s CM
v +
Ee
o 4
Prý
ka).=
:
p R 28 2 rem
Čr 2- k A
S Eaubáě: o
„A y -=
= - É W£O ME
Dej © ) ca
+. X ct r ) “
MY : m
É
ky
" k P, “ . “
OPAC k, DV k > k j
4 „ É A (ah 5 A :
u > s vd % m " 5 . É > «
. - - = « Á 3 k “ = Ť . >
a = u vý x. ím; : ně - Eli " k O
C >, + be = 3 = . A <: E a *> *
Pa « < + £ . , A ' - É- “ o 4 A K v
d + .
HARVARD UNIVERSITY.
BEZ
OF THE
MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY.
di/S
Čnohange
AVB R00 /8 70.
Sitzunesberichte
6
S
der kónigl. bohmischen
P UNA DA VUSRVSONATBY,
JŘ NATREMATISCH - NATURW IDDENOCHAFTLICHE ULÁDNE, |
1890.
ně
VE SLNÍK
| | | královské |
21 ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.
| | TŘÍDA MATREMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. -
Á DV oo ně)
Mathematisch-naturwissenschaftliche
Publicationen
der kčnigl, bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften,
welche vorráthig sind.
Abhandlungen. Rozpravy. (Pojednání.)
V. Folge: 7. Band (1852) . . . . 6— | VI. Folge: 5. Band (1872). . 6.—
- STE SBI) 1 6 211K (162) 150 =
= 97 VMTB5 E 6 = Z (1BVA 2 SE
PBM 1.20 (A859) 00006: P da (S06) PS
ZV ARO = 90 a) bl
SO (1863) Moe 1051881) B
— 130 (865) o s — il „ (1882) . „1i5.—
VL — Z KED dua Ko — 12.. „. (1885) 5
VII. Folgse: Math.-naturwissensch. Classe 1. Band (1887) . .......... 12.—
= % > n ao 13 (LOS 0) EEA o Me Rh no ě 5 . 12—
Sitzungsberichte. Věstník. (Zprávy o zasedání.)
Jahre. 1859 E a n 84 Jahre 11871 |342994090. 25 (5 00 1.10
z KOV IL 25 5 6. 65 —.50 3 Be a ohe his Ao eny Maas 1.50
LO 025090320 200080 s —.60 5 A KOHO okna o SAS OV U 2.50
P B0401 B6505 dla 0 —.69 SYD SALA eat ea MS S ERO SHS =
P ABGB o ouy Sa Pa ha tt 1 518755 1876, 2050.00 SSB 2.50
OST Doe 6 1.25 871882 AA 5
M US K A OE AAA 1.14 G 1883. Oe o 15 5.30
LY 869 Ao Ma < ta k = o dz BBA ABC skus O ON NNÉ 4.50
O UBTONTO ej dk i tee =
Jahre. 1885 (mathem.-naturwis. Classe . . . . . +. « -+ + +.. 6.—«
511886 1 P Ro o K dear K ON 7.50
K 1887 É é K K ASK Pl Tes
„1888 5 : ATOS BON LEROS odk 5.70
„1889 (I. Halbjahr) „ A7 Aa afikco Maj0h Velej deo MEJ Ma 3.60
MEA ODRA VIK Pb TP VR ASK ob Leo SLA
Jahresberichte. (Výroční zprávy.)
Vom Jahre 1876—1882, 1884, 1886—18884 ........ +. —.60
3 „o 1885 (Bericht úber die Jubelfeier). . . . . ..... —.80
Fůr dás;Jahr M8882 2907 M BE 90 cd B sto la s6 —.42
a by je VÁLBBY oa RUA AO van dík 7 Je oV Ed Poe daleka —.36
o
VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1890.
I. SVAZEK.
S 6 tabulkami a 7 dřevoryty.
Z o nh,
V PRAZE 1890.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,
V KOMMISSI U FR. ŘIVNACE
SITZUNGSBERICHTE
DER KÓNIGL. BOHMISCHEN
PROBLLOURAK L DBM WLDOBNOUNAT LEN,
MATEEMATISCH-NATURWISSKNSGHAPTLICHÉ GLASSE,
JATIRGANG 1890.
I. BAND.
Mit 6 Tafeln und 7 Holzschnitten.
PRAG 1990.
IN COMMISSION BEI FR. RIVNAC.
Seznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké
roku 1890.
To te L E
— 0 $+
Dne 10. ledna.
Hansgirg, dr. A.: O některých sladkovodních a mořských řasách
a bakteriích.
Wurm Fr.: O čedičích melilitových z okolí České Lípy.
Dne 24. ledna.
Velenovský, dr. J.: O nových rostlinách bulharských.
Palacký, dr. J.: O ptactvu Korejském a jeho stěhování.
Počta, dr. F.: O obsahu křemenné konkrece z Rudic.
Klapálek F.: Předběžný seznam českých trichopter.
Klika B.: Měkkýši okolí novobydžovského.
Dne 7. února.
Machovec Fr.: Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu.
Lerch M.: O jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým.
Vejdovský, dr. F.: O embryonalném vývoji dvojčat.
Wurm F.: O zelenokamech z okolí Šluknova a Nixdorfu.
Dne %. března.
Machovec F,: O rovinách oskulačních křivky dvěma plochám dru-
hého řádu společné,
Verzeichniss der Vortrage,
melche jm den oitzungen der madiomalsch - NaluMissenschaůChen (asSE
im. Jahre 1890 abgehalten wurden.
I. EatojaBr.
— 6 <
Den 10. Januar.
Hansgirg, Dr. A.: Úber neue Siůsswasser- und Meeres-Algen und
Bakterien.
Wurm Fr.: Úber Melilithbasalte aus der Gegend von Bóhm.-Leipa.
Den 24. Januar.
Velenovský, Dr. J.: Úber neue Pflanzen aus Bulgarien.
Palacký, Dr. J.: Úber die Vogel von Korea und ihre Wanderzůce.
Počta, Dr. Ph.: Úber den Inhalt eines Ouarzknollens von Ruditz.
Klapálek F.: Vorláufiges Verzeichniss der bohmischen Trichopteren.
Klika B.: Mollusken der Umgebung von Neubidschow.
Den %. Februar.
Machovec Fr.: Beitráge zu den Eigenschaften der Normalen der
Fláchen zweiter Ordnune.
Lerch M.: Úber gewisse Ausdrůcke, welche den Euler'schen Inte-
gralen verwandt sind.
Vejdovský, Dr. F.: Úber die embryonale Entwickelung von Zywil-
lingbildungen.
Wurm F.: Úber Grůnsteine der Gegend von Schluckenau u. Nixdorf.
Den %. Márz.
Machovec F.: Úber die Osculationsebenen der Durchschnittscurve
zweier Fláchen zweiter Ordnune.
VI Seznam přednášek.
Palacký, dr. J.: O rozšíření tropických travin s předložením Hácklo-
vých Andropogoneí.
Dne 21. března.
Sitenský, dr. F.: O zeměpisném rozšíření rašelin v Čechách.
Palacký, dr. J.: O floře Yemenské.
Dne 18. dubna.
Lerch M.: O nemožnosti hypothesy o jednom fuidu elektrickém.
Palacký, dr. J.: O jižních hranicích neotropické ornis.
Haškovec L.: Šest lebek z útvaru starších i mladších naplavenin
v Čechách.
Pelíšek M.: Perspektivní studie.
Šule 0.: Molekularná váha kyselin řady C,H2n0.
Dne 2. května.
Studnička, dr. F. J.: Příspěvky k náuce o funkci exponentialní.
Čelakovský, dr. L.: O nové středoevropské Daphne.
Lerch M.: Příspěvky k theorii řad.
Dne 30. května.
Studnička, dr. F. J.: O novém spůsobu stanoviti hodnotu Lai-
Santiny.
Láska, dr. V.: O jistých soustavách křivek a jich upotřebení ku
grafickému integrování differentialných rovnic.
Vandas, dr. K.: O nových rostlinách z Bosny a Hercegoviny.
Novák, dr. O.: O racích siluru českého limulu podobných.
Mrázek J.: O cysticerkoidech našich korýšů.
Verzeichniss der Vortráge. VII
Palacký, Dr. J.: Úber die Verbreitung der tropischen Gráser mit
Vorlage von Háckels Andropogoneen.
Den 21. Márz.
Sitenský, Dr. F.: Úber die geographische Verbreitung der Torfe
in Bohmen.
Palacký, Dr. J.: Úber die Flora von Yemen.
Den 18. April.
Lerch M.: Úber die Unměglichkeit der Annahme eines elektrischen
Fluidums.
Palacký, Dr. J.: Úber die sůdlichen Grenzen der neotropischen Ornis.
Haškovee L.: Úber sechs Schádel aus dem lteren und neueren
Alluvium in Bóhmen.
Pelíšek M.: Perpektivische Studien.
Šule O.: Das Molekulargewicht von Sáuren der Reihe C,H+0».
Den 2. Mai.
Studnička, Dr. F. J.: Beitráge zur Lehre úber Exponential-Func-
tionen.
Čelakovský, Dr. L.: Úber eine neue mitteleuropáische Daphne.
Lerch M.: Beitráge zur Theorie der Reihen.
Den 30. Mai.
Studnička, Dr. F. J.: Úber eine neue Berechnungsmethode der
Laisantine.
Láska, Dr. W.: Úber gewisse Curvensysteme und ihre Anwendung
zur graphischen Integration der Differentialgleichungen.
Vandas, Dr. K.: Úber neue Pflanzen aus Bosnien und der Herce-
gowina.
Novák, Dr. 0.: Úber dem Limulus áhnliche Krebse aus dem běh-
mischen Silur.
Mrázek J.: Úber Cysticerkoiden unserer Crustaceen.
se
P Z) :
OBORA
PŘEDNÁŠKY
Z SEZENÍCEZ TŘÍDY
MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,
VORTRAGE
IN DEN SITZUNGEN
DER
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLIGHÉN CLASSÉ,
Nákladem král, český spol, nauk, — Tiskem dra, Edy, Grógra v
1.
Úber neue Siůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien,
mit Bemerkungen zur Systematik dieser Phycophyten und ber den
Einfluss des Lichtes auf die Ortsbewegungen des Bacillus Pfefferi nob.
Von Prof. Dr. A. Hansgirg in Prag.
Vorgelesgt den 10. Januar 1890.
Mit Tafel I und II.
Im Nachfolgenden fiihre ich von neuen Sůsswasseralgen neben
der Gattung Gloeotaenium nov, gen. blos solche Arten und Varietáten
- an, welche ich im J. 1888 und 1889 bei meinen algologischen Durch-
forschungsreisen theils in Bóhmen, grósstentheils aber in Krain, Istrien
und Dalmatien gesammelt habe.
Auch von Meeresalgen habe ich im vorliegenden Beitrage blos
solche neue Species und Varietáten aufgenommen, die ich in den
letzten zwei Jahren im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien
und Dalmatien entdeckt und bisher noch nicht publicirt habe.“)
Andere Algenarten, welche ich in den vorhergenannten Lándern
gefunden habe und die entweder aus diesen Lándern noch vóllig un-
bekannt sind oder wenn sie von álteren Algenforschern, so insb. von
Frauenfeld, Menechini, Zanardini, Kůtzine, Naccari, J.
G. Agardh, Lorenz, Reinsch, Hauck u. A. beobachtet und in
ihren algolocischen Publicationen aus den oben angefůhrten Lándern
aufeezáhlt worden sind, von mir doch an anderen Standorten, als von
anderen Algologen gesammelt wurden, beabsichtige ich spáter in
einem úbersichtlichen Prodromus der Algenflora jener Lánder zu ver-
offentlichen, in welchem ich auch ein Verzeichniss aller ber die
!) Einige neue Algen, welche der Verf. wáhrend seines Aufenthaltes im
J. 1888 an der Kůste von Dalmatien und im guarnerischen Golfe gesammelt hat,
sind in der Oesterr. botan. Zeitschrift, 1889, No. 1—2 veroffentlicht worden.
1*
4 Ant. Hansgirg
Alcenflora der oben angefůhrten sůdlichen Lánder der osterreichi-
schen Monarchie handelnden Arbeiten anfihren werde.“)
Was die im zweiten Theile des vorliegenden Aufsatzes ange-
fůhrten neuen Bacterien betrifft, so ist hier zu erwáhnen, dass ich
einige von den im Folgenden angefihrten neuen Arten im adriati-
schen Meere an der Kůste von Istrien, die meisten von den im Nach-
folsenden beschriebenen neuen Spaltpilzen aber in unterirdischen,
feuchten Kellern (alten Weinkellern etc.) in Prag, einige spáter auch
in Leipzig entdeckt habe.
Ausser den hier angefůhrten neuen Gattungen, Arten und Va-
rietáten von Spaltpilzen habe ich von marinen Bacterien auch einige
von Warming u. A. beschriebene Formen, von den aerophytischen
Bacterien die meisten von Schróter, P. Reinsch, Schaar-
schmidt u. A. publicirten Arten auch in Bohmen oder in den oben
genannten, in Bezug auf die Bacterien und Algen von mir durch-
forschten Lándern gesammelt und werde ein Verzeichniss aller bisher
von mir in Bóohmen, Istrien, Dalmatien, Krain und Kárnthen ent-
deckten Schizomyceten (Bacterien) mit Angabe der Standorte spáter
veroffentlichen.
Schliesslich bemerke ich hier noch, dass die im Nachstehenden
mitgetheilten Resultate der von mir im letzten Jahre durchgefůhrten
Durchforschung der Prager Kellerbacterienflora sich an die von mir
im J. 1888 publicirten „Beitráge zur Kenntniss der Kellerbacterien
ete.“)“ anschliessen.
I. Sůsswaseer- und Meeresalgen.
Chamtransia inerustans nov. sp. (Tať. I. Fig. 1.). Lager krusten-
fórmig, oft weit ausgebreitet, meist nur 1 bis 2, selten bis 3 mm.
r) Eine gróssere Anzahl neuer Arten und Varietáten von marinen Algen,
welche ich in dem mir von H. Custos M. Foslie aus Norwecen zur Bestimmung
zugekommenen, sehr reichhaltigen Algenmateriale entdeckte, wird zugleich mit
einigen marinen Bacterien — von welchen bisher unbeschriebenen Algen und
Bacterien ich spáter einige auch im adriatischen Meere vorgefunden habe — an
einem anderen Orte (mit Abbildungen) veroffentlicht werden. [Von Algen sind es:
Pilinia minor nov. sp., Urococcus Foslieanus nov. sp., Dactylococeus marinus nov.
sp., Dactylo coceus (?) littoralis nov. sp., Protococcus marinus Ktz. nov. var. Fo-
slieanus, Protococcus ovalis nov. sp., Gloeocystis scopulorum nov. sp., Pleurococ-
cus marinus nov, sp. und dessen nov. var. maior, Lyngbya (Hypheothrix) littoralis
nov. sp., Nostoc maculiforme Bor, et Flah. nov. var., eine neue marine Polycystis-
und Aphanocapsa-Species.|
?) Vergleich. Oesterr. botan. Zeitschrift, 1888, No. 7—8.
Úber neue Sůsswasser- und Meereg-Alcen und Bacterien. 5
dick, an der Oberfláche uneben, hart, von schwarz-olivengrůner,
scheinbar fast pechschwarzer, in trockenem Zustande schwárzlich-
violetter Farbe. Fáden meist kurz, 90 bis 180 u lang und ziemlich
spárlich verzweigt, mit einseitigen, oft nur kurzen Ástchen.
Veget. Zellen meist 6 bis 9 u, sehr selten bis 12 u breit, 1 bis
2, seltener bis 2"/„mal so lang, mit wandstándigen, scheibenfórmigen,
dunkel stahlblauen Chromatophoren und einem fast centralstándigen
Zellkerne. Endzellen der Astchen stumpf abgerundet oder kurz kegel-
fórmig zugespitzt.
Diese, der Chantransia chalybea var. fuscoviolacea Hansg.*) am
náchsten stehende, im SŠůsswasser lebende, kleine Chantransie habe
ich Ende April an im Wasser untergetauchten Steinen, an welchen
sie fast schwárzliche, krustenartigce, důnne Úberzůge bildete, in reinem,
kalten Auellwasser, im Abflusse der grossen Fontane an der Strasse
zwischen Parenzo und Orsera in Istrien in grosser Menge in Gesell-
schaft von Chlorotylium cataractarum angetroffen.
Phaeophila horrida nov. sp. Lager einzellig, seltener mehrzellig.
Veget. Zellen endophytisch, zwischen den Rindenzellen von Entero-
morphen oder Úlven nistend, rundlich oder eifórmicg, seltener eckig,
24 bis 42 u breit, fast ebenso lang oder etwas lánger, an der Růcken-
seite mit mehreren (5 bis 18) dicht geháuften, róhrigen, ber 150 u
langen, farblosen, 2 bis 4 u breiten, an der Basis unmerklich er-
weiterten, fast geraden oder leicht, áhnlich wie bei Phaeophila ori-
dearum Hauck, gekrůmmten Borsten, welche zwischen den Wirth-
zellen bůschelfórmig hervorragen. Zellhaut farblos, nicht deutlich ge-
schichtet, bis 6 u dick.
Diese von der Phaeophila floridearum durch rundliche Form der
Zellen und den meist nicht fadenfórmigen und nicht verzweigten Thallus
sowie durch die Zahl der Borsten sich wesentlich unterscheidende
endophytische marine Chlorophycee habe ich blos im Hochsommer
und zwar zuerst im Lager der Enteromorpha micrococca Ktz. bei
- Volosca náchst Fiume, spáter auch im Lager der Ulva lactuca L. be-
obachtet und gesammelt.
Aphanochaete globosa Nordst. (Herposteiron globosa Nordst.)
Var. měnor nob. Veget. Zellen blos 6 bis 12 m breit, rundlich, mit
einem fast so wie die ganze Zelle langen oder etwas lángeren hals-
artigen, 1 bis 1'5 u breiten Fortsatz, aus welchem eine sehr lange
etwa 05 u dicke Borste hervorragt, und mit einem wandstándigen
1) Vergl. des Verf's „Prodromus der Algenflora von Bóhmen“, II., p. 217.
6 Ant. Hansgirg
plattenformigen Chlorophore, in welchem ein Pyrenoid eingeschlossen
ist, meist dicht neben einander, einzeln oder zu einem scheibenfor-
migen Lager fast parenchymatisch verwachsen, und dann nicht rund-
lich, sondern eckig. Dauerzellen kugelig 12 bis 15 u breit, mit ziemlich
dicker Membran; sonst wie die typische Form. Kommt in Simpfen
(Lago di Marzo) bei Pola in Istrien vor.
Endoclontum (?) marinum nov. sp. (Taf. I. Fig. 2.) inc meist
punkt- oder scheibenfórmie, seltener haut- oder fast krustenartige
Úberzůge bildend, */, bis 3, seltener mehr mm. im Durchm., hell
oder gelblich grůn, an der Oberfláche von Muscheln oder an im
Meere untergetauchten Šteinen festeewachsen, aus kriechenden, zu
einer lůckenlosen Scheibe mit einander verwachsenen, verzweigten,
gecliederten Fáden bestehend, deren Zellen oft lángere oder kůrzere
aufrechte Ástchen tragen.
Veget. Zellen in der Scheibe 5 bis 10 u breit, 1 bis 2mal so
lang, viereckig oder abgerundet, die der aufrechten Zweige weniger
breit und (insb. die Endzellen) bedeutend lánger (2 bis 4mal so lang
als breit, mit je einem wandstándigen, plattenfórmigen Chlorophore,
in welchem ein rundliches Pyrenoid eingeschlossen ist.
In den Zellen der Scheibe bedecken die Chlorophyltráger fast
die ganze Wand, in den Zellen der aufrechten Zweige blos eine Seiten-
wand und sind in den Endzellen dieser Zweige bedeutend kleiner,
als in den Basalzellen.
Die Endzellen der meist dicht neben einander stehenden, aus
oleich langen Zellen bestehenden, aufrechten Zweige wachsen an ihrer
Spitze in ein 50 bis 80 u langes, zartes, an der Basis leicht zwiebel-
fórmig erweitertes, oberhalb dieser Erweiterung etwa 1 u breites,
mehr oder weniger bogenfórmig gekrimmtes Haar aus, welches farblos,
am Ende leicht zerbrechlich und nicht gegliedert ist.
Var. sudmarinum nob. (Taf. I. Fig. 3.) Lager dunkelgrůn, an
der Oberfláche nicht oder wenig schlůpferig. Veget. Zellen 6 bis 9 u
breit, 1 bis 2mal so lang, die der důnneren aufrechten Astehen blos
2 bis 6 u breit, 3 bis 5mal so lang, wandstándige, blos einen Theil
der Zellwand bekleidende Chlorophore enthaltend; sonst wie die ty-
pische Form.
Diese erste marine Endoclonium(?)-Art,") welche im adriatischen
1) Die oben beschriebenen neuen Endoclonium(?)-Arten unterscheiden sich
von den bisher beschriebenen Endoclonium-Arten nicht bloss dadurch, dass die
Endzellen der Ástchen nicht pfriemenfórmig gind, sondern auch durch anders
ausgebildete Haare.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. . 7
Meere an Muscheln und Steinen an der Fluthgrenze im Frůhjahre
meist mit Hyella caespitosa Bor. et Flah. und mit Phaeophila flori-
dearum Hauck gesellig vorkommt, habe ich in der Umgebung von
Pola mehrfach, dann bei Fasana, Parenzo und Orsera in Istrien ge-
sammelt. Var. submarioum habe ich im brackischen Wasser zwischen
Parenzo und Orsera gefunden.
Endoclontum (?) rivulare nov. sp. (Taf. I. Fig. 4.) Lager meist
punktfórmig, 1 bis 2 mm breit, seltener linsenfórmig, ofters zusam-
menfliessende, hell- oder gelblichgrůne, niedrige, kleinwarzige Krusten
oder hautartige, mit CaCO; mehr oder weniger incrustirte, auf Steinen,
Holz ete. in kleinen Bergbáchen festsitzende Úberzůge bildend. Fáden
wie bei E. marinum, verzweigt, kriechend oder aufrecht. Seitenástehen
der aufrechten Zweige meist spárlich und kurz, aus gleich breiten
und ebenso langen Zellen, wie die sie tragenden Zweige bestehend.
Veget. Zellen 5 bis 8, seltener bis 10 u breit, 1 bis 2mal so
lang, mit breiten plattenfórmigen, wandstándigen, an den aufrechten
Zweigen blos einen Theil der Zellwand bedeckenden Chlorophylltrágern,
in welchen je ein Pyrenoid enthalten ist. Die Endzellen der auf-
rechten Zweige laufen an der Spitze in ein ungegliedertes, farbloses,
ziemlich langes, an der Basis unmerklich erweitertes und daselbst 3
bis 4 u, weiter oben blos 1 bis 1'5 u breites Haar aus.
Ungeschlechtliche Vermehrung erfolgt durch vegetative Zwei-
theilung der Zellen im palmellaartigen Zustande; geschlechtliche Fort-
půanzung durch eifórmige oder fast kugelrunde, 5 bis 6 u breite
Zoogonidien, welche am vorderen Ende neben einem rothen Pigment-
fleck und contractilen Vacuolen auch zwei eleich lange, sehr zarte,
blos nach Anwendung von Reagentien sichtbare Cilien tragen, die
fast zweimal so lang sind, als die sie tragende Zelle.
Diese dem Endoclonium (?) marinum am náchsten stehende Sůss-
wasser-Art") habe ich im Frůhjahre in einem Bergbáchlein, an vom
Wasser bespůlten oder věllig untergetauchten Steinen bei Strogniano
náchst Pirano in Istrien, spáter auch bei Spalato in Dalmatien ange-
troffen und an ihr wie auch an E. marinum auch den Úbergang in
einen einzelligen palmellaarticen Entwickeluneszustand constatirt.
Hormiseia vmplexa (Ktz.) De Toni (Ulothrix implexa Ktz.) Var.
minor nob. (Taf. I. Fig. 5.) Thallus aus einfachen, an der Basis an
2) Ob die unvollkommen beschriebene Chaetophora stricta Zeller, Hedwigia,
1873, p. 191 zur Gattung Endoclonium gehórt — wie ich vermuthe — kann ich
nicht entscheiden, da ich leider keine Orje.-Hxemplare dieser Chaetophora-Art
besitze.
S Ant. Hansgirg
Steinen etc. festgewachsenen, gegliederten, schlaffen, an der Ober-
láche etwas schlůpferigen Fáden von hellgrůner Farbe bestehend.
—— Veget. Zellen blos 5—10 u breit, 1 bis 2mal so lang, mit wand-
stándigen, bandfórmigen, meist den grósseren Theil der Zellwand be-
deckenden Chlorophoren, in welchen je ein rundes Pyrenoid einge-
schlossen ist; sonst wie die typische Form.)
Diese marine Abart entspricht den diinneren Formen der in
Sůsswasser lebenden Hormiscia subtilis (Ktz.) De Toni, von welchen
sie sich fast nur durch ihren Standort unterscheidet. Wie Hormiscia
subtilis und die aerophytische Hormiscia flaccida [Ulothrix faccida|,*)
so geht auch H. implexa sowohl in der typischen Form wie auch als
Varietát minor unter gewissen Umstánden in einzellige Palmella-,
Protococcus-, Gloeocystis- ete. artige Entwickelungszustánde úber.
Ich sammelte diese Chlorophycee am Ufer des adriatischen
Meeres an Molosteinen etc., auch im brackischen Wasser auf unter-
getauchten Steinen an der Fluthgrenze in der náchsten und weiteren
Umgebung von Pola in Istrien im Friihjahre mehrfach, ofters mit der
typischen Form gesellig.
Hormospora subtilis nov. sp. (Taf. I. Fig. 6.) Veget. Zellen kurz
elliptisch, niedergedrůckt kugelig oder fast guadratisch, 5 bis 6 u
breit, */, bis 1'/„mal, seltener bis 2mal so lang, mit einem band-
fórmigen, wandstándigen, oft nur die Hálfte der Zellwand ausklei-
denden Chlorophore, einreihig, spáter stellenweise auch zwei- und
mehrreihig, zu geraden oder leichteekrůmmten, ofters netzartig zu-
sammenhángenden Schnůren, welche hie und da sackartig erweitert
sind, vereinigt. Die gemeinsame farblose Gallertscheide ist meist 10
bis 12 u breit.
Var. sudmarina nob. (Taf. I. Fig. 7.) Veget. Zellen 4 bis 5 u
breit, 1 bis 2mal so lang, elliptisch oder kurz cylindrisch, einreihig ;
gemeinsame Gallertscheide důnn, eng anliegend, oft blos 5 bis 6 u breit.
Kommt im Sůsswasser, var. submarina blos im brackischen
Wasser und im Meere vor. Die typische Form fand ich in Gesell-
schaft der Hormiscia subtilis in grosser Menge an sehr feuchten
!) Mit dieser Varietát ist wohl auch die von Wille und Kolderup-
Rosenvinge (Alger fra Novaia-Zemlia, 1885, p. 9. Tab. 19. Fig. abgebildete
Ulothrix variabilis Ktz. (?) forma marina, deren Fáden 6 u breit sind und viel-
leicht auch Hormicia delicaátula Dickie (On the algae of Mauritius, 1873, p. 200
sub Hormotricho, deren veget. Zellen 10 u dick sind, zu vereinigen.
2) Úber den relativen Werth dieser beiden Hormiscia-Arten vergl. mein
Werk „Physiologische und algologische Studien“, 1887, p. 83, 1. Anmerk.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 9
Felsen und in Wassergráben unter diesen Felsen am Wůórther See
zwischen Gurlitsch und Klagenfurt in Kárnthen; var. sudmarina mit
Hormiscia implexa var. minor gesellig in brackischen Siimpfen am
Hafen von Pola in Istrien.
Die typische Form steht der Hormospora irregularis Wille var.
palmodictyonea Hansgirg, Prodromus der Algenflora von Bóohmen, II.,
p. 271 am náchsten, erinnert aber auch an Hormospora minor Nág.,
welche nach Lagerheim") mit Geminella interrupta (Turp.) Lagerh.
im genetischen Zusammenhange stehen soll.
Rhaphidtum poltymorphum Fres. Var. angučneum nob. (Taf. I. Fig.
8.) Zellen zu 2—4 bis 8 bůndelfórmie in Familien vereinist, welche
wieder zu 2 bis 4 neben einander liegen, 1 bis 2 « dick, úber 45 u
lang, an beiden Enden allmálig zugespitzt, gekrůmmt, in der Mitte
mehr weniger schlangenformie um einander gewunden, jede Zelle mit
2, seltener blos mit 1 Windung; sonst wie die typische Form.
Kommt in Sůmpfen am Veldeser-See und am See hinter Pre-
dassel náchst Krainbure, dann in Siůmpfen an der Bahn zwischen
Bischoflack und Zwischenwássern in Krain vor.
Scenedesmus guadricauda (Turp.) Bréb. Var. bicaudatus nob. Coe-
nobien meist vierzellig, 12 bis 14 u breit, 15 bis 16 u lang, aus
lánglich-elliptischen, bis fast cylindrischen, etwa 3 u breiten Zellen
bestehend, von welchen blos die Randzellen an einer Seite (nicht an
beiden) mit je einem Stachel versehen sind, und zwar trágt in der
Regel die eine Randzelle am oberen, die andere am unteren Pole
ihren Stachel; sonst wie die typische Form.
Kommt in Simpfen bei Markersdorf náchst Bóhm. Kamnitz und
bei Neudorfel náchst Kreibitz in Bóhmen vor.
Oocystis pustlla nov. sp. Zellen lánglich elliptisch, 3 bis 6 u
breit, 1"/, bis 2mal so (meist 9 bis 12 w) lang, einzeln oder zu 2
bis 4 in Familien, aus welchen sie bald heraustreten, sobald die důnne
Mutterzellhaut an irgend einer Stelle platzt, mit gelberůnen Chloro-
phylltrágern und důnner Membran, wie bei Oocystis rupestris Krch.,
welcher sie am náchsten stehen.
An feuchten Kalksteinfelsen, Marmor- etc. Einfassungen von
Felsenbrunnen, meist unter anderen chlorophyll- und blaugriůnen
Algen verbreitet. So bei einem grossen Felsenbrunnen „Radun“ bei
Castell Vecchio náchst Spalato in Dalmatien reichlich, zwischen
r) Vergl. des Verfasgser's „Prodromus“ II., p. 129.
10 Ant. Hansgirg
Capo d Istria und Muggia náchst Triest, in Krain bei Franzdorf
náchst Laibach und bei St. Martin náchst Villach.
Gloeotaentum Loitlesbergerianum nov. gen. et sp. (Taf. I. Fig. 9.)
Veget. Zellén fast kugelig oder kurz elliptisch, zu 2 oder 4 in lachen
Familien vereinigt, welche in der Fláchenansicht fast elliptisch, in
der Seitenansicht fast cylindrisch, an beiden Enden abgerundet und
vor diesen Enden an beiden Seiten mit je einer buckelformigen Her-
vorwólbung an der gemeinsamen, eigenthůmlich auscebildeten Gallert-
hůlle versehen sind.
In dieser Gallerthůlle liegt in der Mediane der Zellfamilien ein
breiter, fast pechschwarz gefárbter, ziemlich dicker Gůrtel, an beiden
Polenden sind wieder in dieser Gallerthůlle feinkórnice, fast farblose,
kappenartice Anháufungen, von einer stárker, als die Gallertmasse
lichtbrechender, consistenter Substanz *) enthalten, welche jedoch wie
diese durch Jodalkohol nicht gefárbt wird.
Der schwarze, an vierzelligen Familien kreuzfórmige Gůrtel ist
am Rande leicht ausgezackt und verdeckt zum Theile (fast zur Hálfte)
die grůnen Zellen, welche in dem Chlorophylltráger *) je ein grosses,
centralstándiges Pyrenoid enthalten.
Die Vermehrung erfolst durch veget. Zweitheilune der Zellen
innerhalb der gemeinsamen Gallerthůlle, aus welcher sie, wenn diese
zerfliesst, oder durch Druck zerrissen wird, heraustreten.
Zweizellige Familien sind mit der Gallerthůlle 28 bis 40 u
breit, 42 bis 70 u lang, 24 bis 30 u dick;*) vierzellige Familien sind
sammt der Gallerthůlle 39 bis 63 u breit, 60 bis 75 u lang, 30 bis
94 u dick. Die Gallerthůlle ist etwa 6 u dick; der schwarze Gůrtel
im schmalen Theile 10 bis 18 u, im erweiterten Theile 22 bis 30 u
breit. Die veget. grůnen Zellen sind in 2 oder 4zelligen Familien
meist 18 bis 21 w breit, 15 bis 24 u lang, ihr Pyrenoid 4 bis 6 u
breit. *)
1) An schlecht ernáhrten Exemplaren waren die kórnigen Anháufuncen an
den Polenden kleiner, als an frischen, gut ernáhrten Exemplaren.
2) Die Form des Chlorophores war mir bisher nicht móglich genau fest-
zustellen, da in den Zellen das Chromatophor durch die meist reichlich vorhan-
denen Stárkekórner verdeckt ist; vermuthlich ist der Chlorophylltráger stern-
fórmic.
3) Im mittleren, walzenfórmigen Theile betrágt der Auerdurchmesser der
zweizelligen Familien 24 u, an der buckelfórmigen Hervorwóolbung bis 30 u.
4) Unterden vůllig entwickelten, 2 und 3zelligen Familien fand ich nicht
selten fast kugelige oder eifórmic-elliptische, 24 bis 40 u breite, schwarze Zellen
vor, welche unter der schwarzen undurchsichticen Hůlle im plasmatischen Zell-
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 11
Diese neue Chlorophyceen-Gattung, welche der bisher zu den
Desmidiaceen gezáhlten Gattung Cylindrocystis Menegh. sich mehr,
als den mit ihr durch áhnliche morphologische Beschaffenheit des
Zellinhaltes und der Gallerthůlle verwandten Palmellaceen (z. B. der
Gatt. Nephrocytium Nág.) náhert, hat mir H. K. Loitlesberger
aus Wien im J. 1887 mitgetheilt. ")
Lebende Exemplare dieser neuen Algenart, welche ich nach dem
soeben genannten Herrn, der sie zuerst in einem Teiche der Ischler
Au unter anderen Algen den ganzen Sommer hindurch beobachtet
hat, benannt habe, sammelte ich zuerst im Jahre 1889 im August
in Sůmpfen an der Staatsbahn zwischen Bischoflack und Zwischen-
wássern in Krain, dann auch in einem Wiesensumpfe bei St. Martin
náchst Klagenfurt in Kárnthen.
Bezůglich der systematischen Verwandtschaft dieses neuen Chloro-
phyceen - Genus mit der Gatt. Cylindrocystis, welche man wie Meso-
taenium u. 4.. wegen der Fructification, resp. Bildung von Zygoten
(Zygosporen) durch Copulation zu den Conjugaten und zwar, mit der
Familie Desmidiaceae (Ktz.) De By. vereinigt, glaube ich hier noch
erwáhnen zu sollen, dass ich die Gattung Gloeotaenium, obschon
deren Fructification noch unbekannt ist, wegen der eigenthiůmlichen
Structur der Gallerthille etc. zu einer besonderen Gruppe (Gloeotae-
nieae nob.) der chlorophyllgrůnen Algen stelle, die mit der neulich von
de Toni*) aufcestellten Tribus der Desmidiaceen: Spirotaenieae, zu
welcher de Toni die Gattungen Spirotaenia Bréb., Cylindrocystis.
Menegh., Mesotaenium Nás. und (?) Ancylonema Berger. záhlt, eine
besondere Algenfamilie, welche im Systeme der Chlorophyceen zwischen
Palmellaceen und Desmidiaceen einzuschalten ist, bildet.
Diese neue, intermediáre Algenfamilie (Pseudodesmidiaceae nob.)
enthált blos solche Algengattungen, welche von den Palmellaceen,
entweder durch besondere Ausbildune der Gallerthůlle oder durch
Zygoten, welche auf hnliche Weise, wie bei den Conjugaten ent-
inhalte Chlorophyll enthielten, wie ich an unter dem Deckgláschen zerdrůckten
Exemplaren konstatirte. Ob diese schwarzen Kugeln, deren weitere Entwickelung
noch zu erforschen ist, der einzellige Entwickelungszustand von Gloeotaenium
sind, war mir leider nicht měoglich durch microscopische Culturen nachzuweisen.
v) In der mir von JH. Loitlesberger im November 1889 zugesandten frischen
Probe waren neben Gloeotaenium auch Cylindrocapsa geminella Wolle, Sorastrum
spinulosum Nás., Oocystis solitaria Wittr., dann zahlreiche Desmidiaceen, einige
Oedogonium-Arten, Cladophora und verschiedene blaugrůne Algen enthalten.
?) Vergl. Sylloge algarum, II, p. 806.
12 Ant. Hansgirge
stehen, sich unterscheiden, von den Desmidiaceen wieder durch den
Bau der Zellmembran, welche nicht wie bei allen echten Desmidiaceen
aus zwei oleichwerthigen, getrennten Stiůcken besteht,') ausserdem
auch dadurch sich unterscheiden, dass ihre Zellen, was die morpho-
logische Beschaffenheit des Zellinhaltes anbelangt, nicht wie die
Desmidiaceen-Zellen zygomorph (bilateral-symmetrisch), sondern cy-
clisch ausgebaut sind.
Trochiseta psammoplila nov. sp. Veget. Zellen rundlich oder
am Auerschnitt undeutlich sechs- bis achteckie, 15 bis 18 u im
Durchmesser, mit ziemlich dicker Membran, welche mit kurzen,
stumpfen Auswůchsen versehen ist und mit gelblichorůnem, spáter
durch Haematochrom róthlich gefárbtem Inhalte.
Diese der Trochiscia halophila Hansg.*) am náchsten stehende
Species habe ich an feuchten Sandsteinfelsen bei Dittersbach in der
Běohm. Schweiz in Gesellschaft von Mesotaenium und Stigonema ge-
sammelt. j
Dactylococcus sabulosus nov. sp. Veget. Zellen breit- und kurz-
spindelfórmig oder fast nachenartig, an beiden Enden kurz zugespitzt,
mit je einem wandstándigen Chlorophore, in welchem ein rundliches
Pyrenoid enthalten ist, důnnháutie, einzeln oder zu 2—4 bis 8 fa-
milienweise vereinigt, meist 8 bis 9 w breit, 15 bis 18 u lanc; vier-
zellige Familien 15 bis 18 u breit, 24—27, seltener 30 u lang, im
Gallertlager von Palmella botryoides zerstreut.
Diese neue aerophytische, dem Dactylococcus caudatus (Reinsch.)
nob. und D. rhaphidioides Hanse. am náchsten stehende Art habe
ich mit Trochiscia aciculifera var. pulchra nob. auf feuchten Sand-
steinfelsen hinter Dittersbach in der Bóhm. Schweiz und bei Bóhm.
Kamnitz in Bohmen gefunden.
Stichococeus | bacillaris Nág. Var. duplex nob. Veget. Zellen
lánglich elliptisch, bis kurz cylindrisch, 4 bis 5 u breit, 1 bis 2mal
so lang, in der Regel zu zwei, seltener zu vier, dicht hinter einander,
von einander nicht getrennt, sondern zu zwei bis vierzelligen Fa-
milien vereiniot, welche an den Scheidewánden leicht eingeschnůrt
Sind; sonst wie die typische Form.
Auf feuchten Brettern bei Althůtten náchst Beraun in Bohmen.
Cosmarium trilobulatum Reinsch. Var. mínus nob. Zellen 9 bis
12, seltener bis 15 u, am Isthmus blos 4 oder 5 « breit, 12 bis 18 u
1) Vergl. Hauptíleisch, Zellmembran und Hůllsallerte der Desmidiaceen,
1888, p. 67.
2) Vergl. des Verf/s Abhandlung in der Hedwigia, 1888, Heft 5—6, p. 128,
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 13
lang, mit etwas breiterem Scheitel, als bei der typischen Form, sonst
wie diese.
Kommt in Šimpfen und Teichen bei Steinkirchen náchst Bud-
weis, Ceraz náchst Sobieslau und Rožďalovic in Bóhmen vor.
Cosmartum aphamchondrum Nordst. Var. calcareum nob. Zellen
meist nur 17 bis 18 u, am Isthmus 9 bis 10 u breit, 24 bis 27 u
lang, etwa 12 u dick, am Scheitel etwas breiter, als die typische Form ;
- sonst dieser ahnlich.
4.
An feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin náchst Beraun in
Bohmen.
Staurastrum intricatum Delp. Var. minus nob. Zellen ohne Fort-
sátze 15 bis 20 u, am Isthmus etwa 10 u breit, 18 bis 20 u lang,
mit den etwa 6 u langen Fortsátzen 20 bis 27 u breit, 30 bis 38 u
lang, sonst wie die typische Form.
In Sůmpfen bei Počátek an der bohm.-máhrischen Gránze unter
anderen Desmidiaceen.
Leptochaete marina nov. sp. (Taf. I. Fig. 10.) Lager hautartig,
důnn, braungelb bis schwárzlich braun. Fáden dicht geháuft, sel-
tener einzeln,*) am unteren Ende mit der Scheide meist 15 bis 2,
seltener 3 bis 5 u, am oberen 0:7 oder 0:5, seltener bis 1 u breit,
an der Spitze abgerundet, deutlich geeliedert, oft nur 20 bis 60 u
lang, mehr oder weniger gekrůmmt. Veset. Zellen "/„ bis */,, seltener
bis Imal so lang als breit, mit sehr fein gekórntem, fast homogenem,
blass blaugrůnem oder olivengelblichem Inhalte, an den Scheide-
wánden nicht oder unmerklich eingeschnůrt. Endzellen abgerundet,
nicht in farblose Haarspitze auslaufend. Scheiden meist eng an-
liegend, nicht deutlich geschichtet,?) am unteren dickeren Fadentheile
goldgelb bis bráunlichgelb, am oberen, verdůnnten, fast farblosen
Theile meist hyalin und allmálig verschwindend.
Vermehrung dieser ersten marinen Leptochaete-Art, welche ich
auch in einer Calothrix- und Plectonema-artig verzweigten, aber stets
-heterocystenlosen Form beobachtet habe, erfolet durch mehrzellige,
gerade oder gekrůmmte, aus 7 oder mehr Zellen bestehende, etwa
0:7 u breite Hormogonien (Synakineten), welche ofters in grósserer
Menge neben einander in gemeinschaftlichem Gallertlager vereinigt
sind und durch Chroococeus-artige, etwa 2 u breite, kugelige Zellen,
1) Vereinzelte Fáden der Leptochaete marina sind nicht selten im Gallert-
lager der Rivularien und der Entophysalis granulosa Ktz. zerstreut.
2) Blos am unteren Fadentheile habe ich einigemal Calothrix-artie ge-
schichtete, ein wenig trichterfórmie erweiterte Gallertecheiden beobachtet.
14 Ant. Hansgirg
welche oft ein důnnes, formloses Substrat bilden, ais dem die Le-
ptochaete-Fáden hervorwachsen.
— Kommt im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien und
Dalmatien nicht selten vor, oft mit Lyngbya dalmatica (Ktz.) nob.
(Leptothrix dalmatica Ktz.) gesellig, blos an der Fluthgrenze, insb.
an Kalksteinfelsen und Molosteinen, meist im Frůhjahre. Ich be-
obachtete sie in der Umgebung von Pola mehrfach, bei Fasana, Pa-
renzo, Orsera und Pirano in Istrien, bei Spalato in Dalmatien.
Tolypothriz pentcillata Thr. Var. tenučs nob. Lager polsterartig,
von bráunlicher Farbe. Hauptfáden mit den Scheiden blos 9 bis 12,
seltener bis 15 u, Nebenfáden (Ástchen) meist 8 bis 10 u breit, der
innere Faden etwa um 4 u (um die Dicke der Scheide) weniger
breit; sonst wie die typische Form.
Kommt in Berebáchen, an Miihlwehren ete. in Istrien und Dal-
matien vor, so bei Pisino, zwischen Capo d' Istria und Muggia und
bei Clissa náchst Spalato.
Nostoc cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. Var. amastomosans nob.
Fáden einzeln oder zu 2 bis 8 neben einander, fast parallel ver-
laufend, oft gekrůmmt und netzartig verflochten, háufig auch unter-
einander anastomosirend. Veget. Zellen rundlich, oder tonnenfórmig,
an den zickzackartig gekrůimmten Fáden auch unregelmássie vier-
eckig-rundlich, 3 bis 5 u breit, 1 bis 2mal so lang, mit blaugrůnem
Inhalte.
Grenzzellen 4 bis 5 u breit, 6 bis 7 u lang, den veget. Zellen
in der Farbe ziemlich áhnlich, durch die knopffórmigen, stark licht-
brechenden, die Heterocysten charakterisirenden Gebilde an den
Ouerwánden von diesen Zellen, welche stellenweise auch zweireihie
angeordnet sind, sich leicht unterscheidend.
Diese neue Nostoc-Varietát, welche dem N. cuticulare var. lige-
ricum Bor. et Flah. nahe steht und nicht selten auch in einen Apha-
nonocapsa-artigen Entwickelungszustand úbergeht, habe ich meist an
der unteren Seite der Blátter von Hydrocharis morsus ranae, Pota-
mogeton u. a. beobachtet. So insbesondere in Elbetůmpeln bei Gross-
Wossek u. a. in Bóhmen.
Microcoleus polythríe nov. sp. (Taf. I. Fig. 11.) Lager haut-
artige, gelbbraune, meist důnne, etwas schlůpferige Úberzůge auf am
Ufer des Meeres an der Fluthgrenze untergetauchten Felsen, Steinen,
Muscheln ete. bildend. Fáden meist zu 2 bis 6, seltener mehre oder
blos einzeln, in einer gemeinsamen, geschichteten, ziemlich dicken
Scheide eingeschlossen, aus welcher sie blos an den Enden hervor-
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 15
ragen, wobei dann an jedem Faden noch die eng anliegende, farblose,
důnne Specialscheide sichtbar wird. Die Zellen der Fáden etwa '/,
bis 1 u breit, 1 bis 2 mal so lang, mit blass blaugrůnem, seltener
olivengelblichem sekóorntem Inhalte. Gemeinsame Gallertscheiden
mit 6 Fáden, an der Basis etwa 6 bis 10 u breit, mit gelben bis
goldgelben innern und fast farblosen usseren Schichten, meist wie-
derholt fast dichotomisch getheilt.
Diese neue marine Microcoleus-Art aus der Šect. Schizothrix
(Ktz.) nob., welche oft in Gesellschaft von Rivularia atra Roth und
Entophysalis granulosa Ktz. vorkommt und die vielleicht der unvoll-
kommen beschriebenen und abgebildeten Schizothrix Creswellii Harv.
(Phycol. britan. 1871, Tab. 160.) nahe steht, habe ich in der Umgebung
von Pola mehrfach, bei Fort Mussil auch an Melobesien, bei Fasana,
bei Parenzo auch an Patellen unter Calothrix scopulorum (Web. et
Mohr) Ag. und bei Orsera in Istrien, dann bei Spalato in Dalmatien
gesammelt.
Mierocoleus hospita nov. sp. Lager endophytisch, im Thallus ver-
schiedener marinen oder im Brack- und im Sůsswasser lebenden Rivu-
lariaceen (insb. der marinen Rivularia atra), seltener auch im Gallert-
lager einiger Lyngbyaceen. Fáden zu 2 bis 8 bis 16, seltener einzeln,
oder mehrere bůndelweise vereinigt, in einer gemeinsamen, engan-
liesenden, farblosen, důnnen Gallertscheide, mit der Specialscheide
0:7 bis 1, seltener bis 1'5 w dick, oft undeutlich gegliedert, am Ende
ofters verdůnnt, resp. mit einem schnabelartigen Fortsatze der důnnen,
farblosen Specialeallertscheide versehen.
Veget. Zellen 1 bis 2"/„mal so lang als breit, mit oft sehr blass
bláulichoerůnem, feingekórntem Inhalte. Einzelne Bůndel von 6 und
mehr Fáden sind 6 bis 10 u dick.)
Kommt im adriatiscehen Meere an der Kůste von Istrien mit
der vorigen Art nicht selten vor, so insb. bei Pola, Fasana, Orsera im
und Pirano. Im sissen Wasser beobachtete ich diese Microcoleus-Art
-im Lager der Rivularia rufescens Ná«. und R. haematites Ag., auch
im Thallus einiger Sůsswasser-Lyngbyaceen in Krain, so bei Franz-
dorf, Krainbure, am Veldeser-See und am Ossiacher-See bei Villach.
Microcoleus cataractarum nov. sp. Lager sehr klein, an anderen
Sůsswasseralgen (Lemanea, Inactis u. A.) festsitzend. Fáden, gerade
1) Einzelne Fáden dieser Microcoleus-Art, welche den Fáden von Lyngbya
gloeophila (Ktz.) nob. (Leptothrix gloeophila Ktz.) áhnlich, jedoch meist důnner
als diese sind, fand ich čfters in den Scheiden der Rivularia-Fáden, nicht selten
auch um diese umgewickelt.
16 Ant. Hansgirg
oder leicht gekrůmmt, zu 2 bis 5 (seltener einzeln oder mehrere),
in einer sehr důnnen, farblosen, gemeinsamen Gallertscheide, bůndel-
weise vereinigt, diese Bůndel oft Schizothrix-artig verzweigt. Ein-
zelne Fáden mit der důnnen, eng anliegenden, farblosen Special-
scheide, etwa 2 bis 25 u dick, deutlich gegliedert; veget. Zellen sind
3, bis Imal so lang wie breit, mit blass A- nicht oder
nur wenig gekórntem Inhalte.
Kommt am Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach an Le-
manea fluviatilis und Inactis mit Oncobyrsa fluviatilis gesellig vor.
Oscillaria vupicola nov. sp. Fáden einzeln oder in grósserer
Menge, zu kleinen Bůndeln geháuft, im schleimigen Lager verschie-
dener, auf feuchten Felsen verbreiteten, Nostocaceen und Chroococ-
caceen lebend, 4 bis 5, seltener bis 6 u dick, gerade oder gekrůmmt.
Zellen */„ bis Imal so lang wie dick, mit olivenblaugrůnlichem oder
olivengelblichem Inhalte.
Diese aerophytische, der Oscillaria violacea Wallr. und Oscil-
laria scandens Rich. am náchsten stehende, neue Art habe ich auf
feuchten Kalksteinfelsen bei Hlubočep und St. Prokop náchst Prag,
bei Hostin und gegeniber Srbsko náchst Beraun, dann bei Stupčic
náchst Tábor in Bóhmen gesammelt.
Oseillavia intermedia Crouan [O. colubrina Thr.')] Var. phorm?-
diotdes nob. Fáden 14 bis 16 u dick, mit deutlichen, farblosen Gallert-
scheiden, sonst wie die typische Form, mit welcher ich sie in Salz-
wassersůmpfen in Bóhmen bei Aužic náchst Kralup, dann bei Mont-
falcone náchst Triest angetroffen habe.
Lyngbya (Oseillaria) investiens nov. sp. (Taf. I. Fig. 12.). Fáden
meist vereinzelt, seltener geháuft, an der Oberfláche verschiedener
Meeresalgen (Polysiphonien, Ceramien, an Peyssonnelia, Dermocarpa
u. 4.) verbreitet, gerade oder leicht gekriůmmt, mit der důnnen, farb-
losen, enganliegenden Gallertscheide 15 bis 3, seltener bis 4 u breit.
Zellen meist '/„ bis 1, seltener 1"/„mal so lang als breit, mit lebhaft
oder olivenblaugrůnem Inhalte, Endzellen abgerundet.
!) Nebenbei erlaube ich mir hier zu bemerken, dass ich die von Hauck
1888 publicirte Oscillaria fuscoatra, mit der 1887 veroffentlichten Oseillaria sedathta
Milliarakis (Beitr. z. Algenveget. von Griechenland) fůr identisch halte. Diese
Oscillaria-Species habe ich in Istrien im Hafen von Pirano im August sehr reichlich,
auch bei Orsera gesammelt. Sie ist der sehr variablen im Sůsswasser lebenden
Oscillaria Frólichii Ktz., insb. der var. fuscescens nob. áhnlich, durch ihren Stand-
ort und geringere Dicke der Fáden jedoch specifisch verschieden.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 1
Kommt meist nur in Oscillarien-Form vor.
Im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien und Dalmatien
mehrfach; so bei Pola und bei Pirano an einigen Orten, auch bei
Spalato.
Lyngbya semiplena (Ag.) J. Ag. Var. minor nob. Fáden mit der
Scheide blos 4 bis 5 w dick, Zellen vor der Theilung *'/„ bis '/;, nach
der Theilune */, bis */„mal so lang wie breit, mit olivengelb- oder
olivenblaugriinem, fein gekórntem Inhalte; sonst wie die typische
Form.
Im adriatischen Meere bei Orsera, Isola und Pirano in Istrien,
bei Salona und Spalato in Dalmatien, an denselben Standorten wie
die typische Form.
Lyngbya (Oscillaria) longearticulata nov. sp. (Taf. I. Fig. 13)
Lager iebhaft oder dunkel blaugrůn, wenig ausgebreitet, schlůpferig.
Fáden mit der sehr zarten, farblosen, eng anliegenden Scheide, 1 bis
1'5 u dick, am Ende oft schnabelfórmig verdůnnt,“) gerade oder ge-
krůmmt. Zellen 2 bis 3mal so lang als breit, mit blaugrinem, fein
oder grob gekórntem Inhalte.
Im adriatischen Meere an Melobesien, Lithophyllum u. á., so in
der Umgebung von Pola mehrfach, bei Orsera in Istrien.
Lyngbya (Oseillarta) mínuta nov. sp. (Taf. I. Fig. 14) Fáden zu
einem schleimigen, farblosen, blaugrůnem Lager vereinigt, mit der
farblosen, wenig deutlichen Scheide 04 bis 0:7, seltener bis 1 u
breit, čfters an den Enden schnabelfórmig verdůnnt; Zellen 1 bis
1'/,, seltener bis 2mal so lang als breit, mit hell oder blassblaugrů-
nem Inhalte.
Kommt im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien und
Dalmatien vor, so in der Umgebung von Pola mehrfach, bei Fasana,
Orsera, Parenzo, Spalato.
Spirulina adriatica nov. sp. (Taf. I. Fig. 15.). Fáden sehr diinn,
einzeln oder zu kleinen, fast hautartigen, blass blaugrůnen Háufchen
. vereinigt, undeutlich gegliedert, etwa 05 u breit, hell blaugriůn ge-
fárbt, locker und ungeleich schraubig gewunden, meist gekrůmmt,
mehr oder weniger lang. Durchmesser der Schraube 1 bis 5 u,
ein Umgang auf 1 u.
1) Dass der Schnabel dieser oscillarienartisen Lyngbya-Art blos der Fortsatz
der leeren Gallertscheide ist, kann durch Anwendunc von Jodlosungsen ete. leicht
nachgewiesen werden. Mehr úber den schnabelfórmicgen Fortsatz bei einigen Oscil-
laria-Arten siehe in meiner Abhandlung in den Ber. d. deutsch. botan. Gesell.
Berlin, 1885, VII., 1, p. 21.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 2
18 Ant. Hansgirg
Im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien, meist mit
anderen Lynobyaceen gesellig; so bei Pola, insb. in der Náhe des
Fort Mussil, dann auch bei Orsera.
Clastidium setigerum Krch. Var. vívulare nob. (Taf. I. Fig. 16.).
Thallus kurz fadenfórmie, mit unterem, dickerem Ende festsitzend.
Fáden zu mehreren gruppenweise vereinigt, lánolich cylindrisch oder
fast kegelfórmie, deutlich gegliedert, aus 2—4 bis 8, seltener aus
mehr Zellen bestehend und dann 20 bis 45 u lang, von undeutlicher,
farbloser Gallerthůlle umgeben, scheinbar scheindenlos, am Vorderende
mit einem ungegliederten, hyalinen, důnnen, leicht zerbrechlichen,
geraden Borstenhaare versehen, welches an der Basis etwa 05 u
dick, bald kůrzer, bald lánger, 1 bis 3mal so lang, als der sie tra-
gende Faden ist.
Veget. Zellen 2 bis 4 u breit, 1 bis 2mal so lang, důnnháutig,
mit feingekórntem, olivengelbbráunlichem, seltener blánlichem Inhalte.
Junge, noch ungegliederte Fáden, bios 6 bis 10 u lang, mit kůrzerem
Borstenhaare, ofters leicht gekrimmt, nach der Spitze verdůnnt.
Diese von der typischen Form des Clastidium setigerum Krch.
durch den Standort, die Farbe des Zellinhaltes, die kegelfórmige Form
des Fadens sich wesentlich unterscheidende Varietát habe ich im
Frůhjahre an grósseren Algen (meist an Endoclonium rivulare) oder
an Steinen festsitzend in einem Berebáchlein bei Strogniano náchst
Pirano, spáter auch zwischen Capo dIstria und Muggia in Istrien in
Gesellschaft von Chantransia chalybea gesammelt.
Allogontum Wolleanum Hanse. Var. caleicolum nob. Lager polster-
fórmig, weich, filzig, von grau oder bláulichgrůner Farbe, einige
(4—5) mm im Durchm., oft 1 bis 2 cm lang; bruchsackartige Ver-
zweigungen der Hůllmembran wenig entwickelt. Veget. Zellen etwas
kleiner als bei der typischen Form, sonst wie diese.
Kommt in Bergbáchen auf Kalksteinen festsitzend vor. 80 an
einem kleinen Wasserfalle bei Clissa náchst Spalato reichlich, auch
bei Castell Vecchio in Dalmatien.
Pleuvocapsa fluvtatilis Lagerh, Var. sudsalsa nob. (Taf. I. Fig. 17.)
Thallus aus wenigen Zellen bestehend, cylindrisch, zur Zeit der Goni-
dienbildung keulenfórmie. Veget. Zellen viereckig, 4 bis 5, seltener
6 u breit, '/„ bis 1, die unteren fast 2mal so lang, důnnháutie, mit
feingekórntem, olivenblaugrůnem Inhalte. Gonidangien rundlich, mit
der farblosen Zellmembran, 5 bis 9, seltener 10 u breit, meist
16 kugelige oder fast kugelige, durch Theilung des Inhaltes in
2—4—8—16 Zellen entstandene Gonidien enthaltend.
Úber neue Sůsswasser= und Meeres-Algen und Bactorien. 2
Bildet auf Šteinen schmutzig olivenbráunliche, diinne, wenig
schlůpferige Úberzůge. So in einem Bache, welcher in adriatisches
Meer fliesst und angesalztes Wasser fůhrt, zwischen Parenzo und
Orsera in Istrien.
Coelosphaérčtum anomalum (Bennet) nob.
[Gomphosphaeria- (?)Žanomala Bennet, Fresh-water Algae, II.,
p. 3 im Sep.-Abdr. T. 1].") Var. minus nob. Zellen blos 2 bis 4 u
greit, meist an der Peripherie der kugeligen, etwa 14 bis 30 u breiten
Familien gelagert, oft zu 2 oder 4 genáhert und mit důnner, wenig
deutlicher, gemeinsamer, farbloser Gallerthůlle umgeben; sonst wie
die typische Form. :
Kommt in Siůmpfen, Tůmpeln u. A. meist unter anderen Algen
zerstreut vor. So in einem Tůmpel in den Sanderuben oberhalb Kuchel-
bad náchst Prag, bei Tábor, Chlumec náchst Wittingau in Bóhmen.
Aphanocapsa concharum nov. sp. Lager důnnháutie, schmutzig,
blaugrůn, formlos, schleimig, meist an Schalen von Patella, Mytilus
u. á., seltener auch an grósseren Meeres-Algen (Peyssonnelia etc.)
verbreitet. Zellen kuselie oder elliptisch, 1 bis 1:5 u breit, 1 seltener
fast 2mal so lang, mit hellblau- oder olivengrůnem, feingekórntem
Inhalte und důnner, farbloser Zellhaut, meist dicht seháuft, im farb-
losen gemeinsamen Gallertlager eingebettet.
Kommt im adriatischen Meere an der Kůste von Istrien vor.
So in der Umgebung von Pola mehrfach, auch bei Fasana und Rovigno. *)
Aphanocapsa fonticola nov. sp. Lager dunkel span- bis schwárz-
lich blaugrůn, důnn, wenig schleimig, formlos. Zellen kugelig oder
elliptisch, 3 bis 35 w dick, 1 bis 1'/,, vor der Theilung bis fast
2mal so lang als breit, mit dinner, farbloser Membran und blaugrůnem
Inhalte, ziemlich dicht im gemeinsamen Gallertlager geháuft.
Diese der Aphanocapsa virescens (Hass.) Rbh. am náchsten ste-
hende, von ihr jedoch durch die bedeutend kleineren Zellen und die
r) Da die Gallertstiele der fast kugeligen (nicht keilfórmicen) Zellen nicht
entwickelt sind, so habe ich diese schon von Bennet fůr eine fragliche Gompho-
sphaeria erklárte blaugrůne Alge mit der Gatt. Coelosphaerium Nág. vereinigt.
2) An zwei istrianischen Hxemplaren von Anadyomene stellata (Wulf) Ag.,
an welchen ich schon mit blossem Auge blaugrůn gefárbte Thallustheile beobach-
tete, fand ich bei náherer microscopischer Untersuchung in den blaugrůn ge-
fárbten Zellen, in welchen noch Chlorophylltráger enthalten waren, einzelne oder
ganze Haufen, von fast kugeligen oder kugelrunden, 1'5 bis 6 u dicken Zellen,
mit stahlblaugrůnem Inhalte, deren weitere Entwickelung mir bisher unbekannt
geblieben ist, so dass ich nichts úber die systematische Stellung dieser endophy-
tisch lebenden, blaugrůnen Alce sagen kann.
2%
“
20 Ant. Hansgirg
Farbe des Lagers sich unterscheidende neue Art kommt in offenen
Falsenbrunnen oder in Bergbáchen meist an Kalksteinen vor. So běi
Sliwenec náchst Prag, bei Korno und Hostin náchst Beraun, bei Solo-
pisk und Karlik náchst Dobřichowic, bei Můhlhausen, Wesseln, Schón-
Priesen, Libochowitz, Bóhm. Kamnitz und Kreibitz in Bohmen.
Chroocoecus fuscoviolaceus nov. sp. Lager oft weit ausgebreitet,
dinne hautartige, braunviolette bis schwárzlichbraune, wenig schlůpfe-
rige Úberzůge bildend. Zellen fast kugelig, eifórmig oder kurz keulen-
fórmig, diese letzteren gerade odor leicht gekrůmmt, 3 bis 5 u dick,
1 bis 2mal so lang, mit schmutzig, bis bráunlichviolettem Inhalte und
důnner Membran.
Var. cupreofusčus nob. Zellen 3 bis 6 u dick, mit rothlich-brau-
nem oder fast kupferroth gefárbtem Inhalte; sonst wie die typische
Form.
Diese dem Chroococeus fuscoater Ktz. am náchsten stehende
Art, welche in Berebáchen an Steinen, Hólzern etc. braunviolette oder
rothlichbraune Úberzůge bildet, habe ich an zahlreichen Standorten
im Riesengebirge, Erzgebirse und im Bohmerwalde, in der bohm.
Schweiz, dann bei Tannwald, Eisenbrod, Biinauburg, Wesseln, Jinec
und Čenkau und noch bei Dawle an der Moldau gesammelt.
II. Aerophytische und im Meere lebende Bacterien.
Crenothrix: marina nov. sp. (Taf. II, Fig. 1—5). Fáden fast
farblos, grauweissliche, schleimice Ráschen an grósseren Meeresalgen
bildend, am unteren Ende festgewachsen und etwa 2 bis 3, sehr junge
Fáden blos 15 u breit, einige mm. lang, am oberen freien Ende er-
weitert und daselbst etwa 5 bis 6 u breit, oft stark gekrimmt und
untereinander verfiochten, deutlich gegliedert, mit einer sehr zarten,
farblosen, undeutlichen Scheide umgeben. Veget. Zellen 15 bis £ u
breit, */„ bis '/„mal so lang, mit sehr důnner, farbloser Membran und
mit hyalinem, gekórntem I[nhalte.
Vermehrung erfolet durch fast kugelige, etwa 1 u breite Sporen,
welche durch Lánes- und Auertheilung der oberen Fadenzellen ge-
bildet werden, und nicht selten schon im Mutterfaden keimen, resp.
zu neuen Fáden auswachsen, oder bevor sie zu Keimfáden auswachsen,
gallertige Haufen, sog. Zoogleamassen von rundlichen Zellen bilden.
Diese erste marine Crenothrix-Art, welche von der im Sůss-
wasser verbreiteten Úrenothrix Kůhniana (Rbh.) Zopf (Leptothrix
Kůhniana Rbh., Črenothrix polyspora Cohn) insbesondere durch die
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 21
sehr zarte, farblose Gallertscheide, ungleiche Dimensionen der veget.
Zellen sowie durch ihren Standort sich unterscheidet, kommt im adri-
atischen Meere an der Kůste von Istrien in unreinem Meerwasser
(meist im Hafenwasser) vor, am háufigsten an Enteromorphen, Clado-
phoren u. a. Algen festsitzend. So bei Rovigno, Parenzo und Isola.
Cladothrěx cellaris nov. sp.“) (Tať. II, Fig. 4—7). Fáden meist ein-
fach, sehr lang, deutlich gegliedert, mit der ziemlich eng anliegenden,
farblosen, nichtgeschichteten Gallertscheide 2 bis 25 u, ohne Scheide
etwa 15 u breit. Veget. Zellen meist "/, bis */„mal so lang als breit,
mit farblosem, ziemlich stark lichtbrechendem, fast homogenem Inhalte
und farbloser, dinner, an den Scheidewánden unmerklich eingeschnůrter
Membran.
Kommt in alten Weinkellern auf feuchten Mauern unter anderen
Kellerbacterien zerstreut vor. So in einigen Prager Weinkellern.
Leptothrie subtilisstma nov. sp. (Taf. II, Fig. 8—9). Fáden mit
einem Ende festsitzend, sehr důnn, etwa 0:3 u dick, meist nur 1 bis
2 u lang, seltener lánger, farblos, undeutlich gegliedert, gerade oder
leicht gekrůimmt, frei aufrecht oder an der Oberfláche grósserer Algen
(an Lyngbya-Scheiden ete.) liegend, einzeln, seltener mehrere neben-
einander.
Diese winzig kleine marine Leptothrix-Art, welche der im Sůss-
wasser verbreiteten Leptothrix Thuretiana (Bzi.) nob. (Ophryothrix
Thuretiana Bzi.) und der in Schwefelguellen vorkommenden Lepto-
thrix tenuissima (Winogr.) nob. (Thiotrix tenuissima Winogr.) am
náchsten steht, habe ich an der Kůste von Istrien und Dalmatien
und zwar bei Isola, Fasana, St. Andrea náchst Triest, Zara, Salona
und Spalato meist an den Scheiden von Lyngbya semiplena (Ag.) J.
Ag. und L. luteo-fusca (Ag.) J. Ag. angetroffen.
Beggiatoa arachnoidea (Ag.) Rbh. (Oscillaria arachnoidea Ag.).
Var. marina nob. Fáden, 6 bis 8 u dick, oft undeutlich gegliedert,
gerade oder gekrůimmt. Zellen ";, bis fast imal so lang als breit,
mit grobgekórntem Inhalte.
Diese marine Varietát der in warmen GAuellen (auch im sůssen
Wasser) verbreiteten typischen Form der Beggiatoa arachnoidea habe
ich in grosser Menge in den Salinen bei Capo ď Istria vorgefunden.)
1) Ich habe an dieser ziemlich seltenen Kellerbacterie bisher Scheinástchen
nur sehr selten beobachtet, doch glaube ich, dass solche bei ihr háufiger vor-
handen sind, sich jedoch sehr frůhzeitig vom Hauptfaden ablósen, so dass dieser
trotz seiner oft recht betráchtlichen Lánge fast immer einfach bleibt.
2) Auch Warminc (Om nocle ved Danmarks Kyster levende Bacterier,
1876, Tab. X, Fig, 5 p. 52, im Résumé p. 14) hat an der dánischen Kůste 5 bis
22 Ant. Hansgirg
Bacillus Pfeffer' nov. sp.*) (Taf. I, Fig. 10). Stábchen farblos.
cylindrisch, zu graugelblichen Schleimmassen vereinigt, etwa 03 bis 05
u dick, 2 bis 6, seltener bis 8 u lang, gerade oder leicht, seltener bis
fast s-fórmig gekrůimmt, oft lebhaft beweslich (an beiden Enden ohne
schwingende Cilien), unbeweglich, formlose, klebrige Schleimůberzůge
(Zoogloeen) auf feuchten Mauern in alten unterirdischen Weinkellern
bildend, in welchen die unbeweslichen Stábchen locker neben ein-
ander im gemeinsamen Gallertlager liegen.
Wenn dieser im Dunkeln lebende und daselbst, so viel ich
beobachtet habe, immer unbewesliche Bacillus intensiverem Lichte
exponirt wird, so gehen die unbeweglichen Bacillen bei genigender
Temperatur (etwa 18—20“ C.), genůgender Feuchtigkeit des Lagers
und Sauerstoffzufuhr in den Schwármzustand ber.
Kommt meist in Gesellschaft der Spirochaete Schroeteri Cohn
(Taf. II, Fig. 17) des Bacillus subtilis var. cellaris Hansg. (Tať. II,
Fig. 12—15) incl. Leptothrix cellaris Hanse. in Oesterr. botan. Zeitschr.
1888 (Taf. II, Fig. 16), Bacterium termo var. subterraneum Hanse.
(Taf. II, Fig. 11) und anderer Kellerbacterien vor. Ist von mir bis-
her nur in einem sehr alten Weinkeller in der Pleissenbure in Leipzig
gesammelt worden.
Wáhrend die Stábchen des Bacillus Pfefferi, welche in volliger
Dunkelheit (in unterirdischen Ráumen) wie die Fáden der Spirochaete ©
Schroeteri unbeweglich sind, dem Sonnenlichte ausgesetzt, sowohl in
hellem diffusem Lichte, wie auch in directer Sonnenbeleuchtung oft in
kurzer Zeit (innerhalb */, bis "/„ Stunde) sich zu bewegen beginnen,
bleiben die Spirochaete-Fáden auch am Lichte unbeweglich, sind also
gegen Lichtwirkung nicht so wie die Bacillen empfindlich.
Da bei gleicher Beleuchtung, unter sonst gleichen Umstánden,
an den am Objecteláschen kultivirten Štábchen des Bacillus Pfefferi
die Geschwindiskeit der Bewegungen bei verschiedenen Exemplaren
ungleich gross war, so scheint es, dass auch die Lichtempfindlichkeit
einzelner Stábchen verschieden ist.
Noch glaube ich hier erwáhnen zu sollen, dass an den im Zimmer
lángere Zeit (vier bis fůnf Tage lang) kultivirten Stábchen des Ba-
cillus Pfefferi mir schon am vierten Tage nicht mehr celungen ist,
8 « dicke Fáden der Begoiatoa arachnoidea beobachtet, welche ich mit der obea
beschriebenen Varietát vereinige.
r) Da diese von mir in Leipzig gesammelte Pacillus-Art auch in physiolo-
gischer Beziehung interegsant ist, so habe ich sie zu Ehren des berůhmten Leip-
ziger Pflanzenphysiologen Herrn Hofrath Prof. Dr. W. Pfeffer benannt.
p . 0 P
Uber neue Sůsswasser- únd Meeres-Algen und Bacterien. 23
die im Dunkeln gehaltenen und unbeweglich gewordenen Bacillen an
diffusem Lichte oder in directer Sonne innerhalb derselben Zeit wie
an frischen Kulturen in den Schwármzustand zu úberfůhren. Solche
Stábchen blieben bei constanter Beleuchtung wie bei plótzlicher Štei-
gerung der Lichtstárke unbeweclich.
Ob diese unbeweslichen Stábchen dunkelstarr waren, resp. ob
ste noch im Štadium der photokinetischen Induction sich befanden
oder obsie durch Verschlechterung der Cultur bewegunsslos geworden,
habe ich nicht náher untersucht.
Da Geisseln an den sich bewecenden Stábchen dieser Bacillen-
Art auch nach Anwendung von Reagentien nicht aufzufinden waren,
so glaube ich, dass die Bewegungen des Bacillus Pfefferi sowie an-
derer geissellosen Bacillus-Arten [B. megaterium De By., B. Solmsii
Klein, B. Zopfiii (Kurth) nob. (Bacterium Zopfii Kurth), B. de Bary-
anus Klein, n. á.| auf áhnliche Weise wie die der ebenfalls cilien-
losen Fáden der Beggiatoa- oder Špirochaete-Arten zn Stande kommen.
Meiner Ansicht nach stimmt die Mechanik der soeben genannten
geissellosen stábchen-, faden- oder schraubenartigen Spaltpilzlormen
mit der von mir náher erklárten Mechanik der Bewegungen der Oscil-
larien *) im Wesentlichen iúberein.
An langsam sich bewecenden Stábchen des Bacillus Píefferi folet
nach einer Vorwártsbewegung in der Regel eine oleiche Růckwárts-
bewegung. Oft werden die Bewegungen auf kurze Zeit unterbrochen.
Nach einer meist nur wenige Šecunden andauernden Ruheperiode be-
ginnen die Stábchen, einige blos langsam, schlangenfórmig, andere
pfeilschnell, schraubenfórmie sich von neuem zu bewegen, wobei sie,
wie die Oscillarien-Fáden sich auch um ihre Lánesachse drehen. *)
Bacillus fenestralis nov. sp. (Taf. I, Fig. 18). Stábchen dem
Bacillus muralis Tom. áhnlich, farblos, etwa 1 u dick, 2 bis Smal,
nach der Theilung blos 1"/;mal so lang, gerade oder leicht bogen-
fórmig gekrimmt, von einer farblosen, sehr důnnen Gallerthůlle um-
geben, mit dieser 25 bis 3 u breit, etwa 4 bis 5 u lang, einzeln
oder zu zwei hinter einander, in jedem Polende im Zellinhalte oít
mit je einem stark lichtbrechenden Kórnchen, zu einer schleimigen,
grauweisslichen Gallertmasse, welche důnne kahmhautartige Úberzůge
!) Vergl. mein Werk „Physiolog. u. algologische Studien.“ 1887 I. Abschnitt.
2) Ueber Bedingungen des Ueberganges der ruhenden Bacillus-Stábchen
in den Schwármerzustand ete. vergl. Kurth, Bacterium Zopfii, Bot. Ztg. 1883,
p. 396.
24 Ant. Hansgiro
an feuchten, unreinen Fensterscheiben in alten Warmháusern bildet,
vereinigt. *)
Kommt auf der Innenseite von Fensterscheiben einiger Prager
Warm- und Vermehrunesháuser vor.
Sarcina cellaris nov. sp. (Taf. II. Fig. 19) Zellen fast kugelig,
etwa 0:7 bis 1 u breit, dicht neben einander, farblos, mit diinner
farbloser Zellhaut, in packet- oder wirfelfórmigen, an den Ecken
abgerundeten Familien, von welchen die kleinen (primáren), meist
10zellisen etwa 6 u breit, und 6 bis 8 u lang, die grossen (secun-
dáren) bis 20 u breit und etwa 30 u lang sind.
Bildet mit anderen Kellerbacterien, mit welchen sie stets ce-
sellig vorkommt, gelblichoraue, schleimige Úberzůge auf feuchten
Mauern in alten Prager Weinkellern.
Ascococeus cellaris nov. sp. (Taf. II. Fig. 20) Zellen kugelig
oder fast kugelig, sehr viele zu kugeligen oder rundlichen, soliden,
© bis. 20 u breiten Familien, mehr weniger dicht geháuft, seltener
fest zusammengepresst, mit einer gemeinsamen, nicht geschichteten
Gallerthůlle umseben, 0-7 bis 1 u breit, farblos.
Var. mačor nob. (Taf. II. Fig. 21) Zellen 15 bis 2 u dick,
Familien etwas grósser, als bei der typischen Form, sonst wie diese. *)
Diese dem A. thermophilus nob. (Ósterr. botan. Ztschrft 1888
No. 3) am náchsten stehende, aerophytische Species kommt auf feuchten
Mauern in alten Weinkellern in Prag und Leipzig mit anderen
Kellerbacterien gesellig vor, graugelbliche, schleimige Úberzůge
bildend.
Mycothece urothece nov. sp. (Taf. II. Fig. 22). Zellen elliptisch
oder eifórmie, mi der dicken, farblosen, urococeusartig geschichteten
Gallerthůlle 4 bis 8 u breit, 6 bis 10 u lang, einzeln, seltener meh-
rere neben einander, mit gekórntem, farblosem Inhalte.
Diese der Mycothece cellaris Hanse. (Oesterr. botan. Zeitsefrift
1888 No. 8. Taf. II. Fig. 25) am náchsten stehende, von ihr theils
durch die Grósse der Zellen, theils durch die eigenthimliche Schich-
1) Wie Bacillus muralis Tom., und B. lacmus Schrót. so ist auch Bac. fene-
stralis nob., wie man durch entwickelungsceschichtliche Untersuchunsen nach-
weisen kann, ein einzelliger Entwickelunoszustand einer fadenartigen Schizophy-
tenform.
2) Mit der Gattung Ascococeus Billroth ampl., welche morphologisch den
eingezogenen Schizophyceen-Gattungen Polycoceus Ktz. und Microcystis Ktz. ent-
spricht, kann, als eine Section die von Winogradsky (Beitráge zur Morphol.
und Physiol. der Bacterien 1888 p. 79) aufcestellte „Gattung“ der Schwefel-
bacterien: Thiopolycoccus vereinigt werden.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien, 25
tung der Gallerthůlle sich unterscheidende Art, welche auch fůr eine
Art einer neuen Formeattung (Urothece nob.) erklárt werden kónnte,
habe ich bisher blos in einem sehr alten Weinkeller auf der Prager
Altstadt in Gesellschaft von činigen anderen seltenen Kellerbacterien
gesammelt.
Leucocystis schťzocystis nov. sp. (Taf. II. Fig. 24) Zellen kugelig
oder kurz elliptisch, ohne Hůlle meist 15 bis 3 u, mit dieser 5 bis
- 6 u, Zellumen čfters nur 1 bis 15 u breit, mit farblosem, homo-
genem, sehr schwach lichtbrechendem Inhalte, welcher von diinner,
undeutlicher Membran umseben ist, meist dicht geháuft, stets ein-
zeln, nie zu 2 oder 4 in Familien vereinigt, von geschichteten, capsel-
artigen, hyalinen Gallerthůllen umgeben, deren Schichten oft weit
von einander abstehen und die áussersten auf áhnliche Art, wie bei
Schizochlamys A. Br. in zwei meist ungleich grosse Stůcke gesprengt
werden, welche neben der weiter wachsenden Zelle, in der gemein-
samen farblosen Gallerte eingebettet, lángere Zeit deutlich erkennbar
sich erhalten.
Diese neue Leucocystis-Art, welche man auch zu einer neuen
Gattung (Schizocystis nob.) erheben kónnte, kommt in alten Wein-
kellern, unter anderen Kellerbacterien oft recht grosse Haufen bil-
dend, vor. 5o in einigen Prager Weinkellern auf der Altstadt.
Leucocystis urococeus nov. sp. (Taf. II. Fig. 25.) Zellen kugelig
oder fast kugelig, an erwachsenen Exemplaren ohne Hůlle 4 bis 8 u,
mit dieser 7 bis 15 u (an jungen Exemplaren meist nur 5 bis 8 u)
breit, einzeln oder zu 2 bis 8 in rundlichen oder lánelichen Familien
„vereinigt, welche etwa so wie die erwachsenen Zellen breit, oder
etwas breiter und fast ebenso lang sind. Im fein oder ziemlich grob
gekórnten Inhalte findet sich ein oft centralstándiges, 1 bis 3 u dickes,
dem Zellkern áhnliches Gebilde (Endospore?) eingeschlossen, welches
in álteren Zellen mit grobgekórntem Inhalte nicht selten undeutlich ist.
Die Gallerthůlle ist farblos, urococcusartie excentrisch geschichtet,
an einer Zellhálfte blos etwa 1 w dick, mit eng anliecenden Schichten,
an der anderen 1 bis 2 und mehr u dick, mit von einander ge-
trennten Schichten.
Nachdem diese Hůlle gesprenst wurde oder sich theilweise
aufoelóst hat, werden die Tochterzellen frei und ihre anfanes důnne
und nicht deutlich geschichtete Gallerthůlle verdickt sich und es tritt
an ihr die urococcusartige Schichtung allmálig auf.
Diese durch die eicenartige Ausbildune der Gallerthille der
26 Ant. Hanscirg
Mycothece urocystis sich náhernde Cystocoecacee ") welche auch als eine
Species einer neuen Gattung (Mycurococeus nob.) angesehen werden
kann, habe ich bisher nur in einem sehr alten Weinkeller auf der
Prager Aitstadt unter andern Kellerbacterien gcesammelt.
Leucocystis cellaris Fchróter (Taf. II. Fig. 26 «). Var. mznor
nob. (Taf. II. Fig. 26 B) Zellen kugelig oder fast elliptisch, blos 0'4
bis 0:6 breit, einzeln oder zu 2 bis 4 in Familien vereinigt, von
wasserhellen, sehr zart geschichteten, wenig lichtbrechenden Gallert-
hůllen umgeben. Zweizellige Familien mit der Hůlle 3 bis 4 u, vier-
zellige bis 6 u breit; sonst wie die typische Form.
Diese neue Varietát, deren Familien oft dicht geháuft mit an-
dern Kellerbacterien gesellig vorkommen, fand ich in mehreren alten
Weinkellern in Prag und Leipzig.
Leucocystis fenestralis nov. sp. (Taf. II. Fig. 27) Zellen kugelig,
elliptisch bis kurzcylindrisch, ohne Gallerthůlle 02 bis 0*5, mit dieser
2, seltener bis 3 u breit, einzeln oder zu 2 bis 4, in kleinen 3 bis
4 u breiten, 4 bis 5 u langen, an den cylindrischen Formen noch
etwas lángeren Familien, mit farbloser, geschichteter Gallerthůlle,
zu einem schleimigen, důnnen, grauweisslichen Lager vereinict, mit
farblosem, fast homogenem Inhalte.
Kommt auf feuchten, unreinen Fensterscheiben in alten Warm-
háusern vor; so im Prager Vereinsgarten mit Bacillus fenestralis ©
gesellie. *) |
Mycacanthococeus cellaris nov. gen. et sp. (Taf. II. Fig. 28.)
Zellen kugelig in vegetativem Zustande mit glatter, in encystirtem
Zustande mit kurzen stachel- oder warzenartigen Auswůchsen [áhnlich
wie bei der Algengattune Trochiscia Ktz. (Acanthococcus Lagrh.)|
versehener Membran.
Veget. Zellen ohne Hůlle meist 3 bis 6, seltener bis 8, oder
nur 1 bis 2 u, mit der Hůlle 5 bis 15 u breit, einzeln oder-zu 2
bis 8 in fast kugeligen, meist 15 bis 24 u breiten Familien ver-
einiet, mit in der Regel vóllige homogenem, farblosem, sehr stark
lichtbrechendem, dichtem, plasmatischem Inhalte, welcher erst zur
Zeit der Sporenbildung feinkórnig wird. Zu dieser Zeit tritt das Fein-
kórnigwerden des Plasmas zuerst blos an der Peripherie des ganzen
1) Úber diese Unterfamilie der Sphárobacterien (Coccobacterien) verel.
meine Abhandlung úber die Kellerbacterien, Ósterr. botan. Ztschr. 1888. No. 8.
1) Wie Bacillus fenestralis, so ist auch die oben beschriebene Leucocystis
ein einzelliger Entwickelungsznstand einer mit ihr meist reichlich zusammen vor-
kommenden, farblosen, fadenarticen Schizopbytenform.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 2
Zelplasmas eleich auf, erst spáter ist der ganze plasmatische Inhalt,
zuerst gleich fein, spáter gróber gekórnt.
Vermehrung erfolet durch veget. Zweitheilung der Zellen inner-
halb der Mutterzellkapsel in 2 bis 8 Tochterzellen, welche bald
wieder jede je eine Separatkapsel ausscheiden. Charakteristisch fůr
diese Bacteriengattung ist auch die tetraedrische Anordnung der
Tochterzellen in vierzellige Familien, welche wieder meist trauben-
fórmig neben einander gruppirt sind.
Wáhrend junge Zellen zuerst noch von keiner Specialhille um-
geben sind, besitzen áltere vegetative Zellen eine deutliche knorpel-
artige, nicht zerfliessende, meist ziemlich weit (úhnlich wie bei der
Algengattung Capsulococcus Bennet) abstehende Specialhůlle (Cyste),
welche an der Oberfláche olatt, im Dauerzustande aber stumpfwarzig
verdickt und weniger durchsichtig ist, als im veget. Zustande.
Die acanthococcusartigen Dauerzellen sind im Auerprofil rund-
lich-achteckig, 6 bis 8 u dick (Zelllumen etwa 5 u breit), an der
Oberfláche der etwa '/„ dicken, fast farblosen Membran mit 8 sehr
kurzen, stumpfen, farblosen Emergenzen versehen, ihr Inhalt ist stark
lichtbrechend, feingekórnt, farblos. Ausser diesen Dauerzellen, welche
zuerst noch von einer ofters zweischichtigen, farblosen Gallerthůlle
umgeben sind, mit welcher sie bis 10 u breit werden, habe ich in
grósseren (seltener auch in kleineren) vegetativen Zellen noch stark
lichtbrechende und scharf contourirte Kugeln mit ganz homogenem
Inhalte beobachtet, deren Durchmesser 1 bis 3 u in sehr grossen
Zellen bis 6 u betrug, deren Bedeutung mir jedoch noch unbekannt
geblieben ist.
Diese seltene Kellerbacterien-Gattung kommt meist im Gallert-
lager anderer unterirdischer Bacterien zerstreut vor; so auf feuchten
Mauern in alten Weinkellern auf der Altstadt in Prag, dann in der
Pleissenburg und in der Centralhalle in Leipzig.
Hyalococeus cellaris Hanse. Oesterr. botan. Ztschr. Nr. 8 (Taf.
IL Fig. 29) Var. měnor nob. (Taf. II. Fig. 30) Veget. Zellen ohne
Hůlle blos 1 bis 15 u, mit der Hůlle 3 bis 4 u breit, einzeln, zu
2 bis 8, in etwa 4 bis 8 u breiten, kugeligen oder fast kugeligen
Familien ").
1) Bei dieser und anderen einzelligen Bacterien mit deutlich begrenzter
Gallerthůlle habe ich nicht selten auch krankhaft veránderte Zellen mit viel klei-
nerem, als bei den normal entwickelten Zellen, das Licht stark brechendem
Lumen und mehr weniger verdickter und seschichteter Membran beobachtet.
28 Ant. Hansgirg
Var. ovalis nob. (Taf. II. Fig. 31) Veget. Zellen eifórmie oder
kurz elliptisch, ohne Hůlle meist 1 bis 15 u, mit dieser 2 bis 3 u
breit, ohne Hůlle 1 bis 2 u, mit dieser 3 bis 4 u lang, einzeln oder
zu zwei, in fast eifórmigen oder lánelichelliptischen, meist 4 bis 6 u
langen Familien vereiniet.*)
Beide Varietáten habe ich mit anderen Kellerbacterien aus
einem sehr alten Weinkeller auf der Prager Altstadt erhalten.
Mycotetraedron cellare nov. gen. et sp. (Taf. II. Fig. 32.) Zellen
einzeln, rundlich viereckic, die Ecken tetraedrisch gestellt 5 bis 6 u breit,
mit farblosem, homogenem oder stellenweise spárlich feingekórntem,
fast wasserhellem Inhalte und důnner farbloser an der Oberfláche
glatter Membran, an den Ecken abgerundet und daselbst mit je einem,
15 bis 2 u langen, ceraden, farblosen kegelfórmigen Stachel versehen.
Die Vermehrung und weitere Entwickelung dieser morphologisch
der Algen-Gattung Tetraedron Ktz (Polyedrium Nág.) áhnlichen Keller-
bacterie ist mir noch unbekannt; ich habe sie bisher blos unter an-
deren Kellerbacterien aus einem alten Weinkeller auf der Prager
Altstadt in wenigen Exemplaren beobachtet.
Mierococeus otnophilus nov. sp. (Taf. II. Fig. 39.) Zellen kugelig,
oder fast kugelig, 2:5 bis 4 u breit, einzeln oder zu 2 bis 4, in etwa ©
5 bis 6 u breiten, rundlichen Familien, mit farblosem, feingekórntem,
plasmatischen Inhalte, in gemeinsamen Gallertlager eingebettet (ohne
„deutlich abgegrenzte Gallerthůlle). Familien ofters zu einem grósseren
gelappten Haufen vereinigt.
Var. měnor nob. (Taf. II. Fig. 34.) Zellen kugelig, blos 05 bis
0-7 u breit, meist zu 2 bis 4, seltener 8 familienweise vereiniet oder
1undliche, bis traubenartige, 8 bis 25 u breite, 12 bis 26 u lange
Gruppen bildend; sonst wie die typische Form, mit welcher er auch
meist gesellig vorkommt. “
Bildet auf feuchten Mauern in unterirdischen Weinkellern auf
der Prager Alt- und Neustadt und in Leipzig mit anderen Keller-
bacterien schleimige, graue bis gelbgraue Uberzůge.
!) Die Zellen dieser Bacterienform sind stets von einer, deutlich beorenzteu,
hyalinen Gallerthůlle umgeben und nicht wie bei Bacterium termo Duj. var.
subterraneum nob. (Oesterr. bot. Ztschr. 1888) in einem gemeinsamén Gallertlager
eingebettet. Da die Zelltheilung bei dieser Varietát blos in einer Richtuno, wie
in der Gattung Mycothece erfolet, so wáre diese Varietát richtiger zu dieser
Gattung, von welcher sie sich jedoch durch ihre nichtgeschichtete Gallerthůlle
unterscheidet, zu stellen.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 29
(III. Bemerkungen zur Systematik der Algen (Chloro- und Myxophy-
ceen) und Bacterien.
Dank der ausserordentlich schnell fortschreitenden Entfaltung
der algo- und bacteriologischen Forschung sind in den letzten De-
cennien in der bisherigen kůnstlichen Classification der Algen und
Bacterien vielfache, zur Reform des jetzigen kůnstlichen Systemes
dieser Phycophyten (Thallophyten, Gloeophyten) hinzielende Veránde-
rungen durchgefiihrt worden.
Wie ich in meinen frůheren algologischen Abhandlungen hervor-
gehoben habe, wird das derzeitige provisorische System der Alcen
und Bacterien durch ein natůrliches, allen Ansprůchen der Wissen-
schaft entsprechendes erst dann ersetzt werden kónnen, bis die noch
immer sehr lůckenhaften Kenntnisse úber den gesammten Gang der
Entwickelung dieser niedrigsten Pflanzen so vervollstándigt werden,
dass eine auf morpholocischer und entwickelunesgeschitlicher Grund-
lage begrůndete Classification der in Rede stehenden Gewáchse mit
Erfolg wird unternommen werden kónnen.
So lange es jedoch nicht gut měsvlich ist statt der bisherigcen
„Formgattungen und Formspecies der polymorphen Algen und Bacte-
rien natůrliche Gattungen und Arten aufzustellen, ist man genčthiet
des bisherigen kůnstlichen Systemes dieser niedriest organisirten
Pflanzen sich zu bedienen.
Was die Systematik der Bacterien betrifft, so elaube ich hier
zunáchst bemerken zu sollen, dass ich die im Vorhergehenden be-
schriebenen neuen Gattungen Mycotetraedron und Mycacanthococcus,
welche von allen anderen bisher bekannten Spaltpilzen durch das
Vorhandensein von stachelartigen Emergenzen ete. sich unterscheiden,
deren Zusammengehorickeit mit den legitimen Spaltpilzen ich jedoch
mit Berůcksichtisung anderer morphologischer und physiologischer
„Merkmale nicht in Zweifel ziehe, zugleich mit den Formgattungen
- Sehizocystis nob. und Mycurocoecus nob., welche ich im Vorstehenden
mit der Gattune Leucocystis Schrot., als deren Šectionen, vereinigte
sowie mit der dem Genus Mycothece Hanse. als Subgenus zuge-
theilten Formeattung Urothece nob. zu den sogenannten arthrosporen
Bacterien záhle, zu welchen auch die Gattungen Crenothrix, Leuco-
nostoc und áhnliche, den Algen mehr, als andere Bacterien sich ná-
hernde Spaltpilze gehóren.
Nach meinem Dafůrhalten bilden die soe. arthrosporen Bacte-
rien eine intermediáre Gruppe zwischen den Algen und den sog.
30 Ant. Hansgirg
endosporen Bacterien, die ich, da sie den Algen náher steht, mit dem
Namen Mycophyceen (Ktz. ex p. 1843) nob. bezeichne.
Zu dieser neuen Unterclasse der Spaltpilze gehóren meiner
Ansicht nach folgende Familien: 1. Crenothrichaceen, 2. Leptothri-
chaceen, 3. Myconostocaceen, 4. Mycococcaceen. ")
Den Mycophyceen stehen die endosporen Bacterien oder die
sog. Eubacteriaceen gegenůber. Diese zweite Unterclasse der Spalt-
pilze umfasst blos solche Formen, bei welchen die eigenartige endo-
gene Dauersporenbildung nachgewiesen wurde.
Was die Endosporenbildung der Bacterien anbelangt, so erwáhne
„ich hier blos, dass sie in den bei den Eubacteriaceen entwickelten
Typen, so viel bisher bekannt, weder bei den Mycophyceen noch bei
den blau- und chlorophyllgrůnen Algen vorhanden ist, dass jedoch
bei den soeben genannten Algen den Endosporen áhnliche Dauer-
zellen (Akineten), bei den Chlorophyceen auch endogen entstehende
Cysten*) oder Aplanosporen *) gebildet werden.
Wáhrend zwischen den chlorophyllfreien und den chlorophyll-
haltigen Schizophyten Úbergangesformen bestehen, so dass die Bacte-
rien und die Myxophyceen (Cyanophyceen) zwei parallel verlaufende
Entwickelungsreihen der niedriesten Phycophyten bilden, sind Úber-
gangsformen zwischen den blau- und chlorophyllgrůnen Algen in
sůssen Gewássern, im Meere und an der Luft bisher nicht beobachtet
worden.
Da sich jedoch in dem Entwickelungseance der blau- und chlo-
rophyllgrůnen Algen viele Homologien zeigen, so kann man die My-
xophyceen, aus Grinden, die ich schon an einem anderen Orte mit-
getheilt habe,*) als eine von den einfachsten Chlorophyceen abzwei-
gende, selbstándige Nebenreihe ansehen, in welcher, wie neulich
wieder L. Klein*) erklárte „die directesten und verháltnissmássig
am wenigsten veránderten Abkoómmlinge der ersten pfianzlichen. Be-
wohner“ der Erde zu suchen sind.
Warum ich die blaugrůnen Algen nicht fůr die áltesten Pflanzen-
formen, wie es nach Cohn, Schróter u. A. auch L. Klein“) thut,
ansehe, sondern die chlorophyllgrůnen Algen fůr die álteste Reihe
!) Die zu dieser Familie sehorenden Gattungen sind in meiner Abhandlung
in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7—8 aufgezihlt.
2) Siehe Gay, Sur la formation des Kystes chez les Chlorosporées, 1887.
5) Verel. Wille, Úber Akineten und Aplanosporen, 1887.
4) Vergl. meine Abhandlnng in der Flora, 1886.
") Vergl, Berichte der deutsch. bot. Gesell. Berlin, 1889, Bd. 7, p. 71.
Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Alsen und Bacterien, 31
der Phycophyten betrachte, habe ich schon anderwárts angedeutet')
und bemerke hier nur noch, dass nach allem, was bisher úber die
Organisation, Lebensweise ete. der Cyanophyceen bekannt geworden,
diese nicht, wie die Chlorophyceen der Hauptstamm der Phycophyten
bilden kónnen, da meines Erachtens die Urahnen der Pflanzen sich
nicht saprophytisch oder parasitisch, sondern holophytisch ernáhren
mussten. *)
Anknůpfend an meine frůher publicirten Bemerkungen úber die
systematische Eintheilung der Chlorophyceen *) erlaube ich mir hier
am Schlusse meiner vorliegenden Abhandlune noch zu erwáhnen, dass
ich in Folge neuerer Untersuchungen die Confervoideen in folgende
Familien eintheile:
A) Veget. Zellen mehrkernig: 1. Fam. Sphaeropleaceen, 2. Fam.
Confervaceen (mit fole. Unterfamilien: Anadyomenaceen, Cladopho-
raceen, Pithophoraceen, Conferveen), 3. Fam. Gomontiaceen, 4. Fam.
Botrydiaceen, 5. Fam. Sciadiaceen ;
B) Veget. Zellen einkernig: 6. Fam. Cylindrocapsaceen, 7. Fam.
Oedogoniaceen, 8. Fam. Coleochaetaceen, 9. Fam. Trentepohliaceen,
10. Fam. Ulothrichaceen (mit fol. Unterfamilien: Ulvaceen, Blasto-
sporeen Reinke — Prasiolaceen Imháuser, Ulothricheen, Chaetopho-
raceen, Entocladiaceen).
Brkláruns der Abbildungen.
Tafel I.
(Die Figuren siad, wo nicht anders bemerkt etwa 600mal vergróssert).
Fig. 1. Chantransia incrustans nob. Ein verzweigter Faden, nach
trockenem Materiale gezeichnet.
„2 Endoclonium (?) marinum nob. «. Stůck des Thallus mit vier
ň aufrechten, noch unverzweigten Astchen; B ein aufrechter
Zweig, dessen Scheitelzelle ein langes Haar trást; » Stůck
des scheibenartigen Thallus, aus kriechenden Aestchen ge-
bildet (650/1).
!) Vergl. mein Werk „Physiologische und algologische Studien“ 1887.
*) Dass die áltesten pflanzlichen Erdbewohner sich kaum saprophytisch er-
náhren konnten, wie Bůtschli annimmt, ist von Klein (L. c. p. 71) hervorgehoben
worden.
3) Versl. z. B, meine diesbezůgliche Abhandlung in der Hedwigia, 1889,
Ant. Hansgirg
Endoclonium (?) marinum nob. var. submarinum nob. Stick
eines jungen, aufrechten Zweiges, dessen Scheitelzelle an der
- Spitze ein Haar trágt.
. Endoclonium (?) rivulare nob. «. Stůck eines aufrechten, ver-
zweigten Zweiges; Ó eine zweiwimperige Zoogonidie (650/1).
, Hormospora implexa (Ktz.) De Toni (Ulothrix implexa Ktz.)
var. minor nob. Stůck eines veget. Fadens (650/1).
„ Hormospora subtilis nob. Veget. Zellen in der gemeinsamen
Gallertscheide (500/1).
. Hormospora subtilis nob. var. submarina. Zellen in der ge-
meinschaftlichen Gallertscheide (650/1).
. Rhaphidium polymorphum var. anguineum nob. Zwei veget.
Zellen etwa 1100 veror.
. Gloeotaenium Loitlesbergerianum nob. ©.. Eine aus vier
- Zellen bestehende Familie; 6 eine zweizellige Familie in der
10.
1
12.
13.
16
Fláchenansicht, y in der Seitenansicht; d die Anordnung der
Zellen in der Muttergallerthůlle, aus welcher eine Zelle (0)
durch Druck unter dem Deckgláschen herausgepresst wurde
(320/1).
Leptochaete marina nob. «. Drei junge Fáden, mit mehreren,
das Substrat im Lager dieser Alge bildenden chroococeus-
artigen Zellen; B mehrere ungleich entwickelte Fáden und
Fadenfragmente in der erweiterten Gallertscheide des Mutter-
fadens eingeschlossen oder aus dieser heraustretend (etwa
1100mal vergr.); y eine Anzahl von Hormogonien und jungen
Keimfáden (650/1).
Microcoleus polythrix nob. e. Štůck der verzweigten, gemein-
samen Gallertscheide, blos an einem Astende mit drei Bůn-
deln von Fáden, sonst leer (320/1); B ein Bůndel von sechs
Fáden in der gemeinsamen Gallertscheide (650/1). je
Lyngbya investiens nob. Štůck eines jungen Fadens mit der
důnnen Gallertscheide (1100/1).
Lyngbya longearticulata nob. Stůcke zweier Fáden, an einem
bildet die diinne Gallertscheide einen schnabelartigen Fortsatz
(1100/1).
. Lyngbya minuta nob. Stick eines Fadens, etwa 1100mal
verer.
„ Spirulina adriatica nob. Ein kurzer Faden, etwa 1100mal
verer.
Clastidium setigerum var. rivulare nob. «, B und B' junge,
22 Fe VŘ
Uber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien. 33
noch ungegliederte Fáden an der Spitze mit kurzem Haare;
v und 0 áltere, gegliederte Fáden, mit lángerem Haare, etwa
650mal vergr.
Pleurocapsa fluviatilis var. subsalsa nob. «. Stůck eines jungen
Fadens; $ Štůck eines Gonidien bildenden Fadens, dessen
vier Endzellen sich in Gonidangien umgebildet haben (650/1).
Tafel II.
(Die Figuren sind, wo nicht anders bemerkt, etwa 1100mal vergrossert.)
Fig. 1. Crenothrix marina nob. Stůcke von zwei jungen Fáden; in
der důnnen Gallertscheide sind einige ungleich lange zwei-
bis mehrzellige Fadenfragmente enthalten.
„2 Gipfeltheile zweier álterer Fáden von Crenothrix marina,
deren breiter gewordene Glieder durch Lángstheilungen in
runde Sporen zerfallen, welche an der Spitze der Fáden aus
der offenen Scheide herausfallen, seltener (k) schon im Mut-
terfaden zu neuen Fáden auskeimen.
„ 3. Kleine Cocoen-Zoogloea von Crenothrix marina nob.
„4 Cladothrix cellaris nob. Stůck eines falsch verzweigten und
eines unverzweigten Fadens.
„ 5. und 6. Fadenfragmente von Cladothrix cellaris.
„7 Stůck eines theilweise degenerirten Fadens von Cladothrix
cellaris.
„ 8. Leptothrix subtilissima nob. Mehrere Fáden an der Ober-
fláche einer leeren Lynebya-Scheide (320!1).
„9 Zwei Fáden von Leptothrix subtilissima, neben welchen zwei
kleine fast kugelige Coccen-Zoogloeen.
„ 10. Bacillus Pfefferi nob. Mehrere ungleich lange, bewegliche
Stábchen.
„ 11. Bacterium termo var. subterraneum nob. Einzelne Zellen und
kleine Zellfamilien im gemeinsamen Gallertlager.
„ 12. Bacillus subtilis var cellaris nob. Einzelne Stábchen, zwei
mit endogener Sporenbildung.
„ 13. e und B. Unoleich lange Stábchen desselben Bacillus sub-
tilis von Gallerthůlle umgeben.
„ 14. Krankhaft veránderte Stábchen (Involutionsformen) desselben
Bacillus.
„ 15. und 16. Fadenform des Bacillus subtilis var. cellaris = Lepto-
thrix cellaris nob.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 3
o
Fig.
17.
18.
34 | A, Hansgirg: Úber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien,
Spirochaete Schroeteri Cohn. Drei ungleich lange Fáden,
mit ihrer Gallerthůlle.
Bacillus fenestralis nob. Gerade oder leicht bogenfórmig ge-
krůmmte Stábchen vor der endogenen ŠSporenbildung, mit
ihrer Gallerthůlle.
. Barcina cellaris nob. Stůck einer grósseren Zellfamilie,
. Ascococcus cellaris nob. Eine gróssere Zellfamilie.
. Ascococcus cellaris var, maior nob. Eine mittelgrosse Zell-
familie.
. Mycothece urocystis. Zwei vegetative Zellen mit ihrer Gallert-
hůlle.
„ a. Mycothece cellaris nob. Eine Zelle vor, wáhrend und nach
der Theilung und zwei abnormal entwickelte Zellen mit der
geschichteten Gallerthůlle; B Zellen in einen aphanothece-
artigen Zustand úbergehend (mit zerfliessender Gallerthůlle).
, Leucocystis schizocystis nob. Einige Zellen mit der eigen-
artie geschichteten Gallerthůlle.
, Leucocystis urococcus nob. Einzelne Zellen und Zellfamilien
mit ihrer Gallerthůlle.
. e Leucocystis cellaris Schrót. Eine Zelle und zwei- bis vier-
zellige Familien mit ihrer Gallerthůlle; B var. minor nob.
Zellen und Zellfamilien, mit ihren ungeleich entwickelten
Gallerthůllen.
„ Leucocystis fenestralis nob. Eine Zelle und zwei- und vier-
zellige Familien mit ihrer Gallerthůlle.
. Mycacanthococcus cellaris nob. e, B und y vegetative Zellen
und Zellfamilien, mit ihrer Gallerthůlle; © eine Dauerzelle
(1500/1).
. Hyalococeus cellaris nob. Einzelne Zellen mit ihrer Gallerthůlle.
. Hyalococeus cellaris var. minor nob. Einzelne Zeller und
Zellfamilien mit ihrer Gallerthůlle.
„ Hyalococeus cellaris var. ovalis nob. Einzelne Zellen mit
ihrer Gallerthůlle.
. Mycotetraedron cellare. Eine vegetative Zelle (1500/1).
„ Micrococcus oinophilus nob, Einzelne Zelle und 2- bis 4-zel-
lige Zellfamilien.
. Micrococeus oinophilus nob, var. minor nob, Einzelne Zelle
und Zellfamilien.
2.
Melilithbasalt zwischen Bóhm. Leipa und Schwojka.
Von Prof. Fr. Wurm in Bóhm. Leipa.
(Vorgelest am 10. Jánner 1889.)
Vor lángerer Zeit habe ich Melilithbasalte von fiůnf Fundorten
aus der Gegend zwischen Bohmisch-Leipa und Bohmisch-Aicha be-
schrieben;*) diesen fůge ich im Nachstehenden zwei neue Fund-
státten bei, die ich in neuerer Zeit in der Gegend zwischen Bóhm.
- Leipa und Schwojka und zwar 1. am Spitzberge bei Boóhm. Leipa und
w
2. im Dorfe Klein-Haida bei Schwojka ermittelt habe.
1. Nordlich von Bóhm. Leipa erhebt sich in einer Entfernune
von 15 Minuten ein kegelfórmicer Basaltberg, der seiner conischen
Gestalt halber den Namen Spitzberg erhalten hat und welcher mit
dem Kronprinzessin Stephanie-Thurme gekrónt ist. Am sůděstlichen
Abhange dieses Berges sind zwischen Gárten, Wiesen und Feldern
einige Háuser zerstreut, welche zusammen von dem Berge den Namen
„Dorf Spitzbere“ fůhren. Im ŠSidwesten von diesem Dorfe, nur durch
ein schmales Wiesenthal davon getrennt, ziehen sich an einem vom
Spitzbergce gegen den Altleipaer Weinberg sich erstreckenden Basalt-
gange die den Insassen von Altleipa gehóricen Felder, welche durch
breite, stellenweise steile Feldraine von einander getrennt sind. Auf
einem solchen Feldraine, gelegen zwischen dem Dorfe Spitzberg und
dem sůdlichsten Busche, trifft man einen kleinen, jetzt verlassenen Stein-
bruch an, welcher dem Fachmanne sowohl wie dem Laien sogleich
auffállt. Man sieht námlich vor sich den steilen Feldrain, in welchem
in einer Breite von etwa 1'), m kleinere und gróssere Kugeln von
orůner Farbe in einem lockeren Erdreich eingebettet sind. bei ge-
nauerer Untersuchung findet man, dass diese Kugeln Basaltkugeln
sind und reihenweise geordnet erscheinen. Der Basalt bildet hier
einen Gang von 1'5 m Máchtigkeit und streicht von SW gegen NO.
*) Diese Sitzber, 1885. 277.
36 Fr. Wurm
Die Berihrunesstelle des Basaltes mit dem angrenzenden Gestein,
das aller Wahrscheinlichkeit nach Plánersandstein ist, kann nicht
genau wahrgenommen werden; nur an einer Stelle kann man beobachten,
dass der Basaltsang durch eine etwa 1 dm máchtige thonige Schichte
von dem durchbrochenen Gesteine getrennt ist. Der Basalt ist von
schwarzorauer Farbe mit einem Stich ins Grůne, welche Farbe an
der Luft viel lichter und grůner wird; er ist ferner von srosser
Festigkeit, so dass nur mit grosser Kraftanstrengung eine solche:
Kugel zu zertrůmmern ist. Er ist von mittlerem Korne und nur hin
und wieder treten kleine Olivinkórner makroskopisch hervor. Wird
eine Fláche dieses Basaltes eben geschliffen und hierauf mit Salzsáure
begossen, so nimmt man eine starke Kohlensáureentwickelune wahr,
wobei das Gestein etwas seine Farbe ándert; die ganze Fláche wird
lichter, nur die Olivine bleiben dunkler. Mit Salzsáure behandelt ge-
latiniert des Gestein stark. Es ist ferner magnetisch und zwar nicht
polar magnetisch. ;
Die Důnnschliffe zeigen ein práchtiges Bild. Die Hauptmasse der
mikroskopischen Bilder besteht aus farblosen, lánelichen Leisten, von
denen die meisten in ihrer Mitte parallel zur lángeren Seite des Vier-
eckes gespalten sind; einige von diesen viereckigen Krystalldurch-
schnitten haben einen Stich ins Gelblichbraune und zahlreiche Sprůnce,
die von der lángeren Vierecksseite gegen die Mitte der Krystalle sehen
und gewóhnlich dunkler gefárbt sind als der úbrige Theil des Kry-
stalles. Diese Sprůnge sind gegen die Mitte des Krystalles zu etwas
breiter und gehen in eine Spitze aus. Diese Verwitterungsart der Kry-
stalle wurde von A. Stelzner als Pflockstructur bezeichnet. Alle diese
Krystalle gehoren dem Melilith an. Sie sind deutlich, jedoch nicht
scharf sradlinig begrenzt. An einzelnen Stellen sind auch krystallinische
Aggregate dieses Minerals wahrzunehmen; seltener sind die Melilith-
krystalle geháuft und lassen eine schone Fluctuationsstrucktur wahr-
nehmen. Die zwischen den farblosen Melilithkrystallen vorkommende
Masse ist gleichfalls in Zersetzuneg begriffener Melilith von gelblich-
bráunlicher Farbe. Wird der Spiegel des Mikroskopes abgewendet,
so erscheinen die Melilithpartien bei auffallendem Lichte kreideweiss.
— Weniger zahlreich als der Melilith ist der Odivín, der ganz frisch
und zum Theile in schón ausgebildeten, farblosen Hexagonen, zum
Theile in únregelmássicen Kórnern in dem mikroskopischen Bilde zu
sehen ist; sowohl diese Kórner, wie jene Hexagone sind an der
charakteristischen, netzartigen Zerklůftune und hier beginnender
perpentinisierung sogleich kenntlich. — Nicht so zahlreich sind die
£
Melilithbasalt zwischen Bóhm. Leipa und Schwojka. 37
Schnitte des Perowskites. Dieser erscheint meist in guadratischen,
weniger in unregelmássigen, wie zerhackten aber scharf begrenzten
Schnitten. Šie sind an den Rándern undurchsichtig und von schwarzer
Farbe, welche je weiter in das Innere des Schnittes immer mehr ins
DBráunlichoraue úbergeht, so dass die Mitte bráunlichorau und durch-
scheinend ist und der ganze Perowskitschnitt den Eindruck eines Bil-
des in dunklem Rahmen bildet.
Der Magnetit ist sehr zahlreich meist in kleineren Krystallen
und Kórnern; nur seltener erblickt man zwischen diesen auch gróssere
Magnetitpartien. — Lange, sehr zierliche, guer gegliederte, grelle
Nadeln gehóren dem Apatit an, welche ebenso wie dessen sechsseitice,
Auerdurchschnitte nicht spárlich im mikroskopischen Bilde anzutref-
- fen sind. — Die Melilith- und Olivin-Krystalle enthalten zahlreiche
kleine Kórner von Magnetit sowie auch Perowskit als Einschuss.
2. In dem zwischen Bohm. Leipa und Schwojka gelegenen Dorfe
Klemn-Haida am Rodowitzerbache wurde bei der dortigen Můhle, welche
den Namen Froschmihle fůhrt, zum Baue eines Kellers ein Gestein
verwendet, welches aus einer mássicen Bodenanschwellune in der Náhe
der Mihle senommen wurde; diese Anschwellung zieht sich von der
Froschmůhle direct zum Eibenberge. Noch an zwei anderen Orten der
erwáhnten Bodenwelle wurde dasselbe Gestein zu Tage gefórdert und
zwar bei dem Hause NC. 8, das dem Vergolder F. Max aus Bůrestein
gehórt, und bei der Wirthschaft NC. 45. Der kleine Bruch bei der
Froschmůhle wurde wieder verschůttet, so dass nur Štůcke eines eigen-
thůmlichen grůnen Gesteins, die auf dem Wege herumliegen, die Auf-
merksamkeit des Wanderers auf sich ziehen. Dagegen wird das Gestein
sowohl bei dem Hause NC. 8 als auch bei der Wirthschaft NC. 45
gebrochen. Hier erscheint das Gestein, das man sogleich als Melilith-
basalt erkennt, in einem etwa 4 m breitem Gange, der von SW nach
NO streicht. Der Basalt ist massig, fest, von grossmuscheligem Bruche
nnd an der Oberfiáche so wie in allen Sprůngen und Rissen mit einer
oft mehrere cm dicken Kalkspathkruste úberzogen. Einzelne Risse sind
mit práchticen, spitzen Kalkspathrhombočědern besetzt. Die Farbe des
Basaltes ist eine graugrůne; sie wird, wenn die Stůcke lángere Zeit
kosmischen Einflůssen ausgesetzt bleiben, stark gebleicht und blass-
grůn. Der Basalt ist mittelfeinkornig und enthált zahlreiche, haní-
korngrosse Olivinkórner eingesprenst. Eine sehr starke Kohlensáure-
entwickelung nimmt man wahr, wenn eine ebene Fláche mit Šalz-
sáure in Berihrung cebracht wird. Wird das Pulver mit Šalzsáure
behandelt, so gelatiniert es sehr stark.
38 Fr. Wurm: Melilithbasalt zwischen Bóhm. Leipa und Schwojka.
In diesem Basalte sowie in den bei der Froschmůhle gefundenen
Basaltstůcken trifft man sehr oft nuss- bis apfelgrosse Einschlůsse von
Basaltjaspis an. Die Einschliůsse sind von dem sie umschliessenden
Basalte scharf abgetrennt, jedoch mit demselben fest verbunden. Im
mikroskopischen Bilde dieses Melilithbasaltes tritt der Melilith im
Versleiche zum Olžvín stark in den Vordererund ; er erscheint gleich-
falls in farblosen oder bráunlichen Krystallen, von denen einzelne
sehr gross sind und die beginnende Zersetzung in ihrer prachtvollen
Pílockstructur zu erkennen geben; auch die zwischen den ůúbrigen
Gemengtheilen eingelagerte Masse ist von bráunlicher Farbe und ge-
hort dem Melilith an. Im Allgemeinen ist der Melilith dieses Basaltes
mehr in Zersetzung begriffen als der des Spitzberges. Perowskit tritt
in zahlreichen, kleineren und grósseren Krystallen auf, die in der
Mitte violettbraun, gegen den Rand zu dunkel werden; stellenweise
zeigen die Perowskitschnitte einen hackigen wie zerfressenen Rand.
Die kleinen Perowskitkrystalle sind sehr zahlreich. Magnetit ist nur
spárlich anzutreffen und da nur in kleinen Krystallen. Zahlreich sind
auch die Schnitte des Olčvíns, die von schwachgrůnlicher Farbe sind —
und eine práchtige, feinfaserige oder auch wellige Serpentinisierung
zeigen. Einzelne Olivinkrystalle sind von Perowskit- nnd Magnetit-
krystallen in Form eines Kranzes umgeben. Apatitnadeln sind zahl-
reich, sehr zierlich und oft sehr lang. Der Melilith enthált Perowskit-,
der Oltvín Melilith-Kórner als Einschluss.
Was nun das geologische Alter dieser Basalteánge anbelangt, so
geschah die Eruption des Melilithbasaltes nach der Ablagerung der
Isersandsteine, da diese von jenen durchbrochen erscheinen. Beide
Gánge, sowohl der am Spitzberge bei Bóhm. Leipa, wie der in Klein-
Haida haben ein Streichen von SW gegen NO, stimmen also nicht
bloss in der mikroskopischen Zusammensetzung, soudern auch in ihrer
Richtnng mit den schon bekannten Melilithbasalten Bóhmens voll-
kommen ůúberein.
a.
Plantae novae bulgaricae.
Pars II.
Auctore dr. J. Velenovský, Pragae.
(Praes. die 24. januarii 1890.)
In Actis regiae Bohem. Societatis litterarum anno suverioré
complures novas. species plantarum ex territorio florae bulgaricae
edidi *). Accedit nunc brevis criticague descriptio aliarum plantarum,
guas fere omnes nuper (a. 1889) in Bulgaria iter faciens collegi. In
hoc meo tertio itinere scrutandum mihi proposui inprimis altissimum
jugum Orbeli montis (m. Rilo), loca Philippopoli vicina, campum thra-
cicum, declivitates montis Rhodope supra Stanimaka et Dermendere,
Sofia profectus tum tertium visi montem Vitoša, ubi inprimis sub
Saxoso montis cacumine occurrerunt mihi rarissimae et laetissimae
plantae alpinae. Maecnam multitudinem ceterarum specierum, guae
plerumgue ad hoc tempus minime sunt notae in systema redegi majo-
rigue operi seposui, guod de flora bulgarica jam compositum habeo.
Silene Škorpili Sp. 2.
Perennis, valde aspera, caulibus e rhizomate repenti erectis
rigidis crassiusculis foliosis valde ramosis, ramis rigidis inferioribus
" sterilibus, foliis sessilibus sat firmis duriuscule mucronatis, inferio-
ribus oblongo-lanceolatis, mediis lineari-oblongis, summis linearibus,
inflorescentia cymoso-paniculata ramis Crassis rigidis valde viscidis,
floribus ad ramos 3—5 nis fasciculatis, rarius ramis racemiformibus,
pedicello calyce breviore, floribus hermaphroditis semper rectis, calyce
glabro viscido oblongo-clavato 10nervio capsulae adpresso, dentibus
calycinis minimis breviter triangularibus margine ciliatulis, petalorum
») Tento Věstník 1889. II. 28.
40 J. Velenovský
laminis virentibus profunde in lacinias lineares bifidis basi breviter
biauriculatis, capsula calyci aeguilonga basi triloculari oblongo- ellip-
soidea carpophoro duplo longiore, seminibus minute tuberculatis.
Floret julio, augusto.
Caules 40—80 cm, folia inferiora 5 X 2 cm, media 4X 1 cm,
superiora 3 cm X 2—3 mm, capsula 12 mm X 4—5 mm.
In campestribus siccis planitiei prope Kistendyl legi cum amico
Vandas a. 1887.
Species cum nulla mihi nota comparanda et suam propriam
oregem inter perennes sistens. Calyce glabro viscido brevissime
dentato, corolla virenti, ramis rigidis, indumento brevissime tubercu-
lato-aspero, foliis firmis inter omnes insignis et eximia. Dico eam
amico H. Škorpil.
| Dianthus rhodopeus sp. n.
Valde caespitosus, glaucus, caulibus e rhizomatis ramis fasci-
culatis basi sguamis Ssiccis vestitis tenuibus crebre foliosis a medio
in ramos longos tenues 2—3nos unifloros diviso vel interdum uni-
floro, foliis margine ciliato-scabridis subtus vix elevatim nervosis, in-
jerioribus lineari-lanceolatis obtusiusculis internodia vix superantibus,
sguamis externis lineari- vel oblongo-lanceolatis longe acuminatis
petalorum lamina lineari-spathulata paucidentata vel subintegra basin
versus longe tenuiter gue angustata. Floret augusto.
In collibus.aridis prope Philippopolin et in declivibus m. Rho-
dope supra Dermendere legi a. 1889.
D. pallens S. S. proxime affinis, guem in locis numerosis legi
et observavi, hisce notis contrariis a nostra specie dignoscitur: cau-
libus duplo robustioribus et altioribus solitariis vel paucis e rhizo-
mate egredientibus non fasciculatis superne in ramos iteratim divisis,
foliis minus glaucis latioribus et longioribus subtus elevatim nervosis,
inferioribus longe linearibus longe acuminatis internodia longe supe-
rantibus, sguamis calycis externis ovatis vel ovato-lanceolatis, calyce
multo latiore apicem versus evidenter attenuato, dentibus brevioribus
et latioribus, petalorum lamina cuneato-obovata crebrius denticulata
basi brevius attenuata.
Dianthus Škorpili sp. n.
Perennis, caespitosus, glaber, caudiculis brevibus procumbenti-
bus rosulas steriles caulesgue floriferos edentibus, foliis rigidulis acutis
Plantae novae bulgaricae. 41
marcine scabris subtus elevatim 3—5 nerviis, rosularibus e basi la-
tiore sensim et longe lineari-acuminatis, caulinis remotis anguste
linearibus 2—9 jugis, cčaule tenui stricto evidenter guadrangulo uni-
floro, bracteis ewtermis binis maxima ex parte herbaceis lanceolatis
longe acuminatis strictis trientem vel dimidium valycis aeguantibus,
sguamis internis late ovatis dreviter herbaceo-mucronatis, calycis viri-
dis lineari-elongati dentibus lřneuri-lanceolatis longe eť tenutsstme acu-
minatis, petalorum lamina oblongo-obovata alba calyce 4—5plo bre-
viore n demtes tenues inaeguales profunde incisa.
Folia rosularia 2—3 cm X 1"/, mm, caulina circ. 2 cm X 1 mm,
caules 10—15 cm, calyx 28—30 mm X 3 mm. :
In declivibus 1. Balkan supra Sliven legit amic. Škorpil a. 18806.
Species ab affini D. stricto Sibth. certissime diversa, nam haec
praesertim distinguitur: caulibus tenuioribus minus evidenter gua-
drangulis ad nodos ascendenti-flexuosis semper 4 jugis, calyce breviore
saepe rubello, bracteis omnibus eonformibus maxima ex parte scariosis
breviter abruptissimegue mucronatis, dentibus breviter lanceolatis, pe-
talorum lamina obovato-oblonga duplo fere minore subintegra vel obso-
lete paucidentata.
Dianthus rumelicus sp. n.
D. přnifolio Sibth. proximus et similis, sed ab eo certe diversus:
statura paulisper robustiore, fasciculis florum minus dense congestis
evidenter interdum longius pedunculatis bractetsgue lanceolato-linearibus
setaceo-acuminatis sujfultis, sguamis numerosis oblongo-lanceolatis basin
versus senstm decrescentibus et adpresse imbricatis pallidis fere stra-
mineis margine non undulatis apice senstm et (in summis) abrupte in
cuspidem setaceam aeguilongam attenuatis, calyce tenut pallide virenti
longiore (12—14 mm X 2 mm) prutnoso sguamis duplo longiore. Floret
julio, augusto.
In colle arido Džemdem Tepe prope Philippopolin et supra
Dermendere freguens. Legi a. 1889,
Dianthus tristis sp. 1.
Perennis, glaber, rhizomate tenuí pauciramoso longe repenti
caules solitarios rosulasgue sparsas edenti, caulibus sať crassts acute
tetragonis Toliatis unacum foliis saturate viridibus, foliis dijformibus
flaccidis margine aspero-serrulatis, e?s vošularum anguste linearibus,
caulinis trůplo latioribus lanceolato-lnearibus 5-—7 nervis acuminatis
49 J. Velenovský
Znternodio multo brevioribus, vaginis caule 3—4plo longioribus, capi-
tulo sat pauciftoro a foliis parum remoto, phyllis externis membra-
naceis fuscis lanceolato-eloncatis acuminatis capitulum subaeguantibus,
sguamis membranaceis fuscis late obovatis laxe adpressis in aristam
arcuato-patentem calycem subaeguantem abrupte attenuatis, calycis
late elliptico-oblongi sauamis duplo longioris dense striati saturate
viridis vel atropurpurei dentibus breviter et late lanceolatis, petalorum
lamina obovato-cuneata amtíce dentata calycem dimiďium aeguante,
Floret julio, augusto.
Caules 20—40 cm, folia rosularum 10—15 cm X 1—2 mm,
caulina 2—4 cm X 3—5 mm, capitulum 1'/,—2 cm diam., calyx 11 mm
X 4 mm (in medio).
In regione alpina excelsa, praesertim inter Vaccinia et Juni-
perum. In m. Balkan (m. Kom prope Petrohan), m. Osogovska Pla-
nina (m. Rujen), m. Rilo (m. Elenin vrch), m. Vitoša. Legi a. 1887,
1889. ©
Species insignis notisgue indicatis ab omnibus sectionis Carthu-
stanorum longe discedens. D. pelvoformis Heuff., cujus comparo spe-
mina serbica, similis est caule et foliis, sed phylla externa latissima
herbaceo-cuspidata, sguamae latiores macis scariosae, flores numerosi
minores, lamina petalorum minor angustior denigue statura robustior.
D. tristis ob caulem tetragonum, folia difformia caudiculos repentes
(habeo specimina caudiculis 10—25 em longis), calycem brevem latum
ad formas D. Carthustanorum L. spectare non potest.
Cerastium orbelicům sp. n.
Perenne, caespitosum, lanugine molli longa praesertim ad folia
sat sparse tomentosum, caulibus ascendenti-erectis elatis basi ad nodos
parum incrassatis, foliis caulinis inter se remotis planis valde elongato-
linearibus basi attenuatis acutis mervo crasso percursis, cymae multi-
florae multiramosae ramis strictis, pedicellis capsula longioribus semper
strictis, bracteis oblongo-lanceolatis late scariosis, sepalis valde elon-
gato-lineavibus late scariosis, petalis ad '/„ incisis calyce duplo lon-
gioribus, capsulae membranaceae nervosae rectae oblongae calycem
parum superantis dentibus margine revolutis. Floret julio, augusto.
Caules 25—40 cm, folia caulina media 4—5 cm X 38—5 mm,
calycis sepala 6—T mm X 2 mm.
In pratis siccis alpinis et subalpinis m. Rilo legi a. 1889.
Plantae novae bulgaricae. 43
Planta elata, cyma multiramosa multiflora stricta, foliis loncis
sat latis insignis. Notis imprimis datis non solum a C. grandijloro
sed etiam a C. tomentoso discedit. C. tomentosum jam indumento den-
sissimo cano, foliis minoribus angustioribus magis confertis, cyma
sat pauciflora, sepalis brevioribus et latioribus capsula calycem lon-
gius excedente commode dignoscitur.
Genista rumelica, sp. u.
Fruticulosa, facie Kphedrae, non spinescens, glabra, glaucescens,
ramis basi tantum ramulosis, vetustis lignosis crassis decorticantibus,
junioribus firmis virgatis valde elongatis simplicibus sub fructu omnino
aphyllis profunde angulato-sulcatis apice rigide mucronatis, foliis sim-
plicibus coriaceis lineari-spathulatis vel linearibus enerviis ad ramos
primarios saepius oppositis ad ramos laterales alternantibus, stipulis
minutis rigide spinuliformibus, racemis laxis ad ramos primarios
vireatos saepius oppositis 5—6 floris, pedicellis alternantibus calyce
subbrevioribus, calycis bilabiati dentibus subaegualibus lanceolato-
subulatis tubo sublongioribus, corolla lutea elabra, vexillo alis mox
deflexis subaeguilongo, legumine glabro compresso lineari 5—7 spermo
utringue attenuato.
Frutex 30—70 cm altus, rami hornotini 1';—2 mm diam.,
stipulae 1 mm, ramuli foriferi 4—6 cm, calyx 3 mm, legumen
14—2 em X 2—2', mm, vexillum 10 mm X basi 6 mm, folia
10 mm X 2—2'/, mm.
In rupestribus aridis collis Džemdem Tepe prope Philippopolin
et supra urbem Stanimaka non procul ab arce Šišmani legi fructiferam
aus. a. 1889. Florentem et foliosam accepi ab amico Lukáš.
Ob calycis formam legumengue solum ad Genistam et guidem
in sectionem Stenocarpus Spach collocanda est. Nulla tamen species-
hujus affinitatis facie fruticosa Spartit et Ephedrae foliisgue oppositis
"gaudet, guibus notis foliisgue parvis fugacissimis nostra planta secti-
onem propriam sistit.
Cytisus dánubialis sp. n.
Fruticosus, totus adpresse argyreo-canus, ramis inferne lignosis
ramos crassos erectos firmos elongatos dense foliosos simplices su-
perne in paniculam multijloram divisos edentibus, foliolis ltnearibus
utringue attenuatis acutis petiolo orasstusculo brevisstmo 2—3plo lon-
44 J. Velenovský
gioribus, axillis foliiferis, fasciculis 3—T7floris ramulis paniculae suť-
fultis, floribus subsessilibus, calycis tubulosi ad tertiam partem bila-
biati paťule villost labio inferiore a basi lata sensím subulato-attenuato,
superioris dentibus triangularibus tenwiter vecte acutisstmis, corolla
pallide lutea vexillo minute piloso, leguminibus dense patule lanatis
oblongo-linearibus subincurvis abrupte mucronatis calyce duplo lon-
gioribus. Floret julio. |
Frutex 40—70 cm, foliola 2 cm X 2—53 mm, petiolus 4—Ť mm,
calyx 10 mm X 4—5 mm, legumen 2 cm X 4 mm.
In collibus graminosis ad Danubium prope Lom Palanka legi
a. 1885 sub C. austriaco.
Spectat ad affinitatem orientalium C. Smyrnaet Boiss. et Č.
Tmolet Boiss. C. austriacus L. Bohemiae, Moraviae, Hungariae etc.
indumento sericeo-flavescenti, foliis longe petiolatis, foliolis latioribus,
ramis tota longitudine ramulosis, calycis dentibus superioribus rotun-
dato-truncatis minutissime acutiusculis, inferiore ovato-lanceolato bre-
viter acuminato, floribus saturatius luteis, leguminibus adpresse se-
riceis: longioribus a nostra specie dignoscitur.
Angelica elata sp. u.
Perennis elata robusta monoica, caule basi crasso striato fistu- ©
loso glabro a medio in ramos strčetos alternantes longos glabros ite-
ratim ramulosos multťumbellatos diviso folioso, ramulis umbelliferis
tota longitudine - cano-pubescentibus sat tenuibus, foliis mediis et in-
ferioribus maximis driternato-pinnatim decomposttis, segmentis 1—9
ordims longe petiolatis, foliolis subtus glaucescentibus supra ad nervos
scabrido-hispidis omnibus (terminali proximis sessilibus exceptis) lon-
giuscule petiolatis basi inaegualibus late ovatis apice breviter atte-
nuatis inaegualiter biserratis serratura albido-cartilaginea, foliolo.ter-
minali semper longiuseule petiolato simplici basi abruptim attenuato,
foliolis decurrentibus nullis, foliis superioribus diminutis, vaginis
magnis inflatis oblongis eis ramulorum membranaceis aphyllis, umbella
terminali majore ramis longe superata, involucro nullo, umbellae
radiis 20—40nis dense hispidulis, umbellulae radiis numerosis (cire.
40nis), involucelli phyllis sub 10nis lineari-setaceis basi membranaceo-
marginatis pedicellis subbrevioribus uninerviis, floribus parvis, mascu-
lorum petalis albis, femineis apetalis, mericarpiis ovato-oblongis late
alatis ala semíní aegwlata basi emarginata Jugis validis obtusis radivs
aegumlongis. Floret augusto.
Plantae novae bulgaricae, 45
Caulis 1—2 m, foliola 5—7 em X 2'/,—4 cem, radii 4—5 cm,
fructus 5 mm X 3, mm.
In paludosis inter Phragmitem, Sorehum halepense, Šium pla-
nitiei thracicae prope Sadovo (distr. Philipp.) legi a. 1889.
Planta A. Pančičii Vandas in montibus Bulgariae obvia multo
elatior sed minus vobusta, praesertim sunt rami pluries stricte ramu-
losi sat tenues et multiumbellati. Segmenta foliorum omnium ordinum
subterna. Umbellae praecipue rameae graciles parvae fere eas A. sil-
vestris L. adaeguantes. Species nostra ab utrague hic memorata di-
versa est. Ab A. silvestrí differt foliis magis decompositis, foliolis
petiolulatis ad nervos scabridis, caule elatiore multiramoso, alis
fructus angustioribus. Ab A. Pančičii foliolis ad nervos scabridis
late ovatis petiolulatis, terminali simplici, decurrentibus nullis, vaginis
oblongioribus subminoribus, caule minus crasso sed elatiore et stricte
multiramoso multiumbellato, radiis umbellae minoris paucioribus,
radiis umbellularum brevioribus,
Seseli rhodopeum sp. u.
Bienne, elabrum, caule elato valido folioso a medio in pantculam
amplam multiramosam multiumbellatam diviso ramisgue tereti minute
stricto pallide virenti et sublente pruinoso, foliis inferioribus vaginae.
oblongo-lanceolatae margine membranaceae insidentibus breviter pe-
tiolatis 3—4 pinnati-sectis ambitu late triangularibus, segmentis pe-
tiolis suis parum longioribus 3—4 jugis, laciniis anguste linearibus
rigidulis petiolulis aeguilatis nervo percursis pruinoso-virentibus mar-
gine asperulis vel glabris setaceo-mucronatis, petiolo canaliculato,
rhachide tereti, foliis superioribus decrescentibus tandemgue sessilibus,
vaginis rameis oblongo-ovatis et late ovatis inflatis virentibus late
membranaceo-marcinatis apice setaceo-mucronatis, ramis stricte ramu-
losis multiumbellatis, umbellis sessilibus mullis terminal peduneulo
+ sublongiore sujffulta, vadiis 12—16nis stricte patentibus longis tnterne
pubevulis sat aeguilongis, umbellulis multifloris densis subglobosis,
petalis albis glabris, involucro nullo, involucelli phyllis bast tantum
breviter concretis lanceolatis in cuspidem filiformem flores superantem
attenuatis mareine hyalino ciliatis, flosculis externis breviter pedicel-
latis internis subsessilibus, ovario puberulo, fructu? Floret augusto.
Caulis 1—1'; m, foliorum inferiorum limbus 20 cm diam.,
lacimae 1—2 cm X ve 1 mm, radii 3—4 cm, interni 2 cm, umbel-
lula sub fore 5—7 mm diam.
46 J. Velenovský
In saxosis caleareis supra urbem Štanimaka legi a. 1889.
Planta valida, sed rami paniculae multiramosae sat tenues.
Species inter S. rzgidum WK. et S. leucospermum WK. collocanda. Ab
utrogue statura majore, panicula multiramosa, praeterea a priore
olabritie, nmbellis gracilioribus, laciniis angustioribus, phyllis basi
tantum concretis, ab altero glabritie, umbellis majoribus;, radiis plu-
ribus, laciniis brevioribus latioribus nec setaceis commode dignoscitur, *
Heracleum ternatum sp. n.
Bienne, glabrum, caule profunde sulcato erecto plerumgue tri-
folio superne in ramos saepissime tres (duobus oppositis) simplices
longos aphyllos uniumbellatos diviso, foliis longisstme petiolatis omni-
bus ternatis glabrěs subtus ad nervos tamtum sparse setuloso-asperis,
segmentis longe petiolulatis, terminali multo majore ambitu cordato-
rotundato profunde in lobos 5 inciso-lobatis, lobis lobulatis apice
dilatatis obtusis vel brevisstme subacutis leviter crenulatis, segmentis
lateralibus ambitu inaegualiter late ovatis inciso-lobatis, vaginis sub-
inflatis oblongis, involucro nullo, umbellae radiis 20—90ns glabris
inaegualibus, involucelli phyllis sub 10ns lineari-setaceis pedicellis
subbrevioribus, floseulis ochroleucis parum vel viz radiamtibus, fructu
laevt rotundato-ellůptico pedicellis numerosis tenuibus glabris 2—3plo
brevtore, vittis fuscis omnibus clavatis, dorsalibus internis ad */;, late-
ralibus ad "|,„ fructus productis, vittis commissuralibus binis ad ',
fructus productis, jugis non prominulis. Floret julio, augusto.
Caulis 50—100 cm, segmentum terminale folii inferioris 12—20 cm
diam., lateralia 10—13 cm X6—T7 cm, radii 8—10 cm, fructus
5—6 mnX 4",—5'/, mm.
In silvaticis et dumosis regionis submontanae et inferiorisz: In
m. Balkan supra Berkovica, Klisura, prope Kutlovica, supra Bučina,
ad radices m. Vitoša ubigue (Kneževo, Dragalevce, Vladaja etc.)
in regione silvatica m. Rilo, in declivibus m. Rhodope supra Štani-
maka et Dermendere. Legi a. 1885, 87, 89.
Facie et dimmensionibus JH. séběrico L., pro guo id antea habui,
simile, sed hoc differt foliis 2—3jugo-pinnati-sectis, lobis et segmen-
tis tenuiter acuminatis, indumento puberulo, radiis paucioribus brevio-
ribus, fructu obovato pedicellis subaeguilongo vel parum longiore,
vittis aegualibus ad */;—*/, fructus productis, involucelli phyllis
9—Dnis, rarius nullis.
Plantae novae bulsaricae, 41
Bupleurum orbelicum sp. u.
Perenne glabrum saturate virens, rhizomate indurato ramoso
saepius monocauli, caule erecto rigido folioso a medio n ramos
longos paucos subsimplices arcuato-strictos diviso, foliis radicalibus
oblongo-linearibus obtusiusculis in petiolum longe attenuatis multi-
nervosis, caulinis omnibus e basi dilatata vaginaeformi semiamplexi-
cauli herbacea multinerví sursum lomge et sensím lineari-attenuatis
apice setaceo-subulatis nervo medio crasso percursis, umbellis longe
pedunculatis, radiis arcuatis tenuibus valde inaegualibus 6—10nis,
involucri phyllis herbaceis plurinerviis lanmceolatis apice subulato-atte-
nuatis 2—0nis radiis externis S—4plo brevioribus, involucelli phyllis
sub Gnis 3 nerviis lineari-lanceolatis apice tenutsstme longegue subu-
Zatis umbellulas densas multifloras hemisphaericas subsuperantibus,
flosculis aurantiacis, pedicellis flore dimidio longioribus, fructu? Flo-
ret augusto.
Caules 35—060 em, folia caulina inferiora 20—25 cm X 3—4 mm,
superiora sensim decrescentia, radii longiores 3—4 cm, umbellula
1 cm diam., vaginae mediae 8 mm latae.
In herbidis subalpinis m. Rilo supra coenobium copiose. Legi
a. 1889.
Proxime accedit ad B. dtverstfolium Roch., cujus specimina
Rodnensia comparo. Hoc tamen a specie nostra distat: vaginis folio-
rum caulinorum ovato-lanceolatis inflatis perfecte amplexicaulibus fere
membranaceis, involucro nullo vel monophyllo, involucelli phyllis
brevioribus breviter subulato-attenuatis, loribus flavis, radiis tenui-
oribus et plerumgue aeguilongis.
Achillea Vandasii sp. n.
Perennis, adpresse tomentoso-canescens non nitida, rhizomate
pluricauli, caulibus erectis tota longitudine foliosis simplicibus, foliis
© turionum longe et tenuiter petiolatis ambitu obloncis pinnatisectis,
rhachide edentula, segmentis oblongo-linearibus inter se sat remotis
in lobos breviter lineares subguinos integros vel unidentatos pinnati-
fidis, foliis caulinis semiamplexicaulibus lineari-oblongis pectinatim
pinnatifidis, lobis coriaceo-carnosulis minute denticulatis, denticulis
marginegue involutis, corymbo polycephalo composito valde compacto,
ramulis pedicellisgue brevissimis, involucri tomentelli oblongi phyllis
oblongis apice scariosis, ligulis citrinis latioribus ac longis profunde
trilobis minimis involucro 4plo brevioribus. Floret julio.
48 J. Velenovský
Caules 15—20 cm, folia turionum 10 cm X 2—2Y, cm, seg-
menta media 11 mm X5 mm, lobi 2 mm X vix 1 mm, folia caulina
media 2"/, cm X6 mm, corymbus 3 cm diam., capitulum 4 mm
longum.
In saxosis calcareis apricis ad radices m. Balkan supra Dra-
goman legci a. 1889.
Species A. clypeolatae Sm. maxime affinis, sed statura duplo minor
gracilior, ligulae citrinae nec saturate aureae, indumentum minus
albidum, segmenta foliorum ommnium [etiam summorum'| multo pro-
fundius pinnatifida praesertimgue in foliis caulinis carnosulo-coriacea
marginibus eximie involutis. A. compacta Wlld. praeter alia indu-
mento nitido-sericeo, A. odorata K. indumento subsericeo longo, foli-
orum divisione, corymbo non compacto, ligulis plus duplo majoribus,
A. taygetea Boiss. Heldr. rhizomate suffruticoso, caulibus tenuioribus
apice subaphyllis, corymbo minore etc. a nostra dignoscitur. Dedico
hanc speciem amico dr. C. Vandas.
Aster Ottomanum sp. u.
Perennis, totus longe scabrido-htrsutus, rhizomate fibroso multi-
cauli rosulasgue foliorum edenti, foliis radicalibus late obovato-lance-
olatis in petiolum sensim attenuatis trinerviis saepisstme integris va-
rius © pauci-dentatis, caulinis late © oblongo-lanceolatis | integris,
Superioribus sessilibus, summis sensim diminutis oblongo- ellipticis,
caule basi ascendenti ricido crebre folioso apice in ramos plures
1—4 cephalos corymbose diviso, pedunculis foliosis elongatis apice
manifeste incrassatis, involucri basi bracteis herbaceis brevibus lan-
ceolatis 1—4 nis suffulti phyllis patulis oblongis obtusis basi atte-
nuatis mareine ciliatis viridibus internis apice purpurascentibus,
ligulis coeruleis disco luteo duplo longioribus, acheniis hirtis pappo
sordide albo dimidio brevioribus. Floret julio, augusto.:
Caulis 40—80 cm, folia inferiora (cum petiolo) 12 cm X 4 cm,
caulina media 6", em X 2"/, cm, involucrum 17—-20 mm X 1 cm,
ligulae 15 mm X 2 mm, achenia 3 mm longa.
In herbidis ad radices m. Rhodope supra Stanimaka legi a. 1889.
Cbaracteribus summopere A. Amello L. affinis, sed ommbus par-
tibus eo plus duplo major robustiorgue. Indumentum longius aspero-
hirsutum, folia latiora saepissime integra, rami pedunculigue crassi-
ores, capitula decora fere triplo majora.
f
Plantae novae bulgaricae. 49
Echinops thracicus sp. n.
Perennis, caule elato sulcato toto araneoso-canescenti praeterea-
gue parte inferiore setuloso-glanduloso a medio vel superne in ramos
longos paucos 1—2 cephalos diviso folioso, foliis firmis subcoriaceis
supra sparse (ad nervum densius) glanduloso-hirtis subtus adpresse
canis margine anguste revolutis, inferioribus ambitu anguste oblongo-
lanceolatis longe acuminatis breviter petiolatis in segmenta utringue
subguaterna remota oblongo-triangularia profunde pinnatifida subcon-
formia et subaegualia pinnatifidis, lobis breviter et sat crasse spi-
nosis, caulinis mediis elongato-lanceolatis longe acuminatis similiter
pinnatifidis (segmentis oblongis acuminatis subaegualibus rhachidi tota
longitudine alatae aeguilatis) basi auriculis profunde in lacinias latas
paucas partitis amplexicaulibus, superioribus sensim decrescentibus
ambitu oblongo-triangularibus profunde amplexicaulibus, summis ses-
silibus diminutis inciso-dentato-spinosis oblongo-linearibus, penicillo
pauci-paleaceo involucro 3—4plo breviore, involucri prismatici glabri
phyllis cire. 20nis, externis a basi tenui brevi triangulari-dilatatis den-
tatis, ceteris breviter lanceolatis carinatis a medio longe ciliatis,
omnibus liberis, pappi setis barbellatis fere ad medium irregulariter
concretis. Floret augusto.
Caulis 40—90 em, folia media et inferiora 10—12 cm X 4—4",
em, rhachis et segmenta cire. 8 mm lata, segmenta 1'/„—2 cm longa,
capitula 2'/„—3'/, cm diam., involucrum 13—14 mm longum.
In campis, ad vias, in collibus totius agri thracici inter Belova
Tatar Pazardžik, Philippopolin, Stanimaka, Sadovo, Dermendere vul-
garis saepiusgue copiose. Legi a. 1889.
Capitula semper pulchre cyanea ramis longis foliosis tenuibus
insidentia. Caulis superne in ramos plerumgue 2—5nos saepius sim-
plices divisus. Segmenta foliorum 3—4na inter se remota subaegualia
brevia basi tantum apicegue decrescentia, ea foliorum mediorum ob-
longa et rhachidi, guae tota longitudine ad caulem usgue aegualiter
alata est, aeguilata. Folia radicalia mediis sunt similia, sed segmenta
basi sensim diminuta in petiolum brevissimum transeunt. Pagina
Superior limbi sat coriacei est in nervis primariis sulcata. Folia su-
periora sunt duriuscula et recurva.
Plantam hanc in regione indicata stationibus numerosis interdum
in copia vasta observavi nullibi tamen formas ad speciem affinem
transitorias reperi, guam ob rem in ea speciem novam salutare non
haesito. Froxime affines sunt E. banaticus Roch., sphaerocephalus
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 4
50 J. Velenovský
L., albidus Boiss., Ritro L. Facie simillimus est E. Réčro, hic tamen
foliis inferioribus obovatis et obovato-lanceolatis mediis multo majo-
ribus latioribusgue, segmentis approximatis numerosis longis itera-
timgue pinnatifidis, superioribus et mediis eodem modo pinnatifidis
basi fere sessilibus non profnnde amplexicaulibus, caule eglanduloso,
limbo supra nudo nitido a nostro optime discedit. E. albidus statura
robusta, ramis crassis, capitulis majoribus albis, phyllis rigidis majo-
ribus, foliis crassius spinosis multo rigidioribus, mediis et superio-
ribus late ovatis non pinnatifidis dignoscitur. E. sphaerocephalus sta-
tura majore, caule basi viridi crasso, foliorum mollium subtus molliter
araneosorum forma diversissima, spinis tenuioribus minoribus, capi-
tulo majore, involucro glanduloso, glandulositate caulis foliorumgue
multo densiore longe differt. E. Bamaticus denigue foliorum mollium
vix rigide spinosorum forma, capitulis submajoribus abhorret.
Centaurea euxina sp. n.
Biennis cano-araneosa, caule erecto sat gracili folioso a medio
in ramos laxos paucos tenues longos 1—2cephalos diviso, foliis in-
ferioribus et caulinis pinnatifidis laciniis utringue 3—6nis remotis
angustissime linearibus valde elongatis saepissime simplicibus vel in
inferioribus lacinula lineari auctis, foliis rameis semper setaceo-
linearibus longis, capitulo ellipsoideo-oblongo basi sensim angustato,
involucri albi elabri phyllis laxe incumbentibus basi tantum her-
baceis viridibus maxima ex parte scarioso-albidis ambitu obverse
rotundato-cuneatis apice muticis vel cuspide hyalina instructis in-
tegris vel rarius molliter parce laceris, flosculis roseis, pappi albi
serie intermedia achenio aeguilonga. Floret julio, augusto.
Caulis 40—50 em, involucrum 10—12 mm X 7—8 mm, foli-
orum laciniae 2—2'/„ cm longae, rami plurimi 20 cm longi. <
In collibus aridis prope Kebedže et Varna et in arenosis mari-
timis ad Varna freguens. Legi a. 1885.
Species haec certissime in affinitatem C. albae L. propter cha-
racterem phyllorum spectat. (C. sterilis Stev., C. albae etiam affinis,
guam a cl. Bormmiiller in Serbia lectam comparo, capitulis phyllisgue
a nostra nullo modo recedit, phylla tantum sunt dorso brunnea sed
similiter scariosa, achenia epapposa foliague diverse fissa. C. marga-
vitacea Ten. (C. splendens MB) e Rossia australi est mihi ignota.
Auctores eam parum a Č. alba diversam dicunt (Boiss. FI. Or. p.
622). C. euxina autem praeter capitula multo minora foliis indumento
€
Plantae novae bulgaricae. 51
ramositate distinctissima est. C. deusta florae macedonicae (an etiam
graecae ?) forsan cum Č. sterili contrahenda videtur.
A Č. arenaria MB., guam C. eueina habitu valde imitatur
et pro gua eam antea erronee habui, differt non solum characteribus
sed tota sectione. C. arenaria (secundum specimina mecum benevolen-
ter a cl. Janka ex Hungaria in formis diversis communicata) differt
a nostra specie: statura robustiore, foliis etiam rameis pinnatiůidis,
laciniis brevioribus et numerosioribus, eis foliorum inferiorum semper
iteratim pinnatiidis, inflorescentia virgatim paniculata, ramis capitu-
liferis brevioribus, capitulis ovato-conicis, praesertim autem invo-
lucri phyllis maxima ex parte herbaceis in spinulam firmam semper
excurrentibus appendice phyllo multo minore in fimbrias soluto vel
rarius ex parte scarioso-lacero instructis.:
Centaurea orbelica sp. n.
Perennis adpresse araneoso-cana non puberula, rhizomate sto-
lones longos tenues edenti, fibris radicis ex parte tenuibus longis ex
parte basi napuliformi-incrassatis, caule tenui gracili semper simplicí
et monocephalo tota longitudine folioso folia radicalia longe superanti,
foliis radicalibus longiuscule tenuiter petiolatis lineari-elongatis in-
tegris vel utringue remote 1—2 repando-dentatis, caulinis mediis
longe et tenuiter petiolatis valde lineari-elongatis acuminatis integris,
summis diminutis anguste linearibus čnčegris sessilibus rarius mani-
feste breviter decurrentibus, capitulo majusculo, involucri glabri 08-
longo - elliptict phyllis věridi-herbaceis tnferioribus triangulari-lanceo-
latis, mediis oblongo-lanceolatis, summis lineari-elongatis, appendice
brevi parva longe decurrenti migro-scariosa tn fimbrias ejus latitudine
duplo longiores argenteo-nitidas partita, floseulis flavescentibus, margi-
nalium valde radiantium tubo longo filiformi Zacímiis lineari-lanceo-
-latis breviter acuminatis, antheris vtolacets, pappo achenium dimidium
aeguanti. Floret augusto.
Caulis 15—25 em, folia media et inferiora 12—15 cm X5—
10 mm, interdum tantum 2—3 mm lata, involucrum 20—22 mm X
12—14 mm, forum radiantium tubus 20—25 mm longus, laciniae
eorum 15—17 mm X1—1'/, mm, achenium 3"/, mm.
In herbidis subalpinis et alpinis m. Rilo freguens, Legi a. 1889.,
Friedr. jam. a. 1838 (Grsb. Spicil. II. p. 235 sub C. vartegata AU-
B. albida Ces.). In m. Balkan (m. Murgaš) leg. a. 1889 cl. Skorpil.
52 J. Velenovský
Planta radiis ex omnibus affinibus maximis involucrum longe
superantibus, antheris violaceis, caule tenui simplici, indumento:
adpressissime araneoso-cano fere (praecipue ad nervum) nitenti de-
cora. Indumento non puberulo, stolonibus longis tenuibus repen-
tibus fibras tenues simulgue napulos cylindricos edenti, foliis an-
gustis nullis vel summis tantum breviter decurrentibus, phyllis vi-
ridi-herbaceis, caule tenui simplici ab omnibus hujus affinitatis bene
dignoscenda. Colorem corollarum ubigue vidi solum flavescentem.
C. nyssana Petrov. (Fl. Nyss. pag. 110) serbica nostrae proxima est,
differt tamen foliis subcoriaceis angustissime fere setaceo-linearibus
supra nitidis elabris valde revolutis integris, caule pumilo, capitulo
minore, flosculis radiantibus triplo brevioribus. Caeterum fert etiam
fibras radicales filiformes et napuliformi-incrassatas.
Crepis orbelica sp. n.
Perennis, radice fusiformi, foliis herbaceis utringue glandulis
sessilibus et brevisstme pedicellatis dense obsitis, radicalibus obovato-
oblongis in petiolum brevem attenuatis retrorsum acute inciso-den-
tatis, caulinis subintegris e bast profunde cordato-amplexwicauli et awrt-
culis angustis instructa late ovatis vel ovato-oblongis obtusis vel superi-
oribus subacutis, caule crasso sulcato pilis glanduliferis brevibus ves-
tito a medio in ramos crassos paucos strictos aphyllos foliis fulcratos
monocephalos diviso, pedunculis apice vix manifeste incrassatis, capi-
tulis mediocribus, involucri phyllis lineari-eloncatis breviter acumi-
natis virenti-nigris glandulis demstsstmis sessilibus paucisgue longius
pedicellatis vtscidis, externis perpaucis internis triplo brevioribus,
acheniis apice attenuatis pallidis sub 20 costatis costis laevibus, pappo
albo involuerum vix superanti. Floret julio, augusto.
Caulis 40—380 cm, folia inferiora 14—18 cm X 5—7 cm, caulina
6—T7 cm X 3—4 cm, involucrum 13 mm X 10 mm.
In graminosis subalpinis m. Rilo prope caenobium leci a. 1889.
Diu dubius haesi, utrum haec Črepis cum C. grandiflora Tsch.
contrahenda an potius sub nova specie describenda sit. A C. grandi-
flora dignoscitur imprimis indumento viscido. (C. grandiflora nempe
(comparo specimina bulgarica, serbica, helvetica, bohemica) glandulis
et setis vel pilis eglandulosis vestita est, in nostra specie desunt
autem ommnino setae eglandulosae. Folia C. gramdiflorae caulina sunt
lanceolata apice attenuato-acuta basigue hastato-auriculata, in C. or-
belica ovato-oblonga basi non hastata sed auriculis patentibus den-
Plantae novae bulgaricae. 53
tibus magnis similibus aucta vel superiora omnino auriculis destituta.
Phylla involucri nostrae speciei videntur pauciora praesertim externa
perpauca et brevia. C. Dýimilensts C. K. e Ponto Lazico potest nimis
affinis esse, sed non habeo hujus specimina, guae comparem.
Crepis balcanica sp. n.
Perennis, radice fusiformi verticali, caule foliúsgue aspero-hirtis
omnino eglandulosis, foliis radicalibus rosulatis oblongo -linearibus
acutis acute runcinato-dentatis basi modice attenuatis sessilibus, caule
erecto anguloso omnino aphyllo vel foliis 1—2nis valde diminutis
lineari-lanceolatis acuminatis subintegris bast sagittata sessilibus ob-
sito Superne in ramos 2—3nos arcuato-strictos tenues longos mono-
cephalos bracteis linearibus fulcratos diviso, pedunculis apice non tn-
crassatis aphyllis, capitulis subminoribus, involucri phyllis lineari-ob-
longis subobtusis integris praeter tomentum album parcum setis pi-
Bsgue longis nigris eglandulosts dense obsitis, externis paucis multo
brevioribus, acheniis apice attenuatis pallidis laevibus, pappo albo
involucrum vix excedenti. Floret augusto.
Caulis 15—24 cm, folia radicalia 6—7 cm X 6—10 mm, invo-
lucrum 1 cm X 8 mm.
In pratis alpinis m. Vitoša legi a. 1889.
Similis C. grandifiorae Tsch., sed indumento, statura graciliore,
foliis, capitulis minoribus ab ea diversa.
Campanula velutina sp. n.
Perennis, caule e collo crasso sguamoso ascendenti-erecto soli-
tario folioso crasso a basi pyramidatim ramoso ramisgue molliter
longe cano-tomentoso, ramis simplicibus tenuibus flexuosis horizon-
talibus vel deflexis foliosis 1—3 floris, foliis pube mollissima densis-
sima supra sericeo-velutina subtus magis cana vestitis, rosularibus
longe petiolatis e basi profunde reniformi oblongo-ovatis obtusis in-
aegualiter crenatis, caulinis longe petiolatis cordato-ovatis breviter
acutis crenatis, summis et rameis diminutis ovatis vel lanceolatis acutis
in petiolum late alatum abruptim attenuatis, floribus magnis, calycis
molliter et dense cano-tomentosi laciniis sagittatis lobo medio in-
tesro late lanceolato tenuiter acuminato tubo calycino Splo longiore,
lobis lateralibns appendicem longam acutam formantibus, corollae
pallide luteae ad nervos et margines hirtellae laciniis tubo longe
campanulato 2plo brevioribus. Floret augusto.
54 J. Velenovský
Caulis 35—50 cem, limbus foliorum rosularium 7—9 cm X
4—6 cm, petiolus limbum subaeguans vel longior, limbus fol. caulin.
infer. 6—7 cm X 5—6 cm, petiolus subaeguilongus, rami inferiores
10—15 cm, superiores 2—4 cm, lobus calycis medius 1'/, cm longus
basigue appendicibus aeguilatus, corolla fere 2 cm longa.
In fissuris rupium abruptorum altissimorum, guibus uit rivulus
ad vicum Sotir et Dermendere in declivibus m. Rhodope leci
a. 1889.
Planta indumento sericeo-velutino, statura pyramidali, multiflora
elegantissima. In copia speciminum summopere 1—2na primis flo-
ribus de parietibus praeruptorum legere potui. (€. lanata Friv. certe
affinis videtur, sed deseriptio auctoris nimis brevis, itemgue adnota-
tiones divi Boissieri (Fl. Or. p. 896) vix sufficiunt. Corollae nostrae
plantae non coeruleae, caulis non simplex sed jam basi ramos longos
ad rupes serpentes edens, rhizoma non pluricaule ete. C. lanatae
aegre respondent.
Onosma tubiflorum sp. n.
Perenne, foliis viridibus lineari-oblongis planis apice parum dila-
tatis basin versus sensim attenuatis, racemo valde laxifloro elongato,
bracteis lanceolatis calyce brevioribus, calyce corollae sursum sensim
dilatatae tertiam tantum partem aeguante, indumento foliorum, bracte-
arum et calycis subaeguali setis rigidis patentibus tuberculo stellulato
insidentibus constante, caule apice in racemos 2—5 nos longos diviso,
nuculis 2"/, mm loncis, corolla 3 cm longa.
In rupestribus calcareis calidis supra Dragoman, Krapec, Kon-
javo, vic. Rilo, Stanimaka legi a. 1887-89.
Onosma bulgaricum sp. n.
Perenne, rhizomate lignoso ramoso dense caespitoso, foliis cine-
rascentibus lineari-oblongis et linearibus apice paulisper dilatatis
basi longe attenuatis margine subrevolutis, racemo densissimo revoluto,
bracteis lanceolato-linearibus calycem longe superantibus, calyce dimi-
diam corollam apice dilatatam aeguante, indumento foliorum caulisgue
setis rigidis tuberculis valde stellatis insidentibus ad bracteas et calycem
setis rigidis albis simplicibus nervo medio et maroinibus adpressis-
Simis constante, caeterum calyce et bracteis minute puberulis vel
glabris, caule valde folioso apice in racemum simplicem abeunti,
corolla 2 cm longa. Floret julio.
Plantae novae bulgaricae. 55
In collibus aridis cretaceis prope Razerad legi a. 1885.
Affine O. stellulato W. K. et O. taurico Pall.
Onosma tauricum Pall.
Perenne, foliis cinerascentibus linearibus apice non dilatatis
margine plus minus revolutis inferioribus basi sensim attenuatis,
racemo laxifloro, bracteis lanceolatis calyce brevioribus, calyce corollam
apice valde dilatatam dimidiam aeguante, indumento foliorum et brac-
tearum setis densis tuberculis valde stellatis insidentibus adpressis
ad calyces setis longis basi gracillime stellulatis et aliis brevioribus
simplicibus intermixtis omnibus adpressissimis constante, caule apice
in racemos 2—3 nos diviso, nuculis 1'/, mm, corolla 2 cm longa.
Floret julio, augusto.
In aridis et rupestribus prope Sliven (leg. Škorpil), Jambol
(Šk.), inter Ruščuk et Bjela (leg. Janka).
Comparandi gratia cum duabus speciebus novis hic diagnosin
affinis O. tauricí adjunxi. O. stellulatum WK. in Bulgaria etiam ob-
vlum et nihilo minus affine in relatione cum hicce enumeratis spe-
ciebus dignoscitur: foliis sat viridibus apice spathulato-dilatatis basin
versus sensim et longe attenuatis planis, racemo laxifloro, bracteis
lanceolatis calyce brevioribus, calyce corollam apice valde dilatatam
dimidiam aeguante, indumento foliorum bractearum et calycis sub-
aeguali setis rigidis patentibus tuberculo stellulato insidentibus con-
stante, caule plus minus ramoso, nuculis 1'/, mm longis, corolla
2 cm longa.
Primula deorum sp. n.
Perennis omnino glabra ad scapum superne atgue pedicellos valde
glutinifera, rhizomate crassissimo carnoso obliguo, folis earnosulo-
(coriaceis viridibus rosulatis sessilibus (non petiolatis!) oblongis bast
leviter vel víz attenuatis breviler acutatis integris vel apice obsolete
paucidentatis scapo 3—4 plo brevioribus, umbella 5—10flora saepius
unilaterali, involucri phyllis oblongo-linearibus pedicellis longioribus
paucis inaegualibus basi non saccatis, pedicellis calycem subaeguan-
tibus, calycis ad medium fissi laciniis triangulari-acuminatis, corollae
purpureo-violaceae omnino glabrae tubo calyce triplo longiore laciniis
© tubo corollino tertia parte brevioribus, capsula ovoidea calyce non
acereto inclusa. Floret augusto.
56 J. Velenovský
Folia 3—4 cm X 5—8 mm, scapus 6—10 em, calyx 3—4 mm
longus, corollae tubus 10—12 mm, limbus 13—15 mm.
Ad fontes rivuli Černí Isker in graminosis frigidis inter abros
niveos summi m. Rilo (2500 m).
Primula colore et magnitudine florum, foliis laete viridibus coria-
ceis formosissima. Rhizoma dicito vix tenuius foliague sicca odorem
gratum abietinum spirant. Caulis superne viscidus, pedicelli et calyces
sunt nigri. Involucri phylla majora in apice scapi terminalia videntur.
Species nostra nulli notae similis est, spectat tamen in affinitatem
P. glutinosae Wulf.
Verbascum decorum sp. n.
Bienne, lana nivea floccosa tandem ad folia et caulem detersili
obsitum, caule saepius jam a basi in paniculam pyramidatam multi-
ramosam diviso parte inferiore valde folioso, foliis rosularum numerosis
imbricatis ellipticis et oblongis obtusis vel breviter acutatis basi atte-
nuatis sed non petiolatis lana molli níveu candidisstma eleganter ves-
ditis margine crenulatis, caulinis crenulatis inferioribus oblongis bre-
viter acutis basi longe attenuatis, superioribus e bast amplexicault
longegue ad caulem decurrenti ovato-oblongis, foralibus bracteiformibus
lanceolato-linearibus fasciculo multo brevioribus, fasciculis 5—10foris
in racemos longos laxos dispositis, pedicellis calyci aeguilongis, calyce
sublente bombycino tandem glabro viridi ad basin usgue in lacinias
lineari-lanceolatas acutas partito, corolla parva flava floccosa, fila-
mentis aurantiacis flavido-lanatis, capsula tandem glabrata oblonga
mucronata calyce duplo longiore. Floret julio.
Folia rosularum 10—15 cm X 4—7 cm, caulina media 6—7 cm
X 4 em, caulis 50—60 cm, corolla cire. 1 em diam., capsula 6 mm
longa. „
In fissuris rupium apricorum ad radices m. Rhodope supra Štani-
maka et Dermendere freguens. Leci a. 1889.
Paniculae facies V. Lychnitis L. revocat, sed rosulae hornotinae
elegantissime niveo-tomentosae ab omnibus europaeis abhorrent. Speciei
nostrae affine est V. gnapholodes MB. tauro-caucasicum et V. erčor-
rhabdon Boiss. orientale.
Serophularia baleanica sp. n.
Biennis, caule elato obtusangulo puberulo folioso superne pani- *
cula oblonga terminato, foliis petiolatis praecipue subtus molliter pubes-
Plantae novae bulgaricae, 57
centibus, inferioribus obtuse superioribus acute crenato-dentatis den-
tibus apiculatis, inferioribus e basi profunde cordata ovatis, mediis
et superioribus e basi truncata vel cordato-truncata triangulari-oblongis
apiculatis, panicula aphylla vel basi foliis parvis suffulta, bracteis
lineari-lanceolatis, pedicellis dense nigro-glandulosis calycem subae-
auantibus vel eo paulo longioribus sub fructu strictis, calycis glabri
laciniis ovato-orbiculatis fere nigris late fusco-marginatis, corolla
virenti-lutea magna calyce triplo longiore labio superiore purpureo,
staminibus inclusis, appendice transverse latiore sat crassa, capsula
- ovato-globosa breviter mucronata calyce subduplo longiore. Floret
julio, augusto.
Caulis 50—70 cem, foliorum limbus 6 cm X 4 cm, panicula
10—20 cm X 6 cm, corolla 10—12 mm X 6 mm, capsula 6 mm longa.
In herbidis alpinis sub cacumine m. Vitoša non procul ab agro
niveo Sofiam versus sito in societate Lili Jankae legi a. 1889.
Valde affinis S. Scopoliř Hpe., guam in Bulgaria multototies
legi et observavi. Haec tamen a nova specie dignoscitur: statura
graciliore, foliis angustioribus et minus dense pubescentibus, pedi-
cellis tenuioribus et arcuatim patentibus calyce semper multo longi-
oribus, calyce viridi, corolla tertia parte minore saepius tota virenti-
purpurascente, capsula e basi ovata in rostrum longius conico-atte-
nuata calyce fere triplo longiore. Caeterum S. Scopil formis di-
versis variat, gua de causa etiam nostra nova species Beru ejusdem
speciei alte alpinum sistere possit.
Ornithogalum orbelicum sp. n.
Glabrum, bulbo ovato non bulbillifero, foliis 5B—8nis anguste
linearibus corymbum aeguantibus linea lata alba percursis canalicu-
latis, scapo elato sat crasso corymbo paulo longiore, corymbo 1—10-
floro demum ambitu ovato, bracteis lanceolato-linearibus apice tenuiter
attenuatis membranaceis multinerviis pedicellis 2—Splo brevioribus,
pedicellis tandem angulo rvecto patentibus crassts capsula verticaliter
erecta 4— Gplo longioribus, perigonii phyllis oblongo-linearibus obtusis
- albis dorso late viridibus, filamentis late linearibus apice breviter
attenuatis perigonio dimidio brevioribus, capsula obovata late hexa-
ptera inferne in stipitem aegulongum abruptím attenuata, seminibus
globosis reticulato-rugulosis. Floret augusto.
Scapi 15—25 cm, pedicelli inferiores sub fructu 7—9 cm, ca-
psula cum stipite 1*/, cm, perigonii phylla sub flore 1'/, em X 3—3"/; mm,
folia 3—4 mm lata, bulbus 2 cm diam.
58 Ji Velenovský
In herbidis humidis alpinis m. Rilo ad lacum Suho jezero dictum
legi a. 1889.
Capsula alata ad affinitatem O. nan Sibt. spectat, facie autem
O. umbellato L. similius. Capsula magna stipitata pedicellis crassis
angulo recto patentibus, scapo crasso valde insignis.
Allium rhodopeum sp. n.
Bulbi ovati non bulbilliferi tunicis externis membranaceis, scapo
tereti sat gracili ad medium foliato, folis vaginis spathisgue demse
půlosts, foliis tenuiter linearibus semiteretibus interne canaliculatis,
spathae valvis binis e basi lanceolata in caudam umbellam longe
superantem sensim abeuntibus, umbellae diffusae multiflorae pedi-
cellis tenuibus flore pluries longioribus, internis multo longioribus
tandem erectis, perigonii carnei obconico-campanulati phyllis conni-
ventibus late oblongo-linearibus laevibus obtusis vel apiculatis, fila-
mentis perigonio subaeguilongis subulatis inter se et cum perigonio
breviter coalitis sinubus edentulis, capsula obovata basi attenuata
perigonio subbreviore, stylo exserto. Floret augusto.
Seapi 25—95 em, folha 1 mm lata, capsula cřre. G mm longa,
perigonů phylla 4"|,—5 mm X 2 mm, bulbus víz 1 em diam.
In saxosis aridis collis Džemdem Tepe prope Philippopolin et
supra Dermendere freguens. Legi a. 1889.
Proximum A. paniculato L., a guo dimmensionibus omnino fere
duplo minoribus, umbella sat paupera et indumento differt. In de-
seriptionibus A. pamculati ejusgue varietatum nullibi forma. pilosa
meěmoratur.
Carex tricolor sp. u.
Rhizomate laxe caespitoso tenui ramoso fasciculos foliorum cul-
mosgue paucos vel solitarios basi breviter foliosos edente, foliis vi-
ridibus duriusculis linearibus planis culmis aeguilongis, vaginis radi-
calibus in fibras tenues parallelas paulisper solutis fusco-purpureis,
culmis tenuibus erectis glabriusculis odtuse trigonis, spicula mascula
solitaria terminali oblongo-clavata sessili, femineis 1—2nis ad apicem
culmí valdé approximatis late ovatis sessilibus sat paucifloris, bracteis
omnibus čotis membranaceis amplexicaulibus non vaginantibus brevibus
latis retusís vel breviter mucronatis fuscis late hyaline marginatis et
pallide carinatis, olumis late ovatis acutřsstmis fuseis pallide fasci-
Plantae novae bulgaricae. 59
atis lategue scariose marginatis tandem fructus plene obtegentibus,
utriculis minute puberulis enerviis pyriformi-trigonis 72 vostrum evi-
denter bidentatum ore scartosum breve compressum margine scabridum
abruptítm contractis.
Spiculae masculae circ. 1/, cm, femineae 6 mm, folia 2—2'/, mm
lata, fructus 2"/, mm longus.
In lapidosis primi ascensus supra caenobium in m. Vitoša legi
a. 1885.
Planta habitu omnino species ex affinitate C. piluliferae, prae-
cocts ete. revocans, sed ob rostrum bidentatum compressum scabridum
ad affinitatem C. hispidulae Gaud. huicgue proximarum referenda.
Glumae tricolorato-fasciatae praesertim insignes sunt.
4.
Uiber den Inhalt eines Auarzknollens von Ruditz.
Von Dr. Philipp Počta in Prag.
Mit Tafel III.
(Vorgelest den 24. Jánner 1890.)
Etwa vor 3 Jahren erhielt ich vom Herrn Prof. A. Makowsky
in Brůnn ein fausterosses Stůck rother Auarzkonkretion, welches noch
mit einer vom bekannten, eifrigen Sammler und Naturforscher Ko-
lenati geschriebenen Etiguette versehen war. Dieser Hornstein
stammt aus den jurassischen Ablagerungen von Ruditz bei Brůnn in
Máhren aus den sogenannten „Ruditzer Schichten“, welche der Bi-
mammatus-Zone egleichgestellt werden und es wurde sein Vorkommen
und seine Lagerungsverháltnisse eingehend bereits von A. Reuss,")
V. Uhlig?) und dann von Prof. A. Makowsky und A. Rzehak“)
beschrieben.
Schon die Betrachtung einiger důnnen Splitter unter dem Mi-
kroskope ergab, dass dieser Hornstein von Spongiennadeln vollkommen
erfůllt ist, ja richtiger gesagt, dass er eigentlich nur aus einem
Konglomerate von zerbrochenen Spongiennadeln besteht.
Ich hatte bei meinem wiederholten Verweilen in Máhren die
Absicht gehabt den Fundort dieses Hornsteines náher in Augenschein
zu nehmen und daselbst ein zahlreicheres Material einzusammeln,
wurde aber immer an diesem meinen Vorhaben gehindert. Demnach
!) A. Reuss. Beitráge zur geognostischen Kenntniss Máhrens. Jahrbuch
der k. k. geologischen Reichsanstalt. B. V. 1854.
2) Dr. V. Uhlig. Die Jurabildungen in der Umgebung von Brůnn. In: Moj-
sisovics © Neumayr Beitráge zur Palaeontologie Osterreichs-Ungarns und des
Orientes. B. I. 1881.
S) A. Makowsky © A, Rzehak, Die geologischen Verháltnisse der Um-
gebung von Brůnn als Erláuterung zu der geologischen Karte. In: Verhandlungen
des naturforschenden Vereines in Brůnn. B. XXII. 1883.
Philipp Počta: Úber den Inhalt eines Auarzknollens von Ruditz. 61
habe ich mich entschlossen den Inhalt dieses einen, mir freundlichst
úbermittelten Auarzknollens, welchen ich zu Důnnschliffen verarbeiten
liess, zum Gegenstand einer kleinen Mittheilung zu machen, was ich
umsomehr thun zu kónnen elaubte, als, wie bereits erwáhnt wurde,
das geologische Vorkommen desselben bekannt und wiederholt be-
schrieben wurde.
Die Abbildungen auf der beigelegten Tafel wurden mittelst Ka-
mera lucida meist in 40facher Vergrósserung von mir selbst ge-
zeichnet. Wo eine bedeutendere Vergrósserung erforderlich erschien,
wurde sie bei einzelnen Figuren angegeben.
Der zu beschreibende Hornstein ist von róthlicher Farbe, die
insbesondere der Oberfláche zu in eine bláulich-weisse úbergeht. Er
ist sehr hart, lásst sich in scharfkantige Splitter zerschlagen, ist
kompakt und nur durch haarfeine Gánge durchzogen. Die Oberfláche
des mir vorliegenden Knollens war etwa zur Hálfte mit einer mehr
porósen Lage bedeckt, wogegen die zweite Haálfte ein frischer Bruch
bildete zum Zeichen, dass dieser Knollen nur ein Theil eines grós-
seren Štůckes war. Unter dem Mikroskope erscheint der Hornstein
- rothbraun mit rostrothen Flecken, die insbesondere im Kreise um
die bereits erwáhnten, feinen Gánge auftreten. Diese Fárbung ist
dem Einwirken eisenhálticer Wásser, welche durch die feinen Gánge
eindrangen, zuzuschreiben. In důnnen Splittern oder in Diůnnschliffen
unter dem Mikroskope beobachtet zeigt sich dieses Gestein als gánzlich
aus Spongiennadeln bestehend. Diese Beschaffenheit war bereits A
Reuss“) bekannt und wurde auch neuerer Zeit von V. Uhlig")
hervorgehoben.
Der Erhaltungeszustand der Spongiennadeln ist fůr die mikro-
skopische Untersuchung sehr ungůnstie. Die ganze Masse des Horn-
steines erscheint als ein Gemenge von ůbereinander geworfener und
dicht zusammengeháufter Nadelbruchstůcke, die in den meisten Fallen
mit scharfen Umrissen versehen sind, selten zerfliessen und von gut
-© ausgeprágtem Axenkanal durchbohrt sind. Die Nadeln selbst sind aus
weissem Kiesel, haben jedoch viele Risse und Šprůnge, der Axen-
kanal ist meist mit rothbrauner oder auch schwarzer Masse erfůllt.
Stellenweise hat es den Anschein, als wenn die Nadeln in ein-
zelnen Partien parallel zu einander angeordnet wáren, wobei nur
selten andere Gebilde durch eine Lage von anderer Richtung diese
Anordnung stóren. In jenen Fallen, wo diese, so geordneten Nadeln
senkrecht auf die Fláche des Důnnschliffes gestellt sind, finden wir
eine mehr oder weniger bedeutende Anzahl von weissen Kreisen mit
62 Philipp Počta
centralem, dunkel gefárbtem Kerne — dem Axenkanale — aneinander
gereiht.
Einzelne Nadeln sind meist in kleine Stůcke zerbrochen und
liegcen nebstdem in verschiedenen Fláchen, so dass es fůr einen be-
sonders ginstigen Zufall gedeutet werden muss, wenn in der Fláche
des Důnnschliffes das Bild einer ganzen Nadel unter dem Mikroskope
erscheint. Der grósste Theil der Nadelnbruchstůcke ist an dén Bruch-
fláchen abgerundet, so dass es den Anschein hat, als wenn dieselben
vor der Ablagerung einer starken Reibung ausgesetzt gewesen wáren.
Was den Axenkanal betrifft, so ist derselbe fast immer ange-
deutet, oft sehr scharf ausgepráct.
Bei einigen Formen fehlt jedoch jede Spur von einem Axen-
kanale (sieh Fig. 10, 14—18), bei anderen ist er nur durch eine
kurze, schwarze Linie (Fig. 7) oder doch durch Theile derselben
(Fig. 11) angedeutet. Er ist von verschiedener Breite, oft ziemlich
eng (Fig. 3) oder aber auch sehr weit (Fig. 2, 5).
Die Stelle des Axenkanales in der Mitte der Nadel ist zuweilen
von infiltrirter, dunkler Masse eingenommen, die dann unregelmássig
die Nadel ausnast, ja hie und da beinahe die ganze Nadel erfůllt
(Fig. 6, 8 und 9).
Meist bleiben aber auch im letzten Falle doch die Umrisse der
Nadel intakt, zuweilen werden sie zerfliessend. Als vereinzelntes Vor-
kommen mus die Erscheinung genannt werden, wo der Axenkanal
nicht in der Mitte der Nadel sich befindet, sondern schief gegen
einen Rand sich hinzieht und am Ende der Nadel plótzlich sich aus-
breitet (Fig. 4). Auch diese ungewohnliche Beschaffenheit des Axen-
kanales kónnte vielleicht durch Infiltration gedeutet werden. Sehr oft
sind in Hornsteine die Umrisse der Nadeln undeutlich, ja die Nadeln
selbst aufeelóst, so dass nur die dunklen Axenkanále erůbrigen (Fig.
20, 21), die jedoch meist treu die Verzweigung der Nadelarme an-
geben. | |
Hohlráume um Axenkanále, wie sie zuerst im Hornsteine von
Brůsau in Máhren“) beobachtet wurden und zur Deutung eigenthům-
licher, filigranartiger Nadeln gedient haben, sind hier nie zu beo-
bachten. Die Masse der Nadeln ist gánzlich verschwunden und die
Axenkanále liegen wie selbstándige Gebilde aneinander geháuft. Aller-
dings gibt es viele Uibergánge von gut erhaltenen Nadeln zu bereits
4) Ph. Počta, Ueber Spongiennadeln des Brůsauer Hornsteines. In: Sitzgs-
ber, d. kóngl. bóhm. Gesell. d. Wissenschaften 1884. (Taf. I. Fig. 11, 12.)
|
ý
i
'
W
Úber den Inhalt eines Ouarzknollens von Ruditz. 63
theilweise aufgelósten mit undeutlichen Umrissen, die dann nur durch
weisse Fárbung der Umgebung von Axenkanálen die Formen der Nadeln
andeuten.
Der weit grósste Theil dieser eingeschlossenen Nadeln cgehórt
den Tetractinelliden, wogegen von Hexactinelliden iberhaupt keine
sichere Spur angetroffen werden konnte und von Lithistiden nur we-
nice, isolirte Elemente gefunden wurden. Es steht diese Wahrnehmung
nicht im Einklang mit der Angabe Uhlio's“), welcher sich in dieser
Richtung nachstehends áussert: [Seite 124 (14)]: „Sie (die Hornsteine)
zeigen zuweilen eine Art netzfórmiger Struktur, die schon von Reuss
ganz mit Recht auf Sponcien zurůckgefiihrt wurde, was wieder natur-
gemáss zu der weiteren Annahme fůhren musste, dass der grósste
Theil der verschiedengestaltigen kieseligen Konkretionen dem ver-
nderten Materiale von Kieselschwámmen seine Entstehung verdanke.
Im Důnnschliffe erkennt man in der That Hexactinelliden und Lithi-
stiden-Nadeln und Netztheile in grosser Schónheit und Deutlichkeit“..
Da jedoch von Uhlig nebst Spongien noch zahlreiche andere
Versteinerungen in diesen Kieselkonkretionen angetroffen wurden, in
dem mir vorliegenden Knollen jedoch keine gefunden worden sind,
ist es wahrscheinlich, dass dieses Handstůck des Hornsteines eine
besondere, von anderen áhnlichen Konkretionen verschiedene Fauna
beherbergt. Dieser rothe Hornstein, dessen Farbe die Náhe der in den
Ruditzer Schichten háufigen Eisenerze 'verrathet, scheint úberhaupt
in der genannten Lokalitát ziemlich selten vorzukommen, da auch
die Bemihungen lokaler Sammler, welche ich auf diesen Hornstein
aufmerksam machte, ein grósseres Material einzusammeln erfolglos
blieben.
Bei der Beschreibune einzelner Gebilde muss darauf aufmerksam
gemacht werden, dass, wie es ja in der Natur des Gesteines selbst
liest, nur Diůnnschliffe benůtzt werden konnten, so dass bei den mehr-
axigen Elementen in jenen Fallen, wo die in anderer Fláche als der
des Důnnschliffes verlaufenden Arme nicht angedeutet sind, nur Ver-
muthunsen úber die Gestalt derselben angefůhrt werden kónnen.
Am háufissten kommen die ečnazrigen Nadelm vor. Šie sind, wie
bereits oben angedeutet wurde, meist in kleinen Bruchstůcken, die
grósstentheils auseinander geworfen, selten so zu einander geordnet
sind, dass man von ihrer Zugehorickeit kaum zweifeln kann (Fig. 3).
Es ist darum unměslich die Dimensionen der Nadeln anzugeben. Ein
einziges, ganzes Exemplar einer, wie es scheint noch junger Nadel
(Fig. 1) mit dem gegen ein Ende erweiterten Axenkanale misst úber
64 Philipp Počta
4 Mm in der Lánge und etwa 0:2 Mm in der gróssten Breite. Die
verschiedene Beschaffenheit des Axenkanales bei diesen Formen wurde
bereits besprochen. Die Deutung dieser einaxigen Nadeln ist sehr
schwierig, nachdem dieselben keinen charakteristischen Typus vor-
stellen, sondern bei vielen Gattungen der Tetractinelliden auftreten.
Dem entspricht im Ruditzer Hornsteine auch die Nachbarschaft, mit
welcher sie vorkommen und welche mit ganz unbedeutenden Aus-
nahmen den Tetractinelliden angehórt. Denn das ist bezeichnend fůr
die Fauna des mir vorliegenden Auarzknollens, dass sie kein einziges
Monactinellidenelement aufweist. Denn auch die typischen Nadeln der
Gattung Reniera, die sonst zu den háufigsten Erscheinungen ge-
hóren, fehlen hier gánzlich.
Die Schwierigkeiten bei der Bestimmung dieser langen, ein-
axigen und zu beiden Enden zugespitzten Nadeln hob bereits W is-
niowski“) “) hervor, indem er diese Formen als zur Gattung Oppen-
tionella Zitt., an Thetyopsis Zitt., an Stelletta Sch m., an Thenea
Gray gehórend bezeichnet. Meiner Ansicht nach kann úber die Zuge-
hórigkeit dieser einaxiger Formen zu den Tetractinelliden kaum ein
Zweifel obwalten; es důrfte sich nur um die Einbeziehung in eine,
bereits bekannte Gattung handeln.
Die grósste Anzahl der bisher beschriebenen und aus anderen
Formationen angefůhrten Nadeln vom Ahnlichen Ausseren wurde
bisher zur Gattung Geodia (oder Geodites) gestellt. So fihrt Hinde“)
(Tafel 41, Fig. 10—100) alle ihm aus der Kreide von Sůd-England
bekannte, einfache Nadeln unter diesem Namen, dessgleichen auch
von Horstead.*) Auch die aus den verschiedenen Schichten der boh-
mischen Kreideformation*) (Taf. I. Fig. 1—6) und'“) (Taf. I. Fig.
5)Th. Wiániowski. Beitrag zur Kenntniss der Mikrofauna aus den
oberjurassischen Feuersteinknollen der Umgegend von Krakau. In: Jahrbuch
der k. k. geolog. Reichsanstalt B. XXXVIII. 1888. 667.
S) Derselbe Nowy przžyczynek do znajomosci górnojurajskich Monactinelli-
dów i Tetractinellidów. In: Kosmos. Roczn. XIV. 1889. 5.
7) G. J. Hinde On Beds of Sponge-remains in the lower and upper
Greensand of the South of England, In: Philosophical Transactions of the Royal
Society 1885.
8) Fossil Sponge Spicules from the Upper Chalk Munich 1880.
9) Ph. Počta Úber isolirte Kieselspongiennadeln aus der bóhm Kreide-
formation. In: Sitzgsber. der kónigl. bohm. Gesell. d. Wissenschaften 1883, 1884.
19) — Beitráge zur Kenntniss der Spongien der bóhm. Kreideformation
Abth. III. In: Abhandl. der kónigl. bůhm. Gegell. d. Wissenschaften VII. Folge
1 B. 1885.
Úber den Inhalt eines Ouarzknollens von Ruditz. 65
2—4), aus dem Hornstein von Brůsau *) und dann aus den liasischen
und jurassischen Schichten Ungarns“") (Taf. I. Fig. 9, 13, 20, 31)
von mir beschriebenen Einaxer wurden dieser Gattung unterstellt.
Allerdings muss darauf aufmerksam gemacht werden, dass dieselben
Gebilde in einer nicht abweichenden usseren Form auch bei an-
deren Tetractinelliden vorkommen. So sind es insbesondere die von
Wisniowski angefihrten Gattungen Tethyopsis Stelletta und Thenea,
die solche Nadeln besitzen. In Anbetracht dessen ist die Bestimmung
einzelner, isolirter Einaxer unměglich und man muss die Nachbar-
schaft dieser Nadeln, mit welcher sie zugleich auftreten, náher be-
růcksichtigen. In dieser Hinsicht liefert eben die Fauna des unter-
suchten Knollens viel belehrendes, da unter allen Nadeln kein
typisches Geodiaelement angetroffen wurde. Die Nachbarschaft unserer
Einaxer wird hauptsáchlich von den Nadeln der Gattung Stelletta und
dann auch Tethyopsis und Pachastrella gebildet und aus diesem
Grunde důrften diese einfachen Elemente mit grosser Wahrschein-
lichkeit der Gattung Stelletta angehóren. So wie ich aus anderen
Formationen die einfachen, beiderseits zugespitzten Nadeln der
Gattung Geodia (Geodites) unterstellt habe, weil sie von zahlreichen
Elementen dieser Gattung begleitet wurden, záhle ich dieselben
Formen aus dem Ruditzer Hornsteine zur Gattung Stelletta.
Von anderen einaxigen Elementen sind noch nur kleine, eifór-
mige Gebilde zu nennen (Fig. 22 u. 23.), die nachdem sie ziemlich
undeutliche Umrisse und breite, wie ausgenaste Kanále besitzen,
nicht náher zu deuten sind. Die Kugeln von Geodites aus der oberen
Kreide von Horstead, wie sie Hinde*) (Taf. I. Fig. 25) abbildet,
stehen unseren Gebilden am náchsten, unterscheiden sich jedoch durch
gróssere Dimensionen und regelmássigere Form.
Die vierazwigen Nadelm sind zunáchst durch einen grossen Vier-
strahler (Fig. 6.) vertreten. Derselbe besitzt in einer Richtung gebo-
gene, etwa 0'5—0:6 mm lange Arme, die theilweise in Stůcke gebrochen
„und von schwarzer Masse infiltrirt sind. Der Axenkanal ist in Folge
der Infiltrirung undeutlich, erscheint jedoch an der Fláche des auf-
steigenden vierten Armes, welcher durch die Fláche des Důnnschliffes
abgeschnitten ist. Dieser Vierstrahler důrfte am besten zur Gattung
Pachastrella gestellt werden. Eine ganz áhnliche, insbesondere in
Betreff der Biegung der Arme gleichgeformte, jedoch etwas schlanker
1) — Ueber Spongiennadeln' aus einigen Gesteinen Ungarns. In: Fóld:
tani Kózlony XVII. 1887.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 5
H
66 Philipp Počta
gebaute und oróssere Nadel zeichnet auch Wisniowski“) (Tať.XII ©
Fig. 18). Die von Carter"'*) (pae. 130 Taf. X. Fig. 71) aus der.
Kreide unter dem Namen Dercites haldonensis zuerst angetihrten spa-
nischen Reiter wurden von Hinde“) (Taf. 43. Fig. 4—4 c) ebenfalls |
zu dieser Gattung gestellt. In der bohmischen Kreide kommt eine |
sehr schóne, schlanke Form Pach. Hindei Poč. *) (Taf. II. Fig. 1) vor. |
Im turonen Hornstein von Brůsau wurden 2 áhnliche Elemente vor- |
gefunden *) (Taf. II. Fig. 7, 18) so wie auch im unteren Dogger von
Úrkut in Ungarn **) (Taf. I. Fig. 33, 34). Aus der Kreide von Hor- |
stead sind ebenfalls mehrere (4) Arten beschrieben worden-*) (Seite |
45—48. Taf. III. Fig. 24, 25, 27—33). Auch Zittel '*) bildet einige |
(Taf. V. Fig. 54, 55) Vierstrahler dieser Gattung ab und stellte auch ©
eine neue fossile Art P. primaeva **) auf. Neben diesem grossen und ©
schlanken Vierstrahler wurde im Ruditzer Hornsteine noch ein klei-
nerss Exemplar von bedeutender Dicke, mit stumpf zugespitzten ©
Armen aufgefunden, das ebenfalls durch schwarze Masse infiltrirt |
ist (Fig. 9.). Auch dieses Gebilde kónnte als zur Gattung Pacha- |
strella gehorend gedeutet werden. Weiters kommen noch 2 Elemente
vor, die mit einem lánsgeren Schaft versehen sind. Eins von ihnen |
ist ziemlich gut erhalten, hat den Axenkanal am Ende des lángeren ©
Armes durch einen kurzen, aber kráftigen Štrich angedeutet und ist ©
ohne jede Andeutung des vierten Armes (Fis. 7). Das zweite Exemplar |
stellt wahrscheinlich nur ein Bruchstůck dar, das ebenfalls von einer *
schwarzen Masse infiltrirt ist (Fig. 8). Am náchsten stehen diese |
Formen den bei der Gattung Tethyopsis vorkommenden Vierstrahlern.
Im Lias von Pecsvárad in Ungarn ') (Taf I. Fig. 1) wurde |
eine áhnliche Nadel gefunden. |
Nebstdem zeichnet auch Wisniowski*“) (Taf I. Fie. 6) ein |
kleines Element von dieser Gattung aus den jurassischen Hornsteinen *
der Umgebung von Krakau. Aus der Kreide wurden áhnliche Nadeln |
in ziemlicher Anzahl beschrieben. So von Zittel**) (Taf. XI. Fig. 3), |
Carter"*) (Tať. X. Fig. 7), Hinde") (Taf. 42. Fig. 15, 15 a, Taft!
49. Fig. 1—1 d). Frůher wurden diese Nadeln direkt zur recenten |
Gattung Tethya gestelit, so von Hinde die Elemente von Horstead *) ©
(Taf. III. Fig. 13—14), und von mir“) aus der bohmischen Kreide- |
19) J. Carter On fossil Sponge Spicules compared with those of existing |
Species In: Annals and Magazine of nat. hist. Serie IV. Vol, 7. 1871.
13) K. A. Zittel, Úber Coeloptychium. In: Abhandlungen der kčnigl. bayr.
Akademie der Wissenschaften II. C1. XII. Band 1876.
14) — Studien úber fogsile Spongien. Ibidem II. C1. XIII. Band. 1879.
Úber den Inhalt eines Auarzknollens von Ruditz. 67
formation (Taf. I. Fig. 30) so wie aus dem turonen Hornstein von
Brůsau +) (Taf. II. Fig. 5, 6).
Weiters sind die Vierstrahler im Ruditzer Hornsteine noch durch
einen zierlichen und beinahe zur Gánze erhaltenen Gabelanker ver-
treten (Fig. 11). Derselbe hat den Axenkanal durch dunkle Striche
angedeutet und ist an der Spitze eines Armes abgebrochen. Die Stelle,
wo der Schaft hervortrat, ist nicht sichtbar.
Diese Form ist eine der háufigsten in allen Formationen und
kann mit ziemlicher Sicherheit der Gattung Štelletta untergestellt
werden. Ganz áhnliche Formen fiihrt auch Wisniowski“) (Tafel
XII. Fig. 23, 24); *) (Fig. 7) an. Vielleicht kónnte man auch den
als Geodites bestimmten Gabelanker aus dem Lias von Sz. Laszló in
Ungarn *") (Taf. I. Fig. 3) hieher rechnen. Aus der Kreide bildet
Hinde“) (Taf. 42. Fig. 14—14 c) einige áhnliche Elemente ab.
Ganz áhnliche Nadeln wurden auch unter Tisiphonia angefůhrt, so von
Hinde*) (Taf. III. Fig. 16—23) und die aus der bohmischen Kreide *)
(Taf. I. Fig. 36, 37) und dann aus dem Hornsteine von Brůsau *)
(Taf. I. Fig. 17, Taf, II. Fig. 9, 10) beschriebenen.
Von Bruchstůcken dieser Gabelanker sei hier eines Erwáhnung
gethan, welches sich durch einen scharf ausgeprágten Axenkanal aus-
zeichnet (Fig. 12).
Ein Gabelanker, dessen Arme nicht gleichmássig verzweigt sind,
mit gut angedeutetem Axenkanale (Fig. 15) ist allerdines ebenfalls
hieher zu stellen.
Von den Elementen, deren unvollkommenes Bild im Důnnschliffe
keine genůsende Anhaltspunkte bietet, um ihre áussere Form zu er-
gánzen, sind hier zwei Exemplare abgebildet worden (Fig. 10, 14).
Beide scheinen Bruchstůcke von Gabelankern zu sein und wáren dem-
nach hier anzufůhren. Die Undeutlichkeit in Folge ungůnstiger Er-
haltung der Umrisse wird hier durch den gánzlichen Mangel eines
Axenkanales vermehrt.
Von den Lothéstiden finden wir einige gebogene Nadeln, welche
grósstentheils mit einem unregelmássigen Fortsatze oder Verdickung
an einem Ende versehen sind (Fig. 15—19). Ausser einer einzigen
Nadel (Fig. 19) tragen sie keine Spuren eines Axenkanales. Diese
Gebilde stimmen mit den von Hinde'*), unter dem Namem Dory-
15) G. J. Hinde, On the Chert and Siliceous Schist of the Permo-Carboni-
ferous Strata of Spitzbersen, and on the Characters of the Sponges therefrom,
which have been described by Dr. E. von Dunikowski. In: Geological Magazine
Dec. III. Vol. V. 1888.
5*
i
68 Philipp Počta: Úber den Inhalt eines Auarzknollens von Ruditz.
derma Dalryense? aus den permokarbonischen Hornsteinen von Spitz-
bergen (Taf. VIII. Fig. 13) angefiihrten Elementen ziemlich gut
úberein.
Im ganzen konnten demnach aus dem Ruditzer Hornsteine nach-
stehende Arten bestimmt werden:
1. Stelletta sp. Einfache, beiderseits zugespitzte Nadeln (Figur
1—4).
2. Pachastrella sp. Spanische Reiter (Fig. 6, 9).
3. Tethyopsis sp. Vierstrahler mit einem zum Schafte verlán-
gerten Arme (Fig. 7, 8).
4. Stelletita sp. Gabelanker (Fig. 10—14).
5. Doryderma sp. (Fig. 15—19).
Ausser Spongiennadeln finden wir in Ruditzer Hornsteine fast
keine andere Versteinerungen; insbesondere fehlen die schónen Rhi-
zopoden, wie sie Wisniowski aus den Hornsteinen von Krakau
beschrieb, gánzlich.
Von Foraminiferen habe ich eine einzige Spur angetroffen, die
jedoch sehr uneůnstig erhalten ist und dann noch durch die Fláche
des Důnnschliffes schief geschnitten wurde, so dass hier keine náhere
Bestimmung měglich ist (Fig. 24).
Aus diesen Zeilen ist zu ersehen, dass der Ruditzer Hornstein
seine Entstehung ausschliesslich nur Spongien und in erster Reihe den
Tetractinelliden verdankt. Er ist, wie bereits Anfangs angefůhrt wurde,
cin Gemenge von theilweise bereits aufgelósten Spongiennadeln,
welches in der Náhe von eisenháltigem Wasser durch dieses durch-
getránkt wurde.
Und so ist ein Důnnschliff dieses Gesteines der beste Beweis
gegen die Theorie von Hull und Hardman'“), welche auf Grund
der Untersuchune von Hornsteinen aus der Kohlenformation die
Ouarzkonkretionen fůr Umwandlungsprodukte der Kalksteine angeben.
Diese irrige Ansicht wurde bereits von Hinde'') bekámpft
und es hat neuerer Zeit auch Wisniowski'*) den Process der
Bildung dieser Hornsteine durch Spongien beschrieben.
16) Hull Hardman On the Chert in the Upper Carboniferous Limestone
of Ireland. In: Scientific Transactions of the Royal Dublin Society Vol. I. 1878.
17) G. J. Hinde On the organic Origin on the Chert in the carboniferous
Limestone Series of Ireland, and its Similarity to that in the corresponding Strata
in North Wales and Yorkshire. Geological Magazine Decade III. Vol. IV. 1887.
18) T, Wisniowski Wiadomošé o krzemieniach jurajskich okolicy Kra-
kowa. In: Kosmos Roczn. XIII. 1889.
5.
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků).
Podává Frant. Klapálek v Praze.
(Předloženo dne 24. ledna 1890.)
Nadepsal jsem seznam tento jako předběžný, poněvadž doufám,
že ku obsaženým v něm 59 rodům se 138 druhy ještě časem aspoň
čtvrtina bude pro Čechy zjištěna. Přes tuto neúplnost odhodlal jsem
se napsati ho, aby konečně také u nás nějaký opravdový krok učiněn
byl ku sestavení fauny hmyzí, která posud velmi málo jest známa;
zvláště Trichoptery od dob Kolenatiho zůstaly u nás zcela ne-
povšimnuty. Naše vlast poskytuje zajisté podmínky Trichopterám velice
příznivé jednak svou velikou rozmanitostí terrainu, majíc jak rozsáhlé
nižiny polabské s mohutně valící se řekou a četnými tichými zá-
tokami, tak hojné rybníky jihočeské, tak i kol do kola značně vysoké
hřebeny horské s ukrytými vnich jezery; jednak i tím, že leží mezi
dvěma velikými horstvy, Alpami totiž a Karpaty, kteráž obě při-
spívají svým zvláštním dílem ku naší fauně,
Co soustavy se týče, přidržel jsem se soustavy zavedené v zá-
kladním díle o evropských Trichopterách Rob. M“ Lachlana: A mo-
nographic revision and synopsis of the Trichoptera of the European
fauna, London, Berlin. 1874—1880, jehož autor při druzích kritických
vždy se vzácnou ochotou material můj zrevidoval, začež mu tímto
„vřelý svůj dík vysloviti neváhám. Mimo material, který sám jsem na
"různých místech v Čechách sbíral, dostalo se mi též laskavých pří-
spěvků od p. prof. Ladislava Dudy, jenž sbíral hlavně u Soběslavě,
Jindřichova Hradce, Králové Hradce; p. prof. dra. Frant. Nickerla ze
Rudohoří, Křivoklátska a okolí Pražského, p. kand. prof. Jindřicha
Uzla od Hradce Králové a z Krkonoš a p. prof. Vil. Vařečky z Písku.
Všem jmenovaným zde pánům upřimně za vzácnou pomoe a ochotu
děkuji.
U každého druhu v seznamu uvedeného jest udáno mimo ná-
leziště také, žije-li v rybníce, či v potoce, což velice jest důležito,
"
10 Frant. Klapálek
poněvadž vody tekoucí mají své vlastní druhy, lišící se od druhů
obývajících vody stojaté. Udání doby, kdy ten který druh ve stavu
dospělém se vyskytá, má svou cenu proto, že téměř všechny druhy
objevují se jen v určitý, často velmi obmezený čas, aby potom tak
rychle zmizely, jak se byly objevily. Doklady ku nálezištím, odkud
sám jsem materialu nepřinesl, vesměs jsem viděl, což naznačeno jest
znamením!. ©
Zbývá mi zmíniti se ještě o Frid. Kolenati-ho díle: Genera et
Species Trichopterorum, pars I. Pragae 1848; pars II. Mosguae 1859.
Roku minulého pokusil jsem se zrevidovati typy, které uchovány jsou
ve musejních sbírkách zdejších a shledal jsem, že udání tohoto autora
velice jsou nespolehlivá, poněvadž smísil často v jednom druhu dva
i tři druhy tehdá již rozlišované a že bez přímého ohledání jeho
exempláře nelze často s určitostí říci, který druh vlastně měl na
zřeteli. Nicméně nechtěje ponechati jeho práci nepovšimnutou, vybral
jsem z ní česká náleziště, uváděje je tak, jak v ní psána jsou, při
druzích, ku kterým nejspíše asi patří, při čemž řídil jsem se hlavně
synonymikou uvedenou v díle R. M“ Lachlana, a tam, kde měl jsem
typy po ruce, svým vlastním ohledáním.“) Při nálezištích jeho často
uvedeni jsou jako nálezci Fieber, Nickerl (otec nyní žijícího prof.
dra. Frant. Nickerla) a Dormitzer. Vždy třeba míti při tom na zřeteli,
že potřebují údaje ty náležitého zjištění, což doufám časem, až česká
fauna důkladněji bude známa, také se podaří.
A. Inaeguipalpia.
I. Phryganeidae.
Neuronia, Leach.
ruficrus, Scop. Hluboké tůně naplněné vodním rostlinstvem. Hluboká,
stoka Bestrevská (9. VII.); Litomyšl, lesní tůň u Václavek (5.
VI.); Soběslav (Duda)!; Jindř. Hradec (Duda)!; Praha (Nickerl)!
— Oligostomis anaiis, str. 80. Bohemia, ad Pragam, in balneo
sic dicto Libussae (Kolenati).
reticulata, L. Malé potoky. Litomyšl, Budislav (15. V.); Jindř. Hradec
(2. V. Duda)! — Oligostomis recticulata, str. 81. Bohemia,
Leipa (Fieber); Bohemia (Nickerl).
clathrata, Kol. Rybník za Hrázkou, Hradec Králové (24. V., Uzel)!
!) Strany uvedené vztahují se ku stranám dila Kolenatiho.
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). rá!
Phryganeá, L.
grandis, L. Rybníky a tůně. Praha, rybník Počernický (25. V.);
Labe u Neratovic (26. V.); Soběslav (Duda)!; Hradec Králové
(Uzel)!; Sv. Anna u Plané (Nickerl)! — Trichostegia grandis,
str. 84. Bohemia ad Pragam in balneo Libussae (Majo, Kolenati);
Krtsch (Nickerl).
striata, Lu. Rybníky a tůně, z pravidla pospolu s půsděšlon, Šumava,
jezero Javorské (14. VL. ), jezero Čertovo (15. VI.); Praha, rybník
Počernický (25. V.); Labe u Neratovic (26. V.); Hradec Králové
(Uzel)!; Praha (Nickerl)!
varia, F. Rybníky. Hluboká, rybník Munický (23. VI.); Soběslav,
Nový rybník (Duda)!
minor, Curt. Labe, Libíš (V., K. Polák)!; Hradec Králové (Uzel)!
Agrypnia, Curt.
Pagetana, Curt. Rybníky. Hluboká, rybník na Bahnech (3. VIL.),
rybník Munický (18. VII.); Třeboň, rybník Opatovický a Břilický
(26. VII.); Lomnice, rybník Vokořínek a Flughaus (23. VIL.);
Soběslav, rybník Kvasovický (17. VII.); Sušice, rybník Divišovský
(8. VL); Litomyšl, rybník Osecký (5. VIIL); Praha, rybník Po-
černický (10. V.); — Agrypnia Pagetana, str. 78. Bohemia (8. Majo,
Kolenati).
II. Limnophilidae.
Grammotaulius, Kol.
mtidus, Můller. — Grammotaulius lineola, str. 39. Pragae (1. Julio,
Kolenati).
atomarius, F. Potoky a rychleji tekoucí řeky. Jablonné, potok Čer-
novický (19. VII.); Litomyšl, potok v Osíku (25. IX.); Jindř.
Hradec (9. VI., Duda)!; Nová Huť v Rudohoří (23. V., Nickerl)!:
N. H., Otročín (VIII., Nickerl)!; Breitenbach v Rudohoří (VII,
Nickerl)!; lesy Křivoklátské, Vůznice (8. VL., Nickerl)!; Praha,
sv. Prokop (IX., Nickerl)!; Hradec Králové (Uzel)! — Grammo-
taulius atomarius, str. 39. Pragae (15. Junio, Kolenati); Krtsch
Julio, Nickerl); Brandeis (Bohemiae, Fieber).
Limnophilus, Leach.
rhombicus, L. Rybníky i větší řeky. Litomyšl, rybník Osecký (10.—
15., IX.); Sušice, rybník Divišovský (8. VI.); Praha, Cibulka
18. VIII.); Soběslav a Jindř. Hradec (Duda)!; Rudohoří, Breiten-
(2 Frant. Klapálek
bach (VII.) a Nová Huť (VIII., Nickerl)!; Hradec Králové (23. V.,
Uzel)! — Chaetotaulius rhombicus, str. 45. Bohemiae, prope
Aunietitz (Kolenati); Krtsch (Nickerl); Leipa (Fieber).
subcentralis, Brauer. Rybníky. Litomyšl, Osík (25. IX.); Soběslav
(Duda)!; Hradec Králové (Uzel)!
Jlavicornis, F. Rybníky a velké řeky. Litomyšl, ryb. v Osíku (10. IX.);
Praha, rybník Počernický (25. V.); Labe u Neratovic (26. V.);
Jindř. Hradec (Duda)!; Praha, Sv. Prokop (IX., Nickerl)! —
Chaetotaulius flavicornis, str. 44. Bohemia apud Krtsch (Kole-
nati, Julio, Nickerl); Brandeis (Fieber).
decipiens, Kolti. Rybníky. Praha, ryb. Počernický (25. X.); Lito-
myšl, ryb. v Osíku (25. a 26, IX.); Soběslav (Duda)!
stigma, Curt. Rybníky. Hluboká, ryb. Munický (23. VI.); Litomyšl,
jezirka v Nedošíně (17. IX.); Soběslav (Duda)!; Jindř. Hradec
(V.; Duda)! Goniotaulius stigmaticus, str. 55. Bohemia apud
Krtsch (Julio, Nickerl). -
lunatus, Curt. Větší řeky. Litomyšl, jezírka v Nedošíně (dvě ge-
nerace, první VII., druhá IX—X.); Soběslav (Duda)!; Praha
(Nickerl)! — Chaetotaulius vitratus, str. 42. Bohemia, prope Pra-
gam (Kaiserwiese, Octobris, Kolenati); Brandeis (Fieber); Li-
bussabad, Laurentii mons (15. Juni, Kolenati).
politus, M“ Lach. Rybníky. Litomyšl, rybník v Osíku (10—15. a 25.
IX.); Jindř. Hradec (Duda)!
tgnavus, M“ Lachl. Litomyšl, jezírka v Nedošíně (dvě generace VII.
a IX.).
mgriceps, Zett. Litomyšl, Osík (25. VII).
centralis, Curt. Rudohoří, Breitenbach (VII., Nickerl)!
vittatus, F. Potoky i rybníky. Praha, Dolní Počernice (25. X.); Hlu-
boká, stoka Bestrevská (29. VI.); Litomyšl, potoky v Budislavi
(2. VIII.); Soběslav a Jindř. Hradec (Duda)! — Goniotaulius vit-
tatus., str. 49. Bohemia (Majo, Junio et Octobris), praecipue fre-
guens in stagnis prope Pragam, Belvedere (Kolenati); Reichenberg
(Fieber). Gon. flavus, str. 50. Bohemia, Pragae (stagnis, Belve-
dere, mense Majo et Junio, Kolenati).
affims, Curt. Litomyšl, Osík (28. V.).
awricula, Curt. Potoky. Litomyšl, Osík (10. IX.); Jablonné, potok
Orlička (20. IX.); Jindř. Hradec (8. VI., Duda)! — Goniotaulius
fenestratus, str. 52. Bohemia, ad Pragam (Fieber).
griseus, L. Rybníky i potoky. Praha ryb. Počernický (25. X.); Lito-
myšl, Osík (10. IX.); Jablonné, potok Orlička (19. IX.); Labe
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 73
u Neratovic (26. V.); Soběslav a Jindř. Hradec (8. VI., Duda)!;
Rudohoří, Breitenbach (VII, Nickerl)!; Hradec Králové, Obicka
(29. V.) a ryb. v Novém Hradci (23. V., Uzel)!; Krkonoše, Velký
stav a Labská louka (prvá půle srpna, Uzel)! — Goniotaulius
griseus, str. 53. Bohemia in stagnis et fossis prope portam sic
dictam Sandthor, Bruska (19. Majo, 30. Octobris, Kolenati);
Brandeis, Leipa, Mileschau (Fieber); Saltu bohemico, Ploeckel-
stein, (Septembris, Kolenati).
bipunctatus, Curt. Rybníky i potoky. Praha., ryb. Počernický (25.
X.); Labe u Neratovic (26. V.); Litomyšl, potok v Nedošíně
(17. IX.); Soběslav (Duda)!; Hradec Králové (Uzel)!
extricatus, M“ Lachl. Potoky i rybníky. Praha, Cibulka, potok (18.
V., 17., 18. a 26. VIII.), rybník Počernický (10. V.); Litomyšl,
ryb. Osecký (5. VIII.) a jezírka v Nedošíně (8. VII. a 17. IX.);
Soběslav (Duda)!; Jindř. Hradec (V., 7. a 25. VI., Duda)!; Brei-
tenbach v Rudohoří (Nickerl)! — Desmotaulius hirsutus, str. 57.
Bohemia ad Pragam, prope Třešowitz, Krtsch (12. Junio, Kole-
nati); Zawist prope Koónigsaal (30. Majo, Dormitzer); Brandeis
(Fieber); Saltu bohemico, Pumperle (12. Septembris, Kolenati).
sparsus, Čurt. Potoky. Litomyšl, Končiny (26. IX.), Nedošín (22. IX.),
Ptačí les (19. IX. a 3. VIII.); Nekoř (16. IX.); Soběslav (Duda)!
Rudohoří, Breitenbach (VII. Nickerl)!; Hradec Králové (Uzel)!
— Desmotaulius „Mergelei“ (— Megerlei), str. 57., Bohemia,
Julio apud Krtsch, Nickerl).
dispar, M* Lachl. — Stenophylax nigridorsus, str. 66. Saltu bohe-
mico, Pumperle (3. Septembris, Kolenati).
Jfuscicorněs, Ramb. Labe u Neratovic (26. V.); Soběslav (Duda)!;
Jindř. Hradec (4. V. a 9. VL, Duda)!; Hradec Králové, rybník
za Hrázkou (24. V., Uzel)! — Desmotaulius fumigatus, str. 58.
Bohemia ad Pragam, Libussae balneum (50. Majo, Kolenati):
Brandeis (22. Majo, Schmidt-Goebel); Saltu bohemico, Pumperle
(12. Septembris, Kolenati).
Anabolia, Steph.
laevis, Zett. Potoky i rybníky. Litomyšl, potok na Hrádku (12. a 20.
IX.), Končiny (26. IX.), Osík (25. IX.), Cerekvice (15. IX.);
Nekoř, Divoká Orlice (17. a 18. IX.); Jablonné, Tichá Orlice,
potok Černovický (19. IX.); Soběslav a Jindř. Hradec (Duda)!
Praha, rybník Počernický (6. X.); Hradec Králové (Uzel)!; Praha
74 Frant. Klapálek
(Nickerl)! — Stathmophorus fuscus, str. 61. Bohemia (Kolenati,
Fieber, Octobris); Saltu bohemico, Pumperle (5. SŠeptembris,
Kolenati).
Kolenati smísil ve svém druhu Stathmophorus fuscus tři druhy,
zdá se však, že jeho exempláry z Čech vesměs náležejí druhu
Anabolia laevis, Zett. Proto také budiž zde jen poznamenáno,
že uvádí v dodatcích Stathmophorus lapponicus z Čech: „Saltu
bohemico (3. Septembris, Kolenati).“ Jméno Stathm. lapp. po-
važováno jest jako synonymum Anabolia nervosa, Curt. (viz
M“ Lach., Eur. Trich., p. 103.), avšak druh tento náleží Europě
západní a nebyl tak daleko na východ posud nalezen.
Stenophylax, Kol.
picicornís, Pict. Bystré potůčky. Litomyšli, Kósselberg (9. V.), Budi-
slav (15. V.); Sušice, potok Divišovský (8. VI.); — Stenophylax
puberulus, str. 63. — Saltu bohemico ad originem fluminis
Moldau (8. Šeptembris, Kolenati).
infumatus, M“ Lach. Velké Jezero Javorské (14. VL).
rotundipennís, Brauer. Potoky okolí Prahy. Nalezl jsem ho na
Cibulkách (17., 18., 26. VIII.), u sv. Prokopa (18. VIII.) a ve Hlou-
bětíně (50. VIII.).
mgricornis, Pict. Bystré potoky. Litomyšl, Kósselberg (12. a 206.
VI), Hrádek (30. VI.); Krkonoše, Veliký stav (počátek srpna,
Uzel)!
stellatus, Curt. Potoky. Litomyšl, potok Osecký (VIII. a IX.), Cere-
kvice (15. IX.); Rudohoří, Breitenbach (VII. Nickerl)!
latipennis, Čurt. Potoky. Potok Nekořský (16. IX.); potok Vlčko-
vický u Nekoře (17. IX.); Jablonné, pot. Černovický (19. IX.);
Hradec Králové (Uzel)!
luctuosus, Piller. Potoky. Litomyšl, Hrádek (19. V.), Osík (5. VL);
Rudohoří, Nová Huť (8. VI., Nickerl)! |
Kolenati ve svém Stenophylax pantherinus, str. 67. smísil jistě
Stenoph. stellatus, latipennis a luctuosus a náleziště: Bohemia,
Krtsch, (Nickerl! Septembris) nasvědčuje, že také St. rotundi-
pennis počítal sem. Mimo to uvádí ještě náleziště Drandeis,
Reichenbere (Fieber)! o nichž mi nemožno zjistiti, kterému z uve-
dených druhů náležejí.
speluncarum M* Lachl. Soběslav (Duda)!
mucronatus M* Lachl. Potoky. Litomyšl, potok v Osíku (26. IX.),
potok v Končinách (25. IX.).
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 15
Kolenatiho Stenophylax striatus, str. 64., zahrnuje v sobě za-
jisté několik druhů. Ve sbírce musea král. českého náležejí
exemplary s tímto jmenem druhu St. vibex, Curt. (viz Fr. Kla-
pálek, Revision der in Kolenati's Trichopteren-Sammlung enthal-
tenen Arten. Zprávy kr. české společnosti nauk r. 1889.)
Rovněž shrnul Kolenati v tento druh Štenophylax concentricus,
Zett. (viz M“ Lachl., Rev. and Syn., p. 194.) možná též St. spe-
luncarum, M“ Lach. (ibid., p. 156.) a Micropterna nycterobia,
M“ Lach. (ibid., p. 139.). Kolenati uvádí tato stanoviska: Bohemia,
ad Pragam, Třešowitz, St. Procopium, St. Laurentium (Majo,
Junio, Kolenati), Závist (Dormitzer), Leipa, Teplitz (Fieber).
Micropterna, Stein.
nycterobia, M* Lach. Litomyšl, sv. Antonín (5. VIII. a 23. IX.),
Hrádek (20. IX.), jezírka Nedošínská (17. IX.), Končiny (26. IX.)-
Jablonné, potok Černovický (19. IX.); Praha (Nickerl)!
Halesus, Steph.
dnterpunctatus, Zett. Větší potoky. Litomyšl, potok v Osíku (21. a 25.
IX.), potok v Nedošíně (15. IX.), potok v Tržku (22. IX).
tesselatus, Ramb. Potoky. Jablonné, pot. Orlička a Tichá Orlice (19
IX.); potok Nekořský (16. IX.).
digitatus, Sch rk. Potoky. Jablonné, pot. Černovický a Orlička (19.
IX.).
Ve Kolenati-ho Hallesus digitatus, str. 69., zahrnuty jsou vše-
chny tři druhy právě uvedené. On uvádí neurčitě stanoviska:
Bohemia (Fieber) a Saltu bohemico, Pumperle (Septembris, Ko-
lenati).
auricollis, Pict. Potoky. Litomyšl, pot. v Nedošíně (8., 17., a 20. IX.).
potok v Osíku (10. IX.), v Končinách (5. X.), v Tržku (22. IX.),
ve Ptačím lese (19. IX.); Jablonné, pot. Orlička a p. Černovický
(19. IX.); Nekoř, D. Orlice u Lišnice (18. IX.). Jak nasvědčuje
synonymika uvedená na dotýčných stránkách díla M“ Lachl. Rev.
and Syn., smísil Kolenati ve svém Hallesus nigricornis, str. 70.
druhy: Hallesus uncatus, Brauer, auricollis, Pict., Drusus desti-
tutus, Kol., Ecelisopteryx eutulata, Pict.. Kolenati uvádí stano-
visko Bohemia, ,apud Brandeis (Fieber.).
Anomalopteryx, Stein.
Chauvintana, Stein. Potok Orlička v Jablonném (19. a 20. IX).
76 Frant. Klapálek
Drusus, Steph.
trifidus, M“ Lachl. Prameny a horské potůčky. Litomyšl, jezírka
Nedošínská (6. a 27. VII.), potok pod Lány (12. X.), studánka
u sv. Antonína (22. IX., 5. VIII. a 24. IV.), Kósselberg (26. VI.).
Peltostomis, Kol.
sudetica, Kol. Potoky. Litomyšl, Kósselberg (26. VI. a 28. VIII.),
Clupek (24. VI. a 27. VIII), Strakov (17. VI.); Jablonné, potok
Cernovický (19. VII. a 19. IX.).
Ecelisopteryx, Kol.
guttulata, Pict. Hirschenstein, Otava (9. VI).
madida, M* Lachl. Rudohoří, Breitenbach (Nickerl)!
Chaetopteryx, Steph.
villosa, F. Potoky. Litomyšl, potok před Nedošínem (5. VIII., 24. IX.
a 12. X.), Končiny (26. IX.), Osík (26. IX.); Jablonné, pot.
Orlička a pot. Černovický (19. IX.); Praha, Závist (23. X.,
Nickerl)! — Chaetopteryx tuberculosa, str. 75., Bohemia, Sudetis,
Kablík.
Apatania, Kol.
fimbriata, Pict. Jablonné, Černovický potok (18. VII).
muliebris, M* Lachl. Litomyšl, studánka u sv. Antonína (22., 23
2 Zl.)
Kolenati uvádí v dodatcích ku druhu Apatania vestita, str. 76.,
stanovisko Saltu bohemico, ad originem fluvii Moldau (8. Sep-
tembris, Kolenati). Zdá se, že tento autor ve druhu uvedeném
smísil několik druhů rodu Apatania. Exemplář uschovaný ve
sbírce musea kr. českého náleží druhu Ap. stigmatella, Zett.,
který však znám jest pouze z Finska a Laponska.
III. Sericostomatidae.
Bericostoma, Latr.
personatum, Spence. Potoky. Otava u Nuzerova, Sušice (12. VI).
pedemontanum, M“ Lachl. Potoky. Litomyšl, Kósselberg (26. VI),
Strakov (17. VI.); Jablonné, pot. Orlička (16. VII.) — Kolena-
tiho Prosoponia collaris, str. 90., s neurčitým udáním Bohemia
(Kolenati) může zahrnovati oba shora uvedené druhy Sericostoma.
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 7
Oecismus, M“ Lachl.
monedula, Hagen. Potoky. Jablonné, Bystřec (15. VII.), Orlička (16.
VIL), Jamné (17. VIL), p. Černovický (18. VIL.); potok Nekoř-
ský (21. VIL.).
Notidobia, Steph.
ciliaris, L. Potoky. Praha, potok na Cibulkách (14. V.), pot. v Krči
(22. V.), rybník Počernický (10. V.); Litomyšl, potok na Vylá-
mově (19. V.), pot.* na Hrádku (2. VI.); Soběslav (Duda)!; Jindř,
Hradec. (Duda)! — Notidobia ciliaris, str. 91. Bohemia ad Pra-
gam, Třešowitz, Cibulka, Libussabad (Majo et Augusto, Kole-
nati); Krtsch (Nickerl).
Goéra, Leach.
pilosa, F. Potoky a řeky. Nežárka u Veselí (20. VII.); Soběslav
Černovický potok (15. VIL); Lomnice, Zlatá stoka (23. VIL)
Hluboká, stoka Bestrevská (29. VL.); Jablonné, Tichá Orlice (16.
a 17. VIL); Nekoř, Divoká Orlice (25. VI.), potok Nekořský
(21. VII.); Sušice, potok Divišovský (8. VI.); Hloubětín u Prahy
(30. VIOT.); Jindř. Hradec (10. VI a 20. VII., Duda)!; Praha
(Nickerl)! — Spathidopteryx capillata, str. 95., Bohemia, Krtsch
(16. Julio, Kolenati); Reichenberg (Fieber).
Lithax, M“ Lachl.
mger, Hagen, Litomyšl, horský potůček na Kósselbergu (23. IV
a 4. V.)
Silo, Curt.
pallipes, F. Potoky. Nekoř., Orlice u Pastvin (23. VII.); Jablonné,
potok v Jamném (17. VII).
"piceus, Brauer. Sušice, Otava u Nuzerova (12. VL).
migricornís, Pict. Potoky. Litomyšl, potok v Nedošíně (27. VII., 5.
VIII. a 24. IX.), v Osíku (25. VIII.), v Končinách (27. X.), ve
Člupku (26. VIII), na Kósselbersu (26. VI.), na Hrádku (2. VI
ao)
Poněvadž Kolenati ve druzích Aspatherium fuscicorne a A. pi-
cicorne, str. 97., smísil všechny tři druhy zde uvedené, nelze
rozhodnouti, dokud přímým sbíráním to zjištěno nebude, kterým
druhům vlastně náleží stanoviska Asp. fuscicorne, Bohemia,
78 Frant. Klapálek
Krtsch (Kolenati), a A. picicorne, Bohemia ad Pragam, Zawist
(Junio, Julio, Kolenati).
Brachycentrus, Curt.
sudnubilus, Curt. Sušice, Otava (VI.); Písek, „na Ostrově“ (16. V.,
Vařečka) !
Oligoplectrum, M“ Lachl.
maculatum, Foure. Sušice, Otava u mlýna (7. VL), u Nuzerova
(12. VI).
ce I
Mierasema, M“ Lachl.
longulum, M* Lachl. Otava v Hirschensteině (9. VI).
Crunoecia, M“ Lachl.
irrorata, Curt. Studánka u sv. Antonína u Litomyšle (5. VIII. a 24. IX.).
Lepidostoma, Ramb.
hirtum, F. Litomyšl, Kósselbere (26. IV.); Nekoř, Divoká Orlice
v Pastvinách (22., 23. a 25. VII).
Lasiocephala, Costa.
basalis, Kolti. Sušice, Otava u Nuzerova (12. VI.).
B. Aeguipalpia.
IV. Leptoceridae.
Beraea, Steph.
pullata, Curt. Litomyšl, jezírka Nedošínská (8. a 27. VII.), Kóssel-
berg (26. VIL); Jindř. Hradec (V. a VII., Duda)! — Beraea
pygmaea, str. 226., Bohemia (Junio, Kolenati).
maurus, Curt. Nekoř, potůček v Udolí (23. VII.).
Beraeodes, Eaton.
minuta, L. Praha, potok v Krči (26. V.); — Silo minutus, str. 101.,
Bohemia ad Pragam, Třešowitz aguae ductus et in fumine Moldau
(die 19. usgue 22. Maji et mense Augusto, Kolenati).
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků), 19
Molanna, Curt.
angustata, Curt. Rybníky. Hluboká, rybník Munický (28. VI.), stoka
Bestrevská (29. VI.), Starý Fellinger (1. VII.); Sušice, ryb. Di-
višovský (6. VIL.); Třeboň, ryb. Opatovický (26. VII.); Soběslav
(Duda)!; Jindř. Hradec (V., Duda)!
Molannodes, M“ Lachl.
Zelleri, M* Lach. Jablonné, Černovický pot. (19. VIL).
Stečníi, M* Lach. Jablonné, Tichá Orlice (17. VID.
Odontocerum, Leach.
albicorne, Scop. Potoky. Litomyšl, potok v Osíku (25. VIII.); Ja-
blonné, Orlička (16. VII.); Černovický pot. (18. VII), Nekořský
pot. (21. VIT.); Breitenbach v Rudohoří (VII., Nickerl)!
Leptocerus, Leach.
mgronervosus, Retz. — Úeraclea nervosa, str. 251. Bohemia, Stra-
konitz (20. Majo, Kolenati).
fulvus, Ramb. Praha (Nickerl)!
semlis, Burm. Rybníky. Litomyšl, Košíř (8. VIIT.); Hluboká, rybník
Munický (22. VI), Dasenský (3. VII.); Bestrevský, (5. VII.).
annulicornís, Steph. Jindř. Hradec (V. Duda)! — Mystacides per-
fusus partim. str. 294., Bohemia, prope ad Moldaviam 26. Majo.
Kolenati.
aterrimus, Steph. Rybníky. Soběslav, Nový ryb. (15. VII.), Zmr-
halův ryb. (16. VII.); Hluboká, rybník Zvoleňovský (29. VI.);
Litomyšl, ryb. v Osíku (8. VI.); Praha, tůně u Neratovic (26. V.).
oinereus, Curt. Rybníky a stoky. Hluboká, stoka Bestrevská (27.
VI.); Soběslav, Černovský potok (15. VII.); Lomnice, Zlatá stoka
(23. VII.); Nežárka u Veselí (21. VII.); Litomyšl, rybník na
Mandlu (80. VI.); Nekoř. D. Orlice i její slepé zátoky (23.
VII.); Jablonné, Tichá Orlice (16. VIL.), Černovický potok (18.
VID; Praha, Hloubětín (30. VIII.), Štvanice (17. VIII.); Jindř.
Hradec (11. VII., Duda)!; Vůznice na Křivoklátsku (8. VL.,
Nickerl)!; Hradec Králové (Uzel)! — Mystacides bifasciatus, str.
253., Bohemia, Strakonitz (2. Septembris, Kolenati); Myst. filo-
sus? str. 254., (26. Majo et 10. Julio, Kolenati).
albifrons, L. Potoky. Kysibl (7. VIII, Duda)!; Vůznice (Nickerl)!
— Mystacides albifrons, str. 200., Bohemia (Kolenati); (Fieber).
commutatus, M“ Lach. Litomyšl, ryb. Košíř (28. VI.); Jablonné,
80 Frant. Klapálek
Tichá Orlice (17. VII.); Nekoř, Orlice Divoká a její slepé zá-
toky (23. VII; Veselí, Nežárka (21. VII).
bilineatus, L. Potoky. Litomyšl, Budislav (2. VIII.); Jablonné, Tichá
Orlice (19. VIT.), Orlička (16. VII.); Nekořský potok (21. VIL);
Praha, Krč (13. VIII.), Sv. Prokop (18. VIII.).
Mystacides, Latr.
mgra, L. Potoky. Soběslav, stoka Nového ryb. (15. VII.); Praha,
potok u Sv. Prokopa, (18. VIII.), v Hloubětíně (30. VIII.), v Krči
(13. VIIT.); Jindř. Hradec (8. VI., Duda)!
azurea, L. Potoky, Jablonné, Tichá Orlice (16. VII); Nekoř, Divoká
Orlice a slepé její zátoky (17., 18. a 23. VII.); Veselí, Nežárka
(21. VII.); Praha, Krč (13. VIII.). — Setodes azurea, str. 264.,
Bohemia, Bjechowic (10. Junio); Baumgarten, Kaisermiůhle (12.
Junio); Koloděj apud Przibram (15. Junio); Kaiserwiese (20.
Augusto) ; Krtsch (16. Julio); Strakonitz (2. Septembris, Ko-
lenati).
Zongicornís, L. Rybníky. Soběslav, rybník Svozník (16. VII.); Veselí,
Horusický ryb. (21. VII.); Lomnice, Koclířov (23. VII.); Sušice,
ryb. Divišovský (7. VI.); Litomyšl, ryb. Košíř (20. VIII), Hlu-
boký ryb. (51. VIII.).
Triaenodes, M* Lach.
bicolor, Curt. Rybníky. Litomyšl, Hluboký ryb. (31. VIII), rybník
v Osíku (11. VL a 5. VIIL), Mandl u Řetové (30. VL); Sobě-
slav, Černovský potok (15. VIL), Krotějovský ryb. (16. VIL);
Veselí, ryb. Horusický (21. VII), tůně před Borkovicemi (20.
VII.); Lomnice, ryb. Naděje (25. VII.); Třeboň, ryb. Opatovický
(26. VII.); Hluboká, ryb. v Dasném (5. VII.), ryb. Bestrevský
(8. VII.); Praha, Labe u Neratovic (26. V.).
conspersa, Ramb. Nežárka u Veselí (20. VII.).
Adicella, M“ Lach.
reducta, M* Lachl. Potoky. Jablonné, pot. Černovický (18. VIL);
Nekořský potok (21. VII.), pot. v Udolí (23. VII.).
Oecetis, M“ Lachl.
ochracea, Curt. Rybníky. Praha, rybník Počernický (25. V.); Ve-
selí, ryb. Horusický (21. VII.); Lomnice, ryb. u Kletcí (23. VII),
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 81
Koclířov (24. VIT.), Tisý rybník (24. VII.); Hluboká, Munický
ryb. (18. VII); Litomyšl, Košíř (5. IX.). — Mystacides hecticus,
str. 251., Bohemia, Strakonitz (2. Septembris, Kolenati).
furva, Ramb. S předešlou. Litomyšl, Košíř (20. VIII.), Mandl u Re-
tové (30. VI), ryb. v Osíku (5. VIII., 6. IX); Třeboň, ryb. Opa-
tovický (26. VII.); Veselí, ryb. Horusický (21. VII), Nežárka
(21. VIL.); Hluboká, ryb. v Dasném (3. VII.), Bestrevský ryb.
(5. VII.); Lomnice, Zlatá Stoka (23. VII.).
lacustris, Pict. Rybníky. Litomyšl, Osecký ryb. (25. VIII.), Hlu-
boký ryb. (31. VIII.), Košíř (28. VIII.); Veselí, Horusický ryb.
(21. VII.); Lomnice, ryb. u Kletcí (23. VII.), ryb. Naděje (25.
VII.); Hluboká, ryb. Zvoleňovský (1. VII), Dasenský (5. VII),
Bestrevský (5. VII.); Jindř. Hradec (Duda)!
testacea, Curt. Potoky. Nekoř, Divoká Orlice (22. VII.); Jindř. Hradec
(28. VIII., Duda)!
Setodes, Ramb.
interrupta, F. Kysibl (VII, Duda)!
V. Hydropsychidae.
Hydropsyche, Pict.
saxomca, M* Lach. Praha, potok na Cibulkách (5. V., 1. VI, 2.
VII. a 17. VIII., téměř po celý rok stejně hojná).
pellucidula, Curt. Potoky i řeky. Praha, Štvanice (17. VIII.), Nerato-
vice26. V.); Jablonné, Tichá Orlice (19. IX.); potok Nekořský (16,
IX.); Jindř. Hradec (Duda)!; Praha (Nickerl)! — Hydropsyche
angustipennis, str. 231., Bohemia (Majo, Kolenati); Hydr. tincta,
str. 233., Bohemia (Kolenati); Hydr. tenuicornis, str. 234., Bo-
hemia (2. Septembris, Kolenati) ad Saltum Bohemicum.
? fulvipes, Curt. — Hydr. atomaria, str. 294. Bohemiae (Junio,
Julio, Kolenati).
angustipennis, Curt. Potoky. Litomyšl, potok pod Košířem (8. VIIL);
Soběslav, Černovský pot. (15. VII.); Lomnice, Zlatá Stoka (23.
VII.); Hluboká, Stoka Bestrevská (24. VI.); Praha, Krč (25'
VIII), Hloubětín (30. VIII.): Soběslav, Jindř. Hradec (Duda)!
— Hydr. pellucidula, str. 251., Bohemia (Majo et Julio, Kole-
nati); Zawisť (Majo, Dormitzer).
bulbifera, M* Lachl. Praha, Sv. Prokop (18. VIII), Hloubětín
(30. VII.)
Tř. mathematicko-příro dovědecká, 6
82 Frant. Klapálek
guttata, Pict. Nežárka u Veselí (21. VII). — Hydr. fulvipes, str.
236., Bohemia, Žižkabere (Augusto, Nickerl)!
lepida, Pict. Nekoř, Divoká Orlice u Pastvin a potůček v Údolí
(23. VII.)
Philopotamus, Leach.
ludificatus, M* Lachl. Potůčky horské. Jablonné, pot. v Jamném
(17. VIL); Nekoř, pot. v Údolí (23. VII. a 17. IX.); Eisenstein,
potůček pod Javorem (14. VI.); Rudohoří, Breitenbach (28. VII., |
Nickerl)! — Philopotamus montanus, str. 209., Saltu bohemico, i
Pumperle (12. Septembris, Kolenati)!
montanus, Donov. Potoky. Sušice, Otava (4. VI.); Litomyšl, potok
ve Ptačím Lese (31. VIII.), na Hrádku (22. IV., 19. V. a 6.
VIII.); Jablonné, Bystřec (15. VII.), Orlička (16. VII. a 19. IX.),
Černovický pot. (18. VIII. a 19. IX.); Nekořský potok (21. VII).
variegatus, Scop. Horské potůčky. Eisenstein, potůček pod Javo-
rem (15. VI.); Hirschenstein, Otava (9. VI.); Rudohoří, Breiten-
bach (VII, Nickerl)! Vůznice na Křivoklátsku (8. VI., Nickerl)!
— Phil. variegatus, str., 208. Bohemiae (Fieber).
Dolophilus, M* Lachl.
pullus, M* Lachl. Černovický potok u Jablonného (18. VII.)
Wormaldia, M“ Lachl.
occipitalis, Pict. Nekoř, potůček v Údolí (23. VII.), Divoká Orlice
u Lišnice (24. VII.) |
sudmgra, M“ Lachl. Nekoř, potok v Nekoři (21. VII.), potůček
v Údolí a Divoká Orlice u Pastvin (23. VII.); Litomyšl, potok
na Hrádku (6. VIII.).
Neureclipsis, M“ Lachl.
bimaculata, L. Potoky. Soběslav. potok Černovský (15. VII.), potok
u Zmrhalova mlýna (16. VII.); Veselí, Nežárka (21. VII.), Horu-
sický ryb. (21. VII.); Lomnice, Zlatá Stoka (23. VII.); Hluboká,
Stoka Bestrevská (24. VI).
Plectrocnemia, Steph.
conspersa, Ču rt. Litomyšl, basin v parku (10. VIII.), studánka u Sv.
Antonína (23. IX.), potok ve Štrakově (17. VI.); Nekoř, Orlice
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 83
u Lišnice (24. VII); Praha, potok na Cibulkách (1. VL., 17., 18.,
26. VIII.) — Crunophila torrentium, str. 195., Bohemiae in balneo
Libussae, prope Pragam (18. Majo, Kolenati); Kuchelbad (26.
Majo, Fieber, Kolenati).
Polycentropus, Curt.
Jlavomaculatus, Pict, Šumava, Čertovo jezero (15. VI.); Soběslav,
potok u Zmrhalova mlýna (16. VII.), Černovský potok (15. VIL);
Veselí, tůně před Borkovicemi (20. VII.); Litomyšl, Hrádek (30.
VI., 6. VIII.), Osík (25, VII., 5. VIII.); Nekoř, Divoká Orlice
(23. VII.) ; Jablonné, Orlička (16. VII.); Jamné (17. VII.); Praha,
Sv. Prokop (18. VIII.); Jindř. Hradec (7. VI., Duda)!
multiguttatus, Curt. Labe u Neratovic (30. V.); Jindř. Hradec (7.
VI., Duda)!
Holocéntropus, M: Lachl.
dubřus, Ramb. Ryb. Munický u Hluboké (23. VI.); Litomyšl, rybník
na Mandlu u Řetové (30. VI.) — Plectrocnemia irrorata, str.
213., Saltu bohemico (Septembris, Kolenati).
© picicornis, Steph. Rybníky. Hluboká, Dasenský ryb. (5. VIL); Lo-
mnice, ryb. Naděje (25. VII.); Veselí, Horusický ryb. (21. VII).
stagnalis, Albarda. Rybníky. Litomyšl, Osecký ryb. (8. VD; Veselí,
ryb. Vokořínek (23. VIL).
V Kolenati-ho Plectrocnemia liturata, str. 214., zahrnuty jsou
oba'poslední druhy a bez typických exemplářů nelze rozhodnouti,
kterému vlastně stanovisko: Saltu bohemico (Septembris, Kole-
nati), náleží. ený
Cyrnus, Steph.
trvmaculatus, Curt. Rybníky i řeky. Soběslav, potok u. Zmrhalova
mlýna (16. VII.); rybníčky u Lžína (19. VII.); Lomnice, rybník
Naděje (25. VIL); Nekoř, potůček v Údolí, a Divoká Orlice
u Pastvin (23. VII.); Praha, Vltava na Štvanici (17. VIII),
potok v Hloubětíně (30. VIII.).
Kolenatiho Plectrocnemia atomaria, str. 212., staví se v M"
Lachlanově Rev. a. Syn. jako synonymum Polycentropus úavo-
maculatus, P. multiguttatus a Cyrnus trimaculatus. Ježto sám
jsem na Vltavě v Praze našel přehojně druh poslední, chci sem
vztahovati jeho údaj: ad Albim et Moldau (25. Majo, 16. Julio,
o. Augusto, 2. Septembris Kolenati).
65
V
84 Frant. Klapálek
flavidus, M* Lachl. Rybníky. Divišovský ryb. u Sušice (6. VL);
Soběslav, ryb. u Kvasovic (17. VII.); Veselí, Horusický ryb. (21.
VII.); Lomnice, ryb. Naděje (25. VII.).
crenaticorms, Kol. Rybníky. Sušice, ryb. Divišovský (6. VI.); Lito-
myšl, Košíř (20. VIII.). — Tinodes crenaticornis, str. 222. Bo-
hemiae, 26. Junio Kolenati.
Ecnomus, M“ Lachl.
tenellus, Ramb. Hluboká, Stoka Bestrevská (26. VI.); Veselí, rybníčky
u Lžína (19. VII.); Litomyšl, rybník Košíř (20. VIII.).
Tinodes, Leach.
Rostockt, M* Lachl. Litomyšl, Budislav (7. VII.), Hrádek (19. V.);
Nekoř, potůček v Udolí (23. VII.).
Lype, M“ Lachl.
phaeopa, Ste ph. Potoky. Hluboká, Stoka Bestrevská (27. VI.); Lito-
myšl, Budislav (7. VII.), potok v Osíku (5. VIIM.); Jablonné,
Orlička (16. VII.); Sušice, Otava (4. VI.); Praha, potok v Krči
(13. VIII.) — Psychomyia phaeopa, str. 220., Bohemia, Saltu Bo-
hemico (12. Septembris, Kolenati).
reducta, Hagen. Potoky. Litomyšl, potok v Osíku (5. VIII.); Ja-
blonné, Tichá Orlice (17. VII.), potok Orlička (16. VII.), potok
v Jamném (17. VIH.); potok Nekořský (21. VIU.).
Psychomyia, Latr.
pusilla, F. Litomyšl, ryb. Košíř. (28. VIII.); Nekoř, Divoká Orlice -
(25. VII. a 18. IX.), potůček v Údolí (23. VII.) ; Jablonné, Tichá
Orlice (17. VII.), Orlička (16. VII.); Jindř. Hradec (8. VI., Duda)!
— Psychomyia annulicornis, str. 219. Bohemia (Julio et Septem-
bris, Kolenati; Nickerl).
VI Rhyacophilidae.
Chimarrhá, Leach.
marginata, L. Rudohoří, Nová Huť (Nickerl)!; Hradec Králové (Uzel)!
— Chim. marginata, str. 206., Bohemia, prope Strakonitz (5. Se-
ptembris, Kolenati).
Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 85
Rhyacophila, Pict.
nubila, Zett., Potoky. Litomyšl, potok v Nedošíně (5. VIII., 18. IX.),
pot. v Osíku (25. V., 25. VIII.) Končiny (26. IX.); Jablonné,
Bystřec. (15. VII.), Orlička (16. VII., 20. IX.), Tichá Orlice (19.
IX.); Nekoř, Divoká Orlice (22. VII., 17. IX.); Praha (Nickerl) !
septentrtonis, M“ Lach. Potoky. Litomyšl, Ptačí les (51. VII.), Kon-
činy (2. IX.), Hrádek (2. VI., 26. IX.), Člupek (26. VIII.); Potok
Nekořský (16. IX.); Rudohoří, Otročín (25, V., Nickerl)!, Brei-
tenbach (VII., Nickerl)!
obliterata, M* Lachl. Nekoř, potok Nekořský (16. IX.), pot. Vlčko-
vický (17. IX) ; Jablonné, pot. Orlička (19. IX.).
vulgaris, Pict. Crunophila vulgaris, str. 196. Bohemia, Saltu bohe-
mico, ad originem fluminis Moldaviae et ad Pumperle (3.—9.
Septembris, Kolenati).
tristis, Pict., Eisenstein (16. VI.). — Crunophila umbrosa, str. 194.,
Saltu bohemico, prope Pumperle (12. Septembris, Kolenati).
hirticornís, M* Lachl. Sušice (VI.).
Glossosoma, Curt.
Boltoni, Curt. Potoky horské. Jablonné, Bystřec (15. VII), Orlička
(16. VIL.).
vernale, Pict. Sušice, Otava u Nuzerova (12. VL).
Agápetus, Curt.
fuseipes, Curt. Jablonné, Bystřec (15. VII.), Jamné (17. VIL), Čer-
novický potok (18. VII.); Nekoř, Vlkovický potok (24. VIL.).
comatus, Pict. Sušice, Otava (4. VI.), u Nuzerova (12. VL).
) Ptilocolepus, Kol.
granulatus, Pict. Potůček v Eisensteině (17. VL).
VII. Hydroptilidae.
Agraylea, Curt.
mmdtipunetata, Curt. — Hydrorchestria sexmaculata, str. 103. Bohe-
miae, Pragae (Augusto, Fieber.).
86 Fr. Klapálek: Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků).
Allotrichia, M“ Lach.
pallicornís, Eaton. Hluboká, rybník Munický (23. VL).
Hydroptila, Dalman.
sparsa, Curt. — Hydroptila tineoides, str. 105., Bohemia, Strako-
nitz (exeunte Augusto, Kolenati).
forcipata, Eaton. Litomyšl, potok Loučná v Cerekvici (15. IX).
6.
Měkkýši okolí novobydžovského.
Napsal Boh. Klika v Praze.
(Předloženo dne 24. ledna 1890.)
Krajinka naše, botanika chudobou a jednotvárností svou odpu-
zující, pro malakozoologa však dosti vábivá, jest objemu malého; nej-
delší průměr popsaného území obnáší něco málo přes 5 hodin cesty.
Hranici tvoří na severu čára spojující Myštěves, Smidary, Žlunice,
Kozojedy, Češov a Vršec; na západní hranici popsané krajiny leží
vesnice Chroustov, Dvořiště, Osek, Hlušice, Žantov, Skochovice, Vlkov,
Nepolisy, na jižní Chlumec, Velké Kosice, Zvíkov; na východní ko-
nečně myslivna Stýskal u Nechanic, Staré Nechanice a Petrovice.
Přirozenou hranici na západě tvoří vyvýšenina táhnoucí se ode zná-
mých valů češovských čili kozojedských (také „avarskými hrinky“ zva-
ných), podél Sekeřic, Hlušic, Kamilova a Vlkova ke Chlumci. Na vý-
chodní hranici jsou největší vyvýšeniny asi kolem vsi Zvíkova u Ne-
chanic. Celý prostor uvnitř hranic těchto jest vyplněn nízkými, vlni-
tými návršími, z nichž vytknouti jest hlavní hřbet na levém břehu
Cidliny, který na Metličanech dosahuje výše 368 metrův. Návrší tato
uzavírají údolí Cidliny, provázejíce ji tu v menší, tu ve větší vzdá-
lenosti celou krajinkou. Skal bychom v celém kraji marně hledali;
povrchní vrstvy tvoří skoro všude mohutné usazeniny černé, úrodné
ornice, jenom na místech vyšších objevuje se štěrk a písek, do značné
- hloubky sáhající. Nepatrné lomy opukové nacházíme až na hranicích
krajiny, u Zvíkova a Dymokur.
Jedinou řekou krajiny jest blátivá Cidlina, která se líným svým
tokem ubírá právě středem jejím od severu k jihu. U samého města
Nového Bydžova přibírá potok Kněžovku, velice bohatou dříve hle-
mýždi vodními; od té doby však, co do ní vpouštějí výkaly z koželu-
hovny při ní ležící, počíná smutné živoření všech její obyvatel; není
také divu, vždyť voda ta co do barvy inkoustu mnoho neodevzdá.
Pod vesnicí Humburky vtéká do Cidliny z levé strany potok, jehož
M
88 Boh. Klika
jména jsem se nemohl dopátrati; lukám kolem něho rozloženým ří-
kají „Chlumečiny“. Za Mlékosrby spojuje se s Cidlinou Bystřice,
která částí toku svého tvoří jižní a východní hranici prozkoumané
krajiny. Na pravé straně přibírá Cidlina více nepatrných potůčků ;
jeden z nich, vznikající u Kozojed a pod Vysočany do Cidliny se
vlévající, zavlažuje úzký pruh lučin, po obou stranách jeho rozložených
a bez přerušení až ke Kozojedům se táhnoucích. Větší poněkud rybník
— pomineme-li malé rybníčky vesnické v Budíně, Starém Bydžově ©
Skřeněři, Chroustově a jinde — máme v krajině dříve rybníky tak
bohaté pouze jediný, jest to „Říha“ mezi lesem Borkem a vsí Sko-
chovicemi, známý několika raritami botanickými; jak se zdá, jest
však i tento rybník již na dobro vypuštěn. Velké rybníky dymokurské
leží již mimo popsané území.
Lesů, až na zcela nepatrné výjimky listnatých, jest ve kra-
jině dosti. Nejrozsáhlejší jsou souvislé téměř lesy od Mlékosrb až
k Nechanicím se táhnoucí. Jenom v západní polovině krajiny jest
velký prostor mezi N. Bydžovem, Skřeněří, Žlunicemi, Smidary a Skři-
vany úplně bezlesý, a následkem toho také na měkkýše chudší nežli
krajina na druhém břehu Cidliny. Lučin jest přirozeně nejvíce kolem
Cidliny.
To jest asi celkový ráz krajiny; patrno z řečeného, že budou
u nás úplně scházeti všecky ty druhy měkkýšů, jež jsou omezeny vý-
hradně na krajiny hornaté. Co nejnápadnějšího jest, že nenalezl jsem
v celé krajině ani jediné Clausilie. Teprve na západních hranicích,
u Kozojed, žijí dva druhy. Druhů vodních hostí krajina naše počet
velmi slušný, rovněž jako druhů suchozemských rovinných, jejichž
nejvydatnějším nalezištěm jest okolí kozojedské, zvláště „Valy“, kdežto
vodních žije největší počet v Cidlině samé i v její tůních.
Velice vítanou pomůckou pro sběratele jsou jarní povodně. Hned
počátkem zimy nebo zcela jistě z jara rozvodní se Cidlina i většina
přítoků a vystoupivše z břehů, promění střední čásť krajiny ve dlouho-
táhlé jezero, na jehož okrajích zanechává voda, opadávajíc, hojně
nánosu ze trávy, listí a pod. sestávajícího. Právě tyto nánosy posky-
tují sběrateli kořisť nejvydatnější, obsahujíce úžasné množství prázných
skořápek hlemýždích. Jak samo sebou se rozumí, převládají v náno-
sech těch rody vodní (Paludina, Bythinia, Planorbis, Limnaeus atd.)
ale i suchozemských druhů, jež žijí na lukách ve trávě nebo na mezích
pod mechem, nalezneme dosti a dosti; jsou to zejména hlemýždi
menší, jako Succinea, Cionella, Pupilla, Vertigo atd. — U některých
Měkkýši okolí novobydžovského. 99
druhů mohla by však vzniknouti otázka, pocházejí-li skutečně ze kra-
jiny naší, či jsou-li připlaveny z končin severnějších. Při nánosech
na lukách, rozložených kolem potůčků ve krajině vznikajících, můžeme
ovšem tvrditi se vší určitostí, že nalezení hlemýždi žili na témž místě
nebo ve zcela blízkém jeho okolí. Obtížnější jest to však při nánosech
nalezených na březích Cidliny; tu mohlo by se tvrditi, že aspoň čásť
nepochází z krajiny naší, nýbrž odněkud ze severu. Leč i tu domnívám
se, že lehké skořápky hlemýždí nedají se proudem daleko unášeti,
nýbrž jsou velmi brzy vyvrhovány na břeh, kde ve trávě se zachytí
a zůstanou vězeti; při četných oklikách Cidliny, jakož i při velmi
slabém proudění vody přes břehy rozlité, jest to asi nejpravděpodob-
nější. Jedno faktum zvláště nasvědčuje mému náhledu: v celé krajině
prozkoumané — na hranici ležící „Valy“ kozojedské vyjímaje — nemohl
jsem nalézti ani jediné Clausilie, a také v nánosech, ač jsem jich
prohledal celé spousty, nenalezl jsem ani jediného exempláře, ač ne-
daleko na sever — u Ostroměře ku př. — již žijí. — Ostatně nemá
otázka tato pro naši krajinu tak velké důležitosti, neboť jsem sbíral
všecky druhy, jež v nánosech se vyskytují, také živé.
Číslo 80, jehož počet druhů ze krajiny známých dostupuje, jest
výsledkem skoro desítiletého pilného sbírání; číslo to jest zajisté
u poměru s rozsáhlostí popsaného území velmi vysoké. Příčinu to-
hoto bohatství hledati dlužno hlavně v bohatosti vod nejrůznější po-
vahy. Známo nebylo dříve od nás zhola ničeho; teprve v poslední
době uvedl ve svých článcích ve „Vesmíru“ vycházejících professor
Uličný něco nalezišť (bohužel většinou jména malých vísek bez bliž-
šího udání polohy) ze krajiny naší. Naleziště ta byla mu sdělena
všecka mnou a přítelem p. Jos. Vejnarem, z části též p. JUC. Šan-
derou. Mimo to sbírali ve krajině ještě pp. prof. Ed. Malý, MUC. Jos.
Navrátil a stud. Ot. Hlavnička. Všem pánům těmto, kteří mi nale-
zistě svá oznámili a sbírky svoje — p. prof. Malý sbírku gymnasijní
— k disposici dali, vzdávám srdečné díky. Za laskavou revisi mějtež
„můj dík pp. prof. J. Uličný v Německém Brodě a dr. Oskar Boettger
-ve Frankfurtě nad Mohanem.
Až do nedávných dob bylo u nás studium malakozoolocie za-
nedbáváno téměř úplně. Práce Slavíkova a po ní klíč Dudův vyšly,
leč nenalezly posud půdy připravené. Můžeme říci, že do posledních
let věděla cizina o naší české fauně měkkýšší daleko více, nežli jsme
věděli my sami! A příčina toho? U většiny byla úplná netečnost,
a o těch několika sběratelích, kteří tu byli, nebylo — až na velmi
málo čestných výjimek — ani slechu.
90 Boh. Klika
Poměry ty se bohudík v posledních létech, ba skoro mohu říci
dnech, změnily a mění stále ještě k lepšímu. Interessu i sběratelů,
povzbuzených hlavně četnými jasně, srozumitelně a stručně psanými
články prof. Uličného a založením malakozoologické sekce při klubu
přírodovědeckém v Praze, stále přibývá, a již počínají se jevitii vý- ©
sledky potěšitelného tohoto ruchu, který vychází náhle, skoro bez
přechozí doby, ze dřívějšího živoření. Myslilo se dříve, že Čechy ©
v ohledu malakozoologickém jsou známy aspoň dosti dobře. Leč počet
druhů v Čechách nalezených stoupá přímo úžasně; nalézají se věci,
jichž vyskytování se v Čechách přímo překvapuje! Mladí sběratelé
v sekci malakozoologické sdružení, činí, seč síly jejich jsou. Co jim
posud schází, jest podpora sběratelů starších, lokalních, jichž by se
u nás zajisté ještě dosti nalezlo, i podpora přátel věd přírodních
vůbec. Mnohoslibné počátky tyto opravňují nás k naději, že za málo
snad již let budeme míti dosti zkušených odborníků, že budeme znáti
vlast svoji i v tomto ohledu dobře. Hlavní věcí jest ovšem práce pilná
a společná; pak bude výsledek zajisté skvělý! Kéž bych si mohl li-
chotiti, že skromná tato slova moje dojdou ohlasu a přispějí k do-
sažení kýženého cíle,
Přistupuji k výpočtu nalezených druhův.
Rod I Limax Můller.
1. L. (Stmrothta) variegatus (Drap.). Vzácný; pokud mi známo, byl
nalezen pouze jediný kus ve sklepě jednoho domu v Novém
Bydžově; bude asi v zelinářských sklepích a pod. více roz-
šířen.
2. L. (Stmrothia) arborum (Bouche-Cantr.). Druh tento znám ze
krajiny naší jenom z jediného naleziště, z králického lesa u N.
Bydžova, kde jsem před šesti léty nalezl několik kusů.
. (Agriolimaw) agrestis (L.) Velice hojný na polích, lukách i v za-
hradách v celé krajině; v některých létech, kdy zvláště hojně
vystupuje, nadělá dosti mnoho škod.
4, L. (Heynemamnia) macimus (L.) var. oinereomgra (Wolf). Ne-
hojný v lesích Chlumu a u Zvíkova.
©
Rod II. Amalia Mog.-Tand.
„marginata (Drap.). Žije vzácně v lese králickém u N, Bydžova
a na češovských „Valech“,
ot
>
O0
10.
l1
Měkkýši okolí novobydžovského. 91
Rod III. Vitrina Drap.
„ V. (Phenacolimar) pellucida (Miůill.) Jediný zástupce rodu Vitrina
v celé krajině ; žije na mezích a pokrajích lesů v mechu, tak
na krajích lesů Borku a Chlumu, na mezích „u malinského
kříže“ u N. Bydžova, u rybníka Říhy, „v rybníčcích“ u Chrou-
stova u Králové Městce.
Rod IV. Hyalinia Fér.
Nápadno jest, že ve krajině nalezeny pouze 3 druhy. Jsou to:
„ H. (Buhyalinia) cellaria (Můll.), již mi udal prof. Malý ze sta-
rého židovského hřbitova v N. Bydžově. Odjinud z krajiny jí
neznám.
„ BH (Polita) nitens (Mich). Hojná, ku př. v lese Chlumu, u Králík,
Chroustova, „v rybníčcích“ a „na kostelíku“, na češovských
„Valech“, u Mlékosrb. Zvláště hojně v malém hájku pod Metli-
čany u N. Bydžova.
. (Zonitovdes) nitida (Můll.). Ve trávě na vlhkých lukách mezi
Sloupnem, Skřivany a Metličany, pak u Oseka, ale pořídku.
Několik prázných skořápek nalézal jsem každý rok v jarních
nánosech. — Snad bude lze nalézti ve krajině naší ještě H.
crystallina (Můll,).
Body Aron.
. hortensis (Fér.). Ve vlhkém listí a pod kamením na Chlumu,
v bažantnici u myslivny Stýskalu a u Zechovic. O exemplářích,
jež jsem sbíral před 5 léty na jedné mezi u N. Bydžova, do-
mnívám se, že patřily druhu A. bourenignati (Mab.), jenž tehdy
po většině od A. hortensis nebyl rozeznáván. Třeba však oče-
kávati ještě potvrzení.
„ A. empůricorum (Fér.). V lesích, zvláště na houbách: na Chlumu,
v Borku, u Zechovic.
Rod VL. Patula Held.
„ P, (Fatularia) rotundata (Můll.). Jediným nalezištěm jsou če-
šovské „Valy“ (zvláště proti Slavohosticím a Češovu), kde
pod listím a mezními kameny žije. Ostatní české druhy, P.
ruderata, rupestris a solaria obývají výhradně krajiny hornaté.
Snad se ještě podaří nalézti ve krajině Punctum pygmaeum
(Drap.), jež jsem sbíral již u Poděbrad.
92 Boh. Klika
Rod VII. Helix Lin.
13. H. (Vallonia) pulchella (M ůll.). Nejobecnější druh rodu Helix,
téměř na každé mechem a krátkou travou porostlé mezi v celé
krajině.
14. H. (Vallonia) costata (Můll.). Společně s předešlým, ale daleko
vzácnější. U N. Bydžova nalezl jsem jej za nemocnicí, u Prasku,
Skochovic, Starého Bydžova, Chroustova.
15. H. (Fr utovsla) rubiginosa (Ziegl.) U Sloupna, Králík, N. Byd-
žova, Vysočan, Hlušic. Hojný v jarních nánosech. Se zálibou
vyhledává půdu pod vrbovými keři.
16. H. (Fruticicola) hispida (L.) Sbíral u N. Bydžova p. Šandera;
bližší naleziště jest mi neznámo.
17. H. (Frutieicola) incarnata (M ůll.). Nejvíce ve křovinách na krajích
lesů: králického, Chlumu, u Sekeřic, na češovských „Valech.“
18. H. (Fruticicola) strigella (Drap.). Na Chlumu, u Králík, Sekeřic,
Měníka, na češovských „Valech“ a „na kostelíku“ u Chroustova.
19. H. (Fruticteola) fruticum (Můll.). Posud znám pouze dvě nale- ©
ziště: v lese „na kostelíku“ u Chroustova (forma pruhovaná
tamtéž vzácněji) a na češovských „Valech“, vzácný. Blízká
lokalita u Dymokur leží již vně hranic popsané krajiny.
20. H. (Tachea) hortensis (Můll.). Hojný v celé krajině; v lesích na
Chlumu, u Skřivan, Zechovic, Sekeřic, Chroustova, na češov-
ských „Valech“. Čistě žlutou formu jsem nalezl v zádušním
lese u Chroustova a u Češova (po 2 ex.) Formu se všemi
pruhy splynulými na Chlumu.
21. H. (Tachea) nemoralis (L.). Patří k největším vzácnostem krajiny.
R. 1882. byly nalezeny tři skvostné kusy v parku skřivanském
(uloženy jsou ve sbírkách vyš. gymnasia v N. Bydžově).
22. H. (Tachea) austriaca (Můhlf.). Na jedné mezi u Prasku u N.
Bydžova (Šandera). Za hranicemi krajiny u Chlumce a Dymokur
na některých stráních nad rybníky, pořídku. — H. candicans
(Ziegl.) žije taktéž již mezi Chlumcem a Žiželicemi, ale ve
krajině nalezen nebyl.
23. JH. (Helicogena) pomatia (L.). Všeobecně rozšířen po celé krajině,
v zahradách i křovinách, též v lese na češovských „Valech“.
Forma conoždea vzácně u Nov. Bydžova.
Z uvedeného viděti lze, že u nás schází úplně všecky druhy
žijící v krajinách hornatějších, ku př. H. arbustorum (L.), personata
(Lam.), lapicida (L.) atd., jichž nalezení ve krajině očekávati ami
nelze; snad ještě by tu mohl nalezen býti H. aculeata (Můll.). Velice
Měkkýši okolí novobydžovského. 93
nápadným zjevem jest H. nemoralis (L.), o němž nelze rozhodnouti,
zda byl k nám snad zavlečen čili nic. Nalezení jeho také jinde (u Že-
rotína, Karlových Varů, Liberce) dokazuje, že má v Čechách svá
původní naleziště.
Rod VIII. Buliminus Ehrenb.
24. B. (Chondrula) tridens (Můll.) Jest po celé krajině rozšířen, ale
má ostře omezená naleziště: U N. Bydžova za nemocnicí,
u Křičova, Prasku, St. Bydžova, Skochovic.
25. B. (Napaeus) obscurus (Můll.). Druh tento sbíral jsem pouze na
češovských „Valech“, kde žije ve společnosti Patula rotundata,
Clausilia laminata a dubia.
Rod IX. Cionella Jeffr.
26. C. (Zua) lubrica (Můll.). Velmi hojna v celé krajině; jest nej-
obyčejnějším zjevem v jarních nánosech.
27. C. (Caeciliamella) acicula (Mů ll.) Živou jsem ji sbíral již před
11 léty v čerstvých krtinách za „malínským křížem“ u Nov.
Bydžova. Mimo to žije hojně u Šloupna; v nánose jsem ji
sbíral za všecka ta léta pouze dvakrát, ale vždy ve větším
množství, na lokalitách uvedených.
Rod X. Pupilla Leach.
28. P. muscorum (L.) V celé krajině hojna. Variety bezzubé ani dvou-
zubé jsem nenalezl. Rody Torguilla, Orcula i Modicella u nás
úplně scházejí.
Rod XI. Isthmia Gray.
29. I. minutisstma (Hartm.). Vzácna u Nov. Bydžova a Chroustova
u Král. Městce; v nánosech též velmi vzácna.
Rod XII. Vertigo Můll..
90. V. (Alaea) antivertigo (Drap.). Ve trávě, a sice v celém středním
pruhu krajiny kolem Cidliny i přítoků; vyhledává se zálibou
místa vlhká, kdežto následující
81. V. (Alaea) pygmaea (Drap.) žije na místech poněkud sušších.
Nalezl jsem jej ku př. u N. Bydžova, Červeněvsi, Vysočan,
Sloupna, Humburk, Mlékosrb.
92. V. (Vertilla) pusilla (Můll.). U N. Bydžova v lese králickém. Ji-
ného naleziště z krajiny neznám.
l
94 Boh. Klika
33. V. (Vertilla) angustior (Jeffr.). Ve krajině dosti rozšířen, hojný i
ku př. u Sloupna, Metličan, Vysočan. |
Rod XIII. Clausilia Drap.
34. CI. (Clausiliastra) laminata (Mont.). |
35. CI. (Přrostoma) dubia (Drap.). Jak výše již jsem podotkl, nalezl *
jsem oba tyto druhy pouze na češovských „Valech“, a to ještě |
nepříliš hojně. Jinde v celé krajině snad chybí úplně, aspoň *
se mi za tak dlouhou dobu nepodařilo nikde jinde jich na- |
lézti. ý
Rod XIV. Suecinea Drap.
36. 9. (Veritostoma) putris (L.). Obecná na lučnatých březích Cidliny |
i poboček: u Králík, Červeněvsi, Skřivan, N. Bydžova, Hum- |
-burk, Mlékosrb, Zábědova, Hlušic. i
37. S. (Amphibina) Pfeifferi (Rossm.). Vzácna. U Nového Bydžova |
na březích potůčku „ve Chlumečinách“ a ve „hlinovníku,“ dále *
mezi Vysočany a Zábědovem. :
88. S. (Lucena) oblonga (Drap.). Patří též ke druhům vzácněji se vy- ©
skytujícím. Sbíral jsem ji u Nového Bydžova na lukách zva-
ných „na propadlí“ a „u dlouhých lávek“, pak u Sloupna a |
Skřivan. — Var. elongata (Cless.) jsem nalezl velmi vzácně na
lukách pod Humburky.
Rod XV. Garychium Můll.
39. C. minémum (Můll.). Na lukách na levém břehu Cidliny, od Čer- |
veněvsi až ke Chlumci roztroušeně; zvláště hojně na několika /
místech „na malých lukách“ mezi N. Bydžovem a Humburky. *
Jeden kus nalezl jsem též na češovských „Valech“ (v lese). |
Jest asi po celé krajině rozšířeno.
Rod XVI. Limnaeus Lam.
40. L. (Limnus) stagnalis (L.). Zcela obecný v tůních Cidliny, Kně= |
žovky i ostatních větších přítoků. i
41. L. (Gulnaria) auviculavčus (Drap.). Sbíral jsem ji u Skřivan a.
v několika menších tůních u Nového Bydžova. V jarních ná- |
nosech je řídka. |
42. L. (Gulnarfa) amplus (Hart m.). Nehojna ve Kněžovce při jejím.
ústí a v rameni jejím, jež obkličuje luční dílce „na propadlí.“ /
Var. monmardě (Hartm.); mám jenom 2 krásně vyvinuté |
48.
49.
50.
1.
D2.
Měkkýši okolí novobydžovského. +
kusy, jež jsem nalezl ve Kněžovce „u druhého mostu“ (na cestě
k Humburkám).
„ L. (Gulnaria) ovatus (Drap.) Druh tento znám jen z několika
lučních tůní u Nov. Bydžova a Vysočan.
. L. (Gulnaria) pereger (M'ůll.). Má v naší krajince jediné naleziště,
totiž zcela nepatrný potůček, který teče od Křičova, obtéká
bydžovský „Ráj“ a ústí do Cidliny mezi městem a cukrovarem.
L. (Limnophysa) palustris (Můll.) var. corvus (Gmel.). Vyskytuje
se pořídku ve Kněžovce i Cidlině a lučních tůních u Humburk
a Oseku. Nápadno je, že se mi nikdy nepodařilo nalézti tvar
typický druhu tohoto; dlužno za to míti, že u nás buď úplně
chybí nebo aspoň je velmi vzácný.
„ L. (Fossaria) truncatulus (Můll.). Forma typická jest zejména ve
bližším okolí Nového Bydžova v kalužích, tůních i struhách
lučních rozšířena, leč nikde příliš hojna.
Var. oblonga (Puton.). Vzácna v lučních tůních u Humburk.
Rod XVII. Physa Drap.
. Ph. fontinalis (L.). Nehojna: ve Kněžovce mezi Skřivany a Pa-
zdernou, v jedné struze u Sloupna a v odbočce Kněžovky,
která obtéká luční dílce „na propadlí“.
Ph. (Nauta) ha ypnorum (L.). Patří k největším vzácnostem krajiny,
žije ve skrovném množství toliko v jedné luční struze u Sloupna.
V nánose vyskytne se sotva jeden kus každý rok.
Rod XVIII Planorbis Guett.
Pl. (Coretus) corneus (L.). Obecný v zarostlých částech Cidliny a
téměř ve všech přítocích i tůních.
Pl. (Tropodiseus) umbilicatus (Můll.) (— marginatus Drap.). Nej-
hojnější druh ze všech našich okružáků, žije téměř v každé
tůni, v každé struze. Jmenovitě ve dvou tůních na lukách
u Humburk možno nasbírati tisíce kusů.
Pl. carinatus (Můll.) u nás úplně schází; zdá se, že v Če-
chách jest omezen pouze na střední a snad i severní Polabí;
naleziště v jižních Čechách jsou osamocena.
Pl. (Gyrorbis) spírorbis (L.) Vzácný u Nov. Bydžova (sbíral
Vejnar).
Pl. (Gyrorbis) rotundatus (Poir.). Velmi hojna; platí o ní totéž
co řečeno výše o PI. umbilicatus.
96
D3.
54.
55.
56.
57.
DO.
59.
60.
61.
62.
Boh. Klika
Pl. (Gyrorbis) vortex (L.). Roztroušena po celé více zavodněné |
části krajiny, avšak daleko ne tak hojna jako ku př. PL ro- ©
tundatus a umbilicatus. Možno, že při bedlivějším pátrání na- E
lezen bude v krajině naší též Pl. charteus (Held.), druh to pro ©
Čechy nový, objevený Košťálem u Pardubic a podruhé sbíraný |
na vycházce malakozool. sekce u Neratovic; zvláště mám na |
mysli paludinové tůně, stulíkem zarostlé, s čistou vodou (ku |
př. u Králík, Humburk), jež jsou podobné povahy, jako tůně |
pardubické a neratovické. i
Pl. (Bathyomphalus) contortus (L.). Druh tento nalezl jsem pouze :
jednou v nánose u Nového Bydžova; byl prý tu však sbírán ©
také živý, leč nemohl jsem se dověděti kde. © Hl
Pl. (Gyraulus) albus (M ůll.) jest druh u nás dosti vzácný ; znám ©
jej pouze z nejbližšího okolí novobydžovského. ,
PI. (Gyraulus) glaber (Jeffr.). Dle sdělení prof. Uličného sbíral ©
druh tento u N. Bydžova Šandera; bližšího naleziště neznám, +
Pl, (Armiger) erista (L.) var. cristatus (Dra p.). V tůních u Hum- |
burk, velmi vzácně. :
Pl. (Hippeutis) complanatus (L.). Ve struhách ústících do Kněžovky, ©
„na propadlí“, v luční tůni pod Osekem a v potůčku, který
teče od Kozojed a pod Vysočany do Cidliny vtéká, pořídku. ©
Pl. (Segmentina) mitidus (Můll.) Vzácně u Sloupna, Pazderny, |
Oseka, Zábědova.
Rod XIX. Ancylus Geoffroy. 4
A. (Velletia) lacustris (L.). Vzácný; ve Kněžovce „u dlouhých lá- |
vek“ a „na propadlí“. |
Rod XX. Valvata Můll. :
V. (Concinna) přseimalis (Můll.). Není u nás příliš vzácna. Sbíral
jsem ji v tůních s čistou vodou u Hlušic, Sloupna, Skřivan, '
N. Bydžova, Humburk, Oseka a Zábědova. |
V. ceristata (Můll.). Vzácnější nežli druh předešlý. U N. byd-
žova „u dlouhých lávek“ , „na propadlí“, „na Jordáně“ a ©
u Zábědova.
Rod XXI. Vivipara Lam.
V. contecta (Mill.) (vera v. Frfld.). Druh tento, který v někte- :
vých krajinách českých úplně schází, jest u nás hojný, nejvíce
ovšem v Cidliné a těch přítocích, které tvoří bahnité tůně, ku |
Měkkýši okolí novobydžovského. 97
př. ve Kněžovce pod Pazdernou, ve „Chlumečinách,“ v tůních
u Humburk, Oseku atd.
Rod XXII. Bythinia Gray.
64. B. tentaculata (L.) Jest jedním z nejrozšířenějších a nejhojnějších
65.
66.
67.
ko S =
druhů; možno ji nalézti téměř ve všech tůních a struhách od
Hlušic až ku Prasku, od Smidar až ke Chlumci. V jarních
nánosech přehojna.
Rod XXIII. Unio Phil.
U. pictorum (L.). Patří k nejobecnějším. Ve Kněžovce a Cidlině,
zvláště hojně mezi N. Bydžovem a Osekem.
U. tumiďus (Phil.). Vzácný v Cidlině u Sloupna a Oseku, též ve
Kněžovce.
U. batavus (Lam.). Vzácný, několik kusů nalezl jsem v Cidlině
u Sloupna a Oseku.
Var. erassus (Retz). Vzácný v Cidlině u Nov. Bydžova.
Rod XXIV. Anodonta Cuv.
. cygnea (L.). Dle sdělení p. prof. Malého nachází se v rybníku
starobydžovském.
„ cellensis (Sehrot.). Nejhojnější druh svého rodu; ve Kně-
žovce, celém toku Cidliny a v potoku „ve Chlumečinách“.
. písečnalis (Nils.). V potoku „ve Chlumečinách“ a v malém
rybníčku u železniční trati mezi Chudonicemi a Zachrašťany.
. anatina (L.). Vzácna; nalezl jsem pouze několik exemplářů
v Cidlině u novobydžovského cukrovaru a před Osekem.
. complanata (Ziegl.). Taktéž vzácna. Jeden kus nalezl jsem
v Cidlině u Sloupna, několik za oseckým mlýnem.
Rod XXV. Sphaerium Scop.
„ Sph. corneum (L.). Obecna jak ve Kněžovce a Cidlině tak i v ně-
kterých lučních struhách a tůních. (Ve velikém množství ku
př. „na sádkách“.)
. Sph. (Calyculina) lacustre (Můill.). Velmi vzácně u Nov. Bydžova.
Rod XXVL Pisidium Pífeifí.
75. Ps. amnicum (Můll.) V nevelkém počtu sbíráno „na propadlí“,
u Oseka a pod Zábědovem.
Tř. mathematicko-přírodovědocká. 7
98 Boh. Klika
76. Pís. henslowtanum (Shepp.). Druh tento znám pouze z nejbliž-
šího okolí bydžovského (tůně směrem k Humburkům).
17. Pís. casertanum (Poli) var. fontinalis (Pffr.) (— fossarinum
Cless.). Ani tento jinde obecný druh není u nás hojný; žije
v lučních tůních mezi N. Bydžovem, Vysočany a Humburky;
také v nánosech je vzácno.
78. Pís. obtusale (Lam.) Vzácno u N. Bydžova.
79. Přs. subtruncatum (Malm). Vzácno u Humburk. N les toto
toto jest druhé z Čech známé; první objevil nedávno Košťál
u Pardubic; ve sbírce leželo několik kusů od Humburk již
přes 5 let nepovšimnůto.
80. Přs. pulchellum (Jen.) Jediný exemplář nalezl jsem v lesní tůňce
na Chlumu; odjinud z krajiny ho neznám.
Ze řádků předcházejících jest zřejma převaha měkkýšů vodních
nad suchozemskými, což snadno lze si vysvětliti tím, že krajinka
naše má hojnost vod nejrůznější povahy. Ještě lépe vynikne pře-
vaha ta, sestavíme-li si přehlednou tabulku rodů, s počtem druhů |
u každého, a srovnáme-li počet ten zároveň s počtem druhů z celých ©
Čech známých. |
Eood Počet druhů
v okolí v celých Čechách
novobydžovském
Tmaxirás a okaje ed
ZO A0 K Po aso
Vatrina zh, Aula.
Hyalinla . 1.:
NTION < Ae aje
-=
S SD)
i
©
|=7
pá
=
(9)
OO FH Bag F -WM UOAOWX
Buliminus. ....
Cionella... .....
EDU ok 1 s
STRA
NOTLUSO 7
Clausilia
Suceinea disk
Carychum. .....
Limnaeus .
(2?)
U L UWUWD AF F- UWN E F WMUF FR
=
Měkkýši okolí novobydžovského. 99
Bod Počet druhů,
v okolí v celých Čechách
novobydžovském
Bhysa 2 2
Planorbis"..).0. l 14
VTOM S 5:00 008 ů 2
PRAVA Ae en obce 2 4
Mvipara 0 j 2
DYtMnA 13s 25 1 1
WL, 20520 a 3 3
Anodonta ....... 5 5
Sphaerium. . . 2 5
PSU 6 13
80 UETEZZBY
V naší krajině úplně scházejí tyto rody: Zonites, Punctum, Tor-
guilla, Modicella, Orcula, Sphyradium, Balea, Amphipeplea, Acme,
Bythinella, Vitrella, Margaritana, celkem se 12 českými druhy (mimo
2 pochybné); všech českých máme tedy ke 170; z popsané krajinky
známe tudíž skoro polovici českých druhů, což — při malé rozsáhlosti
její — svědčí o bohatosti dosti značné.
Všimněme si ještě poněkud blíže poměru druhů vodních k sucho-
zemským, kteří, jak již svrchu vytčeno, jsou poměrně ve značné men-
šině. Mezi všemi dosud známými hlemýždi českými jest 63 vodních,
104 suchozemských ; vodních jest tedy 31'129/,, kdežto suchozemských
62:279/,. U druhů krajiny naší jest pak poměr tento: vodních 41
druhů, suchozemských jenom 39, čili vodních 51:259/;, suchozemských
jen 48'759/, celého počtu. Zvláště sluší vytknouti, že v popsané kra-
jince nalezeny byly všecky posud z Čech známé druhy rodů Unio
a Anodonta.
Okolí novobydžovské jest co do velkého počtu měkkýšů vodních
nejpříbuznější blízkému Polabí; nalézáme 'tu však přece některé
druhy, které okazují na blízkost předhoří krkonošských, a na druhé
straně chybí tu některé, pro nížinu polabskou význačné druhy. Mů-
žeme tedy říci, že krajinka naše stojí na rozhraní nížiny labské
a vyšší pahorkatiny, že fauny obou pásem těchto se v ní stýkají;
odtud také bohatost a zajímavost její.
7*
(
T.
O embryonálném vývoji dvojčat.
Napsal prof. F. Vejdovský v Praze.
S tab. IV. a 1 dřevorytem.
(Předloženo 7. února 1890.)
Jest známo všeobecně, že jistí živočichové výminečně dvojčata
plodí. Nejnápadnější jest zjev tento u obratlovců, jmenovitě u ssavců
vůbec a člověka zvláště. Hojné jsou takovéto případy rovněž u ptáků,
kde zvláště medicinští zoologové na zamilovaném svém objektu —
kuřeti — značný počet dvojitých netvarů zjistili a vícekráte popsali
(posledně zvláště Rauber Zeitschft. £. wiss. Zool. Bd. 43)". Řídčí
jsou případy dvojčat známy u plazů (Tropidonotus natrix; mezi 900
embryí tohoto hada, dále Coronella laevis; Coluber flavescens, Anguis
fracilis a Lacerta agilis pouze jediné dvojče) a u obojživelníků (Sa-
lamandra maculata dle Brauna). Za to hojněji byla pozorována
dvojitá embrya u ryb, zvláště u štiky (Lereboullet, Ann. Scienc.
nat. Zoologie 4. Sér. T. XX. p. 177—271), pstruha, lososa atd. Zji-
štěna byla stádia nejen úplného rozdvojení embryí na společné bási
(žloutku), nýbrž i taková, kde dvě hlavy na jednom trupu, anebo
dva trupy ve spojení s jednou hlavou se nacházely. Celé řady pozvol- ©
ného oddělování obou zárodků od sebe jsou známy.
1) Ze starší literatury, již mi ovšem vyčerpati nenapadá, uvádím:
Wolff, Novi Comment. Acad. imp. Petropol. T. XIV. p. 456.
Baer, Mém. Acad. imp. St. Petersbourg 1845. Ser. VI. T. IV.
Panu m, Untersuchungen úber die Entstehung der Missbildungen zunáchst
in den Eiern der Vógel. 1860.
C.B. Reichert, Anatomische Beschreibung dreier, sehr frůhzeitigér Doppel-
embryonen von Vógeln — zur Erláuterung der Entstehung von Doppel-Missge-
burten. Můller's Archiv fůr Anatomie. 1864. p. 744—766.
M. Braun, Notiz úber Zwillingsbildungen bei Wirbelthieren. Verhandl.
Wůrzb. phys.-med. Gesellsch. IX. Bd. N. F,
F. Vejdovský: O embryonálném vývoji dvojčat. 101
Vysvětlení pro vznik dvojčat obratlovců podáno se strany do-
tyčných autorů v tom smysle, že se prvotné jednoduché embryo
v ranném stupni svého vývoje po délce ve dva zárodky rozdělí, jež
se pak samostatně pro sebe vyvíjí. U člověka pak mimo to prý
vznikají dvojčata také tím způsobem, že se dvě vajíčka současně
oplodí a normálně vyvíjí.
Nepřístupnost prvých stádií vývoje a především rýhování va-
jíčka u obratlovců hlavně přispěla k takovémuto výkladu o vzniku
dvojčat. Kde pak na snadno sledovatelných vajíčkách ryb a obojži-
velníků podrobně a v libovolném množství vystihnouti lze rýhování,
tam zase nesnadno možno a priori určiti — pro výminečné tvoření
se dvojčat — jak tvoří se individuum anormální. Poněvadž dosud
otázce o vývoji dvojčat obratlovců od prvého počátku rýhování va-
jíčka speciální pozornost nevěnována, zůstaly anormální pochody tohoto
důležitého děje embryonálního neznámy.
Jako ve všech hlavních otázkách moderní biologie studium bez-
obratlých osvětlilo temné stránky našich vědomostí, tak lze očekávati,
že 1 vznik dvojčat v této skupině živočišné rozřešen bude. Mezi
bezobratlovci nejlépe známa jsou dvojitá embrya Lumbricidů, kteréžto
již r. 1828 Dugés (Ann. Sc. nat. T. XV. p. 329—332) u druhu
„Lumbricus trapezoides“ popsal a vyobrazil. Taktéž Ratzel a War-
sehavsky popisují podobný případ u „L. agricola“. Všickni tito
autoři považují právem embryonální dvojčata za abnormity, kdežto
poslední moderní spisovatel, Nik. Kleinenberca, kterýž velmi
pečlivě se zabýval embryologií „Lumb. trapezotdes“, vývoj řečeného
druhu pokládá za pravidlo bez výjimky, tak totiž, že z každého va-
jíčka tvoří se dvojče.
Vajíčko „L. trapezoides“ rozdělí se dle Kleinenberga ve
dvě stejné blastomery, z nichž každá produkuje po jedné světlé buňce,
jež srovnává autor s mikromerami u Rhynchelmis, jak to před ním
Kovalevsky popisuje. Pak vytvoří se ještě 4 stejně průsvitné a
malé buňky, jež s prvými dvěma rozloží se pásovitě nad rýhou mezi
oběma prvotnými blastomerami č. makromerami. Následujícím a opět-
ným dělením těchto posledních a uspořádáním jich k posici dřívějších
mikromer vzniká posléze embryonální koule s dutinou, jež ústí malým
otvůrkem na venek. Pak nastává prý tvoření embryonálních blan,
Periferické buňky se zmnoží a stanou se ploššími, jen dvě z nich
se nemnoží, nýbrž vzrostou do značné velikosti, pokryvše se pak
malými buňkami periferickými a posunuvše se do nitra, představují
„mesoblasty“ (1. c. obr. 3.). Další líčení Kleinenbergovo o vzniku
j!
102 F. Vejdovský
hypoblastu a „mesodermu“, jež nesouhlasí nijak s normálním vývojem
těchto blan u známých mi druhů a také ne embryí jedincových Allo-
Lobophora trapezotdes, nelze bez výkresů dobře pochopiti. Tolik ale
mohu vyrozuměti z popisu téhož autora, že dávno po zrýhování va-
jíčka, kdy již utvořena jakási gastrula, rozpadne se zárodek ve 2
poloviny a z každé vzniká nové embryo. Tyto dva zárodky souvisí
s počátku pomocí jakéhosi epiblastového pásu, jenž se posléze roz-
trhne a embrya stávají se samostatnými.
Kleinenbere líčí věc tak, jakoby rýhování vajíčka a všecka
následující stádia vývoje krok za krokem přímo pozoroval. To však
nezasluhuje důvěry; neboť probádav tolik druhů domácích dešťovek ©
vjich vývoji a také Allolobophora trapezoides — a to zvlášť po-
drobně — tvrdím na určito a neodvolatelně, že za živa lze jen málo
pochodů vývoje za sebou jdoucích zjistiti. Hlavně pak to platí o rý-
hování vajíčka, kde možno pouze nejvýše 4 za sebou tvořící se blasto-
mery pozorovati v kokonech otevřených a i v tom případě nutno vždy
s velkou obezřetností uvažovati, máme-li co činiti se stavem normál-
ním či s vajíčkem degenerujícím. Tlak sklíčka krycího a zvláště pro- pá
niknutí vody, nebo skoncentrovaného roztoku solního působí vždy ©
odchylně na rýhující se vajíčka, takže nastávají změny, jež na nor- —
málně se rýhujících vajíčkách nepřicházejí. Jsem tedy přesvědčen, |
že Kleinenberg nemohl sledovati po sobě pokračující rýhování
vajíčka až do doby, kde nastává tvoření blan zárodečných.
-Druhé nesprávnosti dopouští se týž autor v tom, že považuje
pochody tvoření se dvojitých embryí, tak je líčí, za typické, v nija-
kém případě se neodchylující. Aspoň neudává nikde, v kolika pří-
padech zjistil stádia jím popsaná. Ano on má za to, že u př. obr. 3.,
4., 5. atd. až do úplného oddělení se obou individuí od sebe, jsou
přímé postupy vývoje z východiště, jež nakreslil a popsal v obr. 1.
Neodvážím se pochybovati, že vyobrazení Kleinenbergova jsou správná
— 0 popisu se nezmiňuji — jsou-li však genetickým za sebou po-
kračováním, o tom silně pochybuji, a to z důvodů následujících:
1. Nemohu rozpoznati, jak povstalo stádium fig. 4. ze stádia fig.
3., fig. 5. ze 4, atd.
2. Kleinenberg má patrně za to, že veškerá vajíčka „L. tra-
pezoides“ produkují dvojitá embrya, což ovšem jest hrubý omyl. Že
i na Messině řečený druh v jistých případech vyvíjí se normálně tak
jako ostatní druhy, t. j. z vajíčka rodí se jednoduché embryo, do-
kazují jisté obrazy Kleinenbergovy, kteréž nejsou než stádia jedno-
duchého vývoje, jež však přes to autor má za dvojčata. Tak kreslí
O embryonálném vývoji dvojčat, 103
ve své fig. 5. obyčejnou larvu, jak se objevuje téměř u všech Lum-
bricidů, totiž s počátky tvoření se mesoblastových pásů z promeso-
blastů a třemi velkými buňkami exkrečními na předním polu, kteréžto
poslední autor ovšem dle svého názoru vykládá za „rudiment druhého
embry (an)“. Taktéž jsem přesvědčen, že Kleinenbergova fig. 3. není
nic jiného než zárodek jednoduchý, ovšem ale snad nesprávně po-
daný ; jinak ale z něho i přes popis autorův nelze mi vyrozuměti, jak
by povstalo embryo dvojité.
S otázkou o dvojčatech embryí souvisí rozhodně zjev, že i do-
spělé exempláře některých druhů aspoň částečně ještě nesou na těle
svém rudiment druhého individua. Jak níže seznáme, není správné
učení Kleinenbergovo, že veškerá dvojčata „L. trapezoides“ se roz-
dělují ve 2 normální individua. Srůst těchto posledních totiž může
v nepřetržité souvislosti se vyvíjeti až do úplného vývoje těla. Je-li
osa srůstu obou embryí přízniva tak, že v boji o existenci nepřekáží
jedno druhému, mohou společně žíti; ovšem takých dvojčat v dospě-
lém věku dosud neznáme. Avšak v mnohých případech může zakrsati do-
cela jedno individuum na útraty druhého, kteréž pak jest obyčejným pří-
věskem na zadku těla. Takových dešťovek „s dvěma ocasy“ známe
již nyní několik případů. Před mnoha lety již učinil jsem zmínku
o podobné dešťovce — Lumbricus terrestris — již jsem upravil pro
sbírky českého musea v Praze a jejíž zadní čtvrtina těla štěpí se ve
2 větve stejných rozměrů a snad i stejného množství segmentů. Po-
drobný popis tohoto exempláře dosud podán nebyl.
Z jiných stran dlouho nepovšimnuto si podobných případů. Te-
prve ku konci r. 1885 popsal prof. Jeffrey Bell v „Annals and
Magazine of Natural History“ (Notice of two Lumbrici with. bifid
Hinder Ends. With cuts. A. p. 475—477) dvě dešťovky s dvěma
zadky, z nichž jedna náleží druhu Lumbricus terrestris a druhá Allo-
- lobophora foetida; dále i zmiňuje se o exempláři s podobným zaří-
zením zadního těla, nalézajícím se v universitním Museu Oxfordském.
Brzy na to sdělil i R. Horst v „Notes from the Leyden Mu-
seum“, (Vol. VIII. 1886. p. 42. On a specimen of Lumbricus ter-
restris L. with bifurcated tail.), že obdržel od rybáře exemplář L.
terrestris délky 90—100 mm. s dvěma zadky tělními, jež mají délky
25 mm.; pravý jest o něco kratší levého. Struktura v obou jest táž.
Hřbetní céva prosvítající pokožkou, dělila se ve 2 větve v bodu bi-
furkace. Avšak každý „ocas“ jeví jen 2 postranní řady štětin,
l
104 F. Vejdovský
Posléze mi známo, že také Ferd. Schmidt v „Sitzungsber.
der naturf. Gesellsch. in Dorpat“ Bd. 8. p. 146—147. (Doppelmiss-
bildungen bei Lumbriciden) dotýká se tohoto předmětu, připomínaje
pouze, že má po ruce dva exempláře dešťovek, na nichž lze sta-
noviti jakési embryonálné dělení. Podrobnější práce dosud nevyšla.
Obsah jiné práce, již uveřejnil v téže příčině Broom v „Trans-
act. Nat. Hist. Soc. Glasgow“ 1889 p. 203—206, Abstr. Journ. Roy.
Microscop. Soc. London 1889. P. 3. p. 387. (Abnormal Earthworm
with bifid hinder end) znám mi není.
Poznav velikou důležitost tvoření se dvojčat ve smysle vše-
obecnějším, pokládám za nutné, aby každá zpráva ve směru tomto,
na důkladných bádáních a pokusech založená, veřejnosti byla po-
dána. I sdílím tudíž zkušenosti své, připomínaje již z předu, že ne-
budu líčiti postupný vývoj dvojčat od prvého počátku, jelikož jsem
poznal, že málo jest shodných stádií vývoje, jež by tytéž souhlasné
procesy prodělávaly. Ano mohu skoro tvrditi, že v tolika různých
osách a směrech zakládají se dvojčata již při prvém vzniku, kolik
jest vajíček, jež dvojčata produkují. Faktum toto nejlépe illustrují
dospělejší stádia dvojčat, na nichž lze správně poznati body a plochy,
jimiž těla jejich jsou srostlá.
Z té příčiny také prohlašuji, že Kleinenberg počínal si nedosti
kriticky, když bral zřetel pouze k prvým stádiím vývoje a nepozo-
roval stádia starší. Jinak ovšem mohlo by se předpokládati, že po-
měry klimatické na Sicilii, kde Kleinenbere „L. trapezoides“ embryo-
logicky skoumal, působí jinak a snad souměrněji na vývoj vajíčka,
než u nás. Domněnka tato byla by tím oprávněnější, že vývoj
dešťovek sledoval Kleinenberg již v lednu, kdežto v Čechách
hlavní vývoj těchto červů spadá teprve na duben, květen a červen,
u Allolobophora trapezoides pak docela na červenec a srpen. Mladí
pak červi, kteří na podzim, v říjnu a listopadu dospívají k úplnému
vývoji, neopouštějí před zimou kokony, nýbrž přezimují v nich.
Soudě však dle zobrazení ranných stádií dvojčat, jak je Klei-
nenberg podává, mám za to, že tato dvojitá embrya Sicilského „£.
trapezovdes“ v nejrůznějších osách jsou srostlá.
Dvojitá embrya pozoroval jsem u tří druhů.
1. U Lumbricus terrestris ve dvou případech; v jednom byla
embrya srostlá předními poly a hřbetními stranami. Embrya byla
stejné velikosti a dříve než jsem mohl zjistiti podrobnější způsob
O embryonálném vývoji dvojčat. 105
srůstu, oddělila se pod tlakem krycího sklíčka od sebe. V druhém
případě bylo jedno embryo normálně vyvinuté, 0:25 mm. v délce a
bylo lze rozpoznati právě tvoření se předního segmentu, v němž ještě
veliké 3 exkreční buňky byly nezměněné. S těmito bnůkami souvisel
na hřbetě hrbol, t. j. rudiment druhého embrya, skládající se rovněž
ze 3 velikých exkrečních buněk a několika malých, bez určitého po-
řádku nakupených buněk epiblastových. Podrobné vyšetření a úprava
blan zárodečných bez průřezů bylo nemožné.
2. U Allolobophora foetida nalezl jsem mezi sty embryí,
které jsem skoumal, pouze jediné dvojče téže úpravy, jako v prvém
případě u L. terrestris. Jedno embryo bylo dlouhé 0*9 mm. s celou
řadou založených již segmentů, kdežto druhé, přídou s prvým sou-
visící jen 05 mm. délky dosahovalo.
3. Allolobophora trapezoides ') jest mezi Lumbricidy nej-
význačnější pro hojnost produkce dvojčat z vajíček. Množství toto
nutno speciálně z pokusů označiti, neboť není tomu tak, jak Klei-
nenberg učí, že všecka vajíčka rodí dvojčata, ježto nikoliv ne-
značná část vajíček vyvijí se normálně, produkujíc po jediném in-
dividuu.
Mezi dvojčaty dospělými, jež v kokonech žijíce, mohou existo-
vati a růsti — kdežto by ve volném žití, pro nepřízeň srůstu svých
těl, sotva obstály — nalézáme celou řadu přechodů od stádií, kde
mohou se embrya v jisté době od sebe odděliti a samostatně pro
sebe žíti, až ku tvarům, kde těla v nepříznivých osách se vyvinuvše,
úplně srostla, takže oddělení jich možné není. Celou takovouto řadu
!) V ohledě synonymiky nutno poznamenati, že tento druh Dugésův pod
různými jmény byl uváděn, jako L. communis Hoffmeister, Allolobophora tur-
gida Eisen, Lumbricus a Allolobophora cyanea Vejdovský atd. V nové době po-
kouší se Rosa rozeznávati ještě Allolobophora turgida od All. trapezoides, avšak
znaky, jež pro poslední uvádí, jsou chatrné a vím ze zkušenosti, že „Tubercula
pubertatis,“ na nichž hlavně rozeznává tyto druhy (u All. turgida na segmentu
81. a 33., u AIL trapezoides 31., 32. a 33.), nejsou stálé; u obou forem přichá-
zejí obojí znaky v ohledě bradavek pohlavních. Ostatní rozdíly uváděné Rosou,
jako tvar těla, velikost, zbarvení jsou bezvýznamné a platné pro oba domnělé
druhy. Já vedle těchto znaků poznávám druh Dugésův hlavně po převládajícím
tvoření dvojčat em-bryonálních, jež rovněž přicházejí, ač v nestejném poměrn
u obou forem, jak to níže ještě zvláště z pozorování vytknu. Jediné tedy vývoj
odstraňuje již veškeré pochybnosti o totožnosti druhu Dugésova. (Mezi tiskem
této práce došlo mne nejnovější pojednání Rosovo, Note sui Lombrici iberici
— Boll. Mus. Torino kde týž autor slučuje již „all. turgida Hisen“ 8 pall. trape-
| zoides“.)
M.
106 F. Vejdovský
přechodů podati považuji za bezúčelné, jinak také v mladších stádiích i
nelze se ani správně vyznati v osách, v nichž zárodky se vyvíjí. Při- ©
pomínám, že jsem viděl většinu stádií Kleinenbergem popsaných, ©
mimo to pak celou řadu jiných dvojčat, kteréž nijak neodpovídají vý- ©
voji řečeným autorem jakožto typický označenému. Uvedu tudíž jen vý- ©
značné tvary dvojčat, u nichž směr srůstu beze všech nesnází lze ©
poznati a počnu nejdospělejšími, na nichž lze nejlépe posouditi, zdali ©
možno, aby se vyvíjely dle plánu Kleinenběrgem vykládaného. j
1. Dvojče, jehož individua srostla po celé délce M
břišními stranami těla. Nalezalo se v kokonu jediné, délky ©
8 mm., na zad valně zužené, barvy bělavé. Segmenty až téměř na ©
zad dokonale vyvinuté. Na přídě byly obě praestomia (laloky čelní) :
dobře a normálně vyvinuté, označujíce tak osy hřbetních stran obou h
jedinců. Dvojče toto bylo úplně neprůsvitné, na nejvýše že bylo ©
možno rozeznati průběh nerovné soustavy. Na ztvrdlém v chromové ©
kyselině praeparatu bylo lze dobře rozeznati čáru postranní, sestávající ©
z temnější řady buněk, jež v zaškrceninách na každém segmentu se ©
táhla. Pod touto čárou ma pravo a na levo, tedy v bocích dvojčete ©
táhla se individuálně nervová pásma. Otázka o organisaci tohoto vy-
soce zajímavého dvojčete zavdala mně podnět, zkoušeti je methodou
řezovou. I podávám řadu průřezů jednotlivými končinami těla, jež
znázorňují vzájemnou polohu orgánů.
Průřezy laloky čelními neposkytují nic zajímavého a od nor-
málních poměrů odchylného.
Další řez ukazuje, že jest jediný otvor úst, ukazující však
zřejmou dvojitost. Rovněž tak párovité jest ztluštění jícnové, odpo-
vídající hřbetní straně (obr. 1. ph). Svalovina pharyngová jest pokračo-
váním svalů praestomiálních (m m"). Na našem průřezu jest dvojitost
dutiny tělesné — jinak prostouplé hojnými svaly a nezrůzněnými ©
elementy mesoblastovými — znázorněna úzkou podélnou skulinou (z)
a hypodermálními velikými buňkami (s, s'). Na řezu znázorněna
pouze v jedné polovině céva hřbetní (v). K vůli pohodlí budeme ro-
zeznávati dále na řezech polovinu svrchní a spodní a dále pravou
a levou.
Řez prvým segmentem štětinovým (obr. 2.) veden poněkud šikmo,
takže štětiny a břišní ganglion jedné poloviny dvojčete přešly do řezu
následujícího (obr. 3.) Oba řezy tyto jsou vysoce zajímavé.
Hypodermis jest, jako na všech řezech, na celé periferii stejně
vysoká; veliké buňky bokové (s, s') vystupují zřetelně nad povrch
hypodermis. Štětiny jedné poloviny (b) jsou ve 4 párech (na obr. 2.
O embryonálném vývoji dvojčat. 107
znázorněny) těsně po obou stranách ganglia, jež by v normálním in-
dividuu odpovídalo prvému břišnímu čili podjícnovému (bg). Odpo-
vídající ganglion druhé poloviny (bg" obr. 3.) jest v objemu menší.
Párovitost ganglií, zvláště v obr. 2. jest nápadná. Z každé poloviny
vychází pruh buněčný, objímající s obou stran jícen a na jedné straně
souvisící S mozkem levé poloviny (g“). Jest to kommissura jícnová,
jejíž pravá polovina nedaleko u mozku pravého (g') jest seříznuta.
Mozky rovněž sestávají ze dvou shodných polovin a neliší se ani co
do tvaru ani co do struktury od ganslií bokových. Reticulum ner-
vové vystupuje zvláště na obr. 3. v gangliu svrchní poloviny V nor-
málních a původních poměrech. Cevy hřbetní běží v pravé i levé
polovině mezi mozky a jícnem.
Řez vedený těsně mezi segmenty požerákovými (oesophageál-
ními) znázorněn na obr. 4. Svaly okružné jsou dobře vyvinuté, po-
délné ve vývoji se nalézající. Skulina dutiny tělesné nepatrná. Gan-
glia pravé a levé poloviny normální, ovšem ale s různým průběhem
nervového reticula. V levé polovině upravuje se reticulum ku tvo-
ření nervů periferických, kdežto v pravé polovině nalézá se v ty-
pickém rozdělení ve třech polích. Epithel oesophagu nestejně vyvi-
nutý na pravé a levé polovině. V prvé skládá se z úzkých a nižších
buněk s velikými intensivně se barvícími jádry, jen v střední čáře
zdvihají se buňky více do dutiny jícnu a barví se nepatrně; tyto me-
diání buňky odpovídají dlouhým, klínovitým buňkám levé poloviny,
„jež hluboko trčí do dutiny oesophagu, jsou naplněny lesklou zrnitou
„plasmou a obsahují podlouhlá, méně se barvící jádra.
Na obvodu tohoto epithelu jsou rozdělená jádra kulatá, stejně
veliká, tvořící tu a tam nakupeniny. Z vrstvy těchto jader, jichž bu-
něčná tílka nesnadno lze rozpoznati, zdvihá se tlustý žlaznatý obaj
(gl), symetricky rozdělený v pravé a levé polovině dvojčete a objí-
mající hřbetní cévy (vď, vd), Není pochybnosti, že žlázy na povrchu
oesophagu, naplněné hyaliním obsahem a velikými jádry, jsou základ
-t. zv. vápnitých žláz. Jsou tedy také tyto dvojitě a symetricky ve
dvojčeti založené. Rovněž tak pruhy, odpovídající břišním cevám (vt",
vv), probíhající nad gangliemi pravé a levé poloviny, v nichž však
neshledal jsem dutiny, nýbrž složené z buněk solidní pás tvořících.
Řez vedený středem jednoho ze segmentů oesophagových (obr. 5.)
neliší se v úpravě od předešlého, znázorňuje však pěkně rozdělení
štětin ve svrchní i spodní polovině, symetricky rozdělených po obou
stranách ganglií. Dutina tělesná jest značně vyvinutá i vidny zde prů-
řezy nephridií po obou stranách ganglií. Jsou tedy i tyto orgány
l
108 F. Vejdovský
dvojitě založené. Epithel požerákový jest odchylný od předešlého řezu, |
skládaje se z největší části z velikých kubických buněk a jen v střední |
části svrchní poloviny vidna ještě skupina dlouhých klínovitých buněk, ©
jako v řezu předešlém. Epithel tento znázorňuje přechod do epithelu
střevního žaludku, jenž přítomen již na všech následujících řezech.
Řezy dále na zad vedené, protínají již střevní žaludek (obr. 6.)
i jest zřejmo z posouzení symetrie tohoto posledního, že i on vznikl
ze dvou polovin úplně srostlých; sestavení žlaznatých buněk epithe-
liálních svědčí pro tento výklad. Každá polovina odpovídá opět sy- "|
metrické poloze protnutých ganglií břišních, jež se v poloze nelíší od j
řezů předcházejících. "|
O modifikacích cevní soustavy, jež se na některých průřezech ©
jeví, netřeba se šířiti; zvláště ne o faktu, že céva hřbetní od středu ©
těla na zad pokračujíc, jeví se ve dvou polovinách založená, právě |
tak jako na odpovídajících jednotlivých embryí podobného stáří, jako
jest dotyčné dvojče. 4
Dvojče právě popsané jest zajisté jedno z nejzajímavějších v ohledě |
teratologickém. Jedinci srostli břišními stranami úplně, avšak prvotní ©
organisace jest ve všech orgánech zachována. Individuum pravé a
levé má jediný zažívací orgán, jenž však i co do pharynsu i co do
oesophagu a střeva jeví prvotnou párovitost. Též cevní a exkreční
soustava vyznačena zde svojí dvojitostí. Nejdůležitější ovšem jest ner-
vová soustava. Mozky jsou normálně vyvinuté na hřbetní straně pra-
vého a levého individua. Avšak ganglie, jež by při normálním vývoji
na břišní straně byly založené, leží v našem dvojčeti v bocích. I jest
zjevno, že každé ganglion povstalo z poloviny základu jednoho a z po-
loviny druhého individua. Shodnost pravé a levé poloviny dvojčete
ukazuje na Ssouhlasný a pravidelný vývoj obou prvotných individuí;
1 jest zjevno, že každé z nich mělo své promesoblasty, z nichž se
pravá a levá polovina dvojčete současně a pravidelně vyvíjela.
Poloha nervové soustavy v našem dvojčeti -mluví vůbec proti
theorii o dělení kteréhokoli i prvého stádia vývoje larvového v indi-
vidua dvě. V celé organisaci jeví se krok za krokem srůst dvou
prvotných souhlasně se vyvíjících individuí,
Nejmladší stádium dvojčete právě popsaného, které jsem ve dvou
případech měl příležitost pozorovati, znázorněno na obr. 8. Jsou to
embrya či spíše larvy břišními stranami hypoblastu srostlé, jehož pá-
rovitost však ještě na zadní části jest zřetelná. Vysoký epiblast po-
krývá epithelialně každé z embryí; v každé polovině pak viděti na
předním polu po jedné veliké exkreční buňce, obsahující velikou, jasnou
O embryonálném vývoji dvojčat. 109
tekutinou naplněnou vacuolu, jakou známe u normálních larev je-
dnotlivých Lumbricidů ostatních.
Stádium toto bylo zcela neprůsvitné takže jsem nemohl nalézti
promesoblastů; řezové methody pak jsem nepoužil. Důležitá jest
ovšem otázka, jak vznikne stomodaeum v tomto larvovém dvojčeti.
Jsou-li obě larvy břišními stranami srostlé, není zde nijakého zbytku
blastoporu a stomodaeum musí se tedy tvořiti nezávisle od tohoto,
pouhým vchlípením epiblastu na předním polu těla mezi oběma polo-
vinami.
2. Ze tvarů dvojčat právě projednaných dobře nyní možno od-
voditi výše zmíněné úplně dospělé dešťovky s „dvěma ocasy“. Pře-
vládá-li ve dvojitém embryu jedno individuum mohutností svého těla
nad druhé — jak to poznáme skutečně ve dvojčatech dále líčených
— zakrsává toto poslední a stává se pouhým přívěskem — „ocasem“
— mohutnějšího sourozence. Ovšem nutno si představiti, že embrya
byla sice podélně srostlá, avšak nikoli břišními stranami, nýbrž
v boku. bo!
3. Dvojče, jehož individua srostla po délce hřbetníma
stranama, nalezl jsem v jediném pouze případu a znázorňuji na
obr. 7. Jest to mladistvé stádium embryonální, kdy již založena sto-
modea v obou polovinách hlav, jež se sice těsně k sobě přikládají,
avšak přehrádka hypodermální mezi oběma jest zřetelně párovitá.
Nepříznivost tohoto stádia nedovolila mi vystihnouti poměr exkrečních
buněk, neboť dutiny prvých segmentů č. hlav, byly vyplněny těsně
k sobě se přikládajícími buňkami mesoblastu. Po obou stranách jest
epiblast valně ztenčený a ztlušťuje se teprvé na zadním polu dvojčete,
v prohlubině, která naznačuje párovitost stádia. Též jest zřejmo
z výkresu našeho, že společné archenteron dvojčete vzniklo ze dvou
souměrných polovin. Bohužel nepodařilo se mi nabýti spolehlivých
průřezů tímto zajímavým dvojčetem.
i 4. Dvojčata polárně srostlá jsou u Allolobophora trape-
zoides nejhojnější, avšak modifikace tohoto srůstu jsou velmi hojné.
Základem spojení jich jsou exkreční buňky, jež tvoří jediný nepře-
tržitý celek, složený ze 6 velikých koulí, jež klínovitě v sebe zasa-
hají. To lze zvláště v mladších stádiích dobře v praeparátech plošných
vystihnouti. Avšak těla obou individuí takto spojených mají velmi
proměnlivou polohu.
a) Individua vyvíjí se samostatně v ose podélné
a to:
110 F. Vejdovský
e) Souhlasnými stranami tělními, tak totiž, že u obou n
individuí nalezá se otvor ústní na břišní straně. Dvojčata tohoto
typu jsou dosti. hojná a setrvávají ve spojení po dlouhou dobu, tak 4
že se mnohdy až jako mladí červi od sebe odlučují. Znázornil jsem |
takové dvojče na obr. 9. Embrya jsou nestejně veliká; jedno dosa- |
hovalo délky 6, druhé 10 mm., obě jsou však stejně organisovaná:
krátká stomodea vedou do mesenteronu. Mozková ganelina dosud ve j
spojení s epiblastem v předním segmentu. Exkreční buňky u menšího ©
individua zřetelné, prorůstají epiblast tohoto individua, jsouce ve spo- ©
jení s nadústní hypodermis druhého jedince. Mezi pozorováním pod
sklíčkem krycím stalo se však, že individuum menší posunulo se níže |
a vniklo do úst většího jedince, následkem čehož jeví se obraz náš
jakoby větší embryo vyssávalo jedince menšího.
Daleko zajímavějším jest případ dvojčete, znázorněného na obr.
10. Individua jsou téměř stejných rozměrů, avšak ona srostla prvými
segmenty tak, že není zde po „hlavě“ ani stopy. Mezi oběma táhne
se přehrádka, oddělující od sebe dutiny mesenteronů obou individuí. i
V živých embryích na hřbetní straně táhne se provazec solidní,
zrnitou hmotou naplněný — patrně pronephridium prvých segmentů, (s
jež zde nepřeměnily se na hlavu, nýbrž podržely ráz obyčejných me-
tamerů. Ganglií mozkových tu není. Zajímavé jest tvoření ze sto-
modea.
Toto vchlipuje se z epiblastu obou individuí ve směru přehrádky
mezi oběma a jeví se pouze jako slepá dutina z větších hruškovitých
buněk tvořená. Segmenty na břišní straně jsou v podélném řezu dobře
založené. Buňky mesenteronu jsou veliké, zrnitým obsahem naplněné,
naduřujíce na volném konci v kuličkovité cípky, naplněné plasmou
více homogenní a v těchto lze shledati tu a onde jádro. V dutině
mesenteronů nalezá se lepká hmota, barvící se diffusně, jež se vůbec
jeví v zažívací dutině embryí a mladých červů.
Jest očividné, že nemajíc otevřeného stomodea, nemůže toto
dvojče přijímati potravu z tekutiny kokonové, i že tudíž tekutina
vnitřní může býti pouze vyloučeninou ze žláznatých buněk vnitřních.
Dvojče roste tedy nikoliv následkem přijímání potravy zevní, nýbrž
výživou ze žloutkového obsahu hypoblastových buněk.
B) Strany tělní obou jedinců ve dvojčeti jsou
opáčné. Stádium takové jest velmi hojné a jeví se zvláště v mla-
dých larvách tak, že kde u jednoho individua jest hřbetní strana,
obrací se druhé stranou břišní. Individua tato jsou vůbec velmi chabě
O embryonálném vývoji dvojčat. 111
spojená a snadno se od sebe oddělují. Ve všech dvojčatech tohoto
plánu byla individua stejných rozměrů a organisace.
b) Individua ve dvojčeti jsou spojena pod jistým
úhlem. Toto pravidlo však lze odvoditi z předešlého. Ono zakládá
se na zjevu, že pouze jediné individuum má všecky podmínky přízni-
vého vývoje, že se může dobře vyživovati, vyměšovati a se pohybo-
vati, kdežto druhému se těchto podmínek nedostává. "Toto poslední
následkem toho zakrsává a jeví se jako pouhý přívěsek na předním
polu těla, následkem zakrsalosti v růstu skloněné ve více méně
značném úhlu k individuu dospělejšímu.
Takové dvojče znázorněno na obr. 11. Velké individuum v něm
neodchyluje se od larev Lumbricidů vůbec; i vystupují zde zvláště
9 veliké exkreční buňky, s nimiž ve spojení jsou 3 o něco menší
buňky individua druhého, malého, jako nějaký pupen na přídě sedícího.
Příčina zakrsalosti jest bezpochyby v tom, že zde nevyvinuty nijaké
promesoblasty, jen solidní buňky hypoblastové jsou uzavřeny v ten-
kém epiblastu.
U jiných dvojčat téže kategorie shledal jsem fakta ještě zají-
mavější, totiž že malé individuum souviselo přímo epiblastem nad-
ústním s individuem větším. Exkreční buňky zakrsaly ve tvar větších
epitheliálních buněk epiblastových, jež nijakou funkcí se nevyznačují.
Za to tím živěji působí pronefridium larvové ve spůsobě jasného
kanálku po celé délce těla se prostírajícího. Hypoblast zakrsal na
několik malých buněk. Promesoblasty veliké vyplňují celý zadek těla,
avšak neprodukují nijakých elementů ku tvoření pásů mesoblastových.
Zákon teratologický v takovémto zakrsalém jedinci vystupuje v plné
jasnosti.
Nelze pochybovati, že obr. 10., jejž Kleinenberg ve své
práci podává,:odpovídá posledně popsanému stádiu dvojčat, avšak
zobrazení dotyčné nezdá se mi býti správně reprodukované.
Zbývá nám podati vysvětlení vzniku dvojitých embryí u de-
šťovek.
Kleinenberg vykládá, že mohou dvojčata vznikati na dvojí
způsob :
1.. Dělením stádia vývoje, kde již jsou založeny blány záro-
dečné.
2. Posledně vylíčený případ nestejně velikých jedinců mluví
prý proto, že embryo dobře vyvinuté produkuje rudiment druhého,
112 F. Vejdovský
kteréž možno prý vykládati jakožto pupen prvého. Buňky, z nichž
se takové druhé embryo skládá, jsou dle Kleinenberga jen zbytek
blastomerů, pocházejících přímo z rýhování, kteréž však během tvo- i
ření prvého embrya zůstaly netknuté a teprvé později vešly v Činnost.
Zníť vysvětlení Kleinenbergovo doslovně takto (1. c. p. 218):
„In the cases described last, in which a well-developed embryo
produces the rudiment of the other, the second should be considered
to be a bud, but such a case is abnormal, regularly, the second em-
bryo, although formed a little later, and in connection with the other,
does not develop from the embryoplastic material employed in the
formation of the first, but from a portion of the blastomeres derived
directly from the segmentation, which remains intact until it becomes
an independent formative centre.“
Hledaje příčinu schopnosti vajíček u L. trapezoides, produko-
vati dvojčata, má Kleinenbers za to, — řídě se ovšem tehdejším
stavem našich vědomostí o oplození (r. 1879), — že vniknou-li 2
spermatozoa do vajíčka, mohou vzbuditi větší činnost životní „regu-
lated by means of special dispositions“, následkem čehož produkuje ©
vajíčko ne jediné, nýbrž 2 embrya.
Za dnešních vědomostí o oplození vajíčka nelze ovšem spůsob
takového vysvětlení tvoření se dvojčat udržeti. Ukázal jsem aspoň,
že by byly nutné ve vajíčku dva pronucley ženské a 2 pronucley
mužské, aby vajíčko mělo pak dvě jádra rýhovací. Takové případy
ovšem těžko lze nalézti, leda že by se potvrdila dříve mnou vyslo-
vená domněnka, že by také dva pronucley mužské, spojivše se, mohly
oploditi druhé jádro rýhovací. Bez pokusů, zvláště v tomto směru
zavedených, nelze o otázce této diskutovati.
Jinak ale mohu aspoň v jednom případě ukázati, že vajíčko
produkující dvojče, obsahuje jediné jádro rýhovací.
Poznav totiž dešťovku Allolobophora trapezoides, že
veliké její exemvláry produkují ve větším množství případů dvoj-
čata, snažil jsem se dosíci kokonů přímo, anebo nedlouho po polo-
žení. K účeli tomu pěstil jsem veliké šedé, patrně víceleté, exem-
pláře v malých terrariích. Bohužel však exempláře tyto kladou v zá-
jetí jen zřídka kokony a mně podařilo se nabýti jen několik málo
těchto posledních, z nichž některé ještě pozdě otevřené, jevily již
pokročilá stádia vývoje a rýhující se vajíčka, v nichž již byly zřejmé
odchýlky, vedoucí ku tvoření se dvojčat. V jednom případě shledal
jsem stádium podobné onomu, jež Kleinenberg kreslí ve fig. 1.,
totiž 3 velké blastomery, jež měly ráz normálních vajíček, mezi nima
O embryonálném vývoji dvojčat. 113
pak prostíralo se několik menších jasných buněk. Kokon tento
otevřel jsem před večerem a bohužel nemohl jsem sledovati osud
velikých blastomer. Patrno však z toho, že každá tato blastomera
může sama o sobě se vyvíjeti samostatně a produkovati embryo
zvláštní. V tom případě musila by každá z dotyčných velikých bla-
stomer prodělati normální rýhování, jakéž jsme poznali při vývoji
jednotlivého embrya u ostatních Lumbricidů. Menší buňky spojující
obě embrya odpovídaly by zajisté oném, jež představují exkreční
buňky a povstávají záhy a sice v počtu tří, kdežto u dvojitých em-
bryí jest buněk těchto 0.
Šťastnějším jsem byl den na to; shledav na povrchu prsti ne-
dávno položený kokon s přívěskem rosolovitým, otevřel jsem jej v 9
hodin dopoledne, obezřetně rozděliv tekutinu bílkovou, a přikryv
sklíčkem, na jehož obvodu přidáno pak roztoku solného, tak aby
přístup vzduchu k bílku a obsahu jeho co možná byl zabráněn.
V bílku nalezalo se jediné vajíčko normální velikosti (0'17 mm
v průměru) a struktury, souhlasné pro vajíčko Lumbricidů. Va-
jíčko bylo oplozené, neboť široký dvůrek žloutkové blány objímal
je a na jedné straně vajíčka ležely 3 polové buňky, známé
struktury a velikosti. Vajíčko to bylo úplně kulaté a teprve okolo
desáté hodiny počalo se poněkud klenouti v tu stranu, kde ležely po-
lové buňky. Počalo zde prosvítati a bylo lze dobře vystihnouti figury
dělícího se jádra. Veliké jasné periplasty souvisely spolu, tvoříce
bisguitovou figuru, k níž se soustřeďovaly nezřetelné paprsky cyto-
plasmové. Na to rozstupovaly se periplasty a v 11 hod. 5 minut
nastal tvar dělícího se jádra, jak znázorněno na fig. 1. v přiloženém
dřevorytu.
Ve 12 hodin rozdělilo se vajíčko ve 2 blastomery (obr. 2.) ne-
stejné velikosti, avšak stejné struktnry. Menší blastomera oddělila se
úplně a seděla na svrchním polu větší, stavši se tak úplně samo-
statnou, aniž by rostla, jako je to pravidlo u normálně se tvořící
"druhé blastomery při rýhování vajíčka Lumbricidů a Rhynchelmis.
Po celé tři hodiny nenastalo změny v obou blastomerách, takže
jsem měl za to, že nastala degenerace. Avšak blastomery ty nalezaly
se patrně v klidu, neboť ve 3 hod. 7 m. nastal dálší proces. © Menší
blastomera se prodloužila v ose příčné, objevila se karyokinetická
figura a nastalo zaškrcení v ose meridionální (obr. 9). Ve 3 hod.
90 minut nastalo úplné rozdělení, takže stádium to skládá se z jedné
velké a 2 malých blastomer; avšak ony malé mají strukturu vajíčka,
tak jako velká blastomera. Po té nastal klid v dělení malých bla-
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 8
ší
114
F. Vejdovský
Postup dvojitého rýhování vajíčka u Allolobophora trapezoides.
Obr. 1.
Obr. 2.
Obr. 3.
Obr. 4.
Obr. 5.
Obr. 6
Obr. 7.
Obr. 8.
Vajíčko před pravým rozdělením s figurou karyokinetickou (11 hod. 5 m.
předpolednem).
Rozdělené vajíčko ve 2 nestejné blastomery A—a. (12 hodin).
Menší samostatná blastomera se zaškrcuje v ose podílné (3 hod. 7 m.
odpoledue).
Blastomery a, a' úplně vyvinuté. Velká blastomera A počíná se opět
prodlužovati v téže ose, jako dříve (3 hod. 30 minut odpol.).
Velká blastomera rozdělila se ve dvě nové A, A4'; na poslední leží malé
blastomery (4 hod. odpol.).
Blastomery A, A' jsou stejné velikosti. Malé se nemění,
Blastomera A rozdělila se meridionálně ve dvě, blastomera A' prodlu-
žuje se v ose příčné (4 hod. 25 min.).
Blast. A' rozdělila se opět a nastane pohyb blastomer v křížovité stá-
dium, znázorněné ve fig. 9—11. Malé blastomery nezměněné.
„ Malá blastomera a upravuje se k dělení (5 hod. odp.)
Blastomera a rozdělila se v a, «', druhá blastomera a' upravuje se
k dělení.
Blastomera a' rozdělila se v a', ©', a nastalo křižovité sestavení jich,
jako u blastomer větších.
O embryonálném vývoji dvojčat. 115
stomer po dlouhou dobu, kdežto zase velká blastomera upravuje se
k dělení, jako vajíčko (obr. 4). Prodlouží se k amimálnímu polu,
objeví se rýhovací vřeténko a hned na to se rozdělí blastomera ve
2 koule, z nichž přední o něco menší (obr. 5), nese na svém po-
vrchu obě malé blastomery.
Brzy však vyrostla i tato druhá blastomera (4") do velikosti
(4), a v rýze mezi oběma uložily se nezměněné polové buňky (p),
„jak znázorňuje obr. 6. Po nějaké krátké době prodlouží se blasto-
mera A v příčné ose, zaškrtí se podélně, právě tak jako při nor-
málním rýhování vajíčka a produkuje nové koule (obr. 7). Taktéž
A' se prodlouží, rozdělí, nastane jakýsi pohyb všech koulí (obr. 8),
než se upraví v definitivné křížovité stádium (obr. 9.), jaké jest
platné pro normální rýhování.
V té době přestává klid malých blastomer, z nichž jedna (a)
„vytvořivši vřeténko prodlouží se v jedné ose i jest zřejmo, že se
(upravuje k dělení. V druhé blastomeře (a') zatím zveličil se periplast
kolem jádra a nastane čilé tvoření paprsků cytoplasmových.
Hned na to (obr. 10.) nastane rozdělení koule v a, e', kdežto
a' prodloužila a zaškrtila se, jevíc zřetelně dvojitý periplast a vře-
ténko. Posléze se rozdělí i tata koule a všecky blastomery upraví se
opět v křížovité stádium (obr. 11.).
Další rýhování a osud těchto i prvých blastomer nezdařílo se
„mi sledovati pro nastavší noc a druhý den shledal jsem na praepa-
ratu rozpadlé koule nepravidelně se rýhující. Avšak i to co po-
znáno v sledování pochodu rýhování vajíčka jest nejen vysoce zají-
|mavé, nýbrž i pro posouzení vzniku dvojitých embryí nad míru
| důležité.
| Tento způsob rýhování, pro něž bych navrhl název rýhování
dvojité, musí se ovšem vysvětlovati jakožto následek processu anor-
„malního; avšak musíme s tím počítati v každém ohledě, a zvláště
v em případě, kde se jedná o vysvětlení vzniku dvojčat. Prvé dvě
„blastomery staly se zde východištěm nových dvou souhlasných zárodků
s normálními poměry rýhování a odpovídají zajisté prvému stádiu
Kleinenbergem a mnou popsanému.
Jisto jest, že prvé 2, ano 4 blastomery normálně rýhujícího se
'vajíčka Lumbrica, jež produkují jediné embryo, mají povahu vajíčka
joplozeného; i jest pravděpodobné, že dle individuální schopnosti
|mohou se nejméně 2 samostatně opětně rýhovati a dvojčata produ-
(kovati.
8*
116 F. Vejdovský
Dělení pokročilejších stádií embryí ve dvě, jak Kleinenberg ©
popisuje, jest nepravděpodobné, dle mého názoru chybné, ježto týž —
autor vyšel z uvažování stádia rýhovacího, jež očividně vede k tvo-
ření embrya jediného (l. c. obr. 3.).
Z těchže příčin nezdá se mi také správným, vysvětlovati vznik
dvojčat u obratlovců následkem dělení prvotného, jednoduchého již
vyvinutého embrya. Zde nutno vyjíti rozhodně ze sledování stádií
daleko mladších.
Avšak také veškeré formy dvojčat a osy jich srůstu u dospě- ©
lejších stádií těžko lze vysvětliti z názoru, že dvojčata tato povstala
dělením jednoduchého embrya, kdežto dvojitým rýhováním va-
jíčka snadno lze vysvětliti veškeré tyto úkazy. Prvotné blastomery
mohou se rýhovati samostatně, anižby se od sebe oddělily a larvy ©
pak zakládají v osách, jež jsou dle směru blastomer výhodné ku tvo- ©
ření zárodků nových.
Zakrsalá individua ve nose velmi dobře lze vysvětliti z fakta ©
dvojitého rýhování vajíčka, jak jsem je popsal. Takové za- ©
krsalé individuum již tedy od počátku rýhování ukazuje rozměry ne- -
patrné a nedostatkem materiálu tvořivého degeneruje.
Otázku tvoření dvojčat nepokládám pozorováním a úvahami -
svými za vyřízenou; naopak mám za to, že na základě proslovených
zde náhledů měla by se teprvé nyní speciální pozornost věnovati
-prvým stádiím vývoje dešťovky obecné (Allolobophora trapezoides).
Hojnost materiálu a jistý stupeň zkušeností, jakož i nevyhnuteiná ©
obezřelost usnadní řešení této nad míru zajímavé otázky. |
Jest však jestě jiná záhadná stránka u vývoji dvojčat, spočívající
na otázce: Proč jsou dvojčata u ostatních Lumbricidů výjimkami, ©
kdežto u Allolob. trapezořvdes tak hojně přicházejí? Hrají zde hlavní ©
úkol individuální, nebo i jiné, na př. zevní vlivy? Jsem dalek toho,
abych jen poněkud osvětlil tuto záhadu, však nicméně sdílím zkuše- ©
nosti své v ohledě tomto nabyté.
Allolobophora trapezoides v zevnějších znacích, hlavně však veli- |
kosti a barvě jest velmi proměnlivá. Nejobyčejnější jsou v zahradách ©
individua menších a středních rozměrů, barvy modravě šedé, neb bě--
lavé s nádechem červenosti na předních segmentech. Takováto indi
vidua plodí namnoze embrya jednoduchá, nanejvýše 109/;"embryonalných « j
dvojčat shledal jsem v kokonech jejich.
Za to v kokonech položených velikými šedými až šedohnědými.
exempláry našeho druhu nacházel jsem s pravidla dvojčata; v stude-
O embryonálném vývoji dvojčat. 117
nějším počasí přicházely jednotlivá embrya jednoduchá — po jednom
v každém kokonu — avšak v horkých dnech měsíce července a srpna
r. 1887 (za 329 R) veskrze a bez výminky jsem nalezal dvojčata.
Než ze zjevů těchto nechci činiti nijaký určitý závěr a ponechávám
i tuto otázku o působení zevních vlivů na tvoření dvojčat — jakož
jest mohutnost těla matečného, stupeň teploty, vlhkost, přístup množství
vzduchu ku kokonům atd. — budoucím obezřetným bádáním.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Vysvětlení vyobrazeni.
1.—6., 12., 19. Průřezy dvojčetem, jehož individua srostla po
Již
celé délce stran břišních.
Průřez nedaleko za otvorem ústním: 9, g' ganglia mozková;
ph dvojitý jícen; m, m' svalovina jícnová; v ceva hřbetní ;
m skulina mezi oběma polovinami dutin hlavy; s, s' veliké
boční buňky hypodermální.
. Řez dále na zad, poněkud šikmo vedený, jejž doplňuje tudíž
řez obr. 3. Označení písmen, jako v obr. 1.; mimo to pak
em kommissoury jícnové ; b, bd" štětiny; bg, bg' ganglion
břišní.
. Řez segmentem požerákovým nedaleko za štětinami. Ozna-
čení písmen jako v obr. 2., mimo to pak: np, np', np",
mp"" nephridie; 7, 2“ rudimenty cev břišních; kd, kď zá-
klady vápenných žlaz.
. Řez segmentem požeráku v pásu štětin. Označení písmen
jako v obrazech předešlých.
. Řez jedním ze zadních segmentů, kde probíhá již střevní
žaludek.
. Dvojče, jehož individua srostla hřbetníma stranama.
st, st stomodea,
hp hypoblast,
ep epiblast.
. Dvojče, jehož individua srostla velmi záhy břišními plo-
chami.
«, x" exkreční buňky larvové.
. Embrya polárně srostlá.
st, st! stomodea,
g, g' ganglia mozková,
x, w' exkreční buňky.
118
Obr.
Obr.
Obr.
F. Vejdovský: O embryonálném vývoji dvojčat.
10. Podélný řez dvojčetem, jehož individua srostla hlavami ©
11.
12.
úplně.
st stomodeum,
gm přepažka mezi oběma individui,
m promesoblast a pás mesoblastový.
Dvojče, jehož individua (A, a) souvisí v úhlu.
z, w exkreční buňky. (Řez podélný, dorsoventrálný). ň
13. Přeměna prvotných buněk hypoblastových v definitivný
střevní epithel z dvojčat obr. 6. |
8.
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu.
Napsal Prof. František Machovec v Karlíně.
(Předloženo dne 7. února 1890.)
1. Budiž p, středová plocha 2. řádu, < čtyrstěn tvořený hla-
vními rovinami z, z" a a" této plochy a rovinou nekonečně vzdá-
lenou a*", a', a'', a'", a!“ vrcholy tohoto čtyrstěnu. Určíme nejprve
metrické místo polů os) plochy ©., které křivku »-ho řádu C, pro-
tínají.
K tomu cíli mysleme si libovolnou přímku A. Všecky osy
plochy ,, Které mají poly na této přímce, jsou povrchovými přím-
kami jedné soustavy hyperbolického paraboloidu. Křivka C, protíná
tento hyperboloid ve 2 bodech a každým z nich prochází jediná
osa mající svůj pol na přímce A. Z toho jde: Poly os plochy m,
které libovolnou křivku n-ho řádu €, protínají, jsou na
ploše řádu 2n-ho ©,„. Tato plocha prochází křivkou C,, poněvadž
k vytčeným osám náležejí i osy mající na C, své poly a dále všemi
vrcholy čtyrstěnu 4, neboť každý z těchto vrcholů jest polem všech
přímek jím procházejících.
2. Z výsledku právě nabytého vyplývá, že všecky osy plochy
C,, které protínají přímku C, mající k ©, polohu obecnou, mají poly
na ploše druhého řádu x,, která prochází přímkou C a jest čtyrstěnu
-4 obepsána.
Myslíme-li si dle přímky C libovolnou rovinu, obalují, jak známo,
- všecky osy v této rovině ležící parabolu a poly jejich jsou na jedné
- Z těchto 08, již nazveme F. Z toho jde, že plocha z, jest souhrnem
os P.
3. Mezi osami, které křivku C, protínají, jsou také normály
plochy ©,. Poněvadž každá normála má za pol svou patu, jest geo-
metrickým místem pat všech normál, které křivku C, protínají, křivka
| Společná plochám ©, a gsm, tedy křivka řádu 4n-ho, již označíme
$
120 Frant. Machovec
C,,. Křivka tato prochází 2m body společnými křivce C, a ploše ©,
poněvadž každý z těchto bodů jest polem jedné normály křivku C,
protínající.
4. Poznáme nyní snadno, jakou plochu tvoří normály v odst. 3.
vytčené. K tomu cíli mysleme si zase libovolnou přímku A. Všecky
osy, které tuto přímku protínají, mají poly na ploše druhého řádu (2).
Tato plocha protíná křivku C, v 8n bodech, t.j. plocha tvořená nor-
málami vytčenými v odstavci 3. jest řádu 8n-ho. Spojíce tento. vý-
sledek s výsledkem odstavce 3., nabudeme věty: Normály plochy .
9, které libovolnou křivku -ho řádu protínají, tvoří
plochu stupně 8n-ho a paty jejich jsou na křivce řádu.
4n-ho. Plochu tuto budeme označovati sn.
Poněvadž každým bodem v prostoru a tudíž i každým bodem
křivky C, prochází šest normál plochy ©; jest křivka C, v ploše
©+ křivkou šesteronásobnou.
5. Z výsledků v odst. 3. a 4. nabytých vyplývá, že všecky nor- ©
mály plochy druhého řádu, které protínají přímku C, mající k této ©
ploše polohu obecnou, vyplňují plochu osmého řádu, v níž jest přímka
C šesteronásobnou. Paty těchto normál jsou na křivce řádu čtvrtého
Ca, mající přímku C za tětivu.
6. Křivka C, jest průsekem plochy , s plochou druhého řádu :
m, (2). Z toho jde, že tato křivka dotýká se čtyř přímek P (2)
plochy x, a že tedy kromě dvou rovin stanovených přímkou C a te-
čnami křivky C, v bodech CC, jsou dle přímky C na křivku C, ještě
čtyři roviny tečné možny. Každá z těchto čtyř rovin obsahuje dvě
nekonečné blízké normály plochy ©, a jest tedy její hlavní rovinou
normální v příslušném bodě. Naopak zase, každá hlavní rovina nor- ©
málná plochy ,, která prochází přímkou C, obsahuje dvě nekonečně
blízké normály protínající přímku C a jest tedy nutně rovinou tečnou
křivky C.
Ds roviny stanovené přímkou C a tečnami křivky G, v bodech
CC,, o nichž jsme se již svrchu zmínili, nejsou Tsanhatnkl hlavními
rovinami normálnými plochy g,. Neboť myslíme-li si na C, kterýkoli
bod soumezný k jednomu z bodů CC,, protíná příslušná k němu nor- '|
mála sice přímku C, ale nikoliv všeobecně normálu N v bodě CG,.
Toto poslední nastalo by jen ve dvou případech a to bud, kyj:
byla přímka C normálou plochy ©, (v bodě CC,) anebo kdybý byla © |
její hlavní tečnou. O těchto dvou případech pojednáme později.
Z těchto vyšetřování jest zřejmo, že plocha obalová hla- |f
vních rovin normálných plochy druhého řádu, čili:
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 121
plocha obsahující hlavní středy křivosti plochy dru-
hého řádu jest třídy čtvrté.
1. Předpokládejme, že přímka C jest v některé z rovin z Čtyr-
stěnu 4. Poněvadž plocha z, (2) prochází vždy všemi vrcholy čtyr-
stěnu <, musí se v tomto případě rozděliti v rovinu z a V rovinu
procházející protilehlým vrcholem a. Nepřihlížíme-li tedy k normálám
plochy w, ležícím v rovině x, poznáváme, že všecky ostatní nor-
mály této plochy, které protínají přímku ležící v ně-
které rovině hlavní, (k nimž i nekonečně vzdálenou rovinu pro-
storu počítáme) mají paty své na křivce 2. řádu Č,, jejíž To-
vina © prochází vrcholem čtyrstěnu 4 této hlavní ro-
vině protilehlým.
9. Z normál v poslední větě vytčených protínají. čtyři každou
přímku A, která má k ©, polohu obecnou, neboť plocha x, příslušná
k přímce A má s křivkou C, čtyři společné body. Z toho vysvítá,
že plocha tvořená těmi normálami jest řádu čtvrtého (4).
9. Ukážeme nyní, jak k obecné přímce C roviny x lze určiti
příslušnou rovinu e křivky Cj (T). Poněvadž tato rovina prochází
vrcholem a, dostačí k jejímu určení její stopa R na rovině z.
Mysleme si bodem a libovolnou přímku M. Polárné roviny bodů
m, m... této přímky vzhledem ke ploše w, tvoří svazek, jehož osou
jest přímka M roviny z — polára přímky M vzhledem ke ploše p,
a zároveň polára bodu Wx == vzhledem k průseku H, této plochy
s rovinou x. Špustíme-li z každého bodu m kolmici na jeho rovinu
polárnou, tvoří všecky tyto kolmice svazek prvního řádu, jehož rovina
prochází bodem a a jehož střed jest v rovině =. Tvrzení toto vy-
plývá již ze zvláštní projektivné souvislosti mezi řadou bodů m...
a svazkem jejich polárných rovin, ale lze je také jiným, pro další
„vyšetřování příhodnějším způsobem dokázati. Každá z vytčených
kolmic jest totiž sdružena s příslušnou rovinou polárnou vzhledem ke
všem s plochou w, konfokálným plochám, tudíž i vzhledem k fokálné
kuželosečce F, této plochy, která jest v rovině z. Poněvadž však
polem všech rovin svazku JW vzhledem k této křivce jest týž bod,
totiž pol c přímky MW vzhledem k F,, procházejí všecky ty kolmice
tímto bodem.
Probíhá-li bod 7 obecnou přímku Z roviny « — tedy přímka
M rovinu aR->, vytvořuje přímka JU svazek, jehož středem jest pol
7" přímky JR vzhledem ke křivce H, a bod c probíhá přímku C —
poláru bodu 7“ v křivce F,. Rovina až* obsahuje tedy poly všech
os, které neležíce v rovině « protínají přímku Ú, jest to tedy rovina,
k!
122 Frant. Machovec
již jsme dříve označili o Přímky C a R jsou tedy poláry
téhož bodu a sice přímka Cvzhledem kfokálné, přímka |
R vzhledem k hlavní v rovině z ležící kuželosečce ©
plochy ws.
k dané přímce C vyšetřiti přímku R a naopak. Z toho jde:
Plocha normál plochy 2. řádu podél kuželosečky ©
ležící v rovině (o), která prochází některým z vrcholů
hlavního čtyrstěnu 4 této plochy, jest čtvrtého řádu
(9,) a má ve protilehlé stěně tohoto čtyrstěnu dvojná- © |
sobnou přímku (Č.
11. Z každého bodu c přímky C jsou možny k ploše 9, dvě 9
normály, které nejsou všeobecně v rovině z. Jsou to spojnice bodu
c s body, v nichž přímka W (9), příslušná k bodu c, křivku C; pro-
tíná. Rovina el těchto dvou normál prochází bodem a a stopou její
na rovině z jest přímka cr.
Poněvadž řada bodů c... jest projektivná s řadou 7.. ., oba-
lují přímky cr,... všeobecně křivku 2. třídy K; a poněvadž při této
projektivnosti průsečníky přímek C a R s každou ze tří v rovině x
ležících hran Čtyrstěnu 4 jsou spolu sdruženy, dotýká se křivka K,
těchto hran. Křivka K, jest tedy úplně určena těmito třemi hra-
nami a přímkami C a R. Z toho následuje, že roviny eM obalují
plochu kuželovou 2. třídy «,, která dotýká se tří stěn čtyrstěnu 4
procházejících vrcholem a a rovin aC a aR. Jest patrno, že tuto
plochu lze s křivkou C, a s přímkou C pokládati za řídící útvar
plochy normál 9, (8).
Podotýkáme ještě, že křivka K, dotýká se též normál křivek
H, a F, v bodech, ve kterých je přtinají přímky R resp. €.
12. Kromě přímky C má plocha , ještě dvojnásobnou křivku ©
D,, jíž se v tomto odstavci budeme zabývati.
Budiž zase c libovolný bod přímky ČC a M přímka roviny ©
S ním sdružená, protínající C, v bodech m a m, jejichž spojnice
s bodem c jsou normálami plochy w, v těchto bodech. Spojíme-li
body m a m' s bodem RG =s, protíná každá z těchto spojnic křivku
C, ještě v jednom bodě » a »' a přímka W jimi určená prochází bodem
a, poněvadž bod s jest na poláře R bodu a vzhledem k C. 4 toho
jde, že normály plochy p, v bodech » a n' protínají se v jistém bodě
d přímky C (9). Jsou tedy, jak z předešlého odstavce jest zřejmo,
normály plochy p, v bodech m a w v jisté rovině tečné u a nor-
mály v bodech » a w v rovině tečné v plochy «,. Normály v bodech
10. Na základě výsledku, k němuž dospěli jsme v odst. 9. lze
je “
v
|
,
|
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 193
m a n, jakož i normály v bodech m a w, jsou též v rovině a sice
jest tato rovina stanovena přímkou ČC a přímkou mms, resp. m'n's,
Nazveme tyto dvě roviny 6 a 6'. Dvě normály, ležící v rovině 6 resp.
o' protínají se v bodě © resp. ©, které náležejí dvojnásobné křivce
D,. Přímka we' jest při tom průsečnicí rovin u a v.
Páry přímek MN, ... jakož i páry přímek mn, mn',..... tvoří
kvadratické spolu projektivné involuce, z nichž první má za dvojná-
sobné prvky přímku as=—= S a poláru U bodu s ve křivce C,, druhá
pak přímky S a R. Z toho vyplývá, že páry rovin uv tvoří involuční
svazek tečných rovin plochy «, a roviny 66',... involuční svazek
o ose C. První z těchto svazků má za dvojnásobné roviny rovinu
aC = a druhou rovinu tečnou 7" přímkou U ke ploše «, vedenou,
druhý pak rovinu z a rovinu =.
Z toho, že roviny uv,... tvoří involuci tečných rovin plochy «, vý-
plývá, že průsečnice zz",.., každého páru rovin této involuce jsou v rovině
© procházející přímkami T a T", v nichž roviny r a 7' dotýkají se
plochy «,. Přímky «w"',... tvoří v rovině © svazek o středu « pro-
jektivný s involuci rovin uv,... a tudíž i s involucí 66',... a vý-
tvorem této involuce se svazkem «a",... jest křivka D,.
Poněvadž při této lojelkáí most paprsku T počítanému ke
svazku xx" odpovídá v involuci 66' dvojnásobná rovina r (aC), jest
výtvorem těchto dvou projektivných útvarů křivku 2. řádu, do-
týkající se přímky T v bodě č, ve kterém tato přímka protíná
- přímku C. Upozorňujeme, že bod ť De V on řad
c... a 7... bodu s počítanému do řady 7.
Tím (aktanovil jsme řád křivky D,, její rovinu 9 a jeden bod
(č) jakož i tečnu (at = T) v něm. Dokážeme ještě, že křivka D, má
s křivkou C, dva společné body.
Budiž M“ přímka sdružená s bodem s přímky C (9., 11.)*).
Přímka tato protíná C, v bodech u a v, jejichž spojnice s bodem
© s jsou normály N, a N, z bodu s ke ploše v, vedené. Každá z těchto
normál protíná Ú, ještě v jednom bodě w', resp. v' a spojnice těchto
dvou bodů prochází bodem a. Normály pl. p, v bodech w a v jsou
!) Reye „Geometrie der Lage, 2. Abth., 21. Vortrag“. Některé vlastnosti os
a polů, jichž bude v tomto pojednání užito, odvozeny jsou v mé práci „Beitráge
zu den Eigenschaften des Axencomplexes etc.“ Sitzungsber, der kónigl. bohm.
Gesellsch. der Wissenschaften 1886.
2) Přímka M(© prochází tím bodem přímky R, který jest sdružen s bodem
s, počítáme-li jej k řadě c.... V této přímce dotýká se plocha «, roviny o.
f:
124 Frant. Machovec
v rovinách N,C a N,C a body N,N,, N,N,, t. j. body u a v jsou
tedy na křivce D,.
Křivka D, dotýká se dle předešlého plochy «, v bodě č, majíc
přímku at za tečnu. Z toho jde, že musí míti s plochou «, ještě dva
body společné, jež snadno určíme. Jak bylo vytčeno jest v involuci
MN,... přímka U jednou, přímka as druhou přímkou dvojnou. Při-
hledněme nejprve k přímce U. Pro tuto přímku splynou body m an,
jakož im a n',tudíž ivždy dvě normály plochy «, v těchto bodech v jedno,
ale i průsečníky těchto splývajících normál musí náležeti křivce D,. Po-
něvadž tyto splývající normály jsou tečnami plochy «,, jsou ony prů-
sečníky v bodech dotyčných těchto normál s plochou «,. Křivka D,
protíná tedy plochu «, v bodech, ve kterých se této plochy dotýkají
normály plochy 9, v bodech UC/.
Užijeme-li podobných úsudků pro druhou dvojnou přímku as
involuce, dospějeme k známému nám již výsledku, že křivka D, do-
týká se plochy «, v bodě %. Rozdíl v úsudcích jest jen ten, že
splynul prve bod m s bodem » a bod m s n', kdežto nyní sjednotí
se bod m s bodem a bod mw s bodem ».
Podotýkáme ještě, že body, v nichž křivka D, protíná plochu «;,
jakožto průsečníky nekonečně blízkých normál plochy ,, jsou hlav-
ními středy křivosti této plochy pro body UC, a dále že roviny ur-
čené body UC, a přímkou C jsou jediné dvě (reál. nebo imag.) hlavní
od roviny x různé roviny normálné plochy ,, které přímkou C pro-
cházejí. (6)
„ 13. Nebudeme se dále zabývati vlastnostmi plochy ©,, — nenít
to účelem tohoto pojednání a poukážeme jen ještě na jeden zvláštní
případ. Prochází-li přímka ČC roviny na př. w' některým z vrcholů
čtyrstěnu <, na př. a“, prochází tímto vrcholem i přímka R (9).
V tomto případě jest řada bodů c... v poloze perspektivné s řadou
bodů 7 ...., poněvadž vrchol čtyrstěnu <, jímž přímka C prochází,
odpovídá při této projektivnosti sám sobě. Plocha «, přejde následkem
toho ve dva svazky rovin, z nichž nejprve všimneme si toho, jehož
osou není přímka a'a''. Tento svazek má osu v rovině z, poněvadž
body průsečné přímek C a R s hranou a'"a"" jsou spolu při této
projektivnosti sdruženy. Plocha «, má tedy v tomto případě dvě
dvojnásobné přímky; jednu v rovině x" procházející bodem a", druhou
v rovině z" procházející bodem a. Tím dospěli jsme k známému
výsledku :
Plocha normál plochy 2. řádu podél křivky, jejíž
rovina prochází dvěma vrcholy základního čtyrv-
p 65 NANA
p C CP
k JÍ x Mb vk žá : 3
a
Ja
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 125
stěnu, má dvě dvojnásobné přímky těmito vrcholy
procházející a ležící ve stěnách těmto vrcholům
protilehlých.
Druhou částí, na niž rozdělí se v tomto případě plocha «,, jest
svazek rovin o ose a'a''. Dle odst. 11. musí též každá z rovin tohoto
svazku obsahovati dvě normály plochy ©,, jejichž paty jsou na křivce
C. Poněvadž však hrana «a'a' protíná křivku C, ve dvou bodech,
musí každá rovina svazku a'a'' obsahovati normály v těchto bodech,
což není jinak možno, než že s hranou «a'a'' čtyrstěnu 4 obě tyto
normály splynou. Z toho vyplývá, že v průseku každé roviny svazku
a'a'" s plochou ©, čítati jest v tomto případě přímku wa“ dvojná-
sobně a že tedy zbývající částí průseku jest křivka 2. řádu.)
14. Vratme se k odst. 5. našeho vyšetřování.
Je-li přímka C osou plochy ,, jest geometrickým místem polů
všech os, které přímku C protínají, plocha kuželová druhého řádu
(kužel komplexu), mající střed v polu c osy C. Označme tuto plochu
zase x,. Čtyři přímky povrchové této plochy dotýkají se křivky C
a roviny stanovené těmito přímkami a přímkou C (která náleží též
ploše 7) jsou jediné čtyři hlavní roviny normálné plochy ,, které
přímkou C procházejí.
Je-li zvláště přímka C hlavní tečnou plochy 9., dotýkajíc se ji
v bodě, jejž označíme bd, jest tento bod zároveň bodem dotyčným
přímky C s křivkou C,. V tomto případě splyne tedy přímka C
S jednou ze čtyř vytčených přímek plochy z, a příslušná hlavní ro-
vina normální pl. w, stane se stacionerní rovinou křivky C, v bodě b.
15. Je-li dále přímka C normálou plochy , v obecném jejím
bodě c, má plocha kuželová x, (14) v bodě c svůj střed a tudíž
křivka C, má tento bod za bod dvojnásobný. Kromě bodu c má nor-
mála C s křivkou C, ještě jeden společný bod e, v němž po druhé
protíná plochu 4.
Buďtež body c, c c, tři soumezné body jedné větve křivky (Ú,.
Přímky c, ce a c ©, jsou v tomto případě dvě po sobě jdoucí hlavní
tečny plochy w,, neboť každá z nich, jakožto povrchová přímka plochy
T, jest osou plochy ©.. Z toho jde, že křivka C, oskuluje
v bodě c obě tímto bodem procházející křivky křivosti
plochy g4.
1) Viz: J. Šolín „Úber die Normalfláche zum dreiaxigen Ellipsoide lánes
einer Ellipse eines Hauptsystems.“ Abh. der k. bóhm. Gesellsch. der Wissen-
Bchaften, 1868.
l
126 Frant. Machovec
Dříve jsme poznali, že přímkou C procházejí čtyři hlavní ro-
viny normálné plochy p,. V tomto zvláštním případě splynou dvě
a dvě z nich s rovinami stanovenými normálou C a hlavními tečnami
plochy 9, v bodě c. Z toho jde známá vlastnost, že každá normála
plochy ©, jest dvojnásobnou tečnou plochy, obsahující hlavní středy
křivosti plochy 2.
16. Každým bodem « normály C (odst. 15.) prochází kromě
přímky C ještě 5 normál plochy ©, jejichž paty jsou na C,. Je-li
jedna z těchto pěti pat vytčena, jsou tím ostatní čtyři určeny, neboť
normála plochy ©, ve vytčeném bodě protíná přímku C v určitém
bodě «, z něhož jsou na plochu g, ještě čtyři normály možny; tyto
normály protínají C, v bodech, tvořících s vytčeným bodem udanou
pětibodovou skupinu. Každá z těchto pětibodových skupin jest tedy
jediným svým bodem úplně určena, z čehož vyplývá, že skupiny tyto
tvoří na C, involuci 5. stupně. Poněvadž přímka C má s křivkou C,
kromě dvojnásobného bodu c ještě jeden bod společný (e), pro-
tíná každá rovina procházející přímkou C křivku C, jen ještě v jednom
bodě, který jest tedy onou rovinou jednoznačně určen. Z toho ná-
sleduje, že vytčená involuce na C, promítá se z přímky ČC involučním
svazkem rovin téhož stupně. V takovém svazku jest však, jak známo,
2 (5—1), t.j. osm skupin majících po dvojnásobném prvku, bude
tedy i v involuci na C, osm (pětibodových) skupin o dvou splýva-
jících bodech.“) Normály v každých takových dvou splývajících bodech
mm' jakož vůbec všech 5 normál plochy ©, v bodech jedné skupiny
pětibodové, protínají se v příslušném k této skupině bodě « přímky
C. Bod tento, jakožto průsečník dvou splývajících normál plochy g,,
bude jedním hlavním středem křivosti této plochy pro místo m. Ta-
kových bodů bude dle svrchu řečeného na každé normále C osm
a poněvadž normála tato jest mimo to dvojnásobnou tečnou plochy
obsahující hlavní středy křivosti, jest plocha tato stupně 12ho.
17. Je-li přímka C normálou plochy ©, v bodě c, který leží
v některé z rovin z, mají všecky normály protínající přímku C a ne-
ležící všeobecně v rovině z paty své na křivce 2. řádu C, jejíž ro-
vina © prochází bodem a (7). Křivka C, jest tu jednou částí křivky
C,, druhou částí jest křivka /,.
Z odstavce 15. vyplývá, že křivka C, oskuluje v tomto případě
1) Upozorňujeme, že přímka C mezi normály skupin o pěti normálách po-
čítána není, že tedy bod c s nekonečně blízkými svými body na C, nenáleží do
počítaných osmi skupin, z nichž každá obsahuje dva splývající body.
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 127
v bodě c druhou bodem c procházející křivku křivosti“) plochy 2
a že tedy rovina © jest rovinou stacionerní této křivky -=
v bodě c. Z toho vychází na jevo věta:
Normály plochy druhého řádu 9,, které protínají
její vněkteré rovině hlavního čtyrstěnu 4 ležící nor-
málu, mají paty své na křivce druhého řádu, jejíž ro-
vina jest rovinou stacionerní druhé křivky kfři-
vosti, která patou c vytčené normály prochází.
Ze souvislosti přímek C a R (stopy roviny © na =), která byla
odvozena v odst. 9. a z věty právě dokázané jest zároveň zřejmo,
jak lze jednoduše sestrojiti stacionerní roviny křivek křivosti ploch
2. řádu.
18. Vraťme se nyní k odstavci 3.
Budiž kromě křivky C, dána ještě křivka řádu r*+C,, která má
k ploše w, a ke křivce C, polohu obecnou. Tato křivka má s plochou
s. složenou z normál plochy ,, které křivku C, protínají, 8nr spo-
lečných bodů, z čehož vyplývá: Mezi normálami plochy dru-
hého řádu jest 8nr normál, které dvě křivky řádůnar
(protínají. Jest tedy na př. mezi těmi normálami osm normál pro-
( tínajících dvě přímky, které mají k sobě a ke ploše g, obecnou
| polohu.
19. Rozhodneme ještě, jakou plochu tvoří normály plochy 2.
řádu, které se obecné (punktallgemein) plochy n*“ řádu dotýkají.
| Mysleme si k tomu cíli libovolnou rovinu o. Tato rovina má s danou
| plochou ©, společnou křivku třídy n(1—1), již označíme T',m-1.
"Všecky osy plochy ©, obsažené v rovině e obalují parabolu a mají
| poly své na jedné z těchto os M. Parabola a křivka I' mají 2n(1—1)
| společnéch tečen a jen tyto společné tečny jsou osy plochy ,, které
dotýkajíce se plochy p, mají své poly na přímce M. Jest tedy geome-
trické místo polů všech os plochy «,, které se obecné plochy ©
dotýkají, libovolnou osou proťato ve 2n(n—1) bodech, z čehož jde,
že tímto místem jest plocha řádu 2n(1—1). Tato plocha protíná
I plochu 9, ve křivce řádu 4n(n—1), která jest místem pat normál
| plochy v, se dotýkajících (3).
Abychom určili stupeň plochy těmito normálami tvořené, my-
I sleme si libovolnou přímku A a plochu x, k ní příslušnou. Plocha
1 x, má s křivkou Csxm-— 8n(n—1) společných bodů, z čehož jde, že
!) První křivkou křivosti jest tu křivka společná ploše 0, a rovině m,
128 Frant. Machovec
ona plocha normál jest řádu Sn(n—1). Tím dospěli jsme k výsledku:
Všecky normály plochy druhého řádu, které se
obecné plochy řádu -ho dotýkají, tvoří plochu
řádu 8n(n—1) a paty jejich jsou na křivce řádu
4n(n—1). +
Týž výsledek platí i pro normály, které se dotýkají obecné
plochy třídy m*é.
20. O šesti Inormálách, které lze z nějakého bodu vésti k ploše ©
2. řádu, jest známo, že leží na ploše kuželové 2. řádu, která pro- ©
chází všemi vrcholy čtyrstěnu <.") Dokážeme jinou vlastnost těchto ©
normál.
Každá normála plochy ©, jest průsečnicí dvou hlavních rovin ©
normálných této plochy. Takové dvě roviny jsou zvláštním případem
rovin, jež nazval jsem reciprokými rovinami polárnými.*“) Každé dvě
reciproké roviny polárné odpovídají si v jisté kubické transformaci,
pro niž fokálná centra plochy , mají zvláštní význam: s každou ©
rovinou některým fokálným centrem procházející sdružena jest totiž ©,
v oné kubické transformaci rovina týmž centrem procházející. Prů-
sečnice každých dvou reciprokých rovin polárných tvoří zvláštní ©
kubický komplex — komplex hexaedrálný, — k němuž náleží též.
každý paprsek procházející některým z 12 fokálných středů a každá
přímka ležící v některé z rovin čtyrstěnu 4, nebo v některé z ostat- ©
ních osmi rovin, v nichž se fokálné středy po šešti nalezají.*) Z toho
jest patrno:
a) Šest normál z nějakého bodu ke ploše 2 ©
řádu vedených a dvanácte spojnic tohoto bodu.
sfokálnými středy této plochy jest na ploše kuže-
lovétřetíhořádu. Á
b) Dvě normály plochy 2 řádu obsažené vně-
jaké rovině a dvanácte průsečnic této roviny selš
stěnami čtyrstěnu 4asostatními osmirovinami, |
v nichž fokálné středy dané plochy po Šesti leží, ©
jsou tečnami křivky třídy třetí.*)
1) Synthetický důkaz této vlastnosti viz: Reye, Geom. der Lage, 2. Abth. © |
22. Vortrag.
2) Beitráge zu den Higenschaften des Axencomplexes ete. str. 5.
3) Tamtéž str. 10. a 42. a mimo to v pojednání „O zvláštní kubické trans-
formaci a t. d.“ ve zpr. o zasedání král. české učené spol z. r. 1888.
2) Má-li plocha 9, čtyři body kruhové, má šest reálných tokálných středů“ |
Jsou to vzájemné průsečníky normál plochy ©, v bodech kruhových. Osm rovin |
ve větě b) naposled vytčených jest vždy imaginárných.
I
Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu. 129
21. Není-li plocha ©, středovou plochou druhého řádu, nastanou
ve vyšetřováních předešlých některé změny podmíněné tím, že jedna
z rovin z, x“, w'" (1) čtyrstěnu 4 splyne s jeho rovinou nekonečně
vzdálenou a*", Užijeme-li zvláštních vlastností těchto ploch, jmeno-
vitě pokud týkají se jejich os, fokálných křivek a fokálných středů,
obdržíme snadno z vlastností, jež jsme odvodili pro normály středo-
vých ploch 2. řádu, vlastnosti normál ploch 2. řádu, které středu
nemají.
4|! Tř. mathematicko-přírodovědecká, 9
9,
Úber die Griinsteine der Schluckenauer und Nixdorfer
Gegend.
Von Prof. Fr. Wurm in Bohmisch Leipa.
Mit einem Holzschnitt.
(Vorgelest den 7. Feber 1890.)
Nórdlich vom Elbesandsteingebirge, insbesondere nordlich von
einer Linie, die man sich von Hinterhermsdorf in Sachsen úber
Schnauhůbel, Kreibitz-Neudorfel und Katharinenthal nach Grossschónau
in 9. gezogen denkt, dehnt sich im nórdlichsten Zipfel Bohmens das
sogenannte „Rumburger Granitgebirge“ aus, bekanntlich ein sůdlicher
Ausláufer des zum sudetischen Systeme gehórigen und dessen west-
lichsten Theil bildenden „Lausitzer Berglandes“. Als Hauptrůcken
dieses Gebirges kann die von 50 gegen NW gerichtete Strecke vom
Schónborner Schanzenberge (oder Kůhberge) bis zum Lichtenberge
bei Zeidler angesehen werden, die sich nordwestlich úber den Botzen-
berg bei Schónau zum Spitzenberge an der Landesgrenze bei Neu-
grafenwalde fortsetzt. Von diesem Hauptrůcken zweigen sich mehrere
breite, flach gewólbte Auerrůcken ab, von denen jener, wélcher vom
Lichtenberge einerseits gegen Westen ber den Plissenbere bei
Zeidler und den Hantschberg bei Nixdorf zum Tanzplan an der Lan-
desgrenze, andererseits gegen Osten ber Waldeck und den Ziegen-
růcken nach Gersdorf in 8. streicht und so den Hauptrůcken fast in
gerader Linie kreuzt, der wichtigste ist und zwar deshalb, weil er
im engen Anschlusse an den Hauptrůcken děe Hauptwasserscheide
bilden hilft. Jene Wásser námlich, welche in dem nordwestlichen
Ouadranten entspringen (der Lobendauer Bach, der Schónauer und
der Nixdorfer Bach) fliessen als Sebnitzbach nach Sachsen und můn-
den náchst Schandau in die Zde; die in dem Raume zwischen den
nórdlichen und čstlichen Theilrůcken entspringenden (der Kaisers-
walder Bach, das Silberwasser, der Waldecker Bach, der Kónigs-
Fr. Wurm: Úber die Grůnsteine der Schluckenauer und Nixdorfer Gegend. 131
walder und Harrachsthaler Bach, der Fugauerbach, der Kumpfen-
bach, der Rittersbach und Můhlbach in Georeswalde) Báche fůhren
ihre Wásser in die Spree und durch diese auf Umwegen in die Elbe;
die in dem sůdwestlichen GAuadranten zum Vorschein kommenden
Ouellen fliessen als Zeidelbach, Wolfsbach und Gártner Floss durch
den Kirntschtbach der Elbe zu; die endlich in dem sůdostlichen
Ouadranten entspringenden Wasseradern sammeln sich alle in der die
Thalfurche durchfliessenden Mandau, helfen bei Zittau in 9. die
Neisse vereróssern und můnden mit dieser in die Óder. Diese beiden
Theilrůcken bilden also insbesondere die Hauptwasserscheide
zwischen der Nord- und Ostsee.
Von ganz besonderem Interesse ist nach Angabe des H. Prof.
F. Hirsch aus Schluckenau eine am sůdostlichen Abhange des úst-
lichen Theilrickens hervorbrechende Auelle; sie kommt als kráftiger
Sprudel aus einer gewolbearticen Erweiterune zum Vorschein, fliesst
als hůbsches Báchlein eine Weile weiter, theilt sich aber dann in
zwei Arme, von denen der eine durch die Mandau der Osťsee, der
andere durch die Spree der Nordsee zueilt. Ahnliche Verháltnisse
finden sich mit diesen beiden Theilrůcken mehrfach und man kann
z. B. an einzelnen Stellen durch einen Fusstritt oder einen Spaten-
stich das Wasser beliebig in die Ost- oder Nordsee lenken.
Nicht minder interessent als die hydrographischen, sind die
petrographischen Verháltnisse des Rumburger Granitgebirges. Der
ganze Gebireszug besteht aus Granit, der jedoch in den verschie-
denen Theilen ein verschiedenartiges Aussehen hat. Der Granit nord-
lich von Schluckenau bei Rosenhain und am Taubenberge, sowie der
zwischen Schluckenau, Schónau und Nixdorf ist von durchaus [glei-
chem, mittlerem Korne und besteht aus weissem Feldspath, aus
weisslichgrauem Óuarz und schwarzem Glimmer. Guarz und Feld-
spath úberwiegen viel an Menge den Glimmer, weshalb auch der
Granit hart und fest ist. In diesem mittelfeinkornicen Granite habe
ich bei Rosenhain Adern sehr feinkórnigen Granites gefunden sowie
auch hin und wieder kleine Turmalinkrystalle.
Denselben mittelfeinkórnigen Granit findet man auch sůdlich
von Schluckenau in jenem Hóhenzuge, in welchem die der Stadt
Schluckenau gehorige Waldparzelle, „Schweiderich“ genannt, gelegen
ist. Vom Schweiderich gegen Westen ist derselbe Granit, wáhrend
er nach Osten zu von gróberem Korne ist, bis er bei Rumburg als
porphyrartiger Granit zum Vorschein kommt. Dieser Rumburger
Granit besteht aus zahlreichem, bláulichorauem Ouarz und zweierlei
9%
132 Fr. Wurm
Feldspath, námlich aus grossen Krystallen eines graublauen Ortho-
klases und kleineren Kórnern weissen Plagioklases, zwischen welchen
sehr spárlich dunkler Magnesiaglimmer eingestreut ist. Pyrit ist so-
wohl in diesem, wie in jenem Granite ofters anzutreffen.
In jeném Schluckenauer Granite nun giebt es Gánge, die von
verschiedener Máchtigkeit sind und aus einem dem Granite ganz
unáhnlichen Gesteine gebildet werden. Solche Gánge finden sich am
sůdlichen Abhange des Taubenberces bei Rosenhain, in der Wald-
parzelle „Schweiderich“, in dem benachbarten Hóhenrůcken zwischen
Schónau und Nixdorf, beim Nixdorfer Bahnhofe, bei Hainspach und
an anderen Orten. Auch die auf dem Fusswege zwischen Schlucke-
nau und Schónau herumliegenden Gesteinsstůcke von grůnschwarzer
Farbe weisen auf einen solchen Gang in der Náhe des Botzen-
berges hin.
Untersuchen wir das Gestein, welches diese Gánge bildet, so
sehen wir, dass es von lichtgrůner bis dunkelgrůner ja srůnlich-
schwarzer Farbe und von deutlich erkennbarer kórniger Struktur ist.
Nicht in alien Gángen ist das Gestein von oleicher Farbe; nicht
einmal in einem Gange findet sich das Gestein oleich gefárbt, oft
sind dunklere Stůcke von lichteren Flecken oder breiteren Streifen
durchzogen. Es ist sehr fest und zůhe.
Bei der Untersuchung der aus diesem Gestein hercestellten
Důnnschliffe nimmt man unter dem Mikroskope vorerst eine grosse
Menge farbloser Leisten wahr, welche im polarisierten Lichte die
prachtvollste Streifung zeigen und den PFlagioklas erkennen lassen;
nur wenige Schnitte zeigen keine lamellare Zwillingsstreifung; viel-
leicht gsehóren sie dem Orthoklas an. Stellenweise sind mehrere
solche Plagioklasleisten mit einander vereinigt. Die Plagioklaskry-
stalle haben als Einschluss feine Staubkórner von lichtbráunlicher Farbe,
die sich hin und wieder an den Rándern der Feldspathkrystalle an-
sammeln. Der Plagioklas bildet ungefáhr 509, der ganzen Gesteins-
masse. Als zweiter Hauptbestandtheil erscheint der Augit in grossen,
bráunlichen Krystallen, in welchen hin und wieder ein Plagioklas-
krystall steckt, so dass diese Erscheinune einen Einblick in die Para-
genesis der Gemengtheile gestattet. Nicht selten sind auch bráun-
liche Stůcke des Běotits zu sehen; die senkrecht zur Spaltrichtung
durchschnittenen Lamellen zeigen starken Pleochroismus, welcher den
der Basis parallelen kurzen Schůppchen abgeht. Sehr oft sind die
Biotitfetzen mit dem undurchsichtigen Magnetit vereinigt und ver-
wachsen. Stellenweise sind die Biotitstůcke zur Hálfte braun, zur
Úber die Grůnsteine der Schluckenauer und Nixdorfer Gegend. 133
Hálíte grůn oder auch ganz grůn und fast immer in der Náhe eines
opaken Minerals. Scharf begrenzte, dinne und farblose Nadeln des
Apatits durchsetzen sowohl den Plagioklas als auch den Augit.
Magnetitageregate sind nicht háufig; einzelne der impelluciden Kór-
ner gehóren dem Eisenkies an. Nebst den bisher erwáhnten Ge-
mengtheilen, nimmt man in verschiedenen Schliffen eine sehr ver-
schiedene Menge sehr schwach grůnlicher, fast farbloser Kórner
wahr, die mit zahlreichen, dunklen Rissen und Spalten versehen
sind und dem OZťvín angehóren. Nicht alle Schliffe zeigen eine gleiche
Menge dieses Minerals; in einigen ist keine Spur von Olivin zu finden.
Hin und wieder ist der Olivin an seinen Rissen serpentinisiert.
Das vorliegende Gestein besteht daher aus Plagioklas und Augit
als Hauptbestanditheilen, denen sich Btotit, Apatit, Magnetit, Eisen-
kies und Olivin zugesellen. Demnach erweist sich das Gestein als
Diabas und zwar wegen seines grósseren oder geringeren Olivin-
gehaltes als der nicht háufig vorkommende Olivindiabas.
Der álteste Bruch dieses Diabases liegt in dem něrdlich von
Schluckenau bei Rosenhain am sůdwestlichen Fusse des Taubenberges
gelegenen Gange. Er gehórt dem Grundbesitzer Fr. Laske aus
Rosenhain und wurde vor etwa 15 Jahren aufgeschlossen. Dieser
Gang ist etwa 100 m. máchtig, zu beiden Seiten vom Schluckenauer
Granit begrenzt und streicht von SW gegen NO. Nirgends ist jedoch
die Berůhrunesstelle des Diabases und des Granites deutlich zu be-
obachten. Die Hauptmasse dieses Diabases ist frisch und fast dick-
sáulenfórmig abgesondert, so dass man Blócke von mehr als 10 m.
Lánge und 5 m. Breite und ebensolcher Dicke gewinnen kann. An
einzelnen Stellen sind gróssere Partien vom schwarzen Glimmer") zu
treffen, der durch seinen Gehalt an Eisen Veranlassung zur Bil-
dung von Eisenoxydhydrat gibt, das die angrenzenden Theile des
Diabases schwarzbraun fárbt und sie deshalb gánzlich unbrauchbar
- macht.
1 Ein zweiter Diabaseang ist in der der Stadt Schluckenau ge-
hórigen Waldparzelle „Schweiderich“ gelegen, welche etwa */„ Stunde
sůdlich von Schluckenau entférnt ist. Derselbe ist etwa 40 m. máchtig
und streicht von NW gegen SO. Auch hier ist der Diabas frisch
und in der Mitte des Ganges dicksáulenfórmig abgesondert, an den
Contactstellen mit dem Granite jedoch in Kugeln, die von concentri-
I) Díeser Magnesiaglimmer verursacht wegen seines Eisengehaltes auch
in den Graniten braune Flecke und Streifen, wodurch auch der Granit viel an
Wert verliert,
N.
134 Fr. Wurm
schen Schalen verwitterten Diabases umgeben sind. Der Steinbruch
gehórt der Stadt Schluckenau und ist an H. Schleicher aus Berlin
verpachtet.
Mehrere Diabasbrůche befinden sich in dem bewaldeten Růcken
zwischen Ochónau und Ntedorf. Der čstlichste von ihnen ist der
auf dem Grunde des Oeconomen Pohl aus Nixdorf gelegene; er
ist gleichfalls an Schleicher verpachtet und besteht aus zwei
Gáingen, einem schmáleren, der von WNW gegen OSO streicht und
einem breiteren, der ein Streichen von NW gegen 80 hat (siehe Abb.).
Der erstere ist etwa 8 m. máchtig und enthált stellenweise frischen Dia-
bas; man kann in demselben genau die Contactpartie des Granites und
Diabases beobachten. Zwischen den beiden Gesteinen liest námlich
eine etwa 1 m. máchtice Schichte von bráunlichgrůner Farbe (c), die
stark mit Eisenhydroxyd gefárbt ist und aus einer erobkornigen,
zerbrockelten Masse besteht, welche von den Steinbrechern „Klapper-
stein“ genannt wird.
Der zweite auf diesem Grunde, vom ersteren nur etwa 10
Schritte entfernte Diabascang ist 30 m. máchtig und zeict einen schon
in Zersetzung begriffenen Diabas (ď). Das Gestein erscheint hier in
orossen, hochstens 7 m. langen, 6 m. breiten und ebensodicken Blócken
von ellipsoidischer Form. Jeder Block ist von einer mehrere dm. mách-
tigen, verwitterten, mulmigen Schichte (v) umgeben, welche concentri-
sche Schalen bildet und welche frůher von dem festen Kerne losgekratzt
werden miissen, bevor der Block in Verwendung genommen werden
kann; so findet man oft Blócke, die Wollsácken ©anz áhnlich sind.
Aus diesem Bruche wurden vor mehr als 10 Jahren acht Sáulen,
jede von 100 Ct. Schwere, durch einen gewissen Ackermann nach
Aegypten geliefert und kurze Zeit darauf 36 Sáulen nach Charlot-
tenbure bei Berlin (miteetheilt vom Besitzer Pohl aus Nixdorf).
[4 c 2 et
bas. c — Contactpartie, v = verwitterter Diabag.
Úber die Grůnsteine der Schluckenauer und Nixdorfer Gesend. 135
Etwa 200 Schritte westlich von diesem Bruche ist ein kleiner
Diabasbruch, dessen Gestein hnlich wie in den běiden vorherge-
nannten, vom Schleicher gepachteten Brůchen in ellipsoidischen.
Formen sich dem Beobachter prásentiert; diese Formen bestehen aus
vielen concentrischen Schalen aus sich zerbrockelnder thonartigen
Masse, so dass die brauchbare Diabasknolle von den Schalen, wie
eine Nuss von ihrer Hůlle befreit werden muss. Eigenartig ist die
Ansicht der Steinbrecher und Šteinmetzer úber die Entstehune dieser
Kugeln; sie sagen, dass dieser in Kugeln vorkommende Diabas noch
nicht reif ist, indem sie glauben, dass das Festwerden von innen
nach aussen vorschreitet, so dass also nach vielen Jahren auch die
zerbrockelnde, mulmige Masse der Schalen fest wird. — Der Gang
selbst streicht von SW nach NO, ist etwa 10 m. máchtig und hat als
Begrenzung grobkornigen Granit, der an den Contactstellen thonig
ist. Dieser Gang befindet sich auf dem Grunde des Grundbesitzers
K unze aus Nixdorí.
Geht man von diesem Bruche etwa 200 Schritte gegen Westen,
so kommt man in einen kleinen Šteinbruch, der dem Laske und
Henke gehórt. Es ist abermals ein Diabasgang von etwa 10 m.
Máchtigkeit, der von SW gegen NO streicht. Die gewonnenen Diabas-
blócke můssen aus bedeutender Tiefe mittels Kranichen in die Hóhe
befordert werden. Der angrenzende Granit ist hier durch die Be-
růhrung mit dem Diabas insofern etwas verándert worden, als der
Granit eine mehr homogene Masse bildet, wáhrend ausserhalb des
Contactes das mittlere Korn des Granites deutlich zu erkennen ist.
Der Diabas selbst ist in diesem Bruche frisch, nicht so in Verwit-
terung begriffen, wie in den friiheren Brichen, bildet also weniger
wollsackáhnliche Blócke. Doch hat er wieder einen anderen Úbel-
stand; sowie ich an den vielen vor dem Bruche im Walde sich be-
findenden Stůcken gesehen habe, kann man kaum ein Štůck von 3
k bis 4 m. Lánge bekommen, das von gleicher Farbe wáre; bald sieht
man dunklere oder lichtere Flecke oder Štreifen, so dass er sich zu
Monumenten und áhnlichem nicht gut verwenden lásst.
Verlassen wir diesen Diabasbruch und gehen wir in das vor
uns liegende Nixdorf und zwar in jenen Theil der langgedehnten
Ortschaft, der beim Bahnhofe der bohmischen Nordbahn liegt, also
das westliche Ende bildet. Da trifft man sgleich beim Einschnitte der
Bahn, nordlich vom Bahnhofe einen etwa 20 m. máchtigen Gang von
sehr frischem Diabas, an dem keine Verwitterung wahrzunehmen ist
136. Fr. Wurm: Úber die Grůnsteine der Schluckenauer und Nixdorfer Gegend.
und der in einer Richtung von NW gegen S80 im Granite sich er-
streckt; er gehort einem Harrachsthaler Insassen.
Von diesem etwa 300 Schritte, auf der sůdlichen Seite des
Bahnhofes, ist seit dem Jahre 1888 ein neuer Diabasgang aufgedeckt
worden, der von SW gegen NO streicht und dessen Diabas schon
sehr weit in der Verwitterung vorgeschritten ist, so zwar, dass die
noch festen ellipsoidischen Diabaskerne von einer oft mehrere Meter
dicken Kruste verwitterten zerbrockelnden Diabases umgeben sind.
Er gehórt dem H. Neumann aus Nixdorf.
Nach Mittheilung des Oberlehrers aus Rosenhain befindet sich,
nordlich von Róohrsdorf bei Hainspach, nahe der Landesgrenze ein
Diabasbruch hinter dem Róhrsdorfer Schiesshause auf dem Grunde
des H. Richter, gewóhnlich Háuslerbauer genannt, und ein zweiter,
noch náher der Landesgrenze von Petterschberge, welcher Berg mitten
zwischen dem Fuchsberge und dem Pittersberge sich erstreckt. Dieser
Bruch gehěort ebenfalls dem Fr. Laske aus Rosenhain.
Prof. Paudler erwáhnt in seinen „Forschungen und Wande-
rungen im nordlichen Bohmen“ auf Seite 121, dass besonders der
Steinbruch des Joh. Pfeifer aus Kleinschónau von Interesse ist-
da er in vereinzelnten Blócken weissschimmernde Ouarznesterchen
aufweist. Ich konnte kein solches Stůck zur Ansicht bekommen.
Nach Angabe des R. Lahmer aus Georgswalde ist auch ein Dia,
basbruch in Niedergeoreswalde, auf Diesners Grunde; im J. 1889
wurde nicht darin gebrochen.
k
10.
O jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým.
Napsal Matyáš Lerch v Praze.
(Předloženo 7. února 1890.)
Ve svém pojednání Adnotationes ad sertem
2, eD, obDe+2,
o ur ora
zabýval se dr. Schaeffer“) nadepsanou řadou, hledě při tom k řadě
Gaussově (hypergeometrické) jakožto vzoru, jejíž jest ona zvláštní
případ.
Znamenaje hodnotu řady (1) W(r, y, v), při čemž v jest abso-
lutně menší jednotky, obdržel řečený mathematik rozmanité výrazy
pomocí omezených integrálů, které zde uvádíme:
; 1—1/(1—- —4—1 dB PREMNĚ: T (2) kim
j P pan anna 100 P, y, 0)
o a"—2du o. ei
(Fa y-DIFo v|e M l
/ 0 n (= = 0)* v(e 9 =
: jb du Tory—
fl A1 0) pe == y, v).
Při stylisaci mého pojednání *) o integrálech Eulerových napadlo
mi studovati integrál
1) Crelleův žurnál sv. 37, p. 127.
2) Věstník král. české Společnosti náuk z r. 1889, str. 188.
138 Matyáš Lerch
(2) W010) „l 1 — g£)*—Ida,
0
kde w je pravý kladný zlomek. Napodobiv Bourguetův důkaz Hoče-
varova vzorce obdržel jsem rovněž řadu (1).
Ačkoli nikterak nepřeceňuji tento velmi jednoduchý a snadný
výsledek, přec mám za to, že elegantní forma výrazů tu přicháze-
jících zasluhuje, aby funkce tyto v širší známosť vešly, z kteréžto
příčiny uveřejňuji své úvahy tak, jak jsem je provedl před poznáním
citované práce Schaefferovy.
Vycházejme z integrálu
O
(3) Ma, 8)= fw — ode,
kde a, b jsou veličiny v kladných částech realných a © značí kladný
pravý zlomek.
Částečnou integrací obdržíme vzorec redukční
a(1 — mě |
4 Ma, -TIM 41,0,
jehož posloupným užíváním máme pak vzorec obecnější
ba L oo les) 6 dm) :
mo de zm O0) OM
m
3
v
kde jsme položili jako v pojednání o integrálech Eulerových
(s n)=ss+16+2)...(©+1—)); 6 O=1L (6 1D=s
Snadno shledáme, že tu platí
ns (ab, n) G —
Ca Wa- n, b) =).
)
a tedy
F — ma b A (a + b, v) v
(5) Wa, b) = m*(1— a) - fam), 0,
O jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým. 139
což lze dle Schaefferova označení psáti též takto:
o(1 — w)?
M(a, b) = m W(a—-d, a—1, ©).
Kdybychom ve výrazu (2) funkci (1 — 2)*-* rozvinuli dle moc-
ností © (řadou binomialní), obdrželi bychom výraz
(5a) (a, 6) 4 y djs s = i ony
n) 4 he
a tedy porovnáním řad (5) a (5a) vztah
ey "zde eb
v—0
Rozvineme-li v pravo (1— w)-* dle věty binomické a provedše
součin porovnáme na obou stranách koefficienty při ©", obdržíme
zona oalsre=r:
uw=0
Pravou stranu můžeme též psáti
nj
a nahradíme-li index summační u výrazem n — v, obdržíme
nato
vzorec to, jejž bychom ostatně též elementárnou cestou algebraickou
mohli odvoditi. *)
1) Stačí uvážiti, že levá strana je ryze lomenou funkcí racionalnou pro-
měnné a o jednoduchých pólech a——0, —1, —2, ... —n, a po té vyšetřiti
příslušná residua.
140 Matyáš Lerch
Myslíme-li si obě strany algebraické identity (6) rozvinuty dle
klesajících mocností a, obdržíme porovnáním koefficientů při =:
oo 14 don) (kt z aj
Nahradíme-li ve vzorci literu a hodnotou a + k a sečteme-li vý-
sledky pro £:2=0, +1, +2, . . . EN, obdržíme vzhledem k relaci
ŇN
i > 1
m k Es = E cot€ SJ
následující výsledek :
ši Z EEE = none am bat l | [anivot
aneb vůči (6a) posléz rozvoj
3 (a--d-k, n)
Vam)
(79 m cote az — a
aneb jelikož levá a následkem toho též pravá strana nezávisí na b,
(a) m cote az — Jim PD (č „le SPV n ©
GTkn+D'
Substitucí © = 1—y do integrálu (2) obdržíme výsledek ©
(8) W(a, b | o) 4-M(b, a | 1— w)— Bla, db),
kde
Bla, b) < f erip E Ai Te:
Výraz (8) má tu výhodu, žé řady pro Mě(a, d | o) a M(b, a | 1—0)
konvergují pro všecka konečná a, b, pokud © je uvnitř mezery (0...1).
T
O jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým. 141
2.
Pišme nyní ©, místo 1 — w a kombinujme redukční vzorce
Va, am Somat b)
Wa, 3) = — 2 +2 Ma 8+1;
1 obdržíme odtud
Ya, 4) = 2 i: a ai San o arkánu Dme+1 5+1
Pomocí tohoto vzorce odvodíme rozvoj
9 EO Sova A190 200 JE oioNU Mol
pao DE SA Zara om(e, ye 0 |
správný pro a < z
Ke konci ještě vzpomeňme prvého vzorce Schaefferova, jenž
ovšem jest jen zvláštním případem obecnějšího vztahu Eulerova
Nalezli jsme
a 1 ZSE 5
Ma, b) o W(a—-d, a—-1, o)
a poněvadž dle řečeného vztahu
1
K D(a-1) 8 ZO AKAB
v(a—-d, aT1, = munÍ BoB) 1 aa
obdržíme relaci
(10) ji a—(1—w)?*—Ide= nejni bu A fd 1(1— V ELAM
kde realná čásť b musí býti algebraicky menší než 1.
O dalších vlastnostech funkce o(«, y, v) nehodláme se šířiti,
poněvadž jeví se jakožto zvláštní případy vlastností řady hypergeo-
metrické P(«, B, y, z), ano o(e, y, v) = FU, ©, y, v).
jal
Úber die Osculationsebenen der Durchschnittscurve
zweier Fláchen zweiter Ordnung.
Von Prof. F. Machovec in Karolinenthal.
(Vorgelegt den 7. Márz 1890.)
In der am 6. December v. J. vorgelegten Abhandlung“) habe
ich eine einfache Construction der Osculationsebenen von Krůmmunes-
linien einer Fláche 2. Ordnung nebst einigen Eigenschaften dieser
Ebenen entwickelt. Ich will nun zeigen, dass diese Resultate mit nur
geringen Veránderungen auch fůr die Osculationsebenen der Durch-
schnittscurve zweier beliebigen Fláchen 2. Ordnunsg ihre Giltigkeit
behalten. Zugleich werde ich diese Gelegenheit benitzen, um eine
andere Eigenschaft der Osculationsebenen von Krůmmungslinien einer
Fláche 2. Ordn. zu beweisen.
LO Es sejen Fž und F“ zwei Fláchen zweiter Ordnung, 4
gemeinschaftliches Policie und K" ihre Durchschnittscurve. Die
Fláchen F, und F',' bestimmen einen tetraedralen Complex, zu wel-
chem auch jede Tangente von K" gehort. Dieser Complex tritt in diesem
Falle an Stelle des Axencomplexes in der oben citierten Abhandlung.
Denken wir uns drei benachbarte Punkte a', a, a'' von K" und
ausserdem den Complexkegel vom Mittelpunkte a. Dieser Kegel ent-
hált auch die Geraden aa' und aa", weil diese Geraden als Tangenten
von K' zum Complexe gehóren. Daraus folgt, dass die Ebene a'aa'"
— Osculationsebene der Curve K" im Punkte a — Be-
růhrungsebene jenes Complexkegels lános der Tan-
gente T“ von KX" im Punkte aist.
2, Wenn alle Eckpunkte des gemeinschaftlichen Poltetraeders 4
reel und bekannt sind, so kann man zur Bestimmung des Complex-
kegels vom Mittelpunkte a ausser der Tangente 7" die vier Verbin-
1) „Úber die Osculationsebenen der Krůmmungeslinien der Fláchen zweiter
Ordnung“. Sitzungsberichte der k. bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1889.
Osculationsebenen der Durchschnittscurve zweier Fláchen 2. Ordnungs. 143
dungslinien dieses Punktes mit den Eckpunkten von 4 nehmen. Im
entgegengesetzten Falle kann man den Complexkegel auf folgende
Weise bestimmen: Jedem Punkte m von T" entsprechen in Bezug
auf die Fláchen F, und F, die Polarebenen w und w, welche sich
in einem durch den Punkt a gehenden Complexstrahle schneiden. Der
Reihe der Punkte auf 7" entsprechen auf diese Weise zwei projec-
tive Ebenenbůschel, welche die reciproken Polaren T" und T der Ge-
raden 7" bezůslich der Fláchen F, resp. £;' zu ihren Axen haben.
Das Erzeugnis dieser zwei Bůschel ist der gesuchte Complexkegel.
3. Die Curve K" schneidet jede Seite zw des Tetraeders < in
vier Punkten und ihre Tangenten in diesen Punkten gehen durch den
gegenůberliegenden Eckpunkt von 4. Fůr jeden von diesen Punkten
h sind die in 2. angefůhrten Bůschel von Polarebenen in perspecti-
vischer Lage, weil jenem Eckpunkte in beiden Bůscheln die Ebene x
als Polarebene entspricht. Der Complexkegel zerfállt in diesem Falle
in zwei Ebenen: in die Ebene z und in eine durch den gegenůber-
liegenden Eckpunkt gehende Ebene o. Diese letztere Ebene ist sta-
tionáre Ebene der Curve K" im Punkte A. Sie ist bestimmt durch
die Tangente von K' im Punkte % und durch die Gerade, welche
zu einem beliebigen Punkte jener Tangente bezůglich beider gegebenen
Fláchen conjugirt ist.“)
4. Es ist bekannt, dass das Doppelverháltnis von vier Punkten,
in welchen ein Complexstrahl die Seiten des Tetraeders 4 schneidet,
fůr alle Complexstrahlen denselben Werth hat. Weil jeder durch den
Punkt % in der Ebene 6 gehende Strahl zum Complexe gehórt, so
gilt die eben ausgesprochene Eigenschaft fůr jeden von diesen Strahlen
und folglich auch fůr dem Strahl 6x, wobei einer der Schnittpunkte
mit dem Punkte % zusammenfállt. Erwágt man nun, dass dieser Strahl
die Projection der Curve K" auf die Ebene z aus dem gegenůber-
legenden Eckpunkt von 4 als Projectionscentrum im Punkte ž be-
růhrt und ferner, dass je zwei Fláchen der Schaar, welche durch die
Fláchen F; und F;' gegeben ist, denselben tetraedralen Complex be-
stimmen, so gelanet man zum folgenden Šatze:
Projiciert man die Čurven, in welchen die Fláchen
einer Schaar von Fláchen zweiter Ordnung eine von
diesen Fláchen, z. B. 7), schneiden, aus einem Eckpunkte
des gemeinschaftlichen Poltetraeders dieser Fláchen
auf seine gegenůberliegende Seite x und construiert
1) Versl. damit die frůher angegebene Abhandlung.
144 F. Machovec
man zu diesen Projectionen“) in den Punkten, welche
der in der Ebene z liegenden Curve zweiter Ordnung
von F, angehóren, Tangenten, so hat fůr jede von diesen
Tangenten das Doppelverháltnis ihres Berůhrungs-
punktes und ihrer drei Schnittpunkte mit den in der
Ebene x= enthaltenen Kanten von < denselben Werth.
Fůr die Kriůmmungscurven einer centrischen Fláche zweiter Ord-
nung folgt aus diesem SŠatze:
Projiciert man die Krůmmungscurven einer cen-
trischen Fláche zweiter Ordnung F, orthogonal auf eine
von ihren Hauptebenen z und construiert man zu die-
sen Projectionen in den Punkten, welche dem in der
Ebene x liegenden Hauptschnitte von F, angehóren,
Tangenten, so ist das Verháltnis der Abschnitte jeder
von diesenTangenten, welche zwischen dem Berůhrunes-
punkte und den in der Ebene z liegenden Hauptaxen
von F, enthalten sind, constant.
Dieses Verháltnis ist eleich dem Verháltnisse der Abschnitte,
welche die drei Hauptebenen von F,, z. B. auf jeder Normale oder
auf jeder Tangente von F, in einem von ihren Kreispunkten (falls
dieselben reell sind) bilden.
5. Zur besseren Verstándnis des Folgenden werde ich zuerst
einige dabei beniůtzte Begriffe eriáutern.
Die Fláchen F, und F,' bestimmen eine Schaar von Fláchen
zweiter Ordnnng und jede zwei Fláchen dieser Schaar bestimmen
denselben tetraedralen Complex.“) Durch jeden Punkt des Raumes
2) Reye „Geometrie der Lage“ 2. Abth., 18—19. Vortrag.
gehen drei von den Fláchen dieser Schaar, also durch den Punkt a
(1) ausser den Fláchen F, und F;' noch eine Fláche Fj". Diese
Fláche schneidet die zwei ersteren in den Curven X' und K, welche
im Punkte a die Geraden T" und T (2) zu ihren Tangenten haben.
Aus dem Abst. 1. folet, dass die Berihrungsebenen des Complexkegels
vom Mittelpunkte a lángs der Geraden T und 7" Osculationsebenen
von K resp. A“ in diesem Punkte sind. Die Pole einer beliebigen
Ebene o bezůglich aller Fláchen der Schaar liegen auf einer Geraden
R, welche dem Complexe angehórt. Den Pol + der Ebene e bezůglich
einer von dem Fláchen der Schaar, z. B. bezůglich der Fláche /?,
nenne ich, dem Beispiele des Herrn Dr. Reye beim Axencomplexe
") Diese Projectionen sind bekanntlich von der zweiten Ordnung,
Osculationsebenen der Durchschnittscurve zweier Fláchen 2. Ordnune. 145,
folgend, Pol des Complexstrahles Ji in Bezug auf die Fláche F'.')
Die reciproke Polare RW von R bezůglich jeder Fláche der Schaar,
z. B. bezůglich F, ist wieder eine Gerade des Complexes und als
solche enthált sie die Pole einer Ebene o' bezůglich aller Fláchen
der Schaar. Bezeichnet 7“ den Pol dieser Geraden in Bezug auf die
Fláche F;, so nenne ich die Punkte + und 7“, resp. die Ebenen o
und ©' und die Strahlen R und W reciproke Pole, resp. reci-
proke Polarebenen und Complexstrahlen beziglich der
Fláche F,. Ahnlicherweise nenne ich den Punkt resp. den Com-
4
jo reciproken Pol, resp. reciproken Complex-
1
strahl der Ebene ; und umgekehrt diese Ebenen reciproke Po-
plexstrahl
larebenen jener Punkte und Strahlen.
Von den Eigenschaften dieser Gebilde“), werde ich folgende
drei benůtzen :
a) Alle Complexstrahle, welche ihre Pole auf einem Complex-
strahle haben, liegen in der reciproken Polarebene dieses Strahles.
b) Die Paare der reciproken Polarebenen werden von jeder Kante
des Tetraeders 4 in Punktepaaren einer Involution geschnitten, in
welcher die auf jener Kante liegenden Eckpunkte von < ein Paar
bilden.
c) Die Pole aller durch einen Punkt r gehenden Complexstrah-
len liesen auf einer durch 7 gehenden Curve dritter Ordnung CZ,
welche in diesem Punkte jenen Complexstrahl. R berůhrt, welcher
den Punkt r zu seinem Pole hat.
Zu diesem Satze fůge ich eine Bemerknng bei, welche in der
eben angefihrten Abhandlung nicht enthalten ist.
Legt man durch die Gerade R eine beliebige Ebene 5', so
schneidet diese Ebene den Complexkegel vom Mittelpunkte 7 noch
in einer Geraden X und die Curve C, in dem Pole « dieser Geraden.
Diese Ebene wird folelich alle Complexstrahlen enthalten, welche
auf dem Complexstrahle X ihre Pole haben, sie ist also nach dem
Satze a) reciproke Polarebene dieses Strahles. Insbesondere ist die
1) „Beitráge zu den Eigenschaften des Axencomplexes der Fláchen zweiten
Grades und des allg. tetraedralen Complexes“ Sitzungsber. der. k. bóhm. Gesell-
schaft der Wissenschaften 1886.
2) ebenda S. 30.—33.
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 10
146 F. Machovec
Beriůhrungsebene des Complexkegels lángs der Geraden R reciproke
Polarebene dieser Geraden.
6. Der Complexstrahl 7" (1) hat zu seinem Pole bezůglich der
Fláche F" den Punkt a; die Beriihrungsebene des zugehorigen Com-
plexkegels lángs der Geraden 7", — d. h. die Osculationsebene wo"
der Curve K" im Punkte a, — ist folglich (5. c) reciproke Polarebene
dieser Geraden bezůglich der Fláche Fj". Weil ferner der Punkt a
zu seiner Polarebene bezůslich derselben Fláche ihre Berůhrungsebene
r" im Punkte « hat, so sind die Ebenen w"' und v" reciproke Polar-
ebenen in Bezug auf die Fláche F;". Diese Ebenen schneidén dem-
nach jede Kante von 4 in einem Punktepaare der in 4. b) erwáhnten
Involution.
Sind die Fláchen F;, F“ und F)" confocale Fláchen, so ist die
Ebene zr" Normalebene der Curve K" im Punkte a und jene Iuvo-
lution hat die Focalcentra von F“ zu ihren Doppelpunkten.
7. Denken wir uns jetzt die Fláchen F, und F?" als feste, wo-
gegen die Fláche F)' als verůnderliche Fláche der Schaar. Die Durch-
schnittscurven dieser Fláche mit der Fláche F, seien mit *K", *K",...
»K" und die Punkte, in welchen diese Curven die Curve K;' schneiden,
allgemein mit "a bezeichnet. Nach dem Vorangehenden (5) bilden die
Paare von Punkten, in welchen die Berihrungsebenen von F7“ in
den Punkten %a und die Osculationsebenen der Curven *K"' in den-
selben Punkten jede Kante von < schneiden, eine Involution. Daraus
ersieht man folgende Eigenschaft der Krůmmungscurven einer Fláche
zweiter Ordnung:
Die Osculationsebenen der zu einem System ge-
hórigen Krůmmungscurven einer Fláche zweiter Ord-
nung in den Punkten, in welchen diese ÚČurven von
einer Krůmmungscurve zweiten Systems geschnitten
werden und die Normalebenen jener Curven in diesen
Punktenschneidenjede Hauptaxedergegebenen Fláche
in Punktepaaren einer Involution, welche den Mittel-
punkt der Fláche zu ihrem Mittelpunkte hat. Die Focal-
punkte der Fláche 2. Ordn., welche durch jene Krům-
mungscurve zweiten Systems geht und zu der gegebe-
nen Fláche confocal ist, sind Doppelpunkte dieser In-
volution.
8. Weil die Ebene w"', resp. z", zu ihrem Pole in Bezug auf
die Fláche F, den zu der Curve "K", resp. "K, gehórigen Haupt-
Osculationsebenen der Durchschnittscurve zweier Fláchen 2. Ordnung. 147
krůmmungsmittelpunkt der Fláche "/)', resp. "/,", im Punkte "a hat,
so folet aus dem Abs. 7.:
Verbindet man den zu der Curve "K" (oder "/K) geh. Haupt-
krůmmungsmittelp. von "4" im Punkte "a und den zu der Curve "K
(oder "K"") geh. Hauptkriůmmungsmittelp. von 27“ (0. F) im Punkte "a
mit einer beliebigen Kante des Haupttetráeders 4, so bilden die Paare
von Ebenen, welche man auf diese Weise fůr alle confocalen Fláchen
"K' enthált, eine guadratische Involution, zu der auch das durch jene
Kante gehende Seitenpaar von 4 gehórt. Die Polarebenen der auf
der gegeniberliegenden Kante liegenden Focalcentra von F“ (oder F)
bezůglich der Fláche F; (oder F7") sind Doppelebenen dieser Invo-
lution.
10*
12.
Molekulárná váha kyselin řady C,H,0,.
Napsal Otak. Šulc v Praze.
(Předloženo dne 18. dubna 1890.)
Již dříve “) přiměla mne ta nápadná okolnost, že kyseliny řady
olejové (C,Hsn +0) vrou sice celkem při týchž teplotách jako kyseliny
řady mastné s týmž počtem atomů uhlíka, ale tají teprvé mnohem
výše než tyto, ku studiu molekulárných veličin kyselin řady olejové.
Nyní vedl mne k téže práci při kyselinách řady mastné známý zjev, *)
že kyseliny se sudým počtem atomů uhlíka výše tají než ony s lichým
počtem atomů uhlíka. Jelikož v celku sloučeniny o větších molekulách
méně snadno tají, dalo by se souditi na větší molekuly kyselin se
sudým počtem atomů uhlíka, aspoň ve stavu pevném neb tekutém.
K tomu cíli stanoveny molekulárné váhy oněch kyselin v roz-
toku benzolovém methodou Raoult-ovou, s tou modifikací, že brán
při určování koncentrace roztoku zřetel ku benzolu mezi prací vypa-
řenému, čemuž ovšem nebylo lze zabrániti. Opětovaným vážením ná-
dobky s benzolem zjištěno totiž, že se průměrně vypaří za dobu sta-
novení dvou bodů tuhnutí při poměrech pokusu, as 001 g benzolu.
Upotřebený benzol tuhl při 55.
Výsledky pokusů dává připojená tabulka.
P značí procentové složení roztoku, t.j. počet dílů látky ve
100 dílech roztoku.
D jest deprese, t. j. rozdíl mezi bodem tuhnutí rozpustidla a
roztoku, ve stupních vyjádřený. V tabulce jest zanesena deprese střední
z dvou až tří pokusů odvozená. Jednotlivá určení líšila se obyčejně
jen o několik tisícin stupně.
1) Články v tomto Věstníku ze dne 12. dubna 1889, a 25. října 1889.
2) B. Raýman, Chemie theoretická str. 86.
Otak. Šule: Molekulárná váha kyselin řady CA Hn0, . 149
Třetí sloupec obsahuje poměr mezi depresí D a procentovým
složením P roztoku, tak zvaný koeficient deprese:
D
A=5- (W
Veličina A jest pro určitou látku a určité rozpustidlo veličinou
přibližně stálou. V našich případech téměř vždy klesá se stoupající
koncentrací.
Čtvrtý sloupec obsahuje součin z theoretické molekulárné váhy
látky a z koeficientu deprese. Jest to tak zvaná deprese molekulárná:
K=MA=MW$, (2)
t. j. deprese, kterou působí M g. (1 molekula) látky ve 100 g. roz-
pustidla.
Molekulárná deprese jest při určitém rozpustidle i pro různé
látky veličina přibližně stálá. V našich případech klesá taktéž se
stoupající koncentrací.
V posledním sloupci jest molekulárná váha pokusem určená,
pro kterou plyne ze vzorce (2)
— KP (3)
M = K5-
Konstanta XK (mol. deprese) má pro benzol hodnotu:
K — 49.
V celku se ukazuje, že takto stanovené mol. váhy při mírných
koncentracích nedosahují hodnoty theoretické (neb jejího násobku),
ale stoupají pak s koncentrací, až onu hodnotu dosáhnou neb i pře-
stupují.
Kyselina propionová C;H;0, — 72.
P D A K M
154. 0588 0993883 275. 128
3:31 1218 0362 259 136
5:64 1971 0349 2 l 140
8691) | 2938 0338 243 145
12-337) 4009 0325 234 150
1) Roztok slabě zakalen. — *) Roztok silně zakalen.
150 Otak. Šulc
Kyselina máselná C,H,O, — 88.
P D A K m
129. 0399. 0310. 272. 158
316.. 0953.%70502 266.162
648. 1910. 0295. 260. 166
Kyseliná isomáselná C,H,O, — 88.
949. 06730270. (238. 144
880 1070. 0282 248. 174
554 1552. 0280.46. 175
72972024. 0278. 245. 176
969. 2686. -02777 A4 17
1838786470274 "0 2415179
Kyselina valerová C;,H,,O, — 102.
186. 0506. 0272277. 181
430. 1098. 0260. 260. 192
5927. 1290. 0245. 250. 200
1266. 3081. 0244. 248.201
Kyselina kapronová C,H,,O, — 116.
1587) 0403. 025. 296. 192
202. 074. 020. 279 - 24
434 0985. 0227 268. 216
618. 1987. 0294. 260. 218
770. 1698. 0221. 256. 222
Kys. octovou a mravenčí nebylo lze v benzolu stanoviti, ježto
se S ním nemísí.
Zkoumané kyseliny jeví vesměs v roztoku benzolovém dvojná-
sobné molekuly, či poloviční molekulárnou depressi.
E. Paterno *) přišel k souhlasným číslům při kys. propionové
a kapronové. Mimo to shledal dvojnásobné molekuly i u kys. mono-
chlor- a monobromoctové, tak že lze týž úsudek zajisté rozšířiti i na
kys. octovou a celou řadu kyselin mastných. Totéž jsem dříve nalezl
při kyselinách řady olejové (krotonová, tyslínová, akrylová).
!) Roztok mírně zakalen.
2) Výtah z jeho práce viz v Zeitschrift f. phys. Chem., Bd. V., pag. 94.
Molekulárná váha kyselin řady C. Ho0%. 151
Zdá se, že kyseliny organické vůbec jsou velmi náchylny jeviti
v roztoku benzolovém dvojnásobné molekulárné váhy. K témuž úsudku
dospěl i Paterno.
O kyselině octové jest známo, že blízko bodu varu jeví větší
hustotu páry, než vyžaduje theorie. S rostoucí teplotou ubývá hustoty
páry, až jest při 2509 a nad to stálá a normálná (Naumann, Cahours).
Z toho lze souditi, že molekulárná váha u kys. octové kapalné jest
větší než u kys. plynné, což by se s nabytým výsledkem shodovalo.
Abnormnou hustotu páry blízko bodu varu pozoroval Schoop
též u esterů ') kyselin mravenčí, octové, propionové. Bylo tedy zají-
mavo zkusiti i chování těchto esterů v benzolu.
A tu se ukázalo, že estery ty jeví vesměs molekuly jednoduché,
tedy molekulárnou depresi normálnou (okolo 49), jakož patrno z tabulky:
Mravenčan isobutylnaty C,H,,O, — 102
P D A K M
166. 0879. 0529. 540 93
486 18321 0366 38:2 121
162 2315 0311 31:8 1517
Oectan isobutylnatý C;H,,O, — 116.
Z 090200.. 0646. .104
899.. 1810 --0454. 526. 108
74600 318000418. 185.000
11494530.. 0397.. 460.. 124
Propioňan éthylnaty C;H,,O, — 102.
Se 14060. 104490451. 1
802501.. 0441..150.. 1
Bo 0454..463..108
Isomáselňan isobutylnatý C,H,.O, — 144.
093910356003851.0554... -197
OS 0752- 03610..519. -136
SA ST 0 05560.0512 138
BAG 027. 0346000.199. 11
9.3139.. (034011490. 144
1) B. Raýman, Chemie theoretická str. 15.
152 Otak. Šulc: Molekulárná váha kyselin řady Cn Hon0».
Valeran amylnatý C,,H,O, = 172.
P D M K m
149..:0508. 0341. 560 (44
3:35. 10046.. 0312. 537. 157
H61 49) 10011 0303) 9581 0169
882 2673. 0803. 521. 162
Zjev tento nesouhlasí tedy s chováním esterů co do hutnoty páry.
Pravou příčinu jeho ovšem neznáme. Podotýkám jen, že v esterech
jsou již dva řetězy uhlíkem karboxylovým spjaté, kdežto v kyselinách
nikoliv. Odtud snad ta tendence u kyselin ku zdvojení molekuly.
Též nezdá se býti oprávněným důsledek, kterého došel E. Paterno,
jakoby se benzol ku stanovení molekulárné váhy málo hodil, neboť
chovají-li se dvě rozdílné homologické řady sloučenin ku téže látce
(benzolu) různě co do své váhy molekulárné, jsme do jisté míry opráv-
něni spatřovati v tom rozdíly jich ustrojení molekulárného, a můžeme
užiti dané methody ku posouzení rozdílů těch.
Laboratoř chemie organické při c. k. vys. škole techmcké.
PE FEFRVY
13.
w
Sest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin
v Čechách.
Sděluje Ladislav Haškovec v Praze.
Se 2 tabulkami.
Předloženo dne 28. dubna 1890.
Dovoluji si sděliti několik slov o zajímavých exemplárech starých
lebek, vybidnut byv k tomu panem prof. dr. A. Fričem, jehož při-
spěním zakoupeny v museu zatím nejnutnější potřeby ku měření
potřebné. Nelze tedy již proto očekávati Prrobného prozkoumání
a změření řečených lebek.
Avšak i z toho, co lze předložiti, možno učiniti si jasný pojem
o zmíněných lebkách, je srovnati i oceniti. Za tou příčinou vzato též
z popisu celkového a jednotlivých pohledů jen právě to, co jednak
ku celkové představě, jednak ku vysvětlení označených měr přispívalo.
Vynechána jsou i udání váhy jednotlivých lebek, poněvadž jednak
četné defekty chovají, jednak hlínou prostoupeny, jednak reparovány
cizí látku na sobě nesou, následkem čehož jen příbližné označení tíže
Ibové v celkovém popisu označeno. Proto také přesné označení mnohé
míry mělo své obtíže a jen pravdě nejpodobnější číslice mohla býti
Supponována, jakž zvlášť u každé míry podotknuto.“) Kapacita*) lbová
1) Viz „Vesmír“ 1890, č. 6.
Měřeno dle návodu E. Schmidta a v následujícím dovoluji si sděliti (pokud
není názvem samým přesně definován) způsob měření jednotlivých rozměrů : Hlavní
délka (D): od ophrya (střed přímky spojující nejužší průměr čelní) ku nejzazšímu
bodu na kosti záhlavní. Hlavné šiřka : šířka největší. Výška vzata Virchowova a sice
dle frankf. shody od basia (střed předního okraje velk. otvoru týlního) kolmo na
horizontálu ku temenu. Horizontální obvod změřen přímo nad oblouky obočním.
přes nejzazší bod zadolebí. Medianní obvoď měřen od švu nosočelního ku opisthiu
(střed zadního okraje velkého otvoru tyl.). Kolmý obvod příční od horního okraje
vnějšího otvoru ušního kolmo na horizontálu na druhou stranu k témuž bodu.
Poněvadž projekční délky jednotlivých krajin vzaty býti nemohly, udány
aspoň míry oblouků a sice: oblouk předolební měřen od švu nosočel. ku bregma
154 Lad. Haškovec
určena nejprvé hrachem a když jsme se o výhodnosti broků porce-
lánových přesvědčili, měřeno pouze těmito, k čemuž se i udaná čísla
vztahují.
Lebky zde uvedené nalezeny byly jednak v diluviu, jednak
v aluviu českém a chovají se v museu království českého.
I. Leb z diluviální hlíny od Střebichovic u Slaného.
Leb tato “) nalezena nedaleko Střebichovic ve žluté hlíně v hloubce
2 metrů. Jest těžká, velká, silných kostí, se mohutně vyvinutými
úpony svalovými, švy místy srostlými, málo zoubkovanými; na po-
vrchu svém zvětralá, drsná, barvy bledohnědé. Mozkovna úplně za-
chovalá. Schází dolní čelisť, levá horní kost jařmová, kůstky nosní
a slzní, kost čedičná, radličná a oba výčnělky bodcovité. Na zbýva-
jící horní čelisti a kosti kolkové menší nahodilé defekty, rovně na
stropu pravé dutiny oční, který jest tenký, lupénkovitý. Na horní
čelisti postmortální defekty zubní; zuby zbylé (2 třenovce a 1 zub
lícní) zachovalé.
(bod, kde se stýká šev šípový se švem věnčitým), oblouk středolební od bregma ku
lambda (spojení švu šípov. s lambd.), oblouk zadolebí od lambda ku opisthiu. Výška
předolebí: od horního okraje otvoru nervu zrakového ku bregma; šířka nejmenší,
vzdálenost bodů těsně nad jařmovými výčněly kosti čelní; šířka největší: největší
rozpjetí švu věnčitého.
Šířka auricularná (dolní šířka středolební), vzdálenost bodů kolmo nad otvo-
rem ušním a těsně u oblouku jařmového položených.
Šířka zacdolebí: vzdálenost obou asterií (spojení švu lambdovitého, temporo-
parietálního a temporooccipitálního). Výška zadolebí: vzdálenost opisthia od bodu
mezi druhou a třetí třetinou švu šípového; šikmá výška: od opisthia ku lambda.
Délka spodiny Ibové: od basia ku švu nosočelnímu.
Délka obličejová: od basia ku okraji alveolárnímu; Šířka obl.: největší roz-
pjetí oblouků jařmových. Výška obl.: od švu nosočel. ku bradě. Zadní délka obl.:
od zevního okraje orbitálního ku středu otvoru ušního. Zorné š. obl.: od zevního
okraje švu jařmočel. k témuž bodu druhé strany; střední š. obl.: od dolního konce
sutura maxillo-zygomatica ku témuž bodu druhé strany; doční š. obl.: vzdálenost
úhlů dolní čelisti. Výška svrchního obličeje: od švu nosočel. ku okraji alveolár-
nímu. Konečná šířka výčněle lůžkového: nejširší rozpjetí výčněle lůžkového svrchní
čelisti.
Pokud bylo možno, brány různé míry na straně levé (Schmidt).
!) Na stojanu svém označena leb tímto nápisem :
„Lidská lebka z diluviální hlíny od Střebichovic. Daroval p. F. Duras. 1884,“
O lbi této referoval pan prof. dr. A. Frič v sezení král. české spol. náuk,
16. ledna 1885 a prof. Schafhausen v podzimním shromáždění přírodovědeckého
spolku pruského Porýnska a Vestfalska 1884.
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 155
Prognathní leb tato náležela starému muži, má nápadně velkou
kapacitu Ibovou, jest mesokephalní, dosti vysoká a zajímavé charak-
tery její vysvitují podrobněji z následujících měr i stručného přehledn
jednotlivých pohledů.
A) Mozkovna.
Kapacita lbová obnáší (K) 1540 cem. Hlavní délka (D) 18:50 cm,
šířka (Š) 1450 em, Virchowova výška (V) 13:7 em, z čehož sleduje
poměr šířky k délce (Š: D) 78:37, leb jest mesokephalní. Poměr výšky
k délce (V : D) 74:05, leb jest orthocephalná (čili prostředně veliký index
dle Broca) těsně sousedíc s hypsicephalií. Poměr výšky k šířce (V : Š)
96:55, leb jest prostředně vysoká (Broca). Obvod horizontální obnáší
(Oh) 5420 em, obvod medianní (Om) 37:36 em a kolmý příčný (Ok)
3250 em. |
Z měr doplňovacích obnáší vzdálenost od Švu nosočelního ku
hrbolatině vnější tylní 18:60 cm a vzdálenost od středu mezihrbolí
čelního ku nejzazšímu bodu na kosti tylní 17:50 cm.
Výška od basia ku bregma 1350 em, ušní výška (Vu) 11'50 cm.
Pokud se týče jednotlivých krajin mozkovny, obnáší medianní
oblouk krajiny čelní 12:50 cem, její výška 960 cm, největší šířka
(šč) 12:00 a nejmenší šířka 9:50 em. Jest tedy poměr“) nejm. šířky
čelní ku šířce lbové 65:51 označující úzké čelo. Oblouk krajiny stře-
dolební 11:50 cm, její šířka tuberální 13:90 cm a šířka auriculární
13:00 em. Oblouk krajiny zadolební 19'50 em (a sice až ku hrbola-
tině vnější 850 cm, odtud ku opisthin 500 em). Šířka zadolebí
11:90 cm, výška 12:80 cm a šikmá výška 1080 cm.
Délka spodiny lbové obnáší (Dsp) 10:80 em, délka velkého otvoru
tylního 4:30 em a šířka jeho 3:50 em, z čehož sleduje poměr (š:d)
81:39, velký otvor týlní rozměry svými nalezá se právě na hranici
mezi úzkými a prostředně širokými otvory týlními.
B) Část obličejová.
Délka obličejová obnáší 10:20 cm, šířka (Šo) 14:00 em. Vzdá-
lenost od basia ku švu nosočelnímu 108 cm. Zadní délka obličejová
12:10 cm, horní šířka (Šh) 10:60 em, střední šířka 11:00 em. Výška
svrchního obličeje (Vsvo) 7:90. Z udaných měr sleduje poměr mezi
výškou svrchního obličeje a šířkou obličejovou (Vsv : Š) 56:42, svrchní
1) Index frontalis.
156 Lad. Haškovec
obličej jest dle frankfurtské shody vysoký, dle Broca nízký. Šířka
orbity (šo) 420 em, výška její (vo) 530 em, z čehož sleduje poměr
(vo:šo) 78:57, orbity jsou nízké (chamaeconchie). Hloubka orbity ob-
náší 499 em.
Výška nosní (vn) 5'55 cm, šířka (šn) 2'20 em (defekt jedné po-
lovice doplněn), šířka kořenu nosního 2:60 cm.
Jest tedy poměr šířky nosní (šn) ku výšce (vn) či index na-
salis (šn: vn) 39:63, otvor nosní jest úzký (leptorrhtnie). Konečná
šířka výčněle lůžkového horní čelisti 6:88 cm (doplněno), šířka tvr-
dého patra 440 cm a délka 5:10 em (?). Obnáší tedy index patrový
(šp : dp) 88-00, patro jest široké (brachystaphilin).
Pohlížíme-li na leb z předu (norma facialis) vidíme nad čtyr-
brannými orbitami mohutně zduřelé oblouky oboční, za nimi mírnou
jen depressi a pak ploché, úzké čelo.
Hledíce na leb s hora (norma verticalis) patříme na ovální kon-
turu Ibovou, u předu značně súženou. Oblouky oboční nápadně vyční-
vají. Kosti temenní po stranách mírně klenuté.
Ze strany (norma lateralis) patříme na velké planum temporale
(jáma skráňová); skořepa kosti skráňové podoby trojúhelníkovité
a čára oblouková na kosti čelní (linea semicircularis s. temporalis)
neobyčejně silně vyznačena. Malé zevní otvory ušní jsou ovalní a delší
jich průměr kolmý. Výčněle soscovité (proc. mastoidei) veliké, pravo-
úhlému trojúhelníku podobné a pravým úhlem ku otvoru ušnímu
obrácené.
Ze zadu (n. occipitalis) patříme na obrysy sploštělého širokého
pětiúhelníka, který ad basim se nesůžuje. |
Na spodině lbové (n. basalis) pozorujeme ploché, málo skloněné
receptaculum. Úzký, ovální, velký otvor týlní.
Dlouhé a prostředně vysoké výčněle kloubní kosti záhlavní
a rovně jsou i výčněle křídlovité kosti kolkové dlouhé a vpušky pro
kloubní výčněl dolní čelisti hluboké.
II. Leb ze Stradonic u Peruce.')
Leb těžká, velká, špinavě bílé barvy, mohutných kostí, kom-
pakta jen z malé části zachovalá; na kosti čelní viděti, jak v tenkých
lupéncích se olupuje.
") Leb označena na pravé kosti parietální: „Stradonice u Peruce.“ © Uvnitř
přilepen nápis tohoto znění: „Stradonice u Peruče. Na tomže místě a v okoll zbytky
starýeh osad z kamenné a bronzové doby.“
ERT
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 157
Švy, pokud zachovalé a nesrostlé, poukazují na dosti jemnou
skladbu.
Schází dolní čelisť, kost čedičná, kůstky slzové a větší neb menší
nahodilé defekty nalezáme na horní čelisti, kosti kolkové a záhlavní,
kosti radličné a kůstkách nosních.
Velkým křídlem kosti kolkové a výčnělem křídlovitým na pravé
straně táhne se postmortální fraktura. Na levé straně pozorujeme ob-
sáhlou sádrovou reparaturu, která, pokrývajíc kosť skráňovou, táhne
se v oblouku přes postranní čásť kosti parietální na kost záhlavní
až ku velkému otvoru týlnímu.
Na horní čelisti postmortální defekt prvého pravého řezáku ;
ostatní zuby neobyčejně krásně zachovány a jako řada lesklých perel
vroubí silnou čelist.
Prognathní leb tato náležela dospělému muži, jest dolichoke-
phalní, vysoká, její kapacita lbová není velká, jak z následujícího
jest vidno.
A) Mozkovna.
Kapacita lbová obnáší (K) 1362 cem. Délka (D) 18:40 cm, šířka
(Š) 13:40 cm (Š tuberální !), výška Virchowova 1420 em. Jest tedy
poměr šířky tub. k délce (Š:D) 72-82, leb jest dolichokephalní, poměr
výšky k délce (V:D) 77:17, leb jest hypstcephalné (dle Broca velký
index) a poměr výšky k šířce (V:Š) 105-97, leb jest vysoká (Broca).
Obvod horizontální (Oh) obnáší 53:00 em (?) (abstrahována re-
paratura sádrová, podobně u následujících dvou měr), obvod medianní
(Om) 37:00 em (?) a kolmý příčný (Ok) 31:00 cm (?).
Vzdálenost od švu nosočelního a bodu na kosti záhlavní jako
při D 1860 cm, od středu mezihrbolí čelního k nejzazšímu bodu na
kosti záhlavní 1790 cm.
Výška od basia ku bregma 14'00 cm, výška ušní (Vu) 12:00 cn (?).
Průměry jednotlivých krajin Ibových jsou následující:
Medianní oblouk krajiny čelní 12:40 em, její výška 10'00 cm
© (změřeno na pravé straně) šířka (Šč) 11:70 cm a nejmenší šířka 9:40 cm.
- Jest tedy poměr nejm. šířky ku šířce tuberal (index frontalis) 70:14,
značící prostředně široké čelo.
Medianní oblouk krajiny středolební 13:00 em, šířka fuborální
13:40 em a šířka auriculární 1050 em (?).
Medianní oblouk krajiny zadolební 12:00 cm (z čehož připadá
1) Spadá téměř v největší šířku.
158 Lad. Haškovec
na vzdálenost od lamda ku hrbol. vnějš. t. 650 a od této Ku opisthiu
5-50 em), výška 13:20 em a Šikmá výška 10:10 cm.
Délka spodiny lbové obnáší (Dsp) 10'90 em, délka ského otvoru
týlního 370 em a šířka jeho 2:70 em, čili ohe 12:97, velký otvor
týlní jest úzký (Broca).
B) Část obličejová.
Délka obličejová 1090 em, šířka (Šo) 13:00 cm (levý výčněl
jařmový doplněn), vzdálenost od zevního orbitálního okraje ku středu
vnějšího otvoru ušního (zadní délka) 7:60 cm, horní šířka 11:00 cm,
střední šířka 10 em, výška svrchního obličeje (Vsvo) 780 em. Jest
tedy poměr výšky svrchního obličeje ku šířce obličejové (Vsv : Šo)
5777, svrchní obličej jest úzký (leptoprosop).
Šířka orbity (šo) 400 em, výška (vo) 3:15 em, jest tedy vzá-
jemný poměr těchto průměrů či index orbitalis (vo:šo) 7875, orbity
jsou nízké (chamaekonchie). Hloubka orbit. 5-13 cm.
Výška nosní (vn) 5:30 em, šířka (šn) 2:40 cm a šířka kořenu
nosního 220 em; poměr šířky k výšce, index nasalis (vn:šn) 45:28,
otvor nosní jest úzký (řeptorrhéme).
Konečná šířka výčněle lůžkového horní čelisti obnáší 6'55 cm,
šířka patrová (šp) 412 em a délka (dp) 5:80 cm, poměr těchto dvou
průměrů či index patrový (šp:dp) 71:08, „tvrdé u jest prostředně
šir iroké (mesostaphylin, Broca).
Hledíce na leb z předu (n. facialis) patříme na vysoký, úzký
svrchní obličej. Okraje nízkých orbit jsou silné a zvlášť oblouky oboční
mohutně ztluštělé; za mimi značnější depresse. Úzké kůstky nosní
symmetrické, mírně konkávní. Vejčitý otvor nosní ostrých okrajů.
Kost jařmová i oblouk silně zevně vyčnívají, fossa canina není zvlášť
hluboká. |
Výčněl lůžkový horní čelisti jest vysoký, v před ohnutý. S hora
(n. verticalis) patříme na vejčitou konturu lbovou, jejíž přední užší
část jako seříznuta. Oblouky jařmové a mocné oblouky oboční jasně
se praesentují, rovněž vyčnívající výčněl lůžkový horní čelisti. O po-
měrech čelních ihned při pohledu ze strany blížeji promluvíme.
Ze strany (n. lateralis) opět nápadnými se jeví vyvinuté oblouky
oboční; za nimi depresse a ploše se zvedající čelo v nepatrném zakři-
vení dochází spojení s kostmi parietálními, které jsou po stranách
ploché a tubera jich slušně znatelná. Skořepa skráňová není velká,
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 159
jest plochá, otvor ušní ovální, není vysoký, ku předu skloněný. Velké
výčněle soscovité jsou ku předu ohnuté.
Ze zadu (n. occipitalis) patříme na obrysy pětiúhelníka otupé-
lých rohů, který se ad basim něco jen súžuje. Kost záhlavní mocně
klenutá, široká. V úhlu jejím horním ossiculum Wormianum.
Na spodině lbové (n. basalis) vidíme úzký velký otvor týlní,
podoby kosodélníkové. Výčněly kloubní jakož i pars basalis kosti
záhlavní dlouhé.
Velké výčněle křídlovité na kosti kolkové.
IN. Leb z Bulovky u Košíř.
Nalezena ") v cihelně bulovské u Košíř.
Leb nápadně lehká, světle žlutohnědá, kompakta s četnými otisky
po kořínkách rostlinných většinou zachovalá, Schází dolní čelist, kůstky
nosní, slzní, kost čedičná a radličná; menší defekty na horní čelistí,
kosti čelní, kosti kolkové; defekt obou výčnělů bodcovitých. Horní
čelist s kostí jařmovou případně ku kosti čelní a kolkové připojena.
Kosti jsou jemné, tenké, švy hojně zoubkované.
Zbylé zuby na horní čelisti značně ubroušeny. Dentes sapientiae
ještě nevyvinuty.
Orthognathní tato leb mužská má velkou kapacitu lbovou, jest
mesokephalní, vysoká a jeví tyto zajímavé rozměry:
A) Mozkovna:
Kapacita (K) lbová 1485 cem. Délka (D) 18:22 cm, šířka (Š)
13:60 em a Virchowova výška (V) 14-15 em. Jest tedy poměr (Š:D)
74.64, leb jest mesokephalní, poměr (V:D) 76:96, leb jest vysoká
(hypsicephalie) a poměr (V:Š) 10404, leb dle tohoto poměru jeví
se vysokou.
Obvod horizontální (Oh) 525 cm, medianní (Om) 3750 cm
příčný kolmý (Ok) 31:00 em. :
Vzdálenost od švu nosočelního ku hrbolu vnější tyl. 1750 em,
od středu mezihrbolí čelního ku nejzazšímu bodu na kosti týlní
17:80 cm.
Výška ušní (Vu) 11'80 cm, výška od basia ku bregma 13:90 cm
Medianní oblouk krajiny čelní 12:80 cm, její výška 905 em, šířka
1) Na kosti parietální označena jest leb tato nápisem: „U Bulovky. Košíře
bronz. 1886 "*/,,.“
160 Lad. Haškovec
15:00 cm a nejmenší šířka 10:40 cm. Jest tedy index frontalis 74-26
označující široké čelo.
Medianní oblouk krajiny středolební 13:00 cm, tuberální šířka
19:50 cm, auriculární 12:90 em.
Medianní oblouk zadolebí 11:80 cm (650 a 5:30 cm), šířka
10:90 cm, výška 13:00 cm a šikmá výška 10:20 cm.
Délka spodiny lbové obnáší (Dsp) 10:50 em, délka velkého otvoru
týlního 417 em, šířka 3:40 cm, jest tedy index (Š:d) 8153 naléza-
jící se právě na hranici značící úzké a prostředně široké otvory týlní.
B) Část obličejová.
Délka 900 cm, šířka (Šo) 1400 em. Vzdálenost od basia ku
švu nosočelnímu 10:50 em, zadní délka obličejová 750 cm.
Horní šířka (Šh) 1150 om, střední šířka 9:69 cm a výška svrch-
ního obličeje (Vsvo) 7:80 em. Jest tedy poměr výšky svrchního obli-
čeje ku šířce obličejové (Vsvo:Šo) 55-71, čili svrchní obličej jest úzký
(čeptoprosop). i
Šířka orbity (šo) 410 em, výška (vo) 3:41 em, index orbitalis
83:10, orbity jsou prostředně vysoké (mesoeonchee).
Hloubka orbit 480 cm.
Výška nosní (vn) 5:40 em, šířka (šn) 2:55 cm, šířka kořenu
nosního 221 em. Index nasalis 4722, otvor nosní prostředně široký
(mesorrhime).
Konečná šířka výčněle lůžkového horní čelisti obnáší 6:20 em,
šířka patrová (šp) 3:80 em a délka (dp) 5:20 cm, jest tedy index pa-
trový (šp:dp) 73:07, tvrdé patro jest úzké (leptostaphylin). ©
Hledíce na leb z předu (n. facialis) patříme na úzký, přiměřeně
veliký obličej; orbity jeho jsou velké, čtyrhranné. Oblouky oboční
zvlášť na vnitřních stranách stluštělé, něco v před vyčnívají. Hrany
nízkého otvoru nosního jsou ostré. Kost jařmová jakož i oblouk
jařmový zevně vyčnívají. Výčněl lůžkový horní čelisti vysoký, na ho-
rizontálu kolmý. Lůžka zubní neobyčejně vyznačena. Fossa canina
hluboká. Mírně klenuté tvrdé patro jest úzké.
Při pohledu shora (n. verticalis) jeví leb konturu ovální. V předu
viděti stluštělé oblouky oboční, nad nimiž zvedá se mírně klenuté,
dosti široké čelo, jehož tubera znatelná.
Od bregma v rozsahu 2 cm na kosti čelní pozorujeme známky
švu čelního,
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 161
Ze strany (n. lateralis) vidíme, jak mohutně vyvinuté zado- a
středolebí převládá nad částí čelní, ku jejíž charakteristice chceme
ještě připojiti, že ze všech lebek nejkrásněji jest vyvinuta,
Planum temporale velké, otvoť ušní vysoký, úzký, ovální, ku
předu skloněný. Výčněly soscovité malé, šikmo postavené.
Obě skořepy kostí skráňových uvolněny.
Ze zadu (n. occipitalis) opět zříme známé obrysy aď basim ši-
rokého pětiúhelníka. Kosti temenní sbíhají se střechovitě, ač dosti
ploše a jsou i po stranách mírně vypuklé. Kost týlní v celém roz-
sahu mocně klenuta, jest široká. Úpony svalové i hrbolatina vnější
málo vyznačény. Šev šípový v zadní části obliterován.
V horním úhlu skořepy velká hvézdovitá kost Wormianská, rovně
v pravém švu lamdovitém, v levém pak nacházíme malý, čtyrhranný
defekt patrně po vypadlé kůstce Wormianské.
Ze spodu (n. basalis) patříme na značně vypouklé receptaculum.
Velký otvor týlní podoby kosočtvercové jest spíšé úzký. Kloubní vý-
čněly kosti týlní vysoké.
Kost týlní samá není ještě srostlá s kostí kolkovou.
IV. Prvá leh z Podbaby.")
Leb tato *), jakož i dvě následující, nalezeny v cihelnách u Podbaby.
Leb tato prostředně těžká, dosti velká, barvy žlutohnědé, kom-
pakta jen místy zachovalá, většinou na povrchu svém drsná, žlutou
hlínou kryta, kterou přístupné dutiny hojně vyplněny. Po odstranění
hlíny ze sluchovodu vypadávají zachovalé jemné kůstky sluchové. Na
povrchu na některých místech zbytky přiléhajících kořínků, jakož
i nervových sítí rostlinných, jichž otisky kreslí na Ibi jemné větévko-
vité obrazy.
Leb jest mimo značnější defekt na spodině kosti záhlavní a mimo
nepatrné defekty na kosti čedičné, svrchní čelisti, kosti kolkové
a radličné, úplně zachovalá.
Kosti její jsou jemné, tenké a švy, pokud zachovalé, hojně zoub-
kované; úpony svalové málo znatelné.
Na dolní i horní čelisti postmortální defekty zubní. Zachovalé
zuby mimo třenovce značně ubroušené a sice hlavně na vnitřní ploše,
1) O lebkách těch zmiňuje se p. prof. dr. A. Frič, promlouvaje o známé
podbabské diluviální lebce v sezení král. spol. náuk 11. ledna 1884.
2) Leb označena: Podbaba. Mailbeck 1887 !*/,. Současně při lbi Úalézeny
kosti předloktní zbarvené přiloženým bronzovým náramkem.
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 11
162 Lad. Haškovec
tak že ohlodaná plocha šikmého jest sklonu. Tento útvar zubů upo-
míná na leb poslední, avšak daleko nedosahuje těch rozměrů, jako
jest tomu u lbi šesté. Horní levý špičák a druhý levý horní třenovec
vykotlený. Špičáky horní dlouhé, konvexní, značně i s přední stěnou
lůžkovou v před vyčnívají.
Leb tato náležející asi dospělé ženě, má kapacitu Ibovou malou,
jest mesokephalní, vysoká a rozměry její jsou následující.
A) Mozkovna.
Kapacita (K) Ibová 1280 cem. Hlavní délka (D) 17:25 em, šířka
(Š) 13:60 em, výška (V) 14-00(?). Poměr šířky k délce (Š: D) obnáší
78-84, leb jest mesokephalné; poměr výšky k délce (V:D) 81:15, leb
jest hypsicephalné (dle Broca velký index) a poměr výšky k šířce 10294,
leb jest vysoká (Broca).
Obvod horizontální (Oh) obnáší 49'50 em, medianní (Om) 3470 cm
a příčný kolmý (Ok) 30:50 em.
Z dalších měr obnáší vzdálenost od švu nsč. ku hrbl. vnější týlní
17:10 cem, od středu mezihrbl. čeln. ku nejzazš. bodu na kosti týl.
1700 cem.
Výška ušní (Vu) obnáší 11:00 am.
Medianní oblouk krajiny čelní obnáší 11:80 em, její výška 10:50 em,
největší šířka (Šč) 11:20 em a nejmenší šířka 9:10 em. Jest tedy index
frontalis 67:64, čelo jest prostředně široké.
Medianní oblouk krajiny středolební 11:80 em, její šířka tube-
rální 13:40 em a šířka auriculární 12:20 cm.
Medianní oblouk zadolebí obnášl 11:30 em (700 em a 43 cm).
Šířka zadolebí 1150 em, výška 1200 em a šikmá výška 1100 em.
Míry na spodině lbové vzhledem ku defektu na kosti záhlavní
pominuty.
B) Část obličejová.
Šířka obličejová obnáší (Šo) 12-80 cm, výška (Vo) 1150 cm,
z čehož sleduje poměr (Vo:Šo) 89-84 nalézající se právě na roz-
hraní označující Široké a úzké obličeje.
Zadní délka obličejová 6:90 em, horní šířka (Šoh) 980 cm,
střední šířka 8:79 em a dolní šířka 10'00 cm. Výška svrchního obli-
čeje (Vsvo) 6:80 em. Svrchní obličej jest tedy indexem (Vsv:Šo) 58:12
vysoký, úzký.
jf
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 163
Šířka orbity obnáší (šo) 3:81 em, výška (vo) 3:35 em a index
orbitalis bude 87:00, čili orbity jsou dle frankfurtské shody vysoké
(hypsiconchie), dle Broca prostředně vysoké (mesoconchie). Hloubka
orbity 480 cm.
Výška nosní (vn) 5:10 em, šířka (šn) 2-56 em, šířka kořenu
nosního 2:10 cm. Index nasalis 50:19, otvor nosní jest prostředně
široký (mesorrhinie).
Konečná šířka výčněle lůžkového horní čelisti obnáší 6-70 em,
šířka patrová (šp) 440 cm a délka (dp) 480 em.
Index patrový 9166, patro jest velmi široké (brachystaphilin).
Na dolní čelisti obnáší vzdálenost obou úhlů 10:00 cm, vzdálenost
obou výčnělů kloubních 11:50 em (defekt pravého výčn. kloub. do-
plněn), výška brady 2:82 om, výška větve 710 em a šířka její 3:09 em.
Uhel její příbližně 1209.
Pohlížíme-li na leb z předu (norma facialis), shledáme vysoký,
úzký, čtyrhranný, souměrný obličej. Vysoké, čtyrhranné orbity s oblouky
obočními jemnými, rovně zevní okraje orbity jemné. Strop pravé
orbity síťovitě perforován, šŠev jařmočelní na pravé straně uvolněn.
Kůstky nosní prostředně široké, sbíhají se střechovitě, jsou
symmetrické. Otvor nosní kontury hruškovité, ostrých okrajů. Kosti
jařmové v před vyčnívají, fossa canina hluboká. Oblouk jařmový
jemný, tenký.
Výčněl lůžkovitý horní čelisti kolmý na horizontálu.
Ploché a široké tvrdé patro.
Dolní čelist ostrých kontur jest větší, incisura ') její jest mělká,
brada tupá, výčněl alveolární zachován.
O poměrech kosti čelní ihned promluveno bude při pohledu
ze strany.
Při pohledu shora (n. vertical.) patříme na ovální konturu Ibovou,
jež ku předu značně se súžuje. Kosti parietální po stranách nepatrně
klenuté, téměř ploché.
Pohledem ze strany (n. lateralis) vidíme, kterak mohutně pře-
vládá zadolebí se středolebím nad předolebím a částí obličejovou.
Nízké čelo zprvu něco kolmé, záhy v mírném ohybu v zad se sklání.
Hrboly kosti parietální i čelní dobře vyvinuté. Výčněly soscovité,
prostředně veliké, v před skloněné. Vnější otvor ušní ovální, vysoký,
1) Výkrojek sáňový (incisura mandibulae s. semilunaris).
1
164 Lad. Haškovec
s delší osou kolmo stojící. Obě skořepy kostí skráňových ze švu uvol-
něné, něco od kostí temenních odstávají.
Ze zadu (z. ocečpitalis) patříme na konturu pětiúhelníka ad basim
něco se súžujícího. Pravá kost parietální zdá se býti na temenu plošší
levé. Kosti týlní skořepa mocně, kulovitě klenuta, receptaculum však
více ploché, Šikmé.
Na spodině lbové (n. basilaris) následkem defektu na kosti
záhlavní vidíme z okrajů velkého otvoru týlního zachovalé pouze
opisthion.
V. Druhá leb z Podbaby.
Leb*) prostředně těžká a velká, na povrchu svém zvětralá,
drsná, barvy žlutohnědé, křehkých kostí, jest mimo menší defekty na
kosti čedičné na pravé kůstce nosní, defekty kůstek slzních, skořep
nosních, kosti radličné, levého výčněle bodcovitého a menší defekty
na kosti skráňové (pravý výčněl soscovitý), na horní a dolní čelisti
a nepatrné defekty na kosti čelní a kolkové úplně zachovalá. Na
mnohých místech žlutohnědou hlínou kryta, kterou i přistupné a de-
fekty obnažené dutiny vyplněny. Švy z větší části srostlé, zašlé
a pokud ze zřetelného švu lambdovitého souditi lze, jest šŠev jemně
zoubkovaný. Na horní čelisti zuby postmortalně vypadlé, uchovalé
zuby na dolní čelisti, která jest drátem ku horní čelisti připojena,
neobyčejně téměř až ku krčku ubroušeny. Orthognathní leb tato náležela
staré ženě, má malou kapacitu lbovou, jest dolichokephální, vysoká
a rozměry její tyto:
A. Mozkovna.
Kapacita (K) lbová 1290 cem. Délka (D) 18:50 em, šířka (Š)
13:30 em; Virchowova výška (V) 13:05 em. Jest tedy poměr (Š: D)
71:89, leb jest dolichokephalní, poměr (V :D) 7054, leb jest orthoce-
phalné (dle Broca malý index), poměr (V : Š) 98-12, dle Broca vysoká
leb. Objem horizontalní (Ob) 51:90 em, objem medianní (Om) 37 cm
a kolmý (Ok) 30 cem.
Z vedlejších měr obnáší vzdálenost od švu nosočel. ku hrbolat.
vnější na kosti týlní 17*15 em, od středu mezihrbolí čelního ku nej-
zažšímu bodu na kosti záhl. 1870 cm.
Výška od basia ku bregma 12'90 em, ušní výška (Vu) 11:30 em.
») Leb označena nápisem: Podbaba. Meilbeck. 1887 24/4.
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 165
Délka oblouku krajiny čelní 12:40 em, výška 9 em, šířka její
(Šč) 11:50 cm a nejmenší šířka 9-80 em. Jest tedy index frontalis
13:68 značící široké čelo. Délka oblouku krajiny středolební 12:40 em,
šířka tuberalní 12:60 cm a šířka auricularní 12 em. Délka oblouku
krajiny zadolební 12:20 em (7 a 5'20 em), šířka její 11 cm, výška 12
cm a šikmá výška 990 em. Délka spodiny lbové (Dsp) 10 om.
Délka velkého otvoru týlního 360 em a šířka 2:95 cm, tedy index
81:94 značící právě hranici mezi úzkými a prostředně širokými otvory
týlními (Broca).
B) Část obličejová.
Délka obličejová 9 cm, šířka (Šo) 12-75 em a výška (Vo) 11:30
em. "Tedy poměr (Vo:Šo) 86-34, obličej jest široký, nízký (chamae-
prosop).
Vzdálenost od basia ku bradě 10:60 cm, zadní délka obličejová
6:80 em, horní šířka (Šh) 1040 em, střední šířka 9 em a dolní šířka
10 em. Výška svrchního obličeje (Vsvo) 6+9, jest tedy poměr
(Vsvo : Šo) 54-11, svrchní obličej jest vysoký (leptoprosop).
Šířka orbity (šo) 3'76 cm, výška (vo) 3:24 em, index 86+11,
orbity jsou vysoké (hypstkonchče); hloubka orbit 5 em.
Výška nosní (vn) 5:10 cm, šířka (šn) 2:00 em, index 50:98,
otvor nosní jest prostředně široký (mesorrhinie.) Šířka kořene nosního
2:08 cm.
Šířka patrová (šp) 3.75, délka (dp) 440 em, index patrový
85:68 značící právě hranici mezi prostředně širokými a širokými
patry.
Vzdálenost úhlů dolní čelisti 10 cm, vzdálenost výčnělů kloubních
11:30 em, výška brady 3:10 cm, výška větve 5'71 em a šířka její
291 cm.
Úhel dolní čelisti 128.
Hledíce na leb z předu (n. facialis) patříme mna dosti široký
a vysoký obličej. Čtyrhranné orbity vysoké se silně otupenými úhly
mají okraje jemné, na vnitřních a zevních plochách jejich malé de-
fekty. Strop pravé orbity mimo malý defekt zřejmou resorpcí kosti
síťovitě perforován.
Kůstky nosní jsou dlouhé, prostředně široké a konkavita jejich
není vyznačena jako u lebek ostatních. Otvor nosní hruškovité po-
doby má okraje ostré. Kost jařmová prostředně veliká, oblouk jemný,
atrofický. Nízký výčněl lůžkový horní čelisti, juga alveolaria mírně
166 Lad. Haškovec
vyznačena, fossa canina něco prohloubena. Ploché tvrdé patro jest
krátké, dosti široké.
Na nevelké dolní čelisti shledáme malé výčněly kloubní inci-
suru mělkou, bradu tupou. Na místě vypadlých dvou třenovců kon-
tury lůžek zašlé, čelisť tu atrofická.
S hora (n. verticalis) patříme na kontury Ibové podobné koso-
délníku, jehož ostré úhly useknuty. Čelo v rozsahu 3 cm kolmo
vystupující záhy se ohýbá a v mírném jen oblouku dochází kost
čelní spojení s kostmi parietálními. Tubera čelní znatelná.
Ze strany (n. lat.) vidíme opět, jak mohutně převládá zado-
a středolebí nad předolebím. Zadolebí zvlášť prodlouženo následkem
nížeji udaných poměrů jeví formu useknuté pyramidy.
Planum temporale není velké, spojení kosti skráňové s kostí
čelní a parietalní na levé straně uvolněno, otvor ušní vysoký, ovální,
podélnou osou něco v před skloněný, výčněl soscovitý prostř. velký,
šikmý.
Ze zadu (n. occipit.) patříme na konturu pětiúhelníka. Kosti
parietalní v niveau znatelných hrbolů pod tupým úhlem rázem se
ohýbají a téměř ploše dolu se chýlí. Skořepa kosti záhlavní v horní
části značně mískovitě výpoulena.
Na spodině lbové (n. basil.) vidíme ploché receptaculum kosti
záhlavní, elipsovitý spíše úzký velký otvor týlní, výčněly kloubní
na k. týlní dlouhé.
VL. Třetí leb z Podbahby.
Leb *) jest malá, lehká, na povrchu svém zvětralá, drsná, barvy
žlutohnědé, místy žlutavou hlínou kryta, kterou jsou i přístupné
otvory vyplněny. Leb dříve roztříštěná jest znovu sestavena. Uvol-
něna byla, jak z reparatury vidno, kost čelní společně se kůstkami
nosními a pravá část kloubní kosti týlní, větší ruptura zasáhla i kost
kolkovou. Spojením této se sousedstvím a následkem malých před-
chozích defektů resultuje něco nepravidelně uspořádaná spodina lbová,
čímž však celkový dojem spodiny podstatně netrpí. Mozkovna zacho-
valá. Schází horní čelisť, z větší části kost čedičná, kosti jařmové,
kůstky slzní; nepatrné defekty na kůstkách nosních, většina kosti
týlní (schází levý výčněl kloubní), na kosti kolkové a na přiložené
dolní čelisti schází část levé větve. Na této nalézá se ještě pravý špičák,
po každé straně jeden zub lícní a v levo jeden třenovec. Kontury po
») Leb označena nápisem: Meilbeck 1888 18/95.
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 167
vypadlých zubech lícních a třenovcích úplně zašlé, kost tu atrofovaná.
Zbylý třenovec zachován, avšak na ostatních zubech pozorujeme ne-
obyčejně značné ubroušení, které hlavně zadních ploch zubních se
týká, takže ubroušená plocha šikmý sklon jeví. Ubroušení jest tak
značné, že zasahuje na zadní ploše téměř až ke krčku zubnímu,
kdežto z předu jest dosti vysoká část zachovalá. Na ubroušené ploše
prokmitá obnažená dutinka dřeňová. Incisura dolní čelisti jest mělká,
brada tupá.
Švy pokud zachovalé, málo zoubkované.
Leb patřící patrně starší ženě má malon kapacitu Ibovou, po-
měrem svým šířky ku délce jest právě na hranici mezi dolicho-
a mesokephaly, jest vysoká, blížíc se více lebkám prostředně vy-
sokým a rozměry svými jeví následující složení:
A) Mozkovna.
Kapacita (K) Ibová obnáší 1262 em. Hlavní délka (D) 17:50 cm,
šířka (Š) 13:20 em, Virchowova výška (V) 13:20 em. Jest tedy poměr
šířky k délce (Š: D) 75:42, leb jest právě na rozhraní mezi dolícho
a mesokephalií. Poměr výšky k šířce (V :Š) obnáší rovněž 75-42, leb
jest hypsticephalné (dle Broca) těsně sousedíc s orthocephalií. Poměr
výšky k šířce (V: Š) obnáší 10153, leb jest vysoká (Broca).
Obvod horizontalní obnáší (Oh) 49:80 o obvod medianní (Om)
305 em a kolmý (Ok) 31:80 cm.
Z měr doplňovacích vzdálenost od švu nosočelního ku hrbola-
tině vnější kosti týlní obnáší 16:5 em, vzdálenost od středu mezihr-
bolí čelního ku nejzazšímu bodu na kosti týlní 1780 cm.
Výška od basia ku bregma 12:80 cm, ušní (Vu) výška 11:20 em.
Medianní oblouk krajiny čelní obnáší 12:30 cm, její výška
9:40 em, největší šířka (šč) 11:95 em, a nejmenší šířka 900 cm.
Jest tedy index frontalis 68:18, čelo jest poměrně široké. Me-
dianní oblouk krajiny středolební obnáší 13:30 em, její Šířka tu-
beralní 13 em a šířka auricularní 11:70 em. Med. oblouk zadolebí
11:30 em (5"70 ku hrbol. vnější a odtud ku opisthiu 5:60). Šířka za-
dolebí 10:40 em, výška 1230 em a šikmá výška 995 em. Délka
spodiny lbové obnáší (Dsp) 9:50 em (?), délka velkého otvoru týlního
3:80 em a šířka 3 cm (doplněn defekt na levé straně), jest tedy
poměr (Š: D) 88:88 velký otvor týlní jest široký.
Poněvadž většina kostí obličej tvořících schází (a přiloženou
snad dolní čelistí dostali bychom jen nespolehlivý obraz) podáváme
168 Lad. Haškovec
pouze některé míry, které na zbývajících částech možno ještě stano-
viti. Horní šířka obličejová (šh) 960 em. Šířka orbity obnáší při-
bližně (šo) 3:50 em, hloubka 4-80 em. Šířka kořene nosního 2:40 em.
Na dolní čelisti změřena vzdálenost úhlů obnášející 10:70 em, výška
brady 2:40 cm, výška větve 5'7 em a šířka její 28 cm.
Úhel dolní čelisti 1220.
Pohlížíme-li na leb z předu (n. facialis), znamenáme, kterak čelo
v rozsahu 45 em kolmo vystupuje a v niveau zřejmých hrbolů čel-
ních v zad v mírném oblouku se sklání. Hluboké orbity mají jemné
okraje. Nad kořenem nosním 7 mm vysoko znamenají se stopy na-
značeného Švu nosočelního. Kůstky nosní střechovitě spojené v před
něco vyčnívají.
Při pohledu shora (n. verticalis) patříme na obrysy elipsy či
spíše vidíme podobu šestiúhelníka, jehož úhly silně otupeny. Kon-
tura šestiúhelníka vyplývá z toho, že kosti parietalní v místě
hrbolů pod tupým úhlem v před a v zad se ohýbají spějíce
ku spojení s kostí čelní, spánkovon a kolkovou v předu a s kostí
záhlavní v zadu.
Kost čelní celkem nízká, mírně klenutá, tubera její zřetelná.
Při pohledu se strany (n. lateralis) vidíme již vzpomenuté za-
jímavé kontury kosti čelní a parietalní. Poněvadž části kosti parie-
talní od hrbolů ploše téměř vybíhají, tvoří části úhly lambdovité
uzavírající na zadní straně ploché zřetelně ohraničené kvadratické
místo.
Skořepa kosti skráňové nízká, vnější otvor ušpí vysoký, ovální,
podélnou svou osou ku předu skloněný.
Nevelké výčněly soscovité v před ohnuté jsou jemné.
Kontury lbové při pohledu se zadní strany (n. occipitalis) před-
stavují obraz pětiúhelníka, jehož horní úhel značně otupen a který
ad basim nepatrně jen se súžuje.
Skořepa kosti záhlavní nad hrbolatinou vnější miskovitě vypou-
lena podobně, jako jsme shledali na lbi čís. 5., ač daleko v menším
stupni.
Receptaculum ploše a šikmo sbíhá ku otvoru týlnímu.
V horním úhlu jakož i po pravé straně ve švu lamdovitém
ossicula suturarum (Wormiana).
Na vzpomenuté již spodině lbové (n. basalis) uvádíme jen po-
délně ovalní dosti široký velký otvor týlní, pravý kloubní výčněl
kosti záhlavní dlouhý, dosti vysoký a nevelkou vpušku kloubní pro
kloubní výčněl dolní čelisli.
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 169
Srovnání poznamenaných lebek.
Srovnávajíce“) uvedené lebky ve hlavních rysech mezi sebou,
shledáme, že, ačkoliv se valně líší, přece vyznamenávají se tím spo-
lečným charakterem, že středolebí a zadolebí jich mohutně oproti
čelní části vyvinuto (zadolebí jest dlouhé a mocně klenuté), že jsou
poměrně vysoké a dlouhé; po stranách buď nepatrně klenuté neb
ploché a na spodině široké. Největší výška jich více v zad položena.
-| Kapacita (K) Ibová největší jest podivuhodným způsobem u nejstarší
-a zároveň nejmohutnější lebky střebichovické (1540), po té másle-
duje leb z Bulovky (1485), pak leb stradonická (1362) a malou ka-
pacitu Ibovou mají lebky podbabské (1262, 1280 a 1290).
: Délka (D) největší jest opět u lebky střebichovické (18-50)
-a druhé lebky podbabské (1850), u níž značné mískovité vypoulení
I) Aby mohl čtenář sám uvedené zde míry starých lebek a z nich resultu-
jící poměry srovnati s novými lebkami, uvádím zde mimo označené již rozměry
ještě celkový popis nové lebky české a německé Weisbachem ve zmíněném již
díle uvedený.
Leb česká: Prostředně veliká, ač mezi slovanskými nejmenší, těžká, tlustých
kostí (méně tlusté než slovácké), prostředně dlouhá, ale velmi široká a nízká;
část čelní velmi úzká; předolebí široké, nízké, velmi dlouhé (nejdelší ze všech),
prostředně klenuté ; středolebí velmi široké, za ušima úzké, velmi nízké a krátké
(nejkratší mezi všemi slovanskými), kratší než předolebí, ploše klenuté; zadolebí
není velmi široké, vysoké (vyšší než u ostatních Slovanů), krátké a ploše zakři-
vené (silněji však než u Poláků, Rusínů a Maďarů); jeho kost interparietalní
krátká, reptaceculum dlouhé; spodina lbová velmi dlouhá, následkem čehož veliký
otvor týlní daleko na zad položen. — Obličej není velmi veliký, prostředně dlouhý
a široký, nahoře široký, dole úzký; svrchní čelist není široká; kořen nosní ši-
roký, otvory dutin očních prostředně veliké, patro prostředně velké a široké.
Dolní čelist dlouhá, brada prostředně široká, dlouhé větve velmi silně skloněné.
Norma basalis a verticalis: široký až okrouhlý oval; n. lateral.: krátký oval; n.
occipital.: široký pětiúhelník, nahoře mnohem širší než dole; nm. facialis: široký
oval. Dolní čelist silná.
Mužská leb německá: Velmi veliká, lehká, jemných kostí, dlouhá, prostředně
široká, ale nízká; část čelní široká, předolebí dlouhé, úzké, nízké, prostředně
zakřivené; středolebí rovněž dlouhé, zakřivené, není velmi široké, nízké; zadolebí
velmi široké, kratší a vysoké (skořepa) a silně zakřivené; kost interparietalní
a receptaculum dlouhé; spodina lbová relativně velmi krátká. Obličej veliký, dlouhý,
není široký, nahoře prostředně široký, dole úzký; svrchní čelisť není velmi široká,
- rovně kořen nosní. Otvory dutin očních prostředně veliké, tvrdé patro veliké a ši-
© roké, brada široká; dolní čelist velmi dlouhá, úhel malý, větve dlouhé, prostředně
široké. — Norma vertical.: dlouhý oval s prodlouženým zadolebím. N. basalis:
podélný oval. N. Zateral.: Dlouhý oval a nízký. W. oceipit.: pětiúhelník s tupými
rohy. M. facial.: dlouhý oval. Dolní čelist silná, brada hranatá.
170 Lad. Haškovec
skořepy záhlavní v úvahu vzíti sluší. Nejkratší jest prvá leb podbab-
ská (1575).
Méně variruje rozměr šířky. Největší opět u lebky střebicho-
vické (1450) a nejmenší u třetí Ibi podbabské (13:20), kdežto u ostat- -
ních variruje mezi 13'30—15:60, Následkem toho sledují pak zají-
mavé poměry, dle nichž poznáváme lebku střebichovickou (index 78:37)
a prvou leb z Podbaby (index 78:84) jako mesokephaly blízké bra-
chykephalním lebkám. Třetí leb z Podbaby (75-42) rovně mesoke-
phalní, ale blíží se již dolikephalním lebkám. Ostatní lbi jsou doli-
chokephalní, z těch nejméně leb z Bulovky (index 7464) těsně sou-
sedící s mesokephalními. Leb stradonická (72:82) a druhá leb z Pod-
baby (index 71:89) jsou zajisté velice význačné dolikephaly.
Co se týče výšky, shledáváme velmi vysoké leb stradonickou
(1420), leb z Bulovky. (14:15) a prvou leb z Podbaby (1400). Ostatní,
leb střebichovická (1970), druhá leb z Podbaby (13:05) a třetí (15:20),
jsou nižší, ale opět dosti vysoké. ©
A tak sledují opět zajímavé poměry výšky ku délce a šířce, dle
nichž nalezáme jen dvě lbi orthokephalní či prostředně vysoké, jest
to leb střebichovická (index [V:D] 7405 a [V:Š] 9655) a druhá leb
z Podbaby (index [V:D] 7054 a [V:Š] 98:12), ač i tu vidíme, že
leb střebichovická nalezá se právě na rozhraní mezi ortho- a hypsi-
kephalními lebkami a podobně že index (V:Š) u podbabské lebky
jest veliký.
Ostatní lebky jsou hypsikephalní, nejméně z nich třetí podbabská
(index [V:D] 75:42 a [V:Š] 10153 a nejvíce prvá podbabská (index
[V :D] 81:15 a [V:Š] 10294.
Vzájemným poměrem mezi V a D, V a Š jest leb stradonická
a leb z Bulovky zvlášť povšímnutí hodna, neb jest u prvé V:D 7717,
kdežto V:Š 10597 a u druhé V:D 76:96 a V:Š 10404.
Pokud se týče obvodů, jest horizontální obvod největší opět
u střebichovické lebky (54-20), nejmenší u prvé podbabské (49:50).
U ostatních variruje mezi 49-80 a 53:00, při čemž náleží nejmenší
obvod třetí Ibi podbabské a největší lbi stradonické.
Obvod medianní nevariruje mnoho. Stejným asi se jeví u lbi
střebichovické, z Bulovky á třetí podbabské (3750), stejným u stra-
donické a druhé podbabské (37:00) a nejmenší jest u prvé podbab-
ské (34:70).
Podobně nevariruje mnoho obvod kolmý. Největší jest u lbi
střebichovické (92:50), pak u třetí lbi podbabské (31:80) a nejmenší
Číslo lebky
VI.
|
Naleziště, |
pohlaví | Kapacita
| táří |
| PJ lbová
JI |
Střebichovice, |
starší věk S | 1540 |
Stradonice, |
mužný věk S 1562 |
Bulovka, |
mladší věk S 1485
|
Podbaba,
dospělý věk © (?) 1280
Podbaba,
starší věk © 1290
Podbaba, | |
| starší věk © 1262 |
Leb česká 145101
| 1257-51—1678:48
Leb německá g! 1521-64
| 1296:71—2100
Leb německá ©| © 1316-82
| 1150:32—1520:26
Eon ec es z om ee (us z © Na GS
A. Mozkovna.
©) © U. © Je dn otli vé k raj i ny.
Mír Í | Míry doplňovací. | Obvody. Krajina čelní aji | aji | | Zvláštní míry ©
vy hlavní. y dop y rajina čelní. Krajina temenní. Krajina záhlavní. na spodině lbové |
£ ls BE S | o] © = b= = m
= = EE m = = | = =: p z = S s]
se | Š jis5i | e9 -| 8 39, A 85 | 3 | s |38 S | 3 85 85| 8 | 8 S l8e|25 | 85
= = © Pes 23 < S sl 8 s s 5 A | o s| ej BlsEs| S51 = E T 2 aš
=) n 8 je" 8|385| s A = 85 | M SES | SEM AE | 2 F | A | ss sE | se
2 Ba čzi R |> AŽ Is“ 5 (38 8| 838 EE
S (B 8 | A 2 a 5 | A >V A3 mě
|
18:50 | 1450 | 1370 |18:60|17"50) 1350 |1150| 5420 | 3750 | 3250 | 1250 | 960) 12:00 950 | 11:50 |1450|13'90 13:00, 13:50 | 11:90 | 12-80 (10:80, 10:80 | 430 3:50
| | 8645
18:40 | 1340 | 1420 |18:60|17:90| 14:00 12:00, 53 (?) | 37(?) | 31 (?) | 12-40 [10'00| 11:70 9:40 | 13:00 (13:40, 13:40 10:50, 12 — 15:20 |10-10| 10:90 | 3:70 2:70
(?) (?) (65-455 |
18:22 | 1360, 1415 |1750|1780| 13-90 (11:80) 5250 | 37:50 | 31:00 | 12:80 | 9:05, 13:00 | 10-40 | 13:00 |1400|13'50 12-90, 11:8 10:90 | 13:00 |10'20| 1050 | 417 3:40
| 65-453
1725 | 13%0 DY 17:10|1700.| — (1100) 4950 | 3470 | 3050 | 1150 |10:50| 11-20 910 | 11:80 |13:90|13:14/12-20, 11:20 | 1150 | 1200 [1100 — — —
| | 742
18:50 | 1390 | 13:05 11776 18:70, 12:90 |11:30| 51:90 | 37:00 | 30:00 | 12:40 | 9:00) 1150 9:80 | 12-40 (13:30, 12:60| 12:00) 12-20 | 11:00 | 12:00 | 9:90, 1000 | 3:60 2:9
| 745
1750 | 132 | 13:20 |16'50|1780) 12:80 (11:20, 4980 | 37:50 | 31:80 | 12-30 | 9:40 1195 900 | 13:30 |13:00|13:00 170 11:30 | 10:40 | 1230 | 9995, 950 | 380 3:00
[57 +56
Přehled měr lebky české a německé dle A7 eisbaoha.*)
17-40*)| 14%) 13:20*) | — | — | 1300 | — | 5190 | 3650 | 31:40 | 12:80 | — |1160*)| 9:60 | 1220 | — | — | — | 11:30 | 11:20 | 11:20*)| — | 1020 36 30
16:8—192| 14216 |11:5—147] 11:3—146 49—542 |344—38:8| 299—33 |117—13'9 10:6—124| 9—104 P | 98—18 |104—12+1|107—12-3 91—10:6| 32—40 | 26—365 |
18 146 | 133 | — | — 13:1 — 52:1 871 31:1 12-17 — 11:2 98 121 = |=! = 117 112 112 | — 98 36 80 |
172—198|11T1i6|118—14-7] 11:8—14:0 49'3—57:4| 33:4—42 | 29—34 |109—142 97—12 | 9—109 |97—148 10'8—15| 97—12 |101—128 86—1 | 31—43 | 26—37|
172 143 | 123 | n 12:1 — 50:2 85:1 29:9 12 — 111 93 | 119 — |= = 111 107 108 | — 93 34 29
16:2—184| 133216 0: 11'0—12-7 48:7—51'7|32:5—37-2| 28—32 |111—128 104—116 2 112—13 | 10—128 99—11:3 | 97—116 87—10:3| 32—39 | 2:8—811 |
Poznámky
Schází dolní čelisť, levá horní
čelist a kosť jařmová.
Schází dolní čelist. Na levé straně na
kosti skráňové, parietalní a záhlavní ob-
sáhlá sádrová reparatura,
Schází dolní čelisť.
Značnější defekt na kosti tylní.
Defekty menší na kosti čelní,
kolkové, horní i dolní čelisti
Schází horní čelisť, kosti jařmové, kůstky
HON) větší a menší defekty ostatních
ostí.
*) Vyňato z „Beitráge zur Kenntniss der Schádelformen isterrejchischer Vůlker.“ Med. Jahrbůcher 1864. Pokud není v následujícím zvlášť poznamenáno, shoduje se způsob měření uvedených měr s měřením Weisbachovým. Délku (DD) měřil Weisbach od plešky (glabella) k nejvyššímu bodu na kosti
záhlavní; největší šířku čelní (t. zv. Vorderhauptsbreiti) mezi úhly tvořenými jednak křídlem kosti kolkové jednak švem věnčitým, Vírchowovu výšku od basia k nejvyššímu bodu na švu šípovém, výšku krajiny zadolební od basia ku lambda a výšku větve dolní čelisti od nejhlubšího místa incisury na
dolní okraj úhlu (paralelně se zadní hranou větve).
EX eli LeGo metsátzm jz rů ÚÓm2 73 © Wise očxPa eau
B. Čásť obličejová.
| Jednotlivé krajiny obličejové. |
| k Be === —— E — = === -
3) | Naleziště, | Míry hlavní. Míry pomocné. se dutin očních. Nosní krajina. | Ústní krajina. | Dolní čelist. |
= | : = © se | = S = = | | = | s m ě
= | pohlaví | % zj E Šel dg Š s|8£ E j I 5 5 88 Ě 5 S S £ E kz | ME = = áš Poznámky
a | n S S = EE SB BS 2.8 | 25 | 32 | 85 | 8 SSM == = A JE E = 9 5 ea | | AZ EZ EEE
© | | © stáří S = | © jse as|S| S | 53 8 | B = a BE = a Š5 s É = | „MR E P NEA A E35
| A | A |F| 88 25 85 88 93 | 88 | s8| © sE 83. s S | 3 Rs. 8 | A Š Se | (RE E
S8á|= (Seel S © B o | S © 2 2 = 8 |48 =! = = S E ie, | = | ME OA ST S | SSE
sa" U sa CH ME, A =) |= ast P M“ | Aj 4| | 8 Aš
J | =
I. | Střebichovice, | = | | | Schází dolní čelist, levá horní
starší věk GS 10:20 | 1400 | — [1080 — |12-10, 1060 | 11:60 — 7-90 420 3:30 | 499| 5:55| 220 |« 2:60 | 688| 440 o, | — | — | — = —. 78:37, 74:05|96:55| — (5642, 78:57] 39:63, 88:00|65:51|81:39| čelist a kost jařmová.
| | | . : |
Tm Stradonice, | | | | Schází dolní čelist Na levé straně na
mužný věk G | 10:90 | 1350 | — (1090) — | 760, 1100 | 10:00 — 7-80 400 3:15 | 5'18| 5:30, 2:40| 2:20 | 655| 412 5:80 PT = — —.|7282|77-17|108:97| — |57-77|78-75|45-28| 71:03|70-1472-97| káiá ssáová poaneraní A záhlavní ob-
| |
n. Bulovka, | | | | |
mladší věk ©) 9:00 1400 | — |1050| — 750| 1150 9:69 — T780 | 410 341 4:80| 5:40| 255|. 221 | 6:20, 3:80 520 |= — = —= == —. |7464|76:96| 10404 — |55'71|83-10|47-22|73:07|74:26|81'53| Schází dolní čelist.
| | |
IV. | © Podbaba, | | |
dospělý věk9 (9| — 12:80 |11'50| — | — | 690 980 8:79 | 10:00 6:80 3:81 3:35 | 480| 5:10) 256, 2-10 1679, 440 480 10:00|11:50| 2-82| 7:10 3:09 120" [78:84 81:15| 102:94189:84|53:12| 87:00|50:19|91:66|67:64| — | Značnější defekt na kosti tylní.
| | | | |
VÁ Podbaba, : | : | : E | Defekty menší na kosti čelní,
starší věk © 900 | 12:75 |11'30|10:00|10:60| 6:80, 10:40 900 | 10:00 6:90 3:76 8:24 | 5:00| 5:10| 2601 268 | — 3:75 4:40 | 10:00|11:30| 3:20| 5-71 2-91 128" 5 70:54 98:12|863454-11|86:11|50:98 85:68| 73:68|81:94| kolkové, horní i dolní čelisti.
VI. Podbaba, | | | | I | | ů | Sí koní tal E PETA
starší věk O | — 1200 — | —1 == 10960 = = — | 350 | — |450| — | — | 248 | — | — — |1070| — | 240| 570 | 280 | 122" |7542|7542| 10188, — | — | — | — | — (68188888 a
| | | l | l | | |
Eřehled měr leblky české a měrmnecké dle W7eisbacha.
Leb česká | 93 1832 | — | — |- 10:6 92 98 | 39 33 — | — | — 22 — 3:8 49 — | — | — 5) 31 1199 |85'47|75-85|89'18| — (5303/8460) — |77556486|83:33, Indexy tytoladnovidají, měrám
8'3—10:3 |124—14:3 97—11'7| 8'6—10'3 | 84—110| 62—7-7 | 35—43 | 30—3:7 | 18—29 32—4:3 | 44—60 43—61 | 28—3-9 |100—1339 | Weisbachovým, k čemuž laskavý
| | | | čtenář při posuzování a srovná-
Leb německá S| 94 132 | — | — | — | 105 92 99, ai 39 33 — |= = 21 — 3-9 49 — |- 50 31 1159 |81-11|73:88,9109| — (5378/8460 — |7958|67:12 85:33, vání jich příslušný zřetel mějž.
| | 78—113| 11:8—14 94—114 | 85—10-1 | 85—10'8| 58—81 | 3:7—43 | 3:0—37 17—2:8 35—44 | 44—b4 4-7—6:0 | 2:8—3'6 |100—1379| |
Leb německá ©| 87 123 | — |- |- | — 10 8:6 91 6:3 39 34 — -= | — 21 — 37 46 — | — |- 44 25 1239 |83:18|7151 86:01| — |5121|87:18| — |80:48|65:03 85:29)
7:6—10*2 |11:3—13'1 97—111| 7:0—92 | 8'3—104| 5—69 | 36—42 | 32—37 | 2:0—2-8 34—45 | 40—5:3 40—5-2 | 21—30 |110—1309 i |
Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách. 171
u druhé Ibi podbabské (30-00). Rozměry D, Š a V, jakož i útvar
záhlavních kostí vysvětlují nám zřetelně variace těchto měr obvodových.
Z poměru výšky svrchního obličeje ku šířce vysvítá, že všechny
lebky mají úzký svrchní obličej, což nejvíce vyznačeno u lebky stra-
donické (index [Vsvo:Šo] 5777) a střebichovické (index [Vsvo:Šo]
56:42), méně u prvých dvou lebek podbabských (indexy 53:12 a 5411).
Poměr výšky obličeje ku šířce, jenž mohl býti stanoven, u prvé
a druhě Ibi podbabské svědčí, že obě udané lebky i tímto poměrem
blíží se lebkám úzkoobličejovým, více u prvé (index [Vo:Šo] 89-94)
než u druhé lebky podbabské (index [Vo:Šo] 86:34).
Z indexů nosních vyrozumíváme, že u prvých dvou lebek pod-
babských vyznačená mesorrhinie (indexy 50:19 a 50:98) blíží se již
platyrrhinii, kdežto mesorrhinie u lebky z Bulovky (indexy 47-22)
hraničí s leptorrhinií. U střebichovické (velice vyznačené indexem
39:63) a stradonické lebky (index 45-28) shledáváme leptorrhinii.
A pokud se týče dutin očních, shledáváme opět, že prvé dvě
lebky podbabské mají hypsikonchní dutiny (indexy 87:00 a 86:11),
lebka z Bulovky čistě mesokonchní (index 83:10) a střebechovická
a stradonická pak chamaekonchní (indexy 78:57 a 78:15).
Velice variruje index patrový. U střebichovické, prvé i druhé
podbabské lebce nalezáme široké patro, avšak index tu velmi různý:
88-00, 91:66 a 85:68. U stradonické a lebky z Bulovky patro úzké,
indexy 71:03 a 1301.
Chceme ještě poznamenati zajímavý poměr mezi nejmenší šířkou
čelní a šířkou (Š) lební vůbec. Z poměrů daných vysvítá, že lbi stře-
bichovické frontálním indexem 65:51 (rozdělení dle Broca) přísluší
čelo úzké, prvé lbi podbabské čelo prostředně široké (index 6764)
a podobně i třetí Ibi podbabské (index 68:18 těsně sousedí s indexy
označujícími široká čela). Že druhé lbi podbabské (index 73:68) a lbi
z Bulovky (index 74-26) přísluší čela široká danými poměry, nikte-
rak nás nepřekvapuje, jako poměrně velký frontální index lbi stra-
* donické (70:14) blížící se skupině značící prostředně široká čela.
Na konec dovoluji si ještě podotknouti, že řádky těmito mělo
býti jen upozorněno na vysoce zajímavý material musejní a na po-
třebu pilného sbírání a uschovávání starých lebek; neboť jen na základě
hojného materialu mohou přistoupiti povolaní k tomu odborníci ku
luštění záhady praobyvatelů naší vlasti, nejen krásami přírodními
oplývající, než i neskonalým bohatstvím památek dob starých po-
žehnané.
14.
O nemožnosti hypothesy o jednom fluidu elektrickém.
Napsal M. Lerch v Praze.
(Předloženo dne 18. dubna 1890.)
Předmět, kterému jsou věnovány řádky následující, jest nad míru
jednoduchý a elementarný, a nezasluhoval by, aby na tomto místě bylo
o něm jednáno, kdyby ohledy paedagogické nevyžadovaly, aby se
jednou pro vždy přesně dokázala bezpodstatnost jedné již toliko historii
náležející domněnky, která nalezla místa i v modernějších lepších
spisech o elektřině jednajících: z této příčiny zdá se mi uveřejnění
této poznámky tím potřebnějším, čím snažší je věc, o níž jedná..
Hypothesa, kterou chceme vyvrátiti, zní následovně:
Zjevy elektrické pocházejí od nadbytku neb nedostatku fluida —
nazveme je étherem — které proniká všechny vodiče.
Tělesa vodivá sestávají z částí hmotných, jež obsahují jisté
množství étheru. Části hmotné se vespolek a s částmi étheru při-
tahují, kdežto poslední se vespolek odpuzují, a to vše dle zákona
Newtonova, t. j. v přímém poměru množství a v obráceném poměru
čtverce vzdálenosti. Máme-li na zřeteli dva hmotné body, obsahující
množství M resp. M' hmoty, a zároveň B resp. F étheru, a značí-li 7?
jich vzdálenost, bude síla přitažlivá mezi nimi vládnoucí míti velikost
oMW — (ME + ME) — EB
(1) P= OKO BATH jit“ D7 T91x>
kde e, B, y jsou kladné veličiny stálé (nezávislé na M, MW, E, H).
Tyto dva body budou se nacházeti ve stavu neelektrickém, obsahují-li
normalná množstva étheru Z, resp. Z', a budou tedy podrobeny pouze
přítažlivosti gravitační, jež dle zákona Newtonova bude
MW
(2) r on
Te
M. Lerch: O nemožnosti hypothesy o jednom fiuidu elektrickém. | 173
kde u je konstanta. Věc ta není možna jinak než za podmínky
dan Iu E, =
MOMO
tak že normalné množství étheru 2, bude vždy kM, kde k je koeffi-
cient stejný pro všecky vodiče. Pak bude součinitel u dán vzorcem
(©) u=a+ 2 Bk— yk?.
Mysleme si nyní, že spůsobem nějakým docílíme změny stavu
normalného, tak že uvažované body obsahují množstva étheru, roz-
ličná od B, Ej, jež znamenejme pak 8 —e, Ej —-«, kde e, e' jsou
kladné neb záporné přírůstky étheru. Dle (1) bude pak síla přítaž-
livá P míti hodnotu
AMW |- (ME; +- ME) — vEE,
|
B =
T
B(Me' — We) — (Be — Be) ee!
1D 2 Era“ prszh
aneb, zavedeme-li hodnoty B = kM, EL =ZkM,
(4) PEBTP,
kde ZB
e! "e ee!
6) =
značí vliv pochodící od étheru, t. j. působení elektrické. Toto má
však dle zákona Coulombova býti úměrno veličině Eo což je možno
toliko pak, když ve vzorci (5) prvý člen odpadne, tedy jediné pro
B— ky=0.
Bude tedy $ — ky a ve vzorci (2) má součinitel u hodnotu
(57) uma,
a ve vzorci (4) značí p veličinu
(5*) a
2
174. M. Lerch: O nemožnosti hypothesy o jednom Auidu elektrickém.
Nemožnost vyložené domněnky vysvitá z následujícího: Jeden
z obou druhů elektřiny skla a pryskyřice bude zajisté záporným,
t. j. pochází dle řečené domněnky od nedostatku étheru. Jsou-li oba
body uvažované takto záporně elektrovány, budou veličiny e, e' zá-
porné, body pak obsahují pouze Ej —-e, Eo —- © étheru; obě tyto
veličiny musejí tedy býti kladné, aneb nanejvýš rovnati se nulle,
tak že musí |e|< K, |e' |< E', a následkem toho
ee BB MM,
tudíž
ee! MM
— 27 KYSD) S vk? 72
a jelikož dle (3*) yk* < u, bude vůči (2):
oh. < r 3
t. j. elektrická odpudivost p bude vždy menší než gravitační přítaž-
livost F, kterou tudíž nikdy nemůže překonati. Dle toho by se ve
skutečnosti vodivé kuličky elektroskopu nikdy nemohly odpuzovati,
věc to skutečnosti naprosto odporující. |
Hypothesa o jednom fluidu, v tom spůsobu, jak ji vyjadřují
vzorce (1), (2), (5*), (4), (5*), odporuje skutečnosti v míře velice
nápadné.
15.
Perspectivische Studien.
Von Prof. Miloslav Pelíšek in Pilsen.
Mit 5 Holzschnitten.
(Vorgelegt den 18. April 1890.)
Geheimer Regierungsrath Dr. Auido Hauck weist in seinem
Referate *) úber meine Abhandlungen aus dem Gebiete der Perspec-
tive*) auf die bezůglichen Ausfihrungen Wieners,*) Hankels,*)
dann auf seine eigenen Arbeiten und auf die durch dieselben her-
vorgerufene Discussion hin.“)
Da jene Bemerkungen bei denjenigen, welche nicht sowol meine
als auch die angegebenen Ausfůhrungen gelesen haben, die irrthům-
liche, vom Herrn Referenten selbst wohl nicht getheilte Meinung her-
vorrufen kónnten, meine Schriiten seien irgendwie von jenen beein-
flusst worden, ohne dass ich dieselben als Auellen citiert hátte, so
muss ich von vornherein eine entschiedene Erklárung abgeben, dass
mir jene Arbeiten damals in der That nicht bekannt waren und dass
ich úberhaupt jene Auellen, die ich wirklich benutzte, gewissenhaft
angegeben habe, wie z. B. den Vortrag des Herrn Referenten, Úber
die Grenzen zwischen Malerei und Plastik, auf welchen
ich vom Herrn Prof. Steiner aufmerksam gemacht wurde, wáhrend
die ersten jener Schriften bereits dem Drucke ůúberreicht waren.
1) Jahrbuch úber die Fortschritte der Mathematik 1889.
2) Sitzungsberichte der kónigl. bohm. Gesellsch der Wissensch. Prac 1886.
3) Wiener, Lehrbuch der darstellenden Geometrie, erster Band p. 476.
4) Hankel, Die Elemente der projectivischen Geometrie p. 146—169.
5) Hauck, Subjective Perspective.
Hauck, Úber die Grundprincipien der Linearperspectivé (Schló milchs
Zeitschrift, Band XXVI. 1881 p. 273—296.
Hauck, Perspectivische Studien (Schlomilchs Zeitschrift Band XXVII.
p. 236—247.
Hauck, Malerische Perspective, Berlin 1882.
176 Miloslav Pelíšek
Die genannten Arbeiten waren Auszůge aus meiner Habilitations-
schrift, welche ich schon 1884 vorbereitet und 1885 abgegeben habe.
Dieselben bilden zusammenhángendes Ganzes und wurden nur mit
Růcksicht darauf getrennt, dass die Sitzunesberichte der kón. bóhm.
Ges. d. Wissensch. in Prag eine gewisse Grósse nicht úberschreiten
důrfen,
Der Umstand, dass mir manches von der gleichzeitigen mono-
grafistischen Literatur entgangen war, findet seine Erklárung haupt-
sáchlich darin, dass ich mich zu jener Zeit aus gewissen Grůnden
mit dem Studium der Physik eingehend befasste; gerade ein umfang-
reicheres Studium der Optik hat mich zu meinen Erklárungsversu-
chen perspectivischer Štreitfragen gefiihrt.
Seither war ich bestrebt, meine Kenntnisse sowohl in der Per-
spective, als auch insbesondere in der Physiologie zu vervollstándigen.
Dabei gelanete ich aber nicht zur Úberzeugune, dass meine frůheren
Ausfihrungen mit allgemein anerkannten Ergebnissen physiologischer
Forschung im Widerspruche stánden; wohl aber, dass die physiologi-
gischen Grundanschauungen, auf welche die „Subjective Per-
spective“ und somit auch die Malerische Perspective auf-
gebaut sind, nicht unbestritten dastehen.
Perspectivische Restitution.
Die im Referate úber meine Arbeit „Úber perspectivische
Restitution etc.“ gemachten Bemerkungen und Anfůhrungszeichen
veranlassen mich zu folgenden Mittheilungen:
Unmittelbar nach der Publication dieser Arbeit wendete ich mich
an Herrn Mannheim in Paris, mit der Bitte, einen kurzen beige-
lesten Auszug derselben, falls er den Inhalt fůr richtig hált, irgend-
wie zu veroffentlichen. Mannheim lehnte dies mit folgendem Ein-
wande ab:
„Lorsgue des droites sont convergentes sur le tableau, il n'est
pas préscrit sur ce tableau A cóté du point de convergence gue c'est
on non un point de fuite. Par conséguent avec votre 39 „les points
et les lignes de fuite se restituent a V infini vous faites
une étude théorigue d'une restitution gui n'est pas applicable dans
la pratigue.“
Im Folgenden gebe ich (in deutscher Úbersetzune) die wichtie-
sten Stellen aus der Mittheilung, die ich sodann an Mannheim
Perspectivische Studien. 177
richtete, und in welcher ich die bestrittene Voraussetzung und somit
auch die affine Restitution vertheidigte:
— — yzich habe abermals gefunden:
1. dass die Voraussetzung, „dass die Restitutionen der Flucht-
punkte und Fluchtlinien im Unendlichen liegen“, nicht nur měóglich
sondern auch nothwendig ist;
2. dass De la Gournerie von ihr in seinen Entwickelungen
mehrfach Gebrauch macht;
3. dass die in seinem Traité“) angefůhrten Beispiele meiner
Theorie gemáss sind und seiner Theorie mitunter widersprechen.““
Diese Behauptungen begrůndete ich beiláufig in nachstehender
Weise:
„„l1. Es ist wahr, wenn Gerade gegen einen Punkt auf dem Bilde
convergieren, so zeigt uns nichts an, ob sie parallel sind oder nicht;
in der That, im Falle unzusammenhángender Geraden ist jede Resti-
tution unmoglich, von dem richtigen Augepunkte ebenso wie von
einem anderen; analog zeigt uns aber auch nichts das Geometral
auf dem Bilde an, und die Restitution kann nach der anderen Methode
gleichfalls nicht geschehen, da das Problem vollstándig unbestimmt
ist. Die Situation ndert sich jedoch sehr, wenn wir ein Bild be-
trachten, in welchem Gegenstánde abgebildet sind, welche wir genau
begreifen, z. B. die Darstellung eines langen Gesimses, einer langen
Allee, die Photographie einer Gasse usw.: es kommt niemanden in
den Sinn, dass diese Allee, Strasse usw. convergent seien, welches
immer der Augepunkt ist, d.h. man restituiert Gerade, welche
man vom richtigen Augepunkte als parallel erkannt
hat, von jedem anderen Augepunkte als solche.
Ebenso, wenn wir Ebenen vor uns dargestellt haben, so zeigt
uns nichts deren Fluchtlinien an; denken wir uns aber die Darstel-
lung eines Parketts mit geometrischen Figuren (z. B. Auadraten), das
eine grosse Tiefe, sagen wir fast unendliche Tiefe hat; oder ebenso
die Darstellung einer grossen Stadt aus der Vogelperspective; oder
die Darstellung des Meeres mit sehr vielen Schiffen usw.: von dem
richtigen Augepunkte O haben wír auch den richtigen Eindruck.
Niemand wird sich aber vorstellen, wenn er sich vom richtigen Auge-
punkte O zum Augepunkte O" begibt, der eine doppelte Hohe úber
dem Geometral hat, dass die Auadrate, oder die Háuser, oder die
1) Gournerie, Traite de Perspective linéaire 1859. Livre V.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 12
178 Miloslav Pelíšek
Schiffe, welche ihm vom Punkte O fast im
Unendlichen zu sein schienen, jetzt nur in
einer Entfernung hinter dem Bilde seien,
welche der Entfernung des Auges von der
Bildebene gleich ist, wie dies nach der ande-
ren Methode sein sollte (Fig. 1); vielmehr
wird jedermann den Hindruck haben, dass
dieses Parkett, das Meer usw. sich ebenso fast bis ins Unendliche
erstrecke, wie frůher, dass es sich aber in einer Ebene befinde, welche
in der Richtung O'0, geneist sei.
Diese Beispiele zeigen zur Genůge, dass wir die Objecte, welche
wir von einem gewissen Standpunkte als im Unendlichen seiend er-
kannt haben, stets als solche restituieren, welches immer der neue
Augepunkt ist; also: wir restituieren para Illele Ebene
immer als solche. Ausserdem zeigen diese Beispiele, dass jede
Ebene, welche wir von einem gewissen Augepunkte als horizontal an-
sahen, uns geneist erscheine, wenn wir den Augepunkt heben oder
senken (De la Gournerie gibt dies selbst im $ 240 zu). Dies muss
daher auch fůr das Geometral wahr sein, das einen Theil des Raumes
bildet, der die verschiedenen Deformationen in unserer Vorstellung
erleidet, wenn wir die verschiedenen Restitutionen ausfiihren; man
hat daher kein Recht dasselbe a priori als fest zu betrachten.
Die Voraussetzung also, dass wir Gegenstánde, welche als im
Unendlichen seiend dargestellt sind, immer als solche restituieren,
und welche man nicht anders geometrisch ausdrůcken kann als durch:
die Restitutionen der Fluchtpunkte und Fluchtlinien
sind im Unendlichen, ist also natůrlich und nothwendig, wenn
man nicht mit den háufiesten Erscheinungen in Widerspruch gerathen
will; sobald aber dieselbe einmal zugestanden wird, dann ist der Rest
meiner Entwickelung eine nothwendige Folge.
Fig. 1.
2. Dela Gournerie gibt diese Voraussetzung in seinem Traité
durch folgende Aussprůche zu:
S 223:... „parce gue leur point de fuite est toujours sur
Vhorizon.“
$ 224: „Toute fois une perspective exacte vue d'un point placé
hors du plan dhorizon est moins choguante gu'un dessin oů les rěgles
essentielles de la perspective sont violées. Cela vient de ce gu'il y
reste une certaine harmonie: ainsi les lignes parallčles ne cessent
pas dětre parallěles“ ete.
Perspectivische Studien. 179
SS 220, 227: „Les droites gui sont parallčles sur une figure,
sont paralléles sur Vautre, ainsi gue nous avons reconnu gue cela
devait čtre.“
S 230: „Soit AB la trace dun tableau, m une droite restituée
sur le géométral et O la projection de Voeil. La trace G de cette
droite et son point de fuite F ayant des positions déterminées sur
le tableau, sont fixes, de sorte gue si Voeil se transporte en O,, la
droite se placera en m1, parallělement aF0+“ ete.
« „Donc si le spectateur est resté A la méme distance du
point de fuite“ etc.
$ 231: „L'angle de deux droites étant égal A celui gue forment
les rayons visuels gui vont A leurs points de fuite“ ete.
8 232: „Si Von concoit dans le plan dhorizon dun tableau un
demicercle ayant son centre au point de fuite des horizontales une
facade“ etc.
„Auand le spectateur s'éloigne du point de fuite des horizon-
tales d'une galerie, il augmentera sa profondeur“ etc.
$ 233: 8i Voeil du spectateur se meut dans le plan d'horizon
sur un cercle passant par les points de fuite des horizontales de deux
facades, il verra ces facades tourner en comprenant toujours le méme
anele“ etc.
Es ist wahr, dass es sich in der Mehrzahi dieser Beispiele um
die horizontale Ebene handelt; welche Conseguenz wáre es jedoch,
einen Fluchtpunkt nur dann zu erkennen, wenn derselbe Geraden
angehort, die gegen einen Punkt des zufálligen Horizontes conver-
gieren ?
3. Alle bisherigcen Beispiele stimmten mit meiner Theorie úber-
ein und widersprachen nicht der anderen. Beachten wir nun folgende:
S 224: „Si Voeil sélevait ou Sabaissait d'une guantité notable
... „les marches des perrons auraient des girons inégaux, les fenětres
d'un édifice ne seraient plus également larges“ ete.
Dazu habe ich zu bemerken, dass sich wohl niemand wird von
solchen Wirkungen úberzeugen kónnen, wenn er z. B. Photographien
langer Strassen betrachtet, obwohl er einen gewissen Augepunkt
wáhlen kónnte, von welchem, wenn die Relation eine Homologie wáre,
ihm gewisse Fenster unendlich weit erscheinen můissten; ja, wenn
man conseguent ist, so gelangt man zu dem noch grósseren Wider-
spruche, dass, wenn man den Augepunkt von O nach O, senkt, dem
Beschauenden nach der anderen Theorie imputiert wird, dass er ge-
12*
130 Miloslav Pelíšek
wisse Objecte auf dem Geometrale, die er vor sich auf dem Bilde
sieht, als hinter ihm seiend sich vorzustellen hat. (Fig. 2.)
Im $ 239 lesen wir den an sich richti-
gen Satz:
„En résumé, guelgue part gue le specta-
teur se place, les ombres seront toujours justes
et le tableau convenablement éclairé.“
Wenn jedoch die fragliche Beziehung eine
Homologie wáre, so wůrden uns, wenn wir
die Darstellung einer Landschaft u. s. w. beschauen, fůr gewisse
Augepunkte nicht nur sehr entfernte Orte sehr nahe erscheinen můssen,
sondern es můsste auch in Folge von Lichteffecten die dargestellte
Sonne oder Mond in endlicher Entfernung erscheinen, was ziemlich
kurios wáre.
Aber das sprechendste Beispiel, dass De la Gournerie eben-
falls die Nothwendigkeit des bestrittenen Princips wohl gefůhlt hat,
findet sich im $ 240:
„Reportons-nous par exemple a la figure 81. (seines Buches)
et supposons gue le point principal ne soit pas sur la ligne FF
mais au-dessous delle. Le sol ayant toujours FF, pour ligne de fuite
ira en sS'élevant, et comme le prisme conserve des arrétes verticales,
il se trouvera obliangle.“
Hier ist der Widerspruch evident, wenn man den Boden mit
dem Geometrale identificiert, De la Gournerie wird hier seiner
Voraussetzung, dass das Geometral fix ist, untreu und tritt vollstándig
in den Ideenkreis meiner Theorie.““
Endlich machte ich auf folgendes aufmerksam :
„„Das Geometral ist eine Hilfsebene, welche durch nichts im
Bilde angezeigt ist; daher muss die Restitution der dargestellten
Gegenstánde unabhángie von seiner zufálligen Lage und nur abhángig
sein von den verschiedenen Lagen der Augepunkte zur Bildebene.
In Folge dessen muss die in Frage stehende Beziehung durch die
Bildebene und die beiden Augepunkte O, O' bestimmt sein.““
Nach diesen Auseinandersetzungen gab mir Mannheim seine
Meinung unter anderem durch folgende Worte kund.
Fig. 2.
9,49, 1,0 00,500, 0700 000,7 000 ej BY Ten (em es Ve 00 JRK I0KOM 0 o oV
„Le probléme de la restitution est indéterminé. M. de la Gour-
nerie a ajouté une condition gui lui permet dexposer une solution
géométrigue.
Perspectivische Studien. 181
Vous proposez une autre condition, gui vous conduit de votre
coté a certaines conséguences.
Mais a la suite de votre étude, si consciencieusement faite, vous
devez čtre amené A admettre gue des conditions géométrigues ajou-
tées ne suffisent pas, A cause des phénoměnes physiologigues gui
interviennent spontanément, lorsgue nous faisons une restitution
a simple vue.“
Das Vorhercehende habe ich nur deshalb angefůhrt, weil nach
meiner Meinung daraus hervorgehen důrfte, einerseits, dass ich zu
meiner Lósung des Problems lediglich durch das Studium des ge-
nannten Traité gefůhrt wurde, indem ich jene Widersprůche auf-
deckte und dann, von veránderter Voraussetzung ausgehend, in der
einfachsten Weise zur Affinitát gelanote; andererseits důrfte daraus
hervorgehen, dass nicht nur mir, sondern auch Mannheim die Ar-
beiten Wieners und Haucks entgangen waren. Im entgegenge-
setzten Falle wáre es ja das Natůrlichste gewesen, dass entweder'
von der einen oder von der anderen Seite auf diese Arbeiten hinge-
wiesen worden wáre. In dieser Ansicht bestárkt mich auch der Umstand,
dass in der zweiten Auflase Mannheims) Lehrbuches, welche
wohl unmittelbar vor jenem Briefwechsel erschien, der Absatz Resti-
tutions comparées (p. 106—109) ohne jede Bemerkung unver-
ándert wiedereeceben ist, wiewohl in diesem trefflichen Werke sonst
durchwegs auf einschlágige Monographien aufmerksam gemacht wird.
Endlich slaube ich aus obigem schliessen zu důrfen, dass vom
geometrischen Standpunkte die Anschauung, zu welcher schon Wiener
auf anderem Wege und frůher gelangte, dass námlich die von ver-
schiedenen Augepunkten restituierten Ráume unter einander affin
seien, die einzig richtige ist. Dieselbe drůckt eigentlich nur folgende
Thatsache aus:
Ist eine perspectivische Zeichnung die ebene
Centralprojection eines Raumes A fůr das Centrum 0,
so ist dieselbe gleichzeiticg die ebene Centralprojec-
tionfůreinenbeliebigen Punkt Ó,, und zwar desjenigen
Raumes R,, der dem ursprůnglichen inderjenicen Affi-
nitát entspricht, welche durch die Bildebenealsselbst-
entsprechende Ebene, ferner O, O4 als ein Paar entspre-
chender Punkte bestimmt ist.
') Mannheim, Cours de Géométrie descriptive de PÉcole polytechnigue
1886 Deuxiěme edition.
182 Miloslav Pelíšek
Dieses Ergebnis ist aber sehr wichtig und wird gewóhnlich ent-
weder nicht genug nachdrůcklich betont oder auch gar nicht beachtet.“)
Der ursprůngliche Augepunkt ist demnach bei einer fertigen
perspectivischen Zeichnung von anderen Punkten des Raumes eigentlich
durch gar nichts ausgezeichnet; wáhlt man nachtráglich einen ande-
ren Augepunkt, so wird einfach durch dieselbe Zeichnung nach den-
selben Grundsátzen nur ein Raum abgebildet, der mit dem ursprůne-
lichen in der erwáhnten Verwandtschaft steht.
Mit diesem Resultate ist bei unserem Problem die geometrische
Forschuns bei dem Ziele angelanst, úber welches dieselbe . nicht
hinaus kann.
-Alle anderen an das Problem der Restitution sich knipfenden
Fragen kónnen nur durch Erfahrung beantwortet werden. Diese Fragen
sind nun: ob, in welchem Masse und unter welchen Umstánden eine
perspectivische Zeichnung auf den Beschauer unwillkůrlich den
Eindruck jenes Raumes erwecken kann, den dieselbe vermóge
geometrischer Abstractionen vorstellt; mit anderen Worten: ob, in
welchem Masse und unter welchen Umstánden eine Restitution ber-
haupt měglich ist.
Wenn uns jedoch die Erfahrung ber die Můslichkeit einer
Restitution úberhaupt belehrt hat, dann ist nach dem obigen Satze
zu erwarten, dass dieselbe von einem beliebigen Augepunkte nach
denselben perspectivischen Gesetzen, durch welche sie ja bestimmt
wird, erfolgen muss, wie von dem der Zeichnung zu Grunde liegen-
den Augepunkte.
Das Restituieren einer perspectivischen Zeichnune d. h-
in der Sprache der Physiologie u. Psychologie des Objectivieren
und Localisieren der von derselben bewirkten Erregune unseres
Behorgans ist eine wesentlich psychische Thátigkeit, bei welcher sich
die Seele aus gewissen Empfindungen (Netzhautbilder, Innervationen)
auf Grund vieler vorangchenden Erfahrungen (Erinnerungsbilder) und
gewisser angeborenen, vererbten Fáhigkeiten (Raumsinn) bestimmte
Vorstellungen bildet. Daraus geht schon hervor, dass dieses psychische
Vermógen bei jedem Individuum von verschiedener Intensitát sein
wird; gilt dies doch auch von der Localisation des wirklichen Raumes,
Bei einem (Geometer, der, wie man sich auszudrůcken pflest,
ein ausgebildetes Raumvorstellungsvermogen hat, und fůr welchen
!) Vergleiche: Subjective Perspective p. 5—6.
Perspectivische Studien. 185
die Linien der perspectivischen Zeichnung blosse Symbole sind, durch
welche er klar gefasste Ideen zum Ausdruck brinsgt, erweckt der An-
blick einer solchen Zeichnune annáhernd richtige Raumvorstellungen —
vor seinem geistigen Auge liegen die ráumlichen Beziehungen so,
wie sie die Zeichnung ideell ausdrůckt. Ahnliches geschieht beim bil-
denden Kůnstler auf Grund eines reichen Schatzes von Erinnerungs-
bildern. Die Restitutionen beider sind die vollkommensten; sie náhern
sich jener idealen, die wir oben auseinandergesetzt haben, am meisten
— vom richtigen Augepunkte ebensowohl wie von einem anderen.
Einem Laien dagegen gelinet diese Restitution mehr oder we-
niger, je nach der Mence der Merkmale, welche die perspectivische
Zeichnung der Aufmerksamkeit der Seele bietet, dann je nach der
Grósse des Schatzes von Erinnerunosbildern jener Person u. s. W.;
manchen Personen gelingt dieselbe vielleicht nur in allerbescheidenstem
Maasse.
Dies scheint mir aber kein zwingender Grund, die Móolichkeit
der Restitution zu bestreiten, oder aber, falls man schon diese Móglich-
keit zugibt, zu erkláren, dass die in Rede stehende Beziehung weder
Homologie noch Affinitát sei, sondern, dass wir auch von verschie-
denen Standpunkten gewóhnlich denselben Raum restituieren; dieses
letztere scheint die Ansicht Haucks (wenigstens fůr das Beschauen
mit beiden Augen) zu sein, wie aus seinen Schriften zu entnehmen ist.")
In seiner Kritik der Restitutionstheorie (Perspec-
tivische Studien p. 244—2406) gibt zwar Hauck zu, dass eine
solche „Ilusion“, und zwar eine den Gesetzen der Affinitát entspre-
chende, in gewissem Grade gelinet, wenn man gewisse Abbilduncen
eináugig betrachtet; dennoch meint derselbe, „es kann denn sehr wohl
auch von excentrischem Standpunkte aus das wirkliche Object Z resti-
tuiert werden“, weil die Restitution nicht durch Vermittlung Sinn-
licher Illusion erfolge, sondern eine Function des Verstandesurtheils sei.
Als Hauptgrund, warum die in Rede stehende Verwandtschaft
keine Affinitát sein soll, wird daselbst angegeben, dass man eine
horizontale Ebene immer als horizontal auffasse (a. a. O. p. 244).
Dies ist aber im allgemeinen gar nicht der Fall, selbst beim Objecti-
vieren des wirklichen Raumes nicht.?) Betrachten wir eine grosse.
Ebene von einem Berge, so scheint uns dieselbe in die Ferne auf-
1) Bubjective Perspective p. 71-—72. Perspectivische Studien: Kritik der
Restitutionstheorie. Malerische Perspective p. 18—19.
2) Versleiche: Wundt, Grundzůge dér physiologischen n; zweite
Auflage 1880. Zweiter Band: p. 135.
184 Miloslav Pelíšek
wárts zu steigen, Flůsse scheinen uns, dem Princip der Schwere ganz
entgegengesetzt, aufwárts zu fliessen u. s. w. Ahmlich scheint das
hohe Meer gleichfalls gegen den Horizont emporzustreben, und die
wegfahrenden und ankommenden Schiffe scheinen auf- und abzu-
steigen. Man wende etwa nicht ein, dass dies mit der Kugelgestalt
der Erde zusammenhánge; denn dieser zufolge miůisste und mit Růck-
sicht auf unser aus statischen Grůnden hóchst ausgebildetes Vertika-
litátsbewusstsein unser Standpunkt in einer Ebene u. s. w. als der
hóchste Punkt (Fig. 3.) "), der Wasserspiegel sollte als nach der Ferne
sinkend erscheinen u. s. W.
V Weiter wird als Einwand in der Kritik der
Restitutionstheorie (und auch in den beiden
anderen citierten Schriften) angefůhrt, dass die meisten
M Bilder so aufeehánet seien, dass wir dieselben von
excentrischem Standpunkte betrachten můssen, „und
dass sie dennoch befriedigenden Eindruck machen.“
Darauf ist zu erwidern: dass sie befriedigenden Eindruck machen,
hat seinen Grund darin, dass eine Perspective des Raumes Z fůr das
Centrum Ó, auch Perspective eines verwandten Raumes = fůr
das Centrum Ó' bleibt; dass aber dieser befriedigende Eindruck nicht
identisch ist mit dem Eindruck vom richtigen Standpunkte, darůber
belehrt uns jederzeit die Erfahrung. Bei zu hoch aufgehánsten Bildern
hat man unverkennbar den Eindruck der Schiefe des Bodens u. s.
w.; diesen gefůhlten Mángeln Rechnung tragend gibt man den Bildern
bestimmte Neicungen u. s. w.*)
Schliesslich muss darauf hingewiesen werden: wenn man die
Annahme macht, mán restituiere auch vom excentrischen Standpunkte
vermóge seines Verstandesurtheils die wirklichen Objecte, so vermag
man dann all die bekannten Erscheinungen nicht zu erkláren, welche
man unter dem Ausdrucke perspectivische Bewegung zu-
sammenfasst, und welche gleichsam ein Criterium guter Perspective
sind. Jene Annahme steht mit diesen Thatsachen in offenem Wider-
spruche; ich erinnere nur an den gemalten Schůtzen, der seine Waffe
gegen uns richtet, wohin wir uns auch vor dem bilde bewegen u. s. w.
Dass jedoch die Objectivierung einer Zeichnung (Restitution,
Illusion) nicht mit mathematischer Prácision gelingt, wird begreiflich,
wenn man, wie Hering aus anderem Anlass bemerkt, folgendes
Fig. 3.
!) Vergleiche: Pon dra, Perspective-relief.
2) Vergleiche Gournerie: Traité etc.; Mannheim: Cours de...
Perspectivische Studien. 185
erwást: „Da úberhaupt in allen Sinnesgebieten zwei Empfindungen
um so schwieriger von einander unterschieden werden, je áhnlicher
sie sind, so werden auch zwei Lichtempfindungen um so schwieriger
gesondert werden, je áhnlicher sie in der Farbe oder ráumlich sind.“ *)
Ausserdem liegen bei der Bildung dieser Vorstellungen das per-
spectivische Bewusstsein, welches durch obige Gesetze be-
stimmt ist, mit dem Bewusstsein des wirklichen Raumes thatsáchlich
im Widerstreite, bei welchem, wenn die Abweichungen von der cen-
trischen Stellung gering sind, letzteres Sieger bleiben kann.
Ich wiederhole es aber, der Umstand, dass das Gelingen der
Restitution an bestimmte Bedingungen und Grenzen gebunden ist,
berechtigt uns nicht, ihr den in Rede stehenden geometrischen Cha-
rakter abzusprechen. Mit gleichem Recht kónnte man sagen, das
Gesetz, dass Planeten Ellipsen beschreiben, sei nicht richtig, weil ja
Stórungen stattfinden. Es liegt eben im Wesen der exacten und der
Naturwissenschaften, dass sie gewisse Abstractionen ausdrůcken, die
in Wirklichkeit nie rein eintreffen. Desshalb stósst man aber jene
Gesetze nicht um; vielmehr stellt man Untersuchunsen an, unter
welchen Bedingungen sich die Wirklichkeit jener Abstraction am
meisten náhert, und ermittelt jene Umstánde andererseits, welčhe
Abweichungen vom Gesetz am leichtesten verursachen.
Ich habe seit Jahren jede Gelegenheit benůtzt, mich im Resti-
tuieren guter bildlicher Darstellungen, die mir zugánelich waren, zu
úben; ich habe mich úberzeust, dass das mehr oder weniger vollstán-
dige Gelingen — wie bei jeder psychischen Thátigkeit — unter sonst
gleichen Umstánden nur Sache der Úbune ist.
Man kann sich auf solche Weise iiberzeugen, dass die Resti-
tution bei den Panoramen jedermann beim monocularen als auch
beim binocularen Sehen annáhernd vollkommen gelingt und úber-
haupt bei allen Abbildungen, bei denen die Augdistanz sehr gross
(viele Meter) ist, wie bei den Theaterdecorationen. Bei kiinstlerisch
ausgefůhrten grossen Gemálden, denen eine bedeutend grosse Aug-
distanz zu Grunde liegt, gelinst die Restitution zwar noch in be-
tráchtlichem Grade, beim monocularen Sehen jedoch ungleich besser
wie beim binocularen, dem geůbten Auge vollkommener wie dem
ungeůbten. In allen angefůhrten Fállen erscheinen die restituierten
Gegenstánde dem Auge entweder vollstándig oder wenigstens an-
1) Grůnhasen: Lehrbuch der Physiologie, VI. Auflage 1879. Zweiter
Band p. 466.
186 Miloslav Pelíšek
náhernd in wirklicher Grósse. Bei kleinen Staffeleibildern gelingt die
Restitution dagegen im allgemeinen in ziemlich geringem Grade und
zwar nur bei monocularem Sehen und unter Anwendung eines ge-
wissen Zwanges; doch spielt hier Úbung grosse Rolle. Bei denjenigen
Abbildungen, denen eine kleine Augdistanz zu Grunde liegt, bei
denen sich jedoch die Natur gleichsam selbst abbildet, wie bei den
Photographien oder Heliogravuren namentlich von Architekturen u.
s. w., bei denen der Seele eine gróssere Menge genauerer Merkmale
geboten wird als bei der Handzeichnung, gelinet die Restitution un-
oleich besser, doch auch nur monocular und durch Úbune. In allen
diesen Fállen ist der restituierte Raum dem ursprůnglichen nicht con-
gruení, wie es die Theorie will, die den Sehprocess und die Cen-
tralprojection identifiziert; sondern der restituierte Raum ist gleichsam
ein dem wirklichen Raume áhnliches oder affines Modell, je nach dem
Standpunkte, von welchem aus wir restituieren.
Ich habe in der dritten der erwáhnten Abhandlungen „Unter-
suchung der Wirkungen perspectivischer Darstel-
lungen“ eine Erklárung dieser Erscheinungen versucht; als ihr
Hauptgrund erschien mir die eigenthůmliche ráumliche Beschaffenheit
des optischen Bildes im Auge. Abgesehen davon, dass die Folge-
rungen, welche aus den dort aufgestellten einfachen Relationen ge-
zogen wurden, mit der Wirklichkeit sehr gut harmonieren, gewinnen
dieselben wohl noch dadurch an Interesse, dass, wie ich nachher in
Erfahrung brachte, bereits Czermak') von áhnlichen Grundge-
danken ausgehend, dass námlich die lichtempfindende Schicht der
Netzhaut eine gewisse Tiefe haben muss, auf experimentellem Wege
zu hnlichen Ergebnissen úber die Dicke der Raumschichte gelangte,
die wir gleichzeitig am schárfsten abgebildet sehen.
Ich werde noch auf diese Verháltnisse zurickkommen.
Das wichtigste Ergebnis des Voranstehenden ist also, dass
durch Restitution von excentrischem Standpunkte der dargestellte
Raum dem Auge affin verzerrt erscheint. Diese Verzerrune ist jedoch, wie
aus der Natur der Affinitit hervorgeht, fůr den ganzen Raum gleich-
mássig. Dieselbe kann daher mit jenen Verzerrungen nichts zu thun
haben, welche an der Peripherie eines Bildes in desto storenderer
Weise sich fihlbar machen, je kleinere Augdistanz dem Bilde zu
!) Gruenhagen a. a. 0. 230.
Perspectivische Studien. 187
Grunde liegt, und welche unter dem Namen perspectivische
Ránder bekannt sind.
Meine Úberzeugung ging und geht noch dahin, dass dieselben
ihre Hauptguelle in der Annahme haben, dass der Sehprocess wirklich
ein „centraler“ sei, d. h. dass wirklich alle „Sehstrahlen“ durch
einen einzigen „Kreuzungspunkt“ hindurchgehen, und dass sich auf diese
Weise alle Gegenstánde auf der Netzhaut „central projicieren.“ Nur wenn
diese Annahmen streng erfůllt wáren,hátte die constructive Centralper-
spective bedingungslose Berechtigung; dass dies jedoch notorisch nicht
der Fall ist, dies in Erinnerung zu bringen war der Zweck der zweiten und
dritten meiner erwáhnten Abhandlungen. In denselben hob ich haupt-
sáchlich jene Umstánde hervor, welche auf die geometrischen
Lageverháltnisse des dioptrischen und daher auch des fertigen
Netzhautbildes von Einfluss sind. Ich habe mich in physiologische
und psychologische Erklárungen, wie sich aus dem Netzhautbilde die
Gesichtsvorstellungen bilden, absichtlich nicht eingelassen, nicht etwa,
dass mir die bekanntesten von ihnen nicht geláufig wáren, wenigstens
80, wie man es von einem Nichtfachmann erwarten darf; vielmehr
deshalb, weil selbst die bedeutendsten jener Theorien zur Zeit noch
nicht allsemein anerkannt, sondern von angesehenen Gegnern heiss
umstritten sind. ich werde noch Gelegenheit haben, darauf hinzu-
weisen, dass auch derjenigen Theorie des Sehprocesses, auf welche
Hauck seine Subjektive Perspective aufbaut, dieser Vor-
wurf nicht erspart bleiben kann. Erwágungen dieser Art haben mich
veranlasst bei meiner geometrischen Arbeit, dem Principe gemáss,
dass gleiche Ursachen sleiche Wirkungen haben, von der Annahme
auszugehen, „dass jedesmal dieselben Vorstellungen wiederkehren
můssen, wenn die námlichen Erregungen unserer Šinnesorgane statt-
finden;“ in diesem Falle also, -dass im Allgemeinen dieselben Ge-
sichtsvorstellungen entstehen, wenn dasselbe dioptrische und somit
auch dasselbe Netzhautbild entstanden ist, und dass die Veránderung
| dieses auch eine Anderung jener herbeifůhrt, auf welche Weise immer
Vorstellungen entstehen. Mit dieser Annahme ist jedoch durchaus
nicht gesagt, „dass das Netzhautbild Vorstellungen erweckt, die mit
"seiner Form úbereinstimmen;“*) denn dass dies nicht der Fall sein
kann, ergibt sich schon aus der einfachen Thatsache, dass dem
blinden Fleck und áhnlichen Stellen der Netzhaut im allgemeinen
keine Lůcke im subjectiven Sehfelde entspricht u. s. w.?) Dass
1) Vergleiche: Subjective Perspective p. 9.
2) Gruenhagen a. a. 0. p. 375.
188 Miloslav Pelíšek
obige Annahme grosse Wahrscheinlichkeit fiůr sich hat, ergibt sich
-z. B. aus den Verzerrungen, welche auftreten, wenn wir mit ru-
hendem Auge Gegenstánde der Aussenwelt durch eine unebene bewegte
Glasplatte betrachten; weitere Stůtzpunkte fr dieselbe sind unebene
Spiegel, Brillen, Fernrohre u. s. w., kurz alle Apparate, welche den
Gang der Lichtstrahlen von den Gegenstánden der Aussenwelt bis
ins Auge modificieren.
Es sei mir gestattet, auf diese Einzelnheiten im náchsten Ab-
satze genauer einzugehen.
Der Sehproces und die perspectivischen Verzerrungen.
In dem Referate ber meine Abhandlung „Úber eine spe-
cielle durch ein dioptrisches System bestimmte Raum-
collineation“ wird mit Hinweis auf Hankels „Elemente der
projectivischen Geometrie in synthetischer Behand-
lung“ beiláufig bemerkt, dass ich in bekannter Weise aus der
Listing'schen Construction die Theorie der optischen Bilder geo-
metrisch darstelle u. s. w.
Ich kann nicht umhin die Bemerkung zu machen, dass dieser
Bericht nicht ganz dem entspricht, was ich mit jener Schrift be-
zweckte und was ich daselbst gleich eingangs offen aussprach :
„Vorliegende Schrift verfolet den Zweck, die Resultate der er-
wáhnten Untersuchungen, welche in der allsemein bekannten Li-
sting'schen. Construction gleichsam condensiert sind, auf móěglichst
kurzem geometrischen Wege so zu reproducieren, dass man sich ein
klares anschauliches Bild von der Beziehung zwischen den Gegen-
stánden der Aussenwelt und ihren optischen Bildern im Auge machen
kann; nebenbei werden geometrisch interessante Umstánde hervor-
gehoben und in einer Fortsetzung*) aus dieser Beziehung Folge-
rungen gezogen, auf Grund deren verschiedene Fragen erórtert werden,
welche fiůr perspectivische Darstellungen von grósster Wichtigkeit
sind.“
Daraus geht hervor, dass diese Schrift nicht Selbstzweck war,
sondern dass sie die Aufgabe hatte, allgemein bekannten Sátzen der
Optik solche Form zu geben, in welcher dieselben in der folgenden
Arbeit unmittelbar angewendet werden kónnten.
!) Untersuchung der Wirkungen perspectivischer Darstellungen.
Perspectivische Studien. 189
Diese Resultate waren, falls man sich nur auf die Nachbar-
schaft der optischen Axe des Auges beschránkt:
1. „Die Punkte einer zur optischen Axe senkrechten Ebene und
ihre optischen Bilder, welche wieder in einer zu jener Axe senk-
rechten Ebene liegen, sind in perspectivischer Lage; ihr perspecti-
visches Centrum liegt auf der optischen Axe und bewegt sich vom
hinteren Knotenpunkt zum vorderen, wenn sich die Originalebene vom
Unendlichen bis zur Brennebene bewegt.“
Aus diesem Verlaufe wurde geschlossen :
2. „Die Gegenstánde der Aussenwelt und ihre optischen Bilder
náhern sich desto mehr einer einheitlichen ráumlichen Centralcol-
lineation (deren Centrum der hintere Knotenpunkt ist) je grósser
die Entfernung jener Gegenstánde von der Linse ist, es findet da-
gegen desto gróssere A bweichung von dieser Beziehung statt, je náher die
Gegenstánde sind. Streng genommen gilt einheitliche Centralcollinea-
tion selbst fůr Raumschichten von kleinster Dicke nicht.“
Die gegenseitige Lage fůr Original und Abbildung wurde in
folgender Weise festgestellt:
3. „Das Product der Entfernungen zweier entsprechenden Punkte
von den zugehórigen Brennebenen ist constant, námlich gleich dem
Producte der Entfernungen der Hauptebenen oder auch der Knoten-
ebenen von den entsprechenden Brennebenen.“
Dies drůckte die Gleichung aus:
ty = 4 (B—y).
Aus diesen Sátzen konnten die Schlisse gezogen werden:
4. „Je weiter eine Raumschichte von bestimmter Dicke von der
Linse entfernt ist, desto kleinere Dicke hat ihre entsprechende
Raumschichte des optischen Bildes.“ Ferner:
5. „Andert ein Gesgenstand in der Náhe der Axe seine Lage im
Raume, so wird die Anderung seines optischen Bildes desto kleiner
sein, je weiter der Gegenstand vou der Linse entfernt ist.“ (Dies
gilt freilich zunáchst nur fůr Lagenánderungen lángs der Axe, aber
wegen der Continuitát des Bildes muss dies wohl auch fůr seitwár-
tige Lagenánderungen eiltig sein.)
Diese Sátze bilden die Grundlage meiner tako: suchung
der Wirkungen perspectivischer Darstellungen.“
Nach Durchsicht der gegen mich citierten Schrift Hankels
fand ich zu meiner Befriedigung, dass sowohl der Ausgangspunkt als
190 Miloslav Pelíšek
auch der Verlauf und schliesslich die einzelnen Resultate beider in
Vergleich gezogenen Schriften formell durchaus verschieden sind,
(mit Ausnahme des Satzes 1.), so dass es fiir die Zwecke meiner
weiteren Untersuchung nicht genůst hátte, auf jene gewiss sehr
schóne Arbeit einfach hinzuweisen, wenn mir dieselbe bekannt ge-
wesen wáre, ebenso wenig, wie wenn ich bloss auf die Listine'sche
Construction einfach hingewiesen hátte.
Nebenbei sei noch nachtráslich erwáhnt, dass ich die Bemer-
kungen ber die Beziehung jener Collineation zu den imagináren
Kreispunkten und ber das Verhalten ihrer Haupttetraeder den
Mittheilungen von Kůpper verdankte.
Der Zweck der dritten Abhandlung „Untersuchung der
Wirkungen perspectivischer Darstellungen“ war ein dop-
pelter: erstens die Erklárune der Ursachen perspectivischer
Randverzerrungen und zweitens die Ermittelung der Umstándé,
unter welchen die unwillkůrliche Restitution einer perspecti-
vischen Darstellung gelingt.
Meine Darstellung der Ursachen der ooo dana Ránder
war zunáchst gegen diesbezůgliche Ausfůhrungen in dem sonst tretf-
lichen Werke Tilšers „System der malerischen Perspec-
tive“*) gerichtet. Nach jenen Ausfihrungen wůrde diese Art von
Verzerrungen gar nicht mósglich sein, wenn die Augdistanz so gewáhlt
wůrde, dass die ganze perspectivische Darstellung innerhalb des Ke-
gels des deutlichen Sehens wáre, woraus geschlossen wird, dass inner-
halb des Gesichtskegels, dessen Offnung etwa 409 betrást, eine Ab-
weichung der malerischen Perspective von strenger Centralperspective
unzulássie sei. Ich habe darauf hingewiesen, dass diese Aufstellungen
mit ihrer Voraussetzung — dem einfachen reducierten Auge, bei
welchem alle Lichtstrahlen durch einen fixen Kreuzunespunkt sehen
sollen — stehen und fallen; ferner, dass dieselben der Erfahrung der
Kůnstler zuwiderlaufen. Es war also auch meine Úberzeugung, dass
der Perspectiviker vom Kůnstler zu lernen habe. *)
Ich schloss aber weiter, weil diese Randverzerrungen erfahrungs-
gemáss existieren und ihrer Natur nach ganz verschieden sind von
denjenigen Verzerrungen, welche durch die Restitution von excentri-
") Tilšer's System malerischer Perspective. Zweite Auflace 1883 p. 250—315.
2) Subjective Perspective p. 60.
Perspectivische Studien, 191
schem Standpunkte entstehen und welche ihre Erledicung in der
ersten Arbeit fanden, dass ihre Ouelle einzig und allein in der Ab-
weichung des Sehprocesses von einfacher Centralprojection liegt. Nur
zu diesem Zwecke entwickelte ich in der zweiten Abhandlung aus
der Listing'schen Construction die vorstehenden Sitze, wobei ich
noch ausdrůcklich betonte, dass auch diese compliciertere Beziehung
eigentlich nur fůr Lichtstrahlen in der Nachbarschaft der optischen
Axe gilt und dass diese Beziehung fůr Lichtstrahlen, welche mit der
Axe endliche Winkel einschliessen, in eine noch allgemeinere úber-
geht, deren mathematische Natur uns zur Zeit noch gar nicht be-
kannt ist.
Auf Grund der Sátze (1) bis (5) gelangte ich dann zur Erkennt-
nis, dass das optische Bild, und daher auch das Netzhautbild eines
Gegenstandes und dasjenige der Centralprojection dieses Gegenstandes
von einander umso mehr abweichen werden, je gróssere Winkel die
von dem Gegenstande, und somit auch von seiner Centralprojection
ins Auge gelangenden Lichtstrahlen mit der Gesichtsaxe einschliessen
(je náher der Peripherie des Sehfeldes des ruhenden Auges dieser
Gegenstand abgebildet wird); dass ferner diese Abweichungen desto
stárker, und zwar viel stárker werden, je kleiner die Distanz ist, fr
welche die Perspective verfertigt wurde.
Man kónnte freilich éinwenden, dass die Entfernung der beiden
Knotenpunkte verschwindend klein sei und dass dieselbe also ver-
nachlássigt werden kónne.
Diese Einwendung kann man jedoch nicht gelten lassen; denn
es handelt sich nicht darum, diese Entfernung der beiden Knoten-
punkte, welche beim schematischen Auge allerdings nur 0:3978 mm
betrást (nach Helmholtz),*) mit den Gróssenverháltnissen der
Gegenstánde der Aussenwelt zu vergleichen; sondern vielmehr mit
den Dimensionen der ůúbrigen Bestandtheile des Auges, namentlich
aber mit der Grósse der lichtempfindenden Elemente der Netzhaut,
also der Stábchen und Zapfen, deren Durchmesser nach den Messungen
von Schultze?) an den Stellen des schárfsten Sehens weniger als
2—3 u betragen (u = 735% mm); oder mit der Grósse der Weber-
Czermak'schen Empfindungskreise, welche nach den Messungen von
Weber und Volkmann“?) gleichfalls selbst unter 2—8 u sinken.
) Gruenhagen a. a. 0. p. 213.
2) Gruenhagen p. 177.
9) Gruenhagen p. 361.
192 Miloslav Pelíšek
Im Vergleiche zu diesen Dimensionen ist somit die Entfernung der
beiden Knotenpunkte eine sehr bedeutende Dimension.
Wenn man nun weiter von der wohl sehr berechtigten Annahme
ausgeht, dass gleiche Netzhautbilder im Allgemeinen die Veranlassung
zu gleichen Vorstellungen geben, ungleiche Netzhautbilder aber un-
gleiche Vorstellungen erwecken, so muss man nothwendig schliessen,
dass die Apperception der perspectivischen Zeichnung mit dem Erin-
nerungsbilde des wirklichen Gegenstandes umso weniger úberein-
stimmen kann, vielmehr jene von diesem umso mehr abweichen muss,
je náher der Peripherie des Sehfeldes sich jener Gegenstand im Auge
abbildet (je náher der Peripherie des Sehfeldes sich also die Auf-
merksamkeit begeben muss, oder mit anderen Worten noch, je gróssere
Wanderungen. der innere Blickpunkt im inneren Blickfelde des Be-
wusstseins ausfiihren muss. *)
Da wir aber das Vermógen besitzen, Erinnerungsbilder uns be-
kannter Gegenstande jederzeit zu reproducieren und mit der neuen
Apperception zu vergleichen, nehmen wir so jene Abweichungen im
Bewusstsein wahr. Diese Thatsache drůcken wir aus, indem wir sagen,
dass uns die abgebildeten Gegenstánde verzerrt erscheinen.
Vorgreifend will ich bemerken, dass an dieser Schlussreihe nicht
viel wird geándert werden kónnen, wenn man von der Annahme aus-
geht, dass wir nur mit bewegtem Auge sehen kónnen; denn auch
dann wird man wohl annehmen můssen, dass ein bestimmtes Netz-
hautbild zu einer bestimmten Gruppe von Bewegungen Anlass gibt,
welche bestimmte Vorstellungen erwecken, so dass wieder die Form
des Netzhautbildes massgebend ist fůr den Complex der Vorstellungen ;
entgegengesetzter Annahme kónnte wohl der Vorwurf unbegrůndeter
Willkůr nicht erspart bleiben.
Auf Grund solcher Anschauungen darf man umgekehrt schliessen,
dass gerade diese Randverzerrungen uns gewissermassen einen Mass-
stab fůr die Beurtheilung der Abweichungen des dioptrischen Appa-
rates im Auge vom Principe einfacher Centralprojection abgeben
kónnen; es liegt sogar nahe, weiter zu behaupten, dass man im
Stande sein můsste, durch zweckmássig angestellte Versuche solcher
Art ein empirisches Gesetz dieser Abweichungen annáhernd festzu-
stellen.
Hieher wirde die von Helmholtz“) entworfene Figur zu
1) Wundt a. a. 0. p. 200—207.
2) Helmholtz Physiologische Optik p. 553,
Perspectivische Studien. 193
rechnen sein, in welcher einzelne Felder als Ouadrate erscheinen,
wenn man die Mitte der Zeichnung aus einer Entfernung von 20 cm
mit: rukendem Auge fixiert; oder ihre fůnffache Verkleinerung von
Classen,") deren Mitte man aus einer Entfernung von 3—4 cm zu
gleichem Zwecke zu fixieren hátte (Fig. 4.), bei welcher dies aber
weniger gelinst.
Auf áhnliche Weise erkláren sich ganz ungezwungen die be-
kannten Thatsachen, dass uns auch mit ruhendem Auge gerade Linien
deren Netzhautbilder nicht durch die Netzhautgrube gehen, sanft ge-
krůmmt erscheinen. *)
Dies waren die leitenden Gedanken, welche ich im Vorstehenden
theilweise erweitert, theilweise mit anderer Ausdrucksweise reproduciere.
Herr Referent erklárt jedoch, dem Erklárungsversuche nicht zu-
stimmen zu kónnen, „da bei ihm wesentliche Momente des Sehpro-
processes ausser Acht gelassen seien.“
1) Gruenhagen a. a. 0. p. 400.
?) Subjective Perspective p. 24, ferner p. 33—38.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13
194 Miloslav Pelíšek
Nach sorefáltiger Durchsicht jener Schriften, auf welche im Refe-
rate hingewiesen wurde, und noch anderer, gewann ich die Úberzeu-
gung, dass dem Herrn Referenten als der wesentlichste jener Mo-
mente gilt, dass wir mit ruhendem Auge úberhaupt nicht sehen
kónnen, sondern nur mit einem in bestándiger Bewegung begriffenen
Auge, welches die Contouren und alle bedeutsamen Linien im Ge-
sichtsfelde fixierend úberfliest, und zwar mit solcher Geschwindigkeit,
dass uns diese Bewegungen gar nicht zum Bewusstsein kommen;
das momentan Fixierte soll eigentlich nur ein unendlich kleines oder
wenigstens sehr kleines Linienelement sein — ein Blickelement; aus
solchen Blickelementen soll sich dann die Seele eine deutliche Vor-
stellung von dem angeschauten Objecte zusammensetzen, indem sie
die Einzelneindrůcke einregistrirt und ihre Widersprůche ausgleicht. ")
Dies důrfte das Wesentliche vom Sehprocesse sein, wie derselbe
in der Subjectiven Perspective und der Malerischen Per-
spective geschildert wird. Ich bin natůrlich weit entfernt, mir irgend
ein erschopfendes Urtheil úber Theorien aus dem Gebiete der Phy-
siologie und Psychologie zuzumuthen; vielmehr fůhlte ich immer das
Bediůrfnis, meine subjectiven Anschauungen úber das ráumliche Sehen
mit den verschiedenen bestehenden Theorien zu vergleichen, jene
durch diese zu láutern und endlich auf die Frage Antwort zu er-
halten, welche jener Theorien fůr den Geometer die grósste Wahr-
scheinlichkeit hat; hiebei gelanete ich zur Úberzeugune, dass die
vorstehenden Anschauungen ber den Sehprocess von hervorragenden
Physiologen nicht getheilt werden.
Da Herr Referent nur auf Grund solcher Anschauungen die bis-
herigen Grundlagen der Perspectivwissenschaft fůr „morsch“ erklárt,
so dirfte es nicht unangezeigt sein, nachzusehen, ob denn jenen
Grundlagen, auf welche die Subjective Perspektive aufgebaut
ist, in der That gróssere Sicherheit als den frůheren zuerkannt werden
kónne oder nicht.
Wenn man Vorstehendes mit dem vergleicht, was noch in der
Subjectiven Perspective ber das Sehen mit dem Doppelauge ange-
fůhrt ist,*) so erkennt man unschwer, dass jene Erklárung des Seh-
processes, welche die Pfeiler der Subjectiven Perspective bildet, im
Wesentlichen mit der Brůcke'schen Theorie des stereoskopischen
") Náheres siehe in Subjectiver Perspective p. 7—9, p. 15—18, p. 21 u. a.
Malerische Perspective p. 22—23.
2) Subjective Perspective p. 25.
Perspectivische Studien. 195
Sehens úbereinstimmt.") Dass sich aber diese Theorie nicht allge-
meiner Anerkennung erfreut, erkennen wir aus der a. a. O. folgenden
Kritik, der ich nur folgende, den Perspectiviker interessierende Stel-
len entnehme:
„90 scharfsinnig diese Theorie Bruecke's ist, so wenig lásst
sie sich halten, einmal, weil sie nicht alles erklárt, zweitens, weil
mit Bestimmtheit erwiesen ist, dass die einfache kórperliche Wahr-
nehmung auch dann zu Stande kommt, wenn ein Wechsel des Fixa-
tionspunktes unměglich ist“ (p. 459).
„Es ist zunáchst hervorzuheben, dass wir unzweifelhaft im Stande
sind, die Bewegungen des Auges zu sistieren, bei Betrachtung eines
Objectes einen bestimmten Fixationspunkt unverrůckt festzuhalten,
dass wir ferner lernen kónnen bei unverrůcktem Fixationspunkt die
Aufmerksamkeit beliebig auf alle anderen Objecte zu lenken“ (p. 459).
„Ein directer Beweis gegen Brůcke ist zuerst von Dove ge-
fůhrt worden, indem er zeigte, dass stereoskopische Bilder auch bei
der momentanen Beleuchtung durch einen elektrischen Funken ein-
fach und kórperlich erscheinen. Da die Dauer des elektrischen Funken
(0:000000868 Sekunden) verschwindend klein ist gegen die Zeit,
welche die geringste Augenbewegung erfordert, also wáhrend der Be-
trachtung der so beleuchteten Gegenstánde keine Convergenzánderung
der Gesichtslinien ausgefůhrt werden kann, ist auch die einfache kór-
perliche Wahrnehmung nicht durch solche Bewegungen bedingt“ (p. 460).
Nachdem noch des Volkmann'schen Tachistokops Erwáh-
nung geschieht, heisst es endlich :
„Sicher lehrt der Dove-Volkmann'sche Versuch, dass die
Augenbewegungen nicht conditio sine gua non fůr die stereo-
skopische Wahrnehmung sein kónnen; alle Versuche Bruecke's
Theorie diesen Beweisen gegenůber zu retten, sind als mislungen zu
betrachten *)“ (p. 461).
Gegen das oben angefůhrte gleichsam punktweise Šehen, bei
welchem die Fixationspunkte so wunderbar rasch geándert werden
sollten, kónnte man wohl noch einwenden, dass die damit verbun-
denen Augenbewegungen objectiv wahrnehmbar sein můssten, áhnlich
wie die Augenbewegungen einer Person, welche aus dem Eisenbahn-
wagen die Landschaft betrachtet, oder einer lesenden Person. Wáren
jene supponirten Augenbewegungen so rasch, so konnte nicht einge-
1) Gruenhacgen a. a. O. p. 456—461.
2) Vergl. Wundt a. a. 0. p. 152, ferner p. 169, dann p. 97—98.
13*
196 Miloslav Pelíšek
sehen werden, wie wir die Contouren der Pupille und Iris eines
fremden beschauenden Auges jemals scharf wahrzunehmen vermóchten ;
wir můssten dasselbe vielmehr als verschwommene Fláche sehen.
Andererseits ist wohl aus der Subjectiven Perspective zu entnehmen,
dass ihr jene Theorie zu Grunde liegt, deren bedeutendster Vertreter
Wundt ist. Dass aber diese Theorie sich nicht eine allgemeine An-
erkennung zu sichern vermochte, geht ebenfalls aus der Kritik hervor,
welche an ihr Gruenhagen úbt.") Es wird ihr unter Anderem
zum Vorwurfe gemacht, dass sie sich im Widerspruche mit der That-
sache der Doppelbilder befinde, und dass Wundts Ansichten sehr
schlagend durch Versuche Hering's widerlegt werden. Dagegen muss
freilich constatiert werden, dass Wundt seinerseits Herings Theorie
einer ebenso herben Kritik unterwirft.“) An welcher Seite auch die
Wahrheit liegen mag, eines scheint mir unbestreitbar, dass námlich
Hauck mit seiner Bewegungstheorie des Auges noch viel weiter
geht als Wundt.*) Denn Wundt láugnet nicht die Thatsache,
dass wir mit ruhendem Auge sehen kónnen; wohl macht derselbe,
um diese Thatsache mit seiner Theorie in Úbereinstimmung zu bringen,
die Annahme, „dass das ruhende Auge seine Vorstellungen nach
denselben Regeln bildet, welche sich selbst mit Hilfe der Bewegung
festeestellt haben.“
Immerhin wird aber die Thatsache zugestanden, „dass das
ruhende Auge die Richtungen der Contouren im monocularen Sehen
und die Richtung des Reliefs bei stereoscopischen Combinationen
vollkommen sicher wahrnimmt, dass aber die Vorstellungen úber das
Gróssenverháltniss der Dimensionen und úber die Grósse des Reliefs
viel unsicherer sind.“ Diese Thatsache wird dadurch erklárt, dass,
wenn von einem Complexe mit einander verbundener Vorstellungen
eine einzige erweckt wird, z. B. durch die Reizung der Retina, als-
dann die anderen, also die Tast- und Bewegungsvorstellungen durch
Association von selbst reproduciert werden.
Diese Zugestándnisse fůr das ruhende Auge sind dem Perspe-
ctiviker vollstándig hinreichend; denn derselbe geht von der Vor-
aussetzung aus, dass seine Erzeugnisse mit ruhendem Auge be-
schaut werden, wenn dieselben in ihrer Totalitát auf den
Beschauer einwirken sollen. Andererseits láugnet der Perspectiviker die
') Gruenhagen a. a. O. p. 430.
2) Wundt a. a. 0. p. 171—178.
5) Wundt a. a. 0. p. 161—164 vergleiche auch 91—98.
Perspectivische Studien. 197
Wichtigkeit nicht, welche die Augenbewegungen erfahrungsgemáss
fůr die Deutlichkeit des Sehens haben, und er macht von ihr Gebrauch,
um im Gemálde die Details zu suchen, wobei in der That dieje-
nigen Stellen, die ihn augenblicklich am meisten interessieren, auf
die Netzhautgrube gebracht werden. Von dieser Beweglichkeit des
Auges wird ferner beim Lesen Gebrauch gemacht, bei welchem wir
jeden Buchstaben an die Stelle des schárften Sehens zu bringen
haben. *) Dagegen muss mit Nachdruck betont werden, dass wir von
dieser Beweolichkeit des Auges so gut wie gar keinen Gebrauch
machen, wenn wir die „Totalwirkung“ eines Gemáldes průfen, wobei
wir dessen Hauptpunkt fixieren und uns in solcher Entfernung von
ihm befinden, dass es ganz in den Raum des deutlichen Sehens
fállt. Beim DBetrachten eines Bildes wollen wir gar nicht alle seine
Stellen scharf sehen, weil dies beim Beschauen des wirklichen
Raumes ja auch nicht geschieht. Beim Beschauen des wirklichen
sowohl wie des darcestelliten Baumes wollen wir ja z. B. Blátter und
Áste nicht einzeln sehen, ebenso wenig wie die einzelnen Steinchen
gewisser Mosaikbilder.
Der Unterschied zwischen „Totalwirkung“ und „Detailsuchen“
in einem Bilde důrfte wohl am Besten aus folgendem Vergleich
erhellen :
Wenn wir ein aufceschlagenes Buch aus einiger Entfernung
betrachten, so nehmen wir die ganze bedruckte Seite wahr, ohne
jedoch die einzelnen Buchstaben zu erkennen; erst wenn wir lesen
wollen, fixiren wir einen Buchstaben nach dem anderen, wobei aber
die betreffenden Augenbewegungen objectiv wahrnehmbar sind.
Der wichtieste Umstand ist also der, dass wir bei der Total-
wirkung ein Bild nicht „lesen“ sondern „beschauen“ wollen.
Man kann dies in der Sprache der Psychologie auch so aus-
drůcken:
Bei der Totalwirkung einer bildlichen Darstellung erweitert sich
der innere Blickpunkt (das ist diejenige Stelle im Blickfelde des Be-
wusstseins, auf welche sich die Aufmerksamkeit der Seele richtet) zu
einem Felde von gewisser Ausdehnung und mássigerer Helligkeit,
wáhrend er sich beim Detailsuchen verengert, wobei seine Helligkeit
zunimmt. *)
Die Einwendung, dass der Totaleindruck eben nur die Summe
der Detaileindrůcke sei, erscheint mir insofern nicht berechtigt, als
1) Wundt a. a. 0. p. 206.
198 Miloslav Pelíšek
sich dieselbe auf vermeintliche, nicht wahrnehmbare Wanderungen
des usseren Blickpunktes bezieht, an deren Stelle meiner Ansicht
nach vielmehr áhnliche Wanderungen des inneren Blickpunktes gesetzt
werden sollten. Ausserdem erscheinen mir jene angenommenen wun-
derbar raschen Anderungen des áusseren Fixationspunktes im Wider-
spruche mit den Resultaten der schónen Untersuchungen W undts
úber den Umfang des Bewusstseins,*) dann ber einfache Apper-
ceptions- und Reactionsdauer, *) ferner úber die Apperceptionsdauer zu-
sammengesetzter Vorstellungen “) u. s. w.
Aus diesen Untersnchungen geht hervor, dass selbst die Ap-
perception eines einfachen Lichtreizes áhnlich wie eines Schall- oder
Tastreizes einen betráchtlichen Theil einer Sekunde erheischt; ferner,
dass die Apperceptionsdauer zusammengesetzter Vorstellunsen mit
der Complication wáchst. 8o erfordert durchschnittlich die Apper-
ception einer Gziffrigen Zahl mehr als "/;, Sekunde, wáhrend die Ap-
perception einer einziffrigen unter */,, Sekunde fállt.
Sehr bezeichnend fůr unsere Ausfihrungen důrfte die p. 259
a. a. O. gelegentlich der Einůibung der Apperception geometrischer
Figuren, wie regelmássiger und unregelmássiger Drei-, Vier-, Fůnf-,
Sechsecke u. s. w. gemachte Bemerkung Wundt's sein:
„Die anfangs geheste Vermuthung, dass je nach der Anzahl
von Šeiten, der reguláren und unreguláren Beschaffenheit der Fi-
guren constante Verschiedenheiten der Apperceptionsdauer existieren
wůrden, bestátiste sich nicht; vielmehr wurden nach sehr kurzer
Úbung alle Figuren mit durchschnittlich Sleicher Geschwindigkeit
appercipiert.“
Endlich sprechen auch directe Messungen der Schárfe
des Sehens auf den verschiedenen Theilen der Netzhaut fůr die
Móglichkeit vollstándiser Wahrnehmung eines Gemáldes mit ruhendem
Auge aus angemessener Entfernune. Wie schon oben erwáhnt, be-
trágt die kleinste wahrnehmbare Distanz im gelben Fleck nach
Weber und Volkmann 2—3 u. Nach den Messungen von Do-
browolskí und Gaine“) erfolgt die Abnahme der Sehschárfe von
der Netzhauterube nach der Peripherie anfangs sehr rasch, dann
langsam und gleichmássiger. Am Rande des gelben Fleckes soll sie
2) Wundt a.
2) Wundt a.
3) Wundt a. a.
2 Wundt a. a.
5) Gruenhage
=
. 206.
. 215.
„ p. 219—226.
„P
„=
PP
o999
. 266—274.
n a. a. O. p. 869—372.
Perspectivische Studien. 199
V.—'/, so gross sein wie in der Mitte desselben, wáhrend sie bei
geiůbten Augen fůr je 20“ Bogenabstand nach der Peripherie zu pro-
gressiv nur um die Hálfte sinkt; ferner soll sich die Schárfe des
Sehens an der Peripherie der Netzhant durch Úbung bedeutend
vergróssern.
Fassen wir alles Vorhergehende zusammen, so ergibt sich un-
zweifelhaft, dass fůr den Perspectiviker, der nicht zu fragen hat, wie
wir das Sehen erworben und erlernt haben, sondern was vielmehr
geschieht, wenn wir im vollen Gebrauche unseres Sehorgans sind
„und seine Erzeugnisse mit solchem beschauen, kein zwingender, von
der Physiologie oder Psychologie bedingungslos geforderter Grund
vorhanden ist, die Annahme eines ruhenden Auges bei Schafung
seiner Erzeugnisse aufzugeben; er wird dies umsoweniger thun, als
er sich durch die gegentheilice Annahme den geometrischen Boden
der Perspective unter den Fůssen wegziehen wůrde.
Aus dem Voranstehenden geht hervor, dass eine iberwiegende
Mehrzahl von Stellen eines Bildes beim Detailsuchen eine andere
Wirkung auf den Beschauer ausůben wie bei der Totalwirkung, je
nachdem dieselben auf die Stellen des scharfen Sehens oder weiter
gegen die Peripherie der Netzhaut fallen; ferner, dass dieser Um-
stand die Ouelle der gróssten Schwierigkeiten fůr den darstellenden
Kůnstler bei der Schópfune seiner Kunstwerke ist, da er die betref-
fenden Stellen nicht so zeichnen darf, wie er dieselben beim Fixieren
sieht, sondern wie er dieselben sehen wůrde, wenn er vom einheit-
lichen Augepunkte das Ganze auf sich wirken liesse. Diese Schwie-
rigkeiten úberwindet der Kůnstler bis zu einem gewissen Grade,
indem er sich beim Zeichnen eines jeden Details immer wieder zum
angenommenen Standpunkte begibt, um den Eindruck von hier aus zu
sondieren. Beiden Anforderungen vollstándig zu genůgen, dass námlich
weder der Totaleindruck noch die Detaileindrůcke in gar keinem Wi-
derspruche mit unserem Erinnernnesverměgen der Wirklichkeit stehen
sollen, ist eine Sache der Unmóglichkeit. Die Aufgabe des Kůnstlers
ist, die nun einmal in der ganzen Natur der Sache liegenden Wider-
sprůche zu mildern; darin wird er durch die Umstánde unterstůtzt,
dass unsere Auffassung des Raumes keine mathematisch genaue ist,
dass vielmehr der Seele bei der Apperception áusserer Eindrůcke
innerhalb gewisser Schranken gewisse Freiheit zukommt. Immerhin
muss es nach meiner Ansicht dem Kůnstler als Ideal seiner Leistung
200 Miloslav Pelíšek
gelten, dass die Totalwirkung seines Werkes die ginstigste Wirkung
aufweise, sollten dabei auch gewisse Detaileindrůcke nachtráglich
etwas befremdend wirken.
Aus obiger Auffassung ergibt sich auch von selbst, dass die
constructive Perspective desto mehr aus ihren Rechten tritt, je náher
wir uns der Peripherie des Bildes náhern; nach welchem geome-
trischen Gesetze dies erfolet, vermag die Geometrie zur Zeit leider
noch nicht anzugeben, weil sie die Aufeabe, den Gang der Licht-
strahlen durch beliebige Medien zu verfolgen, in voller Allgemein-
heit noch nicht gelóst hat. Die Abweichungen von der constructiven
Perspective werden jedoch kaum in der Weise vorzustellen sein, dass
jede bedeutsame Partie des Bildes so gezeichnet werden soll, dass
in. dieselbe der jeweilige Hauptpunkt verlegt wird; dass dann diese
Partien an ihre betreffenden Stellen kommen und Úbergánge zwischen
ihnen irgendwie hergestellt werden sollen, wie es De la Gour-
nerie“) und in áhnlicher Weise auch Hauck) fordern; denn
diese Forderungen sind nicht gut mit dem einheitlichen Sehprocess
in Einklang zu bringen. Ansserdem zeigt sich, dass von einem solchen
Verfahren in guten Photographien, die sehr gute Eindrůcke erzielen,
nichts zu bemerken ist. Es gereichte mir zur Freude, mich diesbe-
zůglich in gewisser Úbereinstimmung mit den Ansichten in dem vor-
trefflichen Buche Wieners“) zu sehen.
Der Sehprocess und das Princip der Conformitát.
Wáhrend ich zu dem Schlusse kam, dass die Abweichungen der
malerischen Perspective von der constructiven wohl ein geometrisches
Gesetz befolgen můssen, dass dieses Gesetz aber zur Zeit nicht auf-
stellbar ist, weil der Gang der Lichtstrahlen im dioptrischen Apparat
mathematisch noch nicht festgestellt ist, und ebenso ein Gesetz der
Vertheilung der lichtempfindenden Elemente der Netzhaut: ráumt
Hauck in seinen Schriften einen grossen Spielraum der Com-
formitát ein, ja er definirt die Perspective geradezu „als die
Lehre von den Compromissen in dem Conflikt zwischen der Colline-
aritát und Conformitát.“ *)
') De la Gournerie Traité de la Perspective linéaire $ 249 u. 261.
7) Hauck. Perspectivische Studien a. a. O. p. 240.
5) Vergl. Wiener Lehrb. darst. Band I. p. 34.
4) Vergl.: Subjective Perspective p. 41, ferner:'Úber die Grundprincipien
der Linearperspective a. a. 0. p. 281—282.
Perspectivische Studien. 201
Es důrfte also nicht unangezeict sein, eine náhere Betrachtung
úber die Art uud Weise anzustellen, wie das Princip der Conformitát
in der Subjectiven und malerischen Perspective einge-
fůhrt ist.
Es geschieht dies mit dem Fundamentalsatze:
Die scheinbare Grósse einer Strecke ist propor-
tional dem Gesichtswinkel.)
Der Satz wird gleichsam als ein Axiom ohne jede Begriindung
hingestellt; auch wird nicht angedeutet, ob die Physiologie denselben
etwa als Erfahrungssatz erworben hat. Dagegen lehrt die Physiologie,
dass die scheinbare Grósse eines Gegenstandes in erster Linie von
der Anzahl der Empfindungskreise bestimmt ist, welche das Netz-
hautbild des Gegenstandes umfasst; insoferne einer grósseren Anzahl
solcher Empfindungskreise (deren Grósse, wie wir oben sahen, be-
deutend variiert), im Allgemeinen auch ein grósserer Gesichtswinkel
entspricht, so ist auch dieser ein, jedoch nur sehr beiláufiges Maass
fůr die scheinbare Grósse *); fiir die Annahme einer Proportionalitát
hat man daher gar keinen Grund.
Sollte jener Fundamentalsatz richtig sein, so můssten offenbar
folcende Bedingungen erfillt sein :
o) Die Bildfláche můsste eine Kugelfláche sein, in deren Mittel-
punkte der „Kreuzunespunkt“ des Auges sich befánde; 6) alle Licht-,
resp. Sehstrahlen můssten genau durch jenen einzigen Punkt hin-
durch gehen, 7) die Netzhautfláche miisste wieder eine Kugelfláche,
deren Mittelpunkt jener Kreuzungspunkt wáre, ©) die Empfindungs-
kreise der Netzhaut miissten alle von gleicher Grósse sein und e) die
scheinbare Grósse ausnahmslos nur Function dieser Empfindungs-
kreise sein.
Wie vieles findet davon aber gar nicht statt !
Dass «) nicht erfůllt ist, trifft selbstverstándlich in der Mehr-
zahl der Fálle ein. Dass B) nie erfůllt ist, ceht aus der untersuchten
Collineation hervor damit ist aber auch schon die Unmóglichkeit von
v) bedingt, abgesehen davon, dass die Netzhaut keine genaue Kugel-
fláche representiert. Aus dem úber die Schárfe des Sehens Gesagten
geht hervor, dass die Grósse der Empfindungskreise von der Netz-
hautgrube gegen die Peripherie des Sehfeldes im Allgemeinen zunimmt,
sodass auch ©) nicht erfůllt werden kann (vereleiche die Figur von
1) Subjective Perspective, p. 39.
Malerische Perspective, p. 25
2) Gruenhagen a. a. O. p. 397—400.
202 Miloslav Pelíšek
Helmholtz). Dazu kommt noch, dass die scheinbare Grósse aus-
serdem an verschiedene psychische Momente geknůpft ist, wie die
bekannten Erscheinungen lehren, dass uns leere Fláchen kleiner er-
scheinen als ausgefůllte, dass der Mond beim Aufgang grósser er-
scheint als im Zenith u. s. w.; sonach ist auch =) nicht erfůllt.
Weil aber die soeben aufgestellten Bedingungen in Wirklichkeit
nicht erfůllt sind, so ist der Gesichtswinkel nur ein sehr beiláufiges
Mass der scheinbaren Grósse; jedenfalls herrscht keine Proportiona-
litát zwischen diesen beiden Gróssen. Ein Gegenstand erscheint aller-
dines kleiner, je mehr sich derselbe entfernt, je kleinerer Gesichts-
winkel ihm daher zukommt. Kin genaues Gesetz, ja selbst nur ein
empirisches, wie sich die scheinbare Grósse eines Gegenstandes mit
seinem Gesichtswinkel oder mit seiner Entfernung ndert, ist zur
Zeit noch nicht aufcgestellt; den Grund bildet nach Gruenhagen
der Umstand, „dass sich an den Seelenvorgang, welchen wir ráumliche
Wahrnehmung nennen, keine materielle Elle anlegen lásst.“
Dagegen muss hervorgehoben werden, dass die Mehrzahl der
oben aufgestellten Bedingungen fir Gegenstánde annáhernd erfůllt
wird, welche in der Nachbarschaft der Gesichtsachse liegen, und
deren Tiefen nicht erheblich differieren, weil das oben angegebene
System centriert, und die Grósse der Empiindungskreise im Minimum
stationár ist. Fůr sehr kleine Winkel um die optische Axe herum ist
also jener Fundamentalsatz in erster Náherung richtig; dieses ist
auch noch der Fall, wenn wir als Bildfláche keine Kugelschale, son-
dern eine zur optischen Axe senkrechte Ebene wáhlen.
Die Abbildung auf der Netzhaut erfolgt also nur in der Nach-
barschaft der optischen Axe nach dem Princip der Conformitát; dies
zieht nach sich, dass andererseits auch in einer perspectivischen Darstel-
lung Conformitát nur in der Nachbarschaft des Hauptpunktes herschen
darf. Die gewóhnliche Collinearperspective genůgt dieser Forderung,
und mehr darf man auch von ihr in dieser Hinsicht nicht verlangen,
wie Hauck so lichtvoll in der Abhandlung „Úber die Grund-
principien der linearen Perspective“ !) auseinandergesetzt
hat. Aus obiger Darstellung důrfte beiláufig zu ersehen sein, dass
der Conformitát kein weiterer Spielraum zuerkannt werden kann,
weder in anderen Theilen der perspectivischen Darstellung, noch lángs
bedeutender Linien derselben, und selbst lángst des Horizontes und
) Behlómilchas Zeitschrift, Band XXVI., p. 286—291.
Perspectivische Studien. 203
der Vertikalen nicht), sondern nur in der wichtigsten Partie des
Bildes, dem Hauptpunkte, auf was sich auch Hauck nachtráglich
in der malerischen Perspective*) beschránkt hat.
Es ist daher natůrlich, dass man, von derartigen Conformitáts-
forderungen ausgehend, schliesslich zu Resultaten gelangen muss,
welche mit der Wirklichkeit so wenig harmonieren z. B. dass Linien,
bei denen man hyperbolischen Charakter erwartet (vergleiche die Figur
von Helmholtz) nach der Conformitátstheorie als Cosinuslinien
oder gar zusammengesetzte Cosinuslinien erscheinen “), sodass man,
um solchen Widersprůchen zu enteehen, zu Annahmen Zuflucht nehmen
muss, die wieder nicht náher motivirt sind. Solche Annahmen sind z.
B. „dass — wáhrend wir eine Horizontale úberfliegen — wir fůr die
vertikalen kein Auge haben, und wáhrend wir die Vertikalen durch-
laufen — wir fůr die Horizontalen blind sind“ ; oder „dass den Cur-
vaturen durch die Macht des Einflusses des Vertikalitátsbewusstseins
der Erscheinungstypus von Cosinuslinien aufgeprágt wird“ ; oder end-
lich „dass in dem subjectiven Anschauungsbilde auch noch ein Com-
promiss zwischen der strengen Conformitát innerhalb der Vertikalen
und der Abflachung der horizontalen Curvaturen vereinbart wird“
u. S. W.
Es ist gewiss ein grosses, únbestreitbares Verdienst Haucks,
mannhaft dafůr eingetreten zu sein, dass die constructive Central-
perspective keine absolute Giltigkeit fůr die Kůnstler hat; dass diese
vielmehr im Rechte seien, von den Gesetzen derselben abzuweichen,
falls die Eindrůcke ihrer Augen mit den Regeln derselben in Wider-
streit gerathen.
Auch stimme ich mit den Definitionen Haucks vollkommen
úberein, „dass die Abbildung freie Wiedergabe des Eindrucks ist,
den das Auge und die Seele von dem Naturobjecte empfángt“ *), oder
„dass die Abbildung eine objective Wiedergabe des subjectiven An-
schauungsbildes representiert*); dagegen bin ich nicht der Ansicht,
dass an ihre Stelle folgende gesetzt werden darf: „die Perspective
lehrt die Herstellung von Compromissen in dem Conflikte zwischen
der Bedingung der Collinearitát und der Conformitát — zum Zwecke,
1) Subject. Persp., p. 41.
2) Maler. Persp., p. 32.
3) Subj. Persp., p. 48—51.
+) Subj. Persp., p. 38.
5) Maler. Persp., p. 21.
204 Miloslav Pelíšek
der bildlichen Darstellung von Naturobjecten“ *), weil nach Obigem
das Princip der Conformitát, ausgenommen in der Nachbarschaft des
Hauptpunktes, bei perspectivischer Abbildung gar keine Rolle zu
spielen hat.
Es ist auch meine Ansicht, „dass man eine Zeichnung zuerst
collinear anzulegen und die auftretenden Verzerrungen auszugleichen
hat“ ?), bin aber nicht der Meinung, dass man hiebei ein Conformitát-
princip zu befolgen hat, sondern lediglich unser Gefihl, das uns un-
bewusst ein zur Zeit unformuliertes geometrisches Gesetz erfillen lásst.
Es ist auch meine Úberzeugung, dass der Kůnstler bei den Ab-
weichungen von der constructiven Perspective sogar Gerade durch
Linien von sanfter Krůmmung darstellen darf, wie es z. B. in dem in
der Subjectiven Perspective citierten Bilde Grábs der Fall
ist. Nur suche ich die Ursache nicht ausschliesslich in einer ausser-
ordentlichen Beweglichkeit des Auges, sondern vielmehr in der Eigen-
thůmlichkeit des dioptrischen Apparates im Auge. Nach meiner Mei-
nune trágt der Kůnstler durch jenes Verfahren nur der Thatsache
Rechnung, dass wir selbst mit ruhendem Auge gerade Linien desto
gekrůmmter sehen, je mehr ihre Netzhautbilder von dem Netzhaut-
pol abweichen, und umgekehrt, dass gegen den Blickpunkt convexe
Gerade umso flacher erscheinen, je mehr dieselben von der Sehaxe
entfernt sind (vegrl. die Figur von Helmholtz). Diese Thatsachen
waren schon dem so feinfůhlenden Auge des Griechen wolbekannt,
der ihnen durch die berihmt gewordenen Curvaturen Rechnung trug.
Dieses Gesetz der Abweichungen ist also einerseits durch den
eigenthůmlichen Bau des dioptrischen Apparates bedingt, wobei der
Umstand eine hervorragende Rolle spielt, dass die beiden Knoten-
punkte nicht zusammenfallen, wie bei der constructiven Perspective
stets angenommen wird, sondern dass dieselben eine endliche Ent-
fernung haben; anderseits sind diese Abweichungen von der Grósse
und Vertheilung der Weber-Czermack'schen Empfindungskreise
abhángic,
Ausdrůcklich muss hervorgehoben werden, dass diese Anschau-
ungen keineswegs mit jener nothwendig verknůpft sind, „dass sich
die Seele gleichsam in das Netzhautbild selbst begibt, um von da
aus jeden Punkt in seinem Sehstrahl zu objectivieren“;*) noch auf
jener Anschauung, „dass das Netzhautbild Vorstellungen erweckt, die
1) Subjective Persp., p. 41.
2) Maler. Persp., p. 34.
9) Gruenhagen p. 389—390.
Perspectivische Studien. 205
ihm áhnlich wáren.“') Nicht der Umstand ist also von Wichtigkeit,
„dass die Netzbautbilder nicht genau úbereinstimmen mit geometrisch
perspectivischen Bildern“, wie im Referate angefůhrt wird, sondern
der Umstand, dass das Netzhautbild der wirklichen Gegenstánde von
dem Netzhautbilde ihrer Centralprojection abweicht.
Mit obiger Anschauung ist auch nirgends gesetzt, dass das Netz-
hautbild als Ganzes direct vom Geiste aufgefasst wird, oder gar dass
das Netzhautbild und das Anschauungsbild identisch wáren;*) viel-
mehr beruht dieselbe darauf, dass das Netzhautbild des ruhenden
Auges appercipiert wird, indem sich die Aufmerksamkeit oder der
innere Blickpunkt auf verschiedene Stellen des durch das Netzhaut-
bild erzeugten subjectiven Sehfeldes begibt, und die Seele sich dann
aus den einzelnen Vorstellungen eine Gesammtvorstellung bildet. Nur
wird daran festgehalten, dass dieser Vorgang ein gesetzmássiger ist,
dass also im Allgemeinen dieselben Vorstellungen geweckt werden,
wenn dasselbe Netzhautbild entsteht.
An welche Einschránkunsen diese Gesetzmássigkeit gebunden
ist, mit anderen Worten, welche Prácision unseren Raumanschauungen
zukommt, wird im náchsten Absatze erórtert werden.
Der Sehprocess und die Restitution eines Bildes.
Zum Schlusse sei es mir gestattet, auf die Frage zurůckzu-
kommen, unter welchen Umstánden eine vollkommene Restitution
eines Bildes gelingen kann, mit anderen Worten, unter welchen Um-
stánden es uns gelingen kann, die abgebildeten Gegenstánde unwill-
kůrlich dahin zu objectivieren, wohin dieselben nach den geome-
trischen Gesetzen aus der Zeichnung in die Wirklichkeit vom Geiste
versetzt werden sollen. Es wird also darin auch die Beantwortung
der Frage liegen, in wie weit uns perspectivische Abbildungen úber
Form, Grósse und Entfernung zu táuschen vermogen; es wird dies
also ein Eingehen auf das Princip der Illusion Sein.
Zu diesem Behufe gsiene ich in der „Untersuchung der Wir-
kungen perspectivischer Darstellungen“ von der oben aufgestellten
Beziehung (3) zwischen einem Gegenstande und seinem dioptrischen
Bilde aus, deren anschaulichere und populáre Modificationen (4) und
(5) sind.
!) Vergl. den Ausspruch W undt's in Sub,. Persp. p. 9.
2) Maler. Persp. p. 22.
206 Miloslav Pelíšek
Um diese Beziehung zwischen der Aussenwelt Z und ihrem
dioptrischen Bilde =" práciser zu deuten, stellte ich mir vor, dass der
Lichtstrahlenkegel K, der von einem Punkte p von X ausgeht und
die Linse trifft, von derselben nicht genau in einen Lichtstrahlen-
kegel K' verwandelt wird, dessen Scheitel im Punkte p' von X wáre;
dass vielmehr die von p ausgehende innerhalb K sich fortpflanzende
Wellenbewegung des Athers durch die Linse in eine Wellenbewegung
umgesetzt wird, welche innerhalb einer Regelfláche R' vor sich geht,
welche in p" einen Minimalguerschnitt besitzt (etwa wie der Kehl-
kreis eines Rotationshyperboloides), dessen Grósse den Auerschnitt
eines oder mehrerer Zápíchen betragen kann. Von der Grósse dieses
GAuerschnittes hánet die Schárfe der Abbildung ab. Indem ich weiter
darauf hinwies, dass zu beiden Seiten eines solchen Minimalguer-
schnittes ein stationárer Zustand in der Wellenbewegung des Athers
herrschen můsse, gelangte ich zu nachstehender Schlussfolgerung :
Ein Punkt in der Nachbarschaft der Sehaxe, dessen Entfernung
von der vorderen Brennebene z ist, bildet sich nicht nur in der aus
der Gleichung resultierenden Entfernung y von der hinteren Brenn-
ebene als ein Punkt am schárfsten ab, sondern auf einer Strecke 4y
hinter diesem Punkte, welche Štrecke eine Funktion von « ist; aber
aber auch umgekehrt:
Wenn sich auf einer bestimmten, zur Gesichtsaxe senkrechten
Ebene, deren Abstand von der hinteren Brennebene = ist, eine andere
zur Gesichtsaxe senkrechte Ebene abbildet, welche den Abstand v
von der ersten Brennebene hat, so bildet sich auf der ersten nicht
nur die letzte Ebene am schárfsten, beziehungsweise gleich scharf ab,
sondern eine ganze Raumschichte (zwischen parallelen Ebenen), deren
Dicke dy sich aus der differentierten Gleichung annáhernd ergibt:
y*
YY B da.
Wenn man nun annimmt, dass der das Licht empfindende Theil
der Netzhaut eine gewisse Dicke 0 besitzt, so hat die Raumschichte,
welche auf der Netzhaut bei der Accomodation auf die Entfernung y
zur schárfsten, beziehunesweise gleich scharfer Abbildung, gelangt,
eine Dicke d, welche sich in erster Annáherung aus der Formel
ergibt:
0
ap
Perspectivische Studien. 207
oder, in noch roherer Anniherung, wenn wir vernachlássi-
gen, dass sich die Gróssen «, 8, y bei den verschiedenen
Accomodationen ándern:
d = const. y?.
Aus dieser Formel ergibt sich:
Wenn wir das Auge auf irgend einen Punkt accomo-
dieren, so ist dasselbe gleich auf eine gewisse Strecke d
accomodiert, welche man Accomodationsstrecke
nennt. Bei der Accomodation auf nahe Punkte selangen
Raumschichten von kleiner Dicke zu gleich scharfer Ab-
bildung, bei der Accomodation auf entfernte Gegenstánde
gelangen Raumschichten von sehr grosser Dicke zu gleich
scharfer Abbildung.
Die Resultate dieser rein theoretischen Betrachtung
stimmen sehr schón mit den bekannten Versuchen úberein,
welche Czermak,") von demselben Gedanken ausgehend,
dass námlich die lichtempfindende Retina eine gewisse
Dicke besitze, angestellt hat; andererseits mit der Grósse
der Zerstreuungskreise, wie sie Listing fůr das schema-
tische Auge berechnete. 2
Von den Versuchen Czermaks erwáhnea wir nur Fig. 5.
folgenden als einen sehr instructiven:
Spannt man vor dem Auge in der Richtung der optischen Axe
einen langen Faden aus und fixiert einen beliebigen Punkt seiner
Lánge, so erscheint der ganze Faden wie Fie. 5.?) zeigt. Die Linie ab,
welche am schárfsten gesehen wird, nennt Czermak Accomoda-
tionslinie im engeren Sinne des Wortes, die ganze Darstel-
lung der verháltnismássicen Deutlichkeit einer unendlichen Reihe von
Punkten bei gegebenem Accomodationszustande die Accomoda-
tionslinie im weiteren Sinne des Wortes.*)
Ganz úbereinstimmend mit diesen Versuchen hat Listing")
durch Rechnung gefunden, dass bei einem schematischen auf Unend-
lichkeit eingerichteten Auge die Abstánde der leuchtenden Punkte vom
Auge und ihre Zerstreuungskreise auf der Netzhaut in folgender Be-
ziehung stehen:
v) Czermak, Wiener Sitzber., math. phil. Cl. 2. Abth. Bd. XII. p. 322,
2) Gruenhageu, a. a. 0. p. 229—232.
3) Gruenhagen, a. a. 0. p. 225.
| 208 Miloslav Pelíšek
Abstand des leuchtenden Durchmesser des Zerstreuungs-
Punktes kreises
ee) m 0: mm
65 k 0:0011 b
25 ě 0:0027 %
12 k 0:0056 á
6 3 00112 š
3 $ 00222 :
15 28 0:0443 $
0:75 E 00825 4
0375 M 0:1616 Y
0188 a 03122 U
(Vergleiche auch das frůher Angefihrte úber die Durchmesser
der Zápíchen.)
- Diese Verháltnisse gestatten noch folgenden Schluss:
Accomodiert sich das Auge nacheinander auf zwei in einem be-
stimmten Abstande hintereinander liegenden Punkte, so sind die hiezu
erforderlichen Accomodationsanstrengungen von einander um so we-
niger verschieden, je entfernter jene Punkte sind; liegen beide Punkte
auf derselben Accomodationsstrecke, so bedarf es úiberhaupt fast keiner
Anderung der Accomodationsanstrengungen.
Sind nun die Accomodationsanstrengungen wirklich ein Maass
fůr die Beurtheilung der Entfernungen, wie die meisten Physiologen
annehmen, andere aber, wie Hering,“) dagegen bestreiten, so ist
aus dem Vorhergehenden klar, dass die Genauigkeit der Schátzung
der Entfernungsánderungen von der Grósse dieser Anderungen selbst
abhánet. Nennen wir diese Empfindlichkeit fůr die Anderung der
Entfernungen kurz Raumempfindlichkeit E, so gilt fiir dieselbe
die Náherungsformel
const.
o
o
Danach wáre unsere Empfindlichkeit fůr die Anderung kleiner
Entfernungen sehr gross, fůr die Anderungen sehr grosser Entfernun-
gen dagegen sehr klein, was mit der Erfahrung sehr wohl úberein-
stimmt.
Bekanntlich sind die verschiedenen Ansichten úber die Wahx-
nehmung von Entfernungen wie úber das ráumliche Sehen úberhaupt
!) Gruenhagen, a. a. 0. p. 403.
Perspektivische Studien. 209
zur Zeit noch nicht zu einem friedlichen Abschluss gelangt, einzelne
stehen sich noch immer diametral gegenůber.“) Auf welche Weise
aber immer die Wahrnehmung der Entfernungen zu Stande kommt,
eines wird nicht geláugnet werden kónnen, dass námlich die obigen
Eigenthůmlichkeiten des dioptrischen Apparates, welche obigen Zu-
sammenhang zwischen der Aussenwelt und dem dioptrischen Bilde
derselben statuieren, dabei eine wesentliche Rolle spielen, dass die-
selben auf unseren Raumsinn von entscheidendem Einflusse sind und
mit unseren Raumgefůhlen in innigem Zusammenhange stehen. In
dieser Anschauung wird man bestárkt, wenn man beim Sehen durch
eine unebene Fensterscheibe, eine Brille, ein Fernrohr oder ein Mi-
kroskop usw. die constanten «, B, y jenes dioptrischen Apparates
kůnstlich verándert: sofort verliert man mehr oder weniger Urtheil
ber Entfernung und Grósse und Form.
Diese Resultate lassen sich ungezwungen mit den Thatsachen
in Einklang bringen, welche Hering und Volkmann“) zusammen-
gestellt haben, um darzuthun, „dass wir die wenigsten Dinge dort
sehen, wo sie wirklich sind,“ sowohl was die Entfernung, als auch
was die Richtung anbelangt. Das durch anhaltende Fixation erzeuste
Nachbild eines Kreuzes kann auf beliebige Fláchen innerhalb der
betreffenden Accomodationsstrecke localisiert werden; nimmt dann
aber bei der Apperception jene Form an, welche ihm dem perspecti-
vischen Bewusstsein zufolge zukommt, falls es auf der supponierten
Fláche liegt und jenes Netzhautbild erzeugt. Mit Růcksicht auf diese
Unbestimmtheit sagten wir oben, dass im Allgemeinen demselben
Netzhautbilde dieselben Vorstellungen coordiniert seien, weil nach-
tráglich eine Einschránkung der Giltigkeit dieses Satzes innerhalb
der durch obige Beziehung gegebenen Grenzen stattfindet und daraus
sich ergebende gewisse Willkůr der Seele zugestanden werden muss.
Dass der scheinbare Ort nicht immer auf der Richtungslinie
Jiegen muss, welche den Netzhautpunkt mit dem hinteren Knoten-
punkt verbindet, geht aus unserer Darstellung ebenfalls hervor, weil
nach ihr der Sehprocess nicht blosses centrales Projicieren ist, son-
dern eine Abbildung des Raumes durch einen anderen Raum, welche
Abbildungsweise als eine gewisse Verallgemeinerung reliefistischer
Abbildungsart aufgefasst werden kann, bei welcher aber die Verbin-
1) Vergl. Gruenhagen, a. a. 0. p. 404—407, ferner Wundt, a. a. 0.
p. 161—179.
2) Gruenhagen, a. a. 0. p. 391.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 14
210 Miloslav Pelíšek
dungslinien der Punkte und ihrer optischen Bilder nicht durch einen
festen Punkt gehen.
Insoferne sich die Auseinandersetzung auf monoculares Sehen
bezog, so ist durch dieselbe gesetzt, dass jene Eigenthimlichkeiten
des dioptrischen Apparates die Bedingungen fůr ráumliches monocu-
lares Sehen in sich enthalten, welches jedoch nicht solche Sicherheit
gewáhrt, wie das binoculare; es sei aber bereits hier hervorgehoben,
dass gerade dieser Umstand, dass wir beim monocularen Sehen úber
Entfernungen leichter getáuscht werden, dasselbe fůr das Beschauen
bildlicher Darstellungen ungleich vortheilhafter erscheinen lásst, als
das binoculare.
Damit kommen wir zu der eigentlichen Betrachtung, unter wel-
chen Umstánden námlich unwillkůrliche Restitution gelingt.
> Auf Grund des Obigen wird der Schluss gestattet sein, dass
uns malerische Darstellungen desto mehr úber Entfernuncen zu táu-
schen verměgen, je weiter sie selbst vom Auge entfernt sind. Eine
unwillkůrliche Táuschung, also eine vollkommene Restitution, wird
nur dann móglich sein, wenn dieselbe nicht gegen den Raumsinn in
obigem Sinne verstosst, so lange also das Darstellende und das Dar-
gestellte auf derselben Accomodationsstrecke liegen, was man auch
populárer ausdrůcken kann, wenn die Gegenstánde beiláufie dort ab-
gebildet sind, wo man dieselben vermuthet, z. B. Fliege auf einer
Wanduhr, Vorhang auf einer Fláche, verschiedene Stillleben usw.
Dass die Restitution unwillkůrlich geschieht, sobald das Dar-
stellende und das Dargestellte auf derselben Accomodationsstrecke
liegen, bestátigen einerseits viele Beispiele der soeben angefiihrten
Art, andererseits Darstellungen mit grosser Hauptaugdistanz, z. B.
Panoramen, Theaterdecorationen, grosse historische Gemálde usw.
Welcher Spielraum der Restitution bei gegebener Augdistanz
zukommt, kann man beiláufig aus der Listing'schen Tabelle, oder
aus einer der obigen Gleichungen entnehmen.
Liegen das Darstellende und das Dargestellte zwar nicht auf
derselben Accomodationsstrecke, aber doch nur so weit auseinander,
dass keine bedeutenden Accomodationsveránderungen fůr diese Ent-
fernungen erforderlich sind, dann gerathen die Accomodationsempfin-
dungen (Raumgefiihle) mit den sonstigen Empfindungen des Netzhaut-
bildes (dem perspectivischen Bewusstsein) in Widerstreit; die Resti-
tution ist dann keine unwillkůrliche, vollkommene. Gelingt es unserer
Seele, die Accomodationsempfindungen zu unterdrůcken, mit anderen
Perspectivische Studien. 211
Worten, die Raumsefihle zum Schweigen zu bringen, dann werden
die úbrigen sieoreich, und die Restitution gelinst auch in diesem
Falle; es ist die zwangsweise Restitution, welcher immer
etwas fremdartiger Charakter anhaftet, und welche zum srossen Theile
ein Werk der Úbung ist.
Die erwáhnte Unterdrůckung der Raumeefihle gelingt desto
leichter, je genauer das Netzhautbild der Darstellung mit dem Netz-
hautbilde des Dargestellten úbereinstimmt, also bei einer guten
Photographie, Heliographie u. s. w. kurz úberall dort, wo sich die
Natur gleichsam selbst: abbildet und der Aufmerksamkeit der Seele
so feine und detaillierte Merkmale darbietet, wie dies durch Menschen-
hand kaum je zu erreichen ist.
Dagegen gelinst solche zwanesweise Restitution in beschránkterem
Maasse bei gemalten Genrebildern, Landschaften u. s. w., wenn die-
selben von derselben Grósse, wie etwa jene Lichtreproductionen, und
nicht ins Detail auseefůhrt sind.
Dabei muss ausdrůcklich hervorgehoben werden, dass solche
Restitutionen nicht in natůrlicher Grósse erfolsen, wie es immer von
denjenigen angenommen wird, welche den Sehprocess und die Cen-
tralprojection identifizieren; vielmehr ist die Restitution ein verklei-
nertes Modell der Wirklichkeit und zwar ein áhuliches vom richtigen
Standpunkte und ein affines vom excentrischen Standpunkte; dass
die psychische Ausarbeitung des Bildes in die Tiefe im Sinne des
Verjingungsmaassstabes erfolot, dass also die zur Augdistanz gehó-
rige Accomodationsstrecke sich in jenem Verháltnisse vergróssert, ist
einleuchtend.
Dass solche Restitutionen besser gelingen, wenn wir vom Auge
jedes fremde Licht abhalten, das die Aufmerksamkeit der Seele
stóren wůrde, dass wir daher dafir Sorge tragen, dass wir nur die
betreffende Darstellung sehen, ist selbstverstándlich. Bei Panoramen
geschieht dies durch eigene bekannte Vorkehrungen, bei Wandge-
málden dadurch, dass wir durch die kleine Offnung der geballten Faust
oder einer Důte schauen u. s. W.
Ebenso leicht ist zu begreifen, wenn man sich alles Vorherge-
gende gegenwártig hált, warum die Restitution bei Bildern mit kleiner
Augdistanz nur bei monocularem Sehen gelingt, bei Bildern mit
sehr grosser Augdistanz dagegen mit beiden Augen fast gleich gut
wie mit einem; denn die Thatsache sowohl wie ihre Grůnde sind
allgemein bekannt, dass wir die Entfernungen und insbesondere klei-
nere Entfernungen mit beiden Augen bedeutend sicherer abschátzen
14*
1 2 Miloslav Pelíšek
wie mit einem, dass also der Spielraum fůr die Táuschung im ersteren
Falle ungleich geringer ist als im letzten.
Ist uns daher die Restitution mit einem Auge bis zu einem ge-
wissen Grade gelungen, und wir óffnen dann plótzlich das andere Auge,
so ist es nur natůrlich, dass jene Restitution plótzlich wie wegge-
blasen erscheint;“) denn die Seele kann beim Šehen mit beiden Augen
nur sehr schwer ůber kleine Entfernungen getáuscht werden, das
Raumegefůhl bleibt in diesem Falle Sieger ber die sonstigen Empfin-
dungen des Netzhautbildes — also auch úber das perspectivische Be-
wusstsein. Fiir Bilder mit grosser Augdistanz gelingt aber die Resti-
tution mit beiden Augen deshalb, weil das Sehen mit beiden Augen
zur Schátzung grosser Entfernungen weniger beitrágt. Man kann sogar
den umgekehrten Schluss ziehen, dass, weil man eben durch Pano-
ramen u. s. w. so sehr getáuscht wird, dies ein Beweis sei, dass das
binoculare Sehen nicht maassgebend ist fůr die Beurtheilune von Ent-
fernungen úberhaupt, sondern nur beim Prhonon kleiner Ent-
fernungen.
Wenn wir also alles Aodadnlote ěbi so ereibt sich fůr den
Perspectiviker als die wichtigste Regel, die Augdistanz bei einer
perspectivischen Darstellung so gross zu wáhlen, als es sonstige
Nebenrůcksichten úberhaupt gestatten; denn es vereinigt dies die
Vortheile, dass die Randverzerrungen zu einem Minimum herabsinken,
dass sich der storende Einfluss des binocularen Sehens móglichst ver-
ringert, und dass man den gróssten Spielraum fiůr die Restitution
gewinnt.
Wir haben bisher stets daran festeehalten, dass die Restitutionen
von excentrischen Standpunkten affin seien; dies wáre jedoch strenge
nur dann der Fall, wenn der Sehprocess wirklich eine Centralprojec-
tion wáre, wie bei der Entwickelung der affinen Beziehung still-
schweigend angenommen wurde. In Wirklichkeit ist dies aber nun
einmal nicht der Fall; daher ist die wirkliche Beziehune eine hohere
Verwandtschaft, fůr welche in erster Náherung Affinitát gesetzt werden
kann. Ebenso wie wir vom richtigen Standpunkte nicht einen con-
gruenten oder áhnlichen, sondern einen an der Peripherie verzerrten
Raum restituiren, ebensowenie restituiren wir vom excentrischen Stand-
punkte einen zum wirklichen Raume affinen, sondern eine analoge
Verzerrung dieses affinen Raumes. Ist das Gemilde aber so ausge-
!) Vergl. a. a. O. Kritik der Restitutioustheorie.
Perspectivische Studien. 213
fůhrt, dass die Verzerrungen vom richtigen Standpunkte nicht fůhl-
bar werden, so werden auch die analogen vom excentrischen Stand-
punkte fast verschwinden, und wir kónnen mit gewissem Rechte sagen,
dass die Beziehune Affinitát sei.
Wenn man die Restitutionen von dem in dieser Schrift einge-
nommenen Standpunkte betrachtet, so sind dieselben wohl alles wunder-
baren entkleidet und erscheinen nur als natůrliche Conseguenzen ge-
wisser Eigenthůmlichkeiten des Sehorgans wie die Objectivierungen
des wirklichen Raumes selbst. Wir erkennen in ihnen die gemeinsame
Ursache eigenartiger Erscheinungen bei den Panoramen, Theater-
decorationen, grossen und kleinen Wandgemálden, Photographien
u. S. w., die uns sonst grundverschieden vorkamen; wir verměgen
daher das Gelingen der Restitutionen nicht fůr plumpe Sinnestáuschung
zu halten,“) wir sehen dieselben vielmehr als das Resultat einer er-
hohten, bewussten physischen Thátigkeit an.
Da ich den auch bereits oben erwáhnten von Hauck gemachten
Unterschied zwischen „sinnlicher mechanischer Illusion und der gei-
stigen Vorstellung, dem Verstandesurtheil“ berihrt habe, kann ich
nicht umhin die Bemerkung zu machen, dass ich den Eindruck
habe, der Begriff Illusion werde nicht immer in derselben Bedeu-
tung gebraucht. Wáhrend die Illusion in den Perspectivischen
Studien von Hauck durchwees als wirkliche Sinnestáuschung
durch Restitution hingestellt wird, also als ein Objectivieren oder
Localisieren, wird dieselbe in der Subjectiven Perspective“)
als jene Wirkung beispielsweise angesehen, dass eine conform abge-
bildete Linie nicht conform gesehen wird, weil die Gesichtswinkel
den einzelnen Theilen der Linie nicht proportional sind u. s. W.;
nach unserer Meinung empfiehlt es sich nicht, fiir so grundverschie-
dene Erscheinungen dieselbe Penennung zu gebrauchen, zumal diese
Benennung in der Psychologie noch fůr eine ganz andere Erscheinung
verwendet wird. *)
Die hier beriihrten perspectivischen Štreitfragen stehen in innig-
stem Zusammenhang mit dem Sehprocess. Aufklárungen ber letzteren
werden auch ůber erstere Licht verbreiten; aber auch umgekehrt,
wichtige Deutungen der ersten kónnen schátzbare Beitráge zur Theorie
1) Maler. Perspective p. 13.
2) Subj. Persp. p. 68.
9) Wundt a. a. 0. 358.
214 Miloslav Pelíšek: Perspectivische Studien.
des ráumlichen Sehens liefern. Nun kann sich wohl niemand der That-
sache verschliessen, dass zur Zeit die verschiedenen Theorien des
Sehprocesses von ihrem Endziele noch ziemlich entfernt sind.)
Als zwei Hauptrichtungen stehen sich die empirische und
die nativistische Theorie feindlich gegenůber, innerhalb jeder
dieser Richtungen sind wieder feinere Abstufungen bemerkbar u. s. w.
Die verschiedenen Hypothesen, die auf diesem Gebiete seit
anderthalb Jahrhunderten gemacht wurden, kommen und gehen. Als
bleibendes Resultat der Forschung sind jedoch nur jene Thatsachen
anzusehen, welche entweder durch direkte Beobachtungen oder durch
Experimente erkannt wurden, auf welche sich jene Hypothesen stůtzen
sollten, ferner die Ergebnisse genauer Messungen der verschie-
denen intervenierenden Gróssen.
Will man die Ergebnisse der Physiologie zum Fundamente
der Perspective machen, so hat man nach meiner Meinung in
erster Reihe nur solche Thatsachen zu verwenden, welche sich
auf Lageverháltnisse beziehen, und deren Richtigkeit durch
Messungen ausser Zweifel cesetzt wurde; dagegen muss man Vorsicht
gegen Hypothesen anwenden, deren Giltigkeit nicht fiůr immer
gesichert erscheint. |
In meinen frůheren Abhandlungen sowohl wie in dieser Schrift
ist wohl úberall das Bestreben bemerkbar, diesen Forderungen der
Wissenschaft zu genigen; wie weit dieses Bestreben von Erfolg war,
bleibe einer wohlwollenden Beurtheilung des freundlichen Lesers
úberlassen. Da aber jeder Beitrag auf diesem Gebiete, und wáre der-
selbe auch nur theilweise neu und nur theilweise richtig, seine Exi-
stenzberechtigune hat, so vermag ich schwer einzusehen, warum in
dem erwáhnten Referate mit so wenig Wohlwollen auf den Inhalt
meiner Arbeit eingegangen wurde; umso weniger, als ja die Ausfiih-
rungen in der Subjectiven und malerischen Perspective auch nicht
einwurfsfrei sind, und weil andererseits gegen eine Aburtheilung in
den „Jahrbůchern fůr die Fortschritte der Mathematik“ meines Wissens
kein Appell daselbst zulássie ist.
Pilsen, am 1. November 1889.
1) Gruenhagen a. a. O. p. 381, dann p. 452—475.
W undt a. a. 0. p. 167—179.
16.
Úber eine neue mitteleuropáische Daphne.
Von Dr. L. Čelakovský in Prag.
(Vorgelegt den 2. Mai 1890.)
Daphne arbuseula n. sp.
Fruticulus nanus, trunco adscendenti, crasso, divaricato-ramoso,
ramis brevibus, crasstusculis, junioribus vubris, nítidis, cicatricibus
foliorum sat magnis crebris semicircularibus notatis, inter pulvinos
foliorum plerumgue hirsutis; foliis in cacumine ramorum confertis,
crasstusculis lineari-oblongo-cuneatis, obtusis vel acutiusculis, margine
subrevolutis inerassatis, Supra profunde sulcatis, nitidis, plerumgue
sparse pilosis, vel supra glabratis, junioribus hornotinis hirsutis; nervo
medio subtus eminenti, crassiuseulo, in sicco transverse plicatulo;
petiolis brevibus lutescentibus; fasciculis terminalibus 3—8fioris, flo-
ribus subsessilibus, extertoribus bracteatis, foliis fasciculatim confertis
praecedentis anni, úpsts subaeguilongis obvallatis; laciniis perigonii
majusculi, extus plerumgue htrsuti ovato-oblongis, tubo ter brevioribus.
Hungaria superior: comit. Gómór, in saxis calcareis arcis Mu-
ranyi, leg. Aladar Richter Mai 1885.
Ich erhielt diese ausgezeichnete Art, mit der Bezeichnung Daphne
Cneorum versehen, durch meinen Schůler H. Bubák, der sie durch
Tausch acguirirt und auch selbst als von D. Cneorum verschieden
erkannt, aber als D. petraea Leyb. bestimmt hatte.
Die ungarische Flora besass bisher nur drei sicher gestellte
Arten der Gattung Daphne, námlich D. Mezereum, Cneorum, Laureola.
H. V. v. Borbás hatte die Gefálligkeit, mir mitzutheilen, dass auch
in den mir grósstentheils nicht zugánglichen magyarischen Publika-
tionen keine weitere Art verofentlicht worden ist; er selbst besitze
nur eine noch nicht beschriebene Var. abietina der D. Cneorum.
Somit ist die hier beschriebene Art, die auch mit keiner der ausser-
216 Lad. Čelakovský
ungarischen Arten zusammenfállt, jedenfalls neu. Am náchsten steht
ihr D. petraea Leyb. und etwas entfernter D. striata Trattin.
Die Art hat, soweit die Exsiccaten erkennen lassen, den Wuchs
der Daphne petraea, das Steife, Starre derselben, bedinet durch die
dicklichen kurzen, am Ende dicht mit Bláttern und sonst mit Blatt-
narben (zumal am oberen Theil der kurzen Jahrestriebe) besetzten
Zweige. Doch ist der Stamm der D. arbuscula und ihre Áste ro-
buster, lockerer verzweigt. Sie unterscheidet sich ferner aber von
jener namentlich durch die Blátter. Diese sind bei der D. petraea
weit kleiner und besonders kůrzer, noch dicklicher, am verdickten
Rande nicht eingerollt, sammt den Zweigen vóllie kahl; der Mittel-
nerv ist noch wulstiger, die Blattstiele wie die jungen Zweige dunkel
braunroth. Bei der D. arbuscula sind die Blátter bis 2 cm lang,
etwa 3 mm breit, bei der D. petraea hochstens bis 10 mm lang, bis
2 mm breit. In der dicklichen Consistenz und Verdickune der Rand-
und des Mittelnerven stehen die Blátter der ersteren gewissermassen
in der Mitte zwischen denen der D. petraea und der D. Cneorum;
durch die rauhe Behaarung, die besonders an den jungen noch nicht
ganz entwickelten Bláttern auffállt, unterscheiden sie sich, wenigstens
bei der Normalform, von denen aller Verwandten. Die Blattnarben
der D. arbuscula sind halbkreisfórmig, oben fast geradlinig, bei D.
petraea mehr elliptisch und nicht so deutlich vorspringend.
Die Perigone sind grósser als bei allen Verwandten (2 cm lang);
auch bei D. petraea sind sie merklich kleiner (nur bei 15 mm lang),
hier auch weicher und kůrzer behaart, die Perigonzipfel kůrzer, rund-
lich-oval, fast 4mal kůrzer als die Perigonróhre. :
Wie bei der D. petraea und striata sitzt der Blůthenbůschel bei
der D. arbuscula direkt úber den vorjáhrigen Bláttern, nur von kurzen,
háutigen, z. Th. gefárbten abfálligen Hochbláttchen aussen gestůtzt.
Daphne Cneorum L. hat einen ganz anderen Wuchs, bildet námlich
verlángerte Stengeltriebe mit zerstreuten Bláttern, diese sind ziemlich
důnn, am Rande nicht verdickt, nur knorpelig berandet; sie lassen
im durchfallenden Lichte die seitliche Nervatur -mehr oder weniger
deutlich erkennen, was bei den dicklichen Bláttern der D. arbuscula
wie auch der D. petraea nicht der Fall ist; erwachsen sind sie
ganz kahl (sehr selten unterseits am Mittelnerven etwas pubescent),
nur in der ersten Jugend fein flaumig; die braunen Zweige ringsum
sehr kurzflaumig. Sehr auffállig unterscheiden sich von ihr die leb-
haft rothen, mit den grossen Blattnarben bedeckten, korallenartigen
Zweige der D. arbuscula. Ferner streckt sich bei D. Cneorum der
Úber eine neue mitteleuropšische Daphne. 2,
Trieb úber den vorjáhricen Bláttern und hat zur Blůthezeit kleinere
heurige Blátter gebildet; auch die úusseren Blůthen sind von kleinen
Laubbláttern, nicht wie bei D. arbuscula von Hochbláttern gestůtzt.
Die Behaarung auf Zweigen, Bláttern, Deckbláttern, Perigonen
und Ovarien ist úbrigens bei der D. arbuscula veránderlich; sie er-
scheint námlich in den folgenden zwei Varietáten:
Var. «) hirsuta, perigonio extus dense hirsuto-pubescente, ovario
piloso, bracteis coloratis sguamaeformibus extus hirsutis, foliis junio-
ribus densius, evolutis praecedentis anni praesertim subtus sparse
hirsutis, supra plerumgue glabris, ramulis in axillis foliorum et in
lateribus pulvinorum striatim hirsutis, ceterum glabris.
Var. B) glabrata, perigonio, ovario, bracteis, foliis etiam junio-
ribus et ramulis glaberrimis.
Die letztere sehr interessante Varietát, welche sich indess ausser
dem Fehlen der Haare in nichts von der behaarten Normalform unter-
scheidet, befand sich unter mehreren Stámmchen der mir vorgelegenen
Normalform nur einmal, scheint also selten vorzukommen. Durch das
kahle Perigon und die sonstice Kahlheit aller Theile erinnert sie
stark an die alpine D. striata Tratt., von der sie aber durch die
Beschaffenheit der Blátter, die rothen Zweige, die grósseren Blithen
u. s. w. durchaus verschieden ist.
© Das Vorkommen der echten D. striata in Ungarn ist hóchst
zweifelhaít, obwohl bereits angegeben. Meissner (in De Cand. Prodr.
p. XII., 1857) verzeichnet sie námlich auch aus den Karpathen mit
dem Citat Wahlenberg FI. Carpathorum pag. 111. Allein Wahlenbero
hat an der citirten Stelle nur D. Cneorum als karpatische Art, wobei
er nur bemerkt, dass die D. striata (D. Cneorum Wahlenbe. helvet.
n. 410) in den Alpen wáchst. Friiher noch gab Reichenbach in den
Icones fl. germ. Bd. XI. (1849) die D. striata in Ungarn an, aber
ohne náheren Standort und ohne die Ouelle dieser Angabe zu nennen;
entweder hat auch er Wahlenberg's Citat missverstanden oder kannte
er vielleicht schon die kahle Form der D. arbuscula und hielt sie
nur fálschlich fůr D. striata. Der Standort Muráň der D. arbuscula
ist námlich schon seit frůherer Zeit bekannt und wird bereits 1853
in Reuss' Května Slovenska, allerdings unter D. Cneorum, angefiihrt.
Es ist merkwůrdig, dass die Pflanze des Muráň nicht nur einmal,
sondern wiederholt fůr D. Cneorum gehalten worden ist, von der
man sie doch schon auf den ersten Blick leicht unterscheiden kann.
Da die Var. glabrata sicher nur eine Varietát der behaarten
Form der D. arbuscula ist, so kónnte man per analogiam auch die
218 Lad. Čelakovský: Úber eine neue mitteleuropáische Daphne.
D. striata fůr eine Kkahle Varietát der D. Cneorum, welcher diese
ganz nahe steht, zu halten geneigt sein. In der That ist sie auch
bereits wiederholt als Varietát zur D. Cneorum gebracht worden, so
z. B. von Neilreich in der Aufzáhlung der in Ungarn und Slavonien
bisher beobachteten Gefásspflanzen (1866) S. 92, ebenso in Archan-
geli Compendio della Flora Italiana (1882) S. 605 (wo ůúbrigens
sogar auch D. petraea als Varietát der D. Cneorum figurirt). Von
Koch wurde sie auch zuerst in Mert. et Koch Flora Deutschl. als
Varietát der D. Cneorum betrachtet, allein spáter in der Synopsis
wieder als Art anerkannt. In der That ist das Verháltniss der D.
striata zur D. Cneorum nicht dasselbe, wie das der beiden Varietáten
der D. arbuscula zu einander. Die D. striata ist námlich ausser durch
das kahle Perigon auch habituell und in einigen anderen Merkmalen
wohl genigend als Art unterschieden, so durch den kurzzweigigeren
Wuchs, die noch důnneren, feinbespitzten, noch deutlicher genervten,
lánger keilfórmig zum Grunde verschmálerten Blátter, die iiber den
vorjáhricen Bláttern sitzenden, deckblátterigen Blůthenbůschel, die
grósseren Blůthen. Die D. striata mag wohl phylogenetisch aus der
verbreiteteren D. Cneorum entstanden sein, aber bei ihr ist die Kahl-
heit ein konstanter Charakter geworden, zu dem noch andere ab-
weichende Charaktere hinzugekommen sind. Die Var. glabrata der
oberungarischen Daphne zeigt aber, dass die Verkahlung in der
Gattung auch als Varietátscharakter auftreten kann, und nicht an
und fůr sich von specifischem Werthe ist. Wird ja doch auch von
D. Cneorum selbst angegeben (von Mert. u. Koch und von Meissner),
dass auch bei ihr das Perigon nur spárlich behaart variirt; was ich
freilich selbst noch nicht gesehen habe.
10-
Bemerkung zur Reihentheorie.
Von M. Lerch in Prag.
(Vorgelegt den 2. Mai 1890.)
In Herrn Cesáro's Remargues sur děvers articles concernant la
théovie des séries“) findet sich folgende Stelle:
„ -. sufiit de prendre la série
abě+ E há bh bb Va
09 <<< gl.
„ici la convergence est manifeste. Cependant la probabilité de
22 O7, Sa 1 K
voir —— surpasser toute limite est 1 B elle est aussi voisine de
%—1
Vunité gu'on le veut. Est-el possible de comstrutre des sévies comver-
gentes dans lesguelles les valeurs de n, guť ne font pas croštre z
*2—1
a Pimfini sotent infimiment rares 2“
Ich habe gleich nach dem Erscheinen der Cesáro'schen Notiz
Herrn Ed. Weyr eine Reihe mitgetheilt, welche obige Frage im
bejahenden Sinne entscheidet; sie lautet
00
„© dog2.log3...logn
Z, vobti u = 130100)
n—2
und wobei unter (z) die Anzahl der Ziffern von » verstanden werden
soll. Diese Reihe ist offenbar convergent und der Auotient E ist
n
1) Nouvelles Annales de Mathématigues, t. VII, 1888. Jornal de Sciencias
mathematicas e astronomicas (Herausgeber Herr F, Gomes Teixeira) vol, IX.
220 M. Lerch
im Allgemeinen log (n--1), nur falls » die Form 10" — 1 hat, is
vi
derselbe durch den Ausdruck log (n 1) dargestelltund wird
fůr hinreichend grosse v beliebig klein.
Bemerkung. Ich habe vor fůnf Jahren in diesen Sitzungsberich-
ten (1885, Márz) darauf aufmerksam gemacht, dass eine Reihe aus
positiven Gliedern
Uo + W t-—...
i : na, ě
auch dann convergiren kann, wenn nicht nur der Ausdruck o
"*+1 hej unendlich vielen Werthen
nicht existirt, sondern selbst wenn
von » eine irgendwie gegebene, noch so grosse Grenze ůbersteigt.
Diesen Ausspruch habe ich an einem Beispiele erláutert, welches ich
spáter in einem Briefe an Herrn Teixeira discutirt habe.) Wenn
mir auch die Selbstverstándlichkeit jener Bemerkung nicht entgehen
konnte, so glaubte ich dieselbe doch veroffentlichen zu sollen, da die
Sache ohne ein nach einem einhettlichen GGesetze gebildetes Beispiel
einigen Studirenden nicht hinreichend klar zu sein schien und weil,
was besonders beachtet werden muss, ečnige Lehrbicher gerade das
Gegentheil ausdriicklich behaupten.
Wenn nun ein Lehrbuch eine falsche Behauptung enthált,
welche — obzwar sie leicht corrigirt werden kann — von den meisten
Lesern fůr richtig gehalten wird, so wird man es wohl nicht fůr
schádlich erkláren, wenn Jemand dieselbe durch ein leicht discutir-
bares Beispiel widerlest. Aus diesem Grunde ist es mir nicht wohl
begreiflich, warum Herr Dr. Alfred Pringsheim in seiner neulich
in den Math. Annalen (Bd. XXXV. S. 308) erschienenen Abhandlung
die Veroftentlichung jenes Beispieles in einer so ungewohnten Art
tadelt.
Um die Sache náher zu erkláren, měge der von mir berich-
tigte Fehler hier angedeutet werden. Derselbe besteht darin, dass
fůr jede Potenzreihe
Co +gx + 4x ex...
der Convergenzradius 7 durch die Formel
!) Jornal de Sciencias math., vol. VII. p. 79.
Bemerkung zur Reihentheorie. 221
Pe lim
n=©m
C
Cn+1
bestimmt wird. Man widerlegt ihn leicht, wenn man an Stelle von
C 3 C1 s 60, C3, C4,
folgende Gróssen“) setzt:
čo las Ora 10, Ono nemal:
Indess hat diese Art der Widerlegung einige meiner damaligen
Collegen nicht hinreichend befriedigt und ich habe deshalb die mir
von anderen Betrachtungen aus bekannte Reihe
00
% 00 0 [CH]
n—=1
veroffentlicht *), in welcher < 1, 97>1 und (») die Anzahl der
Ziffern von » bedeutet. Dies ist die Reihe, welche Herr Pringsheim
fůr geradezu momstrós erklárt. Ungeachtet des Umstandes, dass man
die obige Reihe durch die formal einfachere
Zd" W"
ersetzen kann, bin ich noch immer der Meinung, dass die obige Reihe,
so wie ich sie zuerst publicirte, zu dem einfachsten gehórt, welche
dasselbe leisten, und von denen man in elementaren Vorlesungen
Gebrauch machen kann.
ě 1
1) Im citirten Aufsatze wáhlte ich a, — (OBIL BM
2) Ursprůnglich habe ich den Convergenzbeweis auf die Ungleichung
(n) < V gegrůndet und somit die sonst úberjliissige Beschránkung 8V 9 < 1 ein-
gefůhrt. Bei der Redaction des oben erwáhnten Briefes habe ich leider versáumt,
diese Bedingung fortzulassen.
18.
Ueber gewisse Curvensysteme und ihre Anwendung zur
graphischen Integration der Differentialgleichungen.
Von Dr. W. Láska in Prag.
(Vorgelegt den 30. Mai 1890.)
Selen r, y die rechtwinkligen Coordinaten irgend eines Curven-
punktes und
Cyy=sg(z y)=0... 1)
die Curvengleichung selbst. Denken wir uns durch den Punkt «, y eine
Gerade
Sdot
z P=.. 2)
gelegt, die mit den Axen die Abschnitte £ und 4 erzeugt und dabei mit
der Tangente an diesen Punkt den Winkel « einschliesst, so wird:
(8 — y olga) + ŠE (u + 2 eg)
= 3)
1— = ctga
d
(y — z čga) — 7, (0+4 ge)
— 7 tga
Dieses vorausgesetzt, wollen wir drei Curvensysteme wie folgt definiren :
Die Curve
a —
C, =Wd 5)
entsteht, wenn man ©, y dy | dx aus den Gleichungen 1) 3) 4) eliminirt.
Die Curve
P = 000 6)
SM 0
Curvensysteme zur graphischen Integration der Differentialeleichungen. 223
entsteht, wenn man © und 9 aus den Gleichungen 1) und 3) und der
Gleichung
ny
eliminirt.
Die Curve
O Vee 7)
entsteht durch Elimination von y und é aus den Gleichungen 1) und
4) und der Gleichung
o — 7
Ohne uns in eine eingehende Discussion dieser Curvensysteme ein-
zulassen, wollen wir diesmal nur an einem Beispiele ihre praktische
Verwendung darthun.
Zu diesem Zwecke stellen wir uns die Aufgabe, die Differential-
gleichung
Ao 4j= ... 9
graphisch zu integriren. Die Anfangswerthe seien x %o. Šetzt man
m
i=ohyž
so hat man offenbar fůr die zum Intesral
Cy=0
dieser Gleichung zugehěrige Cz „-Curve, die Beziehung
m
Z 6 1)=0... 9)
Die durch die Gleichung 9) gegebene Curve kann leicht graphisch
dargestellt werden, ihre Coordinaten werden von den Normalen der
Integralcurve erzeugt.
Die graphische Integration gestaltet sich in diesem Falle wie folgt :
Man construirt zunáchst die Curve f ($, 4) = 0 und bestimmt
in dieser den Punkt 43, 9 aus den Gleichungen
294 W. Láska
10 — 4%
dy
čo — Zas Vo Z)
Diese Coordinaten bestimmen zugleich die Richtung der Normale,
die durch den Punkt % 9, geht. Diese kann also ohne weiteres kon-
struirt werden.
Beachtet man die Beziehung
1—y
so sieht man leicht, dass
dm = dy,
also wird man die [ncremente <4y leicht erhalten kónnen, indem diese
oleich sind den Incrementen <4Y. Dieses gestattet die Construction
direkt auszufůhren. Man schneidet von der Abscissenaxe von der
Abscisse , aus, einen móglichst kleinen Theil, und zieht zu diesem
die Ordinate 3, und eine Parallele durch ihren Endpunkt zur X-Axe,
Sodann wird in dem Punkte 8, 9, auf die Normale eine Senkrechte
gezogen. Der Punkt, in welchem diese die zur Ordinate , zugehórige
Parallele schneidet, ist ein Curven-Punkt der Integralcurve, dessen
Normale durch die Coordinaten š, , bestimmt ist. So fortfahrend
kann man die ganze Curve construiren.
Allein nicht nur fůr die graphische Integration sind diese Curven-
systeme vorzůglich geeignet, sondern auch fiir die Integration der
Differentialoleichungen úberhaupt. Ich werde auf Grund geometrischer
Betrachtungen in einer spáteren Abhandlung eine Reihe von allge-
meinen Differentialgleichungen namhaft machen, deren Integration
durch geometrische Interpretation dieser Systeme wesentlich er-
leichtert wird.
Um z. B. die allgemeine Gleichung
dy ;
zas +4 © py = 0:3 10)
zu integriren, hat man nur
Ri dy
TV. via
Curvensysteme zur graphischen Integration der Differentialgleichungen. 225
zu setzen, wodurch die obige Gleichung sofort in die integrable
dn
ZE Ej DemW=0... 11)
úbergeht, in welcher die Variablen schon getrennt sind. Will man
diese graphisch integriren, so setze man
dm
720
— (r9=FW
so wird
B (1)+ F(bzG
wobei C, die erste Integrationsconstante bezeichnet. Diese Gleichung
ist von der Form
(6) 0
oder
ZO
sie gehort also unter die von uns betrachteten Formen.
Prag, 30. April 1890.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 15
19.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních.
Příspěvek k biologii a morfologii cestodů.
Sepsal Al. Mrázek.
S tabulkami V. a VI.
(Předloženo dne 30. května 1890.)
V prvých měsících jarních roku letošního podařilo se mi na-
lézti v několika různých zástupcích našich korýšů cysticerkoidní stadia
tří různých tasemnic a to v množství poměrně tak velmi značném,
že mi tím poskytnuta možnosť, cysticerkoidy těmi poněkud podrob-
něji se zabývati. Dva z nich bylo možno blíže určiti. Výsledky pozo-
rování svých odhodlal jsem se podati v této práci jednak proto, že
vůbec dosud jen u nepoměrně velmi malé části cestodů známe úplně
a bezpečně celý jejich cyklus vývoje, i jest tudíž vítaným každý pří-
spěvek k rozšíření známostí našich v tomto směru, jednak pak i proto
již, že o vyskytování se cysticerkoidních stadií tasemnic v korýších
až do doby nejnovější jen málo bylo známo. Avšak nehledě ani k okol-
nostem těmto, cysticerkoidy mnou nalezené vyznačují se některými
velmi zajímavými znaky morfologickými, jimž nemožno upříti jakéhosi
významu fylogenetického, takže nebudou postrádati zajisté i Širší
zajímavosti. Proto i po této stránce vybízely cysticerkoidy ty ku
zpracování.
Práce tato začata v měsíci březnu na místě pozorování v Pří-
brami, ukončena pak v Praze v laboratoři prof. Vejdovského. Jest
mi milou povinností, že mohu na tomto místě vzdáti vřelý dík svůj
velectěnému učiteli svému p. prof. Vejďdovskému, za mnohou radu
a upozornění, jichž se mi od něho dostalo, jakož i za liberalitu,
s jakou učinil mi přístupnu literaturu potřebnou.
Všechny tři mnou pozorované cysticerkoidy opatřeny byly dobře
vyvinutými přívěsky ocasními a řadí se tudíž k nyní dosti již četným
Al. Mrázek: O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 227
cysticerkoidům, jež pozorovali a popsali: Stečn, D' Udekem,'v. Linstow,
Grasst a Rovellt a nejnověji Hamann. ")
I. Cysticerkoidy tasemnice Taenia fasciata Krabbe (Rud.)
z Cyclops agilis Koch.
(Obr. 1—9.)
Sbíraje srovnávací material za příčinou studia Copepodů z dolů
příbramských, jichž faunou se již druhý rok zabývám, ačkoliv ještě
dosud nemohl jsem z rozmanitých příčin pozorování svá přivésti
k žádoucímu konci, nalezl jsem v druhé polovici měsíce března letoš-
ního roku v Cyclopech přinesených z malé nádržky vodní na Svaté
hoře u Příbrami, „svatohorský rybníček“ aneb i „Jordánek“ zvané,
s dosti kalnou a hlinitou vodou a sice v exemplarech Cyclopů, jež
vesměs náležely obecnému všude druhu ČC. agilis Koch cysticer-
koidní stadium jakési tasemnice.
a) Poznámky historické a biologické.
Není to poprvé, co zárodky tasemnic nalezeny byly v těle
Cyclopů. Již před 12 lety nalezl Gruber?) v litoralních Cyclopech
z jezera bodamského, jež označuje jako C. brevicaudatus zá-
rodky tasemnice, jež kladl k Taenia torrulosa. Bohužel však
jest zpráva Gruberova, jemuž patrně spíše běželo jen © poznání
nového hostitele cestodů než o podrobný morfologický rozbor para-
sita toho, zcela krátká, takže nelze dle ní ani podlé prostého vy-
obrazení, jakéž o tomto zárodku podáno jest u Leuckarta“) s bez-
pečností se vysloviti o povaze a morfologickém významu zárodků
těchto. Avšak zajisté nelze jen tak zhola srovnávati zárodek ten co
1) Stein: Beitráge zur Entwicklunesgeschichte der Eingeweidewůrmer. Zeit-
schr. £. wissensch. Zoologie. Bd. 4. 1853.
D'Udekem: Notice sur deux nouvelles espěces de Scolex. Bullet. de Vacad.
royale des sciences de Belgigue. T. 22, 2. Part. 1855.
v. Linstow: Helminthologische Beobachtungen. Archiv £. Naturg. 52. Jhg.
I. B. 1886.
Grassi und Rovelli: Embryologische Forschungen an Cestoden. Centralblatt
ůr Bakter. u. Parasitenkunde. V. B. 1889.
Hamann: In Gammarus pulex lebende Cysticerkoiden mit Schwanzanhángen.
Jen. Zeitschrift. Bd. XXIV. N. F. XVII. 1889.
2) Gruber: Ein neuer Cestodenwirth. Zool. Anz. I. Jhg. No. 4. p. 74—75. 1878.
3) Leuckart: Die Parasiten des Menschen. II. Aufl. I. Th. str. 464 i 827.
M5
228 Al. Mrázek
do významu jeho s Archigetem a tvrditi, že přímo se mění v po-
hlavně dospělou tasemnici, neprodělávaje při tom stadium cysticer-
kové. Výklad takový nacházíme ku př. u Korschelta a Heidera")
a jest zajisté nesprávný. Podle názorů Grasstho a Rovelliho jest to
=sticerkoid, u něhož podobně jako u Taenia elliptica a mu-
rina nastává vchlípení pozdní.
Přece ale bezpochyby jedná se zde o formu zcela jinou, než
kterou já měl jsem příležitost pozorovati, a byl by to tedy již druhý
cysticerkoid z těla Copepodů. Avšak zde nutno vzpomenouti sobě
ještě jiného mnohem staršího nálezu. v. Lčnstow *) popsal totiž cysti-
cerkoid od Taenia gracilis Krabbe, tedy právě od formy druhu
Taenia fasciata, k níž náš cysticerkoid klademe, velice blízké.
v. Linstow ovšem nalezl cysticerkoid tento („neben einer Anzahl klei-
ner Crustaceen“) v zažívací rouře okouna, „frei im Darminhalt liegend“,
a to zavdalo mu příčinu k domněnce, že cysticerkoid tento zde nor-
málně žije, i nazval jej proto pyšným jménem „ečne freie Cestodem-
amme“. Kam zamýšlené pokusy krmením mladých okounů dospě-
lými proglottidy od Taenia gracilis, jež v. Linstow konati za-
mýšlel, vedly, ač jest-li pak vůbec provedeny byly, není mi známo,
avšak zajisté dle mého náhledu hledati sluší hostitele pravého toho
cysticerkoidu v oněch korýších drobných, po případě docela snad též
v Cyclopech, jež okoun onen pozřel. Že tomu tak, jest vidno z toho,
že přívěsek ocasní scházel u cysticerkoidu toho, ač dle výkresu, jejž
v. Linstow podává, zcela jest patrno, že i tento cysticerkoid opatřen
jest přívěskem ocasním. Jeť přívěsek tento ihned rozrušen šťávami
žaludečními,.jak jsem se přesvědčil na Tritonech, s nimiž jsem konal
v té příčině pokusy krmením. Ostatně já sám též nalezl cysticerkoidy
i ve střevu tritonů čerstvě chycených, jež někdy ještě vězely v na-
polo ztráveném Cyclopu, jindy však byly již vyproštěny. Ale vesměs
cysticerkoidy ty neztrávené až na onen přívěsek ocasní vyšly ven.
Zmíněná práce či zpráva v. Linstowa jest však rázu tak diletantského
a obsahuje mnoho podivných pozorování a náhledů, na což během
této práce budu moci vícekráte upozorniti, že nás to musí až na-
plniti podivením.
Cysticerkoidy mnou nalezené nacházely se v těle Cyclopů pra-
videlně v nejzazší části hrudihlavy aneb též částečně již i v prvém
1) Korschelt und Heider: Lehrb. d. Entwickelungsgeschichte str. 129.
2) v, Linstow: Ueber den Cysticercus Taeniae gracilis, eine freie Cestoden-
amme des Barsches. Arch. f. mikroskopische Anat. 1871. Str. 535—537. Tab. XXI,
fig. 1—5.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 229
volném článku hrudním. Ve většině pozorovaných případů nalézaly
se na hřbetní straně těsně nad rourou zažívací, podobně jak tomu
jest i u Gruberova případu. Avšak toto uložení není nijak pravidlem,
neboť v dosti četných případech uloženy byly cysticerkoidy ty též
1 po stranách roury zažívací, aneb dokonce i pod touto.
Ve všech případech nalezl jsem vesměs pouze jen jediného
cysticerkoida v těle Cyclopa napadeného. Poměrná velikost cysticer-
koidů těchto, jakož i způsob jich uložení v těle svého hostitele zná-
zorněny jsou na obr. 1. tab. V.*) Neobyčejně mohutně vyvinutý pří-
věsek ocasní vine se v těle v četných a rozmanitých záhybech, podlé
toho, kde a jak jest přední část umístěna a zejména, kam oba poly
její jsou obráceny. Avšak nijak nelze v té příčině stanoviti nějakého
určitého pravidla. Uložení celého cysticerkoidu dá se v živých Cyclopech
mnohdy velice dobře sledovati a to až do nejmenších podrobností.
Nikdy však nepozoroval jsem, že by snad vnikal přívěsek ocasní až
do článků abdominalních.
Celý cysticerkoid uložen jest v perienterické dutině svého hostitele
zcela volně, nejsa zahalen nižádnou sekundarní blanou obalnou, jakou
nacházíme v četných jiných případech, a jež pak jest pathologickým
produktem těla hostitelova. Po nějaké bláně takové nenacházíme zde
ani stopy, ať již pozorujeme cysticerkoidy ty ještě v těle Cyclopů
živých aneb i vypreparované exempláry, což však jest ostatně úkazem
zcela pochopitelným vzhledem k tělu hostitelově a poměrně velmi
značné velikosti cysticerkoidů těchto, jakož i při spůsobu jejich ulo-
žení, jenž asi naprosto nedovoluje vytvoření se jakési blány obalné.
Ve příčině rozšíření a vyskytování se Cysticerkoidů těchto v Cy-
clopech ze zmíněného naleziště, třeba zde vytknouti, že bylo skutečně
až úžasné, takže bylo možno přímo mluviti o skutečné epidemii
Cyclopů v dotyčném nalezišti. Mnohdy vůbec těžko bylo nalézti do-
konce exemplář Cyclopa druhu C. agilis, jenž by byl býval prost
tohoto parasita. Jako příklad uvedu zde jen, že jednou mezi 108 Cy-
" clopy nalezl jsem jen 21 exemplárů neinfikovaných parasitem tímto,
takže počet Cyclopů infikovaných by činil skoro plných 80%/,, ačkoliv
jsem přesvědčen, že i toto číslo ještě jest poněkud malé. Na napa-
dených exemplářích Cyclopů na první pohled nebylo lze znamenati
pražádné změny, pohybovali se zcela živě a čile ve vodě a uchování
na živu delší čas, více než měsíc, až do té doby, kdy pozorování pře-
1) Na vyobrazení tomto kreslen jest přední odstavec cysticerkoidu tak jak
Se jeví pod tlakem krycího sklíčka, ač v přirozené poloze v plovoucím Cyclopu
měl by ukazovati svou úzkou postranní část.
230 Al. Mrázek
rušeno následkem zevních okolností. Gruber podotýká, že Cyclopi jež
pozoroval s více již vyvinutým zárodkem tasemnice uvnitř, zcela po-
strádali krůpějí tukových, ovaria pak zakrsala. Dále pak čteme ve
zprávě Gruberově: „Mánnchen mit Parasiten habe ich noch nicht be-
obachtet, diese wůrden bei ihrer Kleinheit wohl zu Grunde gehen,
ehe der Wurm zur erforderlichen Grósse gelangt wáre,“ Ačkoliv pak
cysticerkoid náš vyplňoval rovněž zajisté značnou část dutiny tělní
svého hostitele, přece vždy kapky tukové červeně zbarvené (a v nej-
novější době vlastně za „carotin“ považované) v normalním množství
byly přítomny. Ovaria ovšem skoro vesměs degenerovala mnohdy
úplně, jindy až na malý jedva znatelný zbytek, avšak i zde přece
aspoň v jednom případu, při němž cysticerkoid uložen byl pod rourou
zažívací, pozoroval jsem téměř normalní ovarium a mladá vyvinující se
vajíčka. Avšak o dalším osudu těchto, nemůžeme zajisté trvati v po-
chybnosti, když uvážíme, že veškeří Cyclopové mnou pozorovaní se
značněji vyvinutými vajíčky ve svém nitru aneb již vaky vaječnými
opatření, prosti byli cysticerkoidů. Cysticerkoidy ty vyskytovaly se
právě tak zhusta jako v samicích, ne-li snad ještě četněji v samcích,
ano setkáváme se zde dokonce s tím velice zajímavým zjevem, že
samečkům přese vše jejich menší rozměry, daleko méně za obtíž byly
než samicím. V napadených samečcích nacházel jsem totiž vždy zcela
normalně vyvinuté varle, chámovody jakož i spermatophory, z nichž
při vymáčknutí jich vyřinulo se obyčejné množství tělísek chámových.
Příčiny tohoto zjevu spočívají zajisté jednak v tom, že ku vytvoření
samičích produktů pohlavních potřebí jest mnohem větší množství
látky než při produktech samčích, i jest tudíž zde odnětí části látek
výživných parasitem mnohem citelnější, jednak pak zajisté působí
parasit tento více ještě než odnímáním potravy tím, že zaujímá značnou
část dutiny tělní a překáží tak volnému vývoji pohlavních samičích
organů a produktů jejich, jež mnohem větší rozlohu zaujímají než
organy samčí.
Kdežto Gruber nalezl ve svých Cyclopech velice různá stadia
vývoje, od nejmladších stadií počínaje až ku červu skoro 1 mm veli-
kému, a kdežto rovněž i Hamann nejnověji u Cysticerkoidu od Taenia
sinuosa z Gammarů více různých stadií vývoje pozorovati mohl,
nepodařilo mi se, ačkoliv jsem prohledal velmi značné množství
Cyclopů všech stupňů vývoje, nalézti než vesměs cysticerkoidy, jež
stály všechny na stejném celkem stadiu vývoje, totiž cysticerkoidy
již úplně vyvinuté. Nutno následkem toho předpokládati, že infekce
Cyclopů zárodky této tasemnice udála se již před nějakou dobou, že
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 231
pak od toho času neopětovala se již příležitost, aby Cyclopové tito
sežrati mohli opět nových zárodků. Zde však slušno všimnouti si
dobře ještě i jiné okolnosti, jež zde padati musí na váhu. Veškeré
cysticerkoidy nalezeny byly pouze a výhradně v druhu Cyclops
agilis Koch, kdežto v ostatních Copepodech a vůbec korýších zmí-
něného rybníčku *) nenalezl jsem přese vše svoje nejúsilnější pátrání
v tom směru ani jediný exemplář tohoto parasita. Při zeela nepatrných
rozměrech oné nádržky vodní, v níž korýši tito žiji, jakož i při rovněž
nepatrné její hloubce, nelze zde též přijímati nějaký přesněji vyzna-
čený rozdíl života litoralního a pelagického, jímž by se snad zjev ten
mohl vysvětlovati.' Ovšem že druh Cyclops viridis Fschr., jenž
nás zde nejvíce interessuje, spolu s Diaptomem zaujímal rovnoměrně
střed i pobřeží nádržky oné, kdežto Cyclops agilis spíše na
samotný břeh byl omezen. Nelze však zajisté ani též věřiti v jakousi
lokalisaci našeho parasita na tento poslední druh, v tom smyslu totiž,
že by jedině v něm zdárně se mohl vyvíjeti, kdežto by v dutině tělní
druhého druhu žíti nemohl. Taková myšlénka nijak by se zajisté ne-
zamlouvala, vždyť oba druhy Cyclopů žijíce za těchže podmínek život-
ních, zajisté příliš neliší se v histochemických poměrech svých, jež
jedině by mohly míti zde nějaký vliv, ač opět v této příčině jest
charakteristické, že dospělé tasemnice nijak též nebývají omezeny jen
na jeden určitý druh, nýbrž mohou se vyskytovati i v dosti různých
hostitelích. Pro tyto poměry důležito jest srovnání s druhým cysticer-
koidem z jiného naleziště, o němž později jednáno bude podrobněji
a jenž nalezen byl současně ve dvou různých druzích Cypridek z jedné
a téže lokality, totiž v Cypris ovum a Cypris compressa.
V tomto druhém případě jsem však opět marně pátral po cysticer-
koidech těch v ostatních korýších téhož naleziště, totiž v Cyclopech
a Asellech.
Příčiny toho, že omezen byl cysticerkoid pozorovaný výhradně
na druh Cycl. agilis jsou tedy patrně asi jiné, zevní. Nelze s bez-
© pečností říci, zda-li by snad byl správným názor ten, že infekce hro-
madná dála se v době, kdy Cycl. agilis nebyl-li jediným oby-
vatelem oné nádržky vodní z čeledi Cyclopidů, tož aspoň velice po-
čtem svým převládal, kdežto Cycl. viridis, jenž asi v době té nej-
výše jen sporadicky vystupoval, silně se rozmohl teprvé tehdy, když
doba epidemické, abych tak řekl, infekce již minula, takže jen po-
1) Diaptomus coernleus, Cyclops viridis, Canthocamptus minutus, Daphnia
pulex, Cypris ovum, Cypris compressa. :
239 Al. Mrázek
různu se vyskytující exempláry infikované mezi velikým množstvím
zdravých exemplárů snadno uniknouti mohly pozorování. Při výkladu
takovémto musili bychom počítati i s tou okolností, že Cyclopové
napadení parasitem nedosáhnou asi takového stáří jako exempláry
zdravé, a že jeví se tudíž mezi nimi stálé ubývání, jež pak ovšem
při infekci jen sporadické mnohem znatelnějším způsobem se jeví než
při infekci hromadné.
Zmíněný fakt dal by se však vykládati ještě jinak. Jednoduše
totiž by mohlo se říci, že Cycl. viridis jeví se naproti parasitům
daleko větší měrou citlivějším, než C. agilis, takže infikované exem-
pláry prostě vzaly za své a udržely se pouze exempláry zdravé, jež
pak tehdy když nebezpečenství nákazy minulo, opět silně se rozmohly.
Avšak proti tomu dají se uvésti pozorované mnou dosti četné pří-
pady, kde exempláry C. viridis z téhož naleziště napadeny byly
parasitními drobounkými flagelláty a sicé měrou tak úžasnou, že celá
dutina tělní naplněna byla těmito flagelláty, jichž počet šel do sta-
tisíců.) Exemplář Cyclopa takto napadený význačný byl čistě kří-
dovou barvou své hrudihlavy, tak že již v přírodě v oné nádržce
vodní na dosti velkou poměrně vzdálenost ve vodě byl znatelným.
A přece tito Cyclopové, ač ještě kryti byli mimo to na povrchu
celými trsy Vorticell a Opercularií zcela čile se pohybovali a dali se
delší čas na živu udržeti, což zajisté svědčí o značné jich houževna-
tosti oproti všelikým vlivům nepříznivým. Ať však jest příčina zjevu
zmíněného jakákoliv, jisto jest, že doba, ve které infekce se udála
jest patrně v souvislosti s biologickými poměry hostitele dospělé
tasemnice. Ježto však tímto jsou v tomto, jakož i v následujícím pří-
padu naše husa a kachna domácí, tedy zvířata bezprostředně podro-
bená libovůli lidské, jest patrno též, že nelze zde žádného pravidla
vyřknouti, nýbrž že jest hromadné objevení se cysticerkoidů těchto na
některém nalezišti zcela jen náhodě ponecháno.
b) Poznámky morfologické.
Když jsme takto v předcházejících řádcích poněkud obšírněji
pojednali o biologických poměrech pozorovaného cysticerkoidu Cyclopů,
můžeme již přistoupiti konečně k podrobnému vylíčení morfologických
jeho znaků.
") Tentýž zjev pozoroval jsem ostatně ku konci měsíce února letošního
roku iu Cyclops signatus Koch z královské louky u Prahy.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 233
Vyvinutý cysticerkoid tak jak jsem měl příležitost jej pozoro-
vati, složen jest především ze dvou velice různých částí: předního
kulovitého odstavce, v němž uvnitř vytvořena jest hlavička budoucí
tasemnice dospělé a potom z úzkého ale mohutně vyvinutého přívésku
ocasního (obr. 2.). Užijme názvu, jejž užívá ku př. i Grasst a nazý-
vejme jednoduše přední odstavec tělem, druhý pak ocasem cysti-
cerkoidu. :
Všimněmež si nejprve těla. Toto jeví se v té poloze, jak je oby-
čejně pozorovati můžeme tvaru přibližně okrouhlého neb i někdy více
zase protáhlého, spíše elliptického. Podle toho kolísá pak i průměr
(kolmo na osu podélnou vedený) od 012—0'18 mm. Na předním
pólu pozorujeme dosti hluboký zářez, na místě kde stěna cysty vchlí-
pila se dovnitř ku vytvoření hlavičky. K tomuto polu se též obrys
těla poněkud s obou stran přiostřuje. Otočíme-li však cysticerkoid
tento o 909 takže na něho nyní pohlížíme se strany, vidíme, že není
tělo nijak tvaru kulovitého, nýbrž že jest naopak v jednom směru
silně smáčklé, takže obrys jeho v této postranní poloze představuje
protáhlou ku přednímu konci trochu přiostřenou ellipsu (obr. 3.) Po-
dobný tvar shledal i Hamann u cysticerkoidu od Taenia sinuosa
neb praví: „Ihr Leib ist von eifórmiger Gestalt und abgeplattet,“
ačkoliv však dále ve své jinak pěkné práci stále nesprávně nazývá
tento přední odstavec cysticerkoidu „kugelfórmiger Abschnitt“, rovněž
jako i Stein u Cyst. z Tenebrio molitor, jenž patří dle Grasstho
k Taenia microstoma Duj. Lze však říci, že jest tělo tvaru
čočkovitého. Značné sploštění toto nemohlo nezpůsobiti i značnou
modifikaci předního vchlípení. Toto není přesně kruhovitě nálevkové,
nýbrž jest se dvou stran více do plochy smáčklé i leží rovina jeho
právě v ose sploštění těla. Následkem toho jest tvořeno vchlípení to
jaksi dvěma pysky, jež leží v rovině na osu sploštění kolmé.
Toto velice značné sploštění můžeme považovati za velmi vý-
hodné přizpůsobení se zvláštním poměrům těla hostitelova, jímž jest
umožněno velice vhodné uložení cysticerkoidu mezi stěnou tělní
a rourou zažívací a sice tak, že není tato tím nijak stlačena aniž jí
jest překáženo ve stálém peristaltickém pohybu jejím, jenž jest pro
výživu těla Cyclopova velmi důležitým.
Tento přední odstavec cysticerkoidu jest poměrně dosti průsvitný,
takže přemnohé detaily ústrojnosti jeho možno již na živých nepo-
rušených exemplářích pozorovati, zvláště použijeme-li jednoduchého
způsobu kompresse, ubíráním vody pod sklíčkem krycím. Pro silnou
neprostupnou vrstvu cuticularní těžko jest tělo to přístupno obvyklým
234 AL. Mrázek
barvivům. Pro rychlé zbarvení hodící se výborně jmenovitě k oka-
mžitému zkoumání jich možno použiti s prospěchem zeleně méthylové
dle známého předpisu.
Nejzevněji na periferii těla vystupuje slabá nejvýše as 0:005 mm
silná vrstva velice jemná a hyalinní, jež na živých cysticerkoidech
mnohdy, zvláště při slabších zvětšeních nesnadno se dá s bezpečností
konstatovati, neb optický dojem, jejž působí, rovná se velice dojmu,
který vůbec vzniká lomem paprsků světelných na periferii těla kulo-
vitého. Vrstva tato jest jen slabě barvitelná, povahy jako rosolovité
a obaluje celé tělo, ponechávajíc pouze na zadním polu volný prostor,
jímž ocasní přívěsek z těla ven vystupuje. Jako zvláštnost histoche-
mickou vrstvy této vytknouti dlužno, že po užití alkoholu naprosto
mizí. Hamann považuje tuto hyalinní vrstvu za nejzevnější vrstvu
kutikularní, což nezdá se mi býti případným, spíše jest to pouhá vy-
loučenina snad rosolovité povahy, mající ochranný účel. Teprvé pod
touto vrstvou nalézáme vlastní kutikulu (obr. 4. b. cu), jež jest na
zevnějšek velice ostře konturována. Vrstva tato jeví na periferii své
radialní čárkování, jež způsobují velice četné kanálky porové. Pory
tyto jsou nad míru husté, a ježto pak jsou od sebe pravidelně vzdá-
leny, tvoří na povrchu kutikuly pravidelné řady rovnoběžné ve směru
aeguatorialním i meridionalním. Tím snadno může vzniknouti, zvláště
při slabších zvětšeních omyl, že jsou to vlákna okružní svalová, jak
se domýšlel i v. Linstow *): „Der Cysticercus hat eine doppelte Hůll-
membran, von denen die ussere homogen die innere fein punktirt
ist; die Půinktchen entsprechen warscheinlich den optischen Durch-
schnitten von Muskelfasern, die man auf der Fláche als parallele
Ouerstreifune sieht“. Výkres, jejž Lčnstow podává (Tab. XXI. fig. L)
ukazuje však místo onoho jemného tečkování velice hrubá a poměrně
řídká zrnka. Pod touto vrstvou kutikularní stává se již poměr a sled
jednotlivých dalších vrstev nezřetelným, což způsobeno jest zejména
tenkou poměrně stěnou celé cysty. Stěna cysty chová v sobě porůznu
roztroušená nepříliš četná tělíska vápnitá (obr. 4. 6. v) různých ne-
pravidelných tvarů, často dvojitě konturovaná, jichž velikost činí
0:005—0009 mm. Ve značnější míře nakupena jsou tělíska tato jme-
novitě na předním polu po obou stranách vchlípení, kdež jest též
stěna cysty daleko mohutnější než na ostatních místech. Avšak musím
na tomto místě s určitostí a důrazně vytknouti, že tato vápnitá tě-
líska vyskytovala se pouze v této zevní cystě, jak o tom všechna
1) Na cit. m. pag. 536.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 235
moje pozorování dávají souhlasné svědectví. Ve skolexu samotném
však tělíska tato scházejí úplně, ač ovšem i skolex opatřen jest svými
tělísky vápnitými, ale zcela jiného rázu, o čemž v dalším ještě jed-
náno bude. Od tohoto pozorování uchyluje se zpráva Hamannova
ohledně cysticerkoidu od Taenia sinuosa; týž kreslí celý skolex
i cystu prostoupené stejnoměrně tělísky vápnitými, avšak dle určitosti
výkresu Hamannova zdá se, že nelze nijak o správnosti toho pochy-
bovati. v. Linstow však u cysticerkoidu od Taenia gracilis již byl
v pochybnosti, zdali tělíska ta náležejí skolexu či stěně cysty.
Vnitřní dutinu cysty vyplňuje skolex. Jak již z předu bylo pra-
veno, neměl jsem po ruce než téměř stejně stará stadia vývoje, takže
nemohl jsem bohužel blíže první základy a další vytváření se skolexu
sledovati. Pouze ve dvou případech nalezl jsem skolex zcela volně
ještě v dutině cysty stojící (vyobr. 4. Tab. V.). Cysticerkoid s tako-
výmto skolexem představuje nám zajisté poněkud mladší stadium
a další vývoj děje se pak bezpochyby jen prostým vzrůstáním skolexu,
až posléze tento vyplňuje celou téměř dutinu cysty, takže v živých
exemplářích kontury jeho poněkud znatelnějšími se objeví namnoze
teprve užitím kompresse (obr. 5. tab. V.).
Vedlé obyčejných normalních čtyř přísavek pozorujeme na sko-
lexu především věneček háčků rostella. Háčky tyto jsou poměrně dosti
veliké, měříť 0:055—0068 mm a přítomny jsou obyčejně v počtu 8,
někdy však i 9. Význačný tvar, jakož i postavení jejich znázorněny
jsou na vyobr. 6., 7. a 8. tab. V. V jediném pouze případu nalezl jsem
háčky ty velmi odchylného tvaru i velikosti. Měly pouze 0025 mm
zdélí a vlastní zub byl velmi slabě vyvinut v porovnání s kořenem
háčku (obr. 9. a, b, tab. V.). Možno, že představují nám mladší teprve
se tvořící háčky, avšak ježto skolex již celý prostor zaujímal a na-
proti tomu i u skolexu, jaký je vyobr. na obr. 4. již zcela normální
háčky byly vyvinuty, byl by se musil vývoj jich z jakékoliv příčiny
v tomto případě opozditi. Možno ale též, že se zde jedná jen o na-
hodilou deformaci jakousi; že by zde činiti bylo s nějakým snad jiným
druhem, není nijak pravdě podobno, ježto ostatní organisace cysti-
cerkoidu nijakých zvláštností nevykazovala.
Podotknuto bylo již svrchu, že ve skolexu nacházejí se zvláštní
tělíska vápnitá. Tato jsou velice malá, daleko menší než ona z cysty,
obnášíť průměr jich pouze as 0:002—0'003 mm, nakupena pak jsou
těsně vedle sebe v jakýsi komplex souvislejší podoby láhvicovité.
Úzká přední jeho část vniká v podobě předního sloupku (obr. 4. 6 vt),
až do vnitřní prostory mezi háčky, za těmito pak na zad se rozši-
236 AL. Mrázek
řuje. Zajisté musíme tuto část, v níž tělíska jsou uložena, za vchlí-
pené rostellum považovati. v. Lénstow ve zmíněné již své zprávě
praví: „In der Verlingerung der Spitzen der Haken zeigt sich ein
schlauchfórmicer, mehrfach abgeschnůrter Kórper, der offenbar die
erste Anlage der Tánienproglottiden darstellt.“ Jest opravdu velice
divno, jak k tomuto falešnému názoru mohl autor přijíti, neb kdyby
byl jen zběžně aspoň porovnal svoji úg. 1. s úg. 5., byl by byl musil
poznati pravý význam toho a mylnost svého náhledu. U cysticerkoidu
z cypridek věneček háčků více od povrchu skolexu do vnitra posunut,
místo pak, kde jich vychlípení se děje, jest zřetelně vlnitě zprohýbáno,
a v tomto leží tedy „schlaufórmiger, abgeschnůrter Kórper“ na přídě
skolexu, ač tak zajisté ani v. Linstow netroufal by si to vykládati
jako základ proglottidů.
BSkolex uvnitř cysty nalezá se téměř v neustálém sice, ale přece
jen velice nepatrném pohybu, jenž omezen jest na povlovné, sotva
znatélné stahování a roztahování přísavek a posouvání vchlípeného
rostella.
Na zadním svém polu nese tělo přívěsek ocasní. U druhu na-
šeho jest tento již na prvý pohled nesmírně nápadný svou neobyčejnou
ano možno říci takřka ohromnou délkou, jež až i 20krát převyšuje
délku předního odstavce čili t. zv. těla. Ze všech pozorovaných až
dosud cysticerkoidů opatřených přívěsky ocasními, honosí se zajisté
náš cysticerkoid přívěskem nejdelším. O délce jeho nás nejlépe po-
učiti může obr. 2. tab. V., kdež nakreslen jest zcela věrně dle exem-
pláru čistě vypraeparovaného, avšak i zde jest přece jen konec pří-
věsku vytažen v úzký cípek, z něhož nakreslena jen prvá třetina.
Přívěsek tento leží svinut v rozmanité a četné kličky v dutině tělní
Cyclopů (obr. 1.).
Přívěsek tento jest poměrně všude stejně široký, válcovitý, as
0035 mm v průměru mající, pouze přední část přívěsku tohoto těsně
za tělem zdélí as 1—1', průměru těla jest poněkud silnější majíc
as 0:04—0'05 mm v průměru a zdá se, že povstává mírným spirálním
stočením přívěsku tohoto, jak jej vidíme v dalších částech jeho délky.
Na to poukazuje již i laločnatost tohoto odstavce, sníž se na jiných
místech již nesetkáváme. S tělem souvisí přívěsek ocasní pomocí kra-
tičkého náhle až na 0-0065 mm zúženého odstavce, jenž jest struktury
zřetelně vláknité, což souvisí asi s přítomností vnitřní vrstvy svalové.
Do vnitra těla prostupovati musí odstavec ten silnou vrstvu kutiku-
larní, jež kolem něho tvoří zřejmě vyzdvižený val, čímž ostře se liší
cysticerkoid tento od cysticerkoidu druhého z Cypridek, kdež poměry
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 230
ty jsou zcela jiné, jak později uvidíme. Krátký onen vláknitý odstavec
spojovací souvisí zřejmě se středem rozšířené přední části ocasu se
táhnoucím svazem vláknitým, jenž již za živa, zvláště pak ale na sly-
cerinových praeparatech vystupuje zřetelně. Svaz tento tvoří velice
mírnou spirálu i jest zajisté úkolem jeho dodávati přívěsku ocasnímu,
respective přední jeho rozšířené části větší pevnosti a tím spolu ire-
gulovati uložení těla cysticerkoidu v těle Cyclopově, když by snad
peristaltickým pohybem roury zažívací neb silným smrštěním svalů
byl z nejvýhodnější své polohy vyšinut. Alespoň naskytla se mi mnoho-
kráte příležitost, že mohl jsem pozorovati tehdy, když ku př. posu-
nutím sklíčka krycího přišlo náhodou tělo cysticerkoidu do takové
polohy, že podélná osa jeho tvořila s podélnou osou předního roz-
měrným povlovným pohybem vrátilo se tělo v dřívější svou rovnovážnou
polohu, při čemž pozorovati lze bylo jen ohýbání oné vláknité části,
jež do těla vniká. Snad následkem přítomnosti tohoto svazu, snad
i následkem svého spiralního stočení, vyznačuje se přední část ocasní
mnohem větší konsistencí než část další. Jeť vůbec totiž tento pří-
věsek ocasní velice tažný a dá se z těla Cyclopova velice těžko vy-
preparovati neporušený v prvotní své podobě, nýbrž obyčejné se při
tom vytáhne v úzké vlákenko 2 až 3 centimetry dlouhé. Ve většině
případů však zůstal odstavec přední při tom netknut aneb i když byl
trochu povytažen, ihned jakmile napjetí nastalo, spiralně v předešlý
svůj tvar se stáhl, což nelze o ostatní části ocasu říci.
Co se histologickč struktury ocasního přívěsku týče, jeví se po-
zorován jsa ještě ve stavu úplně čerstvém, totiž ještě v neporušeném
těle svého hostitele aneb ihned po vyniknutí svém do vody, složeným
býti z hyalinní celkem hmoty obalné a vnitřního drobnozrného obsahu
S porůznu roztroušenými většími zrnky. Na povrchu celého přívěsku
pak jeví se jakési dosti hustě za sebou následující, ale velmi nepa-
trně mnohdy znatelné mělké rýhy neb zaškrceniny, jež však, když
ocas již nějaký čas ve vodě ležel, úplně vymizí. Použitím různých
reagentií a barviv rozdíl označený mezi hmotou obalní a vnitřním
obsahem vynikne velmi zřetelně a ve střední hmoté objeví se velice
četná dobře se barvící jádra velikosti 00025 mm (obr. 10. tab. V.). Jest
to zajisté parenchym, jakým bývají vyplněné nedospělé články ta-
semnic.
Dle analogie s jinými podobnými cysticerkoidy nese tento pří-
věsek ocasní prvotní háčky embryonalní. Avšak ježto jest velice ne-
snadno vypreparovati celý přívěsek neporušený z těla Cyclopova,
238 AL Mrázek
snadno mohou velice drobné háčky tyto ujíti pozorování. Mimo to
obrácena pozornost má na vyskytování se jejich teprve v Praze, v době,
kdy již počínal jsem pocitovati citelný uedostatek čerstvého materialu.
Následkem toho podařilo se mi nalézti pouze jednou dva háčky ta-
kové nedaleko za předním odstavcem přívěsku ocasního. Není však
dle pozorování tohoto pochyby, že v této příčině nijak neodchyluje
se cysticerkoid tento od jiných cysticerkoidů různými badateli po-
zorovaných.
To jest úhrnem vše, co bylo nám možno o cysticerkoidu tomto
pověděti i zbývá nyní pouze, abychom vyšetřili, které dospělé ta-
semnici cysticerkoid tento náleží. Při určování tom jako na charakter
druhový spoléhati možno jedině na tvar, velikost a počet háčků
rostella. Tvarem svým souhlasí háčky ty úplně s výkresem háčků od
Taenia fasciata Krabbe (Rudolphi), jak podává jej Krabbe ve
své výtečné monografii tasemnic ptačích.“) Diagnosa Krabbeova, pokud
se k háčkům vztahuje zní: „Uncinulorum 8 corona simplex, guorum
longit. 0:057 mm.“ Pozorovaná mnou velikost háčků mezi 0'055—0068
mm sice s tím zcela nesouhlasí, ale přece údaj Krabbeův do intervallu
toho zcela se hodí. Vždyť vidno z mých pozorování, jak značně ve
velikosti háčky tyto mohou kolísati a Krabbe zajisté nevládl tak četným
materialem, jaký já měl jsem příležitost zkoumati. Proto myslím, že
zcela bezpečně možno cysticerkoid náš ku druhu Taenia fasciata
klásti. Tasemnice tato jest velice podobna tvarem i počtem háčků
druhu Taenia gracilis Krabbe, jejíž háčky ovšem dosahují délky
až 0:077— 008 mm a jejíž cysticerkoid nalezený v. Lonstowem bezpochyby
rovněž v korýších žije. Hostiteli této tasemnice jsou Anas boschas
dom., Anas Penelope a Mergus merganser, kdežto naši ta-
semnici uvádí Krabbe z Anser cinereus dom. Chtěli-li bychom
býti příliš úzkostlivými, musili bychom bezpečné definitivní rozhodnutí
v této věci ponechati experimentálnímu chovu dospělých tasemnic
krmením. Tasemnici dospělou ovšem můžeme mnohem snáze a bezpečněji
určiti, neb použiti můžeme zde jiných ještě charakterů rozlišovacích,
než choulostivých mnohdy poměrů háčků. Tolik ale přece i v tako-
vémto případu jest jisto, že jedná se zde o tasemnici našeho domá-
cího ptáka, totiž husy neb po případě snad kachny, pro niž nyní
tedy zjištěn cyklus vývoje.
") Krabbe: Bidrag til Kundskab om Fuglenes Baendelorme. Vidensk. Selsk,
Skr. V. Raekke. naturv. Afd. 8 Bd. VI. str. 300 (52), fig. 156, 157.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních, 239
II. Cysticerkoidy tasemnice Taenia coronula Dujardin z Cypris ovum
Jur. a Cypris compressa. Baird.
(Obr. 11—14.)
Jelikož cysticerkoid předešlý na zmíněném nalezišti v tak ne-
obyčejném množství se vyskytoval, zdálo se mi býti zajímavým, vy-
šetřiti, zda-li by se snad neobjevil v Cyclopech z jiných nalezišť,
jmenovitě z nalezišt nejbližšího okolí. Při pátrání v tomto směru na-
lezl jsem v malé studánce neb lépe řečeno kaluži luční skoro zcela
travou zarostlé, as 100 kroků za Hatěmi u Příbrami, druhého po-
dobného cysticerkoida, tentokráte však nikoliv opět v Cyclopech, nýbrž
současně ve dvou obyčejných druzích našich Ostrakodů v Cypris
ovum a Cypris compressa. Jest to, pokud vím, prvý případ
vyskytování se cysticerkoidů u Ostrakodů.
Cysticerkoidy ty byly zde opět nesmírně rozšířeny, avšak tento-
kráte přistupovala k tomu ještě i ta okolnost, že kdežto v případě
prvém nalezl jsem v Cyclopech vždy jen jediný exemplář, nyní vy-
skytovaly se cysticerkoidy tyto v obou cypridkách v počtu rozmanitém,
jenž kolísal mezi číslem 1—5. V menší Cypris ovum nacházel se
z pravidla vždy jen jediný exemplář, řídčeji i dva, ve větší Cypris
compressa přicházel však jediný jen cysticerkoid poměrně nej-
řidčeji, obyčejně 3, 4 až i mnohdy 5. Cysticerkoidy tyto ležely v těle
Cypridek na straně hřbetní zcela volně, rovněž jako cysticerkoid pře-
dešlý postrádajíce vůbec obalné blány. Na životní poměry svých ho-
stitelů možno říci, že tyto cysticerkoidy téměř nijak rušivě asi ne-
působí, neboť napadené jimi cypridky zcela volné dále se množily,
takže mnohá Cypris vedlé dvou až tří cysticerkoidů chovala 2—3
vajíčka.
Velikostí svou roven jest celkem cysticerkoid tento úplně pře-
dešlému, neboť příčný průměr těla jeho jest asi 0'14—0:19 mm. Obrys
- těla jest opět zaokrouhlený neb vejčitý (obr. 11.). Avšak cysticerkoid
tento vyznačuje se zvláštní podivnou vlastností, jež při nejslabších
zvětšeních jest okamžitě nápadnou. Kdežto u předešlého cysticer-
koidu byl povrch zcela hladký, jest tento druhý cysticerkoid na celém
povrchu svém silně svraštělý, totiž vytvořeny jsou na povrchu velmi
četné, mělké ovšem jamky, takže cysticerkoid jest pak místo tvaru
sphaeroidalního spíše polyedrického s plochami do vnitř poněkud pro-
máčklými. Jest nejisto, zda příčinu tohoto zjevu hledati třeba v růz-
ném a nestejném stažení vrstvy svalové na jednotlivých místech či
240 | Al. Mrázek
v různém tlaku a napjetí velmi mocné kutikuly. Následkem tohoto
značného svraštění povrchu jest i obrys ovšem modifikován a jest
více hranatý a vlnitý. Tělo opět není sice dokonale kulovité, jak
při pohledu se strany seznáváme, avšak sploštění jeho není již ni-
kterak příliš značné, nýbrž obrys těla tvoří ellipsu dosti vysokou,
na předním polu poněkud obloukovitě seříznutou (srovn. obr. 12.
tab. V.). Menší sploštění toto nalézá svého přirozeného vysvětlení,
uvážíme-li rozměry těla Cypridek, jež jsou poměrně mnohem objem-
nější než tomu bylo u Cyclopů, i nejeví se zde tudíž potřeba tak
značného sploštění jako u cysticerkoidu předešlého.
Následkem menšího sploštění těla dá se již z předu očekávati,
že musely nastati i změny ve tvaru přední vchlípené části, u poro-
vnání s cysticerkoidem od Taenia fasciata, a skutečně jest tomu
tak. Jest zde sice ještě patrně vchlípenina tvořena dvěma mohutnými
pysky, ale na obou sploštěných stranách vystupuje již zvláštní kuti-
kularní val, jenž skaždé strany spojuje oba pysky (srovn. obr. 11.),
čemuž dokonce tak nebylo u prvého cysticerkoidu, takže zde jest
vehlípení vlastně téměř již kruhovitě nálevkovité.
Vrstvy, z nichž složena jest cysta obalná, jsou zajisté totožné
jako u cysticerkoidu předešlého, avšak s tím důležitým pro nás roz-
dílem, že stěna cysty a tudíž i jednotlivé vrstvy její jsou zde mnohem
mohutnější, než cvsticerkoidu od Taenia fasciata, čímž stává se,
že lze daleko lépe jednotlivé vrstvy její a struktum jejich poznati,
než to možno bylo v případě předešlém. Mimo to ale vyznačuje se
forma tato ještě značnější průsvitností a hodí se tím velice dobře
k studiu mikroskopickému, neb umožněno jest tím i sledování ta-
kových zjevů organisace vniterné, jež jako na př. soustava exkreční,
u formy předešlé zcela pro nepřízeň pletiv unikaly pozorování.
Nejzevnější hyalinní (obr. 11. A) vrstva jest zde sice poněkud
již slaběji vyvinuta, ale přece jest zcela zřetelna. Vrstva kutikularní
(cu), jež nyní ihned následuje, jest neobyčejně mohutně vyvinuta
a rovněž prostoupena četnými kanálky porovými, jež jeví se jako
husté radialní čárkování. Avšak zde možno pozorovati, jak vrstva
tato zcela beze jakéhokoliv ostrého ohraničení přechází v dosti širokou
rovněž hyalinní vrstvu. 'Tlouštka obou těchto zmíněných vrstev jest
asi 0:015—0018 mm. Zjev tento popisuje i kreslí zcela správně rovněž
Haman "): „Diese Streifung, in fig. 2 mit d bezeichnet, tritt also nur
peripher auf; unterhalb derselben ist die Schicht hell und zeigt keine
') Na uv. m. str. 5.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 241
Veránderungen.“ Dále praví ale Hamann: „Weiter in der Figur mit
d bezeichnet, liegt eine fasrige Schicht, die wohl als subcuticulare
Muskelschicht gedeutet werden muss,“... To však jest asi ovšem
omyl, jenž zaviněn byl nejspíše nepříznivostí materialu. Já u tohoto
svého cysticerkoidu vidím za onou jasnou subkutikularní vrstvou ve-
lice dobře vyvinutou nejprve vrstvu, již za hypodermalní, za matrix
kutikuly chci považovati. Vrstva tato označena jest četnými velmi
zřetelnými vřeténkovitými jádry. K dokázání této vrstvy nejlépe se
hodí zeleň méthylová (dle známého předpisu s 19, kysel. octové),
již jsem již z předu byl uvedl jako výborný prostředek k rychlému
zbarvení a spolu i fixování cysticerkoidů, neb proti jiným barvivům
jeví velikou sílu penetrační. Zde podotknouti chci již též, že touto
reagencí podařilo se mi fixovati a znázorniti apparát exkreční zcela
jako za živa, beze vší změny. Použijeme-li tedy tohoto zbarvení
a zkoumáme cysticerkoid v glycerinu, vidíme vrstvu tuto velice přesně,
jádra jsou zřetelně zbarvena a ostře vynikají. „Uložena jsou po celém
obvodu v řadách těsně k sobě stlačených a s periferií rovnoběžných
(hp). Počtu řad těchto ubývá k přednímu polu, největší tlouštky pak
dosahuje vrstva tato na zadním polu na těch místech, kde souvisí
přívěskem ocasním. Podle tohoto pozorování umožněn bude asi i vý-
klad jasné vrstvy subkutikularní. Jest to asi nejspodnější a spolu
i nejmladší dosud nedifferencovaná a kanálky neprostoupená vrstva
kutikuly. Teprve pod touto hypodermalní vrstvou vidíme dále zře-
telnou vláknitou vrstvu svalovou (sv), za níž pak následuje dále do
vnitra mocná parenchymová jemně zrnitá vrstva (p). Poměry tuto
nyní vylíčené jsou velice důležity pro morfologický výklad vrstev
u třetího níže líčeného cysticerkoidu, kdež nacházíme další zajímavé
modifikace.
Co týče se skolexu samotného, musím zde opět připomenouti,
že veskrze spokojiti jsem se musel s oním stadiem, kde skolex již
úplně vyvinutý celou dutinu vnitřní vyplňoval. Ježto jest zde stěna
cysty mohutnější, jest pochopitelno, že vlastní skolex jest poměrně
dosti malý. Háčky na rostellu sestaveny jsou v Široký věneček v počtu
99—31: Nejčetněji však obnášel počet jejich 23—27. Háčky ty jsou
tvaru velice úhledného. Vlastní zub háčku jest silně zahnut, přední
výběžek kořenový pak jest mohutně vyvinut a značněji rozšířen v ose
na podélnou rovinu celého háčku kolmé (obr. 13.). Rovněž 1 zadní
výběžek kořenový jest v téže ose rozšířen, ale výběžek tento jest
velice jemný a plochý, pouze s poněkud silněji stlustlým krajem, jenž
při pohledu z profilu jedině jest viditelný. V profilu jeví se háčky
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 16
242 Al. Mrázek
- podoby, jaká je vyobrazena na obr. 13 a. Následkem rozšíření vý-
běžků kořenových obdržíme při pohledu z předu velice zvláštní po-
dobu (srovn. obr. 13. c). Velikost háčků: 0015 mm. Tělísek vápnitých
ve skolexu nikdy jsem nenalezl. Ve skolexu jest již velmi pěkně
vyvinut apparat exkreční (obr. 11 ex), jenž velmi dobře se dá sle-
dovati a jeví se ovšem způsobem vůbec pro cestody již odjinud
známým a platným. Tak, jak jej možno na skolexu v cystě pozo-
rovati, vidíme především obvodní kruh, při normalní poloze objímající
věneček háčků, ač kdyžby se skolex a jmenovitě i rostellum vychlí-
pily, změnil by se ovšem podstatně tento vzájemný poměr, avšak to
může zde býti pro nás věcí vedlejší. Do tohoto kruhu obvodního
vstupují čtyry hlavní podélné větve, jež od zadu přicházejí. Bezpochyby
souvisí větve tyto s exkrečními kanály ve stěně cysty uloženými, ač to
nebylo lze přímo zjistiti. Pouze znáti bylo, že větve ty se na zad
ven ohybají, ale za ohybem tímto nebylo možno dále jich sledovati.
V té poloze, v jaké obyčejně cysticerkoid pozorujeme, se vždy dvě
a dvě větve s každé strany kryjí, takže jednu vidíme při vysokém,
druhou při nízkém postavení tubu. Z větví těchto, jakož i z před-
ního kruhu obvodního vycházejí opět sekundarní větve postranní, jež
se opět dále dělí, avšak pro stálé stahování se skolexu, při čemž
mnohdy i nejsilnější větve na delší čas úplně zmizely, nebylo možno
sledovati exkreční kanálky tyto dále až do vytvoření oné husté sítě
nejjemnějších kapillár, jak to odjinud známo.
Ono místo na zadním polu, kdež vniká ocasní přívěsek do
nitra těla, upraveno jest zcela jinak než u cysticerkoidu od Taenia
fasciata a má zcela týž tvar jako u Hamannem pozorovaných cysti-
cerkoidův od Taenia sinuosa a T. tenuirostris. Vrstva kuti-
kularní totiž skloněna jest na místě tomto do nitra, činíc takto dosti
hlubokou nálevku, jíž ocasní přívěsek svým ponenáhlu súženým koncem
do nitra vniká.
. Co se týče přívěsku ocasního (obr. 11.) samotného, nedosahuje
tento nijak již oné ohromné délky jako u cysticerkoidu od Taenia
fasciata, jsa obyčejně jen 3—5krát delší průměru těla. Jest však
za to též mnohem silnější, maje v průměru kol 0:04 mm. V prvé
třetině své délky jest opětně poněkud rozšířen. Vrstva obalná a vnitřní
nedá se již na něm nijak zřetelně rozeznati, za to jest ale velmi
charakteristickým zjevem jeho zvláštní bublinatý neb lépe jako hou-
bovitý ráz, zcela jako jej uvádí Hamann pro cysticerkoid od Taenia
tenuirostris. Vůbec pak jeví se přívěsek ocasní u tohoto druhu
v porovnání s druhem předešlým mnohem více již degenerovaným
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 243
a prostým již jakékoliv funkce fysiologické a postrádá již i té čá-
stečné pevnosti, jakouž se ještě přívěsek tento u předešlé formy vy-
značoval. Jelikož pak jest přívěsek tento dosti krátký, lze jej velice
snadno dostati z těla cypridky ven neporušený, takže lze při značné
jeho průhlednosti zcela dobře nalézti háčky embryonalní a Sice
v plném jich počtu. Všech šest háčků těchto roztroušeno jest po
celé délce přívěsku a to skoro beze vší pravidelnosti. Nejkonstantněji
setkáváme se blíže samého konce ocasního se dvěma neb i třemi
háčky, ostatní pak jsou rozptýleny na různých místech, neboť jsou
i háčky jednoho a téhož páru od sebe mnohdy dosti vzdáleny. Háčky
tyto jsou velice drobounké sotva 0008 mm. dlouhé; třeba ku zjištění
jich tvaru již velmi silných zvětšení. (Zeis hom. Imm. ',;). Každý pár
háčků těchto vyznačuje se svou zvláštní podobou i shodují se v té
příčině hácky ty zcela s výkresy, jež Krabbe') podává na př. pro
Taenia serpentulus (srovn. obr. 14.).
Tvarem a velikostí háčků souhlasí tato Taenie nejvíce s druhem
jb enia coronula Dujardin. Dignosa Krabbeho pokud se týče háčků
: „Uncinulorum 21—26 corona simplex, guorum longit. 0:014—
0015 mm. Hamuli embryonales longit. 0:008 mm.“
Co se týče počtu souhlasí úplně s tím poměry námi vyšetřené.
Pravidelně nalézal jsem háčků těch 23—27, jen v jediném případu
pozoroval jsem háčků 31. Pouze zadní výběžek kořenový kreslí
Krabbe příliš široký, avšak zde možno již přijati malou nekorrektnost
výkresu, totiž tak, že nakreslen výběžek ten jak se jeví při pohledu
ne zcela profilovém. Jinak souhlasil by háček v této věci s udáním
v. Linstowa*) pro Taenia parviceps Linst. z Mergus serra-
tor, kdež čteme: „der Wurzelast sehr klein und schmal.“ Avšak
jednak již i uvedená délka háčků 0'012 mm jest příliš malá, jednak
i zcela postrádáme udání počtu, v němž jsou přítomny háčky tyto,
takže nezbývá nic jiného než přece jen klásti cysticerkoid tento
k druhu Taenia coronula Dujardin. Jako hostitele tasemnice
- dospělé uvádí Krabbe: Anas boschas dom. a Anas clangula.
II. Cysticerkoidy z blešivce obecného (Gammarus pulex de Geer).
(Obr. 15—17.)
Dvojí současný nález cysticerkoidů v zástupcích různých skupin
našich korýšů, zcela pochopitelně pohnul mne k tomu, abych věnoval
1) Krabbe, str. 317(69)—318(70) Tab. VIIL fig. 216—219.
2) v. Linstow; Sechs neue Taenien. Arch. £. Naturg, 1872. p. 57.
16*
244 Al. Mrázek
předmětu tomuto zvláštní pozornost svoji. Především tanula mi při
tom na mysli zmíněná již publikace Hamannova i obrátil jsem se
k obyčejnému našemu korýši Gammarus pulex de Geer, doufaje
při tom, že snad podaří se mi z vlastního názoru poznati aspoň snad
některého cysticerkoida, jež z tohoto korýše popsal Hamann od
Taenia sinuosa a Taenia tenuirostris. Takovéto naděje se
ovšem nesplnily, za to však ale poštěstilo se mi nalézti v Gammarech
těchto třetího cysticerkoida některými morfologickými znaky svými
velice zajímavého a důležitého. Exempláry Gammarů, jež jsem ku
prohledávání byl zvolil, pocházely ze studánky „Kocáby“ u Nové
Hospody u Příbrami, s čistou studenou vodou, odkudž obyvatelé ves-
nice té berou svoji vodu pitnou. Studánka tato jest prameništěm
říčky Kocáby u Štěchovic do Vltavy se vlévající.
Cysticerkoid zdejšího blešivce nejen že nijak již nevystupoval
v míře tak úžasné jako tomu bylo v obou případech předešlých, nýbrž
vlastně jen zcela spoře se vyskytoval. Z několika set bedlivě pro-
hledaných a pro zamezení všeho omylu pod praeparačním mikro-
skopem roztrhaných Gammarů, nalezl jsem cysticerkoidy ty pouze
ve čtyrech exemplářích a to v jednom mrtvém Gammaru dva kusy,
ve třech živých pak po 2, 5 a 7 kusech. Celkem obdržel jsem tedy
16 exemplárů cysticerkoidův těchto, počet zajisté nepříliš značný.
Rozměry cysticerkoidův těchto jsou již daleko značnější, průměr
obnáší 0'35—0'40 mm. Tělo jest opět tvaru velice sploštěného čočko-
vitého a povrch jeho není hladký, nýbrž velice hrbolatý, s četnými
dosti ostrými většími i menšími hrbolky, takže obrys jeho jest rovněž
velmi hrbolatý. Avšak cysticerkoid tento vyznačuje se svým velmi
zvláštním charakterem, jenž již při nejslabším zvětšení jest nápadným
a dodává cysticerkoidu tomuto zvláštního významu. Celý povrch těla
cysticerkoidu jest totiž dlouhými brvami velmi hustě obrvený (obr. 17.).")
Brvy tyto 0:06 mm. dlouhé jsou hnědé barvy, jemně ku konci vlnité
a stojíce velice hustě vedle sebe, tvoří kolem celého těla jaksi hnědou
ponenáhlu k periferii slábnoucí zář. Následkem toho, k čemuž při-
stupuje i okrové žluté zbarvení ocasního přívěsku, nabývá celý cysti-
cerkoid velice pěkného a úhledného rázu. Brvy tyto jdou též skoro
na dno přední vchlípeniny, jakož i zcela těsně k místu, kde souvisí
!) V jednom dodatečně ještě pozorovaném případu zdálo se, že obrvení
toto schází na polech obou sploštěných ploch, takže by se obrvení omezovalo na
široký pás kol největšího obvodu těla, avšak právě následkem značného sploštění
těla jest i v tomto případu neobrvená čásť vzhledem k celému povrchu jen
velmi nepatrná.
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 245
s tělem přívěsek ocasní. Tímto obrvením svým stojí cysticerkoid ojedi-
nělý mezi ostatními dnes známými cysticerkoidy a upomíná v té pří-
čině na obrvení embrya Bothriocephalidů, ač ovšem brvy tyto
nevíří, což jest fysiologicky zcela pochopitelno. Též upomíná obrvení
toto na zajímavou Cercaria Villoti Montic."“), kdež ovšem stojí
brvy tyto na přívěsku ocasním. Zajisté ale musíme přiznati obrvení
tomuto důležitý význam fylogenetický.
Nejzevnější vrstva těla, na níž brvy zdají se státi, jest zřetelně
konturovaná dosti slabá (0:004 mm.) a v optickém průřezu bez jaké-
koliv struktury. Jsem však toho náhledu, že není to vlastní kutikula,
nýbrž že odpovídá oné hyalinní vrstvě pod porosní kutikulou ležící,
kterou jsme poznali u cysticerkoidu od Taenia coronula. Vlastní
kutikula jest asi jen zcela slabá a representována jest právě jen
zevní zřetelnou konturou těla a jí prostupují brvy. Druhá zřetelná
vrstva směrem do vnitř, jest mohutně vyvinutá 0.02 mm mocná vrstva
dosti průsvitná se zřetelnými roztroušenými jádry, jež zvláště na
zadním polu v pravidelné řady jsou uloženy. Zde již nemůže být
pochybnosti, že jest to homologon oné vrstvy, již jsme u předešlého
cysticerkoidu za hypodermalní označili. Mohutné její vyvinutí zde
jest podmíněno méně mocným vylučováním kutikuly. Obě dosud
jmenované vrstvy jsou rovněž hnědě zbarveny a sice ubývá v optickém
průřezu zbarvení toho povlovně dovnitř. Naskytá se zde ovšem otázka,
zda-li toto zbarvení odpovídá opravdu skutečnosti, aneb není-li to pouhý
optický klam, vzniklý následkem hnědých brv nad rovinou optického
průřezu stojících, což zdá se býti mnohem pravděpodobnější. Teprvé
pod vrstvou hypodermalní nachází se vrstva svalová, jež na živém
exempláru jest velice přesně oddělena od vrstvy předcházející i slo-
žena jest z vláken svalových směrem meridionalním i aeguatorialním
probíhajících. Skolex, jenž těsně vnitřní dutinu cysty vyplňoval, zdá
se, že vyznačuje se velmi dlouhým poměrně krčkem, ovšem pokud
se to dalo s jakousi pravděpodobností na živých exemplárech neb
i na preparatech zjistit. Pro poznání správné jeho bližších poměrů,
jakož i též zejména pro vyšetření dalších histologických detaillů stěny
tělní, bylo by potřebí ovšem serií řezových, avšak cysticerkoidy ty
byly již za živa konsistence neobyčejně pevné, takže se ani nedaly
jehlami roztrhati, ztvrdauté pak ve směsi kyseliny chromové a octové
nabyly povahy takové, že veškeré pokusy obdržeti jen poněkud za-
chovalejší řez se úplně zmařily. Proto musí tato věc ponechána, býti
1) Viz na př. Korsehelt-Heider: L, d. Entwicklgsch. p. 121. fig. 90,
246 Al. Mrázek
pozdější době, až opět snad podaří se mi nalézti nějaký čerstvý ma-
terial. Ve skolexu při pozorování za živa jevilo se jen velice málo
malých tělísek vápnitých. Počet háčků obnášel 18 a sice činila jich
délka od konce zubu až ku konci zadního výběžku kořenového
0:03—0033, rozpjetí zubu a předního výběžku 001—0013, rozpjetí
obou výběžků kořenových 0'025—003 mm. Zadní kořenový výběžek
jest silně prodloužen (srv. obr. 16.). Ocasní přívěsek jest prostřední
délky a jest jemně zrnitý. Jest dosti silný a opět v přední své části
spirálně skroucen, takže tvoří zde mohutný šířkou svou téměř prů-
měru těla se rovnající odstavec. Tento opět při vstupu svém do těla
se náhle súžuje. Háčky embryonalní daly se též v tomto přívěsku
zjistit, ač již poněkud obtížněji. Jsou opět 0:008 mm velké. Vý-
značnou vlastností tohoto přívěsku ocasního jest jeho žlutavé zbarvení,
což se velmi pěkně shoduje s udáním Hamannovým pro cysticerkoid
od Taenia tenuirostris Rud.
Veškeré cysticerkoidy v těle jednoho Gammara přicházely spo-
lečně na jednom místě, jsouce spojeny ocasními přívěsky svými, jichž
konce se vespolek proplétaly, v jakýsi hrozen (obr. 15.). V protivě
ku oběma předešlým cysticerkoidům uzavřeny byly tyto cysticerkoidy
ve zvláštní bláně obalné dosti jemné, ukazující již za čerstvého stavu,
zvláště pak ale po zbarvení v roztroušených řídkých hrbolcích zře-
telná jádra. Původ blány této nepodařilo se mi vystihnouti blíže.
Hamann v té příčině praví: „Die Hůlle ging ůúber in die áussere
Wandung des Magens, und da, wo dieser Úbergang sich befand, war
eine Zellwucherung bemerkbar, die deutlich zeist, dass die Hůlle
von seiten des Gammarus gebildet war.“ Nemáme příčiny pochybo-
vati o správnosti tohoto udání a zajisté budou v našem případě po-
měry zcela totožné. Blána tato zahalovala každý cysticerkoid zvlášť.
O tom, k jaké tasemnici dospělé tento cysticerkoid přináleží,
nebylo mi lze bohužel rozhodnouti. Dle analogie obou cysticerkoidů
předešlých i dle cysticerkoidů Hamanna a Linstowa, byla by zajisté
nejspíše na snadě domněnka, že i tento cysticerkoid představuje sta-
dium nějaké tasemnice ptačí, jmenovitě z ptáků vodních. Avšak přece
nijak dle tvaru háčků nemohu identifikovati jej s některou tasemnicí
popsanou v rozsáhlé monografii ptačích tasemnic od Krabbeho, ač na
druhé straně nelze pochybovati zas o správnosti výkresů Krabbeových.
Že pak by se mohlo jednati o novou tasemnici, jest skoro již a priori
vyloučeno, uvážíme-li píli, jaká již popsání dospělých tasemnic věno-
vána. Proto ponechávám bližší určení příslušnosti cysticerkoidu tohoto
k dospělé tasemnici, specialistům helminthologům. Ostatně z našeho
O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. 247
stanoviska na tom příliš nezáleží, k jaké tasemnici cysticerkoid náleží.
Nás musí zajímati především jeho zvláštní významné znaky morpho-
logické, jakož i okolnost ta, že jest to nyní již třetí cysticerkoid
z Gammarů.
IV. Úvahy biologické.
Počet cestodů až dosud z korýšů známých byl dosud velice
malý. Prací Hamanna jakož i tímto mým malým příspěvkem roz-
množen jest tento počet o pět nových cysticerkoidů. Z toho dá se
s velikou pravděpodobností souditi, že korýši jsou přechodními ho-
stiteli cysticerkoidů měrou daleko větší, než se dosud za to mělo
a zajisté bádání specielně jen za tímto účelem konaná v brzku by
pravdu tohoto názoru potvrdila. Zajímavo jest při tom, že ve čtyrech
či vlastně pěti (s cysticerkoidem Taeniae gracilis, jejž pozoroval
Linstow) případech, kde bližší určení tasemnice bylo možné, jednalo
se vesměs o tasemnice vodních ptáků. Že cysticerkoidy tasemnic těchto
vyhledávají korýše vodní, jest zcela jasno, neboť tímto spůsobem se
mohou velice snadno dostati do těla svého definitivního hostitele,
neboť korýši tito slouží jednak jako Gammarus přímo za potravu
vodním ptákům, jednak jako Copepodi a Ostrakodi, zcela snadno
S jinou potravou aneb i vodou bývají spolykáni. I ten fakt, že jsou
to vesměs tasemnice, jež jmenovitě i v našich domácích ptácích vod-
ních, v husách a kachnách přicházejí, nemůže nás nijak překvapovati,
neb takovéto formy nejspíše dostati se nám mohly do rukou. Spolu
ale právě tímto, že jedná se nám o tasemnice tak blízkých tvorů,
nabývá věc větší zajímavosti zajisté jakož i významu praktického.
Avšak není dle toho pochyby, že jmenovitě i ostatní vodní ptáci budou
míti zcela podobný cyklus vývoje svých tasemnic a tudíž by bylo
žádoucno, aby v té příčině konány byly specielní pokusy tam, kde by
se k tomu naskytla vhodná příležitost. Ježto jest poměrně dosti snadno
obdržeti různé tasemnice dospělé, odporučovalo by se snad s úspě-
chem experimentování zaříditi tak, že roztrhanými dospělými proglot-
tidy krmily by se různé formy našich korýšů, neb po případě i jiných
vodních členovců.
Práce z české umiversity v Praze.
248 A1. Mrázek: O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních.
Vysvětlení tabulek.
we P
Obr. 1—10. Cysticerkoid z Cyclops agilis, patřící k Taenia
fasciata.
Obr. 1. Cyclops agilis s cysticerkoidem v dutině hrudihlavy. Zeiss,
D; 'ok+l;
Obr. 2. Isolovaný cysticerkoid, e háčky embryonalní. D, ok. 1.
Obr. 3. Týž pozorovaný se strany užší.
Obr. 4. Cysticerkoid s částí svého přívěsku ocasního; patrně mladší
stadium než na obr. 5. znázorněné, neboť v obr. 4. vidno,
že vyvíjící se skolex nenaplňuje dosud celou dutinu cysti-
cerkoidu. D, ok. 3. rovněž jako i u obr. 5. a 6.
Obr. 5. Dospělejší cysticerkoid. Označení písmen pro obr. 4. a 5.:
h. hyalinní zevní obal,
cu porovitá cuticula,
v | vápnitá tělíska cysty,
vt vápnitá zrnka rostella.
Obr. 6. Věneček háčků v přirozené poloze.
Obr. 7.8. Silně zvětšené háčky. Imm. J. ok. 1.
Obr. 9. a, b. Háčky odchylného tvaru. Imm. J. ok. 1.
Obr. 10. Parenchym přívěsku ocasního. Imm. J. ok. 3.
Obr. 11.—14. Cysticerkoid z Cypris ovum a Č. compressa
(Taenia coronula).
Obr. 11. Cysticerkoid isolovaný. D, ok. 3. Označení písmen:
h hyalinní zevní vrstva,
cu porovitá cuticula,
hp jádra hypodermis,
sv vlákna svalová,
P. parenchym s tělísky vápnitými,
ex exkreční kanálky.
Obr. 12. Týž cysticerkoid pozorovaný z profilu, slabě zvětšený. D, ok. 1.
Obr. 13. a, b, c. Háčky z věnečku hlavičky tasemnice. Imm. J. ok. 3.
Obr. 14. Embryonální háčky z ocasu cysticerkoidu. Hom. Imm. '/;,, ok.2.
Obr. 15—17. Cysticerkoid z blešivce obecného (Gammarus pulex).
Obr. 15. Shluk tří cysticerkoidů ve společné bláně uzavřených. A, ok. 1.
Obr. 16 a. Věneček háčků na hlavičce. Imm. J. ok. 1.
Obr. 16b, Isolované a silně: zvětšené háčky.
Obr. 17. Cysticerkoid isolovaný s hustým hávem brv na povrchu
cysty. D, ok. 1.
20.
Neue Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und
der Hercegovina.
Von Dr. K. Vandas in Smichov.
(Vorselest den 30. Mai 1890.)
Im verflossenen Sommer habe ich einen zweiten botanischen
Streifzug durch Bosnien und die angrenzende Hercegovina unter-
nommen, auf dem es mir gelungen ist, ausser bekannten, von mir
schon im Jahre 1886 beobachteten Pflanzen, wiederum eine Anzahl
interessanter, fůr diese Lánder bisher nicht nachgewiesener Arten zu
sammeln, deren Aufzáhlung mir um so zweckmássiger erscheint, als
es auch gelungen ist, einige neue Pflanzen zu finden.
Auf meiner Reise habe ich zuerst in Bosna-Brod Halt gemacht,
und dort einiges gesammelt. Von Sarajevo aus besuchte ich den schon
von Dr. G. Beck, P. Conrath und Hoffmann orůndlich erforschten
Trebovič. Mein weiterer Ausflug galt der wildromantischen Hercego-
vina; ich verliess am 22. Juli Sarajevo, um mich in der Ivan karaula,
die auf der Ivan plantna gelegen ist, auf einige Tage niederzulassen.
Der erste Ausflug von hier galt der máchtigen, grůngipfeligen Lisin
planina, die auf den der Ivan karaula gegenůberliegenden Abhángen
ziemlich ausgebrannt war und auf der Westseite schroffe Felsen auf-
wies. Hier fiel die Verschiedenheit der Flora auf den óstlichen und
westlichen Abhángen besonders auf. Wáhrend ich námlich auf dem
hochsten Gipfel Pflanzen sammelte, die fiir die bosnischen Hochgebirce
charakteristisch sind, wie Hryngium alpinum L., Centaurea Kotschyana
Heujff., Euphorbia verrucosa Jaeg., fand ich auf den westlichen, meist
felsisen Abhángen schon echt dalmatinisch-hercegovinische Arten, wie
Amphoricarpos Neumayeri Vis., Hedraeanthus Kitavbelii (DC), Alsine
clandestina (Fortenschl,) und andere vor. Den zweiten Ausflug unter-
nahm ich auf die hinter dem Bradina-Thale gelegene, auf den unteren
Abhángen bewaldete, oben hie und da kable Prestica plantna, wo
250 K. Vandas
sich zu den genannten Arten noch andere hercegovinische Selten-
heiten gesellten, wie z. B. Diamthus strictus S. £ S., Silene Kitatbelii
Vis. und a.
Von Ivan karaula reiste ich nach Jablanica und von dort machte
ich einige Ausfilůge in die náchste Umgebung. Zuerst besuchte ich
die Glogovo planina, indem ich der schónen Strasse gegen Mostar
bis zu den zwei Narenta-Brůcken folete und einen ringsum von hohen
Felsmassen umgebenen Gebireskessel, auf dessen buschigen Abhángen
sich mir eine reiche Vegetation darbot, erreichte.
Daselbst fand ich zwei sehr interessante neue Arten: das Me-
lampyrum trichocalicinum und Thestum auriculatum. Ein zweiter Aus-
flug hatte die felsige Prislab planina zum Ziel, deren waldige und
felsice, auf einigen Stellen mit spárlichem Schnee bedeckten Abhánge
von Jablanica aus sehr harmlos ausschauen, aber beim Aufsteigen
viele Schwierigkeiten bieten. Wiewohl ich mich zeitlich frůh auf den
Weg machte, befand ich mich um 5 Uhr Nachmittag noch so weit
von den beuteversprechenden Felsen, dass ich umkehren musste. Erst
auf einem zweiten Ausfluge, den ich von Glogovo aus unternahm,
gelang es auch diese Felsen zu erklimmen, wobei auch das bisher
nur von der Plasa planina bekannte Gnaphalum Leontopodium L.
gesammelt wurde. Auf den unteren subalpinen Abhángen kommen
schóne Umbelliferen — neue Arten der hercegovinischen Flora —:
das Physospermum verticillatum Vis., Hladmikia golacensis K., Seseli
elatum L. und Astrantia carmolica Wulf. und der erst neulich be-
schriebene Dianthus Nicolať Beck «£ Sszysz. vor. Der dritte gróssere
Ausflug galt der Plasa planina, wo ich auch manches Interessante
fand. Vor allem ist es Dřanthus Freymit m., den man wahrscheinlich
fůr den mir von Bulgarien gut bekannten D. microlepis Botss. ge-
halten hat. Hier fiel mir besonders die prachtvolle Potentilla apennina
Ten. auf, dann Sawifraga premnja Beck, Crepis chondrilloides Froel.,
Phleum Michel Al. var. subincrassatum (GGrsb. und andere. Von
Jablanica fůhrte mich der Weg nach Drežníca, von wo aus ich einen
Ausflug načh Rakitno und von dort auf die hohe Čorstnica- und
Vram-planina unternahm. Die Čvrstnica planina ist ein viel verspre-
chender Gebirgszug. Ausser dem auf den unteren Abhingen háufigen
Edelweiss, nenne ich Aronicum scorpioides K., Papaver pyremaicum
W., Aubrietia oroatica Sch. £ Ky., Festuca Halleri Vůl. und Elyna
spicata Schrad., die die hóchsten Spitzen zieren. Als ich mit
der Auflegung der gesammelten Pfanzen in Potoci Ham (in der Belo
pobje-kbene bei Mostar) fertig war, machte ich von Ručště aus den
ý
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. © 251
letzten Ausflug auf die Porém planina, wobei ich manche, bisher
nicht beobachtete Pflanze fand. Am meisten úberraschte mich Cěrstum
Velenovskýč m., das ich durch die Gůte des Gendarmerie-Wacht-
meisters Herr Fr. Smetana auch im Fruchtzustande erhielt und
das hier in riesigen Stůcken die Gebirgswiesen beherrscht. Von Ruiště
reiste ich úber Lčpeta karaula und Borke nach Sarajevo, wobei ich
freilich nur hie und da etwas notiren konnte.
Zuletzt fihle ich mich verpflichtet, dem Herrn O berst- L. Ritter
von Tomičič, Chef der bosn.-herceg. Gendarmerie, dessen Giite es
mir erměglicht hat, bei der gastfreundlichen Gendarmerie Unter-
stůtzung und Unterkunft zu finden, meinen besten Dank zu sagen.
In der Aufzáhlung der Pflanzen bin ich „Nyman's Comspectus
Jlorae europaeae“ gefolgt.
Ranunculaceae Juss.
Clematis Flammula L. In Gebůschen des Bjelo polje bei Mostar,
háufig.
Clematis Vitalba L. Gebische der Glogovo planina.
Clematis recta L. Unter Buschwerk um Bosn.-Brod gemein,
Clematis integrifolia L. Auf Waldwiesen um Bosn.-Brod.
Anemone baldensis L. In der Alpenregion der Vran planina, selten.
Thalictrum aguilegifoltum L. Grasige und buschige Abhánge des Tre-
bovié und der Preslica planina.
Thalictrum foetidum L. Auf steinigen Abhůngen des Kremenac ober-
halb Grabovica.
Ranumeulus Thora L. In Voralpenwáldern und auf Alpentriften der
Lisin-, Preslica- und Plasa-planina háufig, auch auf dem Porim.
Ranunculus acomitifolus L. Voralpenwálder der Preslica planina.
Ranunculus polyanthemos L. Auf Gebirgswiesen der Lisin planina
selten.
Ranunculus carinthtacus Vest. Auf Alpentriften der Lisin-, Plasa-
und Čyrstnica-planina, háufig.
Ranunculus lanuginosus L. Schattige Wálder der Ivan planina.
Ranunculus Stevent Andrz. Grasige Abhánge des Trebovié.
Ranunculus bulbosus L. Gipfel der Preslica planina.
Nigella damascena L. In Gebiůschen des Bjelo polje bei Potoci Hau,
einzeln. ,
Helleborus multifidus Vis. Steinige, buschige Plátze um Rakitno, Svin-
jača, G. Drežnica und Lipeta karaula.
Trollins europaeus L. Auf Alpentriften der Lisin planina.
252 K. Vandas.
Papaveraceae DC.
Papaver pyrenaicum W. In Alpentriften der Čvrstnica planina, ziem-
lich háufig.
Fumariaceae DC.
Corydalis ochroleuca L. Steile, steinige Abhánge des Kremenac ober-
halb der Bahnstation Grabovica.
Cruciferae Juss.
Turritis glabra L. Grasige Gipfel der Preslica planina.
Arabis Turrita L. Auf Voralpenwiesen des Prislab, einzeln.
Arabis hirsuta Scop. Grasige und steinige Abhánge der Preslica
- planina.
Arabis muralis Bert. Auf steinigen Abhángen um Jablanica gemein.
Arabis alpina L. Steinige Abhánge der Preslica-, Plasa-, Čvrstnica-
und Vran-planina.
Arabis Scopoliana Boiss. (Draba ciliata Scop.) Auf Felsen der
Plasa- und Vran-planina.
Nasturtium silvestre Br. Bradina-Thal am Fusse der Preslica pla-
nina.
Cardamine tmpatiens L. Voralpenwálder der Lisin- und Preslica-pla-
nina, háufig.
Cardamine glauca Spreng. Steinige Abhánge der Preslica-, Plasa-,
Glogovo-, Prislab- und Čyrstnica-pl.
Dentaria bulbifera L. Waldige Abhánge der Lisin- und Preslica-pla-
nina, des Porim oberhalb Ruiště.
Dentaria enneaphyllos L. Ebendort.
Malcolmia Orsiniana Tenore. Steinige Abhinge des Kremenac nahe
der Bahnst. Grabovica.
Erysitmum lamceolatum Br. (E. Cheiranthus P.) Auf felsigen Ab-
hángen der Preslica- und Porim-planina, einzeln.
Diplotaxis temuifola DÚ. Steinige Abhánge nahe dem Dorfe Děvor
bei Jablanica.
Lunaria vedivýva L. Waldige Abhánge der Preslica planina.
Aubrietia croatica Scehott, Nym., Kotschy. Auf felsigen Gip-
fen der Čvrstnica planina háufig; von G. Beck nur von der
Treskavica verzeichnet.
Kernera saxatilis Rehb. Auf Felsen der Glogovo planina, selten.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. — 253
Draba elongata Host. Auf Felsen der Porim- und Čvrstnica- pl.
gemein.
2 Vesicarta graeca Reut. Auf Felsen der Glogovo planina und im
Thale Diva Grabovica, einzeln.
Vesicaria microcarpa Vis. Grasige und felsige Abhánge der Lisin-
und Porim-planina, selten.
Alyssum repens Baumg. In der Mughus-Region der Vran planina
selten.
Peltaria allacea Jaca. Buschige Abhánge des Veleš oberhalb Potoci
Han, einzeln.
Biseutella laevigata L. Grasige Abhánge der Plasa-, Lisin-, Prislab-
und Porim-planina, háufig.
Iberis serrulata Vis. Anf den felsigen Gipfeln der Čvrstnica planina
selten.
Iberis umbellata L. Auf Felsen des Porim háufie.
Iberts umbellata L. var. linifolia Vis. Fl. Dalm. III. p. 113. Auf
Felsen im Thale Diva Grabovica und im Felsschutt am Fusse
der Prislab planina.
Aethionema saxatile Br, Alpentriften der Plasa planina, des SřoBovo
und Prislab, háufic,
Cistineae DC.
Helianthemum Chamaecistus Mill. ©) čomentosum Koch. Grasige Ab-
hánge des Lisin und Prislab; v) glabrum Koch. Auf der Porim-
und Plasa-planina.
Helianthemum canum Dun. Prislab planina.
Helianthemum Fumana Mill. Auf felsigen Ufern der Narenta bei Po-
toci Han, gemein.
Violarieae DC.
Viola biflora L. Im Felsschutt in der Alpenregion der Plasa-, Čyrst-
nica- und Prislab-planina.
Viola declinata W. Kit. In Alpenwiesen der Lisin-, Prislab- und
Preslica-planina; var. lutea Pamtoes. auf der Preslica- und Vran-
planina. :
Droseráaceae DU.
Parnassia palustris L. Grasige, feuchte Abhánge der Prislab pl,
254 K. Vandas
Polysaleae Juss.
Polygala mator Jacg. In Voralpenwiesen der Lisin- und Porim-
planina.
Sileneae Lindl.
Agrostemma coronaria L. Auf buschigen Stellen im Thale Diva Gra-
bovica, einzeln.
Melandrium silvestre Roehl. In den Voralpenwáldern der Lisin- und
Preslica-planina.
Heliosperma pusillum W. Kit. Felsige Stellen der Lisin-, Prislab-,
Plasa- und Čvrstnica-planina.
Silene inflata Sm. In Voralpenwiesen des Porim.
Silene inílata Sm. var. alpina Vis. Fl. Dalm. III. p. 168. An stei-
-nigen Abhángen der Plasa planina.
Silene inflata Sm. var. puberula m. Pars caulis inferior foliague pa-
gina utrague pilis albis, brevibus, crispulisgue puberula. In her-
bidis saxosisgue m. Lisin.
Silene paradoxa L. In Gebůschen der Glogovo planina selten.
Silene livida Willd. Grasige Abhánge der Prislab planina, in Ge-
bůschen des Thales Diva Grabovica.
Silene Sendtnert Boiss. Grasige Abhánge des Trebovié.
Silene Reichenbachií Vis. (S. picta Rchb.) Steinige und felsige Ab-
hánge der (Glogovo- und Prislab-planina, des Porim oberhalb
Ruiště und im Drežnica-Thale.
Silene Rechenbachů Vis. var. umbrosa m. Planta typo robustior, ca.
50—60 cm alta, foliis rosularibus et radicalibus latius lanceo-
latis, cum internodiis caulis inferioribus dense retrorsum pube-
rulis. In dumetis m. Veleš planina supra Potoci Han, rara.
Silene saxifraga L. Felsige Abhánge der Preslica planina.
Silene Kitaibelů Vis. Grasige und steinige Stellen der Voralpenre-
gion, so auf der Preslica-, Plasa-, Čvrstnica-, Vran-, Prislab- und
Porim-planina.
Silene aeaulis L. Auf den steinigen Gipfeln der Čvrstnica dichte
Polster bildend, daselbst bereits vom P. Brandis gesammelt.
Silene conica L. Grasige Abhángse der Vran planina.
Drypis spinosa L. Auf den nordl. Abhňngen der Čvrstnica planina.
Saponaria Vacearia L. Um Jablanica einzeln.
Saponaria bellidifoka Sm. Steinige Abbánge des Porim oberhalb
Ruiště, selten.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercesovina. 255.
Tumica saxifraga Scop. Auf felsigen Stellen um Jablanica gemein.
Dianthus Freynii n. sp. Humilis, Žaete viridis, glaucescens, demse cae-
spitosus, foliis flaccidis, brevibus, 1—2 cm longis, 1 mm latis,
carinatis, subtrinerviis, nervo medio erassiore, lateralibus obsoletis
non marginantibus, margine cartilagineo scabrido-puberulis, apice
obtusis, caulibus semper uměfloris, namis, 1—T cm altis et sae-
pissime duo paribus foliorum radicalibus conformium instructis,
vaginis latitudinem folii duplo superantibus, sguamis calicinis
4—4, ovato-oblongis in cuspidem herbaceam, patulam senstm at-
tenuašis, tubum calicinum aeguantibus vel parum superamtibus,
saepisstme cuspide excepta purpureis, calice 10—12 mm longo,
cylindrico basi non anmgustato, aegualiter multistriato, atropur-
pureo, dentibus lanceolatis, breviter acuminatis, margine sparse
ciliatis, petalis magnis ca. 14 mm longis, laete purpureis, lamina
ca. 7 mm longa, 6 mm lata, obovato-cuneata, barbulata, den-
tata, capsula ? |
In saxosis calcareis regionis alpinae montis Plasa planina
freguens.
Affinis D. brevicauli Fzl. (Boiss. Fl. or. I. p. 503.) Tauri Ci-
licici incolae, gui differt foliis manifeste trinerviis, nervis lateralibus
erassis et marginantibus, calicibus multo longioribus (15—16 mm),
Sguamis eorum semper 4nis, dimidium calicis aeguantibus. © Ha-
- bitu DD. microlepidí Boiss., mihi e Bulgariae montibus bene noto,
affinis, gui autem differt calicibus basi angustatis, sguamis calicinis
semper 2nis, membranaceis albidis, obtusis calice triplo brevioribus,
foliis uninerviis aliisgue notis.
Speciem hanc amico dom. J. Freyn, meritissimo florae orien-
talis scrutatori, dedico,
Dianthus deltoides L. Grasice Abhánge der Vran planina.
Dianthus barbatus L. Grasige und buschige Abhánge des Trebovié
und der Preslica planina.
Dianthus eroaticus Borb. Felsige Abhánge der Preslica.
Dianthus sanguineus Vis.. Grasige Abhánge des Porim oberhalb
Ruiště.
Dianthus inodorus L. Steinige und felsige Abhánge der Preslica- und
Porim-planina.
Dianthus nodosus Tausch. Auf Felsen der Glogovo- und Porim-
planina.
Dianthus strictus S. © 9. Felsige Gipfel der Preslica planina.
©
250 K. Vandas
Dianthus strictus S. 4 S. var. brachyanthus Boiss. FI. Or. I. p. 486.
(D. integer Vis.) Grasige Abhánge der Plasa-, Čvrstnica- und
Vran-planina.
Dianthus Nicolai Beck « ŠSzys. var. dbrachyanthus m. Calicis
tubus in typo secundum autores 16—17 mm longus, petala
20 mm longa; in planta nostra calix tantum 13—14 mm
longus, petala 16 mm longa. Capsula longe exserta, cylindracea,
ca. 15—18 mm longa, dentibus revolutis, apice incrassatis.
Caules saepius uniflori, lores eiusdem autem magnitudinis, Va-
riat etiam floribus congestis vel longius pedunculatis.
In graminosis m. Prislab, etiam in m. Porim copiose.
Dianthus prolifer L. Trockene Stellen um Jablanica.
Cerastium grandiflorum Kit. Félsige Stellen der Glogovo- und Čvrst-
nica-planina, selten.
Cerastium lanigerum Úlem. Auf felsigen Gipfeln der Preslica und
Plasa.
Cerastium trivtale Link. Steinige Abhánge des Prislab und der
Preslica.
Cerastium brachypetalum P. Preslica planina.
Stellaria nemorum L. Voralpenwálder der Preslica pl.
Stellaria holostea L. Waldige Abhánge der Lisin planina.
Mohringia trinervia Clairv. In den Voralpenwáldern der Lisin- und
Preslica-planina.
Mohringia muscosa L. Mit der vorigen.
Arenaria gracihs W. Kit. Auf felsigen Abhángen und Gipfeln der
Plasa-, Preslica-, Prislab-, Glogovo-, Čtvrstnica-, J elenak-, Vran-
und Porim-planina, ziemlich háufig.
Arenaria běflora L. Alpentriften der Plasa planina, selten.
Arenaria leptoclados Guss. Steinige Abhánge der Lisin- und Pre-
slica pl.
Alsine laricifoha Cr. Auf felsigen Abhángen der Glogovo- und
Prislab-planina bei Jablanica, ebenfalls auf der Vran planina und
Čvrstnica,
Alsine gramimifoka Gmel. B) semiglabra Vis. Fl. Dalm. III. p. 178.
— A. clandestina (Portensch). Felsige Abhánge der Lisin pla-
nina.
Alsine graminifoba Gmel. y) glaberrima Vis. ibid. Felsige Gipfel
der Preslica planina.
Alsine Jaeguimi K. Felsige Stellen des Štitar bei Rakitno, auch auf
der Čvrstnica- und Porim-planina.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 257
Alsine verna Bartl. var. montanu Fzl. Auf felsigen Abhángen der Lisin-,
Preslica-, Čvrstnica-, Vran- und Porim-planina.
Alsine verna Bartl. var. abpestris Wz1, Alpentriften der Plasa pl.
Sagina Linnae Presl. In Alpentriften der Preslica- und Plasa-
planina.
Lineae DC.
Linum capitatum Kit. Grasige Abhánge der Prislab- und Plasa- pla-
nina, einzeln.
Linum alpinum Jaca. Lisin-pl.
Linum tenmfolium L. Steinig-felsige Abhánge um Jablanica, grasige
Abhánge des Trebovié und Prislab.
Linum catharticum L. Plasa planina.
Malvaceae Br.
Hibiscus trionum L. Auf Feldern bei G. Drežnica einzeln.
Lavatera thuringiaců L. In Gebůschen im Grabovica-Thale und auf
der Čvrstnica.
Malva moschata L. Unter Buschwerk und auf Waldwiesen bei Bosn.-
Brod, Voralpenwiesen der Preslica planina, in Gebůschen um Po-
toci Han.
Tiliaceae Juss.
Tilia argentea Dsf. Voralpenwálder der Veleš planina oberhalb Po-
toci Han.
Hypericineae DC.
Hypericum Richeri Vill. (H. alpinum Kit.) Grasige Abhánge des Tre-
bovié, in der Alpenregion der Lisin-, Preslica-, Prislab-, Čvrst-,
nica- und Porim-planina.
Hypericum barbatum Jaca. Voralpenwiesen der Lisin planina.
Hypericum montanum L. In Gebůschen der Glogovo planina.
Hypericum hirsutum L. Grasige Abhánge des Trebovié.
Hypericum guadrangulum L. Ebendort.
Hypericum perforatum L. Steinige Plátze um Jablanica, auch auf
dem Porim.
Acerineae DC.
Acer obtusatum Kit. Voralpenwálder der Preslica planina, des Pri-
slab und Porim.
Acer monspessulanum L. Steinige Abhánge um Jablanica.
Tř, mathematicko-přírodovědecká. 17
258 | K. Vandas
Geraniaceae DC.
Geranium macrorhtzon L. Voralpenwálder der Preslica und Rakički
gvozd bei G. Drežnica.
Gerantum sanguineum L. In Gebůschen auf den Abhángen der Lisin-
und Porim-planina.
Gerantum silvaticum L. In Voralpenwáldern der Lisin planina.
Gerantum phaeum L. Schattice Wálder der Ivan-, Lisin- und Pre-
slica-planina.
Geranium columbinum L. Im Bradina-Thale am Fusse der Preslica
pl., trockene, steinice Plátze um Jablanica.
Gerantum molle L. In Wiesen am Fusse der Preslica planina.
Geranium lucidum L. Felsige Gipfel der Lisin planina.
Balsamineae A. Rich.
Impatiens moli tangere L. Feuchte Voralpenwálder der Preslica pl.
Rutaceae Juss.
Haplophyllum patavinum Juss. Felsige Abhánge der Glogovo planina,
steinige Plátze um Potoci Han.
Ruta divaricata Ten. Steinig-felsige Plátze um Jablanica, mit der vo-
rigen auf der Glogovo planina. :
Celastrineae Br.
Euonymus latifolius Scop. Voralpenwálder der Prislab planina.
Euonymus verrucosus Scop. Mit dem vorigen.
Rhamneae Br.
Pahurus australis G. Auf Felsen im Thale D. Grabovica und bei
Drežnica, Gebische in der Ebene Bjelo polje.
Rhamnus carntolica A. Kerner. In den Voralpenwáldern der Pre-
slica- und Prislab-pl.; auch auf dem Štitar bei Rakitno.
Hhamnus Wulfeni Reichb. In Gebiůschen der Veleš pl. oberhalb
Potoci Han, háufig.
Hhus Cotinus L. Steinig-felsige Abhinge in der Umgebung von Ja-
blanica, Voralpenwálder des Prislab.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina, 259
Papilionaceae L.
Genista dalmatica Bartl. Felsige Abhánge der Preslica-, Glogovo-,
Prislab- und Čvrstnica-planina.
Genista ovata W. Kit. Grasige Abhinge des Trebovié und der Pre-
slica.
Gemista sagittalis L. In Voralpenwiesen der Ivan-, Lisin-, Vran- und
Čvrstnica-planina, sehr háufig.
Cytisus vamentaceus Sieb. In Gebůschen der Glogovo planina und
im Thale Diva Grabovica, háufig.
Cytisus nigricans L. var. mediterraneus Pant. Glogovo planina.
Ononis spínosa L. Steinige Stellen um Rakitno.
Anthyllis montana L. In der Alpenregion der Lisin-, Prislab-, Plasa-
und Porim-planina, háufig. |
Anthyllis alpestris Kit. f. dinurica Beck. Alpentriften der Plasa-
und Čvrstnica-planina.
Anthyllis Dillenii Schult. Felsen des Thales Diva Grabovica, Štitar,
bei Rakitno, Alpentriften der Jelenak- und Čvrstnica-planina.
Medicago lupulina L. Voralpenwiesen der Preslica planina.
Trifolium rubems L. Steinige Abhánge des Kremenac nahe der Bahn-
station Grabovica, einzeln.
Trifolium alpestre L. Trebovič, Preslica.
Trifolium medium L. Voralpenwiesen der Preslica planina.
Trifolium patulum Tsch. In Gebůschen der Glogovo-, Ivan- und
Prislab planina, Abhánge des Kremenac bei Grabovica.
Trifolium pannonicum Jaca. Voralpenwiesen der Preslica planina.
Trifolium ochroleucum UL. (Grasige Abhánge des Trebovié und der
Ivan planina.
Trifolium tenuifolium Ten. Auf grasigen Stellen um Potoci Han.
Trifolium dalmaticum Vis. Trockene Plátze um Jablanica.
Trifolium fragiferum L. Glogovo planina.
Trifolium montanum L. Voralpenwiesen der Preslica planina.
Trifolium patens Schreb. Grasige Waldblássen am Fusse der Lisin
planina, waldiger Abhang zwischen Borke und Konjica.
Trifolium aureum Poll. Grasige Abhánge des Trebovié, Voralpen-
region der Preslica planina, auch bei Grabovica. ©
Dorycnium herbaceum Vill. Abhánge des Crni vrh bei Jablanica.
Dorycnium decumbens J ord (D. sujffruticosum Koch non Vill.)
Steinige und grasige Abhánge der Lisin-, Prislab- und Porim-pla-
nina, auch im Drežnica-Thale.
17
200 K. Vandas
Lotus corniculatus L. B) ciltatus Koch. Steinige Abhánge der Pre-
slica.
2Coronilla emeroides Boiss. © Sart. In Gebůschen der Glogovo pla-
nina, auf felsigen Abhángen um Jablanica.
Coronilla vaginalis Lam. Šteinige Abhánge der Plasa- und Porim-
planina, einzeln.
Héppocrepis comosa L. Mit der vorigen auf der Plasa.
Colutea arborescens L. Unter Buschwerk der Glogovo planina.
Glycyrhéza echinata L. Bosn.-Brod.
Oxytropis campestris DC. In Alpentriften der Plasa- und Čvrstnica-
planina.
Lathyrus pratensis L. Auf Voralpenwiesen der Preslica planina.
Orobus vernus L. In der Waldregion der Preslica- und Prislab-pla-
nina.
Vicia eracca L. Unter Buschwerk um Jablanica gemein.
Drupaceae L.
Prunus Mahaleb L. Unter Buschwerk der Glogovo planina.
Senticosae L.
Spiraea ulmifolia Scop. Waldige Abhinge der Glogovo- und Prislab-
planina, gemein.
Spiraea aruncus L. In der Waldregion der Preslica planina.
Rubus idaeus L. Waldige Abhánge des Porim oberhalb Ruiště.
Rubus ulmfolus Behott. (R. amoenus Portenschl. herb.) Unter
Buschwerk bei Jablanica und Drežnica, háufig.
Rubus saxatilis L. Grasige Abhánge des Porim.
Potentilla canescens Bess. Šteinige Gipfel der Preslica planina.
Potentilla aurea L. Alpentriften des Porim.
Potentilla alpestris Hall. f. Alpentriften der Čvrstnica, einzeln.
Potentilla reptans L. Waldwiesen am Fusse der Preslica planina.
Potentilla caulescemns L. Felsige Abhánge der Plasa-, Glogovo- und
Prislab-planina, stellenweise háufig.
Potentilla Clusiana Jaca. Auf Felsen in der Alpenrecion der Plasa-,
Glogovo-, Prislab-, Porim- und Čvrstnica-pl.
Potentilla montenegrina Pantocs. Grasige Gipfel der Lisin- und
Preslica-planina. Nach Uechtritz mit P. Buccoana Clem. iden-
tisch.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 261
Potentilla apennina Ten. Auf Felsen in der Alpenregion der Plasa-
Glogovo-, Prislab-, Porim- und Čyrstnica-planina.
Dryas octopetala L. In der Alpenregion der Plasa-, Porim-, Vran-
und Čvrstnica-planina.
Geum molle Vis © Panč. Grasige Abhinge des Trebovié und der
Preslica.
Geum urbanum L. In der Voralpenregion der Preslica planina.
Aremonia agrůmonoides DC. Unter Buschwerk auf dem Trebovič, der
Preslica- und Porim-planina.
Alchemilla alpina L. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica-, Plasa-,
und Čvrstnica-planina.
Pomaceae L.
Sorbus Aria Cr., Waldige Abhánge der Preslica- und Prislab pla-
nina.
Sorbus Chamaemespilus Cr. Auf Voralpenwiesen der Prislab planina,
einzeln.
Aronia rotundifolia P. (= Amelanchier vulgaris Mch.) Unter Busch-
werk auf der Glogovo- und Porim-planina.
Cotoneaster tomentosa Lin dl. Grasige Abhánge des Trebovié.
Onagraceae Juss.
Epilobtum Dodonaeč Vill. Steinige Abhánge im Thale Diva Grabo-
vica, felsige Abhánge oberhalb Jezero bei Borke.
Epilobtum trigonum Schrk. Waldige Abhánge der Preslica planina.
Epilobium montanum L. In Wáldern der Lisin-, Preslica- und Porim-
planina.
Circaea Lutetiana L. In Wáldern der Ivan- und Preslica-planina.
Ciraea alpina L. Mit der vorigen auf der Preslica.
Paronychiaceae St. Hill.
Paronychia imbricata Rchb. Auf Alpentriften der Plasa-, Porim-,
Jelenak- und Vran-planina.
Seleranthus uncinatus Schur. Auf grasigen Abhángen der Lisin- und
Plasa-pl. |
Crassulaceae DC.
Sedum amopetalum DC. Auf felsigen Abhángen der Preslica-, Glo-
govo-, Prislab-, Porim- und Vran-planina.
262 K. Vandas
Sedum aere L. Felsen der Glogovo- und Prislab-planina.
Sedum album L. Mit dem vorigen.
Sedum magellense Ten. Auf steinigen Abhángen der Plasa pl.
Sedum atratum L. Auf Alpentriften der Plasa- und Čyrstnica-pla-
nina.
Sedum glaucum W. Kit. Felsige Gipfel dor Lisin-, Preslica- und
Plasa-planina. OSN
Baxifragaceae DC.
Saxifraga Aizoon Jaca. Auf felsigen Gipfeln der Lisin- und Porim-
planina.
Saxifraga orustata Vest. Auf felsigen Stellen in der Alpenregion
der Plasa-, Prislab- und Glogovo-pl.
Saxifraga caesta L. var. glandulosa m. Caulis una cum foliis, pe-
© dunculi florum calicibusgue dense glanduloso-viscidus. In fissuris
rupium reg. alpinae m. Plasa planina, rara. Flores nondum evo-
luti erant.
Sazifraga glabella Bert. In der Alpenregion der Plasa planina.
Saxifraga coriophylla Griseb. Auf Alpentriften der Plasa- und Glo-
govo-planina.
Saxifraga prenja G. Beck, Fl. v. Sůd. Bosn. u. d. angr. Hen
III. Th. p. 93. In der Mentos der Plasa, háufig.
Saxifraga Blavii (Engler) Beck. Felsige Gipfel der Preslica- und
Plasa-planina.
Umbellatae L.
Laserpitium marginatum W. Kit. Auf grasigen und buschigen Ab-
hángen des Trebovič.
Laserpitium Gaudint Moret. In Voralpenwáldern der Preglica-,
Porim- und Prislab-planina zerstreut.
Laserpittum Siler L. Grasige Abhánge der Lisin planina.
Orlava grandiflora Hofn. Auf steinigen Orten um Jablanica, im
Thale Diva Grabovica und auf der Glogovo planina.
Torilis helvetica Gmel. Steinige Abhánge bei Jablanica, Drežnica
und Rakitno.
Peucedanum austriacum K. An buschigen Štellen auf dem Porim.
Peucedanum Oreoselinum Mech. Prislab, Porim.
Peucedanum arenaritum Kit. An buschigen Abhánsen der Glogovo
planina, einzeln.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 203
Peucedanum longifoltum W. Kit. Steinige Abhánge des Porim ober-
halb Ruiště, selten.
Peucedanum Schottiů Bess. Unter Buschwerk auf der Glogovo- und
Čvrstnica-planina.
Feucedanum carvifoltum Vill. (P. Chabraei Rchb.) Grasige Abhánge
des Trebovié und Porim.
Heracleum Pollinianum Bert. In der Voralpenregion der Prislab-
und Porim-planina auf grasigen Plátzen, einzeln.
Tordyltum maximum L. Trockene Plátze bei Jablanica.
Meum athamanticum Jaca. In Voralpenwiesen der Lisin planina.
Silaus virescens Grsb. Schattiger Wald oberhalb Ruiště.
Iigusticum Seguiert K. Felsige Gipfel der Preslica planina.
Cnidtum aptoides Spr. Unter Buschwerk auf den Abhángen der Porim-
und Veleš-planina oberhalb Potoci Han.
Libanotis montana Cr. Voralpenwiesen der Lisin- und Porim-pl.
Seseli elatum IL. Auf felsigen Abhángen der Prislab pl. selten.
Oenanthe silaifolia MB. Unter Buschwerk in der Ebene bei Potoci
Han (Bjelo polje).
Myrrhis odorata Scop. In den Voralpenwáldern der Preslica pl.
Chaerophyllum aromaticum L. Waldwiese am Fusse der Preslica pl.
Chaerophyllum aureum L. Unter Buschwerk auf der Preslica- und
Porim-pl.
Chaerophyllum hůrsutum L. Preslica pl.
Anthriscus fumariotdes S pr. Alpentriften der Plasa planina.
Btasolettia tuberosa K. Auf der Treskavica pl. (leg. Fr. Fiala).
Buntum alpinum W. Kit. Auf steinigen Alpentriften der Plasa- und
Čyrstnica-planina.
Cicuta věrosa L. Simpfe um Bosna-Brod.
Stum latifoltum L. Ebenda.
Aegopodium Podagraria L. In den Voralpenwáldern der Preslica pl.
“ Přmpinella alpina Host. Grasige Abhánge in der Alpenregion der
Plasa- und Prislab-planina.
Fančičia serbica Vis. In Voralpenwiesen der Preslica pl.
Trinia Jaeguini DC. Auf felsigen Alpentriften der Lisin- und Plasa-
planina.
Bupleurum longifolium L. Unter Buschwerk am Fusse der Lisin pl.;
einzeln.
Bupleurum exaltatum MB. Grasige Abhinge der Preslica-, Prislab-,
Čvrstnica-, Plasa- und Porim-planina.
264 K. Vandas
Bupleurum Kargli Vis. Felsige und steinige Plátze im Thale Diva
Grabovica, buschige Abhánge des Veleš oberhalb Potoci Han.
Bupleurum aristatum Bartl. Steinige Abhánge der Lisin- und Ivan-
planina, Kremenac oberhalb Grabovica, Jablanica, Rakitno, Glo-
govo- und Prislab planina, gemein; auch auf dem Trebovié in
einer kleinen, verbissenen Form.
Bupleurum junceum L. In der Ebene Bjelo polje unter Buschwerk,
. einzeln.
Pleurospermum austriacum Hofn. Grasige Abhánge des Trebovié.
Hladnikia golacensts K. (Malabaila Hacaguetii Tsh.) Auf grasigen Ab-
; hángen des Prislab, einzeln.
Physospermum verticillatum Vis. (Alschingera verticillata Vis.) Mit
der vorhergehenden, in stattlichen Exemplaren.
Bryngium amethystinum L. Auf trockenen, steinigen Plátzen um Drež-
nica, Rakitno, Potoci Han.
Bryngium alpinum L. Gipfel der Lisin planina.
Astrantia carniolica W ulf. Auf grasigen Plátzen in der alpinen Re-
gion der Plasa- und Prislab-planina.
Sanicula europaea L. In Wáldern der Ivan- und Preslica-pl.
Araliaceae Juss.
Hedera helix L. In der Waldregion der Prislab pl.
Cáprifoliaceáe Rich.
Lonicera etrusca Savi. In der Voralpenregion der Preslica- und Pri-
slab-planina, unter Buschwerk einzeln.
Lomicera Xylosteum L. Mit der vorigen.
Lonicera nigra L. Ebenda.
Lonácera alpigena L. In Voralpenwáldern der Lisin-, Preslica-, Porim-
und Čvrstnica-planina, auch auf dem Štitar bei Rakitno.
Rubiaceae Juss.
Galium Schultesii Vest. Grasige Abhánge des Třebovič und der Pre-
slica planina.
Galium aureum Vis. In der Voralpenregion der Lisin- und Prislab-
planina.
Galtum amisophyllum © Vill. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica-
Prislab-, Plasa- und Čvrstnica-pl.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 265
Galium purpureum L. Auf den steinigen Abhángen des Crni vrh bei
Jablanica.
Galium vernum Seop. Trebovié, Ivan-, Lisin-, Porim-pl.
Asperula seutellaris Vis. © Auf den waldigen Abhángen des Veleš
oberhalb Potoci Han, háufig.
Asperula odorata L. In Buchenwáldern auf den Abhángen der Lisin-
und Preslica-planina.
Asperula capitata Kit. var. pilosa G. Beck. Auf Felsen in der Alpen-
region der Hochgebirge mit der typischen Píanze allgemein ver-
breitet, so auf der Plasa (schon Dr. G. Beck 1888), Prislab-, Vran-
und Cyrstnica-planina. Nach Dr. Degen") soll diese Varietát
von der typischen, verkahlten Pflanze, mit der sie gemeinschaftlich
vorkommt, specifisch verschieden sein, welche wieder von der
in Ungarn und Siebenbůrgen vorkommenden A. capitata Kit.
verschieden sein soll. Nach dem mir zu Gebote stehenden Mate-
riale muss ich darauf hinweisen, dass es mir gelang auf der
Plasa und Čyrstnica Úbergangsformen zu finden, und zwar solche,
die schmale, kaum 1 mm breite, auf beiden Seiten kurz-behaarte
Blátter, und wie die Kronenróhren lange Griffel aufweisen. Die
Form der Hůllbláttchen ist auch genug variabel. In Folge dessen
bin ich Dr. G. Beck's Bestimmung gefolst.
Valerianeae DC.
Valeriana officinalis L. var. angustifoha (Tsch.). Grasige Abhánge
des Porim.
Valeriana tripteris L. In der Alpenregion der Čvrstnica planina.
Valeriana montana L. In den Voralpenwáldern der Lisin-, Preslica-,
Plasa- und Prislab-planina.
Dipsaceae DC.
Scabtosa gramimfola L. Auf Felsen und steilen Abhángen der Glo-
govo-, Prislab- und Porim-planina, háuůg.
Seabtosa ucranica L. var. microcephala m. Capitula fructifera parva,
ca. 6—7 mm diametro, fructus minores, involucelli tubus tantum
2 mm longus; flores pallide lilacini. In planta typica capitula ma-
tura majora, ca. 1 cm diametro, involucelli tubus 3 mm longus.
1) Osterr. botan. Zeitschr. 1890. Nro. 1. pag. 13.
266 | K. Vandas
In saxosis ad ripas fluminis Narenta prope Potoci Han fre-
guentissima.
Scabiosa agrestis W. Kit. Auf Felsen der Glogovo- und Prislab-pla-
nina háufig, ebenfalis auf dem Veleš oberhalb Potoci Han und
bei Drežnica.
Scabiosa leucophylla Borb., var. incana Freyn. Grasige Abhánge der
Plasa-, Prislab-, Porim- und Vran-pl.
Seabiosa silenifolia W. Kit. In der Alpenregion der Plasa-, Čvrst-
nica- und Vran-planina.
Succisa pratenstis Mech. Trebovič, Preslica planina.
Suecisa australis Rehb. Sumpfige Wálder bei Bosna-Brod.
Cephalaria leucantha Schrad. Felsige Abhánge bei D. Jablanica, in
Gebůschen des Veleš oberhalb Potoci Han.
Trichera Fleischmanní Ny m. In der Alpenregion der Prislab pl. háufig.
Compositae L.
Bidens orientalis Velenovský“) Narenta-Ufer bei Jablanica. Mit
der bulgarischen Pflanze vollkommen identisch.
Aronicum scorpioides K. Auf den hóchsten Abhángen der Čyrstnica
planina am felsigen Rande der Schneecruben, ziemlich háufig.
Doronicum Columnae Tenore. In Voralpenwáldern der Preslica-,
Plasa-, Porim- und Čvrstnica-planina.
Senecio Vistantanus Papaf. In der Alpenregion der Plasa- und Čvrst-
nica-planina háufie.
Senecio Doronicum L. Mit dem vorigen, auf beiden Standorten selten.
Senecio nebrodensis L. In der Alpenregion der Preslica-, Plasa- und
Čvrstnica-planina.
Anthemis pseudocota Vis. (A. brachycentros. Gay.) Trockene Plátze
um Jablanica und Grabovica; unter Buschwerk bei Potoci Han.
Achillea abrotamoides Vis. In der Alpenregion der Plasa- und Čvrst-
nica-pl.
Achillea Clavenae L. Auf Felsen in der Alpenregion der Plasa-, Čvrst-
nica- und Vran-planina.
Leucanthemum atratum DC. Auf grasigen Abhángen der Lisin planina.
Leucanthemum montanum DC. Grasige Abhinge des Třebovié, der Čvrst-
nica- und Porim-planina.
Pyrethrum corymbosum W. In Gebůschen auf der Glogovo pl.
!) Resultate der zweiten botan. Reise nach Bulgarien in Sitzungsber. der
k. bohm. Gesellschaft d. Wisgensch. 1888, pag. 48.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 2617
Pyrethrum eineraviaefoltum Sm. Felsice Abhánse des Crni vrh bei
Jablanica, der Glogovo- und Porim-pl. |
Pyrethrum macrophyllum W. (Chrysanthemum macrophyllum W. Kit.)
Lichte, grasige Stellen in den Voralpenwáldern der Ivan-, Pre-
slica- und Čvrstnica-planina, hůufig.
Artemista camphorata Vill. Felsig-steinige Plátze bei Jablanica, Štitar
pl. bei Rakitno.
Artemista vulgaris L. In Gebůschen bei Potoci Han.
Gnaphal'um uliginosum L. Rakitno.
Gnaphalium silvaticum L. In Voralpenwáldern der Preslica- und Porim-
planina.
Gnaphalium Hoppeanum K. Auf den Alpentriften der Čvrstnica- und
Porim-planina.
Gnaphalium supinum L. Auf den hěchsten, felsigen Spitzen der Čvrst-
nica pl., selten.
Gnaphaltum Leontopodium L. Auf steinig-felsigen Stellen in der Vor-
alpen- und Alpenregion der Plasa (daselbst schon von Dr. G.
Beck angegeben*), der Prislab- und Čvrstnica-planina.
Gnaphalium dioicum L. var. australis Grsb. In der Alpenregion der
Plasa-, Porim- und Čvrstnica-planina; auch auf dem Trebovié.
Aster Amellus L. Auf steinigen Stellen der Porim pl., einzeln.
Solidago alpestvís W. Kit. In Voralpenwáldern der Preslica- und
Prislab-pl.
Brigeron alpinus L. In der Alpenregion der Plasa-, Jelenak-, und
Úvrstnica-pl. (auf der letztgenannten schon von P. Brandis
gesammelt).
Brigeron aerts L. Preslica- und Porim-pl.
- Brigeron canadensis L. Jablanica.
Bellidiastrum Michel? Cass. In der Alpenregion der Lisin-, Plasa-,
Glogovo-, Prislab-, Čvrstnica-, Vran- und Porim-pl.
Bellis perennis L. var. microcephala Boiss. Fl. Or. IL p. 174, Gra-
sige Gipfel der Preslica-pl. mit der typischen Pflanze.
Telekia speciosa Brne. In der Waldschlucht nahe der Ivan karaula,
sehr háufig.
Buphthalmum salicifoltum L. Auf felsigen und buschigen Abhángen der
Prislab-, Glogovo- und Porim-pl., auch um Borke und Lipeta
karaula háufig. 6
Inula hirta L. Steinige Abhánge der Porim- und Cyrstnica-pl.
1) Verhandl. der zool.-botan. Gesellschaft in Wien 1888. p. 791.
268 K. Vandas
Inula sguarrosa L. Auf steinig-felsigen Abhángen des Kremenac bei
der Bahnstation Grabovica, einzeln.
Inula ensifoba L. Steinie-felsige Abhánge des Crni vrh bei Jabla-
nica, der Glogovo- und Prislab pl., háufig.
Inula Oculus Christi L. Auf felsigen Abhángen am Wege zwischen
Ruiště und Lipeta karaula.
Inula candida Čass. Felsige Abhánge bei Jablanica, Grabovica und
Drežnica.
Pulicaria dysenterica G. Ivan karaula.
Adenostyles albida Cass. In Voralpenwáldern der Preslica-, Porim-
und Čvrstnica pl.
Homogyne alpina Cass. Auf der Vran planina.
Echinops Ritro L. Auf steinigen und buschigen Abhángen der Glogovo-
: und Porim-pl.
Carlina acanthifolia A1]. Auf grasigen Abhángen des Trebovié und
Porim, einzeln.
Carlina aggregata W. In der Ebene bei Svinjača am Fusse des Je-
lenak in schónen Exemplaren.
Carlina corymbosa L. Steinige Stellen bei Potoci Han und Rakitno.
Xeranthemum cylindraceum S. ©% S. In Gebůschen und auf trockenen
Stellen um Potoci Han gemein.
Chamaepeuce stricta DU. Auf felsigen und buschigen Abhángen um
Jablanica gemein, auch bei Grabovica, Drežnica und auf der
Glogovo planina.
Picnomon Acarna Čass. Unter Buschwerk bei Potoci Han.
Girstum Velenovskýi sp. n. ex affinitate C. ertophori L.
Bienne, caule elato 1—2 m alto, crasso (usgue 2 cm diametro),
striato, araneoso, parte superiore parce ramoso, ramis monocephalis,
foliis supra dense strigosis, subtus arachnoideo-albotomentosis, infe-
rioribus magnis ambitu late ovato-lanceolatis, in lacinias longe lan-
ceolatas, bipartitas in spinas breves, validas abeuntes, margine spinu-
loso-ciliatas pinnati-partitis, superioribus semiamplexicauli-auriculatis,
non decurrentibus in lacinias multo breviores, triamgulari-lanceolatas
pinnatifidis, summis dýminutis, lanceolatis, fere indivisis margine parce
spinosis Gapilula magna, globosa fulerantibus, involucri dense araneosi
Phyllis externis pluriserialibus e basi latiore calloso-incrassata amguste
lineari-subulatis, margine manifeste serrulato-spinosis, duris, erectis, im
spinam brevissímam (ca. 1 mm) tenuem sensím attenuatis, coronam disci-
formem, planam ad basin capituli Jformantibus, internis eis conformi-
bus, margine superiore tantum sparsius breviusgue spinulosis, apice
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. © 269
in spinam conformem abrupte attenuatis, recurvis, summis anguste
linearibus, tenuibus, in appendicem stramineam, mollem vix spinescen-
tem sensim et longius attenuatis. Flosculi purpurei, achenia compres-
sa, Ca 6 mm longa, albo-straminea, lineis nigris, tenuissimis striata.
In pratis alpinis m. Porim supra Ruiště dispersum. C. Velenov-
skýi m., amicissimo meo Dr. J. Velenovský, diligentissimo florae
Bulgaricae serutatori dedicatum, differt ab affini C. eriophoro L. prae-
sertim capitulis basi phyllis duris, rectis, coronam disciformem for-
mantibus instructis, dein foliis caulinis non profunde pinnatipartitis
sed ad mediam partem tantum pinnatifidis superioribusgue fere in-
divisis, bracteiformibus.
Cirstum eriophorum Scop. Trockene Stellen im Bradina-Thale nahe
der Ivan karaula, einzeln; ebenfalls auf den steilen, felsigen Ab-
hángen des Kremenac oberhalb Grabovica.
Cirstum lanceolatum L. Trockene Stellen um Jablanica und Rakitno.
Cirsium Erisithales Scop. Gebůsche in der Voralpenrecion der Pri-
slab pl.
Cirsium candelabrum Grsb. An der Narenta zwischen Rama und
Jablanica sehr háufie, auch noch in der Náhe der eisernen Brůcke
nicht weit vom Grabovica-Thale.
Carduus candicans W. Kit. Grasige Abhánge des Porim oberhalb
Ruiště.
Carduus Personata Jacg. In der Alpenregion der Preslica pl.
: Amphoricarpos Neumayeri Vis. Auf felsig-steinigen Abhángen der
Voralpen- und Alpenregion verbreitet und auch in die Ebene,
wie bei Grabovica an der Nareta, reichend; so fand ich ihn auf
der Lisin-, Preslica-, Glogovo-, Prislab- und Porim-pl.
Carthamus lanatus L. Trockene Stellen bei Jablanica und in der Ebene
bei Potoci Han.
Centaurea alba L. Felsige Abhánge des Úrni vrh bei Jablanica.
Centaurea deusta Tenore. Auf grasigen Abhángen der Lisin planina.
Centaurea amara L. Crni vrh bei Jablanica.
Centaurea arillaris W. In der Alpenregion der Lisin-, Porim- und
Čvrstnica-planina.
Centaurea Kotschyana Heuff. (non K.) Auf grasigen Gipfeln der
Lisin pl.
Centaurea glaberrima Tsch. (C. punctata Vis.) Auf Goo Stellen
der Glogovo pl., auch bei Rakitno und Drežnica.
Centaurea rupestris L. var. armata Koch. Steinige Abhánge oberhalb
Rakitno, einzeln.
270 h K. Vandas
Centaurea solstitialis L. Grabovica, Potoci Han.
Centaurea calcitrapa L. Ebendort.
Crupina vulgaris Cass. Steinige Abhánge des Crni vrh bei Jablanica.
Mulgedium Pančičii Vis. In den Voralpenwáldern der Preslica-, Prislab-
und Porim-planina.
Prenanthes purpurea L. In Voralpenwáldern der Preslica pl.
Taraxacum alpestre DU. Auf den steinigen Gipfeln der Preslica.
Hieracitum maecranthum Ten.*) In der Knieholzregion der Vran pla-
nina.
Hieracium macranthum Ten. subsp. osmanicum Nás. « Pet. Auf gra-
sicen Abhángen des Trebovíé.
Hieracium stoloniflorum W. Kit., 7. meringophorum N. « P. Auf
grasigen Gipfeln der Paslnců pl.
Hieracium sabinum Seb. M. «) genuinum N. 4 P. Auf grasigen Ab-
hángen des Trebovič, der Lisin-, Preslica- und Čvrstnica-pl.
Hieractum bupleuroides Gmel. Auf folšiken Abhángen der Prislab pl.
selten.
Hieracčum villosum L. Auf sidwestlichen, felsigen podn der Lisin
planina háufig.
Hieracium villosiceps N. © P., I. villosiceps N. © P. Auf grasigen Ab-
hángen der Čvrstnica dbrínás
Hřeracium scorzoneraefoltum Vil. Auf grasigen Abhángen der Vran-,
Plasa-, Čvrstnica- und Prislab-pl.
Hieractum elongatum Willd. II. elongatum T. calvulum N. « P. Auf
steinigen Abhángen der Preslica, in der Krummholzregion der
Vran pl.
Hieracum Waldstečnii Tsch. Kalkfelsen der Glogovo pl., des Crni
vrh bei Jablanica.
Hieracium Oriemi A. Kern. Auf felsigen, unteren Abhingen der Čvrst-
nica pl.
Hieracium gymnocephalum Griseb. var.? Auf felsigen Abhángen des
Porim.
Hieractum humile Jaca. var. Sarajevense Beek. Kalkfelsen der sub-
alpinen, waldigen Region der Preslica pl.
Hieractum alpestre Christ. (H. subincisum A rvet) Mit dem vorigen.
Hieractum subeaestum Fr. (H. subdolum Autt. non Jord.) Kalk-
(elsen am Fusse der Čvrstnica pl.
") Die von mir gesammelten Hieracien hat Herr Baurath J. Freyn mit ge-
wohnter Bereitwilligkeit bestimmt, wofůr ich demselben bestens danke.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 271
Hieracium pleiophyllum Schur. Nordwestliche Abhánge des Trebovié
bei Sarajevo.
Hieracium vulgatum Fr, var. medianum Grsb. Auf den Gipfeln der
Plasa pl.
Hieracium dacicum Uechtr. forma elatior. Trebovič.
Hieracitum stupposum Rchb. fil. Veleš pl. oberhalb Potoci Han,
Čvrstnica pl.
Hieracium stupposum Rehb. fil. var. planifolium Beck. Auf steinig-
felsigen Stellen des Crni vrh bei Jablanica.
Hieracium Tommasinti Rehb. f. Auf den waldigen Abhángen der
Veleš pl. in der var. rufocarpa Freyn, in Gebůschen der Glo-
govo- und Ivan-pl. in einer var. folis abrupte decrescentibus,
basilaribus angustis (Freyn in litt.).
Hieractum racemosum W. Kit. Auf Kalkfelsen der Prislab planina.
Crepis viscidula Froel. In der Alpenregion der Lisin- und Porim-
planina, selten.
Crepis grandiflora Tsch. Auf grasigen oberen Abhángen des Trebovič
und der Preslica pl., einzeln.
Crepis alpestris Tsech. Mit der vorigen auf dem Trebovič, auch auf
dem Porim.
Crepis montana Tseh. Auf dem grasigen Gipfel der Lisin pl.
Crepis Jaeguint Tseh. (C. chondrilloides Froel.) Auf den Alpentriften
- der Plasa pl., selten.
Crepis biennis L. In Voralpenwiesen der Preslica planina.
Crepis incarnata Tsch. var, dinarica Beck. Auf Alpenwiesen des
Porim.
Crepis setosa Hall. f. Wůste Plátze um Tarčin und Jablanica.
Pieridium macrophyllum Vis. « Panč. Felsig-steinige Abhánge des
Porim, selten.
?Tragopogon erocifoltum L. Ebendort. |
- Seorzonera Mispamca L. var. asphoideloides Wallr. Auf den oberen
grasigcen Abhángen des Trebovič, einzeln.
Scorzonera vosea W. Kit. Grasige Abhánge der Lisin- und Vran-
planina.
Přeris hteracioides L. Preslica-, Glogovo-planina und bei Jablanica.
Leontodom crtspus Vill. Auf Alpentriften der Plasa pl., selten.
Leontodon hastilis L. var. glabratus K. In Voralpenwiesen der Pre-
slica pl.
Hypochoeris maculata L. In der nen: egion der Porim- und Prislab-pl.
272 K. Vandas
Aposeris foetida DC. In Voralpenwáldern der Preslica- und Porim-
planina.
Campanulaceae Juss.
Adenophora blůfolia Bess. Auf waldigen Abhángen des Porim bei
Ruiště.
Campanula lingulata WKit. Steinige Abhánge bei Jablanica.
Campanula glomerata L. Lisin, Glogovo, Porim.
Campanula latifola L. In Waldwiesen der Preslica pl.
Campanula Trachelum L. Ivan planina.
Campanula bonončensts L. Unter Buschwerk auf der Glogovo pl.
Campanula persicifolia L. Porim pl.
Specularia speculum DC. f. Im Drežnica-Thale einzeln.
Phyteuma spicatum L. Grasige Abhánge des Trebovié und der Pre-
slica pl.
Phyteuma orbiculare L. In der Voralpen- und Alpenregion sehr háufig,
so auf der Lisin-, Preslica-, Glogovo-, Prislab-, Čvrstnica-, Vran-
und Porim-pl.
Hedraeanthus Kitatbeliů (DC). Auf steinig-felsigen Abhángen der
Lisin-, Glogovo-, Prislab-, Preslica- und Porim-planina, háufig.
Hedraeanthus serpyllifoltus DC. (Campanula serpyllifolia Vis.) In der
Alpenregion der Prislab-, Plasa-, Čvrstnica- und Vran-pl.
Bicornes L.
Erica carnea L. In der Voralpenregion der Prislab pl.
Vaceinium Myrtillus L. Čvrstnica.
Vaceinium vitis idaea L. Čvrstnica, Vran.
Arctostaphylos uva urst Spr. In der Alpenregion der Lisin-, Prislab-,
Porim-, Vran- und Čvrstnica-pl.
Pyrola secunda L. Ivan planina.
Oleaceae Lindl.
Phillyreu latifolta L. Unter Buschwerk bei Potoci Han.
Gentianaceae Lindl.
Gentiana eruciata L. Trebovié,
Gentiana lutea L. In der Alpenregion der Lisin-, Prislab- und Porim-
planina.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 273
Gentiana acaulis L. «) var. dinarica Beck. In der Alpenregion der
Plasa-, Glogovo-, Prislab- und Porim pl.
Gentiana aselepiadea L. In den Voralpenwáldern der Preslica- und
Prislab-pl.
Gentiana utriculosa L. Alpentriften der Lisin-, Preslica-, Prislab- und
Porim-planina.
Gentiana aestiva R. © Sch. In der Alpenregion des Plasa-, Čvrstnica-
und Porim pl.
Gentiama ciliata L. Porim planina.
Gentiana crispata Vis. In der Alpenregion der Lisin-, Prislab-, Plasa-,
Porim-, Vran- und Čvrstnica-pl.
Erythraea Centaurčum P. Lisin pl., Jablanica, Potoci Han.
Convolvulaceae Vent.
Convolvulus Cantabrica L. Auf grasigen Abhángen der Vran pl.
Borragineae Juss.
Heliotroptum euvopaeum L. Trockene Plátze um Jablanica.
Anchusa mierocalia Vis. In Gebůschen um Potoci Han, einzeln.
Anchusa italica Retz. Trockene Stellen um Jablanica.
Lycopsis variegata Ten. Mostar.
Echium altisstmum Jaca. Um Jablanica háufig.
Onosma stellulatum WKit. Felsig-steinige Abhánse der Glogovo- und
Preslica-pl.
Onosma Vřstanii Clem. (O. calicinum Stev.) Steinige Abhánse des
Štitar bei Rakitno.
Onosma echioides (L) Jaca. Steinige Abhánge am Wege zwischen
Ruiště und Lipeta karaula.
Molikia petraea Rehb. f. Steinig-felsige Abhánge am Wege von
Jablanica nach Grabovica (nahe der Auelle), in der Alpenregion
der Plasa- und Porim-pl.
„ Lithospermum officinale L. Bosn.-Brod, Ivan karaula, Jablanica.
Myosotis alpestris Tsch. In der Alpenregion der Plasa-, Lisin- und
Preslica-pl.
Mryosotis versicolor Sm. Bilek (MDr. Hensch).
Echinospermum Lappula Leh m. Ivan pl., Glogovo, Tarčin, Potoci Han.
Solanaceae Bartl.
Atropa Belladonna L. In Gebireswáldern des Štitar bei Rakitno.
Physalis Alkekengi L. Trockene Stellen um Jablanica und Potoci Han.
Solanum Dulceamara L. Bosn.-Brod, Ivan pl., Grabovica.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 18
274 K. Vandas
Personatae L. (p. m. p.).
Verbascum malacotrichum Boiss © Heldr. Auf den unteren Abhángen
der Veleš pl. oberhalb Potoci Han unter Buschwerk, einzeln.
Stimmt mit der bulgarischen Pflanze gut iberein.
Verba scum Blattarta L. Bosn.-Brod, Potoci Han.
Serophularia Seopoliiů Hpe. Auf buschigen Abhángen der Glogovo ©
planina, selten.
Serophularia laciniata W. Kit. In der Voralpenregion der Čvrstnica
planina, stellenweise háufig.
Digůtalis laevigata W. Kit. In der Voralpenregion der Glogovo- und
Prislab-pl. einzeln.
Linaria minor Dsf. Preslica pl., Jablanica.
Linaria Elatine Mill. Im Bradina-Thale am Fusse der Preslica, auch
bei Jablanica.
Veronica spicata L. Čvrstnica pl. |
Veronica austriaca L. var. prenja Beck. Auf der Porim pl. háufig. (|
Veronica officinalis L. Ivan-, Lisin-, Plasa-pl.
Veronica chamaedrys L. Lisin pl.
Veronica latifoia L. Voralpenwálder der Ivan-, Lisin-, Preslica-, Plasa- |
und Porim-pl. |
Veronica aphylla L. Plasa pl.
Veronica Beceabunga L. Auf der Čvrstnica pl.
Veronica saturetoides Vis. In der Alpenregion der Jelenak-, Čvrstnica-
und Vran-pl.
Bartsia alpina L. In der Alpenrecion der Plasa pl., einzeln.
Buphrasta*) salisburgensis Fr. Auf grasigen Abhángen der Lisin-,
Preslica-, Prislab-, Porim- und Čvrstnica-pl.
Euphrasta dinarica G. Beck. Steinig-felsige Abhánge der Glogovo- ©
und Prislab-pl., Crni vrh bei Jablanica.
Buphrasta Brandisiů Freyn. Auf der Preslica- und Porim-planina.
Rhinanthus maior Ehrh. Lisin- und Preslica-pl.
Pediculavis comosa L. Steinig-felsige Abhánge der Lisin-, Preslica-,
Plasa und Porim-pl.
Pediculavis verticillata L. Auf der Lisin pl. |
Melampyrum fimbriatum V andas, Osterr, bot. Zeitschr. 1889 p. 52. |
In der Voralpenregion der Veleš pl. oberhalb Potoci Han, unter |
lichtem Buschwerk hůufig. Mit der sůdhercegov. Pflanze identisch. /
!) Vom H. Baurath Wreyn bestimmt.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 275
Die Štengel sind meist stark doldentraubic-ástig, die Blůthenáhren
oval-lánglich, seltener lang-cylindrisch, armblůthig. Die halbreifen
Kapseln sind 6—7 mm lang, 3—4 mm breit, mit. sehr kurzen,
weissen Haaren besetzt und ragen aus dem glockenfórmigen, nur
unten schwach behaarten, kaum 2'/„—3 mm langen Kelche weit
hervor; die Kelchzáhne sind in diesem Stadium 6—7 mm lang
aus breiter Basis lang und fein zugespitzt.
Melampyrum trichocalicinum Sp. n.
Caulis erectus, ramosissimus, ramisgue patulis breviter pube-
rulus. Folia lineari-lanceolata, angustisstma, Dreviter petiolata longe
acumnata £—7 cm longa, 2—5 mm (infima rarius 5—8 mm) lata, n-
tegerrima, margine revoluta. Bracteae foléis conformes, omnes vůrides,
integervýmae, ca. 2—4 cm longae, 2 mm latae. Calix tubulosus prae-
sertim ad nervos pilis albis sparse puberulus, dentibus £ angustisstme
lineavibus, subulatis longisstmis tubo calicino ca. 5 mm longo guadruplo
longioribus (ca. 11—12 mm), corollam adaeguantibus. Corolla aurea
ca 15 mm longa, tubo recto basi angustissimo (haud 1 mm lato),
faucem versus sensim ampliato (ca. 5 mm lato), limbo ringenti, labio
superiore aegualiter rotundato ca. 2 mm longo, inferiore longiore
(3—4 mm), trilobo, ca. 3—4 mm lato, intense aurantiaco.
In dumetis saxosisgue ad radices montis Glogovo planina prope
Jablanica, non procul a pontibus in Narenta factis. Legi 1. Augusto 1889.
Eine merkwůrdige, durch die ganzrandicen, linealen, blattartigen
Bracteen und die ungemein langen, pfriemlich-haarigen Kelchzipfel
sehr auffallende Pflanze.
Von den bekannten Arten aus der Verwandtschaft des M. ne-
morosum L. ist sie durch die zwei hervorgehobenen Merkmale so ver-
schieden, dass man sie mit keiner derselben veroleichen kann. M. an-
gustissmum Beck hat wohl áhnliche, schmal-lineale, lang zugespitzte
und undeutlich gestielte Blátter, allein die Bracteen sind unten breit,
deutlich gezáhnt und violett Aeklnon die Kelchzáhne sind ver-
háltnissmássie breit und unvereleichlich kůrzer. Das macedonische
M. heracleoticum Boiss. « Heldy. (Fl. Or. IV. pas. 482.) erinnert an
unsere Pflanze durch die lang-pfriemlichen Kelchzáhne, die so lang
als die citronengelben Kronenrohren sind. Die Blátter sind aber lan-
zettlich und die Bracteen auf der Basis kammartig in lange pfriem-
liche Záhne getheilt.
Melampyrum silvaticum L. © Auf den grasigen, oberen AR onenu des
Trebovič, háufig.
Tozzia alpina L. In Voralpenwáldern der Preslica planina, selten.
18*
216 + K. Vandas
Acanthaceae Br.
Acanthus longifoltus Host. Unter Bnschwerk bei der Bahnstat. Gra-
bovica.
Labiatae Juss.
Teuerium Arduiní L. Auf felsigen Abhángen des Crni vrh bei Jabla-
nica, auch auf der Glogovo pl.
Teuerčum Botrys L. Jablanica.
Teuerčum Chamaedrys L. Črni vrh bei Jablanica, Lisin- und Porim-pl.
Teuerium montanum L. In der Alpenregion háufig, so auf der Lisin-,
Plasa-, Čvrstnica- und Porim-pl.
Teuerium Poltum L. var. purpurascens Vis. Fl. Dalm. II. page. 225.
Auf felsig-steinigen Stellen um Jablanica, Drežnica und Grabovica.
Ajuga reptans L. Preslica pl.
Ajuga genevensis L. Einzeln auf der Čvrstnica.
Salvia officinalis L. Um Jablanica gemein, auch M Grabovica,
Potoci Han.
Salvta glutinosa L. Ivan karaula, Lisin- und Preslica-pl.
Salvia amplexicaulis Rehb. Glogošnica bei Jablanica.
Salvia verticillata L. Glogovo pl., Potoci Han.
Scutellaria altisstma L. In Voralpenwáldern der Preslica pl.
Melittis melssophyllum L. Ebendort, auch auf dem Veleš.
Lamium maculatum L. var. pallidiflorum G. Beck. In der Alpenregion
der Preslica pl., einzeln.
Galeopsis versicolor Gurt. Ivan pl.
Betonica officinalis L. var. glabrata Koch. In Gebůschen um Jabla-
nica gemein, auch auf der Prislab- und Glogovo-pl.
Štachys alpina L. In Voralpenwáldern der Preslica-pl.
Stachys germanica L. Rakitno, Potoci Han.
Stachys silvatica L. In Wáldern der Ivan-, Porim- und Preslica-pl.
Stachys fragilis Vis. Steinio-felsice Abhánge der Čvrstnica pl.
Stachys amisochla Vis « Panč. Auf steinig-felsigen Abhángen der
Lisin pl. Es kommen Úberganesformen zu S. Sendtneri Beck
háufig vor.
Chaeturus Marrubtastrum Rchb. Bosn.-Brod.
Ballota vupestris Vis. (Marrubium rupestre Biv.) Auf felsigen Ab
hángen des Kremenac oberhalb Grabovica,
Marrubium candidisstmum 1. Auf felsig-steinigen Plátzen im Grabo-
vica-Thale auch um Rakitno und Potoci Han.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 277
Nepeta pannonica Jaca. Auf steinicen Abhángen des Štitar bei
Rakitno.
Nepeta Cataria L. Auf felsigen n des Kremenac oberhalb
Grabovica.
Melissa officinalis L. An Wegen nd auf steinigen Abhángen um Jabla-
nica gemein, auch bei Grabovica.
Calamintha grandijlora Mech. In der Alpenregion des Porim auf gra-
sigen Stellen háufic.
Calamintha silvatica Bromf. In Gebůschen des Grabovica-Thales.
Calamintha Nepeta Bav. Auf trockenen Stellen um Jablanica und
Potoci Han.
Calamintha alpina L. In der Alpenregion der Lisin-, Plasa-, Porim-,
Čvrstnica- und Vran-planina gemein.
> Calamintha Acinos Clairv. Preslica, Porim.
Micromerta rupestrís Bt h. (Calamintha thymifolia Rchb.) Auf buschigen
Abhángen des Crni vrh bei Jablanica, der Glogovo- und Veleš-pl.
Mieromeria eroatica Sch. (Thymus subcordatus Vis.) Auf felsigen Ab-
hángen des Grabovica-Thales, der Glogovo-, Porim-, Veleš- und
Vran-pl.
Satureia cuneifolta Ten. In Gebiůschen des Bjelo polje bei Potoci
Han háufie, besonders am Fusse der Veleš pl.
Satureia montana L. Felsige Abhánge der Prislab-, Porim- und
Štitar-pl.
Satureia ilyrica Host. (S. pygmaea Rchb.) Ebendort.
Thymus striatus Vahl. (T. acicularis W. Kit.). Auf steinig-felsigen
Alpentriften der Plasa-, Prislab- und Porim-planina, selten.
Thymus bracteosus Vis. Steinige Stellen der Porim pl. oberhalb Ruišté,
háufig.
Primulaceae Vent.
Lysimach'a punetata L. Trebovié.
Cyclamen europaeum L. In Voralpenwáldern der Preslica-, Plasa-,
Porim-, Štitar- und Čvrstnica-pl. háufig.
» Soldanella alpina W. In der Alpenregion der Plasa- und Vran-pl.,
einzeln.
Primula Kitatbeliana Sch. Auf Felsen in der Alpenregion der Plasa-.
Prislab-, Čyrstnica- und Vran-planina, selten.
„ Androsace villosa L. Auf Alpentriften der Plasa- und Úvrstnica-pl.
i
378 | K. Vandas
Globularieae Camb.
Globularia cordifolia L. Steinig-felsige Abhánge der Lisin-, Preslica-,; ©
Plasa-, Glogovo- und Porim-pl.
Plumbásineae Vent.
Armeria canescens Host. In der Alpenregion der Plasa-, Porim- und
Vran-planina.
Plantagineae Vent.
Plantago carinata Schrad. Prislab planina.
Plantago montana Lam. In der Alpenregion der Plasa- und Čyrst-
nica-pl., selten.
Plantago argentea Cha ix. (P. victorialis Poir.) Auf grasigen Abhángen
der Lisin- und Porim-pl.
Amarantaceae Br.
Amarantus stivestris Dsf. Auf unkultivirten, steinigen Stellen um
Potoci Han, gemein.
Polycnemum majus Br. Ebendort.
Polygoneae Lindl.
Rumex avifoltus A11. In Voralpenwáldern des Porim oberhalb Ruiště. ©
Rumee seutatus L. Im Felsschutt der Plasa-, Prislab- und Čyrstnica-
pl., stellenweise háufig. j
Polygonum viviparum L. In der Alpenregion der Plasa- und Prislab-
planina.
Thymeleae Juss.
Daphne mezereum L. In Voralpenwáldern der Preslica- und Prislab-pl. ©
Daphne Blagayana Frey. Auf buschigen Abhingen der Glogovo pl,-
selten. |
Thymelaea avvensis Lamk. Jablanica.
Santalaceae Br.
Thestum montanum Ehrh. Auf grasigen Abbángen der Prislab planina |
háufig. 1
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. © 279
Thesium divaricatum Jan. Auf felsig-steinigen Stellen um Potoci Han.
Thestum auriculatum sp. n.
Perenne, rhizomate subrepente, multicauli, caulibus ascendentibus,
tenuibus, elatis simplicibus vel saepius superne ramosis, ca. 25—30 cm
altis. Folia anguste linearta, uninervia 3—4 em longa, *|,—1 mm lata,
apice acuminata, flaceida, glaberrima. Racemi elongati, multiflori, ramuli
floriferi tenuisstmí, ca. 3—5 mm longi unoflori, bracteae Iructus super-
antes vel aeguantes, bracteolae ečs duplo breviores, marginibus ut tota
planta glaberrimae. Flores minuti perianthium inter lobos triangulari-
ovatos, obtusatos, edentulos, callis orbicularibus, elevatis guasi Sac-
catum.*) Nuces parvae, ellipsoideae, breviter pedicellatae, 3—4 mm
longae superne perigonio ca */„ mm longo coronatae, inter cujus lobos
calli orbiculares conspicui.
In dumetis regionis subalpinae montis Glogovo planina prope
Jablanica rarum.
Planta callis orbiculatis inter lobos hemisphaerice elevatis insignis
et cum nulla nota comparanda. Habitu accedit guidem ad 7%. humi-
fusum DU., guod sec. cl. Nyman in Hercegovina guogue indicatur,
sed differt ab eo etiam foliis laccidis, manifeste uninerviis nec car-
nosulis, subenerviis, caulibus multo tenuioribus, superne tantum ramo-
sulis, floribus et fructibus multo minoribus, hisgue brevius coronatis,
bracteis bracteolisgue glaberrimis.
Thesium alpinum L. Auf grasicen Abhángen der Lisin-, Porim- und
Prislab-planina.,
Euphorbiaceae Juss.
Euphorbia spinosa L. Auf Felsen zwischen Jablanica und Diva Gra-
bovica (nahe der Auelle).
!) Die eigenthůmlichen, callusartigen Gebilde, die unsere Pflanze so charak-
terisieren, dass man sie, wie ich mich bei der Untersuchung aller europáischen
Arten des bohm. Museums ůúberzeuste, mit keiner anderen verwechseln kann,
stellen sich auf getrockneten Blůten wie Anhángsel dar. Feuchtet man aber
eine junce Blůte auf, so findet man, dass es kreisrunde, halbkugelige Anschwel-
lungen sind, die sich zwischen den Perigonzipfeln erheben und denen auf der
Innenseite des Perigons ein besonders stark entwickelter Discus entspricht. Er ist
hier in Folce dessen ungefáhr so gebildet, wie bei der Comandra elegans. Die
callusartige Anschwellung ist auf jungen Blůten sewolbt, bei stárker entwickelten
in der Mitte vertieft, so dass sich auf halbreifen Frůchten, wo sich die Perigon-
zipfel enger aneinander schliessen, eine ringfórmige Wulst entwickelt, die auf den
ersten Blick hin so aussieht, als ob sie von der angeschwollenen Basis der Perigon-
zipfel gebildet wáre.
280 K. Vandas
Buphorbia carniolca Jaca. In Voralpenwáldern der Preslica pl.
Euphorbia verrucosa Jacg. Auf grasigen Gipfeln der Lisin pl. sehr
háuňg, auf der Preslica selten.
Euphorbia amygdalovdes L. Ivan pl., Jablanica.
Euphorbia falcata L. Jablanica, Drežnica.
Euphorbia myrstmites L. Auf steinig-felsigen Abhángen des Drežnica-
Thales, einzeln.
Urticaceae DC.
Parietaria erecta M. « K. In Gebůschen der Glogovo planina.
Ulmaceae Mirb.
Celtis australis L. Unter Buschwerk in der Bjelo polje-Ebene.
Cupuliferae Rich.
Ostrya carpinifoba Scop. Auf den buschreichen Abhángen um
Jablanica.
Salicineae Rich.
Salix glabra Scop. In der Voralpenregion der Prislab pl., selten.
Salix retusa L. In der Alpenregion der Plasa-, Vran- und Cvrstnica-
planina.
Abietineae Rich.
Pius leucodermis Antoin. In der Voralpenregion der Plasa-, Pri-
slab-, Preslica-, Porim- und Čvrstnica-planina háufie und bis in
die Alvenrecion reichend.
Pinus Mughus Scop. Plasa-, Vran-, Prislab-pl.
Cupressineae Rich.
Juniperus nana L. In der Alpenregion der Lisin-, Plasa- und Čyrst-
nica-pl.
Hydrocharideae DC.
Hydrocharis Morsus vanae L. Sůmpfe um Bosn.-Brod,
Stratiotes aloides L. Ebendort.
Orchideae L.
Cephalanthera ensifoha Rich. In Gebischen der Glogovo planina,
selten.
=
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. 981
Epipactis latifolta All. Ebendort, auch auf der Porim pl.
Epipactis atrorubens Sch ult. Auf grasigen, sonnigen Abhángen der
Prislab- und Porim-pl.
Neotiia nidus avis Rich. In Wiáldern bei Ruiště.
Listera ovata Br. Třebovič.
Orchis globosa L. Trebovic, Lisin pl.
Orchis cordigera Fr. Auf der Jahorina planina (Bosnien) auf Gebirgs-
wiesen von Fr. Fiala gesammelt und fůr O. bosniaca G. Beck
bestimmt. Diese bosnische Orchis-Art stimmt mit der von mir
und Dr. Velenovský im Jahre 1887 in Dulgarien auf der
Stara planina bei Petrov Han gesammelten Pflanze vollkommen
úberein. Da die Beschreibung der O. cordigera Fr. auf diese
Orchis-Art ganz gut passt und die O. cordigera Fr. nach Nyman
auch in der Hercegovina vorkommt, so muss ich die bosnische
Panze fůr die letzteenante halten. Orchis bosntaca G. Beck ist
nach der Beschreibung und Abbildung unserer Pflanze sehr hn-
lich und mit ihr vielleicht identisch.
Nigritella angustifolia Rich. Auf grasigen Gipfeln der Porim pl.
oberhalb Ruiště.
Gymnadenia conopea Br. Porim pl.
Platanthera bifola Rchb. Preslica pl.
Coeloglossum věride Hartm. Trebovič, Lisin pl.
Irideae R. Br.
Gladiolus illyricus Koch. In Gebůschen der Glogovo pl. selten.
Asparageae DC.
Buseus aculeatus L. In Gebůschen des Bjelo polje bei Potoci Han
gemein.
Asparagus acutifolus L. In Gebůschen auf der Glogovo pl. und bei
Potoci Han, háufig.
Polygonatum verticillatum A 11. In Voralpenwáldern der Preslica planina.
Polygonatum multiflorum A11. Auf buschigen Abhángen des Veleš bei
Potoci Han und des Kremenac bei Grabovica.
Convallaria majalis L. Preslica pl.
Dioscoreae R. Br.
Tamus communis L. In den Voralpenwáldern der Preslica planina,
háuůg.
282 -K Vandas
Liliaceae DU.
Anthericum ramosum L. Auf steinigen Abhángen der Prislab pl.
Lilium Martagon L. Preslica pl., Ruiště.
Seilla autumnalis L. Rand des Zimje polje zwischen Ruiště und Lipeta
karaula.
Allium sphaerocephalum L. Auf felsigen Abhángen der Preslica pl.
und auf steinigen Narenta-Ufern bei Potoci Han.
Allium ursiínum L. Lisin pl.
Allium Victortalis L. In der Alpenrecion der Preslica ji
Allium saxatile MB, Auf steinig-felsigen Abhángen in der Alpenregion
der Preslica-, Prislab- und Porim-pl.
Allčum flavum L. Auf buschigen und felsigen Stellen der Glogovo pl.
Alltum pulchellum Don. Mit dem vorigen.
Allium carinatum L. Grasige Abhánge der Lisin pl.
Allčum moschatum L. Auf steinig-felsigen Narenta-Ufern bei Potoci Han.
Golchicáceae DU.
Veratrum nigrum L. In Voralpenwiesen der Preslica, auch auf der
Čyrstnica.
Tojieldia calyculata L. Prislab, Porim.
Juncaceae Bartl.
Juncus glaucus Ehrh. Rakitno.
Juncus lamprocarpos Ehrh. Ebendort.
Juncus monanthos Jacg. In der Alpenregion der Plasa pl.
Luzula maxima DC. Voralpenregion der Preslica- und Vran-pl.
Luzula flavescens Gaud. Auf beiden Standorten mit der vorigen, auch
auf dem Porim. |
Lemnaceae Dmrt.
Lemna trisulca L. In Simpfen bei Bosn.-Brod.
Cyperaceae DC.
Setrpus lacustris L. Rakitno.
Seirpus trigueter L. In Sůmpfen bei Bosn.-Brod.
Scirpus Holoschoenus L. In der Ebene bei Potoci Han.
Carex silvatica Huds. Trebovié.
Carex laevis W. Kit. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica-, Plasa-
und Čyrstnica-pl.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. © 283
Carex humilis Leyss. Glogovo pl.
Blyna spicata Schrad. Auf den obersten, felsig-steinigen Abhángen
der Čyvrstnica, selten. Nach Nyman auch aus Montenegro be-
kannt.
Gramineae Juss.
Andropogon Ischaemum L. Im Drežnica-Thale, einzeln.
: Bchinochloa erus gallt PB. Jablanica.
Digitaria sangutnalis Scop. var. ciltaris Asch ©% Kan. Ebendort.
Phleum Michelii A1]. var. subinerassatum Griseb. in Pantocsek Adno-
tatlones ad Floram et Faunam Herces. ete. p. 17. In der Alpen-
region der Plasa, auf einer Stelle háufig.
Crypsis alopecuroides Schrad. Bosn.-Brod.
Sesleria elongata Host. In Gebůschen und Wáldern verbreitet, so
um Jablanica, auf der Glogovo- und Porim-pl., auch bei Lipeta
Karaula.
Sesleria mtida Tenore. In der Alpenregion der Plasa-, Porim- und
Čvrstnica-pl.
Sesleria tenuifolia Schrad. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica-,
Glogovo- und Porim-planina, háufig.
Cynosurus echinatus L. Auf trockenen Stellen bei Jablanica.
Calamagrostis montana DC. In Voralpenwáldern der Preslica-, Glo-
gova- und Porim-planina, háufig.
Calamagrostis epigeios Roth. Auf steinig-felsicen Abhángen des Kre-
menac oberhalb Grabovica.
Agrostis rupestris A1]1. Alpentriften der Plasa pl.
Lasiagrostis Calamagrostis Lk. Auf felsigen Abhángen um Jablanica,
Grabovica, Drežnica, auch auf dem Porim.
Stipa Grafiana Stev. Prislab, Porim.
Milium effusum L. In Voralpenwáldern der Preslica- und Prislab-pl.
Holeus mollis L. Ivan pl.
Koeleria grandiflora Bert. Auf der Vran pl., einzeln.
Koeleria austrahs Ker. forma glabra Beck. Auf Alpentriften der
Plasa- und Čyrstnica-pl., háufig.
Melica mutans L. Porim, Prislab.
Melica umijlora Retz. Preslica pl.
Molima coerulea Můnch. B) stlvestris Sehlecht. (M. arundinacea
Schrank). In Voralpenwáldern der Prislab planina. ©
Diplachne serotiína Lk. In Gebiůschen der Glogovo pl. und im Grabo-
vica- und Drežnica-Thale.
284 © K. Vandas
Vulpia myurus Gm. Jablanica.
Bromus asper Murr. In Voralpenwáldern der Preslica.
Bromus arvensis L. Lisin, Prislab pl.
Festuca varia Hánke var. pungens Hackel (Monogr. Fest. p. 115.)
In der Alpenregion der Lisin-, Plasa- und Čvrstnica-pl.
Festuca Halleri Vill. Auf felsigen Gipfeln der Čvrstnica planina,
selten.
Glyceria aguatica W ahlb. In Siimpfen bei Bosn.-Brod.
Poa silvatica Chaix. In Voralpenwáldern der Preslica- und Porim-
planina, einzeln.
Poa alpina L. Auf n der Plasa- und Čvrstnica-pl.
Poa pumila Host. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica-, Plasa-
und Čvrstnica-pl.
Poa minor Gaud. Auf Alpentriften und im Felsschutt der Plasa-
und Čyrstnica-planina.
Poa cenisia A11. Mit der vorigcen auf der Čvrstnica pl.
Poa annua L. Preslica pl.
Blymus europaeus L. In Voralpenwáldern der Preslica pl.
Brachypodium stlvaticum R. « 9. Auf grasigen Abhángen des Tre-
bovič, der Lisin-, Preslica- und Glogovo-planina.
Brachypodtum pínnatum P. B. Lisin pl.
Lycopodiaceae DU.
Lycopodium selago L. In der Alpenregion der Lisin planina.
Ophioglosseae R. Br.
Botrychtum Lumaria Sw. Auf grasigen Abhángen der Prislab pl.,
selten.
Polypodiaceae R. br.
Phegopteris Robertianum A. Br. Preslica- und Prislab-planina.
Polypodřum vnigare L. Ebendort.
Aťhyrium alpestre Milde In den Voralpenwáldern der Lisin- und
Preslica-pl.
Aspidium Lonchitis Sw. In den Vor jem der Preslica-, Plasa-,
Porim- und Čyrstnica-planina, einzeln.
Aspidium lobatum Sw. Preslica- und Glogovo-pl.
Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Hercegovina. © 285
Aspidium vigidum Sw. In der Alpenregion der Prislab-, Plasa- und
Čvrstnica-pl.
Asplentum Ruta muraria L. Lisin pl.
Asplentum fissum Kit. In der Alpenregion der Plasa-und Čvrstnica-pl.
Asplentum viride Huds. In der Alpenregion der Lisin-, Preslica- und
Plasa-pl. nicht selten.
Scolopendrium vulgare Sm. In Voralpenwáldern der Preslica- und
Plasa-pl., háufig.
po od ln | Šlepziahl A pivu
nů "daleký 16b jrbřsnvů lh val
o "B
.
-4
he
by esk, svá sáb: k oso bt
M vi
bag ohe tob osel o oajla o, 1
OBSAH. INHALT.
Seznam přednášek roku 1890 ko- Verzeichniss der im Jahre 1890 ab-
naných. (I. půlletí) . ..... str. [V. gehaltenen Vortráge (I. Halbjahr) S. V.
Pag.
Čelakovský, Dr. L. Uiber eine neue mitteleropáische Daphne (Nr. 16) . . . 215
Hansgirg, Dr. A. Uiber neue Sůsswasser- und Meeres-Algen und Bacterien,
mit Bemerkungen zur Systematik dieser Phycophyten und ůber den
Einfluss des Lichtes auf die Ortsbewegungen des Bacillus Pfefferi nob.
OSE uma 28 ANTON 7 256 1 e ah onay olla al 000, Jad brat iso nat ato le o 6 38
Haškovec, L. Šest lebek z útvaru starších a mladších naplavenin v Čechách.
ODO BRJÍ BO A de ta BO KES RODE oV V o ana o do 153
Klapálek, Fr. Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků) (Čís. 5900169
Klika, Boh. Měkkýši okolí novobydžovského. (Čís. 6.) <. <.. < « ++ « +. 87
Láska, W. Uiber gewisse Curvensysteme und ihre Anwendung zur graphischen
Integration der Diferentialgleichungen. (Nr. 18.). . ... . . « + + « 222
Lerch, M. O jistých výrazech příbuzných integrálům Eulerovým (Čís. 10.) . „187
— 0 nemožnosti hypothesy o jednom fluidu elektrickém (Čís. 14.) . . . 172
—. Bemerkung zur Reihentheorie (Nro. 17). .. .......« «.. 219
Machovec, F. Příspěvky k vlastnostem normál ploch druhého řádu (Čís. 8.) . 119
— Uiber die Osculationsebenen d r Durchschnittscurve zweier Fláchen zwei-
ber Ordo (NEO 0 202 Sas Suou ejn sla Vahala sín a 142
Mrázek, Al. O cysticerkoidech našich korýšů sladkovodních. Br pěnele k bio-
logii a morfologii cestodů. S tab. 5. a S. (TSR ALON 0184 0 za A6 226
Pelíšek, M. Perspectivische Studien. Mit 5 Holzschnitten (Nro. 15) . . ..... 175
Počta, Dr. Ph, Uiber den Inhalt eines Guarzknollens von Ruditz. Mit Taf. III.
(OSR ED 1506) 61150 63k dn PAYO MO Me oto BY 01 UVB P VEE REM oV ST EAV . 60
Šule, 0. Molekulárná váha kyselin řady Cx H>+0; (Čís. 12.) . . <... ++. 148
Vandas, Dr. K. Neue Beitráge zur Kenntniss der Flora Bosniens und der Her-
CSS0VIMAA(NNAT 20) 0517201 vata Padl sYA de oa el 2 0 (ia lano Z an sada 249
Vejdovský, Dr. F. O embryonalném vývoji dvojčat. S tab. IV. a dřevorytem.
(DkEE na) 20 oto OEáe ME ESK ae OR ed 0 VA OVO O PRE O S SV 100
Velenovský, Dr. J. Plantae novae bulgaricae. Pars II. (Nro. 3) . . . « . «.« 39
Wurm, Fr. Melilithbasalte zwischen Bóhm. Leipa und Schwojka (Nro. 2) . . 55
— Uiber die Grůnsteine der Schluckenauer und Nixdorfer Gegend. Mit ei-
ME, EOLZSCHILG (NEO49) 52362778 AN sa ol nabo stk cc: Vede daj PaM la 130
= e : E- M CM- -05 -M94 S45 C488 460) ASO TBD =
ha
SOB BBA LDOBAA
W D5 Anton Hansgirg ad nat. del.
Lith. Farský Prag
sitzber. d.konigl boh. Gesellsch. d Wissenochaft Mathemat naturoriss. Glasse 1890. 1.
DR. A HANSOIRG, SUSSWASSER- UND MEERESBACTERIEN. !
|
05057
Rio:soače JÍ
6, 30 O0 089 ©
(P Y
KS:
Sr S
A
se
Lith. Farský Prag.
DS Py. PočTA: INHALT EINES OVARZKNOLLENS VON RupIT%. Taf. I.
Lith. Farský Prag.
f „Autor ad nat. delin.
oizber. d. konigl bom. Gesellsch d Wissenschatt. Mathemat natmwiss. Classe. 1890. 1. Bd.
ný dn l:
CE
v
F Vejdovský -Vývoj dvojčat.
a
|
| —
i
Vejdovský sa = :
Věstník král. české společnosti u Iřída mathemat-přírodověd. 1890 T
Cakudvorní ht A Haase Praze
Tab.
UR
|1Mrázek.Čystic erkoidy korýš
IMUMrázek dle přír kresl.
Věstník král. spol.naulk v Praze 1890-I.
Al Mrázek Cysticerkoidy korýšů. | Abeo VM,
C.ak.dvorní litografie A Haase v Praze. |
Nemo mu vB raz eo 01 f
Besondere Werke und Sonderabdrůcke.
Augustin, Úber den jáhrlichen Gang der meteorolog. Elemente zu Prag.
| MO DATU SOS5 (40. Ka eh Usa Jay © le děla Weles je o ase O:0U
ver, O kostře žab z čeledi Pelobatid. S 2 tab. 1884. AOR VA a —.54
obachtungen, Ombrometrische, herausgegeben von der Forstlehranstalt
Weisswasser, red. v. Dr, E. v. Purkyně. Jahrg. 1879—1882 4. . . . 1.50
Velakovský L., Neue Beitráge zur Foliolartheorie des Ovulums. 1884 . .—.75
W Zur Kritik der Ansichten v. d. A a der Abietineen. Mit
A ootneen, onion im natůrl. Boden. Mit 1 Taf. 1879. 49. . 2.40
Mittel-Bohmen. Mit 2 Taf. 1883. 40... „—.50
Feistmantel 0., Úbersichtliche Darstellung der geologisch- palaeontoloc.
Verháltnisse Sůd-Afrika's. I. Theil. Die Karoo-Formation. Mit 4 Taf.
HR OOo RA no Oda oěea) (none Jev dy, s adlzsoedika 2 2.—
I Grůnwald, Úber die Entwickelung der begrenzten Derivationen nach gan-
zen positiven aufsteigenden Potenzen des Index und die damit zusam-
menhángende Losialrechnuns. A Řokoda VAM Sooe Ze ea o EV P G SNC M0 1.20
inther, Antike Náherungsmethoden im Lichte moder Mathematik. 1878. 40 1.05
Der Algorithmus linealis des Heinrich Stromer. Eine literar-histori-
ARE Studie 1880) 40" de o ae a „—.40
Peter und Philipp Apian, zwei deutsche Mathematiker und Kartogra-
phen. Beitrag zur Gelehrten-Geschichte des 16. Jahrhunderts. 1882. 49 2.—
>rmite, Sur la transformation de V intégrale elliptigue de SEO o
1888. ZE SKÉ A M STS 40 20 stahl s dla TE ofhihapk ooo ase Usa ě o o oc „15
stlivý, Úber die Temperatur VOMEBIAC ABT AU OE .—.60
per, Úber Involutionen 7+ auf einer Curve dritter Ordnune C*. 1883. 40 —.30
Nachtrag zu der Untersuchung ůber die Steinerschen Polygone. 1884. 4“ —.15
ber ceometrische: Netze. 1886. 49. -2.4.7 ..—83
Uber seometrische Netze. Fortsetzung. 1889. 40. ...... ..—30
MeBACHen, HžndeE3 1884 lak sn a, albeí olhlan sl slony okje - —.60
Zur Geometrie der Fláchen 3. und 4. Ordnung. 18885409 8Vo a —.18
Úber die Curven C" von n“ Ordnung. 1889. 40. ........ 5 —
« Bobek, Hyperelliptische C5», 1885. 49 ..........«.+.. —.72
rch, Uber Functionen mit beschránktem Existenzbereich. 1888. 49 . . . —.30
Hatzka, Grundzůge der systemat. PO DSnus und SB SeOD daně der Lehre
der Determinanten. A ŘE SEA o SPADNE o bean ok VY ro 650
Kritische Berechnungen der musikalischen Tóne und der diatonischen
oletennm 188240144 sterea ala alone est ayh0 obl lomj če eee „1
=— Natůrlichste Berechnung musikalischer Tonleitern. 1888. . 1—
Novák, Studien an Echinodermen der bohmischen Kreideformation. Nr. 1.
s Die irreguláren Echiniden der Cenomanstufe. Mit 3 Taf. 1887. 4%. . 1.20
Palacký, PAanzengeographische Atom 106 KOB 23V RA oo 1.05
IM e884 40 o ==
Studie o vývoji rostlinného roucha zeměkoule na základě zeměslov-
zm UNS Z ASE 6 MOORE JARO FOK ER ASA AA oa OA 1.20
čta, Beitráge zur (Kenntniss der Spongien der Kreideformation.
ji Hexaetinelidae: 1893.49. ZASE o dako hnskl is o o
TMnstidae 1883: 44/552 Pohon os PON 1—
mmeetractnelidaeretc“ 18835 407 —.72
— Die Anthozoěn der bohmischen Kreideformation. Mit 2 Taf. 1887. 4“ 1.20
-— O Rudistech, vymřelé čeledi mlžů z českého útvaru křidového. S 6 tab.
ASO ME ode a zlo a Soho llej Ve sok ejd o opora Ad slast anna Sosa s letoh l)
A5
Resultate der in Bohmen gemachten ombrometrischen Beobachtuncen. Zu- ke
sammengestellt von Prof. Dr. F. J. Studnička.
Jahreang 1876—1884"40 A107 o (bl. <. nas San 3
1985-1860. (PIA 20 ejn MN 24
Seydler, Ausdehnung der Lagrange'schen Behandlung des Dreikórper-Pro- "3
blems auf das Vierkoórper-Problem. 1885. 49... ......... . <.. —3
— Untersuchungen úber verschiedene Formen des Krafteesetzes zwischen ©
MssentheTlchtens 18874053 M NN o O
Spisy poctěné jubilejní cenou král. české společnosti náuk. í
I. Vejdovský, Zrání, oplození a rýhování vajíčka. S 10 tab. 1888. 8“ 3-
II. Weyr Ed., O theorii forem bilinearných. 1889. 8". . —
Strouhal « Barus, Das Wesen der Stahlhártung vom elektrischen Stand- 1
DŮTKLE B9419 ea: ae ks saeoda nou cpe AA deshc 3 os BRÍe —
— Úber die Definition des Stahls auf Grundlage des elektrischen Ver-
haltens des Eisens bei wachsendem Kohlenstoffgehalt. 1884. 49 .. .—
Studnička, Bericht úber die mathematischen und naturwissenschaftlichen ©
Publicationen der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften wáh- ©
rend ihres 100jáhr. Bestandes. 1885.84 -2/08 W000 24
— vide Resultate der ombrometr. Beobachtungen in Boóhmén 1876—88. k
Štole, Monografie českých Tubificidů. Morphologická a systematická studie. ©
Be 4 tab. 1888: AOP eo S ARO OSA o SO OOP vol O ok 801002000 95 19
Taránek, Monographie der Nebeliden Bohmens. Mit 5 Taf. 1882. 40.. 1.5
Tempel, "Úber Nebelfecken. Nach Beobachtungen auf der k. Sternwarte bel ©
Elorenz M6929 Vat" 1986. 4904/2 Be a ey
Ullik, Rericht úber die Bestandtheile des Elbwassers bei Tetschen. 1880. 49 1—
Vejdovský, Die Sůsswasserschwámme Bóohmens. Mit 3 Taf. 1883... . . 15
Velenovský, Die Flora aus den ausgebrannten tertiáren Letten von Vršo- ©
vic.pesaun: M16 10 TPateln VLS: 8558.23 a 2
— 20 medových žlázkách rostlin křížatých a jich upotřebení v (Systema
tice řádu tohoto. S 5 tab. 1884. 4“ ... 2
— Beitráge zur Kenntniss der bulgarischen (Flora. 1886. 49.. 6
— Die Fauna der bohmischen Kreideformation. Mit 6 Taf. 1888. PO
— | Květena českého cenomanu. S 6 dvoj. tab. 1889. 4“ ... E
Wegner, Generalregister zu den Schriften der kónigl. bohm. Gesellschaft
der Wissenschaften 1784—1884.
— Obecný rejstřík ke spisům král. české společnosti náuk 1784—1884. 89 1.
Verlag der kůnigl, bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr. Prag 1800
o
4o/9 MAY. 9 180
Sitzungsberichte
der kónigl. bohmischen
EM VM MNT.
MATHEMATICH - NATURWINSENGCHAPTLICHE. GLASKE,
1890.
| VBSTNÍK
| | ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. |
| TŘÍDA MATREMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
A M“
,
|
Mathematisch-naturwissenschaftliche
Publcationen
der kónigl, bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften,
ASKO welche vorráthig sind.
Abhandlungen. Rozpravy. (Pojednání.)
V. Folge: 7. Band (1852) . . . .6— kk Folsce: ě: Band (1872). . .
L 8. —„ (1854) — 6 AB 73) Ná
== OS ESATA S PS = 74 (187422000
— O 1859) -06 - S (1910) F :
— VV ASO C0 — — 9.3151 (1878) 41908
— 121863) (0-4 — OSS kdo
— 137710(18605)05 1005 — — V (1882) 1008
VI. — AA oa 10 o UG40) — 12 0 CLGBD) M
VIL. Pu Math.-naturwissensch. Classe 1. Band (1887) . . . ......
Ň 5 O2, 0 (LAS) o 0 Oo VNO
s k 10081890) ASA el 8
Sitzungsberichte. Věstník. (Zprávy o zasedání.)
U ahro l B500 ea: eh ce =—84"|| Jahre: 18745 2
M1860; (186198 Zeus č —.50 naj LB TOK Ptdume Mae 00 RODA U
B0862 11863A a 00400 „873 085.0 00T SRS
ERA B04 31865 IAT —.69 3 UBTA 350 AE- kolo NE
S66, he dne tat 8 (= p 875, 1876 (Adec nN
BR 0: Ake) Mě 105 20 91877-18862 A000. M
E868 < ShLSA0 upe dk n SN P s 888, A940: VU ROMEÉ
KA 869: 36 Ponte Tap iaěký di = PRES PK KOCY NOV O R
PNS B7020 o dbe e Á OA =
Jahre. 1885 (mathem.-naturwis. Classe . . . « « SON R eo 3 6.—
„1886 : : Z DAŘOL Z VA ae VNO Oko 0 7.50
SBT k É SV PO M bora a Abd B
„ 1888 Í É AS O A Rano oko oh 5.70
B9021) 04 k Z ake o soda Akva no UO 3.60
SBD) 8 z AO re Kl VA OR OVA SE AŠ 3.80
S90). 8 Z EO T RN RK pá Ao dry: vů 2.60
Jahreshberichte. (Výroční zprávy.)
Vom Jahre 1876—1882, 1884, 1886—18888 .........« .. —.60
„885 (Bericht úber die Jubelfeier) 192444908 —.80
Fůr (Aa Gar 1888 P 0 0 ASV 0008 KOSA —.42
pl PALBB9 AMOOOOVÍ V bps 1200 oRloa one O A OI 8
AARAVE AC
Ray
asy
DP A
Ve Z a |
VD s BRŮV MEY DAN
BVD AT AVEO Ae
„
VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ.
ROČNÍK 1890.
II. SVAZEK.
S 11 tabulkami a 5 dřevoryty.
LF
V PRAZE 1891.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.
SITZUNGSRERIGHTF
DER KONI GL. BOHMI BOHEN
(ESELLSGHAPE DER WISSENSCHAFTEN
MATEEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE
JAHRG.ANG 1890.
II. BAND.
Mit 11 Tafeln und 5 Holzschnitten.
28
PRAG 1801
IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ,
oeznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké
roku 1890.
II. půlletí.
— 6 $+
Dne 13. června.
Uzel, J.: Monografie českých thysanur.
Dne 27. června.
Hansgirg, dr. A.: Zprávy z oboru fysiologie a algologie.
Palacký, dr. J.: O rozšíření chlorofyceí. :
Kušta, J.: O otiscích živočišných pásma C. c, v silurském útvaru.
Dne 11. července.
Hermite, Ch.: Dopis jednající o sférické funkci druhého řádu..
Štolba, Fr.: Nové chemické práce z laboratoře technické chemie.
Dne 24. října.
Vejdovský, dr. Fr.: O vývoji cevní soustavy annulatů.
Pohl, O.: O glykosazinu.
Dne 7. listopadu.
Velenovský, dr. J.: O rozvětvování rhizomů kapradin.
Klapálek, F.: Dodatky k seznamu českých trichopter.
Verzeichniss der Vortrage,
melohé In den olizungen der malhemadisch - naturmisvensohatÍchen (ÍASSE
im Jahre 1890 abgehalten wurden.
LZE E U AE z
—— 6 P
Den 13. Juni.
Uzel, H.: Monographie der Thysanuren Bóhmens.
Den 27. Juni.
Hansgireg, Dr. A.: Mittheilungen aus dem Bereiche der Physiologie
u. Algologie.
Palacký, Dr. J.: Úber die Verbreitune dev Chlorophyceen.
Kušta, J.: Úber thierische Abdrůcke in der Etage C. c, der Silur-
formation.
Den 11. Juli.
Hermite, Ch.: Schreiben úiber sphaerische Functionen zweiter
Ordnung.
Štolba, Fr.: Neue chemische Arbeiten aus dem Laboratorium fůr
technische Chemie.
Den 24. Oktober.
Vejdovský, Dr. Fr.: Úber die Entwickelung des Gefásssystems der
Annulaten. |
Pohl, 0.: Úber Glykosazin.
Den 7%. November.
elenovský, Dr. J.: Úber die Verzweigung der Farnrhizome.
lapálek, F.: Nachtráge zum Verzeichniss der Trichopteren Bóhmens.
.
VI "Seznam přednášek.
Dne 21. listopadu.
Láska, V.: O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času.
Klapálek, F.: Průpravná stadia Oxyethira costalis (Lagenopsyche
spirogyrae).
Palacký, dr. J.: O rostlinstvu Baja-Californie,
Vrba, dr. K.: O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásaditého tellur-
sulfatu.
Dne 5. prosince.
Petr, Fr.: O rotatoriích českomoravské vysočiny.
Pohl, 0.: O povaze cyklamosy.
Kušťa, J.: Památky lidské práce v útvaru diluvialním.
Verzeichniss der Vortráge. VII
Den 21. November.
Láska, V.: Úber die Entwickelung der Coordinaten bei der elliptischen
Bewegung nach der Zeit.
Klapálek, F.: Die Metamorphose-Stadien von Oxyethira costalis
(Lagenopsyche spirogyrae).
Palacký, Dr. J.: Úber die Vegetation von Baja-Californien.
Vrba, Dr. K.: Úber die Krystallform des Tellurdioxyd und des ba-
sischen Tellursulphates.
Den 5. Deeember.
Petr, Fr.: Úber die Rotatorien des bohmisch-máhrischen Hochlandes.
Pohl, 0.: Úber die Natur der Cyklamose.
Kušta, J.: Úber Reste menschlicher Thátigkeit im Diluvium.
nájsate
PŘEDNÁŠKY
7 S EZEMNÍC EL U BÍD T
MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,
VORTRÁAGE
MEDII DEI SIT ZU ING EN
DER
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLADBE.
ZTRACENA RKO PO ONBÍ
9
Nákladem král, české spol, nauk, — Tiskem dra, Edv, Grégra v Praze 1890.
n o E o o
E
OL
1.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae.
Sepsal Jindř. Uzel.
(S tabulemi I. a II.)
(Předloženo dne 13. června 1890.)
Zpracováním šupinušek českých zabýval se svého času pan Fran-
© tišek Přibík, kterýž však bohužel záhy musel — z příčin vnějších —
-od záměru svého upustiti, a tak uvázal jsem se sám — poznav boha-
© tost fauny Šupinušek v Čechách — v úkol tento. Po řadě let mohu
-nyní již předložiti výsledky svých studií,
> Největší čásť materiálu sebral jsem sám, hledaje zvláště v okolí
© Prahy, Hradce Králové, Třebechovic, Opočna, Vrchlabí a v Krkonoších.
: Z přemnohých pak míst jiných jsem obdržel tolik materiálu, že jsem
si mohl udělati dobrý pojem o šupinuškách v Čechách rozšířených.
Pan Přibík odevzdal mi laskavě veškerý svůj materiál v okolí
i pražském a královéhradeckém sbíraný, spolu i s příspěvky, které ob-
- držel od pana professora Dr. Vejdovského, jenž nejprvé počal sbírati
v okolí Prahy a Roudnice a pana Přibíka ku zpracování fauny šupinušek
- českých vybídl. Sbírka jeho obsahovala v 95 láhvičkách as 25 druhů,
- znichž čtyři byly určeny. Ve sbírce zmíněné byly i druhy, jež jsem
© později, také sám je naleznuv, jakožto nové poznal (Lepidocyrtus para-
5 doxus, L. fucatus, Entomobrya dorsalis, E. puncteola, Achorutes socialis).
Pokládám za prospěšné uvésti veškeré končiny Čech, z nichž
- snešen materiál ku práci této.
Okolí pražské probádal jsem co nejsvědomitěji; menší příspěvky
i odtud poskytli pánové Dalimil Vařečka, Antonín Štolc, Bedřich Řezník,
- kterýžto prohledal skleníky „Společenské zahrady“ ve Slupech, a po-
- sléze pan Antonín Svoboda.
V okolí Poděbrad, Hradce Králové, Třebechovic a Opočna sbíral
- jsem rovněž pečlivě, v čemž nejvydatněji podporovali mne rodiče
-moji professor Vincenc a Anna Úzlovi.
1*
4. Jindř. Uzel
Něco zásob z okolí Jaroměře obdržel jsem od pana Ferdinanda
Hejny.
Z okolí Hořic zaslán mně mech a šišky se šupinuškami. Rovněž
tak z okolí Králové Dvora a Liberce.
U Vrchlabí, v Krkonoších *) a v nejvýchodnějších výběžcích hor
Jizerských sbíral jsem sám, podporován svým otcem.
Z okolí Hajdy zaslán mně od pana okresního komisaře Ludvíka
Eigla mech a šišky se šupinuškami.
Z okolí Teplic poslal mech a šišky se Šupinuškami pan Hugo
Deutsch.
Z okolí Slaného přinesl několik druhů pan František Svoboda.
V okolí Kladna a Unhoště sbíral pan Dalimil Vařečka.
Od Hořovice poslal pan okresní komisař Ludvík Eigl šišky se
šupinuškami.
Z okolí Plzně zaslal pan Jan Kašpar, řídící učitel, mech a šišky
se šupinuškami. Pan Bedřich Řezník nalezl tam také několik druhů.
V okolí Příbrami, Březnice, Pésku a Zvíkova sbíral velice hor-
livě pan Dalimil Vařečka.
V Šumavě sbíral poněkud pan Antonín Nosek.
Z Týna nad Vltavou přinesl pan Antonín Lev několik druhů.
U Nové Bystřice nedaleko Jindřichova Hradce sbíral pan Otokar
Kroupa též některé šupinušky.
V okolí Hlénska sbíral pan dr. Emil Sekera.
Jest mi milou povinností poděkovati všem, kdož si o zdar pří-
tomné práce zásluhy získali, zvláště panu prof. Dr. Frant. Vejdov-
skému a panu prof. Dr. Ant. Fričovi.
I. Čásť všeobecná.
Není snad čtverečného metru v našich krajinách, kde bychom
nenalezli některých zástupců šupinušek v počtu menším neb větším,
někdy v počtu ohromném. Žijí skrytě, a sotva se s nimi kdo potká,
jenž jich schválně nevyhledává. Tím, že patří mezi ony zanedbávané
skupiny na rozhraní pozorování makroskopického a mikroskopického,
a že člověku ani škod nepůsobí, aniž se mu prospěšnými stávají,
snadno ujdou pozornosti i laiků i odborníků. K tomu dají se velmi |
těžko chytati, poněvadž skokem unikávají, a nelze je skoro jinak udržeti |
") Dovolil jsem si počítati do české fauny šupinušky všude na Krkonoších ©
nalezené, ač tyto z části leží v cizině.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 5
než v líhu. Obtížným stává se studium Šupinušek tím, že literatura
jejich jest velice roztroušena po mnohých cizojazyčných časopisech,
a neexistuje novější monografie, která hy práce ty zahrnovala. Velikou
obtíží jest také synonymika v tomto řádu jako vůbec v entomologii
rozšířená. Zlo toto bylo spůsobeno tou okolností, že popisy starších
autorů jsou valnou většinou tak krátké a kusé, že nemožno dle nich
druh určiti, jakož i že šupinušky mají velice proměnlivé zbarvení,
takže mnohé odchylky v barvě ke stanovení samostatného druhu podnět
daly. Současně vyšlé práce Nicoletova (52) ') a Bourletova
(8 a), rovněž jako později monografie Lubbockova (23) a Tull-
bergova (58) přispěly valnou měrou k rozhojnění jmen jedněch
a týchž druhů.
$ 1. O ústrojnosti vnější.
K určování druhů jest nevyhnutelna známosť ústrojnosti vnější.
Proto pojednám o ní v následujících řádcích a sice obšírněji, pokud
se podřadí chvostoskoků týče *).
A. Collembola (Chvostoskoci).
Mnohé rody chvostoskoků mají tělo pokryté přeskvostným hávem
Šupin, které se velice Šupinám motýlů podobají a pouze tím se od
mich liší, že stopečky jejich neprovrtávají chitinovou vrstvu, jak to
-u šupin motýlů nalézáme. Druhy šŠupinaté jsou barev kovových. Se-
- třeme-li šupiny, shledáme, že tělo pod nimi má jinou barvu. Kromě
-šupin jest tělo každé šupinušky poseto tu více tu méně hustými a
* dlouhými chlupy.
k Na těle chvostoskoků zřejmé rozeznati lze tři odstavce: hlavu,
| hruď a zadek.
Hlava. — Na předním kraji hlavy blízko vedle sebe mají chvosto-
-skoci čtyř- až osmičlenná tykadla. U některých rodů (tak zvláště
"u rodů Orchesella a Macrotoma) shledáváme často menší počet článků
-než obyčejně, a to zvláště bývá jedno tykadlo znetvořeno, ač délkou
-pravidlem vyrovná se druhému. Okolnosť ta jest tak zajímavou, že
„chci ji vysvětliti. Často stává se totiž, že některé Šupinušce utrhne
1) Čísla v závorkách vztahují se ku pracím, v seznamu upotřebené litera-
> tury uvedeným.
2) Řád Thysanura Latr. (šupinušky) dělí se totiž na dvě podřadí: na Collem-
bola Lubb. (chvostoskoky) a Thysanura s. str. Lubb. (rybenky).
+
6 - Jindř. Uzel
se nějaká čásť tykadla (při veliké vůbec křehkosti těchto zvířátek
jest to lehce možno), aneb že při svlékání v exuvii kus ho zůstane.
Stalo-li se utržení uprostřed některého článku, vzroste tento časem
v starou podobu, a nebyl-li to právě článek poslední, který byl po-
škozen, může se také ještě jeden kloub vytvořiti; stalo-li se však
odtržení v kloubu, naroste zase nový článek, též kloubem spojený,
který však nového kloubu již nevytvořuje, ovšem ale prodlužuje se
tou měrou, že nabývá poškozené tykadlo délky tykadla zdravého.
Tak shledáváme někdy, že tykadlo o jednom toliko článku jest tak
dlouhé jako tykadlo druhé vícečlenné. Předmětu tomu bylo mnoho
pozornosti věnováno. De Geer byl prvním, který ona znetvoření
pozoroval. Latreille, jenž nemohl si jinak vysvětliti menší počet
článků jednoho tykadla, předpokládal, že tu příroda se mýlila, což
mu Nicolet velice zazlívá.
U chvostoskoků vyskytují se jen očka, skupená na stranách
hlavy nedaleko kořenů tykadel, obyčejně na tmavé skvrně. Počet ©
jejich jest neurčitý a různý u jednotlivých rodů, a také různý u druhů
jednoho a téhož rodu. Na mnoze však nalézáme na každé straně sku-
pinu osmi oček. Mohou také scházeti u druhů, jež trvale ve tmě žijí, © i
a to zvláště v jeskyních a v dolech.
Po obou stranách na svrchu hlavy nalézáme nékdy zvláštní vy-
výšeniny na kůži, které buď ve dvou řadách stojí, anebo růžici tvoří.
Tullberg nazval je „organa postantennalia“. K čemu tyto ústroje
slouží, jest dosud nejasno. Nemají však nižádného vztahu k očím,
jak se dříve za to mělo, poněvadž se zjistilo, že vyskytují se u rodů.
očima opatřených a také u rodů slepých.
Ústroje ústní zkoumány byly jen u některých rodů chvostoskoků.
Pod svrchním pyskem nalézáme první pár kusadel, která mají na
konci několik zoubků a u rodu Smynthurus a Macrotoma (dle Lub-
bocka [23] a Tullberga [58]) opatřeny jsou žvýkacími polštářky,
kteréžto však u rodu Triaena a Anura (dle Tullberga) scházejí.
Druhý pár kusadel má velmi dlouhý násadec, jest volný a mívá (dle
Olferse [33]) dvě sanice.e. Lubbock a Tullberg objevili u rodu
Smynthurus a Macrotoma jednočlenné makadlo. Jak první tak i druhý
pár čelistí jsou u chvostoskoků skryty. Spodní pysk jest hluboce dvoj-
klaný. Olfers pozoroval též jazyk a s ním ve spojení jakási „organa
cochleaviformia“, která vykládá Oudemans (35) rovněž tak jako.
Lubbockův „druhý pár maxill“ a Tullbergovy „epipharynx“
a „hypopharyne“ za přívěsky jazyku (paraglossae). Dle Meinerta
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 7!
a Lubbocka mohou chvostoskoci ústroje ústní vychlípiti a za-
táhnouti.
Hruď. Předohruď bývá často velice krátká a středohrudí, která
se u některých rodů (zvláště u rodu Lepidocyrtus) do předu na způsob
hrbu prodlužuje, úplně zakryta. Středohruď klene se u některých
druhů i přes hlavu, takže zvířeti dostává se podoby velmi zvláštní.
Každý z tří článků hrudních nese po páru noh, sobě velmi podob-
ných. Chodidlo sestává z jediného článku, na němž často umístěny
brvy smyslové (se stlustlým koncem, neb sploštilé a na konci roz-
šířené). Ukončeno jest obyčejně dvěma, zřídka jedním drápkem. Drápky
ty však nejsou vedle sebe, jako u jiných hmyzů, nýbrž nad sebou.
Hořejší z nich jest větší a někdy pochvami obalen (vaeinatus). Často
mívá u kořene v pravo a v levo malé nehýtky (pseudonychiae).
Zadek. — Články břišní se ve své velikosti často od sebe liší.
Na prvním dole uprostřed nalézáme u všech chvostoskoků bez vý-
jimky trubici břišní (tubus ventralis), homologickou s vychlípitelnými
puchýřky u rybenek, o nichž později promluvíme. Jest to krátký
masitý výrostek, z něhož se mohou dva puchýřky vychlípiti. Dle toho
nutno souditi, že břišní trubice chvostoskoků srostla ze dvou polovin,
pravé a levé. Funkce tohoto ústroje různě byla vykládána. Jedni
mají trubici břišní za přístroj, jímž si chvostoskoci pomáhají při lezení
po kolmých předmětech, jiní považují ji za přístroj, kterým se se-
slabuje náraz při dopadu po skoku, opět jiní zase tvrdí, že jí vidlice,
o níž hned promluvíme, se navlhčuje, aby pružnosť podržela. "Tudíž
považována trubice břišní vzhledem k pokožce za něco podobného
jako u ptáků žláza tuková nad ocasem (!).
Většina chvostoskoků má na pátém nebo někdy na čtvrtém článku
- břišním dole uprostřed zvláštní přístroj ke skákání, totiž vidlici (fur-
i cula), různé délky a skládající se z článku základního (manubrium)
a dvou ramen (dentes), které se ukončují malými přívěsky (mucrones).
Tyto přívěsky jsou různé velikosti. Někdy, a to zvláště u některých
zástupců rodu Smynthurus, kteří na vodě žijí, se rozšiřují přívěsky
ony tak, že tvoří širokou lopatku, kterou se zvířátka ta mohou od
hladiny vodní odrážeti. Některým rodům vidlice schází. U rodů, kde
-velmi dobře jest vyvinuta, nalézáme v předu na břiše malý výrostek,
který ji přidržuje, když tato v klidu pod břich jest složena. Výrostek
ten sluje „hamulus“. Chtějí-li chvostoskoci skočiti, vymrští vidlici
prudce do zadu, takže tato narazí na zem, a tím zvíře vyhozeno jest
do výše a do dálky mnohdy překvapující.
f-
8 „ Jindř. Uzel
Na posledním článku zadkovém nalézají se u některých druhů
dva, u jednoho druhu (Trtaena) i tři silné ostny, tak zvané spinae
anales (ostny nadřitní). Rod Lubbock'a má podobné dva ostny též
na předposledním článku.
B. Thysanura s. str. (Rybenky).
Na těle rybenek též zřetelně lze rozeznati hlavu, hruď a zadek.
Na hlavě nalézáme tykadla dlouhá, tenká a mnohočlenná. Nej-
více článků v tykadle má rod Machilis (více než 200). — Také u ry-
benek nalézáme očka, která však někdy scházejí. Rody Machilis
a Lepisma mají složené (facettované) oči (u rodu Lepisma ovšem
velmi nedokonalé). — Ústroje ústní jsou pevnější než u chvostoskoků.
Pod svrchním pyskem nalézá se první pár kusadel. Každé kusadlo
skládá se z hořejší a spodní části. Spodní čásť pozůstává z polštářku
žvýkacího (který však u některých rodů schází) a z velikého trnu.)
Druhý pár kusadel skládá se též ze dvou částí, z nichžto vnější nese
makadlo, které má u rodu Machilis 7, u rodu Lepisma a u rodu Ni-
coletia 5, u rodu Campodea jen jediný článek. U rodů WNěcoletia
a Japy« shledáváme na vnější části dvě sanice, kdežto u rodu Cam-
podea ukončena jest šesti trny. Na spodním, hluboce dvojklanném
pysku nalézají se u rodu Machil's makadla trojčlenná, u rodu Lepisma
a u rodu Necoletia čtyřčlenná, u rodu Campodea posléze jen jedno-
členná. Lingula a paraglossae bývají přítomny.
Hruď má zřetelně oddělené tři články.
Zadek sestává vždy z desíti článků, z nichž poslední nese pří-
věsky v podobě štětin (cerci) neb klíštek (u rodu Japyr), a z nichž
několik předcházejících má vkloubeny 'malé zakrsalé nožky, které se
mohou čile pohybovati. Rod Machilis má tyto nožky na osmém článku
poněkud prodloužené a dovede pomocí jich za spolupůsobení ostat-
ních nožek i skákati.
> Ú mnohých rybenek nalézáme na některých článcích břišních
zvláštní vychlípitelné váčky, které se v mnohém shodují s vychlípi-
telnými částmi trubice břišní u chvostoskoků. Některé rody mají též
kladélko vytvořené osmým a devátým článkem břišním. "Tělo mno-
hých rybenek pokryto jest šupinami, ježto u jiných scházejí. |
») Wood-Mason považuje polštářek žvýkací u rodu Machilis za přemě-
něný endopodit a onen trn za exopodit.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 9
$. 2. O některých ústrojích vnitřních.
Soustava nervová. — U rybenek skládá se soustava nervová
z osmi zauzlin; pouze u rodu Čampodea nalézáme jich jen sedm.
U rodů chvostoskoků, kde splynuly některé články, počet zauzlin jest
menší.
Ústroje zaživací. — Zažívací roura jest u obou čeledí šupinušek
přímá. U rodu Lepisma nalézá se též žvýkací žaludek. Slinné žlázy
objeveny jen u rybenek. S malpighickými žlazami setkáváme se také
jen u některých rybenek; u chvostoskoků scházejí.
Soustava cévní. O soustavě cévní jest velice málo známo. Víme,
že srdce rybenek má devět párů ústí; u jediného zástupce chvosto-
skoků, který zkoumán byl, nalezeno jich pět párů. Zdá se, že závisí
počet ústí na počtu článků zadkových.
Ústroje dýchací. — U všech rybenek nalézáme vzdušnice a otvory
dýchací (stigmata). Zajímavo jest, že vzdušnice u zástupců rodů Cam-
podea a Machilis neanastomosují. Stigmata objevují se v různém počtu
a v různém uspořádání. Po desíti párech stiomat mají zástupcové rodů:
Lepisma (dle Palména), Nicoletia (dle Grassiho) a Japyx (dle
Meinerta, 28), devět párů mají dle Oudemanse (94) zástupcové
rodu Machilis a tři toliko páry (jen na hrudi) má dle Palména rod
Campodea. Stigmata nalézají se na stranách hrudi a zadku, zvláště na
rozhraní článků; na hrudi po dvou až třech a na zadku po sedmi až
osmi párech. U chvostoskoků nalezl nejprvé vzdušnice a stigmata
Nicolet (32), a to na svrchní straně prvních čtyř článků zadkových.
Udává, že vzdušnice se spojují ve dvě podélné větve, z nichž každá
opatřena jest šesti vzduchovými váčky, totiž ve středohrudi a zado-
hrudi a pak v prvních čtyrech článcích zadku. "Toto pozorování se
však později nepotvrdilo. Olfers (33) praví, že zástupcové čeledí
„Smynthuridae a Templetoniidae mají po jednom páru stigmat, a to
na spodní straně hrudi. Laboulběne nenalezl stopy po vzdušni-
cích a stigmatech u druhu Anurida maritima, rovněž Sommer (52)
u druhu Macrotoma plumbea. Lubbock (23) zkoumal rody: Macro-
- toma, Achorutes, Lepidocyrtus, Isotoma a Lipura a nenalezl nikde
-vzdušnic. Jen rod Smynthurus má dle něho dvě stigmata, která se
nalézají na spodní straně hlavy, což i Meinert (28) a Tullberg
(58, jenž viděl také vzdušnice) potvrzují. Lemoine (18) udává, že
pozoroval dole na zadku něco, co za vzdušnici považoval. S jistotou
tedy víme o chvostoskocích v tom ohledu jen tolik, že zástupcové
rodu Smynthurus vzdušnice mají.
í
10 © Jindř. Uzel
Ústroje pohlavní. — Pohlavní ústroje rybenek mají u různých
rodů různou podobu. U rodu Machilis nalezl Oudemans (35) na
každé straně tři varlata se třemi vývody, které splývají v chámovod,
jenž pětkráte se rozvětvuje ve dví a opět anastomosuje. Oba chá-
movody spojují se v ductus ejaculatorius ukončený pyjí. U samičích
ústrojů shledal tentýž autor na každé straně sedm vaječníků, splý-
vajících ve vejcovod. Oba vejcovody ústí sice na jednom místě, ale
netvoří společného uteru. Receptaculum seminis schází. — U rodu
Lepisma pozoroval Nasonov (31) šest varlat na každé straně, jichž
vývody se spojují po dvou v chámovod, který, otočiv se čtyrykráte,
ústí samostatně. Samičí ústroje skládají se po obou stranách z pěti
vaječníků. Dlouhé vejcovody splývají před samým ústím. U rodu N?-
coletia pozoroval Grassi jen chámovody, které podobně jako u rodu:
Machilis, se rozcházejí ve dví a opět se spojují, načež společně vy-
tvořují ductus ejaculatorius končící pyjí. Samičí ústroje mají mnoho
vaječníků. Vejcovody vytvoří společný uterus. — U rodu Campodea
nalezl Meinert (28), že mají varlata i vaječníky podobu dlouhých,
širokých, nerozvětvených rourek, čímž se podobají pohlavním ústrojím
chvostoskoků. — U rodn Japyx objevil Grassi jediné varle na každé
straně a pozoroval, že chámovody krátce před ústím splývají. Zprávy
o samičích ústrojech toho rodu se velice vespolek různí. Ustí ústrojů
pohlavních bývá na konci osmého článku břišního.
Pohlavní ústroje chvostoskoků popisuje zvláště Tullberg (58).
U rodu Smynthurus nalézá se na každé straně jedno varle dvakrát
ohnuté, dva chámovody a krátký ductus ejaculatorius. U rodu Ma-
crotoma jest varle dvojlaločné a ohnuté, u rodu Achorutes jest to je-
dnoduchá rovná rourka. Samičí ústroje se podobají, jak Tullberg
praví, velice ústrojům samčím. Sommer (52) udává, že druh Ma-
erotoma plumbea má dva vaječníky, dva vejcovody, pochvu a bezpo-
chyby receptaculum seminis. Ústí ústrojů pohlavních nalézá se na
břichu před řití, ")
$ 3. O systematickém postavení šupinušek.
Postavení šupinušek v soustavě kolísalo značně následkem ne-
dostatečné znalosti anatomie jejich. Byly vřaďovány jednak mezi
ohynchota, jednak mezi „Aptera“ a hlavně mezi Orthoptera, k nimž
1) Co se embryologie týče, sluší podotknouti, že vývoj vajíčka podobá se
vývoji vajíčka u blešivců (Amphipoda) a stonožek.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 11
dlouho kladeny i přes to, že Latreille r. 1796. je na řád povýšil.
Teprvé v nejnovější době, kdy anatomie rybenek důkladněji seznána
byla, doznalo systematické postavení jejich změn. Předmětu toho týká
se několik theorií, z nichž nejdůležitější tři zde uvedeme.
A. První učí, že šupinušky jsou formami původními. Theorie
této zastávali se Lubbock, Gegenbaur, Palmen, a nejvíce jí
hájí Brauer a Grassi.
Brauer (5) představuje si, že předkové hmyzu se vyvíjeli dvo-
jím směrem. Jedním směrem, jímž vytvořil se veškeren hmyz kromě
šupinušek, utvořila se křídla (snad proměnou žaberních dýchacích
přívěsků, když zvířata, přeživše dlouhý věk ve vodě, zase na souš se.
dostala), tělo rozdělilo se zřetelně ve tři odstavce: v hlavu, hruď
a zadek, povstala diferencovaná, ponejvíce složitá tykadla, očka a oči
složité (facettované). Druhým směrem, jímž šupinušky se vyvinuly,
neutvořila se na hrudi křídla,“) tělo nerozdělilo se v zřetelné odstavce,
takže články hrudní břišním se podobaly, povstala namnoze jedno-
duchá očka a jen výminkou oči složité (facettované) u rodů Machilis
a Lepisma.
Grassi (11) opíraje se o poměry rybenek, odůvodňuje tuto
první theorii následovně:
1. Pokožka jest schopna dýchání.
2. Soustava nervová jest velmi jednoduchá (?)
3. Zažívací roura podobá se zažívací rouře v zárodku (?)
4. Svalů křídelných není.
5. Plodidla jsou velmi jednoduchá (?)
6. Průdušnice (tracheae) jsou nedokonalé.
T. Váčky abdominalní jsou přítomny.
9. Zakrsalé nožky jsou přltomny.
| 9. Zadek skládá se z desíti článků, jako zadek zárodků veliké
» části okřídleného hmyzu.
10. Přívěsky na hřbetě tvoří jakýsi počátek křídla.
11. Proměna schází.
12. Rybenky mají podobu larev okřídleného hmyzu.
13. Podobají se jiným formám původním v tom, že jest jich
v celku málo druhů, a že mají veliké zeměpisné rozšíření.
14. Žijí v mediu ne příliš suchém a ne příliš vlhkém, právě
jako jiné formy původní.
l) Brauer (3) zastává se velice rozdělení hmyzu v Pterygogenea a Apte-
rygogenea.
i
12 - Jindř. Uzel
B. Druhá theorie, přijatá Graberem, Emerym a jinými, učí,
že šupinušky jsou hmyzem rovnokřídlým zjednodušeným, t. j. zasta-
veným ve svém rozvoji.
Grassi (11), ač theorii první největší pravděpodobnost při-
kládá, podporuje theorii tuto následujícími důvody:
. Ústroje ústní jsou ke kousání utvořeny.
. Nejnižší druhy jsou slepé.
. Žláz malpighických u některých rybenek není.
. Počet otvorů dýchacích (stigmat) jest malý.
. Roura zažívací jest zjednodušena.
. Článkování těla a vývoj svalů nesouhlasí s útlostí kostry kožní..
. Křídla nejsou přítomna.
. Třetí theorie, kterou uvádí Grassi (11), opíraje se o nauku
Cameranovu, t. zv. neotenii"), učí, že rozvoj Šupinušek zůstal
na stadiu larvy státi, která pohlavně dospěla.
Z těchto tří theorií dochází první největšího uznání; Grassi,
který je rozebírá a porovnává, přichází k výsledku, „že šupinušky
jsou hmyzem nejpůvodnějším, jejž posud známe.“ — Všeobecně skoro
uznanou domněnkou jest, že Šupinušky jsou prahmyzu nejbližší.
Která forma šupinušek však jest nejpůvodnější, o tom dosud není
úplná shoda. Jest dosti pravděpodobno, že to jest Campodea.
Jakožto curiosum uvádím zde na konec práci Wiegmannovu
„Úber Entstehung von Entomostraceen und Podurellen aus der Prie-
stleyschen grůnen Materie, Verwandlung derselben in kryptogamische
Gewáchse und dieser wieder in die oben genannten Thiere.“ (Nova
Acta acad. Leopold. X. 2. Bonn. 1821.)
ONO OM ROU F
8 4. O biologii šupinušek.
Šupinušky žijí za všech podmínek, ač některým dávají přednost.
Největší počet druhů nalezneme pod travou, pod kameny, pod zpu-
chřelou korou, pod mechem, zvláště pod takovým, který na kmenech
roste, v šiškách jehličnatých stromů, po zemi roztroušených, pod
spadlým listím a v houbách; jiné druhy vyskytují se na stromech
a křích, na bahně a sítinách, i na povrchu vody, v kypré hlíně, pod
prkny v zahradách, na vlhkých zdech; opět jiné jsou pravými všudy-
byly. Některé tráví život svůj také v jeskyních a v dolech ve věčné
tmě. Nalézají se tam hlavně na stěnách a na shnilém dříví. Dále
!) Atti della Soc. Entom. di Wirenze. 1885.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 13
objevují se také v domech: mna zdech, na oknech, v koutech, kde
smetí ležeti zůstává, na starém nábytku, na starých knihách, na sta-
rém prádle, na pecích pekařů a ve sklepích. Některé druhy žijí také
v hnízdech mravenců. Konečně podotýkám, že na březích mořských
prý mnoho druhů se objevuje, a že některé z nich jsou pro tyto
karakteristické *).
Dosti značný počet druhů vyskytuje se v létě v zimě na květino-
vých hrncích v pokojích a ve sklenících. Obyčejně jsou to druhy,
které také ve volné přírodě žijí.
Zvláštností Šupinušek jest, že objevují se v zimě skoro rovněž
tak hojně jako v létě. Odloupneme-li v zimě ku př. někde kus zpu-
chřelé kůry, a vyklepáme-li ji nad šátkem, podivíme se, jaké množ-
ství Šupinušek někdy vypadne. Podobně má se to s mechem, který
jsme zpod sněhu vyhrabali, se šiškami a tak dále. A nejen že v zimě
v úkrytu žijí, ale několik druhů také zcela volně pobíhá po stromech
a po křích, ano často i hromadně na sněhu se objeví.
Slepé druhy Cyphoderus albinus a jeden zástupce rodu Lepis-
mina žijí v hnízdech mravenčích. Mégnin docela udává, že, jistá
šupinuška (Podurhippus pityriasicus) na koni cizopasně Žije, což Za-
sluhuje potvrzení *). :
Jisto jest tudíž, že jsou šupinušky velice otužilými, a že milují
teplo rovněž jako zimu; zdá se však, že vlhko jest jim nevyhnutelné.
Otužilosť šupinušek jest též příčinou velikého jich počtu exemplářů.
Pro otužilosť jejich snadno také šupinušky lze chovati v zajetí, v němž
vydrží po léta, když se jim poněkud „nahradí poměry, za kterých
v přírodě žijí. Trochu hlíny, zpuchřelého dříví a kousek mechu
v nepokryté skleněné neb hlazené uvnitř nádobě (aby nemohly po ní
vylézti) postačí, abychom je živé zachovali. Musíme však k tomu
přihlížeti, aby nikdy docela nevyschly, a abychom zároveň s hlínou
„nenasadili jim nepřátely, jako stonožky a drabčíky *). Některé druhy
U štítí se světla, jiné však je snášejí, ano i na slunci si libují (Ento-
1) Já sám, ačkoliv jsem k tomu značně přihlížel, nenalezl jsem na samých
březích mořských (Helgoland) ničeho. Chaluhy, které mořem vyvrženy byly, nemo-
hou šupinušky pod sebou chovati, poněvadž přílivem se opět vodou pokrývají;
avšak i pod chaluhami, neobyčejně velikým přílivem daleko na břeh posunutými
a dlouho na suchu ležícími, jsem nenalezl ani jediné šupinušky.
2) P. Mégnin. Sur une petite Podurelle parasite sur le cheval. Ann. Soc.
Entom. France. T. 8. 3.
9) Takovým způsobem chovám mnoho exemplářů druhu Tetrodontophora
gigas již přes celý rok.
f
14 Jindř. Uzel
mobrya multifaseiata , Orchesella alticola nov. spec. a Machilis).
Druhy, které ve tmě žijí, bývají někdy slepé (kromě jeskynních jsou
to ku př. Smynthurus coecus, Cyphoderus albinus, Tetrodontophora
gigas, Anurida granaria a Lepismina).
Při této příležitosti chci zmíniti se o pokusu, který jsem provedl
jednoho večera na druhu Achorutes stgillatus nov. sp. Vyklepal
jsem totiž veliké množství exemplářů tohoto druhu ze spadlého listí
na arch bílého papíru. Zvířátka ta, sotva že dopadla na papír, již
směřovala ku světlu lampy a shromažďovala se pod ní. Když jsem
lampu jinam postavil, hned za ní v zástupech lezla a měnila směr
cesty dle pohybu jejího.
Význačnou vlastností Šupinušek jest vidlice. Jest to přístroj ke
skákání, o němž jsme již dříve pojednali. Odrážejíce se vidlicí, mo-
hou značné skoky prováděti. Některé rody však vidlice nemají. Mezi
Šupinuškami jsou mnohé, které neobyčejnou čilostí se vyznamenávají.
Nejčilejší z nich utíkají totiž velice hbitě a vyskakují (mají-li vidlice)
rychle po sobě, načež se mžikem zastavují, aby zase v následujícím
okamžiku skokem unikly; jiné naproti tomu velmi zdlouhavě a ne-
motorně si počínají. Zvláštností jest, že mezi nejčiléjšími Šupinu-
škami jsou druhy slepé, tak Cyphoderus albínus, Campodea fragilis
a zástupcové rodu Zepismima. Konečně chci ještě podotknouti, že
některé druhy dovedou běhati také nazpátek (jako raci a štírkové),
když jim z předu hrozí nebezpečí, tak u př. přibližujeme-li jim
k hlavě namočenou v líhu štětičku.
O potravě šupinušek jest málo známo. V literatuře o předmětu
tom jen zřídka kdy se zmínka děje. Zdá se, že hlavní součástí po-
travy jejich jsou rozkládající se rostlinné odpadky. Také nalezeny ©
byly v žaludku druhu Podura aguatica zbytky Desmidiaceí a Bacil--
larií, Šupinušky, které žijí v domech, živí se škrobovitými látkami,
moukou, cukrem a podobně. Známo jest však též o Šupinuškách, že
požívají někdy hnijící látky živočišné, jako mrtvé hlemýždě “), aneb |
že jsou spolu s larvami much, se stonožkami a s brouky hostmi i
mrtvol lidských na hřbitovech *); jsou známy také případy, že Šupi- |
1) Dle pozorování Laboulběnova (Recherches sur VAnurida maritima. Ann. |
Soc. Entomol. France. T. IV. 1865.).
2) „Brouardel v Paříži předsevzal v zimě 1887 ohledávání mrtvol, na hřbi- |
tově Ivry 2—3 léta zakopaných. Na mrtvolách těchto Mégnin shlédal bohatou |
kořist larev, kuklí i dospělých hmyzů, Tak nalezeny kromě brouků a kromě /
stonožek dva druhy Tbysanuridů (Achorutes armatus a Templetonta nitida)“ *).
*) Vesmír 1888,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 15
Kde mnoho potravy se vyskytuje, tam nalézáme někdy množství
Šupinušek. Proto snad časem Podura aguatica v nesmírném počtu se
objevuje u břehů malých tůní. Však není výhradně potrava příčinou
valného objevení se jejich. Přihlédněme k této věci blíže. V březnu
a v dubnu vídáváme někdy v lesích, když sníh sešel, ohromné množ-
ství Šupinušek z rodu Achorutes (Ach. sigillatus nov. Sp. a socialis
nov. Sp.), jimiž se spadlé listí dubové jen hemží. Vyskakujíce a do-
padávajíce, způsobují hluk jako od deště. Prostora pak, na které se
v takovém množství vyskytují, měřívá mnoho čtverečných metrů.
Achorutes sigillatus nov. sp. kromě toho časem i na sněhu hromadně
se objevuje. Tak pozoroval jsem, že sníh v značné části lesa (2 km)
za Hrázkou u Hradce Králové pokryt byl, zde hustěji, tam řídčeji,
zmíněným druhem). Hermann (15) jednou viděl za podobných
okolností páření se, což by vrhalo něco světla na podivný ten zjev.
Já sám, ač jsem k tomu dosti přihlížel, neviděl jsem nikdy něco tako-
vého. Jisto jest, že ony šupinušky právě opustily, vylákány byvše
teplejším počasím, své zimní skrýše *). Nalezl jsem totiž ještě v lednu
několikráte na patě vysokých stromů, zvláště dubů, pod mechem
množství jich pohromadě (byl to zvl. druh Achorutes soczalis nov. sp.);
kryty jsouce svými exuviemi, přespávaly zimu. Někdy arci najdeme
na sněhu množství šupinušek, ježto bezpochvby jiným způsobem se
tam dostaly. Vítr totiž smetl je asi ze stromů, po nichž, jak jsme
již o tom se zmínili, některé druhy i v zimě pobíhají. Za takových
okolností nalézáme často na sněhu druh lsotoma palustris var. vůridis.
Často shledáme záhy z jara po roztání sněhu tah druhu Acho-
rutes soctalis nov. sp., jehož nesčetná individua tvoří pruhy úzké,
avšak obyčejně dva až tři kroky dlouhé“). Nejdelší pruh, který jsem
kdy viděl, čítal miliony exemplářů a táhl se do délkv třiceti kroků,
1) Dříve panovala domněnka, že tito živočichové zároveň se sněhem spadli.
„Tak píší: D. W. Moller, Meditatio de Insectis guibusdam Hungaricis prodigiosis
"anno proxime praeterito, ex ačre una cum nive in agros delapsis. (Francofurti
ad Moenum 1673.); S. F. Frenzel, Dissertatio de insectis Hungariae cum nive
delapsis. (Wittenbere 1673.); C, Rayger, Observatio de vermibus cum nive caden-
tibus. (Ephem. Acad. Nat. Curios. 1676. Dec. I. Ann. III—Y.)
2) Lid v okolí Hradce Králové, který v zimě lesní prací se živí, zná dobře
tento úkaz, a vidí-li šupinušky na sněhu, praví: „Už zase vylízají brouci, to bude
tát a bude pršet!“
3) Ausserer (1) pozoroval kolonii jednoho zástupce rodu Achorutes, kterého
neurčil, jež se nalézala na místě prostém sněhu, a jež byla 10 m. dlouhá a 2 dm.
široká. — Kolbing (Abhandl. Naturf. Gesellch, Górlitz. 1840. T. III. 1.) pozo-
roval tah druhu Smynthurus uter Latr, [== 9m. fuscus (Linn.)].
16 Jindř. Uzel
v šíři 10—15 cm. Pozoroval jsem, že zvířátko ve dne tiše sedí,
a teprv do skákání se dává, když člověk na ně dýchá. Kolonie tyto
táhnou, jak lze dle tvaru jejich souditi, celou šířkou ku předu. Tak
snad děje se v noci.
Samec od samičky u jednotlivých druhů šupinušek se v celku
málo liší. Obyčejné jest samec menší samice, což zvláště vyniká
u rodu Smynthurus a poněkud také u rodu Achorutes. Kromě toho
mívají samečkové některých druhů rodu Smynthurus delší tykadla.
Páření bývá zřídka kdy pozorováno. O rodu Smynthurus vypra-
vují Olfers (33) a Reuter (45), že při páření sameček se nalézá
na hřbetu samíčky (jak jsem také sám mohl pozorovati), při čemž
se drží vespolek tykadly, která má sameček zvláště k tomu cíli upra-
vena. Lemoine tvrdí, že pozoroval páření zvláštního způsobu u druhu
Omaynthurus fuscus. © U toho prý samička, jsouc ještě nedospělou
a majíc pohlavní ústroje blanou pokryté (?) přijímá símě samčí ústy (?)"),
což jest patrně hrubý omyl. Lubbock podává zprávu, jak sameček
druhu Smynthurus luteus své samičce se dvořil. Popisuje své pozo-
rování takto: „Jest velmi zajímavo viděti, jak tyto malé tvory spolu
koketují. Sameček, který jest mnohem menší samičky, běhá kolem
této; vrážejí do sebe, staví se čelem k sobě a pohybují se do předu,
do zadu, jako dvě hravá jehňata. Pak tváří se samička, jakoby chtěla
utéci, a sameček běží za ní, při čemž pozorovati lze na něm komi-
cký výraz zlosti; předhoniv ji pak, čelem se k ní staví. Po té sa-
mička upejpavě točí se do kola, avšak sameček taktéž, a to ještě
sobě, hrají vespolek tykadly, a zdá se, že náležejí toliko jeden dru-
hému“ *).
Hermann (15) vypravuje o druhu Podura aguatica, jak ně-
kolik samců pronásledovalo samici a se snažilo dostati se pod tělo
její. Když pozorovatel oddělil samici a jednoho samce od jiných ruši-
telů, brzo dostal se samec pod samici, břichem se jí dotýkaje. "Tato
však brzo odskočila, načež pronásledování a páření znovu nastávalo.
Vajíčka šupinušky kladou ojediněle neb v hromádkách, někdy
dobře je skrývajíce. Lemoine pozoroval, že některé šŠupinušky oba-
lují vajíčka svými vlastními výtrusy, což je nemálo chrání před vněj-
!) Victor Lemoine. De VActe génital probable, observé chez Smynthurus
Juscus. Assoc. franc. pour Vavanc. d. Sc. Congrés de la Rochelle 1882. © Spiso-
vatel v této práci poukazuje na podobné poměry u roztočů.
2) Darwin toto pozorování Lubbockovo opakuje ve svém díle o původu
člověka a o pohlavním“výběru.
S o
M
M
'
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. jin
ai škodlivými vlivy. Nicolet viděl 1360 vajíček snesených od
liné samičky.
U mnohých šupinušek jest několik pokolení do roka; vidíme
iž po celý skoro rok jejich mláďata, ano u mnohých druhů i v zimě.
S pohlavními poměry snad bude v nějaké souvislosti světélko-
ní, které Dubois u druhu L'pura armata objevil. „U těchto 2 až
mm dlouhých zvířátek, světélkovalo celé tělo světlem modravým,
i sesilovalo se mechanickým drážděním, teplem nebo rozčilením zví-
je. Světélkující látka reaguje na lakmusový papír kysele a světél-
je na tomto, když bylo na něm zvíře rozmáčknuto, i po navlhčení
bě kyselou tekutinou. V parách amoniakových však okamžitě svě-
kovati přestává. Tělo těchto zvířátek vyplněno je nepravidelnými
ůčky, které na povrchu těla po stranách každého článku tvoří vý-
ipky. Nepravidelné buňky, z kterých tyto lalůčky jsou složeny, ne-
ují patrné blány, degenerují se a obsahují shluky krystalků, jež sho-
jí se s krystalky guaninu u stonožek a Elaterů.“ ')
Šupinušky svlékají svou pokožku po celý rok, a to dosti často
sebou. Olfers (33) a Sommer (52) dosvědčují, že se to děje
ždých 14—20 dní. Hermann (15) pozoroval svlékání druhu Podura
uotica v březnu na sněhu při teplotě 09 C. Jest to tím pozoru-
dnější, praví Hermann, poněvadž víme, že jiný hmyz pro tento
kon vyhledává míst co možná nejkrytějších proti vlivům povětrnosti.
mtýž autor popisuje svlékání druhu Fodura aguatica následovně:
eží vždy se zataženými tykadly a nohami a s nataženou vidlicí po
jaký čas na straně a z místa se nehnou. Pak můžeme pozorovati,
« zářezy mezi články těla, a jak klouby bělají, což pochází od od-
pující se pokožky. Konečně zbělá celý hřbet a stává se řasnatým,
čež pokožka při ústech praskne, a zvíře pomalu vylézá, vlekouc ji
kdy ještě chvíli na vidlici neb na konci těla“ Sommer (52) ve
ém pojednání o druhu Macrotoma plumbea praví, že pokožka se
emi šupinami se sloupne, a že už tenkráte, kdy ještě stará pokožka
šupinami na těle se nalézá, pod ní nové šupiny se vytvořily. Dále
lěluje nám tentýž autor, že při tom celá i zažívací roura se svléká.
Šupinušky jsou v zimě hlavní potravou ptáčků, hlavně sýkorek.
pin některých šupinušek užíváme podobně jako rozsivky Fčeuro-
gma, abychom zkoušeli sílu a jasnost mikroskopického zvětšení *).
!) Vesmír 1888. |
2) L. Dippel. Grundzůge der allgemeinen Mikroskopie. Braunschweig 1885. —
Beck (2).
Tř. mathemaficko-přírodovědecká. 2
18 © Jindř. Uzel
Šupinuškou, která může větších škod způsobiti, jest Lepisma,
„jež ráda se na cukr, škrob a pod. látky dostavuje. Dle sdělení ště-
tinského entom. časopisu příbuzný druh L. domestica Pack. je velmi
nepříjemným hostem v knihovně. V Bostoně byly jím v geologických
sbírkách rozežrány všechny etikety tištěné na kartonu, kdežto uše-
třeny zůstaly starší etiketv z obyčejného papíru. Příčina je dosti na
snadě. Rybenky milují škrob, cukr a pod. látky a proto vrhly.se na
papír kartonový, jenž kryt jest vrstvou škrobovou. To má význam
i pro knihy. Škrob byl těmto ochranou proti malým červotočům,
kteří téhož nemilují a knihám silněji Škrobeným se vyhýbají; naproti
tomu je táž látka vnadidlem pro rybenky. Také známy jsou případy
jejich škůdnictví. Ve mnohých již knihovnách poškodily rybenky
značně hřbety kněh, v Anglii a Nov. již. Walesu dokonce i mědi-
rytiny, v Bostonu pak i státní listiny a dopisy v archivu uložené,
V obydlích poškozuje rybenka nejvíce oděv, látky a tapety, pokud
jsou škrobeny. Velmi dobrým prostředkem je přidávati při vazbě kněh
do škrobu prášku proti hmyzu, jenž i mezi Šatstvem dobré služby ©
koná.“ *)
I sbírkám entomologickým mohou někdy šupinušky nebezpeč-
nými se státi. Snad i někteří zástupcové rodu Sira, kteří v domech
na starých knihách, na starých papírech a ve skříních s prádlem
žijí, škodívají těmto předmětům. — Nepohodlnými stanou se někdy
Šupinušky žijící ve sklepech, spadávajíce do mléka tam uschovaného.
Podezřívány ze škodlivosti bývají bílé šupinušky z rodu Lipura, které
žijí na hlíně květinových hrnců. Myslívá se o nich, že užírají květinám
kořínky. Podezření to jest však liché, protože ona zvířátka živí se ©
jen setlelými látkami rostlinnými, jimiž jest veškera hlína přeplněna.
Grassi (10) tvrdí, že také druh Thermophila furnorum Rovelli, na
pecích u pekařů žijící, velice se škodným stává. Poněvadž však tento |
druh jen moukou a chlebem se živí, nebudou tam asi valně škoditi
(Oudemans 35), neboť nepotřebné mouky a chleba po pekárnách ,
jest roztroušeno s důstatek.
Šupinušky mají mnoho nepřátel. Nejúhlavnějšími nepřátely jejich
jsou ptáci, kteří je hubí po celý rok. V zimě, jak jsme poznali, jsou
hlavní součástí potravy sýkorek, v létě pak, kromě mnohých jiných |
ptáků, sežerou jich nejvíce špačkové. Dále pronásleduje Šupinušky |
neustále množství pavouků. Také mravenci řádí mezi nimi, jak jsem Í
mohl přesvědčiti se, pozoruje tah druhu Achorutes socialts nov. Sp.; |
!) Vesmír 1889.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 19
z brouků jsou to hlavně drabčíci, kteří si libují na jejich šťavnatém
těle, poněvadž není tvrdými chitinovými pláty opatřeno, jak to u jiného
hmyzu bývá. Proti těm všem nepřátelům a mnohým ještě jiným jsou
Šupinušky úplně bezbrannými.
Zrakům nepřátel uniknouti přizpůsobením se k okolí hledí jen
málokterý druh. Tak shodují se zástupcové rodu Orchesella často
v barvě se spadlým listím, pod nímž žijí; mimo to jsou dva druhy
rodu Smynthurus: viridis a luteus, zelenavě zbarveny, poněvadž žijí
-na trávě a na rostlinách. Smynthurus fuseus *), sedávající na listech,
podobá se trusu od housenky a.tím pozornosti svých pronásledovatelů
uniká. „Některé druhy rodů Smynthurus a Papirius“ praví Lub-
bock, „podobají se přepodivně jistým malým pavoučkům. Tak
v kresbách a v zbarvení shoduje se P. ornatus s jistými druhy
z rodu Theridion a z rodu Epeřra. Poněvadž Sm. fuscus tak podoben
(est některým malým hnědým pavoučkům “), mýlil jsem se často sám,
když jsem je sbíral. Máme zde tedy, myslím, příklad mimikry, které
-bylo tak dobře popsáno Batesem a Walacem, a není pochyby, že
ona shoda s pavouky chrání rody Smynthurus a Papirius před útoky.“
Přejdéme nyní k cizopasníkům, kteří Šupinušky napadají. Jsou
to hlavně gregariny, jež u mnoha druhů byly nalezeny. Sommer
(52) praví, že u druhů Maocrotoma plumbea „neobyčejně často, ba
skoro jako stálý cizopasník nalézá se v zažívací rouře jistá grega-
rina, a to buď ojediněle neb hromadně, někdy však v takovém množ-
ství, že se zdá, jakoby místo epithelu střevního byly tam samé gre-
gariny, které, hlavou v buňkách vězíce, tvoří skoro samojedině obsah
jeho.“ O jiných cizopasnících, jimiž Macrotoma plumbea zvláště po-
žehnanou býti se zdá, vypravuje Sommer (52) následovně: „Někdy
nalezl jsem také vně střeva v celém těle těsně vedle sebe nahroma-
děné výtvory, pseudonavicellám podobné. Rovněž jsem objevil stadia
-vývoje tasemnic, které se oněm velice podobají, jež popsal Stein
ze střeva brouka Tenebrio molitor. Konečně musím se zmíniti o mla-
dých škrkavkách, spirálně stočených, kteréžto jsem zde PDeZtolno
ve větším počtu nalezl.“
8 5. O zeměpisném rozšíření šupinušek.
Zeměpisnému rozšíření Šupinušek bylo dosud v literatuře věno-
váno vždy jen příležitostně několik slov. Vědomosti naše o předmětu
1) Samička.
2) Sameček.
i
20 Jindř. Uzel
tom jsou ovšem velmi kusé, čehož příčinou jest ta okolnosť, že šupi-
nušky byly v celku velmi málo hledány v Evropě samé, o jiných dílech
světa ani nemluvě. Z toho, co posud známo, vychází na jevo, že
většina druhů jest velice rozšířena. Tak nalezeny byly některé na
všech místech v Evropě, kde bylo hledáno.*) Jsou to hlavně násle-
dující: Smynthurus fuscus, Sm. viridis, Orchesella cineta, Macrotoma
plumbea, Entomobrya mivalis, Ent. multifaseiata, Isotoma palustris,
Podura aguatica, Anura muscorum, Čampodea fragilis a Lepisma
saccharina. © mnohými jinými druhy se to má bezpochyby podobně,
nebyly však dosud všude nalezeny. Tak ku př. lze očekávati, že
druhy, které byly sbírány dosud v Anglii, v Italii, ve Švédsku a
v Čechách, vyskytují se po célé Evropě.
A nejen po Evropě jsou některé druhy rozšířeny, ale také ještě ©
dále. Tak evropské druhy Macrotoma plumbea (?), Entomobrya multi- ©
faseiata, Lipura ambulans, Anurida maritima, Campodea fragiis a-
Lepisma saccharina *) objevují se v Sev. Americe a druhy Lopura ©
fimetaria Achorutes armatus, Nicoletia phytophila Gerv. dokonce ina.
Sundajských ostrovech. S Gronskem, se Sibíří, s Novou Zemí a se
Špicbergy má Evropa tyto druhy společné: Smynthurus víridis, Sm.
variegatus Tullb.*), Macrotoma vulgaris, M. minuta, Lepidocyrtus |
violaceus, Entomobrya multifaseiata, Isotoma palustris: forma princi- |
palis, Is. sensibilis, Is. guadrioculata, Is. fimetaria, Achorutes armatus, |
Lipura armata, Anura muscorum. *) |
Z toho všeho vidíme, jak veliké rozšíření zeměpisné mnohé druhy |
mají. Čím lze to vysvětliti? 3
Šupinušky jakožto formy původní mají, jak Grassi (11) tvrdí, |
veliké rozšíření společné s jinými formami původními. |
Jinou pak příčinou, myslím, valného rozšíření jich druhů jest,
ta okolnost, že nejrůznějším způsobem přirozeně i uměle. z jednoho
místa na druhé, třeba velmi vzdálené, bývají přepravovány. Podám /
některé příklady. — Často stává se, že kmen, jenž z podmletého břehu i
1) Hlavní sběratelé Šupinušek evropských byli: Lubbock (v Anglii),
Bourlet (ve Francii), Nicolet (ve Švýcarech), Parona (v Italii), Tómos-
vary (v Uhrách), Oudemans (v Nizozemsku), Tullberg (ve Švédsku), Reuter'
(ve Finsku).
2) Tato prý původně jest domovem v Americe,
9) Tento druh byl nalezen Tullbergem v Sibíři, načež také v Italii
(u Janova) byl objeven.
„© Všechny zde vyjmenované druhy, kromě druhu Sm. variegatus, byly také
v Čechách nalezeny.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 21
do řeky se sřítí, na sta jich chová v lůně svém, a stanuv třeba po
mnohodenní pouti někde u mělkého břehu, oživí okolí své prchajícími
Šupinuškami. (Co v pěně rozvodněných řek a potoků jich unášeno
bývá, o tom dovedeme si utvořiti teprve představu, podaří-li se nám
nalézti někde pěnu nahromaděnou, neb prohledáváme-li smetí, po-
vodní na břeh vyvržené. Myslím, že hlavně cestou vodní se Šupinušky
značně rozšiřují, poněvadž mají vlastnost této okolnosti velmi pří-
znivou; snášejí totiž po dlouhý čas vlhko a netrpí při tom škody.
Avšak i jinak jest mnoho příležitostí, že buď přirozeně neb i uměle
se dostane v odlehlé kraje některý předmět, jenž šupinušky chová,
ku př. prst, dříví a mnoho jiných věcí. Abych uvedl jen jediný
z mnohých dokladů, které bych mohl podati, povím následující. Do
zemského musea v Praze přiveženy byly kmeny palmové z Londýna,
kdež ležely po nějakou dobu v Kew-garden. Tyto kmeny obsahovaly
na tisíce různých Šupinušek, z nichž nejhojnější byla Hmntomobrya
albocineta, kterou jsem v Čechách posud nenalezl. Tato šupinuška
rozšířila se po dvoře musejním a snad se i nadále u nás udrží.
Ač mnohé druhy, jak praveno, mají veliké rozšíření zeměpisné,
jsou zase jiné, které se přece jen obmezují na určitá místa. Tak
Tetrodontophora gigas vyskytuje se, pokud známo, jen na Sudetách,
Alpách a Karpatech a jejich předhořích. V Čechách ku př. nalezl
jsem ji jen až ku Hradci Králové. Podobně má se to s některými
druhy, na vysokých horách žijícími. S těmito totožných druhů nena-
jdeme v okolí, někde pod horami, nýbrž stává se, že opět na horách,
třeba značně vzdálených, se vyskytují. 'Tak objevuje se hojně Ento-
mobrya nivalis var. montana na kleči v Krkonoších a pel na Juře,
nebyvši nikde jinde pozorována.
U šupinušek se opakuje velice zajímavé faktum, známé již
u jiných živočichů, že totiž některé druhy, na vysokých horách žijící,
„Jsou totožné s druhy severních krajů. Tak nalezl jsem na Krkonoších
druh Macrotoma minuta, který posud byl toliko ze Sibíře a z Nové
Země znám, dále druh Isotoma sensibilis, dosud toliko na ostrově
právě jmenovaném nalezený.
Velmi zajímavé jest též vertikální rozšíření šupinušek. Poněvadž
0 tom, kromě malých zmínek, ničeho se nedočítáme, uvedu zde vý-
sledky své cesty do Krkonoš), pokud se předmětu toho týkají.
!) Pozorování šupinušek na Krkonoších dálo se v srpnu. Jelikož však valná
většina druhů šupinušek (ne-li skoro všecky) po celý rok se vyskytují, dává nám
následující stať obraz o rozšíření vertikálním šupinušek vůbec.
V
22 <- Jindř. Uzel
Do výše 1180—1200 m., to jest do oné výše, ve které přestává
se dařiti smrkům, a kde kleč začíná, nalézal jsem, kromě malých
výjimek, jen Šupinušky, které jsem již dříve v Čechách zjistil. Vý-
jimkami těmi jsou druhy Macrotoma minuta a lsotoma sensibilis,
které jsou takřka předními strážemi vyšší fauny šŠupinušek.
Zároveň se smrky mizejí také některé šupinušky. Jsou to Ento-
mobrya mivalis, která jest výše jen svou statnou varietou (var. mon-
tana) zastupována, a Orchesella rufescens, jižto nahrazuje výše jiný
druh, totiž Orchesella alticolu nov. sp., který jest nahoře jediným
zástupcem svého rodu. Zvláštností jest, že Orchesella rufescens při-
chází na nejvyšších svých stanoviskách jen v bledých formách.
| Opustíme-li pásmo smrků, a stoupáme-li výše, dostaneme se do
pásma kleče, které vystupuje ve velikých souvislých skupinách až
asi do výše 1400 m. V tomto pásmu nalézá se poměrně méně šupi-
nušek než kde jinde. Nejhojnější jest tam Entomobrya nivalis var.
montana, která na větvích kleče ve velikém množství se vyskytuje
a jen v tomto pásmu přichází, pro něž jest velmi charakteristickou.
Po holých skalách pobíhá Orchesella alticola nov. sp., jíž výškou
ustavičně přibývá. Dále nalezneme druhy Macrotoma minuta a Iso-
toma, senstbilis, které jsme již z pásma smrků poznali, Macrotoma
Jlavescens, Lepidocyrtus fucatus nov. sp., Isotoma guadrioculata a Tetro-
dontophora gigas jsou ostatní Šupinušky, ježto jsem tam nalezl. Tyto
však již jinde po Čechách jsem zjistil.
V tomto pásmu leží dvě naleziště, která svou povahou stano-
viskům mnohem vyšším se vyrovnávají, totiž dno Malého Sněžného
března, kde sníh přes léto ležeti zůstává, a břehy Velikého stavu,
jehož neobyčejně studená voda značně okolí své ochlazuje.
Pod samým sněhem v Malém Sněžném březnu nalezl jsem v srpnu
druh Isotoma voraginum nov. sp., pak dílem pod sněhem, dílem vedle
samého sněhu sbíral jsem kromě druhu Anurida granaria, kdež jsem
ji poprvé nalezl, ještě následující druhy, známé však již z jiných míst
po Čechách: Lepidocyrtus fucatus nov. sp., Isotoma guadrioculata,
Isotoma fimetarta, Tetrodontophora gigas, Lipura armata.
Na březích Velikého stavu nalezl jsem druhy Orchesella alticola,
nov. sp. (velmi hojně), Emtomobrya multifaseiata var. lanuginosa,
Isotoma palustris var. viridis, Is. palliceps nov. Sp.
Výše dostaneme se k pásmu nejvyšší kleče, která již nepokrývá
veliké prostory v souvislých skupinách, nýbrž jen v malých, osamo-
cených, až do výšky as 1500 m., kdež pak vůbec mizí. Toto pásmo
jest na Šupinušky velmi bohato. Macrotoma minuta a Isotoma sensi-
o ho
nné:
E- 60700"
o
JN + A...
SY
= V rá
-+
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 23
bilis vyskytují se zde hojněji nežli v nižších pásmech, a Orchesella
alticola nov. sp. také jest zde četnější. Ostatní Šupinušky jsou dílem
z nižších pásem, dílem z různých jiných míst po Čechách známy.
Jsou to Smynthurus apicalis, na druhém stanovisku v Čechách Papi-
ritus minutus, Macrotoma flavescens, M. plumbea, Lepidocyrtus fucatus
nov. Sp., Isotoma palustris var. viridis, Is. guadricoulata, Achorutes
armatus, Tetrodontophora gigas, Anurophorus Laricis, Lipura armata,
Campodea fragilis.
Poslední pásmo, kde hlavně jen mech a lišejníky se vyskytují,
jest poněkud chudší pásma nejvyšší kleče. Orchesella alticola nov. sp.
- nalézá se tam v množství. Taktéž objevuje se zde Isotoma sensibilis
a Is. palliceps nov. sp. Z druhů pak, po Čechách rozšířených, jsou
tam následující: Macrotoma flavescens, Lepidocyrtus fucatus nov. Sp.,
Entomobrya multifasciata var. lanuginosa, Isotoma palustris var. viridis
(neobyčejně světle zelená), Is. guadrioculata, Is. fimetaria, Achorutes
armatus a Lipura armata. |
| Kdyby Krkonoše byly vyššími a věčný sníh na temenech jejich
spočíval, nalezli bychom tam snad známou alpskou šupinušku: so-
toma saltans Agassiz (== Desoria glacialis Nic.).
$ 6. O zbarvení šupinušek.
Zbarvení šupinušek záleží u jedné části jejich v barevných šu-
pinách, jimiž tělo jest pokryto, kdežto u druhé tělo samo různými
barvami jest okrášleno. Šupiny dodávají jich tělu lesku kovového.
Jsou to hlavně rody Macrotoma, Templetonia, Cyphoderus, Lepido-
cyrtus, Sira, pak Machlis, Lepisma a Lepismina, jejichž zástupcové
pokryty jsou hávem šupin. U rodu Macrotoma mají šupiny barvu
tuhy, u rodu Templetona a Cyphoderus mají barvu stříbřitou s mě-
ňavým barevným leskem. Rodu Lepidocyrtus dodávají šupiny neoby-
- čejně nádherného vzhledu. Tak jedni (na př. L. paradowus nov. sp.,
„violaceus, purpureus) hrají tmavými barvami kovovými, jako: tmavě
purpurovou, fialovou, azurovou, zelenou, a při každém pohybu třpytem
novým; druzí (na př. L. lanuginosus, curvicollis, fucatus nov. sp.)
-mají barvy světle kovové, stříbřité, podobné barvám rodů Temple-
tonia a Cyphoderus. U. rodu Stra mají šupiny barvu rozličnou, oby-
čejně olovnou. U rodu Macholis zbarveny jsou často velice krásně
a tvoří na tmavém podkladu někdy rozličné zlatolesklé skvrny a kresby.
Rod Leptsma a Lepismina konečně má šupiny stříbřité neb zlaté.
Tělo samo pod šupinami má obyčejně barvy zcela jiné. Zvláště
nápadná v tom ohledu jest Macrotoma flavescens. Když totiž tmavě
ji
24 © Jindř. Uzel
olovné Šupiny odstraníme, objeví se voskově žlutá barva. Tělo pod
šupinami ozdobeno jest však také někdy různými kresbami. Tak
zvláště u rodu Swra.
Thysanury, jichž tělo není Šupinami opatřeno, vynikají často
také překrásným zbarvením kůže; sluší tu uvésti rod Smynthurus,
který zvláště sestavením skvostných barev se vyznamenává, dále rod
Papirtus, Orchesella, EBntomobrya a mnohé druhy rodu Isotoma. Méně
úhledně, zbarveny jsou tři čeledi šupinušek: Poduridae, Lýpuridae
a Anuridae. Poduridae bývají obyčejně tmavomodré, někdy hnědé,
Lipuridae obyčejně bílé a Anuridae tmavomodré, někdy však i světlé.)
Zástupcové čeledi Poduridae mají většinou tmavomodré své
tělo světle ojíněno. Tím zvláště vyznamenávají se rody Achoručes
a Tetrodontophora. Toto ojínění, ač jiného poněkud rázu, pozorujeme
též u rodu Entomobrya, zvláště pak u druhu E. nivalis.
Zbarvení u šŠupinušek jest velmi nestálé a zavdalo příčinu, jak
jsme se již zmínili, ku veliké synonymice. Zvláště jsou to některé
rody, jež valnou proměnlivostí svých barev a kreseb se vyznamená-
vají.?) Především jest to rod Orchesella. U jiných zase rodů jest zbar-
vení, zvláště pokud se tvarů kreseb týče, dosti stálé.
U šupinušek mohl jsem často pozorovati náklonnost proměňo-
vati svou základní barvu ve fialovou a někdy také v zelenou. Do-
klady k tomu najdeme při popisu jednotlivých druhů. Též příklady
albinismu nalezl jsem jednou u druhu Orchesella rufescens. Vymizely
totiž z bělavého těla všechny kresby, ba dokonce i čtyry podélné
pruhy po těle, které se ještě při velmi bledých formách objevují.
Melanismem někdy napaden bývá druh Macrotoma vulgaris.
$ 7. O chytání šupinušek a úpravě jich ku pozdějšímu studiu.
Chytati šupinušky jest dosti obtížno. Toho hlavní příčinou jest
jejich skrytý způsob života, malé rozměry těla, neobyčejná jeho útlost
a křehkosť, veliká jejich živosť, a zvláště ta okolnosť, že skokem j
unikají.
!) Všeobecná jest skoro domněnka, že šupinušky jsou hmyzem barev
temných, neúhledných. Sám Darwin ve svém díle o původu člověka a o při-
rozeném výběru jest téhož mínění. To vztahovati se může jen, jak jsme poznali,
na jednu čásť šupinušek, o druhé však to dokonce neplatí.
2) Jak kresby, tak i základní barva šupinušek, dostavších se do skleníků,
se často značně mění,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 95
Nejjednodušší a zároveň nejvydatnější způsob chytání jest ná-
sledující. Vezměme několik hrstí spadlého listí, mechu, haluzí po
zemi ležícího, lišejníků, spuchřelé kůry a podobných věcí a prosí-
vejme to dobře sítem s velikými oky na bílý šátek. Na tomto objeví
se v drobném smetí kromě mnohých rozličných hmyzů a pavouků
obyčejně množství šupinušek, kterýchž se snadno zmocníme, poněvadž
nemohou ani tak rychle lézti, zachytávajíce se svými drápky v látce,
ani se tak dobře vidlicí o měkký šátek odrážeti. Ještě pohodlněji
vše zařídíme, když si sneseme větší zásobu předmětů, v nichž Šupi-
nušky žijí, domů. Nesmíme však s prosíváním dlouho otáleti, neboť
útlé šupinušky brzo při větším tlaku hynou. Šišky jehličnatých stromů,
po zemi ležící, obsahují jich také obyčejně množství. Na stromech
a na křích žijící Šupinušky sklepáváme nejlépe do světlého slunečníku.
Některé druhy, které na lukách na trávě neb na křovinách se vy-
skytují, výhodně chytáme do plátěné síťky, jížto louku na některých
místech přejedeme. Můžeme též rostliny nad bílým papírem vytřásati,
což jest někdy dosti vděčno. Druhy konečně, které se na povrchu
vody vyskytují, a kterých jinak lze dosti těžko se zmocniti, chytáme
tak, že je nabereme i s vodou do široké sklenice, z níž je pak snáze
dostaneme.
Někdy naskytne se výborná příležitost, kdy můžeme se zmocniti
šupinušek v neobyčejném počtu. Jest to povodeň, která často shání
na jedno místo množství steliva, ve kterém se hemží vše šupinuškami,
vyplavenými vodou ze svých obydlí. Stelivem tím se můžeme ve
větším množství zásobiti, načež je doma prosíváme. Nalezneme tam
časem věci, které bychom jinak marně hledali. Také jest někdy plno
Šupinušek v pěně rozvodněných potoků. Tuto nejlépe schytáme, když
se už náhodou někde nenahromadila, tím, že přepažíme potok větví.
Pěnu nabereme pak do nádoby, kdež se ve vodu promění, na
- jejíž povrch šupinušky vyplovou. Musíme je však velmi brzo do
7
silného líhu vhoditi, sice by shnily. Mimo to často na povrchu louží
a v příkopech s vodou nalezáme utopené šupinušky. Výtečná příle-
žitosť ku znamenitému lovu naskytá se také, když přiveze se k to-
pení z lesa dříví, které delší čas poražené tam leželo. Z odloup-
nutých kur jeho vyklepáme někdy na tisíce Šupinušek a to zvláště
V zimě.
Poznali jsme právě, za jakých podmínek nejvýhodněji lze sbí-
rati Šupinušky; nyní přikročíme k tomu, jakým způsobem se jich
zmocňujeme.
26 -© Jindř. Uzel
První podmínkou při chytání šupinušek jest nedotknouti se jich
rukou. Obyčejně užíváme namočené v líhu štětičky, abychom je na
ni nabírali. Tento výkon není však tak lehký, jak se zdá. Musíme
totiž štětičkou velmi rychle zasáhnouti živočicha, sice uteče neb uskočí.
Nesmíme dále štětičkou silně přitlačiti, sice ho rozdrtíme. Cvikem
a časem dosáhneme v tom dostatečné zručnosti. Štětičku s nabranou
šupinuškou ponoříme do líhu as 75"/,, Pilně však toho dbáti mu-
síme, abychom se štětičkou nenabrali také hlínu, písek neb kamínky,
které by Šupinušky znečistily, ba i poškodily. Šupinušky z rostlin
můžeme lapati do malé suché zkoumavky, kterou pak převrátíme nad
líhem. Chytajíce zástupce rodu Lepisma a Lepismina, kteří do líhu
přijíti nesmějí pro své dlouhé a křehké přívěsky, dáme do zkou-
mavky trochu bavlnky, na niž nakápneme málo benzinu, jehož výpary
je brzo udusí. Mrtvé pak nejlépe hned na místě nalepíme“) na bílý
kreslicí papír a ten pak na špendlík napíchneme. Podobně by bylo
výhodno chytati zástupce rodu Machilis. Tito však mají přístroj ke
skákání, jehož dusíce se, pilně užívají, házejíce s sebou, při čemž se
valně poškozují. Nabodneme je výhodněji na špendlíky hned z před-
mětu, na kterém se nalézají, k čemuž však jest třeba zjednati si
veliké zručnosti, poněvadž špendlík rád po hladkém těle jejich sklouzne.
Šupinušky ku pozdějšímu studiu můžeme zachovati skoro jen
v líhu a v praeparatech mikroskopických a toliko výjimkou sušené,
Děláme-li trvalé praeparaty mikroskopické ze Šupinušek, polo-
žíme tyto několik okamžiků do hřebíčkové neb terpentinové silice,
když byly před tím po delší dobu v absolutním alkoholu ležely. Ze
silice vyňaté Šupinušky zavřeme známým způsobem do kanadského
balsamu, podloživše na jedné neb na obou stranách krycí sklíčko
silnější neb slabší proužkou papíru. K studiu dobře se hodí mikro-
skopické praeparaty glycerinové. Předměty mohou se totiž hned
z líhu, ve kterém ležely, zavříti do glycerinu, vodou rozředěného,
z něhož lze je kdykoli vyndati a pomocí jehel všelijak upraviti. Ne-
zbytno jest takový praeparat si zhotoviti, chceme-li určiti správně
některý druh.
$ 8. O literatuře šupinušek.
První zmínka v literatuře o Šupinuškách děje se roku 1673. od
D. W. Mollera: Meditatio de Insectis guibusdam Hungaricis pro-
4) Užíváme k tomu nejbělejší arabské gummy, k níž přidali jsme několik
kapek glycerinu.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 27
digiosis anno proxime praeterito, ex ačre una cum nive in agros
delapsis. Francofurti ad Moenum. Téhož roku vyšla ještě práce, již
podal S. F. Frenzel: Dissertatio de insectis Hungariae cum nive
delapsis. Wittenberg. Potom následuje několik pozorování 0 šupi-
nuškách, sem tam na sněhu nalezených. Roku 1702. píše ještě
Gahrlieb von der Můhlen: De minutis animalibus curiosis seu in-
secto minimo novo, et ante hoc vix, a me saltem nunguam viso
(Ephem. Acad. Nat. Curios. Dec. III. Ann. VII.). První vážnější práci
o Šupinuškách podává De Geer pod titulem Experimenta et Obser-
vationes de parvulis insectis, agili saltu corpuscula sua in altum
levantibus, guibus Podurae nomen est. (Acta Soc. Scient. Ups. Stock-
holmiae. 1744.), ve kteréž popisuje čtyři druhy. Největší práce ana-
tomické podali Grassi, Nasonov a Oudemans; nejlepší a nej-
důkladnější dílo systematické sepsal Tullberg; monografii šupinušek
nejvíce se zřetelem k systematice, napsal Lubbock. Ze starších spi-
sovatelů vynikají hlavně Bourlet a Nicolet. Systematikou Šupi-
nušek ještě zabývali se zvláště Parona, Toměósvary, Oudemans,
Reuter, Packard, Brook a Ridley.
$ 9. Seznam prácí použitých.
1. Ausserer, A., Úber das massenhafte Auftreten einer Poduride
(Achorutes sp.) in Aussee anfangs Márz 1884. (Mittheil. d, Naturw.
Vereins Steiermark. 1884.)
2. Beck, R., On the Scales of Lepidocyrtus —? hitherto termed
„Podura-scales, and their value as Testes for the Microscope.
(Trans. of Micr. Soc. Vol. X. 1862.)
3a. Bourlet, Mémoires sur les Podurides et les Smynthurides.
(Ann. de la Soc. entomol. de France. 1842.)
3p. Brauer, Systematisch zoologische Studien. (Šitzunesb. d. math.-
naturw. Úlasse d. Akademie d. Wissensch. Wien. 91. Bd. V. Heft.
1885.)
4. Brook, G., On a new Genus of Collembolla (Šinella) allied to
Degeeria, Nicolet. (Journ. Linn. Soc. London. Vol. 16. No. 95.
1882.)
5. Brook, G., Notes on some little-known Collembola, and on the
British Species of the Genus Tomocerus (Journ. Linn. Soc. London.
Vol. 17. No 97. 1882.)
6. Brook, G., A Revision of the Genus Entomobrya, Rond. (De-
geeria Nic.) Journ. Linn, Soc. London. Vol. 17. 1883.)
28
1
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
Jindř. Uzel
Burmeister, H., Handbuch der Entomologie. 1835.
„ Gollan, U., Om fórekomsten af en Podurid (Isotoma sp.) i stor
mánsd pá snón i Januari 1880. (Meddel. af Soc. pro Fauna et
Flora fennica. 1881.
. Dubois, R., De la fonction photogénigue chez les Podures. (Compte
Rendu Soc. Biol. Paris T. 4. 1887.)
Fries, 8., Mittheilungen aus dem Gebiete der Dunkelfauna. Von
der Falkensteiner Hohle. (Zool. Anzeiger. Nr. 24.)
Grassi, B., I Progenitori dei Miriapodi e degli Insetti. Altre
ricerche sui Tisanuri. Nota preliminare. (Estratto dal Bulletino
della Societa Entomologica Italiana. Anno XIX. 1887.)
Grassi, B., I Progenitori dei Miriapodi e degli Insetti. Memoria
VII. Anatomia comparata dei Tisanuri € considerazioni generali
sullorganizzazione degli insetti. Roma 1888.
Grassi, B., Anatomie comparée des Thysanoures et considérations
générales sur Vorganisation des insectes. (Arch. ital. de Biologie.
Turin 1889.) ;
Haller, Miscellanea arthropodologica II. Lubbockia ein neues
Anurophorengenus. (Zeitschr. fůr die gesammten Naturwissen-
schaften. Dritte Folge. Bd. V. 1880.)
Haller, G., Entomologische Notizen (Mittheil. Schweiz. Ent.
Ges. Vol. 6. Heft 1. 1880.)
Hermann, O., Weitere Beobachtungen úber Podura (Verhandl.
Zool.-Bot. ezzencb Wien. Jahre. 1805.)
Joseph, G., Systematisches Verzeichniss der in den Tropfstein-
Grotten von Krain einheimischen Arthropoden nebst Diagnosen
der vom Verfasser entdeckten und bisher noch nicht beschrie-
benen Arten. (Berliner Entomologische Zeitschrift. Bd. XXVI.
Heft 1. 1882.)
Kolenati, F., Zwei neue osterreichische Poduriden. (Sitzungsb.
d. math. — —- Classe d. Akademie d. Wissenschaften. Wien,
1858.)
Lemoine, V., Recherches sur le développement des Podurelles.
(Association franc. pour Vavancement des Sciences. 1882.)
Lemoine, V., De VActe génital probable observé chez le
Sminthurus fuscus. (Association franc. pour Vavancement des
Sciences. Congrčs de la Rochelle. 1882.)
Lubbock, J., Notes on the Thysanura. Part. I., II. (Transact. of
the Linn. Soc. Vol. XXIII. 1862.)
i
21.
22.
36.
37.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 29
Lubbock, J., Notes on the Thysanura. Part III. (Transact. of
the Linn. Soc. Vol. XXVI. 1868.)
Lubbock, J., Notes on the Thysanura. Part IV. (Transact. of
the Linn. Soc. Vol. XXVII. 1870.)
Lubbock, J., Monosraph of the Collembolla an Thysanuva.
London 1873.
„ Lubbock, J., On a new Genus and Species of Collembola from
Kerguelen Island. (The Annals and Magaz. of Natural Hist.
No. CVI. 1876.)
„ Me Intire, J., Notes on the Scale-bearing Podurae. (The Monthly
Microscopical Journal. April 1869.)
. Meade, R. H., The generic term „Degeeria“. (The Entomologist's
Monthly Magazine. Vol. XVIII. 1881.)
, Mégnin, P., Sur une petite Podurelle parasite sur le cheval.
(Ann. Soc. Entom. France. T. 8. 3.)
. Meinert, F., Campodeae: En Familie af Thysanurernes Orden.
(Naturh. Tidsskrift. 3 R. 3. B. 1865.)
Meinert, F., Om Kjónsorganerne og Kjonsstoffernes Udvikling
hos Machilis polypoda. (Naturh. Tidsskrift 3. R. 7. B. Kjóben-
havn 1871.)
Můller, J., Beitrag zur Hohlenfauna Mihrens. (Lotos. 1859
Prag.)
. Ha60Ho0B=, H. B., K5 mop?0Torin HUSMUXT HaCŠROMNXE Lepisma,
Campodea m Lipura. (Tpyrm 1a60paTopin 300I0rHcRarvo My3ea
MOCKOBCKATO VHABEpCHTOTA. Toms III. 1887. MocgBa.)
„ Nicolet, H., Recherches pour servir a Uhistoire des Podurelles
(Neue Denkschr. d. alle. Schweiz. Gesellsch. Bd. 6. 1842).
„ Olfers, E., Annotationes ad anatomiam Podurarum (Dissertatio
inauguralis. Berolini. 1862.)
Oudemans, J. T., Beitráge zur Kenntniss der Thysanura und
Collembola. List der in Niederland waargenomen Thysanura en
Collembolla. Amsterdam.
. Oudemans, J. T., Thermophila furnorum Rovelli. (Amsterdam.
Overdrukt uit deel XXXII. van het Tijdschr. voor Entomologie.
1889.)
Parona, C,, Collembola. Sagio di un Catalogo delle Poduridi
italiane (Estratto daeli Atti della Societa Italiana die scienze
naturali, vol. XXI. 1879.)
Parona, Ú.; Di aleune Collembola e Thysanura raccolte dal
Professore P. M. Ferrari, con cenno corologico delle Collembola
30
D2.
D3,
Jindř. Uzel
e Thysanura italiane. (Estratto dagli Ann. del Mus. Civ. di St.
Nat. di Gen., Vol. XVIII. 1882.)
. Parona, C., Sopra alcune Collembola e Thysanura di Tunisi.
(Ann. del Mus. Civ. di St. Nat. di Gen. Vol. I. 1884.)
. Parona, C., Collembola e Thysanura di Sardegna. (Estratto
dagli Atti della Societa Italiana di scienze naturali. Vol. XXVIII.
1885.)
. Packard, A. S., Embryological studies on Diplax, Perithemis,
and the Thysanurous Genus Isotoma. Peabody Academy of Science.
Second memoir. Salem, Mass. 1871.)
. Packard, A. 8., Synopsis of the Thysanura of Essex County,
Mass., with Deseriptions of a few extralimital forms. (From the
Fifth Annual Report of the Peabody Academy of Science. 1873.)
. Reuter, Lina and O. M., Collembola and Thysanura in Scot-
land in 1876. (The Scoth. Naturalist 1878, 79.)
. Reuter, O. M., Sminthurus Poppei n. sp. (Abhandl. Naturw.
Vereins Bremen. 9. Bd. 2. Heft.)
. Reuter, O0. M., Catalogus praecursorius Podnridarirm Fenniae.
„euter, ©. M. Etudes sur les Collemboles. I. Sur Vaccou-
plement du Soda — IN. Sur la fonction du tube ventral
du Sminthurus. — III. Diagnoses de deux espěces nouvelles du
genre Sminthurus. (Acta Soc. Se. Fenn. XIII. 1880.)
. Reuter, 0. M., Tetrodontophora n. g. (Subf. Lipurinae Tullb.)
a. d. i. -naturw. Classe d. Akademie d. Wissensch.
Wien. 86. Bd. 1882.)
. Ridley, H., A new Species of Lipura. (The Entomologist's
Monthly Ma dazine: Vol. XVII. 1880.)
. Ridley, H., A new Species of Machilis. (The Entomologist's
Monthly Magazine. Vol. XVII. 1880.)
. Ridley, H., Notes of Thysanura collected in the Canaries and
Madeira. (The Entomologist's Monthly Magazine. Vol. XVIII.
1881.)
. Rossi, de, G., Zur Lebensweise des.. Lepisma saccharinum.
(Katter's Entomol. Nachrichten.)
. Ryder, J. A., Description of a new species of Smynthurus.
(Proceed. of the Acad. of nat. se. of Philadelphia. 1878.)
Sommer, A., Úber Macrotoma plumbea. Beitráge zur Anatomie
der Poduriden. (Zeitschr. f. wiss. Zoologie. Bd. XIV. 1884.)
Stephens, J. T., Longevity of Lepisma saccharina, and other
Insects. (The Entomolog. Magazine I. 1833.)
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 31
54. Tóměsváry, 0., Adatok hazánk Thysanura-faunájához. (M. T.
Akademiai, Math. 166 Természettud. Kózlemények XVIII. k. 1883.)
55. Tóoměsváry, Ó., Magyarorszácban talált Smynthurus-fajok.
(Természetrajzi Fůszetek kiadja a Magyar Nemzeti Muzeum. He-
tedik kótet. 1883.)
56. Tullberg, T., Om Skandinaviska Podurider af Underfamiljen
Lipurinae. 1869. (Dissertace.)
57. Tullberg, T., Fórteckning ofver Svenska Podurider. (Ofversigt
af Kongl. Vetenskaps-Akademiens Fórhandlingar. 1871.)
58. Tullberg, T., Sveriges Podurider. (Konigl. Svenska Vetenskaps-
Akademiens Handlingar. 1871.)
59. Tullberg, T., Collembola borealia. — Nordiska Collembola.
(Ofversigt af Konel. Vetenskaps-Akademiens Fórhandlingar. 1876.)
60. Yrp4nunu, B. H., Haórpaenia Hars pasBuTiem: nomyps. (H3-
BĚCTÍA HMNEPATOPCKATO OÓMECTBA IBÓNTETEK CCTECTBOZHANHIA,
aHTponoToTin A 3THOrpačin. Toms XVI. 1875.)
61. Wankel, H., Beitráge zur Fauna der máhrischen Hohlen. (Lotos
Prag 1860.)
62. Parona, C., Note sulle Collembole e sui Tisanuri. (Estratto
dagli Ann. del Mus. Civ. di St. Nat. di Gen., Vol. VI. 1888.)
63. Parona, C., Res ligusticae. Collembole e Tisanuri finora ris-
contrate in Liguria. (Estratto dagli Ann. del Mus. Civ. di St.
Nat. di Gen., Vol. VI. 1888.)
64. Oudemans, J. T., Apterygota des Indischen Archipels. Leiden,
1890.
Kromě těchto prací prohlédl autor ještě některé menší, po
jůzných časopisech roztroušené, jež však nic nového neobsahují.
II. Čásť specialní.
Poznárniícy E části specialní.
Sestavil jsem následující čásť práce této tak, aby bylo lze druh,
který tam uveden jest, určiti. Stručné popisy jednotlivých druhů
totiž spořádány jsou tím spůsobem, že můžeme snadno (přeji si aspoň,
aby tomu tak bylo) druh rozeznati. K tomu cíli kladu obyčejně znaky,
rimiž druhy jednoho rodu zvláště se rozeznávají, na první místo.
K stanovení čeledí a rodů (z rodů pak i těch, jichž zástup-
cové v Čechách nepřicházejí) napsal jsem analytické klíče.
Co se dále znaků u jednotlivých druhů uvedených týče, podo-
týkám, že je tak podávám, jak jsem je sám viděl.
Ř
32 Jindř. Uzel
Za popisem uvádím okolnosti, za jakých se dotyčný druh v pří-
rodě vyskytuje, a to jen tak, jak jsem to sám v Čechách pozoroval.
Tomu předmětu věnoval jsem zde dosti značnou pozornost, a to sice
proto, abych ukázal, za jak různých, někdy velezajímavých podmínek
šupinušky žijí.
Pak vypočítávám, v kterých zemích dosud byl ten neb onen
druh nalezen, aby tím zřejmým se stalo jeho rozšíření zeměpisné,
načež přikročuji ku vyjmenování nalezišť českých.
Subclassis: Apterygogenea Brauer ').
Ordo: Thysanura Latr.
Šupinušky.
Subordo A.: Collembola Lubb.
Chvostoskoci.
Tykadla nejvýše z osmi článků složená. Zadek nemá nikdy více
než šest článků, někdy jen patrné dva. Poslední článek bez členitých ©
štětin. Vidlice (furcula) sedí na čtvrtém nebo na pátém článku břišním
kdežto na prvním nalezá se trubice břišní (tubus ventralis).
Lubbock rozdělil chvostoskoky ve svém díle „Monograph of
the Collembola and Thysanura“ na šest čeledí, totiž na Faptrůdae, *
Smynthuridae, Degeeriadae, Poduridne, Lipuridae a Anouridae. Tul 1-
berg pak v práci „Sveriges Podurider“ rozděluje je toliko na tři
čeledi, totiž na Sminthurinae, Templetoniinae a Lipurinae. Myslím,
že nepochybím, užiji-li v této práci při rozdělení chvostoskoků na
čeledi názvů: Smynthuridae a Templetoniidae ve smyslu Tullber-
gově, a rozdělím-li třetí čeleď jeho, totiž Lčpuridae, poněvadž ©
velice různé živly zahrnuje, v Lubbockovy: Poduridae, Lipuridae |
a Anouridae. Budu tedy rozeznávati u chvostoskoků následující če-
ledi: Smynthuridae, Templetoniidae, Poduridae, Lipuridae, Anuridae. ©
Klíč k určování čeledí chvostoskoků.
I. Kulovitý zadek složen z jednoho velikého a z jednoho malého ©
článku. |
I. Čeleď Smynthuridae Tullb. Ů
II. Tělo podlouhlé.
1. Vidlice jest přítomna. +
') Brauner rozděluje hmyž v Apterygogenea a Pterygogenea,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 33
a) Předohruď shora není skoro viděti. Tykadla jsou oby-
čejně delší hlavy. Pokožka není nikdy zřetelně zrnkovaná.
Vidlice nalézá se na pátém článku břišním, výjimkou na
čtvrtém.
II. Čeleď. Templetoniidae Tullb.
b) Předohruď jest shora velmi patrná. Tykadla hlavy kratší.
Pokožka jest vždy zřetelně zrnkovaná. Vidlice nalézá se
vždy na čtvrtém článku břišním.
III. Čeleď. Poduridae Lubb.
2. Vidlice schází.
a) Ustroje ústní kousací. Tělo úzké a dlouhé.
IV. Čeleď. Lipuridae Lubb.
b) Ústroje ústní k ssání přizpůsobené. Tělo široké a zavalité,
povrch článků nerovný.
V. Čeleď. Anuridae Lubb.
I. Čeleď. Smynthuridae Tullb.
Tělo jest kulovité. Hlava dolů prodloužená. Hruď jest nepatrná.
Zadek skládá se z jednoho velikého a jednoho malého článku. U ně-
kterých druhů ukazují příčné švy na velikém článku abdominalním
k tomu, že vytvořen jest několika články srostlými. Pokožka není
zrnkovaná. Ústroje ústní jsou ke kousání uzpůsobeny. Tykadla jsou
čtyř- až osmičlenná. Na každé straně hlavy nalézáme osm oček, která
však mohou také scházeti. (Chodidla zakončena jsou dvěma drápky,
z nichž hořejší jest nahý aneb někdy blanami obalený (vaginatus).
Vidlice sedí na předním velikém clánku břišním. Tělo není pokryto
šupinami.
Sem náležejí rody Smynthurus, Papirius a Dicyrtoma, o kterémžto
posledním někteří autoři pochybují, že existuje. Dicyrtoma prý vy-
znamenává se osmičlennými tykadly.
1. Rod Smynthurus Latr.
(— Podura DG., Sminthurus Latr.)
Podrepka.
Tykadla čtyřčlenná, lomená za třetím článkem. Poslední článek
jejich velmi dlouhý, vždy delší třetího, často kroužkovaný. Na hřbetu
není velikých bradavek.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 3
i
34 Jindř. Uzel
Tullberg rozdělil případně rod tento na druhy s dlouhými |
tuhými chlupy na těle: Setosť, a na druhy s chloupky krátkými: ©
Pilosi. |
a) Setosi.
1. Smynthurus fuseus (Linn.)
(= ater Linn., Buskii Lubb.)
Červenohnědý, všelijak mramorovaný a lesklý. Celé tělo po- ©
kryto jest tuhými chlupy barvy zlaté. Samičky jsou veliké (2—3 mm) |
- a mají tykadla málo delší hlavy. Samci jsou malí (1—1:5 mm) a mají |
tykadla zdélí celého těla. Přívěsky vidlice (mucrones) podlouhlé, tupé, ©
a okraj jejich na jedné straně velikými zuby ozbrojen. Hořejší drápek ©
jest pochvami obalen, spodní má před koncem na vnitřní straně
silnou štětinu. Nad drápky nenalézáme smyslových štětin na konci ©
stlustlých.
Mezi typicky zbarvenými exempláři nalezl jsem krásnou varietu
dosud nepozorovanou. |
Var. ornata m. (I. 1.)
G. Capite ferrugineo, maculis duabus flavis, in guibus maculae ©
nigrae oculares positae sunt. Abdomine supra obscure violaceo, dorso |
macula magna longitudinali, ferruginea antice posticegue angustata, ©
ornato, infra violaceo, postice albo. Antennis articulo primo ferru- ©
gineo, aliis violaceis. |
Specimina 15 inveni.
Vyskytuje se v lesích listnatých i jehličnatých, zvláště na habrech,
pak mezi suchým jehličím a listím. Jednou nalezen též na louce pod
cihlou a v trávě na pažitě. V zimě uchyluje se pod zpuchřelou kůru
stromů. |
Dosud nalezen byl v Anglii, ve Francii, ve Švýcarsku, v Italii, |
v Uhrách, v Německu, v Nizozemsku, v Dánsku, ve Švédsku, ve Finsku
a v Tunisu.
Čechy: Praha: V lese mezí Krčí a Kundraticemi. Hradec Krá- ,
lové: V okolí dosti zhusta; v lese Oulišti u Piletic a v lese za Novým
Hradcem nalezl jsem varietu nahoře popsanou ve společnosti s typi-
i
y
l
ckými exempláři. Šumava: Na vrcholu Jezerní Stěny (Nosek). Hlinsko,
(Dr. Sekera), Bechlín u Roudnice (Dr. Vejdovský).
2. Smynthurus viridis (Linn.) Lubb.
Žlutozelený neb popelavě zelený s hnědo- neb šedozelenými |
kresbami. Přívěsky vidlice dosti dlouhé, tupé. Hořejší drápek jest|“
ň
Šupinušky země české, — Thysanura Bohemiae. 35
úzký a pochvami obalený, spodní jest štětinou ukončen. Nad drápky
není smyslových štětin na konci stlustlých. Délka těla 1'5—2 mm.
Vyskytuje se na travnatých místech.
Dosud nalezen byl v Anglii, ve Francii, ve Švýcarsku, v Italii,
v Uhrách, v Německu, v Nizozemsku, ve Švédsku, ve Finsku, v Tu-
nisu a na Nové Zemi.
Čechy: V okolí Prahy a Hradce Králové hojný. Bechlín u Roud-
nice (Dr. Vejdovský).
3. Smynthurus novem-lineatus Tullb.
Žlutavý. Po délce těla táhne se devět, sem tam přerušených,
nestejně tmavých pruh. Přívěsky vidlice jsou široce vejčité. Hořejší
drápek jest bezzubý, spodní se ukončuje v dlouhou ohnutou štětinu.
Nad drápky nalézáme 2—5 smyslové štětiny na konci stlustlé. Délka
těla 15 mm.
Vyskytuje se na ostřicích a jiných oateh travinách. Často
však zastihneme ho na hladině vodní.
Dosud nalezen byl ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Praha: Na rybníku počernickém u Běchovic četně. Hradec
Králové: Na břehu zátoky Orlice.
4. Smynthurus aguaticus Bourl.
Žlutavě bílý. Zadek nahoře modravý. Samice jsou větší (Ž mm)
samců (0/7—1 mm). — Černou trojhrannou skvrnu, která dle popisu
Bourletova na čele tohoto druhu se nachází, neshledal jsem u exem-
plářů mnou chycených.
Vyskytuje se na rostlinách vodních a na hladině stojatých vod.
U tohoto druhu pozoroval jsem páření.
Dosud nalezen v Anglii, ve Francii a v Nizozemsku.
Čechy: Praha: Na rybníku počernickém u Běchovic četně.
Hradec Králové: V lese za Hrázkou v malých tůních v množství.
b) Pilosi.
5. Smynthurus niger Lubb.
(= bimaculatus Tullb.)
Černý. Vnitřní kraje oční široce bílé. Přívěsky vidlice tenké,
dlouhé, špičaté a dokola pilovité. Hořejší drápek nahý. Nad drápky
9—4 smyslové štětiny na konci stlustlé. Délka těla 0-'7—1 mm.
Žije na hrucích květinových v pokoji a ve sklenících. Nalézáme
ho však také, ač pony v šiškách jehličnatých stromů, po zemi
* goztr oušených. 2
36 -© Jindř. Uzel
Dosud znám z Anglie, z Italie, z Uher, z Nizozemska, ze Švédska
a z Finska.
Čechy: Na květinových hrncích v Praze, v Hradci Králové,
v Jaroměři (Hejna) a v Písku (Vařečka). V šiškách jehličnatých stromů
v okolí Hradce Králové a u Habendorfu nedaleko Liberce.
6. Smynthurus aureus Lubb.
Zlatožlutý. Přívěsky vidlice špičaté. Nad drápky 3—4 smyslové
štětiny na konci stlustlé. Délka těla 1 mm.
Nalezen pod spadaným listím.
Dosud znám z Anglie, z Uher a ze Švédska.
Čechy: Pořídku u Hradce Králové.
7. Smynthurus luteus Lubb.
Žlutý. Přívěsky vidlice tupé. Nad drápky 2—3 smyslové ště- ©
tiny na konci stlustlé. Délka těla 0:5 mm.
Vyskytuje se na listech a v květech keřů a na trávě.
Dosud nalezen v Anglii, v Uhrách, v Nizozemsku, ve Švédsku ©
a ve Finsku.
Čechy: Praha: V lese mezi Krčí a Kundraticemi. U Hradce ©
Králové.
8. Smynthurus coecus 'Tullb.
Bílý, s drobounkými červenými puntíčky. Slepý. Přívěsky vidlice ©
dlouhé a kuličkou ukončené. Nad drápky není smyslových štětin na ©
konci stlustlých. Délka těla 0:7 mm.
Žije na květinových hrncích ve společnosti s druhem Sm. niger
někdy v počtu velikém.
Dosud nalezen ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Na květinových hrncích v Praze a v Hradci Králové.
9. Smynthurus cinetus Tullb.
Žlutý, se dvěma velikými tmavými skvrnami za sebou nahoře
na zadku. Přívěsky vidlice tupé. Nad drápky 2—3 smyslové štětiny
na konci stlustlé. Délka těla 0'5 mm.
Nalezen na máku.
Dosud znám ze Švédska.
Čechy: Praha: V botanické zahradě na Smíchově.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 37
10. Smynthurus rex') nov. sp. (I. 2, II. 1, 2).
Subtiliter pilosus. Abdomine supra obscure viridi, interdum
aureo-nitente, signaturis nonnullis parvis violaceis ornato, infra obscure
violaceo. Capite albo, in margine posteriore violaceo. Antennarum
articulo ultimo non articulato. Mucronibus furculae acuminatis, labro
denticulato. Unguiculis superioribus nudis. Tibiis pilis guatuor cla-
vatis instructis. Long. corp. 0'5—0:8 mm.
Specimina 25 inveni.
Nalezen na květinových hrncích ve skleníku v množství.
Hradec Králové.
11. Smynthurus frontalis*) nov. sp. (I. 3, II. 3—5).
Subtiliter albo-pilosus. Corpore atro-cinereo vel nigro, abdomine
Supra punctis parvis et signaturis viridibus. (Capite inter maculas
oculares fulvo. Antennarum articulo ultimo non articulato. Mucronibus
furculae non acuminatis, longitudinaliter carinatis. Unguiculis superio-
ribus nudis. Tibiis pilis tribus clavatis instructis. Long. corp.
0-7—1 mm.
Specimina 20 inveni.
Vyskytuje se pod suchým listím a mezi jehličím.
Hradec Králové: V lese Oulišti u Piletic četněji a v lese za
Novým Hradcem (Anna Uzlová) jediný exemplář; vždy ve společnosti
s druhem Sm. fuscus. Vrchlabí: Na vrchu Žalech (1035 m.)
12. Smynthurus elegantulus Reuter.
Růžový. Po stranách zadku tmavofialové stuhy, které se vzadu
spojují. Uprostřed zadku nahoře jest veliká skvrna téže barvy jako
stuhy. Přívěsky vidlice mají široký blanitý okraj, radialně pruhovaný.
| Délka těla 03—1 mm.
Vyskytuje se na stojatých vodách.
Dosud nalezen ve Finsku.
Čechy: Hradec Králové: V lese za Hrázkou.
13. Smynthurus apicalis Reuter.
Žlutavě neb hnědavě zbarvený. Ústa a špičky noh černé. Pří-
věsky vidlice jako u předešlého. Délka těla 03—1 mm.
2) Užil jsem toho jména, protože druh tento má přeskvostné barvy hávu
královského. Pak, že zadní fialový lem hlavy jest vykrajován, čímž se koruně
podobá. Znak ten pozoroval jsem u všech svých exemplářů.
2) Frontalis od červené skvrny mezi očima.
$
38 -© Jindř. Uzel
Vyskytuje se za týchže podmínek jako předešlý.
Dosud nalezen ve Finsku.
Čechy: Praha: U Tirolky na vodě, blízkou továrnou velice zka-
žené. Krkonoše: Na vodě rašelinných jezírek na planině pod Sněžkou
(1445 m.).
2. Rod Papirius Lubb.
(= Podura Linn., Smynthurus Templ.)
Kulatka.
Tykadla čtyřčlenná, lomená za druhým článkem. Poslední článek
jest velmi krátký, mnohem kratší třetího. Na hřbetu se dvěma vět- |
šími bradavkami.
14. Papirius cursor Lubb.
(— fuscus Lucas.)
Červenohnědý, hlava světlejší. Přívěsky vidlice tenké, málo špi- |
čaté, okraj jejich na jedné straně zoubkovaný. Hořejší drápek se ©
dvěma zuby, spodní v dlouhou štětinu se ukončující. Délka těla ©
13 mm. :
Vyskytuje se v lesích pod mechem a listím a pod křovím na
lukách.
Dosud nalezen v Anglii, ve Francii, ve Švýcarech, v Italii, |
v Uhrách, ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Hradec Králové (Přibík). Písek (Vařečka). Hory Jizerské : |
Na nejvýchodnějších výběžcích.
15. Papirius ater (Linn.)
(= polypodus Linn., polypus Gmel.)
Tmavofialový, špička tykadel bílá. Tato jsou zdélí těla. Přívěsky |
vidlice jsou dlouhé, tupé a okraj jejich jest dokola vroubkovaný. ©
Drápky podobně jako u předcházejícího. Délka těla 1:7 mm.
Exemplář, nalezený na květinovém hrnci v jednom skleníku, měl !
také konec tykadel barvy fialové. Ztráta tak stálého znaku u druhu ©
tohoto jest velmi zajímavou.
hrncích.
Dosud znám z Anglie, z Uher, ze Švédska a z Finska.
Čechy: Hradec Králové (Anna Uzlová).
Nalezen v pěné rozvodněného potoka v lese a na květinových i
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. : 39
16. Papirius ornatus Nic.
(= viridis Templ., Saundersii Lubb.)
Zelený, s různými hnědými a žlutými kresbami. Hořejší drápek
úzce pochvami obalen, spodní ukončuje se v dlouhou štětinu. Délka
těla 1—15 mm.
Nalezen v pěně rozvodněného potoka v lese.
Dosud znám z Anglie, ze Švýcar, z Italie a z Nizozemska.
Čechy: Hradec Králové (Anna Uzlová).
17. Papirius minutus (0. Fabr.)
(= signatus Templ., Coulonii Nic., nigro-maculatus Lubb.)
Žlutý. Boky s kresbami červenými. Nad řití čtyrhranná černá
skvrna. Drápky jako u předešlého. Délka těla 1—1:3 mm.
Vyskytuje se v trávě.
Dosud nalezen v Anglii, ve Švýcarech, v Nizozemsku, ve Švédsku
a ve Finsku.
Čechy: Hradec Králové: Na několika místech. Krkonoše: Pod
klečí u pádu Pučavy na Krkonoši (1300 m) a na Poledním kameni
(1416 m).
18. Papirius flavo-signatus Tullb.
Žlutý. Boky s kresbami červenými. Nad řití není černé skvrny.
Drápky jako u předešlého. Délka těla 1—2 mm.
Vyskytuje se na travnatých místech a pod spadlým listím.
Dosud nalezen v Italii, ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Hradec Králové.
II. Čeleď. Templetoniidae Tullb. ©
Tělo jest podlouhlé. Hlava nicí. Předohruď shora není skoro
viděti. Pokožka není zrnkovaná. Ústroje ústní ke kousání uzpůso-
beny. Tykadla jsou čtyř- až šestičlenná. Ústroje zátykadlové (organa
postantennalia) jen u jednoho rodu se vyskytují. Na každé straně
hlavy nalézáme očka v počtu velmi nestálém, která však mohou také
scházeti. Chodidla jsou dvěma drápky ukončena. Vidlice sedí na pátém
článku břišním, výjimkou na čtvrtém. Tělo jest často šupinami pokryto.
Klíč k určování rodů.
I. Tykadla šestičlenná, první a třetí článek Jerátleýc 04 1,4
Rod Orchesella Templ.
Ť
40 Jindř. Uzel
II. Tykadla čtyř neb pětičlenná.
A. Tělo šupinami opatřeno.
a) Poslední článek tykadel nebo zároveň předposlední kroužkovaný.
©) Poslední a předposlední článek tykadel kroužkovaný.
ac) Oči jsou přítomny. Ramena vidlice jsou opatřena na vnitřní
straně u kořene řadou ostnů.. .. . « . % + + +..
Rod Macrotoma Bourl.
BB) Oči scházejí. Ostnů na ramenech vidlice není. vě
Rod Tritomurus prala
B) Jen poslední článek tykadel kroužkovaný. . ...
Rod Templetonia iné.
b) Články tykadel nejsou kroužkovány.
o) Oči nejsou přítomny. Na ramenech vidlice nalézáme lupén-
kovité přívěsky: -< ©" dvějk v 82106
Rod Cyphoderus (Nic.).
B) Oči jsou přítomny. Ramena vidlice bez lupénkovitých pří-
věsků.
ac) Hlava více méně pod hrudí skrytá. . . « «« « « «*.
Rod Lopiddeuič Bourl.
Bp),Hlava- volná 0- 0.0 edu le onto se. U o VERO ONEN
Rod Stťra ul
B. Tělo bez šupin.
a) Čtvrtý článek abdominalní mnohem delší třetího.
©) Nad drápky nalézají se štětiny smyslové se stlustlým koncem.
Rod Entomobrya Rond.
B) Nad drápky není smyslových štětin se stlustlým koncem.
Rod Stnella Brook.
b) Třetí a čtvrtý článek abdominalní skoro stejně dlouhé.
«) Hřbet opatřen chlupy více méně hustými tvaru obyčejného.
Rod lsotoma (Bourl.).
B) Celý hřbet, zvláště přední čásť jeho hustě pokryta dlou-
hými (kyjovitými (ehlupy: 6. 80 49 l- P
Rod Corynothrie Tullb.
3. Rod Orchesella Templ.
(= Podura Linn., Heterotoma Bourl., Aetheocerus Bourl.)
Huňatka.
Tykadla šestičlenná, První a třetí článek velmi krátké. Jedno |
z tykadel má někdy menší počet článků než druhé. Oček jest na |
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 41
každé straně šest. Holeně jsou uprostřed jako nalomeny, což pochází
od záhybu kožního. Nad drápky nalézá se silná štětina smyslová, na
konci ohnutá, avšak nestlustlá. Čtvrtý článek abdominalní jest as
dvakrát tak dlouhý jako třetí. Ramena vidlice jsou poněkud delší
její kusu základního. Celé tělo poseto jest chloupky, mezi nimiž,
zvláště na přední části těla, vynikají dlouhé, ke konci stlustlé štětiny.
Šupiny se zde nevyskytují.
Barvy u zástupců tohoto rodu se značně mění. Tato okolnosť
jest příčinou, že synonymika zde tak velice se rozmohla. Ze směsi
popsaných druhů vybráno a stanoveno hlavně Tullbergem a Lub-
bockem následujících šest: O. bifaseiata Nic., eineta (Linn.) Lubb.,
rufescens Lubb., spectabilis Tullb., melanocephala (Nic.) Reuter a
villosa Geoff, Ostatní pak o za variety těchto druhů. — Poně-
vadž v Čechách všecky tyto druhy se vyskytují v počtu velikém, měl
jsem dobrou příležitost je spolu srovnávati. Bral jsem při tom též
ohled na tvar drápků, čehož při jiných rodech s prospěchem užíváno
při rozeznávání druhů, avšak při rodu tomto doposud zanedbáno. Též
nehýtky (pseudonychiae)*) do úvahy vzaty.
Podařilo se mi také objeviti na vrcholcích Krkonoš dosud ne-
známý druh: O. alticola.
19. Orchesella bifasciata Nic.
(= cincta O. Fabr.)
První zub na hořejším drápku všech noh nalézá se za polovicí
jeho délky, druhý v polovici zbylé části a třetí v polovici mezi druhým
zubem a koncem drápku. Spodní drápek jest bezzubý. Nehýtky od-
stávají poněkud od hořejšího drápku a jsou delší než u jiných druhů.
Délka těla 2—3 mm.
Dosud se mělo za to, že jest tento druh v barvě velice stálý.
> Maje k disposici několik set o opet poznal jsem, že musíme
rozeznávati tři formy.
Forma: genuina. Segmentis abdominis secundo tertiogue nigris,
in margine posteriore pallidis.
Dosud jen tato forma známa byla.
Forma: multifasciata m. Segmentis abdominis omnibus nigris,
excepto primo, marginibusgue posterioribus ceterorum.
Forma: obscura m. Tota obscura, thorace antennisgue pallidio-
ribus; segmento abdominis secundo tertiogue in margine . posteriore
pallidis.
1) Malé drápky na obou stranách kořene drápku hořejšího.
42 - Jindř. Uzel
Druh tento pokládán byl za varietu následujícího druhu (Lub-
bockem). Tullberg však už jej za samostatný uznává a staví ho
naproti všem jiným huňatkám jakožto druh opatřený tykadly, která
polovice délky těla nepřesahují. — Kromě toho, jak jsem poznal,
i jinými znaky liší se ode druhu následujícího. Jest totiž, dorostlá
jsouc, vždy menší než O. ečneta, nemá oněch podélných dvou pruh
na hrudi, které u následujícího druhu znamenáme; dále jsou černé
stuhy na druhém a třetím článku abdominalním tak stálé, že i na
formách zcela tmavých jsou patrny tím, že zadní kraj článků, na
kterýchž se nalézají, jest světlý. Konečně podotýkám, že nalézá se
někdy ve velikém mmožství pohromadě, aniž mezi ní se vyskytne
druh následující, což jest velmi příznivou okolností pro druh dobrý.
Vyskytuje se hlavně v lesích, a to buď pod mechem a listím
neb pod zpuchřelou korou a v šiškách. V zimě nalezneme ji mezi
jehličím na stromech čile lezoucí. Tam slouží za potravu mnohým
ptáčkům, zvláště sýkorkám.
Dosud nalezena ve Švýcarech, ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Praha: Jen u Závisti. Poděbrady. Hradec Králové, Tře-
bechovice, Opočno: velmi hojná; mezi typickými exempláři často
forma multifasciata m. a obscura m. Teplice, Písek, Zvíkov (Vařečka).
Vltavotýn (Lev). Nová Bystřice: Steinbere 700 m. (Kroupa). Hlinsko
(Dr. Sekera). Hory Jizerské: Nejvýchodnější výběžky.
20. Orchesella cineta (Linn.) Lubb.
První zub na hořejším drápku všech noh nalézá se na konci
první třetiny jeho délky, druhý v polovici zbylé části a třetí v polo-
vici mezi druhým zubem a koncem drápku. Spodní drápek jest bez-
zubý. Nehýtky přiléhají sice ku drápku, ale jsou přece zřejmy,
díváme-li se na něj se strany. Délka těla 4—5 mm.
Druh tento jest v barvě velice proměnlivý, což zavdalo příčinu
ku značnému počtu synonymů, jež tuto všecky v plném znění uvádím.
Činím tak výjimkou. Chci totiž dáti jen příklad ohromné synonymiky,
která panuje v literatuře Šupinušek.
Podura cincta, Linné, Syst. Nat. Ed. X. T. I.
— nigra, thoracis limbo antennarumgue basi flavis, pedibus fur-
cague pallidis; Geoffroy, Hist. abr. des Ins. T. II.
— vága, Linné, Syst. Nat. Ed. XII. T. I. 2. p. 1015.
Orchesella filicornis, Templeton, Trans. Ent. Soc. Vol. I.
— | cincta, id., ibid.
Podura cingula, id., ibid.
Choreutes cingulatus, Burmeister, Handb. der Entomologie.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 43
Heterotoma pulchricornis, Bourlet, Mem. Soc. Roy, Lille, 1839.
— | musci, id., ibid.
— | vaga, id., ibid.
— | septemgutatta, id., ibid.
— guadripunctata, id., ibid.
— cincta, id., ibid.
— livida, id., ibid.
Podura variegata, Guérin u. Perch., Gen. d. Ins.
Orchesella sylvatica, Nicolet, Mem. Soc. Helv., 1842.
— | fastuosa, id., ibid.
— | unifasciata, id., ibid.
Aetheocerus pulchricornis, Bourlet, Mem. Soc. Roy, Douai, 1842.
— | cinctus, id., ibid.
Orchesella succincta, Guérin, Ex. des Planch. VIcon. du Rěgne An.
de Cuvier.
— ? melanocephala, Gervais, Hist. Ins. Aptěres.
— septemguttata, Nicolet, Mém. Soc. Ent. France, 1847.
— | guadripunctata, id., ibid.
Hlava jest obyčejně tmavá, tělo všelijak žlutě neb hnědě stra-
- katé; na hrudi znáti jest dvé podélných pruh, a na třetím článku
abdominalním nalézá se vždy velmi široká temná stuha.
Tmavá forma její jest velmi lesklá a má světlé skvrny na hrudi
a světlý zadní kraj druhého článku abdominalního.
Vyskytuje se všude pod mechem, listím, v trávě a mezi kameny.
Jest jedna z nejobyčejnějších druhů. Její tmavá forma jest neméně
hojnou než typické exempláře.
Druh tento nalezl jsem též ve skleníku na květinových hrncích,
a to ve vojenském parku v Hradci Králové.
Dosud známa z' Italie, z Uher, z Nizozemska, ze Švédska,
z Finska a z Gronska.
je
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Jaroměř
(Hejna). Písek, Zvíkov (Vařečka).
21. Orchesella rufescens (Lubb.)em.
= rufescens Lubb., flavescens Bourl., rubrofasciata Bourl., guingnefasciata Bourl,,
dimidiata Bourl.
= spectabilis Tullb.
— melanocephala (Nic.) Reuter.)
Druhy: O. rufescens (Lubb.), spectabilis Tullb. a melanocephala
(Nic.) Reuter uznávány byly dosud jakožto samostatné. Přesvědčil
44 Jindř. Uzel
jsem se však (maje ohromné množství jich k disposici), srovnávaje je
mezi sebou, že jedna přechází v druhou, a že vůbec příčné stuhy na
různých článcích, na kterémžto znaku druhy ty hlavně založeny jsou,
objevují se velmi nestálými. Podobně má se to s barvou tykadel.
Zkoumaje pak utvoření drápků a nehýtků jejich, shledal jsem, že
není rozdílu mezi nimi. Dovolil jsem si tedy ony tři druhy stáhnouti
v jediný pod jménem O. rufescens Lubb. em.
Stálým znakem tohoto (staženého) druhu jsou čtyři pruhy roz-
ličné barvy, táhnoucí se od kořene tykadel až na konec těla, a pak
žlutá základní barva v nejrůznějších odstínech. Kresby ostatní jsou
barev všelijakých. Někdy jsou hnědé neb červenohnědé, jindy fialové
neb černé, ba i skvostně cinobrové. Někdy scházejí kresby docela,
a shledáváme jen ony čtyři podélné, nahoře popsané pruhy. Jednou
dokonce, což jest velikou vzácností, sbíral jsem několik exemplářů
tak bledých, že jsem nenalezl na nich kreseb jiných než skrovné
zbytky postranních pruh podélných a na hlavě nezřetelnou pruhu
přes oči.
Zuby na hořejším drápku jsou podobně vytvořeny jako u druhu
O. cineta. Spodní drápek však má zevně na konci první třetiny velmi
zřetelný zub. Nehýtky značně odstávají od hořejšího drápku. Délka
těla 3—5 mm.
Vyskytuje se na podobných místech jako předešlá, ale skoro
výhradně v lesích. V zimě nalezneme ji také mezi jehličím na stro-
mech, kdež slouží za potravu drobným ptáčkům.
Druh tento vystupuje až do výše skoro 1200 m., kdež však
ustupuje druhu Ó. alticola nov. sp. Exempláře na Aojny Stich stano-
viskách jsou formy bledé.
Dosud nalezena ve Švýcarech, v Uhrách, ve Švédsku a ve
Finsku.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Teplice.
Šumava: Čertova Stěna (1000 m. Nosek). Písek (Vařečka). Vrchlabí:
V okolí a na vrchu Žalech (1035 m.). Krkonoše: Spindelmůbl, břehy
Mumlavy, Nový Svět, Mádelwiese (1178 m.)
22. Orchesella villosa Geoff.
(= sylvatica Můller, villosissima Bourl., grisea Bourl., annulata Lucas, histrio
Gerv., pilosa Lubb.).
Hořejší drápek jest dlouhý, tenký a na samé špičce poněkud
ohnutý. Zuby na něm jsou podobně rozestaveny jako u druhu
i
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 45
O. cincta. Nehýtky zřetelně odstávají od hořejšího drápku. Dolejší
drápek má zevně před polovinou své délky patrný zub.
Základní barva těla jest žlutavá v nejrůznějších odstínech, někdy
se zeleným nádechem. Často bývá též světle fialová neb růžová.
Kresby mají barvu černou neb aspoň velmi tmavou a jsou následovně
uspořádány. Na obou stranách těla hned nad nohami jdou dvě pruhy,
často přerývané. Nahoře na těle jsou tři podélné pruhy, které se
proměňují ve veliké skvrny na druhém, třetím a hlavně na čtvrtém
článku abdominalním. Na dvou posledně jmenovaných nalézáme ještě
uprostřed na každém tmavý oblouk, nahoru otevřený. Též kraje zadní
všech článků jsou tmavě zbarveny. Kresby však mohou také, až na
některé, scházeti. Tak nejdříve ztrácejí se kresby na hrudi. Na zadku
mohou pak vymizeti až na oblouky dříve vzpomenuté, nalézající se
na třetím a čtvrtém článku abdominalním, a na tmavé zadní kraje.
Délka těla 4—5 mm.
Pojednal jsem poněkuď obšírněji o kresbách druhu toho, poně-
vadž dosud se mělo za to, že sestaveny jsou bez ladu a skladu, a že
jsou u každého exempláře jiné, a pak, aby bylo patrno, že kresby
druhu toho jsou dle jiného typu spořádány než kresby druhu násle-
dujícího, nově popsaného.
Vyskytuje se na podobných místech jako O. cineta, ale jest
vzácnější. Jest to ona chybně kreslená šupinuška příručných knih,
jejížto vyobrazení s jménem Podura villosa přechází jako drahé dě-
dictví z knihy do knihy.
Dosud nalezena v Anglii, ve Francii, ve Švýcarech, v Italii
a v Uhrách.
Čechy: Praha: Tyrolka, les mezi Krčí a Kundraticemi, Chuchle,
Poděbrady. Hradec Králové. Teplice. Písek (Vařečka). Hlinsko (Dr.
Sekera).
283. Orchesella alticola nov. sp. (20176).
Capite saepissime lurido, thorace et anteriore abdominis parte
saepissime rosea, posteriore lurida. Variat tota virescens. Signaturis
omnibus nigris, aut saltem obscuris, constantibus. (Capite macula
verticali nigra; fronte fascia nigra arcuata per maculas nigras ocu-
lares extensa. Corpore lateribus utringue lineis duabus nigris percur-
rentibus ornato. Mesonoto in marcinibus posteriore anterioregue ma-
culis triangularibus medio plerumgue confluentibus notato, macula
posteriore medio pallida, interdum apice aperta; metanoto in mar-
gine anteriore macula magna guadrata, medio pallida, marginem po-
46 | jihar. žel
steriorem haud attingente; segm. primo abdom. parte anteriore nigro ;
segm. secundo in margine anteriore lata macula triangulari medio pal-
lida, apice truncata, marginem posteriorem haud attingente ; segmento
tertio secundo simili, macula autem medio pallida, apice basigue
aperta; segmento guarto in margine anteriore fascia nigra, postice
obsoleta, in margine posteriore macula semilunari cum maculis dua-
bus anterioribus conjuncta; segmento guinto nigro, disco pallido; se-
gmento sexto in parte posteriore nigro. -— Antennis flavis, articulo
primo nigro, art. tertio pallido, art. secundo et guarto lineis nigris
lateralibus, articulis guinto sextogue lineis illis confluentibus, itague
obscurioribus, art. guinto autem apicem versus pallidiore.
Pedes lineis lateralibus nigris percurrentibus, in parte posteriore
tibiarum confluentibus. Unguiculis superioribus ipso apice paulo cur-
vátis, tribus dentibus armatis, ut in ceteris huius generis speciebus,
O. bifasciata excepta, positis: primo in tertia parte externa, secundo
in medio huius partis externae, tertio inter secundum et apicem.
Pseudonychiis unguiculis ita adjacentibus, ut eos a latere fere non
conspiciamus. Unguiculis inferioribus pone mediam partem dente
valde conspicuo armatis. Furcula albida. Long. corp. 3—5 mm.
Specimina multa inveni.
Observatio. Ab Orchesella villosa differt siguaturis aliter dispo-
sitis, praeterea valde constantibus. Unguiculis superioribus negué
ita longis tenuibusgue, pseudonychiis negue ab unguiculis distantibus,
unguiculis non pone medium, sed in parte anteriore dente instructis.
Vyskytuje se na hřebenu Krkonoš, kdež běhá po holých kame-
nech třeba za úpalu slunce. Avšak též pod mechem, ve skulinách |
skalních a pod kameny ji tam nalézáme. Počíná se vyskytovati, kde |
Orchesella rufescens (Lubb.) em. objevovati se přestává, to jest ve
výšce asi 1200 m. nad hladinou mořskou. Z počátku jest řídká, stává
se však hojnější, čím výše vystupujeme.
Hlavně nalézá se na těchto místech: Jínonoš (1354 m.), Veil-
chenkoppe (1472 m.), Mládenčí kameny (1526 m.), Malý Šišák (1446 m.),
břehy Velikého stavu (1180 m.), Sněžka (1601 m.).
4. Rod Macrotoma Bourl.
(= Podura Linn., Tomocerus Nic, Choreutes Lubb.)
Olovněnka.
Tykadla čtyřčlenná. Jejich třetí článek, který jest nejdelší,
a čtvrtý jsou zřetelně kroužkovány. Jedno z tykadel má někdy menší
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae, 47
počet článků než druhé. Oček jest na každé straně šest. Středohruď
jest poněkud do předu prodloužena. Nad drápky nalézá se silná ště-
tina smyslová, na konci stlustlá. Třetí článek abdom. jest asi dvakrát
delší čtvrtého. Ramena vidlice jsou delší její základního kusu a jsou
opatřena na vnitřní straně u kořene řadou silných, někdy trojzubých
ostnů. Tělo pokryto jest hávem šupin barvy olovné. Na předním
kraji hrudi nalézáme kyjovité chlupy.
24. Maerotoma plumbea (Linn.) Tullb.
(= longicornis Můller, ferruginosa Bourl., spiricornis Bourl., rufescéns Tullb.)
Tykadla těla mnohem delší. Trny na ramenech vidlice jedno-
duché, počtem 7—8. Hořejší drápek prvního páru noh se třemi
zoubky, ostatních párů se dvěma zoubky. Barva těla se šupinami
jest šedá jako olovo, bez šupin však jest žlutá do červená, zadek
pak mívá temný nádech. Tykadla jsou stejnoměrně tmavá. Zvláštno-
stí toho druhu jest, že může přední čásť tykadel spirálně stočiti.
Délka těla 4—6 mm.
Vyskytuje se všude pod kameny, mezi travou, pod spadlým
listím, v mechu atd. Jest jedním z nejrozšířenějších druhů. Nalezl
jsem ho též ve skleníku na květinových hrncích, a to ve vojenském
parku v Hradci Králové.
Dosud známa z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Italie, z Uher,
z Německa, z Nizozemska, ze Švédska, z Norvéžska a z Finska.
Čechy: Praha. Poděbrady. Hradec Králové. Třebochovice. Opočno.
Krkonoše: Spindelmůhl, břehy Mumlavy, průsmyk novosvětský, Veliký
Šišák (ve výšce as 1414 m.), Polední kámen (1416 m.). Teplice, Bře-
znice, Písek (Vařečka), Hlinsko (Dr. Sekera).
25. Maerotoma vulgaris Tullb.
Tykadla těla kratší. Trny na ramenech vidlice jednoduché poč-
tem 12—16. Hořejší drápek všech párů noh se 4—6 zoubky. Barva
těla se šupinami jest tmavě olovná; bez šupin však jest tělo zele-
navé, z pravidla s velmi tmavou hrudí a hlavou. Tykadla jsou u ko-
řene černá. Délka těla 4 mm. |
-Vyskytuje se na podobných místech jako předešlá a jest též
velmi rozšířena.
Dosud nalezena v Nizozemsku, ve Švédsku a ve Finskn.
Čechy: Praha (Vařečka). Třebechovice. Opočno. Vrchlabí:
V okolí a na vrchu Žalech (1085 m.). Liberec: U Habendorfu. Te-
$
48 Jindř. Uzel
plice. Slané, Kladno, Unhošť, Písek (Vařečka). Nová Bystřice: Stein-
berg (700 m., Kroupa).
26. Macrotoma flavescens Tullb.
Tykadla těla kratší. Trny na ramenech vidlice jednoduché, po-
čtem 7—8. Hořejší drápky všech párů noh se dvěma zoubky. Barva
těla se šupinami tmavě olovná, skoro černá, bez nich pak voskovitě
žlutá. Délka těla 4 mm.
Vyskytuje se na podobných místech jako předešlá. Výjimkou
nalezneme ji též ve starých houbách.
Dosud známa z Anglie, z Nizozemska, ze Švédska, z Finska
a ze Sibíře.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Vrchlabí:
V okolí a na vrchu Žalech (1035 m.). Krkonoše: Všude rozšířena
a vystupuje až na vrchol Sněžky. Hory Jizerské: Nejvýchodnější
výběžky. Písek (Vařečka). Vltavotýn (Lev). Nová bos A Steinberg
(700 m., Kroupa). Hlinsko (Dr. Sekera).
27. Maecrotoma minuta Tullb.
Tykadla těla kratší. Trny na ramenech vidlice jednoduché, ne-
obyčejně dlouhé, počtem 10—11. Hořejší drápek z pravidla se třemi,
někdy se dvěma zoubky. Barva těla bez šupin KO vln světle
šedá. Délka těla 15 mm.
Vyskytuje se v mechu na Krkonoších a v roští pod klečí tamtéž.
Dosud nalezena v Sibíři a na Nové Zemi.
Čechy: Krkonoše: U Nového Světa (625 m.), u slapu Pučavy
na Krkonoši (1300 m.) a na Poledním kameni (1416 m.).
28 Maerotoma tridentifera Tullb.
Tykadla těla kratší. Trny na ramenech vidlice trojklané, počtem
10—11. Hořejší drápky všech párů noh s 5—6 zoubky. Barva těla |
bez šupin jest červenavě žlutá, kromě hrudi a přední části zadku, ©
které jsou tmavošedé. 'Tykadla jsou temná. Délka těla 3:5—4 mm.
Vyskytla se na shnilém dříví v dolech.
Dosud nalezena v Anglii a ve Švédsku.
Jechy: Příbram: V dolech v hloubce as 60 m. (Mrázek).
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 49
5. Rod Templetonia Lubb.
(= Podura Templ., Degeeria Nic.)
Stříbřenka.
Tykadla pětíčlenná. Jejich poslední toliko článek jest kroužko-
vaný. Na každé straně jest jedno očko. Středohruď není do předu
prodloužena. Nad drápky nenalézají se smyslové štětiny na konci
stlustlé. Ramena vidlice jsou delší její základního kusu. Tělo pokryto
jest světlými šupinami, které mu propůjčují stříbřitého lesku. Na
předním kraji hrudi nalézáme kyjovité chlupy.
29. Templetonia nitida. (Templ.)
(= crystallina Můller, margaritacea Nic.)
Tělo šupinami opatřené jest bělostříbřité, bez šupin však bílč
a poseté drobnými puntíčky červenými. Hořejší drápek s jedním toliko
zubem. Délka těla 2 mm.
Vyskytuje se v lesích pod mechem, pod kameny a někdy i v ši-
škách. Výjimkou nalézáme ji však též na hlíně květinových hrnců
v pokoji; tak v Hradci Králové, v Písku (Vařečka).
Dosud známa z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Italie, z Nizo-
zemska, ze Švédska a z Finska.
Čechy: Liberec: U Habendorfu. Slané: U Klobuk. Příbram,
Březnice, Písek, Zvíkov (Vařečka).
6. Rod Cyphoderus (Nic)
(= Podura 0. Fabr., Cyphodeirus Nic., Lepidocyrtus Gerv., Beckia Lubb.)
Mravkomil.
Tykadla o čtyřech článcích nekroužkovaných. Třetí článek velmi
malý, skoro kulovitý. Oči scházejí. Středohruď jest poněknd do předu
prodloužena. Nad drápky nalézá se štětina smyslová na konci stlu-
| stlá. Čtvrtý článek abdom. třikrát až čtyřikrát delší třetího. Ramena
i
vidlice jsou kratší úzkého její základního kusu, a nalézáme na nich
na vnitřní straně řadu lupénkovitých přívěsků. Na konci ramen sedí
několik podobných, avšak delších výtvorů, z nichž jeden délky přívěsků
vidlice dosahuje. Tělo jest stříbrolesklými šupinami pokryto. Na před-
ním kraji hrudi nalézají se kyjovité chlupy, mohou však také scházeti.
30. Cyphoderus albinus Nic.
(= albinos Nic.)
Tělo šupinami opatřené jest stříbrolesklé, bez šupin bílé. Hořejší
drápek opatřen jest jedním velikým zubem. Délka těla 1 mm.
Tř. mathematicko-přirodovědecká, 4
50 © Jindř. Uzel
Poprvé tato překrásná zvířata nalezl O. Fabricius v Norvež-
sku a nazýval je: Crystallpodurem. Objevil je mezi žlutými mra-
venci. Taktéž Tullberg za podobných podmínek je později nalezl.
Také v Čechách sbíral jsem je na několika místech a vždy mezi mra-
venci. — Jest nejčilejší šupinuškou vůbec, běhá úžasně rychle a skáče
daleko, tak že jest velmi nesnadno se jí zmocniti, ač, jak jsme již
podotkli, je slepá.
Dosud nalezena v Anglii, ve Švýcarech, v Italii, v Nizozemsku,
ve Švédsku a v Norvežsku.
Čechy: Praha: U Bohnic v mraveništích pod cihlami; u Sv. Pro-
kopa (Svoboda). Hradec Králové : V hradbách pevnostních v mra-
veništích pod cihlami; v lese u Piletic v mraveništi ve zpuchřelém
kmenu. Slané: U Klobuk (Svoboda). Zvíkov (Vařečka).
7. Rod Lepidocyrtus Bourl.
(= Podura Linn., Cyphodeirus Nic.)
Hrbatka.
Tykadla jsou kratší než polovice těla, o čtyřech článcích nekrouž-
kovaných. Na každé straně nalézá se osm oček. Středohruď jest více
nebo méně do předu prodloužena a u některých druhů hlavu překle-
nuje úplně. Nad drápky nalézá se Štětina smyslová na konci stlustlá.
Hořejší drápek opatřen jest dvěma zoubky. Čtvrtý článek abdom. jest
třikrát až čtyřikrát delší třetího. Přívěsky vidlice jsou dvouzubé;
pod spodním zubem stojí silná štětina, která se špičky jeho skoro
dotýká. Válcovité tělo pokryto jest velice hustě šupinami nejrůzněj-
ších kovových barev, jež propůjčují mu vzhledu nádherného a krásy
netušené. Nalézáme na něm několik dlouhých chlupů. Kromě toho
pozorujeme na předním kraji hrudi chlupy kyjovité, které tvoří často
třásně a někdy chochol.
V tvaru přívěsků vidlice a drápků není možno u rodu toho znaky
pro jednotlivé druhy hledati, poněvadž jsou všude stejny neb aspoň
nejeví většího rozdílu. Nutno tedy při rozeznávání druhů hlavně ku
barvě přihlížeti a k poměrné délce článků tykadelních, kteréžto znaky
jsou stálé. — Při rodu tomto panuje v literatuře značný zmatek.
31. Lepidocyrtus paradoxus nov. sp.
Obscure coeruleus, aeneo-nitens, interdum viride-aeneus aut cu-
preus, sguamis detritis coeruleus, maculis minutis pallidis conspersus,
suturis segmentorumet fascia inter maculas oculares curvata albidis.
Antennarum articulo primo albido, lurido aut pallide violaceo, articu-
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 51
lis ceteris obscure violaceis aut griseo-violaceis, secundo autem inter-
dum ipsa basi pallidiore. Pedibus dentibusgue furculae albidis, furcula
manubrio violaceo. Antennarum articulo tertio secundo longiore, guarto
longitudine fere aeguante, longitudine autem saepissime variante. Meso-
thorace caput deflexum valde superante, in margine anteriore pilis
ad caput deflexis instructo. Segmento tertio abdominis fere '/, longi-
tudinis articuli guarti. Ventre setis longioribus. Dorso nonnulis setis
longissimis. Unguiculis et mucronibus ut in ceteris huius generis spe-
ciebus. Long. corp. 2—3 mm.
Tento druh má zvyk tykadla na zad obloukovitě ohýbati, tak
že pak „růžkům“ se podobají.
Vyskytuje se hlavně na lukách mezi travou a pod kameny. Však
také v lesích pod mechem, listím a někdy ina houbách ho nalézáme.
V zimě zalézá někdy do šišek, na zemi roztroušených. Výjimkou ob-
jevuje se na hlíně květinových hrnců ve skenících (tak ve skleníku
vojenského parku v Hradci Králové).
Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Liberec: U Ha-
bendorfu. Písek, Zvíkov (Vařečka).
32. Lepidocyrtus violáceus (Geoff.) Lubb.
— cyaneus Tullb.)
Tělo se šupinami jest kovově fialové s purpurovým třpytem, bez
šupin však jest fialové. Tykadla jsou téže barvy s bledším kořenem.
Nohy a ramena vidlice jsou běložlutavé. — Tělo jest válcovité. Třetí
článek tykadel jest mnohem kratší druhého. Třásně na předním kraji
hrudi omezují se jen na střed a tvoří chochol. Délka těla 1:3 mm.
Vyskytuje se pod mechem a listím, pod zpuchřelou korou, v trávě
a pod kameny. Též na hlíně květinových hrnců (ve skleníku vojen-
ského parku v Hradci Králové) jsem ho nalezl. — Druh tento jest
sice čilý, ale daleko není tak neunavným jako následující.
: Dosud je znám z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Nizozemska,
ze Švédska a ze Sibíře.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Hořice.
Liberec. Plzeň. Příbram, Písek (Vařečka). Nová Bystřice (Kroupa).
V šiškách pinií, které do zemského musea z Londýna poslány
byly, nalezl jsem množství exemplářů druhu tohoto.
33. Lepidocyrtus purpureus Lubb.
Tělo se šupinami jest kovově tmavomodré s třpytem purpurovým,
bez šupin však jest fialové. Barva tykadel, noh a ramen vidlice jako
4*
i
59 © Jindř. Uzel
u předešlého. — Tělo jest sploštělé. "Třetí článek tykadel mnohem
kratší druhého. Dlouhé třásně na předním kraji hrudi jsou stejnoměrně
rozděleny, a uprostřed místo chocholu jsou jen krátké chlupy. Délka
těla 1:2 mm.
Vyskytuje se v mechu. — Jest nejčilejším zástupcem toho rodu.
Dosud znám jest z Anglie a z Nizozemska.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno.
34. Lepidocyrtus lanuginosus (Gmel)
(= pusillus Linn. ?, aeneus Nic.?).
Tělo se šupinami jest bledě stříbřité s měňavým třpytem. Barva
tykadel, noh a ramen vidlice jako u předešlého. Na břiše jsou delší
chlupy. Třásně na předním kraji hrudi jsou nahoru obráceny. Délka
těla 1—2 mm.
Vyskytuje se hlavně v lesích pod mechem, listím, ve ztrouchni-
vělém dřevě a pod kameny.
Dosud znám jest z Nizozemska, ze Švédska a z Finska.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Teplice.
35. Lepidocyrtus curvicollis Bourl.
= capucinus Nic.)
Tělo se šupinami jest stříbřitě olovné s měňavým třpytem. Ty-
kadla fialová s bledým kořenem. Nohy a vidlice jsou žlutavé. — Třetí
článek tykadel jest delší druhého. Středohruď překlenuje hlavu úplně.
Třásně na předním kraji hrudi jsou ke hlavě skloněny. Délka těla
2—25 mm.
Nalezen byl na ztrouchnivělém dříví v dolech.
Dosud znám jest z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Italie, z Uher,
ze Švédska a z Tunisu.
V Čechách nalezen byl pouze v dolech příbramských v hloubce
as 60 m. (Mrázek). Jest tam hojným.
36. Lepidocyrtus fucatus nov. sp. '
Pallide griseo violaceus, sguamis detritis luridus, segmento
guarto abdominis in margine posteriore interdum rubro-signato. An-
1) fucatus—= barvený, líčený, sfalšovaný, nepravý; pro jeho skvostné šupiny,
které se velice lehko stírají.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 53
tennarum articulo primo secundogue luridis, secundo autem apice,
ceterisgue articulis obscure griseo-violaceis, Pedibus furculague lu-
ridis. — Corpore obeso. Antennarum gracilium articulo tertio secundo
longiore tertiogue longitudine fere aeguante. Mesothorace paululum
prominente. Thorace in margine anteriore pilis ad caput deflexis in-
structo. Ventre setis longioribus. Unouiculis et mucronibus ut in
ceteris huius generis speciebus. Lone. corp. 1'1—2 mm.
Observatio. A Lep. gibbulo praesertim differt manubrio dentibus
furculae longitudine aeguante aut paulo breviore (L. gibbulus manubrio
dentibus plus guam duplo longiore), antennis gracilioribus (L. gibb.
antennis crassis) ventre setis longioribus (L. gibbulus corpore paulu-
lum piloso), segmento guarto abdominis in margine posteriore (L. g'bb,
in margine inferiore) interdum rubro-signato.
Exempláře ze stanovisek vysoko položených mají velice zřídka
"ony červené kresby na zadním kraji čtvrtého článku abdom., kterými
se exempláře ze stanovisek nižších pravidelně honosí.
Vyskytuje se hlavně v lesích pod mechem, listím a v šiškách ;
také někdy na starých houbách.
Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Vrchlabí: V okolí
a na vrchu Žalech (1035 m.). Krkonoše: Všude v celém pohoří; vy-
stupuje až na nejvyšší vrcholky (Sněžka) a jest tam jediným zástup-
cem toho rodu. Teplice. Plzeň. Písek (Vařečka). Vltavotýn (Lev).
Nová Bystřice (Kroupa).
8. Rod Sira Lubů.
(= Deseeria Nic., Seira Lubb.)
Bezhrbka.
Tykadla delší než polovice těla, čtyřčlenná, s články nekroužko-
- vanými. Na každé straně osm paoček. Středohruď není do předu pro-
dloužena. Nad drápky nalézá se štětina smyslová ke konci stlustlá.
Hořejší drápek opatřen třemi zuby, z nichž poslední jest velmi malý.
Čtvrtý článek abdom. jest čtyřikrát delší třetího. Přívěsky vidlice jsou
dvouzubé neb jednozubé, hákovité *). Jsou-li dvouzubé, stojí pod spo-
dním zubem malá, nepatrná Štětina, která ku špičce jeho směřuje, jí
se však nedotýká. "Tělo opatřeno jest Šupinami řídkými, které mu
dodávají jen slabého lesku kovového, a dlouhými, sem tam rozestave-
1) To platí pro tři druhy v Čechách nalezené. U jiných zástupců toho rodu
poměry ty nejsou známy.
V
54 -© Jindř. Uzel
nými chlupy, ježto na hrudi, v předu i po stranách, 'jsou kyjovity
a tvoří třásně.
37. Sira Buskii Lubb.
(= cyanea Tullb.)
Tělo se šupinami jest tmavě fialové s kovovým třpytem; bez
Šupin jest téže barvy, ale beze třpytu; hlava však, kořeny tykadel
a nohy jsou žlutavé. Přívěsky vidlice jsou dvouzubé. Délka těla
15—18 mm.
Vyskytuje se u nás ve volné přírodě v mechu na stromech;
hlavně však nalézá se na květinových hrncích v bytech a ve skle-
nících.
Dosud jest známa z Anglie, z Uher, ze Švédska a z Finska.
Čechy: Praha: V lese u Sv. Prokopa a na květinových hrncích
(Řezník, Vařečka). Hradec Králové: Na několika místech v okolí;
také na květinových hrncích (Přibík).
V šiškách z pinie, o nichž jsem se při druhu Lepidocyrtus vio-
laceus zmínil, nalezl jsem také několik exemplářů druhu tohoto.
38. Bira elongata (Nic.).
Tělo se šupinami jest barvy olovné, bez šupin světlé; na čtvrtém
článku abdom. objevuje se na každé straně, když Šupiny byly setřeny,
jedna veliká trojhranná tmavá skvrna kromě jiných méně význačných
kreseb po těle. Přívěsky vidlice jsou dvouznbé. Délka těla 2 mm.
Vyskytuje se pod korou, pod mechem a v šiškách, pak v zane-
dbaných obydlích lidských, zvl. na oknech, konečně i na květinových
hrncích.
Dosud jest známa ze Švýcar, z Italie, ze Švédska a z Finska. ©
Čechy: Praha: Na oknech pořídku. Hradec Králové: Na zdech
domů a na oknech. Plzeň: Pod korou (Řezník). Písek: Na několika (
místech v okolí a na květinových hrncích (Vařečka). |
39. Sira crassicornis Nic.
Tělo se šupinami úplně černé s kresbami bělostříbřitými. Přes |
hruď a 1—3. článek abdom. jdou dvě široké podélné stuhy, které (©
zakončeny jsou na zadním kraji třetího článku příčným obloukem. (©
Na čtvrtém článku abdom. dva příčné oblouky; zadní ze skvrn. Člá- |
nek šestý a sedmý bývá celý bělostříbřity. Bez šupin jsou hlava (
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 55
a trup nahoře, zvláště z předu, žluté, ostatek hnědý. Shledal jsem,
že přívěsky vidlice jsou na konci jedním ohnutým zubem opatřeny
a mají podobu háků. Jest neobyčejně čilou Šupinuškou. Délka těla
2—3 mm.
Vyskytuje se pod mechem a mezi trávou v lesích.
Dosud je známa z Francie.
Čechy: Hradec Králové: Na několika místech v okolí.
9. Rod EBntomobrya Rondami.
(= Podura Linn., Isotoma Bourl., Degeeria Nic.)
Šukalka.
Tykadla jsou obyčejně tak dlouhá jako polovice těla, někdy však
delší, až i délky celého těla dosahují. Na každé straně hlavy nalézá
os osm oček. Středohruď není do předu prodloužena “). Nad drápky
nalézá se štětina smyslová na konci stlustlá. Hořejší drápek opatřen
jest v druhé polovici třemi zoubky *), z nichž poslední jest velmi malý,
a někdy teprv při velice silném zvětšení může býti pozorován. Čtvrtý
článek abdom. jest třikrát až čtrnáctkrát (nahoře) delší třetího. Pří-
věsky vidlice jsou dvouzubé. Pod spodním zubem stojí Štětina, která
ku špičce jeho směřuje. Štětina ta však u některých druhů schází.
Tělo nemá šupin. Na předním kraji hrudi nalézají se kyjovité chlupy.
Ostatek těla opatřen jest chlupy kratšími a delšími.
Zástupce toho rodu rozeznáváme hlavně podle různých kreseb,
které toliko v malých mezech se mění. Také délka tykadel, poměrná
délka třetího a čtvrtého článku abdom. a podoba přívěsků vidlice
mohou při rozeznávání v úvahu se bráti.
Sectio A. Tykadla ast z polovice délky těla. Třetí článek abdom.
tři neb čtyřikrát kratší čtvrtého. Přívěsky vidlice se štětinou pod
spodním zubem, která ku špičce jeho směřuje.
40. Entomobrya nivalis (Linn.) (II. 7).
= nigromaculata Templ., minuta Burm., cursitans Bourl., fusiformis Bourl., pi
Herklots, annulata (Fabr.) Lubb.)
Základní barva žlutá S tmavými, ostře omezenými kresbami.
Středohruď a zadohruď, pak druhý a třetí článek abdom. opatřeny
1) Ent. dorsalis nov. sp. činí v tom výjimku.
2) To platí pro druhy v Čechách nalezené. U jiných zástupců toho rodu
poměry ty nejsou známy.
i
56 + Jindř. Uzel
jsou na zadním kraji stuhou, na níž sedí po obou stranách na konci
trojhranná skvrna. Na prvním článku jest pruha ta někdy nezřetelná
neb schází docela. Čtvrtý ozdoben jest dvěma trojhrannými skvrnami,
jejichž protáhlé vrcholy sahají až ku zadnímu kraji. Paty obou skvrn
nesplývají nikdy. — Tykadla něco delší než polovice těla. Délka těla
1—2 mm.
Základní barva jest někdy bílá (na několika exemplářích ze skle-
níku) neb i purpurová. Kresby jsou velmi stálé, mohou však přece
částečně vymizeti. Na hrudi mizejí nejdříve.
Jest pravým všudybylem, a nalézáme ji v létě v zimě za všech
možných podmínek; tak v lesích a na lukách, pod mechem, na trávě,
pod korou a na ní, na listech stromů a bylin, v šiškách, na holých
kamenech, ve starých houbách, na suchém jehličí atd. — V zimě
nalezl jsem ji také v množství na jehličnatých i na listnatých stro-
mech volně lezoucí. Jest za tohoto ročního času velikou součástí
potravy sýkorek, jimž se divíme, že ustavičně něco z větviček sbírají,
protože nevíme, co by to býti mohlo. — Časem stane se, že vítr
sežene některé na sníh, kolem ležící, kdež pak někdy jakožto veliká
zvláštnosť se sbírají. Této okolnosti děkuje za své jméno: nivalis. —
Také ve sklenících na květinových hrncích někdy se objeví (Unhošť
Vařečka).
Dosud nalezena byla v Anglii, ve Francii, v Italii, v Uhrách,
v Nizozemsku, ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Hořice.
Krkonoše: Tam vyskytuje se jen do výše as 1170 m. (Spindelmůhl,
Labský důl, Nová Slezská bouda: Kranichswiese atd.). Výše zastupuje
ji následující varieta. — Liberec. Teplice. Slané (Svoboda). Unhošt,
Příbram, Písek (Vařečka). Vltavotýn (Lev).
Var. montana Nic.
Základní barva zelenavé žlutá s vybledlými kresbami. Na zadním
kraji čtvrtého článku abdom. nalézají se dvě černé skvrny. — Jest
statnější než typické exempláře. Délka těla 2—23 mm.
Tato velmi stálá varieta byla přehlédnuta Brookem, jenž rod
tento systematicky zpracoval.
Dosud nalezena toliko v lesích na Juře pod mechem. Byla tam
hojná.
Čechy: Krkonoše: U pramene Labe (1300 m.), u Nové Slezské
boudy (1172 m.), pod Vys. Kolem (ve výšce as 1490 m.), na Malém
Šišáku (1446 m.), na Planině pod Sněžkou (1445 m.).
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 57
Počíná se vyskytovati tam, kde typická forma přestává, to jest
ve výšce as 1170 m., kdež ještě obě pospolu nalézti můžeme. Výše
vyskytuje se jen tato varieta; nedosahuje však ani říše nejvyšší kleče.
41. Entomobrya multifaseiata Tullb.
(= fasciata Say ?, variegata Guér. et Per., simplex Koch, striata Koch, nivalis Nic.,
lanuginosa Nic., Nicoletii Lubb., muscorum Nic., decemfasciata Pack.?, pulchella
Ridley.)
Základní barva žlutá s černou stuhou na zadním kraji všech
článků. Čtvrtý článek abdom. má kromě toho uprostřed širokou
příčnou stuhu s rozplizlými obrysy. — Tykadla jsou asi tak dlouhá
jako polovice těla. Délka těla 15 mm.
Základní barva bývá také někdy fialová, jindy bílá. Kresby někdy
částečně neb docela mizejí, takže povstává buď var. Nicoletii Lubb.
aneb var. lanuginosa Nic.
Vyskytuje se na takových místech, jaká u druhu Ent. nivalis vy-
počítána byla, není však tak obyčejná jako ona.
Dosud nalezena byla skorem všude, kde bylo hledáno: v Anoclii,
ve Francii, ve Švýcarech, v Italii, v Uhrách, v Německu, v Nizo-
zemsku, ve Švédsku a ve Finsku. Dále v Sibíři a v Sev. Americe.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Hořice,
Liberec. Teplice. Kladno, Příbram (Vařečka). Plzeň.
Typická forma druhu toho miluje asi více níže položená místa,
neboť nevyskytuje se v Krkonoších ani v nejnižších polohách; za to
ovšem její variety stoupají vysoko.
Var. Nicoletii Lubb. sp.
Kresby zmizely až na některé stopy, hlavně na čtvrtém článku
abdom.
Základní barva exemplářů, jež jsem nalezl na vysokém místě
(Vrch Žaly), byla krásně pomerančová.
Praha: V lese mezi Krčí a Knndraticemi. Hradec Králové: V lese
u Březhradu (na písku paprsky slunečními vyhřatém) několik exem-
plářů. Vrchlabí: Na stráních vrchu Žalů (ve výšce as 1000 m.).
Unhošť: Hájek (ve skleníku na květinových hrncích, Vařečka).
Var. lanuginosa Nic. sp.
Kresby zmizely úplně, nebo zbývá bledá skvrna na čele a tmavší
zadní kraj pátého článku abdom.; někdy také ještě objevují se zbytky
pruh na stranách těla. "Tato varieta bývá chlupatější.
l
58 + Jindř. Uzel
Také zde jest základní barva exemplářů z vysokých lokalit pra- |
vidlem krásně pomerančová. :
Praha: V náplavu Vltavy z Císařské louky. Hradec Králové:
Les Ouliště. Vrchlabí: Na vrchu Žalech (1035 m.). Krkonoše: Břehy
Vel. Stavu (1180 m.); vrchol Sněžky (na kamenech hojná, avšak
„ v malých exemplářích). Teplice. Písek (Vařečka).
Jak patrno, stoupá tato varieta mnohem výše než předešlá.
42. Entomobrya árborea Tullb.
Základní barva žlutá. Na zadních krajích článků nalézá se velmi
úzká pruha, před níž rozestaveny jsou nestejně veliké a nesplývající
skvrny. Na čtvrtém článku abdom. jest mimo to uprostřed příčná |
vlnitá stuha, velmi zřejmá. — Tykadla jsou asi tak dlouhá jaho polo-
vice těla. Toto jest zavalité. Délka jeho 1 mm.
Druh tento byl Brookem zahrnut v druh Ent. multifasicata.
Poněvadž však jest stálý a význačný, ponecháváme mu starou plat- ©
nost dobrého druhu.
Dosud nalezen ve Švédsku.
Čechy: Hradec Králové. Opočno.
43. Entomobrya marginata Tullb.
Základní barva jest popelavá, někdy do ruda. Zadní kraje *
článků jsou tmavé. Někde jsou znatelny nádechy kreseb. Čtvrtý ©
článek abdom. nemá kresby nikdy. Délka těla 15 mm. ]
Také tento druh byl zahrnut Brookem v druh E. multifasciata.
Z týchže pak příčin jako u předešlého ponechává se mu (Oudemans)
platnosť dobrého druhu.
Jednou nalezl jsem několik exemplářů, jichž základní barva
byla purpurová.
Dosud znám z Nizozemska a ze Švédska.
Čechy: Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Plzeň (Řezník).
Březnice (Vařečka).
44, Entomobrya corticalis Nic.
Základní barva bílá. Středohruď a zadohruď dokola s černou ©
obrubou; 1.—3. článek abdom. jest po stranách černý, třetí pak |
kromě toho i na zadním kraji. Na pátém nalézá se nahoře uprostřed ©
příčná černá stuha vlnitá,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 59
Někdy jest zadohruď a druhý článek abdom. až na hořejší kraje
tmavý, a tmavým zcela bývá třetí článek. Pátý a šestý mají někdy
buď kraje zadní tmavé, neb jsou celé tmavé. — Tělo jest zavalité
a poněkud sploštělé. Tykadla jsou asi tak dlouhá jako polovice těla.
Hlava jest velmi široká. Délka těla 1—12 mm.
Barva kreseb bývá někdy tmavofialová.
Jako oba předešlé, tak i tento zvláštním tvarem těla se vyzna-
menávající druh byl Brookem zahrnut v druh E. multifasciata.
Vyskytuje se v lesích pod mechem, pod korou a v šiškách. Také
ve sklenících na květinových hrncích někdy přichází (Praha, Řezník).
Dosud nalezena byla ve Švýcarech, v Italii a ve Finsku.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Hořice.
Liberec. Teplice.
45. Entomobrya disjuneta Nic.
Základní barva žlutá. Přes hruď a první tři články abdom.
jdou tři řady trojhranných tmavých skvrn, které sedí na zadním kraji
článků. Na čtvrtém pak článku abdom. v předu nalézá se pět skvrn
v oblouk sestavených, z nichž dvě, po obou stranách prostřední skvrny
ležící, prodlužují se až k zadnímu kraji článku. — Tykadla jsou asi
tak dlouhá jako polovice těla. Délka jeho 1: 5 mm.
Stálý tento druh byl Brookem neprávem zahrnován v drah
E. multifasciata.
Vyskytuje se v lesích pod mechem.
Dosud nalezena byla ve Švýcarech, v Italii a v Nizozemsku.
Čechy: Praha: U Sv. Prokopa (1 ex.).
46. Entomobrya albocineta Templ.
(= cincta Lubb.)
Základní barva tmavě fialová. Hlava jest světlá, jen v předu
tmavá. Středohruď v zadní polovici a čtvrtý článek abdom. v první
třetině, dále celý pátý a šestý článek jsou bílé. Délka těla 15 mm.
Dosud nalezena v Anglii, v Uhrách a v Nizozemsku.
Krásný tento druh dostal se s palmovými kmeny, z Londýna
do zemského musea poslanými, na dvůr musejní v Praze.
Sectto B. Tykadla skoro z délky těla. Třetí článek abdom. se
tak zkracuje, že nahoře jest šest až čtrnáctkrát kratší čtvrtého. © Pří-
věsky vidlice bez štětiny pod spodním zubem.
“
60 1 Jindř. Uzel
47. Entomobrya intermedia Brook.
Základní barva žlutá s tmavými kresbami. Na hrudi a na
přední části zadku nahoře po obou stranách jde široká pruha, po-
vstalá ze splynulých skvrn, která končí se na zadním kraji třetího
článku abdom. Mezi těmito pruhami není docela žádné kresby, čímž
liší se poněkud naše exempláře od anglických, Brookem popsaných,
ježto mají mezi oněmi pruhami (které tam také nejsou tak spojité)
některé malé vybledlé kresby. Na čtvrtém článku abdom. po obou
stranách nalézá se pruha podélná, nedotýkající se ani předního ani
zadního kraje. Pruhy ty nahoře spojeny jsou velikou, vybledlou však
skvrnou trojhrannou. Na pátém článku abdom. jest černá trojhranná
skvrna. Štíhlá tykadla jsou delší tří čtvrtin těla a někdy i délky
těla celého dosahují. "Třetí článek abdom. se tak zúžuje, že nahoře
jest šestkrát až sedmkrát kratší čtvrtého. Přívěsky vidlice s hořejším
zubem menším spodního. Délka těla 2'5—5 mm.
I při „tomto druhu, jako při všech českých zástupcích rodu
Entomobrya, lze na vnitřní straně hořejšího drápku znamenati tři ©
zoubky. Třetí však jest tak malý, že byl Brookem, který druh
ten popsal, přehlédnut.
Vyskytuje se v hájích na křech, avšak též pod listím, nod me-
chem a na houbách.
Dosud nalezena v Anglii a v Italii.
Čechy: Praha: V lese mezi Krčí a Kundraticemi, v jase nad
Chuchlí, na vrchu Ladví u Ďablic (Svoboda), u Vraného (Přibík).
Poděbrady. Hradec Králové. Třebechovice. Opočno. Písek, Zvíkov ©
(Vařečka).
Var. elongata Brook.
Se žádnými neb velice slabými kresbami. Na pátém článku
abdom. vždy veliká a tmavá trojhranná skvrna uprostřed.
Dosud nalezena toliko u Vídně.
Čechy: Praha: V lese nad Chuchlí (pod vlhkým listím).
48. Entomobrya dorsalis nov. sp. (I. 6, II. 8, 9).
Flava, signaturis nigropiceis. Antennarum articulo primo et |
secundo sulphureo vel stramineo, tertio et guarto flavo. Capite ni-
gropiceo macula magna testacea inter maculas oculares. Mesothorace |
nigropiceo, postice duabus maculis flavis, metathorace tertia parte
media flavo, utringue autem nigropiceo. Mediis segmentis 1—3 ab- |
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 61
dom. signaturis parum distinctis, utringue autem maculis nigris irre-
gularibus. Segmento guarto tertia parte anteriore flavo, religuo autem
nigropiceo. Segmento guinto et sexto nigromaculatis. Tibiis omnibus
et femoribus intermediis duobus annulis nigris instructis. Femoribus
anticis annulis haud distinctis, femoribus posticis totis nigris, ipso
apice flavis. — Antennis */; longitudinis corporis aeguantibus. Šeg-
mento tertio abdominis supra ita abbreviato, ut undecies brevior seg-
mento guarto sit. Pedibus valde elongatis, posterioribus longissimis.
Corpore eylindrico, angusto. Mesothorace paulo prominente, Ungui-
culis superioribus in anteriore parte tribus dentibus armatis, ultimo
minimo; unguiculis inferioribus */, longitudinis unguiculorum supe-
riorum aeguantibus instructae. Mucronibus duobus dentibus aeguali-
bus instructis. Nulla spina sub dente inferiore. Long. corp. 3—3'5 mm,
Specimina 14 inveni.
Vyskytuje se na křech v hájích a na lukách.
Hradec Králové: Za Novým Hradcem (Přibík) a před Střebší.
49. Entomobrya puncteola nov. sp. (I. 5, II. 10).
Flava signaturis nigris. Antennis flavis, articulis primo, secundo,
tertio apice fulvis, guarto toto fulvo. Inter maculas oculares macula
macna testacea, ante gua macula minore nigra. Fronte fascia nigra,
arcuata per maculas oculares extensa et latera corporis utringue
pecurrente, in segmentis 2—4 abdominis in maculas magnas irregu-
lares, in segmentis guinto sextogue in maculas parvas divisa. Medio
segmento secundo thoracis haud procul a margine posteriore macula
nigra haud distincta. Linea nigra distinctissima per metathoracem
segmentumgue 1—3 abdominis percurrente. Medio thorace, segmen-
togue 1—3 abdominis signaturis parum distinctis, utringue maculis
nigris irregularibus. Šegmento guarto utringue macula triangulari,
„in margine posteriore duabus maculis sagittiformibus, lineis angustis-
simis cum illis conjunctis, disco segmenti guarti ante maculas trian-
gulares punctis nigris obsoletis et medio perforatis, arcus duos for-
mantibus, parte postica punctis conformibus pluribus dispersis, inter-
dum confluentibus. Šegmento guinto sextogue signaturis inconstan-
tibus, etiam punctis supra descriptis ornatis. Femoribus tibiisgue
duobus annulis nigris instructis. — Antennis */, longitudinis corporis
aeguantibus. Šegmento tertio abdominis supra ita abbreviato, ut
guaterdecies brevior segmento guarto sit. Pedibus posterioribus elon-
gatis. Corpore fusiformi. — Unguiculis et mucronibus E, dorsali
similis, Long. corp. 3—35 mm,
f
69 -© Jindř. Uzel
Specimina 17 inveni.
Vyskytuje se na křech v hájích, avšak také v mechu, pod listím
a v šiškách.
Hradec Králové: V lese hradeckém a novohradeckém na něko-
lika místech. Opočno: V háji Chropotíně u Oujezdce.
10. Rod Isotoma (Bourl.)
(= Podura Linn., Desoria Agassiz.)
Poskok.
Tykadla jsou kratší než polovice těla, čtyřčlenná. Ústroje zá-
tykadlové (organa postantennalia) jsou přítomny. Počet oček na
stranách hlavy se mění, ano mohou i scházeti. Středohruď není do
předu prodloužena. Nad drápky není smyslové štětiny na konci
stlustlé *). Počet zoubků na hořejším drápku jest nestejný. Články
abdom., kromě posledních, skoro stejně dlouhé. Přívěsky vidlice
jsou všelijak utvořeny a mají dva až čtyři zuby neb hrbolky. Tělo
nemá šupin. Kyjovitých chlupů na předním kraji hrudi není. Celé ©
tělo opatřeno jest řídkými štětinami. |
A, Vidlice sahá až po trubici břišné (tubus ventralis) a sedí na
pátém článku břišnám.
50. Isotoma palustris (Gmel.)
Tykadla jsou dvakráte delší hlavy. První jejich článek jest
kratší, ostatní vespolek stejně dlouhé. Třetí článek abdom. delší
čtvrtého. Hořejší drápek má dva zoubky. Přívěsky vidlice se třemi
zuby tak uspořádanými, že dva stojí vedle sebe a třetí na konci.
Barva nadmíru se mění, což zavdalo příčinu ku veliké synonymice
u druhu tohoto. Tělo pokryto tuhými chlupy. Délka jeho 35—5 mm.
Forma principalis
(= palustris Gmel., bifasciata Bourl., trifasciata Bourl., riparia Nic., aguatilis Lubb.)
Základní barva jest žlutavě hnědá neb žlutozelená s jednou neb
se třemi podélnými pruhami na hřbetě.
Vyskytuje se na pokrajích rybníků na bahnu mezi rostlinstvem |
a také ráda poskakuje po hladině vodní. Jednou nalezl jsem ji na
povrchu malé studánky v lese, z níž právě led stál. |
") Výjimku činí Is. sensibilis, která má na předních dvou párech noh po |
dvou, na zadních po třech smyslových štětinách, na konci poněkud stlustlých.
Šupinušky země české. --- Thysanura Bohemiae. 63
Jest rozšířena po celé Evropě a také v Šibíři se vyskytuje.
Čechy: Praha: Na rybníku počernickém u Běchovic. Hradec
Králové. Třebechovice. Opočno. Kladno (Vařečka).
Var. «. viridis Bourl, sp.
(= coerulea Bourl., arborea Bourl., cylindrica Nic., viatica Nic., pallida Nic.,
ebriosa Nic., annulata Nic., anglicana Lubb., palustris var. unicolor Tullb., palu-
stris var. annulata Tullb. p.)
Základní barva jest velmi proměnlivá. Bývá čistě zelená, žlu-
tozelená, hnědě zelená, tmavě zelená až skoro černá), velmi světle
zelená, někdy s nádechem do fialova, až tmavofialova a též purpu-
rová. Na hřbetu není podélných černých pruh.
Vyskytuje se na vlhkých místech vůbec; tak na pokrajích ryb-
níků a jako předešlá často na hladině vodní. Nalézáme ji také v me-
chu, pod listím, v ztrouchnivělém dříví, ve starých houbách, pod ka-
meny atd. Jest velmi otužilá a někdy objeví se také na sněhu, čile
se pohybujíc; tak v okolí Prahy: v Královské oboře (21. ledna)
a v lese mezi Krčí a Kundraticemi, v okolí Hradce Králové, dále
u Dvora Králové a nedaleko Unhoště. V létě pod sněhem vyskytuje
se v Malém Sněžném březnu v Krkonoších. Vystupuje také velmi vy-
soko, dosahujíc vrchole Sněžky. Na vysokých lokalitách bývá velmi
světle zelená, někdy s nádechem fialovým.
Jest rozšířena po celé Evropě.
Čechy: Praha. Poděbrady. Hradec Králové. Třebechovice. Opo-
čno. Hořice. Vrchlabí: V okolí a na vrchu Žalech (1035 m.). Krko-
noše: V Labském důle, na vrchu Veilchenkoppe (1472 m.), v Malém
Sněžném březnu, na Mládenčích kamenech (1326 m.), na březích Vel.
Stavu a na vrcholu Sněžky.
Var. B. fusea (Nic. sp.)
(= palustris var. annulata Tullb. p.)
Základní barva jest červenohnědá. Na hřbetu není podélných
černých pruh.
Objevil jsem ji pouze jednou v pěně rozvodněného potoka, kamž
byla odněkud splavena.
Dosud nalezena ve Francii, ve Švýcarech, v Italii, v Uhrách,
ve Švédsku a ve Finsku.
Čechy: Hradec Králové: Na Černé stráni.
v) V líhu stává se krásně zelenou.
64 + Jindř. Uzel
51. Isotoma olivacea Tullb.
Tykadla jsou málo delší hlavy. Třetí článek jejich jest kratší
než druhý a čtvrtý. Třetí článek abdom. delší čtvrtého. Hořejší drá-
pek se třemi zuby. Tělo jen malými chlupy opatřeno. Barva jest |
olivová. Délka těla 1:3 mm.
Vyskytuje se pod mechem a listím. Jednou nalezl jsem ji na
hladině malé studánky, z níž právě led sešel.
Dosud nalezena ve Švédsku.
Čechy: Praha: V Cibulce. Třebechovice: U Vys. Újezda. Opo-
čno: V háji Chropotíně u Oujezdce. |
52. Isotoma tigrina (Nic.).
Tykadla jsou málo delší hlavy. Třetí článek jejich jest kratší ©
než druhý a čtvrtý. Třetí článek abdom. delší čtvrtého. Přívěsky
vidlice se třemi zuby za sebou. Barva jest šedomodrá. Délka těla ©
as 1 mm.
Nalezl jsem ji mezi kamením. ;
Dosud známa jest z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Italie, z Ni-
zozemska, ze Švédska a z Finska.
Čechy: Vrchlabí: Na břehu labském.
53. Isotoma, grisea Lubb.?
Druh tento popsán byl Lubbockem (Trans. Linn. Soc. Vol. |
XXVII.) tak povrchně, že nemožno s jistotou ho opět určiti. Maje
k disposici jen málo exemplářů, neodhodlal jsem se popis doplniti.
Dosud známa z Anglie.
Čechy: Slané: U Klobuk (Svoboda).
54. Isotoma sensibilis Tullb.
Tykadla málo delší hlavy. Třetí článek jejich jest kratší dru- |
hého. Třetí článek abdom. asi stejně dlouhý jako čtvrtý. Hořejší drá- |
pek s jedním zoubkem v druhé polovici. Nad drápky nalézá se na,
předních dvou párech noh po dvou, na zadních po třech smyslových /
štětinách, na konci málo stlustlých. Přívěsky vidlice se třemi zoubky |
za sebou. Barva těla jest fialová. Délka jeho as 2 mm.
Vyskytuje se pod mechem.
Dosud nalezena pouze na Nové Zemi.
0.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 65
Čechy: Krkonoše: Na březích Mumlavy, u Nov. Světa, na Jíno-
noši (1354 m.), na Malém Šišáku (1446 m.), na Planině pod Sněžkou
(1445 m.) a na vrcholu Sněžky.
55. Isotoma palliceps nov. sp. (II. 11—13).
Antennis capite duplo fere longioribus, Articulo primo secundo
breviore, articulo secundo tertio fere longitudine aeguali, guarto lon-
gissimo. Furcula in segmento guinto abdom. inserta, tubum ventralem
attingente. Segm. tertio guarto longitudine fere aeguante. Unguiculis
superioribus dente unico instructis. Denticulis mucronum guatuor,
alius post alium insertis, ultimo minimo (fere ut in Isotoma Stuxber-
gii). Olivacea, interdum obscure griseo viridis. Antennis, pedibus
capite, maculis thoracis lateralibus, marginibus segmentorum posteri-
ribus ochraceis. Capite supra obscure signato. Long. corp. 2—
25 mm.
Specimina 23 inveni.
Vyskytuje se pod kameny a pod mechem.
Krkonoše: Na březích Vel. Stavu (1180 m., pod kameny) a na
vrcholu Sněžky. "Tam objevuje se pouze pod jatrovkami na východní
zdi pruského hotelu.
56. Isotoma voráginum " nov. 'sp. (II. 14, 15).
Antennis dimidia parte capite longioribus. Articulo primo se-
cundo breviore, articulo secundo tertio fere longitudine aeguali,
guarto longissimo. Furcula in segmento guinto abdominis inserta,
tubum ventralem attingente. Segmento tertio abdominis guarto paulo
longiore. Unguiculis superioribus muticis. Denticulis mucronum gua-
tuor, primo post secundum inserto, tertio juxta guartum. Fulva vel
ferruginea, interdum infuscata, capite pallidiore, antennarum articulo
secundo tertiogue obscuriore, furcula albida. Long. corp. 1'5 mm.
Specimina 9 inveni.
Krkonoše: V Malém Sněžném březnu pod na který tam
přes léto ležeti zůstává (počátkem Srpna).
B. Vidlice nesahá ant ke kán článku břišnímu a sedí na
čtvrtém nebo na pátém.
T) vorago 7 propasf.
ot
Tř. mathematicko-přírodovědecká.
66 Jindř. Uzel
57. Isotoma cinerea Nic.
(= guadridenticulata Tullb.)
Tykadla málo delší hlavy. Vidlice sedí na pátém článku břišním. |
Třetí článek delší čtvrtého. Přívěsky vidlice se čtyřmi nestejnými ©
hrboly. Barva těla modrošedá. Délka jeho as 1 mm.
Vyskytuje se pod korou, v ztrouchnivělém dřevě a v šiškách.
Dosud nalezena ve Francii, ve Švýcarech, v Italii, v Uhrách |
a ve Švédsku. |
Čechy: Hradec Králové (Vincenc Uzel). Hořovice (četně).
58. Isotoma guadrioculata Tullb.
Tykadla málo delší hlavy. Vidlice sedí na čtvrtém článku bři- ©
šním. Na každé straně hlavy dvě očka, která neleží na společné ©
-černé skvrně. Třetí článek abdom. kratší čtvrtého. Přívěsky vidlice
se dvěma zoubky. Barva jest šedomodrá. Délka těla 0:7 mm. |
Vyskytuje se v mechu, pod listím, v Šiškách, konečně i v trávě
pod klečí, a vystupuje až na nejvyšší vrcholky Krkonoš.
Dosud nalezena ve Švédsku, pak na Nové Zemi a v Gronsku. |
Čechy: Praha: V lese mezi Krčí a Kundraticemi. Hradec Krá- |
lové: V okolí obyčejná. Třebechovice. Opočno. Hořice. Králové Dvůr. ©
Krkonoše: U Spindelmůhle, na Veilchenkoppe (1472 m.), na Krko- |
noši u pádu Pučavy (1300 m.), na Jínonoši (1954 m.), v Malém Sně- *
žném březnu pod sněhem, který tam i přes léto bývá, na vrcholu ©
Sněžky. Teplice, Plzeň: V lese Kyjově.
59. Isotoma fimetaria (Linn.)
= alba Tullb.)
Tykadla málo delší hlavy. Vidlice stojí na čtvrtém článku bři-
šním. Oči scházejí. Třetí článek kratší čtvrtého. Přívěsky vidlice se |
dvěma zoubky. Barva bílá. Délka těla asi 1 mm.
Vyskytuje se hlavně na květinových hrncích v pokoji a ve skle- ©
nících, pak pod prkny v zahradách; avšak také ve volné přírodě pod |
kameny, v mechu, ano i pod sněhem (v létě v Krkonoších) a vystu- ©
puje na nejvyšší vrcholky Krkonoš. j
Dosud nalezena ve Švédsku, v Sibíři a v Gronsku. |
Čechy: Praha. Hradec Králové. Jaroměř (Hejna). Krkonoše : ©
V Malém Sněžném březnu pod sněhem (počátkem srpna), na vrcholu /
Sněžky. Teplice. Písek (Vařečka). |
ko
Šupinušky země české, — Thysanura Bohemiae, 67
IN. Čeleď. Poduridae Lubb.
Tělo jest zavalité. Hlava přímá. Předohruď s hora jest velmi
zřejmá. Pokožka vždy zřetelně zrnkovaná. Ústroje ústní jsou ke kou-
sání uzpůsobeny, výjimkou jen ku ssání *). Tykadla čtyř- až pětičlenná.
Ústroje zátykadlové jen u jediného druhu se objevují *). Na každé
straně hlavy nalézáme očka v počtu nestálém, která však mohou také
scházeti. Chodidla jsou zakončena dvěma, někdy však jen jediným
drápkem. Vidlice sedí vždy na čtvrtém článku břišním. Na konci
zadku bývají nadřitní ostny (spinae anales). Tělo není šupinami po-
kryto.
Sem náležejí rody Achorutes (Templ.), Pseudachorutes 'Tullb.,
Xenylla Tullb., Tetrodontophora Reut. a Podura (Linn.).
Klíč k určování rodů.
A. Vidlice krátká.
a) Na každé straně osm oček. Přívěsky vidlice jsou dokonale od-
děleny od jejích ramen. Délka těla 1—2 mm.
o) Ústroje ústní jsou kusadly opatřeny. Chodidlo zakončeno
obyčejně dvěma drápky, řídčeji jedním . . . . . . « +..
Rod Achorutes (Templ.).
8) Ústroje ústní jsou k ssání uzpůsobeuy. Chodidlo zakončeno
jedn ATAPKOMAE O ode 02 00 ele ne 030 dele
Rod Pseudachorutes (Tullb.).
b) Na každé straně 5 oček. Přívěsky vidlice jsou částečně srostlé
s rameny jejími. (Chodidlo zakončeno jediným drápkem. Délka
lé; Je M0100 Kdo 4/7 JS/MŘOM Koně Be Neee SA apo ko ake 0
c) Paočka, scházejí. Délka těla 4—0 mm.. .. . < «. «.«..
Rod Tetrodontophora (Reut.).
B, Vidlice dlouhá, dosahující kořene druhého páru noh, s ra-
meny. značně na. venek prohnutými <...
Rod Podura (Linn.).
v) U rodu Pseudachorutes Tullb.
2) U druhu Achorutes sigillatus nov. Sp.
68 © Jindř. Uzel
11. Rod Achorutes ( Templ.) *)
(— Podura Linn., Hypogastrura Bourl.)
Nesčetka.
Tykadla čtyřčlenná, tlustá. Ústroje zátykadlové nalézáme jen |
u jednoho druhu (A. sigillatus nov. sp.). Oček jest na každé straně
osm. Chodidla zakončena jsou dvěma drápky, z nichž dolejší někdy |
schází. Nad drápky nalézá se obyčejně několik tenkých chlupů smy- |
slových se stlustlým koncem. Vidlice jest malá a daleko nedosahuje
trubice břišní. Na posledním článku abdom. nalézají se obyčejně
dva silné, nahoru ohnuté ostny (ostny nadřitní, spinae anales), které ©
stojí na bradavkách (papillae). U některých druhů za živa pozoru- |
jeme modrý nálet jako na švestkách. |
Rozdělil jsem příslušníky toho rodu na čtyry sekce dle přítom- ©
nosti neb nedostatku spodního drápku a nadřitních ostnů.
A. Chodidla zakončena jsou dvěma drápky, a nadřitná ostny jsou
přítomny.
60. Achorutes dubius “) Tullb.?*)
Spodní drápek malý. Přívěsky vidlice mají tvar úzkých vyso-
kých trojúhelníků. Jsou více než dvakrát kratší její ramen. Nadřitní
ostny silné, tak dlouhé jako bradavky, na kterýchž stojí, na konci ©
trochu ohnuté. Tělo tmavomodře kropenaté. Délka jeho 1—1:3 mm.
Vyskytuje se pod spadlým listím.
Dosud nalezen v SŠibíři a na Nové Zemi.
Čechy: Praha: v Cibulce.
+61. Achorutes armatus (Nic.).
Hořejší drápek dlouhý, úzký, uprostřed se zoubkem. Spodní,
jest malý. Přívěsky vidlice jsou široké, v předu zaokrouhlené. Jsou ©
více než dvakrát kratší její ramen. Nadřitní ostny velmi dlouhé,
silně prohnuté, více než dvakrát delší bradavek, na nichž stojí. Tělo
1) Jméno Achorutes («, yooťřo; tedy: neskákající) jest nešťastně voleno, ©
poněvadž všichni zástupcové toho rodu mají vidlici a skákají dobře. |
2) Tullberg zde nešťastnou náhodou užil jména, které již jeden druh ,
téhož rodu měl. Jest to Ach. dubius Templ.
9) Exempláře moje shodují se sice v celku s Tullbergovým popisem |
druhu: Ach. dubius (Collembola borealia); ježto však popis ten jest poněkud kusý,
nelze je s úplnou jistotou za druh zmíněný prohlásiti.
"M
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 69
jest žlutavé, tmavě kropenaté. Délka jeho 0-8—1 mm. (výjimkou až
13 mm).
Vyskytuje se v mechu; ve ztrouchnivělém dříví, v šiškách a na
houbách všeho druhu, čerstvých i shnilých, a to někdy v úžasném
množ-ství“). Také na květinových hrncích druh ten nalézáme (tak
v Hradci Králové). Vystupuje vysoko, dosahuje vrcholu Sněžky.
Dosud nalezen byl v Anglii, ve Francii, ve Švýcarech, v Kalii,
v Uhrách, v Nizozemsku, ve Švédsku, v Sibíři a v Gronsku.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Třebechovice. Vrchlabí: Na
vrcholu Žalů (1035 m.). Krkonoše: Po celém pohoří, zvl. v houbách,
až na vrchol Sněžky, Liberec: U Habendorfu.
62. Achorutes socialis nov. sp. (II. 16—19).
Unguiculi inferiores adsunt. Unguiculis superioribus magnis,
paululum curvatis, dente acuto ante apicem instructis. Pilis clavatis
super unguiculos. Tibia longis pilis instructa, pilo longissimo clavato.
Mucronibus oblongis, apicem versus attenuatis, obtusis. Dentibus fur-
culae tertiam partem mucronum superantibus, crassis, mucronibus
triplo longioribus, infra guingue brevibus dentibus conicis acutis,
guatuor seriatim positis armatis.“) Spinis analibus validis, papillis
longitudine aeguantibus, paululum curvatis, obtusis. Antennis manu-
brio brevi, articulis successive longioribus, articulo secundo apice
truncato, articulo tertio et guarto minus discretis. Corpore obeso,
postice angustato, segmento ultimo cylindrico. Obscure coeruleus,
pruinosus, pedibus, antennis, furcula non pallidioribus interdum pur-
pureus. Long. corp. 1—1'5 mm.
Specimina multa inveni.
Vyskytuje se v mechu, pod listím a ve starých houbách. Též
na sněhu se objevuje, a to někdy v malém (u Hradce Králové), jindy
"ve velikém počtu (u Skrovnice ned. Brandýsa nad Orlicí.*) Na jaře
táhne po lesích v ohromných koloniích, až 30 kroků dlouhých.
») Na jediné čerstvé holubince nalezl jsem jednou as 60.000 exemplářů.
2) Tyto ostny slouží k lepšímu odrazu při skoku.
3) Z toho naleziště dostal jsem od redakce „Vesmíru“ množství exemplářů
k určení. Zaslal je pan Karel Adamičko, řídící učitel ve Skrovnici, jenž napsal
o svém nálezu do „Vesmíru“ (Ročn. XVIII., č. 10., 1889.) následující zprávu:
„Jda lesnatým údolím ze Skrovnice do Brandýsa nad Orlicí, pozoroval jsem po-
jednou všechen sníh pokrytý drobným hmyzem. Z počátku měl jsem hmyz ten
za larvy páteříčka sněhového ; avšak pozoruje jej podrobněji, shledal jsem dle ne-
patrné velikosti as 1 mm a dle skákavých pohybů, že to je zcela něco jiného.
f
70 -© Jindř. Uzel
Hradec Králové. Třebechovice. Hořice. Králové Dvůr (Hejna).
Liberec: U Habendorfu. Písek (Vařečka). Vltavotýn (Lev). Čáslav:
U Litošic (Kněžourek) *) *).
Exempláře barvy purpurové nalezl jsem v lese u Piletic neda-
leko Hradce Králové.
63. Achorutes sigillatus“) nov. sp. (I. 20—24).
Unguiculi inferiores adsunt. Unguiculis superioribus gracilibus,
dente medio armatis. Pilo clavato unico super unguiculos. Tibia
longis pilis instructa, pilo longissimo clavato. Mucronibus latis, apice
rotundatis. Dentibus furculae mucronibus duplo prope longioribus,
crassis. Spinis analibus gracilibus papillis triplo longioribus, haud
curvatis, supra post medium segmenti ultimi positis. Antennarum
articulo primo et secundo longitudine fere aeguante, tertio apice in-
crassato, secundo fere duplo longiore, guarto paulo breviore. Capite
ante maculas oculares foveolis trianeularibus, sigilliformibus instrueto,
in guibus guatuor tumores reperiuntur.*) Corpore non ita obeso, ut
in Ach. sociali, postice autem etiam angustato. Fuscus, non signatus,
antennis fuscis, pedibus et furcula paulo pallidioribns. Long. corp.
1—15 mm.
Vyskytuje se místy na spadlém suchém listí a také na sněhu
se někdy objeví v množství ohromném. Tak viděl autor sníh v lese
na ploše 2 km“. pokrytý zástupci toho druhu.
Dosud jen u Hradce Králové.
B. Chodidla zakončena jsou dvěma drápky, a nadřitní ostny
scházejí.
V Čechách nebyl posud nalezen zástupce této sekce.
Nemaje u sebe lupy, uschoval jsem několik chycených živočichů do tobolky, abych
je doma lépe prohlédl. Ale živočichové ti až na dva zmizeli mi z tobolky. Drobno-
hledem jsem poznal, že je to druh chvostoskoků, a to asi poskok ledovcový
(Desoria glacialis), s nímž popis v díle Brehmově zcela se shodoval. Zmiňuji se
o zajímavé věci té zvláště proto, poněvadž v Brehmu nelze se dočísti, že by po-
skok ten i v Čechách byl pozorován.“
!) Pan řídící učitel Kněžourek zaslal redakci „Vesmíru“ druh tento, který
Nv celých chumáčích“ tam po lesích se objevuje.
2) Na Moravě u Mezihoří nalezl druh ten pan J. Procházka na zmrzlé
mlýnské struze.
5) Zvláštní ústroje, u tohoto druhu před očima se objevující, mají podobu
pečeti (— sigillum), pročež navrhuji pro tento druh jméno sigillatus.
+) Organis postantennalibus non similes sunt.
P.
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 71
C. Chodidla zakončena jsou jediným drápkem, a nadřitná ostny
jsou přítomny.
Také této sekce nebyl posud v Čechách zástupce nalezen.
D. Chodidla zakončena jsou jediným drápkem, a nadřitná ostny
scházejí.
64. Achorutes inermis Tullb.
Přívěsky vidlice mají tvar úzkých vysokých trojúhelníků a jsou
více než dvakrát kratší její ramen. Tělo jest zavalité. Barva šedo-
modrá, někdy do fialova. Délka těla 0*'7—1 mm.
Vyskytl se v pěně rozvodněného potoka, byv odněkud splaven.
Dosud nalezen ve Švédsku.
Čechy: Hradec Králové.
12. Rod Xenylla Tullb.
Pětiočka.
Tykadla čtyřčlenná, tlustá. Ústroje zátykadlové scházejí. Oček
jest na každé straně pět. Chodidla zakončena jsou jediným drápkem.
Nad drápky nalézají se tenké chlupy se stlustlým koncem. Vidlice
jest malá a daleko nedosahuje trubice břišní. Přívěsky vidlice nejsou
tak dokonale odděleny od její ramen jako jinde; tato pak jsou
poněkud skřivená. Nadřitní ostny bývají kratší než brádavky (papil-
lae), na kterých stojí.")
65. Xenylla longispina nov. sp. (II. 25—27).
Unguiculis curvatis, muticis. Duobus longis pilis clavatis super
unguiculos. Dentibus furculae crassis a medio apicem versus atte-
nuatis. Mucronibus dentibus duplo brevioribus, ipso apice paulo in-
crassatis et curvatis, medio denticulis duobus instructis. Špinis ana-
libus longis, paulo curvatis, papillis gracilibus plus guam triplo
longioribus Antennis crassis, articulo primo secundo longitudine fere
aeguali, tertio longiore, guarto vix breviore. Auingue ocelli fere ut
in Xenylla brevicauda Tullb. dispositi. Corpore obeso.: Coeruleo ci-
nerea. Long. corp. 17—12 mm.
Specimina 10 inveni.
1) Jen Xen. longispina nov. sp. má nadřitní ostny více než třikrát delší
svých bradavek.
f
72 5 Jinař. Uzel
Druh tento byl vyklepán ze smrkových šišek, po zemi roztrou-
šených.
Hradec Králové: U Malšové Lhoty a u Bělče (Anna Uzlová).
13. Rod Tetrodontophora Reut.
Čtyřzubka.
Tykadla čtyřčlenná, tlustá. Ústroje zátykadlové a oči scházejí.
Chodidla zakončena jsou dvěma drápky, nad nimiž není smyslových
štětin na konci stlustlých. Vidlice jest malá a [nedosahuje trubice
břišní, Řiť jest trojhranná. Nadřitní ostny scházejí. Poslední článek
abdom. jest tak vykrajován, že povstávají čtyři zuby.“) Tělo jest
velmi malými chloupky opatřeno. ©
66. Tetrodontophora sigas Reut.
Přívěsky vidlice dlouhé, úzké a špičaté, as o jednu čtvrtinu
kratší její ramen. Tykadla mají velmi široký násadec; jejich 1.—5.
článek jest skoro stejný, čtvrtý však asi tak dlouhý jako oba před-
cházející. Tělo, pokryté bělavými chloupky, jest barvy černé a modře
ojíněno.*) Délka jeho 4—6 mm.
Tento obrovský zástupce skupiny Poduridae vyskytuje se v lesích
pod mechem, pod listím, mezi kamením, na vlhkých pařezech, někdy
ve velikém množství. Též na mladých houbách, na stromech rostoucích,
jsem ji nalezl. Vystupuje vysoko, dosahujíc v Krkonoších říše nej-
vyšší kleče.
Známa jest z Alp, ze Sudet a z Karpat.
Čechy: Hradec Králové (na několika místech). Třebechovice.
Opočno: V háji Chropotíně u Oujezdce hojná. Krkonoše: Po celém
pohoří ; v nižších polohách hromadně, výše jí ubývá, a mizí zároveň
s klečí, pod kterouž v trávě žije. Česko-moravská vysočina (Dr.
Sekera).
14. Rod Podura (Linn.)
(— Hypogastrura Bourl., Achorutes Gerv.)
Vodomilka.
Tykadla čtyřčlenná. Ústroje zátykadlové scházejí. Oček jest
na každé straně osm. Chodidla jsou zakončena toliko jedním drápkem,
1) Odtud jméno Tetrodontophora.
2) V líhu zhnědne.
Šupinušký země české. — Thysanura Bohemiae. 73
nad nímž není smyslových štětin na konci stlustlých. Vidlice dosa-
huje kořene druhého páru noh, a ramena její jsou značně na venek
prohnuta. Nadřitní ostny scházejí. Zavalité tělo jest malými chloupky
opatřeno.
67. Podura aguatica Linn.
Přívěsky vidlice jsou velmi krátké, kopinaté, u kořene zevně
s výrůstkem. Články tykadel jsou skoro stejny. Barva těla černo-
modrá neb černohnědá, mladé exempláře jsou červenohnědé. Délka
těla 1—1'3 mm.
Vyskytuje se na pokrajích stojatých vod, někdy v množství ve-
likém. Při povodních bývá splavena i s bílými svými exuviemi na
jedno místo v úžasném počtu.
Známa jest z celé Evropy a také z Gronska.
Čechy: Praha (hojná). Hradec Králové. Opočno. Třebechovice.
Jindřichův Hradec.
IV. Čeleď. Lipuridae Lubb.
Tělo jest dlouhé, dosti úzké. Hlava přímá. Předohruď shora
zřejma. Pokožka jest vždy zřetelně zrnkovaná. Ústroje ústní jsou
ke kousání uzpůsobeny. Tykadla čtyřčlenná. Ústroje zátykadlové ne-
jsou u všech zástupců této skupiny přítomny. Na každé straně hlavy
nalézáme očka v počtu obyčejně skrovném; někdy také scházejí. Cho-
didla jsou dvěma neb i jediným drápkem zakončena. Vidlice není.
Na konci zadku bývají ostny nadřitní. Tělo není šupinami opatřeno.
Sem náležejí rody Anurophorus (Nic.), Lipura Burm., Tull-
bergia Lubb.
Klíč k určování rodů.
A. Barva těla tmavomodrá. Osm oček na každé straně . .......
Rod Anurophorus (Nic.).
B. Barva těla bílá neb světlá vůbec.
a) Chodidla zakončena dvěma drápky. Na každé straně nejvýše
čbyží VČKAvy ee akoáb 4 ata a lesbáku Vohta, Cá lední) Sdslk ej Te ahnaé
Roď Lipura (Burm.).
b) Chodidla zakončena jediným drápkem. Očka scházejí
Rod Tullbergia (Lubb.).
74 ů -© Jindř. Úzel
15. Rod Anurophorus (Nic.)
(= Adicranus Bourl., Lipura Gerv.)
Sametka.
Ústroje zátykadlové scházejí. Oček jest na každé straně osm.
Chodidla zakončena jsou jediným drápkem, nad nímž se nalézá smy-
slová štětina, na konci ohnutá, avšak nestlustlá. Nadřitních ostnů
není. Tělo jest krátkými a jen několika sem tam rozestavenými dlou-
hými chlupy opatřeno.
68, Anurophorus Laricis Nic.
(= Lipura corticina Bourl.)
Barva těla jest tmavohnědá až černá. Tělo vzhledu sametového.
Délka jeho 1—2 mm.
Vyskytuje se pod korou, v mechu a v šiškách.
Dosud známa jest z Francie, ze Švýcar, z Italie, z Uher, z Nizo-
zemska a ze Švédska.
Čechy: Praha. Hradec Králové. Králové Dvůr: U Kukusu (Hejna)
a uTřebihoště. Krkonoše: Na Malém Šišáku (1446). Liberec. Plzeň.
16. Rod Lipura Burm.
(= Pediculus Linn., Podura Linn., Onychiurus Gerv., Anurophorus Nic., Adicranus
Bourl.)
Bezchvostka.
Ústroje zátykadlové jsou přítomny a velmi vyvinuty. Shledáváme
na každé straně nejvýše čtyři očka. Chodidla zakončena jsou dvěma
drápky, nad nimiž není stlustlé neb ohnuté štětiny smyslové. Nad-
řitní ostny někdy scházejí. Po celém těle jsou roztroušeny útvory,
paočkám podobné. "Tělo jest krátkými a sem tam rozestavenými
chloupky opatřeno.
69. Lipura armata Tullb.
(= ambulans Linn.?, fimetaria Nic.?, volvator Gerv.?).
Ústroje zátykadlové pozůstávají na každé straně z 25—30 bra-
davek. Tři očka na každé straně. Nadřitní ostny jsou veliké a ohnuté.
Barva těla jest bílá. Délka jeho 1'3—1:8 mm.
Vyskytuje se hlavně na květinových hrncích v bytech a ve skle- |
nících, avšak také ve volné přírodě pod mechem, pod korou a pod
kameny. Vystupuje vysoko, dosahujíc vrchole Sněžky. |
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 15
Dosud nalezena byla ve Švédsku, v Rusku a v Gronsku.
Čechy: a) Na květinových hrncích: v Praze, v Hradci Králové,
v Jaroměři (Hejna), v Hájku u Unhoště a v Písku (Vařečka), ve
Vltavotýně (Lev); d) ve volné přírodě: Hradec Králové, Plzeň, Krko-
noše: Na vrcholu Veilchenkoppe (1472 m.), u sněhu v Malém Sněžném
březnu (v srpnu), na vrcholu Sněžky.
70. Lipura fimetaria Linn.
Ústroje zátykadlové pozůstávají as ze šestnácti bradavek. Tři
očka na každé straně hlavy. Nadřitní ostny nejsou přítomny. Barva
těla jest bílá. Délka jeho 2—25 mm.
Vyskytuje se pod mechem, listím a pod kameny.
Dosud nalezena v Angli, ve Francii, ve Poe ve Švédsku
a v Sev. Americe.
Čechy: Hradec Králové. Příbram (Mrázek; v dolech, a to ve
hloubce as šedesáti metrů na ztrouchnivělém dříví). Písek, Zvíkov
(Vařečka).
V. Čeleď. Anuridae Lubb.
Tělo jest zavalité, Široké, hrbolaté. Hlava přímá. Předohruď
jest shora zřejma. Pokožka zřetelně zrnkovaná. Ústroje ústní ku
ssání přizpůsobeny. 'Tykadla čtyřčlenná, kuželovitá. Ústroje zátyka-
dlové, jsou-li přítomny, mají podobu růžice. Na každé straně hlavy
nalézáme očka v počtu nestálém ; někdy však scházejí. Chodidla za-
končena jsou jediným drápkem. Vidlice a nadřitních ostnů není. Tělo
nemá Šupin.
Sem náležejí rody Anura Gerv. a Anurida Laboulb.
Klíč k určování rodů.
A. Ústroje zátykadlové scházejí. Tělo jest velikými bradavicemi opa-
třeno. Barva jediného druhu v Čechách jest tmavomodrá.
Rod Anura (Gerv.).
B. Ústroje zátykadlové mají podobu růžice. Tělo není opatřeno ve-
likými bradavicemi, jest však hrbolaté. Barva jediného druhu
n, Oechách jestrán © od. VE) Am O0ROM VIDEA
Rod Anurida (Laboulb.).
76 -© Jindř. Uzel
17. Rod Anura Gerv.
(= Achorutes Templ., Anoura Gerv.)
Bradavičnatka.
Ústroje zátykadlové scházejí. Počet oček není stálý. Tělo jest
velikými bradavicemi opatřeno, na nichž jest mnoho dlouhých chlupů.
71. Anura museorum (Templ.).
Na každé straně tři očka. Na každém článku těla, kromě po-
sledního, jest Šest velikých bradavic; na tomto jsou toliko dvě. Barva
těla jest tmavomodrá, dole světlá. Délka jeho 2—25 mm.
Vyskytuje se pod mechem, pod listím, ve ztrouchnivělém dříví
(zvl. vrb) a ve starých houbách z rodu Folyporus.
Dosud známa jest z Anglie, z Francie, ze Švýcar, z Italie,
z Uher, z Nizozemska, ze Švédska, z Norvežska, z Finska, ze Sibíře
a z ostrova Novaja Zemlja.
Čechy: Praha: V lese mezi Krčí a Kundraticemi, v Cibulce.
Hradec Králové (dosti rozšířená). Plzeň. Písek (Vařečka).
18. Rod Anurida Laboulb.
(= Achorutes Guérin-Méneville, Anoura Nic.)
Hrbolatka.
Ústroje zátykadlové mají podobu růžice. Očka jsou v počtu
pěti na každé straně umístěna, aneb scházejí. Tělo není velikými
bradavicemi opatřeno, jest však hrbolaté a má malé, místy jen delší
chloupky.
72. Anurida gránaria (Nic.).
Ústroje zátykadlové skládají se na každé straně z 12—14 bra-
davek. Očka scházejí. Barva těla jest bílá. Délka jeho 1—1'5 mm.
Dosud známa z Anglie, z Francie a ze Švédska.
Čechy: Krkonoše: U sněhu v Malém Sněžném březnu pod hlinou
(v srpnu).
Subordo B.: Thysanura s. str. Lubb.")
Rybenky. |
Tykadla mnohočlenná (20 až přes 200 článků). Zadek skládá
se z desíti kroužků. Poslední opatřen jest dvěma neb třemi členi-
1) O rybenkách pojednávám zde jen k vůli úplnosti této práce, a stať ta |
jest toliko jaksi dodatkem jejím,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. M
* VAM:
břišní scházejí.
I. Čeleď. Campodeadae Lubb.
Dvě článkované štětiny na konci těla. Šupiny scházejí.
19. Rod Campodea Westw.
Štětinatka.
73. Campodea fragilis Meinert.
(= staphylinus Westw., succinea Nic.)
Tykadla jsou trochu delší než polovina těla, 20—24členná.
Štětiny na konci těla skoro zdélí zadku, 11—14 členné. Barva bílá
(mláďata), žlutá až pomerančová (staré exempláře).
Vyskytuje se hlavně pod stuchlým listím, zvláště bukovým,
někdy také v ztrouchnivělém dříví objeví. V zimě lze ji nalézti
v hlíně mezi kořínky trav.
Po Čechách všude rozšířena.
II. Čeleď. Japygidae Lubb.
" © Žádné štětiny na konci zadku, za to však tamtéž krátké silné
klíštky. Šupiny scházejí.
V Čechách není druhu sem náležejícího.
II. Čeleď. Machilidae Grassi.
Tři článkované štětiny na konci zadku. Prostřední z nich jest
velice prodloužena a asi tak dlouhá jako celé tělo. Oči jsou složené
. (facettované), a kromě mich nalézáme ještě tři očka. Supiny jsou
přítomny.
20. Rod Machilis Latr.
(= Lepisma Linn., Forbicina Geoff., Petrobius Leach.)
Křemeňák. |
V Čechách nalezeny posud tři druhy. Poněvadž však v líhu
uloženy byly, staly se k určení nezpůsobilými *) až na druh jeden,
totiž:
1) V líhu odpadávají křehké přívěsky a šupiny, které různé kresby tvoří.
O tom, jak výhodněji lze uchovati zástupce tohoto rodu, pojednáno v úvodu,
:
18 -© Jindř. Uzel
74. Machilis polypoda Linn. ©
(= brevicornis Latr.)
Hnědé strakatý, tykadla, nohy a postranní dvě štětiny na konci
zadku bíle kroužkované.
Vyskytuje se na zdech a mezi kamením.
Hradec Králové. Písek (Vařečka).
IV. Čeleď. Lepismatidae Burmeister.
Tři článkované štětiny na konci zadku vespolek skoro stejně
dlouhé. Oči jsou složité (facettované), aneb scházejí.
21. Rod Necoletia (Gerv.).
Šupiny a oči scházejí.
V Čechách není zástupce toho rodu.
22. Rod Lepismina (Gerv.).
Mravkorybka.
Šupiny jsou přítomny. Oči scházejí. Tři štětiny na konci zadku
velmi krátké. :
Zástupce toho rodu: *
75. Lepismina sp.
nalezen poprvé v Bechlíně u Roudnice panem prof. Vejdovským, pak
panem Ant. Štolcem, pod cihlami na stráni u Troje mezi mravenci.
Útlá zvířátka ta jsou tak křehká, že jediné dotknutí štětičkou, v líhu |
namočenou, valněj e porouchá. Poněvadž však tím způsobem byla
chytána, stalo se, že celý material, který jsem jednak dostal, jednak
sám nasbíral, byv na naleziště uveden, bližšího určení neschopným |
se stal.
23. Rod Leptsma (Linn.)
(= Forbicina Geoff., Machilis Latr.)
Šupiny jsou přítomny. Oči složité. Tři štětiny na konci zadku ©
dosti dlouhé. Makadla druhého páru kusadel skládají se z pěti článků. ©
76. Lepisma saccharina (Linn.).
Tykadla o jednu třetinu, štětiny pak na konci zadku 0 dvě tře- |
tiny těla kratší. Barva tohoto bělo-stříbřitá beze skvrn. Délka jeho
as 10 mm,
Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. 79
Vyskytuje se v domech na vlhkých místech. Původně jest prý
domovem v Americe.
Po celých Čechách rozšířena. Nalezl jsem ji také v zimě pod
dížemi pekařů a též v kuchyních, ač pořídku.
Časem v Čechách nalezen bude asi ještě některý jiný druh,
v domech žijící.
Rod Thermophila (Rovelli)
(= Lepisma Linn.)
Šupiny jsou přítomny. Oči složité. Tři štětiny na konci zadku
přesahují délku těla. Makadla druhého páru kusadel skládají se ze
šesti článků.
V Čechách nebyl dosud nalezen zástupce tohoto rodu (Th. fur-
norum [Rov.]), ač jest velice pravděpodobno, že na pecích pekařských
také u nás se vyskytne. Prohledal jsem sice letos v zimě jistou pe-
kárnu v Hradci Králové velmi důkladně, nenalezl jsem však ničeho.
Možno, že v této době roční se ani neobjevují.
Doslov.
Jak jsme z předešlého poznali, nalezeno bylo v Čechách 76
druhů šupinušek, z nichž 12 druhů nebylo dosud známo.
Čechy objevily se tím, co do počtu chvostoskoků *), nejbohatší
dosud zemí vůbec. — Nejvíce druhů až po tuto dobu známo bylo ze
Švédska, kdež Tullberg objevil 68 chvostoskoků *) (rybenek nehledal),
a z Italie, kde nalezeno bylo 57 chvostoskoků a 22 druhů rybenek.
V jiných zemích jest počet zjištěných druhů daleko menší. Tak
z Anglie uvádí se as 45 chvostoskoků a 4 rybenky, z Finska as 42
druhů chvostoskoků (rybenky nebyly hledány), z Nizozemska 31 chvo-
stoskoků a 6 rybenek, z Uher konečně tolikéž chvostoskoků, avšak
"rybenek jen tři druhy.
Myslím, že dalším hledáním ještě rozmnožena bude řada českých
Šupinušek. Zdá se, že ve sklepích, v dolech, dále v podzemních
děrách přirozených nalezneme ještě některé.
1) K rybenkám bylo méně přihlíženo.
2) Tullberg vypočítává 70 druhů. Entomobrya (Degeeria) muscorum Nic.,
jsouc totožna s druhem Ent. multifasciata Tullb., a Orchesella spectabilis, jsouc
totožna 8 druhem 0. rufescens, však odpadávají.
Í
80 : Jindř. Uzel
Rejstřík.
Strana Strana
Collembola Lubb . . .... «.. 32 37. Sira Buskii Lubb. ..... 54
Smynthuridae Tullb.. ...... . 33 38. — elongata (Nic.) ... . .54
1. Smynthurus fuscus (Linn.) 39. — crassicornis Nic.. . „54
nov. var. ornata . . . „34 40. Entomobrya nivalis (Linn.) 55
2. Smynth. viridis (Linn.) Lubb. 34 var. montana Nic. . 56
8. — novem-lineatus Tullb. 35 41.. — | multifasciata Tullb. .57
ZR aguaticus Bourl. . . 35 var. Nicoletii Lubb. sp. 57 ©
or niger Lubb. . ... 35 var. lanuginosa Nic. sp. 57
(SR aureus Lubb. . 36 42. — | arborea Tullb. . .. .58
2 luteus Lubb.. . . .36 43. — | marginata Tullb. . .58.
(3 a coecus Tullb. . . . 36 44.. — | corticalis Nic.. . . .58
9 cinetus "ullbí 90136 45. — | disjuncta Nic.. . . -59
10. Z rex nov. Sp... .. 837 46. — albocincta Templ. . .59,
11.. — © frontalis nov. sp.. .37 47.. — — intermedia Brook.. .60 |
12. — elegantulus Reuter. . 37 var. elongata Brook . 60 (|
ne E apicalis Reuter. . .37 48. | — | dorsalis nov.sp.. . . 60 |
14. Papirius cursor Lubb. . . . 38 49. — | puncteola nov. sp.. .61
5 ater (Linn.) . . . .38 50. Isotoma palustris (Gmel.). .62
16.. — ornatus Nic.. ... .39 Forma principalis. . . 62
17. — © minutus (0. Fabr.) . 39 var. « viridis Bourl. sp. 63
18. — flavo-signatus Tullb. 39 var. B fusca (Nic. sp.) . 63
Templetoniidae Tullb. . .. ... .39 51. — olivacea Tullb. . . . .64,
19. Orchesella bifasciata Nic. . . 41 52. — tigrina (Nic.). . . .. 64
Forma: genuina . . .41 53. — "grisea Lubb:71602
Forma: multifasciata m. 41 54, — sensibilis Tullb. . .. .64
Forma: obscura m. . .41 55. -- palliceps nov. sp. « «65 |
20. — cincta (Linn.) Lubb. . 42 56. — voraginum nov. sp. . .65 JŠ
21. — rufescens (Lubb.) em.. 43 57. — cinerea Nic. . ....... 66-
22. — villosa Geoff.. .... 44 58. — guadrioculata Tullb.. . 66
23..— | alticola nov. sp. . . . 45 59. — fimetaria (Linn.) . . .66|7
24. Macrotoma plumbea (Linn.) Poduridae Lubb. . ... .. +. 67
Zatiběl "4 DEN 1 60. Achorutes dubius Tullb.? . . 68
25. — vulgaris Tullb. . 47 st armatus (Nic.) . . 68
26. — flavescens Tullb. 48 PZ socialis nov. sp. « 69
o = minuta Tullb.. . 48 63. — sigillatus nov. sp.. 70 ©
28. — tridentifera Tullb. 48 BE inermis Tullb. . . 71,
29. Templetonia nitida (Templ.) . 49 65. — Xenylla longispina
30. Cyphoderus albinus Nic. . .49 nov. sp.. . «- « 71,
31. Lepidocyrtus paradoxus nov. O6 Tetrodontophoragi- |
RDS Aa gas Reuter . . ..720
32. — violaceus (Geoff.) Lubb. 51 BR E Podura aguatica 4
83. — purpureus Lubb. »bi Linn.. «. ©
34. — lanuginosus (Gmel.) . .52 Lipuridae Lubb. . « <. < + +- 73
35. — curvicollis Bourl. 52 68. Anurophorus Laricis Nic.. .74 ||
36. — fucatus nov. sp.. .., 52 69. Lipura armata Tullb.. . . . 74%
Šupinušky země české. —
Strana
70. Lipura fimetaria Linn. . . . 75
E aaze uubb. 1 2 ee 75
71. Anura muscorum (Templ.) . 76
72. Anurida granaria (Nic.). . . 76
Thysanura s. str. Lubb.. . ..... 76
Campodeadae Lubb... ..... 77
Vysvětlení £
Thysanura Bohemiae. 81
Strana
73. Campodea fragilis Meinert „77
Machlidae GTA8BI x. - -. e 77
74. Machilis polypoda Linn. . . 78
Lepismatidae Burmeister. . ... 78
ZAUE PISMA BD. ob eh 78
76. Lepisma saccharina (Linn.) . 78
abulek.
(Explicatio tabularum.)
Tab. I.
Smynthurus rex nov. sp.
am S 5
Orchesella: alticola nov. sp.
ov
Entomobrya dorsalis nov. Sp.
Tab. II.
Smynthurus fuscus (Linn.) var. ornata m. G.
Smynthurus frontalis nov. sp.
Entomobrya puncteola nov. sp.
Fig. 1, 2. Smynthurus rex nov. sp.
Fig. 1. Přívěsek vidlice ze strany. Mucro furculae a latere visus.
Fig. 2. Konec přední nohy. Apex pedis anterioris.
Fig. 3—5. Smynthurus frontalis nov. sp.
Přívěsek vidlice ze strany. Mucro furculae a latere visus.
Fig. 3. Přívěsek vidlice. Mucro. furculae.
Big. 4.
Fig. 5. Konec nohy. Apex pedis.
Fig. 6. Orchesella alticola nov. sp.
Fig. ©. Konec nohy. Apex pedis.
Fig. 7. Entomobrya nivalis (Linn.).
Fig. 7. Konec ramena vidlice s přívěskem ze strany. Apex dentis
furculae cum mucrone a latere visus.
Fig. 8, 9. Emtomobrya dorsalis nov. sp.
Fig. 8. Přední část těla ze strany. Anterior corporis pars a latere
visa.
Tř. mathematicko-přírodovědecká.
$
6
82
Fig.
Fig.
Fig.
Fic.
Fio.
Fio.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Fig.
Jindř. Uzel: Šupinušky zémě české. — Thysanura Bohemiae.
9. Konec zádní nohy. Apex pedis posterioris.
10.
1.
12.
13.
14,
15,
16.
1
18.
19
20
Z
22.
23.
24.
25.
26.
21.
Fig. 10. Entomobrya puncteola nov. sp.
Konec ramena vidlice s přívěskem ze strany. Apex dentis
furculae cum mucrone a latere visus.
Fig. 11—13. Isotoma palliceps nov. sp.
Konec přední nohy. Apex pedis anterioris.
Přívěsky vidlice ze strany. Mucrones furcule a latere visi.
Fig. 14, 15. JIsotoma voraginum nov sp.
Konec přední nohy. Apex pedis anterioris.
Přívěsek vidlice ze strany. Mucro furculae a latere visus
Fig. 16—19. Achorutes socialis nov. sp.
Konec prostřední nohy. Apex pedis intermedii..
Rameno vidlice s přívěskem ze strany. Dens furculae cum
mucrone a latere visus.
Zadní čásť těla ze strany. Posterior corporis pars a latere visa.
Osten nadřitní. Spina analis.
Fig. 20—24. Achorutes sigillatus nov. sp.
. Konec zadní nohy. Apex pedis posterioris.
Přívěsek vidlice. Mucro furculae.
Přívěsek vidlice ze strany. Mucro furculae a latere visus.
Zadní čásť těla ze strany. Posterior corporis pars a latere visa.
Levá skupina oček s jakýmsi ústrojem, pečeti podobným.
Conglomeratio ocellorum sinistra cum organo guodam
sigilliformi.
Fig. 25—27. Xenylla longispina nov. sp.
Konec zadní nohy. Apex pedis posterioris.
Rameno vidlice s přívěskem. Dens furculae cum mucrone.
Poslední článek těla. Ultimum corporis segmentum.
2.
Physiologische und algologische Mittheilungen.
Von Prof. Dr. Anton Hansgirg.
(Vorgelegt den 27. Juni 1890.)
Mit Taf. III.
I. Nachtráge zu meiner Abhandlung „Beitráge zur Kenntniss der
Bewegungserscheinungen und der Organisation der Oscillarien.“
In meiner in der Aufschrift citirten Abhandlung*) habe ich am
Schlusse des speciellen Theiles folgende Bemerkune ancefihrt: „Eine
besondere Eigenschaft, welche sich dadurch áussert, dass die Oscilla-
rien-Fáden unter gewissen Umstánden, um sich gegenseitig vor un-
gůnstigen áusseren Einflůssen zu schůtzen, zusammen kriechen und
mehr oder minder grosse Haufen bilden, aus welchen sie wieder unter
anderen, sich ungůnstig gestaltenden, Verháltnissen nach allen Seiten
sich ausbreitend hervorkriechen, soll hier vorláufig als Symbiotropismus
(positive und negative symbiotropische Bewegungen) bezeichnet werden.“
Da in neuerer Zeit Pfeffer*), Stange*) und Hartog“*) úber
chemotaktische und adelphotaktische, Locomotionsbewegungen náhere
Beobachtungen miteetheilt haben, so sehe ich mich veranlasst, hier
einige Bemerkungen ber die symbiotropischen Bewegungen zu ver-
© ofentlichen.
Zur náheren Orientirung měge hier zunáchst erwáhnt werden,
dass Oscillarien neben verschiedenartigen durch Licht, Wárme, Wasser-
und Luftzufuhr ete. hervorgerufenen Bewegungen auch chemotaktische,
1) Siehe mein Werk „Physiologische und algologische Studien, 1887.“ p. 28.
2) Pfeffer, Úber chemotaktische Bewegungen von Bacterien, Flagellaten
und Volvocineen, 1888.
3) Stange, Úber chemotaktische Reizbewegungen 1890.
2) Hartog, On adelphotaxy an undiscribed form of irritability, Ann. and
mag. of nat. hist. 1889.
b R
84 Ant. Hanscirg
durch verschiedene chemische Štoffe veranlasste Bewegungen aus-
fiihren, indem sie in Folge chemotaktischer Reizung entweder nach
der ihnen zutráglicheren Lósung steuern oder die minder zutrágliche
(concentrirtere etc.) Lósung fliehen.
Adelphotaktische Beweguncen, welche nach Hartog") darin
bestehen, dass die locomotorischen Zellen, insb. die Schwármsporen
einiger Algen, Pilze und Mycetozoen (z. B. die Schwármzellen von
Hydrodictyon, Pediastrum, Achlya u. á.) sich, wenn sie zur Ruhe ge-
langen, regelmássig neben einander reihen („assume definitive posi-
tions with regard to the fellows“) sind an Oscillarien nicht beobachtet
worden.
Dass Oscillarien unter gewissen Bedingungen zu grósseren
Haufen zusammenkriechen und důnnháutige oder úlzartige Ansamm-
lungen bilden, aus welchen sie wieder, wie einige, mit den Oscillarien
nahe verwandte Algen aus ihrem gemeinschaftlichen Gallertlager unter
ungůnstigen Vegetationsbedingungen sich nach allen Seiten ausbreiten,
ist schon von Nácgeli, Cohn und Anderen konstatirt worden.
So erwáhnt Cohn?), dass, wenn man ein Stůckchen von Oscilla-
rienfilz in eine Schale mit Wasser brinst, „die einzelnen Oscillarien-
fáden strahlenartig nach allen Richtungen sich ausbreiten, aber den
Filz niemals vollstándig verlassen, sondern sich, nachdem sie ein
Stůck vorwárts gekrochen, wieder in den Filz zurůckschrauben und
so abwechselnd.“
Das strahlenfórmige Ausbreiten der Oscillarien aus ihrem ge-
meinsamen Lager hat nach Kůtzing u. A. auch Nágeli zu er-
kláren versucht. Nágeli's Erklárung,*) dass das Auseinanderstrahlen
der Oscillarien eine Folge mechanischer Hindernisse sei, sowie, dass
die Neigung, sich zu Membranen zu vereinigen, eine Adhásionser-
scheinune ist, scheint Pfeffer*), bevor er náhere Untersuchungen:
úber seine chemotaktischen Bewegungen durchfůhrte, fůr richtig ge-
halten zu haben.
Dass das Ausbreiten der unter Wasser auf Papier gelesten und
langsam austrocknenden Oscillarienfáden aus ihrem gemeinschaftlichen
Lager keineswegs blos eine Folge dessen ist, dass der nach Aussen
zielenden Bewegung geringere Widerstánde, als der nach Innen ge-
richteten Bewegung entgegen stehen, ist schon daraus ersichtlich,
1) M 00D.867:
2) Beitráge zur Physiologie der Phycochromaceen ete. p. 48.
5) Beitráge z. wissenschaftl. Botanik, II., p. 92. f.
3) Planzenphysiologie, II. p. 366.
Physiologische und algologische Mittheilungen, 85
dass die Oscillarien unter gůnstigen Umstánden auch an festem Sub-
strat (auf feuchter Erde ete.) nicht strahlenfórmig auseinander weichen,
hingegen unter uneůnstigen Umstinden auch an der Wasseroberfláche
wie an feuchtem Papier etc., auseinander strahlen.
Aus meinen bisherigen Beobachtungen úber die symbiotropischen
Bewegungen der Oscillarien geht hervor, dass die Oscillarienfáden
negativ symbiotropische Bewegungen erst dann ausfihren, wenn sie
uneůnstigen Vegetationsbedingungcen ausgesetzt sind und dass diese
Bewecungen auch dann noch zu Stande kommen, wenn der nách
aussen zielenden Bewegung Widerstánde sich entgecen stellen.
So beobachtete ich, dass die Fáden der Oscillaria tenuis und
O. Frohlichii, mit welchen soeben genannten zwei Species ich am
lánesten experimentirte, wenn frische Ráschen von diesen Oscillarien
einige Zeit in lachen Wasserschůsseln kultivirt wurden, aus ihrem
- Lager sich ringsumher strahlenfórmie auch dann verbreiteten, als
ich diese Bewegung durch gleichmássig sich widerholende Erschůtte -
rungen, welche durch vor die Oscillarienráschen herabtropfelndes
Wasser verursacht wurden, zu Sistiren, resp. die růckgángcice Bewe-
gung zu erzielen suchte.
Die symbiotropischen Beweoungen der Oscillarien erfolgen so-
wohl am Lichte, als auch in vollstándicer Dunkelheit;*) bei einer
einseitig intensiveren Beleuchtung etc. wird aber die negativ oder
positiv symbiotropische Bewegung oft durch eine, der einseitig stár-
keren Reizwirkung entsprechende, phototaktische etc. Bewegung (be-
einflusst (beschleunigt oder verlanosamt). ?)
Von den symbiotropischen Bewegungen der Oscillarien sind
weiter noch die bekannten, periodisch hin und hergehenden Bewe-
gungen dieser Spaltalgen gut zu unterscheiden, welche autonome Be-
wegungen auch bei einigen anderen locomotorischen Algen (Diato-
maceen u. 4.) verbreitet sind.
Wie andere Bewegungen, so erfolgen auch die symbiotropischen
Beweguncen blos unter Umstánden, unter welchen die Oscillarien
ihre Bewegungsfáhigkeit nicht einbůssen. Die Bewecunesfáhigkeit
der Oscillarien erlischt, wie ich schon im J. 1882—1883*) nachge-
1) Mehr darůber ist in meiner diesbezůsl. Abhandlung in diesen Sitzungsber.
1882 nachzulesen.
2) Nicht blos durch die Richtung der Lichtstrahlen, wie Cohn meint
(vergl. Hedwigia, 1866, p. 164), sondern auch durch die Intensitát der Lichtstrahlen,
werden die room der Oscillarien beeinflusst.
3) Bemerkungen ůber die Bewegungen der Oscillarien, Bot. Zeituna, 1883
und in meiner Abhandlune in diesen Sitzungsberichten, 1882.
i
86 - Ant. Hansoirg
wiesen habe, bei ungenůgender Turgescenz, durch vollstándige, einige
Tage lang anhaltende Entziehung des Lichtes ete.
Dass auch durch oft wiederholte mechanische Erschůtterungen
die locomotorisch beweglichen Oscillarien in einen Starrezustand úber-
gehen kónnen, habe ich neulich durch meine oben kurz erwáhnten
Versuche nachgewiesen. Die Bewecgungen der Fáden von Oscillaria
tenuis und O. Fróhlichii hórten vollstándig auf, nachdem diese Algen
in Folge der einige Štunden lang anhaltenden, durch herabtropfelndes
Wasser verursachten, Erschůtterungen vorůberecehend starr wurden.
Nach einer etwa 10Ostůndigen Rubeperiode becannen die starrgewor-
denen Fáden am folgenden Tage sich wieder langsam zu bewegen.
Es mag hier auch mitgetheilt werden, dass, meinen Beobach-
tungen zu Folge, die symbiotropischen Bewegungen der Oscillarien
(insbesond. die positiven symbiotropischen Bewegungen) an in der
freien Natur vegetirenden Algen meist energischer, als an im Zimmer
kultivirten hervortreten. Auch will ich hier nicht unerwáhnt lassen,
dass den symbiotropischen Locomotionen áhnliche Bewegungen auch
an Diatomaceen, Euglenen, Mycetozoen, Spaltpilzen und einigen loco-
motorischen Chlorophyceen beobachtet wurden.)
Ob auch die Bewegungen der Chlorophyllkórner oder der Chloro-
phylltráger von Algen u. a., welche unter Umstánden sich gruppen-
weise vereinigen oder wider von einander entfernen (so z. B. die
Chlorophore von Acetabularia u. A. hierher gehóren oder zu rein
passiven Bewegungen zu rechnen sind, móge vorláuůe dahingestellt
bleiben.
Was die Erklárung der Mechanik der Oscillarien-Bewecuncen
anbelangt, so will ich hier zur Ergánzune des ber diese Mechanik
handelnden Capitels meiner vorher genannten monographischen Ab-
handluneg noch erwáhnen, dass schon Mohl“) richtig erkannt hat,
dass die Bewegungen der Oscillarien nicht wie die Nutationskrům-
mungen mehrzelliger Pflanzen auf einer relativ verschiedenen An-
schwellung der neben einander liegenden Zellen beruht, sondern, dass
sie dadurch erfolgen, dass die Zellen an einer Šeite, welche bei der
1) So hat Zopf die haufen- oder gruppenweise Vereinigung der Schwárm=
zellen von Crenothrix (vergl. Zur Morphologie der Spaltpflanzen, p. 38), Nágeli
(Beitráge z. wiss. Botanik, II. p. 106) áhnliche Ansammlungen an Tachygonium-
Schwármzellen etc. beobachtet. Ob jedoch diese Gruppirungen von Schwármsporen
im Wasser nicht durch Strómungen innerhalb desselben veranlasst wurden, ist
von Zopf und Náseli nicht untersucht worden.
2) Grundzůge der Anatomie und Physiologie der veget. Zelle, 1851 p. 136.
Physiologische und algolosische Mittheilungen. 87-
Bewegung concav wird, sich verkůrzen, auf der entgegengesetzten
Seite sich aber ausdehnen und umeekehrt.")
Auf einer Wanderung des Protoplasmas durch den ganzen sich
bewegenden Oscillarienfaden, wie nach W ortmann's Erklárung der
Reizbewegungen *) anzunehmen wáre, kónnen die Oscillarienbewegungen
nicht allein beruhen, da eine Massenwanderung des Plasmakórpers
durch die áusserst feinen, die Membranperforationen durchziehenden
Plasmaverbindungen, deren Vorhandensein bei den Oscillarien vom
Verf.*) und von Borzi“) supponirt, von Macchiati“) aber sicher-
gestellt wurde, in so kurzen Zeitintervallen, in welchen die Oscilla-
rienbewegungen nach einander erfolgen, kaum denkbar ist.
Hingegen ist durch meine bisherigen Untersuchungen ůúber die
Mechanik der Oscillarienbewecungen festeestellt worden, dass diese
Bewecungen, welche auf Zu- und Abfluss von Wasser beruhen, haupt-
sáchlich durch Turgescenzánderunsen der Protoplasten verursacht
werden. Nach Wortmann“) „besteht jedoch kein Zweifel darůber,
dass auch die Anderungen in der Turgorausdehnung durch Veránde-
rungen des Protoplasmakórpers hervorgerufen werden, von welchem
stets der erste Anstoss zur Bewegung ausgeht.“
Welcher Art aber die primáren, zur Bewegung fůhrenden Ver-
dnderungen des Plasmas sind und auf welche Weise die Reizfort-
planzung durch die symplasmatischen Verbindungen zu erkláren ist,
bleibt zur Zeit noch eine offene Frage.
1) Zur Vervollstándigung der in meiner Abhandlung úber die Bewegungs-
erscheinungen der Oscillarien angefůhrten Literatur-Úbersicht, fůhre ich hier noch
folgende dort fehlende ltere Publicationen an: A. Braun, Bemerkungen ber
Spirulina Jenneri, 1852, Bot. Ztg. p. 3933; Wilms, De Oscillariis, 1852; Itzig-
sohn, Die Fortpfianzung der Ogcillarien, Bot. Ztg. 1858, p. 877; Zeller, Die
wůrttembercischen Oscillarien, 1862; Famintzin's Abhandlung in den Annal. d.
sc. nat. 1867 und Pfeffer's 2. Anmerk. auf S. 113 in seinem Werke „Die perio-
dischen Bewegungen der Blattorgane,“ 1875.
2) Zur Kenntniss der Reizbewegungen, 1887, p. 841.
3) Vergl. mein Werk „Physiologische und algologische Studien,“ p. 125.
Dass der plasmatische Inhalt der vegetativen Zellen auch in den Fáden von Nosto-
chopsis lobatus und Aphanizomenon flos aguae durch Plasmastránge in Verbindung
steht, habe ich durch Anwendung von Chlorzinkjod nachgewiesen (diesbezůgliche
Abbildungen werde ich in meinem „Prodromus der Algenflora von Bóhmen,“
JI. Theil veroffentlichen).
4) Le comunicazioni intracellulari delle Nostochinee, 1886.
5) Siehe M.s Abhandlung in Nuovo Guorn. botan. ital. XXII, No. 1, 1890,
6) L. c. p. 842.
88 Anton Hansgirg
Was Borzi's Untersuchungen úber die Organisation und Bewe-
gungen der Oscillarien betrifft, so glaube ich, hier auf diese nicht
náher eingehen zu můssen, da Borzi auf des Verfassers Untersu-
chungen gestiůtzt, diese blos erweitert hat. Ahnliches gilt auch von
einigen anderen, in neuerer Zeit veroffentlichten, ber Oscillarien
abhandelnden Publicationen, so insb. von jenen Schróders“),
Gomont's*) und Macchiati's.*) Von den zuletzt genannten beiden
Forschern ist neulich konstatirt worden, dass die Oscillarien von
einer Gallerthůlle umgeben sind, was der Verf. schon im J. 1883
nachgewiesen hat und von Macchiati ist wieder die vom Verfasser
wiedérholt ausgesprochene Ansicht, dass die Oscillarien mit der
Gattung Lyngbya vereinigt werden můssen, von neuem bestátigt
worden.
Bezůslich der Organisation und des Wachsthums der Oscillarien-
fáden hat auf Grund der vom Verf. publicirten Untersuchungen neben
den soeben genannten Forschern insbesondere Zacharias*) werth-
volle Beobachtungen und Untersuchungen durchgefihrt. Ausser den
ausfůhrlichen Abhandlungen der drei zuletzt genannten Forscher,
sind nach Publicirung meiner vorher genannten Abhandlung, so viel
mir bekannt, blos von Scott“) und Massee“) weitere Beitráge
zur Kenntniss der Organisation der Oscillarien veroffentlicht worden.
II. Ueber die Gattung Pleurocapsa Thr. em. Lagrh., Cyanoderma
Web. v. Bosse und Oncobyrsa Ag.
Die zu den blaugrůnen Algen angehórende Gattung Pleurocapsa
Thr., welche noch Hauck“) mit den Chroocacceen vereinigte, ist
erst von Lagerheim“) zu den Chamaesiphonaceen richtig zu-
gereiht worden. Ausser den bisher beschriebenen zwei Arten (Pleuro-
capsa fuliginosa Hauck und der von Lagerheim publicirten P.
1) Úber die Austrocknunosfáhigkeit der Planzen, 1886.
2) Note sur le genre Phormidium Ktz.
S) Sulla Lynebya Borziana e sulla opportunita di riunire le specie dei
generi Oscillaria e Lyngbya in un unico genere, 1890.
4) Úber die Zellen der Cyanophyceen, Bot. Zeitung, 1890 und Ber. der
deutschen botan. Gesellschaft, 1889. — Beitrůge zur Kenntniss der Zellkerne, 1887.
5) On nuclei in Oscillaria and Tolypothrix, 1888.
5) On causes influencing the direction of growth, 1887.
+) Die Meeresalgen Deutschlands und Oesterreichs, 1885, p. 515.
5) Notarisia, 1888 p. 429.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 89
fuviatilis) gehóren zu dieser Gattung noch folgende drei Arten,
welche der Verf. in Bóhmen entdeckte: 1. Pleurocapsa minor, 2. P.
concharum und 3. P. rivularis, deren Beschreibungen mit einigen
Abbildungen (der ersten zwei Arten) im Nachfolgenden mitgetheilt
werden. ")
Pleurocapsa měnor nov. sp. (Tať. I. Fig. 1—10). Lager důnn,
zuerst punct-, spáter krustenfórmig, von dunkel blaugrůner bis schwárz-
lich brauner (trocken schwarzbrauner) Farbe, an in fliessendem Wasser
liegenden Steinen ete. festsitzend. Vesget. Zellen reihenweise ange-
ordnet, zuerst blos durch Ouertheilung sich vermehrend, wodurch
kurze, fadenartige Zellreihen entstehen. Spáter theilen sich einzelne
Zellen auch der Lánge nach, wodurch stellenweise Doppelreihen von
Zellen gebildet werden und die Fáden, durch Lánestheilung der Endzel-
len fast dichotomisch verzweict erscheinen. Fáden (Zellreihen) meist nur
aus wenigen Zellen zusammencesetzt, 20 bis 50 (seltener bis 100 oder
mehr) u lang, fast parallel neben einander verlaufend, dicht gedrángt,
erst durch Druck von einander sich trennend, aus viereckigen, eifor-
migen oder rundlichen, seltener lánglich-konischen, 3 bis 6 u breiten,
ebenso oder 1'/,- bis 2'/„mal so langen Zellen bestehend, deren plas-
matischer, blos in der wandstándicen Schicht schmutzig blaugrůn oder
olivengrůn seltener bráunlichgelb gefárbter Inhalt fein gekórnt ist und
in der Mitte ein farbloses, kugeliges, kernartiges Gebilde einschliesst.
Die Membran ist ziemlich dick, farblos. Eine deutlich entwickelte
gemeinsame Gallertscheide ist nicht vorhanden.
Vermehrung erfolet durch unbewegliche Gonidien (Vermehrungs-
akineten), welche in einzelnen, sich nicht mehr theilenden Endzellen
der Fáden, nachdem dieselben bedeutend an Grósse zugenommen und
sich mehr oder weniger abgerundet haben, meist zu 8 bis 16 ent-
stehen. Rundliche oder halbelliptische Coccogonien sind 7 bis 10 u
k breit, einzelne Gonidien fast kugelig, etwa 1 bis 15 u breit.
Diese neue Art, welche ich in offenen Auellen und an deren
Abflůssen an Steinen festsitzend, zuerst an einer Waldguelle ober-
halb Kuchelbad náchst Prag reichlich, spáter auch bei Radotín und
in einigen offenen Wasserleitungen in Prag spárlich, meist in Gesell-
schaft von Chantransien und Chamaesiphon-Arten gesammelt habe,
unterscheidet sich von der ihr am náchsten stehenden P. Úuviatilis
1) Eine Abbildung der dritten Art (Pleurocapsa rivularis nob. = Cyano-
derma rivulare Hanscire in Notarisia, 1889, No. 13, p. 688) wird im zweiten
Theile meines „Prodromus der Algenflora v. Bohmen geliefert werden.
V
90 - Anton Hansgirg
Laorh. und von Pleurocapsa rivularis nob. speciell durch die Form,
Grósse und Structur des Lagers, den Standort, die nicht strahlen-
fórmige Anordnung der Zellreihen, die Grósse der veget. Zellen, der
Coccogonien und der Gonidien.
Pleurocapsa concharum nov. sp. (Tab. I. Fig. 11—15). Lager
sehr klein, an der Oberfláche von Anodonta-, Lymnaeus- und Plan-
Schalen festsitzend. Veget. Zellen 4 bis 17 u breit, 1- bis 2mal so
lang, rundlich, eifórmig, elliptisch oder durch gegenseitigen Druck
leicht eckig, zu einer kurzen, ofters unregelmássie dichotomisch sich
theilenden Zellreihe vereinict, welche aus wenigen, 4 bis 10, seltener
mehr, Zellen besteht (oft bilden die Zellen kleine rundliche Haufen).
Zellinhalt schmutzie blau oder olivengrůn gefárbt, gekórnt. Zellhaut
ziemlich diůnn, farblos. Coccogonien endstándig, rundlich, 12 bis 20 u
breit, meist 8 bis 32, etwa 3 bis 4 u breite, kugelige Gonidien ent-
haltend.
An alten Schalen von Anodonta mit Trentepohlia de Baryana
(Rbh.) Wille und Aphanocapsa anodontae nob. krustenfórmige dunkel-
blau-erůne Úberzige bildend. So bei Ounětic náchst Roztok! Am
Schalen von Lymnaeus und Plánorbis bei Auscha und Bóhm. Leipa!
Was die Stellung der Gattune Pleurocapsa Thr. em. Lagrh. im
Systeme der Myxophyceen (Cyanophyceen) anbelangt, so ist hier zu
erwáhnen, dass sie von der ihr nahe stehenden Gattung Dermocarpa
Crouan sich hauptsáchlich dadurch unterscheidet, dass sie nicht blos
durch Gonidien, sondern auch durch veget. Theilung der Zellen, bez.
der ganzen Zellreihen, welche Theilung bei Dermocarpa nicht vor-
handen ist, sich vermehrt, mit der neulich von M. Weber v. Bosse
publicirten Gattung Cyanoderma aber in dieser Beziehung vóllig úber-
einstimmt.
Da nun die von der soeben genannten Autorin beschriebenen
Cyanoderma-Arten, wie auch bei der Veroleichung der Cyanoderma
bradypodis darstellenden, nach der Zeichnung von M. Weber v.
Bosse reproducirten, Figur 17. auf Taf. I. mit den nebenanstehenden
Abbildungen der in sůssen Gewássern verbreiteten Pleurocapsa-Arten
ersichtlich wird, mit den Pleurocapsen, was die Structur der Zellen,
ihre Anordnung zu Zellreihen, Vermehrung ete. betrifft, vollstándie
úbereinstimmen und blos in biologischen Verháltnissen (hauptsáchlich
durch ihre aerophytische Lebensweise) sich unterscheiden, so hat sie
der Verf, in der nachstehenden systematischen Úbersicht der bisher
bekannten Pleurocapsa-Arten mit dem von Thuret aufgestellten
Physiologische und algologische Mittheilungen. 91
Genus Pleurocapsa vereinigt, resp. als eine zweite Section dieser
Gattung aufgestellt,
Genus. Pleurocapsá Thr. em. Lagerh.
1. Šectio Myxoderma Hansgire, Notarisia, 1889, Nro. 13,
p. 658. Algae ague dulcis, marinae vel submarinae.
1. P. fuliginosa Hauck. Die Meeresalgen Deutschlands und
Osterreichs, 1885, p. 515, Fig. 231. Hab. in mari adriatico ad oras
Dalmatiae et Istriae pluribus locis (legi ipse), et in mari atlantico
ad oras Norvegiae borealis (leg. M. Foslie v. s.!), in mari baltico
prope Kiel (Reinke).
2. P. fluvtatilis Lagerh. Notarisia 1888, p. 430, Fig. 1—2.
(Tab. I. Fig. 16). Hab. in fluminibus et rivulis ad muscos aguaticos,
nec non ad lapides submersos in Bohemia ad Karlstein (legi ipse),
in Germania prope Friburgum Brisgoviae (Lagerheim) in Timavo
prope Montfalcone (Kůtzine v. s.!), in flumine Kerka prope Knin
aliisgue locis Dalmatiae, Istriae et Carnioliae (legi ipse).
Var. subsalsa Hansgire, Sitzungsberichte der k. bohm. Gesell.
der Wissenschft. 1890, p. 1890, p. 18, Tab. I. Fig. 17. Hab, in agua
subsalsa in rivulo in mare adriaticum lente fluenti prope Parenzo
Jstriae (legi ipse).
3. P, minor nob.- (Tab. I. Fig. 1—10). Hab. ad lapides demersos
vel inundatos ad fontes et in aguaeductibus Bohemiae ad Kuchel-
bad et Radotin in agro Pragensi, etiam Pragae in aguaeductibus pu-
blicis nec non ad Reichstadt et in Styria pluribus locis (legi ipse).
4. P. concharum nob. (Tab. I. Fie. 11—15). Hab. ad testas ve-
tustas Anodontae, Lymnaei et Planorbium ad Ounětic in agro Pra-
gensi ad Auscha et Leipa Bohemiae (legi ipse).
5. P. rivularis nob. [Cyanoderma (Myxoderma) rivulare Hans-
girg in Notarisia 1889. No. 13, p. 658]. Hab. in vivulo prope Po-
čátek et ad Mittelgrund Bohemiae ad lapides in agua rapide fluenti
submersos affixa (legi ipse).
2. Sectio Cyanoderma (Web. v. Boss.) nob. Algae in aeré
(in pilis Bradypodum) erescentes.
6. P. choleopodis (Web. v. Boss.) nob. (Cyanoderma choleopodis
Web. v. Boss. Etudes sur les algues parasites des Paresseux p. 18,
Tab. IT., Fig. 12, incl. Pleurococcus choleopodis Kůhn). Hab. in pilis
Choleopodum.
4
99 „Anton Hansgirg
7. P. bradypodis (Web. v. Bosse) nob. Tab. I. Fig. 17. (Cyano-
derma bradypodis Web. v. Boss. I. c. 18. Tab. I. Fig. 6—7. Wit-
trock et Nordstedt Algae exsice. aguae dulcis ete. No. 922. incl.
Pleurococcus bradypodis Kůhn). Hab. in pilis Bradypodum.
In Betreff der zu den Spaltalgen gehóricen Gattung Oncobyrsa
Ag. (Hydrococcus Ktz.) sei mir erlaubt an dieser Stelle neben einer
Úbersicht aller mir bekannten Arten auch einige Bemerkungen, be-
zůglich der systematischen Stellung des Genus Oncobyrsa, resp. úber
dessen Verwandtschaftsverháltnisse anzufůhren.
Durch die Art der Vermehrung, die Štructur des Lagers, der
Gallerthůlle, Form der Zellfamilien ete. gehort Oncobyrsa in die Fa-
milie der Chroococeaceen und ist vom Verf. in die von ihm aufge-
stellte Subfamilie Chroocysteae *) zugetheilt worden.
Aus den Beobachtungen, welche Mobius an der von ihm irr-
thůmlich als eine neue Sůsswasserforidee beschriebenen Askenasya
polymorpha gemacht hat,*) die aber grósstentheils mit Oncobyrsa ri-
vularis Menegh. identisch ist, wie Měbius selbst“) spáter er-
kannte, kónnte man jedoch verleitet werden, die Gatt. Oncobyrsa Ag.
zu den Chamaesiphonaceen zu ziehen.
Da jedoch die von Móobius an der Oberfláche des Lagers von
Oncobyrsa rivularis beobachteten Coccogonien, welche meist gruppen-
weise neben einander lagen und 8 Gonidien (Polysporen Mób.) ent-
hielten, weder vom Verf. an der von ihm in Bóhmen mehrfach ge-
sammelten Oncobyrsa rivularis noch auch von anderen Algolocen be-
obachtet wurden, und von Móbius selbst, welcher neben diesen
Coccogonien an der Oberfláche des Lagers von Oncobyrsa auch eine
Chamaesiphon-Art vorgefunden hat,*) die Entwickelung dieser Cocco-
gonien nicht verfolet wurde, so ist zur Zeit noch kein triftiger Grund
vorhanden, um die Gattung Oncobyrsa von den Chroococacceen zu
trennen, und sie neben der Gattung Pleurocapsa zu stellen bez. Sie
mit den Chamaesiphonaceen zu vereinigen.*)
1) Vergl. des Verfs „Bynopsis generum subgenerumgue Myxophycearům
(Cyanophycearum)“, Notarisia, 1888, p. 588,
2) Úber eine neue Sůsswasserfloridee, 1887.
5) Berichte der deutsch. botan. Gesell. Berlin, 1888.
4) L. c. p. LXIII.
5) Auch Bornet's und Thuret's (Notes algologigues, II, p. 77) Bemer-
kung, dass bei Oncobyrsa Cesatiana Rbh. „le contenu des cellules superficielles
semble se résoudre en spores“ bedarf noch einer Bestátigung.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 93
Von den bisher beschriebenen Oncobyrsa-Arten habe ich Onco-
byrsa rivularis (Ktz.) Menech., O. Brébissonii Menegh., O. ulvacea
(Ktz.) Rbh. und Oncobyrsa crustacea (Hydrococcus crustaceus) in
Original-Exemplaren aus dem Kůtzing'schen Herbarium, welche ich
der Gůte des H. Prof. Dr. F. Suringar in Leiden verdanke, micro-
scopisch náher untersucht und mich durch vereleichende Untersu-
chungen ůúberzeugt, dass keine von den hier genannten Oncobyrsa-
Arten von Oncobyrsa rivularis sich wesentlich unterscheide.
Wie auch aus den in Kůtzine's „Species algarum“ *) und Ra-
benhorsts „Flora europaea algarum“ *) angefůhrten Diagnosen zu
ersehen ist, stimmen die soeben genannten Oncobyrsa-,Arten“ in
allen wesentlichen Merkmalen (auch betreffs des Standortes) úberein,
und differiren blos einigermassen bezůslich der Form, Farbe, Grósse
des Lagers und der Zellen, also in nicht konstanten diagnostischen
Merkmalen, so dass sie blos als Localvarietáten, einer einzigen na-
tůrlichen Art anzusehen sind.
Genus. Oncobyrsa As. (1827) [Hydrococeus Ktz. (1833).]*)
1. O. vivulavis (Ktz.) Menech. cum. synonymis ete. in Raben-
horst, Flora europaea algarum II., p. 67. Hab. pluribus locis Bo-
hemiae in Wittr. et Nordst. Algae exice. No. 999! (legi ipse), Ger-
maniae (sec. Rabenhorst), Novae-Zelandiae (Nordstedt Fresh-
„water algae, 1888, p. 76).
Var. ulvacea (Ktz.) nob. (Oncobyrsa ulvacea Ktz.) Rbh. cum
synonym. I. c. p. 67. Hab. in fluvio Timavo prope Montfalcone
(Kůtzing v. s.!), Istriae et Dalmatiae (legi ipse).
Var. Brébissonii (Menech.) nob. (Oncobyrsa Brébissonii Menegh.
cum synonym. in Rabenhorst L. c. p. 68. Hab. Galliae (Brébis-
k son v. s.l)
2. O. hispanica Lewin, Úber spanische Sůsswasseralgen, 1888,
p- 5, Tab. I. Fig. 1— 10. Hab. Hispaniae (Nilsson).
3. O. Cesatiana Rbh. cum synonym. in Rabenhorst L c. p.
68. Hab. Pedemontii (Cesati). | JA
4. O. adriatica Hauck. Die Meeresalgen Deutschlands u. Oster-
reichs, p. 515, Fig. 230. Hab. in mari adriatico (Hauck).
DCD 23100
2m ep. 606
s) Nach Meneghini (Cenni sulla organografia e fisiologia delle alghe,
1838, p. 26) ist auch die cassirte Gattung Stereococcus Ktz. — Oncobyrsa Ag.
4
94 „Anton Hansgirg
Hinsichtlich anderer Oncobyrsa-Arten ist zunáchst zu erwáhnen,
dass Hydrococcus crustaceus Ktz. von Freiburg (v. s.!) mit Onco-
byrsa rivularis identisch ist, Oncobyrsa ericetorum (Ktz.) Rbh. (Hy-
drococcus ericetorum Ktz., conť. Rabenhorst, II., p. 69) von Kůtzing")
fůr Primordien von Lichenen erklárt wurde, Oncobyrsa Castagnei
Bréb. — Aphanothece Castagnei (Bréb.) Rbh., cum synonym. in Ra-
benhorst I. c. II, p. 64, Oncobyrsa fuviatilis Ag. in Rabenhorst L. c.
p. 68 — Inoderma lamellosum Ktz. (conť. Kůtzing, Phycologia ge-
neralis, p. 172). Oncobyrsa sparsa (Bréb.) Rbh. = Coccochloris sparsa
Bréb. cum synonym. in Rabenhorst 1. c. II, p. 69, ist vermuthlich
eine Chlorophycee, da ihr Zellinhalt grůn, nicht blaugrůn gefárbt
sein soll, áhnlich wie der Zellinhált von Oncobyrsa marina (Grun.)
Rabenhorst [cum synonym. 1. c. II, p. 68, Bornet und Thuret, Notes
algologigues I, p. 5].
Schliesslich měge hier noch bemerkt werden, dass die in Witt-
rock's und Nordstedťs Algae exsice. aguae dulcis ete. No. 899!
an Cladophoren mit Sphaerogonium incrustans (Grun.) Rostaf. ver-
theilte, in Anmerkung als Xenococcus? vel Oncobyrsa? bezeichnete,
blaugrůne Alge, mit dem von mir publicirten Xenococcus Kerneri
(verel. Hansegirg, Physiologische und algologische Studien, p. 111,
Tab. I. Fig. 19, Kerner, Flora austro-hungarica exsice. No. 1596
in Scytonemate cincinnato epiphyticus) identisch ist.
III. Úber einige neue běhmische Siisswasseralgen.
Die im Nachfolegenden beschriebenen neuen Arten und Varie-
táten von Sůsswasseralgen hat der Verf. im April und Mai L. J.
in Bóhmen und zwar meist in der náheren Umgebung von Prag
entdeckt.
Es sind von chlorophyllerůnen Algen folgende Arten und Va-
rietáten: Herposteiron globiferum, Palmodactylon varium var. ramo-
sissimum und Trochiscia crassa; von blaugrůnen Algen; Scytonema
Hofmánní var. calcicolum, Lyngbya rupicola var. phormidioides und
var. tenuior, Lyngbya nigrovaginata var. microcoleiformis, Apha-
nothece subachroa, Merismopedium glaucum var. fontinale und Apha-
nocapsa anodontae.
Herposteťron globiferum nov. sp. (Taf. I. Fig. 18—28). Thallus
verzweigt, frei schwimmend, an der Wasseroberfliche von stehenden
!) Species algarum, p. 232.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 95
Gewássern eine chlorophyllgrůne Wasserblithe, respektive schleimige
Flecken oder) grůne Úberzůge bildend, in welchen alle Entwickelungs-
stadien der Alge vom einzelligen Zustande bis zum vielzelligen ver-
zweigten Thallus nebeneinander vorkommen.
Ausgewachsene Exemplare sind verzweict, mit mehreren, ein-
bis mehrzelligen, fast so wie der Hauptfaden dicken Astchen und
tragen an der Růckenseite einzelner Zellen lange, borstenartige, ge-
oliederte, leicht zerbrechliche, fast farblose Haarbildungen (Haar-
borsten). Fáden bestehen aus cylindrischen Zellen, welche meist
3 bis 4 (seltener 2 bis 6) u breit, 1 bis 3mal so lang sind und
einen plattenfórmigen, fast die sanze Zellwand bekleidenden Chloro-
phylltráser enthalten, in welchem ein kugeliges, etwa 15 u dickes
Pyrenoid eingeschlossen ist. Haarborsten meist einzeln, sehr selten
zu zwei von der Mitte der Růckenseite der Zellen entspringend (sel-
tener seitwárts), oft sehr lang (meist 5 bis 30 und mehrmal so lang, als
die sie tragende Zelle), an der Basis leicht zwiebelartig verdickt und
daselbst bis 25 u breit, geoliedert, in den untersten Gliedern noch
- etwas Chlorophyll enthaltend (die oberen Zellen sind farblos).
Altere verzweigte Fáden cehen nicht selten in einen protococ-
cusartigen Zustand ber, indem die Zellenwánde aufguellen und die
Zellen sich abrunden und vergróssern. Šolche protococeusartige, ku-
gelige Zellen sind meist 6 bis 12 (seltener 5 bis 15) u breit, mit
důnner Membran und einem wandstándigen, oft in mehrere Portionen
getheilten Chlorophylltráger, meist mit Amylumkórnchen vollgestopít.
Sobald die mittleren Zellen der verzweigten Fáden sich abzu-
runden beginnen, erhált Herposteiron globiferum das ihn charakte-
risirende Ansehen. Allmáhlig geht aber die Lostrennung der ein-
zelnen Glieder weiter, bis zuletzt aus dem ganzen verzweigten Her-
Pposteiron-Faden ein oder mehrere Haufen protococeusartiger Zellen
entstehen, aus deren Inhalt durch succedane Zweitheilung meist 2 bis
4kuselige Gonodien gebildet werden, deren Ausschwármen auf die-
selbe Art und Weise wie bei anderen Herposteiron-Arten erfolst (z.
B. wie bei H. confervicolum Nás., welchem H. globiferum am nách-
sten steht).
Kommt in stehendem Wasser in Wassercefássen vor, in welchen
Azolla caroliniana kultivirt wird, im Mai (von mir etwa 14 Tage
lang beobachtet, dann wieder plótzlich verschwunden), so in einem
Gewáchshause des k. k. botanischen Gartens am Smichov, meist
!
96 Anton Hansgirg
in Gesellchaft von Pandorina morum Bory, Gonium pectorale Můll.
u. á.")
Palmodactylon varčum Nág. nov. var. ramostsstmum nob. (Taf.
I. Fig. 29, vergr. ""9/,) Zellfamilien blasenfórmig, reichlich verzweigt, .
mit schlauchfórmigen, meist wiederholt gabelfórmig getheilten Astchen.
Veget. Zellen kugelig, etwa 5 bis 6 (seltener bis 8) u breit, einzeln
oder zu 2 bis 4 genáhert, einkernig, mit wandstándigen, scheiben-
fórmigen Chlorophoren und důnner Membran, deren Aussenschicht
bei der Zelltheilung, áhnlich wie bei Schizochlamys gelatinosa, ge-
sprengt wird, wobei die abgesprengten Stůcke in der, die schlauch-
oder blasenfórmige, an der Oberfláche nicht zerfliessende, sondern
scharf begrenzte Gallerthůlle ausfůllenden, gemeinsamen, blass rosen-
roth oder gelblich gefárbten, seltener farblosen, dichten Gallertmasse
eingebettet noch lángere Zeit deutlich erkennbar sind.
„Die Gallertblasen sind meist 45 bis 50 u breit, ebenso oder
bis 60 u lang, ihre schlauchformicen Verzweicungen meist 12 bis
80 u breit, sehr lang, hie und da leicht guer eingeschnůrt.
Kommt in Sůmpfen vor, so am Dablicer-Berge náchst Prag mit
Hormospora irregularis var. palmodictyonea nob. gesellig, sehon Ende
April reichlich.
Trochiscia erassa nov. sp. (Taf. I. Fig, 30—34). Zellen kugelig
oder fast kugelig, einzeln oder mehrere neben einander, an der
Wasseroberfláche unter anderen Algen oft massenhaft auftretend. Voll-
kommen entwickelte Dauerzellen mit zahlreichen stachelartigen Emer=
genzen sind 45 bis 65 u im Durchm. (Zelllumen blos 24 bis 45 u
dick), mit chlorophyllorinem, oder durch Hámatochrom fast ziegel-
roth gefárbtem Inhalte, in welchem in der Mitte ein kugeliges (blos
in den grůnen Zellen deutliches) Pyrenoid eingeschlossen ist und mit
dicker, oft deutlich geschichteter, farbloser und dann durchsichtiger,
oder rosteelb bis gelb, seltener schwárzlichbraun gefárbter und dann
ofters vollstándig undurchsichtiger Gallerthůlle, deren Aussenschicht
mit zahlreichen kurzkegelfórmigen, an der Basis bis 12 u breiten
und fast ebenso langen, oder etwas lingeren, am oberen Ende nicht
scharf zugespitzten, sondern leicht abgerundeten Stacheln bedeckt ist,
welche an der Oberfláche der Zellen in concentrisch angeordneten,
maschig zusammenhánsenden Reihen, in regelmássigen Abstinden von
") Wird von diesem Standorte in den Algae exsice. aguae dulcis ete. der
H. Prof. Dr. Wittrock's und Dr. Nordstedt's vertheilt werden.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 97
lander, úhnlich wie bei Trochiscia obtusa (Reinsch) nob.,') ver-
»lt sind.
Vermehrune erfolot durch Theilung des Inhaltes der Dauerzellen
zh einer kůrzeren oder lángeren Ruheperiode in 8 bis 16 Tochter-
len, deren Inhalt je nachdem die Muterzeile chlorophyllgriin, oder
h bis fast mennigroth (mit allen Úbergángcen zu den grůnen For-
n) gefárbt war, grůn, oder roth gefárbt ist und die zuerst noch
n der an den sich theilenden Dauerzellen zu einer weichen Gallert-
sse zerfliessenden Gallerthille der Muterzelle umgeben. sind, spáter
ar sich von einander trennen und langsam heranwachsen.
Junge Zellen sind meist 9 bis 15, spáter bis 24 und mehr u
it (die chlorophyllgrůn gefárbten Zellen enthalten ein grosses, oft
bis 9 u dickes, kugeliges, centralstándices Pyrenoid), mit dinner
»mbran, an der Oberfláche in spáteren Entwickelungszustánden von
ter abstehenden und meist deutlich geschichteten, farblosen Gallert-
Ile umgeben, welche bei der Umbildung der ausgewachsenen Zellen
Dauerzellen (Ruheakineten Wille's) an der Oberfiáche erhártet
d mit stachelartigen Emergenzen sich bedeckt.
Diese der Trochiscia obtusa (Reinsch) Hansg. (Acanthococcus
busus Reinsch, Úber das Palmellaceen Genus Acanthococcus, 1886,
243. Tab. XII. Fig. 21) am náchsten stehende Art kommt in ste-
ndem Wasser in Siůimpfen etc. vor. So in einem Tůmpel in Kalk-
inbrůchen bei Klukovic náchst Prag, in Gesellschaft von Conferven,
cillarien, Diatomaceen, im Mai 1890 massenhaft. *)
Scytonema Hofmanní (Ag.). Thr. nov. var. caleicolum nob. Lager důnn,
utig, seltener fast gallertartig, weich, oft mehrere cm“ weit ausgebrei-
„ an feuchten Kalksteinfelsen dunkelbraune, bis schwarzbraune Uber-
ze bildend. Fáden mehr oder weniger reichlich verzweigt, gekrůmmt,
- ers dicht verflochten, mit den Scheiden 6 bis 9 (seltener bis 12) u
sit; Astchen etwas dinner, als die Hauptfáden, einzeln, oder zu
ei neben einander, unter einer, oder zwischen zwei Heterocysten ent-
ingend, meist aufrecht abstehend. Scheiden eng anliegend, diinn,
js an álteren Fáden etwas verdickt, gelb bis goldgelb gefárbt, sel-
ter fast farblos. Die Hauptfáden und Ástchen sind čfters undeutlich
»liedert; veget. Zellen 4 bis 6 u breit, '/,„ bis 1 m so lang, mit
1) Vergl. meine Abhandlung in der Hedwigia, 1888, Heft 5 u. 6.
2) Wird von diesem Standorte in der Flora, austro-hungarica des H. Hof-
hes R. v. Kerner, in den Algae exsice. aguae dulcis ete. der H. Prof. Dr.
ittrock's und Dr. Nordstedťs und in der Phycotheca universalis der H.
, Hauck's und Richter's zur Austheilung gelangen.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 7
98 Anton Hansgirg
gekórntem, schmutzig blaugrůn oder olivengelb gefárbten Inhalte.
Heterocysten einzeln, oder zu 2 neben einander, viereckig, subgua-
dratisch, oder lánglich blos am Ende der Zweige abgerundet, fast so
dick wie die veget. Zellen, “/„ bis 1",mal so lang als breit, mit blass
gelb gefárbtem Inhalte.
Auf feuchten Kalksteinfelsen an der Prag-Duxer Bahn bei Nová
Ves náchst St. Procop im Mai von mir gesamelt.
Lyngbya rupicola Hansg. nob. nov. var. phormidioides nob. Fáden,
mit deutlichen, farblosen, eng anliegenden Scheiden, mit diesen 6
bis 9 u breit; nov. var. čenučor nob. Fáden blos 3 bis 4 u dick,
nackt, seltener mit undeutlichen, hyalinen Gallertscheiden, an einem
Ende oft leicht hakenfórmig gekrůmmt mit abgerundeten Endzellen,
sonst wie bei der typischen Form.)
Kommt auf feuchten Felsen, meist an Kalksteinfelsen bei Hlubo-
čep und St. Prokop náchst Prag vor, var. tenuior auch an Felsen bei
Bele náchst Roztok.
Lyngbya migrovaginata nob. Hanse. nov. var. mwerocoleformis
nob. Fáden zu 2 bis 10, seltener mehrere microcoleusartieg zu 4 bis
10 (seltener mehr) u dicken Bindeln vereinigt, sonst wie die typische
Form. *)
Kommt auf feuchten silurischen Felsen bei St. Prokop náchst
Prag vor.
Aphanothece subachroa nov. sp. Lager schleimig-gallertie, form-
los, klein. Veget. Zellen meist nur 1 u dick, 2 bis 3mal so lang,
mit sehr blass blaugrůnem, fast farblosem Inhalte und ziemlich weiten,
gelb bis bráunlichgelb gefárbten, leicht zerfliessenden Gallerthůllen,
einzeln oder zu zwei hinter einander, ofters haufenweise im Gallert-
lager anderer Warmhausalgen zerstreut.
Auf feuchten Hólzern, so an einem holzernen Wassergefásse im
Warmhause des k. k. botan. Gartens am Smichov.
Merismopedium glaucum (Ehrb.). Nág. nov. var. fontinale nob.
Zellen blos 25 bis 3 u breit, mit lebhaft blaugrůnem, grobgekórntem
Inhalte, :n 8- bis G64zelligen, seltener mehrzelligen Familien dicht
neben einander, in farbloser gemeinsamer Gallerte gelagert. Aus
32 Zellen bestehende Familien sind etwa 10 u breit und 15 w lang,
64zellige Familien etwa 20 u im Durchm.
!) Welche in diesen Sitzungsberichten, 1890, p. 16 beschrieben ist.
2) Welche in meiner Abhandlung in der Osterr. botan. Zeitschrift 1886>
Nr. 4 beschrieben wurde.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 99
Kommt am schlammigen Grunde in Felsenguellen und Felsen-
brunnen vor, einen schleimigen, blaugrůnen Úberzug bildend; bisher
blos béi St. Prokop náchst Prag und in einer Felsenschlucht unter-
halb Koda náchst Karlstein, dann bei Mittelerund in der bóhm.
Schweiz vom Verfasser gesammelt.
Aphanocapsa anodontae nov. sp. Lager klein, formlos, gallertig,
wenig schlůpferig. Zellen kugelie oder fast elliptisch, 1 bis 15 u
breit, einzeln, zu 2 oder mehreren genáhert, kleine, meist 10 bis 30,
seltener mehr u breite Zellhanfen bildend, mit blaugrůnem Inhalte,
in farblosem Gallertlager dicht gedrángt.
An der Oberfláche von alten Anodonta-Schalen, mit Trentepohlia
de Baryana und Pleurocapsa concharum gesellig, so bei Ounětic
náchst Roztok!
IV. Beltráge zur Kenntniss der Siisswasseralgenflora von Kárnthen,
Krain, Istrien und Dalmatien.
Was die Algenflora Kárnthens, Krains, Istriens und Dalmatiens
betrifft, so ist hier zunáchst zu bemerken, dass sie bisher im ganzen
nur wenie erforscht worden ist und dass die Flora der Sisswasser-
algen der osterreichischen Kůstenlánder zur Zeit viel weniger durch-
forscht wurde, als die der Meeresalgen.
Bekanntlich sind bisher in den oben genannten Lándern der
ústerreichischen Monarchie Sůsswasseralecen blos von einigen álteren
Botanikern *) und in neuerer Zeit, so viel mir bekannt, blos von Dr.
Hauck in Triest gesammelt worden, so dass die meisten im nach-
folcenden Verzeichnisse angefůhrten Arten fůr das oben erwáhnte Ge-
biet neu sind.
Da auch der Verf., welcher in den vorher genannten Lándern
("Zweimal im Monate Juli und August, einmal im April Algen sammelte
und bisher nur einen Theil jener Lánder in algologischer Hinsicht
náher kennen lernte, eine systematische Bearbeitung der Algenflora
des osterreichisch-ungarischen Litorales und der angrenzenden Lánder
in Form eines Prodromus noch fůr verfrůht hált, so erlaubt er sich
hier einige Resultate seiner bisherigen algologischen' Forschungen,
in Form eines úbersichtlichen Arten-Verzeichnisses mitzutheilen.
1) Siehe Kůtzine's und Rabenhorsts algologische Werke, dann Frau-
enfelďs „Reise an der Kůste Dalmatiens“, 1854 und „Die Algen der dalmati-
schen Kůste“, 1855.
l
7*
100 : Anton Hansgirg
Wiáhrend seines etwa dreiwochentlichen Aufenthaltes im J. 1886
und seiner mehrwóchentlichen Durchforschungsreise im J. 1889 hat
der Verfasser in Istrien, Gradisca und Dalmatien Sůsswasseralgen in
der Umgebung von Abbazia, Buccari, zwischen Capo d' Istria und
Zaule bei Clanz, Clissa, Castell Vecchio, Dignano, Divacca, Fasana
náchst Pola, Fasano náchst Pirano, Fiume, Galesano, Herpelje, Isola,
Knin, Ležeče, Lupogslava, am Lussin, bei Malinsca, Miramare, Mont-
falcone, Orsera, Parenzo, Pirano, Pisino, Pola, Rovigno; Šalona, Scar-
dona, Sebenico, Spalato, Strogniano náchst Pirano in der Umgecend
von Triest (insb. be1 Grignano, Barcola, bei Borst, Draga u. a.), ebenso
in der Umgebung von Volosca und Zara an mehreren Štellen ge-
sammelt.
Was den relativen Reichthum der oben genannten ósterreichisehen
Sůdlánder an Algen anbelangt, so měge hier blos erwáhnt werden,
dass in Istrien und Dalmatien die in stehenden Gewássern (Siimpfen,
Teichen etc.) lebenden Sisswasseralgen verháltnissmássie seltener ver-
breitet sind, als in Krain und Kárnten und dass auch die meist aus
Kalksteinfelsen bestehenden Gebirge der beiden osterreichischen Kůsten-
lánder bei ihrem nicht sehr bedeutenden Wasserreichthum im ganzen
nicht úbermássig reich an in Berebáchen, Flůssen, Auellen ete. ver-
breiteten Sůsswasseralgen sind. Das gilt insbesondere von jenen Ge-
bieten Istriens und Dalmatiens, in welchen sich im Hochsommer wegen
der Trockenheit der dreien Sommermonate der Mangel an sůssem
Wasser ófters recht fůhlbar macht.
In solchen Gebieten sind Sisswasseralgen fast ausschliesslich
in Flůssen und Báchen, wo solche verhanden sind und im Sommer
nicht ganz versiegen, vorzufinden.
Da aber die Anzahl und Máchtigkeit der stetigen oberirdischen
Wásser in den Kůstengebirgen Dalmatiens und Istriens im Verhalt-
nisse zur Grósse des Gebietes sehr klein ist, und seltenere Algen
in den zahlreichen Regenbáchlein und den im Sommer versiegenden
Báchen nicht vorkommen, so findet der Algologe blos in jenen Ge-
genden des ósterreichisch-ungarischen Litorales und in Dalmatien
eine reichlichere Ausbeute an Sůsswasseralgen, in welchen eine gróssere
Menge von stetigen, frischen Sůsswasserguellen und Auellbáchlein vor-
kommt, so z. B. in der Umsebung von Triest, Fiume, Pirano, Pisino,
Ika ete. in Istrien, bei Clissa, Castell Vecchio, Scardona, Knin u. s. w.
in Dalmatien.
Wáhrend also in Istrien und Dalmatien von Sůsswasseralgen-
Formationen meist nur die Formation der Bergalgen und zwar der
Physiologische und algologische Mittheilungen. 101
an Kalkstein u. a. Felsen verbreiteten, wármere Lage liebenden Algen,
sowie die Formation der crenophilen Algen entwickelt ist, die limo-
philen, stagno- und sphagnophilen Algen aber viel seltener, als in
Mitteleuropa, oder schon in Krain, Sůdsteiermark und Kárnthen ver-
breitet sind, so dass der blos Siisswasseralgen sammelnde Botaniker
in vielen Gegenden Istriens und Dalmatiens, insbesondere in den
Sommermonaten, umsonst nach selteneren Algen suchen kann und
sich so zu sagen mit Brosamen begnůgen muss, wird der zusleich
auch Meeresalgen sammelnde Algologe durch die so reich entwickelte
Algenflora des adriatischen Meeres, an den Kůsten und Inseln des
Litorales und Dalmatiens zu jeder Jahreszeit fůr seine Můhe reich-
lich belohnt.
Wie in Istrien, Gradiska und Dalmatien, so hat der Verf. auch
in Krain und Kárnthen blos einzelne zerstreu Striche in algologischer
Beziehung náher durchforscht (so ist insbes. die Umgebung von Lai-
bach, Klagenfurt, Villach und Friesach genauer durchsucht worden),
an anderen Stellen wurden jedoch nur fůchtig Algen gesammelt (so
bei Bischoflaak, Draga und Brunndorf náchst Laibach, Feldkirchen,
Franzdorf, Gurlitsch am Wórther-See, Kaltenbrunn und Rudnik náchst
Laibach, Krainbure, Lees, Maria-Saal, am Ossiacher-See, bei Predassel
náchst Krainbure, Podnart-Kropp, Pontebba, Ratschach, Seebach,
Stephansdorf náchst Laibach, Tarvis, St. Veit an der Glan, Veldes,
Weissenfels, Zwischenwássern, Zollfeld u. a.), so dass also die Erfor-
schung der Algenflora Krains und Kárnthens nicht minder als der
Sůsswasseralgenflora von Istrien und Dalmatien, zur Zeit noch sehr
grosse Lůicken aufweist,
In der nachfolgenden Aufzáhlune, in welcher keine neuen Arten,
blos einige wenige neue Formen (Varietáten) beschrieben werden "),
wurde dieselbe Reihenfolge und Nomenklatur beibehalten, welcher
-sich der Verf. in seinem „Prodromus der Algenflora von Bóohmen“ *)
bediente.
I. Klasse Florideen.
Lemanea jluviatilis (L.) Ag. (Sacheria fuviatilis Sirod). Am Kal-
tenbrunner Wasserfall und bei Brunndorf náchst Laibach reichlich,
1) Hine gróssere Anzahl neuer Algen aus Istrien, Dalmatien etc. hat der
Verf. in diesen Sitzungsberichten vom 10. Jan. 1890 beschrieben. ©
2) Im Archiv fůr die naturwissen. Durchforschung Bohmens, Band V. und
VI., 1885—1890.
$
102 Anton Hansgirg
im Flusse unterhalb Ležeče náchst Divacca, am Wasserfall der Kerka
náchst Knin in Dalmatien.
Batrachospermum momiliforme (L.) Roth. In einem offenen
Brunnen an der Strasse zwischen Isola und Pirano, am Kerka Wasser-
fall náchst Knin. |
Chantransia chalybea Fries. Bei Friesach mehrfach, Maria-Saal,
Klagenfurt, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, St. Andrá náchst Vil-
lach, Brunndorf und Veldes mehrfach, Tarvis, Weissenfels, Podnart
„háufig, bei Krainburg nicht selten (auch bei Predassel), bei Bischof-
laak auch var. Leibleinit (Ktz.) -Rbh., Zwischenwássern, Franzdorf, in
der Umgebung von Laibach mehrfach, in der Reka unterhalb Ležeče
náchst Divacca, bei Strogniano náchst Pirano, bei Borst náchst Triest,
in Báchen zwischen Capo d Istria und Zaule mehrfach, ofters von
CaCO, stark incrustirt und krustenartige Úberzůge an Steinen ete. ©
bildend, bei Lupoglava, Pisino, Montfalcone, Clanz náchst Herpelje, |
bei Castell Vecchio und Clissa náchst Spalato mehrfach, in Spalato
selbst.
Ch. violacea Ktz. Bei Bischoflaak, am Kaltbrunner Wasserfall
náchst Laibach reichlich, am Kerkawasserfall náchst Knin in Dal-
matien. *)
Bangia atropurpurea (Dillw.) Aa. An Můhlrádern einer kleinen ©
Můhle bei Zwischenwássern sehr reichlich, ebenso am Kaltenbrunner ©
Wasserfall náchst Laibach in einer Fórm der Fáden violett bis roth-
braun gefárbt, die Zellen an jungen, aus einer Zellreihe bestehénden
Fáden 15 bis 30 u breit, '„ bis "/„mal so lang waren.
Hildenbrandia vivulavis (Liebm.) J. Ag. In einem Báchlein bei
St. Veit an der Glan, in kleinen Báchen bei Podnart mehrfach, am |
Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach.
II. Klasse Phaeophyceen.
Hydrurus foetidus (Vill.) Krch. Am Kerkawasserfall bei Knin |
in Dalmatien spárlich. |
Phaeodermantium vivulare Hansg. In einem Bache bei Podnart |
in Krain an im Wasser untersetauchten Kalksteinen. |
1) Chantransia incrustans und andere, von mir in diesen Sitzungsberichten
vom 10. Januar 1. J. beschriebene neue Algen, werden selbstverstándlich in diesem
Verzeichnisse nicht angefůhrt. — Chantransia amethystea Ktz., welche Sirodot
fůr den Vorkeim der Lemanea hált, habe ich bei Kaltenbrunn und Brunndorť
náchst Laibach, und bei Bischoflaak gesammelt.
i
Physiologische und algolosgische Mittheilungen. 103
Lithoderma fluviatile Aresch. b) fontanum (Flah.) Hanse. Bei
Podnart um am Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach.)
III. Klasse Chlorophyceen.
Coleochaete pulvinata A. Br. Im Veldeser-, Ossiacher- und
Wůrther-See an Wasserpflanzen (auch an Steinen) reichlich, meist
var. mčnor Pringsh.
C. orbicularis Prinesh. Bei Maria-Saal, im Wórther-, Ossiacher-
und Veldeser-See, im See hinter Predassel náchst Krainbure, in Sům-
plen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, im Laibacher Moore
mehrfach, in Tůmpeln bei Fasano uo Pirano, im Lago di Marzo
náchst Pola.
C. úrregularis Pringsh. Bei Brunndorf, Podnart, im Ossiacher
und Veldeser-See, ebenso im See hinter Predassel náchst Krainburg.
Aphanochaete globosa Nordst. Im Lago di Bucagnazzo náchst
Zara, in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, im See
hinter Predassel.
Oedogontum Vaucherii (LeCl.) A. Br. Bei Friesach, im Laibacher
Moore, in Siimpfen bei Montfalcone, im Lago San Danielo bei Pola.
Oe. undulatum (Bréb.) A. Br. Im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Oe. sexangulare Oleve. Bei Parenzo in Istrien.
Oe. Braunit Ktz. Bei Isola náchst Pirano.
Oe. Boristanum (Le Clerc) Wittr. Im Lago di Bucagnazzo
náchst Zara, bei Salona, in Tůmpeln bei Fasano náchst Pirano, bei
Montfalcone, im Laibacher Moore mehrfach, zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern, bei Predassel náchst Krainbure, Podnart, in Súmpfen
am Veldeser-See, Wórther-See, bei St. Martin náchst Klagenfurt,
Maria-Saal.
Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Kaltenbrunn náchst Laibach und an
der Militárschwimmschule in Laibach, in der Reka unterhalb Ležeče
náchst Divacca.
Oe. rufescens Wittr. var. saxatile Hansg. An feuchten Felsen
am Wěórther-See zwischen Gurlitsch und Klagenfurt, bei Friesach,
Brunndorf, Veldes mehrfach, Krainburg, Podnart, Bischoflaak, Zwischen-
o
1) Braune Monaden (Chrysomonas flavicans Stein u. a.) habe ich in Lago
di Bucagnazzo náchst Zara, bei Montfalcone, Capo d Istria (auch in Salinen, dann
in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, hinter Predassel náchst
Krainburg und bei St. Martin náchst Klagenfurt gesammelt.
104 -Anton Hansgirg
wásser, Franzdorf, Clanz náchst Herpelje mehrfach, Pirano (insb. an
Felsen hinter St. Bernardino und bei Strogniano), zwischen Capo
d' Istria und Mugcia, bei Scardona (am Kerkawasserfalle), Castell
Vecchio, Clissa náchst Spalato.
Oe. Pringshečmiů Oram. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Martin
und Gurlitsch náchst Klagenfurt, in Sůmpfen am Veldeser- und
Wórther-See, bei Villach mehrfach (auch am Ossiacher- und St. Leon-
harder-See), bei St. Veit an der Glan, Zwischenwássern, Brunndort
mehrfach, Podnart, im Laibacher Moore háufig (auch bei Rudník),
hinter Predassel náchst Krainburg, bei Triest, Draga, Montfalcone,
zwischen Zaule und Capo d Istria, bei Lupoglava, Fasano náchst
Pirano, zwischen Parenzo und Orsera, bei Parenzo selbst, in Fontana
di Gusano náchst Dignano, im Lago Št. Danielo náchst Pola, im Lago
di Bucagnazzo náchst Zara, bei Salona.
Oe. eryptoporum Wittr. var. vulgare Wittr. In einem Tiůmpel
bei Fasano náchst Pirano, bei Montfalcone, im St. Leonharder-See
náchst Villach.
Oe. fonticola A. Br. bei Friesach, Maria-Saal, bei Kaltenbrunn
und Stephansdorf náchst Laibach, Franzdorf, Bischofaak, Zwischen-
wásser, Podnart-Kropp mehrfach, Brunndorf und Veldes mehrfach,
Lees, St. Andrá, Gurlitsch und St. Martin náchst Klagenfurt, Feld-
kirchen, St. Veit an der Glan, in Triest, bei Miramar, Barcola, Grig-
nano, Borst, Nasire náchst Triest, Draga, Herpelje, Clanz, Lupoglava,
Montfalcone, zwischen Capo d'Istria und Zaule mehrfach, bei Capo
dW'Istria, Ležeče náchst Divacca, Isola, Pirano, Fasano náchst Pirano,
Parenzo, Dignano, Pola, Fiume, Pisino, Balona, Spalato, Clissa mehr-
fach, Castell. Vecchio mehrfach.
Oe. giganteum Ktz. Bei St. Martin náchst Klagenfurt, Krain-
burg, Veldes, im Laibacher Moore mehrfach, (bei Rudnik, vor Brunn-
dorf, bei Karolinengrund ete.) bei Parenzo in Istrien.
Oe. Magnus Wittr. In Siimpfen am Veldeser-See, bei Fasano
náchst Pirano, im Lago St. Danielo náchst Pola, bei Salona.
Oe. tenuissímum Hansg. Bei St. Martin náchst Klagenfurt, Št.
Veit an der Glan, Maria-Saal, im St. Leonharder-See náchst Villach,
in Sůmpfen am Veldeser-See bei Brunndorf, Podnart, hinter Predassel
náchst Krainbure, in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischen-
wássern, im Laibacher Moore mehrfach (insb. bei Rudnik), bei Dignano
náchst Pola, Lago di Bucagnazzo náchst Zava.')
!) Hine nicht fructitficirende Oe.-Art, deren Zellen 12 bis 15 u breit, 1 bis
2!/,„mal lang waren und deren Fáden gelbgrůne WFlocken bildeten, fand ich in
Physiologische und algologische Mittheilungen. 105
Bulbochaete setigera (Roth) Ag. Bei Maria-Saal, in Siimpfen am
Veldeser-Šee, bei Bischoflaak und Krainburg.
B. pygmaea Pringsh. Bei Maria-Saal, im Wórther-, St. Leon-
harder- und Veldeser-See, bei Fasano náchst Pirano, im Lago di Bu-
cagnazzo náchst Zara.
B. elatior Pringsh. Bei St. Martin náchst Klagenfurt, in Sůmpfen
am Weldeser-See und bei Predassel náchst Krainbure, bei Franz-
dorf, im Lago St. Danielo náchst Pola, im Lago die Bucagnazzo
- náchst Zara.
B. retangularis Wittr. In Siimpfen bei Rudnik náchst Laibach,
bei Predassel náchst Krainburg, zwischen Bischoflaak und Zwischen-
wássern.
Cylindrocapsa geminella Wolle. Bei Zwischenwássern in Krain;
var. minor Hansg. in Sůmpfen bei Montfalcone, im Laibacher Moore
mehrfach (insb. bei Karolinengrund und vor Brunndorf),
Prasiola erispa (Lightf.) Menegh. In unvolistándig entwickelten
- Exemplaren mit Schizogonium Boryanum Ktz. gesellig bei Bischoflaak
in Krain.
Protoderma viride Ktz. Bei Friesach, Klagenfurt, St. Veit an
der Glan, Veldes, Krainburg, Zwischenwássern, Bischoflaak, Kalten-
- brunn, Laibach, Capo d' Istria, zwischen Muggia und Capo d' Istria,
bei Borst náchst Triest, Montfalcone, Pirano, Pola, Abbazia, Lussin
piccolo, Zara, Salona, Spalato, Clissa, Castell Vecchio. Auch an
Schalen von Sůsswasserschnecken am Kerkawasserfall bei Scardona
und bei Montfalcone, in einer Form, deren Zellen meist 6 u breit
und fast ebenso lang waren.
Schizomeris Leibletmii Ktz. Im Laibacher Moore in einem Was-
sergraben vor Brunndorf náchst Laibach.
Schizogontum Boryanum Ktz. Bei Bischoflaak und Klagenfurt
k mit Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. gesellig.
Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. Bei Laibach im Stadtparke
vor dem Tivolischloss, bei St. Veit an der Glan, Klagenfurt, Krain-
burg, Bischoflaak; in Istrien und Dalmatien wie es scheint sehr
selten oder cánzlich fehlend.
H. murale (Lyngb.) Ktz. (Ulothrix radicans Ktz.) Bei Rudnik
náchst Laibach auch mit Úbergángen in einen pleurococeus-artigen
einzelligen Zustand.
Guellen bei Lupoglava in Istrien, dann bei Castell Vecchio und Clissa náchst Spa-
lato. Eine andere Oe.-Art, deren Zellen an sterilen Fáden 12 bis 24 u breit und
4 bis 6mal so lang, die Fáden durch CaCO, mehr weniger inkrustirt waren, fand
ich in Bergbáchen bei Pisino und bei Clissa náchst Spalato.
106 © Anton Hansgirg
Hormiseta zonata (Web. et Mohr) Aresch. [Ulothrix zonata (Web.
et M.) Ktz. incl. Ulothrix tenuis Ktz.)| Bei Friesach, Maria-Saal;
Feldkirchen, St. Veit an der Glan, Villach, Brunndorf, Veldes, Pod-
nart-Kropp, Krainburg mehrfach [meist var. rigidula (Ktz.) Hanse.
(Ulothrix rigidula Ktz.)|, Pischoflaak, Zwischenwásser, in Wasser-
gráben ete., im Laibacher Moore auch var. varians (Ktz.) Rbh., am
Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach massenhaft in einer Form,
deren Zellen 18 bis 20 u breit und '„ bis 1mal so lang waren, da-
selbst auch var. valida (Nág.) Rbh.
H. fiaccida (Ktz.) Lagerh. (Ulothrix flaccida Ktz., incl. Ú. varia ©
Ktz.) In der typischen Form und als var. varia (Ktz.) nob. (Ulothrix
varia Ktz.) auch var. mínor Hansg.: bei Friesach, St. Veit an der
Glan, Feldkirchen, St. Martin náchst Klagenfurt und Villach mehr-
fach, Veldes, Brunndorf, Stephansdorf, Rudnik und Karolinengrund ©
náchst Laibach, Franzdorf, Bischoflaak, in der Umgebung von Krain- |
burg mehrfach. In der typischen Form und var. nitens (Menegh.) |
Hansg. in Triest, Fiume und Rovigno. Var. caldaria (Ktz.) Hansg. ©
in Warmháusern in Perotti's und Maron's Garten in Triest. Bei |
Veldes mehrfach, Lees, Seebach, Podnart-Kropp, Villach auch var. ©
minor Hansg., Weissenfels, Tarvis, Pontebba, Krainburg, Zwischen- ©
wásser, Kaltenbrunn, in Laibach, bei Capo d' Istria und an der Strasse |
zwischen Capo d' Istria und Zaule mehrfach, bei Pisino, Rovigno, ©
Abbazia, Borst náchst Triest, Montfaleone, Pirano auch var. měnor |
Hansg., Fasano, Parenzo, Dignano, Galesano, Pola, Fasana, Malinsca, |
Cherso, Lussin piceolo, Šebenico, Spalato, Castell Vecchio. |
H. subtilis (Ktz.) Hanse. et De Toni. Bei Friesach, Maria-Saal, |
St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Villach mehrfach., Veldes, Brunn- |
dorf, Laibach auch var. tenerréma (Ktz.) Krch., Kaltenbrunn, Franz- ©
dorf, Bischoflaak, Podnart-Kropp, Tarvis, Weissenfels, Miramar, Grig- |
nano-Borst und Nasirc náchst Triest, Draga, Pisino, Lupoglava, Pi- |
rano in Sůmpfen bei Feso, var. čenerréma auch in einem Brunnen an |
der Strasse zwischen Isola und Pirano, zwischen Capo d' Istria und |
Zaule mehrfach, bei Pola im Lago St. Danielo, in Fontana di Gusano
náchst Dignano, bei Zara, Salona, Castell Vecchio und Scardona ©
(auch var. čenerréma), bei Clissa, Spalato; var, sudťilisstma Rbh. bei
Pirano und bei Rudnik náchst Laibach.
Uronema comfervicolum Lagerh. Im Lago St. Danielo náchst
Pola an Oedogonien, in Sůmpfen bei Salona an Cladophora fracta.
Stigeoclonium tenue (Ag.) Rbh. Bei Friesach, Maria-Baal, am
Wórther-See bei Klagenfurt, bei St. Veit an der Glan, Feldkirchen,
Physiologische und algologische Mittheilungen. 107
St. Martin und St. Leonhard náchst Villach, in der Umeebung von
Laibach mehrfach, bei Podnart-Kropp, Krainburg, Zwischenwássern,
Bischoflaak, Veldes, Franzdorf, Laibach mehrfach (vor Karolinen-
grund, bei Brunndorf, Kaltenbrunn), bei Weissenfels und Tarvis, in
der Umgebung von Triest, (auch in Triest z. B. in Maron's Garten),
zwischen Barcola und Miramar, bei Borst und Draga, zwischen Capo
d Istria und Muggia, bei Montfalcone, Lupoglava, Pisino, Pirano
mehrfach (z. B. bei Fasano, Štrogniano und Feso), Dignano (in Fon-
tana di Gusano), bei Pola mehrfach; Sebenico, Spalato, Clissa; var.
Lubricum (Dillw.) Rbh. bei Zara, Dignano und Triest.
S. falklandicum Ktz. var. longeurticulatum Hansg. Bei Lupogelava
in Istrien.
©. setigerum Ktz. In einem Sumpfe hinter Fort St. Danielo
náchst Pola.
Herposteiron confervicolum Nág. [incl. Herposteiron repens (A.
Br.) Wittr.| In Sůmpfen bei Maria-Saal, St. Martin náchst Klagen-
furt, vor Brunndorf náchst Laibach, im Laibacher Moore meist an
Oedogonien, bei Podnart, am Veldeser-See, bei Fasano náchst Pirano
an Cladophora fracta, zwischen Isola und Pirano an Cladophoren, bei
Scardona.
H. polychaete Hansg. In Fontana di Gusano bei Dignano an
Oedogonien.
Chaetonema irregulare Nowakow. Im Gallertlager des Batrachos-
permum moniliforme, welches ich in einem offenen Brunnen an der
Strasse zwischen Isola und Pirano gesammelt habe reichlich.
Chaetophora pistformis (Roth) Ag. Bei Maria-Saal, Nasire náchst
Triest, in einem Brunnen an der Strasse zwischen Isola und Pirano,
in einer Auelle bei Strogniano náchst Pirano, bei Lupoglava in Istrien.
Ch. elegans (Roth) Ag. In Sůmpfen bei Montfalcone, bei eso
- und Fasano náchst Pirano, zwischen Parenzo und Orsera, bei Pod-
nart, Predassel náchst Krainburg, in Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Im Laibacher Moore vor Brunndorf und bei Karolinengrund reichlich,
im Wórther-See, bei Maria-Saal mehrfach, bei Friesach in den Schanz-
gráben und in Simpfen an der Staatsbahn náchst Hirt auch var. bongi-
pila (Ktz.) Hanse. |
Ch. tubereulosa (Roth) Ao. In Sůmpfen bei St. Veit an der Glan,
am Veldeser-See, bei Montfalcone, zwischen Capo d Istria und Zaule,
Ch. cornu damae (Roth) Ag. Im Worther-See bei Klagenfurt,
im Veldeser-See reichlich auch var. crystallophora Ktz., in kleinen
Sůmpfen bei Fasano náchst Pirano stellenweise massenhaft.
108 - Anton Hansgirg
Draparnaudia plumosa (Vauch.) Ag. Bei Maria-Saal und bei
Nasirc náchst Triest.
Conferva tenerrima Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Feldkirchen,
St. Veit an der Glan, Klagenfurt, Villach, Veldes, Laibach mehrfach
(insb. bei Rudnik, Brunndorf und Kaltenbrunn), bei Podnart, Franz-
dorf, Fasano náchst Pirano, Montfalcone, Lupoglava, Scardona, Zara;
var. vhypophila (Ktz.) Hanse. Bei Friesach, Klagenfurt, Feldkirchen,
Villach, Brunndorf, Veldes, Pola, Dignano, zwischen Parenzo und
Orsera, in Sůmpfen bei Pirano mehrfach (so bei Feso, Strogniano
etc.), bei Borst und Draga náchst Triest, Castell Vecchio, Spalato ;
in einer Form, deren veget. Zellen 6 bis 8 u breit und blos 1 bis
1'/,mal so lang (subguadratisch), mit důnner Membran und vier
scheibenfórmigen intensiv egrůnen Chlorophoren versehen waren bei
Pirano in Istrien.
C. bombycina (Ag.) Wille. Bei Friesach und St. Veit an der
Glan in typischer Form und var. mnor Wille, bei Gurlitsch und St.
Martin náchst Klagenfurt, Brunndorf, Rudnik ete. náchst Laibach
auch var. elongata Rbh., Bischoflaak, Zwischenwássern, Podnart,
zwischen Zaule und Capo d Istria, bei Montfalcone, Scardona.
C. salina (Ktz.) Rbh. In Salinen bei Strogniano náchst Pirano
reichlich.
Mierospora floccosa (Vauch.) Thr. Bei Gurlitsch náchst Klagen-
furt, St. Veit an der Glan, Laibach mehrfach (Brunndorf, Kalten-
brunn etc.), Podnart, zwischen Zaule und Capo d' Istria, bei Fanánn
Lupoglava in Istrien.
M. amoena (Ktz.) Rbh. Bei St. Martin náchst Villach, Velde
Brunndorf náchst Laibach; var. čenučor Hanse. am Kallonhuu
Wasserfall náchst Laibach nao bei Zwischenwássern, Montale
zwischen Isola und Pirano.
Rluzoclonum hteroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Brunndorf náchst
Laibach, Podnart, Tarvis, Weissenfels, Fasano und vor Isola náchst
Parino, Montfalcone, zwischen Miramar und Barcola náchst Triest;
var. lacustre (Ktz.) Hanse. (R. lacustre Ktz.) In Schanzgráben bei
Friesach, Fasano náchst Pirano.
R. fontinale Ktz. Bei Montfalcone.
Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Friesach, St. Veit an der
Plan, Gurlitsch náchst Klagenfurt auch var. gossypina (Ktz.) Rbh.,
welche auch im Laibacher Moore háufig vorkommt, Brunndorf, Villach,
Montfalcone, in Sůmpfen zwischen Zaule und Capo d Istria, bei Fa-
sano náchst Pirano, Salona mehrfach.
Physiologische und algologische Mittheilungen, 109
C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Friesach mehrfach, Maria-Saal, St,
Veit an der Glan, Feldkirchen, Brunndorf náchst Laibach, Villach,
Podnart, Montfalcone, in Triest im Maron's Garten.
C. glomerata (L.) Ktz. Bei Friesach und Villach mehrfach,
Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Tarvis, Weissenfels,
Pontebba, Brunndorf mehrfach, Kaltenbrunn ete. náchst Laibach,
Franzdorf, Bischoflaak, Krainburg mehrfach, Podnart-Kropp háufig,
Veldes, zwischen Barcola und Miramar, bei Borst, Grignano etc.
náchst Triest, Draca, Clanz, Herpelje, Montfalcone, zwischen Capo
d Istria und Mugcia mehrfach, Lupoglava, Pisino, unterhalb Ležeče
náchst Divacca, bei Scardona am Kerkawasserfall ete., ebenso bei
Knin, Salona, Spalato, bei Castell Vecchio und Clissa mehrfach.
C. declmata Ktz. Bei Veldes, Podnart-Kropp, Krainburg, Bi-
schoflaak, Franzdorf, am Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach,
zwischen Miramar und Barcola mehrfach, bei Grignano, Draca, Clanz,
Herpelje, zwischen Zaule und Capo d' Istria, bei Pisino, unterhalb
Ležeče náchst Divacca, bei St. Bernardino und vor Isola náchst Pi-
rano, Castell Vecchio, Spalato, Clissa.
C. sudetica Ktz. Auf feuchten Felsen zwischen Miramar und
Barcola, am Veldeser-See.
C. muscoides Menech. Bei Fasano náchst Pirano in Istrien.
Trentepohlia aurea (L.) Mart. In Krain bei Kaltenbrunn und
Brunndorf náchst Laibach mehrfach, Franzdorf, Zwischenwássern und
Bischoflaak reichlich, Podnart, Kropp, Lees-Veldes, Krainburg, Pon-
tebba, Tarvis, Weissenfels, Ratschach, in Weingárten bei Pirano, dann
bei Feso und Strogniano, Pisino in Istrien, am Kerkawasserfall bei
Scardona; bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an der Glan
und Feldkirchen nicht selten.
T. abietina (Flot.) Wille. An Abies pectinata bei Friesach und
„ Feldkirchen.
| T. lagenifera (Hild.) Wille. In Perottis Warmháusern in Triest.
In der freien Natur in einer Form, deren Zellen 3 bis 6 selten bis
9 w breit und meist 1 bis 2mal so lang durch Haematochrom rothlich-
helb gefárbt, die Fáden kurz und spárlich verzweict waren an der
Rinde von Olea europaea bei Feso und Fasano náchst Pirano, auch
an anderen Báumen bei Pola, Parenzo und Spalato.
T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal, am
Wórther-See ete. bei Klagenfurt nicht selten, bel St. Veit an der
Glan, Feldkirchen, Villach mehrfach, Lees-Veldes, Laibach, Kalten-
brunn, Brunndorf, Zwischenwássern, Bischoflaak, Podnart-Kropp und
f
110 . Anton Hansgirg
Krainburg mehrfach, Tarvis, Weissenfels, Triest, zwischen Draga und
Herpelje, Montfalcone, Divacca, Parenzo, Orsera, Pisino, im Kaiser-
wald bei Pola nicht háufig.
T. de Baryana (Rbh.) Wille (Gongrosira de Baryana Rbh.) Bei
Maria-Saal, St. Veit an der Glan meist an Paludina-Schalen, im Lai-
bacher More háufig bei Karolinengrund ete., auch bei Brunndorf, in
einem See hinter Predassel náchst Krainburg, in Sůmpfen bei Mont-
falcone.
Micerothamnion Kiitzingianum Nág. In Sůmpfen zwischen Friesach
und Hirt. Fehlt in Istrien und Dalmatien.
Chlorotylium cataractarum Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Feld-
kirchen, St. Martin náchst Villach, Lees-Veldes, Brunndorf náchst
Laibach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainburg, Podnart-Kropp und
Franzdorf mehrfach, nnterhalb Ležeče náchst Divacca, zwischen Zaule
und Capo d Istria mehrfach, bei Isola, Štrogniano und Fasano náchst
Pirano, Grignano, Miramar, Barcola und Borst náchst Triest nicht
selten, bei Draga, Clanz náchst Herpelje, Orsera, Parenzo, Pisino,
Salona, Castell Vecchio mehrfach, ebenso am Kerkawasserfall bei Scar-
dona und Knin, bei Clissa náchst Spalato nicht selten.
Vaucheria sessilis (Vauch.) D. C. Bei Friesach, Engelsdorf,
Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Villach mehr-
fach, Laibach nicht selten (incl. bei Karolinenerund, Kaltenbrun,
Brunndorf), Bischoflaak, Zwischenwássern, Franzdorf, Krainburg mehr-
fach, Podnart-Kropp, Veldes, in Warmháusern Perotti's und Maron's
auch var. pachyderma (Walz) Hanse., bei Borst, Miramar, Grigano,
Barcola, Nasirec u. a. Zwischen Capo d' Istria und Zaule, Pirano
mehrfach auch bei Strogniano und Fasano daselbst auch var. repens
(Hass.) Rbh. Zwischen Draga, Herpelje, Clanz, bei Montfalcone, Lu-
poslava, Pisino, Parenzo mehrfach, Orsera, Pola mehrfach auch var.
repens (Hass.) Rbh., bei Salona, Castell Vecchio, Knin, Clissa náchst
Spalato.
V. geminata (Vauch.) Walz. Bei Brunndorf náchst Laibach, Veldes,
Podnart-Kropp.
V. hamata (Vauch.) Walz. In Siůmpfen bei Rudnik náchst Laibach.
V. De Baryana Wor. In einem Báchlein bei Clissa náchst Spa-
lato und bei Borst náchst Triest.
Botrydium granulatum (L.) Rostaf. et Wor. Bei Krainburg und
in Štrassengráben bei Rudnik náchst Laibach mit Protococcus coccoma
Ktz., bei Maria-Saal reichlich. In Istrien und Dalmatien von mir bisher
nicht beobachtet.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 111
Pandorina morum Bory. Im Laibacher Moore mehrfach, bei St.
Martin náchst Klagenfurt, Maria-Saal und Friesach.
Chlamydomonas pulvřsculus (Můll.) Ehrb. Bei Maria-Saal, St.
Martin náchst Klagenfurt, Villach mehrfach, im Laibacher Moore, bei
Predassel náchst Krainbureg, Zwischenwássern, Podnart, Veldes, Franz-
dorf, Divacea, Triest, Fasano náchst Pirano, zwischen Parenzo und
Orsera, Lupoglava, Dignano, bei Pola mehrfach.
Haematococeus lacustris (Girod.) Rostaf. An feuchten Felsen bei
Gurlitsch náchst Klagenfurt: bei Friesach und St. Veit an der Glan,
Krainbure.
Hydrodictyon reticulatum (L.) Lagrh. In Wassergráben des Lai-
bacher Moores stellenweise massenhaft, so insb. bei Karolinengrund
und vor Brunndorf.
Pediastrum integrum Nág. Bei Zwischenwásser, Podnart, Mont-
falcone in einer kleineren Form, deren Zellen blos 12 bis 15 u breit
und fast ebenso lang, 16zellige Familien 60 bis 70, 8zellige 22 bis
30 u breit, die Stacheln der Randzellen etwa 2 u lang waren.
P. Boryanum (Turp.) Menech. Bei Gurlitsch und St. Martin
náchst Klagenfurt auch var. drevicorne A. Br. und var. subuliferum
Ktz., im Veldeser-See, im See hinter Predassel náchst Krainburg, in
DBůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern.
P. duplex Meyen. Im Laibacher Moore mehrfach bei Rudnik
und vor Brunndorf auch var. drachylobum A. Br. und var. clathratum
A. Br. ebenso am Ossiacher-See, am Veldeser-Šee, hinter Predassel
náchst Krainbure, bei Zwischenwássern.
P, tetras (Ehrb.) Ralfs. In Sůmpfen bei Rudnik und Brunndorf
náchst Laibach, am Veldeser-See, bei St. Martin náchst Klagenfurt.
P. forcipatum (Corda). A. Br. Bei Brunndorf und Rudnik náchst
Laibach, in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, im
- See hinter Predassel náchst Krainburg, St. Martin náchst Klagenfurt.
4 Coelastrum mícroporum Nág. Bei Maria-Saal, St. Martin náchst
Klagenfurt, am Ossiacher-See, im Laibacher Moore mehrfach (insb.
-in Sůmpfen vor Rudnik, Brunndorf und Karolinengrund), zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Krainbure im p di Buca-
- gnazzo náchst Zara.
C. camoricum Arch. Im See hinter Predassel náchst Krainbure.
Sorastrum spinulosum Nág. In Sůmpfen zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern, im See hinter Predassel náchst Krainburg.
Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz. Bei Friesach, Zollfeld, Maria-
Saal, St. Martin und Gurlitsch náchst Klagenfurt, im Ossiacher- und
V
112 . Anton Hansgirg
St. Leonharder-See, im Laibacher Moore mehrfach, bei Brunndorf,
zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, Podnart, Krainbure, am
Veldeser-See, bei Fasano náchst Pirano, Nasirc náchst Triest, Mont-
falcone, Pola, Zara mehrfach insb. im Lago die Bucagnazzo, Castell
Vecchio náchst Spalato; var. alťernams (Reinsch.) Hansg. In einem
Bassin des Giardino publico in Zara und bei Brunndorťf náchst Laibach.
S. denticulatus Lagrh. Im Laibacher Moore, insb. in Sůmpfen bei
Rudnik und Karolinengrund, in Sůmpíen an der Staatsbahn zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, hinter Predassel náchst Krainbure,
am Veldeser-See, St. Martin náchst Klagenfurt, Zollfeld, Maria-Saal.
S. guadricauda (Turp.) Bréb. Bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal,
St. Veit an der Glan, St. Martin etc. náchst Klagenfurt, im Ossiacher-
See, im Laibacher Moore nicht selten (insb. bei Rudnik und vor Brumn- ©
dorf), hinter Predassel náchst Krainbure, bei Montfalcone, Nasirc ©
náchst Triest, Fasano náchst Pirano, Pola, Zara.
S. obliguus (Turp.) Ktz. Bei Friesach und am Wórther-See auch
var. děémorphus (Turp.) Rbh., Zollfeld, Maria-Saal, St. Martin náchst
Klagenfurt, im Ossiacher und St. Leonharder-See, im Laibacher Moore
mehrfach, bei Brunndorf, Rudnik, Krainbure, Zwischenwássern und
Bischoflaak, am Veldeser-See, bei Montfalcone, Pirano, Pola, Zara,
Spalato.
Mischococeus confervicola Nág. Im Lago S. Danielo náchst Pola
an Oedocgonien.
Ophtocytium cochleare (Eichw.) A. Br. Im Laibacher Moore auch
var. umbelhifera Rbh., im Lago di Bucagnazzo náchst Zara. ©
O. parvulum (Perty) A. Br. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit
an der Glan, St. Martin ete. náchst Klagenfurt, bei Villach, im Lai- *
bacher Moore nicht selten, in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern, am Veldeser-See, bei Montfalcone, Fasano náchst
Pirano, Zara. ©
Rhaphidium polymorphum Fresen. In Sůmpfen zwischen Friesach ©
nnd Hirt, bei Maria-Saal, St. Martin und Gurlitsch náchst Klagenfurt,
im Laibacher Moore mehrfach, bei Rudnik, Brunndorf, zwischen Bischof-
laak und Zwischenwássern, Franzdorf, Fasano náchst Pirano, Pola, Zara.
R, convolutum (Corda) Rbh. In Sůmpfen bei Gurlitsch náchst |
Klagenfurt und bei Rudnik náchst Laibach.
Tetraedrom trigonum (Nág.) Hanse. (Polyedrium trigonum Nág.)
In Sůmpfen am Veldeser-See; var. znerme Hanse. Im Lago di Bucag-
nazzo náchst Zara, var. tetragonum (Nág.) Rbh. Bei Zwischenwássern
in Krain und Zara in Dalmatien.
V
Physiologische und algologische Mittheilungen. MB
T. vegulare Ktz. (Polyedrium tetraedricum Nág.) In Siimpfen
wischen Bischoflaak und Zwischenwássern, hinter Predassel náchst
rainbure, am Veldeser See.
Characéum obtusum A. Br. Bei Fasano náchst Pirano und Parenzo
1 Istrien.
Ch. subulatum A. Br. Bei Pola auch in einer Form, deren Zellen
bis 5 u breit und 30 bis 45 u lang fast gerade oder leicht ge-
růmmt waren, dann bei Pirano mehrfach; bei Fasano auch in einer
'orm, deren Zellen in der Mitte blos 2 bis 5 u dick, 12 bis 18 u
ing, waren an Vaucherien; in der typischen Form in Sůmpfen bei
[ontfalcone, im Laibacher Moore, bei Brunndorf, Salona an Clade-
hora fracta.
Ch. Nágeli A. Br. Bei Fasano náchst Pirano und in Fontana
1 Gusano náchst Dignano in Istrien.
Ch. longipes Rbh. Im Laibacher Moore bei Karolinengrund.
Kentrosphaera Faceiolae Bzi. Bei Veldes, Strogniano und Fasano
áchst Pirano, auch var. črregularis Hanse., Triest (im Maron's Garten)
'astell Vecchio und Clissa náchst Spalato.
Endosphaera biennís Klebs. In alten Bláttern verschiedener
Vasserpflanzen (auch von Alisma plantago) in Šiůmpfen hinter der
„ k. Tabaktrafik náchst Laibach, dann bei Feso náchst Pirano.
Entophysa charae Móbius (Hedwigia 1889, Heft 5. Taf. X. Fig. 3
is 7)? Die von mir beobachtete, in der Form und Grósse der Zellen
ollstándig mit Entophysa charae Mób. úbereinstimmende, chlorophyll-
růne Alce fand ich in Salzwassersůmpfen (im brackischen Wasser)
wischen Orsera und Parenzo an im Wasser untergetauchten Stengeln
erschiedener Wasserpflanzen, důnne, rauhe, gelbgrůne Krusten bildend.
Jie Zellen waren meist zu grósseren Familien vereiniet, dicht neben
inander, meist rundlich oder von birnfórmigser Gestalt, etwa 30 bis
5 u breit und ebenso lang oder etwas láncer, junge Zellen oft nur
5 bis 30 u breit und 20 bis 60 u lang; Chlorophoren wandstándie;
Kembran ziemlich dick, ofters deutlich geschichtet (so insb. an der
apfen- oder knopfartigen Verdickung). Hine dieser áhnliche Alge be-
»bachtete ich auch in Siimpfen zwischen Bischoflaak. und Zwischen-
vássern in Krain.
Tetraspora gelatinosa (Vauch.) Desv. In Sůmpfen bei Friesach.
T. lubrica (Roth) Ag. In Fontana di Gusano náchst Dignano
n Istrien.
Sehzochlamys gelatinosa A. Br. In Simpfen zwischen Bischoflaak
Tř. mathematicko-přírodo vědecká, 8
114 © Anton Hansgirg
und Zwischenwássern rěichlich, in Sůimpfen am Veldeser See und
hinter Predassel náchst Krainbure.
Palmodactylon vartum Nág. In Sůimpfen bei Fasano náchst Pirano.
Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. In Siimpfen zwischen Bi-
schoflaak und Zwischenwássern und am Veldeser See.
Hormospora mutabilis Nás. var. minor Hanse. In Sůmpfen am
Veldeser See, Ossiacher und Wórther See; in der typischen Form
in Sůmpfen bei Friesach.
Dictyosphaerčtum pulchellum Wood. In Sůmpfen bei Rudnik und
bei Brunndorf náchst Laibach.
Oocardium stratum Nág. In Berebáchen bei Strogniano náchst
Pirano in Istrien und bei Clissa náchst Spalato in Dalmatien oft mit
Calothrix Juliana (Menecgh.) Bor. et Flah. und Endoclonium rivulare
Hanse. gesellig. — In jeder Zelle ist je ein sternfórmig gelappter
Chlorophylltráger mit einem centralstándigen kugeligen Pyrenoide
enthalten. Veget. Zellen sind 12 bis 20 u breit, 18 bis 26 u lang,
důnnháutie.
Nephrocyttum Agardhianum Nág. In Siimpfen bei St. Martin
náchst Klagenfurt, vor Brunndorf und zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern.
N. Něágeli Grun. In Simpfen an der Štaatsbahn zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, in Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Oocystis solitarta Wittr. In Sůimpfen bei St. Martin náchst Klagen-
furth, am Wórther und St. Leonharder See, zwischen Bischofiaak und
Zwischenwássern, im See hinter Predassel náchst Krainbure, am Vel-
deser See, bei Brunndorf náchst Laibach, Montfalcone, im Lago di
Bucagnazzo náchst Zara, bei Šalona náchst Spalato; var. rupestris
(Krch.) Hansg. An feuchten Felsen ete. bei St, Mártin náchst Villach,
Podnart-Kropp, Krainbure, Bischoflaak mehrfach, Zwischenwássern,
Franzdorf nicht selten, zwischen Capo d' Istria und Zaule, St. Bernar-
dino náchst Pirano, Barcola, Miramar mehrfach, Grignano, Borst ete.
náchst Triest, bei Clanz und Herpelje, Pisino, Zara, Castell Vecchio,
Clissa náchst Spalato.
Pleurococeus vulgášřis (Grev.) Menegh. Ir Kárnthen, Krain háufie,
in Istrién und- Dálmatien seltener verbreitet; var. mnor (Ktz.) Krch.
bei Lussin piceolo; vař. B) cohaerens Wittr. in Triest im Maron's
Garten, Montfalcone, Pisino.
P. těctorum Třetí, In Kárnthen und Krain nicht selten.
P. míimatus (Ktz.) Nág. In Perotti's, Wiener's und Maron's
Warmháusern in Triest, im Warmhause des Marine-Cassinos in Pola.
Physiologische und algolosische Mittheilungen. 115
Auch in der freien Natur an feuchten Kalksteinfelsen bei Pisino,
Pola und Lussin piccolo, dann bei Feldkirchen, St. Veit an der Glan,
Friesach und Maria-Saal, bei Kaltenbrunn, Bischoflaak, Podnart-Kropp,
Krainburg; var. roseolus Hanse. in Laibach an einer Mauer unter
dem Schlossberg, zwischen Zaule und Capo d' Istria.
P. angulosus (Corda) Menegh. var. úrregularis Hanse. In Simpfen
bei Montfalcone.
Gloeocystis vesiculosa Nás. Bei Friesach, St. Veit an der Glan,
Bischoflaak, Franzdorf in Krain.
G. rupestris (Lyngb.) Rbh. Bei Scardona am Kerkawasserfall,
Lussin piccolo, Pola, Franzdorf, Veldes, Bischoflaak, St. Veit an der
(Glan, Friesach mehrfach.
G. fenestralis (Ktz.) A. Br. In Warmháusern Perotti's, Maron's
und Wiener's in Triest spárlich.
G. gigas (Ktz.) Lagrh. In Sůmpfen bei Maria-Saal, St. Veit an
der Glan, St. Martin náchst Klagenfurt, St. Leonharder See náchst
Villach, auch var. rufescens A. Br., am Veldeser See, vor Brunndorf
náchst Laibach, hinter Predassel náchst Krainburg, zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Palmella stigeocloni? Cienk. In Simpfen bei Friesach, Dignano
(Fontana di Gusano), Pola, zwischen Zaule und Capo d Istria, Fasano
náchst Pirano, Castell Vecehio náchst Spalato.
P. mucosa Ktz. In Guellen bei St. Bernardino náchst Pirano,
Luposlava und Pola in Istrien.
P. botryovďdes Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Feldkirchen, St.
Veit an der Glan, Klagenfurt, Villach, Laibach, Brunndorf, Bischoflaak,
Krainburg, Podnart-Kropp, Franzdorf, Triest, Pola; auch in Maron's
Warmháusern in Triest.
P. mintata Leibl. Bei Maria-Saal, Klagenfurt, Villach mehrfach
© Laibach, Brunndorf, Veldes, Krainburg, Bischoflaak, Triest mehrfach,
Capo d Istria, Pirano, Pisino, Pola nicht selten, Sebenico, Knin, Ca-
stell Vecchio, Spalato.
Stichococous bacillavis Náe. In Kárnthen und Krain háufig ver-
breitet; in Istrien und Dalmatien zerstreut, so z. B. bei Triest (in
Warmháusern Perotti's, Maron's und Wiener's auch var. mčnor (Nág.)
Rbh. und var. maior (Nág.) Rbh., zwischen Zaule und Capo d Istria,
bei Luposlava, Pisino, Dignano, Pola; var. maximus Hanse. bei Lai-
bach, Brunndorf, Bischoflaak, Triest, zwischen Capo d' Istria und
Zaule; var. fungicola Lagrh. bei Franzdorf, Krainburg, Feldkirchen,
St. Veit an der Glan, Podnart-Kropp, Veldes, Klagenfurt, Maria-Saal,
4, Friesach. 8%
116 Anton Hansgirg
Dactylothece Braumit (Br.) Lagrh. In Maron's Warmháusern in
Triest.
Inoderma lamellosum Ktz. An einer Brettságe bei Franzdorf,
bei Bischoflaak und Krainbure. :
I. matus Hanse. Bei Zwischenwássern, Krainbure und Pojar
Protococeus věridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hanse. An feuchten
Marmorsteinen an der Fontana Radun bei Castell Vecchio, zwischen
Zaule und Capo dIstria. Die typische Form habe ich in Kárnthen
und Krain, auch in Istrien und Dalmatien háufig beobachtet.
P. grumosus Rich.") In Warmháusern Perotti's und Maron's in
Triest; in der freien Natur bei St. Veit an der Glan und bei Frie-
sach, dann zwischen Zaule und Capo d'Istria; bei Franzdorf am Ein-
gange in die Hirschorotte im Gallertlager verschiedener Grottenalgen
auch in Úbereángen zu einer eloeocystisartigen Form.
P. caldariorum Mag. In Warmháusern Maron's, Perotti's und
Wiener's in Triest.
P, variabilis Hanse. In Maron's und Perotti's Warmháusern in
Triest; in der freien Natur an feuchten Kalksteinen zwischen Zaule
und Capo d'Istria, bei St. Veit an der Glan und Friesach.
P. aureo-věridis Ktz. In Perotti's und Maron's Warmháusern in
Triest.
P. infusionum (Schrank) Krch. In Siimpfen in Kárnthen (z. B.
bei Klagenfurt, Maria-Saal und Villach) und Krain, insb. im Laibacher
Moore, bei Krainbure, am Veldeser See, zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern nicht selten, in Istrien in Sůmpfen zwischen Parenzo
und Orsera, bei Lupoglava, Dignano und Pola; in Dalmatien im Lago
di Bucagnazzo náchst Zara.
P. botryoides (Ktz.) Krch. In Kárnthen mehrfach; in Istrien blos
in Sůmpfen bei Fasano náchst Pirano; in Krain im Laibacher Moore,
bei Brunndorf, Veldes, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern ;
var. nidulans Hansg. Im Gallertlager von Rivularia aus Sůmpfen
zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Krainburg, am Veldeser
See und bei Maria-9Saal.
Urococeus insignis (Hass.) Ktz. Bei Friesach, St. Martin náchst
Klagenfurt, Feldkirchen, St. Veit an der Glan, Veldes, Podnart-Kropp,
Krainburg, Zwischenwássern, Bischoflaak, Franzdorf.
Trochtseta granulata (Reinsch) nob. (Acanthococcus A
Reinsch). Bei Franzdorf in Krain.
») Diese P,-Form ist hóchst wahrscheinlich mit Protocaceus glomeratus Ag.
Chlorococcum glomeratum Rbh.) identisch.
Physiologische und algologische Mittheiluncen. 7
Dactylococeus infustonum Nág. In Kárnthen und Krain mehrfach ;
in Istrien bei Fasano náchst Pirano, in Dalmatien in einem Bassin
im Giardino publico in Zara und in Spalato.
D. caudatus (Reinsch) Hansg. Bei Kaltenbrunn und Franzdorf
náchst Laibach auch var. dicaudatus (A. Br.) Hansg.; var. mínor
Hanse. Bei Bischoflaak in Krain.
D. rhaphidoides Hansg. Bei Friesach, Maria-Saal, Bischoflaak
und Zwischenwássern.
Botryococeus Braumiť Ktz. In Sůmpfen bei Maria-Saal, am O8-
siacher und St. Leonharder See, bei Brunndorf, zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Mougeotia genujlexa (Dillw.) Ag. Bei Friesach, Maria-Saal, St.
Martin náchst Klagenfurt, am Wórther See, St. Veit an der Glan,
Feldkirchen, Villach mehrfach, Veldes, Laibach (insb. im Laibacher
Moore vor Rudnik und im Karolinengrund), bei Brunndorf, Kalten-
brunn, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, Podnart-Kropp,
Krainburg, Franzdorf, Barcola auch var. gracilis (Ktz.) Reinsch, Na-
sirc náchst Triest, Montfalcone auch var. radicans (Ktz.) Hansg.,
zwischen Capo d'Istria und Zaule mehrfach, Strogniano, Fasano etc.
náchst Pirano, Fontana di Gusano náchst Dignano, Pola, Lago di
Bucagnazzo náchst Zara, bei Knin, Castell Vecchio náchst Spalato.
M. parvula Hass. In Simpfen zwischen Friesach und Hirt, bei
Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Št. Martin náchst Klagenfurt,
Wórther-See, Feldkirchen, St. Leonharder See etc. náchst Villach,
am Veldeser See, bei Podnart-Kropp, Krainburg, Bischoflaak und
Zwischenwássern, Laibach mehrfach (im Laibacher Moore bei Karoli-
nengrund etc., Kaltenbrunn, Brunndorf), Franzdorf, zwischen Barcola
und Miramar, bei Borst und Nasirc náchst Triest, Fasano náchst
Pirano, zwischen Zaule und Capo d'Istria mehrfach, in Fontana di
Gusano náchst Dignano, Lago di Bucagnazzo náchst Zara, Castell
Vecchio náchst Spalato; var. angusta (Hass.) Krch. Bei Montfalcone,
zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Zaule náchst Triest,
Zara. —
M, viridis (Ktz.) Wittr. In torfigen Simpfen vor Rudnik náchst
Laibach, bei Podnart und zwischen Friesach und Hirt.
M. gotlandica (Cleve) Hansg. (Mesocarpus gotlandicus Cleve).
Am Wórther See náchst Klagenfurt. |
Gonatonema ventricosum Wittr. In Sůmpfen zwischen Zaule und
Capo d'Istria.
Zygnema crucatum (Vauch.) Ag. Bei St. Veit an der Glan,
118 : . Anton Hansgirg
Klagenfurt, Veldes, Podnart, Bischoflaak, Franzdorf, Kaltenbrunn
náchst Laibach, Pisino, Clanz náchst Herpelje.
Z. stellinum (Vauch.) Ag. Bei Friesach, Maria-Saal, am Wórther
See auch var. subtřle (Ktz.) Krch., St. Veit an der Glan, im St.
Leonharder See auch var. subtile, Feldkirchen, Pirano auch var.
subtile, Pisino, Knin; var. Vaucherič (Ag.) Krch. Zwischen Barcola
und Miramar, bei Borst náchst Triest, Draga, Clanz und Herpelje,
Montfalcone, Lupoglava, Pisino mehrfach, zwischen Capo d'Istria und
Zaule mehrfach, im Laibacher Moore, bei Brunndorf, Kaltenbrunn,
Bischoflaak, Zwischenwásser, Podnart, Kropp, Veldes, Krainburg, Lago
di Bucagnazzo náchst Zara, Knin.')
Z. pectinatum (Vauch.) Ag. Bei Brunndorf náchst Laibach, in
Siimpfen am Veldeser See, Štrogniano náchst Pirano; var. consptcuum
(Hass.) Krch. Im Lago di Bucagnazzo náchst Zara, bei Pirano, Isola,
Nasirc náchst Triest, Podnart und am Veldeser See.
Z. ericetorum (Ktz.) Hanse. (Zygogonium ericetorum (Ktz.) Krch.)
Bei Friesach, Feldkirchen, St. Veit an der Glan, Krainburg, Laibach.
Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Brun-
dorf, in Wiesengráben ete. náchst Laibach, Zwischenwássern, Franz-
dorf, bei Krainbure, Fontana di Gusano náchst Dignano, Lago di
Marzo náchst Pola.
S. longata (Vauch.) Ktz. Im Lago di Marzo náchst Pola.
S. communis (Hass.) Ktz. Bei Friesach, St. Martin náchst Kla-
genfurt, Maria-Saal, Laibach, Brunndorf, Krainburg, Podnart, Mont-
falcone, Nasire náchst Triest, Clanz, Herpelje, St. Bernardino, Fasano
und bei Štrogniano náchst Pirano, Pisino, Pola, Lago di Bucagnazzo
náchst Zara.
S. porticahis (Můll.) Cleve. Bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal,
St. Veit an der Glan, Gurlitsch, Wórther-See etc. náchst Klagenfurt,
Villach und Veldes mehrfach, bei Rudnik, Brunndorf etc. náchst Lai-
bach auch var. Jiirgensů (Ktz.) Krch., Podnart-Kropp, Krainburg,
Barcola und Miramar náchst Triest, Clanz, Herpelje, Fasano ete.
náchst Pirano auch var. Jůrgensii mehrfach, Lago di Bucagnazzo
náchst Zara, Salona náchst Spalato auch var. Jůrgensii (Ktz.) Krch,
diese letztere auch bei Castell Vecchio und Friesach.
S. arcta (Ag.) Ktz. Zwischen Miramar und Barcola náchst Triest,
bei Pirano, Clanz, Herpelje, zwischen Orsera und Parenzo; var. ca-
!) In Bergbáchen Krains und Istriens, so z. B. bei Borst, Franzdorf etc.
habe ich eine sterile Zygnema-Art gesammelt, welche hěchst wahrscheinlich mit
Zygnema, chalybeospermum Hansg. identisch sein wird.
0
Physiologische und algologische Mittheilungen, 119
tenaeformis (Hass.) Krch. bei Lupoglava in Istrien, Laibach; die ty-
pische Form auch bei Brunndorf náchst Laibach, dann bei Castell
Vecchio und Clissa náchst Spalato mehrfach.
S. varians (Hass.) Ktz. Bei Montfalcone, Zara in Dalmatien.
S. rěvularís Rbh, var. měnor Hanse. Bei St. Veit an der Glan,
Klagenfurt und Villach mehrfach, Veldes, Podnart-Kropp, Krainburg,
Zwischenwássern, Bischoflaak, Laibach nicht selten, Brunndorf, Mont-
falcone, Divacca, zwischen Capo d Istria und Zaule, mehrfach, Isola,
Pirano, Clanz, Herpelje, Lupoglava, Pisino, Salona náchst SŠpalato.
S. condensata (Vauch.) Ktz. Bei Brunndorf náchst Laibach.
S. dectmina (Můll.) Ktz. Bei Klagenfurt, Villach, Laibach, Pirano
in Istrien.
S. fluviatilis Hilse. Bei Scardona in Dalmatien.
S. adnata (Vauch.) Ktz. Zwischen Capo d' Istria und Zaule
in Istrien.
S. dubia Ktz. In der Náhe von Zaule náchst Triest, dann bei
Montfalcone, Lupoglava, Pola, Krainburg, in Sůmpien vor Brunndorf
náchst Laibach, bei Villach und Friesach.
S. subaegua Ktz. Bei Lupoglava in Istrien.
S. majuscula Ktz. In Sůmpfen bei Friesach und Veldes.
S. nmitida (Dillw.) Link. Bei Friesach, St. Veit an der Glan,
Maria- Saal, Klagenfurt, Brunndorf, Laibach, Villach, Montfalcone,
Capo d Istria, Lupoglava, Pirano, Dignano, Pola, Salona.
S. setiformis (Roth) Ktz. In Teichen bei Draga náchst Brunn-
dorf in Krain.
S. crassa Ktz. maxima (Hass.) Hansg. In Wiesengráben des
Laibacher Moores mehrfach reichlich.
©. dníflata (Vauch.) Rbh. In Sůmpfen bei Laibach, Villach, Pa-
renzo, Dignano und Pola, im Lago die Bucagnazzo náchst Zara.
S. Weber' Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Klagenfurt, Villach,
"im Laibacher Moore, bei Parenzo, Lupoglava, im Lago di Marzo
náchst Pola, Fontana di Gusano náchst Dicnano, Scardona, Zara, Sa-
lona náchst Špalato und in Spalato selbst.
Hyalotheca mucosa (Mert.) Ehrb. In torfigen Sůmpfen am Vel-
deser See.
Sphaerozosma secedens De By. In torfigen Sůmpfen bei Rudnik
náchst Laibach.
Desmidium Swartze Ag. In Simpfen an der Staatsbahn zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern.
Mesotaenium micrococcum (Ktz.) Krch. Bei Friesach, St. Veit
i
120 © Anton Hansgirg
an der Glan, Maria-Saal, Feldkirchen, Gurlitsch náchst Klagenfurt,
St. Martin und St. Andrá náchst Villach, bei Laibach mehrfach (am
Kaltenbrunner Wasserfall, bei Brunndorf, Stephansdorf etc.), Bischof-
laak, Zwischenwássern, Krainbure, Podnart-Kropp, Veldes, Franzdorf,
zwischen Miramar und Barcola, Borst náchst Triest, zwischen Zaule
und Capo ď Istria, bei Pirano, Pola mehrfach, bei Lussin piccolo,
Scardona, Zara, Castell Vecchio, Clissa náchst Spalato.
M. chlamydosporum De By. Auf feuchten Kalksteinbrůchen bei
Franzdorf mit Oocystis rupestris Krch. gesellig, bei Zwischenwássern,
Brunndorf náchst Laibach, St. Andrá náchst Villach, Friesach.
M. caldariorum (Lagrh.) Hanse. In Perotti's Warmháusern in
Triest, auch in Maron's Warmháusern und zwar meist in einer viel
kleineren Form als die von Lagerheim beschriebene. Die Zellen dieser
Form (f. gracilis Hansg.), welche mit Protococcus miniatus Ktz. ge-
mengt war, sind cylindrisch, meist 4 bis 5 u breit, 4 bis 8mal so
(15 bis 40 u) lang, gerade oder leicht gekrůmmt, sonst wie bei der
typischen Form.
M. Endlichertanum Nág. Bei Franzdorf; bei Pisino in Istrien
in einer kleineren Form (f. měnus nob.), deren Zellen blos 6 bis 10 u
breit, etwa 4mal so, meist 22 bis 38 vor der Theilung bis 45 u
lang, leicht kipfelfórmie gekrůmmt, an beiden Enden etwas verdůnnt
und abgerundet sind, sonst wie bei der typischen Form.
Spirotaenia comdensata Bréb. In torfigen Sůmpfen bei Rudnik
náchst Laibach.
Cylindrocystis Brébissončí Menegh. In Sůmpfen zwischen Bischof- 1
laak und Zwischenwássern; var. Jenneré (Ralfs.) Reinsch in Siimpfen
am Veldeser See in Krain.
Penium navicula Bréb. In torfigen Sůmpfen bei Rudnik und bei ©
Brunndorf náchst Laibach.
P. truncatum Ralfs. Im St. Leonharder See náchst Villach, bei |
Rudnik náchst Laibach.
Penáum dídymocarpum Lundell, De Desmidiaceis ete. 1891, p. 85, |
Tab. V. Fig. 9. Im Lago di Bucagnazzo náchst Zara in Dalmatien. |
Clostertum gracile Bréb. In Sůmpfen an der Staatsbahn zwischen |
Bischoflaak und Zwischenwássern.
C. bumula (Můll.) Nitzsch. In Maron's Garten in Triest, in einem |
Wasserkůbel im Privatgarten vor Subborgo Sianna náchst Pola.
C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Friesach, Klagenfurt, Villach, |
und im Laibacher Moore.
l
$
Physiologische und algologische Mittheilungen. 121
C. striolatum Ehrb. In Siimpfen bei Rudnik und Brunndorí
náchst Laibach.
C. monáliferum (Bory) Ehrb. Bei Maria-Saal, St. Veit an der
Glan, Gurlitsch náchst Klagenfurt, im Laibacher Moore, bei Fasano
náchst Pirano auch var. Lečbleéníi (Ktz.) Reinsch, diese letztere auch
in Fontana di Gusano náchst Dignano und bei Salona náchst Spalato
mit der typischen Form, bei Knin in Dalmatien.
C. parvulum Nás. Im Laibacher Moore, bei Villach, Klagen-
furt, Maria-Saal, Friesach, Pola.
C. Dianae Ehrb. Bei Zollfeld, am Veldeser See, zwischen Bi-
schoflaak und Zwischenwássern, im Laibacher Moore.
C. Kůtzingié Bréb. In Sůmpfen zwischen Friesach und Hirt,
zwischen Zaule und Capo d Istria.
Dysphinetium curtum (Bréb.) Reinsch var. exiguum Hansg. Bei
Friesach, Villach, am Kaltenbrunner Wasserfall und bei Brunndorf
náchst Laibach, bei Podnart-Kropp und Veldes mehrfach.
D. connatum (Bréb.) De By. In Siimpfen zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern und hinter Brunndorf náchst Laibach.
D. tumens (Nordst.) Hansg. (Cosmarium tumens Nordst.) An
feuchten Felsen am Wórther Šee bei Gurlitsch náchst Klagenfurt
auch in einer kleineren Form, deren Zellen blos 15 bis 18 u breit,
21 bis 30 u lang, am Isthmus 12 u breit sind (var. mínus Hanse.
Prodromus der Algenflora v. Bóhmen, I. p. 278), diese letztere
Form auch an Felsen zwischen Barcola und Miramar náchst Triest.
D. annulatum Nág. In Šiimpfen vor Brunndorf náchst Laibach.
D. pusillum Hansg. Bei Friesach, St. Martin náchst Villach,
Zwischenwássern, Bischoflaak, Franzdorf, Stephansdorf náchst Laibach,
auch in Maron's Warmháusern in Triest.
Docidium baculum Bréb. In Šůmpfen bei Brunndorf náchst
Laibach.
Pleurotaentum nodulosum (Bréb.) De By. Zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern, im See hinter Predassel náchst Krainburg und
hinter Brunndorf náchst Laibach.
P. trabecula (Ehrb.) Nág. In Sůimpfen zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern, bei Krainbure, Brunndorf, am Veldeser See, bei Št.
Martin náchst Klagenfurt, Friesach.
Tetmemorus Brébissonií (Menech.) Ralfs. In Siimpfen bei Brunn-
dorf náchst Laibach.
Xanthidium amtilopaeum (Bréb.) Ktz. In torfigen Sůimpfen bei
Brunndorf náchst Laibach.
122 . Anton Hansgirg
Cosmaridium De Baryi (Arch.) Hansg. Am Ossiacher See var.
minus Hanse. (Prodromus I. p. 246).
Cosmaréum granatum Bréb. Bei Friesach, Villach, im Lago di
Bucagnozzo náchst Zara.
C. momiliforme (Turp.) Ralfs. Im Šee hinter Predassel náchst
Krainburg.
C. bioculatum Bréb. Im Laibacher Moore, in Sůmpfen zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, im Št. noonhorocky See náchst Vil-
lach, bei Montfalcone, Pirano in Istrien.
C. Ralfsii Bréb. In torfigen Sůmpíen am Veldeser Šee in Krain.
C. nitťidulum De Not. Bei Friesach, Maria-Saal, Villach, Veldes,
Krainbure, Zwischenwássern, Bischoaak, Montfalcone, Grignano, zwi-
schen Barcola und Miramar, Isola, Pirano mehrfach (z. B. Strogniano,
St. Bernardino), zwischen Zaule und Capo d'Istria, Lupoglava, Pisino,
Knin, Castell Vecchio, Clissa náchst Spalato.
C. leiodermum Gay. Bei Triest und Pirano.
C. Meneghimi Bréb. Bei St. Martin, Gurlitsch, am Wórther See
ete. náchst Klagenfurt, am Ossiacher und St. Leonharder See náchst
Villach, im Laibacher Moore, auch var. crenulatum (Nág.) Rich., bei
Brunndorf mehrfach, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, Krain-
burg (im See hinter Predassel etc.) am Veldeser See mehrfach, bei
Franzdorf, Montfalcone, zwischen Zaule und Capo dIstria, Pirano
mehrfach, Pisino, Lago di Marzo etc. náchst Pola, Lago di Gusano
náchst Dignano, Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
C. Braun? Reinsch. Bei Friesach, Maria-Saal, Gurlitsch, Os-
Slacher See ete. náchst Klagenfurt, im Laibacher Moore, bei Brunn-
dorí, am Veldeser See, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
C. depressum (Násg.) Lund. In Sůmpfen zwischen Bischoflaak und
Zwischenwássern in Krain. :
C. erenatum Ralfs. Am Veldeser See, bei Pola.
C. pseudobotrytis Gay. Bei St. Veit an der Glan, Villach, Pola.
C. laeve Rbh. Bei Lupoglava und Pisino in Istrien.
C. Nágelanum Bréb. Zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern,
bei Pirano, Pisino, zwischen Capo d'Istria und Zaule, Pola.
C, tinetum Ralfs. In Sůmpfen bei Rudnik náchst Laibach, zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, am Ossiacher Šee náchst Villach.
C. subtumidum Nordst. Im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
C. holmtense Lund. Am Veldeser See; var. měnus Hanse. Auf
feuchten Felsen bei Villach, am Aguaeduct an den Stadtmauern von
Zara, bei Miramar und Pirano in Istrien,
Physiologische und algologische Mittheilungen, 123
C. pseudopyramidatum Lund. Bei Friesach, Maria-Saal, im
Wórther See náchst Klagenfurt, im Ossiacher und St. Leonharder
See náchst Villach, bei Veldes, Krainburg, Zwischenwássern, Bi-
schoflaak, im Laibacher Moore, bei Pirano in Istrien.
C. eřreulare Reinsch var. ménus Hanse. In Bůmpfen am Vel-
deser See.
C. margaritiferum (Turp.) Menegh. Bei Maria-Saal, Gurlitsch
náchst Klagenfurt, Villach, im See hinter Predassel náchst Krain-
bure, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Nasire náchst
Triest, Pirano, Montfalcone, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
C. punetulatum Bréb. Im Lago di Bucagnazzo náchst Zara und
in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern.
C. botrytis (Bory) Menecgh. Bei Friesach, Maria-Saal, im St,
Leonharder See, bei St. Martin ete. náchst Klagenfurt, bei Brunn-
dorf, am Veldeser See, Krainburg, zwischen Bischoflaak und Zwi-
schenwássern, im Laibacher Moore mehrfach, Franzdorf, Montfalcone,
bei Triest, Pirano, zwischen Capo d'Istria und Zaule, Parenzo und
Orsera, Fontana di Gusano náchst Dignano, bei Pola, Pisino, Castell
Vecchio, Salona, Zara mehrfach.
C. reniforme (Ralfs) Arch. In Siimpfen bei St. Martin und bei
Gurlitsch náchst Klagenfurt, bei Villach.
C. eruciatum Bréb. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an der
Glan, Gurlitsch náchst Klagenfurt, St. Martin náchst Villach, Ste-
phansdorf und Brunndorf náchst Laibach, Podnart-Kropp, Veldes,
Krainburg, Zwischenwássern, Bischoflaak, Franzdorf, Montfalcone, zwi-
schen Mugoia nnd Capo d'Istria, Pirano, Pisino und Pola in Istrien.
C. suborenatum Hantzsch. Bei Gurlitsch náchst Klagenfurt, im
Laibacher Moore, bei Brunndorf, Pola.
C. phaseolus Bréb. Bei Villach, im See hinter Predassel náchst
Krainburg, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
C. ornatum Ralfs. Bei Gurlitsch náchst Klagenfurt, zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern.
C. retusum Perty. In Siimpfen zwischen Bischoflaak und Zwi-
schenwássern.
C. bíretum Bréb. In Fontana di Gusano náchst Dignano, Lago
8. Danielo náchst Pola.
Artlirodesmus octocorms hrb. In Sůmpíen bei Rudnik und
Brunndorf náchst Laibach.
Euastrum ansatum (Ehrb.) Ralfs. In Sůmplen zwischen Bischof-
laak und Zwischenwássern.
f
124 <- Anton Hansgire
E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. In Sůmpfen hinter Brunndorf
náchst Laibach.
E. elegans (Bréb.) Ktz. Bei Brunndorf náchst Laibach, am Vel-
deser See, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
E. binale (Turp.) Ralfs. In Sůmpfen bei Brunndorf náchst
Laibach.
Staurastrum muticum Bréb. Bei Friesach, St. Martin náchst
Klagenfurt, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern mehrfach,
bei Montfalcone, in Fontana di Gusano náchst Dignano.
S. alternans Bréb. In Sůmpfen bei Rudnik náchst Laibach.
S. orbiculare (Ehrb.) Ralís. Im Laibacher Moore, mehrfach
bei Montfalcone.
S. cuspidatum Bréb, In Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwi-
schenwássern, im See hinter Predassel náchst Krainbureg, am Vel- ©
deser See.
schenwássern.
S. echinatum Bréb. Im See hinter Predassel náchst Krainburg, |
zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern.
S. polymorphum Bréb. In Sůmpfen bei Rudnik, Draga und-
Brunndorf náchst Laibach, am Veldeser See, im St. Leonharder See ©
náchst Villach.
IV. Klasse. Myxophyceen (Cyanophyceen).
Stigonema mínutum (Ag.) Hass. var. saxicolum (Nág.) Bor. et |
Flah. Bei Friesach, Stephansdorf náchst Laibach.
S. ocellatum (Dillw.) Thr. Bei Friesach, Feldkirchen, Pisino, im |
Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Šeytonema myochrous (Dillw.) Ag. Bei Friesach mehrfach, Tarvis, |
Weissenfels, Ratschach, Pontebba, Veldes und Krainburg mehrfach, |
Franzdorf stellenweise reichlich, zwischen Miramare und Barcola
náchst Triest nicht selten, bei Strogniano und an Felsen bei St. Ber- ©
nardino náchst Pirano stellenweise massenhaft, am Kerkawasserfall |
bei Scardona und Knin.
S. figuratum Ag. Bei Brunndorf náchst Laibach, Veldes mehr- |
fach, Podnart-Kropp, Krainbure.
S. tolypothrichočdes Ktz. Im St. Leonharder See náchst Villach. |
S, crustaceum Ag, var. alatum (Berk.) Hansg. (Petalonema ala- |
tum Berk.) An Kalksteinfelsen bei Franzdorf mit Arthrostphon densus 10
A. Br. mehrfach.
S. dejectum Bréb. In Siůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwi- :
Physiologische und algologische Mittheilungen. 125
S. clavatum Ktz. An Kalksteinfelsen bei Krainbure und Franzdorf.
S. Hofmannt (Ag.) Thr. Bei Friesach, Villach, Klagenfurt,
Brunndorf und Kaltenbrunn náchst Laibach, Feldkirchen, Maria-Saal,
St. Veit an der Glan, Krainbure, Pirano, Pisino, Pola, Triest, Scar-
dona. In Warmháusern Maron's, Wiener's und Perotti's in Triest in
letzteren auch S. Hansgirgianum Rich.
S. ambiguum Ktz. Bei Stephansdorf náchst Laibach, Franzdorf,
bei St. Bernardino und Strogniano náchst Pirano.
S. javanmcum (Ktz.) Bor. In Perotti's Warmháusern in Triest.
S. ocellatum Lyngb. Bei Friesach, St. Andrá náchst Villach,
Krainbure, Franzdorf, zwischen Miramar und Barcola, oberhalb Feso
und bei Fasano náchst Pirano, bei Parenzo, Pola (auch im Kaiser-
walde), am Kerkawasserfall náchst Scardona.
S. cineinnatum (Ktz.) Thr. An einer Wasserschleusse bei Zwi-
schenwássern in Krain.
Tolypothrix tenuts Ktz. Bei Maria-Saal, St. Martin náchst Kla-
- genfurt, am Ossiacher und St. Leonharder See náchst Villach, im
Laibacher Moore und bei Brunndorf náchst Laibach, zwischen Bi-
schoflaak und Zwischenwássern, Krainburg, Veldes, bei Fasano náchst
Pirano, zwischen Capo d'Istria und Zaule, Pola, im Lago di Buca-
gnazzo náchst Zara.
T. lanata (Desv.) Wartm. Bei Villach, im See hinter Predassel
náchst Krainbure.
T. distorta (Můll.) Ktz. Bei Maria-Saal, St. Veit an der Glan,
am Veldeser See, bei Fasano náchst Pirano, Zara.
T. pemieillata Thr. Am Veldeser See, bei Podnart-Kropp mehr-
> fach, Krainbure und Franzdorť auch var. čenuis Hanse., Zwischen-
-wássern, Bischoflaak, Strogniano náchst Pirano, bei Isola, Clissa
náchst Spalato.
Plectonema Tomasintanum (Ktz.) Bor. (P. mirabile [Dillw.] Thr.)
Bei Zwischenwássern, Podnart-Kropp, Montfalcone.
P. gracillimum (Zopf) nob. (Glaucothrix gracillima Zopf). In
Perotti's und Maron's Warmháusern in Triest.
Desmonema Wrangelii' (Ag.) Bor. et Flah. In Bergbáchen zwi-
schen Zaule und Capo dIstria. |
Gloeothricha natans (Hedw.) Rbh. Bei Maria-Saal, Friesach, St.
Veit an der Glan, Veldes, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern,
bei Montfalcone, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. Im Ossiacher und Vel-
deser See, bei St. Veit an der Glan.
n
126 -Anton Hansgeire
R. rufescens Nág. Bei Franzdorf, Podnart-Kropp mehrfach mas- |
senhaft, Pontebba, Pisino.
R. haematites (D. C.) Ac. Bei Krainbure, Zwischenwássern, |
Franzdorf stellenweise massenhaft, zwischen Zaule und Capo dÍstria, *
Isola und Pirano, Pisino, im Flusse unterhalb Ležeče náchst Divacca, |
bei Castell Vecchio in Dalmatien; var. ffuviatilis (Rbh.) Krch. (Isactis |
fluviatilis [Rbh.] Krch.) Bei St. Bernardino náchst Pirano, Pisino, |
Clanz náchst Herpelje, bei der Fontana Radun náchst Castell Vecchio |
reichlich. |
Calothrie partetina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Frie- |
-sach mehrfach. Maria-Saal, Feldkirchen, St. Veit an der Glan, bei
Gurlitsch náchst Klagenfurt, St. Andrá, St. Martin etc. náchst Villach,
Lees-Veldes, Šeebach, Brunndorf, Kaltenbrunn und Rudnik náchst |
Laibach, Podnart-Kropp, Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainbure, *
Tarvis mehrfach, Weissenfels, Ratschach, Pontebba, Franzdorf, Mont- *
falcone, Ležeče náchst Divacca, zwischen Barcola, Miramar, Gri-
gnano und Borst náchst Triest, Isola, Clanz, Herpelje, St. Bernardino *
náchst Pirano mehrfach, Parenzo, Orsera, Lupoglava, zwischen Capo |
d' Istria und Zaule, Pisino, Rovigno, Pola mehrfach, bei Abbazia, |
Fiume, Buceari, Lago di Vrana auf Cherso, Lussin piccolo, Sebenico, *
Scardona, Zara mehrfach, Knin, Spalato, Castell Vitturi, Castell Vecchio, |
Clissa; var. salina (Ktz.) ex p. Hanse. (Schizosiphon salinus Ktz. ex p.) |
In Siimpfen bei Montfalcone und fast úberall am Meeresufer Istriens *
und Dalmatiens verbreitet. :
C. solitaria Krch. (C. fusca [Ktz.] Bor. et Flah.) Im Veldeser *
See, in Sůmpfen bei Rudnik náchst Laibach und im Laibacher Moore, |
im See hinter Predassel náchst Krainburg, bei Montfalcone, zwischen |
Bischoflaak und Zwischenwássern, zwischen Barcola und Miramar, im
Lago di Bucagnazzo náchst Zara. |
C. gypsophila (Ktz.) Thr. Bei Franzdorf, Podnart-Kropp, Veldes, |
Pisino, am Kerkawasserfall náchst Knin.
G. Orsiniana (Ktz.) Thr. An feuchten Felsen bei Franzdorf |
in Krain.
C. Baueriana (Grun.) Hanse. (Dichothrix Paueriana Bor. et
Flah.) Im St. Leonharder, Wórther und Veldeser See zwischen Bi-
schoflaak und Zwischenwássern, Podnart mehrfach.
C. compacta (Bor. et Flah.) nob. (Dichothrix compacta Bor. et
Flah.) Im Veldeser See in Kvrain. ;
C. Juliana (Menegh.) Bor. et Flah. Bei Laibach an Steinen und
an Schalen von Sůsswasserschnecken, Brunndorf, Zwischenwásserm -
o
Physiologische und algologische Mittheilungen. 127
und Bischoflaak, Franzdorf, unterhalb Ležeče náchst Divacca, Mont-
falcone, Clissa náchst Spalato.
Leptochaete vivularis Hanse. Bei Krainburg und am Kerka-
wasserfall bei Seardona.
Nostoc cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. Im Ossiacher, Veldeser
See und im See hinter Predassel náchst Krainbure.
N. entophytum Bor. et Flah. Bei Maria-Saal, im Ossiacher See.
N. paludosum Ktz. Zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern,
bei Maria-Saal.
N. ellipsosporum Rbh. Bei St. Bernardino náchst Pirano, Clanz
náchst Herpelje.
N. Wollnyanum Rich. In Perottis Warmháusern in Triest.
| N. sphaericum Vauch. Bei Maria-Saal, Brunndorf náchst Lai-
bach, im Lago di Bucacgnazzo náchst Zara.
N. muscorum Ag. Bei Friesach mehrfach, St. Veit an der Glan,
Feldkirchen, Brunndorf und Kaltenbrunn náchst Laibach, Lees-Veldes,
©- Krainburg, Podnart-Kropp, Zwischenwássern, Franzdorf, Tarvis, Weis-
- senfels, Grignano, zwischen Capo ď Istria und Zaule, St. Bernardino
" náchst Pirano, Pisino, hinter dem k. k. See-Arsenal in Pola bei
- Scardona.
| N. caleicola Bréb. In Perotti's Warmháusern in Triest.
N. commune Vauch. Bei Friesach, Feldkirchen, Zollfeld, Maria-
Baal, St. Veit an der Glan, Brunndorf, Draga und Kaltenbrunn náchst
Laibach, Villach mehrfach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainbure
mehrfach, Podnart-Kropp, Lees-Veldes, Weissenfels, Tarvis, Franz-
dorf, Montfalcone, Divacca, Triest mehrfach, Capo dď Istria, Zaule,
- Borst, Clanz, Herpelje, Lupoelava; bei Fasano, Isola, Pirano, Parenzo,
- Orsera, Pisino, Dicnano, Galesano, Pola mehrfach (am Monte Zaro
„ete.), Lussin piccolo, L. eorande, Zara, Scardona, Sebenico, Knin,
p Onstel Vecchio, Salona, Spalato mehrfach.
N. macrosporum Menech. An feuchten Kalksteinfelsen bei Franz-
dorf in Krain.
N. mieroscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Bei Friesach, Št.
"Veit an der Glan, Feldkirchen, St. Andrá náchst Villach, Lees-Veldes,
» Podnart-Kropp mela.. Krainburg, Bischoflaak, Zwischenwássern,
„Tarvis, Weissenfels, Pontebba, Franzdorf mehrfach, zwischen Miramar
"und Barcola náchst Triest, Isola, Pirano, Pisino, Pola, Castell Veechio,
P Chssa náchst Spalato.
N. sphaerotdes Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, Villach, Klagen-
(urt, Feldkirchen, St. Veit an der Glan, Krainburg, Laibach mehr-
Š
128 © Anton Hanseirg
fach, Triest, Pirano, Pisino, Parenzo, Pola, Zara, Castell Vecchio,
Spalato; bei Buccari, Fiume, Volosca.
N. coeruleum Lyngb. Bei Maria-Saal, Villach, Krainburg, St.
Veit an der Glan, im Laibacher Moore, bei Brunndorf, Rudnik etec.
náchst Laibach, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, Veldeser
See, bei Pirano, im Lago di Bucagnazzo náchst Zara.
N. verrucosum Vauch. Bei Podnart mehrfach, Kropp, in der (
Kerka am Kerkafall náchst Knin reichlich. |
Anabaena oscillavioides Bory. Bei Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit (|
an der Glan, Villach, im Laibacher Moore mehrfach, Sůmpfe bei |
Brunndorf, am Veldeser See, Krainburg, bei Strogniano náchst Pi- |
rano, Pola (Lago S. Danielo).
Cylindrospermum macrospermum Ktz. Bei Maria-Saal, Villach,
Klagenfurt, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Laibach mehrfach
Bischoflaak, Krainbure, Pirano; var. matus (Ktz.) Hanse. (Cylindro-
spermum maius Ktz.) In Sůmpfen bei Rudnik náchst Laibach, bei
Brunndorf, Podnart, Franzdorf in Krain. !
Cylhmdrospermum leptocephalum A. Br. Bei St. Veit an der Glan,
im Laibacher Moore, bei Brunndorf, am Veldeser See, hinter Pre-
dassel náchst Krainburg, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern,
Villach, Krainburg, Podnart, zwischen Capo d' Istria und Zaule, im
Lago di Bucagnazzo náchst Zara. |
Spermostra turicensts Úram. An alten Pappelbáumen bei Št.
Veit an der Glan und bei Villach (Bad Villach) mehrfach.
Microcoleus terrestris (Desm.) Thr. Bei Friesach, Marie-Saal,
Feldkirchen, Klagenfurt, Villach, Laibach, Brunndorf, Bischoflaak,
Krainburg, Šeebach am Veldeser See, Montfalcone, Barcola náchst
Triest, Capo d Istria, Pirano, Fasano, Parenzo, Pisino, Dignano,.
Pola mehrfach, Buccari, Volosca, Sebenico, Salona, Castell Vecchio,.
Ppalato. |
M. monticola (Ktz.) Hansg. [Chthonoblastus monticola Ktz.| Bei *
Friesach, St. Andrá náchst Villach, Franzdorf.
M. oligothrie (Ktz.) Hanse. [Chthonoblastus oligothrix Ktz.]| Inc
einer Form, deren Fáden 4 bis 6 u dick, meist undeutlich gegliedert,
einzeln oder zu 2—3, seltener mehrere in einer gemeinsamen, farb-
losen Gallertscheide eingeschlossen, veget. Zellen */„ bis mal sol
lang wie breit, mit blau- oder olivengrinem gekórntem Inhalte ver-|
sehen waren. So in Warmháusern Perotti's und Maron's in Triest.
Hydrocoleum calcilegum A. Br. Am Veldeser See, bei Franz-||
dorf mehrfach, Villach, Podnart, zwischen Barcola und Miramar, bei
Physiologische und algologische Mittheilungen. 129
Isola, Strogniano und St. Bernardino náchst Pirano, Clanz náchst
Herpelje, Pisino, Pola spárlich, Castell Vecchio mehrfach, am Ker-
kafall náchst Knin in Dalmatien.
H. Brébissomii Ktz. var. aerugineum (Awd.) Rbh. Bei Strogniano
náchst Pirano. :
H. homeotrichum Ktz. Am Kaltenbrunner Wasserfall náchst
Laibach, bei Montfalcone, zwischen Zaule und Capo d Istria, bei
Strogniano náchst Pirano, Pisino an feuchten Kalksteinfelsen, daselbst
in einer Form, deren schwárzlichbraun gefárbtes Lager matt olánzend
und haut- oder krustenartig war, die Fáden zu 2 bis 6 in einer farblosen,
meist nur 12 bis 15 m breiten, gemeinsamen Gallertscheide einge-
schlossen, der Zellinhalt ofters schmutzig grauviolett oder blau-, sel-
tener olivengrůn gefárbt, die Zellen 4 bis 6 m breit, "/, bis Imal so
lang; die gemeinsamen Scheiden deutlich und dicht guer einge-
schnůrt, Specialscheiden der Fáden undeutlich.") Auch bei Franzdorf,
Krainbure, Podnart-Kropp, Feldkirchen und St. Veit aw der Glan.
Inactis tornata Ktz. Am Kaltenbrunner Wasserfall náchst Lai-
bach,*) bei Veldes, Podnart mehrfach, Bischoflaak, Zwischenwássern,
zwischen Capo d Istria und Zaule, bei Isola, Strogniano und St.
Bernardino náchst Pirano, Parenzo und Orsera, Castell Vecchio mehr-
fach, Salona und Clissa náchst Spalato, am Kerkafall náchst Knin,
in der Umgebung von Friesach.
Symploca minuta (Ag.) Rbh. An Waldwegen zwischen Feld-
kirchen und Haide in Kárnthen reichlich.
S. muralis Ktz. Am Grunde von Gartenmauern in der Schul-
strasse in Villach reichlich, auch in Feldkirchen.
Lyngbya Martenstana Menegh. Im Laibacher Moore, bei Draga
und Brunndorf náchst Laibach an Cladophora fracta auch an der
Oberfláche von Schneckenschalen (Planorbis u. á.).
2) Mit dieser Form von Hydrocoleum homeotrichum ist hóchst wahr-
scheinlich Schizothrix Heufleri Grun. [Rabenhorst, Flora europaea algarum, II, p.
270] zu vereinigen.
2) Daselbst sammelte ich an Lemanea fluviatilis eine Hydrocoleum-Form,
deren Lager bůschelig, sehr klein, die Fáden 2 bis 3 m dick, zu 2 bis 5. seltener
einzeln oder mehrere in einer sehr zarten, farblosen, gemeinsamen Gallertscheide
eingeschlossen waren; die Zellen waren fast so lang wie breit, mit hell blau-
grůnem Inhalte. In Báchen bei Isola fand ich eine andere Hydrocoleum-Form
vor, deren Fáden 3 bis 4 « dick, zu 2 bis 10 von einer 12 bis 15 = breiten
gemeinsamen Gallert-Scheide umhůllt, die Zellen 2 bis 3mal so lang als breit
mit blaugrůnem Inhalte versehen waren.
ši
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 9
130 © Anton Hansgirg
L. fontana (Ktz.) Hanse. (Leptothrix fontana Ktz.) Bei Villach,
Zwischenwássern, Bischoflaak, Kaltenbrunn náchst Laibach, zwischen
Capo d Istria und Zaule, bei Isola, Pirano, Lupoglava, Salona náchst
Spalato.
L. foveolarum (Mont.) Hanse. (Leptothrix foveolarum Mont.)
Auf feuchten Kalksteinfelsen bei Franzdorf, Pola und Castell Vecchio.
L. gloeophila (Ktz.) Hanse. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei
Klagenfurt, Villach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Podnart-Kropp, Vel-
des, Kaltenbrunn náchst Laibach, Franzdorf, Triest, Pirano, Lupo-
olava, Pisino, Pola, zwischen Capo d Istria und Zaule, Scardona
Castell Vecchio, Spalato.
L. cataractarum (Rbh.) Hanse. (Phormidium cataractarum Rbh.)
Bei Bischoflaak und Franzdorf.
L. čnundata (Ktz.) Krch. (Phormidium inundatum Krch.) Bei ©
Friesach, Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Klagenfurt und Villach !
mehrfach, Stephansdorf, Kaltenbrunn, Brunndorf etc. náchst Laibach,
Bischoflaak, Zwischenwássern, Podnart, Krainbura, Veldes-Lees, Tarvis,
Weissenfels, Franzdorf, Montfalcone, Divacca, zwischen Miramar und ©
Barcola, Grignano, Borst ete. náchst Triest und in der Stadt selbst
mehrfach, Clanz, Herpelje, Pirano, Isola, zwischen Capo d' Istria und *'
Zaule, Parenzo, Orsera, Lupoglava, Pisino und Pola mehrfach, Vo- ©
losca, Abbazia, Fiume, Sebenico, Zara, Knin, Scardona, Castell Vecchio,
Spalato.
L. confervae (Ktz.) Hanse. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei
Friesach, Maria-Saal, Feldkirchen, Villach, Brunndorf, Kaltenbrunn
ete. náchst Laibach, Zwischenwássern, Podnart, Veldes, Krainburg,
Predassel, Franzdorf, Montfalcone, Triest, Pirano, Pisino, Castell
Vecchio und Clissa náchst Spalato.
L. nigrovaginata Hanse. Auf feuchten Kalksteinfelsen bei Franz-
dorf, bei Gurlitsch náchst Klagenfurt, am Wege zum Barbara-Bad
náchst Friesach, am Kerkafall náchst Scardona und bei Knin. |
L. calcicola (Ktz.) Hanse. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Frie- |
sach, Maria-Saal, Feldkirchen, St. Veit an der Glan, Villach, Klagen- i
furt, Laibach mehrfach, Franzdorf, Bischoflaak, Krainbure, Tarvis, ©
Borst náchst Triest, in Warmháusern Perotti's und Maron's auch var.
symplociformis Hansg. (Symploca fuscescens Ktz.), Isola, Clanz náchst ©
Herpelje, Pirano, in Pola auch in einem Warmhause des Marine-
Cassinos, Lussin piccolo, Sebenico, Seardona, Knin, Castell Vitturi,
Zara, Spalato.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 131
L. roseola Rich. In Warmháusern Perotti's und Maron's in
Triest spárlich.
L. lateritia (Ktz.) Krch. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an
der Glan, Feldkirchen, an feuchten Felsen bei Gurlitsch etc. náchst
Klagenfurt, bei Villach, am Veldeser See mehrfach, auch var. subčilis
(Ktz.) Rbh., Franzdorf, Podnart, Triest, Borst, Grignano, Miramar,
Barcola, Clanz, Draga und Herpelje, Pirano, Pisino mehrfach, Pola,
Scardona und Clissa náchst Spalato; var. calearea (Nág.) Rbh. Bei
Isola, Strogniano, Fasano und St. Bernardino náchst Pirano stellen-
weise reichlich, Pola, Zara (am Aguaeduct an den Stadtmauern etc.),
am Kerkafall bei Scardona und Knin, Castell Vecchio mehrfach und
in Spalato.
L. dubia (Nás.) Hanse. (Hypheothrix dubia Náe.) Bei Friesach,
Veldes, Podnart-Kropp, Franzdorf, Isola, Laibach (am Kaltenbrunner
Wasserfall ete.), St. Bernardino náchst Pirano, am Cherso (auch bei
Lago di Vrana), Pola; in einer fast oder ganz farblosen Form, deren
Lager gallertig orau, stellenweise blau, bláulichorau gefárbt war am
Eingange in die Hirschgrotte náchst Franzdorf reichlich.
L. Regeltana (Nág.) Hanse. (Hypheothrix Regeliana Náe.) Auf
feuchten Felsen bei St. Bernardino náchst Pirano auch var. calothri-
chovdea Hansg.; diese letztere auch bei Parenzo.
L rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Frie-
sach, Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Klagsen-
furt und Villach mehrfach, bei Kaltenbrunn, Brunndorf, Karolinen-
grund náchst Laibach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainburg, Veldes,
Podnart, Tarvis, Weissenfels, Franzdorf, zwischen Triest und Mi-
ramar, Capo d' Istria und Zaule, Pirano, Pola mehrfach, Volosca,
Sebenico, Zara, Spalato.
£. subtilisstma (Ktz.) Hansg. (Leptothrix subtilissima Ktz.) Bei
- Friesach, St. Veit an der Glan, Bischoflaak, Klagenfurt, Villach,
Triest, Pirano, Pola mehrfach, Sebenico.
L. Boryana (Ktz.) Krch. (Phormidium Boryanum Ktz.) Bei
Zwischenwássern, Bischoflaak, Krainbure mehrfach, Strogniano náchst
Pirano, am Kerkafall náchst Knin.
L. fonticola (Ktz.) Krch. (Phormidium Boryanum Ktz.) In Triest,
zwischen Capo ď Istria und Mugeia, bei Lupoglava, Pisino, Pola.
1) Eine der Hypheothrix subcontinua Ktz. áhnliche Lyngbya- (Hypheothrix-)
Art, deren Lager stellenweise fast goldgelb gefárbt war, semmelte ich an Guellen
und Wasserleitungen in Spalato, bei Knin, Castell Vecchio, Clissa, Pisino.
Ť 2
132 -© Anton Hansgirg
L. membranacea (Ktz.) Thr. In Kárnthen und Krain in Flůssen,
an Můhlschleussen, Wehren etc. fast allgemein verbreitet;*) in Istrien
bei Triest auch im Maron's Garten, Borst, Grignano mehrfach, Clanz,
Herpelje, Montfalcone, Divacca, zwischen Zaule und Capo d Istria,
vor Isola, bei Pirano, Pisino, Lupoglava, Pola, Dignano, zwischen
Parenzo und Orsera, Zara, Scardona, Knin, Spalato, Salona ; var. rivula-
rtotdes Grun. bei Micheldorf náchst Friesach reichlich, Veldes, Podnart-
Kropp, Krainbure, Zwischenwássern, Bischoflaak, unterhalb Ležeče
náchst Divacca, bei Grignano, Miramar und Barcola, Borst ete. náchst
Triest, zwischen Capo d Istria und Zaule mehrfach, zwischen Draga
-und Herpelje, bei Strogniano náchst Pirano, Pisino, Castell Vecchio,
Clissa náchst Spalato mehrfach.
L. cortum (Ag.) Hanse. (Oscillaria corium Ag.) Bei Brunndorf
und Kaltenbrunn náchst Laibach, Salona náchst Spalato.
L. paludinae (Wittr.) Hanse. (L. Juliana Menegh. var. palu-
dinae Wittr.) Im Laibacher Moore vor Brunndorf und bei Maria-Saal —
an Schalen von Šůsswasserschnecken.
L. lyngbyacea (Ktz.) Hanse. (Phormidium lynebyaceum Ktz.)
Zwischen Zaule und Capo d' Istria, bei Montfalcone.
L. Kůtzingiana Krch. (Phormidium obscurum Ktz.) Bei Frie- ©
sach, Engelsdorf, Zollfeld, Maria-Saal, Feldkirchen, St. Veit an der
Glan, St. Martin etec. náchst Klagenfurt auch var. symplociformis |
Hanse., Villach mehrfach, Lees, Veldes, Seebach, Laibach (am Schloss- *
berg und im Tivoli-Park auch var. symplociformis), Zwischenwássern,
Bischoflaak, Krainburg, Franzdorf. In Istrien und Dalmatien von mir |
nicht beobachtet.
L. vulgaris (Ktz.) Krch. Bei Maria-Saal, Friesach, auch var. |
fusca Ktz., Klagenfurt, Villach, Laibach mehrfach, Bischoflaak, Krain-
burg, Podnart, Veldes, Franzdorf, Triest, Capo d' Istria, Fasano |
náchst Pirano, Pisino, Pola, Luscin piccolo, Zara, Šebenico, Spalato. |
L. Welwitschii (Grun.) Hansg. (Phormidium Welwitschii Grun.) |
In Perotti's und Maron's Warmháusern in Triest. l
L. bvida (Náe.) Hanse. (Phormidium lividum Nág.) Auf feuchten |
Kalksteinfelsen bei Franzdorf und Pisino. '
») Ich habe sie bei Friesach, Maria-Baal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, 4
Klagenfurt und Villach mehrfach, Veldes, bei Stephansdorf, Kaltenbrunn, Karoli |
nengrund und Brunndorf náchst Laibach, Zwischenwássern, Bischoflaak, Podnart, /
Krainburg, Tarvis, Weissenfels, Franzdorf u. a. beobachtet und meist auch ge- |
sammelt.
Physiologische und algologische Mittheilungen. 133
L. vupestris (Ag.) Hansg. (Oscillaria rupestris Ag.) Bei Tarvis,
Weissenfels, Pontebba, Podnart, Bischoflaak, auf feuchten Felsen
zwischen Barcola und Miramar, Grignano, Borst, Úlanz, Herpelje,
zwischen Muggia und Capo d' Istria, Pirano, Pisino, Šebenico, Zara.
L. loanniana (Ktz.) Hanse. (Phormidium Ioannianum Ktz.) Bei
Brunndorf náchst Laibach, zwischen Miramar und Barcola, St. Ber-
nardino und Strogniano náchst Pirano, Sebenico, Scardona, Castell
Vecchio náchst Spalato.
L. tenerrima (Ktz.) Hanse. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Bei Frie-
sach, Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen, Villach,
Brunndorf, Karolinengrund etc. náchst Laibach, Zwischenwássern,
Bischoflaak, Krainbure, Veldes, Franzdorf, Montfalcone, Divacca,
Triest, Pirano, Fasano, Lupoglava, Pisino, Lago 8. Danielo ete.
náchst Pola, Fontana di Gusano náchst Dignano, Lago di Buca-
gnazzo náchst Zara, bei Šcardona, Knin, Spalato; var. Kůtzingiana
(Nág.) Hansg. (Oscillaria Kůtzingiana Nág.) Bei Pisino, Zara und
Clissa náchst Spalato.
Oscillaria subtilisstma Ktz. In Sůmpien bei Rudnik náchst Lai-
bach, bei Maria-Saal, Villach.
Oscillavia leptothricha Ktz. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit
an der Glan, im Veldeser-See, bei Laibach, Montfalcone, zwischen
Zaule und Capo ď Istria, Fasano náchst Pirano, Lupoglava, Pisino,
Galesano, Pola (vor Subborgo Sianna), bei Knin in Dalmatien.
O. leptothrichoides Hansg. In Perott's Warmháusern in Triest.
O. chlorina Ktz. In Sůmpfen bei Rudnik und Karolinengrund
náchst Laibach, bei Montfalcone.
O. spissa Bory. Bei Villach, Klagenfurt, Veldes, Divacca, Pisino,
Spalato.
O. palhida Zeller. Bei Strogniano náchst Pirano in Istrien.
O. rupicola Hansg. Bei Friesach, Kaltenbrunn náchst Laibach,
Bischoflaak, Franzdorf, Montfalcone, zwischen Capo d' Istria und
Zaule, bei St. Bernardino und Fasano náchst Pirano, Pisino, Pola.
O. brevis Ktz. Bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an
der Glan, Villach und Klagenfurt mehrfach, Stephansdorf, Brunndorf,
etc. náchst Laibach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Veldes, Krainbure,
Montfalcone, Divacca, 'Triest, Úlanz náchst Herpelje, Lupoglava,
zwischen Zaule und Capo d' Istria, Fasano náchst Pirano, Pisino,
Pola, Abbazia, Volosca, Ika, Buccari, Zara.
O. tennis Ag. var. aerugineo-coerulea (Ktz.) Krch. (0. aerugineo-
i
154 š . Anton Hansgirg
coerulea Ktz.). In Kárnthen sehr verbreitet. *) In Krain, Gradisca und
Istrien bei Laibach, Zwischenwássern, Bischoflaak, Franzdorf, Krain-
burg, Podnart, Veldes, bei Montfalcone, Divacca, Barcola, Borst,
Triest, Capo d Istria und am Wege von da nach Zaule, Isola, Her-
pelje, Lupoglava, Pisino, Dignano, Galesano, Pola, Parenzo, Orsera,
Abbazia, Fiume; in Dalmatien bei Zara, Sebenico, Knin, Salona, Ca-
stell Vecchio, Clissa und Spalato. Var. rčvularis Hanse. In Bergbáchen
bei Bischoflaak, Veldes, Podnart, Kropp, Krainbure, Zwischenwássern,
Franzdorf, Triest, Pirano, am Kerkafall bei Knin in Dalmatien. Var.
limicola Ktz. Bei Laibach, Dignano, Scardona, Salona, Knin.
O. antl'aria Jůre. Bei Friesach, Engelsdorf, Zollfeld, Maria-Saal,
Gurlitsch, St. Martin ete. náchst Klagenfurt, St. Veit an der Glan,
Feldkirchen, Villach mehrfach, Laibach, Brunndorf, Draga, Kalten-
brunn, Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainbure, Franzdorf, Mont-
falcone, Veldes-Lees, Seebach, Podnart, Tarvis, Weissenfels, Divacca,
Ležeče, Triest mehrfach, Capo d Istria, Zaule, Pirano, Lupoglava,
Parenzo, Orsera, Pisino, Rovigno, Galesano, Dignano, Pola mehrfach,
Volosca, Abbazia, Fiume, Cherso, Malinsca, Lussin piccolo und L,
grande, Sebenico, Zara, Knin, Scardona, Salona, Castell Vecchio,
Spalato mehrfach; var. phormidioides Ktz. Bei Villach, Klagenfurt,
Krainburg, Laibach, Pisino, Pola.
O. natans Ktz. In Siůimpfen bei Maria-Saal, Laibach; Knin in
Dalmatien.
O. scandens Rich. In Perotti's und Maron's Warmháusern in Triest.
O. chalybea Mert. Bei Feldkirchen, im Ossiacher und Veldeser
See, in Biůimpfen bei Rudnik náchst Laibach, zwischen Bischoflaak
und Zwischenwássern, bei Fasano und Štrogniano náchst Pirano,
Montfalcone.
O. Schróteri Hanse. (O. brevis Schrót.) Bei Pisino in Istrien.
O. caldariorum Hauck. In Perroti's und Maron's Warmháusern
in Triest auch var. phormidtioides Hanse.
O. maior Vauch. Bei Fasano náchst Pirano.
O. Frólichů Ktz. Bei Friesach Zollfeld auch var. fuscescens
Hanse., St. Veit an der Glan, Veldes, in Teichen bei Draga náchst
Brunndorf 1889 sehr reichlich, bei Montfalcone, Pirano, Pola.
O, princeps Vauch. In Sůmpfen am Veldeser See, meist var.
tenutor Nordst.; in Teichen bei Draga náchst Laibach.
») Ich habe sie bei Friesach, Zollfeld, Maria-Saal, St. Veit an der Glan,
St. Martin und Gurlitsch náchst Klagenfurt, Villach, Feldkirchen, dann bei Tarvis
und Weissenfels beobachtet.
=
Physiologische und alcologische Mittheilungen. 135
Spirulina oseiltarioides Turp. Bei Zollfeld, Maria-Saal, Klagenfurt.
Chamaesiphon confervicola A. Br. Bei Friesach, Maria-Saal, Št.
Veit an der Glan, Feldkirchen, St. Andrá náchst Villach, Veldes;
bei Brunndorf náchst Laibach und Podnart auch var. Schiedermayert
(Grun.) Bzi., Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainburg, Franzdorf,
Montfalcone.
Sphaerogontum polonicum Rfski. In Bergbáchen bei Podnart
in Krain.
S. fuscum Rfski. Bei Kaltenbrunn náchst Laibach, Krainburg,
Podnart-Kropp mehrfach.
Pleurocapsa fluvtatilis Lagrh. Bei Montfalcone, am Kaltenbrunner
Wasserfall und bei Brunndorf náchst Laibach, Zwischenwássern, am
Kerkafall bei Scardona und Knin reichlich, Castell Vecchio, Salona
und Clissa náchst Spalato mehrfach.
AUogontum Wolleanum Hansg. Am Veldeser See, bei Brunndorf
náchst Laibach, Grignano und Miramar náchst Triest, St. Bernardino
náchst Pirano, Montfalcone, Pisino, an einer Waldguelle zwischen
Capo d Istria und Zaule, bei Salona und Clissa náchst Spalato.
A. smaragdinum (Reinsch.) Hansg. var. palustre Hansg. Im
Veldeser See.
A. halophilum Hansg. In Salzwassersůmpfen bei Salona und
Montfalcone.
Oncobyrsa vivularis (Ktz.) Menegh. Am Kaltenbrunner Wasser-
fall náchst Laibach, bei Bischofiaak, unterhalb Ležeče náchst Divacca,
bei Montfalcone, am Kerkafall náchst Scardona und Knin (daselbst
massenhaft).
? O. Cesaliana Rbh. Am Kaltenbrunner Wasserfall.
Xenococeus Kerneri Hansg. Bei Brunndorf náchst Laibach und
bei Montfalcone an Cladophoren.
Chroothece rupestris Hanse. Auf feuchten Felsen bei St. Bernar-
dino náchst Pirano und bei Barcola náchst Triest.
Gloeothece monococca (Ktz.) Rbh. var. mellea Ktz. Zwischen
Miramar und Barcola náchst Triest mehrfach.
G. rupestris (Lyngb,) Bor. Bei Friesach, Maria-Saal, Feldkirchen,
St. Veit an der Glan, Gurlitsch náchst Klagenfurt, St. Martin, Št.
Andrá náchst Villach, Velder, Podnart-Kropp, Krainburg, Zwischen-
wássern, Bischoflaak, am Kaltenbrunner Wasserfall und bei Brunndorf
náchst Laibach, Franzdorf mehrfach, Grignano und Borst náchst Triest,
zwischen Capo d Istria und Zaule, bei Isola, Pirano mehrfach, Pisino,
V
136 Anton Hansgirg
Pola, Zara (auch am Aguaeduct), Scardona und Knin am Kerkafall,
Castell Vecchio, Clissa náchst Spalato.
G. tepidartorum (A. Br.) Lagrh. In Maron's und Perrotti's Warm-
háusern in Triest.
Aphanothece sagicola Nág. Auf feuchten lost doo bei Franz-
dorf, Pirano, Pola.
A. caldartorum Rich. In Perotti's Warmháusern in Triest; var.
B) cavernarum Hansg. Im Eingange in die Hirschgrotte bei Franzdorf
reichlich.
A. pallida (Ktz.) Rbh. Bei St. Andrá náchst Villach, Friesach,
St. Veit an der Glan, Franzdorf, Pirano, Pola, Castell Vecchio.
A. microspora (Menech.) Rbh. Am St. Leonharder und Ossiacher
See, am See hinter Predassel náchst Krainburs.
Synechococcus aeruginosus Nás. Bei Zwischenwássern, Franzdorť
mehrfach. |
Glaucocystis nostochinearum Itzigs. Im Laibacher Moore und in
Sůmpfen am Veldeser See.
Merismopedium elegans A. Br. Im St. Leonharder See bei Villach,
im Laibacher Moore, bei Klagenfurt.
M. glaucum (Ehrb.) Nág. Bei Maria-Saal, Friesach, Villach, am
Veldeser See, zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Brunn-
dorf náchst Laibach, Montfalcone, Pirano, Pola, Lago di Bucagnazzo
náchst Zara.
Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. In Sůmpfen
zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern spárlich, im St. Leonharder
See náchst Villach, bei St. Martin náchst Klagenfurt, Maria-Saal, in
Sůmpfen bei Bagni thermale náchst Montfalcone reichlich, in Salz-
wassersimpfen bei Capo d' Istria stellenweise massenhaft, ebenso bei
Salona náchst Spalato.
Coelosphaertum anomalum (Bennet) Hanse. (Gomphosphaeria ?
anomala Bennet) var. měnus Hansg. Im Laibacher Moore, zwischen
Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Montfalcone, am Veldeser See
und bei Predassel náchst Krainbure.
Polycystis flos aguae Wittr. Im St. Leonharder See náchst Villach.
P. marginata (Meneeh.) Rich. Bei Maria-Saal, im Ossiacher See, ©
Montfalcone; var. minor Hansg. Im See hinter Predassel náchst Kráin- ©
burg, St. Martin náchst Klagenfurt, bei Salona. |
P, pulverea (Wood) Wolle. Bei Friesach, Podnart, Bischoflaak,
Zwischenwássern, Franzdorf, T'riest, zwischen Capo ď Istria und Muggia, |
=
Physiologische und algologische Mittheilungen. 137
Isola bei Pirano, Pisino, Pola, Sebenico, Knin, Zara, Castell Vecchio
und Spalato.
P. fuscolutea Hanse. Bei Friesach, Maria-Saal, Gurlitsch náchst
Klagenfurt, St. Andrá náchst Villach, Veldes, Krainburg, Podnart-
Kropp mehrfach, Bischoflaak, Zwischenwássern, Kaltenbrunn, Brunn-
dorf etc. náchst Laibach, Franzdorf, zwischen Barcola, Miramar, Borst,
náchst Triest, Capo d Istria und Zaule, Isola und Pirano, bei Pisino,
Orsera, Parenzo, Pola, Knin, Sebenico, Zara, Castell Vecchio, Clissa
und Spalato.
Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Bei Friesach, Bischoflaak, am
Kaltenbrunner Wasserfall náchst Laibach auch var. ltztvgsohmí (Bor.)
Hansg. (Gloeocapsa Itzigsohnii Bor.).
G. violacea (Corda) Rbh. In Perotti's Wiener's und Maron's
Warmháusern in Triest.
G. tanthina Nás. Auf feuchten Felsen bei Friesach, Maria-Saal,
St. Veit an der Glan, Franzdorí.
G. nigrescens Nág. Bei Bischoflaak und Zwischenwássern, Pod-
nart, Franzdorf.
G. ambigua (Nás.) Krch. (G. ambigua b) violacea Nás.) Bei
Stephansdorf und Kaltenbrunn náchst Laibach, Bischoflaak, Krain-
bure mehrfach, Franzdorf, zwischen Barcola und Triest, Pirano.
G. Parolimana (Menegh.) Bréb. Auf Felsen hinter dem k. k.
See-Arsenal in Pola.
G. ocellata Rbh. Auf feuchten Felsen bei Pisino spárlich.
G. dermochroa Nág. Bei Franzdorf, Podnart und Bischoflaak.
G. fuscolutea Krch. (G. ambigua a) fuscolutea Náe.) Bei Frie-
sach, Veldes, Stephansdorf und Kaltenbrunn náchst Laibach, Bischoflaak,
Podnart-Kropp und Franzdorf mehrfach, zwischen Miramar und Bar-
cola, Pola.
G. aurata Stiz. Bei Maria-Saal, Friesach, St. Veit an der Glan,
Feldkirchen, Villach mehrfach, Veldes, Brunndorf náchst Laibach,
Bischoflaak, Zwischenwássern, Krainburg, Podnart-Kropp, Franzdorf,
Pirano, Pisino.
G. montana Ktz. Am Eingange in die Hirschgrotte bei Franz-
dorf und bei Bischoflaak in Krain.
G. muralis Ktz. In Wiener's und Perotti's Warmháusern in Triest.
G. punctata Nás. Bei Friesach, Villach, Franzdorf.
G. aeruginosa Ktz. Bei Friesach, Veldes, Zwischenwássern, Pod-
nart, Pisino, Pola, Scardona (am Kerkafall).
i:
1385 „ Anton Hansgirg
G. coracina Ktz. Bei Friesach, Gurlitsch náchst Klagenfurt, St.
Veit an der Glan, Feldkirchen, Bischoflaak, Franzdorí, Pirano, Pola.
G. livida (Carm.) Ktz. Bei Maria-Saal, Friesach, St. Veit an
der Glan, Feldkirchen, St. Andrá, St. Martin etc. bei Villach, Stephans-
dorf, Kaltenbrunn und Brunndorf náchst Laibach, Zwischenwássern,
Bischoflaak, Krainburg, Podnart-Kropp, Veldes, Tarvis, Weissenfels,
Franzdorf, Grignano und Miramar náchst Triest, zwischen Capo
d Istria und Zaule, St. Bernardino und Strogniano náchst Pirano,
Pola, Pisino, Castell Vecchio náchst Spalato.
Aphanocapsa eruenta (Ag.) Hanse. (Porphyridium cruentum (Ag.)
Nác.). Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Feldkirchen,
Klagenfurt mehrfach, Villach, Laibach, Bischoflaak, Zwischenwássern,
Krainburg, Franzdorf, Pola (im April mehrfach), Pirano, Rovigno,
Sebenico, Zara und Spalato spárlich; var. Wiftrockit (Rich.) Hanse.
(Porphyridium Wittrockii Rich.). In Perotti's, Wiener's und Maron's
Warmháusern in Triest.
A. membranacea Rbh. Bei Friesach, Gurlitsch náchst Klagen-
furt, Villach und Laibach.
A. flava (Ktz.) Rbh. Bei Villach und Parenzo.
A. montana Úram. Bei Friesach, Villach, Veldes mehrfach,
Kaltenbrunn und Brunndorf náchst Laibach, Bischoflaak, Zwischen-
wássern, Krainburg, Franzdorf mehrfach, zwischen Miramar und Bar-
cola, Muggia und Capo d' Istria, Isola, St. Bernardino náchst Pirano,
Clanz náchst Herpelje, Pisino, Pola, am Kerkafall bei Scardona, Zara
(auch am Aguaeduct), Castell Vecchio, Clissa náchst Spalato; var.
micrococca Úram. Bei Friesach, Franzdorf, Pirano, Pola.
A. fonticola Hansg. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an der
Glan, Vilach, Podnart, Krainburg, Veldes, Zwischenwássern, Bischoflaak,
Franzdorf, Montfalcone, Triest, zwischen Zaule und Capo d' Istria,
Isola, Pirano, Clanz náchst Herpelje, zwischen Parenzo und Orsera,
Pisino, Pola, Sebenico, Zara, Scardona, Knin, Spalato,
A. testacea Nág. Bei Maria-Saal, St. Veit an der Glan, Gurlitsch
náchst Klagenfurt, Podnart-Kropp.
A. salimarum Hansg. In Salzwassersůmpfen bei Montfalcone,
Pirano, Capo d' Istria und Šalona.
Clvroococeus maecrococcus (Ktz.) Rbh. Bei Maria-Šaal, St. Veit am
der Glan, Veldes, Podnart-Kropp, Bischoflaak, Krainburg, Franzdorf,
Kaltenbrunn náchst Laibach; in Salinen bei Capo d' Istria und Štrog-
niano auch var. agualicus Hanss.; auf feuchten Felsen bei St. Ber-
nardino náchst Pirano, Pola, Zara.
=
Physiologische und algologische Mittheilungen. 139
Ch. turgidus (Ktz.) Nág. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an
der Glan, St. Martin náchst Klagenfurt, Villach, am Veldeser See,
bei Krainbure, Podnart-Kropp, Bischoflaak, Zwischenwássern, im Lai-
bacher Moore, bei Franzdorf, Montfalcone, Capo d' Istria, Štrogniano
náchst Pirano, Pisino, Pola, Scardona, Salona, Zara (auch im Lago
di Bucagnazzo).
Ch. montanus Hansg. Bei Friesach mehrfach, Maria-Saal, Feld-
kirchen, Gurlitsch náchst Klagenfurt, St. Veit an der Glan, Villach,
Tarvis, Weissenfels, Veldes, Podnart-Kropp, Bischoflaak, Zwischen-
wássern, Krainbure, Kaltenbrunn und Brunndorf náchst Laibach, Franz-
dorf, zwischen Grignano und Barcola, Zaule und Capo d' Istria, Isola
und Pirano, Parenzo, Lupoglava, Herpelje, Pisino, Pola mehrfach,
Lussin piccolo, Zara, Sebenico, Scardona, Castelli Vecchio, Knin, Clissa,
Spalato, Salona.
Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an
der Glan, im St. Leonharder See náchst Villach, am Veldeser See,
in Sůmpfen zwischen Bischoflaak und Zwischenwássern, bei Podnart,
Montfalcone, Pola, Pirano; Capo d' Istria, Salona auch var. salinus
Hanse.
Ch. helveticus Nág. Bei Friesach, St. Veit an der Glan, St. Andrá
náchst Villach, Veldes, Podnart, Bischoflaak, Zwischenwássern, Franz-
dorf, Montfalcone, Borst náchst Triest, St. Bernardino náchst Pirano,
Pisino, Pola, Lussin piccolo, Zara (am Aguaeduct auch var. aureo-
fuscus Hansg.), Castell Vecchio, Clissa náchst Spalato.
Ch. aurantio-fuscus (Ktz.) Rbh. Bei Friesach, Villach, Brunn-
dorf náchst Laibach, Bischoflaak, Podnart, Krainbure, Triest (auch
in Warmháusern), zwischen Capo d' Istria und Zaule, bei Pisino,
Spalato.
Ch. pallidus Nág. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit an der
Glan, Feldkirchen, Veldes, Podnart, Brunndorf náchst Laibach, Franz-
dorf, zwischen Capo d Istria und Zaule, bei Pisino, Castell Vecchio,
Spalato.
Ch. atrovirens (Ktz.) Hansg. (Protococcus atrovirens Corda). In
Perottis und Maron's Warmháusern in Triest.
Ch. varius A, Br. In Wiener's Warmháusern in Triest.
Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Friesach, Maria-Saal, St. Veit
an der Glan, Feldkirchen, Klagenfurt, Villach, Tarvis, Weissenfels,
Pontebba, Veldes, Podnart, Krainburg, Bischoflaak, Zwischenwássern,
Kaltenbrunn und Brunndorf náchst Laibach, Franzdorf, Triest mehr-
fach auch im Warmháusern, Pirano, Pisino, Parenzo, Pola (auch im
4
140 Ant. Hansgirg: Physiologische und algologische Mittheilungen.
Warmhause des Marine-Cassinos), zwischen Capo d Istria und Zaule,
Lussin piccolo, Sebenico, Zara, Castell Vecchio, Clissa, Spalato.
Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Maria-Saal, Villach, Brunndorf náchst
Laibach, Bischoflaak, Podnart, Franzdorf, Pisino, Pola, Zara, Sebe-
nico, Spalato.
Ch. fuscoviolaceus Hansg. In Bercgbáchen bei Podnart und Zwi-
schenwássern in Krain.
Erklárung der Abbildungen auf Talfel I
- Wo die Vergrosserung nicht angegeben ist, sind die Figuren etwa |
200mal vergróssert. |
Fig. 1—10. Pleurocapsa minor nov. sp. Fig. 1—9. Verschiedene
Entwickelungszustánde, Fig. 10 ein Coccogonium mit 16 Go- ©
nidien.
Fig. 11—15. Pleurocapsa concharum nov. sp. Fig. 11—13 und 15. ©
Verschiedene Entwickelungszustánde; Fig. 14 ein fructificirendes ©
Exemplar, mit einem Coccoogonium, in welchem 32 Gonidien
enthalten sind.
Fig. 16. Plewrocapsa fluviatilis Lagrh. Ein steriles Exemplar (nach
einem Glycerin-Dauerpráparate gezeichnet). A
Fig. 17. Pleurocapsa (Cyanoderma) bradypodis (Web. v. Bosse) nob. |
Ein fructificirendes Exemplar.
Fig. 18—28. Herposteiron globiferum nov. sp. Fig. 18—26. Verschie-
dene Entwickelungszustánde; Fig. 26—28 ltere verzweiste (W
Fáden in der Umbildung in einen protococcusartigen Zustand.
g. 29. Palmodactylon varum Nág. nov. var. ramosissímum. Fragment
einer mittelmássig verzweigten Familie (etwa 100mal vergr.). ©
Fig. 30—34. Trochiscia crassa nov. sp. Fig. 30. Eine fast vollstándig
entwickelte Dauerzelle mit chlorophyllgrůnem Inhalte; Fig. 31-
eine Dauerzelle, aus deren Inhalte 16 Tochterzellen entstanden
sind; Fig. 32 e—y junge Tochterzellen mit chlorophyllgrůnem ©
Inhalte und glatter, nicht geschichteter Membran; Fig. 33 eine |
áltere Zelle mit geschichteter Gallerthůlle; Fig. 34 eine noch ©
nicht vollkommen ausgewachsene Zelle, welche zu einer Dauer- £
zelle sich umzubilden beginnt.
Fig. 35. Scytonema Hofmamni (Ag.) Thr. nov. var. caleicolum. Frag- |
ment eines verzweigten Fadens (A — Heterocyste).
Fi
—
3.
Živočišné otisky v pásmu ©, silurského stupně C.
Podává Jan Kušta.
Předloženo dne 27. června 1890.
Nejvyšší vrstvy Barrandova silurského stupně B: Příbramské
pískovce a droby Lipoldovy, uložené odchylně na spodních ostatních
vrstvách stupně B, odděleny byly zejmena Krejčím od tohoto stupně
a spojeny jménem Třemošenské slepence s následujícími vrstvami:
břidlicemi Jinecko-Skrejskými, protože s nimi souhlasné uložení mají,
do vyššího pásma C.
To jsou věci známé.
Naproti tomu tvrdil však nedávno ještě v. Sandberger") na
základě snad nějakého místního úkazu z okolí Příbramského, že zdejší
pískovce zcela konkordantně uloženy jsou na břidlicích etáže B,
kteréžto mylné mínění v nové době rozhodně vyvrací Pošepný“),
jenž z okolí Příbramského opětně dokázal, že řečené pískovce na
etáži B diskordantně jsou uloženy, že souhlasné uložení mají s bři-
dlicemi pásma C, s nimiž tvoří samostatné oddělení, ano samostatný
útvar cambrium. Totéž mínění zastává Katzer ve své monografii *)
a ve své gevlogii.“)
1 Pošepný rozeznává v Příbramských pískovcích tyto vrstvy
(od zdola nahoru):
1. Žitecké vrstvy (slepenec).
2. Bohutínské vrstvy (tmavý pískovec).
9. Březohorské vrstvy (světlý pískovec).
Též podává týž autor 1. c. podrobnou mapku okolí Příbram-
ského se zřetelem k těmto vrstvám.
1) v. Sandberger. Sitzg. Ber. k. baier. Akad. 1817, p. 433.
2) F. Pošepný. Tschermak's Miner. n. petr. Mitth. 1888. p. 175 ff.
3) F. Katzer. Das áltere Palaeozoicum in Mittelbohmen. 1888. Prag.
4) F. Katzer. Geologie von Bóhmen. 1890. p. 630—631. Prag. Posud II. díl.
142 Jan Kušta
Třemošenské vrstvy, hlavně slepence, pokrývají velkou plochu
zejmena na jihovýchodním kraji českého siluru mezi Příbramí a Ro-
kycany. Úzký pruh slepencový, jenž jest podložen břidlicemi pásma C
a je též doprovází, jest taky znám na severozápadní straně českého
siluru blíže světoznámého naleziště Skrej. Rozšíření řečených sle-
penců jest naznačeno v poslední mapě českého siluru ').
Zvěčnělý prof. Krejčí píše o těchto slepencích ve své geo-
logii*): „Tato povaha panujícího kamení ukazuje patrně na mohutnou
řeku, která na počátku doby silurské v těch krajinách do moře se
vlévala, jelikož oblázky a valouny jen v tekuté vodě vytvořiti se
mohou.“
V nové době spojil Katzer (l. c.) celé pásmo C, o slepence
a pískovce rozšířené, s drobami Krušnohorskými d, «, které některou
olaukonitovou vrstvou svou od podobného pískovce pásma Příbram-
ského, aspoň v okolí Tejřovic u Skrej, jak jsem se přesvěděil, těžko
se rozeznávají a konečně vrstvy Komárovské d, B k útvaru kambri-
alnímu.
V nové době rozeznává Katzer 1. c. od slepenců Příbram-
ských (a Skrejských) dioritové a felsitové konglomeráty, vložené do
azoických břidlic B, jako zejmena slepence Modřanské u Prahy, jež
se již připojovaly k stupni C.
Též Pošepný popisuje I. c. takové slepence, do azoických
břidlic Příbramských B — praecambrium — vložené.
Nepravé Třemošenské slepence pásma B, shledal jsem, jak mám
nyní za to, taky v ležatých vrstvách kamenouhelného útvaru v šachté
Libušínské u Kladna).
Otisky z Třemošenských vrstev nebyly na žádném místě ob-
jeveny, až r. 1884.*) se mi podařilo, že jsem nalezl u Tejřovic blíže
Skrej v lomě „na vrškách“, na levém břehu Berounky, ve světlém
pískovci Třemošenském množství otisků Orthis Romingeri Barr. Jiný
domnělý nezřetelný otisk Hyolithes, který jsem odtud též uvedl, dle
prof. Nováka neosvědčil se.
1) J, Krejčí u. K. Feistmantel. Orograph.-geotekt. Úbers. des silur.
Geb. Archiv fůr Landesdurchf. v. Bóhm. 1885.
2) J. Krejčí. Geologie. 1877. p. 389.
5) J. Kušta. Geolog. poznámky o karbonu Kladenském. Věstník k. čes.
spol. n. 1889, p. 92.
4) J, Kušta. Úber das Vorkommen von silur, Thierresten in den Třemo-
snaer Congl. bei Skrej. — Sitzber. bohm. Ges. Wiss. 1884.
m
Živočišné otisky v pásmu c, silurského stupně C. 143
Nálezem otisků dokázala se geologická bezprostřední souvislost
těchto vrstev s břidlicemi Jinecko-Skrejskými a pošinut začátek silur-
ských otisků a zbytků živočišných v Čechách vůbec o značnou až
900 m. silnou vrstvu níže.
Brzy potom nalezen u Tejřovic v témž lomě první trilobit
Bllipsocephalus Germari Barr.“). Orthis Romingerť nalezen i na blízkém
kopci Milči.
Na základě palaeontologických dokladů navrhl zvěčnělý K. Feist-
mantel?), aby se stupeň C (v rozšířeném pojmu) rozložil v pásmo c,
(slepence a pískovce) a pásmo c, (břidlice), kteréžto rozčlenění jest
pouhou konsekvencí Barrandova systemu českého siluru, pokud ne-
ustoupí rozdělení nově navrhovanému na tři útvary: cambrium, silur
a devon.
R. 1887. nalezl jsem nový ostrůvek téhož pásma (c;) u Velkých
Lohovic (lépe: Lohovic) v Radnicku.“) Nemohu sice jistě říci, zdali
ostrůvek tento jest skutečně isolován, jak jsem na mapce 1. c. při-
ložené naznačil, anebo zdali souvisí s nedalekým výběžkem silurského
pásu c,, jenž se táhne od Tejřovic přes Mléčice k Lohovičkám (lépe
než dle patriomonialního asi překladu tvořené Malé Lohovice), avšak
toho jsem docílil, že jsem v pískovci Lohovickém, jenž se podobá
k onomn „na vrškách“ svým složením, rezavými skvrnami, glauko-
nitem atd. kromě toho, že jest něco tmavší, opět tytěž četné lastury
ramenonožce Orthis Romingert a několik glabell trilobita, který,
jak myslím, k rodu Artonellus náleží.
Od té doby vyklepal jsem z materiálu Lohovického ještě jeden
neúplný otisk a to hlavu trilobita Conocephalites sp.
Věnoval jsem pásmu c, opět svou pozornost. Prošel jsem okolí
Tejfovicko-Skrejské již po šesté a letos pak jsa ochotně podporován
pány říd. učiteli Kuthanem z Tejřovic a Kubátem ze Skrej, nalezl
a dostal jsem opět nové druhy z pásma tohoto a kromě toho seznal
jsem úplnou podobnost jeho s pásmem Příbramským.
Otisky jsem tu určil dále tyto:
Conocephalites strtatus Barr. (více exemplárů).
Ellwpsocephalus Germari Barr. (v několika exemplárech).
Paradoxides rugulosus Corda (pěkny exemplár a mnoho
úlomků, též hypostom; snad i jiné druhy).
Sao hirsuta B.
1) Vesmír. 1836. str. 214.
2) K. Feistmantel. Zprávy spolku geologického 1885. seš. 1.
5) J. Kušta. Nová pozorov. v Radnickém okolí. Věstník k, č. sp. nauk.
ji587. p. 688.
144 Jan Kušta
Tím se obohatila památná, nejstarší naše „antiprimordiální“
fauna nemálo.
Jiná důležitá věc jest, že ve Skrejském pásmu c, možná sledo-
vati zřetelně totéž rozčlenění, jaké rozeznává v pískovcích a dro-
bách Příbramských Pošepný, a že tedy dosavadní nedostatek pa- |
laeontologických nálezů v těchto vrstvách celé krajiny Příbramsko-
Rokycanské není překážkou, by spojeny byly i zde s břidlicemi stupně
C v jeden celek.
I v pískovcověm pásmě Skrejském též rozeznal jsem patrně
troje vrstvy: Žitecké, Bohutínské a Březohorské. Žitecké skládají se
z tmavých slepenců, které nemají otisků. Bohutínské pískovce jsou ©
většinou tmavé a obsahují nejvíce druhů zvířecích. K nim náleží asi ©
i pískovec Lohovický. Nejvyšší Březohorské světlé pískovce poskytly ©
mi, jak shora uvedeno, posud jen Orthis Romingeri. Z vlastního ná-
zoru znám z krajiny Příbramsko-Rokycanské kámen první a třetí
vrstvy a ten jest totožný S horninou pásma Skrejského. Ale i druhá ©
vrstva Pošepného: Bohutínská souhlasí dle popisu s jednou vrstvou -
z Tejřovicka. i
Nejen otisky, nýbrž zvláště táž členitost vrstev, která jak v páse ©
Příbramském tak i Skrejském v řečených vrstvách panuje, vyvrací
úplně v té příčině pochybnost Sandbergra, který 1. c. dí: „Bei
Skrej liecen Conglomerate, in welchen eine mit Orthis Romingert Bar. *
scheinbar identische Form vorkommt, unter aber concordant mit
den Paradoxides-Schichten ; ob sie aber den Příbramer Conglomeraten |
oleichzustellen sind, ist so lange zweifelhaft, als aus diesen keine ©
Versteinerungen bekannt sind.“
Sled těch tří vrstev, jak jej Pošepný u Příbrami konstatoval, |
není zde dle téhož autora všady stálý. Uvádí se odtud, že na př. |
několik lavic světlých pískovců již do tmavých pískovců Bohutínských *
jest vloženo. |
Podobné úkazy a to ve větší míře shledal jsem u Tejřovic. Avšak |
tolik jest tu jisto, že pískovce a slepence zdejší spočívají na azoických *
břidlicích B a sice v uložení odchylném, že jsou uloženy pod břidli- |
cemi etáže C (0), podržujíce s těmito souhlasný sklon a že sled |
Pošepného i v pruhu Tejřovibkém o třech vrstvách pískovcových |
celkem platí. |
U Tejřovic nejlépe jest viděti pásmo c, po obou stráních Mileč- |
ského potoka („Kamenné hůrky“), jenž se vlévá na levém břehu do *
Berounky.
Živočišné otisky v pásmu c, silurského stupně C. 145
Zde lze pozorovati pod Březohorskými světlými pískovci, které
poskytly hojné Orthisy, — budiž mi dovoleno pro tyto nejvyšší pís-
kovce označení cy a pro dvě ostatní obdobná písmena — vrstvy B,
do nichž vloženy i lavice slepence c,«.
Na jiném blízkém místě vyskytá se tmavý pískovec B, s otisky
shora uvedenými, bezprostředně pod břidlicemi Skrejskými c,, k nimž
se ve vyšší vrstvě svou štípatelností poněkud podobá. Místem stává
se týž pískovec (8) nezřetelně vrstevnatým, pevným, zkřemenělým,
k „drobě“ podobným. Též světlý pískovec Březohorský (y) jest zde
onde v puklinách prostoupen žilkami křemennými. Podobné úkazy
popisuje Pošepný od Příbrami. Na jiném místě uložena tu pod
břidlicemi c, vrstva B s vložkou v.
Na levém břehu samé Berounky jest dále viděti hrubý slepenec
c,« hned pod břidlicemi Skrejskými, jak jsem se již r. 1879. pře-
svědčil. Proti přívozu Skrejskému a proti starožitnému hradu Tejřovu
jest dále patrnou výjimka, že vrstvy břidlic Skrejských (c,) s úlomky
známých trilobitů vloženy jsou do samých slepenců 0,«.
Otisky pruhu Tejřovicko-Lohovického jsou všechny pokryty žlutou
rezí jako ve vyšších vrstvách břidlic Skrejských c, a zdá se, že vět-
« šina těch žlutých skvrn ve vrstvách Březohorských a Bohutínských
značí stopy a trosky živočišné.
Hrubé slepence Žitecké, nejspodnější, otisků nemají.
Lohovický pískovec patří k tmavším, asi Bohutínským.
Není pochyby, že i v rozsáhlém pískovcovém pruhu Příbramsko-
Rokycanském šťastnou náhodou jednou se objeví podobné otisky, jaké
nalezáme v pruhu Skrejsko-Lohovickém. Že podobné nálezy závisí
na náhodě a „štěstí sběratelském“, přesvědčil jsem se tu i letos, kde
jsem nespatřil ani otisku ve vrstvách c,y, jinak dobře v malém lomě
přístupných, ač jsem na témže místě r. 1884. první a hojnou Orthés
> Romingeri nalezl.
i
Za to objevily se tu nové otisky zejména trilobitů v jiné vrstvě
eB. Časem lze se nadíti podobných nálezů i na druhém kraji českého
siluru.
Tolik lze posud říci o geologickém rozhraní, v němž se objevují
první zachované zbytky ústrojného života v zemských vrstvách Čech
- a trupu Evropského vůbec,
Zvířena Tejřovicko-Lohovického pruhu, pokud ji známe, jest to-
tožná s faunou Škrejsko-Jineckou. Aspoň nevyskytly se-v ní posud
jiné druhy, než v tomto vyšším pásmě.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 10
146 Jan Kušta
Nalezl jsem tudíž u Tejřovic a Lohovic v nejspodnějších vrstvách
silurských (dle některých aut. „kambrialních“) otisky těchto druhů
zvířecích, jež náležejí malým dílem k ramenonožcům, většinou pak
ke korýšům.
Vrstvy
Ves | Poknké | vet
Ziteeké "ťejřo- | Loho- | horské
vice vice
Orthis Romingert Bar.
Arionellus sp. - - K i : =
Conocephalites str datus Bar.. ©. : = :
Conocephalites sp. . - s : : + .
Ellipsocéphalus Germari Bar... : + k ?
Paradowides rugulosus Bar.. . . > "= .
Sao hiksuže Bar. 90.0 Vylé i =-
Dohromady jest tudíž známo této pozoruhodné „antiprimor-
dialní“ zvířeny české 6 nebo 7 druhů.
Český stupeň « rovná se bezpochyby Harlech-skému souvrství
anglického spodního kambria.
Resumé.
J. Kušta: Thierreste in der Zone c, der Silurétage C.
Die Conglomerate, Sandsteine und Grauwacken: die hóchsten
Schichten der Barrande'schen Etage B (Lipoldďs Příbramar Grauwacke)
werden namentlich von Krejčí wegen der concordanten Lagerung mit
dem hóheren, bereits petrefaktenfůhrenden Stockwerke C (Thonschiefer
von Jinec und Skrej mit der Primordialfauna) zu diesen Schichten
als „Třemošnaer Conglomerate“ gezogen. Dieselben erreichen na-
mentlich in der Gegend von Příbram-Rokycan eine grosse Ent-
wickelung. Auch an dem nordwest. Rande des bohmischen Silur-
beckens tritt ein hnliches Gestein bei Skrej und Tejřovic zu Tage.
Versteinerungen waren in den Třemošnaer Conglomeraten keine be-
kannt, bis ich im J. 1884 in einem zu dieser Schichtengruppe ge-
horenden Sandstein bei Tejřovic eine Menge von Orthis Romtngeri
Bar. entdeckt habe. (Sitzber. kon. bóhm. Ges. Wiss. 1884).
Živočišné otisky v pásmu c, silurského stupně C. 147
Weder dieser Fund noch die Discordanz dieser Sandsteine und
Conglomerate mit den darunter liegenden Schiefern B bei Příbram
hat jedoch v. Sandberger daran gehindert (Sitzber. k. baier. Acad. 1887),
auf Grund einer localen Concordanz der Třemošnaer Conglomerate
mit den alten Thonschiefern B die ganze Grauwackenzone in Bóohmen
mit diesen Šchiefern in eine Gruppe zu vereinigen. Prof. Pošepný
dagegen bezeichnet in seiner Schrift ber die geologischen Verhált-
nisse von Příbram (Tchermak's Miner. u. petrogr. Mitth. 1888) die
Ansichten Sandberger's als ganz unrichtig.:
Pošepný unterscheidet weiter in dem Grauwackencomplexe bei
Příbram 3 Schichten: Birkenberger Schichten (lichtfarbige Sandsteine),
darauf folgen nach unten Bohutíner Schichten (dunkle Sandsteine)
und endlich Žitecer Sch. (Conglomerate) und rechnet diese Gruppe
zum Cambrium. Zu derselben Formation stellt diese Stufe auch Katzer
(das ltere Palaeozoicum in Mittelibóhm. Prag. 1888 und Geologie
von Boóohmen 1890.).
Einen richtigen Unterschied macht Katzer zwischen diesen und
den so zu sagen unechten Třemošna-er Conglomeraten felsitisch-dio-
ritischer Natur, welche den Schiefern der Etage B eingelagert sind,
„wie jene von der Modřaner Schlucht bei Prag. Von áhnlichen Ein-
lagerungen berichtet Pošepný und ich selbst glaube im Liegenden
der Carbonformation bei Libušín (Kladno) Ahnliches beobachtet zu
haben. (Sitzb. k. bóhm. Ges. W. 1889.).
Im J. 1885 hat K. Feistmantel auf Grundlage der Orthis-Funde
die Zereliederune der bohmischen Silurétage Č in c, (Třemošna er
ete. Conelomerate) und c, (Jinec-Skrejer Schieferthon) vorgeschlagen.
(Zprávy geol. spolku 1885). Dieser provisorischen Eintheilung be-
diene ich mich auch in der vorliegenden Abhandlung, wobei ich mir
der Kůrze wegen. erlaube noch fůr die Bezeichnung der drei Sand-
steinschichten Pošepný's die Buchstaben v, B und « zu gebrauchen.
Bereits vor der Erscheinung der Publicationen Pošepný's und
Sandberger's habe ich ein Vorkommen einer Příbramer Sandstein-
schichte und zwar bei Lohovic unweit von Radnic mit zahlreicher
Orthis Romingeri und ausserdem mit Arionel/us sp. und heuer mit
einem Reste von Conocephalites sp. gefunden. (Šitzb. k. bóhm. Ges.
Wiss. 1887).
Heuer habe ich endlich in dieser Beziehung bei Tejřovic unweit
Skrej interessante Funde gemacht. Erstens habe ich in der Zone
Tejřovic-Gross-Lohovic dieselben Schichten nachgewiesen, welche Po-
n šepný bei Příbram unterscheidet. Birkenberger, Bohutiner und Žitecer
10*
148 Jan Kušta: Živočišné otisky v pásmu c, silurského stupně C.
Schichten, die wie bei Příbram an einigen Orten mit einander wechsel-
lagern und in einigen Lagen durch Verkieselung wie bei Příbram
grauwackenartig werden und zweitens hat es mir gelungen die merk-
wůrdige „Antiprimordialfauna“ noch mit mehreren Arten zu erweitern,
so dass dieselbe folgende Species nun aufweisen kann:
Orthis Romingert Bar. (Tejfovic, Lohovic háufig), Arionellus sp.
(Lohovic), Conocephalites striatus B. (Tejřovic, háufie), Comocephalites
sp. (Lohovic), Ellipsocephalus (GGermari B. (Tejřovic, nicht selten),
Paradoxides rugulosus B. (Tejřovic, nicht selten) und Sa0 horsuta
B., Tejřovic. Die Versteinerungen kommen bloss in den hóchsten
zwei Schichten: den Bohutíner und Birkenberger Sandsteinen vor.
Die Stufe c, in Boóhmen entspricht wahrscheinlich der Harlech-
gruppe des Untercambrium Englands.
i
4.
Kterak se Pražská studničná voda mění.
Napsal Prof. Fr. Štolba.
(Předloženo dne 11. července 1890.)
Porovnáme-li chemické sloučení Pražské studničné vody na zá-
kladě chemických rozborů v různém čase provedených, seznáme, že
se sloučení vody z některých Pražských studní někdy velmi nápadně
mění, o čem podávají nejlepší doklad tyto příklady: (Viz tab. 1.)
Že se však sloučení studničné vody i během 24 hodin nápadně
změniti může o tom jsem se přesvědčil nedávno, konaje chemické
rozbory studničné vody čerpané v tutéž hodinu avšak o den později,
k čemu opět jako doklad slouží následovní analyse. (Viz tab. 2.)
Z uvedených čísel vychází na jevo, že množství některých látek
zvláště vápna, látek organických a kysličníku sirového v době krátké
podléhá změnám. Tyto změny závisí nejen od množství vody, která
se čerpá, nýbrž i od změn meteorologických a infiltrace různých hmot
hlavně z kanalů. Chceme-li tedy jakost některé studničné vody Praž-
ské posouditi, nezbývá nic jiného než abychom provedli větší počet
chemických rozborů a to v různém čase. Spoléhati se na jeden nebo
dva rozbory mohlo by nás stran posouzení vody vésti k chybným
úsudkům.
Tabulka 1. Voda obsahuje v 1 litru milligrammů.
o o o om o m S o
Kysličníku Kysličníku |
Voda P th n Pren: Vy- ní
x Chloru | S dusí „| nické o veškerá
čerpaná ze studny domu | vápe- | hoře- ka síro- || duse |. | látky sč " | vněme-
natého |čnatého| (© |jetných| vého E: čného = dle Paz: ckých
E a Ca0 | Mz0 Pněon | SOC ča | O5 |e | Kubela stupních
číslo pop. dne | roku CO, E |
|
16/2 | 1880| 252 42% de 79 (115 6 444 |s0 | — 1030: 31:1 |
G
s 656—I. | U |
2 17/4|1890| 109:1| 30:89 80 | 92:80 10135, 0 | 2541 0 | DL 900 | 152
= sk > PĚT =
| | |
7/1 |1880| 2848 145 1397 10:2 2025 0. J 588 0 | — 11750289
WEI © Je = = = = —— |
17/4| 1890, 358'0| 892 10476 101:89 27228,- © |.4600:| -0 | 425 | 1555 | 207 |
Pa 88 Br A C PES, TEE 0 LY
|
10/10,1876| 97 | 24 | 48 | 523 | 40 0 (131 0 | — . 64,11
268. | 8/7 |1879| 1911) 364| 573) 438 | 093 | 0 (872 | 0 | — | 846, 172 |
—— o ———
S 17/4|1890| 252:8| 747) 914, 8816 22356, 0. | 490 0- | 471 | 1480 | 357
ad | |
= = — = = =.
151
ění.
Kterak se Pražská studničná voda m
ZO G7. C200 0 goe | 0 | 4.16 |G2.08 8 OroL - JE GG.86T | 068T PÍST | oorm vysdnysta
T-IG | 098 | 88 | 0 |2-81G | © [98.06 120.98 80-82 | 87.67 | 0.GPT | 0681 PLT II -68TT
g.ee | GIPI | IGe | © | 087| © |'G.GIZ GL.08 106:86 | c7.29 (OT-TPZ|068T| P/8T "aze10pz eN
L-Ge | OB8PI | T-27| O | 067. 0 (99.678 |9T-88 (37-16 | L.PL | 8-GGG|068T| P/LT 11896
8.8€ | 86PI | 8.66 (ÁpeIS. 00P| © |8T-99G 88.66 (9G-P0T 6.08 | 8.PLG|068T| P/ST "Im LAOJTISÁN
Z-8P | GGgr | G.GP| © | 097 © (86-820 |68.T0T 9G-P0T| 07.68 | 0-8G€|068T| P/LT 17846
9.6T | 096 | 0-€7| © |0.G8G| © |P8.TL |GG-98 108-8, | GG.08 (26-GGT |068T| P/8T POTU
—————————— —— | || Pysaoapojery
Z.GT | 006 | LTE | O |TP€8 | O |9€-T0T 98.78 | 0.08 (68.08 |TT-60T|068T | P/2T|— 'I—909
T.2G | GIIT | G.G€ | O (0.856 | © 96-86 (20-86 | 2.€0T| GG.0€ (09-82T|068T| P/8T| 00m vuj9r00
108 | TIIT | 86T | O | 878 | © (90.08 (60.86 (92-701 | zr.2€ |ar-ggr|oe8T|p/2r, © T069
"6x 100 nor | 9up "dod ojsro
rormdnys 1 ejogdny k 20"N jz "os hr OSW | 079
y9Áy9 = 9|p ne 0y9u2 6 og94 | g9kujol ID 091802 | og9jeu ;
-9m9u A ní ď 9381 ční -Isnp srp -OJIS uo né -9104 | -9dga numop Áupn9s 97 pred199
PIDISDA ř yoyo PAULU
aopAL| 7 | -ed | 8 etDPOA
nyIrUDITSÁY urny
= EE L > T Z "ŘP
NTMUIRISIIMI MAJI T A OÍNYRSGO LPOA "G vyMgeL
n
5.
O glykosazinu.
Sděluje lékárník 0. Pohl v Praze.
(Předloženo dne 24. října 1890.)
Účel původní reakce naší, acetoctanu ethylnatého, alkoholického
amoniaku a glykosy nebyl vystižen, nevznikly sloučeniny vlastností gly-
kosido-alkaloidických, nýbrž estery amidoacetonických kyselin, v nichž
vodíky skupiny aminové nahraženy byly radikálem cukru. Zkusil
jsem ještě reakci rhamnosy S aethylacetoctanem ethylnatým i alko-
holickým amoniakem.
Za zcela obdobných podmínek smísen absolutně alkoholický roz-
tok rhamnosy s esterem i s alkoholickým amoniakem v poměru jedné
molekuly cukru a dvou molekul druhých látek reagujících. Při ur-
čité koncentraci nastala krystalisace; vznikly dlouhé tenké jehly, rha-
mnodiazinu velmi podobné, které překrystalovány byvše z methylového
alkoholu, byly, jakž při takových látkách k amorfnosti nakloněných
jen očekávati se dalo, dosti čisty. Bod tání jevily 167—168".
Elementární analysa vykazovala:
0:1947 gr látky — 03480 gr CO; ; 01443 gr H,O
—=01021 „ C 3; 001604 gr H
02343 gr látky — 04612 gr CO, ; 01719 gr H,O
=—01257 gr C ; 00191 gr H
Podle methody Ludvigovy určen dusík.
0-1956 gr. látky poskytlo 11:7 em“ N při 734 mm tlaku — 00128
gr. dusíka.
02532 gr. látky poskytlo 12:5 cm* N při 742 mm tlaku — 001387
gr dusíka.
nalezeno C,,H,,NO, žádá
uhlíka +5241 5365 —" — 53:66
vodíka . .82 85 — — 813
dusíka . . — — 65 55 DM
krslíka (24 be 32-51
O.Pohl: O glykosazinu. 153
Látky měl jsem bohužel tak málo k disposici, že mi nebylo
možno rozklady stanoviti, zdali jest molekula jednoduchá aneb snad
dvojnásobná. Oproti zdvojené formule svědčí množství kyslíka.
Glykosazin. Záhy na to když z naší laboratoře byly uveřejněny
první zprávy o působení acetoctanu ethylnatého i amoniaku v cukry,
uveřejnil pan Dr. Biginelli ve zprávách „Academia dei Lincei“ vol. V.
str. 531 studie své o působení těchže činidel v dextrosu. Pokračoval
pak způsobem jiným než my, kteří hleděli jak možno celou reakci
s cukry provésti z úmyslu při temperatuře obyčejné. Pan Biginelli
pokračuje takto:
Působí 1 mol. glykosy, dvěma molekulama acetoctového esteru
a jednou molekulou amoniaku alkoholického (75“/;), směs ponechána
po deset dní sama sobě, pak vařena jest v nádobě zpětným chladičem
opatřené a konečně v zalitých trubicích zahřívána. Později upuštěno
od záhřevu v zalitých trubicích i vařeno jen hodinu se zpětným chla-
dičem. Získána jest látka krystalická, při 189—190“ tající.
Opakoval jsem pokus ten způsobem následujícím: Glykosa jest
rozpuštěna ve zcela malém množství vody a pak přidáván alkohol
absolutný tak dlouho, dokud nepočínala se vylučovati krystalická
glykosa, i přidány pak dvě molekuly acetoctanu ethylnatého i alko-
holický roztok dvou molekul amoniaku. "Tekutina zbarvila se žluto-
zeleně. Po několika dnech za obyčejné teploty nabývala barvy čer-
venavé, temné a dělila se na dvě vrstvy, spodní vodnatou, hoření
hustou, olejovitou, která na hranici vodné počala tuhnouti. Masa
polopevná jest na filtru vodní pumpou odsáta, studenou vodou pro-
třepávána aby zbavena byla přebytečného cukru a v alkoholu methyl-
natém rozpouštěna. Vznikly pěkné jehly, kteréž tály při 1949 a kteréž
poskytovaly následující hodnoty analytické.
I. 02040 gr látky 01264 gr H,O— 00140 sr Ha 04081 gr
6001113 cr©:
II. 02006 gr látky 0:1223 gr H,O — 001350 gr H a 04003 or
CO, = 61091 gr C.
III. 0:1999 gr látky 0'1154 gr H,O — 001282 gr H a 03963 or
CO, — 01081 gr C.
IV. 02421 gr látky 925 cm? N při 744 mm tlaku a 21" teploty
= 001026 gr N.
V. 0.2254 gr látky 925 em? N při 746 mm tlaku a 24 teploty
= 001009 or Ň.
n
154 0. Pohl: O glykosazinu.
nalezeno (Pohl) Oy 03N
L TE 96 M9403 VE a(Biginelliy, „žádá
uhlíka 545 543 5408. —.— 54 09 .- 5428,
vodíka 68 67.64. .— — 63 5:62
dusíka —. —. —. 42 44 402 3:94
kyslíka — — . —. — — — 96:18
Jak vidno srovnává se poslední analysa moje s analysou pana
Biginelliho, avšak formulu bych spíše navrhoval C,;H;,O0,N, kteráž
S mými analysami prvními (s nejčistší látkou vykonanými) lépe sou-
hlasí. Formula ta vyžaduje totiž:
TA ZA pod oko ad oto doby 54-89,
KSČO VÁ KE nát kradlo dnd nauč bon oto: SPALA od dn o 0 6:79%
dustka, 3.a)4 37 MMS MA MASO MAB o
a lze ji méně nuceně vyvoditi z formul reagujících látek:
C;H,+0; — NH; + 2C;H,50; — CO, — C;H; — 3H,0 — H,
— O EONÍ
Látku druhou, kterou získal taktéž z dextrosy p. Biginelli zahří-
vaje v zalitých trubkách při 100—1109 a kteráž taje při 130—1319
nemohl jsem vystíhnouti. Jak z celého vyplývá, vzniká za obyčejné
teploty látka tatáž zcela dobře, při zahřívání se pak již rozkládá po-
vlovně. Zcela za těchže podmínek působil jsem též acetoctanem ethyl-
natým i amoniakem v galaktosu, maltosu i laevulosu. Cukry použity
zcela čisty, roztoky připraveny vodnato-alkoholické, s nejmenším
množstvím vody. Vznikly látky dusíkaté, neboť produkty rozpouštěly
se zcela dobře v absolutných alkoholech, avšak dnes, po dvanácti
měsících nekrystalují ani v stopách. Látky vzniklé jsou zúplna beztvaré.
Laboratoř chemie organické při c. k. vys. škole technické.
6.
Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův.
Napsal Fr. Vejdovský v Praze.
(S tabulkou IV.)
(Předloženo dne 24. října 1890.)
Práce tato vznikla:
1. z úvah o moderních theoriích v příčině původu cevní soustavy ;
2. z nutnosti, aby oproti mnohým vysloveným pochybnostem
ukázala, že srdce Lumbricidů a Criodrila zakládá se skutečně, — jak
dříve jsem *) s Kovalevským *?) vyložil, — z prvotných dvou sinů po-
stranních.
I byl to zvláště Salensky,*) jenž studoval vývoj četných poly-
chaetů a na dvou z nich, Psygmobranchus a Terebella, snažil se vy-
stihnouti vznik srdce. Týž shledal, že cevní soustáva zde povstává
jakožto Sinus střevní, t. j. dutina prostírající se mezi epithelem střev-
ním a splanchnopleurou. Z dutiny této vznikají cevy krevní, jevíce
se jakožto prodlouženiny její (prolongements de cette cavité). (Cevy
ty zůstávají ještě delší dobu ve spojení se sinem střevním. Tudíž
nejeví se počátky cev jakožto ztluštěniny buněčné, čili pruhy skláda-
jící se z kompaktní hmoty buněčné, jež teprvé sekundárně nabývá
dutiny — tak totiž učil poprvé Kovalevsky — nýbrž cevy od po-
čátku jsou duté, avšak světlost jejich nijak nesouvisí s dutinou životní
(coelomem). Salensky tudíž dospívá k větě: „On a dejá vu, par
la description. gue jíai donnée des vaisseaux sanguins de Terebelle,
1) Vejdovský, Die Entwickelung des Herzens von Criodrilus. Sitzungs-
ber. bohm. Gesellsch. d. Wiss. Prag 1879. — System und Morphologie des Oligo-
chaeten 1884.
2) Kovalevský, Studien úber die Entwickelung der Wůrmer und Arthro-
poden. 1871. St. Petersburg.
9) Salensky, Études sur le developpement des Annélides. Archives de
Biologie, 1886.
f
156 © Fr. Vejdovský
gue les résultats auxguels je suis parvenu ne confirment ni les obser-
vations de Kovalevsky, ni celle de Vejdovský,“ neboť nenalezl
dvojitý základ srdce.
Za to však letos potvrdil E. B. Wilson v plném rozsahů
zprávy o vývoji srdce Lumbricidů, jak jsme je s Kovalevským dříve
podali. Zpráva Wilsonova zní as takto: Z cev objeví se první břišní
čili „subintestinalní“ ceva. Jest zjevnou v medianí čáře břišní, brzy
poj splynutí mesoblastových polovin v této končině, jakožto dutina
mezi stěnami archenteronu a mesoblastu. Z počátku nemá vlastních
stěn, jsouc uzavřena na spodu mesoblastem, nahoře pak „entoblastem“,
tak že se zdá býti částí prvotní dutiny rýhovací. Tu a tam však
v dalším průběhu objeví se jednotlivá buňka na hřbetní straně, při-
mykající se k entoblastu. Dále ku předu zmnoží se tyto buňky, tak
že ceva ta stává se uzavřenou vlastními stěnami a leží pak v splanch-
nickém mesoblastu. Původ těchto stěn nezdařilo se Wilsonovi zjistiti,
avšak myslí, že povstaly z volných buněk mesoblastových (migratory
mesoblast). V některých případech zdá se, že dutina cev má povahu
lakunovitých dutin mezi buňkami volného mesoblastu, které jsou pro
jistou dobu v konneksi s dutinou hlavy. Srdce vzniká ze dvou po-
lovin. Krátce totiž po objevení se břišní cevy objeví se dvě postranní
blíže hřbetních hran mesoblastu. Jejich vývoj jest prý úplně týž jako
u břišní cevy, neboť se v prvé době svého vývoje jeví jakožto dutiny
mezi splanchnickým mesoblastem a stěnou archenteronu, avšak později
obdají se svými vlastními stěnami. V zadní části těla cevy ty leží
souběžně s břišní cevou, téměř zcela na břišní straně embrya, dále
ku předu zdvihají se ku stranám a posléze dostanou se až ku hřbetní
straně, kdež splynou v jedinou cevu hřbetní čili srdce v mediání čáře
hřbetní. Úprava podélných cev v této periodě jest skoro tatáž, jako
u mnohých tubikolních Polychaetů (Amphitrite, Melinna, Lamice dle
Meyera).
Prvé z obvodních cev (circular vessels) objeví se dle Wilsona
cevy požerákové (circumoesophageal), jež vyvíjí se v splanchnickém
mesoblastu v konneksi s nepárovitou přední částí hřbetní cevy, majíce
již definitivné stěny. Obvodní cevy střevní vyvíjí se značně později
a Wilson nebyl s to rozeznati je ještě před úplným splynutím po-
stranních podélných cev v srdce.
Není pochybnosti, že sdělení Wilsonovo o vývoji cevní soustavy
jest až dosud nejen nejobsáhlejší, nýbrž také celkem se značně sho-
duje se skutečností. Nic však méně na Lumbricidech samých nelze
vše vyšetřiti tak, aby původ cev byl vždy jasným. Tak se to má již
bd
Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův. 157
s líčením, jak je podává Wilson o původu cevy břišní. Ta skutečně
vzniká ze všech cev nejdříve, avšak nikoliv hned jako dutina, nýbrž
objeví se nejdříve ztluštěnina splanchnického mesoblastu, postrádající
vůbec dutiny; jest to solidní provazec, táhnoucí se v střední čáře
břišní, jehož elementy buněčné epitheliálně sestavené přikládají se
těsně ku stěnám hypoblastu. Stěna této ztluštěniny se 1 rozšíří na
pravo a na levo a tehdy teprvé jeví se nezřetelný sinus mezi ní a
hypoblastem. Později obrostou stěny buňky splanchnické tento sinus
a ceva stává se samostatnou, probíhajíc volně v dutině tělesné. Tak
možno vystihnouti cevu tu již v mladých embryích lumbricidů ve
stadiích, kde ústa nalezají se zcela na přídě těla, terminálně (obr. 6 vv).
Ceva tato naplněna jest již tekutinou krevní, avšak zde bez-
barvou; stěny cevy jsou velmi tenké, avšak hojně pokryté jádry,
$
kdežto stěny buněčné nelze za živa nijak rozeznati. (Úeva v tomto
stadiu jest na přídě zcela zúžená, rozšiřuje se ponenáhlu na zad.
O hřbetní a postranních cevách není v tomto stadiu ani stopy. Teprvé
daleko pozdější stadia, kdy embrya jsou v přídě zcela dobře segmen-
tovaná, když mesoblast rozšířil se zcela až na hřbetní stranu: tehdy
jeví se současně i cevy postranní i srdce živě pulsující. Dle všeho
cevy postranní hrají při tvoření srdce úlohu sprostředkující. V prvých
dobách vývoje srdce nelze se o tom přesvědčiti, avšak poměry dále
na zad nasvědčují, že tomu tak jest. Celkový pochod tvoření srdce
jde od přídy na zad, t. j. v předních segmentech je srdce starší, než
na zad a tudíž jest srdce v segmentu prvním č. hlavě nejstarším.
Vidíme na obr. 6., že ceva břišní sahá až ku přídě těla, přiklá-
dajíc se ku stěně stomodaea. Zde patrně obroste z pravé a levé
strany cevami postranními stomodaeum, dávajíc tak podnět ku tvo-
ření cevního kruhu jícnového. Splynutím těchto obou oblouků na
hřbetní straně těsně před zauzlinou mozkovou vzniká srdce v hlavě
(obr. a 2. 3. 1.) Tyto oblouky cevní sprovázejí nervové kommissury
jícnové souběžně, jak znázorňuje obr. 2.
Tímtéž způsobem povstaly zajisté také oblouky cevní v 2., 3.,
4. atd. segmentu tělním a splynutím jich srdce. To ukazuje obr. 3.
2., 3., 4.) Tyto oblouky cevní pravidelně probíhají těsně před disse-
pimenty u všech pozorovaných druhů, totiž Allolobophora foetida,
putra a trapezoides.
Kdežto však v segmentu 1., 2. a 3. představuje srdce cevu
zúženou a rovnající se v tom ohledě cevě břišní, jeví se v segmentech
dalších vždy naduřelým právě ve středu segmentů, jak jasně ukazuje
obr. 3.
158 © Er. Vejdovský
Čím mladší jest embryo, tím kratší jest srdce, t. j. tím menší
počet segmentů jest opatřeno pravou, pulsující cevou hřbetní. "Tak
vidno, že embryo na obr. 1. znázorněné má srdce pouze v předních
D segmentech, o něco starší na obr. 2. v 7 segmentech, embryo
AU. putra na obr. 5. v 8 segmentech a tak podle stáří můžeme shle-
dati, že srdce čím dále na zad, tím delším se jeví dle pokroku stáří
embryí. Na obr. 5. znázorněn jest zadek těla mladého červa Al7. tra-
pezotdes, kde založeny jsou všecky segmenty a poslední z nich obsa-
huje i konečník. Zde srdce vyvinuto jest dokonale v přídě a v středu
a jen v počtu segmentů nejzazších jest rozděleno ve 2 cevy podélné,
z prvu na hřbetě, dále pak na zad po stranách probíhající a posléze
ku břišní straně sestupující, kdež pojí se s cevou břišní oblouky
v posledním segmentu se nalezajícími.
Tyto 2 podélné cevy jsou vlastní základy srdce; ony povstávají
současně s oblouky postranními, když rozšíří se povstalý sinus břišní
ku stranám a splanchnický mesoblast dává podnět k samostatnému
tvoření se cevy břišní. To lze ovšem nesnadno dokázati methodou
řezovou, ježto embrya na zad jsou vždy k hřbetní straně stočena a nelze
vésti řezy úplně příčné kolmo na osu podélnou. V mladších pak
stadiích jest tekutina krevní úplně bezbarvou a ztrácí se tudíž lumen
základů cevních i na nejtenčích řezích. Avšak na starších stadiích
embryonálných, jako jest znázorněno na obr. 1. a 2., vidno, že ceva
břišní a postranní i párovité základy splývají ve společný sinus, jenž
patrně odpovídá tomu, co zove Kovalevský „sinus terminalis“.
V tomto sinu tedy, jež objímá se spodu a se stran hypoblast, a na
zevnějšek jest kryt splanchnickým mesoblastem, dlužno hledati prvé
tvoření se nejen břišní cevy, nýbrž i oblouků postranních a párovitých
základů srdce. Prodlužováním se segmentů stává se ceva břišní a
oblouky postranní samostatnými, t. j. obojí mají své vlastní stěny,
kdežto základy srdce posud přikládají se těsně k hypoblastu a teprvé
dále, čím více se blíží straně hřbetní, tím určitěji vyvíjí se i stěny,
jež posléze se na hřbetě sblíží a nastává srůst obou sinů k tvoření
srdce. :
Mnohá fakta známá ukazují, že srdce skutečně má původ jen
V šinu střevním, a sice jednoduchém, takže nelze dokázati párovitost
jeho. Tak ukázal již 1850 Ouatrefages (Ann. Se. nat. t. XIV.),
že Amphicoridi a Fabricia takovýto sinus střevní mají. Avšak později
také Claparčde objevil, že čeledi Serpullid, Ammocharid, Aricia
a Chaetopterus srdce postrádají, kteréž sinem střevním jest zastou-
peno. (Claparěde, Structure d. annél. sédentaires. p. 76.)
Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův. 159
R. 1879 ukázal jsem také, že mezi oligochaety jsou to hlavné
roupice (Enchytraeidae), jež v největší části střevního žaludku sinem
krevním jsou opatřené a z tohoto teprvé na přídě těla vzniká ceva
hřbetní. Totéž potvrdil velmi pečlivým zkoumáním Michaelsen.
Nad to ukázal jsem, že sinus střevní u Aeolosomy jest párovitý a jako
u Enchytraeidů dává vznik cevě hřbetní.
Ovšem ale jest možno, že sinus tento může býti nahražen sou-
stavou cevovitých lakun, jež jako ozdobné sítivo střevo, (t. j. mezi
střevním epithelem a splanchnickým mesoblastem), opřádají a s nimiž
i ceva hřbetní ve spojení se nalezá. Tak vidíme u Rhynchelmis (obr. 8.)
velmi pěknou. síť střevní, jež na spodu komunikuje pomocí kolmých
cev s cevou břišní. Tyto kolmé cevy, jež pravidelně v každém seg-
mentu po 2 přicházejí, odpovídají mesenteriálním cevám, jež jsem
poznal u Lumbricidů (System und Morphologie der Oligochaeten).
Kde takové lakunovité sítivo cevní místo sinu přichází, nelze před-
pokládati párovitý základ srdce a skutečně nepodařilo se mi u tohoto
červa nalézti dvojitý vznik cevy hřbetní. Ceva břišní zakládá se zde
zrovna tak jako u Lumbricidů, avšak ceva hřbetní jeví se v pozdějších
stadiích vždy jednoduchou, samostatnou, přikládající se těsně k stěně
střevní. |
I tak jest velmi snadno možné, že druhy Salenským v ohledě
na vznik srdce zkoumané, týmž způsobem jako u Rhynchelmis srdce
přímo ze sinu střevního, ať již celistvého, ať síťovitého zakládají.
Vidíme-li v hotovém stavu cevní soustavu Annulatů tak rozma-
nitou, musíme přece veškeré ty modifikace redukovati na vývoj, který
tedy učí, že základem jeho sinus na břišní straně se nalezající,
z něhož vznikají i cevy břišní, i oblouky postranní — i srdce; toto
pak buď párovitě, aneb hned jako hotová lichá ceva. Avšak jsou také
formy Lumbricidů, kde jsem nenalezl párovitý základ srdce, jako
Dendrobaena, Allurus atd. Embrya těchto nejsou však nikdy naduřelá,
t. j. střevo jejich není nikdy tak naplněné tekutinou bílkovou, jako
u Allolobophora foetida, trapezoides atd. A tak snad jen tato okol-
nost vysvětluje párovitost počátků srdce; obě poloviny sinu střevního
mohou se patrně u druhů naduřelých jen velmi pozvolna k sobě blí-
žiti, kdežto u forem štíhlých nastává rychlé sblížení, anebo dokonce
i jednoduchý vznik srdce.
Beddard, který zkoumal tolik zajímavých Oligochaetů exoti-
ckých, upozornil, že mnohé z těchto forem zachovávají v určitých
segmentech párovitost srdce jako u Microchaeta Rappi. Avšak jiné
formy, jako Acanthodrilus multiporus a annectens mají srdce po celé
160 © Fr. Vejdovský
délce těla párovité. Rovněž tak u Deinodribus Benhami, kdež každá
ceva zvláště obalena jest zvláštní pochvou buněčnou, jež daleko od-
stává od stěn cev. Benham srovnává tuto pochvu s pericardiem
vyšších typů. (Auart. Microse. Journal XXXIX. N. S. 1890, p. 109.
On the Structure of three New Species of Earthworms etc.)
Též jiný žák Lankesterův W. B. Benham potvrzuje udání, že
Mierochaeta Rappi má dvojité srdce v segmentu 4—8. (Auart. Microse.
journal. Vol. XXVL N. S. 1886, p. 282).
Co se týče vývoje cev periferických a jich rozvětvení, mohu
sděliti jen několik fakt, jež jsem vyšetřil na Rhynchelmis. Dle všeho
mají periferické cevy týž původ z cev hlavních, jako větve vznikající
z cev periferických. Na obr. 7. jsou znázorněny 2 cevy periferické
a Sice praeseptální (obr. 8. a). Tyto cevy probíhají na přídě disse-
pimentu ds čili za Štětinami (db), jež jsou na našem obraze (7.)
spojeny interfollikulárnými svaly (čm). Cevy ty přikládají se k stěně
tělesné a vysílají v dokonalém stavu hojné, symmetricky na před a zad
se rozbíhající větve postranní, jež se mohou v dospělém stavu opět
rozvětvovati. Z hlavních větví sec vychází ceva c, slepě zakončující.
Mladší stadium jest v d znázorněné, kde se jeví začátek cevy jako
malý hrbolek. Posléze u « není ještě žádné stopy ani po větvi cevní,
ani po hrbolku. Avšak jádra v stěně cevy ležící ukazují, že zde vznikne
postranní větev. Plasma buněčná zmnoží se a nabývá rázu tekutiny
krevní, kdežto jádro posune se až na vrchol hrbolku (b); hrbolek se
prodlouží a vydutí jako u c, kde zase nalezá se na slepém hrbolku
jádro. Z této větve vzniká opět dichotomicky nový pár cev, když
buňka vrcholová se rozdělí, takže zde leží 2 jádra (d).
Jádra tato náleží tedy buňkám stěny cevy hlavní a vychlípením
se stěn její vznikají cevy nové. Jsou ale na stěnách cev těch ještě
jiná jádra, zevní, jež náležejí obalu peritonealnému (©).
Úvahy všeobecné.
Prvotným základem cevní soustavy annulatů jest tedy prostor |
mezi epithelem střevním a splanchnickým mesoblastem. Nastává otázka,
čemu odpovídá prostor tento? Odpověď jest na snadě:
Kdyby nebylo mesoblastu prostírajícího se mezi hypo- a epi-
blastem, měli bychom zde prvotnou dutinu tělesnou a takž sinus
střevní odpovídá této poslední.
Výsledky tedy nových bádání o vzniku cevní soustavy annulatů |
ukazují jasně, že původem cevní soustavy není definitivná dutina ži- (©
Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův. 161
votní čili coelom, jak požadoval Haeckel (Gastraea-theorie, etc.
Jenaische Zeitschrift Bd. VIIT): „Die wahre Leibeshóhle oder der
Coelom ist geradezu als der erste Anfang des Gefásssystems zu be-
trachten.“ Do této dutiny vnikala by tekutina krevní, jež by vůbec
představovala mízu čili lymfu čili haematochylus (Haeckel). Z této
by teprvé později differencoval se dvojí system, krevní a mízní.
Taktéž Lankester požaduje, jako Haeckel, aby se tvořila
cevní soustava v coelomu (E. R. Lankester, On the primitive
cell-layers of the embryo. Annals and Magazine of Natural History.
Vol. X.).
V tak zvané „Coelomtheorie“ bratří Hertwigů (p. 80., 89.)
dočítáme se zase o jiném původu cevní soustavy. Ta totiž vzniká
nezávisle od dutiny životní; její původ jest v mesenchymu, a auto-
rové opírají své názory o vývoj cev a míznic obratlovců, kdež tyto
objevují se ve tvaru lakun, roztroušených v mesenchymu splanchno-
pleury a jakožto výsledek své theorie, dotvrzují Hertwigové: „Mor-
phologisch ist es unrichtig die Leibeshóhle zu den grossen Lymph-
ráumen zu rechnen.“
Nechť si jsou výklady o vzniku cev jakékoli, tolik přiznávají
všichni autorové, že jak míznice tak cevy krevní obratlovců mají
původ společný. Avšak o vzniku lymfatické soustavy máme dosud
málo zpráv, nanejvýše možno ještě říci, že soustava tato mohla vznik-
nouti z dutiny tělesné definitivné. Aspoň u bezobratlých vidíme, že
celá dutina životní jest naplněna tekutinou, jež se úplně podobá míze
a že by tudíž mohla hráti úkol dutiny lymfatické, Avšak těžko
tvrditi, že soustava lymfatická obratlovců představuje čásť coelomu,
neboť lymfy vznikají zajisté teprvé v pletivech, když už dutina ži-
votní jest vyvinuta.
Ona tekutina, kterou jsme v sinu střevním, resp. v cevě břišní
poprvé shledali, jest bezbarvá tekutina, neobsahující u lumbricidů
a Rhynchelmís nijakých tělísek, jakož také definitivní krev jen zířdka
a v nejmenším množství tělíska tato obsahuje. Tedy prvotná teku-
tina krevní není ničím jiným, než z buněk zažívacího ústrojí profil-
trovaná tekutina, která teprve poznenáhlu nabývá zbarvení u Rhyn-
chelmis z prvu zelenavého, pak žlutavého, červenavého a konečně
červeného. Totéž děje se u Lumbricidů, jenže zbarvení zelenavé jest
zde nepatrné. Avšak i když jest tekutina tato úplně bezbarvá a má
povahu mízy, líší se zvláštním leskem a celou svou povahou od te-
kutiny v dutině tělesné splývající; jestli tedy již v ohledu fysikálném
nelze nalezti souhlasu mezi oběma tekutinami, jest pravděpodobné,
b Tř. mathematicko-přírodovědecká. 11
162 © Fr. Vejdovský
ne-li jisté, že i v příčině chemické tekutina tělesná liší se od „mladé“
krve.
Z příčin theoretických stanovil Bůtschli již r. 1878 (Uiber
eine Hypothese bezůglich der phylogenetischen Herleituug des Blut-
gefássapparates. — Morph. Jahrbuch T. VIII.), že soustava cevní ničím
jiným, než zbytkem blastocoelu, kterážto hypothesa potvrzena Salen-
ským poprvé, kterýž formuloval názory své následovně:
„Obojí dutiny ve stavu embryonálném, totiž primitivná dutina
č. blastocoel a dutina druhotná č. coelom, představují prototypy dvou
soustav cevních, jež existují v těle živočišném. Je-li blastocoel
prvotnou soustavou krevní, musí se coelom vykládati jakožto primi-
tivný system mizní.“ Avšak Bůtschli nerozšiřuje svou hypothesu na
veškerá metazoa, což by bylo zajisté s mnohými překážkami pro ná-
zory jeho; neboť, jak známo, u arthropodů a mollusků nachází se
soustava krevní v těsné souvislosti s coelomem, čili přímo řečeno
se soustavou mízní; tudíž máme zde co činiti se soustavou haemo-
lymfatickou.
Jsou ovšem také zprávy, kde cevy vznikají jako solidní pruhy
buněčné, kteréž teprvé sekundárně stávají se dutými. Nusbaum
sdílí tak u Clepsine (Archives Slaves de Biologie, Vol. I. pp. 320
a 539.) Zde cevy břišní a hřbetní povstávají jakožto solidní pruhy
buněčné, vzniklé z mesoblastu splanchnického v středu hřbetní a břišní ©
čáry. Tyto pruhy později stanou se dutými a odloučivše se od meso- *
blastu, leží v dotyčných sinech krevních, jež jsou původu coelomi- *
ckého. I jest také od dávna známo, že krevní soustava Hirudineí |
jest v souvislosti s dutinou tělesnou. Avšak bude nutno faktum toto
vykládati jako sekundární.
Hubrecht (Contributions to the Embryology of Nelněr(ke — |
Auart. Microse. Journal. Vol. XXVI. p. 417) vykládá, že u pásnice
Lineus obseurus soustava cevní i s dutinou, v níž chobot se prostírá, |
představuje zbytky blastocoelu (archicoelu dle Hubrechta) čili dutiny ©
rýhovací. |
Taktéž zjistil Arthur Shipley poprvé mezi obratlovci, že du- ©
tina srdce v embryích mihule souvisí s dutinou rýhovací a nezávisle |
potvrdil tak oprávněnost hypothesy Bůtschliho. |
Ohledneme-li se po původu srdce u jiných metazoí, především
u arthropodů, shledáme, že Claparčde, Salensky a Balfour ©
vykládají vznik jeho u pavouků jakožto kompaktní pás mesoblastový. |
Střední buňky tohoto pásu změní se v těliska krevní, kdežto buňky |
obvodní tvoří stěnu srdcovou.
i
Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův. 163
Naproti tomu zdá se býti oprávněnější výklad Tichomírova,
že stěna srdce vzniká z blan mesoblastových u hmyzu; tak také Ayers
(On the developement of Aecanthus niveus. Mem. of the Boston So-
ciety. Vol. III. 1884) a Korotnev (Embryologie der Gryllotalpa.
Z. f.v. Z. XXXVL 1885), že srdce hmyzů tvoří se, jako zjistil Ši m-
kěvič u pavouků, totiž srůstem dvou lamell splanchnického meso-
blastu, i může z počátku ještě dutina jeho souviseti s hypoblastem,
takže jest naplněna buňkami tohoto posledního. Následkem toho zdá
se, jako by zde byl solidní pruh mesoblastový jakožto počátek srdce.
J. Claus (Zur Kenntniss d. Baues und die Entwicklung von
Branchipus stagnalis und Apus. Abhandl. kón. Gesellsch. Wissensch.
Góttingen 1875) praví o vývoji srdce u korýšů, že vzniká ze dvou
polovin mesoblastových, jež se zblíží na hřbetní straně. Tomu se
blíží i zprávy, jež sdílí Mečnikov a Zograf o vývoji srdce u sto-
nožek.
Tudíž dutina srdce u všech metazoí bedlivě skoumaných odpo-
vídá prvotné dutině rýhovací a hypothesa Bitschliho jest plně odů-
vodněna.
Vysvětlení vyobrazeni.
Obr. 1. Embryo dešťovky (Allolobophora foetida), v optickém prů-
řezu ze hřbetní strany pozorované.
pe, porus cephalicus,
9, zauzlina mozková,
sd, septální žlázy 3. a 4. segmentu,
vd, srdce úplně utvořené a přecházející ku přídě v tenkou
cevu.
a, bod, v němž srůstají obě poloviny postranních cev vs.
vv, prosvítající ceva břišní.
Obr. 2. O málo starší stadium se strany pozorované.
9, vd, vv, vs, jako v obr. 1.,
1, 2, 3, prvé 3 cevy obvodní, s sinus konečný.
Obr. 3. Embryo téhož stadia u Allolobophora putra.
pe, 9, vd, vs jako v obr. 1.,
1—8, počet segmentů.
Obr. 4. Zadní konec těla téhož druhu, s břišní strany pozorovaný.
bg, základ ganglií břišních,
n, základ nefridií,
vv, ceva břišní.
11*
164 Fr. Vejdovský: Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatův.
Obr. 5. Zadní konec těla mladého červa Allolobophora trapezoides.
vd, vs jako v obr. 1.
Obr. 6. Velmi mladé embryo téhož druhu.
9, vv, jako v obr. 1.,
st, stomodaeum, |
bg, břišní ganslie, |
pn, pronefridium. ;
Obr. 7. Dva segmenty mladého červa Rhynchelmis v podélném řezu
se strany.
ds, dissepimenty,
bb, břišní štětiny,
db, hřbetní štětiny,
se, oblouk postranní,
a, b, c, tři stadia tvoření se větví postranních,
d, tvoření se dalších větví, z
e, buňky peritoneální,
čm, interfollikulární svaly.
Obr. 8. Stěna střevní, se sítivem cevním u Rhynchelmis. Dva seg-
menty, rozdělené dissepimenty d.
Obraz kreslen dle tlustšího kolmého řezu podélného.
mv, mediání cevy kolmé, odpovídající mesenteriálním
cevám Lumbricidů a Enchytraeidů.
a, praeseptální ceva,
vo, břišní ceva,
nech, neurochord,
čm, podélná vrstva svalová pásma břišního,
m, příčné svaly nervové soustavy,
gz, buňky gangliové.
Obr. 9. Schema vzniku cevní soustavy.
v
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin.
Napsal J. Velenovský v Praze.
S tab. V. a VI.
(Předloženo dne 7. listopadu 1890).
Kmeny a rhizomy kapradin v mnohém ohledu značně se
liší od kmenů a vůbec os vyšších jevnosnubných rostlin. U jevno-
snubných jsou osa a na ní se nalézající listy od sebe nejen mor-
fologicky ale i biologicky ostře rozlišeny. List, ať už jakékoliv
podoby, zaujímá na ose určité postavení, ostře jest odlišen od
osy samé, celým vzrůstem svým má jen určitou dobu vymezenu, v úžlabí
jeho vzniklé osy zachovávají k němu zákonitou polohu. U kapradin
vyvinuje se ale vlastně list ve dvou odstavcích. Nejprv — a to
mnohdy již v roce předešlém — vznikne na ose silný násadec, bu-
doucí to řapík listový, a na tomto teprv vyvinuje se druhá čásť,
čepel listová. Tato dvoučlennosť objevuje se u velkého počtu ka-
pradin také v odumírání listu, neboť často zahyne čepel s částí řa-
píku, kdežto dolejší díl řapíku živý dlouhou dobu ještě kryje vlastní
osu. Ano mnohdy se zdá, jakoby tyto base řaápíků samé ose náležely,
neboť jsou mohutně založeny a s osou tak spojeny, že dobře ani na
průřezu ku př. nevidíme, co z poměrně tenké osy jest vlastní osou
a co z ní řapíkovým basím náleží (viz obr. 3. tab. I.).
Také na povrchu rhizomu nesnadno v četných případech roze-
znati, kde vlastní osa a kde base řapíků, neboť tyto zvolna a silnými
jizvami sbíhají po ose tak, že skoro není místečka, jež bychom k té
neb oné basi listu vztáhnouti nemohli. Následkem toho, ať vznikne
na př. nějaký pupen neb osa pobočná na ose hlavní, vždy říci možno,
že sedí na basi některého listu, nebo že jej podle sbíhajících jizev
svésti možno do některého úžlabí.
K tomu všemu přistupuje i- ta okolnost, že položené a plazivé
rhizomy velmi často u větší neb menší míře dvoustranně se vyvinují.
i
166 (J. Velenovský
Jako nejzazším případem toho jsou rhizomy s listy dvouřadými. Ale
i tam, kde listy nejsou dvouřadě sestaveny (ku př. u Polypodtum,
Dryopteris), přec z původní své polohy směrem k vrchní straně se
pošinují a tím pozorování orientace jich a spořádání znesnadňují.
Z té okolnosti mívají také na dolejší straně rhizomu inserované listy
velmi šikmou inserci a jeví zdánlivě anodickou a kathodickou stranu.
Tyto všechny okolnosti jsou asi příčinou, že pobočně vznikající
větve na rhizomech kapradin ve svém významu a jmenovitě s ohledem
na orientaci jich k listům mateřské osy od autorů různě byly vy-
kládány. Tak vykládají Hofmeister a Stenzel, že rozvětvování
kapradin děje se vesměs dichotomicky bez orientace ku listům, a že
mnohdy, opozďuje-li se jedna větev dichotomie svým vzrůstem, že na-
bývá dichotomie na pohled podobu sympodia. Proti tomu Mette-
nius a Prantl tvrdí, že osa kapradiny se rozvětvuje monopodialně,
a sice že všude poboční větev vyniká z úžlabí listu. Poněvadž ale
často se stává, že inserce listová ve směru spiraly */; jeví silně vy-
vinutou anodickou a kathodickou stranu, padne poboční větev po-
někud stranou do úžlabí. U Úystopteris montana dokonce jsou dva
pupeny úžlabní, jeden na anodické, druhý na kathodické straně,
případ to, jenž nikde jinde u vyšších rostlin nemá něco podobného.
Velmi mnohé kapradiny rozmnožují se dle autorů jen adventiv-
ními pupeny, jež v postranní osy vyrůstají. Tak se uvádějí ku př.
u Aspidium Filée mas, Pteris aguilina, Struthiopteris germanica, Ne-
phrolepis tuberosa a t. d.
Při této příležitosti třeba ale dobře si uvědomiti, co pod pojmem
„adventivních“ pupenů neb os rozumíme. U jevnosnubných, kde nor-
mální pupeny v úžlabí listů zákonitým pravidlům odpovídají, nazý-
váme adventivními ony pupeny, již beze všeho pravidla na všech
možných částech rostlinných vznikají, při tom žádné určité postavení
k nejbližšímu okolí nezaujímají a jen nahodile (ne tedy vždycky !)
se objevují.
Takové adventivní pupeny nalézáme ku př. na listech Cardamčne
pratemsis, na listech Ceratophyllum, na kořenech ovocných stromů,
na callu vrby, na odřezaných částech listů Begonte a t. d. Téže
povahy jsou adventivní pupeny na čepeli listové některých druhů
rodu Asplentum, Úystopteris, nebo na listech, jež země se dotýkají
u Woodwardie a některých Polypodi, a snad i pupeny na řapících
Aspidium Filiw mas. Nalézáme tyto pupeny na nejrůznějších místech |
jmenovaných kapradin, ale ve společnosti takových individuí nezřídka
i
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin. 167
rostou jiná, jež pupenů těch nemají. Jsou tu tudíž jen nahodilým
úkazem nepodmiňujíce život rostliny.
Docela rozdílné povahy jsou ale pupeny také zvané adventivní
u Přeris aguilina, Struthiopteris, Nephvolepis a j. Praví se 0 nich,
že vyrůstají z base listů a proměňují se v dlouhé poboční rhizomy.
Tyto pupeny a později tedy rhizomy nejsou ničím nahodilým, rostou
vždy a jen mezi listy na hlavní ose neb vůbec jen z osy vynikají,
neobjevují se tedy jednou na ose, podruhé v rozličné výšce na řapíku.
Tyto pupeny má a musí míti každé individuum, neboť jeho život
podmiňují, bez nich se rostlina (vyjma akt pohlavní) jinak neroz-
množuje. Kdybychom chtěli ku př. stotožňovati „adventivní“ pupeny
Pteris agučlina s adventivními pupeny na listech Cardamine pratensts,
pak říci musíme, že Pteris aguiltna sestává pouze z listů, jež někdy
náhodou bývají spojeny adventivními rhizomy.
Rhizomy kapradin Polypodtum Dryopteris, P. Robertianum, P.
Phegopteris a Aspidium Thelypteris znázorňují nám týž typ. U F.
Dryopteris a PF. Robertianum (obr. 4. tab. I.) jsou tenké, daleko
plazivé a ve značných odstavcích rozvětvené. Listy jsou mezi sebou
oddálené a vesměs dle pořádku */, sestavené. Base řapíků jsou po-
měrně slabé a zůstávají po odumření čepele jen krátkou dobu. Roz-
větvení má na první pohled ráz dichotomický, neboť větve jsou dosti
stejně vyvinuty, skoro stejně dlouhé a skoro stejným počtem listů posá-
zené. V úhlu, kde obě větve se rozcházejí, vidíme zpravidla jako
u Thelypteris rozdělovací kýl (obr. 4. c).
Co se týče orientace listů oběma větvím dichotomie nejbližších,
nemožno určité pravidlo vytknouti. Nejčastěji nalézáme nejbližší list
ku dichotomii na hořenní straně (obr. 4. a, b) tak, že rozpůluje úhel
dělící dichotomii. Obě vidlice jsou pak stejně orientovány k listu
tomuto. Ani anodická ani kathodická strana není patrna a nevíme
skutečně, mohla-li by pravá nebo levá větev za dceřinnou k druhé
býti považována.
Často ale sedí list tento brzo v pravo, brzo v levo maje
šikmou inserci a tu se zdá, jakoby jedna větev z jeho úžlabí vyni-
kala. Ale bývá i v tom případě list ten daleko pod vidlici pošinut,
takže daleko jíti musíme od domnělé vidlice dolů, než do jeho úžlabí do-
jdeme, při čemž nevede nás tam ani stopa listu ani jiný důvod.
Celkem tedy tvrditi musíme, že v tom případě, kdy list zau-
jímá postavení poprvé jmenované, o orientaci některé větve k němu
nemůže býti ani řeči, aspoň nemáme k tomu žádné příčiny. A v druhých
případech se sice tato orientace zdá býti pravděpodobnou ale nikdy
168 -J. Velenovský
přec nic zřetelného nevidíme. Tvrdí-li tedy autoři, že dceřinná větev
nahoru z úžlabí jest pošinuta a že list maje silně šikmo pošinutou
inserci zdánlivě ztrácí svou orientační polohu, jest právě tolik, jakoby
řekli, že theoreticky tuto orientaci můžeme předpokládati, že ji
můžem hledati, ale ve skutečnosti že není.
Ostatně i to jest nesprávným, praví-li se, že listy mající Šikmou
inserci mají anodickou a kathodickou stranu ve směru spirály. Ty
listy, jež padnou na zpodní stranu rhizomu, snaží se více méně po-
sunouti se nahoru a tím nabývají šikmé inserce, a ty, jež sedí přímo
na vrchu rhizomu, mají dokonale příčnou inserci bez anody a ka-
thody. Již prve jsme pravili, že všechny plazivé rhizomy jeví větší
neb menší náklonnosť k dorsiventrálnosti, jež se právě jeví v onom
pošinutí zpodních listů.
U rhizomů Polypodium Phegopteris (tab. II. obr. 2.) mizí ještě
více ráz dichotomie, neboť větve jsou velmi nestejné.
Na listu dichotomii nejbližším nevidíme pražádnou určitou po-
lohu, u každé téměř dichotomie zaujímá jinou posici. Velmi často
se ovšem zdá, že podpírá jednu z obou vidlic, ale již u následující
dichotomie sedí tak, že orientace jeho k žádné větví není zřetelnou.
U Aspidium Thelypteris stojí listy na rhizomu mnohem hustěji
než u svrchu jmenovaných, čímž jejich postavení vzájemné jest zře-
telnějším. Odpovídají opět svým sestavením spirale 2/;. Rozvětvování
má povahu pravé, čisté, zřetelné dichotomie, jakou si jen mysliti
možno. Větve jsou stejně silné, stejně dlouhé a další rozvětvování
děje se jednou na pravé, jednou na levé vidlici. Špička vrchole půlí
se v pravém smyslu slova ve dva vrchole vzrostné. Každá vidlice
má skoro vesměs stejný počet listů a stejně uspořádaných. Nejbližší
list k dichotomii stojí vždy s příčnou insercí (bez anody a kathody)
nahoře v čáře, která půlí úhel dichotomie (tab. I. obr. 6. a, bd).
Velmi často naleznem i na protější straně zpodní ještě druhý list
v téže poloze střední (obr. 6 «. b), jenž svým řapíkem vyrůstá pak
těsně úhlem dichotomie nahoru. Při této poloze stojí pak zpravidla
nejbližší listy obou vidlic zevně v pravém úhlu od listů předešlých
(obr. 6., e, d). Jiná variace přihází se V tom smyslu, že v čáře úhel
dichotomii půlící sedí jen jeden list (obr. 5. a). Pak sedí na jedné
vidlici prvý list v poloze obr. 5. b, druhý v poloze obr. 5. c. Při-
padá to tak, jakoby druhý vstříčný list obr. 6. d posunul se na vid-
lici obr. 5. 0", c.
Z posice obr. 6. nevím ani přibližně, jak by se dala orientační
theorie vyvoditi. Oba listy a, b, jsou dokonale stejné a vstříčné
i
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin. 169
a mohou tedy býti oba podpůrnými. Osy vidlicové 0“, jsou úplně
stejné, stejně listy posázené, která tedy má býti dceřinnou? Jen případ
obr. 5 mohl by částečnou možnost theorie orientační připouštěti,
protože každá z obou vidlic jinak položeným listem počíná.
Srovnáme-li všecky čtyry případy rhizomů kapraďových, jsme
oprávněni souditi takto: Rozvětvování nepravidelně monopodialní
(Polyp. Phegopteris) přechází pozvolna (P. Dryopteris) do dokonale
dichotomického (A. Thelypteris), při čemž, čím více pravidelná dicho-
tomie, tím zřetelněji staví se nejbližší listy do čáry, jež půlí úhel
dichotomie. Orientace větví pobočních, lze-li o nich mluviti, k ně-
kterému listu osy mateřské nejeví nikde určité postavení co listu
podpůrnému. |
U Polypodium | Dryopteris a P. Phegopteris nalézáme pod
hlavním silným vrcholem vždy něco níže pupen druhý poboční,
z něhož pozděj vyrůstá větev. Nemohl jsem ale zjistiti, že by se tu
dělo půlení vrchole vegetačního jako u Aspidtum Thelypteris. Z toho
soudím, že povstává onen pupen kdekoliv na ose postranně jako
u Fteris agutlina.
Zajímavé poměry v rozvětvování rhizomů poskytuje nám Přeris
aguilina, Rhizomy této kapradiny jsou velmi silné, daleko pod zemí
plazivé, dlouhočlenné, se shora a dola ploše smačklé a se stran
dvouřízné. Mohutné listy jsou dvouřadě a střídavě rozestaveny, mají
dlouhý, silný řapík, jenž dole jest vřetenovitě stluštělý.
Na žádném rhizomu nepozorujem ani podobu dichotomie, neboť
rhizom se větví v neurčitých vzdálenostech v rozličně dlouhé jedno-
duché neb opět dělené větve.
Všeobecně se přijímá, že rhizomy Pteris agutlina se rozvětvují
vesměs adventivními pupeny ze zevní base listů vyrostlými. Takový
případ listu s adventivním pupenem by nám skutečně znázorňoval ku
př. list d obr. 1. tab. II. Ano pravosť tohoto výkladu tím více se
zdá potvrzovati, poněvadž na většině listů na basi ony adventivní vý-
rostky nalézáme.
Prohlédněme si ale blíže vznikání listů a jejich „adventivních“
pupenů a musíme dojíti ku jinému názoru o věci této. Vrchol hlavní
větve («) jest silně založen a na jeho špičce nenalézáme v nejmnož-
ších případech ani hrboulku ani jakéhokoliv postranního údu. Teprv
dále pod vrcholem zjeví se nám hrboulek postranní, jenž rychle počne
se prodlužovati v skoro stejně tlustou větévku (6). V mladém stadiu
nevidíme ani na špičce ani pod špičkou této postranní větévky
žádného postrauního hrboulku neb výrostku, takže ani nevíme, bude-li
170 J. Velenovský
z té větévky list neb postranní osa. Později zjeví se pod vrcholem
blížé neb dále malý hrboulek (c). Tento hrboulek rychle mohutní,
vyvýší se a mezi tím, co sama osa c vzrůstem se opozďuje, vyvine
se z hrboulku původního statně založený list d. Poněvadž sám list
jest i se svým řapíkem mnohokráte větší než osa, na níž vzniknul,
činí pak na nás celek dojem, jakoby osa c vynikala z base A
listu d.
Někdy vzniká listový hrboulek na postranní větvi bc na samé
špičce, takže se skoro zdá, jakoby postranní větev v dichotomickou
vidlici se chtěla rozděliti. Vzrůstem dalším ale hrboulek listový od
vrcholového hrboulku se oddálí a vyvine se v list.
Jen málo případů jsem nalezl, kde ostane list na ose jedno-
duchým nenesa na basi výrostku „adventivního“ (obr. f). Obyčejným
jest, že hned po vyniknutí postranního hrboule nový list se tvoří
pod vrcholem osním. Nejspíše ještě zůstává první list na postranní
větvi bez basalního výrostku — ač ne vždycky.
Sem tam vyskýtá se i ten případ, že první list na postranní
větvi srůstá něco málo s osou mateřskou a osa dceřinná pak vyniká
pod listem tímto přímo z osy mateřské.
Takto a ne jinak mohl jsem viděti a rozuměti rozvětvování
rhizomů Pteris aguilina. O adventivních pupenech dle toho všeho
zde vlastně nemůže býti ani řeči, neboť vzniká-li tu domnělý adven-
tivní výrostek ce dříve než list, měli bychom tu tedy podivuhodný
případ adventivního pupenu, jenž dříve se tvoří než list, na němž
má seděti — ponětí tudíž zcela protimyslné.
Druhá námitka proti adventivnosti pupenů těchto jest dále ta,
že zde ony postranní větve „adventivní“ vesměs všude a pravidelně
se objevují, že život rostliny podmiňují, neboť není tu jiného způ-
sobu rozvětvování než právě tohoto. Pojem adventivnosti tu tedy
odpadá a nejsou tedy větve ony totožné s nahodilými pupeny ku př.
na listech Cystopteris, Asplentum a j. Kdybychom tu chtěli adven-
tivnosť pupenů přijímati, byl by na př. celý rhizom obr. J. mnoho-
násobně kombinovaným adventivním prýtem, neboť i osa a byla by
adventivní k listu svému f).
Další námitka proti obvyklému výkladu jest tato: Nezřídka
vidíme i na prvním listu na postranní větvi (0, t, k), nový výrostek
„adventivní“. Protože list první na postranní větvi vždy padne k ose
matčinné, jest tu osa o adventivním prýtem k listu 7. Nyní ale týž
list © má na basi nový prýt k, tedy týž list na basi svého řapíku
utvořil jednou adventivní prýt na zevnějšku a po druhé druhý
l
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin Id
prýt na vnitřku — podivuhodná to zajisté variace „adventivních“
pupenů.
Další nejvýš závažnou námitkou jest i toto: Kdyby větévka e
byla adventivním výrostkem listu d, musí zcela konsekventně částka
větévky » náležeti ještě řapíku listu d. Celý ale řapík d nemá
žádných kořenů, jako vůbec nikde i u jiných kapradin, jež jsem
ohledal, kořeny z řapíků nevyrůstají. Chová se tedy částka osy n
skutečně jako osa matčinná, z níž vyrůstá, jest tedy skutečnou, pravou
osou, na níž list d vzniká.
Podle všeho toho nutno o rhizomech Fterts aguilina z morfolo-
cického stanoviska říci toto:
Osa rozvětvuje se v pořádku akropetalním bez orientace k ma-
tečnému listu, listy stojí na ose střídavě ve dvou řadách, první list
na poboční ose padne k ose mateřské.
Něčeho jiného na rhizomu Pteris aguilina nevidíme a každý jiný
výklad stává se jen theorií.
Zdá se, že týž způsob rozvětvování objevuje se i na jiných ka-
pradinách, jež nesou listy ve dvou řadách. Tak snad platí totéž u
Polypodium vulgare (tab. I. obr. 1, 2). Zde jen vzácně naleznem
rhizom rozvětvený, mně podařilo se případy takové nalézti jen dva.
A větvení děje se tu docela podobně jako u Fřeris agutlina, neboť
na místě, kde má státi list, nalézá se poboční větévka c s prvním
listem k mateřské ose obráceným ď. List d objevuje se pod ko-
nečnou špičkou c co postranní úd jako u PFřer's zmíněné.
Rozvětvování rhizomů exotické kapradě Nephrolepis tuberosa jest
nejen pozoruhodným v morfologii rhizomů kapradin, ale poskytuje
nám také návod, jak hleděti máme na rhizomy obecné Přteris a rhi-
zomy Struthiopteris germanica. Nephrolepis tuberosa jest kapradinou
popínavou, pnoucí se po kmenech a předmětech na způsob mnohých
epifytických rostlin. K účeli tomu jí slouží předlouhé tenounké,
strunám podobné rhizomy (tab. I. obr. 7. c, b), jež daleko se roz-
lézají a kořínky na nich vyrůstajícími na substratu se zachycují. Tyto
rhizomy nemají nikde ani stopy po listech a jsou toliko jemnými
plevami (hodnoty trichomové) posázeny. Na kterémkoliv místě zcela
nepravidelně zjeví se hrboulek plevami obalený (e), který vyvinuje
se pak v poboční větev, takže rhizomy tyto nejeví v rozvětvování
svém pražádnou pravidelnost. Někdy poboční hrboulek silně hlízo-
vitě stloustne a tak vidíme na rhizomu sem tam viseti krátce
stopkaté průsvitné bezlisté kulovité hlízy jakoby nějaké plody.
172 -J. Velenovský
Rhizomy zde popsané mohou se ale přeměniti v rhizom listo-
nosný. "To děje se tím, že konec některé větve značně tloustne a
pod špičkou jeho tvoří se hrboulky, jež vzrostou v listy. Tak ku př.
větev b vzrostla v listnatý rhizom a. Mezi listy tohoto rhizomu těsně
sestavenými vyrůstají pak nové větve bezlisté tenké. Někde se zdá,
že větve tyto vynikají z base toho kterého listu, ale obyčejně bychom
určitě říci nemohli, že ten neb onen výhonek k jistému listu náleží.
Vyniká zkrátka z osy tak jako poboční pupeny e na ose c.
O tom, že bezlisté větve zde jsou pravými osami, nelze pochy-
bovati již proto, že v listnaté osy přecházejí, máme tu ale památný
případ rhizomu úplně bezlistého. Dali-li bychom za pravdu těm,
kdož vykládají postranní výhonky Přeris aguilina a Struthtopteris co
adventivní, byly by i u Nephrolepis naší bezlisté větve adventivními,
ačkoliv nikde z basí listů nevynikají. Tyto adventivní rhizomy mají
ale ještě tu podivnou vlastnost, že nesou opětně postranní adventivní
pupeny, jež v poboční větve vyrůstají, čili rovnají se úplně kompli-
kovanému rhizomu Pteris aguilina.
Ano analogie bezlistých rhizomů Nephrolepis s Pteris aguilina
jest totožná, neboť osa se tu rozvětvuje samostatně bez orientace
k listům, protože tu žádných listů vůbec není. A tam, kde se konec
větve přemění v rhizom listnatý, rozvětvuje se tento listnatý rhizom
znovu bez ohledu na listy týmže způsobem jako rhizom bezlistý. Zde
tedy zcela jasně vidíme, že neprávem také u Stručhiopteris nejasné
postavení postranních rhizomů vztahuje se k basím řapíků listových.
Musíme si to celé představiti tak, že se tělo celé kapradiny jeví co
samostatné individuum, že buď v určitém neb v neurčitém pořádku
se rozděluje a rozvětvuje a na rozdělených částech co podřízené zevní
údy v rozličném spořádání sedí listy.
Tento výklad jest ovšem úplným opakem toho, který nás učí,
že postranní větve jsou buď adventivními splodinami na listech neb
splodinami úžlabí určitých listů (tedy vlastně opět vázanými splodi-
nami listu). Podle tohoto výkladu jest na rhizomu kapradin list to
první důležité a větev postranní teprv druhotným útvarem listu.
Prohlédneme-li si konečně rhizomy obecné Struthtopteris germa-
nica (tab. IT. obr. 3.), shledáme, že v podstatě zde máme totéž, co
u Pteris aguilina a popsané Nephrolepis.
Na listnatém rhizomu jsou listy v přehustém pořádku sestaveny
a řapíky listů dlouho po odumření listu živé vytrvávají, takže celý
statný rhizom není nepodoben nějaké Šupinaté šišce. Z těchto rhi-
zomů vynikají mezi listy poměrně tenké výhonky (d), jež silně se
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin. 173
prodlužují a jen masitými Šupinami listovými jsou pokryty, posléze
nabývajíce tlouštky prstu a více. Tyto Šupinaté šlahouny mohou na
, konci stloustnouti a opět se přeměniti v listnatý hustý rhizom, čímž
bi
se stává, že společensky rostoucí trsy Struthtopterts jsou všechny mezi
sebou spojeny podzemními šlahouny jakoby provazy.
A o těchto rhizomech opět se tvrdí, že vznikají z záventivutei
pupenů na basi listů a sice prý tak hluboko, že prý se skoro zdá,
jakoby ze samé osy vynikaly. A jest tomu Plas tak, vznikají
zajisté mezi listy na takových místech, že zcela stejně můžem říci,
že jdeme-li po ose nahoru, že přijdem na basi některého listu (b),
anebo jdeme-li po ose dolů, že přijdem do úžlabí listu, z něhož vy-
niká (a), anebo i říci možno, že vyrůstá postranně z listu sousedního
(c), s nímž zdá se téměř splývati. Nevím, proč máme zde nuceně hle-
dati basi toho kterého listu, když nikde nevidíme, že z base listu
zřetelně rhizom postranní vychází.
Dle našeho výkladu máme zde opět dlouhoplazivé rhizomy, jež
se zcela bez orientace k listům rozvětvují na kterémkoliv místě. Šu-
pinaté šlahouny jsou docela podobny bezlistým větvím Nephrolepis:
a kdyby se i tenké šupinaté šlahouny tyto rozvětvovaly, což jsem jen
zřídka pozoroval, máme týž případ jako u Pteris agužlina.
Shrneme-li nyní všechna naše pozorování dohromady, shledati
musíme, že vládne ve všech typech uvedeného zde rozvětvování rhi-
zomů kapradin tenže princip. Rhizom rozvětvuje se úplně bez orien-
tace k mateřskému listu, a sice jest rozvětvování toto buď úplně ne-
pravidelné, neb pravidelné postranní akropetální, neb přechází v
přesnou dichotomii, při čemž listy zaujímají na větvích rozličné po-
stavení. Podle tohoto výkladu jest rozvětvování Pteris aguilina, Stru-
thtopteris a p. stejno s rozvětvováním Polypodium Dryopteris, Aspi-
dium Thelypteris a p. V prvním případě jest buď rhizom dlouho-
členný a stejnotvárný (Pteris) a pak se nijak neliší od Dryopteris
neb jest krátkočlenným (Struthiopteris) a dvojího druhu (listonosný
a šupinatý neb bezlistý u Nephrolepis), a pak děje-li se rozvětvo-
váni na listnatých osách, jest to opět týž případ, jen že pro těsně
sestavené listy rhizom postranní slaběji se vyvinuje.
U Dryopteris, Thelypterts a p. dle výše uvedeného výkladu mu-
síme hledati orientaci postranní osy tak, že jíti musíme dolů do
úžlabí, ač někdy, jak už praveno, i tak do tohoto úžlabí nedojdem
žádným způsobem. U Struthtopterís musíme opět jíti od postranního
rhizomu nahoru, abychom matečný list nalezli, U Pteris aguilina ko-
nečně vynikají postranní osy z listu, který tu ještě není neb se teprv
'
174 J. Velenovský
na samé postranní ose vytvoří — tedy současně dceřinný i matečný
list téže osy.
Tyto a jiné nesrovnalosti právě pohnuly mne poukázati k sprá-
vnosti starého výkladu o rozvětvování rhizomů kapradin. Tím ovšem
není řečeno, že by rhizomy kapradin vůbec bez orientace k listu se
rozvětvovaly, možnoť zajisté také, že u mnohých z nich orientace
tato stává se patrnou a nabývá tedy rhizom týž ráz jako rhizomy
Rhizocarpeí, Bguisetaceé a všech vyšších jevnosnubných rostlin. Roz-
větvování bez orientace k listům jest zjev u nižších tajnosnubných
všeobecně platným a zdá se, že právě u některých cévnatých tajno-
snubných teprv druhý způsob rozvětvování zřetelně se objevuje.
V tom ohledu neřečeno zde nic, což by bylo všeobecně platným,
poukázáno v pojednání našem jen k několika případům, kde skutečná
povaha věci v rozporu se nalézá s theorií (pravím theorií!) některých
zkoumatelů.
Výklad tabulek.
Tabulka I.
Obr. 1, 2. Část rhizomu Polypodčum vulgare: c vyrůstající postranní
pupen domněle adventivní k listu d; e jizvy po odpadlých
listech.
Obr. 2. Průřez rhizomu Onoclea sensibilis, kde dobře viděti, jak base
listů zvolna splývají s osou. |
Obr. 4. Rhizom Polypodium Dryopteris: listy a, b dichotomii nej-
bližší, nahoře v čáře úhel dichotomii půlící přisedlé; c kýl
v úhlu dichotomie; d vrcholový a postranní pupen; e mladé
listy.
Obr. 5, 6. Diagram dichotomie Aspidium Thelypteris.
Obr. 7. Rostlina s rhizomy exotické Nephrolepis tuberosa: a vhizom
listonosný vzniklý z bezlistého rhizomu 8; c popínavé tenké
bezlisté a bezšupinné rhizomy, na nichž tvoří se kulaté hlízy
rhizomové d a větve neb pupeny postranní e.
Tabulka II.
Obr. 1. Zmenšený a zpola schematisovaný rhizom Přeris agučlina: a
vzrostní vrchol hlavního rhizomu; b postranní vzrostlý pupen,
na němž není ještě viděti, zda vyvine se vlist neb větev;
Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin. 175
c pod vrcholem tvořící se hrboulek listový; d rychle vyrostlý
list s opozděným vzrostním vrcholem poboční osy — list s „ad-
ventivním“ pupenem e; » kořenonosná čásť, jež náleží k ose
e a nikoliv k listu d; z list, jenž jednou vytvořil v pravo „ad-
ventivní“ osu 0, podruhé „adventivní“ k; f jednoduché listy
bez „adventivních“ pupenů.
Obr. 2. Polypodium Phegopteris.
Obr. 3. Zmenšený rhizom Struthiopteris germamica: d poboční rhizom,
budoucí plazivý šlahoun podzemní, jenž má dle theorie ná-
ležeti k basi vysoko postaveného listu 9, skutečně ale splývá
spíše s krajem sousedního listu c, anebo spadá skoro do úžlabí
listu a.
8.
I. i OdNĚKY ku seznamu českých Trichopter za rok 1890.
"Podává prof. Frant. Klapálek v Praze.
S tab. VII. a VIII.
(Předloženo dne 7. listop. 1890.)
Sestavuje roku minulého předběžný seznam Trichopter vlasti
naší, vyslovil jsem přesvědčení, že počet druhů uvedených časem
zvětšiti se musí, a těším se, že mohu již letos uveřejniti dosti značný
příspěvek ku seznamu tomuto. Přes to, že nebylo mi tohoto roku
přáno podniknouti větší cesty po vlastí české, vyjma krátkou návštěvu
okolí Jabloného, Nekoře a Litomyšle, podařilo se mi učiniti nálezy
zajímavé; věnoval jsem tím více pozornosti okolí Pražskému, sbíraje
hlavně na Vltavě a zvláště často na ostrově Štvanici v Praze.
Jednotlivě přispěli mi též p. prof. MDr. Antonín Frič a p. Jan
Sekera, studující chemie a většího příspěvku dostalo se mi opět jako
roku minulého od p. prof. MDra Otakara Nickerla*) hlavně z ma-
terialu, jejž jeho syn p. Otakar Nickerl ml., v okolí Nové Huti na
Křivoklátsku nasbíral. Děkuje všem uvedeným pánům vřele za ochotu
mi projevenou, prosím o příspěvky další.
Ze druhů v dodatcích obsažených valná většina ovšem již ve
seznamu předešlém jest uvedena a pro ně nyní jen nová stanoviska
neb nové doby letu byly zjištěny. Menší čásť jich jest pro Čechy
nová a dva druhy posud vůbec popsány nebyly. Celkem zjištěny pro
Čechy nové 3 rody a 16 druhů; byly to blavně čeledi: Leptoceridae
a Hydroptilidae, jichž známost takto rozšířena byla. Novými jsou
druhy:
*) Nemilým nedopatřením stalo se ve seznamu předešlém, že uveden byl
p. professor jménem Frant. Nickeri, kteréž jméno jest jménem zvěčnělého jeho
otce a správně jest uvedeno v citátech z díla Kolenati-ho.
i
Frant. Klapálek: Dodatky ku seznamu českých Trichopter za r. 1890. 177
1. Z čeledi Leptoceridae: Leptocerus alboguttatus, Hagen, Le-
ptocerus dissimilis, Steph., Leptocerus riparius, Albarda, Homilia
leucophaea, Ramb., Oecetis notata, Ramb., Oecetis tripunctata, F.,
Setodes viridis, Fourc., Setodes punctata, /',
2. z čeledi Hydropsychdae: Hydropsyche instabilis, Curt., Ti-
nodes pallidula, Mc Lachl.,
3. z čeledi Rhyacophmlidae: Rhyacophila Pascoei, Mc Lachl.,
Agapetus laniger, Pict.,
4. z čeledi Hydroptilidae: Hydroptila femoralis, Eaton., Hy-
droptila Maclachlani, mihi; Orthotrichia angustella, Mc Lachl.,
a Oxyethira Friči, mihi.
Druhy Rhyacophila Pascoei a Agapetus laniger nalezeny byly
panem Otak. Nickerlem, ostatní sbíral jsem sám.
Hydroptila Maclachlani a Oxyethira Friči jsou druhy vůbec
nové a popisy jich zde podávám. ;
Pro Hydropsyche fulvipes, kterou v seznamu předběžném jen
dle nespolehlivého údaje Kolenati-ho jsem uvedl, podařilo se mi
v okolí pražském zjistiti stanovisko bezpečné.
Hydroptila Maclachlani mihi.
Hlava není opatřena. vyniklými boltcovitými výrůstky na týlní
části, za to jsou týlní bradavky velice vyvinuté, přitrojhranné s rohy
zaokrouhlenými, takže každá zaujímá asi '/„ prostory mezi očima
(Tab. VII., obr. 1., B.). Tykadla u © delší 32-článková, u © 24-
článková, obyčejně celá tmavě hnědá, někdy plavá a tu často ke
konci nahnědlá. Chloupky na hlavě a přední hrudi hedvábitě bílé,
někdy do plava jdoucí a mezi tykadly temnější, na líci a po stranách
týlních bradavek na hlavě a pronotum jsou chloupky černé. Očka
jednoduchá scházejí docela. Makadla plavá. Nohy bledě plavé, u exem-
plárů tmavších jsou stehna nahnědlá a kyčle docela hnědé; chloupky
na nich žlutavé, u tmavších kusů smíšeny s černými. Počet ostruh
0, 2, 4.
Zadeček za živa tmavě zelenavý s chloupky bleděplavými. Ner-
vatura křídel jest táž jako u jiných druhů rodu Hydroptila. Prvý
pár křídel černavý, se sytě černými vztyčenými chloupky. Kresba
jest bělavá, v tomto pořádku: neurčitá větší skvrna na zpodu křídel,
šikmý proužek před i za polovicí křídel, který táhne se až do třásní
a několik malých teček na konci křídla, kde poslední skvrna jde opět
až do třásní. Třásně na kostalní části černé tam, kde nejsou kresbou
Tř.mathematicko-přírodovědecká, 12
178 Frant. Klapálek
proťaty; na kraji vnitřním tmavě šedé a irisující. Zadní křídla tmavě
šedá, irisující; jejich třásně na kraji kostalním a zvláště na konci
křídla černavé, na kraji vnitřním se křídlem stejnobarvé a rovněž
irisující.
Břišní trn na kroužku předposledním u © stává se ze slabé
zpodiny silnějším až ku prostředku, tu dosahuje tlouštky největší a pak
opět se ztenčuje.
U S (Tab. VII., obr. 2. i 3.) jest ze přívěsků analních hřbetní
plátek podlouhlý, poloprůhledný, a při pohledu zdola zúžuje se po-
někud ke konci, jenž jest velmi mělce vykrojen a jehož postranní
laloky nesou drobounké osténky; při pohledu se strany jeví: se
jeho obrys nahoře konkavným, dole konvexným. Barvy jest bělavé,
avšak čásť hřbetní jest sytě černá. Penis leží u všech exemplárů,
které jsem měl před sebou, ukryt pod plátkem hřbetním. -Pochvy
jsou vyniklé, dlouhé, tenké, jehlicovité, nahoru ohnuté a vyčnívají
přes plátek hřbetní. Strany posledního kroužku jsou vykrojeny ve
dva záhyby, větší horní a menší dolní, jichž kraje posázeny jsou
řadou silných štětin. Přívěsky prostředné ploché, se strany přátroj-
úhlé, poněkud ohnuté dolů; konec jejich nese jeden a kraj dolní
tři zuby. Hledíme-li z dola, jsou zakryty přívěsky zpodními. Pří-
věsky zpodní silné, chitinové a na komci rozeklané. Mezi nimi prota-
žen jest kraj kroužku posledního ve krátký kuželovitý zub. Mezi pří-
věsky zpodními a prostředními jest na každé straně krátký, přivál-
covitý výběžek, při pohledu z dola umístěný šikmo mezi přívěsky
zpodními a postranními hořejšími laloky kraje posledního kroužku.
Konec těla © nese značně dlouhé kladélko, opatřené na konci
dvěma tenkými dolů obrácenými přívěsky (Tab. VII., obr. 4.).
Velikosť těla variiruje velice, bez ohledu na pohlaví, neboť na-
lézáme stejné rozdíly ve velikosti u samečků i samiček. Délka těla
jest 1:62—2:62 mm a šířka v rozpjetí 5:74—8 mm.
Po dlouhém pátrání podařilo se mi zjistiti též celý vývoj tohoto
zajímavého druhu.
Larva (Tab. VIII., obr. 1.) jest campodeovitá, ve tvaru svém od
formy u Trichopter obvyklé valně se lišící. Kroužkům tělním při-
bývá až do pátého kroužku abdominalného postupně na tlouštce, a od
něho opět rychle ku konci jí ubývá. Celá délka těla jest 3:75 mm
a šířka na segmentu pátém měřena 0:75 mm. Hlava poměrně velmi
malá, krátká, vejčitá, nahoře poněkud nahnědlá s nečetnými brvami
v pořádku, v jakém obyčejně na hlavě larev chrostíkových se vysky-
tují. Ústroje ústní veliké, silné a čnějící. Pysk horní (Tab. VIII,
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 179
obr. 2.) na příč obdélně étyrhranný, jeho přední kraj slabě vy-
krojený a hustými tuhými brvami posázéný: na chitinované ploše
svrchní stojí ve předu po každé straně šest tuhých štětin mimo
krátký chvost. Mandibule (Tab. VII., obr. 3. a, 3. b.) nesouměrně vy-
vinuty, velké a hnědé. Pravá čelist jest čepelovitá, se strany troj-
úhlá se širokým hřbetem a ostřím opatřeným jedním tupým zubem.
Čelist levá jest dlátkovitá, na konci svém žlábkovitě vyhloubená a má
ostří zpodní poněkud průsvitavé. Hřbet obou čelistí nese 2 štětiny.
Oba páry maxill jsou jako obyčejně dohromady srostlé. Čásť čelistní
(Tab. VIII., obr. 4.) prvého páru maxill jest kuželovitá, velmi silná,
hustě štětinkami posázená; makadla prvého páru též kuželovitá,
4členná, stejně dlouhá jako čásť čelistní. Labium (pysk zpodní) polo-
kulovitý, hladký, po každé straně s makadlem složeným z jediného
článku válcovitého značně dlouhého a sedícího na širokém a krátkém
článku základním.
Kroužky hrudní všechny tři na hřbetě rohovité. Jejich chiti-
nové plátky stejné, na příč obdélné, čtyrúhlé, žluté, slabě zahnědlé
s hustými krátkými chloupky; v zadu a po stranách jsou kraje leskle
černé. Nohy krátké, všechny tři páry téměř stejné, barvy téže jako
plátky hrudní, pouze články kyčelní a plošky podpůrné černě vrou-
beny. Všechny články nesou mnoho štětin; konce tibií mají po dvou
silných trnech na straně vnitřní; drápek jest dlouhý, tenký a trnem
zpodovým opatřený. Tibie páru prvého nápadně a náhle na straně
vnitřní rozšířená.
Kroužky zadečku se strikturami velmi hlubokými. Čára po-
stranní a žábry scházejí docela. Pošinky velmi krátké, háčkovité, se
drápkem krátkým, silným, jenž nese tři malé háčky hřbetní. Poslední
segment zadečku (Tab. VIII., obr. 5.) nese tři šavlovité přívěsky,
z nichž dva zpodní, které nahoru jsou obráceny, při pošinkách stojí
a třetí dolů sehnutý a nejdelší nahoře uprostřed zadního kraje krouž-
kového se inseruje.
Velikost kuklí jest velmi rozdílná, není však rozdíl ten rovněž
jako velikost hmyzu dospělého na pohlaví závislá; délka jest 2:75 mm
až 4 mm, šířka 0*75—1 mm. Hlava jest úměrná, téměř kulovitá.
Tykadla krátká, nitkovitá; u dospělejších kusů prosvítá růžencovité
tykadlo hmyzu dospělého. U G jsou tykadla 52-členná, u samičky
24-členná ; první dva články jsou poněkud větší a silnější než ostatní.
Částky ústní jsou vysoko na čelo posunuty a šikmo nahoru namě-
řeny. Pysk horní (Tab. VIII., obr. 6.) polokruhovitý a vyjímaje malou
štětinku na každé straně, úplně hladký a lysý. Mandibule červeno-
i 12*
180 Frant. Klapálek
hnědé, veliké se silnou basí, ze které se srpovitě zúžují ve hrot
ostrý. Makadla jsou u obou pohlaví stejná; palpi maxillares pěti-
členné s prvými dvěma články krátkými a silnými, posledními třemi
dosti stejnými, dlouhými a tenkými. Palpi labiales trojčlenné s prvými
dvěma články rovněž krátkými a se třetím delším a tenkým.
Pochvy křídlové velmi úzké a ostře zakončité, u kukly samičí
až do prostřed sedmého kroužku abdominalného, u samčí až na konec
těla sáhající. Prvý a třetí pár noh lysý, druhý na článcích tarsalních
silně jemnými brvami posázen.
Přístroj přidržovací na straně hřbetní kroužků břišních vyvinut
jest způsobem zcela zvláštním. Na prvém a druhém kroužku jsou
chitinisované lištny, které na každém z těch kroužků trapezoid uza-
vírají. Ostatní částky přístroje přidržovacího jsou u kukly samičí
mnohem slaběji vyvinuty než u kukly samčí. U této nalézáme na
třetím až šestém kroužku ve předu po každé straně plošku chiti-
novou, která posázena jest háčky silnými, na zad obrácenými; na
kroužku pátém a šestém jest hned za každým háčkem místo slabě
chitinisované a četnými jemnými osténci posázené, kteréž také na
segmentu sedmém pozorujeme; počet háčků jest na segmentu třetím
nejmenší a na šestém největší. Na třetím, čtvrtém a pátém kroužku
a sice na zadním kraji v jedné čáře s ploškami předními jest na
každé straně po jedné bradavce silně chitinisované, která háčky ku
předu obrácenými jest posázena. Po straně těchto plošek táhne se
na každém segmentu chitinová lištna, která jest na přední části see-
mentu s ploškou háčky nesoucí lištnou příční spojena. U kukly samičí
vyvinuty jsou plošky s háčky pouze jako chitinisované bradavky a
bradavky s háčky zpětnými na kroužcích 3., 4. a 5. pouze jako chiti-
nové skvrny. Čára postranní a žábry scházejí docela. Konec těla jest
u © jednoduše přišpičatěn a nese dva malé hůlkovité přívěsky; u G
jest ponenáhlu zúžen, posléze však tupým úhlem vykrojen a tak ve
dva laloky postranní rozdělen; na straně břišní jest po každé straně
plochy lalok nesoucí malý kuželovitý výrůstek; nad úhlem výkrojku
vyniká základ pyje.
Jak larva tak i kukla dokud nedozraje, jsou krásně smaragdově |
zeleny.
Pouzdro (Tab. VIII., obr. 8.) volné, zelené nebo častěji špinavě
šedězelené (rozdíl ten závisí na okolnosti, žije-li larva na povrchu
kamenu či mezi řasami), podlouhle ledvinkovité nebo bobovité, na,
obou koncích štěrbinou opatřené. Jeho hmota základní skládá se |
z přediva, do kterého na povrchu velmi jemné částečky bahenní ulo- /
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 181
ženy jsou. Pouzdro jest mnohem větší než larva, takže se může tato
v něm volně pohybovati, otáčeti a přední čásť těla svého dle libosti
tím či oním koncem ven vystrkovati. Leze-li, nese larva domeček po-
stavený na konkavní hraně. Pouzdra kuklová mají obě štěrbiny za-
vřeny a jsou na mělkých místech v tiché vodě a blízko při jejím po-
vrchu na vláknech řas nebo na povrchu kamenů hromadně oběma
svými konci připevněna.
Hmyz dospělý lítá počátkem října. Podařilo se mi sice již r. 1888
vypěstovati hmyz dospělý, avšak materiál ten mi nepostačil, abych
mohl druh popsati. To bylo mi možno teprve letos, když nasbíral
jsem něco materiálu dospělého. Při tom učinil jsem dosti zajímavé
pozorování týkající se doby poletování této Hydroptily. Z počátku
prohledával jsem povrch listů a trhliny v kůře stromové, avšak úplně
bezvýsledně, tak že ještě dnes není mi známo, kde hmyz dospělý od-
počívá. Teprve později náhodou shledal jsem, že obě pohlaví v určitou
dobu nad vodou potoka poletují a sice po celou hodinu, než ono místo
ztratilo poslední osvětlení sluncem; začínal totiž hmyz poletovati velmi
čile o 4. hodině odpolední, kdy právě ono místo bylo sluncem osvět-
leno a s hodinou 5., kdy zmizelo slunce, zmizel též hmyz.
Z popisu hmyzu dospělého vysvítá, že rozdíly mezi Hydroptila
Maclachlani a ostatními druhy rodu tohoto jsou velmi veliké a takřka
rodové. Neboť uvádí Me. Lachlan ve své Synopsis jakožto jeden ze
znaků rodu Hydroptila veliké vyduté, boltcovité laloky, vznikající na
týlní části hlavy. Tyto laloky H. Maclachlani scházejí docela. Také
přívěsky analní jeví velmi značné rozdíly a jsou to hlavně přívěsky
zpodní, jež jeví tvar velmi odchylný. Nicméně váhám přisouditi
aspoň pro dobu přítomnou rozdílům těmto hodnotu rodovou a Sice
z těchto důvodů: druh náš shoduje se úplně s ostatními druhy rodu
Hydroptila v nervatuřé křídel i počtu ostruh a také habitus jest týž;
dále scházejí mu očka jednoduchá tak jako rodu Hydroptila vůbec
a posléze není posud jisto, že všechny posud popsané druhy rodu
Hydroptila boltci těmi se honosí. Sám autor vyslovil tuto nejistotu
v listě soukromém. I am not sure, that all the described species posses
these valves.“ — in litt. 7. X. 1890.)
Bude se tudíž jednati nejprve o důkladnou revisi rodu Hydro-
ptila a pak, shledá-li se, že druhy boltci opatřené také ve znacích
ostatních se liší od druhů boltců postrádajících, bude třeba rozděliti
je ve dva různé rody. Prozatím třeba odděliti H. Maclachlani jakožto
zvláštní sekci. |
182 Frant. Klapálek
Oxyethira Friči mihi.
Ve znacích rodových, počtu ostruh, nervatuře křídel a přítom-
nosti oček jednoduchých nejeví nižádného rozdílu, a také zjev po-
všechný jest podobný jako u Oxyethira costalis, ač rozměry jsou
menší a barvy tmavší. Tykadla G asi 40členná, bledě žlutohnědá, tem-
nější ke koncům s jednotlivými články na koncích temnějšími, což
dodává tykadlům vzhledu, jako by nezřetelně byla kroužkována.
Chloupky na hlavě a pronotu bělavě žluté, na týlních bradavkách
hlavy a na tváři jsou černé chloupky přimíšeny. Makadla a nohy za-
hnědle žlutavé, zadeček zelenavě tmavohnědý. Přední i zadní křídla
jako u Oxyethira costalis, avšak temnější.
Částky analní G' (Tab. VII., obr. 5.—7.) jsou úplně rozdílny od
týchž částek Oxyethira costalis a jsem přesvědčen, že liší se též od
všech druhů popsaných v Mc. Lachlanově Synopsis i dodatcích, ač
popisy ty nejsou ve všech ohledech uspokojivy. Břišní plátek jest
velmi Aluboce vykrojen, jeho postranní růžky černé, zahnuté a obrá-
cené nahoru i na stranu. Zpodina pyje vyniká z měkkého nízkého
válce, jehož zpodní strana nese uprostřed dva černé zuby zahnuté
dolů a na stranu. Hledíme-li na ně zdola, upomínají na „šikmé se-
ménkovité části“, o nichž činí Mac Lachlan zmínku, popisuje Oxye-
thira distinctella. Pyje jest na konci velm? rozšířená a to symme-
tricky, tvoří žlábek, jehož kraje nahoru jsou obráceny. Hned pod
rozšířeným koncem nese penis (Tab. VII., obr. 7.) na straněžlevé jeden,
na straně pravé poněkud dále od konce dva silné zuby. Po pravé
straně pyje vyniká jediná poloprůsvitná ohnutá pochva, jejíž zpodní
čásť jest spirálně otočena kol dolní části pyje. Kraj posledního seg-
méntu jest po stranách dvakráte mělce vykrojen; při hořejším vý-
krojku vynikají na straně pravé dva, na levé tři černé stíhlé trny.
Nesouměrnosť tato nezdá se býti náhodnou, ač potřebuje ještě dalšího
pozorování. Výběžek na segmentu předposledním jest krátký, trnovitý
a mezi chloupky ukryt.
Délka těla 2 mm, šířka v rozepjatých křídlech 6 mm.
Druh tento přinesl jsem z Jabloného pospolu s Hydroptila
femoralis, se kterou za soumraku kol korun stromů u vody stojících
poletoval. Samiček jsem nenalezl.
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 183
Soustavný přehled druhů sbíraných r. 1890.
A. Inaeguipalpia.
I. Phryganeidae.
Neuronta reticulata, L. Potok v Hodkovičkách u Prahy (20. IV).
Fhryganea grandis, L. Praha. (12. VL., Frič; Nickerl)!
U. Limnophilidae.
opiláš lunatus, Curt. Praha, Pankrác (13. X., Sekera) !
: politus, Me. La ch. Kundratice (5. X.).
R mgriceps, Zett. Kundratice (30. IX., Nickerl)! 5. října
nalezl jsem jej na témž místě.
Anabolia laevis, Zett. Kundratice (30. IX., Nickerl)! 5. října nalezl
jsem ji hojnou na témž stanovisku.
Stenophylax stellatus, Úurt. Litomyšl; sbírán v srpnu dosti hojně
© v Osíku, velmi hojně 18. VIII. v Cerekvici.
O nycterobia, Mc. Lach. Praha, Divoká Šárka (1. VL),
Cibulka (13. VI., 16. VI.).
Halesus digitatus, Sehrk. Praha, pot. u sv. Prokopa, vzácně; na
třech výletech 15., 26. a 30. X. sebrány pouze tři kousky.
Apatania fimbriata, Pict. Jabloné, údolí Černovické (14. a 15. VIII).
III. Sericostomatidae.
Oecismus monedula, Hagen. Jabloné, Orlička (13. VIII., velmi spoře'.
Gočra pilosa, F. Praha, pot. v Krči (17. VI.), Štvanice (30. VI., 6.,
19. i 21. VII.), Sv. Prokop (5. VII.); Nová Huť (Nickerl)!
Silo ntgricornís, Pict. Litomyšl, Sv. Antonín (18. VIII).
Lepidostoma hůrtum, Ramb. Praha, Štvanice (6., 20., 21. VIL); Ja-
bloné, Tichá Orlice (16. VIII.), Orlička (13. VIII.); Nekoř,
pot. v Údolí (16. VIII.), Hastrmanice (16. VIII.); Nová Huť
(Nickerl)!
B. Aeguipalpia.
IV. Leptoceridae.
Beraeodes minuta, L. Praha, Hodkovičky (17. V.).
Odontocerum albicorne, Seop. Litomyšl, Cerekvice (18. VIII).
Molannodes Zellerí, Mc. Lach. Jabloné, pot. Černovický při ústí do
Orlice (15. VIII.).
184 Frant. Klapálek
Leptocerus annulicornis, Steph. Praha, Štvanice (30. V., 3. VL).
s cinereus, Curt. Praha, Štvanice (20. VII.), Jabloné, Tichá
Orlice (15. VIII).
i alboguttatus, Hagen. Praha, Štvanice (6., 18—20., 28.
VIL).
i albifrons, L. Praha, Štvanice (jednotlivě po célý čer-
venec).
i commutatus, Me. Lach. Nekoř, D. Orlice (16. VIII.).
bilineatus, L. Praha, Štvanice (9. VII.), Krč (17. VII),
Sv. Prokop (5. VIL.).
š dissimilis, Steph. Praha, Štvanice (30. V., 3. VI., 27.
VI, 6. VII., 19. VII.) Museum (29. V.), Císařská louka
(8. VII.).
k riparius, Albarda. Praha, Štvanice (9., 10., 18., 19.,
VII).
Mystacides nigra, L. Praha, Sv. Prokop (16. VII), Krč (1. VU),
Štvanice (19. VII), Císařská louka (8. VII.); Nová Huť
(Nickerl)!
Homilta leucophaea, Ramb. Praha, Štvanice (14., 19—21. a 28. VIL).
Trinenodes conspersa;, Ramb. Praha, Štvanice (19. VII.).
Oecetis ochracea. Curt. Praha, Štvanice (10., 19. a 20. VII).
„ notata, Ramb. Praha, Štvanice (28. VI., 6. VIL, 20. VII.).
» | drůpunetata, F. Praha, Štvanice (27. VI., 4., 6., 19., 21,
28. VII).
Setodes viridis, Fourer. Praha, Štvanice (9., 10., 18—20. VIL.).
» | punctata, F. Praha, Štvanice (4., 6., 19—21. VII.).
V. Hydropsychidae.
Hydropsyche saxomica, Mc. Lach. Praha, D. Šárka (1. VL.); Litomyšl,
Cerekvice (18. VIII.).
k pellucidula, Curt. Praha, Štvanice (3. VII., 27. VIL),
Krč (17. VII.); Nová Huť (Nickerl)!
a fulvipes, Curt. Praha, Šárka (1. VL).
3 guttata, Pict. Praha, Štvanice (30. V., 3. VL., 3. VIL,
6. VII.), Museum (29. V.); Nová Huť (Nickerl)!
h instabilis, Curt. Jabloné, T. Orlice (16. VIII).
lepida, Pict. Praha, ooo (6., 10., 14., 20. VII.).
Půl montanus, Donov. Jabloné, T. Orlice (14. VIII), Údolí
Úbrnonl:e (14. VIII.), Jamné (14. VIII). Orlička (13.
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 185
VIII.), Pot. Nekořský (16. VIII.); Litomyšl, Cerekvice
(18. VIII).
Philopotamus ludificatus, Mc. Lachl.: Jabloné, Jamné (14. VIIL),
Údolí Černovické (14. VIII); Nekoř, pot. v Údolí
(G2WEBIE)S
Wormaldia subnigra, Mc. Lachi. Pot. Nekořský (10. VIII.), D. Or-
lice v Nekoři (16. VIII.); Jabloné, Orlička (13. VIIL.); Li-
tomyšl, Cerekvice (18. VIII.).
Neureclipsis bimaculata, L. Praha, Štvanice (6. VII., 20. VII.), Cí-
sařská louka (8. VII.).
Plectrocnemia conspersa, Curt. Litomyšl, studánka sv. Antonína (18,
VIII.); Jabloné, Orlička (13. VIII.).
Polycentropus flavomaculatus, Pict. Praha, Císařská louka (8. VIL),
Krč (17. VII), Štvanice (20. VII.); Jabloné, T. Orlice (14.
a 15. VIII), Orlička (13. VIII.), Údolí mamelé (15.
VIII.); Nekoř, D. Orlice (16. VIII.) Hastrmanice (16.
VII).
Holocentropus dubius, Ramb. Praha, Štvanice (27. VL).
Cyrnus trimaculatus, Curt. Praha, Císařská louka (8. VII.), Štvanice
(21. VII), Sv. Prokop (5. VII.). Litomyšl, Cerekvice (18.
VIII.); Nová Huť (Nickerl)!
+ o favidus, Mc. Lachl. Nová Huť (Nickerl)!
Tinodes pallidula, Mc. Lachl. Praha, Krč (17. VIL).
Lype phaeopa, Steph. Praha, Štvanice (30. V.); Litomyšl, Cerekvice
(18. VIII).
„» reducta, Hagen. Nekoř, D. Orlice (16. VIII.), pot. Nekořský
(16. VIII).
Psychomyia pusilla, F. Praha, Štvanice (30. V., 3. VL, 4. VIL 6.
VII.); Jabloné, T. Orlice (16. VIIL); Nekoř, D. Orlice
(16. VIIL).
VL Rhyacophilidae.
Rhyacophila nubila, Zett. Jabloné, Orlička (13. VIII.), údolí Černo-
vické (15. VIIT.), T. Orlice (14—16. VIII.); Nekoř, D.
Orlice, Hastrmanice, pot. v Údolí (16. VIII.); Litomyšl,
Osík (9., 11. 18. VIII.), Cerekvice (18. VIII.); Praha, Ýv.
Prokop (19. IX.).
a Pascoei, Me. Lachl. Nová Huť (Nickerl)!
Agapetus laniger, Pict. Nová Huť (Nickerl)!
V
186 ů © Frant. Klapálek
VI. Hydroptilidae.
k optila' sparsa, Curt. Praha, Štvanice (9. a 10. VIL).
. femoralis, Eaton. Jabloné, T. Orlice (14. a 15. VIII).
», - Maclachlant, n. sp. Sv. Prokop (X. 88.; 19. a 22. IX.
te 100)5 |
Orthotrichia angustella, Me.Lachl. Praha, Štvanice (6., 9., 10. a 14.
VII.), Císařská louka (8. VIL.).
ce Friči, n. sp. Jabloné, T. Orlice (14., 15. VII.) pospolu
ĚJ Hydroptila femoralis.
© Přehled počtu rodů a druhů Trichopter v Čechách.
fe rod druh
L Phryganeidae ..... ... 8 8
II. Limnophilidae . . . . .12 44
III. Sericostomatidae . . . „12 15
IV. Leptoceridae. . . .... 12 513)
V. Hydropsychidae . . . „18 „30
VI. Rhyacophilidae me: 5 14
VII. Hydroptilidae . ....... 9) 8
Celkem. . . 62 154
„Tím ovšem nedosáhl počet českých druhů Trichopter čísla nej-
většího; vždyť shledáváme v rodech některých nedostatky a mezery
nápadné, ku př. v Asvynarchus, Drusus, Micrasema, Tinodes, Rhya-
cophila, Agapetus, mimo rody malé, ve kterých jen jeden či dva
druhy, které dojista u nás žijí, posud nám známy nejsou. © Všimne-
me-li si blíže seznamu těchto desiderat shledáváme, že náleží z větší
části fauně horské a bylo by tudíž potřebí delší dobu na našich
mezných horách ve větších výších ztráviti. Chceme doufati, že také
tyto mezery vyplniti nám brzo bude možným.
Ku prostému seznamu nálezišť a doby sbírání jednotlivých
druhů připojuji ještě jako doplněk, který považuji pro sběratele za
důležitý, přehled doby, kdy jednotlivé druhy létají a přehled geo-
grafického rozšíření jejich. Byl bych tomu velice povděčen, kdyby
počet sběratelů chrostíků se rozmnožil a proto hledím tímto způ-
sobem vyhledávání jich usnadniti. Několik slov o jich sbírání a pre-
paraci dovolím si pověděti jinde,
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 187
0 rozšíření Trichopter dle doby roční.
Jak jsem již v úvodu ku pojednání o metamorfose Trichopter
podotknul, vyžaduje u většiny druhů vývoj dospělého zvířete doby
celého roku a v celé té době zaujímá život dospělého hmyzu dobu
nejkratší. Převážná většina druhů objevuje se v určitý čas S přes-
ností neobyčejnou, žije krátký čas a pak opět mizí rychle, jak byl
se objevil. Nicméně jest známo o některých druzích, že vyskytují se
za rok ve dvou generacích a tu naskytá se nám otázka velmi důle-
žitá: stačí pro vývoj těchto druhů doba poloviny roku, a jest gene-
race druhá potomstvem generace první, či vyžaduje každá generace
pro sebe též doby jednoho roku a jest tudíž každá samostatná, ne-
závislá na generaci druhé z téhož roku? Takovým druhem ku př.
jest Agrypnia Pagetana, Limnophilus ignavus a L. lunatus a j.
„První vyskytuje se velmi hojně v prvé půli května a rovněž
hojně v prvé polovici července; druhý a třetí druh vyskytují se
v červenci a září. Pro druhou možnosť svědčila by ta okolnost, že
doba mezi generací prvou a druhou jest obyčejně velmi krátká a dále
příznivým dokladem jsou druhy vyskytající se po celý rok ve hoj-
ností téměř stejné a nasvědčující nezbytně tomu, že mají mnoho ge-
nerací střídajících se sice, od sebe však nezávislých. Rozřešení otázky
této závisí ovšem hlavně od studia vývoje Trichopter a musíme je
odložiti na dobu pozdější. Nyní omezíme se na tabulky níže uvedené.
Ná nich naznačuje nám velká písmena H, že ve měsíci, jemuž rub-
rika, ve které písmeno stojí, patří, druh hojně se vyskytuje a sice
označena jest tím, že písmě,to stojí blíže měsíci předcházejícímu,
první půle, stojí-li blíže měsíci následujícímu, druhá půle měsíce.
Vyskytuje-li se druh v tom či onom měsíci jednotlivě, jest to ozna-
čeňo hvězdičkou. Doba, kdy určitý druh se objevuje, není také vždy
stejná, poněvadž také poměry klimatické jeho stanoviska nejsou vždy
stejny. Vyskytuje-li se týž druh v polohách nižších i vyšších, patrně
bude objevovati se v místech prvých dříve než posledních. Doufám,
že každému sběrateli Trichopter bude tabulka tato vítána, třeba že
není ještě úplnou, nýbrž obsahuje jen druhy, u kterých s jakousi
jistotou doba letu dala se určiti.
188 - Frant. Klapálek
8 =
Jméno MPS E 8 a,
| 3|BE| BR | 2 nl |£
sP | oa | o Ee| s | Pe Z
A |SMPoO V ě (2 |NPS He
Neuronia, TUICHUS. > sym, eines 333 Bla, ; :
= TOLICUALA 4 AS ae 0 saně Ná fe i :
k; (OY TVKKT M Mne oeoán Sdodni estas A3 KAŠE bo : :
Phrycadeaxgrandis“. KOV 700 BM * el :
i SLEAGA K. DV VSK VŘ „JH 6 ,
Agrypnia Pagetana . . . . . . .. „JH * |aďal SE
Limnophilus decipiens —.- . . . . . MR Op R P PR P
5 naLusd 4 pe ks a k PROV VRR 0 S M ED EL-
; DOBLES 194210 odst esse he 6 [uza hoste: |" de ELSE VS
6 IONAVNS © (392 MON 5 PET n CER O0
Ý NISTICEps. AN, 1] poda íá| (x ta EEky) RET E
5 STISOUNU Kalt ba. de ast „PE JEV NES
k: EXUTICA GUS 9. JMK SME „EL EP NED AV AGS
» fuscicornis' V161: 984 sE vodo | dk. SM
Anabolia laevis“ 545b$: d4onsoe p: BS „| Hyj|eě
Stenophylax picicornis . . « « +. 2 ELA ; Ý si
: INMALUS 4 o sekl Po MBRŠÍ lo
3 rotundipennis . .- . Pa o „JH :
E Iatipennis. 0.0.00. k P PA o PEB
a nigricornis . . . . + « s EEE EJ AOA
» stellatůs osv- esbsle k sbor dob VP
í IuCuosUS, 3 roky ava 10s ho Pehe BORY POTE PRSA DE |
n MUCHONALUS = k 0 B P Pr M ES
Micropterna nycterobia . ....... . Mp 5 kA snad ově bn: |
Halesus interpunctatus . . . « - . Z oč koa l El
Ň tesselatus“ SU, 109, sA | 38 PET GR
otýv disitatus u ražolit be sP dlho ELE V
s daaaumeollisy osadách noo éké sy opdevte Ae hodna Alu rysu (BRA
Anomalopteryx Chauviniana . ... . sd ak R
Drusu s UPS o en Mol aa sE 0
Peltostomis sudetica . . . + « + « „PEB EL MR
Chaetopteryx villosa. . . . + + + « ||. | HHH
Apatania fimbriata . . < « + + « « boje Eseje ok
X ImuliebriS, c s16fsiko bejn eko o aja cO
Sericostoma personatum . . . . « . B 0 B p p
je pedemontanum o URRĚŠ 0 © i Ná zen JL
""Oecimus"monedula 0000 Bd leon če ll n
| N1GTdODIA OTALIS V 100 PUR zp B ve
|: GočrWApilo8a 24: 5 deo 100 s ts E as
| AURA S61 | EK Zak síKo s EDVEL ] z UŠ
|
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890.
189
Silo pallipes. .
„ piceus úkě
R niSriCOBnis, -0 40
Brachycentrus subnubilus
Oligoplectrum maculatum
Micrasema longulum .. .
Crunoecia irrorata
Lepidostoma hirtum
Lasiocephala basalis
Beraeodes minuta
Molanna angustata .
Molannodes Zelleri .
Odontocerum albicorne
Leptocerus alboguttatus .
k Sens, 400006
td annulicornis . . . . «..
5 aterrimus u-
5 cinereus i
É albifrons Eb
3 commutatus . . «
ú bilineatus .
dissimilis . .
á riparius.
Mystacides nigra.. .....
b azurea
“ longicornis
Homilia leucophaea .. .
Triaenodes bicolor . ...
Oecetis ochracea . . ...
fUPVA sata
Jacustris sz
Notata r. 1
„o tripunctata . . .
Setodes viridis. . . «..
4 punctata . . . .
Hydropsyche pellucidula
5 saxonica
i augustipennis
guttata
k lepida . .
e..; 6 ..s...e'e
. . o .
. . .. . o.
Duben
K
*
lě
HH
„JH
„JH
xm.
Hmm .mmmmrErmmormmmrmmEmEmEu.
Cerven
v
v
EEE:
*
Cervenec
xm x.
x.
Mm xx.
x *
rm
3
als
E -m
S | 2
N Pá |
* >
.e
*
*
*
190 n 27600 Prant. Klapálek ->
Duben
Květen
Cervenec
Listopad
7
Philopotamus montanus . -..
ý lndiheatust, 33s-
Ň VÁMEPALIS A (al Bo
Wormaldia subnieta „4 -s « « - tá
Neureclipsis bimaculata .
Plectrocnemia conspersa . ž
Polycentropus flavomaculatus .
i multiguttatus
Holocentropus dubius . .
5 picicornis .
5 stagnalis .
Cyrnus trimaculatus
„ Havidus
„o Grenaticornis : 24 dně
Ecnomuskteňellust 5,4 4
Tinodes Rostocki. . ' ... vů ake
Lype phaeopa . .....
2. reducta s.
Psychomyia pusilla . .
Rhyacophila nubila .
4 septentrionis
a obliterata
ě tristis
Glossosoma Boltoni .
s vernale .
Agapetus fuscipes
> comatus
Ptilocolepus granulatus
Allotřichta -palicofnis U 4.42. o jak
Hydroptila 10rc1patak ss ©. 3e,705 ea 12 D0 EL
: feMOTAlIS (c © « wa |6e0| -2 DEL
ad Mačlachanu E 13 ae Ty
OrthotrichiaHancustella 4% 0000 H, ;
Bričly 54s% jee4 4 eee SAD
z
s
x «*HD
FD
HEM x x.
E "EE
EEE-
(nana
- MMMEHH «.
*
PL
„> MEEHHE.
mh. M- E, M Me
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 191
O geografickém rozšíření Trichopter v Čechách.
Jest ovšem předčasným na základě nynější znalosti českých
Trichopter chtíti sestaviti nějaké dokonalé pojednání o zeměpisném
rozšíření tohoto hmyzu v naší vlasti, nicméně nepoklálám za zby“
tečno podati aspoú stručný rozvrh a některé myšlenky o tomto
předmětu. Z celé mojí dosavadní zkušenosti vyplývá mi přesvědčení,
že na dvou podmínkách hlavně závisí přítomnosť nějakého druhu
v té které vodě, totiž:
1. na druhu vodstva,
2. na výši krajiny nad mořem a jejím rázu.
-Oba tyto ohledy ovšem v jednom směru splývají; stoupáme-li
totiž výše, stává se vodstvo stále stejnotvárnějším. V nižinách nachá-
zíme rybníky, volně tekoucí velké řeky i s jejich slepými zátokam',
řeky prostřední buď volněji, buď prudčeji tekoucí, potoky potůčky
i prameny; čím jdeme výše tím více rozsáhlosti vodstva ubývá, velké
řeky mizí, podobně i rybníky, které arci do. jisté míry bývají
ve horstvech skutečných nahraženy jezery; zbývají pak menší řeky
až posléze i tyto mizí a shledáváme se pouze s potůčky, bystřinami
1 prameny.
Že mezi faunami jednotlivých druhů vodstva rozdíly jsou, jest
všech pochybností prosto; nikdo zajisté nebude předpokládati, že
Phryganea grandis neb striata by mohla žíti ve pramenech a na opak,
že by některý Silo neb Lithax oživoval rybníky. Jsou však přece
některé druhy, ovšem velmi řídké, které oživují téměř všechny druhy
vodstva, ku př. Polycentropus flavomaculatus. Tyto druhy nedělají
také rozdílu ve výšce krajiny.
Pro tvrzení, že výška a ráz krajiny jest také podstatným čini-
telem ve utváření fauny jistého způsobu vodstva, máme již nyní
celou řadu dokladů. Podotýkám zvláště, že třeba důraz také na ráz
krajiny položiti, neboť jest dosti zřejmo, že stejný ráz krajiny jest
s to způsobiti, že některé druhy mnohem níže sestupují, než bychom
očekávali; tento zjev lze nejen u Trichopter nýbrž i u jiných
skupin zvířectva pozorovati. V nejbližším okolí Pražském máme ku
př. několik potoků, které rázem svým na polohy vyšší upomínají
a byť neměly zrovna tytéž druhy, mají přece jejich representanty.
Z dokladů již zmíněných chci vytknouti zde několik nejzajímavějších.
Jest celá řada rodů, které do rovin nesestupují, ač ještě v pod-
horských krajích své zástupce mají. Tak ku př. rod Apatania, Šeri-
U
192 Frant. Klapálek
costoma, Micrasema, Philopotamus, Wormaldia, Ptilocolepus a j.
Obráceně ku př. rod Notidobia nejde do horských poloh a represen-
tuje v nížinách scházející rod Sericostoma. Zajímavým jevil se poměr
tento zvláště v okolí Litomyšlském, kde ku př. na Hrádku a Vylá-
mově jest rod Notidobia hojný; obě tato místa mají ještě ráz poloh
nižších. O málo výše ve Strakovských lesích a v potůčku pod Kós-
selbergem jest hojný rod Sericostoma, který jest panujícím pospolu
s rodem Oecismus v okolí Jabloného a Nekoře. Nenašel jsem posud
místa, kde by rod Notidobia s rodem Sericostoma pospolu se vy-
skytal. Oba rody jsou si blízce příbuzny, tak že ve stádiích prů-
pravných těžko lze je rozeznati.
Podobným příkladem jest rod Philopotamus v jednotlivých
druzích svých. Phil. montanus ač vůbec nevyskytuje se v rovinách,
přece jest hojný v polohách nižších; ač neznám ho z okolí Prahy
nebo z Polabí, přece jest hojný v okolí Litomyšle a Sušice a jde
výše do hor. Tu teprvé druží se k němu druh Ph. ludificatus a va-
riegatus, druhy vesměs na polohy horské odkázané.
Tak bych mohl vyjmenovati celou řadu příkladů, myslím však,
že vše vysvitne zcela zřetelně z přehledů, které níže uvádím.
Budeme probírati přehledy ty tak, že srovnáme vždy nižinnou
a horskou faunu jisté kategorie vodstva, čímž zajisté rozdíly obou
jasněji vyniknou. :
Doposud nelze ani stanoviti žádného přesného rozdílu mezi
faunou rybničnou a faunou jezerní; jedině to třeba podotknouti, že
na žádném rybníce nepodařilo se mi nalézti druh Stenophylax infu-
matus, hojný na jezerech Šumavských. Jako zástupce zvířeny rybničné
třeba jmenovati:
Agrypnia Pagetana.
Phryganea striata.
k grandis.
Limnophilus rhombicus.
5 subcentralis.
e lavicornis.
decipiens.
+ stigma.
bh politus.
Ň nigriceps.
5 griseus.
R bipunctatus.
M fuscicornis.
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. 193
Anabolia laevis.
Leptocerus senilis.
c aterrinus.
Mystacides longicornis.
Triaenodes bicolor.
Oecetis furva.
„ ochracea.
„ lacustris.
Neureclipsis bimaculata.
Polycentropus flavomaculatus.
Holocentropus dubius.
á picicornis.
ř stagnalis.
Cyrnus flavidus.
+ crenaticornis.
Allotrichia pallicornis.
Shledáváme, že tu není žádného zástupce celé čeledi Serico-
stomatidae, rodu Hydropsyche a čeledi Rhyacophilidae.
Fauna velkých, volně tekoucích řek neliší se valně od zvířeny
rybničné, nenalezl jsem však posud na nich Agrypnia Pagetana, za
to však shledal jsem, že rod Hydropsyche již některým druhem bývá
zastoupen.
Řeky velikosti prostřední, tekoucí s rychlostí dosti značnou,
ukazují již velmi veliké rozdíly ve zvířeně s ohledem na výši kra-
jiny. V nížinách blíží se s některými druhy ku fauně rybničné, kdežto
v horách mají mnoho s potoky společného. Prvé hostí ještě Phry-
ganea grandis, ač ne v té hojnosti jako rybníky; podobně Oecetis
ochracea, Neureclipsis etc. Za to nevyskytuje se v nich Halesus,
Oligoplectrum, Lasiocephala, Philopotamus Agapetus a rod Rhyaco-
phila jest zastoupen spoře; rody tyto vesměs hojně zastoupeny jsou
v horách. Pro faunu řek vůbec význačnými jsou druhy: Halesus
tesselatus (v horách),* Goěra pilosa, Lepidostoma hirtum, Leptocerus
alboguttatus, L. annulicornis, L. cinereus, L. aterrimus, L. albifrons,
L. bilineatus, L. dissimilis, L. riparius; Homilia leucophaea, Triae-
nodes conspersa, Oecetis notata, Oe. tripunctata. Setodes viridis
a S. punctata; Hydropsyche pellucidula, H. guttata, H. lepida. Psy-
chomyia pusilla, Rhyacophila nubila, Orthotrichia apoustehe, a Hy-
droptila sparsá.
Nejnápadněji jeví se rozdíl, závislý na výši a povaze krajiny,
'Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13
194 Frant. Klapálek
u potoků. Vysvitne zajisté nejlépe, položíme-li seznamy obou zvířen
vedle sebe.
Fauna potoční
poloh mžších. poloh vyšších.
Neuronia reticulata
Grammotaulius atomarius Grammotaulius atomarius
Limnophilus rhombicus
i flavicornis
5 vittatus
A auricula Limnophilus auricula
» griseus » STISEUS
ě bipunctatus
a: extricatus
ž sparsus i Sparsus
Anabolia laevis Anabolia laevis
Stenophylax rotundipennis Stenophylax picicornis
p nigricornis
A stellatus
latipennis
5 luctuosus
A mucronatus
Micropterna nycterobia Micropterna nycterobia
Halesus interpunctatus
M tesselatus
4 auricollis
Anomalopteryx Chauviniana
Drusus trifidus
Peltostomis sudetica
Chaetopteryx villosa
Apatania fimbriata
Sericostoma pedemontanum
5 personatum
Oecismus monedula
Notidobia ciliaris
Lithax niger
Silo nigricornis
„ pallipes
„ piceus
Lasiocephala basalis
Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890.
*vyr
poloh měžších.
Beraeodes minuta
Mystacides nigra
ý azurea
Hydropsyche angustipennis
ň Saxonica
Neureclipsis bimaculata
Plectrocnemia conspersa
Tinodes pallidula
Lype phaeopa
Rhyacophila nubila
poloh vyšších.
Beraeodes minuta
Molannodes Zelleri
Odontocerum albicorne
Adicella reducta
Hydropsyche angustipennis
9 pellucidula
Philopotamus ludificatus
montanus
H variecatus
Dolophilus pullus
Wormaldia subnigra
»
Plectrocnemia conspersa
četné druhy rodu Tinodes
Lype phaeopa
„ reducta
Rhyacophila nubila
195
ž septentrionis
s obliterata a m. j.
Glossosoma vernale
% Boltoni
Četné druhy rodu Agapetus
Ptilocolepus granulatus.
Co pramenů se týče, tu prameny v nižině zpravidla všeho oži-
vení chrostíky postrádají, kdežto v horách velmi četnými rody oži-
veny jsou, na př. Apatania, Drusus, Silo, Crunoecia, Beraea, Hydro-
psyche, Polycentropus, Plectronemia, Tinodes, Acgapetus, etc.
Naskytají se nám ještě dvě důležité otázky, týkající se země-
pisného rozšíření chrostíků 1. jak dalece jest fauna závislá na po-
měrech geologických a 2. jaký jest poměr fauny české ku faunám
zemí sousedních, najmě alpských na straně jedné a karpatských na
straně druhé. Vzhledem ku otázce prvé jest těžko nepřiznati, že
nemůže zůstati beze všeho vlivu na poměry faunistické rozdíl mezi
vodami tekoucími krajinami prahorními, a křídovými. Jaký však vliv
ten jest, těžko ještě dnes rozhodnouti. :
Otázka druhá pak vyžaduje, aby dokonale byly známy zvířeny
nejen vlasti naší, nýbrž i zemí sousedních, čehož doposud není. Jest
Ú 63“
196 Frant. Klapálek: Dodatky ku seznamu českých Trichopter z r. 1890.
však jisto, že i tady mnohé zajímavé objevy učiněny budou. Dou-
fejme v lepší budoucnost.
Vysvětlivky k tabulím.
Tab. VII.
Obr. 1.—4. Dospělý hmyz Hydroptila Maclachlani n. sp.
Obr. 1. Pohled na temeno a týl hlavy. B. bradavka (Zeiss Object.
A, ocul. 2).
Obr. 2. Konec těla ©* zdola.
Obr. 3. Konec těla G' se strany (Obj. D., Oc. 1.).
Obr. 4. Konec těla © se strany (Obj. A.. Oc. 3.).
Obr. 5.—7. Oxyethira Friči n. sp. (Obj. D., Oc. 1.).
Obr. 5. Konec těla G* z dola.
Obr. 6. Konec těla ( se strany.
Obr. 7. Pyje shora.
Tab. VIII. Průpravná stadia Hydroptila Maclachlani n. sp.
Obr. 1.—5. Larva.
Obr. 1. Larva celá (Obj. a 24, Oc. 1.).
Obr. 2. Labrum (Obj. F., Oc. 1.).
Obr. 5. a) Mandibula pravá, 3. b) mandibula levá in situ zdola (Obj.
D., Ocul. 2.).
Obr. 4. Maxilla i labium (Obj. F., Oc. 1.).
Obr. 5. Konec těla larvy se strany (Obj. D., Oc. 1.).
Obr. 6. Labrum i mandibula kukly (Obj. D., Oc. 1.),
Obr. 7. Konec těla kukly G' zdola (Obj. D., Oc. 1.).
Obr. 8. Larva s pouzdrem (Obj. a 24, Oc, 1.).
sl
O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času.
Podává Dr. V, Láska v Praze.
(Předloženo dne 20. listopadu 1890.)
Pokud mi známo, podal jediný de Gasparis částečné řešení výše
uvedeného problému způsobem přímým, aniž by všeobecného vzorce
vyvinul. Pomocí Besselových transcendent provedeno rozvinutí mezi
jinými od Tisseranda v jeho díle „Mecanigue céleste.“
Účelem následných úvah jest přímé vyvinutí všeobecných vzorců
bez použití Besselových transcendent.
K tomu cíli položme
s — délce uzlu,
m — vzálenosti přísluní,
a — sklonu,
e — sin o = výstřednosti,
a —zT— 8,
pak bude možno vyjádřiti pravoúhelné souřadnice
X, 4, Z,
jak následuje :
£ Z acos S8K — a sin © cosiH,
y = asin RK- a cos © cos (H,
2 = asinčH,
kdež H a K jakési funkce veličin e, e a střední anomalie M vy-
značují.
Naším úkolem bude, určiti koefficienty o a B+ tak, by
E Za
198 -W Láska
Jak z theorie mechaniky známo, jest
4 B) =
A eb m) KS do (1)
p ©
a zároveň
„3 dx z E Ver
o 7 =Va VlzeVi-=m "6
Zavedeme-li do těchto rovnic veličiny K a JH, pak bude vzhledem
k známé rovnici
du = z V1 = vediazugcl danmod- j (7
J B;
Pro M = 0 bude
R = (Le) OY oo ěsn (8)
B; = cosw (1— 0).
O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času. 199
> Dosadíme-li dále
0, =, sm i oh
" J T
B, = 9, 00s | U oá y
pak dává rovnice (6) s ohledem na rovnici (8) a s ohledem na to, že
veličiny f a g jenom funkce výstřednosti e býti mohou, pakli od střední
anomalie abstrahujeme
i=a=VF EO oci (10)
Rovnice 7. dává
ZZ (k—j) i S, sin (+3) cos |- +3
7. E
— 9, 008 (o-k3)si o 50
Má-li býti tato rovnice od © nezávisla, tu nutno, by
načež bude:
ZZ (k—j) ff, sin (k—j) $=0 k>j. .(12)
Tento vzorec platí ovšem jen pro ten případ, kdy £k— 7 jest
číslo liché. Pro
kA+-j=n=3=3+022-—1
k—j=3—0=2—1
obdržíme
— Bea aan
pro *—5 bude
Dfsfo — Afaf + ff, = 0,
pro 1 — 7 bude :
— Uda WYdi = Belo arie =
a tak dále.
Jak svrchu uvedeno, nepodává rovnice 12. nám koefficienty
sudé, neb na př. pro n — 4 bude k— j = 4, 2, 0 a tudíž jednotlivé
členy rovnati se budou 0.
200 -W Láska
Bychom i pro tyto podobnou rovnici nalezli, zaveďme nové ve-
ličiny F a G tak, aby
H = Fsinea+ Gcos m
K=Feasa— Gsine. "1 ''*' (23)
pak bude
F= Zf,cosk p
dod Pk oko ono: (14)
G = Zf,sink z M
a zároveň
dF aE
dm? FI G FTE
z M T NS (15)
am T 070
Geometrický význam této transformace jest zřejmý. Z rovnic (15)
obdržíme povýšením na druhou mocnost a sečtením
(=) + (ar) = er05
(F? =- 09 (a) +6) |=! v a)
Dosadíme-li do této rovnice
aneb
F= Zf,cos k > M*,
„Upe JE
G = Zf, sin ko Mě,
pak obdržíme druhý rekurrentní vzorec pro koefficienty fk, l
bude ale platiti jen pro k sudé.
Z předu jest známo, že
F? = ZZfuf; cos k 5 00s j > T Mit
G? — ZZ/sf; sin k 5 sin j 5 M*-+
O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času. 201
Bude tudíž
(P* L 6) = ZZfLf; cos (k—j) > Mě
a dle známých pravidel
616) — ZEZZÍMh m 00s (C) 3 008 (L — m) > T ehm
Dále jest
d2F|*, [dG
Zi) | an = jí ZZpg (p — 1) (9g— 1) fp,f1c0s(p— 9) S Mer
Násobíme-li poslední dvě rovnice a položíme-li součin rovno 1,
pak bude
ZZZZZZ M fnfofiPa (p— 1) (a—1) 00s (p — 4) A cos (k—) 3-
cos (I — m) 5 Mp+ahH+Hm — 1
-aneb
ZZZZZZ o ffmfpfa Pa (p — 1) (4— 1) cos (p— a) 5 cos (k—j) 5 -
cos i—m3=0 k ednda, (17)
a zároveň
a pevotešovy, PLOV MNMOG OTOU: (18)
Poslední vzorec dává
l 1
R=3R-T20-9?
Rovnice (12) pro 1=3
6 l V imé l
V k., 21300 = el ejš:
a tak dále,
V
V. Láska
202
Bude tedy
by WW 1-Fe M?
(1— 2) sin o + bo Boa daní BNC (aje
AVE VAT
eD ESD adikh
už
K=U—gee VF: 2
O nl 1 X(1- ej?
M (ae
O ME
Dále obdržíme z rovnic základních
= a (HE)
aneb poněvadž
HL- KR=zG+ F"
též vzhledem k svrchu vyvinuté rovnici
sin a —
1
2
z = ZBafý 60s (k— j) — M4 k>j ..(9)
K odvození veličin
„=VěTrTe
nápotom
PM
2" 7
jest nejlépe použiti následní rovnice:
2 2 | (dx dy : dz : „hk
da; z) + (7) +) pre Zi+m
zj A Vaše
ss kil m dt
We K
Tý
Podobně obdržíme veličiny
O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času. 205
Zbývá nám ještě promluviti o konvergenci uvedených řad. V této
úvaze obmezíme se na důkaz nepřímý. Laplace dokázal (Mec. cel.
Tom. V. Suppl.), že možno rozvinouti souřadnice dle sinusu a cosinusu
střední anomalie vždy, pokud e menší jest jednotky. Avšak tu budou
jednotlivé členy positivní a negativní a tak bude možné, že jiné
uspořádání těchto, konvergenci mění. Pro tento případ musí býti
e< 06627.. .., pak budou řady tyto absolutně konvergovat.
Až k těmto mezím budou tedy nutně konvergovat i řady námi
odvozené, poněvadž sinusy a kosinusy možno vždy nahraditi konver-
gujícími řadami.
10.
Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis, Curt.
(Lagenopsyche Fr. M.).
Von Fr. Klapálek in Prag.
Mit Taf. IX.
(Vorgelegt den 21. November 1890.)
Durch die Gůte des Herrn K. Kraepelin, Direktor des Na- ©
turhistorischen Museum in Hamburg und des H. Dr. M. von Brunn.
ist mir móglich geworden dieses Jahr eine der interessantesten Larven-
formen der Trichoptera zu untersuchen, námlich Oxyethira costalis,
Curt. oder Lagenopsyche, Fr. Můller. Unter diesem zweiten Namen |
war im Jahre 1881 das Geháuse aus Šta Catharina in Brasilien von /
Dr. Fritz Můller') beschrieben worden, da damals der Zusammen- ©
hang mit der Gattung Oxyethira vóllig unbekannt war. Erst fůnf |
Jahre spáter gelang es K. J. Morton *) aus den Geháusen, auf welche |
die Beschreibung von Lagenopsyche genaů passte, die Oxyethira co- |
stalis Curt. zu erziehen, und im Jahre 1887 constatirte Dr. Fritz ©
Můller*) selbst an einem Geháuse, das ihm von seinem Bruder
Wilhelm Můller aus Deutschland geschickt wurde, die Identitát mit /
der Lagenopsyche. Doch in allen diesen Fállen ist sehr wenig Auf- *
merksamkeit den Larven und Nymphen gewidmet worden und ich 4
hoffe hiemit eine Lůcke in unseren Kenntnissen von dieser Art aus- /
zufůllen. Ich habe dieses Jahr von H. Kraepelin und H. Dr. von
Brunn nicht nur einiges Material in Alkohol, sondern auch zahlreiche ©
lebende Larven und Nymphen erhalten und dieselben hier erzogen, ©
was mir zu meiner volligen Zufriedenheit gelang. |
1) Úber die von den Trichopterenlarven der Provinz Santa Catharina ver- |
fertigten Geháuse; Zeitschr. £. wiss. Zool., XXXV. Bd., S. 47. 1
?) On the cases ete. of Oxyethira costalis, Curt., and another of the Hy- |
droptilidae. In The entomologist's monthly mas. Vol. XXIII. February.
9) Eine deutsche Lagenopsyche in „Entomologische Nachrichten.“ XIII. Jahrg. |
Nro 22. |
Fr. Klapálek: Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis, Curt. 205
Die Larve (Fig. 1.) ist campodeoid, durch die Form ihres Kórpers
stark an die tráchtigen Termitenweibchen erinnernd. Šie hat eine
schmale, verháltnissmássie kleine Brust und ein stark erweitertes
Abdomen; schon der erste Abdominalring ist etwa zweimal so breit
wie Metathorax, die úbrigen aber werden stufenweise noch stárker,
so dass das 5. Abdominalsegment, an welchem der Hinterleib am
stárksten ist, mehr als dreimal so breit wie Metathorax ist. Vom Ď.
Abdominalsegmente wird der Hinterleib wieder allmáhlich schwácher.
Die vollkommen erwachsene Larve ist 3:1—3:26 mm lang, am Meta-
thorax 0:23 mm, am 5. Abdominalsegmente 0'77—0:79 mm breit.
Kopf verháltnissmássie klein, lang eifórmig, blass gelblich, bloss
hinten an dem Foramen occipitale bráunlich; auch an der Gabellinie ge-
rade úber den Augen befindet sich jederseits ein bráunlicher Fleck, auf
welchem eine sehr starke und lange Borste steht. Úbrigens ist der
Kopf auch auf seiner Stirn- und Scheitelfláche spárlich mit verhált-
nissmássie starken Borsten besetzt. Foramen occipitale ist nur mássig
schrág und nur mit einem seichten Ausschnitte auf der unteren Seite.
Augen braun, gross. Antennae inseriren sich vor den Augen gleich
am Rande der Chitinkapsel des Kopfes und bestehen aus einem
starken kurzen Ansatzgliede, welches ein schlankes, einigemal lán-
geres Glied trást; dieses ist auf der Innenseite etwas oberhalb der
Mitte und an der Spitze mit einer langen Fiihlborste versehen.
Die Mundtheile mássig prominent. Die Oberlippe (Fig. 3.) guer
lánglich, viereckig, etwa zweimal so breit wie lang mit abgerundeten Vor-
derecken; die vordere Partie trást jederseits 5 kurze starke Borsten,
von denen 4 an dem Rande und eine auf der Fláche, etwa im vor-
deren Dritttheil steht; auf den Vorderecken sind Bůrsten aus kurzen
Bórstchen, die von dem Vorderrande auf der unteren Fláche des
Labrum nach innen einbiegen. Mandibulae stark, rothbraun, von der
| Fláche gesehen dreieckig. Die Schneide ist auf der rechten u. linken
"Seite assymmetrisch entwickelt; der linke Kiefer (Fig. 4.) trágt an
der Spitze zwei Záhne, unter welchen die doppelte Schneide nur
se.cht wellenfórmig ausgeschnitten erscheint; d. rechte Kiefer (Fig. 5.)
hat eine einfache Spitze, unter welcher jederseits zwei ziemlich kleine
Záhne sich erheben. Der Růcken trágt zwei starke Borsten von un-
gleicher Lánge. Maxillen (Fig. 6.) kurz und stark; die Taster finger-
fóormig, 3eliedrie, das letzte Glied an der Spitze mit zwei starken
Sinneshóckern versehen und das basale Glied trást an der usseren
(Seite zwei starke Borsten. D. Kiefertheil stark, an das Ende der
Palpi reichend, mit zahlreichen, starken Sinnesstábchen versehen; La-
i
206 © Fr. Klapálek
bium stark, breit konisch, mit eingliedrigen Tastern, die an der Spitze
einige Sinnesstábchen tragen. Hypopharynx stark behaart.
Alle drei Prustsegmente auf der Růckenseite mit Chitinschild-
chen versehen. Die Schildchen sind guer lánglich,. viereckie, die
hinteren stufenweise sehmáler, blass ogelblich mit schwarzbraunem
Hinterrande und Vorderecken und einem bráunlichen Anstriche auf
der hinteren Hálfte. Fůsse sehr ungleich (Fig. 7.). Die Vorderfůsse
sehr stark; ihr Femur dreieckig, breit; Tibia auf der Innenseite mit
einem starken Ansatze, der zwei kurze Borsten an der Spitze trágt.
Das 2. und 3. Paar mehr als einmal so lang wie die Vorderfůsse,
dafůr aber sehr schlank. Alle Klauen sind fein zugespitzt, nur mássig
gebogen und mit einer Basalborste versehen. Die Farbe der Fůsse
ist gelblich; dieselben sind nur mit spárlichen Borsten besetzt.
Die Abdominalsegmente sind wulstig, so dass die Štricturen
zwischen ihnen sehr tief und deutlich sind. Kiemen und die Seiten-
linie fehlen gánzlich. Die Nachschieber sind sehr kurz, so dass sie
gar nicht abstehen, und tragen eine kleine Klaue. D. Růcken des
letzten Abdominalsegmentes ist mit einer guer lánglichen, bráun-
lichen Chitinplatte versehen, deren hinterer Rand mit starken Borsten
besetzt ist.
Nymphe spindelfórmic, etwa am 1. Abdominalsegmente am brei-
testen, von oben und unten etwas zusammengedrůckt, 3—8:1 mm
lang, an der breitesten Stelle 0-79—0-86 mm, in den Schultern 0-6
bis 0:62 mm breit. Die Grósse beider Geschlechter ist ziemlich gleich.
Kopf proportionirt, guer elliptisch mit einem stark gewólbten Stirn-
umrisse. Antennae stark, schnurfórmie, beim ($ 43gliedrig, an den -
Anfang des 7. Abdominalringes reichend, beim © 25gliedrig an den
Anfang des Metathorax reichend. Mundtheile ziemlich hoch auf die
Stirn gestellt. Die Oberlippe (Fig. 8) dreieckig mit einer deutlich
durch einen seichten Einschnitt abgesetzten Basis. Mandibulae (Fig.
9.) sensenartig, proportionirt mit einer fein gezáhnten Schneide. Die
Maxillarpalpi Sgliedrig, die ersten zwei Glieder unter einander gleich
lane. Labialpalpi sehr kurz, kaum an das Ende des 3. Gliedes der
vorigen reichend, 3gliedrie; das Endglied ist selbst so lang wie die
zwei vorigen Glieder zusammen.
Flůgelscheiden sehr schmal, spitzie, die vorderen an das Kór-
perende reichend, die hinteren wenig kůrzer. Spornzahl 034; die
Sporne gross und zugespitzt, die Paare aber sehr ungleich lang.
Die Tarsalglieder des II Fusspaares stark auf der Innenseite
behaart,
Die Metamorphose Stadien der Oxyethira costalis, Curt. 207
Haftapparat ziemlich stark entwickelt und zwar finden wir auf
dem Vordertheile des 3.—7. Hinterleibsringes je zwei kurze, nach
hinten divergirende Reihen von 4—8 starken nach hinten gekehrten
Háckchen und nahe dem Hinterrande des 5.—5. Šegmentes je zwei
kleine rundliche Pláttehen, die mit 8—10 feinen nach vorme ge-
richteten Spitzen besetzt sind. Kiemen und Seitenlinie fehlen gánzlich.
Das Hinterleibsende ist beim © einfach stumpf zugespitzt, beim
Mánnchen ist es abgestumpít und trágt einen kurzen Lobus als
Anlage des Penis.
„Das Geháuse ist schon mehrmals beschrieben worden doch
will ich es des Vollstándigkeit wegen noch einmal unternehmen. Es
ist in der Seitenansicht flaschenfórmig, von beiden Seiten zusammen-
gedrůckt, 3:16—53:67 mm. lang, hinten 1 mm., oder sehr wenig dar-
úber breit, von der Mitte nach 'vorne, wie der Hals einer Flasche bis
auf 04—05 m. verschmálert; der die Vorderoffnuneg bildende Vor-
derrand ist bedeutend stárker und ein wenig nach aussen gebogen.
Von vorne nach hinten sind die Wandungen des Geháuses důnner.
Die Vorderoffnung ist kreisfórmig, da das Geháuse aber von den
Seiten zusammengedrůckt ist, erhált sein Lumen nach hinten eine
immer schmálere Form, bis die Hinteróffnung schmal rhombisch mit
abgerundeten Ecken erscheint. D. Geháuse ist ledergelb nur aus der
Gespinnstmasse der Šerikterien verfertigt, sehr fein, vorne durch-
scheinend, hinten aber ganz durchsichtie. Von der Larve wird das
Geháuse, wie es die Fig. 1. zeigt, an einer Kante geschleppt. Wein
sich die Larve zur Verpuppune vorbereitet, schliesst sie die beiden
Offnungen, befestigt das Geháuse an jedem Ende durch zwei Binder,
welche tellerformig ausgebreitet sind, auf die Blátter der Wasser-
pflanzen (Teichrosen, Wasseraloě etc.) und nimmt in dem Geháuse
eine umgekehrte Lage ein; denn alle Nymphen ruhen so, dass ihr
„Kopf in dem breiteren Theile des Geháuses liegt. Die entschlůpfenden
"Nymphen, welche zur letzten Háutung eilen, offnen die Hinteróffnung.
Fr. Můller beschreibt in seiner Arbeit auch die Geháuse von
'ganz jungen Larven, die ich nicht hatte. Sie sollen kurz konisch
sein, ohne den verdickten Vorderrand, weit durchsichtiger und důnner.
"Nach demselben Autor sollen die jůngsten Stadien ganz frei leben.
| Die erwachsenen Larven zeigen in der grossen Lánge der zwei hin-
(teren Fusspaare grosse Ahnlichkeit mit den Leptoceriden.
Das vollkommene Insekt wie die Gehánse selbst ist bisher bei
Luns nicht gefunden worden, doch es erscheint sehr wahrscheinlich,
(dass sie auch in Bóhmen leben und ich hoffe, dass man sie auch
f
208. Fr. Klapálek: Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis, Curt.
bei geniigender Aufmerksamkeit finden wird. Die Nymphengeháuse
sind auf verschiedenen Wasserpflanzen befestigt und die Larven leben
zwischen den Conferven.
Bio- 1
Fig. 2
OSE
Fig. 4.
Big.3r5.
Fig. 06.
Re., 0.
Fig: 8.
Fig. 9.
Fig. 10.
Fig. 11.
Erklárung der Abbildungen.
Taf. IX.
Dle Larve v. Oxyethira costalis, Curt. im Geháuse (Obj.
a D4 0e: |
. Die rechte Antenne der Larve (Obj. D., Oc. II.).
Labrum d. Larve (Obj. F., Oc. I.).
D. linke Mandibel von oben (Obj. F., Oc. I).
D. rechte Mandibel von oben (Obj. F. Oc. I).
Maxillae und Labium d. Larve (Obj. D., Oc. III.).
Das 1. und 3. Fusspaar d. Larve (Obj. Ad, Oc. kn
Labrum der Nymphe (Obj. D., Oc. I.).
Mandibula der Nymphe (Obj. D., Oc. IJ).
Das Kórperende d. © Nymphe. (obj. A., Oc. III.).
Ein Blattstůck mit drei darauf angehefteten Nymphen-Ge-
háusen (Obj. a. 36., Oc. I.).
al
O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásaditého tellur-
sulfatu.
Napsal K. Vrba v Praze.
S 3 dřevoryty.
(Předloženo dne 21. listopadu 1890.)
I. Tellurdioxyd.
Chtěje zkoumati účinkování kyseliny sírové různé koncentrace
v tellurdioxyd, obdržel prof. B. Brauner z roztoku v horké, 20%;
kyselině při ochlazování 'velmi drobné, démantově lesklé krystalky
tvaru zdánlivě oktaedrického, jehož čtyři rohy tolikéž jednomu pásmu
náležejícími plochami odňaty jsou. Jest-li krystalky delší dobu v roz-
toku ponechány byly, zvětšily se značně, zároveň ale pozbyly více neb
méně těsným vzájemným srůstem, jakož i zkřivením ploch svých pů-
vodního pravidelného tvaru, i vytvořily často skupiny kulovité.
Hutnosť krystalků větších, v benzolu stanovena, jest 5:90, sou-
hlasnou číslici — 5889 —, poskytly též krystalky drobné. Analysou
větších i menších krystalků zjištěno, že jsou čistý tellurdioxyd, prostý
1 stop kyseliny sírové.
Podobné krystalky obdržel, jak se zdá, již Berzelius“) a v době
„ novější Klein a Morel, tito z roztoku v rozředěné kyselině dusičné,
i udávají hutnosť — 565—5:68. Klein a Morel popisují připravení
a tvar krystalků následovně: „L'anhydride tellureux se dépose de la
dissolution azotigue de tellur diluée d'eau sous octaědres brillants.
Il se dépose sous la měme forme avce le temps, ou guand on chauffe
légěrment le produit de Vattague du tellur par V acide azotigue faible.
Ces octaědres tres brillantes doné d'une éclat adamantine, sont trop
petites pour pouvoir étre mesurées. Ils ne paraissent pas avoir été
auterment étudiés. L'examen des caractěres optigues montre, gu'ils
1) Pogg. Ann. 32. 1—-32; 577—627.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 14
210 Kaka
n'appartiennent pas au systěme réculier, ce sont tres probablement
des octaědres guadratigues (faces p a), apparentant 4 une forme
limite de Voctačědre régulier.“ *)
V pojednání druhém“): „Sur les dimorphisme de Vanhydride
tellureux ete.“ popisují Klein a Morel tytéž krystalky takto: „les
octačdres sont toujours de trěs petite dimension et leur mesure di-
recte est impossible. ©uand on les obtient orossis par guelgue arti-
fice de preparation, ils sont formés doctaédres microscopigues accolés,
et leur mesure directe ne donne rien; toutefois nous avons pu voir
sur guelgues cristeaux, gue ces octačdres sont une forme limite de
Voctaědre régulier, le dičdre de Voctačdre est tréěs peu different de
1099. —“
Já jsem změřil 5 nejlépe vyvinutých krystalků, jež jsem od p.
prof. Braunera obdržel, zvláště proto, poněvadž vývojem svým se i
značně liší od tellurdioxydu, jenž se co tellurit u Facebaje v Sedmi- |
hradsku nalezá a J. Krennerem“), jakož i A. Brezinou“) měřen
a popsán byl. Zároveň vzhledem ku intensivnímu lesku ploch bylo |
lze se nadíti, že měření dosti přesná umožní, což by bylo tím důle- |
žitější, jelikož krystalky patrně náleží modifikaci jiné, než přirozený *
tellurit. Na goniometru shledáno ale, že krystalky k spolehlivému
určení úklonu ploch se nehodí, že plochy mají zkřivené, oblé a lomené,
neboť reflexy byly protáhlé, nejasné a roztříštěné; přec však měřením
dokázáno, jak již Klein a Morel na základě pokusů optických byli
shledali, že krystalky nenáleží soustavě pravidelné, že nejsou P
nýbrž že jsou bezpochyby čtverečné.
Jelikož Krennerem i Brezinou stanovené hodnoty brachy-
diagonaly a vertikaly telluritu značně se sbližují, bylo by snad též
možno vzhledem ku měření nespolehlivému převésti krystalky naše
na kosočtverečný tvar telluritu, což by se též shodovalo s hutností,
jaká pozorována p. prof. Braunerem jednak, jinak jak ji uvádí
Klein a Morel pro umělé krystalky tellurdioxydu tvaru kosočtve- |
rečného. *) Aniž bychom však přihlíželi ku značným differencím, které
úhly theoretické z Krennerových elementů telluritu vypočítané, |
oproti úhlům pozorovaným (viz tabulku) jeví, i aniž bychom přihlí-
želi k té okolnosti, že umělé krystalky nemají s přirozenými ami |
») Ann. chim. phys. (5) 5. 69.
2) Compt. rend. C. 1141.
5) Természetrajzi Fůsetek 70. 81 a 1063 výtah Zeitsch. £, Krystallog. 13. 69.
4) Ann. d. naturh. Hofmus. 7, 135; výtah Zeítsch. f. Krystallog. 159. 610.
5) Compt. rend. C. 1141.
O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásaditého tellursulfatu. 211
jediného tvaru společného, že by pak plochy a, mající povrch stejný,
považovati se musely za tvary dva různé, nezdá se mi toto pojímání
býti případné, jelikož krystalky prof. Braunerem připravené po-
strádají veškeré štípatelnosti, na telluritu pak z Facebaje pozoroval
Krenner štípatelnosť výtečnou dle b (010) o Pm,
Typus krystalků tellurdioxydu jest,
jak již uvedeno, a jak připojený dřevo-
ryt (obraz 1.) naznačuje, poněkud osmi-
stěnu podobný. Hrana polarní tvaru zá-
kladního, který poměrně nejdokonalejší
povrch ploch jeví a nejlepší reflexy posky-
tuje, byla 11krát určena i obnáší úklon
pr) p (ETL) 1042
z kteréhož úhlu hodnota osy hlavní
c — 05588 Í sk
se vypočítá.
Celkem byly na krystalcích našich jen tři tvary pozorovány:
p(l11) P; r(221)2P; a (100)o Pow.
V přehledu sledujícím uvádím úhly theoretické, z výše stanovené
osy hlavní plynoucí, jakož i úhly z Krennerových os telluritu
vypočítané i připojuji úhly pozorované i počet měřených hran.
Počítáno z Krennero-
Počítáno: Pozorováno: j Ň
vých os telluritu.
se zb a 51910
Pad: 5149 (11) (63 : 2)
: p (117) 1083052% 104.8. (2. 104104,
Jom) uo 0 10,111 (6) 75 491,
:r (221). 1928. 1923. (12) 18 55
(0206445. 65.9" "3 64 251,
21100 21096496. 1.6) P ži
73 4
O2) (211013120 (4 C č
oz le ee (4066201.
S72. nao 142040 113500
2002053136012) 65 sl
E100) 2101001900000 1089,56.00.(0k100.0
14%
i
212 K. Vrba
Pokusil jsem se o to, z drobných, jak se zdá, jednotných kry-
stalků vybrousiti lupénky směrem plochy spodové, leč marně ; z větších,
polysynthetických krystalků broušené destičky kolmé na osu hlavní
rozpadly se dříve, než nabyly dostatečné průsvitnosti, aby stanoveny
byly vlastnosti optické krystalků tellurdioxydu.
II. Zásadity tellursulfat.
Rozpustí-li se tellurdioxyd v kyselině sírové koncentrace vyšší
509, vylučují se z roztoku při ochlazování mikroskopické, šestiboké
tabulky; chladí-li se roztok velmi zvolna, tvoří se malé, čiré, Šesti-
ooké sloupečky démantově lesklé, které při dalším odpařování do-
sáhly šířky i výšky asi 3 mm.
Analysou jak v tabulkách tak i sloupcích stanoveno:
1. BC iep theorie:
SKOS a 19-89 19-65 19:95
SO 2009 — — 2005
10000
Čísla tato poukazují k vzorci zásaditého tellursulfatu
2TeO, . S0,.
Hutnosť destiček, stanovena v benzolu, = 4605; sloupečky, jichž
toliko malé množství (0-1211 gr.) k pokusu bylo k disposici, poskytly
číslo jen přiblížné — 4%.
Zásaditý tellursulfat připravili odpařením roztoku na lázni pís-
kové též Klein a Morel, obdrželi však jen jemné šupinky, jichž tvar
jmenovaní badatelé takto popisují:
„le sulfate de bioxyde de tellure se dépose sous forme d'écailes,
gui, a la loupe, offrent Vaspect de tables orthorhombigues (faces p,
m, g", h*) g", h* manguent parfois une ou Vautre, et guelguefois
toutes les deux. ")
Prof. Braunerem připravené krystalky jsou velmi dobře vyvi-
nuté a k správnému určení tvaru spůsobilé, neboť některé plochy jsou
tak hladké a lesklé, že odráží stín kříže z vláken kokonových v kol-
limatoru. Toliko hrubě rýhovaná plocha spodová a oblé brachydoma
neskytají dosti spolehlivá měření.
Krystalky zásaditého tellursulfatu náleží v, soustavu kosočtve-
rečnou a jsou, jak již bylo připomenuto, buď vertikálně sloupkovité
!) Ann. chim. phys. (6) 5. 79
O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásaditého tellursulfatu. 213
neb dle plochy spodové tabulkovité, vždy jsou, jak sloupce tak ta-
bulky, jak tomu rýhování na ploše spodové, zvláště pak zkoumání
optické nasvědčuje, stejně orientované skupiny pěti jedinců dvoj-
čatných, kteří se z části pronikají a v rovině dvojčatné (110) o P
srůstají (obr. 2. a 3.). Jednice jednoduché jsem nepozoroval.
Min====----73
kn
JU U
1
Da l l
E i ) !
Obr. 2. Obr. 3.
- Z úklonů, jež tvoří plochy nejdokonaleji reflektující :
m (110) :5 (010) = 6294
r (101) : r (101) = 67938'
vypočtěn poměr polos:
a:b:c—= 052649: 1: 078597.
Tvary pozorované jsou:
m (110) o P; b(010) © Po; c(001) oP; r (101) Po; g(0ll) Po;
plocha posléze uvedená jest poněkud oblá a rovnoběžně ku hraně kom-
binační s c(001)oP jemně rýhovaná. Na jednom z krystalků změ-
= řených bylo lze tři reflexy signalu dobře rozeznati, z nichž nenuceně
symboly tvarů vicinalných :
a) (03940) 7 Po; 4 (0:41:40) 7 Poco; 44 (02120) 3 Pe,
odvozeny býti mohly.
V přehledu níže uvedeném jsou úhly z poměru os vypočítané
s úklonem pozorovaným porovnané i udán počet hran měřených.
vypočtěno měřeno :
m (110):5 (010) č *62014' (17)
:m' (110) 55032 55 35 (17)
214. K. Vrba: O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásaditého tellursulfatu.
vypočtěno měřeno
r (101): r (101) = OTA (13)
:c (001) 56 11 55 58 (16)
:g (011) 63 53 63 39 (13)
: m (110) 42 41 42 47 (1
e (001) : gy (0:39:40) 87 28 37 25 (D
:g (011) 38 10 88 17 (17)
: G2 (04140) 38 51 38 47 (1
: g3 (0:21*20) 39 32. 89 32 (D
b (010) :g, (0-39-40) 52 32 52 32 (D
:g (011) 51 50 51 39. (8)
: a (0-41-40) 51 9 51 13 (1)
: da (021:20) 50 28 -5081 (1)
:c (001) 90 0 90.04, (10)
b (010) : (b) (010) 55 32 55 41 (4)
: (m) (110) 642 6 18 (2)
7 (101) : (r) (101) 45 34 45 5 (2)
: (9) (011) 80 35', 2955. (2)
Krystalky zásaditého tellursulfatu vynikají štípatelností dle
c (001) oP, což pozorování optická značně usnadnilo.
Dyojlom jest dosti značný, rovina optických os jest a (100) co Pav,
bisectrix úhlu ostrého os optických jest negativní a spadá ve směr
osy vertikálné. Zdánlivý úhel os optických, stanoven ve vzduchu po-
mocí světla sodíka při 21? C jest
2 Ea = 53955'
jakožto střední hodnota 20 pozorování.
12.
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské.
Podává Frant. Petr v Jičíně.
S 2 dřevoryty.
(Předloženo dne 5. prosince 1890.)
Fauna vířníků v Čechách nebyla dosud soustavně zpracována ;
toliko sporé, porůznu roztroušené poznámky o některých, — většinou
obecných — druzích *) potvrzovaly přítomnosť této zajímavé skupiny
živočišné ve vlasti naší.
Zabývaje se několik již let studiem vířníků českých, soustředil
jsem pozorování svá hlavně na vody vysočiny Českomoravské. Pone-
chávaje si úplné zpracování vířníků v Čechách na dobu pozdější, po-
dávám prozatím zprávu přítomnou, skrovný to příspěvek ku poznání
tohoto, u nás tak zanedbaného oddílu živočišného.
Až dosud poznal jsem ve vodách vysočiny českomoravské 78 druhů,
skupených v 36 rodech a 17 čeledích. Počet tento ovšem dalším bedli-
vým pozorováním se zajisté rozmnoží, zvláště až krajiny méně pro-
brané — hlavně v severnější části vysočiny — důkladnému prozkoumání
se podrobí. Nejdůkladněji seznáno jest širší okolí německobrodské,
vykazující celkem 66 druhů a počátecké 45 druhů.
Z pozorovaných druhů jsou přemnohé formy velmi vzácné ; zvláště
uvádím tyto: Oecistes serpentinus, Mastigocerca elongata, M. seůpio,
Rattulus sejunetipes, Stephamops umisetatus, Diaschiza paeta, Salpina
eustala, S. macrocantha, S. sulcata, Pterodina mucronata, Schizocerca
diversicormis, Anureu tecta a A. brevispina. Vůbec nové, z jiných míst
dosud neznámé jsou: Hloscularia diadema nov. sp. a Rattulus antilo-
paeus nov. sp. Zajímavy jsou také zvláštní, jinde nepozorované od-
1) Výjimkou jest důkladná monografie druhu cizopasícího na kůži Lumbri-
cula, Drilophaga Bucephalus nov. gen., n. sp. od dra. Fr. Vejdovského. Zpr.
král. čes. spol. nauk 1883, pag. 391—398 s tab.
4
216 © Frant. Petr
růdy druhů: Mastigocerca carinata, Mastigocerca vattus, Dinocharis
tetractis a Brachtonus Bakert.
Hlavní pomůckou při určování bylo mně veliké anglické dílo:
„Hudson-Gosse: The Rotifera“,') dle něhož také systematická čásť
ve zprávě této jest zpracována.
Řád I. Rhizota.
Čeleď I. Floseulariadáe.
Floseularia ornata Ehrbe. Vyskytuje se porůznu ve starém
řečišti Šlapánky pod Hochtánovem, v zátokách Sázavy u Něm. Brodu,
a Okrouhlice, v Klátově rybníce u Počátek.
Floseularia campanulata Dobie. Objevuje se dosti hojně ve
studánkách, rybnících, tůních a zátokách u Něm. Brodu, Šlapánova,
Světlé, Rosochatce, Počátek, Jindřichova Hradce. -
Floseularia cornuta Dobie. V tůni Žabince u Petrkova, a ve
starém řečišti Slapánky u Šlapánova a v zátoce Sázavy u Hamrů.
Floscularia dtadema nov. sp. Druh tento naleznul jsem v ně-
kolika exemplarech na mechu ve studánce při chotěbořské silnici
u Něm. Brodu.
Diagnosa: Ústroj vířivý tvořen sedmi, poměrně úzkými laloky ;
jejich délka rovná se jich vzájemné vzdálenosti od sebe. Lalok hřbetní
jen o málo větší, než laloky ostatní. Brvy dlouhé, po celém povrchu
ústroje vířivého roztroušené. Rosolovitý obal sotva znatelný. — Pěkný
tento druh jest nejpříbuznější s Floscularia regalis Hudson, s nímž
shoduje se počtem laloků, ale tvarem jich značně se od něho liší.
Čeleď 2. Melicertadae.
Melicerta ríngens Schr. Nachází se velmi hojně na listech a
lodyhách vodních rostlin v tůních, řečišti a zátokách Sázavy u Něm.
Brodu, Hamrů, Okrouhlice, v Šlapánce u Šlapánova a Friedenavy,
v tůni Žabince u Petrkova a porůznu v některých rybnících okolí
Lipnického („Kamenná trouba“) a počáteckého („v Pekle“).
v) The Rotifera; or wheel-animalcules. By C. T. Hudson, assisted by P. H.
Gosse; 2 díly, 30 tab. London 1886. Doplněk, 4 tab. London 1889. Za laskavé
opatření tohoto vzácného díla mnohými díky povinnován jsem p. proť dr. Vej-
dovskému, který mi je ze své soukromé knihovny na delší dobu zapůjčil a tím
také studium moje umožnil.
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské, 2
Obr. 1. Floscularia diadema n. sp.
(Zvětš. Reichert obj. 8. oc. III).
218 - Frant. Petr
Limnias ceratophyllů Sehr. Na podobných místech jako druh
předešlý, často s ním zároveň. Něm. Brod, Okrouhlice, Šlapánov.
Oecistes erystallinus Ehrbg. Ve starém řečišti Šlapánky pod
Hochtánovem a v tůni Žabince u Něm. Brodu.
Oecistes serpentinus Gosse. Tento vzácný druh, jejž Gosse
v domácím, sladkovodním aguariu na listech Anacharis alsinastrum
naleznul, a který odjinud dosud znám nebyl, pozoroval jsem zároveň
s Floscularia diadema ve studánce při chotěbořské silnici u Něm.
Brodu.
Oecistes umbella Hudson. Vzácně ve slepém rameni Sázavy
pod Špitálským dvorem u Něm. Brodu. í
Lacinularia socialis Ehrbg. Dosti hojně v řečišti a tůních Sá-
zavy u Pohledu, Něm. Brodu, Chlístova, v zátoce a starém řečišti
Šlapánky u Šlapánova a Friedenavy.
Megalotrocha albojflavicans Ehrbg. Na vodních rostlinách i na
různých, ve vodě ponořených předmětech hojně; ve slepém rameni
Sázavy pod Špitálským dvorem u Něm. Brodu, v tůňkách Žabince
v „Borové“ a ve Fáčkově rybníku u Počátek.
Conochilus volvoe Ehrbsg. Ve vodách stojatých i zvolna tekou-
cích, obecně; v okolí Něm. Brodu, Rosochatce, Lipnice, Počátek,
Žirovnice, Jindřichova Hradce.
Řád II. Bdelloida.
Čeleď 3. Philodinadae.
Plúlodina roseola Ehrbe. Velmi hojně v každé stojaté i tekoucí,
čisté i hnijící vodě; také ve vlhkém mechu — zvláště na starých,
šindelových střechách — často ve velikém množství se vyskytuje.
Philodina citrina Ehrbs. Vždy hojně na podobných místech
jako druh předešlý. |
Philodina megalotrocha Ehrbg. Často současně s oběma druhy |
předešlými; zvláště v některých vodách rašelinných hojně: u Roso- |
chatce, Ždirce, Něm. Brodu („Vlkovsko“), Řimberka, Počátek, Prosté. |
Philodina aculeata Ehrbg. Hlavně ve vodách stojatých; v obou |
rybnících „u Bukovských“ a „dolení Valšičce“ u Něm. Brodu,
v „Brdlíkově“ a Fáčkově rybníku u Počátek, ve „Wajgaru“ u Jin-
dřichova Hradce. — Zajímavy jsou formy z rašelin u Řimberka, jež
opatřeny jsou poměrně úzkými a dlouhými ostny.
Č
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. 219
Rotifer vulgaris Schr. Ve všech vodách stojatých i tekoucích
zároveň s Philodina citrina a Phil. voseola.
Rotifer tardus Ehrbg. Porůznu v některých zátokách, tůních,
rybnících a rašelinných vodách v okolí Polné, Šlapánova, Něm. Brodu,
Okrouhlice, Světlé, Ždirce, Chotěboře, Rosochatce, Řimberku (ve velkém
množství v rašelinných tůních), Počátek, Jindřichova Hradce.
Rotifer macroceros Gosse. Druh tento pozoroval jsem dosud
jenom v jediném exempláři v rašelinách z okolí Studence.
Rotifer macrurus Schr. Vzácně v rašelinné vodě od Prosté a
v rybníku u nádraží Polenského.
Actinurus neptuntus Ehrbg. V dolením rybníku „u Bukovských“
v Něm. Brodě a „Klátově“ u Počátek.
Callidina elegans Ehrbg. Zvláště hojně ve vodách rašelinných :
Meziklasí, Rosochatec, Ždirec, Polná, Něm. Brod, Počátky, Jihlávka,
Kateřinské Lázně, Žirovnice, Stojčín, Řimberk, Prosté.
Čeleď 4. Adinetadae.
Zástupce této skupiny vířníků *) jsem ve vodách českých dosud
vůbec nepozoroval.
Řád II. Ploima.
Podřád AHloricata.
Čeleď 5. Microcodidae.
Mierocodom clavus Ehrbg. Druh tento pozoroval jsem dosud
jenom v tůni Zabince u Něm. Brodu.
Čeleď 6. Asplanchnadae.
Saceulus viridis Gosse. V tůňce pod Kalvarií u Něm. Brodu
a v rybníku „ve Valše“ u Počátek.
Čeleď 7. Synchaetadae.
Synchaeta tremula Ehrbs. Ve všech vodách stojatých i mírné
tekoucích dosti zhusta. Okrouhlice, Lipnice, Světlá, Něm. Brod, Polná,
Počátky, Stojčín, Jihlávka.
1) Až dosud z této čeledě známy jsou toliko: Adineta vaga Davis a Adin.
oculata Milne.
f
220 +9) Frant. 7Petr
(Čeleď 8. Triarthradae.)
Representanty této čeledě ve vodách vysočiny českomoravské
jsem dosud nenaleznul. V okolí Prahy (v tůni na císařské louce,
v Libušině lázni), a v Polabí (v labské tůni u Čelakovic) vyskytuje
se někdy dosti četně: Polyarthra platyptera Ehrbg. a Triarthra
longiseta Ehrbg, v Běchovickém rybníce (Vejdovský).
Čeleď 9. Hydatinadae.
Hydatina senta Ehrbg. Porůznu ve všech vodách, zvláště však
stojatých v okolí Zdirce, Chotěboře, Rosochatce, Něm. Brodu, Přiby-
slavi, Polné, Lipnice, Počátek.
Čeleď 10. Notommatadae.
Taphrocampa annulosa Gosse. Druh tento naleznul jsem dosud
jenom v rybníku „dolení Valšičce“ u Něm. Brodu, ale ve velkém
množství.
Notommata aurita Ehr bg. Hojně ve všech stojatých i volně ©
tekoucích vodách; Ždirec, Chotěboř, Něm. Brod, Humpolec, Polná,
Lipnice, Světlá, Počátky, Žirovnice.
Notommata tripus Ehrbg. Dosud jen ve starém řečišti Šla-
pánky u Šlapánova a ve slepém rameni Sázavy pod Špitálským dvorem
u Něm. Brodu, v několika málo exemplářích.
Notommata lacinulata Ehrbe. Ve všech vodách, zvláště stoja-
tých (řídčeji rašelinných) velmi hojně, často ve společnosti s Notom-
mata aurita. |
Furcularta forficula Ehrbg. Druh tento znám dosud toliko
z lesní tůňky u Rosochatce. Exempláře tam nalezené vyznačují se
poměrně velmi mohutným zoubkem na drápku nožním. !
Furcularia longiseta Ehrbg. Všude hojně. Něm. Brod, Roso- |
chatec, Ždirec, Lipnice, Humpolec, Květinov, Věž, Blumendorf (v raše- ©
linách!) Kateřinské Lázně (v lesní tůňce) Počátky. j
Furcularia aegualis Ehrbg. Známa dosud jen z tůněk Šlapánky |
u Friedenavy. |
Furcularia gracils Ehrbg. Porůznu v bývalém řečišti Sázavy ©
u Veselice, v tůni břevnického potoku pod hradem Ronovcem. |
Diglena grandis Ehrbg. Ve starém řečišti Šlapánky u Šlapá- ©
nova ve společnosti druhu následujícího.
Diglena forcípata Ehrbe. V některých rybnících u Něm. Brodu
(„Rantejch“, pivovarský, „Náhon“) a ve starém řečišti Šlapánky dosti
obecně.
:
rnáčrtku dr. Collinse — dovoluje stano-
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. 22
Podřád Loricata.
Čeleď 11. Rattulidae.
Mastigocerca carinata Ehr bg. V zátokách a tůních Sázavy, Šla-
pánky, Doubravky, Žabince i v některých rybnících okolí Něm. Brodu,
Šlapánova, Chotěboře, Polné, Počátek (dosti) hojně. V tůni Žabince
u „Boroví“ (N. Brod) pozoroval jsem zajímavou odrůdu barvy krásně
růžové s nízkým, po celé délce hřbetu se táhnoucím hřebenem.
Mastigocerca scůpio Gosse. Vzácný tento druh, Gossem teprve
r. 1886 popsaný, pozoroval jsem v hořením rybníčku u „Bukovských“
u Něm. Brodu, ve společnosti druhů příbuzných.
Mastigocerca elongata Gosse. Tento druh znám byl dosud toliko
ze dvou nalezišť v Anglii"); na vysočině českomoravské vyskytá se
ve starém řečišti Šlapánky pod Hochtánovem.
Mastigocerca rattus Ehrboa. Hojně v rybnících a tůních okolí
Polné, Ždirce, Lipnice, Něm. Brodu, Počátek, Chotěboře, Jindřichova
Hradce; v rašelinách u Prosté vyskytuje se odrůda s poměrně mnohem
delším, mírně vlnitým drápkem nožním.
Mastigocerca bicorns Ehrbg. Velmi četně v hořením rybníku
„u Bukovských“ v Něm. Brodě, v bývalém řečišti Sázavy u Veselice,
v tůni Žabince u Petrkova, v rybníku u Květinova.
Rattulus tigris Můll. V tůňkách
Šlapánky u Friedenavy, ve starém ře-
čišti Sázavy u Veselice (zároveň s dru-
hem předešlým) v tůni Břevnického po-
toka pod hradem Ronovcem, v rybníku
„Klátově“ a „ve Valše“ u Počátek a ve
Wajgsaru v Jindřichově Hradci. »
Rattulus sejunetipes Gosse. Po-
kud neúplná diagnosa Gosseova — dle
viti identitu druhu tohoto s druhem po-
zorovaným, doufám, že naleznul jsem
málo známý tento druh v tůni Žabince
u Něm. Brodu.
Rattulus antilopaeus nov. s p.Tímto
jménem označují nový druh, který jsem běl
naleznul v lesní, rašelinné tůňce v lese opr.2 Rattulus antilopaeus n. sp.
„Pelestrov“ u Něm. Brodu. (Zvětš. Reichert obj. 8. oc. III.)
1) V Dundee (naleznul J. Hood) a Birmingham (Gosse).
299 © Frant. Petr
Diagnosa: Tělo válcovité, k oběma koncům poněkud zúžené;
noha široká, jednočlenná, zakončená dvěma, proti sobě srpovitě za-
hnutými ostny, zdélí poloviny délky těla. U kořene opatřeny jsou
dvěma páry malých trnů.
Coelopus tenutor Gosse. Druh tento, který až dosud toliko na
třech místech *) v Anglii pozorován byl, naleznul jsem v tůňce raše-
linné u Štojčína.
Čeleď 12. Dinocharidae.
Dinocharis pocillum Ehrbg. V zátoce Sázavy pod Špitálským
dvorem, v tůňkách Šlapánky u Friedenavy velmi vzácně.
Dinocharis tetractis Ehrbg. Velmi hojný to druh ve všech,
zvláště stojatých vodách; v zátokách, tůních i řečišti Sázavy u Něm. ©
Brodu a Okrouhlice, Šlapánky u Šlapánova, Friedenavy a Rosendorfu, ©
v četných rybnících u Přibyslavi, Polné, Počátek, Jindřichova Hradce. —
V rašelinách u Prosté naleznul jsem zajímavou varietu — var. nov. ©
turfacea — jejíž Štít jest na zadním konci hřbetní strany do výše ©
vysedlý a na průřezu pravidelným lichoběžníkem se stranami vy- ©
pouklými. |
Searidium longicaudatum Ehrbsg. V rybníčku „u Doubku“
u Něm. Brodu, v tůni Žabince u Petrkova, ve starém řečišti Šlapánky
pod Hochtánovem a v lesní tůňce v Pelestrově u N. Brodu (zároveň ©
s Rattullus antilopaeus velmi hojně).
Stephanops lamellaris Ehrbo. Ve velkém množství ve „Fáčkově“
rybníku u Počátek, v luční studánce (mezi řasami) u Věže, porůznu *
v tůni Břevnického potoka pod hradem Ronovcem a v rašelinách |
z okolí Studence. |
Stephanops muticus Ehrbg. Vzácně v bývalém řečišti Sázavy ©
u Veselice a v rybníku u myslivny Žirovnické. l
Čeleď 13. Salpinadae. n
Diaschiza paeta Gosse. Pěkný tento druh pozorován toliko na |
několika málo místech v Anglii“); na vysočině českomoravské obje- ©
vuje se velmi hojně v tůni Žabince a v rybníčku „u Doubku“ u Něm. |
Brodu, a porůznu v rybníku „pod Hradem“ v Polné a ve starém ©
řečišti Šlapánky pod Hochtánovem.
Salpina mucronata Ehrbg. V zátoce Sázavy u Hamrů v tůni |
1) Woolston: Sutton Park and Colleshill, Birmingham .(nal. Gosse).
2) Woolston Pond; Sandhurst, Berks (Gogse).
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. 293
Zabince u Něm. Brodu, v tůních Šlapánky u no v rybníku
„Kamenná trouba“ u Lipnice.
Salpina brevispina Ehrbe. Všude ve stojaté (zřídka jen v raše-
linné) i tekoucí vodě obecná; Lipnice, Okrouhlice, Světlá, Něm. Brod,
Blumendorf (v rašelinách), Suchá, Polná; Schiůtzendorf (v rašelině),
Pohled, Ždirec, Počátky, Řimberk, Kateřinské Lázně, Jihlávka, Stojčín,
Prostá, Žirovnice, Jindřichův Hradec.
Salpina macracantha Gosse. Vzácný tento druh, jejž Gosse
r. 1851 v rybníku u Maidenheadu, r. 1855 pak u Torguay pozoroval,
naleznul jsem v několika exemplářích v hořením rybníku „u Bukov-
ských“ v Něm. Brodě, zároveň se Salpina eustala.
Salpina sulcata Gosse. Toliko v bývalém řečišti Sázavy u Ve-
selice.
Salpina eustala Gosse. Druh ten znám byl dosud jenom ze
dvou nalezišť v Anglii!); v Čechách pozoroval jsem jej v hořením
rybníku „u Bukovských“ v Něm. Brodě.
Čeleď 14. Huchlanidae.
Euchlanis dilatata Ehrbg. Dosti hojně v rybnících okolí Po-
hledu, Rosochatce, Počátek.
Buchlants macrura Ehrbg. Vyskytuje se často ve společnosti
druhu předešlého. Také v zátokách Sázavy u Perknova a v tůni Šla-
pánky u Rosendorfa (nedaleko Něm. Brodu).
Čeleď 15. Cathypnadae.
Cathypna luna Ehrbg. Všude, zvláště ve vodách rašelinných
obecně. V Rozkošské stráni a ve „Vlkovsku“ u Něm. Brodu, u Roso-
chatce, Studence, Řimberka, Kateřinských Lázní, Stojčína v rybníčku
u Květinova a v některých tůních Sázavy a Doubravky (u „Čertova
- stolku“).
7 Monostyla lunaris Ehrbe. Zároveň s druhem předešlým, hlavně
v rašelinách.
Monostyla cornuta Ehrbe. Společně s druhy předešlými, čašto
ve velikém množství.
Monostyla bulla Gosse. Dosud jen v rašelinné tůňce v Roz-
košské stráni u Něm. Brodu.
Čeleď 16. Coluridae.
Colurus deflexus Ehrbg. V každé tekoucí i stojaté, zvláště raše-
linné vodě velmi obecně.
1) Woolston, Stanmore (Gosse).
294 Frant. Petr
Colurus caudatus Ehrbga. Ve starém řečišti Sázavy u Veselice
v rybníku u nádraží polenského, v zátoce Šlapánky u Rosendorfa,
v rašelinných tůních u Řimberka.
Metopidia bractea Ehrbg. Všude dosti hojně, v rybnících a
rašelinách okolí Rosochatce, Něm. Brodu (Rozkoš, Vlkovsko, chotě-
bořský rybník), Počátek, Jihlávky, Kateřinských Lázní.
Metopidia lepadella Ehrbg. Ve všech vodách, hlavně rašelinných,
ve společnosti druhů předešlých velmi hojně.
Čeleď 17. Pterodinadae.
Pterodina patina Ehrbeg. Velmi hojně ve všech tekoucích a sto- |
jatých (často i hnijících) vodách. Chotěboř, Něm. Brod, Humpolec, ©
Lipnice, Přibyslav, Polná, Počátky, Žirovnice, Jindřichův Hradec.
Pterodina mueronata Gosse. Druh tento, jejž dosud toliko ©
Gosse v nemnoha exemplářích v domácím aguariu pozoroval, objevuje ©
se ve velikém množství v „Brdlíkově“ rybníku u Počátek a vzácně |
ve starém řečišti Šlapánky pod Hochtánovem. — Ku poznámce Gosseově ©
podotýkám prozatím, že druh tento jest opatřen zřetelnýma očima,
barvy jasně červené a tvaru kulatého, se stran mírně smáčknutého.
Čeleď 18. Brachionidae.
Brachionus pala Ehrbg. V rybníku „Náhon“ u Něm. Brodu,
v tůních Šlapánky u Friednavy, v luční studánce (mezi n u Měže, |
v rybníku v Petrkově.
Brachtonus urceolaris Ehrbg. V četných tůních, zátokách a
rybnících okolí německobrodského, chotěbořského, humpoleckého, po- ©
čáteckého, jindřichohradeckého.
Brachtonus Bakeri Ehrbg. Skoro ve všech stojatých i zvolna |
tekoucích vodách velmi hojně. — Ve starém řečišti Šlapánky pod |
Hochtánovem objevuje se varieta s neobyčejně dlouhými, lýrovitě |
zahnutými (středními) a na vnitřní straně vlnitě zprohýbanými střed- ©
ními hroty na předním okraji štítu. Postranní hroty na dolení části ©
štítu bývají delší než celé tělo a různě zakřiveny. *)
Schizocerca diversicorms Daday. Tento krásný druh, jejž Daday
z okolí Peště popsal, naleznul jsem v několika exemplárech v Dolení
Valšičce u Něm. Brodu.
!) Brachionus brevispinus Ehrbg., jejž jsem velmi hojně ve společnosti
Brachonus Bakeri nacházel, považuji za pouhou varietu druhu tohoto.
= me
-== |
Vířníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. 225
Čeleď 19. Anuraeadae.
Anurea curvicornis Ehrbeg. V „děkanském“ rybníku a v tůni
pod Kalvarií u Něm. Brodu, v zátoce Sázavy u Chlístova ve starém
řečišti Šlapánky pod Hochtánovem, v rybníku „Valše“ a v „Pekle“
u Počátek, v lesní tůňce u Kateřinských Lázní.
Anurea tecta Gosse. Druh tento, dosud jenom z okolí Lon-
dýna a Birminghamu známý, naleznul jsem v menším rybníku „u Bu-
kovských“ u Něm. Brodu.
Anurea aculeata Ehrbg. nejčastěji var. drevtspina Gosse.
V četných rybnících okolí Něm. Brodu, Rosochatce, Polné, Počátek,
Žirovnice velmi hojně.
Anurea cochlearis Gosse, Dosud jenom z tůně Žabince u
Petrkova.
Anurea serrulata Ehrbg. Ve slepém rameni Sázavy pod Špi-
tálským dvorem u Něm. Brodu.
Notholea acuminata Ehrbg. Dosud jen ve starém řečišti Šla-
pánky pod Hochtánovem (v jediném, dosti značně porouchaném
exempláři).
(Řád IV. Scirtopoda.)
Čeleď 20. Pedalionidae.
Jediného dosud vůbec známého zástupce této čeledi — Pedalion
mírum Hudson — z vod vysočiny českonioravské neznám, ač jest
oprávněna domněnka, že i tam se vyskytuje.
| "8 mathematicko-přírodovědecká. 15
13.
Příspěvek k poznání cyklamosy.
Napsal 0. Pohl na Smíchově.
(Předloženo dne 5. prosince 1890.)
G. Michaud (ref. Berl. Ber. XX. 436, Bull. soc. chim. (2). 46. |
305) získal z hlíz cyclamen europaeum cukr levotočivý, jemuž připi-
suje formulu C,,H;,O,, a jenž po hydrolysi silněji v levo má otáčeti.
V naší laboratoři zanášeli jsme se pokusy, získati z maltosy postupně |
z fenylhydrazonu amin, z toho pak zpět kyselinou dusíkovou cukr, /
jenž podle všěho měl býti saccharosou. Tytéž pokusy začali jsme se |
saccharosou, očekávajíce, že buď získáme maltosu neb dilevulosu. |
Ostatní cukry jsou přesně studovány a známy, pouze dilevulosa mohla |
býti zcela málo známá cyklamosa i započal jsem se studiem její. |
Příprava I. Suché hlízy byliny cyclamen europaeum byly roz- |
tlučeny a po několik dní v 70%; lihu máčeny. Ze scezeniny odstra- |
něn destilací líh a syrubovitý zbytek sražen ihned přebytečným teplým (|
absolutným lihem. Sráženina prohnětena byla několikráte absolutným |
lihem, pak rozpuštěna ve vodě a k scezenině, lihu zbavené, přidáno |
vápenného mléko. Po několika hodinách bylo scezeno, vápenitá slou- |
čenina, velmi objemná to, jemná sraženina, lihem vyloučena, vymyta /
a v husté silné látce vylisována. Vylisovaný skrovný zbytek rozpu- |
štěn. ve vodě, rozložen kysličníkem uhličitým, tekutina mírným zahřá- |
tím přebytku kysličníku uhličitého zbavena, scezena, spodiem odbar- |
vena a jelikož vakua nemáme při teplotě asi 60—709 do sucha od-|
pařena. |
Poněvadž látka tím způsobem získaná obsahovala v sobě ještě,
mnoho popela, rozpuštěna opětně v málo 709, ového lihu i absolut-,
ním lihem byla srážena. |
II. Z čerstvých hlíz zbylo po oloupání a vymítění uvnitř čer-|
ných shnilých hliz, 600 gramů. Tyto roztrouhány a 80%; ovým lihem/
vylouženy. Roztok lihový odpařen, zbytek sražen absolutním lihem,
0. Pohl: Příspěvek k poznání cyklamosy. 227
sraženina opět v 80%,ovém lihu rozpuštěna a po delším stání scezena.
100 gramů tekutiny vlito pak do litru horkého absolutního lihu,
a hned scezeno, sraženina na filtru promyta absolutním lihem a vše
(asi 5 gramů) seškrábáno do misky, rozpuštěno v 50 gramech vody,
filtrat smíchán s 3 gramy, s vodou rozmíchaného vápna a postaveno
do ledu. Filtrat rozložen kysličníkem uhličitým, přebytek kysličníku
uhličitého teplem odstraněn, tekutina spodiem odbarvena a do sucha
odpařena. Výtěžek 1 gram tedy asi 0169, čerstvých hlíz.
Nad kyselinou sírovou po několik měsíců sušena jest cyklamosa
nažloutlá amorfní látka mdlé, přisladlé chuti, nad míru hygroskopi-
cká, v okamžiku na vzduchu se v syrup rozplývající. Však nejen,
že jest látka ta hygroskopickou, ona zajisté trpí na vzduchu též změnu,
neboť mnohdy takové syrupy samovolně rozteklé cyklamosy na vzdu-
chu úplně ztemněly. |
Za takových poměrů byla hlavně elementárná analysa znesna-
dněna a pocházejí odtud nesrovnalosti při stanovení fysikalných vlast-
ností toho uhlohydrátu.
Konány byly různé pokusy, přeměniti cyklamosu ve formu kry-
stalinickouj: dialysou, delším stáním sehnaných lihových roztoků a j.,
leč veškeré pokusy byly marny, látka zůstala amorfnou.
Cyklamosa rozpouští se snadno ve vodě, v lihu tím nesnadněji,
čím tento jest silnější. Sušiti se smí pouze při 60—70%; při 100"
nabývá barvy tmavší, ba i silně puchne.
Otáčivost. I. 17653 látky rozpuštěno v 18:846 vody (tedy 8'56489/;);
pom. váha roztoku —= 10336 7 = 2 koncentrace (%/, X sp. v.) = 885261;
v 17653 jest 17251 akt. látky. sn a otáčí — 2:15. Ventzke (7)
= 03458 a — — 014347 dle ap = — — ) vypočtěno ap — —43.
II. Cyklamosa, která stála tak n na vzduchu, že roztekla;
- roztok reaguje kysele. P— 0823 (akt. látky) P-- B = 152915, £—1.
d— 1018 a —— 072 při 169, z toho ap —= — L.
III. Cyklamosa z čerstvých hlíz, nejčistší preparat, velmi opa-
trně sušený. P-—093309 P—- E— 203555 I—=1 d— 1016 a =
— 22 při 109, z toho aD— — 163.
Cyklamosa invertovaná. I. 12531 látky vařeno po sim hodinu
s 2 kapkami kyseliny sírové ve 40 cm* vody, pak na 50 cm* dopl-
něno. V 50-4657 vody = 248319, 7— 2; d—= 10157. Koncentrace
(%% z sp. v.) = 25171 aktivní látky 12245. e — — 76 při 20, z toho
Up Z — BI
1
1a*
228 O. Pohl
I. P= 07273 PY E= 25339 1—1 d—101430—— 345
při 169 z toho ap — — 409.
III. (preparat horní III.) P 084117 P—- E— 253855 7 — 1
d— 10161 a— —5% při 169 z toho ap — — 611.
Pokusy I. a II. ukazují, že sušením atd. cyklamosa značné po-
hromy béře, inversí pak že produkty hydrolysované se rozkládají pře-
bytečnou kyselinou. Otáčivost samé cyklamosy jest ep — — 165" (Mi-
chaud nalezl — 11-49), při produktech hydrolysovaných — 619 (Mi-
chaud nalezl — 66:5).
Určení molekuly dle Raoulta. Bod tuhnutí vody 4505“ (dle teplo-
měru s pohyblivou skalou):
L 900069 (gramů látky) ; A — 12099 (gramů vody). D — 01045
(depresse) 240 — molek. váha.
Ig 0191"D 01125 249 mol. váhá.
mag V278 D=0:180152427 7
G.12031— 990..
61 H140::= 162
C,,H,20,, — 342
C; H20;. =.180.
Molekularná váha dle methody Raoultovy z roztoků vodných vy-
stížena, nesouhlasí tudíž se žádným pravděpodobným výrazem mole-
kularným pro uhlohydraty. Případ ten nepřekvapuje, poněvadž bez-
tvaré hmoty velmi často jeví takovéto odchylky, jak nověji různými
chemiky, zejména Sabanejevem dokázáno bylo. |
Vlastnosti chemické. Elementarní složení látky, při 60—809 su-
šené, po několikadenním pobytu v exsiccatoru nad kyselinou sírovou,
bez popela:
»
Mol. váha 240 — C,H;;0,.
v AKO % H O (z dit)
422 5-9 518
42-175 6:189 51:63
43-71 6:64 49:64
42-99 615 50:24
42-18 (6D 5059.
Velmi čistá, opatrně sušená cyklamosa:
Cz, Eco O žádá
T Rk 1 o a 431% 436%
vodlka dig s en 66, Ox
Pol Nc: er n Ae 8 opál, 503, DU
=
Příspěvek k poznání cyklamosy. 229
Vzorec (mol) vyžaduje 9, C o L
EEE EGO) PRE r 0 4444 617. 49:38
(OSP MPO MRA (6172927) 00 po PROP eRNĚ r V 42:10; 643.. .5146
O BOS) S 009 „1440004077666 53:33
C,;H,+0,, (990) (Inulín, Irisin) „4863 626. 50-10
Složení jest měnivé a nelze přesně ustáliti látku v její složení;
ak se zdá, molekula C;,H;,O;, stále odštěpuje vodu až do C;H;10%,
ač uelze zatajiti, že mezi tím i rozklady nastávají, které poměr mezi
uhlíkem a vodíkem ještě nepříjemněji utvářejí.
Cyklamosa jodem se nebarví, resorcinem a sehnanou kyselinou
solnou se ihned barví na červeno. S Fehlingovým roztokem trochu
se zakalí, tekutina slabě sezelená a za hodinu vylučuje se málo žluté
ssedliny. Po inversi kyselinou sírovou a neutralisování vodou bary-
tovou filtrat ihned silně redukuje za vyloučení červeného kysličníku
mědičnatého, redukce ta děje se i za studena.
S fenylhydrazinem a kyselinou octovou nedává původní látka
i po delším zahřívání žádné sloučeniny nesnadno rozpustné. Po inversi
dává s fenylhydrazinem sraženiRu, která promyta a z acetonu frakci-
onovaně překrystalována, taje při 208"—-210% (za 7—9 minut rozto-
pena), jindy při 1969,
0:1 tohoto osazonu, rozpuštěného v 120 ledové kyseliny octové,
v 1 decimetrové trubičce otáčí — 115 (Ventzke-skala) — — 00?
(skala stupňová). Vzniká tudíž hydrolysou cyklamosy předem levulosa.
Vodou taktéž při vyšší teplotě jest cyklamosa invertována. 26185
zahříváno s 19 cm* vody v zalitých trubicích ve vodní lázni po 50
hodin. Obsah obou trubic byl světle hnědý s tmavohnědou ssedlinou.
Slit, trubice vypláchnuty vodou a doplněno na 500 cm*. Roztok
s fenylhydrazinem a kyselinou octovou ve vodní lázni zahříván dává
krystalinickou žlutou sraženinu, která vymyta a usušena taje při 199
až 2009.
Podle kvantitativných stanovení tekutiny, hydrolysou připravené,
vypadlo levulosy mnohem méně, než jak by se dalo souditi z ro-
nice pro rozklad kvantitativný, i mám za to, že mimo levulosu vzni-
kají i látky jiné.
Výsledek práce. Cyklamosa je amorfní polysaccharid, složení jak
se zdá C., H;,0,, (určení dle Raoulta poukazuje jen na '/, velikosti
poslední molekuly). Poměrně velká rozpustnost v dosti silném lihu
a vlastnosti osazonu z invertovaných tekutin vylučuje možnost, aby-
chom ji zařadili mezi škrobové a pektinové látky; otáčivost neinver-
i
230 O Pohl: Příspěvek k poznání cyklamosy.
tované látky vylučuje identitu s neaktivnou synanthrosou a levulinem
a se silně na levo otáčejícími (— 34—50") inuliném, sinistrinem, tri-
ticinem a irisinem. Menší otáčivost ze suchých hlíz připravené cy-
klamosy mohla by se též odvoditi ze znečistění její glykosou, která
povstala rozkladem cyklaminu, od kterého lze cyklamosu nesnadno
odloučiti.
Použití jen zdravých, oloupaných čerstvých hlíz, pak srážení
horkým absolutním lihem a dlouhé stání ve tmě, opětné v lihu roz-
puštěné sraženiny před dalším spracováním, poskytly rozhodně čistší
íátku a lze tedy pokládati otáčivost
| neinvertované látky = — 16342 Pac
a invertované látky . „== — 611 Boké
za nejsprávnější.
Rychlé zbarvení původní látky resorcinem a kyselinou solnou
za studena poukazovalo již předem na přítomnost levulosy. Vodou
a kyselinami invertována tekutina silně redukující i za studena Feh-
lingův roztok, sražena fenylhydrazinem vroztoku s kyselinou octovou,
poskytla osazon, jenž otáčel na levo a který tál při stupni, nejbliž-
ším bodu tání osazonu levulosy, tak že lze za produkt inverse cy-
klamosy považovati levulosu.
Nebylo mi možno v té práci bohužel pokračovati, neboť nelze
nyní v žádném obchodu větší množství hlíz získati.
Laboratoř chemie organické při vysoké škole technické.
14.
Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách.
Podává Jan Kušta v Rakovníku.
S tabulkami X. a XI
(Předloženo 5. prosince 1890).
Útvar diluvialní vyvinut jest v mnohých krajinách českých a za-
stoupen jest hlavně ostrovy nánosů štěrkových a vrstvami hlin cihlář-
ských. Oboje vyskytují se v značných plochách též v krajině Rako-
vnické,
Štěrky nanešeny jsou n. p. u samého Rakovníka zejmena na
vršku „Hlaváčově“ a dále tvoří větší ostrovy v okolí Svojetína, Nov.
Dvora a Chrášťan a pak u Nov. Domu mezi Rakovníkem a Křivo-
klátem. Štěrky Hlavačovské byly mylně Lipoldem pojaty za rozpadlý
kamenouhelný pískovec a ostatní obláskové a pískovcové ostrovy
vynechány jsou i na podrobných mapách, kolorovaných říš. úst. geo-
logickým. Ze zbytků organických chová naše štěrkovité diluvium ne-
zřídka kusy zkřemenělých kmenů dubových (Ouercus sp. dle Feist-
mantla). Ostatně se domnívám, že mnohé zdejší štěrkové vrstvy
náležejí asi k útvaru třetihornímu; souditi se dá tak ze štěrků Sá-
deckých v krajině Žatecké, do nichž vedle podobných zkřemenělých
dřev vložena jest i vrstva jílu, s otisky rostlin třetihorních, které
jsem loni v tomto Věstníku vyjmenoval. Podobně stáří Plzeňských
štěrků považuje v nové době Gůmbel za třetihorní.
Cihlářské hlíny diluvialní jsou na mnohých místech naší krajiny
vyvinuty a mají jako vůbec v Čechách větší geologickou zajímavost,
protože obsahují často zbytky živočišné a to zejmena kosti vyhynulých
Ssavců.
U Rakovníka vyskytly se často z těchto zbytků třenovní zuby
koňské. Z průkopu železničného u „Bulovny“ mám celou čelist koňů-
skou, dále mi dodán do sbírky naší reálky od Konotop (již v Loun-
sku) zub nosorožce, „kromě toho obdržel jsem z pozemku Brzákova
h
232 -© Jan Kušta
u Rakovníka kosti z nohy koňské, z Dondovy cihelny mezi Rako-
vníkem a Lubnou hnáty nosorožce a zuby koně, které mi před něko-
lika lety určil p. prof. dr. Woldřich takto:
Rhtinoceros (Mercki?).
Bguus caballus fossilis minor Woldřich.
Dále jsem dostal z cihelny Kejlovy u Lubné a sám jsem tu
nalezl více kostí diluvialních, z nichž jsem poznal paroh sobí
Rangifer tarandus J ard.
Avšak k nejzajímavějším fossiliím útvaru diluvialního náležejí
zbytky koster lidských a památky první lidské práce. V diluviu
podává si, jak se již nejednou řeklo, geologie s archaelogií a historií
vůbec ruku. Ona porovnává tu útvary mladší se staršími, určuje
zbytky organické vůbec, soudí na tehdejší podnebí atd. a archaelogie
pak porovnává ostatky lidské práce s pozdějšími a pátrá po způsobu,
jak prvotní člověk byl živ.
Přítomnost člověka v Čechách v době diluvialní a to v nápla-
vech podařilo se mi nezvratně dokázati hojnými nálezy, které jsem
učinil sám v původní diluvialní hlíně cihlářské u Lubné blíže Rako-
vníka, člověka jako současníka soba a jiných ssavců již dávno vyhy-
nulých. Poskytlo mi tudiž diluvium z okolí Lubné nejzajímavějšího tvora:
Homo sapiens.
Diluvialní člověk, který již dříve jako „homo diluvii testis“
1 Širší obecenstvo zajímal a posud zajímá, jest již na mnohých místech
na zemi konstatován. Od známých pazourkových nástrojů, které ob-
jevil r. 1841. Boucher de Perthes u řeky Sommy v severní Fran-
cii až k četným nálezům, které se v jeskyních učinily, jest celá řada
k tomu dokladů, k nimž přidružuje se ještě mnohem větší počet ob-
jevů alluvialních, které týkají se praehistorického, avšak novějšího
člověka a které mnohdy se nerozeznávají od vzácných podobných
starších pozůstatků.
Avšak nejméně nalezlo se posud jistých stop pravěkého lidstva
v diluvialnéch náplavech, jako jsou cihlářské hlíny a jiné vrstvy.
Mnohem hojnější jsou zbytky diluvialního člověka se zbytky
tehdejších ssavců, objevené v jeskyních. Avšak nálezy tyto nejsou
v celém rozsahu tak přesvědčivé, protože byly jeskyně útulkem člo-
věka po více rozličných dob, takže tu staré stopy lidské s mladšími
mísiti se mohou. Vedle nálezů diluvialních uvádějí se z jeskyň i arte-
fakty novější, byť i byly ctihodného stáří, jako broušené kamenné ná-
Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. 233
stroje, dále i klíče, srpy, motyky i kovadliny. Ale dokázáno jest,
že v mnohých jeskyních evropských člověk žil za doby útvaru diluvi-
alního.
Výzkumů těch opakovati nebudu. Jenom uvedu ještě to, co
jest známo o diluvialním člověku v Čechách.
Jeskyň jest v Čechách málo a stopy diluvialního člověka se
v nich našly pouze v jeskyni u Sudslavic v Šumavě, kde r. 1382.
objevil dr. Woldřich) vedle ohromného množství kostí zvířat dilu-
vialních i zbytky lebky současného člověka a četné výrobky jeho práce
kostěné i kamenné a to z vápence a křemene, dále hojné kostry koňů-
ské a sobí, lidskou rukou rozbité a pak ohniště, které se zdá nade
vši pochybnost náležeti do diluvia, nad nímž jest vrstva alluvialní.
Pazourkové nástroje se nenašly žádné.
Druhý podobný nález učinil dr. Woldřich u Jičína v Pra-
chovských skalách *), objeviv tu mezi hojnými kostmi diluvialních
ssavců, lidskou rukou původně rozbitými i primitivní nástroje kostěnné.
Co se týká českých, diluvialních náplavů, budiž uvedeno toto.
R. 1877. píše prof Krejčí“*): „Snad sem přísluší hroty flintového
kamení u Chrudimi v diluvialním štěrku a hlíně objevené, v níž
ci zuby slonové se vyskytly, pak kamenný nástroj u Šárky u Prahy
zhotovený z tvrdého křemitého pískovce a nalezený spolu s nosorož-
čími kostmi v hlíně; snad i hliněné nádoby tvaru velmi jednoduchého
nalezeného v diluvialním štěrku u Vlence blíže Karlsteina a Nížeboh
-pod Řípem.“
O Vlenecké nádobě připomíná však již Vocel“), že se zakládá
„Zpráva o objevení nádoby Vlenecké na výroku osoby třetí,
R. 1879. čteme ve Vesmíru *) v přehledném článku toto: „V no-
„vější době se zjistilo, že i v moravských jeskyních nalezají se zbytky
jeskynního medvěda spolu s nožíky pazourkovými “), ale zdali v Če-
„chách již tehdy člověk žil, dosud žádného dokladu nemáme. Ze zbraní
kamenných v Čechách nalezených pouze dvě snad pocházejí z této
"staré doby a Sice nožík ze slitého pískovce, nalezený zároveň s kostmi
+) Dr. Woldřich. Třetí zpráva o fauně diluvialní u Sudslavic pod Vim-
| perkem v Šumavě. Zprávy kr. čes. spol. n. 1883. Též Sitzber. kais. Acad. Wien.
2) Dr. Woldřich. Diluviale Funde in den Prachover Felsen. Jahrb. der
I'k. k. geolog. R.-Anst. 1888, p. 121.
3) Krejčí Geologie p. 1019.
4) Vocel. Pravěk země české 1868., p. S.
5) Vesmír. Obrazy z pravěku lidského, p. 58.
5) V nové době ještě víc takových nálezů učinil dr, Wankel a j.
234 : Jan Kušta
mamuta a soba na Jenerálce v Šárce a velmi hrubý kamenný nůž
nalezený v řečišti Labe u Děčína.“
R. 1887. píše K. Čermák: „V naší vlasti není úplně zjištěno,
že tu žil člověk za doby kamenné (rozuměj: starší kamenné = dilu-
vialní), než i zde souditi se dá, že při bedlivém pátrání na věci toho |
stáří se častěji uhodí, protože jeskyně Býčí skála, Vejpustek a mnohé ©
jiné na Moravě jasné podávají svědectví, že tam žil již tehdá nějaký |
národ. Velmi vzácné jsou pozůstatky pravěkého lidstva v hlíně cíhlář- |
ské.“ Roku 1890. tyto dni píše Dr. L. Niederle“): „Že člověk žil
v Čechách již v době diluvialní, jest tuším po nálezu Sudslavském ©
Woldřichem výborně prozkoumaném, prosto pochyby.“
Kamenných star ožitných nástrojů a zbraní mater se i v Čechách
.Ť. s.
álů, Mezi uváděnými nálezy pazourkových jí čtu n. p. |
Dobroměřice u Loun. Dle všeho jest to asi onen nožík, jejž jsem |
v popelnici odtud pocházející nalezl, když jsem ještě zůstával v Lou-
nech. Dále citují se v českých archaeologických spisech pazourkové ©
nástroje od Konotop. Ty mi byly odtud jednou dodány (mám ještě ©
několik kousků ve školní sbírce) a vyrobeny jsou z porcelánového
jaspisu, který se vyskytuje za Louny na úpatí Středohoří. Dále uve-
dena budiž křemenná šipka od Nov. Domů z Křivoklátska, již umě-
leji zhotovená, kterou jsem odtud obdržel a pazourkový nůž, nalezený |
na „Hlaváčově“ u Rakovníka, kde býval v pradávných dobách hrad. |
Na obou těchto nalezištích vyskytuje se diluvialní Štěrk, s jehož
vrstvami však tyto nástroje nejsou současné.
Pazourkové nástroje vykopány byly taky na př. v jedné chmel- ©
nici u Kněževsi blíže Rakovníka spolu s pohanskými popelnicemi. (©
Jak snadno rozeznají se takové neolithické pazourkové nástroje již ©
barvou povrchu svého od podobných předmětů palaeolithických dilu- |
vialních! Tyto mívají skelný lesk, potaženy jsou vrstvičkou uhličitanu |
vápenatého a pokryty jsou často dendrity.
O hlazených mlatech kamenných, které pocházejí z doby mnohem |
mladší než jest diluvium a které se i v okolí Rakovnickém nalezají, (4
zmiňovati se nebudem.
Kamenný mlat ze zkřemenělého dřeva, který Vocel ve svém%
Pravěku p. 9. uvádí od Domaušic, jest úlomek palmacitu, vyplaveného |
z Peruckých vrstev, které jsou uloženy v krajině této pod opukou. (4
') Čermák. Pravěk lidstva evropského p. 33. a 38. Mat. lidu 1887.
2) Dr. L. Niederle. Příspěvky k anthropologii zemí českých. 1891. p. 15. /
Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. 235
Podobné roubíkovité valouny nacházejí se jak u Domaušic, tak i u
Rynholce blíže N. Strašecí. Též na povrchu permském v krajině
Rakovnické jsou rozptýleny podobné, do špičky vodou omleté kusy.
Zbytky koster lidských jsou v diluviu velice vzácným úkazem.
Proto vzbudily velkou pozornost nálezy dvou lebek praehistorického
člověka, které roku 1884. a 1885. popsal prof. Dr. Frič") z Podbaby
u Prahy a Třebichovic u Kladna.
Pamětihodný nález Podbabský přinešen do musea českého děl-
níky vedle zbytků nosorožce, mamuta a soba z diluvialní hlíny cihlářské.
Z téhož naleziště přinešena později kostra dívky s náramkem bronco-
vým, pocházející z pohanských hrobů. Prof. Schaafhausen pova-
žuje lebku Podbabskou za nález velmi zajímavý.
Druhý nález učiněn za rok potom v cihelně u Třebichovic (kde
jsem rok před tím upozornil cihláře na sbírání kostí) a pochází již
z třetí ruky. Nalezen tu i hnát nosorožce.
Dle Schaafhausena přibližuje se, jak p. prof. Frič píše,
lebka Podbabská nízkým čelem a vyvinutými valy obočními k známé
lebce z údolí Neanderského, avšak tato jest ještě níže organisována.
Lebka Třebichovická jest dle téhož znalce z podobného plemene jako
Podbabská, avšak může náležeti době o něco mladší, ale bezpochyby
viděli oba ti lidé ještě v Čechách nosorožce a mamuta. Velice zají-
mavé nálezy tyto z českého diluvia nedošly, jak p. prof. Frič píše,
všady náležitého uznání.
Přikročíme k našemu Lubenskému nálezu. Malá cihelna Kejlova
poskytla mi již dříve úlomky rozličných kostí a zejmena sobí parohy
a to několik exemplářů. Když jsem přestal tak často jako dřív cho-
"diti do blízkých uhelných dolů Lubenských — kde jsem dokázal
„mimo jiné věci horizont Nýřanský — přestal jsem si všímati i cihelny,
važ o letošní návštěvě přišel jsem na zajímavý úkaz.
Pod ornicí asi '„ m silnou a pod diluvialní žlutou hlínou cihlář-
skou, 15 m mocnou vyskytuje se tu vrstvička 1 až 5 cm silná, v níž
uloženo jest hojně kostí rozlámaných, dosti četné nástroje z křesacího
kamene cizozemského a pak oblásky křemenné a desky z pevného
pískovce. Místem jest tato prastará kulturné vrstva tmavá, humosní.
1) Frič. O lebce lidské, nalezené v diluv. hlíně v Podbabě. Vesmír 1884.
p. 195. Též Zprávy o zased. kr. čes. spol. nauk 1884.
Frič. O druhé lebce lidské, nalezené v diluv. hlíně v Čechách. oto 1885
Pp. 197. Zprávy o zased. kr. čes. spol. n. 1885.
4
236 Jan Kušta
Vrstvičkou touto začíná spodnější vrstva hlinitá, trochu písčitější
a vápennější, v níž na kraji hliniště i cicváry vápenné se vyskytly
a ze které se cihly nedělají. "Tato vápenitější vrstva začíná místem
již až Ď cm nad vrstvičkou kulturní.
0:5 m humus
1:5 m diluvialní hlína cihlářská
1—5 cem kulturní vrstvička
== © BBM © CU © BA © BS © E o SAB © BB © Si © S
YY o ná 0
diluvialní hlína
Vrstva hlíny diluvialní žluté cihlářské u Lubné, poskytla mi
před několika lety sobí parohy a jiné kosti a jest totožná s hlínou
z blízké Dondovy cihelny, ze které pocházejí hnáty nosorožce a zuby
diluvialního koně.
V Dondově cihelně (sousední) nalezl jsem pod cihlářskou hlínou
i částky dřevěného uhlí.
Hlínou cihlářskou v Lubenské cihelně nad vrstvou kulturní usa-
zenou, není nikde hnuto a jsou tudíž obě tyto vrstvy v původním
svém uložení. Starožitná vrstvička naše, zbytky práce lidské obsahu-
jící, jest tudíž zaplavena a nikoliv zakopána. Zbarvena jest do tmava
spráchnivělými asi zbytky zvířecími v délce 2 m, avšak dá se sledo-
vati dle vyčnívajících kostí v délce až 4 m. Část této vrstvy jest
s hlínou cihlářskou v délce asi 2 m již vybrána. Spokojiti jsem se
musel se zbytky již vozházenými a pak s tím, co jsem sám ve vrstvě
ještě vyčnívající mohl vykopati. Mám těchto úlomků asi 150.
Takovým způsobem nalezl jsem kromě kostí zvířecích dále hlavně
nástroje pazourkové, které cihlář vyházel, aby si při zpracování hlíny
neporanil ruce a nohy.
Pazourkových nástrojů nalezl jsem pohozených 10 a kromě toho
sám jsem vykopal z vrstvy, která posud zbývá a ve které se z jara
pracovati bude, ještě 3 kusy a přesvědčil jsem se tak, že zároveň
s kostmi diluvialními v jedné vrstvě jsou uloženy. Jeden kus pazour-
kový jest pevně stmelen s úlomky kostí, mezi nimiž tak dlouho ležel.
Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. 237
Mám tedy těchto prastarých zajímavých výrobků lidských 13.
Kromě toho odnesl prý jich syn cihlářův ještě před mou návštěvou
asi 8 a to největších. Kam je dal, nevím; odešel „na vojnu“.
Tyto vzácné nástroje, primitivní, a to hrubě otlučené kousky
pazourkové sloužily tehdejším lidem hlavně za nože, jimiž kůže zvířat
stahovali, parohy sobí přeřezávali, aneb za škrabadla, jimiž mázdry
koží slupovali, aby si je za oděv připravili aneb jich používali za šípy.
Dva kousky pazourků jsou ještě nespracovány.
Největší kus, velmi hrubý, neostrý „nůž“ má délku 9 cm a šířku
4 cm. Velmi hrubá šipka, spíše hrot, jest 6'/, em dlouhý. Jiné za-
špičatělé, nepravidelné šipky jsou 6 a jiná 5'/, em délky. Nože 6 em
- dlouhé a 3 em široké, jiný 6", dlouhý a 2 em široký. Škrabadla
jsou na jednom konci vhodným otlučením ohnutá.
Diluvialní nástroje tyto již svou formou na první pohled liší se
od uměleji zpracovaných šipek, pilek a pod., které hojněji podává
mladší doba neolithická.
Velké stáří Lubenských pazourkových výrobků dosvědčuje 1 po-
vrch jejich, který jest zcela takový, jaký se popisuje z podobných
- předmětů, jako na př. ze zbraní nalezených v náplavu u řeky Sommy
- ve Francii.
Povrch Lubenských nástrojů a zbraní jest sklovitě lesklý aneb
- spíše k porcelánu podobný, místem bělavo uaneb i modrou vrstvou vápe-
nitou pokrytý, se skvrnami a výkresy dendritovitými, jak mívají opály.
Z nalezených předmětů podávám v příloze na dvou tabulkách
pouze pazourkové nástroje. Jsou kresleny i s původní hlínou, která
na nich lpí.
Podobný nález učiněn v nejbližších zemích na Moravě u Jaroslavic,
kde pod diluvialní hlínou objeveny s kostmi slona a dřevěným uhlím
Ji nožíky flintové, a pak u Willendorfu v Dol. Rakousích, kde pod
Adiluvialní hlínou cihlářskou vykopána vrstvička tmavá s četnými lid-
skými výrobky kamennými a kostěnými, a se zbytky diluvialních ssavců.
Dalšími zajímavými předměty, které s pazourkovými artefakty
u Lubné v téže vrstvě i nad ní se hojně nalezají, jsou kostč ssavců.
I kdyby se kosti tyto a úlomky jejich osteologicky nezkoumaly,
již jejich zevnějšek, způsob jak jsou zachovány a pak původní dilu-
vialní vrstva, v níž jsou uloženy, prozrazuje, že jsou původu diluvi-
alního. Některé jsem již před lety v nalezišti tom sám sebral aneb
dostal, zejmena paroh sobí, kromě několika jeho úlomků značný počet
jsem posledně nalezl i sám vykopal. O mnohé kusy, jak nyní vidím,
(jsem přišel, když jsem přestal choditi do okolí Lubenského a be
h
238 Jan Kušta
til celou svou pozornost dolům „Moravii“, (která mi poskytovala |
úplné otisky vzácných pološtírů, které dnes jenom na malaiských |
ostrovech a v jiných tropických zemích žijí). ;
V cihelně Lubenské jsem nalezl i úlomek zuhelnatělé kosti |
zvířecí. |
Kosti ssavců, hlavně dvoukopytníkům náležející, jsou v Luben- |
ském nalezišti skoro všechny roztříštěny a mezi sebou pomíchány.
Pohlédneme-li na trosky těch rozličných kostí, hnátů, čelistí atd.
blíže, hned seznáme, že jsou úmyslně roztlučeny a rozštípány a mimo |
to pomíchány. Člověk diluvialní z nich vybíral morek a mozek. Ně- |
kolik kostiček jest asi původně zůmyslně přišpičatěno.
| O přítomnosti člověka v diluvialním útvaru u Lubné jsem byl |
tedy přesvědčen: paroh sobí, četné lidské nástroje, rozštípané kosti |
zvířat, které již dle způsobu svého zachování a uložení patrně jsou ©
diluvialní, nade všecku pochybnost to dokazovaly. Šlo mi ještě pouze
o spolehlivé určení aspoň jednoho druhu charakteristických diluvial-
ních ssavců. I poslal jsem neúplný paroh sobí, který mi nebyl dosti
zřetelný a několik celých a téměř celých kostí z diluvia Lubenského
známému odborníku p. prof. dru. J. Woldřichovi do Vídně, který
mi je laskavě ihned určil. Nepřiložil jsem k zásilce žádných patrně
od diluvialního člověka roztříštěných kostí diluvialních zvířat, jichž
mám z Lubné dosti, aniž jsem se zmínil o lidských nástrojích pazour- |
kových, křemenných i pískovcových, které jsem s kostmi nalezl. Pan
dr. Woldřich potvrdil můj náhled o parohu sobím, ale připojil
poznámku, že paroh jest u růže původně naříznut a pak ulomen.
Z ostatních kostí, z kulturní vrstvy od Lubné pocházejících |
určil p. prof. Woldřich čtyry druhy a kromě toho poznal na nich
stopy nástrojů lidských, aniž by mu byly známy ty četné do
člověka, které jsem měl v ruce.
Ssavci z diluvia Lubenského posud určení, jsou tito:
Antilope. Druh neurčený.
Rangifer tarandus Jard.
Eguus. Druh neurčený.
Atelodus (Rhinoceros) antiguitatis Brdt.
Soba určil p. professor ze dvou úlomků čelisti se zuby, z čelisti.
„člověkem rozbité“, ze scapuly, z kosti calcaneus a z metatarsu.:
Antilopu z čelního pahejlu, nosorožce z vnějšího metatarsu a koně,
dle kosti, „skoro jistě člověkem rozbité.“
Konečně zasluhují zmínky ještě jiné předměty, které jsem v Lu-|
benském nalezišti pozoroval. V celé té vrstvě, v níž trosky kostí
Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. 239
ssavců, pazourkové nástroje a humosní hlína jsou uloženy a zaplaveny,
zároveň nalezaly se křemenné oblásky a desky železitého pískovce.
Posud je můžeme vykopati z vrstvy, která tu „na den vychází.“
Kameny tyto přinesli jistě pravěcí lidé sem ku svým hodům, aby jimi
kosti roztloukali. Desky snad sloužily za nádoby. Některé zdají se
býti i vypáleny. :
Oblásky, které z tohoto místa mám, jsou nejvýš ', kg těžké
- a desky pak částečně rozbité, asi jako dlaň široké, původně větší,
až 3 cm silné, též i miskovitě ohnuté. Tyto pocházejí z tenkých
vrstev železitého, pevného pískovce (Eisendeckel), který do Luben-
ských pískovců kamenouhelných na mnchých místech jest uložen
a na povrchu krajiny zdejší v četných kusech se objevuje.
Podobný nález uvádí se z Schussenriedu ve Wůrtenbersku, kde
pod diluvialním vápenným tufem přišlo se na hromadu odpadků
Z prastaré osady lidské, nejvíc na kosti soba, koně, rosomáka, med-
věda a j. zvířat a na ploské kusy očazených břidlic a pískovců, jichž
používal tehdejší člověk snad místo mís a hrnců.
Památné předměty z Lubenského diluvia pošlu do českého
musea kromě většího exempláru sobího parohu, který jsem uložil již
dříve do sbírky reálky Rakovnické.
Od naleziště Lubenského čekám na jaře ještě jiné kosti dilu-
vialních zvířat a hlavně pak další památné zbytky prvotních nástrojů
a stopy činnosti diluvialního člověka, jehož současnost se sobem,
nosorožcem a j. již většinou vyhynulými zvířaty jest zejmena Luben-
skými nálezy v Čechách najisto dokázána.
Lubná jest prvním jistým nalezištěm člověka v českých dilu-
vialních cihlářských hlínách.
Vysvětlení tabulek.
Pazourkové nástroje diluvialního člověka, nalezené v cihlářské
hlíně s rozštípanými kostmi soba, nosorožce a j. zvířat, dále s kře-
mennými oblásky a deskami železitého pískovce.
Lubná u Rakovníka.
Vykreslil dle přírody ochotně pan A. Nonfried, entomolog
v Rakovníku.
ODSAH. INHALT.
—— ——— — 2-
Seznam přednášek roku 1890 ko- Verzeichniss der im Jahre 1890 ab- |
naných. (II. půlletí). . .... str. IV. gehaltenen Vortráge (II. Halbjahr) S.V |
Pag.
Hansgirg, Dr. A. Physiologische und algologische Mittheilungen. Mit Taf II. |
(NTO; A)52 darem aosů ee jr Kb ed esa če k Moe ls aadach 10 P haha NNN 883 |
Klapálek, Fr. Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. S tab.
VT a VMEL(ČisoBY l 149 00, ZÁ OM 1 87 o en 176-
— Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira n Curt. (Lagenopsyche
Fr. M.). Mit Taf. IX. (Nro. 10). . . < < ©. < + + + ++ +++ * 204
Kušta, J. Živočišné otisky v pásmu c; silurského stupně C. (Čís. an: SCA
— "Resumé des bohmischen Textes - . . < <|. s sss =0e ob NN 146 |
— Památky práce lidské v útvaru diluvialním v Čechách. S tab. X a XL
(omaa ih A Bd Řa, VJAVPAH stěth, KE 40 PSO URA áteýn 231 |
Láska, Dr. V. O rozvinování souřadnic elliptického pohybu dle času. (Čís. 9) 197 |
Petr, Fr. Výřníci (Rotatoria) vysočiny českomoravské. S 2 dřevoryty. (Čís. 12) 215 |
Pohl, ©. O-slykosazinu. (Číso 5) << << 6 ja, S4rz Jost EE dn =: (500 1520
— Příspěvek k poznání cyklamosy. (ČT8. 13)..9 zm mak c No nee „o 0 a Í
Štolba, Fr. Kterak se voda mění. (Čís. 4). ... . . - <. « + <. 149
Uzel, J. Šupinušky země české. — Thysanura Bohemiae. S tab. I a II. (Čís.1) 3 |
Vejdovský, Dr. Fr. Příspěvky k nauce o vývoji srdce annulatů. S tab. IV.
(ČS. 6): 7. os bu opěnví U 8 Alky 1 9 0 een Ve k be NN 155
Velenovský, Dr. J. Poznámky ku morfologii rhizomů kapradin. S tab. Va VL
(ČB.7) < 1. s MOLU S LS UAVAVN 5 0 SRV
Vrba, Dr. K. O tvaru krystalovém tellurdioxydu a zásadňsta, teliurouli M.
$ 3.dřévovýty "ČSN ÁL 2 Aavo bn Didi 34030 Pán 209
Uzel.Šupinušky země české. Tab.I
Cak.dvorni litografie A Haase v Praze
Uzel pinx
Věstník král spol nauk v Praze 1890 -I.
Uzel. Šupinušky země české.
ab
Uzel dle přír rýs
Věstník král. spol. nauk v Praze 1890 -1.
Cakdvorní litografie A Haase v Praze
IDE A HANscIRG, PHYs10Lo0G. U. ALGOLOG. MITTHFILUNGEN.
D= A Hansgirg ad nat. del. : Fotolith. Farský,
Sitzber. d kónirl boh. Gesellsch. d Wissenschatt. Mathemat naturviss. Glasse. 1890. IL
J
Té
n = Ea :
ž : č aorta: : je =
SE SKA
F.Vejdovsky: Vývoj cevní soustavy.
m=a
SDB
-S
43 Par P
T
(a
2
S
F
7
2
FFEr
©
286 =
TY a
vý
=
lo)
<9)
, PT
©
51
1.2. Allolobophora foetida. — 3.4. All. pulra. — 5.6. All.trapezoides.— 7. 8. Rhynchelmis.
Věstník král. české společ. náuk, třída maihem. přírodověd. 1890-II.
Tab.V
==
J. VELENOVSKÝ: MORFOLOGIE RHIZOMŮ KAPRADIN.
Int Fovský vfraze
a
| Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat- přirodověd. 1890- 1
4 I +
4 *
ye
a
K č
“ PT) NES C ná a k z Zb s o po ČO RT
=- n YKK k
mm mn žhe- PŮ ejn ami
Tab. VI.
J. VELENOVSKY: MORFOLOGIE RHIZOMŮ KAPRADIN.
Věstník kral české společnosti jj řida mathernat-přírodověd. 1890 -I
U
FR. KLAPALEK, [RICHOPTERA. Tab.VII. | 4
Zith. Farský v Praze.
Věstník král české spolecnosti náuk. Trida mathemat-přirodověd. 1890-II
u
Tab VIII.
E 0
M
Jj i
Avro TDU
SS ZZN VÁ
STAV AA 4 4
RS ( VAJMÍ hero l
JUN l
U
)
FR. KLAPÁLEK, OXYETHIRA COSTALIS. Taf. IX.
NNN Y
j M l
4M | o
6.
dith Farský Prag.
sitzber d komgl bom Gesellsch d Wissenschalt. mathemat nahrwiss. Úlasse 1890-]I
LL.
J KušTA: PAMÁTKY PRÁCE LIDSKÉ V ÚTVARU DILUVIALNÍM. Tab. X: vě
a n
7
j 8
o
i
1
(7
.
i
vy o
1
ŘS eV
A E Nonfred ad nat pix: : Li. Farský v Praxe.
Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat-přirodovéd. 1890- II
J KušrTa: PAMÁTKY PRÁCE LIDSKÉ V ÚTVARU DILUVIALNÍM. Tab. XI.
E A
A HNonfried ad nať. pí. těh Farský v Fraxe
Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat-přirodověd. 1890,- 1
| Besondere Werke und Sonderabdrůcke aus den Abhandlungen.
Augustin, Úber den jáhrlichen Gang der meteorolog. Elemente zu Prag,
ý RDA UB88, 0 a do one jla 0 Alm t eura) ll jeté é A4 OU
Bayer, O kostře žab z čeledi Pelobatid. S 2 tab. 1884. 40. . « —.54
Beobachtungen, Ombrometrische, herausgegeben von der Forstlehranstalt
| Weisswasser, red. v. Dr. E. v. Purkyně. Jahrg. 1879—1882 A. . . . 1.50
Delakovský L., Neue Beitráge zur Foliolartheorie des Ovulums. 1884.. —.75
| — Zur Kritik der Ansichten v. d. Fruchtschuppe der Abietineen. Mit
1 Taf. 1882. 49.. PRE y RUE STANY (olo A Jc3 OPR SOL ROLÝVA Pio e „ 1.40
-— Die Gymnospermen. Eine morphologisch- -phylogenet. Studie. 1890. 49 3.—
řarský, Resultate zweijáhriger Vegetationsversuche in kůnstlichen Náhr-
JM stofflosungen, beziehungsw. im natůrl, Boden. Mit 1 Taf. 1879. 49. . 2.40
Weistmantel K., Úber Araucaroxylon in der Steinkohlenablaserung von
Mittel-Bohmen. Mit 2 Taf. 1883. 40. . . . —.50
Veistmantel ©., Úbersichtliche Darstellung der geologisch- palacontolog.
Verháltnisse Sůd-Afrika's. I. Theil. Die Karoo-Formation. Mit 4 Taf.
| BEOS oa 1005, nlond dhka ad obe o koed ídy je p
růnwald, Úber die Entwickelung der begrenzten Derivationen nach gan-
zen positiven aufsteigenden Potenzen des Index und die damit zusam-
Ú menhángende Logialrechnung. 1881. 4“ ............ 20
Ginther, Antike Náherungsmethoden im Lichte modern. Mathematik. 1878. 49 1.05
— Der Algorithmus linealis des Heinrich Stromer. Eine literar-histori-
1 sehemtudie 2188049 „—.40
©- — Peter und Philipp Apian, zwei deutsche Mathematiker und Kartogra-
5 phen. Beitrag zur Gelehrten-Geschichte des 16. Jahrhunderts. 1882. 4“ 2.—
Hermite, Sur la transformation de P intégrale elliptigue de seconde espěce.
1 AV oa KO (ECO OS PLUL AKVA 0 (51 AsO kyO + «— 1
— Sur les racines de la Fonction sphérigue de seconde espěce. 1890. 49 — 22
iKostlivý, Úber die Temperatur von Prag. 1887. 49. ........ —. 60
pRCL. Úber Involutionen Z. auf einer Curve dritter Ordnung C“. 1883. 40 —.30
Nachtrag zu der Untersuchung ůúber die Steinerschen Polygone. 1884. 4" — .15
„Uber ocametrisché Netzej.18806914% 3 be . „—.88
— Uber geometrische Netze. Fortsetzung. 188940050 4Ae — 30
B Die Hláchen Bžund. B2.1881749 3101.00 „ —.60
M — Zur Geometrie der Fláchen 3. und 4. Ordnuns. 1888: v4b V018
I — Úber die Curven CE von ní" Ordnung. 1889. 49... <... +.. —.30
— « Bobek, Hyperelliptische Cón. 1885. 4" . 2
— Zur Theorie der algebraischen Curven ní“ Ordnung: Ú=. 1890. 49. —.36
ILerch, Úber Functionen mit beschránktem Existenzbereich. 1888. 42 . . . —.30
bl atzka, Grundzůge der systemat. Einfůhrnug und Begrůndung der Lehre
der Determinanten. 1878. 49... SL
— Zur christlichen Zeitrechnung und fůr deren Verbesserung. 1880. 49. 1.80
— | Kritische Berechnungen der musikalischen Tóne und der diatonischen
Domena 1406656 oo 020 Do 6 10.0.0000 000 „1m
E — Natůrlichste Berechnung musikalischer Tonleitern. 1888... <.. < 1—
INovák, Studien an Echinodermen der bohmischen Kreideformation. Nr. cí
| Die irreguláren Echiniden der Cenomanstufe. Mit 3 Taf. 1887. 4“. . 1.20
Palacký, PAanzengeographische Studien. II. 1883. 49 . ........ 2451005
P — 5 III. 1884. 49. . - —65
P — Studie o vývoji rostlinného roucha zeměkoule na základě zeměslov-
ném 1881. 4". Z Seo upsokí ag o otpcahj a jeho oko ea o By. oVPNSE on se hlaráso kte o 1220
Počta, Beitráse zur Kenntniss der Spongien der Kreideformation.
I. Hexactinellidae. 1888. 4" . . . . ... ..-. E a Ye ona 1—
II. Lithistidae. 1883. 49... ..... STD PSK E OLE a do