská společnost (rancouzská. Když ale král po nějakém čase plynárnu za polo- 
viční cenu prodati kázal, udělala i tato společnost bankrot a plynárna se dostala opět 
do rukou anglických. Zponenáhla se ale předce mmožil počet plamenů plynových, 
a roku 1839 bylo jich v Paříži 11.000; v té době povslaly lam dvě nové společnosti, 
které zvláště vzdálenější částky města plynem osvětlit měly: Nyní nacházíme v Paříži 
osm společností k osvětlování plynem, jejichž jistina dohromady asi 30. milionů 
franků obnáší. 

Zvolna se rozšiřoval plyn i po ostatních zemích evropských. Tak uzavřelo 
roku 1825 ministerstvo vnitra a policie v Berlíně smlouvu na 21 let s jednou spo- 
lečností Londýnskou, která měla po celý ten čas město Berlín za 31.000 tolarů ročně 
plynem osvětlovat a na požádání i do divadel, krámů, hostinců i bytů soukromých plyn 
zavádět. Společnost la žádala ale později od soukromníků veliké ceny, tak že byl 
magistrat Berlínský konečně rád, když smlouva došla. 

Nám Pražanům se teprv roku 1847 světla plynového dostalo, a smlouva se spo- 
lečností Vratislavskou uzavřená trvá až do roku 1867. 

Ostatně se ale plyn již z Evropy i jinam dostal, totiž do Egypta, čímž byla 
proslulá tma egyptská konečně přinucena ze země se vystěhovat, a — nyní se jinde 
potlouká. 

Poznavše poněkud, s jakým namáháním upotřebení plynu hořlavého cestu raziti 
si muselo, palřme, jak se plyn tento z uhlí kamenného dobývá. 


Na mnoha místech v přírodě vystupuje plyn hořlavý sám od sebe u velikém 
množství z dolů uhelných; když se plyn tento ve velikých nádržkách shromáždí a pak 
trubami rozvádí, tedy povstane přirozené osvětlení plynem. Tak se pozorovalo na blízku 
jezera Erie v Americe, že z jednoho potoka ustavičně bublinky vyskakují; když se 
bublinky tyto zapálily, hořelý plamenem jasným; průmyslný duch amerikánský dal to- 
mulo plynu příznívější východ, plyn se chytal do nádržek, a blízké místo redonia 
dostalo takto velmi laciné osvětlení. Takových pramenů plynových se na zemi ještě 
mnoho nalézá, ovšem ne vždycky právě tam, kde by mohly býti lidem k užitku. 

Při dobývání plynu kamenouhelného roztluče se uhlí co možná na stejné kusy 
a pak do křívol nasype. Křivoly jsou trouby průřezu vejčitého, as 7 střevíců dlouhé 
a jeden střevíc široké; vzadu jsou ouplně zavřené, napřed jest ale přiděláno víko, 
jenž se pomocí oblouku na křivolu připevněného šroubem ztuha přillačuje; © tímto 


6 


víkem se uhlí do křivoly sype a po vypálení zase vyhrabuje. Do jedné křivoly se 
vejdou jen as dva centy uhlí; poněvadž jen dopola naplněna býti může, jelikož se 
uhlí v ohni nadýmá. Obyčejně bývá několik křivol ve 2 neb 3 řadách v peci zasa- 
zeno, a lo tak, že přední, víkem uzavřená část každé křivoly z pece ční. Křivoly ty 
se dělají buď z hlíny neb porcelánu, aneb se lejou ze železa; křivoly hliněné jsou 
ovšem o dvě třeliny lacinější nežli železné, ale nesnesou za to žádnou velkou pro- 
měnu teploly, a proto se hodí jen tam, kde oheň v peci nevyhasne, pokud křivola 
trvá. Křivoly železné se skládají ze dvou kusů, z předního a zadního, které jsou 
dohromady sešroubované; částka zadní leží stále v ohni a trpí více nežli přední, 
která z pece ční; proto se nemusí část přední lak často obnovovati jako zadní.. Při 
opatrném zacházení vytrvá křivola asi 18 měsíců. 

Čím se topí v peci pod křivolami? Tím, čeho je v plynárně nazbyt, totiž kokem 
čili uhlím v křivolách již vypáleným. Užitečné jest, když se přikládá pod křivoly do 
pece kok žhavý, totiž takový, který se právě z některé křivoly vyhrabal, poněvadž se 
as o desatý díl méně topiva spotřebuje, než kdyby byl kok před tím ouplně vychladl. 
Někdy se hledí i ktomu, aby vzduch, který do pece táhne, procházel dříve průchody 
teplé, aby se takto již dříve ohřál a peci zbytečně horka neubíral. Při takovémto 
opatrném topení lze s třetinou povstalého koku celou plynárnu vytopit, tak že ho 
ještě dvě třetiny na prodej ostanou. 

Uhlí kamenné, jsouc horkem v křivolách truzeno, rozkládá se a vydává rozličné 
plyny, které se z křivoly pryč odváděti musejí. K tomu cíli vystupuje z přední částky 
každé křivoly kolmo trouba plynová, kterou celá směs plynů povstalých do zvláštního 
Jímadla odchází. Množství i jakost těchto plynů mohou býti rozličné, a to dle druhu 
uhlí i dle horka, při klerém s© uhlí v křivole rozkládá. Uhlí silně se spékající hodí se 
nejlépe k dobývání plynu, poněvadž směs plynů z něho povslalá nejvíce takových 
částek v sobě chová, kterých je právě k svícení potřebí, Co se horka v. peci dotýče, 
lu bývá dle dlouhé zkušenosti onen stupeň. nejpříhodnější, pří kterém je křivola na 
červeno rozpálena ; je-li horko toto menší, tedy se z plynů při něm povstalých v troubě 
odváděcí mnoho tekuliny srazí, která by se jinak ještě v plyny byla proměnila; je-li 
horko to ale přilíš veliké, tedy se jím i část plynů povslalých rozloží, čímž se uhlík 
v podobě černého prášku vyloučí a pak na stěnách rozpálené křivoly usadí. Toto uhlí 
na stěnách uvnitř usazené jest velmi tvrdé, tak že křeše a jako sklo se brousiti dá. 
Takové vrstvy uhlí, jakož i síra v mnohých druzích kamenného uhlí v rozličném 
množství obsažená, jsou hlavní příčinou, že se křivoly železné brzy kazívají. 

Jak dlouho se má uhlí v křivole nechat, záleží obyčejně také na dobrotě uhlí; 
nejčastěji 5, někdy až 8 hodin. V první hodině již jem asi třetí díl počátečního množ- 
ství do trouby plynové vystupuje. Ale i dobrota plynů povstávajících není po celou 
tu dobu stejná; na počátku se vyvinuje plyn nejlepší, totiž takový, který má nejvíce 
částek svílících ; po hodině páté povstává plyn velmi špatný, klerý by sám o sobě 
jen slabě svítil, a trvá-li vypálování uhlí v křivole přes určitý čas, tedy vystupuje 
konečně jen plyn takový, který by sám o sobě ani nesvítil, který tedy jen množství 
ostatního plynu rozmnožuje, ale v celku dobrotu jeho kazí. 

Aby se každý kousek uhlí v křivole stejně vypálil, navrhoval se stroj šroubový, 
který by uhlí v křivole otáčel a po vypálení do zvláštní uzavřené a vodou naplněné 
nádoby pudil; práce ta jest velmi obtížná, a proto se takové zařízení skoro nikde neujalo: 


7 


Z cenlu uhlí se dobude dle rozličné dobroty 12 až 17 liber plynu, což obnáší 
dle objemu 368 až 765 kostkových střevíců; tento větší rozdíl v objemu záleží v tom, 
že mívá plyn z rozličného uhlí i rozličnou hutnost — že se může tedy z dvojího uhlí 
ku př. stejně mnoho plynu dle váhy vyvinout, a předce v nestejném objemu. 

Když je uhlí v křivole již dost vypáleno, odejme se z ní v předu víko, a po- 
zůstalý kok se vyhrabe; při takovém otevření křivoly to obyčejně silně bouchne, 
poněvadž vnější vzduch mocí do ní vniká. Křivola se nechá po vyhrabání koku 
chvíli otevřená, aby totiž drobné uhlí na stěnách jejích usazené shořelo a železu lak 
luze neškodilo. Pak se opět nové uhlí nasype a víko zase na křivolu přidělá. 

Kok k topení pod křivolami určený může se, jak již nahoře povědíno, přikládati 
za horka, toliž jak se z křivol vyhrabe; ale kok ostatní se vodou uhasí a pak co vý- 
borné topivo prodává; tento kok působí totiž při topení mnohem větší horko nežli 
obyčejné uhlí kamenné, jen že potřebuje o něco větší tah — proto se ho užívá nej- 
více k topení parních strojů aneb vůbec tam, kde je velikého horka potřebí. 

Kok z křivol vyhrabaný nesmí se hasili na místě otevřeném, poněvadž se při 
tom vyvinuje mnoho smradlavého plynu a zároveň i mnoho nepřijemného prachu vy- 
stupuje; z té příčiny se hasí kok v jamách vyzděných, nahoře přikrytých, a plyn 
i prach povstávající vede se do zvláštního komína. Proto bývá ale předce každá ply- 
nárna v městech pro celé své blízké okolí velmi nemilým sousedem. 

Obraťme se nyní opět k plynu z křivoly rozpálené vystupujícímu. Jak již po- 
vědomo, není plyn tento jednoduchý, nýbrž jest to směs z několika plynů a i jiných 
látek těkavých. Nachází se v něm toliž uhlovodík lehký, uhlovodík těžký (leichter 
und schwerer Kohlenwasserstoff), čistý vodík, kysličník uhelný (Kohlenoxyd), pak ky- 
selina uhličitá (Kohlensáure), sírovodík (Schwefelwasserstoff), sírouhlík (Schwefelkoh- 
lenstotř), těkavé soli čpavkové (Aůchtige Ammoniaksalze), rozličné oleje, cyan (slou- 
čenina uhlíku s dusíkem), sírocyan, kyselina siřičitá (schwefeligce Sáure), kyselina 
chlorovodíková (Salzsáure), pára vodní a pouhý dusík. Jen první čtyry látky (totiž 
uhlovodík lehký a těžký, vodík a kysličník uhelnatý) mohou se k osvětlování potře- 
bovat; z druhých jediné páry olejnaté k rozmnožení svíliva přispívají, veškeré ostatní 
jsou ale škodlivé, jelikož jimi osvětlovací síla slábne a tento ještě jiných nemilých 
vlastností nabývá. Kdyby se škodlivé tyto látky nevyloučily, tedy by plyn velmi ne- 
přijemně zapáchal, kovy rozežíral a černil, mnohé bílé barvy špinil a při hoření 
silný kouř lvořil. Z toho lze uznali, že jest čistění plynu, totiž odloučení těchto 
škodlivých látek, v plynárně prací nejdůležitější, která nemalé opalrnosti požaduje. 

K tomu oučelu se trouba plynová, která kolmo v předu z křivoly vystupuje, 
nahoře zahýbá a otvírá do jímadla (Vorlage). Jímadlo jest trouba železná, dosti ob- 
šírná a dlouhá, která rovnovážně leží a dopolou vodou naplněna jest. Hořejší záhyb 
každé trouby plynové ční v jímadle as palec pod vodu. Tak přechází plyn ze všech 
křivol zároveň do vody v jímadle, a předce jest každá křivola sama pro sebe uza= 
vřena, nemajíc pražádného spojení s ostalními. 

V jímadle se musí plyn vodou probírat, a vystupuje pak z vody v bublinách 
nad povrch, odkud se trubou vodící do hustiče (Kondensator) odvádí. V jimadle se 
ale plyn, který byl původně velmi horký, vodou již poněkud ochladil, tím se z něho 
srazila vodní pára a také jiné dýmy, který se vůbec slabým ochlazením sraziti mohou; 
laklo se stavá, že v jímadle vody poznenáhla přibývá, poněvadž se tekutinami z plynu 


sraženými rozmnožuje. Tekutiny z plynu sražené tvoří tak nazvaný dehet kameno- 
uhelný (Steinkolentheer). Tekutina nesmí se ale v jímadle příliš rozmnožit, poněvadž 
by se pak státi mohlo, že by se plyn nemohl z hloubky až ku povrchu probrat; tedy 
by se v křivolách nashromáždil a takto křivolu třeba roztrhl; proto se nachází v jí- 
madle hned nad normálním povrchem vody trubka, kterou tekutina zbytečná (s dehtem 
smíšená) odléká do dehetnice.. Dehetnice jest buď jáma v zemi vykopaná aneb ná- 
držka dřevěná dobře zavřená, v které trubka dehet přivádějící skoro až na dno: sáhá; 
otvor trubky jest tedy dehlem ouplně uzavřen, takže nelze plynu do. dehelnice 
vniknouti. 

Pravilo se již, že se plyn v jímadle jen málo ochladí a proto se z něho srážejí 
v jímadle jen tekutiny, které se již při slabém ochlazení kapalnými stávají; plyn ten 
má v sobě ale ještě jiné látky, které teprv ouplným vychlázením se sraziti mohou. 
Kdyby se látky tyto v plynu nechaly, tedy by se později někde daleko od plynárny 
samy srazily a takto trouby zacpaly. Proto se musí plyn především silně ochladiti, aby 
se všecko, co se ochlazením v kapky proměniti může, Z něho ouplně odstranilo, 
A proto se vede plyn z jímadla do hustiče, t.j. do kašny z ploten železných složené, 
v níž se mnoho trub kolmých nachází, kterými se musí plyn prodírat; trouby ty jsou buď 
studénou vodou obklíčeny, aneb se na ně neuslále studená voda stříká, (Co se množ= 
ství trub v hustiči dolýče, ukázala zkušenost, že patří k dokonalému ochlazení; aby 
byl povrch veškerých trub plynových od křivoly až ku konci poslední trouby v hustiči 
dvakrát tak veliký, jako ohněm rozpálený povrch všech křivol, které se dohromady 
do jednoho jímadla otvírají. Plyn, procházeje takto nahoru a dolů trubami vodou stu- 
denou obklíčenými, neustále se ochlazuje, tak že pára dehtová se z něho sráží; dehet 
ten stéká do malých příhrádek, na kterých kolmé trouby husličové stojí, a sta- 
huje se pak do dehetnice. Když je voda chladící zponenáhla ohřáta, musí se stu- 
denou obnovit. 

Dlouhá zkušenost ale okázala, že veškeré tolo ochlazování jestě nestačí, aby se 
všecky páry z plynu srazily ; a proto se polřebuje v dobách novějších mimo lo ještě 
jeden hustič, kterým se plyn prodírati musí. (Vento druhý hustič má podobu širokého 
sloupu čtverhraného, a je uvnitř drobným kokem naplněn; kolem sebe má tak zvaný 
plášť, mezi pláštěm a stěnami husličovými je prázdnina. Plyn vniká po vystoupení 
z prvního hustiče do prázdniny mezi pláštěm a stěnami druhého hustiče; již tím se 
veliké plochy dotýká a silně ochlazuje; pak ale musí procházet drobným kokem v hu- 
stiči samém, kteroužto ohromnou plochou se tak ochladí, že, měl-li vcházeje do hu- 
sliče as 25 stupňů tepla, při mírném počasí zimním přes 20 stupňů tepla v husliči 
ztratí, tak že je nyní všech par dehtových skoro ouplně zbaven. 

Proto není ale plyn ten ještě čistý, nýbrž obsahuje posaváde veškeré plyny 
škodlivé, které se ochlazením nesrážejí. Plyny tyto jsou dvojího druhu: jedny jsou 
„bezprostředně škodlivé, jelikož dodávají plynu osvětlovacímu velmi nepřijemných vlast- 
ností; druhé mu škodí alespoň tak dalece, že osvětlovací sílu jeho seslabují. (K těmto 
druhým počítáme čistý vodík a kysličník uhelnatý, které sice oba dobře hoří a po 
shoření žádné nepřijemné páry nezanechávají, ale jen velmi slabě svítí; pak kyselinu 
uhličitou, klerá také nemá zápachu, -ale nehoří a takto jasnost plamenu umenšuje. 
K plynům bezprostředně škodlivým patří ale čpavek (Ammoniak), jenž po shoření ostrou 
páru kyseliny dusičné (Salpetersáure) zůstavuje, klerá kovy i jiné věcí kazí; pak 


9 


strovodík (Schwefelwasserstof?), který buď již před shořením z plynu vystupuje, nepři- 
jemně zapáchá (jako staré vejce), kovy černí i veškeré bělobou (Bleiweiss) natřené 
věci špiní — anebo s plynem zároveň shoří, tvoře kyselinu siříčilou, která pak také 
kovy rozežírá; konečně sem patří i sírouhlík a sírocyan, které tak jako sírovodík plynu 
velmi odporného zápachu dodávají, 

K odstranění všech plynů škodlivých pudí se plyn z hustliče do. čísterny (Rei- 
nigungsapparat), kde musí rozličnými látkami procházet, ve kterých škodlivé částky 
jeho uváznou. Jindy se hmal plyn k lomu oučelu páleným vápnem, kleré se na kaši 
rozředilo; poněvadž ale plyn touto kaší vápenou jen ztěžka se prodrati mohl, bralo 
se později; vápno rozdrobené a navhlčené, kleré se ve vrstvách mezi mech nasypalo. 
Vápno to pohltí všecky v plynu obsažené kyseliny, zvlášť kyselinu uhličilou, proměníc 
se takto v uhlan vápenatý; mimo lo rozloží ale i soli čpavkové, jelikož si kyseliny 
jejich osvojí; tím se ale právě čistý čpavek vyloučí, který v plynu velmi nepři- 
jemně působí — a proto není vápno to čistivem postačitelným. Proto se navrhovalo 
mnoho jiných prostředků, které by se k tomuto oučelu lépe hodily, ale každý měl své 
nedostatky. Konečně vymyslil anglický lučebník Lamming spůsob následující, klerý 
se v krátce skoro všude s oblibou přijal. Dle něho prochází plyn dvě čisterny: v první 
je pevný chlorid vápenatý, v kterém uhlany čpavkové uváznou; v druhé ale směs 
z kysličníku železitého (Eisenoxyd), uhlanu vápenatého a dřevěných pilin; železo se 
spojí se sirou v plynu obsaženou v sůrník železnatý (Schwefeleisen), který se na 
vzduchu zponenáhla promění v síran železnatý; tenlo síran se ale ve spojení s vápnem 
rozloží v sádru a opět kysličník železnatý, který se poznovu se sirou v plynu ob- 
saženou slučuje, a tak se může troškem tohoto kysličníku plynu mnoho čáslek sirna- 
tých odejmout. Když jest plyn ouplně vyčistěn, nesmí bělobou nalřený papír špiniti, 
a roztok cukrový ani černě ani bíle zakalovali. 


(Dokončení.) 


Dílny na chléb. 


Ku konci roku 41855 stálo v Paříži 100 kilogramů (178 našich liber) obilí 
47 franků *). Dle důkladného vyšetřování dobylo se z těchto 100 kilogramů obilí: 
I. 69 kilogramů bílé mouky, a z té se udělalo 94. kilogramů 
bílého pečiva; kilogram takového pečiva se prodával po 
58 centimech, což činí za všech 94 kilogramů < . . « 53 frk. 24 ctm. 
II. 6 kilogramů černé mouky, z které se 8 kilogramů černého 
chléha upeklo; kilogram černého chléba stál '/, franků, 


tedy v celku Beáhsdoyě zdá iko 24,2 Mask, nomen; 4 — 0 — 
II. 19 kilogramů otrub, kilogram po 10 centimech činí . 10 — 
IV. 6 kilogramů roztroušeného prachu, jehož cena se zde ami 
nepočítá. 
l Spočítáme-li dohromady ceny prvních třech výrobků, obdržíme 59 — 14 — 
sa Z toho následuje, že se musí platit za zdělání (lotiž za semletí a spečení) 


: 400 kilogramů obilí 12 franků a 44 centimů! A jakého namáhání je při tom asi po- 


f 


5%) Prank platí dle našich peněz 23 krejeary v stříbře, a dělí se na 100 centimů. 


10 


třebí ? Obilí to — za 47 franků koupené — se za 1'/, hodiny na mlýně semele, a 
z mouky dobyté se jednou osobou za 2 hodiny v pekárně pečivo zhotoví; a pak mají 
mít výrobky tyto o 12 franků a 14 centimů, tedy více než o 25 procenlů větší cenu! 

Zda-li pak i jiný průmysl za práci tak dobře platí? Podívejme se do přadáren 
a tkadlcoven, co by se tam dalo asi za těch 12 franků pořídit? Když se celý žok 
bavlny vyčistí, spřede a na 150 loket hustého kalunu setká, platí se za všecky tyto 
práce dohromady 18 franků, tedy přijde za 100 loket takového katunu 12 franků! 
A jaká to práce! Jakých ohromných strojů k tomu potřebí, a kolikeré ruce musí 
bavlna projít, nežli se předením a tkaním v hotový katun promění. 

Z toho všeho by následovalo, že musí každý mlynář a pekař velice zbohatnout, 
když si dává práci svou tak nesmírně zaplatit. A předce slyšíme často, že si pekaři 
na malý výdělek stěžují ; musí tedy příčina této drahé práce jinde vězet, na kterouž 
také v postupu svého článku přijdeme. 

Jestliže se po celém oboru průmyslném pozorně ohlídneme, shledáme brzy, že 
se stal již v předešlých dobách v každém odvětví znamenilý pokrok — jen v mlynář- 
ství a pekařství se staré zvyky a práce takřka bez proměny udržely. V posledních 
letech se učinil v mlynářství předce nějaký pokrok, v pekařství ale — skoro nic; pec 
pekařská v zasypaném Pompeji nalezená je právě taková jako naše nynější; za tuto 
tisíciletou nedbalost platilo veškeré vzdělané člověčenslvo dlouhou a řádnou pokulu! 

Ne dosti na tom, že se po tak dlouhý čas v lomto nejpotřebnějším a nejrozší- 
řenějším odvětví průmyslném žádných oprav neslalo; ale ani to, co naše doba v lom 
směru chvalitebného utvořila, nenachází zvláštní přízně. V nových chlebových dílnách 
Pařížských se dá 100 kilogramů obilí za méně než 4 franky v pečivo obrátit; jaký 
to rozdíl proti obyčejnému pekařství, kde tatéž práce víc než třikrát tolik stojí — 
a předce se dílny chlebové po celé Europě tak málo zmáhají. Vesničan si bude ovšem 
ještě dlouho sám potřebný chléb připravovat, ale v měslech lidnatých, kde se chléb 
vesměs kupuje, může se jen zřízením dílen chlebových docílit, aby veškeré obyvatel- 
stvo, chudé i zámožné, čistý, dobrý a laciný chléb dostalo. Místa na blízku většího ta- 
kového města ležící, aneb železnicí s ním spojená, mohou si pak také s prospěchem 
chléb z měsla kupovat. 

Při našem obyčejném pečení se mouka s vodou zadělá a po vykynutí velmi 
pracně mísí; těsto vymísené rozvaluje se rukama, načež se z něho vytvořují bochníky 
rozličného tvaru, které po vyhnmětení buď na košíkách buď na prknách ještě povykynou 
a pak se do pece sázejí. Kdo se v městských pekárnách na tylo práce podívá, ten si, 
má-li slabý žaludek, každé koupené pečivo snadno zoškliví. Co se:tu někdy všecko do 
těsta přimísí!!! 

Jak čistě to vyhlíží naproti tomu v dílnách chlebových! Pro příklad zde podá- 
váme uspořádání takové dílny v Štutgartě, která za den a za noc 160 centů chleba 
zhotoví a o mnoho levněji prodává, nežli tamnější taxa určuje. V té dílně se sype 
mouka ze skladu velikou nálevkou dolů do pekárny, a přichází takto zrovna do stroje 
mísícího (Knetmaschine) ; stroj tento jest truhlík železný, čtyry střevíce dlouhý, do kterého 
se pět centů těsta vejde. V truhlíku se otáčejí zvláštní chapadla, která těsto po kusech 


ouplně a rychle promačkávají; když je stroj s celým těstem hotov, nakloní se, a vy- * 


sype těsto spracované do dřevěných nádob čtverhraných, které k němu po kolečkách 
přiběhnou; z těch přichází těsto do forem a pak do pece. To vše děje se s takovou 


E 


11 


čistotou, že je radost se na to podívat. Jindy se myslívalo, že jsou kválení těsta teplo 
ruky lidské, hojný pot a jakýsi výpar čpavkový věci nevyhnutelně potřebné ; ale důkladné 
skoumání a zvláště nová zkušenost okázaly, že se měla vlastně toulo domnělou po- 
třebou jen osklivost lé nečistoty poněkud umírnit 

Stroje mísící nepracují ale jenom čistěji, nýbrž i laciněji nežli holá ruka lidská, 
poněvadž se obyčejně vodou neb parou pohybují; ale kdyby se i rukou pohybovaly 
(jako se to u strojů menších i skutečně stává), předce by mohl jediný člověk v takovém 
stroji několikrát více těsta zdělat, nežli bez něho. Stroj, který k svému pohybování jen 
za 3 koně síly spotřebuje, zdělá týdně 1400 centů těsta, na čemž by beze stroje 48 
silných dělníků co pracovati mělo. 

Ale stroje mísící nejsou jediným prostředkem, jímž se slává chléb v dílnách 
chlebových lacinějším; hlavní příčina této menší ceny leží v uspoření paliva. Při našem 
pečení obyčejném se pec řádně vylopí, a pak se pečivo do ní vloží; po upečení není 
pec ještě studená, ale poněvadž se nyní již nepotřebuje, nechá se vystydnout, a za 
čas, když se má zase něco péci, znova se vylopí. (Co se lu paliva zbytečně promrhá! 
Každý uzná, že by se mnoho uspořilo, kdyby se v peci neustále, ve dne v noci, peklo, 
tak aby nikdy nevyslydla; to se z části u mnohých pekařů, kteří mají silný odbyt, 
také v skulku děje, ač předce pec jejich denně na několik hodin odpočívá. V dílnách 
chlebových se ale nejen bez přelržení peče, nýbrž i pec má zvláštní uspořádání; tam 
se totiž nevytápí pec sama, nýbrž lopí se v kamnech, kterými se rozličné lrouby vi- 
nou; v trubách těch je vzduch, který se rozpálí a pak do pece přechází, lak že se 
může v kamnech neustále topit a v peci neustále péci. Tím se nejen mnoho paliva 
přispoří, ale může se palivo všeho druhu, i nejšpatnější potřeboval, poněvadž se pe- 
čivo paliva nikterak nedotýká; a proto se pálívá v dílnách chlebových nejvíce laciný 
kok, kdežto pekař obyčejně předrahé dříví do své pece hází. V některých dílnách 
mají i takové pece, u kterých se půda dokola otáčí, tak že se každý bochník ouplně 
stejné propeče, což se v peci obyčejné vždycky nepovede. 

Uspořením práce a paliva mohou tedy chlebové dílny pečivo laciněji prodávat 
než obyčejný pekař, a až se dosti rozšíří, nechá i mnohý rolník na blízku města neb 
železné dráhy svého domácího pečení a bude kupovat veškerý chléb z takové dílny; 
vždyť se již nyní stává, že mnohý moudrý hospodář veškeré obilí prodá a mouku pro 
svou potřebu koupí; když uvidí, že ho pečení chleba doma více stojí nežli dílna za lo 
počítá, když uvídí, že se mu chléb doma časlo nepovede, že ale z dílny vždycky čislý 
a dobrý chléb obdrží, proč by ho nekupoval? 

Až se naše železné dráhy doslaví, tu by zvlášť takové obyvatelstvo zřízením 

- dílny chlebové velice získalo, kleré musí nyní v měslečkách chléb kupovat. Mezi de- 
síti menšími městy je sotva jedno, kde by byl u pekaře neb pecnáře řádný chléh k do- 
stání; buď bývá připálený a oprýskaný, nebo sražený a odpadlý; nejčastějí ale, pro 
uspoření mouky a paliva, tak málo vypečený, že skrz něj prsty proběhnou. A což 
teprv ty ubohé housky ! kdyby byly na slunci pečené, alespoň by neměly na sobě tolik 
popele! Tamější obyvatel to musí ale z nouze předce draho zaplatit. Kéž se to brzy 
napraví ! 


12 


Drobnosti. 


Uliramarin. 


Pravý ultramarin dělá se z kamene lazurového (Lasurstein, Lapis Lazuli), který 
se nachází nejvíce v Persii, v Číně, Tibetu, Bucharsku a Sibiři. Kámen tento se brává 
jinak i na prsteny, náušnice a jiné šperky, dá se dobře uhladit, ale brzy svůj lesk tralí. 
Lučebně se skládá z kyseliny křemíkové a sirkové, pak z kysličníku hliničného, vápni- 
čitého, sodičitého, hořčitého a železitého ; je-li ostatně čistý, bývá krasně modrý; někdy 
mívá ale bílé skvrny, což jest známením, že je s drobným kyzem smíšen. Má-li se z něho 
ultramarin dobývat, musí se buď samý čistý kámen vybrat anebo přimíšený kyz dříve 
opatrně odstranit. Pravý ultramarin se dělával nejvíce ve Vlaších, zvláště v Římě. K 
tomu se kámen na červeno rozpálí a pak ve vodě uhasí, aby zkřehnul; na lo se velmi 
drobně rozemele a prášek povstalý ve vodě vypere. Aby se ale i nejmenší nečistota 
z něho vyloučila, vezme se trochu terpenlinu, kalafuny, bílé smůly a žlutého vosku, a 
prášek se do toho vsype, čímž povstane modré těsto: to se dobře promíchá a pak 
v čisté vodě promáchá. Tím se modré částečky z těsta vyloučí a voda nabývá barvy 
modré; když je voda již dost modrá, odleje se, a těsto se v jiné čistě vodě opět pro- 
mačká ; to se tak dlouho opakuje, až se voda těslem již nemodří. Všecky vody slité 
dají se dohromady a nechají se stát, až se z nich na dně čistý ultramarin usadí. Z libry 
kamene kzurového dobude se takto asi lot ultramarinu: a poněvadž kámen sám v sobě 
drahý jest, patříval ullramarin k barvám ze všech nejdražším. Za starých dob měl stej- 
nou cenu se zlatem, a ještě roku 1828 stál lot ult'amarinu 100 franků. Proto se hle- 
dělo, jak by se dal ultramarin z jiných lacinějších nerostů padělat, a když se lučební 
složení jeho poznalo, nebylo paděláni to již příliš těžké. 

Již roku 1700 udával jakýsi Blancourt, že zná látky, z kterých lze kámen aan- 
rový padělat; ale pravil, že bude lépe, když tento svůj vynález ani neoznámí, poněvadž 
by se lidé pro těchto látkách, kterých prý všudy dost, mocně hnali a ostatní prospěš- 
nější práce zanedbávali. Tehdejší vysoká cena ultramarinu spočívala totiž více v jeho 
vzácnosti nežli v kráse. Ostalně se nezdá, že by byl Blancourt sám ultramarin padělá- 
val. První pokusy o padělání ultramarinu učinil Margraf roku 1758; tím se dokázala 
sice možnost, nikoliv ale ještě prospěch takového podniknutí.  Góthe vypravuje v po- 
pisu své cesty po Vlaších (z Palerma 13. Dubna 1787), že se dělá v Sicilii zvláštní skle- 
něná směs, která vypálením v pecích vápených povstane, a pak na tabulky rozřezaná 
místo kamene lazurového k ozdobení oltářů, náhrobků a jinak se potřebuje. 

Roku 1806 oznamili Klement a Desormes lučební rozbor uliramarinu, s popisem 
veškerých vlastností tohoto barviva. Za několik let na to nalezl Francouz Tessert ná- 
hodou v pecích sodových modrou látku, která po lučebním rozboru jevila velikou po- 
dobnost k ultramarinu ; věc ta byla velmi nápadná, poněvadž se nyní 8 jakousi jisto- 
tou poznávalo, že by se mohl ultramarin s prospěchem padělati z látek velmi obyčej- 
ných. Od té doby se každý podobný výjev pozorně proskoumával, až jakýsi Kuhlmann 
několik roků na to oznámil, že při přestavování pece, v které se síran sodnalý vypálna 
val, pokaždé roztroušené vrstvy ultramarinu nalezl. 

Takto povzbuzena vypsala Société d'encouragement pour Vindustrie nationale roku 
1924 cenu 6000 franků na dobývání nepravého (strojeného) ultramarinu, který by se 


13 


pravému ve všem vyrovnal. Tuto cenu obdržel dne 3. prosince roku 1828 francouzský 
lučebník (čuímét z města Toulouse, který ale svůj vynález veřejně neoznámil, nýbrž 
jen jednoho ouda nadzmíněné společnosti (Vaugelina) co svědka k svým pracím při- 
pustil. Guimetův nepravý ultramarin nebyl od pravého skoro ani krozeznání, a Guimet 
ho prodával lot po 5 zlatých ve stříbře, kdežto pravý (z kamene lazurového dobylý) ul- 
tramarin tenkráte ještě osmkráte dražší byl. Skoro zároveň s Guimelem podařilo 
se i professoru (Gmelinovi v Tubinkách ,  ultramarin padělal; (Gmelin svůj vynález 
hned veřejně ohlásil, ale ultramarin jeho nebyl tak pěkný jako Guimetův. Roku 1833 
oznámil i Robiguet zvláštní spůsob, jímž lze velmi lacině nepravého ultramarinu dobyli ; 
ale i jeho ultramarin se nemohl s Guimelovým porovnat, a prolo se Guimet se svou 
vysokou cenou pořáde držel. Na to se přihodilo, že Vauguelin, klerý jedině věděl o 
tajemství Guimetově, náhle zemřel, společnost si ale za jeho živobytí nezpomněla, aby 
byla tuto vědomost jeho napsala a uložila. (Guimet se ale se svým tajemstvím vytasili 
nechtěl. Proto vypsala se opět cena 2000 franků na dobývání nepravého ultramarinu, 
který by se pravému ve všem vyrovnal; tuto druhou cenu obdržel jakýsi Ferrand, 

který vlastně jen spůsob Robiguetův o něco zlepšil. Ferrandův ultramarin byl sice la- 
ciný a dobrý, ale Guimetův byl předce ještě lepší; a prolo'se držel Guimet se svou 
cenou až do roku 1839, v kterém čase začal prodávat lot nejčistšího ultramarinu za 
2 zl. v stříbře, a dru sprostého (na barvení papíru, čalounů a j.) za 8 zl, až i za 
5 zl. v stříbře. Tyto ještě dosti vysoké ceny zdají se dokazovatí, že není spůsob 
Guimelův tak jednoduchý a laciný, jinak by byl pro lepší odbyt ceny své jistě dříve a 
více snížil. 

V Německu tepry roku 1839 Dr. Severeus ve Wermelskirchen, a roku 1840 
Leykauf a Heyne v Norimberce větší fabriky na ultramorin zřídili; ale v obou fabrikách 
se celý spůsob dobývání ještě co hluboké tajemství chová. Oboje firmy chtěly již roku 
1840 svou zkušenost buď za slální náhradu uveřejnit, anebo soukromníkům za slušný 
honorár sdělit; nezdá se ale, že se jim mnoho podávalo. Po dlouhý čas žádná jiná 
větší fabrika v Německu nepovstala, kde se co vyskytlo, byl to jen slabý pokus dle 
popisu v časopisech vědeckých, aneb dle návodu dělníků z fabriky Norimberské upr- 
chlých, který obyčejně brzy zanikl. Teprva v nejnovějších dobách se dílny ultramari- 
nové znamenitě zmáhají ; tak se dělá nyní ultramarin ve Vídni i u nás v Praze (na 
Smíchově), který se Norimberskému ouplně vyrovná. V dílně Vídenské rozeznávají 
8 druhů, z nichžto má nejčistší číslo 0, a nejšpatnější číslo 7. V dílně Pražské (Kinzl- 
berger et Comp.) rozeznává se ale 10 druhů, které mají následující znamení: 00, 0, 
01, 4, 2, 3, 4, 5, 6, 7. Číslo 00 jest nejlepší, číslo 7 nejšpatnější. V této dílmě se 
i mnoho jiných barviv a rozličných výrobkův lučebních dobývá, protož se o ní ještě 
časlěji zmíníme. 

V Anglicku a Hollandě začaly skoro veškeré šmolkové fabriky nyní ultramarin 
dělat. V dobách posledních oznámili ještě Elsner, Winterfeld, Brůckner a Brunner 
zvláštní spůsoby, jimiž lze dobrého a laciného ullramarinu nabyli. Ač jsou spůsoby 
tyto dosti rozličné, v tom se předce srovnávájí, že udávají všecky křemen, síru, ky- 
sličník hlinitý, sodnalý a železitý za nejdůležitější částky strojeného uliramarinu; pro 
příklad zde uvádíme toliko návrh Brunnerův. Dle něho se 70 částek čistého písku, 
240 částek páleného kaménce, 48 částek rozdrobeného dřevěného uhlí, 144 částek 
sirkového květu a 240 částek suché sody dohromady na drobný prášek rozmíchá, pak 


14 


v kelímku do červena rozpálí a 1'/, hodiny v té červené řeřavosti udrží; po vychlad- 
nutí je z loho hmota suchá, červenožlutá, která se nyní vodou proplakuje; na to se 
přidá k pozůstalému prášku stejné množství síry a 1'/krát tolik suché sody, pak se 
opět rozpálí a zase ve vodě propírá; lo se opakuje ještě jednou, a konečně se posype 
prášek, byv v nádobě porcelánové zahřál, sirkovým kvělem, čímž nabude barvy. temně 
modré. Ultramarin má mít ale barvu lazurovou, a prolo se musí ten temně modrý 
prášek na železné desce ještě se sirou přepalovat; na desku tu se nasype vrstva síry, 
a na ni právě taková vrstva modrého prášku, pak se deska tak rozpálí, až se síra na 
ní vzejme, čímž temnomodrá barva prášku v lazurovou přechází; to se tak dlouho opa- 
kuje, až veškeren prášek čisté lazurové barvy nabude. Z 742 lotů těch smíchaných 
látek nabude se taklo asi 160 lotů čistého ultramarinu. 

Ustavičnými pokusy se cena ultramarinu velice snížila, a kdežto se jindy co 
vzácnost jen po lotech prodával, prodává se nyní na cenly a potřebuje se i k barvení 
papíru, čalounů, ano i k malování pokojů. Pravý i strojený ullramarin tratí kyselinami 
(zvlášť kyselinou solnou) svou barvu, a proto se musí věci jím nalřené i před octem chránit. 

Od nedávna se objevuje v obchodu zelený ultramarin, který není vlastně. nic 
jiného nežli nedokonalý modrý uliramarin, a proto se podobným spůsobem dobývá. „Ač 
jest zelený ullramarin velmi laciný, nenachází veliké obliby, poněvadž jest barva jeho 
tuze mdlá. 

Někdy se mluvívá i o černém a žlulém ullramarinu, kterážto barviva ale nepravě 
tak slovou. Černý ultramarin není nic jiného nežli čisté rozemleté uhlí, a žlutý ultra- 
marin (Gelbin) je chróman barylnalý (chromsaurer Baryt). 


Tmel stromový. 

K zacelení ran stromových potřebují se rozličné druhy tmele (Baumkitt), z nichžto 
zde nejdůležitější uvádíme. 

4. Tmel francouzský. K tomu se vezmou (dle váhy) 4 díly čerstvého kravského 
hnoje, 2 díly roztlučeného a přetočeného (páleného) vápna, 2 díly přetočeného dřevěného 
popele a Y, dílu přetočeného říčného písku ; z toho ze všeho se udělá kaše, tou kaší 
se pomaže rána stromová (neb místo, kde se něco odřízlo) as na '/; palce zvejší, po- 
vrch se posype přeločeným popelem dřevěným a popel se prstem na tom rozetře, po 
půl hodině, když se již popel do kaše vtáhl, nasype seho opět trochu a zase se prstem 
rozelře; to se tak dlouho opakuje, až tmel na povrchu ouplně uschne a se uhladí. 

2. Německý tmel. Tři částky (dle váhy) nehašeného rozdrobeného vápna a jedna 
částka dobře roztlučeného dřevěného uhlí smíchají se v hrnci s olejem lněným tak, 
aby se z toho stala kaše, klerá se pak šlěličkou na ránu stromovou natírá. Má-li se 
tmel tento delší čas uschovávat, musí být hrnec dobře přikryt; čas od času se k němu 
drobet lněného oleje přileje, zamíchá a opět dobře zavře; jinak by se brzy zkazil. 

3. Tmel dehtový. Dehet dřevěný (kolomaz) i kamenouhelný bývají také dobrým 
tmelem stromovým. Rána se takovým dehtem natře a pak se udělá těsto z popele a 
dehtu, kterým se rána natřená ještě potáhne. Dehet tak dobře působí, že se po něm 
rána již za rok kůrou pokryje. 

4. Tmel Weymanův. Z kolomazi a dobře roztlučeného uhlí udělá se, kaše, čo: 
rou se rána stromová potře; aby se kaše ta na ráně dlouho nelípala, pokryje se za 
nějaký čas vrstvou suché hlíny, 


15 


5. Tmel Grunerův. Tři loty přetočeného popele dřevěného, 6 lotů červené hlinky, 
libra běloby (Bleiweiss) a asi 6 lotů řídkého lerpenlinu se ve vařeném oleji Iněném 
na kameně rozetrou a rána slromová se lím dvakrát namaže. 

6. Gutaperča. Dva loty gutaperči se s librou hustého lerpenlinu v nádobě že- 
lezné na ohni rozpustí, a z kaše povstalé se udělají koule. Koule ty se mohou dlouhý 
čas vhlkými prsty na tenounké plátky roztáhnout, kterými lze pak rány stromové 
s dobrým prospěchem a velmi pohodlně pokrýti, 


Kostice a valosin. 


Kostice (Fischbein) jest hmota rohovilá, která se dělá z pianů velrybích. Vel- 
ryba má po každé straně patra 200 až 250 pianů. Piany nejsilnější jsou uprostřed 
patra; ty bývají až 2 sáhy dlouhé, velmi zkřivené, 6 palců široké a /; palce Wusté; 
piany napřed a v zadu tlamy ležící jsou méně zkřivené, mnohem kratší, užší a lenší, 
Velryba stará má piany černé, mladá ale zamodralé. Z velryby zabilé se piany vy- 
trhají, očistí, klínem a palicí na jednotlivé lupeny rozdělí, a ve svazcích (as 3 centy 
těžkých) na vzduchu osuší, načež se pode jmenem kostice nezdělané (rohes Fischbein), 
prodávají. — V městech námořských se pak takové piany po odstranění roztřepených 
krajů pilou na kusy as tři střevíce dlouhé rozřežou a v kotli ve vodě vaří, aby změkly; 
na to se zvláštním hoblíkem na proutky určité Ulouštky rozdělují, které se po usušení 
na stranách drsnatých oškrábou a pak do obchodu přicházejí. Pro svou ohebnost a 
pružnost se kostice velmi rozmanitě potřebuje; z prutů tlustých dělají se i hole, někdy 
- Se proulky slabé na tenounké žíně rozdělují, z kterých se pak košíky, klobouky, čepice 
a podobné věci pletou. Ohýbáním a stlačováním v zahřátých formách kovových se dá 
z kostice všecko urobit, co se z rohů dělá, jako pyksly, knoflíky a j. Co při oškrabo- 
vání proutků kosticových odpadne, může se místo koňské srsti k vycpávání potřebovat. 
Přístavy na Moři Severním rozesílají kostici po celé Evropě. 

Rozmanité upotřebení kostice se neuslále rozšiřuje, ale velryb v ledovém moři 
severním ubývá ; ovšem se nyní i v jižním moři ledovém velryby chytají — ty mají 
ale o mnoho menší piany, pročež se cena koslice od nějaké doby již velice zvýšila, 
tak že se místo ní teď velmi často rozštípaného rákosu španělského (Calamus Rotang) 
užívá. Kákos ten je ale sám o sobě málo pružný, hrubý a snadno se zláme, proto se 
hodí jen k věcem sprostšího druhu, Nedávno byl ale vynalezen spůsob, jímž lze rákos 
len tak připravit, že se kostici ouplně vyrovná. K tomu oučelu se křemenný povrch 
zvláštním strojem z rákosu odloupne a lento pak na tenké proulky rozštípá; zároveň 
se rozpustí trochu gutaperči a kaučuku se sirou v oleji kamenouhelném, a roztok 
ten se na zvláštním stroji silným tlakem do rákosu vtlačí, až všecky dutiny jeho proni- 
kne. Rákos naplněný se pak pozorně vysuší a konečně válci protáhne, čímž dirkovatost 
svou ouplně zlrácí a vlaslností kostici podobných nabývá. Rákos takto připravený na- 
zvali „valosin,“ 


fi Palenty a privilegie na vynálezy. 

V 55 státech lze vynálezcům zvláštní patent neb privilegium na svůj vynález 
žádati. Palenty se udělují: V Rakousku, Prusku, Bavorsku, Sasku, v Honovru, Virtem- 
berku, Bádensku, Holštýnsku a Lauenbursku, ve Valdeku, v Anglicku, v Hollandě 
© akoloniích holandských, v Belgii, v Dánsku, ve Španělích, v Portugalu, ve Francouzích, 


16 


v Luce, Modeně, Parmě, v Toskánsku a Papežsků, v obou Siciliích, v Řecku, v Rusku a v Sou- 
státí severoamerickém. Privilegie, kterése svým působením patentům vyrovnají, udělují 
Švédsko a Norvežsko, vláda ostrovů Jonických, kurfirštví Hesské, velkovévodství Hesské, 
Brunšvicko, Meklenburo-Zvěřín, Nasavsko, Saso-Výmarsko, Saso-Meininsko, Saso- 
Starohradsko, Saso-Koburg-Golhsko, Meklenbnrg-Střelie, Oldenbursko, Anhalt-Dessau- 
Kóthen, Anhall-Bernbure, Schwarzburo-Sondershausen, Schwarzburg-Rudolstadt, Reus 
(rodina slarší i mladší), Schaumburg-Lippe, Lippe, Hessen-Homburg, Bukovec, Frank- 
furt, Bremen, Hamburk a americký stát Chili. Ve dvou velikých koloniích, totiž v an- 
glické Australii a v anglické Indii počínají nyní nové vynálezy podobných práv užívat. 
Švýcarsko nedává žadných patentů, proto ale smí každý Švýcar © patent na svůj vy- 
nález v jiných státech žádali. 


Otevření průmyslové školy. 

Konečně se uskutečnilo, nač jsme dlouhou dobu čekali. Dne 8. března 
naše © průmoyslní škola slavně otevřena byla, a skutečné vyučování po- 
čalo hned druhý den nato, významně na den slovanských svatých apo- 
štolů  Crhy a Strachoty. Když se před desíti lety v obecenstvu če- 
ském (zvlášť mezi mládeží) malé příspěvky k tomu oučelu sbíraly, netušil 
nikdo nepříznivých dob a nemalých překážek, s kterými se blahé toto 
počínání potkati mělo. Ale zdá se, jakoby se snažilo řemeslnictvo naše vy- 
nahraditi, co plným desítiletím promeškáno. Četně a horlivě navštěvuje po 
své práci učební síně, a podává uám utěšenou naději, že snad v krátké době 
národ náš, novým duchem oživen, z vlastní síly v zápas se pustí s veškerým 
průmyslem ciziny, 

K takovému oučelu není ale dosti na Pražské škole průmyslní. Kéž by 
i jiná města podobných ústavů sobě založiti hleděla, a takto spojenými silami 
k blahu vlasti přispívala! Naše posavadní „školy opakující“ jsou na mnoha 


místech — a lo právě v městech větších — v tak špatném stavu, že tam 


učedník více zapomene nežli získá. Zdaž by se nedalo s každou nižší reálkou 
bez velikých výloh spojili zvláštní vyučování, které by v čase příhodném 
vyhovělo hlavním potřebám tovaryšů a učedníků řemeslnických? Ovšem se 
ovičí učitelstvo pro naše nižší reálky (bohužel!) posavade jen v ústavech ně- 
meckých, ale — dobrá vůle mnoho zmůže. 

Chceme se i budoucně zanášeti touto záležitosti, všímajíce sobě jak po- 
kroků na poli tomto činěných, tak i toho, čeho ještě potřebí k zdárnému 
vývinu chvalného podniknutí. 


= 


Sestavil: Prof. Josef Balda. 


"Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském sominaři v Praze, 1857. 


PRŮMYSLNÍK. 


Příloha k Zivě. 


Číslo 2. 


Dobývání plynu z kamenného uhlí. 
(Dokončení.) 


Plyn čistý žene se do plmopudu (Gasometer) ; plynopud ten jest kašna vy- 
zděná, poněkud vodou naplněná, v níž se nachází překocená nádoba z plechu želez- 
ného, kterážlo nádoba vlastně plymopudem slove; kašna s plynopudem má pro sebe 
obzvláštní budovu. Někdy se ale i kašna i plynopud ze železa zrobí; tak mají v Ber- 
líně takovou kašnu železnou, která jest skoro 20 střevíců vysoká a skoro 60 střevíců 
(v průměru) široká, váží 3445 centů a vejde se do ní skoro 32.000 cenlů vody; 
plynopud v ní překocený váží 55 centů. 

Proč ale se vede plyn do plynopudu ? proč se nežene byv vyčistěn zrovna tam, 
kde se jím svítit má? Poněvadž nelze, aby se vždycky právě v té míře tolik plynu 
z křivol dobylo, co se ho v té době spotřebuje — a pak, poněvadž by plyn někdy 
mocně z trub se hnal a tedy silně svítil, někdy ale jen volně z otvorů se vinul 
a slabě hořel. Plynopudem se lčmto nedostatkům vyhoví, poněvadž plyn v něm shro- 
mažděný — ať jest ho tam již více nebo méně — pořád stejným tlakem do trub se 
žene a tedy pořád stejné světlo poskytovati může. 

Plyn čistý hrne se k tomu oučelu zvláštní troubou do vody v kašně, a sice 
zrovna pod plynopud; plyn, jsa lehčí nežli voda, vystupuje v bublinkách nahoru, 
čímž se plynopud v kašně ždvihá, a to tím výše, čím více plynu se již pod ním na- 
chází. Voda mezi plynopudem a stěnou kašny poleje se dehlem, aby tam tudy plyn 
ve vodě rozlroušený ucházeti nemohl 5 i překocené dno plynopudu bývá dehtem na- 
třeno, aby plyn štěrbinami tak snadno nepronikal. Do vody musí se v zimě po celé 
kašně borká pára pouštět, aby nezmrzla. 

Pod plynopudem nachází se ale ještě otvor jiné trouby, kterou plyn vychází; 
když se totiž kohoutek první trouby (kterou se plyn do plynopudu brne) zavře a ko- 
houtek druhého otvoru otevře: tu ubíhá plyn tímto otvorem dále do trub rozvádějících 
až na místo určené, a lo s jakousi mocí, poněvadž ho váha plynopudu do otvoru 
vhání. Jak plynu ubývá, padá i plynopud' níže, tak že stále tím samým tlakem na 
plyn působí; proto ale předce není ten tlak pořád stejný, poněvadž se plynopud sám, 
čím níže do vody pádá, stává stále lehčím (ako každé těleso ve vodě na váze tratí); 
a proto se musí nestejnost tato Opatrně vyrovnat. K tomu oučelu jest upevněn na 
plynopudu zrovna uprostřed řetěz, který se kolem pevné kladky oláčí a na druhém 


konci protivné závaží nese; závaží toto prolivné se dá zvětšit i zmenšil, a vůbec tak 
Průmyslník. 


18 


urovnat, že pak plynopud větším neb menším tlakem na plyn působí. Když se plyno- 
pud při ubývání plynu níže do vody potápí a lakto na váze tralí, spoušlí se s ním 
zaroveň přes kladku i částka řetězu, a řetěz len je tak bedlivě pracován, že ten 
kousek, který se vždycky přes kladku otočí, právě. tolik váží, co plynopud hlubším 
ponořením na své váze zlralil, tak že, když se závaží jednou dle jistého spůsobu 
urovná, plynopud neustále tlakem nezměněným ma plyn působiti musí. Z toho jest 
patrno, že čím menší jest závaží prolivné, lím větší silou plynopud padá a tím moc- 
něji plyn ven vyhání, Od tlaku tohoto závisí ale jasnost plamenů plynových, a proto se 
musí tlak ten vždy pevně určit, Při tomlo určení se ale neudává ani váha plynopudu 
ani množství protivného závaží, nýbrž hledí se jen na to, oč stojí voda v kašně kolem 
plynopudu výš nežli pod plynopudem; stojí-li ku př. v kašně o dva palce výš než 
pod plynopudem, praví se, že vychází plyn pod tlakem dvou palců — a má-li se 
plynopud na takový určitý tlak urovnat, musí se na druhém konci řelězu závaží buď 
ubrat nebo přiložit, až se výška vody dle toho urovná. Poněvadž neníxale plochu vody 
pod plynopudem vidět, pozoruje se rozdil ten na zvláštní trubce spojité, 

Kde se mnoho plynu potřebuje, lam se více plynopudů postaví, Kde se jen 
dva nacházejí, tam bývají obyčejně v každém "/, celého množství plynu, které se 
každodenně spolřebuje ; pátá část se mezi spotřebováním dobude. Ovšem musí býti při 
takovém zřízení ještě jeden plynopud v zásobě pro rozličné náhody. Aby se příliš ob- 
šírné plynopudy stavěti nemusely, aby se výloh na noho menších plynopudů uspo- 
řilo, potřebuje se v dobách novějších plynopud zvláštního tvaru, klerý se skládá z více 
článků, jenž jako trouby u dalekohledu do sebe všoupnuty jsou a plynem pod plynopud 
vnikajícím zponenáhla se nahoru vyzdvihují; budova pro takový plynopud musí býti 
ovšem 0 něco vyšší. 

Po vysloupení z plynopudu musí procházeli plyn ještě plynoměérem (Gasmesser, 
Gasuhr), v kterém se množství plynu z plynopudu vycházejícího měří. Tento plyno- 
měr je veliká, ze všech stran zavřená železná kašna, do polovičky vodou naplněná ; 
v kašně té otáčí se kolo s lopatami dulými, a dulina každé lopaly jest určitě vymě- 
řena. Plyn se hrne po dutém hřídeli do jedné takové duté přehrádky, klerá právě 
pod vodou leží; přehrádka ta, jsouc plynem naplněna, slane se lehčí než přehrádky 
vodou naplněné, otočí drobet kolo pohyblivé a vystoupí z vody ven, při čemž se jiná 
přehradka na její místo dostaví, do které plyn zase vniká. Z dutiny na povrch vody 
otočené se ale plyn vyhrne a nemá žádný jiný východ nežli trubami, které jej na 
ustanovené místo vedou. Je-li objem každé dulé přehrádky a počet přehrádek na 
celém kole určen, tu snadno lze immožství plynu z plynoměru do trub vycházejícího 
změřili; k tomu oučelu pohybuje kolo se oláčející rozličnými ručičkami po cifrácích, 
jenž prošlé množství plynu dle střevíců kostkových okazují. Nad cifrákem jsou dobré 
hodiny, kleré udávají kolikrát se kolo v jisté době otočilo; neb čím větší tlak v plyno- 
pudu na plyn působí, tím mocněji se do plynoměru hrne, tím pok duté přehrádky 
kola naplňuje a lim častěji se kolo v jisté době oločí. 

Trouby, kterými se plyn z plynárny na místa ustanovená vede, musejí tak hlu= 
boko pod zemí ležet, aby ani mrazem aní třesením půdy při rychlé jízdě netrpěly, 
Cena těchto trub, jakož i kopání hlubokých příkopů, do klerých se kladou, jsou hlavní 
příčinou, že jest k založení plynárny velikého kapitálu potřebí. Hlavní trouby jsou 
obyčejně ze železa lité ; nežli se do země kladou, musejí se zkoušet, zdali jsou, dosti © 


19 


hutné, jinak by se plyn sebe slabším otvorem mocně ven prodíral a bez upotřebení 
mařil. Pouhým okem nelze hutnost trouby vyšetřit, k tomu se. musí dát trouba pod 
vodu a zvláštním strojem žene se do ní silně vzduch ; jeslli že někde z vody bublinky 
vyskakují, tedy jest trouba chybná, nevystupují-li žádné, může se potřebovat. V Ber- 
líně se zkusilo, že se mezi 1000 trubami průměrně 31 chybných nachází, které jsou 
plynárně na škodu a celému okolí (kudy jdou) ke zkáze; troubou chybnou ujde totiž 
mnoho plynu, který se do plynárny nezaplatí — mimo to pokazí plyn v zemi z trub 
vynikající vodu ve všech. blízkých studnicích a umoří slromy, když se ke kořenům 
jejich prodere. Spojení trub mezi sebou požaduje zvláštní důkladnost, poněvadž se 
špalným spojením jestě více plynu vytratiti může nežli chybnými troubami. 

Ve Francouzích počali klásli trouby kamenné místo železných: tyto trouby 
kamenné jsou o dvě třetiny lacinější, Kde se piyn luze daleko nevede, potřebují se 
také trouby skleněné a sádrové, které se ale o mnoho hlouběji kladou, aby třesením 
hořejší vrstvy půdy nelrpěly. — Francouz Chameroy učinil návrh, aby se vzaly místo 
a trub nauihte NPORDY plec hové | pysk PojROTARÉ a zevpijí „Apřelém a pískem 
plynárnách Kravonánikí oů. 

Plyn se v troubách o stěny lře, čímž se rychlost pohybování jeho umenšuje; 
tato menší rychlost jest ale i plamenům plynovým na škodu, a prolo se musí k tomu 
hledět, jak by se loto tření co nejvíce umenšilo. Tření toto je tím větší, čím užší 
trouba jest a čím dále se plyn v ní pohybovali má; prolo musí míti každá trouba 
průměr dosti široký, a to tím více, čím dále plyn v ní běží. Vůbec se musí hned 
na počátku při kladení trub na palřící průměr hledět, aby — kdyby se snad později 
větší množství plynu v tu stranu hnáli mělo — nemusely se teprv klásli nové 
širší trouby. : 

Má-li se plym příliš daleko z plynárny hnáti, bývá prospěšno, na rozličných 
místech plynopudy postavili; lím mohou pak býti trouby o něco užší, a plyn pohybuje 
se mnohem pravidelněji. 

V troubách se usadí někdy malé částky dehtu a vody, které se z plynu ješlě 
srážejí a pohybování jeho překážejí; ano voda ta může v zimě v troubách i zmrznout 
a pak se nemůže plyn ledem nikterak prodrat; stane-li se to na večer, tedy uhasnou 
najednou veškeré plameny, které plyn z této nyní zamrzlé trouby obdržují. Takové 
i nemilé případy bývaly na počátku velmi časté. Nyní se ale nacházejí vtroubách místa 
Alubší, do klerých se dehet i voda stahuje a do zvláštních nádržek odtéká. 

u V Remeši (Rheims ve Francouzích) počali, pro ušetření trub vodících a kladení 
jejich, plyn z plynárny do domů vozit v pyllech neprůdušných. Každý dům musel míti 
o sebe malý plynopud zinkový, do kterého se plyn zpyllů pustil. Z Remeše se dostal 
„obyčej tento částečně i do Paříže, Rouenu, Amiensu a jinam ; rozvážení takové jest 
ale trochu nepohodlné a hodí se jen k osvětlování domů, nikoliv ale ulic a jiných 
míst veřejných. 
© Nayrhovaly se také zvláštní nádoby, do kterých se mělo mocí tolik plynu stlačit, 
co by pro jeden večer vystačilo, Silným tlakem se ale plyn znamenitě zhoršil, po- 
- měyadž se z něho takto mnoho tekutých částek srazilo; a pak mohla nádoba taková při 
- zabřání snadno puknout a neštěstí spůsobit. 
= Ode trub hlavních, v ulicích položených, vycházejí trouby nea + svícníkům 


Ze 


20 


a lampám veřejným, jakož i do domů; trouby tylo vedlejší jsou obyčejně z olova, aby 
se tím snadněji rozličně ohýbati a po stěnách sem lam vésti mohly; ale právě pro svou 
měkkost a snadnou roztopivost nemělo by se olovo na takové trouby bráti. Kov měkký 
se totiž snadno kazí, tak že plyn pak z trouby vyrazí, a je-li to v prostoru uzavře- 
ném, ve smíšení se vzduchem nebezpečné výbuchy spůsobí; tak se stalo před několika 
roky v Paříži, kde německá myš takovou trubku olověnou prožrala. Mimo to se ale 
olovo v horku snadno rozpouští; povslane-li v domě oheň, rozpustí se taková trouba 
plynová velmi snadno a oheň se plynem vystupujícím velice zmáhá. Proto by bylo 
lépe, kdyby se dělaly tyto vedlejší trouby plynové z kovu tvrdšího, který by zároveň 
i horkem méně trpěl. 

Spojení každé vedlejší trouby s troubou hlavní musí býli tak uspořádáno, aby 
se v každém okamžení přetrhnouti a zase urovnati mohlo; to se děje tak nazvanou 
zámyčkou hydraulickou (hydraulisches Ventil). 

Od trub vedlejších vedou opět lenší trubky k strojům, kde plyn otvorem vystu- 
povati a hořeli má; stroje ty slovou plynomory (Gasbrenner) a mají rozličný tvar. 
Na každém plynomoru jest kohoutek, jímž lze velikost plamene řídit. Je-li na plyno- 
moru jen jediný kolmý otvor, tedy povstane jednoduchý paprsek (einfacher Strahl), po- 
dobný jasnému plamenu svíce; má-li plynomor dva kulaté otvory v úhlu 459 nakloněné, 
tu se oba plynové paprsky prorážejí a'povstane plamen nahoře vykrojený, tak nazvaný 
rybí ocas (Fischschwanz); má-li plynomor více otvorů, jejichž paprsky se nesbíhají, po- 
vstane plamen širší, z jednotlivých paprsků složený — kohoutí ostruha (Hahnensporn). 
Velmi často — zvláště na místech veřejných — mívá plynomor tři otvory, které jsou 
kolmým průřezem mezi sebou spojeny; lím povstane plamen široký, nahoře dvakrát 
vykrajovaný, tak nazvané křídlo moltejlí neb křídlo nelopýrové (Schmetterlings- oder 
Fledermausfligel). O zřízení plynomorů se nadělalo mnoho návrhů, o kterých se zde 
ale pro obmezenost místa zmínili nelze. 

Je-li plynomor bez příkrovu, tu plamen tahem velice trpí; neb vělrem se pla- 
men ochladí, plyn jenom nedokonale hoří a mnoho sazí vylučuje; proto se dávají často 
pokryvky na plynomory, zvláště na místech veřejných. 

Pravilo se již, že vychází plyn z plynopudu stále pod stejným tlakem; pozoru- 
jeme-li ale nějaký plamen plynový, uvidíme, že neostane předce po celý večer slejný, 
že se tedy síla, s kterou plyn z olvorů se hrne, předce mění. Příčina télo proměny 
záleží v tom, že nevychází plyn pořád stejným počtem olvorů; z večera, pokud jen 
několik světel hoří, hrne se plyn jen malým počlem otvorů, proto vychází s větší 
silou a plameny plynové jsou jasnější; když se ale později více plamenů rozsvílí, tu 
obdrží plyn více východů, na které se ten samý lak rozdělí; plyn vystupuje pak 
s menší silou a dává méně jasný plamen; má-li tedy světlo zůstati tak jasné jako hned 
z večera, musí se kohoutek u plynomoru více otevřít. K vyrovnání této nestejnosti 
byly vynalezeny zvláštní stroje, které samy kohoutek u plynomoru tak otáčely, aby se 
jasnost plamene neměnila; nenašly ale obliby. 

S počátku se platilo za plym podle počtu plamenů a podle času, jak dlouho 
každý plamen hořeti měl; to se děje ještě i nyní při osvětlování ulic a jiných olevře- 
ných míst veřejných; tak se platí unás v Praze za každou lampu, která každou noc (mimo 
noci, když má měsíc svítit) od večera do půlnoci hoří, skoro 22 zl. ve stříbře. Jindy se 
dle toho spůsobu platilo i za plyn v domech privátních spotřebovaný, při tom přišla 


21 


ale plynárna trochu zkrátka. Ovšem bylo s každým umluveno, jak dlouho má nechat 
plamen hořet; ale jaká dohlídka, aby plamen déle nehořel? To by se byl musel ku kaž- 
dému plamenu zvláštní hlídač postavit. Tak se počítalo s počátku i v Berlíně, a poně- 
vadž z plynárny o třetí díl víc plynu vycházelo nežli bylo dle úmluvy vypočíláno, umí- 
nila si společnost tamější jednou v zimě mezi polednem veškeré plynem osvětlené domy 
navštívit. Mezi 600 odběrateli se jich našlo 316, u kterých plyn zbytečně i v poledne 
hořel, u 203 hořel plný plamen, u 464 půl plamene; u některých bylo ouplné nástrojí 
k vaření nad plynomorem uděláno, a opět u jiných měl plyn celou světnici topit — 
u těch byl totiž plynomor odšroubován, a plyn hořel plným proudem z trubky ven. 

Tato nemilá zkušenost přivedla veškeré plynárníky na jiné myšlénky, toliž že 
nelze do domů plyn dle času, nýbrž jen dle míry prodávat. K tomu oučelu musí pro- 
cházet plyn, nežli ku plynomorům po domě rozptýleným dojde, malý plynoměr v domě 
postavený, který jest podobně zřízen jako veliký plynoměr v plynárně; na cifráku 
připojeném okazuje se, kolikrát se kolo v malém tomto plynoměru v jisté době otočilo, 
a z toho lze při známém objemu přehrádek na kole vypočítat, kolik kostkových stře- 
víců plynu se spotřebovalo, Tak se musí každý odbíratel před zbytečným pálením 
plynu chránit, poněvadž mu sáhá do kapsy. 

Cena plynu po domech udává se dle lisíce kostkových střevíců; tak stojí u nás 
v Praze 1000 kostkových střevíců v průměru 6 zl, v stříbře; jinde je ale víc než o 
polovičku lacinější, 

Postavením malých plynoměrů v domech plynárníci mnoho získali; tak uspořila 
ku př. plynárna Berlínská roku 1851 tímto spůsobem proti rokům předešlým (ve kte- 
rých se plyn dle času prodával) 14 milionů kostkových střeviců plynu, ač byl počet 
plamenů v lomto roce o 2000 větší nežli dříve. 

Na druhé straně chrání plynoměry v domech sice plynárníka přede škodou, nikoliv 
ale odběratele. Jindy, když plyn byl špalný a málo svítil, odběratel si kohoutek u plynomoru 
více otevřel a dostal jasnější plamen; ovšem při tom víc plynu spotřeboval, ale o to se 
nestaral, poněvadž se plyn dle času platil. Nyní ale, je-li plyn špatný a kohoutek se 
musí více otevřít — tu se musí i víc platit, a kde ke všemu tomu není žádné konkurence, 
tam plynárník obyčejně na dobrotu plynu tuze nehledí, poněvadž se mu musí plyn 
špatný tak dobře zaplatit jako dobrý, Mimo to má věc ta ještě jednu vadu, Jako 
každé těleso, tak se i plyn teplem roztáhne a zimou srazí; plyn je ledy v zimě hustší, 
v letě řidší, a proto nemá 1000 kostkových střevíců v zimě i v letě stejnou sílu 
osvětlovací. 

Jak již podotknuto, tvoří plyn se vzduchem nebezpečnou smíšeninu, která byvši 

- zapálena výbuchy zplozuje. Z té příčiny se očekávalo, že bude zařízení každé ply- 
„nárny následovat v patách lisíceré neštěstí; bázeň ta byla ale zbytečná. Jem velmi 
„zřídka se v plynárnách něco takového přihodilo, a nikdy nebylo to neštěstí tuze veliké. 
„Když se měl v Lipsku uprostřed města plynopud postaviti, křičelo se ze všech stran, 
„že jest věc velmi nebezpečná; z té příčiny zkoušeli tamější profesoři Erdmann a We- 
ber, s jakou silou asi smíšenina z plynu a vzduchu vybuchnouti může; tu se přesvěd- 
čili, když je ve smíšenině víc plynu než vzduchu, že jem volně shoří, když jest ale 
„více vzduchu (ne ale přilís mnoho, nanejvejš desetkrát tolik co plynu), že smíšenina 
„la zapálením vybuchne, že se ale výbuch ten ani s plynem třaskavým (Knallgas), ani 
s prachem nikterak porovnati nedá, poněvadž jest o mnoho slabší. A. proto se uznalo, 


22 


že není plynopud uprostřed města o nic nebezpečnější nežli asi hranice dříví. Óvšem 
se děly zkoušky tyto jen v malé míře; ale stalo se i v Manchestru, že jeden opilý 
dělník schvalně vzduch pod plynopud pustil a pak tu smíšeninu zapálil; a ejhle! ná- 
sledky nebyly tak strašlivé — plynopud praskl alé nevyletěl, a ani budově ani opi- 
lému dělníku se nic nestalo. Kde se vůbec výbuchy u plynopudů stanou, tam povstá- 
vají obyčejně tak, Že něco plynu z plynopudu uprchne a pak se v budově se vzduchem 
smíchá; přijde-li se tam s hořícím světlem, tedy smíšenina tato vybuchne Všem 
takovým nehodám se lze ale častým otvíráním budovy plynopudné vyhnout. 

Je-li v plynárně nebezpečí tolo neveliké, bude tím menší v domech, kde se 
plynem svítí; když se kohoutek po shasnutí zavře, tedy není žádné nebezpečí ami 
možné, kdyby se ale bylo zapomnělo kohoutek zavřít, tu je plyn vystupující dle jeho 
zvláštního zápachu hned silně cítit, čímž se neopalrnost ta snadno prozradí. Kdyby 
bylo již mnoho plynu vyběhlo, nechť se okna a dvéře na chvíli olevrou a je po ne- 
bezpečenství. Kdyby se ale i v nejhorším případu mnoho plynu z plynomoru již bylo 
vyhrnulo a někdo, nedbaje na zvláštní silný zápach, s hořící svíčkou do toho místa 
vkročil, nemůže výbuch tuze nebezpečný povstati, poněvadž není žádné obyčejné místo 
tak silně zavřeno, aby do něho z venku čerstvý vzduch nevnikal a zároveň vzduch vnitřní 
ven se nedral; při takovém pohybování vzduchu se ale jen velmi těžko taková smíše- 
nina utvořiti může, která by při zapálení silný a poněkud nebezpečný výbuch spů- 
sobiti mohla. 

V Anglicku se pokládá plyn za tak málo nebezpečný, že pojišťující společnosti 
Londýnské od domů plynem osvícených menší plat berou nežli od jiných, kde se 
svíček a lamp olejových užívá; hlavní příčina leží v tom, že od plynomoru žádné 
jiskry nelílají, a že se jimi, poněvadž nejsou pohyblivé, z neopatrnosti žádné ne- 
štěstí státi nemůže. 

V knihovnách anglických a skotských mají lampy, ku kterým jde od trouby 
plynové dlouhá a ohebná trubka kaučuková, jíž plyn do lampy vniká; lampa taková 
dá se pohodlně s místa na místo přenášeti, a když na stole stojí, jest kaučuk u ní 
v kruzích složen. Poláhne-li se trubka kaučuková hedbávím, které se k barvě čalounů 
hodí, může se lampa taková i v nejkrásnějším sále dobře upotřebiti. 

Nejvíce plynu spotřebuje se v Anglicku. Již roku 1819 hořelo v Londýně přes 
51.000 plamenů plynových. Roku 1825 bylo v Anglicku již 63 privilegovaných spo- 
lečností, z nichžto 58 z uhlí a 5 z oleje plyn dobývalo. Roku 1835 se spotřebovalo 
v Londýně za rok 2400 milionů kostkových střevíců plynu, který as tolik světla dá, 
jako 160 milionů liber svíček. Plyn ten dobýval se tenkrát ve 3000 křivolách, a jediná 
»Chartered Compagny“ měla 750 křivol, z kterých 42.000 plamenů živila, Jiná spo- 
lečnost Londýnská měla tenkráte již takový odbyt, že byly veškeré trouby její přes 30 
našich mil dlouhé, a že hnala plyn až na taková místa, Která byla 1, naší mílé od 
plynárny její vzdálena. Roku 1840 bylo v Londýně již 12 společností, které měly 
dohromady 18 plynáren; v těchto pracovalo 2500 dělníků, a jen k rozsvěcování býlo 
380 lidí potřebí. Roční zisk všech těchto plynáren obnášel tenkráte as 5 milionů zl. | 
Nyní se spotřebuje v Anglickú ročně k dobývání plynu asi 110 milionů centů uhlí, | 
a délka trub plynových obnáší jem v Londýně 450 našich mil. Při pohledu na. 
ohromné tyto sumy Zmizí Všecko, co sé v tom ohledu na pevnině, zvláště v střední 
Evropě, nachází. Ú 


28 


Svícení plýnem jest v celku mnohé lacinější nežli každékoliv jiné; ovšem zá- 
visí poměr tento od dobroty a ceny plynu. 

Kde je plyn laciný, tam se potřebuje nejen k svícení, ale s velikým prospě- 
chem i k topení a vaření. U nás se ale plyn pro dosavadní vysokou cenu k takovým 
oučelům nehodí, 

Škoda, že veliký kapitál, kterého je k zřízení plynáren potřebí, osvětlování 
plynem velmi obmezuje, a že právě chudší lid z celé té věci bezprostředně málo 
prospěchu nabývá. 

Proto jest ale předce naděje, že i chudší lid dobýváním plynu alespoň pro- 
středně získá. Předně se stává plynem již každé svítivo o něco lacinější, a zadřuké 
poskytuje dehet, který zároveň s plynem z uhlí povslává a pak ochlazením se sráží, 
imnohé výborné látky k osvětlování i k jiným potřebám ; až se látky tyto lépe poznají, 
až se více rozšíří, stanou se i chudšímu lidu přístupné. 

Dehet kamenouhelný je látka nepřijemná, odporná, ruka čistá se ho štílí, ale 
právě tento dehet to jest, jehož vyšetřováním se lučba organická nejvíce obohatila 
a klerým jistě ještě mnoho získá, 2 

V celé tekutině z plynu vychlazením odloučené se nachází mmoho vody čpav- 
kové, klerá se nejprv odloučí a v dílnách lučebních na rozličné soli čpavkové spo- 
iřebuje. Po odloučení této vody čpavkové zůstane čislý dehet, který se dá přepa= 
lováním v křivole na rozličné částky rozložit. Dá-li se totiž dehet tento do křivoly 
jedním toliko otvorem (právě jako při dobývání plymu) opatřené, a zahřívá se tak; aby 
žádný vzduch k němu přístupu neměl: vyvinuje se z něho mnoho par, kteřé se v ná- 
držce studené chytají a lam v tekutiny srážejí. To, co se nejdříve v nádržce na- 
shromáždí, jsou rozličné tekutiny těkavé, které se z uhlíku a vodíku skládají a nečistým 
olejem dehtovým (rohes Theerůl) slovou. Tento nečistý olej dehtový se překapováním 
vyčistí a pod jmenem „nafta“ prodává; smíchá-li se s olejem terpentinovým, povstane 
tak nazvaný kamfin (Camphin), který v lampách dobře hoří a pěkné světlo dává; 
v Teplicích se kamlínem ulice osvětlují. 

Vyčistí-li se lépe tento první olej dehlový, může se polřebovat na rozpouštění 
kaučuku ; ještě dalším čistěním z něho povstává benzín, t. j. olej bezbarvý, o něco 
lehčí nežli voda. Tímto benzinem lze skvrny mastné, voskové, kolomazné a přyskyři- 
cové z rozličných látek vypudit, při čemž ani tkanina, ani barvivo netrpí a pražádný 
zápach nezůstává, prolo jest benzin látkou velmi prospěšnou, a až se lid s ním více 
seznámí, bude se jistě mnohonásobně potřebovat. Již nyní se ho mnoho spotřebuje 
v Anglicku v některých přádelnách vlněných. Mnohá vlna (zvlášť na koberce) musí 
se totiž již před předením barvit; jsouc obarvena musí se ale maslným olejem na- 
pustit, aby se dala sepříst; po předení se musí mastnota z vlny zase odstranit. Každý 
jiný prostředek, kterého se jindy k odstranění té maslnoty užívalo, škodil buď vlně neb 
barvě její; nyní se k tomu béře benzin, který beze škody a nepřijemného zápachu 
všecku mastnotu odstraňuje. 

" Dalším přepalováním dehtu kamenouhelného přecházejí do nádržky lehké oleje 
dehtové (leichte Theeróle), a z těchto lze dobyti tekutinu zvláštní, která še smudínou 
čili kreosotem (Creosot, Carbolsáure) nazývá. Kreosot má velmi silný zápach, palčivou 


- chuť a působí na zvířata a rostliny velmi jedovatě; maso v roztoku kreosotovém chvíli 


močené nabývá vlastnosti uzeniny. Kreosot s lihem dává se v kousku bavlny i na 


24 


zuby, aby bolest přešla; při tom nesmí ale kreosot přijít na dáseň neb kůži, poně- 
vadž by ji spálil. 

Z kreosotu lze dobyti kyselinu pikrinovou (Pikrinsáure), kterou se hedbáví i vlna 
velmi pěkně a trvanlivě na žluto barví. Zkoušelo se již, zdali by se této kyseliny 
nedalo místo chininu proti zimnici užívat, a shledalo se, že by mohla ledakdes 
chinin nahradit. 

Po lehkých olejích dehtových přecházejí z křivoly dehtové do nádržky těžké oleje 
(schwere Theeróle). V těchto těžkých olejích se nachází lak nazvaný kyanol čili amilin, 
tekutina bezbarvá, k oleji podobná, o něco těžší než voda; s vápnem chlorovým poskytuje 
anilin velmi krásnou modrou barvu. Podivná věc, že se dá i z indychu přepalováním 
takový anilin dobyl; z toho se zdá být ale pravdě podobno, že bude časem místo 
drahého indychu takový z dehtu kamenouhelného dobytý anilin za obyčejné trvanlivé 
modré barvivo sloužit. 

S těžkými olejemi přecházejí do nádržky i páry takové, které se tam v látky 
pevné srazí; nejdůležitější z nich jest naftalin, látka bílá, která se v lihu rozpouští, 
nikoliv ale ve vodě; dá se velmi těžko zapálit a hoří plamenem čadivým. Z tohoto 
naftalinu lze dobyli zvláštní kyselinu, která dává s alkaliemí krásné a trvanlivé barvivo 
červené, jenž se mořené barvířské (Krapp, Tůrkischroth) velmi podobá a časem místo ní 
užívati bude. 

Young v Glasgově zpozoroval, že se nevyvinují z přepáleného kamenného uhlí 
vždycky stejné látky, nýbrž že mnoho na tom záleží, v jak silném horku se uhlí toto 
přepaluje. Je-li horko veliké, vyvinuje víc plynu a méně dehtu, je-li ale teplota menší, 
děje se to naopak. A tak se obdrží i zdehtu silným horkem jiný výsledek nežli mírným 
zahříváním. "Tento rozdíl je vidět nejlépe na těch pevných látkách, které se v nádržce 
srážejí; silným horkem tam povstane — jak jsme již pravili — naftalin, slabším za- 
hřáním ale parafin (palojina), Tento parafin jest hmota bílá, bezvonná a bezchutná, 
v tenších vrstvách průzračná, a hoří plamenem jasným, bílým a nečadivým. Poměvadž 
lze i přepalováním rašeliny paralin obdržet, dobývá se nyní velmi hojně a slouží, asi 
s V; vosku smíchán, na dělání pěkných svíček, které jsou pro svou průzračnost a 
svůj jasný plamen velmi oblíbené. I v Čechách se bude brzy parafin u větším množ- 
ství dobývat, čímž se nám v krátce nového pěkného svítiva dostane. 

Co zůstane ale v křivole po vypálení dehtu? Černá smůla, která se polřebuje 
v Anglicku při dláždění ulic. Taková smůla se s trochem čerstvého dehtu smíchá 
a rozhřeje, načež se vyleje na drobné kamení, které mezi větší kameny vloženo jest; 
tím se dlažba tak spojí, že velmi dlouho žádné opravy nepotřebuje. — Kdyby se ta 
smůla v křivole silným horkem ještě dále vypalovala, přecházely by do nádržky husté, 
nečisté oleje, které se jen na natírání strojů hodí, a v křivole by zůstal konečně kok 
hutný, spečením smůly povstalý. 

Z toho všeho vidíme, jak veliké výsledky může míti důkladné vyšetřování věci 
na první pohled nepatrné. Kdo by se byl před 50 lety domníval, co se dá všecko 
časem z dehtu kamenouhelného dobývat? Zde jsme se zmínili'jen o nejdůležitějších lát- 
kách ; jest jich více známo, a předce není ještě počet jejich uzavřen. Snad odhalí časem 
tento ošklivý dehet lučebníkům i jiná tajemství, snad jim dokonce okáže, kterak lze 
důležité látky organické utvořovat z prvků neorganických. 


25 


Vodní sklo. 


Roku 1824 vynašel professor Fuchs v Mnichově zvláštní druh skla, které se 
v horké vodě rozpouští ; proto je nazval také sklem vodním čili rozpustným (Wasserolas). 
Sklo takové se obdrží roztopením 15 částek křemenu a 10 částek drasla, k čemuž se 
obyčejně pro snadnější roztopení drobet uhlí přidá; poněvadž jest ale draslo drahé, brává 
se na jeho místě často soda (salajka), a proto rozeznáváme dvojí sklo vodní — dra- 
slové (Kaliwasserglas) a salajkové (Natronwasserglas); ve svých vlastnostech jsou si oba 
druhy velmi podobné, sklo salajkové jest ale lacinější. 

Hned po vynalezení vodního skla napadlo Fuchsovi, že by se daly mnohé věci — jako 
dřevo, tkaniny a j. — roztokem tohoto skla poněkud před ohněm zachránit. K tomu 
oučelu se sklo vodní na prášek roztluče a v pateronásobném množství vařící vody roz- 
pustí, tím roztokem se dřevo neb tkanina potře, a když uschne, je na ní vidět te- 
nounkou vrstvu skleněnou, která zpodní látku před ohněm tak dlouho ouplně chrání, 
pokud ji samu oheň nezničí. 

V divadle Mnichovském se vodní sklo brzy po vynalezení již upotřebilo. Všecko, 
co bylo dřevené, ano i všecky dekorace nalřely se jeho roztokem, čímž jest celé dí- 
vadlo před nebezpečným ohněm chráněno; dekorace sklem natřené dají se i dobře 
svinouti, jen že je nelze přeložiti, poněvadž by vrstva skleněná popraskala. 

Mimo to nenašel ale vynález tento po své vlasti veliké obliby ; nikde po celém 
Německu se vodní sklo na nic nepotřebovalo, a jen v lučebných knihách činívala se 
o něm zmínka. Jinak ale ve Francouzích. Tam se poznala brzy důležitost této věci, 
brzy povstaly zvláštní dílny, v kterých se veliké množství vodního skla připravovalo, 
a téměř po celém Francouzsku se rozmanité upotřebení jeho velice rozšiřovalo. Ale 
již roku 1840 byla i v Čechách zvláštní dílna na vodní sklo zřízena, kdežto po celém 
Německu ještě nikde žádné nebylo. Teprv po výstavě Pařížské, když celý svět viděl, 
co se dá všecko sklem vodním docíliti, počaly se i v Němcích podobné věci zkoušeli, 
a od té doby se upotřebení vodního skla neustále rozšiřuje. 

Sklo vodní se prodává nyní buď co látka pevná, aneb co hustý roztok rosolu 
podobný, v láhvích hliněných, z nichž každá obsahuje asi 40 liber takového rosolu; 
ostatně lze i menší láhve skleněné (po 41%, libře hustého roztoku) v obchodu dostati. 
Centnýř pevného skla vodního stojí 20 zl. ve stříbře, centnýř hustého roztoku asi 10 
až 12 zl; každý takový roztok není ale stejný, poněvadž v něm může býti více neb 
méně vody obsaženo; a proto se musí udávat, kolik částek pevného skla a kolik částek 
- vody se ve 100 částkách takového roztoku nachází. Roztok 40 stupňů (40grádie) silný 
slove takový, kde je v centu 40 liber skla a 60 liber vody obsaženo; roztok 66 stupňů 
silný bude mít tedy v centu 66 liber skla a 34 libry vody. V roztoku příliš řídkém 
nedá se vodní sklo dobře chovati, poněvadž se v tom spůsobu oučinkem vzduchu snadno 
rozkládá ; ale i hustý roztok se musí vláhvi vždycky velmi dobře uzavřít, aby zevnějším 
vzduchem netrpěl. 

V Praze dělá se sklo vodní v lučební fabrice p. Kinzlbergra na Smichově. 

Pro menší výlohy se potřebuje skoro vždycky jen sklo salajkové; jen ve zvlášt- 
ních připadech, o kterých se dále zmíníme, musí se draslového skla, užívat. Před na- 
tíráním se roztok skleněný vodou dešťovou rozředí, a sice tak dalece, aby se stal jen 


26 


asi 11 stupňů silný ; mnoho-li vody se tedy pokaždé přidati má, lze dle síly koupeného 
roztoku snadně vypočítat. Roztokem takto rozředěným natírají se pak rozličné plochy 
pomocí štětiček, kleré se po každém natírání dobře vyperou, aby nezkameněly. Jedním 
nalřením není ale věc ještě roztokém napuštěna, proto se musí několikrát natřít; 
k natírání druhému a dalšímu béře se ale silnější roztok nežli ponejprv, tak že se při 
tom hustý rosol vodou dešťovou jen as na 16 stupňů rozředí. Mezi každým nalíráním 
se nechá věc as 24 hodin stáli, aby ouplně uschla. Na plochách olejem natřéných 
roztok skleněný nedrží. 

Kde se dá všude nátěru skleněného upotřebit? Na dřevě, na fkaninách, papíře 
a plelivech slaměných, aby neshořely a nehnily; na sténách, aby vlhkostí netrpěly a 
byvše ušpiněny pouhým omytím se očistily; na kovech mnohých, aby nerezovatěly. 

Dřevo stává se pod nátěrem skleněným hnědším, mladé dříví dubové vypadá 
pak jako staré, dříví jedlové dostává podobu třešňového, habrové a jesenové ale nej- 
více získá. K natírání dřeva, tkanin a papíru se béře vždycky roztok hodně řídký ; 
ponejprv jen asi 6 stupňů silný, a nalírá se obyčejně třikrát, na nejvýš šestkrát, Dřevo 
takto natřené je chráněno před červy, před houbami i před hnitím ; co se ohně dotýče, 
tu nelze ovšem dřevo, tkaniny a papír žádným prostředkem před shořením ouplné 
uchránit, ale jsou-li věci tyto roztokem skleněným natřeny, dlouho vzdorují olmi, a pak 
i v největším horku nikdy plamenem nehoří, nýbrž jen doutnáním v uhlí přecházejí ; 
lím se oheň tak zdržuje, že se přes takové předměty dále rozšiřiti nemůže. V diva- 
dlech, ve fabrikách, ve chlívech a stodolách dá se tedy tímto spůsobem každé podobné 
neštěstí znamenitě umenšil. 

Důležitější jest ale ještě nálčr skleněný na stěnách z malty vápenné. Žádným 
dosaváde obyčejným prostředkem nelze stěnu proli vlhkosti, vzduchu a slunci chránit, 
a prolo se užívá nyní často oleje k natírání zdí; ale nátěr olejový jest přilíš drahý, 
a když se ušpiní, nedá se tak snadně očistit. Nátěr skleněný jest poměrně lacinější, 
bytelnější, nepouští se zdí a dá se mýdlem a kartáčem vždycky beze škody očistit. 
Při velikých stavbách se nenatírá zeď štětkou, nýbrž rozředěný roztok skleněný rozstři- 
kuje se stříkačkou co drobounký déšt po všech zdech. 

Z kovů se dá nejlépe železo, zinek a mosaz sklem vodním před působením 
vzduchu a vlhkosti uchránit ; kov nalřený se nesmí hned v první době do vody stavět, 
později ale, když se nálěr na něm ouplně ustálí, pranic mu to neškodí. Želézo rozto- 
kem skleněným natřené se dá bez porušení nátěru i rozpálit. 

Mimo to se potřebuje roztok skleněný velmi hojně k okřemenění kamenů vápe- 
natých, které by jinak brzy zvětraly a se rozdrobily. Toto působení skla vodního po- 
známe nejlépe, když ponoříme kus křídy do takového roztoku, a po usušení to několi- 
král opakujeme; křída taklo namáčená konečně drobet sežloutne, je na povrchu hladká 
a nedrobí se více, ano dá se jako jiný tvrdý kámen pěkně uhladit; toto okřémenění 
(Silifikation) není ale jen na povrchu, nýbrž vniká i dosti hluboko do hmotý samé, 
a křída častěji ponořená může se veskrz tak tvrdou státi, že dává ma očeli jiskry. Po- 
dařilo se již, kameny takto okřemeněné i ku kamenolisku upotřebiti.“ Sámo sebou se 
rozumí, že se i hotové sochy z kamenů měkkých takto snadně okřemieniti dají a pak 
velmi bytelné jsou. Je-li socha před okřemeněním otlučena, dá se skléňěným těstem 
snadno opravit; takové skleněné těsto povstane, když se křída rozdrobená dó řoztoku 
skleněného nasype; těsto to je s počátku měkké, lak že se z něho snadným spůsobém 


nb 


Z Z. 


27 


každý díl sochy utvořili dá, poznenáhlu ale tak ztyvrdne, že působením zevnějšího 
vzduchu pranic netrpí. — Sochy sádrové se nedají tak snadně okřemenit, jako sochy 
z jiného kamení, poněvadž spojením sádry se sklem vodním takové lučební sloučeniny 
povstávají, kleré pevnost celé hmoty částečně ruší. Proto se musí brát k okřemenění 
sádry vždycky jen sklo draslové, a ne salajkové; pak musí být roztok skleněný pro 
sádru velmi slabý, poněvadž sádra v silném roztoku puká. 

Kde je stavivo příliš drahé neb vzdálené, tam by se dalo s prospěchem ze skla 
vodního i strojené kamení k stavení robit, a to následovně. Vypraný a drobet zahřátý 
písek se poleje zahřátým roztokem skleněným tak, aby se z toho těsto stalo; takové 
těsto se dá pak do forem plechových, a když v nich trochu vyschne, vyndá se po- 
vstalý kámen a nechá se na vzduchu dobře vysušit. Pro uspoření vodního skla se 
může dát do vnitř každého takového kamene několik kusů oblátku. 

Kosti a škořápky zvířecí se slanou okřemeněním neporušitelnými. 

Přidá-li se k centu páleného vápna asi 10 liber roztlučeného skla vodního, dá 
se z toho dělat malta, která se výborně hodí na stavby ve vodě. Taková malta by 
se ale mohla potřebovat i na zdi, které mokrem mnoho Irpí a proto slále vlhké jsou ; 
z takových zdí by se musela stará vrstva malty seškrabat, a zeď pak znova vodní 
maltou omazat. 

Ostatně se hodí rozlok skla vodního i za tmel (Ki) na sklo, porcelán a kovy. 
Když se roztlučená věc skleněná roztokem skla vodního slepí a dobře vyschnout nechá, 
drží tak pevně, že se věc spíš všude jinde než na slepeném místě přerazí. Při sle- 
pování musí být roztok skleněný vždycky hodně silný, kusy k slepení určené se hezky 
zahřejí, a roztok se natírá teplou štětičkou na oba přeražené kusy, které se konečně 
šňurou sváží a v mírném teple dobře vysušit nechají. Je-li místo přelomené as 1 palec 
tlusté, musí se nechat po slepení 14 dní vysoušet. 

Přehojně se užívá skla vodního k upevnění barev na tkaninách a na papíře. I ča- 
louny již na stěnách nalepené natírají se někdy slabým roztokem skleněným; tím se 
stanou drobet tmavšími, ale dostanou větší lesk a dají se, jsou-li ušpiněny, vodou 
snadno omýti. Pro hostince a sály veřejné se to výborně hodí. 

Malby na zdech lze vodním sklem také před působením vlhkosti a zevnějšího 
vzduchu uchránit. Když jest malba holova, postříká se z tenounké trubičky roztokem 
"skleněným, který po ouplném uschnutí malbu tak chrání, že jí ani mráz, ami vlhkost, 
ani horko neuškodí, ano že se beze škody mydlinami omýti může. 

V dobách novějších se počalo ve velikých tkadlcovnách užívat skla vodního místo 
„škrobové šlichty k namáčení příze, a to s nejlepším prospěchem. 


Drobnosti. 


Nové peníze. 


Při každém bití peněz se musí určit přede vším číslo miničné (Můnzfuss), t. j. 
musí se udati, kolik kusů se z jistého množství kovu raziti má; dle toho se pak řídí 
cena každého. kusu. Tak se razí u más posaváde z jedné Kolínské hřivny stří- 


28 


bra“) 20 kusů, z nichžto platí každý jeden zlatý. Proto nacházíme na tolarech konveneč= 
ných, 2 zl. platících, nápis: „Deset jedna hřivna.“ Toto číslo miničné slove dvaceti- 
zlatové čili konvenční (Zwanzigguldenfuss, Konventionsfuss), a povstalo smlouvou Ra- 
kouska z Bavorskem roku 1753; Bavorsko se té smlouvy ale dlouho nedrželo, a tak 
se vyskytuje číslo konvenční nyní jen v Rakousku. 

Ve státech severoněmeckých, ku př. v Prusích, bije se z jedné Kolínské hřivny 
14 tolarů; tedy obnáší 14 pruských tolarů právě tolik co našich 20 zlatých, z čehož 
lze cenu jednoho pruského tolaru v našich penězích snadno vypočítat. 

V státech jihoněmeckých, ku př. v Bavořích, v Bádensku a j+ je ale opět jiné 
číslo miničné; tam se razí totiž z jedné Kolínské hřivny stříbra 241, zlatých jiho- 
německých; proto platí tedy 24'/, zlatých jihoněmeckých tolik co 14 tolarů pruských, 
aneb tolik co našich 20 zlatých konvenčních. Jihoněmecký zlatý obnáší dle toho 
v našich penězích jen něco přes 48 krejcarů. 

Nestejnost těchto čísel miničných má mnohé obtíže; proto se mají bíti peníze 
vRakousku, státech severoněmeckých a jihoněmeckých v příští době dle jiných čísel, která 
by si byla více podobná. Za váhu základní nebude sloužit více hřivna Kolínská, nýbrž 
libra celní (Zollpfund) **). Z takové libry celní se bude razit v slátech severoně- 
meckých 30 tolarů, v státu rakouském 45 zlatých, a v státech jihoněmeckých 52; 
zlatého; pak bude platit jeden severoněmecký tolar právě 1%, zl. rakouského neb 
1%/, zl. jihoněmeckého, 

Jaký rozdíl bude asi mezi cenou peněz těchto nových, a mezi cenou peněz 
nynějších ? 

V Prusku a v oslatních státech severoněmeckých se razí posaváde z jedné 
Kolínské hřivny, tedy z 233, gramů, 14 tolarů; budoucně se bude razit ale z jedné 
libry celní, tedy z 500 gramů, 30 tolarů; srovnáme-li to, poznáme počtem jedno- 
duchým, že je v nynějším pruském tolaru 16, gramů stříbra, a v tolaru novém že 
bude jen 16, gramů, čili že váží čisté stříbro (bez přísady) ve 100 nynějších tola- 
rech 1670 gramů a ve 100 nových tolarech jen 1666 gramů. Z toho vysvítá, že 
bude mít nový tolar pruský o něco menší cenu nežli nynější, ale rozdíl ten je velmi 
nepatrný a obnáší jen as '/„ ze sla. 

V Rakousku se razí posaváde z jedné Kolínské hřivny, tedy z 233, gramů, 
20 zlatých; budoucně se bude razit ale z jedné celní libry, tedy z 500 gramů, 
45 zl.; ztoho lze vypočítat, že je v našem nynějším zlatníku 11,5, gramů čistého stříbra 
(přísada mědi se nepočítá) a že ho bude v zlatníku novém jen 11,, gramů, čili že 
je ve 100 našich nynějších zlatých 4169 gramů čistého stříbra a že ho bude ve 100 
nových zlatých jen 41111 gramů. Proto bude cena nového rakouského zlatého menší 
nežli cema nynějšího zlatého, a ten rozdíl bude obmášet asi 5 ze sla, tak že bude mít 
100 nových zlatých jen as takovovou cenu jako 95 nynějších zlatých ; dle toho bude 


*) Hřivna je váha starodavná, která se při vážení zlata a stříbra potřebovala ; ale jako nejsou nyní ku př. 
libry ve všech zemích stejné, tak byly i břivny velmi rozličné. Nejvíce se ale užívalo hřivny Kolínské 
(kčlnische Mark), obnášející něco přes půlnaší libry, dle které se ještě nyní často váha stříbra určuje. 

**) Libra celní je menší nežli libra naše. (Chceme-li naši libru s librou celní a s hřivnou Kolínskou 
porovnat, stane se to nejlépe, když proměnime všecky na váhu francouzskou; libra naše má as 560 
francouzských gramů, libra celní právě 500, a hřivna Kolínská jen 233, gramů. 


29 


platit nový zlatý ve starých penězích jen něco malo přes 57 nynějších krejcarů — 
a starý (nynější) zlatý v nových penězích 1 zlatý 3" krejcaru. 

V Jihoněmecku v Bavořích, Wůrtembersku, Badensku) se razí posavád z Kolín- 
ské hřivny 24%, zlatého, a pak se bude razit z celní libry 52'/ zlatého; tedy je 
v nynějším zlatým jihoněmeckém 9,,, gramů stříbra a v novém ho bude 9,,, gramů 
Dle toho bude mít nový zlatý německý o něco menší cenu nežli nynější, ale rozdíl ten 
je velmi nepatrný a obnáší zase jen as ", ze sla. 


Ocelová pera. 


Již ku konci šestnáctého století se zkoušelo, zdali by se nedalo pero k psan 
z ocele zhotovit. V museum Norimberském se chová v skutku takové pero z oné doby, 
které má ovšem formu hrubou, ale ostatně dosli podařené jest.  Fabričné zhotovování 
per ocelových není ale tak dávné a pochází teprv od roku 1826; kolébka jeho jest 
v Anglicku v městě Birminghamu. Tenkráte tam bydlel jakýsi Gillot se svou rodinou 
v chudobné svělničce a dělal pera ocelová, ale beze všech strojů, jen pouhou 
rukou; a hle! tento Gillot stal se od té doby bohalým a váženým fabrikantem, v jehož 
dílnách nyní as 350 dělníků samá pera ocelová zhotovuje. V Birminghamu se vůbec praví, 
že si Gillot o toto odvětví průmyslu největší zásluhy získal. Mimo fabriku Gillotovu 
nachází se v Birminghamu ještě jedna vělší, která se vyvinula krátkým časem z ne- 
patrné dílny v malém domečku a nyní 600 lidí neustálé zaměstnává, v té se zhotoví 
týdně 420.000 tuctů per. 

V celém Birminghamu je as 25 fabrik na ocelová pera a počet dělníků v nich 
pracující obnáší as 2200. Ovšem se i ve Francouzích a v Německu pera ocelová zho- 
tovují, ale to vše zmizí v porovnání s rozsáhlými dílnami v Anglicku, a pak nesmíme 
myslit, když na peru německá neb francouzská jmena vytlačena jsou, že pero již 
v skutku z Němec neb z Francouz pochází; obchodníci němečtí a francouzšlí si ob- 
jednají v Biminghamu pera s libovolným znamením a pak je prodávají za svůj výrobek. 

Při veliké zkušenosti fabrikantů Birminghamských se nezdá, že by mohl někdo 
v jiné krajině s prospěchem se toho průmyslu uchytit, a předce tomu je jinak, Zhotovo- 
vání per ocelových se totiž nezakládá na drahých, velkolepých strojích, které si jen veliký 
kapitál zaopatřiti může, nýbrž hlavně na ruční práci; práce ruční jest ale unás mnohem 
lacinější nežli v Anglicku. V Birminghamu pracují v dílnách na pera obyčejně jen 
ženské; děvče mladé dostává týhodně 5 až 7 šilinků (2%, zl. až 3, zl. v stříbře) a starší 
42 až 14 šilinků (6 zl. až 7 zl. ve stříbře), Surová látka, loliž železo, k dě- 
lání per příhodná je nám právě tak přístupná jako Angličanům, jelikož se beře na 
pera železo švédské (Danemora), které se pak v ocel promění a v plechy rozválí. — 
Konečně nepožaduje toto podniknulí žádný veliký kapitál, jelikož malé stroje k tomu 
potřebné mnoho nestojí a s rozšířením práce se jen počet těchto malých strojů zmáhá, 


nikoliv ale velikost jejich. Proto by se mohla pera ocelová v našich krajinách s větším 
ziskem zhotovovat nežli v Anglicku. 


Vody minerální, 
V každé vodě pramenilé neb studničné se objevuji nějakč rozpuštěné látky mi- 
nerální, kterými pak voda i rozličné příchutí nabývá. V něklerých pramenech se ale 
těch minerálních částek tolik nachází, že se voda jejich ani k obyčejnému pití ani 


30 


k vaření nehodí; vody takové nazýváme vody zninerální. Dlouholetá zkušenost okázala. 
že se dá takových vod v rozličných nemocech buď co lázní, neb co nápoje (dle jistého 
určení) s velikým prospěchem užívati; a poněvadž bývá působení jejich u pramene 
samého nejvydatnější, povstaly všude u lakových pramenů dosti rychle osady lidnalé, 
a to i v takových krajinách, kde by se byl jinak jistě nikdo neusadil, 

Přirozená teplota vod minerálních jest rozličná, Ve vodách teplých se. sráží 
po vychladnutí částka rozpuštěných látek a tvoří vrstvu kamennou, která často dosti 
tlustá bývá. 

Vody k pití určené rozesílají se od pramene v rozličných nádobách do dalekých 
krajin. Ve Francouzích se k tomu berou láhve skleněné, v Německu a u nás hliněné; 
v Rakousích musí mít od roku 1850 každá láhev vypálené neb vytisknulé jmeno, odkud 
pochází, a počet roku, kdy byla naplněna, 

Veškeré vody minerální lze rozdělili nejlépe dle oné látky, která v nich pře- 
vládá a tedy největší oučinek působí, Taklo rozeznáváme vody se solí Glauberovou, 
vody se soli hořkou, vody alkalické, vody slané, železité, sirnaté a vody kyselé (kyselky). 
Zde promluvíme pouze o vodách minerálních v říši Rakouské se nacházejících. 


1. Vody se solí Glauberovou. 

Hlavní čáslka jejich jest síran sodnatý (sůl Glauberova) ; polřebují se více k pilí 
nežli k lázním. Sem počítáme : 

Karlovy vary s několika prameny rozličné teploty (Sprudel a Hygieia po 609 R 
— pramen Bernhardský 569 R — pramen nový 489 R — pramen mlýnský 459 R — 
u nemocnice 469 R — pramen Tereziánský 429 R — pramen zámecký 40" R). — 
Potřebují se veskrz skoro jen k pití. 

Mariánské lázně, a síce pramen křížový (Kreužbrunn) a Mariánský, jejichž pro- 
střední teplota 9 až 109 R obnáší. Mimo to jest v Mariánských lázních ještě několik 
jiných pramenů, které ale jine látky obsahují. 

Františkovy lázně u Chebu, jejichž vody se částečně k pití, částečně k lázním 
užívá; teplota tamějších pramenů jest asi 89 R. 

Lázně Budímské v Uhřích se potřebují k pití i ke koupání ; teplotá pra- 
menů 469 R. 

Pešťany v Uhřích mají tři prameny 309 až 35% R teplé; voda se hodí k pití 
i ke koupelím. 

Dorovary v Slavonsku se čtyřmi prameny 349 až 37% R teplými. 

Topusko ve Vojenské hranici má vody na 459 až 499 R teplé. 


2. Hořké vody. 

Hlavní část jejich jest sůl hořká (síran hořečnatý); potřebují se obyčejně jen 
k pilí a přehojně se rozesílají. Sem náležejí: 

Bylany (Pilna) se 26 prameny, z nichž ale jen asi ze šesti se voda k rozesílání vybírá. 

Sedlice (nedaleko od Bylan) s 10 prameny, z nichž se jen některé potřebují. 

Zaječice mají 20 pramenů, ale jen ze tří se nabírá. 

3. Vody alkalické. 

Působení jejich se zakládá nejvíce na uhlanu sodnatém (Ssalajka); studené vody 
takové mívají mnoho kyseliny uhličité a potřebují se obyčejně jen k pilí, vody -= 
ale jen ke koupání, Sem počítáme : 


81 


Bílinu se čtyřmi prameny (as 99 R), jejichž voda se obyčejně rozesílá, 

Teplice v Čechách, hlavní pramen má 399 R, jiné prameny 20 až 389 R; voda 
všech se potřebuje obyčejně jen zevnilřně. 

Teplíce v Krajinsku mají tři prameny po 299 R. ki 

Bardějov v Uhřích má šest pramenů, jejichž leplola jen 79 až 89 R obnáší; 
potřebují se k pilí i ke koupání. 

4. Vody slané. 

V těch se nachází u větší části rozpuštěná sůl kuchyňská. Vody slané a hořké 
mají ze všech vod minerálních nejvíce rozpuštěných látek. K vodám slaným se počítá : 

Isl v Rakousích; 

Wělička, Ivonice a Truskavice v Haliči; 

Luhačovice v Moravě a 

Hall v Tyrolsku. 

Všecky tyto vody se potřebují obyčejně jen zevnitřně; mají-li se píti, musí se 
k nim něco čisté vody přimíchat. Lázně mořské mají podobný, ale silnější oučinek 
nežli lázně z pramenů slaných. 


5. Vody železité, 


Ve vodách železiltých (Stahlwásser, eisenháltige Mineralwásser) jest hlavní pů- 
sobící látkou uhlan železitý, který se ve vodách nákyslých z části rozpouští, ačkoli 
v nich často dle množství třeba jiná látka převládá. 

V lázních Františkových se počítají dva prameny (Franzensbrunn, Salzguelle) dle 
svého působení k vodám železitým, ačkoli v nich dle množství sůl Glauberova převládá. 

Kurlsbrunn v Slezsku má lři prameny železilé, které se pijí i k lázním užívají; 
teplota jejich obnáší asi 69 R, 

U Gleichenberku v Štýrsku je pramen železitý (Klausnerguelle), který se pije a rozesílá. 

K tomuto oddělení patří i Módling u Vídně, Parad v Uhřích a Piravart v Dolej- 
ších Rakousích. — ; 


6. Vody ssirnaté, 

V těch se nachází rozpuštěný sirovodík, kterým nabývají zápachu podobného 
slarým vejcím. Sem počítáme: 

Baden u Vídně, kdež jest 12 pramenů, 229 až 399 R teplých; voda všech se 
potřebuje zevnilřně, jen jeden (Ursprungsguelle) se pije. 

Mehadia (lázně Herkulesovy) ve Vojenské hranici s 24 sirnatými prameny, na 
; 169 až 519 R teplými. 

Trenčín v Uhřích s prameny 299 až 32" R teplými. 

Teplica v Charvátsku, jen ke koupání; teplota pramenů obnáší 45 až 479 R, 

Ostatně sem patří i Zager (Erlau) v Uhřích, „Sklo u Lvova, Meidling u Vídně, 
Split v Dalmátsku a Albano v rakouském VYlasku. 


7. Kyselky. 
Takto se nazývají veškeré vody minerální, ve kterých se nachází prostá kyselina 


uhličitá (Kohlensáure), a sice dle mmožství nejméně 12 kostkových palců kyseliny 
-© v každé libře vody. Sem patří: 


32 


Gleichenberg v Štýrsku se třemi prameny (Konstantinguelle, Rómerguelle, Jo- 
hannisbrunnen). 


Rohyč v Štýrsku; voda se hojně rozesílá a je ve Vlaších známá pode jmenem 
acgua di Čili. © © 

Kymžvart v Čechách; voda tamější se obyčejně jen rozesílá. 

Liebwerda v Čechách má tři prameny kyselé (obyčejně jen k pití) a jeden železitý. 

Kysibel (Giesshůbel) v Čechách; voda Kysibelská se obyčejně jen pije. 

Mimo to sem patří i Lotter-Mitter, © Rabbi-Bad, Ladis a Hohenems v Tyrolech, 
Fřired a Sljač v Uhřích. 

Někdy se potřebují k léčení i takové vody, ve kterých žádná lučební částka ne- 
převládá; působení jejich závisí tedy pouze jen od spůsobu, kterak se jich užívá, 
K těm můžeme počítati Gastein v Salebursku (28“ až 389 R. teplý), Teplice v Štýrsku 
(až 299 R) a Grůfenberk v Slezsku (jen 49 R). 

Nejznamenitější prameny zemí cizích jsou následující; Selters, Schwalbach, Fa- 
chingen, Geilnau, Ems a Wiesbaden v Nasavsku; Reisdorf u Bonnu; Pyrmont a Chy- 
žice (Kissingen) v Bavořích; Baden v Badensku; Driburg ve Vestfalsku; Warmbrunn, 
Dušník (Reinerz), Chudoba, Flinsburk, Altwasser v pruském Slezsku. Vody Selterské 
se rozešle každoročně asi 3 miliony láhví. 

Francouzsko má vody slané: Pongues, Vichy, Babaruc, Plombiéres, Audinac 
a St. Nectaire; vody železité: Passy, Forges, Provins, Vals a Montďor; vody 
sirnaté: Barěges, Cauterets, Bagněres de Bigorre, Bagněres de Luchon a St. Sauveur ; 
vody jodové: Bourbon-les-bains, 

Anglicko má prameny léčivé Epsom a Leamington. 

V dobách novějších se dělaly pokusy, zdali by se nedaly vody minerální smí- 
cháním rozličných látek lučebních s vodou obyčejnou padělati; pokusy tyto se u mnohých 
druhů, zvláště u vod kyselých, výborně podařily. V Paříži se dělá ročně as 2 miliony 
láhví takových vod strojených, a ledakdes se připravují a prodávají i zvláštní prášky. 
které, byvše do vody obyčejné vsypány, podobnou ji činí vodě minerální, 

Parní pluh. 

Velmi zajímavé pokusy vykonávají se v novější době v Anglii s pluhem parním 
strojem hnaným. Není pochybnosti, že pokusy tylo povedou k příznivému výsledku. 
Někdo, který při těchto pokusech svědkem byl, zaslal o tom anglickému časopisu Times 
zprávu, z níž následující sdělujeme. Parní stroj měl sílu 8—9,„koní a stál pevně; drátěný 
provaz, jimž se tři pluhy současně táhly, měl délku ', anglické míle, pět dělníků opa- 
iřovalo stroj ja pluhy, šestý dovážel jedním koněm vodu. Za krátký zimní den bylo zoráno 
pět jiter. Výlohy, spolu s upotřebením a dovážením stroje, což každý čtvrtý den za- 
potřebí jest, obnášejí při nepříznivých okolnostech a v půdě velmi tuhé asi 7 šilinků 
31, zl. stř.) za jitro, při čem se orá 5'/, palce hluboko. V příznivějších okolnostech obná- 
šejí výlohy za jitro 6, v lehké půdě 3 šilinky. Na jednom hospodářství prince Alberta 
orá pluh 40 palců hluboko za 45 šilinků jitro. "To jsou výlohy, které v Anglii také 
koňský polah požaduje. Poněvadž vynález ten teprva v plenkách jest, dá se s jistotou 
očekávati, že se výlohy časem znamenilč snížili dají. 


Sestavil: Prof. Josef Balda. 


Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském seminaři v Praze, 1857. 


. 


r pr K 


PRŮMYSLNÍK. 


Přiloha k Zivě. 


Číslo 3. 


0 výrobcích hliněných. 


Rozličné druhy hlíny povstávají v přírodě zvětráním mnohých sloučenin, z nichžto 
nejdůležitější jest živec. Živec (Feldspath) jest sloučenina dvojitá, složená z křemenu drasel- 
matého a z křemanu hlinitého; působením vlhkosti a vzduchu poznenáhla zvětrá, křeman 
draselnatý se vyloučí a bývá od rostlin pohlcen; odlud pochází draslo v popeli rostlin- 
ném. Po vyloučení křemanu draselnatého ostane ze živce jen křeman hlinitý; len se 
objevuje na místě svého povstání co hmota bělavá, bezleská a neprozračná, která 
obyčejně porculánkou (Porcellanerde) číli kaolinem slove, a od hlíny i lím se rozeznává, 
že byvši vodou zadělána jen velmi málo lepivé lěsto tvoří. Když se ale onen křeman 
hlinitý z místa svého povstání vodou odplaví a pak opět někde usadí, tu dělá hlínu 
tvorednou (plastischer Thon), která měkne vodou na těsto tvořitelné. 

Dle látek přimíšených rozeznává se ještě několik odrůd hlíny. 

Blína Arnčířská (Tópferthon) podobá se tvorebné, obsahuje ale ještě sloučeniny 
železnaté, a proto mívá i po vypálení barvu červenou neb žlutou: silným výhřevem 
se roztopuje. 

Hlína ohnivzdorná (feuerfester Thon) jest velmi tvorebná, bývá po vypálení buď 
bílá neb i červenavá, a neroztopuje se. 

Hlína valchářská (Walkererde) jest hmota bílá, drobivá, která se ve vodě rychle 
na drobný prášek rozpadne a pak co těsto nelvořivé mastnoty pohlcuje; proto se 
potřebuje k vypuzení skvrn maslných, k valchování sukna a j. 

Slín (Mergel) jest hlína tvorebná s vápnem smíchaná ; je-li více hlíny než vápna, 
slove slín hlinitý (Thonmercel), — jestliže ale vápno hlínu překonává, povstane slín 
vápniltý (Kalkmercel). 

Hacka (Lehm, Ziegelthon) jest hlína méně tvorebná, ve které jest přimíchán 
písek křemenitý s látkami železnatýmí ; v ohni se vypálí na červeno. 

Jíl (Letten) jest hlína modravě šedá, částky uhelné zavírající; s vodou poskytuje 
"lěsto přetuhé, a vodu silně zadržuje. 

© Veškeré výrobky hliněné lze rozdělili na hutné (dichte Thonwaare) a dirkovaté 
(porós). Výrobky hutné se musely v peci tak rozpálit, aby se veškeré částky více 
stáhly a takřka slily; proto bývá nádobí takové průzračné, vypadá na lomu jako sklo, 
vodu nepropouští a dává na oceli jiskry, Výrobky dirkovalé se při TRSONM jen 
Průmyslník: 


84 


málo roztopují, a mají proto mnoho malých děr; hmota jejich je drobivá, na lomu 
zemovitá, propouští (není-li polévaná) vodu a chytá se na jazyk. 

K výrobkům hutmým počítáme : 

4. Porculán živcový (Feldspathporcellan), 
porculán frytový (Frittenporcellan), 

. kameninu (Steingut). 

výrobkům dirkovatým ale: 
Majolík neb fayencu (Fayence), 
nádobí hrnčířské (Topferzeug) a 
cihly. 

Porculán se dělával asi před 450 lety jen v Číně a Žapanu, a byl tenkráte 
v takové ceně, že dal tehdejší kurfiršt Saský králi Pruskému za 48 porculánových 
nádob (bílých s červenými květy) celý pluk dragonů. Na počátku předešlého století 
podařilo se ale jakémusi Bóltgerovi porculán udělati. Tento Bótiger byl rozený Sas 
a učil se v Berlíně lékárnictví; tam se o něm roztrousila pověst, že umí zlato dělat, 
Bóttger tomu neodpíral, ale utekl z Berlína do Sas; tu ho žádalo Prusko nazpět. 
Poněvadž byl ale rozený Sas a v Sasích tenkráte také zlato potřebovali, nebyl vydán, 
nýbrž do Drážďan odveden a přemlouván, aby své tajemství kurfirštovi projevil. Bótger 
se pořáde choval, jakoby v skulku uměl zlato dělat; když ale viděl, že se naň již 
tuze doráží, a že by se mu — kdyby pravdu vyznal — ani nevěřilo, tu mu počalo 
být ouzko a on opět uprchl; brzy byl ale chycen a lépe ostříhán. Strážce jeho, 
baron Tschirnhausen, poznal ale záhy kolik bilo, a poněvadž již dříve zpozoroval, že 
umí Bóttger dobře hlínu rozlápět, radil mu aby nyní všeho přetvařování nechal a raději 
všemožně zkoušel, zdali by se z některé hlíny saské nedal porculán udělat. Bótiger 
věděl již z mnohých jiných příkladů, že bude oběšen, jestliže v krátkém čase kurfiršla 
zlato dělat nenaučí; proto počal zkoušet a roztápět rozličné druhy hlíny, aby snad 
vynalezením porculánu  kurfiršta uchlácholil a život zachoval, Roku 1706 se mu 
v skutku poštěstilo první porculán udělat; byl sice jen Anědý, ale brzy i bílý zhotovil. 
Kurfiršt byl ouplně spokojen. Roku 1710 byla již na hradě Mišenském první dílna na 
porculán založena, a Bóttger ředitelem jejím. Ale se štěstím vrátila se i lehkovážnost 
jeho, on si dílny nehleděl, žil nepořádně a chtěl konečně celé tajemství Prusům prodat; 
z toho nastalo veliké vyšetřování, mezi kterým Bóliger u veliké bídě zemřel, ač byl 
v té krátké době od kurfiršta přes 150,000 tolarů obdržel. 

Ačkoli spůsob dělání porculánu, zřízení pecí a t. do v Sasku velmi se tajil, 
prozradilo se uprchlými dělníky předce brzy to tajemství, a tak povstala roku 1718 
dílna ve Vídni, 1750 v Kodani, 4751 v Berlíně, 1755 u Mnichova, 1756 v Petrohradě 
a 1774 v Sevresu u Paříže. Ve Francouzích se dělal, sice již od roku 1695 porculán © 
frytový, ale o pravém porculánu nebylo žádné zmínky; teprv roku 1756 koupili Fran- 
couzové Bůttgerův vynález od fabrikanta Hanonga za čtyry tisíce franků a doživotní 
roční plat 1200 franků. Teď měli tajemství, ale neměli kaolínu, kterého nebylo po 
celém Francouzku nalezli, Tu hledala jednou žena jakéhosi holiče v St, Yrieux hlínu 
valchářskou, a našla na blízké stráni kámen bělavý, který za hlínu valchářskou měla; 
muž její ukázal ale kámen tamějšímu lékárníku, a ten jej poslal lučebníku Mac- | 
guerovi k vyšelření, který v něm skutečně kaolin poznal. Tu založena jest dílna v Se- | 
vresu, která palří nyní k největším v celé Europě. 


SD PHONW 


95 


K dělání porculánu se tedy nejdříve musí opalřili kaolin, klerý nemá všude 
ouplně stejných vlastností; kaolin francouzský (u St. Yrieux) má takové sloučení, že 
se bezprostředně na dělání poreulánu hodí. © K jiným druhům se musí rozemletý 
živee přidávat, má-li z nich dobrá směs poreulánová povstat. Kaolin saský (nedaleko 
Sehneebergu v saských Krušných horách) jest červenavý, v ohni ale ouplně zbělá. 
V Čechách se kaolin velmi hojně nalézá, tak u Milevska v Táborsku, u Pečova, u Slav- 
kova a j. Skoro všecky české druhy jsou co křída bílé, 

Kaolin rozemletý se náležitě vyplaví, aby se písek a jiné nečistoty odloučily. 
V těstu z rozemletého kaolinu povstalém by se alé brzy oddělily rozličné vrstvy (dle 
potažné váhy rozličných látek), a proto se z něho musí část vody vyloučit; na vzduchu 
se to stát nesmí, nejlépe, když se lěsto do malých lněných pyllíků nacpe a pak lisem 
část vody vytlačí, Těsto kaolinové (dříve drobivé a netvorebné) stane se takto pozne= 
náhla lepivým, a lo tím více, čím déle se pak na vlhku ležet nechá; proto se nechává 
těsto porculánové obyčejně několik roků ležet, nežli se vzdělá, a někdy se potom 
i vodou hnojovou polévá, čímž se proměna jeho urychlí; těsto při tom kyše, černá 
a nemile zapáchá; vezme-li se ho alé kousek ven, brzy na vzduchu zbělá, při čemž 
vyráží kyselinu uhličitou. Tou proměnou se každá látka organická v těstu ouplně 
zničí, těsto samo se slane všude stejným a dosti tvorebným. V Číně nechávají těsto 
porculánové plných sto let pod vodou ležeti, nežli je vzdělají. Z těsta vyleželého 
robí se nyní nádobí buď na kruhu, buď v kadlubech neb i od ruky; čeřité kraje 
dělají se kolečky neb válci, jimiž se rychle po nádobí ještě měkkém jezdí. Když nádobí 
na vzduchu uschne, pak se ještě soustruje a konečně slonovou kostí neb rohem hladí, 
Na to se zastrčí do pouzder (Caselten) a sází se do peče. Nádobí se nemůže holé 
do pece dávat, poněvadž by kouřem a sazemi velmi trpělo. Pouzdra jsou také z kao- 
linu zhotovena, ale nesmějí se v žádném horku rozškvařovati, ačkolí nádobí v nich 
zavřené slíli se musí. 

Pecník v dílnách poreulánových skládá se obyčejně z trojího postropí ; postropí 
zpodní slove pecník dopalovací (Glulholen), prostřední pecník zíhací (Verglihofen) a 
svrchní pecník pouzderný (Kapselolen, Mantel). Každý pecník má několik nístějů, v nichž 
jest palivo, tak že plamen rozptýlený ouvětřím od hora dvlů se žene na všecky strany. 
"Výhřev v takovém pecníku jest náramný, tak že se tam pruty železné v krátké chvilce 

© rozškvařují. Kamení k stavení takových pecí dělá se z roztlučených pouzder a vesměs 
(z hliny nerozškvařitelné. 

Pouzdra se zbožím na vzduchu uschlým sázejí se do pecníku žíhacího; do pec- 
, níku pouzderného se. dávají jen nová pouzdra a kameny k stavení pecí určené, aby 
(se vypálily ; do pecníku dopalovacího přijde ale zboží lakové, které se již dříve v peci 
„„žihací vypálilo. Když jest pec naplněna, zazdí se vchod a rozdělá se oheň. V Anglicku 
' se topí kamenným uhlím, u nás obyčejně dřívím. Výhřev tem lrvá 17 až 18 hodin; 
| „pak se nechá pecník několik dní vystydnout, načež se otevře a nádobí v pouzdrách vynímá. 
vue Nádobí z pecníku žíhacího vyňaté se polévá (glasiren); látka polévací (klazara) 
ojest -míchanina z kaolinu, „sádry a rozllučených střepů poreulánových; věškeré tyto 
vlátky se na prášek roztlukou a s vodou rozmíchají. Do lé tekuliny se ponoří nádobí 
„v peci žíhací vypálené ; a nechá se opět na vzduchu oschnouti. Po osušení dá se 


| „nádobí polévané opět do pouzder vyčistěných, -postaví se v nich ale na kruhy hliněné 
3% 


96 


(Pumbse), aby se pouzder přichytili nemohlo, Konečně se vsadí do pece dopalovací, 
kdež se nádobí ouplně vypálí a látka polévací výhřevem v sklo bezbarvé promění. 

Při tomto dopalování se dá nejdříve oheň slubý (Vorfeuer, Flaltirfeuer), ten trvá 
asi 10 neb 12 hodin; když ale již všecko v peci do červena řeřaví, tu následuje 
oheň Alavní (Scharfbrennfeuer), jímž se všecko nádobí na bělo rozpálí. Když jest na 
průbách vyňalých vidět, že jest pálení již dokonáno, zacpou se veškeré otvory a pec 
se nechá 6 až 8 dní stydnout, načež se z ní pouzdra i s nádobím vyndají. 

Teď se zboží přebírá. Nádobí nejpěknější nemá ani chybíčky; nádobí prostřední 
má toliko chyby nepatrné, které jen zkušený znalec pozoruje; výmět (Ausschuss) jest 
trochu zkřivený a prodává se. laciněji; kusy nejšpatnější (výhoz) se hned roztlukou 
a opět rozemelou. 

Porculán, který se bez polévání do pece dopalovací staví, jest pak bezleský 
a mdlý, a slove diskuzí ; porculán polévaný se prodává buď co zboží délé, aneb se ještě 
maluje a pozlacuje. 

Malování na porculánu jest v mnohých kusech těžší než obyčejné; předně má 
nádobí z větší části plochy nerovné, a za druhé se barvy, kleré se na porculán nalí- 
rají, v ohni rozličně mění. Barvy tyto jsou rozemletá skla barevná, která přiškvařením 
na hmotu porculánovou teprv pevnosti a lesku nabývají. 

Porculán se maluje buď před poléváním (malba pod klazurou), aneb již polévaný 
(malba na klazuře). 


K malbě pod klazurou se mohou jen takové barvy (kysličníky kovové) upotřebit, 
které výhřev pece dopalovací bez proměny snesou. K takovým v nejsilnějším ohni 
stálým kysličníkům (Scharffeuerfarben) počítáme kysličník uranitý (Uranoxyd) k malo- 
vání na černo, kysličník kobaltnalý (Kobaltoxydul) k malbě znodré, kysličník chromitý 
(Chromoxyd) k malbě zelené, kysličník manganitý (Manganoxyd) a železitý (Eisenoxyd) 
na 4nědo a kysličník titanitý (Titanoxyd) na žluto. Rozemleté kysličníky lyto se s roze- 
mletým živcem neb křemenem smíchají, a pak na nádobí z pece žíhací vyňaté před 
poléváním nalrou; nádobí malované se pak teprv polévá a konečně v peci dopalovací 
vypálí; klazura na porculánu se stane v peci průhlednou a malbu pod ní je pak 
jasně vidět. 

Jiné kysličníky nesnesou výhřevu pece dopalovací; má-li se jich tedy co barev © 
užívat, musí se malovat nádobí již polévané a vypálené. Kyslíčníky takové se se sklem © 
lehko roztopilelným a trochem oleje smíchají, a pak na klazuru natrou. Aby se malba © 
na klazuru přiškvařila, postaví se nádobí malované pod mujfli; lam se zvolna zahřívá, © 
až všecky částky olejnaté zmizí; na to se oheň přitužuje, až se nádobí do červena 
a barvy na ruso rozpálí; děrou hlídací v mufli udělanou se to vidí, Když se to stane, 
mufle se kamenem zacpe, nechá se vystydnout a zboží se vyndá. | 

Zlacení, stříbření a poplatinovaní porculánu stává se též na klazuře, načež se 
zboží pod muflí rozpálí. i 

Poreulán polévaný jasně zní, má drobné zrno, silný lesk, a jest tak hutný, že 
ani na lomu vodu nessaje; biskuit ale Ine na jazyku. Klazura porculánová je oc 
z té samé látky jako hmota sama, a tvoří s ní takřka jeden kus; proto se ani neotluče i 
ani horkem nepopraská. Tenké desky porculánové bývají průsvílavé, poněvadž klazura i 


l oa 


NÉ. 


87 


nových, na kterých jsou místa tenší (co světlo) a tlustší (co stín) tak uspořádána, že 
proti oknu neb lampě pěkné výkresy tvoří ; dělají se nejvíce v Míšni. 

Rakouské mocnářství má mimo vzorní dílnu ve Vídni ještě 15 dílen na porculán, 
z nichž se největší počet v Čechách nalézá. V Čechách máme kaolinu, živce a jiných 
k dělání porculánu potřebných látek hojnost, tudy by se mohlo porculánictví u nás 
ještě mnohem více rozšířit. Porculárna Vídenská brávala kaolin dříve z Pasovska> 
nyní ho béře od Milevska v Čechách. Z Rakouské říše se mnoho poreulánu do 
Turek vyváží. 

Porculán  (rancouzský se honosí krásným tvarem, Berlínský zvláštní malbou a 
Vídenský pěkným pozlacením. 

Porculán čínský jest méně bílý než evropský, a klazura jeho ráda puká; zato 
bývá ale mnohem lenší a lehčí. 


Porculán /rytový (Friltenporcellan, Glasporcellan) se dělal ve Francouzích již 
od roku 1695; látka, z které se tvořil, skládala se z obyčejné fryty skleněné (Glas- 
frilte) a něklerého druhu hlíny bílé; proto se zboží takové již při menším výhřevu tak 
slilo, že se stalo silně průsvítavým a mělo lom sklovitý. Klazura na něm byla oby- 
čejně z čistého skla olovného. Porculán frytový nesnese rychlou proměnu tepla, a na 
povrchu se snadno poškrabe; proto se po rozšíření poreulánu živcového velmi málo 
potřeboval, V Sevresu byla dílna na porculán frytový až do roku 1804: od té doby 
se dělá jedině v Anglicku. Proto není ale nynější anglický porculán frytový ouplně 
stejný s někdejším francouzským ; anglický se skládá z kaolinu, hlíny tvorebné a popele 
kostního, klazura jest buď olovnatá neb s boraksem smíšena; proto by neměl tento 
frytový poreulán anglický ani /rytovým slouti. 


Kamenina (Steingut) se liší od porculánu tím, že není průsvílavá, a že nesnese 
tak silnou a náhlou proměnu teploty jako tento. Obyčejně se rozeznává kamenina 
pěkná (leines Steingut) a kamenina sprostá (gemeines Sleinzeug). Na oba druhy se 
béře tvorebná hlína vápnitá, ku které se tolik křemenu přidá, že se pak v peci 
napolo sleje, ale nerozškvaří. 

Na pěknou kameninu se hlína dobře rozemele a vyplaví, a nádobí tvoří se pak 
na kruhu, v kadlubech a částečně i od ruky; nádobí toto nedostává obyčejně žádnou 
klazuru a pálí se v pouzdrách. Zvláštní druh pěkné kameniny jest tak nazvaný večvud 
(Wedgwood — po svém vynálezci) ; ten se dělá z hlíny kysličníkem kovovým barvené 
a S tavidlem nějakým smíchané ; nádobí toto se obyčejně také nepolévá, ale přilepují 
se na ně rozličné ozdoby z hlíny jinak barvené. 

Na kameninu sprostou se hlína též dobře rozemele, ale nevyplaví; nádobí se 


- dělá pak jen na kruhu a z ruky, mívá tvary velmi jednoduché, a vypaluje se v ohni 


bezprostředně bez pouzder. Vůbec se tu jedná o to, aby se práce a výloh ušetřilo 
a nádobí laciné docílilo. Klazury kamenina sprostá nepotřebuje, poněvadž jest látka 
její tak slilá a hulná, že tekuliny nepropouští ; proto se ale obyčejně předce polévá, 
a to prolo, poněvadž se velmi snadně a lacině polévati dá. Když totiž nádobí již 
v peci řeřaví, hodí se tam trochu soli kuchyňské; ta se horkem rozloží v sodík a 


98 


chlor, — chlor tvoří s vodíkem páry vodové kyselinu solnou, která s párou odchází, 
— sodík se ale s kyslíkem páry vodové slučuje v kysličník sodnalý; ten se spují 
s křemenem v kamenině. obsaženým v látku, sklovou, a dává nádobám povrch hladký 
a lesklý. 

Obyčejná černá kamenina (čedičná, Basaltgut) jest tvrdá a trvanlivá jako čedič 
a dělá se z hlíny železnaté, křemenu, alabastru a burelu; klazuru nedostává, proto 
má vždycky povrch mdlý, 

Kamenina pěkná a večvud se dělají nejvíce a nejpěkněji v Anglicku. Kamenina 
sprostá je zvláště rozšířena v Čechách a na Moravě, v nižším Rakousku a Porýnsku. 


Fayenca má jmeno od místa Faenzy ve Vlaších,. kde se již ode dávna tákové 
nadobí dělávalo. V devátém století robili Arabové fayencu ve Španělích, od tamtud 
se dostalo nádobí to na ostrov Majorku, odkud prý i druhé jmeno její — majořík 
— pochází. Fayenca se dělá z hlíny bílé, bezželezé, ku které se lrochu písku neb 
roztlučených pazourků (kamenů křesacích). přidá. Od obyčejného nádobí hrnčířského 
rozeznává se (ayenca bedlivějším připravením hlíny a zvláštní klazurou. Od porculánu 
a kameniny liší se ale tím, že jest pálena jen v lakové teplotě, v které se hmota její 
ještě slíli nemohla; proto jest fayenca dirkovatá a musí se polévat, nemá-li tekutiny 
propouštět. Obyčejně se rozeznává fayenca pěkná (feine Fayence) a fayenca sprostá 
(ordináre Fayence). 

Na fayencu pěknou se dává do hlíny více křemenu, „proto jest i hutnější a 
tvrdší nežli sprostá ; hlína a křemen se velmi bedlivě rozemelou, a pak se tvoří zboží 
na kruhu neb i ve formách. Pálení děje se v pouzdrách, a nádobí vypálené se tepry 
polévá. Klazura na fayencu pěknou je sklo olovnalé bezbarvé, které se druhým (slabším) 
pálením na nadobách upevní. Pěkná fayenca se i často maluje, a to vždycky pod 
klazurou, poněvadž jest výhřev při druhém pálení slabý a tedy barvám neškodný. 
V celku se dělají na fayence jen sprostší malby. Za lo se ale velmi hojně rozličné 
výkresy na fayencu čisknou (Fayencedruck); k tomu oučelu se udělá fermež z příhod- 
ného barviva (kobalt na modro, mangan na černo, chrom na zeleno a t, d.) a oleje 
lněného, tou fermeží se natře deska měděná, na které se výkres nachází, a otiskne se 
na papír; papír ten se na nádobu po prvním pálení (před poléváním) přilepí, a pak 
nádoba i s papírem do vody ponoří; ve vodě se papír rozmočí, a může se po kouskách 
odstranit, — fermež barvová ale vodou nezměkne, ostane tedy na nádobě přilepena, 
a může se nyní i s klazurou průzračnou na ní při druhém pálení upevnit. — Míslo 
malby a tisku se dávají často na pěknou fayencu lenounké vrstvičky kovové (Metall- 
Lůsters), kleré povstanou, když se rozředěný roztok kovový na nádobí nalře a pak 
vypálením upevní; nejčastěji je vidět nálěr zlatý (Goldlůstre), platíkový (Platinlůstre) 
a měnivý (Káferflůgeldeckenliistre). — Nejpěknější fayenca toho druhu se dělá v An- 
glicku, a to nejvíce v hrabství Stalfordském, aneb spíše v jednom okresu jeho, který 
se proto „„The Polteries““ nazývá ; pracuje tam přes 50.000 dělníků, a roční cena jejich 
výrobků obnáší 30 milionů zlatých ve stříbře. — Někde říkají pěkné layenci anglická 
kamenina neb i večvud, což jest ale velmi chybné. 

Fayenca sprostá nemá klazuru průhlednou, nýbrž jest polévána bílým emailem; 
mimo to má i lu vlastnost, že po vypálení pod 'kapkou kyseliny šumí, poněvadž je 


99 


v ní ještě mnoho nerozloženého uhlanu vápnatého. © Bílý email, kterým se nádobí 
toto polévá, povstane, když se 10 částek olova asi se 3 částkami cínu povolně až 
k okysličení zahřívá a pak s obyčejným sklem smíchá ; na tomto emailu lze i jedno- 
duché malby vyvesli.  Emailované fayencové nádobí kuchyňské vyšlo již z obyčeje, 
za lo se dělá ale nyní (zvláště ve Vídni) mnoho fayencových kamen. 

Jindy se k nám z Angličan mnoho fayency přiváželo ; nyní se jí ale i u nás 
(v Moravě) mnoho zhotovuje, a pak není nádobí toto již tak oblíbené, jako jíndy 
bývalo. 

K fayence patří i tak zvané vázy etrurské slarých Římanů; mají zyláště krásný 
tvar, a zdá se že sloužily více za ozdoby, a že se v nich chovaly spíše věci suché 
(popel) nežli tekutiny. 


Nádobí Arnčířské se dělá z hlíny mastné, tuhé, snadno tvořitelné, klerá na 
vzduchu tuze nemizí a ohněm se na tvrdo vypaluje; obyčejně se smíchá s troškem 
písku, někdy ho má ale již tolik v sobě, že není třeba ho přidávat. Hrnčíř posuzuje 
vůbec ze zkušenosti , jak má hlínu připravili, aby zboží z ní zholovené nemizelo a 
v ohni nepukalo; často musí k docílení dobré látky několik druhů hlíny smíchat. 

Hlína vodou rozmočená se buď šlapá neb tluče, a pak na tenké vrstvy krájí, 
ty se hnětou a kamínky nalezené vyhazují. Nádobí se pak tvoří buď kroušením neb 
formováním ; při formování potřebují se kadluby dřevěné, které se dříve olejem 
vymažou, aby hlína na stěny nepřilnula Když nádobí na slunci neb u pece uschlo, 
polévá se, vynímaje kadluby cukerné, donice, bandasky a některé jiné věci, které kla- 
zury nepotřebují. Nádobí kuchyňské se musí ale polévat, aby lekuliny nepropouštělo 
a aby jídla v něm vařená chuť hlinovou nepřijímala. Poléváním nabývá zboží hrnčířské 
i ouhlednosti, jelikož se klazura rozličně barviti může. 

Obyčejná klazura na nádobí hrnčířské musí se skládat z látek, kleré se ohněm 
velmi snadno ve sklo promění, poněvadž není výhřev v pecníku hrnčířském tak veliký. 
Brává se ktomu 7 částek klejtu (Bleiglátte) a 4 částky písku; oboje se dobře rozemele, 
vodou zadělá a nádobí tím poleje ; má-li se barvit klazura na černo, přidá se kní burel, 
— na zeleno kysličník měďnatý, na Amědo okuje železné, — mna žluto surma (Spiess- 
glanz), — na dělo kyslíčník c/ničitý (Zinnoxyd). Poněvadž jest klejt látka jedovatás 
pokládá se klazura klejtová za nebezpečnou; když se ale náležitý poměr klejtu a kře- 
menu. při míchání zachoval, tu se klazura v žádné kuchyňské lálce nerozpouští a jest 
ouplně bezškodná ; a jen tenkráte, když se tuze mnoho klejlu vezme, může se stáli, 
že se ho jedna část s křemenem ouplně nesloučí, taková klazura se může ovšem již 
octem neb jinou kyselou látkou rozpustit a jedovatě působit. — Bylo by ovšem dobře, 
kdyby se dala i bez olova dobrá a laciná klazura na. nádobí hrnčířské utvořit, ale 
v celku se nebezpečnost klazury klejlové tuze přehání. Klazur bezolovných máme 
množství, ale všecky jsou dražší nežli klejtová. 

Někdy se nádobí hrnčířské rozličnými barvami nerostními pomalovává ; nádobí 
špatnější maluje se pod klazurou, lepší na klazuře. Malování pod klazurou vykonává 
se hned na nádobí ve vzduchu usušeném, načež se klazurou polévá a páli; má-li se 
ale malovat na klazuře, tu se nádobí dříve polévá a vypálí, po vypálení maluje, a 
malované ještě jednou vypálí, 


40 


K nepolévánému nádobí hrnčířskémn patří i tak zvané alcarrazas, t. j. nádoby 
as 1'/, střevíce vysoké, nahoře zoužené, v kterých voda nezteplí. Naleje-li se toliz 
voda do nádob takových, proniká dirkami stěn a proměňuje se na povrchu v páru; 
teplo ma výpar potřebné poskytuje ale voda v nádobě, tím se neustále ochlazuje 
a tedy nezleplí. Takové nádoby se dělají nejvíce v Andujaru v Andalusii, a obyčejně 
se málo vypalují, aby byly hodně dirkovaté; někdy se přimíchá do hlíny něco částek 
organických, které v ohni zmizí, a někdy i sůl, která se po vypálení nádobí vymočí; 
obojím se stanou stěny nádob po vypálení více dirkovaté, 

V Rakouském mocnářství není hrnčířství na tak vysokém stupni jako v jiných 
zemích západních; zboží cizí má totiž lepší formy a lepší klazuru. Za to se ale vy- 
vinalo v severních Čechách (ku př. v Hohenšteině) zvláštní odvětví hrněiřství, jehožto 
zboží jest pode jmenem Aydrolithu a siderolilhu známé a veliké obliby nachází. 


Hlína k hotovení cihel spůsobná nesmí nižádnou kyselinou polita vříti; to by 
okazovalo na mnoho vápna, které dobrotě cihel škodí, Též nesmí v sobě míti kyzu. 
Nejlepší jest hlína maslná, tuhá a snadno tvořitelná, která smíchání s pískem dobře 
snese, sušením se nesmršťuje a v ohni co kámen ztyrdne; po vypálení buď zčervená 
neb sežloutne, což pochází od částek železitých, které v mírném množství dobrotě 
cihel neškodí. 

Hlína naveze se pod kolny do jam vyzděných neb fošnami vypeřených a poleje 
se vodou, až dokonale změkne, pak se šlapá a míchá s pískem; obyčejně se počítá 
4 část písku na 4 části dobré tuhé hlíny, ač v celku množství písku vždycky od původní 
tuhosti hlíny závisí, Hlína na podzim kopaná a vymrzlá dá se lépe hněsti. Z hlíny 
náležitě promíchané tvoří se cihly v dřevěných neb železných rámech čtyrhraných, 
rovnobokých, jen cihly k vyzdívání studnic a pecí mívají boky vyříznuté, aby dohro- 
mady spojené dělaly dutinu okrouhlou. K stavení klenutí se dělávají i cihly klenovité 
čili klenáky. © Dlaždice bývají čtyrhrané, někdy ale o pěti i šesti hranách. Cihly krycí 
jsou buď rovné neb duté, nyní se obyčejné jen rovné (totiž tašky) potřebují. 

Cihly a lašky utvořené slaví se na prkna pískem posypaná a v kolnách se suší; 
cihly se suší v plném ouvětří, tašky ale na plném ouvětří pukají, a proto se kolny 
při sušení tašek až na několik průduchů zahražují. 

Cihly vysušené se konečně v peci pálí, aby ale ohněm porušeny býti nemohly 
slaví se na vyzděné lávky aneb na podlahu děrnatou, tak že na ně plamen bezpro- 
středně šlehati nemůže. Ostatně bývají tak rozstaveny, že mezi nimi mezery zšíří 
prstu ostanou, aby se výhřev všude stejně rozdělil. 

Y pecech cihlářských topí se buď dřívím neb rašelinou (Torf), neb i kamenným 


uhlím; na vypálení 1000 až 1200 cihel v obyčejných pecech počítá se sáh dříví. 


Z toho je vidět, že musí cena pálených cihel v každé krajině záviset hlavně od ceny 
topiva. V Čechách stojí na některých místech tisíc cihel 7 zl., na jiných ale až 
17 zl. ve stříbře. 

Po urovnání cihel se rozdělá v peci slabý oheň, který má z cihel vláhu vy- 
pudit; ten trvá několik dní a nocí. Když se ale kouř již vyjasní a bílý plamen 
z pece šlehá, jsou cihly již vypoceny, lu se oheň přiluží a trvá při otevřených prů- 


41 


duších několik dní a nocí. Konečně se ještě více ztuží a všecky průduchy se uepou. 
Tímto posledním ohněm se musí cihly dopálit, 

Po vychladnutí pece se cihly vyndavají a rovnají, polámané a nedopálené od- 
hazují. Barva červená neb  žlutočervená jest znamením cihly dobře vypálené, 
ostatně musí ale dobrá cihla pod kladivem jasně znít, v lomu býti drobnozrná (bez 
velkých dutin), a při rozražení se nedrobit, nýbrž ostrohraně se ulomit; byvši do 
vody položena může ji pohlcovat, ale nesmí v ní pod 24 hodin pukat ani se drobit. 

Tašky musí býti obzvláště dobře povedeny, neb cihel špatnějších může moudrý 
stavitel na místech méně důležitých předce dobře upotřebit, ale špatné tašky nejsou 
k ničemu. 

Cihly více než obyčejně vypálené slovou kabřince (Klinker); na těch se po- 
čala hmota hliněná horkem již slévat, proto jsou někdy tak tvrdé, že dávají na 
oceli jiskry. 

-Sem tam se potřebují k stavbám slabším cihly nepálené, které obyčejně pácy 
nek cihly egyptské nazývají 

Největší cihelna v Rakouském mocnářství je snad v Inzersdorfě, kde se ročně 
přes 50 milionů cihel urobí. 

Pece, v kterých se veliké horko vyvinouli má, nemohou se slavěti z cihel oby- 
čejných, poněvadž by se rozškvařily, v takových případnostech se potřebují cihly 
ohnivzdorné neb porculánové (leuerleste Ziegel, Porzellanziegel, Charmottesteine), které 
každé horko snesou; jsou to cihly dělané z hlíny ohnivzdorné a rozemletých střepů 
vypálených (zvláště porculánových). 

K stavbám lodním se hodí zase nejlépe cihly lehké (leichte Ziegelsteine), které 
se na vodě vznášejí. Byli již za starších časů známy, a dělají se ze zvláštního druhu 

- lehkého magnesitu, který se u Castel? del Piano nachází. (Cihla obyčejná váží skoro 

-5 liber, cihla z magnesilu ale jen asi 25 lotů. K tomu jsou cihly tyto nerozškvaři- 
telné a teplo špatně rozvádějí, tak sice, že se mohou na jednom konci v ruce držet, 
kdežto druhý konec řeřaví. Stalo se již, že se vyzděla prachárna na lodi takovými 
cihlami, a pak se prachem naplnila; na lodi naplněné dřívím vypukl oheň. tak že 
i s dřívím ouplně shořela, když pak již i podlaha prachárny chytila, potopila se loď 

- bez zapálení prachu. Z toho jest patrno, že by bylo velmi prospěšné, kdyby se na 

- lodích nejen prachárny, ale i kuchyně, pec parostroje i ona místa, kde se vůbec věci 
hořlavé chovají, takovými cihlami před každým neštěstím chránila. 


Zvláštní výrobky hliněné jsou ještě kelímky (tykle, Schmelztiegel) a dýmky 
(Tabakspfeifen). 
it Kelímky, v nichžto se rozličné hmoty rozškvařují, musí veliký výhřev snášeti 
a přilom nesmějí aní pukati, ani hmotami zavřenými se porušovati. Proto jest málo 
dílen na kelímky, které by všem požádavkům vyhověly. Ode dávna jsou známy ke- 
ky Aesské (hessische Tiegel) z veliké a malé Almerody, a Pusovské (passauer Tiegel) 
z okolí Pasovského. 
Kelímky hesské jsou barvy žluté neb červené a dělají se v Almerodě z bilé 
čisté hliny, ku kleré se čistý říčný písek křemenitý přimíchá. Bývají kulaté i troj- 
hrané v rozličné velikosti; jsou velmi ohnivzdorné, ale náhlou proměnu teploty dobře 


bs 


42 


nesnesou, pak v nich nelze takové látky roztopovat, v kterých se nesloučéné alkalie 
nalézají, neb tlčmi se stěny jejich snadno propálí. Proto jsou ale z obyčejných ke- 
límků hliněných předce nejlepší. 

Kelímky Fasovské čili Ipsecké (od městečka Ipsu v Rakousích) jsou leskle šeré, 
a dělají se z dobré hlíny, s dvojnásobným množstvím tuhy (Graphit) na drobno roz- 
mělněné. Tylo kelímky tuhové jsou v ohmi ještě bytelnější nežli hesské, a snesou 
k tomu i každou proměnu teploty velmi dobře; potřebují se nejvíce v mincovnách. 

Kelímky anglické se dělají v Stourbridgesku ze dvou částí tamější hlíny a jedné 
části dobře, vypaleného koksu; jsou příhodnější nežli hesské, 


Hliněné dýmky dělají se z hlíny lehko tvořitelné, klerá se na bělo vypaluje. 
Hlína se nejdříve vyplaví, pak bedlivě vypracuje, načež se vyvalují na stole hladkém 
války na jednom koncí (k udělání hlavy), tlustší; tyto války provrtají se opalrně tuhým 
drálem ocelovým a položí se i s drátem do kadlubu mosazného, olejem natřeného, 
ze dvou poloviček dobře přilehajících složeného: v tom se zbytečná část hlíny vy- 
mačká. Na lo se dýmky vyndají, drát vytáhne a hlava želízkem kuželovitým vykollí. 
Dýmky tak utvořené pálí se v pouzdrách, aby je kouř nepokazil. Po vypálení po- 
trou se břečkou, z hlíny, tragantu, bílého vosku a mýdla udělanou. — Náramné 
množství takových dýmek dělá se v Kolíně nad Rýnem (kólnische Pfeifen), v Holland- 
sku a Belgii. 


Drobnosti. 


Obchod v hadrech u nás a v Americe. 


Len a bavlna poskytují za našich dob skoro celému člověčenstvu rozličné částky 
oděvu, a když se vlákna jejich již odřela, bývají mu ještě důležitým prostředkem ku 
vzdělání ducha. Hadry lněné a bavlněné staly se — co látka na dělání papíru — již 
od několika stolelí pro lidstvo nevyhnutelně potřebnými. Hadrář je shledává a do 
papíren donáší. Nejlepší hadry jsou lněné, ty dávají nejpěknější, nejhladší a nejhustší 
papír, hadry konopné dávají papír silný ale nepěkný, hadry bavlněné řídký a drsnatý. 
Nejhorší hadry jsou vlněné a hedbávné. Vůbec se hadry obnošené do papírny lépe 
hodí nežli nové. U přebírání se lněné od bavlněných, a bílé od barevných odlučují, 
barevné pak zase dle stejných barev rozdělují. 

V mocnářství Rakouském se zvláště v Uhřích mnoho hadrů shledá, lak že se 
částečně ještě vyvážejí, ačkoliv se v zemích Rakouských asi 500 papíren nachází; 
jen hadry pěknější, které se v městách mezi bohatším obyvatelstvem sbírají, jsou 
u nás velmi vzácné, tvoříce pouze 2'/, procenlu celého množství. V průměru dá 
cent hadrů asi 70 liber papíru. Ve všech papírnách rakouských se zhotovuje do roka 
as 3'/, milionu rysů. 

Ale jak skromné jsou poměry tyto proti Americe! Tam se nepotřebují pouze 
hadry na dělání papíru, nýbrž i nesčíslné množství odřezků provazových a odpadků 
bavlněných. Balíky bavlněné, z jižních krajin na trh přicházející, bývají konopnými 
provazy staženy; když přijdou do Nového Orleansu, tam se párou na menší objem 


43 


sllačují, a kusy provazů konopných se uříznou, takové odřezky se házejí na hromady 
a odvážejí do papíren. — V dílnách bavlnických se sbírají všecky přelrhané nitě, 
všecky bavlněné chomáčky, všecky kousky, kterými se stroje olíraly, a vše se prodá 
do papírny. Mnohá dílna Novo-Orleanská, kde se bavlna stlačuje, prodá ročně. až 
8000 cenlů provazových odřezků, 

A což teprv obchod v hadrách! Hadry z ciziny do Nového Yorku přivezené 
dělají skoro tři čtvrliny všeho, co se tam přiveze. Dle knih celních lam přijde nej- 
více hadrů z Alexandrie, Smyrny, Terstu, Livorna, Janova, Ankony, Palerma, Messiny 
Kalanie, Hamburku, Bremy, Madeiry a Havanny. Až do roku 1844 přicházelo do Ame- 
riky ročně v celku 13.000 balíků hadrů, a sice 6000 z Terstu, 3000 z Livorna a 4000 
z jiných míst, Roku 1850 se přivezlo již 67.000 balíků a roku 1853 až 73.000; roku 
1955 se snížil přívoz na 40.000 balíků, a tenkráte byla v Americe nouze 0 papír. 
Ve Smyrně se hadry dle zvláštní smlouvy s vládou přebírají, perou a suší; hadry 
přebrané se pak dle čísel (1, 2, 3) zavazují a znamenají. Podobně se stává i ve 
Vlaších, odkud se pořád více hadrů do Nového Yorku odváží; roku 1855 se jich tam 
odvezlo jen z Livorna 11.000 balíků. Z Afriky se tepry nedávno hadry do Ameriky 
vozí, a předce se jich tam roku 1855 dovezlo od tamlud již 30.000 centů. 

Veškeré hadry, které se do Nového Yorku přivezou, tvoří ale jen as desátý díl 
celého množství, které se každoročně v Soustálí Severoamerickém v papír promění. 
Takové ohromné udání se zdá býti k pravdě nepodobné, ale považme jen, jak si tam 
kněhkupci a novináři počínají! Největší kněhkupectví americké — Harper et Brothers 
v Novém Yorku — polisklo za r. 1854 až 37,500.000 archů: tento papír stál 300.000 
dolarů; v lelošním roce spolřebuje ono kněhkupeclví ještě o čtvrtinu více. Jsou ještě 
rozličné společnosti kněhkupecké v Novém Yorku, kleré ročně 8 až 10 milionů archů 
potisknou. Jem náboženské noviny spotřebují tam za rok přes milion liber papíru. 
Rozšířené noviny „Tribune““ mají jedno vydání každodenní, jedno polotýdenní, jedno 
týdenní a jedno pro Kalifornii, každý týden se vydá 430.000 exemplářů archových, 
což dělá ročně skoro 22" milionu archů, z nichžto je každý dva lokle dlouhý a 1, 
lokte široký. 


Listy kvělinové z kolodia. 

V dílně Bérarda et Comp. v Paříži dělají se již po nějaký čas překrásné listy 
květinové, které jsou tak něžné a měkounké jako přirozené, i každé žebro je ku po- 
divu zdařile vyvedeno. Listy tyto se dělají z kolodia, ku kterému se látky. barvivé 
přimíchají.  Nejprv se rozpustí obyčejná bavlna střelná v tresti líhové, ku které se 
ještě něco oleje ricinového přidá; do toho roztoku se zamíchají barvy co nejlépe 
rozetřené, totiž takové, v kterých se mají listy přirozené padělati. Roztok barevný 
vyleje se nyní na desku skleněnou, dřevěným rámcem ohraženou, a nechá se stát, 
až se tenounká vrstva pevného kolodia usadí, ta se dá pak snadno odejmouli, a tvoří 
pevnou ale tenkou hmotu průsvítavou. A to jest právě ta hmota, která se na padě- 
lání listů květinových výborně hodí. 

Mají-li mít ale listy dvě barvy do sebe přecházející, vlejí se na desku skle- 
měnou dva roztoky neslejné barvy podle sebe, pak se šoupe deskou zvolna sem a 
lam, až se obě lekuliny dostalečně roztekou. 

Nyní se jedná o dvě pevné formy, tvar listu mající, mezi nimiž by se kolo- 


! 


44 


dium připravené dle polřeby na jednotlivé listy stlačovalo. K tomu konci se položí 
list přirozený na měkkou podložku a naleje se na něj tenká vrstva sádry; když sádra 
uschne, naleje se jí zase trochu, a to se opakuje tak dlouho, až je vrstva sádrová na 
listě as '/, coule tlustá. Teď se nechá ouplně zlvrdnout, a pak se na kraji bedlivě 
dle objemu listu vykrájí. Hotový otisk sádrový se ponoří několikráte do rozpuštěného 
(již stydnoucího) vosku, a sice až do polovičky své tlouštky; když se již dost vosku 
na sádru nachytalo, položí se celý olisk as na dvě minuty do studené vody, čímž se 
vosk od sádry odloučí. Vosk ten tvoří malounkou nádobu, na jejímž dně se dokonalý 
obraz přirozeného listu nachází. Vosk se nyní vyplákne lihem, aby se stal čistý, 
a potře se pak uvnitř tenounkou vrstvou prášku tuhového (Graphitpulver), načež se 
vsadí do nádoby galvanoplastické. Tam se na něj nechá vrstva mědi (as %,, palce 
tlustá) usadit, která po odejmutí na své zpodní straně věrný a pevný otisk listu objevuje. 
Takto je jedna pevná forma již hotova, druhá pak se o mnoho snadněji zhotoví. Roze- 
hřeje se totiž v nádobě železné £ díl antimonu a 4 díly olova, a když roztok již 
tuhne, tu se v něm pomocí zvláštního lisu nadřečená forma měděná oliskne; teď 
jsou dvě pevné formy hotovy, připravená vrstva kolodia se mezi ně vloží a při teple 
120" R. vytlačuje. Takto se dá mnoho listů rychle za sebou zhotovit, každým tlakem 
povstane jeden. Tepla na 120" R. jest k lomu zapotřebí, aby kolodium tvar, který 
pod lisem obdrželo, také zachovalo, proto se pouští neustále horká pára na formy 
kovové, aby je v této teplotě udržela. 


Plut a korek. 


Plu čili dub korkový (Ouercus Suber, Korkeiche) roste na suchopařích křeme- 
nitých v Levantu, v severní Africe a jižní Europě. Ve Vlaších, ve Španělích, v Por- 
tugalsku a v jižním Francouzsku tvoří celé lesy a bývá někdy až 40 střevíců vysoký. 
Listy má vždy zelené, kožovité a na rubu plsťnaté, žaludy jeho mají stopky krátké 
a misky střechovitě šupinaté. Část nejužitečnější jest ale kůra, která obyčejně korek 
(korka, pantoflové dříví) slove, Kůra tato je tlustá, houbovilá a as do patnáctého roku 
hladká, později ale sama sebou puká, olupuje se a čerstvou nahražuje. Kůra rozpu- 
kaná, která se sama se stromu oloupala, není ale k potřebě, proto se před rozpukáním 
opatrně okrájí. První kůra snímá se as ve dvacátém roce, načež se, když se při 
krájení lýko neporušilo — as po desíti letech zase obnoví. Plut, z kterého se kůra 
v pravý čas slupuje, bývá až 100 let starý, kdežto bez loupání sotva 50 let vydrží. 

První kůra je nejšpatnější, i druhá je chalrná, a teprv třetí loupání poskytuje 
dobrý korek, který se pak stále zlepšuje. Kde se stromy nepravidelně slupují, jako 
na ostrovu Sardinii, tam bývá jen zpodní část kůry dobrá, svrchní ale velmi tvrdá 
a rozpukaná. 

Loupání korku se děje v červenci a srpnu pomocí malé sekery, jejíž topůrko 
se na konci v klín zúžuje. Nejprv se kůra nahoře a dole (bez porušení lýka) kolem 
do kola prořízne, a pak podle délky na 3 neb na 4 řezy rozdělí, na to hřbelem se- 
kerky oklepá a konečně klínovítým topůrkem odloupne. Vrstvička kůry, která na 
dřevě oslane, jest velmi míznatá a slove u Francouzů „le lard“* (sádlo) a ve Ylaších 
„camisa“ (košile); tato kůra na vzduchu zčervená, a proto pluty čerstvě oloupané po- 
divně vypadají. 

Sloupnuté desky korkové se ořeží a opiluji, na to se nechají po nějaký čas — 


: 45 


ve vodě močil. Pak se vloží mezi rovná prkna, a kameny na lo, aby se narovnaly. 
Desky rovné se konečně na slunci (ve Francouzsku) neb nad ohněm (ve Španělích) 
vysuší. Sušením nad ohněm deska na povrchu zčerná a slane se tvrdší, na slunci 
ostane světlá, měkká a pružná, a hodí se pak lépe na dělání zátek láhvových. 

Výnos plutů jest znamenitý. V jednom lese na ostrově Sardinii je 85.000 plutů, 
které se v 21 lelech dvakrát loupaly; každý plut dá v průměru 75 liber korku, to 
dělá dohromady 127.500 cenlů, a na penězích 1,275.000 zlatých. 

Korek se skládá z bunic hustě při sobě ležících, kleré mají tvar nepravidelných 
sloupečků šestihraných, průměr jejich obnáši as "39 a délka as " millimetru, dle 
toho je tedy v obyčejné korkové zátce asi 200 milionů lakových bunic stěsnáno. Leh- 
kost korku pochází jen odlud, že jsou bunice jeho jen vzduchem naplněny, a poněvadž 
jsou k tomu ješlě uzavřené, prolo nemohou lekutiny korkem pronikat, 

Dlouhým ležením, zvlášť na míslě studeném, korek ztyrdne, zahřáním ale, 
zvlášť vařením v leplé vodě, slane se více pružným, lak že se tlusté korky do tenkých 
trubek láhvicových vpravitli dají. 

Lučebně se skládá korek z korkovmy  (Suberin), klerá se rozeznává od dřevo- 
viny lím, že byvši s kyselinou dusičnou vařena poskytuje zvláštní kyselinu, klerá se 
korkovou (Korksáure) nazývá. 

V obchodu se nachází korek v deskách širokých, světlých neb opálených ; leda- 
kdes je korek opálený oblíbenější, což jest ale pouhý předsudek. Dobrý korek má 
být červenavý, hodně pružný, lehký, měkký a málo dirkovalý, nemá mít světlé a 
temné skvrny. 

Nejvíce korku se spotřebuje na dělání zálek, kleré se skoro bez výminky 
od ruky ostrým nožem vykrajují a pak zvlášťním strojem okulatí. V obchodu se roze- 
znávají zálky válcovité a kuželovité (zašpičatělé), a dělí se obyčejně dle druhu korku, 
dle velikosti a dle oučelu. Rozdíly tlouštky se udávají dle čísel, která nejsou ale všude 
stejná. Zátky korkové se prodávají po stu neb po tisíce. 

Ostatně se polřebuje korek do podešvů zimních bot nepromokavých a rozesílá 
se k tomu oučelu již v polřebné lupeny rozkrájen. — Pro svou lehkost se potřebuje 
i na nářadí rybářské (zvlášť na špalíčky k sílím), na přípravy k snadnějšímu plavání 
(na spůsob kazajky nebo pasu), a na lodky nepolopitelné; ve vlasti jeho dělají z něho 
talíře, koflíky a lžíce, a v některých dílech Španělska jím i střechy) kryjí. 

Prachem korkovým se vycpávají polštáře. — Pálí-li se korek v nádobě zavřené, 
povstane z něho uhel, klerý se obyčejně černí španělskou (Spanischschwarz) nazývá, 

Y novější době se vyskytlo v obchodu dřevo měkké, houbovité a skoro duši 
„bezové podobné (Lignum balsa), kleré se mělo ledakdes místo korku potřebovat, ne- 
našlo ale žádné obliby. 

Dříví plutové potřebují tesaři a truhláři, musí se ale chránit před povělřím, 
„jehož proměnami brzo porušení bere. Kůry zbavené jest předobré palivo. 

Žaludy plutové jedí ve Španělích pečené jako kaštany, jelikož jsou sladké 
a lahodné. 


O klihu. 


„Mnohé vlákniny zvířecí mají lu vlastnost, že se delším vařením ve vodě rozpustí 
a že roztok takto povstalý po vychladnutí zvláštní rosol tvoří. Když se rosol tento 


- 


46 


ususí, nazývá se klihem. © Lučebně se rozeznávají dva druhy klihu, totiž klih dh- 
plavkový (chondrin, Knorpelleim), který povstává vařením chruplavek ve vodě, a klih 
pravý čili kostní (Knochenleim, Tischlerleim), jenž se dobývá vařením odřezků kožených, 
vařením šlach a kostí, Působení obou těchto druhů klihových jest ale stejné, a proto 
se dělá tento rozdíl jen v lučbě, nikoliv ale v průmyslu. 

S ohledem na průmysl lze rozdělit klihy dle barvy, zápachu a síly lepivé ; 
taklo rozeznává se klih z odřezků kožených, klih z kostía klih rybí. 

4. Klih z odřezků kožných jest nejstarší. Odřezky kožné se před vařením 
dobře namočí ve vodě, ku které se něco kyseliny sirkové přidá, a pak zrovna do 
kotle hodí. Kotel musí as na dvě třetiny naplněn býti vodou dešťovou, která se nechá 
poznenáhla vařit. Při vaření se pilně míchá, aby se klih na dně nepřipálil, a pěna 
na povrchu povstávající se sbírá. Když drobet tekutiny vyndané vychladnutím rosol 
tvoří, je vaření ukončeno, a veškerá tekutina se pouští kohoutkem na dně skrz drá- 
těné sýto do nádoby dřevěné, ve které se ustát nechá. Za 12 až 24 hodin klih 
vychladne, pak se dřevěným nožem od nádoby oddělí a drátem neb zvláštní pilkou 
na malé desky rozřeže, které se pak usuší. Klih ten drží tím lepé, čím kratší čas 
se vařil. Dle některých nabývá klih jasnosti, když se k němu po ustání trochu vápenné 
vody neb kamence nebo soli kuchyňské přidá. — Jsou-li odřezky na klih určené již 
zastaralé, musí se několik neděl ve vápenném mléce močit a pak na vzduchu usušit; 
tím se krev a jiné látky, které by pak klihu škodily, ouplně vymočí. 

2. Klih z kostí. Každá kost se skládá ze dvou částek, z organické chruplavkověté 
a z neorganické, kterou nazýváme zemí kostní (Knochenerde.) Zem kostní se v kyse- 
lině solné (Salzsáure) rozpustí; dají-li se tedy kosli do takové kyseliny, tu se z nich 
zem kostní vytralí, a ony se stanou měkkými a průsvílavými, až z nich oslane konečně 
jen látka chruplavkovitá. Vařením ve vodě se promění látka tato v klih, který je ale 
kalný, poněvadž v něm zůstal všechen tuk z kostí. Kosti z domácích zviřat mívají 
dle váhy až 5 procentů tuku, a má-li se z nich uvařit čistý klih, musí se dříve tuk 
odstranit. Proto je dlužno kosti na klih určené vyvařit nejdříve ve vodě; tím se 
z nich luk vyloučí a vznáší se na povrchu; tuk tento sebraný potřebuje se pode 
jmenem kostního oleje (Knochenól) k natírání strojů amo i na dělání mýdla. — Kosti 
vyvařené se rozilukou, a pak teprva v kádi rozředěnou kyselinou solnou (3 částky 
vody na 1 částku kyseliny) polejí. Asi za osm dní se kosti z kádi vytáhnou, vypeěrou 
a osuší, a pak v kotli (jak již nahoře povědíno) vaří. Oheň pod kotlem nesmí být 
příliš- silný. 

Kyselina, jenž v kádi po kostech zůstala, potřebuje se na dělání fosforu a sal- 
misku; k tomu oučelu se k ní přidá uhlan čpavkový (kohlensaures Ammoniak), tím 
padne fosforečňan vápnalý ke dnu, a v roztoku zůstane rozpuštěný salmiak. 

Ve Francouzích se dělá z kostí zvláštní klih gélatiné alimentaire, který za potravu 
slouží; pochází z koslí hovězích, telecích a skopových, které se nejdříve tuku zbaví 
a pak v papinianském hrnci vaří, Tento nápad měl již Papin sám, ale jeho návrh 
našel teprv za času první revoluce obliby. Tenkráte se mnozí snažili, aby 'dóstáli 
chudí za levnou cenu vydatnou potravu, a mužové dosti zkušení radili, aby se k tomu 
oučelu kosti rozvařovaly. I tak nazvaná Rumfordská polívka, která měla v čas drahoiy 
chudině vydatnou potravu poskylovat, připravovala se z rozvařených kostí, Ale nové 
zkoušky dokázaly, že nemí rosol z kostí výdatnou polravou, ano že CO polravá skoro 


47 


za nic mestojí« — I tak nazvané bulionky nejsou mic lepšího než čistý klih, a roze- 
znávají se od klihu kostního pouze svou vyšší cenou, Částky masité se nedají nikdy 
klihem nahradil. 

V obchodu se vyskyluje jeden průzračný klih bílý (grónétine), klerý jest ku 
klihu kostnímu podoben; nepochází ale z kostí, nýbrž z odřezků čistých a pěkných 
koží. © Potřebuje se i k šlichtování rozličných látek, na dělání skleněného papíru 
a rozličných věcí průzračných, jakož i v lékárnách k zaobalování rozličných léků. 

8. Klih rybí (klí rybí, karuk, Fischleim, Hausenblase) jest ze všech nejčistší 
a nejbělejší, pochází z mázdrových čáslek některých ryb, zvláště z plovacího měchýře 
vyzy a jesetra. Klih rybí se připravuje, když se měchýř plovací nejdříve v čisté 
a pak ve vápenné vodě močí, až se z něho tuk a krev úplné odstraní; pak se dle 
délky rozřízne a svrchní vrstva sloupne, mázdra vnitřní se ale svine a usuší, načež 
co karuk do obchodu přichází © Mázdra ta se snadno rozpouští v klih bezbarvý, ale 
neklíží tak pevně jeko klih obyčejný. Mimo klížení se potřebuje karuk i na tmel pro 
sklo a porculán, pak při dělání falešných perlí, k učistění vína a piva a j. — V An- 
glicku a ve Francouzích se potřebuje často ve spůsobu rosolu za potravu. 

Když se mřížka drálěná do čistého roztoku z klihu rybího ponoří, potáhne se 
celá lenkou mázdřičkou, a vypadá po usušení jako deska skleněná; potře-li se pak po 
obou stranách nějakou lermeží pryskyřicovou, aby vlhkost k tenké vrstvě klihu nemohla, 
může se potřebovali v oknech místo skla, a lo zvlástě lam, kde sklo olřásáním hojně 
praská. V námořských zbrojnicích ve Francouzích měli dříve okna z tenké rohoviny, 
nyní ale veskrz z mřížek drálěných karukem potažených. 

Dykyta klím rybím potřená tvoří tak nazvaný náplast anglický (Englischpflaster), 
a natře-li se lenká vrstva toholo klí na sklo, povslávají po usušení průzračné a ohebné 
lístky klihové (Leimlolie), 

Karuk se prodává podle váhy, a přichází skoro výhradně jen z Ruska, Špatné 
druhy karuku nazývají se často karukem uherským, ač z Uher nepocházejí. 

V době nejnovější se vyskytuje v obchodu karuk zvlášťní, pode jménem karuku 
indického (ostindisché Hausenblase), který ale nepochází z plovacího měchýře rybího, 
nýbrž, jak se zdá, zvysušených vajec některého velikého hada. 

Tuha a tužky. 

Tuha (Graphit) jest pouhý čistý uhlík a bývá jen náhodou mnohými (k. p. že- 
leznatými) látkami znečistěna, Tuha jest jen as dvakrát tak těžká jako voda, a bývá 
vůbec tím lehčí, čím čistší jest; množství látek přimíchaných jest někdy nepatrné, někdy 
ale až 20% obnáší, Krystaly tuhové jest velmi zřídka vidět; nejčastěji se objevuji 
-kousky lupenovilé neb i celistvé. V barvě se podobá tuha k olovu, někdy bývá ale až 
černá ; lesk je kovový, omak mastný a vryp černý; nožem se snadno krájí, a jest sama 
o sobě neroztopitelná; ve velikém horku shoří a jakost popele jejího závisí pak od 
látek přimíchaných. 

» Nejkrásnější tuha se nachází na jedné hoře blíž Borowdale v Kumberlandsku, ale 
je jí tam nemnoho, tak že Anglicko od jinud (z Rakouska, z ostrova Cejlonu a j.) ještě 
mnoho tuhy přivážeti musí. Vříši Rakonské se dobývá ročně 36,000 centů tuhy, a sice 
v jižních Čechách 24.000, na Moórávě a v Slezsku 4500 a v Nižších Rakousích asi také 
tolik. Ostatné se i v Bavořích (u Pasova), ve Francii a Španělích dost tuhy nachází. 
Tuha se mnohonásobně potřebuje. Dobře rozemletá brává se na čistění a hla- 


"8 
48 


zení nádobí měděného a jiných věcí kovových: s olejem poskytuje trvanlivé barvivo na | 
dřevo a na kámen, — s vodou na nádobí hliněné, zvlášť na kamna, která pak jako | 
železná vypadají. Liliny železné se přečasto tuhou nalírají, aby nerezovatělyt Řemeny | 
k broušení bývají také tuhou natřené. Ze sádla a tuhy dělá se výborné mazadlo na | 
stroje, které se zvlášť na dřevěná kola zubatá dobře hodí. Provazy, které se mnoho | 
Irou; nabývají nátěrem tuhovým více trvanlivosti. 

Dále jest tuha výbornou látkou na kelímky neroztopitelné, které proto tuhové | 
neb Pasovské (Grapshittiegel, Passauertiegel) slovou. Mnoho tuhy se spotřebuje i na 
dělání jiných nádob lučebních, jakož i za přísadu k hlíně, z které se desky a cihly | 
obnivzdorné zhotovují. 

Hlavní výrobek tuhový jsou ale tužky (Bleistifte). 

Některé tužky anglické se řežou bezprostředně z větších kusů tuhových, které 
se tenkými pilkami nejdříve na desky, pak na pruty a konečně na jednotlivé tužky 
rozkrajují a do dřeva zasazují. Takové tužky z tuhy přirozené a nemíchané jsou nej- 
lepší; lehce píší a předce se tak brzy neopíší , dělají čáry hezky lesklé, které 
se ale kaučukem zase snadno vymaží, a nelámou se. Tužky tylo jsou ale drahé 
a vzácné, poněvadž se pěkný a veliký kus tuhy velmí zřídka najde. Z té příčiny se 
dělá i v Anglicku větší díl, a v jiných zemích veškeré tužky z drobných kousků 
tuhových s hlinou smíšených. K tomu oučelu se tuha a hlína (každá pro sebe) dobře | 
rozemele, vyčistí, vyplaví a pak v náležilém poměru smíchá; z těsta povstalého se pak 
lisem tužky vyllačuji, kleré se po vysušení vypálí a do dřeva zasazují. Výborné tužky 
tohoto druhu dělá Conté v Paříži a Iardtmuth ve Vídni a v Budějovicích ; tužkám tako- 
vým se může dát pálením rozličná tvrdost, — tužky Hardtmuthovy se dělí dle tvrdosti na f 
6 čísel, a u všech jsou zrno a barva stejné. 

Někdy se míchala tuha na tužky (místo hlíny) s klovatinou (Gummi), klihem, 
karukem neb i trangantem, což se nyní ale velmi zřídka slává. Dělávaly se i pevné | 
desky z tuhy a síry (neb i z tuhy a kalafuny), které se pak pilkou na jednotlivé tužky 
rozřezaly ; i takové tužky se leď zřídka vyskytují. Tužky, jejichž hmota se z tuhy a kalafuny ( 
skládá, mohou v plamenu svíčky změknout a pak pouhým tlakem prstu ostrou špičku obdržet. | 

Špatnější tužky se zasazují do dřeva jedlového, smrkového, lípového neb dubo- 
vého; pěknější do dřeva tisového (Rotheibenholz), nejpěknější (anglickým podobné) do 
tak zvaného cedrového, — je to ale vlastně dřevo z jalovce virginského. 

Z říše Rakouské se mnoho tužek vyváží, 

Papír rezový. 

Papír rezový (Rostpapíer, Polirpapier, Schmirgelpapier) se dělá ze silného pa- 
píru obyčejného, když se na jedné straně klihem natře a pak dobře roztlučeným a,pře- 
točeným šmirglem posype. Místo papíru brává se někdy i kůže. Papír takový se po- 
třebuje — byv dřevěným olejem pokapán — k uhlazení kovů, k vytření skvrn rezo- 
vých ze železa ald. 

aslo se posýpává papír tento místo šmirglu práškem pemzovým (Bimssteinpulver), 
neb i roztlučeným sklem, a často i pískem, — pak bývá ale vždy méně dobrý než 
šmirglový. Nejlepší papír rezový přichází z Paříže. 


k « 


dd 


da 


r P) 


185 
42 9 


o 


*