“, jdu POJÍ HARVARD UNIVERSITY: LIPRARY OF THE MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOLOGY. VE ee fly 31, 1896, “ “ £ v bn 708 Jj vd jh (0 ení 4m nd Sitzungsberichte der kónicl. bohmischen ZYLSOKAFT DK ISSPSOAP, MATABMATISCH - NATUR WDOENDUHAFTLIGHE OLÁNOE, 1895. a B Ac I LR královské ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK é TŘÍDA. MATKEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. : : Me o Ř B PAR 1: dár MEJ VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, ROČNÍK 1895. SE 46 TABULKAMI A 30 DŘEVORYTY. u L<=< ————<ř> > ———————————————— V PRAZE 1896. NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. SIT ZU ODER LUHTE DER KONIGL. BOHMISCHEN MBAR LLOUHAKŮ DB WDOBNOUNAT LU, MATHEMATISCH- NATUR WISSENSGHATTLICHE ULASSE, JAHRGANG 13995. ES A VY PRACHS96: VERLAG DER KÓNIGL. BŮHM, GESELLSCH AFT DER WISSENSCHAFTEN, Seznam přednášek konaných vě schůzkách třídy mathemaficko-přírodovědecké roku 189%. Dne 11. ledna. Prof. Dr. J. Palacký: O horské oře ostrovů Filipinských. Dr. J. Frejlach: O anemometrických poměrech Prahy. Dne 25. ledna. Prof. A. Nosek: Beznam českých a moravských pavouků. Dne 8. února. Prof. Dr. J. Palacký: O shodě flory eryanské v New-Yorku s her- cynskou květenou v Čechách. MUC. F. K. Studnička: Příspěvek k anatomii t. zv. „paraphysis cerebri.“ PhC. V. Nejdl: Příspěvek k morfologii stefanitu. Dne 22. února. Prof. Dr. Fr. Vejdovský: Nové zprávy 0 turbellariích. Doc. Dr. J. Barvíř: Enstatitický diabas od Malého Boru. Dr. J. Frejlach: Další příspěvek k poznání anemometrických po- měrů Prahy. B. Němec: O novém diplopodu z rodu Strongylosoma. Prof. C. Pelz: O klinogonalním znázornění ploch rotačních. Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Jení- chovské podolí. Dr. F. Katzer: Příspěvky k paleontologii útvaru paleozoického v Středních Cechách. Verzeichniss der Vortráge, velede In den dlízungen der malhemadsoh-naGssensehattlchen Lasse im Jahre 1895 abgehalten wurden. Den 11. Januar. Prof. Dr. J. Palacký: Úber die Gebiresflora der Philippinen. Dr. J. Frejlach: Úber die anemometrischen Verháltnisse von Prag. Den 25. Januar. Prof. A. Nosek: Verzeichniss der Arachniden Bohmens u. Máhrens. Den 8. Februar. Prof. Dr. J. Palacký: Úber die Concordanz der Erian-Flora von New-York mit der bohmischen sog. hercynischen. MUC. F. K. Studnička: Beitrag zur Anatomie der sog. Paraphysis cerebri. PhC. C. Nejdl: Beitrag zur Morphologie des Stephanites. Den 22. Februar. Prof. Dr. Fr. Vejdovský: Neue Berichte úber Turbellarien. Doc. Dr. H. Barvíř: Úber den Diabas von Klein Bor. Dr. J. Frejlách: Weiterer Beitrag zur Kenntniss der anemome- trischen Verháltnisse von Prag. B. Němec: Úber einen neuen Diplopoden vom Geschlechte Stron- gylosoma. Prof. C. Pelz: Zur klinogonalen Darstellung der Rotationsfláchen. Prof. V. Zahálka: Die IX. Etage der Kreideformation in der Um- gebung des Georgsberses bei Raudnic. Der Grund von Jeníchov. Dr. F. Katzer: Beitráge zur Palaeontologie des álteren Palaeozoi- cums in Mittelbohmen. VI Seznam přednášek. Prof. Fr. Klapálek: Nemura subtilis n. sp., nový jihoevropský druh perlid. Dne 8. března. Prof. Dr. J. Palacký: O příčinách různosti severo- a jihoalban- -ské flory. Prof. Dr. V. Láska: Příspěvky ku klimatologii Prahy. — O Pothenotově problemu. Prof. A. Hofmann: O novém nálezu witheritu v Příbrami. Dne 22. března. Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. Ne- buželské podolí. Dne 19. dubna. Prof. Dr. Fr. Koláček: Příspěvky k elektromagnetické theorii světla. Prof. K. Pelz: Příspěvek k řešení Joachimsthalova problemu normal. F. Rogel: O počtu kmenných čísel. Prof. C. Zahálka: Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. Dne 17. května. Prof. C. Zahálka: Příspěvek k poznání křidového útvaru u Jičína. Dr. F. Katzer: Předběžná zpráva © monografii fossilní květeny z Rosic na Moravě. Dne 14. června. Dr. J. Frejlach: O intensitě srážek vodních v Čechách. br. Procházka: Příspěvek k pohybu translačnímu. F. Rogel: Nové rekurrentní relace mezi čísly Bernouilli-ho. Prof. K. Kůpper: O K>gonalních křivkách 6 n-tého řádu a rodu p. Dne 12. července. Prof. Dr. J. N. Woldřich: Některé geologické zjevy aerodynamické v okolí Pražském. Verzeichniss der Vortráge. VII Prof. Fr. Klapálek: Nemura subtilis n. sp., eine sůdeuropáische Perliden-Art. Den 8. Můrz. Prof. Dr. J. Palacký: Úber die Verschiedenheit der Nord- u. Sůd- albanischen Flora. Prof. Dr. V. Láska: Beitráce zur Klimatologie von Prac. — Úber das Pothenotsche Problem. Prof. A. Hofmann: Úber ein neues Witherit-Vorkommen in Příbram. Den 22. Márz. Prof. V. Zahálka: Die IX. Etage der Kreideformation in der Um- gebune des Georesberges bei Raudnic. Nebužely-Grund. Den 19. April. Prof. Dr. Fr. Koláček: DBeitráce zur elektromagnetischen Licht- theorie. Prof. K. Pelz: Beitrag zur Joachimsthalschen Lósune des Nor- malenproblems. F. Rogel: Úber Primzahlmencen. Prof. V. Zahálka: Die IX. Etage der Kreideformation in der Um- gebung des Georgsberges bei Raudnic. Den 1%. Mai. Prof. V. Zahálka: Beitrag zur Kenntniss der Kreideformation bei Jičín. Dr. F. Katzer: Vorbericht ber eine Monocraphie der fossilen Flora von Rossitz in Máhren. Den 14. Juni. Dr. J. Frejlach: Úber die Intensitát der Niederschláce in Bóhmen. Fr. Procházka: Beitrag zur Translationsbeweeune. F. Rocgel: Neue Recursionseesetze der Bernouilli'schen Zahlen. Prof. K. Kůpper: Úber XK-gonale Curven C n-ter Ordnung, vom Geschlechte p. Den 12. Juli. Prof. Dr. J. N. Woldřich: Einige oeolocisch-aerodynamische Er- scheinungen in der Umgebune von Prac. VIIT Seznam přednášek. MUC. F. K. Stu dnička: Příspěvky k anatomii a embryologii před- ního mozku obratlovců. MUC. J. Babor: Poznámky k vývoji stylommatofor. B. Němec: O ectoparasitech Ligidia. Proť. Dr. K. Chodounský a Dr. 0. Sulc: © sacharifikaci škrobu fermenty pankreatickými. Dne 11. října. Prof. Dr. J. Velenovský: Pátý dodatek ku floře bulharské. Doc. Dr. J. Barviř: O ceognostických poměrech zlatonosného okresu Jílovského. P. Němec: O nových českých Diplopodech. A. Mrázek: O vyskytování se Darwinula Stevensoni Br. £ Rob. v Čechách. F. Rogel: Sčítání řad pomocí určitých integralů. Dne 25. října. Prof. Dr. F. J. Študnička: O významu součtu tepla ve Horistické phaenologii. Dne 8. listopadu. Prof. Dr. V. Láska: Nový spůsob vyrovnávání soustav bodových. — O novém spůsobu určení výšky polu fotografií. Dne 22. listopadu. A. Mrázek: O rodech Baculus Lub. a Hessella Br. Příspěvek k anatomii Lernaeí. B. Němec: Studie o Isopodech. I. Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu s po- známkou o geologických nárysech. Dne 6. prosince. Doc. Dr. J. Barvíř: O hadeci od Dobešovic. Dr. 0. Šulo: O elektrolytickém superoxydu stříbra, Verzeichniss der Vortráge. JDK MUC. F. K. Studnička: Beitráce zur Anatomie und Entwickelunes- geschichte des Vorderhirns der Wirbelthiere. MUC. J. Babor: Bemerkungen zur Entwickelune der Stylommate- phoren. B. Němec: Úber Ectoparasiten von Ligidium. Prof. Dr. K. Chodounský und Dr. 0. Šulc: Úber die Sacharifi- kation der Stárke durch Pancreas-Enzyme. Den 11. Oktober. v Prof. Dr. J. Velenovský: Fůnfter Nachtrac zur Flora von Bulgarien. Doc. Dr. H. Barvíř: Úber die geognostischen Verháltnisse der gold- fůhrenden Umgebune von Eule. B. Němec: Úber neue bohmische Diplopoden. AL Mrázek: Úber das Vorkommen von Darwinula in Bóhmen. F. Rogel: Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. Den 25. Oktober. Prof. Dr. F. J. Studnička: Úber die Bedeutung der Wirmesumme in der floristischen Phaenolocie. Den 8. Novemier. Prof. Dr. V. Láska: Eine neue Methode der Auseleichung von Punktsystemen. — Uber eine neue Methode zur Bestimmune der Polhóhe durch Photographie. Den 22. November. A. Mrázek: Úber die Gattungen Baculus Lub. und Hessella Br. Ein Beitraeg zur Anatomie der Lernaeiden. B. Němec: Studie úber Isopoden I. Prof. V. Zahálka: Die IX. Etace der Kreideformation in der Um- cebung des Georesberges bei Raudnic, nebst einer Bemerkung úber 2eologische Zeichnuncen. Den 6. December. Doc. Dr. H. Barvíř: Úber den Serpentin aus der Umgebung von Dobešovic. Dr. O. Sulc: Uber den elektrolytischen Silber-Superoxyd. je Seznam přednášek. MDr. F. K. Studnička: O terminalní partii míchy. — Příspěvek k histogenesi míchy. MUC. K. Šulc: Studie o Coccidech. I. MUC. J. F. Babor: O centralním nervstvu Dreissensia poly- morpha Pall. Dne 2. prosince. Prof. J. Kušta: Příspěvky ku geologii českého diluvia. Prof. Dr. A. Frič: O nových obratlovcích českého útvaťu permského. Verzeichniss der Vortráge. XI MDr. F.K. Studnička: Úber die Terminalpartie des Růckenmarkes. — Beitrag zur Histogenese des Růckenmarkes. MUC. K. Šulc: Studie úber Cocciden. I. MUC. J. F. Babor: Úber das Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha Pall. Den 20. December. Prof. J. Kušta: Beitráge zur Geologie des Diluviums in Bohmen. Prof. Dr. A. Fritsch: Uber neue Wirbelthiere der bohm. Permfor- mation. ř: Zur Hocheebiresflora der Filippinen. Von Prof. Dr. Johann Palacký in Prag. (Vorgelesgt. den 11. Jánner 1895). Nach einer allgemeinen Einleitung ber die Gebiresfloren der Westseite des Stillen Meeres, speziell Neu Guinea's etc. bemerkte der Vortragende, dass. in keinem, ihm zugánelichen botanischen Werke etwas ber die Bereflora der Filippinen vorkomme. Vrmars Reseňa war ihm unzucánolich, dagegen enthált seine Flora der Filippinen einzelne Standorte mit Hóhenangaben, von denen der Berg (Vulkan) Banahao mit 2000 m der hochste erscheint. Mit Růcksicht auf die Berefiora von Borneo und Neu Guinea lásst sich eine sub- tropische Eichenzone in den Bergen der Filippinen ebensogut er- kennen, wie in Malaisien. Sie scheint schon in 1000 m zu beginnen (Auercus vidalii in 1000—1200 m.) und bis 2000 m. anzusteigen, wo A. jordanae Lae. angegeben wird. Es werden von ihm 24 Cupuli- feren auf den Filippinen angegeben, von denen nur 12 benannt werden, bei 5 bezweifelt er die Bestimmuneg von VrmzaR (beide Castanopsis), Fůnf hat VrnaL selbst bestimmt — (©. carepanoana (sundanica Vill.), Fernandezii (Castanopsis costata Vill.), vidalii, soleriana und castel- larnauiana. — Aus dem Prodromus citirt er (9. filippinensis (Cumming 809), blancoi, Llanosi — von anderen Autoren ovalis (— glabra) Blanco, jordanae und caraballoana Vil. Aber auch Podocarpus cupressina R. Br. (Cumming 803) wird vom Banahao in 2000 m angegeben, sowie Gahnia javanica (ZOLLINGER), Geniostoma cummingianum Benth. (Cumming 804), Rhododendron javanicum BI. neben dem neuen Vaccinium cummingianum, villarii (Cum. 935). Allerdinegs werden áhnliche subtropische Formen noch viel tiefer angegeben, so die ibrigen Vaccinia (4), Rhododendra 5 (guadrasianum in 1700 m., verticillatum in 1000—1200 m), Gaul- theria cummingiana (Mayon) in 1930 m (Cummine 934), Clethra cane- Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 I. J. Palacký: Zur Hochgebirgsilora der Filippinen. scens Reinw. in 1000 m, Myrica vidaliana in 1700 m, Rosa multi- flora Thunb. 1200 m. Bei vielen anscheinend subtropischen Pflanzen mangelt uns die Hohenangabe (Sambucus javanica Bl., Viburnum sp. 9, BSoutellaria luzonica (Rolfe), Lilium Wallichii (Baker), Deutzia pulchra Vid. (fůrs Gebirge angegeben), Hydrangea, Berberis, Nas- turtium montanum Wall., Ilex (5 sp. Rolfe) ate. Entgegen finden wir in 2000 m. noch tropische Formen erwáhnt: Symplocos montana Vid., Arisaema Cummineii Schott (Cum. 1393), Embelia, Hedyotis — ja die endemische Melastomacea Carionia triplinervia (Rolfe) wird in 1700 m angegeben (coll. Meyen). 'TrmoR hat in 5000“ Vaccinium, Viburnum, Leucopogon ete. Die interessanteste, náchst den schon erwáhnten japanischen Formen (hiezu noch Itea), ist wohl Gunnera macrofylla (Blume) in 1500 bis 1800 m (auch in N. Guinea — HreLLwic) wegen der antarktischen Verwandtschaft, wie Helicia, Leptospermum, Leucopogon, Xanthostemon, Štakhausia, Hxocarpus, Casuarina. Sonst erwáhnen wir noch Polygala chinensis L, Clematis gouriana (bis Central-Afrika), Leschenaultiana, eine noch unbestimmte Anemone, Camellia (dto), Evonymus javanicus, Rubus fraxinifolius Poir. (auch in den Bergen von Neu Guinea (Coll. Hruuwre), eine indet. Coriaria (? japonica A. GRaY—Hrruwre hat die C. papuana), Nertera (dto Cum. 943), Ligustrum cummingianum DC. — ja den europáischen Acanthus ilicifolius, Eleaenus latifolia L. (= cummingii dt. 466, 1759 C.). Rorre oibt auf Negros in 7500“ an die Carex cum- mingiana St. Gerine ist die Zahl der eigentlich nordischen, d. h. chinesischen Formen, wie uns ein Vereleich mit HrmsuRv's Enume- ratio lehrt. Es wáre zu wůnschen, dass die filippinische Forstkommission, die das kostspielice Werk von VruLaR edirt, auch fůr die Hóhen- zahlen einen Nachtrae liefere, damit man genigendes Material fiůr weitere Forschungen habe. Insbesondere wáre der Apo auf Mindanao (2886 m) zu erforschen, sowie der Mayon, Negros etc. Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr. Prag 1895. I. Zur Kenntniss der anemometrischen Verháltnisse von Prac. Von Dr. Josef Frejlach in Prac. (Vorgelest am 11. Jánner 189). Ich habe die Erhaltunestendenz und die Drehuneg der 16 Wind- richtungen bis jetzt in zwei verschiedenen Arbeiten náher untersucht.') Im der vorliegenden Mittheilune gedenke ich eine Uibersicht ber den táelichen Gang der Freguenz der einzelnen Drehuncen in einem vier- stůndigen Interwalle und fůr die einzelnen Jahreszeiten der Offen- tlichkeit zu úbereceben. Es hecen die 19jáhrigen (1879—93 incl.) anemometrischen Be- obachtungen der Prager meteorologischen Station dieser Mittheilune zu Grunde. Es muss hervorgehoben werden, dass die Observationen orósstentheils nicht stichhaltie sind, woran die áusserst unelůckliche, den modernen wissenschaftlichen Anforderuncen durchaus nicht ent- sprechende Lage der Šternwarte schuld ist.. Die Luftstromuncen werden in dem Prager tiefen Thalbecken allzusehr modifiziert, als dass de Anemometerapparate im Wirklichkeit verlássliche, einwuris- freie Aufzeichnungen liefern. kónnten. Die Instrumente registrieren. ») In den Abhandluncen der Kaiser Franz Josef Akademie der Wissen- schaften, mathem. naturw. Klasse Jahre. III (1594) Nr. 29.: „Příspěvky k po- znání klimatu Prahy — Poméry anemometrické. S 10 tabulkami“ und in den Sitzungsberichten der kóniel. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften, math. naturw Klasse 1594 Nro. 34: „Intorno al andamento diurno che ha la freguenza di rotazioni del vento nel“ intervallo di 4 ore a Praga.“ (In dieser italienischen Mittheilung sind folgende Druckfehler zu berichtigen : Seite 7 Kolonne 14, Zejle 3 v. 0. I. „16“ statt „6“, čidlo) % 81 3hve we 2221866621275 NNO U 8003 vu 41250 Stati! „1247 ETO OZ 22V OSL C SLAUV ad) Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 9 1. Josef Frejlach z. B. fast niemals mehr als 13 m p. s., (Windgeschwindigkeit) wenn auch die ganze Luftmasse in der náchsten Umgebung sehr bewest ist.) Was die Normen, unter welchen die Drehungen bestimmt wurden, anbelanst, so verweisen wir auf die beiden frůheren Arbeiten. Tágliche Periode der Freguenz der Winddrehungen in den einzelnen Jahreszeiten, ohne Růcksicht auf Richtung. Interwall von 4 Stunden. Drehung um mehr als — 9009 Halo e5) znemt JaAhreszeit || Zm ů Ň | ZIEXVI | XVDXX | XX-0 | OV | IV-VIM | VIIEXT Pre o m We 41.200 O3 o | Frůhling -| 76 42, 16b. pra n D30 (o Sommer . ., 108 D0 | 60 | D9 68 150 VBĚPDSL D0 40000 59 56 um — 900" : Tag i Jahreszeit Zet BO PSOV ad PA P MAA VAK R n Ň XILXVI| XVIXX| XX0 | OV | IV-VN | VOLX = mom mo WManter5- SEO o 3 D5 D9 45 Bruhline 2 0920 4 59 56 (5) Sommer -110007130 41 Dal b4 92 Herbst | 400 M0 48 D3 66 — 675" | Jahreszeit PER PART DBM R OVA V : | „|AIEXVI| XVOXX | XX0 | OIV | IVVNI |VIIDXIL Winfer 42 41 D3 43 47 | 44 Frůhline ©. 49 Zl 5,9) 42 14 86 Sommer . „| 52 28 28 57 606 o O 1) Das neue, erst im Dezember 1894 auf Kosten der Kaiser Franz Josef Akademie der Wissenschaften auf der Petřinwarte gestellte mechanische Anemo- meter (Scháffler) registrierte schon wáhrend der kurzen Dauer seiner Thátickeit nicht weniger als 25 m p. s. (Dec. 29, 11—12) ein; Werth, der, soweit wir wissen, auf der Sternwarte nie erreicht worden ist. Anemometrische Verháltnisse von Prag. 3 — 450" 1 Ba 2 es.ze © ne zp k o M o Ao Ed MEZ“ XILXVI | XVLXX | XX-0 | 01V (IVÝIN |VNLXM | Winter 1290 || (140) | (1264 | (185 39 | (147 | Frůhlina 149 115 PLOV) 181 18 | Sommer.. 159 94 JOM DZ 169. 146 | Herbst 131 125 104 | 13 170. | 166 —225" o : ae erstzceh t E hkenzet | cr L ALLA OE 0 A (OLE MOMA XILXVI | XVL XX | J| XX- 0 m 0- m L IV-VIII | VHLXIH | Winter 182 150 141 147 167 181 | Frůhline 118 138 110 16% 195 168 Sommer . 189 140 10% 140 147 118 | Herbst br 176.109 | 10 166 185 0:09 (Erhaltung) je i ao ES Zet | 7 Jahreszeit ©- R VR PLM O AR i (XIKXVI|XVEXX | XX-0 | 01V |WYM|VMmxn manter k 2500 (0410. 40101350 | 407 | 404 Frůhline 424 370 368 400.) 340 321 | Sommer .. 1369 332 330 360 | 351 294 | Herbst 280 45 D94 D13 | 345 340 + 225" zoo KLM ad o koa m | | : i Jí tá XILXVI |ZVERX | XX 0- m l IV- VE VID E Mmter T 144 2 181 154 165 | Frůhling 156 172 118 18% 149 106 Sommer . 158 185 168 162 174 20 Herbst 191 149 118 116 110 159 + 450" n oszelt ace sze1.t A 9 Má : XILXVI| XVLXX | XX-0 | 01V |[IV-VINI | RITE XII m 163 105 (150 | 131 121 | Frůhling 118 165 10609 129 123 | Sommer.. 105 150 Oak 118 11) | Herbst 121 | 156 208 0145 121 114 | 4 II. Josef Frejlach: Anemometriche Verháltnisse von Prag. — 675? Wage els.zvelt | Jahreszeit m oDod5 RSK sna | — jd - |XIEXVI|XVIEXXT XX0 | 01V [IVWIM |VMXT | na M0710 44 48 | 59 44 45 | | aruhhne 12 76 82 | 45 A7 38 | Sommer . „| 31 59. | 101 76 45 47 | Herbst . 3 hu 49 49 | 45 + 9009 k om usa SR hoj B86.BZ8.d KARR A Am XIL-XVI | XVI-XX | XX-0 | O-IV | -VIN | VII- XII : | p ; inter 10 D0 58 32 | 29 Frůhline Hle | T099 53 55 42 Sommer -| 32 | 69 126 64 60 42 Herbst sb (a || 480102 45 44 39 um mehr als —- 9009 | Tageszeit Jahreszeit Já) Vo nn k LXx0 | 01 | 1m |VIrXI inter i m 3 50 "m 65 50 B), n | Frůhlins -| 3 2.0 55 60 58 | "Sommer | 410 10460 (88 83 T450 | Herbst s.| | 58 bl 48 A8) | 58 uaií0 Man ersieht aus den Tabellen, dass die Freguenz der necativen Drehungen úberhaupt um (vor) Mitternacht ihr Maximum, Vormittags ihr Minimum erreicht. Bei den positiven Rotationen sind die Ver- háltnisse entgegengesetzt. Wenn wir von den einzelnen Interwallen abstrahieren, so be- kommen wir folgsende úbersichtliche Tabelle, die keiner weiteren Er- láuterune bedarť (Per. 1819—995): R AN K O S OV O VU | Drehunc | Winter n nu | Sommer a | Herbst um mehr als — 9009 | 293 401 40 321 um — 9009 | -278 343 328 296 4 018) teda (ole DlU) 30% 281 ZS — 4509 |" 816 931 925 831 | — 2257 | 908 954 941 1004 — OKO 2220 12002 2214 722:09..0101 9610 928 948 1005 — 4509 910 899 844 843 —0159.1' 280 a18 359 300 E 00026 SBB) DA | um mehr als —— 9009 | 269 215 | 416 D08 | Verlag der kónigl, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. III. Seznam českých a moravských pavouků. Sestavil prof. Antonín Nosek v Příbrami. « (Předloženo dne 25. ledna 1895). Práce přítomná jest výsledkem víceletého sbírání, které započal jsem roku 1886, vybídnut byv k araneologickému studiu professorem Dr. Fr. Vgjpovským, který velmi ochotně mi umožnil uveřejnění tohoto příspěvku ku poznání přírodního bohatství zemí české a moravské. Provedení předsevzaté práce sotva by se bylo uskutečnilo bez vzácné přízně a laskavé pomoci slov. araneologa polského p. prof. WI. Kur- ozyýskéHo. Ku doplnění práce mé nemálo přispěl Dr. A. Fkrč, c. k. universitní prof. v Praze, laskavým zapůjčením rukopisného seznamu českých pavouků + Dr. A. ParrragRpimo") i sjednáním podpory slavn. přírodovědeckého sboru českého musea mna cestu do hor jizerských a krkonošských. Na této cestě dostalo se mi vzácné podpory J. O. p. hraběte Jana z HapRRacuu. Při práci samé byl jsem velmi ochotně podporován prof. p. Dr. J. Javošíkem v Praze. Všem těmto pánům vzdávám za jich laskavou podporu a vzácnou přízeň uctivé díky. Srdečné díky vzdávám všem pánům, kteří sbíráním materialu k doplnění přítomného seznamu platně přispěli. P. MUDr. F. SvoBona sbíral velmi horlivě v okresu slánském (Kokovice u Klobuk), lounském (okolí Peruce a Loun), rakovnickém (v okolí Nesuchyně) a v okolí měst Lovosice, Teplice, Bohosudova a Biliny. Z okolí pražského, Neratovic a z Milešovky poskytl mi zajímavých příspěvků p. MUC. K. Písaňovič. P. MUDr. Fr. Pavris, obvodní lékař v Černoušku, přenechal mi svou značnou sbírku na různých místech sbíraných českých pavouků. Z okolí Plzně a Čáslavi mi zaslal materiál p. prof. Dr. Emil SexEna. ") Seznam ten pochodí od známého araneologa německého Dr. Ludvíka Kocha, který určil pavouky Dr. Palliardim v okolí Lázní Františkových sbírané. Tř. mathematicko-přírodovědeká. 1895. 1 DÝ III. Antonín Nosek Z okolí Písku a Tábora obdržel jsem pěkné sbírky + univers. assistenta p. D. VAŘEčČKY az okolí Květova u Milévska od + úředníka hyp. banky v Praze p. C. CHocHoLE. Menších příspěvků obdržel jsem od pp. prof. JAxpy, univers. ass. MRázka, MUDr. E. NovéHo, musej. adjunkta, Dr. V. VávRy a PhC. Uzza. Sám sbíral jsem v bližším i vzdálenějším okolí pražském (v údolí šáreckém a radotínském, v okolí Hrdlořez za Žižkovem, u Všenor a Karlova Týna, v údolí vltavském u Roztok, Klecan, Chuchle, Hod- koviček, na Závisti, u Davle a Štěchovic, Čelakovic a Běchovic. Dále podnikl jsem — a to vždy v měsíci srpnu — tři větší cesty. Roku 1886 prošel jsem Šumavu a sbíral zde v okolí Nýrska, Eisenšteinu (774 m., Pancíř 1109 m., Špičák 1199 m., Čertovo jezero as 1000 m., Jez. Stěna 1343 m., Fallbaum 1241 m.), Maadru (980 m.) a Kunž- vartu (834 m.). Roku 1889 prozkoumal jsem okolí Křivoklátu, N. Jáchymova, Hořovic, Zbiroha a Rakovníku a konečně po třetí r. 1892 navštívil jsem jizerské a krkonošské hory. Sbíral jsem hlavně v okolí Tann- waldu, v okolí N. Světa a na Labské louce. Nemohu zde mlčením pominouti laskavé ochoty pp. vrchního lesmistra J. O. p. hraběte z Harrachu, L. Šmípa a lesního J. ČERNÉHO, s jakou mi při výzkumu vstříc přišli, jimž tímto vzdávám srdečné díky. Z náčrtku nalezišť jest patrno, jak mnoho mezer třeba ještě vy- plniti. Počet druhů se asi zdvojnásobí, až bedlivěji prozkoumány budou jižní a východní Čechy, zvláště pak pohraničné hory české a moravské. Bohaté a zajímavé kořisti slibují kraje moravské podél Moravy, Bečvy a Dyje. Na Moravě jsem sám sbíral v okolí Brna, v údolí Písárek až nad Bystrcí, v údolí Svitavy (Obřany, Bílovice, Adamov, Blánsko s údolím Punkvy), u Rajhradu a Hustopeče. Z okolí Křižanovic u Slavkova obdržel jsem sbírku 15 druhů, namnoze velmi zajímavých, od p. řídícího učitele Hruza. Dosti materiálu obdržel jsem též od ně- kterých svých žáků na brněnském vyšším gymnasiu. Vzláště pěkné příspěvky obdržel jsem od Fn. BavuRa'), G. Bvníka,*) Jivp. SoHurze“) a Jos. MrcHAriKA ?). K nalezištím připojil jsem některé údaje biologické. Více u věci té nalezne čtenář v seznamu pavouků z okolí Norimberka od Dr. L. ') Z okolí Brna. *) Z okolí Brna a Slavkova. *) Z okolí Oslavan. Seznam českých a moravských pavouků. 8 KocHA a v jiných spisech. Spolu připojil jsem geogr. rozšíření jedno- tlivých druhů, pokud mi dotyčné práce faunistické přístupny byly. Ovšem zde zejí značné mezery, uváží-li se, jak málo je dosud ara- neologický obor jen v Evropě, neřku-li v jiných dílech světa zastoupen, a jak málo jest kritických seznamů a prací, jmenovitě ve starší době vydaných. Popis některých, jak se zdá, dosud úplně neznámých druhů od- kládám na pozdější dobu, pro mne příhodnější. Schází mi větší počet kusů i srovnávací materiál. Spolu upozorňuji budoucí sběratele na zajímavé a dosud defini- tivně nerozluštěné otázky, týkající se stáří pavouků a jich partheno- genese. Seznam přítomný čítá celkem 15 čeledí se 130 rody a 391 druhy. Některé druhy (celkem asi 14) potřebují ještě svého odůvodnění ná- lezem dospělých kusů.") Sbírka českých pavouků v českém museu v Praze, na níž je založen seznam českých pavouků + musejního assistenta PRAcHA a prof. Bary, potřebuje nutné revise ze stanoviska novějších pokroků ara- neologických. I. čeleď: Euetrioidae Thorell. 1. Cyclosa Menge. C. comnica Pallas. Všude obecná. Na Šumavě vystupuje do výše 1200 m. V Krkonoších jen v nižších polohách (— 800 m.). Šíť mezi kmeny rozprostřená jest často velmi rozsáhlá. Uprostřed sítě sedí za klidného počasí zvíře. Samečkové velmi řídcí. Na Moravě v okolí Brna a Střelice. V údolí Punkvy nalezen G 6/VII. Cechy, Morava, Halič (—1100 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (Lapponsko) a Norsko po 659 s. š. Anglie. Francie. Švýcary (—1600 m.). Pobaltické provincie. Finsko. Již. Rusko. Sev. a stř. Italie. N. Anolie.*) 2. Epeira Walckenačr. E. angulata Člerck. Fr. Lázně. Sychrov (G % VIID ve sbírce Dr. Nového) u Turnova. Hlinsko (Ska). Černoušek pod Řípem. N. ') Spisů určitých nebudu citovati; snadno lze se jich dopátrati dle biblio- grafie v jednotlivých ročnících Zool. Anzeiger a Archiv fůr Naturgeschichte. 2) Některé nedospělé kusy z okolí Křivoklatu náleží as ku (C. ocullata K. Simon. Druh tento rozšířen jest v Haliči, v sev. Uhrách, Sedmihradsku, Bavorsku, Porýnsku, Slezsku, Francii, v již. Rusku a na Korsice. 1* 4 III. Antonín Nosek Huť (Š.) Tábor. Písek (Vka) Závist (Ný. Ps.) Tannwald (G'i 14/VIII). Ve sbírce prof. Jandy. Žije ráda na křoví lesním, na výslunných místech, jmenovitě na pasekách. Kokon vajíček barvy hnědozelené. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Dalmatie, Istrie, Sedmihrady, Chor- vatsko a Slavonsko, Bukovina. Německo. Belgie. Švédsko (Lapponsko) a Norsko po 68“ s. š. Anglie. Švýcary (579—1230 m.). Pobalt. provincie. Finsko. Krim. Italie. Jerk. Rumunsko. Bulharsko. Malá Asie. Kavkaz (Hellenendorf). Alžír. E. Nordmann Thorell. V údolí Mumlavy u N. Světa (600 m.) na nízkém smrčku ©. Při nejmenším nárazu bleskem k zemi spadne a těžko lze ji nalézti. Tannwald S i (14/VIID). Čechy, Halič (960—1000 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihradsko. Pr. Slezsko. Belgie? Norsko a Švédsko (Lapponsko). Finsko. Švýcary (640 m.). E. dromedaria Walckenaěr. Chuchle (Ný). Závisť (Ps). Hlubo- čepy. Karlův Týn. N. Huť (Š.). Ojediněle. Na stráni vysokého Kola v Krkonoších (1300—1400 m.) na zakrslém smrčku nalezena samička s kresbou málo zřetelnou. U Brna v údolí písareckém G 20/IV. Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihradsko, Bukovina, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Svédsko. Svýcary. (1497 m.). Francie. Již. Rusko. Portugalsko. Sev. a stř. Italie. Sicilie. Okolí Cařihradu. Egypt. Pale- stina. E. diademata Clerck. Všude obecná, vysoko v horách krkonoš- ských i šumavských (zde jen tmavěji zbarvené). Kokon hrubě plstěný, zažloutlý až s 700—800 vajíčky. Na Moravě všude. Žije jen je- diný rok. Žije v celé Evropě. V Tyrolsku dostupuje výše 2330 m. Ve Švédsku nale- zena až na Sev. Mysu. Též na Islandě, ve vých. Sibiři a v záp. Gronsku. E. gibbosa Walckenačr. Nalezena na Šumavě Dr. Vávrou. Žije na vyšších stromech. Kokon barvy světlohnědé. Cechy, Halič, Sev. Uhry, Sedmihradsko, Chorvátsko-Slavonsko. Bavorsko, Porýnsko a Pr. Slezsko. Belgie. Švýcary? Již. Rusko. Finsko? Sev. Italie. Francie. Korsika. Rumunsko. E. marmorea Clerck. Fr. Lázně. Písek. V pohorských krajinách Šumavy a Krkonoš dosti hojná, zvláště na nízkých smrčkách na pa- sekách. Kužvarta. Maader. Vyšší Brod. N. Svět. Tannwald. Spindel- můhle. Cechy, Morava, Halič (—1000—1500 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chor- vatské Přímoří. Německo. Belgie. Holland. Svédsko (Lapponsko) a Norsko po 709 s. 5. Anglie. Francie. Švýcary (—1500 m.). Pobalt. provincie. Finsko. Sev. Italie Rumunsko. Vých. Sibiř.' E. marmorea var. pyramidata Clerek. Hlavně v rovinách a pa- horkovatinách zalesněných.. Fr. Lázně. Petřín u Prahy (Dr. Ný). Hlubočepské údolí (Ps). Davle. Všenory. N. Jáchymov. N. Huť (Š.). Kokovice. Bílovice u Brna. Seznam českých a moravských pavouků. 5 Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (Lapponsko). Norsko. Anglie. Francie. Italie. Švýcary (—1655 m.). Pobaltické provincie. Finsko. E. guadrata Člerek. Fr. Lázně. Cibulka u Prahy (Ný). N. Já- chymov G' 21/VIII. Hořovice. Kokovice. Radelstein u Milešova. Pří- bram (Mr.). Okolí Maadru, Kužvarty a Vyššího Brodu. Kokon kulatý barvy žlutavé s 900—1000 vajíček. Bílovice u Brna. Čechy, Morava, Halič, Tyroly (2330 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (Lapponsko). Norsko po 70% s. š. Anglie. Francie. Švýcary (—2660 m.). Pobalt. provincie. Finsko. Sev. Italie. E. alsine Walckenačr. Fr. Lázně. V lesích na vyšších stromech ; sbarvením svým lehce oku uniká a proto tak řídce bývá nalezena. Čechy, Halič, sev. Tyroly, Uhry a Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (Lapponsko). Norsko po 62%. Anglie, Švýcary (—579 m.). Francie. Finsko. Sev. Italie, E. cucurbitina Clerek. Všude hojná. Též na Šumavě a Krkonoších do výše 1000 m.). Okolí Brna. Žlutavý kokon (se 150—160 vajíčky). Švýcarsku 1800 m. Na sever dostupuje až po 659 s. š. (Norsko). Na jihu žije v Alžíru a v Palestině. Také byla nalezena ve vých. Sibiři a v sev. Americe. E. alpica L. Koch. Fallbaum (1000 m.). Okolí Eisenšteinu a Maadru. Hřbet krkonošský. Zbirov i! Teplice (Sv.). Sameček VIII. Cechy, Halič, Tyroly, Korutany, Uhry sever. a již., Chorvátsko-Slavonsko. Pruské Slezsko. Svýcary (—1800 m.). Francie. E. Sturmůi Hahn. Fr. Lázně. Eisenštein. Taunwald. Stromovka u Prahy. Hodkovičky (Ps., Ný.). Závist. Běchovice. Veltrusy. Karlův Týn. N. Jáchymov. Křivoklát. Hořovice. Rakovník. Lužna. Květov. Písek. Střelice u Brna. V lesích na křoví, zvláště jehličnatém. Cechy, Morava, Halič (—940 m.), Tyroly, sever. a jižní Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko (700—900 m.). Německo. Belgie. Švédsko a Norsko po 629 s. š. Anglie. Francie. Svýcary (—1400 m.). Sev. a stř. Italie. Spaněly. Korsika. Pobalt. provincie. Finsko. i E. triguttata Fabricius. Cibulka (Ný). Chuchle (Ps). Udolí ra- dotínské a závistské. Petřín (Ný). Karlův Týn (Ps). N. Jáchymov. Křivoklát. N. Huť (Š.). Čelakovice. Na křoví dosti obecná. Okolí Brna. Bavory. Porýnsko. Belgie. Francie. Krim. E. Redii Scopoli. Fr. Lázně. Rakovník. Písek G'i. Karlův Týn. Hotoví si úkryt na rozdíl od ostatních křižáků nahoře otevřený, hnízdu ptačímu podobný. Kokon šedomodrý s 140—150 vajíčky. Na okraji zahrad, sadů a lesů. Čechy, Halič (200—350 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Bukovina, Chor- vátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Norsko po 58 6 III. Antonín Nosek 30' s. š. Anglie. Švýcary (—1888 m.). Francie. Pobalt. provincie. Již. Rusko. Italie. Sicilie. Sardinie. Portugalsko. Okolí Cařihradu. Egypt. Abyssinie. Již. Afrika. Pa- lestina. Vých. Indie. Ceylon. E. ceropegia Walckenaěr. Fr. Lázně. Plzeň (Ska). Na křoví dosti řídká. Hojnější v hornatých krajinách. Čechy, Halič (—1870 m.), Tyroly, Uhry a Sedmihrady. Německo. Holland. Švédsko Norsko po 619 Lapponsko. Anglie. Francie. Švýcary (—3026 m.). Italie. Sicilie. Rumunsko. Pobalt. provincie a již. Rusko. E. umbratica Clerck. Fr. Lázně. Udolí chuchelské (Pč.) a rado- tínské. Kokovice © v VIII. Písek. Střelice. Síť málo pravidelná. Pavouk skrývá se nejraději pod odchlíplou kůrou (na stromech a plo- tech, zvláště lesních). Kokon špinavě bílý, sploštělý, smetím pokrytý. Cechy, Morava, Halič, Tyroly, sev. a již. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko a Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Svédsko (pod kameny!) Lap- ponsko. Norsko po 709 s. š. Anglie. Francie. Svýcary (—1940 m.). Pobalt. prov. a již. Rusko. Sev. a stř. Italie. Rumunsko. Alžír. Egypt. Madeira. E. silviculériz L. Koch. Kužvarta, na lesním plotu pod odchlí- plou kůrou. Dle C. L. Kocha v Čechách. i Cechy. Bavorsko a Slezsko. Norsko po 62%. Svýcary. Korsika. E. sclopetaria Člerck. Fr. Lázně. Závist (Ps., Ný). V Praze na zdích zahradních (Ný). N. Jáchymov. N. Huť (Š.). Písek. Plzeň (Ska). Tábor. Velmi podobná následujícímu druhu. Zdržuje se ponejvíce blízko vod, hotovíc si sítě v trámoví a na zábradlí mostů, na křoví atd. Jest tu velice hojná, tak že síť pne se vedle sítě. Přezimuje v hustém zámotku. Černovice u Brna. Čechy, Morava, Halič (—400 m.—940 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Ně- mecko. Belgie. Holland. Dánsko. Francie. Švýcary (—1500 m.). Rusko. Švédsko (v domech). Norsko po 599. Anglie. Španěly. Sev. a stř. Italie. Kanada. N. Anglie. E. úxobola Thorell. V samé Praze několikráte chycena na za- hradní zdi, ve Stromovce, v údolí závistském a hlubočepském (Ps., Nsk.). Písek. Plzeň (Ska). Okolí Brna. Tvarožna u Tišnova. Cechy, Morava, Halič, Uhry, Sedmihrady. Slezsko. Prusko. Francie. E. cornuta Clerck. Fr. Lázně. Hojná na okraji vod na křoví a bažinných rostlinách. V rovinách i v hornatějších krajinách (Ša- tava pod Boubínem na Šumavě). Přezimuje a žije více roků. Hotoví více vaječných kokonů zažloutlých as s 200 vajíčky. Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Úhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko, Dalmacie a Istrie. Německo. Belgie. Švédsko. Lapponsko. Norsko po 709 s. š. Anglie. Francie. Svýcary (—1855 m.). Rusko. Italie. Sicilie. Capri. Recko. Okolí Cařihradu. Alžír. Tunis. Egypt. Palestina. Záp. Sibiř. E. patagiata Clerck. Všude obecná. V údolích šumavských a krkonošských (až do 1000 m., © koncem VIII). Čechy, Morava, Halič (—1000—1500 m.), sev. Tyroly, Dolní Rakousy, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie, Švédsko. Lapponsko. Norsko Seznam českých a moravských pavouků. 7 po 71%. Rusko. Anglie. Švýcary (—280 m.). Francie. Italie. Záp. Sibiř. Labrador a N. Anglie. E. acalypha Walckenačěr. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Husovice u Brna. Ne sušších mistech více při zemi, na křoví i bylinách. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Norsko po 58%. Anglie. Francie ($ v V). Svýcary (—1400 m.). Rusko s Krimem. Italie. Spaněly. Sicilie. Sardinie. Elba. Madeira. E. diodia Walckenačěr. Chuchle (Pč.). Čelakovice. Písek. Obřany u Brna. Na nízkém křoví. Čechy, Morava, Halič, Bukovina, Tyroly, Uhry, Chorvatské Přímoří. Ně- mecko. Belgie. Holland. Anglie. Švýcary (—1000 m.). Italie. Sardinie. Sicilie, Francie (£ VI). Portugalsko. 3. Singa C. L. Koch. S. hamata Clerck. Fr. Lázně. Rakovník. Čelakovice. Peruc (Sv.). Na křovinách, zvláště na vrbách, na vlhčích místech. Kokony bílé, čočkovité. V sadu brněnském „Lužanka“ zvaném G © IV. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Istrie, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Sla- vonsko. Německo. Holland. Belgie. Svédsko. Norsko po 639 s. š. Anglie. Svýcary (—450 m.). Pobalt. provincie a již. Rusko. Sev. a stř. Italie. Francie. S. mitidula C. L. Koch. Běchovice. Čelakovice (S V). N. Huť (Š.). Lovosice. Všude v okolí Prahy a Brna na podobných místech jako předešlá, mnohem ale hojnější. Šakvice S © V. Čechy, Morava, Halič (—580 m.), již. Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Svýcary. Italie. Pobaltické prov. Francie. Sibiř. S. albovittata Westring. Fr. Lázně. Na písčitých místech, zvláště na vřesu. Síť nepatrná. Střelice i. Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Francie („£ VI, VII). Svédsko. Norsko po 619 s. š. Anglie. Švýcary (—570 m.). Finsko. Italie. Korsika. S. pygmaea Sundevall. Fr. Lázně. Na vlhčích místech mezi ro- stlinami. Řečkovice u Brna © (Bauer). Čechy, Morava, Halič, Tyroly, již. Uhry, „Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavory, Porýnsko, Slezsko. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Svýcary (—1000 m.). Stř. Italie. Sibiř. S. sanguinea C. L. Koch. Písek. Střelice. Maader na Šumavě (as 1000 m.). Na vlhčích místech na křoví. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavory, Porýnsko. Belgie Holland. Anglie. Švýcary (1000 m.). Francie. Stř. Italie. 8 III. Antonín Nosek 4. Zilla C. L. Koch. Z. atrica C. L. Koch. Fr. Lázně. V okolí pražském i v Praze samé na zdích, plotech a na křoví. Nehvizdy. N. Jáchymov (© G VIII). Písek. Vzláště hojná na podzim. Okolí Brna. Čechy, Morava, Halič (—650 m.), sev. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s pří- mořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Norsko po 619% Anglie. Švýcary (přes 2000 m.). Francie. Italie. Z. anotata Clerck. Fr. Lázně. Kokovice. Peruc. Nesuchyně. N. Jáchymov. Na podobných místech jako předešlá, ale mnohem řidčí. Čechy, Halič, již. Tyroly, sev. Uhry, Přímoří. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (S © v VIID. Norsko po 60%. Anglie. Francie. Švýcary (—1800 m.). Již. Italie. Sicilie. Již. Rusko. Kreta. Z. Stroemiůi Thorell. Er. Lázně. Na starých zděch, řídčeji na křoví. Též pod kůrou stromů u vod. : Halič (—930 m.), Uhry a Sedmihrady. Německo. Svédsko. Lapponsko. Norsko po 65%. Francie. Již. Rusko. Rumunsko. Sibiř. Z. montana Č. L. Koch. Fr. Lázně. Eisenštein. Vrchol Pancíře (1132 m.). Kužvarta (600 m.). Udolí a hřbety Krkonoš. Na staveních (jmenovitě dřevěných), na plotech, křoví a mezi kameny (G' © 21/VII vedle mláďat různého stupně vývoje). Čechy, Halič (—1700 m., nikdy ne pod 800 m.), Tyroly, sev. Uhry, Sedmi- hrady. Porýnsko a Slezsko. Finsko. Sev. a stř. Italie. Francouzské Alpy. Ru- munsko. 5. Meta C. L. Koch. M. segmentata Úlerck. Všude obecná, © a G v červenci neb srpnu na křoví, plotech a zdích. Okolí Brna. Až do výše as 1000 m. Cechy, Morava, Halič (—1300 m.), Tyroly (1660 m.), Uhry, Sedmihradsko, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Belgie. Holland. Švédsko. Norsko po 649. Anglie. Francie. Svýcary (—1400 m.). Italie. Sicilie. Pobalt. provincie. Finsko, Již. Rusko. M. segmentata var. Mengei Thorell. Fr. Lázně. Chuchle. Štěcho- vice. Kokovice. Křivoklát. N. Huť (Š.). Písek. Kužvarta. Nýrsko. Eisenštein (—1000 m.). Okolí Brna. Střelice. Čechy, Morava, Halič (—500 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Přímoří. Ba- vory a Slezsko. Belgie. Holland. Francie. Švýcary SE m.). Švédsko. Norsko po 65" s. š. Anglie. M. Merianae Scopoli. Fr. Lázně. Košíře (Ný). Hlubočepy (Ps.). Sychrov u Turnova (G © VIII Ný). Labský důl (as 1000 m.). Bílo- vice. Na vlhčích místech v dutinách skal, ve sklepích i na křoví. Cechy, Morava, Halič (200—1100 m.), Tyroly, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Holland. Belgie. Švédsko. Norsko po 650 se Švýcary (—2000 m.). Francie, Italie. Seznam českých a moravských povouků. 9 6. Cercidia Thorell. C. prominens Westrine. Fr. Lázně. Písárecké údolí u Brna (Budík). Okolí Poděbrad (Janda). Obývá ráda tmavší, jehličnaté lesy. V kokonu červenavém jen asi 15 dosti velkých vajíček. Síť pravidelná jako u křižáků, ale bez zvláštního úkrytu v rohu sítě. Přezimuje. Cechy, Morava, Halič, již. Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švýcary. Italie. Francie ($ v V). Finsko. Švédsko. Anglie. Krim. II. čeleď: Tetragnathoidae Thorell. %. Pachygnatha Sundevall. P. de Guerriů Sundevall. Všude od jara až do zimy pod ka- meny obecná. Dr. Fickert ji uvádí z Krkonoš, já ji však v hornatých krajinách nenalezl. Okolí Brna. Slavkov. Střelice. Čechy, Morava, Halič (—900 m.), D. Rakousy, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Belgie. Holland. Německo. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—1000 m.). Pobalt. provincie, Finsko a již. Rusko. Sev. a stř. Italie. P. Clerckii Sundevall. Šárecké údolí. Teplice (Sv.). Písek. Květov. Okolí Brna. Na blízku vod na křoví i pod kameny. Čechy, Morava, Halič, již Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Sev. a stř. Italie. Finsko. Sibiř. P. Listeri Sundevall. Poděbrady. Střekov u Ústí nad Labem (Sv.). Chuchle (Ps). Písek. Na vlhčích místech v trávě v lesích. Čechy, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Pobalt. provincie, Finsko a již Rusko. Sev. a stř. Italie. Rumunsko. Palestina. Sibiř. 8. Tetragnatha Latreille. T. extensa Linné. Fr. Lázně. Závisť (Pč.). N. Jáchymov. Ra- kovník. Eisenštein (600 m.). Střelice. Bučovice. Šakvice. Na křoví a bažinných rostlinách na březích rybníků, potoků a řek. Cechy, Morava, Halič (až do pásma kosodřeviny), Tyroly, Uhry, Sedmi- hrady, Přímoří. Německo. Holland. Belgie. Norsko po 709. Anglie. Svýcary. Francie. Finsko a pobaltické provincie? Italie. Záp. Sibiř. Labrador. T. Solandrů Scopoli. Závist. Chuchle. Radotín. Peruc. Koko- vice. Lovosice. Písek. Okolí Brna. Šakvice. Na podobných místech jako předešlá a jí velmi podobná. | Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady (var. deserticola Lendl), Chorvátsko-Slavonsko. Bavory, Slezsko a Porýnsko. Holland. Švédsko. Lapponsko. Norsko. Francie. Švýcary. Již. Rusko. Záp. Sibiř. 10 III. Antonínu Nosek T. mariča Lendl. Závist. Ostrov Benátky u Prahy i IV. Křivo- klát. Na vlhčích místech. Čechy, sev. a stř. Uhry, Sedmihrady a Halič. T. pimcola L. Koch. Stromovka (Ps) i? Čechy, Halič (—900 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko s Přímořím. Bavory a Slezsko. Norsko. Již. Italie. T. punetipes Westring. Hlubočepské údolí i? Čechy, Švédsko. Bavory. T. obtusa Ú. L. Koch. Fr. Lázně. Křivoklát. Ve sbírce Dr. No- vého. Na sušších místech, zvláště v jehličnatých lesích. Bílovice. Čechy, Morava, Halič (—900 m.), Tyroly, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Pří- mořím. Německo. Holland. Švédsko. Norsko. Francie. Švýcary. Již. Rusko. Kor- sika. Záp. Sibiř. Gronsko. 9. Eugnatha Audouin. E. stviata L. Koch. Fr. Lázně. Cechy, Halič, sev. Uhry. Bavory. Holland. Francie. III. čeleď: Uloboroidae Thorell. 10. Hyptiotes Walckenačr. H. paradozus C. L. Koch. Fr. Lázně. V Krkonoších. Dle Dr. Fickerta na smrcích. Cechy, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko Slavonsko s Přímořím. Prusko. Slezsko a Porýnsko. Belgie. Svédsko. Anglie. Francie (£ VIT). Svýcary. Sev. Italie. Korsika. IV. čeleď: Theridioidae Thorell. 11. Ero C. L. Koch. E. aphana Walckenačěr. Hodkovičky (Ný). Závist. Obřanské le- síky. Kokon na vláknu zavěšený, hruškovitě protáhlý, na povrchu vlnitý, barvy hnědé. V mechu i na křoví. Cechy, Morava, Halič. Sev., stř. a vých. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Pří- mořím. Německo. Holland. Francie. Korsika. Sev. Italie. Spaněly. E. furcata Villers. Fr. Lázně. Šárecké údolí. N. Svět (600 m.). Pod listím a kameny, též na křoví. Kokon na povrchu hladký a lesklý. Cechy, Halič (—1200 m.), Tyroly, sev. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Pří- mořím. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švédsko. Sev. Italie. Anglie. Spojené státy americké. N. Anglie. E. tuberculata De Geer. Fr. Lázně. Písarecké údolí (Budík). Na křoví i na budovách zahradních. Kokon jest podobného tvaru jako u E. aphana. Seznam českých a moravských pavouků. jl Čechy, Morava, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Korsika. Svýcary (—700 m.). Sev. a stř. Italie. Sardinie. Již, Rusko. Portugalsko. Palestina. 12. Episinus Latreille. E. lugubris E. Simon. Fr. Lázně? Obřany. N. Svět i (600 m.)? Při zemi v mechu a na borůvkách; tkaje nepatrnou síť. Druh tento namnoze pomíšen byl s E. truncatus Latreille, který se zdá obývati jen jižnější krajiny. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Porýnsko. Holland. Francie. Svédsko ? 13. Nesticus Thorell. N. cellulanus Clerck. Dle prof. Barty v Čechách. Bílovice. Stře- lice. Oslavany. Ve staveních na tmavých místech ku př. sklepích. Též v jeskyních. Čechy, Morava, Halič, Uhry. Německo. Beleie. Holland, Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Sev. Italie. Pobalt. provincie. 14. Theridium Walckenaér. Th. bimaculatum Limné. Fr. Lázně. Hlubočepské údolí. Štěcho- vice. Čelakovice. Křivoklát. Tannwald (13/VIII © s kokony ve výši as 100 m.). Na vlhkých místech na pokraji potoků a rybníků, na vlhkých lesních lukách. Okolí Brna. Střelice. Šakvice. Čechy, Morava, Halič (—990 m.), již Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Přímoří. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Korsika (na místech málo vlhkých !). Švýcary (—600 m.). Sev. Italie. Pobalt. provincie. TA. lineatum Clerck. Jeden z nejobyčejnějších pavouků. Var. ovata a redimita poněkud řidší. Sítě splétá na křoví a na plotech. Celá Evropa. Vých. Sibiř. Sp. Státy. N. Anglie. V Haliči dostupuje výše až 1000 m., ve Švýcarsku až 1600 m. Th. mygrovariegatum E. Simon. Vrch „Ládví“ u Prahy (356 m.) Od a ©. Závist (Pč.). Na křoví. í i Cechy, Uhry, Sedmihrady a Přímoří. Porýnsko. Francie. Španěly. Syrie. Th. varians Hahn. Všude na křoví hojná. Mláďata v listí v zimě (XID. © 18/VIII. Kokon řídký, smetím obalený. Celá Evropa. Sibiř. Alžír. Syrie. V haličských Karpatech dostupuje pásma kosodřevin. Th. tinetum Walckenaěr. Čechy dle C. L. Kocha (Th. trroratum). Fr. Lázně. N. Huť (Š.) Chuchle. Závisť. Nýrsko. Obřany. Bílovice. Čechy, Morava, Halič (—600 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- 12 III. Antonín Nosek Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary (—280 m.). Rusko. Sev. a stř. Italie. Japan. TA. denticulatum Walckenaěr. Fr. Lázně. N. Jáchymov (pod kameny). Voškobrd u Poděbrad (v listí spadlém). Rakovník i. Nýrsko i. Řidčeji na křoví, obyčejně v listí a pod kameny, často více kusů po- hromadě. Bílovice. Adamov. Střelice. Cechy, Morava, Halič (v rovinách řidší, 400—850 m.), Tyroly (v alpinském pásmu), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (v štěrbinách stromů). Anglie. Francie. Korsika. Svýcary (—1163 m.). Sev. a stř. Italie. Španěly. Krim. Rumunsko. Alžír. Marokko. Syrie. TA. pictum Walckenaěr. Fr. Lázně. Údolí hlubočepské. Na křoví. Kokon kulovatý, špinavě žlutý. Čechy, Halič (—850 m.), sev. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Lapponsko. Anglie. Francie. Italie. Finsko. Th. pinastrě L. Koch. Závist. „Voškobrd“ u Poděbrad. Na křoví, hlavně jehličnatém. Cechy, Halič (—860 m.), již. Tyroly, Uhry (vyjma roviny), Sedmihrady, Pří- moří, Bavorsko, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Svýcary. Francie. Krim. Th. riparium Blackwall. Fr. Lázně. Šárecké údoli. Nýrsko. Staví zvláštní příbytek uprostřed sítě, plné mrtvých mravenců a jiného hmyzu. Okolí Brna. Údolí Punkvy (S © 6/VID. Čechy, Morava, Halič (—1000 m.), Tyroly (—1000 m. » Uhry. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (600 m.). Sev. Italie. Španěly. Švédsko (S44 VD. Anglie. Rumunsko. Th. formosum Clerck. Fr. Lázně. Štěchovice. Stromovka. Roztoky. Kokovice. Peruc. N. Huť (Š.). N. Jáchymov. Čelakovice (S © 6/VD. Květov. Písek. Plzeň. Nýrsko. Kokony hnědé a hladké. Na Moravě hojné. ; Celá Evropa. Vých. Sibiř. Čína. Kanada. Th. formosum var. stmulans Thorell. Stromovka, v štěrbině kůry akátu. Lužice. Th. tepidariorum C. L. Koch. Fr. Lázně. Žije u nás ve sklení- cích i mimo ně. Nade vši pochybnost do našich krajů z krajin tro- pických zavlečena. Celá Evropa. Již. Amerika, Afrika. Madagaskar. Indie. Ceylon. Australie. N. Anglie. Ostrov Sv. Heleny. Th. vittatum C. L. Koch. Fr. Lázně.') Stromovka. Šárka. Něm. Brod (Ska). Čáslav. Obřany. Ve sbírce prof. Jandy. Na listnatém křoví.. Cechy, Morava, Halič, Uhry (vyjímaje roviny), Chorvátsko-Slavonsko. Ně- neon, sy Italie. Francie. Švédsko. Anglie. Korsika. Japonsko. 1, Uvedeno jako Th. pulchellum Walckenaer. Toto jest jižní forma. Seznam českých a moravských pavouků. 18 Th. sisyphtum Clerck. Fr. Lázně. Hlubočepy. Roztoky. N. Já- chymov. Kokovice. Zbirov. Květov. Písek. Vrchol. Jez. Stěny (1343 m.) a Pancíře (1152 m.). Nýrsko. N. Svět. Po celé Evropě. Pod jménem tohoto druhu skrývá se zároveň následující druh, aspoň v mnohých spisech starších. Th. impressum L. Koch. N. Jáchymov. Kokovice. Peruc. Ra- kovník. Stará Boleslav (Ps). Nýrsko. Kužvarta. N. Svět. Tannwald. Okolí Brna G VI. Na jehličí. Na jednom stromku více sítí blízko sebe. Cechy, Morava, Halič, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko s Přímořím. Tyroly. Německo. Kamčatka. Th. simile C. L. Koch. Fr. Lázně. Plzeň (Ps.). Hlavně na sosnách. Čechy, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím, Halič. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary. Sev. Italie. Již. Rusko. Alžír. Syrie. 15. Dipoena Thorell. D. melanogaster C. L. Koch. Křivoklát, na smrčku. Bílovice. Střelice. Čechy, Morava, Halič, sev. Tyroly, Dalmacie, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Anglie, Francie. Švýcary (—600 m.). Kor- sika. Sicilie. Palestina. Brasilie? 16. Lasaeola E. Simon. L. tristis Hahn. Fr. Lázně. Křivoklát i. V jehličnatých lesích na mladých stromcích. Cechy, Halič, Tyroly, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Anglie. Svédsko. Pobalt. provincie. 17. Steatoda Sundevall. S7. bipunctata Linné. Hojná v Čechách i na Moravě, zvláště blízko stavení, na stromech a v jich dutinách, na křoví a na plotech, zdích atd. Čechy, Morava, Halič (—1300 m.), Tyroly (2000 m.), Uhry, Chorvátsko- Slavonsko, Sedmihrady, Bukovina. Německo. Belgie. Švédsko (Lapponsko) a Norsko. Anglie. Francie. Švýcary (—1200 m.). Sev, a stř. Italie. Pobalt. provincie, Finsko a již. Rusko. Sibiř. Záp. Gronsko. Kanada. Cayenne. 18. Crustulina Menee. Cr. guttata Wider. Fr. Lázně. Lovosice. N. Jáchymov. Maader (980 m.). Ve spadlém listí, pod kameny. Okolí Brna. Adamov (S © 11/V). Střelice (S © 3/V). 14 III. Antonín Nosek Čechy, Morava, Halič, Tyroly (—2330 m.), Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Pobalt. provincie a Finsko. Sev. a stř. Italie. Sev. Amerika. N. Anglie. 19. Teutana E. Simon. T. grossa C. L. Koch. V příbytcích lidských, v opuštěných koutech (v komorách, na půdách) G' i © po celý rok. Bílá kresba někdy úplně zatlačena a břicho je pak jednobarevně hnědé. Kokony s vajíčky i v XII. (v teplých místech). i Cechy, Morava, Halič, Uhry, Přímoří. Slezsko a Prusko. Svédsko. Anglie. Švýcary (—600 m.). Francie. Korsika. Italie. Řecko. Španěly. Finsko. Palestina. Egypt. Tunis. Alžír. Kanárské a Azorské ostrovy. T. castanea Člerck. Rozšířená značně blízko příbytků lidských. Dostupuje v Čechách výše až 1000 m. ň Čechy, Morava, Halič, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Svédsko. Pobalt. provincie. Finsko a již. Rusko. 20. Lithyphantes Thorell. L. corollatus Linné. Fr. Lázně. Hořovice. Čáslav. Písek. Tábor. Ve sbírce Drů. Nového a Pavlise. Pod kameny na travnatých místech. Samička hlídá zpravidla 4—5 kokonů. Okolí Brna. Střelice. Řídký. Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Norsko. Francie. Švýcary (—933 m.). Jižní Rusko. Pobaltické provincie a Finsko. Italie. Okolí Cařihradu. Sibiř. Sp. Státy. Colorado. 21. Asagena Sundevall. A. phalerata Panzer. Žije při zemi v trávě, pod okrajem Ka- menů, vždy na vlhčích místech. Kokony v počtu 2—3, běložluté, huňaté. Okolí Brna. Střelice. Šakvice. Bučovice. Čechy, Morava, Halič (—500 m.), Tyroly (—2000 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie (v Alpách až po ledovce). Korsika. Švýcary (—1600 m.). Italie. Finsko. Krim. 22. Enoplognatha Pavesi. E thoracica Hahn. Hodkovičky. Hlubočepy. Stromovka. Stráně nad Roztoky. Adamov. Pod kameny záhy z jara. Dva kokony bělo- žluté. Čechy, Morava, Halič, sev. Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Anglie. Pobaltické provincie. Francie. Seznam českých a moravských pavouků. 15 23. Pedanostethus E. Simon. P. Glarkii Cambridge. Fr. Lázně. V mechu (© z jara i na podzim) a v trávě pod kameny. Řídký. Čechy, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Porýnsko a Bavory. Belgie. Břollanij> Švédsko. Anglie. Francie. Korsika. : P. lividus Blackwall. Fr. Lázně. Čáslav. Čelakovice. Labská louka (1280 m.). N. Svět (—600 m.) G © 20/VIII. Labský důl (as 1000 m.). Tannwald (as 700 m.). Kraví hora u Brna.V trávě, v mechu, pod kůrou pařezů a pod kameny na úpatí stromů. Čechy, Morava, Halič (—600 m.), Tyroly (v alpinském pásmu), Uhry, Sedmi- hrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím (1000—1500 m.). Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie (—3000 m.). Finsko a již. Rusko. Rumunsko. Sev. Sibiř. Turkestan. 24. Tapinopa Westring. T. longidens Wider. Hlubočepské údolí. Štěchovice. Stráně Fall- baumu. Nýrsko. Lužna. N. Jáchymov. Křivoklát. Peruc. N. Huť (Š.). V lesích v trávě a pod kameny, jmenovitě na lesních lukách. Síť ne- patrná a v ní 2—3 kokony. V okolí Brna velmi řídká. ; Cechy, Morava, Halič, sz. Uhry, již. Tyroly. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Pobalt. provincie a Finsko. Francie. Korsika. Stř. Italie. 25. Stemonyphantes Menge. St. buceulentus Clerck. Fr. Lázně. V okolí Prahy (© v náplavu IL). N. Jáchymov. Kokovice. Peruc. Lovosice. Poděbrady. Okolí Brna. Střelice. Ojediněle nejvíce při zemi v křoví a v trávě. Čechy, Morava, Halič, Tyroly (—1660 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Švýcary Francie. Korsika. Finsko a již. Rusko. Rumunsko. Sev. a stř. Italie. Sev. Afrika. Sibiř. Spojené státy. N. Anglie. 26. Floronia E. Simon. Fl. frenata Wider. Křivoklát. V trávě pod smrčkem; též na křoví. Čechy, Halič, sev. Uhry a Sedmihrady. Německo. Holland. Švédsko. Anglie- Francie. Svýcary (—1500 m.). 27. Bolyphantes C. L. Koch. B, alticeps Sundevall. Fr. Lázně. N. Svět (—1000 m.). Tann- wald. V trávé na lesním palouku. 16 III. Antonín Nosek Čechy, Halič (—1500 m.), Tyroly (v pásmu alpinském), sev. Uhry, Sedmi- hrady. Prusko, Slezsko a Porýnsko. Švédsko. Norsko. Anglie. Francouzské Alpy a Pyreneje. Svýcary (—1800 m.). Stř. Italie. Finsko. Sibiř. B. luteolus Blackwall. Fr. Lázně. Křivoklát (200—300 m.). Vrchol. Jez. Stěny (1545 m.). Pod kameny. ň Čechy, Halič (1400—1800 m.), sev. Uhry a Sedmihrady. Prusko. Holland. Svédsko (v trávě). Anglie. Francie. Korsika. Finsko. 28. Drapetisca Mence. Dr. socialis Sundevall. Fr. Lázně. N. Svět (as 600 m.). Tann- wald. Hořovice (S VIII). N. Jáchymov (v zahradě s lesem sousedící). Řevnice. Květov. St. Boleslav (31/VII G © Ps.). Pobíhá po kmenech jehličnatých stromů a též na plotech a hranicích dříví. Okolí Brna. Střelice. Čechy, Morava, Halič (—1800 m.), sev. Tyroly, sz. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Švýcary (—2174 m.) Francie. Pobalt. provincie. Finsko. Sp. Státy. N. Anolie. 29. Linyphia Latreille. L. mstgms Blackwall. Fr. Lázně. Na rostlinách jako větší část následujících druhů. í Čechy, Halič. Sev. Uhry. Prusko, Slezsko a Porýnsko. Svédsko a Lapponsko. Anglie. Francie. Finsko. Sibiř. Spojené státy. N. Anglie. L. phrygiana C. L. Koch. Fr. Lázně. Eisenštein. Kužvarta. N. Svět. Labský důl (S i VIII). Tannwald. Na smrěcích. Okolí Brna. ň Čechy, Morava, Halič (—1300 m.), Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Německo Svédsko a Lapponsko. Finsko. Hornatější krajiny francouzské. Svýcary (—1855 m.). Stř. Italie. Rumunsko. Spojené Státy. N. Anglie. L. montana Clerck. Fr. Lázně. N. Jáchymov (na hromadě dříví ve dvoře). N. Huť (Š.). Kokovice. Květov. Tábor. Písek. Střekov u Ústí (Sv.). Tannwald. Okolí'Brna. Bučovice. Dosti hojná na křoví, mezi latěmi plotů, na zdích i oknech venkovských příbytků. Čechy, Morava, Halič (—850 m.), Tyroly (—1330 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Svédsko a Lapponsko. Finsko. Pobaltické provincie. Již. Rusko. Anglie. Francie. Švýcary (—109 m.). Sev. Italie. Sibiř. L. triangularis Člerck. Všude obecná. ©* koncem srpna. Var. macrognatha (G' i ©) dosti řídká. Sítě mnoha kusů na jedné rostlině. Společenská. Celá Evropa. Ve Švýcarsku až do výše 2174 m., v Haliči až do výše 1000 m. Sibiř, Seznam českých a moravských pavouků. 17 L. marginata C. L. Koch. Čelakovice. N. Jáchymov. Eisenštein. Na křoví lesním. Čechy, Halič (—650 m.), Tyroly (až do pásma lesů), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavorsko, Slezsko a Porýnsko. Belgie. Švédsko. Anglie. Švýcary (—1300 m.). Pobaltické provincie. Finsko. Sev. a stř. Italie. Francie. Spo- jené Státy. N. Anglie. L. peltata Wider. Nýrsko. Setřesena se smrčí. Čechy, Halič (—1200 m.), Tyroly (do pásma kosodřevin), sev. Uhry, Sedmi- hrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavorsko, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Švédsko. Anglie. Francie. Pobalt. provincie. Rumunsko. j L. clathrata Sundevall. Fr. Lázně. Hlubočepské údolí. Celako- vice. Na křoví, na vlhčích, stinných místech n. př. ve vrbinách a olši- nách. Šakvice G © V. Adamov. Pisárky. Celá Evropa. Sibiř. Spojené Státy. N. Anglie. L. pusilla Sundevall. Fr. Lázně. Závist. Hořovice. N. Jáchymov. Rakovník. Špičák (1199 m.). N. Svět. Labský důl (as 1000 m.). Labská louka (1300 m.). Na nižších rostlinách, v trávě a v mechu. Čechy, Halič (—1000 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—1800 m.). Sev. a stř. Italie. Korsika. Španěly. Pobaltické provincie. Finsko. Již. Rusko. Sibiř. L. hortensis Sundevall. Fr. Lázně. Květov. Křivoklát. N. Jáchymov. Bílovice. Bučovice. Na křoví. Čechy, Morava, již. Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Ně- mecko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Švýcary (—1300 m.). Sev. a stř. Italie. Francie. Krim. 30. Labulla E. Simon. L. thoracica Wider. Tannwald (© G 6/VIII) v sítích pospolu na březích lesních příkopů mezi kořeny stromů. N. Svět. Sítě při - zemi v dutinách pařezů a při spodině kamenů. V hornatých krajinách dosti hojná (as ve výši 600 m. i výše). Cechy, Halič (—1200 m.), Tyroly, sev. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Pří- mořím. Bavorsko. Porýnsko a Slezsko. Belgie. Dánsko. Švédsko. Anglie. Francie. Svýcary (—1000 m.). Italie. Baltické provincie. Finsko. 31. Lephthyphantes Mence. L. mmuťtus Blackwall. Fr. Lázně. Závist. N. Jáchymov. Hořo- vice. Obřany. V lesích a zahradách pod kameny a v trávě. Též ve sklepích a v mraveništi mravence Lasius fulieinosus (dle Dr. Chyzera). Čechy, Morava, Halič, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Belgie. Holland. Švédsko (v domech). Anglie. Francie, Švýcary (—1000 m.). Sev. a stř. Italie. Krim. Nová Anglie. nN Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 18 III. Antonín Nosek L. erucifer Menge. Fr. Lázně. V sušších lesích na patě stromů v kořání. Bílovice ©. Čechy, Morava, Halič (—500 m.), již. Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko. Bavorsko, Slezsko a Prusko. Anglie. Francie. L. nebulosus Sundevall. Fr. Lázně. Stromovka. Hlubočepské údolí. Písek. Okolí Brna: Rajhrad (5 16/VII), Maloměřice, Husovice, Hadí kopce (© © 21/VI. V městě Brně. Bučovice. Hojný na křoví na plotech a zákoutích; též v domech. Čechy, Morava, Halič (—360 m.), sev. Tyroly, Uhry (sev. a stř.). Sedmi- hrady. Německo. Pobaltické provincie. Finsko. Švédsko. Anglie. Francie. Krim. Sibiř. Turkestan. Sp. Státy. N. Anglie. L. collimus L. Koch. Karlův Týn i ©. Pod kamenem při lesní cestě. Řídký. ý Cechy, Tyroly, sev. Uhry. Bavorsko. Porýnsko. Švýcary (—1087 m.). Francie L. alacris Blackwall. Fr. Lázně. Eisenštein. N. Svět. Tannwald. Labský důl (—1000 m. © © v VIII). V mechu v trávě a na nízkých keřích. Obřany a Adamov u Brna G © (V). Údolí Punkvy. Čechy, Morava, Halič (—2000 m.), Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko (—1400—1500 m.). Německo. Finsko. Svédsko. Anglie. Svýcary. L. leprosus Ohlert. Karlův Týn. N. Jáchymov. Křivoklát. Hořo- vice (6 koncem VIII). Peruc (© VII). Květov. Nýrsko. Lovosice. Údolí Punkvy S 6/VIL. Střelice (Bartošek). Oslavany. Čechy, Morava, Halič (—930 m.), Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s přímořím. Porýnsko, Slezsko a Prusko. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Svýcary (—280 m.). Francie. Italie. Finsko. Již. Rusko. Palestina. Syrie. Ostrov sv. Helleny. L. mugh Fickert. Tannwald (—900 m.). N. Svět (600—1000 m.). Labský důl (© © koncem srpna). V trávě a na mladém jehličí. Horský druh. L. angulipalpis Westring. Fr. Lázně. Řídká v lesích pod kameny. Čechy, Halič, sev. Tyroly, sev. Uhry. Německo. Švédsko. Anglie. Francie. L. obscurus Blackwall. Fr. Lázně. Na spodu přízemních větví mladých smrčků. Čechy, Halič (930—1300 m.), Tyroly, sev. Uhry. Bavorsko, Slezsko a Po- rýnsko. Belgie. Holland. Anglie. Francie. Korsika. L. tenebricola Wider.") Fr. Lázně? Tannwald. N. Svět S. Labský důl. Labská louka ($ © VII 1300 m.). Křivoklát. V mechu a v trávě pod kameny na vlhčích místech. V hornatějších končinách. 1) Dle prof. KuLczxáskémno exempláře SimovEw a CampningEwM pod tímto jmé- nem popsané náleží k druhu L. tenuis Blackwall. Seznam českých a moravských pavouků. 19 Čechy, Halič (—2200 m.), Tyroly, sev. a již. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko (1400—1500 m.). Německo. Svédsko.“) L. Mengei Kulczyúski. N. Jáchymov. V zahradě pod kamenem © VII. Cechy, Halič, sev. a již. Uhry. Sedmihrady. L. arciger Kulczyúski. U N. Světa v trávě (—600 m.). Cechy, Halič (900—1500 m.), sev. Uhry. L. decolor Westring. Fr.-Lázně. V lesích pod kameny a v mechu. Svédsko. Bavorsko. ; L. Keyserlimgu Ausserer. N. Jáchymov. Křivoklát. Hlubočepy. Běchovice. Klecany (G © v IV). Na vlhčích místech v lesích a v za- hradách v listí a pod kameny. Cechy, Halič, sev. Tyroly, Uhry a Přímoří. Bavory, Slezsko, Nassavsko a Porýnsko. Francie. Stř. Italie. 92. Poeciloneta Kulczyúski. P. variegata Blackwall. Křivoklát. Tannwald. Čelakovice. Při zemi pod kameny i na nižším křoví. Čechy, Halič (900—2170 m.), Tyroly, sev. Uhry. Porýnsko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. 33. Bathyphantes Menge. B. concolor Wider. Fr. Lázně. Nesuchyně (Sv.). Keje u Prahy. Udolí hlubočepské. Nýrsko. Brněnská „Lužánka“. Adamov. Střelice G © (V). Šakvice S i ©. Při zemi na vlhčích místech jako násle- dující druhy. Čechy, Morava, Halič, Tyroly (v pásmu alpinském), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Finsko. Pobaltické provincie. Krim. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary (—280 m.). Sev. a stř. Italie. Sp. Státy. N. Anglie. B. mgrinus Westrine. Fr. Lázně. Na místech velmi vlhkých, na okraji rybníků, lučních příkopů a j. Čechy, Halič, Tyroly, sev. a již. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Svýcary (—500 m.). Finsko. Francie. Sp. Státy. N. Anglie. B. dorsalis Wider. Fr. Lázně. Čelakovice. Peruc. Kužvarta. N. Huť (Š.). Písek. Střelice S V, Obřany G 18,VI. Lužanka u Brna G 21/IV. Při zemi a na křoví při vodách. Čechy, Morava, Halič (—950 m.), sev. Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Německo. 1) Uvádím jen zcela jisté locality tohoto druhu; zdá se, že namnoze pod tímto jménem skrývají se vlastně 3 species: L. tenebricola Wider, L. Henricae Six a L. Mengei Kulczyňski. bÝ 20 FIL. Antonín Nosek Belgie. Holland. Francie. Švédsko (na spodiné listů lísky). Anglie. Pobalt. prov. Finsko. 34. Porrhoma E. Simon. P. errans Blackwall. N. Svět (G © koncem VIII. Peruc (Sv.). V trávě, též ve sklepích a jeskyních. i Cechy, Halič, sev. Uhry, Sedmihrady., Belgie. Holland. Anglie. Francie. Svýcary. P. pygmaeum Blackwall. Radotínské údolí. V trávě na břehu potoka. Čechy, Uhry, Chorvátsko-Šlavonsko. Německo. Holland. Belgie. Anglie. Již. Svédsko. Francie. Korsika. P. rasum Cambridge. Duchcov dle E. Simona. Čechy. P. oblongum Cambridse. Šumava i (Dr. Vávra) ? Čechy, Holland. Anglie. Již. Švédsko. Francie. Německo (dle E. Simona). 5. Macrargus Dahl. , M. rufus Wider. Fr. Lázně. Kokovice. Čelakovice. Stráně Fall- baumu (as 1000 m.). Labská louka (1200—1500 m.). N. Svět (© S v VNI v trávě pod kameny). i Čechy, Halič, Tyroly již., sev. Uhry, Sedmihrady. Německo. Belgie. Švédsko. Anglie. Francie. Sev. Italie. Pobalt. provincie. Finsko. Svýcary. 36. Centromerus Dahl. C. avrcanus Čambridge. Labská louka a okolní hřbety (1000 až 1500 m.). S 19 v VIII pod kamením a v mechu. Cechy, sev. Uhry. Francie. Holland. Anglie. C. bicolor Blackwall. Fr. Lázně. Hlubočepské údolí (3 © v V). Labská louka (© VIII). Květov. Na vlhkých místech u studánek, na březích rybníků, řek a potoků. Cechy, Halič (—900 m.), Tyroly, sev. Uhry. Německo. Pobalt. provincie a Finsko. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Korsika. Svýcary (—1200 m.) C. pabulator Cambridge. Nýrsko (as 300 m.). V Krkonoších (600—1500 m. G © v VHI) všude hojný. Čechy, Halič (930—2200 m.), Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady. Slezsko a Po- rýnsko. Belgie. Anglie. Francie. C. svaticus Blackwall. V údolí košířském (na „Cibulce“). Krčský les (Uzel). N. Svět (© © VIIT). Pod kameny v lesích a na lesních lukách, zvláště blízko vod. Adamov. Seznam českých a moravských pavouků. 2 Cechy, Morava, Halič (—2200 m.), Uhry, Sedmihrady, Tyroly (po pásmo alpinské). Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Rumunsko.") 31. Oreoneta Kulczyúski. O. mger F. O. P. Cambridge. V Krkonoších (© ve výši 1300 až 1400 m.). Anglie. Sev. Uhry. Čechy. 38. Micryphantes C. L. Koch. M. vurestris Ú. L. Koch. Hrdlořezy (v náplavu potoka). Karlův Týn. Písek. Labská louka a okolní břehy (1200—1400 m. $© VID. Pod kameny, v trávě a v mechu. Lužanka u Brna (G' © IV). Čechy, Morava, Halič (—2400 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko Přímořím, Tyroly (p. alpinské). Bavorsko, Prusko. Slezsko? Porýnsko? Belgie ? Holland? Švédsko. Anglie? Švýcary? Francie. Již. Rusko? Korsika. Sev. Italie ? Alžír. Egypt. Azorské ostrovy. Palestína? Sibíř ?*) 39. Microneta Mence. M. viaria Blackwall. Nýrsko. V trávě pod kamenem. Čechy, Halič, Tyroly (—1330 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Beloie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Jižní Rusko. Turkestan. Sev. Amerika. N. Anglie. 40. Sintula E. Simon. S. aerims Cambridge. Hrdlořezy i? Maader i? (nad 1000 m.). V mechu a v trávě na vlhkých místech. Cechy, sev. a záp. Uhry, Sedmihrady. Anglie. Francie. Belgie. 41. Donacochara E. Simon. D. speciosa Thorell. Duchcov dle Cambridgea. Cechy, Halič, Belgie. Holland. Francie. Anglie. 42. Erigone Audouin et Savigny. E. longipalpis Sundevall. Fr. Lázně. V listí na mokrých místech, Čechy, Tyroly. Slezsko. Prusko. Porýnsko. Švédsko (též na zdích stavení). Lapponsko. Anglie. Francie. Sev. Italie. Spitzberky. Sev. Amerika. N. Anglie. 2) Dr. PALErARDI ve svém seznamu uvádí: Tmeticus brevipalpis Menge (ze Slezska, Pruska, Švédska a Francie) a T. aegualis C. L. Koch (též v Prusku). 2) Dle všeho pomíchána a namnoze jako synonymum M. fuscipalpis Ú. L. Koch, velice ji podobného druhu, uvedena. Dr. PatrLraRDI uvádí M. fuscipalpis z Fr. Lázní. Týž nalezl M. conigera Obr. DÍ DÍ EI. Antonín Nosek E. dentipalpis Wider. Fr. Lázně. Hlubočepy (G IV). Čelakovice. N. Jáchymov. Lužánka (© © IV). Pod kameny, v trávě i na křoví. Cechy, Morava, Halič, Tyroly (—2660 m.), Uhry sev. (—2496 m.). Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Pobalt. provincie. Lapponsko. Krim. Anglie. Francie. Korsika. Sev. Italie. Sev. Afrika. Azorské ostrovy. Palestina. Sibiř. E. atra Blackwall. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Lovosice (S VID. Labská louka. Lužanka (© © IV). V zahradách a v lesích při zemi. Čechy, Morava, Halič (—900 m.), Tyroly (—2660 m.). Německo. Dánsko Svédsko. Anglie. Francie. Již. Rusko. Sibiř. 43. Gongylidium Mence. G. apicatum Blackwall. Fr. Lázně. Hořovice (© £ VII). Pod kameny v lese. Čechy, Halič, Tyroly, Uhry. Porýnsko. Bavorsko (na okraji vod). Prusko. Hollandsko. Švédsko (Z © V ma břehu mořském i říčním). Anglie. Francie, Dánsko. Pobalt. provincie. Rumunsko. G. gramimecola Sundevall. Fr. Lázně. Nýrsko. Hlubočepy. Stro- movka u Prahy (5 v IV). Krkonoše (< VIII). V trávě a mechu. Čechy, Halič, sev. Tyroly. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Švýcary. Francie. Sev. Italie. Již. Rusko. Dánsko. Sibiř. G. rufipes Sundevall. Fr. Lázně. Čelakovice. Na křoví, na okraji tůní. Čechy, Halič, Uhry, Německo. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Finsko. Již. Rusko. Francie. Sev. Italie. G. fuscum Blackwall. Okoř ©. Radotínské údolí ©. Květov ©. Pod kameny v trávě na březích potoka. Čechy, Halič. Prusko. Bavorsko. Holland. Švédsko. Anglie. Stř. Italie. Švý- cary. Belgie. G. agreste Blackwall. Květov ©. Čechy, Halič. Holland. Beleie. Francie. Italie. Anolie. G. gibbiferum Kulezyúski. 3 ©. Písek?! V Haliči na vysokých Tatrách. 44. Moebelia Dahl. M. pemcillata Westring. Fr. Lázně. V lesích mezi. lyšejníky, v létě v hromadách polen. Čechy, Halič, sev. a záp. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Ně- mecko. Svédsko. Anglie. Francie. 45. Gonatium Menee. G, rubens Blackwall. Fr. Lázně. Pod spadlým listím, zvláště na podzim. DÝ Seznam českých a moravských pavouků. 3 i Čechy, Tyroly (v alp. pásmu), Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švýcary. Svédsko. Anglie. Francie. Rumunsko. Spojené Státy. N. Anglie. G. cornučum Blackwall. Fr. Lázně. Čelakovice. © Na křoví. Cechy, Halic, sev. Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Anglie. Svý- cary. Svédsko. Dánsko. G. osabellimum C. L. Koch. Fr. Lázně. N. Svět G. Labský důl. Ve výši 600—1000 m. Na zemi pod kameny. — Též rádo vystupuje na nižší rostliny, zvláště spodní větve mladých smrků. Cechy, Halič (—1300—1500? m.), Tyroly, Uhry. Německo. Dánsko. Pobalt. provincie. Svédsko. Anglie. Francie. Belgie. Holland. Italie. Svýcary. 46. Dismodicus E. Simon. D. elevatus C. L. Koch. Řevnice ©. Na křoví i při zemi. Čechy, Halič. sev. Tyroly (do pásma alp.). Německo. Belgie. Švédsko. Francie. Sev. Italie. 47. Dicymbium Menge. D. čibiale Blackwall. Stráně nad N. Světem ©. V trávě. Čechy, Halič. Bavorsko. Prusko. Anglie. Francie. D. mgrum Blackwall. Fr. Lázně. Písek ©. Na vlhkých místech po celý rok. Čechy, Halič (— 900 m.), Tyroly (— 2000 m.). Německo. Belgie. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (— 500 m.). Sev. Italie. 48. Diplocephalus Bertkau. D. cristatus Blackwall. Fr. Lázně. Stráně nad N. Světem (5 © VII. ve výši as 1000 m.). Křivoklát. Davle. V mechu i na křoví. Čechy, Halič (v rovinách i v horách do výše 2200 m.), Tyroly (— 2200 m.), Uhry, Sedmihrady. Německo. Finsko. Svédsko. Anglie. Francie. Holland. Belgie, Švýcary. Sev. Italie. Sev. Afrika. Spojené Státy. N. Zéland. N. Anglie. D. frontatus Blackwall. Fr. Lázně. Čechy. Holland. Švédsko. Pobalt. provincie. Prusko. Anglie. D. crassiceps Westring. Fr. Lázně. V mechu a v trávě. Čechy. Bavorsko. Švédsko. Anglie. D. Helleri L. Koch. Labská louka, (1500 m.). V mechu. Druh horský. Čechy, Halič, sev. Tyroly. Francouzské Alpy. Uhry. D. latifrons Cambridge. Fr. Lázně. N. Svět. Z jara a na podzim v mechu a trávě na vlhkých místech. Čechy, Halič (— 2000 m.), sev. Tyroly (v pásmu alp.), sev. Uhry, Sedmi- hrady. Bavorsko, Slezsko a Prusko. Belgie. Holland. Dánsko. Anglie. D. biscissa Cambridge. Fr. Lázně. Cechy. Bavorsko. Porýnsko a Slezsko. Dánsko. Francie. Anglie. 24 III. Antonín Nosek 49. Entelecara E. Simon. E. acuminata Wider. Fr. Lázně. Čelakovice (S V.). Na křoví. Bílovice (© 15/VI.). V trávě na břehu potoka. Čechy, Morava, Halič, sev. Tyroly. Uhry. Německo. Beleie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Sev. Italie. E. erytlwopus Westring. Fr. Lázně. N. Jáchymov ©. Eisenštein © (v příkopu silničním). V trávě i na rostlinách. Čechy, Halič, (— 1000 m.), sev. Uhry, Sedmihrady. Holland. Svédsko. Německo (dle E. Simona). Anglie. Dánsko. Francie. 50. Minyoriolus E. Simon. M. pusillus Wider. Fr. Lázně. V mechu a na nižších rostlinách, zvláště z jara a na podzim. Čechy, Halič, sev. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Pobalt. provincie. Stř. Italie. Francie. Korsika. 51. Brachycentrum Dahl. Br. thoracatum Cambridge. V mechu na zalesněných stráních nad N. Světem (© 1000 m.). Cecny, již. Uhry. Bavorsko. Porýnsko. Slezsko. Francie. Anglie. Br. Reuss Thorell. Fr. Lázně. Pod mechem. Čechy. Slezsko. Švédsko. 52. Nematogmus E. Simon. N. sanguimolentus Walckenaer. Hlubočepy (Pč.). Chuchle. N. Já- chymov. Nýrsko (© VIII.). Na křoví. Čechy, již. Tyroly, stř. a již. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s přímořím. Německo. Belgie. Holland. Sev. a stř. Italie. Francie. Španěly. Alžír. N. obscurus Blackwall. Fr. Lázně. Velmi rád žije na okraji vod. Čechy, Halič. Bavorsko. Porýnsko a Slezsko. Beloie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. V = S . 53. Troxochrus E. Simon. Tr. Inemahs Blackwall. V trávě a v mechu u vod. Fr. Lázně. Čechy. Halič, sev. Tyroly. Německo. Holland. Švédsko. Anglie. Sev. Italie. Francie. Ty. ignobilis Cambridge. Fr. Lázně. V lesním humusu, v trávě, v listí, pod mechem na vlhkých místech. Cechy, Halič. Bavory. Anglie. Francie. Tr. scabriculus Westring. Fr. Lázně. V zahradách na zemi při zdích, v lesích. Seznam českých a moravských pavouků. 25 Čechy, Halič, sev. a stř. Uhry. Sedmihrady. Bavorsko. Porýnsko. Prusko. Dánsko. Rusko. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Rumunsko. 54. Lophomma Menge. L. herbigrada Blackwall. Stráně nad N. Světem (© as 1000 m.). Labská louka (© © VIII. 1300 m.). V mechu. Čechy, Halič (— 1800 m.), sev. Tyroly. Porýnsko. Bavorsko. Slezsko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Italie. 55. Tapinocyba E. Simon. T. pallens Cambridge. Fr. Lázně. V mechu, zvláště v jehlič- natých lesích. Cechy, Chorvátsko-Slavonsko. Bavorsko. Slezsko. Švýcary (— 500 m.). Francie. Anglie. 56. Tiso E. Simon. T. vagans Blackwall. Fr. Lázně. Na vlhkých místech. Čechy by, úalič, Tyroly. Bavorsko. Porýnsko a Prusko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Dánsko. Francie. Korsika. Švýcary. 57. Panamomops E. Simon. P, bicuspis Cambridge. Fr. Lázně. Řídký v mechu. Čechy. Bavorsko. Anglie. Belgie. Francie. 58. Ceratinella Emerton. C. brevis Wider. Fr. Lázně. Čechy, Halič (— 1000 m.), sev. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko, Tyroly (v p. alpínském). Německo. Dánsko. Svédsko. Anglie. Francie. Korsika. Holland. Belgie. Sev. Italie. Španěly. 59, Maso E. Simon. M. Sundevallii Westring. Fr. Lázně. i Cechy, Halič (— 1000 m.), sev. a již. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Dánsko. Francie. Korsika.' Švýcary. 60.. Walckenaera Blackwall. W. antica Wider. Fr. Lázně. Stráně nad N. Světem. Pod klečí v mechu (© nad 1000 m.). Čechy, Halič, Tyroly (v pásmu alpinském), sev. Uhry a Sedmihrady. Ně- mecko. Belgie. Holland. Francie. Anglie, Dánsko. Švédsko. 26 III. Antonínu Nosek W. mtrata Menge. Hořovice. Pod kameny na lesním palouku. Čechy, Halič, sev. Uhry. Sedmihrady. Německo. Francie. W. acuminata Blackwall. Fr. Lázně. Čelakovice. Na křoví, též v trávě a v mechu pod kameny. Čechy, Halič, sev. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Švý- cary. Francie. W. capito Westrine. Fr. Lázně. Čechy dle E. Simona. Čechy, Halič, Tyroly, sev. Uhry. Prusko. Nassavsko. Beleie. Holland. Dánsko. Anglie. Švédsko. (£ © IV. ve spadlém listí). Francie. W. cuspidata Blackwall. Fr. Lázně. Pod mechem. Čechy, Halič (— 2000 m.), Tyroly (alp. pásmo), sev. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Anglie. Francie. Dánsko. W. vigilax Blackwall. Ve sbírce Dr. L. KocHa z Čech (dle E. ŠIMONA.) Čechy, Halič, Tyroly (alp. pásmo), sev. Uhry. Porýnsko, Nassavsko a sev. Německo. Holland. Anglie. Francie (v Alpách až nad hranicí sněhu). Spo- jené Státy. Dr. PaLLIARDI v seznamu svém uvádí ještě: Erigone ovata Ú. L. K. a M. acutifroms. V. čeleď. Pholcoidae Thorell. 61. Pholceus Walckenaer. Ph. opilionides Schrank. Všude více méně hojný. Dostupuje výše as 600 m. V okolí Tannwaldu G i © 13/VIII. Samička nosí v kusadlech svá velká, dohromady slepená a jen řídce opletená va- jíčka. Zvláště hojný bývá v hromadách kamení na okraji lesů, polí, luk, za staveními a j. Též ve venkovských staveních. Na Moravě hojný (G 16/VII. u Rajhradu). Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry a Sedmihrady, Přímoří. Německo. Belgie. Holland. Švýcary — 1800 m. Francie, Korsika. Sev. Italie. Již Rusko. Čína. VL čeleď Eresoidae Thorell. 62. Eresus Walckenaer. E. mger Petagna"). N. Huť (Š.). Ve sbírce p. Dr. Nového. Po- lavské kopce u Mikulova na jihu Moravy (400 m.). Rád obývá vý- slunné, kamením hojně poseté stráně. Čechy, Morava, Halič, D. Rakousy, již. Tyroly, Uhry. Porýnsko. Holland. Anglie. Francie. Švýcary. Italie. Severní Afrika. 1) Dle laskavého upozornění p. prof. Kulezyúského. Béznam českých a moravských pavouků. 20 VII. čeleď. Dictynoidae. 63. Dictyna Sundevall. D. viridisstma Walckenaer. Závist. Hlubočepy. Na podzim při žižkovské silnici na stromech i na vláknech ve vzduchu plující. V praž- ských zahradách tkají sítě pod lupeny. G' © VIII., IX. Okolí Brna. Čechy, Morava, sev. Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s pří- mořím. Porýnsko. Holland. Belgie. Francie. Anglie. Švýcary (—500 m.). Italie. Sicilie. Již. Rusko. D. flavescens Walckenaer. Fr. Lázně. Všenory. Chuchle. Závisť. Hlubočepy. Peruc. Čáslav. Na vyšších rostlinách a na křoví. Čechy, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihradsko, Chorvátsko-Slavonsko s pří- mořím. Německo. Belgie. Holland. Francie. (S IV. V.). Švýcary. Sev. a stř. Italie. Anglie. Portugalsko. Palestina. D. pusilla Thorell. Fr. Lázně. Hlubočepy. Obývá ráda jehlič- naté lesy. Čechy, Halič (—1200 m.), sev. Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Slezsko. Porýnsko. Švédsko. Anglie. Sev. Italie. D. uncinata Thorell. Na křoví všude hojná (© V.). Samička hotoví 2—3 vaječné kokony. Čechy, Morava, Halič (—1000 m.). Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Německo. Holland. Beleie. Švédsko. Anglie. Francie. Finsko, již. Rusko. Sev. a stř. Italie. Sibiř. D. arundinacea Linné. Fr, Lázně. Květov. Rakovník. Střelice (G © 3/V). Na křoví. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Švédsko“ a Lapponsko. Anglie. Belgie. Holland. Finsko. Francie. Svý- cary (—1855 m.). Italie. Sicilie. Již. Rusko. Rumunsko. Palestina. Záp. Sibiř. D. latens Fabricius. Fr. Lázně. Na suchých místech. Často žije v kořání stromů. Hotoví jako předešlé více kokonů šedozelených s 10—60 vajíčky“). Čechy, Halič, Tyroly ? Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Švédsko. Anglie. Belgie. Holland. Francie. Švýcary. Sev. a stř. Italie. Jižní Rusko. 64. Titanoeca Thorell. T. guadriguttata Hahn. V Čechách značně rozšířená. Miluje suché, výslunné stráně a meze, kde ve společnosti na spodu kamení se zdr- žuje. Kokony bělostné jsou na spodní ploše kamene upevněny a sa- mičkou věrně hlídány. Též v okolí Brna hojná. 1) WrsrRiNe nalezl samičku hlídající 5 kokonů. Tři z nich byly naplněné vajíčky (10—15 kusů) a 2 plné larev lumčíků. OA 28 : III. Antonín Nosek Čechy, Morava, Halič, (—660 m), již. Tyroly, D. Rakousy, Uhry, Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (—1230 m.?). Italie. T. Se/meri L. Koch. Obřanské a Písárecké stráně. Střelice. Na výslunném lesním okraji blízko rybníka. Morava, D. Rakousy (okolí Vídně), Uhry, Sedmihrady. Francie. 65. Amaurobius C. L. Koch. A. ferox Walekenaer. Dosti rozšířený v Čechách i na Moravě, ale ne hojný. Šíť svou upřádá v lesním mechu i v koutech sklepů. GM ab Čechy, Morava, Halič, Tyroly, již. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—2174 m.). Italie. Sev. Ame- rika. N. Anglie. N. Zeland? A. fenestralis Stroem. Místy hojný. Zdržuje se jako jiné druhy na tmavých a vlhkých místech v lesích. Jednou u Zbirova nalezl jsem síť jeho ve výši as 1:3 m., upevněnou mezi latěmi plotu zá- mecké zahrady. Pavouk pak ukryt byl vedle v trhlině zděného sloupu. V Krkonoších (u N. Světa ve výši as 600 m.). S i © v VIII Čechy, Morava, Halič (—1100 m.): Tyroly (1600 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Pobaltické provincie a Finsko. Svédsko (v štěr- binách domovních zdí). Anglie. Francie. Belgie. Holland. Svýcary (—18000 m.). Italie. Rumunsko. A. sims Blackwall. Oslavany i. Morava, Anglie. Francie. Německo. A. daustrarius Hahn. V Čechách dosti rozšířený. Na Šumavě byl nalezen ve výši as 1000 m. (u Čertova jezera G © VIII.). Okolí Brna. V mechu a pod kamením, též v dutinách pařezů. Okolí Brna (řídký). Čechy, Morava, Halič (—1800 m.), Tyroly (—1660 m.), Uhry, Sedmihrady. Bavorsko. Slezsko a Prusko. Belgie. Holland. Francie. (velmi řídký). Švýcary (—1800 m.). Italie. Sicilie. Již. Rusko. Rumunsko. VIII. čeleď. Agalenoidae Thorell. 66. Hahnia C. L. Koch. H. mava Blackwall. Fr. Lázně. Pod mechem v lesích. Čechy, Halič a Uhry. Slezsko a Porýnsko. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Korsika. H. pratemnsis Ú. L. Koch. N. Svět i (600). V trávě na lesním palouku na břehu říčky Mumlavy. Čechy a Halič. Bavorsko. Francie. Seznam českých a moravských pavouků. 29 67. Cryphoeca Thorell. Cr. stvicola C. L. Koch. Fr. Lázně. Stráně Fallbaumu. Písek. Příbram. Udolí Mumlavy u N. Světa. V lesích, zvláště jehličnatých, ve spadlém listí a v mechu. Bílovice a údolí Punkvy u Brna. Střelice. Čechy, Morava, Halič (— 1500 m.), Tyroly. Německo. Švédsko. Anglie. Francie. Pobaltické provincie. Finsko-Lapponsko. Švýcary (— 1000 m.). Ru- munsko. 68. Coelotes Blackwall. C. atropos Walckenaer. Všude v lesích v mechu a pod kameny. Vysoko v horách (od 600—1400 m.) na Labské louce, na Jezerní Stěně, Pancíři, Fallbaumu a j. V okolí Brna všude. Čechy, Morava, Halič (300—1800 m.), Tyroly (2380 m.), Istrie. Uhry a Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (— 2500 m.). Sev. Italie. Anglie. : C. imermis L. Koch. Hořovice ($ VIID). Křivoklát. Dosti řídký. Obřany u Brna. Čechy, Morava, Halič (— 1200 m.), D. Rakousy, Tyroly, Uhry. Bavory. Slezsko. Porýnsko. Francie. Černá Hora. 69. Cybaeus L. Koch. C. angustiarum L. Koch. Stráně Fallbaumu i. Závist i. Pod kameny na vlhčích místech ? Cechy a Halič (— 1800 m.). Bavorsko a Slezsko. C. tetricus C. L. Koch. N. Svět. Pouze ©. Pod kameny a pod odchlíplou kůrou pařezů na velmi vlhkém místě. Cechy, Tyroly, Korutany, Uhry. Prusko, Bavorské Alpy, Slezsko. Francie (Auvergne, francouzské Alpy). Rumunsko. 10. Argyroneta Latreille. A. aguatica | Olerek. V rybnících v okolí Pražském, v tůních polabských (až ku Kr. Hradci). Okolí Písku a Příbrami (Mrázek). Zdá se přezimovati na suchu. Až do ledna choval jsem jej ve skle- nici za oknem. Fr. Lázně. i Cechy, Halič, Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Svédsko a Lap- ponsko. Pobaltické provincie. Finsko. Anglie. Francie. Švýcary (— 442 m.). Sev. Italie. Již. Rusko. Sibiř. 11. Cicurina Menge. C. cimerea Panzer. Stromovka. Hlubočepské údolí. N. Huť. Lužná. Eisenštein. V trávě, ve spadlém listí na úpatí zdí, stromů, při ka- 30 III. Antonín Nosek menech, kokon s vajíčky na povrchu jest pokryt smetím. Adamov u Brna. Čechy, Morava, Halič (— 1100 m.), Tyroly (2160 m.). Německo. Belgie. Anglie. Francie. Svýcary (— 1681 m.). Rumunsko. C. arietima Thorell. Fr. Lázně. Čechy, Halič. Holland. Švédsko (v poloprázdném mraveništi). 12. Tegenaria Latreille. T. Derhami Scopoli. Všude ve staveních. Blackwall tvrdí, že žije 4 roky. Po celý rok lze ji v domech nalézti, mladé i dospělé kusy, ovšem že jen ve vytápěných místnostech. Celá Europa. Již. Afrika. Ostrov sv. Heleny. Tybet. Ceylon. Sibiř. Japan. Sev. Amerika. Australie. Dle všeho lodmi zavlečena. T. domestica Clerck. Blíže lidských příbytků na půdách, ve sklepích, na plotech, ale též mimo příbytky v houštinách, v lesích a na skalách. Čechy, Morava, Halič (— 1000 m.), Tyroly, D. Rakousy, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Francie. Švýcary (— 1200 m.). Pobaltické provincie. Již. Rusko. Italie. Sicilie. Egypt. Kanárské ostrovy. V Anglii chybí a jest zastou- pena druhem T. Guyonii Guerin. T. silvestris L. Koch. N. Jáchymov. Křivoklát. Pancíř (1152 m). Rudohoří dle Dr. L. Kocha. V lesích řídká. Pod kameny, na keřích i v kořání starých stromů. i Cechy, Halič (— 1100 m.), Tyroly. Bavory. Slezsko. Svýcary (— 1500 m.). Francie. Italie. T. atrica Ú. L. Koch. Fr. Lázně. Na starých zděch, též v domech. Cechy. Bavory, Slezsko a Porýnsko. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Sev. Italie. Korsika. 13. Histopona Thorell. H. torpida C. L. Koch. Údolí hlubočepské. Řevnice. Křivoklát. N. Jáchymov. N. Huť. (Š.). Hořovice (na nízké jedli). Nýrsko. Eisen- štein (5 VINT. Údolí Mumlavy u. N. Světa. Písek. Rád pobíhá na vlhčích, stmných místech v mechu a v trávě. Fr. Lázně. Cechy, Morava, Halič (— 1200 m.), Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Francie. Svýcary (500 m.). Sicilie. 14. Textrix Sundevall. T. denticulata Olivier. Fr. Lázně. Údolí hlubočepské. Kokovice. Písek. Sítě staví nejraději v trhlinách skalních a v kořání starých stromů. Při nejmenším otřesu bleskem zmizí v úkrytu. Proto bývá často přehlédnuta. Adamov (© 11/V). Maloměřice u Brna. Seznam českých a moravských povouků. 31 Čechy, Morava, Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (= 200 m). Švédsko (pod kameny). Anglie. Sev. a stř. Italie. 15. Agalena Walckenaer. A. labyrinthica Clerck. Fr. Lázně. Bohusudov. Peruc. Hořovice. Zbirov. Nýrsko. Pod kameny, na křoví při zemi a ve starých zděch. Dosti řídká. Bílovice u Brna. Čechy, Morava, Halič (— 1300 m.), Tyroly, Uhry, Bukovina, Korutany. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie (— 1800 m.). Švýcary (— 2000 m.). Pobaltické provincie. Finsko. Již. Rusko. Italie. Sicilie. Sardinie. Řecko. Okolí Cařihradu. Rumunsko. A. similhis Keyserling. Fr. Lázně. Hlubočepské údolí. Bohusudov. Ve sbírce Dr. Nového. Písarecké a Obřanské údolí u Brna. Rajhrad (Wš/Vl G i. Čechy, Morava, Halič (—- 400 m.), Tyroly, Uhry, Bukovina. Německo. Hol- land. Francie. Švýcary (— 2000 m.). Italie. Již. Rusko. Rumunsko. IX. čeleď. Drassoidae Thorell. 16. Anyphaena Sundevall. A. accentuata Walckenaer. V Čechách i na Moravě na křoví rozšířená. Dospělé exempláře poměrně řídké. Čechy, Morava, Halič (— 550 m.), Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (— 1900 m.). Pobaltické provincie. Již. Rusko. Sev. a stř. Italie. Rumunsko. Palestina. 11. Chiracanthium C. L. Koch. Ch. erraticum Walckenaer. Bílovice G' 18/VL Na křoví. Morava, Halič, Tyroly?, Uhry, (Rjeka). Německo. Belgie. Holland. Sev. a stř. Francie. Svédsko. Anglie. Italie. Pobaltické provincie. Ch. oncognathum Thorell. Fr. Lázně. Plzeň (Ps. G* VI). N. Já- chymov i. Závist. Běchovice. Ve sbírce prof. Jandy. Samička ukrývá svá vajíčka v mechu ve zvláštním kokonu. É Čechy, Halič, Uhry. Pobalt. provincie? Finsko. Německo. Italie. Již. Rusko. Švýcary (— 1200 m.). Ch. lapidicola E. Simon. Zdá se sídliti jen při zemi na nízkých rostlinách, ve spadlém listí (které stáčí dohromady a zde svůj pří- bytek shotoví), v mechu a pod kameny. Čechy, Morava, Halič. Německo. Anglie. Švédsko. Francie. Belgie. 78. Clubiona Latreille. CI. pallidula Člerck. Nejobyčejnější celého rodu. Všude na křoví 32 III. Antonín Nosek l ve stočených listech (5 © V, VI, VID. Vystupuje v Krkonoších do výše as 1000 m. (Labský důl). Čechy, Morava, Halič (— 1000 m.), D. Rakousy, Tyroly, Uhry, Německo. Svédsko. Belgie. Holland. Francie. Anglie. Finsko. Pobaltické provincie. Již. Rusko. Švýcary (— 2000 m.). Italie. Rumunsko. Kavkaz. CT. phragmtis C. L. Koch. Fr. Lázně. Písek. U vod na sítí a na křovinách. i Čechy, Halič, Tyroly, Uhry. Německo. Finsko. Anglie. Švédsko. Francie. Korsika. Holland. Belgie. Italie. CI. germamca Thorell. Fr. Lázně. Čechy, Halič, sev. Tyroly. Bavory a Slezsko. Francie. Švýcary (— 1400 m.) Již. Rusko. CI. terrestris Westrine. Fr. Lázně. Křivoklát (na zemi pod keřem). Čechy, Halič, Tyroly, Uhry. Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Svýcary (275—500 m.). Sev. Italie. Korsika. CI. frutetorum C. L. Koch. Fr. Lázně. Písek. y Čechy, Halič, již. Tyroly, Uhry. Porýnsko, Bavory a Slezsko. Holland. Svédsko. Francie. Svýcary (— 1833 m.). Italie. Kavkaz. C. lutescens Westring. Fr. Lázně. Květov i? Čechy, Halič (— 850 m.), Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Finsko. Již. Rusko. Švýcary. CI. neglecta Cambridge. České Rudohoří (dle Dr. L. Kocha.) Krkonoše. Hlubočepy. Řevnice. Kužvarta (S VII). Bílovice G. Cechy, Morava, Tyroly, již. Uhry, Halič (1000—1200 m.). Porýnsko. Bavory- Francie. Korsika. Holland. Belgie. Anglie. Rumunsko. Již. Rusko. Kavkaz. CT. alpicola Kulczýnski. Vrchol Jezerní stěny (© 1343 m.) Čechy. Tatry (1100—2300 m.). Jako předcházející horský druh. CI. coerulescens L. Koch. Všenory. Střelice. Bučovice u Slav- kova. Na křoví v lesích. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Anglie. Francie. Svýcary (— 650 m.). Již. Rusko. Rumunsko. CI. reclusa Cambridge. Čelakovice. Na vlhkých místech u vod na křoví. Čechy, Halič (— 1900 m.), sev. Tyroly. Prusko, Slezsko a Porýnsko. Belgie. Holland. Francie. Svýcary. Anglie. CI. subsultans Thorell. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Písek. Kužvarta. N. Svět. Tannwald (© © VIII). Na jehličí, na složeném dříví a na kmenech. Skrývá se pod kůrou. Střelice G. Cechy, Morava, Halič (— 1500 m.), Tyroly (— 1600 m.). Prusko, Slezsko a Bavory. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Finsko. Již. Rusko. CI. corticalis Walckenaer. Fr. Lázně. Hořovice. Na kmenech se skrývá pod kůru. 2,0 o © // Seznam českých a moravských pavouků. ť Čechy, Halič (400 m.—$00 m), již. Tyroly, Uhry. Porýnsko. Holland. Svédsko (pod kameny). Anglie. Francie. Švýcary. Italie. Korsika. (— 1500 m.). CI. brevipes Blackwall. Fr. Lázně. Krč u Prahy (Uzel). © V, VI. Uhry. Porýnsko a Slezsko. Holland. Švédsko (pod listím i pod kůrou). Anglie. Francie. Švýcary. Korsika. č CI. marmorata L. Koch. Mladé exempláře z více míst v Čechách. Dospělé kusy na Moravě v okolí Brna (© a ©). Čechy, Morava, Halič. Bavory. Francie. C7. simmlis L. Koch. Hlubočepské údolí. (©?). Bavory. Cl. compta C. L. Koch. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Jedna z nej- menších a nejpěknějších. Žije vice při zemi v trávě a v mechu. Čechy, Halič (— 360 m.), již. Tyroly. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (pod kameny a na plotech). Anglie. Francie. Švýcary (600 m.). Italie. Pobaltické provincie. Rumunsko. CI. čriviahs C. L. Koch. Fr. Lázně. Hořovice (5 VIII). Kužvarta. Čechy, Halič (— 1300 m.), Týroly (— 1660 m.), Uhry. Prusko, Slezsko a Bavorsko. Holland. Švédsko. Anglie. Švýcary (— 2410 m.). Pobaltické provincie. Sev. Italie. Rumunsko. CT. borealis Thorell, Fr. Lázně. Svédsko (v listí i na oknech stavení nalezena). 79. Poecilochroa Westrine. P. conspicua L. Koch. Karlův Týn (Ps). Kublov na Křivoklátsku. Všenory. Pod kameny a listím na okraji lesů. "Též na křovích na suchých místech. Samička vajíčka svá ukrývá ve svinutém listu. Cechy, Halič, Uhry. Porýnsko, Bavory a Prusko. Belgie. Holland. Francie- 90. Prosthesima L. Koch.") Pr. violacea C. L. Koch. Karlovy Vary. Čechy. Bavory. Sasko. Švédsko. Pr. tristis Thorell. Fr. Lázně. Čechy, Švédsko. Pr. serotima L. Koch. Hlubočepské údolí. Čechy, Halič, Uhry. Bavory, Slezsko a Porýnsko. Beloie. Holland. Již- Švédsko. Francie. Italie. Pr. pusilla C. L. Koch. Fr. Lázně. Hrdlořezy u Prahy. Na louce pod kamenem i. Střelice © V. na zemi v listí. Cechy, Morava, Halič (— 900 m.), již. Tyroly, Uhry. Německo. Svédsko. Francie. Švýcary (— 750 m.). Anglie. Sev. Italie, 1) Rod ten žije pod kameny a ve spadlém listí v lesích, zahradách i na lukách. Tř. mathematicko-přírodovědecká 1895, 9 34 III. Antonín Nosek Pr. Latreillei E. Simon. Pod kameny na trávníku u N. Jáchy- mova a Hořovic. Čechy, Halič (— 1800 m.), Tyroly (— 2330 m.), Dalmacie. Bavory. Holland. Anglie. Francie. Sev. a stř. Italie. Pr. subterranea C. L. Koch. Jeden z obyčejnějších druhů. Žije na suchých výslunných místech pod kameny a v prsti. Jako jiné druhy velmi hbitě se dovede ukrýti. N. Jáchymov. Křivoklát. Eisen- štein. Čertovo jezero (— 1000 m.). Bystre u Brna © (31/IID. © Cechy, Morava, Halič (— 2200 m.), Tyroly, Uhry. Německo. Belgie. Svý- cary. Francie. Italie. Finsko. Sev. Amerika (okolí Bostonu). Šibiř. Pr. pedestris Ú. L. Koch. Karlův Týn. Křivoklát. Okoř u Prahy. Nýrsko i. Pod kameny na kraji lesa. i Cechy, Halič, Dalmacie, již. Tyroly, a Uhry. Bavory. Holland. Anglie. Svý- cary. Francie. Pobalt. provincie. Syrie. Pr. petrensis ©. L. Koch. Roztoky u Prahy. Křivoklát. N. Já- chymov. Rakovník. Hořovice. Květov. Okolí Eisenšteinu, stráně Pan- cíře a Čertova jezera (—1000 m.). Písek. Okolí Brna. Cechy, Morava, Halič, (—840 m.), Tyroly, Uhry. Bavory, Slezsko a Porýnsko. Belgie. Holland. Svýcary (—1388 m.). Sev. Italie. Rumunsko. Pr. praefica Thorell. F. Lázně. Hludočepské údolí. Květov. Střelice ©. Ď k Cechy, Morava, Halič, Tyroly, Dalmacie, Uhry. Slezsko. Bavory. Švédsko. Svýcary (— 400 m.). Francie. Stř. Italie. Korsika. Pr. pumla C. L. Koch. Roztoky i. Cechy. Bavory a Prusko). 81. Drassus Walckenaer. Dr. lapidicola Walckenaer. V Čechách i na Moravě všude na suchých, výslunných místech pod kameny. Na Šumavě nalezen byl ve výši až 1000 m. G 20/V. (u Brna). Čechy, Morava, Halič (—990 m.), Tyroly (nad 2600 m.), Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—3000 m.). Korsika. Italie. Finsko. Již. Rusko. Okolí Cařihradu. Sardinie. Záp. Sibiř. Palestina. Syrie. Alžír. N. Anglie. Dr. lapidicola var. macer 'Thorell. © v údolí hlubočepském. Cechy. Již. Francie a Korsika. Dr. pubescens Thorell. Fr. Lázně. N. Jáchymov, Štěchovice. Pod kameny, v trávě a v mechu jako předešlý. Vajíčka ve svi- nutém listu. Čechy, Halič (500—1800 m., Tyroly (—2330 m.), Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie, Francie (— 2500 m.). Korsika. Finsko. *) PaLuraRDI cituje ještě Pr. pygmaea L. K. Toť však nomen in literis. Seznam českých a moravských pavouků. 35 Dr. silvestris| Blackwall“) (imfuscačtus Westring). N. Jáchymov. Ve spadlém listí v lesích i pod kameny na vlhčích místech. Velmi řídký. ; Cechy, Halič. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Svýcary (—2000 m.). Rumunsko. Dr. troglodytes C. L. Koch. Fr. Lázně. Radotínské údolí. Na Šumavě: Vrchol Panciře (1152 m), Čertovo jezero (as 1000 m.). V Krkonoších všude na horských hřbetech pod kameny dosti hojný (—1400 m.). Kraví Hora u Brna. Cechy, Morava, Halič, (—2200 m.). Tyroly (—2330 m.), Dalmacie. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Svédsko. Anglie. Francie (2000—2700 m.). Švýcary (—2500 m.) Sev. a stř. Italie. Pobaltické provincie. Krim. Korsika. Zap. Sibiř. Palestina. : Dr. guadripunctatus Linné. Fr. Lázně. Drnovice u Výškova (O IV.). Křižanovice u Slavkova. Čechy, Morava, Halič, sev. Tyroly (v kurníku a v úlu!) a Uhry. Německo. Švédsko (v domech). Anglie. Švýcary (2700 m. — 3000 m.). Sev. Italie. Dr. scutulatus L. Koch. Fr. Lázně. Pod kůrou a pod maltou starých zdí. Samičky žijí více roků. Čechy, Slezsko (360 m.), Tyroly, Uhry. Bavory. Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Švédsko (v domech). Francie. Švýcary. Sev. Italie. Dr. ParuraRpr uvádí ve svém seznamu ještě 2 druhy: Dr. lori- caťus (znám pouze z již. Ruska) a Dr. gracilhs Westring (ze Švédska). 82. Gnaphosa Latreille. Gm. lugubris C. L. Koch. Hlubočepy. Údolí Písarek a Bílovice. Pod kamením na suchých výslunných stráních z jara. Samičky s vaky. Čechy, Morava, již. Tyroly, Uhry. Bavory a Porýnsko. Holland. Anglie. Švýcary. Sev. Italie. Francie. Řecko. Gm. bicolor Hahn. Chuchle. N. Huť (Š.). Na vápenné půdě. Cechy, Halič (—500 m.), Tyroly, Uhry. Německo. Švédsko (pod listím i pod mořskými chaluhami na břehu mořském). Svýcary. (—934 m.). Sev. Italie. Francie. Gn. muscorum I. Koch. F. Lázně. V jehličnatých lesích v mechu, v lišejníkách (Cladonia), a pod kameny. Kokony velmi veliké až 1 cm. v průměru. : Čechy, sev. Tyroly (—2330 m.), Uhry. Bavory. Slezsko. Norsko. Lapponsko. Švýcary (1800—2200 m.). Francie. Sev. Italie. Rumunsko. Recko. Západní Sibiř. Spojené Státy. Gm. lucifuga Walckenaer. Údolí hlubočepské a roztocké. Kři- voklát. Na výslunných místech pod kameny koncem března a v dubnu. v) Dle laskavého upozornění p. prof. Kurczvýskéno, 306 111. Antonín Nosek Později jen mladé, nedospělé kusy. Vyhrabává pod kameny mělkou jamku, kterou vypřede pavučinou a v ní odpočívá. Kokony mají až 2 cm. v průměru. Okolí Brna (G V.). 5 Cechy, Morava, Tyroly, Dalmacie, Uhry. Německo. Holland. Svédsko. Anglie. Svýcary. Francie. Sev. a stř. Italie. Pobaltické provincie. Finsko. Rumunsko. Gn. opaca Hermann. Závist (© V.). Ve spadlém listí na břehu potoka. Cechy a Uhry. 93. Micaria Westring. M. fulgens Walekenaer. Fr. Lázně. Poděbrady („Voškobrd“) na okraji lesa v suchém listí. Nýrsko. KA k Cechy, Halič (—500 m.), Tyroly (—2330 m.), Uhry. Německo. Švédsko. Svýcary (—1800 m.). Francie. Finsko. Sev. a stř. Italie. M. pulicaria Sundevall. Fr. Lázně. Čertovo jezero (as 1000 m.). Čelakovice i. Okolí Brna. V listí i pod kameny. Čechy, Morava, Halič (—1000 m.), Tyroly (—2000 m.), Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko (na břehu mořském pod chaluhami!) Anglie. Sev. a stř. Francie. Sev. Italie. Korsika. Pobaltické provincie. Finsko a již. Rusko. M. subopaca Westring. Fr. Lázně. Cechy. Švédsko. Šnad Tyroly (syn M. alpina L. K.?). M. albostriata L. Koch. Králové Hradec i. (PhC. Uzel). Cechy. Slezsko a Porýnsko. Bavory. M. hospes Kulczyúski. Na Šumavě (stráně Špičáku). Nedospělý exemplář ©. Cechy (—800 m.), Slezsko, Halič (—650 m.), Uhry. 84. Phrurolithus C. L. Koch. Plw. festiwus C. L. Koch. Fr. Lázně. Hodkovičky (G IV.). Hlu- bočepské a závistské údolí. Rakovník. Nýrsko. Čertovo jezero. Pod kameny a ve spadlém listí. Čechy, Halič (—1100 m.), Tyroly, Uhry, Slezsko. Bavory a Porýnsko. Be lgie Holland. Švédsko (S © 4/VI.). Anglie. Francie. Švýcary. Sev. a stř. Italie. Již Rusko. Krim a Finsko. Pl. mnmimus C. L. Koch. Karlovy Vary. Čechy, Tyroly (—1160 m.). Bavory a Porýnsko. Belgie. Švédsko (pod ka meny). Švýcary (—1100 m.). Francie. Sev. a stř. Italie. 85. Liocranum L. Koch. L. rupicola Walckenaer. Mělník (Dr. Vávra). N. Huť (Š.). Na Moravě dosti hojná. Brno, Kyjov, Slavkov, Tišnov). Pod kameny a kůrou; též blíže lidských obydlí pod maltou a v trhlinách starých zdí. Seznam českých a moravských pavouků. 3% ) Čechy. Morava, Halič, Tyroly, Uhry. Německo. Anglie. Švýcary (—1500 m.). Svédsko. irancie. Italie. Sardinie. Korsika. Pobaltické provincie. 86. Sagana Thorell. S. rutilans Thorell. Bilina (Sv.). Čechy dle Dr. L. Kocha. Čechy, Tyroly. Bavory, Porýnsko a Prusko. Holland. Francie. Švýcary. 87. Agroeca Westrine. A. Haglundi Thorell. N. Huť (Š.). Písek. Bílovice. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry. Německo. Sev. a stř. Francie. Švýcary. Již. Rusko. A. chrysea L. Koch. Křivoklát i. Nejčastěji v jehličnatých le sích. Čechy, již. Tyroly. Bavory a Porýnsko. Holland. Francie. Sev. Italie. Již. Rusko. Sibiř. A. gracilipes Blackwall. Fr. Lázně. Cechy. Anglie. Francie. 89. Apostenus Westrine. A. fuseus Westring. Závist (© V). Hlubočepy. Klecany proti Roztokám. Hodkovičky. Okolí Brna © © v V. Na vlhčích místech pod kameny a v listí, zvláště v lesních příkopech. Čechy, Morava, Halič, (—1100 m.), sev. Tyroly, Německo. Švédsko. Francie. 89. Zora C. L. Koch. L. spiímmana Sundevall. Fr. Lázně. Stromovka. Hlubočepy. Štěchovice. Křivoklát. Rakovník. N. Huť (Š.). Písek. Eisenštein. Maader (as 1000 m.). Tannwald. Okolí Brna. Na vlhkých travnatých místech. Cechy, Morava, Halič (—1300 m.), Tyroly, Uhry. Německo. Holland. Belsie Švédsko. Anglie. Svýcary (409 m.). Finsko. Pobalt. provincie. Již. Rusko. Sev. a stř. Italie. Francie. Korsika. Palestina. 90. Ceto E. Simon. C. mitescens L. Koch. Peruc i?? Pod kůrou stromů. Čechy. Bavory a Porýnsko. X. čeleď. Dysderoidae Thorell. 91. Dysdera Walckenaer. D. Cambridgei Thorell. Hojná v okolí Prahy pod kamením a 30 III. Antonín Nosek listím (Stromovka, údolí závistské a hlubočepské. Okoř u Roztok). Křivoklát. N. Huť (S.) Karlův Týn. Kokovice. Nýrsko. Okolí Brna. Čechy, Morava, Uhry. Německo. Švédsko. Anglie. Francie. Belgie. Holland. Italie. Svýcary. Krim. 92. Harpactes Thorell. HH. vubicundus Ú. L. Koch. Chuchle. Hlubočepy. Roztoky. Ra- dotínské a Šárecké údolí. Závist. Běchovice. N. Huť (Š.). Nýrsko. ě Čechy, Halič, Tyroly, Slezsko a Bavory. Švédsko. Belgie a Holland. Italie. Svýcary. Krim. I. lepidus C. L. Koch. N. Jáchymov. Nýrsko. Eisenštein (as 1000 m.). Adamov u Brna. Cechy, Morava, již. Tyroly. Slezsko. 93. Segestria Walckenaer. S. bavarica C. L. Koch. Chuchle. Roztoky. Ve sbírce p.. Dr. Pavlise. V štěrbinách skal, pod odchlíplou kůrou i pod kameny. Čechy, Tyroly. Bavorsko, Porýnsko a Slezsko. Švédsko. Anglie. Belgie. Holland. Francie. Svýcary. Sev. Italie. S. senoculata Walckenaer. Všude rozšířená na podobných místech jako předešlá. V Cechách na Sumavě až do výše 1000 m. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry. Německo. Švédsko. Finsko. Anglie. Belgie. Holland. Francie. Italie. Svýcary. Krim. Rumunsko. Madeira. Canea. XI. čeleď. Heteropodoidae Thorell. 94. Micromnata Latreille. M. virescens Úlerek. Z jara všude hojná, hlavně ©. Pokud stro- moví jest listí zbaveno, žijí na zemi ve spadlém listí nejvíce na les- ních paloucích a pasekách. Později vylézají na listnaté křoví. Kuž- varta © i v VII 600 m. Mladé kusy přezimují. Okolí Brna. Čechy, Morava, Halič (—2496 m), D. Rakousy, Tyroly (2330 m.). Uhry Sedmihradsko, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Celá Evropa. Na severu do- stupuje po 609 s. š. Alžír. Palestina. M. virescens var. ornata Walckenaer. Řidší předešlé a též o něco později nalezena. Jinak obyčejná. Čechy, Morava, Halič, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Némecko. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko. Anglie. Švýcary (230—1500 m. III). Francie. Italie. Rumunsko. ře s o n Seznam českých a moravských pavouků. 39 XII. čeleď. Misumenoidae Thorell. 95. Thomisus Walckenaer. Th. albus Gmelin. Závist (Ný. Ps. Nsk. © G v V). Všenory G 1. Písek. Na úborech květin, jmenovitě na bodláku. Čechy, již. Tyroly. Sedmihrady, Istrie, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Prusko, Slezsko a Porýnsko. Belgie. Holland. Anglie. Francie a Korsika. Švýcary (579—1230 m.). Pobalt. provincie a jižní Rusko. Italie. Sardinie. Sicilie. Řecko. Okolí Cařihradu. Kreta. Tunis. Alžír. Egypt. Palestina. Celá Asie až do Číny a Japanu. Též v okolí Singapore a na Javě. 96. Pistius E. Simon. P. truncatus Pallas. Všude v lesích listnatých na křoví. G v VL. Okolí Brna. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Istrie, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko a Šla- vonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (275—384 m.), Sev. a stř. Italie. Korsika. Již. Rusko. Kreta. Alžír. Egypt. Pale- stina. Ostrov Kuba. 97. Misumena Latreille. M. vatia Clerck. Všude obecná na křoví i rostlinách. V horách dostupuje výšky 700—800 m. Okolí Brna. Kokony vajíček ve svinutém listu neb v odkvětlých úborech květních. Čechy, Morava, Halič (—1200 m.), Tyroly, Bukovina, Korutany, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Celá Evropa. Na sever až po 629 s. š. Kreta. Asie. Sev. Afrika a sev. Amerika. N. Anglie. M. tricuspidata Fabricius. Závist (© V Ps. Ný). Střelice. Na křoví. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (—275 m.). Sev. a stř. Italie. Jižní Rusko. Záp. Sibiř. Sev. Amerika (Colorado). 98. Heriaeus E. Simon. H. hůrsutus Walckenaer. Závist S (Ný). Na rostlinách. Čechy, již. Tyroly, Uhry, Přímoří. Švýcary (320—750 m.), Francie (zvláště hojný na jihu). Korsika. Španěly. Italie. Sicilie. Již. Rusko. Řecko. 99. Diaea Thorell. D. dorsata Fabricius. Fr. Lázně. V okolí Prahy (Ný., Ps., Pě., Nsk.) všude na rostlinách, zvláště pak na mladém jehličí. Křivoklát. N. Jáchymov. N. Huť (Š.). Hořovice. Rakovník. Fallbaum (as 600 m.). Kužvarta (600 m.). N. Svět (500 m.). Zde nalezl jsem v 19/VIII © 40 BI. Antonín Nosek hlídající kokon ve svinutém listu. Mláďata právě se byla vylíhla. Okolí Brna. Čechy, Morava, D. Rakousy, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 60" s š.). Pobaltické provincie. Anglie. Švýcary (400—1100 m.). Francie. Sev. Lalie. Rumunsko. 100. Synaema E. Simon. S. globosum Fabricius. N. Huť (Š.). Čelakovice. Veltrusy (G 27/V). Stráně Fallbaumu (as 900 m.). Okolí Brna. Na křoví. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Istrie, Dalmacie, Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švýcary (—1800 m.). Francie. Korsika. Pobalt. prov. Krim. Italie. Sicilie. Sardinie. Elba. Španěly. Por- tugalsko. Okolí Cařihradu. Kreta. Alžír. Tunis. Egypt. Palestina. Chybí v Anglii a ve Švédsku. 101. Xystieus C. L. Koch. X. bifasciatus C. L. Koch. Fr. Lázně. Kokovice. Křivoklát. N- Jáchymov (© 18/VIIT). Na křoví. Z jara a v době ranní často pod kameny. Písarecké údolí (© 20/IV). Čechy, Morava, Halič, Tyroly, sz. Uhry, Sedmihrady. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Holland. Švédsko a Norsko (po 72") i Lapponsko. Anglie. Švýcary (—2400 m.). Finsko. Krim. Italie. Francie (fr. Alpy). Rumunsko. Turkistan. X. luctator L. Koch. Fr. Lázně. Závist. Čechy, Halič, Uhry, Sedmihrady. Bavorsko. Prusko ? Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—1758 m.). Sev. Italie. Již. Rusko. X. Kochi Thorell. Závist. Chuchle (Ps). Radotín (G (v IV). Hlubočepy (G v V). Veltrusy (S 21/VD). Mělník (Dr. Vávra). N. Huť (Š.). Písek. Okolí Brna. Bučovice u Slavkova. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Bukovina, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím a Istrie. Německo. Belgie. Anglie. Francie. Švýcary (až 1720 m.). Korsika. Italie. Již. Rusko. Okolí Cařihradu. Alžír. Tunis. X. laterals Hahn. Chuchle. Závist. Všenory. Čelakovice. Karlův Týn (Ps G 9/VDĎ. Krč (Uzel). N. Huť (Š.). Střelice. Čechy, Morava, Halič (—1000 m. ), sever. Tyroly, Istrie, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Bavory a Prusko. Bala. Svýcary. Francie (Alpy). Svédsko. Italie. Již. Rusko. Bulharsko. Korsika. Palestina. X. pim Hahn. N. Jáchymov. Všenory. Křivoklát. Zbirov. Lužná. Veltrusy. Čelakovice. Německý Brod (Ska). Písek. Okolí Brna. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, sev. a již. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švédsko a Norsko (po 709). Anglie. Švýcary (—1400 m.). Sev. Rusko. Španěly. Italie. Sicilie. Korsika. Rumunsko. X. striatipes Westring. Kokovice (© © koncem VII). Nesuchýně (3 a © v VIII). Písek. Ve sbírce p. prof. Jandy. Střelice. Písárky. Seznam českých a moravských pavouků. 41 Čechy, Morava, Halič, Uhry a Sedmihrady. Německo. Beleie. Holland. Švédsko. Švýcary (—1000 m.). Francie. Korsika. Již Rusko. Sev. Italie. X. eristatus Olerck. Fr. Lázně. Chuchle. Hlubočepy. Radotín (S v IV). Veltrusy. Čelakovice (S v V). N. Huť (Š.). Peruc. Koko- vice. Šumava (Dr. Vávra). Fallbaum (as 1000 m.). Písek. Ve sbírce p. prof. Jandy. Lesy u Obřan. Čechy, Morava, Halič (—2200 m.), Tyroly, Istrie, Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko (1000—1500 m.). Německo. Beleie. Holland. Švédsko a Norsko (po 71" s. š.) s Lapponskem. Anglie. Francie. Švýcary (—2287 m.). Sever. a jižní Rusko. Italie. Palestina. X. erraticus Blackwall. Peruc S v VII. Řevnice. Okolí Brna. Čechy, Morava, Uhry a Sedmihrady. Německo. Beloie. Švédsko (S 5/VDĎ a Norsko s Lapponskem. Anglie. Francie. Švýcary (—800 m.). Již. Rusko. X. sabulosus Hahn. Fr. Lázně. Hodkovičky (Ps.). Karlův Týn i. Stromovka, | Čechy, Halič, sev. Tyroly, Uhry, Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary. Pobalt. provincie. Okolí Cařihradu. Turkistan. X. robustus Hahn. Při zdi obory pod kamenem u Lužné v srpnu nedospělá ©. Pohyby jeho jsou váhavé. Čechy, Halič, Tyroly, sev. Uhry, Bavory, Porýnsko a Prusko. Belgie. Holland. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary (—1400 m.). Již. Rusko. Italie. X. luctuosus Blackwall. Fr. Lázně. Střelice. Čechy, Morava, Halič, sever. Tyroly, Uhry? Bavory a Porýnsko. Holland. Belgie. Švédsko a Norsko (po 659 s. š.) s Lapponskem. Anglie. Severní Francie. Švýcary (—2000 m.). Turkistan. X. acerbus Thorell. Fr. Lázně. Kokovice. Šumava (G VIN Dr. Vávra). Tábor. Cechy, Halič, Tyroly, Uhry a Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Francie. Korsika. Sev. Italie. Krim. Okolí Cařihradu. Turkistan. 102. Coriarachne Thorell. C. depressa Ú. L. Koch. Fr. Lázně. Hodkovičky (Ps., Pě). Pod kůrou borovic. V okolí Střelice setřesena z borovice do deštníku. Čechy, Morava, Halič, Uhry, Německo. Švédsko a Norsko (po 609 s. š.) Švýcary. Francie. 105. Oxyptila E. Simon. O. horticola C. L. Koch. Fr. Lázně. Řevnice. Závist. Roztoky. V mechu i v trávě na stinných, vlhčích místech. Cechy, Halič, Tyroly, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Švédsko. Anglie. Francie. Švýcary (—280 m.). Sev. Italie. Pobaltické pro- vincie. Finsko a Krim. 42 III. Antonín Nosek O. črux Blackwall. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Čechy, Halič (—1000 m.), Tyroly, západ. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Anglie. Švédsko a Norsko (po 62" s. š.). Francie. Švýcary ? Jižní Rusko a ruské Polsko. O. praticola C. L. Koch. Vrch Ladví u Prahy (356 m.). Hořo- vice. Na úpatí stromů, v lesích i zahradách, v mechu, v trávě i pod kameny. Hadí kopce u Brna (300—400 m.). Čechy, Morava, Halič (—500 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Norsko po 60% s. š. Anglie. Švýcary. Francie. Sev. Italie. Již. Rusko. O. mgrita Thorell. Chuchle (© V). Hodkovičky (Ps). Střelice. Ve spadlém jehličí na sušších místech. Cechy, Morava, Halič, sev. Uhry, Sedmihrady. Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Dánsko. Svýcary. Sev. Francie. 104. Tmarus E. Simon. Tm. piger Walckenaer. Chuchle. Karlův Týn (Ps). N. Huť (Š.). Ve sbírce prof. Jandy. V Čechách nejvíce na vápnité půdě. Na Mo- ravě v okolí Brna nalezen na půdě vápnité i syenitové. V prosinci v listí nalezení byli samí mladí S. Na křoví. Cechy, Morava, Tyroly (—1330 m.), Uhry a Sedmihrady, Chorvátsko-Sla- vonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (275—700 m.). Korsika. Sev. a stř. Italie. Již. Rusko. 105. Philodromus Walckenaer. Ph. dispar Walckenaer. Fr. Lázně. Chuchle. Roztoky. Závisť (Ný, Ps). Kokovice. N. Jáchymov (G 20/VIlI). N. Huť (Š.). Čelako- vice. Písek. Na listnatých i jehličnatých křovinách. Okolí Brna. Cechy, Morava, Halič Tyroly, Uhry a Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Svédsko a Norsko (po 60“ s. š.). Anglie. Svýcary (400—1400 m.). Francie. Rusko (již. Rusko a pobalt. provincie). Ph. fuscomarginatus Walckenaer. Fr. Lázně. Čelakovice. V roz- sáhlejších lesích na kmenech a na křoví. Cechy, Halič, Tyroly. Německo. Svédsko a Norsko (po 599 s. š.) s Lappon- skem. Pobalt. provincie a Finsko. Již. Francie. Rumunsko, Ph. margaritatus Clerck. Fr. Lázně. Chuchle (Ps. G © 1B/IV). Závist (Ps. Pč.). Chuchle (Ps.). Štěchovice. Běchovice. Čelakovice. Hořovice. Rakovník. N. Huť (Š.). Na kmenech stromů, na křoví i na zdích. Žije více roků. Přezimuje pod kůrou. Ve voleti žluny (Picus viridis) v lednu střelené nalezeny četné kusy tohoto druhu. Okolí Brna. Seznam českých a moravských pavouků. 43 Čechy, Morava, Halič (—360 m.), Tyroly, sever. a stř. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Holland. Belgie. Svédsko a Norsko (po 619 s. š.). Rusko. Anglie. Francie. Svýcary (376—2000 m.). Sev. a stř. Italie. Ph. emarginatus Schrank. Fr. Lázně. Závist (Ps., Pč.). N. Já- chymov. Křivoklát. Lužna. Rakovník. Čelakovice. Na jehličí (S v VD. Okolí Brna. Střelice. Šakvice. Čechy, Morava, Halič (—900 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Slezsko a Prusko. Belgie. Svédsko a Norsko i s Lapponskem. Anglie. Svýcary. Francie. Korsika. Již. Rusko. Portugalsko. Rumunsko. Ph. collimus C. L. Koch. Běchovice. Kužvarta. Bílovice (G'21/VI). Čechy, Morava, Halič (350—1300—1500 m.?), Tyroly, sever. Uhry, Sedmi- hrady. Bavory. Belgie. Švýcary (—1500 m.). Francie. Korsika. Ph. rufus Walckenaer. Kokovice. Peruc ©. Čechy, Halič, Tyroly?, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Porýnsko. Belgie. Holland. Francie. Švýcary. Sev. Italie. Korsika. Španěly. Ph. aureolus Clerck. Všude v Čechách i na Moravě hojný na křoví (hlavně jehličnatém), na výslunných místech. Namnoze jen ne- dospělé kusy (též z Eisenšteinu, z Labské Louky atd.). Cechy, Morava, Halič (—1000—1300 m.), Tyroly (—2000 m.), D. Rakousy, Uhry a Sedmihrady, Chorvátsko. Přímoří. Celá Evropa. Sev. Amerika (Colorado). Ph. aureolus var. casepiticola Walckenaer. Fr. Lázně. Peruc. Běchovice. Květov (G' IX). Polabí (prof. Janda). Obřánské lesy u Brna. Střelice. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihradsko, Chorvátsko-Slavonsko, Slezsko. Bavory. Holland. Švédsko a Norsko (po 64% 30' s. š.). Anglie. Francie. Korsika. Svýcary (—1835 m.). 106. Thanatus C. L. Koch. Th. formicimus Clerck. Fr. Lázně. N. Jáchymov i. Písek. Obřanské lesy u Brna. Střelice. Na okraji lesů v trávě, pod hroudami a kamením. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, sev. Uhry a Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 709 s. š.) s Lapponskem. Francie. Anglie. Švý- cary (400—2000 m.). Pobalt. provincie a Finsko-Lapponsko. Severní Italie. Alžír. Egypt. Th. arenarius Thorell. Fr. Lázně? Písek. Čechy, již. Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Bavory. Belgie. Švédsko a Norsko po 709, Švýcary (—2200 m.). Francie. Již. Rusko. Již. Italie. Th. vulgaris E. Simon. Závist 1? Již. Francie (Provence). Španěly. Sicilie. Korsika. Na místech suchých, písčitých. 107. Tibellus E. Simon. T. parallelus C. L. Koch. V Brně na plotě Hutterova náměstí (bývalá bařinatá louka). 44 II. Antonín Nosek XIII. čeleď. Lycosoidae Thorell. 108. Aulonia C. L. Koch. A. albimana Walckenaer. Plzeň (Ps., Ska.,). V okolí Brna (obřanské rokle © © 18/VI a Bystrc $ 31/III). V trávě na vlhčích místech. Čechy, Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko, Německo. Holland. Belgie. Švýcary (275—1000 m.). Francie. Korsika. Stř. Italie, Rusko. (Pobaltické provincie a Krim). Palestina. 109. Lycosa Sundevall. L. agricola "Thorell. Fr. Lázně. Hlubočepy. Chuchle. Peruc. Ko- kovice. Nýrsko (300 m.). V okolí Brna. Střelice. Všude při cestách, na polích a lukách. Cechy, Morava, Halič (—1000 m.i více), Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Ba- vory, Slezsko a Prusko. Holland. Francie. Svýcary (409—1800 m.). Svédsko. Anglie. Sev. a stř. Italie. Sev. Rusko (Finsko a Lapponsko). L. agrestis Westring. Fr. Lázně. Hlubočepy. Závist (© V Pě. Nsk.). Kokovice. Písek. Nýrsko (—300 m.). Stráně Špičáku (as 900 m. O' v polovici VIII). Vrchol Pancíře (1152 m.). Těšany u Mor. Klobúk. N. Hvězdlice u Slavkova. Střelice. Okolí Brna. Žije na podobných místech jako předešlá. Cechy, Morava, Halič (—2000 m. i výše), Uhry, Sedmihrady, Chorvátské Přímoří. Bavory, Slezsko a Prusko. Belgie. Svédsko a Norsko (po 60“ s. Š.). Francie. Svýcary. Již. Rusko. L. monticola Clerck | Fr. Lázně. Kokovice. Peruc. Řevnice. N. Jáchymov (VII ©). Běchovice. Veltrusy. Plzeň (Ska). Písek. Eisen- štein. Kužvarta. Fallbaum (as 1000 m.). Maader (nad 1000 m.. V okolí Brna obecná. Střelice. Slavkov. Cechy, Morava, Halič (1100 m.), Tyroly, sever. a střed. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko a Slavonsko. Bavory, Slezsko a Prusko. Belgie. Holland. Svédsko a Norsko s Lapponskem. Anglie. Francie (na alpských lukách). Svýcary (409 až 2300 m.). Sev. a stř. Italie. Rusko (pobalt. provincie a již. kraj). Vých. Sibiř. L. saléuaria L. Koch. V srpnu (VIII) hojná na krkonošských hřbetech v trávě pod kameny i na cestách (© ad. et i, G i) ve výši 1000—1500 m. : Cechy, Halič (2300 m.), Tyroly, Karpaty uherské a sedmihradské. Švýcary (—2700 m.). Francouzské Alpy. L. palustris Linné. Fr. Lázně. Stromovka u zdi na břehu vltav- ském G v V. Hlubočepy a Chuchle. Písek. Tábor. Maader (as 1000 m.) Čertovo jezero (1000 m.). Žije na lesních lukách vlhkých. Okolí Brna, = o k C VO O c šk Seznam českých a moravských pavouků. 45 Cechy, Morava, Halič (1200—1500 m.), Tyroly (v kosodřevinách), Uhry a Sedmihrady. Německo. Belgie. Svédsko a Norsko (po 719 s. š.) v trávě na břehu řek. Anglie. Svýcary (664—2400 m.). Francie (též vysoko v horách). Pobalt. kraje ruské, L. annulata Thorell. Karlův Týn. Roztoky (G v IV). Hlubočepy. Chuchle. Závist. Okolí Brna. Oslavany © G (V). Střelice. Při poto- cích v trávě. Čechy. Morava, Halič, Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Slezsko. Belgie. Holland. Anglie. Italie. Francie (též v horách). L. pullata Clerck. Fr. Lázně. Kokovice. Peruc. Řevnice. N. Já- chymov. Plzeň (Ska). Písek. Eisenštein. Kužvarta (as 600 m.). Obřany u Brna. Na vlhčích místech. Čechy, Morava, Halič (—1500 m.), sev. Tyroly, sev. a stř. Uhry, Sedmi- hrady, Dalmatie. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 71" s. š.). Anglie. Francie. Svýcary (—3000 m.). Rusko (pobaltické kraje a již. Rusko). L. prativaga L. Koch. Kokovice. Stráně kolem N. Světa na ra- šelmitých lukách (© v VIII ve výši as 1000 m.). Cechy, Halič, již. Tyroly, sev. a záp. Uhry, Sedmihrady. Bavory. Slezsko a Porýnsko. Belgie. Holland. Norsko po 63. Anglie. Svýcary (—280 m.). Francie. L. riparia C. L. Koch. Maader (as 1000 m.). Kužvarta (800 m.), Nýrsko. Štěchovice. Na lesních, vlhkých lukách. Cechy, Halič (—1100—1300 m.), Tyroly, sev. a již. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko. Bavory, Slezsko (též v Krkonoších) a Prusko. Holland. Norsko po 60%. s. 5 Anglie. Svýcary (—1500 m.). Sev. Italie. Francie. L. Iugubris Walckenaer. Všude v trávě při cestách v lesích. V Čechách dostupuje výše až 1000 m. o. VM pakty VL Celá Europa. L. morosa L. Koch. Štvanice u Prahy (G i © Uzel, Davle, Hlu- bočepy (©' VI), Chuchle (Ps.). Nehvizdy. St. Boleslav (Ps.). Osla- vany S ©. Habrůvka u Brna. Na březích řek a potoků. Čechy, Morava, Halič (—1000 m.), Uhry (též v horách), Přímoří. Již. Né- mecko. Francie. Rumunsko. Spanělsko. L. amentata Člerk. Vedle L. lugubris a monticola nejobyčej- nější slídák v Čechách i na Moravě. Již záhy z jara (III., IV.,) po- bíhají © i S na vlhčích lukách, zvláště na břežích potoků velmi četně. Na Šumavě dostupuje výše as 1000 m. V Krkonoších dosud nenalezena. Celá Europa. Na severu dostupuje 719 s. š., v horách pak až 2000 m. (v Alpách). L. paludicola Clerk. Radotín. Běchovice. Čelakovice. Hořovice (S i VIII.). Okolí Brna. Střelice. Žije na vlhkých lukách v lesích a hájích. 46 III. Antonín Nosek Čechy, Morava, Halič (pod 500 m.), sev. Tyroly, sev. a stř. Uhry, „Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Holland. Svýcary (—3000 m.). Francie. Italie. Svédsko a Norsko (po 60%). Sev. a již. Rusko. Rumunsko. L. ferrugimea L. Koch. Vrchol Jezerní Stěny (1334 m.). Jen na vysokých horách. Cechy, Halič (1800 m.), Tyroly, uherské Karpaty, Sedmihrady. Jižní Ně- mecko (Alpy). Švýcary (2700 m.). Bezpochyby též ve francouzských Alpách. L. sudetica L. Koch. Vrchol jezerní Stěny (1343 m.) a Špičáku (1199 m. © a G) na Šumavě. Dle Dr. L. Kocha též na hřbetech Krkonoš. L. Waglert Hahn. Davle u Prahy podél potoka. V čas nebezpečí dovede se pohybovati i po hladině vodní. Čechy, Halič (—1000 m.), Tyroly (1660 m.), sev. Uhry. Švýcary (280 m.)- Bavory. Francouzské Alpy. Stř. Italie. Rumunsko. L. sordidata Thorell. Krkonoše dle Dr. Fickerta. Čechy, sev. Uhry (—1600 m.). Horský druh jako L. ferruginea, sudelica a blanda. á L. blanda C. L. Koch. Čechy dle C. L. Kocha. Již. Tyroly (1660 m.). Švýcary (1850 m.). Bavorské a Solnohradské Alpy. L. bifasciata C. L. Koch. Údolí hlubočepské. Čelakovice i. To- liko po 1 exempláři. Hojnější v okolí Brna (obřanské lesíky na sye- nitu S © 15/VD. Čechy, Morava, již. Tyroly. Porýnsko, Bavorsko a Slezsko. Francie. Kor- sika. Belgie. Svýcary. Italie. L. hgnaria Clerck. Maader i (as ve výši 1000 m.). Čechy, Uhry, Sedmihrady. Švédsko. 110. Tarentula Sundevall. T. nemoralis Westring. Fr. Lázně. Stromovka. Závisť. Štěchovice. Běchovice (© © V.). Karlův Týn. N. Jáchymov. Nesuchyně (Sv.). Te- plice (Sv.). Písek. Nýrsko. Eisenstein. Kužvarta. Okolí Brna. Střelice. V listnatých lesích dosti hojný, zvláště z jara. Cechy, Morava, Halič (—1800 m.). Tyroly (do pásma kosodřevin), sev. a záp. Uhry a Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 63" s. š.) Francie. Svýcary. Italie. Již. Rusko. T. mímata C. L. Koch. Hlubočepy. Plzeň (Ps.) Písek, Tábor. Na podobných místech jako předešlá. Okolí Brna (© v VĎ. Halič (v rovině), Čechy, Morava, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavory. Belgie. Holland. Anglie. Svédsko (ostrov Gotland). Již. Francie. Již. Rusko. T. fabrihs Úlerck, Fr. Lázně. Za dne pod kameny. K večeru vybíhá ven za kořistí. V zemi si hrabe chodbu zdélí několika cm., málo pravidelnou a pavučinou vypředenou. 1) Sameček dosud nepopsán. Seznam českých a moravských pavouků. 47 Čechy ? Prusko. Slezsko. Porýnsko. Belgie Holland. Francie. Švýcary (600 až 2000 m.). Svédsko a Norsko (po 60%. s. š.). Anglie. Rusko sev. Sev. a stř. Italie. T. imagwilima Clerck. Fr. Lázně. Kokovice i. V okolí Brna na různých místech více kusů chyceno (31/II1. ©). Na okraji lesů a na pasekách v listí uschlém, pod kameny. Na úpatí pařezů. Jako většina příbuzných miluje výslunná, suchá místa. Cechy, Morava, Halič (650 m.), Tyroly (1660 m.), sev. Uhry. Sedmihrady. Německo. Svédsko (©* v IX.) a Norsko (po 629 s. $.). Belgie. Holland. Sz. Rusko. Svýcarsko (—2000 m.). Sev. a stř. Italie. Francouzské Alpy. Rumunsko. T. Hicliwaldů Thorell. Vrch Ladví u Prahy. Chuchelské stráně od Zlíchova počínaje (© v VI., Ps. Nsk.). Závist. Hodkovičky (Ps.). N. Huť (Š.). Za dne pod kameny v mělkém důlku. Cechy, sev. a stř. Uhry. Již. Rusko. T. accentuata Latreille. Hodkovičky. Radotín (© v IV.). Zá- vistské, šárecké a roztocké údolí. Neratovice (Pč.). V okolí Brna. Hojná zvláště z jara (IV., V., VI.) na výslunných stráních, též na zemi v řídkých lesích jehličnatých. Cechy, Morava, Halič (500 m.), Tyroly (2330 m.), Dalmacie, Uhry, Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Holland. Svédsko a Norsko (po 58%40"). Anglie. Francie. Svýcary. Již. Rusko. Sev. a stř. Italie. T. trabahs Clerk. Fr. Lázně. Závist. Roztoky. Vranné nad Zbra- slaví (S v VI.). Čelakovice. N. Jáchymov. N. Huť (Š.). Křivoklát. Květov. Okolí Brna (© 20/V.). V trávě a pod kameny na vlhčích místech. Ne hojná. Cechy, Morava, Halič (—900—1500 m.), Tyroly (2360 m.), sz. Uhry. Ba- vory, Slezsko a Prusko. Belgie. Holland. Francie (i na alpinských lukách). Svý- cary (409—1753 m.). Anglie. Švédsko a Norsko (po 60" s. š.) s Lapponskem (S v V). Rusko. Italie. T. euneata Clerck. Fr. Lázně. Údolí radotínské, závistské a Ko- šířské. Stromovka. Čelakovice. Čáslav. Okolí Brna (dosti obyčejná). Bučovice u Slavkova. Střelice. Cechy, Morava, Halič, Tyroly (1660 m.), sev. a stř. Uhry a Sedmihrady. Německo. Svédsko a Norsko (po 61" s. š.). Anglie. Francie. Švýcarsko (500— 2000 m.). 5z. Rusko. Sev. a stř. Italie. T. pulverulenta Clerck. Fr. Lázně. Závist. Čáslav. Střelice. V lesích na lukách. Cechy, Morava, Halič (—1600 m.), Tyroly (—1300 —1660 m.), Uhry, Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (871—2287 m.). Svédsko a Norsko (po 70“ s. š.). Anglie. Rusko. Italie. Korsika. Sardinie. Španělsko. Alžír. Syrie. T. pulverulenta var. aculeata Clerck. Fr. Lázně. Čelakovice. Čáslav. Německý Brod. Kokovice. Eisenštein (600—800 m.). Hřbety i údolí Krkonoš (600—1400 m.). Tannwald. Střelice. Na labské louce pobíhala při západu slunce velmi četné po cestách. 48 1X. Antonín Nosek Čechy, Morava, Halič (—1700 m.), Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko (1000—1500 m.). Německo. Belgie. Norsko a Švédsko s Lap- ponskem. Anglie. Francie. Svýcarsko. Rusko. T. striatipes Doležal. Hodkovičky na stráni i. Čechy, Uhry a Tyroly. Již. Německo. Již. Rusko. Tr. soličaria Hermann. Křižanovice u Slavkova (1 9). V Uhrách a v Sedmihradsku hojná. Morava. 111. Trochosa C. L. Koch. Tr. Sulzer? Pavesi. Milešovka (© Pč as 1000 m.). Na Moravě v okolí Brna chyceno více kusů (© 8/VI.). Střelice. ) Cechy, Morava, již. Tyrolsko, Uhry a Sedmihrady. Bavory, Švýcary (780 m.). Již. Rusko. Italie. Tr. robusta Simon. Šárecké, radotínské a hlubočepské údolí. Hodkovičky (Ps.). Křivoklát. Hořovice. „Brnky“ u Roztok. (Dr. Vávra). Střelice. Za dne nejvíce pod kameny. Již záhy z jara dospělé kusy. Samečkové o něco později (IV., V., VI). Cechy, Morava, Halič, sev. a již. Uhry, Sedmihrady. Belgie. Holland. Francie. Tr. ruricola De geer. Předešlé velmi podobná. F. Lázně. V okolí Prahy na holých i zalesněných stráních hojná. Žije přes den pod kamenem. Karlův Týn. N. Jáchymov. N. Huť (Š.) Čelakovice. Písek. Peruc (Sv.). Rakovník. Hořovice. Okolí Brna. Slavkov. Cechy, Morava, Halič (—1300 m.), Tyroly, sev. a stř. Uhry, Chorvátsko- Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary (409—1720 m.). Rusko. Italie. Rumunsko. Namnoze od předešlé neodlíšena. Ty. terricola Thorell. Fr. Lázně. V okolí Prahy. N. Huť (Ř)). N. Jáchymov. (G VIII.). Křivoklát. Rakovník. Písek. Okolí Drma. Střelice. Spůsobem života 1 vnějším tvarem namnoze předešlým dvěma druhům podobná. Cechy, Morava. Halič, Tyroly (—2000 m.), sev. a stř. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (409—2000 m.). Svédsko a Norsko (po 65“ s. š.) Finsko. Anglie. Italie. Rumunsko. Sev. Afrika. Tr. cinerea Fabricius. Fr. Lázně. Závist (Ps., Ný.) na břehu Vltavy. Velké exempláry (V © G). N. Jáchymov © i. Plzeň (Ska.). Roztoky © i na hrázi říční. Písek. V písku hrabe si komůrku ustící delší chodbou na venek. Vnitřek pavučinami opředen, tak že tato stěna vyčnívá i na několik cm. na venek, obalena jsouc zrnky písku, tak že jest málo znatelnou. Čechy, Morava (2 © i), Halič (—600 m.), Tyroly, Dalmacie, Uhry, Sedmi- hrady. Německo. Belgie. Anglie. Švédsko a Norsko (as po 639 s. $.). Ve Švédsku na mořském břehu. Francie. Italie. Rusko. Seznam českých a moravských pavouků. 49 Tr. amylacea C. L. Koch. Na břehu potoka závistského pod kameny (© v VI.). N. Huť (Š.). Písek. Čechy, Halič (—1000 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s Pří- mořím (700—1100 m.). Bavory. Tr. pera Latreille. Fr. Lázně. Čechy, Halič, sev. a stř. Uhry, Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 589 30"). Anglie. Švýcarsko (664—1230 m. £ © V, VD. Francie. Již. Rusko. Sev. Italie, Tr. leopardus Sundevall. Fr. Lázně. Běchovice u Prahy. Nový Jáchymov. Poděbrady (3' 11/VI). Písek. Na vlhkých místech, zvláště na lesních lukách, pod kameny a ve spadlém listí. Čechy, Halič (—900 m.), Uhry, Sedmihrady, Chorvátské Přímoří. Bavory a Slezsko. Belgie. Holland. Švédsko (mezi řasami na pobřeží i ve městě) a Norsko (po 60% s. š.). Anglie. Francie. Korsika. Sev. Italie. Egypt. Palestina. Tr. lucorum C. L. Koch. Závist u Prahy. i © pod kamenem u potoka. Cechy, Halič. Bavory a Slezsko. 112. Pirata Sundevall. P. Knorrii Scopoli. Davle. N. Huť (Š.). Údolí Mumlavy. Labský důl (© v VHD. Záhy z rána na břehu potoků a řek. Později velmi rychle se prohání na břehu i po hladině. Cechy, Halič (400—1300 m.), již. Tyroly, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Bavory. Belgie. Holland. Franc. Alpy a Pyreneje. Svýcary (—280 m.). Sev. Italie. Rusko. P. piscatorius Clerck. Fr. Lázně. Kejský rybník za Žižkovem u Prahy (Ný, Ps.). Písek. j Cechy, Halič, sev. Uhry, Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Francie. Svýcary. Svédsko a Norsko (po 58" 30" s. š.). Anglie. Pobaltické provincie ruské. Sev. Italie. P. piraticus Úlerek. Hojnější předešlého. Fr. Lázně. Okolí Prahy. Poděbrady. Čelakovice. Běchovice. Písek. Eisenštein. Okolí Brna. Na březích stojatých i tekoucích vod. Samička v čas kladení vajíček dle Westringa upřádá vedle kokonu i malou sítku, v níž se zdržuje a plod svůj hlídá. Cechy, Morava, Halič (—1600 m.), Uhry a Sedmihrady. Německo. Belgie. Holland. Svédsko a Norsko (po 70“ s. š.) s Lapponskem. Anglie. Francie. Svýcary (280—600 m.). Rusko. Sev. Italie. Alžír. Syrie. Palestina. P. latitans Blackwall. Kokovice. Žije na místech i od vod vzdá- lenějších jako rod Lycosa. Cechy, Uhry, Sedmihrady, Přímoří. Bavory, Porýnsko, Slezsko. Belgie. Anglie. Švýcary. Francie. Již. Italie. Korsika. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1895. 4 50 III. Antonín Nosek P. uligimosus Thorell. Er. Lázně? Švédsko. Slezsko ? 113. Dolomedes Latreille. D. fimbriatus Úlerck. Fr. Lázně. Karlův Týn © pod kamenem. Rád vystupuje na rostliny a zde kokon s vajíčky upevňuje. Vzácný. Čechy, Halič, Tyroly, sev. Uhry. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švý- cary. Anglie. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Sever. Italie. Rusko. Řecko. Ru- © munsko. Vých. Sibiř. D. limbatus Hahn. Šárecké údolí (©). Ve sbírce p. prof. Jandy a MUDr. Pavlise G i. Dospělé exempláře řídké. Příbram (pan ass. Mrázek) © v IX. Jeden z nejpěkněji zbarvených naších pavouků. Čechy, Halič, sev. Uhry a Sedmihrady (i!). Německo. Belgie. Švédsko. Francie. Anglie. Italie. 114. Pisaura E. Simon. P. mirabihs Člerck. Jeden z nejpěknějších naších pavouků. Dosti obecný. Samička zhotovuje vedle kokonu i zvláštní zvonovitou schránku, v které se s vajíčky a později s mláďaty ukrývá. Schránka ta jest pevná a barvy žlutavé. Sameček objevuje se v V a VL Sa- mička nosí kokon v kusadlech. Čechy, Morava, Halič, Tyroly (—2000 m.), Bukovina, Uhry. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko (po 639 s. š.). Anglie. Francie. Švýcary (až 2000 m.). Italie. Sardinie. Rumunsko. Okolí Cařihradu. Rusko. Alžír. Tunis. Syrie. XIV. čeleď Oxyopoidae Thorell. 115. Oxyopes Latreille. O. ramosus Panzer. Fr. Lázně. Potuluje se rád po křoví a na rostlinách. Čechy, Halič, Tyroly (—1660 m.), Istrie, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko- Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Švý- carsko. Rusko. Francie. Sev. Italie. Portugalsko. XV. čeleď. Attoidae Thorell. 116. Leptocherstes. L. berolinensis C. L. Koch. Černovice u Brna. Chycen v červnu p. radou Dr. Fleischerem. Morava, vých. Halič. Slezsko a Prusko (okolí Berlína). Francie. Belgie. Již. Rusko. Sev. Italie (po Florencii). Seznam českých a moravských pavouků. D1 117. Salticus. S. formicarius De Geer. Střelice v trávě na okraji lesa nedaleko rybníku. Na suchých i vlhkých místech dosti rozšířený, ale ne hojný. Tvarem těla podobá se zhruba jako předešlý mravenci. V celé Evropě, v rovinách a pahorkovatinách (—400 m.). Na sever dosa- huje až po 60% s. š. a jest zde vzácný, na jihu všude rozšířený a hojný. Na východ zasahuje jeho geogr. rozšíření až po Radomyšl v Ukrajině. V Africe a v Asii dosud nebyl nalezen. 118. Marptusa Thorell. M. muscosa Člerck. Fr. Lázně. Hodkovičky $ VI (Ps.). Okolí Poděbrad (p. prof. Janda). Střelice © v V. Ojediněle na kůře i pod kůrou sosen. Čechy, Morava, Halič (—400 m.), Tyroly, Uhry. Bavorsko, Porýnsko, Slezsko a Prusko. Rusko. Švédsko (na kamenných plotech) a Norsko (po 599 s. š.). Belgie. Holland. Francie. Švýcary (275—400 m.). Anglie. 119. Dendryphantes C. L. Koch. D. rudis Sundevall. Chuchle (Nsk. Pě.). Všenory. Čelakovice. Křivoklát. Hořovice. Rakovník. Písek. Na Šumavě. Špičák (as 900 m.). Střelice G 3/V. Na jehličnatých stromech, zvláště na jedli a smrku. Čechy, Morava, Halič (—900 m.), Tyroly (1300 m.), Uhry, Chorvátsko-Sla- vonsko. Přímoří. Německo. Pobaltické provincie ruské a Finsko. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Belgie. Holland. Francie. Švýcarsko. Rumunsko. Řecko? D. hastatus Clerck. Fr. Lázně. N. Jáchymov. Žije na podobných místech jako předešlý, ale jest řidší. ; Čechy, Halič (190—400 m.). Německo. Západní Rusko. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Anolie. Švýcary (375 m.). Italie ? 120. Epiblemum Hentz. Ep. scemcum Úlerck. Fr. Lázně. Hlubočepy (© koncem V). Závist. Chuchle (Ps.). Křivoklát. N. Huť (Š.). Kokovice. Kužvarta. V okolí Brna. Na zdích, skalách a kmenech stromů, na suchých vý- slunných místech. Přezimuje ve zvláštních zámotcích. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (190—1000 m.), Tyroly (—2200 m.), Uhry, Sedmihrady, Slavonsko-Chorvátsko. Německo. Holland. Belgie. Svýcary (200 až 2000 m.). Francie (—2000 m.). Anglie. Svédsko a Norsko s Lapponskem. Rusko. Sev, Italie. Rumunsko. Korsika. Madeira. Alžír. Tunis. Sev. Amerika (západní Gronsko, Kanada a Spojené Státy. N. Anglie). č Ep. zebraneum Č. L. Koch. Hlubočepy. Peruc (Sv.). Celakovice. Na křoví i stromech. Řidší předešlého. 52 Hil. Antoníu Nosek Čechy, Slezsko, Halič (400—800 m.), již. Tyroly, Solnohrady. Dalmacie, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary. Švédsko. Sev. Italie. Korsika. Rusko. E. civgulatum Panzer. Fr. Lázně. Obřany a údolí Písárky u Brna. Čechy, Morava, Halič (—1000 m.), Slezsko, sev. Tyroly, sev. Uhry, Sedmi- hrady. Bavory, Slezsko a Prusko. Holland. Belgie. Francie. Anglie. Švédsko -a Norsko. Rusko. Záp. Sibiř. 121. Heliophanus C. L. Koch. H. cupreus Walckenaer. Fr. Lázně. Hlubočepy (V G' ©). Závisť (Ps.). Chuchle. Roztoky. Čelakovice. Karlův Týn. Křivoklát. Peruc (Sv.). N. Huť (Š.). Obřany G 15/VL Pod kameny, na zdích i na rostlinách. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (500 m.), Tyroly, Uhry, Chorvátsko-Sla- vonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (400—2000 m.). Anglie. Švédsko a Norsko. Rusko. Italie. Španěly. Sardinie. Korsika. Vých. Sibiř. Alžír. i H. dubius C. L. Koch. Čertovo jezero (as 1000 m.). Na smrčku. N. Huť (Š.). Okolí Brna. Řídký. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (—650 m.), Bukovina, sev. Tyroly, sz. Uhry a Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavory a Slezsko. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (—933 m.). Rusko (království polské). Již. Rusko. H. aeneus Hahn. Ladví u Prahy (Pč. 356 m.). Nýrsko. Kužvarta. Okolí Brna. Střelice. Sameček v květnu (V). Čechy, Morava, Slezsko, Halič (—900 m.), Tyroly (—1660 m.), sev. Uhry. Německo. Beloie. Francie. Švýcary (—1497 m.). Italie. Sicilie. Turkestan. H. auratus C. L. Koch. Černovice u Brna. Chycen na plotě p. radou Dr. Fleischerem. Morava, Halič, Bukovina, sev. Tyroly; Terst, Dalmacie, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Bavory. Anglie (dle E. Simona). Francie. Španělsko. Rusko. Vých. Sibiř). 122. Philaeus Thorell. Ph. chvysops Poda. Hořovice. N. Huť (Š.). Karlův Týn (Ps. d' VT). Polabí (p. prof. Janda). Písek. Okolí Brna, Střelice. V hro- madě kamení, na skalách i na křoví. Čechy, Morava, Halič, Tyroly (as 1000 m.) Istrie, Dalmacie, Korutany, Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko s přímořím. Bavory a Slezsko. Švýcary (—1000 m.). Rusko (dle Grube-ho v pobaltickém kraji as po 57“ s. š. a dle Tho- 1) P. prof. BíRrTA ve svém seznamu cituje ještě JI. jflavipes (— vartans E. Simon?). micans, nitens, a tricinetus (vesměs od C. L. Kocna popsané). Seznam českých a moravských pavouků. 53 rella v. na jihu). Francie (na severu řídký, na jihu četný). Korsika. Italie. Švédsko. Cařihrad. Alžír. Syrie. Palestina. Sinajský poloostrov. Lenkoran při kaspickém moři. Ph. bicolor Walekenaer. Mnohem hojnější předešlého. Hlavně na křoví. Hlubočepy (Ps.). Chuchle (Pč.). Karlův Týn (Ps.). N. Huť (Š.). Hořovice. Všenory. Poděbrady, Plzeň (Ska.). Písek. Okolí Brna. Čechy, Morava, Halič (200—400 m.), Bukovina, Dalmacie, Uhry, Sedmi- hrady, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Slezsko. Francie. Korsika. Švýcary (350 m.). Italie. Již. Rusko. Černá Hora. 123. Attus Walckenaer. A. terebratus Úlerek. Květov (G IX.). Kužvarta (VIII. ©). Pod kameny plotu kamenného. Řídký. Čechy, Slezsko, Halič (950 m.), Tyroly (—1500 m.), Solnohrady (1000— 1300 m.), Sedmihrady. Bavory. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Francie střední. Anglie. Rusko. A. pubescens Fabricius. Fr. Lázně. Hlubočepy (G © v VL) Kužvarta (VIII.). Písek. Čáslav. Ve sbírce -p. prof. Jandy. Okolí Brna. Na zdích, na hromadách kamení, zvláště na okraji lesa. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (—600 m.), Tyroly, Uhry, Sedmihrady. Ně- mecko. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko. Anglie. Švýcary (—230 m.). Sev. Italie. Francie. Pobalt. provincie. A. saxicola C. L. Koch. N. Svět (600 m.) © na borůvce. Šumava dle C. L. Kocha ($ © VII—VIII.). Čechy, Halič (—1500 m.), Tyroly (nad 500 m.), Uhry, Chorvátsko s Pří- móřim (nad 1000 m.). Bavory. A. montigenus Thorell. Spindelmůhle v Krkonoších (dle Dra. Fickerta). A. fioricola C. L. Koch. Fr. Lázně. Polabí. Střelice. Na rost- linách bažinných. Řídký v lesích. Čechy, Morava, Halič (190—300 m.), Bukovina, již. Tyroly, Dalmacie, Uhry. Némecko. Belgie. Holland. Švédsko a Norsko s Lapponskem. Anglie. Rusko. Italie. Francie. Samarkand v Asii. A. caricis Westring. Fr. Lázně. Na podobných místech, ale řídší předešlého. Přezimuje. Čechy, Slezsko, Halič (190—250 m. S III., VI., VIII. © v VI., VII, XI), Tyroly, sev. Uhry. Bavory, Porýnsko a Slezsko. okna, Francie. Sasko. ele A. penmácillatus Simon? Chuchle pod kamenem na palóuce (© VL). Čechy, Halič, sz. Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Již. Francie. 124. Phlegra E. Simon. Ph. fasciata Hahn. Fr. Lázně. Střední část Polabí (snad Podě- bradské okolí). Pod mechem a kamením na okraji lesů, na keřnatých stráních. 54 : II. Antonín Nosek Čechy, Halič (200—350 m.), Tyroly (as 1660 m.), Uhry, Sedmihrady, Rjeka. Německo. Belgie. Holland. Sev. Italie. Svédsko a Norsko. Anglie. Francie. Rusko. Palestina. 125. Aelurillus E. Simon. Ae. Vimsigmitus Úlerck. Fr. Lázně. Kužvarta (—700 m.). Vo- škobrd u Poděbrad. Květov. Na výslunných, keři porostlých stráních. Čechy, Halič (—400 m.), Slezsko, Tyroly, sev. Uhry, Sedmihrady, Chor- vátsko-Slavonsko s Přímořím. Německo. Belgie. Holland. Norsko po 689 s. š. Francie. Švýcary (—1100 m.). Rusko. Sev. Italie. Španěly. Zakavkazsko. Syrie. Palestina. Alžír. Ae. festiwus C. L. Koch. Fr. Lázně. Kokovice (VII. © ad. et i). N. Huť (Š. G). Na písčitých, výslunných místech. Čechy, Halič (—190—350 m IIL—IX.), Bukovina, již. Tyroly, Solnohrady, Uhry, Sedmihrady. Bavory a Slezsko. Švýcary. Rusko. Sev. Italie. Francie (řídký).. 126. Pellenes E. Simon. P. tripunctatus Walekenaer. Fr. Lázně. Hodkovičky. Křivoklát. N. Huť (Š.). Zbiroh. „Vrch Hoblík“ u Loun (Sv.). Písek. Na okraji lesů, na pasekách a výslunných stráních. Za dne na rostlinách, z rána a V noci, neb za nepříznivého počasí pod kameny. Samička skrývá se s vajíčky ve zvláštním zámotku, jako © jiných rodů příbuzných. Cechy, Italie (—400 m.), Tyroly (2000 m.), sz. Uhry. Německo. Sz. Rusko (pobaltické kraje). Svédsko (£ v V.). Belgie. Holland. Švýcary (568 m.). Francie (též v alpinském pásmu). P. mgrocihatus L. Koch. Chuchle („Kolonie Krejčí“) pod ka- menem na trávníku © VL Cechy, Lužice (£ v V., © koncem VI. a VII. na písčité, výslunné půdě. Sáčky vaječné v suchém listí. 127. Ergane L. Koch. E. faleata Úlerck. Fr. Lázně. Okolí Prahy a Brna (© VD, Zbiroh, N. Huť (Š.). N. Jáchymov. Křivoklát. Šumava (Maader as 1000 m., úbočí Fallbaumu as 1000 m., Kužvarta as 600 m.). Údolí krkonošská (© VIII.). Střelice a Slavkov na Moravě. Všude rozšířený na rostlinách, plotech i pod kameny na suchých místech. Cechy, Morava, Slezsko, Halič (—1100 m.), Tyroly (—1300 m.), Bukovina, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko s Přímořím. Celá Europa od severu až na jih. Vý- chodní Sibiř. E. areuata Clerck. Fr. Lázně. Poděbrady (11/VI ©). Na vlhkých místech. Bílovice a údolí Písárek. Seznam českých a moravských pavouků. 55 Čechy, Morava, Slezsko, Halič (550 m.), sev. Tyroly, Bukovina, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko, Dalmacie. Německo. Belgie. Holland. Francie. Korsika. Švýcary (275—1720 m.). Švédsko a Norsko. Anglie. Sev. Italie. Již. Rusko. Za- kavkazsko. k E. laetabunda C. L. Koch. Dle prof. Bárty v Čechách. Na pís- čitých místech, jmenovitě na vřesovišti. Čechy, Uhry, Halič. Belgie. Holland. Švédsko. Francie. Bavory a Slezsko. Sibiř. 128. Euophrys C. L. Koch. Fu. erratica Walckenaer. Fr. Lázně. Nýrsko i? Hořovice. N. Jáchymov. Křivoklát. Plzeň (Ska.). Oslavany. Na úpatí stromů v mechu, pod kameny a kůrou. Čechy, Morava, Halič (190—1800 m.), Bukovina, Tyroly (alp. pásmo), Uhry, Sedmihrady, Rjeka. Německo. Belgie. Svédsko a Norsko s Lapponskem. Anglie. Francie. Korsika. Švýcary (280 m., 2174 m.). Sev. Italie. Rusko. Rumunsko. Eu. aeguipes Cambridge. Radotínské údolí v dubnu pod kamenem. Jeden z nejmenších. Na suchých výslunných stráních v listí, v mechu a mezi lišejníky. Čechy, Halič (190 m.), Tyroly, Uhry záp. a stř., Chorvátsko-Slavonsko (1400 až 1500 m.). Porýnsko. Belgie. Holland. Anglie. Francie. Eu. frontalis Walckenaer. Hořovice. Obřanské lesíky. Pod ka- meny v mechu a v listí. Čechy, Morava, Halič (—1100 m.), Slezsko, Tyroly (—1660 m.), Dalmacie, Uhry, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Švédsko. Anglie. Francie. Sev. Italie. Rusko. 129. Neon E. Simon. N. reticulačtus Blackwall. Hořovice. Obřany. Pod kameny a v mechu. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (—1200 m.), již. Tyroly, sev. a stř. Uhry, Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko (1400—1500 m.). Bavory, Porýnsko a Slezsko. Belgie. Holland. Švýcary (© v XIL.). Francie (též v Alpách). Anglie. Švédsko a Norsko. 130. Ballus C. L. Koch. B. depressus Walckenaer. Fr. Lázně. Všude v Čechách a na Mo- ravě. V okolí Brna dosti hojný na rostlinách (3' v V., VI.). Zdá se, že chybí v horách. Čechy, Morava, Slezsko, Halič (—550 m.), Tyroly (—1100 m.), Bukovina, Uhry. Sedmihrady, Chorvátsko-Slavonsko. Německo. Belgie. Holland. Francie. Švýcary (—400 m.). Anglie. Švédsko a Norsko. Sev. a stř. Italie. Rusko. Černá Hora. Sicilie. 56 III. Antonín Nosek: Seznam českých a moravských pavouků. 131. Oedipus Menge. Oe. aenescens E. Simon. Fr. Lázně. Střelice. Pod mechem a listím, též na rostlinách na okraji lesů, v pasekách a j. Čechy, Morava, Halič (—400 m.), sev. Tyroly, sev. Uhry. Prusko, Porýnsko a Bavory. Holland. Švédsko a Norsko. Sev. Italie. Francie. Rusko (království polské). r B = Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895, IV. Ueber die Concordanz der New-Yorker Erian-Flora mit der bohmischen sog. hercynischen. Von Prof. Dr. Johann Palacký in Prag. (Vorgelegt am S. Feber 1895.) Die Bestimmung fossiler bliůithenloser Pflanzen ist bekanntlich oft ein — provisorisches — Rathen. Insbesondere ist der Zustand der obersilurischen (oder devonischen), jetzt gewóhnlich hercynisch genannten Pflanzenreste von Hostin ein solcher, dass er sie schwer bestimmbar macht. Es sind meist vereinzelte Aeste, oft ohne Rinde, die wohl lángere Zeit im Wasser lagen, ehe sie im Schlamme all- máhlie versteinerten. Mit den Hilfsmitteln der modernen Wissenschaft, zunáchst dem Mikroskop bei Benitzung von Diinnschliffen, sind sie noch nicht untersucht worden. Ich habe darum meine Zweifel an den Bestimmungen des $ Dir. SruR ihm persóniich geáussert, als ich ihm ein kleines Stůck důnner Kohle von Hostin fůr die Geol. Reichs- anstalt in Wien úbergab, ohne dass er mir opponirte. Ihn hatten zur Algentheorie die mir von ihm vorgewiesenen Stůcke antarktischer Grossalgen (Borya zumeist) aus dem k. k. Botan. Hofcabinet úber Instigation des $+ RercHaRpr veranlasst. Dass Compression aber keinen Holzkórper schafen kann, war ihm als Nichtbotaniker etwas zu dunkel. Der erste, der eine positive Vermuthung ber die Identi- fikation dieser interessanten alten Pflanzen druckte, war Professor Dawsox in Montréal (Canada) in seinem Werk „The geological history of plants. Er saet (p. 39): Though i have no seen the specimens, i have no doubt whatever, that the plants, or the greater part of them, from the silurian of Bohemia,) described by Stur as ? Algae Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 2 IV. Johann Palacký: Concordanz der New-Yorker Erian-Flora. and Characeae*) arc really landplants, some of them of the genus Psilofyton. Er fůet hinzu, dass platteedrůckte ex. von Psilofyton und Arthro- stigma im Obersilur und Eriam von Gaspé wohl als Algen beschrieben worden wáren, wenn micht in einzelnen die Axe der Gefássbůndel (barredvessels) erhalten wáre. Ich schrieb im Vorjahr Prof. Dawsox nach Montréal und legte ein ex. von Hostinella bei, was er brieflich als Psilophyton erkannte, und sich zum Tausch der bezůglichen Fossilien anbot, was ich zur Kenntnis der Geolog. Reichsanstalt in Wien brachte. Neuestens hat aber Dr. PExHazLow im 16. Bande der Proc. of US. Nat. Museum p. 105—114 die Erian (Devonian) fora von New- York und Pennsylvania (wohl mit Beihůlfe von Dawsox p. 105) be- schrieben und auf 6 (lithocaustischen) Tafeln nach Fotografien abge- bildet. Wie auch bei uns, schon durch Dawsox (Chain of life p. 96) bekannt, nennt man in Nordamerika die Flora von Gaspé und hn- lichen Schichten die Erianische — ein Ausdruck, der vielleicht ver- allegemeinert werden kónnte, da es weder eine silurische, noch eine devonische Flora cibt; wohl aber Ueberganesflora beider (Obersilur und Unterdevon). Ueberhaupt lassen sich, wie schon Weiss nach- wies, die fossilen Pflanzen nicht in die Etagen der Meeresthiere ein- zwaángen. Ich lege hiemit zu diesen Fotografien einige Stůcke von Hostin bei, damit jeder diese Aehnlichkeit sehe. PExHazLow beschreibt jene species, die er determinirt, als Haliserites (dechenianus, lineatus n. sp. chondriformis n. sp), Dictyotites fasciolus n. sp., maximus n. sp., Psilo- fyton grandis n. sp. Die Flora von Gaspé ist wohl die reichste und ohne Vergleichune derselben wáre es voreilig, neue Synonyma zu schaffen. Vor allem thut ein Tausch zwischen amerikanischen und bohmischen Fossilien noth, dann eine mikroskopische und chemische Analyse (bezůelich des Gehalts an Meersalzen (Maenesium, Brom, Chlor, Jod etc.) — ehe man ůúber diese interessanten Altesten Planzen definitiv abspricht. *) Proceedings of the Vienna Academy 1881. Hostinella of this author, is almost certainly Psilofyton and his Barrandiana seems to include Arthrostigma and perhaps leaťfy branches of Berwynia. These curious plants should be reexamined. — ŽS © Verlag der kónigi, bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1895. V. Zur Anatomie der sog. Paraphyse des Wirbelthier- oehirns, Von F. K. Studnička in Prac. Mit 1 Tafel und 2 Figuren im Texte. (Vorgelegt den S. Feber 1895). Der Name „Paraphysis cerebri“ wurde in die anatomische Litte- ratur zuerst von E. SELENkA [22] im „Biologischen Centralblatte“ 1890 eingefiihrt, und zwar fůr ein unpaares Gebilde auf der membra- nosen Decke des Vorderhirns der Cranioten, eine der Epiphyse (dem Pinealauge) sehr áhnliche Ausstůlpune derselben. „Wie das Zwischen- hirn seine Epiphyse, so hat das Vorderhirn seine Paraphyse“ áusserte sich damals ŠELENKA. Er schloss námlich aus der Aehnlichkeit beider dieser Gebilde auf eine áhnliche morphologische Bedeutung beider; auch die Paraphyse sollte nach ihm, wie es dies bekanntlich bei der Epiphyse (dem Pinealorgane) der Fall ist, ein rudimentáres Sinnesorgan sein. Es wurde von ihm in jenem Aufsatze sogar die Meinung ausge- sprochen, die Paraphyse kónnte mit der Ohrblase der Ascidien homolog sein. — Die Epiphyse (das Pinealorgan) haben, wie bekannt, schon frůher W. B. ŠrENcER und H. W. de GRaar mit dem Auge derselben Thiere homologisirt. Von SELENKA stimmt also der jetzige Name und die obige Deutung dieses Gebildes als eines rudimentáren her; dasselbe wurde aber schon frůher abgebildet und beschrieben. Die Prioritát ihrer Entdeckung gehórt eigentlich dem Embryologen C. K. HoFFmAaxx [19], der sie schon 1885 bei Reptilien [Tropidonotus und Lacerta] fand. Vor dem Erscheinen des Aufsatzes SELENKA's wurde sie weiter noch in einer erósseren Abhandlune P. FRaxcorre's „Recherches sur la Développement de VÉpiphyse“ [9]*) | beschrieben und abgebildet, *) Abgebildet schon 1887 in der vorláufigen Mittheilune zu dieser Arbeit. [8]. Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 V. F. K. Studnička und zwar an Reptilienembryonen. [An Anguis fraeilis; SELENkA beschrieb sie auch an Embryonen von Lacerta und Anguis|. Gedeutet wurde dieses Gebilde von FRavwcorrE damals als erster Anfang des Plexus chorioideus. Seit dem Erscheinen dieser Arbeiten, besonders aber der von SELENKA, wurde der Paraphyse von den Anatomen eine gróssere Auf- merksamkeit gewidmet, und dieselbe wurde bald an dem Gehirne verschiedenster Wirbelthiere gefunden. ŠELENKA selbst [22] konsta- tirte ihre Existenz ausser bei den“Reptilien auch bei den Selachiern; spáter fand sie ExoresnvmeR [7] bei Amblystoma, BurcgmaRpr bei Tchthyophis [5; als „Plexus chor. superior“ bezeichnet| und Protopterus [4], KurrrFER bei Acipenser, [18] His bei verschiedenen Cranioten [14], S. P. GAck [11] bei Diemyctylus, HumruREv [16] bei den Cheloniern [Chelone, Chelydra] u. s. w. FRaxcorre [10] fand sie zuletzt auch am embryonalen menschlichen Gehirne. „La paraphyse (á Vétatembryon- naire) existe dans toute la série des vertébrés“ kann dieser Forscher bereits 1893 behaupten. Wie ja fast in allen Gebieten der Anatomie, so herrscht auch in unserem Falle in der Benennune dieses erst unlánest entdeckten Organes eine grosse Unbestándigkeit. Der Namen „Paraphysis ce- rebri“ ist zwar der gebráuchlichste, doch wenden manche Autoren auch andere Namen fiůr das betreffende Gebilde an. 80 gebraucht R. BoRcKHaRprT in einer Arbeit [4] den eigentlich der Epiphyse seit Alters her gehorenden Namen „Conarium“, His [14] und Lrvnic [20] den Namen „vordere Epiphyse“, unter dem Namen „hintere Epiphyse“, die eigentliche Epiphyse oder das Pinealorean verstehend. SORENSEN [27] nennt die „Vordere Paraphyse“, indem er als „hintere Paraphyse“ den „Zirbelpolster“ © EprxceR's und BvncKHaRprs be- zeichnet. Es wurde, wie ich schon oben saste, die Meinune ansgesprochen, die Paraphyse des Wirbelthiergehirns stelle uns ein rudimentáres Sinnesorgan dar. Diese Hypothese, obzwar sie auf nichts anderem basirte, als auf der Aehnlichkeit ihres Entwickelunesvoreanges mit dem des Pinealorganes, verbreitete sich doch gar sehr in der anatomischen Litteratur, und die Paraphyse wird fast allgemein in der Reihe der sogenannten Parietalorgane neben dem Pinealorgane (der Epiphyse) und dem Parapinealorgane (dem Parietalauge) als ein drittes parie- tales Sinnesorgan angefihrt. Ein directer Beweis dafir, dass sie ein rudimentáres Sinnes- organ ist, fehlte also noch, als da Ende 1893 von zwei Šeiten zu- Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 3 eleich das vordere Parietalorgan der Petromyzonten, das nach seinem anatomischen Baue zu schliessen sicher ein rudimentáres Sinnesorgan und zwar am wahrscheinlichsten ein Augeist, als Paraphyse gedeutet wurde. Es geschah dies von 8. P. Gaer [11] und ein wenig spáter von R. BvRexHaRDr [5]; auch KurrrER [19] deutete in seiner vor einem Jahre erschienenen Entwicklunesgeschichte des Kopfes von Ammocoetes jenes Organ in demselben Sinne. Durch diese Entdeckung der vermuthlichen Paraphyse der Petro- myzonten wurde die Frage von der morphologischen Bedeutune der Paraphyse, wie man meinen kónnte, definitiv gelóst. Bei meinen Untersuchungen ber die Anatomie des Petro- myzontengehirnes habe ich mich auch mit der Paraphysenfrage befasst ; die Resultate, zu denen ich gekommen, sind aber in mancher Be- zlehung von denen der zuletzt genannten Forscher abweichend. Ich will also von diesen Resultaten meiner Arbeiten hier etwas mittheilen und hiemit einen kleinen Beitrag zu der vereleichenden Anatomie der Paraphyse und des Wirbelthiergehirns úberhaupt liefern. Seinerzeit wurde von F. AmzBoRN [1] das vordere der zwei von ihm entdeckten an der dorsalen Seite des Petromyzontencgehirns eng an einander lieeenden rudimentáren Organe als ein abgetrennter Theil des hinteren, der Epiphyse beschrieben. Dieser durch einen leicht erklárlichen Irrthum in der Beobachtune entstandenen Deutung schlossen sich die meisten Forscher auf diesem Gebiete an, so BEARp, Ows-axxrkow, ŠcorTT, (RASKELL. Im meiner Abhandlung „Sur les organes pariétaux de Petro- myzon Planeri“ 1893 [23] wurden zuerst verschiedene Beweise dafůr angefůhrt, dass das vordere (untere) Organ der Petromyzonten mit dem hinteren (oberen), der wirklichen Epiphyse [Organe pinéale] in keinem Zusammenhange ist. Ich bezeichnete damals dieses selbst- stándige Organ mit dem Namen „Organe parapinéal“, und homologi- sirte es mit dem Parietalauge der Šaurier; es mit der Paraphyse zu homologisiren erschien mir damals aus manchen der unten anzu- fihrenden Grůnde als nicht měglich. Eine zweite in bohmischer Sprache geschriebene Arbeit von mir [24], die in einem kurzen Abstracte von Prof. Dr. VEjpovský auch im „Zoologischen Centralblatte“ 1894 [25] erschien, enthielt eine weitere Bestitigung der Selbststándigkeit beider Organe. Zu diesen zwei Auffassungen kam unlángst die schon oben be- sprochene Deutune von S. P. Gar, R. BuRcknaRor und Č. v. KurrFER: 4. W. W. K. Studnička Das hintere Organ der Petromyzonten ist eine Epiphyse, das vordere (untere) soll eine Paraphyse sein. In den folgenden Zeilen werde ich jetzt die Richtigkeit meiner Auffassung der Parietalorecane der Petromyzonten darzuthun trachten und einige Details úber die wirkliche Paraphyse derselben beibringen. A. Meine Griůnde fůr die Behauptung, das vordere Parietalorgan der Petromyzonten sei keine Paraphyse, sondern eher ein Parietalauge. 1. Der hauptsáchlichste Grund ist der, dass die Petromyzonten vor dem betreffenden Organe auf der Vorderhirndecke eine andere Ausstůlpung, die man als die eigentliche Paraphyse auffassen kann, besitzen. (Náheres davon unten.) 2. Nicht minder wichtig ist das Factum, dass das vordere Pa- rietalorean nach seinem Entstehen unmittelbar vor der Commissura superior (nach dem gánzlichen Ausbilden derselben!) sich befindet [KurrrER |[19] Tať. III., IV., Wie. 6. %.], wáhrend die Paraphyse immer entfernt von dieser entsteht. Wie schon SELENKA [22] bemerkt, entsteht die Paraphyse an der Grenze des Vorderhirns und des Zwischenhirns; und dass beim Petromyzon die betreffende Commissur jene Grenze bilden sollte, ist nach dem Vereleiche mit anderen Thier- oruppen nicht wahrscheinlich. KurrrER sleht in einem Falle, an einem 4 mm langen Iimbryo die erste Ausstůlipune des vorderen Oreganes von der Commissura superior etwas entfernt, und stůtzt durch diesen Befund seine Auf- fassune der Parietalorgane. |[19. Pag. 11.) Man sieht an der be- trefenden Abbildung [19. Taf. IV., Fig. 5.| wirklich zwischen dem Organe und den Fasern der Commissur einen kleinen Theil důnner Gehirnwand sich erstrecken. An Fig. 6. und Fig. %. [19. Taf. III.]. die die Parietalorgane orósserer Ď und 6 mm langer Embryonen darstellen, sehen wir aber diese kleine Strecke důnner Gehirnwand nicht mehr, die Commissura mit den Ganglien hat erst hier ihre hóchste Entwickelung erreicht, und der Raum bis dicht an das vordere Organ ist jetzt mit Nerven- fasern der Commissur erfůllt. Erst in ein wenig spáteren Stadien der Entwickelune wird das vordere Orean durch den Druck des mit ihm verbundenen Ganglion habenulae nach vorne, weiter von der Commissur, verschieben (19. Taf. V., Fig. 8). 9. Das vordere Organ ist, wie von mir in meiner Abhandlune [23] úbrigens schon von AnrpopRx [1] gezeiet wurde, zu den Ganelia Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 5) habenulae in einer gewissen Beziehune [Innervation!|, wáhrend die wirkliche Paráphyse anderer Thiere von diesen immer weit entfernt liegt. Auch das Parietalauge der Saurier ist nach von Kzrekow- sTROEM [17. Fig. G. im Texte] an Iguana, und von mir an Lacerta *) [24. Tať. XIX., Fig. 4] gemachten Untersuchungen mit dem linken Ganglion habenulae vor der Commissura superior vorhanden. Ver- muthlich ist diese Uebereinstimmung nichts zufálliges, Das vordere Organ der Petromyzonten ist nach meiner [23] von KourrrER [19. Pac. 21] bestátieten Peobachtune bald nach seinem Entstehen mit beiden Ganglien habenulae verbunden; dauernd bleibt aber nur die Verbindune mit dem linken Ganglion. Die bekannte Verlángerune des linken Ganelions und die Differenzierune des vor- dersten Endes desselben in ein besonderes Centrum, in den „Zirbel- polster“ AmHrBoRxs [23. Pl. I., Fig. 8., KurrrER 19. Taf. V., Fig. 8.| ist etwas secundáres. Entscheidend fůr unsere Frage ist nur das Factum, dass das vordere Organ zeitlebens mit einem Theile des Zwischenhirns, dem Ganglion habenulae, verbunden bleibt. Zum besseren Verstándnis dieser Verháltnisse sei folgendes angefůihrt: | Die Decke des Ventr. II. der Petromyzonten ist dadurch charakterisiert, dass an ihr einige dem Zwischenhirn gehorende Theile durch excessives Wachsthum bis in das Bereich des Grosshirns, in die Gegend des Foramen Monroi gelangen. Das bezieht sich auf den vordersten Theil des linken Ganglion habenulae [den Zirbelpolster AHLBORNS| und an das ihm aufsitzende vordere Parietalorgan. 4. Das vordere Parietalorgan der Petromyzonten ist weder seiner Entwickelune, noch seiner definitiven Form nach der wirklichen Paraphyse náchster Thiergruppen, der Ganoiden, Dipnoer ete. áhnlich; dagegen geht seine Entwickelung, wie ich schon [23. Pa«. 35.| hervor- gehoben habe, áhnlich vor, wie die der vorderen Blase des Coregonus nach Hru's [12] Untersuchungen und nicht unáhnlich auch der des Parietalauges der Saurier. Das vordere Organ der Petromyzonten, von mir seiner Lage nach „Parapinealorgan“ genannt, ist also keine Paraphyse, sondern ist eher der von Hur [12., 13.] aufgefundenen „vorderen Epiphyse“ der *) Der Parietalnerv geht hier deutlich in die CČommissura superior hinein. Einzelne Nervenfasern desselben kann man durch die Commissura hindurchgehen [24. Taf. XIX., Fig. 3.] und in dem Verbindunesstůcke beider Ganglien habenulae (der linken Seite náher) endigen sehen. 6 V. F. K. Studnička Teleostier*“) und der Amia, der praepinealen Ausstůlpune der Anuren [BéRaxeck 2. PI. XL., Fig. 359.| und dem Parietalauge der Saurier homolog. B. Die eigentliche „Paraphysis cerebri“ der Petromyzonten. Nachdem sich die beiden Parietalorgane der Petromyzonten schon lánest ausgebildet haben, hebt sich, schon bei einer ganz jungen Larve, die důnne Decke des Ventr. III., die Anlage der spáteren Tela chorioidea in zwei niedrice Falten, die beiderseits den Raum zwischen den Parietalorganen und den Hemispháren ausfůllen [25. Pl. II., Fie. 8. 24.: Tab. XIX., Fig. 1 b.] Vorn, wo sich beide diese Falten vereinigcen, befindet sich eine einfache © Ausstůlpung, die in den Raum zwischen die beiden Bulbi olfactorii gewendet ist, und streng genommen als eine vordere Fortsetzune jener Falten gelten kann; dles ist jenes Gebilde, das ich als die eigentliche Paraphyse der Petromyzonten auffasse. Ich zeichne diese Ausstůlpune an meiner Wie. 1. von einer ganz jungen Larve von Petromyzon Planeri; sie ist in dem hier gezeichne- ten Stadium der Entwicklung noch wenig entwickelt.**) Hinen voll- kommenen Grad der Entwicklung erreicht sie erst an mittelgrossen [etwa 1 dm langen) Ammocoeten. [23. Pl. I., Fig. 8 im Lángsschnitte, an Fie. 2—5. in dieser Arbeit im Auerschnitte gezeichnet.| : Am besten ist sie natůrlich bei den erwachsenen Petromyzonten entwickelt, wo sie die Form eines ziemlich weiten Sackes hat. [Taf. Fie. 6, T und die Textigur- a. in dieser Arbeit; 23. PI., I. Fig. 9. PI. II., Fig. 1.: AmrBoRw 1. Taf. XV., Fig. 506.] Bei manchen Thieren, besonders den Alteren, theilt sich das distale Ende dieser Ausstůlpune in mehrere kleinere Ausstůlpungen [Taf. Fie. 2.] Wenigstens eine solche secundáre Ausstůlpung finde ich constant bei allen untersuchten Petromyzonten. [Taf. Fig. 6, %.; 29. PL IL,"Eic. 1."oberhalb der '„t- (ch-3 Diese Ausstůlpung der Vorderhirndecke, die man als ein be- sonderes constantes Organ betrachten muss, ist aus důnnen ein- *) Der sogen. Zirbelpolster [ EprveeR, BuRckHaRor| der Teleostier, den ich einmal [23. Pag. 36.] mit dem Parapinealorgane zu homologisiren versuchte, kann nach inneren heuticen Kenntnissen [BuRcknaRpr 6] mit den wirkliehen Parietal- organen nicht verglichen werden. **) An KuprrER's Wig.8. [19,/Taf, V.] ist der Anfang dieser Ausstůlpung nicht so gut zu sehen, wie an meinen Praeparaten. Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 7 schichtigen Zellenwánden gebildet, die von aussen direct von den Hirnhůllen bedeckt sind. Der Bau dieser Ausstůlpung ist also der- selbe, wie der úbrigen Tela chorioidea, in die ste nach hinten úbergeht. Sie bildet streng genommen auf dem Petromyzontengehirne, wie ich es schon einmal [26. Pag. 312.] aussprach, die vorderste Endigung der Tela chorioidea des Ventr. III, die hier ungemein einfach und undif- ferenciert auseebildet ist. Ein Zirbelpolster [BoRcRHaRpr; hintere Pa- raphyse SoRENSEN's| ist hier nicht zur Ausbildung gekommen, wahr- scheinlich durch den schon oben besprochenen Druck des nach vorne sich drángenden linken Ganglion habenulae. Kbenfalls kommen hier, wie schon BuRckHaRprT [5.] bemerkt, die Plexus hemisphaerium nicht zur Ausbildune, und jene Aussackung, die ich als Paraphyse auffasse, orenzt vorn unmittelbar an die ein wenie verdickte Gehirnwand, die Lamina supraneuroporica.“) Fig. a. Fis. b. Fig. «. Die Decke des Ventr. III. des Gehirnes von Petromyzon Planeri. (Schemat.) Fig. 9. Die Decke des Ventr. IIT. des Gehirns von Protopterus annectens (nach BuRcKHARDT). Die Auffassung dieses Gebildes als einer Paraphyse findet eine Stůtze in dem Vereleiche derselben mit jener von nahe verwandten Thieren. In dieser Beziehune finde ich eine auffallende Aehnlichkeit derselben mit der Paraphyse des Protopterus [BuRckmapRpr 4. Taf. I., Fig. 1., Taf. III., Fio. 20., unsere Textfigur %.]; weiter mache ich aufmerksam auf die Aehnlichkeit mit der Paraphyse einer Kaul- *) BuRcKHaRDT [5.] rechnet zu dieser die ganze Vorderhirndecke bis zu dem Parapinealorgane, also auch bis zu dem linken Ganglion habenulae. 8 V. F. K. Studnička guappe von Pelobates fuscus [Taf. Fig. 8. Vereleiche mit Fig. 5. auf derselben Tafel!| und anderer niederer Cranioten, wo sie diinn- wandig ist. Man kann ůbrigens diese Ausstůlpune mit keiner anderen an der Vorderhirndecke anderer Thiere homologisiren, als eben nur mit der Paraphyse. | Gegen meine Aufassung dieses Gebildes als einer Paraphyse wird man gewiss das Factum einwenden, dass sie sich relativ sehr spát, erst im postembryonalen Leben zu entwickeln anfánet [Taf. Fig. 1.], wáhrend die Paraphyse anderer Thiere immer frůh im em- bryonalen Leben, manchmal, so bei den Reptilien, fast sleichzeitio mit der Epiphyse [Horrmaxy 15., FRawcorre 9., Lzrpre 20. Taf. I., Fie. 4, %.*) | entsteht. Wiewohl dieser Einwand ziemlich schwerwiegend zu sein scheint, so lásst er sich doch beseitigen. Eine hnliche, nur nicht so auf- fallende Zeitdifferenz besteht bekanntlich auch zwischen dem Er- scheinen beider Parietalorgane [24. Pag. 3.; 18.|, indem dieselben sich bei den Reptilien fast eleichzeitie oder gar micht lange nach einander entwickeln, wie von verschiedenen Autoren [z. B. BÉRANECK, Lrvpra, FRavxcorre ete.| beschrieben wurde. Uebrigens entsteht nach KourrreR's Untersuchungen auch bei Acipenser die wirkliche Para- physe erst in einem sehr spáten Stadium der Entwicklung, sehr lange nach dem Entstehen der Epiphyse. [Vereleiche die Abbildungen KurrrER's 18. Taf. VI., Fig. 18. und Tafel VIII., Fig. 19.) Dasselbe kann man úbrigens auch bei unseren einheimischen Amphibien sehen ; doch weder bei dem Acipenser, noch bei diesen ist jenes Zeitinterwall ein so grosses, wie in unserem Falle bei dem Ammocoetes. Noch geringer ist es natůrlich bei den noch hoher organisirten Reptilien. Der Leser wird sich diese Thatsache nach den allgemeinen Principien der Entwickelung der Organismen jedenfalls leicht erkláren kónnen: Ein Reptilienembryo verláuft in seiner Entwickelung sehr schnell binnen einiger Tage alle jene Entwicklungsstufen, die ein Embryo eines niedriger oreanisierten Thieres erst in einer viel lán- geren Zeit durchmacht. *) Es verdient hier bemerkt zu werden, dass man sie an diesen Figuren, die ihr fast gleichzeitiges Erscheinen mit dem Parietalauge darstellen (an Embryonen von Lacerta agilis), aus 5 Anlagen entstehen sieht, doch kann dies eine se- cundáre Erscheinung sein. An Fig. 10. sieht man schon nur eine Paraphyse. Auch FRaxcorre 10. Pl. II., Fig. 23. zeichnet zwei Anlageu der Paraphyse u. zw. von Embryonen der Lacerta muralis. Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 9) Nach meinen" Untersuchungen haben die Petromyzonten also eine Paraphyse, die nicht die am besten in der Reihe der Wirbel- thiere entwickelte ist, wie man nach den zuletzt erschienenen Arbeiten meinen kónmte, sondern deren Form eine ganz einfache, einfacher als irgend anderswo ist. Auch bei keinem anderen Thiere finden wir die Paraphyse in ihrem Baue einem Sinnesorgane hnlich; die Hypothese SpLENKA'S muss meiner Ansicht nach also noch weiter als eine Hypothese be- trachtet werden. Das eine wird aber nach Annahme meiner Auf- fassune klar: die soe. Paraphyse ist kein Organ von hohem Alter,*) ihre spáte Entwickelune bei Petromyzon Planeri, úbrigens auch bei Acipenser, stimmt entschieden dasegen. Die sog. Paraphyse findeň wir in der Thierreihe in den meisten Fállen in der Form einer membranósen, sackfórmigen Ausstůlpune. Besonders'weit und von der, úbrigen membraněsen Wand des Vorder- hirns wenig differenzirt finden wir sie bei Petromyzen, sehr áhnlich auch bei Protopterus. Als eine engere mit verengter Basis dem Vorderhirndache aufsitzende Aussackung finden wir sie z. B. bel den meisten Amphibien und Reptilien. [Anura, Lacerta, Anguis ete.] Ganz rudimentár ist sie meinen Untersuchungen zufolge an einem Teleostier, dem Lophius námlich/wie ich davon unten berichten werde; auch am menschlichen Gehirne ist sie ganz rudimentár. Nach von P. FRaxcorre gelieferten Photographien [10. PI. IT., Fig. 20—22| hat sie an einem embryonalen, menschlichen Gehirne die Form wie eine gewohnliche ganz unbedeutende Aussackune der Plexus chorioidei. Die Paraphyse entwickelt sich in der Wirbelthierreihe zu zwei Extremen. Den einen bildet die Paraphyse“des Acipenser, des Cera- todus (?) und die von Ichthyophis, den anderen soweit bekannt die Paraphyse der. Ophidier. Bei Acipenser entwickelt sich die Paraphyse aus emmer ganz einfachen Ausstůlpung, wie sie KurrrER 18. Taf. VIM., Fig. 19. zeichnet, durch die Bildune zahlreicher secundárer Ausstůlpungsen in eine Art von nach aussen gewendeten, Plexus chorioideus [ Unsere Taf. Fig. 9. 26. Taf. I., Fio. 3. 4]; etwas' áhnliches ist auch. bei manchen Amphibien bekannt [BvnoknaRor bei Ichthyophis 5. Taf. XXXI; Fig. 1.] wahrscheinlich auch bei Čeratodus nach WrpeR. [28. Pe. M07. Supraplexus?! *) Vergl. ErczesnvmeR [7. Pag. 217.) der der Paraphyse auch aus dem- selben Grunde eine „less important ancestral function“ zuschreibt. 10 V. F. K. Studnička Diese manchmal, so gerade bei Acipenser, sehr umfangreiche Paraphyse hat ohne allen Zweifel dieselbe Funktion, wie jeder an- dere Plexus chorioideus. Etwas fremd erscheint uns die Paraphyse der Ophidier, die an Tropidonotus untersucht wurde und die FRaxcorre 10. Pl. II., Fig. 19. von einem ganz jungen, ich 24. Tab. XIX., Fig. 5, 7, von einem in der Entwicklung sehr vorgeschrittenen Embryo zeichne. Dieselbe macht durch ihre recelmássice Form und mit ihren verdickten Wánden einen sehr stattlichen Eindruck, wie ein inst wichtiges, jetzt degenerirtes Organ; sie ist hier [an den von mir untersuchten Postembryen| grósser und auffallender als die Epiphyse selbst. Die vereleichende Anatomie weiss jedoch heute bestimmt noch nichts von einer solchen Bedeutung der Paraphyse, so dass wir uns durch die Form derselben bei den relativ so hoch stehenden Ophidien nicht verleiten lassen důrfen. Es kommt mir beim Betrachten des stattlichen Organes von Tropidonotus so vor, wie wenn wir hier eher © ein erst sich bildendes Organ vor uns hátten. Anhane. Die sog. Paraphysis cerebri bei den Teleostiern. Von der Existenz einer Paraphyse an dem Teleostiergehirne finde ich in der Litteratur keine bestimmte Angaben. Es wird all- gemein angenommen, die Paraphyse komme bei diesen Fischen ber- haupt nicht zur Erscheinung. Diese Ansicht kann ich in dieser Arbeit corrigiren, indem ich im Štande bin, von dem Auffinden einer wirklichen Paraphyse in dieser Thiergruppe Bericht zu geben. : Schon an RapL-RockHaRp's Abbildungen [21.] Taf. XII., Fig. 1, 2. finde ich an der oberen Gehirnwand in der Gegend vor dem Zirbel- polster einige Unebenheiten, die man als Homolosga der Paraphyse betrachten kann. Eine ganz deutlich entwickelte Paraphyse gelang es mir un- lángst an den Gehirnen von Lophius piscatorius und von Anguilla vulgaris zu finden. Von Lophius přscatorius L. untersuchte ich eine Serie von Ouerschnitten durch das Gehirn eines entwickelten Fisches, das ich mir bei Gelegenheit meines Aufenthaltes an der k. u. k. zoologischen Station in Triest conservirt hatte. Ich fand in der Gegend, wo bei s—————————————————————————————— Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 11 den náchst den Teleostiern verwandten Ganoiden die Paraphyse sich befindet, vor dem sog. Velum transversum námlich, eine kleine blasen- fórmige, vorne in einige Zipfel gespaltene, mittelst eines engen Stengels an die Gehirnwand sich ansetzende Ausstůlpune. [Unsere Taf. Fig. 14, 15.] Eine kleinere secundáre und zwar nach hinten gerichtete Ausstůl- pung fand ich an dem Stiele der grósseren [Taf. Fig. 17.]. Denjenigen Theil der membranosen Wand des Gehirns, wo sich die Paraphyse an dieselbe ansetzte, fand ich merklich verdickt [Taf. Fig. 16. 17.]. Eine áhnliche Verdickune fand ich an derselben Stelle der Gehirn- wand auch bei einem anderen Teleostier, wo die Paraphyse nicht zur Erscheinung kam, bei einem kleinen Exemplare von Scardinius erythrocephalus námlich. [Fig. 12]. Bei jungen, etwa 1 dm. langen Exemplaren von Anguilla vulgaris L., die ich der Gite meines Freundes J. F. BaBoR verdanke, fand ich die Paraphyse in der Form einer relativ grossen diůnnwandigen Blase, die mit verengter Basis mit dem Gehirn sich verbindet. [Fie. 10.) Gleich hinter dieser Blase finde ich an anderen Auer- schnitten der Serie den Zirbelpolster, der hier durch den Druck des Pinealorganes an seinem vorderen Ende in zwei Theile gespalten ist. [Fig. 11]. Prag, 31. Jánner 1895. Litteraturverzeichniss. 1. 1885. AnrBoRyN F. Untersuchungen úber das Gehirn der Petromy- ; zonten. Zeitschr. fůr w. Zool. XXXIX. 2. 1893. BýRavEck, E. Contribution a Vembryogenie de la elande pinéale des Amphibiens. Revue suisse de zoologie, 1893. 9. 1891. BuRcknaRpr, R. Untersuchungen am Gehirne und Geruchs- organ von Triton und Ichthyophis. © Z. £. w. Zool. LIT. 4. 1892. — Das (entralnervensystem von Protopterus annectens. Berlin, 1892. 5. 1893. — Die Ho mologien des Zwischenhirndaches und ihre Be- deutung fůr die Morpholocgie des Gehirns bei niederen Vertebraten. Anat. Anzeiger, IX. 6. 1894. — Die Homologien des Zwischenhirndaches bei Reptilien und Vógeln. Ibidem. 7. 1892. ErctesnvmER, A. Č. Paraphysis and Epiphysis in Am- blystoma. Anat. Anz., VII. 12 ASIE „ 1894. „ 1895. „ 1885. „ 1894. MBB E OSB, „ 1894. PLS „ 1883. 18890: „ 1894. . 1894. „ 1887. W. F. K. Studnička . Fnaxoorrs, P. Contribution a Vétude du Développement de VÉpiphyse. Bull. de 'Acad. royal de Beleigue. 3me Série T. XIV. „— Recherches sur la Dévelopement de UEppihyse. Archiv de Biologie, VIII. „— Note sur Voeil pariétal, Vépiphyse, la paraphyse etc. Bull. de VAcad. royal de Beloigue, Sme Série, T. XXIII. 9. Gaaz, B. P. The brain of. Diemyctylus viridescens. The Wilder Guarter Century Book, Ithaca N. Y. 18983. Hrzr, Charles. Development of the Epiphysis in Core- gonus albus. Journ. of Morphol. V. — The Epiphysis of Teleosts and Amia. Ibidem IX. His, W. Zur allgemeinen Morphologie des Gehirns. Arch. £. Anat. u. Physiol. V. Horrmaxy, C. K. Weitere Untersuchungen zur Entwicklune der Reptilien. Morph. Jahrb. XI. HumruaRkY, O. D. On the brain of the snappine Turtle. [Chelydra serpentina]. Journ. comp. Neurol. IV. KrumckKowsrROEM, A. Beliráge zur Kenntnis des jParietal- auges. Zool. Jahrb. VII. KorrrER, C. v. Die Entwickelung des Kopfes von Acipenser sturio. Studien zur verel. Entwe. d. Kopfes d. Cranioten, I. — Die Entw. d. Kopfes von Ammocoetes. © Ibidem, II. Lexpre, F. Das Parietalorean der Amphibien und Reptilien. Abhandl. d. Senckenbe. Ges. 1891. RazL-Rtcknanpr, H. Das Grosshirn der Knochenfische und seine Anhanegscebilde. Arch. f. Anat. u.'Ph. SELENKA, E. Das Štirnorean der Wirbelthiere. Biol. Centralblatt X. . Brupvička, F. K. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. Sitzb. d. ke. Ges. d. Wissensch., Prac. „ — Příspěvek k morfol. parietálních orgánů craniotů. Ibidem. „— Zur Morphologie der Parietaloreane der Cranioten. [Hin Abstract des vorangeh. — v. Prof. Dr. Vejdovský|. — Zur Lósune einiger Fragen in der Morphologie des Vorderhirns der Cranioten. Anat. Anzeiger IX. SORENSEN, A. D. Comparative Study of the Epiphysis and the Roof of the Diencephalon. Journ. of comp. Neurol. IV. WrrnpeR, B. G. The Dipnoan Drain. Amer. Naturalist. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. gezeichnet. Anatomie der Paraphyse des Wirbelthiergehirns. 18 Erklárung der Abbildungen. Gemeinsame Bezeichnungen : P. = Das Pinealorgan. Pf. = Die Paraphyse. Pp. = Das Parapinealorean. — Gh. = Ganglion habenulae. Zb. — Zirbelpolster. [Die hintere Epiphyse Sorensens]. Tech. — Tela chorioidea des Vorderhirns. Ls. = Lamina supraneuroporica. 1. Ein Lánesschnitt durch die Parietaloreane und die sich erst bildende Paraphyse von einem ©anz jungen Ammocoetes von Petromyzon Planeri Dl. RrrcmeRr, Obj. 6. Oc. 2. 2, 3. Zwei Auerschnitte durch die Parietalorgane von einem Ammocoetes. RrrcmkxRrT, Obj. 3. Oc. 3. 4, 5. Wie die vorangehenden. Dieselbe Vergrósserune. 6, 7. Die Paraphyse eines Pefromyzon Planert Bl. (Auerschnitt.) Eine kleine secundáre Ausstůlpune wendet sich von derselben nach oben. RercHERT, Obj. 3. Oc. 2. 8. Aus dem Guerschnitte des Gehirns einer Larve von Felobates fuscus Wagl. RercHgRrT, Obj. 3. Oc. 2. 9. Die in einen Plexus chorioideus umgewandelte Paraphyse von Acipenser sturio L.; pig. — Weisse in den Hirnháuten gelagerte Pigment. RrrcHeRr, Obj. 1. Oc. 2. 10, 11. Die Paraphyse eines ganz jungen (etwa 1 dm. langen) Exemplares von Anguilla vulgaris L. An dem hinteren Schnitte „[Fig. 11] ist die eine Hálíte des Zirbelpolsters getroffen. RercHERT, Obj. 6. Oc. 2. 12. Die Decke des Ventr. IIT. von einem Scardimus. Die Stelle, wo sich anderswo die Paraphyse befindet, ist deutlich verdickt. RercuERrT, Obj. 6. Oc. 2. 138—17. Die Decke des Ventr. IIT. von Lophtus piscatorius L. P, = Der Stiel des Pinealorganes. Sein an dem in Fig. 13. dargestellten Schnitte noch einfaches Lumen ist in Fig. 14. in zwei Theile getrennt, in Fig. 15. sind wieder beide Theile vereiniet. Der nervenfůhrende Stengel des Pinealorganes von Petromyzon Planeri spaltet sich, wie ich in meiner ersten Arbeit [93a. Pag. 18.] mitgetheilt habe, áhnlich; oft in zahl- reiche wieder sich vereinigende Stránge. RercHgRr, Obj. 3. Oc. 3. Alle Abbildungen sind mit Hilfe einer Abbé'schen Camera lucida — Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1895. be pa dB ún pěn 2 6/2 oděkoe r M n EE by o p PK Studn s imčěka ad a ad nat del DNA SE ů „Kóni G Dolu EL hosalisí SSdŠ nade alisch ú 3 tt Matherat nu | mmssÚlasse 1890. VI. Příspěvek k morfologii stefanitu. Napsal Viktor Nejdl v Praze. (Předloženo dne 8. února 18%). Stefanit zpracoval r. 1886 monograficky prof. K. VRBa') a sta- novil pro krystaly Příbramské na základě 20 přesných měření úklonů P(111):c(001) a k(011) : c(001) poměr poloos | a:b:6— 062913: 1:0:68514, kterýž nepatrně se liší od parametrů Haidingerových, Schróderových a Mortonových. Řada krystallová stefanitu dle práce uvedené vykazuje 89 zji- štěných tvarů, 3 pak tvary nejisté totiž %,(190) co P9, který uvádí Dava bez úhlů měřených a bez naleziště; dále jest to tvar Pf212) P2 uvedený ScHRODREM na jediném krystalu z Andreasberku, též bez udání úhlů; třetí tvar uvádí VRBA z Příbrami ©(727)Pz. Dvojí ode- čtení pomocí lupy skytlo úhly Měřeno Počtem T(727): 8(101) 79 8 79 361“ : P(111) 170 47 179 1514. Nejbohatší vývoj jeví krystaly Příbramské, na nichž pozorováno bylo VRBovu celkem 68 tvarů jednoduchých v kombinacích typu hra- nolového, jehlanového a brachydomatického. Z českých lokalit popsány dále stefanity z Jáchymova, na nichž stanoveno bylo 16 tvarů, z Ra- tibořic, jež skytly 11 tvarů, ze Staré Vožice vykazující 13 tvarů a z Remišova o 20 tvarech. Zajímavou jest zajisté okolnost, že na ") Beitrag zu einer Monographie des Stehpanit von Karl Vrba. Mit 10 Taf. Sitzungsb. d. k. bohm. Ges. d. Wiss. 1886. Tř. mathematicko-přírodovědeeká 1895, 1 9 VI. Viktor Nejdl stefanitech z českých lokalit nebyl pozorován vývoj tabulkovitý dle oP. Mimo obyčejný zákon dvojčatný na stefanitu — rovina dyvojčatná plocha hranolu základního 0f110j co P — stanovil VRBA na krystalech z Příbrami a ze Staré Vožice nový zákon dvojčatný — rovina dvoj- čatná plocha 71130) oo P3 —, kterýž byl později Arrmwrm pozorován též na stefanitu z Baccu Arrodas a Giovanni Bonu a to na srost- licích penetračních i kontaktních. Zákon tento nemá analogie na aragonitu, avšak na cerussitu z Diepenbachu a ze Španělska znám jest. Oba zákony bývají dle VRBY i ARrTrvrHo začasté realisovány na jediném komplexu dvojčatném a sice tak, že dvojčata dle 0f110j co P opět dvojčatně se k sobě druží dle =f130j co PŠ a podmiňují tak složené skupiny dvojčatné. O krystalech stefanitu z Vejprt, které jsou buď ojedinělé, neb ve skupinách narostlé v dutinkách bílého, vrstevnatého barytu a žlu- tého, zrnitého fiuoritu, činí zmínku v. ZerHaRovicH"). Krystaly z to- hoto naleziště jeví pseudohexagonální habitus podmíněný tvary 0[110) co P, 51010) co P%, c/001)oP, a zároveň jsou polysynthetickými dvojčaty dle 0/110) oo P. ZEPHAaRo- VICH pozoroval tvary převládající cf001joP, M1123P, Pll11)P, di021)2Pč, OlL10Y ca z 51010) co P% 41310) oo P3, a podřízené míl13)3 P, 1422132 P, el041j4P%. Stefanit z Frohnbachthalu u Wolfachu (Wenzelsgang) popisuje SANDBERGER?); uvádí jen jednoduché kombinace 1. c(00ljoP; Píl11jP; dí021j2Pě5; 0f110) co P; AZ3P 2. 01110) co P; 51010) oo Pň; df02112P%, kl011)P%; Píl11jP: RN212PŽ; c(00LoP. 3. Pl111)P; dl021)2Pč; 0/110) co P; 65/010) oo P%; c/00lloP. Dvojčata z naleziště tohoto jsou skoro vždy narostlá s chalko- pyritem a sfaleritem na tetraedritu. Dvě analysy stefanitu uveřejnil G. T. ParoR.*) Substratem první analysy byl stefanit z Copiapo v Chili, na němž MreRs stanovil 80- niometricky- cí001joP; dí021)2P%, kf011)P%; f(188)PŠ Pí111)P. 1) V. v. ZFPHARovicH. Min. Notizen XI. „Lotos“ 1889. 2) Groth, Zeitschr. £. Kryst. u. Min. 13. 409. 9) Min. Magaz. 1890, 9, 9. Příspěvek k morfologii stefanitu. 3 Druhá analyse provedena se stefanitem z Wheal Boys v Corn- wallu, který měl dle PzroRA hustotu 6:24 při 17% C. MieRs určil na něm ci001joP; Píl11jP; Bí101)Po; 4i112):P; of110)co P; Af810)00 PB; al100)oo Ps; TI3711Pž a srůst dvojčatný dle obou zákonů, jakož i hemimorfní vývoj dle verti- kaly. Lučební rozbor obou uvedených krystalů potvrdil známý vzorec A9; Sb S,. Davreseu ") popsané krystaly z Wheal Ludcotu v Cornwallu jevily dle MreRsa tvary C1001j0P: ofll0jco P; míll3j+P; hfl12i1P; Pll11), 41023i3P%; dl02)2 P% a srůst dvojčatný dle obou zákonů, 01110)coP a xf130)ooP3. H. A. MrEaRs“) popsal na stefanitu z Wheal Boys, Endellion, vývoj hemimorfní dle směru vertikalního; pozorovalťů na obyčejném dvojčeti dle 0/110joo P stefanitu kombinace cf001joP: afl00jco P; of110)coo P; dí021j2Pě; Pf1l11)P na plochách hranolových šikmé rýhování, které svíralo s vertikalní hranou hranolovou úhel 239213“. Na hoření polovině sloupečku ob- jevovalo se toto rýhování na všech plochách 0/110joo P, a odpovídalo směru kombinační hrany tvaru T'(3717Pž s tvarem 0/110)ooP a sice vždy jen dle dolejších ploch I'/871)7Pž. Zřejměji vystupuje tento hemimorfní vývoj, který jest takřka kon- stantně maskován hemitropním srůstem dvojčatným dle c1001joP, kde tato plocha je rovinou souměrnosti obou jedinců a plochy TB1TP: jsou vyvinuty na jednom pólu. Tu pak při zmíněném srůstu dvoj- čatném dle c/001jo/ vzniknou v pásmu hranolovém malé zapuklé hrany dvojčatné a na plochách hranolových dvojčatná, rýhováním patrná čára, dělící zdánlivě jednoduchý krystal ve dvě souměrné polovice. Takové kontaktní dvojče vykládá MreRs, jako na pyrargyritu, již dříve ScHvsrER?), pak ou sám byl učinil, dvojčatnou orientací dle of110jso P a srůstem dle c/001joP. 1) Geol. Magaz. 1866. 3. 432. *) Groth, Zeitschrift f. Kryst. u. Min. 18. 68. 5) Groth, Zeitschrift f. Kryst. u. Min. 14. %9. 4 VI. Viktor Nejdl I ta okolnost upomíná na pyrareyrit, že plochy IT'51 jd E hemimorfismus podmiňující, mohou se objevovati buď dovnitř k sobě © obráceny, tedy na negativním konci vertikaly, buď od sebe odvráceny, © nahoře na positivním konci osy c. Zajímavo jest dále, že skoro vždy © dvě, neb několik takto vytvořených dvojčat znovu dvojčatně srůstají , dle ploch 0/110jco P. MreRs pozoroval také krystalky zdánlivě holoe- 3 drické, které jevily svrchu zmíněné šikmé rýhování; při bližším ohle- © dání ukázalo se však, že rýhování na obou polech je různé; jednak © rýhování s úklonem 23921)“ ku hraně ol110)eoP, tedy rovnoběžné M ku hraně kombinační [To], jednak rýhování, svírající S hranou © 0f110)oo P úhel 409 46“, podmíněné tvarem 0f241)4.PŽ, kteréžto rýho- i vání ploch branolových již dříve byl popsal VRBA na stefanitu z An- © dreasberku na Harzu jako obyčejný zjev. Hemimorfní tento vývoj rozpoznal MreRs na krystalech z Wheal- k Boys, Endellionu a Cornwallisu, později na exemplářích z Freiberka, © Andreasberka, Gersdorfu, Guanaxuato a Chaňarcillo. Mrns uvádí ve jmenované práci též tvary nové. Na stefanitu © z Freiberka, jehož kombinace stanovena c(001joP; df021)2Pč5; kf011) Pěs; 14023)3 P% ; af045)3 P; PLP; M "$221j2P, pozoroval nový tvar S(065)* Pě. Určení toto zakládá se na úklonu © Měřeno Počtem c(001) : S(065) 399 26 399251, Na jednom krystalu z Příbrami pravděpodobně uvádí MreRs co tvary nové: D(213)3 P2, M1316) P8, A0595 P%, na kombinaci of110)ooP; cf00ljoP:'míll3|4P: Aill21P: PIP: sf0121 0: ki011)Pč; dí021(2P%; glll41P; 1(228)3 P: r(2212P; B10)Po; 8 pob543 P; T(14%2P4; 4,18. 18. 618Pi3; 91525 P DRS: TÍbl23P5: wI31W3P3; (4131218P3: (D0132P2: M3163: A0595Po 8) Místo © má být 9 dle označení VnBova. Příspěvek k morfologii stefanitu. o) a odůvodňuje symboly uvedené úhly pozorovanými, k nimž připojeny jsou úhly theoretické měřeno počtem c (001) : D(218) 879 14' 37916; D(218) : D'(213) 209 55“ 209 561 c (001) : (316) 299 37. 299 51 : 4(059) 20" 45 209 50. Roku 1891 vydal E. Anrxi") práci o stefanitu z Baceu Arrodas a Giovani Bonnu, ve které uvádí tyto nové tvary pro stefanit, kterým jsem připojil signatury, neboť Axrr uvádí jen symbol Mrurepův, značku NEvmavvovu a Lévy-ovu. ? 41510)oo P C123000 Pž V0514,P% * XI818) PB £,(18.5.5)s P15 6, (18.4.41 P OT1LO Pů * Z8723P3P3 *0 (1414P4 ZD OU O5 * $[161)6PG. Hvězdičkou označené tvary stanoveny byly na krystalech z Gio- vanni Bonu. Stanovení těchto tvarů opírá se o velmi četná měření úklonů ku tvarům známým. Srůst dvojčatný na krystalech obou na- lezišť pozoroval ArRrmr dle týchž zákonů jako VrRBov a Mrmnsem byl popsán. Na materialu z Příbrami, který mně laskavě poskytl pan prof. Dr. K. VRBA vyskytly se některé tvary na stefanitu sice již známé, ale na krystalech z této lokality dosud nepopsané; jsouť to (1230) ce Pž i1190)oo PÝ «0134P%. r Dále tvary pro stefanit vůbec nové, totiž 1) Giornale di Min., Cristal et Petrografia dir. dal Dott. F. Sansoni. Fasc. 4. Vol. II. 1891. 6 VI Viktor Nejdl Ni522)3 P5 v3(441A4P ho19.13.18)13 Pls č, (8.33.16)33 P33 Tvar C1230)so P3 skytl reflexy slabé, umožňující toliko odečtení lupou. Tvar 2,f190j možno pokládati za zjištěný, neboť byl pozorován též ARrrxrm na stefanitu z Baccu Arrodas, ač i on jako VRBA uvádí tvar ten za pochybný, neudávaje úhlů měřených. Zjištění mé opírá se o trojí měření úklonu 8(010) : (190), jež skytlo 1096“ (střed), což je s theoretickým úklonem počítaným z parametrů VRBovýcH na 1090" 56“ souhlas dosti dobrý, uváží-li se, že plochy tvaru % byly silně rýhovány, ač jinak vyznamenávaly se značnou rozsáhlostí. Tvary a013)11Po, NI522j3P5 a v,(441|4P jevily se co drobné facetty, z nichž první reflektovala velmi dobře, druhé dvě daleko slaběji. Za- jímavé a charakteristické jest pro stefanit objevení se nových ploch vicinálních %,(9.13.1813P13 a %,(8.33.16)33P3% > kteréž obě re- flektovaly velmi dobře. — Již VRBA poukázal ve své monografii na okolnost, že tvary jednotlivé stefanitu tvoří po případě arithmetické řady. Nelze upříti, že jednoduché arithmetické vztahy indexů ploch mají svůj morfologický význam zejména tehdy, jedná-li se o realitu té oné plochy vicinální, kde mohou po případě býti — mimo to že leží v určitém pásmu ploch — důležitým kriteriem, jak vhodně již VnRBa ukázal pro plošný komplex m,, ©, ©, ©,, ©; A 0%. Uvedený krystal stefanitu skytl celkem 595 jednoduché tvary, které by, vytvořeny jsouce všemi plochami zároveň, podmiňovaly komplex 208plochý. i V následujícím jsou sestaveny a tvary pro Příbramský stefanit nové označeny +, pro stefanit vůbec nové hvězdičkou. bl010)coP%; «001oP:; A4/310le0PB; ofil0jcoP; +(1280)ooP3; UI120)oo PŽ; x(130)oo P5; Ii150)co PŠ; 1i,1190)coPÝ; jal0131.P%; kf011)Pe; df0212Pč; el041)4 P%; 6(811)3P3; *N(5225P5: m ADP U2232P PP 3321: 2M 6 7,4831)3P; *r,(44114P; *hof9.13.18113Pl3: ©,(8.9.1159 P3; 0;18.9.10) > P3; f1183)P3; vl1323 PS; wf188PŠ; TI1422P4; t,(3.18.6113 P13; *1,(8.83.16)33 P23; KI155)PĎ. Symboly uvedených tvarů stanoveny byly z úhlů měřených níže uvedených, k nimž připojeny úklony theoretické, Příspěvek k morfologii stefanitu. Měřeno (střed) © Počtem: 5(010) : 1(190) 109 6' 10970561 3 2150) MT Z bc“ SX) MU : (130) 20 587/4 20 54 57 020) 28 20"/, 98 28 32 : C(230) 46 51, 46 39 33 28 olda) T 491, 5T 49 28 2(0WI5:: (SUL) 13 23 13 19 24 : 4(310) SB 20100 a(013) 12 51"/ 252 k(011) 34 24, 34 24 59 d(021) 53 50"|/, 53 52 44 e(041) BITD2 OD DT f(183 3% 47 31 47 18 v(132) 49 18 49 18 39 sos (3:9 10) 92 24 32 23 26 Zo (9:9:10) 34 50'/, 54 343 o(110): 7,(441) 10954"/, 10 59 45 OU) 14 31%, 14 31 29 722) ZU) 21 13 14 1 p(332) 21 20, 21 23 29 ZB) 30 54 37 51 20 (229) 123 49 22 44 : A(112) 5T 14, DT 14 48 : m(113) 66 47, 66 47 13 Z (2) ZO 25 16 13 K5) 31 46"/, 31 45 0 3 „k(Ol) 41 54 41 56 10 922) 24 OY, 24 33 sis ldby 27 439, 27 42 26 2 (UsTále) 49 42, 49 43 34 2 ABI 2028 29 24 21 b(010): 7,(3.15.6) 83T 26 Ol 2(6:39.10)138. 94 98 51 40 : T142) 39 42, 99 43 29 :7(9.19.18). : 60 202 66 30 42 v(132) 47 59 47T 55 52 A2) f(133) nV 17 49 34 30033-91010) D2 15 58 30 : 9,(3.9.10) ONA) 16 39 30 EOS Viktor Nejdl VI 00 B JE Poa hook B ZEN AG S P SON SOS Soos = 00 b— 010 o=—UW P=ašl Om = | 0=e k=011 = O2 4(510) 70 10“ 18“ 89949 494 909 0 0“ 44941“ 91“ 950 0 14“ 85057 13“ 849 19“ 444 | C(230) 2920 20 40.99 92.1.90: 0 W 39 1987 1 0 67 10 28 56 19750 VOB | 00.0. © 1042 7 adr 120 805302 17 10 5 15 A(059) 90 O 0 | 69 941 | 2050 19 | 43 4120 | 19 44 15 34 40 33 225 S (065) 90 © 0 |50 3427 | 3925 33 | 42 10 45 (O0 5D 034 B 2 X(818) 12395505. 5860 456 -4635422192553 49 15 10 D3 212 63 35 48 6,(18.5.5) NOD 6072320 =75553455 305259120. 9740 12 49 9 13 49 42 £,(13.4.4) M8584 5- (09926059. |. 142953 29 997 P20 472 (AO 12 12 50 M(310) 61 36 50 | 71 37 28 | 29 10 47 | 22 48 49 | 02 41 4 39. 146 93 21 1 | P(212) 48 845 | 76 57 17 | 48 46 59 | 11.49 4 | 43 1919 47 50 26 55 42 23 | N(522) 24 913 | 76 42 40 | 70 23 37 | 24 33T | 20 24 24 65 59 47 67 20 47 D(213) 54 42 34 | 19 31 46 | 37 16 28 | 19 53 1 1 Byl 40 36 31 bl 59 0 V5(441) Doo 901., DO) © U) WID (20.91 0D | 54 0945 602 28 0 56 45 6 h,(9.13.18) | 63 59 10 | 66 30 42 | 36 20 39 | 17 15.27 | 54 18 20 20.930 DU 10530 © ©(7.11.9) 0.0959.. 1912920. | 1959 3 9 56 49 | 41 30 17 33 24 32 35 30 53 | Z (312) bí 50 28 | 38 36 54 | 70.59 1 | 27 50 50 | 29 56 14 44 43 43 34 35 14 7, (8.13.16) | 72 32 22 | 38 51 40 | 56 33 42 | 2959 40 | 48 2 23 26 31 53 17 28 45 42(141) | 69 31 45 | 28 20 43 | 71 16 5 | 36 4730 | 40 731 38 43 39 Z LU D3 M0232 3 19 16 46 | 82 452 | 46 59 44 | 40 49 56 49 40 20 32 28 8“) ©(1061) 15 33 54 | 19 46 53 | 16 46 3 | 45 21 20 | 4435 48 43 53 15 20 29 3 *) AkRrmrr uvádí Y(2.10.1):d(021) 32950" méřeno, 32948" počtem. Počítaje ze symbolu(2.10.1) tento úhel pomocí parametrů VnBovýcH a:b:c—62918:1:0:68514 dospěl jsem k úhlu 32928'8"'. tedy k úhlu o 19'52' menšímu. Příspěvek k morfologii stefanitu. 9 Měřeno (střed) © Počtem: d(021): 7,(3.13.6) ZE M3 15 : p(332) 49 14 49 13 19 5(311) 10 47 0 OH, Pracemi MreRsa, ABTINrmo a aufora rozhojněna byla řada kry- stalová stefanitu. Z 39 tvarů zjištěných a 3 nejisté tvary, vzrostla na 108 tvarů zjištěných a 5 tvary nejisté, totiž A510)eo P5, W219 PŽ, PIT2UP3. Pro nové tvary na stefanitu stanovené po publikací monografie VRBovr počítal jsem úkoly ku třem pinakoidům, brachydomatům ki011)Pň a dí021)j2P%, hranolu základnímu, jakož i k jehlanu zá- kladnímu. Výsledky sestaveny jsou v tabulku podobnou jako v mono- orafii VRBově, kterou doplňuje. Ku konci uvádím důležitější pásma, ve kterých nové tvary leží. 4(510) | — [ab] C (230) | — [a0C7b] V(0.511) — [eVkdb] 4 (059) | — [esdkb] S (065) — [ckSdb] X (818) | — [BPRX0] 6, (18.5.5) a 6,(13.4.4) — [a5,6,6Pk] M3816) | — [eM$54]; [B":Mhvb] P(212) | —|[eDUZL]; [BERW0] N(622) | —[aSNPk] D(213) — —|B+Dlub]: ((eDVYL] 7,(441) | — [ch Pr,o]; [arzo We] h,(9.13.18) — [B'-hh,vb] ©(7.11.9) — [45P0d] Z(372) | — [dwZoo]; [spxZb] t, (8.33.16) — |B':/wt,b] 8(141). | —[6PRS]; [ar,osže]; [v,%0] Y(2.10.1) — [eKyYT]; [groYb] (161). —|BPRD0|. ENA Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1895. VIL Zur klinogonalen Darstellung der Rotationsfláchen. Von Prof. Čarl Pelz in Graz. Mit einer Tafel. (Vorgelesgt den 22. Feber 1895). 1. Unter allen mir bekannten Autoren, welche der schiefen Pro- jectlon ihre Aufmerksamkeit geschenkt haben, hat keiner das Wesen und den Werth dieser Projectionsmethode so treffend charakterisirt, wie es durch die bůndigen Ausfihrungen, die das ausgezeichnete „Lehrbuch der darstellenden Geometrie“ von Herrn Geh. Hofrath, Prof. Ch. Wiener diesem (Gegenstande widmet, zum Ausdruck ge- bracht wurde.“) Wenn der construirende Geometer bei der Darstellune der Raumgebilde, in schiefer Projection, die axonometrische Methode an- wendet, d. h. das klinogonale Bild des Gebildes mittelst der Pro- jectlonen der Coordinaten seiner Punkte — in Bezug auf ein recht- winkliches Coordinatensystem — entwirft, so gelanet er alsbald zu der Úberzeugune, dass ihm dieser Vorgang nur dann praktische Vor- theile bietet, wenn er sich mit speciellen Lagen des Axensystems gegen die Bildebene begnůst. In der That beweist Wiener am cit. Orte, dass die Anwendung der schiefen Projection nur dann gerechtfertiet erscheint, wenn man die Bildebene parallel mit einer Coordinatenebene, etwa mit derjenigen (X) (Z)?) stellt. „Jede mit dieser Ebene parallele Figur erhált dann £) Siehe pag. 444. Bd. I. und 600 Bd. II. des genannten Buches. 2) Um jede Verwechselung zu vermeiden und Zweideutigkeiten hintanzu- halten, bezeichnen wir die Punkte im Raume mit kleinen, Linien mit grossen Buchstaben, die wir mit runden Klammern versehen. Ihre schiefen Projectionen mit demselben Buchstaben ohne die Klammer. Eine Ausnahme macht nur der Coordinatenanfangspunkt, den wir, sammt der Coordinatenebene (X) (Z), in der Bildebene liegend annehmen und mit A bezeichnen. Ein in die Bildebene umge- Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895, 1 2 ViL Carl Pelz eine mit ihr coneruente und parallele Abbildung;“ ein Vortheil den die orthogonale Axonometrie, bei welcher bekanntlich alle Coordi- natenaxen znr PBildebene geneigt angenommen werden můssen, nicht bieten kann. Man wird also die schiefe Projection insbesondere dann anwenden, „wenn bei dem abzubildenden Gegenstande Ebenen von úbereinstimmender Stellung vorkommen, welche wegen ihrer Wichtie- keit congruent abgebildet werden sollen.“ Da bei der Abbildung krummer Fláchen dieser Umstand nicht in Frage, der erwihnte Vor- theil daher nicht zur Geltune kommt, wáhrend sich die Nachtheile der schiefen Projection gerade hier empfindlich bemerkbar machen, so ist die klinogonale Projection zur Darstellung von krummen legter Punkt wird mit einer eckigen oder geringelten Klammer versehen, ebenso eine Gerade. Da die ZAxe in der Bildebene stets vertical angenommen wird, so kónnen die úblichen Bezeichnuncen der Coordinatenebenem als Aufriss- oder Verti- calebene, Grundriss- oder Horizontalebene und Seitenrissebene beibehalten werden, wobei die erstcenannte zugleich Bildebene ist. Es ist also gerechtfertigt die Bilder der Spuren einer Ebene = mit =“ oder =, Z* und Z“ resp. zu bezeichnen. p" p! p""" sind Bilder der orthogonalen Projectionen eines Punktes (p) im Raume auf die Aufriss-, Grundriss- und Seitenrissebene beziehungsweise, wobei infolge der getroffenen Annahme p" auch die senkrechte Projection von (p) auf die Bildebene ist. Im Wesentlichen ist unsere Bezeichnungsweise dem Wiener'schen Lehrbuche entnommen, nur werden dort die Punkte mit grossen und Gerade mit kleinen Buchstaben bezeichnet. Eine andere Bezeichnungsweise hat in der schiefen Projection Herr L. Burmester in seiner Abhandlune „Grundzůge der schiefen Pa- rallelperspective“, „Zeitschrift fúr Mathematik und Physik“ 16. Bd. pag. 449 ein- gefihrt. Er bezeichnet den Punkt im Raume mit einem grossen Buchstaben und der Marke r, z. B. Ar, sein klinogonales Bild mit A. Diese Bezeichnung wurde von einigen Autoren acceptirt und angewendet. Ich habe sie aus dem Grunde nicht gewáhlt, weil sich der Geometer bei vielen Problemen geněthigt sieht, in derselben Figur mehrere durch gewisse Beziehungen verwandte Punkte mit dem- selben Buchstaben zu bezeichnen, die er durch Indices unterscheidet. In Ver- bindung mit der Marke wůrde dies — allerdings nur im Text — zu einer etwas complicirten Bezeichnung fůhren, was ich vermeiden wollte. Dagegen ist die An- nahme des Axensystems — wie aus dem frůher Gesagten hervorgeht — hier genau dieselbe, wie sie Burmester in seiner cit. Schrift trifft, und seiner hierauf basirten Lósungsweise der Grundaufgaben in schiefer Projection zolle ich vollen Beifall. Sie hat — nach meiner subjectiven Ansicht — vor jener, die Herr Wiener in seinem trefflichen Lehrbuche entwickelt (siehe pag. 449 Bd. I.) und mit Zu- hilfenahme einer zur Bildebene parallelen Hilfsebene durchfůhrt, den Vorzug einer grósseren bildlichen Anschaulichkeit. Man veroleiche Fig. 12 auf der zweiten Tafel der Burmester'schen Abhandlung mit Fig. 309 (verknůpft mit Fig. 307.) I. Band Wiener, welche dieselbe Aufgabe behandeln. Ohne Text wird man — glaube ich — bei der ersten den Inhalt sicherer und schneller lesen, als bei. der zweiten. Klinogonale Darstellune der Rotationsfláchen. 3 Fláchen im Allgemeinen nicht geeignet und diese werden in jener nur dann abcebildet, wenn man — wie Wiener treffend bemerkt — „wegen anderer vorherrschender Gegenstánde die schiefe Projection gewáhlt hat.“ Unter allen krummen Fláchen treten jedoch die Rotationsflichen am háufigsten als integrirende Bestandtheile von abzubildenden Ge- genstánden in der technischen Praxis auf. Sie bilden also freguenter als jede andere Fláchengattuneg den Gegenstand klinogonaler Dar- stellungen. © Wenn ich daher im Nachfolgenden auf die Construction von Contouren allgemeiner Rotationsfláchen in schiefer Projection náher eingehe, so erscheint dies nicht nur vom theoretischen sondern auch vom praktischen Štandpunkte durchaus und um so mehr ge- rechtfertiet, als das ber diesen Gegenstand bereits producirte in keinem Betracht etwas nennens- und beachtenswerthes bietet, und eine directe (ohne Transformation des Objectes oder der Projections- ebenen durchgefůhrte) Lósung des Problems bisher meines Wissens nicht versucht wurde. Wiewohl die. im Nachstehenden erláuterte Contourbestimmune fůr Fláchen von viel allgemeinerer Art, als die Rotationsfláchen sind, in schiefer Projection eilt, so beziehe ich sie doch ausschliesslich nur auf die letzteren, denn nur fůr diese involvirt — gemáss der prakti- schen Bestimmung der klinogonalen Projectionsmethode — die ge- gebene Lósung einen unbedineten Werth. 2. Dez wesentlichste Unterschied zwischen der schiefen und der orthogonal-axonometrischen Projection besteht bekanntlich darin, dass die Contour der Kugel in jener als Ellipse, in dieser als Kreis sich darstellt. Dieser Umstand muss als Nachtheil der schiefen Projection gegeniiber der orthogonalen Axonometrie bezeichnet werden, der sich insbesondere bei der Construction der Umrisslinien von Rotations- fláchen in schiefer Projection fiihlbar macht, da diese als Enveloppen der Contouren, von der Rotationsfláche eingeschriebenen Kugeln, nicht so erfreulich einfach gezeichnet werden kónnen, wie in orthogonaler Projection.) Vortheilhafter gestaltet sich in schiefer Projection die Construction der Contourcurve einer Rotationstlůáche mit Hilfe der Umrisslinien von Rotationskegeln, welche die Fláche nach Parallel- kreisen berůhren. Die praktische Durchfůhrune der Contourbestimmung 1) Siehe Fiedlers Musterwerk „Darstellende Geometrie“ pas. 490 des zweiten Bandes, dritte Auflage. 1* 4 VII. Carl Pelz der Rotationsfláchen in diesem Šinne erfordert jedoch eine einfache nnd gewissen particuláren Bedingungen entsprechende Lósune der Aufsabe der Bestimmung der Polare S eines Punktes s bezůglich einer Ellipse, von welcher zwei conjugirte Durchmesser, oder blos ein Durchmesser, die Lage des conjugirten und die Richtung von S segeben sind. Da die Construction dieser Polare und ihrer Schnitt- punkte mit der Ellipse auch dann, wenn s ausserhalb der verfůgbaren Tafelerenze liegt, einfach durchfiihrbar sein muss, so sind hier die bekannten, aus der affinen Beziehune des Kreises zur Ellipse resul- tirenden Lósungen der Aufcabe, eleich von vornherein ausgeschlossen, weil sie fiir die erwáhnte Voraussetzung umstándliche Hilfsconstructi- onen erheischen und infolge dessen kein genaues Resultat bieten kónnen. Eine fůr unsere Zwecke wesentlich vortheilhaftere Lósung erórtert der nachfolgende Artikel. 9. In Fig. 1 (siehe beiliegende Tafel) ist eine Ellipse Z durch die conjugirten Durchmesser aa,, bd, gegeben, man bestimme die Po- lare S des Punktes s bezůelich K. Wir erhalten den Schnittpunkt e von S mit aa,, indem wir die Ellipsentangente des Punktes a, mit %s in © zum Schnitt bringen und da|| zu as ziehen. Denn schneidet die durch s parallel zu 00, sefiihrte Gerade den Durchmesser aa, in ©, so folet aus der Ahn- lichkeit der Dreiecke ma,9, ma,s und mad, ma,s, dass hier die Re- lation: Ma“ Z MU.MO besteht, daher aa,cá, vier harmonische Punkte sind. Ebenso erhalten wir den Schnittpunkt $ von S mit bd,, indem wir Br|| zu aa, und zB|| zu ds ziehen. Dadurch ist die Polare S bestimmt. Sie wird (siehe Fig. 2) von ms im Centralpunkt » der ihr in Bezug auf E zugehórigen Involution geschnitten, wáhrend ihre Schnittpunkte I, II, mit ds und dr respt. ein conjugirtes Punktepaar dieser Involution bilden. Die Schnittpunkte pp, von S mit Z genůgen daher der Relation: np? = nI.nlI. Wird also I4—= ll aufgetragen, so schneiden sich die mit dieser Štrecke aus II und 4 beschriebenen Bógen in W derart, dass NÝ = m = ist. Klinogonale Darstellung der Rotationsfláchen. 5 Ebenso einfach cestaltet sich selbstredend die Lósune der dualen Aufeabe. In Fig. 3 ist eine Ellipse Z durch die conjugirten Durchmesser aa,, bb, gegeben; man construire den Pol s der Geraden S bezůelich E. Wir bringen S mit b, und a,b, in den Punkten B, e respt. zum Schnitt, ziehen BX|| zu ad, und eh|| zu aa,. Dann hat 8,4% die Richtune des Durchmessers »s. Denn betrachten wir die Ellipse als schiefe Projection des Kreises, so ist im Raume (%) der Hohenschnitt des Dreiecks (9,)(6)(e). Infolge Fig. 1 ist ds|| zu Pr, somit s bestimmt. Die Schnitt- punkte pp, von S mit K genůgen wie friher der Relation: m* = n. nll. 4, Wird s unendlich fern angenommen so kónnen wir auf zwei verschiedenen Wegen zum Ziele gelangen. «) Wir verbinden (siehe Fig. 4) a mit s und bringen diese Ver- bindunesgerade mit dd, in c zum ŠSchnitt. Wird die Hypotenuse ed eines aus den Katheten m»Ď, me construirten rechtwinkligen Dreiecks beiderseits 7 auf dd, aufgetragen, so gehen die nach s gerichteten Tangenten T, 7) von E durch die so erhaltenen Punkte d, d,. Der Beweis resultirt aus dem bekannten Satze, dass die Summe der Aua- drate zweier conjugirten Durchmesser der Ellipse constant und gleich ist der Summe der Auadrate ihrer Axen, angewendet auf die Pro- jection der Ellipse und zurecht geleet, fůr den besonderen Fall, wenn die Projectionsrichtune parallel ist zur Ebene der Ellipse. In der Figur wurde nur eine 7' von den beiden Tangenten cezeichnet und wir erhalten ihren Berůhrunespunkt p; indem wir die Ellipsentangente a mit T in ď zum Schnitt bringen und a,p|| zu mď ziehen. Oder: Wir ziehen ch || zu ab und mp|| zu d,4. Denn es ist — wie schon vorher bei Fig. 3 hervorgehoben wurde — im Raume (%) der Hóhen- schnitt des Dreiecks (a)(b, )(c), wenn E als schiefe Projection des Kreises gedeutet wird. Wáre umgekehrt aa,, der dazu conjugirte Durchmesser bloss der Lage nach und 7' gegeben, so kann man die Lánge dd, erhalten, indem man (siehe Fig. 4) die Lage des Durchmessers aus e mit der Lánge md durchschneidet. B) Ist s der unendlich ferne Punkt der durch b (siehe Fig. 5) gezeichneten Geraden Bc und ch|| zu ab, so hat a,h die Richtung der gesuchten Polare S. Diese geht durch » und ist also der Lage 6 VII. Carl Pelz nach bestimmt. Bringen wir S mit dc, der Ellipsentangente 6 und der durch a|| zu bc gezeichneten Geraden zum ŠSchnitt, wodurch die Punkte I, II und 1 respt. erhalten werden, so ist: mp? = m .mll und úberdies p auch eleich der Lánge der Hypotenuse eines aus den Katheten 1 und 71 construirten rechtwinkligen Dreiecks. 5. In den beiden vorausgehenden Art. haben wir alle vorberei- tenden Constructionen vorgefůhrt und begrůndet, die zur allgemeinen Lósune des Problems der Contourbestimmune einer beliebigen Rota- tionsfláche in schiefer Projection erforderlich sind. In Fig. 8. stellt 4 die Projection der Rotationsaxe (4) und M die Projection einer beliebigen Meridiancurve (M) einer allgemeinen Rotationsfláche in klinogonaler Darstellung vor. Die durch die conju- oirten Diameter ďx4, vy, bestimmte Ellipse K„ ist die Projection des dem Punkte (r) von (M) zugehórigen Parallelkreises (K). Die zweite zu (M) bezůelich (4) orth. symmetrische Hálíte (WM) der vollstán- digen Meridiancurve, wurde im Dilde nicht gezeichnet. Demungeachtet wurden aber einzelne Punkte von W, welche — da M, schief sym- metrisch zu M fůr das homologe Punktepaar zx, ist — jederzeit leicht bestimmt werden kónnen, in die Construction dann einbezocgen, wenn es die Deutlichkeit, Anschaulichkeit und Úbersichtlichkeit der oraphischen Darstellung zu begůnsticen schien. Durch die gegebenen Daten ist das Bild der Fláche vollstándie determinirt und kann ge- zeichnet werden. Es sei (K4) ein beliebiger Parallelkreis der Fláche, (m) sein Mittelpunkt und (7) der Scheitel des die Fláche entlane (X4) berůh- renden Kegels. Dann hat (K4) zur schiefen Projection eine mit K ahnliche und áhnlich gelegene Ellipse KZ, von der wir zwei conj. Durchmesser der Lage nach erhalten, indem wir durch » die Paral- lelen zu X4, 4y, ziehen. Der zu zz, parallele Diameter ist auch der Lánge nach direct gegeben, da ein Endpunkt a desselben auf W liegen muss, wáhrend die Lůnge des zweiten Durchmessers — wie wir sofort sehen werden — zur weiteren Construction nicht erfor- derlich ist. Die K, berůhrt die Contourcurve der Fláche in den Punkten 9p,, deren Verbindungsgerade P die Polare von z bezůglich K„ ist. Diese Polare hat eine constante Richtung und zwar jene des zu 4 conjugirten Durchmessers der Ellipse K„. Wird daher durch ESP c FOR od o Me Po P E PB V P E a o Klinogonale Darstellung der Rořationsfláchen. 7 %, die Parallele zu 4 bis zum Schnittpunkte y“ mit 7x, gezogen und die durch y zu gy, gelegte Parallele mit yy, in 4 zum Sehnitt ge- bracht, so ist z,h parallel zu den Berůhrungssehnen aller Parallel- kreisprojectionen mit der Contourcurve der Rotationsfláche. Ob nun der Punkt = — der als Schnittpunkt von £ mit der in a an W ge- lesten Tangente 7" erhalten wird — innerhalb oder ausserhalb der Tafelgrenze liegt, ist fůr die Construction ganz oleicheiltig. Wir er- halten (infolee Fig. 1) den Schnittpunkt e von aa, mit P, indem wir (siehe Fig. 8) ad || zu vy, und 9«|| zu 7 ziehen. Dadurch ist die Polare P der Lage nach bestimmt; sie wird von 7 und aď in einem homologen Punktepaar jener Involution geschnitten, von welcher die gesuchten Berůhrunespunkte pp, die Doppelpunkte sind und deren Centralpunkt « auf 4 lieet. Um die Úbersichtlichkeit der Figur zu heben, haben wir P nicht mit 7' und aď sondern mit der Tangente T, (im Punkte a, an W) in 1 und der durch a, || zu y, gezogenen Geraden in 2 zum Schnitt gebracht. Dann ist: np? = m. ma. Die Tangenten der Contourcurve in den gefundenen Punkten Pp, gehen durch x und wir werden im nachfolgenden Art. einfache Constructionen derselben fůr den Fall angeben, wenn z ausserhalb der Tafelerenze liegt. Im Punkte % der Curve W ist die Tangente 7" parallel zu 4. Hier geht also P durch den Mittelpunkt m der zugehóricen Ellipse Ko und wird von den durch 6, zu 4 und wy, parallel gezogenen Geraden in den Punkten 3, 4 resp. geschnitten, welche die sesuchten Berihrunespunkte gg, harmonisch trennen. Es ist also: mg“ = m3 .m4. Die Růckkehrpunkte 773... der Umrisslinie der Rotationsfláche liegen auf den Contouren jenes Cylinders, den die Geraden (P) im Raume in ihrer Gesammtheit erzeugen und dessen Auerschnitt (IZ) auf der Ebene (4)(r) den geometrischen Ort des Punktes («) bildet. Zur Bestimmung der Contourceraden dieses Cylinders ist jedoch in unserer Figur die Curve I, weniger geeignet, als das Bild I, seines Schnittes, mit der Ebene (4)(y). Die Construction der Curve I' be- darf keiner erláuternden Auseinandersetzune. Der zu yy; parallele Durchmesser von K, wird mit der Berihrungssehne pp, zum Schnitt sebracht; dieser Schnittpunkt 6 ist ein Punkt von I'. 8 VII (Carl Pelz Auf den zu 4,4 parallelen Tangenten der Curve I; liegen die fraslichen Růckkehrpunkte. Eine solche Tangente berůhrt Tj in und schneidet 4 in v. Wir ziehen durch y die Parallele zu yy, bis < in u geschnitten wird und zeichnen den zu zxw, parallelen Durchmesser ce, des Bildes jenes Kreisschnittes der Rotationsffáche, dessen Mittel- punkt (w) ist. Schneidet die Tangente c, der Curve M, die Gerade vv in I und ist II der Schnittpunkt von vv mit der durch c, zu 44, oezogenen Parallelen, so sind die auf yv liegenden Růckkehrpunkte ry, durch die Relation: vy? — vl.vIl bestimmt. Unsere Fio. enthált noch eine zweite zu z,4h parallele Tangente der Curve Ty. Diese berůhrt Ig in 9, und schneidet 4 in v,. Die auf ihr liegenden Růckkehrpunkte 757, werden in derselben Weise wie 77, gefunden. Wir ziehen yu, || zu yy,, dann ujd|| zu «£4, u. S. W. Die Tangenten der Punkte 77, gehen durch den Schnittpunkt © von 4 mit der Tangente c, der Curve M; und jene von 77; durch den Punkt 0,, in welchem < die Tangente d der Curve W schneidet. Von Wichtigkeit sind noch die auf < liegenden Punkte e, © der Contourcurve. Sie sind die Schnittpunkte von < mit jenen Tan- centen, die parallel zu zv und =,v an W cgelest werden kónnen, wobei v einen der beiden Endpunkte des Durchmessers 4 der Ellipse K, bezeichnet. Wir bringen — um v genau zu erhalten — Ar, mit 4 in z zum Schnitt und ziehen durch y, die Parallele zu 2x, bis zu ihrem Schnittpunkte v mit <. Damn ist ov goleich der Hypotenuse eines aus den Katheten ov, 07 construirten rechtwinkligen Dreiecks. 6. Wird die Rotationsaxe (4) der Fláche parallel zur Bildebene angenommen, so resultirt hieraus keine wesentliche Vereinfachung fůr die Construction der Umrisslinie der Rotationsfláche. Wir erórtern einen solchen Fall um auf einige Particularitáten, die zu beriůhren bisher keine Gelegenheit sich ergab, hinzuweisen. Bekanntlich kann hier, ohne Schádigung der Allgemeinheit der Annahme, die Rotations- axe (4) der Fláche als in der Bildebene liegend angesehen werden, sobald die klinogonalen Bilder 4, AH der Axe und des Hauptmeri- dians") der Fláche gezeichnet vorliegen. Hier ist JZ congruent und parallel mit (7), was einen Vortheil fůr die Construction gewáhrt. ») Ist die Rotationsaxe der Rotationsfláche parallel zur Bildebene, so be- zeichnen einige Autoren die zur Bildebene parallele Meridianebene als Hauptme- ridianebene. Klinogonale Darstellung der Rotationsfláchen. 9 Unter dieser Voraussetzung sei aa, (siehe Fig. 6) der in der Bildebene liegende Durchmesser eines beliebigen Parallelkreises (K) der Rotationstláche und s der Scheitel des der Fláche entlang dieses Kreises umegeschriebenen Kegels. 98, ist die schiefe Projection des auf aa, senkrecht stehenden Durchmessers (9)(%,) des Kreises (K) und folelich dm das orthogonale Bild des schiefen Projectionsstrahles (8)5. Fůr den Schnittpunkt « von aa, mit der Polare P des Punktes s bezůslich XK wenden wir dieselbe Construction wie frůher an. Es wird ad || zu dd, und 9a|| zu as gezogen. Hier kónnen wir aber fůr "© noch eine andere einfache Construction in Anwendung bringen. Betrachten wir den Hohenschnitt o des Dreiecks aáď, so ist — infolge der Entstehunosweise dieses Dreiecks — ao senkrecht auf as und 0« normal auf 0. Wir erhalten daher c, indem wir in a die Senkrechte auf as errichten, diese mit < in 0 zum Schnitt bringen und 0« nor- mal auf 5 fallen. Diese Construction kann auch durch ráumliche Betrachtune und zwar mit Hilfe einer dem Kegel lánes (K) einge- schriebenen Kugel bewiesen werden. Der Punkťt o ist der Mittelpunkt, o« die Bildtrace und (P) die Grundrissspur der Ebene der Selbst- schattengrenze dieser Kugel, fůr (8)d als Lichtstrahl u. s. w. Ziehen wir durch die Grundrissprojection 8' von d die Parallele zu a,d bis db, in 9 geschnitten wird, so ist ag|| zu F. Hiedurch ist die Polare P als auch ihre Punktinvolution bezůelich K und zwar durch den Centralpunkt % und das conjugirte Punktepaar I, II be- stimmt. Die Construction der Doppelpunkte pp, erfolet wie frůher. Wir machen IA = nII und beschreiben mit dieser Linge aus A und II Kreisbogen ; ist W ein Schnittpunkt derselben, so ist: ný = np = Mp. Nebenbei sei noch bemerkt, dass der Schnittpunkt 6 von P und bb, mit der Seitenrissprojection 6'" des Punktes B auf einer zu ds parallellen Geraden liegt. Ebenso ist 67 parallel zu b,s. Wird ber- dies me = me, = ma aufgetragen, und durch 6"" die Parallele zu dc, bis zu ihrem Schnittpunkt % mit bb, gezogen, so ist oB||zu ch. Lieet s ausserhalb der Tafelgrenze, so gelten fůr die Bestim- mung der Tangenten der Contourcurve in den Punkten p, p, nach- foleende Constructionen : «) Ist v der Schnittpunkt der Geraden as mit der Senkrechten, die von p auf 4 gefállt wird, und e der Schnitt von £ mit der Nor- male von p auf as, so ist ps normalcerichtet auf sv. 10 VII. Carl Pelz B) Die durch m || zu a, p gezeichnete Gerade trifft aĎ im Punkte Z und dieser liegt auf ps. Deseleichen enthált die durch m || zu ap gefiihrte Gerade den Schnittpunkt 7,, den die Ellipsentangente a, mit ps hervorbrinet. Wie die Hllipsentangenten der Punkte aa, kónnen auch jene von dd, zur Construction der fraglichen Contourtangenten verwerthet werden. Wir ziehen durch » die Parallele zu d,p, bis die Ellipsen- tangente 8 in z geschnitten wird; dann liegt r auf ps. Es braucht wohl kaum bemerkt zu werden, dass da die Richtung fůr alle /* dieselbe ist, die Bestimmung der zu bd, parallelen Dia- meter bei den Projectionen der weiteren Kreisschnitte der Fláche úberflůssie erscheint. Der Lage nach werden diese Diameter nur dann gezeichnet, wenn es die Construction der Curve I% (siehe Fig. 9) — behufs Ermittelune der allfálligcen Růckkehrpunkte — erfordert 7. Ist die Axe (4) der Rotationsfláche zur Bildebene geneiet so kann — wie Fig. 8 beweist — die Projection W irgend eines Meridians (W) der Fláche als Basis fůr die Construction der Con- tourcurve gewáhlt werden. Vortheilhafter erscheint es jedoch in diesem Falle den Vorgane zu befolgen, den FrepLER in seinem classischen Werke bei der Construction des Umrisses einer Rotationsfláche in centraler Projection angibt.") Námlich statt einer beliebigen Meri- diancurve jene (ZŤ) im Dilde darzustellen, welche durch die End- punkte der zur Bildebene parallelen Durchmesser aller Parallelkreise der Fláche cebildet wird. Da diese Durchmesser im Bilde in der wahren Lánge erscheinen, so ist zur Construction von Z nur ein Reductionsmassstab, jener von (4) erforderlich. In Fig. € wurden die Coordinatenaxen X, Z in der Bildebene liegend angenommen und y stellt uns die Projection jenes Punktes (y) der (Y) Axe vor, dessen Entfernung von A sleich ist dem Ra- dius des um A in der Bildebene beschriebenen Kreises 4. Hiedurch ist das Axenkreuz und die Projectionsrichtune vollstándie bestimmt. Die Axe (4) einer Rotationsfláche ist durch 4 und das Bild £ ihrer Grundrissprojection geceben. Wir construiren die orthogonale Projection 4" von (4) auf der Bildebene und ein neues Axensystem, dessen eine Coordinatenebene Z auf (4) senkrecht steht und eine Coordinatenaxe mit der Bildspur Z" von Z zusammenfállt. Wird Z durch (y) geleet, so geht Z* durch ") Stehe Fiedler's „Darstellende Geometrie“, dritte Auflage, Bd. II, pas. 488. Klinogonale Darstellung der Rotationsfláchen. 11 y und wird mit Hilfe der Projection e des Hóhenschnittes (e) des durch die Geraden X, (4) und 7(y) gebildeten Dreiecks z,v“(d) er- halten. Z" ist parallel zu 7,e, wihrend Z“ auf 4“ senkrecht steht. Betrachten wir die von (y) auf Z" gefállte Normale als die zweite in Z liegende Coordinatenaxe, so erhalten wir den neuen Coordinaten- anfanespunkt © als Fusspunkt der von A auf ZX" gefáliten Senk- rechten. Die dritte Axe ist parallel zu (4) und folelich das neue System vollstándig bestimmt. Wird auf die neuen Axen vom Ur- sprunespunkte A eine Štrecke aufgetragen, deren wahre Lánge eleich © ist A(y), somit eleich der Hypotenuse 2y eines aus den Katheten Az, A% construirten rechtwinkligen Dreiecks Azy, so erhalten wir im Bilde die Punkte č, y und 6. Hiebei wurde Ag direct eleich 2y aufgetragen, A5 jedoch mit Hilfe der Umlegune von (4) erhalten. Es wurde bloss der Grundrissdurchstosspunkt (%) von (<) umegelest und [4] mit dem Durchstosspunkte v, den (4) mit der Bildebene hervor- brinet, verbunden. Schneidet 4% die Ax in ? und wurde der Radius Ax des Kreises © normal auťf 4" cgefállt, so ergibt sich [4] als Schnittpunkt von «% mit der in /" auf L" errichteten Senkrechten. Auf [4] wurde v[u| — 2y aufgetragen und durch [u] die Parallele zu hh] bis zum Schnittpunkt w mit 4 gezogen; dann ist vu = M6. Ist nnn a ein beliebiger Punkt von JH, so erhalten wir den Mittelpunkt » der Projection K, des durch den Punkt (a) gehenden Parallelkreises (K), indem wir am parallel zu Z“ zeichnen. Úm die auf K, liegenden Punkte pp, der Contourcurve zu bestimmen, ist es nothwendie zunáchst die Richtune der Verbindunesgeraden P dieser Punkte zu ermitteln. Dies kann auf zwei verschiedene Arten er- folgen: ©) P ist parallel zu jenem Durchmesser der durch die conju- oirten Halbdiameter Až, Ay bestimmten Ellipse, dessen conjugirter die Lage A5 hat. Die Construction wurde in Fig. 8. erórtert. B) Im Raume ist (P) parallel zur Schnittlinie der Ebene Z mit einer auf dem Projectionsstrahl (%)y senkrecht stehenden Ebene S. Wir lesen S durch den Punkt z; die Bildspur S“ steht normal auf Ay und schneidet Z“ in v. Die (9*) steht auf der Grundrissprojection von (y)y senkrecht und da das Bild der letzteren zu Az parallel ist, so hat 5% die Richtung des zu Az conjugirten Diameters jener EL- lipse, die durch die conjugirten Halbdurchmesser Az, Ay bestimmt ist. Wir lesen durch den Schnittpunkt f, von Az mit zy, die Parallele 12 VIE Carl Pelz fg zu Ay und ziehen Ag || zu «,y; dann ist g ein Punkt von S*. Die Spuren Ž*, S* schneiden sich in $ und jv ist parallel zu P. Die weitere Construction der Punkte pp, ist bekannt. Man zieht ad || zu Ay und 9a|| zur Tangente as des Punktes a der Curve H, bis am in e geschnitten wird. P geht durch © und wird von den Geraden as, aĎ in den Punkten I, II getroffen, welche pp, harmo- nisch trennen. Der Halbierunespunkt » von pp, liegt auf 4 u. s. w. 8. Auf die Behandlung specieller Rotationsfláchen und insbeson- dere jener von der zweiten Ordnung hier náher einzugehen, halte ich angesichts meiner darůber vor Jahren publicirten Abhandlungen,“) in welchen die Contourcurven von allgemeinen Fláchen zweiten Grades in centralen, klinogonalen und orthogonalen Darstellungen durch di- recte Ermittelung senkrechter Axen bestimmt wurden, fůr vollie úber- flůssie. Bloss eine auf die Contourbestimmune einer Oberfláche zweiten Grades bezuchabende Aufeabe soll hier erórtert werden, weil sie in theoretischer Hinsicht fůr die klinographische Axonometrie von emi- nenter Wichtigkeit ist, und aus diesem Grunde bereits von mehreren Autoren verschiedenartie gelóst wurde; námlich: Aus den Projectionen dreier conjugirten Kucgelradien die wahre Lánge des Halbmessers und die Contour C der Kugel constructiv zu ermitteln.*) Unter Zulassune schiefer Projectionsstrahlen kónnen — infolce des Pohlkeschen Fundamentalsatzes — die erwáhnten Projectionen oz, 0y, 02 der Richtung und Lánge nach beliebig gewáhlt werden; durch ihre Annahme ist die Projectionsrichtune vollstándie bestimmt.*) Denken wir uns irgend zwei von den gegebenen Strecken z. B. om, 0y — siehe Fig. 9 — als conjugirte Halbmesser einer Ellipse K 1) Fůr klinogonale Darstelluns siehe insbesondere meine Abhandlung: „Úber eine allgemeine Bestimmungsart der Brennpunkte von Contouren der Fláchen zweiten Grades“ Sitzb. der k. Akademie der Wissenschaften Jahrea. 1877. 2) Eine sehr einfache Lósung des Problems hat Herr Prof. A. Brcx in Riga in der Abhandlung: Úber die Fundamentalaufgabe der Axonometrie“ im OVI. Bd. des Journals fůr reine und angewandte Mathematik gegeben. 3) Bei orth. Projection kann man bekanntlich bloss zwei von den Strecken 0x, 0y, oz beliebig wáhlen, z. B. ox, 0y, da durch diese Wahl 0z der Lage und Lánge nach bestimmt ist. oz fállt — der Lage nach — mit der kleinen Axe der durch die conjugirten Halbdiameter oz, 0y bestimmten Ellipse zusammen und ist gleich der Excentricitát dieser Ellipse. Oder man kann, in gewissen Grenzen, die Lángen der drei Strecken beliebig annehmen, ihre gegenseitige Lage ist hiedurch bestimmt. Siehe diesfalls die lichtvolle Darstellung in K. Rouv ú. E. Parepnrrz trefflichem „Lehrbuch der darstellenden Geometrie“ I. Bd., pag. 109. ' | = P jr k VR SE ae v Pí Klinogonale Darstellung der Rotationsfláchen. 13 aufgefasst und ihre Drennpunkte mit jf; bezeichnet, so habe ich in der cit. Abhandlung gezeist, dass die Contourcurve C confocal ist mit jener Ellipse, von welcher of, 02 conjugirte Halbdiameter sind. Die Lósung der Aufgabe ist also einfach und mit Hilfe der Chasles'- schen Construction der Brennpunkte einer Ellipse, die durch zwei conjugirte Halbmesser bestimmt ist, leicht durchfůhrbar. Von « wird die Normale auf 0y gefállt und auf dieser gc — zd = o0y aufgetracen ; dann halbiren die Axen von Z die Winkel cod und (180 — cod). Die Brennpunkte Jj; werden mit Hilfe eines durch die Punkte cd geleoten Kreises, dessen Mittelpunkt u auf der Nebenaxe von E liest, erhalten. Wird diese Construction noch einmal und zwar fiir die Ellipse mit den conjucirten Halbdiametern of, 02 durchgefůhrt, so erhalten wir die Brennpunkte 77; der Umrissellipse C Wir fállen von Jf, die Senkrechte auf 02, machen f4g =/f,h = 02 und zeichnen die Halbirunoseceraden der Winkel goh und (180 — goh). Ein durch die Punkte g4 geleoter Kreis, dessen Mittelpunkt v auf der Nebenaxe der in Rede stehenden Ellipse liegt, geht durch die gesuchten Brennpunkte. Zur weiteren Bestimmung der Umrisslinie C genůet die Bemerkung, dass die Contourgeraden eines jeden der Kugel umgeschriebenen Cylinders Tangenten von Č€ sein můssen. Wenn wir also z. B. parallel zu 0y die Tangenten an die Hllipse mit den conjugirten Halbdiametern or, 02 legen, so werden diese auch C berůhren. Von einer dieser Tangenten čonstruiren wir den Fusspunkt « der auf sie von F gefállten Normale WN, die 0y in 1 schneidet. Gemáss der erórterten Construction ist zu normal auf N, daher der Fusspunkt $ die senkrechte Projection von % auf dieser Geraden. Ziehen wir 26 parallel zu 0%, d. h. projiciren wir z ebenfalls ortho- gonal auf N, so wird infolge des bereits wiederholt citirten Satzes, von der Summe der Guadrate zweier conjugirten Durchmesser der Ellipse, 4% sleich sein der Hypotenuse eines aus den Katheten né, ná construirten rechtwinkligen Dreiecks. Der Punkt « liegt auf dem Scheitelkreise der erossen Axe aa, der Ellipse C, folelich ist 04 = 0a = 04, = Fb. Die kleine Halbaxe ob von C ist gleich dem ge- suchten Kugelradius. Die orosse Axe hat die Richtung der senk- rechten Projection des Projectionsstrahles und 3< 07b ist gleich dem Neiguneswinkel des letzteren mit der Bildebene. Die erórterte Aufeabe wird von den Geometern gewóhnlich in- direct — mit Benitzung umgeschriebener Cylinderfláchen — durch 14 VII. Carl Pelz vorhergehende Bestimmune zweier conjugirten Diameter, oder eines Dia- meters, der conjugirten Richtune und eines Punktes von C; mit Hilfe der Affinitát, gelóst. Auch von diesem Gesichtspunkte aufeefasst, lásst sich die Lósune einfacher, genauer und úbersichtlicher durch- fůhren, wenn man von der affinen Beziehune des Kreises zur Ellipse keinen Gebrauch macht, dafůr aber die in Fie. 4 und 5 celieferten Constructionen in Betracht zieht. In Fig. 10 sei oz, 0y, 02 ganz beliebie gegeben; man bestimme ein conjugirtes Durchmesserpaar ac,, BB, von C. Wir construiren zu z, y die diametral gegeniberliecenden Punkte X, 4, und wáhlen 02 als Lage des Durchmessers ae,. Dann ist 66, parallel zu z,4; wobei y,y' || zu 02 und 'h|| zu Xy, gezogen wurde. Sind — fůr z,4 als Projectionsrichtung — 05, 01 die Projectionen von 0%, 04, auf der Geraden 02, So ist: 00 — 06? — 047 — 02" = 08" —- 08", die Lůnse oe ist daher oleich der Hypotenuse ef eines aus den Ka- theten 0e, 02 construirten rechtwinkligen Dreiecks eo6. Den rechten Winkel dieses Dreiecks benůtzen wir auch zur Construction von op. Tragen ow-= 0x auf die Kathete 06 auf und durchschneiden aus e mit dem Radius vu diese Kathete in v; dann ist 09 = 0B = 0B, Hier geniset es zu bemerken, dass 0e als Hypotenuse eines aus den Katheten 05, 01 construirten rechtwinkligen Dreiecks, eleich ist dem halben (der Lage nach) mit 02 zusammenfallenden Durchmesser der Ellipse zz, 4y,, woraus, durch zweimalige Anwendung des Satzes von der Summe der Guadrate zweier conjugirten Durchmesser einer Ellipse, die Richtigkeit der Construction resultirt. Aus den conjugirten Diametern ce,, BB, lassen sich die senk- rechten Axen von C leicht bestimmen. Unter den vielen bekannten Constructionen, welche die Aufeabe dieser Axenbestimmung lósen, kann fůr den vorlieeenden Fall die nachstehende als die zweckmás- sieste bezeichnet werden.) 1) Biehe meinen Aufsatz: „Construction der Axen einer Ellipse aus zwei conjucirten Diametern“, III. Programm der Staats-Realschule in Teschen 1876, pac. 9, Fig. 7 u. 8. Klinogonale Darstellung der Rotationsfláchen. 15 Wir errichten in o die Senkrechte auf ee, und tragen oc = 00 auf; verbinden © mit P, und beschreiben um c mit dem Radius cf den Kreisbogen, bis cB, in d geschnitten wird. Dann hat $d die Richtung einer — hier der grossen — Axe der Ellipse C. Diese Axe schneidet cd im Halbirunespunkte v der Strecke B,d und es ist: cv oleich der grossen, vB, — vd, der kleinen Halbaxe von C. Die Gerade ov ist die orthogonale Projection des Projections- strahles, vd der Kugelradius u. s. w. Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. fláchen. 10nS len Darstellung der Rotal Zur klinogona . . C.Pelz Autor del. Farsky, Prag. VIII. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Řepínské podolí. Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. S 5 tab. a 8 obr. v textu. (Předloženo dne 22. února 1895.) 1. Přehled orografických a geologických poměrů Řepíin- ského podoli. Stopovavše jednotlivá pásma křidového útvaru z Řipské vyso- činy do vysočiny Dubské, došli jsme na Mělnicku do dolního oddílu Kokořínského důlu v okolí Mělnické Vrutice a Hledsebí. Divoce ro- mantický Kokořínský důl, ve svém horním a středním oddílu úzký a sráznými pískovcovými stěnami omezený, ztrácí na svém půvabu již v okolí Lhotky a Hleďsebí. Tu a tam zříme ještě vystupovati blíže dna údolního mohutné kvádrové pískovce pásma VIII. — po vyšších kvádrovcích náležejících pásmu IX., není tu již stopy. Však u Hleďseb zmizí již v pravé stráni důlu i pilíře kvádrovce pásma VIII. a u Vrutice, kde Kokořínský důl se rozvírá nejvíce do šířky, nevidíme již ani po levé straně nápadně je vystupovati, ač poslední, slabé však jen stopy pískovců, nalézti lze ve stržích, úvozech a lo- mech pod Hostinnou, jak jsme se o tom při popisu pásma VIII. zmí- nili. Příčinou vymizení malebných těchto pískovcových skal jest změna faciová, která nastává téměř ve všech pásmech zdejšího útvaru kři- dového, sledujeme-li je z vysočiny Řipské do vysočiny Dubské, ba ona se stupňuje až do oboru severočeských pískovcových skal na úpatí Sudet. Ztrácejíce slinitých součástí a přibírajíce za to křemen- ného písku mění se vrstvy petrograficky v uvedeném směru vždy víc a více. Proto mizí ponenáhlu i hrubozrnné kvádrové pískovce od Tř mathematicko-přírodovědecká 1895, 1 9 VIII. Čeněk Zahálka Kokořína ku Mělníku, vrstvy jejich mění se v jemné slinité pískovce deskovité, později v písčité slíny a vápence u samého Řipu. Právě v těch místech Kokořínského důlu, kde očividná tato změna faciová nastává, ústí do Kokořínského důlu Řepínský důl. Proto je žádoucno, abychom před návštěvou labyrinthu pískovcových skal krajiny Koko- řínské a ústřední části vysočiny Dubské tohoto důlu blíže si po- všimli. | Řepínským důlem označujeme v krajině mělnické důl, který v délce 6 km. směrem asi východozápadním od Řepína (dno 218 m n. m.) až po Kokořínský důl (dno 188 m» n. m.) sahá. Má spád 59. Průměrná šířka dna údolního obnáší as 100 4. Při úpatí strmí sráz- nější stráně as 40 m nade dnem, pak se stráně povlovněji zdvihají do značné výše. Řepín, jenž zaujímá na Shonech 303 m n. m., zdvíhá se 87 m nade dnem údolním. Protější stráň Libeňská dosahuje na vrchu Libni 299 m n. m. čili 83 m» nade dnem důlu. Jeníchovská stráň dosahuje v Jeníchově 286 m mn. m. to jest 98 m nade dnem údolním, kdežto protější stráň dosahuje na vrchu Hostinné 280 m n. m. čili 92 m nad týmž dnem důlu. Řepínský důl je však jen dolní oddíl 15 Am dlouhého důlu, jehož počátek padá až mezi Nebužely a Velký Oujezd do výše 510 m n. m. Tam při samé silnici Mšenské vzniká ze dvou malých ale náhle hluboko se zarývajících roklí Husův důl, směřující ku JV. až mezi Živonín a Chorušice (dno 240 m n. m.), kdež má hloubky 60 m% pod povrchem okolním. To jest vlastně horní oddíl Řepínského důlu o délce 45 km a spádu 1550710.. Odtudaž mezi Řepín a Radouň (dno 218 m n. m.) je důl velmi klikatý celkem asi směru JJV., zarývá se až 83 m pod nejvyšší stráň v Řepíně. Má délku 45 km a spád 4899. To je vlastně střední oddíl Řepínského důlu. Po celé své dráze přerušeny jsou stráně Řepínského důlu většími neb menšími roklemi příčnými, z nichž největší jest Jeníchovský důl. Levá stráň důlu prohloubena je blíže svého ústí souběžným údolím Kouty mezi Raholinami a Hostinnou, několika příčnými roklemi v Bo- rech po obou stranách čedičové Homole, pod Radouní a Zahájkem. Řepínský důl mezi Řepíném a Kokořínským důlem, o němž tuto pojednati hodláme, má podobný ráz povrchový jako přilehlý Kokořín- ský důl, proto jej ještě k Dubské vysočině počítejme. Má také svou důležitost po stránce geotektonické, jak jsme již ve zprávě své „Geo- tektonika křidového útvaru v okolí Řipu“ uvedli. Řepínským důlem naznačena jest dislokační čára směru ZV., kterou jsme nazvali Ře- pínskou dislokací. Na dislokaci tu přišli jsme již v krajině mezi Chlomkem a Mělnickou Vruticí, v prodlouženém směru Řepínského | Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 3 důlu. Vrstvy útvaru křidového ležící po levé (jižní) straně Řepínského důlu mají mírný sklon SSZ. Pravá strana (severní) Řepínského podolí přerušena jest napříč ústím Jeníchovského důlu. Mezi Řepínským, Kokořínským a Jeníchovským důlem má témě pásma VIII. sklon 19 k JJZ. Sklon ten určen je z trojúhelníka Debří, Kozlovec, Štampach- Střemy, kde témě pásma VIII. vychází ve výši: 22227, 225-1, 23176 m n. m. S tím souhlasí též výchoz pásma VIII. od Debří až ku Je- nichovskému důlu, který jde ku VJV., dle směru vrstev, a proto je vodorovný (obr. 48.). Výchoz témě pásma VIII. ve stráni od Jení- chovského důlu až pod Řepín se též nápadně od vodorovné polohy neodchyluje. Bude to směr vrstev, jichž sklon nebylo však možno zjistiti, poněvadž nám chybí výchoz témě pásma VIII. mimo Ře- pínský důl ležícího. Západně od Jeníchovského důlu je sklon témě pásma IX. 475' k JJZ., což vychází z trojúhelníka: Debří-Jeníchov, Štampach-Střemy, Bonňov-Nebužely, kde vrcholy trojúhelníka mají výšku: 266, 280, 289 m n. m. Také východně od Jeníchovského důlu jest sklon témě pásma IX. ku JJZ. však o velikosti 255, což vyplývá z trojúhelníka: Řepín, Topolka, Kušálov, jehož vrcholy mají výšku 277, 270, 287 m n. m. Srovnáme-li sklony nižších a vyšších pásem útvaru křidového na jednom a témž místě Řepínského podolí, jako ku př. sklon témě pásma VIII. se sklonem témě pásma IX. zá- padně od Jeníchovského důlu, shledáme, že sice sklon míří u obou ku JJZ, že však velikost jeho není stejná; u pásma VIII. obnáší 12', u pásma IX. 475“. Příčinou toho je ta okolnost, že pásmu IX. ve směru SSV. na mocnosti přibývá. Rovněž přibývá v tom směru moc- nost pásma IX. v okolí Řepína a po levé straně Řepínského důlu, jak to zejména (na obr. 49.) od Hostinné ku Homoli, totiž ku SSV. znatelno jest. Při ústí Řepínského důlu shledáváme tatáž pásma útvaru kři- dového jako v přilehlém Kokořínském důlu. Nejhlubší vrstvy při samém dnu náleží pásmu VI. Pásmo VII. jsme nedaleko odtud v Hleď- sebí neviděli celé, zde jest přístupno úplně až k základu. Následkem mírného sklonu vrstev však mocnějšího spádu údolního dna, ztrácí se brzy pásmo VI. pod zemský povrch. Výchoz pásma VII. udržuje se při úpatí až ku Jeníchovskému důlu, pak zmizí i toto pod dnem důlu. Mocné pásmo VIII., které na Debří ve Skalkách, při ústí Řepínského důlu dosti vysoko nade dnem čnělo, vroubí z počátku boky strání, za Jeníchovským důlem až pod Řepín úpatí, až konečně za mostem staré silnice Řepínsko-Libeňské zmizí poslední kvádrovce pode dnem důlu. Pásmo IX. zaujímá největšího místa, protože jest nejmocnější a úplně 1* 4 VIII. Čeněk Zahálka nad povrchem dna důlu vystupuje. Nejmladší pásmo našeho útvaru křidového v okolí Rípu — pásmo X. — zachováno jest jen v nej- vyšších místech našeho podolí a to kol Repína, Jeníchova, Hostinné a Libně. Mocné nevrstevnaté hlíny diluvialní kol Řepína, Libně a Jení- chova chrání co příkrov pásmo X. před snadným větráním a spla- vením. Často nalézáme pod diluvialní hlinou vrstvu diluvialního štěrku, jenž složen jest z kousků slinitého vápence stmeleného bělavým mastným jílem slinitým. Jak štěrk, tak i tmel jeho pochází z nej- vyšších vrstev pásma X. Diluviální hlína poskytující velmi úrodné pozemky pokrývá nejen pásmo X., nýbrž prostírá se Široce po vyšších vrstvách pásma IX. ba mnohdy zahaluje i nejspodnější vrstvy pásma toho, čím se přibližuje až k úpatí Řepínského důlu, jako jest to ku př. při cestě Libeňské, Za Vinicí, pod východním koncem Řepína. Výminečně sahá diluviální hlína i přes pásmo VIII. jako to jest pod nejjižnějším koncem Řepína, kde nalezl v ní mohutnou stoličku od Elephas primigenius pan učitel J. Jansa v Řepíně. Z takové polohy diluvialní hlíny lze souditi, že již za doby usazování se těchto hlín, Řepínský důl z větší části měl svou podobu nynější. Dříve již zmíněná Řepínská dislokace, jejíž vznik s velkou pravděpodobností do doby třetihorní klásti lze, byla velmi nápomocna ku svádění dešťo- vých vod dle sklonu souklonných vrstev v místa, kde je čára dislo- kační, čím vymílání vrstev a prohlubování Řepínského důlu nastalo. Četné rokle, ktoré rozrývají levou stranu podolí od Radouně až ku Hostinné mají také směr SSZ., souhlasný se sklonem tamějších vrstev útvaru křidového. Alluviální náplavy, zvláště pískové, pokrývají dno důlu neb po- stranních údolí a roklí, jakož 1 četné stráně v nich, zahalujíce vrstvy útvaru křídového. Vyvřelé horniny prorážející útvar křidový v Řepínském podolí zastoupeny jsou čedičem a čedičovým tufem. V Borech mezi Hostinnou a Libní vystupuje mezi dvěma hlu- bokýma roklema při cestě Dyšické kopec zvaný Homole. Ve vrcholu jeho vystupoval před léty pevný černošedý čedič. Když na přítom- nost čediče tohoto upozornil pan učitel J. Jansa z Řepína, byl vybírán pevný čedič pro štěrk na silnice až do hloubky asi 90 7, i povstala po vybrání jeho obráceně kuželovitá dutina. Stěny této dutiny posud se skládají ze sloupovitého čediče. Sloupy tyto sotva delší jednoho metru jsou kolmé ku stěnám dutiny kuželové a ve styku s písčitým slínem, jenž čedičovou Homoli objímá. Zbylý čedič jest křehký, proto Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Ripu. 5 nevybírán pro štěrk. Ve styku s čedičem jest slín málo změněn. Jest též křehčí a poněkud do žluta zbarven. Čedič obsahuje veliké množ- ství augitu ve sloupkách deskovitých 1 až 5 wm dlouhých, s plochami co Poo.co P.P. Také vápenec v kuličkách o průměru až 5 mm je hojný. Vápenec i aucit větrají blíže povrchu a barví čedič v šedý, žlutý až rezavý. Písčitý slín při vrcholu Homole náleží souvrství c pásma IX. zdejšího útvaru křidového. J Homole. S. u Průřez Homoli u Rejoina ; Zajímavé jest vyskytování se čedičového tufu v Řepínském důlů, na něž upozornil mne pan učitel J. Jansa. Čedičový tuf tvoří žíly svislé vyplňující rozsedliny v útvaru křidovém směru JS. Jedna z těch rozsedlin nalézá se v lomu jižně pod Řepínem. Jdeme-li z Řepína po silnici do důlu, odbočuje ze silnice cesta na východ při dolním konci obce pod č. d. 194. u křížku. Odměříme-li od křížku dle této cesty úsečku 10 » dlouhou a na tuto pak kolmou pořadnici 30 » k se- veru, octneme se u tufové čedičové žíly v lomu, ve kterém se do- bývá ku stavbě písčitý slín pásma IX. a. v mocných stolicích. Tuf jest fialově červený, měkký, takže se krájí nožem jako jíl. Vystaven dešti, rozpadává se v bláto velmi snadno. Činí dojem tufů, jaké spa- třujeme v údolí Běly v Českém Středohoří. Tufová žíla jest na svém výchozu 0:6 » široká, dále do skály, k severu, se zúžuje tak, že ve vzdálenosti 3 m jest jen 0:3 m široká. Dále k severu nebylo možno žílu tufovou stopovati. Ve směru svislém přístupna byla do výše 3 m. Vyvření čedičového tufu mělo patrný vliv na sousední horninu. Neboť při samém tufu jest písčitý slín zdejší zbarven do ruda až do vzdá- lenosti 1 neb 2 em. Za tímto pak jest písčitý slín ještě do vzdále- nosti 8 em zbarven hnědožlutě. Teprve za touto obrubou jest slín 6 VIII Čeněk Zahálka neporušený barvy šedé jako v celém lomu. V rudém i hnědožlutém proměněném písčitém slínu, který svou barvou jako obruba žílu tu- fovou sprovází, nalézají se nepravidelné pecky světlejšího slínu písči- tého, který v kyselině vře. Pecky obaleny jsou 1 až 3 mm silnou tmavohnědou železitou kůrou. Tato kůra a proměněný písčitý slín v kyselině více nevřou. V jedné ze jmenovaných pecek písčitého slínu nalezl jsem Volu guinguecostatu Stol. | o ní vlky, ZN R hn NA | ao) ONA 48 U 8) Ra JA 6 prv eÚ. L W Narys žily z cedičového tufu u Rejona. ci- čedičovy luf. je8= porsčity slin. PPS tyž proménený. Ě © :* $ XS ř IXa. Vodorovný řez téže žily. Podle pana učitela Jansy nalézá se podobná žíla čedičového tufu směru JS nedaleko od předešlé na západ. Jdeme-li po silnici od Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 7 nejjižnějšího konce Řepína na jih, otáčí se silnice v pravém úhlu na západ. Od tohoto ohybu 40 m na západ má se nalézati rozsedlina s čedičovým tufem. Proráží zde nad silnicí nejvyšší část kvádrovce pásma VIII. a na něm spočívající písčité slíny pásma IX. a. Když jsem r. 1894 s panem učitelem Jansou místo to ohledal, bylo ssuti- nami úplně zahaleno. Vytknutými třemi erupcemi sotva bude počet jejich vyčerpán. Západně pod obcí Hostinnou ve výši 257 » n. m. při cestě do Měl- nické Vrutice nalézají se při hlubším kopání velmi pevné a stvrdlé desky olaukonitického vápnitého slínu z pásma X. a., z nichž mnohé jsou velmi porovité. Tyto utvrdlé slíny činí dojem slínů, jaké nalé- záme v blízkém kontaktu s čedičem. Hned vedle tohoto náleziště jsou slíny při povrchu zase v jíl rozpadlé a dále od povrchu týchž vlast- ností jako všude jinde v okolí zdejším. 2. Petrografie. Horniny v pásmu IX. Řepínského podolí náleží písčitým slínům, vápencům a pískovcům. Písčité slíny. V čerstvém lomu, dále od povrchu jsou šedé, lámou se ve stolice až 1 » mocné, jak to viděti v lomech pod Ře- pínem a nad mostem při staré silnici k Libni. Na povrchu se rozpa- dávají v tenčí desky a mají-li více olaukonitu neb pyritu, žloutnou. Při ústí Řepínského důlu, ve stráni Jeníchovské, zvláště ale Hostinnské, převládají v pásmu IX. písčité slíny. V nejhlubším souvrství a. pásma IX. jakož i v souvrství c. udržují se téměř v celém důlu. Někde jsou slíny tyto velmi písčité zejména tam, kde jsou na přechodu v pískovce. Tak jest tomu v nejspodnější části souvrství d. v němž přibývá od západu k východu vždy více písku, takže pod Řepínem a Libní ve velmi slinité jemnozrnné pískovce přecházejí. Hrubozrnné písčité slímy. Jsou nejméně zastoupeny v pásmu IX. Obyčejně v souvrstvích c. a d. Pod Libní a v Řepíně přechází ve slínitý hrubozrnný pískovec na povrchu -sežloutlý neb zrezavělý. U Hostinné obsahuje v sobě nepravidelné bělavé partie vápnitější. Křemitý vápenec. Jest jako v jiných pásmech i zde věrným průvodcem písčitých slínů. Jeho lavice pevné a tvrdé nejsou v čerstvém lomu na prvý pohled od písčitých slínů k rozeznání. Po bližším ohle- dání rozeznáme jej však nejen dle tvrdosti, ale i dle tmavší, modravé barvy od šedého měkčího písčitého slínu. Na povrchu zemském se ovšem pozná na prvý pohled tím, že z oboru snadno zvětrajících 8 VIII. Čeněk Zahálka vrstev písčitého slínu vyčnívá v pevných lavicích. Na povrchu mění svou modravou barvu v šedou. V oboru souvrství c., zřídka v jiném objevují se ve vrstvách písčitého slínu vedle vrstev křemitého vá- pence též ojedinělé pecky neb koule křemitého vápence. Na stráních aneb v úvozech snadno koule takové vypadávají. Kde vrstvy písčitých slínů přecházejí v pískovce, tam také v nich obsažené křemité vá- pence stávají se písčitější a mění se ve vápnité pískovce velmi pevné a tvrdé. Pískovce. Rozšířeny jsou hlavně v souvrství 9. Jsou rozmanité. Jemnozrnné šedé velmi slinité pískovce jsou na povrchu deskovité. Šedé neb žluté drobnozrnné aneb hrubozrnné pískovce mají velmi chudý slinitý tmel; vystupují jako holá skalíska neb v souvislých stěnách z povrchu jsouce rozděleny v mocné kvádry. Chudý tmel jejich snadno se vodou vylouží a křemenná zrnka jejich od sebe se oddělují. Ve vyšší poloze hrubozrnných pískovců souvrství b. objevují se místy jako hrách velká zrna křemenná roztroušená. Pod Libní a Řepínem soustředěna jsou zrna ta ve vrstvě jediné ve velkém množství, takže tvoří slepenec. V nejvyšší části souvrství 8. pod Ho- stinnou nalézáme písčité slíny s křemitými vápenci. Dále odtud ku Libni přibývá těmto vrstvám křemitého písku tou měrou, že se mění v pískovec jemnozrnný. Pískovec tento nevystupuje ještě kvádrovitě, nýbrž jest na samém povrchu v nápadně žlutý písek rozpadlý jako ku př. při cestě Byšické pod Homolí aneb při silnici k Jeníchovu. Ještě dále na východ ku Řepínu a Libni přibývá pískovcům těm drobných zrnek křemenných a již počínají se objevovati tu a tam v holých skaliskách kvádrového pískovce. Když konečně pod Řepínem a Libní přibudou pískovcům těm i hrubá zrna křemene, pak počínají se objevovati v souvislejších tarasech kvádrových. 3. Stratigrafie a palaeontologie. Pásmem IX. v okolí Řípu nazýváme ono pásmo, které zaujímá polohu mezi starším pásmem VIII. a mladším pásmem X. Chceme-li vymeziti celé pásmo toto v Řepínském podolí, třeba zjistiti přesně uvedený jeho základ i patro. O základu pásma IX. Bylo již na jiném místě dokázáno, že vyšší část pásma VIII. sledována jsouc z okolí Roudnice podle Labe ku Stětí přechází nad Stětím ponenáhle ve kvádrový pískovec. "Tento kvádrový pískovec i . i Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 9 stopovali jsme zároveň s ostatními pásmy podle četných strání jednak přes Liběchov k Tupadlům, jednak do Mělnicka až do dolního oddílu Kokořínského důlu a stanovili tak, že jest kvádr tento spodním čili prvým Kokořínským kvádrem. Poslední popisy kvádrovce pásma VIII. vztahují se ku západní stráni Hostinnské výšiny, východně od Měl- nické Vrutice“) a ku stráni nad Hleďsebí?) pod Vystrkovem. Naleziště tato jsou po obou stranách ústí Řepínského důlu. Kvádrovec pásma VIII. čili prvý Kokořínský kvádr vystupuje pod Vystrkovem v holých souvislých skalách na povrch a lze jej stopovati až do Skalek v Debří, to jest až na pravou stráň při ústí Řepínského důlu. Zde má pásmo VIII. následující složení a polohu: Pásmo IX. 84:46 m nade dnem údolí. 2292-27 m n. m. ( 11. Kvádrový pískovec drobnozrnný nahoře hrubozrnný, šedý i nebyžlutý. < j Ň ie BRESTN ry f ( 7 00 F SEN js ba l by tu SVM ip n 3M ZN RO ea a OOA o do 0, aE nA PRO LO IP n 0 „seovkéhů řik al KZT LEV ZÁF KVĚVK KO 0 PR NAO | Ka O BROS ABO OAO danny 1 odp kažáonk 4 stah 1 our akad oa von o B ven há SY. BAVÍ n bnášedů v ; 1 O n sry be bav VY rez ŽE * dd VÁS x Enstatitický diabas od Malého Boru. Podává dr. Jindřich Barvíř v Praze. (Předloženo dne 22. února 1895). V žule okolí Malého Boru, vesnice západně od Horažďovic roz- ložené, nalezneme četné žíly dílem rozličných hornin žulám příbuzných, dílem křemene, dílem pak žíly zvláštní horniny, upomínající na ze- lenokamy. ") O minulých prázdninách pozoroval jsem žíly poslednější a seznal, že náleží enstatitickému diabasu. Vyskytují se pak žíly diabasové u Malého Boru západně v žule biotitické a biotit-amfibolické, po obou stranách říšské silnice, zvláště pak po levé straně její před Hradešickým farním lesem, a poblíže cesty, vedoucí před lesem tímto ku Záhorskému dvoru. Směr žil těch není zcela přímý, nýbrž jeví rozmanité úchylky, snad (aspoň částečně) vzniklé teprve dislokacemi, ale celkem lze jej označiti jako směr SV—JZ. R Hornina sama má barvu tmavošedou, zřetelně nazelenalou, vě- trajíc pak nabývá barvy světlejší, až nazelenale bělavé. Prostým okem lze poznati, a sice nejzřetelněji na místech poněkud zvětralých, že má strukturu ofitickou, že skládá se z úzkých lištniček živcových, různým směrem rozložených, a spojených černavou a zelenavou hmotou ne- rostnou. Tu a onde zaleskne se akcessorické zrnéčko železného kyzu. Velikost lištniček živcových nebývá na všech místech stejna, někde činí délka jejich průměrně asi 1 mm, v jiných kusech méně, i lze horninu nazvati drobnozrnou až jemnozrnou. Jemnozrné partie zdají se na první pohled býti afanitickými, a teprve bedlivějším prohlížením 1) O horninách krajiny zdejší psal V. v. Zepharovich v „Beitráge zur Geo- logie des Pilsener Kreises.“ Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt, 1854, p. 297—300, 305, 306, pak 1855, p. 476, 477, 481. Srovn. „Vesmír“ 1894, p. 161. 'Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 X. Jindřich Barvíř sezná se jejich zrnité složivo. Celkem pak zrno bývá většinou stejno- měrné, a poměrně zřídka spatříme jakoby porfyricky vyvinuté zrnko živce neb augitu asi na 2 mm velké, nebo tmavozelenou skvrnu té velikosti. Pro řídkosť „takových zrnek nelze ještě nazvati zrnitost horniny porfyrickou nebo nestejnoměrnou. Navlažíme-li horninu kyselinou solnou, Šumívá na některých místech, prozrazujíc přimísený uhličitan vápenatý. Často pak nalezneme na povrchu horniny okrouhlé tmavé skvrny, většinou asi '/„, cm průměru mající, ve kterých vyskytuje se hadec se hnědelem anebo vápenec se hnědelem. Že pak uvnitř čerstvější horniny místa taková se nevyskytují, jsou původu druhotného a vznikají zvětráním. Lze pak snadno sledovati jejich vývoj. Blíže po- vrchu horniny zvětrá některé místo silněji nežli jiné a vznikne du- tinka, která se zvětšuje kolkolem a často bývá látkami hořeji jme- novanými vyplněna. Tyto látky opět mohou zmizeti, ale větrání pokračuje pak od dutinek ještě rychleji nežli v souvislých částech horniny, dutinky se rozšiřují a nabývají velikosti třebas i přes 2 cm. Mikroskopem poznáme jakožto součástky horniny: lištnovitě vyvinuté živce, červenavě průhledný augit, serpentin (tento někdy s malými zbytky enstatitu), akcessoricky pak titanové železo, titanit a zřídka kyz železný. Živce jsou plagioklasy řady andesin-labradoritové, bývají větším dílem idiomorfně vyvinuty a zdvojčatěny ponejvíce dle zákona albi- tového, dílem také dle zákona periklinového. Ve štěpných lupéncích nalezneme úchylky zhášení ku směru trhlin štěpných nebo ku směru obrysů buď malé (pozorováno 2" až 79), nebo značnější: 17", 18", 199 i 259. V konvergentním světle jevívá se na kraji zorného pole jedno rameno tmavé hyperboly. Jakožto původní uzavřeniny plagio- klasů lze zjistiti hlavně titanové železo, zde neb onde zrnko červe- navého augitu, v jednom větším individuu nalezl jsem tři partie serpentinové nepravidelného slohu, jejichž obrysy upomínaly na obrysy olivinových průřezů. Ostatně bývají plagioklasy největší částí více nebo méně rozloženy, a proto zakaleny. V zakalených místech nalezneme četné trhlinky a dutinky, které místem obsahují tekutiny, dále ná- padně četné, velmi jemné čiré nebo maličko nazelenalé jehlice, které procházejí ku podivu také dosti dobře zachovanými částmi živců, Podobné často bývají z diabasů popisovány. Bývají většinou tak tenké, že polarisačních barev živců téměř neměnívají. Jsou seskupeny rov- noběžně nebo vějířovitě a procházejí často z jednoho individua pla- oioklasového do druhého. Zvláště četně vybíhají od serpentinových Enstatitický diabas od Malého Boru. 3 lupénků, kteréžto samy vznikly ovšem teprve rozkladem, a proto pokládám i jehlice ony většinou za druhotné. Mezi nimi vyskytují se u serpentinu zřetelné silnější nazelenalé urality s úchylkou zhášení, pleochroismem a dvojlomem jak u uralitu obyčejně bývá, a lze sto- povati od těchto silnějších zřetelných uralitů přechody ku tenkým jehlicím, proto pokládám i nejtenší jehlice většinou za uralit, arci do živců za přistěhovalý. Pomocí nikolů poznáme v rozložených živcích druhotné šupinky bezbarvé slídy, snad také i kaolinu, drobounká zrnéčka slabounce zažloutlého epidotu, zrnka vápence. Také vcezený serpentin uvidíme. Tu a tam objeví se v živcích poněkud načervenalá a zaokrouhlená zrnka titanitu, někdy, jak se podobá, původní, jindy pak bývá nesnadno rozhodnouti, nejsou-li snad později sem vniklá výměnou látek. Augit činívá krátká zrnka narůžověle průhledná, skoro bez pleochroismu, průměrně 0:1 až 0:25 mm veliká, buď ojedinělá, nebo po dvou až třech vedle sebe položená. Obrysy jejich bývají dosti často aspoň v pásmu hranolovém idiomorfní, totiž buď dle ploch hra- nolových samých anebo také ještě dle orthopinakoidu. Častěji však bývají idiomorfní jen málo neb úplně allotriomorfní. Bývají provázeny serpentinovými partiemi a s těmito vyplňují prostor mezi lištničkami plagioklasovými, avšak takovým spůsobem, že na těch místech vývoj jejich překážel těmto ve přesně idiomorfním vývoji. Tu i tam augit bývá obdán plagioklasem z části dosti velké, někdy pak, ač zřídka nalezneme zrnéčko augitové úplně uzavřené ve plagioklasu, ale zjev ten uvidíme hlavně jen na krajích nebo na koncích lištniček živcových. Celkem jest patrno, že vývoj plagioklasů započal dříve, a teprve po- zději přidružil se k němu vývoj augitu. Pokud se týče kolikostného poměru obou nerostů, tu plagioklas množstvím svým značně převyšuje množství augitu, i množství augitu se serpentinem. Stěpnosť augitu jeví se hlavně dle prismatu, nedosti dokonalá, tu a tam objeví se trhlina diagonální, a sice konstatovány trhliny dle orthopinakoidu. Drobounkých uzavřenin mívá málo, dílem tmavá zrnéčka rud, dílem různě omezené dutinky s tekutinou. Na tekutinu v dutinkách možno souditi dle lomu světla v nich, kterýž jest velmi rozdílný od lomu pyroxenového. Také mívají v tekutině bublinku plynovou. Ze větších zřetelných součástek horniny augity uzavírají toliko titanové železo, místem uzří se v nich také serpentin, o němžto doleji. Většinou augity mají vzhled dosti čerstvý, vyjímaje někde na krajích, tu nalezneme je přeměněny na uralit a serpentin. Uralit je- 4 X. Jindřich Barvíř vívá v, silnějších tyčinkách zřetelný pleochroismus: || ku c barvu trávově zelenou s absorpcí větší, kolmo ku c barvu zelenavě žlutavou s absorpcí malou. Bývají však v sousedství augitu obyčejně partie serpenčinu, o kterých jest zcela zřejmo, že k aucitu tomu nepatří, omezení jich bývá nepravidelné, někdy také lištnovité, a seskupení lupénků ser- pentinových bývá nejčastěji takové, jako vídáme ve pseudomorfosách po enstatitu, ostatně také nepravidelno. Uprostřed takové partie na- lezneme zrnka jednoklonného augitu, ale nikoli jako zbytky nerostu, z něhož by byl serpentin vznikl, nýbrž vzhledu čerstvého a třebas 1 aspoň částečně krystalograficky omezená. Někde jest takového ser- pentinu značně méně nežli augitu, jinde zase značně více, také vy- skytuje se serpentin bez jednoklonného augitu, a jest-li ho více pospolu, vznikají souvislejší partie. Pochází pak tento serpentin hlavně z rombických pyroxenův a sice z enstatitu, částečně, jak se podobá, také olivinu. Z enstatitu lze nalézti tu a tam ještě zbytky, arci skrovné, ty pak jsou bezbarvě průhledny, a mají nižší relief, nežli augity, ovšem pak také menší dvojlom. Také partie bastitové vyskytují se v serpentinu takovém. Z olivinu nepodařilo mi se nalézti zřetelných zbytků, na jeho přítomnost v čerstvé hornině soudím jednak z toho úkazu, že některé partie serpentinové mají sloh velmi nepravidelný, jednak z té příčiny, jak svrchu bylo poznamenáno, že nalezl jsem v jednom větším zrnku živcovém tři nepravidelně složené partie serpentinu, jejichž obrysy upomínají na obrysy olivinu. Enstatit a pravděpodobný olivin vyvinovaly se mezi původními součástkami horniny hlavně nejposléze. Doba hlavního jejich vývoje připadla na konec vývoje živcův a augitu. Obejímaly většinou ještě augity a vyplňovaly mezery mezi Živci, resp. mezi těmito a augity. Ale poněkud stýkal se vývoj enstatitu přece s vývojem augitu, neboť, ačkoli dosti zřídka, nalezne se také uvnitř jednoklonného pyroxenu pseudomorfosa serpentinu po enstatitu a kolem ní uzříme jako vá- meček jednoklonný augit narůžověle průhledný a zcela ještě čerstvého vzhledu.) Serpentin obsahuje místem lištny titanového železa, které pak nezřídka zasahují do sousedních augitův a živcův, i sluší je poklá- dati za původní uzavřeniny enstatitu neb olivinu. Druhotných rud 1) Cf. F. ZmkeL : Lehrbuch der Petrographie, 2. Aufl., II. Bd., p. 633, 641. H. RosexBuscu: Mikrosk. Physiogr. d. massigen Gesteine, 2. Aufl. II. Bd., p. 188 a 204. Enstatitický diabas od Malého Boru. Ď serpentin většinou neobsahuje, leda něco málo rudního prášku, a kde vyskytují se zřetelnější zrnka rud, a zdají se býti druhotnými, jest pravdě podobno, že partie ty vznikly z olivinu. Enstatit byl patrně železem velmi chudý. Za to však lze nalézti v serpentinu dosti- často drobná, poněkud okrouhlá zrnéčka slabě načervenala, vysokého reliefu a velmi vysokých barev polarisačních, která lze identifikovati s látkou, wznmikající rozkladem titanového železa. Jest to titanit. Mohl vznik- nouti buď přeměnou zrnéček titanového železa, původně zde nebo na jmém místě, ale podobá se pravdě, že vznikl částečně také při roz- kladu enstatitu a snad i olivinu samého, že tudíž enstatit obsahoval místem hojně titanu. U některých větších skupin serpentinu, 2 až 3 mm. širokých vyskytují se obrysy aspoň částečně upomínající na obrysy hranolového pásma pyroxenů; že pak partie takové jeví se býti dosti jednotně složeny z lupénků serpentinových a mají sloh místem zřetelně okén- kový, možno míti zato, že náleží původem svým větším, jakoby por- fyricky vyvinutým zrnkům enstatitu. Pokud týče se množství takového serpentinu, jenž jeví se býti vzniklým z enstatitu nebo z olivinu, lze říci, že celkem vyrovnává se množství augitu. Místem nalezne se také zrnko Ařemene čirého vzhledu, že však uzavírá také uralit a serpentin, jest původu druhotného. Titanové železo vyskytuje se ponejvíce jakožto úzounké lištničky, které dosahují ', až "/„ mm. délky a prostupují často dvěma 1 třemi rozličnými zrny nerostů, i také serpentínovými partiemi. Patrně vy- vinuly se aspoň velkou částí nejdříve ze všech součástek. Na koncích svých jevívají někdy omezení rovné, jindy nepravidelné. Silnější zrnka mívají částečně krystalografické omezení. Ani lištničky aní zrnka ti- tanového železa nejeví cizích uzavřenin. Přeměňujíce se obalují se bělavou korou (leukoxenem). Místem obal takový jest poněkud narů- žověle průhledný, vysokého reliefu a velmi silného dvojlomu, i ná- leží titanitu. Bývá allotriomorfní, někdy však činí přece zřetelnou pseudomorfosu po železe titanovém. Kys železný vyskytuje se poměrně zřídka a to jakožto skupiny zrnéček s výběžky pravoúhelnými a bývá spojen se železem titanovým. Uzavírává drobná zrnéčka plagioklasu a augitu. Že pak obojí tyto nerosty bývají dosti čerstvého vzhledu, lze snad pokládati kyz železný za původní součástku naší horniny, avšak určitě dokázati z mých preparátů se nedá. 6 X. Jindřich Barvíř: Enstatitický diabas od Malého Boru. Dle výpisu právě učiněného máme v diabasu Malo-Borském příklad diabasu drobnozrného až velmi jemnozrného, který jest zají- mavý hlavně tím, že obsahuje původně dosti hojně enstatitu, v částech zkoumaných arci již většinou proměněného na serpentin. Jest to tudíž enstatitický diabas. Pravděpodobně obsahoval také něco olivinu. Z popisů V. v. ZEPHAROvICHE © Žilnatých, na afanity upomína- jících horninách z jiných lokalit v okolní žule lze souditi, že také ještě některé z nich náleží nejspíše ku diabasům. V. v. ZEPHAROVICH přiznává sice, že jsou velmi podobny afanitům dioritovým, čítá je však ku „afanitům granitového porfyru“ mysle, že živec jejich jest orthoklas. Mineralogický ústav c. k. české university. Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed, Grégra v Praze 1895. : RI, Nemura subtilis n. Sp. Eine neue sůdeuropáische Perlide. Mit 2 Texifigurem. Von Prof. Fr. Klapálek in Wittingau. (Vorgeleot den 22. Feber 1995.) Diaen. Caput castaneum. Pronotum duplo latior guam longior, subnitidum, fulvo- et castaneo-variegatum, marginibus lateralibus cir- culariter subrotundatis. $ lobo ventrali oblongo, ancusto, apicem versus latiore; appendicibus lateralibus apice dilatatis, ibidem utrin- gue dente valido, recurvato instructis, angulo recto deflexis. Laminis subcenitalibus triangularibus, basi rotundatis, Alis exp.: 11 mem. Kopf elánzend kastanienbraun, jedoch nicht eleichmássie gefárbt, denn zwischen den 2 hinteren Nebenaucen befindet sich eine gelbbraune Makel, welche nach hinten bis auf das Hinterhaupt verlángert ist. Die Fiihler sind an der Basis gelbbraun, gegen die Spitze dunkler bis schwarzbraun. Pronotum guer lánelich, etwa 2mal so breit als lang, kaum breiter als der Kopf ohne Augen, mit einem geraden Vorder- und Hinterrande und halbkreisformie abgerundeten Seitenrán- dern. Seine Farbe ist glánzend kastanienbraun, aber die Mitte des Vor- derrandes und die vordere Hálfte der Seitenránder ist mit einer grossen hell gelbbraunen Makel gezeichnet; auch oben auf der Scheibe finden wir hie und da hellere Wólkchen. Seine Fláche ist unregelmássig gewirrt und in der Mitte mit zwei kreisfórmigen Gruppen von grósseren Punkten versehen. Meso-, Metanotum und Abdomen dunkelbraun. Flůgel schwach bráunlich, fast hyalin mit starken blassbraunen Adern. Die 4. Apicalzelle hat entweder eine breite, zweiwinklice, oder eine Mathematisch-naturwiss enschaftliche Classe, 1895. 9 XI. Fr. Klapálek einfache spitzige Basis; es kónnen beide Fálle an einem und dem- selben Individuum vorkommen. Beine eleichmássie gelbbraun, nur die Fůsse gegen die Spitze dunkler. Beim G ist der Lobus (A), welcher von der Pauchfláche des IX. Segmentes sich erhebt, sehmal, lánglich, am Ende etwas erweitert und ausgehohlt. Das mittlere Feld des IX. Ventralringes (B. — die Ventralplatte bei Morton) ist lánelich und gleichmássie breit. Die zwei unteren Lobi (C.) sind in der Ansicht von unten an der Basis stark erweitert, abgerundet, und dann dreieckig verenet und an der Spitze abcestumpft. Die seitlichen Appendices (Cerei? D.) sind stark, in der Seitenansicht nach unten kniefórmie gebogen und spitzie, in der An- sicht von unten aus einer starken, an der Seite rundlich erweiterten Basis verjůnet, an der Spitze wieder jederseits in einen starken zu- růckeebogenen Zahn erweitert. Flůgelsp. 11 num. Ich habe diese kleine Nemura an dem Šturzbache bei Draga- levci nahe bei Sofia gesammelt. 1. Das Hinterleibsende des G von der Seite, 2. dasselbe von unten. Etwa 59, Was die Verwandtschaft der N. suběilis anbelangt, so steht sie am náchsten der N.variegata, Oliv., mit welcher sie in der Form des Pronotum, des engen Lobus an der Bauchfáche des IX. Segmentes und theilweise in der Form der Spitze der seitlichen Analanhánge úbereinstimmt. Sie unterscheidet sich von ihr aber durch die elán- zende Oberfláche des Pronotum, durch die Form der unteren Lobi und durch die seitlichen Anhánge die bei N. vartegata gerade, bei N. subtilis nach unten gebogen sind, und deren Spitze bei der erste- ren Art je einen Zahn oben und unten tráct, bei der zweiten aber die Záhne rechts und links hat. Ausser dem zeigt unsere Art einige Verwandtschaft mit NM. lateralis, Pict. (sec. Morton) in der Form w Nemura subtilis n. sp. 3 der Genitalien, aber die abgerundeten Šeitenránder des Pronotum und die stark gebogen seitlichen Analanhánge bieten uns sicheres Merkmal, wodurch wir beide Arten unterscheiden kónnen. © Eine Annáherung an die gekrimmte Form der seitlichen Analanhánce zeist die N. cambrica, Moré. bei welcher aber diese Anhánge weit schwácher und besonders vor dem Ende schlanker sind; auch sind sie keineswegs so stark gekrůmmt. Die blassen Farben der Fiihler, des Pronotum und der Beine erinnern an die N. nconspicua, Pict., sind aber noch heller als bei dieser Art, von welcher unsere Nemura so- gleich durch die Form der Analanhánge unterschieden werden kann. AV Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. ab 20 : X O novém Diplopodu z rodu Strongylosoma. Podává Bohumil Němec v Praze. S tabulkou. (Z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii na c. k. české universitě v Praze.) (Předloženo dne 22. února 1895.) V červnu minulého roku nalezl jsem na výletu pořádaném „pří- rodovědeckým klubem“ na severovýchodní straně hory Lovoše u Lo- vosic stonožku, již dle počtu článků tělních (20) poznal jsem jako Polydesmida a sice z rodu Strongylosoma. Při bližším ohledání uká- zalo se, že nelze toto individuum, šťastnou náhodou samčí, vřaditi do obyčejného druhu našeho Strongylosoma pallipes, a po rozhlednutí se v literatuře poznal jsem, že mám co činiti s druhem novým. Pro- hledal jsem zmíněnou lokalitu téhož roku ještě třikráte, ale bez vý- sledku. Poněvadž však toto jediné individuum docela stačí aspoň k vnějšímu důkladnému ohledání, odhodlal jsem se k publikaci zku- šeností svých, srovnav především důkladně nový druh s druhem S/r. pallipes. Nový druh dovoluji si na počest ct. učitele svého p. prof. Vejdovského nazvati Strongylosoma Vejdovskýi. Strongylosoma Vejdovskyí n. sp. Mas: Corpus sat robustum, ni- tidum, nigrum, (segmentis 8.-—16. superne parvulis maculis binis ca- staneo-nigris pone sulcum transversum metazonitorum notatis). Sulcus brevis, profundus. Segmenta omnia laevigata, non tuberculata, una serie setum transversa in margine postico praedita, carinis dilatatis, curvis, obtusis. Foramina repugnatoria in fine carinarum nigrarum posita, profunda. Antennae subclavatae, latitudine corporis multo lon- giores, articulus secundus longissimus. Pedes longi. In segmento penultimo in margine anteriori supra pedum coxas fasciculi duo pi- lorum perlongorum. Pedum articulus ultimus infra densissime cri- Tř. mathematicko-přírodovědeká, 1895. 1 2 XII. Bohumil Němec nitus. Pedes copulativi biuncinati, unco externo trilobato. Longit. corp. 22 mm., lat. corp. 23 mm. Tělo do předu skoro nezúůžené, do zadu znatelně zúženo, silně lesklé za živa úplně černé. Ležením v lihu zhnědly poněkud nohy a na druhém článku středních kroužků tělních (8—16) objevily se vždy 2 malé, temně hnědě, pouhým okem však sotva viditelné skvrny. Hlava širší než u Str. pallipes, silněji klenutá, temenní rýha poměrně málo znatelná. Krční štít elliptický, po stranách tupě zaokrouhlený, s dobře znatelným postranním kýlem, následující článek beze stopy po kýlu, za to čára srůstu postranní části s deskou neutrální je vy- značena ostrou, vyčnívající hranou. HumBERr a ŠAvUssvRE považovali tuto hranu za pravý kýl postranní a mocné jeho vyvinutí uvedli jako znak pro čeleď Polydesmid.") Podobně věc pojímá též VERHOEFF při svém Str. lusitanum.“) Avšak podle poměrů pátého kroužku tělního význam této hrany dobře lze pochopiti. Kroužky nenesoucí otvorů žlaz mají kýly rovné, ostré. Kroužek pátý má ploský, široký a po- někud zahnutý kýl s mělkou brázdou uprostřed, jež končí ve velikém otvoru ochranné žlázy. Srůst postranní části desky dorsální s deskou ventrální také zde je naznačen ostrou, slabě obloukovitou hranou. Mezi touto a kýlem jemná paralellní rýha. Všecky kýly jsou černé. Přední články středních kroužků tělních bez příčných rýh, jaké na- lézáme u Str. pallipes, zadní články s krátkou, hrubou rýhou, za je- jímiž konci nalézají se zmíněné hnědé skvrny. Anální článek prodloužen v ocásek poněkud delší než u Str. pallipes, méně dolů skloněný, na konci jen se 3 štětinkami. Subanální deska polokruhovitá, u pallipes naznačeně trojboká. Tykadla dlouhá, článek druhý nejdelší, další tři stejně dlouhé, šestý kratší než tyto. (1. 0725, 2. 054, 3. 050,4 050555050) 6. 0:45, 7.8. 0:08 mm.) Poměr článků je zde tedy týž jako u Str. lusitanum Verh. Svrchní pysk měl u tohoto exempláře pouze jeden zub. Zub ten však neleží ve střední čáře symmetricky položen, proto považuji zjev tento za abnormální, buď že se hned původně jen jeden zub vyvinul, nebo že dva zuby později byly uraženy a při následu- jícím svlékání se již neobjevily. Zub ten je mnohem menší, než jsou zuby Str. pallipes. (Obr. 5.) Pysk ohýbá se dolů a tvoří lalok, k ně- muž přikládá se jemná, průsvitná destička trojboká. Dupplikaturou 1) A. HumBERr et H. pe SaussuRe: Description de divers Myriapodes du Musée de Vienne. Verh. d. zool. bot. Ges. Wien. 1869. 2) C. VeRHoprr: Neue Diplopoden der paláarktischen Region. Zool. Anz. Nro. 408, | | O novém Diplopodu z rodu Strongylosoma 3 patrové stěny dutiny ústní tvoří se ještě veliká, hebká lamella s jem- nými chloupky prostírající se nad kusadly. Kusadla mohutná, líce úplně černé, lícní rýhy slabě vyznačené, lícní trojúhelník a ostatní čáry skoro tytéž, jak je vylíčil VrRHorrF pro Str. lusitanum. Hy- postom hluboce vykroužen, promentum s mentem úplně splynulo. Mezi loby jazykovými je destička (lamella interlingualis) pro tento druh charakteristicky do předu posunutá (obr. 6.). (Celé gnathochi- larium je stejně široké jako u pallipes, ale aspoň o desetinu delší. První a druhý pár noh slabší než ostatní, barvy světlejší. Nohy ještě delší než u pallipes. (Copulační nožky (obr. 1.) podobné jako u pallipes. Coxa černá se silnou lištnou k upínání se svalů, násle- dující zduřený článek hnědě skvrnitý bez význačné černé skvrny (otvůrek do spermatového vaku v tomto článku ?) na vnější straně u base konečné větve. Coxalní růžek do zadu ohnutý, na konci mno- hem více zahnutý než růžek u Str. pallipes. Další část temně žlutá, zavalitá, delší větev na konci na 3 lalůčky mělce rozdělená, z nichž na vnitřním nejdelším ústí t. zv. chámový kanál. Mohu potvrditi Attemsovo udání, že spermatový kanál je pouze rýha v chitinu s pře- hnutými okraji a ne úplně uzavřený kanál, jak se Verhoeff do- mníval "). Kraterovité orgány za tykadly jsou u Str. pallipes i Vejdovskýi (obr. 7., 8.). U tohoto jsou větší, kruhovité, se světlou obrubou. Od postranního okraje hlavy jde k nim rýha u Str. Vejdovskýi méně prohnutá a kratší než u pallipes. Podobné orgány nalézáme skoro u všech Diplopodů. Většinou jsou před očima, u Craspedosoma flaves- cens nalezl jsem jeden před očima, druhý za nimi. Nelze však tvrditi, že jsou na místě scházejících ocell. V dutině, do níž otvory tyto vedou, lze pozorovati hyalinní, lesklé čípky, snad zakončení nervů. Velmi zajímavý je orgán na předním článku předposledního kroužku tělního (obr. 2., 3.). Z nízkého, pohárkovitého násadce (obr. 4.) nad coxami těsně za okrajem článku vychází pět dlouhých, skelně lesk- lých štětinek, jež sáhají skoro až ke konci těla. Bohužel nemohu stanoviti, zda-li to je výhradním charakterem samečků, či náleží-li orgán tento, nejspíše hmatový, oběma pohlavím. U Str. pallipes nic podobného jsem nenalezl. Hmatové štětinky na dorsální straně jsou dvoučlánkové, zrovna tak, jak to VERHOEFF") uvádí ve svém sdělení o exotickém starém v) Arrems: Die Copulationsfůsse der Polydesmiden. Šitzber. d. kais. Ak. Wien. 108. I. 2) C. VERHokrFr: Eine neue Polydesmidensgattung. Zool. Auz. Nro. 437. 4. XII. Bohumil Němec rodu Haplosoma. Basalní článek, jehož pokračování dá se sledovati i v chitinu, rozšiřuje se (obr. 9.) v kloubek, na nějž vlastní štětinka s centrální, modravě lesklou osou, nasedá. Štětinky na nohách a j. nasedají v jamkách chitinu. Rod Strongylosoma má nejvíce zástupců svých v tropech. Mnoho velkých a krásných forem odtud popsali PrrERs, HUMBERT a ŠAvssuRE, Marrozo a j. V Evropě na jihu od Alp žijí Str. iadrense Pregl, lu- sitanum Verh. a Bertkani Verh“). Tím zajímavější je tedy nalezení nové formy severně od Alp. PrreRs*) uvádí sice v seznamu Polydesmid berlínského musea u Štr. pallipes varietu A a B, ale z tohoto udání nelze souditi, měl-li skutečně před sebou dvě různé formy, či jen barvou rozdílná individua téže formy. Také o příbuzenských vztazích nového druhu k ostatním ne- mohu mnoho říci. Copulační nožky, na něž se v poslední době hlavní důraz klade, jsou sotva u tří forem důkladně prozkoumány, ostatní druhy stanoveny jsou pouze na základě barvy a struktury povrchu těla. Přece však je viděti, že Str. Vejdovskyi nejblíže stojí Str. palli- pes, ač od toho se liší velice strukturou a chvosty štětinek na před- posledním kroužku těla. Copulační nožky naznačeným rozdělením hlavní větve své ve 3 lalůčky, poněkud upomínají na Str. iadrense. Máme tu nejspíše co jednati s formou, jež ne příliš dávno se od- dělila od Str. pallipes Olivier. : Výklad tabulky. Obr. 1—7, 9. Strongylosoma Vejdovskýi n. sp. G. 8. Strongylosoma pallipes G 1, 4—8 Reichert obj. 4, oc. 2; 4—9 obj. 5, oc. 2; 2, 3, obj. 2, oc. 2; kresleno pomocí kamery. v) Mezi tiskem této zprávy vyšla další část BROLEMANNovÝcH prací o fauně stonožek pobřeží středomořského. (Contributions a la faune Myriapodologigne méditerranéenne, Troisiéme note par Henry W. Brólemann. Mém. soc. zool. de France I894). Latzelova varieta Str. pallipes var. gallicum na základě prozkou- ve Francii, Italii a ve Švýcarsku je snad jen varietou Str. iadrense Pregl. Nový druh Str. erosum Brólemann (z Bosny a Hercegoviny) význačný je svou skulptu- rou. F je Prólemannovi neznám. Pochybné posud Str. Guerini Gervais ze sev. Afriky, jež se však šíří též do jižního Španělska, definitivně stanoveno jako cha- rakteristický druh, od ostatních Strongylosom velmi se lišící. Kopulační nožky jeho tvoří typ samostatný. 2) MoxarssER. d. kón. pr. Akad. d. Wiss. Berlin, 1864. © novém Diplopodu z rodu Štrongylosoma. O1 Obr. 1. Copulační nožka z vnitřní strany: c. 7.-— coxální růžek, sp. k. = spermatový kanál. ; Obr. 2. Zadní dva kroužky ze spodu s. a. — subanální deska, š. = štětinky hmatového orgánu. Obr. 3. Zadní kroužky se strany, ž — foramen repugnatorinm, » = násadec štětin. Obr. 4. Hmatový orgán, 2 = násadec štětin. Obr. 5. Svrchní pysk ze spodu. Obr. 6. Část gnathochilaria z vnější strany, d = lamellae linguales, g — lobi linouales, £ = lamella interlingualis. Obr. 7. Kraterovitý orgán, Str. Vejdovskýi, 7 — rýha od kraje hlavy k otvoru 0, a — tykadlo. Obr. 8. Týž, Str. pallipes. Obr. 9. Hmatavá štětinka z dorsální desky. Festu- Zur lateinischen Artdiagnose will ich einiges beifůgen. Von der beschriebenen neuen Art habe ich nur ein $ Exemplar am Berge Lovoš bei Lovosice gefunden. Es unterscheidet sich von dem ein- heimischen Str. pallipes durch die ganz schwarze Farbe, neben wel- cher erst nach lángerem Aufbewahren im Alkohol hinter der sehr kurzen Auerfurche des hinteren Ringtheiles fůrs blosse Auge fast un- merkliche kastanienbraune © Fleckchen erschienen. © Kopf máchtig, stárker gewólbt, der Kórper vorn fast gar nicht verjůnet. Das zweite Fůhlerelied ist das lángste, die drei folgenden eleich lang. Die ganz schwarzen Kiele sind sehr breit, gebogen. Analsegment in ein langes Schwánzchen verlángert, dessen Ende nur drei Bórstchen trást. Der vorletzte Kórperring tráet hinter seinem vorderen Rande úber den Coxen des vorletzten Fusspaares auf einem niedrigen, becherfórmigen Basaleliede 5—6 lange, dem Kórper parallel nach hinten gerichtete olashelle Borsten. Die kraterformigen Organe grósser als bei Str. pallipes, die zu ihnen vom Kopfrande ziehende Furche weniger ce- bogen. Das Gnathochilarium hat eine stark nach vorne ragende La- mella interlingualis und ist bei oleicher Breite lánser als bei Str. pallipes. Das Coxalhórnchen der Copulationsfůsse nach hinten ge- bogen, das stielfórmig verlángerte Endglied ist am Ende etwas lóoffel- fórmig ausgeholt und schwach dreiláppie. Am inneren Lappen můndet“ der Spermagang. Das untersuchte Individuum zeigte eine interessante 6 XII. Boh. Němec: O novém Diplopodu z rodu Strongylosoma. Abnormitát, da es nur einen Oberlippenzahn besass. Die Růcken- borsten zweigliederig Fig. Fig. Fe . 3. Dieselben von der Seite, ž. Brklárung der Abbildungen. 1—7, 9 Strongylosoma Vejdovskýi n. sp. G, Fie. 8 Strongylo- soma pallipes S. 1, 4—8 Reichert obj. 4, oc. 2; 4, 9 obj. 5, 0622221210bj-2, 0622 . 1. Copulationsfuss von der inneren Seite gesehen, c, n. = Coxal- hoórnchen, sp. k — Spermakanal. .2. Die zwei hinteren Ringe von unten, s. a. — subanalplatte, š.— Borsten des vorletzten Kórperringrandes. ž. — foramen repugnatorium ». = becherfórmiges Basalelied. . 4. Borstenorgan. ig. 5. Oberlippe von unten. . 6. Gnathochilarium, d. = lamella lingualis, g. — lobus lingualis, k. = lamella interlingualis. 7, Fig. 8. Kraterfórmige Organe, 7. — die zu ihnen vom Kopf- rande ziehende Rinne, o — das Organ, a. — Antenne. . 9. Růckenborste. ; — Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed, Grégra v Praze 1895. v © B.NĚMEC: STRONGYLOSOMA VEJDOVSKÝ! n. SP esto! al sa| enalermact námi. Tia mathornot T Tirod VODU ALALU CK OVO MAV ZL MLA POLO LES LLC, ULLBO 9 XIIL. Sulle condizioni anemometriche di Praga. Nota del Gius. Frejlach a Praga. (Present. li 22 Febbraio 1895). Ouesta nota © un compimento della communicazione fatta in guesta societá li 11. Gennaio 1895 "). Ma mentre in guella communi- cazione non si sono riprodotti che i risultati per le diverse stagioni annuali, pubblichiamo ora i valori toccanti la freguenza di vari archi (rotazioni del vento) nei singoli mesi (senza riguardo alla direzione). Nello stesso tempo si tiene conto dei singoli intervalli (di guattro ore) del giorno. La medesima legge, la guale abbiamo enunciato in guesto Juogo sei settimane fa, viene messa in chiaro con minore regolaritů e segnatamente guando si fa distinzione fra eV intervalli diversi. Ě la ragione perché non abbiamo marcato i valori del massimo e del minimo. Per guanto riguarda al giudizio nostro circa la gualita ece. delle osservazioni anemometriche, fatte all' Osservatorio astronomico di auesta cittá nella guindicina di anni dal 1879 al 1893, rimandiamo specialmente alle opere „Příspěvky k poznání klimatu Prahy“*) (pag. 1 e ss.), alle „Conéribuzioni alla cognizione del clima di Praga“*) (pag. 1 e ss.) ed alla nota „Jntorno all andamento diwrno che ha la freguenza di rotazioni del vento mell intervallo di guattro ore a Praga“*) (pag. 1 © s.). II bisogno di un nuovo Osservatorio meglio Situato e comvene- volmente aggiustato si fa sentire plu e piů. In guanto all andamento dei numeri stessi, crediamo die non volerci di spiegazioni particolari. 1) „Zur Kenntniss der anemometrischen Verháltnisse von Prag“. Sitzgsber. der kón. bohm. Gesellsch. der Wissenschaften. Mathem.-naturwissensch. Classe 1895. Nro. II. 4 2) „Rozpravy České akademie věd cís. Frant. Jos. I. Třída II. Ročník III. (1894) č. 29“ (Memorie del? Academia di scienze del“ imper. Francesco Giuseppe I Classe II, Annata III. Nro. 29). 5) „Bulletin international“ (I) della medesima Academia. 4) k král. české společnosti náuk. — Třída mathematicko-přírodo- vědecká, 1894, č. XXXIV. (Rendiconti della reale Societa boema die scienze. — - Classe di scienze matematiche e naturali 1894. Nro. XXXIV.). Tř, mathematicko-přirodovědecká, 1895. 1 2 XIII. Gius. Frejlach Gli archi oltrepassanti — 9009. | GT intervalli (ore) : me) dů -| (KIXYVIOKVIXA XXO1 01V WIMVMXN Ž | Gennaio . . i 16.14 7019 | 26. 120002 Febbraio.—- „| 18. (016 „M8019.020. 10026 l Marzol 43 M ODM asto | LSI S ESSR D1 Apriles. „| 22 4 20 0009 21 3882 Mace 2 02000200 00 O 42 |148 Giagno "0580 |6 17201P250 29 Lusho- |. 30.16.1200, 1800 LMV Agosto, 5 6+ |5088 <| 11802000 1160 od2201330 JA22A Settembre le 211281 (sud5: |a500| 6110801 M20 AE Ottopre“!. 1) A652 P Po T 0 Novembre . .| 12 | 14 | 14 | 28 | 14 | 16 | 98 Dicembre « | 189.| 12,186, 410. 4hadio (dalo 0128 Mese L' arco di — 9009 | o | GT intervalli „((ore): | XII-XVI|XVI-XX| XX-0 | O-IV |IV-VIII|VIII-XII "Gemalo © | 14 14 15) 12002 RN | Fobbraio,s || „LTojsu 16 | 910,24 18, (222 kMarzo © olevdií| věru odBjma (421 1e 270/0022 0hMo (Aprle. -| 18. |“ aa o2t 707 B Mageo... | 81 18 | 11.20.12 0 SDA | Giugno <. -| 15 7712210152029 eg Teto 2 | vd6 ráz as ores ed5nn KE oo goste -<| 1910001691120 120 20 ocj | 'Settembre - „| 15. | 16:| 11. | 15 | 16., 023 | 96) VOttobre . -| 18) 12 | 161.20 „07247 424 | Novembre . „| 14 |12"|.15. | 12 (018/19 | 85) | Dicembre -| 15 | 10.8. 19 | 19 9 -| 80, Sulle condizioni anemometriche di Praga. L' arco di — 675". Mese | GV intervalli (ore): ž. IXIPXVI|XVLXX XX-0 | 0-IV |IV-VII|VIIT-XII (Gema o 12 6 BA O. O dest BE S dóry 120 160) 140) a | dB | Marzo 10 ZB 0.26 25 | 90 Aprile 9 Sb das095 29 |118 © Mageio 17 6 8 18 23 12 | 104 | Giugno lek des. 1014. 15 19- Maui86 s 20. 91 80 280 16.) (28) 104 | Agosto T100. 190.2 16 | 97] Settembre AP Aa 18 WA | VOom|85 | Ottobre 16 55100 97. | 94 © Novembre oka 130 206 16... WB Dicembre 15 14 10 15 13 18 85 L' arco di — 4509. z | GT intervalli (ore): XII-XVI|XVI-XX| XX-O | O0-IV |IV-VIII|VIII-XII Gennaio.. . .| 50 | 44 | 50., 43 | 47 50 |284 Febbraio. ... 48 48 34 41 43 46. 1200 Marzo 29000400 364. 4200. 64 56 (25 pre.. c. 56u | 390.30 871 58 47 (267 Maecio BUS, 34. 35: 400. 59 70 |289 Giugno .. B3300 45710 47 56 | 260 Buslopa. -= blzv| 29 39) 41: 65 50 |275 Agosto ST BA 2000046008 050 70 |290 Settembre A332 A1 64.060. 213, Ottobre | 39. | 4 | 30. 51 | 52 | 56 (268) Novembre 4904600 4900401 54 50 (290, Dicembre | 31.) 48 | 42 | 51 | 49 B2022 XIII Gius. Frejlach L' arco di — 225". GT intervalli (ore): Mese | (XII-XVI|XVI-XX| XX-O | O-IV |IV-VIII|VIII-XII Gennaio . . .| 62 | 48 | 49 | 48 | 50 | 55 1812 Febbraio. . 4 594) 4801 419! 470) 54. 58030 Marzo | 650] 64 | 46.) 550| 72 | 520854 Aprile b7bl 4871 217|. 588 6264080 Maggio 56 | 81 | 43 | 54 | 59 | 52 2% Giugno | $8 | 410] 35.) 387| 49 |- 28m|aáb Luglioc“ . . | 650) 50%) 410) 480 45 | detílodb | Agosto | -660 490) 314, 544, 583.1 44000 Settembre-. -| 60) 51 | 32"| 57 | 48 | (710820 Ottobre | 628) 617! 350| 6371 66 | "cu52u | Novembre B5IU 630) 421 710052 0050 © Dicembre 616| 540. p1ěl 52Ůl (68. | (6940345 | | L' arco di 00". GV'intervalli (ore): pe08P XILXVI|XVIXX| XX-0 | OIV |IV-VNI|VIN-XII Gennaio . . „| 148 | 152 | 132 | 188 | 151 | 154 |870 Fěbbraio. - *| 13507 1215 1279 1009) 129.1. 140086792 Marzo | 158" dasl| 1310 1869 123 | 12300806 | Aprile 4| 129' 128"| 111 188%] 106. 1128 | Maggio „| 187) 112 | 126. | 126 | 111 |- 86.698 Giugno -| 115.) 109] 116.) 116 | 191 4 -987675 Haco. -| 17 B vat) 158. 1230 1800290 680 Agosto“ . - <|| 137 1206 29512 112 | 106 | 707 Settembre . -| 112 | 145 | 91 | 181 | 108 - "95 (682 Ottobre 134 | 153 | 124 | 121 | 118 + 107 |757 Novembre „| 139 ba LAS) 121 117.4 B8015 Dicembre . .| 158 | 188 | 162 | 119 | 127- 140. |839 Sulle condizioni anemometriche di Praga. L' arco di + 2250. | J GI intervalli (ore):. | Také © KIEXVI|XVEXX| XX-0 | 0-IV |IV-VNI|VOTXII k Pěmem . -5 54 | 43 | 65 | 46 | 43. | 5803 MBeDrae.. -42 | 50 | 52"| 65'| 154 54 |817 Marzast. -| 55. 65.) 53 | 69 | 46 | 400398 Male. . |- 41- | 55 | 68) 56 | 50 33 | 298 | Mase... 40 52 62 62 53 33 |302 R | Gmeno . . -| 43 | 55 | 56 | 55 | 59 | 41 |309 M shos... | 51: |. 57 | 54"| 56" 62 42 |322 Maso 0.. 449) 71 58" 51) | 58 40 (317 Settembre ... 56 47 55 55 51 33 |297 Mb 02 4800 620) 62 | 44 | 54352 Novemhre.. |- 53-| 54" 615, 59. | 75 52 | 354 Dicembre ... 55 bí! 55 70 51 58 |346 L' arco di + 450. S | GV intervalli (ore): (XILXVI|XVI-XX| XX-0 | O-IV |IV-VIN |VIN-XII "-Gennaio . .. . 39 54 5607. 61 43 39 |292 Be. -| 34-50 550 51 42 148276 Marzo sa) 4339 6019. 629- 34 47281 Pope. 40.657 70) 497 | 46 38 |309 ibeeot.. © 8" | 577) 68 be) 49 38 |303 mene.. -| 46) | 480 53.9 de) | 35.30" 967 ohok. -Jj 32980) 65. 50 32 |- 880297 Boston. -27 5295 639.494. 51 38 |280 | Settembre . .| 39 | 54 | 66 | 55 | 38 | 35 |287 MOtobek c © 42" 46" .827| 49" 42 43 |304 - Novembre ... 40 306 60 39 41 30 |252 Mheembre |- -| 38. 58" 74" 47" 46 39 |302 XIII. Gius. Frejlach L' arco di — 675". GI intervalli (ore): k XII-XVI|XVLXX| XX.0 | A- Š Gennaio . ... 14 20 O) 18 14 18 103 Febbraio. . . 13 11 nd 11 158 Marzo ď 14 2 17 5 11 89 Aprile. . 15 20 26 12 15) 14 |102 Mageio 8 42 o) 16 17 BY Giugno 15 22 31 26 18 18 | 128 Muslo jh 24 29 27 15 ld jelal Agosto r! 13 41 23 12 1 Settembre ! 14 30 19 15 15 | 106 Ottobre 15 17 28 15 12 16,710 Novembre 14 2 23 15 15 14...93 Dicembre 13 13 10 23 19 12 90 L' arco di —- 900". pe et GT intervalli (ore): |KIEXVIP XVI |XVL- XX| XX-0 | O-IV [IV- -VIII |VIN-XII Gennaio . 17 16 jb 23 13 6 92 Febbraio. 15 18 20 18 11 14 96 Marzo 10 22 31 11 11 17 | 108 Aprile 8 20 36 23 25 10 |122 Maggio 20 29 26 19 O) 15, | 128 Giugno : 6 a) 33 16 14 ETO IL7 Melo. 15 19 47 26 20 17 | 149 Agosto 1 1) 46 22 all ton AZ E apne 2 14 27 10 12 14 89 Ottobre 11 8 26 20 16 lb 96 Novembre 10 jl) o 15 16 10 99 Dicembre álál 10 Je 17 8 9 68 Sulle condizioni anemometriche di Praga. Gli archi oltrepassanti — 90'0?, | GT intervalli (ore): | n XILKVI |XVLXXI XX-0 | 0-IV V- TMVNMTXM 7 emo | 120518 | 4 8 86 BEHEeb 12 19.05 | 17. 6 | 10 | 09 Marzo TO 2 9 | 99 Aprile P O O0 2 101 Mascio E S 3 02202525, ba Giueno S (W340 080 093. 26.173 neo 12 32. 21 | 95. | 99 | 29, | 148 | Agosto W bo280 330308122 25 | 155 Settembre 20 45.05 12 (W 118 | Ottobre Z eo 23008721 12 110 PNovembre . .|- 19 | 17 | 28 | 15 | 20 | 16 |110 „n '| PL pb. 15 9 9 | 84 = Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895. =- k n n i V + ( V s Vy 4 hi ovtalá vý ) VOV ECN DOV Beitráce zur Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen, Von Dr. Friedrich Katzer in Leoben. Mit 2 Tafelm. (Vorgelest den 22. Feber 1895.) 1. Chondrites Tschernyschewii m. (ratio dund Vas B;:case.) In einer Mittheilung úber schieferige Einlagen in den Knollen- kalken der Barrande'schen Etage Ge1') habe ich des Vorkommens von problematischen Algenresten in diesen Schiefern zuerst Erwáhnung gethan. Die damaligen Funde wurden celegentlich einer Excursion mit den Hórern bei Kuchelbad gemacht. Dieselben planzenáhnlichen Gebilde kommen bo) in der Etage Gg1 úberall vor, wo die schieferigen Zwischenlagen entwickelt sind, und zwar finden sie sich in der Regel um so reichlicher ein, je hárter die Schiefer sind, wie namentlich am Sůdosteehánge der Dívčí Hrady (S von Prag) und am Damilberge bei Tetín. Wegen ihrer Verbreitung und Reichlichkeit, sowie deshalb, weil ausser ihnen aus den schieferigen Einlagen der unterdevonischen Knollenkalke Gel nur Spuren anderer Petrefacten bekannt sind,*) verdienen sie allenfalls Beachtung. Ihre áussere Tracht erinnert an Tange, wonach sie zu den Chondriteaeen zu stellen wáren. Sie besitzen in der That manche Eigenheiten, welche fr einen pflanzlichen Ursprung sprechen, daneben aber aller- dings auch Eigenschaften, welche diesbeziglich Bedenken erwecken. Weil es jedoch nothwendie ist, dass diese fůr die schieferigen Zwischen- lagen des unteren Knollenkalkes so charakteristischen Gebilde einen 1) Sitzber. d. kgl. bóhm. Gesellsch. d. Wissensch., 2. Juli 1886. *) Bruchstůcke von Schalen kleiner Lamellibranchier kommen háufiger vor- Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 XIV. Friedrich Katzer Namen haben, und weil anderseits die Frage nach dem pflanzlichen Ursprunge so vieler algenáhnlicher Fossilien noch keineswegs end- giltig im absprechenden Sinne gelóst ist, glaube ich die Bezeichnung Chondrites fůr diese Gebilde anwenden zu důrfen und benenne sie zu Ehren des unermůdlichen Erforschers der altpalaeozoischen Ab- lagerungen Russlands Chondrites Tschernyschewů. Diese tangartigen Formen erscheinen licht bráunlich oder grau auf dunkelgrauem oder schwarzbraunem Grunde, wodurch sie sich deutlich von der Gesteinsunterlage abheben. (Fig. 1.) Sie besitzen zumeist eine wiederholt dichotomisch verzweigte Gestalt (Fig. 1, la), oder auch die Form eines Astes mit gemeinsamer Axe und gegen- stándigen Zweigen (Fig. 16). Gróssere verzweigte Stůcke sind indessen trotz der Reichlichkeit der Gebilde sehr selten. Gewóhnlich breiten sich mehr minder isolirte Bruchstůcke in erosser Menge auf den Spaltláchen der schieferigen Schichten aus (Fig. 1) und scheinen dadurch eine Erhohuneg der Spaltbarkeit nach eben diesen Fláchen zu bewirken. Verzweigte Stůcke liegen aber selten in einer Ebene, sondern der eine oder andere abgegabelte Arm erhebt sich aus der- © selben und zuweilen gelingt es durch eine glůckliche Spaltung festzu- stellen, dass er sich erst in einer hoheren Fláche ausbreitet. Dieses Verhalten entspricht durchaus der Vorstellung, wie abgestorbene Tangenreste vom Schlamme bedeckt und eingehůllt werden und kann daher zu Gunsten des pflanzlichen Ursprunes dieser Fossilien gedeutet werden. Dafůr wůrde auch die wiederholte Wiederkehr derselben Form, sowie die regelmássige Endigung vieler Aestchen sprechen. Die weitaus grósste Zahl der in Rede stehenden Gebilde liegt so vollkommen in der Gesteinsfláche wie unzweifelhafte Pflanzen- abdrůcke. Die bandartigen Formen besitzen meist nur 2—3 mm Breite, einzelne sind aber auch 8—10 mm breit. (Fig. Id.) Diese letzteren zeéigen zuweilen eine zarte Lánosstreifung, welche an den schmalen Bándern nur sehr selten ebenfalls zu erkennen ist. Ueber- gánge in der Breite zwischen 3 und 8 mm. sind wéit seltener als die extremen Formen, kommen aber vor. Auch findet man Stiůcke, die an einem Ende schmal, am anderen breit sind, in welchem Falle stets die Andeutung einer, durch flache Einschniůrungen des Randes bewirkten Auergeliederung vorhanden ist. (Fig. le.) Neben den ganz flachen Stůcken findet man auch solche, deren Aestchen einen flach elliptischen Ouerschnitt haben (Fig. 1c in Gfacher Vergrósserung) und die zur Gánze aus derselben minder bituminósen, kieselsáurereichen und daher vom ůbrigen Gestein durch ihre lichtere Palaeontolologie des álteren Palaeozoieums in Mittelbohmen. 3 Fárbung sich abhebenden Gesteinssubstanz bestehen, wie die zahl- losen plattgedrůckten Formen. Fůr das unbewaffnete Auge sind alle diese Gebilde out besrenzt. Bei Vergrósserungen verliert der Umriss aber an Schárfe, weil zwischen den beiden wahrscheinlich nur chemisch verschiedenen Gesteins- partien in- und ausserhalb der tangihnlichen Formen kein Rest einer organischen Substanz eine Scheide bildet. Dies scheint allerdines nicht zu Gunsten eines organischen Ursprunges der Gebilde zu sprechen, beweist aber auch nicht das Gegentheil. 2. Diplosraptus palmeus Barr. aus den untersilurischen Schiefern Ddb. (Tať. I. Fig. 2.) In den dunkel-graugrůnen, feinelimmerigen, diinn spaltbaren und aufblátternden untersilurischen Schiefern Dd5 bei Gross-Kuchel sůdlich von Prag, in der Náhe der Verwerfune „Krejčí“, fand ich zusammen mit Tyimucleus Goldfusst Barr. einen ziemlich gut erhaltenen Diplo- graptus, der am besten mit Diplograpčus palmeus Barr. úbereinstimmt. Aus dieser untersilurischen Stufe Bohmens sind Graptolithen- funde, abgesehen von unbestimmbaren Resten von Borek, die aber moglicherweise der an diesem Fundorte eigenthůmlich entwickelten obersilurischen Etage Eel angehóren, bis jetzt nicht bekannt gemacht worden. Nur aus den sogenannten „Colonien“ werden Graptolithen angefiihrt und insbesondere Diplograptus palmeus Barr. wird von BARRANDE als bezeichnender Vertreter der obersilurischen driťem Fauna im Bereiche der untersilurischen Zieřten Fauna in den sogenannten „Colonien“ Krejčí, Haidinger, d'Archiac, hervorgehoben "). Das Exemplar des Diplograptus palmeus Barr. aus den un- zweifelhaft untersilurischen Schiefern Dd5 von Gross-Kuchel ist auf Taf. I., Fig. 2, abgebildet. Das Hydrosom ist 18 mm lang und 5 mm breit. Die Axe ist sehr deutlich und ragt úber die obersten Zellen hinaus; sie ist hier gespalten. Am jůnesten Ende befindet sich eine lángliche Partie von Chitinmasse, die aber mit dem Hydrosom kaum in organische Verbinduneg gebracht werden kann. Der Fund, wie unbedeutend an sich, ist doch insofern von In- teresse, als er einen weiteren Beleg dafůr bietet, dass im bohmischen 1) Die anderweitig aus Dd5 erwáhaten Grapholithen důrften ebenfalls aus den sos. „Colonien“ stammen und daher eigentlich dem Obersilur angehóren. 1* 4 XIV. Friedrich Katzer Silur Uebergánge in die durch Diplograptus charakterisierte Tiefstufe des Obersilurs, gleichwie in anderen Verbreitungsgebieten, schon im oberen Untersilur vorhanden sind. 3. Orthoceras Kayseri nov. sp. (Taf. II, Fig. 4, 5, 6, 7, 7a). Das vorliegende Exemplar dieses beachtenswerthen Orthoceras stammt aus den frůher fůr typisches Ff2 angesehenen, jedoch bloss eine Facies von Gg1") vorstellenden, dunkelrothen, dichten und knol- ligen Kalken des Tmaňer Steinbruches im Kobylawalde bei Měňan. Es ist gut erhalten und zeiet nebst einem Theile der Wohnkammer eine gróssere Anzahl der Luftkammern. Die Form der Schale ist cylindrisch-conisch mit sehr allmáliger Verjingung und kreisrundem (Auerschnitt (Fig. 6.) Die Lánge des vorliegenden Stůckes (Fig. 4) betrágt 235 mm, der Durchmesser am breiten Ende 34 mm und am entgegengesetzten schmalen Ende 22 mm. Das Verháltniss der Wohnkammer zur ganzen Schale ist an dem er- haltenen Stůcke nicht genau bestimmbar. Die Scheidewánde der Luftkammern sind fast halbkugelig concav gewólbt. Ihre Entfernung von einander betrást am hinteren Ende der Sehale etwa "/„, am vorderen Ende etwa */, des bezůglichen Durchmessers, so dass sie sich am hinteren Ende enger an einander reihen als gegen die Wohnkammer zu. (Fig. 4 und 5). Der centrale Sipho ist von verháltnissmássie geringer Stárke:; die Siphonaldůten sind kurz, die kalkige Siphonalhůlle schwach convex- Die Schale ist '/, bis 1 mm stark und ihre áussere Sehicht ist an mehreren Stellen erhalten. Sie ist durch parallele, horizontale, dicht an einander liegende, feine Ouerstreifen (Fig. T) ausgezeichnet, die sich vergróssert als von Furchen getrennte abgerundete Rippen darstellen, so dass man im Auerschnitt eine Wellenlinie erhált. (Fig. Ta). : Die Luftkammern sind zum grossen Theil mit kórnigem Kalk- spath und nur theilweise, so wie die Wohnkammer, mit der dichten Gesteinsmasse ausgefůllt. Die náchsten Verwandten dieses Orthoceras, den ich zu Ehren des hochgeschátzten Forschers benannt habe, welchem wir wesentlich die Erkenntniss der richtigen stratigraphischen Stellung der oberen Stu- ") KarzeR: Geologie von Bóhmen, Prag 1892, pag. 1026. — KavseR und HouzarrEL: Jahrb. der k. k. geol. R.-A. 1894, 44. Bd., pas. 479 ff. Palaeontolocie des álteren Palaeozoicums im Mittelbohmen. 5 fen des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen verdanken, wurden von BaRRAvpe in seiner 19. Gruppe der longiconen Orthoceren *) zusammen- gefasst. Es ist, nebenbei bemerkt, die einzige Gruppe, deren Ver- treter in verháltnissmássig grósserer Anzahl bis in die hóchsten Schichten des bohmischen Devons hinaufgehen (aus BARRaxpE's Etage H sind vier Arten bekannt). Von den am meisten áhnlichen Formen unterscheidet sich Orčho- ceras Kayseri wie folet: 1. Von Orťhoceras capax Barr. (aus Ee2) durch die viel all- máligere Verjiingune; 2. von O. capillosum Barr. (E bis H) durch die weniger ce- drángte Kammerune und die Gestalt des Sipho; 9. von O. cavum Barr. (K) durch die mehr cylindrische Gestalt und die verschiedene Oberffáchensculptur der Schale. 4. Im letzterer Beziehune besteht noch die erósste Ueberein- stimmung mit O. parallelum Barr. aus den Riffkalken von Koněprus, welcher Name sich aber nur auf ein Bruchstůck bezieht (Pl. 304, Fig. 6—8; Syst. silur. etc. Vol. II.), welches die zur Bestimmunce eines Orthoceren erforderlichen Eigenschaften der Schale nicht er- kennen lásst. Sollte es móglich sein durch Vereleich des Originales sicherzustellen, dass dieses Bruchstůck mit ÓOrťh. Kaysert úberein- stimmt, dann miisste der Name ©. parallelum, als einem unbestimm- baren Reste angehórig, eingezogen werden. 4. Cyrtoceras aduncum Barr. (atPia011220, 35) In den Rifkalken von Koněprus (Etage Ff2 BaRRaAvpE's) sind Cephalopoden bekanntlich selten. Aus der Gattung Cyrtoceras fůhrt BaRRANDE nur 6 Arten an, námlich Cyrtoceras aduncum Barr. ž aeguale Barr. J heteroclytum Barr. memorator Barr. 9 modicum Barr. 5 sporadicum Barr., die durchwees zu den Seltenheiten gehóren und zum Theil nur in !) Syst. silur. du centre de la Bohěme. Vol. II, Text, 3. partie, 1874, pac. 457 K. 6 XIV. Friedrich Katzer einem einzigen Exemplar bekannt sind. OCyrtoceras modicum Barr. grůndet sich ůúberdies nur auf ein kleines Fragment, welches sehr wohl das Jugendende einer anderen Art vorstellen kann.) Von Cyrť. aeguale Barr. wird ein Bruchstick von Měňan abgebildet ?) zum Beleg, dass diese Art, welche im Obersilur gemein ist*), auch in der hoheren Etage vorkommt. Da der genauere Fundort nicht angegeben und auch die Gesteinsbeschaffenheit nicht náher bezeichnet wird, ist es ohne Vereleich des Originales nicht móslich sicherzustellen, welchem von den beiden in der Měňaner Gegend entwickelten Horizonten des Unterdevons, die BaRRavxpE als Ff2 zusammenfasste, das Stůck ent- stammt. : In der sidwestlichen Randpartie des Koněpruser Riffes fand ich schon vor einigen Jahren zusammen mit einigen Orthoceren einen grossen, auf einer Seite leider stark angewitterten Cephalopoden von breit důtenformiger, am verjůneten Ende hornartie gebogener Gestalt, welcher sich nach Anfertigung eines Medianschnittes als Cyrtoceras mit vortrefflich erhaltenem Sipho erwies. Das Exemplar misst 170 mm in der Lánge, 90 mm im Durch- messer am vorderen und 33 mm am hinteren Ende. Nach der all- gemeinen Form des Geháuses, nach der Art der Krůmmung, nach dem Gróssenverháltniss der Wohnkammer zu der Luftkammernpartie und insbesondere nach der sehr bezeichnenden Kammerung, sowie nach der Lage des Sipho kann úber die Zugehorigkeit dieses Restes zu dem endogastrischen Oyrtoceras adumcum Barr. kein Zweifel be- stehen, wenn auch weder die Schale, noch die beiden Enden des Ge- háuses erhalten geblieben sind. (Taf. II., Fig. 1.) Unser Exemplar vereinigt in sich gewisse Eigenthůmlichkeiten der von BARRaxpE *) abgebildeten Individuen, ist aber bedeutend grósser als diese und lásst namentlich die Gestalt des Sipho und das Ver- háltniss seiner Elemente zu den Luftkammern vollkommener und rich- tiger erkennen, als BaRRavpř's bezůgliche Abbilduna*), welche einem Anschliff entspricht, der entweder die Medianebene noch mehť erreicht hat, oder schon darůber hinausgegangen ist und sich hiebei im oberen Theile mehr als im unteren der Mitte náhert. Der perlschnurfórmige Sipho besteht aus flach becherfórmigen, !) Syst. silur. etc. Vol. II. pas. 519, Pl. 118, Wig. 19—21. ž) Ibid. Pl. 429, Fig. 4 u. 5. 5) Ibid. Vol. II, pag. 479—80 werden nur obersilurische Fundorte angefůhrt, 4) Syst. silur. ete. Vol. II. Pl. 169, Fig. 9—14, Pl. 181, Fig. 10, 11. - 5) Ibid. Pl. 169, Fig. 14. Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen. sich gegen die Wohnkammer zu erweiternden Elementen, die in einer zur Krůmmung des Geháuses parallelen Linie an einander gereiht sind, wodurch eine scheinbar excentrische Einmindune einer Aus- weituug der Siphonalhóhle in die andere bewirkt wird. (Taf. II., Fig. 2). Bei lothrechter Stellung der Siphonalelemente ber einander wáre dieselbe aber vollkommen centrisch. (Fig. 3.) Ebensowenig wie der hervorgehobene, úbrigens nur scheinbare Unterschied in der Form des Sipho, kónnte der Umstand, dass bei unserem Exemplar die Luftkammerwánde einander noch mehr ce- náhert sind, als in BaRRaxpe's Abbildung, indem ihre Entfernune nur "/; bis "/4;9 des bezůglichen Schalendurchmessers betrágt, eine Trennune des vorliegenden Restes vom Cyrtoceras aduncum Barr. begriůnden. (Versol. Fig. 2.). Vielmehr wáren in der Diagnose der Art die an unserem Exem- plar sehr gut ersichtlichen Eigenschaften, namentlich in Betreff der Dimensionen der Schale, der Gestalt des Šipho und der gedráneteren Stellung der Luftkammerwánde zu berůcksichtigen; dagegen muss die Darstellung der angeblichen Higenthimlichkeiten des Sipho, wie sie BaRRANDE") in seiner Beschreibung gibt, als unzutreffend entfallen. 5. Nautilus anomalus Barr. (Taf. II., Fig. 8, 9, 10, 10a). In demselben dichten dunkelrothen Kalkstein Gel des Tmaňer Gemeinde-Steinbruches im Kobylawalde bei Měňan, aus welchem der oben beschriebene Orťhoceras Kaysert stammt, fand ich zusammen mit einem schlecht erhaltenen Goniatites, wahrscheinlich Gon. ambi- gena Barr.“) einen nautilusartigen Cephalopoden, welcher sich am zutreffendsten mit Nautilus anomalus Barr. identificiren lásst. Die hoch scheibenfórmige Gestalt der Schale, die Art ihrer spiraligen Aufrollung, die elliptische Form des Auerschnittes der ein- zelnen Windungen, die Kammerung, die relative Grósse der Wohn- kammer, die ventrale Lage und die Ausbildung des Šipho, — kurz alle Hauptmerkmale stimmen durchaus mit BaRRaxpFs Beschreibung der Art*) úberein. Nur die Dimensionen sind geringere, indem unser 1) Syst. silur. ete. Vol. II. pag. 683. 2) FR. FRkcH: Ueber das rheinische Unterdevon ete. Zeitsch. d. Deutsch geol. Ges. 1889, pag. 236, identificirt die Barrande'sche Art mit Mimoceras com- pressum Beyr. 9) Syst. silur. ete. Vol. II. 1. Part.. 1867, pac. 151. 8 XIV. Friedrich Katzer Exemplar nur die halbe Grósse des von BaRRavpE abgebildeten Stůckes von Hlubočep besitzt. Indessen muss ich bemerken, dass mir auch von Hlubočep und Choteč aus Ge3 nur kleinere Exemplare dieses seltenen Nautiliden, als das I. c. abgebildete, vorsekommen sind. ! Bemerkenswerth ist, dass der Sipho unseres Stůckes am con- vexen Rande nicht genau in der Medianebene liegt, sondern dieselbe anomale Lage besitzt, wie das von BaRRaxpE beschriebene und abce- bildete, sowie die úbrigen von ihm erwáhnten Exemplare. (Vergel. Fig. 9, 10, 10a). Da die Aufrollung an unserem Stůcke aus den rothen Gg1- Kalken von Měňan nicht vollstándie ersichtlich ist (Fig. 8 und 9), so macht sich eine gewisse Aehnlichkeit mit Trochoceras tramstens Barr.") celtend. Indessen sind die relativ rasche Verjůngune der Schalenwindungen dieses letzteren Cephalopoden, sowie die Form des Sipho durchaus hinreichende Unterscheidungsmerkmale. Nautilus anomalus Barr. war bis jetzt nur aus den oberen Knollenkalken (Gg3 des bohmischen Devon bekannt. Durch den Tmaňer Fund erweitert sich die Anzahl der Petrefacten, welche das fůr Ff2 gehaltene rothe sog. Měňaner Gestein mit den obersten De- vonstufen Bóhmens gemein hat, wodurch die palaeontologische Be- grůndung seiner von den Riffkalken des eigentlichen Ff2 verschiedenen stratigraphischen Stellung eine weitere Stůtze erfáhrt. 6. Arethusina Konincki Barr. Var. peralta m. (eat Vo 3abc)* Im grauen feinkórnigen Kalkstein Ee2 vom Kozelfelsen bei Beraun ist Arefhusina Konmmckt Barr. bekanntlich nicht selten. Die allermeisten Exemplare entsprechen vollstándig dem Typus der Art, welcher bei Lodenitz so háufig ist; sie sind meist mittelgross und ihr Erhaltungszustand ist gewóhnlich kein besonders gůnstiger. Selten kommen in denselben Kalken Areth usinenkópfe vor, welche sich durch die starke Wólbung des Kopfschildes sofort von der gemeinen Arethusina Konimcki Barr. unterscheiden. Ein solcher sehr gut erhaltener Kopf ist auf Taf. II., Fig. 3—3c abgebildet. Bei náherer Vergleichung ergeben sich auch noch einige andere Unterschiede. 1) Ibid. Pl. 30, Fig. 13—17. Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmeu. 9 Der Stirnrand ist etwas breiter und am Scheitel in eine kurze stumpfe Spitze ausgezocen, welche Eigenheit úbrigens auch die ge- meine Arethusima Konimckt Barr. zuweilen besitzt, wenn auch meist weniger deutlich, so dass sie in den bisherigen, sonst ganz vortreff- lichen Zeichnungen vernachlássiet wurde. Ferner ist die Glabella stárker gewólbt und erscheint dadurch zwischen den Wangen weniger versenkt, ist aber nichtsdestowenicer von tiefen Furchen umgeben. Die Lage der Seitenfurchen entspricht vóllie jener bei der typischen Art, jedoch sind die hinteren Seitenloben noch ausgeprágter von der mittleren Glabellenpartie getrennt. Die Augen sind etwas mehr nach hinten und verháltnissmássie weiter vom (Gla- bellenrande cestellt. Die Wůlste, welche die Augen mit den Růcken- furchen der Glabella verbinden, sind nur ganz schwach angedeutet. Die Verzierung der Šchale ist genau dieselbe, wie bei der ge- wóhnlichen Arečhusina Kommneki Barr. und besteht bei dem abgebildeten Kopfe in eng gedráneten kleinen Grůbchen.“) Nur die Glabella und der Stirnrand sind vollstándie olatt. : Thorax und Pygidium der vorliegenden Abart sind mir nicht bekannt geworden. -Die angegebenen Unterschiede des vorliegenden Kopfschildes von jenem der gewohnlichen Arethusina Kommeki Barr. scheinen mir nicht hinreichend, um eine neue Art begrůnden zu kónnen, wiewohl die Abtrennung von der typischen Art wůnschenswerth erscheint. Bezůselich dieser letzteren sei bemerkt, dass ausser der er- wáhnten, zuweilen vorhandenen Zuspitzung des Stirnrandes am Scheitel, auch die Wangenspitzen bei manchen Individuen lánger sind, als Bar- RANDE angibt,*) indem sie nicht nur das 6., sondern selbst das neunte und zehnte Thoraxsegment erreichen. Durch diese Thatsache wird der Unterschied, welcher zwischen Areťfhustna Kommcki Barr. und Ar. Sandbergert Barr. aus dem devonischen Cypridinenschiefer von Hagen in Westphalen besteht,“) einigermassen verringert. Von anderen Arethusinen kónnte mit unserer Varietát vermóce ihres hochsewólbten Kopfschildes Arefhusina Beyrichi Nov.*) verelichen 1) Diese Schalensculptur ist fůr Ar. Konincki Barr. so bezeichnend, dass sie z. B. Novák als Unterscheidunesmerkmal gelegentlich besonders hervorhebt. (Palaeont. Abhandl. von Dames u. KayskR. N. F. Bd. I. 1890, H. 3, pag. 19). 2) Syst. silur. etc. Vol. I., 1852, pag. 495. — N. Jahrb. f. Miner. ete. 1868, pas. 260. 8) N. Jahrb. f. Min. ete. 1868, 1. c., Taf. I. 4) Vergleich. Studien an Trilobiten von PBicken, Wildungen ete. — Dames u. KavsER's Abhandlungen, l. c. pag. 18, Taf. II., Fig. 7, Tať. IV., Fig. 11. 10 XIV. Friedrich Katzer werden. Folgende Eigenschaften der Arethusina Konincki Var. peralta unterscheiden dieselbe aber durchaus sicher von der Novák'schen Art von Bicken: 1. die relativ kleinere Glabella ; 2. der nicht wulstige und nicht gestreifte Rand; 3. die nicht so hochgewólbte Glabella, welche bei Areth. Bey- rich. (besonders nach Fig. 11 auf Taf. IV bei Novák 1. c.) fast hockeriórmig hervorsprinst; 4. dle ganz glatte Schalenoberfláche der Glabella; 5. der Verlauf der Gesichtsnaht. Nicht unerwáhnt darf bleiben, dass die Varietát peralta der Arethusina Kommeki Barr. ausser im mittelbohmischen Obersilur auch in vollstándie úbereinstimmender Form in den rothen Orthoceren- kalken der Karnischen Alpen vorkommt, aus welchen schon SracHe') das Auftreten von Arethusinen angezeiot hat. Ein Exemplar, angeblich aus dem oberen Achomitzer Graben stammend, befindet sich in den Sammlungen der k. k. Bergakademie zu Leoben. Arethusima Hauero Frech *) vom Kok ist von unserer Varietát ganz verschieden. 7. Bronteus Dormitzeri Barr. (eat EO 721848410700): Die weitaus háufieste Form des Kopf- und Schwanzschildes dieses nicht gerade seltenen Trilobiten, von welchem aber ein voll- stándiger Thorax bis jetzt nicht gefunden wurde, ist in BARRANDE'S orossem Werk“) richtie abgebildet und beschrieben. Ausser dieser typischen Form kommen in den oben mehrfach erwáhnten rothen Měňaner Gg1-Kalken, und zwar in den grobkór- nigen Hangendschichten, etwas anders gestaltete Kópfe und Pygidien vor, die ich auf Taf. I., Fig. % u. 8 abbilde. Vom Kopf ist nur die Glabella erhalten, deren Gestalt mit der typischen Form im Algemeinen iúbereinstimmt, jedoch ist sie zwischen den Wangen verháltnissmássie mehr gewólbt, wodurch verursacht wird, dass die Štirnecken tiefer lieoen und mehr in die Spitze ge- zogen erscheinen. Der Stirnrand ist noch ausgepráster und schárfer r) Die Silurfaunen der Ostalpen. Verh. d. kk. geol. R.-A. 1890, pag. 125. 2) Ueber das Devon der Ostalpen. Zeitsch. d. Deutsch. geol. Ges. XXXIX, 1887, pag. 736, Taf. XXIX, Fig. 11. 8) Byst. silur. etc. I. 1852, pac. 847, Taf. 58. Fig. 39—48. Palaeontologie des lteren Palaeozoicums in Mittelbohmen. il als bei den gewóhnlichen Formen und ist auch etwas mehr gewólbt. Die Lobation ist selbst an den mit Schale versehenen Exemplaren angedeutet zum Unterschied vom typischen Brončeus Dornwízžerí Barr.. an welchem bei erhaltener Schale die Seitenfurchen der Glabella gánzlich verdeckt sind, wie BARRAxDE in seiner Beschreibung (I. c. pas. 847) ganz zutreffend betont. Gewóhnlich ist bei den extremen Formen die Mittelfurche am deutlichsten ausgeprást (Fig. 7), die vorderen Furchen aber pflegen nur durch schwache Eindrůcke an- gedeutet zu sein. Die Mittelfurchen verlaufen etwa in der halben Hóhe der Glabella von den Dorsalfurchen in nach vorn geschwun- genen kurzen Bogen. Beim typischen Br. Dormuťzeri Barr. findet sich dies nie vor, wie auch Novák,') welcher die Art weiter gefasst zu haben scheint als BARRANDE, ausdrůcklich hervorhebt. Der Nacken- ring ist breit und etwas wulstiger wie bei der typischen Form, die Nackenfurche ist ziemlich breit und tief. (Verel. Fig. €, Ta). Das Pygidium der extremen Formen ist stárker gewolbt und mehr gerundet als bei den typischen Exemplaren. Der Rand ist we- niger flach, aber verháltnissmássie breiter und durch die an ihren Aussenenden sehr tiefen und erweiterten Furchen zwischen den Rippen sehr deutlich von der aufeewólbten Mittelpartie geschieden. Die vorderste Seitenrippe ist fast noch einmal so hoch, wie die úbrigen Rippen, was aber keineswegs bloss durch die, úbrigens nicht auffállio oróssere Tiefe der ersten Seitenfurche bewirkt wird, wie CoRDa*) von seinen Exemplaren (Bront. Zippeř — Br. Dormitzeri) bemerkt. (Verol. Fie. 8 u. 8a). Die úberaus charakteristische Schalensculptur, die in treppen- fóormigen Absátzen von einer der unregelmássie lappigen und der Lánge nach in der Rippenfláche verlaufenden Runzeln zur anderen beruht (Fig. 8c), ist am Pygidium viel deutlicher als am Kopie, stimmt aber in ihrer eigenthůmlichen Art auf beiden Schalenstůcken vollkommen ůberein. Auch auf dem Steinkern des Pygidiums sind Spuren dieser Sculptur ersichtlich. (Fig. 8). Zwischen den einseitig geneigten streifigen Erhebungen der Schalenoberfláche sind kleine Grůbchen unregelmássie vertheilt und zwar reichlicher auf dem Rand als auf dem Gipfel der glockenfor- migen Wólbung des Pygidiums. Die úber die Rippen mehr minder guer verlaufenden, lappigen, einseitig geneigten Erhabenheiten sehen !) Vergleich. Studien an Trilobiten ete. Palaeont. Abhandl. von Dames u. KayskR. N. F. Bd. I., 1890, H. 3., pas. 39. *) Prodrom einer Monogr. d. bohm. Trilobiten. 1847, pas. 57. 102 XIV. Friedrich Katzer nicht von einer Rippe auf die andere ber, wohl aber von den Rippen auf den Rand. Dieser ist jedoch ohne Grůbchen. (Fig. 8b). Zu erwáhnen ist noch, dass der Steilabfall der gegen das vor- dere Ende des Thieres zu flach geneioten Erhebunsen der Schale stets in derselben Richtune, námlich nach růckwárts zu, erfolet. Das důrite Novák gemeint haben, als er die geschilderte Sculptur der Schale dahin beschrieb,*) dass die besaeten Erhabenheiten „am Hin- terrande von einer Furche beeleitet“ werden. Eine wirkliche Furche ist nicht vorhanden. Die wesentlichen Unterscheidunesmerkmale der hier beschrie- benen von der typischen Form des Bronteus Dormumtzeri Barr. beruhen, kurz wiederholt: 1. in der hóoheren Wólbung, sowie in den auch an Individuen mit erhaltener Schale kenntlichen Seitenfurchen der Gla- bella; 2. in der mehr runden und hóher aufgewólbten Form des Pygidiums. Diese Unterschiede halte ich indessen nicht fůr hinreichend, um eine besondere Varietát begrinden zu kónnen, glaube jedoch, dass ste bei der nun etwas zu erweiternden Diagnose der Art berůck- sichtiot werden můssen. 8. Phacops Holzapfeli nov. sp. (Patera, be 54,4, CE) 6464). Aus einem Štůck des cgrauweissen kórnigcen Koněpruser Rift- kalkes mit zahlreichen Trilobiten (vornehmlich Proetus-Arten) gewann ich u. A. auch zwei Pruchstůcke des Kórpers und den Kopf von einem Phacops, welcher sich von allen bisher beschriebenen unter- scheidet. Das Pycgidium und der gróssere Theil des Thorax sind an einem dieser Stůcke im Zusammenhang erhalten (Fig. 6.), wohingecen der Kopf isolirt vorsefunden wurde, jedoch in náchster Nachbarschalft des grósseren Thoraxrestes (Fig. 5.). Diese beiden letzteren Kórper- theile elaube ich vereinigen zu důrfen, zumal die Schalensculptur an beiden dieselbe ist. Sowohl der Kopf, als auch der Thorax mit dem Pygidium sind derart gestaltet und beschaffen, dass sie von den bezůglichen Schalen- stůcken jeder anderen Phacopidenart Bóhmens leicht unterschieden werden kónnen. Sie gehóren einer neuen Art an, die ich zu Ehren r) L c. pag. 39. Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen. 13 des trefflichen Kenners der palaeozoischen Fauna, Prof. E. HoLzaPrEL in Aachen, benannt habe. Der 27 mm breite und 14 mm hohe Kopf (Fig. 4) ist sehr mássig gewolbt. In den Lůcken zwischen der Glabella und den Augen tritt der Stirnrand hervor, wodurch der Umriss des Kopfes gedrůckt parabolisch, fast halbkreisfórmig wird. Die Glabella ist flach convex, vorn abgerundet, mit schwacher Andeutung einer stumpfen Zuspitzung und ragt úber den Stirnrand etwas hervor. Ihre Gestalt ist pentagonal-elliptisch, anderthalbmal so breit als hoch. Die Dorsalfurchen sind sehr ausgeprást. Das vordere Paar der Seitenfurchen ist auf dem Šteinkern der Glabella kaum angedeutet, das zweite (mittlere) Paar ist etwas besser ausgeprást, wáhrend die Hinterfurche sehr deutlich ausgebildet ist. Der hintere Glabellenrine ist schmal (©5 mm breit), in der Mitte mit einem kleinen Wárzchen versehen. Die beiden Seitenknoten sind verháltniss- mássie gross und hoch, ringsum durch Furchen gewissermassen isolirt, Die Nackenfurche ist nicht sonderlich tief. Der Nackenring ist ver- háltnissmássie breit und wird nur durch eine flache Einschnůrune vom Hinterrande der Wangen getrennt. Die Augendeckel sind relativ breit, so dass die Augenwůlste weiter von einander entfernt stehen, als der grósste Ouerdurchmesser der Glabella ausmacht. Die Stellung der Augen ist eine derartige, dass eine die vorderen Augenwinkel verbindende Linie die Glabella in halber Hóhe verguert. Nach aussen werden die Augen von einer ziemlich breiten Furche umgeben. Die Palpebralloben sind flach hockerformig gewólbt. Die Sehfláche der Augen bildet mit dem Augendeckel einen stumpfen Winkel von etwa 10%, weshalb sie auch in der Vorderansicht des Kopfes nur wenie kenntlich sind. Die Hinterecken der Augen berůhren die Wangenfurche nicht, sondern werden von derselben durch einen ziemlich breiten Streifen der festen Wange getrennt. (Fig. 4.) Die Sehfláchen sind verháltnissmássie gross, deutlich facettirt, und zwar erscheinen die Corneafacetten in Form von sich gegenseitig nicht berůhrenden, in alternirenden Reihen angeordneten Halbkugeln von beiláufig 0:2 mm Durchmesser. Am vorderen Augenwinkel beginnt die Facettirune mit 3 Facetten, worauf eine (uerreihe mit 4 und zwei mit je 5 Facetten folgen; am hinteren Augenwinkel beginnt die Facettirung mit 2 Facetten, worauf je zwei Auerreihen mit 3, mit 4 und mit 5 Facetten folsen. In der Mitte sind 7 Auerreihen mit je 6 14 XIV. Friedrich Katzer Facetten vorhanden, so dass die ganze Sehfláche eines Auges 18 Ouerreihen mit zusammen 85 Facetten aufweist. (Fig. 40). i Die beweglichen Wangen sind sehmal, nach hinten wenig her- vortretend. Die áusseren Wangenecken sind ziemlich spitz abgerundet. Die beiden Aeste der Gesichtsnaht verlaufen anfangs S-fórmie entlang der Glabella zum vorderen Augenwinkel, umschreiben im Bogen den Augendeckel, erreichen den hinteren Augenwinkel und verlaufen entlang des Auges, wie es scheint, im Bogen zum Aussen- rande. Die concentrische Furche am Vorderrande des Kopfumschlages ist sehr tief und wird von einer mehr gewolbten (vorderen) und einer scharfen (hinteren) Kante eingeschlossen (Fig. 4a). Das Hypostom ist unbekannt. Thorax und Pygidium lassen in Uebereinstimmung mit dem Kopfe erkennen, dass der ganze Kórper nur flach gewólbt war. Am grósseren der beiden mir vorliegenden Thoraxreste (Fig. 5) kann man 11 Segmente záhlen, — jene Zahl, welche alle Phacopiden aufweisen, so dass hier der Thorax vollstándie vorláge. Beim kleineren Exemplar (Fig. 6) sind nur 9 Thoraxsegmente (leider in minder gůnstigem Zu- stande) erhalten. Die an beiden Stůcken úbereinstimmenden Charaktere des. Rumpfes sind folgende: Die Spindel ist zocdhprssněáss sehmal, da ihre Breite wenig mehr als ein Fůnitel der Gesammtbreite des lánelich viereckig ge- stalteten Thorax betrágt. Nach hinten nimmt sie an Breite sehr all- málig ab. Die Ringe besitzen keine Seitenknoten, sondern gehen glatt in die áusseren Partien der Pleuren ůúber. An den Pleuren sind die inneren horizontalen und die Ausseren © nach abwárts gebogenen Partien ziemlich gleich lang. Die Rippen-. furchen sind kantig umgrenzt und heben sich an der Umbiegung des ausseren Pleurentheiles aus. Die Pleuren sind am Ende stumpf abge- rundet und verdickt. Das vordere Rippenband ist bei der Axe schmáler, wird aber gegen das áussere Ende breiter als das hintere Rippenband © (Fig. 5a). Das Pygidium ist am kleineren Rumpfstůck (Fig. 6) fast sanz erhalten, aber leider am Rande corrodirt und im vorderen Theile. durch Berstung der Schale beschádigt; am sgrósseren Stůcke haftet nur ein ganz geringer Theil. Immerhin erkennt man am ersteren. deste, dass die Gestalt des Pygidiums eine breit parabolische war, indem der longitudinale Durchmesser nicht viel mehr als die Hálíte jl M 2 ZL Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen, 15 des Auerdurchmessers ausmacht. Die Spindel nimmt gegeniber der Thorax-Rhachis rasch an DBreite ab, ist stark convex und endigt stumpf in geringer Entfernung vom Hinterrande. Sie záhlt etwa 10 Ringe, wovon 7 mit der Lupe deutlich unterschieden werden kónnen. Die drei ersten sind scharf ausgeprágt und auch auf den flach ge- wólbten Seitentheilen (Fig. 6a) sind nur die drei vordersten Rippen besser kenntlich, die úbrigen blos schwach angedeutet. Alle Rippen sind furchenlos. Die Oberfiáche der starken Schale ist theils granulirt, theils mit feinen Grůbchen ausgestattet. Der Nackenring der Glabella und die Axenringe des Thorax námlich sind deutlich gekórnelt; die Hócker des Augendeckels dagegen, sowie die Thoraxrippen und die Seiten- theile des Pygidiums sind mit winzigen Grůbchen versehen, welche, was die Pleuren anbelangt, auf den usseren Theilen viel gedránster stehen, als auf den inneren. Hier bilden sie zumeist auf dem unteren Rippenband nur eine einzige schůttere Reihe, wáhrend sie auf dem áusseren, herabgebogenen Rippentheil, und zwar auch nur auf dem unteren Bande, in zweierlei verschiedener Grósse in scheinbar regel- mássiger Anordnung reichlicher auftreten (Fig. 5b). Nach den Spuren auf dem Šteinkern scheint auch die Glabella gekórnelt gewesen zu sein. Der entlang der Stirnnaht erhaltene Schalenrest auf der unteren Seite des Stirnlappens ist mit Ahnlichen aber deutlicheren Grůbchen besetzt, wie die unteren Rippenbánder. Der Stirnumschlag jedoch, soweit er sichtbar ist, ist mit ungleich langen, zum Theil mit Abzweigungen versehenen, feinen Runzeln be- deckt, die nicht parallel zum Stirnrande, sondern fast horizontal ver- laufen. Die náchsten Verwandten des im Vorstehenden beschriebenen Phacops Holzapfeh sind: ; 1. Phacops stgnatus Corda.“) Dieser, mir nur aus den Riffkalken Ff2 von Koněprus bekannte Phacops besitzt aber einen mehr para- bolisehen Kopfumriss, eine hóhere Glabella mit ausgeprásten paarigen Furchen, nicht so sehr seitenstándice Augen, einen relativ schmaleren Nackenring, kein Mittelwárzchen auf dem Hinterwangenring und eine verschiedene Sculptur der Schale. 2. Phacops breviceps Barr.ž) Ganz abgesehen von dem vóllig verschiedenen Thorax und Pycidium, unterscheidet sich dieser Phacops !) GoRDA, Prodrom etc. 1847. pag. 106. — BARRANDE, Syst. silur. ete. I, 1852, pPa9.021, PI. 23, Fic. 1, 2. 2) Syst. silur. etc. I. pac. 518, Pl. 22. Fig. 24—31. 16 XIV. Friedrich Katzer von unserer Art hinlánglich durch die breitere Form des Kopfes und die verschiedene Stellung der Augen. 3. Phacops fecundus Barr.") Der Kopf von dieser Art, Var. major (PI. 21, Fig. 10—21) besitzt, was die Form anbelangt, in vieler Beziehung Aehnlichkeit mit unserer Art. Die Hauptunterschiede be- ruhen in der Stellung der Augen, dem fast horizontalen Verlauf des Wangen-Hinterrandes und in der Sculptur der Schale. Thorax und Pygidium sind gánzlich verschieden. Die Var. degemer (Pl. 21, Fig. 22—24) ist in Bezug auf die Form des Kopfes leicht zu unterscheiden, wohingegen Thorax und Pygidium den betreffenden Schalenstůcken unserer Art sehr áhneln. Jedoch ist die Spindel bei letzterer nicht so breit und die Sculptur der Schale ist eine andere. Mehr Aehnlichkeit mit unserer Art weist die Form des Phacops fecundus Barr. auf, welche BanRRaxpE Pl. 22, Fig. 32, 33 abbildet. Es ist eine Zwischenform zwischen den beiden Varietáten »ajor und degener, die ich aus eigener Anschauung nicht kenne. Novák“) hebt hervor, dass solche Ueberganesformen sehr selten sind und be- merkt, dass „das Hinterende des Auges von der Wangenfurche durch eine wulstige, mit dem grossen Hócker des Augendeckels zusammen- hángende Leiste“ getrennt ist. Diese „wulstige Leiste“, welche fůr die Var. degener charakteristisch ist, existirt am Kopfschilde unserer Art nicht. Auch ist die Gesammtgestalt des Kopfes und die Sculptur der Schale eine verschiedene. Erkláruns der Tafeln. Tatel I. 1. Chondrites Tschernyschewi m. Zahlreiche Reste auf einem Handstůck der schieferigen Einlagen in Ggl vom Damil bei Tetín. Natůrl. Grósse. — la, 18, 1d, le Zweigformen in natůrl. Grósse. lc Ouerschnitt eines Zweigchens, Gmal vergróssert. 2. Diplograptus palmeus Barr. aus den Schiefern Dd5 von Gross- Kuchel. Nat. Grósse. 3. Arethusina Koninckt Barr. Var. peralta m. aus den Ee2 Kalken vom Kozel bei Beraun. Nat. Grósse. — 3a, 30, 3c Ansichten desselben Kopfes 3mal vergróssert. ') Ibid. pag. 514, PI. 21 und 22. 2) Veroleich. Studien an Trilobiten ete. I. c. pag. 25. Palaeontologie des álteren Palaeozoicums in Mittelbohmen. 17 4, 5, 6. Phacops Holzapfeli m. — 4 Kopf von oben, 4a von unten, 4% von der Seite in natůrl. Grósse. 4c Sehfláche des Auges Gmal vergrůssert. — 5 Thorax in nat. Grósse. ba Ein Segment 2mal vergróssert. 5d Soulptur des unteren Rippenbandes des usseren Pleuratheiles stark vergróssert. bc Auerschnitt des Thorax. — 6 Thorax und Pygidium eines kleineren Exemplares. 6a (uerschnitt des Py- gidiums in natůrl. Grósse. — Alle drei Stůcke stammen aus dem Riffkalke von Koněprus (Ff2). 1, 8. Bronteus Dormitzeri Barr. aus den rothen Ge1-Kalken des Kobylawaldes bei Měňan. — % Glabella von vorn, Ta von der Seite. — 8 Pygidium von oben, 8a von der Seite. 8b Schalensculptur zweier Rippen. 8c Auerschnitt, gefůhrt senkrecht auf die Rippenaxe. — 8b und 8c fůnffach vergróssert, die úbricen Fig. in natiůrl. Grósse. Tafel II. 1, 2, 3. Cyrtoceras aduncum Barr. aus den Riffkalken von Koně- prus (Ff2). 1 Seitenansicht, 2 Medianschnitt mit Kammerung und Sipho, 2a halber Auerschnitt, 3 restaurirter Šipho in natůrl. Grósse. 4, 5, 6, T. Orthoceras Kayseri m. aus den rothen Ge1-Kalken des Kobylawaldes bei Měňan. — 4 Exemplar mit am hinteren Ende entblósster Kammerung; 5 Schnitt in der Siphoebene des vorderen Schalentheiles: 6 Auerschnitt, sámmtlich in natůrlicher Grósse. — 1 Schalensculptur in natůrl. Grósse, %a dieselbe 10mal vergróssert, sammt Auerschnitt. 8, 9, 10. Nautilus anomalus Barr. aus den rothen Gg1-Kalken des Kobylawaldes bei Měňan. — 8, 9, 10 drei Ansichten des Geháuses mit (durch Abfeilen der Schale) entblósstem Sipho. 104 Eine Luft- kammerwand. Sámmtlich in natůrl. (Grósse. Verlag der kónigl, bóohm. Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1395. KATZER: PALAEONTOL.MITTELBOHMENS.( 1-8). Sitzber d kónidl bóhm Gesel OIZOET d KOMIL DONM. VUESEL J d Wissenschalt: ka Ů věd elb ři fo ny p v Vy dě nh NVA KARET VVN a, be < V če OA " UP a TE Hý oné a K o JME OLAV, nat, Kra n "0 UV VLAKY 100 dy 99 M OV ň arsky, Prag hy Li PP eo opeslé BNS (1-8). OHM PALAEONTOLOGIE MITTELB KATZER Aut, del 3 » XV Ein neues Witherit-Vorkommen von Příbram. Von A. Hofmann in Příbram. Mit 2 Holzschnitten. (Vorgelesgt den 8. Márz 1895.) Bereits vor einem Jahre wurde am sogenannten Eusebius-Han- gend-Trumme, am 30. Laufe II N W First, eine eróssere Druse angefahren, die mit grossen, graulichweissen Krystallen auseefůllt war, welche dem áusseren Ansehen nach fir Baryt cehalten wurden. Die typische Form einiger kleineren Krystalle liess unschwer das Vorkommen von Witherit vermuthen, was auch durch eine Vor- průfune Bestátigune fand. Die Zahl der auseehaltenen Stůcke, Krystallbruchstůcke und Krystallgruppen, ist nur eine geringe. Die glasglánzenden, graulichweissen bis gelblichweissen Kry- stalle sind fůr Messungen nicht geeienet, da ihre Fláchen vielfach geknickt, gebogen, eingebuchtet und zum erossen Theile auch noch derart drusig erscheinen, dass nicht eine ebene Fláche vorgefunden werden kann. : Uiber die Form des Přibramer Witherites verdanke ich Herrn Prof. K. VRBA die foleende Mittheilung. Kleine, von den z. Thl. handerossen polysynthetischen Krystallen abselóste Fragmente mit ziemlich ebenen und spiegelnden Tláchen bieten am Goniometer nur verschwommene und vielfach zersplitterte Reflexe, es kann daher eine verlássliche Bestimmune der Fláchen- neigungen kaum zu erwarten sein. Parallel c (001) 0P geschnittene Lamellen erweisen sich im parallel polarisirten Lichte als ein Ge- wirre nach » (110) oP verzwillingter, oft sehr feiner Individuen, deren Fláchen z. Thl. den Pyramiden der Grundreihe, z. Thl. der Brachydomenzone angehůrig, die Knickung der Krystallfláchen und in Folge dessen die zersplitterten Reflexe bedingen. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895, 1 2 XV. A. Hofmann: Mit einiger Sicherheit konnten nachstehende Formen gonio- metrisch nachcewiesen werden: pt) P; 11021) 2P5; 21012) 1P%; k1011) PS; 5 (010) co PS; m (110) co P; 0 f112) 1P. Die beiden erstgenannten Gestalten, p (111) P und % (021) 2P%, sind die meist auseedehnten und bedingen den bekannten pseudohe-. xagonalen Habitus der Krystalle z (012) 1 P und o (112) 4 P bilden eine gewólbte, drusige Fláche und lassen die Krystalle als polysynthetische Krystallstócke sofort erkennen; die Formen 8 1010) oo P% und m 4110) oo P sind oft ziemlich eben, aber schmal und horizontal zart gerieft. Die Fláchenneigungen, durchwegs Mittelwerthe zahlreicher Able- sungen, sind mit den aus MrreR's Elementen berechneten Winkeln der Fláchennormalen im folgenden zusammengestellt. Rechnung. Messung. b (010) :%(021) 349 0' 34912" :k(011) 53 27 D3 34 : x (012) 69 39 70 13 p (111) :m(110) 94 36 34 351 :0 (112) 19 28 20 10. Die Hárte úber 3, lieet zwischen jener des Calcit und des Fluorit. Der Bruch ist uneben und zeiet Fettelanz. Er schmilzt vor dem Lóthrohr leicht zu einem klaren Glase, welches nach der Abkihlung emailweiss erscheint, wobei die Flamme gelblich grůn cefárbt wird. Auf der Kohle schmilzt er unter Aufkochen zu einer weissen, kaustišehen Masse. Eine Partie von vollkommen reinem Mineral und zwar 2:3647 Gramm wurde zur Bestimmung des Volumgewichtes verwendet und diese ergab D — 425 bei 199 C. Eine zweite ausgesuchte Probe (1:02 Gramm) von wasserhellen Splittern wurde mit der Lupe ebenfalls vorrerst auf fremde Ein- schlůsse geprůft, dann mittelst verdůnnter Salzsáure zersetzt. Die Trennung der Erden wurde nach der in der „Zeitschrift fůr analytische Chemie“ von Frgsgxrus 1893 angegebenen Methode ausgefihrt. Der Baryt wurde aus der neutralen Chloridlosune durch dop- Ein neues Witherit-Vorkommen von Příbram. 3 pelte Fállung mit chromsaurem Ammon abgeschieden und als chrom- saures Baryum gewogen. Im Filtrate wurden Calcium und Strontium als Carbonate gefállt, diese in trockene Nitrate úberfůhrt und mit Aether-Alcohol getrennt. Das Calcium wurde aus der Aether-Alcohollosung mit Schwe- felsáure gefállt und als Sulfat gewogen. Das Strontiumnitrat wurde im Wasser aufgelóst, mit Alcohol versetzt und ebenfalls mit Schwefelsáure gefállt. Die Bestimmung der Kohlensáure konnte leider nur im Mohr'schen Apparate unter Anwendung verdůnnter Salzsáure, als Lósungsmittel, vorgenommen werden. Die Analyse ergab: B2044 o C105 zs: 109 SROP ODUB HBO. 388 NY GO 22016 Unlosl. Růckst.. . 0:38 10031 Die Procentziffern der vorangehenden Analyse stimmen sehr gut mit den theoretischen Ziffern (Ba0 — 77-619, + C0, = 2233/;) úberein, indem sich Unterschiede nur in den Dezimalien zeigen, und důrfte diess wohl auf die geringe Verunreinigung durch Calcit, Ši- derit? und und Baryt zurůckzufůhren sein. Der unlósliche Růckstand stellte sich nach erfoleter Aufschlies- sung als Baryumsulfat dar. Wie schon eingangs erwáhnt, kam der Witherit bis nun nur an einem einzigen Punkte im Příbramer Erzrevier vor, námlich auf der II. Firstenstrasse (in Fig. 1 mit n bezeichnet) des sogenannten Eusebius-Hangend-Trummes, welches eigentlich ein vom Adalbert- Haupteange gegen NW abziehender „Liegendgang“ (siehe Fig. 2) ist. Fig. 1. E00 : š B +8 Šk TU kata že ta UV O VŮŮOOVŮOŮO©ŮUŮ 4 XW. A. Hofmann: Fig. 2. Die Michtickeit dieses Ganges varirt zwischen 2 und 4 Deci- metern, und wo sie — wie diess stellenweise der Fall ist — gróssere Dimensionen annimmt, důrfte diess darin seine Ursache haben, dass sich durch nachtráeliche lokale Bewecgungen Ausweitungen bildeten, welche jedoch nur mit Diabasbruchstůcken erfůllt sind, die durch Zersetzunesproducte dieses Gesteins — den Calcit — cementirt er- scheinen. Es macht diess den Eindruck, als wůrde sich mit dem gedachten Gange stellenweise ein jingerer Breccien-Gang schleppen. Dass lángs den Salbándern und der Gangesfůllune, welche háufig Drusenbildung aufweist, Wásser circulirten, ersieht man an den mit- unter heute noch feuchten Salbándern, ja in nicht gar weiter Ent- fernung vom Fundpunkte dem Štreichen des Ganges nach konnte noch Tropfenbildung wahrgenommen werden. Die paragenetischen Verháltnisse lassen sich an den wenigen Stůcken nur annáhernd bestimmen und můissen detaillirtere Studien spáteren gůnstigeren Vorkommnissen vorbehalten bleiben. Aus dem jetzigen Funde lásst sich das relative Alter des Wi- therites mit Růcksicht auf die Reuss'sche Reihe der Přibramer Mine- ralien eben nur in so weit bestimmen, als angenommen werden kann, dass es zwischen jenes des Dolomites II, und des Galcites IV falle, da blos an einem einzigen Stůcke, d. i. einem Theile der grossen Krystalldruse die folgende Association von Mineralien beobachtet werden konnte. : „ Baryt I — Dolomit II — Pyrit I — Witherit — Calcit Ein neues Witherit-Vorkommen von Příbram. 5 IV. Der Baryt I ist nur an einem Stůcke erhalten, an allen ůúbrigen, wo der Dolomit den Baryt ůúberlagerte, sind nur die Abdrůcke der Barytblátter und Tafeln ersichtlich. — Die folgenden Zeilen behandeln sowohl die Zersetzung des Barytes der I Generation, so wie auch die Bildung des Barytes děr II Generation, da diese Processe im gene- tischen Zusammenhange mit der Bildung des Witherites stehen důrften. Keine seltene Erscheinung ist es, dass der áltere Baryt (nach Reuss Baryt I) auf den Příbramer Erzgángen, ob nun derselbe spáthig als Kruste in der Gangesfůllung auftritt, oder ob er in Krystallen frei in die Drusenráume hineinragt oder ob die Barytkrystalle von Dolomit, Auarz oder Pyrit umhůllt (sogenannte Umhiůllungs-Pseudo- morphosen), geátzte oder corrodirte Fláchen zeigt und ebenso kann háufig beobachtet werden, dass die ganze Barytmasse forteefůhrt und nur die Hůllen das ehemalige Vorhandensein. des Schwerspathes anzeigen. Diese Hůllen, die das Negativ der ehemaligen Barytkrystalle darstellen, sind zumeist hohl, d. i. frei von nachtráglichen Ausfůl- lungen, oder nur zum Theile mit Krystállehen des regenerirten Ba- rytes (Reuss Baryt II) ausgekleidet. Diese Beobachtungen kónnen fast bei jedesmaligcem Baryt-Vor- kommen gemacht werden, insbesondere in den oberen Horizonten. Die theilweise Zerstórung und beziehunesweise die gánzliche - Fortfihrung des Baryumsulfates, kann durch kohlensáurehaltige Wásser, oder durch den im Wasser selten fehlenden, geringen Gehalt an or- ganischen Substanzen erfolet sein, indem der sehr schwer lósliche schwefelsaure Baryt nach und nach in das leicht lósliche Schwefel- baryum und dieses durch Oxydation in Baryumsulfat — Baryt II — umgewandelt werden sein mochte. Dabei důrfte hochst wahrscheinlich das Baryumsulfat als Car- bonat weegefůhrt und beim Zusammentreffen mit Sulfaten der Alkalien der Magnesia oder des Kalkes abermals praecipitirt worden sein. Diese kurze Erklárune betrifft aber nur die Bildung des rege- rirten Barytes (Baryt II). Die Umwandlung des Barytes (Baryt I) in Witherit resp. die Bildungsweise des letzteren, kann an der Hand von BiscHor's Laboratoriums-Versuchen (Geologie Bd. 2. p. 219) ohne jede Schwierigkeit erklárt werden. Biscnor hat námlich l. c. nachgewiesen, dass — wenn bei einer Temperatur měchť unter 20" R. kohlensauere Alkalienloósungen mit schwefelsaurem Baryt in dauernde Berůhrung kommen —, das Ba- ryumsulfat in Baryumcarbonat und Alkalisulfat úbergeht, 6 XV. A. Hofmamn: Die Grauwacken, in welchen die Birkenberger Erzeinse auf- setzen, werden bekanntlich von zahlreichen Diabas-, Diabasaphanit-, Diorit-Gángen etc. durchbrochen und durchzogen, welche háufie, besonders aber in unmittelbarer Náhe der Erzeángse eine derart weit vorgeschrittene © Zersetzung zeigen, dass von einem unzersetzten Diabas im Příbram-Birkenberger Revier eigentlich gar nicht gesprochen werden kann, (siehe auch VzBa, Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1877 p. 226) und zeigen sich die Ergebnisse dieses Zersetzungs- processes ganz besonders auffallend dann, wenn Bruchstůcke der Gesteine (Diabas, Diorit etc.) sich an der Ausfillune der Erzeánge betheiligen, wie diess bei dem vorhin genannten Eusebi-Hangend- trumme der Fall ist, dessen stellenweise gróssere Máchtigkeit — wie bereits an anderer Stelle erwáhnt wurde — ausegefůllt ist mit einer Breccie, bestehend aus eckigen Diabasbruchstůcken, cementirt durch Calcit und Dolomit. : Die Diabasbruchstůcke dieser Breccie erweisen sich stets gánzlich | zersetzt, sle sind weich und zeigen Schliffe derselben, wenn sie geátzt werden, kaum noch eine merkliche Kohlensáure-Entwickelune ; sie sind durch das cirkulirende Wasser ausgelaugt. Die Zersetzungsproducte der Calcit, weniger háufig der Dolomit fůllen alle Hohlráume aus, oder úberdrusen deren Wánde in allen měslichen Formen. Nicht ohne Berechtigung ist ferner die Annahme, dass ausser den leicht beweglichen Kórpern des Calciums und Ma- gnesiums, dem Diabase zum Theile auch Alkalien entzogen und als Carbonate von den Wássern aufgenommen werden. Úbrigens ist der Gehalt an Alkalien in den Birkenberger Dia- basen, trotz ihrer Zersetzune immer noch ein namhafter wie aus Dr. DivrnRroH's Analysen (Jahrb. der k. k. geolog. Reichsanst. 1877 p. 236) zu ersehen ist; so fand er im feinkórnigen, guarzfůhrenden Diabas des Liegendeanges am 30. Laufe des Adalbert-Schacht-Reviers K0: 090 Na.. 1809/0 und in einer aphanitischen Varietát von ebenda KO. Výly S26 Na40 15040: In Betreff endlich der zur Bildung des Witherites nothigen Temperatur, wáre zu bemerken, dass am 30. Laufe d. i. in 1000 m. Tiefe die Temperatur des jedenfalls schon abgekůhlten Gesteines nach J. SoHmro's Messungen 245" C, sehr nahe also 20“ R betrást. © Hiemit wáren aber alle Bedingungen gegeben, unter welchen Ein neues Witherit-Vorkommen von Příbram. 7 beim Vorhandensein von Alkalien die Umbildung des Baryumsulfates im Baryumcarbonat měclich ist, und es findet hiedurch — wie gezeiet werden wird — úbrigens nicht allein die Bildung des Witherites ihre Erklárung, sondern auch jene des regenerirten Barytes (nach Reuss Baryt II). KozREvTER (BrscHoR Geoloe. Bd. I., p. 626) fand, dass sich, wenn Lósungen von schwefelsauren Alkalien mit kohlensaurem Baryt bei gewohnlicher Temperatur geschůttelt werden die Verwandtschaften umkehren, indem schwefelsaurer Baryt und kohlensaure Alkalien gebildet werden, und wird sonach Witherit gebildet werden kónnen, wenn Baryt von Alkali-Carbonaten bei einer Temperatur nicht unter 209 R (= 259 0) benetzt wird, was im vorliegenden Falle vom Ni- veau des 50. Laufes angefangen nach abwárts zu stattfinden kann, wo wie vorhin gesagt wurde die Gesteinstemperatur bereits 24:5 C misst. Hingegen wird in den hóheren Horizonten, d. i. úberall dort, wo die Gesteinstemperatur weniger als 209 R betráet, das Baryum, carbonat als solches nicht mehr bestehen kónnen, vielmehr wird der Sáureaustausch erfolgen, und Baryumsulfat und Alkalicarbonat ge- bildet werden, wobei letzteres in Lósung bleiben wird. Die durch Verwitterung der, in den vorhin genannten Durch- bruchgesteinen enthaltenen Plagioklase entstandenen, und von den cirkulirenden Wássern aufgenommenen Alkalien, mógen immerhin die > Ursache sein, dass der Baryt der I Generation háufie angegriffen erscheint, und jener der II Generation z. Th. (der Baryt II z. Th. der obern, unter 209 R temperirten Horizonte) durch die Abkůhlung der cirkulierenden Lósungen von Baryumcarbonat und Alkalisulfat, abermals regenerirt wurde, beziehunesweise dass durch Umsetzung der Sáure, Baryt ausgeschieden und die Alkalien in Lósune hinweg- gefůhrt wurden. Obwohl nun, wie im Vorstehenden nacheewiesen wurde, auf den Přibram-Birkenberger Erzgángen vom 30. Laufshorizont nach abwárts immerhin die Bedingungen zu Witheritbildune gegeben sein kónnen, so muss es doch auch wieder auffallen, dass dieses Mineral bislang nur an der einzigen, Eingangs erwáhnten Stelle einbrach, und kónnte diess nur darin seine Erklárung finden, dass Baryt I Generation in diesen Teufen úberhaupt selten vorkommt, mithin deren Umwand- lungsproducte eben auch nur sporadisch auftreten kónnen; úbrigens ist die Annahme nicht ausgeschlossen, dass Witherit schon ofters vorkam, ohne jedoch beachtet worden zu sein. K. k. Bergakademe Příbram, Dezember 1894, Verlag der kónigl. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr, Ed. Grégr Prag 1895, vz 4 v "va ee i * MAKY PER LOVE OG POV "ELO Př čj v i ' G n ' x " i i = ( hb ty V v cx VV HS (Vb XVI Beitráge zur Klimatologie von Prag. Von Dr. V. Láska in Prag. (Vorgelest den 8. Márz 1895.) Nachstehende Arbeiten sind schon jahrelang vollendet und sollten einen Theil der systematischen Bearbeitung der meteorologischen Ele- mente bilden, welche fůr die Jahrbůcher der k. k. Sternwarte in Prag bestimmt war und dort auch zum Theil erschienen ist. Da ich kaum mehr Gelegenheit haben werde, diese Untersuchungen fortzu- setzen, so gebe ich dasjenige, was mir wichtig zu sein scheint, in den nachstehenden Zusammenstellungen. Die ersten Tafeln betreffen die Zahl der Sommer- Winter- und Frosttage im Zeitraume von 1841—1885. Weimřertage sind solche, wo die Temperatur immer unter 09 Celsius bleibt. Sinkt die Temperatur úberhaupt unter 0“ ohne bestándig unter 09 zu bleiben, so haben wir einen Frosttag. Sommertage sind endlich jene, an welchen die Tem- peratur 25“ Celsius erreicht. Es ergibt sich weiter, dass im Mittel jáhrlich 39 Wintertage, 47T Sommertage und 43 Frosttage eintreten. Die erstere Zahl varirt zwischen 18 und 13, die zweite zwischen S87 und 3 und die letzte endlich zwischen 62 und 19. Bei den nachstehenden Tafeln ist in der Spalte A immer die Differenz gegen das Mittel und zwar im Sinne Summe — Mittel angegeben. Die erste Tafel zeigt eine merkwůrdige Periode, die wohl blos zufállig ist. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 2 XVI. V. Láska Aus den Taf. IT, III und IV ergibt sich nachstehende : Taf. I. Mittelwerte und Extreme. Wintertage | | Sommertage Frosttage Max. | Mítel | Min. (Max. | Mita | Mim. Max. | Me | Min. po PB | Vanmat ne 3014020110900 nů Bebruar -| 2010010100010 20159 s MAB ZO WO 021101 April 04 120701320 M0 0 Mal < eee Eo 1 OAO 90 (0 pe 0 RZA PO O A a BE o 8 PAB 1005720191202 MO NROS MO AVU Lk oe A AD OT 0202 ooo 0 August ZETOR A 000 September "079070 P E O MO Oo October "0700 | 2007 | 8 MOR November VADY 307 08000000 Dezember a ooo o no | Poně Pn | Es ergeben sich fůr die Wintertage: Minima Maxima 1843 1842 1852 1855 (1853) 1863 1804 1872 1871 1882 (1881) Alle Zahlen auf die betreffende Dekade bezogen. Es scheint demnach eine 10jáhrige Periode fůr Prag zu existiren. Eine 10jáhrige wurde fůr die ausceelichenen Mittel der Frosttage von Mac. Dowall fůr Paris abgeleitet. Indem ich diese Thatsache anfůhre, bin ich weit entfernt, ihr irgend welche Bedeutung beizulegen. Fůr Sommertace hat man: Mimima Maxima 18544 1842 1851 1852 (1851) 1562 18068 1872 1882 Merkwůrdigerweise entsprechen die Minima der Šommertage auch nahezu den Minimis der Frosttage. Man wůrde wohl eher das umeekehrte erwarten. j Bezůglich der Frosttage ist nichts besonderes zu bemerken. Beitráge zur Klimatologie von Prag. Taf. II. Wintertage. | Jahr Jan. | Febr.| Márz | April | Nov. | Dez. | Summe A 1841 16 24 3 0 0 DNE sE 1842 27 17 1 2 ZE, 63 + 24 1843 11 0 8 0 3 OUT = 12 1844 15 11 8 0 OR 50 l 1845 8 23 21 0 0 4 | 56 + 17 1846 16 3 0 0 20 ON LO Z 1847 22 16 6 0 OM 55 -+ 16 1848 80 2 1 0 OZE ty + 8 1849 13 1 3 0 62101 -+ 5 1850 25 1 11 0 1 19 578 1851 15 6. 4 0 SYN RANO VA Po 1852 8 1 6 1 0 1 12 Br 1858 5 18 18 0 ZS 2866329 1854 19 9 0 0 9 3 | 40 V 1855 19 25 5 0 ZO 839 1856 12 7 2 O0 4101 +% 1857 19 15 2 0 5 516 a 1858 10020 6 0 15 SM 067 1859 12 2 0 0 ZVE Motl NEO) 1860 OM 5 6 0 S50 S14 1861 21 2 0 0 1 15 | 39 + 0 1862 17 6 2 0 7 6 | 88 = 1 1863 2 0 0 0 1 5 8 B 1864 28 9 0 1 2 + 22 1865 92 7 0 0 100028 E) 1866 2 2 0 0 3 81b P 1867 17 1 9 0 5 176049 + 10 1868 14 0 0 0 6 1 21 ss 1869 15 0 1 0 0 62 = 17 1870 16 16 2 0 0 20 | 54 + 15 1871 27 12 0 0 3 25 | 67 + 28 1872 12 0 0 0 0 2 14 — 25 1873 5 6 0 0 0 819 — 20 1874 9 5 1 0 D2 32 ví 1875 S | CE: 7 0 G ASH ST Mne 1876 18 14 0 0 6 Zo + 3 1877 2 1 6 0 0 BOA 0 1878 9 2 1 0 oV 26 8 1879 16 8 2 0 SVA O4 5 1880 19 12 0 0 0 1 82 = 1881 28 8 8 0 4 437 — 1882 6 6 0 0 1 Z PP 1888 11 O0 0 0 BNA26 — k 1884 2 1 0 0 5 a) = 26 1885 15 8 1 0 0 13.482 = 4 XVI V. Láska Taf. III. Sommertage. Jahr April | Mai | Juni | Juli | Aug. | Sept. | Octob.| Sjmne | 4 1841 1 16 © 8 12 7 0 525 1842 0 5 13 14 30 6 1 69 | -22 1848 0 0 5 14 22 1 1 ZVS as 1844 0 4 8 0 8 8 0 890 1845 10 1 16 18 8 2 0 byo "kc 1846 M0 8 12 ne 12 0 9 E 2 1847 1) 8 5 14 15 2 0 ZV 6 1848 0 5 16 14 15 5 0 99 eb 6 1849 0 5 13 10 8 3 0 BIO MEK 1850 .Ú 5 14 19 15 0 0 s |- G 1851 0 0 10 9 13 0 0 80 1852 0 11 11 26 16 4. 0 68 | +21 1853 0 2 8 16 15 2 0 ABA 1854 0 4. 5 19 8 5 2 AA 1855 0 4 14 15 15 0 0 ec 1856 8 4 13 7 14 1 0 Zo | 1857 0 9 16 17 20 9 0 Eb se| 1858 0 1 19 18 14 10 0 625 1859 0 5 15 27 26 2 0 ©- 1860 0 7 10 7 12 2 0 8 oh 1861 0 6 14 23 19 4 0 66. | -+19 1862 0 4 8 14 10 5 0 Aa jaj DEE 1863 2 5 12 11 21 4 0 55 -5 8 1864 0 2 14 12 13 4 0 459 1865 0 16 2 25 12 8 0 63 | -16 1866 0 1 19 9 T 11 0 a EO 1867 4 7 13 1 8 0 61 | -14 1868 0 15 18 280.16 14 1 87 | -+40 1869 0 2 4 Zo 9 l P 5 1870 O ae10 10 2800 4 0 | 56 |- 9 1871 0 2 4 o 16 9 0 S25 1872 0 0 0 2 1 0 0 8. | —4 1873 100 0 67 1 18 1 0 EO 1874 KO 2 9 27 7 8 OD DS 6 1875 0 1 15 ll 18 2 0 47 |— 0 1876 0 1 18 14 15 0 0 43 | — 4 1877 0 0 18 12 15 0 0 | 45.. |— 2 1878 0 2 11 6 10 5 0 84 | —13 1879 0 0 9 5 ll 6 0 ab G 1880 0 3 6 15 4 7 0 SD o 1881 0 8 8 17 12 0 0 40 |— 7 1882 0 2 2 13 2 1 0 20 | —27 1883 0 8 12 13 8 2 0 S89 1884 1 6 1 15 5 8 0 81. | —16 1885 0 b) 17 11 7 4 0 22 Beitráge zur Klimatologie von Prag. 5 Taf. IV. Frosttage. | | l Jahr | Jan. | Feb. | Márz | April | Mai |Octob.| Nov. | Dez. oiméy A | SSM 00 0 12b a 1549 |. 4 | u 69 DVE 4 | 51 (+ 8 1843 6 6 S88 OB O 4 ů Zac 1844 6 14 OA O2 OB HO 0 8 401 1845 | 11 4 3 4 ONO 6 3 81 |—12 1846 | 3 5 2 0 0 0 10 6 26 |—17 1847 4 5 9 1 0 jl 11 10 Z o 1848 8 11 ORUMNO, 0 7 4 81. |-—12 nS) LZ krá sl 1 0 OSE Oem 6 185075 6 PLL A6) 1 18 11 4 | 2 eo 18.91 2 O LOK O 6 | 60 |-+17 1852 | 12 13 ASO 2 2 2 4 62519 1853 | 10 108 6 0 1 7 8 3 |+10 1854 | 8 S LA 0 2 Ú 11 58. | -F10 1855 | 3 2 O 0 0 8 4 29 | —14 1856 | 8 GMO o 1300010 5 6 10 54 |- 1857 7 10 ej Plas 22 OK 0 12 14 52 |+ 9 1858| 7 U 12 0 1 10 6 DO P 1859| 7 8 ZO 0 0 10 3 34 | — 9 1860 5 8 90 0 3 7 9 ze) l 1861| 1 8 OB 0 0 4 VD 1862 7 12 6 1 0 0 0 10 86. |— 7 1863 6 dve OY ROKŮ 0 2 6 | 29 |—14 1864 2 lí! 4 DI 3 7 4 | 88 |— 5 1865 | 8 214 ZO 0 4 BO 3 1866 8 3 11 0 | 0 11 4 BAD | 1867 5 2 BOA KOM BVK vů 5 4 | 2 | —18 | 1868| 3 o Lt nL OK VALO RC 7 B2600 1869 | 4 BANK MARS ky PP OPAU Jse Od 8 je A300 | 1870 | 12 22 Boje AKO ooo 4 52 |+ 9 l | STA 5 14 48 0 Baa 5 BA | 1872 ob 16 10 0 O0 0 5 40 |— 3 es. 14 | A 2 OBMO 6 TABLES | 1874 | 18 | 15 13 0 OD MOV 8 160 | 1875 | 9 4 14 0 072 RRUAu OA (2 MEBSE6 1 MEMO 40 1 dd OHKO 11 SE B30 VE son Vlast O O 4 ÚZ 8 10 | 51.|+ 8 Sasa 2 | 1 OP OVO UPO E RO o fS79 10 16 aan adobe) 2 | 48. |+ 5 1880 | 3 9 | 20 W | 0 7 B | | | | | | | isst|: 5 | 20 13 ZLO | 0 5 10.| 56. | -+18 | 1882 | 10 ně BMT PU VALO TO 7 VA 80! [18889 Se ZK 09800200 2 S 2m Son | 16 | 6 0 O0 7 6! 40 |— 3 ESO 0013 10 0 0 0 9 9 53 | +10 ———o 0 Verlag der kónigl. bohm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr, Prag 1895. ná ZE 10 Lan F W „ pay Pe dýrayí ANO ESTVNNO PIN XVIL Ueber das Pothenotsche Problem. Von Dr. V. Láska in Prag. Mit einer Tafel. (Vorgelegt den 8. Márz 1895.) Nachstehende Lósung des Pothenotschen Problems důrfte auch fůr die Praxis nicht ohne Interesse sein. Es seien verel. Fig. 1. OD und OD“ zwei unter dem Winkel DOD" = DOD'— D'O0D“ = W, + w = u zusammentreffende Strahlen. Von einem beliebig angenommenen Punkte C in der Geraden OD“, ziehe man beliebie eine Gerade ČA', welche die Gerade OD in A' trifft. Man konstruire sodann ber CA' ein beliebiges Dreieck CAÁ'B. Zieht man vom Punkte C einen zweiten Štrahl CA" und kon- (struirt ber CA" das Dreieck C4"B", welches dem Dreieck C4'B' čhnlich ist, so ist die Gerade ZH', welche durch die Punkte B' B" bestimmt ist, der geometrische Ort der Scheitelpunkte aller jenen Dreiecke, die dem ursprůnglichen C4"B' úhnlich sind, den Punkt C als Eckpunkt gemeinsam haben und deren A Punkte auf der Ge- raden OD liegen. Um dieses zu erweisen, hat man nur zu zeigen, dass der Winkel A, den die Geraden ZF OD" mit einander einschliessen, von dem Winkel A/CA" = 9 unabhánsic ist. Denkt man sich also EE' bis zum Schnitte mit OD“ verlángert und nennt diesen Winkel A, so hat man im Dreiecke OA"C AX 04" (CZ 1809 — (u -4-3 004) ferner ist CALAIS A GB'B"' also Ja DAC=—IBMBUG Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 2 XVII. V. Láska: und auch x B'B"Č= 180" — (u + 0+ X 004). 1) Ferner ist x B" ČD" = 180" — (3< OCA4' — 6— X A4"CB") 2) Nun ist = BBA C BACDU 3) also wegen 1) und 2) AzZX 4"CB“ — u u ist aber ein konstanter Winkel, A"CB““ ist konstant wegen der Aehnlichkeit der Dreiecke, also ist auch 4 konstant und somit von 0 unabhángic. Dieses vorausgeschickt sind wir nun im Stande nachstehendes Problem zu lósen. Drei zusanmmenstossende Strahlen OD, OD', OD“ sowie em Drew- eck A B € sind gegeben. Mam soll das Dreieck so in die Strahlen stéuiren, dass der Pumkť A in den Strahl OD B » » » OD 2 » » OD“ zu Kegen kommí. Die Aufgabe wird wie folgt gelóst. | Man konstruirt sich zunáchst zwei zu dem gegebenen Driecke | A $ € úhnliche CA'B“, CA“ B". (Etwa dadurch, dass man innerhalb | von A 8 € einen beliebigen Punkt annimmt, ihn mit den Eckpunkten | A, B, € verbindet und hierauf Parallelen zu den Seiten zieht). | Sodann wird auf dem Strahl OD“ der Punkt C beliebig ange- nommen u. s. w. Kurz mit Hilfe der Dreiecke CA'B“, ČA"“B“ die Gerade EE“ bestimmt. Der Schnittpunkt von EF' mit OD“ heisse B. Wird hierauf das Dreieck CBA oo CČA'B' Konstruirt, so ist das Problem gelóst. ; Denn man braucht nur AC zu verlángern, von A aus auf die so verlángerte die Lánge A Č aufzutragen, sodann durch den s0 | gewonnenen Punkt 7 eine Parallele zu OD zu ziehen, bis diese OD“ | schneidet. Dieser Schnittpunkt ist der Punkt Č. | Man sieht sofort, dass die Pothenotsche Bestimmung unbestimmů wird, wenn der Winkel zwischen den Geraden EB“ und OD“ gleich O wird. Ueber das Pothenotsche Problem. 3 Dann muss aber X AOB = X ACB sein, d. h. die vier Punkte O A BC und folglich auch O A B € liegen auf einem Kreise. | Die Bestimmung wird desto vortheilhafter, je ©rósser die Neigune dieser Geraden gegeneinander ist, die beste Bestimmung erfordert, dass OD" | EF“ sel. Auch das Hansen'sche Problem lásst eine áhnliche graphische Lósung zu. Ein Nachtheil fůr die Praxis erwáchst aus dieser Konstruktion insofern, als hier das Dreieck in die Strahlen situirt wird und nicht umgekehrt, wie fůr die Praxis něthiger wáre. Ein Vortheil ist aber, dass dieses Verfahren ein direktes, immer ohne Probiren zum Ziele fůhrendes ist und keiner Kreise bedarf. Man kann auf diese Konstruktion auch eine Rechnunesweise grůnden. Mit einer beliebigen Annahme ůúber O0CE% und úber den Winkel OCA' = v, rechne man die Seite Z ARAB ko5 my B Analog wird fůr ein OCA" = v, 4“ 2 Aa Zlo em sin (u-pw) Ň Sodann ist PA OEBTZCA T k „e$ (5 — CA r Ferner ist X BCB“ = 4— W und =O DT cí DOP CB“ sin BB“C = sin B'CB 7 18; 4 XVII V. Láska: Sei nun M der Schnittpunkt von ZE“ mit OD“, so kennen wir im A CB“M, die Seite CB“ und die beiden Winkel MB“ C = 1809 — B'B“G B“CDY = 1+ X ACB“ = u Ty Demnach ist auch CM leicht zu berechnen. Wir haben zunáchst OCZ CM = 0€ + 6M I. Aus dem Dreiecke OB M, in welchem bekannt sind JL BLOM='u X OMB=1=14— (4 + W) sowie OM = OCZ CM berechnen wir OB und mit OB aus dem Dreiecke OBC, in wel- chem nun OB O0GC== z 4 BOC = bekannt sind, die Seite BC. Sodann ist aber CB 06T 6$: 0104 also auch O Č bekannt und somit das Problem gelůst. Die soeben ancefihrte konstruktive Lósune lásst noch eine andere wichtige Anwendung zu. Bekanntlich gibt es in der Photo- orametrie drei wichtige Probleme, das Fůmfpunkte-, Vierpunkte- und Dreipunkte-Problem. Das erstere gibt die Situation aus dem Photo- sramm, wenn fůnf Punkte gegeben sind. Ist Bildweite oder der Augenpunkt bekannt, dann genigen vier Punkte. Sind beide bekannt, dann reduzirt sich das Problem auf Pothenot's Bestimmune. Das Fůnfpunkteproblem erfordert die Konstruktion zweier Kegel- schnitte, auch das Vierpunkteproblem ist nicht leicht zu behandeln. Wenigstens ist mir keine einfache Konstruktion bekannt gceworden. Weshalb ich die nachstehende mittheile. Es seien verel. Fig. 2. a dc ď die gegebenen Punkte der Situation und aVONCA Ueber das Pothenotsche Problem. ho) ihre Bilder. N sei der Augenpunkt. Man ziehe eine beliebige Gerade Sound ZR | 98. Sodann trage man auf ARA“ die aus dem Photogram abge- nommenen Gróssen Na, Nd, Ne, Nd. Wird hierauf auf SS“ ein Punkt O“ angenommen und mit a, d, c, d verbunden, so kónnen wir nach dem bereits Gesagten die Vier Punkte ď c“ 5“ in die Strahlen O d, O c, Ob, situiren. Wird nun a“ noch konstruirt, so fállt a“ im allsemeinen nicht in den Strahl O'a. Sei m“ der Schnittpunkt von ÓO'a und d'a“. So tragen wir die Lánge am“ so von O“ aus, dass OEM OSE: Analoge Konstruktion wird nun fůr einen zweiten Punkt O“ ausge- Tůhrt, wodurch man am! 10 O“ P“ erhált. Verbindet man hierauí F“P“ mit einander und verlángert die so erhaltene Gerade bis zum Schnitt mit SS“ d. n. bis zum Punkte O, so liefert ON einen sehr genáherten Wert der Bilddistanz, mit welchem die Konstruktion wiederholt werden kann. Sollte N nicht bekannt sein, wohl aber OWN, so werden ma“ und m»“a““ analog an zwei angenommene N Punkte angeschlossen. Ihre Verbindende liefert dann mit RA“ geschnitten einen Náherungs- wert fůr N. Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. | ASKA: DAS POTHENOTSCHE PROBLEM. Bigslě bs Lith. Farský Prag. Sitzber dkómgl bohm. Gesellsch d Wissenschaft. Mathemat naturmss Úlasse 1895. XVIII. Pásmo IX. Mowaru křídového. mwokolí: Řipu Jenichovské podolí. Sepsal Čeněk Zahálka. S jednou tabulkou. (Předloženo dne 22. března 189). 1. Přehled orografických a geologických poměrů Jenichov- ského podoli. Jenichovský důl jest pobočným důlem pravé strany Řepínského „důlu. Počátky jeho sahají mezi Nebužely a Živonín ve výši 300 m n. m., kde vzniká ze dvou krátkých ale náhle hluboko se zarývajících roklí směru JV. Kušálov zvaných. Poblíž samoty Bundolu přijímá kratinkou rokli Živonínskou. Odtud ve směru ZJZ. až k Bouňovu pod Jeníchovem (dno 229 m n. m.) sluje Bundolem. Zde připojují se ze dvou stran příčné rokle. Jedna od Nebužel mezi Bouňovem a Ko- skovem směru JV., druhá od Sedlečky (dvůr u Řepína) směru ZV. mezi Pánovem a Svěcem. Od Jeníchova až ku svému ústí (dno 198 m n. m.) má Jeníchovský důl směr SJ. a přijímá pobočné rokle po obou stranách z nichž větší jsou severně pod Jeníchovem, dále mezi Pá- novem a Topolkou, mezi Topolkou a Bednicí, které mají všecky směr VZ. Jmenovanými roklemi rozbrázďují se obě stráně Jeníchovského důlu v několik ostrohů vysokých, z nichž největší jsou: Koskov, Svěc, Pánov, Topolka a Bednice. Jeníchovský důl tvoří tedy v povrchu zemském rýhu dosti klikatou celkem směru JJZ., souhlasnou se sklonem vrstev křidového útvaru po obou stranách důlu. Délka celého důlu obnáší 55 Am. Horní oddíl, od počátku až do Bundolu zarývá se až 9D m pod nejbližší povrch a má spád 33%; střední oddíl od Bun- dolu až pod Jeníchov zarývá se až 30 m pod nejbližším okolím a má Tř. mathematicko-přírodovědecká 1895, 1 2 XVIII Čeněk Zahálka spád 13%/,,; dolní oddíl od Jeníchova až k ústí zarývá se 60 m" pod povrchem a má týž spád 13/44. Dno údolí jest úzké, 50 m» nejvýš 100 » široké, jen pod Jeníchovem šířka dna až 200 m dosahuje. Stráně jsou nade dnem všude srázné, proto v nich převládá méně rolí, více lesů. Příčinou srázných strání jsou pískovce pásma IX. křidového útvaru, jež v podobě kvádrů se svislými stěnami z povrchu vy- stupují. O geotektonických poměrech křidového útvaru podolí Jeníchov- ského vyslovili jsme se již při pravé stráni Řepínského podolí. Dno důlu vystupuje mnohem mocněji než-li vrstvy útvaru křidového ; jdouce tudíž od ústí k počátku, přicházíme od nejnižších vrstev pásma VII. vždy k vyšším a vyšším vrstvám až na počátku jeho octneme se v nej- vyšší poloze pásma IX. Nad sráznými stráněmi důlu, které sotva pře- vyšují v dolním a středním oddílu 40 », v horním 30 m, vyvyšuje se povrch zemský povlovně. V těch místech nalézají se obyčejně snadno zvětrávající vrstvy nejvyššího souvrství pásma IX. aneb velmi snadno zvětrávající vrstvy pásma X. Poslední rozkládá se po pravé straně důlu kol obce Jeníchova, kolem Nebužel a po levé straně mezi Topolkou, Pánovem, Sedlečkou a Řepínem. Pásmo X. vychází však jen zřídka kdy na povrch, v malých plochách západně od Jeníchova aneb severně od Řepína a u JV. konce Nebužel. V celém svém roz- sahu jest takřka pokryto mocnou diluvialní hlinou „červenkou“, která mívá při svém základě vrstvu štěrku. Hlína má barvu žlutou zřídka načervenalou, jest nevrstevnatá a obsahuje četné cicváry bílé. U Z- vonína, kde spočívá hlína diluvialní na hrubozrnných pískovcích vá- penitých nejvyšší části pásma IX., bývají ve hlíně poblíž pískovců cicváry zažloutlé a hmota jejich obsahuje též hrubá zrna křemene jako ony pískovce. V oboru diluviální hlíny jsou velmi úrodné po- zemky. Štěrk sestává z placiček tenkých slinitého vápence bílého jaký nalezáme v nejvyšším souvrství d. pásma X. útvaru křidového ve zdejším okolí. Tmelem tohoto štěrku jest táž žlutá hlína dilu- Vialní co jest nad ním uložena. Uvádím zde dva typické profily diluvialních vrstev zdejších : V cestě u Hájovny pod Jeníchovem. Při cestě z Bouňova do Nebužel. Ornice zažloutlá . . . 03 m Ornice zažloutlá. . . 02 m PLÁN [Hlína žlutá s cicváry 20 dna B [Hlína žlutá SP O SRZRO Diluvium. (Štěrk ve žluté hlíně . 1:0 é Diluvium. 3 ve žluté hlíně . 10 „ = 4 čá + 4 , Útvar křidový. Pásmo IX. c. Písčitý slín © Útvar křidový. Pásmo IX. d. 4. Pískovec šedý. velmi slinitý hrubozrnný šedý a žlutý. Diluvialní hlína nepokrývá jen pásmo X., nýbrž i hlubší vrstvy, Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Ripu. 3 zvláště vyšší vrstvy pásma IX. na povlovně svažených plochách ce- lého podolí, sahajíc až ku nejvyššímu okraji příkrých stěn důlu. Vý- minečně zasahuje žlutá hlína až ke dnu údolnímu, ku př. pod Jení- chovem u Hájovny, v Bouňově, v Bundolu. Z polohy diluvialní hlíny lze souditi, že za dob jejího ukládání mělo již Jeníchovské podolí tvářnost podobnou jako nyní. Alluvialní písek někdy dosti slinitý a hlinitý povstalý spláknutím vyšších píščitých vrstev místy se žlutou hlínou diluvialní, vyplňuje dno důlu, úpatí příkrých strání a zakrývá velmi často výchozy vrstev útvaru křidového. 2. Petrografie. Petrografické poměry pásma IX. jsou celkem podobny oněm v Řepínském podolí. Ten jest pouze rozdíl, že horniny stávají se od ústí Jeníchovského důlu k jeho počátku písčitější. Slepenee v nejvyšší části souvrství d. byl u Řepína 046 m mocný, však pod Živonínem má již mocnost 1'2 m a má větší va- lounky křemene nežli u Řepína. Barva jeho jest zažloutlá a vystupuje kvádrovitě. Pískovec kvádrový s chudým slinitým tmelem vystupuje v horní části souvrství 9. Nejspodnější část souvrství bryozoického d., která u Libně (vrstva IX. d. 1 z části) v podobě hrubozrnného písčitého slínu vyvinuta byla, přechází v Pundolu v pevné deskovité pískovce olaukonitické hrubozrnné, v Kušálově ve kvádrový pískovec hrubo- zrnný šedý neb zažloutlý s chudým vápnitým tmelem. Kvádrovec vy- stupuje nápadně ve stráni v mocnosti 3 7 na několika místech. Pískovec glaukomtický v nejspodnější části souvrství d., který uvidíme (tak jako v Kušálově) později S. od Nebužel kvádrovitě vy- stupovati, vychází v úvozu cesty z Bundolu do Nebužel v pevných deskách nápadně z povrchu. Čerstvý má barvu zelenavě šedou. Tři čtvrtiny hmoty zaujímá křemen v zrnech šedých, zelenavých, méně červenavých, bílých, tmavošedých. Zrna dosahují někdy velikosti hráchu a činí pískovec hrubozrnným. Vedle zrn křemenných jsou zrnka elau- konitu co tráva zelená dosahující velikosti máku; jest jich dosti mnoho a způsobují zelenavou barvu pískovce. 'Tmelem zrnek pře- dešlých jest bělavý vápenec, který vrypem bílým se prozrazuje. Vá- pnité skořápky Exogyra lateralis jsou místy zřídka k nalezení, místy zase v chomáčích se objevují. Větráním elaukonitu stává se žlutší a konečně na povrchu zrezaví. (Úelkem pískovec ten nesnadno větrá. 4 XVIIL Čeněk Zahálka Poněvadž jest pískovec ten velmi charakteristický pro nejspodnější část souvrství d. v širším okolí Řipu po pravé straně Labe, podro- bíme jej též mikroskopickému rozboru. Pod drobnohledem shledáváme, že křemen zaujímá tři čtvrtiny celého výbrusu. Tvoří čiré průřezy v podobě nepravidelných mnohoúhelníků s rohy obyčejně okulacenými. Jsou dosti těsně vedle sebe položeny, jsouce vápnitým tmelem spo- jeny. Tam kde jsou zrnka křemenná dále od sebe, tam je viděti, že má čirý vápenec rovnoběžné rýhování souhlasné se štípatelností klen- čovou. Místy je vápenec ve větším množství nahromaděn v podélných neb jinak nepravidelných plochách barvy bělavé; v těch objevuje se velké množství glaukomtu co hmoty zkameňující a sice ve tvaru útlých jehlic sponeií. Šest velmi jemných zelených ramének spojuje se v ku- lovitém uzlíčku, čímž vzniká obyčejný tvar jehlice Hexactinellid. V některých místech, kde jest jich více nahromaděno, zdají se jehlice tyto spolu souviseti. Obyčejně jsou porůznu roztroušené, zvláště jedno- tlivá raménka. Ojedinělé nepravidelné průřezy elankonitu, jak jsme je dříve v horninách našeho útvaru křidového spatřovali, jsou zde řidší. Větráním stávají se průřezy elaukonitu žluté a zbarvují pak na žluto i své okolí. Také elliptické průřezy Bryozoí objevují se tu a tam ve výbrusu. Pouhým okem jsme zde Bryozoí nenašli. Také v souvrství c. v Kušálově jest zelenavá pevná lavička dosti glaukonitického pískovce (IX. c. 6.). Pískovce slůmté deskovité, jaké byly v nejvyšší části souvrství d. u Libně a Řepína, jsou také zde. Však nejen v souvrství d., nýbrž i v souvrství c., hlavně ve vyšší poloze. V Kušálově jest tmelem pískovců souvrství d více vápenec nežli slín, proto je pískovci vápm- čými jmenujem. Všecky tyto pískovce jsou hrubozrnné a proměnou olaukonitu jejich stávají se v souvrství ď. zvláště žlutými až re- zavými. Pískovce velmi slimté deskovité hrubozrnné vyskytují se v sou- vrství c., a jemnozrnné v souvrství d v části dolní. Písčté slíny s křemutým“ vápenci nalezáme jak v celém sou- vrství a, tak ve spodní části souvrství c, a křemité vápence mimo to ve slinitých pískovcích spodní části souvrství d. jako v Řepínském důlu. 3. Stratigrafie a palaeontologie. Základem pásma IX. jest pásmo VIII. Při ústí Jeníchovského důlu zaujímá pásmo VIII. tak jako v sousední části Repínského důlu O Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 5 spodní část strání plnou svou mocností ode dna údolního až do výše 24 m, t. j. asi 222 m n. m. Spodní část složena je z písčitých slínů a křemitých vápenců, vyšší, v mocnosti as 16 m, z kvádrových pískovců. Následkem mocnějšího výstupu dna údolního, blíží se témě kvádro- vého pískovce vždy blíže a blíže ke dnu údolnímu, takže pod To- polkou, jižně od Hájovny spadá již pod dno důlu. Patrem pásma IX. jest pásmo X. Nad nejvyšším bryozoickým souvrstvím pásma IX.—IXd. spočívá elaukonitický vápnitý slín rozpadlý na povrchu v jíl zažloutlý s olaukonitickými gastropody a spongiemi. To dokázali jsme ve Hraštici, západně Řepína, na jižní straně obce Jeníchova při silnici, a později uvedeme též velmi pěkně odkrytý styk vrstev pásma IX. a X. u SZ. konce Nebužel při Nebuželské rokli. -© Stopujme nyní jednotlivá souvrství pásma IX. a, d, c, d. Již na pravé stráni Jeníchovského důlu proti Bednici a Topolce nalezáme nad kvádrovcem pásma VIII. souvrství a. pásma IX. složené z písči- tých slínů šedých a křemitých vápenců. Mocnost jeho obnáší tu as 11 ». Mnohem písčitější jsou tu vrstvy spodní části souvrství d, které zde velmi písčité slíny a velmi křemité vápence mají, nad nimi pak jest svrchní část souvrství d z drobnozrnného pískovce složená v jehož oboru jsou též pozemky písčité mezi důlem a silnicí Jenichovskou. „Dále odtud u Hájovny uvidíme: již pískovec ten jako kvádrový ze strání vystupovati. Mocnost souvrství 4. obnáší zde as 18 m a temeno jeho dosahuje 249 m n. m. "Totéž složení má stráň levá na Bednici a Topolce, jen že zde vrstvý pro porost lesní méně jsou přístupny. Také vyšší souvrství c. a d., ba i spodní část pásma X. se tu nalézá, však mocná hlína diluvialní zahaluje veškeré výchozy jejich vrstev. Obratme se tedy podle dna údolního dále až ku Hajnovně. Blíže dna jest vyšší část souvrství a. s jeho písčitými slíny a křemitými vá- penci. Spodní část souvrství d. je žlutou hlínou diluvialní kryta, vyšší část souvrství 9. v podobě kvádrovce vystupuje na povrch v mocnosti T m. "To není však celá mocnost jeho. U Hájovny v úvoze cesty k Je- níchovu leží nad kvádrovcem šedé píščité slíny souvrství c. Všecka vyšší souvrství jsou tu diluvialní hlinou kryta, až teprve v Jeníchově jest pásmo X. Pod Pánovem blíží se temeno souvrství IX. a k údol- nímu dnu. Dle pěšiny na Pánov a dle lomu na západním úpatí jeho, sestaven následující profil: 6 XVIII. Čeněk Zahálka Cesta v lese. 26177 m n. m. Diluvium. Žlutá hlína a sn část stráně, ZARZNÉ též sou- 9- 13 m vrství PA cb PE), PORS A — 25 2-04 sb Špatně přístupná vrstva slepence as... « 10 2. Kvádrový pískovec žlutý neb šedý s chudým tmelem. 1. Velmi slinité pískovce deskovité střídají se s pevnými — > S . = u = Vyčnívá v lese po různu v holých skalískách ... . 808 | 20:04 m IX. lavicemi křemitých vápenců. Obojí barvy šedé . . . 1031 232 Í Úébů Bisčity slin s Mkremitymvapencem n -20k oo RONUT Dno Jeníchovského důlu vých. od Jeníchova. 229 m n. m. Pod Pánovem vniká do Jeníchovského důlu rokle od Nebužel. Úpatí její mezi Bouňovem a Koskovem tvořeno je souvrstvím 8. s0kle tato má větší spád, takže se pod Nebuželí temeno souvrství d brzy ke dnu údolnímu schýlí. Podle cesty, která z rokle ku JV. okraji Nebužel vede, jeví se následující profil: Nebužely. Jihovýchodní okraj obce. 800 m n. m. jĎ £ Za c. Modravé vápnité slíny rozpadlé v mastný vlhký jíl . .... ún m x Z1« Nepřístupný šedý vápnitý slín krytý žlutou diluvialní hlínou = 289 m n. m. Í 5. Žlutou diluvialní hlínou (červenkou) pokryté a následkem ) toho nepřístupné vrstvy svrchního oddělení IX. d.. . . .7%0 m | 4. Pískovec vápnitý hrubozrnný šedý neb žlutý na povrchu | rozpadlý . . SS | 8. Pískovec glaukonitický bryozoický zelenavě šedý po zvětrání glaukonitu žlutý až rezavý, hrubozrnný, deskovitý . . . 4 |: | 2. Velmi pevná lavice pískovce ne aE brsondického s barvy zelenavě šedé. ... šaljke | 1. Pískovec glaukonitický šedý po zvětrání rezavý, dekou j 9 2106 -—— | Í 6. Málo přístupné vrstvy. Jen uprostřed polohy této je šedý = slinitý pískovec rozdrobený a místy ve žlutý písek rozpadlý 6:2 m B | 5. Velmi slinitý rozpadlý pískovec poněkud hrubozrnný . „11 „ S (o 0.) 4. Pískovec slinitý bělavý po zvětrání žlutavý . . . .. -01 3. Slíny písčité šedé neb žluté úplně rozpadlé . . OS | 2. Slíny písčité hrubozrnné šedé s pa vápnitějšími ha | lavicemi ... EOD . 1. Nepřístupně vrstvy písčitých slínů s křemitými vápenci o OU 2594 Í Kvádrový pískovec s chudým tmelem, šedý neb zažloutlý vystupuje ně pů- v holých stěnách důlu Bouňova v popředí. V lomu sv. od Jeníchova 4 4 mocnost jeho obnášela B S ok kose O MSc, 5 ásálta JE Dno důlu Bouňova sv. Jeníchova blízko měřického bodu 248 m n. m... BAE UO ME OK O NOVO Jalo OBR aj ZA V Alo VÉ Ve vrstvě IX. C. 2 jso: Exogyra conica Sow. Exogyra lateralis Reuss. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Ripu. 7 Ve vrstvě IX. dď. 1. 2. 3. jsou: Exogyra lateralis Reuss (vh) Bryozoi (průřezy v mikroskopických výbrusech). Ve vrstvách X. 5. c. je Terebratula semielobosa Sow. Srovnáme-li souvrství c. pásma IX. v předchozím profilu s oným od Řepína a Libně, shledáváme, že vrstvy jejich jsou tu mnohem písčitější. U Řepína a Libně skládaly se jen z písčitých slínů a kře- mitých vápenců, zde však jsou takové horniny jen v nejnižší části souvrství c obsaženy. V našem profilu Bouňovském nejsou sice nej- nižší vrstvy souvrství toho přístupny, známe je však z jiných míst sousedních. Vyšší vrstvy jsou hrubozrnné písčité slíny a slinité pískovce. Také souvrství ď se dosti změnilo. Spodní část tvořena byla u Libně hrubozrnným písčitým slínem, zde však vidíme pevný glau- konitický pískovec. Vyšší vrstvy změnily se méně. Jejich tmel slinitý mění se tu více ve tmel vápnitý. Bryozoi mohli jsme tu zjistiti již v části nejhlubší. Že jsou též v hořejší části, která zde je nepřístupná, poznáme v důlu Nebuželském. Vratme se opět do Jeníchovské rokle zpět a dejme se Bundolem vzhůru k Živonínu. Mezi Pánovem, Svěcem a Koskovem tvoří kvádrový pískovec souvrství d boky strání a dosahuje asi 253 m n. m. čím více se blížíme samotě Bundolu, tím více se blíží temeno jeho ke dnu údolnímu až konečně v místech, kde rokle od Velkého a Malého Ži- vonína do Bundolu vchází, ztrácí se témě souvrství d se svým sle- pencem 1:2 » mocným pod dno důlu a jen několik kroků odtud též do Kušálova zasahá a i tu pod dnem se vytratí. Již z mocnosti sle- pencové vrstvy a z velikosti valounků křemenných soudíme, že také pásmu IX. od Řepína k Živonínu valně na množství a hrubosti zrn křemenných přibylo. Povšimněme si průřezu vrstev zdejších dle cesty z Bundolu až do obce Živonína: Zivonín Velký. Západní strana při silnici. 2841 m n. m. (+ Mesto až.8. jako vRusálover S00 4 0 M 10272 ) ——— 171-9 vá Vrstvy 3. až 9. jako v Kušálově . . TT £ je je 1. Písčitý slín šedý s pen lavicemi křemitého vápence p = MSHOM E S22: ské DV AE 5 „ 966|5 (3 =) šedé : a 8 ————————— 154- 47 20 za Slepenec kvádrový žlutavý . 107 | 1- i Kvádrový pískovec s chudým tmelem, sypký, bílý: a zažloutlý . s 4 L hloubš alluviem zakrytý - . 16 JŠ) Rozcestí u Kušálova a Bundolu. 25167 a) XVIII. Čeněk Zahálka V profilu tom přístupny jsou vrstvy nejnižší souvrství c. Obsa- hují šedé písčité slíny s lavicemi křemitého vápence o mocnosti 9:66 m. Vyšší vrstvy podrobně prohlédneme v Kušálově, poněvadž tam jsou pří- stupnější zároveň se souvrstvím d. V Živoníně u silnice dojdem jako v Řepínském podolí na nejvyšší pískovce souvrství d., které jsou jako tam na povrchu v nápadný rezavý písek rozpadlé. Obsahují zejmena Rbynchonella plícatilis Sow. (vh) © Biflustra Pražaki Nov. (h) Lima multicostata Gein. (zř) Truncatula tenuis Nov. (zř) Pro toto nejvyšší souvrství bryozoické v zdejším okolí je také zvláště význačná Lima multicostata. Pískovec Ine velmi ku po- vrchu skořápek, tak že jej těžko lze odstraniti. Na západ i na východ od Živonína spočívá na tomto pískovci diluvialní hlína s cicváry. Obraťtme se nyní do horního oddílu Jeníchovského důlu do Ku- šálova. Jdeme-li do Kušálova z Bundolu, naleznem na počátku ještě temeno kvádrového pískovce souvrství db. zacházeti pod dno důlu, načež tvoří stráně důlu pouze souvrství c. a d. V levé stráni, která je příkřejší pravé, jsou na několika místech odkryty vrstvy souvrství c. zvláště ale d. Nejlépe odkryty jsou vrstvy ve výmolu, blízko onoho místa, kde se Kušálov rozdvojuje ve dvě rokle. Výmol ten je 600 m na 82. od konce Velkého Živonína. (Obr. 50.) Zde je tento profil: Vrchol stráně. 290 m n. m. Diuvium. Ziuta hnal ,cervenka c S GIOVÁDV. -1 O 287 Í | 3. Pískovec vápnitý deskovitý bryozoický na povrchu v kousky a písek rozpadlé. Čerstvý je šedý větráním žloutne až zre- 7 zaví. Nejvyšší to vrstvy souvrství d. .... o „A G) 2. Pískovce vápnité deskovité šedé žluté a rezavé . 6 . Kvádr ový pískovec bryozoický šedý neb zažloutlý S chudým vápnitým tmelem, hrubozrnný v popředí vystupující. . . . 30 27345 . Pískovec slinitý šedý deskovitý na povrchu rozdrobený 2 . Pevná stolice pískovce slinitého hrubozrnného šedého . ji s PÁSGILY A SJÍTM YS E08 (002 SA OVA ELNLE ROA UAZ S AO HOST 76 SAE KOMU: 0 1 Fr m IX. . Pevná lavička pískovce glaukonitického, zelenavého . . Písčité slíny šedé. V nich pevnější lavičky téhož slínu . Pískovec slinitý hrubozrnný s hojnými zelenými zrnky kře- mene. Co pevnější lavice vystupuje z P stráně. = vrstvě IX. c. 7. v Křečkově u Nebužel BRL S o (as UH) 8. Pískovec velmi slinitý, hrubozrnný, drobivý, šedý . . . . . 24 2. Písčitý slín šedý s křemitým vápencem pokryt ssutinami —. 63 Cesta do Bundolu . Písčité slíny s křemitým vápencem zakryté alluvialním pískem dno důlu vyplňujícím ...... sd oua 58) 7 0 | Dno vodoteče nO 2 | Pásmó m m o ena MO ode) $ Písčitý slín s křemitým ny jde ještě hloubš 0 15 až (KUslepenci ISouvrství 0 AA Kn zadkem led) 55-15 — (n n m = <— Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 9 Ve vrstvách IX. c. 3. jest dosti Fucoidů. MDA.. jsou: Arca subelabra ďOrb. (h) Lima. (vz) Vola guinguecostata Sow. sp. (h) Exogyra conica Sow. (h) Exogyra lateralis Reuss. (vh) Entalophora raripora ďOrb. (h) Fucoidy. (vh) [slinité, bílé|. MX c- 5- jsou: Vola guinguecostata Sow. sp. Exogyra lateralis Reuss. MBC 185 jsou: Inoceramus Brongniarti Sow. Lima multicostata Gein. Vola guinguecostata Sow. sp. Exogyra lateralis Reuss. Fucoides. Ma 1 jsou: Exogyra conica Sow. Exogyra lateralis Reuss. Bryozoi. Fucoides. V IX. d. 2. jsou: Fucoides. V IX. d. 3. jsou: Lima multicostata Gein. (zř) Exogyra lateralis Reuss. (zř) Rbynchonella plicatilis Sow. (h) Biflustra Pražaki Nov. (zř) Truncatula tenuis Nov. (h) Fucoides (vh) Kvádrový bryozoický pískovec IX. d. 1. dá se ve stráni pozoro- vati i dále k severu a v lesíku Kušálovském nad cestou do Nebužel obsahuje: Arca subglabra ďOrb. Inoceramus Broneniarti Sow. Exogyra conica Sow. Bryozoi. Fucoides. 10. XVIII Čeněk Zahálka V dalším postupu k počátku důlu vytrácí se i souvrství c. pod dno důlu a při počátku důlu ve výši as 300 m n. m. při cestě do Nebužel v Brousku, zakončuje se rokle naše vrstvami IX. d. 3. před- chozího profilu. Jsou to deskovité pískovce vápnité, šedé, větráním sežloutlé, mající hojně Exogyr lateralis a Bryozoí. Kvádrový pískovec X. d. 1. obyčejně elaukonitický, jest vý- značný v širším okolí našem pro nejhlubší část Bryozoických vrstev a shledáme se s ním ještě v krajině Nebuželské, Kokořínské, Vidímské a Chocebuzské. Týž profil co jsme uvedli z Bundolu do Živonína a v Kušálově, nalézá se východně od Živonína v Důlu který jest pokračování Důlu Řepínského, a v tom uvádí Friči) z vrstev Xd. bryozoických, hlavně dle sbírek Jos. Pražáka tyto skameněliny: Oxyrhina angustidens Nautilus sublaevigatus Ammonites peramplus Turritella iserica Turbo Goupilianus Avellana sp. Crassatella cf. macrodonta Cytherea polymorpha Arca subglabra Arca echinata Mytilus radiatus Pholadomya aeguivalvis Panopaea gurgitis Avicula anomala Lima semisulcata Lima multicostata Lima Sowerbyl Pecten curvatus Pecten Dujardinil Vola guinguecostata Exogyra conica Exogyra lateralis Exogyra laciniata Exogyra Matheroniana Ostrea sempilana !) Jizerské vrstvy. Str. 28—30. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. V Ostrea frons Anomia subtruncata Anomia subradiata Rhynchonella plicatilis Rhynchonella Cuvieri Rhynchonella Mantelli Magas Geinitzii Biflustra Pražaki Diastopora acupunctata Entalophora Geinitzii Entalophora raripora Spiropora verticillata Truncatula tenuis Petalophora seriata Osculipora plebeia Antedon sp. Cidaris subvesiculosa Glyphocyphus sp. Cyphosoma radiatum Cyphosoma sp. Holectypus Turonensis Micraster Michellini Hemiaster plebeius Catopygus albensis Catopygus fastigatus Nueleolites bohemicus Caratomus Laubei Cardiaster ananchytis Serpula ampulacea Serpula macropus Serpula gordialis Micrabatia coronula Ventriculites sp. Flabellina elliptica. S těmitéž vrstvami co u Živonína shledáváme se v údolí Cho- roušeckém. Srovnáme-li profil náš v Kušálově u Živonína s profilem Jos. Pražáka v blízkých Chorouškách jak jej Frič*) uvádí, jest vý- sledek porovnání toho následující: v) Jizerské vrstvy. Str. 14. a 27. 12 XVIII. Zahálkův profil v Kušálově. Diluvialní hlína. . Pískovce vápnité deskovité na povrchu v rezavý písek roz- padlé. Bryozoické. ČOS C PORTY OPOZICE RPC CT E OSLO IX. m OOA OR O0 CNNO C BOGANO O0 Pásmo 2. 1. Písčité slíny. bh Pásmo IX. Souv. d. vyšší. Kvádrový slepenec a pískovec. Čeněk Zahálka Pražákův profil pod Chorouškami. Diluvialni hlína. Í 8. Rezavě červený kvádr. ] 7. Drobivá hrubozrnná opuka. 9 6. Rezavý kvádr skoulemi. d < FH m T p o < bio ee 8X < je m e+ < © S ČOT, ČVNÉ OSO KON AC CHKO SEO ORCO O OSLO C OKO Vrstvy trigoniové dle Pražáka. 2. Pískovitě vápnitá poloha. —————— Dno důlu 1. Křehké rozpadající se opuky. Přístupné v Sionu. Druhý kvádr kokořínský přístupný hloubš v údolí na JV. proti Kadlínu. Frič *) uvádí dle sbírek Pražákových z předchozího profilu: Z vrstev IX. c. 1: Nautilus sublaevigatus Nautilus rugatus Pachydiscus peramplus Natica Gentii Crassatella cf. austriaca Crassatella cf. macrodonta Cyprina guadrata Eriphyla lenticularis Cytherea polymorpha Trigonia limbata Area subelabra Arca echinata Pinna decussata Lithodomus spatulatus Modiola typica Pholadomya nodulifera Pholadomya perlonga Panopaea gurgitis s) Jizerské vrstvy. Str. 28. a 30. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Panopaea mandibula Avicula anomala Inoceramus Brongniarti ? Lima multicostata Lima Sowerbyi Lima iserica Pecten laevis Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Exogyra lateralis Exogyra Matheroniana Ostrea hippopodium Anomia subtruncata Anomia subradiata Magas Geinitzii Hippothoa labiata Biflustra Pražaki Diastopora acupunctata Entalophora Geinitzii Truncatula tenuis Petalophora seriata Antedon sp. Cidaris subvesiculosa Cyphosoma radiatum Hemiaster plebeius Catopygus albensis Catopygus fastigatus Nucleolites bohemicus Serpula socialis Serpula ampulacea Serpula macropus Serpula gordialis Spongites saxonicus Flabellina elliptica Fucoides columnaris Fucoides strangulatus Z vrstev IX. c. 2.: Ammonites Inoceramus 14 XVIII. Čeněk Zahálka Lima multicostata Pholadomya nodulifera Panopaea Ewaldi Pecten curvatus Exogyra conica Ostrea hippopodium Serpula socialis Micrabatia coronula ? Spongites saxonicus Fucoides columnaris Z vastev IA C3: Z vrstev IX. d. Cardium productum Protocardium hillanum Crassatella cf. austriaca Trigonia limbata Arca subelabra Pinna decussata Lima multicostata Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Ostrea semiplana Ostrea hippopodium Hippothoa labiata Spongites saxonicus m: Nautilus sublaevigcatus Pachydiscus peramplus Turbo Goupilianus Cardium productum Protocardium hillanum Cyprina guadrata Pinna decussata Pholadomya nodulifera Pholadomya perlonga Panopaea gurgitis Inoceramus Brongniarti? Lima multicostata Lima Sowerbyi Lima iserica Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Z vrstev IX. d. Z vrstev IX. d. Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Ostrea semiplana Ostrea frons Ostrea hippopodium Anomia semiglobosa Hipothoa labiata Petalophora seriata Catopygus albensis Catopygus fastigatus Nucleolites bohemicus Serpula ampulacea Serpula gordialis Micrabatia coronula Spongites saxonicus Vioa Exogyrarum Fucoides funiformis Fucoides cauliformis 0:3 Pachydiscus peramplus Turritella iserica Pseudomya anomioides Lima multicostata Lima iserica Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Exogyra laciniata Exogyra Matheroniana Ostrea frons Ostrea hippopodium Anomia sp. Rhynchonella plicatilis! Micrabatia coronula ? Spongites saxonicus o: Lima semisulcata Lima multicostata Lima Sowerbyi 15 16 XVIII. Čeněk Zahálka Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Exogyra laciniata Ostrea frons Ostrea hippopodium Biflustra Pražaki Entalophora Geinitzii Petalophora seriata Vioa miliaris. Z vrstev IX. d. 8: Natica vulgaris Lima semisulcata Lima multicostata Lima iserica Pecten laevis Pecten curvatus Vola guinguecostata Exogyra conica Exogyra Matheroniana Ostrea frons Ostrea hippopodium Anomia subradiata Anomia sp. Rhynchonella plicatilis Nucleolites bohemicus Spongites saxonicus. Také v sousedním důle zvaném Husový, mezi Živonínem, Velkým Oujezdem a Nebužely složeny jsou stráně z obou souvrství c. a d. pásma IX. Nejvyšší vrstvy souvrství d. rovněž mají deskovité pískovce vápnité. Poblíž silnice Mšenské dosahují výše 3505 m a zde jim vápni- tého tmelu přibývá. Větráním stávají se též rezavými a vyznačují se ještě větším množství Bryozoí. Na opršelých plochách rezavých těch pískovců, z nichž vápnitý tmel valně jest již vyplaven, vyčnívají ná- padně větevky Bryozoí spolu s malými Rhynchonellami plicatilis jaké pro toto nejvyšší souvrství jsou význačny. Na jednom kousku vápnitého pískovce rezavého shledáváme tu plno pískovcem se proplétajících větviček Dryozoí: Biflustra Pražaki Nov. (vh) Entalophora Geinitzii Reuss. (vh) Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Ripu, i: = Entalophora raripora ďOrb. (h) Petalophora seriata Nov. (h) zároveň s uvedenou již Rbynchonellou plicatilis Sow. (h) Frič) uvádí odtud dle sbírek Pražákových : Mutiella Rinemerensis Cardiaster ananchytis Micraster Michellini Hemiaster pleberus Catopygus fastigatus Porovnáme-li výsledky, jichž docílili jsme v pozorování jedno- tlivých souvrství pásma IX. v Jeníchovském důlu s výsledky, jichž docílili jsme u těchže souvrství v Řepínském důlu, shledáváme, že se stávají souvrství pásma IX. písčitější od kokořínského důlu (u Měl- nické Vrutice) nejen na východ ale i na severovýchod: že se stávají od Řepína na sever ještě hrubozrnější a mocnější; že jim v souvrství ď. ubývá v témž směru tmelu slinitého a za to přibývá jim tmelu vápnitého a v témž směru přibývá jim nápadně víc a více Bryozoí. l) Tamtéž. Str. 29. a 30. — ŽS + Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895. : dl Aa E IXa: Ic. 290 1285 Kušalov. --1280 a == o 1 ==. "esta do Bundolu T m M n n l l h Č „Dodoteč = E E -1260 D1 a eny > C 75hsl-= Dle přírody měril a rejsoval Č. Zahállca. Obr JU Průřez straní o Kušálově. (600m.na SZ. od ŽiDOnUna) Poměr výšky 1:1000 5751 ave Vrh arensVA | yn ate nem ake P A od Aava 4M: « Kral České spolecnosti náuk Třída mathemat. přirodověd. 1895. XE Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. Die Theorie des Kerrschen Reflexionphaenomens. Von Franz Koláček in Prac. Mit einer Textfigur. (Vorgelegt in der Sitzung vom 19. April 1895). Einleitung. Verschiedene Umstánde veranlassen mich, in dieser Abhandlung nochmals auf meine friiheren Arbeiten iiber electromagnetische Licht- theorie zurůckzukommen. Einestheils will ich zeigen, dass dieselbe ungezwungen diejenigen Differentialeleichungen und Grenzbedingungen ergiebt, welche zur Erklárune des KERR'ScHEN © magnetooptischen - Phaenomens ausreichen. Die Theorie dieser Erscheinuneg ist wohl schon frůher zuerst von LonExrz, in neuester Zeit in vollstándigerer Weise von GorpHammER") und DRupeE“) behandelt worden, jedoch unter Hinzunahme von Hypothesen, welche mitunter úber die gesicherten Grundlagen der Maxwellschen Gleichungen hinauscehen.?) In der vorliegenden Abhandlung resultiren die allgemein oiltigen Grenzbe- dingungen, welche úbrigens nach vorgenommener Specialisierung mit jenen des Herrn Dnupk úbereinstimmen, unmittelbar aus dem Conti- nuitátsprincip der tangentialen Kraftcomponenten, wáhrend sie von Dzupe selbst bei ausdrůcklicher Betonung der Grůnde, welche ich fůr die Giltigkeit desselben seinerzeit (1887) vorgebracht habe, nur unter Verzichtleistung auf eben dieses Princip gewonnen werden konnten. 1) GoupHAmmER, Wied. Ann. Bd. 46, 1892. 2) DRupE, Wied. Ann. Bd. 46. 1892. 9) Dasselbe gilt von einer mir nur auszugsweise bekannt gewordenen Ab- handlung des Herrn Wrxp (Meded. d. kon. Acad. von Wetensch. 1894), sowie von der Theorie des Herrn J. J. THomsox (Recent researches in Electricity and Ma- gnetismus, Oxford 1898). Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 2 XIX. Franz Koláček Ein Unterschied zwischen meinen und den Grenzbedingungen DrRvupes besteht jedoch darin, dass meine Theorie gleichwie jene Goro- HAMMERS ZU Zwei unabhángicen magneto-optischen Constanten fůhrt. Sie besitzt daher mit der GorpHammkR'schen Theorie den Vorzug, sich den Erfahrunesthatsachen © genauer anzuschliessen als die Drvupr'sche, ohne dass auf die ůúbersichtlichen Grenzbedingunsen der letzteren Verzicht geleistet werden můsste. Dagegen habe ich die nothigen Differentialeleichungen fůr den Lichtvorsang im Inneren des absorbierenden dissymetrischen Mediums bereits im Jahre 1890 auí- gestellt, und zwar im allgemeinsten Falle eines bei Abwesenheit der Dissymetrie nicht isotropen Mediums. Andererseits fůhle ich mich verpflichtet, zu den interessanten Versuchen der Herren (GaRBasso und AscHxrwass“) insofern Stellung zu nehmen, als ich in denselben eine experimentelle Illustration, ge- wissermassen ein Modell meiner Disperstionsťtheorie erblicken muss, ganz im Gegensatze zu den Autoren, welche hier nur die electro- magnetische Farbenzerstreunestheorie des Herrn von Hrrmnourz*) an- fůhren. Es gelang den genannten Herren unter Benůtzung eines Righischen electrischen Vibrators und eines mit streifenfórmicen Re- sonatoren erfůllten prismatischen Raumes Brechung und Dispersion kurzer elektrischer Wellen nachzuweisen. Offenbar stehen ihre Versuche in gar keiner Beziehune zu der Hrumnourz'schen Theorie. Die wesentlichsten Annahmen der letzteren sind námlich einerseits mechamische Beweglichkeiť der ponderablen Molekůle unter dem Einflusse molekularer Kráfte, andererseits apriori bestehende dipolare Jonenladungen der Atome im Molekůl, welche den elektrischen Kráften des von Lichtwellen durchschrittenen intra- molekularen Aethers diejenigen Angriffspunkte bieten, welche Reso- nanz der Molekůle im mechanischen Sinne ermoglichen. Weder die eine, noch die andere Hypothese darf in der HreLmnourz'schen Theorie fehlen, ohne sie unmóglich zu machen, und doch ist keine derselben in den Versuchen von GaRBasso und AsoHkrvass realisiert;: ihre Mo- lekůle ruhen und sind nicht apriori geladen, und doch kommt Dis- persion zu Stande, offenbar in Folge der rein elektrisehen Resonanz in ihren Molekůlmodellen. Diese Versuche beweisen, dass sich auf dem von mir zuerst eingeschlagenen Wege die Dispersionserscheinungen erkláren lassen, 1) GaRBAsS0 und AscHkrNass, Wied. Ann. Bd. 53 p. 534 1894. 2) v. HrLmuovTz, Wied. Ann., Bd. 48 p. 389 1893. Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie, 3 daher durch Annahme rein elektrischer Eigenschwingungen in den als ruhend vorausgesetzten Molekůlen. Bewegung und apriore Ladungen derselben kónnen hier erst in zweiter Linie in Betracht kommen, und dies nur dann, wenn weitere Erscheinungen zu erkláren sind. Es sollen hier nur zwei Fragen dieser Art in Kůrze berihrt werden, einerseits die Verbrei- terung der Spectrallinien, andererseits das Leuchten als Folge che- mischer Processe. Wie bemerkt, ist es in erster Náherune gegenůber der ausser- ordentlich hohen Freguenz der Lichtschwingungen sicherlich erlaubt die Molekůle als ruhend anzusehen, da die sogenannten „Wármebe- wegungen“ derselben im Sinne der kinetisehen Gastheorie mit Ge- schwindiekeiten von der Ordnung der Schallgeschwindickeit vor sich sehen můssen. Man wird diese Bewegung der Molekůle und Atome mitberůcksichtigen miissen, wenn andere optische Fragen cestellt „werden. Vollstándiger Ruhe der Atome und Molekůle wůrden beispiels- weise im emittirten Lichte unendlich feine Spectrallinien entsprechen, das Licht jeder einzelnen wáre vollkommen homogen. Da nun die elektriscehen Eigenperioden durch gegenseitige Anordnung der Atome und der Molekůle selbst bedingt sind, so werden die verháltnissmássig langsam erfolgenden Wármebewegungen der Atome und Molekůle continuirliche, zeitlich nach einander erfolgende Aenderungen in der Periode des emittirten Lichtes zu Folee haben, die sich innerhalb enger Grenzen halten, wenn dies auch von den Wármebewegungen eilt. Dadurch verlieren die Spectraliinien den Character mathemati- scher Linien und verbreitern sich. Dabei wůrden Verbreiterungen um den ».Theil der Wellenlánge Lagenánderungen, dh. Distanzánderungen der Atome von derselben Ordnung entsprechen; die thatsáchlich be- obachteten Verbreiterungen lassen daher auf bedeutende Stabilitát der Atomconfiguration schliessen. Aenderungen der chemischen Struk- tur ándern selbstverstándlich den Gesammteharakter des Emission- spectrums. Bei heftigen Wármebewegungen (hoher Temperatur), welche re- lativ endliche Aenderungen in der Stellung der Atome und der Mole- kůle nach sich ziehen, wird sich der Strahlungsbezirk einer Partial- schwingung soweit ausdehnen kónnen, dass er in den Bezirk der náchsten Partialschwingung eingreift; das ausgesendete Licht entspricht dann einem continuirlichen Spectrum, welches als Ausdruck des ráumlichen Nebeneinanderbestehens von Molekilen mit continuirlich veránderlichen Schwingunsen anzusehen ist. Diese Erscheinung wird 1* 4. XIX. Franz Koláček vorzugsweise die ohnehin enge bei einander liegenden hóheren Par- tialschwingungen betreffen, daher Licht im engeren Sinne des Wortes, da die Grundschwingungen jedenfalls tief im Infrarot zu suchen ist. Andererseits wáre das Leuchten der Gasmolekůle aus chemi- schen Ursachen unter Voraussetzung der Jonenladungen so zu deuten, dass bei eintretender chemischen Verbindung die entgegengesetzten elektrochemischen Valenzen der Atome durch nahes Aneinanderrůcken plótzlich ein starkes elektrisches Feld erzeugen, welches die Eigen- schwingungen des Systems auslóst. Ein Vorbild hiefůr wáre das Ver- halten zweier entgegengesetzt geladener leitender Kugeln, die aus grosser Entfernung einander nahe gebracht werden. Die neue Ver- theilung der Ladungen stellt sich erst nach Eintritt von elektrischen Schwingungen her, deren Energie in der Verminderung der elektro- statischen Energie zu suchen ist. Das nachfolgende Beispiel móge die Zulássigkeit dieser Vorstellune zahlenmássie nachweisen. Nach Prrvasnen's schónen Versuchen ist das Leuchten des Natriumdampfes im Bunsenbrenner nicht durch die hohe Temperatur bedinet, sondern ist auf chemische Vorgánge zurůckzufůhren. Es sei e die elektrostatisch gemessene Valenzladung eines Natrium- atoms, das mit einem entgegengesetzt geladenen Atom eines anderen Elementes zu einem Molekůl zusammentritt; O sei die schliesslich erreichte Distanz der beiden Atome, daher e*/0 die Verminderung der elektrostatischen Energie und zugleich der bei der Verbindung zum Molekůl abgegebene Leuchtenergieinhalt. Es sei N die Zahl der Ne? o) Gramme Na. in der Flamme abgegebene Lichtenergie K. Es sei d die durchschnittliche Entfernung der Atome im festen Na, v das specifische Volum des Natriums (1:03), daher Nd* = v. Es ist nun ď eine Grósse derselben Ordnung wie 0, daher K 2 12 ; - — (Ne)? Z Dabei ist (Ne). die elektrostatisch gemessene Jonenladung fůr ein Gramm Na, die sich leicht berechnen lásst, da ein Ampěre in der Sekunde 23:06 X 0:0103 mg. Natrium ausscheidet, aus welcher Menge durch Elektrolyse +% abso- lute elektromagnetische Elektricitátseinheiten, oder 3.10" Einheiten im elektrostatischen Masse freigeworden sind. Es ist daher Ne 1240 Bezůglich der Distanz © machen wir conform mit den opti$chen Versuchen des Herrn Orro WrevER, die allerdings an Silber ange- Atome in einem Gramme festen Natriums und die von einem eine Grósse der Ordnung Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. Ď stellt wurden, die der Gróssenordnune nach richtige Annahme, sie sei von der Ordnung 107% cm. Damit ergiebt sich fůr die Licht- energie, welche ein Gramm Natrium in der Flamme úberhaupťt ab- geben kann, eine Grósse der Ordnung 14 X 10" Eros. Andererseits liegen von E. WreDEmaxx Versuche vor, mittelst deren sich dieselbe Grósse noch anderweitig bestimmen lásst. Einem Bunsenbrenner wurden per Minute 2100 cm“ Gasgemisch zugefůhrt, in welchem sich per cm? 48 X 107% ©. Natrium in zer- stáubter Salzlósung vorfanden. Die Natriumzufuhr zum Brenner be- trást dann per Sekunde 18X 107% ©. Wir nehmen am, dass alle Natriuměheile ihren gesammten Leuchtenergiemhalt vollstěndig m der Flanmme abgebem. Der Durchmesser derselben betrueg am Boden 2 cm.; nehmen wir mangels náherer Angaben an, die Flamme hátte Kecgelform und eine Hohe von 6 cm. gehabt, was der Gróssenordnune nach richtie sein důrfte, so strahlte durch den Flammenmantel von "etwa 19 cm? per Sekunde der gesammte Enercieinhalt von 1:8 x 1075 o. Na. Nach direkten Messungen von. K. WiEDEMANX strahlt in der Sekunde ein em“ des so beschickten Flammenmantels Lichtenergie im Betrage von 0:00308 Gramm Calorien. Der von einem Gramm Natrium úberhaupt abgegebene Inhalt an strahlender Energie wáre dann etwa 13 X 10" was der Gróssen- ordnung nach zu dem obangefihrten Werthe 1:4 X 10" soweit stimmt, als die Unsicherheit der hiezu gehórigcen Daten, im besonderen der Grósse d es zulásst.)) (Es sei noch bemerkt, dass auch Herr RrcnaRz [Wied. Ann. 52. Bd. p. 400, 1891] áhnliche Berechnungen angestellt hat zu dem Zwecke, um Dissociationswármen von Gasen der Gróssenordnune nach zu bestimmen; man vergleiche auch Esezr und E. WrrDEmANx). Die in der vorangehenden Einleitung besprochenen Umstánde sollen es rechtfertigen, wenn im Folgenden die Hauptpunkte der von mir gegebenen Theorie soweit angefůhrt werden, als es einerseits dle Entwicklung der Grundgleichungen fůr die Erklárune des KERR'scHEN Phaenomens, andererseits die Betonung meiner Prioritát erfordert, eine Theorie der Dispersion gegeben zu haben, welche nicht nur durch !) Es sei hervorgehoben, dass die hier gegebene Berechnung des Leucht- energieinhaltes mit jener des Hrn. E. WrEDEMAxx im Widerspruche steht. E. WiEDEmANx, Wied. Ann. Bd. 37. 6 XIX. Franz Koláček ihre optischen Conseguenzen sondern auch durch direkte, rein ele- ktrische Versuche als wohl begrůndet anzusehen ist. Die. Grundgleichungen der Theorie. Vor ungefáhr acht Jahren,“) daher vor dem Erscheinen der klassischen Abhandlungen von Hrgrz, habe ich das fruchtbare SELL- mErER'sche Dispersionsprincip in die elektromasnetische Theorie in der Weise eingefůhrt, dass ich an Stelle der mechanischen Eigen- schwingungen rein elektromagnetische Vorgánge derselben Art sub- stituirte. Die Grundzůge dieser Theorie sind die folgenden. I. Das optische Medium besteht im allgemeinsten Falle aus anisotropem nicht leitenden intramolekularen Aether mit ruhendem darin eingebetteten Molekůlen, deren Masse durchwegs die Eicen- schaften endlicher Materie besitzen soll, daher vor allem die lektrische Polarisirbarkeit, die bei der hohen Freguenz der Lichtschwingungen zu Maxwell'schen Verschiebunesstrómen Anlass giebt, welche, wie sich ziffermássie *) nachweisen lásst, gegenůber den Ohmschen Lei- tungsstrómen selbst dann in Rechnune zu bringen sind, wenn die Molekiůlmasse so gut als die Metalle leitet. 2. Bezeichnet man mit X, Y, Z die Componenten der elektri- schen Kraft, so sind im allgemeinsten Falle die Componenten der elektrostatischen Induktion (displacement) lineare Funktionen der ersteren, und zwar solche, welche sich durch Derivation einer be- zůslich X, Y, Z guadratischen Funktion P, nach X, Y, Z herleiten lassen.*) /P ist ein Maass der in der Volumseinheit enthaltenen elektro- statischen Energie, die Coeff. von P heissen Dielektricitátsconstanten. Folgerichtig lassen sich conform mit Maxwells Ideen die Verschie- bunesstróme u, 04, W, darstellen in der Form: = se| 2% om oV WN=OB | oŽ. Dabei ist in P an Stelle von X, Y, Z einzufůhren vah jin do ==, AWZ 1) Konáček. Wied. Ann. 32, p. 224 und 429. 1887. Bd. 34. p. 673. 1888. Bd. 39. p. 236. 1890. 2) K. Bd. 34. p. 675. 8)PK0Ba503120678:% Beitráge znr electromagnetischen Lichttheorie. 7 3. Die Ohm'schen Leitungsstróme u, v, 10, sind im allgemeinsten Falle gleichfalls lineare Funktionen von X, Y, Z und lassen sich daher *) schreiben in der Form: | 2 W = 7 0 =5p +02—0X, em 44 ist eine guadratische Funktion von X, Y, Z mit konstanten (Leitungs-) Coefficienten, ©, G, r sind dissymetrische Coefficienten, deren Móglichkeit bei Stoffen von endlicher Dimension wenigstens in einem Falle verbůret ist (Halbsches Phaenomen). Im Befoleune des Maxwell'schen Ideenganges hat man dann folgende Haupteleichungen fůr eine dielektrisch anisotrope, homogene und anisotropleitende Materie : l zr = 0 r Pk a dx 9 (oP 25 O dl OOM MY © n), er u : dy 0 S DD De koz lež i D2 P=RŘÝ ZD R=AŽ Ť, 2; S= ++ Ist die Permeabilitát des Stoffes nicht = 1, wie angenommen wurde, sondern u, so sind in (1) die 3 Gleichungen links mit u zu multiplizieren. 4. Stossen mehrere homogene Kórper an einander, von denen einer bis in's Unendliche reicht, so eilt fůr jeden eine Gleichungen- gruppe wie (1). Multipliziert man die Gl. (1) mit X, Y, Z, addiert, multipliziert man ferner das Resultat mit dem Volumelement dr und integriert úber den gesammten Raum, so ergiebt sich, falls úussere: elektrische Kráfte nicht vorhanden sind und X, Y, Z im Unendlichen ver- schwindet, mit Růcksicht auf die Continuitát der tangentialen elektri- schen und magnetischen Kraftcomponenten an den Grenzfláchen, ein Ausdruck, aus dem man in bekannter Weise die Eindeutiekeit der Lósung herleiten kann, falls znr Zeit t—o X, Y, Z, X, Y, Z als Funktionen der Lage zu betrachten sind. Dabei spielen die Ausdrůcke !) ibidem, laut einem algebraischen Satz p. 677. 8 XIX. Franz Koláček J PA, V, 2 dr, far LA 419, JA% Ť Z) dr worin ©, B, y die Componenten der maenetischen Kraft vorstellen, die Rollen von in einander verwandelbaren Energien, wobei jedoch zu bemerken ist, dass durch Einfihrune von o, G, r keinerlei energie- verbrauchende Verháltnisse geschaffen worden sind. 5. Wir fiihren in der schrittweisen Entwickelune der Theorie den Begriff eines polarisationsfreien Aethers als mathematisches Hilfs- mittel ein und wenden die Gleichungen (1) zuvórderst an auf ein ponderables System von Kórpern, das in einem Aether mit ver- schwindender Permeabilitát und verschwindender spec. Inductions- capacitát enthalten sein soll. Zu Folge dieser Festsetzune geniůgen die in diesem Aether vorhandenen und wie wir annehmen wollen, auch endlichen Kráfte laut (1) vermoóge Pu 084 = 0, e=6=t=.0, u — 0 den Gleichungen: p zyků Dian ZR O4 y (2) Supa oslí Se s 08 = Aus den 6 primáren Maxwell'schen Gleichungen, welche spáter von HrRTz mit besonderem Nachdruck hervorgehoben worden sind, folgt fůr unseren Aether unmittelbar, dass sowohl die magn. Kráíte a, P, v, als auch die elektrischen durch ein Potential darstellbar sein můssen. Ersteres ist úbrigens eine Folge davon, dass der Totalstrom in den ponderablen Kórper immer in sich geschlossen sein muss. Denn die zur Grenzfláche normale Componente der totalen Strómung ist nach MaxwezL continuirlich beim Passieren derselben in den Aether hinein, und ist im letzteren vermoge der Polarisationsfreiheit desselben selbst bei endlichen Kráften der Nulle gleich. Der polarisationsfreie Aether úbernimmt trotz des Vorhanden- seins endlicher Kráfte keine Energie vom ponderablen Systeme, oleichwie ein extremverdůnntes Gas, welches eine tónende Glocke umeiebt, trotz endlicher Geschwindickeit seiner Theilchen dies zu thun nicht im Stande ist. In letzterem Umstande liegt eine grosse Vereinfachune des akustischen Problems, und ist daher an diesem Orte die Einfihrung des Hilfsaethers begrůndet. Der augenblicklich vorhandene Enereievorrat im ponderablen System wird in Form von Schwingungen sich allmálig in Joulesche Wárme verwandeln, ohne dass der Hilfsaether hievon etwas úbernehmen kann. (Formell ist auť die Eindeutigkeit der Lósune der Gleichungen (1) und (2) in diesem speciellen Falle schon im vorigen Abschnitte hingewiesen worden, Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. 9 falls zur Zeit č- o die Vertheilung der elektrischen und mágneti- schen Kráfte als gegeben zu betrachten ist). Ist der geometrische Charakter der einzelnen Schwingunes- typen, deren das ponderable System im polarisationsfreien| Aether fáhig ist, als gegeben zu betrachten, so lásst sich der augenblickliche Zustand des Systems durch gewisse allgemeine Parameter 9,g,... Pn eindeutie charakterisieren, die nur mehr von der Zeit 7 abhángic sind. Man findet durch ein hier nicht zu wiederholendes Rechen- , verfahren (K. Bd. 34.) fůr die » Parameter e die Gleichungen: i OH 201 | 90 (3) . a (ej oT == | Pi sb (M 2000) joe nie: ( ) Dabei ist, wenn die sogleich anzufihrende Integration úber das ponderable Kórpersystem ausgedehnt wird, 7'— /drP eine guadra- tische Funktion von gp. - -, deren Coefficienten noch von den © abhángen kónnen. Gleiches cilt von H= /A.dr; Rx,m—=1, 2... ist eine lineare Funktion von ©, von der Eigenschaft, dass Z Rp; = (identisch) 0 ist. VE Die Coeff. hánsen von den © ab, und sind auch noch lineare Funktionen der o, G, r. Schliesslich ist W, eine Funktion der e allein und zwar ist es immer in der Form F, — F | 99, darstellbar, wo F eme Funktion der allein bedeutet. Sollen Eigensch wingungen mit von der Amplitude unabhángicen Perioden und Dámpfunesfaktoren móglich sein, so darf in den Gróssen linkerhand in (3) © explicite nicht vorkommen, und F, muss eine lineare Funktion derselben sein Man erreicht dies durch die Annahme: X=pfiT Mf T... =o Z= gh- esa- --. Die von č unabhángcicen Gróssen fu, Jm, + genůgen gewissen Differenzialgleichungen, die man erhált, wenn man als partielle Lósune von (1) und (2) setzt: X = neni, Y = gnevnt, Z — nemít, Es gilt dann fůr den ponderablen Kórper das System der Gleichungen: 10 XIX. Franz Koláček 0 KO 20) OA VE oso Va Va T "naj T (09 — PŘn)vn — fn: OOA O0 LOT m by n dy iz 630 == 26 : (Die Štriche úber P und 4 bedeuten, dass an Stelle der Areu- mente ebendaselbst f1; Jm, /» einzufůhren sind). Fůr den polarisationsfreien Aether gilt: 961 (Adbeo0 Sp s =OKELC An der Grenze celten die aus der Continuitát der Taneentialcompo- nenten hergeleiteten Bedingungen. Hieraus ergeben sich die (complexen) Perioden v des im pola- risationsfreien Aether electrisch schwingenden ponderablen Systems. (6.) An Stelle der Parameter g lásst sich durch lineare Trans- formation ein zweites System setzen von der Eigenschaft, dass in 7 und / nur Auadrate vorkommen. Man verfůet námlich úber * Trans- formationsconstanten, von denen » deshalb willkůrlich sind, weil es ja auf den Massstab, mit dem wir die neuen w messen, nicht an- É nín— kommt. Der Rest n? — 1 genůet, um die 2. mo vorkommenden doppelten Produkte in 7 und /ď zum Verschwinden zu bringen. Durch Betrachtuncen, beziůelich deren auf Wied. Ann. 34. p. 686 verwiesen werden soll, lásst sich zeigen, dass innerhalb des pon- derablen Kórpersystems drei beliebige Functionen des Ortes č, 1, 6, die auch von 7 abhángen kónnen, sich immer in der Form: nn nn nn “ E—ZUWfi, = UW, 6—= Zu darstellen lassen můssen.. s ist m n—1 n—1 dann: OOM VÉ oP 24 == Jě k of, m i i Jm d : A 9 Ja : B Jm, Jun) (Die Integration bezieht sich auf das Volum des Kórpersystems): (7.) Unter der Voraussetzung o — G- 17 = 0 lasst sich auch F Beitráce zur electromacgnetischen Lichttheorie. jl auf eine Summe von Auadraten der zurůckfihren,") sobald dies von /7 und 7 gilt. Daher reduciren sich die GL. (3) auf die Form Ann = DnPn + C194 — 0. (8.) Es sei mum das Kórpersystem vom einem wirklichem, polarisa- tionsfáhigen Aether umgeben, dessen augenblicklich vorhandene Strom- schwankungen im ponderablen Kórpersystem inducierende Kráfte 5, , Š erzeugen. Man kann diese Gróssen laut Abschn (6) in Reihen verwandeln und wird die Gróssen V, mit Růcksicht auf die Voreinge im Kórpersysteme passend als allgemeine Componenten der dusseren Kráfte bezeichnen kónnen. Die von den Štromschwankungen im Kór- persystem selbst herrůhrenden Kráfte X, Y, Z, wird man laut (6) ebenso durch die Reihen X — Zenfn, Y, = Zen- 9n; ZZ ZEnlim er- setzen kónnen. Die Gróssen ©, sind dann die allgemeinen Compo- nenten der inneren Kráfte. Daher ist im Innern des ponderablen Kórpersystems: X — Z(egs— Wn)fn, Y = Z(en + Wn)ýn; ZZ Z(ea+ W,)hm,. Diese Trennune der gesammten elektrischen Kraft in eine úussere und innere hat einen praecisen mathematischen Šinn, wenn man hier, wie es in den friiheren Abhandlungen geschah, den Total- strom in dem ponderablen Kórpersystem (den Molekůlen) unter allen Umstánden als in sich geschlossen ansieht.*) Da laut Maxweru alle Stróme geschlossen sind, so sind es dann auch die Verschiebungs- stróme im Aether; daher kann man von inducierenden Kráften reden, die theils vom Aether, theils von der ponderablen Masse herrůhren, weil sie durch mathematisch bestimmte Ansdrůcke, die Anderungen der Vectorpotentiale dargestellt werden kónnen. In Folge dieser Fest- setzung ist dé — E dm o dě — = O im Innern des OT dy 92 ponderablen Systems. Dadurch bekommt man, in den Gleichungen (2) statt X... X1- ete. einfiihrend: 1) Der Beweis dieses Satzes in W. A, Bd. 34. p. 684 ist durch einen Re- chenfehler entstellt. In dem Ausdrucke fůr M, dem Factor von 9-0, in F ist námlich rechter Hand noch ein Glied hinzuzufůgen, dass aus dem schon existie- renden dadurch entsteht, dass m mit » vertauscht wird. M,,, ist dann ein line- ares Agorecat der Coefficienten bei den doppelten Produkten von 91m in 7 und H (laut p. 686. G1. 11.), daher Null laut der úber T' und HF gemachten Voraus- setzung. 2) Es sei hier gegenůber spáteren Theorien ausdrůcklich hervorgehoben, dass durch diese Annahme eigentlich Polycykel eingefůhrt wurden, welche den einzelnen partiellen Schwingunestypen zugeordnet sind. 12 XIX. Franz Koláček le, O ye DMO | o Lo ad | 7 kor 9 (oP 28 , | pok n 00 VÍM Gm i ale ot Ň dy kč jeho et M ENO T o o ao Wenm wir nun mt diesen neuen Gleichungen genau so verfahren, wie frůher, wodurch wir vom (1) zu (3) úbergehen konnčen, so werdem sich wieder die Gleichungen (3) ergebem, jedoch mmt dem Umterschede, dass ebendaselbst lmker Hamd staťt En... En —- Vn zu schreibem ist, wůhrend dies rechter Hand nicht geschehen darf. (9.) Die in dieser Weise gewonnenen Gleichungen bilden den Angelpunkt der ganzen Theorie, und es ist wohl angezeicgt, dieselben hier durch directe Herleitune zu verificieren, was in den frůheren Abhandlungen nicht geschehen ist. Wir setzen zu diesem Behufe: X = Zp — Wn)ín, F = Zlpn + Wn)dn, Z = Z(Pn — Va)lin indie Gl(9)): Offenbar ist dann P(X, Y, Ž) eine guadratische Function von (n + 4). Ferner ist oP A(pn+- o 0X ahnliches gilt, wenn statt P © gesetzt wird. Wir multiplizieren die Gleichungen (39), in welchen (es X—= Z(e1— W)f. ete., rechts X — Zenfm ete. eingesetzt wurde, MIL z. Jin) „EM Talonitáje el dr und integrieren ber das ganze ponderable Kórpersystem. Linkerhand bekommen wir die drei Summanden st hy h ao o spod P lou dě lk, 10) MAA LOBK AOEKVÁ dr 9) JA 2(P» pro m) mo sin pa + m) fdtoř—rZ)fa + (ož— oX)g + (rX— oY)h,]. Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. 13 Der Ausdruck (v), den wir mit X, bezeichnen wollen, ist offen- bar eine lineare Function von (Ex —- Wm), und besitzt die Eigenschaft ZR, (pi) =0. Man sieht dies unmittelbar ein, wenn man die eben angedeutete Rechenoperation wirklich ausfůhrt. Der Factor von g;-- V; in R, ist by = / drletyaf“) + ohm) + r(Jihn)] Abkůrzungsweise ist gesetzt (g;f+) statt JS: Jn bis | Offenbar ist 8x; — — Bin, daher 8m „= 0. Rechterhand ist das Rechnunesresultat Jelafm 8) pena] Ze; V = oder Dabei ist (s) Z = [tel |4— 22) T Jm (4 a T An |4h— | Benůtzt man die fůr f; g; ); aufgestellten Differenzialgleichungen 4(9, so ergiebt sich au = feny no jí - dar m a bh) + w J dfolgati) + 90h i! + rfihn)) Der Strich soll andeuten, Oe in Pound 4% fůr die Argumente f; 9, i einzusetzen ist. Die ersten zwei Integrale sind die Coefficienten des doppelten Produktes wg, in T bzw. JH, das dritte Integral ist 8,;. Man sieht hier nochmals die Richtickeit der friheren Be- hauptung, dass fir 00, 6-0, r—0 die Coefficienten der dop- 14 XIX. Franz Koláček pelten Produkte in F der Nulle gleich sind, wenn 7 und F auf die rein guadratische Form gebracht wurden. s sei noch folgendes be- merkt: In dem Ausdrucke (0) sowie in jenem fůr A, (e). kann die Integration auch auf den usseren Aether ausgedehnt werden, weil daselbst gilt AX — — = ete) Mit Růcksicht auf die an der Grenze von Kórper und Aether zu erfůllenden Bedingungen folet dann unmittelbar A, — Am, eine oF 01 Behufs Beweises, der auf dem Green'schen Integrationsverfahren direkte Bestátigune der Behauptung, dass P, oleich ist Á : 96; beruht, ist es von Vortheil, 4f;— s u. s. £. zu ersetzen durch: C do dy 02 ' wobei 02 02 ete... Die Gróssen 0x, PnEn> Y1P+ sind nun identisch mit den Zeitderivationen der magnetischen Kraft, welche der partiellen Lósunge A Dn DA = Pall entspricht(Waher ist auch die Parallelcomponente des Vectors am Bm v., gleichwie jene des Vectors fn Ju hm an der Grenze zweier Medien continuirlich, das Integral úber die Grenzfláche verschwindet, sowie auch jenes úber die unend- lich ferne Kugeloberfláche. Man bekommt schliesslich nach Vollzug der angefůhrten Ope- rationen aus (9) 9 0T n) 0H . . oF Hr: ž Sym: to : am Jara » 0) ZSE S W,. sa o jo) vý be p = Pons Kommen in 7' und /ď nur guadratische Glieder vor, so hat man einfacher: Un(Pn + V) + Bn(Pn + n) + dm; + W) + dnalPo +4) + <- = —— (1D VBnPy A VobaPy ME 2 (1 MA == A0ni Clam. My LL === = Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie, 15 Ist das Kórpersystem in einem polarisationsfreien Aether ent- halten, entfállt v. Es ist dann ©. — ©""“ eine particuláre Lósung, wenn gilt: AnVa + bav + (= Die Gleichungen (5) und (3“) gelten strenge genommen fůr ein System von Massen mit endlicher Anzahl der Bestandtheile. Wir nehmen ihre Giltigkeit auch fůr ein optisches Medium in Anspruch, in welchem praktisch unendlich viele ponderable Molekůle vorhanden sind. Es entsteht hiebei die wohlberichtigte Frage, ob der Begriff der Eigenschwingungen des Systems noch am Platze ist, da die Summe der Wirkungen aller Molekiile moglicherweise divergent sein kann. Denken wir uns zu diesem Behufe den wirklichen Aether durch einen polarisationsfreien ersetzt. Nehmen wir an, es seien in dem nach allen Richtungen ins Unendliche reichenden Molekůlsystem Eigen- schwingungen thatsáchlich móglich. Dieselben můssen dann, da ja fůr das Gegentheil kein Grund angegeben werden kann, in allen Theilen desselben, daher in allen Molekůlen eleichgeartet sein, da ja Mangels der Móglichkeit einer Fortpflanzung nur stehende Schwin- gungen měglich sind. Da die Stróme in den Molekůlen geschlossen sind, wird sich, ob nun eine einzelne oder mehrere Partialschwin- gungen existiren, jedes Molekůl bezůelich der von ihm ausgehenden magnetischen Kraft wie ein kleiner Magnet verhalten. Auf Entfernungen (7) hin, gegen welche die Distanz zweier Mo- lekůle verschwindend klein ist, werden die in einem kleinen Volum- elemente enthaltenen Molekůle so wirken, als wáre das gesammte magnetische Moment derselben in dem Volumelemente oleichmássieg vertheilt. Legt man daher um einen Raumpunkt als Centrum eine Kugelschale mit dem Radius 7 und der Dicke dr, so ist die Wirkung dieser Molekůle auf das Centrum der Kugel identisch mit der Wirkung einer gleichmássig und in derselben Richtung magnetisierten Kugel- schale; diese ist aber Null. Divercenz tritt also nicht ein. Daraus folet, dass fůr die Eigenschwingungen eines Molekůles neben den Vorgángen in seiner eigenen Masse nur noch Vorgánge in den nách> sten Nachbarmolekůlen massgebend sein werden. Denn aus dem eben Gesasten folst, dass die Wirkung aller auf einer Kugelfláche befind- lichen Molekůle auf das Centrum schneller als mit dem Auadrate der zweiten Potenz des Radius abnehmen muss, weil eine Abnahme mit der ersten Potenz zu einem logarithmischen Unendlich fůhren wůrde. 16 XIX. Franz Koláček Die in T, ©, H vorkommenden Integrationen sind dann auf ein Ge- biet beschránkbar, dessen Dimensionen gegen die Lánge einer opti- schen Welle sicherlich klein sind. Diese Bemerkung ist von Nutzen, da nur unter dieser Bedingune die erregende von Aussen kommende Schwingung in allen Theilen des so beschránkten „ponderablen Sy- stems“ gleiche Phase besitzt. Wollte man die Gleichungen (5) bezw. (3“) fůr die elektrischen Bewegungen in den Molekilen mit aller Genauigkeit in Anspruch nehmen, so můsste die vom Aether herriůhrende Kraft 8 1 6 als ge- geben vorausgesetzt werden. Man wáre nemlich im Štande, laut Abschnitt (6) die zugehórigen Werthe W, zu eruiren. Da jedoch in Anbetracht einer gewissen Veránderlichkeit der Kráfte é, 9, 6 im Bereiche eines Molekůls eine vollkommen genaue Lósung der Differenzialeleichungen ausgeschlossen ist, so wird man sich mit der Einfihrung eines Mittel- werthes fůr , 1, 6 begnůgen miůssen, welcher aus den Werthen dieser Gróssen in einem gegen die Wellenlánge kleinen, nichts destoweniger aber viele Molekůle umfassenden Raume abzuleiten ist. Zufolge des fůr V, gegebenen Ausdruckes wird sich dann der Werth der Grósse U, in einer gegebenen Raumstelle durch ans + Bny -+ vn6 ausdrůcken lassen můssen, wobei em Bž v. Constante des Mediums und s 3 6 schon die Mittelwerthe vorstellen. Diese Mittelwerthe é 9 6 sind auf Strecken, welche gegen eine Lichtwelle nicht mehr unendlich klein sind, als variabel zu betrachten, im Gebiete eines Molekůls, dh. in der G1. 3“ sind sie als constant zu betrachten. In áhnlicher Weise findet man die Gleichungen fůr die elektri- schen Bewegungen im Aether. Lest man die Coordinatenachsen in die Hauptachsen der electrostatischen Induction des Aethers, so hat man fůr denselben die Gleichungen: 2 3 let) mth = dm ole K OžP jen Statt der Kraftcomponenten X, Y, Z fůhren wir die Summanden 6+ Znpn, 4+ ZdnPn; 5+ Zhngm ein, wobei die Summen der in- ducierenden Wirkung der Molekůle entsprechen. Offenbar ist hier y x = : wieder 4X — = = dé— = einzufůhren. Die Gleichungen (4%) wird LY C man dann auch fůr die Mittelwerte des $, 9, 6 in Anspruch nehmen důrfen, wenn auch unter fx gm Am constante Mittelwerthe, die wir An, By, C, nenuen wollen, verstanden werden. Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. ne Es gelten daher fůr ein mittleres Medium Gleichungen der Form: 0%5 1 ka 06 K = a ZAD] = 5% za . 06 ÚO c 76 (5 + ZBypu) = di— Jy e a ož : : h) und neben ihnen die Gleichungen 37, in welchen statt V, zu schreiben ist Cnš + BnY T Mé. Integration von (3a) und (5). (£1.) Als Inteorale von (3“) und (5) setzen wir 6 = aeř, = beř, 6—yeř, © e1 = DBne", | H = vě =- vd(le A my — na), 2 wa —V—1. T © B y sind complexe Amplituden von é, 4, 6; l, m, n, © complexe Gróssen, deren Bedeutung sich spáter ergiebt. Substituirt man diese Werte in (39), „== 1, 2, 3... setzend, so folgt ©, — Axa BxB— vy), wobei 9%, eine von 7, m, m, d, «, B, y unabhánsice complexe Grósse bedeutet. Durch Einfůhrung in (5) finden wir © Klea + ZA., (unu -L Bb he Vny)] — d*"(*— m? F n?)u — 0"i(la —- mB — n) (61) KIB+ ZBnsn(ent + BaB + vny)] — 0%- m? — n) — d*m(la © mé + ny) Kly = ZC, (au + BnP l Yy)] = 97 m? + n*)y — d8*"níla +- mB + n) Die Gróssen linker Hand. sind offenbar bis auf einen gleich- giltisen Zahlenfaktor identisch mit den complexen Amplituden a d c 9 der čotalen Strómumg, genigen daher wegen der Gleichung a sl = = 0 der Bedingung la - md -F ne = 0. In unserer Theorie sind es Amplituden des Fresneďschen Vectors. Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe. 1895, BDÍ 18 XIX. Franz Koláček Durch Auflósung der Gleichungen a'= Ka -+ ZA., (0, = B,B =F Vny)] (7 b = K[B + ZBaM(anu — BnB + vny)] e= Kly + ZČARa(anz + BB ns Vy)] findet man, dass «, B, y als lineare Functionen von a, d, c jedenfalls in der Form dargestellt werden kónnen: u= du a (Re) MK SR OAOCU = pe ar čí | = T 4—by. Dabei sind p, g, 7 complexe Functionen der Constanten des Mediums und der Schwingunesdauer z, und Functionen der Dissy- metrieconstanten 0, 6, r; f ist eine guadratische Function vonadc mit Coefficienten derselben Beschaffenheit. Es sei bemerkt, dass fůr eo — G— rT—0 zwischen ©, Pa, n An, Bx, ČC, Beziehungen bestehen miissen, in folge deren p 4 === 156: Durch Einfihrung in (64) findet man fůr die complexen Am- plituden des Fresnelschen Vectors die Relationen: U 2 2 2 af P hnlu —+ m + | + — u) —1N (G5) PRAG = Um (Z-pe— ar)— my 5 = U +4 (SE + ua—bp) —nN N=1 +- m pnl + — a) + mípe— w) + níga — br) Der Ableitung zufolge beziehen sich diese Gleichungen auf das in die drei Dielectricitátshauptachsen des Aethers verlegte Coordi- natensystem. Sie gelten aber der Form nach fůr jedes Coordinaten- Beitráge zur electromacnetischen Lichttheorie. 19 system. Man sieht dies ein, wenn man die Theilamplituden a“d'c' fůr das neue Coordinatensystem durch Projection der ursprůnglichen Werthe derselben auf die neuen Coordinatenachsen bildet. Man findet, dass die Werthe p“g“r“ eleichfalls Projectionen der frůheren Werthe sind. (Bezůglich anderer Details sei auf Wied. 39. hingewiesen). Das letzte Gleichuncentripel lásst sich umformen in: Wu! a = ZL af af of ad -m au ( ++) n) da — (me — dbn)( pl — am= rn) b 9 n n) 9 27 B+ m + n —m Camay — (na — Ad)( pl- gm -+ rn) 9 n 9 9) A) (Ema) — (78 — am)( pl — am — rn). Gleichwie die totale elektrische Strómung u v w (nicht die elektrische Kraft) dem rein transversalen Fresnelschen, entspricht die magnetische Strómung daher im vorliegenden Falle constanter Permeabilitát auch die magnetische Kraft Z, M, N dem rein trans- - versalen Neumann'schen Vector. Setzt man = ae“, v=bež, w=cežš, Lu Lež, M—= Miež, N = Než, so folgt aus der Maxwell'schen Relation ou OM oN — č et m OT 4xa = (Mon— Nym)d, © 4nb = (Ni— Ln)d, 4xe = (Lim — Mb. 65: Fůhrt man dann mit Hilfe dieser Relationen in (10) statt abc L,M;N, ein, so ergeben sich fůr den Neumann'schen Vector genau dieselben Formeln wie (10), nur dass abc durch L,M,N, zu er- setzen ist. Die Grenzbedingungen. (I2.) Ungezwungen ergeben sich die Grenzbedingungen unter Benitzune des Satzes, dass die Tangentialcomponenten der totalen elektrischen und magnetischen Kraft beim Úberschreiten der Grenz- fláche continuirlich sind. 9% 20 XIX. Franz Koláček DnRvupE hat, wie oben bemerkt, dieselben im Falle des Kerr'schen Reflexionsphánomens, wenn auch logisch einwurfsfrei, so doch nur unter Verzichtleistung auf das erwáhnte Continuitátsprincip herleiten kónnen, und dies nur aus dem Grunde, weil in seinem Erklárungs- system eine vollkommen homogene Struktur des optischen Mediums vorausgesetzt ist. Betreffs der Herleitung der Grenzbedingungen trifft hier genau das zu, was ich in Wied. Ann. 34. (1888) mit folgenden Worten bemerkte : „Die Grenzfláche legen wir so, dass sie kein Molekůl trifft, daher in Aether (des oberen Mediums) verláuft. Eine solche Fláche ist fůr die Fernwirkungen der Molekůle, weil ausserhalb derselben gelegen, keine Discontinuitátsfláche. Es haben daher in dieser Grenz- ebene (2= 0) die z, y Componenten der vom Aether allein herrůh- renden Wirkung continuirlich zu sein.“ In unserem Falle gilt dies also von den Amplituden der vom 9 Aether herrůhrenden Kráfte «, B, das heisst von - + 8 — c und E pe— ar „ desgleichen von Zg, Mg; welch letztere Werthe offen- bar durch die Relationen: LE L m? +1) = = (em— Br). Mi m Zn) = 2 (an = d) | mit den Amplituden des Fresnel'schen Vectors verknůpít sind. Unter Benůtzung von (6%, 7, 8) findet man auch: bt | (mn — apli- am- | = amd) (n a a)+ Po +] a Fůr ein Medium, welches bis auf die in den Constanten p g r auseesprochene Dissymmetrie sonst isotrop ist, hat man 2 = (a* + 8* — c*)k, wobei k eine Constante desselben bedeutet. Der Verlauf der Fresneďschen (und Neumann'schen) Vectoramplituden im Innern. des Mediums entspricht den Gleichungen: Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. 21 = = (P+ m? — ně)ka — (me — bn)( pl —F am + rn) a) a = (P+ m? n?)kd — (na — c)( pl am — rn) C z (E m? E ně)ke — (db — am)( pl — gm rn) © An der Grenze 270 oilt fůr den Fresnelschen Vector Conti- nuitát der vier Gróssen D kar 7b— ca; II) kd — pe— ar; NT) o[k(me — nb) =- a( pl — am—- rn)] IV) d[k(na — le) —- b( pl — am — rn)]. Ersetzt man hierin die a, d, c durch ihre in Z„,M;N, ausge- drůckten Werthe, so folet als Grenzbedingung fůr den Neumann'schen Vector die Continuitát von vier Ausdrůcken 1 Z, ID W, IID) d|k(N.m — Mýn) +- r(Lon — NW — 9(Mi— Lym)] und IV) 9[k(Ln— MD — píMi— Lim) — r(Nem — Món)]. Die Gleichungen (11%) sowie die Grenzbedingungen tůr den - Neumann'schen rein transversalen Vector erhált man unmittelbar aus den GI. (61) (62) in Drudes Abhandlung, sofern man fůr die Com- ponenten des genannten Vectors «— Lye“, v= Mež, w= Nee“ H = vě — vě(lx -my + ne) ebendaselbst einfůhrt. Nur ist statt «, «b,, aby, ab, zu schreiben k, = e = Fůr den rein transversalen Fresnelschen Vector stimmen die Grenzbedingungen (62") erst dann úherein, wenn man den von DsvupE eingefihrten Vector, den er ele- ctrische Kraft nennt, oleichsetzt dem kfachen des von uns einge- fůhrten Vectors — eine Sache, die fůr das Endresultat ohne jeden Belang ist. Das magnetooptische Reflexionsproblem. 13. Wir lesen der Berechnung den NEvmavw'schen Vector (ma- onetische Kraft) zu Grunde, und bezeichnen seine Amplituden statt wie frůher mit Z4, Mg, Nj, von nun an mit a, d, c. Beguemlichkeits- halber setzen wir Z, m, » statt lÓ, md, nd, wobei natůrlich 7, m, » eine andere Bedeutune bekommt. 99 XEX. Franz Koláček Bei dieser Bezeichnung hat man an Stelle von (l1a): a = (P— m? — n*)ka — (me — bn) (pl — am — rn) (124). 8= (FE-+m— n?)kdb — (na — d) (pl — gm — rn) c = (P+ m — n)ke — (db — am)(pl — am + rn). Die Componenten der magnetischen Kraft sind: 27x ZV— 16 le + my + nz) „€ wa (18) p JEV —O+ le + my +) 2m je (A1 1(6 + la + my + m). w=c.e Die complexen Gróssen 7, m, m definieren wir durch: Zb j Iz — zast + Ne: 1.2 m. k % (4 M m=—gTpV—1.m n k jo l l mo ate W. Es sollen hierin 7, m“, m, und ď", m"", m“ reele Richtungs- cosinuse, deseleichen ©, k, V reelle Gróssen bedeuten. Die Ein- fůhrung dieser Werthe in (15) ergiebt die Bedeutung der Richtungen U, m, m beziehungsweise 7, m““, m“ als jener der Wellen- und Ex- tinctionsnormale. © ist die Wellengeschwindigkeit, £ ein Extinctions- index. Der Raum ober der Grenzebene (2 = 0) sei mit einem durch- sichticen Medium auseefůllt mit der Lichteeschwindiekeit V, das ma- gnetisierte Metall sei auf der negativen z Seite, der Einfallswinkel sei p. Offenbar ist in diesem Falle fůr den einfallenden Strahl bei Verlegung der Einfallsebene in die wz Ebene: (15)) telu "14 i=— šk m0, M 88 V V fůr den reflectierten Z VE SOOLOV A == 174 000W — 70 Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. BDÍ JÍ Wesen pu a = 7=0ist hier laut (12a) = (der dem = ent- 0 sprechende Werth) identisch mit z. Es seien A, und A, die Amplituden des in der Einfallsebene polarisierten, einfallenden und reflectirten Lichtes, positiv gezáhlt in der durch die Zeichnung veranschaulichten Richtung, B, und B, die Amplituden des einfallenden und reflectierten senkrecht zur Einfalls- ebene polarisirten Lichtes, in der positiven y Richtune, dh. aus der Papierebene hinaus positiv gezáhlt. Es ist dann fůr die Theilamplituden in der Grenzebene zu setzen : (16) Einf. Licht: a — A,cosg, b = B, c = A,sine Refl. Licht: a — A,cosg, b— B,, © —— A, sin o. Um die Verháltnisse im unteren Medium úbersehen zu kónnen, setzen wir, weil alles von % unabhángcie sein soll, 2-0 in die G1. (12a). Nach Einfihrung von (*-—-n3)k—1-o0, pl-brnah e- halten wir Vb BUM Ca —— Dn. Hierauf folet: Ji 26 = an— dl, e— bi. E 9 A 9 0" : za T (Č-pn) =o oder (18). . . [(E—-n1)k— 1] — (I n?)(pl — rn) = 0 24 XIX. Franz Koláček Der Werth des Z muss fůr alle in der Grenzebene z = o zu- sammenkommenden dh. auch fůr die ins Metall gebrochenen Wellen denselben Werth besitzen, weil die Continuitátsbedingungen beispiels- weise fůr die a Componente der magnetischen Kráfte an allen Orten derselben, d. h. fůr jedes « erfůllt sein můissen. Es ist daher 7 durch den Werth, welcher der einfallenden Welle entspricht, als geseben zu betrachten. Aus (18) folgt dann, dass einer einfallenden Welle 2we? gebro- chene entsprechen werden: Z, m, l, %, wobei 4 =. Die Gleichung (18) vereinfacht sich durch die vollkommen be- rechtiete Annahme, dass die Dissymmetrieconstanten p, 7 als sehr klein anzusehen sind. In Folge dessen ist, es bis auf Gróssen hóherer Ordnung (p?) gestattet, statt (18) zu schreiben: Dlo 7M V + n? Dabei sind 7, m Werthe der l m fůr pa-r-=0; daher ist nach (18) (ní 1 bb -m = 7 In dieser Weise bekommen wir entsprechend den 2 gebrochenen Wellen: nk L okn (o)eeě ee už D1 vro, 56 + 7%). 7) PRA pl 7M 0/1. (U+n)E—1 Ferner ist: und angenáhert | | h pl A TM Tzhny amor ol (č +- 1")k—1 o sowie h S80 (2) = M1 9/2 Dies fůhrt laut (17) zu: E = VS 20) MEN: E m z ONPOPŠNC E o Ea BVM Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. 25 Dabei sind ap, ©, und a,, c, die Theilamplituden der gebro- chenen Wellen. Aus (19) ergiebt sich wegen =: (n* — nž)k — o Pa tm oder, 2, —- », = 2% in Annáherung gesetzt: = 27 l (PAT) Vat ákěšě | (74 — 2) p 0 Die Continuitát der a und d Componenten der magnetischen Kraft fůr 2 — o ergiebt laut (16) I) (4.+ A) cos p = Vk VZ 1 (bm, — dn). I“) (B+ B.) = 6,0, Die Grenzbedingung IV des vorigen Abschnittes, wo statt ld, mě, ně und statt L2, Mj, No, l, m, m und a, d, c eingefihrt sind, lautet in unserem Falle » — o auf Continuitát der Grósse: k(ci — an) — (pl + rm, oder wegen al — cn = 0 auf Continuitát von (i* - n?)ke — Wb(pl - rn) K Der Nenner ist continuirlich, es muss daher auch der Záhler d. h. nach Gleichung (12a) die c Componente continuirlich sein. Dies ergiebt als vierte Grenzbedingune laut (20) und wegen = (DV) (4— 4) sin o = (6—B)Vk 11. Die Grenzbedingung III des vorigen Abschnittes erfordert Con- tinuitát von kdn —- r(ch — an) — abl. Fůr das untere Medium betrágt dieser Ausdruck: k(by,n + d,m,) + dl(b, + By) — vile, — 6) — rlan -F a,n,) oder laut (II“), (20), (TV“): k(d,n, + B,n,) + g(B,— B,) + L ri(4,— 4) sin p — r Vk .|—1(b,n* — d,n,). XIX. Franz Koláček DO © Im oberen Medium hat 4dn entsprechend den einfallenden und reflectierten Wellen den Werth: k4(B,— B,) cos g. Damit gewinnen wir als letzte Grenzbedingung (III) k(b;m, + b,n,) + ri(A,— A,) sin p — rýk .|—1 (b,n: — b,n)—- —+ ai(B,+ B,) = k(B.— B.) cos g. Aus II“ und IV“ bestimmen wir 9,, 8, und fůhren in (I) und (III“) ein. Dies ciebt: V220 1 oo čep opt KOB pa (4, -+ A,) cos e | == we. V—1 (o a antes und (23). uo zak ko(B,— B,) cos A— = = ě (Fn, 4m) 41 sing (m —n)) +7 A4,— A.) lh +4B+B)—+| (ni o) 2 a sing (m sa Ohne die Allgemeinheit der Entwickelungen zu beeintráchtigen, kónnen wir V die Lichteeschwindigkeit im oberen Medium gleich 1 setzen; dadurch wird / = — sin w, kp = 1. Es soll dies durch pas- sende Wahl der Zeiteinheit eintreten, so dass die Schwingungsdauer r gleichzeitig die Wellenlánge im oberen Medium bedeutet. Unter Benůtzung von (21) hat man sodann aus (22) BA PU (22) A,(cos p +) + A. (cos 9 — 4) = — z (E T |; In (23) kann das mit z(n; — n1*) mulltiplizierte Glied als Grósse der Ordnung 77 wegcelassen werden. Nach passender Anordnung erhált man: (239). . - « Be(cos p — km) — B, (cos e + km) === = | jE —r)— sn 9(B, + B). Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. DBÍ =! Wir fůhren noch schliesslich kůrzuneshalber ein: M (8 aan) o SC5 RBL) | | p L zle Pa 0 (24). : 2 Aeosg—in), = 2(c0s e + km) SA -29 sin 44 51 9. i; p U 4 pr bo 4 : „“0 “ | "m se sů, zal Zur weiteren Berechnune dienen dann die Gleichungen: (2D)6 87, AG+ A4F= Br B, EO) ee RDA A— A, = BAf+ h)— B,(g— h). Es ist nun 4 gegen f, F g, G eine kleine Grósse der Ordnune g. Aus (25), (26) folgt dann: Adk (7, g A Z BOT L oz B, m “ (m cos g — 0) -+ cos e z Ba Ae (27) RB „2 Vy ko Ot: M 00s o (p “ a +) oder A, COS. 9 (or : le 20 cos p-+- 4) Já (S EVA E Ab Be „me cos o + 0). 0 Dabei ist R PM "71587 MTB gesetzt. Ferner ist berůcksichtiot, dass fůr (cos e — km) (00s e + %) (1— A) (m cos p — 7) geschrieben werden kann. Man wird (27) oder (28) benutzen, je nachdem das einfallende (und reflectierte) Licht vollstándig oder nahezu entweder nur in der Einfallsebene, oder nur senkrecht zu ihr polarisiert ist; denn nur in 28 XIX. Franz Koláček diesen Fállen tritt bekanntermassen der magnetooptische Theil der Reflexionserscheinung nicht zurůck gegen die Erscheinung der reinen Metallreflexion. [4. Wegen /; = — sing kann man in (27) und (28) alles auf den Bruch 7 zurůckfůhren, und dieser lásst sich durch , sowie 0 durch den Hauptbrechungsindex NW, und den Hauptextinctionsindex %, leicht ausdrůcken. Es ist námlich daher Das Zeichen der Wurzel ergiebt sich durch die Úberlegune, dass die Extinctionsnormale stets mit der negativen z Richtung zu- sammenfallen muss, wenn die Wellen von der positiven z Seite in's Metall dringen. Sind 7 m, 7 m“ die Cosinuse der Wellen- und Extinctions- normale im nicht magnetisierten Metall, W die Fortpflanzungs- geschwindigkeit der Welle, so ist: = m =o m =— jp h4W1n“. Wegen 4 —= — sing, 7/0 ist n“ -F 1, wobei aber dem Obigen zufolge das untere Zeichen beibehalten werden muss. Ferner ist fůr den Fall, als beide Normalen zusammenfallen = = M der Hauptberechnungsindex und « = «, der Hauptextinctions- cefficient, mit Bezue auf das obere durchsichtige Medium, daher: o ; == DR m DB E seo u SE 7) Sodann ist: Beitráge zur electromagnetischen Lichttheorie. 20 Hieraus bestimmt mán den realen Brechuneswinkel der Wellen- 2 n" : ebene e, ferner sláma 1, daher auch => vermittels der Formeln: 0 A RN 2879 ZONE SVO VENE 7VAV VALO “ k — o — — tg se o 7 me rm pana. 2 VÁ 2 Úbersichtlicher gestalten sich die Formeln, wenn man statt 72 0 den complexen Prechungswinkel o“ einfůhrt vermoge der Relation Raz A ony vlo ó = ctg o, oder », = cte “. sin ©. 11 2 m“ sin : 5 die reciproke Wurzel des complexen Gleichzeitig ist k — sin Brechungsexponenten M — «|—1 mit Bezug auf das obere Medium. Specielle Fálle. I5. Das einfallende und refl. Licht seien nahezu oder vollstándig 5 und ži als sehr klein an- in der Einfallsebene polarisiert, so dass 7 4 genommen werden důrfen. Laut (27) ist dann: COS ola V V W r Br | Ban oose—K l A, A. mcosg +Ě M cos -Už ©) Das einfallende Licht ist genau in der Einfallsebene polari- siert, daher 4 bo “ B Pro jm M 29) -2.2 © Bym und- = — 608 9 -——— 3; = ©) Váh 2 m 00sp—-čž E008 9 Smoke 10 M00, sin © E 10 tee +7 i Bei polarer Magnetisierung ist p“, bei aeguatorialer 7“ der Nulle oleichzusetzen. 30 XIX. Franz Koláček B) Ist das reflectierte Licht genau in der Einfallsebene polari- siert, so ist B, Zvé. daher: COS uo — r) (30) ... Be »P M adkeevíí cos sin p“ (p“tgg—+-7“) Z sp sin p cos (9 + 9) Je nach der Magnetisierung ist wieder p“ oder 7“ Null zu setzen. Ist dagegen das Licht vollstándig oder nahezu senkrecht zur Einfallsebene polarisiert, so wird 2 und 2 eine kleine Grósse und e B, laut (28) ist: « 70 “ jl cos © be +7 dn zi DL ROL SA GOLLA bak = „ Macosg -T B M Cosp—E B, m cosp— «) fůr einfallendes, zur Einfallsebene genau senkrecht polari- siertes Licht ist A, = o. cos o|(p“ ho — r) : (31) i Ro P 2008 p OB) ohe ONU ONAA DNÍ WM COS — sin o cos ($+ p) by > B) fůr genau senkrecht n reflectiertes Licht ist A,= 0, daher cos 9 [pe “ 7 -+ ,") A po , OZE „| oso (p"teg/—r)sin ; Mo COS E 72 a sin p cos (p —9“) Durch Einfůhrune der Constanten p 7“ an Stelle von p“ r“ erhált man wegen (sin* p — sin? sing) Pe = 29 “ PPM = sin(g — g“) sin(g + ©) 6 — msn Beitráse zur electromagnetischen Lichttheorie. 31 fůr (29) und (31) die Formeln: i : DA v sin e“.sin2g (tee 5] : B ee eny) mom A, sin“ (p—+- g')cos(p— eg) | sin(eg+ 9) on | Pp obona B, sin*(p-+-“)cos(p— p) tg(p-+ P) Die Formeln (294) und (31a) stimmen úberein mit Hrn. Goro- HAMMER s Formeln (1. c. pas. 82 und 84). Die von ihm mit u,“, u, uj“ bezeichneten Gróssen entsprechen den Gróssen pv, gv, rv, wobei Bla) .. DY „== Auch in der vorliegenden Theorie sind p,g,7 Achsenprojectionen eines in die Richtune der magnetisierenden Kraft fallenden Vectors, welcher im Allgemeinen complex ist von der Form fe“ und zwei unabhángige Constanten f, 0“ enthalten wird. | Beide hánsen theoretisch ausser von den Constanten des Metalls, den realen Gróssen 0, G, r auch noch von der Wellenlánge ab, schliessen daher Dispersion der sogenannten „Sissingh'schen Phase“ nicht aus. Sie sind im Problem als gegeben zu betrachten. In einer Richtune sestattet die vorliegende Theorie noch eine Erweiterung. Das Metall kónnte durch Magnetisierung auch noch doppelt brechend werden. In diesem Falle wáre es nicht gestattet, statt der guadratischen Form f zu schreiben k(až —-0*-—c"). Eine Erweiterung in diesem Sinne scheint jedoch vorderhand nicht von Nóthen zu sein, da die Theorie in ihrer jetzigen Form mit der Er- fahrung hinlánglich úbereinstimmt. Verlag der kónigl, boóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 189%, 4 dc “ % Bp E k 6: O Ú v 4) ftl) i (+ Wa h hd nbě M ie LPAVCSSKAÍ rka padá) s + Ya by s » zoe čá kajak č: NEL ná > 50 MOC „tok ark: dně pet SRLAVAOÁo) (8) ponáto d6 útanotd zon ODE BO, BY lamel ena RATE a KE výnoaáááh), Křeedeýnh: PIVOT PSANÍM j v n tel norerolík PRES SA VÁ at zěš ba REA od da a L R sát B VAR A VB ic “ P A Ae M vAGKNTÁ STAVO fr n BE (0 lé toinoa M oltonátí kř k M “ dub Mon 1 1 Ad před vl úhse by ej“ hate s uvod stoly P p vdá a ha) K p“ M W ů PT) ji S ) nů ř PĚNY 104 JAKO R poj STAY, p v jun bioě ze OP RO Udo nt o ARopro vvn ně PE OPR 10 Oy BOR MOO 3000 ARAD, ohe „ARA Money W alE br donesou ah pad oalí nota VŠ týž PEN CATO MY faddtiáu PA able“ jf ab Pot (4 both OA OE APM L Ako, eby dodtndkav ehšě able : KOM NÍ zen lnká JK slot ddnutil U v nad h 4 OAAKÝA O OZROKEK BRL AAR VALERA TORAN Tel Uno fbráa 4 PAR ohe Wej podlrosalok s cO eny alo a bay vě "p voe LO dn DN Vat: V DÁT ara o niodl) ni bauntádí Ri eh Ak o piky jet al „ni dna V W k ne sob AA 227 data oadé ao sm i i „v ZPA Pá : PAAAT 00 £ MA 00029 M: : PON ON veř 0) výb 4 p i x j a, dy" : hore domě Jon ý i R M j P 000 "i M £ + Ů, v « $ Ů , VEC p SEO) 4M l pb 04 de, 900 04 ted AL) ta don 2 E x XX. Zur Joachimsthalschen Lósung des Normalen- problems. Von Prof. Garl Pelz in Graz. Mit einem Holzschnitt. (Vorgelesgt den 19. April 1895.) 1. Die schóne von Joachimsthal im 48. Bd. des „Journal fůr die reine und angewandte Mathematik“ gegebene Lósune des Nor- malenproblems der Kegelschnitte basirt bekanntlich auf den nach- stehenden zwei Theoremen :") I. Die von einem Scheitel a eines Kecelschnittes Z auf die an denselben durch einen beliebigen Punkt p gezogenen Normalen ge- fállten Senkrechten trefen den Kegelschnitt zum zweitenmale in Punkten 1, 2, 3, 4, welche auf einem Kreise C liegen. II. Wenn man von demselben Scheitel a auf den Durchmesser D des Punktes p die Senkrechte fállt, diese mit Z in 7 zum Schnitt brinst, so ist die Kegelschnittangente des Punktes 7 die gemein- schaftliche Chordale des Kreises C und des durch a gehenden Scheitel- kreises X, Joachimsthal beniůtzt bei seiner Lósune ausser den beiden durch das Theorem II. bestimmten Punkten d, d, noch die Ordinate des Mittelpunktes z des Kreises C die er jedoch nicht construirt, son- dern bloss durch eine Formel aus der fůr C aufgestellten Gleichung bestimmt. Im Sinne der Joachimsthalschen Lósung haben sich spáter andere Geometer mit derselben Aufgabe befasst und mehr oder minder einfache Constructionen fůr die Bestimmune des Mittel- punktes z des das Problem lósenden Kreises C geliefert.*) 1) Siehe 1. c. Joachimsthal: „Sur la construction des normales gu'on peut abaisser dun point donné sur une section conigue complčtement décrite.“ 2) Vergleiche: J. A. GRuveRr, „Uber die Aufgabe: Durch einen Punkt in Mathematisch-naturWissenschaftliche Classe, 1895. 9 XX. Carl Pelz: An die beiden angefiihrten von Joachimsthal bewiesenen The- oreme gleichfalls anknůpfend, erlaube ich mir — unter der Voraus- setzung, dass Z eine Ellipse ist — auf eine Construction des Mittel- punktes z des Kreises C hinzuweisen, die mir infolge ihrer Einfach- heit einer Mittheilung nicht unwerth zu sein scheint. 2. Wir betrachten die Kreise C, welche den einzelnen Lagen eines Punktes p der Ebene der Ellipse Z im Šinne des Theor. L und zwar unter der Voraussetzung StD echen, dass p einen Ellipsen- durchmesser D durchláutt. Selbstredend haben wir uns hiebei stets von demselben Ellipsen- scheitel a (siehe die Figur) die Senkrechten auf die den einzelnen. Lagen des Punktes p zugehórigen Ellipsennormalen gefállt zu denken. Unter Berůcksichtisune des Theor. II. erkennen wir soťfort, dass bei der erwáhnten Voraussetzung die Kreise C einem Kreisbůschel der Ebene eines Kegelschnittes Normalen an denselben zu ziehen“, Archiv der Mathematik und Physik 43 Th. 1865. L. Parwvix, „Note sur la construction géométrigue des normales a une conigue,“ Nouvelles Annales, 2 série, t. IX. 1870. EnovaRo Lucas „Problčmes sur Pellipse“, und „Note sur la construction des normales a Vellipse,“ Nouv. Ann, 2 série t. XV. 1876 und t. XX. 1880, Zur Joachimsthalschen Lósung des Normalenproblems. 3 angehóren werden, dessen Pasispunkte d, d, sich als Schnittpunkte der Ellipsentangente des Punktes 7 — wobei infolge II. a č normal auf D zu fállen ist — mit dem durch «a gehenden Scheitelkreise XK ergeben. Die Mittelpunktsgerade des Bůschels ist die von m auť d d, gefállte Senkrechte /A und es entspricht einem jeden Punkte p auf D ein einziger Punkt z auf /N, als Mittelpunkt des zugehorigen das Normalenproblem von p lósenden Kreises C. Umsekehrt ist dies aber nicht der Fall. Denn betrachten wir zwei auf 7D liegende vom Ellipsenmittel- punkte z gleichweit abstehende Punkte 9, p4, so sind die Ellipsen- normalen von p zu jenen von p, parallel und somit lóst der dem Punkte p zugehorige Kreis C, mit dem Mittelpunkte z, das Normalen- problem sowohl fůr p als auch fůr p. Einem Punkte z von /N entspricht daher ein Punktepaar p, P; auf D, aber einem Punkte p auf D nur ein einziger Punkt x auf A. Die Punktreihen A, D stehen also in ein — zwei — deutiger Beziehung, oder sie sind ein — zwei — deutige Gebilde.") Wáhlen wir insbesondere 7 und den unendlich fernen Punkt von D als Lagen des Punktes p, so gelangen wir zu dem Resultate, dass sich die beiden Reihen A und D hier in reducirter Lage be- finden, daher die Verbindungslinien entsprechender Punkte einen Kegelschnitt 2? umhůllen werden, welcher, da er die unendlich ferne Gerade seiner Ebene zur Tangente hat, eine Parabel sein muss. Diese Parabel berůhrt den Tráger D der zweideutigen Reihe in », wáhrend jener /X der eindeutigen Reihe hier ein Durchmesser von R ist. Zur vollstándicen Bestimmune der Parabel genůgt also noch eine Tangente. Um diese zu erhalten, betrachten wir den End- punkt c des Durchmessers D als Lage des Punktes p. Fůr diesen Punkt ist N eine von den vier durch ihn gehenden Ellipsennormalen und hiedurch ein (dritter) Punkt 9 des dem Punkte c zugehórigen Kreises C direct gegeben. 9 ist námlich der zweite Schnittpunkt der von a auf N gefállten Senkrechten mit der Ellipse Z und wir erhalten denselben, indem wir (siehe die Figur) a, 9 parallel zu m c ziehen. Die Verbindunesgerade des Mittelpunktes v, des durch die drei v) Hier verweise ich auf Em. WeyR's verdienstvolle Schrift: „Theorie der mehrdeutigen geometrischen Elementargebilde“ Leipzig 1869, die zu den hervor- ragendsten Leistungen dieses genialen und in so vielfacher Hinsicht bahnbre- chenden, unvergesslichen Geometers gehórt, dessen frůher hóchst bedauerlicher Tod im Interesse der geom. Forschung tief beklast werden muss. 4 XX. Carl Pelz: Zur Joachimsthalschen Lósung des Normalenproblems. Punkte d, d,, 9 bestimmten Kreises, mit c ist eine Tangente der Pa- rabel 4%. Ebenso y c,, wenn c, den zweiten Endpunkt des Durch- messers D bezeichnet. Wir erhalten nun den Mittelpunkt z des dem gegebenen Punkte p (siehe die Fig.) zugehóricen und sein Normalenproblem — im Joachimsthalschen Sinne — lósenden Kreises ČC, indem wir von » die zweite Tangente an A legen und diese mit »% v zum Schnitt bringen. Dies geschieht am vortheilhaftesten: mit Hilfe des Satzes von BRraxcHox, der insbesondere bei der nachstehenden Anordnune zu einem einfachen Ergebnisse fůhrt. Wir bezeichnen die gesuchte Tan- gente mit 3, die vy c mit 6, D und die unendlich ferne Gerade — deren Berůhrungspunkte mit X wir kennen — jedoch mit 12, 45 respt. Dann schneidet die durch p parallel,zu v c gezeichnete Gerade die »% y im Drianchonschen Punkte B und die gesuchte Tangente 5 — d.h. p x — ist durch » parallel zu B c zu ziehen. 9. Die Geraden v c, y c,, D und die unendlich ferne Gerade sind vier harmonische Tangenten der Parabel 2. Wir kónnen also die Parabeltangente p x auch erhalten, indem wir durch p eine Ge- rade derart legen, dass die auf derselben durch die Parabeltangenten v c, y c, begrenzte Strecke, den Punkt p zum Mittelpunkt hat. Ich unterlasse es auf die einfachen Constructionen, welche dieser Gesichtspunkt fůr die Bestimmung des Mittelpunktes z des Kreises C bietet, náher einzugehen und erlaube mir nur noch auf eine interessante — hiemit im Zusammenhange stehende — Be- ziehune hinzuweisen, die zwischen der hier miteetheilten Construction und jener besteht, welche H. J. Etienne Smrrm fůr den Mittelpunkt z des Kreises C liefert.') Da die oberwáhnten vier Geraden vier harmonische Tangenten der Parabel 2 sind, so wird die durch y zu p x gelegte Parallele den Durchmesser D in g derart schneiden, dass c, c,, p, g vier harmo- nische Punkte sind. g liegt also auf der Polare P des Punktes p be- zůglich der Ellipse Z und man kónnte umgekehrt p = erhalten, indem man die Polare P von » mit D in g zum Schnitt bringt und durch p die Parallele zu v g zieht. Es ist evident, dass unsere Lósung viel rascher zum Ziele fiihrt. 2) In der Schrift: „Mémoire sur guelgues problémes cubigues et biguadra- tignes“ W. Brrosczr e. L. Cnemova, Annali di Matematica, II. serie, t. III. Verlag der konigl. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed, Grégr Prag 1895, DXT Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. Nebuželské podolí, Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. S 1 tab. a 6 obr, v textu. (Předloženo dne 19. dubna 1895.) 1. Přehled orografických a geologických poměrů Nebu- želského podoli. Po severní straně obce Nebužel vine se krátký, úzký ale hlu- boký důl Nebuželský. Počíná u silnice Mšenské ve výši 300 m n. m. -a ústí v Kokořínském důlu u Kroužeckého mlýna (Kroužku) kde má dno jeho výši 214 m n. m. Délku má 28 4m a směr ZSZ. V horní polovici má dno spád 40%, v dolní polovici 21:49. Celkový spád je 3079/44. Horní část důlu sluje Křečkov, střední Babimna, dolní Kroužecký (důl). Po pravé straně rozryt je čtyřmi roklemi, z nichž Rázkova jest největší. Po levé straně přijímá 800 » dlouhou rokli, souběžnou s Křečkovem. Tato rokle spolu s Křečkovem svírají pro- táhlý úzký ostroh Klouček. Stráně údolní jsou všude velmi příkré, často svislé; v horním oddělení důlu 50 m, v dolním až 50 m vy- soké. Cesta z Nebužel do Kroužku je z části v levé stráni důlu pro- sekána. Nad příkrými stráněmi důlu jest spád povrchu zemského méně příkrý, tak že se zde již role vzdělávati mohou, kdežto v pří- krých stráních důlu jen les jest rozprostřen. Po pravé straně Kře- čkova a Babiny zdvihá se vrch Nebužel do značné výše 350 m n. m., a z něho rozsáhlá vyhlídku se jeví do širšího okolí. Nad Kroužeckým vyčnívá lesnatý kopec Stříbrník do výše 294 m n. m. Po levé straně důlu dosahuje největší výše 310 m (evangelický kostel) kopec, na kterém obec Nebužely se rozkládá, menší výše 285 m dosahuje Vranov Tř. mathematicko-přírodovědecká 1895, 1 2 XXI Čeněk Zahálka nad Kroužeckým, činíc protějšek Stříbrníku. Na západě omezuje po- dolí naše Kokořínský důl, na východní straně velmi úrodná diluvialní pláň, kterou jde silnice do Živonína. Podolí Nebuželské složeno jest hlavně z útvaru křidového a di- luvialního, v menší míře z náplavů alluvialních. Ve stráních důlu a v obci Nebužely vycházejí vrstvy útvaru křidového na povrch; v povlovnějších svazích vyšších a na pláních rozšířena je žlutá dilu- vialní hlína, kterou obyvatelstvo zdejší červenkou nazývá. Diluvialní hlína jest tu dosti mocná. SV. od Nebužel, tam kde od silnice Mšenské odbočuje silnice na vrch Nebužel, má hlína mocnost 4 m. Na vrchu Nebuželi kde úvoz až 5 m hluboko do diluvialní hlíny se zarývá a přede jejího základu ještě nedosahuje, bude hlína nejmocnější. Tu a tam nalézti lze ve hlíně známé cicváry. Pro velikou úrodnost svou, 1 za let suchých, má zdejší hlína veliký význam pro hospodářství polní. Z pásem útvaru křidového nalezáme v Nebuželském podolí tři: VIII., IX. a X. Část horní pásma VIII. vniká z Kokořínského důlu až do Kroužeckého, avšak na krátko. Pásmo IX. zaujímá celý důl a v Nebuželích i s pásmem X. se shledáváme. Pískovce kvádrové pásma VIII. a IX. dodávají Nebuželskému důlu v Kroužeckém a v Babině podobný romantický ráz jako v přilehlém důlu Kokořínském. Smrkový les bují tu v písčitých náplavech alluvialních na dně Kroužeckého, hustý bor pokrývá slinitější půdu mezi oběma kvádrovci i nad nimi, a po nejvyšších vrstvách vápnitých a písčitých pásma IX. na Kloučku a v přilehlých roklích rozložen jest hlavně listnatý háj. V několika lomech, pak při cestě z Nebužel do Kroužku a při pěšině z Křečkova na Klouček. přístupny jsou znamenitě vrstvy pásma IX. i s jeho zá- kladem a patrem, tak že se tím doplní náš profil blízký z Bouňova do Nebužel (viz Pásmo IX. útv. kř. v ok. Řípu. — Jeníchovské po- dolí.), kde pro mocnou pokrývku diluvialní nebyly všecky vrstvy pásma IX. c. d. a X. přístupny. Po stránce geotektonické je zde ta zvláštnost, že směr a tím i sklon hlubších vrstev zdejšího útvaru křidového nesouhlasí se smě- rem i sklonem vrstev vyšších. Ustanovíme-li ku př. celkový sklon te- mene souvrství b. pásma IX. z trojúhelníka Babina (při cestě u Ne- | bužel), Kanina (pěšina ve stráni záp. od obce), Kušálov (SZ. od Zi- vonína), jehož vrcholy mají výšku: 275392, 296, 259'15 m n. m., dostaneme sklon jižní. Ustanovíme-li však sklon temene souvrství d. pásma IX. v téže krajině z trojúhelníka Podsenec (Nebužely), Kanina (cesta západně od obce), Kušálov (SZ. od Živonína), jehož vrcholy mají výšky: 2984, 333.47, 287 m n. m., dostaneme sklon JJZ. Také Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 3 míra sklonu není stejná. Témě souvrství IX. b. má sklon 25', témě souvrství IX. d. 42'. Že příčina nestejné míry sklonu spočívá v tom, že vyšší souvrství zvláště u pásma IX. stávají se mocnější ku straně SSV., bylo již v článku o Řepínském podolí vyloženo. 2. Petrografie. Porovnáme-li horniny jednotlivých pásem a souvrství jejich v přilehlém Jeníchovském podolí s horninami těchže pásem a sou- vrství v Nebuželském podolí, shledáváme, že jim zde ještě více při- bylo na složivu křemitopísčitém. Celkem jsou tu v pásmu IX. tytéž skoro horniny: slepence, kvádrové pískovce hrubozrnné neb drobno- zrnné s chudým tmelem slinitým, kvádrové pískovce hrubozrnné glau- konitické, hrubozrnné pískovce deskovité s vápnitým tmelem, jemno- zrnné pískovce slinité, méně písčité slíny a hrubozrnné písčité slíny, však dosti křemitých vápenců, místy velmi již písčitých. Slepenec objevuje se v nejvyšší poloze souvrství IX. 8. a při- bylo mu na mocnosti tak, že již 2 » obnáší. Vystupuje ve kvádrech. Jest bílý neb žlutavý. Zrna křemenná jsou oblá velikosti hráchu až lískového oříšku a jsou stmelena menšími zrnky; mají barvu bílou, žlutou, červenou, šedou, tmavošedou, některá jsou čirá. Pro nedostatek slinitého tmele rozpadává se slepenec ten na povrchu snadno ve hrubý písek. Pískovec hrubozrnný kvádrový zaujímá ve vyšší části souvrství IX. 5. 10-75 m mocnosti. Jest šedý, místy do žluta. Tmelu slinitého má pořídku, zvláště při povrchu. V pískovci tomto jsou charakteri- stické konkrece, jimž hodláme zvláštní pozornost věnovati. O limonitových soustředně slupkovitých konkrecích. Ani v Řepínském ani v Jeníchovském podolí nenalezl jsem ve kvádrovém pískovci souvrství IX. d. žádných konkrecí; teprvé od Nebužel počínaje objevují se v souvrství tomto, a čím dále na sever do Polomených hor (Vysočiny Dubské) vnikáme, tím hojněji se obje- vují, zároveň však tvar svůj kulovitý ve vrstvičky mění. Konkrece Ne- buželské jsou tvaru kulovitého, vejčitého, ellipsoidického, bochníkovi- tého, někdy jsou dosti protáhlé. Povrch jejich (vlastně vnější slupka) jest kulovitý, neb vlnovitý. Veškerá základní hmota konkrece složena jest úplně z téhož pískovce kvádrového jako jest pískovec okolní, i řady hrubších zrnek křemenných, které naznačují vrstevnatost 1* 4 XXL Čeněk Zahálka v kvádrovém pískovci našem, procházejí nepřetržitě konkrecí. Pískovec v konkreci má místy za tmel limonit; taková místa mají tvar sou- středných slupek. Slupky, t.j. pískovec s tmelem limonitovým jsou hnědé až tmavorudé velmi pevné u porovnání s ostatní pískovcovou hmotou koa. + 20 6: 00 Limonitové soustředně slupkovité konkrece v průřezech. Obr. 1. až 4. Od Nebužel. Obr. 5. Od Bosyně. Obr. 6. Z Vidími. Vesměs v horní části souvrství d. pásma IX. konkrece. Jedna ze slupek jest vnější a tvoří povrch konkrece. Ta do- dává konkreci její tvar. Ostatní slupky, jichž počet může býti rozma- nitý, jeden, dva, tři atd., jsou vnitřní a postupně ku středu menší a menší. Prostřední slupka svírá pískovcové jádro. Slupky mají tloušťku 1 až 5 mm zřídka 10 mm. I jedna a táž slupka nemá tloušťku vždy stejnou. Mezi slupkami jest pískovec často hnědý neb žlutý, někdy ale šedý jako okolní pískovec. Často i jádro konkreke chová pískovec zcela tak šedý neb zažloutlý jako okolní pískovec. Někdy má konkrece dvě jádra i tři, kolem každého jádra vinou se pak sa- mostatné soustředné slupky a když se tyto valně již k sobě přiblíží, pak počnou teprvé společné slupky obalovati předešlé, tak že na po- vrchu nemáme tušení o více jádrech se samostatnými slupkami. Někdy jdou slupky rovnoběžně soustředně za sebou, někdy však, zvláště Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 5 blíže povrchu, dvě za sebou následující slupky se i v některých bo- dech dotknou aneb spolu splynou. Učil jsem se znáti tvar konkrecí v cestě z Nebužel do Kroužku proti Mazhouzu, kdež při úpravě cesty mnoho konkrecí bylo vykopáno. Průřezy některých uvádím na obr. 1. až 4. Některé měly velikost pěstě, větší díl jich měl velikost hlavy, mnohé však dosahovaly 50 až 100 cm v průměru. V průřezu pískov- cové skály viděti jsou též průřezy konkrecí a obyčejně udržují se tam ve směru vrstevnatosti. Někde jsou jen několik cm od sebe vzdálené, někde jsou vzdálenější. 2700 m od tohoto naleziště ku SZ. a 500 m na východ od Bo- syně nalézáme v Bosyňské rokli, k Novému mlýnu vedoucí, též sou- vrství IX. 4. V tamějším lomu na hrubozrnný kvádrový pískovec jsou takové konkrece limonitové se soustřednými slupkami jako v Nebu- želském důlu. V některé stolici jsou v poloze rovnoběžné s vrstev- natostí, v některé jsou roztroušeny. Jest zde hojnost. konkrecí těchže - rozměrů jako u Nebužel, avšak nalezáme tu některé daleko větší než-li 1 %. Jedna z konkrecí byla několik » dlouhá, neboť část její v lomu přístupná obnášela 2 ». Šířka její byla však poměrně malá 0:2 m. Průřez této části konkrece znázorňuje obr. 5. Jest rovnoběžná s vrstevnatostí. Má jednu vnější slupku, tu a tam ještě jednu vnitřní, uzavřenou neb neuzavřenou. Jedna obloukovitá příčka, kterou v prů- řezu vidíme, rozděluje konkreci na dvě části. Ještě severněji a sice 7 km od Bosyňského naleziště, v obci Vidími, opět setkáváme se s konkrecemi ve hrubozrnném kvádrovém pískovci vyšší části souvrství IX. 9. vyplňující stolici 2 » mocnou. Kulovitou konkreci v tomto pískovci viděl jsem zřídka. V zářezu pí- skovcovém na severním svahu obce přecházejí konkrece ve velmi dlouhé vlnovitě zprohýbané vrstvičky, celkem rovnoběžné s vrstevna- tostí. Vrstvičky tyto mají 1 neb 2 rum tloušťky, místy až 20 mm a mají barvu hnědou. Pískovcová stolice, v níž vězí, jest žlutá. Část její s limonitovými vrstvičkami znázorňuje náš obr. 6. V pískovcových skalách mezi Jestřebím a Doksy, ještě o 15 km severněji od Vidími, nalezl jsem ve vyšším kvádrovém pískovci vrstvy limonitové až několik cm mocné. Také tyto vrstvy velmi pevné měly za základ pískovec, a limonit barvy hnědé tvořil tmel. Podobné viděl jsem ve kvádrových pískovcích východně 00 Vartenberka, u Hammrů. Nedaleko odtud uvádí je Krsčí (v Archivu pro přír. výzk. Čech. I. Studie v ob. kř. útv. v Č. str. 106.) u Svébořic a Val jakožto proužky písčité železné rudy hnědé měkohk palců silmé, z níž taveno železo v bývalých pecích u Hamrů a Strassdorfu. Nestudoval jsem ještě do- 6 XXI. Čeněk Zahálka podrobna útvar křidový v krajině u Doks a Vartenberka, nemohu tedy tvrditi, že by ony vrstvy limonitové náležely témuž souvrství IX. 5. jako u Vidími, Bosyně a Nebužel, připomínám však, že Kngsčí ve zmíněné své práci na str. 106. počítá ony pískovce kvádrové, v nichž se proužky písčité železné rudy hnědé objevují, ku vyšším vrstvám pískovců v oboru jeho „rzovských vrstev, což by odpovídalo našemu souvrství IX. 6. Však již z oněch tří nalezišť u Nebužel, Bosyně a Vidími na jevo vychází, že konkrece naše stávají se od Nebužel k severu, to jest, čím blíže ku břehu bývalého moře křidového pod Sudetami delší a delší měníce se ve vrstvy z počátku slabší, později mocnější. Na základě této okolnosti pokusím se vysvětliti vznik našich -soustředně slupkovitých konkrecí ve kvádrovém pískovci souvrství IX. b. Měl jsem již několikráte příležitost na to poukázati, že pásma našeho útvaru křidového stávají se písčitější a hrubozrnnější, čím dále postupujeme od Řipské vysočiny do Polomených hor (Dubské vyso- činy). Z předběžných studií, které jsem vykonal již v krajině Do- kesské, Mimoňské, Vartenberkské, Turnovské, shledávám, že ona pro- měna petrografická trvá až k úpatí Sudet. Z toho následuje, že vod- stvot ekoucí ze Sudet a vlévající se do našeho oddílu křidového moře, přinášelo sebou nerostný material, zejmena křemenný, jímž Sudety jak známo hojně jsou zásobeny, a je přirozeno, že blíže mořského břehu těžší náplav se usazoval než-li dále od břehu, směrem k Řipu. Limonitový tmel našich vrstev a slupek konkrecí v oboru souvrství IX. 4. svědčí, že tehdejší vody od Sudet k nám proudící, nasyceny byly za dob usazování tohoto souvrství, mimo jiné sloučeniny, hojným vodnatým kysličníkem železitým. Týž co těžší sloučenina usazoval se ve větším množství při břehu mořském než-li dále od něho. Proto pod Sudetami usadilo se občas zároveň s pískem hrubým tolik vodna- tého kysličníka železitého, že se stal vydatnou součástí kvádrového pískovce, kdežto dále od Sudet, do krajiny u Bosyně, Nebužel a j. již skrovnější množství kysličníka onoho se dostalo a také byl již rozptýlenější ve vodě. V témž stavu dostal se i do usazenin písčitých jež stejnoměrně prostupoval. Když se pak u Vidími, zvláště ale u Bo- syně a Nebužel z vodnatého kysličníku železitého počaly pevné mine- rální molekuly tvořiti, seskupily se tyto následkem molekulární při- tažlivosti okolo jednoho, dvou neb více středobodů aneb kolem střední osy atím se utvořily kulovité, vejčité, ellipsoidické, protáhlé konkrece 0 jednom i více středech. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Ripu. 7 - Chci se ještě zmíniti o jiném způsobu tvoření se konkrecí, jenž zvláště ve slinitých vrstvách našeho útvaru křidového velmi hojně se vyskytuje. V jednom kusu písčitého slínu pásma VIII. v Lipkovicích nalezl jsem jednou větší množství rozptýlených krychlí hnědého li- monitu. Patrně to byly pseudomorfosy po pyritu. Proměna pyritu v limonit aneb sádrovec jest v našem útvaru křidovém velice hojná. Limonitové krychle měly velikost až 1 mwm*. Kolem těchto krychlí byl písčitý slín zdoben střídavě světle a tmavě žlutými proužky sou- střednými. Zde bylo patrno, že krychle původně pyritová zavdala che- mickou svou proměnou ve vodnatý kysličník železitý příčinu k utvo- ření se soustředně kruhovitých pásků. Kysličník ten putoval od středo- bodu krychlového na všecky strany i seskupil se v písčitém slínu v kulovitých pásmech (na průřezu kruhovitých) právě tak jako se rozptýlí inkoustová kapka v čistém žiráku, pozůstavujíc po vyschnutí též soustředné proužky světlejší a tmavší. — To je příklad v malém. Ve větší míře vytvořují se však soustředně světlejší a tmavší pásko- vité konkrece kolem spongií. Spongie, jako jsou Hexactinellidy aneb Lithistidy, měly jak známo v našem útvaru křidovém původně kostru křemičitou. Tato kostra však je zřídka ještě zachována, obyčejně byla zaměněna v kostru vápencovou aneb pyritovou. Pyrit spongií mění se však u většího dílu našich spongií v limonit a při této lučebné - změně putuje jako u předešlého příkladu vodnatý kysličník železitý od středu a zbarví okolní písčitý slín v podobě soustředných svět- lejších neb tmavě žlutých kulovitých slupek. Již záměnou své křemi- čité kostry v krystallinický pyrit, mění se někdy kostra spongie valně. Ještě více však pozbývá spongie tvaru své kostky, mění-li se tato v limonit. Takovou spongii zřídka kdy lze ještě určiti. Čím větší byly pyritové spongie, tím větší povstanou konkrece a tím tlustší jsou jejich slupky. Čím kulatějšího tvaru byla sponeie, tím pravidelnější kulatější jsou konkrece. Slupky jejich dají se někdy od sebe též od- děliti. Dále od povrchu zemského, ve hlubší a čerstvější skále, bývá střed konkrece, to jest limonitová sponcie, dosti pevná a dá se po rozbití konkrece vyjmouti. U konkrecí, které však jsou blíže povrchu, trvati může rozklad i limcnitového středu dále, tak že limonitový střed se víc a více vytrácí, až povstanou uvnitř dutiny, v nichž bývají někdy ještě zbytky limonitu v podobě kousků neb prášku, který chřestí jestliže s konkrecí zatřesem (chřesivce). Velké množství po- psaných konkrecí nalezáme v nejhlubší části slínů našeho pásma III. Jsou pro tuto polohu charakteristické a dají se z Roudnicka a Libo- chovicka přes Velvarsko, Slánsko až na Bílou Horu u Prahy sledo- a) XXI Čeněk Zahálka vati. V menším množství a porůznu nalezáme je v písčitých slínech pásma IV. a v těchže neb vápnitých slínech a jílech pásem vyšších. Pískovec hrubozrnný kvádrový bryozoický s glaukomitem v nižší části souvrství IX. d. vystupuje nápadně z holého povrchu stráně jako při cestě z Nebužel ku Kroužku aneb při pěšině z Křečkova na Klouček. Na povrchu mívá peckovité vypukliny, v nichž se obyčejně nalézá Lima multicostata. Má tmel vápnitý, v němž jest dosti elauko- nitu a ten dodává čerstvému pískovci barvu zelenavou. Na povrchu je pískovec šedý neb zažloutlý a tmel jeho dosti vyloužený. Zrnka křemenná dosahují velikosti hráchu. Na opršelém povrchu viděti jest velké množství Bryozoí. Při cestě z Bouňova do Nebužel viděli jsme pískovec ten ještě deskovitý v mocnosti 2:9 m (Pásmo IX. Souv. 1, 2, 3. Jeníchovské podolí). V Kušálově vystupuje kvádrovitě v moc- nosti 3 » (Pásmo IX. souv. 1. tamtéž). Při pěšině v Křečkově roz- padává se spodní část jeho ve vrstvy 10 až 40 cm silné a úhrnná mocnost jeho jest 28 m, při cestě Nebuželské ke Kroužku je kvá- drovitý o mocnosti 2 m. Pískovec drobnozrnný deskovitý bryozoický rozšířen je v horní části souvrství IX. d. Má tmel vápnitý neb slinitý a dosti elaukonitu. Proměnou elaukonitu ve vodnatý kysličník železitý, stává se pískovec ten při povrchu žlutý pak rezavý. Vylouží-li se i tmel jeho, rozpa- dává se v drobnozrnný písek. V okolí Nebužel, zejména na Kloučku a při Mšenské silnici, kde pískovec ten nejvyšší polohu zaujímá, bývá místy až do hloubky 2 m více méně v drobné kousky a v písek barvy rezavé rozpadlý a vybírá se pro domácí potřebu. © Tento rezavý pískovec a písek, plný bryozoí, jest pro nejvyšší část souvrství IX. d. velmi charakteristický. Z hloubky vykopaný pískovec ten je bělavý a činí týž dojem jako písčitý vápenec z blízké Kaniny. Zrna křemenná až po velikost máku jsou velmi hojná. Řídčeji objevují se zrnka až do velikosti hráchu. Jsou okulacená barvy nejvíce šedé zřídka bílé, začervenalé, tmavošedé. Řídká ale význačná pro tyto pískovce jsou zrnka zelenavá dosti hrubá. V pískovci tom objevují se pevnější vrstvičky aneb pecky bělavého zřídka šedého neb modra- vého vápence. Podobné pecky aneb nepravidelné partie viděli jsme v nejvyšší části souvrství d. pod Hostínem. (Pásmo IX. v Řepínském podolí). Jednou nalezl jsem v pískovci na Kloučku limonitovou pecku prostoupenou křemennými zrnky téhož pískovce. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 9 Pískovec drobnozrnný kvádrový zaujímá spodní část souvrství b. Má chudý slinitý tmel, tak že se snadno na povrchu rozpadává a porostem lesním zakryt bývá. Má obyčejně barvu žlutou, místy šedou. Někde se rozděluje při povrchu v silnější desky, obyčejně však jed- notlivé partie jeho v menších kvádrech vystupují. Pískovec hrubozrnný slimitý vystupuje v pevnější stolici sou- vrství IX. c. 6. u cesty Nebuželské; má mocnost 1:4 », barvu šedou. Stolice tato je pro krajinu naši dosti význačnou. V Křečkově jsou v souvrství c mnohé vrstvy z tohoto pískovce složené. Pískovec jemnozrnný slimitý deskovitý vládne v souvrství a. Dále od povrchu v čerstvém lomu jako ku př. pod Mazhouzem, tvoří pevné mocné stolice, z nichž některá je až 2 m mocná. Zde má barvu bě- lavou. Při povrchu však, kde ode dávna vlivům povětrnosti byl pod- roben, jest křehký, šedý neb zažloutlý, v desky rozpadlý. Činí dojem písčitých slínů. Dobrým je kamenem stavebním spolu s křemitým vá- pencem, s nímž se střídá. Místy je drobnozrnný. Písčitý slín hrubozrnný barvy šedé neb žlutavé je v souvrství c. z části i v ď. Na východ přechází ve hrubozrnné pískovce. Písčitý slín nalezáme v souvrství c. Jest šedý neb žlutavý. Střídá se místy s křemitým vápencem. Pískovec jemnozrnný slinitý v souvrství a. činí přechod z písčitého slínu do jmenovaného pískovce. Uhrnná mocnost písčitých slínů v souvrství c. obnáší sotva 5 m. Úvá- žíme-li, jak velkou mocnost měly písčité slíny v pásmu IX. v Řepín- ském podolí a jak rozšířeny byly v souvrstvích pásma tohoto, kdežto v Nebuželském důlu jich po skrovnu, shledáváme jakou změnu petro- grafickou pásmo IX. nabylo. Na místě písčitých slínů máme tu roz- manitého druhu pískovce. Křemitý vápenec jest i zde dosti rozšířenou horninou, hlavně v souvrství a a c, méně v d. Jest zřídka modravý, obyčejně šedý. Čím více má vápence, tím je světlejší, bělejší. Někdy má makrosko- pická zrnka křemene, a ten nazývati chceme písčitým vápencem. V souvrství d jsou hojné lavičky bílé místy pecky neb nepravidelné partie písčitého vápence. 3. Stratigrafie. Chceme-li vymeziti určitě pásmo IX. v Nebuželském podolí, třeba abychom zjistili i zde jeho základ a patro a pak přistoupíme teprvé ku jednotlivým souvrstvím jeho. 10 XXI Čeněk Zahálka O základu pásma IX. Když jsme pojednávali o základu pásma IX. v Řepínském po- dolí, vyšli jsme z důlu Kokořínského u Hledďseb a stopovali jsme pásmo VIII. jakožto základ pásma IX. do Řepínského důlu. Tak chcem učiniti i při Nebuželském důlu. Kvádrový pískovec horní části pásma VIII. jest velmi význačným horizontem v Kokořinském důlu, poněvadž v holých, strmých, mocných kvádrech vystupuje. U Vystr- kova zaujímá ještě vyšší polohu ve stráni, tak že pod ním v Hled- sebí ještě pásmo VII. odkrýváme. (Pásmo VIT. a VIII. útv. kř. v ok. Ř. Profilů obr. 35.) Ve Lhotce však již pásmo VII. pod dnem důlu se nalézá a pásmo VIII. tvoří zde již úpatí stráně. Od Lhotky sle- dovati múžem pak kvádrovce pásma VIII. po obou stranách důlu přes Štampach ke Kroužku, kdež vchází do Kroužeckého, t. j. do dolního oddílu Nebuželského důlu. Při saměm ústí proti Kroužku zaujímá kvádrový pískovec polohu mezi 214 m (dnem) a asi 2315 m n. m. v mocnosti 23'5 m. Svrchní část jeho je lesním porostem ukryta, kdežto spodní část tvoří holé, svislé stěny v mohutné pilíře rozdě- lené. Povrch pískovce toho rozhlodán jest nesčetnými důlky, takže vypadá jako voštiny. Průřez jeho jest tento: Les pokrývající vyšší polohu kvádrovce pásma VIII. as 226:6 m n. m. E = | 5. Pískovec drobnozrnný kvádrový šedý neb zažloutlý . SMS 2-85 | = © | 4 Hrubozrnná vrstvička kvádrového pískovce 010 až . . . . 015 | = £©49F 3 3. Pískovec drobnozrnný kvádrový šedý neb zažloutlý . . . . 350 2 Soho 2. Vrstvička kvádrovce tu a tam s hnízdy hrubých zrn.. . . 0101 © Pla | 1. Pískovec drobnozrnný kvádrový šedý neb zažloutlý . ..... 00 Dno důlu Kroužeckého při ústí do důlu Kokořínského. ...... 214 m n. m. Vyšší pískovec kvádrový odkryt je dobře v lomu pod Stříbr- níkem nedaleko od ústí. Ssutiny při vrcholu lomu v lese. Í 4. Pískovec kvádrový bílý nahoře hrubozrnný, hloubš drobno- © zrnný, dělí se v mocné stolice. Na povrchu téměř bez = E tmele. Proto, sypký: Láme se ku stavbě (© C306 14 65 S 8. Pískovec jemnozrnný drobivý žlutavý. Vrstvička tato oddě- = lena je od hořejšího pískovce řadou ag konkrecí l S = hnědých, tvrdých blízko sebe položených .. . 29 ODS = 2. Poloha hnízd slepencových ve kvádrovci jako 1., jichž zrna ré křemenná mají barvu bílou, šedou, červenou aneb jsou čirá. „M Mocnost, /jejich005$aŽits bi dřn0k8050. 40692 0 RV 01 1. Pískovec kvádrový hílý téměř bez tmele. Sypký -.... « sa Dno lomu. Kvádrový pískovec tvořící úpatí Kroužeckého, schyluje se vždy víc a více ke dnu údolnímu čím dále od Kokořínského důlu se vzda- Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 11 lujeme a to proto, že v tomto směru JV. vrstvy poněkud zapadají (není to však sklon vrstev) a pak proto, že dno dosti mocně při sklonu 214%, vystupuje. Sotva 1 4m od Kokořínského důlu, západně od Studánky, nalezneme již nejvyšší polohu kvádrovce pásma VIII. v podobě hrubozrnného pískovce při dně důlu; jeho výška nadmořská jest as o 1 » nižší než-li u Kroužku. Zde vidíme přikládati se na pásmo VIII. nejhlubší vrstvy pásma IX. totiž deskovité slinité jemno- zrnné pískovce. V těchto vrstvách nadržuje se voda v zdejší Studánce 1 za největšího sucha. Na zkameněliny jest kvádrový pískovec velmi chudý a jedině Lima multicostata vyskytuje se zřídka v pískovci vrstvy 4. posledně uvedeného profilu. O patru pásma IX. V celém okolí Řipském tvořilo pásmo X. patro pásma IX. Tam kde přístupny byly nejnižší vrstvy pásma X. přikládající se na nej- vyšší vrstvy pásma IX., tam shledány v nich vždy ony tmavozelené olaukonitické zkameněliny spongií a gastropodů u veliké hojnosti. Tak jest i zde. V Podseneckém kalu u Podsence, t. j. při 8Z. okraji Ne- bužel, podařilo se mi nalézti nejnižší souvrství a. pásma X. Kal sám, který sloužíval dříve co nádržka vodní pro bývalou zdejší cihelnu a -do něhož se posud voda po deštích ze strání stahuje, založen jest v nejvyšší vrstvě pásma IX. Hned vedle kalu odkryto je pak kopáním souvrství Xa. Jest to vápnitý slín glaukonitický barvy šedé. Při po- vrchu jest úplně v jíl rozpadlý. Je mastný a nadržuje vodu. Tu a tam má hrubší zrno křemene a zvláště zelenavá zrnka jsou chara- kteristická. Všude vyskytuje se v něm velké množství zkamenělin, v nichž převládají úlomky sponeií. Mocnost souvrství X. a. obnáší tu asi 1. Chaloupky Podsenecké leží právě na souvrství Xa. ještě. Nad souvrstvím a spočívají při silnici v Podsenci modravé vápnité slíny při povrchu v jíl rozpadlé, vodu nadržující, a teprvé nad stu- dánkou vychází mezi rozpadlými modravými vápnitými slíny též pev- nější lavice na povrch. Tato souvrství odpovídají souvrstvím 8 ac hranici však mezi nimi vésti nelze. Blíže k návsi při téže silnici vy- chází pevná lavice bílého slinitého vápence (křidláku), který náleží již ku souvrství d. a k témuž náleží i vyšší vrstvy bělavého slinitého vápence, který při povrchu obyčejně je rozpadlý. Sled jednotlivých souvrství a vrstev podle silnice od Podsence ku katolickému kostelu v Nebuželích s přislušnou mocností, i výškou nadmořskou jest tento: 12 XXI. Čeněk Zahálka Katolický kostel v Nebuželích. 307 m n. m. — | 6. Bělavé rozpadlé vápnité slíny měkké střídají se s pevným : slinitým vápencem bílým . . . ....... B "Mos (0 46 25 (z l 5. Pevná lavice bílého slinitého vápence . ....... 10:3 4. Modravé měkké vápnité slíny na povrchu rozpadlé... . 03 3. Pevná lavice modrého slinitého vápence . ......... 02 2. Souvrství modravých měkkých vápnitých slínů na povrchu l J v mastný jíl rozpadlé. Nadržují vodu... .-...... 53 je ( Studánka. ———————— aj 5 1. Souvrství modravých měkkýcn vápnitých slínů. Na povrchu vmastný iltrozpadlesNadrzujíovodus tí 2: -0-0 40 Podsenec. | je i Vápnitý slín glaukonitický šedý na povrchu v mastný vodu na- i ků držující jíl rozpadlý. Tu a tam s hrubším zrnem křemene. hl Pásmo IX. Souv. d. Vrstva 3. — Podsenecký kal. — 2934 m n. m. Že dále od povrchu má pásmo X. pevnější, zachovalejší lavice než-li na povrchu zemském, o tom svědčí průřez vrstev jeho ve studni katolické školy, jak mi jej laskavě sdělil pan Josef Kalita, ří- dicí učitel v Nebuželích. (Roku 1889. byla studna vykopána). As 307 m n. m. OBCE AE C OVV PE sd MĚ OVAL V OAO P ECA (RA OKOLÍ B V SÁKO NO 0:3 m Wiuvaum Zuna zvaná Červenka 4 Po ee o Te 02 m (1 1Slmatý vápenec kridlak) 49916088- MON ABA m 10 | 10. Vápnitý slín rozpadlý vjíl ...... ZVS EMC VySR000 VE EL4 M l: 9: /Wápniby Sleva do) uaeko sd coaska one 04 o ale ds náloj sto ale: 0:6 čo ele AVEO (TNK ODO AL hol o rojnán a BtoB o oje os co 0:6 sh. 1Mápntýosun;pevnýkmodravý M41 ee- 44s: sí: 0:45 | S S60: Mápnity slín rozpadly v jíl ps. zlou SJ Mosse 02 "S S00 Vapnibý Klín pevný modtavý 0.5409.) 0: 0:45 | B 4Vápntýoslín rozpadly vrjíšl 215. 4. Vl 3 oje: Vslljeky o k 0:12 s Napntysln pevný Modravý 20 4393 132302 0:5 2 VApnty (SM rozdrobený? 9001910004001 22V eee Dre 02 vd Vápnitýzslínypevnýmodravý EV FEE S A0: kk 0:38 | as 301 m n. m. Srovnáme-li vrstvu 1. tohoto průřezu, v níž voda se objevila, s vrstvami profilu předešlého podle výšky nadmořské, shledáme, že spadá do oboru souvrství (d. — c). 2. které také vodu nadržuje a v němž studánka při silnici Se nalézá. V souvrství X. a. nalézají se tyto zkameněliny: Natica vulgaris Reuss [<] (vh) Trochus Engelhardti Gein. [eg] (vh) Aporhais Reussi Gein. sp. [©] (h) Mitra Rómeri d'Orb. [| (zř) Arca subelabra d'Orb. [g] (vh) Spondylus spinosus Goldf. [v] (zř) Magas Geinitzii Schlónb. [v] (vz) Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 13 Ventriculites angustatus Róm. [<] (h) Spongií úlomky. [g] (vh). V X. (8 — 0) u samé studánky, tedy v nejhlubší poloze jest Terebratula semiglobosa Sow. (zř). Výplak vrstvy této u samé studánky obsahuje: Spongií jehlice (vh) Nodosaria Zippei Reuss (vz) Nodosaria annulata Reuss (zř) Cristellaria rotulata d'Orb. (zř) Textilaria olobulosa Reuss (vh) Globigerina cretacea d'Orb. (vh). Z téhož souvrství ale poněkud z vyšších vrstev pochází zkame- něliny, jež při kopání studny nalezl pan Kalita, řídící učitel v Nebu- želích ve vrstvě 3. (viz předešlý průřez studny). Lepidenteron longissimum Fr. (vz) Inoceramus Cuvieri Sow.? (vh) Pecten ? Micraster cor testudinarium Goldf. (h) Micraster breviporus Ag? Malá ježovka neurčitelná (zř) - Cidaris subvesiculosa ď'Orb. (vz) Pleurostoma bohemicum ŽZittel Amorphospongia globosa v. Has. sp. Abies minor Vel. (zř) Seguoia Reichenbachi Gein. sp. V křidláku X. ď. objevuje se: Páteř ještěrky '). Inoceramus Cuvieri Sow.? Micraster cor testudinarium Goldf. Seguoia Reichenbachi Gein. sp. Chondrites. Frič shledal, že slinitý vápenec souvrství X. d. v blízkých Stře- mách obsahuje pod drobnohledem neobyčejně mnoho zrnek křemen- ných. Totéž shledal jsem i při vápnitých slínech (db — c) 2 v Nebu- želích. Slinité vápence nejeví na povrchu svém žádných zrnek křemenných; otřou-li se však kartáčem ve vodě, tu pak zrnka kře- menná spíše se objeví. Mnohem větší množství objeví se zrn kře- - menných, rozmočíme-li horninu ve vodě a vyplákneme usazeninu. 1) Dle úsudků WaacrvovýcH a TeLLERovýcH, 14 XXI. Čeněk Zahálka Z toho vychází, že i pásmo X. přibírá ve všech svých souvrstvích zrn křemenných směrem z Řipské vysočiny do Polomených hor. Že pak přibývání zrn křemenných trvá dále směrem k úpatí Sudet, o tom jsem se přesvědčil ve vrstvách pásma X. na úpatí znělcového Ta- chova hned za východním okrajem obce stejnojmenné, kde slíny tyto již velmi jsou písčity. O souvrstvích pásma IX. Omezivše si pásmo IX. jeho základem i patrem, přistupme k jeho rozčlenění jako v Řepínském a Jeníchovském podolí. I zde shledáváme všecka čtyři souvrství z dola nahorů: a, b, c, d. Souvrství a. na pásmo VIII. se přikládající, stalo se písči- tějším o něco, než-li v sousedním Jeníchovském a Řepínském důlu. Jeho písčité slíny deskovité určujem tu již co velmi slinité jemnozrnné pískovce deskovité, činí ale týž dojem, jako ony písčité slíny. I zde vloženy jsou do souvrství a význačné pro to souvrství pevné lavice křemitého vápence. Křemitý vápenec ten jest bohatší jemnými křemitými zrnky než-li při ústí Řepínského důlu. Při cestě z Kroužku do Nebužel zaujímá souvrství a. výšku nadmořskou od 2365 m až do 251:17 m. Rozdíl těchto výšek obnáší: 1467 m. Číslo toto se od pravé mocnosti nebude mnoho líšiti. Souvrství d. má jako v Jeníchovském důlu nejvýše nápadnou vrstvu slepencovou, která tu 2 » mocnosti dosahuje a pod ní hru- bozrnný kvádrový pískovec, který tu již přes 10 » mocnosti má. Spodní část souvrství d. počíná tu a tam již .vystupovati v kvádrech, což jsme v Řepínském, ani v Jeníchovském důlu ještě neviděli. Jen v nejhlubší části, kde se přikládá ku souvrství a., tam se při po- vrchu též v desky tlustší rozpadává. V lomu pod Mazhouzem v Ba- bině, kde se hlavně vrstvy souvrství a ku stavbě lámou, tam je viděti, že i nejhlubší vrstva pískovce d. 0*9 » mocnost ma. Pískovec ten je drobnějšího zrna než-li vyšší a obnáší též as 10 » mocnosti. Při cestě zmíněné zaujímá souvrství 9. výšku nadmořskou od 2511% m do 27392 m. | Rozdíl výšek těch obnáší 2275 m a taková bude 1 mocnost souvrství. Souvrství c. vymezili jsme v Kušálově u Živonína (Pásmo IX. v Jeníchovském důlu) mezi kvádrovcem b. a kvádrovcem bryozoickým d. (IX. d. 1.). V Bundolu nalezli jsme též kvádrovec bryozoický (IX. d, 1. 2, 3.). Tam byl dosti elaukonitický. Rovněž v Nebuželském po- dolí vystupuje nápadně z povrchu. Jest také dosti slaukonitický a bryozoický. (IX. d. 1. při cestě Nebuželské, IX. d. 1.—06. v Křeč- Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 15 kově). Od souvrství 8. i d. líší se vrstvy c. jemnějšími horninami. Jest zde dosti písčitých slínů jemných i hrubých s křemitými vá- penci i slinitých pískovců. K východu stávají se však vrstvy jeho nápadně písčitější, tak že v Křečkově jsme nazvali polohy písčitých slínů lépe slinitými pískovci. V hořejší části souvrství c nalézáme tu tutéž stolici pískovcovou jako v Kušálově u Živonína. Jesti IXc. 6. v cestě Nebuželské — IXc 12. v Křečkově — IXc. 8. v Kušálově u Živonína = Spodní pevné hornině vrstev 4. pod Chorouškami, u Friče, Jizerské vrstvy str. 27. Výkr. č. 17. Jak v předu uvedeno, má témě sovyrství d sklon jižní; směřuje tedy od západu k východu. Protože Křečkov leží od témě souvrství b u cesty Nebuželské na JV., proto nalézáme témě souvrství d čili nejhlubší polohu souvrství c v Křečkově o něco níže. Zaujímá souvrství c u cesty Nebuželské nad- mořskou výšku od 27392 m až po 2862 m, v Křečkově od 273 m až po 2902 ». Rozdíl výšek, který se mocnosti podobá, obnáší v prvém případě 1228 m, v druhém případě 172 m». Přibývá moc- nosti i ve směru SSV. a rovněž sklonu směru JJZ., což zvláště při souvrství ď. v předu naznačeno. Souvrství d zaujímá nejvyšší polohu v pásmu IX. Počíná zmí- něným již kvádrovcem bryozoickým a končí u souvrství X. a. (v Pod- senci). Mimo nejbližší okolí obce Nebužel, není jinde pásmo X. nad pásmem IX. zachováno. Avšak význačné pískovce s tmelem slinitým neb vápnitým, které se na povrchu po vypláknutí tmelu rozpadávají v rezavé kousky a písek, pak význačné poměry palaeontologické cha- rakterisují dostatečně nejvyšší polohu pásma IX. nejen zde, ale i v širším okolí zdejším, jak jsme již v okolí Živonína dokázali. (Pásmo IX. Podolí Jeníchovské.) Souvrství d. zaujímá u Nebuželské cesty výšku nadmořskou od 2862 m až po 2934 m, na Kloučku (v Křečkově) od 2902 m až po 301 m. Rozdíly výšek v prvém pří- padě obnáší 72 m, v druhém 108 m: čísla ta jsou v souhlasu se vzrůstem mocnosti ku SSV. a se sklonem ku JJZ. Souvrství a. rozšířeno je hlavně v Kroužeckém a Babině mezi kvádrovci pásma VIII. a souvrstvím IX. 4. Blíže Kroužku jest vy- soko nade dnem údolním, čím dále ke Studánce tím více se však blíží po obou stranách ke dnu. V Babině již jen horní část jeho nade dnem se nalézá a před Kloučkem již se ztrácí pode dnem důlu nej- vyšší poloha. V Kroužeckém jest souvrství a lesem borovým porostlé. Snadno se však dá na některých příkřejších polohách odkrýti aneb se výchozy svými samo prozrazuje. Souvrství d. největšího místa za- ujímá v našem důlu i dodává mu malebný ráz. Holé kvádry jeho 16 XXI. Čeněk Zahálka vycházejí všude na povrch. Kdo cestuje z Kokořínského důlu po cestě do Nebužel ani nemá tušení o mohutných kvádrovcích, jež les Stříbrníka a Vranova v sobě skrývá a teprvé u Studánky blíží se kvádrovce blíže ke dnu údolnímu. V Babině tvoří kvádrovce velmi pěknou skupinu skalní, která sluje případným jménem staročeským „Mazhouz“. Však pro mocný výstup dna údolního blíží se i tyto kvádrovce blíž a blíže ke dnu údolnímu, takže před pěšinou vedoucí z obce Nebužel do Křečkova, po obou stranách Kloučku, ztrácí se kvádrovec již pode dnem. Nad souvrstvím d. není povrch již tak ve- lice příkrý a tam má své místo souvrství c. a d. Po pravé i levé stráni pokryta jsou obě souvrství hustým lesem a souvrství d. i žlut- nicí diluvialní. Proto však na několika místech jsou souvrství ta z části neb zcela odkryta. Nejpoučnější místa v tom ohledu jsou opět cesta Nebuželská pod Podsencí a pěšina v Křečkově. V následujícím profilu zhotoveném dle cesty z Kroužeckého až ku Podsenci poznáme nejlépe složení pásma IX. i jeho polohu ku pásmu VIII. a X. (Obr. 51.). Pásmo X.') počíná od Podseneckého kalu. ©. . -. . . . « . . 2984 mn. m. ( 3. Pískovec slinitý drobnozrnný deskovitý, šedý, STARÝ neb re- i ] ZAVADIL OZOTCKÝ M bed ohe so elle . 3:20 2. Písčitý slín hrubozrnný šedý neb zažloutlý s pevnějšími la- vičkami nebo peckami bělavého neb modravého hrubo- zrnného křemitého vápence, který přechází někdy ve sli- x mbý pískovec o ME OV; VO UMS OOA SOR ete 2:00 2 1. Pěskovec kvádrový hrubozrnný bryozoický zelenavý neb bělavý na povrchu šedý neb zažloutlý. Na povrchu chudý váp- nitý tmel. Jest glaukonitický. Ze zvětralého povrchu pí- skovce vyčnívají pevnější pecky, které mívají v sobě Limu U multicostatu. Na opršelém povrchu velmi mnoho bryozoí 2:00 j 10869 JEDE ( 8. Pískovec slinitý v pevných vrstvách bělavý neb šedý, střídá se s pevnými lavicemi šedého neb modravého křemitého vápence s hnízdy slinitého pískovce . Kena eno A0 E „ 0:35 „ Velm písčité slínyi šedé s pevnými vrstvičkami šedého kře- mitého vápence Sokece (ab isodolonkie Vb 30 . Hrubozvnný pískovec slimitý na povr chu rozdr obený. Nápadná stolice z 8 kebyce NED POE OA 0 ESR ATO 1:40 . Písčité slíny šedé neb žlutavé střídají se s pevnými as do 10 cm mocnými lavicemi křemitého Noha barvy modravé Pásmo oa: o SR Na 19:48 m IX. Ov nebyšedé adbie:16- A AO Zb SEN: 8 89 4. Hrubozrnný písčitý slín šedý střídá se s četnými pevnými as 10 cm mocnými lavicemi šedého křemitého vápence. Křemitý vápenec mívá někdy modravé skvrny a hrubá zrna Křemennán o (s du bolt seu ds Jada KE Ce ke dele o „406 . Hrubozrnný písčitý slín šedý deskovitý s bělejšími Fucoidy 1:04 . Pískovec hrubozrnný bílý neb zažloutlý plný, Fucoidů jak PIS RUDÝCH o Lao Ol: SONS 1. Velmi písčitý slín šedý po zvětrání žlutavý. Má zrmlca kře- menná zvláště blíže vrstvy 2. jak hrách velká. Je tence deskovitý a křehký ..... zl cy pe eo pase O3DOJNÍ ] L UR 1) Souvrství pásma X. popsali jsme již odtud až ku kostelu katolickému v Nebuželích, ča BDI 12-28 DI © Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řípu © 17 Í 6. Slepenec kvádrový bílý neh žlutavý, drobivý. Zrna křemene | ) velikosti hráchu až lískového oříšku stmelena menšími zrnky křemene . ě k 5. Pískovec kvádrový hrubozrnný šedý neb žlutý s chudým tmelem slinitým s pevnými limonitovými konkrecemi . . . 275 4. Pískovec kvádrový hrubozrnný šedý neb zažloutlý s chudým tmelem slinitým. Na povrchu voštinovitý. ... R „20 3. Pískovee kvádrový poněkud hrubozrnný šedý místy do | žluta S chudým tmelem. V nejvyšší části jeho asi 1 m mocné vystupují limonitové konkrece. Povrch pískovce » voštinovitý . . « - 6:0 | JI (Souvrství 3. až 6. vy stupují v | mohutný ch souvislých pilířích | ve stěnách údolních na povrch jsouce v menší vodorovné kvádry oddělené). . Pískovec kvádrový drobnozrnný žlutý, chudý tmelem, sypký 3:0 i Pískovec zřídka kvádrový, obyčejně deskovitý, rezavý, žlutý neb šedý a na povrchu téměř bez tmele, sypký . 20 (Souvrství 1. a 2. jen tu a tam v holých kvádrech z povrchu vyčnívá). ) ——— 25117 —— Pískovce deskovité jemnozrnné, zřídka drobnozrnné, velmi sli- | nité, bělavé neb zažloutlé, křehké. Střídají se s pevnými lavi- Is cemi šedého velmi křemitého vápence. V čerstvém lom Rei (> | l vají vrstvy pískovců i vápenců ve stolice až 2 m mocné 2) | Pásmo VIII. Kvádrový pískovec hrubozrnný západně od Studánky. 236:5m n. m. Velmi pěkně odkryto jest souvrství c. a d. při pěšině z Křeč- kova na Klouček: Klouček. Les. 301 m n. m Í ( 11. Pískovec deskovitý bryozoický drobnozrnný na povrchu rezavý ) v písek rozpadlý, dále od povrchu žlutý. Zcela čerstvý je šedý neb bělavý a má vápencový tmel. Vo hnízda pís- čitého bělavého vápence 10. Pískovec deskovitý drobnozrnný na (povrchu rezavý ažv v písek rozpadlý, dále od povrchu žlutý. Čerstvý je šedý S sm tmelem. Má též hnízda písčitého bělavého vápence |. 23:0 9. Pískovec vápnitý bryozoický šedý, střídá se s bělavými vápni- tějšími vrstvičkami téhož pískovce. (Na protější stráni při téže pěšině splývá toto souvrství s hlubším 8. v jednu stolici 2 m mocnou) . o E) 8. Pískovec vápnitý zažloutlý neb šedý na povrchu rozpadlý S pev- nějšími vrstvičkami bělavého neb modravého vápence písčitého 10 s © vá =- a dá 7. Pískovec vápnitý zažloutlý neb šedý na povrchu rozpadlý s 5 ES =h vrstvičkami bělavého vápence, který má hojně hrubých zrn p m křemene a podobá se místy hrubozrnnému písčitému slínu. . 10 kul E PAVO VS VR HE = 6. Pískovec kvádrový hrubozrnný dv s chudým váp. tmelem šedý neb žlutavý. ... 1:2 | . Pískovec kvádrový hrubozrnný br ozotcký s chudým tmelem šedý a zelenavý, glaukonitický. Má povrch peckovitý. . . 04 4. Piskovec vápntý krubozrnný bryozoický SEdY 02 I „ Pískovec hrubozrnný s chudým vápnitým tmelem zažloutlý r ot s] neb šedý, bryozoický ... 0: 2. Plskovce vápnitého hruboeriného šedého vrstvy. Bryozoický 0 1. Pískovec drobnozrnný PřYVAOÍKŮ Zoo né dále od Bo- l VECHU ZElENAVÝ „6.4 sbys SEK šod PANÍDD) —————————————— a 290-2 Tř, mathematicko-přirodovědecká, 1895. Ň 2 18 XXI Čeněk Zahálka Í Í 18. Pískovec slinitý šedý neb zažloutlý . . ........... 03) ) 17. Lavička pevnějšího bělavého vápence slinitého. Má místy tolik písku, že přechází ve slinitý pískovec. ...... 01 16. Vrstva“jakotW8s" VE MP1 19 POBRU 0 0 KLTVO ARVA 02 15.. Vrstvajako 70 18 ek pot n ěOB E LU 18605- AAR pen (KL 01 E 14,WVrstvy jako 4182 4902145. OTTO KOZE 3 VOTAVA 081“ 13. Slinité pískovce hrubozrnné sedě místy velmi písčitým slí- Ae podobné; obsahují an bělavého vápence písči- Vého 4 AL RSD HY EK 30 RA A VAKY PED SYR R A B) bd 12. Piskovec křemitý velmi pevný s chudým slin. tmelem šedý a E: žita vý 1 ry kose ooo a v ONO SEE ce dalé A8 ; 10 o 11. Týž pískovec jako. 1924733 AA 4, KL 0 STB SO OOA OBRY ROOT 03 |8S Ej cx! 0. Kremitý vápenec. 'Belavá lavička“ 95702002 O „01 a m 9:Sedý. slinitý (pískovec -ee e=e O6 k 8. Pískovec křemitý, šedý, zelenavý. Místy slínitý. Velmi pevný. 10 P T. Pískovec hrubozrnný slinitý až velmi slinitý šedý. Větráním se- žloutne a konečně zrezaví. Tmel jeho na povrchu snadno se VYlOUZÍT S: OVK KOPE VU PE SEK PO 30 ROTONVA 0 6. Pískovce PAahobtnné slinité šedé ZB né oo REA VA ooo 6 a) 5. Pískovce velmi slinité, slinité, neb chudé tmelem, šedé neb žlu- LAVĚ M 2D AVON OVA EVVO OSS AVON REO SKP AT ODA OH) ROKA KO 0 4. Pískovce hrubozrnné velmi slinité. šedé : 10 3. Pískovec křemitý s chudým slin. tmelem. Velmi pevný, šedý . o (l | 2. Pískovec hrubozrnný velmi slinitý SRN deda oku bida kljo: te 09 | V 1VEStVÝ MOPRÍSLUDNĚ 27 Ae 6:9 Slepenec nejvyšší části souvrství IX. 4. při dně důlu západně od pě- šiny při pravé stráni důlu v Křečkově ...... Tentýž profil jest podle pěšiny v protější, pravé stráni důlu. Nedaleko odtud, tam kde od Mšenské silnice odbočuje silnice na vrch Nebužel, nalézá se při východní straně Mšenské silnice hlu- boká a dlouhá prorva, kde Nebuželští vybírají pro svou domácí po- třebu písek ze zvětralého pískovce bryozoického, nejvyšší to polohy souvrství IX. d. pod žlutnicí diluvialní: Mšenská silnice. 310 m n. m. Ornicez ZAZLOULA saní o8k8 VES ar oa Me En USA a je BOK SSD SB SME SARA BR 02 m Hlína žlutá diuvinínevrstevnata 320: ao sss ne naslo ha Mesa 3:8 m po AO (0 n B Í 8. Pískovec bryozoický při povrchu s Pam tmelem“ vápnitým, zshní bílý pevná stolce 0: 0:6 zk: . Pískovec bryozoický křehký, velmi sypký žlutý neb šedý místy s 28 | od limonitu černavě zbarvený. Původně měl vápenný tmel, ten E E jestivšak, vodou wyloužení (00 000: 1:0 Pk | 1. Týž pískovec co 2. ale poněkud pevnější, přístupen jen do hloubky 02 =, = © ko) ur) =) r <| < 3042 m n. m. Také 350 m na SV. od evangelického kostela Nebuželského, byl několik kroků na západ od pěšiny odkryt kopáním nejvyšší bryozoický pískovec žlutý (— IX. d. 11. v Kloučku). Nad tím spočívá zde sou- vrství Xa. a pak následují ostatní souvrství pásma X. směrem ku Pk ad 86 „273 m n. m. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 19 evangelickému kostelu. Odkryto zde však pásmo X. není, poněvadž žlutnice diluvialní všecky vrstvy tyto pokrývá. Že se tu však pásmo X. nalézá, o tom svědčí výkopy zdejších studnic. Jest možno, že také vrch Nebužel skrývá pod velmi mocnou žlutnicí diluvialní pásmo X. jako patro pásma IX., nikde nepodařilo se mi však pásmo X. tam odkrýti. Tam, kde na úpatí toho vrchu dojdem pod žlutnicí na nějaké vrstvy útvaru křidového, jako na před- chozím profilu, aneb na počátku Husového důlu, aneb při cestě s vrchu Nebužele ku Dražnému kalu (u Kaniny), všude to jest nej- vyšší vrstva souvrství IXd. to jest šedý (po zvětrání žlutý až rezavý) pískovec vápnitý s velkým množstvím bryozoí, který blíže Kaniny již písčitým vápencem nazývati můžeme, poněvadž mu ku Kanině více vápence přibývá. 4. Palaeontologie. V hořejší polovici souvrství IX. a. nalezl jsem v lomu pod Mazhouzem: 7 Exogyra conica Sow. (zř) Exogyra lateralis Reuss. (zř) Ostrea Rhynchonella plicatilis Sow. (zř) Fucoides (h). V nejspodnější lavici souvrství IX. 8., 09 m mocné, nalezl jsem v lomu pod Mazhouzem: Pachydiscus peramplus Mant. (zř) Lima multicostata Gein (zř) Exogyra conica Sow. (zř) Fucoides (h) Hned nad předchozí lavicí vyskytuje se v Rázkově rokli pod Mazhouzem, v sousedství předešlého lomu: Vola guinguecostata Sow. sp. (zř) Exogyra conica Sow. (h) Fucoides (h). Při cestě do Nebužel obsahovalo souvrství IX. c: (srovnej pří- slušný profil v textu) Ve vrstvě 1. plno válcovitých jak prst silných Fucoidů. Ve vrstvé 3. jsou též nápadné bělejší Fucoidy. Ve vrstvách 4. jsou zvláště v křemitém vápenci: 20 XXI Čeněk Zahálka Pecten curvatus Gein. (zř) Exogyra conica Sow. (zř) Exogyra lateralis Nils. (vh) Ostrea semiplana Sow. (h) Ostrea hippoppodium Nils. (zř) Fucoides (h) Ve vrstvách 5. a sice v písčitých slínech jest: Ostrea semiplana Sow. (zř) Ve vrstvě 6. jsou: Inoceramus Broneniarti Sow. Vola guinguecostata Sow. sp. Exogyra lateralis Nils. (vh) Serpula Fucoides (vh). V témž souvrství IX. ce. avšak při pěšině z Křečkova na Klouček (srovnej s příslušným profilem v textu) jsou: Ve vrstvě 2.: Pecten laevis Nils. (h) Vola guinguecostata Sow. sp. (zř) Exogyra lateralis Nils. (zř) Rhynckonella plicatilis Sow. (zř) Serpula socialis Goldf. (vh) Fucoides (zř) Ve vrstvě 4.: Pecten curvatus Gein. (vz) Pecten laevis Nils. (h) Spondylus (vz) Vola guinguecostata Sow.. sp. (h) Exogyra lateralis Nils. (zř) Rhynchonella plicatilis Sow. (zř) Magas Geinitzii Schl. (vz) Serpula socialis Goldf. (h) Fucoides (zř). Ve vrstvě 1.: Arca subelabra d'Orb. (vh) Inoceramus Brongniarti Sow. (zř) Pecten curvatus Gein. (zř) Vola guinguecostata Sow. sp. (vh) Exogyra laciniata ď'Orb. sp. (h) Kxogyra conica Sow. (h) Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 21 Exogyra lateralis Nils. (vh) Fucoides (h) Ve vrstvě 8.: Inoceramus Brongniarti Sow. (zř) Vola guinguecostata Sow. sp. (zř). Fucoides (zř) Ve vrstvě 10.: Pholadomya aeguivalvis Orb. (zř). Lima pseudocardium Reuss. Oboje v četných Pecten laevis Nils. chomáčích. Vola guinguecostata Sow. sp. (h) Exogyra lateralis Nils. (zř) Fucoides (zř) Ve vrstvě 12.: Vola guinguecostata Sow. sp. Exogyra lateralis Nils. (h) Bryozoa. (zř) Ve vrstvě 17.: Vola guinguecostata Šow. sp. (Zzř) Flabellina elliptica Nils. (vz). Souvrství IX. ď. při cestě z Kroužku do Nebužel obsahuje: Ve vrstvách 1.: Lima multicostata Gein. (vh) Bryozoa (vh) zvláště na opršelých plochách znatelny. Ve vrstvách 2.: Nautilus sublaevigatus dď'Orb. (vz) Turritella iserica Fr. (vz) Arca subelabra dOrb.? (vz) Lima multicostata Gein. (h) Pecten curvatus Gein. (h) Pecten laevis Nils. (zř) Exogyra lateralis Nils. (h). Ve vrstvách 3. (u Podsence): Lima iserica Fr. (vz) Ostrea semiplana Sow. (zř) Magcas Geinitzii Schl. (h) Rhynchonella plicatilis Sow. (vh) Biflustra Pražaki Nov. Petalophora seriata Nov. Osculipora plebeia Nov. XXL Čeněk Zahálka Serpula macropus Sow. Phymosoma radiatum Schlůt. Fucoides (h). V témž souvrství IX dď. na pěšině z Křečkova na Klouček jest: Ve vrstvách 1. až 6. místy hojně, místy po skrovnu Bryozoí. Ve vrstvě 1.: Úlomky skořápek (vh) Ve vrstvě 2.: Lima pseudocardium Reuss. (zř) Pecten laevis Nils. (zř) Vola guinguecostata Sow. sp. (zř) Ve vrstvě 3.: Inoceramus Brongniarti Sow. (zř) Ve vrstvě 4: Exogyra lateralis Nils. Ve vrstvě 5.: Lima pseudocardium Reuss (zř) Lima multicostata Gein. (h) Pecten laevis Nils. Ve vrstvě 6.: Inoceramus Brongniarti Sow. (zř) Lima multicostata Gein. Ve vrstvě 7.: Natica (vz) Exogyra conica Sow. (h) Exogyra lateralis Nils. (vh) Ostrea. Rhynchonella plicatilis Sow. (zř) Magas Geinitzii Schl. - Garatomus Laubei Nov. (zř) Flabellina elliptica Nils. (zř), Ve vrstvě 9.: Lima multicostata Gein. (h) Exogyra lateralis Nils. Rhynchonella plicatilis Sow. Bryozoa (h). Ve vrstvě 10.: Exogyra conica Sow. Exogyra lateralis Nils. (vh). Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 23 Ve vrstvě 11.: Lima multicostata Gein. (zř) Inoceramus Brongniarti Sow. (zř) Exogyra lateralis Nils. (vh) Magas Geinitzii Sehl. (h) Rhynchonella plicatilis Sow. (h) Biflustra Pražaki Nov. (vh) Truncatula tenuis Nov. (vh) Entalophora raripora dOrb. (zř) Petalophora seriata Nov. (zř) Serpula socialis Goldf. (Místy vh) Podobné vrstvě 11. jsou vrstvy 1. 2. 3. při silnici Mšenské (srovnej uvedený profil v textu) obsahující plno Bryozoí z nichž Bř- Jlustra Pražaki zvláště je nápadná. Ve vrstvě 2. jsou mimo to Lima maulticostata a Inoceramus Brongmarti. 5. Závěrek. Při porovnání pásma IX. útvaru křidového u Nebužel s týmž pásmem v podolí Řepínském a Jeníchovském shledáváme, že přibývá pásmu IX. na mocnosti skrovnější měrou, též přibývá mu na křemi- topísčité skladbě, a na hrubosti křemenných zrn téměř ve všech jeho souvrstvích. Souvrství d vystupuje již celé jako kvádrový pískovec a nejvyšší jeho slepencová vrstva stala se ještě mocnější. Také při- bylo nejvyššímu souvrství na bryozoích. Rozdělení pásma IX. v jedno- tlivá souvrství a, B, c a d jest zde po stránce petrografické mnohem patrnější než-li bylo pod Hostínem aneb pod Jeníchovem. Jest po- třebno abychom porovnali souvrství c a d u Živonína a Choroušek s týmiž souvrstvími u Nebužel, aby byla viděti souhlasnost stratigra- fických poměrů na obou místech a tím ještě více potvrzeno a odů- vodněno naše rozdělení FRičovýcH a PRažáKovýcH trigoniových vrstev u Choroušek na vrstvy trigoniové c, a na vrstvy bryozoické d, jak jsme to v předchozím pojednání o pás. IX. v Jeníchovském podolí byli učinili. Ba) oak) 2:0 10 24 XXI. Čeněk Zahálka V Kušálově u Živonína V Křečkově u Nebužel Í ; ZASKV hin k 7.—11. Vápnité pískovce 7 Původně šedé deskě šedé deskovité, větrá- A : AB. m So vité, stávají se větrá- PET stávají se, Žluté ním žluté až rezavé or denn AN kousky v kousky neb písek s ce rozpadlé. | ZS ARC HS vrstvičkami vápen- 2 rozpadlé. Bryozoické 10:55 a čovýni Bivozotcké x 16 ča . DILO . hu! 1. Pískovec kvádrový s 1.—6. Pískovec kvádrový chudým vápnitým tme- s chudým vápnitým lem, hrubozrnný, šedý tmelem, hrubozrnný, | neb zažloutlý. Bryo- šedý, zažloutlý, neb nošlA JÁRA SB O o 00000 zelenavý. Bryozoický 28 Jj Pana 9. Pískovec slinitý šedý n az a k deskovitý na povrchu PE oki dl P oždropo OE pevnějšími lavičkami písčitého vápence. : 8. Pevná stolice pískovce v Velmi pevný písko- P slinitého hrubozrnné- li VES Ye - hošedéhé 10 slinitým tmelem, šedý = r a žlutavý. ao 5) . o o . . . . X 11. Šedý slinitý písko- vec se ao W 7. Písčitý slín šedý 02 10. Bělavá pev. lavi- 6. Pevná | lavička čka křem. vá- | glaukon. pískov- / 22 Idy ola oo ce, zelen. . - 02 -| 9.Šedý slinitý pí- | 5. Písčitéslíny šedé 1:8 8 skovec 06] ] čo | 8. Pískovec křemitý A šedý zelenavý .1 0] 4. Pískovec slinitý šedý 7. Pískovec slinitý šedý hrubozrnný s hoj. ze- hrubozrnný. Větrá- lenými zrnky křemene 05 ním sežloutne a zre- ZAVÁ a, bj S Area subel., Vola S Arca subel., Vola guin., Exosyra con. guin., Exogyra con. atd. atd. 3. Pískovee velmi sli- | ave z 2. 6. Pískovce slinité) v Ao OKAANO Úr | hrubozrnné šedé +0| 1.2 Písčitě lína i 12 1. Hrubozrnný písč. -10:9 ání oné křenit. | slín šedý s křem. | | | vápenci 9. +7] vápenci . 69) Ý Slepenec souvrství IX. b. Slepenec souvrství IX. b. Pásmo IX. Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. 25 Gůmblovy vrstvy útvaru křidového u Vehlovic u Nebužel | u Loun © Weiche, leicht verwit- ) | ternde Mergel, die grosse | A ehnlichkeit mit den Prie- | | sener Schichten besitzen, d ř | jedoch hellfarbiger sind XS Priesener | und leider keine Ver- (*b Schichten | steinerungen | auffinden | | lessen, um diese Parallel- | stellung auch paláonto- logisch zu begrůnden. j nh i i j Grůnlich grauer, flase- P AKOBN AL Á | riger, kalkiger Sandstein Ziemlich kalkreiche, | mit zahlreichen Panopaea gelblichgraue Schichten- | guroitis, Trigonia limbata KK k z 4 OSY VIL. | reihe n Pa RE Handosten.| | Behr feine kalkige ' nach oben in einen důnnge- (IX % Schichten | | Schwammtiintsteinschich- | VÍ schichteten, knolligbróck- | ten, áhnlich den Lagen : k -am Weissen Berg bei lichen, kalkigen Sand, i Prag. Mit Fischabdrůcken voli Callianassen.!) | u. Klytia 1 Leachi. A j | | Hellfarbige Sandstein- | | bánke dem unteren Sand- $IX 5 | stein áhnlich. j | | | Kalkigsandige Lage mit | | | Auarziger, fester Sand- spárlichen Glauconit- | | Ak alšáké : kornchen und zahlreichen | seh grossen Exemplaren Mollnise | Kórnchen voll Rhyncho- % čás, 0n Ostrea columba, von *IX a Schichton i Ammonites peramplus | nella vespertilio. (Rhyn | TO aro dol ano | chonellenhornsteinbank.) rungen der Mallnitzer j Schichten. ——— Libocher Schichten: | Untere Sandsteinbildune. | | knollig sandiger Mergel | Fast bindemittelleerer, | u. mergelig-kieseliger IV. | daher ziemlich miůrber, + VIII Sandstein z. Th. in Sand, ke in grossen Bánken ge- z. Th. in Kieselknollen l schichterer hellfarbiger zerfallend. i ; bissweisslicher Sandstein. ) 1 Melniker Schichten. | III. | | | — == = 9) Mně nepodařilo se tu ami v okolí nalézti žádnou Callianassa antigua (ani u Štampachova mlýna, kde Gůmbel uvádí též „mergelig kalkige, důnnschich- tige, graugelbe, gefleckte Sandsteinbildung vol! Callianassa antigua“). "Také Frič neuvádí nikde v krajině Kokořínské Callianassy až teprvé v údolí Jizery, a praví výslovně (Jizerské vrst. str. 119.): „Tento rak, . ... .., nebyl posud v okolí Cho- roušek objeven, i jest proto ještě nejisto, ve které poloze profilu hlavně se vy- skytuje. Nalezáme je nejprve v jednom z lomů jižně od Chotětova otevřených a pak všudy v údolí Jizerském atd.“ 26 XXI. Čeněk Zahálka: Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řípu. Třeba abychom si též povšimli náhledů, jež pronesl Dr. C. W. Gůmbl*) o vrstvách křidového útvaru u Nebužel. Týž srovnával zdejší vrstvy s oněmi na Polabské stráni u Vehlovic a Liběchova a myslil, že jsou jim aeguivalentní. Uvedem výsledky jeho porovnání v pře- hledné tabulce a připojíme ku každému jeho horizontu číslo našeho pásma útvaru křidového, aby bylo viděti jek Gůmbl různá pásma na- šeho útvaru křidového za stejná považoval. !) Beitráge zur Kenntniss der Procán- oder Kreideformation im nordwest- lichen Bóhmen in Vergleichuag mit den gleichzeitigen Ablagerungen in Bayern und Sachsen. Abhandl. d. math.-phys. CI. der k. bayer. Akad. d. W. X. Bd. II. Abth. Můnchen 1868. S. 535—538. Skizze der Gliederung der oberen Schichten der Kreideformation in Bohmen. Neues Jahrbuch fůr Mineralogie, Geologie u. Paláontologie. 1867, S. 795—509. Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed, Grégra v Praze 1895. 308 DSO -= -05050000 e0 o 245- 240- 235. 230 5 97 Podsenec LEST 05 == | Dle přírody měťil a rejsoval Č. Zahálka. < © Sk ala R P o I EP ; | o mm = ji < ===> Obr. 51. Průřex dle cesty x řkroužecléého (důlu) Poměr výšky 1:500 „do Nebužel. Poměr délky 1:25000 Věstník král české společnosti nauk Třída mathemat. přirodověd. 1895. a itFarzký Prah. X. Uber Primzalmengen. Von Franz Rogel in Barmen. (Vorgelesgt den 19. April 1895). 1 Zufolge des Wrmsox'schen Satzes ist fůr eine Primzal p, welche als ungerade vorausgesetzt werden móge (p— )!=g=m-—1, wo 7 notwendig ungerade ist, folelich 0) IE Sn — 7 — 8m p i p -wenn p eine ungerade Primzal und — 0, wenn es Amon sob ist, was auch ausgedrůckt werden kann durch sin — x 1, p Primzal al „HN | 0, p zusammengesetzt. Um diesen Discontinuitátsfactor in Reihenform zu bringen, ist es am zweckmássigsten zunáchst die Sinus durch Exponentialfunctionen darzustellen : g ma ac 1—9g Vu 7ě (TETU 0 T a p MDD oD ep JP — — Mad áné : T . TE T T U = — 2— Pak Pa o Pe e P—1 e P—1 hierin n = v gesetzt, wird Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe, 1895. 1 (XXII Franz Rogel: NO, 9 2 2.. e e K — — —--. — 1 e"“ — 1 Diese Functionen kónnen nun mittelst der BeRvourrr"schen Functionen B (siehe Schlomilch, Compendium II, pag. 20% ff.) in Reihen entwickelt werden, so dass a aw +. wo aj = 0 0 = DK) = VCL HAV, La v] =$11 (čí n+1j—8|(73+ "+1 Nun ist BÍŠy2, s+ij=—1 2 (Compend. II. p. 211. Formel 12), daher A ao n+-1 Jm (zm) (3 "+1 OPAK 00 p é BlŠý+, nb 1, m gerade 6 n ungerade, somit n Ein zweřčer mit denselben Eigenschaften behafteter Discontinui- tátsfactor findet sich mit Beachtune von se (p—VW=(EV " (1:85. p mod p (Primzal)) oder pi pan = EM 0 O ==, Uber Primzalmengen. 3 wo 2% eine ungerad-gerade Zal sein muss, weil das Ouadrat einer un- geraden Zal 1.3... p—2 von der Form 4u -1 und p ungerade ist. Infolge dessen wird cos I T — cos (m Die os Z —— —— Z / — — 21 —— Č === p 2 pl32 2p' wenn p eine Primzal und — 0, wenn dies nicht der Fall ist. Demnach oilt | 1, p Primzal m EVE SO), | 0, p zusammengesetzt. Hz (M3 p E Die Cosinus durch Exponentialfunctionen ausoedrůckt, ergiebt a : ZEM k ě ae 220 v o A Dop m m „če A e Pe P Dy 1-7 1—7) 4 -+7)v A T)jo 1 a DO D01 ea =" e -1 5 JE wo 92 %— und 2p ")v (1— 7)v ED, "pyl == 2 ED A =P% u VARN Z S) © Diese Nullwerte hóherer Differentialguotienten sind aber die © vom Verfasser in den Sitzeber. d. kónigl. bohm. Gesellsch. d. Wissen- schaft., 1894, XXIII. beschriebenen „Eulersechem Functionen“ B erster Art, i“ Ordnung (Formel 3), so dass E(r, n), m gerade — 726 2x Padre » »|= | "i n ungerade, 1* 4 "XXII Franz Rogel: folelich "+2 pz- = - Er, n). P a) MÍČ) | n=2.4,. Minder einfach hátte sich dieses Resultat durch no en der Cosinus und Secans in (3) und Multiplication dieser Reihen ergeben. 9. Ein driřter Discontinuitátsťactor von derselben Beschaffenheit wie K, und Z, ergiebt sich aus dem Umstande, dasz, unter Voraus- setzung einer ungerademn Primzal p (p— 1Y)!= my—1, fůr alle p>>3 durch 4 teilbar ist; somit hat mp die Form 4-1, woraus hervorgeht, dass »% und p zugleich entweder von der Form 4n—-1 oder 4n— 1 sein můssen. Daher ist ma ma —W ==U und m— 1 DDU lh LRV 2 T sin = sin(m— — Dm (— 1) COS Šp (eee n 2 = (m) COS %p oder Oh a 1, wenn p eine Primzal >> 3, fd 2 mo T 6) "9% | 0, wenn p zusammengesetzt ist. Durch Einfihrune der Exponentialfunctionen ergiebt sich p— 1 a NU „Z kg novy v 27 l (dámy 67 [a + 9)v ný a (— 1) M no jaa eo nj == 25 ) 2 20 v e "Ph e z OE pl T Úber Primzalmengen. 5 (1+ g)v (1— g)v o Da n RO plá = 20 e +1 0 0 =3| 86 BCG, „|= p non ne | 0, n gerade, mithin n— 1 imho em 2 2 — gr M =) ———— Kg, "| 6) í 0 n! 2p p>3, js WW Setzt man MEHĚE 2 (PSY|=> So ist K5 l Fr (p—DI= (E) ' s mody (Primzal) = mp—1; fůr jedes p>> 3 ist dann — s? = o mod 4, und da im úbrigen die- selben Schlůsse gelten wie im Vorhergehenden, so hat man AEAO SVATÉ n—i sin — — o 2 ka p 2 (— 1) Z) AM ZL A —————— E (s, n)|— EYES USA (17 i bb L m n ) 2p (© 2p wieder == 1 oder 0, jenachdem p eine Primzal >3 oder zu- sammengesetzt ist. Der letzte Discontinuitátsfactor unterscheidet sich von M, nicht allein durch eine einfachere Zeichenfihrung, sondern auch durch ein kleineres Argument; denn es ist s=(E) > 3, welche eine gegebene um- gerade Zal z nicht úbersteigen in Anspruch, so giebt ihre Summe 6 XXII Franz Rogel: vermehrt um 2 bezhw. 3 unmittelbar die Menge der Primzalen A,, welche nicht grósser als 2 sind; es ist 4 P 8 p=38,5... = Dop = PM = PAD (DEU ooo DES TA und nach Einsetzung der hiefůr gefundenen Reihen: u=2+Yo—v+2 BEC čem" NB By (D35, (Č+1)!, nz ED (10) už 2 2 b— 4 “ (=) m jl RO 9,12 PAB) s ; et = 5 ra n! a: DO 2 (11) n—1 M- (z)"x hn a 3 SARL: (5) == r Z — VU). (B) K el, Ale -ue)é "1 2 2 = p Uz P 2 — ke n! EX e| 9 ) ; ") o) 5: Eine andere Art der Darstellune von A, und zwar in Form einer endlichen Reihe besteht darin, dass man die fůr die ungeraden Zalen < 2+1 in Anspruch zu nehmenden Z, nach Potenzen von Sin = u=13:5602'entwickelt: 2u Zu diesem Zweck werde EOB BBE = (6 Z= © und p 24 VTU 90599 | cosr.c 3 — L, MM SEA SOS Lee IRP vesetzt, wo 7—(1.3.5...p— 2.. T cos ce Úber Primzalmengen. © 7 Nach einer bekannten trigonometrischen Formel ist dann jl : r— 1 Ly = — 3 + (05 2cg — cos 0D 0 COA o cy, ..(14) wo das Vorzeichen des ganzen rechtsseitigen Ausdruckes r—1 (— 1) = -I ist, weil 7 von der Form 4v + 1 ist. Hierin lassen sich die Cosinus nach der bekannten Formel 005 2kp = 1— 5; ke? + 94 96 = RÁk? — 1x — z 1) — 28 ...., M wo r=Sne= Sn PVE ist, weiter entwickeln und er- hált, indem man nach Potenzen von 7 ordnet und = = v setzt: == 1 2 2 a 4 2 202 o — 27-34... — v) ZAŘ vě roj ram (> ((©— 1—2"(2c*— 1)—+ 343c— 1)—.. )e* 6 A FM -= e*((c* — 1)(c* — 27) — 2*(2c* — 1)(2c* — 27) — 3230) (3e192) z z 9 Ma (2c)! — Re — 1Re — 2.. .(Re"—c—1) 4... Jar c (((*— 1)(c*—2")...[(c*—c—1)— zve (2vc)! (— 1)"“ c*.(v?e* — 1)(v?e* — 2?)... (vže> — ve — 13)arve (15) Wird der Klammerausdruck, welcher vor der Potenz «*" steht mit f2 (p) bezeichnet, so schreibt sich kůrzer 1 vo 92 Ep=—z 494W G1 pe" 6) dd m—1 * 8 XXII. Franz Rogel: und s go 7+8. DNS z mr). ako) Die endlichen Reihen f2,(p) lassen sich noch in einer andern Form darstellen und zwar als Specialwerte hóherer Differentialguoti- enten, welche fůr niedrige » als Summenformeln angesehen werden kónnen. Es ist námlich Cfim (p) = Fm = 1*e(e* — 1*)(c* — 2?) .((©— n— 1) oD )(2c2 22 =) + 3%(8e* — 17)(8c3 — 27)....(86* — n—1") oV) (06322) 6 (A me 12) = l(e-+1—I)(e+1n—2)....(e+ Dele—1).... (cn 2)(C 0) — 2A2c +- n— 1)(2e—+n—2).... (Be+ W2e(2e—1).... (26 — n+2)(2e— n- 1) —+ 3(8c-+ n—1)(8e= n—2).... (Be + 1)3e(3e —1).... (Bc — 1+ 2)(6c—n+1 — vlve + n— I)(ve + 1—w).... (ve- eo 1D (ot = IDE rr Zond r abs um ada vat +9—1 1 wo das letzte Glied des in Klammern stehenden Ausdruckes, welcher mit X bezeichnet werden měge, deshalb negativ ist, weil P n a O) AMES m2) m ZP PZ 2 eine gerade Zal ist. Nun hat man X=a (r 200309000) = 1— (v + De — vete 1e 100 =o Úber Primzalmengen. 9 somit V nohu hn) Ne (v + Dav T I)e--n1—1. vx“ T ZAK a | 19) jE Die Bestimmune dieses hoheren Differentialguotienten kann zwar in independenter Weise vorgenommen werden, ein bei weitem ůúber- sichtlicheres Resultat, wenn auch in Determinantenform, wird jedoch auf zecurswem Wege erzielt, indem man schreibt gotn—1— (p |)y"h104+1—1— pglv+Be+-n—1— (1 gr) X (18) Po = [Dn —1 2 und successive 24 — 1mal nach * differenzirt, wodurčh das folgende Gleichungssystem entsteht, wenn man die dritte Gleichung durch 2!, die vierte durch 3!, úberhaupt die m“ durch (m —1)! dividirt und ferner DĚ Fe 2 (6 E 0) S Ro al 0 oj=bm setzt: — 20 = MR dj; o F RZA +7 = mn om 5 : F Rom —1 =o — Jom — 2 m l VE Pon 1 oh 4 mí + ení | pěn (19) | | Hieraus ergiebt sich 4 0 -0 0 — 20 M 4 0 0 hy (2n1—1)! 1. j 4 O0 = = = —— —— vá n “ 2 C 4 om ja j j Z (0) Jan —1 Jin —2 J dmn— 3 Jan — a TES ro L 10 XXII. Franz Rogel: Wird in Formel (17) der Kůrze wegen der Coěfficient vom AN KO, S 94 mit 9+ bezeichnet und [(1.3...2—2?-—1].1.3...2—2=w gesetzt, so ist Bestimmt man die , fůr sámmtliche ungeraden Zalen < z und a chungen in «, durch dessen Elimination die Pesolvente dieses Systems hervorgeht, welche dann eine Relation zwischen den aufeinander- folsenden, ungeraden Zalen entsprechenden Průmzalmengen darstellt. Eine andere Beziehung von einfacherer Form wird erhalten durch Entwicklung der aufeinanderfolgenden Zp = Yp— A- > nach 2— 1 v Beachtung des Umstandes, dass irgend eine Potenz eines beliebigen L, wieder — L, ist, wird die Resolvente eine Gestalt annehmen, in welcher nur die ersťten Potenzen von A,— %x- + und Producte ver- schedener A, — A, —: auftreten werden. Da zwischen den Potenzen von z Beziehungen bestehen, so kann in >> 1, so erhált man mit Einschluss der Gleichung (21) Formel (16) und Elimination von 7 aus den Gleichungen. Mit (21) die Anzal 5 der darin auftretenden Potenzen vermindert werden, wodurch allerdines keine Vereinfachune der Coěfficienten erzielt wird. Setzt man in den bekannten Formeln = =1 ze oosm3 = 91 mě(ím> — 2) „ To U USS A T -1 Bum l X («) So č mí(ím*— 2?) „ale SE OD 3! j ší 2u au domech AO bn 220 R) (m“m—1)! Úber Primzalmengen. 11 der Reihe nach »— 2u, 4u, 6u,.... €, wo č die orósste in (1.3...2—2"—1 enthaltene gerade Zal vorstellt, so entsteht linker Hand -+ 1, und man hat 7 Identitáten zwischen Potenzen von =, mittelst welchen č Potenzen in (21) entfernt werden kónnen. = Ly s < —£ Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. hi ; jj A VP ' 1 PT P KOB V SSV A UZ VB RAVEN DA 1 i jé jh M ' Vo XXIII. Příspěvek ku poznání křidového útvaru u Jičína. Podává Čeněk Zahálka v Roudnici. (Předloženo 17. května 1895). Křidový útvar v okolí Jičína je proslulý přírodními krásami svých nejmladších vrstev, Hruboskalských pískovců, které od Jizer- ského údolí mezi Turnovem a mladou Boleslaví až k Jičínu se táhnou; kdež v Prachovských skalách a Přivyšině se zakončují. Protivu těchto pískovců tvoří nejstarší vrstvy českého útvaru křidového, Perucké a Korycanské pískovce, jež na úpatí melafýrového hřbetu Kozákov- Tábor-Bradleckého na povrch vycházejí a na tamější permský útvar se přikládají. Mezi Peruckými a Korycanskými pískovci na jedné straně a mezi Hruboskalskými pískovci na straně druhé vloženo jest -více pásem, z nichž jednomu větší pozornost věnovati chcem, poněvadž pro své zvláštní palaeontologické poměry označuje určitý geologický horizont, v Čechách velmi rozšířený a na mnoha místech zjištěný. Je to pásmo složené z písčitých slínů a křemitých vápenců, které se od Knižnic přes Zámez k Těšínu rozšiřuje, tvoříc příkrý břeh po pravé straně Cidliny u Zámeze a Těšínskou stráň nad Železnicí. Silnice vedoucí z Jičína do Lomnice otáčí se východně od Těšína dolů k Že- leznici, a v této zatáčce přístupny jsou vrstvy onoho pásma dosta- tečně. Shledáváme zde, že dál od povrchu, v čerstvé skále jsou písčité slíny pevné, tmavší, modravé, v mocnější stolice se lámou a v nich jsou ještě pevnější, tvrdší a tmavší, křemité vápence. Šlíny i vápence mají mnoho mikroskopického glaukonitu a týž 1 v makroskopických tmavých zrnkách někdy se objevuje. Na povrchu rozpadávají se písčité slíny v tenčí měkké desky a mezi těmi vyčnívají pevné lavice křemi- tého vápence. Rozkladem glaukonitu mění se též barva obou hornin ve světlejší, tak že písčité slíny žloutnou a křemité vápence šedou barvu nabývají. Jak v písčitém slínu tak zvláště v křemitém vápenci objevují se tyto skameněliny : Tř. mathematicko-přírodovědecká 1895, 2 XXIII. Čeněk Zahálka Beryx. (vz) Nautilus sublaevigatus D'Orb. (zř) s přirostlými Serpulami a Exogyrami. Nautily mívají až 30 cm v průměru. Pachydiscus peramplus Mant. (vz) Scaphites Geinitzii D'Orb. (vz) Turritella multistriata Reuss. (zř) Turritella Noegcerathiana Goldf. (zř) Natica vulgaris Reuss. (zř) Aporrhais Reussi Gein. sp. (vz) Rapa cancellata Sow. (vz) Isocardia sublunulata D'Orb. (vz) Mutielia. (vz) Eriphyla lenticularis Goldf. sp. (zř) Arca subglabra D'Orb. (zř) Pinna decussata Goldf. (zř) Lithodomus spathulatus. Reuss. (h) Modiola capitata Zittel. (zř) Pholas sclerotites Gein. (zť) Pholadomya nodulifera Můnst. (vz) Pholadomya aeguivalvis D'Orb. (vz) Panopaea gurgitis Bronen. (zř) Inoceramus Brongniarti Park. (h) Exempl. dosahují až 30 cm. délky, jichž misky až 1:5 cm. tlusté jsou. Mladé exempl. jsou hojnější. Lima elongata Sow. (zř) Lima multicostata Gein. (zř) Pecten curvatus Gein. (h) Pecten laevis Nilss. (zř) Exogyra conica Sow. (zř) Exogyra lateralis Reuss. (h) Exogyra laciniata D'Orb. (vz) Ostrea frons Park. (vz) Ostrea semiplana Sow. (zř) Serpula ampulacea SŠow. (vz) Serpula. Přirostlá na Nautilech (h) Phymosoma radiatum Sorig (zř) Cardiaster ananchytis D'Orb. (vz) Micraster Michelini Ag. (vz) Micraster. (vz) Hemiaster plebeius Nov. (zř) Pleurostoma bohemicum Zittel. (vz) Příspěvek ku poznání křidového útvaru u Jičína. 3 Srovnáme-li pásmo toto u Jičína s pásmy útvaru křidového v okolí Řipu, shledáváme, že se shoduje po stránce palaeontologické s vyššími souvrstvími c a d pásma IX. (Trigoniové —- Bryozoické vrstvy) u Kokořína a Choroušek. Tytéž vrstvy zjistil FRrč v údolí Jizery od Mladé Boleslavi až do okolí Turnova. Že vrstvy popsaného pásma v Čechách velmi rozšířeny jsou, o tom svědčí ta okolnost, že i v nejvýchodnější části Čech v poříčí Tiché Orlice mocně jsou vy- vinuty. Skameněliny, které uvádí Fmrč (Jizerské vrstvy str. 53, 54.) z trigoniových vrstev Báčova lomu u Chocně, souhlasí, pokud se týče hlavních vodících skamenělin, s našimi u Jičína. Sám nalezl jsem v pásmu tomto v Pelinách u Chocně po pravé straně Tiché Orlice v pevném křemitém vápenci ve vyšší poloze lomu Vorlova: Ptychodus latissimus Ac. Pleurotomaria linearis Mant. Pinna decussata Goldf. Modiola capitata Zittel. Inoceramus Broncgniarti Park. Lima multicostata Gein. Exogyra conica Šow. Ostrea semiplana Sow. Anomia subtruncata D'Orb. Callianassa antigua Otto. Phymosoma radiatum Sorign. Cardiaster ananchytis D'Orb. Micraster Michelini Ag. Hemiaster plebeius Nov. Patro pásma našeho u Jičína přístupno není; v okolí Řipu však a v Chocni (na hřbitově — viz Farč: Jizerské vrstvy str. 52.—56.) jest přístupno a tvořeno vrstvou velmi glaukonickou X. a. v níž jsou charakteristická jádra gastropodů a jiných skamenělin na povrchu často zelenavá. U Roudnice obsahuje tato elaukonitická vrstva též Terebratulu semiglobosu a jiné význačné skameněliny tamějšího pásma — ŠL —— Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895. jlob, v ka ká zoe aa $ jé OŘ HAATOT vdané: 2 uto Holaabu: a braleoločí Shut = djs, sov ad) koho ae ke ootoahaoaon tino 40 nisl: ká tý nd db ls dan 6 bee : ečálanh „se 9 těžví 1 Foogin 5 DolojE šasí P ooo sub ie | 1 Pála dibulě ší svý i inloů pe ty n halatů P VAŘBRRO, „alojbě bys 398 o Pa Sáe nedat pra ne sd SVO o PNY: M vo PORS SRAY DEV 2 k nd odd i A aáví taibl“ 6 Bb Lk sw ve sepsán jk u oddžnt sateka! 01 3" ada edesy úolatosik ods sb šrodidii 26 | úobr ŘiE 7 „Yo 009 1 ozas ba fgika KOe/re ooo ř pada CE BET MISA EAT B- ADONOGÍEKU sobkl soď. úydevy. dxojiiaod ko: O3 dhipadov oonzkias gnteba: vdižjšatak velko cha YABKsE SRIE 6 úeode slide slu KE O DANCE" 201099) planě, i PSK ské št L ků oděabýí p VA scÝ n" ku P j MUS Va T ř x + Ú ba * k u 4 ŠR8E- PKN 1 M 0 bank SE VE dí i (0 i XXIV. Vorbericht ber eine Monographie der fossilen Flora von Rossitz in Máhren. Von Dr. Friedrich Katzer in Leoben. (Vorgelegt den 17. Mai 1895.) Angeregt durch die Bestimmung und theilweise Aufstellung der práchtigen Collectionen fossiler Pflanzenreste, welche eine Zierde der palaeontologischen Sammlungen der k.k. Bergakademie zu Leoben bilden, habe ich mich in den letzten Jahren viel mit dem speciellen Studium der palaeozoischen Flora bescháftigt, zumal mir das ge- sammte diesbezůgliche reichhaltige Material von Herrn Prof. H. HorrER zur eventuellen wissenschaftlichen Bearbeitung úberwiesen wurde, wo- fůr ich zum gróssten Danke verpflichtet bin. Mein besonderes Interesse erregten zunáchst die vielen schónen, hauptsáchlich vom verstorbenen Schichtmeister Herrn SoHvrrpER und vom Herrn Centraldirector H. RrrrLER den Sammlungen geschenkten Reste der fossilen Flora der Steinkohlenflótze einschliessenden Ab- lagerung in der weiteren Umgebung von Rossitz (westlich von Brůnn) in Máhren. Diese Flora hat eine gewisse Berůhmtheit durch die Arbeiten des verstorbenen Directors der k.k. geolog. Reichsanstalt, Hofrath D. SruR erlanst, welcher seiner Auffassung gemáss die jingste Stufe des echten Carbon úberhaupt als „JRossizer Sehichten“ bezeichnete und alle nach seiner Meinune sleich alten Ablagerungen mit den- selben verglich. In seinen zahlreichen Abhandlungen und Berichten nimmt er auf die „Rossitzer Schichten“ immer wieder Bezug, die Absicht aber, die Flora derselben systematisch zu bearbeiten, war ihm nicht vergónnt zu verwirklichen. Er hat jedoch fůr einige Specien Manuscriptnamen aufgestellt, die, soweit sie begrůndet sind, beizu- behalten und zur allgemeinen Geltung zu bringen, Pflicht ist. Die Rossitzer Ablagerung schmiegt sich von Westen an das 508. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 9 XXIV. Friedrich Katzer Brůnner Syenitgebirge (eigentl. Granit- uud Gabbrogebirse) an und bildet einen Theil jenes Permzuges, welcher von Senftenbere in Bohmen in sůdlicher Richtung durch ganz Máhren bis gegen Krems in Nieder- ústerreich bei geringer Dreite mehr als 250 Km Lángserstreckune besitzt. In seinem nordlichen und sůdlichen Theile fůhrt dieser Zug, soweit bis jetzt bekannt, keine abbauwůrdigen Steinkohlenflótze. Im mittleren Theile, in der Umgebung von Rossitz, sind jedoch 3 Kohlen- flotze entwickelt, von welchen die beiden oberen, zumal das hangendste oder erste, schwunehaft abgebaut werden. Nach der von R. HrLmHackER und besonders D. SrvR vertretenen Anschauung, welche letzter Zeit allgemeine Annahme fand und auch von A. Makowsky und A. RzEHak "), wenn auch mit einer gewissen Reserve, zum Ausdruck gebracht wird, wáre die lótzfiihrende Schich- tengruppe als echťes Carbon aufzufassen, welches nach obenzu ganz allmálig in Ferm ibergehe. Eine scharfe Grenze zwischen beiden Formationen kónne nicht gezogen werden, doch můsse dieselbe allen- falls in's Hangende des obersten Flótzes verleet werden, weil angeblich erst 6—10 Klaftern (etwa 12—20 m) úber dem Hangendschieferthon des ersten Flótzes in einer Schieferthonschicht eine echte Permflora auftrete *). Demzufolge hat D. SrvR die unmittelbar unter dem con- cordant aufgelagerten unzweifelhaften Perm in der kohlenfihrenden Schichtengruppe eingeschlossene Flora als čypěsch fůr das jimgste Carbon aufeefasst und sie stets zum Veroleich mit anderen jungcarbo- nischen Schichtenreihen herangezogen. Diese Altersauffassung der die Flótze einschliessenden Liegendschichtengruppe von Rossitz als aller- jůnestes Carbon ertheilt der Flora derselben besonderes Interesse, weshalb eine genaue Untersuchung der letzteren zunáchst erwinscht schien. Es lag mir zu diesem Zwecke ein reiches Material von fast 200 Platten mit Půlanzenabdrůcken vor, wovon 51 Eigenthum des k. k. naturhistorischen Hofmuseums in Wien, die úbrigen Eigenthum der geologischen und palaeontologischen Sammlungen der k.k. Berg- akademie in Leoben sind. Fůr die hůchst zuvorkommende leihweise Ueberlassung der ersteren Collection bin ich den Herren Hofrath Dr. Franz von HaveR, Intendant und Th. Focus, Director der geo- ») Die geolog. Verháltnisse der Umgebung von Brůnn, als Erláuterung zu der geolog. Karte. Verhandl. des naturf. Vereines in Brůnn, XXII. Bd. 1883, pas. 127. ff. bes. 201, 212. 2) Vergl. HermnackRR's Darstellung im Berg- u. Hůttenmánn. Jahrb. XVIII, 1869, pas. 7. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 3 logisch-palaeontologischen Abtheilune des k. k. naturhist. Hofmuseums zu grossem Danke verpflichtet. Die genaue Durchbestimmung der Reste fiihrte zu Ergebnissen, welche manche bisherige Annahmen nicht unwesentlich beeinfiussen, wie sich schon aus dem foleenden kurzen Vorbericht ergeben důrfte. Ich fůhre die bestimmten Arten in systematischer Reihenfolge am, indem ich bemerke, dass der Kůrze halber die Schichten, aus welchen die einzelnen Reste stammen, ohne náhere Erláuterune auf das be- treffende Flótz bezogen sind. A. Cryptogamnae. Pteridophyta, I. Calamarieae. Calamites Suckow. 1. Galamites Cistii Brongt. Diese weit verbreitete Art kommt in der Rossitzer Ablagerung in den Begleitschichten aller dret Flóťze der Liegendzone sowohl, als auch in den Hangendschichten vor und scheint die háufigste Calamitenart zu sein. Alle mir vorliegenden Stůcke lassen den Charakter der Stylocalamiten (Wrrss), zu welchen diese © formenreiche Art gehort, mehr minder deutlich erkennen. Aus eben diesem Grunde sind einige Reste hieher einzubeziehen, die unter dem Namen Calam. infractus Gutb. (nach Bestimmungen von I ELMHACKER oder SruR) in der Collection der k. k. Bergakademie sich vorfanden, da sie die Astentwickelune der Eucalamiten, zu welchen die letztge- nannte Art gehórt, vollstándieg vermissen lassen. Auch als Calam. leioderma Gutb. bestimmt gewesene Exemplare aus den Hangend- schichten sind hieher zu stellen. 2. Galamites ramosus Art. Ein fast typisches Exemplar dieser bisher nur aus weit álteren, námlich nur aus mit der Saarbrůcker Stufe (Wrrss) parallelen Ablagerungen bekannten Art befindet sich, leider ohne náhere Fundort- und Flótzangabe, in der Collection des k. k. naturhist. Hofmuseums. Es ist ein isolirter Steinkern, einem erau- schwarzen Schieferthon entstammend, dessen petrographische Be- schaffenheit am ehesten auf das dritťte Flóťz verweisen wůrde. Unter allen Umstánden ist diese (bis jetzt nur in einem einzigen Exemplar vorliegende) Art eine auffallende Erscheinung in den Rossitzer Schich- ten; jedoch sei bemerkt, dass eines mit Calam. ramosus verwandten, 1* 4 XXIV. Friedrich Katzer obwohl nicht náher bestimmbaren Restes neuestens J. T. SrezeL ') aus den Permschichten des Plauenschen Grundes (Carola-Schacht zu Dohlen) Erwáhnung thut. 3. Galamites Suckowii Bronst. besitze ich nur vom driťřen Flóťz, wo er reichlicher vorzukommen scheint. 4. Galamites cannaeformis v. Schloth. Die mir vorliegenden ganz typischen Exemplare dieses weitverbreiteten Calamiten stammen durchwegs aus dem zweiřen Flóťz. Interessant ist ein Exemplar mit wellenfórmig geknickten Rippen (Calam. umdulatus Stbe.) aus der Collection der k. k. Bergakademie. 5. Galamites Rittleri Stur. Unter diesem von D. SruR*) aufee- stellten Namen sind in vielen Sammlungen aus der Rossitzer Ab- lagerune Calamitenreste aus der Gruppe des Hucalamites cruciatus Stbe. sp. vorhanden. Die mir vorliecenden zahlreichen Exemplare aus dem driťťem Flóťtz zeigen mehrfache Verschiedenheiten ihrer speci- fischen Kennzeichen. Meine diesbezůclichen Untersuchungen sind noch nicht abgeschlossen, da mir weiteres Material in Aussicht steht, und werde ich auch erst in der Monographie zu der von SrERzEL *) neue- stens unternommenen Eintheilung der Gruppe Stellung nehmen konnen. Nur vorláufie sei bemerkt, dass unter SrouR's Bezeichnune: Čalam. Ritťleri Formen vereinigt sind, welche sich dem Calam. (cruciatus) multirams Weiss, Calam. (cruciatus) guinguenarius Sterzel und Calam. (eruciatus) septenarius Var. fasciatus Sterzel eng anschliessen. 6. Galamites gigas Bronst. Mehrere grosse und schóne Stůcke liegen mir aus den Hangendschichten des erstem Flófzes vor. T. Galamites approximatus Bronst. Alle mir dermalen bekannte Exemplare dieser Calamitenart entstammen dem zweiťen Flófz. Asterophyllites Prongt. 8. Asterophyllites eguisetiformis Schloth. sp. Verschiedene Formen dieser Art sind in zahlreichen Stůcken aus allem drev Flótzen (sowie aus den Hangendschichten) vorhanden. 9. Asterophyllites cf. elatior Goepp. Einen mit der Abbildung GorPrERT'S +) úbereinstimmenden áhrenáhnlichen Rest mit deutlicher Gliederung stelle ich vorláufig hieher. Indessen ist es nicht unwahr- 1) Die Flora des Rothliegenden im Plauenschen Grunde 1898, pag. 95—96. 2) Verhandl d. k.k. geol. R.-A. 1874. pag. 397. MOD AED Lo 4) Die fossile Flora der Permischen Format. Cassel 1864—65. Palaeonto- graphica XII. Bd. Taf. III. Fis. 2, pag. 37. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 5) scheinlich, dass dieser Abdruck, sowie auch GorrprERT'S Original aus dem permischen Schieferthon von Braunau in Bóohmen, zu Asťero- phyllites eguisetiformis gehůren und schlecht erhaltene Volkmannia- Aehren vorstellen. Das einzige vorliegende Exemplar auf einer Platte ohne náhere Fundortsangabe scheint dem zweitem Flóts zu entstammen- Annularia Stbo. 10. Annularia sphenophylloides Zenk. liegt in zahlreichen Exem- plaren aus allem drei Flóťzem vor, zumeist in vortrefflicher Erhaltune. Am háufigsten ist diese zierliche Art im ziweiten Flótz. 11. Annularia longifolia Bronet. Diese so weit verbreitete Art kommt in der fótzfůhrenden Liegendschichtengruppe von Rossitz in allen drei Flóťzen, namentlich aber im zweiten und dritten vor. Aus dem dritten Flótz befinden sich in der Collection der k. k. Bergaka- demie auch schóne Fruchtáhren (Stachannularia tuberculata Stbe. sp.). Die von SreRzEL ') neuerdings vorgenommenen Vereinigungen ver- schiedener Formen als Annularia stellata Schloth. halte ich nicht fůr ganz gerechtfertigt; dagecen scheint seine Kritik der SruR'schen Arten- trennungen berechtigt zu sein. Denn es kommen bei Rossitz that- sáchlich Formen vor, welche gewisse der von SrvR hervorgehobenen Kennzeichen seiner Specien: Annularia stellata, An. Geimtzi und An. westphalicu auf derselben Pflanze vereinigen. In der Monocraphie - wird sich Gelegenheit bieten, hierauf náher einzugehen. 12. Annularia stellata Schloth. sp. Unter diesem Namen mochte ich (vorláufic) Formen vereinigen, welche sich von Ann. longifolia durch die stets geringere Grósse der Blattwirtel und durch die schmale spitze Form der steifen Plátter ohne (deutlichen) Mittelnerv, unter- scheiden. Der Habitus des Krautes entspricht der Rexauzrschen Ab- bildung Fig. 2, Pl. XLVII, z. Th. auch Fiec. 6, Pl. XLVI, der fossilen Flora von Commentry *). Diese Formen sind mir bislang von Rossitz nur aus dem zweien Flótz bekannt. Macrostachya Schimp. 13. Macrostachya nov. sp. In der Collection des k. k. naturhist. Hofmuseums befindet sich ein out erhaltenes Stammstůck, welches zu der Untersattune Calamitina Weiss einbezogen werden kónnte. Die grosse Regelmássigkeit in der Stellung der Astnarben und die omcí pag: 99 If. é ž) Etudes sur le terrain houiller de Commentry. Livre II. Partie 2. 1890. 6 XXiV. Friedrich Katzer sowohl am Steinkera, als auf der Kohlenrinde deutliche Rippung scheinen mir aber zu Gunsten der Ansicht von Wirrramsox ") und SCHENK “) Zu sprechen, dass wenigstens derartige Stámme einer am- deren Gattung als Calamites angehóren. Allenfalls ist es rathsam solche Stammstůcke, solange ihr Verháltniss zu Calamites nicht náher bekannt ist, unter einem eigenen Gattungsnamen zu vereinigen. Rexavurr *) stelit úhnliche Stámme von Commentry zu Macrostachya und so mag auch das vorliegende werthvolle Exemplar von Rossitz vorláufig in diese Gattung eingereiht werden. Das Stůck ist zwar ohne Gruben- und Flótzangabe, aus den auf derselben Platte vorhandenen sonstigen Pflanzenresten (Gomopteris foeminaefornus, Pecopteris cyathea, Pecopť. hemitehoides) ergibt sich aber, dass es aus dem zweiřen Elóťz stammt. Der Stamm ist in ganz kurze Glieder getheilt und trágt zweierlei Narben: kleine und grosse, welche sehr regelmássie derart ange- ordnet sind, dass auf einen Doppelwirtel wechselstándiger kleiner Narben stets ein einfacher Wirtel orosser Narben folgt. Zwischen den kleinen und den grossen Narben sind am Stamme 5 und zwischen den grossen und dem náchstfolgenden Wirtel kleiner Narben sind T freie Glieder. Das wiederholt sich auf dem vorliegenden Reste zweimal. Besonders charakteristisch ist der doppelte Wirtel der wechselstándigen kleinen Narben, deren viere zusammen den Raum einer von den grossen Narben einnehmen. Die náhere Beschreibung und Abbildung dieses merkwůrdigen Restes erfolet in der Mono- graphie. 14. Macrostachya infundibuliformis Bronn sp. Eine erosse, ziemlich gut erhaltene Aehre dieser Art aus dem zwweiten Flóťz, sowie mehrere Bruchstůcke liegen vor. Sphenophyllum Brongt. 15. Sphenophyllum oblongifolium Germ. Nicht ganz typische schóne Zweige dieser Art gehóren zu den reichlichsten Vorkommen im zweiten Flóťz der Rossitzer Ablagerung, treten aber auch im droťtem Hlóťz nicht selten auf. Zwei schóne Exemplare zeicen die Fructifi- cation. Viele Stůcke besitzen in Tracht und Blattform Aehnlichkeit mit Sphenoph. angustifolium (Germ. und stellen eigentlich Zwischen- 1) On the organisation of the foss. plants of the coal-measures. Part. V., pase. 66. 2) In v. RrcurnorEWs China, IV. Bd., pag. 234. LE O0 01 IU Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 7 formen zwischen den beiden Germar'schen Arten vor. Auch Blátter, die als Sphenoph. Schlothečmii Bot. zu bezeichnen wáren, kommen vor. In der Monographie gedenke ich hierauf náher einzugehen. II. Filicaceae. Sphenopteris Brongt. 16. Sphenopteris Rossicensis Stur. Mit diesem Namen hat D. SruR *) eine Sphenopterisart bezeichnet, die mir in schónen We- deln aus dem dr?íťem und in minder guten Stůcken aus dem zweřtem Flótz vorliegt. In der allgemeinen Tracht náhert sie sich sehr ge- wissen Formen von Sphenopť. Lebachensis Weiss. Die nihere Be- schreibung und Abbildung erfolet in der Monographie. Ausser diesser Sphenopteris habe ich in den von mir unter- suchten Collectionen von zusammen etwa 200 Platten aus der Ros- sitzer flotzfihrenden Liegendschichtengruppe keine Spur von Spheno- pteriden entdeckt und schliesse daraus, dass diese krautartigen Farne in dem Liegendzuge der Rossitzer Ablagerung sehr selten sind. D. Srun fůhrt zwar in seinen verschiedenen Mittheilungen ber die Rossitzer Flora noch folgende Arten an: Sphenopt. artemstaefolia Stbe. aus dem Hangenden des erstem Flótzes; Sphenopť. elegans Brongt., sehr selten im Hangenden des ersten Flótzes; Sphenopt. alata Bronst. von ebendorther; Sphenopť. Gravenhorstii Bronst. aus dem zweiřen Flótz. Ich kenne nur die erste Art in vortrefflichen Stůcken aus Han- gendschichten, die ich nicht mehr zur flótzfihrenden Schichtengruppe einbeziehe und deren Flora ich daher hier nicht berůcksichtige. Es ist móglich, dass auch die zweite und dritte genannte Art diesen Schichten entstammt, — und unter Sphenopť. Gravenhorstů scheint ursprůnglich die spáter mit dem Namen Sphenopť. Rossicensis belegte Art verstanden worden zu sein. Makowsky und Rzemax fůhren (1. c. pas. 202) unter den „háufigsten und sicher bestimmten“ Pflanzen- arten aus den flótzfůhrenden Liegendschichten von Rossitz auch Sphe- nopť. furcata Bronst. an. Bisher fehlen mir hiefůr Belege. ») Verhandl. d. k.k. geol. R.-A., 1874, pac. 398. U XXIV. Friedrich Katzer Odontopteris Bronot. 17. Odontopteris minor Bronst. Unter dem mir vorliegenden reichen Material befindet sich nur ečm Stůck ohne Flótzangabe, dem Gesteine nach aber aus dem zweiten Flóťz stammend, welches nach Form, Nervatur und schůtterer Stellung der Fiederchen der typischen Odontopteris mimor Brongt. nahesteht. Es unterliegt fůr mich keinem Zvweitel, dass die meisten in den Sammlungen enthaltenen, als Odonf. manor bezeichneten Stůcke von Rossitz einer oder der anderen der beiden folgenden Arten angehóren. 18. Odontopteris Reichiana Gutb. scheint in der Rossitzer flótz- fůhrenden Liegendschichteneruppe die háufigste Odontopteris-Art zu sein. Besonders reichlich tritt sie im dnětten Flóťz auf, kommt aber auch im Zweiťten und erstem Flóťz vor, am seltensten, wie es scheint, im zweiten Flótz. 19. Odontopteris Brardii Bronst. Hieher sind vielleicht gewisse, nicht háufige Formen vom driťtem und erstem Flótz zu stellen, die sich von Odoné. Reichtana fast nur durch spitzigere Fiederchen unterscheiden. 20. Odontopteris Schlotheimii Brongt. Diese Art ist am erstem Flótz háufie, am drříťen minder háufie, am Zwetčem selten. © Ausser der typischen Art mit genáherten, etwas zusammenhángenden, mit der ganzen Basis angewachsenen Fiederchen mit nicht sehr zahlreichen, verháltnissmássie kráftigen Nerven (Wrrss) kommen auch Uebergánge in die folgende Art vor. so dass es dem freien Ermessen anheim- gestellt bleibt, diese Formen in eine oder die andere Art einzu- reihen. 21. Odontopteris obtusa Brongt. Typische Wedel dieses Baum- farnes liegen mir aus dem erstem Flóťz vor, sowie aus dem zZiveitem auf Platten beisammen mit Wedeltheilen, die vermóce ihrer Nervatur der vorigen Art zucgezáhlt werden sollten. Callipteris Bronct. 22. Gallipteris conferta Stbo. sp. Diese im hochsten Grade ver- anderliche Art kommt auf dem erstem Flótz bei Rossitz recht reich- lich vor und erweist sich auch hier in ihren Individuen áusserst ver- schieden. Wedel, welche den typischen Ottendorfer Stůcken ent- sprechen, sind nach dem mir vorlieeenden Material selten; háufiger sind Reste, die den Varietáten obligua Goepp. und praelongata Weiss eingereiht werden kónnen; am háufiesten kommt aber eine Abart vor, 2 Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 9 welche durch starke Nervation der Fieder, besonders auf der Unter- seite der Blátter, ausgezeichnet ist. Namentlich der gewóhnlich nahe der Fiederspitze gegabelte Mittelnerv und mehrere von den Seiten- nerven sind sehr ausgeprágt. Im Uebrigen steht die Abart etwa in der Mitte zwischen der von Wrrss ') abgebildeten Varietát und der GorPrERT'schen Subspecies obligua. Ich bezeichne diese bei Rossitz wie es scheint háufigste und immerhin charakteristische Varietát als Callipteris conferta Stbe. sp. Var. Rossicensis und werde sie in der Monographie abbilden und náher beschreiben. Alethopteris Sternbe. 23. Alethopteris Serlii Brongt. sp. Das Vorkommen dieser Art in der Rossitzer Ablagerung ist zweifelhaft, denn unter allen zahl- reichen mir vorliegenden Alethopteris-Resten, von welchen besonders einige aus der Collection der k. k. Bergakademie als wahre Pracht- stůcke bezeichnet werden můssen, befindet sich mur ein einziges Fragment aus der Mitte eines Wedels, welches v?elleicht hieher ge- stellt werden kónnte. Es stammt vom driften Flótz. © Alle úbrigen Alethopteris-Reste gehóren ganz sicher der náchstfolgenden Art an, weshalb ich auch die Bestimmune des besagten Bruchstůckes, zumal es aus der Wedelmitte stammt, nur mit Vorbehalt gebe. 24. Alethopteris Grandini Bronst. sp. Diese Art ist in der Rossitzer Ablagerune sehr háufie und kommt auf allen drei Flóťzem vor, besonders schón und reichlich in einer Schicht dunkelbraunen Schieferthones im Liegenden des ersten Flótzes. Soviel ich mich úber- zeugen konnte, wurde diese Pflanze bisher durchwegs irrie als Alethopť. Serlů Bronst. aufgefasst, namentlich auch von D. SrvR, welcher sie freilich frůher zuweilen nur als cf. bezeichnete, aber spáter dennoch auf das angeblich sehr háufige Vorkommen von Aleťhopť. Serliů in der „obersten Zone des Obercarbons“ von Rossitz weiteehende Ver- oleiche basirt hat. So vergleicht er mit den Rossitzer Schichten aus- schliesslich auf Grund des reichlichen Vorkommens der vermeint- lichen Aleťhopť. Serli die sog. Kwilitzer Schichten des Schlaner Han- gendfloótzzuges in Bóhmen, ferner die Steinkohlenflótze fůhrenden Ab- lagerungen im Banat von Klokodič, Szekul usw., weiters von Wettin und Lóbejůn, von Swansea und Ilanelly in S. Wales, von Bristol in Somer- ») Fossile Flora der jůngsten Steinkohlenform. u. des Rothlieg. im Saar- Rhein-Gebiete. 1869, Taf. VII, Fig. 3. 10 XXIV. Friedrich Katzer setshire, sowie andere Kohlenfelder Mittelengelands "). Wenn auch diese Altersparallelisiruneg zum Theil zutreffen mag, so ist doch ihre Grundlage unsicher, da die von ŠruR als Leitpflanze angenommene Alethopť. Serlů von Rossitz keine Alethopť. Serlů Bronst. sp. ist und somit erst bewiesen werden můsste, ob auch die úbrigen von SruR als Alethopt. Serli bezeichneten Pflanzenreste aus den anderen ange- fůhrten Ablagerungen ebenso wie bei Rossitz eigentlich zu Alethopť. Grandim Bronst. sp. gehóren. Eine Entscheidune hierůber kann nur auf Grund von reichlicherem Material aus den besaeten Ablagerungen getroffen werden, als mir zum Vereleiche vorliest; nur bezůglich eines Stůckes von Libowitz (bei Kwilitz) kann ich angeben, dass es zur echten Aleťhopť. Serlů Bronst. sp. gehórt, wogegen einige Frag- mente von Studňoves, Tuřan und Kroučová, sowie Stůcke von Szekul im Banat in der bezůglichen Collection der k.k. Bergakademie that- sáchlich zu Alečhopť. Grandimw Brongt. sp. gestellt werden miissen. Ich bemerke bei dieser (Gelegenheit, dass die fossile Flora der Steinkohlenflótze fůhrenden Ablagerung von Reschitza im Banat die allererósste Aehnlichkeit mit der Rossitzer Flora besitzt, wie úbrigens schon SruR *) richtig erkannt hat. Auch der Gesteinshabitus ist zum Verwechseln áhnlich. Pecopteris Bronet. 25. Pecopteris arborescens Schloth. sp. kommt auf allem drei Flótzen vor, besonders háufieg im zweiten, woraus ich sterile und fer- tile Wedel von zum Theil vortrefflicher Erhaltune und bedeutender Grósse besitze. Pecopteris cyathea Schloth. sp. Diese mit der vorher- cehenden wohl nahe verwandte, aber von ihr dennoch sicher zu unter- scheidende Art lieot mir in guten Stůcken vom z2veiten Flóťz vor. 27. Pecopteris lepidorhachis Bronct. scheint die verbreitetste Pecopterisart der Rossitzer Ablagerune zu sein. Sie kommt auf allen drei Flótzen vor, besonders reichlich und in schónen Wedeln im zweiten. 28. Pecopteris Candolliana Bronst. Einige sicher bestimmbare Wedelbruchstůcke liegen mir vom zweiťem Flóťz vor. 29. Pecopteris oreopteridia Schloth. sp. befindet sich in bedeu- 1) Vergl. Verhandl. d. k. k. geol. R.-A. 1874, pase. 195; ibid. 1884, pag. 139; ibid. 1889, pag. 16 u. 21. ž) Beitr. zur Kenntniss der Dyas- u. Steinkohlenformat. im Banate. Jelth“ d. k. k. geol. R.-A. 1870, XX. Bd. 185, namentl. p- 199. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. jl tenderen Wedelbruchstůcken von sehr guter Erhaltune in beiden von mir bearbeiteten Collectionen nur vom zweiten Flóťz. Die Art wurde, wie ich mich iúberzeust habe, vielfach irrthůmlich zu Pecopt. arbo- rescens gestellt. 90. Pecopteris hemitelioides Dronst. gehórt zu den auf den beiden unteren Flótzen von Rossitz, besonders aber auf dem zweiten verháltnissmássie reichlich auftretenden Farnen. Die Untersuchung der vielen mir vorliegenden Wedeltheile hat unzweifelhaft dargethan, dass die neuen SreRzEL'schen Arten: Pecopť. Zeillerí und Pecopť. sub- hematelioides aus dem Rothliegenden des Plauenschen Grundes zu Pecopť. hemuteloides Brongt. gehóren und mit dieser bloss verschie- dene Erhaltuneszustánde derselben Species vorstellen, was úbrigens STERZEL selbst ") schon vermuthet hat. Die neuen Artennamen sind daher einzuziehen. Ich gedenke dies in der Monographie eingehender zu begrinden. 31. Pecopteris densifolia Goepp. sp. Vom zmweřten Flótz liegen mir Reste vor, welche mit der Art aus dem Perm von Schwarz- kosteletz in Bóhmen durchaus úbereinstimmen, wenn sie auch in der Regel weniger úppie entwickelt sind. 32. Pecopteris Cistii Bronet. Von diesem seltenen Farn besitze ich zwei recht gute Wedelsticke vom zweiťen Flótz. In der Mono- graphie werde ich auf die Art náher eingehen. 99. Pecopteris Pluckeneti Schloth. sp. ist mir bis jetzt nur vom dritťten Flóťz bekannt, wo sie sehr háufie vorkommt. 94. Pecopteris Germari Weiss sp. scheint ebenfalls nur auf das dritte Flótz beschránkt zu sein, wo beide mir vorliegenden Stůcke herstammen. Die nahe Verwandtschaft dieser Art mit Pecopť. Plucke- neti Schloth. sp. unteriieot keinem Zweifel, indessen scheint es mir doch rathsam, sie von der letzteren zu trennen. Unsere Exemplare sind sehr kráftig entwickelt, die Fiederchen lassen aber ebenso wie bei GERmaR's (1. c. Taf. 16, Fis. 4) und Wriss' (1. c. Taf. XII, Fig. 4) Stůcken keine Nervatur erkennen. 35. Pecopteris unita Brongt. liegt mir vom Zweiten und driťem Flótz in minder ansehnlichen, aber sicher bestimmbaren Wedelbruch- stůcken vor. 36. Pecopteris sp. Auf einigen Platten aus dem zweitem Hlótz kommen Fiederstiicke vor, die wahrscheinlich zu Pecopť. polymorpha Bronst. (in der ZrruzeR'schen Begrenzune) gehóren. Indessen muss 1) L. c. pac. 20 und pac. 30, Anmerkune. pas S h s 12 XXIV. Friedrich Katzer ich erst weiteres Material abwarten, um eine ganz sichere Bestim- mung vornehmen zu kónnen. Vielleicht sind manche von den sterilen Fiederfragmenten zu Pecopt. pteroides Brongt. zu stellen. Neuropteris Bronst. 37. Neuropteris auriculata Dronst. Die mir aus der flótzfůh- renden Schichteneruppe von Rossitz vorliegenden Reste sind leider in beiden Collectionen ohne náhere Fundortangabe: nach dem Gestein scheinen sie aus dem Zweifen Flótž zu stammen. In den Hangend- schichten ist die Art eine gewóhnliche Erscheinune. 38. Neuropteris cordata Drongt. liegt in guten Stiůcken zumeist ohne Flótzangabe, aber hóchst wahrscheinlich durchwegs vom Zveitem Flótz, vor. 39. Neuropteris cf. acutifolia Brongt. Ich stelle hieher isolirte, spitze, herzfórmie lanzettliche Fiederchen mit dichtsedrángten Nerven, die auf Platten vom erstem Flófz vorkommen und mit der BRoxaxr- aRTschen Art allenfalls nahe verwandt sind. 40. Neuropteris cf. Voltzii Bronet. Isolirte Fieder, die in Form und Nervatur sehr gut mit BRoNevragrs Abbildune *) úbereinstimmen. Auf Platten aus dem erstemn Flóťz. 41. Cf. Neuropteris Loshii Bronst. Das Vorkommen dieser in charakteristischen Stůcken so seltenen Art in der Hótzfůhrenden Liegend- schichtengruppe von Rossitz ist keineswees sicher, obwohl dieselbe von SŠruR, sowie wahrscheinlich nach seinen Bestimmungen auch von anderen Autoren, wiederholt unter den Pflanzenresten von diesem Fundorte angefůhrt wird. Mir liegen zwar einige Reste auf Platten aus dem drižťtem Flótz vor, námlich breit umsekehrt eifórmice, ce- wóhnlich zu 3 bis 5 gedránet stehende, nicht an der Spindel haftende, scheinbar wechselstándige Fiederchen, die vielleicht als zu dieser Art gehórig aufeefasst worden sein mógen. Ich glaube jedoch, dass sie zu Odonmtopteris obtusa Brongt. gezogen werden kónnen' und hoffe die Frage an reichlicherem, mir in Aussicht gestelltem Material ent- scheiden zu kónnen. | 42. Cyclopteris varians v. Gutb. 43. Cyclopteris obligua Brongt. Diese beiden nahe verwandten Formen von Neuropteris-Basalfiedern sind zum Theil in schůnen Exemplaren auf Platten ohne náhere Fundortangabe erhalten, die r) Hist. des végétaux fossiles, 1828. Pl. 67, Fig. 2 (2 A). Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. S nach dem Gestein zu urtheilen theils vom erstemn, theils vom zwweiřen Flóťz stammen. Dictyopteris v. Gutb. 44. Dictyopteris Brongniarti Gutb. Isolirte Fiederchen dieser Art mit vortrefflich erhaltener Nervatur kommen am Z2weiten Flótz nicht selten vor. 45. Dictyopteris Schůtzei F. A. Róm. Diese Art ist auf dem zweiten Flóťz, wie es scheint, nicht selten und isolirte Secundárfiedern zeigen háufig die Nervation sehr deutlich. Ein grosser schóner Wedel aus der Collection des k. k. naturhist. Hofmuseums, leider ohne náhere Fundortangabe, scheint hieher zu gehóren, wiewohl an dem mit einer Gleitláche behafteten und verwitterten Stůcke die Fiederchen zwar den sehr kráftigen Mittelnerv, aber keine Secundárnerven erkennen lassen. Schizopteris Prongt. 46. Schizopteris lactuca Presl. Es liegen mir vom ersten Flótz bloss Fragmente vor. Goniopteris Schimp. 47. Goniopteris foeminaeformis Schloth. sp. Dieser schóne Farn tritt in den Rossitzer Liegendschichten recht háufie auf dem zweiťen und noch háufiger auf dem dritťten Flótz auf und lieet mir in grós- seren Wedeln sowohl, als auch kleineren Fragmenten vor. Die meisten Formen gehóren der Subspecies arguťus Brongt. sp. an, wáhrend die zweite von Werrss ') unterschiedene Subspecies: spectabilis Weiss bis jetzt nur in kleineren Fiederfragmenten vorliegt. In der Monographie soll auf die Art und ihre Varietáten náher eingegangen werden, zumal sich an den Rossitzer Stůcken Eigenheiten geltend machen, die an Exemplaren von anderen Fundorten bisher nicht vollstándie beleuchtet worden sind. 48. Goniopteris emarginata Goepp. sp. lieet nur in geringen, jedoch verlásslich bestimmbaren Fiederfragmenten vom 2vetten Flófz vor. Caulopteris Lind. et Hutt. 49. Caulopteris Rittleri Stur. Diese von D. SrupR") zu Ehren des Herrn Centraldirectors Hugo RrrrLER in Segengottes benannten 1) Fossile Flora ete. l. c. pag. 69. 2) Verhandl. d. k.k. geol. R.-A. 1874, pag. 398. 14 XXIV. Friedrich Katzer Stámme kommen am driťen Flófz sehr háufig vor und ich konnte zahlreiche Stůcke, theils Eigenthum des k. k. naturhist. Hofmuseums, theils der k.k. Bergakademie, untersuchen. Die Beschreibung SruR's ist im Allgemeinen zutreffend, ich vermag dieselbe jedoch zu erwei- tern und das gegenseitige Verháltniss der verschiedenen Abrindungs- stadien náher auszufůhren, was in der Monographie geschehen soll. Die Zweifel SruR's ber die Deutung der unter der Oberfáchenschicht der Stámme enthaltenen Štreifen důrften nun behoben sein, seit GRaxv' Evgy *) eine ganze Serie von Caulopteriden aufcestellt hat, bei welchen die Epidermis die Adventivwurzeln in das Innere des Stammes treibt und als deren Typus Caulopteris endorhiza Gr'. Eury gelten kann. 50. Gaulopteris endorhiza Gr'. Eury. Wenn ich diese Art als bei Rossitz vorkommend hier auch anfiůhre, so thue ich es mit Vor- behalt, weil unter den zahlreichen Stůcken aus dem driřtem Flótz, - welche von SruR zur vorigen Art einbezogen worden sind, auch Reste vorkommen, die mit der Abbildung der genannten GrRaxp' Erpy'schen Art bei ZErmrER *) úbereinstimmen. Ich elaube nun zwischen diesen Formen und der typischen Caulopteris Riftlert Stur allmálige Ueber- 2ánge wahrzunehmen, was ich indessen noch durch weitere Vereleiche an reichlicherem Material genauer feststellen mochte. Solite sich die Zusammengehórickeit beider Formen zu derselben Art bestátigen, dann můsste nach meiner Ansicht der allerdings sehr bezeichnende Name Graxp' EvRy's zu Gunsten des SrueR'schen ein- gezogen werden, da die Beschreibung Srur's (I. c.), wenn sie auch ohne Abbildung gegeben ist, die Art doch deutlich genug charakteri- sit, so dass sie darnach wieder erkannt zu werden vermac. Ptychopteris Corda. 51. Ptychopteris macrodiscus Brongt. sp. Die Art liegt mir in der typischen, von BRovcxraRr *) abgebildeten Form in einem Stůcke vom drittem Flóťž vor. Nach ZrrnER*) ist es wahrscheinlich, dass diese Art nur den inneren Holzcylinder jener Farnstámme vorstellt, deren áussere Rinde als Caulopteris peltigera Bronst. sp. bezeichnet wird. Letztere Art 1) Flore carbonifěre du départ. de la Loire. 1878, pag. 87. 2) Études sur le terrain houiller de Commentry. Flore fossile 1888, PL. XXXVI, 1 E21 by OOA A T652 s) Hist. des végét. fossiles. Pl. 139. +) L. c. pag. 344. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 15 wird zwar von Rossitz mehrfach angefůhrt, unter meinem Material ist sie aber nicht vorhanden. 52. Ptychopteris Schneideri Stur. sp. Mit dem Manuscript- namen Caulopteris Sehmeideri hat D. Srun Farnstámme bezeichnet mit sehr langgestreckten flachen Blattnarben, die auf dem dritten Flótz beisammen mit den zuletzt angefůhrten Stammresten nicht selten vor- kommen. Die Art ist von der vorhergehenden sehr wenig verschieden und scheint bloss der Holzcylinder von Caulopteris Rittleri Stur zu sein, worůber ich mich in der Monocraphie eingehender verbreiten werde. Indessen kann schon hier beigefůgt werden, dass úber den von ZEIMLER") an Caulopteris endorhiza ermittelten Zusammenhang zwischen der als Caulopteris bezeichneten Rindenoberfláche und den als Ptychopteris bezeichneten Holzcylindern der Farnstámme kein Zweifel mehr bestehen kann. Die entsprechend erhaltenen Stůcke von Rossitz bestátigen diese Auffassung durchwegs. III. Lycopodiaceae. Lepidodendron Sternbg. 53. Lepidodendron Sternbergii Brongt. in typischer Form, mit Blattkissen von 1—2 cm Lánce, kommt im erstem Flófz, wie es scheint, háufig vor und zwar nicht selten auch in Kohle umeewandelt. Nach H. RrrrrER soll diese Art (bei SruR*) Sagenaria dichotoma Stbe. sp. genannt) wesentlich zur Kohlenbildung der Mittelbank des ersten Flótzes beigetragen haben. 54. Lepidodendron nov. sp. In der Collection des k. k. naturhist. Hofmuseums befindet sich, leider ohne náhere Fundortangabe, ein Stůck eines plattsedrůckten Stammes mit auf einer Seite erhaltener Kohlenrinde. Die Blattkissen sind elliptisch, 6—8 mm lang, oben und unten in eine Spitze ausgezogen, mit, wie es scheint, nur einer grossen runden Blattnarbe in der oberen Hálfte des durch keine Lángsleiste setheilten Kissens. Der bis jetzt vereinzelte Rest gehort in die Ver- wandtschaft des Lepidodendron Veltheimianum Presl. sp. Lepidostrobus Brongt. 55. Lepidostrobus variabilis Lind. et Hutt. Einige minder gut erhaltene Fragmente dieser wahrscheinlich zu Lepidodendron Stern- bergii Bronst. gehůrigen Fruchtzapfen liegen mir vom erstem Flóťz vor- R 2) Ee. pas. 317 ff. und 337 ff. 2) Verhandl. d. k. k. geol. R.-A., 1866, pag. 83. 6 XXIV. Friedrich Katzer Lepidophyllum Prongt. 56. Lepidophyllum majus Brongt. Auf Stůcken ohne náhere Fundortangabe, wahrscheinlich vom erstemn Flóťz. 57. Lepidophyllum horridum O. Feistm. Kantige linearische Blátter auf Platten vom ersťtem Flóťz kónnen vielleicht hieher gestellt werden. Halonia Lind. et Hutt. 58. Halonia tuberculata Brongt. Ein als Steinkern erhaltenes, wahrscheinlich vom ersten Flóťž stammendes, plattgedrůcktes Stamm- stůck mit unregelmássie vertheilten Knoten, aber deutlichen Tuberkeln, důrfte hieher zu stellen sein. Sigillaria Brongt. 59. Sigillaria striata Bronst. Vom driťem Flótz liegen mir Stůcke vor, welche mit BRovexragTs Abbildune *) recht gut úberein- stimmen. 60. Sigillaria rimosa Goldbe. besitze ich nebst einigen Stůcken ohne náhere Fundortangabe ebenfalls nur vom driťen Flóťz. Gou- DENBERG S Ansicht, dass die vorhereehende Art nur jingere Stámmchen dieser letzteren vorstellen móge, scheint nicht rundweg von der Hand Zu weisen Zu Sein. 61. Sigillaria Brardii Brongt. kommt im zweřen Flófz háuhe vor beisammen mit Resten, die als Catenaria decora Stbe. bezeichnet werden und deren Zusammenhang mit dieser Sigillaria schon GERmAR *) angedeutet hat. Auch D. SruR*) hat sich ber diesen Zusammenhang gedussert und ich vermag seine diesbezůslichen Beobachtungen nur zu bestátigen. 62. Sigillaria lepidodendrifolia Bronet. ist auf dem zweiřem Flótz ebenfalls háufie, meist allerdines in minder gůnstigem Erhaltungs- zustand. Manche Exemplare sind nur wenig zusammengedrůckt. Stigmaria Brongt. 63. Stigmaria ficoides Bronst. kommt auf allen dret Flóťzem vor, am ersten zuweilen ganz in Steinkohle umgewandelt. Nicht selten DNENstrovecét. 1088. 4 CHP 15 0B1005: 2) Verst. von Wettin u. Lóbejůn. pag. 29, Taf. XI. 3) Verhandl. d. k. k. geol. R.-A. 1867, pag. 128. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Mábren. 17 sind isolirte Gebilde, welche nach ScmrwrER den Markcylinder dieser Art vorstellen und vollkommen mit der von ihm gegebenen Abbil- dung úbereinstimmen "). P. Phanerogamae. Gymnospermae, I Cordaiteae. Cordaites Unger. 64. Gordaites principalis Germ. sp. Blátter dieser Art kenne ich nur in unvolistándigen Exemplaren ausschliesslich vom driťten Flótz. 65. Dory-Cordaites palmaeformis Goep. sp. Blattfragmente, die ich trotz einiger Abweichungen vorláufig unter diesem Namen ver- einige, kommen auf allem drei Flótzen, besonders auf dem ersten háufig vor. Eine vollig sichere DBestimmune lásst leider keines der vielen von mir untersuchten Stůcke zu. Es ist auch moglich, dass bei Ros- sitz die Untergattung Poa-Cordaites Gr'. Eury ebenfalls vertreten ist, worůber besser erhaltenes Material Aufschluss geben wird. II. Coniferae. Walchia Sternbo. 66. Walchia piniformis Schloth. sp. Diese in den Hangend- schichten der Rossitzer Ablagerung sehr háufige permische Leitpflanze besitze ich in zwei guten Exemplaren vom zweiřen Flóťz des Julius- schachtes. Ich erwarte mit Zuversicht, dass sich das Vorkommen dieser wichtigen Art in der flótzfůhrenden Liegendschichtengruppe von Rossitz bei der Aufarbeitung des sehr reichen mir in Aussicht gestellten Materiales als weniger selten herausstellen wird, als es bis jetzt den Anschein hat. III. Semina probabiliter Gymnospermarum. 67. Cyclocarpus intermedius Goep. Mit den GorrrERT'schen Ab- bildungen *) úbereinstimmende Samen liegen in mehreren Exemplaren vom driften Flófz vor. © 4) Traité de Pal. vévét. II. Bd. 1870—72, pas. 112, Tab. LXIX, Fig. 11. 2) Die fossile Flora der Perm. Format. Palaeontograph. 1864—65. Taf. XXVII., Fig. 12—15. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895, 2 18 XXIV. Friedrich Katzer 68. Gardiocarpus Gutbieri Gein. vom ersčen Flóťz. 69. Gardiocarpus sp. vom ersten Flófz, měglicherweise berein- stimmend mit Čardioc. inemarginatus STERZEL "). 70. Trigonocarpus sp. ohne náhere Flótzangabe, áhnlich dem Trigonocarpum pedicellatum Goepp. et Fiedler ?). 71. Rhabdocarpus amygdaliformis Goep. et Bere. vom erstem Flóťa. 72. Rhabdocarpus nov. sp. Diese Riesensamen von oval-zuge- spitzter Form mit mehr minder deutlichen Lánesfurchen, liegen mir in einigen Exemplaren vom ersten Flóťz vor, darunter ein Stůck von 10 cm Lánse und 5'/, cm DBreite. Die kleinsten messen % cm in der Lánge und 4 cm in der Dreite. Eine grosse Platte mit 23 Stůck dieser Samen, die sich scheinbar zu zwei Samenstánden oruppiren, ein wahres Unicum, ist in den Sammlungen des k.k. naturhist. Hof- museums in Wien auseestellt. Ich hoffe dieses seltene Stůck in der Monographie abbilden zu kónnen, woselbst auch die genauere Be- schreibung der Samen erfolgen wird. Dieselben erinnern an manche der von Karl FrrsrmavrEL *) als Carpolithes imsigms beschriebenen orossen Šamen aus dem Schlaner Hangendflótzzug in Bóhmen und sind wohl mit Rhaddocarp. ovovdeus Ren. “) nahe verwandt. Vorstehende systematische Uebersicht der fossilen Flora der die Flótze einschliessenden Liegendschichtengruppe von Rossitz beruht, um es nochmals zu bemerken, ausschliesslich auf den bezůglichen Collectionen des k. k. naturnstorischen Hofmuseums im Wien und der k. k. Bergakademie zu Leobem. Fiir die beabsichtigte Monographie ist mir aber mit zuvorkommenster Bereitwilligkeit das gesammte, mehrere Metercentner umfassende bezůeliche Material, welches Eigenthum der k. k. technischen Hochschule in Brinn ist, von Herrn Prof. A. Ma- KOWSKY Zur wissenschaftlichen Bearbeitune zugesact worden und ebenso sind mir zu diesem Zwecke die grossen und schónen Sammlungen ») Rothlieo. Plauensch. Grund. 1. c. pa. 114, Tab. XI, Fig. 9. 2) Die fossilen Frůchte der Steinkohlenform. 1857, pac. 285, Taf. XXV, Fig. 23. S) Der Hangendflotzzug im Schlan-Rakonitzer Steinkohlenbecken. Archiv f. d. naturw. Landesdurchforsch. v. Bóhmen. IV. Bd. 1881, Taf. VII. Fig. 4. u. 5. 4) Btudes sur le terr. houiller de Commentry. II. Wlore fossile, 2..Partie 1890, pag. 639, PI. LXXII, Fig. 20. Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 19 des Hermn Centraldirector Hugo RrrruER in Segengottes und des Nestors der Naturforscher Máhrens, Herrn Werksarzt MUDr. Karmo- LTzkY in Rossitz úberlassen worden. Ferner hat mir Herr Custos M. TrRarP vom wohllobl. Directorium des Franzensmuseums in Brinn die Bewilligung zur freien wissenschaftlichen Benůtzune der dortselbst befindlichen Reste erwirkt und die Herren Schichtmeister J. Kuvr in Segengottes, Bergverwalter J. SaveR und DBergincgenieur v. Wir- Kowskr in Zbeschau haben mir ihre Unterstůtzune in liebenswůrdigster Weise zugesast. Allen genannten verehrten Herren spreche ich schon an dieser Stelle meinen tiefgefihlten Dank aus fůr ihr eben so freundliches und mich persónlich ehrendes, als die Wissenschaft fórderndes Ent- gegenkommen. In Folge ihrer sicheren Zusagen darf ich hoffen zur monographischen Bearbeitung in jedem Falle ein sehr vollstůndiges Mačerial zusammen zu bekommen, will aber doch nicht unterlassen hier noch die Bitte beizufiůgen, es měóchten mir behufs Erzielune měelichster Vollstándigkeit auch die an anderen Štellen vorhandenen Collectionen fossiler Pflanzen von Rossitz zur Bearbeitung úberlassen werden. Indessen elaube ich, dass die Ergebnisse meiner bisherigen Arbeit auch durch sehr reichliches weiteres Material nicht wesentlich beeinflusst werden důrften, weshalb gestattet sei auf dieselben kurz einzugehen. Die Vertheilune der oben aufgezáhlten Půlanzenarten auf die einzelnení Flótze ergibt sich aus der tabellarischen Uebersicht auf Seite 21 und 22. In diesem Verzeichniss erscheinen als vom Rosstíz znerst bekanní geworden folgende Arten: Calamites Rittleri Stur, Macrostachya nov. sp., Sphenopteris Rossicensis Stur, Caulopteris Rittleri Stur, Ptychopteris Schneideri Stur Sp., Lepidodendron nov. sp., Rhabdocarpus nov. sp., somit 7 von 72. Aus den frůher gesebenen Notizen erhellt jedoch, dass Calamites Rittleri, Caulopteris Rittleri und Ptychopteris Schmeideri mit aus anderen Ablagerungen bekannten Arten úbereinstimmen důrften, 2% 20 XXIV. Friedrich Katzer Nr. 57 B 2220 nl A. Cryptogamae. Pteridophyta. | I. Calamarieae. | 1 O2lamtes St BRONGG E oo F | Z VAlamtes ramosusVATG 000.00 o ? 3. Calamites Suckowii Bronst. =F 4| Galamites cannaeformis Schloth. | >- | 5 Calamites Rittleri Stur. -+ | 6 Calamites gigas Brongt. ; =! T | Calamites approximatus Brongt. : a F | 8 | Asterophyllites eguisetiformis Schloth. Sp. + |- 9 | Asterophyllites cf. elatior Goepp. . ? 10 | Annularia sphenophylloides Zenk. sp. -. F +- 11 Annularia lonoifolia Bronst, A003 + +- 12 Annularia stellata Schloth. sp. I 109 Macrostachya nov sp 000, -> 14, Macrostachya infundibuliformis Br. sp. S + 15 | Sphenophyllum oblongifolium Germ.. . . . bm II. Filicaceae. | | 16 | Sphenopteris Rossicensis Štur. . . . - . .... -+ 17 | Odontopteris minor Bronot. SAR OS A i ? 18) Odontopteris. Reichana Gutb: ©- 0. |- 19 | Odontopteris Brardii Brongt.. . . - . ... <| + 20 | Odontopteris Schlotheimii Bronst. ....... + | 21 | Odontopteris obtusa Brongt. . . . .. + | 22 | Callipteris conferta Sternbe. sp. I 29, „Alethoptens, Serii (Bronet. Spol.. -1 o: 1 24 | Alethopteris Grandini Brongt. sp... -.... + +- 29 | Pecopteris arborescens Schloth. sp. IE- 26 | Pecopteris cyathea Schloth. sp. . i -= 21 | Pecopteris lepidorhachis Brongt. JE + 28 | Pecopteris Candolliana Břongt.. . . ....| |-F 29 | Pecopteris oreopteridia Schloth. sp.. ... . + 90 | Pecopteris hemitelioides Bronet. P 91 | Pecopteris densifolia Goepp. Sp. s + D2 BOCOPLeris| St Broncho ené -k 9 | Pecopteris Pluckeneti Schloth. sp... ..... = 94| Pecopteris Germari Weiss.. ......-. -P 90 | Pecopteris unita, Bronst... . . - - ser 209 MBECODLETIS (SDS S 31 | Neuropteris auriculata Brongt. =P 98 | Neuropteris cordata Brongt. + | Flótz Nr. SES Pa : S (39. Neuropteris et oaál ipkotah BL F 40.|("Neuropteris cf. Voltzii Bronst.. ..... : -m (41. Cf. Neuropteris Loshii Brongt. . . Sn, 42 | Cyclopteris varians v. Gutb. . . 3 + |- (43 | Cyclopteris obligua Bronst. s Zin he | 44 Dictyopteris Brongniarti Gutb. . . . + | 45 | Dictyopteris Schůtzei F. A. Róm.... 2 zi 46 | Schizopteris lactuca Presl . . . ... | zlo: 47 | Goniopteris foeminaeformis Schloth. sp. |- 48 | Goniopteris emareinata Goepp. Sp. — 49) Caulopteris Rittleri Stur : SVI o aosc Varů SU Me aulopteris endorhiza (Gr.Eury „5 „45 22 bl | Ptychopteris macrodiscus Bronst. sp. : i -+ | 52 Ptychopteris Schneideri Stur sp. sn: | III. Lycopodiaceae. | | 53 | Lepidodendron Sternbergii n 4 F 54 | Lepidodendron nov. sp. . KPE F 55 | Lepidostrobus variabilis Lind. et Hutt. | m oo mEemdophyllum majus Bronet. <... .-. B = 57. Lepidophyllum horridum 0. Feistm. al m 58 | Halonia tuberculata Bronst. ; : P D9 Sigillaria striata Bronot. | | 60 | Sigillaria rimosa Goldbg. S rá 61. Sigillaria Brardii Bronst. : . be] 62 | Sigillaria lepidodendrifolia Brongt. ea 63 | Štigmaria ficoides Bronot. : Sk | B. EFhanerogamae. | Gymnospermae, | | I. Cordaiteae. NOK 64 | Cordaites principalis Germ. sp. so V m | 65 | Dory-Cordaites palmaeformis Goepp. sp. ž E TT II. Coniferae. D2 66 | Walchia piniformis Schloth. sp. kV m III. Semina probabiliter Gymnosper- | marum. 67 | Cyclocarpus intermedius Goepy. „+ 68 | Cardiocarpus Gutbieri Gein. + | | POR Cardiocarpus.spí © oo | | 70 | Trigonocarpus sp. | z 11 | Rhabdocarpus amygdaliformis. Goepp. et t Bory, | nl 72 | Rhabdocarpus nov. sv.. s Pam 29 XXIV. Friedrich Katzer so dass nur die restlichen 4 Arten als von anderwárts noch nicht bekannt gemacht erůbrigen. Da nahe Verwandte derselben in an- deren Perm- und Carbonablagerungen weit verbreitet sind, so ver- měgen sie der Rossitzer Ablagerung keinen eigenthůmlichen Charakter zu ertheilen. Die Eigenthůmlichkeiten der fossilen Flora der Liegendschichten- oruppe von Rossitz werden bewirkt durch die verticale Vertheilung der Arten, welche wir náher in's Auge fassen wollen. Von den 72 in den vorstehenden Verzeichnissen namhaft ge- machten Arten kommen vor: im ersten Flótz. . 31, im zweiten Flótz . 40, darunter 2 fraelich, und im dritten Flótz .32, worunter 4 fraglich. Es weist demnach das zoveite Flótz die artemreichste Flora auf. Allen drei Flóťzen gemeinsam sind folgende Arten: Calamites Cistii Bronct., Asterophyllites eguisetiformis Schloth. sp., Annularia sphenophylloides Zenk. sp., Annularia loneifolia Bronot., Odontopteris Reichiana Gutb., Odontopteris Schlotheimii Bronst., Alethopteris Grandini Brongt. sp., Pecopteris arborescens Schloth. sp., Pecopteris lepidorhachis Bronst., Stiemaria ficoides Brongt., Dory-Cordaites palmaeformis Goepp. sp.; — 11 Arten, welche zwar zur genaueren Altersfeststellung der sie ein- schliessenden Schichten nicht zu verwerthen sind, immerhin aber auf jungcarbonisches Alter verweisen und durchvegs auch im unbeziweifeltem Permschichten gefunden wordem sind. Die úbrigen 61 Arten sind in den einzelnen Flótzen recht un- oleich vertheilt. Auf das Mhegendste oder dritte Flótz beschrčnkt erwiesen sich bis jetzt folgende Arten : Calamites ramosus Art. (?), Calamites Suckowii Bronst., Calamites Rittleri Stur., Alethopteris Serlii Bronset. sp. (?), Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 23 Pecopteris Pluckeneti Schloth. sp. Pecopteris Germari Weiss, Neuropteris Loshii Bronst. (?), Caulopteris Rittleri Stur, Caulopteris endorhiza Gr. Eury (?), Ptychopteris macrodiscus Brongt. sp., Ptychopteris Schneideri Stur sp. (?), Sieillaria striata Brongt., Sigillaria rimosa Goldbe., Cordaites principalis Germ., Cyclocarpus intermedius Goepp. Von diesen 15 Arten sind die 5 mit Fragezeichen versehenen © entweder nicht selbststándie oder fůr das Flótz zweifelhaft; von den restlichen 10 Arten ragen Pecopťeris Pluckemeti und Caulopteris Ritt- leri durch grosse Háufigkeit hervor. Erstere Art eilt zwar als car- bonisch, kommt aber auch m echťen Permschichten vor nnd dasselbe oilt von allen úbrigen Arten. Ausser den oben namentlich angefihrten 11 Arten, welche allen drei Flótzen gemeinsam sind, wird das dritte mit den jůngeren Flótzen der Liegendschichtengruppe von Rossitz durch einige Pflanzenarten verknůpít, welche (soweit mir bis jetzt bekannt ist) in ihm und im zweiten Flótz vorkommen. Es sind dies: Sphenophyllum obloneifolium Germ., Sphenopteris Rossicensis Stur, Pecopteris hemitelioides Brongt., Pecopteris unita Bronet., Goniopteris foeminaeformis Schloth. sp., Alle diese 5 Arten sind vornehmlich im echten Permschichten ver- breitet. Unter den 32, beziehunesweise 28 Pflanzenarten, welche ich vom dritten oder liegendsten Flótz kenne, befindet sich keine einzige, die es mit dem ersten oder hangendsten Flótz gemeinsam hátte, ohne dass dieselbe auch im zweiten oder mittleren Flótze vorkáme. Sehr charakteristisch ist die Flora des zweiťten Flótzes. Von den 40, beziehunesweise 38 Arten, welche ich daraus kenne, ist dem- selben die guče Hůlfte ausschliesslich eigen. Es sind dies foleende Arten: Calamites cannaeformis Schloth., Calamites approximatus Bronet., 94 XXIV. Friedrich Katzer Asterophyllites ef. elatior Goepp. (?), Annularia stellata Schloth. sp., Macrostachya nov. sp., Macrostachya infundibuliformis Bronn sp., Odontopteris minor Brongst. (?), Pecopteris cyathea Schloth. sp., Pecopteris Candolliana Bronst., Pecopteris oreopteridia Schloth. Sp., Pecopteris densifolia Goepp. SD., Pecopteris Cistii Brongt., Pecopteris sp. (event. 2 Arten), Neuropteris auriculata Prongt., Neuropteris cordata Bronst., Dictyopteris Brongniarti Gutb., Dictyopteris Schůtzei F. A. Róm., Goniopteris emarginata Goepp. Sp., Sigillaria Brardii Bronst., Sieillaria lepidodendrifolia Bronet., Walchia piniformis Schloth. sp. Diese 20 bis 22 Arten, welche (soweit mir bis jetzt bekannt) ausschliesslich auf das zweite Flótz beschránkt sind, reprásentiren vermoge des Vorherrschens der Pecopteriden und des Vorkommens von Walchia piniformis ečne Flora vom permischem Charakter, welcher zum Theil noch erhóht wird durch eine Anzahl jener Arten, welche das zweite mit den ůbrigen Flótzen gemeinsam hat. Bezůglich der Arten, die es mit dem dritten Flótz verbinden, ist schon betont worden, dass sie vorzugsweise in Permschichten auftreten. Des- oleichen befindet sich unter den oben genannten 11 Arten, welche allen drei Flótzen gemeinsam sind, keine, welche nicht von ander- wárts aus echten Permschchten bekannt wáre. Und mit dem ersten Flótz hat das zweite sicher gemeinsam Odontopteris obtusa Brongt. (Weiss) und fraglich Cyclopteris varians Gutb., Cyclopteris obligua Bronet., von welchen insbesondere die ersteenannte Art das permische Alter der Flora des zweiten oder mittleren Flotzes von Rossitz bekráftiet. Dem gegenůber ist es allenfalls von Interesse und in Bezug Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. 25 auí manche andere sogenannte „permocarbonische“ Ablagerungen ge- wiss auch beachtenswerth, dass die auf das hangendste oder erste Flótz beschránkte Flora, abcesehen von zwei Arten, viel mehr ein carbonisches Gepráce besitzt, als die soeben besprochene Flora des lteren zweiten Flótzes. Es sind námlich auf das erste Flótz be- schránké und aus den beiden liegenderen Flótzen bis jetzt nicht be- kannt folsende Arten: Calamites gigas Dronet., Callipteris conferta Stbe. sp., Neuropteris ef. acutifolia Dronet., Neuropteris ef. Voltzii Brongt., Schizopteris lactuca Presl., Lepidodendron Sternbereii Bronet., Lepidodendron nov. sp., Lepidostrobus variabilis Lind. et Hutt., Lepidophyllum majus Prongt., Lepidophyllum horridum O. Feistm., Halonia tuberculata Bronet., Cardiocarpus Gutbieri Gein., Cardiocarpus sp., Trigonocarpus sp., Rhabdocarpus amygdaliformis Goepp et Berg., Rhabdocarpus nov. sp. Von diesen 16 Arten gelten die beiden ersten allerdings als permische Leitpflanzen, alle úbrigen, soweit sie diesbezůelich in Be- tracht kommen kónnen, wůrde man aber als carbonisch bezeichnen. Von zwei Autoren, die sich frůher mit der Rossitzer Ablagerung befasst hatten, wurde besonderes Gewicht auf das reichliche Auf- treten von Calamites gigas Brongt. ziemlich hoch im Hangenden des ersten Flótzes geleet und erst diese Schichten, in welchen auch Cal- lupteris conferta háufig ist, wurden als Uebergane zum Perm aufge- fasst. Dagegen wurde der, wie es scheint, schon HELmHackeR be- kannten Thatsache des Zusammenvorkommens von Walchia přmiformis mit sogenannten echten Steinkohlenpilanzen keinerlei Bedeutung bei- gelegt. Diesbezůglich ist hervorzuheben, dass Calamites gigas Bronet. namentlich von franzósischen Forschern vielfach aus dem Obercarbon angefiihrt wird, wáhrend Walchta pimformis Schloth. sp. bis jetzt mrgends nachweislich in vorpermischen Ablagerungen gefundem wor- den ist. 26. XXIV. F. Katzer: Monographie der foss. Flora von Rossitz in Máhren. Erwást man dies Alles und berůcksichtigt man namentlich den Umstand, dass 1. der Gesammétcharakter der Flora der fótzfihrenden Liegend- schichtengruppe von Rossitz ein sehr jugendhcher, jener des zweiten Flótzes ein ausgesprochen permscher ist; 2. die Flora der einzelnen Flótze einen emgen Zusammenhang aufweist, indem, wie sich aus den obigen Erláuterungen ercibt, von den 32 bezhw. 28 Arten des dritten Flótzes die Hálíte (16 Arten) in das zweite Flótz und reichlich ein Drittel in das hangendste dritte Flótz hinůbergeht:; 3. die ganze Entwickelune der Ablagerung eine durchaus eim- heitliche ist; so ergibt sich daraus, dass gar keine Veranlassung vorhegť eme Altersverschedenheiť zwischen der flotzfůhrenden Legendschechtengruppe und den Hangendschclhten der Rossitzer Ablagerung anzunehmem, son- dern im Gegentheil, dass die erstere ebenso fůr permisch erklárt werden muss, wie die letzteren und dass somit der ganzem Rossitzer Ablagerung dasselbe permische Alter zukommt. Die ganze Ablagerung gehort dem unťerem Roťhliegendem am. Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr Prag 1895. XXV. Ueber K-gonale Čurven C1" Ordnung vom Ge- schlecht p. Von C. Kiipper in Prag. (Vorgelegt den 14. Juni 1895.) In jůnester Zeit hat man eingesehen, dass das Studium der auf einer algebraischen Curve von einem hoheren Geschlechte als 1 be- findlichen Specialschaaren von grósster Bedeutung, ja ganz unent- behrlich ist. Man wird dies sogleich bestátigt finden. 1. Einleitung. Unter C" soll immer eine adjuneirte der Grund- curve Cý verstanden werden, wenn das Gegentheil nicht ausdrůcklich gesast wird. In der úblichen Bezeichnung einer Specialschaar Go - bedeutet g>> A— p die Beweglichkeit, © die Punctzahl einer Gruppe E. Die Bedingung 9 >> A— p oder A— 9 < p ist erforderlich und hinreichend dafůr, dass 65 einer Specialschaar angehóre. und diese ist bestimmí, indem sie von allen durch den Rest Gx von R-=2n — 2— © moglichen C*—* ausgeschnitten wird. Im jeder Gruppe Ga gibí es A—g Puncte, und michť mehr welche den durch sie gehenden C*73 genau A—9g | Bedingungen auferlegen, so dass alle diese C" weitere ag Punecte der Gruppe enthalten. Solche A— 9 Punkte nennen wir destummende der Schaar. Da die ganze S fůr ihre C773 nur ©A—g Bedingungen ausmacht, so sagen wir, ihre Puncte liegen anormal gegen die sie enthaltenden C5, und nennen g den Gruppenexcess bezůelich C"7*; Beweglichkeiť und Excess habem somť dasselbe Mass g. Liegen irgend welche © Puncte vor mit dem Excess g fůr ihre Č"—*, so bilden sie stets eine Gruppe einer bestimmten 9 und unter ihnen befinden sich genau O— a Puncte, denen der Excess O zukommt, d. h. welche sich normal gegen ihre C*—% verhalten. Diese C*7% nehmen noch die g fehlenden Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 189%. 1 2 XXV. (C. Kůpper: Gruppenpuncte auf, und ihre Mannigfaltigkeit: p— 1— A+ 9 gibt die Beweglichkeit 7 der Resteruppe an, so dass man hat: 7 = p—1 — A 9, oder -= weil 29—2—GA=R. Weil in G6 nie mehr als A—a Puncte existiren in normaler Lage gegen C*=3, so folgt: Nimmt man A—g -+1 Puncte auf C. normal fůr C275 an, so kónnen diese keřner Gruppe einer etwa měoglichen Gr angehóren. Offenbar erheischt dies, dass A— g + 1 grósser sei als g; mithin muss a SO ONE OJ) Da ferner © hóchstens 29—2 sein kann, so muss: g = p—1. Hat A—g seinen gróssten Werth p— 1, so lassenu sich immer p—1 normal gegen C" Wegende Puncte a als bestůnmende fůr eine 9%. an- nehmen: Eine durch die a gehende C*7* schneidet noch in p—1 anderen Puncten « die Grundcurve: Auch diese sind normal fůr ihre C275, wie sofort aus I. erhellt. Nun nehme man von den « beliebige g heraus ($ < p—1); durch die úbriebleibenden « gehen co? Curven C" welche die verlanste GS ausschneiden: G besteht aus allen a und den g ausgewáhlten a. Es geht aus dem Vorstehenden klar hervor, dass von einer Gruppe GT hóchstens Ag Puncte willkůhrlich, also auch normal gegen C" gewůhlt werden kónnen, und, dass dies immer gestattet ist, falls ©A—ag = p—1, aber fraglich bleibt fůr A—g> 1 auch eine g/" bestehen muss. Zuvor ist zu beachten, dass durch g beliebige normal liegende Puncte a nicht mer als g andere « mitbestimmt sein kónnen, weil man sonst eine Schaar erhielte von einer grósseren Beweglichkeit, als die halbe Punctzahl. Es seien jetzt durch g,<>2. Fůr jede denkbare G hat man demnach i<5 oder A— g> ag. Wenn durch gewisse X< p— 1 Puncte a andere « mitbestimmt sind, so ist deren Anzahl x < X und stellen die X—-« Puncte eine 1* 4 XXV. (C. Kůpper: G dar. Kann dabei X beliebig angenommen werden, d. h. exi- stiren die Gruppen G6 deren bestimmende ©—g Puncte durchaus beliebig gewáhlt werden kónnen? Unzweifelhaft ist dies, wenn O— a = p— 1; unmoglich, wenn A— gp— 341 Puncte ein Bůschel (C*7*) geht, welcher die GS ausschneidet. Diesem entspráche auf ae: ein Strah- lenbůschel, der auf C TI © variable Puncte liefert. Weil O>2 setzen, schliessen wir den hyperelliptischen Fall aus. Die beliebige Gruppe G% hat nun anormale Lage gegen C*7%, den Excess 1, und es muss jede C*-*, welche £k—1 ihrer Puncte enthált, die Gruppe ganz aufnehmen. Hieraus folet: A) Die Exristenz von 9 schlhiessť die einer adjungirten Ú"—*—2 aus. Námlich "— 4—2 = n1— 3— (£—1); demnach můsste Gx bei vorhandener C*—*-2 anormal fůr alle nicht adjungirten C*—' sein, was bei weniger, als A-— 1 —-2 Puncten nicht měglich ist. B) Gibt es eine C*-*—1 = Ch=3-(i—2, wo selbstverstándlich n— k— 1750, so můsste G4 anormal fůr die nicht adj. C*—* sein, was nur dann stattfindet, wenn G+ auf einer Geraden lieet. © Ferner muss eine Cn=*1, die einen einzigen Gruppenpunct enthált, durch die k — 1 anderen gehen: Denn, legt man durch A-—2 der Letzteren ebenso viele Ge- rade, so bilden diese mit jener Ú"-*—1 eine Ú*-3; also muss der fehlende £ — 1“ Punct auf C*-*—1 fallen. Analog folet: C*—* enthált G, wenn sie durch 2 ihrer Puncte geht, u. S. I. Zufolge A) lásst sich fůr p eine obere Grenze p, bestimmen, úber welche hinaus die gí“ nicht mehr auftreten kann. Man hátte festzusetzen, bei welchem p immer noch eine C*—*—* (natůrlich n—k— 2750 gedacht) existirt? Wir beantworten die allsemeine Frase: Bei welchem p existirt stets eine C"7*—"? Es sei C" irgend eine nichtadjungirte irreducible Curve vom Geschlecht (Z) = = 2) besteht, so muss C hyperellip- 6 XXV. (C. Kůpper: Nimmt man auf ihr v(n— 3) — =, 1 Puncte s, in normaler Lage zu C*—* an, was měelich ist, wofern: p BM = L n oder p VO) so muss C*—*, wenn man sie durch diese s lest, die C" als Theil- curve haben, folelich besteht dann jedenfalls die Mannicfaltickeit p—1—m+30+3 solcher Curven C"*—", Soll deshalb C*7*7(G6-D nicht měglich sein, so darf p den Werth M. pz (k— Dn— = (k— 1)(k +2) nicht úberschreiten; p, ist omithim das Maximalgeschlechť einer Č*, auf welcher 90 vorkommen kann. Unsere náchste Aufeabe wird sein, k 0 „ Aufzustellen. „die auf C etwa befindliche g 5. Wenn auch Ú*-*72 ausgeschlossen ist, damit 9“ auftreten kann, so gibt es mindestens eine Manniefaltickeit u, von C*=*71, die sich nach Obigem berechnet (v = £4—2) Ba = 1— Anh k— DALY, d. i. gemáss III. IV. wzn— km 1. Ist n — 4— 1750, 50 existiren wenigstens oo" Curven C*=*-1, Nach B) ist alsdann die supponirte o sowohl ausschneidbar durch Gerade, als durch C*=*31, Im diesem Falle nennen wir C die k-gonale vom Maximalgeschlechť, und beweisen, dass (a einen n— k-fachen Pumct V haben muss. K-gonale CČurven o nter Ordnune vom Geschlecht p. T Beweis. Es erscheint nůtzlich, zunáchst den umeekehrten Satz herzu- leiten „Eine C* mit » — k-fachem Puncte V, ohne anderen vielfachen Punct ist eine A-gonale (4 “, Das Geschlecht der vorliegenden C" ist (n1— I)(n— 2) | (n—A)n—k—1) Bp 1 P R mit p, (III.) úberein. Da eine Č*"=*—1 den V zum n— k— 1fachen Punct hat, so zerfallen diese Curven in »— £— 1 Gerade, so dass die Mannicfaltigkeit w derselben — n1— 4-—1 ist, mithin gleich der minimalen u ausfállt. Hált man nun 2— £— 2 dieser Geraden fest (n— £E—1>0 hat ja n—4k— 270 zur Folge), so schneidet die um V bewesliche Gerade die mogliche 9 aus. — Um jetzt nnsere Behauptune zu begriinden, sei und stimmt, wie leicht zu sehen, a) n—k—1z1, n—4z=2; also p = nn—3)— B D02) 7 2 (n— 3)n n 1. Gemáss dieses Werthes fůr p, muss aber C einen Doppelpunct haben, w. z. b. W. b) n—k—1>2. Hátte C keinen » — A,-fachen Punct, so můsste sie wegen ihres Geschlechtes p; wenigstens zwei vielfache Puncte von niederer Ordnung haben, etwa V,(k, > Ufach), V,(k, > 1fach). Alsdann liesse sich G sowohl durch Gerade, die V; enthalten, als auch durch solche ausschneiden, welche V; enthalten. Denn zieht man Z, beliebig durch V, , so gibt es eine (O welche Z, zum Bestandtheil hat. Man braucht nur 1—/42—1 will- kůhrliche Puncte von Z, zur Bestimmune dieser C77“* anzunehmen, so muss dieselbe, da sie V, wenigstens einfach enthált, Z, als Theil besitzen und zerfallen in Z, und eine theilweise adjungirte CT. Diese letztere liefert mit jeder durch V, gehenden Geraden L eine adj. C*-*—1: folelich fállt auf eine solche Z, die nach einem auf C beliebig gewáhlten Puncte a gezosen wird, die Gx, zu welcher a gehórt. Dasselbe wirde celten fůr die Verbinduneslinie a V,, und da 8 XXV. (C. Kůpper: dies offenbar nicht angeht, so kann C keinen 4, -fachen | Punct (kk< n— k) besitzen; es muss daher ein »— 4- facher Punct V vorhanden sein, damit das Geschlecht p, sich ergebe. Die durch V cehende Strahlen liefern sodann nach dem anfangs Gesasten die ein- 2ige auf C vorkommende 28% Bevor wir die k-egonalen C P < p, betrachten, geben wir fůr C, einen Satz, zu dessen Herleitung dieselben Schlůsse ausreichen, die wir eben gemacht haben, dessen Verallgemeinerung jedoch auf grosse Schwierigkeiten stěsst. „Wenm mam weiss, dass jede C"—*—D0, die durch eimen beliebigen Fumcť a einer C* vom Geschlechte p, geht; noch k—1 andere mtbestimmte Pumcte « der Curve aufnimmt, so existirt notinvendig eim n— k-facher Punct V“. Wůrde námlich wie vorhin V, und V, vorausgesetzt und be- achtet, dass "—k— 1= u, die minimale Manniefaltigkeit der C*=:— ausdrůckt; sodann durch V, die Gerade Vja durch V, die Vya gezogen, so můssten die £-— 1 Puncte « sowohl auf Va als auf V4a sich befinden. Da dies nicht sein kann, so důrfen V;, V, nicht auftreten. 6. Die k-gonalen CO, p=p1— 9, 9>0. Wir wiederholen, dass C eine k-gonale Curve heisst, wenu auf ihr 9 vorkommt, und oenigstens oo“ adj. C*7*719 egistiren, dass (a) demzufolge die 9, durch C*=*71, we auch durch Gerade ausschneid- k bar ist. Setzt man 4—42—1 = (n—3)— (k— 2), so sieht man, dass 2p — 2— n(k— 2) die Anzahl S der einfachen Puncte s be- deutet, welche eine ÚC"-*—T mit ČC gemein hat. Da offenbar diese Zahl wenigstens — k sein muss, so findet man als untere Grenze ník — 2 k L 0 Die minimale Mannigfaltigkeit u, der Č"7* wird hier W=n—k—1—0. Es ist von besonderer Wichtickeit, diese nur von p abhángice u, von der faktischen u wohl zu unterscheiden, von der einstweilen nichts weiter feststeht, als u7>0, und u= w (u, braucht keines- wegs positiv zu sein). Ueber u ist aber Folgendes auszusacen. K-gonale Čurven Č nter Ordnung vom Geschlecht p. 9 Erstens. u gibt an, wie viele Gruppen Gx auf einer C*—*71 sich befinden. Nimmt man námlich w Puncte a auf Ce an, durch welche eine C*—*—1 bestimmé ist, so geht diese Curve noch durch u(k — 1) mitbestimmte Puncte «, enthált also u verschiedene Gruppen. Ent- hielte sie eine (Gruppe mehr, so gingen durch jene w wenigstens oo) Curven CČ*-*—1 (Restsatz), was gegen die Annahme, u sei die factische Manniefaltiokeit der C*—*71, verstosst. Zweitens. Beim Maximalceschlecht fand sich: u=Ww=n—kÁ—1, weil die C"—*—1 bestehen aus "—4k—1 variablen Strahlen des Bůschels (V). Ist aber p = p, —9, 97>0; W == n— k— 1— 9, so zeict sich dass man hat u>> w,, mt. Ausnahme eines einzigen Falles, den wir sogleich erledigen werden. Stets ist jedoch u< 1—k—1. Denn berechnet man S, die Anzahl einfacher Schnittpuncte von C*-*-=1 mit C so kommt S = kn — k— 1) — 20. Da nun (Erstens) SZ k.u, so folgť u2, ist nun 1—08—3>n—k—1— 98 > u, was der Annahme u u, widerspricht. Dies gilt immer, solange k, < n—K. Wird aber 4, — n— k, so můssen die co“ C*-:1 jn n— k—1 Ge- rade zerfallen, von denen "— k— 1—97>0 variabel, die úbrigen Ď also fest sind. Wenn jetzt ausser dem »—- 4 fachen V noch © Doppelpuncte vorhanden sind, damit die C das Geschlecht p, —9 bekomme, so wáre w-=u, verwirklicht. Es muss aber die Reduction vom p, 24 PD1— 9 auf diese Weise geschehen: Denn wůrden etwa 3 Doppelpuncte durch einen 3fachen Punct JE ersetzt, so rechnet VE in einer adjun- girten C*-*-1 nicht fůr 3, sondern nur fůr 2 fixe Gerade, und es wáre u7> u,, gegen die Annahme. Lehrsatz. Eine X-gonale C", fůr 2 -<< 2k besitzt einen 1 — k- fachen Punct V. Beweis. L sei eine Gerade, auf der G; liece, dann muss unter den úbrigen »— k Schnittpunkten ein vielfacher Punct sein, dessen Ordnung hochstens »— 4 betragen kann: Denn wáre dies nicht der Fall, so můsste C*—*—? bestehen, mithin 7 unměglich sein. Námlich eine C*=*—1. durch eřnen Punct von G, geleet, enthált die ganze Gruppe, zerfálit somit (£k*> n— 4k—1) in L und eine C*772, Man darf offenbar voraussetzen, die Z enthalte »ur einen etwa —9 k,-fachen Punct V,. Die Theileurve Č"=*72 wáre jetzt nicht durch- K-gonale Čurven CŤ ter Ordnung vom Geschlecht p. 11 wegs adjungirt, da V, fůr sie k, — 2-fach ist; aber die durch V, ge- (© aus. henden Geraden Z schneiden die 9; Wenn nun 4, < "— 4, so můsste jede solche Z mehr als eine Gruppe G+ enthalten, da sie in mehr als 4 Puncten die C" trifft. Weil aber weniger als 2% Schnittpuncte auftreten, so můissten zwei auf Z befindliche Gruppen gemeinsame Puncte haben, was nicht an- geht, da jeder Punct der C" einer ečmzigen Gruppe angehórt. Durch diesen Satz und den vorigen sind wir in der Lage, in der Folge die Supposition WW 0) "=>2k festzuhalten. T. Die Enveloppe K" der Geraden L, welche die 9 leferm. Diese AK" von der Klasse r ist rational, da ihre Tangenten eindeutig auf die Gruppen der 03 bezogen sind. Bisher war r—=1, K* ein Strahlenbůschel mit dem Centrum V. Allgemein lásst sich durch eine einfache Correspondenz ein Maximalwerth von 7 angeben: o sei ein beliebiger Punct der Ebene, wie viele Strahlen von 0 gibt es, die eine Gruppe G enthalten? Ein solcher Štrahl r wáre eine Tangente der Enveloppe K7. Zieht man durch o die Gerade L, welche C in » Puncten schneidet, so sind durch ihre Schnitt- - puncte » Gruppen G; bestimmt, also n(k—- 1) Puncte der CŽ; diese verbinden wir mit o durch n(k — 1) Gerade L“. Jeder L weisen wir die Z“ als entsprechende zu; dann wird auch jeder Z“ zugewiesen sein Z nebst den úbrigen n(k— 1) — 1 Z“. Es entsteht auf diese Weise eine involutorische Correspondenz (1, n(k— 1), in welcher 2n(k — 1) Coincidenzen Z,L“ sein werden. Unter diesen sind erstens die 7' in der gesuchten Anzahl r; jede derselben absorbirt 4A(k — 1) Coincidenzen, zweitens die Geraden, welche o mit den in 5, auf- tretenden Coincidenzpuncten verbinden. Letzteren sind bekanntlich: 2(k — 1) — 2p; also folet: tk(k — 1) — 2p + 2(k— 1) S 2n(k — 1). Ersetzt man » durch p, — 9 und setzt fůr p, seinen Werth (TIT), so erhált man vk(k — 1) — k(k— 1) — 20 So, oder 20 102 XXV. (. Kůpper: 8. Folgerungem. k(k— 1) 2 Strahlenbůschel, woraus zu schliessen ist, dass sein Centrum ein n— k-facher Punkt der Cý sein muss, weil sonst auf jeden Strahl mehr als eine Gruppe fiele. Hierin liegt eine neue Begrůndune des vorisen Lehrsatzes: Denn ist 12k, so wird, weil immer kn — k— 1) — 20 = S> 0, 20 < h(2k—k—1) a) r úbersteist 1 nicht, wenn O < „ K" ist alsdann ein Ub0— -— sein. T = 2 ist nur dann měglich, wenn 0 = = Nehmen wir m =- so folet S = k(n — 2k), u —n1n—k—1— -= Der Maximalwerth fůr u ist »— 2k, der nur in dem Falle er- reicht wird, wenn die S Puncte s zu »— 2k Gruppen sich anordnen. Dies vorausgesetzt, wird u = n— 2k, und wir wollen im Folgenden eine Cý construiren, welche dieser Forderung Geniige leistet. b) Construction einer k-gonalen Cý, deren zugehorige © Emveloppe ein Kegelschmtt K? ist. Ein gegebenes Hyperboloid 7? schneiden wir mit einer durch u seiner windschiefen Geraden A gehenden Fláche F T% jn der Curve R; = hy "so erhált diese die Transversalen X der A zu k-punctigcen Sekanten, die A zu k- upunctigen. Um p zu finden, projiziren wir Je / aus einem Puncte der F" auf eine Ebene, so erhált die Projection einen Z-fachen und einen ž— u— 2k + u—A-fachen Punct. Wenn daher p, das Geschlecht einer C** T 4 mit k + u-fachem k(k — 1) ok: tions-Centrum o ausserhalb 77? bezeichnen mit CŽ die Projection, so dn Ve 20 sul OD) 2 2 Punct ist, so hat man 97% — Wáhlen wir das Projec- bekommt diese Doppelpuncte ID, so- . al . . . . dann eine g,?, ausgeschnitten von den Projectionen der X, und eine K-gonale Curven CŽ n'er Ordnung vom Geschlecht p. 13 »D Ikhu 3 F? aus o umbeschrieben ist, liefert K*, und jede Tangente 7 dieser Enveloppe trágt sowohl eine G4, als eine Gy,. die von den Projectionen der A herrůhrt. Der Kegel, welcher In Ansehung der 0% ist unserer Defimition geměiss die Cý k-g0- mal; denm es existiré eine durch die D gehende C5" = CEte31: Námlich die scheinbaren Doppelpuncte des vollstándigen Schnittes 7, F*TU Jiegen, wie bekannt, auf einem Kegel mit der Spitze, von der Ordnung 1(£ + u— 1) = n—k— 1. Von den Kanten dieses Kegels kann man ausser den 0D fernere u. angeben: Legt man durch o und eine der w Geraden A eine Ebene, so enthált diese eine X, folelich 4 Puncte der Z7, dann sind die Ver- bindungslinien von o mit diesen offenbar Kanten jenes Kegels. Dem- nach schneidet die Kegelrace C" “ * die C7 ausser in den D noch in u.k Gruppen. Folglich wird u (6.) die Manniefaltigkeit der €5-6 sein: u—=n— 22k. In Berůcksichtigung der 942 ist jedoch C7 michť n — k-gonal, da eine C*-(6—9-—1— CE deshalb unmoglich ist, weil k— 1 > 2 gelanet man, indem man sich auf Folgendes stůtzt: Gegeben sei die 4-gonale C (p> 1n—2>—k) mit (n— VD(n—2) 9 — p Doppelpuncten D. „Befindeť sich eine Gruppe G ihrer 9D auf einer Geraden L, welche durch keinen der D geht, so ist Cý die Projection einer Raum- curve Ry“ Um dies darzuthun, hátte man zu zeigen, dass die » Schnitt- puncte von Z, C$ zu einer o gehóren, oder dass diese Puncte fůr die hindurchgehenden C*7* nur 1— 3 Bedingungen ausmachen. Da hier "— 32>k—1, so nehme man A4-— 1 Puncte der G, ferner noch n— 3— (k— 1) andere Puncte auf Z zur Bestimmung einer C*-% an, dann wird diese Curve schon 2— 3+1 Puncte mit Z gemein haben, folelich Z enthalten. Dass aber 1—3 Puncte einer C?7*% be- liebig gewáhlt werden důrfen, folet aus p>>n1—2. (Bei unserer Curve (r — 2) sind diese Bedingungen in der That erfůllt: 4— 27>K4, weil n>>2k. Und p>> n—2, weil p— 1+ 2= (k—2)n— k*+ 38> (k— 2)24 — k* Z 8>k*— 4+ 3>o0, wenn £>> 2). K-gonale Curven CŽ nter Ordnung vom Geschlecht p. 15 Generalisation. Aus Formel V. erkennt man, dass die Existenz der Enveloppe -= 1) K" an die nothwendige Bedingung 8 — (t— 1)————- geknůpft ist. Die Forderung, eine entsprechende Cý kon lásst sich in verschiedener Weise erfůllen: I. Wir legen eine windschiefe Fláche JF“ mit einer r — 1-fa- chen Geraden ? zu Grunde, und schneiden sie mit einer durch ? gelegten Poem Ry, wo nz (k+ W)r— (r—1) = Ar +1 wird. Nunmehr projiziren wir die R aus einem Puncte 0 auf eine Ebene, und erhalten so die Cý. Die Geraden der F“ sind ersichtlich A-punctige Sekanten der Rý, ihre Projectionen schneiden also C7 in einer 9 » ist k(r— 1) -+ 1-fache Sekante. Die adjungirten Fláchen der X$ haben die odováč k+-r1—8, und můssen ? r— 1-fach enthalten. Hieraus folet sofort: 2p— 2 = th — rk—2, wenn beachtet wird, dass die auf % befindlichen k(r — 1) + 1 Puncte der Rý z — lmal zu rechnen sind. Legt man jetzt durch % beliebig r — 1 Ebenen, durch 0 A — 2 andere, so stellen diese eine adj. F*T*— dar, schneiden somit A7 in einer jen deren Projection bestehen wird aus t—1 Gruppen der Cý, ferner aus (k — 2)n Puncten, die sich auf k—2 Geraden vertheilen. Durch sie muss eine C"—* gehen, welche fůr C7 adjungirt ist; und es ergibt sich so das Vorhandenseiu der C"777" welche z— 1 Gruppen G4 aufnimmt. Miťlim wird u==T— 1 die Manmgfaltigkeit der C*7*71, Eine solche C*7*1 hat ausser den r— 1 Gruppen keine ge- meinsamen Puncte mit Cý. Denn man hat 2p— 2— ník— 2) = k(r-—1). Demzufolge wird jetzt auch A(n— k— 1)— 20, (oben = 5) sleich k(r — 1) werden, d. h. 28 = (r7— 1)k(k — 1). Die Projection der F" hefert die Enveloppe K". II. Es liege vor F% mit der Doppellinie A*, so dass die Ge- raden A der windschiefen 7 2punctige Sekanten der JV" sind. 16. XXV. C. Kůpper: K-gonale Curven c nter Ordnung vom Geschlecht p. Zunáchst ist zu bemerken, dass irgend ein durch R* gehendes Hyperboloid HHž noch zwei Gerade A mit Fj gemein hat — wie leicht zu sehen. Wir schneiden F% mit einer F**?, die R* einfach enthált, in Z (n— 4(k+ 2) — 2.3 —=4k+-2). Da die A 2punctige Sekanten von JA sind, so werden sie kpunctice fůr Až. Die Pro- jectionscurve von Rý aus irgend einem Centrum o sei C$. Die zu R; adjungirten F*+*+2—4 = F*T2 miissen die AR? als Doppelcurve enthalten. Eine solche besteht aus zwei /Ť?, durch AR? gehend, nebst k —- 2— 4 = £k— 2 Ebenen durch 0; ihr Schnitt mit R ist Specialeruppe, und besteht auf 4% Puncten auf den Geraden der ZHž befindlich, ferner aus (k-— 2) » Puncten auf den Tracen der durch o gedachten Ebenen. Eine der CŽ adj, C" * muss diese Puncte aufnehmen, also zerfallen in die 4 — 2 Tracen und eine durch 4 Gruppen G+ gehende adj. C"7*71. Zudem hat man die Anzahl der Puncte, welche R? und R gemeinsam sind. Námlich ein /ď* schneidet Rý in 8k—-4 Puncten, wovon 24 auf Geraden A sind, bleiben 6k + 4 auf A“. Nun folgt: 2p— 2 = (k+ 2)(4k + 2) — 2(64 + 4) = 4k*— 2k — 4 und es ergibt sich hieraus: „Die einfachen Schnittpuncte der (p PE Gm 6m) mit Cý betragen im Ganzen S = 2p — 2— ník —2) = 4k; daher u—=4. Weil endlich S = k(n — k— 1) — 20 — 4k, so wird 20 9 BO) Die Projection der F% wird die Enveloppe K*. Verlag der koónigl, bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. (Grégr. Prag 1895. XXVI. Ein neues Recursionsgesetz der Bernoulli schen Zalen. Von Franz Rogel in Barmen. (Vorgelect den 14 Juni 1895.) Die vom Verfasser in den Sitzunesberichten der kgl. bohm. Ge- sellsch. d. Wissensch. XXIII., 1895 veroffentlichte „Theorie der Euler'schen © Fumctionen“ enthált neue Beziehungen zwischen den EvzeR'schen Zalen, (Formel 92 bis 99), in welchen nur jede sechste Zal auftritt. Analoge Relationen zwischen den BrRvovurrrschen Zalen B,, Bz, B3,... sollen nun im Folgendem abgeleitet werden. Aus der bekannten Eigenschaft der BrRvournrschen Functionen B(5— Z, m) =- »sl$+ Z, m) A one ate EL) folgt zunáchst fůr ungerade m B|— : — Z, "=—B|3 += m) ferner ist =.B m—1 —o+žm)+n—e+3) ; Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. jl 2 XXVI. Franz Rogel: daher = [ob rnohenionaejh +4" m—1 + n (5 — +) | und da zufolge der Gleichung (1) die Summe der zwei ersten Glieder fůr ungerade m verschwindet —nlžtaj" +34 | 7 2) woraus fůr = Lap —1— 4 1 Mepro = dě TH : 9m—2" m—1 = —2-"P2m1— u?) 2 cos(m—1 arctg 1).. . . (8) Wird nun w—= 73 gesetzt, so folet == "+ BE m= = — 2m cos (al) 63) oder, weil die Argumente der BrRxourrřschen Functionen driťfe Ein- heitswurzeln sind, ferner BL, m) — 0, m=>1 ist, wenn noch durch 3 dividirt wird, auch P) 47 6m Xa =3|8e? m) + Bíe> , m L Ble>, m) |= Recursionsgesetz der Bernoulli'schen Zalen. 3 2 : = — — m cos (m 31) = SaD) 3 3 wo der linksseitige Ausdruck mit Zuhilfnahme der entwickelten Pena der BrRNouLLrschen Function Blz, m) = 10 — 1 h M (2)B nun PALEVEA | | JB E Z - (6) m1-1 ň „ok — 1) 2 s s Ba XZ, Mm ungerade 2 in eine reelle Form gebracht werden kann, wenn w<6 in der Con- gruenz m == u mod 6 bekannt ist. Dieses Resultat ist identiseh mit jenem, welches erhalten wird, wenn in der Gleichung (5) alle Potenzen, deren Exponenten néchť Vielfache von 3 sind auscelassen und schliesslich © —= 1 gesetzt wird. Es sind nun die drei měglichen Fálle zu trennen: a) m= 6pT5, TO ZTE 1 o somit 6p +3 6p +3 3 | 6 || u Je, + 4 JA—+ 6 3 o )By=% SS 0) b) m = Óp5, ZE 75 EL 0 DE daher (a — | +P JB—+. 1* 4 XXVI Fr. Rogel: Recursionsgesetz der Bernoulli'schen Zalen. + -Vl 13) Brn = 2+5 s) 6p + 2 e) m=6p+1. cos (m — 1) 5 = cos2pr= +1, folelich nach leichter Reduction P P B+B B+ 4 +oV$ T) Br=r+% oo, Von diesen drei Recursionseleichungen ist die erste, námlich (7), auf anderem Wege von Dr. J. C. Kapteyn und Dr. W. Kapteyn bereits entwickelt worden („Die hoheren Sinus“ Sitze.-Ber. d. kais. Akad. d. Wiss. zu Wien XOIII. p. 30, Formel (80)). Es liegt auf der Hand, dass diese Ergebnisse bei numerischen Berechnungen der BeRvovururschen Zalen gegeniber den bereits be- kannten Hilfsmitteln wesentliche Vortheile darbieten. Beispielsweise ergiebt sich aus (7) fůr „1 sofort ferner aus (6) fůr 12: und aus (8) fůr "1 —1: — ŠL +- Verlag der kčnigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr, Prag11895. XXVIL. Ein Beitrae zur Translations-Bewegung. Von Friedrich Procházka, Docent an der K. k. bohm. technischer Hochschule in Prag. Mit 1 Tafel. (Vorgelegt den 14. Juni 1895.) 1) Bei der Construction einer Trajectorie, welche durch zwei simultane Translations-Bewecungen eines unveránderlichen ebenen Systems) entsteht, beschránkt man sich allgemein nur auf die Be- stimmung einer Tangente, ohne die Erzeugungsweise dieser Trajectorie zur Bestimmune anderer, mit dieser Dewegung im Zusammenhance stehenden Gebilde, zu benůtzen. Wird die Erzeucgungsweise dieser Curven jedoch weiterverfolet, so ereiebt sich, dass durch dieselbe - auch solche Elemente egeceben sind, die zur Bestimmung der Kriům- mungsmittelpunkte hinreichen. 2. Wir setzen voraus, dass ein unveránderliches ebenes System "A in der Ebene A eine krummlinice Translation ausfihrt, so dass alle seine Punkte zu einer gegebenen Curve *A congruente Bahnen erzeugen. Gleichzeitie wird dem unveránderlichen ebenen System 2A eine zweite krummlinice Translation in einer festen Ebene A er- theilt, wobei die einzelnen Punkte des Systems ŽA mit einer zweiten gegebenen Curve A congruente Bahnen beschreiben. Es sei unsere Aufeabe den Krůmmunesmittelpunkt einer von den bei dieser zusammengesetzten Translations-Bewegung erzeusten Trajectorien zu ermitteln, falls wir beide Bewegungen als oleich- fórmig voraussetzen. , Es sei die bei der ersten Translation gegebene Curve "A zusleich die Bahn eines von den Punkten der Ebene "A, z. B. des Punktes a, und die bei der zweiten Translation gegebene 24 die Bahn eines mit dem Punkte « zusamenfallenden Punktes d der Ebene ?A. v) H. REsaL. „Traité de cinématigue pure“ 1862. Pag. S0. Mathemathisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 XXVII. Fr. Procházka: Werden durch die Lángen a'é und a“ auf den Tangenten 'T respect. 7" (Fig. 1.), welche die Curven *A respect. 24 im Punkte a berůhren, die Geschwindigkeiten "v respect. % der beiden ursprůne- lichen Translationen dargestellt, so erhalten wir bekanntlich die Tan- gente T—ať, die im Punkte a die Trajectorie A berůhrt, als Diago- nale des Parallelogramms der Geschwindigkeiten a '/ť 7, deren Lánge at zugleich die Geschwindigkeit des Punktes « in der Curve A angibt"). Falls die Krůmmungsmittelpunkte "s und s der Curven "A respect. 24 im Punkte a gegeben sind (Fig. 1.), kann auch der Krům- munesmittelpunkt der Curve A folgendermassen bestimmt werden: Die Bewegung des Punktes a in die zwei unendlich nahen Lagen in der Curve *A kann man als eine unendlich kleine Rotation mit der Amplitude dů um den Mittelpunkt 's betrachten. Diese Bewegung ist jedoch einer unendlich kleinen Translation dř des Punktes a in der Tangente *7' und einer unendlich kleinen Rotation um den Punkt a mit der Amplitude dů aeguivalent. Wird der Krůmmunesradius a's der Curve *A durch "o bezeichnet, so ergibt sich fůr diese Gróssen folgende Beziehung: új db) je 0D "Wird weiters die unendlich kleine Rotatiod dů um den Punkt a, durch den unendlich kleinen Arcus de, welchen bei dieser Bewegung der Punkt "7 beschreibt nach der bekannten Formel: do do ausgedrůckt, so erhált man di 6 — -.4 = ga Wird schliesslich das Verháltniss dieser zwei unendlich kleinen Lángen di und do durch das Verháltniss der entsprechenden Geschwin- digkeiten "o respekt. 'u, welche letztere die Geschwindigkeit des 1) Dr. WimmkDw SonRLL: „Theorie der Bewegung und der Krěfte“. Pag. 200. — Dr. CnRisrrAN WrexER entwickelt in seinem Werke: „Lehrbuch der darstellenden Geometrie“. 1. Band. Pag. 170, ein vom Robervalschen verschiedenes Verfahren zur Construction der Tangenten ebener Curven auf Grund ihrer Erzeugungsweise. DV OOHEDDÉ NAB U RACE Ein Beitrag zur Translations-Bewecune. 3 Punktes 'é bei seiner Rotation um den Punkt «a darstellt, ersetzt, erhált man 1,,2 (2 b=-—. kt le O 7 woraus folet, dass 14,2 V w=—. suk 0 Auf Grund der Formel 2. ergibt sich somit folgende Construc- tion der Geschwindiekeit 'w: Es wird durch den Punkt a eine Senk- rechte a'k zu der Geraden 's 'é cefállt, wodurch auf der Geraden Uk "T die Strecke 'ž'4 oleich der Geschwindigkeit "u be- stimmt wird. Aus diesen Darlegungen erhalten wir den folgenden Satz: me unendlich kleine Rotation eimes Pumnktes a um den Miťtelpunké 's, welche mt der Geschwindigkeit *v geschieht, ist aeguivalené einer Trans- lation mit der Gesehvindigkeit tw = a't in der Richtung der Tam- gente *T und einer Rotation um den Pumnkt a, bei welcher der Punké "ť 19,3 die auf dieser Tangente senkrechte Geschwindgkeit 'u = a erhált. Durch Růckwártseehen dieses Constructionsweges erlangen wir den Krimmuneshalbmesser o', wenn die Geschwindigkeiten 'v und 'u, gegeben. Durch Wiederholung des Verfahrens, welches wir bei der Bestim- mune der Geschwindigkeit '2!k — 'u des Punktes 'ž angewendet haben, erhalten wir auch die Geschwindigkeit ?7*k — *u, welche der Punkt 27 der um den Punkt a rotirenden Geraden * 7' besitzt. Den oben construirten Verschiebungen der Punkte '£ und 'k gemáss, geht auch der Punkt č in eine neue Lage k úber. Den Punkt k erhalten wir als den vierten Scheitel des durch die Punkte a, 'k,*k bestimmten Parallelooramms a 'kk*k. Wenn wir jetzt die erlangte Verschiebungs-Geschwindiekeit č k des Punktes Z in zwei Componenten, deren Richtungen durch die Tangente 7' und durch ihre Normale N gegeben sind, zerlegen, dann bildet die Strecke č/ = w (čl | T, kl || T) die eine Geschwindig- keits-Componente des Punktes č bei der Rotation der Geraden 7 um den Punkt a. Um darnach den Krimmunesmittelpunkt s der Curve A zu ermitteln, fállen wir vom Punkte č zur Geraden al eine 1* 4 XXVII. Fr. Procházka: Senkrechte 7s, welche die Normale N in dem verlanoten Punkte s schn eidet. 8. Die oben abgeleitete Construction des Krůmmunesmittel- Punktes wenden wir auf folgende zwei Beispiele an: Brstes Beispiel: Es sei die Curve "A durch einen Kreis und die Curve A durch eine Gerade vertreten, und die beiden oleich- fórmigen Translations-Bewegungen seien von derselben Geschwindig- keit (Fig. 2.) Demnach sind die Trajektorien, die ein beliebicer Punkt bei einer oder anderen einfachen Translation erzeust, von oleicher Lánge. Wáhrend der Punkt a bei der ersten Translation in der Curve * A den Arcus a 'a“ beschreibt, lest derselbe Punkt den Weg a*ď =arca'aď in der Bahn-Geraden 2A zurůck. In dem Schnittpunkte a“ des Kreises 'A“ und der Geraden *4', die den Punkten ža“ und 'a“ entsprechen, erhalten wir die resultirende Lage des Punktes a bei der zusammengesetzen Translation. Wenden wir die frůher abgeleiteten Constructionen der Tan- sente und des Krůmmunosmittelpunktes an, und stellen wir zu dem Zwecke die Geschwindiekeit 'v — *v durch den Halbmesser 'o des Kreises 14 dar. Wie aus der Construction (Fig. 2.) ersichtich, geht die Normale N im Punkte a durch den Punkt 9, in welchem die Gerade B, die mit der Geraden *A parallel geht, den Kreis ' A be- růhrt; die Geschwindigkeit čk des Punktes 4 ist oleich *o und wenn wir den Winkel Za'ť = kč? mit w bezeichnen, erhált man: u = ti= wcose = 'ocosg. Bedient man sich jetzt der fůr den Krimmuneshalbmesser ab- geleiteten Gleichung 1. erhált man D) —. vy locose Aus dem Dreiecke A a '%ť folet, dass o at = v=2'ocosg, und darum W? 0=7= 20, 2 wodurch der Krůmmunesmittelpunkt s in der Normale N bestimmt ist. Die Curve A kann aber auch auf eine andere Art erzeugt werden. Der Punkt a gelanet in die Lage a' auch durch Roťation Ein Beitrag zur Translations-Bewegung. 5 des Kreises "4 um seinen Mittelpunkt "s und eine gleichzeitige Ver- schiebung in der Richtung der Geraden A. Aus dieser Anschauunes- weise folet, dass man die Curve A als klinogonale Projection einer Schraubenlinie, — derer Grundkreis mit dem Kreise A zusammen- fállt, und deren Tangenten mit der Projectionsebene denselben Winkel wie die klinogonale Projectionsrichtune bilden, — betrachten kann. Diese klinogonale Projection ist bekanntlich eine gemeine Cy- kloide, welche mittels Rollen des Kreises "A auf der Geraden Bent- steht und fůr derer Krůmmuneshalbmesser wir den bekannten mit dem vorher abgeleiteten úbereinstimmenden Werth (= 2ab = 2 haben. Zweites Beispiel. Betrachten wir denselben Fall der zusammen- gesetzten Translation, wo aber die Geschwindickeit des Punktes a im Kreise "4 der doppelten Geschwindigkeit dieses Punktes in der Ge- raden *A oleich ist (Fie. 3). Wenn wir auch in diesem Falle die im Art. 2 AABedulkně Con- struction der Tangente und des Krimmungsmittelpunktes anwenden, gelangen wir wie, aus der Fig. 3. leicht ersichtlich, zu der bekannten Beziehung: 0 — “ 3 worin die Buchstaben 0, v, w dieselbe Bedeutung besitzen. Auch in diesem Falle kónnen wir die Bewegung als eine Rota- tion um den Mittelpunkt 's des Kreises 'A und gleichzeitige Verschie- bung in der Richtune der Geraden 24 betrachten. Man kann also auch diese Translationsbewegung durch das Rollen ersetzen. Es rollt diesmal ein mit dem Kreise "A concentrischer und halb so grosser Kreis 'B auf einer Geraden ?B, die mit der Geraden *A parallel ist. Aus der Construction ist ersichtlich, dass die Normale N des Punktes a durch den Berůhrunespunkt des Kreises *B und der Ge- raden B geht, und dass die Strecke ab = ať = v. Wenden wir jetzt die bekannte Krůmmungsmittelpunkts-Con- struction fůr Rolllinien in diesem Falle an. Zu dem Zwecke errichten wir zu der Normalen N= ab (Fig. 4) im Punkte 4 eine Senkrechte bm und schneiden sie mit der Verbindungsgeraden des Punktes a mit dem Mittelpunkte "s des Kreises 'B im Punkte m. Von diesem Punkte auf die Gerade *B||2A gefállte Senkrechte ms schneidet die Normale N im verlansten Krůmmunesmittelpunkte s. XXVII. Fr. Procházka: Aus der eben durchgefůhrten Construction folet, wenn wir noch die Senkrechte 'sn vom Punkte 's auf die Normale W fillen: z 578 ==E =o Und da: erhált man fůr den Krimmungshalbmesser wie vorher den Werth niti v? as) ==61= u 4. Den Krimmuneshalbmesser o der Trajectorie A kann man aber auch im ©anz allgemeinen Falle algebraisch durch die Gróssen 16, že, 'v, 2v und den Winkel, welchen die Tangente ?7' mit der Tan- gente 7' bildet, ausdrůcken (Fig. 5). Der Einfachheit wegen setzen wir voraus, dass die Halbmesser '0, "o und die Geschwindigkeiten so zusammenhánsen, dass 'e=u.'e und TÝM Stellen wir die Geschwindigkeit 'v = a'ť durch den Halbmesser 19 dar, dann ist die Geschwindigkeit % = a“ = v.'o. Die im Parallelogramm der Geschwindigkeiten a'éť“f sich be- findenden Winkel 'řať und *řař bezeichnen wir mit 'g respect. *. Aus der Construction ist ersichtlich, dass die Geschwindigkeit =o und die Geschwindiekeit i p ny de OP 0 Die Strecke k (Art. 2.) erhalten wir auch als die Diagonale des Parallelogramms č'k'k*k' (Fig. 5.), dessen Seiten č'k' Tt '7k und 02k" je "Uk mit ihr die Winkel 'k'ék = 'g, und ké?k' = *y bilden. Bei der Bestimmung der Strecke w = 7 projicieren wir auf die Gerade 7 | T statt der Diagonale k die zwei Seiten č'k“ und Whk=Fh' des Parallelogramms č! k*k“. Demnach erhalten wir: v? lo U Ein Beitrag zur Translations-Bewegung. 7 = Čes aji uz = ké cos "gp +- tk" cos *y = "o cos lg |- ní cos že oder 2 1 : vě. u = o cos 'g + 7 cos p — (» cos p — =- Cos v). u Aus dem Dreiecke a? erkennt man leicht, dass die Summe locos'g + vcos"g cv und darum 2 [ v 0 = V (» cos *e — E os 9) u oder uv— v? 4001605 5 | 0 v u „Betzen wir diesen Werth fůr w in die Formel 1. (Art. 2.), so erhalten wir, dass der Krůmmuneshalbmesser v? FA PAPNLH 2 o oC0s) je > 9 ď u welche Gleichung man leicht auf die Form 0 — úberfůhren, oder schliesslich : 2 rá) z=1— SE je.. 1 v u schreiben kann. Diese Gleichune stimmt in Bezug auf die Form mit der trans- formierten Eulerischen Formel") ===" o v Zn v „cos 9 | M. Hz RER / fůr den Krůmmuneshalbmesser einer Trochoide úberein. !) Professor EpvaRD WryR: „Strojení středů zakřivení trochoid“, veróffent- licht in der Zeitschrift: „Casopis pro pěstováná mathematiky a fysiky“. Jahrgang XXIII. Pag. 6. 8 XXVII. Fr. Procházka: Bekanntlich bedeuten in dieser Formel II.: o den Krůmmungshalbmesser einer Trochoide, welche durch den Punkt a beim Rollen einer Curve L auf der Curve K erzeust wird, R, und X, die Krimmungshalbmesser dieser Curven Z und K, welche ihrem Berůhrungspunkte d gehůren und 2p den Winkel, welchen die Normale N = aď der Trochoide von der Lánge ad —v mit der gemeinschaftlichen Normale der Curven K und Z im Punkte ď bildet. Wir kónnen demnach den Krůmmuneshalbmesser der Trajectorie A, die durch zusammengesetzte Translation erzeugt wurde, als den Kriůimmungshalbmesser einer Trochoide bestimmen. Um den Berihrunespunkt ď beider Curven K und Z, deren Krůmmuneshalbmesser fůr diesen Punkt uns noch unbekannt sind, zu erhalten, tragen wir (Fig. 5.) vom Punkte a auf der Normale N der Curve A die Strecke ad —v ab. Um die gemeinschaftliche Normale der Curven K und Z, welche mit der Normale N den Winkel *y bildet zu erhalten, verbinden wir, wie sich es aus der Congruenz der Dreiecke a'sd und a'íť ergibt, den Punkt ď mit dem Krůmmunesmittelpunkte 's der Curve 'A. Um schliesslich auch die Krůmmuneshalbmesser R, und R, der Curven K respect. L zu bestimmen, benutzen wir die Bedingung, dass Eo NŮV m V pe) v Aus dieser Bedingungseleichune folet, wenn wir den Krům- mungshalbmesser A, durch den anderen AR, ausdrůcken: (uv — v)'o 5. Folgende Beispiele mógen zur Erláuterune der eben abge- leiteten Formel dienen. Erstes Beispiel. Es seien die Curven 'A und *A durch zwei Kreise von gleichen Halbmessern 'o und o vertreten, und Geschwin- digkeit "v sel doppelt so gross wie die Geschwindigkeit 'v. Wenn wir wie vorher die Geschwindigkeit v durch den Halb- messer *o darstellen, erhalten wir auf Grund der im Art. 2. abge- leiteten Construction die Tangente 7" der durch zusammengesetzte Translation erzeugten Curve A im Punkte a (Fig. 6.). Ein Beitrag zur Translations-Bewegung. 9 Bei der Construction des Punktes d (Art. 4.) bemerkt man zuerst, dass der Punkt 's als Mittelpunkt des Kreises 'A auf Grund der Congruenz der Dreiecke a!lsd und a'čť, deren sich entsprechenden Seiten auf einander senkrecht stehen, auf dem Kreise ?4;,, welcher durch den Mittelpunkt des Kreises !A er- zeugt wird, liegt. Weil die Seite !sďd des Dreieckes 'a'sd zu der entsprechenden Seite a“ — *T des Dreieckes ažť senkrecht steht, so steht sie auch senkrecht zum Kreise *A;, und darum durch dessen Mittelpunkt o geht. Da aber sd %=2 ist, lieet der Punkt d zugleich auf dem Kreise *A1,. Wenn wir dem Art 4. nach den Kreis A3, als den K, auf welchem der Kreis Z rollt annehmen, dann ist der Halbmesser Ry = — 0, und der zweite Halbmesser %, wird nach der Formel III., in welche wir mit Růcksicht auf diesen speciellen Fall w -= 1 und y — 2 einsetzen, den Werth 2"o erhalten. Darum hat der rollende Kreis Z, welcher den Kreis K momentan im Punkte d berůhrt, seinen Mittelpunkt im Punkte 's. Wenn wir aber die Krůmmunosmittelpunkte in anderen Punkten der Curve A unter oleicher Bedingung construiren, erkennen wir, dass die entsprechenden Punkte 's und d immer auf dem Kreise *A,, liegen, und demnach die Kreise K und Z fůr alle Punkte der Curve A dieselben bleiben. Wir kónnen uns also diese Curve als durch Rollen des Kreises L umschliessend auf dem halb so grossen Kreise K erzeugt vorstellem. Behanntlich beschreibt der Punkt «a, der sich im Innern des rollenden Kreises L befindet, eine verschlungene Pascalsche Curve.“) Wenn wir den Krůmmunesmittelpunkt dieser Curve A im Punkte a auf Grund der einen oder anderen Erzeugunesweise con- struiren, erlangen wir denselben Punkt s. Die erste Construction, welche der Erzeugung der Čurve A durch zusammencesetzte Translation entspricht, ist aus der Fig. 6. ersichtlich. Bei der zweiten Bestimmung des Krimmungsmittelpunktes wurde die bekannte Construction von EvrER angewendet: Im Be- 1) Dn. L. BoRmesreR: „Lehrbuch der Kinematik“, I. Band, Pag. 152. 10 XXVII. Fr. Procházka: růhrungspunkte d der Kreise K und Z, wurde die Senkrechte dm zu der Normale N= ad der Curve A errichtet, welche die Verbindungs- linie des Punktes a mit dem Mittelpunkte "s des Kreises Z im Punkte m schneidet. Die Gerade, welche den Punkt 2 mit dem Mittelpunkte o des festen Kreises K verbindet, schneidet die Normale N im ver- lansten Krimmungsmittelpunkte s. Wenn wir aber bei der Construction der Tangente 7' die Ge- schwindicheit v durch den Halbmesser "eo darstellen, dann erhalten wir die zweite mósliche Erzeugungsart') der Curve A mittels Rollen eines Kreises Z“ auf einem anderen A“, deren Halbmesser diesmal beide dem halben Halbmesser 'o gleich sind. Zweites Beispiel. Die Curven 'A und *A sind wieder Kreise und zwar diesmal der Halbmesser *o = 2.'o und die Geschwindigkeit 29 ZPM Um den Krimmunesmittelpunkt der in diesem Falle erzeugten Curve A auf der anderen Anschauungsweise zu bestimmen, verfahren wir auf asleiche Weise wie im 1. Beispiele. Wir erhalten auch hier, dass dieselbe Curve A mittels Rollen durch zwei verschiedene Kreispaare erzeuet werden kann. Das eine oder andere Kreispaar erhalten bo je nachdem wir, 0 —?0— Vo oder 000 setzen Im ersten Falle ist wie vorher der Kreis K identisch mit dem Kreise !42;, welchen der Mittelpunkt 2s des Kreises %A4 wáhrend der zusammengesetzten Translation beschreibt und der Mittelpunkt des Kreises Z befindet sich in dem Kreise *41,, der von dem Mittel- punkte !s des Kreises !A erzeugt wird. Demnach' wie aus der Fig. T. ersiehtlich, rollt der Kreis £ auf dem oleich grossen Kreise K und der Punkt a, der sich auf dem Kreise L befindet, erzeust be- kanntlich eine Kardioide.*) Im zweiten Falle (der in der Figur 7. nicht dargestellt wurde) erzeuet man die Curve A, wenn man auf dem Kreise K= 143, um- schliessend einen doppelt so grossen Kreis Z“ rollt. Beide Krůmmungsmittelpunkt-Constructionen, die in der Fic. 7 verzeichnet sind, fůhren zu demselben Punkte s, als Krůmmunes- mittelpunkte der Curve A. D. Behliesslich wollen wir noch den aligemeinsten Fall der 2u- 2 aká Kreis-Translation betrachten und wie vorher *o = u.'o und ?v = w.'v voraussetzen. habko Pag. 137. 2) Daselbst. Pag. 151. Ein Beitrag zur Translations-Bewegung. 11 Die zwei verschiedenen Kreispaare, mittels deren Rollen dieselbe Curve A wie durch zusammengesetzte Translation erzeugt wird, er- halten wir je nachdem wir die Geschwindigkeit 'o — 'o (dann auch 2 20 voj oder, *vs= 20 (dann auch. 10— vs —* = machen. 2, Im ersten Falle (Fig. 8.) erhalten wir, wenn wir den gemein- schaftlichen Mittelpunkt; der Kreise * 43; und *A2, mit o bezeichnen, den Halbmesser A, des festen Kreises K und den Halbmesser X, des auf ihm rollenden Kreises Z folgenderweise: Wie aus der Fig. 8. ersichtlich, ist der Halbmesser des mit den Kreisen 24 und 'A»; concentrischen Kreises K ooo Da aber der Halbmesser !so des Kreises * 41, dem Halbmesser 29 des Kreises *A oleich ist, und 'sd= *v=v'o (Art. 4), er- halten wir: R, = ?0— *v = (u—v)'o. Um den Radius 4, zu erhalten, substituiren wir diesen Werth fůr R, in die Formel III. (Art. 4.) und erhalten nach einfacher Re- duction : JN 0) woraus folet, dass der Mittelpunkt des Kreises Z mit dem Mittel- punkte 's des Kreises ' A zusammenfállt (Fie. 8.) In diesem Falle kann man also die zusammengesetzte Kreis- Translation durch Rollen des Kreises Z (dessen Halbmesser oleich vlo) auf dem festen Kreise AX [dessen Halbmesser (u —v)'o| er- setzen. Der Mittelpunkt des Kreises XK befindet sich in dem vierten Scheitelpunkte des Parallelogramms «a'so*s, und der Berůhrungspunkt d beider Kreise ist auf der Geraden bestimmt !so durch das Verháltniss: 18 o Ry. 20 K a ŽÚ boha Zas NKU 1) dB vo ave py Im zweifen Falle, wenn wir že — o machen, erhalten wir die Halbmesser 4 und X, des anderen Kreispaares K" und Z“, wie folgt: R z doz"*so—?sď. Und da *so = 'o als dem Halbmesser des Kreises ' A, und ži Ú M i : há 1 cHAZKA, EIN BEITRAG ZUR TRANSLATIONS-BEWEGUNG. 5 F PRO rocházka = - Iith.Farský, Preg ř Sitzber d konigl.bohm Gesellsch.d Wissenschaft Mathemat naturwiss Úlasse 1890. R z o XXVIII. "Zusatz zur Abhandlune des Herrn F. Procházka „kn Beitrae zur Translations-Bewegune“, Von Eduard Weyr in Prag. (Vorgelegt den 14. Juni 1895.) In der besagten Abhandlune') ciebt Herr Prof. PRocHázka eine Construction des Krimmungsradius der Bahncurve eines Punktes, der von zwei ebenen mit constanten Geschwindigkeiten vor sich ge- henden Translationsbewegungen ergriffen ist. Die folgende einfache Ueberlegung liefert die Construction der Osculationsebene und des © Krůmmungskreises der Bahncurve in dem allgemeineren Falle beliebie - vieler simultaner Translationsbewegungen im Raume. Die Translationsbewegungen měgen durch die Curven C,, C... C, gegeben sein, die ein Punct A mit den resp. constanten Geschwindigkeiten v;, v,,.., v, n Folge der betreffenden Bewegune beschreiben wůrde. 'Tráet man anf die im Punkte A an die Curven C... C, gezogenen Tangenten im Sinne der gegebenen Bewegungen die resp. Geschwindigkeiten v,,,,v» auf, so liefert die geometrische Bumme dieser Strecken die Geschwindigkeit v der wirklichen Bewe- Sung und gleichzeitig die Tangente A7' der Bahncurve des Punktes A. Bezeichnen 9,,.., 0, die Krůmmungsradien der Curven C1,.. C ; bílo OP : im Punkte A, so sind o lek = die Beschleunigungen der Theilbe- 1 n wegungen, u. z. sind diese von A nach den Krimmungscentren der Curven gerichtet. Die geometrische Summe AS dieser Strecken ist ie Beschleunigung der resultirenden Bewegung. Die Ebene TAS ist die Osculationsebene der Bahncurve von A, die in ihr zu AT er- l) Sitzungsberichte der kol. bohmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Jahre. 1895. XXVII. Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 XXVIII. Eduard Weyr: richtete SŠenkrechte ihre Hauptnormale, und die in diese Hauptnor- 2 8108 (2, male fallende Componente AXN von AS ist durch o gegeben, wenn o den Krůmmunesradius der Bahncurve bezeichnet. Derselbe ergiebt sich demnach als dritte geometrische Proportionale zur Geschwindie- keit 47T und der Componente AN. Wendet man dies auf den Fall zweier in einer EÉbene vor sich gehenden Translationsbewegungen an, so ergiebt sich sofort die in der citirten Arbeit entwickelte Construction. In der That ist AT, = v, die der ersten Bewegung zukommende Geschwindigkeit, und O, der Mittelpunkt des in A an die Curve (, construirten Krůmmuneskreises, tráct man ferner die der ersten Bewegung zu- kommende Beschleunigung 2 auf die in T; zu AT" errichtete Senk- 1 2 rechte A aut, 80, dass also. 74 se mit AO, gleichgerichtet ist, 1 so ergiebt sich aus den hnlichen Dreiecken A710, und 714 sofort, dass 710, zu AK, senkrecht steht. Dies liefert aber, da O, gegeben ist, den Punkt K, also auch die Strecke T4K1, welche die Acceleration der ersten Bewegung der Richtung und Grósse nach verstellt. Stellt analog A7; die Geschwindigkeit der zweiten Translations- bewegung vor, ist ferner O, der Krůmmungsmittelpunkt der Curve C, so errichte man im Punkte 7, auf AT, eine Senkrechte und schneide dieselbe, etwa in K,, durch das von A auf die Gerade © T,O, gefállte Perpendikel; die Štrecke T,K, stellt dann die Be- schleunigung der zweiten Bewegung vor. Ist nun AT v die geometrische Summe der Strecken A7 und AT,, also die Geschwindigkeit der resultirenden Bewecung, so ist 2 nigung; stellt die Strecke 77 diese Componente der Richtung und | Grósse nach vor, so wird wiederum AZ senkrecht zu TO stehen, © wenn © den Krůmmungsmittelpunkt der Bahncurve von A bezeichfet. Man hat somit vor allem die Beschleunigune durch Composition der Beschleunigungen 714 und 7,K, zu construieren. Um dies vortheil- haft zu thun, fůige man zur ersten die Strecke A7) und zur zweiten , AT, hinzu, und subtrahire die Summe AT der beiden hinzugefůsten Strecken; dieses zeiet, dass, wenn AX die geometrische Summe von. i die in die Normale der Bahn fallende Componente der Beschleu- © Zur Abh. des H. F. Procházka „Beitrag z. Translations-Bewegung.“ 3 AK, und AK, bezeichnet, die Strecke TK die Beschleunigung der resultirenden Bewegung ist. Zerlest man diese Beschleunigung in zwei Componenten, von welchen die eine in die Richtung der Tan- sente A7, die andere 7Z in die zu AT im Punkte 7' errichtete Senkrechte fállt, so geht die von T auf AL gefállte Senkrechte durch den Krimmuncsmittelpunkt © der Bahncurve. Dies ist aber die von Herrn PRocHázkA gegebene Construction. Verlag der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. | fa F FTA ARADO fa XXIX. O intensitě srážek vodních v Čechách. Podává Dr. Jos. Frejlach. (Předloženo dne 14. června 1895.) Dr. Jos. ryt. LoRENZ-LIBURNAU ve Vídni sestavil svého času pro- gramm, dle něhož by bylo studovati vodopisnou oblast Dunaje. C. k. geografická společnost ve Vídni acceptovala tento rozvrh, následkem čehož již r. 1893 objevily se mezi publikacemi jejími dvě práce, nade- psané „Donau-Studien“ a pocházející od Dra W. TraBERTA, docenta na universitě vídeňské.) V obou těchto studiích diskutovány poměry srážek vodních v oblasti dunajské v Německu i Rakousku. Diskusse tato nedála se spůsobem dosud obecně obvyklým (týká se práce prvé), pomocí pouhých hodnot průměrných, nýbrž hodnotami vrcholnými. Již tím nabývá publikace vídeňské společnosti geografické zvláštního vý- znamu, jenž arci různými detaily zpracování TRABERTOVA ještě nemálo zvýšen. Země česká, nepatříc v oblasť Dunaje, nebyla ve zmíněnou práci pojata, ačkoli žádná země v Rakousku a téměř v Evropě nemůže rov- mati se jí hustotou sítě hyčtometrické, rozsáhlé i temporérně. Arciže byla pozorování česká již před 8 lety velmi pečlivě zpracována, ?) avšak přirozeno, že zpracování toto, v němž užito obvyklých hodnot 1) Donau-Studien. Nach dem Plane und Instructionen von Dr. Jos. Ritter v. LoRENZ-LIBURNAU. Wien 1893. Verlag der k. k. geographischen Gesellschaft. — Erste Abhandlung (Beilage zu Heft 7. Band XXXVI. der „Mittheilungen“): „Vertheilung der Niederschlagshohen im Donaugebiete.“ Von Dr. W. TrapeRr, Privatdocent an der Wiener Universitát. — Zweite Abhandlune (Beil. zu H. 8. B. XXXVI. der Mitthlen.): „Die cubischen Niederschlagsmengen im Donaugebiete.“ Od téhož. 2) Dr. F. J. Srupnička: Základové dešťopisu království Českého. Dle více- letých pozorování 700 stanic dešťoměrných. S dešťopisnou mapou a několika dřevotisky (Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech. VI. sv. č. 3. oddíl meteoro- logický). V Praze 1887. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 XXIX. Jos. Frejlach: průměrných, nemohlo — před tolika lety! —- býti založeno než na pozorováních, časově dosti nestejnorodých a krátkých. Mimo to hod- noty průměrné nepostihují klimatické svéráznosti té neb oné stanice s tou intensivností, jak jest si dnes přáti. Tak na př. stanice za 4. mohou míti stejné průměrné roční množství srážek vodních, při čemž jednotlivé srážky stanice prvé mohou býti sice méně vydatny, ale za to tím častější, kdežto srážky stanice druhé mohou v jednotlivých © případech býti vydatnější, ale méně časty. Roční průměr, jak řečeno, může býti stejný. Že jest předůležito znáti tyto okolnosti, t. j. věděti, že na Stanici r vyskytují se srážky drobné a časté, na stanici y srážky prudké a méně časté, potvrdí nejen každý ceofysik, nýbrž zvláště praktický hydrotechnik, oekonom a j. v. Pouhými průměry se tyto závažné zvláštnosti hydrometeorických poměrů ovšem setrou. Stejně se má věc s ostatními elementy, zejména s oblačností. Podjal jsem se úkolu, postaviti vedle zmíněných „studií dunajských“ jakési „studie česko-labské“ a zpracovati především tedy methodou inten- sivnější domácí vzácný hyetometrický material, o jehož shromažďování a upravování nevšedních zásluh dobyl si dlouholetý přednosta dešťo- měrného odboru hydrografické kommisse p. prof. dr. F. J. Srupyrčka, | v novější době pak technická kancelář zemědělské rady pro království České (inžen. p. Fara). Dr. TpRaBERr pokud se týká Dr. ryt. LoREvNz-LiBURNAv klassifiko- vali veškery srážky oblasti dunajské ve stupně 0:1—50, 5: 1—100, 10:1—150, 15:11—20'0, 20:11—300, 30:1—400, 401—50 atd. mm. Ačkoliv jsem se snažil přimknouti se v hlavních rysech k výbornému zajisté programmu LoRExzovv, již proto, abych umožnil srovnání a ne- rušil celek, přece nebyl jsem s to, abych stupeň 0.1—5'0 mm přijal za stupeň minimálný, jakož se děje v publikaci výše zmíněné. Mini- mum mnou přijaté činí 0:1-—1:0 mm. Tímto rozdělením minimálného stupně LoRENZ-LIBURNAUOVA ve. dva zvláštní stupně, dospěl jsem zají- mavých poznatků, týkajících se poměru stupně 0:1—10 mm k stup- | ňům ostatním. Obsáhlejší rozpravu o těchto věcech podám v nejbližší době na jiném místě — v tomto předběžném oznámení ukážu pouze | stručně na rozdíly, které jsem již nyní, před definitivním ukončením výpočtů, uznamenal ve freguenci srážek mého minimálního stupně na různých stanicích. Výsledky mé jsou založeny na 15leté řadě pozorovací, jdoucí od r. 1879 do r. 1893 včetně.) ; 1) Od r. 1879—88 včetně: Výsledky dešťoměrného pozorování v Čechách O intensitě srážek vodních v Čechách. 3 Freguence stupně minimálného čili prvého patrně závisí hlavně na geografické poloze a nadmořské výšce. Minimum v horách pohra- ničných, maximum ve středu země. V horách se hojnost jeho po vše- cek rok nejen nevyšine nad hojnost stupně druhého (1:1—5'0 mm), nýbrž jest stále hluboko pod ní. Za to v centru země stupeň prvý nabývá platnosti až překvapující, převládaje buď vůbec anebo téměř po všecek rok nad stupněm druhým, jinak arci nejčetnějším. Jako ty- pickou pro stanice horské uvádím z dosavadních výpočtů Puchéř, pro nízký střed země Zlonice. Typ přechodní, kdy freguence stupně mini- málného v měsících zimních jest větší, v letě pak menší, než freguence stupně druhého, představují na př. Štěchovice. Zde se stupeň prvý vyšine v listopadu nade druhý a setrvá nad ním až do března incl. (v. čís. tab.). Maximum hojnosti stupně prvého jeví se v únoru (601%), koincidujíc dokonale s minimem stupně druhého (3439/,). Za to mi- nimum stupně prvního (červen 30'1"/,) setkává se pouze s vedlejším maximem stupně druhého (41:4%/,), jehož hlavní, ač nedosti ostré maximum připadá na měsíc říjen (42'5%/,). — Jiné poměry jeví se na stanici puchéřské a zase jiné na stanici zlonické, jak první dvě rubriky číselných tabulek na konci tohoto sdělení zřetelně ukazují. Bližší precisování těchto poměrů bude možno teprve na základě vý- sledků většího počtu stanic. Vyvodíme-li za příčinou lepšího přehledu ze setinných měsíč- ních hodnot arithometické roční průměry, seznáme, že stupeň první, resp. druhý v jednotlivých stanicích zaujímá sledující množství pro- cent všech ostatních stupňů. 01 11 s (po) S50) Eneheř. 24. 10:3 48:8 Štěchovice. . . . . .402 38:4 ZVOMICE k 5 s 169 326 Setinná čísla sledujících tří číselných tabulek ukazují, mnoho-li dnů se srážkami určitého stupně připadá v patnáctiletém období na 100. hydrometeorických dnů vůbec. Jak patrno jeví tyto tabulky i jiné zajímavé detaily, o nichž, jak již řečeno, promluvím na jiném místě. (též německy), sestavované prof. drem. F. J. Srupyíčkou a uveřejňované každo- ročně v Pojednáních král. české společnosti Náuk. Rokem 1889 počínajíc, pře- vzala agendu prof. dra. Srupxičky technická kancelář zemědělské rady, jež publi- kuje každoročně „Výsledky“ samostatně. XXIX. Jos. Frejlach: I. EBuchéř. Perioda 1979—9OS incl. (15 Relativná pravděpodobnost jednotlivých 3 T a see da Měsíc ss | E sE JE Sl |a8 E SB E sg 3 Poznámka 2 ea A Aa A Aa A A as leden eo be oa ana — | — | | | o únor . IDO |60G 06 39.08- 4. — | — 0 březen 0605.10 00| te. 1200. |- |. -|= duben MOD 220 l | Bo- | květen De 2 OY bo | 12 8D | B ee červen 101 303229 | 169 |119| 64,32. — |14.19,.— červenec. 11:0 |395 |193 |118| 70) 88) 18) 09) 04|— | — srpen 161303 (159 134) 75) 94) 35, 05| 09 | 15| — září 87 (38:5 (275 |148| 67| 27 27| 07.20. 07| — říjen TOPO P20 100. 1810, 00 | = listopad BO 02 (230 00, 22.10, 010, — |. | = prosinec T1 565 (24097. 19,06. — | — | — | — | — v O imtensitě srážek vodních v Cechách. 1.0 G.0 9.6 UOÁNI|LOUp9Í jsougopodopaBid PUAHP|9Y ST) TOUT E6-6Z48T ePOTI9 Nákladem Královské České Společnosti Náux, — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895, XXXI. Některé geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. Píše J. N. Woldřich v Praze. (S dvěma tabulkami.) (Předloženo dne 12. července 1895.) Od okamžiku, kdy v. RronrHorEN") r. 1872 upozornil na geolo- gickou činnost větrů v střední Asii a FR. CzeRwv“) z Lipska v pozoru- hodném spise pojednával r. 1876 o vlivu věťrůá na povrch zeměkůry a probral jednak účinky meteorologické na ledovce, pouště, stepy a lesy, jednak účinky mechanické na souše, na vnitrozemská jezera, - popisoval pak i erosi větrnou, rozšiřování pevných látek v podobě prachu, obrusy větrné atd., od té doby důkladněji obrátil se zřetel učenců též ku sledování geologické činnosti vzduchem athmosferickým vyvolávané. Činnost aeolická jest, jak hlavně WaurmkR a KarseR vykládají, buď novotvorná a nebo zrušující a tato zase buď pouze erosivní neb obrušovací. Co se dotýče aeolithické činnosti novotvorné, tu především poukázal v. RrcHTHOFEN a po něm celá řada jiných badatelů na usa- zování se jistého druhu hlíny diluvialní tak zvaného léssu (Lóss) vzduchem, potažmo větrem. Dokud výsledky činnosti vzdušné a hlavně vznik aeolických hlin v suchých oblastích ústředo-kontinentátních známy nebyly, panovaly různé náhledy o původu léssu, poprvé z údolí porýnského popsaného a na to v rozsáhlých končinách evropských, asijských, amerických atd. zjištěného. Jak evropský tak i středoasijský a n léss jest žlu- 1) v. RrcHTHOFEN: Reise im nordlichen China; zvláště „o léssu čínském“, Ver- handlg. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1872. 2) FR. CzkRvy: „Die Wirkungen der Winde auf die Gestaltung der Erde“ Peterm. geograph. Mitth. Ergánzband. XI. Nr. 48, 1876—1877. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1895. jl 2 -XXXI J. N. Woldřich: tavou bezvrstvovitou, jemnou a lehko rozetřenitelnou hmotou, sklá- dající se hlavně z velmi jemných ostrohranných zrníček křemenných velikosti 0:05—001 num; následkem hojných rourek kapillarních jest hmota tato velmi porovitá. Hlína tato vykazuje nepatrný sice ale vý- znamný obsah vápna, jenž se často sloučívá v nepravidelné konkrece tak zvané cicváry. Že v okolí pražském se pravý léss objevuje, o tom jsem se přesvědčil, ale vedle něho, ano i spolu s ním, objevují se hojněji jiné hlíny, které vzniku aeolického býti nemohou. Není účelem řádek těchto zabývati se otázkou uvedenou a sice pro nedostatečné ještě prozkoumání diluvialních nánosů okolí pražského, že však pod- mínky ku aeolickému vzniku léssu v oblasti této svého času existovaly, k tomu bude dole poukázáno. Jisto jest prozatím, že některé sem náležející dosavadní výklady, jakož i idealní profil diluvia okolí praž- ského, nezdají se míti ani skutečné ani idealní podstaty. Následovně dovoluji si upozorniti na některé geologické zjevy aerodynamické výsledku zrušujíciho, z okolí pražského dosud ne- známé. Erosivní činnost vzdušná jeví se na povrchu zeměkůry i tím, že skály i jednotlivé kameny obrušuje a uhlazuje tehdáž, když po- hybující se vzduch obsahuje jemné částky zemní (prach) aneb i písek, hlavně jest-li je vítr silnějším. Silné větry objevují se i dnes u nás po různu dosti často, větší mohutnost nabývají však uprostřed konti- nentů rozsáhlých a to hlavně v oblastích na srážky atmosferické chu- dých, kde vítr nejen dosti prachu obsahuje ale i povrchní písek před sebou žene a v ohromné závěje ukládá, jako v pouštích, ano i těžké kameny povaluje též na vyzdvižené úbočí. Naráží-li vítr, písek nesoucí, na skálu neb na kamení roztroušené, obrušuje a ohlazuje tyto; vzni- kají pak na skalách a kamenech dle hutnoty jejich buď poněkud rovné plochy aneb, jest-li hutnosťů horniny nestejná, nepravidelné plochy dďupkami pokryté a zvláštním způsobem vybroušené a lesklé. S takovými obrusy aerodynamickými setkáváme se na př. na útesech porfyrových, vyčnívajících v Hochbergu u Lipska z diluvialních vrstev a na kameni pouště egyptské, větrem chamzinem doposud se vytvo- řujícími, atd. Roku 1869 poukázal "TRavERs“) k tomu, že na Novém Seelandě pobllže „Evans Bay“ spočívají na povrchu údolním kameny, vyka- zující po dvou stranách, ohlazené plochy s ostrou hranou, které od- povídají směru tam panujících větrů (SZ a JV) písek po údolích va- noucích; že tu sledovati možno na jednotlivých kamenech postup 9) W. T. L. TRavens: On the sand-worn stones of Evans Bay. Transact. a. Proceed. of the New Zealand Institute Vol. 2. 1869. Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 3 ploch obroušených od jedné až ku třem, trojhrany tvořících. Exvs“) r. 1878 potvrdil zjev ten a podal vyobrazení. V r. 1883 objevil Dr GEER“) na povrchu písčité oblasti Schonenské kamení, vanoucím pískem obroušené; u Kristianstadtu shledal, že hrany ploch obroušených stály kolmo ku směru panujícího tu větru, | A. Mrekwrrz) shledal r. 1885 u Revalu v Estlandu mnoho va- lounů na povrchu písčitých náspů spočívajících, pískem ohlazené © plochy a ostré hrany vykazujících; poloha ploch obroušených sho- dovala se S panujícími tam větry; valouny vykazovaly obroušené plochy jen potud, pokud z písku vystupovaly a objevovaly se jen na místech odvátých, nikoliv však na místech, kde písek teprv se od- vívá. Podobné úkazy vykládal r. 1886 SrovwgE“) z Maine a Colorada v Sev. Americe. Též Wanxsonarrm“) stopoval r. 1887 u Gránineen nedaleko Rathenova, kde vítr pískem pohybuje, valouny v písku dilu- vialním uložené jen potud s hranami obroušenými, pokuď z písku vyčnívaly. J. WaureR") shledal r. 1887 v poušti mezi Nilem a Rudým mořem valouny štěrku pohybujícím se pískem tak daleko ohlazené, jak daleko nad písek vyzdviženy byly. WanxscHarrp"9), navštíviv r. 1887 naleziště obroušených valounů u Revalu, potvrdil udání Mrokwrrzova a shledal, že vyskytují se tu rozmanité tvary obroušených valounů a to jen na povrchu vrstvy písčitoštěrkovité, nikoliv však uvniéř vrstev - těchto. Dames"") shledal r. 1887, že pod písčitou skalou senonskou v Harzu, Regenstein nazvanou, na povrchu písčité oblasti („poušti“) uložené jsou valouny ohlazené, jichž plochy jen potud obroušeny, pokud z písku vyčnívají; podotýká, že k jihu obrácené plochy valounů nejsou vybroušeny, jelikož Regenstein chrání je před jižními větry. Těmito úkazy byl vznik dřívějšími nálezy známých diluvi- alních i starších valounů s jednou neb vícero ploch obroušených a ostrými hranami opatřených, vysvětlen. Valouny takové, známy 4) Exys: On sand-worn Stones fr. New Zealand. Auarterly Journ. Geolog. Soc. London 1878. 5) DE GEER: Geol. Fóren. i Stokholm. Bd. VIII. Heft 7. 5) A, Mickwirz: Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes. Neues Jahrb.. f. Mineral. cit. 1885 II. 1) G. H. SrovE: American Journ. of Science XXXI. 1886. : 8) F. WaHxscHarrE: Zeitschr. d. Deutschen geolog. Ges. XXXIX. Februar- sitzung 1887. 9) J. WazreER: K. Ges. d. Wiss. Leipzig 1887. 10) F, WAanxscHarrE: Naturw. Wochenschrift. 1888. 1) W. Dames: Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Ges. XXXIX. Februar- sitzung 1887. 1% 4 XXXI. J. N. Woldřich: pod jmény: „Kantengerolle, Dreikanter, Pyramidengeschiebe, Pyra- midalstenar, Facettes sur les guartzites atd.“ chceme nazvati „va- lounové Arance“, jelikož pod významem, „hranaté valouny“ rozumějí se též obyčejné valouny neobroušené, tupé hrany, třením ve vodě vzniklé, vykazující. Takové Arance různé velikosti, od vlašského ořechu až hlavy a větší, nalezeny hlavně v hořejším písku diluvialním po severním Německu. Již A. v. GursreR'?) popsal v letech 1858 a 1865 tak zvané trojhrany z okolí Drážďan, ScHrmrER'“) z diluvialních Štěrků porýn- ských r. 1870, F. Mzrv'“) r. 1872 jehlancové valouny z Holštýnska a JoHxsrRuP'“) na písčinách Jůtlandských. B. BrRExpr"“) shledal je r. 1876 v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegenu a tamtéž po něm celá řada geologů. K. Krrumack'“) nalezl je r. 1883 v písčitých vrst- vách islandských rovin, GorrsoHk a Jmwrscu**) nalezli je r. 1885 u Hamburgu a ve Šlesviku i Holštýnsku; Karseg*?) v okolí Connern, GEixrr??) v Mecklenbursku na Lůneburgské poušti, u Drážďan, Pirny, Lipska atd. ToReLu s DE GggREw“") v Slezsku pruském; FovravxEs“*) a Deréngrv??) v r. 1885—86 z údolí Rhony v písčitém štěrku vyššího pliocenu, NarnoRsr a LrvpsrROM r.1885 z kambrického eophytono- vého písku z Lugnásu?“). Mrekwrrz?*) popsal hrance z diluvialních náspů písčitých při Baltickém moři atd. V Čechách poukázal zvlášt- 12) A. v. GurprER: „Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz“ a Sitzb. d. Ges. Jsis 1865. 19) BRauw: Zeitsch. f. Ethnologie. Verh. d. Berl. Ges. f. Anthrop. III. 1871. 14) F. Mgrv: Zeitsch. d. Deutsch. geolog. Ges. XXXIV, Februarsitzung 1872. 15) Forhandlinger ved de Skand. Naturforsk. 1873. 16) F. ByRExpr: Zeitsch. d. Deutsch. geolog. Ges. Berlin 1876. 17) K. Krmnack: Vergl. Beobachtungen an islánd. Gletscher- u. norddeutsch. Diluvialablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanstalt, Berlin 1884. 18) Geschiebedreikanter oder Pyramidalgeschiebe. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanstalt, Berlin 1885. 19) KarsenR. Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal Geschiebe. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanstalt. Berlin 1885. 20) F, E. Gerxrrz: Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. 21) Om vindnětta stenar. Geolog. Fóren. i Stokholm Fórh. Bd. VIII. Heft 7. 22) F. FovravvEs: Bull. Soc. géol. 1885—1886. 29) CH. DrrÉREr: Bull. Soc. géol. 1885—1886. 24) A. G. NamropRsr: Neues Jahrb. f. Mineralogie. 1886 I. 25) A. Mregwrrz: Die Dreikanter, Neues Jahrb. f. Mineralogie 1885 II. Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 5 ním pojednáním Zanmázka*“) r. 1889 na hrance v diluvialních štěrcích okolí řipského. Náhledy o vzniku hranců byly velmi různé, tak předpoklá- dal r. 1871 GurereR, drže se tehdáž panující hypothesy Lyellovy 0 „na moři olacialním plovoucích ledovcích“, že přimrzlé u spodu ledovce valouny třely se o půdu a tím že obroušené plochy povstaly. Braux měl za to, že hrance vznikly tím, že se třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem tam pohybovaly na témže místě, Brnxpr?“), jenž uznal novou olacialní theorii Torellovu (1875), měl za to, že roztátá voda tuzemských ledovců pohybovala valouny k sobě sťěsna- nými spůsobem tím, že obyčejně jeden valoun spočívá na třech jiných, a tím že obroušené hrany vznikly. VrRcHow“*) měl hrance za výrobky ruky lidské, jelikož se náhodou vyskytly v předhistorických hrobech. Gorrscue??) prohlásil diluvialní valouny s obroušenými plochami za „Sandcuttings“, vyskytující se všude, kde na půdě písčito-štěrkové vítr pískem šlehal. Dnes následkem úvah LarranzvrovýcH“), Dr GEEROvýcH, MrcxwrrzovýcH, NarHoRsrovýcH, GorrsoHkOovVÝýCH a WAunx- SCHAFFEOVÝCH“') © aerodynamickém původu hranců nemůže býti po- chybnosti. | Z Čech hrance, mimo okolí řipského, dosud známy nebyly. Během leta 1895 zjistil jsem při svých sporých vycházkách v okolí pražském a v Praze samé značné rozšíření hranců a sebral jsem jich na dvě stě - kusů; a to buď přímo ze svrchní části písčito-štěrkových vrstev aneb na polích z ornice, kam se oráním dostaly ze u spodu spočívajícího štěrku, aneb při kopání základů nových domů, studní a kanálů v Praze samé a na Kr. Vinohradech. Místa, z okolí jejichž jsem hrance konstatovati mohl, leží ponejvíce na pravém břehu Vltavy a jsou to: Kyje, Hlou- pětím, Vysočany, Vršovice, St. Strašnice, Hostivař, Záběhlice, Michle, Kundratice, Nový dvůr, Krč, Brámík, Vyšehrad, Praha: Kanalka, Nádraží Frant. Josefa“?), Táborská třída (blíž Nuselského údolí), Vá- clavské náměstí, Karlovo náměstí, Žitná ulice, Štěpánská ulice, Stará trestnice; Kr. Vinohrady: Tylovo náměstí, Sokolská třída (blíž Nusel- 29) Č. ZaHázka: O nálezu hranatých valounů v Čechách. Věst. kr. České spol. nauk 1889. 27) G. BrRExpr: Geschiebedreikanter o. Pyramidalceschiebe. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. 1885. 28) B. VrcHow: Sitzb. d. Berl. Anthrop. Gesellsch. 1874. 49) C. Gorscunk: Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. 90) [LAPPARENrT: Bull. Soc. geolog. 1885—1886. 51) F, Wanxscnarre: Naturwiss. Wochenschrift 1888. 92) Zde nalezl též dr. Počra hranec. 6 XXXL J. N. Woldřich: ského údolí), Tyršova ulice. Na levém břehu Vltavy: Sméchov (Kinská ulice) a Letná. V Šárce a u Hlubočep jsem je neshledal. Všeobecně ještě podotknouti dlužno, že veškeré hrance mnou nalezené v původních vrstvách písčito-štěrkovitých vyskytly se jem na povrchu vrstvy písčito-štěrkovité a nikdy uprostřed vrstev takových. Okolnost tato přispívá novým důkazem ku vzniku hranců. Tak vy- skytly se v průřezu původní štěrkovité vrstvy pod humosní půdou a ssutí spočívající, u svatováclavské trestnice v Praze jen u povrchu štěrku v celém dlouhém průřezu nenalezl jsem ani jeden hranec uvnitř vrstvy té uložený. Taktéž objevily se při kopání studně na Karlově náměstí, pak v Žitné ulici, na Tylově náměstí a v Sokolské třídě na Vinohradech, kde ohromné spousty štěrku ku základům domů vykopány byly, jen z počátku, načež úplně vymizely. Na podobnou okolnost poukázal WanxscHarFE a MicrKwirz. Není pochybnosti, že vyskytují se hrance: u Prahy hlavně na pravém břehu Vltavy veskrz tam, kde písčité štěky starší útvary po- krývají. Z okolí V. Žermosek obdržel jsem od p. Dra. Maresgv několik kusů dioritických hranců, jež nalezl tam ve štěrku a jež měl za po- dezřelé výrobky předhistorické. Vybroušené plochy recentní, jež podnes v pouštích a písčinách vítr pískem vytvořuje, vykazují povrch lesklý; plochy ty na valounech diluvialních a starších pozbyly během času lesku svého, kterýž se však ihned objeví, třou-li se nějakou látkou drsnou. Tím, jakož i jejich hladkým povrchem a hlavně ostrými hranami různého, ponejvíce tupého úhlu sklonu, liší se očividně od původních ploch valounů ve vodě otřených, obyčejně poněkud drsných a mdlých. Obroušené plochy hranců z okolí pražského jsou buď rovné, poněkud vduté aneb vyduté; někdy vy- kazují vybroušené ďupky různé velikosti; rýhované hrance se zde nevyskytly. Horniny, z nichž valouny ty se skládají, jsou ponejvíce křemence a to, žluté, šedé, hnědé, červené, ale i často křemen bílý, šedý a modravý, též buližník a lydit. Podle toho jestli vykazují hrance obroušené plochy více méně rovné, jen po jedné aneb po obou stranách a mají-li po jedné straně jen jednu, neb dvě, neb tři neb čtyry aneb pět a vícero ploch obrou- šených, neb vykazují-li plochy zakulacené, rozeznávati dlužno na zá- kladě dvou seť sebraných kusů čroje skupiny hranců, k nimž připo- jují se ještě nepravidelně větrem vybroušené výhlazy; oboje tyto vý- © erosivní činnosti aerodynamické mohly by se nazývati aerozysty?*). 1, „švoroc“ = ohlazený, obroušený. Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 7 Ku vzniku jedné plochy obroušené postačí jediný panující směr větrů; jelikož panuje a panoval v každé oblasti dvojí směr větrový, mohou na povrchu valounu z půdy vyčnívajícího vzniknouti dvě plochy. Vykazuje-li valoun vícero ploch, musel býti silnějším nárazem větru pošinutý do jiné polohy a jest-li vítr tolik písku před a pod valounem odvál, že ztratil tento podporu, svalil a obrátil se a byl pak i po druhé straně obroušen, čímž povstaly hrance oboustranné, jak již k tomu Wanxscnarre poukázal. Dosavadní některé názvy jako: črojbran neb jehlam valonnový (Dreikanter, Pyramidalgeschiebe) pozbývají významu všeobecného, je- likož většina valounů větrem obroušených vykazuje podobu jinou. V soustavném rozdělování aerozystů, o nějž se následovně po- kouším, sleduji postupný vývin od jednoduchých ku tvarům složitým. A. Hrance valounové““). Vykazují obroušené plochy více méně rovné. a) Hramce jedmostranné. | Vykazují plochy obroušené a hrany jen po jedné straně. 1. Hrance s jednou plochou obroušenou ; mají jen jedinou hranu a to nepravou, jelikož druhá ji tvořící plocha jest původní; podle po- vahy valounu jest hrana ta buď úplně vyvinuta, tudíž kruhovitá na valounech kulatých (v T. I. obr. 14), neb jen odbloukovitá a neb po- délná vykazuje-li valoun jednu původní plochu rovnou (v T. I. obr. 2). Obroušená plocha hrance tohoto a vykazuje jemné dírky vyhla- zené větrem stejným směrem. 2. Hrance s dvojím: plochami obroušenými; nedosahávají-li obroušené plochy k sobě, vykazují nepravé hrany, (jako u čísla 1.); zasahují-li k sobě, tvoří pravou hranu, po obou křídlech obrou- šenou, vždy osérou avšak pod různým úhlem sklonu; hrana ta bývá buď podélmá, jak to vykazuje na T. I. obraz 3. mezi plochami a ab neb obloukovitá jak to znázorňuje veliký valoun mezi započatými plo- chami a a d na T. I. obraz 4. Vyvinutější pravou hranu vykazuje na T. I. obraz. 5. mezi obroušenými plochami «a a 8, z nichž poslední jest jemně facettovaná. Podélnou ostrou hranu pravou s menším úhlem znázorňuje na T. I. obr. 6. mezi a a d. Hrance obrazů 5. a 6. vykazují po 54) Kantengeschiebe. 8 XXXL J. N. Woldřich: dvou trojhranů nepravých, vytvořených dvěmi obroušenými a jednou pů- vodní plochou. : 3. Hrance s črojími plochami obroušenými; jestliže všechny tři plochy k sobě nezasahují, nevzniká ještě pravý trojhran, jak tomu jest na obrazci 7. T. I., kde třetí plocha c plochu a nedostíhá; obje- vují se zde dva trojhrany nepravé a sice mezi plochami obroušenými a, b a původní plochou neobroušenou, pak mezi plochami b, c a pů- vodní plochou; pravé hrany jsou zde jen dvě a to mezi a a d, pak mezi d a c. Zasahují-li však veškeré tři plochy obroušené k sobě, vzniká pravý Úrojhram s trojími pravými hranami, jak to vykazuje obraz. 8. na T. I. mezi plochami obroušenými a; 8, c; vedle toho spočívá ještě jeden nepravý trojhran mezi a, b a původní plochou ne- obroušenou. 4. Hrance s čťverými plochami; z ploch těch tvoří dvě pospolu jednu pravou hranu, tudíž dohromady pět hran pravých a ty stýkají se v dvojím trojhranu pravém, jak obrazec 9. na T. I. vykazuje, a sice jeden trojhran spočívá mezi a, c, b a druhý mezi a, d, b. Hranec ten musil alespoň jednou polohu svou změniti. Kdyby na hranci uvede- ném (obr. 9.) na př. plocha c zasáhla postupem vývinu až ku hraně mezi db a d běžící, zmizela by plocha b a vznikl by hranec s plochami trojími. Jen málo kdy vzniká tu pravý čtverstranný jehlan. 5. Hrance s pěti a vícero plochami obroušenými; složité hrance takové vykazují obyčejně nejméně črojí pravé trojhrany jak je na př. obrazec 10. na T. I. vykazuje, a sice mezi obroušenými plochami a, b, c, mezi d, a, d a mezi a, d, c. Hranec ten musil polohu svou alespoň dvakráte změniti. Různou polohou valounu a různou vyvinu- tostí ploch obroušených mohou vzniknouti velmi složité hrance, jak to možná sledovati po vyobrazené straně oboustranního hrance na obrazci 3. T. II. b) Hrance oboustranné. Mají obroušené plochy po obou stranách. Hrance oboustranné mohou vykazovati po obou stranách jeden z patero popsaných tvarů hranců jednostranných; na každé straně bývá tvar jiný. Hrance oboustranné musily se jednou zřítiti na druhou stranu. 6. Hrance oboustranné Jednoduché vykazují na každé straně po Jedné až třech plochách obroušených. Jeden tvar takový znázorňuje obrazec 1. na T. IL., po jedné straně s dvojími plochami obroušenými a, b, po druhé straně s trojími plochami takovými c, d, e. Jsou pří- Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 9 klady, že po každé straně jest jen jedna plocha obroušena. Jiný po- dobný tvar vykazuje obrazec 2. na T. II. s trojími plochami po jedné straně a, b, c a s dvojími po druhé straně d, e. 7. Hrance oboustranné složité s čťverými a vícero. plochami alespoň po jedné straně. Obrazee 3. T. II. znázorňuje hranec takový z jedné strany s paterými plochami obroušenými, na straně nevy- obrazené vykazuje též patero ploch obroušených. Plochy a, db ac vykazují větší ďupky vybroušené, v nichž ještě jemný písek vězí; © veškeré tři ďupky plochy a jsou stejným směrem prodlouženy, taktéž dvě ďupky plochy 8, vykazují tudíž směr, jímž vítr pískem na plochy narážel. c) Hramce zakulacené. 8. Hrance zakulacené vykazují plochu obroušenou podél okraje kulatého valounu, jsou však velmi sporé. Obrazec 4. na T. II. zná- zorňuje takovýto příklad; kulatý valoun byl před obroušením ve dví rozkolen; polokoule spočívala původní plochou v písku a na okraj vyčnívající narážel vítr pískem, čímž vznikla obloukovitá plocha obroušená a, která na to do půdy poněkud klesla a vítr obrousil rovnou plochu 9; mohlo tomu býti ovšem naopak. Hranec ten po- chází z Vyšehradu nad Podolem; podobný nalezl jsem ještě u Vršovic a v Praze. B. Výhlazy větrné. Zajímavými jsou nepravidelné výhlazy větrné, s nímiž se též na povrchu vrstev písčito-štěrkovitých porůznu setkáváme. Vznikají totiž, když vítr prachem neb jemným pískem naráží na horninu s měnící se hut- ností i tvrdostí a vybrušuje neb vyhlazuje nepravidelné jamky, důlky S povrchem velmi lesklým, mezi nimiž nepravidelné hrany ostré se upokládají. Obrazec 8. na T. II. znázorňuje příklad takový na jas- pisovito-rohovcovitém křemenu z jedné polovice rudého, z druhé žlu- tého; ostré hrany vykazuje u a a jinde. Pochází ze štěrkovité vrstvy pod svatovácl. trestnicí; podobný nalezl jsem v štěrku Pštrosové ulice v Praze. Jest sice známo, že i voda vyhlodává valouny různé hutnosti též nepravidelně, ale valouny takové nevykazují nikdy ostré hrany a důlky jejich nejsou nikdy vyleštěny, nýbrž vykazují plochy mdlé. Jiný příklad výhlazu větrného podává nám obrazec 6. T. IL S podélně seřaděnými dupkami na valounu, skládajícím se z jemno- břidličnatého křemene, a pak obrazec 7%. T. II. výhlaz na valounu 10 XXKL JJ. N. Woldřich: modrohnědého křemence s nepravidelně vyhlazenými ďupkami a ohla- zenými hrbolky s povrchem velmi lesklým. Na poměrně dosti rozsáhlé oblasti, po níž hrance doposavád v Čechách zjístěny jsou, a sice v okolí pražském, hlavně na pravém břehu vltavském, kde rozšířeny jsou bezpochyby mnohem dále, v okolí podřipském a žernoseckém, nemohly by se vůči dnešní zde panující ve- getaci a vůči panujícímu tu podnebí vytvořiti. Velká rozsáhlost jakož i velký počet hranců předpokládají pro vznik svůj holého povrchu písčito-štěrkovitého, jakož i ustálenějších silných větrů, jaké panují v oblastích ústředo-kontinentálních. Nechci se zde obraceti k otázce o stáří písčito-štěrkových vrstev, výšiny nad Vltavou v okolí pražském pokrývajících, z nichž hrance právě popsané pocházejí; Knrjčí a HreumnackeR**) přikládají jim stáří kří- dové; jisto jest, že mladšími nežli stáří diluviálního nejsou. V době té setkáváme se s diluviálním poelacialním obdobím sťepném,?“) jehož trvání v Čechách dokázal jsem nálezem a popisem zvířeny stepná, již pro Čechy a Moravu jsem původně zjistil, zvířeny objevující se nejenom po úpatí pohoří Šumavského, nýbrž i v okolí pražském a ústeckém. V obšírném pojednání svém,*") kteréž jsem na základě dlouholetých studií r. 189% uveřejnil a jež hned na to pro důležitý obsah odborný německý ča- sopis přeložiti dal, poukázal jsem na rozsáhlost kontinentu evropského za období stepního směrem severozápadním, západním, jižním a jiho- východním, a končil jsem slovy: Tato rozsáhlost kontinentu evropského, kterou, jak jsme poznali, hned po období glacialním předpokládati dlužno, vysvětluje pak s dostatek bytost kontinentálního podnebí evropského a tím rozšíření zvířeny stepní u nás.“ Dnes dokládám, že tehdáž větry kontinentalní, v oblasti naší panující, obrousily hrance na povrchu ponejvíce holých písčitoštěrkovitých vrstev, pohybujíce pískem ; tím přibyl vedle zvířeny stepní nový podstatný důkaz pro existenci diluvialního období stepního. Tenkráte dány též u nás podmínky ku aeolickému vzniku pravého léssu. 55) J. Kaeačí a R. HrumnackkR: Geologická mapa okolí pražského. Arch. pro přírodov. výzkumy Čech. Praha 1885. 9%) Worpěron: Diluv. Fauna von Zuzlawitz L—III. Th. Sitzb. d. kais. Akad. der Wiss. Wien 1880, 1881 a 1882, pak: Diluvialní fauna u Sudslavic. Zpr. zas. kr. české společ. nauk, v těchže letech. h 97) Worpňicn: Geolog. příspěvky o posled. kontin. změnách. Rozpr. České Akad, cís. Fr. Josefa pro vědy atd. Praha 1892. Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. ll Dodatek. O prázdninách, obstarávaje korrekturu řádek těchto shledal jsem několika Aranců, skládajících se též hlavně z křemence a z křemene, v okolí Jarošova u Jindř. Hradce, u Lhoty Rybové, severozáp. od Soběslavi, na povrchu štěrku, jenž miocénové vrstvy pokrývá, a k nimž se dosavád čítá. Obroušené plochy hranců jsou tu ponejvíce facettovány. Pravděpodobno, že hrance vrstvy této se vyskytnou též v další pánví budějovické a třeboňské, ale jako u Jarošova a Lhoty Rybové jen na návrší, větrům přístupném. Vysvětlení tabulek. Tabulka I. Obrazec 1. Hranec jednostranný s Jednou plochou obroušenou a a s jednou obloukovitou hranou nepravou. Z křemene bílošedého. Kr. Vinohrady, Tylovo náměstí. V + př. velikosti. Obrazec 2. Hranec jednostranný s Jednou plochou obroušenou a, na níž jemné dírky stejným směrem vyhlazeny, a s jednou podélnou hranou nepravou; ze žlutého křemence. Kr.Vinohrady, Kanálka. V 4 přiroz.. velikosti. - Obrazec 3. Hranec jednostranný s dvojími plochami obroušenými a, b, mezi nimiž rovná hrana pravá; z šedohnědého křemence. V + přiroz. velikosti. Michle. Obrazec 4. Hranec jednostranný s dvojími plochami obroušením za- počatými a, d, a s jednou pravou hranou; ze žlutošedého kře- mence. Praha, Žitná ulice. V + přiroz. velikosti. Obrazec. 5. Hranec jednostranný s dvojím: plochami obroušenými a, b, z nichž plocha a jest jemně facettovana, s jednou pravou hranou; ze žlutavého křemence; Michle. V + přiroz. velikosti. Obrazec 6. Hranec jednostranný s dvojím? plochami obroušenými a, b, a s jednou pravou hranou; ze žlutohnědého křemence; z Kr. Vinohradů, Tylovo náměstí. V 1 přiroz. velikosti. Obrazec 7. Hranec jednostranný s črojími plochami obroušenými a, b, c, s dvěmi hranami pravými; Z černohnědého křemence, pro- loženého bílou žilou křemene (u a). Z Prahy, Karlovo náměstí. V + přiroz. velikosti. Obrazec 8. Hranec jednostranný s črojémi plochami obroušenými a, b, c, jež tvoří troje pravé hrany a mezi sebou pravý črojhram 12 XXXI. J. N. Woldřich: obroušený; z šedožlutého křemence; z Hostivaře. V + přirozené velikosti. Obrazec 9. Hranec jednostranný s čťvero plochami obroušenými a, , c, d, tvořícími paťero hran pravých a dva pravé trojhrany ; z šedo- žlutého křemence bílým křemenem pruhovaného; ze Záběhlic. V 3 přiroz. velikosti. Obrazec 10. Hranec jednostranný s pačero plochami obroušenými a, db, c, d, e, tvořícími sedmero pravých hran a tři pravé trojhrany; plocha d poněkud ďoupkovaná; ze žlutého křemence; z Prahy, Táborská třída blíž Nuselského údolí. V + přiroz. velikosti. Tabulka II. Obrazec 1. Hranec oboustranný, po jedné straně s dvojími plochami obroušenými a, d, po druhé straně s črojími plochami c, d, e; z hnědého křemence; z Vršovie. V + přiroz. velikosti. Obrazec 2. Hranec oboustranný, po jedné straně s črojími plochami obroušenými a, d, c, po druhé s dvojími plochami d, e; ze šedo- žlutého křemence; z Prahy, Žitná ulice. V + přiroz. velikosti. Obrazec 3. Hranec oboustranný, vyobrazená jedna strana vykazuje patero ploch obroušených, z nichž plochy a, b a c vykazují vy- broušené dupky ; ze žlutošedého křemence; z Prahy, nad Nádraží Frant. Josefa. V + přiroz. velikosti. Obrazec 4. Hranec okulacený, s úzkou obroušenou plochou oblouko- vitou kolem okraje a a s rovnou plochou obroušenou 8; ze žlu- tého křemence; z Prahy, Vyšehrad. V ž přiroz. velikosti. Obrazec 5. Hranec oboustranný, na vyobrazené straně s trojími plo- chami obroušenými a, d, c, trojí pravé hrany tvořícími; Z dio- ritické horniny; z Vel. Žernosek. V * přiroz. velikosti. Obrazec 6. Výhlaz větrný, nepravidelně vybroušený s podélně seřadě- nými dupkami; z jemnobřidličnatého křemence; z Prahy, Pšťro- sova ulice. V 3 přiroz. velikosti. Obrazec 7. Výhlaz větrný s nepravidelně vybroušenými dupkami a hrbolky; z modrohnědého křemene; z Kr. Vinohradů, Tylovo náměstí. V $ přiroz. velikosti. Obrazec 8. Výhlaz větrný, nepravidelně vybroušený; s ostrými hra- nami mezi dolíčky na př. u a; Z jaspisovito-rohovcovité hmoty, na jedné polovici rudé a na druhé polovici žluté; Praha, ze štěr- kové vrstvy pod starou Zrestmcí. V 3 přiroz. velikosti. Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 13 Obsah. Úvodní část o aerodynamické činnosti; pozorování jak za našich časů obrusy vznikají; diluvialní a starší hrance obroušené; starší ná- hledy o vzniku jejich. Hrance z okolí pražského; přirozené rozdělo- vání jejich; nepravidelné výhlazy z okolí pražského; vznik obrusů za kontinentalního období stepního. Dodatek: hrance u Jarošova a Sobě- - slavy v jihovýchodních Čechách. BResuxné. Úber einige geologisch-ačrodynamische Erscheinungen in der Umgebung Prags. Von der Zeit an, als v. RronrHorEN im Jahre 1872 und Fkaxz. CzeRNY in Leipzig im Jahre 1876 auf das Gewicht der athmosphári- schen Thátigkeit als geologischen Faktor hingewiesen haben, wandte sich das Interesse den einschlágigen Erscheinungen in gesteigertem Grade zu. Unter den ačrodynamischen Wirkungen sind zunáchst beson- ders die aeolischen Neubildungen oder Ablagerungen von Wichtigkeit und hier wieder die Bildung des Lóss'. Dieser Lehm kommt neben -und mit anderen diluvialen Lehmen auch in der Umgebung von Prag vor, ist hier aber noch wenig untersucht. Die Aufgabe dieser Zeilen ist es indessen nicht, sich mit demselben zu befassen. Ich will hier viel- mehr auf die aeolische Abtragung und zwar besonders auf einige Er- scheinungen der Winderoston hinweisen. Seitlem TrRavERs im Jahre 1809 auf die abschleifende Wirkung der sandbeladenen Winde auf die aus dem Boden hervorragenden Geschiebe in Neu Seeland hingewiesen, Dr GrrR dieselbe Erscheinung im Jahre 1883 auf Schonen, Mrckxwrrz im Jahre 1885 bei Reval in Estland, Sroxk in Nordamerika, WanxscHnarrE im Jahre 1887 bei Gráningen, J. WarreR im Jahre 1887 in der Wůiste zwischen dem Nil und dem Rothen Meere und dann in Estland, Dames im Jahre 1887 im Harze konstatirten, kann bezůglich der ačrodynamischen Entstehung der seit nahe zwanzig Jahren bekannten diluvialen und alteren Kantengeschebe kein Zweifel bestehen. Solche mit scharfem, von mehr weniger ebenen Fláchen gebil- deten Kanřen versehenen Geschiebe, die auch unter den Bezeichnungen „Dreikanter, Pyramidengerólle, Pyramidalstenar, Facettes sur les guartzites, Sandcuttings“ u. s. w. bekannt geworden sind, hat v. GUTBIER 14 XXXI J. N. Woldřich: bereits in den Jahren 1858—1865 aus der Umgebung von Dresden beschrieben, ferner ScHiurPER im Jahre 1870 aus den rheinischen Schotterlagen, Merv im Jahre 1872 aus Holstein, JoHvsrRur aus Jůt- land, ByRExpr im Jahre 1876 aus der Umgebung Berlins und der norddeutschen Ebene, KriuHack im Jahre 1883 aus Island, GorrscHE und JexrscH im Jahre 1885 aus Hamburk und Schleswig-Holstein, KarskR aus Cónnern, GErxrrz aus Mecklenburg u. s. w., ToRELL und DE GEER aus preussisch Schlesien, FóvravvEs und DeréRer im Jahre 1885—1886 aus den pliocánen Schotterlagen des Rhonethales, Nar- noRsT und LrivpsrROM aus kambrischen Schichten bei Lugnás, Mic- KwITz aus diluvialen Schottern an den Ufern des baltischen Meeres, WanvscHarrE aus Nord-Deutschland, ZAHÁLKA aus der Umgebung des Řip in Bóohmen, u. s. w. Die friůiheren Ansichten úber die Entstehunesweise dieser Kanten- geschiebe waren sehr verschieden und bezogen sich hauptsáchlich auf die Thátigkeit des Eises (GurBrER) oder auf die gegenseitige Reibune im Wasser (Brnzxprs Packungshypothese), ja die Kantenge- schiebe wurden sogar fůr abgeschliffene práhistorische Artefacte ge- halten (R. Vrnenow und andere.) Aus Bóhmen waren dieselben mit Ausnahme der Umgebung von Říp bei Raudnitz bisher nicht bekannt. Im Verlaufe des gegenwártigen Sommers gelang es mir bei meinen spárlichen Spaziergángen in der Umgebune Prags an ziwe? Hunmdert Stůcke zu sammeln und zwar aus der Gegend von Kyje, Hloupětín, Vysočan, Vršovic, Alt-Strašnic, Hostivař, Záběhlic, Michle, Kundratic, Nový dvůr, Krč, Braník,Vyše- hrad, Prag (Kanálka, Franz Josefsbahnhof, Táborgasse, Wenzelsplatz, Karlsplatz, Korngasse, Stephansgasse, Altes Strafhaus), Kel. Wein- berge (Tylovo náměstí, Sokolská třída, Tyršova ulice) durchwees auf dem rechten Moldauufer; am linken Moldauufer in Smíchov in der Kynskygasse, und auf der Letná (Bellvedere). Ich fand dieselben ent- weder direkt in einer sandig-schotterigen Bank, oder auf Feldern in der Ackererde, wohin sie aus der darunter liegenden Schotterbank durch den Pflug gelansten. Alle Kantengeschiebe, welche ich auf ursprůnelicher Lagerstátte in den sandig-schotterigen, die Anhóhen des Moldauthales bedecken- den Bánken vorgefunden habe, lagern blos auf der Hangendfláche der Bank, im Innern der Bánke fand ich keine Spur derselben. Dies war der Fall in den neuen Erddurchschnitten beim Alten Strafhause in Prag; dieselbe Erscheinung wiederholte sich beim Brunnengraben auf dem Karlsplatz, bei der Aushebung des Grundes auf mehreren Stellen Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 15 in Prag und in den Kgl. Weinbergen, wo behufs der Neubauten ausgedehnte und tiefe Grabungen in ungestórten sandigen Schotter- bánken vorgenommen wurden und wo die Kantengeschiebe nur beim Beginn der Aushebung der Schotterbank zum Vorschein kamen, spáter aber verschwanden, obwohl ungeheure Massen von Schotter auseehoben wurden. Es bestátigte sich auch hier diese fůr den ačro- dynamischen Ursprune der Kantengeschiebe wichtige Erscheinung, auf welche schon Wanxscnarre und Mrekwrrz aufmerksam machten. Es ist wohl kein Zweifel, dass die Kantengeschiebe auf dem rechten Moldauufer noch weiter verbreitet sind, so weit námlich die sandicen Schotterbánke reichen. Auch aus Gross-Žernosek erhielt ich einige Exemplare aus dioritisehem (Gesteine, die im Verdachte prá- historischer Artefacta standen, denen sie in der "That sehr hnlich sehen und die aus den dortigen Schottern stammen. Die bedeutende Zahl der von mir gesammelten Kantengeschiebe, von Nuss- bis Kopferósse, machte es mir móelich, dieselben in eine Reihe bestimmter Gruppen, von den einfachen bis zu den kompli- zierten Formen zusammenzustellen. Die Felsarten, aus denen die- selben bestehen, sind: verherrschend Auarzite von gelber, orauer, brauner und rother Farbe, háufig auch Ouarz von weisser, gelber und bláulicher Farbe, ferner Eisenkiesel und Lydit. Wáhrend die "durch Sandwinde heute noch, besonders in den Wůsten erzeugten Schlifffláchen an Gesteinen glůnzend erscheinen, sind die Schliffflůchen der diluvialen und álteren Kantengeschiebe maří, eben, etwas konkav oder konvex; stets sind sie elatt und olánzen sofort, wenn sie gerieben werden, wodurch sie sich von den ursprůnelichen Fláchen des abce- wetzten Geschiebes leicht unterscheiden lassen ; mitunter zeigen sie kleine auspolierte Lócher oder feine netzartige Facetten; gestreifte Fláchen sind hier nicht vorgekommen. Die echten Schliffkanten sind immer scharf und zeigen einen verschiedenen, meist stumpfen Neigungs- winkel. Da drei- und mehrkantige Formen nur einen Theil dieser polierten Geschiebe ausmachen, so ist nur die allgemeine Bezeichnung „Kantengeschiebe“ oder Kantengerólle fůr alle zulássie. Je nachdem die mehr weniger ebenen Fláchen nur auf einen, oder auf beiden Seiten des Geschiebes vorkommen und je nachdem nur eine oder mehrere Schlifffláchen auftreten, und je nachdem die Schliffláchen zugerundet, bogie sind, kann man dreř Gruppen von Kantengeschieben unterscheiden; zu diesen gesellen sich noch Gesteine mit unregelmássig vertieften Windschliffláchen. Beide Arten zusammen kónnte man als Ačroryste (Evorog — poliert) bezeichnen. 16 XXXI JJ. N. Woldřich: Zur Entstehung einer ebenen Schlifffláche reicht eine Wind- richtung aus; da jedoch in den meisten Gegenden zwei Windrich- | tunge vorherrschen und gewiss auch frůher vorherrschten, kónnen auf dem aus dem Boden hervorrgenden Geschiebe auch nur zwei Schliff- fláchen entstehen. Zeigt das Kantengeschiebe mehrere Schliffláchen, so musste dasselbe durch einen Windstoss aus seiner Lage gebracht worden sein, und wenn der Wind so viel Sand unter dem Geschiebe weggeweht hat, dass dasselbe seinen Štůtzpunkt verlor, stůrzte es um und es entstanden dann auf der andern Seite neue Schlifffláchen, auf welchen Umstand schon WAHNSCHAFFE hingewiesen hat. Die Ačrowysťte lassen sich naturgemáss nachstehender Weise gliedern: A. Kantengeschiebe, mit mehr weniger ebenen Fláchen. a. Einseitige Kantengeschtebe, mat Schliffflůáchen nur auf einer Seite. 1. Kantengeschiebe mit ečner Schliffláche; dieselben besitzen nur eine unechte Kante, welche nach der Beschaffenheit des Ge- schiebes bogig bis kreisfórmig (T. I. Fig. 1. a.) oder gerade sein kann (T. I. Fig. 2, a). 2. Kantengeschiebe mit Zwev Sehliffláchen; erreichen die letzteren einander nicht, so bilden sie zwei unechte Kanten, sonst eine echte Kante, die wieder gerade sein kann (Fig. 3, 5 u. 6, T. I.) oder gekrůmmt (Fig. 4 T. I.). Die Geschiebe der Figuren 5 u.6 zeigen je zwei unechče dreifláchige Ecken (unechte Dreikanter), welche von je zwei Schliff- und einer ursprůnglichen Geschiebefláche gebildet werden. 9. Kantengeschiebe mit drei Schliffláchen; wenn alle drei Fláchen einander gegenseitig nicht erreichen, entsteht auch hier kein echter Dreikanter, wie dies die Fig. 7 auf T. I. zeiet, wo die Schlifffláche c die Schlifffláche a nicht erreicht; es erscheinen hier zwei unechte Dreikanter und zwar zwischen den Schlifffláchen a, d und der ursprůnglichen - Geschiebefláche, dann zwischen den Schliffláchen 8, c und der Ge- schiebefiáche. Es sind hier auch nur zwei echte Kanten vorhanden, zwischen a u. d, b u. c. Wenn jedoch alle drei Schlifffláchen einander schneiden, so entstehen drei echte Kanten mit einem echten Dreikanter, wie z. B. Fig. 8 auf T. I zwischen a, d, c; neben diesem liegt hier noch eine unechte, dreiseitige Ecke zwischen a, d und der ursprůnel. Fláche. : 4. Kantengeschiebe mit vier Sehliffláchen (Fig. 9, T. I.) mit fůnf echten Kanten und zwei echten dreikantigen Ecken zwischen Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 17 a, c, bund a, d, d. Dieses Kantengeschiebe musste wenigstens einmal seine Lage ándern. Vierseitice Ecken sind selten. 5. Kantengeschiebe mit Jfiinf und mehr Schlifffláchen; solche komplizierte (Geschiebe zeigen gewóhnlich wenigstens drei echte dreiseitige Ecken; wie z. B. auf T. I. fig. 10 zwischen a, d, c, zwischen 9, a, d und zwischen a, d, c. Dieses Geschiebe musste- wenigstens zweimal seine Lage ándern. Eine noch kompliziertere Form zeigt die eine Seite des doppelseiticen Kantengeschiebes fig. 3, způ zk učo V (8 b. Doppelseitige Kamtengesehebe, mit Schlffjlčichem auf zwei Seiten. Dieselben mmussten einmal umgestůvzí sein. 6. Einfache doppelseitige Kantengeschiebe mit je einer bis drei Schlifffláchen auf jeder Seite; Fig. 1. auf T. II. zeigt die Abbildung eines solchen Kantengeschiebes mit zwei Schlifffláchen a, d auf einer und mit drei c, d, e auf der andern Seite. Ein anderes Exemplar zeigt Fig. 2. auf T. II. mit drei Schlifffláchen auf der einen und zwei auf der anderen Seite. Es kommen Exemplaren mit einer Schlifffláche auf der einen und einer oder zwei auf der anderen Seite, u. s. w. vor. T. Zusammencgesetzte doppelseitige Kantengeschiebe mit vier - und mehr Schnittfláchen weniestens auf einer Seite. Fig. 3. auf T. II. stellt die eine Seite eines solchen Geschiebes mit fůinf Schliffláchen dar; die Fláche a zeist drei, die Fláche d zwei und die Fláche c eine auspolierte grubenfórmige Vertiefung ; die in gleichem Sinne verlángerten Gruben auf der Fláche a so wie die auf der Fláche 5 zeigen die Rich- tung des ausschleifenden Sandwindes an. c. Abgerundete Kantengeschebe. 8. Dieselben weisen eine bogige Schlifffláche lángs des Randes eines kugelfórmigen Geschiebes auf und sind sehr selten. Fig. 4. auf T. II. zeist ein solches Exemplar, das aus einem entzweigespaltenen kugeligsen Geschiebe entstanden ist; die Halbkugel musste auf der ursprůnelichen runden Fláche mit hervorrangendem Rande auf dem Sande ruhen, wobei die bogenfórmige Schlifffláche a entstand, hierauf musste der Rand sinken und es entstand die obere Schlifffláche b; oder umgekehrt. Dieses Exemplar stammt vom Vyšehrad oberhalb Podol, ein áhnliches Exemplar kam in Vršovic und eins in Prag selbst vor. ř. mathematicko-přirodovědecká, 1895. 2 18 XXXI. J. N. Woldřich: B. Unregelmássige Windschliffe. Auf der Hangendfláche von Schotterbánken kommen noch kie- selige Gesteine vor, deren Oberfláche bei wechselnder Dichte und Hárte vom Winde, welcher Staub oder feinen Sand fiihrte, unregelmássie auseeschliffen wurde; doch erscheinen zwischen den bis heute sehr sťark olěnzenden Gruben und kleineren Vertiefungen, kurze, unregelmássice scharfe Kanten, wie z. B. bei a auf der Fig. 8 der T. II.; dieses Exemplar besteht aus einem jaspisartigen an der eine Hálfte rothen an der andere gelben Hornstein und stammt aus der ungestórten mit Dammerde und Schutt bedenkten Schotterbank beim Alten Strafhaus in Prag. Es ist bekannt, dass auch die Wassererosion die Oberfiáche von Ge- schieben aus ungleich dichtem Gestein unregelmássie aushóhlt, allein die Oberfláche dieser Geschiebe ist stets matt, nie elánzend, und scharfe Kanten kommen an denselben nicht zor. Ein anderes Beispiel einer unregelmássigen Winderosion zeigt Fig. 6. auf Taf. II. auf einem důnnschieferigen Auarzitgesehiebe und ein drittes Beispiel fie. 7. auf T. II. auf einem bláulichbraunen (Auarzgeschiebe mit sehr stark glánzenden unregelmássigen Vertiefungen, Hóckern und Kanten. Die besprochenen Windschliffe oder Ačroxyste kónnten auf der ausgedehnten Area der Umgebung von Prac, des Berges Řip und der Gegend von Žernosek heute, angesichts der gegenwárticen Vegetations- bedeckune wohl kaum entstehen, auch důríten die jetzicen Winde zu schwach sein, um so zahlreiche und bedeutende ačrodynamische Er- scheinungen hervorzurufen. Ich will hier auf das Alter der besprochenen sandigen Schotter- bánke, welche Knesčí und HerunackER der Kreidezeit zuschreiben, nicht eingehen, sicher ist es, dass sie nicht jůinger als diluvial sind. In der diluvialen Epoche begegnen wir der Sřeppenzei, deren Existenz fir Bóhmen und Máhren ich zuerst durch den Nachweis von fossilen Step- penthieren nachwies. In einer ausfůhrlichen Abhandlung úber die letzten kontinentalen Anderungen Europas, welche ich in den Schriften der „Česká Akademie cís. Frant. Josefa pro vědy“ in Prag im Jahre 1892 veroffentlichte, und welche die Redaktion der naturwissenschaftlichen Section des Touristen Clubs in Wien sofort in einem ausfůhrlichen Aus- zuge ins Deutsche úbersetzen lies, habe ich auf die grosse kontinentale Ausdehnung Europas wáhrend der Steppenzeit nach Nordwesten, Westen, Sůden und Sůdosten hingewiesen und schliesslich bemerkt: Diese bedeu- tende Ausdehnunge des europáischen Continentes, der wir nach dem Ende der Glacialzeit begegnen, erklárt Anlůngleh die Existenz eines Geologické zjevy aerodynamické v okolí pražském. 19 kontinentalen Klimas Europas in jener Zeit nnd hiedurch die Ver- breitung der Steppenfauna in unseren. Gegenden“. Heute kann ich hinzufůgen, dass die damals herrschenden kontinentalen Wimde, die auf der Oberfičche der meisť kahlen, sandigen Schotterbůnke gelegenen Gesehiebe abgeschlijfen haben; in diesen Schliffen liegt, neben den Resten der Steppenfauna, ein neuer Beweis fůr die Existenz der- Steppenzeit Mitteleuropas. Zusatz. Wáhrend der Correctur der vorliegenden Zeilen fand ich in der Umgebung von Jarošov bei Neuhaus und von Rybová Lhota nordw. von Soběslau im sůdostlichen Bóhmen mehrere Kantfengeschiebe in der Schotterbank, welche die miocánen Schichten bedeckt, zu denen diese Schotterlagen bisher gezáhlt werden. Die Schlifffláchen der auch hier aus Ouarzit und Auarz bestehenden Kantengeschiebe sind meist facettirt. Voraussichtlich sind diese Kantengeschiebe auch in den Schotterbánken der weiteren Budweiser und Wittingauer Mulde verbreitet zweifels- ohne jedoch, wie bei Jarošov und bei Soběslau nur auf den Winden zugánelichen Anhóhen. Tafelerklůrung. Tafel I. Fig. 1. Kinseitices Kantengeschiebe mit -einer Schlifffláche a, aus einem lichterauen Auarz. K. Weinberge. Fig. 2. Einseitiges Kantengeschiebe mit einer Schliffláche a, welche kleine ausgeschliffene Grůbchen zeigt, aus gelbem Auarzit, Prac. Fic. 3. Einseitiges Kantengeschiebe mit ziweř Schlifffláchen a, d, und einer echten Kante, aus graubraunem GAuarzit, Michle. Fig. 4. Einseitiges Kantengeschiebe mit 2we? Schliffláchen a, b, und einer echten Kante, aus gelblichorauem Auarzit, Prag. Fie. 5. Ein einseitiges Kantence- schiebe mit zwei Schlifffláchen a, b, und einer echten Kante, aus gelb- lichem Guarzit, Michle. Fig. 6. Ein einseitiges Kantengeschiebe mit zwei Schlifffláchen a, d und einer echten Kante, aus gelblichbraunem Ouarzit. K. Weinberge. Fig. 7. Einseitiges Kantengeschiebe mit drei Schliffláchen a, d, c, und zwei echten Kanten, aus rothlichbraunem Ouarzit, Prag. Fig. 8. Einseitiges Kantengeschiebe mit dre? Schliff- fláchen a, d, c und einer echten dreiseitigen Ecke (Dreikanter) zwischen a, b, c, aus graugelbem Auarzit; Hostivař. Fig. 9. Einseitiges Kan- tengeschiebe mit vier Schliffláchen a, b, c, d und zwei echten drei- seitigen Ecken (Dreikantern) zwischen a, c, b und zwischen a, d, d, aus graugelbem Auarzit; Záběhlic. Fig. 10. Einseitices Kantenge- schiebe mit fiimnf Schlifffláchen a, d, c, d, e und drei echten dreisei- tigen Ecken, aus gelbem OAuarzit. Prag. 2% “ 20 XXXL J.N. Woldřich: Geol. zjevy aerodynamické v okolí pražském. Tafel II. Fig. 1. Doppelseitiges Kantengeschiebe, auf der einen Seite mit zwei Schliffiáchen a, d, auf der anderen mit drei, c, d, e, aus braunem GAuarzit; Vršovic. Fig. 2. Doppelseitices Kantengeschiebe mit drei Schlifffláchen auf der einen Seite a, b, c, und zwei auf der anderen d, e, aus graugelbem GAuarzit, Prag. Fig. 3. Doppelseitiges Kantengeschiebe auf der abgebildeten Seite mit fůmf Schlifflůchen a, b, c, d, e, von denen a, d u. c ausgeschliffenen Grube zeigen; aus | gelblichorauem Guarzit; Prase. Fig. 4. Kugeliges Kantengeschiebe mit | gebogener a und ebener Schliffláche 5. Fig. 5. Doppelseitices Kan- tengeschiebe aus dioritischem Gestein, auf der abgebildeten Seite mit drei, auf der anderen mit zwei Schlifffláchen, áhnlich einem Arte- facte; Gross Žernosek. Fig. 6. Unregelmássicer Windschliff aus důnn- schiefrigem GAuarzit; Prag. Fig. 7. Unregelmássiger Windschlif mit kleinen Grůbchen, Hóckern und scharfen Kanten aus bláulichbraunem Ouarz; K. Weinbercge. Fig. 8. Unregelmássicer typischer Windschliff mit kurzen scharien unregelmássigen Kanten (a), aus jaspisartigem Hornstein von rother und gelber Farbe; Prag. Inhalt. Einleitende Worte ber die ačrodynamische Thátickeit, Be- trachtunsen ůber in der Gegenwart entstehende Windschliffe; dilu- | viales und lteres Kantengeschiebe; altere Ansichten ber die Ent- | stehung desselben; Kantengeschiebe aus der Umgebung Prags; na- | tůrliche Gliederung der Kantengeschiebe; unregelmássige Windschliffe | aus der Umgebune Prags. Abschleifung wáhrend der kontinentalen Steppenzeit Europas. Zusatz: Kantengeschiebe bei Jarošov und bei Rybová Lhota unweit Soběslau im sůdostlichen Bohmen. Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895. Woldřich: Zjevy ačrodynamické. Lith.Farský, Prague Ee En 1 A tah SKÉ SPolecnosu nauk. = 5 sd = Eb 2 -3 X) = < a F. == P = 5 1D H = ' O = G > — (a) 1 3 ď ] =- (ab) F < C) = © — = | = = =- (ob) O 2 wm ) m > T l In. dyna o. h: Aér 10 Woldři Woldřich: Zjevy aérodynamické. j n " VÍ TIN ida XXXII. 0 ectoparasitech Ligidia. Podává Bohumil Němec v Praze. S 1 tabulkou. (Předloženo dne 12. července 1895). : 3 " (Práce z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii c. k. české university v Praze). Vodní Isopodi — podobně jako Amphipodi — hostí přečetné „ectoparasity. Z autopsie poznal jsem pouze cizopasníky Asella a Gam- mara. Většinu cizopasníků těchto popsal Prare. U Asella cizopasí na „povrchu těla vedle různých Flagellatů, Vorticellin (Opercularia, Epi- "stylis, Lagenophrys), Suctorií (Acineta, Podophrya, Dendrocometes), "také zajímavý Rotator popsaný GieroLm a později důkladněji spra- „covaný PrarEm") a ZeLikov“). Lagenophrys ampulla Stein pokrývá „někdy v úžasném množství žaberní plátky Asella. Jak se tito cizo- "pasníci dostanou na hostitele svého při formách vodních velmi snadno -si vysvětlíme. Je známo, že embryoni Suctorií jsou obrveni a žijí volně, podobně produkty dělení Vorticellin pohybují se svobodně po- mocí zadního kruhu brv. Ano bylo pozorováno, že Vorticellini mohou "od svého stonku samovolně se odtrhnouti a usaditi se na místě novém. "Také Callidina zcela dobře volně se pohybuje. Ale tito cizopasníci vnikají u samiček pod lamelly tvořící vak zárodkový a usazují se tam na embryony sotva blány vaječné opustivší. V této době máme za- jisté co činiti s pravými cizopasníky. Neboť do prostoru vaku záro- dečného filtruje se z lamell, v nichž krev intensivně probíhá, živná látka a cizopasníci, ku kterým se tu nikterak nemůže dostati z venku | L) Prave: Untersuchune einiger an den Kiemenbláttern des Gammarus "pulex lebenden Ektoparasiten. Z. £. w. Z. Bd. 43. | 2) ZELINKA: Studien úber Ráderthiere. I. Callidina symbiotica etc. Z. £. w. "Z. Bd. 46. Tř. mathematicko-přírodovědecká 1895, 1 2 XXXII. Boh. Němec: potrava pevná, která jinak výhradně je jich výživou, živí se profil- trovanou látkou určenou pro embryony. Mláďata opouštějící zárodkový vak mají tedy na sobě cizopas- níky, jichž se už nikdy nezbaví. Při svlékání odvrhují ovšem s chi- tinovou pokryvkou větší část hostů svých. Ale poněvadž svlékání se děje ne náhle a najednou, nýbrž vždy na dvakrát v intervallu až 12 hodin, lze za to míti, že cizopasníci buď trhlinami mohou vniknouti pod starý chitin, nebo dostati se na část těla již svlečenou. Otázku, co se děje s cizopasníky přisedlými, kteří zůstali na odvržené exuvii hodlám speciellně studovati. U vodních Crustaceí nás tyto zjevy nezarážejí. Byl jsem však opravdu překvapen, když jsem při studiu suchozemských Isopodů na seriích z druhu Zzgidium agie Pers. nalezl ectoparasity, kteří obdobni jsou cizopasníkům Isopodů vodních. Exempláře Lieidia, na nichž jsem tyto ectoparasity nalezl, byly sbírány v údolí Jarovském a sice na místech — jak hygrophilní Isopodi vůbec žijí — dosti vlhkých. Ligidium nalézáme tu dosti hojně pod kamením a spadaným listím, jež leží na půdě vodou úplně napojené. Prostor, v němž Li- oidium samo žije, neoplývá vodou, ale lze bezpečně za to míti, že je vodními parami úplně nasycen. Ale myslím, že by parasitům Ligidia prostředí nasycené parami vodními neposkytovalo dostatečných pod- mínek životních. ILigidium živí se rostlinnými částkami — hlavně mechů — vodou úplně napojenými. Z těch snadno voda v teninké vrstvě může se po celém povrchu těla rozprostříti a nahromaditi hlavně v místech skulinovitých. Vedle toho v místech, v nichž Li- oidium žije, při nepatrném již snížení temperatury může se srážeti voda, ovšem také na Ligidiu samotném. I tato voda kapillaritou vtáhne se do skulin a tam se nahromadí. Voda tato, jsouc na místech téměř uzavřených, nikdy snad na živých zvířatech úplně se nevypaří. Mám za to, že život ectoparasitů Ligidia, — jakož i hostitele sa- mého — podmíněn je přítomností této, byť i v nepatrném guantu se udržující vody. Přistoupím ihned k popisu ectoparasitů a úvahy vše- obecnější položím na konec pojednání. Discella Ligidii n. ©. n. sp. (obr. k 7) Tělo tvaru proměnlivého. Je-li zvíře v klidu, je kulovité (obr. 16), při pohybu podlouhlé (obr. 1), válcovité nebo ploché,. velmi zhusta uprostřed zaškrcené, tu pak v zadu zakulacené. Jen při ně- kterých velikých individuích je v zadu malý lalůček (obr. 12). Povrch O ectoparasitech Ligidia. 8 těla kryt je hustě malými terčky, v optickém průřezu s povrchu kru- hovitými, se strany vidíme, že mohou býti také sploštilé. Barva žlu- tavá. Světlo lámou intensivně, následkem čehož vystupují velice pla- sticky. Nekryjí však celé tělo. Je partie, při zvířeti v klidu kruhovitá, jež těchto terčků je prosta a zde právě vystupují pseudopodie, re- spective veliký lalok, „noha“, na jehož konci tvoří se vlastní pseudo-. podie, Leze-li zvíře, tato část směřuje vždy ku předu a ostatní část těla táhne se ve směru pohybu na zad. Možno tedy počítati Discellu mezi formy monaxonní a partii, kde vystupuje noha zváti partií přední. Menší indiviďua mohou však na se vzíti také tvar čočkovitý (obr. 13), kde svrchní strana je kryta žlutými terčky, spodní pak vysýlá pseudo- podie. Prodlouží-li se takové Individuum, je válcovité, na svrchní straně kryté terčky, na celé délce spodní může pak vysýlat pseudo- podie (obr. 14). Při pohybu je část nekrytá terčky, „noha“, na předu zaokrou- lená. Pohyb je tu zajisté způsobován jen proudem plasmy, jenž jde se svrchní strany ku předu, dolů a zpět. Vidíme to na terčcích, jež bý- vají plasmou strhovány a ku předu pošinovány. Nikdy však nedo- stoupí ku přednímu okraji nohy, neboť ostatní terčky s celým tělem stáhnou se za nimi. Líčení toto souhlasí dosti s Nesstivovým“) líčením pohybu u jeho podivuhodné Zonamyxa violacea. Pochybují však, že - se Zonamyxa, jak on věc vykládá, předním okrajem nohy přilepí a ostatní tělo za sebou přitáhne. Vstupuje-li zvíře do stadia klidu, stáhne nohu, tělo se zkrátí a nabývá zvolna tvaru kulovitého. Na místě, kde se noha vtáhla do vnitř, zůstává kruhovité místo terčky nekryté. Terčky leží přímo na ectoplasmě, nebo jsou ještě slaboninkou vrstvou ectoplasmy kryty. Soudě dle jich úplně stejného tvaru, veli- kosti i barvy, jsou productem zvířete samotného, ať ectoplasmy nebo endoplasmy. Tomu nasvědčuje také ta okolnost, že u některých malých individuí, nejspíše mladých stadií, jsou terčky malinké, slabě zbarvené a v počtu poměrně malém (obr. 13, 14), takže nepokrývají tělo úplně (nedotýkají se navzájem). Leží však v ectoplasmě nebo přímo na ní. Mohou snad tedy růsti a z plasmy se tvořiti, neboť nedovedl jsem ani z daleka si vysvětliti, jak a odkud by se mohly ke zvířeti do- stati z venčí. Nebylo by také nic divného, kdyby terčky byly pro- ductem plasmy. Vímeť, že u Euglyphy“) plátky tvoří se uvnitř těla, 1) NŮSSLIN: Úber einige neue Urthiere aus dem Herrenwieser-Šee ete. Z. f. w. Z. Bd. 40. u 2) HeRrwie und Lessek: Úber Rhizop. u. dens. nahe steh. Org. Archiv fůr mikr. Anat. Bd. 10. Suppl. je 4 XXXII. Boh. Němec: v endoplasmě. Chemicky těžko je povahu terčků zjistiti. V glycerinu, absolutním lihu, hřebíčkovém oleji, kanadském balsamu ani v žíravém louhu se nemění. Podobají se v tom ohledu chitinu a také lom světla je asi týž, jako u chitinu. O tomto pak víme, že je u Metazoí vy- loučeninou plasmy hypodermalních buněk a Levrprc (ve své Histologii) tvrdí, že se tato v chitin přímo mění, lišíe se od něho chemicky nepatrně. Skořápky sladkovodních Rhizopodů Euslypha, Arcella, Gromia atd. také jmenují se chitinovými.") Terčky nesouvisí spolu pevně, tvoří jenom nedokonalý ochranný pokryv těla, jakousi nedokonalou skořápku. U Cochliopodia, Auadruly, Euglyphy, Cyphoderie atd. jsou plátky tvořící skořápku nepohyblivé, leda snad nepatrně u Cochliopodia. U Discelly máme počátek sko- řápky pevné, jež se vytvořiti může z původně pohyblivých plátků jich slepením. Tím nechci říci, že by Discella byla přechodní formou od nahých Rhizopodů k formám skořápkou opatřeným. Vyvinutí se disců mohlo se státi mnohem později než u těchto forem z potřeby jakési ochrany proti vnějším vlivům, nejspíše že mechanickým. Plasma těla je úplně homogenní, hyalinní, nemohl jsem v ní ro- zeznati ani ectoplasmy ani endoplasmy. © tímto zjevem se ostatně u Rhizopodů setkáváme dosti často. Světlo láme plasma slabě, což ukazuje na malou konsistenci. Také jsem nemohl dosud nalézti uvnitř vacuol potravních ani excrečních. Jádro je jedno, poměrně veliké, tvaru čistě kulatého. Discella žije výhradně na abdominálních okončinách Ligidia, vyjma uropody. Nalézáme ji velmi hojně na copulačních orgánech (na pe- nisu v jeho mělké brázdě) a na krycích plátcích žaberních. Zde vy- skytuje se někdy ve množství úžasném, pokrývajíc některé partie úplně. Ale vždy nalézá se pouze na vnějším okraji lamell krycích, tam kudy jde vstupující proud krve (obr. 17). Na vlastních žabrech nalezl jsem velmi zřídka některé ojedinělé individuum. Zajímavo je, že vnější okraj Ligidia (jako všech Oniscoidů, jež jsem dosud pozo- roval) není pigmentován. Také zde je chitin slabší, než na partiích ostatních. Snad zde máme co činiti se skutečným parasitismem. Di- scelly mohly by se živiti vyssátou živnou látkou z krve. 1) Těžko je vyřknouti úsudek o skořápce Nůsslinovy (I. c.) Zonomyxy. Hledíme-li však k tomu, že je to zde hyalinní, dosti široká a ne dosti markantně od plasmy oddělená vrstvička, která je neobyčejně ohebná a pseudopodiím po- dajná, můžeme souditi, že zde máme co činiti s ectoplasmou poněkud tužší kon- sistence. O ectoparasitech Ligidia. 5 Chilodon longidens n. sp. (obr. 18—21). Tělo obrysu skoro vejčitého, na předu málo na levou stranu za- hnuté (obr. 18), nevybíhá však v ostrý zobáček, čímž liší se od druhu Ch. cucullus O. F. M. Nalezáme však přechod až k formám čistě oválním (obr. 19). Strana hřbetní silně klenutá, se dvěma con- centrickýma rýhama, jež jeví se v optickém řezu při pohledu se strany jako dva a dva zářezy. Přední část poněkud tlustší, kratší a méně ohebná, nežli u ostatních známých forem. Strana zadní tvoří ana- logicky straně přední úzký, nízký okraj. Břišní strana celá obrvená, s concentrickými proužky, pro Chilodonty význačnými. Brvy na přídě jsou však značně delší, než na ostatních partiích. Tvoří tu řadu, jež však stojí před ústy, jdouc od levého okraje skoro až k pravému. Brvy tyto obráceny jsou ke předu a přečnívají okraj těla (obr. 18, 19). Poněkud podobné poměry nalézáme u Ch. megalotrocha Stok. a Ch. dubius Maupas.') Tyčinkový apparát jícnový rovný, v zadu sotva o polovici užší než na předu, velice dlouhý. Jeho délka je hlavním znakem této specie. Dosahujeť poloviny délky celého těla. Jádro velké, leží centrálně, po- doby je ellipsové. Vlastní substance jaderná v podobě zrníček inten- sivně se barvících shrnuta je na periferii jádra (chromatosphaerity SCHNEIDEROVY). Uprostřed jádra leží veliké, podlouhlé těleso centrální, vyskytující se u všech Chilodontů. Blízký druh Ch. cucullus O. F. M. má centrální tělísko mnohem menší a tvaru kulatého, jak vylíčil Wrzesniowski.?) Podobné poměry nalezl též GRuBEBR u Ch. curvitensis Gr.“) Těsně k němu přikládá se malý, podlouhlý, stejnoměrně se barvící micronucleus. U jednoho velkého individua nalezl jsem dva macronucley značně od macronucleu vzdálené. Jeden měl tvar kulovitý, druhý vřeténko- vitý (obr. 20). U jiného individua, asi stejně velikého, bylo mikro- nucleů mnoho, z nichž některé byly růžencovitě spojeny (obr. 19), i zdálo se, že vznikly zaškrcením z jednoho prodlouživšího se vedlej- šího jádra. Tím potvrzuje se domněnka Borscnu-ho a Mavrasa, že 1) Bůtschli: Protozoa, III. Abtheilung, 1887—1889 (Bronn, Klássen und Ordnungen des Thierréichs L). 2) Ein Beitrag zur Anatomie der Infusorien. Archiv fůr mikr. Anat. Bd. V. 1869. 9) GRuBER: Beobachtungen an Chilodon curvidentis. Festschr. d. 56. Vers. deutsch. Naturf. 1883 (citováno dle Bůtschli-ho). (Udání tato Bůtschli potvrzuje). Týž: Úber Kern und Kerntheilung bei Protozoen. Z. f, w. Z. Bd. 40. 6 XXII. Boh. Němec: u Colpidium a Chilodon mikronucleus před. rozdělením se nejspíše silně se prodlouží a dělí. Zvláštní je v našem případu okolnost, že nalézáme tento zjev u individua neconjugujícího se. Ale snad je to stav conjugaci přímo předcházející. Jinak bychom tyto poměry s Gnu- BEREM považovali za abnormalní. Chilodon longidens žije výhradně na žaberních plátcích Ligidia. Mezi Operculariemi, Discellami a skupinami zoogleí bacterií, jichž na vlastních plátcích žaberních hojně se nalézá, pobíhá s velikou hbitostí a hledá potravu, kterou uchvacuje tyčinkovým vysunutelným appa- rátem. Druh tento dosti blízko stojí druhu Ch. cucullus O. F. M., jenž individuellně silně variruje. Liší se však od něho na první pohled nedostatkem ostrého zobáčku a dlouhým tyčinkovým apparátem. Macer nalezl ho v mechu, v prostorách docela nepatrných, vodou naplněných. V tom ohledu podobá se popsané nové specii, jež také jen v nepatrné vrstvě vody, žabra kryjící, existovati může. Opercularia epistyliphormis n. sp. (obr. 22—25). sy vy zůženo než k peristomu. Na příčném průřezu není vždycky tělo vál- covitým, nýbrž může tvořiti tupé hrany 3—4 (obr. 25). Také při zataženém zvířeti jeví se leckdy příčný jeho průřez vroubkovaným. Většina forem má však průřez kruhový. Peristom je relativně široký, nedá se přehrnouti, ale úplně stáhnouti při zvířeti zataženém, na němž vyniká jako nahoru se zužující čípek. Discus jako u ostatních Opercularií je průměru malého, končí tupě konicky. Je však velice nízký, tak že jenom vrchol jeho zakončení přečnívá peristom. Stvol je dichotomicky rozvětven, ve speciellním jeho vytvoření lze dvě formy rozeznávati. U individuí, jež žijí mezi žaberními plátky, stvol je nucen rozšířiti se ve ploše a proto netvoří stromkovitý tvar. . Je stlačen a rozvětvuje se jen na dvou stranách na místech dosti od sebe vzdá- lených. U individuí, jež nejsou stísněna, nabývá stvol stromkovitého tvaru a tu rozvětvuje se na tlustším, základním stonku (obr. 24) na místech sobě velice blízkých, nabývaje okolíkového vzezření. Štvol jeví slabé kroužkování, podélné proužkování objeví se dobře teprve po užití reagencií (kys. octová). Každé místo rozvětvení naznačeno je nepatrnou articulací, jako u Opere. articulata. Pellicula (cuticula), jako u všech Opercularií, je velice silná. Nejeví ani podélných ani příčných vrásek. Ectoplasma hyalinní. Zvláště mnoho nahromaděno jí je na spodu zvířete, kde se sbíhají tibrilly ke O ectoparasitech Ligidia. -I stvolu. Endoplasma jemně zrnitá, s množstvím malých, intensivně světlo lámajících kuliček, snad productů trávení. Jádro leží perifericky. Je podlouhlé, na příčném průřezu ovální, slabě zahnuté. Jeví slabé stejnoměrné zrnění. Jediný malý mikronucleus leží na jeho concavní straně. Peristom, jak již řečeno, je relativně široký. Excentricky uvnitř peristomu (obr. 25) je discus, na krátkém stvolu čepičkovitě končící (d). Brvy vířivé jsou dlouhé, tvoří jednu celou spirálu na discu, pak sestupují po stvolu do rýhy mezi peristomem a discem, tvoříce skoro */, okruhu a sestupují do vestibula, kdež na stěnách jeho sestupují šroubovitě tvoříce skoro celý okruh. Z vestibula vycházející membra- nella je vyšší nežli brvy, zahnutá ven, široká. — Její okraj někdy je roztřepen. Vestibulum prostranné, vakovité, membranella sbíhá až k jeho dnu. Tam také končí brvy. — V téže končině nalézá se řiť. Naproti ní ústí vacuola exereční. Reservního váčku tu není. — Vacuola vypouští obsah svůj do vestibula rovným, úzkým Ka- nálkem, jenž po vyprázdnění vacuoly zmizí. Z vestibula vychází zahnutý oesophasus opatřený tlustostěnnou membranellou (na obr. 22). Za membranellou zdánlivě končí oesophagus. Při přijímání potravy však vidíme, že podobně, jako u Epistylis vylíčil GREkr"), pokračuje oesophagus hodně dále jako jemňounký kanálek (obr. 22 k), jenž při procházení potravy značně se může rozšířiti. Potrava je pevná, sklá- dající se z rostlinných částek. Potravní vacuoly jsou z počátku veliké, pomalu se však zmenšují, až vycházejí skoro o polovinu zmenšeny do vestibula a odtud ven. Proudění endoplasmy, jež s sebou unáší i vacuoly potravní je dosti rychlé. Jím se jistě podporuje trávení. Potrava vstoupivší kanálkem do endoplasmy obejde s kruhem čtyři až pětkrát, načež vybočí ze dráhy proudění k řiti. Rozmnožování jako u ostatních Vorticellinů. Pozoroval jsem con- jusaci, t. zv. dělení příčné, také volná, právě přisedlá individua ještě se zadním kruhem brv. Žije především na žabrech Ligidia a sice forma v ploše rozvět- vená mezi jednotlivými plátky, na krajích plátků forma s kratinkými stonky. Forma se stonky stromkovitě rozvětvenými žije pod análním otvorem mezi uropody, kdež je poměrně největší prostor přikrytý ža- brami. Méně jich nalézáme pod epimerity v úhlu, jejž tyto tvoří s basálním článkem noh. Poprvé nalezl jsem je mezi postranními prodlouženinami hlavy a kusadly a pod maxillipedem. Viděti z toho, 2) Greef: Studien úber Vorticellinen. Arch, £. Nat. 1870, 1. 8 XXXII. Boh. Němec: že vyhledávají skulinovitá místa, jež mohou po případě vnějšku úplně se uzavříti a vodu před vypařením uchrániti. Systematické postavení nového druhu je zajímavé i důležité. Ode všech ostatních Opercularií liší se krátkostí a stísněností svého těla. Tvar Op. epistyliformis upomíná na některou Epistylis. Neboť většina Epistylid je těla krátkého, 1 musíme těch málo forem, jež ukazují větší prodloužení (zvláště význačným tvarem je Ep. ophrydii- formis Nůsslin), považovati za odvozené. Že v našem případě máme co činit s pravou Opercularií, vysvítá z těchto její znaků: Peristom při zvířeti nezataženém má menší průměr, než tělo ostatní, nedá se ani dost málo přehrnouti, jak tomu je u Epistylis a rodů příbuzných. Discus je mnohem menšího průměru než peristom, membranella je vysoká, reservní váček schází. Cuticula je velice silná. Stonek rozvětvuje se kloubnatě, jeví circularní i podélné vnitřní proužkování. Nová forma v ostatních znacích zdánlivě stojí mezi rody Epi- stylis a Opercularia. Lze sledovati celou řadu od Vorticell k Oper- culariím, nová naše forma hodí se dobře do této řady. Nejnápadnější je nízkost diseu. Opercularie právě tím vynikají, že discus obyčejně sedí na dlouhém stvolu, na jehož konci je kruh brv. Lze si předsta- viti, že opercularie vznikly z formy blízké rodu Epistylis, pozbyvše schopnosti přehrnovati peristom a získavše prodloužení stvolu. U Epi- stylis je schopnost přehrnouti peristom mnohem menší než u Vorticell u Opercularií zmizela docela. Naskytuje se otázka, zda krátkost stvolu nesoucího discus je znakem pro Op. epistyliformis původním, či adaptací zjednaným. V prvém případu měli bychom tu zajisté formu velice starou, jež mohla se udržeti jen tím, že svým životem omezeným na zvíře sucho- zemské nebyla vydána konkurrenci s ostatními Vorticellinami. Pro názor druhý mluví okolnost, že popsaný druh žije v podmínkách oproti životu ostatních Vorticellinů tak velice změněných. Teninká vrstva vody, na niž je odkázán, mohla snadno působiti zkrácení ce- lého těla a také stvolu nesoucího discus. Výška discu u Opercularií žijících ve volné vodě má zajisté velký vliv na povahu proudu vod- ního, jenž vířivým orgánem je způsobován. Bezpochyby že v slabé vrstvě vody, na niž je Op. epistyliformis odkázána, takovýto proud není možný ani žádoucný. Vířivý apparát přizpůsobil se tedy novým poměrům. Že podivuhodný způsob života velmi na Op. epistyliformis působil, vidíme také dobře na stonku. Přidávám se po této úvaze k názoru, že většina zvláštností, jimiž se liší nový druh od ostatních O ectoparasitech Ligidia. 9 příslušníků rodu Opercularia, jsou nově získány následkem změny podmínek životních a tedy také směru, v němž působil přirozený výběr. Nízkost discu nepovažoval jsem za znak opravňující mne k utvoření nového rodu. Callidina branchicola n. sp. (obr. 26—30). Tělo válcovité, při zvířeti nataženém ve střední části ne mnoho širší než na předu a vzadu. Rozložený apparát vířivý dosahuje prů- měru střední části těla. Povrch těla rozdělen ve zdánlivé segmenty. Trup, v němž nalézá se žlaznatá část zažívací roury a cenitalie, není segmentován. Při velikém natažení se zvířete objeví se na povrchu jeho rýhy podélné, vzniklé záhyby cuticuly. Přední část těla rozdělena je v 5 segmentů. První nese oba terče vířivé, na hřbetní straně zdvihá se z prvního a druhého rypáček, na předním okraji třetího nalézá se tykadlo. Třetí článek charakterisován je ještě otvorem ústním a pharyngem. Čtvrtý segment je nepatrný, v něm počíná pha- rynx bulbosus. V segmentu pátém nalézají se kusadla. Trup rozdělen je okružnými čtyrmi svaly ve čtyři části. Noha ze pěti článků, počí- táme-li také poslední, t. zv. ocasní část, jež nese dva slabě zahnuté přívěsky. Vířivý apparát neliší se ničím zvláštním od ostatních Callidin. Rypáček je polokulovitý, krátkými vířivými brvami opatřený, nad ním klene se malý lalůček. Tylní orgán (tykadélko) je lahvicovitý, z jeho konce vyniká kruh jemných štětinek. Od vířivých terčů vede široká nálevka na břišní straně otevřená a zde také obrvená (obr. 26. p. l.). Úzký pharynx vede ku kusadlům, jež vykazují jen 2 zuby na každé polovici (značka 3). Zuby jsou rovnoběžné, od středu pozvolna se tenčí. Povrch jeví mimo tyto 2 zuby jemné, husté souběžné rýhování. (Obr. 29.) Do žvýkacího ža- ludku ústí dva páry žlaz (obr. 26. sl. ž.). Ze žaludku vychází střevo s vířivými brvami, jež přechází ve střední část žlaznatou, žluté barvy, s množstvím tělísek světlo intensivně lámajících. Tato část zažívací roury vyložena je silnou cuticulou. Oproti rectu uzavřena je sphin- cterem. Rectum široké, na jeho zadním odstavci ústí žlaznatou částí se přikládající excr. orgány, jež nevytvořují žádný zvláštní staži- telný váček. Pohlavní orgány důkladněji jsem nezkoumal. Jsou párové, žlout- ková část veliká, s malým počtem jader, zárodečné buňky při přední její partii na straně vnitřní. Excreční orgány počínají žlaznatou částí pod předním okrajem mozku, kdež nalézá se první vířivá nálevka 10 XXXII. Boh. Němec: (obr. 27., 28. n.). Druhá skryta je pod žvýkacím žaludkem, třetí na- lézá se u 4. svalu okružního ve trupu. Žlázy nožní ve dvou skupinách, z nichž každá skládá se ze dvou řad velkých buněk (obr. 30. ž. b.). Obě vnější řady ze pěti buněk, vnitřní ze tří. Vývody isolované ústí na posledním článku nožním na málo vychlipitelném lalůčku (obr. 30. o. k.). Ústí tvoří půlměsíc, v jehož každém rohu nalézá se ještě jeden otvůrek, jichž ceikem je deset. k Prstovité přívěsky na předposledním článku nožním úplně schá- zejí. Tímto znakem liší se Callidina branchicola od dosti příbuzného druhu C. bidens Gosse.") Od Zelinkových druhů C. symbiotica a Leitbegií vedle mnoha jiných znaků liší se hlavně t. zv. kusadly. Plate-ův druh C. magna“) líší se kusadly a vychlípitelným terčkem, na němž vyúsťtují nožní žlázy. Postavení nově popsané formy k Ehren- bersovým“) druhům pro nedostatečnost jich popisu nelze udati. Roz- poznání druhů, Callidin je vůbec velmi obtížným. Tvar těla a barva jeho je znakem velice nedostatečným, protože nesmírně proměnlivým. Spolehlivým znakem zdá se býti pouze počet zdánlivých segmentů, počet zubů na kusadlech, přítomnost přívěsků předposledního článku tělního a způsob vyústění nožních žláz. EHRENBERG Většinu svých druhů Callidin nalezl v mechu na zdích, střechách atd. ZELINKA nalezl C. symbioticu a Leitbegii na Jungermaniích parasitující. PrLare popisuje formu žijící v rašelinném mechu. Na těchto místech žijí Callidiny jen v omezeném množství vody a daří se jim dobře. Vyschne-li také to malé kvantum vody, jehož potřebují, stáhnou se a vydrží dlouho (ZELINKA nechal v suchu C. symbioticu tři měsíce bez vody). Dostanou-li se do vody, oživnou. Na podivné tyto poměry životní jsou některé Callidiny tak zvykly, že takovéto střídání k udržení jich života je přímo nutné. Neboť ne- vydrží delší dobu žíti ve velkém kvantu vody, byvše před tím v malé vrstvě vody udržující se mezi lístky mechů, nebo na suchu. Prare obšírně (1. c.) popisuje tyto poměry u Č. magna PI., formy žijící ve vlhkém mechu, já přesvědčil jsem se o pravdivosti jeho údajů pozorováním druhu Ú. elegans Ehbe. z rašelin od Dokes. 1) Hupsox «£ Gosse, The Rotifera, on Wheel animalcules. 1, 2, suppl. (1886—9). %) PLare L. H. Úber die Rotatorienfauna des bottnischen Meerbusens ete. Z. £. w. Z. Bd. 49. : 3) HnnexBERG: Úber die neuerlich bei Berlin vorgekommenen neuen Formen des mikrosk. Lebens. Berichte der Akad. d. Wiss. Berlin, 1848, 1858. O ectoparasitech Licidia. Ml: Nový náš druh neliší se tedy příliš od ostatních. Také on odkázán je na nepatrnou vrstvu vody udržujicí se mezi žabrami Ligidia, ve volné vodě brzo hyne. Ale ani úplné vyschnutí nepřetrvá; individua, jež jsem nechal zvolna pod krycím sklíčkem vyschnouti, nikdy se již po navlažení k životu nevrátila. Zdá se, že bude vůbec třeba údaje o schopnosti Rotatorů přežiti úplné vyschnutí, znova kontrollovati. Všecky dosavadní údaje jsou podány buď jen jako mimochodem, nebo aforisticky. KocHs") přímo popírá možnost vyschnutí zvířete a opětné jeho oživení navlhčením. Jisto však je, že Callidiny a Philodinidi vůbec určitou dobu bez vody vydrží ve vzduchu poněkud vlhkém, že tedy oproti jiným zvířatům vodním značně jsou otužilé. Ectoparasiti Ligidia jsou biologicky zjevem dosti typickým. Mů- žeme je považovati za organismy t. zv. amphibické. Termin tento zavedl R. ScHxErmER*) pro zvířata žijící v dolech v Rhizomorphech. Amphibickými můžeme zváti zvířata, jež jsou původně čistě vodní, zvykla si však životu ve slabounkých vrstvách vody, nebo docela jen ve vlhkém vzduchu. Sem náleží mikroskopická fauna mechů zkou- maná Maaarm, fauna rašelin (Prare, Burscmrr), vlhké hlíny (GREEF) atd. K ní přistupují nyní parasiti Licidia. Tímto zvláštním způsobem života nejvíce asi byl změněn způsob respirace. Nedovedeme si jinak | představiti, proč zvířata ze své chudičké vrstvičky daná do čerstvé vody nápadně brzo hynou, kdežto v podmínkách na první pohled mnohem horších zcela dobře vydrží. Pro tento způsob života byl by lepší termin „hygrophilní“. Neboť líčená zvířata ani nevydrží v suchém vzduchu, ani ve velkém kvantu vody. Velice zajímavým je zjev cizopasníků právě popsaných pro Li- oidium samotné. Už prof. ScmoBL oddělil roku 1861 rody Tricho- niscus, Haplophthalmus a Ligidium od ostatních Onmiscoideů jako od- dělení Hygrophileí, opíraje se o facta morphologická. Opravdu, jeví tyto tři rody mnohé znaky původní, jež staví je blízko k formám vodním. Nejblíže však formám vodním — ve vytvoření antenn, ve smyslových orgánech, žlazách a nervové soustavě, — stojí Ligidium. Leydigovi“) byla nápadna podobnost mezi Ligidiem a Ligií, jež opravdu vede na E mořském život amphibický. I považuje on Žigii za n Ro enše Úber die Vorgánge beim Einfrieren und Aneodéu von Thieren und Pflanzensamen. Biol. Čentralblatt XII. 1892. 2) R. ScuvpimER: Das Thierleben und seine Bedingungen in den Rhizo- morphen. 3) Lexpie: Úber Amphipoden und Isopoden. Z. f. w. Z. Bd. 30. Suppl. lb XXXII. Boh. Němec: přímého předka Ligidia. Rozdíly obou vznikly prý přizpůsobením se tohoto k životu suchozemskému. Jakkoli tak tomu přímo nemusí býti, jisto je, že Ligidium stojí vodním formám, od nichž Oniscidi pocházejí, nejblíže. Vyložím to dů- kladněji ve studiích o Isopodech, jež právě k vydání připravuji. Tento názor dobře je podporován nálezem cizopasníků na Ligidiu, jež jistě zůstali na něm jako zbytek těch, které hostilo jako forma vodní. Na ostatních mnou zkoumaných Isopodech marně jsem po tomto zjevu pátral. Vidíme také, že toto vystěhování se z vody u Ligidia netrvá příliš dlouho. Zároveň lze v tomto případu dobře sledovati, která zvířata v určitých podmínkách obstojí v boji 0 život a jak musí va- rírovati. U Discelly je to vytvoření se terčků, u Opercularie episty- liformis snížení discu atd. : Dále máme tu znamenitý případ místního parasitismu (Raumpa- rasitismus, Klebs*)). Cizopasníci vyhledávají na svém hostiteli místa, -jež jim skytají podmínky životní. Jiného nechtějí na svém hostiteli, než toto místo. Zajímavé připady místního parasitismu (Zelinkova Call. symbiotica na Jungermaniich a Plate-ův Discopus na kůži Ho- lothurií atd.) jsou rozmnoženy o nový případ. Zbývá ještě pozorovati zjevy životní, jež se vyskytují při svlé- kání se hostitele, jeho smrti, vyschnutí atd. Tyto otázky ponechávám si na dobu pozdější. Konám milou povinnost vzdávaje díky p. prof. Vz-povskému, jenž půjčiv mi ze své soukromé knihovny spisy Kzvrův, LErpyko a Hupsova £ GossE-Ho, umožnil mi podání této zprávy. Výklad tabulky. 1—10, Discella Ligidi n. ©. n. sp. (Reichert Imm X. oc. 4) — 1 až 11. Totéž individuum měnící postupně svůj tvar. 1, 9, zvíře lezoucí, 11 zvíře hotovící se ke klidu, 13, 14, mladá individua, 12, velké ind. lezoucí, v zadu s cípkem nekrytým terčky. 16, podle trvalého praeparatu. » — nucleus, p — pseudopodie. 17 (Reich obj. 3., oc. 2). Krycí plátek žaberní Ligidia, na vnějším okraji s Discellami. 18—21, Chilodon longidemns n. sp. (Zeiss, apochr. 0*95, 5 num, c. s. 8) 19, po kys. octové, 20, 21, po chromoctové směsi, dle trva- lého praeparatu. Ma — makronucleus, M% = mikronucleus, 7. a = ty- činkový apparat, d. p. — řada příústních brv. 22—25. Opercularia epistyliforms n. sp. — (22, 23, Zeiss 1) Biol, Centralblatt, Jge. 2. O ectoparasitech Ligidia. 15) apochr. 0:95, 3 mem, c. s. 8. 24, Reich. obj. 8, oc. 2, 25, Reich. Imm X, oc. 2.) 22, 23. individua nezatažená z různých dvou postav. s — stonek, le — hyalinní ectoplasma, f — stažitelné fibrilly, z — lesklá zrníčka v endoplasmě, £ — kanálek oesophagealní, rozšířený vstupující potravou, po — potravní vacuoly, me — undulující numbranella, Ma — macro nucleus, ev — excreční vacuola, p = peristom, d — discus, m — membranella, « — anus, v — vestibulum. 24, stromkovitý trs. ip = individuum polozatažené, iz — individuum zatažené. 25. indivi- duum shora. b — řada brvy, s = spirála brv ve vestibulu. 26—30, Gallidina branchicola, n. sp. (26, €, 8 Zeiss apochr. 0:93, 3 mem, oc. 2, 29, 30 Zeiss apochr. c. 0. 8) 20, zvíře natažené (po užití cocainu), 27, zvíře polozatažené. 28 přední partie se strany. 29 kusadla, 30 zadní partie se str. lev. po kys. oct. v = vířivý orgán, p — brvy ústní nálevky, / — pharynx, £ — ku- sadla, z — zuby, s?.ž. — slinné žlázy, sť — zaž. roura, 4- — žlaznatá část střeva, £ — konečník, žť — žloutková partie © pohlavních or €. m = excr. org., s. d.—— svaly podélné, s. c. — svaly okružné, 1. m. ž., — vnější skupina žlaz nožních, 2 ». ž. = skupina vnitřní, ok — otvory kanálků vývodných, ž. 4. — buňky žláz n., v. k. = isolované kanálky vývodní, z — zuby, 0 — oporná lištna vlastních kusadel. Do Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895. [iGIDIA. ECTOPARASITI nes 0% OA dk dd B. NĚMEC n —— mat del, S 8 tor ac Ji (= É C "3 4318 22 Sitzunesberichte i der kónigl. bohmischen L KOL DE VDOODOLVLEA, MATREMATIKCH - NATUR WISSENGCHA FTLICHE ULANE, "1S8Ó5. a PB T L královské 1 ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁLK, E TŘÍDA MATRENATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, j “ | o) 0 s | vé 56 A B vů k XXXIII. - Beitráge zur Anatomie und Entwickelungseeschichte des Vorderhirns der Úranioten. Von F. K. Studnička in Pra. Hrste Abtheilung. Mů VII Tafelm. (Vorgelegt den 12 Juli 1895.) Einleitung. Es ist schon mehr da ein Jahr, da ich in der Zeitschrift „Ana- © tomischer Anzeicer“ Bd. IX. unter dem Titel „Zur Lósung einiger -Fragen in der Morphologie des Vorderhirns der Cranioten“ eine vor- - láufige Mitteilune zu einer Arbeit, deren ersten Theil die vorliegende i Abhandlung bildet, veroffentlichte. Ich machte in jener Mitteilung -den Versuch den morphologischen Bau des Vorderhirns niederer Úra- — nioten, speciell der Cyclostomen, Ganoiden und Teleostier, auf eine L andere als die bisher úbliche Weise zu deuten. : Es handelte sich um die bekannte Theorie von dem membra- - něsen Pallium der Fische, die ich durch eine andere zu ersetzen ver- i suchte. Die genannte Theorie ist. diejenige, durch die bekanntlich im Jahre 1884 von RaBL-RvcgnaRD") das bisher so schwierig zu deu- tende Gehirn der Teleostier erklárt wurde. Dieser Forscher fand námlich úber den zwei massiven Theilen des Vorderhirns, die bisher allein fůr Hemisphaeren gehalten wurden, eine membranose Decke, die er als ein membranóses, zu jenen massiven Theilen, den Corpora striata des Vorderhirns nach seiner Deutune, gehórendes Pallium be- | zeichnete. Den Raum zwischen den beiden Corpora striata und dem | | 1) Rasn-RůcknaRD, „Das Grosshirn der Knochenfische und seine Anhangs- gebilde.“ Arch. f. Anat. u. Physiol. 1884. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895, 1 9 XXXIII. F. K. Studnička: vermeintlichen Pallium nannte er den Ventriculus communis des Vorderhirns; die lateralen Ráume zwischen je einem Corpus striatum und dem Pallium mussten dann mit den Lateralventrikeln homologi- sirt werden. Diese Theorie, deren Inhalt wir in groben Umrissen soeben an- gegeben haben, wurde allgemein anerkannt, und es wurde spáter im Sinne derselben auch das dem Teleostiergehirne sehr áhnliche Ga- noidengehirn gedeutet. Im Jahre 1888 wurde endlich der jeroučh gemacht, die Geltung jener Theorie auch noch auf das bisher eher mit dem Amphibien- hirne verelichene Cyclostomengehirn zu erweitern (Edinger's“) Deu- tune des Gehirns von Ammocoetes). Wáhrend bisher das Teleostier- resp. Ganoidengehirn nur auť Grundlage von Vereleichen mit dem Selachier- oder dem Reptilien- gehirne gedeutet wurde (Rabl-Růckhard u. a.) und wáhrend man zu- letzt das Cyclostomengehirn durch Vereleiche mit dem der Teleostier zu verstehen lernen wollte (Edinger), versuchte ich einen andern, in der neuesten Zeit fast vergessenen Weg. Nachdem ich mich mit dem Baue und der Entwickelune des Cyclostomenvorderhirns (Petromyzon) bekannt gemacht hatte, erkannte ich durch das Vereleichen desselben mit Gehirnen náchststehender Gruppen, deren Deutung aber eine unzweifelhafte ist (den Selachiern, Amphibien und Dipnoern), dass die áltere Deutung des Cyclostomen- vorderhirns, wie sie z. B. in der Monographie Ahlborns vertreten wird, die allein richtige. sein muss. Das vermuthliche membranóse Pallium der Cyclostomen (Edinger) erwies sich als der Tela chori- oidea Ventr. IIT. homolog. Nachdem mir so die Morphologie des Vorderhirns der Cyclo- stomen klar geworden, versuchte ich die Beziehungen desselben zu dem Ganoidengehirne zu bestimmen. Es gelang mir da die Homologie einzelner Theile zu erkennen, was fůr das membranóse Pallium keines- falls zu gůnstigen Resultaten fůhrte. Die Resultate dieser Unter- suchungen werden noch durch embryologische Untersuchungen an Teleostiergehirne, bekanntlich einem nur weiter entwickelten Ga- noidengehirne, bestátist. Ich gieng, kurz gesagt, bei meinen Ver- oleichen einen umgekehrten Weg als es der bisher meist angewendete ist. © Die hauptsáchlichsten Resultate, zu denen ich gekommen, sind in jener citirten Mitteilune enthalten. 2) KpivgeR, Untersuch. úber die vergleich. Anatomie des Gehirns. I. Das Vorderhirn. Abhandl. d. Senckb. Ges. d. Wiss. 1888. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 3 Einen Beitrag zu meiner Theorie enthielt noch mein Aufsatz úber die Existenz eines Cortex in der Hemisphaere des Cyclostomen- gehirns,?) der in den „Verhandlungen der anatomischen Gesellschaft“ 1894 erschien. So viel von meinen „vorláuficen Mitteilungen“ ; nur muss ich noch einige Worte ber die Polemik, die nach ihrem Erscheinen entstand, beifůgen. Der erste polemische Aufsatz erschien in No. 15. des Anatom. Anzeigers Bd. IX. von Prof. R. BuRcgxnapRpr. Meine Antwort darauf ist im Nro. 22. derselben Zeitschrift abgedruckt; einige weitere That- sachen, die H. BupcgHaRprs Angriffe als nichtbegriůndete erscheinen lassen, sind in meiner Abhandlung úber die Paraphyse (I. 15.) ent- halten; auf einen seiner Vorwůrfe, der meine Vergleiche der Cyclo- stomen und Dipnoer betrifft, wird endlich auch in dieser Arbeit (Pag. 24.) die Antwort ertheilt. Eine ausfůhrlichere Polemik aus der Feder des Berliner Neuro- logen Prof. Rann-RoeknaRo wurde im Anatomischen Anzeiger No. 17. Bd. IX.*) veroffentlicht. Von meiner Seite vertheidigte ich meinen Standpunkt im Nro. 3, 4. derselben Zeitschrift, wo ich einige Miss- verstándnisse, um die es sich da handelte, zu beseitigen versuchte. Auf die letzten Worte meiner Geener zu antworten erachtete ich nicht als nothig, da nichts darin enthalten war, was zur Klárung der Frage von der Deutung des Fischgehirns beizutragen im Stande wáre. In der vorliegenden Arbeit úbergebe ich der Offentlichkeit die erste Abtheilung meiner Arbeit iiber die Morphologie des Vorderhirns, die sich nur mit dem Gehirne der Cyclostomen und dessen Deutung auf Grundlage von Vereleichen mit bereits gut gedeuteten Gehirnen bescháftigt. Die zweite Abtheilung wird ber das Gehirn der Ganoiden und Teleostier handeln, sowie auch einige Nachtráge zur ersten Ab- theilung nebst allgemeinen Betrachtungen enthalten. 1 Zur Anatomie und Entwickelungsgeschichte des Vorder- hirns von Petromyzon. A, Anatomie. Litteratur (L) 1. 1839. Jon. MorreR, Vereleichende Anatomie der Myxinoiden. III. Neurologie. Abhandl. d. Akad. Berlin aus dem Jahre 1839. 9) Litteraturverz. I. 13, — *) RaBu-RůckuaRv. „Das Vorderhirn der Cranioten“. : je 10. XXXIII. F. K. Studnička: Pag. 199. Die erste brauchbare Beschreibung und Abbildung (diese in Abhandl. aus dem Jahre 1837. Taf. III., Fig. 3 bis 5.) des Gehirns von Petromyzon. „ 1873. LaxcERHaxs Pavuz. Untersuchungen úber Petromyzon Planeri »Ber. úber Verhandl. d. naturf. Ges. zu Freibure in B. Zeichnet Taf. 8, Fig. 1, 2. einen Lángsschnitt und einen Ouerschnitt durch das Vorderhirn, an dem die Verháltnisse der Lateralventrikel dargestellt sind. Beschreibung auf Pag. 82. . 1880. WrmpERsmErm R. Das Gehirn von Ammocoetes und Petro- myzon. Jena. Zeitsehr. Abbildungen und Beschreibung ma- kroskop. Verháltnisse. Taf. I. Fig. 3—6. . 1883. AnzBoRx F. Untersuchungen ber das Gehirn der Petro- myzonten. Zeitschr. £. w. Zool. Eine ausfihrliche Mono- graphie des Petromyzontengehirns. . 1888. EprvceR L. Untersuchungen úber die vereleichende Ana- tomie des Gehirns. I. Vorderhirn. Abhandl. d. Senckenb. Ges. Bd. XV. Deutet das Gehirn von Ammocoetes im Šinne der Theorie von membranósem Pallium. [Pag. 94., Taf. II. Be 13- . 1888. WrmpeRsmgrm R. Grundriss der vereleichenden Anatomie der Wirbelthiere. Jena. (%. Fischer. Hat sich der Deutung Edingers angeschlossen. [Pag. 149, Fig. 141] . 1890. GaskezL W. H. On the Origin. of Vertebrates from a Cru- staceanlike Ancestor. Auart. Journ. M. Se. XXXI. Zeichnet ein Ammocoetesgehirn in der Ansicht von oben (Pl. XXV., Fig. 1.) und einen Horizontalschnitt durch ein áhnliches Gehirn (Fig. 6.). . 1893. C. Voar et E. Yuva. Traité dď'anatomie comparée pratigue. 17. Livraison. Paris, C. Reinwald « Co. Giebt eine Be- schreibung und Abbildungen des Petromyzontengehirns, dessen Vorderhirn er im Sinne Ahlborns deutet. [Fig. 171, 172150, 1529] . 1893. Gack Susanne Puerrs. The Brain of Diemyctylus viridescens. The Wilder Auart. Cent. Book. Ithaca N. Y. Bildet Pl. VIII., Fig. 104—106. Auerschnitte durch das Vorderhirn von Petromyzon, die sie im Sinne Ahlborns deutet. 1893. Sropyréka F, K. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. Sitzb. d. bohm. Ges. d. Wiss. Auf PL. II., Fig. 1 Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 5 bis 9 aus der oberen Partie des Vorderhirns; Pl. I., Wie. 9. Theil eines Lánesschnittes. 11. 1594. KorrreR C. v. Studien zur verel. Entwickelunesgeschichte des Kopfes der Kranioten. II. Ammocoetes, Můinchen. Zeichnet auf Taf. V., Fig. 8. einen medianen Lángsschnitt durch das Gehirn von einem Ammocoetes. 12. 1994. Srupvička F. K. Zur Lósune einicer Fragen in der Mor- phol. d. Vorderhirns. Anat. Anz. IX. Vorláufige Mitteilung zu dieser Arbeit. 13. 1594. — Zur Geschichte des Cortex cerebri. Verhandl. d. Anat. Gesellschaft. In der Hemisphaere von Petromyzon wird eine dem Cortex cerebri hoherer Thiere hnliche Schichte von Nervenzellen aufgefunden. 14. 1894. — Bemerkungen zu Rabl-Růckhard's Aufsatze „Das Vorder- hirn der Cranioten“. Anat. Anz. IX. Die vordere obere Commissur des Petromyzontengehirns wird als Corpus cal- losum gedeutet. 15. 1895. — Zur Anatomie der sog. Paraphyse des Wirbelthiergehirns. Sitzb. d. bóhm. Ges. d. Wiss. Náhere Beschreibung der Decke des Vorderhirns. Material. Eine Reihe von in verschiedenen Richtungen gefiůhrten Schmitt- serien durch in verschiedenen Stadien der Entwickelung sich befin- dende Gehirne von Ammocoeten und von entwickelten Thieren. Alles von Petromyzon Planeri. Zur Conservirung wurde meist Chrom, sonst Sublimat, Lig. Flemmingi, Acid. nitric. 4"/, angewandt. Zum Studium der feineren histologischen Verháltnisse wurden die Gehirne junger, etwa 1 dm. langen Ammocoeten nach der Golgischen Methode in der Modification von Ramon y Cajal behandelt, und dann entweder ohne jede Ein- giessung aus freier Hand geschnitten, oder schnell in Celloidin ein- gegossen und mittelst eines Mikrotomes geschnitten. Beschreibung des anatomischen Baues im Allgemeinen. Der anatomische Bau des Gehirns von Petromyzon in seinem entwickelten Zustande wurde besonders durch die Monographie Ahl- borns aus dem Jahre 1889 bekannt gemacht. Ausserdem haben sich, 6 XXXHI F. K. Studnička: wie aus dem Litteraturverzeichnis ersichtlich ist, eine Reihe von Arbeiten mit einzelnen Theilen desselben bescháftiot. Es ist daher nach allen diesen Arbeiten nur wenieg neues an seinem Baue zu finden měglich; doch dies ist aber nicht ausschliesslich unsere Aufoabe. Wir wollen uns in erster Reihe mit der Deutung des betreffenden Gehirns bescháfticen und werden daher die Aufmerksamkeit des Lesers auch auf bereits bekannte Sachen wenden, wenn dieselben fiůir den betref- fenden Zweck irgend eine Bedeutung haben. Bei der folgenden Beschreibung wird vorláufie schon die Nomen- klatur im Šinne der von uns angenommenen Deutung angewendet; dieselbe sowie die Nomenklatur zu rechtfertigen, wird die Aufgabe der folgenden Capitel sein. Was die einzelnen Namen betrifft, die wir fůr die Benennune der Gehirntheile anwenden werden, so werden wir uns im Ganzen an die von der anatomischen Gesellschaft angenom- mene Nomenklatur anschliessen, obzwar die amerikanische von WrnLDER vorgeschlagene Nomenklatur mit ihren kurzen deutlicheren Namen in manchen Beziehungen viel beguemer ist als die conservative euro- paeische. Nur damit sich diese Arbeit von den vorláufigen Mit- telungen zu ihr nicht zu sehr unterscheide, wurde diese letztere Nomenklatur mit wenigen Modifikationen beibehalten. Den allgemeinen Charakter des Gehirns von Petromyzon, spe- ciell von Petromyzon Planeri, sieht man auf der Fig. 1. Taf. I. Am Vordertheile des ziemlich kurzen Diencephalon, gegen dieses durch eine tiefe Furche begrenzt, sitzt das mehr in die Breite als in die Lánge gezogene (secundaere) Vorderhirn, Telencephalon. Es besteht aus zwei massiven paarigen Theilen, den Hemisphaerenhirnen (Hm.), deren jedes aus einer hinteren Abtheilung der eigentlichen Hemi- sphaere (H.) und dem vorderen Bulbus olfactorius (B.) besteht; beide diese Abtheilungen des Hemisphaerenhirns sind gegen einander durch eine seichte Einschnůrung begrenzt. Zwischen diesen massiven Theilen des Vorderhirns liegt das vordere Ende des Ventriculus III. der lateral von ihnen, oben, vorne und unten von membranósen, oder wenicstens sehr důnnen Wánden, in denen die beide Massen ver- bindenden Commissuren verlaufen, begrenzt ist. Auf der Fig. 1. ist von der oberen důnnen Wand des Ventr. III. nur die sog. Tela cho- rioidea Ventr. III. (T. ch. III.) mit der Paraphyse (Pf) und dem anliegenden Pinealorgane (P.) sichtbar. In den besprochenen mittleren Ventrikel des Vorderhirns můnden von beiden Seiten her die Lateralventrikel (Paracoele) der massiven Theile (der Hemisphaerenhirne). Diese ganze Gegend des Ventr. III. Anatomie des Vorderhirn der Cranioten. Ť ist der Gegend des sogenannten Foramen Monroi homolog; wir werden sie nach der kurzen Benennung WirpeRS weiterhin „Aula“ nennen. Die Form der Lateralventrikel ist auch in Fig. 1. zu sehen, besser jedoch in Fig. 3. oder an Tafel II. Fig. 1. proximal an ihrer Můndung in den Ventr. III. (Aula) ist der Lateralven- trikel einfach (Vle.), distal spaltet sich ein jeder in zwei Theile, der: vordere (Vla.) geht in den Bulbus olfactorius hinein, sein vorderes Ende ist also eine wirkliche „Rhinocoele“, wáhrend das hintere (Vlp.) in die eigentliche Hemisphaere reicht. Wir bezeichnen das hintere als „čornu posterius ventriculi lateralis“, es mit demselben Gebilde an- derer Gehirne homologisierend, wie davon spáter die Rede sein wird; das vordere Ende nennen wir „cornu anterius ventriculi lateralis“. Man wůrde meinen, dass man das vordere auch direkt als eine Rhino- coele bezeichnen kónnte; aus weiter zu besprechenden Grůnden ist es jedoch nicht měglich. Was die náheren Verháltnisse beider Hórner der Ventrikel be- trifft, so kann hier nur noch bemerkt werden, dass das Lumen des vorderen weiter, das hintere dagegen immer lánger ist. [Taf. I., Fig. 1., 3., II., 1., V., 1.3; zu vereleichen sind da auch die Fig. 8., 9., kat |: Das Lumen des Seitenventrikels ist sehr verschieden gestaltet, manchmal sehr weit, wobei auch die Communication mit der Aula weit ist, ein anderesmal wieder sehr eng, wobei jedoch die distalen Enden der Ventrikel immer breiter bleiben. In einigen Fállen habe ich secundaere Ausstůlpungen aus den Lateralventrikeln in die Masse des Gehirns beobachten kónnen, so einmal an der Bifurcationsstelle beider Hórner. In der Fig. 6. Tať. I. zeichne ich eine andere abnor- male Theilung des Seitenventrikels. Unterschiede in der Form der Seitenventrikel zwischen dem Gehirne von Ammocoetes und Petro- myzon gibt es nicht. ? Die Verhiltnisse der membranósen Wánde des Ventriculus III, besonders der Decke des Vorderhirnantheils desselben — der Aula, — wurden schon mehrmals beschrieben; wir werden sie deshalb nur fůchtig bei der Beschreibung eines Sagittalschnittes durch das Gehirn berůhren. Fig. 1. Taf. IV. zeigt ein solches von einem jungen etwa 1 dm. langen Ammocoetes, auf dem schon alle Theile, die ein entwickeltes Gehirn besitzt, sich entwickelt haben. Růckwárts oben becinnend sehen wir da zuerst die Tela chorioidea Ventr. IV, (T. ch. IV.), dann eine leistenfórmige Einstůlpung der oberen Wand (Cb.), aus der sich 8 XXXII. F. K. Studnička: spáter durch Einlagerung von Commissurenfasern das Cerebellum bildet; weiter folet die Tela chorioidea des Mittelhirns (Tchm.), die sich bei Petromyzon bis zur Erreichung des entwickelten Zustandes erhaltet. Die jetzt folgende Commissura posterior (Cp.) bildet die vordere Grenze des Mittelhirns; ihr folet der Recessus infrapinealis (Ri.), die verschmolzenen Ganglia habenulae (Gh.) mit der sie durch- laufenden Commissura superior (Cs.). Die Tela chorioidea Ventr. I. (Tch. ITI.), die Paraphyse (Pf.), die als die vorigen ein wenig dickere Lamina supraneuroporica (Ls.), der bei Ammocoetes selten sichtbare Lobus olfactorius impar (Lo?), die Lamina terminalis (Lt.) die starke Commissura anterior (Ca.), der noch einfache Recessus opticus (Ro.), das Chiasma (Ch.) und endlich die Gegend des Infundibulum (J.) sind die einzelnen Theile der medianen Wánde des Gehirns an seinem vordersten Ende. Der Theil des auf dem Lánosschnitte gezeichneten mittleren Ventrikels, der nach hinten etwa von der Paraphyse oben und dem Chiasma (resp. Recessus opticus) unten begrenzt ist (A.), entspricht der Gegend des Foramen Monroi (der Aula). Ein áhnlicher Schnitt durch ein ganz entwickeltes Gehirn wůrde sich von dem gezeichneten nur durch die sehr entwickelte Paraphyse (verel. 15. Pag. 7. Fig. a.), die im Verháltnisse zu den Tela chorioidea manchmal noch dickeren vorderen Laminae, durch das Vorhandensein einer neuen Commissur oberhalb der Commissura anterior an der Lamina terminalis — eines Corpus callosum — und durch die im entwickelten Gehirne relativ zu anderen Commissuren sehr kleine und unbedeutende Commissura anterior unterscheiden. Der Recessus opti- cus erscheint in dem entwickelten Gehirne sackfórmie nach aussen auscestůlpt. Die Verháltnisse der massiven Theile, der Hemisphaeren und der Bulbi, und ihre Verbindune mit den Membranen kónmen wir nur an Ouerschnitten studieren. Horizontalschnitte, wie z. B. Fig. 3. 4, Tai. I, Fig. 1, Taf. II. oder laterale Sagittalschnitte wie Fig. 8, Taf. I., kónnen wir dabei in Vereleich ziehen. An einer Serie von Auerschnitten durch ein Gehirn von einem jungen Ammocoetes von etwa 1 dm. Lánge, von der wir an der Taf. II. in den Fig. 2—7 einige Schnitte darstellen, finden wir, wenn wir sle von der nasalen Seite her durchmustern, zuerst vorne die Auer- schnitte der beiden kurzen Olfactorii. Auf einem weiteren Schnitte finden wir, wie die Olfactorii in den auf dem Auerschnitte ganz runden Bulbus einstrahlen, und zwar an seiner medianen Seite; wáhrend sonst Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 9 die Olfactorii bei den Fischen an der ©anzen vorderen Fláche, bei den Amphibien eher an der lateralen Seite in denselben einzutreten pílecen. (Verel. Taf. I. Fig. 3. mit Fig. 2.) Big. 2. Taf. II. der gezeichneten Serie zeiet uns einen Schnitt durch die mittlere Partie der Bulbi olfactorii (B.), wobei wir in diesen schon die vordersten Enden der Lateralventrikel — die Rhinocoelen (Rc.) — finden; auch sind da die beiden Bulbi schon durch die vor- deren Laminae (L.) verbunden und ist zwischen ihnen der Ventri- culus III. zu sehen. Fig. 3. zeiet einen Schnitt durch den gróssten Durchmesser der „Aula“ ; die lateralen massiven Theile, die wir hier sehen, sind nicht mehr die Bulbi, sondern die vordersten Theile der eigentlichen Hemisphaere, das Lumen in ihnen (Vle.) ist der proximale gemein- schaftliche Theil der Lateralventrikel. An jeder Hemisphaere ist ihre dickere untere Wand (St.) wahrscheinlich mit dem Corpus striatum, ihre obere (Pa.) dagegen mit dem Pallium zu homologisieren. Es ist hier nóthig auf jene Stelle der Gehirnwand aufmerksam zu machen, wo der Rand des Palliums in dié dinne, noch nicht gefaltete Tela chorioidea des Ventrikels úbergeht (F.); hier finden wir schon die- jenige Leiste angedeutet, die wir spáter bei dem Gehirne eines er- wachsenen Ammocoetes oder Petromyzon unter dem Namen „iornix“ kennen lernen werden. Auch auf den unteren Abschnitt (U.) unten an der Hemisphaere, der jener Fornixleiste áhnlich ist, machen wir schon hier aufmerksam. Fig. 4. zeigt einen Schnitt weiter nach hinten. Die Lateralven- trikel sind hier nahe dem Anfange der Cornua posteriora getroffen und sind hier auch viel enger als an dem friheren Schnitte. Die untere diůnne Wand und die unteren Abschnitte (untere Leisten ?) sind eleichmássig dick; denn der Schnitt hat unten die Commissura anterior (Ca.) getroffen. Der Fornix (F.) ist hiebei wie an dem vorigen Schnitte entwickelt. Die Tela des Ventr. III. (Tch. III.) ist hier von einem grósseren Umfange; auch ist hier an ihr bereits das vordere Ende des rechten grósseren Ganglion habenulae (Ghd.) zu sehen. In der %g. 5 sind nur die Cornua posteriora der Seitenventrikel (Vlp.) durchgeschnitten; unten sehen wir noch die Commissura ante- rior (Ca.), oben sind die Fornixleisten (F.) stark entwickelt, an der Tela chorioidea (Tch. IIT.) sind schon die vorderen Enden beider Ganglien habenulae zu sehen. Im der Hemisphaerenwand finden wir jetzt etwas, was an den frůheren zwei Schnitten nicht so deutlich zu sehen war; die Kerne der Nervenzellen bilden hier námlich eine von 10 XXXIII. F. K. Studnička: der centralen grauen Schichte deutlich abgetrennte Formation (C)., welche ich (15.) als etwas dem Cortex cerebri der hóheren Thiere úhnliches ansehe. Das Gebilde, welches wir in der /%g. 6. in der Mitte zwischen den durchgeschnittenen hinteren Enden der Hemisphaeren finden, ist schon grósstentheils das Zwischenhirn (D.) Oben finden wir da die zusammen ein Ganzes bildenden Ganglia habenulae (Gh.) mit der dicken Commissura superior (Ús.), deren Fasern wir deutlich in die Masse der Hemisphaere einstrahlen sehen. (Csh.) Unten an dem Schnitte ist der důnnwandige Recessus opticus (Ro.) dessen Wand in die unteren Leisten (U.) der Hemisphaere úberceht, durchgeschnitten. Aus einem Veroleiche mit Fig. 5. erkennen wir, dass sowie der Fornix oben, auch der untere Abschnitt unter der Hemisphaere in die lateralen Massen des Zwischenhirns úbergehen. In der /%g. 7. sehen wir an den Seiten die hintersten Spitzen der Hemisphaeren (H.), in der Mitte wieder das Zwischenhirn. Die Commissura superior (Cs.) sendet hier, in ihrer hinteren Partie, ihre Nervenfasern an beiden Seiten des Zwischenhirns nach unten (Úsd.). In wie weit das Gehirn eines erwachsenen Ammocoetes oder eines ganz entwickelten Petromyzon von dem eben beschriebenen eines jungen Ammocoetes sich unterscheidet, erkennt man z. B. aus dem Vereleiche unserer Abbildungen des jungen Gehirns mit Ahlborns Vi- ouren 31—35, Taf. XV. und Fig. 42 Tať. XVI. Wir wollen von den Charakteren des entwickelten Gehirns nur einige hier hervorheben : 1. Die Fornixleiste [F. Verel. Fig. 5 6, Taf. I., Fig. 6, Taf. II., Fis. 2, Taf. V.; Ahlborns (4.) Fig. 3, Taf. XIII., Fig. 33—35, Taf. XV.; unsere (9.) Fig. 2—9, PI. II., unsere (12) Fig. 1.|. An der oben beschriebenen Šerie erscheint sie nur als eine kleine, den inneren oberen Rand des Palliums beerenzende Leiste entwickelt; mehr entwickelt zeiet sie Fig. 6 Taf. III. Wáhrend der weiteren Entwickelung des Gehirns wáchst diese Leiste in die Dreite und hat dann die Form, wie sie die oben citirten Abbildungen zeigen. Nach hinten geht sie, wie schon gesagt, in die Seitenmassen des Zwischen- hirns ausserhalb der Ganglia habenulae úber, vorne verliert sie sich in einem entwickelten Gehirne nicht an der Lamina supraneuroporica, wie dies áhnlich bei der jungen Larve der Fall war, sondern das vor- dere Ende der jetzt breiten Fornixleiste endet plótzlich scharť ab- fallend an der Basis resp. den Seitenwánden der Paraphyse. Die VFornixleisten beider Seiten sind an ihrem vorderen Ende, wie dies Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. tř: die Fig. 5, Taf. I. zeiot, durch ein ©anz unbedeutendes Bůmndel von Commissurenfasern verbunden. 2. Die Tela chorioidea des Vemtriculus III. An einem jungen Gehirne verbindet die Decke des Ventriculus III. direct die beiden Pallien der Hemisphaeren, an einem entwickelten Gehirne geht die Tela jedoch von einer Fornixleiste zu der anderen und fůllt, in. Falten gelest, die Ráume zwischen den Parietalorganen und den He- misphaeren aus. Die Entwicklung der sogenannten Paraphyse auf dem vordersten Ende dieser Tela sowie die náheren Homologien derselben besprachen wir an einer anderen Štelle (15). 3. Die Lamina supraneuroporica und terminalis, die „vorderen Laminae“, wie wir sie der Kůrze wegen nennen, — denn von einander sie zu unterscheiden, ist an einem entwickelten Gehirne unmoclich — erreichen manchmal eine enorme, wahrscheinlich durch die durch- laufenden Fasern des bei den jungen Thieren fehlenden Corpus cal- losum bedinste, Dicke. Sie sind manchmal nur wenig dinner als die angrenzenden Pallien der Hemisphaeren, so dass ein Auerschnitt durch diese Gegend des Gehirns [Taf. I., Fig. 5; verel. auch Taf. I., Fic. 11. meiner vorláuficen Mitteilung| ganz an einen Schnitt durch ein Selachiersehirn, das bekanntlich normal verdickte vordere Laminae be- sitzt (mit seltenen Ausnahmen, Notidaniden z. B.), erinnert. 4. Das Corpus callosum. 5. Die Form des Iecessus opticus. Seine Wand tritt, wie z. B, in unserer Fig. 1., Taf. IV. (Ro.) dargestellt ist, bei einem jungsen Thiere aus dem Umrisse des Gehirns nicht hervor, ist im entwickelten Zustande sackfórmig nach aussen ausgestůlpt, und ihre aufallend důnnen Wánde haben den Charakter einer Tela chorioidea. Náhere Ver- háltnisse dieser Ausstůlpune zeigen die Fig. 5—1., Taf. I. Besonders Fig. 5. zeiet die zwei paarigen Ausstůlpungen, die von dem membra- nosen Sacke des Recessus nach vorne sich wenden. Uebersicht der Fasernsysteme des Vorderhirns. 1. Nervus olfactorius. 2. Das Chiasma nm. opticorum. Das sehr frůh sich anlegende Chiasma bildet einen máchtigen, weit in das Lumen des Ventriculus I. einragenden Wulst. Seine Fasern ziehen dann an der áusseren Seite des Zwischenhirns schief nach oben zu dem Mittelhirn. 19 XXXIII. F. K. Studnička: 3. Commissura amterior. © Entwickelt sich bedeutend spňter als das Chiasma [Taf. IV., Fig. 2.]: den Hóhepunkt ihrer Entwickelune erreicht sie bel jungen Ammocoeten [Taf. IV., Fig. 1. (Ca.). An einem álteren Gehirne finden wir sie relativ zu anderen Theilen des Gehirns sehr klein, an ganz entwickelten Gehirnen der Petromyzonten ist sie manchmal kaum zu finden. Sie verbindet die unteren Theile der He- misphaeren (und die Bulbi?) 4. Das Corpus callosum [Commissura anterior Ahlborns]. Ein Fasersystem, das sich mit nichts anderem als dem Corpus callosum anderer Gehirne vereleichen lásst, befindet sich oberhalb der Commis- sura anterior mehr oder weniger von dieser entfernt an der Lamina terminalis (verel. 9. PI. I, Fig. 8.). Es erscheint zuerst an mittel- orossen Ammocoeten, im entwickelten Gehifne erreicht es den hochsten Grad seiner Entwickelung, wáhrend gerade da die Commis- sura anterior sehr unbedeutend ist. Es verbindet die Pallien beider Hemisphaeren [Taf. I., Fig. 4, 5, Taf. V., Fig. 3, Cal.. 5. Die Faserung des Formx der Petromyzontem. Diese Waserung, die ich derzeit mit keiner Faserung hoherer Gehirne mit Sicherheit zu homologisiren wage, ist uns nur einigemal zu beobachten gelungen. Sie scheint in irgend einem Verháltniss zu der Vorderhirnfaserune von der Commissura superior zu stehen [Taťf. IV., Fig. 5 Wf.). Vorne verbinden sich beide diese in der dicken Fornixleiste von hinten nach vorne verlaufenden Faserungen durch eine 6. Die commssur der Formafaserung (Taf. I., Fig. 5, FL.]. T. Commissura superior (Comm. tenuissima Ahlborns). Geht durch beide Ganglia habenulae hindurch, einzelne Theile derselben begeben sich zu verschiedenen Theilen des Vorderhirns. Die Ver- háltnisse wáhrend ihres Verlaufes durch die Ganglia habenulae sind komplicirt durch das Hinzutreten von Fasern aus diesen, und wůrden verdienen auf einer anderen Stelle ausfiůhrlich behandelt zu werden. [Gs. Tat- II, Pie. 6; 7. Taf. IM. Fic. 14. 8. Die Vorderhin- (Hemisphaeren-) Faserung der Connmssura superior. (vordere Abtheilune der Taenia thalami Ahlborns) geht von der Commissura nach unten vorne (Taf. IV., Fig. 5.) und biegt in den hinteren Theil der Hemisphaere hinein [Taf. V., Fig. 1. Csh.). Wir konnten daselbst ihre Fasern auf einem gelungenen Golcischen Prae- parate bis weit zu der Peripherie der Hemisphaere verfolsen: [Taťf. V., Fig. 5, Csh.]. Eine Verbindune mit den dort sich befindenden Ganglienzellen zu beobachten ist mir nicht gelungen. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 13 9. Zwischenhirnfasern der Commissura superior (Taenia thalami Ahlborns). Die Nervenfasern dieser Faserung gehen von der Commis- sura superior gemeinschaftlich mit den vorigen nach unten und en- digen an dem Uebergange des Zwischenhirns (des Thalamus opticus) in die Hemisphaere in, wahrscheinlich dem centralen Hohlengrau ge- hórenden, Ganolienzellen; aus diesen gehen dann direct nach hinten. (in die Oblongata?) starke Nervenfasern [Taf. V., Fie. 6.). 10. Das Meynerťsche Bůndel gehórt schon ganz der hinteren Partie des Gehirns und wurde schon von Ahlborn beschrieben; es geht von dem Ganglion habenulae nach hinten zu dem Ganglion inter- pedunculare [Taf. IV., Fig. 5. Mb.]. 11. Das basale Vorderhirmbůndel. Wurde von Edinger [5. Pas. 94.] beschrieben. Die Fasern desselben sind zu keinem dichten Bůndel verbunden, wie die der anderen Systeme. Es verbindet wahrscheinlich die unteren Partien des Vorderhirns mit der Oblongata. Ausser diesen Systemen existieren vielleicht noch andere, wie ich aus den Befunden an den Golgischen Praeparaten schliessen kann; so zeichne ich z. B. an der Taf. V., Fig. 4 Nervenfasern, welche die Hemisphaere mit dem Theile des Vorderhirns unterhalb dieser (der unteren Leiste) verbinden u. S. W. Zur Histologie des Petromyzontengehirns. Was die feinere Histologie des Petromyzontenvorderhirns be- trifft, so wollen wir hier nur einige Fragmente zu einer solchen liefern, eigentlich nur zu einer solchén der Hemisphaeren, da ich hier von dem Baue des Bulbus olfactorius, den ich nach meinen Praeparaten noch nicht genigend verstehen kann, nicht reden will. Die innere Bekleidune der Wánde des Vorderhirns ist wie anderswo durch cylinderfórmigce Ependymzellen gebildet, die ihre fadenfórmigen Fortsátze bis an die áussere Periferie der Wánde senden, wo sie knopffórmig endigen. Ich fand an den Golgischen Praeparaten diese Fortsátze jener Zellen usserst dicht in dem Zwischenhirn, -© weniger schon in der Hemisphaerenwand; in dem Bulbus ist es mir dagegen nicht gelungen sie zu finden [vergl. Taf. V., Fig. 1, 2 Ep.|. Nach aussen von dieser Schichte der Ependymzellen bilden die Wand des Vorderhirns die Zellen des sog. centralen Hohlengrau, das an verschiedenen Stellen derselben eine verschiedene Dicke erreicht [verel. z. B.: Taf. II., Fig. 3—1. Die Form der Zellen des centralen Hóhlengrau in der Gegend des Zwischenhirns zeist Fig. 13. Taf. V. 14 2 XXXIII. F. K. Studnička: In den áusseren Schichten der Wand liegen die Nervenzellen entweder zerstreut ohne jede Ordnune, oder zu besonderen schárfer begrenzten Formationen zusammengestellt. Als solche Formationen kann ich erstens eine unten an der Hemisphaerenwand von dem centralen Hohlengrau ab- stehende Schichte von dichten Nervenzellen bezeichnen [Taf. I., Fig. 6x; auf Taf. V. Fig. 2x sind einige Zellen dieser Schichte mit Golgi gefárbt] und zweitens die schon einmal besprochene Gehirnrinde in dem Pallium der Hemisphaere. ; Die Gehirnrinde in dem Pallium verdient eine besondere Be- achtung. Ich bezeichnete als ein Homologon (oder Analogon?) der Ge- hirnrinde hoherer Wirbelthiere eine Schichte von in kleinere Gruppen geordneten, mit einem grósseren Kerne versehener Ganglienzellen, die sich in dem Pallium der Hemisphaere, besonders aber in dem hinteren Theile desselben befinden. Ich fand diese primitive Gehirn- rinde schon in ganz jungen Ammocoeten [Taf. II., Fig. 4—T7c, Taf. IV., Fig. 6, C.] und von da in allen Stadien der Entwickelung, manch- mal mehr, ein andersmal weniger deutlich entwickelt [13. Fig. 1.; 8. P. Gaaz 9. PL. VIII., Fig. 106; Vocr-Youve 8. Pag. 427, Fig. 180.|. Nur selten sind die Zellen scheinbar ohne jede Ordnung in der He- misphaerenwand gelagert. An Praeparaten, die nach der Golgischen Methode behandelt waren [Taf. V., Fig. 1—6], fand ich in dem Pallium ausser grósseren spindelfórmigen Zellen, deren Ausláufer mit der Wand des Ventrikels mehr oder weniger parallel verliefen [Taf. V., Fig. 2] und ganz kleinen kugelfórmigen Nervenzellen [Fig. 1.], auch verschiedene reich verzweiste Ganglienzellen, von denen die meisten einen Nervenfortsatz gegen das Centrum der Hemisphaere und mehrere weiter noch sich verzweigende Dendriten nach der Peripherie sendeten [Taf. V., Fig. 1, 2, 4, 5,9, 10]. Es liegt der Gedanke nahe, dass diese grossen Zellen der Gol- gischen Praeparate, die den Charakter der Pyramidenzellen der Ge- hirnrinde anderer Thiere haben, zu jenen an Pikrokarminpraeparaten von mir als Cortex bezeichnete Schichte bildenden Kernen gehóren. (Vereleiche auch unsere Fig. 9, 10, Taf. V. mit Burckhardt's Fig. 98, Taf. IV., Protopterushirn. Litt. IIT. 3.). Es ist interessant, dass in dem Gehirne von Myxine glutinosa an derselben Stelle in den hier ganz massiven, eines Lateralventrikels entbehrenden Hemisphaeren sich auch eine hnliche, von der cen- tralen grauen Substanz durch Schichten von weisser Nervensubstanz Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 5) sesonderte Gehirnrinde befindet. Diese ist aus zwei bis drei Schichten dichter Nervenzellen gebildet [Taf. IV., Fig. T C.]. Hier konnte ich schon an mit Delafieldď's Haematoxylin cefárbten Praeparaten eine máchtige Nervenstrahlung zwischen diesen Zellen- schichten beobachten. Nach aufwárts in der Wirbelthierreihe finden wir einen wirk- lichen Cortex erst bei den Dipnoern; denn von der Bedeutung der Gehirnrinde der Selachier, die Romnow*) beobachtet hatte, ist heute noch wenig bekannt. Borazzi“) hat wenigstens die Existenz einer solchen nicht nachweisen kónnen. Bei dem Dipnoer Protopterus wurde von BuRckx- naRpT'), (eigentlich schon vor ihm von Fvururouer) in dem Grosshirn- pallium eine Schichte von kleinen Gruppen von Ganglienzellen ent- deckt und als eine Gehirnrinde bezeichnet. In dem hinteren Theile der Hemisphaere unten ist ein Theil dieses Cortex máchtiger ent- wickelt und von dem úbrigen deutlich getrennt. Burckhardtbezeichnet diesen Theil als Homologon des sog. Ammonscortex. Derselbe For- scher“) fand auch bei Triton in der hinteren Partie der sonst eines Cortex entbehrenden Gehirns eine corticale Schichte von Ganglien- zellen, die er áhnlich deutet. Ausserdem wurde an dem Amphibien- gehirne noch von Naxacawa?) (bei Spelerpes ruber) eine rudimentaere Gehirnrinde aufgefunden. Auch Oranzuv?“) fand mit Hilfe der Silber- methode in dem Pallium des Amphibiengehirns einige Ganglienzellen mit nach aussen gewendeten Dendriten und einem median gewendeten Nervenfortsatz (verel. seine Fig. 3. Taf. XXI. und unsere Fig. 9,10, Tat. V.)- An dem Reptiliengehirn sind der gewóhnliche und der Ammonscortex zum erstenmale vollkommen entwickelt und ihre Deutung unterlieet gar keinem Zweifel. Von EnrxagR'") wurde gezeist, dass der Ammonscortex dieser Thiere mit. dem Bulbus olfactorius in Verbindung steht, dass er ein hoheres Riechcentrum darstellt, das- 5) J. V. Ronov. „Das Centralorgan des Nervensystems der Selachier“. Denkschr. d. Akad. Wien. 1878. Pas. 70, Tať. VI., Fig. 41. (Acanthias vulgaris). 6) Borazzr. „Intorno alla corteccia cerebrale“ Roma 1894. (Pag. 251.) 7) BuRckHapRpr. „Protopterus“. Litt. IIT. 3. 8) BuRckarTRorT. L. c. Pas. 29. Taf. II., Fig. 12. 9) Naxacawa. „The origin of the cerebral cortex“ Journ. of Morph. 1890. 10) OvaRzuv. „Ueber den feineren Bau des Vorderhirns der Amphibien“. Arch. f. mikr. Anat. 1890. 1!) EpnwcER. „Verol. Entw. geschichtliche und anatomische Studien im Be- reiche der Gehirnanatomie“. 3. „Riechapparat und Ammonshorn“, Anat. Anzeiger 1893. VIII. 16 XXXIII. F. K. Studnička: selbe also, was schon frůher fůr dieselbe Formation an dem Mamma- liengehirne angenommen wurde. Wie noch spáter nachgewiesen wird, entspricht fast die ganze Hemisphaere der Cyclostomen nur der hinteren Partie des Gehirns hóherer Thiere. In einer áhnlichen Gegend des. Reptiliengehirns be- findet sich nun der Ammonscortex, von dessen Lage in dem Pallium uns Edinger (5. Pae. 116.] Folgendes náher berichtet: „Die Ammons- formation wird charakterisiert durch ihre Lage úber dem Hemi- sphaerenrand, durch den ihr anlagernden Fornix und durch den auf ihn folgenden Plexus chorioideus“. Wenn wir daher den Cortex der Cyclostomen mit irgend einem Theile der Gehirnrinde der Reptilien vergleichen důrfen, so kónnen wir nur an die Ammonsformation denken, da auf seine Lage in dem Pallium der. Cyclostomen die An- gabe EprvcERS ganz genau passt. Zum Auftreten der úbrigen Gehirn- rinde, an die sich andere Funktionen als die eines Riechcentrum schliessen, wůrde es also bei den Cyclostomen noch nicht kommen.'*) Die Ammonsformation bildet nun, wie bereits gesagt wurde, ein hoheres Riechcentrum. Auch das stimmt mit dem Befunde bei den Cyclostomen úberein; die Hemisphaere, die hier nur einen Anhang des Bulbus olfactorius darstellt, hat hierbei gewiss keine andere Function als die eines Riechcentrums. Zu allen diesen Betrachtungen, mit denen wir uns zuletzt be- scháftigt haben, kónnen wir nur noch bemerken, dass sie trotz ihrer grossen Wahrscheinlichkeit, bevor uns detaillirte histologische Kennt- nisse dieser Gegend fehlen, nur als hypothetisch betrachtet werden kónnen- B. Embryologisches. Litteratur. (II.) 1. 1882. Scorr W. B. Beitráge zur Entwickelungsgeschichte der Pe- tromyzonten. Morphol. Jahrb. VII. Beschreibt die Ent- 12) Herr Prof. BuRcknaRDr sagt in dem in den „Verhandl. d. Anatom. Gesell- schaft auf der Versammlung in Strassbure 18941“ in der Discussion nach meinem Vortrage úber den Cortex der Cyclostomen abgedruckten Texte Pag. 197, dass die Gehirnrinde der niederen Fische (der Cyclostomen) sich mit der anderer Thiere nicht vergleichen lasse, weil diese anderen Functionen dient als jene, welche die Bedeutung eines olfactorischen Centrums hat. So etwas habe ich in dem ganzen Vortrage nicht gesagt, ich fůhrte dort ousdrůcklich an, die Gehirnrinde der Cyclostomen, wenn man sich schon wagt sie mit der hoherer Thiere zu ver- gleichen, lasse sich z mit dem olfactorischen "Uheile jener Rinde der hoheren Vhiere — der Ammonsformation vereleichen. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 1% wickelung des Vorderhirns aus einer vorderen Erweiterung der Cerebrospinalróhre. 2. 1883. DouRx A. Studien zur Urgeschichte des Wirbelthierkórpers. IIT. Die Hypophyse bei Petrom. Planeri. Mitth. d. zool. Stat. Neapel IX. Zeichnet einige Lánesschnitte durch die ersten Štadien der Entwickelune des Gehirns. [Taf. 18. Fig. 1—8.]. „ 1887. Scorr W. B. The Embryology of Petromyzon. Journ. of Morph. I. Beschreibt die solide Anlage der Hemisphaere. 4 1886. SnirLEY. On some Points in the Development of Petromyzon Huviatilis. Ouart. Journ. M. Sc. XXV. Suppl. „ KurrrER C. v. Studien zur verel. Entwickelunosseschichte des Kopfes d. Kranioten. Heft II. Entw. d. Kopfes v. Am- mocoetes. Beschreibt und zeichnet die Entwickelune des Gehirns auf Grund von Medianschnitten. 6. 1894. Srupyrčka. Zur Lósung ete. Anatom. Anzeiger. IX. Vorláufige Mittheilune zu dieser Abhandlunc. o) O1 rm 00 co Me Material. Verschiedene frůhe Entwickelungsstadien von Petromyzon Pla- neri, und eine Sammluug von zahlreichen Entwickelunesstadien von Petromyzon fuviatilis. Alles diese Material stammt aus den in den Jahren 1892 und 1893 in dem Institute fiir Zoologie und verolei- chende Anatomie des Herrn Prof. Dr. Vrjpovský ausgefůhrten kůnst- lichen Zůchtungen. Es ist meine Pflicht auf dieser Stelle dem Herrn Prof. VEjpovský meinen Dank auszusprechen fůr die úberaus freundliche Erlaubnis jenes werthvolle Material in seinem Institute zu conserviren. Zur Conservirung wurden Lig. Flemmingci, Lig. Kleinenberg, Chromessiesáure u. Sublimat angewendet. Der Verlauf der Entwickelung. Wáhrend bekanntlich bei den hoheren Wirbelthieren sich das Hemisphaerenhirn durch Abschnůren des vorderen Theiles des pri- mitiven Vorderhirns und durch Theilune desselben in zwei Hálften bildet, geht die Entwickelung desselben bei den Petromyzonten auf eine Weise vor sich, die obzwar sie von jener der hoheren Thiere sehr abweichend zu sein scheint, dennoch sich auf diese zurůck- fůhren lásst, wie unten gezeiet wird. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 2 18 XXXIII. F. K. Studnička: So wie die Ganoiden und die Teleostier gehoren die Petromyzonten zu jener Gruppe der Wirbelthiere, bei welcher sich die Cerebrospinal- rohre massiv anlegt. Alle diese Thiere mit dieser Entwickelunesweise des Nervensystems haben auch gewisse Eigenthimlichkeiten in der Bildung des Vorderhirns gemeinsam, auf die wir in diesen „Beitrágen“ aufmerksam machen wollen. Nebenbei ist schon jetzt daran zu erinnern, dass den Vertretern aller dieser Gruppen das membranóse Pallium zugeschrieben wurde. | Die Entwickelung der medianen membranósen Partien des Vor- derhirns ist genůigend aus den Abbildungen Donnxs (2) und der Mono- oraphie KurrrERs (5.) bekannt. Wie sich die lateralen Massen des Vor- derhirns (das Hemisphaerenhirn) entwickeln, darůber fůhren wir Fol- gendes an: Aus der massiven Anlage bildet sich lz Cerebrospinalrohre dadurch, dass in dieser durch Auseinandertreten von Zellen ein Centralkanal entsteht. Das Lumen desselben hat die Form einer vertikal gestellten Spalte, welche oben und unten von důnnen, aus einer Zellenschichte gebildeten, lateral jedoch von dicken massiven Wánden begrenzt ist. Auch an dem vorderen Ende der Gehirnróhre, in der Gegend, wo sich spáter das Hemisphaerenhirn bilden soll, finden wir in einem frůhen Stadium der Entwickelung, mit dem wir unsere Beschreibung beginnen, ganz ahnliche Verháltnisse. — Verel. da nur die Fig. 1. Taf. III. In mehr entwickelten Embryonen von etwa 4 mm. Lánge sind am Auerschnitte durch die vordere Partie die lateralen Massen [Taf. III. Fig. 2.] noch umfangreicher. An einem Horizontalschnitte [Taf. IIT. Fig. 8.; ein noch lteres Embryo; verel. auch Scott 3. PI. IX. Fie. 11.]| sehen wir schon jetzt, wie sich die vordersten Theile der Lateralmassen, wo die Hemisphaerenhirne entstehen sollen (Hm), von dem úbricen Gehirne durch eine tiefe Furche (R) im Inneren des Centralkanals trennen. Vorne sehen wir die beiden Hemisphae- renanlacen durch die diůinne Wand — hier etwa die Lamina termi- nalis getrennt; eine gemeinschaftliche Anlagce beider Hemisphaeren- hirne, wie ich von der Móglichkeit einer solchen in der vorláufigen Mittheilung sprach und die auch Scorr annimmt (3.), gibt es ber- haupt nicht. Den Verlauf der tiefen Rinne, von der frůher die Rede war, kónnen wir an der Fic. 2. Taf. IV. R sehen; wir sehen sie hier von den schon 50 frůh angelegten Gangelien habenulae oben bis in den Recessus opticus unten sich erstrecken. (Verel. auch Scott 3. PL. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 19 VII. Fig. 5, 6.) Die betreffende tiefe Rinne kann man mit nichts an- derem als mit der zweiten Neuromere des Vorderhirns vereleichen: Waregs'?) Pl. XXVIII. Fig. 5, 6. N 2. (Amblystoma punct.). Da die lateralen Massen in den mittleren Ventrikel ziemlich stark gewólbt sind, finden wir noch oben zwischen ihnen und der an ihrem oberen Rande ansitzenden mittleren Membrane beiderseits. eine tiefe Rinne, die an der Fig. 2. Taf. IV. durch Schattirung ange- deutet ist. Diese obere Rinne oder besser gesast den Winkel zwischen der Membrane und der Masse, der sich bis zu der Lamina terminalis er- streckt [vergl. auch Tať. III., Fig. 2x.|, můsste man nach den Au- toren, welche die Theorie von dem membranósen Pallium annehmen, als Anlage der SŠeitenventrikel deuten. Die mittlere Membrane, aus der sich doch nichts anderes als die Tela chorioidea Ventr. III. (nach von uns angenommener Deutung) entwickelt, wáre dann die Anlace jenes Pallium, die lateralen Massen wáren Homologa der Basaleanglien (Corpora striata) der Hemisphaeren. Nachtráelich wollen wir noch daran erinnern, dass wir in dem- selben Stadium der Entwickelune oder noch frůher auch Unterschiede im histologischen Baue der Anlage des Hemisphaerenhirns und der úbrigen Theile sehen. Wáhrend sich in der ganzen Cerebrospinalróhre die innere graue gegen die úussere weisse Substanz scharf beorenzt hat, hat sich eine solche Differenzierung vorne nicht vollzogen, die Ganelienzellen sind hier in der ganzen Masse der Anlase des He- misphaerenhirns zerstreut. (Vergl. z. B. Taf. III. Fig. 9, 10.) An spáteren Entwickelunesstadien kónnen wir die Entstehung der wirklichen Lateralventrikel und die áussere Bildune der Hemi- sphaeren studieren. Die in der Taf. III. Fig. 3, 5 gezeichneten Auer- schnitte, die Horizontalschnitte Fig. 9. 10. Taf. III. oder der Sagit- talschnitt Taf. IV. Fig. 3. zeigen uns die ersten Stadien der Ent- wickelung der Seitenventrikel. Die Lage dieser grubenfórmicen kleinen Einstůlpung ist aus jenen Abbildungen (vl) klar; sie befindet sich gerade in der Mitte der Anlage des Hemisphaerenhirns, zwischen dem kůnftigen Pulbus und der Hemisphaere. Von diesem Typus der Ven- trikelbildung wůrde kaum jemand wie von einer Bildune durch Aus- stůlpune der Wand des Vorderhirns sprechen; und doch wird es sich bei diesem Processe kaum um etwas anderes handeln. Die Fig. 9., 10. der Taf. IIT. zeigen uns, wie sich an einem Horizontalhirne die úusseren Umrisse des Hemisphaerenhirns wáhrend 008) Warmns Primitive Segmentation of the Vertebrate Brain. A. J. M. Sc 1592 June. 2% 20 XXXIII. F. K. Studnička: der Bildung des Seitenventrikels ndern. Wir sehen da, dass sich das. Hemisphaerenhirn auch usserlich durch eine ziemlich tiefe, schief nach vorne in die Masse des Gehirns einschneidende Furche (Ra.) gegen das úbrige Hirn (am náchsten das Zwischenhirn) be- grenzt. Dadurch wird der Lobus posterior (occipitalis) des Petromy- zontenhirns gebildet. Die Furche, die im Inneren des Gehirnventrikels die Anlage des Hemisphaerenhirns von dem úůúbrigen Gehirne trennte, ist jetzt noch gut erhalten, [Taf. IV. Fig. 2, 3, R.| wie sie auch in noch spá- teren Stadien sich nachweisen lásst. [Taf. III. Fig. 10. Taf. V. Fig. 1.] Man sieht jetzt deutlich, dass sie der Lage der áusseren Furche binter dem Lob. occipitalis nicht entspricht, vielmehr liegt diese mehr nach vorne. Es ergibt sich als nothwendig noch einen Theil vor dieser inneren Furche, die Úbercanesstelle zwischen den Hemi- sphaeren und dem Zwischenhirne (dem Thalamus opticus?) zu diesem letzteren zu rechnen. Jene Furche ist als eine Erweiterung des Zwischen- hirnventrikels zu bezeichnen. : Wáhrend frůher die ganze Masse der Anlace des Hemisphaeren- hirns einheitlich und auch histologisch einfórmig war (Taf. III. Fig. 8.), wird jetzt ihre vordere Hálfte, der Bulbus olfactorius, der schon zahl- reiche Glomeruli olfactorii besitzt, von der hinteren einfacher gebauten Hiůlfte, der eigentlichen Hemisphaere durch eine seichte Furche áus- serlich getrennt, deren Lage etwa dem im Inneren zwischen beide Hálften eindringenden Lateralventrikel entspricht. (Taf. III. Fig. 9, 10.) Das Vorderhirn ist in dem zuletzt beschriebenen Stadium be- reits in allen seinen wichtigeren Theilen fertig. Die einfache Anlage des Seitenventrikels vertieft sich nur noch mehr [Taf. III. Fig. 6.) und theilt sich in einen vorderen in den Bulbus, und einen hinteren in die Hemisphaere fůhrenden Theil: das cornu anterius (Rhinocoele z. Th.) und das cornu posterius. An dem Auerschnitte Fig. 6. Taf. IIT. sehen wir, wie sich oben an der Uebercgangsstelle der Hemisphaerenwand in die Tela die Fornixleiste zu bilden anfánet; an demselben Schnitte sehen wir auch, dass sich aus der lateralen Masse ausser der eigentlichen He- misphaere und dem Bulbus noch eine untere Abtheilune (untere Leiste) der lateralen Wand bildet. [Vereleiche auch die Fig. 5. Taf. ITI., wo diese letztere schon einmal von einem jůngeren Stadium gezeichnet wurde.] : Der Bulbus olfactorius, der wie dies die Fig. 8., 9. 10. Taf. III. darstellen (in den jungen Stadien d. Entw.) úber die Lamina ter- Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 21 minalis nicht hinausrast, beginnt jetzt nach vorne zu wachsen und jene zu úberragen. [Verol. Taf. II. Fig. 1. Taf. IV. Fig. 3., 4., 5. KurrrER Taf. V. Fig. 8.| Dadurch ist die Formbildune des Gehirns im Ganzen zu Ende. | Die wichtieste Thatsache, die wir bei dieser Schilderung der Entwickelung des Petromyzontengehirns gefunden haben, ist also die,- dass sich jedes Hemisphaerenhirn unabháneie von dem anderen, von dem es durch die důnnen medianen Membranen sgetrennt ist, aus der lateralen massiven Wand des Gehirns bildet. Eine gemeinschaft- liche Anlage fůr beide Hemisphaerencehirne gibt es da nicht. Die medianen důnnen Wánde bleiben bei Petromyzon wo měglich bis in die spáten Stadien der Entwickelung membranós; nur durch die Commissuren, also durch den Einfluss der Lateralwinde werden sie hier verdickt oder in anderen Fallen durch einen excessiven Wachs- thum derselben Wánde unterdrůckt. II. Das Vorderhirn der Cyclostomen mit dem der Am- phibien, Dipnoer und Selachier verglichen. Litteratur (TNI.) 1. 1981. BrxuRE92aRD. Encéphale et nerfs craniens du Ceratodus Forsteri. Journ. de Vanat. et physiol. 2. 1991. BoRcknaRpr R. Untersuchungen am Hirn und Geruchsorgan von Triton und Ichthyophis. Zeitschr. £. w. Zool. 9. 1892. BuncknaRor R. Das Centralnervensystem von Protopterus annectens. Berlin. | 4. 1894. BunRcknaRpr R. Zur vergleichenden Anatomie des Vorder- hirns bei Fischen. Anat. Anz. IX. 5. 1875. DonRx A. Der Ursprung der Wirbelthiere und das Princip des Functionswechsels. Leipzig. 6. 1895. Fisn PreRRkÉ A. The central nervous system of Desmogna- thus fusca. Journ. of Morphol. Vol. X. T. 1899. Gace Susanne Phelps. "The brain of Diemyctilus virides- cens. The Wilder Auart. Cent. Book. Ithaca N. Y. 8. 1885. GaRmax. Chlamydoselachus anguineus. A living species of cladodont Shark. Bull. Mus. Harw. Coll. XII. 9. 1875. Gorre Ar. Entwickelungsgeschichte der Unke. Leipzig. 10. 1888. KorrEN. Zur Anatomie des Froschgehirns. Arch. £. Anat. u. Phys. 22 XXXIII. F. K. Studnička: 11. 1870. MrorvcHo-Maczav. Beitráge zur vereleichenden Neurologie der Wirbelthiere. Leipzig. 12. 1838. Jon. MornER. Verel. Anat. der Myxinoiden. Abhandl. d. Akad. Berlin. 13. 1888. Onm. Note on the Development of Amfibians chiefly con- cerning the central nervous System. Auart. Journ. Micr. Sc. 14. 1883. OsnoRv. H. F. Preliminary Observations upon the Brain of Amphiuma. Proc. Philad. Acad. Nat. Sc. 15. 1884. OspoRx Prel. Obs. upon the Brain of Menopoma. Ibidem. 16. 1886. OsBoRx H. F. The origin of corpus callosum. Morphol. Jahrb. XII. 17. 1888. OsBoRx H. F. A contribution to the internal structure of the amphibian brain. Journ. of Morph. II. 18. 1894. Skmox R. Die áussere Entwickelung des Ceratodus Forsteri In Semon's „Zool. Forschungsreise in Australien“. Jena, G. Fischer. 19. 1875. SmeDa. Ueber den Bau des centralen Nervensystems des Axolotl. Zeitsch. f. wiss. Zool. XXV. 20. 1994. Srupvrčka. Zur Lósune einiger Fragen etec. Anat. Anz. IX. 21. 1887. Warpscaurmr Jul. Zur Anatomie des Nervensystems der Gymnophionen. Jenaische Zeitschr. Bd. 20. 22. 1892. WareRs Primitive Segmentation of the Vertebrate Brain. Ouart. Journ. Micr. Sc. 23. 1877. WiuorR B. G. On the Brains of some Fish-like Verte- brates Amer. Assoc. Adv. of Sc. 25. Meet. 1876. 24. 1871. — On the Brain of Chimaera monstrosa. Proceed. of the Acad. of Natural Sc. Philadelphia. Bewor wir zu dem eigentlichen Thema dieses Capitels kommen, wird es nothie sein einige Worte ber die Stellung der Cyclostomen in dem Systeme der Cranioten zu sagen. JonaxxEs MorLER betrachtet in seiner erossen Monocraphie der Myxinoiden (12.) die Cyclostomen als die niedrigsten Wirbelthiere, und findet das Cyclostomengehirn am einfachsten in der canzen Wirbelthierreihe entwickelt. Auf diese Weise wurde die betreffende Gruppe der Thiere bis in die siebziger Jahre betrachtet. Seit jener Zeit, w0 GEGENBAUER und seine Schůler die Ana- tomie, BazrovR die Entwickelungsgeschichte der Selachier eingehender studirten, wurde die Aufmerksamkeit der Fachmánner vor allem auf diese Wirbelthiergruppe gerichtet, und in der Organisation der Se- lachier suchte man von jetzt an Aufklárung úber die ursprůngliche Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 23 Form des Wirbelthierkórpers; die Cyclostomen wurden dagegen ge- wóhnlich als minder wichtige Formen betrachtet. Es war besonders DouRN (5.), der von der systematischen Stellune der Cyclostomen eine Theorie aufcestellt hatte, welche auf lange Zeit die Aufmerksam- keit der Forscher von den Cyclostomen abwendete. Donny fasste die Cyclostomen als von relativ hochoroanisierten. Fischtypen abstammende, durch ihre Lebensweise decenerirte Wirbel- thiere auf; dadurch wurde also schon behauptet, dass sie keine wichtigere phylogenetische Bedeutung haben. Er dachte sich ihre Entstehune etwa in der Nachbarschaft der Teleostier, die sich wieder aus den Ganoiden und diese aus den Se- lachiern, den ursprůnelichsten Fischen entwickelt haben. Noch mehr als die Cyclostomen seien nach DorRN der Amphioxus und die As- cidien degenerirt. Diese Theorie fand meistentheils Anklang, und hat, wie es mir scheint, noch heute Anhánger, wenn auch nicht in ihrer ursprůne- lichen Form. Erst in der neuesten Zeit wird wieder den Cyclostomen die verdiente Aufmerksamkeit zugewendet; es wird ihre Entwickelungs- geschichte (Gótte, Kupffer, Scott ete.), ihr Nervensystem, Hypophyse, Geruchsorsan (Kupffer) ete. studiert, und werden in ihrer Orga- nisation sehr primitive Verháltnisse aufeefunden. Ich erinnere hier nur an die Monorhinie, deren Wichtickeit KurrrER erkannte; sie kann als ein directer Beweis fůr die Ursprůnelichkeit der Cyclosto- men aufgefasst werden. Ich selbst hábe auch seinerzeit darauf aufmerksam gemacht, dass die sog. Parietalorgane (besonders das Pinealorgan) bei Petro- myzon wirklich im ursprůnglichsten Zustande, noch als Šinnesorgane entwickelt, zu finden sind. Auch von dem -Gehirne der Cyclostomen, speciell von Petromyzon, will ich in dieser Abhandlung zeigen, dass es die niedrieste Stufe der Gehirnbildung in der Wirbelthierreihe vorstellt. Ich bin der Meinung, dass das Vorurtheil von der hohen De- seneration der Petromyzonten schon in der náchsten Zeit schwinden muss und die Wichtigkeit morphologischer Untersuchungen an diesen Thieren anerkannt wird. Es gibt jedenfalls an dem Kórper der Pe- tromyzonten gewisse Zeichen einer retrograden Entwickelung, die sich durch ihre Lebensweise erkláren lassen (die blinden Augen von Ammocoetes z. B.) diese Zeichen kann man aber schon gut von den úbrigen unterscheiden. Sehr viele solche Degenerationszeichen 94 XXXIII. F. K. Studnička: besitzt die durch ihre parasitáre Lebensweise veránderte Myxine; ich erinnere hier nur an ihre Augen, ihr massives Gehirn etc. Diese Cyclostomenform kann man schon mit vollem Rechte als degenerirt auffassen, bei einem Petromyzonten haben aber die Degenerations- zeichen nur eine untergeordnete Bedeutung. In dem Vorworte habe ich versprochen, meine Deutung des Petromyzontengehirns auf Grunde von Vereleichen mit richtig ge- deuteten Gehirnen zu rechtfertigen; als solche fůhre ich diejenigen der Dipnoer, Amphibien und Selachier an, ohne von denen der Am- nioten zu sprechen. Es wurde schon einigemal bemerkt (Wilder 23. z. B.), dass das Cyclostomengehirn in seiner Form am náchsten dem Amphibien- gehirne steht. Der vorurtheillose Beobachter findet wirklich schon bei oberfáchlicher Beobachtung manche auffallende Ahnlichkeiten ; ich erinnere hier nur an die Form der Oblongata, das leistenfórmige Cerebellum, das Mittelhirn, das Pinealorgan, die gerince Krůmmung des Gehirns etc. Ich werde im folgenden vor allem die genannten zwei Gehirn- typen vereleichen; ich bin dazu ausser durch theoretische Grůnde auch durch den Umstand gefůhrt worden, dass ich von allen Ent- wickelunesstadien von Amphibiengehirnen geniigendes Material zur Disposition habe. Man kónnte meinen, dass sich zu einem solchen Vereleiche das Dipnoergehirn noch besser als das der Amphibien eignen wůrde; doch dies verhált sich nicht so, wie davon noch einmal die Rede sein wird, und dann muss man bedenken, dass wir heute die Anatomie des Gehirns der Dipnoer doch nur wenig, die fůr unsere Zwecke úberaus wichtige Entwickelungseeschichte desselben dagegen ber- haupt nicht kennen. Dadurch, dass ich sage: das Petromyzontengehirn ist von allen Gehirnen dem der Amphibien resp. Dipnoer am meisten áhnlich, will ich noch keinesfalls, wie es mir einmal vorgeworfen wurde; (BuRcgnanpr) sagen, es habe sich dieses Gehirn direct aus jenem entwickelt. Das Cyclostomengehirn zeigt uns neben dem noch weit nied- riger stehenden des Amphioxus den ursprůnglichen Zustand des Wirbelthiergehirns; das Amphihiengehirn (auch das der Dipnoer) ist Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 95 diesem ursprůnglichen Zustande sehr nahe geblieben, wáhrend sich die anderen Organe (das Skelettsystem z. B.) dieser Thiere weiter zu einer vollkommeneren Form entwickelten. Die Gehirne jener Typen, die nach dem heute angenommenen, meiner Meinung nach keinesfalls schon festen Stammbaume der Wirbelthiere den Úbergang von den Cyclostomen zu den Dipnoern resp. Amphibien bilden - sollen, haben sich von ihrer ursprůnelichen Form auf einem selbstán- digen Wege sehr abweichend entwickelt. Es verhált sich dies mit der Form des Gehirns wie mit dem Typus der ersten Entwickelune der Anamnier. Nach Skmox (18.) ist die Gastrulation und die erste Entwicklung von Ceratodus, einem Dipnoer, ungemein der von Petromyzon áhnlich, wáhrend von der Entwickelung der Selachier und Ganoiden, die be- kanntlich sehr dotterreiche Eier und eine sehr modificirte Entwickelung besitzen, sehr abweichend. Ich werde hier SEmox selbst citiren; denn was dieser Forscher von den betreffenden Verháltnissen der Entwickelung sagt, lásst sich Wort fůr Wort auch auf die Entwickelune des Gehirns anwenden: (18. Pac. 46.) „Nach abwárts in der Wirbelthierreihe schliesst sich die Ceratodusentwickelung am náchsten an die Petromyzonten, nach aufwárts, und zwar noch enger, an die Amphibien“, weiter sagt er (Pag. 47.): „Dass die ursprůngliche Einfachheit der Entwickelung von Amphibien und Dipnoer erst secundaer wiedergewonnen ist, halte ich fůr einen unberechtigten Schluss. — Viel náher liegend ist die Vorstellung, dass die Urform der Selachier dotterarme Eier und eine weniger modificirte Entwickelung besessen hat, und dass der gróssere Dotterreichthum der Eier und die damit verbundenen Aen- derungen erst innerhalb der Classe der Selachier erworben worden simd. — Denn natůrlich sind jene entwickelunesgeschichtlichen That- sachen nicht im Lichte einer náheren Verwandtschaft zwischen Di- pnoern und Cyclostomen zu deuten. Es drůckt sich in ihnen viel- mehr bloss die gemeinschaftliche Erhaltung des ursprůnelichen Typus der Wirbelthierentwickelune aus, der bei den jůngeren Selachiern — verlassen worden ist, bei den alten Selachierstammformen der Di- pnoer aber sicherlich auch existiert hat, und vielleicht bei einigen ursprůnglichen SŠelachiertypen noch jetzt existirt“. Das Gehirn der Selachier werde ich erst in zweiter Reihe mit dem der Petromyzonten vergleichen, weil das Gehirn der meisten Gruppen derselben, wie gerade angedeutet worden, von dem der úbri- gen niederen Cranioten stark abweichend ist, jene Formen dagegen, 26 XXXIII F. K. Studnička: deren Gehirne denen der Dipnoer und Cyclostomen noch am náchsten stehen (Notidaniden z. B.), uns leider nur zu oberfáchlich und in ihrer Entwickelung úberhaupt nicht bekannt sind. Mit dem Gehirne der Ganoiden und der Teleostier, die das kritische „membranóse Pallium“ besitzen, werde ich mich in dieser Abtheilune meiner Arbeit úberhaupt nicht befassen, da sie uns bel der Deutung des Gehirns von Petromyzon aus naheliegenden Grůnden gar zu wenig helfen wůrden. A mphibien. Als Material dienten zu diesen Untersuchungen frůhe Ent- wickelunesstadien von Bufo sp., zur Controlle hingegen dienten ver- schiedene Stadien der Entwickelung von Triton taeniatus. Die spá- teren Stadien der Entwickelung wurden an Larven von Pelobates fuscus, Rana sp., Salamandra maculata und Triton untersucht. Der Unterschied zwischen einem entwickelten Amphibienvor- derhirn und einem solchen von Petromyzon lásst sich an den Fig. 3. Taf. I. und Fig. 7. Taf. VII. auf den ersten Blick erkennen: Die Amphibien besitzen ein in die Lánge gestrecktes Vorder- hirn, an dessen Hemisphaeren der Bulbus olfactorius die vorderste von der Lamina terminalis weit entfernte Stelle einnimmt, wáhrend bei Petromyzon das Vorderhirn auffallend kurz ist, eher breiter als lang, und der Bulbus sitzt am vorderen Ende einer ganz kurzen, fast kucelfórmigen Hemisphaere und ganz nahe der Lamina termi- nalis. Auch bemerkt man schon bei einem Úůchticen Anblicke der Abbildungen, dass die kugelfórmige Hemisphaere von Petromyzon mit ihrem Lateralventrikel, falls sie von uns gut gedeutet wurde, fast nur dem Lobus posterior (occipitalis) "*) des Amphibienhirns zu vereleichen ist. Man kann die Unterschiede beider Vorderhirne also auf fol- gende Weise kurz charakterisiren. Wáhrend bei Petromyzon der Bulbus median fast direct an die Lamina terminalis, caudal an den Lobus posterior grenzt, ist bei den Amphibien zwischen denselben 14) Ich wáhlte dem Namen „Lobus posterior“ statt „Lobus occipitalis“ da jener Theil des Gehirns der niederen Wirbelthiere mit dem wirklichen Lob. 0c- cipital, der Sáugethiere kaum homologisiert werden darťf. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 27 und dem genannten Theile ein grósseres intercalares Stůck eingelegt. Es muss hier gleich bemerkt werden, dass auch bei Petromyzon ein solches Stůck, wenn auch ganz unbedeutend entwickelt, zu finden ist; spáter unten werden wir náher von ihm reden. Was wir bereits von den Homologien beider Gehirntypen, der Orientation in unserer Frage wegen, saoten, sind Behauptungen, die- erst in folgenden Zeilen auf Grund von Entwickelungsgeschichte, Anatomie und zum Theil auch Histologie bewiesen werden můssen. Zuerst von der Enřwickelung: Wie bei Petromyzon sind in einem egewissen frůhen Studium der Entwickelune von Bufo — in welchem Thiere ich ein sehr cgiinstiges Object fůir diese Untersu- chungen gefunden zu haben glaube — die lateralen Wánde des vor- dersten Theiles des Gehirns, in der Gegend, wo sich spáter die He- misphaeren bilden sollen, massiv, die obere und die untere Wand sind hier membranós. Aus Fig. 9, 10. Taf. VII., die aber schon ein spáteres Stadium darstellen, ist der Charakter der Massen zu sehen. Wie bei Petromyzon begrenzt sich auch hier die vorderste Ab- theilung der massiven Wand gegen das úbrige Gehirn durch eine senkrecht verlaufende Rinne [Taf. VIT., Fig. 1., 2., 3., R.|; es ist dies wahrseheinlich nichts anderes, als die zweite Neuromere nach WarrRs [Verel. 22. Bl. XXVIII. Fig. 5., 6. N, Amblystoma punctatum|. In einem noch spáteren Stadium beginnt sich in der massiven Hemisphaere der Lateralventrikel zu bilden; da derselbe von seinem Anfange an relativ grósser ist als der bei Petromyzon, so hat auch seine Bildungsweise scheinbar einen anderen Charakter als bei diesem Thiere. [Vergleiche Taf. VII. Fig. 1. — ein Lánosschnitt; Fig. 9., 10. — Auerschnitte (an die důnnen Wánde, die sich einstůlpende Lamina term. nicht zu achten!) mit Taf. III. Fic. 3., 5.|. Bei Petro- myzon entwickelte sich in der ůúberaus dicken Masse des Hemi- sphaerenhirns eine enge Ausstůlpung, die sich in der lateralen Rich- tung vertiefte, wáhrend oleichzeitie die Masse des Hemisphaeren- hirnes aus dem Umrisse des Gehirnes sich wólbte; einer Ausstůlpune der Gehirnwand war dieser Entwickélungsmodus sehr wenig áhnlich, wáhrend es sich in der Wirklichkeit um nichts anderes handeln kónnte. In unserem Falle bei den Amphibien (Bufo) ist die Gehirn- wand relativ důnner, der erste Anfang des Lateralventrikels grósser; wir kónnen hier also bei der Bildung der Hemisphaere schon eher von einer Ausstůlpung der Gehirnwand reden. Auch muss bemerkt werden, dass sich ein Lateralventrikel bei den Amphibien relativ 28 XXXIII. F. K. Studnička: frůher und schneller entwickelt, als bei Petromyzon, was sich nach bekannten morphologischen Gesetzen erkláren lásst. Fast oleichzeitie mit der Bildune des Seitenventrikels grenzt sich durch eine ussere Rinne die Hemisphaere resp. ihr Lobus po- sterior von dem Diencephalon ab, auf eine ganz áhnliche Weise, wie wir es bei Petromyzon fanden. Vergl. Taf. VII., Fig. 2., 3., Ra. mit © Taf. III., Fig. 10., Ra. i Zur náheren Kenntniss der betreffenden Entwickelungsstadien sei noch bemerkt, dass das vordere und das hintere Horn, in welche sich der frůher einfache Lateralventrikel theilt, durch einen weit orósseren, langen, fast rinnenfórmigen gemeinschaftlichen Theil ver- bunden sind, wáhrend bei Petromyzon der gemeinschaftliche Theil des Lateralventrikels nur einen kleinen Raum darstellt, dessen lángster Durchmesser auf der Lángsachse des Gehirns senkrecht steht'*). Ver- oleiche Taf. IV. Fig. 4. Vlc. (Petromyzon.) Das hintere Horn des Seitenventrikels reicht nicht weit nach hinten in die Masse des Lobus posterior, das vordere ist nach vorne gewendet (Bei Petromyzon eher lateral) und reicht in den, in diesem frůhen Stadium der Entwickelune noch fast an die Lamina termi- nalit anerenzenden Bulbus olfactorius. Wir haben da in dem gerade beschriebenen Stadium em Sřa- dium des Petromyzontenhirns in der Entwickelung des Amphibienge- hirns vor uns. Die Lamina terminalis ist von einem frůhen Stadium d. Entw. angefangen nach Innen in die Gegend der Aula (des Foramen Monroi) eingestůlpt. An einem GAuerschnitte, wie ihn Fig. 9., 10., Tať. VII, Et. darstellt, scheint sie die mediane Wand eines Lateralventrikels vorzustellen, wáhrend in der Wirklichkeit dieser Lateralventrikel, áhnlich wie bei Petromyzon, in der massiven lateralen Wand sich bildet [Taf. VII., Fig. 1. VI]. Erst spáter, als die intercalare Abtheilung des Gehirns, die bisher, wie bei Petromyzon, sehr wenig entwickelt war, zu wachsen anfánet und die Bulbi nach vorne an ihrer Spitze zu wandern beginnen, ist es ganz móglich, dass sich die eingestůlpte Lamina an der Bildung der medianen Wand der Hemisphaeren in irgend einer Weise betheiliot, was zu ergrůnden als eine Aufgabe weiterer Untersuchungen verbleibt. 15) Es handelt sich hier bei Petromyzon also um keine „longitudinal am Gehirn verlaufende Rinne,“ die die sonderbare Eigenschaft besásse, auf einem Auerschnitte als ein centraler geschlossene IHohlraum zu erscheinen, wie einer- meiner Gegner seinerzeit meinte. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 29 Auch in seiner dusseren Form ist ein sich erst entwickelndes Amphibiengehirn dem entwickelten Petromyzontengehirne nicht un- áhnlich, wie der Vereleich der Fig. 2., Taf. I. (Vorderhirn von Die- myctilus viridescens — nach 8. P. Gage copirt) und der Fig. 1., Taf. I. von Petromyzon Planeri beweist. Die Ahmlichkeit zwischen diesen beiden Gehirntypen ist sicher eine gróssere, als zwischen einem von ihnen und dem Typus des Selachiergehirns. Am Ende dieser Zeilen, die der Entwickelung des Gehirns von Bufo gewidmet worden, miissen wir noch bemerken, dass so gut sich diese mit der Entwickelung des Petromyzontengehirns vereleichen liess, dies nicht so einfach der Fall ist mit der Entwickelune des Gehirns von Triton oder vielleicht des Urodelengehirns iiberhaupt. Die obere Wand des sich bildenden Seitenventrikels, die bei Bufo nicht erheblich von der unteren verschieden war, ist hier sehr důnn, die untere dagegen dick. ORR bezeichnet die untere als Corpus striatum, jedoch ohne jeden Beweis fůr diese Homologisierung. An einem entwickelten Urodelengehirne finden wir dagegen keine grossen Unterschiede in der Dicke der oberen und der unteren Wand mehr. Vereleiche in dieser Beziehung die Fig. 5., 6., 11., Taf. VII. (Triton) HO L XXIX. Wic20., 28., 29., PL. XXVIIL; Fig: 17. 18. (Amblystoma). Aus einem Veroleiche mit der Entwickelung des Petromyzon- tenhirns geht hervor, dass der von Bufo beschriebene Typus der Ent- wickelung der ursprůnelichere ist. Im groben Umrissen haben wir schon am Anfange dieses Ab- schnittes den anatomischen Bau beider Gehirntypen vereglichen; jetzt wollen wir es noch einmal thun, jedoch auf die einzelnen Details des Baues Růcksicht nehmend. Fůr eine Homologie der Lobi posteriores (occipitales) der Hemi- sphaeren bei den Amphibien mit dem gróssten Theile der Hemisphaeren von Petromyzon spricht die Embryologie, ihre Bildunesweise durch Bil- dung einer Begrenzungsrinne gegen das Zwischenhirn [ Vereleiche Tať. VII, Fig. 2, 3. Lp. mit Taf. III., Fig. 10.|, weiter ihre Form und ihre Lage an dem entwickelten (Gehirne, die in beiden Gehirntypen wirklich aufallend áhnlich ist. Vereleiche die Fig. 2. (Diemyctylus) mit Fig. 1. an der Taf. I., die Fig. 7. Taf. VII. (Triton) mit der Fig. 3. Taf. I., weiter Fig. 8., Taf. II. (Menopoma) mit Fig. 5., 6., T. an derselben Tafel. Bei Petromyzon ist uns aus der Beschreibung im vorigen Čapitel eine Faserung von der Commissura superior zu dem Vorderhirne, 30 XXXIII. F. K. Studnička: die zum gróssten Theil in den Lobus posterior einstrahlt, bekannt. Eine áhnliche Faserung ist auch an dem Amphibienhirne lángst wahr- genommen worden. [Taf. VII. Fig. %. Csh. (Triton; vergleiche mit Taf. V. Fig. 1.) Taf. IT. Fie. 8. Csh (Menopoma; nach OsBoRN 15. copirt; vereleiche mit Taf. II., Fig. 6.); OsBoRy 14. PL VIII., Fig. 8.] Das vierte Moment, das fůr die betreffende Homologie spricht, ist das Vorhandensein eines Cortex in dem hinteren Theile der He- misphaere von Petromyzon, der, wie schon an einer anderen Stelle gesagt wurde, sich mit der Ammonsformation vergleichen lásst. Zwischen dem Lobus posterior der Hemisphaere und dem Bulbus, von dessen Homologie in beiden Gehirntypen doch kein Zweifel ob- walten kann, befindet sich bei den Amphibien und anderen hóheren Gehirntypen (Amniota, Dipnoer, Šelachii) die schon besprochene intercalare Portion der Hemsphaere. Dieselbe entstand also bei diesen Thieren, wie frůher cgezeiet wurde, erst spáter wáhrend der Ent- wickelung; der Lobus posterior muss also als ein áiterer Theil des Vorderhirns aufgefasst werden, als diese Portion. Wenn wir an der Hemisphaere von Petromyzon ein Homologon dieser intercalaren Por- tion finden wollen, so kónnen wir es nur auf der Uebergangsstelle zwischen der Hemisphaere in den Bulbus suchen. Ihre Lage wůrde durch die Gegend, wo sich der Lateralventrikel in beide cornua theilt, und durch jene Stelle, wo der Bulbus olfactorius an die Lamina ter- minalis grenzt'“), bezeichnet. Vereleiche da die Fig. 1. Taf. II., an welcher die vermeintliche Lage dieses Theiles der Hemisphaere durch zwei Linien bezeichnet ist. Erst wenn man einen intercalaren Abschnitt an dem Hemisphae- renhirne von Petromyzon annimmt, so begreift man, warum man das vordere Horn des Lateralventrikels in seinem canzen Verlaufe nicht direct als Rhinocoele bezeichnen kann. Proximal durchlauft dieses Horn den rudimentaeren intercalaren 'Theil der Hemisphaere; nur seinen dis- talen gróssten Theil diůrfen wir als eine wirkliche Rhinocoele auffassen. Durch den Befund eines intercalaren Theiles an dem Cyclo- stomengehirne wird uns die Homologie dessen Cornu anter. des Šeiten- ventrikels mit ahnlichem bei den Amphibien klar; nur das eine muss noch durch weitere Untersuchungen festgestellt werden, in wie weit und ob úberhaupt die sich einstůlpende Lamina terminalis an der weiteren Pildung der medianen Wand des intercalaren n des Hemisphaerenhirns einen Antheil nimmt. 16) Der histologische Bau dieser Stelle ist von dem des Bulbus olfactorius verschieden. Die glomeruli olfactorii z. B, sind an ihr nicht zu finden. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 21 Die Aehnlichkeit der Gegend des Foramen Monrot oder der Aula von Petromyzon und von Amphibien sieht man, wenn man z. B. die Fig. 3. Taf. II., Fig. 6. Tať. I., Fig. 2. Taf. V. mit der Fig. 5—8. Taf. VI. (Pelobates) oder Fie. 11., 12. Taf. VII. (Triton) vergleicht. Wenn man sich die Hemisphaeren an den citirten Abbildungen der Amphibiengehirne mehr horizontal gelegt dáchte, damit beide Lateral- © ventrikel in eine Ebene zu liegen kámen, so wůrden wir den Typus der Aula von Petromyzou bekommen. Es ist interessant, dass an dem Gehirne einer Amphibienform diese Bedingungen wirklich erfůllt sind; wir meinen das Gehirn von Amphiuma, wie es OsBoRy 14. an seinen Fig. 9., 10. PI. VIII. zeichnet. Derjenige Theil der Hemisphaere von Petromyzon, den ich mit dem Namen „/Pormx“ bezeichnete, ist bel den von mir untersuchten Amphibiengehirnen an dem oberen medianen Rande der Hemisphaeren wand nicht besonders scharf gekennzeichnet; er erreicht úbrigens, nir- sends in der Wirbelthierreihe solche Dimensionen wie bei Petromyzon. Schliesslich wollen wir noch die membranem und die medianen Theile beider Gehirntypen vergleichen. Die Decke des Vorderhirn- antheiles des Ventriculus III. bildet bei Petromyzon der vorderste Theil der Tela chorioidea Ventr. IIT.; dieselbe ist bei Petromyzon nach aussen ausgestůlpt, wáhrend ihre Falten bei den Amphibien eher in das Innere des Ventr. III. gewendet sind, eine Thatsache, die sich aus dem canzen Baue des Gehirns erkláren lásst. Bei Petromyzon finden wir vorne an der Tela chorioidea eine sackformice Paraphyse [14., Pag. 1., Textfigur a.|, auf die eleich die ein wenig verdickten vorderen Laminae folgen; bei den Amphibien folgen auf die enge Paraphyse die bei den Petromyzonten ganz fehlenden in die Ventrikel eingestůlpten Plexus inferiores und hemisphaerium und erst auf diese folgen die vorderen Laminae. Bei Petromyzon haben, kurz sesagt, die medianen Membranen die Tendenz nach aussen sich auszu- stůlpen, bei den Amphibien eher in die Gehirnventrikel hinein sich einzustůlpen. |[Vereleiche z. B. die Abbildungen in der Monographie von S. P. Gage 1.] Das Corpus callosum von Petromyzon ist eine ziemlich auffal- lende Erscheinuns. Eine úhnliche Commissur liegt bei den Amphi- bien'“) viel náher der Commisura anterior, mehr unten an dem Ge- hirne, auch ist sie hier im Verháltniss zu dieser zuletzt genannten 17) Ob das, was bei den niedrigeren Wirbelthieren úberhaupt als Corpus callosum bezeichnet wird, mit gleichgenanten Gebilde der Sáuger wirklich homolog ist, darůber wurden in der neuesten Zeit Zweifel ausgesprochen. Vergl. Av. MaveR „Zur Homologie der Fornixcommissur“ etc. Anat. Anz. Bd. X. Nr. 15. 1895. 32 XXXIII. F. K. Študnička: Commissur viel kleiner, als an einem Petromyzontengehirne. Sie ver- bindet bei den Amphibien wie bei Petromyzon die Pallien der Hemi- sphaeren, bei den Amphibien besonders in der hinteren Partie derselben ; es ist also kein Grund da an ihrer Homologie in beiden Typen zu zweifeln. Vereleiche die Abbildungen: Gack 7., Pl. IV., Fig' 37. cal. mit. unserer Taf. I., Fig. 4. cal.; Weiter Frsn 6. Pl. XIV., Fig. 28, mit unserer Taf. I., Fig. 5. cal. und Taf. V., Fig. 3. cal.; Vergleiche auch Gacz 7. PI. V., Fig. 51. cal. und KorrENx 10. Taf. II., Fig. 20. B. (Rana). Dipnoer. Einen vollkommenen, detaillirten Vergleich zwischen dem Dip- noergehirne einerseits und dem der Cyclostomen andererseits zu ziehen ist uns nicht so leicht móglich, solange wir von seiner Entwickelung nichts, und von seinem anatomischen Baue, einen Typus desselben, das Protopterusgehirn ausgenommen, nur wenig wissen. Das Protopteruseehirn, das wir besonders aus der Monographie BuRcKuaRprT's kennen, schliesst sich nach oben in der Wirbelthierreihe eng an das Amphibiengehirn, nach unten nach der Ansicht dieses Forschers an das Selachiergehirn an. Es ist ohne Zweifel, dass wir besonders in dem Baue des Gehirns der niedersten Haifische, die ein paariges Gehirn besitzen (Notidaniden!), manche Ahnlichkeiten zu diesem Gehirntypus finden; aber auch anderswo kommen Ahnlich- keiten vor, so bei dem Petromyzontencehirne. Es kann das meiste, was von der Ahnlichkeit des Amphibiengehirns zu diesem letzteren Typus gesagt wurde, auch fůr das Protopteruscehirn gelten, ja in manchen Einzelnheiten des Baues scheint es jenem Typus noch náher zu stehen. Die erossen, bei Protopterus den Hemisphaeren ansitzenden Bulbi, der Cortex in dem hinteren Theile der Hemisphaere, die Form der Paraphyse, das leistenfórmige Cerebellum, die Form der Oblon- vata, der Habitus der Plexus chorioidei des Ventr. IV. z. B. sind úhnlicher denselben Gebilden bei Petromyzon als bei Selachiern. Die complicirte eigenthůmliche Form der grossen Hemisphaeren (grosse intercalare Theile), ein gut entwickelter Lobus postolfactorius, die Form des Infundibulum und der Hypophyse, die gróssere Gehirn- beuge (?) — endlich soll hier auch an die gestielten Bulbi olfactorii einer anderen Dipnoerform, des Ceratodus (Beauregard 1.) errinnert werden — zeicen entweder von einer nahen Verwandtschaft mit den Selachiern oder (oder zum Theil!) von einer auf einem selbstándigen Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 33 Wege vollzogenen Entwickelung dieses Gehirntypus (innerhalb der Classe der Dipnoer?) aus dem ursprůnglichen Typus des Wirbelthier- gehirns, der sich uns am besten in dem Cyclostomen zum Theil auch in dem Amphibiengehirne bis an unsere Tage erhalten hat. Selachier. Wáhrend das Vorderhirn der Cyclostomen aus mit medianen Membranen verbundenen lateralen Massen besteht, in welcher Be- ziehung ihm, wie von uns gezeiet wurde, auch das Amphibiengehirn ahnlich ist, so ist das typische Selachiervorderhirn, wie wir es z. B. bei den Rochen finden, ganz massiv; es ist námlich kein grósserer Unterschied, was die Dicke betrifft, bei einem solchen Gehirne zwischen den medianen und den lateralen Theilen der Wand zu bemerken. Das ganze Vorderhirn bildet eine aus Ganglienzellen und Ner- venfasern gebildete Masse; man kann es also nach dem Beispiel álterer Forscher im Gegensatze zu allen anderen Gehirnen, an welchen die lateralen nervósen Massen durch mediane nicht nervóse Mem- branen verbunden sind, als unpaar"*) bezeichnen. Von aussen gesehen bildet das unpaare typische Selachier- Vorder- hirn manchmal eine einzige kugelige Masse"?), an die sich vorne die immer paarigen Bulbi olfactorii ansetzen; so sieht z. D. das Gehirn von Torpedo aus. In anderen háufigeren Fállen ist das Vorderhirn durch eine sacittale mediane Furche in zwei Hálíten cetheilt, oder sind so beide Hemisphaeren wenigstens angedeutet; die Gehirne von Raja, Mustelus ete. sind Beispiele fůr diese gewohnlichste Form des Selachiergehirns. Eine seltene von dem Typus des Selachiergehirns schon abweichende Form, mit der wir uns zuerst hier nicht bescháftigen wollen, haben die Gehirne von den niedrigsten Haifischen, den Notida- niden, von Chlamydoselachus und von der Chimaera; hier finden wir beide Hálften des Vorderhirns als ordentliche Hemisphaeren mit důnnen medianen Membranen oder wenigstens sehr důnnen Wánden verbunden. Wáhrend alle andere Gehirntypen, vielleicht nur mit Ausnahme des Cyclostomengehirns, die Tendenz besitzen in die Lánge zu wachsen, hat das typische Selachiergehirn die Tendenz eher in die Breite sich zu entwickeln. Wáhrend die intercalaren Theile der He- 18) „ungetheilt“ nach der Bezeichnung anderer. (Litterverz. I. 14.) 19) An einem Auerschnitte kann man selbst in dieser Masse die zwei He- misphaeren erkennen. © Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 34 XXXIII. F. K. Studnička: misphaeren der Amphibien mit den Bulbi olfactorii vorne vor der diůnnen Lamina in der Verlángerune der Lángsachse des Gehirns sich befimden, finden wir sie bei den Selachiern meist lateral von der ver- dickten, massiven Lamina terminalis liegen, auf die sagittale Rich- tune schief oder senkrecht gestellt. Das Vorderhirn der méisten Se- lachier hat die Tendenz bei der Bildung der gróssten Menge des nervósen Materials so wenig Raum als móglich einzunehmen; eine Folge dessen ist wahrscheinlich die Faltung der Wand durch die Bil- dune der sog. Lobi postolfactorii an der medianen (resp. hier vorderen) Wand der intercalaren Portionen des Vorderhirn, die an anderen Ge- hirntypen, das Dipnoergehirn (Protopterus) ausgenommen, eine nur unterseordnete Rolle spielen (BuRckHaRpr 3). Wie gross sie manchmal sein kónnen, sehen wir z. B. in der Fig. 1—2. Taf. III. von Mrc- LUCHO-MAczAY (11). An dem distalen Ende der intercalaren Portion der Hemisphae- ren finden wir die Bulbi, die im entwickelten Zustande nur gar zu selten jener ansitzen, sondern meist mittelst lángerer Tractus oifac- torii mit ihnen verbunden sind. Dieses Verhalten, von dessen Existenz auch bei Ceratodus wir seinerzeit gesprochen haben, ist jedenfalls secundaer und zeugt nur von einer Entfernung des Selachiergehirns von der ursprůnelichen Form des Wirbelthiergehirns. Die Hóhle des Seitenventrikels erstreckt sich im entwickelten Zustande vorne (lateral) bis in den Bulbus olfactorius, die ganzen vorderen Theile dieses Ventrikels, die die intercalaren Portionen der Hemisphaere durchlaufen, entsprechen also dem cornu anter. Ventr. later. der Amphibien, Dipnoer und der Cyclostomen. Auch ein Hinter- horn des Šeitenventrikels -ist manchmal vorhanden; an einem álteren Embryo von Torpedo ocellata hatten wir weniestens die Gelegenheit etwas ihm áhnliches zu beobachten Taf. I. Fig. 10.; im entwickelten Zustande fehlt es jedoch, soweit uns bekannt, vollstándic. Wir werden von dieser durch die Verdickung der Lamina ter- minalis und supraneuroporica bedingten Form des Gehirns nicht weiter reden; sie ist jedenfalls eine secundaere, entstanden erst „innerhalb der Classe der Selachier.“ Es ist interessant, dass wir an manchen lteren Exemplaren von Petromyzon Planeri auch die vorderen Laminae ausserordentlich verdickt finden, so dass dann ein Auer- schnitt durch die Gegend der Aula eines solchen Gehirns ganz einem Ouerschnitte durch dieselbe Gegend eines Selachiergehirns hnlich ist, wovon úbrigens schon einmal oben die Rede war. Von einer hóheren Organisation des Selachierhirns zeugt ausser der Form des Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 35 Vorderhirns, mit der wir uns jetzt befasst haben, z. B. auch das hoch entwickelte Cerebellum, das sich von der Form des ursprůnelichen leistenfórmigen Cerebellums der Cyclostomen, Dipnoer und Amphibien auf einem selbststándicen Wege weit entfernt hat. Die ursprůnelichste Form unter allen Selachiergehirnen haben die Gehirne jenes seltenen Typus, von dem wir am Anfange dieses. Abschnittes gesagt haben, dass sie massive, durch důinne Wánde (La- minae) verbundene Hemisphaeren besitzen; es sind das die Gehirne der Notidaniden (BvRcknaRpr 4.) des Chlamydoselachus (? GARmax 8.) und von Chimaera (WrzpER 24.) Diese Selachiergehirne mit paaricen Hemisphaerenhirnen sind durch diese Eigenschaft sowie auch dadurch, dass ihre Hemisphaeren- gehirne mehr parallel, in der sagittalen Richtung cgelegen sind, sehr dem Typus des Dipnoer oder des Amphibiengehirns áhnlich, [Ver- sleiche Miclucho-Maclay 11 Taf. II. Fig. 8., 9. (Hexanchus griseus) mit Burckhardt 3 Taf. I. Fig. 4. (Protopterus)| und lassen sich ganz gut von dem Cyclostomencehirne ableiten. Es ist wirklich schade, dass wir von ihrer feineren Anatomie sowie Entwickelunesceschichte sehr wenie resp. nichts wissen; die Kenntniss ihrer Morphologie wiirde uns bei der Lósung der Frage von den Verwandschaftsbeziehungen der Gehirnformen der niederen Wirbelthiere von grossem Nutzen sein. Aus ihrem Baue kónnte man wahrscheinlich BSchlisse machen úber den Bau des Gehirns der áltesten Selachier, úber die uns heute fehlende Form des Gehirns, die den Úbercane von dem Cyclostomen- zu dem Amphibien, resp. Dipnoergehirne bildete. Aus der Entwickelungsceschichte des Vorderhirns der gewóhn- lichen Haifische ersehen wir nur, wie weit sich diese Thiere, wahr- scheinlich durch den Einffluss der modificirten Entwickelungsweise, durch den Dotterreichthum der ersten Anlage von den ohne Zweifel ursprůnglicheren Verháltnissen der Cyclostomen entfernt haben. Die Entwickelung des Vorderhirns cgeht hier auf eine ganz hnliche Weise vor sich, wie bei den Amnioten, das vordere Ende des pri- mitiven Vorderhirns bildet sich in eine gróssere Blase um, die unpaa- rige Anlage der Hemisphaerenhirne, aus der sich dann durch weitere Differenzirung das mehr oder weniger deutlich unpaarice Hemisphae- renhirn entwickelt. Einen Unterschied zwischen den lateralen und den medianen Theilen des Vorderhirns, was ihre Dicke betrifft, finden wir hier wie bei den Amnioten nicht; wáhrend jedoch bei diesen spáter die Unter- schiede zwischen jenen Theilen deutlich werden, bleibt hier lebens- 36 XXXIII. F. K. Studnička: lane die ganze Vorderhirnwand eleich dick. Auch die Lateralventrikel bilden sich bei den Šelachiern wie bei den Amnioten sehr frůh durch mehr oder weniger deutliche Theilung des einheitlichen ur- sprůnglichen Ventrikels in zwei Theile, wáhrend sie bei den primiti- veren Cyclostomen erst in einem spáteren Stadium ihrer Entwicke- lung entstehen. Die Entwickelunesweise dieses typischen Selachiervorderhirns mit det Entwickelune des Petromyzontenvorderhirns, das aus einer so- liden Anlage entsteht, zu vereleichen, scheint sehr schwer zu sein. Man muss da die Entwickelungsweise des Amphibiengehirns, die etwa in der Mitte zwischen beiden Typen der Entwickelung, der aus důnnwán- digen Blasen bei den Šelachiern und der aus massiven Anlagen bei Pe- tromyzon sich befindet, kennen. Die Vorfahren der jetzigen Haifische, deren ganze Entwickelunesweise entschieden eine einfachere als die der unsrigen war, besassen auch eine andere, etwa der der Amphibien ahnliche Entwickelunesweise des Vorderhirns. Der jetzice Entwicke- lungsmodus des Vorderhirns aus grossen diinnwandigen Blasen sowie vielleicht auch die auffallende Gehirnbeuge der Selachier ist mit hoch- ster Wahrscheinlichkeit etwas caenogenetisches. Úber diese sowie áhnliche Sachen, úber die wir heute nur Hy- pothesen aussprechen důrfen, wird uns jedenfalls einmal die Ent- wickelunesgeschichte der niedrigsten der heute lebenden Haifische be- lehren. Nach unseren heutigen Kenntnissen ist das Amphibiengehirn das einzige, mit dessen Anatomie und Entwickelunesgeschichte sich die des Petromyzontengehirns bis in grosse Details vereleichen lásst; aber weder die Anatomie des Dipnoer- noch des Selachiergehirns bietet, wie wir sehen, Schwierigkeiten bei unserer Deutung des Petromy- zontengehirns. Das Petromyzontengehirn besitzt also, wie unsere Unter- suchungen beweisen, kein unpaares Vorderhirn mit einem „membra- nósen Pallium,“ sondern paarige dickwándice Hemisphaerenhirne. Erklárung der Abbildungen. Gemeinsame Bezeichnungen: A. © Aula (Wilder), die Gegend. © Č. — Cortex in dem Pallium der des „Foramen Monroi“. Hemisphaere. Au. Augen. Cal. Corpus callosum. B. © Bulbus olfactorius. Ca. Commissura anterior. Bl. | Blutgefásse. Cb. © Cerebellum. Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. GF. Commissur der Fornixfa- serung. Cs. © Commissura superior. © Csh. Waserung von der Čs. zu der Hemisphaere. Csd. Faserung von der Ús. in die Wand des Diencephalon. Cp. Commissura posterior. Ch. © Chiasma. D. — Diencephalon. Ep. Ependymzellen. P BOnmnix. Ff. Faserung des Fornix (?). Gl. © Gliazelle. Ghd. Ganglion habenulae dextrum. Ghs. Ganglion habenulae sini- strum. Glo. Glomeruli olf. Gz. Ganglienzelle. H. — Die eigentliche Hemisphaere. Hm. Hemisphaerenhirn. © (Lobus hemisphaericus). J. © Infundibulum. L. © Die vorderen Laminae (ter- minalis u. supraneuporica). Lo. Lobus olfactorius impar. Lp. Lobus posterior der Hemi- sphaere. (Lobus occipitalis Autt. Ls. © Lamina supraneuroporica. £t. © Lamina terminalis. M. © Mesencephalon. M5. Das Meynertsche Bůndel. Np. Nervus pinealis. O. Opticus. Obl. Medulla oblongata. Olf. OWfactorius. P. Das Pinealorgan. Re. va. Reh. R. Rp. S7. 31 Pallium der Hemisphaere. Paraphysis cerebri. Plexus chorioideus. Das Parapinealorgan. Eine Rinne, die die massive Anlage des Hemisphaeren- hirns nach hinten begrenzt (Die IIT. Neuromere Wa- ters?) Die Rhinocoele. Aussere den Lobus poste- rior der Hemisphaere nach hinten gegen das Zwischen- hirn begrenzende Furche. Riechorgan. Recessus infrapinealis. Recessus opticus. Corpus striatum (7). Tchm. Tela choroidea des Mittel- Tch. Th. U. hirns. III. Tela chorioidea Ventr. TS IV. Tela chorioidea Ventr. IV. Die unterste Abtheilune der massiven Wand des Vorder- hirns — (eine untere Leiste der Hemisphaere ?) V. III, Ventriculus tertius. Vi. Vic. Vla. Vlp. Ventriculus lateralis. (Para- coele.) Ventriculuslateralis; der mitt- lere gemeinschaftliche Theil desselben. Ventriculus lateralis, cornu anter. Ventriculus lateralis, cornu poster, 38 XXXIII. F. K. Studnička: Alle Abbildungen sind mit Hilfe einer Abbé'schen Camera lucida gezeichnet. Die Angaben der Vergrósserungen beziehen sich an die Systeme und Oculare der Firma C. RercHupr in Wien. Tafel I. Fig, 1. Das Gehirn eines erwachsenen Peťromyzon Plameri BI. in der Ansicht von oben. RErouERr. Obj. 1. Oc. 2.. Fig. 2. Das Vorderhirn einer Larve von Diemyctilus viridescens Raf. Copie nach Sussanne Phelps Gage. Pl. VI. Fie. 64. Litt. I. 9. Fig. 3. Horizontalschnitt durch ein Gehirn von Petromyzon Pla- neri Bl. Obj O2 Fig. 4. Aus derselben Serie wie Fig. 3; aus der oberen Partie des Vorderhirns. Obj č OCH25 Fig. 5. Auerschnitt durch ein Gehirn von Pefromyzom © Plameri. In der Gegend des Corpus callosum. Obj 065 Fig. 6. Ein áhnlicher Schnitt, weiter nach hinten cefiihrt, den Re- cessus opticus und den Fornix zeigend. (Das gespaltene Ende des einen Ventr. lateralis aus einem anderen Praeparate eingezeichnet.) Obj 106 Fig. %. Vordere Zipfel des Recessus opticus aus einem Auerschnitte des Gehirns eines entwickelten Peťromyzon Planeri. Bl. Obj: 5 V602 Fie. 8. Die Hemisphaere und der Bulbus olfactorius an einem in der Sagittalrichtune gefůhrten Schnitte. (Petr. Planeri). Obj 10012 Fig. 9. Ventriculus lateralis an der Verbindunesstelle beider Cornua. Die Richtune des Schnittes wie bei Fig. 8. Vergróss. dieselbe. Fig. 10. Horizontalschnitt durch das Gehirn eines Embryo von Tor- pedo ocellata Rud. Obj- OC Tafel II. Fig. 1. Ein Horizontalschnitt durch das Gehirn eines jungen 55 mm langen Ammocoetes von Petromyzon Plameri. Bl. RercueRrT, Obj. 3. Oc. 2. Fig. 2--6. Aus einer Serie von Auerschnitten durch den Kopf eines ahnlichen Ammocoetes. Obj::340e. 12 Fig. 7. Ein Auerschnitt durch das Diencephalon und die hiúteren Enden der Hemisphaeren von Menopoma alleghaniense Havl. PI, VI. Fig. 8, Copie nach Osdorm 1884. Litter. III. 15. > jm- do Fig. Fig. O5 Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 39 Tafel III. „ Ein Auerschnitt durch das Gehirn eines Embryo von Fefro- myzon fluviatilis L. von der Lánge 4 num; aus der vordersten Partie desselben. RurcueRrT, Obj. 6. Oc. 2. „ Ein Schnitt durch dieselbe Gegend des Gehirns von einem. grósseren Embryo derselben Art. Obj- 6. Oc*72: . Erstes Stadium der Einstůlpune des Seitenventrikels an der noch massiven Anlage des Hemisphaerenhirns. Petromyzom Jluviatilis L. Obj:,6 Ocs 2. . Aus derselben Serie wie Fig. 3. . Eim spáteres Stadium der Ventrikelentwickelune. Dieser ist tiefer, die Hemisphaere tritt aus dem Umrisse des Ge- hirns hervor (Petromyzom ftuviatilis L.) © Obj. 6. Oc. 2. „ Das Vorderhirn von einem 26 mm langen Ammocoetes von Petromyzon Planeri Bl. Obj. 3. Oc. 5. . Ein Schnitt durch ein embryonales Gehirn von Petromyzom Planeri. Durch die Commissura superior und gerade in dem Verlaufe der inneren Rinne (R.) gefiihrt. Obj. 6. Oc. 2. 8. Ein Horizontalschnitt durch das Gehirn einer Larve von ig. 10. Fetromyzon fiwviatilis L. Das Hemisphaerenhirn noch ohne jeden Ventrikel, in Bulbus und die eigentliche Hemisphaere noch nicht getheilt. Obj6s Oc: 2. „ Kin áhnlich gefihrter Schnitt (Pečromyzon fluviatilis L.) Die Seitenventrikel sind schon angelect, der Bulbus deutlich von der eigentlichen Hemisphaere differenciert. Obj. 6. Oc. 2. Ein áhnlicher Schnitt — Petromyzon fluviatilis L. Obj. 6..Oc. 2. Tafel IV. „ Ein medianer Sagittalschnitt durch das Gehirn und das Ge- ruchsorgan eines etwa 30 m langen Ammocoetes von Fe- žromyzon Planeri Bl. [Ein Theil aus diesem Schnitte wurde in meiner Arbeit úber die Paraphyse (Litt. I. 15.) Tať. L. Fig. 1. bei einer hóheren Vergrósserung abgebildet.| Rercmpr, Obj. 3. Oc. 2. . Das Gehirn und das Geruchsorgan von einer 5'/, mm langen Larve von Peřromyzon Planeri (Aus optischen Durchschnitten 40 XXXIII. V. K. Studnička: eines im ganzen in einem Balsampraeparate "conservierten Exemplars combinirt.) Obj. 6. Oc. 2. Fig. 3. Ein in sagittaler Richtung cefůhrter Schnitt durch das Vor- derhirn und das Riechorgan von einer 5 m langen Larve von Petromyzom fluviatilis L. Obj. 6. Oc. 2. Fig. 4. Ein Schnitt durch das Vorderhirn eines jungen Amwmocoetes von Fetromyzon Plameri; in dhnlicher Richtung nur ein wenig lateral gefůhrt. Obj:331 OG Fig. 5. Ein áhnlicher Schnitt von einem 30 mem langen Ammocoetes von Petromyzon Planeri Bl. Obj: 2:50c2 Fig. 6, Ein Schnitt durch das hinterste Ende der Hemisphaere von einem jungen 18 m. langen Amunocoetes von Petromyzon ftuviatihis L. Obj. 6. Oc. 2. Fig. %. Ein Auerschnitt durch dass massive V orderhirn von Myxine glutinosa L. Obj. OC52A Tafel V. Alle Abbildungen sind nach Praeparaten von mit der Golgischen Silber-Methode behandelten Gehirnen junger (etwa 1 dm langen) Am- mocoete von Petromyzon Planeri Bl. gezeichnet. Fig. 1. Horizontalschnitt durch das Vorderhirn. RrrcHERT, Obj. 3. Oc. 2. Fig. 2. Ein Auerschnitt durch die Gegend der „Aula*. Obj:3-Oc/2 Fis. 3. Ein Auerschnitt in der Gegend des Corpus callosum. Obj. 306722 Fig. 4. Ein longitudinaler schief nach unten gefihrter Schnitt durch das Hemisphaerenhirn und die untere Partie des Vorderhirns. Obj. 3 OC Fig. 5. Ein Auerschnitt in der Gegend der Ganelia habenulae und der Commissura superior. Obj:+3.,, Oe Fig. 6. Ein in sagittaler Richtung gefůhrter Schnitt durch das Vorder- und Zwischenhirn, den Verlauf einiger Faser der Commissura superior zeigend. Obj. 2., Oc. 3. Fig, 7%. Eine Ganglienzelle aus dem vorderen Theile des Bulbus olfactorius. Obj. 3. Oc. 2. Fig. 8. Ein Glomerulus olfactorius. Obj; .6,10c:3: Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. 41 Fie. 9,10. Zwei Ganglienzellen aus dem Pallium der Hemisphaere (Pyramidenzellen ?). Fig940bj3106 51 Pig109:Obj"'6. Oc.-3 Fig. 11,12. Auerschnitt aus der Uebergangsstelle der Medulla oblon- gata in die Medulla spinalis. Obj35 Oc5" Fig. 13. Aus der vordersten Partie des Mittelhirns am eh rene: im das Zwischenhirn. Tafel VL Fig. 1--11. Aus einer Serie von Auerschnitten durch das Vorderhirn einer Larve von Pelobates fusca Wagl. RercmERT, Obj. 3. Oc. 2. Fig. 12. Ein Horizontalschnitt durch den vorderen Theil des Hemi- sphaerenhirns einer Larve von Bufo sp. © Obj. 6, Oc. 3. Fig. 13, 14. Aus einer Serie durch das Vorderhirn einer álteren Larve von Bufo sp. Obj 34.Ve 2 Fig. 15. Ein Auerschnitt aus der Uebereanesstelle der Hemisphaere in das Zwischengehirn von Raja Schulízi. Tafel VII. Fig. 1. Horizontalschnitt durch das vordere Ende des Gehirns eines Embryo von Bufo sp. RercnERT, Obj. 3. Oc. 2. Fie. 2,3. Aus einer Serie von Horizontalschnitten durch das Gehirn einer mehr entwickelten Larve von Bufo sp. Fig. 2 aus der oberen Fig. 3. aus der unteren Partie des Gehirns. Obj:370612: Fig. 4. Ein áhnlicher Schnitt. Obj. 3. Ocsr3) Fig. 5,6. Aus einer Serie von Horizontalschnitten durch das Gehirn : einer 7 mm langen Larve von Triom (cristařus ?). Fig. 5. aus der oberen Partie des Gehirns (zu vergleichen mit Fig. 7.), Fig. 6'aus der unteren (zu vereleichen mit Fic. 8.) Obj: 57.0c- 2 s T, 8. Aus einer áhnlichen Serie; von einer grósseren Larve von Triton taematus Schneid. Fig. 7. von Oben. Fig. 8. von Unten. Fig. 9,10. Ouerschnitte durch das vordere Ende des Gehirns von einer Larve von Bufo sp. Die Bildung der Lateralventrikel und die Einstůlpung der Lamina terminalis zeigend. Obj Ve 49 © XXXII. F. K. Studnička: Anatomie des Vorderhirns der Cranioten. Fig. 11. Ein Schnitt durch die „Aula“ des Gehirns einer etwa 10 mm langen Larve von Trion. Obj35 002 Fig. 12. Ein Schnitt durch dieselbe Gegend des Gehirns von einer grósseren Larve von Triton čaematus Schneid. Obj Oc2 Fig. 13. Aus derselben Serie. Obj. 3. Oc. 2. Verlag der kónigl. bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. F K.STUDNIČKA © BEITRÁGE ZUR.ÁNAT. u. ENTWo. oD VORDERHIRNS. k O A Autor ad nat.del. (Fig. 2.Copie nach S.P.-Gage | p Tenh Nsskns P g po ee É ni a d komal boh Gestisů © | ča Mathemat natunvíss. (lasoe 1895; | Í RS 7 ba © RKSTUDNIČKA: BEITRÁGE ZUR.ÁNAT.U.ENTWG. D.VORDERHIRNS. © ' An | TaF.M R : Po ; i % Lir Farský Prag | Autor ad nat. del. (Fig. 8.Copia nach HF Osborn! | Sitzber d konigl. bom Gegelsch d VŮšS i | mat natur (lasoe 3 z Z a = a dak 1 y I S PROM 4 PYM Ú M * F.K.STUDNIČKA : BEITRÁGE ZUR.ANAT.U.ENTWG. D.VORDERHIRNS 0 96 Op000 Li: Forsky Prag, 1 kVA Pt Mb P TAF.MN. mik F KSTUDNIČKA - BEITRÁGE ZUR.ÁNAT. U.ENTWG. D. VORDERHIRNS. Ghd (s I č 29955 5082 z : n =- - = 3 b k : . Š i Lit Farský Prag. Autor ad nat. del. s" VE 44 . i : : : sko ISSENS T . e vitzber d kdnigl běhra Geselsí LŮ it Methemat naturwiss Clasoe 1895, F KSTUDNIČKA : BEITRÁGE ZUR.ÁNAT. U.Í NTWG.D VORDERHIRNS. | TarV. r E k k F KSTUDNIČKA - BEJTRÁGE ZUR.ÁNAT. U. ENTWG. D.VORDERHIRNS: | i tu | | TAF.VÍ. 3.: PP REM Autor ad nat. del, M a k zejí ll fř lssbh 9 i pitzber d koni. bál Geselseh d WS Poschaft Mahemat:natoryiss Classe 189" i k i ULŮDŮ 0. j j ' M n = n n “ ; „K j 4 „ No | Bi . = ee > pí 4 j = s z > “ 9) . =: 4 + 4 s . + : * "i * . . TAF. VI. ro) dd 6x 66V koto Boo a A5 a B0900 GE BA s 080 ZA X % o 2 F.K.STUDNIČKA > BEITRÁGE ZUR.ÁNAT. U.ENTWG. D. VORDERHIRNS. sky breg Autor ad nat. de = rd kónig jtzbe G L) XXXIV. - Úber die wahre Bedeutune des soe. Semperschen Oreanes der Stylommatophoren. Von J. F. Babor in Prac. Mit 2 Tafeln. (Vorgelest den 12. Juli 1895). (Eine Arbeit aus dem Institute fůr Zoologie, vergl. Anatomie und Embryologie der bohmischen Universitát in Prac.) Úber dieses unansehnliche Organ wurde in den letzten vier De- cennien recht oft geschrieben und discutiert, indém einige von den Ver- fassern in ihm ein Sinneswerkzeug gefunden haben wollten, die úbrigen dagegen nur drůsice Elemente am angegebenen Orte zu entdecken vermochten. Die einfache Erklárung davon ist der Umstand, dass in der Umsgebunc des Mundes bei den Stylommatophoren zweierlei Organe vorkommen, von denen eins ausschliesslich drůsicer Natur ist und mit dem Pharynx (in morphologischer als auch physiolocischer Hin- sicht) in náhere Beziehungen tritt, wogegen das andere ein wahr- scheinlich zu einem besonderen Sinnesapparate oehórendes Ganelion darstellt, welches sich zu den Mundlappen in demselben Verhaltnis befindet wie die Tentakeleanelien zu ihren betrefienden Wihlern. Diese Relation bekráftiet nur die in jetzicen Publicationen allegemein angenommene Homodynamie der letzterwálhnten Lippen mit den úbrigen zwei Fůhlerpaaren, welche auch in der letzten Arbeit von F. Senmrpr") ihre embryologische Bestátigune findet. Ich muss also zunáchst diese Lippentaster und úberhaupt alle Fiůhlerbildungen der Stylommatophoren kůrzlich berůhren, um zu zeigen, dass sie nur irrthiůimlich mit dem SemveR'schen Organe ver- v) Dr. FeRv. Semuve: „Beitráge zur Kenntnis der Entwickelunosceschichte der Stylommatophoren.“ Zoolog. Jahrb. Abth. fůr Amat. ete. Bd. VIII. 1395. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 - XXXIV. J. F. Babor: wechselt wurden, und dann erst zur Schilderung dieses Drisenappa- rates úbergehen. Die Literatur dieses Gegenstandes, da sie ja allgemein bekannt ist, wird dabei nur so kurz als móglich behandelt werden kónnen. I. Die Fůhler und áhnliche Bildungen. Die sámmtlichen Fiihler stellen drei Paare von mehr oder weniger beweglichen Tastorganen dar, die ausser dieser allen den zukommenden Perception gróberer Art noch fůr feinere Sinnesapparate — wegen ihrer dazu jedenfalls sehr gůnstigen Lage — Platz bieten: so tragen die gróssten Fůhler des ersten Paares immer die Augen (Ommatophoren) und die úbrigen úbernehmen bekanntlich, nicht aber mit derselben Constanz, auch die Function eines gewissen Geruchs-*) oder eventuell Geschmacksorganes, welche Unterscheidune bei diesen Thieren be- greiflicher Weise einer exacten physiologischen Průfung nicht beguem zugánelich ist. Vielleicht besteht auch keine so grosse Differenz zwischen diesen Šinnesgualitáten bei unseren Geschopíen; wir wissen ja, dass das ganze dorsolaterale Integument bei den Landlungen- schnecken sicher auch einer feineren Empfindung fáhig ist als bloss eines mechanischen Betastens. Die feuchte Oberfláche im Zusammen- hang mit einer verháltnismássie sehr reichen Nervenversorgune lásst sicher auch eine Art chemischen Sinnes vermuthen, besonders an einigen Stellen (Umgebune der Mund- und Manteloffnuneg weniestens). Oft fehlen auch im áusseren Epithel selbst specialisierte Sinneszellen nicht, welche durch eine Anháufune die Entstehung von circumseripter Sinneswerkzeucen leicht ermoelichen?). Dies Verhalten erklárt uns die scheinbaren Widersprůche in der Angabe úber den Sitz des Geruchs- sinnes: in den Fůhlern kónnen wir ihn suchen, doch ist er nicht nur auf diese beschránkt:;“) interessant und lehrreich ist das alte und gewiss nicht voreingenommen geschilderte Beispiel vom Pastor 2) bei den sonst nahe verwandten Opisthobranchien werden die entspre- chenden Tentakel úbereinstimmend als Rhinophorien bezeichnet, obzwar diese Schnecken auch ein wohlentwickeltes Osphradium haben. 3) ef. F. LexprG: „Die Hautdecke und Schale der Gastropoden ete.“ Arch. fůr Naturgeschichte 1876. Vergl. die Arbeiten von Rrrzrus, Bamassa und Nasras. 4) Zuerst von Moaurx-Faxpox fr den Endkolben der grossen Fůhler be- hauptet: „Mémoire sur Vorgane de Vodorat chez les Gastéropodes terrestres.“ Mém. Acad. sc. Toulous., 4e. sér. I. 1851. (auch Ann. sc. nat., zool. 3e. sér. XV. 1851 und Journal Conch. Paris. II. 1871.) Experimentell suchte es Cr. Lespěs zu be- weisen (Rech. sur Voeil des Moll.Gast. terr. et fluv.“ Journal de Conch. II. 1851.) Bedeutung des Šemper'schen Organes der Stylommatophoren. 3 ScHÁrFER?), dessen decapitierte Weinbergschnecken doch ein mit Kohlrabi bepflanztes Beet bestimmt gespůrt und gleich gefunden haben. Die Ommatophoren sind bei allen Landpulmonaten nicht gleich gebaut; sie sind entweder ein- und umstůlpbar (Stylommatophora s. str.) oder bloss retractil (bei den sog. Mesommatophoren SimRorns“), aber das Organisationsverháltnis der Augen bleibt dabei immer ein ahnliches, nur bei den blindeewordenen Formen fehlen normal aus- gebildete Augen, doch sind wir von dieser interessanten Thatsache leider bisjetzt sehr ungenůgend unterrichtet. Aus eigener Anschauung kenne ich nur die „augenlosen Ommatophoren“ von Caecilianella Bourg. (s. Acicula Risso) acicula Můll., wo ich pigmentlose Bulbus- rudimente gefunden habe. Das zweite Fiihlerpaar ist bekanntlich ein zartes Tastorgan und nur selten erweckt es durch Anwesenheit eines verháltnismássie grossen Ganglions und weiten Endkolbens mit verschiedenartigen Flemming'schen Haarzellen auch auf einen anderen Sinn Verdacht, so z, B. bei der Helix personata Lam. (nach ŠaRasnv) und čhymorum Alt.") (nach Zeydig 1. c.). Ausnahmsweise fehlt dieses zweite Fiihler- paar vollstándie, wie bei der Gattune Vertigo Můll. Was nun die Mundlappen oder Lippen anbelanst, so wissen wir von ihrem anatomischen Baue bisher nicht viel; besonders fehlt uns vor- láuůg vollstándig eine genauere Untersuchune von diesen „Lippen- tentakeln“, „subtentaculáren Lappen“ oder „Lippenanhincen“ bei Glandinen und Borusarčen, welche diese Gebilde in colossaler Ent- wickelune besitzen; ebensowenie wissen wir von den eigenthimlichen Fůhleranháneseln der Gattung Bmnea H. © A. Ad., welche zu er- kennen sehr wůnschenswertů wáre. Wo diese Gebilde náher unter- sucht worden sind (natůrlich an mitteleuropáischen Arten, z. B. Helix pomatia, personata), da wurde ein Ganglion in ihnen gefunden; von den angeblichen Drůsen (SrmíRorH) siehe unten. Bei den Testacelliden fehlen die Lippen. Die hier aufeefihrten drei Paare von Kopianhángen der echten Stylommatophoren halte ich fůr aeguivalent unter einander, muss 5) D. JacoB Cnpisrrax ŠuArrERS „erstere und fernere Versuche mit Schneken etc.“ 2. Aufi. Regensburg 1770. 9) Ob die oberen Fůhler der Vaginuliden mit denen der Janellidem unter- einander und mit den Ommatophoren úberhaupt homolog sind, ist eine noch nicht gelóste Frage; die flachen schwarzen Augentráger der Vacginula Hennici und ihre auffallende Aehnlichkeit mit den Pedipesfůhlern sind von ansser- ordentlicher Wichtigkeit fůr solche Betrachtungen. 7) Das ist die Helix (Xerophila Held. [Helicopsis Fitz.|) candidula Stud. 1* 4 XXXIV. J. F. Babor: aber nach meinen bisherigen Beobachtungen die ofters wiederholte und wieder angefochtene Ansicht, dass sie (wenigsten die Lippen) Ve- lumderivate vorstellen (zuerst von E. v. IneRrva“) ausgesprochen), mit Scnmrpr úbereinstimmend als unrichtig bezeichnen. Allerdings bin ich bisjetzt an meinem embryologischen Materiale in der Velumfrage noch nicht in's Klare gekommen, obzwar ich mehrere Male schon ein rudimentáres Velum an Limaxembryonen gesehen zu haben glaube; doch da zieht es als ein schmales Bándchen mit etwas máchtigerer Flimmerung in der praeoralen Gegend zu beiden Seiten des Kopfes hin. Diese an und fůr sich keine so leichte Frage erschwert leider noch eine úberraschend bunte Individualvariabilitát im Auftreten dieser lánest úberflůssiggewordenen Larvenorgane, welche die Onto- genie der Stylommatophoren gerade in den anscheinend palingenetischen Merkmalen kennzeichnet. Ausser diesen grósseren Fiihlern besteht bei den Landschnecken noch ein innerer Kreis von kleineren Tastpapillen, die schon dem - vestibulum oris angehóren und mit ihrer Form und Grósse etwa den sewohnlichen Růckenrunzeln (rugae) entsprechen. Vom histologischen Standpunkt aus betrachtet sind es ja wahre Runzeln, die nur durch die Einstůlpune der Vormundhaut in das Innere der weiten Mund- offnung gekommen Sind und ven den usseren Runzeln nur durch ihren Mangel an Pigment sich unterscheiden lassen. © Bei einigen Arten (z. B. Ltmax maximus L.), durchaus aber nicht bei allen, be- komen sie kleinere selbstándice Ganelien, die durch besondere Nerven mit dem Centralnervensystem verbunden werden, womit diese Runzeln den Mundlappen einigermassen áhnlich werden, besonders wenn sie durch eine etwas forcierte Mundaussstůlpune auch šusserlich sichtbar werden. Gewóhnlich bleiben sie aber bei erwachsenen Thieren im Inneren des Mundeineganges; bei Embryonen werden sie.ursprůnelich in einiger Entfernung von der klaffenden Munděffnune angetroffen und náhern sich derselben mit der fortschreitenden | Entwickelune immer mehr und mehr, bis sie schliesslich hinter das dusserste 07%- ficium oris gelangen, welches von eingestiilptem mteeumente innerlich ausgekleidet ist; daher kommen sie also noch vor den Anfang des Stomodaeums zu liegen. Ich habe diese „Mundpapillen“ sehon frůher beim Arion Vejdovskýi Bab. « Košť.") abcebildet und in der vorlie- genden Arbeit gebe ich eine Abbildung vom Munde einer erwachsenen 8) H. v. InreRNG: „Entwickelungse. von Helix“. Jen. Zeitschr. 1875. Bd. 9. 9) J. BaponR gr J. Košřán: „Une note sur une espěce nouvelle © Arion.“ Sb. d. k. bóhm. Ges. d. Wissensch. Math.-naturw. ČI. 1598. Die Tafel Fig. 9. 9 p NÍ Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 5 Amalha gracilis Leyd. (Vf. I. Wie. 4.). Sonst wurden dieselben Gebilde auch von einigen anderen Verfassern dargestellt, z. B. von ŠrmROTH bei Amalia marginata Dr.*“) Die Hautrunzeln, hauptsáchlich an der Růckenffáche, haben fůr die Lebensoekonomie dieser hygrophilen Geschópfe eine sehr wichtice Bedeutung, wie es von SrmnRorH genůgend erklárt worden ist, da sie bestándige und regelmássige Feuchtigkeitsleitung bedingen;"") eigentlich sind es die Runzeln selbst nicht, sondern die von ihnen erzeusten Rinnen, welchen diese Aufgabe zukommt. Es ist leicht einzusehen, dass diese fůr die Anpassung an das Landleben so unentbehrlichen Bildungen frůhzeitie entstanden sein missen — bei notorischen Land- bewohnern námlich — und dem entsprechend begegnen wir denselben schon an sehr jungen Embryonen, was auch mit den Mundpapillen, welche selbstverstándlich auch eine Palpationsrolle bei der Nahrunes- aufnahme úbernommen haben. derselbe Fall ist. Nun ich wůrde diesen kleinlichen Dingen keine so ausfůhrliche Bemerkung widmen kónnen, wenn diese Mundpapillen oder Mundrunzeln ofters zu Irrthůmern nicht Anlass gegeben hátten, da sie von einigen Autoren mit dem SemrER'schen Organe verwechselt wurden, welches Úbersehen sogar SoHmmr in der citierten neuesten Abhandlung'*) nicht vermieden hat. Es ist schwer begreifliich, wie eine áussere Inte- gumentalruge mit einer innerlichen Dicgestionsdrůse verwechselt werden kann, und doch ist dem so! ScHwmror wurde hóchst wahrscheinlich von der Arbeit P. B. Sanasnv's verfůhrt,"*) wo als SEmPER'sches Organ die obenerwáhnten Mundrunzeln beschrieben und abgebildet worden sind, obzwar SEmrER'S Originalfigur!“) keinen Zweifel darůber zulásst, dass er buccale Drisen (pharyngeale Speicheldrůsen) vor sich hatte. Ich will hier die canze Geschichte der SemrER'schen Drůsen nicht wiederholen, sondern weise einfach auf die zusammenfassende Arbeit Haxrrscu's"?) hin, wo diese deutlich wiedergegeben ist. Auch ver- 10) H. Srmnoru: „Versuch ete.“ Zeitschr. fůr wissensch. Zool. Bd. 42. 11) H. SrmRorH: „Entstehung der Landthiere.“ Leipzig 1891. 1*) Auch anderswo hat sich derselbe Forscher im gleichen Šinne geáussert F. ScHmmr: „Studien zur Entwickelungsgeschichte der Pulmonaten.“ I. Die Entw. des Nervensystems p. 29. 13) P, B. Sapasiv: „Uber 3 Sinnesorgane und die Fussdrůse einiger Gastro- poden.“ Arb. aus dem zootom.-zoolog. Instit, in Wůrzburs. 6. Bd. 1885. 1) C. SemrER: „Beitr. zur Anatomie und Physiologie der Pulmonaten.“ Ztschrft. fůr wiss. Zool. Bd. 8. 1857. 19) R. Haxrrscu: „Contributions to the Anatomy and Histology of Limax agrestis.“ Proc. of the Biological Society in Liverpool, Vol. II. 1888. 6 XXXIV. J. F. Babor: weise ich auf dessen Fig. 1. auf der Tafel X. um zu zeigen, dass dieses drůsige Organ eine zum Pharynx gehórende (Speichel)drůse ist; weiter unten gebe ich auch embryologische Beweise dafůr. Bevor ich aber auf die SksmrER'schen Drůsen náher eingehe, muss ich in aller Kůrze der Mundrunzeln noch einmal gedenken, um ihre histologische Zusammensetzung anzudeuten. Im jůinesten Stadium ihrer Entwickelune etwa der Fig. 1. ScHmrors entsprechend, lassen sie sich an Schnitten nur als wenig auffalende Hervorragungen des allgemeinen Contours erkennen und weisen an der Oberfláche das ursprůneliche Ektoder- malepithel auf. Spáter wird das Epithel am Gipfel der Runzeln be- deutend hochcylindrisch, wáhrend es an den Seiten der interrugáren Furchen annáhernd cubisch bleibt. Die Parenchymerfůllune dieser Erhebungen differenciert sich zu grossen spindeliórmigen und grob- kórnigen Zellen, die dann zu Muskelfasern werden, und zu kleineren Bindegewebszellen, die durch ihre tiefoefárbten Kernelemente und verschiedenartige Anordnungen dieses Chromatinmateriales ein reges Vermehren kundgeben; diese Zellen wandeln sich in das reticuláre Stroma der fertigen Rugositáten um. In diesem Stadium lassen sich die Růckenrunzeln von den Mundpapillen absolut nicht unterscheiden (anatomisch, nur der Lage nach), wie es auch die beiden Figuren (TY. I. Fig. 2. und 3.) veranschaulichen. Bei ausceschlůpften Thierchen vollzieht sich dann die Metamorphose dieser Theile dadurch, dass bei den áusseren Runzem das Epithel ausser den gewóhnlichen Bpi- thelzellen auch stábchenfórmie gebildete Stůtzelemente und Drůsen- zellen (hauptsáchlich zur Absonderune des zuweilen gefárbten Růcken- schleimes) entstehen lásst, wáhrend das Epithel der inneren oder Mundrugen ein gleichmássices geblieben; nur bei etlichen Formen (Helix pomatia nach ŠrmRorH) entwickeln sich auch Sinneszellen darin. Im Bindegewebsstroma dieser letzteren fehlt natůrlich auch das Pigment, welches in den Růckenrunzeln bekanntlich reich vor- handen ist. Dagegen sind wieder hier (in den Mundwůlsten die ein- zelligen Drůsen mesenchymatóser Herkunft sehr háufio und lassen alle moglichen Thátigkeitsphasen deutlich erkennen; oft fůhrt bei ihnen eine copidse Absonderung zur vólligen Degeneration (die wird seschildert von SrmRoru'“). Gleiche Drůsenzellen sollen nach SrmRorm auch in den Lippen vorkommen. Die Aufgabe eine angemessene Feuch- tigkeitsleitung zu besorgen, haben die Runzeln im Munde becreiflicher Weise auch nicht aufeegeben. 16) H. SrmRoru: „Ú. d. Sinneswerkz. uns. einh. Weichth.“ Zeitsch. fůr w. Zo00l. 1875. Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 7 Anm. Ich habe da die Mundpapillen als gewóhnliche Hautrun- zeln angesehen und die Grůnde dafůr angefihrt; man kónnte mir vielleicht einwenden, dass ihr frůhzeitiges und selbstándiges Er- scheinen auf wichtigere Formationen hinweist, so dass in ihnen ein altes Gebilde von grosser phyletischen Bedeutung zu suchen sei. Šie konnten námlich als Reste wichtiger Kopfanhánge angesehen werden, die fůr die morphologische Definition des Gastropodenkopfes ja von Wichtigkeit sind, denn solche Kopfanhánge sind jetzt fůr alle Classen der Weichthiere — die Lamellibranchien nicht ausgenommen') — nachgewiesen (vielleicht nur bei der Mehrzahl der Solenogastres růckgebildet) und die der Lungenschnecken měchten zuvěrderst mit den Kopfarmen der soe. Pteropoden unter den phylogenetisch fůr die Pulmonaten so wichtigen Opisthobranchien vereleichbar sein; vor allem ist dafůr ihre Innervation (zuerst von Sanas ausfůhrlich ge- sehildert) von Interesse. Doch ich wage es vorláufig noch nicht darůber eine stricte Ansicht auszusprechen. II. Die Semper'schen Drůsen. So habe ich also zur Genůce gezeist, dass die Mundpapillen mit den echten SemreR'schen Organen (in der Definition SEmPER'S selbst) gar nichts zu thun haben, und jetzt versuche ich es die Ent- wickelung, histologische Structur und vergleichendanatomische Be- deutung der in Frage stehenden Organe klarzulegen. Als erste Embryonalanlace des SemrER'schen Drisencomplexes lassen sich an jungen Stadien beim Lomax maximus L. ziemlich auf- fallende und geráumice Zellenanháufungen am Anfange des Stomo- daeums gut verfolgen, etwa in der Gegend des spáter sich bildenden Kiefers und etwas dahinten, also eigentlich schon in der Praebuccal- region. Bald aber vergróssert sich diese Anháufung sehr bedeutend und hebt sich von seinem Mutterboden empor, so dass die ganze etwa linsenformige Anlage mit ihrem centraden'*) freien Antheil schief úber dem Pharynx (Buccalmasse) nach oben verláuft und eine wohl- begrenzte und einheitliche Zellenmasse darstellt, welche sich beinahe bis zum Anfange des Oesophagus erstreckt; hier befindet sie sich aber hoher darůber und berůhrt fast die Innenfláche der dorsalen Kórperwand (oder besser ihre Sematopleurabekleidung). 17) Mavoux: „L'"exist. dď un rudiment céphaligue ete. de la Pintadine“. Bull. Soc. Philomat. Paris. sér. 7.t. X. 1886. 18) F, E. Sonurze: „Uber die Bezeichnung der Lage und Richtung im Thierkórper.“ Biolog. Centralblatt Bd. XIII. Nr. 1. 1893. I. 15. 8 XXXIV. J. F. Babor: Die Zellen dieser eigenthůmlichen Insel gehen vom Ekřoderm, und zwar vom Stomodaealepithel, hervor; zuerst beobachtet man eine kleine locale Verstárkune dieses Epithels, die in Folge von einer vermehrten Proliferation der Epithelzellen entsteht, und diese ver- oróssert sich dann rasch, bis sie sich bald vom Epithel zapfenfórmig abhebt. Die Zellen selbst verlieren bald ihre ursprůngliche mehr oder weniger cylindrische Gestalt und werden unregelmássig polygonal und dicht aneinander gedrůckt; in den oberen Partien ist ihre Verbindung aber ziemlich lose, so dass sie hier leicht das Bindringen von kleinen spindelformigen oder sternfórmigen Zellen aus dem mittleren Keim- blatt zulassen. Diese liefern spáter die zarten netzfórmicen Binde- cewebsmascheň, welche beim fertigen Organe die einzelnen Driseu- lippchen umeeben. Die erste Anlage der beschriebenen Zellenanháufune seschieht in der Zeit des auf Scnwmmr's Fig. 2.) abgebildeten Stadiums. Von dem zuletzt geschilderten Zustand gebe ich Abbildungen von zwei Schnitten aus einer und derselben Serie (Tf. I. Fig. 12., 13.) und vom histologischen Detail der Zellen (Tf. I. Fig. 14.), die sich eigen- thůmlicher Weise dem Typus der Zellen im volikommen entwickelten Organe unverkennbar sehr bald náhern; vielleicht tritt dieses Drůsen- organ schon in frůhen Entwickelungsperioden in seine [Function ein, was auch. die colossale Ausdehnune des ganzen Gebildes wahr- scheinlich macht. Es scheint úberhaupt eine mehr larvale Bildung zu sein, die sich im Verlaufe der Entwickelung in sehr auffallender Weise (relativ) verkleinert; auch bei halbwůchsicen Exemplaren vom Limax maximus L. habe ich das SremrER'sche Organ oft deutlich grósser (absolut) als bei vollerwachsenen angetroffen. Besonders der mittlere beim Embryo so voluminůse Theil erfáhrt oft eine starke Reduction, wogegen die lateralen Partien cewóhnlich am sgróssten bleiben und úberhaupt am lángsten persistieren. Jedenfalls ist die postembryonal eintretende Umgestaltung des Organes in mehrere Lappen auch ein Ausdruck der retrograden Metamorphose. Bei eini- gen Arten (el pomaťia) "ist es im erwachsenen Thiere úberhaupt in der Lippen- und Pharynxwand so eingebettet, dass man es makro- skopisch nicht einmal wahrnehmen?“) kann; ob dies fůr alle Fálle 19) Bemmor zeichnet zwar Embryonen von Agriolimax agrestis, aber in diesen frůhen Phasen ist die ganze Conformierung der áusseren Kórpergestalt bei beiden Arten eine fast ganz identische. 29) Emme Yuva: „Contributions A Vhistoire physiologigue de V escargot.“ Mém. Cour. Acad. Belo. Tome 49. 1887. ; p x jÁ 4 7 k 3 p | Bedeutung des Semper'schen Oroanes der Stylommatophoren. 9 Erklárune cibt, wo das SeurER'sche Organ fehlen soll, kamn ich nicht entscheiden. Damit haben wir also die Entwickelung des SemPER'schen Organes (beim Limax maximus) kennen gelernt und kónnen zur anatomischen und histologischen Beschreibung schreiten. Makroskopiseh wird das Organ (bei Arion, Helix, Limaxr) von einer inconstanten Anzahl un- oleich orosser Láppchen gebildet (s. HawrrsoH's Fig. 2. auf der Tafel XII. 1. c. wie auch die Fig. 1. SocHaczeweR's *") und die bekann- teste alte Abbildung von SrmrER I. c.), die eine lánelich-eifórmie zu- gespitzte Form aufweisen und mit ihrem verjůneten Inde der Rinne sich ansetzen, welche das Vorderende der Buccalmasse von der oralen Kopfwand abgrenzt; sie miinden demnach also am der Decke im die Buccalhóhle und zwar eoleich am Anfange derselben hinter dem Kiefer. Histologisch bildet das SemrER'sche Organ keine zusammenge- setzte (tubulóse oder acinóse) mehrzellige Drůse, sondern vielmehr eine Gruppe von selbststándigen einzelligen Drisen, welche geson- derte Deckzellen und Ausfihrgánge besitzen und nur lose mit einer schwer erkennbaren und sehr důnnen Bindegewebsmembran beisammen gehalten werden. Die Zellen selbst sind entweder einzeln oder je zu 2—6 in einer gemeinsamen Umhůllune gruppiert, so dass wir sie an Schnitten hie und da von feinen Bindegewebsmaschen umsponnen und zu scheinbaren Acini gebunden finden (Taf. I. Fig. 9., 10., 11., 16.). Oralwárts entsenden diese Láppchen fortsatzfórmice Ausfiůhr- gánge, die parallel unter einander zur Pharynxwand hin verlaufen, ohne zu grósseren Stámmen zusammenzufliessen. Ihre Wánde werden von flachen und beinahe faserfórmigen Zellen mit stábchenfórmigen Kernen gebildet und sind oft so zart, dass sie nur mihsam verfolet werden kónnen (Taf. I. Fig. 15.). Bindegewebsfasern und Muskel- fbrillen fehlen dort gánzlich. Die eigentlichen Drůsenzellen, in die erwáhnten Bindesewebs- netze eingeschlossen, sind rundlich oval und erleiden vom Drucke der lose sich anschliessenden benachbarten Láppchen keine Defor- mation, so dass sie nicht polygonal werden, sondern als kleine Blás- chen mit glatter Oberfláche sich praesentieren. Dieser Habitus ist vielleicht daran schuldig, dass sie als Ganglienzellen imponierten (wie die grossen Fihlerzellen, worůber cf. Srmnorm L. c.). Ihr Protoplasma *!) D. SocHaczpwER: „Das Riechorgan der Landpulmonaten.“ Zeitschr. fůr wissensch. Zoologie. Bd. 35. 10 XXXIV. J. F. Babor: ist entweder klar und schwach tingierbar oder etwas cetrůbt und fárbt es sich auch intensiver; der letzte Fall entspricht dem Ruhe- zustand der Zellen (Tať. I. Fig. 9.); wáhrend der Thátickeit háufen sich námlich die Secretklůmpchen an einer Stelle innerhalb des Zell- leibes an, wodurch das úbrige Plasma blásser erscheint (man bekommt da zur Sicht ganz dasselbe Bild, welches in der Speicheldrůse von Amalia gracilis auf der Taf. I. Fig. 7. angedeutet ist). Die Structur des Cytoplasmas ist immer eine wabig-reticuláre oder grobalveoláre (Taf. I. Fig. 11., aber auch an den Fig. 9., 10., 14., 15. sichtbar), nur nach energischer Secretion scheint das Protoplasma der entleerten Zellen ganz structurlos zu schein (Taf. I. Wie. 16.). Ein circum- nucleárer Hof von farblosem homogenen Protoplasma (Periplast) tritt gewohnlich nur unmittelbar vor Beginn der Absonderung hervor, wann der Kern eine gerundete Form annimmt (Taf. I. Fig. 11.). Die Kerne, welche zuweilen in Mehrzahl (2—4 in einer Zelle) vorhanden sind, wechseln in ihrem Umriss und Volumen desgleichen: im Stillstand sind sie an der Peripherie gezackt und ihr Chromatin ist in ein dichtes dickfaseriges Netz geordnet, am Beginn der Thátiekeit nehmen sie eine Kugelform an und lassen oróbere Kernchen in einem feinen Reticulum erkennen ??) und nach erfoleter Šeeretion endlich werden sie klein und gleichmássig gedunkelt (Taf. I. Fig. 10., 11., 16.). An gut fixierten Praeparaten erkennt man diese Verháltnisse bei der gewóhnlichen Pikrokarminfárbung ziemlich deutlich, wenn auch nicht mit der Schónheit und Schárfe der Kraúse'schen *“) Bilder, so dass ich mich mit dieser kurzen und einfachen Darstellung begnůgen kann, um die Natur der SemrER'schen Organe als Speicheldrůsen úber- zeugend zu demonstrieren. Um nun den Beweis zu Ende zu fůhren, muss ich noch kůrzlich die Speicheldrůsen xar' čéoyýv (glandulae salivales) behandeln. Ihre histologische Zusammensetzune wurde schon ofters in verschiedenen Arbeiten flůchtig berůhrt, doch meines Wissens noch niemals ordent- lich durchgearbeitet;*“) auch sind die speciellen Literaturangaben dar- 22) cf. HrrnExnarw: „Physiologie der Absonderunosvorgánge.“ In Hrnmaws Handbuch der Physiologie. V. Bd. Leipzig 1885. 25) Rop. KnRavse: „Zur Histologie der Speicheldrůsén ete. des Igels“. Arch. fůr. mikr. Anat. und Entw. 1895. Náher kann ich mich an dieser Stelle auf einen Vergleich mit den interessanten Untersuchungen der Sáugethierspeicheldrůsen nicht einlassen, da die Štructur der entsprechenden Gewebe bei den Schnecken doch keine so complicierte ist. 24) Von álteren Angaben (cf. KrreRsreN in Bronn) abgesehen, wurden die Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 11 ber nicht einig, was durch die Verschiedenheit im Habitus der Drůsen- zellen in verschiedenen Thátigkeitsphasen erklárt wird. Dasselbe gilt auch vom SEmrER'schen Organe (s. oben). Die Speicheldrůsen, deren wohlbekannte Form und Lagerune bei den Stylommatophoren ich da zu wiederholen nicht brauche, werden von eirunden Zellen cebildet, welche in ihrem histologischen Charakter den beschriebenen Zellen der SemrER'schen Drůsen so vollkommen gleichen, dass es nicht nothig ist, dieselben von Neuem zu schildern; es genůgt blos auf die Ab- bildungen (Taf I. Fig. 5., 7., 8.) hinzuweisen. Nur darin unterscheiden sich die Speicheldrůsen von den kleinen SrwrER'schen Organen, dass sie das interstitielle Bindegewebe reichlich vorhanden haben und von einem besonderen Peritonealiberzug bekleidet werden, wogegen die SEMPFR'schen Organe oft nur in der umliegenden Muskulatur einge- bettet liegen. Wie es schon seit SemrER (1. c.) bekannt ist, sind die Speicheldrůsen auch nur Anháufungen von Drůsenzellen (in keiner epithelartigen Anordnung), die jedoch ihr Secret in einen máchtigen Ausfiihrgang entleeren. Die Epithelwand dieses schlauchfórmigen Ductus wird von einer eigenthůmlichen Muskulatur an der áusseren Fláche umgeben; diese setzt sich von zarten, olatten, reifenartigen Muskel- fasern zusammen, welche den Ausfiihreang in Form von einer gefen- sterten Membran umspinnen (Taf. I. Fig. 6.). Bei den důnnen Aus- fůhrgángcen der SrmrER'schen Drisen vermissen wir bekanntlich die Muskeln. Die erwáhnten Differenzen in der Structur des Protoplasmas und der Kerne wáhrend der physiologischen Thátiekeit der Speichel- drůsen sind mit analogen Erscheinungen der SemrER'schen Organe, wo sie zur Genůge behandelt worden sind, absolut congruent.*“) Speicheldrůsen z. B. von Lacaze-DururERs (in der Testacellenmonographie) und von PrLare (Opisthopneum. Lungenschnecken I.) abgebildet. 25) Ich habe da auf diese allgemein bekannte Thatsache deswegen wieder- holt aufmerksam gemacht, da es nicht einmal Discrepanzen in der Literatur her- vorgerufen hat (cf. unter Anderem Č. BrRGoxzrmu: „Sulle glandule salivari degli Helix“. Lo Spallanzani, vivist. di Sc. med. e nat. IX. Modena). Am besten sind bekanntlich diese Vorgánge an den Verdauunosdrůsen, hauptsáchlich Speichel- drůsen, der Wirbelthiere studiert und von zahlreichen Physiologen und Histologen interessante Mittheilungen darůber gemacht. (Parotis von KrEry, LANxGLEY bear- beitet, submaxillaris, sublingualis, gl. Weberi und Nuhni [s. Blandini] von G1a- Nuzzí, Lavpowskr, HErmEúHAIN, RavvrER, Pankreas von Savrorrr, LANGERHANS. FREY, LATscHENBERGER, RENANT, KRauskE, A. VER EEckk, dann auch die Leber von Baum, die Magen- und Darmdrůsen von RorzErrT, CLaupE-BEBNARD, PaRTscH, For, WIENER, KoórLixER, HENLE, BRETTAUER £ ŠTEINACH, HERRMANN £ TouRNEux, MEcKEL U. a., 12 XXXIV. J. W. Babor: Mit Sicherheit kónnen wir also behaupten, nach der histologi- schen Structur urtheilend, dass die SemPER'schen Organe Drůsem sind und mit der gróssten Wahrscheinlichkeit, dass sie im Allgemeinen als pharyngeale (stomodaeale embryologisch) Speicheldriůsen bezeichnet werden kónnen. Es ist mir sehr angenehm, dass ich diese Organe in einem Falle als bedeutenderes und wohl specialisiertes Organpaar ge- funden habe, wo sie gewiss einer speciellen Anpassune dienen und demnach nicht mehr úbersehen werden kónnen, sondern als ungemein interessante Gebilde einer náheren Schilderung werth sind. Bei 4malha gracilis Leyd. inde ich námlich das SEmPER'sche Organ als ein Paar von birnfórmigen Drůsenlappen vorhanden (= laterale Lappen der Limaciden), welche der Bucca vorne zu beiden Šeiten aniiegen und von einem máchtigen cerebralen Nervenpaar versoret werden (Taf. II. Fig. 1%.). Histologisch weisen sie mehrere Eigenthůmlichkeiten auf: ste bestehen von eng aneinandergerůckten Zellen vom beschriebenen Drůsencharakter, die von einer máchtigen Bindegewebsmembran ein- geschlossen werden; auch innerhalb derselben befindet sich ein ziem- lich reich vertheiltes Interstitialgewebe. In der unteren (distalen oder adoralen) Partie sind die Zellen viel grósser als oben (proximalwárts). Die Zellen sind wieder in kleinere Láppchen geordnet, welche von verháltnismássig sehr zahlreichen Nervenfasern besoret werden, die da, inwieweit ich es bisher verfolgen konnte, zu einzelnen Drůsen- zellen hinzutreten. Wáhrend die gewohnlichen SrmrER'schen Organe (wie z. B. bei Limax) oder die Speicheldrůsen die feineren Veráste- lungen ihrer Nerven erst nach besonderen Methoden (z. B. mit Gold- chlorid) erkennen lassen, haben diese Organe von Amalia gracilis ihre Nervenfasern so zahlreich und so deutlich entwickelt, dass man ste mit den gewóhnlichen Methoden und auch (in vivo) ungefárbt ganz bestimmt wahrnehmen kann. — An den Fasern im ihren End- abschnitten (im Bereiche der einzelnen Láppchen) habe ich fast con- stant eigenthimliche Veránderungen gesehen, die an eine Degenera- tion der Nerven, oberffáchlich beobachtet, erinnern, doch mit einer solechen nicht identisch sind: es handelt sich um dunkelgefárbte Kerne im Neurilemm (tiefbraun bis schwarz in vivo, nicht erst nach der seltener auch andere Drůsen, z. B. die Lacrimalis von RrrcnerL und doch sind die Ergebnisse von allen diesen Untersuchungen noch nicht definitiv als allgemein gůltige Resultate gewonnen.) Bei Schnecken scheint es mir diese Beobachtungen besonders leicht anstellen zu kónnen, doch hier muss ich mich mit dieser kurzen Bemerkung begnůgen. Eine wichtige zusammenfassende Arbeit liess KoRsonELT („Beitráge zur Morphol. und Physiol. des Zellkernes.“ Zool. Jahrb, Abth. fůr Anat. u. s. w. IV. Bd. 1891.) erscheinen. Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren, 13 Fárbune!) Wie die Fig. 20. b. auf der Taf. II. zeiot, lassen sie sich auch nicht auf die Regenerationscarnituren *“) zurůckfihren. In der oanzen Literatur der Nervenfasern ist mir nur eine Stelle bekannt, wo áhnliche Gebilde beschrieben sind,*“) aber auch ohne befriedigende Erklárung. Ich muss vorláufig auch auf jeden Erklárunesversuch ver- zichten; es sei hier nur bemerkt, dass áhnliche Fasern bereits von Bnocx **) gesehen, aber falsch fiir Bindegewebsfibrillen cehalten wurden. Die von diesem Autor vortrefflich beschriebenen orossen und hellen Plasmazellen habe ich im Interstitialgewebe der Umbiegungspartie in dem in Rede stehenden Organe auch cefunden (Taf. II. Vic. 21.). Ich habe da diese Organe deshalb ausfůhrlicher erwáhnt, da es mir wahrscheinlich ist, dieselben als Homologon der máchtigen „Gift- oder Spinndrůsen“ der Gattung Ařopos Simr.*?) anzusehen, die sonst ráthselhaft wáren. Von diesen letzteren kennen wir zwar die histo- logische Structur noch nicht cenau, aber was SrmRorH darůber mit- theilt, steht mit dieser Annahme in keinem Widerspruch. Wir haben vielleicht in dieser Form die SewmrER'schen Organe zu einem beson- deren Zweck bei der Nahrungsaufnahme eingerichtet gefunden, zu dem námlich, dass das Secret dieser Drůsen den Thieren beim Schlůrfen die Verdauuno erleichtern soll: denn Ařopos, wie auch Amalia gracils, ist ein Fleischfresser, der seine Beute aussaust, dabei aber keine fůr diesen Zweck umcestaltete Bucca besitzt (die Radula ist durch ihre Zahníormen allerdines vom Raubthiercharakter), wie es z. B. die Testa- celliden und úberhaupt die Rapacia unter den Landlungensehnecken haben. Ich meine nun, dass ich den anatomischen Bau der soe. SemrER"- schen Organe cenůgend geschildert habe, um ihre drůsice Natur zu beweisen; fiir Sinnesorgane (SkmrER selbst hielt sie fir ein Geruchs- organ) kónnen sie nach ihrer histologischen Structur nicht celten, trotz ihrer auffálligen Nervenversorgung, diese zeiot nur, dass ihre Thátickeit fir den canzen Organismus, dem sie angehůren, von Wich- 29) In der geistreichen Arbeit S. Maxyee's („UÚber Vorgánge der Degener. und Reg. im unversehrten periph. Nerven“. Zeitschr. fůr Heilkunde, Prag II. 1851.) habe ich leider auch keinen Anschluss gefunden. Jedenfalls kommt man aber hoffentlich durch seine Methode frůher zum Ziel, als durch die Golgischen u. 4. (cf. Rrrzrus, Biolog. Unter. N. F. VIII.) 21) Dr. HammeR: „Úber Degener. im norm. periph. Nerven“. Arch. fr mikr. Anat. und Entw. 1895 p. 156. 28) J. BRock: „Unters. úber die interstitiellen Bindesubstanzen der Mol- lusken“. Zeitschr. fůr wissensch. Zool. Bd. 39. 29) IL. Sormoru: „Úber das Vacinulidengenus Atopos“. Zeitschr. fůr wissen- schaftl. Zoologie. Bd. 52. 14 XXKIV. J. F. Babor: tigkeit ist. Es sei mir nur gestattet, dieselben mit den entsprechenden Organen anderer Weichthiere zu vergleichen, wobei ich anhanesweise eine Úbersicht sámmtlicher Molluskenspeicheldrůsen hinzuzufůcen fůr angezeiet halte. In der ganzen Reihe der „cephalophoren“ Mollusken *“) fehlen die Speicheldrůsen sensu strictiori nur bei den sog. Přeropodem und dem Nautilus, welcher nur pharyngeale Drůsenausstůlpungen besitzt (= obere Speicheldrůsen der Dibranchiaten). Die Chitoniden haben 2 kleine zarte Bucealdrůsen auf dem Dache der Mundhóhle und die HarzeR'schen Zuckerdrůsen, die von SrmnRoruH (im Brom) zutreffend mit den gewóhnlichen Speicheldrůsen der Prosobranchiaten homologi- stert werden; meiner Ansicht nach entsprechen sie zunáchst den „seit- lichen Taschen“ der Halioťis und kónnten vielleicht eine ursprůneliche Form der Speicheldrůsen úberhaupt darstellen, da sie bei Mollusken von archaischem Charakter vorkommen (cf. auch Nucula, Nautilus) und auch vom organogenetischen Standpunkt ein Entwickelungsstadium der Speicheldrůsen úberhaupt vorstelien magen, die zuerst als seit- liche Ausstůlpungen “") der Oesophaguswand entstanden sein kónnen. Unter den Solenogastren sollen alle Vorderdarmdrůsen fehlen bei Ne- omema, bei den úbrigen kommen sie vor, und bei einigen sogar ( Para- mema úmpexa, palifera, Proneomenia vagans, Dondersia festiwa, Ne- matomema flavens) in zwei Paaren, von denen eins an der dorsalen Wand des Pharynx einmiindet. Die Prosobranchiem haben immer Speicheldrůsen und nicht geradezu selten in zwei Paaren vorhanden ; dann werden die des zweiten Paares als Speicheldrůsen im engeren Sinne des Wortes bezeichnet und dadurch definiert, dass ihre Ausfůhr- gánge den Schlundrine penetrieren sollen, wogegen die des ersten Paares oder die pharyngealen (buccalen) vor dem Schlundring in den Pharynx einmiinden. Leider sind diesbezůeliche Untersuchungen noch 30) Bei den Lamellibranchiaten finden sich die Speicheldrůsen nur in der so sehr wichtigen und interessanten Nucula (nach Pelseneer), wo sie in Form von seitlichen Ausbuchtungen des Oesophagus erscheinen — „Backentaschen“ der Scaphopoden. 81) Die Angaben von den Rhipidoglossen und fleischfressenden Taenioglossen (cf. MazanD: „Sur le syst. land. oesoph. des Taeniogl. Carnass.“ Bull. Soc. phi- lom. de Paris. 7. série, £. XI. 1887) sind leider sehr undeutlich, die von den Ca- lyptraeidem (Haller im Morphol. Jahrb. 18. Bd. 1892 und Plate in der Berliner Akademie 1895) widersprechend. Hieher gehěrt vielleicht auch der Oesophageal- sipho der Marginella cingulata („Nebenrohr“) und der Zalia priamus (nach Bow- vreR und PomreR); ob er aber mit der „Specialdrůse“ od. „Giftdrůse“ der Steno- glossen vergleichbar ist, das weiss ich nicht. Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 15 als „romme Wůnsche abzuwarten; das, was wir darůber bis jetzt wissen, lásst keine conseguente Durchfůhrung des angegebenen Prin- cips (cf. Laxa's vergleichende Anatomie) zu; bei den Dnoťocardien (und der Ampullaria) finden wir z. B. nur pharyngeale Drůsen, aber hier liegt auch der Schlundring so vorne, dass man nicht weiss, mit welchen Drůsen sie eigentlich homolog sind. Bei den Muriciden sind die buccalen Drůsen in ihrer Form und Grósse den Speicheldrusen (el. salivales str.) táuschend áhnlich, so dass sie mit solchen leicht ver- wechselt werden kónnen; ich elaube aber, dass sie bestimmt dem ersten Paar schlechtwees homoloc sind, denn die eigentlichen Salival- drůsen sind beim Murex durch die LersLEen'sche Drůse vorgestellt; dass nur die ersteren einen langen Ausfůhrgang besitzen, erklárt die enorme Verlángerung des Pharynx bei dieser Schnecke und die da- mit zusammenhángende Verlagerung des Centralnervensystems. Von den úbrigen Prosobranchien mit zwei Driisenpaaren (Haloťis, Fissu- rella, Patella, Scalaria, Jamtlnma, einige Purpuriden, Muriciden, Cam- cellartiden, Buceinum, Litorima) weiss ich nicht, wo zwei Paare von Drůsen (pharyngeale und oesophageale) anzunehmen seien, oder wo nur ein zufálliges bedeutunesloses Dédoublement der Speicheldrůsen vorkommt, denn es herrscht bekanntlich in diesen Organen eine ma- nigfaltige Variabilitát: manchmal verschmelzen die Lappen *) der paarigen Drůsen zu einem einheitlichen Kórper (bei Terebra besteht sogar nur ein unpaarer Ausfiihrgang!), anderswo kónnen wieder ur- sprůnglich einzelne Drůsen in mehrere Portionen zerfallen, accesso- rische Drůsen vorkommen u. S. w., so dass wir zur Zeit keine ver- lássliche Sichtung des sámmtlichen vorliegenden Beobachtunesmateri- -ales unternehmen kónnen. Viel besser sind wir unterrichtet von diesen Organen bei den Oposťhobramehien, was wir bekanntlich in erster Linie dem unermůdlichen Bearbeiter dieser Gruppe, PRor. R. BrRau, verdanken. Hier kommen iberall im Bereiche des Pharynx und Oeso- phagus Driůsen vor, und zwar: 1.) oleich um den Aussenmund; das sind die Drůsenlager oder Drůsencomplexe BrRan's; diese sind ce- wóhnlich klein und in die Mundwand eingewachsen, zuweilen aber auffallender und gleich bemerkbar (z. Polycerella Emertonů, Aeoli- diella Sómmeringii, Aegires Leuckarti, Doto coronata, Favorinus albus, Doridae eryptobranchiatae, wo niemals Mundrohrendrůsen vorkommen, immer aber die Speicheldrůsen, Hermaea dendritica, Stihger Mariae, Cratena gymmota u. m. a.), und dann fehlen oft die sog. Mundróhrem- 52) Dasselbe geschieht unter den Opisthobranchien bei der Doris, unter den Pulmonaten bei den Testacelliden. 16 XXXIV. J. F. Babor: drůsen?*) (gland. ptyalinae), welche den pharyngealen der úbrigen Ga- stropoden gleichzusetzen sind (Doridiopstdae haben nur eine unpaare orosse Mundróhrendrůse, deseleichen die Umodrella mediterranea, Pleuro- branchus); nur bei Galvinia flava kommt ein starkes Drůsenlager neben grossen Mundrohrendrůsen vor, so dass ich diese elandulae ptyalinae nur als besonders vergrósserte Lippendrůsen ansehen kann und die betden Gebilde mitsammen dem ersten Paare oder den pha- ryngealen Drůsen der Prosobranchien als homolog betrachte; 2.) haben die Hinterkiemer fast immer die eigentlichen Speicheldrůsen (gl. sa- hvales) mit durchtretendem Ausfůhreane, die nur dann fehlen,**) wenn die Mundroóhrendrůsen ganz besonders máchtieg auseebildet sind (bei Amphorina Alberti, coerulea, molios); die beiden Drisenpaare (el. ptyalinae und salivales) mit einander verschmolzen besitzt Pleuro- phyllidia comta, eine sonderbare Verschmelzune der Speicheldrůsen (el. sal.) mit der Buccalmasse kennzeichnet die Preyeria Růppelli, Pontolimax und Hlysta sollen ausschliesslich pharyngeale Drůsen be- sitzen, Zhodope Veramyi Koell. (nach Bóhmmg) dagegen die Speichel- drůsen. Bei hóheren Opisthobranchien sind vorwiegend die Speichel- drůsen auseebildet. Die Pulmonaten besitzen immer ein deutliches Speicheldrůsen- paar, nur von der Achařina Lam. existiert eine alte Angabe (von Ovor «£ GarmaRD nach Keferstem im Bronm), nach welcher diese Gattune zwei Paare von Speicheldrůsen besitzen soll; obzwar Acha- tina in Neuzeit (auf das Nervensystem) untersucht worden ist, ist mir keine zuverlássice Bestátiegune dieser mit Reserve anzunehmenden Angabe bekannt. Dem ersten (pharyngealen) Paare der Speicheldriůsen entspricht nach meiner Úberzeugung bei dem Stylommatophorem eben das Sempersche Organ und wir kůnnen uns seine Entstehung aus vereinzelten Drůsenzellen ektodermalen Ursprunes, wélche in der Umgebung des Mundes úfters angetroffen werden,??) ungezwungen vorstellen, wie es bei den Opisthobranchien vor unseren Augen ge- 39) Besonders schón entwickelt z. B. bei vielen cladohepatischen Nudibran- chien (Aeolidiella, Berghia, Spuvilla, Cerievrilla, Feuvissta, Amphorina, Galvinia, Hero, Phyllidia, Pteuvophyllidia, Linguella), vielleicht auch bei den Hedyliden. Bei den hóheren Opisthobranchiaten herrschen orósstentheils dieselben Verháltnisse. PrzsexpeR („Recherches sur divers Opisthobranches.“ © Mém. cour. ete. Ac. roy. Belg. LIII. 1594.) unterscheidet (z. B. bei Actaeon tornatilis) „glandes buccales“ — Mundróhrendrůsen und „glandes salivales“ — Speicheldrůsen; womit die „poches oesophagiennes“ (z. B. bei Bulla hydatis) collidieren, ist schwer anzugeben. +) Bel den Marseniiden fehlen auch die Speicheldrůsen (nach BrRam). 9) ef. J. Lenby: „On the situation of the olfact. sense in the terv. tribe Bedeutuug des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 1 schieht (cf. oben úber die Mundrohrendrůsen). Kinige von solchen Zellen sind auch innerhalb der Zunge zu treffen und bei Aeolis und den Cephalopoden zu einer selbstándigen grósseren Zungendrůse ge- worden, deren Analogon auch in der Zungendrůse der Basommato- phoren zu suchen ist. Vom SemrER'schen Organe der letzten Gruppe habe ich leider noch keine Kenntnis. Zu grossen Organen von specieller Function bei der Verdauung sind die SemPER'schen Organe nach unserer jetzicen Kenntnis nur bei der Gattung Ařopos und der Amaha gracilis ge- worden, wodurch ihre Analogie mit den Mundróhrendrůsen vieler Opisthobranchien im klaren Lichte erscheint. Unter den Cephalopoden schliesslich sind als Homologon der SEMPER'schen Organe die pharyngealen Speicheldrůsen anzusehen, welche bei der ganzen Úlasse niemals fehlen (beim Nautilus als drů- sige Ausstůlpunecen der Pharynxhohle vorhanden) und bei den Octo- poden besonders deutlich entwickelt sind. Die oesophacealen Speichel- drůsen kommen bei den Kopfiůssern bekanntlich auch vor, nur Cd- hotenthis und Loligopsis soll einer solchen Drůse entbehren. „Wir kónnen also behaupten, dass alle Weichthere ziweierlei Speicheldrůsen besitzen und zwar: 1. pharyngeale, 2. oesophageale. Die ersten sind bei den Stylommatophoren durch das SrmrER'sche Organ vorgestellt. Physiologisch kennen wir úber ihre Function (von Yvxc und zahlreichen chemischen Arbeiten úber die Verdauung der Cephalo- poden abgesehen) eigentlich nichts genau, auch die Bezeichnung BreRan's gland. „ptyalinae“ beruht bloss auf einer Conjection. Bei einigen Proso- branchien (Dolium galea, Cassis, Triton u. m.) enthált das Secret der „Speicheldrůsen“ bekanntlich freie Salzsáure. *“) of the Gasterop. Moll.“ Proc. Ac. Nat. Sc. Philadelphia III. 1576, wo die SEmPER'- schen Organe freilich noch fůr Sinneswerkzeuge gehalten werden. 36) cf, darůber TRoscHeEL-BopDEKER (Poggendorfťs Annalen P. D. 93., 1854., Journal fůr prakt. Chemie Bd. 63., 1854., Monatsber. der Berl. Akad. 1854.) S. de Luca © P. PaxceRr (C. R. 65., 1867), Mary (Sb. d. k. Ak. d. Wiss. Wien. Math.-nat. Cl. Bd. 81., Abth. 2., 1880.), L. FrřpýRice (Bull. de V acad. roy. de Belgigue 2. sér. T. 46. N. 11. 1878.) fand auch die Speicheldrůsen von Octopus sauer reagierend. Úber die acidogene Natur der Speicheldrůsen siehe KRUKENBBRG: „Vergl. physiolog. St.“ V. 1881, p. 69. Zusammenfassende Úbersicht der Verdauung der niederen Thiere gibt derselbe in seinen „Vergleich. physiol. Vortrágen.“ II. Heidelberg. 1882. Eine chemische Erklárune der Sáureabsonderung gibt G. Buxar in seinem „Lehrbuch der physiol. und pathol. Chemie“ Leipzig, 1894, 3. Aufi. Bionomigch cf, SrmaRorH-SEmox im Biol. Centralbl. Bd. 9. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. t5 18 XXXIV. J. F. Babor: Kurzgefasste Úbersicht der Ergebnisse dieser Arbeit. 1. Die Stylommatophoren (s. str. s. Pleurommatophoren) haben drei Paare Fiihler: a) die Ommatophoren, 9) die kleinen Fiihler und c) die Mundlappen; die letzten kónnen nicht wie ein Handschuhfinger eingekrempelt werden, wie es mit dem ersten und zweiten Paare der Fall ist und sind nicht hohl (bei den bisher bekannten Formen); sonst sind sie aber den úbrigen aeguivalent und haben auch ein Ganglion. 2. Im vestibulum oris der Stylommatophoren befinden sich pig- mentlose Runzeln, die sonst den Růckenrugositáten anatomisch ab- solut eleichwerth sind und die manchmal (Limax maximus) auch be- sondere Ganelien besitzen. Von Sarasin und Schmidt werden sie irr- thůmlich fr das Semper'sche Organ gehalten. 95. Das ŠSemper'sche Organ ist eine pharyngeale (= buccale) Speicheldrůsenbildune, welche mit den oesophagealen Speicheldrůsen eine identische histologische Structur aufweist. In den úbrigen Classen der Weichthiere haben die Semper'schen Drůsen folgende Homologa: die vorderen (bucecalen) Speicheldrůsen der Cephalopoda, die pharyn- gealen (buccalen) Drůsen der Amphineura, die buccalen Drůsen der Prosobranchiata, die Mundrohrendrůsen (gland. ptyalinae) oder ev- die Lippendrůsenpolster der Opisthobranchiata; sie gehóren also zu den alligemeinen Weichthiermerkmalen. 4. Die Semper'schen Drůsen entwickeln sich von Ektoderm, und zwar vom Štomodaealepithel. 5. Die grossen vorderen Drůsen der Gattung Atopos sind wahr- scheinlich modificierte Semper'sche Organe (am áhnlichsten bei Amalia gracilis unter jetzt bekannten Landlungenschnecken). Tafelerklárung, Fig. 1. Limax maximus; Auerschnitt durch das vestibulum oris eines reifen Embryos (kurz vor der Entschlůpfung). Vergr. Reich. Obj. 46. Oc. 2. Fig. 2. Eine dorsale Runzel (ruga) von demselben. Von einem weiteren Schnitte aus derselben Serie, wie Fig. 1. Verar. Reich. Obj. 8a. Oc. 2. | Fig. 3. Zwei onneren Papillen aus dem vesťibulum oris von dem- selben (= innere Runzeln — sog. „Semper'sches Organ“ nach P. B. ŠARASIN und F. ScnmrprT); aus demselben Schnitt, wie in der Fig. 2. Verer. dieselbe. Bedeutung des Semper'schen Organes der Stylommatophoren. 19 Fig. 4. Die Mundoffnung von Amalia gracilis, erwachsen ; man sieht theilweise schon die beiden Zungenwůlste und die unteren Spitzen vom Kieferbogen (dunkel) und die pigmentlosen Innenrugositáten. Merer ca. 1/4 1. Gr. Fig. 5. Eine ganze Speicheldrůse (rechtseitig) von Amalia gra- cilis wáhrend reicher Secretion; man sieht auch den Anfang des Aus- fihregeanges (mit dem Speichelsecret erfůllt) und verschiedene Reste von Gefássen, Nerven- und Peritonealumhiillune. Eosin-Haematoxylin- tinction nach Chromsáurefixation. Vergr. ca. ""/, n. Gr. Fig. 6. Die Muskulatur vom Ausfůhrgange einer Speicheldrůse von Amalia gracilis (erwachsen). Verer. Reich. Obj. 18% (semiapo- chrom. homos. Immers.). Oc. comp. 4. (160 ne Tubuslánge). Fig. 7. Ein Láppchen von der Speicheldrůse von Amalia gracilis (von der Štelle * in der Fig. 5.). Verer. Reich. Obj. 5. Oc. 2. (In der Farbe des Praeparates). Fig. 8. Ein kleiner Theil der Speicheldrůse vom erwachsenen Arion Bourguignati Mab. (s. fasciatus Nils.) im Ruhezustand. Vergr. Reich+Obj: 5:"0c:13. : Fig. 9. Einige Láppchen vom SemrER'schen Organe einer er rwach- sener Helix austriaca im Ruhezustand. Verer. Reich. Obj. 5. Oc. 2. Fig. 10. Ein Theil vom SemrER'schen Organe eines jungen (neu- em Limax maximus im relativen olbozosk Vergr. Reich. bb Ve.. Fig. 11. Eine Zelle vom SewrER'schen Organe eines jungen Arion empiricorum mit ihrer Hůllenzelle am Beginn der Thátigkeit. Man sieht die Rundung des Kernes, welcher noch vom deutlichen Periplast umgeben wird und die wabig-reticuláre Structur des Protoplas- mas. Verer. Reich. Obj. 186. (semiapochromat. Oelimmers.) Oc. comp. 4. (160 mm Tubuslánce). Fig. 12. und 13. Zwei Schnitte von einer Serie durch einen Embryo von Limax maximus (jůnger als in der Fig. 1.— 3.) 12. mehr vorne, 13. mehr hinten. Zwischen den Ommatophorendurchschnitten sieht man die Anlage des SEmrER'schen Organes. Vergr. Reich. Obj. 3. Oc. 1. Fig. 14. Einige Zellen vom embryonalen SEmrER'schen Organe aus dem Schnitte in der Fig. 13. Vergr. Reich. Obj. X. (Wasserimmersion.) 662: Fig. 15. Anfang des „Ausfihreanges“ einer SEmrER'schen Drůse vom erwachsenen Árion Bourguignati Mab. (s. fasciatus Nils.) Vergr. Reich. Obj. 8a. Oc. 3. 2* “ 90 XXXIV. J.F. Babor: Bed. d. Semper'schen Organesd. Stylomatophoren, Fie. 16. Ein Láppchen vom SemPER'schen Organe eines erwach- senen Limax maximus subsp. cimereus List. nach statteehabter Secre- tion und Entleerung. Frisch untersucht. Vergr. Reich. Obj. 5. Oc. 3. Tafel II. Fig. 1%. Massa bucealis einer erwachsenen Amalia gracilis mit dem Centralnervensystem, dem Anfange des Oesophagus und der In- sertion des Pharynxretractors; man sieht das SemrER'sche Organ mit seinem Nerven. Vergr. ca. '“/, n. Gr. Fig. 18. Eine Mittelpartie vom modificierten SemrER'schen Or- dane von Amalha gracilis; der Umbiegunesstelle in der Fig. 17. ent- sprechend. Vergr. Reich. Obj. 4. Oc. 2. Fig. 19. Ein Einzelláppchen vom ŠemrER'schen Organe der Amalia gracilis mit den eigenthimlichen Nervenfasern. Vergr. Reich. Obj: 82:10C2. Fig. 20. Nervenfasern aus dem SewrER'schen Organe von Amalia gracilis: a) normale (von der hintersten Partie der Drůse), d) verán- derte (von der adoralen Partie der Drůse.). Verer. Reich. Obj. 18b. (semiapochrom. homog. Immersion). Oc. comp. 4. (160 mem Tubuslánge). Fig. 21. Detailzeichnung zur Fig. 18. von der Stelle, wo das Nervenbůndel in die Drůse úbergeht. Man sieht zwischen den Nerven- fasern die kleinen Drůsenzellen (der verjůneten Drisenpartie) und die grossen hellen Bindegewebszellen (BRock"sche Plasmazellen.) Vergr. Reich. Obj. 8a. Oc. 2. Verlag der kónigl. bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. | | | OVA OD jb KV E DERO) o n Ra ZE KU OOo Ao ARON AO PRO o ao ita PRE, KOLENA , MCA (REVO v POVOLNÁ PRO O VAe3 a UVA VARN) KPD TOM, HON, i p PUY Pol 16 E SSDÍNÍ MV TO EAV RVV A JEVY dy Má d Joz VE VOVIKY " M Malone, oa né Taf. J.F BABOR. U d wahre Bedeutung d.sog Semperschen Organes. | aft- L = vě S OS he 0 3 Srd-dskí R o o 9 vů jů ' o x C = F 1x kN R Butor del Sizber d kónigl bóhm 008 4Wss Math nat Cl 1895 P SPA s % 5 Taf. IL R. U. d. wahre Bedeutung d.sog. Semperschen Organes. BE O do E LV XXXV. Poznámky o geognostických poměrech zlatonosného okrsku Jilovského. Podává Dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze. (Předloženo dne 11. října 1895.) Královské zlatohorní město Jílové slynulo před časy, jak známo, velikou hojností zlata, které u něho samého a v jeho blízkém i vzdá- lenějším okolí dobývalo se dílem rýžováním z písku zlatonosného, dílem kutáním na žilách rudních. Nejvíce kvetlo zde těžení zlata za starodávna, a ještě za věku 19. a 14. Avšak události válečné a roz- ličné jiné nehody za věku 15. a 16. zasadily tamnímu hornictví smrtelnou ránu a od doby té nemohlo se již nikdy povznésti ku bývalé slávě, třeba že dály se pokusy rozmanité na jeho zvelebení. Dlouhým časem pustlo bývalé dílo, staré doly a štoly zatopily se vodou, zasypaly se, a kdykoli bylo později pomýšleno obnoviti dolování zdejší, scházelo porozumění znalecké, náležitý kapitál nebo jiné podmínky zdaru. Ani za správy erární, pokud bylo kutáno ve druhé a třetí čtvrti tohoto století (do roku 1873.), nedocílilo se již žádoucího výsledku. Zejména bylo pracováno od roku 1829. s některými přestávkami až do roku 1864., tedy celkem po 35 let na prorážce od štoly sv. Vác- slavské u řeky Sázavy do dolu Pepřského, vyhloubeného v severní části vsi Studeného, s velikým namaháním a nákladem, až byly zasti- ženy couky proslaveného jinde Šlojíře, ale nebyly uznány za takové, aby skýtaly žádoucí výsledky. Nyní pak pracuje se poněkud toliko u Bohulib, vesnice to od Jílového přímou čarou asi 3 km na jihozápad vzdálené, ale málo, získaný pak materiál se nespracuje, patrně hledí se spíše udržeti jen kutací právo. A k tomu již mnoho odborníkův a ještě více zvědavců navštívilo krajinu Jílovskou a zkoumalo zde nebo hledalo. V okolí Jílovském Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 XXXV. Jindř. L. Barvíř: na značnou dálku jest od starodávna až ku podivu mnoho kopáno a kutáno, ale nepodařilo se novější dobou dosud žádnému učiniti určité, vědecky důvodné návrhy o místech, na kterých aspoň zkoušeti odporučovalo by se s oprávněnou nadějí. Máme pak o Jílovém zprávy a pojednání novější hlavně v násle- dujících spisech: Peithmer vom Lichtenfels: Versuch úber die Geschichte der bóhm. und máhr. Bergwerke. Wien 1780, pase. 124—132. Graf Kaspar Sternberg: Umrisse einer Geschichte der bohmischen Bergwerke. I. Band, 2. Abtheilune. Prag 1837, pae. 2T—50. Johann Grimm: Úber den Goldberebau zu Eule in Bohmen. Mit einem Kártchen. Bere- und Hůttenmánnisches Jahrbuch der k. k. Berg- akademien. XIII. Band. Wien 1864, pae. 246—2817. F. Pošepný: Das Goldrevier von Eule — Jílová v „Archiv fůr prak- tische Geologie. II. Band. Freiberg 1895“, str. 5T—133 s mapou, zhotovenou r. 1880. ve měřítku asi 1: 10.000. Emanuel Koliha: Jílové, král. zlatohorní město. V Praze 1865. Franz Babánek: Kurze Schilderung der neuen Gangaufschlůsse von Eule. Verhandl. der k. k. geol. Reichsanstalt, 1864., pag. 38-—40. Franz Babánek: Zur Geschichte des Euler Goldbergbaues. Osterr. Zeitschrift fůr Bere- und Hůittenwesen, 1876., pag. 134—137. Franz Babánek: Zur Kenntnis der Minerale von Eule in Bóohmen. Tschermak's Mineralog. Mittheilungen, 1872., pae. 239—242. V. v. Zepharovich: Mineralogisches Lexicon fůr das Kaiserthum Oster- reich. I. (1859.), II. (1873.), III. bearb. von F. Becke, 1893. Josef Klvaňa: Nerosty království Českého. V Uh. Hradišti 1886. Josef Wang: Důvody pro pokračování v těžbě zlatých dolů Bohuliby- Jilovských. V Praze 1885.. S mapou dle J. Grimma, ale tato mapa jest různa od mapy, kterou uveřejnil Grimm ve vlastním pojednání nahoře psaném. Prof. Fr. Štolba: © chemickém složení samorodého zlata z Jílového. Zprávy z technické laboratoře c. k. české vysoké školy technické. IX. V Praze 1894. Prof. Fr. Štolba a jj.: řeči z debaty o Jílovém v sezení Společnosti pro průmysl chemický v král. Českém dne 3. února 1894. (Časo- pis pro průmysl chemický, IV. ročník, 1894., str. 159—102. Sám konal jsem studia ve krajině Jílovské úplně samostatně a to již loni, hlavně pak letos o prázdninách. Ku zkoumání tomu dostal jsem se následujícím způsobem. ť o k G 4 k i : ] Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 3 Dostal se mi do rukou přede dvěma lety vzorek kyzem bohatý ze štoly neboli prorážky Vácslavsko-Pepřské ve Studeném u Jílového. Dal jsem zhotoviti z něho tenké výbrusy, a tu jsem seznal, že by zkoumáním petrografickým dalo se souditi o původu kyzů ve vzorku tom se objevujících. I zajel jsem pětkrát ku Bohulibům a Studenému, vybíral jsem pečlivě na haldách vzorky tamních hornin a couků, studoval jsem jejich tenké výbrusy v mineralogickém ústavu české university a nabyl jsem některých velmi zajímavých resultátův o výskytu kyzů v nich, zejména pak také o výskytu zlatonosných kyzů v dolu Bohulibském. Zároveň prohlížel jsem bedlivě, co všechno dosud bylo psáno o Jílovém a brzo jsem seznal, že krajina Jílovská dosud daleko není tak vědecky prostudována, jako by zasluhovala. I pomýšlel jsem ode- brati se do krajiny té, abych vlastním názorem se přesvědčil, zdali přece studiem petrografickým dalo by se opravdu něco podstatného ve přírodě vyzkoumati o rudonosném okrsku zdejším, jak jsem tušil v laboratoři u pracovního stolku. Slovutnému universitnímu professoru Dru Karlu Vrbovi, nyní J. Maen. rektoru české university jsem povinen díkem, že odporučením jeho dostalo se mi od sl. komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech podpory k uhražení hotových vydajů na cesty a na broušení četných preparátů. Obtíže, které naskytovaly se zkoumání mému, byly několikeré. Jednak nesnadné luštění zdejších otázek, které nedařilo se dosud četným jiným zkoumatelům. Za druhé neschůdnost velké části terrénu. Mně bylo hned po třetí návštěvě Jílovské krajiny jasno, že její stu- dium nutno počíti u samé Sázavy, a tu ční do výše příkré skaliny a stráně přes 30 7 vysoké, někde holé, jinde porostlé ostružinami, šípkem, tu i tam přimíseny jsou kopřivy. A ku takovým obtížím měl jsem po ruce ještě jen mapu (ve mě- řítku 1: 25.000), kladívko, kompas, aneroid a kyselinu solnou, na ko- pání nebo trhání skal nebylo možno ani pomýšleti. Také spis Pošep- ného dosud nebyl dotištěn, jehož mapa byla by práci značně usnadnila. Hodlal jsem dále činiti studia mikroskopická a posléze vydati větší pojednání s přehlednou mapkou okolí Jílovského. Ale před- časné uveřejnění zprávy 0 zkoumání mém u Jílového v denních listech — kterážto zpráva nepocházela ode mne — nutí mě již dříve sděliti s veřejností přehledně výsledky mého bádání ve přírodě. 1* 4 XXXV. Jindř. L. Barvíř: V tomto krátkém pojednání mám tudíž čest odporučiti již nyní myšlénky své veřejnosti a dovoluji si vybízeti odborníky neb interes- senty ku zkoumání jejich. Zlatonosný okrsek Jílovský náleží oboru krystalických břidlic, které na východ omezeny jsou žulou, na západě a na severu pak obklíčeny zřetelně sedimentárními světle-Šedými nebo nazelenalými břidlicemi kambrickými. Jsou-li krystalické břidlice vlastního okolí Jílovského horninami již původně krystalickými nebo původně klastickými, nebudiž tuto rozhodováno. Jsou to většinou chloritické nebo křemité fyllity a kře- mence. Směr jejich jest asi BSV—JJZ, úklon pak většinou mají 60 až 709 na VJV. Mám směr i úklon jednotlivých míst prozkoumaný dosti bedlivě a vyznačím jej na mapce, o které jsem se prve zmínil. Fyllity a křemence Jílovské zaujímají značnou prostoru kolem Jílového, jejíž SJ přůřez ode vsi Radlíku skrze město Jílové ku mlýnu Žampašskému u Sázavy činí přímou čarou asi 4"/, km, a tolikéž činí asi ZV průřez její. Fyllity tyto a křemence dílem neobsahujížádnýchkyzův oku patrných, dílem obsahují hojná zrnka a zrna kyzův, a objevil jsem u řeky Sázavy výchozy vrstev kyzem značně bohaté, o nichžto dále se zmíním. Ve fyllitech a křemencích Jílovských vyskytují se také místem hojné žíly křemenné, často se vtroušeným chloritem, žíly to druhotného původu vzhledem ku horninám těm, t. j. pozdější výplně puklin. A tu sluší předem vozeznávati žíly vudonosné od žil bezrudých meboli hluchých. Rozeznávání toto jest velice důležito, a že nebývalo vystiženo, ve krajině té velmi mnoho peněz, práce a naděje bylo zmařeno, jak dosvědčují četné marné pokusy kutací, dosud viditelné. Zde myslívali doposud, poněvadž ryzí zlato ve krajině Jílovské hlavně vyskytuje se ve křemenných nebo na křemenných žilách, že také naopak skoro každá křemenná žíla mohla by slibovati zlato. Ale podobných žil hluchých druhotného původu nalezneme v horninách všude hojnost, tudíž 1 v okolí Pražském n. p. křemité žíly hlavně v buližnících, ve křemencích, ve křemitých porfyrech, vůbec v horninách křemenem bohatších, vápencové žíly hlavně ve vápencích, v diabasech atd. v hor- ninách vápníkem bohatších. V horninách okolí Jílovského vyskytují se žíly hluché, t. j. čet- nějších pyritův a zlata prosté Alavně ve křemencích a ve křemitých Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 5 fyllitech, které samy mejevé patrných kyzů, vesp. amě jimých hojnějších drobných rud železných, jako magnetitu a titanového železa, pak ve křemitých porfyrech. | Za to křemence a fyllity kyzonosné neb aspoň se drobnými jinými rudami železnými četnějšími (magnetitem, titanovým železem) obsahují v sobě nejčastěji žíly křemenné kyzomosné, resp. místem 1% zlatonosné, a tak jest také s proslaveným od starodávna coukem Šlojířským, Tobolským, Kocourským, Klobásovským, kteréžto jsou však vlastně vždy celými soustavami couků a lze tudíž o těch soustavách couků všeobecně říci, že vyskytují se v kyzonosných nebo částečně také jinými drobnými rudami železnými bohatších břidlicích krystalických. Poznáním tohoto faktum myslím, že dán jest velký příspěvek ku rozluštění otázky Jílovské. Kyzonosnost křemencův a fyllitův jest však nestejnoměrna, místem velmi značna, jinde pak přestává a dále zase začíná. Nestejnoměrnost ta jeví se jak ve vrstvě, tak i do hloubky. Možná, že se zjevem takové nestejnoměrnosti souvisí i ten zjev, že zlatonosnost couků bývá také nestejnoměrna. První otázkou jest, zdali proslavené žíly kyzo- a zlatonosné v břidličnatých horninách Jílovských se vyskytující jsou opravdu pů- vodu vůči hornině druhotného neboli pozdějšího. K otázce té přisvědčuji, že jsou původu druhotného. Prohlížíme-li staré haldy Šlojířské, Tobolské a jiné, nalezneme, že sice žíly ty velmi často zachovávají směr i úklon břidlic těch, ale nezřídka mají také úklon jiný, ostatně směr celkem buď zase zachovávajíce nebo se od něho odchylujíce. Zvláště odchylný směr ode směru břidlic jeví dlouhý zlatonosný couk v Halířích JV od Jílového, který lze sledovati po třech stráních za sebou. Druhý důvod pro druhotnost žil takovýchjest důvod látkový: objevuje se na příklad značně mnoho vá- pence na žíle, v hornině samé pak ani když zvětrala vápenec se ky- selinou nedá dokázati.“) !) Poněvadž vápenec kyzy na coucích těch místem provázející nejeví ani stopy síranů, zejména ani sádrovce (ani anhydritu) mám za to, že kyzy a zlato couků krajiny Jílovské sráženy byly vodami sírovodík obsahujícími a nevznikaly tam kyzy snad nějakou redukcí ze sulfatů železa. Když jsem ku slabě kyselému roztoku vápence v kyselině solné přidal něco málo roztoku zelené skalice ve vodě, vylučovaly se vždy brzo pod mikroskopem jehlice sádrovcové. — Sírovodík pozoroval jsem v pitné vodě Jílovské, a bude záhodno původ jeho a význam dále zkoumati. Druhotný kyz železný usazuje se n. př. také ve Studeném ve křemitém -porfyru poblíže couku sv. Vojtěšského, druhotné arsenopyrity nalezl jsem na puklinkách jiného (žilnatého) porfyru nedaleko Žampašské hospody na 6 XXXKV. Jindř. L. Barvíř: Nastává otázka: jaká toho jest příčina, že velký počet rudních žil zachovává aspoň přibližně směr břidlic Jílovských? Jsou-li pak břidlice Jílovské právě takovým způsobem hojně rozpukány? A tu mohu dáti odpověď, že břidlice Jílovské právě takovým způsobem, t. j. přibližně aspoň dle směru, částečně pak i dle úklonu svého jsou nebo byly hojně rozpukány a důkazem rozpukání takového jsou také rovnoběžné ku jich směru pruhy křemitého porfyru, které v nich dají se sledovati, pruhy to zřetelně pozdějšího vzniku nežli jsou břidlice samy, neboť jeví místem povahu zřetelně intrusivní. A právě přítomnost těchto rovnoběžných pruhů křemitého por- fyru jest předůležita také ještě pro ocenění třetí otázky, zdali rudo- nosné žíly Jílovské jdou do hloubky. Křemitý porfyr jest horninou vyvřelou z hloubek zemských, i jdou tudíž nebo šly pukliny hornin, jimiž procházejí, aspoň na ně- kterých místech nepochybně také do velikých hloubek zemských, jinak by byl nemohl porfyr jimi vyvříti nahoru. Jdou-li však i Jílovské břidlice samy do značných hloubek? Nepochybně jdou, známkou toho jest úklon jejich většinou příkrý, činící často 60—70% na VJV, tudíž do hloubky. Ale pravím hnedle napřed, aby se nezdálo, že přeháním snad líčením svým, že budu mluviti o hloubce rudonosné hlavně jen potud, pokud byla u řeky Sázavy sledována, totiž jednak v hloubce jdoucí ku hladině Sázavy, kam ji každý sledovati může, a pak v hloubce, do které staří přišli na „couku“ Vácslavském a Kocourském, kdežto dle Aloisa Mayera (v hr. Sternberga díle na str. 29.) bylo pracováno 50 sáhů pod hladinu Sázavy. Pokládám-li hloubku tu za hloubku plochou, činí to kolmé hloubky při jen prostředním úklonu přes 35 sáhů čili přes 66 m. Hladina řeky Sázavy má dle vojenských měření nadmořskou výšku u Kamenného přívozu na východě 220 m, u Pikovického mlýna na západě 203 m, tudíž proložíme-li. hodnoty pro místa ležící mezi body těmi, máme nadmořskou výšku pro mlýn Žampašský asi 217 m, pro ohyb Sázavy jižně od vesnice Luk 212 », pro ústí Bohulibského potoka do Sázavy 208 m. V samém niveau Sázavy dokazuje zlatonosnost každému „couk“ Vácslavský. Dále byl zde zlatonosný couk Marie Teresie, po němžto byla dělána štola. Dosti blízko ku nmiveau Sázavy jeví i Šlojíř ve Studeném ve prorážce hojné kyzonosné druhotné žíly křemenné a vá- pencové. kraji lesa po pravé straně potoka Boreckého. Vápenná voda vyvěrá pod ústím potoka Bohulibského ve stráni nad Sázavou. Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 7 A vezmeme-li i jen hladinu Sázavy za měřítko, a srovnáme-li s ní hloubku proslulého Rotlevova dolu u Jílového jako zástupce starých, zlatem bohatých dolů tamějších, seznáme, že staří u Jílového daleko nedosáhli niveau Sázavy. Rotlevův důl měl r. 1763. dle zprávy Grimmem v jeho pojednání na str. 202. uveřejněné 69" víd. ploché hloubky. To činilo by při úklonu prostředně velkém asi 91 » kolmé hloubky jakožto minimum a pro úklon 80%, který jsem pozoroval na břidlicích blízko dolu toho, činilo by to jakožto maximum 128 m kolmé hloubky. Nadmořská výška povrchu Rotlevova dolu činí asi 400 m, výška nadmořská Sázavy u Žampachu asi 217 m, rozdíl k vodě tedy 183 m. Zbývá tudíž ku hladině Sázavy pracovati při nejmenším na 55 m kolmé hloubky, a ku hloubce dosažené v couku sv. Vácslavském přes 120 » kolmé hloubky. Na Radlíku bylo dle Alojsa Mayera (v hr. Sternberga Umrisse ete. 29.) pracováno na 90 sáhů hloubky ve zlatonosném kamení „couku“ Šlojířského. Dle komisní relace ze 17. století (Grimm str. 263., srvn. hr. Sternberga str. 41.) byla to plochá hloubka, úklon byl prý 40“ ku východu, tedy kolmá hloubka dosažená — 59 s. víd. — 110 ». Na Radlíku čítají nad mořem výšku asi 420 m, na Sázavě u Žampachu lze přijati 217 m nadm. výšky, činí tudíž výška Radlíku nad hladinou Sázavy asi 203 m, pročež zbývá pracovati asi 93 m jen ku hladině řeky Sázavy čili asi 159 » ku zlatonosné hloubce, dosažené v couku Vácslavském. Největší hloubku, ve které by pukliny a tudíž 1 žíly rudní se vyskytovaly, bude hledati v kyzonosných vrstvách zajistě nejlépe na těch místech, kde patrny jsou staré dislokace, dynamicky způsobený ohyb vrstev, blízkost mocnějších žil eruptivního porfyru. Dynamicky způsobený ohyb vrstev a zároveň zlatonosnost vý- skytuje se zřetelně u samého Jílového, pak v Tobolských vrstvách na kopci sv. Anny (kterýž Pošepný na své mapě nazývá Klobásským vrchem) a u vesnice Luk. Jak s blízkostí mocných žil eruptivního porfyru taktéž sou- visí výskyt zlatonosných couků, lze viděti ovšem také na těchže mí- stech, neboť pukliny vyplňuje tam také částečně porfyr, ale nejzřetel- něji u Radlíku SSV, kde velmi silná žíla křemitého porfyru napříč prostupuje vrstvami zdejšími. A tu v jednom úhlu křižujících se směrů Šlojířských vrstev a porfyru t. j. v úhlu západním jest pracováno velmi mnoho, nepochybně měli zde časem značný výtěžek zlata (zde dle listinných zpráv i „bílé zlato“ místem se vyskytovalo = snad platina, jak někteří se domnívají). Ve druhém vrcholovém 8 XXXV. Jindř. L. Barvíř: úhlu obou směrů, t. j. v úhlu východním pracováno jest poměrně mnohem méně, a poněvadž tektonické poměry jsou analogické, mám za pravděpodobné, že by i v tomto druhém úhlu, t. j. za novou praž- skou cestou na východ mohl se s důvodem očekávati nález zlata a zlatých rud do hloubky velké, čili mohlo se pokračovati na dílech starých do hloubky. PrrruNER Z LrcHTENFELSU poznamenává na str. 12%. svého díla, že nejvíce zlatonosných rud v okrsku Jílovském vyskytuje se ve hloubce 20—30 sáhů pod povrchem. Pak prý následuje nedostatek rud, ale hlouběji opět ušlechtilosti (t. j. zlatonosnosti) že přibývá. Zde mohlo by se vážně namítnouti, že nákladný pokus, učiněný erárem v dolu Pepřském a v prorážce Vácslavsko—Pepřské zklamal, ač účelem obojího podniku bylo dostati se na dolejší části proslulého Šlojíře. K tomu však poznamenávám následující : 1. Zdá se mi, že nebylo zde kutáno dosud v celé šířce Šlo- jířských vrstev, jestli vůbec na tom místě Šlojířské vrstvy jsou celé zachovány v původní poloze. Poznal jsem, že ve východní straně Studeneckého údolí křemitý porfyr mnoho změnil a sice právě směrem údolí Studeneckého přeřízl vrstvy Tobolské, že přestávají a teprve za porfyrem opět se objevují. I není nemožno, že také ve Šlojířských vrstvách vyskytují se přetržení nebo pošinutí, kteráž dala by se vy- stihnouti. toliko delším podrobným studiem. Faktum jest, že na př. na „mokrém Šlojíři“ vrstvy červenavé jsou zohybány až ztrácejí se. 2. Prorážka ku dolu Pepřskému proto tak dlouho trvala, a byla tak nákladna; poněvadž jde velmi tvrdými horninami. Kdyby bylo tenkráte napadlo někomu prostudovati napřed, jakými horninami bude se museti prorážka bráti, byl by to mohl snadno učiniti u řeky Sázavy a pak ve strži potoka ve Studeném, a možná, že by byli jinak se rozmyslili. Arci doufali také prorážkou tou zastihnouti před Šlo- jířem nějaké větší rudonosné couky, neboť na západní stráni údolí Studeného viděli také staré haldy. Ale nehledíme-li k tomu, že by to byla zajisté jen velmi příznivá náhoda, kdyby právě byli zastihli pouhou štolou jiné větší rudonosné žíly, lze konstatovati, že by byla důvodná naděje na zasažení prorážkou tou hlavně jen vrstev, které pokládám za Klobásovské. Neboť na coucích vrstev Kocourských bylo pracováno již dávno před tím a zlatonosný couk Vojtěšský byl ve křemitém porfyru, ve kterém couky objevují se jen někdy, jestli totiž křemitý porfyr právě také v sousedstvu rudonosného zdroje byl roz- pukán, jak o tom jsem konal studia zvláštní. | | Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 9 O Klobásovských vrstvách pokud se týče prorážky nemám ještě úsudek. (Co pak prorážkou zastihli kyzem bohatý couk, kyzy couku toho jsou zlatonosny, jakož dokázal prof. Šrouea. 3. Vůbec pokládám na mnohých místech, zvláště pak na kopci sv. Anny Tobolské vrstvy za nejbohatší. Šlojíř na vrchu sv. Anny sotva byl tak bohat, aby obsahoval zlata tolik, jako na př. u samého Jílového. Haldy Tobolské jsou na vrchu sv. Anny daleko větší nežli haldy Šlojířské, ba tyto jsou zde poměrně malé. Že Šlojíř vůbec nabyl větší pověsti nežli Tobola, sluší přičísti rozsáhlým dílům v Jí- lovém a na Radlíku ve vrstvách Šlojířových vykutaným, a mimo to, jak myslím, také jeho zajímavému pojmenování a pověsti s ním spo- jené. Skoro by se mi zdálo na paralysování pověstného jména „Šlojíř“ jmenovati vrstvy Tobolské v celém rozsahu, jaký lze dnes sledovati, spíše vrstvami Rotlevovými dle někdy velmi bohatého a jménem také pověstného dolu Rotlevova u Jílového, který jest vyhlouben v oněch vrstvách. Ale jsou u Jílového místa s povrchu ještě netknutá, kde s velikou pravděpodobností, ba dle mínění mého téměř s jistotou lze očekávati nález zlata a zlatonosných kyzů. Staré veliké haldy činívají u Jílového a u Radlíku dlouhé souvislé řady, jdou za sebou velmi blízko. Velikost hald těch jest jistotným důkazem, že na dolech, kterým náleží, pracovalo se na zlato a sice s užitkem. Souvislé řady jejich jdou vak směrem vrstev a označují, že vrstvy jejich u Jílového a u Radlíku jsou nebo byly dosti souvisle zlatonosny. Obojí známky tyto jsou důleži- tým kriteriem, dle kterého lze hledati i na místech dosud netknutých: třeba jíti posměru zlatonosných vrstev a vyhledávati z nich místa taková, která by ležela poblíže míst dle zkušenosti zlatem bo- hatých, t.j. poblíže zlatonosných pramenů, a kde zároveň dala by se očekávati přítomnosť starých puklin do hloubky. Pozorujme nejprve vrstvy couků Šlojířových. ") Horninou vrstev s couky Šlojířovými jsou červenavé křemence a červenavé křemité fyllity, obsahující značně vtroušených zrnek pyritu nebo jiných práškovitých rud železných. Někdy jsou vrstvy ty bělavé nebo slabě nazelenalé, ale větráním červenají. Ve vrstvách těchto bylo kutáno na zlato, pokud ze zachovaných zpráv lze souditi, ') Pošepný na mapě své neprávem nerozeznává hald Šlojířských od hald Tobolských a pravé haldy Slojířské na vrchu sv. Anny spojuje se Klobásovskými. 10 XXXVW. Jindř. L. Barvíř: s velikým úspěchem SZ u Jílového, u Radlíku, na západ od Studeného na Panském vrchu. Dosud známá délka vrstev Šlojířových činí asi 5 km. Podařilo mi se však nalézti, že za starodávna bylo na těch vrstvách dále pracováno a sice opět v souvislosti na 2 Am za Radlík až skoro ku vsi Psárům : po celé čáře nalezneme ještě haldu za haldou, dolík za dolíkem v těchže vrstvách. Nález ten jest tím důležit, že potvrzuje souvislost, nepřetržitosť zlatonos- nosti vrstev na délku tak velikou, nehledě ani k tomu, co jinde pra- vím, že z dobrého důvodu zvláště poblíže Radlíku mohlo by býti staré dílo pravděpodobně s výhodou prohloubeno. Na JJZ nalezl jsem dále pokračování vrstev Šlojířových u Sá- zavy na pravém břehu blízko za štolou Marie Terezie jakožto vrstvy křemenců přes 50 kroků široké, místem na bělavé pyrity značně bo- haté. Nejbohatší na kyzy pruh bílých vrstev křemencových dal se tu zjistiti na šířku 10 m a výšku 10 m, kterýž obsahuje pyritu značně více nežli '/; celé hmoty dle objemu, v zrnech a krystalech od veli- kosti tečky do velikosti přes "/„, cm. Ačkoli mají barvu nápadně bě- lavou, nenalezl jsem ve zkoušených vzorcích arsenu ani na uhlí ani v baničce. Nález východu Šlojířových vrstev u Sázavy má velikou dů- ležitost. Nepodařilo mi se nalézti v něm zlata ryzího, ale máme tu pří- rodou učiněný průřez vrstvami Šlojíře, a sice blízko nad Sázavou, který snadno dá se studovati, který také objevuje, jak rudonosnosť vrstev jest místní, na místě některém hojnost rudy, jinde málo, a dále zase jest jí více. Snad úkaz ten podmiňuje i nestejnoměrnosť rudonosnosti couků ve vrstvách takových se vyskytujících. i Tento východ Šlojíře byl hledán ode dávna, ale doposud mylně a tudíž marně. S velikým nákladem dělali také zbytečně dlouhý pří- kop nade vsí Lukami netušivše, že vrstvy Šlojířské na Panském (ne- bo-li dle mapy Pošepného Česenském) vrchu byly porfyrem za- hnuty! Ve výchozech vrstev Šlojířových nebylo dosud ani teknuto kla- divem jiným, a přece byla by odtud nejpřirozenější cesta přijíti pod čásť blízkých starých zlatonosných dolů ve vsi Lukách, ode dávna již zasypaných, a možná, že by se tam dalo pracovati se zdarem, neboť díla Lucká byla dosti značná, tudíž nepochybně zlatonosná, třeba že hladiny Sázavy sotva dosáhla, sice byly by doly musily býti hluboké na 130 m kolmé hloubky. Mezi doly těmi a výchozy vrstev u Sázavy není aspoů svrchu pracováno, vrstvy opět jsou pokryty ná- Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 11 plavem, a doleji blíže řeky také není pracováno, ačkoli by i kyzy při nejmenším značnou čásť nákladu mohly hraditi. Ostatně zbývá zkoumati, nejsou-li místem kyzy ty snad také zlatonosny. Na blízku výchozu Šlojíře jest stará erární štola Marie Teresie ve chloritických křemencích křemitých fyllitech, která šla částečně po zlatonosné žíle křemenné (s akcess. chloritem a vápencem) a dostihla Šlojíře za vsí Lukami, ale nebylo možno pracovati na něm rozsáh- lejší měrou pro rozličné veliké překážky, pročež odhodlal se erár natrefiti Šlojířských vrstev ve Studeném jednak dolem Pepřským, jednak nákladnou prorážkou Vácslavsko-Pepřskou, o nížto zmínil jsem se nahoře. Jest-li však vrstvy Šlojířových couků mohl jsem sledovati takto celkem na 8 Am délky, zdálo se býti hnedle pravděpodobno, že po- kračují za řeku Sázavu, a že zlatonosné couky i za řekou Sázavou pokračují. A opravdu i tam vrstvy Šlojířské lze spatřiti, pokračují za řeku podobně jako všecky ostatní vrstvy zdejší a také lze tam viděti u nich staré dílo, které zbývá studovati. Položíme-li pak pravídko směrem od Radlíku na Jílové ke vsi Lukám a na Štěchovice, kde dříve též zlato nacházeli, natrefíme až 1 Knín, staré zlatohorní město české, i jest pravděpodobno z důvodu směru vrstev, výskytu zlata a výskytu dislokací, souvisivších s vystou- pením porfyru, že i mezi Sázavou a Knínem bude lze určiti místa, kde by se dalo kutati na zlato nebo na zlaté rudy. Čára od Jílového do Knína jest dlouhá na 19 km, ode Psár do Knína pak na 23 Am. Ve Kníně byl jsem o minulých svátcích Svatodušních. Prohlídka petrografické povahy tamějších starých štol objevila mi některé shody s poměry Jílovskými a byla mi také jednou pohnutkou, že jsem si umínil krajinu Jílovskou podrobně prostudovati a odtud pokračovati až do krajiny Knínské. Naprosto pak nesouhlasím s myšlénkou Konstantina v. Beu- sta o nějaké jiné celkové příslušnosti rudních žil Jílovských. Tento v jinak velmi zajímavém pojednání svém o třech rovnoběžných čarách hlavních pásem rudních žil v Cislajtanii — kteréžto čáry měly by asi směr magnetického meridianu (Jahrbuch der k. k. geologischen Reichsanstalt, Wien, 1872, XXII., pae. 144.) — praví, že by Jílové mohlo snad náležeti prostřední čáře, kterouž myslí si jíti kolem Roz- tok blíže Ústí nad Labem na Prahu a k Táboru.“) 1) Nemohu zamlčeti nápadný zjev, který dále jsem pozoroval již loni, pro- dloužíme-li směr Jílové-Knín, že zastihneme přes zlatonosnou Otavu na jihozá- padu zlatonosné kdysi okolí Sušické, kdež nedaleko na jih máme i zlatohorní 12 XXXV. Jindř. L. Barvíř: Jiné pásmo zlatonosných couků jest pásmo Tobolské, vysky- tující se v zelených chloritických fyllitech a zelených nebo zelenavých chloritických křemencích. Na vrchu sv. Anny jdou po severozápadní straně vrchole, kdežto vrstvy Šlojířské jdou něco jižněji. Vrstvy tyto jsou poměrně velmi bohaty drobným pyritem a soudím podle velikosti hald starého díla u Jílového, u Studeného a u Luk, že byly tuto daleko bohatší na zlato nežli vrstvy Šlojířské. Také Peithner na straně 128. své knihy píše o nich, že díla na nich jsou starší nežli na Šlojíři. Dle starých zpráv bývaly couky Tobolské neobyčejně bohaty na zlato, třeba že snad jen velmi opatrně můžeme přijati zprávy Hájkovy a zprávu Balbínovu v jeho Miscellaneích, že r. 946 jen v jednom roce bylo získáno zlata na 100.000 hřiven (talenta), a že pověstný důl jeden dal zlata za jeden rok za několik milionů zlatých nynější měny. Po- dobně zní nám jaksi neuvěřitelně zpráva o centech „samorostlého“ zlata v dolu Chvojenském. Větráním vrstvy Tobolské nabývají barvy skoro trávozelené. Kyzy mají barvu slabě nažloutlou a větráním stávají se zlatožlutými. Ani když zvětraly vrstvy tyto, kdekoli jsem zkoušel, neobsahovaly vápence a nešuměly tudíž s kyselinou. Zlatonosné couky v nich jsou opět zvláštní výplně puklin, druhotné to žíly křemene s pyritem, zlatem, chloritem a místem i s vápencem. Pásmo toto sledoval jsem opět až ku řece Sázavě a zde nalezl jsem východy vrstev těch proti ústí potoka Třepšínského. Vrstvy Tobolské jsou i tam přes 50 kroků široké a mají místem značně mnohopyritu, značně více nežli desátý díl hmoty své. Skály jejich vyčnívají nad hladinu Sázavy asi na 30 m. Odtud opět bylo by tuším záhodno dostati se pod staré doly Lucké, a jest velmi pravdě- podobno, že by se poměrně snadným odvodněním starých zatopených dolů dalo s úspěchem pokračovati na starém díle, ba i mezi Sázavou a Lukami nalézti bohatá místa dosud netknutá. Volil pak bych vrstvy tyto dříve nežli vrstvy Šlojířské. Mezi Lukami a výchozem jak vrstev Šlojířských tak i vrstev Tobolských jest nahoře půda naplavená, ze které nevyčnívají vrstvy město Kašperské Hory, a na severovýchodu Cech zastihneme Trutnovskou krajinu, kdež v okolí také zlato se vyskytlo na několika místech. Význam takové čáry, jdoucí aspoň jihozáp. částí Čech — ne-li dále ještě do Bavor — nebudiž prozatím rozebírán, platil by hlavně pro území krystalických břidlic. Toliko budiž podotčeno, potvrdila-li by se dalším studiem také vědecky souvislost nalezišť zlata v Cechách, připadajících do té čáry, že by faktum takové mohlo míti nemalou důležitost po několika stránkách. Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 13 ty, a kde nevyčnívaly žíly křemene, tam staří nekutali ve krajině zdejší. Ta mezera není prohledána. Naproti pak na levém břehu Sázavy bylo prý se zdarem rýžováno na zlato; pročež bude podrobně zkoušeti vrstvy ty také na zlatonosnosť kyzů jejich. Na Šlojířských a Tobolských vrstvách za Jílovým směrem ku Radlíku jest však pracováno sice v souvislosti ale jen částečně. Že bylo pracováno v souvislosti, dokazují velké haldy, jdoucí jedna za druhou. Tak velkých hald staří by nebyli dělali, kdyby byly ne- měli zlata. Zlatonosnost vrstev jak Šlojířských tak i Tobolských jest před Jílovým, v Jílovém a za Jílovým nepřetržita, podobně u Radlíku a odtud ku Psárům. Jem mezi posledními haldami S u Jílového (které na mapě Pošepného slovou Mikulášské) a Radlékem jest vynechána prostora přes půl kilometru jak na šŠlojíři tak mna. Tobole ode svrchu úplně a není žádné známky, že by tudy snad spodem šly štoly. Řada hald široká na 50 kroků přestává najednou. A proč jest vynechána prostora ta? Vrstvy jsou přikryty ná- plavem a nevykukuje tam žádný couk do výšky. Staří tušili, že i zde bylo by záhodno hledati, proto mezi po- sledními velkými haldami Jílovskými a mezi Radlíkem vykopali dlouhý příkop, ale — mimo čáru vrstev Šlojířských a Tobolských: měřili dle hald, ale nerozeznávali, jakým řadám vlastně haldy náležejí. A víra jejich plynoucí ze zkušenosti na jiných místech okolí zdejšího nabyté, byla tak pevna, že odhodlali se kopati jiný příkop, hlubší a širší, ale místo co měli jej kopati na východní stranu, kopali jej na západ, a ovšem opět nenalezli ničeho — podobně jako když hledali Šlojíř na Panském vrchu nad Lukami zase tuze na východ. Zde na této prostoře mezi Radlíkem a posledními haldam Jílov- skýmá jak Šlojířskými tak i Tobolskými mám dle známek nahoře řeče- . ných za to, že by se mohlo objeviti značné množství zlata nebo zlato- nosných rud. Blízkosť porfyru křemitého jak směrem ku Jílovému tak 1 směrem ku Radlíku činí pravděpodobno, že mohly by se zde vysky- tovati staré pukliny, rudními žilami později naplněné. Mimo to se podobá, že i v samém sousedství nejbohatších za starodávna dolů: JIZ před Jílovým na Šlojíři jest dosud málo pra- cováno, třeba že štoly zde byly, ústící blíže pravého břehu Jílovského potoka, zejména však zdá se, že u samého Jílového SSV na západní části vrstev Tobolských také by se dalo poněkud pracovati se shora, neboť vrstvy ty jsou částečně zakryty náplavem. Zdají pak se novější dobou SSV u Jílového v zářezu cesty prokukovati vrstvy Tobolským 14 XXXV. Jindř. L. Barvíř: podobné. Kutati na místě tom se shora dalo by se ovšem odporučo- vati teprve po dalších úvahách na místě samém. Třetí hlavní pásmo zlatonosných couků jest pásmo Klobá- sovské a čtvrté hlavní pásmo pásmo Kocourské. Obojí pásma couků jsou opět omezena na určité vrstvy. vě- dectvím toho jest jednak zachování povahy obojích hornin po celé délce každého pásma, jednak i úplné zachování směru vrstev. Klobásovské couky vyskytují se ve tmavošedých, poněkud mo- dravých křemitých fyllitech kyzonosných. Kocourské couky v zelenavě popelavých kyzonosných fyllitech. Mezi Jílovým a Studeným jdou obojí vrstvy rovnoběžně s vrst- vami Šlojířskými, Klobásovské jsou od Šlojířských vzdáleny na vrchu sv. Anny asi 200 kroků na JV, a tolikéž asi vzdáleny jsou tam na JV vrstvy Kocourské od Klobásovských vrstev. Pracováno jest na Klobásovských vrstvách od táhlého hřbetu vrchu sv. Anny až ku Jílovému a pravděpodobně i v Jílovém samém. Na vrstvách Kocourských jest pracováno od řeky Sázavy až do Jílo- vého délkou asi 2"/, km. Za Jílovým SV jest v pokračování směru Ko- courských vrstev dle mapy Pošepného hnána erární štola délkou něco přes ", km, ale v severní části své, jak soudím, již mimo pásmo to na východ. Celkem lze říci, že za Jílovým na SSV ku Radlíku na vrstvách Klobásovských a Kocourských není pracováno. Proč není pracováno ? — Jsou opět přikryty náplavem. Poloha jejich dá se určiti dosti dobře dle některých malých výběžků v zářezech cest prokukujících: jdou východně od silnice Jílovsko-Radlické dosti blízko, na východ jsouce omezeny porfyrem křemitým, zde onde v poli prokmitajícím, míří za Radlický dvůr a mohly by býti při vytrvalosti ne Zprávě pří- lišné kopáním nalezeny. Před Jílovým JZ jsou haldy na nich vykopané veliké a činí sou- vislé řady: jedna velká halda jde za druhou. Jest to důkazem, že vrstvy tyto jsou resp. byly u Jílového zlatonosny a sice v sou- vislosti. Jdou-li za Jílovým na severní straně zlatonosné velké haldy (Mikulášské haldy dle mapy Pošepného) ještě značně daleko, není pochybnosti, že aspoň tak daleko bylo by lze s prospěchem kutati také na těchto vrstvách, pravděpodobně však snad až ku Radlíku samému. Křemitý porfyr, vyskytující se na východ od nich, dává naději na přítomnost starých puklin, vyplněných rudními žilami. Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského 15 Tudíž bych nejprve doporučoval kutati na vrstvách zlatonosných u Jílového : 1. mezi Jílovým a Radlíkem na části vrstev Tobolských a Šlo- jířských ode svrchu dosud netknuté, 2. na pokračování Kocourských a Klobásovských vrstev za Jí- lovým, 3. prohloubiti staré jistotně dříve zlatem bohaté doly na Tobol- ských a Šlojířských vrstvách u Jílového (nejdříve na Tobolských), a to aspoň na hloubku kutáním dokázané zlatonosnosti „couku“ Vác- slavského, t. j. na 66 m pod niveau Sázavy, 4. prohloubiti podobně řadu Radlických dolů na východ od Pražské nové silnice v lese se táhnoucí, pokud jsou poblíže porfyru čili pokud důvodně lze říci, že mohou obsahovati do hloubky pukliny žilami rud- ními naplněné, a sice vyhloubiti je prozatím aspoň do podobné hloubky, jako ve případě předešlém, t. j. aspoň na 66 » pod niveau Sázavy. Eventuelně pak, to jest po dalších úvahách na místě samém, doporučoval bych kutati: 1. aspoň na Tobolských vrstvách, na části u města, jak se po- dobá, dosud netknuté, 2. od ústí Tobolských vrstev u Sázavy po těchto vrstvách ke vsi Lukám, podobně od ústí Šlojířských vrstev u Sázavy po těchto vrstvách ke vsi Lukám. Ale mimo výsledky tuto uvedené podařilo se mi nalézti také pokračování zlatonosné horniny Pohulibské, kterou již z jara letoš- ního roku jsem 1 mikroskopicky byl prozkoumal. Jest to hornina eruptivní, Boťitický dtorý se druhotným“ žilami křemennými, kteréžto žíly obsahují zlatonosné kyzy a zlato ryzí. Podařilo se mi nalézti, že hornina tato není omezena jen na Bohuliby, nýbrž že táhne se odtud na SSV až na návrší „U obrázku“ západně od Jílového a JJZ až ku Sázavě, tedy délkou přes 2 km. Jakožto hornina eruptivní jde diorit Bohulibský nepochybně na některých místech do hloubky, to rozumí se již samo sebou, jakmile víme, že jest eruptivní. Ale jest také, pokud se dá pozorovati, celou délkou zlatonosna. Byloť na ní od starodávna pracováno na zlato „ÚU obrázku,“ kdež jest řada starých hald (Ostřetínských hald dle mapy Fošepného) v lese ukrytá, opět jedna halda jde v řadě za druhou. V jedné haldě nalezl jsem i starodávný hornický plechový kahanec, důkaz to, že doly nebyly zde jen povrchní. Příslušnost hald těchto ku Bohulibským tušil již Pošepný (srovn. str. 67. a 70. spisu jeho) dle směru jejich řady, ale příčiny souvislosti nevyzkoumal. 16 XXXV. Jindř. L. Barvíř: Než hloubky velké doly „U obrázku“ nedosáhly, ani daleko ne té hloubky, ve které u Bohulib zlato se vyskytuje v dolu sv. Anny. Při- rovnáním nadmořské výšky místa „U obrázku“ s hořejším ústím dolu sv. Anny v Bohulibech uvidíme, že místo „U obrázku“ leží nejméně o 80 » výše, nynější hloubka dolu sv. Anny v Bohulibech činí přes 30 m, tedy sahá zlatonosná hloubka horniny „U obrázku“ jenom dle toho již do více nežli 110 m pod povrch. A že biotitický diorit Bohulibský jest i za Bohuliby skoro ku Sázavě zlatonosný, dokazují opět četné dolíky a haldy, jdoucí ne- přetržitou řadou, ve kterýchž haldách nalezneme zbytky rudních žil, a na jednom místě ve „štolce Černého“ blíže Sázavy bylo kutáno na zlato ještě za paměti nynějších obyvatelů Bohulib. Tato štolka Černého leží však asi o 140 m níže nežli povrch „ÚU obrázku“, tedy patrná zlatonosnosť jde „U obrázku“ alespoň 140 m do hloubky. Další studium poměrů mezi porfyrem, dioritem Bohulibským, puklinami a couky zlatonosnými zejména u Bohulib bude moci rozřešiti otázku, zdali jest důvodna naděje v dioritu Bohu- libském na výskyt couků do hloubek ještě značně větších. Hnedle svrchem tudíž u horniny Bohulibské, pokud vůbec vy- stupuje na povrch, jsou dva zjevy zřejmy: 1. že zlatonosnosť „U obrázku“ sahá alespoň do hloubky 140 wm, výskyt zlatonosných couků u sv. Anny vzhledem ke štolce Černého nepochybně alespoň do 60 1 hloubky. 2. že zlatonosnosť jest celkem souvisla. Jest arci nápadno, že nebylo pracováno ani „U obrázku“ ani JIZ od Bohulib do větší hloubky. Tu však nalezneme vysvětlení studiem povahy zlatonosných couků Bohulibských v dolu sv. Anny a na štolce Černého. Ty couky mívají rozličný směr a nebývají, pokud jsou širší, příliš dlouhy, nýbrž, jak lze viděti, místem šířka jejich přestává, couk se zúží a dá se nesnadno sledovati, avšak kutá-li se v hornině trochu dále, naleznou se jiné větve couků zlatonosných. Nepochybně však staří přestávali, jakmile jimi nalezený zlatonosný couk zdánlivě došel; tu začali kutati hnedle na couku sousedním. Zkušenosti právě vyslovené neměli, aby byli hledali v hornině hlouběji a nalezli opět couky nové. Ale přece značná část celé žíly dioritové meži Obrázkem a Bohu- liby jest netknuta, není na ní kutáno ani ve svrchu. Proč asi? — jest opět přikryta náplavem, a nevykukují z náplavu žádné couky, které by staří byli spatřili! Mně však podařilo se přece, třeba jen malé sledy horniny té konstatovati na povrchu dle kamenů v ornici Geognostické poměry zlatonosného okrsku Jílovského. 17 roztroušených a zejména vyčnívá něco horniny té na západním úbočí vyvýšeniny „Čihadla“, zcela v čáře od „Obrázku“ ku Bohulibům. Všude jest hornina ta provázena porfyrem křemitým, který vyčnívá i tam, kde hornina jest přikryta náplavem, a dokazuje i tam jsoucnosť bývalých puklin téhož směru. Část zlatonosné horniny Bohulibské náplavem zakrytá jest dlouhá téměř 1 km. Mimo to jest dosti možno, že staří „U obrázku“ ani celého ho- rizontu horniny neprobrali, nýbrž čásť horniny že přikryli haldami, ta otázka dala by se rozluštiti jen kopáním, arci velmi snadno. Pokud se týče jiných hornin, někdy také křemitý porfyr mívá zlatonosné couky, ale skoro jen výminkou, 't. j. jen málokdy a jenom na některých místech. Takovým coukem zlatonosným ze kře- mitého porfyru jest na příklad bývalý couk Vojtěšský ve Studeném. Ponejvíce porfyr křemitý obsahuje žíly křemenné rudami chudé nebo bezrudé, a poslednějšími bylo již mnoho lidí sklamáno ve svých nadějích. Bývají pak i ve křemitém porfyru žíly rudonosné druhotného původu, jak jsem se přesvědčil zkoumáním mikroskopickým. Jsouli- pak rudonosné couky v porfyru tom původu druhotného, jest odůvod- něno hledati ve blízkosti zlatonosného couku Vojtěšského místa, která by jevila na př. aspoň podobné přibývání druhotných kyzův na sta- rých puklinách a doufám, že dalším studiem bude ještě lze ve Stu- deném v porfyru křemitém nalézti nějaký couk dle podobných známek. Žula okolí Jílovského neobsahuje rudních žil, ani v sousedství břidlic čili na kontaktu jejím nevyskytují se rudní žíly. V zeleno- kamových žilách, východně od Bohulib vystupujících bylo na druhot- ných žilách křemenných zlato hledáno, ale nevím, zdali bylo také nalezeno. V žíle minety nedaleko Žampašské hospody se vyskytující a v kusech minety roztroušených v poli SZ od Jílového nespatřil jsem rudních žil. Také krystalický vápenec, prokukující na po- lích v jižní části „Boží skály“ u Jílového nemá žil rudních. Ale ještě jsou některé věci ve krajině Jílovské, o nichžto bylo by záhodno přemýšleti. Jest zejména poblíže města Jílového značný počet hald z dolů zlatonosných, které nejsou náležitě zpracovány. Na některých místech jest sice viděti, že staří některou dobou i kyzy pražili a rudy tavili, Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1896. 1 18 XXXV. Jindř. L. Barvíř: naleznemeť na některých haldách škváry bochánkům podobné, ale na jiných místech zůstaly kyzy úplně nezužitkovány, ačkoli jsou zlato- nosny. Zlatonosnosť kyzů z haldy Rotlevový byla dokázána zkouškami chemickými, jak mi bylo tvrzeno, ale dá se také vůbec tušiti aspoň pro ty kyzy, které vyskytovaly se ve blízkosti ryzího zlata. Také jest zaznamenáno, že propíráním starých hald některých získávalo se opravdu opět zlato. Kyzy vůbec bylo by lze dobývati snadno v jedné kyzem bohaté vrstvě fyllitové, která vychází na den u řeky Sázavy na pravém břehu za Vácslavskou štolou blízko před ústím potoka od Rakous tekoucího, a kterou pokládám za pokračování vrstev Klobásovských. Má tam šířku 2 až 3 ma výšku 30 m nad hladinu řeky. Ve vrstvě té jest také krátká štolka, která byla hnána po křemeni a snad ryzího zlata neposkytla. O eventuelním užitku z těžby kyzů ve vrstvě té mohu odpověděti pro- zatím jen porovnáním: vyplácela-li by se těžba kyzů ve prorážce Vác- lavsko-Pepřské zastižených, jakož se tvrdí, vyplácela by se těžba kyzů mnou nalezených ještě spíše, poněvadž daly by se snadněji dobývati. Kyz činí více nežli čtvrtinu celé hmoty a bude zkoušeti, není-li snad zlatonosným. Ostatně se poměry těžby kyzů zdejších mohou brzo značně zlepšiti, až dráha půjde touto krajinou. Se všeobecného stanoviska, pokud by již nehledělo se ku zisku, lze dodati, že bylo by také záhodno prozkoumati rýžováním některé náplavy a zvětralé haldy vůbec v okolí Jílovském a na levém břehu Sázavy. Výsledek takového zkoumání mohl by míti na některých místech značnou důležitosť pro další konkluse, které daly by se pak činiti o horninách, z nichžto náplav ten. a haldy pocházejí, ba není nemožno, že by pokusy takové zde neb onde dokonce mohly výlohy učiněné samy zaplatiti. Ve krajině Jílovské bylo rýžováno od pradávna velmi mnoho, pravděpodobně již od časův pohanských, a to až do našeho století. Mámo úžlabinu blíže Jílového zvanou „v rýžích“, bylo rýžováno u města Jílové, u potoka ve Studeném, u potoka Bohulibského, v řece pázavě, v potoce Zahořanském, v potoce Chotounském pod zlatonosným coukem Halířským a jinde v okolí. Svědectvím bývalého rýžování jsou zbytky rýžoven, kopečky to propraného písečného náplavu, jenž po- cházel ze zvětralých zlatonosných couků. Někde vrstvy podobné zů- staly částečně ještě netknuty, jak mohl jsem konstatovati n. p. v Bo- hulibech, kdežto splavena jest hlína se shora od SSV a obsahuje Geognostické poměry zlatohorního okrsku Jílovského. 19 místem také zvětralé částice ze zlatonosného dioritu zdejšího, ač ostatně u Bohulib dle Peithnera bylo dříve hojně rýžováno. Podobně, jak myslím, bylo by záhodno zkusiti příležitostně rýžo- vati červenavé náplavy dosud netknuté v severní části ve Studeném vedle strání. : Vypírání zlata neboli rýžování dálo se ve krajině Jílovské na známých přístrojích „durchanech“ zvaných, jejichžto jeden model byl vystaven v Jílovském oddělení na národopisné výstavě. Posledním časem však rýžování nebo „durchání“ se nevyplácelo. Příčiny toho mohly býti rozmanité, hlavně snad vypíraná právě země byla zlatem chuda. Ale také methoda vypírání byla posledním časem nedostatečna. Jednak durchan má snad tuze příkrý spád, jednak, pokud jsem se do- ptal, nezacházeli dosti opatrně se zlatonosnou zemí při míchání a ne- opětovali propírání. Jiných pomůcek mimo vodu ovšem také nebylo po- slední dobou používáno. Rýžování na zkoušku nemohlo by vůbec mnoho státi. Doufám pevně s Pošepným, že nadejde jednou čas, kdy kra- jina Jílovská opět oživne ruchem hornickým, kdy povznese se opět blahobyt její a sláva zlatohorní. Rozumí se však samo sebou, že po- kusy tam podniknuté vyžadovaly by vedle dobrého porozumění také značnějšího kapitálu a vytrvalosti, jakož i náležitého spracování do- bytých rud. Bohužel, že nová dráha, kterou hodlají stavěti krajinou zdejší, jest projektována po stráních a přes strže vodní, kde by Jílové minula, místo co by měla zastihnouti toto středisko zlatonosné krajiny a ce- lého okres“ Jílovského. Své důvodné názory o tom, kde bylo by možno s prospěchem kutati v okolí Jílovském, tímto veřejně oznamuji, abych poskytl pří- ležitosti každému, kdo zajímá se o věc tu, ku posouzení jejich ve přírodě, v samé krajině Jílovské; neboť jenom ve přírodě samé lze úplně vystihnouti poměry zdejší a zkoumati zejména důvody moje pro kutání na vrstvách jednak Tobolských a Šlojířských, jednak Klobásovských a Kocourských od Jílového směrem ku Radlíku. —— +069 Nákladem Král, České Společnosti Náuk — Tiskem dra, Ed, Grégra v Praze 1896, jay U ee Z XXXVI. O vyskytování se Darwinula Stevensoni Br. © Rob. v Čechách. Napsal AI. Mrázek v Praze. (Předloženo dne 11. října 1895.) Zajímavý a vzácný korýš Darwiula Stevensoni Br. « Rob. na- lezen byl mnou před několika lety poprvé v Čechách, jakž o tom již na jiném místě zmínka byla učiněna.) Prvým nalezištěm byl mokřad na lesní louce v lese Květná u Příbrami, nalezeno však jen něco málo vesměs nedospělých individuí. Od té doby při svých faunistických zkoumáních, jež ovšem ve dvou právě minulých letech nebyly prováděny tak intensivní měrou jako leta předešlá, věnoval jsem pozornost svou zejména i tomuto korýši, ovšem s výsledkem záporným. Teprve letoš- ního roku opět podařilo se mi znovu jej nalézti a sice v dosti znač- ném množství a z rozmanitých nalezišť. Ku konci měsíce června přinesl p. B. Němec do ústavu našeho čásť mechu sbíraného jím na rašeliništi u Jestřebí v severních Če- chách. Prohlížeje mech tento nalezl jsem v něm vedle Copepodů: Cy- clops languidus, varicans, Canmthocamptus Borcherdingi, Vejdovskýi, druhů to v podobných lokalitách vesměs dosti obyčejných, též četné exempláry Darwinuly.*) Během letošních prázdnin pak nalezl jsem Darwinulu nejen znovu na prvotním nalezišti, nýbrž i na četných jiných místech okolí příbramského. Vzhledem k tomu jest jisto, že Darwimula není v Čechách, as- poň v hornatějších polohách, nikterak tvorem vzácným a bezpochyby 1) Mrázek: Beitrag zur Kenntniss der Harpacticidenfauna des Sůsswassers. Zool. Jahrbůch. Abth. f. Syst. Bd. VII. 1893. Exempláry tehdy nalezené určeny byly p. dr. Vávrou. *) V tomže mechu nalezeny byly i 2 exempláře Bothrioplana bohemica Vejd., což jest opět novým dokladem k značnému rozšíření této formy v Čechách. Tř. mathematicko-přírodovědeká. 1895. 1 2 XXXVI. Al. Mrázek: Darwinula Stevensoni Br. « Rob. v Čechách. podobně bude tomu i v sousedních krajinách. Pouze zvláštní způsob života její jest příčinou, že většinou bývá přehlédnuta.“) Veškerá totiž naleziště, na nichž dosud u nás byla nalezena Dar- winula, jsou rázu veskrze stejného. Jsou to rašeliniště, neb mokřady luční, často poblíž potoků neb pod hrázemi rybníků se nalézající, mechem zarostlé. Obyčejně jsou místa ta jen ze spodu zavlažována vodou, aniž by kde voda stála, takže mnohdy jen spodnější vrstvy jsou mokry. Po větší čásť leta i podzimu možno po takových místech zcela dobře choditi suchou celkem nohou. Vypíráme-li kousek mechu z takového naleziště ve vodě, obdržíme vždy několik živých Darwinul, třeba 1 mech byl skoro suchý neb delší čas úplně na suchu přechováván. Jak patrno, jest to týž způsob života, jaký jsem označil za ty- pický pro většinu našich sladkovodních Harpactidů. Ovšem nebývá Darwinula jediným Ostracodem, jenž na podobných lokalitách se vy- skytuje, nýbrž vedle ní přicházívají zejména i druhy Cypria ophťhal- mea, Cyclocypris globosa*) a druhy rodu Candona, avšak ty se ome- zují jednak na vlhčí místa podobných lokalit, jednak přicházejí i jinde, ku př. v obyčejných tůňkách. © Darwinula však byla mnou právě jen na svrchu popsaných místech nalezena, nikdy však ne na dně tůní, rybníků a pod. lokalit. Možno tedy tvrditi, že Darwinula, podobně jako ku př. mezi Harpactidy našimi rod Maraenobiotus, jest forma úplně přizpůsobená životu v mechu. Jakožto výsledek přizpůsobení toho jeví se jednak zvláštní stavba okončin“), jednak i neobyčejně zdlouhavý, líný pohyb zvířete na Tardigrady upomínající. Ku konci této krátké zprávy nutno zmíniti se o zvláštním zjevu, jenž nedá se snadno vysvětliti. Ačkoliv totiž měl jsem veliké množství exemplářů z rozmanitých lokalit, přece nepodařilo mi se nalézti exem- plářů úplně dospělých. Značná čásť individuí byly formy zcela mladé. Jelikož pak v mechu chovaném doma i po několika měsících neob- jevily se formy zcela dospělé, možno jest, že vývoj děje se velmi po- malu. Možná ovšem též, že vývoj u exemplářů v zajetí chovaných zdržován jest též mikrosporidiemi, jimiž Darwinula velmi často bývá napadána. : Praha. Ústav pro z00l. « svovn. anat. c. k. české university. 5) Dosud známa jen z Anglie, Francie a Hollandska, BrRapy a NoRmaw udá- vají sice, že nalezena byla i v Německu, avšak dle G. W. MěrzeRa: Die Ostra- coden des Golfes von Neapel 1894. p. 387 zakládá se zpráva ta na omylu. 4) Druh tento jest v okolí příbramském neobyčejně hojný. 5) „Die Gestalt der Gliedmassen weist auf eine grabende Lebensweise hin.“ Můller loc. cit. p. 387. — 6 = Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1895. 3 z č: ve E o volá duo plk 25" zo a závodí audi .“ o on > Co m1 Nyní ění no E zbo n 3 Zd o XXXVIL. Fůníter Nachtrae zur Flora von Bulgarien. Von J. Velenovský in Prag. (Vorgelest den 11. Oktober 1895). Die vorgelegte Abhandlune schliesst sich an die in den letzten Jahren veroffentlichten Publicationen úber die Flora von Bulgarien. Es sind hier nicht viele, aber in mancher Hinsicht recht interessante Novitáten enthalten. Getrocknete Pflanzen erhielt ich diesmal in einer Sammlung aus dem Nachlasse des verstorbenen Dr. L. JABLONowskr in Burgas, dann eine Collection von SrŘíBRNýÝ von der Rhodope und der Umgebung von Sadovo, und kleinere Beitráge von ŠKoRPIL aus der Umgebung von Philippopel und Varna. Die fůr Bulgarien neuen oder von mir aus Bulgarien bisher nicht gesehenen Arten sind fett gedruckt. Clematis Viticella L. Ad Burgas. (Jabl). Pulsatilla vulgaris Mill. In m. Rhodope ad Čaušovo (Stř) provenit forma abnormalis sepalis omnino profunde bipartitis. Anemone apenmmna L. In m. Rhodope ad Kričim (Stř). Ranunculus velučinus Ten. Ad Papazlij (Stř). Nigella damascena L. Ad Burgas (Jabl). Capsula inflata elobosa carpellis ad apicem usgue coalitis, sepalis coeruleis extus foliis involucratis. Certe indigena, nam in terris vicinis late dispersa provenit. Aguilegia Haenkeana K. In m. Rhodope ad Čaušovo (Stř). Delphinium orientale Gay. Ad Burgas (Jabl). Fumaria Kralhki Jord. (F. anatolica Boiss.). Ad Tekir (Stř). F. Vaillantiů Lois. Ad Papazlij (Stř). Papaver hybridum L. Ad Burgas (Jabl). P. Rhoeas L. Ad Burgas (Jabl), Sadovo (Vel). Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 2 XXXVII. J. Velenovský: Glaucium cormeulatum L. B) var. rubrum S. S. Ad Burgas (Jabl). Petala magna coceinea, capsula setosa. Úerte eadem planta, guae in Graecia, Serbia et Macedonia provenit. Nasturtium čthracicum Grsb. Ad Burgas (Jabl). Cardamine graeca L. In m. Rhodope ad Ustina a. 1895 lec. STŘÍBRNÝ. Sisymbrium polyceratium L. In ruderatis ad Stanimaka (Stř. 1895). In Europa meridionali nec non in Oriente dispersum (etiam in Graecia, Thracia). Annuum, glabrum, caulibus diffusis vel strictis sat crassis foliatis, foliis (praecipue inferioribus) run- cinato-dentatis petiolatis, flosculis ochroleucis minimis, Siliguis in axillis foliorum aggregatis (saepe binis) breviter sed crasse pedunculatis a basi versus apicem sensim attenuatis teretibus leviter arcuatis, stylo cylindrico (1"/, mm), septo crasso spongioso. Alyssum calycínum L. Ubigue in Bulgaria meridionali. Forma €a, guae in Bohemia nascitur, semper robustior, floribus fructibus- gue paulo majoribus, sed specifice non aberrans. Lepidium latifohum L. Ad Burgas (Jabl). L. perfohatum L. In Bulgaria mer. freguens ubigue (Vel). Hesperis secundijlora Boiss. Sprun. Ad Čaušovo (Stř). Silene densijlora Urv. Ad Burgas (Jabl). Dianthus mierolepis Boiss. In m. Rhodope ad Čaušovo (Stř). D. corymbosus Sibt. Ad Burgas (Jabl). Spergula pentandra L. Ad Papazlij (Stř. 1895). Semina com- presso-lenticularia laevia margine albo-hyalino radiatim striato aeguilato cincta. Planta magis australis, in Maced., Graec., Serbia et Oriente asiatico guogue obvia. Affinis et magis bore- alis S. Morisonů Bor. (S. vernalis W.) gaudet seminibus margine albo-verrucosis et ala fuscescenti iis angustiori cinctis. Linum jlavum L. Caulibus e collo crasso stmplici vel brevissime di- viso pluribus erectis foliosis supra iu cymam pluries divisam dichasialem multifloram divisis, rosulis radicahbus mullis, foliis inferioribus obovato-lanceolatis, mediis lanceolatis trinerviis lati- usculis (3—6 mm), sepalis e basi lanceolata sensim acuminatis margine plus minusve denticulato-glandulosis, corolla 2—3plo brevioribus capsulam sensim rostrato-attenuatam parum superan- tibus, petalis saturate luteis. In graminosis et collibus, fortasse per totum territorium. Ad Lom Palanka (Vel, Vs), Karlova (Friv), Sredna Gora (Stř), Fůnfter Beitrag zur Flora von Bulgarien. 3 Philippop. (Vel), Stanimaka (Vel, Stř), Markovo, Papazlij (Stř), Sliven (Sk). B) var. capiťatum Kit. Caulibus densius foliosis sulcato- costatis, inflorescentia conferto-capitata, foliis latioribus, bracteis latius marginatis et glanduloso-dentatis, sepalis latioribus. Per montes elatiores totius Pulgariae et Serbiae. v) var. dhracicum Grsb. (L. tauricum Autt., Vel. FI. bule. ex p.). Caulibus tenuioribus et brevioribus, foliis pro more an- gustioribus et uninerviis (1'/„—93 mm) sensim acutatis elauciori- bus, sepalis longius et tenuius acuminatis capsulam sensim acu- tato-rostratam valde superantibus, petalis pallide luteis submi- noribus. Ad Sliven (Šk), Philippop. (Vel, Stř), Stanimaka (Vel), Papazlij (Stř). — In exsiceatis bulgaricis pro parte ut Z. cam- panulatum et L. čauricum editum est. d) var. orientale Boiss. Collo et caulibus basi lignoso-divisis (ergo fere suffruticosis), foliis pro more angustioribus, petalis luteis, inflorescentia magis divaricata. Supra Stanimaka (Stř, Vel). L. tauricum Wlld. saltem ex parte. (L. tauricum Autt. e. p., Vel. FI. bulg. e. p.). Perenne, collo in ramos sať čennes eť longos rosulas densas non raro gerentes diviso, Gaulibus čenuibus graci- hbus foliosis (10—20 cm), foliis glabris glaucis, inferioribus et rosularibus spačhulatis eť cuneatis vočundato-obtusis, caulinis te- nuiter linearibus (1—2 mm) uninerviis ačutis, cyma dichasiali pauciramosa et pauciflora (1—5), sepalis e basi ovata sat brevi- ter acuminatis margine denticulato-elandulosis capsulam adruple rostratam breviter superantibus, petalis pallide luteis (16—20 mm longis) calycem duplo excedentibus. In collibus calcareis calidis ad Razgrad, Pravadie, Varna (Vel). — Hoc Linum certe speciem propriam bonam exhibet et certissime, si non prorsus, saltem ex parte ad verum L. čauricum W. pertinet. Apud autores autem cum L. thracico Grsb. et fortasse cum aliis commutatur. Plantas, guas vidi e Romania, ad nostrum Z. čauricum spectant. Plantae rossicae et tauricae certissime saltem pro parte cum nostro iden- ticae sunt. L. tawricum revocat floribus paucis, rosulis suis et ramificatione colli L. elegans Boiss. Sprun., guod autem in Grae- cia tantum montes incolit et radice tenui diviso subrepenti, foliis rosularum latioribus a nostro discedit. L. rhodopeum sp. n. (L. campanulatum Velen. Fl. bulg. p. 97, non L.). Perenne, collo parum crasso erosulato caules paucos elatos (25—30 em) remote foliosos sat tenues angulato-striatos 1* 4 XXXVII J. Velenovský: edenti, inflorescentia zamis pluribus imferne dichotome parce di- visis posťteu autem im racemos longos (8—20 cm) laxze remotegue multifloros (cymas unilaterales) abeuntibus constanti, foliis inferi- oribus obovato-lanceolatis et spathulatis, mediis lineari-lanceolatis (2'/4—6 mm), sepalis corolla 2—3 plo brevioribus e basi ovata sensim lanceolato-acuminatis margine ciliato-denticulatis capsulam breviter acutatam longe superantibus, petalis pallide luteis sub- mmnoribus (16—18 mm). In m. Rhodope regione inferiori supra Dermendere (Vel), Belova (Stř). Hanc plantam prius (1. c.) cum Z. campanulato L. magis occidentali icone Reichenbach inductus conjunxi, sed nunc, cum specimina gallica comparo, video L. campanulatum L. a nostro radice rosulas foliosas gerenti, caulibus humilioribus, racemo pau- cifloro dichasiali, petalis permagnis (3—3'/, em) calycem 4plo excedentibus valde discedere. L. rhodopeum potius ad orientale L. syriacum Boiss. G. accedit. In exsiccatis bulgaricis hactenus non editum est. L. gallicum L. Ad Papazlij (Stř). L. angustifolum Huds. ad Papazlij (Stř). L. temufolum L. Ad Papazlij (Stř). Peganum Harmala L. Ad Burgas (Jabl). Trigonella gladiata Stev. Ad Tekir (Stř). T. monspehaca L. Ad Tekir (Stř). Trifolium pratense L. var. vumelicum Vel. Ad Čaušovo (Stř). T. lagopus Pourr. In colle Džendemtepe ad Philippopolin (Stř. 1895). Certe identicum cum 7. smyrnaeo Boiss., guod etiam e Bulgaria indicatum est (Fl. bule. p. 136). Specimina orientalia (Hausskn.) hujus speciei a T. lagopo negueo discernere, plantague bulgarica nostra (unacum serbica, guam possideo) optime congruit cum speciminibus gallicis T. lagopi. T. purpureum Lois. Ad Burgas (Vel). T. leucanthum MB. (T. leucotrichum Petrov. Exsic. Herb. norm. Bae- nitz). Annuum, caule s?mplici recto sat gracili superne 1—2 ce- phalo (rarius 3—4 cephalo) paťule valde rto folioso, foliis peti- olatis supremis oppositis, foliolis subpatule hirtis inferioribus 08- longo-cuneatis superioribus lmearibus obtusis vel subacutis, sti- pulis parte libera lineari-lanceolata elongata, pedunculis longis adpresse hirtis aphyllis strictis, capitulis etiam fructiferis globosis aphyllis, calycis corollam pallidam minutam adaeguaméis tubo valde patule piloso tota longitudine 10costato dentibus e basi la- Fůnfter Beitrag znr Flora von Bulgarien. 5 tori longe subulato-aristatis tubo parum longioribus ezpansis valde elevatim dnervns ommbus basi liberis (superioribus binis solum vix manifeste basi connatis) fauce annulo calloso hirto clausa. Floret junio. Tota planta 15—30 cm alta, foliola media 15 mm X 3 mm, pedunculus 4—7 cm, capitulum fructiferum 13 mm diam. In desertis ad Nova Mahala prope Philippopolin a. 1894 legit SrŘíBRNÝ. Trifolium hoc apud autores false deseribitur et saepe cum formis T. supěm Sav. commutatur. Ego ipse formam T. supim pro T. leucaného prius habui, sed, guoniam hoc falsum Trifolium etiam ad Philippop. provenit (Fl. bule. p. 138), nihil est in mea Flora corrigendum. T. leucanthum, guod amicus Born- mller in Kurdistania collegit, est omnino identicum cum bulga- rico et serbico. Diagnosis supra addita secundum naturam com- posita est, et, ut patet, deseriptionibus autorum non respondet. T. čurcicum Vel. Ad Tekir et Papazlij (Stř). T. subterraneum L. Ad Papazlij (Stř). Lathyrus floribumdus Vel. Ad Burgas (Jabl). L. latifohus L. Ad Burgas (Jabl). Foliolis obovatis permagnis obtusis vel mucronatis, caule robustiori latius alato, floribus multo majo- ribus, calycis dentibus latioribus, Bracteis subulatis vel obsoletis a formis latifoliis ZL. silvestris L. dignoscitur. A L. lačifoho cro- atico foliis majoribus, statura robustiori, corollis pallidioribus, alis caulinis et petiolaribus relative angustioribus recedit, sed hisce notis specifice vix aliam plantam exhibere potest et for- tasse tantum varietas (var. ponticus m.). Nec cum Z. roťundifolio W. nec cum L. undulato Boiss. conjungendus est. Brvum tetraspermum L. In arena insulae Mečkur ad Philippop. (Sk). Hedysarum tauricum Pall. In collinis ad Šumen (Milde). Hac- tenus in Tauria notum. Vidi specimina. Alcea rosea L. Ad Burgas (Jabl). Potentilla hirta L. B) orientalis Vel. Ad Ali Kočovo (Vel). P. argentea L. B) tenerrima Vel. Fructificantem accepi, fructibus typo duplo minoribus. Planta eo statu eximia ramis et pedicellis per- tenuibus. Trapa natans L. Ad Trnova et Harmanlij secus rivum Jantra, indi- genis „rogčeta“ vel „džulun“ dicta (Šk. jun.). Corrigiola litoralis L. In arenis ad fluvium Marica prope Sadovo (Stř. 1895). Provenit guogue in Thracia. 6 XXXVI! J. Velenovský: Caucalis leptoplvylta L. In sterilibus ad Ali Kočovo (Stř. 1895). Annua, gracilis, adpresse cano-setulosa, foliorum laciniis breviter linearibus confertis, umbellarum pedunculo vix supra 1 cm longo, umbella 2—3 radiata, involucelli phylla lineari-lanceolata, fructus juga secundaria aculeis subulatis longis trifariis obsita. In Europa mer. late obvia, etiam in Maced., Graecia et Oriente asiat. — Plantam afíinem ad Pirot in Serbia legit amic. Apamovrč, hujus umbellae et radii longius sunt pedunculati, radii 3—5Dni, flosculi rosei. Fructus vix autem adulti praesunt. Physocaulus nodosus Tsh. Ad Burgas (Jabl). Anthriscus nemorosa MB. Ad Stanimaka (Stř). - Bupleurum thracicum Vel. Ad Burgas (Jabl). Colladonia triguetra (Vent). DC. Ad Burgas collegit JABLONowskxr, prius jam a FgrvarpskY et JANkA hicce detecta est. Planta elata glabra, caule acute triguetro. Valerianella bulgarica Vel. Ad Burgas (Jabl). V. microcarpa Lois. Ad Papazlij (Stř). V. Morisomi DC. B) var. macrocarpa m. In nemorosis ad Nova Ma- hala (Stř). A bohemicis dignoscitur fructibus dichotomiarum duplo majoribus magis ovatis et vix Compressis, cymarum minoribus, omnibus evidentius triauriculatis. Knautia orientalis L. Ad Burgas (Jabl). Anthemis Stříbrnyů sp. n. Perenmis, praeter pilos paucos ad cau- les et folia juvenilia rosularum glabra pallide virens, caulibus inter rosulas folhorum mumerosis ascendentibus sat tenuibus a me- dio vel superius divisis 1—4 cephalis, foliis sessilibus ambitu oblongis bipinnatis, laciniis simplicibus vel bipartitis Brevičer suba- cutatis, foliis superioribus similibus sensim diminutis, capitulis manoribus longe pedunculatis, pedunculis non incrassatis, invo- lucri subpubescentis vel elabrescentis pallid? phyllis ab inferiori- bus triangularibus acuřis ad suprema oblonga late scariosa odřusa sensim auctis, receptaculi comic? paleis carinatis breviter mucro- natis (in toto receptaculo), ligulis albis disco aeguilongis, acheniis čurbinato-angulatis apice im marginem brevem hyalimum abeunti- bus, externis guadranguls obsolete tuberculatis. Floret aestate. Caules 10—20 cm, receptaculum 6—8 mm, longum latuin- gue, achenia 1'"/,—1"/, mm. In submontanis m. Rhodope ad Javorovo a. 1894 detexit amicus Séřídrný. zo kan Fůnfter Beitrag zur Flora von Bulgarien. 7 Radice perenni rosulas steriles proferenti acheniorumgue natura accedit proxime ad A. monfanam L., a gua autem dignos- citur glabritie et viriditate, segmentis foliorum tenuioribus, caulibus altius et magis ramosis, capitulis multo minoribus, re- ceptaculo magis conico, involucro pallido fere elabro. A. čaygetea Boiss. et Hldr. graeca etiam glabritie insignis et capitulis fere aeguimagnis gaudens recedit foliis simpliciter pin- natis laciniis apice longe aristatis, caulibus humilioribus pro more monocephalis, acheniis ecoronatis. A. auriculata Boiss. (A. metallorum Hldr.) Annua, adpresse griseo- canescens, Caulibus erectis ramosis, foliis oblongo-spathulatis in lacinias anguste lineares acučas integras vel lobatas bipinnati- sectis, pedunculis elongatis non incrassatis, involucri adpresse hirsuti pallidi phyllis dorso virentibus praeter infima brevia acu- tata oblongis obtusis late scariosis lacerisgue, receptaculi lače comco-cylndrici paleis lineari-lanceolatis carinatis in mucronem attenuatis, ligulis latiuscule linearibus discum aeguantibus, corol- lae tubo olabro, achemis exterioribus brevioribus turbinatis costato- sulcatis ad costas scabridis corona subbreviovri fungosa cyathi- formu margimatis, imterioribus cylindricis striatis auricula umlaterali hyalina (plus dimidio brevtori) superatis. Floret aestate. Caules sat robusti 20—30 cm alti, receptaculum 12—15 mm longum et latum, ligulae 3—4 mm latae, achenia externa ca 2 mm longa. In collibus calidis supra Tekir Rumeliae or. a. 1893 legi. Planta facie robustam A. ručhemicam MB. revocans, acheniis autem ab omnibus discedens. Specimina graeca bene congruunt. Nota est hactenus e Graecia, Thracia, Maced., Lydia et Caria. Echinops merocephalus S. S. Ad Burgas (Jabl). Xeranthemum anmuum L. B) var. simplex m. Ad Burgas (Jabl). Caule elato simplici monocephalo, foliis strictis anguste linearibus ad nervum revolutis, involucri phyllis internis ad intima rosea sensim transeuntibus, roseis radiantibus erectis (non expansis). Carduus pycnocephalus (L) Jacg. Ad Burgas (Jabl). Annuus, foliis subtus canis, capitulis parvis cylindricis ad apicem ramo- rum congestis raro Ssolitariis. Tyrimnus leucographus Gass. (Carduus leuc. L.) Ad Burgas (Jabl). Planta aspectu Cardui, annua, elata, caule foliis subtus canis decurrentibus alato, ramis longis paucis monocephalis vel 8 XXXVIM. J. Velenovský: caule simplici, acheniis 4costato-tetragonis. Nostra specimina spectant ad eandem formam, guae crescit ad Byzantium. Centaurea cana S. S. B) var. Jablonowski m. Adpresse sericeo-cana, caule gracili pro more monocephalo pedali folioso, foliis infimis longe linearibus integris vel remote dentatis, caulinis longe am- gustegue limearibus longe alatim decurrentibus, pedunculo infra capitulum inerassato, capitulo oblongo-cylindrico, eo C. Cyani L. parum majori dasi angustato paucifloro, phyllis paucis ovatis et lanceolatis longe circumcirca argenteo-ciliatis, flosculis coeruleis. Planta eximia, ab omnibus varietatibus et formis C. canae et C. orbelicae Vel. aberrans, sed ob defectum radicis aegre dis- cernendum, cui harum propius accedat. Statura revocat C. Vele- novskyi Adam., sed capitula minus perfecte cylindrica et pauci- flora. Ulterius usgue observetur. C. monacantha Boiss. (Serratula thracica Jka). Perennis, pluri- caulis, caule saepius simplici pedali et ultra infra capitulum in- crassato monocephalo (raro 2—3cephalo) folioso recto et ut folia crispule pubescenti et asperulo, foliis infernis lyrato-runcinatis, caulinis oblongis auriculato - decurrentibus subintegris, Summis bracteantibus capitulumgue involucrantibus, capitulo magno ovato sordide lutescenti, phyllorum integrorum spinis simplicibus longis, flosculis radiantibus luteis. Ad Burgas a. 1893 legit Jablonowsko, antea eam hic et ad Aitos legerunt Janka nupergue Wagner. Provenit porro ad Adrianopolin et in Phrygia. Affinitate accedit ad C. solstitialem L. Tragopogon rumelicum Vel. Ad Burgas (Jabl). Campanula hemschimica C. K. Nach einer Bemerkung bei Hausskneché (Symbolae 1895) ist die C. abietina Grsb. et Sch. mit blatt- rosettentracenden Ausláufern versehen, demzufolge ist die von mir erwáhnte Janka's C. abietina (Nachtr. 1894) die richtige C. abietina und die Angabe Sěmonkařs (Fl. Trss. p. 381) un- richtie, denn, wenn die C. abietina ausdauernde, rosettentragende Rhizome besitzt, kann sie keineswees mit der zweijáhrigen C. pa- čula als Varietát verbunden werden. Hehotropium europaeum L. B) var. čenuiflorum Guss. Ad Burgas (Jabl). Nonnea ventricosa S. S. Ad Varna (Šk. jun.). | Onosma tliracicum sp. n. Omnmnino affine O. stellulato WK. et O. taurico Pall., ad guorum varietates aegre ponendum videtur. Dignoscitur nempe caule basi Jignoso ramoso imnerassato, caulibus florentibus čenuibus ascendentibus numeroris 5—10 em longis, Fůnfter Beitrag zur Flora von Bulgarien. 9 foliis anguste linearibus (plurimis 10—13 mm X 1—2 mm, racemis brevibus capitato-confertis, calycis tantum 6—7 mm longů(!) laciniis anguste linearibus, corolla calyce duplo lonsiori amfice vix dilatata (ergo cylindrica) 10—11 mm longa (!), dentibus ejusdem longius acuřatis eť fere porrectis. — O. armenum DC. et O. Roussei DC. sunt guidem etiam affines, sed omnes notae cum nostro non conveniunt. — Ad Burgas legit a. 1893 Jablonowski. Lithospermum glandulosum Vel. Colles Philippopolenses (Šk). Verbascum pulverulentum Vill. Ad Burgas (Jabl). V. austriacum Schott. Ad Burgas (Jabl). Celsia roripifola Halácsy (C. Daenzeri Vel. Fl. bule. p. 418, non Bor. et Chaub.) Secundum specimen arcadicum C. Daemzeri B. Ch., guod ad me benevole misit cel. /Halácsy, dienoscitur C. Daenzeri a C. roripifola bulgarica Hloribus fere duplo majoribus, inflores- centia minus glandulosa, foliis caulinis crenatis non pinnatisectis, capsulis multo majoribus, statura robustiori. Hae duo species valde sunt affines et si formae transitoriae invenientur, potius ut parvae species unius typi enumerari possunt. Trixago latifolia Rehb. Ad Varnam (Šk. jun.). Veronica Cymbalaria Bertr. Ad Burgas (Jabl). V. surculosa B. B. var. rhodopea Vel. Ad Ellidere (Wit.). Salvia Hornminum L. Ad Burgas (Jabl). Haec est planta typica vera, specimina autem ad Konjovo collecta (conf. Fl. bulg.) potius S. výridem IL. exhibent. Meo sensu hae duo species in unam contrahendae sunt, nam praeter comam bractearum violacearum terminalem, guae nune adest nunc deest, nullum differentem characterem gravioris pretii invenire possum. Micromeria cristata Grsb. Ad Čaušovo m. Rhodope (Stř). Beta trigyna WK. Ad Burgas (Jabl). Euphorbia acumimnata Lam. Ad Šadovo (Stř). E. rupestris Friv. Ad Papazlij (Stř). Salix purpurea L. B) var. amplexicauls B. Ch. In paludibus ad Tekir (Vel), in declivibus m. Vitoša (Vel), Sliven (Šk). Foliis oppositis saepe minoribus basi rotundato-truncatis vel sat profunde cordato- amplexicaulibus, ramis hornotinis caesio-pruinosis, amentis oppo- sitis tenuioribus brevioribusgue, fructibus minoribus brevioribus obtusis a typo recedit. Sed occurrunt ubigue manifesti transitus ad plantam typicam, gua in Oriente freguentius dispersa esse videtur. Conf. Halácsy, Fl. Achai. et Acarn. 1894. 10 XXXVII. J. Velenovský: Iris Simtemisů Jka. Ad Burgas (Jabl). Crocus pulchellus Herb. Sajitovo ad Sarambej, autumno (Šk). C. moesiacus Lam. Ad Varnam (Šk. jun.), Čaušovo (Stř). C. chrysamthus Herb. In collibus ad Philippop. (Šk), Ellidere in m. Rhodope (Wit.). | C. biflorus Mill. Ad Varnam (Šk. jun.) Transit ad C. Alexandri Petrov. exs. Gagea lutea Ker. Ad Ustina (Stř). Ruseus Hypoglossum L. In m. Rhodope „pčela“ dicitur (Šk). Colchicum ťurcicum Jka 1875. Cormo ovato majusculo tunicis coriaceis fuscis superne longe productis vestito, foliis 6—9ms anguste linearibus glauco-virentibus tortihbus eť undulatis acutius- culis (externis canaliculatis et tandem expansis ad terram fere adpressis) margine amgustisstme cartilagineo asperulo-cihatis, o- ribus 3—8nis roseis (non maculatis, non tesselatis), tubo peri- gonio pro more multo longiori tenui, perigonii laciniis oblongo- linearibus et anguste linearibus semper evidenter acutatis (vel passim subobtusis), internis brevioribus et angustioribus, ad basin bilineatim hirtis, staminibus perigonio dimidio vel triente brevi- oribus, stylis stamina superantibus superne falcatis modice in- crassatis, stigmate decurrenti, capsula ovata parva duriuscula“ seminibus globosis. Floret autumno. Perigonii laciniae 3—4 cm X 3—6 mm, folia plurima 13 mm lata (!), capsula 2—2"/, cm longa (!!). In desertis ad Nova Mahala (Vel. 1895), ad Kaiali (Vel), ad Sliven (Vel), ad Sofiam (Šk). — Hactenus ad Byzantium notum (Jka). ; Diese interessante und schone Colchicum-Art kenne ich schon lángere Zeit, weil ich aber entweder nur Blátter oder nur Blůthen besass, so konnte ich nicht wissen, ob das Alles zusam- mengehórt. Als ich aber 1895 fruchtbare Exemplare bei N. Mahala angetroffen habe, bezeichnete ich Sřřibrný den Standort, wo er wirklich im Herbste die Bliůthen und im Frihjahre die Frůchte aufsammelte und mir dieselben jetzt iibersendet. Im Blithensta- dium ist die Planze dem C. aučummale L. ziemlich Ahnlich, doch hat das letztere durchwegs breitere und stumpfere Perigonszipfel, im Fruchtstande ist aber das C. autumnale gánzlich und hochst verschieden. Die Blátter sind námlich 3—4mal breiter, nicht Fůnfter Beitrag zur Flora von Bulgarien. nl wellig, am Rande glatt, graserůn, spárlicher, aufrecht abstehend, die Fruchtkapsel ist 3—4mal grósser und weich aufgeblasen. Samen sind gleich. Einige Momente in der Diagnose Janka's stimmen nicht vollkommen ůúberein (z. B. stamina), es sind aber Merkmale, welche hier nicht massgebend sind. Die oben ange- deuteten Hauptunterschiede hebt aber Janka auch hervor (conf. etiam Clavis Amar. Diose. et Liliac. p. 76). Jumcus compressus Jeg. Ad Burgas (Jabl). Forma elata robusta, foliis latis, anthela multiflora ramosa. Spargamum neglectum Beeby et Sp. (S. ramosum Vel. Fl. bulg. e. p.). Ad Varnam (fide Born.). Fructus apice elongati in stylum sensim attenuati, gua nota ab affini S. erecto L. (S. ramoso Autt. e. p.) fructu apice abrupte in stylum attenuato dignoscitur. 9. negle- ctum secundum Hausskneché late per Orientem ocourrit. Sesleria argentea Sav. In m. Rhodope ad Čaušovo (Stř). Trisetum flavescens L. Ad Burgas (Jabl). Koeleria rigidula Smk. Ad Burgas (Jabl). Bromus scoparius L. Ad Burgas (Jabl). Foa pratensis L. P) var. attica Boiss. Hldr. Ad Burgas (Jabl), ad Sliven in nemorosis freguens (Vel). Culmi elatiores basi mani- feste compressi, glumellae virentes vel glaucescentes totae glabrae- Minuta varietas, speciem vindicare neguit. — ) var. rhodopea m. Culmi elati validi, folia lata, spiculae fere duplo majores confertae, glumellae ut in typo ad nervos sericeo-hirtae. Ad Bačkovo (Vel. 1893). Glyceria festucaeformis Host. Perennis, elata, culmo (ca 45 — 60 cm) erecto, radice fibrosa non stolonifera, foliis (2'/„—4 mm latis) strictis convolutis, ligula elongata membranacea, paniculae pyramidatae erectae ramis elongatis filiformibus, inferioribus sub- guinis, spiculis oblongo-linearibus (5—8 mm) breviter pedicellatis ramis adpressis 8—11floris, glumis valde inaegualibus floribus brevioribus, glumellis anguste oblongis antice dilatatis et trun- catis scariosis luteolis et violaceis caeterum plus minusve viren- tibus obsolete Ďnerviis basi sericeo-hirtulis. Cum G. distamti L. certe non contrahenda, nam glumellarum fabrica prorsus aliena est. Specimina bulgarica (guae ad Burgas leg. Jabl.) cum medi- terraneis bene congruunt. Hordeum bulbosum L. Ad Burgas (Jabl). 12. XXXVIL J. Velenovský: Fůnfter Beitrag zur Flora von Bulgarien. Triticum villosum TL. B) var. rhodopeum m. In m. Rhodope ad Ali Kočovo (Stř). Spica densiori angustiori, spiculis multo minoribus magis virentibus (non glaucis) etiam infimis in spica ad nervos dorsales hirtis (in typo inferiores glabrati) omnino bifloris (in typo 3—5floris), aristis tenuioribus, sulco inter nervos carinales olumarum angustiori, glumis transverse non nervatis. Verlag der kón, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr Prag 1895 XXXVIII. O nových českých Diplopodech. Podává Bohumil Němec v Praze. S 1 tabulkou a 1 dřevovytem. (Práce z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii c. k. české univ. v Praze.) (Předloženo dne 11. října 1895.) Z Julidů jeví u nás největší počet a rozmanitost druhů rod Julus aut. Isobates representován je druhem jediným, Blamulus druhy © třemi. Nedávno popsal BRozemany") 4 nové Blaniuly z Francie. Tyto však známy jsou jen v exemplářích ©, takže příbuznost jejich s druhy ostatními není najisto postavena. Možná, že náleží docela novému rodu, neboť v celkové struktuře značně liší se od ostatních. Jsouť robustní, barvy tmavé, počet segmentů velký. Nejblíže jim stojí Bla- niulus fuscus Am. Stein, jenž tvoří jakýsi přechod od teninkých, útlých forem Bl. pulchellus Koch, guttulaťus Bose. i forem, jež v tomto pojednání popíšu. Podařilo se mi k dosud u nás známým druhům nalézti tři nové, z nichž bohužel jeden mi je znám pouze v exemplářích ©. Blamulus armaťus n. sp. blíží se dosti všeobecně u nás rozší- řenému druhu Bl. pulchellus. Bl. palmaťus n. sp. habitem neliší se od obou uvedených, ale jeho kopulační nožky svou jednoduchostí tvoří zvláštní typ. Třetí značně se podobá druhu Bř. gučtulatus. Něco spermalnímu apparatu ostatních Julidů analogického jsem u Blamula nenašel. Sperma nejspíše je přijato do lžičkovitě rozší- řené, lamellésní části konečné zadního páru kopulačních nožek a odtud přímo přeneseno do vulv samiček. Jako jinde ve přírodě, dosaženo tu jednoduchého cíle zdánlivě nepoměrně komplikovanými prostředky. 1) H. W. BrRoremamy: Note sur deux myriapodes nouveaux du midi de la France. Bull. de la soc. zool. de France. 1894. Tř. mathematicko-přírodovědeká. 18965. il 2 XXXVI. Boh. Němec: Význam této Komplikace zdá se býti vystižen názorem Arremsovým,“) že se jí má zameziti bastardace druhů mimo kopulační orgány velice si podobných. | U druhu Bř. armaťus n. sp. nalezl jsem t. zv. mezistadium (Schaltstadium, Schaltmánnchen). Jako u rodu Julus, i zde u tohoto stadia pohlavní orgány jsou velmi jednoduchy, primitivní, penis již vyvinut, ale první pár noh podoben ještě nohám ostatním. Je však trochu zduřenější. Popis druhotných znaků pohlavních samečků v tomto stadiu se nalézajících proto je žádoucný, že se jím snadno mohou rozluštiti mnohé otázky týkající se morfologického významu některých částí a že se tím může zameziti popsání vývojového stadia druhu starého za nový. Ale příliš velikou důležitost fýlogenetickou a syste- matickou tomuto stadiu nepřikládám. VeRHorrr*) zajisté svůj objev přecenil, nyní sám již značně slevuje. Jeť stadium toto u Julů u to- lika druhů již známo, že se dá soudit, že bude nalezeno u všech. Všeobecnému rozšíření jeho svědčí i to, že jsem ho nalezl u Bla- mula. Mám za to, že je to zcela obyčejné stadium vývojové, jež musí prodělati každý Juliď. Není možno si představiti, že by se bez pu- povitého stadia po jediném svléknutí objevily hned orgány tak složité, jakými jsou kopulační nožky ve stavu dospělém. Ani po projití mezi- stadia nejsou kopulační orgány hotovy. U Blamula platí to hlavně pro zadní pár. Tento je hluboko zatažen, slabý, měkký a průsvitný. Teprve po opětném svléknutí nabude síly orgánu dospělého, některé jeho části zhnědnou a celý orgán vystoupí ven. Blamulus je rod dobře charakterisovaný. Zaokrouhlenost anal- ního článku a nedostatek rýhování zadního kroužku jednotlivých tělních článků jsou znaky nejnápadnějšími. Rozdíly v kopulačních orgánech jsou však rozhodnými. Tyto nejsou nikdy listovitě rozšířeny, u zadního páru se dá ještě rozeznati coxa, u některých druhů (ku př. Bl. pulchellus, armaťtus n. sp.) ještě třetí konečná část kloubnatě spojená S femurem. Flagellum schází všem druhům. Blaniulus armatus n. sp. Gracilis, filiformis, pallidus, supra fusce marmoratus, serie mav- cularum fuscarum in utrogue latere ornatus. © Vertex sulco evanido 1) C. Graf Arreus: Die Copulationsfůsse der Polydesmiden. Sitzber. der kais. Akad. Wien 1894. 2) C. Vonnonry: Úber ein neues Stadium in der Entwicklung von Juliden- Mánnchen. — Týž: Notiz zum Schaltstadium bei Juliden-Mánnchen. Zool. An- zeiger 1898. O nových českých Diplopodech. A at foveolis duabus setigeris, setis subtilibus. Antennae corporis lati- tudine vix duplo longiores. Oculi ocellis uniseriatis, ocellorum nu- merus 5—7. Segmenta 560—43. Segmentum primum lateribus angu- latim productis, striis tribus praeditis. Segmenta cetera margine po- stico ciliato supra laevigata et glabra, ad ventrem versus striata, striae superiores breves, in partem posteriorem segmentorum non productae. Foramina repugnatoria procul pone suturam transversam posita. Valvulae anales non marginatae, setis paucis ornatae. Mas: Stipites mandibulares infra valde producti, tridentes. Pedum primi paris articulus penultimus processu interno longo, angusto, una seta ornata instructus. Pedum ceterorum articuli duo penultimi setis lan- ceolatis instructi. Pedum copulativorum par anterius: laminae mediae coniunctae, in basi latae, in apice acuminatae, leviter arcuatae; la- minae laterales multo breviores, apice glabro. Pedum copulativorum par posterius elongatum, apice obtusato, laminis denticulatis. Loncit. corp. — 14 num, latit. — T mm. Štíhlý, teninký, mdle lesklý, se základní barvou šedou, po stranách s řadou temně hnědých skvrn. Na hřbetní straně je každý segment temně mramorován. U některých inviduí nápadnost temných skvrn postranních značně se tím seslabuje. Samečkové jsou 9—13 mm dlouzí, ©5 mm v prům., samičky 11—14 »m délky, 0'7T mm v prům. Týlní rýha neznatelná, dvě týlní štětinky jemné. Tykadla skoro dvakrát tak dlouhá jako průměr těla. Ocelly v jedné nerovné řadě, v počtu 5—6, zřídka 7. Lícní část kusadel u samečků je prodloužena ve tři zuby (obr. 6), přední velký a dva zadní menší vedle sebe stojící. Krční štít zaokrouhlený, se třemi podélnými rýhami. Hřbetní strana segmentů hladká, podélné rýhy začínají přímo pod prosvitající ochrannou žlázou. První rýhy krátké, nesahají přes celý zadní kroužek seomentu. Otvory ochranných žlaz před polovicí zadního kroužku položeny. Zadní okraj segmentů štětinkami posázen. Anální segment řídce štětinatý, hladký, subanalní destička tupoútlá. Řitní chlopně nezduřené. Počet segmentů 35—49. Posledních 5—1 bez noh. Nožky dlouhé jako průměr těla, tenké. : Sameček: První pár noh 5-článkový. Článek předposlední nej- větší (obr. 2), prodloužený v dlouhý, úzký, zahnutý zub nesoucí rovnou štětinku. 6. článek nejmenší, nezaokrouhlený, končí čtyřmi zoubky. Ostatní nohy na dvou předposledních článcích se 4 kopina- tými přívěsky, jež ukazují příčné i podélné proužkování. Penis dlouhý, tenký, na konci průsvitný. Okraje sedmého segmentu málo nazdvi- ženy. Kopulační nožky silně vyčnívají ven (obr. 1). U individua zcela 1* 4 XXXVII. Boh. Němec: dospělého přesahuje zadní pár přední, u nedospělého je zatažen a vy- čnívá málo jen po straně. Oba páry stejně dlouhy. Přední pár vůbec bez štětin. Střední části značně přiostřeny (obr. 3), postranní za- okrouhleny, krátké, asi s polovice délky středních částí. Zadní pár nožek kopulačních jeví poměry dosti původní. Lze rozeznati část zá- kladní (coxa), prostřední nejdelší (femur) a konečnou, blanitou, zpro- hýbanou, na dvou jen místech na okraji kratičkými zoubky opatřenou. Třásně, jaké se nalézají u druhu BL pulchellus Koch, úplně scházejí. Zmíněné zoubky nepřesahují okraj vedlejších dvou laloků blanitých. Celek vlastně je složen ze dvou lístků, jež tvoří jakousi prohlubinu pro přijetí spermatu. Druh tento, jak již podotčeno, stojí blízko- druhu Bl. pulchellus, Nedostatek třásní na druhém páru nožek kopulačních ihned umožní jeho poznání. "Také první pár noh u samečků je význačný svým dlouhým, úzkým, nerozeklaným zubem článku předposledního a utatým, šikmo nasazeným článkem posledním. U tohoto druhu nalezl jsem VrRnorrrovo mezistadium. Velikost těchto nedospělých samečků byla táž jako u dospělých. První pár noh byl trochu zduřený. jinak se od ostatních noh nelišil. Kopulační nožky (viz dřevoryt) maličko vyčnívaly z otevřeného sedmého se- Blaniulus armatus n. sp. Mezistadium (Schaltminnchen). A = přední pár kopul. nožek, B = zadní pár, P- kraje sedmého segmentu. (R. 2, 5.) O nových českých Diplopodech. 5 omentu. Jsou válcovité, tupě zakončené, poměrně krátké (obr. 4). Na prvém páru dala se rozeznati část postranní, se střední ještě srostlá. Myslím, že tím otázka Arremsova,") zda-li by se tato část nedala homologisovati — podobně jako postranní část předních ko- pulačních nožek u Jsobates varicorms — s t. zv. středním listem kopulačních nožek „/ulů, jenž pochází od zadního páru, je zodpově- děna záporně. Vylíčená právě stadia dosahovala ve čtrnácti dnech úplné pohlavní dospělosti. Formu tuto nalezl jsem ponejprv 0 vánocích v zahradě v Prasku u Nového Bydžova. Ohromné množství těchto úhledných stonožek bylo ukryto ve hromadě dlaždic pod jedinou cihlou; jinde v celé zahradě jsem nemohl nalézt ani jediného individua. Později nalezl jsem ji na úpatí Lovoše u Lovosic, u Košíř, v Malé Chuchli, v c. k. botanické zahradě na Smíchově atd. Blaniulus palmatus n. sp. Gracilis, filiformis, fuscus, serie macularum nigrarum in utrogue latere ornatus. Vertex sulco evanido at foveolis duabus setigeris, setis subtilibus. Antennae corporis latitudine aliguanto longiores. Oculi ocellis bene distinctis uniseriatis, ocellorum numerus 6—8. Segmenta 9D—48. Begmentum primum lateribus angulatim productis, non striatis. Segmenta cetera supra laevigata et olabra, ad ventrem versus striata, margine postico ciliato. Foramina repucnatoria procul pone suturam transversam posita. Valvulae anales non marginatae, setis paucis or- natae. Mas: Stipitesm andibulares infra valde producti, bidentes. Pedum primi paris articulus ultimus magnus, denticulatus. Pedum ceterorum articuli duo penultimi setis lanceolatis instructi. Pedum copulativorum par anterius: Pedes brevi, laminae coniunctae, in basi latae, in apice acuminatae, afflexae. Par posterius apice palmiformi, fimbriato. Longit. 8—12 mm, latit. 04—05 mm. Menší a slabší než předešlý. Zbarvení podobné, ale tmavší. Tvar poněkud růžencovitý. Délka 9—12 mm, průměr 04—06 mem. Týlní rýha schází, týlní štětinky jemné. "Tykadla kratší než u předešlého druhu, as o polovici delší, než průměr těla. Ocelly v 1 slabě zahnuté řadě v počtu 6—8, velmi znatelně od sebe oddělené. U samečků lícní článek kusadel ve 2 zuby proti sobě stojící prodloužen. Počet segmentů 38—45. 3 poslední bez noh. 1) C. Graf Arrems: Die Myriopoden Steiermarks. Sitzb. der kais. Akad. Wien 1895. X XXVIII. Boh. Němec: ep) Krční štít zaokrouhlen, s jedinou nebo žádnou rýhou podélnou. Rýhování ostatních segmentů počíná pod ochrannými žlazami a je velmi husté. Jednotlivé rýhy skoro o polovici blíže, než u předešlého. V ostatních znacích nelíší se tento druh od předešlého. -První pár noh u samečků krátký, pětičlánkový, článek poslední největší, kn předu rozšířený (obr. 10.), utotý, ukončený třemi silnými zuby a několika chloupky. Nějaké klíštkovité zařízení úplně schází. Penis na konci značně zúžený, zobákovitě rozeklaný. Ostatní nohy na dvou předposledních článcích nesou čtyry kopinaté přívěsky. Sedmý segment má okraje málo nadzdviženy (obr. %.). Kopulační nožky vy- čnívají ven, obráceny jsou do zadu. Postranní části prvního páru schá- zejí. Se strany jsou části střední rovny, konicky zúženy, shora na konci k sobě zahnuty (obr. 9.). Nožky zadního páru dvoučlánkové. Články kloubnatě spojené. Konec dlanitě prohloubený s okrajem třás- nitě zoubkovaným. Zdá se, že na spodu tohoto článku nalézá se ně- jaká žláza. Ovšem bez řezů a histologického zkoumání nelze nic ur- čitého říci. Formu tuto nalezl jsem v nečetných exemplářích za Košířemi v lesíku na pravo od silnice. Na nalezišti tom hojný je Blanvulus pulchellus, Julus molybdinus (nová varieta), Brachydesmus superus, Geophilus proximus, eleciricus atd. Konečně zmiňuji se o formě, kterou nemohu popsati za druh nový, která však od příbuzného jí druhu Blamswulus guftulaťtus dosti se liší. Nalezl jsem ji jen v © exemplářích v zahradě v Prasku u No- vého Bydžova. Barva bílá, ochranné žlázy slabě žlutavé, okraje dru- hého segmentu nadzdviženy. Nápadnou je mi u této formy velikost (21 mm). Průměr 0:8 mm. Oči scházejí. Tykadla delší než průměr těla, krční štít zaokrouhlen, bez rýh. Počet segmentů 44, tři poslední bez noh. Nožky kratší než průměr těla. Zvláštní je tvar spánkových orgánů (obr. 13). Jím liší se od ostatních druhů dosti význačně (obr. 5, 11, 12). Doufám, že naleznu © a pak popíšu tuto formu důklad- něji. Zmínil jsem se zde o ní proto, poněvadž jsem ji nalezl ve spo- lečnosti popsaného Bl. armatus. Oba tyto druhy žijí v těchže pod- mínkách životních, a přece jeden má oči dobře vyvinuty, druhý je slepý. $Boudím z toho, že oči mají pro tato zvířata velmi malý vý- znam a že jdou vstříc úplnému zmizení. Bl. pulchellus jak známo má někdy ještě druhou řadu ocell naznačenu. Ale to jsou ocelly již polo- degenerované. Corney jsou tu ploché, pigment slabý. Věc tuto hodlám učiniti předmětem speciellního zkoumání. O nových českých Diplopodech. F, Výklad tabulky. p = přední pár kopulačních nožek. zle mzadní : ý 1. Blaniulus armatus n. sp. Kopulační nožky ze vnitřní strany. Reichert 2, 5. První pár G noh. R. 2, 5. DÍ 3. 6 ě Přední pár kop. nožek ze shora. R. 2,5. 4. : 3 Kop. nožky mezistadia R. 2, 5. o é : Spánkový orgán. Zeiss, 2 D. 6. : © zuby lícní Z 1 C: 7.. Blaniulus palmatus n. sp. Kopulační nožky se strany. Z. 1, C. 8. Ň e Zadní pár kop. nožek shora. Z. 1, C. 9. É k Přední pár kop. nožek shora. Z. 1, C. 10. 6 É G' první pár noh. Z. 1, C. 1 E i Spánkový orgán. Z. 2, D. jb22 5 outtulatus Spánkový orgán. Z. 2, D. 15. s Sp. Spánkový orgán. Z. 2, D. Besumé des bohmischen Wextes. (Úber neue Diplopoden Bohmens.) Ich beschreibe in diesem Aufsatze zwei neue und eine wahr- scheinlich neue Blantulus-Form. Bl. armatus, steht dem lánest be- kannten Bl. pulchellus Koch sehr nahe, aber die Ocellen stehen nur in einer Reihe, der Stamm der Mánnchen ist in drei Záhne verbreitet, das Ende der hinteren Copulationsfůsse ist nicht gefranst und das erste Beinpaar der Mánnchen hat am vierten Gliede einen langen, ziemlich schmalen Zahnfortsatz. Ich verweise úbrigens auf die Abbil- dungen. Bei dieser Art fand ich auch ein Schaltstadium. Es gleicht in der Grósse und Sculptur dem geschlechtsreifen Thiere, aber sein erstes Beinpaar ist fast ganz den úbrigen Laufbeinen geleich, die Co- pulationsfůsse ragen nur wenig hinaus und sind sehr einfach. (Šiehe Holzschnitt.) Die áusseren Schenkel des vorderen Paares sind mit den mittleren noch verwachsen. Darnach meine ich, dass sie nicht vom hinteren Paare abstammen. Bl. palmaťus n. sp. unterscheidet sich von dem vorigen dadurch, dass das erste Beinpaar der Mánnchen gar keinen Zahnfortsatz hat, das letzte (5.) Glied ist das orósste. Die Copulationsfůsse sehr einfach. Das erste Paar ohne Seitenschenkel. 8 XXXVIII. Boh. Němec: O nových českých Diplopodech. Das zweite lóffelfórmig, mit gefranstem Ende. Das Ocellenpigment fliesst nicht zusammen. Ruthe sehnabelformig, am Ende zugespitzt. Die dritte Form hat (©) die Ránder des zweiten Segmentes auf- 'allend aufgehoben. Sie ist sehr gross (21 744) und augenlos. Viel- leicht ist sie mit bl. gutřulatus verwandt, aber ihre Schláfenorsane haben eine abweichende Form. Náhere Beschreibung werde ich nach dem hoffentlichen Auffinden der Mánnchen geben. Tafelerkláruns., p= vordere Copulationsfůsse. 2 = hintere i | 1.. Blaniulus armatus n. sp. Copulationsfůsse (innere Seitenan- sicht). Z : : Das erste Beinpaar eines G. 9) 4 É Das erste Paar der Cop.-Fůsse. 4. á á Copul.-Fiisse eines Schaltmánnchens. 5 : a Schláfenerubenorgan. 6 : : Stipes mandibularum eines G“ ď ě palmatus n. sp.. Copul.-Fisse (áussere Seitenansicht). 8 k ě Das hintere Paar der Cop.-Fůsse. o) 3 á Das vordere Paar. 10. 1 S Das erste Beinpaar eines G. 1 3 k ochláfenerubenorgan. 12. 3 outtulatus d 15. Sp. 4 ZE ko Nákladem Král, České Společnosti Náuk, — Wiskem dra, Bdv, Grégra v Praze 1895. DIPLOPODECH, v U ÝCH CESKÝCH O Nov P "Anror ad nat del. L nesl 1 ÚU I LU athe dam o A L ináuk. Jr OS l | ! XXXIX. Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. Von Franz Rogel in Barmen. (Vorgelegt den 11. October 1895). I. Einleitung. Im Folgenden soll die Aufgabe gelóst werden aus den zwischen den Grenzen « und fB inťegrabelen periodischen Reihen 29) Da a,,00s vu = f, (u) W. [9 9] j6 p Ka) Z „„Sin vu = g,(u), sl Pl Un bo 7zd kdes SÍTAV KB 1. eine neus periodische Reihe, deren Cočfficienten die Producte der gleichvielten Coěfficienten von » beliebigen der vorgegebenen Rei- hen sind und 2. die Summe der Produkte oleichvielter Coěfficienten von 1+1 be- liebigen gegebenen Reihen zu bilden. Zu diesem Zwecke wird aus irgend einer dieser Reihen, z. B: aus J(u), was entweder — fó(w) oder —= g,(u) sein kann und di“ Coěffiicienten c, hat, durch Einfihrune von » Variabelen u, W; ...* u, die Reihe abgeleitet, worin bo T Sin VW, „Sin vu, .... SÍN VU, . COS VW, r1 . . ČOS VUp ist. Dieselbe ist, wie sich oleich zeigen wird, ebenfalls onťegrabel. Sind nun die Grenzen der Oricinal-Reihe /„ so beschaffen, dass Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 2 XXXIX. Franz Rogel: sámmtliche Variabele aller Werte von 0 bis x inelusive der Grenzen fáhig sind, und wird dieselbe mit der Reihe PO multiplicirt, so ist das Produkt nach einem SŠatze von DvuBors-RFYmoxp integrabel, „kann daher zwischen 0 und z integrirt werden. Hiebei verschwinden zufolge 6 Z 7 (PE bin | cos | cos j alle Glieder, welche aus der Multiplication der Terme mit ungleichen Indices eo aicčm und es bleibt M Ye CoD, SÍN VU.. SÍN VU. COS VU.. COS VU, W== = 9 n =% P Ig, (u,)du 0 Wird dieses Verfahren fortgesetzt, indem das eben gewonnene Resultat der Reihe nach mit 2 2 2 z 4m), (00 z Plu), y frnlup), Ae y fan) multiplicirt und das jedesmalige Produkt zwischen den genannten Grenzen integrirt wird, so werden hiedurch in den Produkten P 7,v die sinvu,, sinwu;,... Sin vwu,, cos VYry1, -.. COSVUnx— der Reihe nach ersotzt durch die Coěfficienten b,,, Olo, E o ee G2.—1,, und das Ergebnis ist die gewinschte Reihe O0 » C OTO V SVO Arp, -+ Ap — 1, C08 VY == n—1 Zoe : = 6 a BA (4) 9214) -< 9:(W) fy (Wi) <- -fara (Un) du, adu Ra toal) i kost E BA k woraus endlich nach Multiplication mit 3 fn(u.) und Integration her- vorgeht 4 Y Co 000900 10,010. oo U VÍ. Reihensummierungen mittelst bestimmter Intecrale. 2 ŘE: 2) " /"Renudn(t) < do4)f (trn) = 0 Pa (OR (děr) KU AU- In (1) ist in der Factorenfolge der Functionen unter dem Inte- gralzeichen die Cosinusreihe f„(u.) nicht vertreten und das Integra- tionsergebnis ist eine Cosinusreihe; wáre eine Folge mit Ausschluss einer Sinusreihe g gewáhlt worden, so hátte sich eine Sinusreihe er- geben. Im úbrigen ist selbstverstándlich die Reihenfolge der auszu- fůhrenden Multiplicationen und Integrationen eine ganz willkůrliche, wenn die Reihe der » zu verknůpfenden Reihen einmal festgesetzt ist. Es ist auch ferner gleichoůltie, aus welchen der gegebenen Reihen Jo, abgeleitet wird. Der einfachste Fall ist 1— 1 — 2, wo also nur zwei Reihen in Verbindung treten und X daher mit einer von ihnen identisch wird, es mithin nur auf eine einfache Multiplication mit nachfolgender Integration ankommt. Sind o(u) und v(w) zwei eleichartige periodische Reihen obge- nannter Art, so ist dann » Oi Cd > V(4V(Vdu ©) = ) vw== 1 0 aečociko nd uni 00 wenn c,, d, die Coěfficienten von , W sind unc 2% = vorausgesetzt wird. Sind beide Reihen Cosimusreihen und die nullten Glieder von Null verschieden, so ist der Reihe linker Hand noch Cody 2 anzufůgen. Allgemein, haben die in (1) und (2) auftretenden Cosinusreihen Um om SŮ ist in den Inte- fm(u) von Null verschiedene nullte Glieder 0% oralausdrůcken selbstredend 0) — "2 statt f„(w) einzufůhren. Ableitung der Beihen R,. Sie wird bewirkt mit Hilfe der bekannten Eigenschaft der Pro- dukte P. durch Summen von Čosimnus oder von Sinus gewisser alge- braischer Summen der Variabelen dargestellt werden zu kónnen. Es ist námlich 1* 4 XXXIX. Franz Rogel: : : 2m 2"—1Pym Z ZM, 008 (8, 1M — 8, 94- + -T 8x, nůn) — 2 00s (u), S) : 2m+-1 20 Pomp = 51, Sin (e, 3% -T 8x, 2 < + + T 8x, n Un) = R sin (u), wo e, 1 Vorzeichen bedeuten, auf welche sich die Summation bezieht, und © das Symbol einer mit dem Sénus oder Cosimus der Variabelen- summe « vorzunehmenden Operation bezeichnet. Werden nun in R, Rom+1, die aus den cgecebenen Reihen fi, 90 entstanden gedacht werden, die P, bezhw. P2m41 durch obice Ausdrůcke ersetzt, so ergiebt sich sofort die Summe fůr /ť, oder Romi1, Wenn man in denselben Ausdrůcken cosinus durch f, und simus durch 9, ersetzt; somit ist DR — Zu). z o — 0). PER Es werden daher die XR mit geradem Index aus Cosimus- und jene mit ungeradem Index aus Sinus-Reihen hervorgebracht. Eigenschaften der Operationen $. Da Sinus oder Cosinus einer Variabelen uz durch Differenziation nach derselben, oder was dasselbe ist, durch Ersetzune von 4 durch U ROY in cosinus resp. — sinus 4 ůúberfůhrt werden kann, so lásst sich jedes P, in ein anderes + P, folelich auch jedes 42 in ein be- liebiges zweites -E 48 mit Hilfe einfacher Differenziationen oder Sub- stitutionen Uz o transformiren. Vor der Anwendung auf Functionen f oder g ist jedoch r aus 44 zu entfernen, was bei gewissen Variabelen eine Zeichenveránderuna zur Folge haben wird. Eine Zeichenánderune bei einer geraden Anzahl von Veránder- lichen von Sinus und bei einer Beliebigen Anzahl von Veránderlichen von Čosinus in P, lassen dasselbe unverándert; eine Zeichenánderung bei einer ungeraden Anzahl von Veránderlichen von Sinus in P, ver- ándern das Vorzeichen des letzteren. Beliebicge Permutationen der Indices der Variablen der Sinus unter sich, sowie jener der Variablen der Cosinus unter sich bewirken keine Veránderune des P.. Genau dasselbe wird den 44 zugeschrieben werden můssen. = Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 5 Willkůrliche Permutationen der sámmělichen m Indices, ohne eine Veránderune herbeizufůhren, erlauben nur die Operationen n ; K 90 = © und RW = + W"), welche aus [| Cos W; und [l] sin 4; her- 1 1 vorgehen und somit symmmetrische Formen in W, ..., u, ergeben. Da P, im Allgemeinen in ein Sinusprodukt und in ein Cosinus- produkt zerfállt werden kann, so folgt, dass sich jedes 42 durch ein Produkt eines © mit einem = ausdrůcken lásst. Die besondere Betonune dieser zwei Operationen © und F be- hufs Ererůndune der Natur der 42 ist daher gerechtfertiot. Um zunáchst úber das Gesetz der Vorzeichen 7 und e in © Aufschluss zu erhalten, ist es am einfachsten von der Definition © cos(u) — 271 / Í COS 45 Z Z, 008 (8, 14 3 -++ F 8x něhy) o==1! ausoehend die w durch u zu ersetzen und die hyperbolischen Cosi- nus durch die Exponentielle auszudrůcken, wodurch erhalten wird : eh + eu eb +£ E% em A en 4) S ARA ROA A Zá ZMÉ ©Acos(m) — 277. 9 : 5 KN á Nach der Multiplicationsrecel ist nun jedes Glied des einen Factors mit jedem Glied der andern Factoren zu verbinden, wodurch Teilprodukte entstehen, in welchen nur verschiedene und sůmmťlche Indices vorkommen. Indem p Hxponentielle mit positivem Exponenten mit 2 — p Exponentiellen mit necativem Exponenten multiplicirt und dann p Exponentielie mit negativem Exponenten mit »— p Exponen- tiellen mit positivem Exponenten multiplicirt und addirt werden, geht eine Summe von 5) hyperbolischen Cosinus hervor, námlich Z Čof (čt, + č% -< + č), p welche so zu bilden ist, dass in allen ( Combinationen ohne Wie- derholung zur Classe p der « dieselben == — 1, wáhrend die andern n— p gleich -— 1 genommen werden. *) Das Vorzeichen stimmt mit jenem des Gliedes úberein, in welchem sámmtliche Variabele positiv bezeichnet sind. 6 XXXIX. Franz Rogel: Auf diese Weise entstehen » -1 Šummen entsprechend dem p=0,1,..., n, von welchen gleichweit von den Enden abstehende identisch sind, weil jedes u mit — w vertauscht werden darf, d. h. es kommt, wenn wieder u statt 74 geschrieben wird © cos (u) —2"//coou = (IL ! Já ó | 9 Z 00s (w), n gerade = Y cos (w) +2 cos (u)... H : 200) k 7 | 2008 (u), n ungerade 3 Z cos (u) = cos (4 -W <.. -+ n), wobei abkůrzunesweise immer (w) statt der Summe verschieden be- zeichneter w gesetzt ist und der Index des Summenzeichens anzeigt, wie viele w gleichzeitig negativ zu nehmen sind. Wird nun Hw) statt cos (w) geschrieben, so ergiebt sofort die Definition der Operation BF(u) fůr n Veránderliche = DO n gerade w|s (2 je DF) = ZRu) 4- ZF) + ZRu) <- + = m) E Fu) n ungerade Fr Bezůslich des letzten Gliedes bei geradem m muss bemerkt werden, dass in dem Falle als Fw) eine gerade Wunction ist, je zwei n Glieder identisch werden, es daher genůgt = n | Zeichencombina- ZAVB tionen zu bilden, etwa auf die Weise, dass ein Element «, unverán- dert bleibt, wáhrend von den andern »—1 Elementen immer je 5 bd u— 1 “ negativ genommen werden, wodurch n = " |Summenglie- 1 IDE ed 9 od der entstehen. Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 7 Ist (u hingegen eine ungerade Function, so sind je zwei Glieder entgegengesetzt oleich, daher o = 0. 2 Durch Vertauschung aller w in (4) mit u— 5 2 n s% sin (u) — 2" / / sin W o==! | s " a V) cos (u) — Y cos (w U = cos č = n gerade sb : s) | (— = (8 sin 4, sin (4) —...+ (—I) M sin (4) 0 n ungerade und da 48 — + F angenommen wurde, jenachdem das Vorzeichen des ersten Gliedes Z posiřiv oder negativ ist, so sind die in Klam- mern stehenden Reihen bei geradem m Wcos(wu) und bei ungeradem > Psin(u), daher, wenn zur náhern Bezeichnung die Variabeln-Anzal als Index dem F angefůsgt wird GDB (w) — (— 1)*2?7-1 / , SÍN U; ol O) 2m+-1 záka (w) — (— 1)"2?" / / SÍN 45 oj wo die Operation © definirt ist durch | Fu) = žF(u)— Blu -= 00 Se | AAV v LO) | 8 XXXIX. Franz Rogel: und das úber das letzte Glied = Fu) bei (5) Gesaste selbstver- 3 stándlich auch hier wórtlich gilt. Um úber die Natur der Vorzeichen 7 und e in (4) fůr beliebige 2— 2" = snu,- sin uC08 Uu.-608uz Autsehluss zu er halten, ist es am zweckměssiegsten die Gleichung (6) bezůelich u,, Uz) -< +24, zu differenziren; bedeuten die 8, 1, Shoe t9 bn Wan Vorzeichen, welche die Veránderlichen in (6) besitzen, so entsteht: $ | V (0) =Bě ou a0o . i je 14 F 8x, 943-1 8%, nn) $4 sin (4)| o (Lib) und fůr eine beliebige Fuction sFlu) — Ze, 1.8 9+- eur Ple, 1M 1 ex, 2% -+ - I č, nn) « (12) Der Entwicklungsvorgang ist folgender: zuerst wird 0 82 cos (u) = © cos (u) nach (6) in eine Summe von Cosinus aufgelóst und jedem Cosinus das Produkt der Vorzeichen seiner Argumente W, W; -.., U als neues Vorzeichen gegeben und schliesslich cos durch F ersetzt. Dasselbe Resultat hátte sich ergeben, wenn die Operation © als Ausgangspunkt gewáhlt worden wáre. Weitere Eigenschaften sind Au) + 9lu) + hla). ..) = Aflu) 4- glu) + Aha). (18) d" (o j sin | Z are | cos (Mu 1)5—72"—1 cos u... C084- SIN W11. . . SÍN Un, přkodtoe n wo linker Hand bei geradem r der Cosinus und bei ungeradem r der Sinus zu nehmen ist; dn z sm VÍNU i mo eos | =D č |) ferner | I 1 | | | oh n ) m o Modo) nooo | | n— 1 | | | (Aro M) ) Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 9 f Bu = ua (so wird. 2f(w)- am. einfachsten erhalten durch Entwicklung von sin'u. cos?*"u nach cos. oder sin. der Vielfachen von wu, jenachdem 7 gerade oder ungerade ist und schliesslicher Ersetzung der Functionszeichen cos. resp. sin. durch ť. Speciell fůr 7-20 und rz » gilt Í Du) = finu) + | i Jr —2m = j js od: E00) O VZV nát nif(0), n gerade, DM „+ n | | | = f(u), n umngerade, PG5012 wo fůr Ď© die oberem und fůr W die unčerem Zeichen zu nehmen sind. Eine andere Darsteliune von (u) eregiebt sich durch Ent- wicklung von f(w) nach dem MczavuRn'scnkx Satze, falls dessen An- wendung zulássig ist, námlich 2 F) aw= V -- Aw), v—0 : was jedoch die Kenntniss der $2w" zur Voraussetzung hat. Entwicklung der 2 von Potenzen und anderer Functionen nach Potenzsummen der Variabeln. Werden nur solche 42 ins Auge gefasst, fůr welche die Relatio- nen (4) Geltung haben, so findet sich zunáchst nach Entwicklung von Cosimnus und Sinus in Potenzreihen 10 XXXIX. Franz Rogel: 2 2 2m 2k 2m O ť a 12 s(D— zu) +... (—1)" ho sy lu A) 2 sun 202019002 20COSL S C0 SU 1 d—312 4D © (eh). 1! PM = 27b směs oz C0S Pa C0S jí wenn úberall u statt « geschrieben und die Homogenitát der S8w" berůcksichtigt wird. 2m 2m-—-1 Hieraus ergeben sich sofort S4(u**) und S(už*t1) mittelst Diffe- renziation nach ž und schliesslicher Nullsetzung von č. Die der rechtsseitigen Produkte wird bewirkt mit Benůtzung von = O Bxp2 und der fůr die Ableitungen von Functionen von Functionen geltenden Gesetze. Um beide Fálle zu vereinigen soll 7 statt 2% und 2m —1 und 4 statt 26k und 2k-—-1 geschrieben, und um die Locarithmen in Reihenform darstellen zu kónnen, sin Zu — lu StL2Y Ču gesetzt werden; es ist dann | zv "| „sin VIM , M DE r xp. [log +- —V — log = - ZM log cos řu,41... + log cos ču, n , e—=0 |7— A| gerade, Nun ist SÍDLY V ZV OL 2 0 aaa MO O E oo log cosuť — — 9 1 už — Z ut—.. bezeichneen ferner VU bu su — ah W U me me Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 1 so ist der Klammerausdruck Út t ! = lt -Bo + Eo |— lz Bv, +Bu). T, und die Exponentielle eine gerade Function in č, deren Ableitungen' fůr č — 0 nichť unendlch werden. Der Nullwert des A-ten Differentialguotienten von 7"Exp. T' wird daher fůr alle 4 < r verschwinden. Das erste Ercebnis ist demnach R(u)* = 0, „= gerade 1148) A : [č W | S (uj — kua u US) GW Um auch u,u, ... u, durch die Potenzsummen v auszudrůcken werde gesetzt (1— 42) (1-F 4,2) ...(I-Fua)=1+... m4... 4,7 —E č V 2 v" 8 — B O T038 woraus sich uw, ...«, durch »-malice Diferenziation und schliess- liche Nullsetzung von z ergiebt. Ist allgemein y — e/?, so gilt bekanntlich 1 a, |F' a "(s) u > AMU OUNMA Wo «,, €,,..., G; die ganzzaligen, mehť negativen Lósungen von Cay Cao U=d RO OR a S S bedeuten. Werden die Derivationen beider Exponentiellen mit Hilfe dieser Formel fůr 7-== 0 bzhw. 2— 0 bestimmt, so ist das Resultat, wenn m- %, (= é "i 10 + Ew, B3v, — E30, 7) el BBE 2! Z Mé . (20) Yi jmen FOR: psy + Hi, —Wi—r spr B h—r (2m ZOO o a == Oy Oma AVON oboje la, -F 20, ... ra, = r, 2Ba—4By < + (A — Bi, = h—r, wo unter 4, 7, das eine Mal 24, 2m, das andere Mal 2k + 1, 20 —-1 zu verstehen ist. 2m 2m—-1 Die M(u?*t1) und Aw) werden auf diesem Wege nicht er- halten. Um auch hiefůr Ausdrůcke zu gewinnen, ist es vielleicht am einfachsten von B(w*) (4 beliebig) ausgehend den polynomischen Lehr- satz in Anspruch zu nehmen und die auftretenden symmetrischen Functionen der Variabeln durch Potenzsummen auszudrůcken. Von diesem Ergebnis, giltig fůir gerade und ungerade h, werden sich auch selbstredend die in (20) dargestellten £4 entwickeln lassen, wenn eleich in einer von der obigen Form gánzlich verschiedenen. Zufolge der in (7) gegebenen Definition ist PP) (o) oa. (u)?, Í | DODO ně j wo Vi = (U Lo u + 4) = m uš wý2 uč (21) PLS PVT ovál PO n — 2 i 25.. + 0 „ und «,, €, -4 Um jene ganzzaligen, nicht negativen Lósungen der Gleichung aČ,-—- a, ...-+ Č = h bezeichnen, welche nicht durch Ver- tauschung der « in einander úbergehen, so dass die Exponentenfolge der denselben Coěfficienten besitzenden Glieder durch Permutation der Elemente a,, 0.. ., (a, gebildet wird. Um nun aus Z; die Summe Zu) = (FW -Př (u — We Un)P o E (Wee Un) 1 Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 13 zu erhalten, ist in (21) der Reihe nach — u fůr u ,...,— 4 fr u, Zu setzen, wodurch im Allgemeinen mit dem Vorzeichen GW (C be bo n) behaftete Glieder entstehen. Die mit (— 1)“» bezeichnete Gruppe setzt sich aus jenen Beitrágen zusammen, welche die » Summen liefern. Der durch Zeichenánderung eines beliebigen u, herrihrende Beitrae besteht aus den (1—1)!, u7" enthaltenden Permutationen der ůúbri- gen Elemente u,, 43 ..., 41, W, 413 +++ dm, behaftet mit der- selben Exponentenreihe ©, ©, ..., G, 1+ Uy113 +- -> Gn; daher ist die Summe Aller nicht verschieden von zu u (© 1W9e o 0 |; folelich c Dc W r DP O = olea K Dieselben Schlůsse fiůihren zu Z (u)* =WC patě -pit + (T. mp z OM O o on 1DWT%T% 1M Očima T% k: Zo- . FH a, 0, o Das mo dieser Coěfficienten von |a,, G3,- .--, Gn| ist ein leicht erkennbares. Fůr das beliebige Z(w") wird der Coěffi- p cient wieder eine Summe von Potenzen von — 1 sein, deren Expo- nenten aus den sámmtlichen | a Combinationen ohne Wiederholune der Elemente a,, ©, ..., a. zu bilden sind. n n : i 1) n— 1. Im letzten Gliede ist p —1|-—-| oder |——— |, jenachdem n ge- 9 9 rade oder ungerade ist. 14 XXXIX. Franz Rocel: Durch Addition aller Z ergiebt sich A«,, az, ..., G; wo o oa acW +- D9 %4+(—D949. p preta, nun als Factor zu den Gróssen unter Z in (21) hinzutritt, so dass h = U a o B(w) = E) o 02 hi Die symmetrischen Functionen kónnen nun auf bekannte Weise durch Potenzsummen ausgedrůckt werden. Die anderen Operationen finden sich durch Differenziation von Ď(u)* bezůelich u,, 4, und 4, W, 4 und W, ... Speciell fůr die symmetrischen Operationen von Potenzen ergiebt sich aus (20) O PE a (— 1) ES, JDS, Vah 19:4 3 PO or) Me o m (mph C A- p = 20 4035 2kan = 2, 20023) 9 UVU h— SK 20 = =(—1) 2m, 12 S 2 a BaH) 11b) a MAY (5) 24! P! = — 7 -= — r)! = „= hr a o49) By- By Bir 02Pa 1 4Pa 1 (00 7) BU (M3 2100) = 2 Un susa2o acse) +) 0M 9erade 8 (24") Das Produkt «4,...%u,. wurde bereits durch Potenzsummen ausgedrůckt und ist nur s statt © zu schreiben. Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 15 Werden die Summen % + 4 ...- — W) — W -FW <.. Un. — 4, — W... + u... ete., welche zu addiren sind um ŠPu zu er- halten mit U,, U,, U,,... bezeichnet, so lassen sich die Summen der Combinationen ohne Wiederholune V, von je p Gróssen U eben- falls durch die © der aufeinander folgenden Potenzen ausdrůcken. © Es folet námlich aus 9n—1 2 JTa— U = Bar (—wdu— Far—..), =) da (— 1)*g* der Coěfficient von Vy ist, (— Up !V, — D? Exp. -— agBU— PD : = l daher S — 1) Bu, 7, (Buž| v, Bu? 7 l = (— 12V Ema: | k 5) : Zu, olo ) Hobm bm = 2) ly, + 27 ++ E Pe = PD. Bei manchen algebraischen Functionen gelinet es die B und F direct durch die Potenzsummen s, , 55, ... darzustellen, so z. B. bei den BERNouLLUscHEN B,(©) und EuLER'scHEx Ex() und (x) *) Functio- nen, fůr welche die Entwicklungen bestehen = cosec 2 sin gh = cos — ž > (B (x) — . a1Ď s(29) 1 . (20) Elo — sn (5 (5 B,(x) — 1? ACE s 1 h ARO o Č0sec—. (1 — cos zh) = sin p (P, (z) — B 2D) ' 20) + 0053 (5189 —T 11 Bo). jl *) Blehe des Verfassers „Theorie der Euler'schen Wunctionen“, Sitzeber. d. kónigl. bohm. Ges. d. Wiss. 1898. 16 XXXIX. Franz Rogel: T sin gh = cos hle E,(x)— 2 a(z)-+.. boa . (28) cos oh = cosh | Bylo) — 3- 91 le) -T .- : m2) h k cos gh — cote há H.(x)— 33 jE (e)=- ; (30) h* sin gh — cote A -3 H (x) m E) NN 0) M<5, —e (2r)! 0 20,.-b0x— 10902405 oo 2) WE,(a) = (— po p z ek Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 17 1 0) 3 Vo "l ©! 00! o 2! i 4! / 2p—n—1 Py—n ; tO pP— 1 gerade und >> 0 AR (3) RA o —020, 40, p no, pom PE (x) — 2nbaw,.., Xn, 1 gerade oder ungerade, MED — 0 pm serade und < 0: Convergenzbedingungen. Um die Reihe K. — Ze,,P,, aus fj(u) oder 9,(w) zu bilden sind ov fůr 4 der Reihe nach Summen von nach bestimmten Gesetzen be- zeichneten neuen Variabelen u,,...,W, einzusetzen. Soll nun jede derselben der Werte von 0 bis z fáhie sein, so ist es notwendie, dass die so transformirten Reihen fůr alle diese Variabelnsummen convergiren, wenn jede Variabele irgend einen Wert zwischen 0 und z inclusive der Grenzen annimmt. Dies wird stattfinden, wenn sie noch convergieren, fůr die erste Summe u....-- u, fr U né also fůr 4... W, nx und fir eine der letzten Summen, wo = bezhw. - Variabele negativ sind, wenn die positiven Variabelen — 0 und die negativen — x gesetzt werden, so dass die Summe = — 5 x bezhw. — 9 1 betrát. Demnach lásst sich aussprechen: „Jime auf eine Function und ve gleichvertige periodische [eihe anzuwendende Operation 64 fůhné nur damn zu eimer Reihe L, welche fůr alle Werte der nVariabeln vom O bis ze convergiré, wenn die W- sprůngliche PO fůr sh 2 Z am JE Š - | T resp. — =- x | und —- wr und sei Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 19 - RB(ee") — K0) = fv), | SKoloe") = 4(v), 2r+1 27 so kann auf f, die Operation (2 und auf 9, die Operation (2 ange- - wendet werden. Seien ferner 2, F3,...., F, Functionen derselben Art wie 7 und die periodischen Reihen fůr JF, (oe"P) — F(0) = fp(vp), SFp(oe"r) = 910) zwischen O0 und z onťegradel, so lásst sich das Ergebnis (2) sofort anwenden und mit Beachtung des Umstandes, dass die oleichvielten v Coěfficienten je zweier Reihen f, und 9, identisch = = F" Osina, der Satz ansprechen: „Bleiben die Fumctionen F,(z), F(2),..., Fn(e) mnerhald der mí den Radien R,, Ry,- An beschriebenen Kreise synektisch und ergiebt die Hmtwicklung derselben nach dem Maclaurimschen Satze imtegrabele Reihen und zwar jene fr I F(ve'“) und $K(oe") giltig fr řed 3:5 EA : V ale is pl n dma TV, und de anderm giltig fůr OZ v < x, so bestehen fr © < R, wo l, dem kleinsten der Radiex R bezeichnet, zwischen den reelen und imagináren Bestandteilemn der gegebemnen Fumetionen bet complexen Ar- gumenten die folgendem Integral- Beziehungen : JÍ BAR) —R(OSF(G)JE, (2) 0) (VF (čr) — Foria(0)] 6 |IUE(e) —F.(0) jde. dn AO (84) 7 7 2r—+-1 =/ BIKG) SPAD (2) 0 ME) (tor (dar11)— Forna(0)||2 + [IOEA(2)— FLO) dt 1. d0a 1 o. „n—-1v 57) ap E. „20 end 0 12 = a% 20 XXXIX. Franz Roccl: fůir jedes ganze rZZ 0 und < 4 und fůr jede beliebige Vertauschung der Indices von /" und z. Speciell fůr m= 1 und Fi = F = Ft (ena noPa= ((aFard <. (849 =5 XS) Haben die aus FH, F,,..., F, hervorgegangenen Reihen den- selben Conversenzbereich wie f; und g,, SO ist es auch ganz gleich- giltig, von welcher der gegebenen Functionen die Operation 48 con- struirt wird. In diesem Falle sind sámmtliche Indices von 0 bis 1 unter sich vertauschbar. Diese Eigenschaften kónnen offenbar zur Ableitung der Werte neuer Integrale aus bekannten benůtzt werden. Ist insbesonders der Wert des Intecrals zwischen 0 und z einer Function g(z) bekannt, und ist Vp(z) der imacináre Bestanteil einer ebenfalls bekannten Function, so ist zufolge (34) auch der Wert des Integrales úber das Ouadrat des reelen Bestandteiles vermindert um den Nullwert derselben gegeben. 2. Eine Function der vorbeschriebenen Art ist e“*; hier ist < v Jtet0"— 29 005 v cps (o sin v) = Y = COS V, ETV 9 Poe COSV aj ; VO Keel sin (osin) = Da —— Sn ve, ; 9 vz0 convercent fůr jedes o und v. v Wenn es sich um die Summirung von zl£ h handelt, so fůhrt jedes £2 zum Zeile: es soll daher das einfachste, námlich © sewihlt werden. Aus (54) folet dann, weil v ==10,, = === = ist, wenn noch schliesslich » — 1 statt » geschriebon wird V r SR k O Reihensummierungcen mittelst bestimmter Integrale. n—1 DÁ Z * |= něm 2 ná (ef 0959 cos (p sin v) jes: 9089, cos (o sin v,) e“ COS V511 COS (o sin Vn—1)dV, 6 bo AO OMRON (55) Die Auswertune des (m — 1)fachen Integrales ist móelich, wenn o < 1 und fůhrt zu Gammafunctionen. Die Summirune dieser Reihe wurde auch von F. S. FLoRow mittels einer von A. W. Lrrvrgorr entwickelten Theorie des Diffe- renzirens mit willkůrlichem Index geleistet. Der verschiedenem Ableitungsmethode entspricht auch ein der Form nach verschiedenes Resultat. 8. Mit Zuorundelecune von m M Zm GOS7 W | 0 Cos mu- | ň | cos (m — 2)u m o | | m gerade m m— 1 cos u, m ungerade, kommt, wenn cos? w.cos“u, 4 -k gerade und 4 < k vorausgesetzt, durch die Cosinus der Vielfachen von w ausgedrůckt und das Pro- dukt dann zwischen 0 und z integrirt wird k k k hV kk hyik—h klk—4h Z MERÉ A ZA CRACK % új 2 +1) 2 +1+la] pak h VŘE RV k h+k h— 2|k—2 11 AŽMkE U1AZki E02 k 22 Vam 1210) h und k gerade k k p — / h her; ) BEAR OE mi 22 XXXIX. Franz Rogel: je - - = —— od A und k ungerade. Fůr A — k folet die bekannte Summenformel fůr die Reihe der Ouadrate der Binomialcoefficienten. Die Summe dieser Produkte von Binomialcoefficienten bleibt demnach constant fůr alle gamzem, positiven h und k, wenn sich 4+ k mchť ndert. 4. Wenn die bekannte periodische Reihe fůr den logarithmus na- turalis der Gammafunction auf die Form S log4 . X1 m x A tn © late Sa X 1) 1 sin 4x — zlog r| 9x +3 log cos s 9 (C — log 47) ly 7 log 2x = 0(7), gebracht und dann mit o A SA T 1) Z ee a szk, multiplicirt wird, so gilt die resultirende Gleichune nicht nur fůr x— 0, sondern auch fůr z- T, weil dieser Wert eine Wurzel der Bernoullischen Function B | = , 2m — 1 ist, infolge dessen fůr rx% nicht nur das Reihenprodukt, sondern auch O(r). ble 2m — 1] 2m verschwindet, wie die Auswertune der hiefůr entstehenden unbestimmten Formen leicht ergiebt. Da ferner beide Reihen integrabel sind, so ist 4 log 2m—2 » (= 12 2$ 20 B 1) T Di fs l Š m—1). O(z)dx = MORA B8) i 1 v O dí n ye Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 23 oder č Vem 6 T PJ“ = we oi Di, (1 B (5 m1). oto) P) Die linksseitice Reihe in (38) ist absolu? convergent folelich com- mutativ, welche Eigenschaft sich auch auf das Produkt P in (39) úbertrást. Es ist daher gestattet die Reihenfolge der Factoren zu ándern. Wird jedes A in seine Primfactoren zerlegt und die Potenzen einer und derselben Primzal vereinigt, so erhált die beliebice Primzal p>>2 den Exponenten 1 1 2 3 m © o.. © 1 1 Vžm == 2m V Z Vem p 1 3 kok = (— Ve B 92m—1 py ili Vam — » 2m (2m) i Bam 3 und 2 den Exponenten 1 1 © Lom oem 2m T im n m 28m o — 1 (om)? ZS | m3 2, 5 mr es ist dann Tm Kom 2m pm a o 08904 oder, wenn die Potenz von 2 sowie der Exponenií — V, auf die andere Seite geschafít wird 1 9 —2 sh s kdy), == Exp. VÚ 1) GDB; B 5m? 2m— 1) O(x)dx . (40) 1) Die Reihe fůr B (© 1) ist nicht absolut convergent! 24 XXXIX. Franz Rogel: m>>1 wo sich die Factorenfolge linker Hand auf sámmtliche ungerade Prim- zalen erstreckt. Durch Multiplication der Reihe fůr O(«) mit einer Sinusreihe, wird sich, wenn die Integration zwischen O und x zulássie ist, auf diese Weise immer eine Factorenfolge ableiten lassen, die bei abso- luter Convereenz in eine andere transformirbar ist, welche nach Prům- zalen fortschreitet. Die als Exponenten der p sich ergebende Doppel- reihe ist jedoch selten summirbar. Im Nachfolgenden gelingt es fůr dieselbe eine etmfache Reihe zu erhalten. Wird zá O Da BOA Oma n 0 37 2u sin uz 2u? aj už 2? pp z edí : — 7< 4 < + z, u gebrochen, zwischen 0 und z integrirt, so kommt ZO SUN UO 2užsinurx © 2u sin £ sin 2x% sm aZ z TO ABT THB = m0- = welche Reihe mit jener fůr ©(«) multiplicirt eine fir OS r Plně 4 m E (sin uz — zr) O(z)dx = m Z 12 1 = los: f/ An ep O PB Wenn nun diese commutative Factorenfolge nach Primzalen ge- ordnet wird, so erhált die beliebige Primzal p den Exponenten 1 1 P ee 2 2 | eihensummierungen mittelst bestimmter Integrale 3 3 2 = "P 24) Da 2 eM, 1 P U2 Ň 1 +- Ae- p : „p Die Summe der letzteren Reihe ereiebt sich aus m sin kT 2k* sinkr © ZDARU ST AA S20, 0 Z sin 32 Zk mWM= 22) durch Multiplication mit il T be : k A hh K V dě 9x Lg 9 = i sin £ 9 sin 2x + 3 sin 3x 2... . . o und Integration des fůr O < x k ný 2k? jd 5 (I — kz. cote kr), woraus fůr K == folet M,= ml! oto 7 u pš p j LR = al R -ha 0< 4 : -he zm pí | < p s M : daher 1 = PD | 1 Sp? wS,p“ Hé u? ( p? cd )8 der Éxponent von p in seiner einfachsten Form 3(8— k" 26 XXXIX. Franz Rogel: Das Endergebnis ist nun 3) R JE i u , ún) | Z 7 O) ba aš $ wp : ROD SD w<2. Wird in (38) statt der Bernoullýschen Function r Sin £ or : L yn PŮ RÁM SY o ace 1+2 cos z +7? P >< 1, z beliebig log VW a" 23745 genommen, so entsteht und die beliebige Primzal p erhált den Exponenten 1|9P PPD p% zTt3+5- 2 Ba P | p 9 Da] 91020002 Kl VD | = — log JI (==) [a o— oa mithin, wegen us“ — vlos“ ologp 00 0 6 OVA Za Mm „5,T... o— U 3,5 BE O DY MEÁCA) | 49 PÁV TT BresaLr“ POE (EV) Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale, 27 „2 4 1 ; woraus durch Zeichenánderune von 7, welche die Separirung des der Primzal 2 entsprechenden Factors erfordert, noch folet a 2 6 2 267 Br. zle : A aa 2 < V, ferner durch Multiplication von (42) mit (43) ólog2 ologp Rec Je% M2 p=35,1... 6=1,2. = p) > k 0 dl 4 o cos 221" 0 r? < lb und durch Division 5] 7 1 — "Ir MM = Exp en V 2) 5) 2 L II. Eine weitere Anwendung findet die Eigenschaft 2 fn Í TM — (m2) f(ne)dz =! ž 7 DD 0 wo f(z) entweder Sus (z) oder Cosinus (z) bezeichnet, behufs Dar- stellune der Summe von Functionen sámmtlicher Teiler einer AB, mea eo 0STS7 die neue Reihe ů B,Fx) = A „B 1 +810 + 94022) <. < Bnflna) |- Roi 0Sa1> 0, wofůr erhalten wird o 4"F(Ax) =) 0, C08 VT — RL; 4=1 w=1 v D0 Y ÚZ ji Biix) kann durch Entwicklung der Cosinus in Potenzreihen auch unter die Form Fláx) = S51 90 =. = gebracht werden, es ist dann » Z W m NEE 2 B Le U M =) = 132... mě. Nun ist T To ji 1608.12 dz — (5 1)" 4 (nr), 0 wo ae— U e— de —3M E Bl 25 : : — 1)(e — 2 Vb = B; éE = = 30 XXXIX. Franz Rogel: folelich dy) a | w=-v2 © DM SS o (am) 2 (48) oder, da fůr »27>0 = ot „8+]), „wo B das Zeichen fůr die BrRvoururscHk Function bedeutet, ye | : Dá CD Z m Bín+1,8+1)B(n+1,m+e+1)g(nz) n = eee . (49) Selbstverstándlich bleibt diese Formel noch immer richtig, wenn úberall, ausgenommen in den BenRNourL"scHEN Functionen statt » eine kleinere ganze positive Zal gesetzt wird. Fůr m — 0 resultirt die Anzal der Teiler von 4 (= 2 © (— ně Tě h EFDSFT Eine áhnliche Entwicklung wird gefunden unter Zugrundelegung von = [Bla + 1,2 + V*g,tom) « (50) G(x) = sing + sin 2x... — sin n und zwar 9" SLO == e—1 L GAP "Deo ze B(n+-1, e41)B(n+-1,m--e4-1) hs(nr), . 6D wo o und fůťr % = 0 die Teiler-Anzal: Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 21 čanů -—(—D2 $ (mě OE a : = m CW AF [Bln -+ 1, 8+ WA,(nr). 5) Wird dieses Verfahren auf die Reihen í n—1 cos £ — cos 3x + cosbr...—(—1) " cosnr n—1 sin © — sin 3x +sinbx...-+(—1)" sin nz n ungerade "ePens so ist die rechnerische Durchfůhrung dieselbe, nur werden statt S die Reihen n—1 m W eD Í n—1 = | — 7 o E(n+ 1,7) + (— 1) o (e.), 7 gerade =! a n—1 (c o E(n--1,r) r ungerade auítreten; Z ist hier das Functionszeichen fůr die Euler'sche Function / dom erster Art und (e,) der z obe Secanten-Coěfficient. Fůr ungerade m entsteht aus der Cosinusreihe ě sj © = a R Z za +1, 1,84 mg,nm, „4 z MMP (53) wáhrend aus der Sinusreihe e—1 n—1 = ca če > D ———— E(n+1,s)En+-1,s4+m—VDh,lnm) == SA . (54) hervorgeht. D2 XXXIX. Franz Rogel: Unter der Annahme ví 1 — 7605% > ? k 3 Fera "00600 Bag < *<1, (= ercoiebt sich Ž a“ F'(4x) = ý d, Cosvx í v—1 n % (—))? | = M U -deme 66) o O2 , wo X, i 7162 v ae Ta -bav + a", und 52) 2 BM ( % =D zi) | Poj ZB db POR čá A OS oa = +853- re : 5) G=Die— V), „= —(i)e—v+ ($)e—as... (© p P i j 1 ©,(z) kann úbrigens auch durch eine endliche Potenzreihe dar- gestellt werden; zu diesem Zwecke werde gesetzt (1927589972091 SLK 7692 ONEN woraus sich durch k-fache Differenziation fůr 2-0 naců leichter Reduction ergiebt nar- (Phofpe 5 Reihensummierungen mittelst bestimmter Integrale. 33 +o- (Te +57, = k =) se We so dass jetzt 6 . plz) = V MY. Z (0) Durch Multiplication von (55) mit = cos nz und Integration kommt schliesslich va = du G MW YY CD p pymm ... 69) n 0— VZS G! Dient rsin Z 3 : == — o ; a JA PA, Fe72 COSTOZÁ 7 als Basis, so resultirt 6 i m n+19 » zh m 1 = ==- 2 DE y(ops(rhemm), . . . (69) Óm) 0—173:5. o AM ná IP Barmemn, Ende September 1895. Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. Ph A V TOP sob l XL. Úber die Bedeutune der sogenannten Wirmesumme In der floristischen Phaenologie, von Dr. F. j. Studnička in Prag. (Vorgetragen am 25. Oktober 1895.) Gerade vor 35 Jahren habe ich im k. k. physikalischen Insti- tute der wiener Universitát den experimentellen Nachweis gefůhrt, dass die thermische Wirkung der Sonnenstrahlen nach ihrem Durch- gange durch eine důnne Glimmerplatte kleiner sei als in dem Falle, wo sie dann zusleich noch durch eine darauf placirte Chlorophyll- schichte zu dringen haben. Der fůr Wármestrahlen nur sehr schwer permeable Glimmer lásst Lichtstrahlen leicht durch, worauf das fluo- rescirende © Chlorophyll, wáhrend sie dasselbe durchdringen, ihre Wellenlingen vergróssert, somit zur Wármeerzeugung fáhiger macht, so dass diese dann einen grósseren thermischen Effekt hervorbringen, als wenn der Sonnenstrahl nur durch blossen Glimmer gefůihrt worden wáre.") 1) Um das Wesen dieser Aenderung, so zu sagen, schematisch zu mar- kiren, stellen wir uns vor, in beifolgender Figur bedeute ABCD das optische Wellenfeld des Sonnenspektrums — ein durch noch gróssere oder kleinere Wellenlingen charakterisirtes Feld wird nicht vorausgesetzt —, wobei die Ordi- Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 2 XL. F. J. Studnička: Daraus deducirte ich nun zunáchst „die JIdemtitůt der Licht- und | Wěirmestrahlen von gleicher Brechbarkeit“ und veroffentlichte darůber unter diesem Titel eine kurze Abhandlung in den Sitzunes- berichten der kais. Akademie in Wien (1861), wo ich zugleich auf die pflanzenphysiologische Bedeutung dieser experimentellen Resultate kurz hingewiesen habe. : Hierauf fand ich keine Veranlassung mehr, auf diesen Gegen- stand weiter einzugehen, zumal meine nachfolgende Lebensbahn damit nicht in Berůhrune kam, so dass ich, abgesehen von der populár ge- haltenen Notiz „O důležitém úkonu zeleniny Mstové v buňkách vost- linných“ (Úber eine wichtige Funktion des Chlorophylls in den Pfianzenzellen), welche ich noch in demselben Jahre in die natur- wissenschaftliche Zeitschrift „Živa“ einrůcken liess, Nichts mehr damit zu thun hatte — die in derselben Zeitschrift im Jahre 1964 veroffentlichte Abhandlune „Světlové a teplové paprsky stejné lom- nosti jsou totožné“ stellt nur eine kommentirte und amplificirte Úber- setzung der oben genannten ersten Publikation —. Dass diese Arbeit, obwohl in den Schriften einer bekannten Akademie enthalten, in Folge ihres rein theoretisch-physikalischen Titels Pflanzenphysiologen nicht lesenswerth erschien, fand ich ebenso begreiflich als bedauerlich — nur Dr. Aporr Wrrss, der nachmalige Professor der Botanik, welcher sie sofort nach ihrem Erscheinen von mir erhalten, verwendete dieselbe mit Erfole in seiner unmittelbar naten AB und CD den Wellenláingen des ussersten rothen und violetten Licht- strahls proportional sind, also AB: CD = 760: 396, wáhrend in die Zwischenlagen Wellen fallen, welche den auf einander folgenden Spektralfarben entsprechen. Wird nun durch irgend einen Vorgang jede Welle um die Hálfte ihrer eigenen Lánge vergróssert, geht also AB in AT, CD in OD u. s. w. úber, so nimmt das neu entstandene optische Wellenfeld die Lage A'B'C'D'“ ein, wobei wieder gilt A'B“: CD" — 760: 396, úberdies jedoch, wie leicht einzusehen ist, A'B'CD' < ABCD, wáhrend das durch mehr als 760 charakterisirte neue Feld ATB'A“ als čher- misches Feld auftreteu wird. Wo frůher keine infrarothen Wellen existirten, nehmen sie nách diesem Vorgange eine bedeutende Fláche ein, welcher eine proportionale Wirmewirkung entspricht. Die sogenannte Wármesumme in der florist. Phaenologie. 3 darauf verfassten Abhandlune, „die Hluorescenz der Pflanzenfarb- stoffe“ benannt (Bericht der kon. bayer. naturforsch. Ges. zu Bambere, 1860). | Dafůr freute es mich um so mehr, als im J. 1881 Bóhmens bestverdienter und úberall anerkannter Botaniker, Prof. LADISLAUS ČELAKOVSKÝ in seiner umfanereichen, das Blatterůn behandelnden Monosraphie „O chlorofyllu“ kurz betitelt, nachdem er die sonstigen Erklárungen von dessen Funktionirung vergeleichend diskutirt hatte, meine Erklárunesweise ausdrůcklich hervorgehoben und als voll- kommen entsprechend hinzustellen veranlasst worden war. Zwar hátte ich auch anderwárts, wie z. B. bei KrRNER vox MAnRILaux u. A. we- nigstens Anklánge an meine Aufassungsweise treffen kónnen, aber es bot sich mir hiezu keine besondere Veranlassune. Diese fand sich unerwartet beim Lesen der interessanten Schrift Dr. Srzeuuxp GuvrmERS „Die Phaenologie, ein Grenzgebiet zwischen Biologie und Klimakunde“ (Můnster, 1895), die mir der hochverehr- liche Autor mit gewohnter Freundlichkeit hat zukommen lassen. Da ward ich auf die verschiedenartice Auffassung der Wármesumme in der floristiscehen Phaenologie aufmerksam gemacht, welche in gewissen Fállen sich konstant verhalten solle, sowie auf die durch Beobachtune festeestellten Diferenzen zwischen Postulat und Erfahrune, welche nicht immer als Folgen von Beobachtungsfehlern auszufassen und zu deuten sind. Ob man dabei námlich entweder Bovssrxcaurrs mittlere Schatten- temperaturen oder Horrmaxyxs hóchste Stánde eines in der Sonne auf- gehánoten Thermometers oder gar LivsskRs eigenthůmliche Kombi- nirune der beobachteten Pflanzenobjekte zu Grunde legt, die erwar- tete Konstanz des jeweiligen Resultates bleibt in den zugehórigen Fállen nur insofern bestehen, als man die hiebei auftretenden posi- tiven und negativen Abweichungen a conto der Beobachtunesfehler setzt, auch wenn sie diesbezůelich einen verháltnismássie hohen Betrac ausmachen. Um ein konkretes Beispiel vor Augen zu haben, gehen wir mit Horrmaxx von dem Lehrsatz aus: Wenm am einem fret im der Sonne aufgehůngten Thermometer Tag fix Tag die hůchsten Stůnde PR AR Akon abgelesen werden, wobei einstweilen der erste Tag, auf welchem also ť, fállé, unbestimmt bleibt, umd tritt am n-ťen Tage die fragliche mt- wickelungsphase ein, so tst die Summe aller bis dahím erhaltenen Tem- 1* 4 XL F. J. Studnička: n peraturgrade Zť, eine fůr diese Phase charakteristische konstamte k—1 Grósse, welcher die der betrejfenden Pýlanze wělvend dieses m-tůgigem Intervalls zugefůhrte Wůrmemenge korrelat ist. In Giessen z. B. wurde viele Jahre hindurch Ziltum candidum beobachtet, das Ende Juw zu blůhen anfánst; und da ergsab sich diesbezůglich folegendes Resultat: DN z Mittelé | Z4:t | din 1880 | 29. VL | 1126 105 +5 1 | 30. 1028 0:96 — 4 2 | 96. 1105 1:08 3 8.22: Ján 1072 0:91 — 9 4026 1070 1:00 0 5261 10062 0:99 — 1 OMZ: PB 1:06 — 6 | Wie aus der letzten Kolonne zu ersehen ist, betragen die Diffe- renzen bis 99/,; und in anderen Jahren wie Fállen waren sie noch Srósser. Dasselbe oilt fůr die Temperatursummen, welche dieselbe Pflanze und Phase an verschiedenen Orten bietet, und zwar in einem noch hoheren, weil durch die verschiedene Individualitát der einzelnen Pflanzen bedinsten Grade, wie das beifolgende Hoffmann'sche Beispiel von Upsala und Giessen lehrt: Erste Blůthe 1884 ZTE Er, ora my (žiánbh Betula alba 1187 1142 104 | — 4 Crataegus monogyna 1613 6791059 980 ní Lonicera alpigera. . . 1306 1160 le i VBA olo 1570 1469. 1040 Rosa alpina . 188% 1957 OD | | Will man nun so grosse Differenzen nicht durch Beobachtunes- fehler entschuldigen, so muss man, die betrejfende Konstanz voruus- gesetzt, ihren Ursprune in der Beobachtungsmethode suchen und die- Die sogenannte Wármesumme in der florist. Phaenologie. 5 selbe also derart modifičiren, dass sie unter jenen maximalen Betrag sinken, welcher derartigen Beobachtungen jederzeit anklebt. Und da dránet sich vor Allem die Frage auf, ob die zu Grunde gelegten Gróssen 7;, wie sie die einzelnen Beobachter unter verschie- denen Umstánden ablesen, die einzigen Faktoren sind, von welchen der betreffende pfianzliche Entwickelungsprocess und somit die frůher oder spáter stattfindende Erreichung der fraglichen Phase jeweilie ab- hángie ist. Die bisher erwáhnten Methoden nehmen nun wirklich, wie oben bemerkt worden, nur eine Art von 7, an und vercessen dabei, dass die Pílanze, von der Lufť umgebem und von der Sonne beschienen, einer zweifachen Wármewirkune, námlich der geleiteten und der strahlendem, ausgesetzt ist. Nehmen wir an, die Sonne wůrde wáhrend des ganzen Verlaufs eines gewissen Vecetationstermins wolkenverhůllt bleiben, so wůrde die fraeliche Entwickelunesphase, z. B. das Auftreten der ersten Dlůthe, nur unter Einwirkung der celeiteten, von der Pflanzenumee- bung herrůhrenden Wárme abhángie sein. Tritt aber noch der Sonnenschein hinzu, so wirkt gleichzeitig auch die strahlende Lichtwárme, welche durch das Chlorophyll, wie meine Experimente beweisen, gar bedeutend gesteigert wird, weshalb wir zu der celeiteten Wárme der Umgebung noch die von der Inso- lation herriůhrende strahlende hinzuzufůgen haben, um die totale Wármewirkung in Anschlag bringen zu kónnen. Was also in der Phaenologie als Wármesumme zu figuriren hat, erscheint somit als Summe von zwei Komponenten, welche desto genauer ausfállt, je vollstándiger ihre Betráge ermittelt werden. Und da bekanntlich die táeliche Dauer sowie der auf einzelne Stunden entfallende Betrag des Sonnenscheins eine sehr variable Grósse vorstellt, so bietet sich uns unter Berůcksichticune und Einfihrung desselben in unsere phaenologischen Beobachtungen ein Moment in der betreffenden Frage nach Konstanz der sogenannten Wármesumme, das sicherlich derartig grosse Abweichungen, wie sie frůher beispiels- weise vorgefiihrt worden, nicht auftreten lassen wird. Bezeichnen wir mit „ die an 4-ten Tage eines cgewáhlten Ter- mins in Schatten bestimmte mittlere Temperatur desselben, mit 1% den gleichzeitig abgeleiteten mittleren Stand des in der Sonne frei aufcehinoten Thermometers, beobachtet nur wáhrend des wirklichen Sonnenscheins, so erhalten wir fůr die der cesammten Wirmeeinwir- 6 XL. F. J. Studnička: kung entsprechende Menge W im ersten Beobachtunesjahre, wenn bis zur Erreichung der fraglichen Phase 4 Tage nothwendie waren, den Ausdruck k k=1 im zweiten Beobachtungsjahre hingegen, wo diesbezůelich » Tage im oleichen Intervall verflossen sind, ganz analog W = PU + 2) Z K u. 5. W., Wworaus sich ergibt, wenn die betrefende Konstanz selten soll, also das Postulat eilt WW dass demnach auch Ze l — Up l =. R = Daraus folet nun sofort, dass wenn M n Pa = = ist, nothwendigerweise umgekehrt mm n z 1 = Z 17 == = sein muss, wobei also eleichzeitig die oberen oder unteren Uneleich- heitszeichen gelten. In Jahren, wo Boussingaults Methode kleinere Wármesummen bietet, muss darnach allgemein die Methode Hoffmanns gróssere Be- tráce aufweisen und umgekehrt. Dabei bleibt jedoch noch eine wichtige Frage offen, wie man námlich die Insolation hiebei in Rechnung zu bringen habe, um das Wesen und den Betrag der diesbezůolichen Wármewirknng im wahren Umfang zu treffen. | „Erfahrungen hierůber wird die experimentelle NN o Š Die sogenannte Wármesumme in der florist. Phaenologie. 7 Phaenologie,“ hemerkt darůber a. a. O. pag. 37. Gůnfher selbst, „bald- moslichst zu sammeln haben, und dazu kónnen verhelfen jene Appa- rate, welche neuerdings mehr und mehr unter dem Namen Sonnen- scheinautographem (Sunshine Recorder Jordans) in Aufnahme kommen.“ Wir erlauben uns hiezu schliesslich nur die Frage aufzuwerfen, ob nicht auch Crookes' Radiometer, diesbezůselich zweckdienlich adjustirt, in gleichen Dienst gestellt werden kónnte? LAA MIMeriRumne. Um den Unterschied zwischen der Wirkung der geleiteten und strahlenden Wárme, den wir hier betont hervoreehoben haben, auch deutlich hervortreten zu lassen, bezeichnen wir die erstere Menge mit Wy, die letztere mit W; und erhalten somit fůr die Gesammtmenge W den Ausdruck W= W, Wa Z -BZT,, = falls mit «, PB diesbezůeliche Aualitátskonstanten eingefůhrt werden, welche mit den Thermometerangaben čz, T% multiplicirt, die betreffende Wármezufuhr ausdrůcken. Ebenso wird fůr das nachfolsende Jahr gelten WWW ez. 21 ji somit unserem Postulate gemáss u Z bk+ BZ % == (0 Z = PP ky kl woraus dann folot, wenn gleichartige Glieder zusammengefasst werden zunáchst die Gleichheit m " "n m k—I je A=1 A und wenn das Gróssenverháltnis der eingeklammerten Ausdrůcke ins Auge gefasst wird, schliesslich die Kočxistenz der frůher schon auf- gestellten Uneleichheiten. Daraus geht nun hervor, dass es vor Allem, wie auch schon frůher hier allgemein bemerkt worden ist, nothig sein werde, um die Komponenten der strahlenden Wárme 8 XL. F. J. Studnička: Die sog. Wármesumme in d. florist. Phaenologie. und 2 in eleichartigen Einheiten, gerade wie die Komponenten der gelei- teten Wárme Zi und ZV, ausdrůcken zu kónnen, den jeweiligen thermischen Betrag der va- riablen Intensitát der Bestrahlung durch homogene Gradangaben ziffer- mássie festzustellen. Und darin besteht dermalen eben die grósste Schwierigkeit, den Werth der Insolation bei der Bildung unserer W ár mesum me richtig einzusetzen. Wird dies aber einmal gelungen sein, dann důrfte sich ohne Zweifel eine stabilere Konstanz derselben ergeben, als es bisher der Fall war, ob mán nun Horrmamý's oder Boussiaaurrs oder gar Lrvsseks Methode anzuwenden fůr gut befunden. —— Že Verlag der kónigl. bůhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr. Prag 1895, XII. Nový způsob vyrovnávání soustav bodových. Podává dr. V. Láska ve Lvově. (Předloženo dne $. listopadu 1895.) Budiž dána soustava bodů a označme vzdálenosti a, pomocí přívěsků a podobné; azimuty A pak dány jsou veličiny oso A, ko 2 E Budiž dále o, libovolný bod a předpokládejme, že známe úhly danné směry 1002005 4004 pak budou azimuty směru 017022703: 045: rovnati se Alon A A A6, S neš kdež A ZA An Ann so OlA C) Vzdálenosti bodů 00025105104": buďtež označeny s d d ul? dy, dy, OG Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 XE. V. Láska: Pak bude 30; — JL0LB = 1800 k) ad ZAM) — A5 A dn. 000) dále máme rovnice d=———— din98% .... mb) Označíme-li s © a y pravoúhelné souřadnice jednotlivých bodů a sice s 4, a 4; souřadnice bodu 4, pak obdržíme snadno: YO U Aoy. SNO 20) = Bd COSTA eo) Aneb s ohledem na rovnice 3) a 4) boh Uz . A = A = 0 sir Gx sn (An— A; — Gx) sn Ag. +) CE (diet a = 704 sin (A4x1— 4, — a) cos Ax . .8) Odečtením obou rovnic pro 4, a j, obdržíme U: : dy : ————— sin (Aun— Ay— 2) = — - sin (Ay— A, — a). SÍN Cir ( 14 01 14) Sin Gyj ( " 01 4) ) Z, rovnice té následuje, že k určení bodu 0 třeba znáti tří bodů. Položme (ZA o dy o ———— sin (Aw— a4)— "— sin (Ay— ey) = My SIMD SÍN G1; Ar : G; OSM 00) COS (C000) ZZN Sin Gx ( Sin G1; (A, j) 9 pak bude Mos A7 — Ns VZ Ba os) Známe-li A,, jen přibližně, a máme-li dáno hojně bodů k vy- rovnávání, pak možno položiti Aly = (4) 35 Z načež bude, položíme-li Nový způsob vyrovnávání soustav bodových. 3 POS, ZE SM Z ST Né jl Mr; 008 CA Ni; sin (A) : 11) SI U DA) NE VCOSČA 0) 00 Položíme-li Mj === buG09 0, Nyj == Ji O; tedy Ni v, ZO am ve ží vy By; M 12) pak máme L“ = 90" — 0; T (A)] Takovýchto rovnic obdržíme celou řadu. Arithmetický střed jest pak nejpravděpodobnější hodnotou této veličiny. Výhoda tohoto způsobu vyrovnání záleží v tom, že netřeba po- čítati rovnice o dvou neznámých dle methody nejmenších čtverců, což není právě vždy příjemnou prací. Veličinu ©,;; možno vypočísti ještě vhodnějším způsobem. © Rov- nice 9) dává O P BY Uk . | —= S11 T = B; — Cir Sir lj sin (447% l položíme tedy A— By— a 6 Ay == B; — by — a“ pak máme rovnice G— 6 = (Ax— Ay) — (G1 7- 4) a dále SÍN O0 SU Cz sin 6“ © Gx. SÍN G Položme ZAST O a = G1z SN 01; pak bude po krátké redukci T, 3 (6 F o)=t, b (o a“) b (u + 459) oje 14) j* 4 XUL V. Láska: Předpokládejme dále, že jsou dány body jako prvé, ale že mě- řeny úhly vzhledem ku dvěma neznámým bodům 0, 0“, pak máme rovnice =, Z A u day A 44 = 4 Yo=h— 4 sn A (= d = d 0X do MLA Zároveň jsou ale dány JS200 3000 tedy jest jak ZA bak don funkcí veličiny A,,, jež jest fundamentálná neznámá. Celkový pochod bude tentýž, jako u svrchu uvedených rovnic, výhoda ale mnohem větší, protože netřeba řešiti rovnice o 4 neznámých dle methody nej- menších čtverců. Při tvoření středu nutno bráti ohled na váhy veličin L“. To se děje tím způsobem, že položíme 61; =, (A = Ax) + (lh 180" načež bude u = I ORJY Z sin O1 Mimochodem budiž uvedeno, že sin Gx; jest vždy veličinou positivní. Rovnice 14) jest ale pro případ, že u = 45" neurčitou t. j. leží-li body na jedné a téže kružnici, pak jest váha dotyčného určení — 0. Při této příležitosti chci poukázati k tomu, jak nejjednodušším způsobem lze stanoviti neznámé souřadnice hledaného bodu. Označíme-li tytéž s x, y, pak máme známé rovnice Y— 4 V Ů, — / U, EZ . vý n, vý ámh Položíme-li 4- W— 1 © X —mZÉ W P 7 F SR ŠÍ o o da n o Nový způsob vyrovnávání soustav bodových. 5 a zároveň = Z YK— MZ 0 sn © U R— XZ 0 (Os © dále „= 6 sin E — G4c0s 9 pak obdržíme po krátké redukci následující rovnici: o Zoo vá 6=—7— sn ($—a—8)....... 1) sin « Máme-li další bod, pak mění se v, « a ©. Označme tyto nové veli- činy s 0, , ©, pak bude , o=—“- sin O a) sin a Z rovnic 15) a 15) lze eliminovati obě neznámé veličiny c a Na místě toho odporučuje se následující pochod. V praxi musí k uvarování chyb předcházeti vždy řešení grafické. Z tohoto odvodíme přibližnou hodnotu pro 2. Jeli % správné, pak musí G z rovnice 15) a 16) souhlasiti. Pomocí eventuelních rozdílů a jednoduché interpolace obdržíme pak ihned hodnoty 6 a 9, anižby obvyklých dosti rozsáhlých výpočtů bylo třeba. Máme-li celou řadu bodů, pak možno psáti rovnici 15) jak ná- sleduje. (k) da— A p 008 (B— 0D — 06) 49 — vě) Ltčksy: = = 64 sn sn (2 — 44 — 69%) aneb kratčeji de — MA? = N, Položíme-li přibližně Z — E ( ) ZM 2 pak bude (do) = 7 Z [M + M (49)] Pochod ten možno ještě opakovati položením 6 XEI. V. Láska: Nový způsob vyrovnávání soustav bodových. 6, =% = (46) v = Ur (L) načež obdržíme nové rovnice de! — M ie N' a nové hodnoty o = 931140) W = VT (19) Takovéto partielní vyrovnání nevyžaduje mnoho práce a jeho výsledky neliší se znatelně od totálného, které beztoho pro praksi má jen podřízenou důležitost. — © Nákladem Král, Ceské Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1895. XLII. Ueber eine neue Methode zur Bestinmune der Pol- hóhe durch Photographie. Von Dr. V. Láska in Lemberg. (Vorgelegt den 8. November 1895.) Bei der Wichtigkeit, welche die Photographie in der neueren Zeit auch fůr Geodesie und Astronomie erreicht hat, důrfte nachste- hende Mittheilung nicht ohne Interesse sein, um so mehr, da sie eine exacte Polhohenbestimmung darstellt, deren Beobachtungsdaten ohne viele astronomische Vorkenntnisse zu erhalten sind. Es empfiehit sich, das weiter zu besprechende Verfahren insbesondere fiir For- schungsreisende, da das Plattenmaterial zu beliebiger Zeit bearbeitet werden kann. Die hiezu verwendbare Camera von etwas orósserer Objektiv- úffinune muss analog einem traebaren Passageninstrument montiert sein. Ein Umlegemechanismus, eine Horrebow-Talkotsche Libelle wird ebenfalls vorausgesetzt, ausserdem muss die Plattenkassette, sich genau um 180" drehen lassen. Eine Hánegelibelle an der Kassette gestattet die um 180" erfolete Drehung zu kontrollieren. Dieses vorauscesetzt ist das Verfahren zur Polhohenbestimmune nachstehendes. 1. Man stellt das Instrument mittels einer Boussole, nahezu in Meridian und zwar so, dass der Pol des Himmels sich etwa in der Mitte der Platte befindet. 2. Hierauf wird sowohl die Horrebow-Talkotsche Libelle, als auch die Kassettenlibette zum Einspielen gebracht und das Rohr sowie die Kassette geklemmt. 9. Man exponirt nun eine Stunde, indem man etwa nach 30 Mi- nuten auf etwa eine Minute die Offnung des Objectivs zudeckt. Man erhált so auf der Platte eine Reihe von Bogenstůcken mit einer Unterbrechune in der Mitte. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. l 2 XLI. V. Láska: 4.. Nun wird das Objectiv bedeckt und die Kassette um 180" gedreht, sowie ihre Libelle vom neuen zum Einspielen gebracht. Die Horrebow-Talkotsche Libette ist mit der Stellschraube des Instru- mentes nothigenfalls zu korrigieren. 5D. Man exponirt nun wie in Absatz 9). 6. Ist dieses geschehen, so wird das-Instrument umeelest, die Horrebowsche Libelle zum Einspielen gebracht und wieder etwa eine Stunde exponiert. Damit ist die Beobachtune im Freien vollendet. Um aus dem Plattenmaterial die Polhóhe abzuleiten, hat man nachstehende Ueber- legungen anzustellen: Fassen wir zunáchst nur das durch Nr. 5. erhaltene Material ins Auge. Da das Instrument nicht genau im Meridian steht, so beschreiben die Sterne Ellipsen, in deren Mittelpunkte der Pol liegt. Wir nennen ihn den ersten Pol. Denkt man sich nun von jeder Sternspur drei Punkte durch Coordinaten gegeben (etwa Anfang, Ende und Unterbrechung) so hat man: Wenn mit 2g — 90" 1% 4 XEIH. V. Láska: Methode z. Bestimmung d. Polhohe durch Photographie. Wie man sieht, kommt es hier vor allem auf die Orientation nach den beiden Axen der Polellipsen an. Diese kann in voller Strenge, wie in der Photogrammetrie da- durch erreicht werden, dass zueleich mit dem Bilde eine horizontale Sternspur aufoenommen wird. Wie das Instrument zu rektificiren ist, braucht hier nicht ins Einzelne auseinander gesetzt zu werden. ň Die vorstehende Methode hat den Vortheil, dass sie von der Zeit ganz absieht und von Jedermann leicht gehandhabt werden kann. Sie důrfte sich insbesondere fiir Forschunosreisende und Expeditionen empfehlen. Nebenbei měge bemerkt werden, dass wenn man sich die Anfanegs- und End-Zeit der LÉxposition in Nr. 6. anmerkt, man auch eine fůr viele Zwecke genůgende Zeitbestimmung erhált. Indessen sind die diesbezůelichen Rechnungen ein wenig komplicirt. Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1895. ! | | SALIMA Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu 8 poznámkou o geologických nárysech. Kokořinské podolí mezi Lhotkou a Kokořínem. Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici. S obrazci 52. až 57. na 5 tabulkách. (Předloženo dne 22. listopadu 1895.) I. Přehled orografických a geologických poměrů Kokořín- ského podolí mezi Lhotkou a Kokořínem. Kokořínský důl rozrývající v délce 27 Am Polomené Hory má svůj počátek u myslivny pod Houskou ve výši as 910 m n. m. a do- stává se po velmi klikaté dráze, která však celkem JJZ. směr má, u Borku, 174 » n. m., do širokého mělnického údolí. Spád horního oddílu od myslivny v Houskovém důlu až pod zříceniny Starého Ko- kořína obnáší 9"/,, středního oddílu od Starého Kokořína až ku Lhotce 35% a dolního oddílu od Lhotky k Borku 24%. V dol- ním oddílu je Kokořínský důl až 250 m široký, stráně jeho nejsou ještě tak srázné, proto rozkládají se v něm s lučinami četná role; ve středním oddílu však čím dále k severu, tím více se úží (jako v oddělení horním), takže průměrně jen 100 m šířky má. Zde jsou stráně jeho též příkřejší a vyšší, pokryté hustým lesem ponejvíce borovým, místy dubem, bukem, habrem, modřínem, břízou a lískou; na úpatí strání, kde více půdy naplaveno, i smrk a jedle se daří. Tu mizí role a kde stráně úplně jsou svislé, tam často holé skály z lesa vyčnívají. Od Lhotky k Štampachu jsou stráně 40 až 50 m vysoké, od Štampachu ke Kroužku rostou od 50 ku 80 m, od Kroužku k No- vému mlýnu od 80 do 90 m a od Nového mlýna ku Kočičině neb Novému Kokořínu od 90 až ku 100 om. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 XLIII. Čeněk Zahálka: Po celé své délce zavlažováno je dno důlu potokem Pšovkou, jenž od svého počátku až k ústí má několik jmen: Palácký, Hlu- čovský, Kokořínský, Kroužecký, Vrutický potok a Pšovka. Na mnoha místech rozšiřuje se Pšovka v dlouhé tůně (rybníky) jako u Nového, Podhradského a Hlučovského mlýna. Mnohé tůně byly zrušeny, jako u Vrutic, kde mocné rašeliny odkryty na jich místě. Zelené lučiny vroubí Pšovku a jen výminečně přerušeny-jsou chmelnicí neb rolem. Při Pšovce rozkládají se v horním oddělení Dolní Houska, Konrads- thal a Albertsthal, v dolním oddělení Lhotka, Hledsebí a Vrutice. Jinde všude tichosť a odloučenosť panuje v důlu, přerušována pouze klepáním mlýnic, jichž dosti od počátku až k ústí důlu je roztroušeno. Po obou stranách důlu rozkládají se velmi úrodné planiny a v těch založeny jsou po pravé straně Nový Kokořín se zámečkem a Malým Kokořínem, Zavadilka, Bosyně, Vysoká; po levé straně Sedlec, Hrad- sko, Kanina, Nebužely a Střemy. Střední oddíl Kokořínského důlu slyne přírodními krásami, které čím dále k severu tím více se stupňují až v okolí hradu Starého Kokořína v celé své divoké romantice vystupují. Proto i nás to sem táhne, ježto víme, že i geologické poměry zdejší nás překvapí a v mno- hém poučí. Příčinou přírodních krás Kokořínského důlu jsou pískovcové vrstvy pásma VIII. a IX. zdejšího útvaru křidového, které ve dvou, dál k severu ve třech mohutných stupních v obou stráních vystupují, jsouce přerušeny roklemi neb rozsedlinami (skužně zvanými) i tvoří někde řadu věží. sloupů neb velkých kvádrů, rozdělených v mocné desky, z nichž nejvyšší kulovité zbytky takovou polohu mají, že o jejich stálosti v poloze často pochybujeme. Na úpatí skal těch ne- zřídka odpočívá sřícený kvádr, o němž obyvatelstvo vypravuje, kterak sřitiv se se skály, s ohromným rachotem dolů se valil, porážeje na cestě své největší kmeny borovic. Vysvětlení vzniku rozmanitých tvarů plškovčových skal je jedno- duché. Především se oddělují pískovcové skály ve směru loží (podle vrstevnatosti) v těch místech, kde je vrstva pískovce neb slepence s chudým tmelem. Tam pískovec větráním snadno se rozdrobí, zvě- tralé částky voda splákne, i povstávají mezery rovnoběžné s ložemi. Nápadná jest ku příkladu mezera, která vzniká podle vrstvy velmi hrubozrnného pískovce 0*7 » mocné ve vyšší části pásma VIII. v Jí- rově a Beránkově rokli a pod Kozlovcem u Lhotky, podobně v-jiné vrstvě hrubozrnné 0:15 m mocné u Kroužku při Nebuželském důlu, aneb dle slepencové vrstvičky 0-2 m mocné u Štampachu a jiné. — Druhý způsob oddělování se pískovcových skal děje se kolmo ku Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. 3 předešlému a jest na pohled skorem svislý. Děje se podle trhlin a vedlejších rozsedlin, které povstaly kontrakcí vzbuzenou vysýcháním vrstev, křižují se všelijak a spolu s ložemi tvoří ve skále kvádry. Některé rozsedliny mívají směr stálejší, ku př. u Nového mlýna SV., ty považujeme za rozsedliny hlavní. Trhlinami a rozsedlinami brázdí si dešťová voda vždy širší a širší cestu i vzdaluje pískovcové skály vždy víc a více od sebe. ím povstávají „skužně“, nahoře obyčejně širší, dole užší, aneb „komíny“, kterými se může někdy člověk vy- šplhati nahoru. — Třetí konečně způsob oddělování se pískovcových skal je ten, že v povrchu stěn tvoří se četné jamky těsně vedle sebe se stěnami několik »% mocnosti. Jamky tyto podobají se voštinám a povrchu pískovců zvláštního vzezření dodávají. Myslím, že stěny těchto voštinovitých jamek jsou bohatší vodnatým kysličníkem žele- zitým a proto se udržely; kdežto pískovec s chudým slinitým tmelem mezi stěnami snadněji zvětral a buď sám vypadl neb vodou odplaven byl. Někdy vypadávají větší prostory pískovce jako to viděti jest mezi samotou Podskaleckým a Novým mlýnem v pásmu VIII. Tu vznikají kulovité neb ellipsoidické skuliny o průměru 02 m až 2 m. Poslední podobají se malým jeskyním. ') Příčinou vzniku Kokořínského důlu jest vedle rušivé moci vodní ještě dvojí. Předně jde celkový směr tohoto důlu souhlasně se sklo- nem vrstev. Proto si tekoucí voda ve směru největšího spádu cestu vyhledala. Za druhé nalézá se střední oddíl Kokořínského důlu v místě, kterým jde rozsedlina dislokační, kterou chceme nazývati Kokořínskou dislokací. O tom svědčí příčné profily našeho důlu. Tak jsou ku př. -v profilu vedeném mezi Štampachem a Kroužkem (obr. 53.) vrstvy po levé (východní) straně as o 13 » výše vrženy nad vrstvy stráně pravé. Tento rozdíl výšek se však zmenšuje dále ku Kokořínu ná- sledkem nestejné velikosti sklonu vrstev po obou stranách důlu, jak z následujícího bude patrno. Následkem této dislokace nalezala se !) S těmito přírodními úkazy nesmí se však stotožňovati mnohé paměti- hodné jeskyně a chodby, které byvše v poloukrytých stráních pískovvcoých skal uměle vysekány, sloužily podle výroku zdejšího obyvatelstva buď za útočiště v do- bách válečných, buď sloužily k vykonávání bohoslužby (ku př. „Kostelíček“) aneb to byla doupata loupežníků. Obyčejně mají název „sklepy“. Takové jsou ku př. ve stráni pod Novým zámkem Kokořínem, pod Novým Dvorem nad tůní u Hlu- čovského mlýna, u Kaniny a j. Jsou umístěny vedle sebe neb nad sebou, různé délky a šířky, začasto 3 až 45 m, a obyčejně 2 m výšky. K nim patří též zají- mavý rytířský zámek „Krvomlýn“, jehož zbytky komnat nad rybníkem u Nového mlýna se spatřují. Četné jeskyné roztroušené po celém důlu a v různých výškách obývá posud chudina zdejšího důlu. 1* 4 XLIII. Čeněk Zahálka: původně v povrchu našeho útvaru křidového, v místech, kde je střední oddíl důlu, úžlabina, ve které voda tekoucí přirozenou nalezla cestu. Po celé délce své přetrhován je důl četnými příčnými důly a roklemi, bývalými to skužněmi, které pod pravým úhlem do něho vnikají. Jsou to zvláště: Kočičina, Nebuželský důl, a s ním souběžný Štampachský a Kravský důl, Jírův důl s Beránkovou roklí (mezi Střemy a Lhotkou), Bundol (jižně od Vysoké) a Bosyňský důl. Sklon vrstev útvaru křidového po levé straně Kokořínského důlu uvedli jsme již při popisu Řepínského a Nebuželského důlu. Témě pásma VIII. má tam sklon 12" ku JJZ. Po pravé straně důlu jest sklon témě pásma VIII. 25' ku JJZ. Sklon tento stanoven z troj- úhelníka: Lom ve Strážnickém důlu, Mlčenská cesta pod Novým Kokořínem, stráň proti Štampachské rokli při cestě do Vysoké, jímž přísluší výšky: 236 m, 24624 m, 2214 m n. m. Již jsme vytkli, že následkem Kokořínské dislokace jest pásmo VIII. po levé straně Kokořínského důlu u Štampachu as o 13 výše vrženo než-li na pravé straně. Poněvadž jest však sklon na pravé straně u pásma VIII. větší (25' ku JJZ.) než-li na levé straně (12' ku JJZ.), zmenšuje se tento rozdíl vržení čím dále ku Kokořínu, to jest čím dále ku SSV., takže mezi Zavadilkou a Kokořínem ani 4 » nedosahuje. (Obr. 53. Vyšší.) — Výminečně shledáváme, že hrubší zrnka křemenná, nazna- čující nám v pískovci vrstevnatosť, mají někde sklon jiný. Tak ku př. v pravé stráni důlu u Štampachu má hlouběji pískovec kvádrový pásma VIII. sklon 4917" k JJZ., ačkoliv nad ním slepencová vrstva v nej- vyšší poloze pásma VIII. má pravidelný sklon. Ačkoliv se vrstvy pásma VIII. usazovaly na dně mořském vodorovně, přece se mohlo státi, že moře bouří rozkácené na některém místě písek na dně moř- ském usazený odtrhlo a na takovém místě usazovaly se pak vrstvy s tímž sklonem, jaký sklon mělo dno. Proto i po všeobecném vyzdvi- žení zdejšího útvaru křidového vrstvy pískovce u Štampachu větší sklon mají (4917“) než-li všeobecně vrstvy horního pásma VINÍ. (25'). Sklon témě souvrství IX. dď. má po levé straně důlu, jak jsme uvedli při popisu Řepínského a Nebuželského podolí 42 až 475' ku JIZ. Také po pravé straně důlu je sklon témě souvrství IX. d. JJZ.: velikost jeho jest však větší; obnáší 194. Sklon ten stanoven z troj- úhelníka: Strážnický důl, Mlčenská cesta, Vysoká (jih), jehož vrcholy měly výšku: 272 m, 322 m, 278 m n. m. Témě pásma IX. má „zde tedy větší sklon než-li pásmo VIII. jako po levé straně důlu, což svou příčinu má v přibývání mocnosti pásma IX. ku SSV. I v tom se konečně jeví tektonická podobnost vrstev po obou stranách důlu, Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 5 že sklon pásma IX. více se k západu chýlí než-li sklon vrstev pásma VIII. | Pásmo X. pokrývající pásmo IX. jest zachováno u Nebužel a Střem, v Bosyni a Vysoké. Valná čásť jeho pokrývající druhdy pásmo IX. jest již splavena. Čedič proráží křidový útvar ve slabé žíle v levé stráni důlu JZ. od Kaniny. Podobná žíla od JZ. k SV. směřující proráží útvar kři- dový na Kamínku, půl 4m na západ od Strážnice, při cestě do Ry- man. Poslední čedič je kulovitý a obsahuje v sobě mnoho proměně- ných slínů. Velmi úrodná diluvialní hlína pokrývá útvar křidový na pláních po obou stranách důlu. Jest navátá, barvy žluté neb červenavé, moc- nosti různé. Jižně od Střem na Holém vrchu (mezi Střemy a Berán- kovou roklí) jsou diluvialní hlíny mastné barvy hnědé neb žlutohnědé, které mají mocnost 0:2 m až 05 m, místy až 1 m. Na jižním svahu Holého vrchu, půl Am na J. od Střemského dvora je hlína velmi mocná. V hliništi tamním jest odkryta do hloubky 10 m aniž by ještě základ její byl odkryt. Téměř všude lze v diluvialní hlíně nalézti cicváry. Největší však — až 10 cm dlouhé — a ve velkém množství nalézají se při vrcholu pravé stráně Kokořínského důlu v břehu cesty vedoucí od Štampachské rokle do Vysoké. Velkou mocnost má hlína diluvialní u Vysoké u Strážnice. Na vrchu Strážnici obnáší mocnost její 11 až 14 ». Ve Vysoké pod kostelem katolickým a v úvozu cesty vedle Bosyně 8 m. Zde všude spočívá na křidláku pásma X. ďd. V Bun- dolu jižně od Vysoké má při silnici mocnost přes 6 m, výše Na hlavě jen 2 ». Zde pokrývá vyšší souvrství pásma IX. Mezi Zavadilkou a Novým Kokořínem je hlína 7 mocná. V lomu vedle Malého Ko- kořína je hlína nahoře červená v mocnosti 1 m, pod ní žlutá, též v mocnosti 1 7%. I zde spočívá na souvrství IX. d. Velkou mocnost má hlina tato mezi Kaninou a Nebužely, menší mezi Nebužely, Střemy a Štampachem, kde na pásmu IX. spočívá. Též mezi Březovem, Vy- strkovem a Jeníchovem žloutka je rozšířena. Z alluvialních výtvorů dlužno se zmíniti především o mocném písku, jenž pokrývá ve větší mocnosti dno Kokořínského i pobočných jeho důlů a roklí neb úpatí strání. Sem patří též mocná černá ornice „černava“ pokrývající vrstvy pásma IX. mezi Vystrkovem a Jenícho- vem, k jejímuž utvoření přispěly též slinité půdy splavené z pásma X. západně od Jeníchova. Konečně sem patří nejnovější zjevy geologické „prašky“ a „žravý písek“. Z písčitých slínů pásma IX. tvoří se vě- tráním půda slinitá, písčitohlinitá, která není tak úrodná jako dilu- 6 XELII. Čeněk Zahálka: vialní hlína (červenka). Obyvatelstvo jmenuje ji praška, poněvadž jest sypká a větrem snadno se odpráší. Takové prašky jsou ku př. u Lhotky na Kozlovci a Březově. Také půdy čistě písčité snadno se větrem odvanou a ty jmenují ve Lhotce žravým pískem.) 2 Petrografie. Horniny pásma IX. v Kokořínském důlu mezi Lhotkou a Koko- řínem jsou celkem podobné oněm v Řepínském, Jeníchovském a Ne- buželském důlu. Vyskytují se zde slepence, rozmanitého druhu pís- kovce, písčité slíny, křemité a písčité vápence. Poněvadž horniny ty již dříve jsme popsali, pojednáme o nich jen zkrátka, hledíce při tom k jich rozšíření v jednotlivých souvrstvích a pouze o písčitém vá- penci souvrství d obšírněji se zmíníme, poněvadž to hornina, která se v předcházejících krajinách našeho okolí ještě nevyskytovala. Slepence vyskytují se i zde v souvrství 8. Ona slepencová vrstva v nejvyšší poloze souvrství d v Nebuželské rokli, není zde vždycky jako slepenec vyvinuta. Má menší, ale přece velmi hrubá zrna křemenná a proto ji obyčejně hrubozrnným pískovcem neb velmi hrubozrnným pískovcem jmenujeme. V Kočičině pod Kaninou též uprostřed sou- vrství d vystupuje vrstva slepence IX 93. v mocnosti 20 cm. Kvádrové pískovce /rubozrnné a velmi hrubozrnné jsou více roz- šířeny než-li to bylo u Nebužel a Řepína a to ve vyšší, ba dále ku Kokořínu i v nižší poloze souvrství 9. Limonitové soustředně slupko- vité concrece, které jsme popsali při Nebuželském podolí, vyskytují se hojně v horní části souvrství b (IX3. až IX7.) v lomu Bosyňského důlu i pod lomem a v téže části souvrství d v Mlčenské cestě u Ko- kořína. | : Kvádrový pískovec drobnozrnný hlavně v nižší poloze souvrství 6 jest rozšířen. Kvádrový pískovec bryozovcký, jenž tvoří spodní část souvrství d, jest v Mlčenské cestě mezi Zavadilkou a Kokořínem hrubozrnný, v čerstvém lomu bělavý, větráním však žloutne a zrezaví. Křemenná zrna mají barvu obyčejně šedobílou, zřídka červenavou. Tmelu vá- pencového má málo. Týž je bělavý a má mikroskopický slaukonit. Má hojně úlomků lasturek, zejmena Exogyr, též hojně Bryozof, ze- 1) U Chocně říká se větrem navanutému písku „vátý písek“, u Lounek blíž Roudnice „plachý písek“. Aby se pohyblivost tohoto písku zmenšila, přidá- vají k písku plachému v Lounkách zvětralý slín. Tím stane se písek vazčí a zá- roveň úrodněéjší. Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 7 jmena Biflustru Pražaki. Obsahuje hnízda písčiťého vápence bílého, zvící pěstě až hlavy. Týž jest pln úlomků skořápek, zvláště po Exo- gyrách conicách a jiných drobných zkamenělinách. Písku křemitého drobného jest tolik co vápence. Větráním mikroskopického glaukonitu stává se vápenec žlutým, později rezavým. Je-li vystaven vápenec dešti, vylouží se z něho vápnitá součást a zbude po něm jen rezavý písek. Podle toho dlužno rezavé písky na povrchu v tomto horizontu se vyskytující posuzovati. Slinité pískovce jemnozrnné neb hrubozrnné rozšířeny jsou hlavně v souvrství a, V souvrství c a u Bosyně též v souvrství d. Jsou šedé neb žluté, drobivé neb pevné, deskovité. Písčité slíny barvy šedé po zvětrání zažloutlé s glaukonitem a zřídka s šupinkou muscovitu rozšířeny jsou hojně v okolí Lhotky, méně v okolí Kokořína, kdež větší díl jejich v pískovce přechází. V okolí Lhotky a Štampachu jsou též v dolní části souvrství d, u Ko- kořína na místě nich jsou pískovce. V souvrství c jsou v okolí Lhotky a Střem písčité slíny hojně zastoupeny, čím dále však ku Kokořínu a Kanině, tím jsou řidčí. Písčité slíny střídají se zvláště v souvrství a s křemitým vápencem. Křemitý vápenec provází obyčejně písčité slíny souvrství abc v okolí Lhotky a Štampachu. Čím více mizí písčité slíny do krajiny kokořínské, tím více mizí v nich též křemité vápence a ty, co zbyly stávají se písčitější a písčitější. Písčitý vápenec bryozoický ve vyšší části souvrství ď jest pro nejvyšší část pásma IX. význačný. V Kanině má deskovitý vápenec z vrstev IX. d. 2. je-li čerstvý barvu bělavou. Větráním stává se zažloutlým a rozpadává-li se, zre- zaví. Při tom se vápnitá hmota jeho odplavuje a zbývá po něm ko- nečně rezavý křemitý písek, takže se zdá na prvý pohled jako by byl větráním pískovce a ne vápence povstal. Má plno drobných úlomků po vápencových bílých skořápkách drobných měkkýšů a dosti zacho- valých drobounkých zkamenělin z vápence. Na opršelých plochách nalezneme někdy větévky Bryozoí. Již pouhým okem lze ve vápenci zjistiti dosti šedých zrnek křemenných, celkem bývají však obyčejně vápencem důkladně obalena. Na opršelých však plochách vyčnívají zřetelněji zrnka křemenná barvy šedé, zažloutlé, načervenalé, zele- navé aneb tmavé do černa. Zrnka velikosti máku jeví se tu dosti mnoho a jen zřídka některé zrno dosahuje velikosti hráchu. Opršelý vápenec snadno bychom určili spíše jako vápnitý pískovec, však nalézáme ve vápenci tom přechody v pískovec. Někdy přibývá 8 XELIII. Čeněk Zahálka: ve vápenci písku víc a více a mění se ve vápnitý pískovec jako byl u Nebužel. V tom případě jsou zrna křemenná tak blízko sebe, že se téměř dotýkají a tmelem jejich jest bílý vápenec oby- čejně co hmota zkamenělin. Jindy zase je vápenec na pohled zcela čistý, zrnko křemenné jest vzácné. Štěpné plochy klencového vápence všude se v něm lesknou. Ukázalo se však, že i ty vápence, které se zdají býti křemene prosty, chovají křemen mikroskopický spolu se zrnky glaukonitu. : Vápenec kaninský z vrstev IXd2. jeví se mikroskopicky takto: Vápenec jeho jest čirý v nepravidelných zrnech, rozdělený puklinami nepravidelnými v menší dílce a v těch jeví se rýhování rovnoběžné se štípatelností klencovou. Touž vlastnost má i vápenec vyplňující buňky Bryozoí. Mezi tímto vápencem je mnohem jemnější vápenec, nashromážděný v podobě bílého prášku, který velice zvětšen jeví se též co čiré nepravidelné průřezy vápence. Obojí vápenec je hmotou zkamenělin, jak jsme již dříve uvedli. Průřezy foraminifer z vápence zřídka se objevují. U velikém množství však se objevují průřezy Bryozoí. V jednom výbrusu shledány překrásné tvary Truncatuly čenus svými příčnými okrouhlými průřezy větévek, zvláště jsou-li ve spojení s podélným průřezem podlouhlého postranního vroubku. Jejich stěny jsou z tmavšího hustšího vápence složeny, buňky čirým vápencem vyplněny. — Četné jsou ojedinělé průřezy křemene v po- době nepravidelných mnohoúhelníků, zřídka v okrouhlých průřezech. Vynikají pestrobarevnou cirkulární polarisací. Jsou ve vápenci uza- vřeny. Místy objevují se chomáčky křemenných průřezů, mezi nimiž se objevuje též vápenec co tmel. Průřezy křemene jsou čiré s hoj- nými puklinami, často práškem jemným vyplněné. Někdy jsou celé průřezy zaprášené neb jemnými jehlicovitými mikrolithy vyplněné. — Čistý, co tráva zelený glaukonit v nepravidelných průřezech jest řidší, však průřezy glaukonitu, jehož větrání pokročilo jest hojný. Méně zvětralé jsou žlutozelené, více zvětralé jsou žluté a zbarvují do žluta 1 své okolí, nejvíce zvětralé jsou rezavé a rovněž tak zbarveno jest i okolí. Tím je vysvětleno, proč vápenec ten čím více větrá, tím více žloutne až konečně zrezaví. Podobný vápenci kaninskému jest vápenec z polohy IX d2 v Mlčenské cestě mezi Zavadilkou a Malým Kokořínem (jenže obsa- huje nahoře bílá hnízda vápnitého pískovce). Témuž vápenci jsou podobná hnízda zvící pěstě až hlavy s četnými exogyrami z polohy IX d7. na uvedeném místě Mlčenské cesty. U Kokořína objevují se deskovité vápence písčité i v souvrství IX. c. Tak v Mlčenské cestě Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 9 v IX.c. 9, 10, 11.. Jsou bělavé, obsahují "/, šedých křemenných zrnek a */„ bílého vápence. Podle rezavého povrchu soudíme, že má dosti mikroskopického slaukonitu. Podobné jsou v lomu u Malého Kokořína. 3. Stratigrafie a palaeontologie. Sledováním pásma IX. z okolí Roudnice přes Mělnicko až ku Kokořínu a Kanině, zjistíme, kterým vrstvám v okolí Kokořína a Ka- niny jsou aeguivalentní vrstvy pásma IX. u Roudnice, což pro geo- logické poměry českého útvaru křidového jest důležito. Třeba, abychom zase prozkoumali napřed základ a patro pásma IX. a pak teprvé při- kročili k pásmu IX. O základu pásma IX. Základem pásma IX. jest pásmo VIII. Při popisu pásma tohoto v okolí Řipu sledovali jsme pásmo VII. až do Hledsebí, pod Vy- strkov (pásmo VIII. str. 29., obr. 35.). V Hledďsebí zaujímá pásmo VIII. výšku nadmořskou od 2028 m" až po 226 m. (Obr. 52.) Má tedy mocnost 252 m. Z té připadá na horní část jeho v podobě kvádrového pískovce vystupující 17 ». V lesnaté stráni od Vystrkova ku Lhotce vystupují kvádrovce pásma VIII. příkře z povrchu a za- bíhají do Jírova důlu (obr. 52.) a teprve půl Zm jižně od Střem ztrácí se pod dnem téhož důlu. Z Jírova důlu zabíhá pásmo VIÍ. se svými kvádrovci i do Beránkovy rokle mezi Březovem a Holým vrchem a v polovici její ztrácí se pod dnem důlu. V profilu od ústí Beránkovy rokle (do Jírova důlu) přes Střemy na Střemský vrch jeví se pásmo VIII. takto: Střemský vrch severně od Střem při pěšině do Nebužel. ...... 296 m n.m vá [ d. Slinitý vápenec, pevný, deskovitý, bílý, zvonivý „křidlák“ ..... « a n S) e. Slinité vápence modré střídají se s rozpadlými vápnitými slíny . | 8 z | b. Vápnité slíny, měkké, mastné, modravé, vodu nadržující . ts|a az Vápnty slín olaukonitický . . . « . -+ . . «-. P oa sá v) 00s j = UN d. Velmi slinité pískovce šedé a žluté ve strouze u cesty po východní Í straně knížecího dvora . . | | c. Vrstvy písčitých slínů a slinitý ch pískovců a křem. vápenců ve | MMSOBEdNÍ ČAStL ODCEJSTřOM (.1- -© © os 2, A A Aaa aká vety OS8| | prstopy pískovců vdolní části Střem (<. 2 4" nů | | Pásmo IX. a. Písčité slíny s vrstvami křemitého vápence, jenž se na povrchu v koule odděluje. Od ans konce Střem až ku non VIII. RTOVÉM AÚ V 20060 3 b = WV = XLIII. Čeněk Zahálka: r © © . Pískovec kvádrový, drobnozrnný, v nejvyšší poloze hrubozrnný, šedý neb zažloutlý, s povrchem voštinovitým ... . . ..... «...« 2; . Slepencová vrstva snadno vypadávající, proto dle ní rýha . . . . © . Pískovec kvádrový, dosti jemný, zažloutlý, s povrchem voštino- vatým "29805 EAS zeta lo VAkán o Ale V ek ode odst = odlet Mo A oa 4 . Pískovec kvádrový, velmi jemný, šedý neb žlutavý ... . . .... . 3 . Pískovec kvádrový, slinitý, jemný, šedý. . ......... S . Velmi slinité, jemné pískovce s velmi křemitým vápencem... . . £ Pásmo VIII. = —== = po -HMU Cesta při ústí Beránkovy rokle do Jírova důlu SV. od Lhotky.. . 200'7 m n. m. Pásmo VIII. odkryto je zde skoro v čelé své mocnosti. Pásmo základní, VII., které bychom poznali dle četných Rhynchonell, jest již pod dnem důlu při ústí Beránkovy rokle. Nápadná jest v Jírovém důlu a Beránkově rokli vrstva slepencová 07 m mocnosti, která snadno větrá, takže vypadáváním hmoty její tvoří se ve stěnách pí- skovcových široká rýha. Valounky slepence jsou-z křemene, velikosti hráchu až lískového oříšku i větší a stmeleny jsou pískem. Také nej- vyšší část kvádrovce zakončuje se s hrubými zrny křemene, jako jsme to viděli v Řepínském důlu. Porovnáme-li pásmo VIII. u Lhotky s oným pod Vystrkovem nad Hleďdsebí, shledáváme, že se staly mnohé pískovce kvádrovými, které u Hledseb ještě kvádrovými nebyly, vrstvy pásma VIII. staly se v některé poloze hrubší a přibylo na mocnosti pásma. Po pravé straně Kokořínského důlu od Hleďsebí ku Lhotce má pásmo podobné vlastnosti co na stráni levé, nevystupuje však z povrchu ještě tak příkře, až teprvé za Lhotkou. Z Jírova důlu přechází nyní kvádrovec pásma VIII. do Koko- řínského důlu a tvoří příkré stěny pod Kozlovcem (Obr. 52.). Zde se jeví severně od Lhotky tento průřez: Kozlovec. 231 70 nm Pásma IX. Souv. a. Písčité slíny s křemitým vápencem ve vrcholu stěny . 49 m 2261 ——— 4. Kvádrový pískovec s chudým tmelem, drobivý, šedý neb za- žloutlý s povrchem voštinovitým. V nejvyšší poloze hrubozrnný n u) 8 8. Pískovec hrubozrnný, místy v slepenec přecházející . ..... . vk 2. Kvádrový pískovec s chudým tmelem, drobivý, šedý neb za- a | žloutlý s povrchem voštinovitým ) i HE O0 O2 oje zove cel 4 07ukodihvojj Keep (070e Pásmo VIII. . Splaveným s hora pískem zakryté vrstvy pásma VIII. (podle Jírova důl A873.. eo Me Mabne vozit Medkýs 1/90 24- Medhe é 72) n () JN n a Dno důlu pod Kozlovcem, severně od Lhotky ........“%. 197 m n. m. Od Lhotky táhnou se stěny a pilíře kvádrového pískovce pásma VIII. nepřetržitě celým důlem (Obr. 52.) i po pravé straně. U sinice Mělnické, která je v kvádrovcích těch vysekána po obou stranách důlu, sahá pískovec již až k samému dnu důlu. Zde zabíhá též do Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. ji čtyř roklí, západní stráně rozrývající, z nichž největší jest Bundol, mezi Komárskem a Podskaleckým vrchem. Severozápadně od Střem vniká z levé strany do Kokořínského důlu Kravský důl. Od jeho ústí vede cesta do Střem. Při této cestě má pásmo VIII. následující polohu: Střemský vrch severně od Střem při pěšině do Nebužel. 296 m n. m. d. Slinitý vápenec deskovitý, zvonivý, bílý, „křidlák“ Í c. Slinité vápence modré střídají se s rozpadlými vápnitými slíny . m 8 = b. Vápnité slíny měkké, modravé, vodu nadržující, na povrchu v jíl ma- Než s| stný rozpadlé : BSN Aho ee dk BA je m (a. Glaukonitický vápnitý slín s hrubšími zrnky křemene.. . . YY L . Kvádrový pískovec drobnozrnný, chudý tmelem, šedý a žlutý . | (a 212 Slepencová vrstva se zrny křemene až zvící lískového oříšku ©. 0*2 5 1. Kvádrový pískovec drobnozrnný, chudý tmelem, šedý neb žlutý . 148 ) : Kříž u Mlýna Mlčení. 223 m n. m. V protějším důlu Kočičině při cestě a pěšině na Kaninu (Obr. 57.), nalézáme pásmo VIII. takto: Pásmo IX. tvoří patro pásma VIII. j 2585 m n. m. = | 2. Kvádrový pískovec drobnozrnný, šedý neb žlutý, chudý Timelení 8 NA povrchu VOSUNOVILÝ 27 ol š | 1. Kvádrový pískovec drobnozrnný, jako 2. v Kokořínském důlu pět (3 Z Ý — stupný, ale v Kočičině alluvialním pískem zakrytý 2- -5 2 Cesta při hostinci Kočičině v Kokořínském důlu. EL m n. m. Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 13 Základ pásma IX. jest tedy označen velmi charakteristickými pískovci kvádrovými pásma VIII., které tvoří prvý stupeň ve Stráni Kokořínského důlu. Poblíž Kokořína jest však na některých místech viděti, že se počíná tento kvádr uprostřed zahalovati lesem, tak že vystupuje pak kvádr pásma VIII. ve dvou stupních. Mnohem zřetel- něji odděleny jsou pak tyto dva stupně kvádrovce pásma VIII. v kra- jinách severnějších, jako ku př. v Siteňském důlu mezi Vidimí a Še- manovicemi. Po stránce palaeontologické jest zde pásmo VIII. velice chudo. Zjistiti jsme mohli pouze Limu multicostatu Gein. (zř) z Kroužeckého, a Exogyru conicu Sow. (místy vh) u Podskaleckého. O patru pásma IX. Patrem pásma IX. jest pásmo X. To je zachováno na několika místech. Především v okolí Střem. Nejvyšší část obce leží na pásmu X. Od obce málo zabíhá k západu, kdež při cestě (k ústí Kravského důlu vedoucí) asi 200 » na západ od obce Štřem mohl jsem konsta- tovati nejspodnějsí vrstvy pásma X. — souvrství a při 280 » n. m. (Viz profil od ústí Kravského důlu do Štřem.) Souvrství a je zde velmi špatně přístupné, složené z vápnitého slínu olaukonitického s hrubými zrnky křemene a má: Gastropodů úlomky olaukonitické, Ostreu semiplanu Sow. a Ventriculites angustatus Rom. Od tohoto místa dále k obci odkryty jsou vápnité slíny modravé, měkké, mastné, na povrchu v jíl rozpadlé. Nadržují vodu. Ty náleží souvrství 9. Modravé slinité vápence střídající se s rozpadlými vápni- tými slíny souvrství c, následují výše k obci a též jsou přístupny při východní straně obce nad knížecím dvorem. V těch nalezl jsem: Ventriculites angustatus Róm. Blíže temene Střemského vrchu při pěšině do Nebužel aneb nad Jalovčinama přístupno jest konečně nejvyšší souvrství pásma X., sou- vrství d, kterým se v okolí Řipském ukončuje již útvar křidový. Slo- ženo jest 1 zde z bílých, deskovitých, slinitých vápenců zvonivých, křidlák zvaných. Obsahuje: Inoceramus, zlomky (z) Terebratula semiglobosa Sow. (vz) Seguoia Reichenbachi Gein. sp. (vz) 14 XLHI Čeněk Zahálka: Na temeni pásma X. spočívá tu na Střemském vrchu diluvialní hlína. Na západních, severních a jižních bocích Střemského vrchu prozrazuje se všude pásmo X. vlhkými půdami slinitovápnitými, na východní straně pokryto je však diluvialní hlinou. Na této straně souvisí pásmo X. u Střem s pásmem X. u Jeníchova, jež jsme dříve již popsali. O rozšíření pásma X. u Nebužel, jež s pásmem X. u Střem nyní více nesouvisí, pojednali jsme při Nebuželském důlu. Po pravé straně důlu je pásmo X. rozšířeno mezi Rymany u Strážnice, Chodčí, Bosyní, Vysokou a Střednicí. O vyskytování se pásma X. u Strážnice na výšině Kamínku, zmínili jsme se již v naši práci: „Pásmo X. útvaru křidového v ok. Řipu“. V práci té podotkli jsme, že i na výšině Kamínku bude se nalézati v nejhlubším místě pásma X., souvrství a. Nyní se mi podařilo souvrství a odkrýti při cestě z Ryman do Strážnice, 450 na východ od Ryman. Pásmo X. má zde tuto polohu: Na Kamínku. 8307 m n. m. vá (| d. Slinitý vápenec bílý neb namodralý, deskovitý, zvonivý . « .. 7 E be. Vápnitevslíny Modrava Aka. (Teil a) | 21 a. Vápnitý slín olaukonitický, šedý až modravý, na povrchu v mastný 28 a Jsrozpadlýzki sk ZM 43 -ke ARA ASA OSR AS NEA EE: 1 Pásmo IX. Velmi slinitý deskovitý šedý hrubozrnný pískovec. 269 m n.. m. V souvrství Xa. jest u Ryman: Natica Gentii Gein. [8] Turritella sp. [g] Cerithium? [c] Voluta sp. [g]. Pleurotomaria sp. [g] | Aporhais sp. (megaloptera ?) |<] Aporhais sp. (stenoptera?) [g] Acteon ovum Duj. [g] Inoceramus. [v]. Úlomky misek velkých. Ostrea semiplana Sow. [v] (vh) Serpula gordialis Schl. [v] (h). Podobný profil pásma X. jest po západním příkrém svahu vrchu Strážnice. Zde však jest souvrství a zahaleno splavenými s hora slíny pásma X. Od ústí Strážnického důlu v Zimořský důl vzhůru na vreh Strážnici nalezáme tento profil: Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 15 Vrchol Strážnice (vrchu). 324 m n.m Rum Ziutá hlína „Červenka“ . 0 ©... ee eee o JAM 310 = d. Slinitý vápenec bílý, pevný, deskovitý, zvonivý Bold AA VEDLO =14 de. Vápnité slíny modravé .... Zo VAM AURO KO AAV Ao no L 1 oa 3 =4 a. Glaukonitický vápnitý slín nepřístupný PAE a VEC RUE Pa C S Ce ARA 272 j d. Pískovec velmi slinitý, hrubozrnný, šedý nejvýše VAvah, aha dě -| BOS V M EODRÍSTUPNĚN O o 2 E AA O AO dodakn a 0 | a. Písčité slíny šedé nad lomem Z PSN Bo REJNOK se SAE j 236 | . Kvádrový pískovec šedý neb zažloutlý, „drobnozrnný, místy s hrubším | zrnkem křemene. V na B Jasně n M lomu a Bee lo- l © mem). : Ticka. šedé, em . Nepřístupné vrstvy 2 1 Hrubozrné písčité slíny šedé Částečné mist y ástečně přístupné Písčité slíny šedé v pěkných tabulích : : = | Nepřístupné vrstvy. Stopy po křemitém vápenci. Vrstvy zahaleny jsou = sc S splaveným s hůry pískem alluvialním. | Ústí Strážnického důlu v Zimořském důlu. 191 m n. m. V X. dc nalézá se: Terebratula semiglobosa Sow. Ventriculites radiatus Mant. Mezi vrchem Strážnicí, Vysokou, Střednicemi a Chodčí je pásmo X. mocnou diluvialní hlinou pokryto, rovněž od Vysoké na východ a k Bosyni. Tu a tam na svazích strání aneb v úvozech cest vrstvy jeho jsou odkryty. Tak východně od obce Strážnice v cestě do Vy- soké odkryto souvrství Xd. V obci Střednici souvrství Xdc, kde ob- sahuje: Ventriculites angustatus Róm. Na východ od Střednic a jižně od Vysoké při Mělnické silnici, několik kroků na západ od váhy (na cukrovku), nalezl jsem v ornici význačné úlomky olaukonitických zkamenělin souvrství Xa, ve výši asi 278 m n. m. Obec Vysoká založena jest téměř ve všech vrstvách pásma X. Zvláště přístupno je souvrství Xď pod samým kostelem katolickým. Pásmo X. má zde tuto polohu v profilu podle silnice z Bundolu až ku kostelu katolickému: SP GOSLElNkatolický 9-0- 20 o ala ho 0 O O.700, M1, MIL, Mau ta hlína červenka 39572 0 ou 8m 905 = -6:5 XLIII. Čeněk Zahálka: Fr ©3 d. Slinitý vápenec bílý, deskovitý, zvonivý „křidlák“ . b o slíny modravé, vodu p na oa v nervy fie) 8 modravý jíl rozpadlé ........ PAS AS RVS JS von | a. Podle zkamenělin stopy soon K amtého olánm BĚ AEA 278 RE PAA PRE 2. Pískovec slinitý, šedý, deskovitý; na povrchu žlutý až noRěTBo Z chonellový; (u váhy) v břehu sJinlos Mí adeě: k bee ; : Pásmo X. 0 — vv Pás. IX nejNYŠšÍ 276 — m 6m rhynchonellový; pokryt diluvialnou hlinou žlutou 2 m mocnou; v zá- řezu silnice na návrší zvaném „Stránský“ aneb „Na hlavě“ mezi vá- hou a Bundolem vychází na povrch. 2.8 Rej o PES ASN as 22 Hlubší vrstvy pásma IX. zakrývá diluvialní hlína žlutá „červenka“ s ci- cváry. Silnice na svahu do Bundolu zařezává se nahoře 2 m, hloubš 4 m a v Bundolu 6 m hluboko do hlíny této. | 1. Pískovec slinitý, šedý, po zvětrání žlutý až rezavý, dosti hrubozrný; J Nejhlubší bod silnice na dně Bundolu ... .... Pe 1 Také na severních stráních této vysočiny, zejména v 8 hlu- bokém úvozu cesty, která odbočuje od silnice na sever při západním okraji Bosyně, jest přístupno pod diluvialní hlinou souvrství Xd a pod ním i Xdc. Zkameněliny jsou tu vzácné. Jest samozřejmo, že obce Strážnice, Střechnice, Vysoká, Bosyně, Chodeč, tak blízko vedle sebe v kruhu sousedící, založeny tu jsou k vůli souvrstvím Xdc, jež vodu hojně nadržuje. Omezivše si pásmo IX. jeho základem i patrem, můžeme nyní přistoupiti k jednotlivým souvrstvím jeho. O souvrstvích pásma IX. Ve článku našem o pásmu IX. Nebuželského podolí, ukázali jsme, jak se dá pásmo IX. rozděliti na čtyři souvrství a, d, c, d, která se od sebe petrograficky velice líší. Při ústí Řepínského důlu shle- dali jsme však menší rozdíly mezi jednotlivými souvrstvími. Tak jest tomu i v okolí Lhotky. Sledujeme-li průřezy pásma IX. ku př. ze Lhotky do Střem, podle Jírova důlu, shledáváme podobný profil, jaký jsme viděli při cestě a silnici z Debří do Jeníchova. (Řepínské po- dolí str. 19. Obr. 4., 7.) Čím dále však pokračujeme ku Nebuželskému důlu, tím více se souvrství ta od sebe petrograficky líší. Jsou to ze- jména souvrství d a d,která se stávají čím dále ku Kokořínu hrubo- zrnější a tím vznikají ostřejší rozdíly mezi jednotlivými souvrstvími. Pojednejme o každém souvrství zvláště: Souvrství a bylo složeno ve Vystrkově“) nad Hledseby ze šedých ;)) Fásmo TS 1. Obr. 35. Vedle dříve uvedených zkamenělin připo- odd oa v Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. 17 písčitých slínů, které se střídaly s pevnými lavicemi modravého, při povrchu šedého křemitého vápence. V tom stavu trvá souvrství a i v okolí Lhotky. O tom se přesvědčíme na stráni Kozlovci nad Lhotkou (viz příslušné profily v textu) aneb na počátku Jírova důlu jižně pod Střemy. Zkameněliny od Lhotky ze souvrství a uvedli jsme již (Pásmo IX. str. 11.). U Střem nalezl jsem pouze Rhynchonellu pheatihs Sow. (zř). Bouvrství a má v okolí Lhotky mocnost asi 10 m» (Obr. 52.) Při cestě ze Štampachu do Střem (po levé stráni), tak jako při cestě od ústí Štampachské rokle do Vysoké (v pravé stráni Obr. D4.) činí sice vrstvy a nad pásmem VIII. ještě dojem deskovitých písčitých slínů jako u Lhotky, jsou však písčiťější, pročež je nazý- váme slinitými pískovci. Však i lavice křemitých vápenců jsou v nich písčitějsí a tušíme v nich přechod v pískovce. Zrovna tak popsáno bylo souvrství a v Nebuželském důlu (viz tam). Ještě dále na sever u Nového mlýna přístupno je pěkně souvrství a v Bosyňském důlu při cestě do Bosyně. (Obr. 55.) Nejhlubší vrstvy činí tu dojem písči- tých slínů neb slinitých pískovců deskovitých, vyšší vrstvy tvoří však slinité žlutavé pískovce v mocných stolicích, kvádrovcům podobných a tu a tam zříme v nich ještě lavičku pevnou velmi písčitého vá- pence barvy šedé. Zkameněliny odtud uvedli jsme již. (Pásmo IX. str. 12.), Mocnosti souvrství a od Lhotky ku Novému mlýnu přibývá, tak že zde as 14 m dosahuje. (Obr. 52.) Jelikož jest složeno souvrství d u Nového mlýna z kvádrových pískovců a souvrství a ve styku se souvrstvím Ď rovněž podobný má ráz, je přirozeno, že tu těžko vésti hranici mezi oběma souvrstvími zcela přesně. V Mlčenské cestě pod Novým Kokořínem (Obr. 56.) má souvrství a vespod velmi písčitý slín s velmi křemitým vápencem, výše slinité pískovce jemnozrné s lavicemi pevnějšího hrubšího pískovce. V písčitém slínu vyskytuje se Rhynchonella plicatihhs Sow. (zř). V Kočičině pod Kaninou (Obr. D1.) jest již i spodní část souvrství a v pískovec proměněna, který se kvádrovému podobá. Vyšší však vrstvy ze slinitých pískovců jemno- zrných neb hrubozrných se skládají a ve kvádrech nevystupují. Jest však možné, že jsme některou nejvyšší kvádrovou lavici pískovcovou, která by ještě souvrství a náležeti měla, zařadili ku souvrství 8. Všecky vrstvy pískovcové mezi pásmem VILI. a souvrstvím IX4, jež jsme k souvrství a zařadili, jsou tu na povrchu velmi sypké, místy v písek rozpadlé a velmi žluté. Takovou zvláště žlutou barvu vídával jsem často u pískovců, které byly na přechodu z písčitého slínu do pískovce, zejména kvádrového, u jednoho a téhož horizontu. Souvrství a, mezi dvěma stupni kvádrových pískovců ležící, snadno větrá, dává Vř. mathematicko-přírodovědecká, 1895. 2 18 XEII. Čeněk Zahálka: dobré a hluboké půdy, pročež se v něm stromy lesní velmi dobře za- kořeňují. Tu vlastnost podržuje v celém středním oddílu Kokořín- ského důlu. Souvrství a změnilo se tedy od Lhotky ku Kokořínu velice Písčité slíny jeho barvy šedé s křemitými vápenci modravými přibí- rají čím dále ku Kokořínu tím více písku křemitého a ztrácí složiva slinitého, až se změní ve žlutavé slinité pískovce, aneb v mocné sto- lice pískovců s chudým tmelem, kvádrovým pískovcům již podobných. V písčitých slínech souvrství a zřídka se vyskytující zkameněliny v podolí našem mezi Lhotkou a Kokořínem uvádíme zde přehledně: Coprolithy. Lima Sowerbyi Gein. Pecten Dujardinii Róm. Vola guinguecostata Sow. sp. Exogyra conica So0w. Exogyra lateralis Reuss. Ostrea. Rhynchonella plicatilis Sow. Catopygus fastigatus Nov.? Cristellaria rotulata D'Orb. Fucoides. Souvrství b bylo složeno u Hostinné z písčitých slínů (Viz Ře- pínské podolí) a slíny ty se střídaly s lavicemi křemitého vápence. Jako ve směru k Libni tak i ve směru k Jeníchovu souvrství to stá- valo se písčitějším, tak že se horní část jeho změnila v kvádrový pískovec, dolní čásť ve slinité pískovce s křemitými vápenci. Na pře- chodních místech faciových bývá pískovec na povrchu rozpadlý v pí- sek velmi žlutý. Poslední úkaz jeví se též.v krajině Lhotecké. Spodní čásť souvrství 8 jest tu složena ze slinitých pískovců a křemitých vápenců, svrchní čásť jeví se na povrchu co rozdrobený žlutý pískovec. Pískovec ten jest přechodní v pískovec kvádrový. Tak to vidíme v dolní části Střem, zvláště ale při cestě ze Štampachu do Střem (viz dříve uvedený profil v textu). Dále na sever, při cestě vedoucí od ústí Štampachské rokle do Vysoké (viz dříve uvedený profil v textu a obr. 54.), vidíme pískovce horního souvrství 8 vystupovati v lese v holých mocných stolicích ponejvíce žlutých a podobají se již po- někud kvádrům, jsou však ještě dosti jemnozrnné. Od Kroužku po- čato, vidíme již vystupovati svrchní část souvrství d jako kvádrový pískovec hrubozrnný, ba v nejvyšším vrcholu jeho velmi hrubozrnný pískovec. Spodní část souvrství 8 jest složena z pískovců drobnozrněj- Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. 19 ších, ale 1 ty počínají tu a tam vystupovati ve kvádrech. Tak bylo 1 v Nebuželském důlu (Viz tam), kdež jsme v horní části poprve. limonitové soustředně slupkovité konkrece nalezly. U Nového mlýna jest již celé souvrství d ve kvádrový pískovec proměněno (viz násle- dující profil v textu a obr. 55.). Horní část jeho je hrubší, dolní drobnozrnná. V horní jsou opět četné konkrece a mnohem delší. Při. cestě od Nového mlýna do PBosyně v Bosyňské rokli, má souvrství d spolu s přílehlými souvrstvími pásma IX. tuto polohu: Bosyně. Západní okraj při silnici do Vysoké. 826 m n. m. BoumZluta hlína „Červenka“ (© <. <: © © +4 + oo ——— 918 M d. Slinitý vapenec bílý, deskovitý, zvonivý, „křidlák“ . ...... l, |= 206 (8 b. c. Vápnité slíny modravé vodu nadržující Koa oad Vazcsnab et 9 | RE š a. Vápnitý slín glaukonitický, nepřístupný . - sal j a 291 Í 5. Pískovec slinitý na Po KOZAVÝ E se Vee eee V i | 4. Nepřístupné vrstvy. . . kp hoouetoooot Jasna ko d.) 3. Písčitý slín šedý s pevnější vápnitou lavičkou . . - « « 300 |= c 2. Pevná lavice velmi slinitého pískovce ..... „ 010 |= 1. Velmi slinitý pískovec s JEP 2 kř emene, , šedý, dro- | DIVA se peknej a 12 es son 020) m "979-2 === =c "Os ( 10. Pískovec s hrubými zrny křemene drobivý, rezavý . . . 030 ) 9. Kvádrový pískovec hrubozrný, rezavý, pevný. ... 0:60 bd s. Kvádrový pískovec velmi Zayoponny bělavý (v čerstvém je ou) 0 ea 00:00 = 7. Poloha limonitových concrecí až 05 m » dlouhý ch 010 zk 6. Kvádrový pískovec týž co 8. ... 200 S eb 5. Limonitová concreciová vrstva. Má vně i uvnitř žiutý ví © (za = “ SEK boa Ve 0 ner.: dia ; 2020 o L 4. Kvádrový pískovec u Audoomí Dobu má tu a (a roztroušené malé i obrovské concrece limonitové . . . « 220 3. Kvádrový pískovec hrubozrnný PehL neb Z n ve spod limonitové concrece.. ..... : 2:80 2. Kvádrový pískovec týž co 1. « oo 800 U 1. Kvádrový pískovec drobnozrný žlutavý . z omak 0:00 ————————— 2503 == | 2. Pískovce slinité jemné, n a S p vn bs a. covou lavičkoujšedou, |- <- -... hi sea „ 120 (= [ né Písčitý slín šedý. Ba 25 | ) 2358 = ( 2. Kvádrový pískovec hiamztuc šedý neb žlutavý. Nejhloubš má ) = zrna křemenná velmi hrubá až zvící lískového oříšku : 5 R sunt Kvádrový pískovec šedý neb zažloutlý. V nejhlubší poloze jeho [S -A jsou hnízda aneb osamocené kusy lavic bílého křemitého pískovce. [ž = | Ve spodní části pískovce vysekán jest hrad Krvomlýn nad Tůní Moredsnlýna Vam 0 a m Hráz Tůně Nového mlýna v Kokořínském důlu . ...... .. . 22b m n.m. Od Nového mlýna vévodí souvrství d právě tak ve stráních Ko- kořínského důlu jako pásmo VIII. Obě tvoří mocné tarazy oddělené BS 20 XEHI. Čeněk Zahálka: souvrstvím IX. a. V Mlčenské cestě pod Kokořínem (Obr. 56. a profil Mlčenskou cestou v dálším textu) má souvrství 9 hrubozrnné pískovce nejen ve svrchním ale i ve spodním oddělení, kdežto u Kaniny jest v dolní části drobnozrnný (Obr. 57. a profil Kočičinou v textu). Mezi Kroužkem a Kokořínem má svrchní část souvrství 4 místy vrstvy velmi hrubozrnného pískovce různé mocnosti, které někdy tak hrubá zrna křemene mají, že je lze za slepence považovati. Měřil jsem na mnoha místech jejich mocnost i polohu v souvrství d chtěje se pře- svěděiti, tvoří-li stálý horizont; shledal jsem však, že se některé ve větší vzdálenosti vytrácí a jiné v jiných polohách se objevují; stálý horizont tedy netvoří. V Mlčenské cestě obsahuje vrstva 5. limoni- tové konkrece jako u Nebužel (Viz Nebuželské podolí. Str. 3. a obr. 6. v textu). Pro posouzení mocnosti souvrství d zároveň se souvrstvím a v krajině za od nn na Sever POR NÁSVPANKÍ přehled: Souvrství Hostinné Debří S. | Střemy o 7 | Mlčení | Kočičina b | 855 | 1601 | 19:47) | 21:90 | 26-03 | 29:00 a 10-26 9-72 12:69*) | 1450 1496 13:50 | Soket | 1881 | 2518 | 30109 | 3640 (4020 | 4250 Sons Č leží na kvádrovci IX. d a nd akon vrstvaini souvrství ď. V Řepínském důlu složeno bylo souvrství e z písčitých slínů střídajících se s pevnými lavicemi křemitých vápenců. Tak bylo v čerstvě odkrytých vrstvách jeho v Řepíně a při silnici do Libně (viz Řepínské podolí). Kde jsou však vrstvy c odedávna na povrchu, tam jest z nich vápenec valně vyplaven a vrstvy podobají se více pískovci než-li slínu. Tak bylo u Hostinné a Jeníchova (viz Řepínské podolí). V okolí Střem jest souvrství e špatně přístupno. Tam kde by podle jeho výšky nad souvrstvím d na povrchu zemském vystupovati mělo, tam nalézá se mocná diluvialní hlína, která výchozy jeho po- krývá, takže i v úvozech cest jen stopy jeho odkrýváme (viz v textu příslušný profil od Štampachu do Střem). Právě tak pokrývá diluviální hlína aneb ornice souvrství toto v okolí Vysoké a Strážnice. (Obr. 52. a 53.) Teprvé v Nebuželském podolí přístupno jest souvrství c *) Přibližná čísla. Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 21 úplně. SZ. od Nebužel v podobě písčitých slínů s křemitými vápenci, méně se slinitými pískovci, SV. od Nebužel byly písčité slíny slini- tými pískovci zastoupeny. (Viz Nebuželské podolí.) Také v Bosyňské rokli nad Novým mlýnem přístupna byla nejspodnější část souvrství c v podobě písčitých slínů (viz obr. 55. a v textu přislušný profil, vrstva IX. ed 3.). I zde počíná souvrství c jako v Babině u Nebužel vrstvou 1. s hrubými zrnky křemene a pak následuje vrstva 2. pískovcová. Pěkně jsou přístupny vrstvy c v Mlčenské cestě u Nového Ko- kořína, jak to naznačeno v následujícím profilu (k tomu obr. 56.): Mlčenská cesta na návrší mezi Zavadilkou a Malým Kokořínem. ©. 330 m n. m. bn pa nlinak ds jg os ds oP VE Sě Vptepaháte ae Sm 822 Í 2. Písčitý vápenec bílý neb šedý, bryozoický. PA tá na- hoře bílá hnízda vápnitého pískovce. . . . . «. 2 | dí 1. Kvádrový vápnitý pískovec hrubozrný, bílý br PRE vě- tráním stává se rezavým a snadno se drobi. Obsahuje hnízda | zvící pěstě až hlavy písčitého vápence bílého exogýrového . „ T41 u ne 91247 je Písčitý vápenec bílý, exogýrový . < < < « + + « 1023 | 10. Písčitý vápenec bílý, po zvětrání rezavý, exogýrový . S05 9. Písčitý vápenec šedý neb bílý, po zvětrání rezavý . . . 212 8. Pískovec chudý tmelem; na povrchu rezavý, hrubozrnný, střídá se se slinitým hrubozrným šedým pískovcem . . „ 2-12 7. Pískovec slinitý šedý málo přístupný ... . S 98 6. Pevná lavice slinitého pískovce šedého, exogýrového 021 5. Pískovec na povrchu rezavý s m tmelem, sypký, exo- | SVO sv ó 259 | 4. Hrubozrný písčitý slín šedý po zvětrání rezavý oz 6 8. Velmi slinitý pískovec žlutý, rozpadlý na povrchu v re- zavý písek; střídá se s pevnými šedými po zvětrání žlu- tými pískovci slinitými exogýrovými a fukoidovými . . . 529 „ Velmi slinitý pískovec žlutý, na povrchu v rezavý písek rozpadlý, střídá se s pom vrstvami šedého slinitého NSkovce 8:18 1. Velmi písčitý slín šedý s lavicemi šedého křemitého vá- | inemee a 5 os o 55 B Pooh ——————— 28653. ( 6. Pískovec na povrchu rezavý . . Ao OzOUN 5. Kvádrový pískovec velmi hrubozrný, na povrchu rezavý s limonitovými concrecemi zvláště vespod. ©... . . . 2 20 7. 4 Kvádrový pískovec velmi hrubozrný žlutý 6 10 1 8. Kvádrový pískovec hrubozrnný, žlutý neb rezavý, sypký 1160 č 2 2:5 | ji | DI Pásmo IX . Kvádrový pískovec velmi hrubozrný, žlutý neb rezavý . . Kvádrový pískovec RENDoznný obndf tmelem žlutý neb re- ZETOR KKP Neos 5 SPV ŠTONA ZOO AVON sy lest o Mae tan aj 22120) 260-5 Př aa EL . Pískovce slinité drobivé žluté jemnozrné s lavičkami pev- nějšího pískovce slinitého, hrubšího, šedého ... . . 759 | „ Velmi písčitý slín šedý s lavicemi šedého velmi křemi- OHOMVÁDEONCE, pevného- M02 E0l 33 able Mas (Ads (16 6:87 | 246-24 DÍ . o m 2 XLINI. Čeněk Zahálka: DÍ 9) Í 5. Pískovec na povrchu rezavý a rozpadlý bo Seo oba BB =, 4. Slepenec se zrny křemene zvící až lískového oříšku aje. V-71 Š =4 9. Kvádrový pískovec drobnozrný, tmelem chudý, šedý a žlutý Í a š] 2. Slepencová vrstva se zrny křemene zvící až lískového oříšku. . 0:20 |% 4 1. Kvádrový pískovec drobnozrný, tmelem chudý, šedý neb žlutý 14-80 Kříž u mlýna Mlčení v Kokořínském důlu. 223 m n. m. Souvrství c u Kokořína jest zde dosti podobno onomu v Nebu- želském podolí, jest však písčitější. V nejvyšší poloze má souvrství to písčité vápence bílé, z kterých se může vápno páliti. Tento vápe- nec má též Bryozoi a podobá se velice bryozoickému vápenci v sou- vrství d zde i u Kaniny. V souvrství c jest nápadná Exogyra conica S0w., která se objevuje v některých vrstvách u velikém množství v cho- máčích, zejmena ve vrstvách 3, 5, 6, 10 a 11. Zřídka objevuje se táž zkamenělina ve vrstvě 4. Mimo to nalézá se ve vrstvě 3. hojně Fu- koidů a Osculipora plebeta Nov., ve vrstvě 9.: Lima multicostata Gein. Rhynchonella plicatilis Sow. Nedaleko odtud na východ jest vápencový lom u Malého Koko- řína. Poznáváme ve vápencích těchto vrstvy IX. c 9, 10 a 11. z Mlčen- ského profilu. Lom ten nalézá se při 54. okraji Malého Kokořína a byl r. 1894 odkryt takto: a ve vrstvě 10.: Vrchol lomu. 320 m n. m. Oznice hnědázi červenky povstala 059209003. ee MO OKO 2 Ve červenka SP lse aa oo Med eoánede Aietěje ve dR Lo Ponte SO | Diluvima dop okoo do Oe oko be ——— 8177 —————————— Nejvyšší podils; Rozdrobený, vespod ve větších kusech zachovalý pís- ona o čítý vápenec Ked 0- es: zs oo ER SOM Pi as De C5 Deskovitý písčitý vápenec šedý o Po zo ast 26 | 7774 1. Stolice šedého a bílého písčiteho vápence a oo dí" Dno lomu. 812-7. n.m. Vrstva 2. v tomto lomu obsahuje vedle stop po Bryozoích: Lima multicostata Gein. (h) Exogyra conica Sow. (h) Fucoidy (h). Podobné složení v souvrství c nalézáme v lese při cestě západně od Kaniny (Viz protil Kočičinou v textu a Obr. 57.), jenže nejsou tak všecky vrstvy přístupny jako u Kokořína v Mlčenské cestě. Postup vrstev nalézá se v profilu přiloženém ku souvrství d. Ve vrstvě 1; 2. 3 nalézá se: Exogyra conica Sow. (vh). Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. 0) cí Mimo to byla ve vrstvě 7.: | Arca subglabra Orb. | Příčinou toho, že nepočítám nejvyšší část vrstev souvrství c u Kokořína aneb u Kaniny ještě ku souvrství d (vlastnímu souvrství bryozoickému), jest to, že leží vápence a pískovce tyto pod chara- kteristickým kvádrovým pískovcem IX. d 1., kterýžto kvádrovec tvořil nám všude od Živonína přes Nebužely až ku Kokořínu první a nej- hlubší horizont souvrství IX. d. Souvrství c roste na mocnosti od Řepínského důlu ku Kokořínu velice. Na Hostinné mělo 5:42 » mocnosti, u Jeníchova 1050 m, v Babině u Nebužel 1228 , v Křečkově u Nebužel 172 m, u Ko- kořína 2594 m, u Kaniny 26:47 m. (Obr. 52. a 53.) Souvrství d tvoří nejvyšší oddíl pásma IX. Počíná mocným kvá- drovcem, který mívá místy hojně olaukonitu, tak že jde barva jeho do zelena. K severu (u Kokořína a Kaniny) má více tmelu vápenco- vého a barvu bílou. V okolí Nebužel, Kaniny a Kokořína obsahuje též hojně Bryozoí. Nad kvádrovcem nalézají se vrstvy deskovitého pískovce slinitého, k severu vápnitého a v okolí Kokořína a Kaniny v písčitý vápenec přecházejícího, které obsahují veliké množství Bryo- zoí. Tyto nejvyšší slinité pískovce rozpadávají se na povrchu v malé obyčejně čtverhranné kousky a konečně v šedý (u Ryman) aneb zvláště charakteristický rezavý písek (v okolí Střem, Nebužel, Vysoké, Kokořína a Kaniny). Tam kde je pásmo X. zachováno, tam hned nad souvrstvím « následuje jako patro nejhlubší souvrství a pásma X. dříve již popsané. Dá se tedy souvrství d v Kokořínském podolí našem velmi dobře vymeziti, nikoli v okolí Mělníka, kde jako u Roud- nice pásmo IX. v souvrství a. b, c, d rozděliti se nedá. V okolí Strážnice přístupna jest jen nejvyšší část souvrství d. Tak pod západním úpatím vrchu Strážnice (Obr. 53.), východně od pískovcového lomu, vystupuje souvrství d co šedý, velmi slinitý písko- vec hrubozrnný hned pod pásmem X. Také východně od Ryman, tam, co jsme v předu uvedli výchoz souvrství X. a, nalezneme v cestě do Strážnice vedoucí šedý deskovitý hrubozrnný pískovec velmi slinitý hned pod souvrstím X. a. Zde větráním ještě nerezaví, až u Vysoké. Obsahuje tu hojné Erogyra lateralis Nils. Též jižně od Vysoké při Mělnické silnici nalezneme jen nejvyšší čásť souvrství d odkrytou (viz příslušný profil v textu a Obr. 55.). Jakmile vyjdeme z Bundolu hlubokým úvozem v diluviální hlíně „Na hlavu“, nalezneme tam pod hlínou šedé slinité pískovce dosti hrubo- zrnné, po zvětrání šedé, žluté neb rezavé obsahující: 24 XEIII. Čeněk Zahálka: Vola guinguecostata Sow. sp. (zř) Exogyra lateralis Nils. (h) Ostrea semiplana Sow. (zř) Rhynchonella plicatilis Sow. (vh) i v chomáčích. Fucoidy (h). Severněji od tohoto místa, blíž k Vysoké, u váhy na řepu, na- lezneme v břehu silnice (viz profil v textu) slinitý pískovec zažloutlý neb rezavý, dál od povrchu šedý, jenž obsahuje Rhynchonellu plicatilis Sow, (vh) i v chomáčích Serpula socialis Goldf. (zř). Vedle v poli nalezeny stopy po olaukonitických zkamenělinách souvrství X. a. Výše k Vysoké následuje pak celé pásmo X. (Obr. 53.) Severně od Vysoké a Bosyně vychází všude pod pásmem X. na povrch rezavý pískovec slinitý, nejvyšší to čásť souvrství IX. d. Výchozy souvrství d v okolí Střem jsou podobné oněm u Jení- chova. Při cestě ze Střem do Štampachu, hned pod souvrstvím Xa. vidíme velmi slinité pískovce šedé a žluté (srovnej příslušný profil v textu) s hojnou Rhynchonellou plicatilis Sow. Při cestě ze Střem do Nebužel projdeme dvěma dolíky náležejícími počátkům Štampachského důlu. V obou nalézáme při cestě nejnižší kvádrový pískovec souvrství d, a při rozcestí pod samou Nebuželí a pod pásmem X. slinitý pískovec žlutý a šedý, na povrchu v písek rozpadlý. V Nebuželském důlu jsou všecky vrstvy souvrství d přístupny (viz Nebuželské podolí). Ku Kokořínu a zvláště ku Kanině mocnosti přibývá (Obr. 52. a 53.). U Nebužel bylo souvrství d blíž Podsence %2 m mocné (v Křečkově 10:8 m»), v Mlčenské cestě u Nového Kokořína 955 m, v Kočičině, západně od Kaniny, 12 ». Přibývá tu mocnosti, jak jsme již v předu uvedli, ve směru SSV. Tmelu vápnitého přibývá též vrstvám souvrství d ku Kokořínu a Kanině. Vápence přibývá zvláště v hor- ních vrstvách tolik, že se mění dříve slinité a vápnité pískovce ve písčité vápence. Vápnité pískovce mívají v sobě hnízda písčitého vá- pence a písčité vápence mívají v sobě opět hnízda vápnitého pískovce (Viz profil Mlčenskou cestou). Ve vápencových hnízdech souvrství IX. d 1. nalezá se u No- vého Kokořína v Mlčenské cestě (Obr. 56. a profil v textu): Pecten laevis Nils. (h) Lima semisulcata Nils. (h) T Z n o K DO 1 Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. Vola guinguecostata Sow. sp. (zř) Exogyra lateralis Nils. (vh) Exogyra conica Sow. (vh) Bifustra Pražaki Nov. a jiné Bryozoi (vh) Serpula sp. (zř). Při cestě která vede z Kaniny na západ a přejde hloubš v pě- šinu do Kočičiny (Obr. 57. a následující profil v textu), nalezneme souvrství ďd s větším množstvím písčitého vápence ve vyšších vrstvách (2) v mocnosti 65 7 a hloubš známý kvádrový pískovec (1) v moc- nosti 55 74. Fnrč nazývá vápencové vrstvy IX. d 2. u Kaniny „Bryo- zoické vrstvy“ a tyto tvoří nejvyšší horizont jeho „Jizerských vrstev“ (Jizerské vrstvy str. 15., 23.). Pískovec náš IX. ď 1. počítá Fnrč ku nejvyšší poloze svých trigoniových vrstev. Že by bylo dobře počítati 1 kvádrový pískovec IX. d 1. ku bryozoickým vrstvám, 0 tom svědčí veliké množství Bryozoí, které se v něm vyskytují, jak jsme uvedli již u Nebužel (Viz Nebuželské podolí). Také u Kaniny, zejmena u Kokořína, kde. souvrství IX. ď 1. jest zcela odkryto, nalézá se v pískovci tom zvláště v jeho hnízdech vápencových veliké množství PBryozoí. V profilu od Kokořínského důlu až ku Kanině (západně od Ka- niny — geometrický bod 338 m n. m.), v důlu zvaném „Kočičina“, má souvrství d následující uložení: ZENA LOG ANIMY 1.4 aaa (o Vala lesto ele jal 20s Jaloo 338, 1M, 1M. av Zlutadhina „červenkaj3 47s a) ežeye X S14 A ddsiveli. lake 3058 —— JSLAŤ Í 2. Písčitý vápenec šedý, deskovitý, bryozoický: na 4 1 d stává se větráním rezavý. .. 631 "| 1. Kvádrový pískovec hrubozr nný s vápnitým. tmelem, bělavý, na z povrchu zažloutlý neb rezavý, vozdrobený; bryozoický . «. . . 55 ————————————— 82247 Í 7. Pískovec vápnitý na povrchu rozdrobený a rezavý střídá se ) = s pevnějšími lavicemi šedého pískovce vápnitého —. 740 j 6. Pískovec na povrchu v rezavý písek rozpadlý, podle Mlčen- g o ské cesty u Kokořína má mocnost ... 2-12 E M 5. Písčitý slín šedý s křemitým vápencem šedým, má podle (= : ral= |© sl Kokořína mocnost.. ...... 159,3 |% = ex 4. Vrstvy na povrchu v rezavý písek. rozpadlé, v Mlčenské S cestě u Kokořína IX. c. 4-5... 2:65 9. Velmi slinitý pískovec šedý, na povrchu zažloutlý s pev- nými lavicemi téhož; exogyrový ... Bo vednc Ada VA átoke Srí 2. Písčitý slín jako 1. ale hrubozrný, exogyrový : 1:06 | 1. Písčité slíny šedé neb tmavošedé po zvětrání zažloutlé, stří- j L. * dají se s pevnými lavicemi křemitého vápence téže barvy 3187 J 296 26 XLIIIL Čeněk Zahálka: Í Í 6. Kvádrový pískovec drobnozrný, šedý neb žlutý k 186| ) 5. Velmi hrubozrný pískovec takřka slepenec ©. . .. —. . 020 | 4. Kvádrový pískovec hrubozrný šedý neb zažloutlý. . .... 1140| DA 8. Vrstva slepence . « « 000002065 vá 2. Kvádrový pískovec drobnozrný, šedý neb zažloutlý ska a12“ m | il Kvádrový pískovec drobnozrný, šedý, sypký. Poloha jeho | S s3 | jen tu a tam co holý kvádr na Boneh OPPP, VP j 25 3 -© porostem lesním zahalen, . . 622 S al ———————————————————— 267 4. Pískovec slinitý jemnozrný. velmi žlutý ©... ........- n a.) 3. Málo přístupné pískovce slinité, velmi žluté . . . . .... 83020 | 2. Pískovec slinitý hrubozrný, velmi žlutý oa Asena oslav) 1.Kvádrový pískovec velmi žlutý (= (962300 R o08 2535 =! 2. Kvádrový pískovec drobnozrný šedý neb žlutý, chudý tmelem na |s = povrchu voštinovitý ... 270 US 21 1. Kvádrový pískovec jako 2 2. zakrytý alluvialním náplavem v Koči- E V © čině (důlu), však v Kokořínském důlu přístupen s horním . . . 2.5 Cesta při hostinci Kočičině v Kokořínském důlu . ..... ..... .224mn.m. V šedém písčitém vápenci IX. ďd 2. jest u Kaniny: Lima semisulcata Nils, (h) Pecten laevis Nils. (h) Vola guinguecostata Sow. sp. (h) Exogyra conica Sow. (h) Ostrea semiplana Sow. (zř) Rhynchonella plicatilis Sow. (h) Petalophora seriata Nov. a mnoho jiných Bryozoí. Okem pouhým zjistiti lze nejlépe přítomnost Bryozoí ve vápenci na opršelých plochách jeho. Na drobnohledných výbrusech však se u velikém množství objevují v průřezech. FRrč uvádí z Kaniny z těchto vrstev (Jizerské vrstvy str. 29.): Isocardia gracilis Fr. Pinna decussata Goldf. Lima ovata Róm. Lima Dupiniana ďÓrb. Lima iserica Fr. Cyphosoma radiatum Sorig. 4. Závěrek. Tím, že jsme sledovali nepřetržitě pásmo IX. od Roudnice až po Kaninu mezi jeho základem — pásmem VIII. (Prvý Kokořínský kvádr) a mezi jeho patrem — pásmem X. (Teplické pásmo), dokázali jsme, že pásmo IX. se změnilo v uvedeném směru petrograficky úplně, Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Řipu. 2 mocnost jeho se značně zvětšila — zosminásobila, a konečně jsme dokázali, že pásmo IX. v okolé Roudnice a Mělníka jest aeguivalentní Fričovým: | Bryozotckým vrstvám u Kanimny (naše IX. d), Vystvám Choroušeckým čilů trigomovým (naše IX. c), Druhému Kokořínskému kvádru (naše IX. b) a Opukovým Hledsebským vložkám (naše IX. a), jak jsme na to již v Řepínském podolí poukázali. Poznámka o geologických nárysech. (Ku obr. 52.) Výchozy geologických vrstev ve stráni údolní nenalézají se v ro- vině svislé (vyjma u stěn), nýbrž v ploše více méně šikmé. Chceme-li tedy znázorniti na obrazci výchozy vrstev těchto měřicky správně a (vrejsovati je v onu výšku nadmořskou, jakou ve stráni zaujímají, ne- může se to státi profilem, jenž předpokládá, aby všecky vrstvy na obrazei v řezu se nalézající obsaženy byly v jedné rovině svislé, nýbrž nárysem. Vedle toho, že lze zobraziti v nárysu stráně výchozy vrstev tak jak je podél stráně nalezáme, mají nárysy ještě tu výhodu, že lze v nich znázorniti předměty ve stráni se vyskytující v celé jich rozsáhlosti, zejména obce, cesty, silnice a j., čímž se valně přispívá ku objasnění polohy vrstev. V profilu vyskytují se tyto předměty pouze v řezu, na obrysu profilu. Z pojmu o nárysu plyne, že všecka místa na něm vyobrazená jsou v přírodě pozorovateli přístupná jako na geologické mapě. "Tu samou důležitost, jakou má pro stavitele nárys budovy — vedle půdorysu a profilu, touž důležitost miže míti pro geo- loga nárys údolní neb horské stráně — vedle geologické mapy a profilu. Na myšlénku, zobraziti geologické nárysy strání, přicházíme při hotovení geologických map takových strání, které mají velký sklon. Zde často jedno neb i více pásem útvaru promítá se (v půdorysu) na geologické mapě v pouhou čáru s veškerými předměty zeměpisnými na nich se nalezajícími, třeba byla mapa zhotovena i v měřítku dosti velkém, jako jest ku př, při poměru 1:25000. Tomuto zlu lze odpo- moci úplně zavedením geologických nárysů. Pomocí geologických pro- filů, kolmo ku stráním jdoucích možno sice nahraditi řečené nedostatky v geologické mapě, ale jen částečně, neboť plošný rozsah jednotlivých pásem útvarů, jak se na výchozech svých na stráni vyskytují se všemi předměty zeměpisnými, ten se ani profily kolmými ku stráním ani profily podél strání jdoucími nedá přesně zobraziti, SV 1/2000 ony Meburem l Jeníchoo | JZ Sr ADO ní Hostel katol. any A SPR VAE S E eo be Ja===h i Z oo s E o S V S k de PSE -330 | = E ka ee ň č náš „Vranov ES dek o k Nie : : 1320 1:25000 © | 0 Skalky B -1290 | A a dál "Čenský | Silnice 3 © : a 50 240 HA == „==“ 830 ný? ANC S 5 V 3 o V Z E VÝT o ae - Hl „ 5 sak NN a tO = TE (220 o s i VI : Tos ša fs ots KES ESR An, ) „ Mičeni.mlýn I Novýmlýn 7 Dnodůlu 1 Hokořinského | 4 k -206 = = - Černinov, hajnovna ZC „ Podskalecký ne Slámpach. A M Bundolu V —u—u= = ŠĎČĎČ ——! Kroužek ústí Most silnice Lhotka rodsalý. VE 89 203 Obr 32. Nárys levé stráně Kokořinského důlu na rovině Ranina (538) loxlovec, kozlovec Výstrkov, Výstrkov Skalky a průřez oď Raniru(556) přes Nebužely a Jeníchov do Řepinského důlu. Strážnice, vrch Mlčenská cesta u Zavadilky Jižně od Kaniny Nebužel Kusalov | Sinicexe Strážnice do Vysoké —— o ZSZ důl- = Z MIN l PA M OL, MR 00 OE „JV „Silnice (ke Střednice do Vysoké EEE R Va 00000 OKO | Silnice z c Mělníka do Vysoké 1 DEN 7 Nad -S Obr: 53. Průřez od vrchu Strážnice přes Kokořinský důl na Nebužely a do ušalova s příčným řezem Kokořinského důlu mexi Zavadil kou, a Poměr délek: 1:25000 | Parměr výšek 1:2000 Ďie přírod Kaninou. ěstník kral české společnosti náuk. Třída mathemat přírodověd 1890 K5 nadin i NH: ji H ( Pod Stileckým nM Dte přírody měřila rejsoval Č.Zahálka. MOYDU SDAÍ VAS mp. Áysu40404 : 107060 1YSU14030 ek Io ee oa S ao o ae E Koa Pe E 8 R ň Š 8 š 8 8 M š stnského DU tráni oko OM HPEX Pravou S Obr 34. Pr e úlu u Stampach 87 d Poměr delky 1:3125 Borměr vyšky 1:333 iith, Farsky, Žraha. r ) l 'rodoved 189 ida mathernat př IT Tv ké společnosti náuk. ý A (a ČÍS) Věstník král i P he ý m ň n: Ů : kw s: = L B “ 4 z 3 . 4 ač k ě “ 5 ok i = 6 : ž 6 ; = Ď ř 7 : : : i R : A í i i R H Ň : i v ř i í i : L n t h * , E p : > i pi ; f : ; E 4 4 a « $ ě = 5 : . i fa ů ký důl | 4715 Hokoř. --.- = M úné x) w Hrála t 2246 fn E onokí = Í Dle přírody měřila rejsoval Č. Zahálka. Nový mlýn Obr 55.Průřez «le cesluyod Nového mm lýna slo Bos yně. Poměr délky 7: 23000 Poměr výšky 1:1000 Lith, Farský, Prah Věstník kral česke společnosti náuk. Třída mathemat. přírodovéd 1895, net BARI k (0 SKOS n o he oo ee k 320 = pa a oa O Z lí PE Pravá sirán 240 HOkořinského o i o S 9 důlu. , "6 300- S aha- s 280- DE W | by důl Ičení | S S M3 8 i Krixju mlýna Ml ds K © VH Obr. 56. Průřex dle Mlčenské cesly mezi. Milčením a Žavadilkou. Poměr délky 1:10000 Poměr výšky 1:1000 sbh. Farský, Praha P TRN v T : AD k one hana OE Věstník kral Ceske společnosti náuk. Třída mathemat přírodověd 1895 RO sl k o ČEN) AES KE k RAN MS 00 B -1330 Levá stran s 2 KHokořinského. iso ETL KI = ) č dů l 1L i j 1000% OC 370, cjE : = S vě S : IX ; 5 | i aso olo -1290 ja s -280 4 —— : 4 „Da , "i ; S : 8 3 -27 : S :270 X i Potolk M | S Aa UM l Dle přírody měřil a réjsoval Č Zahálka. Hostinec : © Obr. 57. Průřex Kočičinou dle cesty apěšíny od Kokořinského důlu ku Kaniné. Poměr délky 1:12500 Poměr výšky 1:1000 Lith. Farsky, Praha Věstník kral české společnosti náuk. Třida mathemat přírodověd 1895 | i | | BRM XLIV. Uber Baculus Lub. und Hessella Br. Hin Beitrag zur Anatomie der Lernaeiden. Von Al. Mrázek in Prac. Mit 2 Tafeln und 2 Holeschmitten. (Vorgelegt den 22. November 1895.) J. LuBsock beschrieb vor Jahren unter dem Namen Baculus elongatus eine Copepoden-Form, die seit dieser Zeit zwar noch einige- male wieder gefunden wurde, aber recht merkwůrdige Schicksale hatte.") LuBBock selbst ist úber die wahre Natur seiner Form im Zweifel geblieben, doch hatte er die Vermuthung ausgesprochen, dass es sieh um ein Jugendstadium irgend welchen anderen Copepoden- form handeln kónnte (.... it is impossible to ascertain what is its sex, or whether it is yet mature. If not, it may be a young state of some little-known species). Die von LusBock gegebene Abbildune zeiet. uns, dass wir es mit dem sog. Begattunestadium zu thun haben, wie solches von MrrzceR und Czavs fůr die Gruppe der Lernaeiden (resp. fůr Lernaea branchalis) nachgewiesen wurde.*) Das hat auch J. C. TRowursox richtig erkannt, doch ist er insofern zu weit ge- cancen als er Baculus elongatus Lub. einfach fůr eine Jugendform von Lermnaea branchalis erklárte.*) T) J. LuBBock: Om some Oceanic Entomostraca collected by Captain Toynbee. Wrans. Linn. Soc. London. 1860. Vol. XXIII. p. 190. PI, 29. fig. 40., 42. (Die Tafelerklárune ist fehlerhaft. Fig. 41 gehórt nicht zu Baculus, wie Lůtken an- fůhrt, sondern stellt die zweite Antenne einer Halocypride dar. 2) C. Cravs: Beobachtungemn ber Lernaeocera, Pemiculus und Lernaea. Kin Beitrag zur Naturgeschichte der Lernaeen. Schrift. Gess. Bef. ges. Naturw. Mar- burg. Suppl. Hft. II. 1868. 8) J. C. Tuomrsox: Monstrilla and the Cymbasomatidae. Trans. Biol. Soc. L'pool. Vol. 4. 189. Mathemathisch-naturwissenschaftliche Classe, 1895. 1 BDÍ XELIV. A. Mrázek: Gegen ine selche Deutune hat sich CHR. LurkEN“) ausgespro- | chen, welcher vielmehr das Thier fůr eine Jugendform von Pennella erklárt. Er weist dabei einerseits auf die von ihm selbst in Verbin- dung mit SrEENsTRUP seinerzeit gegebene Darstellune jůnester fest- sitzender Penmella-Stadien *), andererseits aber auch auf den Umstand hin, dass Lernaea als Parasit auf littoralen Fischen vorkommt, wáhrend © Penmella pelagische Thiere (Fische und Wallthiere) zu ihren Trágern hat, und Baculus ebenfallis als eine pelagische (oceanic) Form ge- © funden wurde. Es liegt kein Grund vor, weshalb wir die Ausfůhrun- © gen LurkEN's nicht akceptiren sollten, und wir werden daher weiter- hin die Form als eine junge Pennella betrachten. Doch muss bemerkt werden, dass LurTkEx entgangen ist, dass Brapy in seinem Challenger-Report unter dem. Namen Hessella cylín- drica eine Form beschreibt, die weiter nichts anderes ist, als Baculus LosBock's. Freilich ist BRapy weit hinter LuBBock zurůckeeblieben, da er nicht nur nicht erkannte dass seine vermeintliche neue Form bereits bekannt ist, sondern auch z. B. úber die Form der Mundtheile, die schon LunBock ziemlich richtig beschreibt, nichts zu berichten weiss. Auch hat er, offenbar in Folge einer Unkenntniss der Cravs'schen Arbeit, nicht erkannt, dass es sich nur um eine Jugendform handelt. © Der jiineste Autor, welcher das Begattungstadium von Fennella ebenfalls beobachtet hat, ist Tm. Scorr“), welcher dieselbe unter der © Bezeichnung BRaprs anfůhrt, obgleich er vermuthet, dass diese © letztere nur €in Synonym vom álteren Baculus ist "). Sonst aber be- schránkt sich Scorr auf die blosse Anfihrung der Form, ohne etwas neues úber dieselbe mitzutheilen. z Als ich fiir Herrn Prof. MurreR in Greifswald aus dem mir von Herrn S. A. PorrE úberlassenem Materiale Capt. HrxpoRFF's Ostra- coden heraussammelte, bin ich auch so glůcklich gewesen das „Ba- culus“ — Stadium von Pennella aufzufinden. Natůrlich unterliess ich es +) Chr. LůrTKEN: Slaegten Baculus Lub. et Udvicklingstvín af Pennella. Vid. Meddel. Nat. For. Kjobenh. 1892. p. 78. 5) J. SrRExsrRuP © CHR. LůrkEN: Bidrag til Kundskab om det aabne Iavs Snyltekrebs og Lernaeer samt om nogle andre nye eller hidtil kun ufuldstaendigt kjendte pavasitiske Copepoder. K. D. Vidensk. Selsk. Skr. 5 R. 5 Bd. P. 417. Tab. XIV. úig, 32. 5) G. S. BRapy: Report on the Copepoda collected by H. M. S. „Challenger“ during the years 1878 -1876. Chall. Rep., Vol. 8. P. 23. p. 136. Pl. 55. fig. 9—13. 7) Tm. Scorr: Report on the Entomostraca from the Gulf of Ouinea, collected yb Johm Rattray. Vrans. Linn. Soc. London. 2 S. Zool. Vol. VI. P. 1. p. 131. Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 3 ziehen. Obgleich schon die Organisation und Entwicklung der Ler- naeiden vor Jahren von Úravs in der oben erwihnten Arbeit auf Grund eines reichlichen Materials, soweit es die damaligen Hilfs- mittel zuliessen, sorefáltig und eingehend untersucht wurde, finde ich es doch fůr nothwendig, die Resultate meiner Untersuchungen zu veroffentlichen, da ich immerhin manch neues bezůglich der inneren Organisation angeben kann, umsomehr da es sich um ein ziemlich seltenes Material handelt. Diese Seltenheit des Materials ist nicht nur fiůir Fennella (in dieser Beziehuneg kann nur bemerkt werden, dass LusBock, Brapy, Soorr, ebenfalls wie ich selbst sámmtlich nur je ein einziges Exemplar fanden), sondern auch fůr Lernača giltig, wie ich zu meinem PBedauern erfahren musste, als ich zu wieder- holtenmalen Versuche machte mir weiteres Material zu verschaffen. Das von mir gefundene Exemplar wurde zuerst in Glycerin untersucht. Auf diese Weise liess sich die gesammte aůssere Orga- nisation und theilweise schon auch einige innere Verháltnisse ganz gut erkennen. Nachher wurde das Thier in toto mit Maren's salz- saurem Karmin gefárbt, in Paraffin eingebettet und in eine Auer- schnittserie zerlest. LouBBock's Exemplar stammte von 8. 09 30“, W. 09 30', dasjenige der Challenger-Expedition wurde bei Zamboanga auf den Phillippinen gefischt. Scorr fihrt die Form von %" 14 N. 15934 W. an. Das von mir gefundene Exemplar wurde nach dem sorgfáltigen Tagebuche des Herrn Capt. Jur. HrxpoRrFs am 3. Juni 1889 auf 109375 S. 1279 40“ O. 9 Uhr p. m. bei einer Wassertemperatur 278“ C. (Lufttemperatur war: 28.59 C.) und stark leuchtender See. In dem Glase befanden sich recht zahlreiche Pontelliden, Cumaceen und Halocypriden. Die Lánge des Thieres betrug 3 mm. Die Kórperform (Taf. 1. fig. 1. und 2.) stimmt vollkommen mit den Abbildungen Bnapy's und Lussock's úberein, ob es sich aber in allen drei Fállen um eine und dieselbe Art nandelt, ist unmóglich zu entscheiden. Doch ist dies nicht sehr wichtig, da die Jugendstadien der einzelnen Pennella-Arten schwerlich sich viel von einander unter- scheiden werden, weil unsere Worm úberaus áhnlich ist sogar dem ent- sprechenden Stadium von Lernaea, so dass Ctavs der Wahrheit nahe war, als er seinerzeit vermuthete, dass es wohl kaum měglich sein wird, die Besgattungstadien verschiedener Lernaeiden generisch von einander zu unterscheiden. 1* 4 XLIV. A. Mrázek: Als Unterschiede zwischen dem Begattungstadium von Pennella und demjenigen von Lernaea lassen sich, wenn man die Abbildungen CLavs zu Grunde nimmt“*), die relative Grósse des ersten Cephalo- thoraxsegmentes und des Abdomens erkennen. Das erstere ist bei Lernaea bedeutend kůrzer als bei Pemnella, wáhrend das Abdomen von Penmella kleiner ist als im demselben Stadium von ZLernaea. Auch sind die Geschlechtsoffnungen bei Pemnella nicht so weit nach hinten geleet, sondern befinden sich etwa in der Mitte des Abdo- minalseomentes. Der Saugrůssel scheint viel grósser zu sein als bei Lernaea. Die Kórperform eleicht bis auf das Abdominalstůck sonst ganz der einer jungen schon festgesetzter Pemmella, wie sie z. B. STERNSTRUP « LorkEN (loe. cit.) abbilden. Schon durch die áussere Korpergestalt und die im nachfolgenden náher zu beschreibende Beschaffenheit der Mundeliedmassen mani- festirt sich die von mir untersuchte Form, obenso wie die Exemplare LoBBocK's und BRapy's, als zum weiblichen Geschlechte gehórie. Bei der Schilderung des Baues der Gliedmassen kónnen wir uns móglichst knapp fassen, da derselbe kaum von den bei Lermaea durch CLavs festgestellten Verháltnissen abweicht. Die beiden Anfenmnenpaare, von denen die des zweiten Paares zu starken aber kurzen Klammerhaken umgebildet sind, bieten nichts eigenthůmliches dar. Die relative Grósse und Gestalt des máchticen Saugrůssels kann am besten an den Auerschnitten (fig. 28. 29. Taf. 2.) erkannt werden. Ausserdem sei auf die Abbildungen 2. und 3. Taf. 1. und die Cravs'sche Darstellung verwiesen. Die borstenfórmigen Mandibelm liegen im Innern des Mundsiphons (md fig. 29.). Mawillen liegen zwar ausserhalb des Saugrůssels, sind aber auf ein einziges kleines Glied, welches zwei Borsten trágt, reducirt. Von den beiden Křeferfusspaarem ist nur das vordere gut ent- wickelt und stellt ein máchtiges Klammerorean dar (Taf. 1. fig. 3. Mxp'; fig. 8.). An seinem Basaleliede besitzt es ebenso wie bei Lernaea zwei stark chitinisirte klauenformice Fortsátze. Nach der Angabe CzLavs' fehlen diese Gebilde am demselben Gliedmassenpaare des Mánnchens von Lernaea branchalis. : Der zweite Maxillarfuss, welcher beim Mánnchen von Zern. branchalis noch gut entwickelt ist, fehlt nach Czavs vollkommeň bei 8) Dieselben sind entschieden viel besser als die Abbildungen T'momrsox's in: Hevised Report on the Copepoda of Liverpool Bay. Trans. L"pool. Biol. Soc. Vol. VIII. 1893. PI. XXVI. ní Po u O P 0 7 Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 5 der weiblichen Form. Bei dem mir vorliegenden Thiere konnte noch ein Rudiment dieser Gliedmasse nachgewiesen werden und zwár in Form eines kleinen aber deutlichen spitzen Hóckers (fie. 2. u. 3. Taf. 1.). Dass wir es hier wirklich mit einem Rudiment des zweiten Maxillarfusses zu thun haben, beweist nicht nur die Lage desselben - hinter dem ersten Maxillarfusspaare, sondern auch der Umstand, dass der zu demselben fihrende Muskelbůndel noch erhalten blieb und dass ausserdem in seiner unmittelbaren Náhe auch die relativ kleine Sehalendrůse sich befindet. Mogclicherweise kommt auch bei Lermaea ein solches Rudiment des zweiten Maxillarfusses vor und ist nur von Cravs úbersehen worden. Die vier Schwimmfusspaare haben die fůr die Lernaeiden ty- pische Form. Sie besitzen zweieliedrige Aste, jedoch nur in den vorderen zwei Fusspaaren sind beide Aste erhalten, wáhrend die zwei hinteren Fusspaare nur einástie sind (des Endopoditen ent- behren). Die ofenbar unrichtige Angabe LuBBock's, als ob bei Baculus sámmtliche Fusspaare zweiástig wáren (pedes natatorii octo, biremes) wurde bereits von LurTkEN korrigirt. Die Grósse der Schwimmfůsse nimmt nach Hinten zu bedeutend ab (verel. Fig. 4—1. Taf. 1.). Die Verháltnisse der Borsten auf den Schwimmfůssen sind fol- gende: Ri tráct da, wo er ausgebildet ist, (an den zwei vorderen Fusspaaren) am Ri 1 eine Si und am Ri2 sieben Si. Re hat auf Re 1 eine Si an den zwei vorderen Schwimmfuss- paaren, auf Re 2 zwei kurze Se am ersten Fusspaare und je eine Se am 2—4. Fusspaare. Die Zahl von Si des Re 2 ist auf den vier Fusspaaren : 5; 6; 5; 4. Bemerkt kann werden, dass besonders die Endglieder der Aste relativ breit sind, ebenso wie die auf denselben sitzenden Borsten. Der ganze Kórper ist von einem festen Chiřinpanzer bedeckt. Am Cephalothorax ist dieser jedoch nur wenig dick, kann hier sogar an einigen Stellen dinner werden, wie er wieder andererseits (z. B. an den Insertionstellen der Mundtheile etc.) zu starken Chitinleisten verdickt. Auf Ouerschnitten durch den vorderen Kórpertheil erscheint die Wand des Chitinpanzers úberall vollkommen homogen. Anders verhált sich die Sache am Abdominalabschnitt des Kórpers. Schon bei schwacher Verorósserung sehen wir, dass der letzte, dem Abdomen entsprechende ungegeliederte Kórperabschnitt, welcher an seinem Ende die winzigen Furkalstummel trásgt, fein guergerunzelt 6 XLIV. A. Mrázek: ist und es lassen sich ungefáhr siebzig seichte Auerfurchen auf dem- selben bei stárkerer Vergrósserung aufzáhlen. © Dieselbe Irscheinung wurde auch bei Lermnaea von ÚČravs konstatirt und ganz treffend mit Ahnlichen Sculpturverháltnissen der Cuticula bei Milben verelichen- Wie uns die fig. 9. zeiet, handelt es sich um in regelmássigen Ab- stinden von einander stehende wellenfórmieg gebogene schárfere Li- nien, die von einigen schwácheren parallellen dicht anliegenden be- oleitet werden. Auf Guerschnitten sieht man, dass die Chitinschicht sehr dick und dabei keineswegs homogen ist. Es lassen sich zwei Schichten in derselben unterscheiden, eine důnnere und festere ussere (c' fig. 14.), die sich stárker fárbt, und eine zwei- bis dreimal so dicke innere Schicht (c““), die nur schwach fárbbar ist und auf der Innenseite zahl- reiche polsterfórmice Erhebungen zeigt. Beide Schichten lassen úber- dies noch eine mehrschichtige faserige Structur erkennen, besonders die áussere Schicht. Mit dieser Eigenthůmlichkeit der Chitincuticula steht im engsten Zusammenhange die Beschaffenheit der Hypodermis. Wáhrend dieselbe am Cephalothorax sehr důnn und membranós bleibt, so dass sie sich nur schwer von áhnlichen mesodermalen Gebilden, mit welchen sie úberdies an manchen Stellen innig zusammenhánet, unterscheiden lásst, erreicht sie im Abdoinen eine bedeutende Dicke und wird mehr- schichtig (verel. fie. 10. und 14. hy). Offenbar steht diese Erscheinune mit der spáter erfolgenden eigenthůmlichen Umbildune des Abdomens in Verbindune. Der Chitinpanzer ist von Poren durchbrochen. Solche finden sich spárlich am Cephalothorax, und es liess sich bei Untersuchung des ganzen Thieres feststellen, dass úber jeder solchen Offnune stets ein feines Sinneshaar sich befindet. Hautdrůsen konnten nicht wahr- genommen werden. In der Cuticularschicht des Abdomens finden wir vereinzelt Kanále, welche die innere Chitinschicht durchsetzen und mittels napffórmiger Vertiefungen an der Grenze der beiden Chitinschichten ausmůnden. Ich kann nicht mit Sicherheit entscheiden, ob es sich hier um Insertionstellen der Hautsinnesborsten oder um Můndungen besonderer Hautdrůsen handelt (fig. 14. d), doch an einigen Stellen schien mir die letztere Deutune die richtigere zu sein. i Das mir vorliegende Exemplar war sehr schón pigmentirt. Auch Czavs erwáhnt fůr das Begattungstadium von Lernaeu branchtalis eine Pigmentirung desselben. Die Pigmentirung war an dem konser- Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 7 virten Thiere sehr gut erhalten und die fig. 1. und 2. Taf. I. geben dieselbe naturgetreu wieder. Die Pigmentschicht lieet im Cephalo- thorax, da hier der Chitinpanzer důnn ist, dicht unter der Ausseren Kórperwand, wie man an den Auerschnitten ersehen kann. Nur an wenigen Stellen (z. B. fig. 28., 29. Taf. II.) findet sich das Pigment auch in den tiefern bindegewebigen Zellenlagern, zwischen den Muskel- bůndeln u. s. w. Im Abdomen ist das Pigment dagegen mehr in die Tiefe gerůckt, infolee der dickeren Chitinschicht. Im Allgemeinen beschránkt sich das Pigment hauptsáchlich auf die Růckenseite des Thieres, wáhrend die Ventralseite bis auf einige wenige Stellen des Cephalothorax und das Endstůck des Abdomens pigmentlos bleibt. Auch in der vorderen Partie des Kórpers finden sich nur kleinere nicht zusammenhángende Piementflecken, was úbri- gens ganz becgreiflich ist, da sich in dieser Gegend das grosse Median- auge befindet. Im Abdomen bildet die Pigmentschicht zwei seitliche Lángsstreifen, die nur im letzten Viertel auch auf die Bauchseite sicb erstrecken. Die Verháltnisse der Muskulatur verdienen eine gewisse Auf- merksamkeit. Am stárksten ist die Muskulatur entwickelt im ersten Kórpersegment, was aus physiologischen Grůnden ganz erklárlich ist. Ausser den zu den Antennen, dem Munde und den Mundeliedmassen fůhrenden Muskeln und den in der hinteren Partie des vordersten Kórpersegments sich zeicenden ventralen Ouermuskeln, finden wir in diesem Segment noch sehr starke Lángsmuskeln (Taf. 1. fie. 3. fig. 10.) welche die Hauptmasse der Muskulatur ausmachen. Diese Lángs- muskeln verlaufen theilweise an den Šeiten des Kórpers, havuptsách- lich aber verdienen erwáhnt zu werden die máchticen dorsalen Lánes- muskelbůndel, die jederseits úber dem Darme zu drei vereinigt sich hinziehen (fie. 10. Im). Von den Lánesmuskeln můissen wir noch einen kleinen Muskel anfůhren, welcher an der Bauchseite, dicht an dem aus der Bauchganglienmasse heraustretenden paarigen Nerven- bůndel und parallell mit demselben, resp. nach Dreitheilung desselben, parallell mit dem mittleren stárksten Zweige desselben verlauft (ml fie. 11.). In den drei letzten Thorakalsegmenten sind die Lánesmuskeln schon bedeutend schwácher. Die Hauptmasse der Muskelelemente bilden hier die schrágen, zu den Schwimmfůssen hienziehenden Muskeln. Im Abdomen ist merkwůrdigerweise die Muskulatur fast ginz- lich růckeebildet, und es lassen sich hier auf Ouerschnitten hochstens sehr schwache Lánegsmuskeln nachweisen. Diese Erscheinung ist hn- XLIV. A. Mrázek: lich wie die frůher beschriebene Beschaffenheit des Chitinpanzers wohl abháneie von der dem Abdomen des entwickelten und fest- sitzenden Weibchens zukommenden Funktion, welche eine besondere stárkere Muskulatur úberflůssie macht. Ein Ersatz fůr die dem Ab- domen abgehende máchtigere Muskulatur důrfte wohl die bedeutend stárkere Entwickelung des parenchymatósen Bindegewebes im Ab- domen zu sein. Úber die feinere Struktur des Verdauungskanals fehlen bisher náhere Angaben, was ganz becreiflich ist, da dieselbe nur mit Hilfe der Schnittmethode erkannt werden kann. Der Oesophagus beginnt in der Tiefe der Saugrůsselhohle als ein Kanal mit engem horizontal in die Lánge gezogenem Lumen, welcher jedoch bald eine mehr ellipsoide Gestalt (im Auerschnitt) erhált und sich in der Partie, in welcher er durch die Ganolienmasse, resp. zwischen den Gehirncommissuren hindurchtritt, bedeutend ver- engert. In dieser Partie des Oesophagus sind die Wánde desselben sehr důnn und die chitinisirte Intima bildet zahlreiche Falten. Die Kerne der inneren Epithelschicht sind sehr klein. Gleich wie die Oesophacusróhre aus der Ganglienmasse heraustritt, verdickt sich ihre Wand bedeutend, wáhrend das Lumen derselben eng bleibt. Dass jedoch dasselbe bedeutend erweitert werden kann, beweist die starke Faltenbildung der inneren Wand (fig. 35—42. Taf. 2.). Zellen- orenzen liessen sich hier nicht nachweisen. Die Form der Kerne war dagegen eine sehr verschiedene. Es kommen hier kleine, verástelte oder langgezogene Kerne vor (verel. d. Abb.). Der Oesophagus verbindet sich mit dem WMagendarm an der Bauchseite desselben und dringt selbst in die Hóhle desselben, als eine etwas vorspringende Papille ein (Taf. 2. fie. 42.). Der Magen- darm ist in seiner vordersten Partie ziemlich breit und umhůllt noch einen kurzen Theil des Oesophagus von oben (fig. 39—40.). Eine deutlichere vordere Aussackung des Magendarmes, wie solche manch- mal bei Copepoden vorkommt, existirt hier nicht. Die Umrisse des Magendarmes sind auf den GAuerschnitten durch die einzelnen Re- gionen des Kórpers recht verschiedenartig cestaltet, was wohl zum Theil auch von ungeleicher Contraction desselben herrůhren kann. Das Verdauungsepithel hat jedoch úberall dieselbe Beschaffenheit. Es ist aus niedrigen bláschenfórmigen Zellen zůsammengesetzt. In der letzten Partie des Cephalothorax wird der Durchschnitt des Darmes mehr regelmássig elliptisch und es ibergeht hier der Magendarm unmerk- lich in den durch das ganze Abdominalstůck sich hinziehenden Enddarm. : 1 i Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 9 Der letztere hat in seinem canzen Verlaufe ungefáhr denselben Ouerschnitt (fig. 14—106. Taf. 1.), námlich einen abgerundet dreieckigen. Das Epithel unterscheidet sich recht deutlich von dem des Magen- darmes durch seine bedeutendere Hóhe und Faltenbildung (fie. 14.). In der Analpartie verengert sich wieder der Enddarm und miindet nach Aussen durch eine vertikale Analspalte. Bemerkenswerth sind die Umhůllungen des Darmes, und die Art und Weise wie derselbe in der Leibeshóhle befestigt ist. Das ganze Darmrohr hat seine eigene bindegewebige (man kónnte sagen perito- neale) Hůlle, die besonders stark in der Abdominalpartie hervortritt, worůber wir noch weiter unten sprechen werden. Ausserdem wird der Darm noch von besonderen membranósen Lamellen getragen. In der vorderen Partie des Kórpers lassen sich jederseits drei solche La- mellen unterscheiden (fie. 10. Taf. 1.). Die untere zieht vom Darm schrág nach unten und aussen zu der Kórperwand, die mittlere ver- láuft wieder im entgegengetetzten Sinne nach oben, lánes der seitli- chen Lánesmuskeleruppen und kaum von der Umhůllune derselben gesondert. Das dritte Paar endlich steigt nach oben und bildet úber dem Darme eine Art von Lacune, indem es in der Mittellinie des Kórpers zwischen den dorsalen Lángsmuskeleruppen zusammenstosst und sich dann nach kurzem Verlaufe wieder von einander trennt um sich an der oberen Kórperwand zu befestigen. In der hinteren Partie des Cephalothorax verschwindet die dor- sale Lamelle, und auch die seitlichen werden weniger deutlich bis endlich im Abdomen, am Endarm ganz andere Verháltnisse sich zeigen. Wir sehen, dass hier die bindegewebige Umhůllung des Darmes sehr stark entwickelt ist, und seitlich durch důnnere oder breitere Brůcken mit den daneben liegenden Geweben verbunden ist. Die Schalendrůse ist ganz auf die Bauchseite des Thieres ge- růckt und befindet sich jederseits neben dem Rudiment des zweiten Maxillipeden. Im Verháltniss zu der Kórpergrósse ist dieselbe sehr klein, zeiet jedoch auf Schnitten das fiir dieses Organ typische Ver- halten. Die muthmasslichen im Abdomen vorkommenden /autdrůsem wurden bereits oben erwáhnt bei der Besprechune der Porencanále in der Chitinhaut des Abdomens. CrLavs ist es nicht gelungen, bei dem Begattungstadium von Ler- uaea die Anlage der weiblichen Geschlechtsorgane zu beobachten, was ganz erklárlich, ist da er kein lebendes Untersuchunesmaterial besass und nur mit der Untersuchung in toto am konservirten Material sich 10 XEIV. A. Mrázek: begnůgen musste..Nur das Vorhandensein eines paarigen Receptaculum seminis konnte von Cravs konstatirt werden. Die Ergebnisse meiner Untersuchung der diesbezůsglichen Ver- háltnisse bei dem Begattunestadium von Pemnella zeigen, dass zwar die Geschlechtsorgane bereits angeleet sind, aber lange noch nicht die definitive Ausbildung erlanet haben. Als Anlage der Ovarien deute ich ein Gebilde, welches sich in der Dorsalpartie der zweiten freien Therakalsegmentes befindet. Es handelt sich um einen, wie man aus den Auerschnitten urtheilen kann mehrfach gewundenen (ob paarigen ?) Schlauch (Taf. 1. fig. 12. u. 13.), welcher von Zellen ausgefůllt ist, deren Zellgrenzen meistens ganz sichtbar sind. Da sonst im ganzen Kórper des Thieres nichts ge- funden wurde, was man mit grósserem Rechte fůr die Ovarialanlage ansehen kónnte, scheint unsere Deutung des beschriebenen Organs rechtfertiot zu sein. Zu beiden Seiten des fraglichen Organs sieht man (z. B. fig. 19. db) gróssere Zellenanháufungen, die sich auch eine Strecke weiter nach hinten ziehen. Ahnliche Gebilde finden sich ver- einzelt auch an einigen anderen Stellen des Kórpers und důrften dann die Anlangen des sich spáter so máchtig entwickelnden Fettgewebes (Die Leber v. NoRpmaww's) darstellen. An der erwáhnten Stelle aber erscheinen diese Zellenanháufungen am meisten kompakt zu sein und es kommen in ihnen auch einzelne spárliche Kernmitosen vor, die einzigen, die úberhaupt im ganzen Thiere konstatirt werden konnten. Móglicherweise haben wir es hier mit der Anlage der Ausfůhrunes- gánge der weiblichen Gonade zu thun. Mit Geschlechtsorganen in Zusammenhange sind gewiss auch die máchtigen drůsenfoórmicen Orcane, welche im vordersten Kórper- segment auf der Bauchseite sich befinden. In Folge ihrer bedeuten- den Grósse und Undurchsichtiekeit sind sie schon bei der schwách- sten Vergrósserune sichtbar und zwar sowohl beim durchfallenden als auch beim auffallendem Lichte, wo sie sich als zwei weissliche kugel- oder eifórmige Ballen zeigen (Taf. 1. fie. 2.). Durch ihre áussere Gestalt und Lage errinnern diese Organe auf die Hloden, wie sie von Craús bei der mánnlichen Lernaea be- schrieben wurden, so dass man sie auch auf ersten Blick fůr Hoden halten kónnte. Doch wir můssen in Betracht ziehen, dass die Kórperform un- seren Exemplars diejenige eines weiblichen Thieres ist und dass wir auch in der Bildung der Maxillipeden weibliche Charaktere erkannt haben. Auch die innere Structur der fraglichen Organe erlaubt es Úber Baculus Lub. und Hessella Br. Vál nicht, dieselben als Hoden zu betrachten. Dasselbe beweist auch die oánzliche Abwesenheit jeelicher Ausfihrunesgánce, die doch im mánn- lichen Begattunestadium vorhanden sein můssen. Jedes Organ stellt ein kompaktes unregelmássie eifórmiges Ge- bilde dar, welches aus einer záhen feingranulirten oder feinvacuolirten Grundsubstanz zusammengesetzt ist. Kerne finden sich nur in der Rindenschicht, mit Ausnahme der vordersten Partie des Organs, wo die Zellenelemente mehr angeháuft sind, so dass auf Ouerschnitten die Kerne auch weiter gegen die Mitte sich drángen. Durch ein elán- zendes stark lichtbrechendes Septum war das Organ in zwei Kam- mern getheilt. Um nach den Auerschnitten zu urtheilen, zieht sich das Septum von der Innenseite schráe nach oben und hinten. Beide Abtheilungen hángen zusammen mittels eines eigenthůmlichen Stranges, welcher am Septum beginnt und durch die Mitte des zweiten Ab- schnittes sich zieht. Auf der fig. 10. Taf. 1. sehen wir die Stelle wo dieser Strange noch mit dem Septum zusammenhánst, und zugleich den sternfórmig verástelten Ouerschnitt des Stranges. Der Strang ist stark lichtbrechend scheinbar derselben Beschaffenheit wie das Septum und enthielt im Innern drei kaum sichtbare hellere Ráume (Canále ?). Am Anfange in der Mitte des Organes befindlich náhrt er sich in seinem spáteren Verlauie immer mehr und mehr der Periferie, bis er unweit vor dem hinteren Ende des Organs mit der Aussenwand desselben sich verbindet. Sonst wurde kein Ausfihrunesgane der fraglichen Organe beob- achtet. Das ganze Organ ist offenbar drůsiger Natur und wir kónnen es mit Wahrscheinlichkeit als Kittdrůse bezeichnen. Bezůglich des erwáhnten Centralstranges bin ich in Ungewissheit geblieben, ob wir es hier mit dem von Sekret der Drůse angefůlliten inneren Lumen des Organ zu thun haben oder einer anderen Erscheinung. Im jeden Falle handelt es sich aber nicht um ein fertiges Organ, sondern nur um eine Anlage der Kittdrůse. Das bereits von Úravs beobachtete Receptaculum semims ist auf Ouerschnitten deutlich zu sehen in Form zweier vorn blind ge- schlossener Róhren, die dicht vor der Geschlechtsoffnung zusammen- stossen (fig. 15. Taf. 1. rs). Das centrale Nervensystem ist sehr stark centralisirt. Das Ge- hirn liegt ziemlich sehr weit vom Vorderrande des Kórpers entfernt, unweit vor der Vereinigungsstelle des Oesophagus mit dem Magen- darm, und ist mit der unteren Bauchganglienmasse durch die breiten und starken Schlundcommissuren sehr innig verbunden (Fig. 56. 12 XLIV. A. Mrázek: Taf. 2.). Die vordere Partie des Gehirnes breitet sich dachfórmig úber dem Oesophagus aus und es entspringt aus ihr ganz vorne und dorsal der dreitheilige zum Medianauge fihrende Nervy, mehr ventral zwei starke Nerven (nk auf Fig. 35. Taf. 2. stellt den GAuerschnitt ihrer Wurzeln dar), welche in die Kopfpartie sich ziehen und einerseits die Mundgliedmassen, andererseits die beiden Antennenpaare inner- vieren (» Fig. 28. Taf. 2.). Úber die Vertheilune der einzelnen Nerven- elemente im Gehirn und der unteren Ganglienmasse, zu deren ber- sichtlichen Darstellung allerdines auch Láneschnitte erforderlich wáren, kónnen wir sonst mitzutheilen, dass die Ganelienzellen im Gehirn auf die vordere Partie desselben und auf die Rindenschicht, in der Bauch- ganglienmasse dagegen hauptsáchlich auf die ventrale Partie sich be- schránken. : Die untere Bauchganglienmasse bildet einen einzigen Klumpen, welcher schon bei schwacher Vergrósserune sichtbar ist. Wie die Ouerschnitte zeigcen, entspringen aus derselben keine Seitennerven, wenigstens keine einigermaassen bedeutenderen, was ©anz natůrlich ist wenn man die Lage der Schwimmfůssen, die sich weit nach hinten befinden, erwáct. Binzig und allein am hinteren Ende setzt sich das centrale Nervensystem in zwei starke Nervenstránge fort. Dieselben lassen sich bis in das Abdomen als zwei parallelle, ventral gelagerte Stránge verfolgen und wurden auch bereits von Cravus erkannt (Fig. 2. Taf. 1.). An Auerschnitten sehen wir jedoch, dass diese Nervenstránce nur eine kurze Štrecke einfach bleiben (» Fig. 10. Taf. 1.) und sehr bald, noch in der hinteren Partie des ersten Kórpersegmentes sich in je drei gesonderte Nervenbůndel theilen, so dass wir auf Ouer- schnitten in der ventralen Medianpartie sechs Nervenstránge finden (Fig. 11.). Alle diese drei Nerven jeder Seite verlaufen parallell, doch die zwei schwácheren seitlichen werden indem sie an die Musku- latur ete. Zweige abgeben und sich dadurch verjůingern, bald un- deutlich, wáhrend der untere mittlere sich noch bis in die vordere Partie des Abdomens erstreckt. Zu seiner grósseren Deutlichkeit trágt auch der Umstand bei, dass er von einen ihm dicht anliegenden Lángsmuskel (ml Fig. 11. Taf. 1.) begleitet ist. Im Verlaufe der ventralen Nervenstránge wurde keine Ganglien- bildung beobachtet, auch nicht im Genitalsegment, wo z. B. bei Har- pacticiden (nach Untersuchungen an Canthocamptus und Maraeno- biotus) die beiden ventralen Nervenstránce, welche das hintere Ende des Centralnervensystemes entsendet, zur Bildung eines kleinen Gang- lions sich vereinigen. Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 3 Sehr interessant sind die Verháltnisse des orossen Medianauges, welche wir etwas eingehender besprechen můssen. Der Bau des Me- dianauges der Crustaceen, insbesondere der EÉntomostraken wurde in jůngster Zeit hauptsáchlich durch die Arbeiten Cravs' erklárt"). Diese Arbeiten haben auch die áusserst manniefaltige Modificierungen welchen das Medianauge nicht nur bei einzelnen Ordnuneen, sondern auch innerhalb einer und derselben Gruppe unterworfen sein kann '“) ge- zeigt. Im besonders hohen Grade ist dies fůr die Copepoden giltig, doch liegen bisher nur spárliche Untersuchungen ber das Auge der- selben vor '“). Aus diesem Grunde měchte ich gerne auf das en- nella-Auge, resp. Lernaeiden-Auge im Algemeinen eine besondere Aufmerksamkeit lenken, umsomehr da sich dieses Medianauge durch die kleine Zahl seiner Elemente und deren relativ bedeutende Grósse besonders schón zu Demonstrationszwecken eignet. Das Medianauge unseres Thieres ist sehr gross (Taf. 1. Fig. 1., 2., 3.) und lieot nicht an der Kórperwand, sondern ist in die Tiefe des Kórpers gerůckt (Fig. 28. Taf. II.). Die Dreitheilickeit desselben hat bei Lernaea branchals bereits Cravs richtig erkannt'?). Die paarigen dorsalen Augenbecher stellen láneliche am hinteren Ende abgerundete kegelfórmige Schláuche dar, deren Lángsachse in die Lángsebene der Kórpers fállt. Der ventrale Augenbecher ist bedeutend kleiner und in der Lángsachse verkůrzt. Da wo die einzelnen Augen- becher zusammenstossen, legen sie sich flach an Einander (Taf. II. Fig. 18. ete.). Jeder Augenbecher bildet eine vollkommen seschlos- 9) C. Cravs: Das Medianauge der CČrustaceemn. Arb. Zool. Inst. Wien. Tom IX. Hft. 3. pp. 225—264 (6). Mit 4 Taf. 1891. C. CLavs: Ueber die Gattung Miracia Dana mit besonderer Berůcksichtigung Uiree Augen-Baues. Ibid. pp. 267—280. 3 Taf. Úber das Vorhandensein des Medianauges bei entwickelten hoheren Cru- staceen vergl. H. C. Boumrus: The Median Eye of adult Crustacea in Zool. Anz. XVI. No. 447. p. 176. 19) Eine sehr interessante Modification bei einem pelagischen Ostracoden beschreibt soeben G. W. MůrreR in Rep. on the Dredging Oper. off the W. Coast of Centr. America ete. Bull. Mus. Comp. Zool. Harw. Coll. Vol. XXVII. N55 11895. 11) In der letzten Zeit habe ich den Augenbau auch bei einem riesigen neuen Sůsswasser-Centropagiden von der Magalhaes-Strasse (aus der Collection des Herrn Dr. MicHAkLSEN) studirt, worůber ich jedoch erst spáter, bis die be- treffenden Untersuchungen zu Ende gefiihrt sein werden, an einem anderen Orte berichten werde. 1*) Die falsche Angabe bei CapRRiěRE: Die Sehorgane der There, S. 200. ist also zu korricieren. 14 XLIV. A. Mrázek: sene Kammer die rings von einem dunklen Pigment umgeben ist, vor deren vorderen Offnune sich eine Secretlinse befindet. Die jeden Augen- becher umgebende bindegewebige Hůlle war auf den Auerschnitten am deutlichsten In der Náhe der Linsen sichtbar. Die Secretlinsen der paa- rigen dorsalen Theile sind sehr voluminůs und dick, diejenice des ventralen Bechers dagegen sehr diůmn und fach. Es muss bemerkt werden, dass, wie auch an den Abbildungen ersichtlich ist, auch die Randpartien der Linsen vom Pigmente úberdeckt werden. Bezůelich der Pigmentumhůllung kann ich nur das Vorhandensein einer einzigen Pigmentschicht konstantieren. © Úravs sat bei Lermaea: „eleichwohl aber enthalten die centralen Partien róthlich braunen Farbstoff, der nur durch das violette Pigment úberdeckt wird.“ © Es ist ganz móg- lich, dass auch bei unserem Thiere eine innere, sog. Tapetum-Schicht vorhanden ist und nur in Folge nicht passender Conservierung nicht nachgewiesen werden konnte. Das Innere der Augenbecher ist von den Sehzellen auseefůllt. Wie es besonders schón an den grósseren paarigen dorsalen Theilen zu sehen ist, bilden die Sehzellen zwei Schichten, eine vordere gleich hinter der Linse befindliche und eine hintere. Die Sehzellen der vor- deren Schicht sind etwas grósser und es betrágt ihre Zahl. 4 (oder 5). Sie sind von uneleicher Grósse (die an der Aussenseite gelegene ist am gróssten) und die Rhabdome derselben finden sich in der hinteren Partie derselben. Auch das Plasma dieser Sehzellenschicht scheint fůssiger zu sein als dasjenice der nachfolgenden Schicht. Die hintere Sehzellenschicht ist aus sechs Zellen zusammenge- setzt. Die Kerne derselben lieeen in der vorderen Partie der Zellen und sind zu der Wand gerůckt. Die Bhabdome befinden sich an der Innenseite und sind parallell mit einander und mit der Láůnesachse des Bechers. pes E m sich bis an das hintere Ende der Sehzellen (Fig. ato) Ganz n Ra sich die Sache bei dem ae Ventral- becher, nur dass hier der Gróssenunterschied der Zellen beider Schichten kaum bemerkbar ist und beide Schichten selbst nicht so deutlich von einander getrennt sind. Die Nervenfasern treten an die dorsalen Augenbecher von der Dorsalseite ziemlich vorne (etwa in "/,„ der Lánge des Augenbechers) heran. An dieser Stelle finden sich in der Pigmentumhillung Kanále durch welche die einzelnen Nervenfasern hindurchtreten. Die directe Verbindune der Fasern des Sehnerven mit den Sehzellen konnte nicht ermittelt werden, doch verhált sich das Auge unseres Thieres gewiss Úber Baculus Lub. und Hessella Br. 15 wie bei anderen Formen als ein inverses Becherauge, wofůr schon die Thatsache spricht, dass die Nervenfasern nicht an das hintere Ende, sondern an die Seite desselben ziemlich vorne herantreten. Auf ersten Blick mag das Medianauge der Pennella sich schein- „bar von dem durch CČravs festeestellten Typus recht bedeutend unter- schieden, hauptsáchlich wenn man die Auerschnitte durch die hintere. Sehzellenschicht betrachtet, mit den central gelagerten Rhabdomen und den Kernen an der Periferie, doch es lásst sich sehr leicht von den bei Ostracoden vorkommenden Verháltnissen ableiben. Man braucht sich nur die Zahl der Sehzellen im Ostracodenauge reducirt vorstel- len und die Lage der Rhabdome (welche ja doch nach Czavs „nicht genau ventral eingelagert, sondern peripherisch der zarten Membran von der Innenseite angelagert zu sein scheinen“) úberall dieselbe (centripetale) denken und erhált einen Typus (verel. Text fig. 2.), aus welchem sich das Auge von Pennella ganz einfach durch andere Lán- genverháltnisse seiner Achsen ableiten lásst. js Fig2. Fig. 1. Schematischer Lángsschnitt durch einen Augenbecher von Pennella juv. Fig. 2. Schemat. Lángsschnitt durch ein Ostracoden-Auge mit reducirter Sehzellenzahl. Am Ende der Arbeit můssen wir noch einige Bemerkungen úber den zum Medianauge fihrenden Nerven hinzufůgcen. Wie bereits oben mittgetheilt wurde entsprinet dieser Nerv aus der vordersten dorsalen Gehirnpartie. Schon in seinen tiefsten Wurzeln manifestirt sich dieser Nery als dreitheilig. Im den einzelnen Theilen lásst sich die Zahl der scharf von einander getrennten Nervenfasern mit ziemlicher Sicher- heit erkennen. Dieselbe ist in jedem der drei Nervenbůndeln 10, was auch mit der von uns ancefiihrten und beobachteten Zahl der Seh- zellen im jeden Augenbecher úbereinstimmt (Fig. 33—34). Sehr auf- falend ist die Kleinheit resp. sehr geringer Durchmesser des ventralen Nervenbůndels. So verhált sich die Sache, solange der Sehnerv noch jn engster Verbindune mit dem Gehirne bleibt, sobald er aber aus 16 XLIV. A. Mrázek: demselben heraustritt, so treten nicht nur jeder der drei Nerven- biindel, sonden auch jede Nervenfaser derselben auseinander. © Wohl bleiben die einzelnen Fasern noch zuerst zu Gruppen vereinigt, wobei ste sich in die Fláche ausbreiten, bald aber trennen sie sich mehr von einander so dass eine Gruppirung derselben ganz undeutlich ist. Dabei schwellen die einzelnen Fasern sehr bedeutend an, so dass sie an GAuerschnitten als dicke Róhren sich zeigen, umsomehr da sie nicht in gerader Linie sondern bogenfórmig zum Auge sich hinziehen, mithin meistens schief durchschnitten wurden (Fig. 30—33 und 0 in Fig. 20—27.). Úber den Eintritt der Nervenfasern in das Auge wurde schon oben gesprochen. Prag, Zoolog. vergl. anatom. Institut der bohm. Universitůt. Erklárung der Abbildungen. Fig. 1. Pennella sp. © Begattungstadium von der Růckenseite. Zeiss. A. oc. 2. Fig. 2. Dasselbe von der Bauchseite. Fie. 3. Erster Kórpersegment von der Seite. Z. D. oc. 1. Die vor- dere Antenne wurde auf der Zeichnung wegeelassen. W = Maxilla, Mxp' Maxilliped des 1 Paares, Mxp“" Rudiment des Maxillipeden des zweiten Paares. SD — Schalendrůse. Fig. 4—7. Schwimmfůsse des 1—4. Paares. D. oc. 1. Fio. 8. Vorderer Maxilliped D. oc. 3. Fie. 9. Ein Stůck des Chitinoberfláche vom Abdomen. F. oc. 3. Fig. 10. Ouerschnitt durch die mittlere Partie des ersten Kórper- segmentes. %y — Hypodermis, d — Magendarm, 7m dorsale Lánesmuskeln, » = ventraler Nervenstrang, 4 — Kittdrůse. Dock Fie. 11. Hintere Partie desselben Segmentes. Der Nervenbindel hat sich bereits in drei getheilt (»). mm — der lánes des stárk- sten Nerven verlaufender Lánesmuskel. % — Kerne der Hypo- dermis (oder Bindegewebe ?) Zellen. D. oc. 1. Fig. 12. Auerschnitt durch das 2. freie Thorakalseoment. ov —= Ova- rium. D. oc. 1. Fig. 18. Mittlere Partie eines Schnittes, welcher auf den in Fig. 12. abgebildeten unmittelbar folet. D. oc. 3. d — die an den Seiten des Ovarium's sich findenden Zellenanháufungen. Fig. 14. Auerschnitt durch den Anfangstheil des Abdomens. c', c" = ussere und innere Chitinschicht, d Můndunesstelle eines j t | Í i h : — W575- S35. 9 Fig. Úber Baculus Lub. und Hessella Br. D7 die Chitinschicht durchsetzenden Kanals. 4y — Hypodermis. 1D O2 . 15. Schnitt dicht vor der Geschlechtsóffnune. 7s — das paarige Receptaculum seminis. D. oc. 2. . 16. Schnitt durch die Gegend der Geschlechtsofnune. D. oc. 2. RUE : dashectum W062 ©. 18—27. Serie von Auerschnitten durch das Medianauge. Zeiss. o Apochrom. 0,95, 3 mm. C. O. 4. Die vor Fig. 18. gelegenen Schnitte enthielten nur Auerschnitte der Linsen (verel. Fig. 28.) Zwischen 25. und 26. fehlt ein Schnitt. k — Kerne der Seh- zellen, s = die Sehstáhe derselben. »0 = die einzelnen Fa- sern des Sehnerven. Z — Linse des unteren unpaaren Ab- schnittes. Fig. 22. stellt die Grenze zwischen der vorderen und hinteren Schicht der Sehzellen dar. . OGuerschnitt durch den Kórper in der Augengegend. a,: Vor- dere Antenne, 2 — Nerv. D. oc. 1. BÍ 09) . 29. Der náchstfolgende Schnitt. zd — Schnitt durch die borsten- fórmigen Mandibeln. Aus diesem Schnitt ist das Auge in Fig. 18 stárker vergróssert. . 30-——34. Schnitte durch den zu dem Medianauge hinzutretenden Sehnerv (in der Richtung gegen das Gehirn). D. oc. 3. . 35. Schnitt durch die vordere Partie des Gehirn, »4£ die Stelle von welcher der in die vordere Partie des Kopfes und zu den Antennen aufsteigende Nerv entspringt. D. oc. 2. . 36. Schnitt durch die Mitte des Gehirns. D. oc. 2. ©. 37. Auerschnitt durch die vorderste Partie der unteren Bauch- ganglienmasse. . 39—42. Auerschnitte durch die untere Bauchganglienmasse, durch den Oesophagus und den Anfangstheil des Magendarmes. M oc:2. Verlag der kón. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1895. V NýičA 5 T o U ' ý': n ENA yt a AV E PO 0 MO EP ní dů zb hi ja 1m vy edí ně M S a Me: NE STA Zn MRÁAZEK: Uber Baculus Lub.und Hessella Br S Vy ER N I PA be | / A S! : K 106 = 06 Ě l Í 4 OD ) i Ň v Ů == a z a ; d : 59 ES | RSS £ j = +3 = R bo | BMX MN .. AN k l ] SON 1 300 £ / | U | | | X 8 X L RN Ň NÍ Ň M k X | Rob ves KRAL j ld M 4 Kovo “ kb kn n , O Ad h nedo VATU: ' í y n KET SOE PU ) ý M l JM Rak), ý M ša PV ZA Po jako lu v Ů vy i, al e lč Bos peě Z ( F = k É 3 XLV. Studie o Isopodech. Napsal Bohumil Němec v Praze. (Se 4 tabulkami.) (Práce z ústavu pro zoologii a srovn. anatomii c. k. české univ. v Praze.) (Předloženo dne 22. listopadu 1895.) I. Studie, jichž první část předkládám, jsou výsledkem mých prací konaných v letech 1893—5 v ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii c. k. české university v Praze. Na radu ctěného učitele svého, p. prof. Vejdovského, začal jsem v letě r. 1893 zabývati se studiem Asella, hodlaje revidovati naše známosti o něm, po případě -tyto doplniti. Jako srovnávacího materialu užil jsem pak našich sucho- zemských Isopodů. Byl to zvláště slepý, u mravenců žijící rod Typhlo- miscus Schobl, nálezcem svým, pokud tehdejší prostředky technické dovolovaly, důkladně prostudovaný '). Zajímavost materialu tohoto, poměrně také technicky nejpříhodnějšího, převedla mne k tomu, že jsem více se zabýval Oniscodey než Asellem. Chtěje z autopsie po- znati strukturu také ostatních Arthropodů, věnoval jsem i těmto po- zornost a tím se vysvětlí, proč tato práce zaujala tolik času. Při- znávám, že výsledky nejsou ani veliké ani směrodatné. Tím je vinna -i technická nepřístupnost a obtížnost materialu. Myslím však, že v době nynější, kde práce zoologická všude snaží se do podrobností objekty prozkoumati, nebudou příspěvky moje pro vědu bezvýznamné. | !) JoserH ScHóBL: Typhloniscus. Eine neue blinde Gattung der Crustacea | Isopoda. Sitzber. der kais. Akad. Wien. Bd. XL, 1860. Mezi tiskem těchto studií o Isopodech přesvědčil jsem se, že Typhloniscus Steinii Schobl je identický s Pla- tyarthrus Hoffmannsegsgii Brandt. Nechtěje zdržovati tisk, nemohl jsem učiniti v tomto ohledu důslednou korrekturu. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 XLV. Bohumil Němec: Pokud bylo možno, užíval jsem praeparace ruční, jako valná část dosavadních badatelů. Více však spoléhal jsem na serie, jež ovšem daly mi mnohem více práce, ale i většinu mých výsledků umožnily. Material zde zpracovaný je v tomto ohledu velmi nepří- znivý. Houževnatý nebo křehký chitin působí, že řezání je obtížno a výsledek hypothetický. Také barvení dělá nesnáze. Barvení na sklíčku není spolehlivé. Ku probarvení hodí se zase velmi málo barviv. Nejlépe se osvědčila Meyerova lihová kochenilla a parakarmin, lihový karmin boraxový a vodnatý karmin kamencový. Pikrokarminu užil jsem ku barvení vypraeparovaných částí. Jako prostředek konservační osvědčil se nejlépe lih. Předměty zalévány s užitím chloroformu (méně se osvědčil xylol) do parafinu. V této první části popisuji soustavu nervovou a tělní pokryv. Následovati budou zprávy o rouře zažívací, soustavě cévní, dutině- tělesné, orgánech excrečních a žlázách vůbec, o poměrech pohlavních a partie z embryologie. Těmito vlastně měl jsem začíti. Ale přiro- zený postup práce a okolnost, že lépe porozumíme faktům embryo- logickým, známe-li poměry organismu dospělého, vedla mne k postupu opačnému. Kde bude nutno, podám poznámky vývojepisné už nyní. Panu prof. Vejdovskému vzdávám upřímné díky za zájem a pod- poru, které této práci věnoval. Také panu assistentu A. Mrázkovi. za mnohou radu a pomoc. Isopodi tvoří dosti dobře charakterisovanou skupinu Arthrostrak. Od Amphipodů, Tanaidy k nim pojených, liší se hlavně tím, že srdce © omezeno je na zadní polovici těla a že abdominalní přívěsky lamel- © lésně rozšířené slouží dýchání. Jich tělo je skoro homonomně segmentováno. Hlava nese dva © páry tykadel, tři páry kusadel a jeden pár kusadlových nožek, jenž tvoří jakýsi spodní pysk. Tak zvaný hyppopharynx, dvojlaločná, kýl- natá destička mezi mandibulami a první maxillou, nemá významu. okončiny. Segment, jemuž náleží kusadlové nožky, druhotně k hlavě. se připojil. Thorax je obyčejně sedmičlánkový, každý článek opatřen nohami. (U Anceidů i první segment hrudní splývá s hlavou). Abdo- minální články, jichž původně je sedm, ne vždy zachovány. Několik jich může splynouti k vytvoření telsonu. Pro Oniscodey, kteří jsou hlavním předmětem této práce, vý- značnou je zakrsalost prvního páru tykadel. Souvisí to s tím, že Oniscodei jsou většinou zvířaty suchozemskými *). U forem vodních 2) Ligia, žijící na březích mořských, je amphibická. Vydrží ve vodě a žije také na suchu mezi kameny po odlivu. CmaRzEs CHiwrox popsal (On a marine © Studie o Isopodech. 3 jsou tykadla prvního páru nositeli zvláštních orgánů smyslových, ná- ležejících zajisté do oboru Nagelových orgánů smyslu chemického *), jež u suchozemských redukovaně a v pozměněném tvaru přicházejí k platnosti. Tykadla páru druhého jsou mocně vyvinuta, poslední jich článek nese zvláštní smyslové štětinky. Také zde lze pozorovati redukci tykadel vůči formám vodním. Tyto mají na čtyrech basalních článcích mnohočlánkový bičík s hmatovými štětinkami. "Tento bičík u suchozemských zvířat stále se zkracuje. U Licidia, nejhygrophil- nější naší svinky má deset článků, u Trichonisca pět, u Onisca tři, Porcelliona dva a bičík Typhlonisca sestává ze článku jediného. Pro tyto rody je stupeň jich hygrophilnosti naznačen počtem článků bičí- kových. Ovšem není touto řadou naznačena řada vývojová (phylo- genetická). Sedm článků thoracalních, mnohem širších než hlava, nese skoro stejné nohy. Abdomen zkrácené, předposlední článek splyne s po- sledním. Pět prvních párů abdominalních okončin přeměněno v žabry, první pár u samečků v orgány kopulační. Žabry (t. zv. pedes spurii) skládají se z části základní, nesoucí dva plátky, plátek vnější je krycí, vnítřní je žabrem vlastním. Vehlípením hypodermálním vytvoří se ve krycích plátcích prostory vzduchem naplněné, podporující dýchání (brenchialní tracheje). Nervová soustava skládá se z části nadjícnové, splynulé ze tří segmentalních ganglií, z ganglia podjícnového, odpovídajícího čtyrem segmentalním, ze sedmi thoracalních a jednoho ganglia abdominalního, na němž se dá rozeznati pět za sebou jdoucích oddílů. U Ligidia, jež tak mnohé původní znaky jeví (původními formami myslím tu hy- pothetické předky Oniscodeů žijící ve vodě), zachovalo si těchto pět částí ještě svou samostatnost. Oči složené, zdánlivě ageregované, nebo unicornealní složené (Trichoniscus, Haplophthalmus). U některých pod zemí žijících rodů (Typhloniscus, Titanethes) oči zmizely. Zažívací roura počíná úzkým pharyngem vedoucím do žvýkacího žaludku. Obě části jsou původu ectodermalného, vyložené chitinem. Jen pyloricalní partie žvýkacího žaludku, kam ústí vaky jaterní (he- species of Philougria. Proc. of the Lin. Soc. of New South Wales. IX. Vol.) v moři u Sydneye žijícího Oniscodea Philougria marina. Nálezce myslí, že je to forma druhotně se vrátivší k životu ve vodě. Neboť ostatní Philougrie jsou formy sucho- zemské. 5) W. A. NaceL: Vergleichend physiologische und anatomische Untersu- chungen úber den Geruchs- und Geschmacksinn und ihre Organe ete. Bibliotheca zoologica 18., 1894. l 4 XLV. Bohumil Němec: patopancreas), je hypoblastová, podobně jako hepatopancreas. U Li- gidia ústí ještě na hřbetní straně hned za žvýkacím žaludkem do zažívací roury do předu zahnutá žláza. Po celé skoro délce následu- jící části na hřbetní straně nalézáme vchlípeninu ne nepodobnou Ty- phlosolis Lumbricidů. Srdce uložené v zadní polovici těla sahá jen ku čtvrtému seg- mentu hrudnímu. Vydává arterii do zadu, dva páry po straně a na- před štěpí se ve tři, z nichž střední je nejmocnější. Z pericardu otevírají se do nitra jeho dva páry ostií, assymetricky položených. Krev odkysličená sbírá se v lakunách hlavně po stranách na břišní straně se nalézajících, jež v zadu ve střední nepárovou se sbírají, z níž krev vstupuje do krycích plátků a z těch do žaber a odtud velikou lakunou vzhůru do pericardu. Dutina tělní ohraničena t. zv. diaphragmatem pericardialním hlavně vůči krevním lakunám, s nimiž však v zadu souvisí. Pohlavní orgány jsou párové. Samčí ústí na sedmém článku tělním, na zvláštních orgánech copulačních. Tři varlata ústí na každé straně do žlaznaté vesiculy, z níž vedou dlouhá vasa deferentia fun- gující také jako ducti ejaculatorii, neboť jsou opatřena mocnými svaly. Samičí orgány ústí na pátém segmentu na břišní straně vnitř od noh. Skládají se ze dvou válcovitých ovarií, z nichž vede oviduct uvnitř s chi- tinovým receptaculem seminis, jež vyloučila jeho distalní část. Po oplození, jak ScHoBL “) vylíčil, perforuje vak tento a sperma vnikne do ovaria, kdež oplodí vajíčka, jež tu také zrají. Část spermat zů- stane tu k oplození následující generace vajíček. Následuje svléknutí zvířete, při němž odhodí se zbytky receptacula a vajíčka oviductem vyjdou do zárodkové dutiny, tvořené vychlípeninou hypodermis na basi prvních pěti párů noh (morfologicky jsou to endity). K vajíčkům přikládají se v zárodkové dutině tak zvané cotyledony, jakési pla- centy, jimiž se přivádí embryím výživné látky. Rýhování je super- ficiellní nebo discoidalní. Excreční orgány Oniscodeů homologisovány posud jako obdobné jim orgány ostatních korýšů se segmentalními orgány Annulatů. GoopRIcH-ův *) rozbor excrečních orgánů Coelomatů staví je do jiného 4) J: ScHóBL: Ueber die Fortpfianzung Isopoder Crustaceen. Sitzber. der kón. bóhm. Gel. Gess. 1879. — Týž: Ueber die Fortpfianzune isopoder Crustaceen. Archiv £. mikr. Anat. Bd. 17. 1880. : 7) E. 8. GoopRicH: On the Coelom. Genital Ducts and Nephridia. Auart. Journ. Micr. Se. 1894. Podrobný výklad podám při líčení excrečních orgánů ve druhé části těchto studií. Studie o Isopodech. 9) světla. Některé z orgánů excrečních, jež u ostatních Crustaceí značně jsou vyvinuty, u Oniscodeů zakrněly. Místo nich objevují se orgány nové. Ze žlázy antennalní zbývá malý váček, který už nefunguje. Žláza skořápečná, ústící na druhé maxille dosud je zachována, u Hy- grophileí mohutně vyvinuta. Z těch nejvíce u Ligidia, kde dosahuje velikosti přímo enormní. Na basi maxill prvního páru nalézáme váček podobný zakrnělé žláze antennální. V segmentu čtvrtém, pátém a šestém nalézáme vaky fungující jako excreční orgány. Zdá se, že jsou to speciellní adaptací získané ústroje Oniscodeí. Kožních žláz je množství značné. Hojné jsou i žlázy lepivé, jichž secret na vzduchu tuhne. Nalézají se zvláště v abdominu a nejvíce jich ústí na vnější větvi uropodů. Oniscodea jsou zvířata suchozemská, mnohá z nich však silně hygrophilní. To platí hlavně o Schóblově“) skupině Hygrophilea, k níž patří rody Trichoniscus, Haplophthalmus a Ligidium, i zmíněná australská Philougria. Přechod ke druhé skupině Oniscinea tvoří Philoscia, také u nás po různu se vyskytující. Biologicky zajímavý je myrmecophilní rod Typhloniseus Schobl a pod zemí žijící Haplo- phthalmus, týmž autorem nalezený. Schóblovo rozdělení Oniseodeí je velice případné. I histologicky dají se obě jím stanovené skupiny rozlišit. Histologický charakter Hygrophileí blíží se nápadně formám vodním, u Oniscineí histologie je rozmanitější, elementy hustší, celek dělá dojem massivnější. O morpho- logických rozdílech budu mít často příležitost se zmíniti. Integument. Povrch těla Isopodů kryt je chitinem, ve značné míře vyvi- nutým. Zvláště silně kryje hlavu a hřbetní stranu. Strana břišní opatřena je pokryvem měkčím, podobně části spojující jednotlivé seg- menty tělní a články okončin. Zde jeví chitin také poněkud odchylnou structuru, blíže se modifikaci žluté, kožnatě ohybné "). Poměry jsou 6) J. ScHóBL: Korýši stejnonozí (Crustacea Isopoda) ohledem na rody a druhy v Čechách se nalézající. Živa, ročník IX. 1861. 7) 0. v. Raru (Ueber die Hautsinnesorgane der Insekten, Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. 46) rozeznává v celku dvě odrůdy chitinu: Světlou, měkčí, poněkud reagenciím prostupnou a žlutou, tvrdší. U Crustaceí nalézáme obyčejně modifi- kaci prvou, ale inkrustováním stává se chitin velmi houževnatým a neprostupným. Inkrustace je příčinou křehkosti inteoumentu Crustaceí, kterážto okolnost nej- více stěžuje studium vnitřních poměrů. 6 XLV Bohumil Němec. u Omiscodeů jednodušší, než jak je Bravuv“) a Vrrzou“*) vylíčili pro Decapody. U těchto ovšem povrch těla kryt je silným krunýřem, kdežto chitinový pokryv Oniscodeů takového krunýře nikdy netvoří. Nejresistentnějším integumentem opatřeny jsou formy čistě sucho- zemské (Porcellios, Oniscus, Armadillidium), hygrophilní rody kryty jsou vrstvou chitinu dosti slabou, zvláště Ligidium. Inkrustace nej- více je vyvinuta u forem hojně pigmentovaných. U Asella nalézáme často, zvláště na krycích lamellách plátků žaberních, terčovité váp- nité concrementy, jaké už SCHNEIDER popsal pro podzemní Aselly. Dosti obšírné vylíčení poměrů chitinu Oniscodeů podal Lexnra.*“) Ve většině případů mohl jsem jeho údaje potvrditi. U Porcelliona především padá do očí lamellesní struktura chitinu. To dá se vysvě- tliti postupným tvořením se vrstev z hypodermalní plasmy. "Tato struktura dá se na všech částech chitinu dokázati. Ostatní vrstvení podléhá proměnám dle rodů i druhů a doby uplynulé od svlékání. Povrchní vrstva chitinu slabě se barvívá, odlupují se z ní třásnité šu- pinky, i lze považovati tuto vrstvu (obr. 57, 1) za odumřelou. Pod ní nalézáme vrstvu homogenní (57, 2) přecházející do části, jež jeví příčné proužkování (57, 3). Proužky tyto odpovídají snad Leydigovým jemňounkým porům, jež prý celou výšku chitinu prostupují. "Těchto kanálků však není. Nalézáme jen druhé, silnější kanálky Leydigovy, jež jsou buď prostoupeny plasmatickým výběžkem hypodermalních buněk do štětin, nebo jsou to ústí kožních žlaz (obr. 57). Pozoru- jeme-li některé partie kryté jemným chitinem, vidíme skutečně jemné tečky, ty však značí pouze mělké prohlubinky na povrchu pokožky. U Typhlomsca, jehož chitin je čirý, prost všech látek minerálních, na povrchu těla nalézáme dosti velké jamky, mělké, ploché (obr. 45, 46), velmi pravidelně rozložené. Šestiboké políčkování, odpovídající obrysům hypodermalních buněk jeví se jenom na místech, kde jest chitin teninký. V částech intersegmentalních je políčkování nepravi- delnější, políčka obyčejně čtyrboká. Vrstva příčně proužkovaná odpo- vídá nejspíše vrstvě stejného složení u Decapodů. Proužkování to sou- visí s uložením uhličitanu vápenatého v chitinu. U druhů, kde incrustace není, schází také tato vrstva. © Nejspodněji dá se nalézti slabá vrstvička homogenní, jasná, souvisící ještě s plasmou hypodermis (57, 4). 8) Max Brauv: Ueber die histologischen Vorgánge bei der Háutung von Astacus fluviatilis. 9) Vrrzou: Tegument des Decapodes. Arch. de Zool. exp. et gen. T 10. 19) Levora: Lehrbuch der Histologie des Menschen und der Thiere. 1857. Studie o Isopodech. 7 Lexpra'") považuje chitin přímo za plasmu se změněnou konsi- stencí. Názoru tomu svědčí mnoho okolností. Mimo jiné zajímavý fakt WrxkLEREM "*) u Gamasidů pozorovaný, že chitin sestává tu ze dvou vrstev, z nichž spodní se barví tak jako plasma."*) U Ligidia pozorujeme při tvoření se reservních zubů mandibul, že hypodermalní buňky vybíhají ve výběžky (obr. 58, 59), jichž plasma pozbývá po- zvolna své zrnitosti, až přejde v homogenní, hnědavý chitin. Pokožkové výtvory jeví sice u Oniscodeů značnou rozmanitost, dají se však uvésti na dva typy, 1. výtvory chitinu samotného, 2. výt- vory plasmatických výběžků buněk hypodermalních. První typ v nej- jednodušší formě jeví se jako šupinky Leydigem pro Porcelliony po- psané.“*) Šupinkovitost tu můžeme však velmi často pozorovati. Každé Šupince odpovídá jedna hypodermalní buňka (obr. 27). Šupinkovitost přechází v třásně (obr. 12.) jaké v největší míře na břišní straně nalé- záme. U Hygrophileí na posledním článku noh třásnitost nejmarkantněji je vyvinuta, největšího stupně dosahuje u Haplophťhalma. Druhý typ výtvorů pokožkových tvoří štětinky sedící nad ka- nálky v chitinu, jimiž prostupuje plasma buněk hypodermalních. Ka- nálky nejsou rovné, nýbrž na basi Šroubovitě vykroužené nahoru se zužují, pod povrchem však baničkovitě se rozšíří. Zde tkví také roz- šířená část base štětinky, jejíž obal je tu srostlý se stěnou baničky (obr. 13, 24, 42, 57). Takové poměry jeví se u většiny Arthropodů.'“) Nalézáme jamku, v níž sedí štětinka obdaná chitinovou blánkou vy- cházející ze stěn jamky. U Crustaceí velmi často base obdána jest jemnou pohárkovitou pochvou.'“) Pochva zdvihá se ze svrchního okraje jamky a někdy obaluje celou štětinku, jindy jen spodní část (obr. 13, 24, 25, 42, p). U Zógidia jeví pochva ovalní stloustnutí (obr. 55). U Typhlomsca rozšiřuje se do plochy, opatřena je jakýmisi dvěma až (W Lermie: Zum feineren Bau der Arthropoden. Anat. u. Physiol. 1855. 12) WiwkLER W.: Anatomie der Gamasiden. Arb. aus d. zoolog. Institut Wien T. VII. 15) Zcela přesvědčivý důkaz přechodu plasmy ve výtvory cuticulární podán u Gordiidů prof. Vejdovským (Organogenie der Gordiiden p. 661. Zeitschrift fůr wiss. Zoologie 1894). Tak zv. subcuticula (faserige Cuticula) zachovává zde i různou strukturu plasmy hypodermalních buněk, z nichž vzniká. Přechod cytoplasmy v subcuticulu zvláště v některých případech je markantní. 14) Lrypie: Ueber Amphipoden und Isopoden. Zeitschritt fůr wiss. Zool. XXX. Suppl. 15) HavskR G.: Physiologische und histologische Untersuchungen ůúber das Geruchsorgan der Insekten. Zeitschr. fůr wiss. Zool. XXXIV. 16) CLaus C.: Ueber Apseudes Latreilli Edw. und die Tanaiden II. Arb. aus d. zool. Inst. d. Univ. Wien. T. VII. 1888. 8 XLV. Bohumil Němec: šesti žebry, jest ozdobně síťkována a úplně obdává centralní štětinku (obr. 45, 47 a) b). Význam pochvy vůbec je jistě ochranný. Tomu svědčí také poměry u Haplophthalma. Jak známo,'") hřbetní strana tohoto zvířete opatřena jest podélnými řadami hrbolků, po čtyřech v každé řadě. Na každém hrbolku (obr. 40) sedí nahoru se rozšiřu- jící tělísko s centrálním kanálkem a štětinkou. Pozorována s vrchu jsou tělíska ta ellipsovitá (obr. 49) na zadní straně opatřena rýhou, v níž se vlastní štětinka nalézá. Tělísko štětinku polokruhovitě objí- mající zdvihá se s povrchu chitinu hrbolek tvořícího, Štětinka však vystupuje z jamky. V některých případech je možno konstatovati, že štětinka obdána je pochvou, jakou nalézáme u Porcelhhonů. Pozoru- hodno je, že ochranné tělísko stojí vždy před štětinkou. Lístkovité pochvy štětinek Typhlomsca zahnuty jsou na írontální straně vzhůru, na hřbetní do zadu (obr. 1). Výtvory tyto, jak z obrazů jich vysvítá, ve vnější formě a sculptuře se dosti mění. Redukce ochranné lamelly u Typhlonisca na normální pochvu štětinek podporována je okolností, že někdy nalezneme mezi obyčejnými jich formami pochvy jehlanco- vitě kol base štětinky se zdvihající. U Haplophthalma opatřeny mo- hou býti štětinky tyto normální pochvou i polokruhovitým tělískem. Zde také máme co činit se smyslovými orgány, neboť hypodermalní buňky pod štětinkami líší se od ostatních a někdy i nerv přistupu- jící pod štětinku lze viděti (obr. 41). Můžeme ostatně supponovati, že největší část přívěsků a výtvorů pokožkových funguje jako orgány hmatové, umožňující čití popudů mechanických, což by při těle jinak úplně krytém chitinem bylo nemožným. Hypodermis skládá se z jedné vrstvy malých buněk dobře od sebe oddělených (obr. 56). Plasma je hustá, hrubě zrnitá, jádra tvaru kulatého až vejčitého opatřena jsou několika intensivně se barvícími tělísky. Ale v žaberních plátcích (vlastních) nabývají buňky hypoder- malní neobyčejné velikosti, plasma je jemně zrnitá a jeví corticalní proužkování. Zde také podařilo se mi dokázati, že dělení je přímé. V žaberních plátcích dělení je dosti vzácné, v normalní hypodermis pro malé rozměry elementů zjev ten snadno nám uniká. Přímé dě- lení se jader pozoroval jsem u Asella a Porcelliona (obr. 8). Jádro se protáhne, zaškrcuje, spojovací můstek stává se stále tenším, až se obě poloviny odtrhnou a nabudou čistě kulaté formy. Také nucleolus se rozdělí a přejde můstkem do jedné poloviny. Tento případ tedy 17) ScHóBL J.: Haplophthalmus, eine neue Gattung der Isopoden, mit be- sonderer Berůcksichtigung der Mundtheile untersucht. Zeitschr. fůr wiss. Zool. X. 1860. -Studie o Isopodech. 9 nespadá v obor „nucleolarního dělení se jader“, jak je [FRENzEL vy- líčil pro jaterní vaky korýšů. Ve vacích jaterních je amitotické dělení ve spojení se secretorickou činností těchto orgánů, zde jsou productem jeho normalní, života schopné buňky. Názor hájený FLEmmveEm, ZíR- GLEREM A O. v. RarmEwm, že amitotické dělení nemá rázu regenerativ- ního, neplatí tedy pro všecky případy. Že regenerace děje se obyčejně mitotickým dělením hlavně BARFuRTH a ZreceLER dokázali, přes to po tak mnohých údajích o přímém dělení, nelze pochybovati, že i toto má význam regenerativní, ač ve mnoha případech znamená skutečně „degeneraci, aberraci, nebo je výsledkem přizpůsobení se jádra určité funkci“ (FrEmmre). Při líčení vaků hepatopankreatických budu míti příležitost o věci obšírněji se zmíniti. Chitin, jakožto nejpevnější část těla Isopodů, slouží také připev- ňování se svalů. Tyto připevňují se na př. na hřbetní straně na rovnou plochu chitinu, nebo na zvláštní výčnělky tvořené vchlípením se hy- podermis (obr. 35). Ve hlavě nalézáme dosti vyvinutý endoskelett, sestávající hlavně z veliké vchlípeniny prostírající se pod žvýkacím žaludkem (obr. 34, ch. sv.), a dvou lateralních vchlípenin u base antenn druhého páru (obr. 14, ch. sv.) Na břišní straně vchlipuje se hypodermis a tvoří homolovité solidní výčnělky (obr. 60), na nichž připevňují se svaly břišní podélné i šikmé. Hypodermis je tu zacho- vána i jádra jednotlivých buněk. Jednotlivé svazečky příčně pruho- vaných svalů spojují se s vlákénky prostupujícími plasmu hypoder- malních buněk a přikládajících se k chitinovému komolci (lamellesní složení chitinu lze tu velmi dobře sledovati). "Tato vlákénka nejsou bezpochyby contractilní, spíše povahy vazivové. Je známo, že vlákna svalová pozvolna přecházejí v elementy pojivové "*) a tyto neliší se chemicky příliš od plasmy. Přijmeme-li, že ani chitin není podstatně různý od plasmy, nebude nám obtížno inserci svalů v podobných pří- padech pochopiti. Poměry identické s vylíčenými popsal ScHNErDER '*) při roztahovačích recta hmyzu. DruLa Vazze*“) popisuje u Gammarinů inserci svalů pomocí pojivových výběžků jednotlivých buněk hypoder- malních, jež přecházejí ve vlákna svalová. Takovýchto případů u Onis- codeů jsem nepozoroval. 18) FrEmmiNe W.: Ueber Formen und Bedeutung der organischen Muskel- zellen. Zeitschr. fůr wiss. Zool. XXX. Suppl. 9) ScHxErnER: Ueber den Darmkanal der Arthropoden. Zoologische Bei- tráge. II. 20) Druna Varre: Gammarini del Golfo di Napoli. Fauna und Flora des Golfes von Neapel. 20. 10 XLV. Bohumil Němec: Svlékání chitinu děje se u Isopodů, zvláště nedospělých, často. Obyčejně praskne pokožka mezi čtvrtým a pátým segmentem thora- kalním na hřbetní straně. Nejdříve svlékne se část zadní, po nějaké době i přední. Nový chitin, jenž ve slabé vrstvě už před svlékáním byl přítomen, vyvíjí se pak velmi rychle. Kusadlové zuby, k jichž vývoji je třeba delší doby, už dlouho před svlékáním se tvoří (obr. 58). Hypodermis vchlípí se váčkovitě, buňky se prodlouží a na distalním konci vytvořují zuby, takže zvíře hned po svléknutí má k disposici hotové pevné zuby. Biologicky zajímavý zjev pozoroval jsem u druhu Forceliio scaber. Individuum jedno, konservováno brzo po svléknutí, mělo zaží- vací rouru vyplněnu rozžvýkaným chitinem, jenž očividně pocházel z exuvie, poněvadž se tu jiných součástí nedalo nalézt. Že to byla exu- vie téhož individua samotného soudím z toho, že zadní polovice zažívací roury vyplněna byla kusy ze zadní části chitinového pokryvu těla, přední polovina kusy z antenn, kusadel atd. Nervová soustava. Nervová soustava Isopodů ve starší době zkoumána byla hlavně BRANDTEM, LEREBOULLETEM, LEYDIGEM A ŠARSEM. Údaje těchto badatelů spočívaly hlavně na methodě ruční praeparace a podávaly nám po- měrně jen povrchní obraz břišní pásky Isopodů. Methodami moderními pracovali PackKaRD, BrrLovcr a Úravs. Tito první snažili se jedno- tlivé části — hlavně mozku — morfologicky oceniti a ve spojení s po- měry u jiných Crustaceí známými uvésti. Pokud se týče detailních prací neurologických, zabývajících se structurou a průběhem nervo- vých elementů interessují nás vedle prací RgrzrosovýcH studie WE- BEROVY, DIEDERMANMOVY A FRIEDLÁNDROVY. Zauzliny nadjícnové. Při studiu mozku Crustaceí jedná se pře- devším o část popisnou, vyličující podobu, členitost a polohu jeho, vedle toho však také o morfologickou analysu těchto částí. Jde o to, udati prvotní rozčlenění, význam a homologii jednotlivých částí se stanoviska srovnávacího. Tu také embryologie mnoho hledisek po- skytuje. Třeba sledovati hlavně první stadia, kde nervová soustava vy- stupuje jako jednoduchá ztluštěnina ectodermu, neboť později rychlým vzrůstem jednotlivé oddíly splynou a oddělí se teprve ve stavu do- spělém. Ve mnohých otázkách pomáhá nám srovnání s poměry u forem primitivních, jakými jsou na př. Phyllopodi, skupina to formám homo- nomně segmentovaným nejbližší. Studie o Isopodech. l Při líčení svém budu se hlavně držeti poměrů u Typhlomsca, poněvadž zde u samiček členitost nejlépe vystupuje. Nadjícnová ganglia Isopodů možno rozlíšiti ve tři části od předu k zadu po sobě jdoucí. Nazveme je proťocerebrum, deutocerebrum a tritocerebrum. Názvů těchto použil pro Insecta a Crustacea prvně VrazLaxEs. Embryologie rozdělení toto ve mnohých případech potvr- dila. Pro Myriopody a Arachnidy snažil se určiti homologie těchto částí Sar Remy.“") Pro Arachnidy věc není dosud definitivně rozluštěna. Zvláště JawoRovskimo embryologické nálezy na Trochose ukázaly na potřebu nových, rozsáhlejších zkoumání. Protocerebrum (P) je lalok dosti nepatrný, ale markantní. Leží z celého mozku nejvýše, vyčnívaje silně do předu a vzhůru (obr. 2). Na podélných řezech sagittalních jeví se dosti samostatným. © ÚLavs ve své práci 0 Apseudďu (1. c.) nedovedl ho odlišiti oď laloku dorsal- ního (Dorsalanschwellung). Gangliové buňky protocerebra ponenáhlu přecházejí v obal lobu optického (obr. 49), jednak kryjí frontalní stranu mozku. Na hřbetní straně lobu optického nápadný je lalok tvořený ganeliovými buňkami (Clausův Nebenlappen), (obr. 48, 31 LL). Claus jej počítá ke tractu optickému. Proti tomu svědčí okolnost, že u Typh- lonisca, kde oko zmizelo, je z Oniscodeů nejlépe vyvinut. Vlastní lobus opticus u Typhlonisca (obr. 48 LO) obdán je čepičkovitou „vrstvou gancliových buněk, nevychází však od něho žádný nerv. Ten, jakož i ganglia retinalní, i oko samotné úplně degenerovaly. Nemáme tu ani nejmenších stop po těchto orgánech. Jinde, jako u Glyptonota a Nipharga aspoň rudimenty nalézáme, u Úrangonyxe pigmentovou skvrnu místo očí, a t. d., zde zmizel celý trakt optický a oko samo úplně. Z Isopodů je ještě slepým jeskynní rod Tiťamethes, nebylo mi však možno pro nedostatek materialu poměry u tohoto rodu prozkou- mati. Earow“*“) udává, že sice pigment u Typhlomsca zmizel, ale oči že tu jsou a že zvíře světlo zcela dobře čije. Poslední věc je možná, heliotropické zjevy u zvířat slepých nejsou ničím vzácným, ale or- gánů specielních, světlo čijících Typhlomiscus již nemá. Také však není správno, že Typhloniscus intensivně světlo čije. Zdvihneme-li kámen, pod nímž se nalézá kolonie mravenčí s Typhlomiscy, jsou tito spíše mechanicky podráždění než světelně. Že jich nikdy nenalézáme na povrchu, vysvětlíme si tím, že pod zemí skytá se jim větší vlhko, k jich existenci potřebné. Chováme-li živé Typhlomiscy v uzavřené 21) Sar Remy: Sur la structure du cerveau chez les Myriapodes et les Arachnides. Revue biol. du nord de la France. 1889. 22) Earox: Platyarthrus Hoffmannseggii: Ann. and Mag. of Nat. Hist. Vol. 10. 1? XLV. Bohumil Němec: lahvi doma, lezou velmi hojně na povrchu kamení a po stěnách ná- doby, nejevíce mnoho heliofobismu. Zakrnělost zraku u Crustaceí dosti je hojná. Známe ji u Copepodů, Amphipodů, Isopodů i Deca- podů.?*) © rudimenterních očích Isopodů podává podrobnější zprávy pouze PackanRp.*“) U forem jím zkoumaných jsou však orgány zrakové ještě dosti dobře zachovány. Weberův Trichomscus Leydigů, prý také slepý, v tomto ohledu byl popsán nedostatečně. Tři právě popsané loby: frontalní, lateralní a optický počítám ku protocerebru. Je to část nervové soustavy, jež se zakládá nej- předněji a representuje zauzlinu prvního segmentu tělního jsouc homo- logická nadjícnové zavzlině červů (Scheitelplatte trochophorové larvy). U Crustaceí často odpovídá jí jen lobus opticus s lateralním lalokem, s nímž lalok frontalní může splynouti. Protocerebrum u Branchiopodů zachováno je dosti zřetelně. Je to ku př. u Cladocer ta část mozku, z níž vychází nerv k nepárovému oku a t. zv. organům týlním. Rax LavxkasrER nazval ji archicerebrem, u PAcKARDA (1. c.) odpovídá jí procerebrum -F ganglia optická. Jak již řečeno, vlastní ganglia retinae u Typhlomisca zmizela. U forem s očima dobře vyvinutýma lobus opticus, tedy část patřící centralnímu nervstvu, přesně je oddělena vůči periferickým sgangliím zrakovým. Velmi dobře se dají poměry ty sledovati u Zigidia, kde lobus opticus je silně prodloužen. K němu kladou se po sobě jdoucí 9 ganglia retinae uvnitř s nervovým sítivem a vlákny ve 3 skupinách (obr. 17, 9 R). Svazek nervových vláken sem vstupující rozděluje se ve mnoho větví k buňkám na dorsalní straně tractu. Z ventralních buněk sbírají se zase vlákna do nasledujícího ganglia. Ganglion po- slední kryto je čepičkovitě gangliovými buňkami, k nimž síťovitě roz- děluje se svazek nervových vláken sem vstupující. Mezery mezi větvemi vyplněny jsou sítivem nervovým. U Porcelliona jen dvě ganglia retinalní můžeme rozeznati (obr. 15), u Haplophthalma jediné, táh- noucí se přímo až pod oko. Myslím, že se na retinalní ganglion dá také uvésti podivný přívěsek na optickém tractu některých Porcellionů (obr. 7, P O), jejž Leydig nesprávně jako žláznatý kreslí.?*) Také ZELENE) zminuje se oněm u Sphaeromy ?*) a CLavs u Apseuda (l. c.); ) Gmárn, v Boll. Soc. Adr. Se. Nat. Trieste. Vol. 8. podává seznam v terst: KIDOO M An the structure of the Brat in of the sessile-eyed Crustacea. Mem. on the Nat. Academ. of science, 1894. III. %5) Levora: Tafeln zur vergleichenden Anatomie. 2) BrrLover G.: Bystema nervoso e organi dei sensi dello Sphaeromo serratum. Atti dello R. Acad. dei Lincei. Roma 1881. Studie o Isopodech. 13 z gangliových buněk tvořících částečně povrch tohoto appendixu vy- cházejí nervová vlákna k distalní části tractu, do nitra pak, jež je vyplněno sítivem nervovým, rozvětvují se vlákna přicházející z centra lobu optického. | U Crustaceí s typickýma složenýma očima, zvláště tam, kde oči -sedí na stoncích, nalezáme vždy několik ganglií retinalních za sebou. © Na tyto poměry tractus optický u Ligidia nejvíce připomíná. U něho také jsou oči nejvíce vyvinuty. U Haplophťalma a Trichomsca jsou poměry nejredukovanější. Deutocerebrum skládá se z laloku dorsalního (D L) a ventral- ního (V L), od nichž innervovány jsou antennully. Oba tyto laloky vyskytují se u Apseuda i Sphaeromy. U Asella jsou poměry poněkud jiné než u Oniscodeů, i vylíčím je obšírněji na jiném místě. Laloky dorsalní nalezají se mezi laloky lateralními poněkud níže položeny a jsou u všech Isopodů silně vyvinuty (obr. 2, 4, 5, 48, 49). Oproti lalokům lateralním úplně jsou samostatny. Tvoří na každé straně skupinu buněk v zadu širší, od níž jde dolů do střední části nervového sítiva. jeden vnitřní svazek nervových vláken, jenž se kříží s obdobným svazkem strany druhé (obr. 48) a svazek vnější, pojící se se svazkem přicházejícím se strany druhé. Tyto svazky pojí se částečně s výběžky nervovými z laloku ventralního (obr. 2), částečně přechá- -zejí do kommisury circumoesophagealní. Laloky ventralní (obr. 2, 48, V L) jsou slabě ve dvě partie rozdělené, značně veliké. Očividně odpovídá lalok ten ganoliu, z něhož u Apseuda a Ásella vychází nerv pro antenny prvního páru. Po tomto nervu u Typhlomsca marně jsem pátral. Buď je tak degenerovaný, že prostředky, pomocí nichž jsem nervovou soustavu Typhlomsca zkoumal, nestačí k jeho nalezení, nebo zmizel jako nerv zrakový. Možnost druhá je pravděpodobnější. Antennula sama je u Typhlomsca nepatrným komolcem beze svalů, vyplněným jen pojivem tvořícím krevní lakunu. Ganglion antennullarní je také od base antennully dosti vzdáleno. Degenerace tykadel prvního páru souvisí u Isopodů suchozem- ských se změnou způsobu života. Jsouť, jako Crustacea vůbec, pů- vodně zvířaty vodními. *') U Crustaceí vodních je antennulla nositelem smyslových orgánů, jen ve vodě působících. Zajisté patří orgány ty do NaceLovY (L. c.) kategorie orgánů smyslu chemického, jak již v úvodu - 2) 0 Jaworowskiho názoru (Die Entwicklung der sogenannten Lungen bei den Arachniden etc. Zeit. £. wiss. Zool. Bd. 58, 1894), že Crustacea jsou původně zvířaty suchozemskými, promluvím obšírněji ve druhé části této práce. 14 XLV. Bohumil Němec: pověděno. Když Isopodi vodu opustili, pozbyly tyčinky ty svého vý- znamu a degenerovaly, s nimi pak také jejich nositel. U Zzgědia, © které vodním formám organisací i biologií stojí nejblíže, je také anten- nulla nejlépe zachována. U něho také zcela dobře zachován jest nerv antennullarní, ač značně je slabší než homologický nerv k. př. Asella. U Porcelhonů je na posledním článku tykadel devět až deset tyčinek, které povstaly z čichových tyčinek Leydigových, jaké nalezáme k. př. u Asella. Na první pohled liší se od těchto tím, že po celém povrchu kryty jsou chitinem, kdežto distalní konec jich u vodních forem má otvůrek krytý snad někdy chitinovým terčkem. U Zogidia, kde nervová soustava vůbec těsně je přitlačena k in- tegumentu, ventralní lalok zatlačen je na strany (obr. 6). Nerv z něho vycházející přibírá vlákna svá částečně z tohoto, částečně z laloku © dorsalního (obr. 4). Dorsalní lalok je také posunut na stranu. a buňky jeho kryjí frontalní stranu mozku, spojujíce se s lalokem © ventralním (obr. 5). Zajímavé je pro tento druh postavení proto- cerebra, které je poněkud do zadu zahnuto. Zcela podobné postavení | protocerebra má Asellus (obr. 14). Protocerebrum a deutocerebrum tvoří vlastní mozek Crustaceí. Partie následující druhotně se k němu připojily a tvoří Packardovo © (I. c.) syncerebrum. Můžeme sledovati postupně, jak tritocerebrum po © kommissuře posunuje se nahoru a pojí se k mozku. U Phyllopodů © a Decapodů nejlépe je intermedierní postavení tritocerebra (ganglia antennalního) viděti. Proti těmto factům nelze ničeho namítati. Sporna je však otázka, zda části vylíčené jako protocerebrum © a deutocerebrum skutečně také odpovídají dvěma gangliím segmen- talním. Předmět tento discutován často a od různých autorů. Přede- © vším je nápadna okolnost, že část tato je tak členita, Nemáme pří- kladu, aby jediné segmentalní ganglion jevilo tak složité poměry. Za © druhé vidíme, že cerebrum vlastní nenuceně dá se rozděliti na dvě © partie, z níž každé náleží jeden periferický nerv. Přiložíme-li těmto © důvodům víru, skládá se vlastní mozek Crustaceí ze dvou párů ganglií © patřících dvěma segmentům tělním. Prvý segment je bez okončin, © druhému patří antennully, jež se embryonalně zakládají jako typické okončiny Crustaceové. Ze prvý segment okončin nemá, nemusí nás uváděti v podiv. U Chaetopodů první segment nenese ani štětin ani © chaetopodií, u Arthopodů ostatních prvý segment také nenese okončin. Antenny u Peripata a Hexapodů jak známo zakládají se postorálně, teprve druhotně změní se vzájemná poloha stomodea a tykadel tak, © Studie o Isopodech. 15 že tyto leží předústně. (U Arachnidů JawoRowskxr ?*) snaží se doká- zati, že před Chelicerami několik segmentů se zakládá, jež okončin nenesou.) Sledování vývoje nervové soustavy Crustaceí definitivně dosud otázku nerozhodlo. Krvaszex *?) pro humra udává, že se protocerebrum © a deutocerebrum zakládají jako samostatná ganglia, toto s antennullami postorálně. Tento údaj podporoval by náš názor o dvojčlennosti vlast- ního mozku crustaceového. Naproti tomu z několika stran brán byl Krvesteruv údaj v pochybnost a zvláště NusBavw, jenž specielně se zabýval embryologií Zsopodů, popírá správnost jeho. Ve skutečnosti nemáme práva pochybovati, dokud positivně údaje ty nebudou vy- vráceny. Pro Zogi udává Nvussavu,*“) že rozdělení prvotního, jednot- ného základu mozkového ve dvě partie je druhotné. Stomodeum za- kládá se za tímto základem mozku. To ovšem svědčilo by názoru Clausovu (l. c.), jenž považuje protocerebrum i deutocerebrum za ganelion homologické jedinému gangliu segmentalnímu, jež se diffe- rencovalo druhotně. V žádném případu nemůžeme za správný považo- vati Clausův názor, že tykadla prvého páru odpovídají tykadlům prvního segmentu Polychaetů; zakládáťt se antennulla jako typická okončina a ve stadiu naupliovém také jako okončina funguje. Rax LaxkasrER udává, že se zakládá antennulla postorálně, jako antenna hmyzu a Peripaťa. KoRscmgLT a HrrpER ve své učebnici embryologie *") rozeznávají na mozku Úrustaceí část primerní: procerebrum —- oči — frontalní oresány smyslové a druhotně se připojivší část skládající se z ganglií tykadel prvního a druhého páru. NusBavmovy údaje ztrácejí poněkud své ostří, uvážíme-li, že jsou výsledky pozorování plošných praeparatů z embryonků, kde přehlednutí snadno je možné. Konečně možno snad uvésti GRABRovy a NusBAvmMA samého údaje o některých Hexapodech, kde jednotný základ nervové soustavy rozdělí se nej- dříve v makrosomity a ty teprvé ve pravé části segmentalní (mikro- somity). Také neděje se v embryonalním vývoji Arthropodů segmen- tace vždy isochronicky, i může se snad přijmouti, že základ mozku segmentuje se vůči ostatním partiím základu nervové soustavy hetero- 28) JawoRowskr: Úber die Extremitáten, deren Drůsen und Kopfsegmen- tirung bei Trochosa singoriensis. Zool. Anz. XV. 29) KivestEY J. S. The developement of Crangon vulgaris. 1887-9. 90) NusBavum J. Materyaly do embryogenii i histogenii róvnonogów (Iso- poda). Rozpr. Akad. Umj. Kraków. XXV. 1893. 51) KoRsckEDT © HrmeR: Lehrbuch der vergleichenden Entwicklungsgeschichte der wirbellosen Thiere. 1890. 16 XLV. Bohumil Němec: chronicky, později (Cfr. BRavER o chelicerovém segmentu Scorpiona). Možno zde také vzpomenouti případů teratologických. HorER *?*) popsal případ, kde u říčního raka místo jednoho oka vyvinuta byla dvoj- větevná okončina, řádně innervovaná. (Případ tento není ojedinělý.) První segment tělní nenese žádné okončiny, ale jako každý segment nésti ji může. Tato, dávno a obyčejně již neuskutečňovaná možnost zde jako vrácení se k původním, nebo aspoň morfologicky možným poměrům se uskutečnila. Nechci tím říci, že by odpovídal stvol oční okončině. Tvrdím jen, že přední partie těla Crustaceí, na níž jsou oči, může dle tohoto případu považována býti za segment samostatný, jenž může vyvinouti okončinu. Výklad mozku (vlastního) Isopodů a Crustaceí vůbec mohl by zníti ještě jinak. Jak známo skládá se první segment Oligochaetů ze dvou oddělených částí, z nichž přední zoveme praestomiem. Vejdovský *?) dokázal, že se zakládá první seement u Lumbricidů jako jediný, nerozdělený článek, jenž do předu silněji roste a tak vytvoří lalok předůstní, později od vlastního prvního segmentu za- škrcením odlišený. I bylo by možno vykládati poměry u Crustaceí tak, že se tu zakládá předústně pouze jeden segment, který vzrůstem do předu směřujícím vytvoří část homologickou praestomiu Oligochaetů. U Oligochaetů týká se tento vzrůst do předu pouze tělního vaku s jeho svalstvem, kdežto mozek (segmentalní ganglion prvního článku tělního) nevyrůstá do předu v žádný odlišený lalok, naopak posunuje se do zadu. U Crustaceí musili bychom míti za to, že jednoduché ganglion prvního článku tělního druhotně odděluje ku předu proto- cerebrum a lalok lateralní. Proti názoru tomuto svědčí okolnost, že by pak část druhotně z mozku vyrostší byla složitější a někde i ob- sáhlejší (přihlédneme-li k mohutným lobům optickým) než část původní a že bychom neměli pak první segment bez okončiny, jak to u Arti- culat posud všude bylo shledáváno. Claus, který naše protočerebrum a deutocerebrum dohromady považuje za homologické jedinému ganeliu segmentalnímu, hleděl z této příčiny, jak už podotčeno, vyložiti anten- nully za smyslový orgán, ovšem s nezdarem. Já čerpal jsem důvody názoru svého ze srovnavacího studia poměrů dospělých Orustaceí. ZOO snad učiní věc nepochybnou. " HoreR B.: Ein Krebs mit einer Extremitát statt eines Stielauges. Verh. d. deut. Zool. Ges. 4. Jahresversam. 99) Dr. F. Vespovský: Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen. Prag 1888-92. Pag. 250. | l | Studie o Isopodech. 1/7. NN Další částí, jež různým způsobem u korýšů připojena je ke | vlastním zauzlinám nadjícnovým, je ganglion antennální, z něhož jsou | innervována tykadla druhého páru. Embryonálně všude se zakládají | postorálně. Za jícnem leží také jejich příčná kommisura. Ale posunují -se vzhůru po circumoesophacealní kommissuře, takže se mohou ko- © | nečně úzce připojiti ke vlastnímu mozku. Přes to všude si zachovávají | určitou samostatnost. U Typhlonisca leží po straně jícnu (obr. 2, G A;, 4, 14, 31) oangliové buňky nalezají se na svrchní a frontalní | straně nahromaděny. Na spodní straně vysýlají mohutný nerv do ty- © kadel páru druhého. Claus (I. c.) nalezl ganelion toto ještě úžeji spojeno s cerebrem. Podivuhodno však, že si zde zachovalo ještě svou původní kommi- | suru zajícnovou. Ta posunovala se stále ku předu až k jícnu, dále : nemohla. Takový stav nalezáme posud zřetelně u Phyllopodů a Deca- | podů. Také u Asella zachovala se zajícnová kommisura (obr. 14, C A,), | ač slabá a zřejmě seslabena. U Oniscodeů zmizela úplně. Místo ní | vyvinula se druhotně kommisura tritocerebra před jícnem (obr. 3, 31). | Na příčných řezech lze dokázati, že skutečně spojuje tata ganglia, I vedle toho je oddělena od kommisury mozku vlastního cévou (obr. 3, | 31, A,) příčně skrze mozek ku předu z rozšířeniny aorty medianní | (obr. 3, RA) vystupující. | Všecky popsané části tvoří mozek Onmiscodeů v širším slova | smyslu, symmetricky bilateralně rozčleněný, spojený kommisurou přední, | zadní a u některých Isopodů ještě zajícnovou (Ca, Cp, Ús). | Tvar mozku ostatních Oniscodeů celkem nepatrně se liší od | popsaného mozku Typhlomsca. U Iogidia jak pověděno, přitlačen je | množstvím svalů plnících hlavu těsně k hypodermis a má také formu - celkem štíhlejší, jednotlivé partie jsou delší. Lateralní lalok je tu | velmi slabě znatelný. Poněvadž lobus opticus silně je protáhlý, protáhl | se také lateralní lalok a pozbyl tím své distinktnosti. Ventralní lalok deutocerebra svaly probíhajícími k tykadlům je prodloužen a posunut na stranu (obr. 6). Antennully jako u ostatních Oniscodeů posunuty jsou k basi antenn. Frontalním výčnělem hlavy a basalním článkem antenn, silně vyvinutým, jsou jaksi ukryty a chráněny. Pak se zde i spíše vlhkost nějaká udrží a tím funkci jejich, původně vodě při- způsobenou, umožní. Tritocerebrum je více než u Typhlonisca od deuto- cerebra odděleno. U Trichomsca nápadným je silně vyvinutý lalok dorsalní, po- dobně u Haplophthalma. Mozek Porcelliona a Omisca podobá se ve formě i složení skoro úplně mozku Typhlonisca. Tř. mathemattcko-přírodovědecká. 1895. 2 18 XLV. Bohumil Němec: | í | Zmíním se ještě o pohlavních rozdílech v relativní velikosti. mozku. U samečků mozek skoro úplně vyplňuje dutinu hlavy. Ú sa-. miček mozek zcela volně udržován je v dutině hlavy sítivovým po- jivem dutinu plnícím. Na určitém stupni postembryonalního vývoje. nejsou patrny rozdíly ve velikosti mozku u obou pohlaví. Odtud však mozek samečků roste ve stejném poměru k tělu dále, u samiček roste. tělo dále poměrně mnohem více. Veliký — relativně — mozek sa-. mečků upomíná nás vždy na individua nedospělá. Kdyby tělo samečků pohlavně dospělých rostlo dále, až by dosáhlo velikosti těla samiček,. mozek se však již nezvětšoval, nebylo by rozdílů relativních mezi oběma pohlavíma v tomto ohledu žádných. Zjev tento je důležitý pro. některé otázky, jež se nám namanou při pozorování orgánů a poměrů. pohlavních. U Arthropodů (hlavně hmyzu) známo je už dávno, že. smyslové orgány, hlavně oči, orgány tykadlové, Jomxsrovovy *“) atd. mnohém více jsou vyvinuty u samečků než u samiček. Nevím, zda-li. byl kde již konstatován pohlavní rozdíl ve velikosti mozku, ovšem. nehledě k periferickým gangliím smyslových orgánů. Pásmo břišní: Kommisura spojující ganglion antennalní s mandi- bularním je velmi mocná, ze samých vláken nervových složená. Ganglia mandibularní (obr. 2, 32 G Md) jsou položena vlastně na circum-. oesophagealní kommisuře. Jeví podobnou snahu jako tritocerebrum,. vystupovati po kommisuře vzhůru. Na zjev ten už PacxaRo (l. c.) upozornil. Splývá zadním krajem svým s gangliemi segmentů obou párů kusadel a kusadlové nožky v jedno ganglion podjícnové, je však. od nich odděleno silným svalem prostupujícím medianně k žaludku žvýkacímu. Všecky čtyři odstavce dají se dobře rozpoznati. Největší je ganglion maxilly prvního páru (obr. 32, G Mx,), slaběji vyvinuto je ganglion maxill páru druhého. Ganglion nožky kusadlové leží vlastně za basí této, je mnohem širší než předešlé tři odstavce, po-. dobá se vůbec gangliím thoracalním, k nimž původně patřilo. I v té okolnosti, že položeno je vlastně již mimo hlavu, jeví se svědectví, že. segment nožky kusadlové druhotně připojil se k hlavě. Středem. obou polovin těchto ganglií probíhá mocný svazek nervů pojící se ke kom- misuře circumoesophagealní a touto vzhůru do mozku vystupující, kdež © ode všech ganglií přijímá části své. První ganglion thoracalní blízko © je položeno gangliu kusadlové nožky. Následuje pět dobře oddělených © párů ganelií spojených tlustými kommisurami podélnými (obr. 50). 4) UCHmro Ch. M.: Ein bisher wenig beobachtetes antennales Sinnesorgan der Insekten, mit besonderer Berůcksichtigung der Culiciden und POMO | Zeit. £. wiss. Zoologie. Bd. 58, 1894. o ní "en S m m dě a A Studie o Isopodech. 19 Pěkné a správné obrazy břišní pásky Oniscodeů podali Lrvnre, (BrRaxpr, **) pro Lógidium LrREBouLLEr.?“) Struktura těchto canslií je „velmi jednoduchá. Gangliové buňky concentrovány jsou na břišní (straně, leda že vystoupí vzhůru u base nervu periferického. Jedna „partie jejich leží uprostřed (obr. 50) a je bezpochyby ve spojení S nepárovým nervem t. zv. sympathickým. Poměry jsou zde tak jedno- duchy, jak je popsal Czavs ?") pro Phronimu. Sedmé ganglion thoracalní připojeno je ke komplexu ganglií ab- | dominalních, nejúžeji u Porcelliona a Typhlomsca. U Ligidia jeví se | poměrná původnost formy té v tom, že za sedmým gangliem thora- | calním ještě následuje pět samostatných malých ganglií abdominalních. - Poslední z těchto je spojeno s prodlouženým poněkud gangliem před- | posledního a posledního článku abdominalního. Ve splynulých abdo- „malních gangliích Porcelliona a Typhlomisca na podélných řezech | sagittalních dají se rozeznati podle partií nervového sítiva čtyři až pět částí, jež však jinak, zvláště v uspořádání buněk gangliových. nejeví žádné samostatnosti. Samostatné jich zakládání v embryich možno zcela dobře konstatovati. Nervy periferické. U členitých každému gangliu segmentalnímu patří jeden, obyčejně však více nervů periferických. Tam, kde peri- "ferických nervů není, musíme přijímati, že buď degenerovaly, nebo splynuly s nervy vedlejších ganglií seementalních. Protocerebru, prv- nímu gangliu segmentalnímu náleží u Oniscodeů jediný nerv perife- rický, nerv zrakový. U druhů s očima dobře vyvinutýma znamenitě je vyvinut, gangliové buňky, jež sensibilní nervy provázívají, ve velkém množství přítomny, takže mohou tvořit i několik za sebou jdoucích ganglií „retinalních“. U Typhlonisca, jak bylo vylíčeno, celý tractus zmizel, u Haplophťthalma, kde oko poměrně nejslaběji je vyvinuto, také tractus optický je jednoduchý a nepatrný. U Zogidia, kde ze všech našich Isopodů oči nejvíce jsou vyvinuty, také tractus opticus nabývá značných rozměrů i komplicace. O gangliích retinalních je dokázáno, že vznikají samostatně zduřením epiblastu, jako na příklad dle NusBavmovýcH (1. c.) údajů u Zogie, nebo proliferací, jako u Bran- 9%) BRAxpr und RarzeBuRG: Medicinische Zoologie II. 36) LrREBouLLET: Mémoire sur la Ligidia Personi Brandt. Ann. de sc. nat. 2. sér. T. XX. 97) Cnaus: Der Organismus der Phronimiden. Arb. a. d. zool. Inst. d. Univ. Wien. T. II. 1879. 98) CLaus: Claus zur Kenntnis des Baues und der Entwicklung von Bran- chipus stagnalis und Apus cancriformis. 1873, o% “ 20 XLV. Bohumil Němec: (dle PaRxERA u humra). Vůbec u všech Arthropodů ganglia optická, | kde vývoj jich byl zkoumán, vznikají úplně samostatně od centralního © nervstva. To vše vede nás nutně k závěru, že ganglia optická jsou ganglia periferická, jež teprve druhotně těsně se připojují k central- nímu nerystvu. Názor tento už Harscmex *“) vyslovil pro Lepidoptera. © © GRopBEN hájil ho pro Crustacea. Ganglia optická tedy, chceme-li naznačit fylogenetický vývoj jejich, byla původně obyčejnými periferickými ganglii smyslovými, jaká jsem v několika párech v každém segmentu nalezl. Důležitá a výhodná jich. poloha vykázala jim veliký úkol. Máme-li s NaerzEm (I. c.) za to,. že epiblastové buňky konaly původně funcei všech smyslů (Universal- sinnesorgane), reagovaly přirozeně buňky nad smyslovými ganglii peri- ferickými také na světelné popudy. Přirozený výběr působil, že se. činností buněk smyslových jakožto světlo čijících v prvním segmentu © tělním stále zvětšovala, pak localisací a eliminací popudů jiných stala © se partie tato speciellně zrakovou. Pochopitelno, že smyslové ganglion © correlativně se smyslovými svými buňkami rostlo, také centralní část příslušící mu v mozku (lobi optici). Periferický nerv deutocerebra, nerv antennularní u Oniscodeů © buď zmizel, nebo ve slabém zbytku je přítomen. Tvoří pod smyslo- © vými štětinkami na posledním článku tykadel malé ganglion smyslové © U Typhlonisca, kde nerv antennullarní není přítomen, máme interes- © santní zjev, že vlastní mozek nemá žádného nervu periferického. Tím lépe vyvinut je nerv autenny druhého páru. V rozšířené basi jeho pozorujeme velký shluk sítiva nervového. Již v základním článku objevují se na periferii gangliové buňky, ve druhém článku pak rozšíří se v obsáhlé ganglion, jež i do následujících článků se prostírá. Odtud teprve vystupují vlákna nervová pro smyslové štětinky a v částech na rozhraní jednotlivých článků nervy přikládající se ku prosté, normalní hypodermis, podobně jako vylíčím pro další okončiny. Antennalní ganglia pozoroval Claus také u Apseuda (I. c.). Zdá se, že smyslová ganglia v okončinách u všech Crustaceí jsou rozšířena. Na basi nervu antennalního vycházejí u Typhlonisca dva, u Porcel- liona tři nervy zakončující pod pokožkou gangliovými plexy. Především je to nery kolmo vzhůru za lobem optickým vystupující (obr. 1.), jenž zakončuje dosti rozšířeným gangeliem v ostrém frontalním výčnělku Typhlomsca (P F, obr. 1, 30, 31), u Porcelliona poněkud zadněji až © na na hřbetní straně hlavy. Druhý nerv vystupuje blízko u předešlého 39) B. Harsonm : Beitráge zur Entwicklungsgeschichte der Lepidopteren. Jen. Zeitschr. f. Naturw. 11. 1877. o p p 5m M p o ob k ší a.. k Studie o Isopodech. 21 | (obr. 30, P L) a konči mezi basí antenn (obr. 31) a epimeritem -hlavy. U Porcelliona vystupuje ještě jeden nerv kratší horizontalně | a končí ganeliovým plexem na spodní partii hlavy. Basalní části nervů | těchto viděl a nakreslil už Levnra,““) zakončení jejich ovšem neznal. -S některým z těchto nervů homologické jsou nejspíše MrnyE-EpwaRo- Sovy nerves tegumentaires u Asřaca. | V místech, kde kommisura circumoesohpagealní přechází do ganglia | mandibularního, vychází z ní do předu dosti silný nerv (obr. 5, K P), | posázený na vnější straně ganeliovými buňkami, jenž objímá oeso- i phagus a před ním právě asi v místech, kde odděluje se zářezem tak | zvaný svrchní pysk, naduřuje v ganglion nepárové, jímž spojuje se ji s obdobným nervem ze druhé strany přicházejícím (obr. 3, 14, 20, | G P). Máme tu interessantní „kruh pyskový“. Zappacmem u Apusa *') (a Clausem (I. c.) u Apseuda nalezený. Clausovi význam jeho nebyl | zcela zřejmý, poněvadž neznal nervů z něho vycházejících. Především | vystoupí do předu slabě divergentně dva nervy (obr. 32, P N), z nichž |každý končí pod integumentem smyslovým gansliem (obr. 12, 20, S G), (mad nímž ční do předu rovné tyčinky smyslové (obr. 12, S), jichž (stojí vždy řada na přední straně svrchního pysku. Výběžky ze zmí- |něných smyslových ganglií k buňkám pod tyčinkami ležícím na příz- |mivých řezech snadno se dají dokázati. Ale vzhůru v medianní čáře |podél oesophagu vystupuje z pyskového ganglia nerv (obr. 20, 53. „N Oe), o němž možno se přesvědčiti, že innervuje svaly. Část ele- mentů pyskového kruhu funguje tedy jako sensitivní, část jako moto- | rická. Tytéž nervy vystupující ze kruhu pyskového nalezi Zaddach u Apusa. Možno, že podobné poměry dají se konstatovati u většiny | Grustaceí. CovreREm u Homara a BRaxprEm u Asťaca popsané kruhy Imervů sympathických, jež vycházejí z komisury a vysýlají množství | nervů na oesophagus a žvýkací žaludek, jsou kruhu pyskovému homo- | logické. | Claus zmiňuje se u Apseuda o gansgliu přímo před žaludkem Žvýkacím na oesophacu ležícím. "Toto ganglion nalezl jsem také Tu Oniscodeů. Je větší ještě než-li ganglion kruhu pyskového (obr. 3, (32, 37, G 5) a také zde leží před žvýkacím žaludkem na jícnu. | Vnější strana jeho kryta je buňkami gangliovými, největší část však tvoří sítivo nervové. Neznám případu, že by u Arthopodů bylo nale- tzeno sítivo nervové v nějaké části periferické.“*) Dvědčí to zajisté 40) Lrxoie: Tafeln zur vergleichenden Anatomie. T. VI. 41) ZappacH: De Apodis cancriformis anatomia et historia evolutionis. 1841. 42) Nervové sítivo nalezl jsem sám ještě ve smyslovém gangliu velikých 29 XLV. Bohumil Němec: pro značnou samostatnost dotyčného eanelia. (Claus viděl také oba nervy po stranách tohoto útrobního ganglia vystupující. Měl za to, že jimi spojeno je s nervstvem centralním. Mně podařilo se dokázati, -že nerv, jenž po každé straně od ganglia kolem žvýkacího žaludku šíkmo do zadu se ubírá, vydává větévky ke svalům žaludkovým (obr. 11, 37, NL), načež rozdělí se ve dva svazky, z nichž každý přikládá se k jenomu vaku hepatopankreatickému, po němž táhne se až ke konci. Dotýká se však vaku pouze na vypouklých partiích, tvoře přes., zaškrcené okružními svaly části můstky. Vydává slabé větévky ké svalům opřádajícím síťovitě podivné tyto orgány, zvláště v zadní polo) vici těla. Popsaná ganglia a nervy z nich vystupující tvoří útrobní nervtsvo, Bezpečného více jsem nemohl nalézti. Upozorním zde však na zjevy, jež mohou býti ve spojení s innervací srdce. V posledních třech“ sangliích thorakalních nalézáme nad septem pericardialním po stranác hů pericardu na každé straně skupinu buněk, jež gangliovým velice jsou a podobny. Doufám, že na příznivějším srovnávacím materiálu podaří | se mi význam zmíněných tří skupin buněk vysvětliti. i Braxpr (1. c.) kreslí dvě sympathická ganglia za mozkem Onisea, Levpie u Porcelliona frontalní ganglion nepárové. Tato ganglia nes existují. Z ganglia mandibularního vycházejí dva páry nervů. Jeden sla- bounký do hypopharingu, kdež končí smyslovým malým gangliem (obr. 35, G Hy). Druhý, velmi silný, innervuje svaly mandibularní (obr. 5, N Md). Z ganglia segmentu první maxilly vystupuje silný! nerv ke svalům maxillarním, do lamellovité maxilly samotné slabší, končící opět gangliem smyslovým (obr. 9). Tytéž dva nervy nalézámět u ganglia maxill páru druhého a maxillipedů. PackaRpův (1. c.) obrazí periferických nervů ganglia suboesophagealního u Asella, není správný Kreslíť pouze nervy vstupující ve Spojení S periferickými ganglii smyslovými ústních okončin. Kdežto nervů, innervujících svaly těchto, okončin nekreslí vůbec. Nervy poslední jsou silnější než ony sensitivní a vůbec do vnitř kusadel nevstupují, innervujíce svaly, které se nalés zají v dutině hlavy a jejichž inserce na basi kusadel se nalézá. j (Z podjícnové massy nervové. U Leucothoe spimicarpa k. př.-vychází ještě z kommisury nervy pysku svrchního (pyskový kruh?), jeden pát pro mandibulu, dále slabší nervy pro hypopharynx, tři páry pro kus smyslových štětin na posledním článku těla u Scolopendrelly. Hrsse konstatoval přítomnost jeho ve smyslových gangliích v praestomiu Lumbricidů. : Studie o Isopodech. 23 | sadla a kusadlové nožky a poslední pro první pár thoracalních noh, -jehož ganglion zde splynulo s gangliemi ústních organů. Je také možno, že některé nervy pro periferická ganglia smyslová v kusadlech odvět- - vují se od silných nervů, jejichž hlavní část přistupuje ke svalům. « Periferická ganglia smyslová nalézáme v maxillách i maxillipedu. Tam, - kde jsou na konci destiček kusadlových vyvinuty zvláštní smyslové - štětinky a tyčinky (k. př. u Typhlonisea ve druhé maxille) vstupují do nich vlákna nervová z těchto canolií. Jinde končí prostě v hypo- dermis (obr. 9, Ligidium). Před rozhraním hlavy a prvního segmentu thoracalního nalézají se na dorsalní straně pod hypodermis čtyři plexy gangliové (obr. 34, SD, SL). Nervy k nim se pojící dají se sledovati u Typhlomsca, ke gangliu nožky kusadlové, kdež vycházejí nad nervem motorickým. Podobně jako nervy spojující periferické plexy gangliové s gangliem antennalním, 1 tyto dají se uvésti na periferická ganglia normalních segmentů tělních, jež níže popíšu. Z ganglií thoracalních vychází po každé straně silný nerv, který záhy se dělí ve dva, z nichž jeden vstupuje do nohy, druhý pak in- nervuje svaly. Vedle těchto vychází zvláštní nervy z každé podélné kommisury, ubírají se šikmo do zadu, v následujícím pak segmentu hlavní část větví se ubírá vzhůru ke straně dorsalní. Dříve než pře- stoupil nery kommisuralní, nerv přímo z ganglia vystupující rozdělil se, žádná však jeho část nespojuje se s nervem pod ním z ganglia probíhajícím, jak Lrvpra kreslí a také GERSTARCKER “?) opakuje. Ve množství svalů, které vyplňují postranní části dutiny tělní, je nemožno sledovati průběh nervů na praeparatech in toto, na řezech pak jest mýlka zde velmi snadná. Mám za to, že nerv vystupující přímo z ganglia segmentalního innervuje většinou břišní svaly, jedna jeho větev vstupuje pak do okončiny, kdež tvoří ganglia sensitivní. Kom- misuralní nervy rozvětvují se silně, část větví innervenuje hypo- dermis břišní strany, část vstupuje do epimeritů a poslední obra- cejí se vzhůru ke straně dorsalní, kdež pojí se s gangliovými plexy. Co se týče periferických nervů vycházejících z ganglií abdomi- nalních, shledal jsem u druhu Porcellio laevis poměry následující: Poslední ganglion thoracalní odděleno je od vlastních splynulých gan- glií abdominálních kratičkou kommisurou, z níž vystupuje nerv kom- misuralní jako z kommisur ostatních. Následuje na periferii dobře 45) GERSTAECKER A.: Arthropoda, Bronn-Klassen und Ordnungen des Thier- reichs. Bd. V, 2. Abth. DD! XLV. Bohumil Němec: oddělené první ganglion abdominalní, z něhož vystupuje opět normalní © nerv nejdříve v dvě větve se dělící a později k různým svalům abdomi- © nalním se kladoucí. Následující nerv vychází již ze zúžené splynulé © části zadní, můžeme ho však podle rozvětvení považovat za kommi- © suralní nerv patřící k prvnímu gangliu abdominalnímu. Po každé i straně vychází pak ze splynulé massy ganelií abdominalních tři silné © nervy, z nichžto nejsilnější, jako jej u Asella kreslí SaRs,““) je po- © slední; tento ubírá se k uropodům. Z abdominalních ganglí u Logidia vycházejí vždy dva a dva nervy periferické nad sebou (obr. 33, I Sv), jež ihned přistupují ke © svalům břišním podélným (nerv hoření) a svalům nožním, které u to- © hoto zvířete velmi hbitě se pohybujícího v enormním guantu jsou © přítomny. Bezpochyby vznikly tyto nervy rozdvojením se jediného z ganglií obyčejně vystupujícího mohutného nervu. Intersegmentalní (kommisuralní nervy) jsou u abdominalních ganclí Ligidia slabounké © a innervují břišní integument (obr. 39). Periferické plexy gangliové popsal jsem již při líčení nervů mozkových. Podobné plexy přísluší každému segmentu tělnímu a sice ve třech párech. Dorsalní (obr. 52) nalézají se na hřbetní straně po obou stranách srdce neb aorty medianní. U Haplophthalma mají tvar válcovitý, který se přímo pod hypodermis slabě rozšiřuje. U Typhlomsca (obr. 32) jsou konické, základnou připojené k integu- mentu, u Porcelliona (obr. 22, 23) rozdělují se ve dvě až tři větve, které odděleně k hypodermis se připojují. Podobně uspořádány jsou lateralní plexy periferické, ležící poněkud níže asi uprostřed mezi plexy dorsalními a epimeritem. Největší a nejsložitější jsou plexy gangliové v epimeritech. Nerv sem vstupující (obr. 21, NP) rozděluje se ve dvě velká, dlouhá a jedno střední, slabší ganglion, táhnoucí se až pod integument. Postranní velká ganglia mohou se také ještě rozvětviti, takže plexy přicházejí na dosti veliké ploše ve styk s hypodermis. Zmínil jsem se již, že zvláštní větev nervová vstupuje do noh. Jest to větev čistě sensitivní, neboť nervy z ní neinnervují žádného svalu. Po celé skoro délce (v noze) posázena je gangliovými buňkami, je- vícími normalní charakter buněk periferických, jak později obšírněji jej vylíčím. Mimo to v prvním, druhém i třetím článku naduřuje v ganglia, z nichž zvláště ganglion článku druhého jest veliké (obr. 36, P O). 34) SaRs: Histoire naturelle des Crustacés d'eau douce de Norvége, 1. Les Malacostracés, 1867. P v n ) ská KEE sd orel oo děr OŘ v B ppt n P PO NA BBS Studie o Isopodech. 2 Na rozhraní článků nožních vystupují z těčhto ganglií nervy, končící v hypodermis. Zakončení periferických gangliových plexů jest vysoce zajímavé. Nikdy nemohl jsem nalézti ve spojení s nimi nějakých specifických orgánů smyslových. Vlákna nervová z nich pocházející zcela prostě - kladou se k normalním buňkám hypodermalním (obr. 36, 39). Někdy distalní konec takového ganglia široce (obr. 9) připojuje se k hypo- dermis, jako zvláště u Zigidia v obou párech maxill. Někdy rozdělí se vlákno nervové v několik větví, tyto spojují se s bipolarními buň- kami nervovými, jejichž jeden pólový výběžek končí v hypodermis (obr. 39). Nejlépe dají se tyto věci studovati u nedospělých indivi- duí Ligidia, dokud není vyvinut pigment a dokud svaly nezatlačí vše stranou. Zajisté jsou nervy periferické zde vylíčené sensitivní. Spojení se svaly ani se žlázami nedá se na nich dokázati. Nekončí však ve specifických orgánech smyslových. Funkce jejich, je-li smyslová, musí tedy býti ještě primitivní, všeobecná. Ve stadiích embryonalních máme tu co činiti s epithelialním nervstvem, které ani u dospělých individuí úplně se neisoluje. Jest oprávněna domněnka, že plexy periferické odpovídají morfologicky epithelialnímu nervstvu síťovitému, jak je po- psali HrRrwrgové “*) u Medus. Veliká část nervstva toho u vyšších Metazoí se koncentrovala, už u některých Medus nalézáme koncentro- vané kruhy nervové. U členitých zvířat koncentrovala se ve břišní pásku, k níž náleží i ganglia nadjícnová. Část zbylou, necentraliso- vanou, představují nám právě gangliové plexy periferické.*“) Zprávy moje podány jsou na základě praeparatů zcela obyčejným zbarvením jaderným (pomocí pikrokarmínu, kamencového, boraxového karmínu, parakarmínu, kochenilly a haematoxylinu) barvených. Otázky, v jakém poměru stojí fakta mnou uvedená k názorům našim o nervové soustavě nabytým hlavně z prací Retziusových, Lenhóssekových, Smir- novových atd. musí býti rozřešena užitím specifických barviv pro nerv- stvo užívaných. U Trichoniscidů WrmER““) užíval chloridu zlatového k zbarvení periferických nervů, hledaje innervaci pigmentových buněk. Udaje 45) 0. und H. HaRrwie: Das Nervensystem und die Šinnesorgane der Me- dusen, 1878, 49) Po ukončení této práce dostala se mi doruky HaRoyno studie o nervstvu Branchipa [Philos. Trans. Roy. Soc. London, 1894], kde se autor zmiňuje, že po- dobného něco pozoroval a také jeden obrázek zakončení plexu gangliového v hy- dermis podává.. 47) WrBrR M.: Anatomisches úber Trichonisciden. Zugleich ein Beitrag 26 XLV. Bohumil Němec: jeho o spojení síťových buněk pojivových, jež přecházejí do pigmen- tových, s nervovými vlákénky a o výběžcích těchto buněk do štětinek a chloupků chitinových zní dosti podezřele. Zde zvláště dlužno uvá- žiti, že pojivové elementy velmi často spolu s nervovými se barví a jak již podotčeno právě u pigmentových buněk, jež vlastně jsou buň- kami mesenchymatickými, mýlka snadno jest možna, zvláště když pigmen- tové buňky (obr. 21) vysýlají výběžky své i mezi buňky hypodermalní. Smyslové orgány. Nejdůležitější a také nejzajímavější ze smy- slových orgánů Oniscodeů jsou oči. Zde, oproti všem vyšším korýšům nenalézají se oči na stoncích a jeví také mnohé morfologické odchýlky od typických očí lateralních u korýšů. Podobně je tomu také u Am- phipodů, kteří s Isopody tvořily skupinu Edriophthalmních korýšů (vrostlookých), ačkoliv na př. památná skupina Tonaidů má oči na stoncích. Typické lateralní oči korýšů jsou složené. Nalézáme tak všude, kde redukcí oko se nepozměnilo. A právě v tomto ohledu jsou Iso- podi zajímavými. Oči jejich považovány byly za aggregované, dle kte- réhožto názoru ode všech korýšů Isopodi tvořili výjimku. (GRENACHER jehož nálezy, pokud jsem je mohl sestaviti podle různých citací, pro Ligidium 1 Porcelhona mohl jsem potvrditi, první poukázal na okol- nost, že křišťálové těleso u Isopodů je dvojdílné a retinula že se skládá ze sedmi částí. I nutno dle toho považovati oči Isopodů za složené, poněvadž tu retinularní buňky jsou sestaveny v jednotlivé skupiny, ovšem druhotně značně zjednodušené. Již jsem se zmínil, že tractus opticus u Zogidia dosti upomíná na tract vedoucí k očím na stvolu ležícím a facettovaným (typicky složeným), u Porcelltona, kde očí jest také mnohem méně než u Zigidia, máme již poměry jedno- dušší, nejredukovanější u Trichomisca a Haplophthalma. Oči posledních dvou rodů jsou unicornealní oči složené, jež upomínají na oči Arach- nidů (obr. 18, 19). Pochod, jenž od typických složených očí Crusta- ceových vede k očím na př. Logidia a Porcelliona, splynutím corneí vede k očím Tyichomisea a Haplophťhalma. Podobným pochodem vykládá se také vznik očí Arachnidových. Uvedená fakta dávají nám mnohá východiska, uvažujeme-li 0 po- stavení Isopodů vůči ostatním korýšům. Vedou nás k názoru, že Iso- podi, vlastně Oniscodi, představují skupinu velmi aberrantní, netypickou. Oproti ostatním příslušníkům staré skupiny Malacostrac představují zvláštní samostatnou větev. Podivuhodno tedy je, že se na základě zur Frage nach der Bedeutung der chromatoph oren Pigmente und verzweigten Zellen der Hautdecke. Archiv fůr mikr. Anat. Bd. 19, 1881. Studie o Isopodech. 27 ne dosti prozkoumaných (na př. embryologických) fakt, jevících se u Isopodů, staví dalekosáhlá theorie o postavení korýšů mezi Arthro- pody vůbec. Je to sice originelní, ale sotva správné považovat Iso- pody za příslušníky primitivních, původních korýšů. Detailnější práce embryologické zajisté potvrdí názor můj, ovšem také jinde již vyslo- vený, že Isopodi jsou skupina ne-li redukovaná, tedy aspoň od primi- tivnosti nějaké velice vzdálená. Řekl jsem již, že velikou část štětinek a cuticularních výtvorů vůbec u Arthropodů dlužno považovat za orgány smyslové, třeba se nám ne vždy podařilo dokázati jejich innervaci. Smyslové štětinky rozšířeny jsou po celém povrchu těla, na některých partiích velikost 1 počet jich však je větší než jinde. Zvláště výhodnou polohou, umož- ňující štětinkám místa toho čití intensivnější, nebo určitého způsobu, — je-li okolnost tato pro existenci zvířete výhodna — některé více „Se vyvinou, vzrostou. Stejnoměrné skoro rozšíření smyslových pří- věsků cuticularních nalézáme na hřbetní straně Typhlonisca. U Haplo- phťthalma na hrbolcích v určitých řadách některé štětinky se specifikují a za účelem ochrany diferencují. U Forceliiona, Omsca a Ligida na některých segmentech vyvíjí se nápadně jedna štětinka v zadním rohu epimeritu (obr. 37). Neliší se od ostatních štětinek než svým pravidelným postavením a velikostí. Nalézáme tu (obr. 24, 25, 55) pochvu (p) zdvihající se s povrchu chitinu, ze které vyčnívá dlouhá, ke konci se súžující štětinka, jejíž chitinový jemný obal v baničkovité rozšířenině v chitinu ke stěnám této se pojí. Na basi jich nalézáme však velikou buňku smyslovou (obr. 24), velikostí, hustou, jemně zrnitou plasmou a intensivně se barvící plasmou od sousedních buněk hypodermalních se lišící. Zajímavo je, že se vyskytují jenom na epi- meritech určitých segmentů. U Omisca nese na př. smyslovou štětinku epimerit druhý, třetí, pátý, Šestý a sedmý. U Forceliiona první a druhý, pátý, šestý a sedmý. Také štětinky na předu svrchního pysku Typhlonisca a Porcelliona (obr. 12) mají svůj určitý účel. Účel ve spojení s polohou dodávají jim typický tvar stanovený vzhledem k možnosti percepce a ochrany. Poměry pro jednotlivé rody i druhy se mění. Nápadná je podobnost poměrů těchto u Typhlomisca a Ha- plophthalma, pak u Porcelliona a Onisca na druhé straně. Blízky jsou si také Trichomiscus a Ligidium. Ne však všecky cuticularní přívěsky mají funkci smyslovou. Jsou na př. orgány sloužící přidržo- vání, jak Leydig **“) specielně pro Porcelliony dokázal. Určitou úlohu 09) Leypre: Ueber Amphipoden und Isopoden. Zeitschr. £. wiss. Zool. Bd. XXX. Suppl. 28 XLV. Bohumil Němec: hraje tu i výběr a poměr pohlavní,“?) mimicry atd. Sledování všech zjevů sem spadajících musí se díti ve spojení s biologickým pozoro- váním, aby nabylo hlubšího významu. Leydig (Tafeln zur verel. Anatomie) udává, že nerv, jenž vlastně vstupuje do antenn, innervuje zvláštní smyslové orgány. Tyto orgány jsou však rosettovité žlázy, jaké u Amphipodů Ngmzskr, G. HarzeR, Cravs, Drrra VArLE a j. pozorovali a jež u Porcelliona, Typhlomisca, Haplophthalma a Trichomisca ve hlavě se vyskytují. Domnělě nervy k nim přistupující jsou vývody žlaz. Histologie. Průběh nervových vlákem. Histologie nervstva Onis- codeů nepodává mnoho rozmanitého. Je přímo nápadno, jakou jedno- duchost a monotonnost tu nalézáme. Jednoduchost opakuje se také v nspořádání jednotlivých elementů k sobě, i v průběhu nervových vláken. Histologické údaje o nervstvu Crustaceí rozptýleny jsou v růz- ných pojednáních. Jedna z nejlepších prací je Kriegerova *“) o nervstvu říčního raka. Důležitá je též Úlausova citovaná již práce o Phroni- midech, Drerrova,“") BeRGERovA **) atd. Gangliové buňky jsou podoby ponejvíce sferické nebo hruško- vité a mají všecky relativně velká jádra, odpovídající do jisté míry tvarem svým tvaru celé buňky. Užijeme-li silných zvětšení, pozoru- jeme, že plasma jeví koncentrické proužkování (obr. 38), jinak jest jemně, stejnoměrně zrnitá. Proužkování přechází také do výběžků buněk. Jakkoli nejsou obdány buňky žádnou zvláštní blanou, ani po- jivovými membranami, jak Krieger pro raka udává, zachovávají vždy svou samostatnost. V centrálním nervstvu nalezl jsem buňky jen s jedním výběžkem nervovým. Za to na příčném řezu buňkou gan- gliovou pozorujeme několik výběžků t. zv. plasmatických, jež u sou- sedních buněk se proplétají a vedle sebe se kladou. (Claus bezpo- chyby na základě těchto výběžků, jež nejsou všecky stejně dlouhy, některé buňky centralního nervstva Půronimy prohlásil (I. c.) za bi- polarní. Vlastní výběžek nervový skládá se z primitivních fbrill nervových, které, jak jmenovitě u obrovských gangliových buněk dobře lze se přesvědčiti, přecházejí do plasmy, podobně jak to popisováno pro gangliové buňky obratlovců. U Logidia dosti často pozoroval jsem k 49) WmBER (I. c.) upozorňuje na rozdíly pohlavní v této příčině u Trichoniscidů. 90) KnreaeR: Ueber das Centralnervensystem des Flusskrebses. Zeitschr. f. wiss- Zool. Band 33. 51) Dreru: Die Gewebselemente des Centralnervensystems bei wirbellosen Thieren. 1878. 52) BrRaeR: Untersuchungen úber den Bau des Gehirns und der Retina der Arthropoden. Arbeiten aus den Zool. Inst, d. Univ. Wien. 1876. a Studie o Isopodech. 29 buňky vnitřní vrstvy hraničící s centrálním nervovým pletivem, jichž jádro vysýlá do nervového vlákna výběžek (obr. 16 jv, 26). Také Krie- ser ač dosti neurčitě, u raka (l. c.) zmiňuje se o zjevech, kde „možno pomýšleti na výběžek jádra“. Jemu však jenom právě na špatně konservovaných praeparatech zjev tento se ukázal, kdežto já mohl jsem ho často a na dobrých praeparatech pozorovati. Nepřikládám však těmto případům principielního významu nějakého. Možno si my- sliti, že taková podoba jádra vyvolána je tvarem buňky. Často jsem se přesvědčil, že tvar buňky má určitý vliv na tvar jádra. Podobné případy konstatovali B. HarzeR a Navsev. (Cfr. Vejdovský: Entwicke- lungsgeschichtliche Untersuchungen.) Veliká většina buněk gangliových stejnou má vělikost. Dle veli- kosti nemohl jsem žádných skupin rozpoznati, jak se často u Arthro- podů s nimi setkáváme. Ale mezi normalními buňkami sem tam, však vždy na určitých místech setkáváme se s obrovskými buňkami uni- polarními (obr. 5, 8, 10, 32, 35) a to v mozku i pásce břišní. Jako Claus u FAronimy, nalezl jsem také zde, že v gangliích pásky břišní, kde leží zadní partie ganglia (cír. Mrcmrnsovy **) zprávy o nervstvu Orycta), výběžek jich přímo, tedy bez křížení se, přechází do peri- ferického nervu (obr. 8). V mozku nalezl jsem je v protocerebru a dorsalním laloku u Zogidia, kdež vždy dal se od nich silný výběžek nervový sledovati do centralní pleteně nervové. Jádra těchto buněk jeví dvé i více dobře odlišených jadérek, kdežto v normalních jádrech buněk gangliových chromatin soustředěn je v neurčitě conturovaných uzlících jaderného reticula. Bipolarních buněk gangliových, jak řečeno, nepodařilo se mi v centralním nervstvu nalézti. Za to velmi hojné jsou v periferických canoliích a gangliových plexech. Nervové vlákno se rozšíří, ve dvůrku takto vzniklém spočívá ovální jádro (obr. 29), kolem něho je shro- mážděna zrnitá plasma. V gangliových plexech jeden výběžek těchto buněk (obr. 39) ubírá se k hypodermis. Tvar jader je tu vždy po- dlouhlý, v periferických gangliích okončin (obr. 36) nezřídka jeden pól v ostrý zobáček vytažen. Kolossalních vláken nervových, jaká často nalézáme u Decapodů a o nichž FRrepLÁNDER **) dokázal, že to jsou vlákna s dřeňovou pochvou, u Oniscodeů jsem nenalezl. 95) Mroneus: Beschreibung des Nervensystems von Oryctes nasicornis im Larven-, Puppen- und Káferstande. Zeit. t. wiss. Zoologie. Bd. 34, 1880. 54) FRrepLávoER: Úber die markhaltigcen Nervenfasern und Neurochorde der Crustaceen und Anneliden. Mitth. d. zool. Stat. Neapel. Bd. 9. 1889. 30 XLV. Bohumil Němec: Nervové sítivo (reticulum, Leydigova Punctsubstanz) má u Onis- codeů normalní vzhled jemně zrnité massy, v níž probíhají nervová vlákna. Příčný průřez takových svazků vláken nervových liší se však značně od vlastního reticula, takže uváděti reticulum na příčné průřezy vláken nervových **) je nesprávným. Vyplňuje mezery mezi vlákny nervovými, jak zvláště krásně viděti lze v posledním, cangliu retinalním u Ligidia. To odpovídá také jeho vzniku. U embryí nejdříve se vyvinou vlákna nervová, mezi nimi pak jádra jednotlivých buněk vzrostou, méně intensivně se barví, až konečně se rozpadnou.*“) Na embryích Ligidia dá se celý pochod velmi pěkně sledovati. V gangliích břišních tvoří reticulum dvě skupiny hlavní, jež prostírají se i do base postranního nervu periferického (obr. 50, P 8), a partie menší obklopující příčné kommisury. O významu nervového reticula nedovedeme mnoho říci. Leydig (Zelle und Gewebe, 1885) praví, že je podpůrno-pojivou hmotou, s neurogliou obratlovců rovnocennou. Interessantní a důležité však je, že dle KnrEGERA a BrEDERMANKA *") periferické nervy částečně v něm se rozvětvují a končí. Mohlo by tedy míti jakýsi sprostředkující význam mezi nervstvem periferickým a centralním. B. HarzER*“) po- važuje je také za pojivové a přímo tvrdí, že vzniká z perineuria. NANSEN považuje je za pojivový, vlákna nervová isolující element. Isolačními elementy jako u ostatních Arthropodů jsou zde neu- rosliové pojivové buňky, jichž stlačená jádra nalézáme v centralních 1 periferických částech nervstva. Některé z těchto jader barví se mnohem intensivněji, než ostatní, tato pak jsou větší, obsah jich jeví 1 jaderné sítivo. Principielního rozdílu mezi oběma asi není. Pojivové elementy oddělují také ganeliové buňky od centralní pleteně nervové a na hranici obou vždy nalézáme stlačená jádra podobná neurogliovým. Celé nervstvo obdáno je jednoduchou blanou pojivovou, odpoví- dající perineuriu, u většiny Arthropodů mnohem složitějšímu než-li zde. Ona přechází také na nervy periferické a na konečných jednoduchých vláknech nervových tvoří zvláštní pochvy (Schwannovy?). Průběh ner- vových vláken vylíčen u Crustaceí KRreGEREm, CLavsem pro Přirommu, BIEDERMANNEM atd. BrEDERMANN (I. c.) podal celkový obrázek vláken 5) HarscHkk B. Lehrbuch der Zoologie. 5) Vrjpovský F.: Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen. 1888—1892. 57) BreorRMAxN W. Úber den Ursprung und die Endigungsweise der Nerven in Ganglien wirbelloser Thiere, Ill. Zeitschr. f. Naturw. Bd. 25, 1891. 98) B. Hanuen: Úber die sogenannte Leydigsche Punktsubstanz im Central- nervensystem. Morph. Jahrbuch. Bd. XII. Studie o Isopodech. 31 nervových, barvících se methylovou modří pro Onisca. Oniscodei nejsou však příliš vhodným předmětem, ježto zde gangliové buňky splývají dohromady. Mnohem lépe hodí se Asellus, u něhož gangliové buňky na břišní pásce v určité skupiny jsou rozlišeny. Zde mohl jsem Clausem pro PAronimu vylíčené poměry potvrditi. U Oniscodeů v celku má: se stav věci takto: Kommisurami circumoesofagealními vstupuje dolů mocný svazek nervů, jenž přijal části své ze všech partií mozku. Svazek táhne se celou břišní páskou, přibírá zde však vlákna nervová od předních i zadních lateralních buněk gangliových. Z něho (obr. 51) některá vlákna kříží se v přední kommisuře jednotlivých gansolií (obr. 50, C) a vstupují do periferických nervů hlavních (z ganglia vystupujících), jiná vstupují do nervů kommisuralních (obr. 51, N Co). Jiná vlákna nekřížíce se vstupují do hlavních nervů, ze přední strany i zadní. Ze zadní strany kommisurou přicházející nervy také se kříží (50, 51, C,). V této zadní kommisuře kříží se i vlákna při- cházející ze předu, i vstupují buď do hlavních nervů periferických nebo, a to většinou, připojují se k centralnímu svazku vláken podél- ných. Do kommisuralních nervů vstupuje také svazek vláken (obr. 51, 2) ze zadu přicházejících. Všechna tato křížení se nervů mají zajisté účelem jednotnost a spojitost všech částí soustavy nervové. Nepárový nerv (sympathicus) probíhající mezi kommisurami (obr. 50, 51, N N) neztrácí v gangliu svou samostatnost, jak také z Bieder- mannových obrazců vidno. V bližší spojení však vstupuje s buňkami gangliovými ve středu mezi podélnými svazky vláken a oběma kom- misurami ležícími (obr. 50), podobně jako u Hexapodů. K podrobnému vyšetření drah, center a významu jednotlivých vláken nestačily methody moje. Je pravděpodobno, že bipolarní buňky v periferických gangliích mnou nalezené, jsou sensitivní elementy dru- hého řádu, vsunuté, třeba několikráte za sebou, mezi elementy peri- ferické a centralní (prvního řádu). *“) Výklad tabulí. Tabule I. 1—3, 8—12 Typhloniscus Steini Schobl. 4—6, G, 10 Ligidium agile Pers. 7 Porcellio laevis Latr. 13 Porcelio scaber Brandt. Obr. 1. Mimostředný podélný řez sagittalní (dosp. ©). Zeis oc. 2, obj. D. 59) v, KórumxER: Nervenzellen und Nervenfasern. Biol. Centralblatt. Bd. 12, 1892. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 2. 3. XLV. Bohumil Němec: LO lobus opticus, NA, nerv antennalní, PF periferický plexus frontalní spojený s nervem antennalním, C, postranní větev frontalní cévy, Ch chitin, C a rozšířená céva před vstupem do antenny, R rosettovité žlázy. Středu bližší podélný řez sagittalní (dosp. ©). Z. 2 D. P protocerebrum, DL lalok dorsálníí VL lalok ventralní GA, Ganglion antennalní, Ž žvýkací žaludek. Medianní řez z téže serie. Z, 2 D. Ca kommisura anterior mozku, Cp kommisura posterior mozku, GS ganglion sympathické před žaludkem žvýkacím ležící, GP ganglion kruhu pyskového, AC aorta cephalica, RA rozšířená aor. ceph. s cévami z ní vystupujícími: A, mezi dorsalními laloky, A, mezi přední a zadní komm. mozkovou, A; vzhůru před mozkem, A, do svrchního pysku, C céva frontalní, Oe oesophagus, PS cirkularní jeho svaly, Oe r, a Oe r, svrchní a spodní roztahovač oesophagu. . Mimostředný podélný řez sagittalní (dosp. ©). Z, 1 b. DL dorsalní lalok, P protocerebrum, NA, nerv antennul- larní, N A, nerv anntennalní. . Středu bližší řez sag. z téže serie. Z, 1 C. GA, ganglion antennalní (tritocerebrum), KP kruh pyskový, NMd nerv mandibularní, SP svrchní pysk. . Podélný řez frontalní antennullami a spodní částí deuto- © cerebra (dosp. G). Z, 2 C. VL lalok ventralní, n A, nerv antennullarní, A n, anten- nulla, A, antenna. . Řez distalní částí tractu optického (dosp. G) Z, 1 E. PO přívěsek optického tractu, GR. ganglion retinulae, NO nervus opticus. . Řez příčný zadní polovicí ganglia mandibularního, hned za výstupem mandibularního nervu. Z, 2 E. OB obrovská buňka gangliová, NMd nerv mandibularní. „ Z podélného sag. řezu dospělou ©. Z, 1 K. PG periferické ganglion innervující A eraě: L lympho- cyty, Hy hypodermis. . Obrovská gangliová buňka s nervovým výběžkem, vedle dvě buňky velikosti normalní (NB), z protocerebra Ligidia. Z, 2 Imm. J. 11. Větévka nervu sympathického na žaludku žvýkacím, inner- u sval circularní. J Z Doyérská destička s jádry. Z,2 F. Studie o Isopodech. 33 Obr. 12. Podélný řez sacittalní svrchním pyskem. Z, 2 F. SG, smyslové ganelion, Š smyslová štětinka, TP třásnité přívěsky cuticularní. © WObr. 13. Smyslová štětinka ze hřbetní strany. Z, 2 Imm J. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 21. Obr. Obr. B baničkovitá dutina z chitinu na basi štětinky, P vnější - pochva. Tabule II. 14 Asellus aguaticus L. 15, 21—24, 29 Porcellio scaber Brandt, 16, 17, 26, 27 Ligidium agile Pers. 18 Haplophtalmus elegans Schobl, 19 Trichoniscus pusillus Brandt, 25, 28 Porcellio laevis Latr. Obr. 14. Podélný řez frontalní hlavou (skoro dosp. ©) Z, 2 D. 15. 1 18. ji, . Medianní řez podélný svrchním pyskem. (Porcellio amoenus 29. GA, ganglion antennullarní, P protocerebrum, C, kommi- sura anterior, CO kommisura lobů zrakových, C, kommisura posterior, CA, zajícnová kommisura ganglia antennalního (GA,), GP ganglion kruhu pyskového, Oe oesophagus, RA, rudiment antennalní žlázy, Ch Sv endoskelett vzniklý vchlí- pením se hypodermis. Podélný řez frontalní hlavou (nedosp. ©) Z, 1 C. NO nervus opticus, GR ganglia retinalní, DL dorsalní lalok, P protocerebrum. Příčný, trochu šikmý řez hlavou. Z, 2 (. jv jádro cgancliové buňky s výběžkem do vlákna nervového, LL lalok lateralní. . Příční řez deutocerebrem a tractem optickým (dosp. G) Z, ZÁ Tractus opticus a oko (O) Haplophtalma. Z, 2 E. Oko Trichonisca. Z, 2 E. Koch) Z; 2D. GP ganglion pyskové, SG smyslové ganglion spojené s py- skovým, pi pigment. Podélný řez frontalní epimeritem prvního článku tělního. Z, 1 Imm J. PE periferický plexus epimeralní, NP nerv přistupující ku plexu. . Příčný řez sedmým článkem tělním (polosch). Z, 1 A. PD periferické ganglion dorsalní, S srdce, H vaky hepato- pankreatické, Z r zažívací roura, N nervová páska břišní. Gangliový plexus (PD) ze předešlého řezu. Z, 2 E. ř. mathematicko-přirodovědecká, 1895. 5) 34 XLV. Bohumil Němec: Obr. 24. Smyslová štětinka na epimeritu pátého segmeněu: Zi Imm J. Obr. 25. Smyslová štětinka epimeritu in toto. Z, 2 Imm J. ch v vnitřní chitinový obal štětinky. Obr. 26. Jádro gangliových buněk s výběžky do vláken nervových. Z, 2 Imm J. Obr. 27. Příčný řez šupinkovitým integumentem nohy. Reichert, 2, 8. Obr. 28. Příčný řez okrajem žaberního plátku s jádrem přímo se dě- lícím. Z, Imm J 2. Obr. 29. Bipolarní buňka gangliová z epimeralního plexu. Z, 2 Imm J. Tabule III. 831—35, 45—47 Typhloniscus Steini Schobl, 33, 36, 39 Ligidium © agile Pers. 37 Porcellio scaber Brandt, 38 Porce. laevis Latr. 40—44 . : i ý T | ! ň ' i Haplophtalmus elegans Schobl. Obr. 30. Příčný řez hlavou Typhlonisca. Z, 1 D. | Z base nervu antennalního (GA;) vycházejí dva nervy, © končící gangliovým plexem frontalním (PF) a lateralním © (PL). | Obr. 31. Poněkud šikmý řez hlavou, ku znázornění vzájemné polohy © částí mozkových. Z, 1 Ú. : C, kommisura posterior, GA, ganglion anntennalní (trito- © cerebrum), DL laloky dorsalní, LL lalok lateralní. Obr. 32. Podélný řez hlavou Typhlonisca, málo mimostředný. Reichert; oc. 2, obj. 5. | VL lalok ventralní, PK pyskový kruh, od něhož Pít nerv © (PN) ke smyslovému ganeliu, GMd canglion mandibularní, OB obrovské buňky gangliové tohoto ganglia, GMx, ganglion maxill prvního páru, G Mx, ganglion maxill druhého páru, GMxp ganglion maxillipedů, Md mandibula, Mx, maxilla první, Mxp maxilliped, Hy hypopharynx. Obr. 33. Příčný řez druhým abdominalním ganeliem Licidia, jehož dva nervy na každé straně nad sebou vycházející innervují (JS) svaly břišní, OB obrovské buňky gangliové. Z, 1 E. Obr. 34. (Polosch) Řez zadní částí hlavy. Na hřbetní straně perife- rické plexy gansliové (CD, PL). ChSv endoskelett k upínání svalů, GP Mxp ganglion periferické v maxillipedu. | Obr. 35. Frontalní podélný řez svrchním pyskem, mandibulami a hy- popharyngem. Z, 1 C. ChOe chitinový výčněl k upnutí se roztahovačů oesophageal- KE Obr. : Obr. 1 Obr. Obr. | Obr. | Obr. Obr. Obr. | Obr. Obr. Obr. 99. 40. Studie o Isopodech. 35 ních, Hy hypopharynx, GHy ganglion periferické z hypo- pharyngu. | . Řez basalním a částí druhého článku nohy Ligidia (nedosp.) S periferickými gangliemi (PO), jehož výběžky innervují hypodermis (J Hy). x zobáčkovitě ostře vytažené buňky © cancliové. Z, 1 F. . Řez příčný žvýkacím žaludkem. Z, 2 E. GS ganglion sympathické, jehož lateralní nerv (NL) inner- vuje svaly žaludkové a vstupuje na vaky hepatopankreatické. . Gangliové buňky příčně říznuté z ganglia břišního. Plasma- tické výběžky a concentrické filarní kroužkování plasmy. Z, 2 Imm J. Innervace hypodermis břišní strany. Z, 2 Imm J. Smyslové štětinky s ochrannými tělísky Haplophtalma. Jedna řada hřbetní. Z, 1 CC. 41—44. Různé formy štětinek těchto s ochrannými tělísky. Z, Imm J 2. c s smyslová štětinka, 1 p ochranné tělísko. (4, 3 pohled s hora. 45—47. Smyslové štětinky Typhlonisca. Z, Imm J 2. j ch jamky v chitinu, (47 b se strany). Tabule IV. 48—50, 52, 56 Typhloniscus Steini Sehóbl. 51, 54, 57, 60 Por- cellio laevis Latr. 53 Porcellio scaber Brandt. 55, 58, 59 Ligidium acile Pers. 48. 49. Příčný řez hlavou Typhlonisca v partii jejího postranního výčnělku. Z, 2 D. Podélný řez frontalní hlavou Typhlonisca (dosp. G) Z, 2 D. D deutocerebrum (lalok dorsalní), NOe nerv z ganglia pyskového kruhu vzhůru po oesophagu ke gangliu sympa- thickému vystupující. . Podélný řez břišní páskou (dosp. G). Z, 2 D. c, přední kommisura, c, zadní kommisura břišního ganglia, NN nepárový nerv (sympathicus), PS nervové sítivo prostí- rající se do base postranního nervu ganoliového. . Průběh nervových vláken, jež neberou vznik v gangliových buňkách této zauzliny. Z, 1 E. NCo nerv kommisuralní, do něhož i ze zadu vchází svazek nervových vláken (z). 8* 36 XLV. Bohumil Němec: Obr. 52. Příčný řez prvním segmentem tělním (část hřbetní). Z, 1 D. PD periferické plexy dorsalní, Zr zažívací roura, Svp po- délné svaly hřbetní. : Obr. 53. Příčný řez oesophagem (Oe). Z, 2 D. (Viz obr. 43). Obr. 54. Epimerit se smyslovou štětinou. Reich. oc. 2, obj. 3. Obr. 55. Epimeralní smyslová štětinka. Z, Imm J 2. p elipsoidně stlustlá pochva, c s centralní štětinka, pod ní buňka smyslová s intensivně se barvícím jádrem. Obr. 56. Hypodermis z mandibuly Ligidia. Z, 2 F. Obr. 57. Příčný řez chitinem. Z, Imm J 2. ŽU vývod kožní žlázy, CŠ kanálek pod štětinkou nahoře baňkovitě se rozšiřující. Obr. 58. Mandibula Ligidia s tvořícím se zubem ve váčku vzniklém vchlípením se hypodermis. Z, 1 D. Obr. 59. Buňky hypodermalní z váčku, vytvořující zub. Z, 2 F. Obr. 60. Upínání se svalů na chitinový výčněl z břišní strany. Reich Imm X, oc 2. Hy hypodermis prostoupená fibrillami, Ch sv výčněl chitinový jevící lamellesní strukturu chitinu. (Obrazy kresleny pomocí kamery.) Resumé des boóhmischen Textes. (Studien úber Isopoden I.) In den verilossenen zwei Jahren untersuchte ich im Laboratorium ; | i meines geehrten Lehrers des H. Prof. Vejdovský unsere einheimischen © Isopoden, was ihre Embryologie, Anatomie und Histologie anbelanet. Nun lege ich den ersten Theil meiner Resultate, das Integument und Nervensystem betreffend, vor. Es erscheint meine Arbeit in mancher © Hinsicht nur als Bestáttigune álterer Angaben Leydigs, Claus', Bel- loncis u. s. w., aber in manchen, nicht unwesentlichen Punkten ent- © hált die vorliegende Studie auch neue Befunde. Ich wendete meine Aufmerksamkeit hier besonders den Oniscodeen zu, da Asellus agua- © ticus, den ich auch eingehend studirte, in mancher Hinsicht abweichend und selbststándig ist. ; Es diente mir in erster Reihe der interessante Typhloniscus Steini als Untersuchunesmaterial, aber nicht weniger wendete ich mein 1) Wáhrend des Druckes bin ich zur Úberzeucung gekommen, dass Typhlo- © niscus Steinii Schobl wirklich mit Platyarthrus Hoffmannseggii Brandt identisch ist. Ich bitte in dieser Hinsicht den Text zu corrigiren. Studie o Isopodech. BDÍ Augenmerk verschiedenen Arten von Porcellio, Trichoniseus, Ligidium acile und Haplophtalmus elegans zu. Oniscus und Armadillidium sind zur Untersuchung weniger gůnstig. Die Chitinhaut der Oniscodeen ist meist hart, brůchig, wenn sie Mineralsubstanzen enthált, weicher, fůr die Reagentien durchlássig, ent- hált sie solche nicht (Typhloniscus, Lieidium). ine lamellóse Schichtune lásst sich úberall nachweisen. Die áussere Schicht fárbt sich zuweilen und stellt eine abgestorbene Partie dar. Dann folet eine meist homo- gene, unter ihr eine fein guergestreifte Schicht, welch letzterer Um- stand wohl auf der Einlagerung von Kalksalzen beruht, wie es bei Decapoden der Fall ist. Auf diese Guerstreifung sind Leydios feine Porencanále zurůckzufůhren, denn wirkliche feine Poren, die das ganze Chitin durchlaufen, fand ich nie. Was in Fláchenansicht als dunkle Půnktchen erscheint, ist wirklich nur eine oberfáchliche ein- gestochene Punktirune. Die grósseren Poren sind entweder Haut- drůsenausmůndungen, oder Canale, an welchen in ampullenartigen Erweiterungen Haare sitzen. Sinneshaare haben hier eine áussere, von der Chitinoberfláche sich erhebende Scheide, welche der gewóhnlichen Capsel an der Basis der Crustaceenhaargebilde entspricht. Bei Typhlo- niscus ist es diese Scheide, welche sich lamellenartie verbreitet und zierliche Structuren annimmt. Von ihr ganz umgeben ist die eigentliche innere Borste. Bei Haplophtalmus sitzen an Chitinerhebungen am Růcken Sinnesborsten, vor welchen immer ein nierenfórmiges Schutz- korperchen sitzt. Aber zu jeder Borste fiihrt nur ein Canal. Sehr oft fndet man die Oberfláche schuppig gefeldert. Jeder Schuppe ent- spricht dann eine Hypodermiszelle. An einzelnen Epimeriten findet man grosse, an einem bestimmten Orte sitzende Sinnesborsten, welche aber im Bau den gewohnlichen kleinen Borsten gleichen. Bei Porcellio sitzen sie am ersten, zweiten, fůnften, sechsten und siebenten, bei Oniscus am zweiten, dritten, fůnften bis siebenten Epimerit. An der Frontalseite der Oberlippe steht eine Reihe von Borsten, weleche vom Lippenringe aus innervirt werden. Die Hypodermiszellen sind gut von einander geschieden, ihr Plasma grob granulos. An den eigentlichen Kiemenlamellen konnte ich eine directe Kerntheilung constatiren. Die Achse der Theilung geht immer dem Umriss der Lamelle parallel. Ks entstehen hier durch directe Kerntheilung normale lebensfáhige Zellen. Der Nucleus theilt sich auch und geht in beide Theile úber. An der- Chitinhaut inseriren auch die meisten Muskeln. Es gibt im Kopie der Oniscodeen ein EÉndoskelett, welches als Hypodermis- 98 XLV. Bohumil Němec: einstůlpung entsteht, an der Bauchseite solide Chitingriffel, oder es dient eine normale Chitinfáche zur Insertionsstelle. Die Hypodermis- zellen sind an solchen Štellen gut erhalten, es ziehen von den“ein- zelnen Muskelůbrillen durch ihr Plasma Fibrillen, vielleicht (von bindegewebiger Natur, welche sich an das Chitin anlecen. Das Abwerfen der Kórperdecke geschieht sehr oft. Es entsteht der Bruch meist zwischen dem vierten und fiinften Seomente und es háutet sich zuerst die hintere Hálfte, nach einer gewissen Zeit auch die vordere. Bei einem gerade nach der Háutung conservirten Por- cellio scaber stellte sich heraus, dass er seine Exuvie gefressen hatte. Die Mandibularzáhne werden frůh vor der Háutune in einer Hypo- dermistasche neu angelegt. Die Zellen dieser Tasche gehen in lange Ausláufer aus, die sich am distalen Ende in das Chitin verándern. Am Nervensystem interessirten mich besonders die Gehirngangelien, Es lásst sich da ein vorderster Abschnitt (Protocerebrum) unter- scheiden, der ganz selbststándig vor dem Antennularganglion steht. Zu dem Protocerebrum gehoren noch die Lobi optici mit ihren Neben- lappen, welche wohl an der speziellen Sinnesfunction der Augen- anschwellungen keinen orossen Antheil nehmen, da sie bei Typhlo- niscus, der blind ist, besser cntwickelt sind als bei einer anderen Form. Bei Typhloniscus haben wir keine Spur von Augen, Augennerven und Retinalganelien. Diese Organe sind gánzlich zu Grunde gecangen. Am besten entwickelt ist der optische Tract und das Auge bei Ligi- dium. Hier erinnert er auch einigermassen an die Verháltnisse bei Formen mit gestielten Augen. Einfacher ist die Sache bei Porcellio, am einfachsten bei Trichoniscus und Haplophtalmus. Bei den letzten zwei Gattungen sind die Augen zwar zusammengesetzt, aber unicorneal. Sie erinnern in einiger Hinsicht an Arachnidenaugen. Winzig klein ist das Auge bei Haplophthalmus, wie es aus den Abbildungen ersichtlich ist (Taf. 2, Fig, 18), wo beide Augen in gleichem Masse gezeichnet sind. Das Deutocerebrum besteht aus den Dorsal- und Ventrallappen (Ich gebrauche hier der Clausschen' Benennung einzelner Theile, wie man sie in der Arbeit úber Apseudes und die Tanaiden findet.) Es ist immer máchtig entwickelt, aber bei Typhloniscus sendet es keinen Nerv aus. Nur bei Ligidium konnte ich einen Antennullarnerv nach- weisen, velcher relativ sehr schwach und augenscheinlich degenerirt.ist. Wie bei Wasserisopoden, tragen auch die Antennen des ersten Paares bei den Oniscodeen spezifische Sinnesorgane, welche zwar den soge- nannten Leydigschen Geruchsstábchen sehr áhnlich sind, aber von einer Chitinhůlle gánzlich umhůllt sind, also der distalen kleinen Offnung, Studie o Isopodech. 39 die man bei Wasserformen constant findet, entbehren. Gewiss ist dies und die rudimentáre Form der Antennen des ersten Paares eine Folce der veránderten Lebensweise. Ich diskutiere im bohmischen Texte ausfůhrlicher die ersten zwei Partien der Gehirnganolien, fůhre die Meinungen von Claus, Ray Lankaster, Grobben u. s. w. an und komme zum Schlusse, dass diese Theile zwei Segmentalganelien homolog sind. Ich hatte keinen Grund Kingsleys Angaben zu bezweifeln und die anscheinend wider- sprechenden embryologischen, von Reichenbach, Nusbaum u. S. w. konstatirten Thatsachen, bringe ich mit meiner Ansicht dadurch in Einklang, dass ich der Heterochronie in der Seomentirung bei Arthro- poden gedenke, wie sie zum Beispiel unlánest von Brauer bei Scorpio in Betreff des Chelicerenganglions bewiesen wurde. Was die Ansichten úber die Bedeutung des Augenstieles anbelangt, bin ich derselbe Meinung, wie Claus, aber das erste Segment hat, wie andere See- mente, die Móglichkeit, einen gegliederten Anhang zu entwickeln, wie dies in dem von Hofer konstatierten Falle geschehen ist. Das Tritocerebrum, Ganelion der Antennen des zweiten Paares, ist bekanntlich secundár zum eigentlichen Gehirn in innige Verbin- dung getreten. Dennoch bewahrt es bei den Oniscodeen seine Selbst- stándigkeit, obzwar es seine ursprůnelich hinter dem Oesophagus ge- legene Commissur verloren hat uud statt dieser eine vor dem Oeso- phagus, von den eigentlichen Gehirncommissuren durch eine aufsteigende Arterie getrennte secundáre Commissur entwickelte. Nur bei Asellus findet man hinter dem Oesophagus eine schwache Commissur (Taf. 2, Fig. 14), welche den Ganglien der zweiten Antennen gehórt. Das ganze Gehirn weist einige Schwankungen, was die Form der einzelnen Theile und ihre gegenseitige Lagerune betrifft, bei ein- zelnen Gattungen und auch Arten auf. Bei Typhloniscus kann man sehr gut gewahrnehmen, dass das Gehirn der Mánnchen relativ viel grósser ist als dasjenice der Weibchen. Die circumoesophageale Commissur verbindet das Tritocerebrum mit den Mandibularganelien, deren vorderer Theil schon auf den Commissuren liegt. Es ist mit den folgenden drei Ganglien der Mund- oliedmassen ganz verschmolzen, aber durch einen zum Kaumagen durch dies Ganglion aufsteigenden Muskel als ursprůnglich selbst- stándiges erkennbar. Das Ganelion des Maxillarfusses liegt immer hinter dieser Gliedmasse. In der verschmolzenen Abdominaleanglienmasse lassen sich bei einigen Formen vier, bei anderen fiinf Theile nachweisen. 40 XLV. Bohumil Němec: Was die peripheren Nerven anbelangt, wurde schon gesast, dass bei Typhloniscus der optische Tract und der Nerv der ersten Antenne ganz verschwunden sind. Derjenige Nervy, der nach Leydig ein eigen- thůmliches Sinnesorgan innerviren soll, ist der Antennennerv. Das ver- muthliche Sinnesorgan sind rosettenfórmige Drůsen mit ihren Aus- fůhrunesgángen. Aus dem Tritocerebrum entspringen jederseits drei Nerven, welche unter der Hypodermis in einem Ganglienplexus endigen. Der Lippenring, den Zaddach bei Apus, Claus bei Apseudes beschrieben hat, ist hier gut vorhanden. An der frontalen Seite des Oesphagus bildet er ein Ganglion, welches zwei Nerven zu den Sinnesborsten der Oberlippe und einen unpaaren zum sympathischen Ganglion vor dem Kaumagen entsendet. Das sympathische Ganeglion besteht aus einem Ganglienzellenbelag mit innerer Nervengefiechtsubstanz. Jederseits geht von ihm ein Nervy ab, welcher die Kaumagenmuskeln innervirt. und dann die Hepatopancreassácke úbersteigt. Er zieht sich bis zu ihrem Ende ihre Vertiefungen brůckenfórmieg úbertretend und entsendet zu dem Muskelnetze feine Nervenástchen. Brandts sympathische und Leydies sternformigces Frontalganelion existieren nicht. i Jedes der Mundeoliedmassenganglien entsendet ein Nervenpaar zu den Muskeln der entsprechenden Gliedmasse und die drei hinteren auch ein Nervenpaar, welches in einem Sinneseanglion endet. In den Hyppopharynx treten vom Mandibularganglon zwei schwache in einem Sinnesganelion endigende Nerven. Ausserdem wendet sich ein Nerven- paar des Maxillarfusseanglions hinauf und tritt vor dem Rande der Růckenbedeckung des Kopfes mit Ganglienplexus in Verbindune. Aus der Abdominalganglienmasse tritt ein Nervenpaar, das sich als ein Gangliennerv des ersten Abdominaleanelion erkennen lásst, dann ein Commissuralnerv und aus der hinteren Masse drei Nerven- paare, von welchen das letzte das stárkste ist und wáhrscheinlich zu den Uropoden geht. Diese Verháltnisse sind bei Ligidium viel ur- sprůnelicher. Es lásst sich an den nicht verschmolzenen Abdominal- ganelien konstatieren, dass aus dem einzelnen Ganglion jederseits zwei úbereinander liegende Nerven (Taf. 3, Fig. 33) entspringen, welche die Bauchmuskeln innerviren. In jedem Segmente fand ich unter dem Integumente an gewissen ptellen Ganglienplexus. Im Kopie ist ein frontal gelegenes, ein laterales (Fig. 30, 1,31) und ein hinter den Antennen bauchwárts liegendes' Paar. Am hinteren Rande der Růckenseite des Kopfes sind deren zwei Paare (Fig. 34). In jedem Segmente gibt es ein dorsales (Fig. 22, 25, D2), laterales und ventrales Paar, in jedem Epimerit ist ein reich | | Studie o Isopodech. 41 entfalteter (Fig. 21) Ganglienplexus. Die besprochenen Ganglien en- digen mit ihren Ausláufern in einer ganz normalen Hypodermis (Fig. 39). Offenbar handelt es sich hier um sensitive Nervenelemente. Man findet in den Ganglien gut ausgepráste bipolare Ganglien- zellen, wie man solche im Centralnervensystem nie konstatieren kann. - Diese stellen wohl Nervenelemente der Kolliker-schen zweiten Ord- nung dar. Ahnliche Ganslien fand ich in einzelnen Gliedmassen. (In den Antennen sind sie schon lánest bekannt.) Sie endigen hier auch in indiferenter Hypodermis (Fig. 36, G). Ich meine, wir haben hier mit nicht centralisirten Theilen des ursprůnelichen epithelialen Nerven- systems zu thun, wie man solches bei Medusen findet. (Die betref- fenden Ganglien entstehen bei den untersuchten Oniscodeen als Ecto- dermverdickungen.) Ihre Function ist noch nicht specialisirt. Homolog důrften ihnen die peripheren Sinneseanglien (auch Retinalganglien) sein, welche embryonal áhnlich entstehen. Bei Besprechung der Sinnersorgane machte ich schon darauf aufmerksam, dass bei Ligidium der optisehe Tractus und die Grósse sowie Lage seiner Aucgen (Fig. 17) auf die Verháltnisse bei Formen mit gestielten und typisch zusammengesetzten Orustaceenaugen am meisten erinnert. Man kann bei den úbrigen untersuchten Formen den Grad der Reducierung gut beobachten. Trichoniscus und Haplo- pthalmus (Fig. 19, 18) haben unicorneale zusammengesetzte Augen, welche einigen Typen der Arachnidenaugen nahe stehen. Auch diese Thatsachen beweisen, dass die Isopoden eine von den ůúbrigen Cru- staceen sehr abweichende Gruppe darstellen. Die histologischen Verháltnisse des Nervensystems sind ziemlich einfach. Fast alle Ganelienzellen sind gleich gross, nur an bestimmten Stellen findet man grosse Zellen, die unipolar sind und deren Nerven- faser sich in den Bauchganglien ungekreuzt in die peripheren Nerven begibt (Fig. 8, 10, 32, 33). Im Centralnervensystem fand ich nur unipolare Zellen, welche wohl zahlreiche plasmatischen Fortsátze (Fig. 38) besitzen. Ofters beobachtete ich Kerne, welche in die Nervenfaser einen Fortsatz senden (Fig. 26). Es war diese Erscheinung an ganz gut conservirten Práparaten zu beobachten. Die Kerne der peripheren Ganglienzellen slnd oval, oft spitzig auseezogen (Fig. 36). Das Nerven- reticulum (Leydie'sche Punktsubstanz) ist von Faserguerschnitten gut zu unterscheiden. Ich konnte an Embryonen auch seine Entstehung beobachten, und Vejdovskýs Befunde an Oligochaeten bestátigen. Das bindegewebigce Perineurium ist sehr einfach. Es verbreitet sich auch jiber periphere Nerven. 42 agile Fio. Fis. Fio. Fis. Fig. XLV. Bohumil Němec: Zur Untersuchung des Nervenfaserverlaufes mittelst Methylblau- fárbung eignet sich am besten Asellus aguaticus. Figur 51 gibt den Faserverlauf in einem Bauchganglion von Porcellio laevis Latr. an. Interessant ist, dass der sogenannte Commissuralnerv auch einen Faser- Bůndel von hinten (2) aufnimmt. Erklárung der Abbildungen. Tafel I. 1—3, 1—12 Typhloniscus Šteini Schoóbl. 4—6, 9, 10 Ligidium Pers. T Porcellio laevis Latr. 13 Porcellio scaber Brandt. sa. Sagittaler, etwas excentrischer Lángsschnitt. LO lobus opticus, NA, Antennennerv, PF frontaler Ganglien- plexus mit dem Antennennerv verbunden, C, Lateralzweig des frontalen Blutgefásses, Ch chitin, Ca verbreitetes Blut- gefáss vor der Antenne, R rosettenfórmice Drůsen. „ Der Medianlinie náherer Sacittalschnitt. P protocerebrum, DL Dorsallappen, VL Ventrallappen, GA, Antennenganclion, Z Kaumagen. „ Medianer Sagittalschnitt. Ca Commissura anterior des Gehirns, Cp com. posterior, GS sympathisches Gunglion vor dem Kaumagen, GP Lippenrings- ganglion, AC aorta cephalica mit ihrer Verbreitung RA, aus welcher Blutgefásse A,A,A,A, aussteigen, C frontales Blut- gefáss, Oe Oesophagus mit Ringmuskeln PS und seinem oberen (Oe r,) und unteren (Oe r,) Dilatator. Saggitaler, excentrischer Lángsschnitt. NA Antennullarnerv. „ Der Medianlinie náherer Schnitt. GA, Antennenganglion (Tritocerebrum), KP pon NMd Vonhkoaney SP Oberlippe. „ Frontaler Lángschnitt durch die ersten Antennen (Anten- nullae) und das Deutocerebrum. VL Ventrallappen, n A, Antennullarnerv, An, Antenne des ersten, An, des zweiten Paares. „ Distaler Theil des optisehen Tractus. PO Anhang des Tractus, GR Ganglion retinulae, NO Nervus opticus. „ Auerschnitt durch den hinteren Theil des Mandibularganglions. OB grosse Ganglienzelle, NMd Mandibularnerv. Studie o Isopodech. 43 Fig. 9. Maxilla des ersten Paares (Aus einem sag. Lánesschnitt). PG peripheres Ganglion, das die Promo innervirt, L Lymphocyten, Hy hypodermis. Fig. 10. Grosse Ganglienzelle mit einem Nervenfortsatz, neben ihr zwei Zellen von gewóhnlicher Grósse (NB) aus dem Proto- - cerebrum von Ligidium. Fig. 11. Ein Aestchen des sympatischen Nervens, welches einen Kau- macgenmuskel innervirt. JD Doyersche Platte mit Kernen. Fig. 12. Sacittaler Lánesschnitt. Oberlippe. SG Sinneseanglion, Š Sinnesborste, TP gefranste Cuticular- anhánge. Fig. 13. Sinnesborste vom Růcken, mit basaler flaschenfórmiger Ver- tiefune. P dussere Hůlle. Tafel II. 14 Asellus aguaticus L., 15, 21—24, 29 Porcellio scaber Brandt, 16, 17, 36, 27 Licidium agile Pers., 18 Haplophtalmus elegans Schóbl, 19 Trichoniscus pusillus Brandt, 25, 28, Porcellio laevis Latr. Fig. 14. Frontaler Lánesschnitt durch den Kopf. GA, Ganglion der ersten Antenne (deutocerebrum), P Proto- cerebrum, Ú, com. anterior, Čo Commissur der optischen Loben, C, com. posterior, CA, hinter dem Oesophagus lie- gende Commissur der Antennenganelien (Tritocer. GA,), GP Lippenringganglion, Oe Oesophagus, RA, Rudimentáre An- tennaldrůse, ChSv Endoskelett. Fig. 15. Frontaler Lángsschnitt. NO Nervus opticus, GR Retinalganglien, DL Dorsallappen, P Protocerebrum. Fig. 16. Auerschnitt (etwas schrág durch den Kopf gefůhrt). LL Nebenlappen, jv ein Kern, welches in die Nervenfasev einen Fortsatz sendet. Fig. 17. Guerschnitt durch das Deutocerebrum und den optischen Tract. Fig. 18. Der optische Tract und das Auge von Hyplophtalmus. Fig. 19. Das Auge von Trichoniscus pusillus Brandt. Fig. 20. Ein medianer Lángschnitt durch die Oberlippe (Porcellio amoenus Koch). Fig. 21. (Frontaler Lánosschnitt) Epimerit des ersten Segmentes. PE peripherer Epimeralplexus mit seinem Nerven (NP). Fig. Fig. Fig. XEV. Bohumil Němec: . Ouerschnitt durch das siebente Segment. PD Peripheres Dorsalganglion, S Herz, H Hepatopancreas, Zr Darm, N Bauchganglion. 3 g. 23. Peripherer Plexus aus dem vorigen Schnitte. . Epimeralsinnesborste des fůnften Kórpersegm. „ Epimeralsinnesborste in toto, chv innere Chitinhůlle. . Ganolienzellenkerne mit Fortsátzen in Nervenfasern. . Sehuppiges Integument am Basaleliede eines Thoraxbeines. . Ouerschnitt durch den Rand einer Kiemenlamelle mit einem direct sich theilenden Hypodermiskerne. . Bipolare Ganglienzellen aus einem Epimeralplexus. Tafel KNK. 90— 35, 45—47T Typhloniscůs Šteini Schobl, 33, 36, 39 Ligidium agile Pers., 37 Porcellio scaber Brandt, 38 Porc. laevis Latr., 40—44 Haphloptalmus elegans Schobl. Fig. 30. Kopfguerschnitt. Vom Antennenganglion (GA,) entspringen 31. 32. © © . 84. Ig. 35. 90. zwei Nerven, welche in peripheren Ganglien endigen (PF, PE) Etwas schrág cgefiihrter Schnitt, um die gegenseitige Lage einzelner Gehirntheile zu zeigen. Wenig excentrischer sae. Lánesschnitt. VL Ventrallappen, PR Lippenring, von welchem zu einem Sinnesganelion ein Nerv (PN) geht, GMd Mandibularganglion, OB grosse Ganglienzellen dieses Ganglions, GMx, Ganglion der ersten, GMx, der zweiten Maxillen, joe Ganglion der Maxillipeden, Hy Hypopharynx. . Auerschnitt durch das zweite Abdominalganolion. Die vier austretenden Nerven innerviren (JS) Bauchmuskeln. OB orosse Ganeglienzellen. Ouerschnitt durch den hinteren Kopftheil. PD dorsaler, PL lateraler Plexus, GPMxp Sinnesganglion der Maxillipeden. Frontaler Lánesschnitt durch die Oberlippe, Mandibeln m Hypopharynx. ChOe Chitingriffel auf welchen die Oesophagus Dialatoc) inseriren, Hy Hypopharinx, GHy sein Sinneseganelion. Schnitt durch den Fuss eines jungen Ligidium. Studie o Isopodech. 45 PO periphere Ganglien, deren Ausláuter die Hypodermis in- nerviren (JHy), X spitz ausgezogene Ganglienkerne. Fig. 37. Auerschnitt durch den Kaumagen. : GS sympathisches Ganglion, dessen lateraler Nerv (NL) auf die Hepatopancreasschláuche úbertritt. Fig. 38. Auerschnitt durch Ganglienzellen eines Bauchganelions mit plasmatischen Fortsátzen. Fig. 39. Innervation der Hypodermis der Bauchseite von Ligidium. Fig. 40. Eine Růckenreihe von Sinnesborsten. Fig. 41—44. Verschiedene Formen dieser Bosten (c. s.) mit ihren Schůtzkorperchen (1. p.). Fig. 45—47. Sinnesborsten von Typhloniscus. jeh Chitingrůbchen. Tafel IV. 48—50, 52, 56 Typhloniscus Steini Schobl, 51, 54, 67, 60 Por- cellio laevis Latr, 53 Porc. scaber Brandt, 55, 58, 59 Ligidium agile Pers. Fig. 48. Auerschnitt durch den Kopf von Typhloniscus in der Partie seines Seitenfortsatzes. Fig. 49. Frontaler Lángsschnitt. D deutocerebrum (Dorsallappen), NOe der vom Lippen- ganglion zum sympathischen Ganglion ziehende Nerv. Fig. 50. Láneschnitt durch zwei Bauchganolien. C, vordere Commissur, C, hintere Commissur, NN unpaarer Nerv, PS das sich in die Basis des peripheren Nerven ver- breitende Neuralreticulum. Fig. 51. Nervenfasernverlauf in einem Bauchganolion. NCo Commissuralnerv, in welchen auch von Hinten ein Faserbůndel tritt. Fig. 52. Guerschnitt durch das erste Kórpersegment. Fig. 53. Auerschnitt durch den Oesophaeus, úber welchem der un- „ paare Nerv geht (NOe). Fig. 54. Epimerit mit einer Sinnesborste. Fig. 55. Epimeralsinnesborste. p Ovale áussere Hůlle, cs centrale Borste. Fig. 56. Hypodermis aus der Mandibel. Fig. 57. Auerschnitt durch das Integument. ŽU Hautdrůsenoffnune, CŠ Canal unter einer Borste. XEV. Bohumil Němec: Studie o Isopodech. „ 58. Mandibel mit neu sich in Hypodermissáckchen bildenden Záhnen. g. 59. Hypodermalzellen dieses Sáckchens. . 60. Muskelinsertion an einem Chitineriffel (Bauchseite eines Por- cellioweibchens). Hy hypodermis mit bindegewebigeň Fibrillen. Ch sv lamellós strukturirter Chitingriffel. (Die Figuren wurden mit Hilfe einer Camera gezeichnet.) Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895, B. NĚMEC: STUDIE 0 JSOPODECH. PÁ ZA ZAD * 4) o ú» ( js M 088, pe ky ČC WM Aut.ad nat. del. Lith. Farský vBraze, Tab.. STUDIE O JSOPODECH. B. NĚMEC BD ) S Aut. ad nat.del. Lith.Farsky v Praze VD sti náuk. Třída mathemat přírodověd 1895 v (210010 I ] české spo k kra l Véstn 2 4D m STUDIE O JSOPODECH. B. NĚMEC 5X DÁ d / | Z 4 ot ar“ 5 : , EN by: DN o p > o bp, Pb sn K a Bi znění 1 Aut. ad nat. de > přírodov r JE nemal p? 1 mat l A vdá ant. Abou ; “ RY V F B. NĚMEC: STUDIE O0 JSOPODECH. -© l, 1 V JM TM ha l T M 4 y n) Ph Pe JŠ Aut ad nat. del. « da mathernat přírodověd 1895 U tí x = o k n Stu nau Ť Věstník král české společnost XLVI. O hadei od Dobešovic. Podává dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze. (Předloženo 6. prosince 1895.) Jakožto naleziště pyropův označují mimo jiné také místo „na oranátnici“ u Červených Peček blíže Kolína.“) „Na granátnici“ říkají však vlastně stráni pode dvorem Hranice za vesnicí Dobešovicemi, sev. záp. od Červených Peček asi 2 km vzdálené. Stráň „na granátnici“ leží pod samým dvorem Hranicí směrem sev. západním. Vyskytuje se zde hadec uložený v rule, ve kteréžto vyskytuje se také ve zdejším okolí bělokam a plagioklasická břidlice amíbolová, jak lze souditi dle kamenů, roztroušených po stráních a na polích. Hadec sám jest břidličnatě rozpukán a většinou vývojem velmi pokročilý, i jest nesnadno nalézti místa, jež by obsahovala zřetelné zbytky původní horniny, ze které vznikl. Ba sám jest již na svrchu zvětralý na železitou půdu barvy červenohnědé, ve které lze místem pozorovati zbylé hojné pyropy dosud nerozložené. Mimo to lze na puklinách hadce nalézti žíly vápencové a křemenné, pak chlority, aktinolit 1 jiné obyčejné nerosty, vznikávající rozkladem hadce i jeho horniny matečné. Hadec má barvu šedozelenou, zrno jemné, často bývá světleji a tmavěji proužkován a porůznu obsahuje vtroušená zrnka bastitu, téměř mosazně žlutá. "Tato bývají 2 až 10 mm dlouhá, i větší, po- délně rýhována, zhášejí světlo polarisované vždy rovnoběžně dle směru rýhování a skýtají na odloupaných lupéncích v konverg. polarisova- ném světle obraz opt. dvojosý o různě velkém úhlu os optických P) J. Krvaša: Nerosty král. českého. V Uh. Hradišti 1886, str. 102. — Poroyn. V. v. ZerHaRovicH: „Mineralog. Lexikon von Osterreich. I. Bd. Wien 1859, str. 178. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 9 XLVI. Jindř. L. Barvíř: a negativním opt. charakteru. Menší z nich bývají na průřezu příč- ném šestihranně omezena a poukazují tím, že vznikla z nerostu (rom- bického pyroxenu) aspoň přiblížně krystalograficky omezeného. Že pak bastit vůbec obsahuje obyčejně jen málo železných rud vyloučeno, vznikl patrně aspoň hlavním dílem z enstatitu. Pyropy nevyskytují se v hadci všude, nýbrž, pokud lze souditi, hlávně v částech horniny pokrajních, kteréhožto úkazu dlužno si po- všímnouti. Obyčejně mají barvu tmavě krvavou a celkový vzhled jako jiné české pyropy, jsou vyvinuty allotriomorfně a tu i tam bývají ob- dány až na '/, mm tlustým rámcem paprskovitého nebo nezřetelného slohu. Velikost pyropů těch bývá různa, většinou jsou 1 až 2 wm veliky, nezřídka však 1 větší, ba ojediněle dosahují velikosti až kolem 1 em. Před dmuchavkou roztápí se obtížně a poskytují hmotu mikro- skopicky krystalickou, v nížto vyskytují se podlouhlé lištny rovno- běžně zhášející, o délce opt. positivní a dvojlomu zřetelném, ač ne právě silném, ty pak náleží snad enstatitu nebo bronzitu. V perl boraksové pyropy dají zřetelnou reakci na chrom. — Některá drobná zrnka pyropová bývají zbarvení značně slabšího. Zahříváme-li hadec Dobešovický delší čas s kyselinou solnou, obdržíme průsvitnou hmotu barvy bělošedé se vtroušenými (v pyropo- nosných partiích) červenými pyropy a světle zelenými zrnky aktino- litu. Zrnka aktinolitu bývají častěji přes '/, mm veliká a vyskytují se jak v sousedství granátu tak i dále od něho ve hmotě hadcové. Štěpné lamely jejich jsou zelenavě průhledny, jeví větší absorpci pro paprsky chvějící ||c nežli pro paprsky, chvějící | ku c a úchylku zhášení kolem 13". O nerostech, vyskytujících se na puklinách hadce Dobešovického připomínám zde pouze následujícího. Křemen na puklinách těch osazený bývá šestistranně (+ R) zakončen, čirý neb amethystově přibarven. © Vápemce nalezl jsem bě- lavé i čiré krystaly až 1 cm široké, známé kombinace oo R. — "/„R, pětistrannými plochami omezené. Chlority na puklinách bývají shlou- čeny na kusy poměrně dosti pevné, mají barvu tmavozelenou až žluto- zelenou, sloh lupenatý, lupénky bývají 2 až 10 mem široké i širší, a jsou většinou nepravidelně omezeny. Lupénky ty jeví v mikroskopu velmi jemné rovné pukliny, dle tří směrů k sobě o 120" resp. 60" nakloněné, mezi kříženými nikoly zůstávají téměř temny a v konver- gentním polar. světle skýtají koncentrické barevné kruhy s černým křížem, jehož ramena při točení kolem osy téměř se nerozevírají. O hadci od Dobešovic. 3 Opt. charakter —: Průřezy kolmo na plochu spodovou učiněné zhá šejí rovnoběžně a propouští || ku 001 paprsky zelené, | ku 001 pa- prsky žluté. Náleží patrně ku penninům. Před dmuchavkou velice se rozlupují, nabývají barvy bronzové a posléze tají na hranách na ze- lenavý email, který zvolna jsa chlazen dává hmotu mikroskopicky © krystalickou, dvojlomnou, v nížto tu a tam lze nalézti lištnu rovno- běžně zhášející, © podélném směru opt. —, snad rombický pyroxen- Aktinohé na puklinách hadce se vyskytující bývá sytě zelený a jeví se býti ve tlustších štěpných destičkách poněkud pleochroiti- ckým: kolmo ku c chvějí paprsky čistě zelené, leží-li však c rovno- běžně ku směru chvění paprsků, procházejících dolejším nikolem, jeví se býti zeleny s nádechem do hněda. Jemné lupínky vypadají velmi slabě zbarvené a nejeví téměř žádného pleochroismu.. Mikroskopická povaha. Hadcová hmota jest obyčejný hadec šŠupinkovitý, jehož šupinky zhášejí v úzkých průřezech vždy rovnoběžně a mají délku těchto úzkých průřezů vždy opt. positivní. Tlustší průřezy jsou zřetelně pleo- chroiticky: jsou-li délkou rovnoběžny ku směru chvění paprsků dolej- ším nikolem procházejících, jeví se býti zelenavými, jsou-li však dél- kou tou kolmo položeny, mají zbarvení žlutavé. Sloh horniny serpen- tinové bývá buď většinou smyčkový, menší částí okénkový anebo vět- šinou okénkový a pak bývá místem mnohem jemnější nežli u serpen- tinu se strukturou smyčkovou. Ve pletivu serpentinovém vyskytují se zbytky olivinu a rombi- ckých pyroxenů (enstatitu a bronzitu), pak bastitová zrnka, aktinolit, tu a tam, ale velmi spoře, také zrnko sytě zeleného diopsidu a v par- tiích pyroponosných také pyrop. Z rud spatříme druhotný magnetit a drobounká zrnka dílem původního dílem druhotného picotitu. Se- skupení zbytků původních nerostů bývá obyčejně všesměrné, nikoli ve sloh rovnoběžný. Původní „velikost podstatných součástek horniny: rombických pyroxenův a olivinu dosahovala často '/„ mm, i něco více, pokud lze souditi ze současně zhášejících skupin zbytků jednotlivých druhů nerostných. Tu a tam bylo však vyloučeno značně větší zrnko rombického pyroxenu resp. pyropu. I lze nazvati sloh původní hor- nimy makroskopicky drobnozrným se vtroušenými většími zrny rom- bického pyroxenu resp. pyropu. Pokud nalezl jsem součástky dosud nerozložené ještě při sobě, jeví většinou obrysy allotriomorfní, okrouhle laločnaté a jen zřídka obrysy poněkud idiomoriní. 1* 4 XLVI. Jindř. L. Barvíř: Rombické pyroxeny náležely a náleží jednak enstatitu jednak bronzitu. Bronzitová zrnka bývají místem poněkud načervenale prů- hledná, enstatit jeví se býti ve výbruse bezbarvým. Ze bronzitu vy- lučuje se při tvoření serpentinu místem hojně magnetitu. Ani pyro- xeny ty ani olivin neobsahují bublinek se plyny nebo tekutinami. Jako malé uzavřeniny vyskytují se v obojích nerostech tu a tam ma- lounká allotriomorfní zraka picotitu nebo čhromitu, olivin jevívá někdy drobné podlouhlé dutinky, vyplněné tmavou nepolarisující hmotou, snad rudami (chromitem ?). V pyroxenech bývá však uzavřeno místem také allotriomorfní zrnko olivinu. Bastitové pseudomorfosy bývají na trhlinách nahnědle přibarveny od hydroxydů železa a místem bývají také zprohýbány, nejspíše následkem působení tlaku, vznikajícího roz- kladem okolních nerostů na serpentin. Magnetit vyskytuje se jak oby- čejně v hadcích, čině žilky a hromádky zrnek, kterážto mívají výběžky krystalograficky omezené. vy Pyropy bývají v tenkých výbrusech téměř bezbarvě průhledny, mezi kříženými nikoly jeví se býti isotropními a uzavírají tu a tam malá, jen někdy něco přes '/- »m dosahující zrnka olivinu, obyčejně allotriomorfně omězená, pak ailotriomorfní zrnka pyroxenů zdejších a místem i hojné velmi tenké jehlice poněkud přihnědlé, které dle co 0 bývají spořádány a vysokými barvami polarisačními upomínají na rutil, než nezhášejí rovnoběžně nýbrž šikmo (úchylka pozorovaná c: c činí přes 20%). Bublinek se plyny nebo kapalinami pyropy neob- sahují. Některá zrna pyropová nemají žádné zvláštní obruby, mnohá však, jakož, bylo řečeno, jsou obdána obrubou až na '/,„ mm tlustou, místem i značně tlustší. Pyropové obruby ty mikroskopem jsouce pozorovány, jevívají často dvě zony: vnitřní jemné vláknitou, nahnědlou a kalnou, se vlákny kolem pyropu paprskovitě v chomáčcích seřaděnými, a zevnější zonu hruběji paprskovitou, v tenkém průřezu zelenavě průhlednou. Na ně- kterých místech však jedna nebo druhá zona obruby může scházeti. Nahnědlá partie jeví dle spůsobu šikmého zhášení, dle velikosti dvoj- lomu a dle nedostatku pleochroismu vlastnosti amjibolu aktinolitického. Hnědavé zakalení hmoty jinak skoro bezbarvě průhledné pochází od přejemných práškovitých přimísenin, které při silném zvětšení zdají se býti průsvitnými a isotropními a náleží nejspíše práškovitému pico- titu. Nezřídka však ztratí se prášek úplně, vlákna nabývají barvy hně- davé a jeví patrné rozdíly absorpce i změnu barvy při otáčení nad spodním nikolem: ||c mají absorpci značnou a zbarvení hnědé, „L c O hadci od Dobešovic. 5 absorpci malou a zbarvení žlutohnědé. Jest to hnědavý amfibol bez vyloučeného picotitu. | Zelenavě průhledná zevnější část obruby pyropové jest opět amfibol aktinolitický, jenom že hrubšího slohu. Zrnéčkům jeho jest přimíseno něco mnohem drobnějších allotriomorfních zrnéček picotitu buď nahnědlých nebo nazelenalých, většinou v mikroskopu dobře zře- telných, i když vnitřní zona obsahuje jen hnědavý amfibol bez pico- titu. Na některých místech bývá lze spatřiti místo zřetelných zrnek picotitu zase přejemný nahnědlý prášek, čímž nabývají místa ta barvy hnědavé a v obyčejném světle upomínají na vnitřní čásť obruby. I soudím z toho, že prášek vnitřní zony náleží nejspíše také picotitu, ačkoli kyselinou fluorovodíkovou při delším působení (snad pro svoji jemnost) přece se porušuje. ') | Někde obruba pyropová uzavírává malé partie serpentinu v sobě a není viděti puklin zvláštních, které by serpentinové partie ty spo- jovaly s ostatním serpentinem. Poněvadž serpentin jest nerost dru- hotný, vzniklý působením vody, následuje z toho, že ani nerost jej uzavírající není nerostem původním. Obrysy zevnější celé kůry pyro- pové bývají místem hranaté a skoro rovné, i upomínají pak na obrysy obyčejných krystalů granátových. Zrnko pyropu uvnitř kůry uzavřené mívá i pak obrysy nepravidelně laločnaté, i lze právem souditi, že kůra pyropová vznikla přeměnou pyropu. Vzniká tudíž kůra pyropová Z pyropu a sice pomocí vody, jakož svědčí serpentin v ní uzavřený, a Serpentin ten jsou přeměněné někdejší uzavřeniny pyropu samého, totiž olivin nebo kosočtv. pyroxen. Ostatně pozoroval jsem v jednom případu tvoření se paprsko- vitého nerostu, jaký skládá vnitřní zonu kor pyropových, také uvnitř py- ropu samého na puklinkách, patrně dělo se tam také na úkor hmoty pyropové. S aktinolitem granátové kůry souvisívají partie hrubšího aktino- litu, který picotitu neobsahuje, leda někdy velmi málo, a obrysy partií takových nepoukazují na původ z pyropu. Ten aktinolit dlužno tudíž odlišovati od aktinolitu kůry pyropové a nalezneme zrna jeho nebo skupiny allotriomorfních zrnek porůznu roztroušené ve pletivu had- čcovém i mimo sousedství pyropu. V tenkém výbruse mívá vždy vzhled velmi čerstvý, obsahuje místem předrobné úzké dutmky, tu i tam zrnko magnetitu nebo picotitu, ba dokonce i něco serpentinového ple- ") Obruby z amfibolu a picotitu složené pozoroval již Brcgr v některých serpentinech Dolnorakouských. (Tscrermak, Miner. Mitth. IV., 324—326, VIL, 233—255,) 6 XLVI. Jindř. L. Barvíř: tiva. Posledně jmenovaná uzavřenina jest sice dosti vzácná ale pozoru- -hodna zvláště, neboť dokazuje druhotný původ aktinolitu zdejšího i v hornině samé. Rovnoběžné makroskopické proužkování hmoty serpentinové bývá místem vyznačeno také v mikroskopickém slohu hmoty této. Lupénky serpentinové seřaděny jsou totiž velkou částí skoro rovnoběžně dle tohoto proužkování a jevívají v některých proužcích zároveň pletivo značně hrubší nežli v jiných. Zbytky nerostů původních zde uložené jevívají však nápadně hojné rozpukání a zrna bastitová značné zpro- hýbání, což jsou známky, že působil na místech těch při jich vývoji značný tlak, následkem čehož vznikl druhotně rovnoběžný sloh v ně- kterých partiích horniny. Bastity a delší zrna. enstatitová bývají také. na místech takových položena podélným směrem svým aspoň přiblížně dle proužkování toho. Země vznikající rozkladem serpentinu má barvu hnědou, místem silně červenavou (červenohnědou), jest sypká a obsahuje hojná zrnka uhličitanů zejména vápenatého a magnesnatého. Prvnější prozradí se ovšem již kyselinou solnou, neboť kápneme-li na zemi tu kyselinou řečenou, šumí silně a dosti dlouho. Patrně děje se přeměna horniny působením vod uhličnatých. Hnědé a červené barvy země nabývá od přimísených rud železných, které jsou v ní rozšířeny většinou jakožto hnědel. Přimíseniny jiné jsou hlavně rozkladem vzniklé lupénky chlo- ritu, pak opál a chalcedon, dílem i zbytky drobného magnetitu a pi- cotitu, větší zrnka a zrna pyropu atd. V drti hadcové nalezneme ně- které pyropy přeměněny na chlority, částečně pak i na paprskovitý chalcedon. - Matečná hornina hadce od Dobešovic sestávala tudíž původně z olivinu a z kosočtverečných pyroxenův enstatitu a bronzitu, byla slohu všesměrně zrnitého, většinou drobnozrná s vynikajícími většími zrny enstatitu a v částech snad hlavně jen pokrajních také s vynikajícími většími zrny pyropu. Hadec ten jest povšímnutí hoden nejen pro pěkné pyropy, jaké zde byly sbírány, nýbrž i jako nový doklad, že z hor- niny olivin a kosočtverečné pyroxeny obsahující místem vyvinuje se také uvnitř přeměnou hmoty aktinolit druhotný, nerost to, jenž v ně- kterých horninách krystalických břidlic hojně se vyskytuje a částečně snad i podobného původu býti může jako zde. Také z pyropu vyvinuje se zde aktinolitický amfibol a sice spolu S picotitem a činívá kolem pyropu obruby kelyfitům podobné. Takové O hadci od Dobešovic. ři! obruby vznikají zde rozkladem za přítomnosti vody a nejsou původu téhož jako n. p. pyroxenické kelyfity, popsané ze serpentinu od Zňátek, ') kteréž bývají objaty nerozloženým diopsidem nebo bronzitem. 1) Věstník král. české spol. náuk 1898, číslo XVIII, sep. otisku str. 45—147. — Spolu poznamenávám, že prohlížel jsem mikroskopem také velmi pěkné kely- fity ze známého serpentinu od Křemže v jižních Čechách, jež sbíral jsem u cesty mezi Lhotkou a Roušínem záp. od Křemže. Tam vyskytují se pyropy přes 1 cm velké, obalené hnědou obrubou paprskovitého slohu, někde až přes 1'/, mm širokou. Jednotlivé paprsky jeví značný dvojlom, častěji pozorována šikmosť zhášení přes 309, malé rozdíly absorpce, směr podélný vždy opt. -+, znaky to, upomínající na jednoklonné pyroxeny, a shodující se také s údaji v. LAsAuLxE 0 povaze kelyfitů Křemžských ve Sitzunesberichte der niederrh. Gesellschaft etc. in Bonn, 1882, str. 114. Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra, Edv, Grégra v Praze 1895. XLVII. Elektrolytický superoxyd stříbra. 0. Šule v Praze. Úvod. Podnět k přítomné práci poskytla dra Vrap. Nováka „Studie o voltametru na stříbro““) nesoucí se sice v prvé řadě k poznatkům fysikálním, důležitým pro měření intensity elektrického proudu volta- metrem na stříbro, leč obsahující velmi závažné údaje o tak zvaném superoxydu stříbra vznikajícím elektrolysí roztoku dusičňanu stříbr- natého. I z práce té s dostatek vysvítá, že pochod při elektrolysi té není dějem tak jednoduchým, jak se prvotně předpokládalo, a jak by se na prvý pohled zdáti mohlo. Elektrolysujeme-li mezi platinovými elektrodami, pokrývá se kathoda kovovým stříbrem, na anodě pak se vylučuje černavá hmota, která se obyčejně označuje názvem „super- oxyd“ stříbra, jakoby jí příslušelo jednoduché složení dané vzorcem Ag,0,. Vyloučené stříbro se váží za účelem stanovení intensity prou- dové, superoxydu však fysikové z pravidla nevěnovali větší pozornosti. A po chemické stránce, ač látka ta známa jest bezmála jedno století, není povaha její taktéž vyjasněna. Byloť sice poměrně záhy poznáno — jak níže podrobněji dolíčeno bude — že látka ta obsahuje dusík, ale | analyse chemiků s ní se zanášejících se neshodovaly, tak že vůbec | nerozhodno trvalo, zda dusík ten pochodí snad jen z elektrolytu, jsa mechanicky nějak buď jako kyselina dusičná neb jakožto dusičňan stříbrnatý v krystallující superoxyd upoután, aneb zda tvoří integru- | jící část jednotné chemické sloučeniny. Nad to vysvítá z prací che- „ miků superoxydem tím se zanáševších, jakoby byli měli co činiti s látkou poměrně dosti nestálou, vzdorující získání shodných výsledků (Předloženo dne 6. prosince 1895). 1) Rozpravy české akademie. Roč. I. Třída II. č. 21. (1892). Tř. mnthematicko-přírodovědecká. 1895. 1 2 | XLVII. 0. Šulc: analytických, čímž se ovšem různost názorů, k nimž dospěli, s dostatek vysvětluje. Vzhledem k tomu všemu poukázáno jest ve zmíněné hned na po-. čátku „studii“ k okolnosti důležité, že pracovníci oni užívali při - elektrolysi roztoku dusičňanu stříbrnatého proudů poměrně silných, a že užitím proudů slabých za dodržení určitých podmínek získati lze superoxyd daleko stálejší — snad nyní určité individuum che-: mické. Taktéž naznačeny jsou tam některé důvody rázu chemického, z nichž vysvítá, že činiti bylo s látkou poněkud různou od super- oxydů v litteratuře dřívější popisovaných. Vzhledem k tomu všemu objevilo se určité problema studovati po stránce chemické látku vznikající na anodě elektrolysí roztoku du- sičňanu stříbrnatého za obyčejné teploty mezi platinovými elektrodami užitím proudů jistým podmínkám vyhovujících — neboť zdá se, že činiti tu jest s reakcí závislou co do konečného výsledku na pod- mínkách elektrické pole charakterisujících. Příspěvek k řešení tohoto problemata, které ostatně hodlám pak pojati v oboru rozšířeném, snažil jsem se podati přítomnou prací. Vzhledem k tomu, že hodlám v ní pokračovati, budiž dovoleno tento prvý referát založiti na poněkud širších základech. Litteratura. Ježto tedy prací touto má býti podána přehledná monografie elektrolytického tak zvaného superoxydu stříbra, vlastními pokusy rozšířená a doplněná, nutno zprvu sledovati a v stručném přehledu zopakovati udaje posavadní litteratury zejména vzhledem k způsobu přípravy superoxydu, k jeho vlastnostem a k získaným výsledkům analytickým, aby srovnání s výsledky práce této bylo bezprostředně možné. Litteraturu samu, pokud mi bylo lze se jí dopátrati podávám tuto v přehledu chronologicky upraveném: * 1a.) RrrreR. Gehlen's Journ. d. Chem. III. 561. —- Brugnatelli, Chem.-galv. Beobachtungen. * 10.) 1809. RrrreER. Gilberts Ann. 53. 176. — Gehlen's Journ. fůr Chem. u. Phys. I. 70. [dle Journ. f. pr. Chem. 33. 237.]. “ 2.) 1828. FiscomkR. Kastner's Archiv. f. die ges. Naturkunde T02210. % 3.) 1830. FiscmkR. Das Verháltniss der chemischen Verwand- schaft zur galvanischen Elektrizitát. | % 4.) 1840. FisoneR. Úbersicht der Arbeiten der schlesischen Ge- © sellschaft. Elektrolytický superoxyd stříbra. 3 5.) 1844. E. WauLovisr. (Fórhandl. vid de Skandinaviske Natur- forsk. IIlge Měte i Stockholm. Juli 1842). „Úber das Silbersuper- oxyd“ Journ. f. pr. Chem. 37. 119. 6.) 1844. FiscmzR. Úber das Silbersuperoxyd. Journ. f. pr. Chem. 32. 108. 7.) 1844. Fisonrn. Úber die Natur des (sogenannten) Silbersuper- oxyds, ein Beitrae zur Geschichte des Silbers. Journ. f. pr. Chem. 38. 231. 8.) 1852. F. Manza. Úber Silbersuperoxyd. Lieb. Ann. 88. 289. (Dle jeho inangurační dissertace v Góttingách 1852.). — Výtahy z této práce: Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1852. 423.; Jahrb. pr. Pharm. 25. 205.; Pharm. Centralbl. 1852. 385.; Journ. f. pr. Chem. 58. 57.; Gaz. Chem.. 1852. 261.; Ann. ch. phys. [3]. BO: 229. 9.) 1858. ScnovBErw. Journ. f. pr. Chem. 74. 325. (Dle: Verhandl. der naturforsch. Ges. in Basel I.) — Referáty: Jahresb. ber die Fortschr. der Chem. 1858. 189.; chem. Centralbl. 1858. 718. 10.) 1864. Somreu. Ann. Ch. Pharm. 132. 322. — Referáty: Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1864. 118.; Chem. Centralbl. 1865. 144.; Bull. soc. chim. [2]. III. 286.; Phil. Mag. [4.]. 29. 376. 11.) 1867. H. Rose. Handbuch der anal. Chem. (6. vyd. Lipsko 1861.) I 347. 12.) 1868. F. WonzeR. Ann. Chem. Pharm. 146. 265 (Dle: Nach- richten der k. Ges. der Wiss. zu Góttingen 1868. Nro. 5.) — Refe- ráty: Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1868. 192.: Chem. Cen- tralbl. 1868. 889.; Bull. soc. chim. [2]. X. 352. 13.) 1870. R. BorreeR. Zeitschr. Chem. 1870. 82. — Referáty: Bull. soc. chim. [2.] 15. 508.; Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1870. 313.; N. Rep. Pharm. 24. 569. 14.) 1873. R. BorraeR. Bericht úber 46. Vers. deutscher Natur- forscher u. Arzte zu Wiesbaden. — Referáty: Berl. B. 6. 1398.; Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1875. 179. 15.) 1875. GmEtrv-KnRavr. Handbuch der Chemie IiI. 914. 16.) 1877. TRoosr, HavrerEvmme. Berl. B. 10. 1112. 17.) 1879. A. Vozra. Gaz. chim. it. 9. 521. — Referáty: Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1879. 192.; Berl. B. 13. 203. 18.) 1880. Brrrneror. Bull. soc. chim. [2]. 34. 135.; Ann. ch. phys. [5.] 21. 164. 172.; Compt. Rend. 90. 572. 653. — Referáty: Jahresb. úber die Fortschr. der Chem. 1880. 137. 251. 359.; Berl. B. 13. 1018. 1020. 4 XLVIL 0. Šule: 19.) 1884. M. W. Irzs. Engen. and. Min. Journ. 1884. 297. — Referát: Berl. B. 19. 202. (1886). 20.) 1891. F. Hamre. Chem. Zte. 14. 1777. — Referát: Berl. B. 24.221. 21.) 1892. VLap. Novák. Studie o voltametru na stříbro. Rozprav české akademie Roč. I. Třída II. č. 21. 22.) 1895. Vrap. Novák. O voltametrickém měření intensity proudu galvanického. Část II. © voltametru na měď a na stříbro (V Plzni 1895). 23.) 1895. J. E. Mrens. Úber den Einfluss gelóster Gase auf das Silbervoltameter, — Ann. d. Phys. u. Chem. N. F. 55. 288. Mimo to pro úplnost uvádím starší práce, jichž data jsem se nemohl dopátrati: * a) GnRorTravs, Gilb. Ann. 61. 60. * 0) GRorrHus, Schweiger's Journ. f. Ch. 28. 324. * c) E. Warravursr, Berzelius' Jahresb. 24. 125. * d) FisonkER, Berzelius' Jahresb. 25. 186. Čísla vztahují se k pozdějším citátům v tomto pojednání užíva- ným. Hvězdičkou označené práce zůstaly mi bohužel nepřístupnými. Že učebnice a referáty původních prací pro úplnost uvádím, budiž omluveno okolností, že tyto mnohému snáze přístupny jsou než ma teriál poměrně po litteratuře rozptýlený. Stručný nástin posavádních prací. Od prvních zpráv o elektrolytickém superoxydu stříbra uplynulo © téměř 100 let. Objev jeho děkujeme RrrrERovi'*)'?). On však, jakož i první po něm sledovavší pracovníci o tom předmětě “)*) podali zejména jen kvalitativné poznatky. Přes to poznána již tehdy povaha látky té jakožto superoxydu: již GRorrmvus*) odkryl jeho reakci sam- moniakem, rozpouštíť se v něm superoxyd za vývoje dusíku. První údaje o rozboru podal E. Warroursr*). K přípravě užíval velmi silné batterie a jakožto elektrolytu koncentrovaného roztoku dusičňanu stříbrnatého, dokládaje, že jinak jsou výsled- kem elektrolyse jen kovové stříbro a kyslík. Zároveň pozoroval, že dlouho trvající elektrolysí ubývá zase množství superoxydu zprvu vytvořeného. Záhřevem prchá snadno kyslík a zbývá kysličník stříbr- natý, který se teprvé vyšší teplotou rozkládá. Již tu vidíme naznačena dvě stadia rozkladu: jedno při nižší, druhé při vyšší teplotě. Warum- ouisr analysoval superoxyd svůj z pouhé ztráty na váze žíháním, po- važuje ovšem látku za složenou toliko ze stříbra a kyslíku. Elektrolytický superoxyd stříbra. 5 I nalezl Ao 20 kdežto vzorec Ag,O, vyžaduje Alo B7190 Z vlastností uvádí Warrovrsr, že superoxyd jest temně šedivý, krystallující „in reguláren Octaedern, welche sich eleichwie um eine gemeinschaftliche Axe zusammenháufen, so dass die vereinigte Masse das Aussehen von Prismen besitzt“. Vodou se dle něho při obyčejné teplotě nerozkládá, vybuchuje třen se sírou neb s fosforem. Rozpouští se za vývoje kyslíku v četných kyselinách. S kyselinou solnou vyvíjí chlór. Hned na to uveřejnil podrobnější práce o superoxydu Fiscurx “) *) shrnuje v nich v jedno i to, co z dřívějších jeho prací *) *) “) zůstalo nepovšímnuto. — K přípravě sloužily mu 4 články Bunsenovy a roztok dusičňanu stříbrnatého v poměru 1:8 až 1:10. Přístroj elektrolytický skládal se z platinové mísky, sloužící za jednu elektrodu, v níž na dno vložena. deska skleněná. Na tu postavena obyčejná průlinčitá ná- doba, do níž vnořen drát platinový jakožto druhá elektroda. Dle toho, zvolena-li miska neb drát za anodu, mohl býti superoxyd získán buď -v jemných neb větších krystallech (souvisí to patrně s hustotou proudu, jak později vysvitne). Ježto se vodou, zejmena s ní roztírán, rozkládá, a sice již za studena, rychleji však za tepla, poukazuje FrscmeR k ob- tížím při úpravě látky té k analysi. [Jeví se to tím, že z látky vy- prané po nějakou dobu s vodou ostavené, opět něco dusičňanu stří- brnatého v roztok přechází|. Krystallovaný superoxyd při 15% až 209 sušený na 100% déle byv zahříván ztrácí lesk a tratí 2:459,až2519, na váze, což se vykládá unikáním vody krystallové. Ku 150“ až 200" zahřát rozkládá se s malým výbuchem za vývoje kyslíku a úkazů svě- telných. Třeštění však nejeví preparát při 100“ dříve zahřívaný. Známky dalšího rozkladu jeví teprv při teplotě tání olova (335"). Tu počínají vystupovati červené dýmy: důkaz to přítomnosti dusíku v tak zvaném superoxydu stříbra. Úplný rozklad nastává v teplotě blízké červenému žáru: zbývá pouhé kovové stříbro. Zbytek po prvém stadiu rozkladu pokládá FWiscnkR pravděpodobně za sloučeninu kysličníku a dusičňanu stříbrnatého, neboť studená voda nevyluhuje z ní veškerý dusičňan stříbrnatý, teprv voda vřelá to snad činí. Dále uvádí Fiscmrc : Superoxyd rozpouští se snadno v kyselině dusičné za studena bez vý- voje plynů. Roztok jest hnědé barvy, která jest v uzavřených nádo- 6 XELVIL 0. Šulc: bách stálou. Oproti tomu stáním za přístupu vzduchu neb zředěním vodou se odbarvuje za vývoje kyslíku. WiscHkR shledává zvláštním, že roztoky chlóridu sodnatého a zejména ammonatého působí v tento superoxyd, tvoříce za vývoje plynu chlórid stříbrnatý, kdežto v jiné -superoxydy nepůsobí. Původně přisoudil FrscmkR “) svému superoxydu vzorec Ag,0; . AgNO,") leč sám považuje analytická data své pozdější práce “) za spolehli- vější. Stříbro určil jakožto chlórid stříbrnatý, dusičňan stříbrnatý pak tím způsobem, že superoxyd rozpuštěn ve zředěné kyselině sírové, smísen s nadbytkem barytové vody a ve filtrátu od vzniklé ssedliny určen dusičňan barnatý kyselinou sírovou. Ztráta při 1009 považována © za vodu krystallovou. Rozdíl mezi celkovou ztrátou v prvém stadiu rozkladu a ztrátou při 100" považován za kyslík pouze superoxydu příslušný (který pro krátkost budeme zváti kyslíkem „činným“). Vý- sledek byl: Ag veškeré. . . 789, NSNO 2442489616112, O, ==) CN 240 S88 0) činný AS Osa 4D až 05 OH, krystallová . 259/,. Na základě toho přisoudil FrscHeR superoxydu vzorec: 2Ag,0,. AgNO,. HO. Pokud tento vzorec i ostatní dále podané, shoduje se s analysí, vysvitne později z přehledné tabulky. FisonkR elektrolysoval také roztok síranu stříbrnatého mezi platinovými elektrodami. Vzniká na anodě také „superoxyd“, jenže v množství velmi nepatrném pro skrovnou rozpustnost síranu stříbr- natého ve vodě. Tento superoxyd podobá se předešlému, není však krystallický, nepouští ovšem záhřevem červené dýmy, nesvětélkuje při rozkladu. Obsahuje však kyselinu sírovou. Jest ovšem na snadě otázka, zda onen dusičňan stříbrnatý v superoxydu předpokládaný jest pouze mechanicky při krystallisaci S sebou stržen, či zda jedná se o skutečnou podvojnou sloučéninu. Že při delším účinku vody něco dusičňanu stříbrnatého v roztok pře- *) Vzorce v originálních pojednáních způsobem starším uváděné, přepisují tuto vždy ve tvaru nyní obvyklém, aby se celkový přehled usnadnil. "I Klektrolytický superoxyd stříbra. chází, jak FrscHeR dokázal, není důvodem, proč by se tu nemohlo jednati o sloučeninu, ovšem takovou, která se vodou rozkládá, pou- štějíc kyslík, a pak nejsouc více celistvou popouštějíc 1 dusičňan stří- brnatý v roztok. Ostatně se zdá, že se i nejlepším praním veškerý dusičňan odstraniti nedá, neboť i takové preparáty pouštěly záhřevem © červené dýmy. Posléze budiž podotknuto, že FiscnHER soudí, že super- oxyd tento lze připraviti pouze elektrolyticky. Podrobně zabýval se superoxydem F. Mamza“). K přípravě sloužily 2 články Groveovy. Přístroj elektrolytický skládal se ze 2 skleněných misek, z nichž menší celá v roztoku u větší mísce se na- lezajícím ponořena byla. Ve vnitřní mísku zasahala anoda, ve vnější kathoda, obě ze silného drátu platinového. Mamra sděluje již některé podrobnosti o pochodu elektrolytickém. Roztok elektrolytu stává se pozvolna kyselým uvolněnou kyselinou dusičnou. Teprve když kyseliny této jest značně v roztoku počínají se vyvíjeti na anodě plyny, a super- oxyd vylučuje se již nikoliv krystallický, nýbrž práškovitý. Přibývá-li kyseliny dusičné v roztoku ještě více, počne se v ní vyloučený super- oxyd rozpouštěti, což se hnědou barvou prozradí. I MAanmra uznává obtíže spojené s vymýváním krystallů. © jich tvaru, který považuje za osmistěny bezpochyby pravidelné, vyslovuje se Mamnzra: „Die Fláchen sind gekrůmmt, zuweilen mit treppenartigen Vertiefungen. - Es zeiet sich úberhaupt eine Tendenz, dass sich viele Octaěder in der Richtung der Hauptaxe zu einer langen prismatischen Gestalt úbereinander gruppiren. Daher erhált man oft zolllange Prismen, die auf ersten Blick zu einem ganz anderen Krystallisationssystem zu ge- hóren scheinen.“ Původní udání Gnorrmusovo jakoby krystally ty byly čtyrstěny, Manza má za mylné. Teplotu prvého stadia rozkladu udává níže, totiž na 1109. O tře- štění tvrdí, že zprovázeno jest vždy vývojem kyslíku, tedy není za- viněnou pouhou vodou krystallovou. © zbytku po prvém rozkladu soudí, že jest to směs kysličníku a dusičňanu stříbrnatého, neboť ne- vyvíjí více s kyselinou solnou chlór a dusičňan stříbrnatý lze z něho vodou vypráti. Vlastnosti superoxydu líčí Manra celkem shodně s FiscHEREw. S kyselinou šťavelovou zahříván vylučuje kysličník uhličitý. Nastává patrně oxydace kyslíkem superoxydu dle rovnice (C0,H),, O ||2C0,, H,O, při čemž vzniká šťovan stříbrnatý. Vodík při obyčejné teplotě nepůsobí v superoxyd, za teploty málo zvýšené nastává však redukce za sla- 8 XLVIL 0. Šulc: bého výbuchu. Kysličníkem vodičitým se mění v stříbro za vývoje kyslíku. K analysi užíval Maura jas talů buď při 359 ve vzdušné lázni, neb za obyčejné teploty nad kyselinou sírovou sušených. Dusík stanovil podobně jako FiscmeR, jenže užil roztoku super- oxydu v ammoniaku. Přičinil vody barytové, ammoniak zahnal vaře- ním. Filtrát nasycen kysličníkem uhličitým, odpařen do sucha a ve výparku stanoven dusičňan barnatý kyselinou sírovou. Jinak vyluhoval ze zbytku po prvém stadiu rozkladu dusičňan stříbrnatý vodou, a stříbro vážil jakožto chlórid. Kyslík činný stanoven rozkladem ky- seliny šťavelové z množství kysličníku uhličitého, jenž zachycen v Lie- bigově přístrojku. Vzniklý šťovan stříbrnatý proměněn ve chlórid, dal celkový obsah stříbra. Ztráta zahříváním při 110“ stanovená považo- vána za příslušnou uniklé vodě a činnému kyslíku. Celkový obsah stříbra kontrolován součtem čísel udávajících stříbro v dusičňanu stříbrnatém rozkladem vzniklého zbytku, a v kysličníku stříbrnatém toho zbytku. Výsledek byl: Ag veškero SU TO8 O 2/0 Ag veškero (kontrola) SAO Nev AeNO, (zbytku 145599161 3N40:— 126 N25 O | činný 5:00, OH, krystallová RKO Na základě toho kolísá Manra mezi vzorci (ia.) 5 Ag,0,.2 ASNO,. HO, (Ib.) 6 Ag40,.N,0,. HO, (II.) 6 Ag,0,.N,0,, kde první dva tvary mají stejné složení empirické: (I.) ABN, 0 ELO: Prvý tvar (Ia) se mu zdá pravdě nejpodobnější. Oba tvary (Ia) a (Ib) svědčí vodě krystallové. Tvar (II.) ukazoval by k jakémusi dusičňanu superoxydu stříbra, a voda přítomná (ač, je-li jaká) byla by jen v krystallech uzavřena. Je-li snad i kyselina dusičná k super- oxydu jen mechanicky připoutána, Manza nerozhoduje. Údaje literatury, kde jedná se o pouhý superoxyd stříbra Ag,0, účinkem ozónu ve stříbro připravený *) *0) !“) 17) a nikoliv o super a elektrolytický lze tu přejíti. Elektrolytický superoxyd stříbra. 9) H. Rose'') uvádí ve své učebnici podobně jako FiscuER, že látku tu lze jen elektrolyticky připraviti. Při obyčejné teplotě trvá beze změny, rozkládá se však vroucí vodou za vývoje kyslíku. Hnědočer- vený roztok v kyselině dusičné (1:2) se nejen zředěním vodou, nýbrž i pouhým zahřátím odbarvuje. Roztok v kyselině sírové jest temně zelený a páchne již za obyčejné teploty ozónem. Zahřát neb vodou zředěn se odbarvuje za vývoje kyslíku. Syrupovitá kyselina fosforečná teprv za tepla působí, kyselina octová působí nepatrně v superoxyd ten. F. WonzeR"?) získal jakýsi blíže nestudovaný superoxyd stříbra elektrolysí zředěné kyseliny sírové, užívaje desky stříbrné za anodu. R. BorrceR "*) '+) připravil si superoxyd, elektrolysuje koncen- trovaný roztok dusičňanu stříbrnatého proudem dvou článků Bunse- nových. Superoxyd třen se suchým pentasulfidem antimonu klidně se zapaluje. Taktéž sírovodík a karafiátový olej se v dotyku se super- oxydem zapalují. Ammoniakálný roztok obsahuje Berthelotovo stříbro třaskavé (nitrid stříbra ?), pročež odpařen a zahřát dává silný výbuch. GMmELIN "*) ve své učebnici podotýká, že zředěný roztok dusič- ňanu stříbrnatého rovněž jako roztok kyselého fosforečňanu a octanu stříbrnatého neposkytují elektrolysí žádného superoxydu stříbra. BrgrHELoT "*) všiml si superoxydu stříbra zase blíže. Z prací, jež nevztahují se k superoxydu elektrolyticky získanému, buď jen uve- deno, že považuje za existence schopný kysličník Ag,0,, vznikající účinkem kysličníku vodičitého ve stříbro i v kysličník stříbrnatý. Elektrolytický kysličník připravil si proudem čtyr článků Bunsenových. Za 24 hodiny získal 1 9 látky té, které uděluje vzorec 4 Ag,0,.2 AGNO, . HO. Praví, že látka ta, představující kovově lesklé jehlice, samovolně se rozkládá na vzduchu ležíc. Při 1059 jde před se rychlý rozklad za třeštění v kysličník stříbrnatý. W. Ires"?) udává, že zahřívaje dusičňan stříbrnatý s kysliční- kem křemičitým, získal jakýsi červený superoxyd stříbra. F. Hawmep“9) připravil si superoxyd elektrolysí 20%/,ního roztoku dusičňanu stříbrnatého osmi články Bunsenovými. Superoxyd ten v za- lité trubici byv chován, roztříštil tuto, jak Hamrr soudí, rozkládaje se za vývoje kyslíku dle vzorce (Ag0), . N40; — (Ag,0), . N50; + 0,. Různé výsledky analytické, jež jsme průběhem nástinu tohoto seznali, podává přehledně následující tabulka : Šulc: 0. XLVII. 10 Přehled starších analysí superoxydu stříbra. Vzorec Analytik | N80) 28; (veškeré AsNO, | veškerý činný empirický | = FiscnkR* |(7916) (obě 99) s) DO Ag;N0O, 8723. (1877 5 — —— | — —— 0 WaLLovIsT (87-09) | (1291) A%,0, 789 11563 46 208 | 23 : ( | = | o PPA 73:05) (15:80), (470) | (2-06) | (2-49) | © *8,NO, -ELO (8118 1456 — | 500176 | 117 Manra* © |(8114) (13:54) (16:08), (5:01) | (176) | (1:06) | Ag,,0,N,.ILO (619 (£700) —-|(W76— i ( ) > ST0 | A312N,0, BzRTHELOD? | 765 ab AE: 28 bY t3 | SY. 2 (15-28) (20:39)| 9:06 |(1:99) |(120)|— Ag4N,0,.HO Ham% (71:50) — (2385) — |(458| — | Ag,N,0, | rozvedený Ag,0, AgNO, Ag,0, 2 A007. ASNO; -HO 5 Ag,0,.2 AgNO,.H,O | 6A9,0,.N,0,.HO. | 6 Ac,0,.N,0, | 4Ag,0;.2 AgNO,. HO Elektrolytický superoxyd stříbra. 11 V tabulce této značí tučné číslice výsledky analysí, čísla v zá- vorkách hodnoty plynoucí z navržených vzorců, vesměs v procentech. Podotknuto budiž, že tu, jako i na dále v celém tomto pojednání „vzaty za základ tyto atomové hmoty: Ag = 10767, N= 1401, O0—= 1596, (W =. 805 Rozvrh práce. Tabulka ku konci předešlého odstavce sestavená zjevuje na prvý pohled, v jakém stadiu tkví otázka po složení elektrolytického super- oxydu stříbra. Pomineme-li udání Warrovisrova, jež jistě s pravdou se míjí, 1 nápadně odchylného udání Hamrrova, zbývají rozdíly ještě 406, obsahu stříbra obnášející. Jest tedy patrno, že pracovníci uve- dení měli v rukou látky různé, neboť rozklad při vypírání, jak zku- šenost ukázala, není tak značný a rychlý, aby při jedné a téže látce rozdíly tak značné zaviniti mohl, VP I jest na snadě myšlénka, že různost tato za příčinu má, že příprava superoxydu dála se za podmínek (koncentrace roztoku, inten- Sita proudu, hustota proudu, snad i teplota a doba, po kterou elektro- lyse trvá) nikoliv jednakých, jakož z uvedeného náčrtku historického nade vši pochybnost jasně se jeví. V celku pracovali uvedení experimentátoři, ač podrobně inten- situ ani hustotu proudu neudávají s proudy poměrně silnými, a získá- vali superoxyd onoho líčeného tvaru dlouhých rychle se tvořících jehlic z osmistěnů složených. V. Novák “") ukázal ve své práci, že dodržením nepatrných in- tensit proudových 1 hustot proudu získati lze superoxyd. stříbra v jedmotlivých osmnstěnných krystallech, jež jsou daleko stálejšími než superoxyd popisovaný v litteratuře, jakož jest patrno z úkazu tohoto: Superoxyd pro kontrolu dle Manrv připravený z 15%/pního roz- toku dusičňanu stříbrnatého proudem čtyr článků Daniellových za hustoty proudu na anodě 0:07 Amp. em“?, jenž jevil v litteratuře -popisovaný charakteristický tvar v tyčinky seskupených osmistěnů, „nemohl býti od dusičňanu stříbrnatého vyprán vodou ani po sedmi dnech, kdežto superoxyd v jednotlivých krystallech daleko slabším proudem připravený byl vyprán již prvý den.“ [*") p. 25.| 12 XLVIL O. Šulc: Jelikož zkušeností touto dána byla naděje získati látku poměrně stálou, a tedy analysím přístupnou, odhodlal jsem se přikročiti k ře- šení otázky, jež ze všeho, co dosud uvedeno, sama sebou se vtírala, totiž: „Vzniká vůbec za dodržení vždy zcela jednakých podmínek látka téhož složení, ať už jest to individuum chemické čili nic?“ Prvým krokem k řešení otázky té má býti přítomná práce, aby i po této stránce něco světla vniklo v poměry při elektrolysi dusič- ňanu stříbrnatého. Velmi nápadný jest údaj, který učinil nedávno Jom E. MyEas?") v práci své o voltametru na stříbro. Pracuje s proudy taktéž poměrně slabými tvrdí, že na anodě obdržel skutečně pouhý kysličník stříbři- čitý Ae,O,, jenž v chlórid proměněn prokázal 8739/, Ag místo theo- retických 87:19/,. Byl by to údaj, který by byl jediný ve shodě se. starou analysí Warrovisrovov. V dalším studovány mají býti produkty elektrolyse za různě měněných podmínek, tedy i onen tyčinkovitý superoxyd Manrův, po- sléze hledány býti obdoby při elektrolysi jiných solí, jak stříbra, tak kovů jiných. Příprava superoxydu. Veškerý materiál k analysi potřebný připravil jsem během dvojích prázdnin a Sice r. 1894. a 1895. Mimo to mi byly již v létech 1891. a 1892. k disposici dány vzorky superoxydu připraveného V. Novákem. Příprava dála se v podstatě za podmínek, které udal ve své „Studii“ V. Novák. Z prodajného dusičňanu střibrnatého připraven: zprvu preparát naprosto čístý, zcela neutrálně reagující. Za elektrolyt sloužil zprvu roztok 10 g dusičňanu v 90 cem? vody, později konstantně roztok 159/,ní. Podstatou voltametrů byly platinové tyselíky (dvojích rozměrů, jednak as 26 cm? jímající, jednak o obsahu 40 cm*), které sloužily jakožto kathody. Za anody použito štětiček z tenkého platinového plechu, které připraveny jednoduše tím, že plísek platinový (rozměrů as 1 em < 2 cm) rozstříhán jakoby v hřebínek, v jehož neprostříha- nou část zanýtován drát platinový, načež plíšek svinut, takže celek čiml dojem malého košťátka. Toto zařízení se osvědčilo, neboť na ostrých hranách těchto plíšků se tvořily dobře vyvinuté a pevně tkvící U Klektrolytický superoxyd stříbra. 13 krystally superoxydu. [Štětičky vnořeny na zvláštních posuvných sto- jáncích jsouce neseny s hůry kolmo v roztok elektrolytu, jímž tyglík as do % své výšky plněn, takže střed tyglíku zaujímaly. Zprvu spojovány tři takové voltametry za sebou. Zdrojem proudu byly 3 malé články Daniellovy. Ve vedení mohla býti zvláštním klíčem kdykoliv vepjata malá tangentová bussola o známém redukčním faktoru, takže intensita proudu mohla býti kdykoliv pozorována. Dle potřeby seslabován ještě proud vkládáním odporu až 5 Ohm. Intensita proudu činila obvykle 12004 Amp. při hustotě na kathodě: 100020 Amp..cm2 až. h = 0.0013, Amp. cm; nanejvýš však 122006 Amp. při hustotě na kathodě hi 000331Ampscms. V. Novák udává, že pracoval s intensitou i:=01 Amp. při hnstotě na anodě h — 0:02 Amp. cm“*. Jednotlivá elektrolyse ponechána v chodu 3* až 4*. Za tu dobu vyloučil se superoxyd v pěkných nad míru lesklých krystallech ze- jména na ostrých hranách rozstříhaného plíšku. Jen malá část super- oxydu spadla na dno tyglíku. Po této době stal se roztok tak kyselým uvolněnou kyselinou dusičnou, že by se byl vytvořený superoxyd počal v ní rozpouštěti. Okamžik ten prozradí se počínajícím hnědnutím roz- toku. Ve zvláštním k tomu cíli provedeném pokusu zjištěno, že tou dobou obnáší množství kyseliny dusičné v roztoku 4496. I lze po té další výtěžek superoxydu na anodě získati jen vý- měnou kyselého elektrolytu za roztok nový, neutrální. Udržeti po delší dobu původní elektrolyt neutrálním vpravováním čerstvě sraženého buď uhličitanu buď kysličníku stříbrnatého se mi nepodařilo. Při nutné této výměně roztoku nutno veškero stříbro na stěnách tyglíku vyloučené odstraniti rozpuštěním v kyselině dusičné, jinak se při na- lévání roztoku malé krystallky odlupují a vzniká nebezpečí, že by se pak se superoxydem na anodě sebrati mohly. Z té příčiny také na 16 XLVIL 0. Šulc: Novák *") 2D FrscmgR “) 1509 až 200". Že by při rozkladu světelné zjevy k platnosti přicházely, jak -FiscnHER ©) udal, nemohl jsem potvrditi. O podrobných vlastnostech zbytku po prvém rozkladu super- oxydu bude níže promlouváno. Další rozklad tohoto zbytku nastává pak až v teplotě značně zvýšené, dle FrsonkRA blízko bodu tání olova. Při tomto rozkladu objevují se červené dýmy kysličníků dusíku, současně prchá nové množství kyslíku. Důkladným žíháním zbývá ze superoxydu posléze pouhé kovové stříbro. Tím dán jest jednoduchý způsob analytického určení veškerého stříbra superoxydu. Vodík nepůsobí za obyčejné teploty v superoxyd; rozklad však nastává při teplotě nevysoké, při čemž se na chladných částech roury usadí kapky vody, která reaguje kysele. V prvém stadiu rozkladu, které v proudu vodíku dle jediného staršího pokusu (9. listop. 1891) při teplotě 1369 až 1389 nastává, tvoří se jen málo vody a uniká nadbytek plynu. Teprv při konečném rozkladu se vodík zřetelně spo- třebuje, a tvoří se značně vody. Více než na vzduchu trpí superoxyd vodou. Čerstvě připravený superoxyd, stojí-li nějakou dobu voda na něm, vyvíjí bublinky plynu, patrně kyslíku. Proto voda, účinkovavší po delší dobu i v superoxyd již vymytý, znovu jeví reakci na stříbro. "Tím ovšem stoupá obsah stříbra ve vyluhovaném preparátu. Tak stoupl dle Manry původní obsah stříbra 81'7%/, po dvoudenním praní na 8278/,, a po praní třídenním na 83:30%/,. — Voda vřelá působí ovšem účinněji. Super- oxyd vařen byl s vodou po 1'/, dne. Vyloučilo se na stěnách baňky zrcadlo stříbrné. Ve filtrátu od zbytku dává chlórovodík ssedlinu chlóridu stříbrnatého. Zbytek reaguje ještě s ammoniakem (viz níže), na důkaz, že se veškeren superoxyd posud nerozložil. V části toho zbytku určeno stříbro žíháním: 0:6169 g látky poskytlo 0'5465 9 stříbra, což odpovídá 88'60"/, Ag. Zahříván s alkoholem vylučuje superoxyd zrcadlo stříbrné. Roztok hnědne, a cítiti jest zápach po aldehydu, který lze přímo dokázati fuchsinsiřičitým činidlem, počneme-li alkohol destillovati. Zvlášť krásné zrcadlo se vytvoří, přítomno-li v alkoholu něco málo ammoniaku. V silné kyselině dusičné i sírové rozpouští se superoxyd snadno. Prvý roztok jest barvy hnědé, druhý zelené. (Oba chovají se shodně jak z údajů litteratury vyplývá a jak na svém místě vylíčeno bylo. Elektrolytický superoxyd stříbra. 7 Kyselina ocřová zdá se, že působí teprv za tepla za vývoje plynu. Nejzajímavější jest bez odporu reakce s ammomakem. Super- oxyd rozpouští se v něm už za studena za živého vývoje dusíku, při čemž se roztok značně zahřívá. Kyslík superoxydu oxyduje patrně ammoniak dle vzorce 2NEHE, 30 || N55.2H0: Množství vyloučeného dusíku podařilo se stopovati kvantitativně, -čehož doklady číselné budou níže sledovati. V roztoku jest dle Bor- - GzRA třáskavé stříbro Bertholettovo. Roztok odpařen přímo nad pla- -menem vybuchuje. Zbývá lesklý povlak kovového stříbra. | Touto oxydační činností, jako již zmíněnou reakcí s kyselinou šťavelovou (kde vyvíjí se kyslíčník uhličitý), projevují se charakteri- stické vlastnosti superoxydu, jakoby sloučenina byla pouhým kyslič- níkem stříbřičitým Ag,O,, nehledíc k tomu, že obsahuje také dusík, | ať už k ní jakkoliv připoutaný. Tak vykládati jest také pozorované zjevy, že superoxyd se zapaluje třen byv se sírou, fosforem neb pentasulfidem antimonu. Ježto zase rozklad vodou tomu nasvědčuje, jakoby v molekule jakýmsi způsobem byl vázán dusičňan stříbrnatý, jest přirozeno, že při sestrojování formule v prvé řadě pomýšleno na podvojnou sloučeninu jakéhosi superoxydu stříbra vůbec Ag,O, s du- sičňanem stříbrnatým, tedy na tvar: nAg,O, . mAgNO.. , Analyse superoxydu. 1. Určení veškerého stříbra. Určení veškerého stříbra nejjednodušeji se děje důkladným vy- žíháním superoxydu. Vzhledem k tomu, že zprvu při mírném záhřevu probíhá prvé stadium rozkladu spojené s živým smuděním látky, nutno se vystříhati ztrát snadno možných, o čemž níže zmínka se stane. Určení stříbra tímto způsobem provedeno mnohokráte: jím zjistiti se mělo, zda vždy za dodržení jednotných podmínek pracovních získává se táž látka o stejném procentuálném obsahu stříbra. Z četných pokusů vlastních (také V. Novák jich provedl řadu) uvádím tyto: | I. Superoxyd Novákem připravený r. 1891. Hned analysován. 03308 9 látky zůstavilo 04646 9 stříbra, což odpovídá 79:999/, Ag. II. Táž látka. Hned analysována. 0:4115 g látky zůstavilo 0:3292 g stříbra, což odpovídá 80:00"%/, Ag. UVř, mathematicko-přirodovědecká, 1895. BDÍ 18 XEVIL 0. Šulc: III. Táž látka. Po dvou měsících analysována. 0:3425 9 látky zůstavilo 0:2742 9 stříbra, což odpovídá 80'069/, Ag. IV. Superoxyd r. 1894 připravený a hned analysovaný. 0:1481 g látky zůstavilo 0:1184 9 stříbra, což odpovídá 79959, Ag. | V. Táž látka za týchž podmínek analysována. 01642 9 látky zůstavilo 01312 g stříbra, což odpovídá 79:89"/, Ac. VI. Superoxyd r. 1895 připravený a hned analysovaný. 0'5093 g látky zůstavilo 0:4545 9 stříbra, což odpovídá 7984*/, Ag. Jak patrno, projevují jednotlivé analyse dobrý souhlas mezi sebou i u preparátů vírůzné době i různými pracovníky připravených. Na základě toho lze souditi, že za dodržení naznačených podmínek pracovních vzniká vždy čáž látka. Preparát 2 měsíce starý jest stříbrem bohatší. Ještě starší preparáty projevují to v míře ještě nápadnější : VII. Preparát z r. 1894 analysován po roce. 03459 9 látky zůstavilo 02801 9 stříbra, což odpovídá 81009, Ag. VIII. Superoxyd Novákem r. 1892 připravený analysován r. 1894. 01510 9 látky zůstavilo 0:1224 g stříbra, což odpovídá 81:10%/, Ag. IX. Táž látka za týchž podmínek. (02045 9 látky zůstavilo 0:1654 9 stříbra, což odpovídá 80:89"/, Ag. Veškerý obsah stříbra stanoven ještě ve dvou případech na čerstvě připraveném preparátu jinou cestou. Po rozkladu superoxydu kyselinou oxalovou (v. ku konci) totiž přeměněn vzniklý šťovan stří- brnatý ve chlórid stříbrnatý. Výsledky byly: X. 0:4205 g superoxydu poskytlo 0:4455 9 chlóridu stříbrnatého, což odpovídá 0:3353 9 stříbra, čili 79'75%/, Ag. XI. 0:4990 g superoxydu poskytlo 0'5295 9 chlóridu stříbrna- tého, což odpovídá 0:3986 g stříbra, čili 79:87%/, Ag. Výsledky stanovení stříbra souhlasí dobře mezi sebou. Žíháním získáno: : Analyse: E; II. V V. VE 9, stříbra: 79-99 80:00 79:95 79:89 79-84 Střed A093 0 Určením ve tvaru chlóridu získáno : Analyse: X. XI. 0/, stříbra: 7975. 79-87 Střed: Ag — 79819/,. Určíme-li konečnou hodnotu pro obsah stříbra tím způsobem, že analysím obou druhů přisoudíme váhu poměrnou jich počtu, vyjde Ag = 79909/,. Elektrolytický superoxyd stříbra. 19 Vzhledem k této hodnotě se jeví velmi pěkně stoupání procen- tuálního obsahu stříbra stářím preparátu, tedy samovolným rozkladem: Stáří Stříbro Analyse 0 908 - 2 měsíce 80-069; III. 1 rok 81:009/, VII. 2 roky 81:00% střed'z VIIT "a IX. Zdá se, že se rozklad po dlouhém čase uvolňuje. 2. Prvé stadium rozkladu. Podmínky tohoto rozkladu byly výše zevrubně vylíčeny. Při stanovení ztráty na váze superoxydu tím rozkladem zaviněné bylo se nutno úzkostlivě vyhýbati možné ztrátě materiálu zaviněné popsaným třeštěním. I prováděna analyse v ten smysl, že superoxyd zahříván buď v rourách dvojnásob zahnutých, neb že tyglík pokrytý vkládám do tyglíku většího, rovněž pokrytého. XII. Superoxyd z r. 1894. Po 3 měsících analysován. 02239 g látky ztratilo na váze 0:0180 g, což odpovídá 8049. XII. Táž látka. Po roce analysována. 02489 g látky ztratilo na váze 00186 g, což odpovídá 7:479/;. XIV. Táž látka. Po roce analysována. 03459 9 látky ztratilo na váze 00265 9, což odpovídá 766"/,. XV. Superoxyd z r. 1895 ihned analysován. 0:46535 9 látky ztra- tilo na váze 00346 9, což odpovídá 7:449/,. Prvá z těchto analys poskytuje pravděpodobně hodnotu vysokou — ježto zahříváno v přímé trubici skleněné, a tedy ztráty nebyly zcela vyloučeny. Analyse XIII. a XIV. provedeny v zahnutých trubi- cích, analyse XV. ve dvou tyglících. Kde nešetřeno této opatrnosti, získávány byly hodnoty vesměs vysoké. Tak ku př. byla získána čísla pro ztrátu na váze v prvém stadiu rozkladu: 8-779/,, 8:709/,, 8-449/,, atd. Přisoudíme-li analysi XII. poloviční váhu oproti analysím XIII. až XV., máme hodnotu střední: 7609/,. Tato ztráta na váze zaviněna jest unikajícím kyslíkem, a po případě též vodou krystallovou — je-li jaká v krystallech obsažena. 18 XEVI. 0. Šulc: III. Táž látka. Po dvou měsících analysována. 03425 9 látky zůstavilo 02742 g stříbra, což odpovídá 80:069/; Ag. | IV. Superoxyd r. 1894 připravený a hned analysovaný. 0:1481 g látky zůstavilo 0-1184 9 stříbra, což odpovídá 7995"/, Ag. | V. Táž látka za týchž podmínek analysována. 01642 9 látky. zůstavilo 0:1312 9 stříbra, což odpovídá 79:89, Ac. VI. Superoxyd r. 1895 připravený a hned analysovaný. 05693 9. látky zůstavilo 04545 g stříbra, což odpovídá 79:84"/, Ag. Ň Jak patrno, projevují jednotlivé analyse dobrý souhlas mezi ! sebou i u preparátů v'různé době i různými pracovníky připravených. i Na základě toho lze souditi, že za dodržení naznačených podmínek. pracovních vzniká vždy čáž látka. Preparát 2 měsíce starý jest stříbrem o bohatší. Ještě starší preparáty projevují to v míře ještě nápadnější: VII. Preparát z r. 1894 analysován po roce. 03459 9 látky. zůstavilo 02801 9 stříbra, což odpovídá 81009, Ac. VIII. Superoxyd Novákem r. 1892 připravený analysován r. 1894.. 0:1510 g látky zůstavilo 01224 g stříbra, což odpovídá 81-109/, Ag. © IX. Táž látka za týchž podmínek. 02045 g látky zůstavilo. 0:1654 9 stříbra, což odpovídá 80:89%/, Ag. Veškerý obsah stříbra stanoven ještě ve dvou případech na čerstvě připraveném preparátu jinou cestou. Po rozkladu superoxydu kyselinou oxalovou (v. ku konci) totiž přeměněn vzniklý šťovan stří- brnatý ve chlórid stříbrnatý. Výsledky byly: X. 04205 g superoxydu poskytlo 04455 9 chlóridu stříbrnatého, což odpovídá 0:3353 9 stříbra, čili 79:75"/, Ag. | XI. 04990 g superoxydu poskytlo 05295 g chlóridu stříbrna- tého, což odpovídá 0:3986 9 stříbra, čili 79:87%/, Ag. | Výsledky stanovení stříbra souhlasí dobře mezi sebou. Žíháním získáno: Analyse: JE II. IRŮ W. VE: VT StDra : ((999190:00079.9591019090003 střed: Ac — 79939. Určením ve tvaru chlóridu získáno : Analyse: | X. XI. Sa SOA S LOD RR SS Střed: Ag — 79819. Určíme-li konečnou hodnotu pro obsah stříbra tím způsobem, že analysím obou druhů přisoudíme váhu poměrnou jich počtu, vyjde- Ag = 7990/,. Elektrolytický superoxyd stříbra. 19 Vzhledem k této hodnotě se jeví velmi pěkně stoupání procen- ' tuálního obsahu stříbra stářím preparátu, tedy samovolným rozkladem: Stáří Stříbro Analyse 0 19-909/, — 2 měsíce 80-06, JÉ 1 rok 91009/, VII. 2 roky S00 středo z VEM Zdá se, že se rozklad po dlouhém čase uvolňuje. 2. Prvé stadium rozkladu. Podmínky tohoto rozkladu byly výše zevrubně vylíčeny. Při | stanovení ztráty na váze superoxydu tím rozkladem zaviněné bylo se | mutno úzkostlivě vyhýbati možné ztrátě materiálu zaviněné popsaným | třeštěním. I prováděna analyse v ten smysl, že superoxyd zahříván - buď v rourách dvojnásob zahnutých, neb že tyglík pokrytý vkládám | do tyglíku většího, rovněž pokrytého. | XII. Superoxyd z r. 1894. Po 3 měsících analysován. 0:2239 g „látky ztratilo na váze 00180 9, což odpovídá 8:049/,. | XIII. Táž látka. Po roce analysována. 02489 g látky ztratilo „na váze 00186 g, což odpovídá 7479/;. XIV. Táž látka. Po roce analysována. 03459 9 látky ztratilo na váze 00265 9, což odpovídá 766"/,. XV. Superoxyd z r. 1895 ihned analysován. 04635 g látky ztra- tilo na váze 0'0346 9, což odpovídá 7:44"/,. Prvá z těchto analys poskytuje pravděpodobně hodnotu vysokou — ježto zahříváno v přímé trubici skleněné, a tedy ztráty nebyly zcela vyloučeny. Analyse XIII. a XIV. provedeny v zahnutých trubi- cích, analyse XV. ve dvou tyglících. Kde nešetřeno této opatrnosti, získávány byly hodnoty vesměs vysoké. Tak ku př. byla získána čísla pro ztrátu na váze v prvém stadiu rozkladu: 8179/,, 8'709/,, 8'449/,, atd. | Přisoudíme-li analysi XII. poloviční váhu oproti analysím XIII. až XV., máme hodnotu střední: 7609. Tato ztráta na váze Zaviněna jest unikajícím kyslíkem, a po případě též vodou krystallovou — je-li jaká v krystallech obsažena. 9% 20 XLVIL 0. Šulc: I podniknuto stanovení kyslíku toho přímo v plynném skupen- ství, a sice způsobem následovním: Superoxyd vpraven na loďce porcelánové v rouru spalovací na jednom konci zatavenou. U tohoto konce nalezala se vrstva uhliči- "tanu manganatého, jehož záhřevem byl vzduch z roury vypuzen a kys- ličníkem uhličitým nahrazen. Plynopudná trubice z roury spalovací ústila pod trubicí v cm? dělenou, silným louhem sodnatým naplněnou. Zprvu zahříván uhličitan manganatý, a když veškeren plyn vyvíjející se louhem se pohlcoval, zahřát opatrně superoxyd až k prvému stadiu © rozkladu. Plyn zachycený považován za kyslík a měřen za obvyklých manipulací : | XVI. Preparát z r. 1894. Analyse konána po šesti měsících. 0:8533 g látky poskytlo 5450 cm* plynu za teploty 199 a tlaku (red.) © 1476 cm, což za kyslík považováno činí 0:07055 g kyslíku čili 8'279/, O. XVII Týž preparát za stejných okolností analysován. 05452 4 látky poskytlo 3425 cm* plynu za teploty 169 a tlaku (red.) 7424 cm, což za kyslík považováno činí 0:04465 9 kyslíku čili 8:19%/, O. Množství kyslíku jest v obou případech značně větší (o 0'64"/) nad ztrátu na váze v prvém stadiu rozkladu. Nezbývá tedy než do- mnívati se, že zachycený plyn nepochází veškeren ze superoxydu neb že není to pouhý kyslík. Proto v dalších pokusech přepraven plyn zachycený do jiné roury měrné, tam pohlcen kyslík silným roztokem pyrogallátu draselnatého. Zbytek nepohlcený považován za vzduch, */„násobné množství tohoto zbytku odečteno od objemu (vše reduko- váno na poměry normalní) celkového plynu, čímž získáno množství kyslíku skutečně ze superoxydu vyvinutého. XVIII. Superoxyd z r. 1895 čerstvý analysován. 06253 9 látky poskytlo 400 cm“ plynu za teploty 2197 a tlaku (reď.) 74:16 em, což za kyslík považováno činí 0:05070 g kyslíku, čili 8:119/,. Po absorpci pyrogallátem zbylo 1:30 cm? plynu za teploty 22% a tlaku 7435 cm, což převedeno na poměry, za nichž celkový objem měřen, dá opravu pro kyslík — 1:62 cm*, takže zbylých 38:38 cm* kyslíku činí 0:04864 g čili 7:789/, O. XIX. Týž preparát za stejných podmínek. 06969 9 látky po- skytlo 44:80 em? plynu za teploty 2390 a tlaku (red.) 73:87 cm, což za kyslík považováno, činí 0:05621 9 kyslíku čili 8'069,. Po absorpci pyrogallátem zbylo 1:20 cm* plynu, což po příslušné redukci vede ku © hodnotě opravné pro kyslík — 1:50 cm*, takže zbylých 43:30 cm* kys- © líku činí 0'05433 9 kyslíku čili 7:799/,0. | Elektrolytický superoxyd stříbra. li Obě hodnoty souhlasí znamenitě vespolek a bliží se hodnotě pro ztrátu na váze záhřevem určenou na 0:1959/,, což snadno vysvětlí se chybou pozorovací, jest totiž velmi nesnadno odhadnouti okamžik, kdy prvé stadium rozkladu jest právě dokonáno. Na základě posledních dvou analys plyne pro množství uniklého kyslíku 7-789/,. Ježto veličina gasometricky získaná jest ještě o něco větší, než táž hodnota získaná vážením (7:60"/,), plyne z toho, že veškerá ztráta na váze při prvém stadiu rozkladu připadá na vrub unikajícímu ky- slíku, že tedy voda krystallová není přítomna. "Také přímými pokusy nebylo možno její přítomnost zjistiti. 3. Druhé stadium rozkladu. Při analysích XVIII. a XIX. proveden rozklad až do konce, a určeno množství unikajícího kyslíku stejným způsobem, jak právě vylíčeno bylo. Výsledky pokusů byly tyto: XX. Superoxyd z r. 1895 čerstvý analysován. 0602553 9 látky poskytlo 29:40 em? plynu za teploty 223 a tlaku (red.) 74:35 cm, což činí za kyslík považováno 003721 9 kyslíku čili 5959. Po ab- sorpci pyrogallátem zbylo 1:00 cm“ plynu, což po příslušné redukci vede ku hodnotě opravné pro kyslík — 125 cm*, takže zbylých 28-15 em? kyslíku čili 0:03564 9 činí 5'70%,0. XXI. Stejné poměry jako při analysi předešlé. 06969 9 látky poskytlo 31:00 cm“ plynu za teploty 2293 a tlaku (red.) 73:82 cm, což činí za kyslík považováno 003881 9 kyslíku čili 5'569,. Po ab- sorpci pyrogallátem zbylo 1:20 em“ plynu, což po příslušné redukci vede ku hodnotě opravné pro kyslík — 1:50 cm*, takže zbylých 29:50 em“ kyslíku, čili 0:05695 g činí 5:30%/,0. Rozdíl vyskytující se přičísti jest snad na vrub vystupujícím při druhém stadiu rozkladu kysličníkům dusíku, které nedopouští stopo- vati reakci tímto způsobem kvantitativně. 4. Určení dusíku. Určení dusíku dálo se zcela po způsobu, jakým určujeme dusík ve skupenství plynném v látkách organických. Vzduch z roury spa- lovací vyháněn zase kysličníkem uhličitým z uhličitanu manganatého, superoxyd rozkládán smísen jsa s kysličníkem měďnátým, o rozklad 29 XLVIL 0. Šule: kysličníků dusíku pečováno rozžhavenou spirálou sítí měděných v al- koholu vyredukovaných i kovovou mědí v proudu svítiplynu vyredu- kovanou. Dusík unikající jímán nad louhem sodnatým v azotometru Knappově. Výsledky tří pokusů byly tyto: XXII. Superoxyd z r. 1892. Po dvou letech analysován. 07695 g látky poskytlo 8:70 cm? dusíku za teploty 1990 a tlaku (red.) 7485 cm, což jest 0:00983 9 dusíku čili 1:28"/,. XXIII. Superoxyd týž za stejných podmínek analysován. 0*7902 g látky poskytlo 9:50 em* dusíku za teploty 1892 a tlaku (red.) 7480 cm, což jest 0:01095 9 dusíku čili 1:37"/,. XXIV. Superoxyd z r. 1894. Po ', roku analysován. 13286 g látky poskytlo 15:00 cm? dusíku za teploty 20% a tlaku 7496 em, což jest 0:01605 9 dusíku čili 1:259/,. Střed všech tří mezi sebou shodných určení jest N=130/,. Ze souhlasu analys patrno, že obsah dusíku v superoxydu jest veličinou stálou, ať už dusík ten připoután jest tam způsobem jakýmkoli. Množství dusíku v superoxydu stříbra lze určiti ještě jiným způ- sobem. Zbývá totiž, jak již vylíčeno po prvém stadiu rozkladu na- hnědlý prášek, který považován za směs či sloučeninu kysličníku stří- brnatého s dusičňanem stříbrnatým. Ať jest tomu jakkoli, lze z prášku toho dostatečně dlouhým účinkem horké vody vyprati dusičňan stříbr- natý, a určením stříbra v těch roztocích jest určen zároveň dusík v původním preparátu. Z této, i z jiných příčin objevilo se nutné po- drobnější studium toho zbytku, jehož výsledek nyní bude sledovati. 5. Zbytek po prvém stadiu rozkladu. Ježto ve zbytku tomto zůstává veškeré stříbro superoxydu, lze ze ztráty na váze při prvém stadiu rozkladu vypočísti přímo obsah stříbra procentuálný tohoto zbytku. Číselná data poskytují uvedené analyse. I plyne z nich, přijmeme-li za základ počtu obsah stříbra v pů- vodním superoxydu Ag — 79909: XXV. 02239 g superoxydu, jenž obsahuje 0:1789 g stříbra, po- skytlo 02059 9 zbytku. Obsahuje tedy zbytek 86:89"/, Ag. XXVI. 02489 g superoxydu, jenž obsahuje 01988 g stříbra, po- skytlo 02303 9 zbytku. Obsahuje tedy zbytek 86349, Ag. XXVII 03459 9 superoxydu, jenž obsahuje 02763 9 stříbra, poskytlo 03194 9 zbytku. Obsahuje tedy zbytek 86:529/, Ag. Elektrolytický superoxyd stříbra. ; BÝ o e) XXVIII. (04645 9 superoxydu, jenž obsahuje 0:3703 9 stříbra, poskytlo 0:4289 g zbytku. Obsahuje tedy zbytek 86549, Ag. Přisoudíme-li z důvodů vyslovených při analysích XII. až XIV. údaji pod číslem XXV. toliko poloviční váhu, jest střed měření XXV... až XXVIII Ag = 86407. Pro kontrolu stanoveno jednou stříbro ve zbytku přímo jakožto chlórid stříbrnatý. XXIX. 05419 g zbytku poskytlo 06233 g chlóridu stříbrnatého, což odpovídá 0:4691 9 stříbra čili 86:569/,. Vzhledem i k této hodnotě jest konečný výsledek Ag = 86529,. V dalších dvou pokusech vyluhován zbytek vřelou vodou, a stříbro v roztok přešlé stanoveno jakožto chlórid stříbrnatý. XXX. 08808 9 látky poskytlo 0:1454 g chlóridu stříbrnatého, což odpovídá 01095 9 stříbra čili 12:95%/, Ag. XXXI. 10029 9 látky poskytlo 01716 9 chlóridu stříbrnatého, což odpovídá 0:12915 9 stříbra, čili 12:889/, Ag. Středem jest tedy v onom zbytku 12-6191, As jakožto dusičňan stříbrnatý přítomno. Na základě toho lze určiti procentuálný obsah dusíku původ- ního superoxydu. Přijmeme-li střední hodnotu pro ztrátu prvým sta- diem rozkladu 169 (jakožto střed z vykázaných hodnot 760%, a 778“/,) vyjde nám: XXXII. 08688 9 zbytku odpovídá 0:9607 9 superoxydu původ- ního. 0:1095 g stříbra odpovídá 0'01424 9 dusíku, což jest 1:48%/, N. XXXIII. 1:0029 9 látky odpovídá 1:0865 g superoxydu původ- ního. 0:12915 9 stříbra odpovídá 001680 g dusíku, což jest 1:54"/, N, Střed jest: NB Posléze analysována látka zbylá po vyluhování zbytku vřelou vodou v pokusech XXX. a XXXI. Ta prokázala se býti, jak očeká- váno, pouhým kysličníkem stříbrnatým. 24 XLVII. 0. Šulc: XXXIV. 03633 g látky poskytlo 0:3394 9 stříbra, což odpo- vídá 93:169/, Ag. Přehled výsledků. Výsledek analytických dat, předem pokud se původního super- oxydu týče, jest přehledně sestaven tento : Stříbro veškero . . . . . 79909, Prvá. ztráta žíháním 6006600 Kyslík prchající přiní ... 718, Dusík gasometricky. . . . 130, Dusík na AgNO, poutaný . 151, Považujeme-li druhou a třetí hodnotu za příslušnou téže veli- čině, rovněž tak hodnotu čtvrtou a pátou, můžeme učiniti srovnání s empirickou formulou Ag.NO,;: Analyse: Theorie pro Ag;NO,,: Age s 2099096 199056 O prchající záhřevem . 769, T619, pro 4"/, atomů O Not zob koš 02 1:49, Nápadná jest ztráta při prvém stadiu rozkladu, vedoucí k po- měrné hodnotě 4", atomů kyslíku, která by zdvojnásobení formule vyžadovala. Vzpomeneme-li však obtíží spojených se stanovením ne zcela určitě charakterisovaného tohoto rozkladu, a máme za to, že ztráta obnáší 5 atomů kyslíku,“) můžeme udaným jednoduchým vzor- cem vysvětliti analytická data pro zbytek po prvém rozkladu super- oxydu. Ze vzorce Ag,N0,, zbude totiž odečtěním 0; molekula Ag,NO,, což by odpovídalo poměru 3 Ag,0. AgNO,, *) Mám také analyse, které hodnotě této znamenitě se blíží, leč dle dosa- vadních zkušeností nelze mi prozatím dáti jim přednost před analysami úvede- nými. — Před půldruhým rokem, pokud soudil jsem na přítomnost vody v super- oxydu, považoval jsem za vzorec pravdě nejpodobnější © 3.A0,0,7AcNO0% ECO? jenž se jen o H, od nynějšího líší. Elektrolytický superoxyd stříbra. DI St kterýž dosti dobře se srovnává s analysami: : Theorie Analyse: pro 3 Ag,0 . AgN0O,;: SENVKOHVOSKeré: .". - - - „ 002 p 87289; SERDrKOL jakožto. AGNO,:"."'12"01 ZB a vysvětluje také, že vyluhováním toho zbytku zůstává pouhý kysličník stříbrnatý, jak svědčí analyse XXXIV: Analyse: Theorie pro Ag,O: PRIDNOS ee ODO, 2310056 Některé další ještě důsledky vysvitnou z článku následujícího. Kvantitativně stopované reakce superoxydu stříbra. Jak již napověděno, podařilo se reakci s ammoniakem stopovati přesně kvantitativně. Superoxyd rozkládán ve zvlášť sestrojeném pří- stroji amimoniakem, a unikající plynný dusík jímán v měrné rouře.“) © Výsledky pokusů jsou, přepočteme-li dusík procentuálně vzhledem | k užitému superoxydu: XXXV. 06697 g superoxydu poskytlo 0:01564 9 dusíku, což odpovídá 2:78"/, N. XXXVI 00688 g superoxydu poskytlo 0:01886 9 dusíku, což "odpovídá 2:82, N. Střed jest 2-809/, N. Ježto 1 atom dusíku odpovídá právě hodnotě poloviční, totiž 14095, jest patrno, že zde 2 atomy, tedy jedna molekula dusíku se uvolňuje, patrně dle uvedené již rovnice z dvou molekul ammoniaku: 2 NH, 30||N,, 3 HO. Ježto ta molekula dusíku vzniká při reakci s jednou molekulou superoxydu, jest patrno, že se z molekuly té uvolňují ři atomy kyslíku. Tomu zdá se i nasvědčovati reakce superoxydu s kyselinou šťa- velovou. Při stopování té reakce postupováno různým způsobem. Bud | jímán vzniklý kysličník uhličitý v přístrojku Geisslerově, neb stanoven | ze ztráty na váze při práci v přístrojku Mohrově aneb konečně roz- kládána normálná kyselina šťavelová a zbytek její stanoven titrací. | Pokusy tyto nepodařilo se mi posud přivésti v úplnou shodu, získané I veličiny (5009, až 6:809/, kyslíku) kolísavě odpovídají třem až čtyřem %*) Popis přístroje i podrobnosti práce, kterou nepokládám ještě za zcela ukončenou, zatím opomíjím. 26 XEVII. 0. Šulce: Elektrolytický superoxyd stříbra. atomům kyslíku. Kdyby i tyto pokusy vypadly ve prospěch ří atomů — a ztráta žíháním v prvém stadiu byla, jak velmi jest pravděpo- dobno, pěť atomů kyslíku, bylo by nutno domnívati se, že kyslík v mo- lekule jest dvojím různým způsobem vázán. Že jest to tak možné — ač ovšem zatím jest takové vzorce přijati s velkou reservou — uka- zuje ku př. složení: A9,0,.2 Ag,0,.AgNO,. Oxydace ammoniaku účastní se jen 3 atomy kyslíku a zbývá Ag,0 .2 Ag,0,. AgNO,, kdežto při prvém stadiu rozkladn prchá pět ot kyslíku a zbývá 3 Ag,0.AgN0O,, poměr to podepřený svrchu zmíněnými analysemi. Shrneme-li vše, co Z práce této 0 superoxydu plyne, v jedno, můžeme se vysloviti krátce takto: 1. Dodržením jednotných podmínek pokusu lze získati látku vždy jednotnou, o stejném obsahu stříbra i stejném množství dusíku — látku však různou od všech, kterými předchozí pozorovatelé se za- městnávali. 2.. Jak dusík onen v molekule jest obsažen, zůstává zatím ne- rozhodnuto —— málo však jest pravděpodobno, že by tam byl jako dusičňan stříbrnatý jen mechanicky přimíšen — neboť nelze ho vy- jati ani vodou (krátkým působením) ani alkoholem za. studena. Vroucí alkohol teprvé přivodí rozklad — a voda vroucí částečný rozklad teprv dlouhým účinkem, jak vylíčeno bylo. Vzhledem k tomu všemu budou další pokusy k objasnění jakosti superoxydu podniknuty. Panu K. Prrarigovr, jenž mi v posledním čase při pracech ně- kterých nápomocen byl, vyslovuji tuto srdečné díky. V Praze, v prosinci 1895. —— 9240 0 R94 Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1895, XLVIII. Úber das Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha Pall. Von J. F. Babor in Prag. Mit einem Holzschmtt. (Vorgelest am 6. December 1895.) Im November I. J. erhielt ich vom Hn. Dr. R. SruRavy in Wien eine Anzahl von lebendigen Exemplaren der in jeder Hinsicht so sehr interessanten Dreissensta polymorpha Pallas, welche Herr Med. A. OBERWrumER im Donauarm bei Wien gefunden und mir zur ana- tomischen Bearbeitung freundlich úberlassen hat. Beiden Herren sage ich da meinen aufrichtigen Dank dafůr, denn die Untersuchung dieses (Thieres brachte eine solche Constitution des Centralnervensystems „zur Kenntnis, welche fůr die Deutung dieses Organsystems bei La- „mellibranchiaten úberhaupt von Wichtigkeit ist. Ich habe leider mo- mentan keine Gelegenheit noch andere Reprásentanten dieser Mollusken- „elasse auf das Nervensystem comparativ zu priůfen und muss mich daher vorláufig auf eine móglichst kurze Mittheilung ber die Ver- : háltnisse, wie sie bei der Dreissensia polymorpha vorliegen, und deren morphologische Erklárung beschránken. Die Gattung Dreissensta wurde von Van BENEpEN") im J. 1885. auf die frůher (1769.) von Pallas als Mytilus polymorphus bezeichnete Form aufgestellt; derselbe Forscher gibt auch die erste anatomische Schilderune dieser Muschel, wo er auch das Nervensystem beschreibt: er hat die bei den Muscheln úblichen drei Paare von Ganglien mit den betreffenden Commissuren und Connectiven gefunden, sonst aber 1) P. J. vax BrNEDEN: „Mémoire sur le Dreissena, genre nouveau de la fa- mille des Mytilacées, avec Vanatomie et la description de deux espěces.“ Ann. des Sc. Natur. Zool. 2. sér. III. 1835. — idem: „Description d'une nouvelle espěce du genre Dreissena et observations sur le systěme nerveux des ces Mollusgues.“ Bull. Acad. Brux. IV. 1837., Ann. Sc. Nat. Zool. 2. sér. VII. 1837. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 2 XLVIIL J. F. Babor: nichts ungewohnliches. Nach zwanzie Jahren fand dann A. Moavix- Taxpox“) ausser diesen noch ein viertes Ganglienpaar, welches der Visceralcommissur seitlich interponiert ist, und gab in seinem wunder- vollen Werke auch eine úbersichtliche Abbildung des ganzen Central- | nervensystems. Spáter wurde diese Muschel meines Wissens ana- tomisch nur noch von R. LEHmaxw?) untersucht, der sich bloss mit einer Beschreibung ihrer Verdauungsorgane und Abbildune ihres Kie- mengerůstes beenůste. Andere Publicationen vom anatomischen Baue dieser Muschel sind mir bisjetzt keine bekannt geworden, obzwar sie mehrere Male in der malakozoologischen Literatur Erwáhnung findet; diesbezůeliche Arbeiten — von systematischen Betrachtungen ab- gesehen — befassen sich aber mit unserer Muschel entweder nur vom geographischen Standpunkt aus (ihre bekannte Wanderung be- treffend, so P. FisoneR, RerocnBL, E. v. MaprExs u. a.) oder wird darin die Entwickelung ihrer freischwimmenden Larve behandelt (E. KoRscHgrr, F. Broczmaxy, W. WrrrxER“), so dass es mir sehr willkommen er- scheint, die alte Angabe Mooumn-Taxpovs da bestátigen zu kónnen, da ich es zuseleich wagen kann, das Vorhandensein eines „iber- záhligen“ Ganglienpaares im Šinne moderner morphologischen Auffas- sungen zu schátzen, wovon in der Zeit des berůhmten franzósischen Malakozoologen nicht die Rede sein konnte. Das Nervensystem der Muscheln ist schon frůh zootomisch be- kannt geworden (CovreR, DovERvov, KEBER u. m. a.), Seine praecise morphologische Deutung wurde aber erst von J. W. SPENGEL*) in seiner grundlegenden Arbeit gegeben: nach SPENGEL besitzen die Lamel- libranchiaten dreř Ganglienpaare, námlich die cerebralemn, pedalen und visceralen “) Ganglien, mit ihren betreffenden einfachen Verbindungs- Fast gleichzeitig wurde dieselbe Muschel mit einem neuen generischen Namen Tichogonia von E. A. RossmakssreR (Ikonographie der Land- und Sůsswasser- Mollusken, 1835.) belest, die Prioritát hat aber die Bezeichnung Van Beneden's. 2) A, Mooumx-Taxpox: „Histoire naturelle des Mollusgues de France“. Paris. 1855., frůher schon in C. r. de VInstitut, 1854. 3) R. LeHmaxyx: „Die lebenden Schnecken und Muscheln der Umgegend Stettins und in Pommern ete.“ Cassel. 1878. 4) Vor mehreren Jahren wurden schon die schwármenden Larven der Dreissensia polymorpha vom Hn. Dr. C. KorueEL, Custos im k. k. naturhist. Hof- museum in Wien, gefunden und richtig erkannt. 5) J. W. SrExGeL: „Die Geruchsorgane und das Nervensystem der Mollusken.“ Zeitschr. fůr wissenschaftl. Zoologie. Bd. XXXV. 1881. 9) Von SrEvepL L. c. schlechtweg als das Ganglion des Geruchsorganes be- zeichnet. Auch Rav LaxkesreR (Encyclopaedia britannica XVI.) nennt dieses Ganglion „olfactory (osphradial) ganglion“. Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha Pall. 3 strángen. Die a. a. O. von SPENGEL Zuerst gewůrdigten Pleuralganglien (frůher von H. v. IneRrve als Commissuralganglion aufgefiihrt) sollen den Lamellibranchiaten fehlen, welches Verhalten fiůr diese Classe bezeichnend sein sollte. Wie es sich spáter gezeigt hat, muss man die sog. cerebralen Ganglien der Muscheln als cerebropleurale be- „zeichnen, denn bei Muscheln von archaischem Charakter (Proto- branchiata — Nuculidae + Solenomyidae) hat P. PrrspNERR “) ein wohl- entwickeltes Pleuralganelienpaar gefunden, welches mit dem osleich- seitigen Pedalganglion mittelst eines mit dem Cerebropedalconnective theilweise (Nucula) oder ganz verschmolzenen (Solenomya) Pleuro- pedalconnectives in Verbindune steht, so dass die Lamellibranchiaten im Bezug auf die Beschaffenheit des Centralnervensystems den Ga- stropoden wenigstens soweit oleichen, dass ihnen auch das fůr diese Classe so charakteristische Paar der Pleuralganglien zukommt. Zur volligen Identitát der beiden Nervensysteme wurden bisjetzt nur ge- sonderte Parietalganelien bei Muscheln vermisst, doch war eS zu - erwarten, dass sie wenigstens latent (als Portionen des hintersten Ganglienpaares) bei den Muscheln vorhanden sind. So hat auch Laxa*) in seinem Lehrbuche diese, d. h. die visceralem (abdominalen čnach SrENGEL I. c., LaxkesreR 1. ©. und KomscHktr“) Ganglien mit | | ! | -dem Namen visceroparietale Ganglien belegt, indem er fůr die im | Verlaufe der Visceralkette der Gastr opoden sich seitlich einschal- "tenden Ganglien, welche unter dem Namen des supra- und sub- intestinalen Knotens („visceral ganelia“ nach R. LaxkEsreR l. c.) all- semein bekannt sind, den Terminus „Parietalganelien“ gebraucht. Dies fůnfte Ganglienpaar des Lamellibranchiatennervensystems kommt nun nach meiner Ansicht eben bei der Dreissensta polymorpha vor; um das zu beweisen lasse ich jetzt eine Beschreibung des Centralnerven- systems dieser Muschel folgen, wobei ich alle nicht unmittelbar wichtigen Details, besonders in der Darstellung der peripheren Nerven, bei Seite lassen werde. Zum Veroleich habe ich nur den nahe ver- wandten Myťilus edulis L. herangezocen. Die vorderen oder Cerebropleuralganglien sind von annáhernd tetračdrischer Form und liegsen seitlich an den Mundwinkeln und 7) P. PrLsExpER: „Sur Videntité de la composition du systěme nerveux | central ete.“ C. r. CXI. 1890., auch in zahlreichen spáteren Arbeiten citiert. 8) A. Lavxe: „Lehrbuch der vergleichenden Anatomie der wirbellosen Thiere.“ Jena, 1894 9) E. KoRscnenr und K. HerpeR: „Lehrbuch der vergleichenden Entwickelungs- geschichte der wirbellosen Thiere.“ Jena, 1893. 1* 4 XEVIII. J. F. Babor: werden dem entsprechend durch eine verháltnismássie lange důnne Cerebralcommissur verbunden. Nach unten entsenden sie die Cerebro- pedalconnective, welche an den medialen Šeiten der museuli retractores pedis verlaufen. Beim Myťilus edulis ziehen sie, zuerst auf eine be- tráchtliche Strecke mit der Visceralcommissur enge verbunden, guer úber diese Muskeln hinweg, dann trennen sie sich von ihr ab und verlaufen an der Anssenseite der Fussretractroren "“); die topographi- sche Lagerung ist also fůr die Definition dieser Connective belanglos. Von jedem Cerebropleuraleanglion entspringt an seiner inneren Špitze ein důnner Nervy, der zur vorderen Mundwand hinzieht; von der la- teralen Fláche gehen zwei máchtigere Štránge ab, welche bogen- fórmieg nach hinten verlaufen und sich im Mantel vieliach verásteln, wo sie auch in zahlreiche Anastomosen mit den mittleren und hinteren Mantelnerven eingehen:; dadurch kommt der von DuvERvov,"%) DRosn,"') © ž SNŮ, ENO Rawrrz "*) und Tmreze "*) zur Genůge ceschilderte Mamtelmnervenkreis zum Vorschein, auf welchen ich da náher einzugcehen keine Absicht habe. Die lateroposteriore Kante der Cerebropleuralganelien entsendet zwei důnne Nervenáste zu den Mundlappen. Die birnfórmigen Pedalganglien liegen im Inneren des Retracto- renwinkels (dorsal von den vereinigten Fussrůckziehmuskeln beim Mytilus edulis) und geben an ihrer nach hinten gerichteten Spitze den máchtigen Pedalstrůngen den Ursprung; von den Šeiten dieser Ganglien kommen noch ziemlich dicke Nerven, welche sich nach einer bogenfórmigen Biegune in der Visceralmasse verlieren, Medial von den Lippennerven entstammen den Cerebropleural- © ganglien ziemlich starke Stránge, welche zunáchst fast oberfláchlich in der Grenzfurche zwischen den Kórperseiten und den Ursprunes- insertionen der inneren Kiemen nach hinten verlaufen; spáter dringen sie dann immer tiefer in die Kórperwand ein, bis sie zu beiden Seiten des Fusses an der Innenfláche des Integumentes und in unmittel- barer Náhe der Visceralmasse plótzlich zu selbststándigen kurz spindel- 19) Diese Art und Weise ihres Verlaufes ist schon seit DouvrRvov bekannt. Cf. G. L. DuveRvox in C. r. XIX. 1844., XX. 1845., XXXIV. XXXV. 1852., Ann: Se. Nat. Zool. XVIII. 1852., besonders „sur le systěme nerveux des Mollusgues | acéphales“. Mém. de 'Acad. des Sciences. T. XXIV. 1854. 11) K, DRosr: „Úber das Nervensystem und die Sinnesepithelien der Herz- muschel (Čardium edule L.).“ Morphol. Jahrb. XII. 1886. ň '*) B. Rawrvz: „Der Mantelrand der Acephalen.“ Jen. Zeitschr. 22, 24., 27., 1888., 1890., 1892. 19) J Tineze : „Die abdominalen Sinnesorgane der Lamellibranchier.“ Zeitschr. fůr wissensch. Zool. XLIX., 1889. Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha Pall. 5 fórmicen Ganglien anschwellen. Offenbar bilden diese Stránge die vordere Hálfte der Visceralcommissur und die Ganolien stellen nichts Anderes dar, als die Parietalganglien, welcher Name hier besonders zutrifft. Als solche miůssen sie angesehen werden, denn 1.) liegen sie in der Visceralcommissur (welche auch cerebroviscerales Connectiv . genannt wird) seitlich eingeschaltet, genau so wie bei den Gastro- poden, und da die Dreissensia, wie úberhaupt die Muscheln, keine gedrehte Visceralcommissur haben kann, so liegt da ein rein euťhy- neures Verháltnis vor'*); 2.) innervieren sie die Kiemen und den Mantel, wie es fůr die Definition dieser Ganglien verlanet wird (cí. Laxe 1. c. p. 710.); diese Innervation besorgen zwei feine Nerven, die lateral von den Parietalganelien entspringen. Da sie sehr zart und im Integument eingebettet sind, lassen sie sich nur můhsam ver- folgen, doch kann man feststellen, dass einer von ihnen zur Innen- kieme sich begibt, der andere aber im Mantel (in seiner mittleren Partie) seinen Verbreitungsbezirk findet. Das Osphradium bekommt von diesen Ganglien keine Nerven, wie es bei den Gastropoden so oft geschieht, denn bei der Dreissensia polymorpha liegt dieses Organ, wie gewóhnlich bei den Muscheln,'*) mehr hinten im Bereiche der Visceralganglien, worůber s. unten. Diese Parietaleanelien sind nur unbedeutend kleiner als die cerebralen (ihre Lánge misst etwa + bis 3 mm), so dass sie sich nach einer Úbung immer nachweisen lassen.'“) Beim Myřilus edulis fehlen sie spurlos. — Nach hinten kommt von diesen Ganglien -die Fortsetzune der Visceralcommissur hervor, die zunáchst als ein áusserst důnner Faden die Kórperwand durchsetzt, um weiter wieder beinahe oberfláchlich liegen zu kommen. Die beider- seitigen Štránge convergieren nach hinten und nehmen dabei allmáhlig, aber sehr auffallend, an Stárke zu, bis sie als sehr dicke Nerven- bůndel in die grossen Visceralganglien eintreten. In der Conformierune der Visceralganglien herrscht eine eigen- artige Variabilitát (oder nur eine postembryonale Morphogenesis?). 1£) Gerade so wie bei einem Opisthobranchiaten, cf. z. B. die Abbildung PELSENEER'S („Études sur divers Opisthobranches“. Mém. cour. sav. étr. Brux. LIII. 1894. Fg. 29.) von Acera bullea Můll. Bei verschiedenen euthypeuren Schnecken sind čfters einige Ganglien der Visceralkette verloren gegangen, wo- durch doch der allgemeine Typus nur wenig leidet. 19) Bei Mactra stultorum L. werden die Osphradien nach PrrskxkER („L'in- nervation de Vosphradium.“ C. r. CIX. 1890.) von Cerebralganglien aus innerviert. 16) Ich habe das Nervensystem immer zuerst unter der Loupe praepariert, dann nach der Blosslegung der Ganglien und Commissuren histologisch unter dem Mikroskop studiert, um mich von ihrer wahren Natur bestimmt zu úberzeugen. 6 : XLVII. J. W. Babor: Entweder habe ich (an kleineren Thieren) ©anz dieselben Verhált- nisse gefunden, welche Vax BrxEpDEN und Mooui-Taupox abbilden, oder aber bei einigen (volistándie erwachsenen) Individuen eine eigenthiůimliche Differencierung zu einem besonderen Innervierunes- centrum constatiert. Im ersteren Falle sind die beiden Visceraleanolien miteinander vóllie verschmolzen und bilden eine guerverlángerte vier- eckice Masse, aus welcher nach vorne důnne Nerven zu den Einge- weiden hingehen, nach den Šeiten die máchticen Branchial- und nach hinten áhnliche (hintere) Mantelnerven hervorgehen. (Beim Myčilus edulis habe ich ausschliesslich solches Verhalten egefunden.) Im letzteren Falle sind (bei der Dreissensia) die Visceralganglien zwar sehr nahe aneinander geriickt, jedoch doch alszwei Knoten deutlich unter- scheidbar (s. die Figur) und daneben findet sich ein Paar von winzig g. cer.—pleur. „-m. pall. ant. g. ped. - n. pall. med. ant. f-— -—— —-©. pariet. --- n. branch. ant. 2- COmmISS. visc. - „ nn. splanchn. - . nm. pall. med. post. -.„commiss. visc. ant.“ - ©. osphrad. = n. branch. post. -©. viSC. Ok pall. post. kleinen rundlichen Ganglien, welche den Wurzeln der Visceralcom- missur oben aufliegen und das paarige Osphradium innervieren; dies Organ lásst sich nur als symmetrische Partien von etwas hóherem Epithel mit entwickelten Sinneszellen oberhalb der kleinen Ganglien wahrnehmen, ohne mit einem besonderen Pigment oder sonst wie cekennzeichnet zu werden. Die beiden Osphradialeangelien besitzen eine důnne bogenfórmig nach vorne gekrůmmte und ziemlich weite Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha Pall. 7 Commissur, welche nach meiner Ansicht der „vorderen“ visceralen Commissur der Pholadiden und Terediniden (cf. LAcaze-DvurnreRs, de OvaTREFAGES, EceeR, PrLsEvEER "") entspricht und nach vorne einigen diůnnen Nerven den Ursprune gibt, von welchen die mittleren (oft. mit einer gemeinsamen Wurzel becginnend) sich lange zu den Gedár- men verfolgen lassen (cf. die „Eingeweidenerven“ bei DuvERNoYL L. c., KrsER"“) und PrLskEvEER.)'") © Von den seitlichen Theilen dieser Ganglien entspringen einige Mantelnerven schrág nach vorne (und tragen in der hinteren Mantelgegend zum Mantelnervengeflecht bei), und der obere důnnere Ast des hinteren Kiemennerven, der zuerst schief nach hinten, dann horizontal úber dem hinteren Schalenretra- ctor parallel mit dem unteren Aste des hinteren Kiemennerven ver- láuft, um sich mit demselben dann zu einem einžigcen Nerven zu vereinigen. (Nach PersexgER "7) bildet das Osphradialganelion oft nur eine basale Ansehwellung der Kiemennerven, wie bei der Nuova). Mit dem Visceralganglion hángen diese kleinen zuweilen, nicht aber constant, durch einen kurzen nach hinten gerichteten Stiel zusammen "") (nicht abgebildet):; bei einem Stůcke habe ich an der rechten Seite solehe Verbindune gesehen, wáhrend sie an der linken fehlte. Die plumpen hinteren Mantelnerven entstehen mit verdickten Wurzeln und verlaufen direct nach hinten úber den grósseren (hinteren) Schalen- schliesser zur Siphonengecend des Mantels. Wir haben also in der Dreissensia polymorpha Pall. eme Muschel om wohlentwickelten Partetalganglhien, allerdings doch mit ungetheilten Cerebropleuraleanglien, gefunden, so dass da zum ersten Male?“) — in Verbindune mit dem Funde der Pleuralganelien bei Protobran- chiaten PELSENEER's — die absolute Identitát des Centralnervensystems der Lamellibranchiaten und Gastropoden demonstriert wird. — Die „Orthoneurie“ dieser Muschelart liefert also einen kleinen Beitrag zur Erkenntnis der phyletischen Zugehórigkeit der Muscheln mit den Gastropoden,. fůhrt aber auch die v. InrRrNe'scnk Taxonomie (zum Theil wenigstens) begreiflicher Weise ad absurdum. 17) P. PrrspykER: „Contributions A étude des Lamellibranches.“ Arch. de Biologie. XI. 1891. 18) J. A. F. KrzeR: „Beitráge zur Anatomie und Physiologie der Weich- thiere.“ (Anodonta.) Kónigsbere. 1851. auch in Můller's Archiv f, Anat. u. Phys. 1852. 19) Ahnliches gibt auch Rawrrz l. c. am. 20) Die Parietaloanolien als „ganglions médians on génitaux“ bezeichnet will Moavur-Taxpox auch bei Unioniden gesehen haben, doch es gelang mir noch nicht sie dort wiederzufinden; vielleicht werden gesonderte Parietaleanglien spáter noch bei mehreren Lamellibranchiaten gefunden werden. — 69595 Tab. L.: © Syngenaspis Parlatoriae celkový obraz zdola; I, II, III pro—meso — metathorax; 1.—4. článek abdominalní; ant = tykadla ; k — kostra ústrojí ssacího; pšt — pochva Štětinná ; st — stigma; gn =- cenitalní otvor; an = analní otvor (dor- salně ústící); cv — otvory cylindrických vývodů; pr. v. = vývody prosté. „2 © Syngenaspis Parlatoriae, obvodová zona od prothoraxu = I. až po 4. čl. abdom. — 4.; kontúry tečkované značí ven- trálně ústící, kontúry celočarné dorsalně ústící vývody žlaz voskotvorných; br — bradavkovitý vývod; i — Interseg- mentalní cylindrický vývod; Cv — cylindrický vývod; úst — jeho ústí zapuštěné v kutikule okrajem (okr); kr = korunka. „ 3. © Syngenaspis Parlatoriae obvod telsonu; i = intersegm. cyl. za 4. abd. článkem. Obr. E „4 Syngenaspis Parlatoriae vývody žláz voskotvorných; a = vývod prostý; b = vývod bradavkovitý; © — vývod pře- chodný; d — vývod roztřepený; £ — vývod roztřepený za Obr. kadk O0 Studie o Coceidech. 25 - živa; tr — trubička vývodová; vm — vosková nit z jednoho výběžku prstovitého vycházející. Syngenaspis Parlatoriae laloky telsonu (a—f); f— forma nejobvyklejší. Cryptococcus fagi BáREvspRUNG: poslední břišní segmenty dospělé © s ventrální strany; an — ústí analní (něco seši- nuto ventrálně, aby byly patrny obvodové ostny). Cryptococcus fagi dospělá ©, tykadla. » » » G, nohy. P „L larva, tykadlo. é Zb noha: k Z posledniělánek Ibrsnían — anus. a) Terček ze shluklých žlaz od Syngenaspis Parlatoriae. b) Terček s vývody žlaz z povrchu Cryptoccocus fagi. č Tab. EII. - Mytilaspis Newsteadi. . © dospělá; prothorax až 4. čl. abdominalní po čáru medianní; kontúry tečkované značí vývody žlaz ústící ventralně, — celo- čarné dorsálně. . Telson s polovice kreslen ze spodu (Venter), s polovice svrchu (Dorsum); gn = otvor genitální; vg — vagina; shž = terčky vý- vodové shluklých žlaz; 1., 2., 3., 4. — skupinky cylindrických vývodů se smyčkovitým ústím. „a = prostý vývod; b — úzký vývod cylindrický; c — široký vývod cylindrický ; d — cylindrický vývod se smyčkovitým ústím ; W==ústí: kr — Korunka. . a— bradavkovitý vývod; b —lahvicovitý vývod; c, d = ostnité vývody; kr — korunka; nd == nadulinka ; v tr = vývodová tru- bička. „ Tvary lobu prvého (medianního) páru. . Celkový pohled na © shora. : 2 „MO zespodu: I—II—ÍII = pro—meso—metathorax; 1.—5. článek abdomi- nální; ant — tykadlo; stem - stigma. . Jeden terček s vývody žlaz shluklých. tě ZAM Tabslé 1895 dověd, -příro da mathemat. ří T náuk ti čnos spole Z k v ál, české , K. STUDIE O COCCIDECH. I. ík kr ěstn V » SULC n Z T pc "0 VOP K.Šute: SrupiE o CocciDECH I. | TAB IL Tit. Farský, Praha. VĚSTNÍK KTA! (G esk V ! K.Šuze: SrTupiE o CocciDECH I. | Tag I. K.Šulc fecit. ž Iit. Farský, Praha. Všem k rs] české společnosů N8Uk dz : : Věstník král české spocol“ "ida mathernat přírodověd 1895 L. Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. Vou MDr. F. K. Studnička in Prac. Mů 1 Tafel. (Vorgelegt den 6. Dezember 1895.) Die morphologischen Verháltnisse der terminalen Partie des Růckenmarkes wurden zuletzt 1888 von G. Šanvr Remy) eingehender, und zwar an Vertretern fast aller Classen der Wirbelthiere studiert. Ausser in der Monographie dieses Forschers findet man einzelne An- saben ůber diese, wegen ihrer geringen physiolocischen Bedeutung wenic beachtete Partie des Růckenmarkes in den Arbeiten von WrBER, Sme, SrrEDa, KravssveR, W. Krause, RavBeR, BuRCKHARDT, ŠANDERS, ete. zerstreut. Eine Uebersicht úber unsere heutigen Kenntnisse in die- sem Gebiete der Anatomie des Centralnervensystems, sowie ein voll- stándiges Verzeichniss der betreffenden Litteratur gibt uns neuestens PRENavr in seinem Handbuche der Embryologie. ?) In dieser kurzen Mittheilune will ich vor allem einiges úber die Endigungsweise des Růckenmarkes der niedersten Wirbelthiere (Am- phioxus, Cyclostomen) berichten, dann will ich hier auf die Existenz eines wirklichen „Sinus terminalis“ ?) bei den anuren Amphibien, die zuletzt von Samr Remy bestritten wurde, aufmerksam machen. Das Centralnervensystem von Amphioxus endet, wie schon álteren Forschern (AvarREFaaEs “) bekannt war, in dem Schwanze des Thieres 1) G. Sarvr Remy, Recherches sur la portion terminale du canal de V epen- dyme chez les vertébrés. Internat. Monatsschrift f. Anat. u. Physiol. Bd. V., 1888. 2 A. PRENavr, Eléments d* Embryologie de P homme et des vertébrés. T. Organogénie. Paris. Steinheil 1896. S) Nach Sr. Remuv's Benennung. 4) AuarREraGEs, Mémoire sur le systěme nerveux et sur I? histologie du Branchiostome ou Amphioxus. Ann. de se. nat. 1845. Mathemathisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 9 L. F. K. Studnička: mit einer blasenartigen Erweiterune. Das Růckenmark verdůnnt sich in seinem hintersten 'Theile in eine důnne Róohre, deren Wánde nur eine einzige Schichte von Zellen bildet; (Roupe“*) Taf. XV. Fig. 20.) an dem dussersten Ende derselben erweitert sich ihr Lumen in eine důnnwándige Ampulle. Eine Abbildung dieser terminalen Erweiterune, ber deren Existenz ich mich auch úberzeugen konnte,“) findet man z. B. in der Monographie RoHow's*) Taf. I. Fig. 2. (Es ist interessant, dass bei den dem Amphioxus am náchsten stehenden Cyclostomen das centrale Nervensystem auf eine ganz áhn- liche Weise endigt. Ich konnte mich davon an zwei Exemplaren von Myxine olutinosa L., dann an Ammocoeten von Petromyzon Planeri BI., an entwickelten Thieren derselben Species, sowie von Petromyzon fuviatilis L. iiberzeugen. Von der Endigunesweise des Markes bei der ersteren: Gattung finden wir schon bei SavpERS “) einige Angaben. Bei der Myxine, wie die Arbeiten von NAxsEN, Rerzrus, Kor- LIKER Und SaxpERS lehren, ist das Růckenmark stark abgeplattet, und hat in Folee dessen die Gestalt eines ziemlich důnnen Bandes. Einige mm vor seiner Endigung in dem Schwanze des Thieres fangt dieses Band an sich zu verengen, wobei sein verticaler Durchmesser sich nicht ándert. Die Form, die das Růckenmark in dieser seiner Partie hat, stellt uns Fig. 1. (Tab. nostr.) dar: In der Mitte, dem unteren Rande des Schnittes stark genáhert, liegt der Canalis centralis, von einem Kranze den Ependymzellen gehórender Kerne umgeben; nach aussen davon liegen dicht die Nervenzellen der grauen Substanz, die hier die Gestalt zweier lateral- wárts gewendeter Hórner besitzt. In der, die áusserste Schichte bil- denden weissen Substanz liegen, besonders in der oberen Partie des Růckenmarkes, vereinzelte Nervenzellen, die man vielleicht mit den „Burckhardt'schen Zellen“ des Protopterus vergleichen kónnte. *) An einem noch weiter gegen das Ende hin gefiihrten Schnitte (Fig. 2.) sehen wir die graue Substanz des Růckenmarkes schon einen geringeren Umfang einnehmen, worauf sie endlich fast ganz schwindet; ?) Roune, Histologische Untersuchungen úber das Nervensystem von Amphi- oxus lanceolatus. Schneider's Zool. Beitráge. 1890. 9) Fůr die untersuchten Exemplare spreche ich hier dem Herrn Prof. Vej- dovský meinen Dank aus. *) Ronov, Untersuchungen úber Amphioxus lanceolatus. Denkschr. d. Akad. Wien. 1882. S) SAxpERS. Researches in the nervons system of Myxine olutinosa. Lon- don. 1894. 9) KónuxeR, Handbuch der Gewebelehre des Menschen. Leipzig 1893. pas. 174. Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. 3 das fast nur aus Ependymzellen bestehende Růckenmark verdůnnt sich bedeutend (Fig. 3.), sein Lumen erweitert sich hierauf bedeutend von neuem (Fig. 4.), die aus einer Schichte von Zellen bestehenden Winde verdiůnnen sich zu einer blossen Membrane, und das Růckenmark endigt mit einem terminalen Šinus (Fig. 5.), áhnlich wie wir es beim Amphioxus sahen. Der einzige Unterschied besteht hier darin, dass bei der Myxine die terminale Erweiterung schon hinter dem Ende der Chorda, bei dem Amphioxus dagegen noch úber derselben sich befindet. Den Inhalt der terminalen Erweiterune bildet eine eigen- thůmliche colloide Masse, die wahrscheinlich das Coagulum des In- haltes darstellt. Diese Masse tritt aus dem hinten weit geoffneten Sacke in das ihn umgebende Bindegewebe. An dieser terminalen Erweiterung des Medullarrohres konnte ich an beiden von mir untersuchten Exemplaren mehrere kleinere seitliche Ausstůlpungen finden; dieselben endigen blind in dem Bindegewebe des Schwanzes. Eine von ihnen zeichne ich in Fig. 5d. Bei den Embryonen und ganz jungen Larven von Petromyzon Planeri endiet das noch drehrunde Růckenmark ohne jeden terminalen Sinus in eine scharfe Spitze auslaufend; erst bei lteren, etwa 1 dm langen Larven, bei denen das Růckenmark schon abgeplattet ist, finden wir einige Eigenthůmlichkeiten in seiner terminalen Partie. Nahe vor seiner Endigune verliert das Růckenmark der Ammo- coete seinen bandfórmigen Charakter, und wir finden, dass es hier seitlich zusammengedrůckt ist, wobei der centrale Canal seiner ven- tralen Seite canz nahe zu liegen kommt. (Fig. 6.) Weiter nach dem Ende zu verliert es noch mehr an seinem Umfange:; seine Wánde werden jetzt nur von einer Schichte von Zellen gebildet, und endlich erweitert sich sein Lumen in einen terminalen Sinus, dessen Wánde jedoch hier bei dem Ammocoetes nicht besonders dimnn sind. Dasselbe, was von der Myxine und von Ammocoetes gesagt wurde, cilt auch von entwickelten Petromyzonten (Planeri und flu- viatilis): Das Růckenmark hat bis nahe an das Ende des Kórpers seine gewóhnliche Form; hier verwandelt es sich in eine diůnnwan- dige Róhre, und diese endigt schon hinter dem Ende der Chorda dor- salis in eine sackfórmige Erweiterung mit důnnen membranósen Wánden. Die Úbergangsformen von der gewóhnlichen Gestalt des Růckenmarkes, wie sie z. B. KorurxKER in seiner Histologie (Pag. 160. Fie. 423.) zeichnet, bis zu der terminalen Endigung stellen unsere Fig. 1—10. dar. 1* 4 L. F. K. Studnička: Eine dieser eben beschriebenen analoge terminale Erweiterung des Růckenmarkes wurde, soweit mir aus der Litteratur bekannt, bis- her bei keinem anderen hóheren Wirbelthier gefunden; der Sinus (Ventriculus) terminalis der Menschen und Sáugethiere trást, wie wir unten zeigen werden, nur mit Unrecht seinen Namen, denn mit dem wirklich čerminalem Sinus der Cyclostomen kann man ihn, wie wir sehen werden, nicht vereleichen. Mir ist es gelungen einen wirklichen terminalen Sinus bei einem Exemplare von Anguis fragilis zu finden; das Růckenmark behált in dem dicken Schwanze dieses Thieres bis nahe an sein Ende alle seine Charaktere, hier jedoch verdůnnt es sich plótzlich und endiet mit einer terminalen Erweiterung, deren Wánde von einer einzigen Schichte von Zellen gebildet sind. (Fig. 14., 15.) Sanr Remy, der ebenfalls die Endigung des Růckenmarkes in seiner Arbeit beschreibt"“), hat diese terminale Erweiterung ber- sehen, wahrscheinlich deshalb, weil er seine Objecte nicht an lůcken- losen Šerien untersucht hatte. Weiter finde ich an einem von mir untersuchten Exemplare von Amblystoma mexicanum, dass auch hier das Růckenmark mit einem kleinen dickwándigen, hinten mit einer Ofinung versehenem Sinus endigt. Bei unseren Amphibien endiet das Růckenmark, wie ich mich da- von an Salamandra maculata, Triton taeniatus und an Larven von ver- schiedenen Anuren iberzeugen konnte, ohne jede terminale Erweite- rung. Die Wand des Meduliarrohres der Amphibien verdůnnt sich in ihrem Schwanze, nahe seinem Ende bedeutend; bei den Kaulguappen schon etwa von der Mitte des Schwanzes an, werden ihre Wánde nur von einer Schichte von Zellen cebildet. „Filum terminale“ kann man diese fadenfórmicge Partie des Markes nennen, wobei jedoch an eine Homologie mit dem Filum terminale des Menschen und der Sáuge- thiere natůrlich nicht zu denken ist. BoRckHaRDT berichtet in seiner Abhandlune ber das Růcken- mark der Tritonen, dass es ihm gelungen ist, an dem filum terminale desselben zu beobachten, wie einzelne der die einschichtige Wand desselben bildenden Zellen Nervenfortsátze nach aussen senden.'") Diese Beobachtuns BvpognaRpr's konnte ich nicht bestáticen. Dagegen habe ich, und zwar sehr deutlich an dem filum terminale 19) Sar Remy l. c. pas. 52. 1*) BuncknaRpr, Histologische Untersuchungen am Růckenmark der Tritonen. Archiv £. mikr, Anat. XXXIV. 1889. Taf. VIII. Fig. 11. Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. 5 von Pelobates fuscus, minder deutlich an dem von Bombinator igneus und Rana sp. wahrgenommen, dass die den Canalis centralis begren- zenden Zellen zwar Ausláufer aussenden, dieselben aber keinenfalls als nervos zu betrachten sind; im Gegentheil sehen wir, wie sich dieselben an die das Riickenmark umhůllende Membrana limitans externa (Membr. - prima Hensens) ansetzen, die von den Kórpern seiner Zellen bedeu- tend entfernt ist. Die Fortsátze jener Zellen, die als Ependymzellen zu deuten sind, '“) sind in einem freien Raume, der im Leben wahrscheinlich mit Lympha durchstrómt wird, gespannt. (Vereleiche Fig. 11.; gegen das Ende des filum terminale zu sind jene Fortsátze kůrzer und dicker: Fig. 10.) In der vorderen Partie des Růckenmarkes ist der Raum zwischen dem Gerůste der Ependymfortsátze mit dichten Nerven- zellen und Nervenfasern cgefillt. '*) Nahe der Endigung des „filum terminale“ der untersuchten Anuren liegen die Membrana limitans externa dicht an den Zellkórpern, so dass sie feine Fortsátze nach aussen zu senden vermógen. Kbenso verhált es sich in dem ganzen filum terminale der von mir untersuchten Urodelen. Bei den Urodelen: Salamandra maculata und Triton taeniatus, die ich in dieser Beziehune vntersucht habe, und wahrscheinlich bei allen Urodelen, dann bei ganz jungen Larven von Anuren verlauft der Canalis ceňtralis des Růckenmarkes von seinem Anfange in der Fossa rhomboidea bis zu seinem Ende in dem Scbwanze, ohne sich dabei irgendwo zu erweitern. Anders verhalten sich in dieser Bezie- hung áltere, der Metamorphose in entwickelte Thiere nahe Larven von Bombinator igneus, Pelobates fuscus und Rana sp. Bei diesen Thieren fand ich, dass sich der Canalis centralis in der sacralen Gegend bedeutend erweitert, so dass er hier dadurch einem Gehirnventrikel, speciell der Fossa rhomboidea, nicht unáhnlich wird. Die Wánde dieser Erweiterung des Růckenmarkes sind mit Aus- nahme einer oberen und unteren Raphe úberall eleich dick. Die Form und das Verháltniss der Dimensionen des Ventrikels zu der Breite der Wánde sieht man am besten an Fig. 12., die einen Lánesschnitt 12) Die Form dieser Ependymzellen erinnert an jene áhnlicher Zellen im embryonalen Růckenmarke der Forelle, wie sie Rerzrus in seinen „Biolog. Unter suchungen.“ Bd. V. Taf. VIII. Fig. 1—3 zeichnet. 19) Vergleiche Taf. II. Fig. 13. meiner Arbeit „Zur Histologie und Histo- genese des Růckenmarkes.“ 6 E. F. K. Studnička: dieser Erweiterung von Pelobates oder an Fig. 13., die einen Auer- schnitt durch eine áhnliche von Rana darstellt. '*) Durch diese Erweiterung des Růckenmarkes in der sacralen Ge- send wird dasselbe in zwei Partien getheilt und zwar in eine cau- dale, die grósstentheils mit dem Schwanze zugleich bei der Metamor- phose in ein entwickeltes Thier zu Grunde. geht, und in eine vordere in dem Kórper des Thieres sich befindende Partie. Der Rest des caudalen Růckenmarkes bildet in einem entwickelten Frosche [ich untersuchte in dieser Beziehung ©anz junge Exemplare von Rana (temporaria)| das secundáre filum terminale; es endiet ganz nahe an der Haut anliegend, in der Gegend, wo einst der Schwanz sich befand. Eine sacrale Erweiterune des Růckenmarkes fehlt wahrschein- lich den entwickelten Anuren. Saryr Remy wenigstens, der solche unter- sucht hatte, "*) konnte nichts ihr áhnliches finden, und hat deshalb die EÉxistenz einer solechen bei den Amphibien negirt. Bisher war eine derartige, einem Ventrikel áhnliche Erweite- rung des Růickenmarkes, wie ich sie gerade bei den Anuren beschrie- ben habe, nur von den Sáugethieren bekannt. Sie wurde, wie ŠArwr Remv **) berichtet, am Růckenmarke des Menschen schon im Jahre 1741 von HusER'") gefunden; ihre erste Beschreibung gab uns STILLING in seiner grossen Monosraphie des Růckenmarkes; '*) neuere Angaben úber dieselbe verdanken wir W. Knause, "*) der ihr auch den Namen Ventriculus terminalis (Ventriculus guintus) gab. Zuletzt beschrieb den Ventriculus terminalis oder wie er ihn nennt, „Sinus terminalis“ des Menschen Sanr Remy, und zeichnet ihm in den Fig- 1. A, B. Taf. I., seiner Arbeit; zusleich berichtet er von der Existenz eimes solehen bei mehreren Sáugethieren. Wie man aus den betreffenden Figuren ersehen kann, ist die Form desselben beim Menschen auffaliend jenem áhnlich, wie ihn die Anuren besitzen. '+) In meiner Arbeit „Zur Histologie und Histogenese des Růckenmarkes.“ (Sitzungsber. d. kol. bohm. Ges. d. Wissenschaften. Prag. 1895.) zeichne ich an Fig. 9. Taf. II. den sacralen Sinus einer Larve von Bombinator igneus. o Z) CBA D4 29) bek eba VO !7) HuBER, Commentat de medulla spinal. (Goett. 1741. 'S) Srmurve, Neue Untersuchungen úber den Bau des Růckenmarkes. 1859. p. 1107. 19) W. Krause. Der Ventriculus terminalis des Růckenmarkes. Arch. f. mikr. Anat. XI. 1875. 20) SAINT Remy, l. c. pag. 22. Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. zů Bei den Wirbelthieren existiren, wie wir sahen, im Růcken- marke zwei verschiedene Erweiterungen seines Canalis centralis, oder zwei verschiedene Ventrikel, wenn man diesen Namen anwen- den darf. Der eine bildet das terminale Ende des Růckenmarkes von Amphioxus, und der Cyclostomen; der pássendste Namen fiir ihn. wáre, „S?nus terminalis des Růckenmarkes.“ Die andere Erweiterune des Růckenmarkskanales fanden wir bei den anuren Amphibien in der sacralen Gegend des Růckenmarkes; eine ihr homologe findet sich auch bei den Sáugethieren und unter diesen auch bei dem Menschen. Der Name derselben: Sinus (Ventriculus) terminalis, den ihr KrRavusk und Sarnr Remy gseben, ist nicht zutreffend, da sie sich, wie wir bei den Amphibien sahen, etwa in der Mitte der ganzen Lánge des Růckenmarkes befindet; und auch bei den Sáugethieren bildet nicht sie, sondern das ihr folgende Filum terminale, [das letzte Rudi- ment eines caudalen Růickenmarkes| die Endigung des Medullarrohres. Die passendste Bezeichnung fůr diesen Sinus oder Ventriculus termi- nalis der Autoren wáre vielleicht „Sinus sacralis.“ Brkláruně der Abbildungen. Fig. 1. Ein Auerschnitt durch das Růckenmark von Myxine gluti- nosa nahe vor seiner Endigune. *) Ganglienzellen in der weissen Substanz (Burckhardt'sche Zellen ?) RrrcneRrT, Obj. 6. Oc. 2. Fig. 2. Ein áhnlicher Auerschnitt noch náher der Endigung des Růckenmarkes. ch: Chorda dorsalis. Dieselbe Vergrósserung. Fig. 3, 4, 5. Drei Auerschnitte durch verschiedene Partien der En- digung des Růckenmarkes von Myxine glutimosa L. Fig. 5 ein Schnitt durch den terminales Sinus.- d: Ein Divertikel desselben. RercmeRr, Obj. 3. Oc. 3. Fig. 6. Ein Auerschnitt durch das Růckenmark von einem Amemo- coetes des Petromyzon Plameri BI. nahe vor seiner Endigung, ch: chorda dorsalis. RrrcHERrT, Obj. 6. Oc. 3. Fig. 1%, 8. 9. Schnitte durch verschiedene Partien der terminalen Partie des Riickenmarkes von Pefromyzom fiuviačilis L. Be 0UoMOct3 08195: Obj: 9" ©Oc13: Fig. 10. Ein Auerschnitt durch das Filum terminale von PFelobates fuscus Wagl. | RercHERT, Homog. Imm. "/;;, Comp. Oc. 4. 8 L. W. K. Studnička: Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. Fig. 11. Zwei Ependymzellen mit frei verlaufenden Fortsátzen. Aus einem omehr nach vorne gefihrten Schnitte durch das Růckenmark von /elobates fuscus. RercHERT, Homog. Imm. */,, Comp. Oc. 8. Fig. 12. Sinus sacralis (Ventriculus oder Sinus terminalis Autt.) von einer Larve von Felobates fuscus Wagl. sp.: Ein Spinal- ganglion. RercHERrT, Obj. 2. Oc. 2. Fig. 15 Bin Auerschnitt durch den Sinus sacralis einer gerade sich umwandelnden Larve von Zana sp. RercuERrT, Obj. 3. Oc. 5. Verlag der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag 1895. UEBER DIE TERMINALE PARTIE DES RŮCKEN MARKES. STUDNIČKA:, for ad nat del. ee ZETEC B0BS5 LI. Ein Beitrae zur vereleichenden Histologie und Histogenese des Růickenmarkes. (Ueber die sog. „Hinterzellen“ des Růckenmarkes.) Von F, K. Studnička in Prag. Mit 8 Tafeln. (Vorgelegt deu 6. December 1895.) In der anatomischen Litteratur finde ich mehrere Angaben von eigenthůmlichen kolossalen Ganglienzellen, die sich in der dorsalen Partie des Růckenmarkes an der oberen Grenze der orauen Substanz befinden, und deren Axencylinderfortsátze ohne sich zu kreuzen, in den hinteren Wurzeln (oder neben denselben), auš dem Marke aus- treten. Sie wurden zuerst bei entwickelten Thieren der Petromyzonten gefunden, und von Owssaxyrkow [/54.], Srizuxe [/59.], Rerssvsn [160] und Kurscnr ["63.] beschrieben, FREuo |"97.) hat zuerst mit Sicherheit ihre nervosen Fortsátze bis In die hinteren Wurzeln verfolgt. Es war dies der erste sicher bekannte Fall des directen Ursprunges der hin- teren Wurzelfasern aus Ganelienzellen. Bei den Gnathostomen fand sie zuerst Ronox [/85.], und zwar am embryonalen Růckenmarke der Forelle; ihre Fortsátze konnte er bis nahe zu den hinteren Wurzeln verfolgen. Eine besondere Wichtiekeit haben fůr uns die diesbezůglichen Arbeiten Branv's ['89.]. In einer derselben constatirte dieser Forscher das Vorkommen von kolossalen Ganelienzellen bei Embryonen von Raja, Mustelus, Pristiurus, Lepidosteus Salmo und Triton, in der an- deren ["92.] gab er uns eine Schilderung, wie sich diese Zellen bei den Selachiern entwickeln. Die Fortsátze dieser Zellen verlassen nach den interessanten Beobachtungen Brapp's dorsal von den hinteren Wurzeln das Růcken- Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1896. 1 2 EI F. K. Studnička: mark, und fůhren zu den Myotomen, wo sie endigen. Jene Zellen werden daher von BraRo mit gewissem Rechte als moťorische bezeichnet. In entwickelten Thieren schwinden diese Zellen; Beard nennt sie also „transient ganglien cells“, Ausser diesen Forschern fanden solche kolossale Zellen noch BvuRokHapvr [89] in dem Marke von Triton; KurrreR (nach KorurxeR's /93.] Angabe.) bei Acipenser. Auch jene riesigen Ganglienzellen, die Fnrrscn ["84, "86.] an dem Růckenmarke von Lophius piscatortus fand, gehóren wahrscheinlich hierher. Man ist, wie wir aus den in den letzten Jahren erschienenen Úbersichten úber unser Thema, die wir in der Histologie KoruxeR's © [/98. Pae. 172-3.) in der Embryologie Pnevavrs ["96. Pag. 436-7.) und bei Bera HarreR [/95. Pag. 645.] finden, ersehen, noch nicht einver- standen, ob man wirklich jene embryonalen Elemente der Gnatho- stomen mit den „RrssveR'schen“ („FREup'schen“) Zellen der Cyclo- stomen veroleichen darf, oder nicht. Auch darůber herrscht nach eine orosse Unsicherheit, ob die bekannten kolossalen Ganeglienzellen des © Amphioxus mit unseren Zellen etwas zu thun haben, wie von manchen © Forschern angenommen wird. Ronox ["85.] spricht sich fůr die Homologie seiner embryonalen Zellen der Forelle wie mit den Rrrssven'schen Zellen der Cyclo- stomen so mit den kolossalen Zellen des Amphioxus aus. BraRD ['89. Pac. 117.| sagt: „The ciant ganglion cells which © ocour in adult Amphioxus and Petromyzon appear to have no homo- logy with these larval ganglion cells.“ KórumxER ["99, Pag. 172.] wiederholt in seinem Buche die Homo- logien Ronoxs, ohne seine Meinung auszusprechen; nur sagt er dabei noch, dass „gewisse rátselhafte Bildungen, wie die „BonRckHaRprschen ZelNen“ des Protopterus, die oberflichlichen Nervenzellen von Siren etc. můelicherweise in diese Kategorie gehóren.“ Auch bei Ppevaxr ["96.] finden wir im ganzen dieselben An- sichten vertreten, wie bei Ronov. HarreR [/95.] dagesen glaubt „durchaus nicht, dass diese Ganglienzellen des Larvenmarkes etwas mit den RerssveR'schen Zellen der Cyclostomen zu thun hátten.“ Wie man sieht, sind unsere bisherigen Kenntnisse von diesen interessanten Elementen des Růckenmarkes nur fragmentár. Ich bin der Meinung, dass aus diesem Grunde die in dieser Abhandlune mit- © getheilten Resultate meiner Forschungen ber jene Zellen, wiewohl Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 3 auch sie auf Vollstándigkeit keinen Anspruch machen kónnen,“) nicht ohne jeden Werth sein werden.. I. Selachii. Die kolossalen Hinterzellen der Selachier wurden, soviel mir. bekannt ist, zuerst von Barrovn gefunden. In seiner Monocraphie der „Elasmobranch Fishes“ ["78.] zeichnet dieser Forscher eíne solche an der Pl. XIII. Fig. 1. die er in der Tafelerklárung als eine „Peculiar cell“ bezeichnet. Nach Barrovup hat ste noch PavL Maven [/86.] gesehen, er zeichnet sie auf seiner Taf. XIT., Fig. 2., 5. und zwar von Scyllium canicula. Marek hált diese „Riesenzellen im Růckenmarke“, wie er sie nennt, fůr ein ausschliessliches Merkmal der Scylliiden als der archaistischen Selachier. Auch DonRy zeichnet in einer seiner „Studien zur Urge- schichte des Wirbelthierkórpers“ [92.] auf Tať. 22. Fig. 13—16. diese Zellen. BraRo berichtet in einer Mittheilune ber die Entwickelung des Lepidosteus ['89.] bereits ber das Vorkommen soleher kolossaler Zellen bei mehreren Arten der Selachier: Scyllium, Mustelus, Pristiurus, Raja. Derselbe untersuchte eingehender die Entwickelung und die Verbindungen dieser Nervenzellen an Raja batis und veroffentlichte die úberraschenden Resultate seiner Forschungen im Anat. Anzeiger unter dem Titel „The transient Ganglion Cells and their Nerves in Raja batis.“ [Brann. "9 Wie es mir scheint, wurden die Angaben Branp's, die so sehr den bisherigen Auschauungen von der Morphologie des Nervensystems widersprechen, nur mit grosser Reserve angenommen. KórLrkxER Z. D. (93. Pac. 173.] saot ausdrůcklich: „Was nun Brapo betrifft, so meldet derselbe von Lepidosteus- und Rajaembryonen so Eigenthůmliches, dass ich mich nicht entschliessen kann, náher darauf einzugehen.“ Von niemanden wurden nach BraRD jene Zellen untersucht; selbst BraRD veroffentlichte meines Wissens derzeit noch keine defi- nitive Arbeit úber diese hochst interessanten Elemente des Central- nervensystemes. 1) Ich habe námlich nur mit gewóhnlichen Methoden (Wárbungen mit Picro- carmin, CČochenilla, Hámatoxylin, Methylenblau nach der Conservation in Ac. chromic. Lig. Flemmingi, Sublimat, Ac. nitric.) behandelte Objecte an Schnittserien untersucht; bei weiteren Untersuchungen wird man sich der neueren neurolo- gischen Methoden (Methylenblaninjectionen und Silherimpregnation nach Golgi) bedienen můssen. 1* 4 LI. F. K. Studnička: Ich bin im Stande die Resultate der Untersuchungen Branp's nur zu bestátigen,und zwar nach Untersuchungen, die ich an verschieden alten Embryonen von dem einer ganz anderen Familie der Selachier angehorenden Pristiurus melanostomus machte. Soweit ich erkennen konnte, bilden sich die kolossalen Zellen des Růckenmarkes und ihre motorischen Fortsitze bei den Pristiurus- embryonen auf folgende Weise: In den jůngsten von mir untersuchten Stadien der Entwickelung [6—8 mm lang] lassen sich die dorsalen Zellen des Markes von den úbrigen durch ihre Grósse kaum unterscheiden [Taf. I., Fig. 1—3.|; nur in der caudalen Partie des Kórpers ist ihr Zellkórper durch seine Grósse auffallender. Bei mit starken Systemen gemachten Untersuchungen kann mán beobachten, dass der dorsalen Oberfláche des Markes von aussen einige Zellen anliegen, die durch ihre Form den umgebenden Mesen- chymzellen ganz áhnlich sind. Man kann deutlich sehen, dass diese Zellen mittelst einer nicht zu dinnen protoplasmatischen Brůcke mit je einer Zelle in der dorsalen Partie des Markes in Verbindung stehen. An der dem plasmatischen Verbindungesfaden oppositen Seite der áusseren Zelle sieht man in den meisten Fallen deutlich einen an- deren (peripheren) plasmatischen VFortsatz, den man jedoch weiter zwischen das umgebende Mesenchymgewebe nur selten verfolgen kann; manchmal endiet er an eine andere Zelle. [Taf. I., Vic. 1.] Branv [/92. Pag. 194.) beschreibt den Process, durch den ein ahnliches Stadium bei Raja batis entsteht, folgender Massen: „Some of the macro-ganelion cells proceed to wander out from the cord and into the mesoderm. The direction they take is toward the dorsal or neural portion of the musele plates.“ © Diese „Wanderune“ der Zellen entsteht wahrscheinlich dadurch, dass sich eine der an der dorsalen Oberffáche des Markes befindlichen Žellen (kůnftige kolossale Zelle) theilt, wobei die eine der bei der Theilung resultirenden Zellen aus dem Růckenmarke austritt, dabei aber mit der im Růckenmarke zurůckeebliebenen mittelst jener beschriebenen Briůcke verbunden bleibt. In einem spáteren Stadium der Entwickelune von Pristiurus (von 12 vum Lůnge) sehen wir an einem Guerschnitte durch das Růckenmark schon ein anderes Bild, das sich jedoch leicht von dem bereits beschriebenen ableiten lásst. [Taf. I., Fie. 4] Statt jener von den ůúbrigen Zellen des Markes nur wenig in ihrer Form und Grósse sich unterscheidenden Zellen, die in dem frůheren Stadium mit gewissen ausserhalb des Markes liegenden Zellen K. SS Zur veroleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 5 in Verbindung standen, finden wir hier an derselben Stelle des Markes, ganz an der Oberffáche desselben, nur von der Mem- brana prima bedeckte kolossale (Ganglienzellen [Taf. I. Fig. 4., 5.], deren an der medianen Seite derselben liegender Kern etwa 8 bis. 4mal so gross ist als der der úbrigen Zellen und fast constant mit einem einzigen besonders erossen Kernkorperchen versehen ist. Das Protoplasma dieser Zellen ist dunkel, etwas elánzend, fein granulirt, oft um den Kern in concentrischen dunkleren und lichteren Ringen geschichtet,, es entbehrt einer besonderen Hůlle, die Umrisse jener Zellen sind daher nicht gerade deutlich. An einem GAuerschnitte des Markes findet man sgewóhnlich an beiden Seiten der medianen Linie dorsal je eine solche Zelle; seltener fand ich zwei neben einander an einer Seite des Markes, oder nur eine einzige oft median liegende Zelle [Fig. 6.|. Die den beiden Seiten des Markes angehórenden Zellen stossen selten in der medianen Fláche dicht an einander; [Fig. 5., Taf. I.], in der Regel sind zwischen ihnen mehrere gewóhnliche kleinere Zellen gelagert. [Fig. 4.| Ich finde diese riesigen Ganelienzellen úberall, am háufigsten je- doch in der caudalen Partie des Markes; bei Lepidosteus und Scyl- lium sollen sie nach BranRp's Angabe ['89.] úber die ganze Lánge des Markes (gleichmássie ?) vertheilt sein. Der einzige an (Auerschnitten sichtbare Axencylinderfortsatz dieser Zellen geht von ihnen in lateraler Richtung direct nach aussen, nachdem er die Membrana prima des Markes durchgebrochen hat. Man kann ihn als einen dicken olánzenden Nerven von deutlich fibril- lárer Structur zwischen dem das Růckenmark umeebenden Mesenchym- gewebe bis zu den Muskelplatten verfolgen, wo er an ihrem dorsalen Rande oder nahe diesem endiot. Bei den áltesten der von mir unter- suchten Embryonen endigt er ziemlich tief an den Myotomen. [Taf. bio 5.) In seinem Verlaufe, den man an je zwei, hochstens drei nach einander folgenden Schnitten einer Serie gut verfolgen kann, setzt sich an diesen kolossalen Nerv seitlich eine grosse Zelle, deren Kern besonders gross und mit einem Nucleolus versehen ist. [Taf. I. Fic. 4.| Die Deutung des eben Beschriebenen, das ich an den Fig. 4. und 5. der Tafel I. darzustellen versuche, ist nach einem Vereleiche mit der frůher beschriebenen Fig. 1—3. leicht: Die Verbindunesbrůcke zwischen der Růckenmarkzelle und einer áusseren Nervenzelle und -der perifere Fortsatz dieser letzteren bilden, nachdem sie bedeutend in die Linge gewachsen sind, den an den Fig. 4. und 5. dargestell- 6 LI. W. K. Studnička: ten Nerv (Macro-nerve Beard's). Die úussere Nervenzelle ist an den Nerven, seitlich ihm anliegend, auch in dem betreffenden álteren Sta- dium der Entwicklung erhalten. Jenen Typus der dorsalen riesigen Nerven, den Brapp ["92.| an seinen Fig. 5 und 8 zeichnet, wo die úussere Nervenzelle bis dicht an der Muskelplatte liegt und nach der Meinung dieses Forschers die Bedeutung einer motorischen Terminalplatte hat (92. Pag. 203|, habe ich an meinen Praeparaten von Pristiurus selten und nur an jungen Stadien der Entwicklung (an 8 m langen Exemplaren) gefunden. Was das Verháltniss der dusseren Nervenzellen zu den Spinal- oanglien betrifit, so fand ich, dass sie sehr nahe dem oberen Rande derselben liegen; úiber ihr gegenseitiges Verháltniss kann ich jedoch hier nichts bestimmtes sagen. Ich wáre geneict sie als die obersten Zellen der Spinalganglien zu betrachten, die sich von diesen mehr oder weniger entfernt haben; Brapp ["92. Pag. 194.| dagegen sagt von ihnen folgendes: „Their relationships to the spinal ganglia cannot be discussed here: suffice it to say that no genetic connection seems probable.“ Die dorsalen Nervenwurzeln des Markes entspringen, wo sie an einem Auerschnitte eleichzeitie getroffen wurden, nicht weit von der Ursprunesstelle der „macro-nerves,“ ventral von derselben. Diese riesigen Ganglienzellen befinden sich, wie schon BEapo davon berichtet, nur in dem embryonalen Růckenmarke der Haifische. Da ich lángere Embryonen als 1 dm nicht zur Untersuchung bekam“), konnte ich ihren weiteren Entwicklungsgang nicht verfolgen; doch kann ich sagen, dass ich im Růckenmarke entwickelter Thiere von Chimaera monstrosa, Torpedo marmorata und Alopias vulpes nichts ihnen hnliches fand. BrapD sast in seiner in der „Royal Society“ veroffentlichten Mittheilune [Pag. 11%.) von dem Schicksal dieser Zellen folgendes : „Im fact, the series of changes undergone by these cells corresponds exactly to that degeneration and death of nerve cells which the pa- thologists term simple atrophy.“ Wie aus den Untersuchungen, deren Resultate ich hier wieder- gebe, hervorgeht, besitzen die Selachier in der dorsalen Partie des Markes kolossale Ganglienzellen [| ,Hinterzellen“ | die man, da sie mit- telst Nervenfasern mit den Muskelplatten verbunden sind, fůr dorsale “) An einem 15 cm langem Embryo von Acanthias vulgaris, dessen Mark ich unlángst, als diese Arbeit schon im Drucke war, untersuchte, ist mir diese Zellen zu finden schon nicht mehr gelungen. kA k SEA akutní seek zák Z k Zur vereleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. í motorische Zellen halten kann. Die ventralen motorischen Zellen ent- wickeln sich da viel spáter als jene dorsalen Zellen. II. Amphibia. An dem Růckenmarke von mir untersuchter Anuren: Bufo Sp., Rana sp., Bombinator igneus und Pelobates fuscus finde ich in der- selben Gegend, wie bei den Selachiern, riesige Ganglienzellen áhnlicher Form, deren Plasma wie jenes der Selachier dunkel und glánzend und deren besonders serosse Kern mit einem einzigen Kernkórper- chen versehen ist. Der Kórper der Zellen ist dicht mit schwarzem Pigment ge- fůllt, so dass sie an einem Auerschnitte z. B. sehr aufallend erschei- nen. Man muss sich wirklich wundern, dass sie bisher úbersehen wurden. *) [Ficg. I. Fig. 11. Taf. II. Fig. 1—15.] Wie ich mich an etwa 3—5 mun langen Embryonen von Bufo sp. úberzeugen konnte, entstehen die riesigen Zellen, von denen ich eben berichtete, nicht an der dorsalen Seite des Růckenmarkes, wo sie spáter liegen, sondern etwas weiter unten, lateral; sie liegen von ihrem Anfange an dicht unter der Membrana prima [Taf. I. Fig. 11. Wa 1 Fie. 6. Der einzige sichtbare Nervenfortsatz dieser Zellen, die in die- sem Stadium der Entwicklung noch dicht mit Dotterkórperchen ge- fůllt sind, tritt lateral aus dem Marke, und, soweit ich mich an dem wegen des dichten Dotters ziemlich ungůnstigen Materiale iiberzeugen konnte, unabhángie von den hinteren Wurzeln des Markes hinaus. Mehrmals sah ich diesen peripheren Axencylinderfortsatz bis nahe an die Myotome treten [Taf. I. Fie. 11.|, in anderen Fállen sah ich Fragmente von Fáden jenen Fortsátzen áhnlich an die Zellen der Myotome sich ansetzen. Es ist, wie aus diesen Beob- achtungen hervorgeht, fast sicher, dass jene Zellen der Embryonen die Myotome versorgen. Bei jungen etwa 10 9% langen Larven von Bufo und Rana liegen die riesigen Hinterzellen schon dorsal im Marke. An einem Ouerschnitte sehen wir, dass sie zu beiden Seiten der medianen Linie dicht an einander liegen [Taf. II. Fig. 7.. Manchmal finden wir (an etwas álteren Larven) an einem Auer- schnitte nur eine einzige median verschobene Riesenzelle, ofter da- (9) Die einzige mir bekannte Nachricht von ihrem Vorkommen bei den Anuren finde ich bei Brago ['89. Pag. 117.) „They (ganglion cells) may be found in larvae of Rana and Triton.“ 8 LI. F. K. Studnička: cegen sehen wir an demselben eine ganze Gruppe von kolossalen Zellen beisammen (Taf. IT. Fig. 8.], wobei manche von ihnen tiefer im Marke zu liegen kommen. Die kolossalen Zellen der Anuren sind ber die canze Lánge des Markes von der Fossa rhomboidea vorne angefangen in zwei parallelen Reihen angeordnet, ja selbst in dem Filum terminale fehlen sie nicht. [Taf. II. Fig. 13. Pelobates|. In der caudalen Partie des Markes, die entschieden einen embryonalen Charakter besitzt, liegen sie in jungen Larven, wie an Lánasschnitten zu sehen ist, dicht an einander, eine ununterbrochene Reihe bildend [Taf. II. Wie. 2.]. In anderen Partien des Markes sind zwischen ihnen hie und da Lůcken. Taf. I. Fig. 12.]. Úberhaupt kann man bemerken, dass sie im vor- deren Theile des Markes seltener sind. Die eben beschriebenen Lánesschnitte Fig. 11. der Tafel I. und Fig. 2. der Tafel II. gehóren einer etwa 8 mm langen Larve an, bei últeren Larven liegen sie úberall auch im cáaudalen Marke weiter von einander, bei alten in der Metamorphose begriffenen Larven sieht man sie nur hie und da ©anz vereinzelt. Die colossalen Zellen ver- mehren sich námlich nach ihrem Entstehen im embryonalen Marke nicht, und bei dem Wachsthume des Markes kommen sie weiter von einander zu stehen. Bei den Embryonen liegcen diese Zellen, wie gesaet wurde, etwas seitlich im Marke [Taf. I. Fig. 11. Taf. II. Fic. 6.]; bei den jungen Larven hingecen liegen sie an der dorsalen Grenze der grauen Sub- stanz, die hier noch direct von der Membrana prima bedeckt ist, (Taf. II. Wie. 7., 8. Bufo|. Bei noch álteren Larven liegen die kolos- salen Zellen in der seitdem entwickelten weissen Substanz, der grauen Substanz nur anliegend. [Taf. II. Fig. 10., 11. Bombinator|. Bei alten in der Metamorphose begriffenen Larven finden wir sie ganz an der dorsalen Oberfláche des Markes von der orauen Substanz weit ent- fernt, beiderseits oder unter der sich bildenden Fissura longitudinalis posterior. [Taf. II. Fio. 15.] Im diesem Stadium beginnen sie zu de- generiren ; man findet sie oft nur als olánzende dunkle Klumpen von abgestorbenem Plasma ausserhalb des Markes liegen [Taf. II. Fig. ©. Bombinator.| Von ihrem Ende gilt also dasselbe, was BrapRp von dem áhnlicher Zellen bei den Selachiern sagt. Von den Eigenschaften der Zellen kónnen wir folgendes sagen: Der Kórper derselben ist dunkel, dicht mit feinen Pigmentkórnchen sefůllt. Ihr Kern ist gross, und lieet in dem Kórper měist der me- dianen Seite genihert, seine Umrisse sind scharf, die chromatische KČS 2 Zur veroleichenden Histologie und Ilistogenese des Růckenmarkes. 9) Substanz desselben ist in einem einzigen auffallend orossen Kernkór- perchen concentrirt. Sonst ist auch an gefárbten Praeparaten der Kern blasser als das ihn umeebende Plasma. Die eigentliche Form der Zellen kann man am besten bei den jungen Larven, und da besonders im caudalen Marke, wo sie am lánesten erhalten bleibt, beobachten, und zwar wegen der horizon- talen Lage der Zellen nur an Lánoesschnitten. Die kolossalen Zellen sind typiseh spindelfórmie [Taf. IT. Fig. 1.|; von oben gesehen ist ihr Umriss halbmondfórmig mit der gegen die mediane Linie gewendeten gewólbten Seite [Taf. II. Fig. 3.]. Ihre Enden laufen in zwei Axencylinderfortsátze aus. Man kónnte sie in ihrer ursprůnelichen Form als bipolar bezeichnen [Taf. IT. Fig. 3,, 4.]. Oft findet man an ihnen seitliche plasmatische Fortsátze, die mit dem Alter der Zellen an Anzahl und Bedeutung zunehmen, so dass man an den multipolar gewordenen Zellen schliess- lich die ursprůnelichen nervósen Fortsátze kaum finden kann [Tať. II. Fig. 5.|. Im canzen kónnen wir beobachten, dass diese Zellen, was ihre Form (und auch die Lage) betrifft, in ihrem Alter sehr variabel sind, welche Eigenschaft sie mit allen ausser Dienst tretenden Or- ganen gcemeinschaftlich haben. Den einen von den Axencylinderfortsátzen kann man nicht weit verfolgen; er verlauft wahrscheinlich im Marke longitudinal, doch lásst sich nicht immer bestimmen, wohin. Manchmal vermag man ihn nach vorne, manchmal nách hinten zu verfoleen. Der andere Fort- satz wendet sich schief nach aussen, und nach kůrzerem oder lánge- rem Verlaufe durch die weisse Substanz des Markes [Verel. Taf. II. Fig. 8.| tritt er aus demselben. An einem Guerschnitte kann man seinen Verlauf nur sehr selten, und zwar nur dann sehen, wenn er nicht schief, sondern senkrecht auf die Lánesachse des Markes ver- lauft (Taf. II. Wie. 9.“)] Ober in der Regel mit den hinteren Wurzeln gemeinschaftlich oder neben denselben aus dem Marke heraustritt, konnte ich nicht bestimmen; bei den Embryonen [Taf. II. Fig. 6.| ist sicher das erstere der Fall, und auch bei einer álteren Larve von Bombinator fand ich einmal den nervósen Fortsatz nahe an der me- dianen Ebene selbstándig aus dem Markte heraustreten [Taf. II. Fig. 10.| In anderen Fállen scheint es mir, dass jener Axencylinder- 4) Die bipolare resp. multipolare Worm der kolossalen Zellen der Anuren der spricht nicht gegen ihre Homologie mit den „unipolaren““ der Selachier. An ge- eigneten (Lános?) Schnitten wird man vielleicht den centralen Fortsatz dieser letzteren finden. 10 LI. W. K. Studnička: fortsatz mit den hinteren Wurzeln aus dem. Marke heraustritt und mit ihnen zu den Spinalganglien sich begibt. Nur mit Hilfe der Golei'schen Silberimpraegnation ausgefiihrte Untersuchungen werden diese Frage lósen kónnen. Úber den weiteren Verlauf der peripheren Fortsitze der kolos- salen Hinterzellen der Anurenlarven konnte ich direkt nichts ermitteln. Doch kann ich aus dem Befunde von kolossalen dicht an den My- otomen liegenden stark pigmentirten Ganglienzellen, weiter aus dem Befunde dicker Nerven(?)-Fasern in áhnlicher Lage, wo bei den Sela- chiern die „macronerves“ verlaufen, schliessen, dass die kolossalen Hinter-Zellen der Amphibien wie die homologen Zellen der Selachier“) auch noch in dem Larvenleben mit den Myotomen sich verbinden, also hochst wahrscheinlich motorisch sind. Von den Urodelen hatte ich zur Disposition nur etwa 3 cm lange Larven von Salamandra maculata und verschiedene Stadien der Ent- wickelung von Triton taeniatus. Bei der ersteren Form konnte ich die kolossalen Hinterzellen nicht finden, háufig dagegen fand ich sie bei den Tritonen, bei denen sie. úbrigens schon von BraRp ['89.] und BoRckHanpr [/89.] gefunden wurden; und zwar konnte ich ihr Vor- kommen sowohl bei Embryonen, wie auch in dem Marke von ent- wickelten Thieren konstatiren. BvRcknapRpT ['89. Pag. 145.| peschreibt diese Zellen folgender- weise: „Abweichend von dem Verhalten bei Petromyzon, liegen diese Zellen bei den Tritonen immer genau in der Medianebene der dor- salen grauen Substanz und zwar so, dass ihre Lángsachse zur Median- ebene senkrecht steht. (Gegen Farbstoffe verhalten sie sich wie die anderen grossen Zellen; der Kern liegt bisweilen dem spindelfórmigen Leib seitlich an, sodass eine der Ranvier'schen T-Zelle áhnliche Form entsteht; meist liegen 2 solche Zellen hintereinander, wobei sich dann ihre Axencylinder in entgegencesetzter Richtung verlaufen.“ Der Axen- cylinder „tritt in schwach gebogener Richtune lateral heraus, und biegt nach einem Verlauf von doppelter Zellenlánge in das spáter zu besprechende Bateralbůndel um;( ob er hier nach vorn oder hinten verlauft, kann ich nicht angeben; sicher aber ist, dass dieses Lateral- biůndel den einen Theil der sensiblen Wurzeln liefert, und demnach wáre also auch hier die Wahrscheinlichkeit, dass die Hinterzellen mit den sensiblen Wurzeln in Verbindune stehen, gewiss nicht an- Zur vereleichenden Histologie und Histogenese des Riickenmarkes. 11 fechtbar. Interessant ist das Verhalten dieses Axencylinders am erwach- senen Růckenmarke; dort hat derselbe durch die Bildune der Hinter- hórner eine zweimalige Diegung erhalten.“ BuRcKHaRDT Zzeichnet diese „Hinterzellen“ an seiner Taf. VII 4., 5. und zwar von der Species Triton alpestris. Nach meinen Untersuchungen an Embryonen von Triton taeniatus sind in einem etwa 8 m langen Stadium diese Zellen gut entwickelt und úber die ganze Lánce des Riůickenmarkes verbreitet. An einem Ouerschnitte durch dasselbe findet man aber selten mehr als nur eine solche Zelle. die dann median gelegen (verschoben) ist. [Tať. I. E00 Diese Zellen haben hier keinenfalis im Verháltniss zu anderen Zellen des Markes eine solche Grósse, wie wir bei den Anuren z. B. sahen. Ihr Kórper ist dunkel cefárbt, das Plasma gekórnt und enthalt nur spárliches Pigment. Der Kern ist nicht besonders gross, Kern- kórperchen gibt es mehrere, und auch sonst nimmt der Kern den Farbstoff stark an. Er hat hier aus diesem Grunde einen etwas au- deren Charakter als bei den úbrigen Úranioten. Die Form der Zellen ist mehr oder weniger spindelfórmig oder -von einer davon abzuleitenden Form. Man sieht dieselbe am besten an jenen háufie zu findenden Zeilen, die mit ihrem lánesten Durchmesser der Lánge des Markes nach guer gelegen sind [Fig. 9. Taf. I. BuncknaRnT 89. Taf. VII. Fig. 4.| Der eine von den Axencylinderfortsátzen lásst sich nicht weiter verfolecen, der andere geht ber oder zwischen den dorsalen Zellen der grauen Substanz in die lateralen Stránge der weissen Substanz. Hóchst wahrscheinlich tritt er, wie auch BuRcKHaRor meint, in die dorsalen Wurzeln des Markes; man kann ihn weniestens oft bis nahe zu denselben verfolgen. Im Anhange an die Amphibien kann ich daran erinnern, dass auch die Dipnoer in ihrem Marke kolossale Hinterzellen besitzen und zwar wie die Tritonen auch im entwickelten Zustande. An der Abbildung des Růckenmarkes von Protopterus annectens, die uns Kolliker ['95. Pag. 174. Fio. 428.) cibt, sehen wir diese Zellen, die, wie er sagt, [Pae. 176.] „einen spitzen Ausláufer in der Richtung der sensiblen Wurzeln“ aussenden. Sie waren úbrigens schon BuRcgHaRpT bekannt ["92, Pac. 10.], der sie bereits direct „Wreudsche Hinterzellen“ nennt. 12 LI. W. K. Studnička: III. Ganoidei und Teleostei. Bei den Ganoiden fand die kolossalen Hinterzellen zuerst Brapp (/89.] und zwar an Embryonen von Lepidosteus osseus. Sie sollen hier multipolar sein und finden sich „alone the whole lenght of the spinal cord.“ „They are the first cells in the embryo which develop ganglionic character.“ In der Histologie KoruxeRS [/98. Pag. 173.| wird angefůhrt dass KurrreR hnliche Zellen auch im embryonalen Marke von Aci- penser fand Diese zwei Angaben sind alles, was ich in der mir zu- oinelichen Litteratur ber diese Zellen der Ganoiden finden konnte. An den Embryonen der Teleostier fand zuerst 1884 Ronox die riesigen Ganglienzellen [Hinterzellen|, und zwar war es die Forelle, womit er sich bei seinen Untersuchungen bescháftigte. Ronox beschreibt seine Befunde in den Sitzunesberichten der ke, bayerischen Akademie der Wissenschaften [/85. Pag. 39.] auf folgende Weise: „Es handelt sich um die Beobachtung grosser Nervenzellen von typischer Gestalt, welche wáhrend der Entwickelung am aller- ersten unter allen Nervenzellen zum Vorschein kommen, und zwar an der dorsalen Seite des Růckenmarkes“ (gleich unter der neuroglialen Hůlle desselben). „Sehr auffallend ist die Gestalt dieser Nervenzellen, wenn man den Ort ihres Vorkommens in Betracht zieht; denn die Gestalt ist dadurch die einer multipolaren Ganglienzelle.“ Den Kórper der Zellen beschreibt er als schwach granulirt, der Kern ist der medianen Seite der Zelle genáhert und mit einem deut- lichen Kernkórperchen versehen. Die Hinterzellen, die Ronox, sie mit denen der Cyclostomen homologisierend, „Reissnersche Zellen“ nennt, sollen „Beziehungen zu den dorsalen Wurzeln derselben und der enteegengesetzten Seite“ haben. Ronox meint in einigen Zellen des entwickelten Růckenmarkes von Salmo in der grauen Substanz der hinteren Hórner jene Zellen der ÉBmbryonen wiederzuerkennen. Von dem Vorkommen riesiger Zellen in der dorsalen Partie des embryonalen Markes berichtet noch BraRp [“89.], nach welchem sie bei Salmo, Labrax, Esox und Rhodeus vorkommen sollen; His (89. Taf. III. Fio. 31.] zeichnet sie an einer Abbildune des embryonalen Markes von einer Forelle; auch Rerzrus bildet eine „kolossale Zelle zweifelhafter Natur“, wie er sie nennt, an einer seiner Abbildungen im V. Bande der „Biologischen Untersuchungen“ [/93. Taf. XIV. Fig. 4. Salmo salar.|. Eine neue Abbildune des embryonalen Forellen- Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 13 markes mit den Hinterzellen gibt uns endlich noch PRENANT in seiner Embryologie ['96. Pac. 436. Fig. 191.]. BrLa HarLER, der uns neuestens nach seinen Untersuchungen mit- der Golgi-schen Methode eine Darstellune des histologischen Baues des Teleostierrůckenmarkes gibt ['95.], wiederholt in seiner ausfiůhrlichen Arbeit die Angaben Ronoxs von jenen embryonalen Zellen und fůget hinzu: „Diese Zellen haben ausschliesslich nur fůr das Leben der Larve eine Bedeutung; denn bei den entwickelten Thieren kommen sie sanz bestimmt nicht vor.“ ['95. Pag. 645. Ich selbst habe diese kolossalen Ganelienzellen des embryonalen Růckenmarkes der Teleostier bei Rhodeus amarus und Perca fiuvia- tilis gefunden. Nach meinen Untersuchungen an diesen Arten kann ich das, was Ronox an der Forelle gefunden, im ganzen bestátigen. Die kolossalen Hinterzellen der Teleostierembryonen haben ein ahnliches Aussehen, wie z. B. die der Amphibien; sie sind nicht be- sonders gross, ihr Plasma ist dunkel, etwas elánzend, den Axencylinder- fortsatz jedoch konnte ich trotz aller Bemiůhungen nicht aus dem Riůckenmarke nach aussen verfolgen. Die Form dieser Zellen ist multipolar; sehr schwer kann man von den úbrigen (plasmatischen ?) Wortsátzen, die Axencylinderfort- sátze unterscheiden. Die typische „bipolare“ Form der kolossalen Zellen, die diese bei den Amphibienlarven und, wie wir sehen werden, auch bei den Cyclostomen haben, ist hier durch die zahlreichen plasmatischen Fortsátze meist ganz verwischt. Sie liegen in zwei Reihen dorsal an dem Riickenmarke, seiner - ganzen Lánge nach, nur in dem terminalen Filum fehlen sie. Sehr oft findet man an einem GAuerschnitte nur eine solche Zelle, die dann meist in die mediane Linie gerůckt ist. Gewóhnlich liegen sie In solchen Fallen mit ihrem gróssten Durchmesser guer auf die Lánes“ richtung des Markes. (Vergl. Ronox ['85.] Tať. I. Fig. 1. Taf. II. Fic. 4.) Was das spátere Schicksal dieser Zellen betrifft, so bin ich úberzeust, dass sie, wie die der Selachier und der anuren Amphibien, am Ende des larvalen Lebens degeneriren. An etwa 3 cm langen Exemplaren von Perca konnte ich sie schon nicht mehr finden. Auch Beta HarneR [/95.], findet wie sehon gesagt wurde, ihnen áhnliche in dem entwickeltem Marke der Teleostier nicht. 14 Li. F. K. Studnička: Nur in sehr seltenen Fallen kann man diesen riesigen Hinter- zellen homologe Gebilde auch bei entwickelten "Teleostiern finden. Das ist wahrscheinlich der Fall bei Lophius piscatorius. Bei diesem Teleostier findet sich námlich an der vordersten Partie des Růckenmarkes, unweit des hinteren Endes der Fossa rhom- boidea, eine Gruppe von Ganglienzellen, die wirklich kolossale Di- mensionen haben, so dass sie unter die oróssten bekannten Elemente des Nervensystems der Thiere zu rechnen sind. Diese Zellen, die schon Ussow [“83.| an seinen Tafeln: PL XXIX. Fig 26. (Ein Auerschnitt) Pl. XXVIII. Fig. 25. (Ein Lánes- schnitt) — zeichnet, wurden von Gusrav Fareseu ["84., "86.] zuerst ausfůihrlicher beschrieben*). Sie besitzen wie ich mich an eigenen Praeparaten úberzeugen konnte, ein dunkles, fein granulirtes Plasma, einen ©rossen Kern mit einem einzigen grossen Kernkórperchen, und liegen von Dlutgefássen umgeben im lockeren Bindegewebe an der dorsalen Oberfiáche des Markes. Ihren einzigen (?) Axencylinderfortsatz senden sie in das Růckenmark hinein, wo er nach vorne verlauft, und, wie Fkrescu [84.] gefunden hat, mit drei dorsalen Wurzeln des Vagus und Trigeminus nach aussen tritt. Fnrrscu meint ["84.), dass diese Nervenzellen sensitiver Natur sind und dass ihre Fortsátze wahrscheinlich den bekannten an dem Kopfe des Fisches sich befindenden Angelapparat versorgen. Ich bin der Meinune, dass uns erst die Entwickelunesgeschichte von der ur- sprůnelichen Funktion jener Zellen und von der Homologie mit den kolossalen Hinterzellen der ůúbrigen niederen Wirbelthiere belehren wird. Es ist hochst wahrscheinlich, dass sie die Bedeutung motorischer Zellen haben. “) Ussow zeichnet auch von Trigla corax aus dem Růckenmarke entwickelter Thiere kolossale Zellen, die er mit den „Cellules géantes“ des Lophius homologisiert. ['83. PI. XXVII. Fig. 16., XXVII. Wie. 20., 21.| | Die Richtigkeit einer solehen Homologisierung scheint mir aber, nach seinen Abbildungen zu schliessen, nicht bewiesen zu Sein. 9) Von dem feineren histologischen Baue dieser Zellen schreibt auch Rormu [22. Pag. 423—1442.] S) BranpD [93. b. Pag. 290.) sagt davon: „... It may be added that from as yet incomplete observations on embryo and adult Lophius piscatorius. I con- clude the giant cells described by G. Fritsch to be a persistent larval apparatus 1. ©. one carried over into the service of the adult. It would appear to be at any rate partially, if not completely Homologous with that of Elasmobranchii. Natu- rally I doubt the sensory function which Fritsch would ascribe to it.“ O S Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 15 Bei dem plectognathen Teleostier: Orthagoriscus mola sah zu- erst Ussow [/83.] an entwickelten Exemplaren riesige Ganglienzellen in der dorsalen Partie des Markes. Die neueste Beschreibune dieser Hinterzellen, die bei diesem Fische nur in der vorderen Partie des Markes liegen sollen, verdanken wir Taarravr. ["94. Pac. 8., 9.] Der- selbe Forscher oibt uns in seiner letzten Arbeit [95.] eine Úbersicht úber das, was bis heute von den „Hinterzellen“ des Lophius und Orthagoriscus bekannt ist.. Mit den soe. Lobi accessorii des Markes einiger Teleostier haben diese Zellen kaum etwas gemeinschaftlich. Es ist móglich, dass auch anderswo als bei Lophius und Ortha- goriscus in der dorsalen Partie des Markes kolossale (motorische?) mit denen der Selachier und Amphibien homologe Zellen gefunden werden; wahrscheinlich cehóren auch manche der die elektrischen Organe einiger Teleostier versorgenden Zellen in die Kategorie der dorsalen motorischen Zellen. IV. Gyciostomi. In dem Růckenmarke von Petromyzon finden sich beiderseits in der dorsalen Partie der orauen Substanz unweit von der medianen Ebene riesige Ganolienzellen, die in der vergleichenden Neurologie unter dem Namen „RrissvER'scnk“ oder „WngEup'scHk“ Zellen oder „Hinterzellen“ (FrgEup) schon seit lángerer Zeit bekannt sind. Die meisten Forscher [Ronox, KorukER, PnReNavr| homologi- sieren sie mit den „transient Ganelion cells“ der Gnathostomen; nur BraRo [/89] ist einer anderen Meinung in dieser Sache, indem er sast, dass die Petromyzonten in ihrem Jarvalen Leben wirkliche, mit diesen „RErssNER'scHEN“ ZŽellen in keinem Verháltnisse stehende und spáter schwindende „transient Ganclion cells“ besitzen: „Only with difficulty can they be demonstrated in young Petromyzon embryo on account of the great yolk filline the cells, bat they are certainly present in this form. At present I do not possess sufficient material to follow their fate in Petromyzon, bat doubtless it is the same as in the three oroups represented by Scyllium, Salmo and Lepidosteus.“ Die sogenannten „Reissner'schen Hinterzellen“ der Petromyzonten wurden zuerst von Ows-axyxrkow [54] und Srmrzve [/39. Taf. XXVIJI. Fig. 37.| gefunden ; ausfihrlicher beschrieb sie RerssveR [60 Pag. 554.] unter dem Namen „mittlere grosse Nervenzellen“. Dieser Forscher bezeichnet ihre Form schon als bipolar; ihre beiden Fortsátze gehen nach seinen Befunden in entgegengesetzten Richtungen von dem Zell- 16 LI. F. K. Studnička: kórper aus [*60. Taf. XIV. Fig. 9.]. Diese Fortsátze „weichen von der longitudinalen Richtung meist etwas-ab, indem sie schrág nach oben verlaufen“. Bisweilen kommt noch ein dritter Fortsatz vor, der direct nach aussen verlauft“ (tripolare Zellen). Kurscmx beschreibt in einer russisch geschriebenen Abhandlung ['63.], deren von Owsjaxxmkow verfasster Abstract ["64.] in den Bullet. de VAcademie de St.-Petersboure erschien, an den „grossen Nerven- zellen der centralen Gruppe“ Axencylinderfortsátze, die zu den hin- teren Wurzeln derselben Seite hinlaufen; úbrigens stimmt er, was die dorsalen Zellen betrifft, mit RrrssvER úberein. Im Jahre 1877 bewies Šizamuxp. FREUpD zum erstenmale mit Sicherheit, dass einer der Fortsátze jener riesigen Zellen [des Ammo- coetes von Petromyzon Planeri| mit den dorsalen Wurzeln aus dem Růckenmarke heraustrete. ["77. Pag. 16. Fig. 1, 2.]. AnuBoRx hált in seiner Monographie ['83. Pag. 242.) die von Fgkup beschriebenen Zellen mit den „mittleren dorsalen Zellen“ Rgrss- NER'S fr nicht homolog; sie sollen nach ihm mit den lateral lie- scenden „kleineren Nervenzellen“, von denen nách einem PBefunde RrerssvaR's auch Fortsátze zu den hinteren Wurzeln gesendet werden, [RrrssxER 60. Taf. XV. Fig. 6. e)] homolog sein. Diese irrthůmliche Ansicht AnrBoRxs wurde von Ronox ["85. Pag. 30.| bekámpft. Eine der neuesten Abbildungen des Markes von Petromyzon, die sich in der Histologie Kórnugpws |[93. Fig. 423.) befindet, zeigt auch den Verlauf des einen Axencylinderfortsatzes der Hinterzellen direct nach oben in die Gegend, wo die dorsalen Wurzeln zu entstehen pílegen. Ich hatte die Gelegenheit die Entwickelune des Růckenmarkes an verschieden alten Embryonen von Petromyzon Planeri und fluvia- tilis, an kleineren sowie grósseren Ammocoeten von Petromyzon Pla- neri, und endlich an entwickelten Thieren beider bei uns vorkom- menden Arten der Gattung Petromyzon zu verfolgen. An ganz jungen etwa 3 bis 4 mm langen Stadien der Entwi- ckelung sind die Hinterzellen schon vorhanden. Sie lassen sich durch ihre Grósse, ihr etwas dunkleres, noch mit zahlreichen Dotterkor- perchen gefilltes Plasma, durch einen grossen lichten ein Kernkór- perchen enthaltenden Kern von den úbrigen Zellen des embryonalen Markes gut unterscheiden. [Taf. I. Fig. 7.] : Diese Zellen liegen im Růckenmarke nicht median an der dor- salen Seite des Markes, wie wir bei den Selachiern fanden, sondern ahnlich, wie bei den Embryonen von Bufo, etwas seitlich; die dor- ken bo č RÁDO ah ob Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. jL7 sale Seite des Markes wird da von gewóhnlichen Zellen einge- nommen. ; | Von den Fortsátzen der Hinterzellen konnte ich an diesen Embryonen an meinen GAuerschnittserien nur einen, der lateralwárts aus dem Růckenmarke heraustritt, sehen. [Fig. 7. Taf. I.| Sein Ver- háltniss zu den hinteren Wurzeln liess sich an meinen Praeparaten. nicht bestimmen. Es scheint mir, dass diese Fortsátze in der gróssten Náhe derselben aus dem Riůckenmarke heraustreten, sonst aber ganz selbststándie sind. Eine Verbindune der Hinterzellen der Cyclostomen mit den Myotomen, deren Existenz sich nach einem Vereleiche mit homolo- gischen Zellen der Selachier und Amphibien erwarten liesse, konnten Wir zwar an unseren Auer- und Horizontalschnitten direct nicht beobachten, das Vorhandensein einer solchen ist aber nach dem Vor- handensein dicker Nervenfasern in der Náhe der Myotome hůchst wahrscheinlich. An etwa 6 mm langen Embryonen (Petromyzon duviatilis L.) liegen die Hinterzellen tiefer im Marke. [Taf. I., Fig. 8.) Frůher waren sie nur von der neuroglialen Membrana prima bedeckt, jetzt sind sie von aussen durch die Nervenfasern der in diesem Stadium schon gut entwickelten weissen Substanz des Markes, von oben noch von einigen gewóhnlichen Nervenzellen bedeckt; nur seltener kommen sie an die dorsale Oberfláche der grauen Substanz. Die Form und die Fortsátze dieser Zellen an Auerschnitten zu studieren ist sehr schwierig; nur hie und da findet man einen von diesen letzteren, der sich lateralwárts wendet. [Verel. Fig. 8. Taf. I.] Die eigentliche Gestalt der Zellen und ihre Fortsátze kann man nur an horizontalen Lánesschnitten verfolgen. [Taf. III. Fig. 1—3.] Von der Form dieser Zellen kónnen wir nur dasselbe sagen, was wir darůber bei áhnlichen Zellen der Amphibien angefůhrt haben; ste ist, von oben gesehen, meist halbmondfórmic, wobei der Kern an der gewólbten, der medianen Linie immer zugewendeten Seite liest. [Taf. III. Fig. 1., 3.) Das Plasma ist dunkel, olánzend, der erosse Kern ist blass, seine chromatische Substanz ist in einem einzigen Nucleolus concentriert. Die Hinterzellen der Embryonen sind mit zwei an entgegenge- setzten Seiten des Kórpers entspringenden Axencylinderfortsátzen ver- sehen; ausserdem kann mán an manchen von ihnen diinnere plas- matische Fortsátze beobachten. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 5) 18 LI. F. K. Studnička: Manchmal laufen die Axencylinderfortsátze in longitudinaler Richtung nach vorne und nach hinten; sehr oft sleht man aber, dass nur der eine von ihnen longitudinal [nach hinten?| verlauft, der an- dere dagesen schief oder schrág zur Richtung des Markes nach aussen in die weisse Substanz desselben sich wendet. [Taf III. Fig. 1.] Weiter konnte ich ihn in diesen Stadien nicht beobachten, doch kommt er nach dem, was wir an den 4 m langen. Embryonen sahen, sicher in der oberen Partie des Markes aus diesem heraus. Aus der zu der Lángsachse gewóhnlich schiefen Lage des áusseren Fortsatzes erklárt es sich, warum man seinen Verlauf an Ouerschnitten nur so selten verfolgen kann. Bei ganz jungen, etwa 20 mm langen Ammocoeten von Petro- myzon Planeri finde ich bei (Auerschnitten des Růckenmarkes die Hinterzellen an der dorsalen Seite, in einer Gruppe liegen. Manche da- von liegen ganz oben dorsal, bis nahe der an die Obertláche des Markes reichenden grauen Substanz [Taf. III. Fig. 10.], andere liegen tiefer in der grauen Substanz, dicht an der medianen Linie [Taf. III. Fig. 7., 9.] oder seitlich von derselben [Taf. IMT. Fic. 8., 9.|. Manchmal finde ich an einem Auerschnitte bis drei Hinterzellen seitlich von der medi- anen Linie unter einander liegend beisammen. - Von manchen derselben kann ich ihre peripheren Axencylinder- Fortsátze durch die weisse Substanz bis nahe an die Oberfláche des Markes [Fig. 9.], bei den ganz oben im Marke unter der Membrana prima liegenden sogar nach aussen verfolgen. Die an Taf. III., Fig. 79. sgezeichneten GAuerschnitte des Markes, auf die sich hauptsáchlich die Beschreibung in vorangehen- den Zeilen bezieht, stammen nahe von dem caudalen Ende, wo das Růckenmark drehrund ist und im ganzen einen embryonalen Charakter besitzt. Weiter nach vorne liegen die Hinterzellen in dem da schon abceplatteten Růckenmarke nicht nur unter einander, sondern oft auch neben einander.“) Die Hinterzellen sind in dem flachen Marke des Ammocoetes úberhaupt seltener, und liegen da nicht so dicht an einander, wie in dem caudalen Marke; es ist das wahrscheinlich durch schnelleres Wachsthum des ersteren zu erkláren. 7) Zwei an einer Seite des Markes neben einander liegende Hinterzellen zeichnet z. B. FRrup [77, Tať. Fig. 2. rechts]. Auch bei den Amphibien finden sich, wie gesagt wurde, manchmal zwei an einer Seite des Markes neben einander liegende derartige Zellen. [Vergl. 95. Taf. II. Fio. 11.; Bombinator.] Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 19 Sie liegen in dem abgeplatteten Marke grósserer Ammocoeten (wie auch der entwickelten Thiere) ganz oben in der grauen Sub- stanz, nur selten findet man solche, deren Kórper ganz in die weisse Substanz ausgetreten sind. © Eine solche abnormale Zelle, deren Axencylinder direct (also nicht mit den hinteren Wurzeln, wie das Freud zeichnet) aus dem Marke tritt, zeichne ich an Taf. III., Be bl. Die Form und die Fortsátze der Hinterzellen der Ammocoeten kann man an horizontal gefůhrten Lánesschnitten studieren. An Fig. 4.—6. zeichne ich solche, an denen man sehen kann, dass der Kórper jener Zellen jene Form, die er in der embryonalen Zeit hatte, noch behalten hat. In der Regel ist er, von oben gesehen, halbmondformig oder von einer von dieser abzuleitenden Form, seine Ende laufen in zwei Axencylinderfortsátze aus. Manchmal sieht man an ihm seitlich feinere plasmatische Fortsátze [Taf. III. Fig. 5., 6.]. Von den Axencylinderfortsátzen oilt dasselbe, was darůber bei 6 mm langen Embryonen gesaet wurde. Den peripheren von ihnen konnte jch manchmal im Marke bis an den Rand des Schnittes in die Gegend, wo die hinteren Wurzeln zu entspringen pflegen, verfolgen. Ich zeichne einen solchen Fall an meiner Fig. 5., Taf. III. Man kann an derselben Abbildung noch eine seitliche Ab- zweigung des betreffenden peripheren Fortsatzes sehen, die im Marke in longitudinaler Richtung verlauft. Weil ich diese Abzweigung nur einmal, an einem mit Chromsáure gehárteten Praeparate, sah, muss man abwarten, ob mit Hilfe anderer Methoden seine Existenz bestá- tist werden wird. Wie von Fzzwp (77.) gezeiot wurde, treten bei den Ammocoeten die Fortsátze der Hinterzellen in die hinteren Wurzeln des Markes. Ich konnte zwar mehrmals die betreffenden Fortsátze bis an die Peri- pherie des Markes verfolgen [Taf. III. Fig. 5.]| und in anderen Fállen sie aus demselben austreten sehen [Fic. 11.], solche Bilder wie Frxevp sie zeichnet, habe ich aber nicht gesehen. Doch bin ich von der Angabe Fneup's úberzeust. Die Fasern der hinteren Wurzein bilden bei den Ammocoeten wie ich mich davon úberzeugen konnte und wie auch FRmup zeichnet, keinen streng geordneten Bůndel; warum kónnten nicht jene Fortsátze, die ich selbstándig austreten sah, spáter mit den hinteren Wurzeln eine kleinere oder gróssere Štrecke ver- laufen ? In entwickelten Thieren von Petromyzon Planeri und fuviatilis liecen die Rrrssven'scHzx Hinterzellen in dem noch stárker abgeplat- 4% i 20 LI. F. K. Studnička : teten Růckenmarke auf Auerschnitten in einer Hálfte des Markes nicht mehr unter einander, wie es ofter bei den Ammocoeten der Fall war, sondern immer neben einander. Man sieht deshalb an einem horizon- talen Lánesschnitte durch das Mark beiderseits von der medianen Linie zwei nicht besonders regelmássige Reihen ziemlich weit von einander liesender Hinterzellen. Was die Form der RrrssveER'schen Hinterzellen der entwickelten Thiere betrifft, so fnden wir alle Úberginge, von jener ausgehend, wie wir sie bei den Ammocoeten fanden [Taf. III. Fio. 12.] bis zu der an Fig. 14. dargestellten birnfórmigen Form, wo der eine ner- vose Fortsatz bedeutend dicker als der andere ist. Die spindelfór- mige Form dieser Zellen [Fig. 159.) ist hier die gewohnlichste. Ausser den zwei an entgecengesetzten Seiten des Kórpers entspringenden Axencylinderfortsátzen sind hier háufig die plasmatischen Fortsátze noch erhalten, lassen sich aber an unseren mit gewóhnlichen Fárbe- mitteln gefárbten Praeparaten nicht weiter verfoleen. Die an der Fig. 15., Taf. III. dargestellte Zelle besitzt einen einzigen solchen plasmatischen (?) Fortsatz, der median gewendet ist; es ist dies wahr- scheinlich eine „tripolare Zelle“, von deren Existenz auch bei RrssveR [60] die Rede ist.*) Sonst verhalten sich die Zellen der entwickelten Thiere wie die der Ammocoete; nur das Vorkommen von spárlichen feinen Pigmentkornchen ist ihnen eigen. Der perifere Axencylinderfortsatz der Petromyzonten verlauft an- fangs longitudinal im Marke und erst spáter wendet er sich nach aussen. Seinen Verlauf bis an die Periferie des Markes, wie ihn KozrrxER [/93. Pag. 160. Fig. 423.] an einem Guerschnitte zeichnet, habe ich an entwickelten Thieren weder auf Auer- noch auf Lánes- schnitten verfolgen kónnen. Besonders auf Auerschnitten muss man ihn sehr sehr selten zu sehen bekommen und dann nur an solchen Zellen, die direkt unter der Ursprunesstelle der hinteren Wurzel liegen; denn dass die periferen Axencylinderfortsátze auch in den entwickelten Thieren mit den hinteren Wurzeln das Růckenmark ver- lassen, kann keinem Zweifel unterliegen. Welche physiologische Bedeutung die Hinterzellen der Petromy- zonten haben, kann man nicht mit Sicherheit angeben. Nach der úber allen Zweifel erhabenen Homologie mit den áhnlichen Zellen der 8) Reissner meinte, dass der dritte Wortsatz der nach ihm benannten Zellen zu der Peripherie sich wendet; er wurde wahrscheinlich durch eine solche Form der Zellen, wie wir sie an Fig. 15., Taf. III. zeichnen, getánscht. Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes, Da Amphibien und Selachier kónnte man meinen, sie selen auch moto- risch; fůr diese Meinung wůrden die Befunde an den ganz jungen Embryonen, von denen wir pae. 17. eine Bemerkung machten, stimmen. Auch die Existenz kolossaler dicht an den Myotomen anliegenden Ganeglienzellen, die ich an entwickelten Thieren, in etwa eleichem Niveau mit der dorsalen Gránze des Markes. von den Spinalganelien entfernt, liegen sah, erinnert an die Verháltnisse bei den Selachiern. Dass die Fortsátze der Hinterzellen in álteren Thieren mit den sensitiven Fasern der hintěren Wurzeln gemeinschaftlich den Růck- oratskanal verlassen (Fnkup), kann jener Auffassung nicht hinder- lich sein. Das was KurrrER in seiner Abhandlung ber den Ammocoetes ["94.] auf der Fig. 3. [Pag. 10.) zeichnet und fiir eine „Rohonsche Zelle“ hált, hat kaum etwas mit den Hinterzellen anderer Thiere ce- meinschaftlich, eher jedoch ist es mit den Zellen der sensitiven lar- valen Nervem der Selachier, wie solche Branp [92.| Pag. 195. Fig. 2. zeichnet zu vergleichen. Die Fortsátze dieser Zellen setzen sich nicht an die Myotome sondern verlaufen, wie die betreffende Abbildung zeiet, zwischen diesen und der Haut nach unten. V. Amphioxus. Von den meisten Autoren, die sich mit der Untersuchune der „RerssveR'schen Zellen“ der Cyclostomen und der „transient ganglion cells“ der niederen Gnathostomen bescháftigten, wurden die bekann- ten von Srrpa ["73.], Roupe ["90.] und Rerzrus ["91.] beschriebenen „Kolossalen Zellen“ des Amphioxus mit jenen frůher genannten Zellen fůr homoloe cehalten. Diese Meinung vertrat seinerzeit schon Ronox ['85. Pag, 46.], der „der topographischen Lage und der Gestalt nach“ glaubt „diese Zellen des Amphioxus mit denen der (embryonalen) Forelle als homologe Gebilde betrachten zw kónnen.“ Gegen diese Homologisie- rung sprach sich wie schon gesaegt wurde, nur Brapp ['89.], aus, ohne jedoch seine Grůnde náher anzugeben. Ich bin úberzeust, dass die „kolossalen Ganglienzellen“ des Amphioxus mit den riesicen Hinterzellen der Cranioten nichts an- deres als ihre Grósse, gemeinschaftlich haben, wiewohl auch da be- merkt werden muss, dass die Zellen der Cranioten nie solche Dimen- slonen erreichen, wie die wirklich „kolossalen“ Zellen des genann- ten Thieres. 29 LE F, K. Studnička: --Nach den neuesten Untersuchungen von Roupe [/90.|, Rerzrus ["91.], KozureR [98. Fig. 421.], und wie ich mich davon selbst úber- zeucen konnte, liegen die betreffenden Zellen des Amphioxus immer median im Růckenmarke, nur vereinzelt und sehr weit von einander entfernt. Sie sind multipolar und ihr Axencylinderfortsatz geht von ihrem Kórper lateral ab, wendet sich dann bogenfórmig nach unten, bis er unten in die mediane Gegend kommt, und verlauft endlich entweder ventral oder an der entgegengesetzten Seite in longitudinaler Richtung nach vorne [Ronne 90. Taf. XV. Fig. 13., 14., 16., 17.; KčrurkeR. (93. Fig. 422.]. Einen von ihren kleineren Fortsátzen ver- folote KórurkeR bis zu den hinteren Wurzeln, Ganglienzellen, die solche Eigenschaften wie die eben beschrie- benen besitzen; fehlen den Cranioten ůúberhaupt, sie sind nur dem Amphioxus, der sie wahrscheinlich von seinen evertebraten Vorfahren vererbt hat, eigen. Ich finde die den „Hinterzellen“ der Cranioten homologen Gebilde bei dem Amphioxus ganz anderswo; es sind das hóchst wahrschein- lich die bipolaren „mittelgrossen Ganglienzellen,“ die Roupe ['90.] an seiner Taf. XV. Fig. 25. a. zeichnet*) und von denen er angibt, dass sie sich „namentlich háufie in halber Hóhe des Centralkanals zu beiden Seiten desselben in einer Lánesreihe hinter einander liegend“ befinden. Diese Ganglienzellen, die zwar nur „mitteleross“ sind, haben sonst alle Eigenschaften der kolossalen Zellen der Cranioten. Ihre Gestalt ist, wie die der von Ammocoetes, halbmondfórmie; sie laufen in zwei Axencylinderfortsátze aus, neben welchen sie noch einige plasmatische besitzen. Ihr Kórper ist, wie der der Cranmioten, dunkel und glánzend. Fůr uns hat die grósste Wichtigkeit die Thatsache; dass, wie von Rerzrms auf mit Methylenblau behandelten Objecten gefunden wurde, [/94. Taf. XIV., Fig. 1.] der eine von den Axencylinderfort- sátzen dieser Zellen im Marke in longitudinaler Richtung verlauft, der andere nach einem schiefen Verlauf nach aussen zu mit den hin- teren („sensitiven“) Wurzem das Rickenmark verlásst. Noch inner- halb des Markes trennt sich von diesem Fortsatze seitlich eine Ner- venfaser ab, welche dann weiter longitudinal verlauft. Rrrzros defi- uirt selbst jene Ganglienzellen als: „bipolare Ganglienzellen, deren 9) Vergleiche auch Naxsrxs ['86.] Fig. 90, 92. Taf. IX. r an C yu Že so o P E Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 23 Stammfortsátze longitudinal verlaufen und nach dichotomischer (T. fór- miger) Theilung einen Ast in die sensiblen Wurzeln hineinsenden.“ Die „Hinterzellen“ der Cyclostomen verhalten sich ganz, wie "diese Zellen des Amphioxus; sogar auch jene Theilune des einen von den Fortsátzen dieser Zellen scheint bei ihnen zu existiren [Taf. III. Fig. 5.]. Die Ahnlichkeit ist eine so auffallende, dass man- dieselben direct als Hinterzellen des Amphioxus bezeichnen darf. Die in dieser Abhandlung beschriebenen „kolossalen“ Ganglien- zellen des Růckenmarkes niederer Wirbelthiere haben wir nach dem Beispiele Fgrup's ["77.] nnd BoRcknaRprs [/89.) mit dem Namen „Hinterzellen“ bezeichnet. Der von Ronov ["84.] und anderen ange- wendete Name „RrrssvER'sche Žellen“ scheint uns nicht glůcklich ge- wáhlt zu sein, RerssvER hat doch diese Zellen nicht entdeckt, es wáre -da schon die Bezeichnung „Fnevup'sche Zellen“ mehr am Platze, da | dieser Forscher auf die úberaus wichtige Beziehung dieser Zellen zu den hinteren Wurzeln zuerst gezeiet hatte. Von KozumER ["93.] wurde auch der Name „Rohon'sche Zellen“ vorgeschlagen. Der Name Bgapv's (92.1 „Transient ganglion cells“ kónnte nach unseren jetzigen Kennt- nissen nur fůr die Zellen einiger Gruppen der Gnathostomen ange- -- wendet werden, da dieselben Zellen anderswo bleibender Natur sind. Ich werde jetzt hier noch ein Resumé unserer Kenntnisse von den „Hinterzellen“ des Riickenmarkes der Wirbelthiere folgen lassen: 1. Die „Hinterzellen““ finden sich beim Amphioxus und Petro- myzon wáhrend ihres ganzen Lebens. Von den Gnathostomen besitzen ste nur Protopterus (BuRckHaRpT, KoLLIER), Triton (DuRockKHaRDT!) und einige Teleostier z. B. Lophius piscatorius und Orthagoriseus zeit- lebens, bei den úbrigen, darunter den Selachiern, Ganoiden und Anu- ren existieren sie nur im larvalen Leben, spáter degeneriren sie. 2. Die „Hinterzellen“ sind úber die ganze Lánge des Růckenmarkes vertheilt; doch allgemein genommen liegen sie in dem caudalen Marke dichter an einander; bei Lophius finden sie sich im entwickelten Zu- stande nur in einer einzigen Gruppe auf der Oberfáche der vorder- sten Partie des Riickenmarkes. 9. Was die Lage dieser Zellen auf Ouerschnitten des Markes betrifft, so liegen sie beim Amphioxus tiefer im Marke, etwa in hal- ber Hóhe des Centralkanales zu beiden Seiten desselben in einer Lánesreihe hinter einander [Ronpe, Rerzros!|. Bei den imbryonen von Petromyzon und von den anuren Amphibien entstehen sie auch tiefer in der grauen Substanz des Markes, und erst spáter růcken sie an 24 LI. W. K. Studnička: die dorsale Seite desselben. In dem entwickelten Marke des Petro- myzon, des Protopterus und bei den Tritonen [BureknapRpr| bleiben sie hier liegen, bei den alten Larven der anuren Amphibien dagegen werden sie durch die Fasern der weissen Substanz von der grauen Substanz entfernt, liegen zuletzt an der Oberfláche dieser letzteren, wo sie schliesslich auch degenerieren. Bei den Šelachiern und Teleo- stiern liegen, soweit mir bekannt, diese Zellen von ihrem Anfange an dorsal im Marke. 4. Die Grósse der „Hinterzellen“ : Bei dem Amphioxus sind sie „mittelgross,“ anderswo bei den Cranioten verdienen sie gewóhnlich den Namen „kolossale Zellen.“ © Die verháltnissmássie kleinsten von ihnen sind vielleicht die der Tritonen, die gróssten die des Lophius piscatorius. © D. Der Kórper der „Hinterzellen“ ist fast immer auffallend dunkel, das Plasma oft granuliert. Der Kern ist sehr gross, heller als das Plasma, in der Regel mit einem einzigen grossen Nucleolus versehen. Nur bei den Tritonen finden wir eine Ausnahme von dieser Regel. 6. Was die Form der „Hinterzellen“ betritft, so lásst sich diese meist nur an horizontalen Lánesschnitten studieren. Beim Amphioxus, bel den jungen Petromyzonten und den Embryonen der Amphibien (Buťo.) sind ihre Umrisse von oben gesehen halbmondformie, mit der median gewendeten Konvexitát, in der auch der Kern zu liegen píleot. Von dieser ursprůnelichen Form lásst sich die regelmásie spin- delformige Form bei den entwickelten Petromyzonten und die durch den grossen Reichthum an seitlichen plasmatischen Fortsátzen bedinete „multipolare“ Form dieser Zellen der Anurenlarven, weiter auch der Ganoiden und Teleostierembryonen ableiten. Bei den Selachiern kennen wir bisher nur einen einzigen Fortsatz der Hinterzellen, doch lásst es sich denken, dass auch hier diese Zellen keine Ausnahme machen und keinesfalls „unipolar“ sind. T. Die Axencylinderfortsátze der „Hinterzellen“: Der eine von ihnen verlauft im Marke in longitudinaler Richtung, wie Rerzius beim Amphioxus zeigte, und wie man an Petromyzon und Amphibien beob- achten kann. Aus der Existenz von im Růckenmarke median auf seine Lánge senkrecht liegenden Zellen ist zu schliessen, dass er wahr- scheinlich auch anderswo auf die andere contralaterale Seite des Markes úberceht. Ob er háufiger nach vorne oder caudal verlauft, liess sich nicht feststellen. Der andere Axencylinderfortsatz tritt aus dem Růckenmarke heraus, sewóhnlich erstnachdem er an einer lůngeren Strocke die grane und weisse Substanz des Markes durchsebrochen hatte. Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 25 [Amphioxus, Petromyzon, Amphibien, Teleostier (?)] Bei den Selachiern und bei Petromyzonten sowie Amphibienembryonen (Bufo), bei denen die Zellen noch dicht unter der Oberfláche des Markes liegen, tritt er nach dem Durchbruche der neuroglialen Hůlle direct aus dem Marke heraus. 8. Noch nicht ganz aufegeklárt ist das Verháltniss des áusseren (peripheren) Fortsatzes der „Hinterzellen“ zu den hinteren Wurzeln des Markes. Beim Amphioxus (Retzius) und den Cyclostomen (Freud.) verlásst er das Mark mit den hinteren Wurzeln gemeinschaftlich. Bei den Selachiern kommt er dagegen ©anz selbststándie, dorsal von ihnen aus dem Marke heraus (Brapp, ich); dasselbe gilt fůr junge Embryonen von Bufo und Petromyzon. Ich bin der Meinung, dass die Fortsátze der „Hinterzellen“ bei den Amphibien und Cyclostomen ur- sprůnelich nur mit jenen Wurzeln parallel verlaufen, und erst spáter in sie aufoenommen werden. Nur so ist eií Úbereang von dem sonst so abweichenden Verhalten der Selachier z. B. einerseits und der entwickelten Cyclostomen z. B. andererseits denkbar. 9. Die Endigunesweise der peripheren Axencylinderfortsátze der colossalen „Hinterzellen“ wurde von Drago ("92] an Selachierembryonen, die zu solchen Untersuchungen gůnstiger als jedes andere Material sind, studiert. Nach seinen Befunden die ich bestátigen kann, ver- sorgen jene Fortsátze die Myotome, sind also, wie schon BrapD meint, motorischer Natur. Auch bei den Amphibien (Bufo) konnte ich in einigen Fallen jene Vortsátze bis ganz nahe an die Myotome verfolgen und auch bei den Petromyzonten ist eine Verbindung mit diesen hóchst wahrscheinlich. is ist nóthig nur noch zu untersuchen, ob auch die „Hinter- zellen“ der entwickelten Thiere, der Cyclostomen und des Amphioxus, motorischer Natur sind. Besonders wichtie wird es sein zu wissen, in welchem Verháltnisse die Fortsátze dieser Zellen zu den von Vax Vrnk (95.] gefundenen motorischen hinteren Nervenfasern des Amphioxus stehen. In dem centralen Nervensysteme der Wirbelthiere folgen, wie wir aus unseren Untersuchungen schliessen kónnen, in der phyloge- netischen Entwickelung verschiedene Generationen der Ganglienzellen einander: Die colossalen Ganglienzellen des Amphioxus, die dieser wahr- scheinlich von seinen „evertebraten“ Vorláufern geerbt hat, finden wir bei den ihm von den CČranioten am náchsten stehenden Cyclostomen nicht 26 LI. F. K. Studnička: mehr; dagesen sind hier gewisse bei dem Amphioxus nur unbedeu- tende Zellen zu colossaler Grósse angewachsen und haben ohne Zweifel eine wichtice Funktion zu versorgen. Diese Zellen, es sind das die colossalen Hinterzellen, finden sich bei den niederen Gnatho- stomen bis auf einige Ausnahmen nur im embryonalen Leben; spáter degeneriren sie und ihre Funktion wird wieder von anderen Zellen úbernommen, von den bei den Cyclostomen bereits vorhandenen vor- deren motorischen Zellen."“) Wenn man die „Hinterzellen“, was nach dem in dieser Ab- handlung angefůhrten fast sicher ist, fůr motorisch hált, kommt man zu dem Resultate, dass die Eintheilung des Růckenmarkes in eine vordere motorische und eine hintere sensitive Partie und eine ana- loge Eintheilung der Wurzeln erst secundár erworben ist. Auf den niederen Stufen der phyletischen Entwickelung gab es wahrscheinlich solche Unterschiede nicht, Anhang. Die „Burckhardťschen Randzellen“ des Růckenmarkes. BuRckHaRpT beschreibt in seiner Monographie des Gehirns von Protopterus annectens [92.] eigenthůmliche lateral in der weissen Substanz des Růckenmarkes liegende multipolare Ganelienzellen sog. „Randzellen“, deren Fortsátze er zwischen den Nervenfasern ziemlich weit verfolgen konnte. ["92.] Taf. IV. Fig. 29, 34.] Nach diesem For- scher fand diese Zellen bei demselben Thiere noch einmal KorrrgeR (93. Pao. 174. Fig. 428.]; er hat sie mit dem oben angegebenen Namen benannt und meint, dass sie můglicherweise auch in die Kate- gorie der Reissnerschen Hinterzellen gehóren. Diese Zellen, die sicher nervůser Natur sind, ůúber deren Be- deutune jedoch derzeit sonst nichts náheres bekannt ist, finde ich auch in dem Marke von Ammocoetes und von Petromyzon. Sie bilden hier eine kleinere Gruppe, die sich lateral in der Wortsetzung der gráuen Substanz befindet. An einem Auerschnitte durch das Růckenmark haben sie, wie an mit Acid. nitric. conservirten und mit Methylenblau gefárbten Prae- paraten [Tafel III. Fig. 7.) besonders gut zu sehen ist, eine spindel- !9) Die vorderen grossen motorischen Zellen bilden sich wie ich an den kmbryonen von Petromyzon beobachtete, viel spáter als die Hinterzellen! Zur vergleichenden Ilistolosie und Histogenese des Růckenmarkes. PT fórmige Form, wobei ihre zwei wichtigsten Fortsátze nach oben und nach unten gewendet sind; man kann die letzteren jedoch in der weissen Sub- stanz nich weit verfolgen. Jene Zellen, die ich auf den Fig. 11. 12. Taf. V. meiner Arbeit úber das Vorderhirn [95] mit Golci gefárbt, zeichne, gehoóren vielleicht auch hierher. Aehnliche Zellen finde ich auch bei Myxine olutinosa, hier in der dorsalen weissen Substanz des Markes.'). Mit den Hinterzellen haben diese Zellen nichts zu thun. Litteraturverzeichniss. 1883. AnrBoRx Fr. Untersuchungen úber das Gehirn der Petromy- zonten. Zeitschr. f. wiss. Zool. "78. BarrouR F. M. A Monograph on the Development of Elasmo- branch Fishes. London, Macmillian « Co. "89. BraRD Joh. On the early Development of Lepidosteus osseus. Proceedings Roy. Soc. London. Vol. 40. [Pag. 108: „A transient or larval Nervous Apparatus in Le- pidosteus and certain Ichthyopsida.“ | '92. — The transient Ganglion Cells and their Nerves in Raja batis. Anatom. Anzeiger. VII. Jahrg. N". 7 und 8. '92b. — The Histogenesis of Nerve. Anat. Anzeiger, Bd. VII. “'89. BuRckHaRpr R. Histologische Untersuchungen am Růcken- mark der Tritonen. | Arch. f. mikr. Anatomie. XXXIV. Bd. 92. — Das Centralnervensystem von Protopterus annectens. Berlin, Friedlánder « Sohn. '92. Dornay. Studien zur Urgeschichte des Wirbelthierkórpers. NÝ. 17. Nervenfaser und Ganglienzelle. Mitth. a. d. Zool. Stat. zu Neapel, Bd. 10. "77. Faeup Siom. Úber den Ursprune der hinteren Nervenwurzeln im Růckenmark von Ammocoetes. (Petrom. Planeri.) Sitzunesb. d. Akad. d. Wiss. Wien. Math.-naturwiss. Classe. Ba. LXXV. Abth. III. '84. FprrsoH Gustav. Úber den Angelapparat des Lophius pisca- torius. Sitzunesb. d. Akad. d. Wiss. Berlin. Jahre. 1884. II. '86. — Ueber einige bemerkenswerthe Elemente des centralen Nervensystems von Lophius piscatorius. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXVII. 1) Veroleiche meine Abh. „Ueb. d. terminale Partie des Růckenmarkes.“ 95b. Taf. I. Fig. 1. LI. F. K. Studnička: 5. HauzeR Bela. Untersuchungen úber das Růckenmark der Te- leostier. Morphol. Jahrbuch. „ His W. Die Neuroblasten und deren Entstehung im embryo- nalen Mark. Abhandl. d. math.-phys. Classe d. ke. sáchs. G. d. Wiss. Bd. XV. 1890. . KozzLikER A. Handbuch der Gewebelehre des Menschen. Leipzig, Engelmann. Kzavssvke Ferd. Das Růckenmark des Proteus anguineus. Abhandl. d. II. Classe d. Wiss. Můnchen. XIV. Bd. II. Abth. . KurrrER ČÚ. v. Studien zur vereleichenden Entwickelungsse- "63. "86. "806. '54. "64. "96 "60. 91. 93. schichte des Kopfes der Kranioten. II. Die Entwickelung des Kopfes von Ammocoetes Planeri. Můnchen u. Leipzig. — Lehmann. Kvrscmiv. © Ueber die mikroskop. Structur des Růckenmarkes von Petromyzon fuviatilis. [Dissert. Inaugural.| Gel. Nachrichten d. Univ. Kasan. MaveR Paul. Die unpaaren Flossen der Selachier. Mitth. d. zool. Station Neapel. Vol. 6. NaxsEx Fridtjof. The Structure and Combination of the Histo- logical elements of the Central Nervous System. Bergens Museum Aarsberetning. Owssaxxrkow Ph. Disguisitiones microscopicae de medullae spi- nalis textura. [War mir nicht zugánelich|. Dorpat. — Úber die Inauguraldissertation des Herrn Dr. Kutschin das Růckenmark der Neunaugen betreffend, Bulletin de Vacad. imp. des Sciences. St. Petersbourg. T. VII. PRENavr A. Eléments d'Embryologie de Uhomme et des verté- brés. Livre deuxiéme, Organogénie. Paris. Steinheil. RrrssveR E. Beitráge zur Kenntniss vom Bau des Růcken- markes von Petromyzon fuviatilis, L. Archiv f. Anat. u. Phys. Reichert. Du Bois Reymond. Rerzros Gustav. Zur Kenntniss des centralen Nervensystems von Amphioxus lanceolatus. Biolog. Untersuchungen. Neue Folge Bd. II. Stockholm. — Die nervůsen Elemente des Růckenmarks der Knochenfische. Biolog. Untersuch. Neue Folge. Bd. V. . RonpE K. Histologische Untersuchungen úber das Nervensystem von Amphioxus lanceolatus. A. Schneider's Zoologische Beitráge, Bd. II. Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 29 93. Roupe E. Ganglienzelle und Neuroglia. Arch. f. mikr. Anat. Bd. XLII. '82. Ronox J. V. Untersuchungen úber Amphioxus lanceolatus. Denkschr. Akad. d. Wiss. Wien, math.-naturw. Classe. Bd. XXV. "'85. — Zur Histiogenese des Růckenmarkes der Forelle. Sitzunesb. d. math.-phys. Classe d. Akad. d. Wiss. Můnchen. Bd. XIV. Jahre. 1884. "73. SrmreDa L. Studien úber den Amphioxus lanceolatus. Měmoires de VAcad. de St. Petersburo. VII. Sér. Tome XIX. No. 7. 59. Srmummve B. Neue Untersuchungen úber den Bau des Růcken- markes. Cassel. 95. Srupvrička F. K. Beitráge z. Anat. d. Vorderhirns. Sitzb. d. ke. bohm. Ges. d. Wiss. “95b. — Ueber die terminale Partie des Růckenmarkes. Sitzungsber. d. ke. bóhm. Ges. d. Wissensch. Prag. 94. Taazraxr G. Ricerche anatomiche intorno alla midolla spinale del“ „Orthagoriscus mola“. 985. — | Intorno a cosi detti lobi accessorii e alle cellule giganti della midolla spinale di alcune Teleostei. — Notizie preliminari, Boll. d. soc. d. Natur. in Napoli IX. “'$3. Ussov. De la structure des lobes accessoires de la moelle épi- niěre de guelgues poissons osseux, Archiv de Biologie. T. III. "93. Vax Vrme. Ueber Amphioxus. © Anat. Anzeiger. Bd. VIII. Brklárung der Abbildungen. Tafel I. Fig. 1, 2, 3. Aus der dorsalen Partie des Růckenmarkes eines 8 mm langen Embryo von Pristiurus melanostomus. [Auerschnitte.| Reichert, Homog. Imm. "/,„ Oc. Comp. 8. Fig. 4. Ein Auerschnitt durch die dorsale Partie des Růckenmarkes von einem 12 m langen Embryo derselben Species mit zwei Hinterzellen. Reichert, iHomog. Imm. "/,,. Oc. Comp. 4. mt: Myotomen. os: Spinaleanglien. H: Hinterzellen. | „transient nerve Cells“.| Fis. Fis, Fig. Vic. Fig. Li. F. K. Studnička: „5. Ein Schnitt durch dieselbe Gegend des Markes eines noch orósseren Embryo von Pristiurus. [25 mm lang.] Reichert, Obj. 8. Oc. 3. 6. Eine median liegende Hinterzelle von Pristiurus. Obj. 8. 0073. T. Ein Auerschnitt durch die obere Hálfte des Kórpers von einem etwa 3 m langen Embryo von Petromyzon uviatilis. Reichert, Apochrom. Homog. Imm. "'/,,. Oc. Comp. 4. 8.. Ein úhnlicher Schnitt von einem 6'/, mm langen Embryo derselben Species. Reichert, Homog. Imm. "/;,. Oc. Comp. 4. o. 9, 10. Theile aus oberen Partien von (GAuerschnitten durch das Růckenmark einer etwa 2 cm langen Larve von Triton taeniatus. Reichert, Homosg. Imm. "/;,. Oc. Comp. 4. 11. Ein Auerschnitt der dorsalen Partie des Markes von einer 3 mm langen Larve von Bufo sp. Den Fortsatz der Hinterzelle kann man fast bis zu den Myotomen (mt.) verfolgen. Reichert, Apochrom Homog. Imm. */;, Oc. Comp. 4. 12. Ein Theil eines Láneschnittes durch das Růckenmark von einem 5 mm langem Embryo von Bufo sp. Reichert, Homog. Imm. "/;, Oc. Comp. 4. Tafel II. „ 1. Ein Lánesschnitt durch den caudalen Theil des Růckenmarkes . -© von einer etwa Ď mm langen Larve von Bufo. [Auf dem Úber- gange zu dem Filum terminale.] Reichert, Apochromat. Homog. Imm. */4;. ka Comp. 8. H: Eine Hinterzelle. m: Vordere motorische Zelle. „ 2.. Eim dhnlicher Schnitt von einer eben so grossen Larve von Bufo, etwas mehr nach vorn gefůhrt. Reichert, Homoe. Imm. "/,,. Oc. Comp: 4. „ 3, 4. Zwei isolirte Hinterzellen aus dem Růckenmarke von Bufo. Reichert, Apochromat. Imm. "/4,. Oc. Comp. 8. o. 5. Eine Gruppe von Hinterzellen einer alten Larve von Pelo- bates fuscus Wael. Reichert, Homog. Imm. "/;,. Oc. 4. „ 6. Ein GAuerschnitt durch das Růckenmark und die Myotomen eines 3 wm langen Embryo von Bufo. Reichert, Obj. 8. Oc. Comp. 4. Zur vergleichenden Histologie und Histogenese des Růckenmarkes. 31 Fio. 7. Ein áhnlich gefihrter Schnitt von einem 6 mm langen Embryo von Bufo. Reichert, Homo«. Imm. */;,. Oc. Comp. 4. Fig. 8. Ein Schnitt durch die dorsale Partie des Markes von imbry- onen von Rana sp. © Reichert, Homoe. Imm. "/4,. Oc. Comp. 4. Fig. 9. Ein Ouerschnitt durch den sacralen Sinus des Růckenmarkes"*) (Ventriculus terminalis Autt.) von Bombinator igneus. Dorsal heet eine degenerirte Hinterzelle. — Reichert, Obj. 6. Oc. 2. Fig. 10. Ein Schmitt durch Růckenmark von Bombinator; aus dem caudalen Marke. Oben eine abnormal liegende Hinterzelle. [Die Aehnlichkeit mit dem Cyclostomen-Růckenmarke ist da auffallend. | Reichert, Obj. 6. Oc. 2. Fig. 11. Hin Schnitt durch dasselbe Růckenmark noch mehr dem Ende desselben zu, mit zwei Hinterzellen an einer Seite des Markes. Reichert"©Obju64.0c 2 (Fig. 12, 13. Zwei Auerschnitte durch das Růckenmark einer álteren Larve von Pelobates fuscus; auf dem Úbergange in das Filum terminale. Auf der Fio. 12 sieht man rechts unten eine vordere moto- rische Zellé (m.) Auf Fig. 15. sehen wir die frei verlaufenden Ependymzellen.'**) Fig. 12: Reichert, Obj. 8. Oc. Comp. 4. — (13: — Homog. Imm. "/;, Oc. 8. He. 14. Ein Auerschnitt durch das Růckenmark derselben Larve aus der vorderen Partie desselben. Reichert, Obj. 3. Oc. 3. Fig. 15. Die Hinterzellen einer álteren Larve von Bombinator igneus. Reichert, Homog Imm. "/,,. Oe. Comp. 4. Tafel FIX. Fig. 1, 2, 3. Hinterzellen aus Horizontalschnitten des Růcken- markes eines etwa 6 mm langen Embryo von Petromyzon flu- viatilis L. Rechts auf den Zeichnuncen ist die laterale Seite des Schnittes. (Conservation mit Chrom-EÉssiosáure.) Reichert, Homog. Imm. "/,„. Oc. Comp. 8. Fig. 4. Eine Reissner'sche Hinterzelle eines etwa 1 dm langen Ammo- coetes von Petromyzon planeri Bl. 12) Vergleiche meine Mittheiluno: Úber die terminale Partie des Růcken- markes. 95b. Pav. 5. '5) Vergleiche meine Mitheilung: "95b. Pav. 5. 32. LL F.K.Studnička: Zur vergl. Histologie u. Histogenese des Růckenmarkes. (Aus einem Horizontalschnitte durch das Růckenmark. Der periphere Axencylinderfortsatz ist direct nach aussen gewendet). Reichert, Homoe. Imm. "/;,. Oc. Comp. 8. Fig. 5. "Theil eines horinzontalen Lángsschnittes durch das Riůcken- mark eines úhnlichen Ammocoetes, mit zwei Hinterzellen. Reichert, Homog. Imm. "/;,. Oc. Comp. 4. Fie. 6. Ein áhnlicher Schnitt. Reichert, Obj. 8. Oc. Comp. 4. Fig. 7. Ein Auerschnitt durch das Růckenmark eines 30 mm langen Ammocoetes von Petromyzon Planeri. (Aus der hinteren Partie des Kórpers.) B: Burckhardtsche Zellen. Reichert, Obj. 8. Oc. 3. Fig, 8, 9, 10. Auerschnitt durch das Růckenmark eines 30 m langen A mmocoetes. Reichert, Homog. Imm. '/,,. Oc. Comp. 4. Fig. 11.. Aus der caudalen Partie des Riickenmarkes eines etwa 30 mem langen Ammocoetes (Petr. Planeri) mit einer abnormal liegenden Hinterzelle. Reichert, Obj. 6: 0c. 2: Fig. 12.—15. Hinterzellen des Markes eines entwickelten Petromyzon fluviatilis. (Aus Horizontalschnitten.) Reichert, Obj. 8. Oc. Comp. 4. Verlag der kon. bohm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1895. EA o 0 Ry.5. Autor ad nat.del. u k. Hoflithographie A Hoase Prag. Sitzber d kóngl bóhm G6s Wiss Math. nat CL 1895 : i : ši Fig. 6. © Autor ad natdel, mt Sitzber d kónigl bóhm Ges d Wiss Math nat C1 1895 F = "ke js 7 EAN 2 VU bo O NOON a „dh Taf M. o 590005 Ku k Kofithográphie A Haase Prag potí r V NVVK, 3 FN ně Taf II F. K. STUDNIČKA „Ein Beitrag zur vergleichenden Histologie des Růckenmarkes" „ 3) - č = (3) je a : Pe i cy 0 SSS 2 == 5 m Z m, = á O: > G P ; i = a fa cy 29) a kč V) Kuk Hofiithogravhie A Haase Prag Autor ad nat.del. sitzber d kónigl bohm Ges.d Wiss Math nat. CI 1895 LH. Ueber neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens nebst einer Uebersicht der aus derselben bekannt ge- wordenen Arten. Von Prof Dr. Anton Fritsch in Prag. Mit 2 Textfiguren. (Vorgelect den 20. Dezember 1895.) Mehr als ein viertel Jahrhundert ist verflossen, seitdem ich die ersten Notizen úber die neuen Wirbelthierfunde aus der Permformation Bohmens veroffentlicht habe, ') deren Beschreibung und Abbildung in drei Bánden des Werkes Fauna der Gaskoh nun vorliest. Es sind úber hundert Arten behandelt worden, aber der Reichthum dieser Fauna ist dadurch nicht erschopft, denn wáhrend der systematischen Verarbeitung des vorliegenden Materiales langten neue Funde aus den bereits verarbeiteten Familien ein, die nicht gleich studirt werden konnten, sollte der Fortgang des Werkes nicht gestort werden. Auch jetzt, wo noch die Bearbeitung der Arthropoden“) fůr den vierten Band bevorsteht, kónnen die neuen Wirbelthierfunde nicht gleich abgebildet und genau beschrieben werden, dies wird erst im Supplement zum 4. Bande móglich sein. Dennoch erscheint es něthig úber dieselben kurze Notizen zu veroffentlichen, um ein gutes Gesammtbild unserer Kenntniss dieser Wirbelthierfauna entwerfen zu kónnen. Die neuen Funde růhren meist aus dem Humboldtschachte in Nyřau her, wo gegenwártig auch eine minderwertige „Secunda-Kohle“ gefórdert wird, die viel neues lieferte. 1) Sitzungsberichte der kón. Bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften 27. Oct. 1869. 27. April 1870. 2) Vorláufiger Bericht úber die Arthropoden und Mollusken der b. Perm- formation. Sitzunesber. der k. B. Ges. der Wissenschaften 1894. 28. November, Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1895. 1 Fig. 1. Naosaurus mira- bilis, Fr. aus der Schwar- tenkohle von Kounová. Verer. 2mal. LII. Anton Writsch: Ferner sind es die leicht verwitternden Plattelkohlen des Nyřaner Horizontes von Tře- mošná, aus denen, Dank der Gefálligkeit des © Herrn Bergverwalters Kore mehrere schóne Funde vorliegen, die sofort durch galvanische Reproduktion gesichert werden mussten, denn die Kohle zerfállt binnen einem Jahr infolge der Zersetzune des Schwefelkieses. Mehrere Prachtexemplare von grossen Stegocephalen lieferten die Kalkoruben in. Ruppersdorf. Aus den Brandschiefern von Koštialov sammelte Herr Lehrer Brexpa zwei Arten von Stegocephalen, was um so kostbarer ist, weil gegenwártig die Gewinnung der Brandschiefer sistirt ist, nachdem die Gasbeleuchtung in den Fabriken der Umgegend von Koštialov durch elektrisches Licht ersetzt ist. 1. Naosaurus mirabilis Fr. (Fig. 1.) In der Úbersicht der Thierreste, welche ich im ersten Bande der Fauna der Gaskohle gab, fiihrte ich auf pag. 29 als nov. genus einen langen, seitlich bedornten Stachel an, von dem ich vermuthete, dass er dem Rande der Brust- flosse eines Fisches angehóre und beabsich- tiote denselben unter den Ichthiodornliten abzubilden. Da erhielt ich Copes Arbeit: Systematic Catalogue of vertebrata found in the beds of the permian epoch in North Ame- rica, (Trans. of the Amer. Phil. Soc. Vol. XVI), aus der hervorgeht, dass der vermein- tliche Flossenstachel die Neurapophyse eines sehr merkwůrdigen Reptils ist, das er Nao- Saurus nannte. In Amerika wurden zuerst Fragmente dieser Dornfortsátze fůr bedornte Planzenáste oehalten, und erst nachdem es Cope gelungen ist, dieselben in Verbindung mit dem Wirbel- kórper zu finden, wurde ihre wahre Natur Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bóhmens. 3 erkannt. Dieselben besitzen eine 1Sfache Lánge des Wirbelkorpers und erreichen eine Lánge eines Aalben Meters! Unser Exemplar aus Kounova gehórt einem viel kleineren Thiere an, aber das Lángenverháltniss des Wirbelkórpers zur Neurapophyse ist ein áhnliches, denn obzwar Wir es nur mit einem Fragment zu thun haben, so hat der Dornfortsatz doch mehr als die zehnfache Hohe des Wirbelkórpers. Der Wirbelkórper ist verdrůckt und durch Druck und Bruch um 45 Grad aus der Achse gedreht, wodurch sein Erkennen sehr erschwert wurde. Seine Lánge betrágt etwa 7 mm, die Hohe 6 mm. Der erhaltene Theil der Neurapophyse ist 7 em lang und da dies beim Vergleiche mit den amerikanischen Exemplaren etwa "/; der Gesammtlánge darstellt, so důrfte dieselbe 10 cm betragen haben. Die Breite des Stammes betrágt am Grunde 6 mm, am oberen Ende 4 mm. Von den unregelmássig entwickelten Seitendornen sind 5 Paar vorhanden und ihre Lánge varirt von 2—4 mm. Šie sind kurz Kkonisch, mit stumpfen Spitzen. An aufgebrochenen Stellen sieht man, dass der Dornfortsatz in- nerlich hohl war, denn er zeigt nur schwache Wánde und der Innen- raum ist mit einer weissen Masse erfůllt. (Fig. 1.) An der oberen Halfte des Stammes verlauft eine erhabene Leiste, de etwa "/, der Breite desselben einnimmt, aber es ist schwer zu entscheiden, ob dies die vordere oder hintere Fláche des Fortsatzes war. 2. Ptyonius cf. pectinatus. Cope. Ein Negativabdruck dieser fůr Europa neuen Gattung wurde mir gůtigst vom Herrn kais. Rath Kajet. Bayer geliehen und ich benutzte denselben zur Anfertigung eines galvanischen Abdrucks, der eine eingehende Darstellung dieser bisher nur in Amerika gefundenen, nach mancelhaft erhaltenen Exem- plaren beschriebener Gattung ermoglichen wird. Der Kopf ist 20 mm, der Thorax 45 mm. Die Kiefern sind kráftig bezahnt; die Kehlbrust- platten gross und der Bauchpanzer sehr stark entwickelt. Das Exemyp- lar stammt aus der Gaskohle des Humboldtschachtes in Nyřan. Ein junges, undeutlich erhaltenes Exemplar der Gattung Ptyonius befindet sich von demselben Fundorte in der Bergakademie in Leoben. 3. Molgophis? Kolbi Fr. Ein Fragment aus der Mitte eines langen sehmalen Thieres, dicht mit runden Schuppen gedeckt, deren - Hinterrand einen stark verdickten Saum trást. Aus der Gaskohle von Třemošná. 1* 4 LII. Anton Fritsch: 4. Cochleosaurus bohemicus. Fr. Von dieser Art, die ich nur nach Fragmenten eines Schádels beschreiben konnte, liegen nun fast ganze Exemplare vor, welche die Restauration des ganzen Skelettes erlauben werden. Gaskohle von Nyřan. 5. Ophiderpeton forte. Fr. Fragment aus der Mitte des Kórpers 5 cm breit mit dichtem, aus Stábchen zusammengesetzten Bauchpanzer; daneben einige Schwanzwirbel. Der Rest weisst nach Vergleich mit ganzem Exemplar, einer anderen Art, das weiter unten erwáhnt werden wird, auf ein Thier von 150 cm Lánge hin. Gaskohle von Nyřan. 6. Ophiderpeton breviceps. Fr. Ein ganzes Exemplar von 20 cm Lánge, 7 mm Breite. Der kurze kráftige Schádel zeigt am Hinterrande zwei grosse Condyli. Die Kiefern mit wenigen, kráftigen Záhnen. Aus der Gaskohle von Nyřan. 7. Limnerpeton? sp. Ein vollstándiges Exemplar von 7 cm Lánge mit prachtvoll erhaltenem Schuppenkleide. Humboldschacht. 8. Urocordylus scalaris. Fr. von dem bisher nur spárliche Fragmente aus Bóhmen beschrieben wurden, liegt nun in einem voll- stándigen 23 cm langen Exemplare vor. Davon nimmt der Kopf 35 mm, der Rumpf 9 cm ein. Der Bauchpanzer gut entwickelt. 9. Ein grosser Stegocephalen-Schádel von 20 cm Lánge, 16 cm Breite. Augenhohlen 3 cm. Leider keine Záhne erhalten. Aus der Gaskohle von Nyřan. 10. Sclerocephalus labirinthicus. Geinitz. Mehrere fast ganze Exemplare dieses von Credner aus dem Plaunischen Grunde beschrie- benen Thieres erhielten wir neulich von Ruppersdorf bei Braunau und werden dieselben manches zur Voobmutlsme des Gesammt- bildes beitragen. (11. Ein dem Selerocephalus áhnlicher grosser Stegocephale aus dem Brandschiefer von Koštialov von Herrn Lehrer Benda gesammelt. 12. Ein Ptyonius? Bendai. Fr. Stegocephale aus den Brand- schiefern in Koštialov ebenfalls von Herrn Benda. Kopf spitz, 15 nm lang, Kiefern kráftie bezahnt Rumpfragment 4 em. Wirbelsáule sehr schmal mit kurzen geraden Rippen. Ausserdem langten nach und nach fragmentáre Skelette kleiner Stegocephalen an, deren eingehendes Studium gewiss noch die Zahl der Wirbelthiere aus der Permformation vermehren wird. | Dass wir noch von der genauen Kenntniss der Permischen Fauna, besonders des Braunauer Horizontes weit entfernt sind, das Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bóhmens. ň sehen wir aus den verschiedenen Fihrten, von denen wir die Thiere nicht kennen, zu denen sie gehóren. Ich will hier die bereits benannten, sowie einige neue aufzáhlen. 1. Saurichnites salamandroides, Gein. Dyas p. 4. Taf. I. Fig. 1. Bloss diese Figur ist als zu Salamandroides gehórie zu betrachten, námlich die mit radial gestellten 5 stumpfen Fingern“ versehenen Fig. 2. Saurichnites Rittlerianus, Hochst. von Semil. '/, nat. Grósse. Links davon Saurichnites perlatus, Fr. Fáhrten. Die auf Taf. II. Fig. 1. abgebildeten in einer Linie hinter einander folgenden kleinen Fáhrten gehóren einem anderen Thiere an. Bei Fig. 3. Taf. II. sieht man Abdrůcke des Bauchpanzers. Aus der Gegend von Ober-Kalná, důrfte einem Branchiósaurus, angehóren. 6 LII. Anton Vritsch: 2. Saurichnites lacertoides, Gein. Dyas p. 5. Taf. II. Fig. 2. Taf. III. Aus der Gegend von Ober-Kalná. Ein dazu gehóriger Ste- gocephale ist bisher nicht bekannt. 3. Saurichnites Rittlerianus, Hochstátter. Fig. 2. (Verh. der seolos. Reichsanstalt, 1868, p. 431. — Vesmír, 1887, p. 121. Fig. 38.) Diese riesigen Fihrten wurden zuerst von Hochstátter aus Oslavan in Máhren beschrieben und fanden sich spáter bei Semil im rothen Sandsteine zusleich mit der folgenden Art. Grosse Platten mit diesen Fáhrten erhielt unser Museum vom Herrn Ingenieur Růžička und Herrn Baumeister Kramář. Dieselben sind 13 cm breit, 12 cm lang und deuten auf ein Thier von etwa 1", % hin. 4. Saurichnites perlatus, Fr. Fig. 2. links. (Vesmír, 1887, p: 121. Fig. 38.) Diese 4-záhligen zarten Spuren begleiten als runde 6 2 breite Vertiefungen die Fáhrten der vorigen Art. 5. Saurichnites caudifer. Fr. Von Ober-Kalná besitzen wir aus der Zeidlerischen Sammlung Fáhrten von kleinen kurzzehigen Fůsschen die in gerader Linie auf einander folgend mit nach vorne gerichteten Fingern versehen sind. Zwischenden Fáhrten zieht sich eine tiefe Furche, welche wohl der nachgeschleppte Schwanz hinterlassen hat. 6. Saurichnites intermedius, Fr. Aus der Gegend von Lomnitz erhielt unser Museum vom Herrn Lehrer Benda eine Platte, welche Fáhrten von einem Thiere zeict, das kaum halb so gross war, wie der S. Rittlerianus. Die Fáhrten sind 4 em breit, 5 cm lang, schmal, scharfkantig. EÉtwas gróssere mit Ď stumpfen Fingern versehene Fáhrten besitzen wir isolirt von Ober-Kalná aus der Zeidlerischen Sammlung. T. Saurichnites comaeformis, Fr. Aus den malachitreichen Kalk- platten von Ober-Kalná besitzen wir zarte Fáhrten nach 4 schmalen Fingern, die einander parallel comafórmige Furchen darstellen, welche © von innen nach aussen rasch an Lánge abnehmen. Alle diese Sau- richniten solle im Supplement zum 4. Bande der Fauna der Gaskohle eingehend beschrieben und abgebildet werden. Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens. 7 Uebersicht der Wirbelthiere der Permformation Bohmens. | Ný- | Kou-|Brau-| (řaner nover|nauer, (Hori- Hori-| Hori-| | zont|| zont | zont T I Reptilia. | Familie und Gattung Familie Clepsidropidae, Cope. P Gattuno Naosaurus, Cope. (Lydekker Cat. © pas. 104.): l | l Naos. mirabilis, Fr. . T- Supplement. Notiz Band D10 pae. 121. Text- | figur Nr. 309. | | Amphibia. n Ordnung Stegocephali, Cope. | | Familie Branchiosauridae. 1 1. Branchiosaurus, Fr. 1879. (Protriton Lyd-. ekker.)*): B. salamandroides, Fr. (Protriton salamandr. Lydekker Cat. p. 211.) Fauna der Gaskohle. | Band I., p. 69. Taf. 1i—5. ... | (5 umbrosus, Br po: at:6. Fie. jé Bomoravcus; Br. I. p. 82., Vat. 1. B B.? venosus, Fr. I., p. 83. Taf. 8. Be 0 5x robustus, I., p. 84. Taf. 10. Fig. 8— 0 (2. Sparodus, Fr. 1879: | Sp. validus, Fr. I., p. 84. Taf. 10. Fig. 1—11. Šp. crassidens, Fr. M8605 ato" Ps. 13. mat9 Pie 4450 9. Hylonomus, Dawson 1859: H. acuminatus, Fr. I., p. 88. Textfigur 41. . EE oHpictus, Er. 1., ps899 Tat. 12:"Pie' 1,4 | | MO 2 JAVY 0M 0 || | + s RE m8 = | * = Lydekker ánderte im Catalog of fossil Reptilia und | Amphibia in the British Museum Parů. IV. manche | der von Huxley und mir gegebenen Namen meist | aus philologischen Ursachen wegen Latinisirung der | Endsilběn nach den in spáterer Zeit angenommenen | Regeln. Obzwar ich diese Růckwirkung von spáter | aufgestellten Regeln fůr sehr bedenklich halte, so | | fůge ich doch den ursprůnglichen Benennunsen die | l von Lydekker angefihrten bei. | LII. Anton Fritsch: Familie und Gattung | Gattung Dawsonia, Fr. (Daw. mult idens Lyd-| ekker Gat. 213.): | D. polydens, Fr. I., p. 90. Taf. 11. Fig. 1—14,| ie 12, de 1 13 KEE VASNO TRANO P Cre 10 2m nm Familie Apateonidae, Fr. | | Gattung Melanerpeton, Fr. (Melanerpetum Lyd- ekker Cat. 209.): l M puslum) Br EP 90T ZE P B Nextne 4850 ada lí | M. pulcherrimum, Pros ps902 at EB- | 191260155 Be Texte oo Pe = | Mala Hpn 105. Tat" 16"Bie; Ea | Textfio. b2 as Ears a I — | — + Pamilie Aistopoda, Miall. | Gattung Dolichosoma, Huxley: [šk D. longissimum, Fr. I., p. 108. Taí. 17., 18., | u. 93. und Textfie. es O V D. angustatum, Fr. I., Taf. 21. Textfie. 68. Gattung Ophiderpeton, Huxley. (ophidetnetm | Lydekk. Catal. p. 200.): | O-"oranulosum br p ek Ea Ne Zl | f Vextio: 64560 jis asd SETE ono 5 nasál | O. pectinatum, Er. I., p. 122. Tafel 20. Fig. | | | Fa | | | O. vicinum, Fr. L, p. 123. Taf. 19. Fig. 2—8. —| O. Corvinii, Fr. I., p. 124. Taf. 20. Fig. 11 12.| — | O. Zieglerianum, Fr. I., p. 124. Taf. 20. Fig.. 14. Taf. 24- Fig. 3—6. Textlig. 69., 10: -.| | Gattung Palaeosiren, Geinitz. (Lonh. u. Brom || Jahrb. 1864, p. 513.): I | ab P)Bemerti (Geimtz.so jp- 20 Mé = © Gattung Adenoderma, Fr.: A. gracile, Fr. I., p. 126. Taf. 19. Fig. 6.. .|— Familie Neetridea, Miall. tag kotiní| . Gattung Urocordylus, Huxley et Wright: | (U scalarisí (Up 129001325 12630Pex | | 160—81. © eoj, fen desi 1 eddojlenaj 00:0 1h opia o Ja 2% Va at io dí ba odin:k o: | | 1 — (NROVASET i +. Z) B j -r Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bóhmens. | | Gattung Seeleya, Fr.: Gattuno Keraterpeton, Huxley. (Ceraterpetum Lydekker. Catal. pag. 198.) [Scincosaurus | crassus, Fr. 1875.): Cer. crassum, Fr. I., 136. Taf. 2T—30. Text- figur 82—87. : i (oBr, SÍGARE: JOEA Ae eo EPA ha OEM Familie Pfyonidae, Cope. Gattung Ptyonius, Cope. I., pac. 66.: | CRBUVONUS U pectinatus. <- © -51-. - Supplement zu Band 4. Familie Limnerpetidae, Fr. 1881. Gattung Limnerpeton, Fr. (Limnerpetum Lyd- ekker. Cat. p. 200.): L. modestum, Fr. I., p. 147. Taf. 2%. Fic. 4 Mextho. 88- E laticeps, Fr. I., p. 148. Taf. 31. Textf. 89. Bmaerolepis, Fr. I- p. 151: Tat. 32., 39- - Belesans.Br.I ps 152: Taf. 34 TextE 93. Brobtusatum, Pr.. I. po 154£""Taf. 35: Fig: P BExtho 9498510) AO 1dubum. br; p. 157- Vali 334- 4 h L. difficile, Fr. I., p- 157. Textfig. 99. u. 100. | L. caducum, Br: lčé ps 585 Mextic3 10 o (Wok s% „ee jej ce. (je Familie Hylonomidae, Fr. | Gattung Hyloplesion, Fr. (Stelliosaurus Fr. 1879. — Hylonomus Owen.): | H. longicostatum, Fr. I., p 36.- 99. Texts. 103-, lo4. Wurde von Credner zu yl omadins, ge- | stellt, wozu keine genůgenden Griůnde vor- liegen, da die amerikanischen Reste sehr, mangelhaft erhalten sind. OOA S pusila "Rr. 1., p- 1605-01a15405041 458 ext ou Gattung Ricnodon, Fr. I., p. 16%.: henbope.Br 1 1081Wat.A2.9 301. dt: oa ej eb, TogálK.©. 1, 10k ake K0 a8, -+ ý- | Kou- - Brau- k (nover nauer Familie und Gattung Ear For E) M (Hori- zont| 10 LII. Anton Fritsch: © jj o ata, Ný- |(Kou- |Brau- BSA řaner | nover nauer Familie und Gattung Front Elon zont | zont | zont R. dispersus, Fr. I., p. 170. Taf. 43... -< || — | — (R. trachilepis, Fr. I., p. 170. Taf. 44... |-| — | — | Gattung Orthocosta, Fr. (Orthopleurosaurus | | Lydekker Gat. pace. 203.): 0. microscopica, Fr. L, poz Tat 393"FHe | 11. Taf. 44. Fig. 1—3. Textfigur 109... -+ |— | — | Lepterpeton Huxley. (Lepterpetum Lydekker): | | L. sp. L, pas. 172. Taf. 41. Fie. 10... .- |(+|—|— Familie Microbrachidae, Fr. | Gattung Microbrachis, Fr: | M. Pelicani, Fr. I., p. 174. Taf. 40., 41., 46.,| | ROSA Z oP MA ro eba ano fondy jde M. mollis, Fr. I., p. 179. Taf. 46., 47, 48.| | Textfie. 110. E VO TCA VO OD OL O VÍ EOL -+ Pí M.? branchiophorus, Fr. I., p. 181. Taf. 46.| JANA Ed P z o oo VR l ld 5 oa mms Familie Dendrerpetontidae, Fr. Gattung Dendrerpeton, Owen. (Dendrerpetidae | | Lydekker Cat. pag. 170.): | D. Pyriticum, Fr. II., p. 6. Taf. 49., 50. Text-| | | neu 62 KLAS AAYe aoh -+ — |, D. foveolatum, Fr. II, p. 8. Taf. 51. Fig. | | ! Z LEZOU NSN É BA = as D.? deprivatum, Fr. II., pas. 9. Taf. 51. Fig. 1. Texte :129130- 100900000 — | — | — Familie Diplovertebridae, Fr. (Diplospondilidae Lydekk. Catal. p. 175.) Gattung Diplovertebron, Fr. 1879. (Diplospon- dylus Lydekker. Cat. p. 175.): D. punctatum, Fr. II., p. 11. Taf. 50., 52., 53.| +- |— I | Familie Archegosauridae. Gattung Sparagmites, Fr.: Sp. lacertinus, Fr. II, p. 15. Taf. 50. Fig. 19.169 11.452.10.008 RO + | — | — | Gattung Macromerion, Fr. (Macromerium Lyd- ' OPT AOS 030.0 be bl h noh ee palán a = Gattung Cochleosaurus, Fr.: | C. bohemicus, Fr. II., p. 30. Taf. 60. Text- + G. falax. Er. IL, p. 31. Taf. 60. Fig. 4. . |- Gattung Gaudrya, Fr.: G-latistoma, Pr.. II. pae“ 31. lať 61. Fig. Gattung Nyřania, Fr.: N. trachystoma, Fr. II., p. 33., Taf. 62., 63. exe 380139. k Familie Buglypta. | ekker Cat. p. 160.): I M. Schwarzenbergii, Fr. 1889. Labyrinthodon Schwarzenberecii, Fr. 1875. II., pas. 37. Taf. OD OU O9: 43 a ako o lod dk V M. Bayeri, Fr. II., p. 40. Taf. 64. Fig. 1—13. M. abbreviatum, Fr. II., p. 40. Taf. 68. Fig. 2. M bicolor, (Br. 1 pac 4 at 015.10: M/simplex Br. Ip 4 Vat 61. Rial. 2 M5: juvemle, Pr. II, p. £1/ Tat 08Big. 1 M.? pauperum, Fr. I pag. 41. Taf. 68. Fig. 6—9 so o ozdhue -0 14le8 Jem av ejeí an) de e ace mln ona 04h ey ] = (ILI+I H+-+1+ Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens. nl | BAE Z OY A OA O OA) | Ný- |Kou- Brau Familie und Gattung pon Hori- Hori.| zont | zont| zont, m Familie Chauliodontia, Miall. | I Gattung Loxoma, M. et Atth.: | | L. Do Fr. II., pas. 16. Taf. 58. Fig. | M PO C odanadujl dili +- Familie Melosauridae, Fr. | (Archegosauridae Lydekker Cat. p. 177.) | | Gattung Chelydosaurus, Fr. 1877. (Chelydo-. | saurus Lydekker 1890. Cat. p. 18%.): VV Ch. Vranii, Fr. II., p. 18. Taf. 54—58. Text- | | | man 26 O 0 so zni“ lama enoe | Gattung Sphenosaurus, H. v. Meyer: TA 3 | Sph. Sternbereii, v. Meyer. II., p. 28. Taf. 59. | | : | PEP 12 LII. Anton Fritsch: 1 NÝ- Kou- |Brau- Familie und Gattung (Hori-|Hori-|Hori- | zont | zont | zont | Fische. | Ordnung Dipnoi. | | | Familie Monopnoa? tu | Gattung Ctenodus, Ac.: | | (04. obliguus, Hanck. et Atthey 1868. (Cera-|— | | | todus Barrandei, Fr. 1874.) II., pag. 66., | | Taf. 71—80. Textfie. 144—161. ..... sc vtníl tons Ct. applanatus, Fr. II., p. 85. Taf. 72. Fig. | 1—300; M V Radí 0 oP BY odd atoz „dpi bk P | Ct. trachylepis, Fr. II., p. 85. Taf. 80. Fig., | | A an ac c0tojí JMEK ONL Penn Ct. tardus, Fr. II., p. 93. Taf. 80. Fig. 172. !— W — | Ordnuns Selachii. dě | Familie Hybodontidae. | | | Gattung Hybodus, Ag.: | | ! |- H vestitus, Fr. II., p. 97. Taf. 78. Fig. 14. a. b.. 4 se| | Familie Xenacanthidae. | | | Gattung Orthacanthus, Ac. II., p. 100.: (P O. bohemicus, Fr. II., p. 104. Taf. 81—90.| | | Texte: 17087310 ekk go Ve | 0. Kounoviensis, kr. IM p0 T2E 8358650 | 87. Textfie. AAR EVE ONE 10- — -| O. pinguis, Fr. 1 pac 109251 Bož | 380653000) 08 10 le VÁM A Aaa edk (SRKMAM | bn onom 0. plicatus, Fr. IL, p. 112. Tať. 88. Fig. 18. | — ! +- | — Ichthyodorulithen. | | | Tubulacanthus sulcatus, Fr. II., p. 113. Taf. 88.. | Ee čá as 76 Be MER As Oe Noe Pay -+ | — | Brachiacanthus semiplanus, Fr. II., p. 113. Taf. | 89 E89 109 So z (om | Platyacanthus ventricosus, Fr. IL., p. 113. Taf.. | | | 80. M85. PR == - Gattung Pleuracanthus, Ag. 1887.: | Pkránu | Pl. parallelus, Fr. III., pas. 5. Taf. 91—94. | | | | Vexthe 1892200. M05 eo A MR + !—|—. Pl. EL El Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens, 13 | Ný- |Kou- |(Brau- Familie und Gattung ZÁDA Ea E dan OSR OPR RN 20 VER EL WB 8 2DOZ ext 2007209...( 45 carinatus, Er pac. 183 Vat 9 1ext=" volen ZU dk P R K SEO SD A at D00 Gattung Xonacánthůs. Bayr.: Xen. Decheni, Goldf. III., p222 Wat.195:965 98., 100., 101. Textfig. 219. ZZO- Familie A canthodidae. © Gattune Traguairia, Fr.: Gattung Trissolepis, Fr.: ee: | Abi agu. pygmea, Fr. III., p. 50. Taf. 108—105. | | Textfig. 245—249. Sderot jev 0 0010/0 © Gattung Protacanthodes, po | pinnatus, Pr. III., p. 55. Taf. 108. Fig., jeje A. A. A : Gatt M. M2 Mextic. PDOPSODD 0 2 000 OTA | | Gattuneg Acanthodes, Ac.: Bronni? III., p. 61. Taf. 106. Fig. 9—12. MAWE 6: (1 uo ea 300 | punctatus, Fr. III., p. 61. Taf. 107. Text- M ZD A OE OR 7 OLO A | gracilis, Fr. var. Penn. III., p. 65. Text- M2600 0 A 018 dont U | Teleostomi. Ordnung Crossopterysii. Familie Osteolepidae. ung Megalichthys, Ac.: mbens, Fr- HT pos (Bat. 88. Bie.15916: Ordnung Actinopterygii. — Unterordnung Chondrostei. Familie Trissolepidae. Kounoviensis, Fr. III., p. 76. Taf. 109—- M PExto 200200 ovalis..Br. , IMT. p. 13. Tat:.91: Textfigur Oelbergensis, Fr. III., p. 15, Taf. 95., 96.,| | řaner nover|nauer (Hori- Hori |Hori- | zont | zont | zont P: | 1 — | — | — | a z S náv oto josrhák | ad V | | | | | | | a bsl a | | +- | ses stu | | 090042 | | mo m — | —.- | Sean 14 LII. Anton Fritsch: = o „Ný- |Kou- |Brau- |! a raner nover nauer, F ilie und tung | s: Gat = ori- Hori-, | zont | zont Incertae sedis. Gattung Acentrophorus, Traguair: A. dispersus, Fr. ITI., p. 81. Taf. 113., 114. Texthe"219.905 V010 01s. Se — ||- Familie Palaeoniscidae. Gattung Pyritocephalus, Fr.: P. sculptus, Fr. III., p. 86. Taf. 115. Text- | | C120. be A Take HIS Me E Gattung Sceletophorus, Fr.: | | Sc. biserialis, Fr. III., p. 88. Taf. 116., 117. | | | Exe. 2 BY dou z aa M50 U2okos NMR TA + | | Gattung Phanerosteon, Fr.: O BNpauper Br pac 99 E08 | p UNE MA o ko Bd Po do ans oo hn m z | Gattung Amblypterus, Ac.: A. Kablikae, Gein. III., pag 94. Taf. 118. u. ÚO MOO 204 005 Bo done OE S U Vo OLh — | — | A. verrucosus, Fr. III., p. 96. Taf. 120. Text- | Our 209203 ee + | — | — A Duvernov A2: A hoseoka( Sen — | — | A. A. Vratislavensis, Ao. III., pae. 100. Taf. 121. 1221lexthie2945296 — |—/ +. | © B. A. Rohani, Heckel. III., p. 104. Tat. 123. I | ně; ZDÁT VOD Bo a Po oo — | — + | „ A. luridus, Heckel. III., p. 109. Textfie. l | o 903. a Moření (zen. se) K0n11 seje oo737046 mej c) kue2 Jao: rod o Mikko k 7 l -+ | DAV 'obliguus, Heckel. IE., p. 109. Textfig. | 9) Po 0 A RAVER HS, don n 5í MOTA oplea) JB) uo — | —| +. DAR caudatus. Heckel. III. podil.. A. lepidurus, Ag. III., p. 111. Textí. 306. -| — |— |- A. Reussi, Heckel. III., p. 112. Textfie. 307.| — | —| — | A. Feistmanteli, Fr. III., p. 112. Taf. 124—125.| — | — | +. (A Zedler Br Mo at 2090Euc: | | A DET OV a a ole pbdnoy o a ASN em — + PVA aneustus, ZVU BO L 0 IE A EA Seo, E) CA V200 AGREE BE PP Re Le O I— | —| T | Cattung Acrolepis. Av.: | | | A Kreč B To ALA ae 1026 ARTE l 1—9. Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens. 15 „Ný- (Kou- (Brau- Familie und Gattung [Hori.|Hori-| Hort- zont | zont | zont A. sphaerosideritarum, Fr., III., p. 116. Taf. MeBo. 1-1.. - <= A. gigas, Fr. TĚTE p. 117. Taf. 129., (130. Fis. | 1—8. .. I — | Gattung Ee rolepisí rs: | P. speciosus, Fr. III., Ú BM 2 | Textfigur 308.. . Bast ee || a ro km o | |22 Nachtras<. | | | Ophiderpeton breviceps, Fr.. S | — | —, Supplement zu Band 4. | | - Ophiderpeton forte, Fr.. I || Supplement zu Band 4. | | © Molgophis Kolbii, Fr. -| -Supplement zu Band 4. | l - Hemichthys Ke, JM AB lo oke MALOU | | 280010: O ko = 1 Limnerpeton sp., M E Supplem. zu Band 4. | | | | 56 | 3122) l | Vertheilung der aus der Permischen Formation aus Bohmen bekannt gewordenen Wirbelthiere nach den einzelnen Hori- Fr. 2. Branchiosaurus? venosus, Fr. | 10. o, Branchiosaurus? robustus, Fr. | 11. 4. Sparodus validus, Fr. 12. D. Sparodus: crassidens, Fr. 13. 6. Hylonomus acuminatus, Fr. (14. T. Dolichosoma longissimum, Fr. | 15. „ Branchiosaurus salamandroides, | zonten. I. Horizont von Nýřan. 8. Dolichosoma angustatum, Fr. 9. Ophiderpeton granulosum. Ophiderpeton pectinatum, Fr. Ophiderpeton Ziclerianum, Fr. Ophiderpeton breviceps, Fr. Ophiderpeton forte, Fr. Adenoderma gracile, Fr. Urocordylus scalaris, Fr. LII. . Keraterpeton crassum, Fr. . Keraterpeton gigas, Fr. . Ptyonius pectinatus, Fr. „ Limnerpeton modestum, Fr. „ Limnerpeton laticeps, Fr. . Limnerpeton macrolepis, Fr. „ Limnerpeton elegans, Fr. . Limnerpeton obtusatum, Fr. „ Limnerpeton difficile, Fr. . Limnerpeton caducum, Fr. . Hyloplesion longicostatum, Fr. . Seeleya pusilla, Fr. . Ricnodon Copei, Fr. . Ricnodon dispersus, Fr. . Ricnodon trachilepis, Fr. . Orthocosta microscopica, Fr. 2. Lepterpeton? sp. . Microbrachis Pelicani, Fr. „ Microbrachis mollis, Fr. . Microbrachis? branchiophorus, Fr. 00 A1 O OU BOW F- 9 10 11 12 Anton Fritsch: . Dendrerpton pyriticum, Fr. . Dendrerpeton ? deprivatum, Fr. . Diplovertebron punctatum, Fr. . Sparagmites lacertinus, Fr. „ Loxoma bohemicum, Fr. . Cochleosaurus bohemicus, . Gochleosaurus falax, Fr. . Gaudrya latistoma, Fr. . Nyřania trachystoma, Fr. . Macromerion Bayeri, Fr. . Ctenodus trachylepis, Fr. . Orthacanthus bohemicus, . Pleuracanthus parallelus, . Traguairia pygmaea, Fr. . Protacanthodes pinnatus, . Pyritocephalus sculptus, Fr. . Sceletophorus biserialis, Fr. . Phanerosteon pauper, Fr. . Amblypterus verrucosus, Fr. . Hemichthys problematica, Fr. „ Molgophis Kolbii, Fr. Fr. Fr. Fr. Fr. II. Horizont von Kounová. (Žilov u. Záhoř bei Schlan.) . Naosaurus mirabilis, Fr. . Hylonomus? pictus, Fr. . Dawsonia polydens, Fr. . Ophiderpeton vicinum, Fr. . Ophiderpeton Corvinii, Fr. Limnerpeton dubium, Fr. . Dendrerpeton foveolatum, Fr. . Macromerion Schwarzenbersii, Jů Macromerion abbreviatum, Fr. . Macromerion? bicolor, Fr. . Macromerion? juvenile, Fr. . Macromerion? pauperum, Fr. 15. Ctenodus obliguus, Hanck. et Atthey. 14 . Ctenodus applanatus, Fr. 15 16. deg 18. JVS) 20. Zl 22. 23. 24. 25. 26. Zi | 28. Hybodus vestitus, Fr. Orthacanthus Kounoviensis, Fr. Orthacanthus pinguis, Fr. Orthacanthus plicatus, Fr. Tubulacanthus sulcatus, Fr. Brachiacanthus semiplanus, Fr. Platyacanthus ventricosus, Fr. Pleuracanthus ovalis, Fr. Acanthodes Bronni (?), Ag. Acanthodes punctatus, Fr. Megalichthys nitens, Fr.. Trissolepis Kounoviensis, Fr. Acentrophorus dispersus, Fr. Acrolepis Krejčii, Fr. Neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens. ln 50. Acrolepis gigas, Fr. 91. Progyrolepis speciosus, Fr. 29. Acrolepis sphaerosideritarum, Fy. Il. Horizont von Braunau. (Koštialov und Kalná.) 1. Branchiosaurus umbrosus, Fr. | 12. Amblypterus Kablikae, Geiu. 2. Melanerpeton pusillum, Fr. 193. Amblypterus Vratislavensis, 3. Melanerpeton pulcherrimum, Fv. Ag. 4. Palaeosiren Beinerti, Gein. 14. Amblypterus Rohani, Heckel. 5. Chelydosaurus Vranii, Fr. 15. Amblypterus luridus, Heckel. 6. Selerocephalus labyrinthicus, | 16. Amblypterus obliguus,(Heckel.) Gein. 17. Amblypterus lepidurus, Ag. T. Ctenodus tardus, Fr. 15. Amblypterus Reussi, Heckel. S. Pleuracanthus Oelbergensis, Fr. | 19. Amblypterus Feistmanteli, Fr. 9. Pleuracanthus carinatus, Fr. 20. Amblypterus Zeidleri, Fr. 10. Xenacanthus Decheni, Goldf. | 21. Amblypterus angustus, (Ac.) 11. Acanthodes gracilis, var. Ben- | 22. Selerocephalus labirinthicus, dai. Fr. | (Gein.) Uberblicken wir die Reihen der Wirbelthiere, die in Bóhmen wáhrend der Permformation gelebt haben, so sehen wir, dass die Artenzahl nach und nach abgenommen hat. Der Nyřaner Horizont weist 56 Arten, der Kounover 31 Arten und der Braunauer nur noch 22 Arten auř. Im Nyřaner Horizont herrschen die Stegocephalen vor, wáhrend Fische sparsam waren; in dem Kounover Horizont nehmen schon die Fische zu, und die Stegocephalen ab; im Braunauer herrschen die Fische vor und die Štegocephalen sind sehr sparsam. Eine Reihe von wichtigen Gattungen lebten in allen drei Hori- zonten Branchiosaurus, Ctenodus und Pleuracanthus. Viele Gattungen haben die ersten zwei Horizonte gemeinschaft- lich Hylonomus, Ophiderpeton, Dendrerpeton, Macromerion und Ortha- canthus, der dritte Iorizont hat mit dem zweiten keine Gattung gemein. Die immer noch wachsende Zahl neuer Entdeckungen lásst hoffen, dass das Bild der permischen Wirbelthierfauna sich noch bedeutend vervolikommnen wird. — BD Verlaz der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1895. MODO Oe É LIT. Příspěvky ku geologii českého diluvia. Podává Jan Kušta v Praze. (S tabulkou.) (Předloženo dne 20. prosince r. 1895.) O původu žlutých, diluvialních hlin českých a 0 rozčlenění di- luvia nejsou u nás posud náhledy sjednoceny a zejména nedůvěřivě přijímá se Richthofenova theorie pro vznik českého lóssu. Tak kromě jiných autorů praví ještě nedávno Dr. B. KarzeR") ve své geologii, která obsahuje úplný přehled dosavadních výzkumů všech geologických útvarů českých, že jest uvážiti, že nevrstevnaté usazeniny, jemné, které snadno roztříti se dají, porovité, složené hlavně z malinkých, prachovitých, hranatých zrnek křemenných o průměru 005 až 001 mm S velmi měnivou přísadou vápenitou a poměrně nepatrnou součástkou hlinitou, jsou rozličného původu a že mnohé domnělé diluvium jest vlastně eluvium. Zvláště co se týče poslední věty, má K. pravdu. Avšak uvádí dále: „Zda v Čechách otázka © původu lóssu přesvěd- čivě se rozluští, jest pochybno.“ Karxa*) pojednávaje o diluvialní zvířeně, podává značné příspěvky k rozčlenění diluvia, zvláště dle prof. Fnrče schematický profil hlinišť diluvialních v okolí Podbaby, z něhož hlavní budiž uvedeno: Ve spod naplavené vrstvy štěrku, dále hlíny, pak tmavá vrstva „tabáková“. Nad ní uloženy jsou „žlutky cihlářské, jichž charakter nasvědčuje tomu, že nejspíše naváty byly větrem.“ Konečně opět vrstvy naplavené, dále tmavá vrstva a druhá žlutka. Roku 1892*) zmiňuje se prof. WorLpňIicH ve svém spise: „Geo- logické příspěvky k otázce o posledních kontinentálních změnách 1) Geologie von Bóhmen. 1892. Str. 1444—1445, M2., i foss. 1892. 8) Rozpravy české akademie Ú. F. J. 1892, II. tř. č. 14. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1895. 1 9 LIII. Jan Kušta: evropských“ o hlínách postelacialních, „ať již původu vzdušního (RicHTHOFEN), aneb eluviálního (TRatrscHoLD), neb vodního (Jevrscm), aneb vzdušnovodního, jak se domnívám.“ Již r. 1890,*) když jsem uveřejnil zprávu, že objevil jsem první, jisté, české naleziště diluvialního člověka v lóssu u Lubné, povšímnul jsem si úkazu, který jest závažným dokladem ku pravosti lóssové theorie u nás, že tu totiž často jest diluvialní, žlutá hlína usazena jako mocné závěje prachu, uloženého na svazích jihovýchodních a vý- chodních, kde byl chráněn před dalšími účinky panujících větrů se- verozápadních a západních.*) Úkaz ten pozoroval jsem na více místech pahorkaté krajiny ra- kovnické, kde-jsem jej ocenil i pedologicky;“) bývajíťt tu svahy jiho- východní a východní mnohem úrodnější než protější stráně, jež se sklánějí k severozápadu a západu a více méně jen mělkými půdami původními, obyčejně pískovcovými jsou pokryty. Letos konal jsem již od dubna přes prázdniny více výcházek do šir- šího okolí pražského a tu navštívil jsem cihelny zdejší, některé i víckrát, a to směrem ke Krči, dále ke Košířům a Motolům, cihelny okolí šáreckého, Libšic, Nelahozevsi, Kladna a okolí rakovnického. Všady jsem nabyl rozličné doklady aeolického původu lóssu a příspěvky k rozčlenění di- luvia a j., o čemž níže dovolím si promluviti. Dříve však jest mi zmíniti se blíže o nejnovější publikaci prof. WorpňicHa,“) která jest zvláště pro okolí pražské zajímavá: „Některé geologické zjevy ačrodynamické v okolí pražském.“ W. neuznává tu sice idealní profil diluvia okolí pražského, avšak pojednává tu obšírně o hranatých valounech neboli valounových hrancích z okolí pražského, jejichžto plochy obroušeny byly pískem, kterým silné větry zmítaly za doby diluvialní, stepní, důkaz to, jak W. právem dí, že PoP ku aeolickému vzniku lóssu u nás existovaly. Z Čech podobné valouny popsal prof. Zamárka r. 1889.) (Upo- zorněn byv Zahálkovým pojednáním nacházel jsem je též u Rakovníka, Senomat a Lužné.) Hrance pražské, jež WorpňICH nedávno popsal, překvapují svou polyedrií, rozmanitostí a počtem. Nacházíme je tu vskutku hojně, ano i sporadicky uprostřed oblásků, na př, na Štvanici. +) Věstník kr. české společnosti nauk, 1890. 5) Rozpravy české akademie C. F. J., 1891. s) Půdoznalecké příspěvky a poznámky. Lamblův „Hospodář“. Ústřední list zemědělský, 1892. : 7) Věstník král. české společnosti nauk, 1895. Separatní výtisk. 8) Věstník, dto. 1889. Příspěvky ku geologii českého diluvia. 3 Při určování hranců, trvám, třeba nám jakés opatrnosti. Většina pražských hranců patří křemenci (snad nejvíc z pásma d2 pocházejí- cího), který mívá vedle vlastní vrstevnatosti tu a tam ještě jiné puk- liny, tak že je často naznačena, kontura „budoucího“ hrance. Za to zcela jisté a velmi poučné jsou hrance, větrem vylešťěné, jak je W. ve čtyrech exemplárech jménem „vybroušené výhlazy“ po- pisuje a kreslí (tab. II. 6, 7, S). Rýhované hrance se posud u Prahy nevyskytly. Vyleštěné anebo rýhované kamínky konečně, když je nalezneme v lóssu samém, poskytnou nám, trvám, zcela přesvědčivý důkaz o aeolickém původu lóssu samého, Ty buďtež tuto především popsány. Vyleštěné a rýhované kameny v navátých hlinách diluvialních. Již v květnu t. roku nabyl jsem několik vyleštěných kamínků uprostřed diluvialní žluté hlíny samé, z nichž nejpoučnější jest velmi vyleštěný a zároveň rýhovaný exemplár, který pochází z košířské ci- helny pp. Hlaváčka a Bečky. Poznal jsem ihned význam tohoto nálezu, Kamínek tento jest po obou stranách (obr. 1 a, b ve dvojná- sobném zvětšení) krásně a zejména na jedné straně četnými vyšleha- nými jamkami opatřen, od nichž vycházejí husté, jemné rýhy, které zachovávají jeden směr, rovnoběžný s podélnou osou kamene. Zejména pod lupou jeví se krásně skulptura (obr. 1 ©). Strana druhá (1 b) má rýhy poněkud vlnité a delší. Kámen jest dosti tence vybroušen (obr. 1c podává jej na lomu) a zrcadlí se téměř a to nejen na obou stranách plochých ale ina úzkých hranách dokola. Při tom nabyl vy- leštěním tmavé barvy (do šedozelena). Na lomu však zůstává bílým křemencem (obr. 1 d). Zrnka křemenná objevují se na lesklých plochách jako tmavé tečky. Z téhož naleziště pochází jiný úlomek křemence, pěkně vyhla- zený, ale slabého lesku. Jiný od Libšic. V lubenské diluvialní hlíně žluté nalezl jsem více vyhlazených, poněkud lesklých destiček buližníkových, jejichž tvar i povrch utvořen byl navátým, jemným pískem a prachem diluvialním (obr. 2). Domnívám se, že i některé pazourkové nástroje a úlomky českých nalezišt jsou vylešťěny diluvialním prachem a pískem. Toho lesku ne- shledáváme, trvám, na pazourkových nástrojích neolithických, allu- vialních. Konečně asi sem patří též několik do černa vypálených, vyle- štěných úlomků kostí, které jsem v diluvialní kulturní vrstvě u Lubné sebral. n 4 EIIE. Jan Kušta: Uložení lóssu. V Čechách pokrývá lóss Alavně svahy jihovýchodná a východní, odkudž jej prudké, suché větry doby stepní odváti nemohly, kdežto protější, opáčně položené strany obyčejně lóssu nemají. Tak jsem po- zoroval již dříve v okolí rakovnickém (obr. 3), jak zhora uvedeno, a podobné poměry shledal jsem letos i v okolí pražském (obr. 4). Na rovinách a planinách menších nebývá u nás lóss mnoho vyvinut, za to však tvoří na ohromných rovinách Iivropy severovýchodní a ze- jména v Asii mocné vrstvy. Utvořily se tu ke sklonku každé větrové doby začátky prachových navátin, za něž později pak další hmota lóssová se usazovala, kdežto malou, nezvlněnou pláň prachové bouře jen přelétly. Jdeme-li od Smíchova údolím košířským, které jest výtvorem severovýchodního, starého, silurského přesmyku košířsko-karlínského, shledáme více cihelen a "zvláště žluté hlíny diluvialní (cihelny pp. Plavého, Hlaváčka a Bečky) po pravé straně než po levé. Podobně uloženy jsou navátiny diluvialní v okolí Šárky, na př. na Jenerálce (v cihelně pana Baráčka), kde lóss před lety byl T sáhů mocný, dále u Podbaby, pak u Libšic (v cihelně tuším pp. Fišera a Dvořáka) a Letek blíže Kralup. Cihelny na pankrácké malé planině (Freiberg, Hofmeister atd.) maji málo lóssu. Též v.chráněných údolích na Žbánu v Lounsku jest vyvinut značně lóss. Na poučných známých diagrammech pro školy vydaných, jimiž jinak výtečně znázorňují se poměry hlavních geologických epoch v zemi české, třeba si tudíž mysliti na obrazu, jenž představuje diluvialní krajinu okolí pražského, místo lijáků a povodní, které prý nanesly cihlářské hlíny a zaplavily mamuty, soby a jiné ssavce, spíše mocné, suché, prachové větry a bouře, které jsou hlavním původcem těchto žlutých hlin. Jiné důvody pro větrný původ lóssu. Známým charakteristikem žlutých hlin cihlářských v Čechách jest dále jejich nevrstevnatosť. Proti podstatnosti této známky činí se tu a tam námítky. V diluvialních žlutkách pozorujeme u Rakovníka a v okolí Prahy (na př. za Pankrácí a za Košíři) slabé vrstvy, patrně naplavené, někdy z dosti jemného materiálu písčitého složené, které prokládají vlastní lóss, od něhož však vždy dobře se liší. Příspěvky ku geologii českého diluvia. 5 Jinou význačnou vlastností lóssu jesť, že jemná zrníčka jeho nejsou omletá, ač namítá Wanvscmarre,?) že tak nepatrná zrnka ve vodě se více neomýlají, nýbrž hranatými zůstávají. Lóss se vyznačuje dále svými četnými kolmými puklinami, aby- chom tak řekli, transversální vrstevnatostí. Vhodně jej tedy jmenují pražští cihláři Alínou kosťkovou, kostkovkou. Pravda, i některé jiné: hlíny cihlářské jeví někdy tyto pukliny, totiž hlíny eluvialní, zvětra- niny to jiných útvarů, na př. zvětralé vrstvy útvaru křídového u Ne- lahozevsi, u Kladna a jinde, zvětralé břidlice v Košířích a j., leč od těchto vždy patrně se liší svou povahou: složením a fossiliemi. Pro aeolický původ českých žlutých hlin diluvialních svědčí dále rozmanití ssavci, jejichžto zbytky v těchto navátinách nalezeny a jako typické čvary stepní určeny byly. Význačným úkazem jsou dále kolmé rourky, jež hojně lóss pro- stupují, a které asi po odumřelých kořínkách a lodyhách stepních, za- vátých bylin povstaly. V okolí Rakovníka a Prahy pozorovati lze v rourkách těch místem ještě hnědou hmotu v hloubce, kam nynější obyčejné rostliny svými kořínky nedosáhnou. V těchto všech vlastnostech shodují se české žluté hlíny cihlář- ské s čínským, klassickým lóssem. Jiný konečně důležitý důvod pro vznik českých žlutek jest stejná žlutá a žlutavá, kosmopolitická barva, táž v Asii jako v rozličných místech evropských. Úkaz ten stává se zvláště patrným v krajinách permských, s půdou červenou jako v Rakovnicku a Slánsku, kde ostře, již na první pohled se liší žluté vrstvy naváté od spodnějšího, naplaveného diluvia, k jehož utvoření vzaly vody díl materiálu z blízkého červe- ného permu, a podobně liší se tu od červených permských zvětranin (eluvia), kdežto v krajinách jiných jako v oboru křídového útvaru aneb v útvaru silurském u Prahy není velkého rozdílu co do barvy mezi navátinami a naplaveninami a zvětraninami. Zvláště pak mají-li tyto ještě kolmé pukliny, nejeví se na povrchní pohled mezi oběma (třemi) druhy cihlářských hlin rozdíl téměř žádný. (Konečně zbarveny jsou všechny hnědelem, který ve vypálené cihle proměněn jest v krevel.) 9) Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesellsch, 1886. 6 LIII. Jan Kušta: Rozličné „diluvium“. Jistá věc jest, že v Čechách jsou eluvialná vrstvy, z nichž na velmi mnohých místech cihly se vyrábějí, mnohem více rozšířeny než diluvialní cihlářské hlíny naváté nebo docela naplavené. V ohledu pedologickém patří eluvium k půdám původním neboli prvotním a přechází znenáhla do pevné spodiny, z níž zvětráním a vy- luhováním povstalo. Eluvium, zvláště křídové, již před 15 lety u nás se rozeznávalo od „náplavů“.'?) Vrstvy eluvialní náležejí h prahorám, siluru, křído- vému a jiným útvarům a pokrývají podobně jako naplaveniny buď svahy proti rozličným stranám světovým položené anebo celé planiny zvláště křídové. Uvádím tu ze siluru na př. cihelnu v Podháji, cihelnu p. Ze- lenkovu za Košíři, cihlářské hlíny za Pankrácí (pod slabými nánosy a navátinami), cihelny u Krče, mnohé cihelny šárecké, na př. páně Urbánkovu, cihelny v křídovém útvaru u Lešan, u Kladna a konečně eluvialní vrstvy i na levém břehu Motolského potoka utvořené pod mocnými navátým žlutkami. Pravé diluvium jest dvojí: naplaveniny a navátiny. Naplavenimny. Jsou to oblásky, štěrk (hranatý), písek a hlína, zvláště písčitá. Vrstvy tyto, které pokrývají místem i vyvýšená místa a planiny, patří asi k rozličným útvarům. Do třeťihorného útvaru náležejí bezpochyby podobné vrstvy z vršku Hlaváčova u Rakovníka, odkudž byl kolorován na geologické mapy za karbon, dále ostrovy u Krupé, Chrášťan, N. Dvora a t. d., pak u Svojetína a Sádku v Žatecku, kde nalezl jsem kromě třetihorních rostlin "") i zkřemenělé kmeny rodu Ouercus, totožné s oněmi, jež vy- skytují se v exemplárech až metr dlouhých v řečených náplavech v krajině rakovnické a křivoklátské, které určil K. FrrsrmaxreL *“) jakožto kmeny rodu Auercus, jež podobné jsou k třetihorním kmenům planiny třeboňské a budějovické. Sem náležejí asi též písky a jíly s otisky od Broum v Křivoklátsku a dle Gomera '?) mnohé štěrky okolí plzeňského. von Prag. Archiv etc. 1880. '1) Věstník kr. české Spol. n., 1889. 12) Abh. kón. bohm. Ges. Wiss., 1888. 19) Verh. k. k. geol. R. Anst., 1887. Příspěvky ku geologii českého diluvia. -1 Pamětihodné jsou velké balvany buližníkové a křemencové, které někdy i přes stopu v průměru, mají a které se vyskytují v štěrkách na př. v okolí rakovnickém. Konečně budiž vzpomenuto elaciálních štěrkových vrstev severo- českých prof. SLavíkem !*) prozkoumaných a pyropových štěrků v Če- ském Středohoří, v nichž prof. ZAHÁLKA "*) šest druhů ssavců kon- statoval. V diluviu českém rozeznávají se již stálé horizonty, jejichž zví- řenu hlavně roztřiďuje prof. Worpňrcm."“) Profil diluvia zvláště okolí pražského podává dle prof. Friče, jak zhora uvedeno, Karxa."") Dle profilu tohoto uloženy jsou tu na siluru nánosy oblásků a písku, dále následují navátiny, proložené ve vyšší poloze opět máplavy méně hrubými. Úkaz ten můžeme vskutku pozorovat v cihelnách jak okolí praž- ského tak i rakovnického (na př. v Kejlově cihelně). Ještě několik poznámek o svých malých pozorováních tuto uči- niti si dovolím. V cihelně u Libšic uložena jest pod lóssem vrstva písku, oblásků a štěrku, který podobá se hrancům, větrem ošlehaným. Z těchto spodních vrstev pocházejí tyto kosti, které jsem tu ve sbírce viděl a jež jsou lehčí a světlejší než kosti z horních vrstev. Jest to hnát a lopatka nosorožce a zub mamuta. V jedné cihelně v Šárce v těchže vrstvách nalezl jsem kosti koně, dále u Rakovníka v hliništi p. Brzáka ve spodní vrstvě písčité kosti koně, u Chrášťan též ve vrstvách naplavených čelní pahýl ně- jakého duřorožce a v cihelně u Hředel v písčitém spodním náplavu hnát koně. Zvláštní naplaveniny jsou „červenky“, jak se v oboru permského útvaru v okolí Rakovníka, Loun a Slaného jmenují. Jest to buď permské eluvium aneb permem zbarvené diluvium. Spodní náplavy diluvialní bývají tudíž červené a někdy jsou červeně zbarveny naplavené vrstvičky i uprostřed lóssu samého, jenž 1 ve svých puklinách prosakující vodou místem totéž zbarvení jeví. Druhotní „červenky“ místem pokrývají nejen povrch ale barví i puk- liny útvaru křídového, často nad okolí již vyzdviženého (u Loun, 1+) Sitzber. k. bohm, Ges. Wiss. 1891. 15) Zprávy spol. geol., 1885. 16) Mitth. Anthrop. Ges., 1882. Sitzber. c. k. Wiss., Wien 1880. a j. Spisy. 17) Hlodavci země české etc., 1892. 8 LIN. Jan Kušta: „Bitiny“ u Peruce a jinde). Podobné poměry místem pozorovati lze na povrchu siluru mezi Rakovníkem a Radnicemi. Červené naplavené vrstvy uložené buď pod navátinami aneb vlo- žené do nich, dobře nám připomínají ony dvě „červenice“, které obsahuje Fričův schematický profil hlinišť v okolí Podbaby, kde jejich zbarvení pochází od splavených železných rud silnrského pásma d, B, které tu v okolí na den vychází. Dvě Anědé vrstvy „tabákové“ v diluviu pražském zdají se dle Kafkova spisu vyznačovati periodu klidnější vegetace stepní. Shledáváme je na př. i v cihelně u Libšic a v lóssu u Letek, kde je lze dobře pozorovat již z vlaku, a na Jenerálce (ve třech vrstvách), odkudž jsem si zapamatoval tento starý humus, hluboko pod žlutkou utvořený již z r. 1868, když jsem se súčastnil geologi- ckého výletu, jejž vedl p. prof. Far. Slabounká podobná vrstva, jak se zdá, opakuje se místem ještě blíže na povrchu, pod recentní prstí. Tmavohnědé podobné vrstvy rozsáhlé uvádějí se též z lóssu z okolí brněnského, kde byly považovány prof. Makovským "*) za kul- turní vrstvy, avšak ředitel Maška"?) o nich dokázal, že se utvořily ze zpráchnivělých rostlin stepních a částky uhelné, v těchto vrstvách uložené, že jsou zbytky stepních požárů. Navátimy. Pojmenování toto jest obdobné se slovem: naplave- niny. Též lóss jest vhodným jménem pro hlíny naváté, které dnes v geologii se rozšířilo jako na př. „černozem“ pro černé svrchní vrstvy stepí nynějších. U Prahy, jak již podotknuto, jmenují cihláři tuto žlutou hlínu: „kostkovou“ nebo „kostkovkou“. Připojuji o ní ještě několik poznámek doplňkem ke svým pozo- rováním, jež jsem již zhora uvedl. Nejzajímavější vrstvou lóssu jest kulřurní vrstva,*“) zbytky to tábořišť diluvialního člověka. Kulturní vrstva bývá jenom několik em mocná, (avšak u Předměstí na Moravě dle řed. Maška ?") dosahuje 40— 10 cm) jest tmavě zbarvena zpráchnivělými, měkkými zbytky živočiš- nými a částkami dřevěného uhlí a obsahuje hojné, rozštípané, do černa 's) Verh. Anthropol. Ges., Wien, 1887. 19) Dtto., 1889. 20) Jméno to zavedeno teprv roku 1879. Ještě r. 1870. doznává vídeňské shromáždění anthropologů, že žádný z dosavadních nálezů nepřesvědčuje o exi- stenci diluvialního člověka v říši rakouské. 2) Der diluviale Mensch in Máhren, 1886. Příspěvky ku geologii českého diluvia. 9 nebo do běla vypálené kosti diluvialních ssavců, řezané parohy i kosti, zpracovanou slonovinu, vypálené oblásky a jiné kameny, na nichž diluvialní člověk (jenž jest dřívějším nálezcem ohně než řecký Pro- metheus) ulovenou zvěř si pekl a pak primitivní nástroje, nejvíc z cizího pazourku zhotovené, mimo to někdy i zašpičatěné střípky z okolního kamene. Jakkoliv jsou vzácné tyto stanice diluvialního člověka v lóssu, mnohem vzácnější než v jeskyních, přece, jak se ukazuje, bude jich, byť i pomalu, přibývati v Čechách i na Moravě a jinde. Zprávu o lubenské lóssové stanici podal jsem již dříve.?“) Budiž tu uveden též z krajiny rakovnické a to z nového naleziště u Šanova, as hodinu od Lubné vzdáleného pěkný exemolár pazourkového ná- stroje, jenž se nalezl v půdě chmelnice. Jest to škrabadlo 8 cm, pů- vodně as 10 cm dlouhé a 4 em Široké, po kraji otloukané a bílou patinou pokryté, jakých jsem mimo jiné věci již dříve v Lubné v hoj- nosti nalezl a které souhlasí s artefakty „doby mamutí“. (Uložen jest jako celá sbírka lubenská v českém museu.) Dále jsem nalezl v poslední době v „/uřvinách“, as půl hodiny od Lubné vzdálených, kousky dřevěného uhlí v žlutém lóssu. Domnívám se též, že i většina kostí větších ssavců, které 1 kromě těch několika stanic diluvialních v lóssu dosti hojně jsou roztroušeny, jsou jenom zbytky hostin potulujícího se tehdejšího člo- věka, zvláště když kosti morkové jsou tu aspoň přeráženy. Mnohé kosti roztahali ovšem i dravci. Rovněž i ty oblásky v jemném lóssu sporadicky se vyskytující (cihelna p. Plavého za Košíři) neroznesla ani voda ami vítr, nýbrž asi člověk sám, Málo kdy v lóssu vyskytne se celá kostra většího ssavce po- hromadě; pouze kostry hlodavců, kteří ukryli se v děrách, zachovaly se celé. Ssavei větší, kteří nepodlehli síle člověka, když cítili konec života, uchýlili se asi nejvíc do huštin hornatin lesních, kde jejich mrtvoly nepřikryla a zbytky jejich budoucím věkům neuchránila vrstva prachu. Tane nám tu na mysli lubenské tábořiště diluvialního člověka, položené na rozhraní mezi mírně zvlněnou pahorkatinou, jež z Ra- kovnicka do Žatecka atd. přechází a mezi lesnatou hornatinou křivo- klátskou. Zajisté že Čechy měly v době diluvialní asi vedle stepí též 22) Pazourkové nástroje nalezl jsem tu i ve starých vypálených cihlách. 10 LIT. Jan Kušta: Příspěvky ku geologii českého diluvia, vznikly hladké plochy větrem ošlehaného kamení.“*) Zdali u nás sou- časně nějakou dobu žily vedle sebe zvířena stepní s lesní, není asi posud definitivně rozhodnuto. Vysvětlení tabulky. Obr. 1. a). Úlomek křemence, větrem vyleštěný a rýhovaný. V žlu- tém lóssu u Košíř. Cihelna Bečky a Hlaváčka. Zvětšeno 2krát. Obr. 1. b) Druhá strana téhož úlomku. Obr. 1. c) Zvětšené rýhy. Obr. 1. d) Průřez na lomu. Obr. 2. Úlomek buližníku, větrem vyleštěný. Z kulturní vrstvy u Lubné, blíže Rakovníka. Kejlova cihelna. Obr. 3.. Uložení diluvia u Prahy. lo loss, na náplavy, el eluvium, s silur. Šipky naznačují směr panujících větrů. Obr. 4. — Uložení diluvia u Rakovníka. ló loss, na náplavy diluvialní, p perm a karbon. Nakreslil B. Vdolek, žák české vcálky. 25) Rozdíl účinků větrních, ovšem v malé míře, vidíme v Čechách podnes. Kdo prožil na př. své dětství na českomoravské krabatině a přišel pak do kra- jiny třeboňské aneb lounské a vůbec do planiny aneb krajiny málo lesnaté a mírně pahorkaté, velice ho tu překvapí v letní době zjev jemu cizí a téměř hrozivý, předchůdce bouřky: skutečné vánice prachové, které rázem až oblohu zatemůují. Nákladem Král, České Společnosti Náuk. — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1895. v RISPEVKY KU GEOLOGII DILUVIA. v J.KušTA :P v. Braha Lit.Farsky Vdolek. 8] va čnosti nauk. Iřida mathemat přírodověd 189 e spole / k 99) ODS NELA Seznam rodná šek, konaných ve : Verzeichniss der Vortráge, welche schůzkách třídy mathematicko- in den Sitzungen der mathema- přírodovědecké r. 1895.. . . str. IV, tisch - naturwissenschaftlichen K ZD KO KES TV Ao EA A S REN Babor, J. F., Úber die wahre Bedeutung des sog. Semper'schen Or- ganes der Stylommatophoren. (Mit“2 Taf.) ....... <... No. — Úber das Centralnervensystem von Dreissensia polymorpha DNM AALOXt O) mna Vee pata ele de Ja ejné) Je VSMí= No. Barviř, Dr. J., Enstatitický diabas od Malého Boru ........ C. — Poznámky o geognostických poměrech zlatonosného okrsku JAT o AA ARVA RES R BJ PO pe RA PRO O hadeod:1Dobesovic 320-802 (e ses s je (end ce ee Č Frejlach, Dr. G., Sulle condizioni auemometriche di Praga, N = Olintensité srážek vodních v Čechách... -2 Č — Zur Kenntniss der anemometrischen Verháltnisse von Prag . No. Fritsch, Dr. A., Úber neue Wirbelthiere aus der Permformation Bohmens nebst einer Ubersicht der aus derselben bekannt SBD ONEN Vat KS VRNEJENÉ oo SKA Rene OS VK PO M p ea oa No. Hofmann, A., Ein neues Witherit-Vorkommen von Příbram. (Mit ZAMOKVTAUTOT) MM P do Uber onen at CE ete Pol akel sa 1ee ha No. Chodounský, K. a Šule O., Sacharifikace škrobu fermenty pankrea- VCL TA STA tě I, RKO I PAL OA OE Z KOP O AV 00 a het C. Katzer, Dr. Fr., Beitráce zur Palaeontolozie lec lteren Palaeo- zo1cums, i Mittelbohmen (M62 Taf). <... No. — Vorbericht ber eine Monographie der fossilen Flora von JOO AO OA Z 0 SY no COA ROE OT Ě OK RES V0 VÁL RS E > No. 2 Klapálek, Fr., Nemura subtilis n. sp. Eine neue sůdeuropáische Berndes1(M16 2 UexHgnrem) 300 eee Uno Vee No. Koláček, Dr. Fr., Beitráge zur člekt: omacnetischen Lichttheorie. Die Theorie des Kerr" sea Reflexionphaenomens. (Mit 1 Text- PVE G RE DR P OOA 2 KOJ E RO ČAR No. Kiipper, C., Úber K-gonale Curven C n'é" Ordnung vom Geschlecht p. No. Kušta, J., Proporky ku geologii českého diluvia (S“1 tab.) . . . „ (. Láska, Dr. V., Beitráge zur Klimatologie von Prag. ....... No. = Uber das Pothenotsche Problem: (Mit“ Taf.) - ©. =... No. — Nový způsob vyrovnávání soustav bodových... .. Pí O — | Úber eine neue Methode zur Bestimmung der Polhóhe durch Photostaphe 10. .s jo ae Ge ko Mekka oo ae ae deka le No. Mrázek, Al., O vyskytování se Darwinula Števensoni Br. £ Rob. v Obal AOP ASV V VAR VLS o AS 9 V O das dak OMR OA JE o 940 206 — Úber Baculus Lub. u. Hessella Br. Hin Beitrag zur Anatomie der Lernaeiden. (Mit 2 Taf. und 2 Textfig.). ....... No. Classe im J. 1895 abgehalten XXXIV. XLVII. X. XXXV. XLVI. PON XXIX. II. XLIÍI. XXXVÍL XLIV. Nejdi, V., Příspěvek k morfologii stefanitu. . « « « « + « + + «.« (AVIE Němec, B., © novém Diplopodu z rodu Strongylosoma (5 “ Tab) ITTE — 0 ectoparasitech Licidia (S"1 tab.) . ..... Ponrepo voda — 0 nových českých Dipiopodech. (S tab. a 1 dřevorytem.). Č. XXXVIII- —. Studie o Isopodech. I. (SY4 tab.) . . - -:. „P ora U- KLV! Nosek, A., Seznam českých a moravských pavouků. ......... OSETII Palacký, Dr. J., Zur Hochgebirgsfiora der Philippinen . ....... No. L — | Úber die Concordanz der New-Yorker Erian-Flora mit der bohm.Sod.-hercynischen 74- (ee .e1.=10=1ele0e Ne s No. IV. Pelz, C., Zur klinogonalen Darstellung der Rotationsfláchen. (Mit A LOL) AG baz dlěra (oj Rač slad aale) S56 loětas, fekcth odk ca M Re oo No. VII. — Zur Joachimsthalschen Lósung des normalen Problems (Mit M SXLOENY) esp oiiá= s Sao iedosklokae j0S kakao) SEN S: Sal 23 mes 8,005 Procházka, Fr., Ein Beitrae znr Translationsbewegung. (Mit“1 Taf.) No. XXVIL Rorslbr (ber. Primzahlmensen -0.240 .5Eod o No. XXII. — Ein neues Recursionsgesetz der Bernoullischen Zahlen. . „ No. XXVI. — Reihensummierungen mittels bestimmter Integrale . . . « „. No. XXXIX, Studnička, Dr. F. J., Úber die Bedeutung der sog. Wármesumme in “ der floristischen Phaenolosgie. (Mit 1 Textfig.) ........ No. XL. Studnička, Dr. F. K., Zur Anatomie der sog. Paraphyse des Wirbel- theroehns (ME 2 0-4241extue.) se san No. V. — Beitráge zur Anatomie und Entwickelungsgeschichte des Vor- derhirns der Cranioten. I. Abth. (Mit“7 Taf) ........ No. XXXIII. — Úber die terminale Partie des Růckenmarkes (Mit1 Taf) . No. L. — Ein Beitrag zur veroleichenden Histologie und Histogenese desuckenmarkes. (M63 120)- 4 ex- .e-0s0 ke oN S No. LI. Sne, Kč Studielo. Coecidech. I- (S78 62b). a o ČH Šulc, O., Elektrolytický superoxyd stříbra . . « « + <- + ++ « « C. XLVIL Šulc, O. a Chodounský, K., Sacharifikace škrobu fermenty pankrea- (ALES ATK R RA V P O ERA VR V VAK bála C (BA 6:% Vejdovský, Dr. F., Nové zprávy o Turbellariích. (S 8 dřevoryty) . OST Velenovský, Dr. J., Fůnfter Nachtrag zur Flora von Bulgarien . . No. XXXVIL Weyr, Dr. Ed., Zusatz zur Abhandlung des Herrn F. Procházka „Ein Beitrag zur Translationsbewegung“ . .. <.. <. ++ +.. No. XXVIII. Woldřich, Dr. J. N., Některé geologické zjevy aerodynamické v okolí Pražském 4 (OT26ab-) 243 odisae na de cn Edo Lac pe oN Eseje: G. XXXI Zahálka, Č., Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Řepinské podolí-(GH5.tab-a.3|dřevotyty).. ohe- eee Se esa Č.VATE — Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Jeníchovské po- dol (BV tabulkou a.6,drevoryly) Me o. o eee Č. XVIIL — Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. Nebuželské po- dol S tab) 104 Sdiohagsce 8.1.00 uo daná oee MA. OTN SAS ÚSTNKL — Příspěvek ku poznání křidového útvaru u Jičína. . . ... . ČS XT — Pásmo IX. útvaru křidového v okolí Řipu. S poznámkou o geologických nárysech. Kokořínské podolí mezi Lhotkou a.Kokorinem.(S“5atab) (osel NAM 0 XENU Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv, Grégra v Praze 1896. , NA M Jo NE ko ekod Ki pit + SA MN 4 k tojě: ý UO Date Due POV e 4 RSA ob ová AAV AARON ANU NAPALKVN Ň Ř NOM 5 sÚ AA 7 NAAKO E NĚ ONU kř: SSRROR PA Dl ZVARRVACK Pan KV s K kád VAUN