(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Magdalena"

MAGDALENA 



JAN LIER: 



MAGDALENA 



NOVELA 




KNIHY ZVONU. — ROCNIK I. — KNIHA 1. 
POrAdA FR. S. PROCHAZKA. - TISKEM „UNIE" VPRAZE. 



V PRAZE 

NAKLADEM CESKE GRAFICKE AKC. SPOLECNOSTI „UNIE* 

1918. 



J 



Mw.nrykovf! I Inlvoi'll ' ' 

I il(>-T)iic;k;'i ifikllllfi. l'!:i||0'<ilf laiiii»Vi'.; 



I t "fil'.n 



! 



foW~fo 



.'iy:';i,i: 



Usmevava tvaf mistra Houzvicky pozvedla se 
od prace, a tnfrny Med jelio sivych oci zatoulal 
se pfes brejle okenkem ven. Maly ctverec okna 
omezoval skrovnickou vyhlidku: kalne zlut3 r , si- 
roky, neurovnany pruli cesty Jeleni ulici, za nim 
vlnitou zelenavou siluetu zanedbanych naspti 
hradebnich a nad nimi jednotvarnou modr nebe, 
s ktereho jarni teplo a jasno salary. Oko mistra 
Houzvicky nehledalo nic v teto prazdnote; od- 
pocivalo zatim, co ruka nahmatkou cbopila se 
tabaterky, pobladila vicko a probirala tabak, 
chystajic labuznicky snupecek. Po uziti teto libe 
pochoutky urovnal si staiy mistr tezke brejle na 
nose a vysoukal z pfadenka nit, zkoumaje pxsty 
jeji pevnost. Jako mdla struna zazvucela nit ti- 
chem chudobne svetnicky, v nemz toliko odme- 
feny cvakot a raehot ocazenych svarcvaldek, 
pfedeni kocoura na kamnech a pfeslapovani hrd- 
licky na vedlejsim okne Se ozyvaly. Byvalo zi- 
veji kolem stareho pracovnika, kdyz pomocnikum 
a ucnum kazaval, kdyz deti kriku a staiosti na- 
tropily, a kdyz pozdeji peci otmzele zeny bida 
s nouzi se vadily. Ale pomocniku pozbyl, zenu 
poclioval, deti se rozesly do sveta i na onen svet, 
a zamozny kdys mitr krejcovsky byl spokojen, 
ze na stara kolena zbyl mu bidny, polo zbofeny 
domek s pustou zahradkou ve ztracene koncine 
Prahy. Mistt bral za vdek kazdou spravkou a 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



vytezil z trampot sveho zivota skrovnou ale do- 
statecnou zasobu moudrosti, ktera s usnievem 
vse pfijfmala a vseho se vzdavala. Usmivaje se, 
bral vdecne cary do spravky, cekal v pfedsinich, 
dal se plisniti, odbyvati, vzpominal svych osudu, 
snasel nedostatek, udilel rady a krotil hnevy. 
Vse s tymz stalym, prostou tklivosti viteznym 
tismevem, ktery venoval prave rozedranemu, po 
plecicli vyxudlemu kabatu, jejz umenim svym 
jeste na nejakou dobu nekteremu svemu zakaz- 
nikovi poctive zachraniti se snazil. 

Utrhnuv nit a tvafe sama vraska zamefil 
bj^stre ocima i niti proti svetlu do ouska jehly. 
Ale v torn zkalil mu nejaky stin svetlo do temiia. 
Krejci spustil jeblu s niti do klina a brejle na 
spicku nosu, pohledl patrave do okna i pozdra- 
vil tismevem a cilym kynutim hlavy mladelio, 
slusne bdenelio muze, tazicilio se po necem po- 
sunky. 

Mistr Houzvicka pfisvedcil a zatahl sntttou po 
prave luce. Slysel, kterak zavora na dveiich 
v sini se vysmekla, kterak pfichozi vpadl do 
nizke, spadne sinky, kvicive a vrzave dvefe opet 
za sebou pfirazil, kterak skakal malym, kostrba- 
tym dvorkem pfes kaluze a struzky, vratka za- 
liradky vytrhl a opet za sebou pfitahl. 

Myslenky mistxa Houzvicky pfedbehly hosta 
i utkvely na domku, jenz na konci zahrady, 
nad svahem k Jeleuimu pfikopu se vypina. Toto 
osamele, v zarostle zahrade polo skryte staveni 
bylo perlou, av§ak i nejmene vynosnou casti 
majetku Houzvickova. Z mlzin prvnich tipo- 
minek vynofoval se mu domek jako paclmouci 



a neciste sidlo podomnilio obchodnikaj jenz sna- 
sel kuzickj^ zajecij kocici, kuzleci, mysi a bull vi 
Jake, susil a roznasel, az zbohatl ; jelio deti maji 
v mestskem parku dum a blyskaji. se po Pfiko- 
pech brilianty a hedvabinx. Po tomto vyvolenem 
nastoupil vyzably dloukovlasj^, smutny muz, 
zuajici kazdy kamen po Praze, vsecky staroceske 
kroniky a mnoho feci; tento podivin byl pry 
soukromy cesky ucenec, zamiloval se do domku, 
snasel v nem Had a zimu, a deti za nim pokfiko- 
valy „ucenec-mucenec"; zvadl a zclifadl jako 
pergamen knili, mezi nimiz zemfel. Po ubokem 
vyznavaci macesske Minervy . pfisel ctitel blaho- 
dejne Venuse; byl slicny, elegantni, rozdaval po 
lir stick, vj^stlal domek koberci, krajkovim, zla- 
tem a kfistalem a vsadil do skvostne skfinky 
libeznou holubinku; skryl ji pfed krahujci a vrkal 
a libal se s ni, az pfihrcel kocar a v nem stary, 
pfisny pan, jenz rozplasil synovu milostnou idylu 
jako blahovy sen. Na to chud'as nejaky pletl 
tarn dlouhou dobu kosiky a slamene zidle, po- 
kud syn mu nedorostl, se neozenil a nevylmal 
otce na zebrotu. Pfestalo pleteni kosiku; za to 
v pfizemi bity zena a deti nezvedenym otcem, 
kteryz naliofe v salone v}'rabel Mikula.se a ba- 
xevne posypatko, drnkacky a oMostroje, Bet- 
lemy a balonky, transpareuty a dfevene mece; 
jedenkrate vziialy se hoiiave a tfaskave hracky, 
a nicemny vseumel uhofel s nimi. Pak po delsi 
dobu zabyvala se domkem jen zvedavost vrabcu 
a berniho ufadu, jejz vrabci fasse nikterak ue- 
uspokojovala. Posmevackum v sousedstvu bylo 
tenkrate liej; dobirali si radi mistra Houzvicku 



J3 






KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAQDALENA 



pro jeho panske choutky, jakez spatfovali v mi- 
strove nevynosne lasce k domku. Duch pry hla- 
doveho ucence tam posud obehazi a mistrovi 
blahovou pychu do hlavy vstepuje, fikavali. 
,,Hladomorna", ,,vetrny mlyn", holubnik" a ji- 
nak se vtipnou skodolibosti nazyvan prazdny a 
schazejici zahradni domek, aniz by se byl usmev- 
ny domaci pan pohorsil. 

,,Vseho do casu, pfatele," odbyval mirne, ac 
ponekud s patra. ,,Ani Zizku, ba ani Svejdy muj 
altan nepamatuje. Neboztik profesor, dej mu 
Pan Buh vecnou slavu ■ — krasne mne o torn po- 
ucil. Ale pamatuje lepsi doby, kdy iide umeli 
zit a se suaset, kdy znali se satit a vseho pek- 
neho si vazit. Opatruji kousek.byvale lepsi Prahy. 
Zbytek z kroniky starych, zlatych casu. Mne to 
tesi, a snad mi bude nekdo pristi za to vdecen. 
Kdoz vi?" 

Mistr Houzvicka mluvil jako kniha, kdykoli 
se rozpovidal. Sousede ctili v nem stareho ctenafe 
a poslechli ho radi. Ale jakmile domluvil, polech- 
tavali ho po slabe strance zas. 

Konecne ztichli, Nahodilt se pfed nedavnem 
najemnik, v nemz se mistrovi Houzvickovi za- 
Hbilo. Peci a nakladem noveho najemce xrpraven 
znovu domek, a staremu krejcimu priskocilo 
rocniho pfijmu pul druhe stovky, cinze nebyvaia, 
cinze, vydavajici vymluvne svedectvi o dobrem 
vkusu najemnikove. 

Domaci pan chvalil si ho a byl hrd na hosty, 
ktefi se obcas po najemnik ovi pfeptavali. Zna- 
lecke oko mistrovo rozeznavalo mezi nimi doktory, 



profesory a vrchnosti, nebo aspiranty, techto 
svetovladnych diistojenstvi. 

Dnesni pfichozi, jenz byl krejcimu navleknuti 
jehly zkazil, vfaden Houzvickou mezi profesory. 
V tomto piipade byl vsak prosluly bystrozrak 
Houzvickuv osalen zevnejskem a chovanim ho- 
stovym. Tyz mel ovsem vzezreni filosofa, zpusoby 
ostychavych a nepraktickych lidi; nalezel vsak 
do cechu pravniku, jsa doktorem veskerych prav, 
jmenem I^adislav Jirus, to ho casu koncipient 
advokata dra Ripka. 

Doktor Jirus vidal pfivetiveho stareho sprav- 
kafe take rad a spatfoval v zafi neodolatelneho 
usmevu Houzvickova seslou chatrc mene nevlid- 
nou a zanedbany dvorek mene spinavy. A za 
polamanymi vratky plotu vitala ho jiz sytou 
vuni a svezi pestrotou nevelika zahrada, huste 
zarostla bujnym pfepychem neosetiovaneho rost- 
linstva. Spletitou zelenou houstinou prosvitalo asi 
ve vzdali sto krokii sedive zdivo domku. K pri- 
chozimu zalehaly z budovy temne, tisecne zvuky 
rychle za sebou. 

Dve kamenne lavky, zapadle v zdivocele trave 
a vysokem bejli, po boku s pfekocenymi vazami, 
oznacovaly vstup na ptilkruhove prostranstvi, 
uzavfene omsenym, opryskanym prucelim slic- 
neho rokokoveho domku s kudrnatou obrubou 
oken a dvefi, s bujnou porostlinou guirland a 
fantastickych vystfelku, vencicich mansardovou 
stfechu, podobnou koketnim damskym cepeckum 
z minuleho stoleti gracie a ctveractvi. 

Po vyslapanych a vymletych stupnich vesel 
host pod stukovy strop male, puvabne pfed- 



KNIHY ZVONU 



sifiky. Zatfepav mimochodem klikou zamce- 
nych dvefi v levo, vstoupil na pohodlne sclio- 
dy stfezene rozmarnym kamennym lvem a ve- 
douci v ladnem oblouku vzMru. Na prvnim 
stupni se vsak zarazil. Nahofe zadunela opet rana. 
Patriae vystfel. A zas druhy, treti. Za chvili 
ctvrty. Vahave a vrte hlavou bral se doktor 
Jims vzhuru, a naslouclial neduvetive nekolik 
okamziku za dvefmi. Rozhodnuv se, zaklepal 
nerazne a otevfev opatrne stanul na prahu. Zi- 
ral do pfedpokoje nebo by vale hovorny, zpola 
naplnene vsemoznym liaraburdim nejrozmanitej- 
sich tvaru a barev: pohozenymi papiry, kresbami, 
koberci, bijouteriemi a zbranenii, obrazy a od- 
litky,^trulilicemi a benatskymi sidy, Popelcinymi 
stfevicky a dfevaky, vysivanim a medvedimi ko- 
zichy. Nikde zive duse. Jen vyjevena, pitoma 
tvaf zkrouceneho manequina vyvalovala z jed- 
norm kouta hloupe oci na prichoziho. Tyz po- 
otevfel lista k hlucnemu zavolani, avsak v torn 
pohlcen prvni^ lidsky zvuk v prazdnem prostoru 
houknutim vystfelu, jenz zahfmel v pravo za 
tezkou, v bohatych fasacli splyvajici portierou. 
Doktor Jims odskocil bezdecne ke zdi a napfah- 
nuv Mil udefil nekolikrate do drevene obruby 
vchodu pod portierou. Po te zaslecbl sust lelice 
obutych nolaou po lycenem koberci; caloun se 
lmul, a do liovorny vnikla kueerata, kratkym 
cernym vousem obrostla muzska hlava s vyraz- 
nym, osmalilym oblicejem. 

u ' „Usetf nevinnych!" nutil se host prosebiae do 
zertu jako v odpoved' k zlostnemu poliledu ztr- 
nulych oci, kterez hledely pfekvapene na hosta. 



JAN LIER: MAGDALENA 



13 



,,Tyt se probiras z nejakeho gerednelio Jifikova 
videni..Co je ti, TrojanePl" 

Zamraceny muz rozlirnul prudkym skubnutiin 
portieru, pre] el si rukou svrastene celo, protfel 
oci a kynutim vice velitelskym nez laskavym 
pozval JiruSe, aby vstoupil 

Udiveny host vesel do rozsahleho salonu, za 
malifsky atelier upraveneho, jimz vzn&Sely se jak 
plovouci zavoje modrave oblacky cpaveho dymu. 

,,Jsem ve stfelnici nebo v tve pracovne?" pro- 
jevoval host svuj tizas a ustraseni, rozhlednuv 
se a upfev tazavy, starostlivy pohled na pfitele. 
,,Co tu pro boha tropis?" 

,,0dpravuji se drobet," prohodil malif s tvrdo- 
sijnou nevrlosti, 

,,Drobet? — Samovrazdy?" vyhrklo mane z ho- 
sta, jehoz zrak letmo ohledaval patrave tidy 
Trojanovy. 

,,Ano!" potvrzoval umelec usecne, zarputile, 
ac pfehahkami chmur po jeho tvafi probleskl jiz 
zachvev usmevu, vyloudeny uzkostlivym tidivem 
pfitelovym. 

,.,Sedni!" vybizel dale, ukazuje doktoru Jiru- 
sovi na pohovku, pod obrovskym palmovym ve- 
jifem. ,,Pfisel jsi prave snad vhod. Vyburcoval 
jsi mne ze zachvatu horecky, z tresteni - — •" 

,,Nu, nu, nu!" konejsil host. ,,Byvatn take po 
certech nespokojen s osudem, sam s sebou, s ne- 
bem i peklem a proto pfece nestfilim kolem sebe 
jak divocht" 

,,K, — co ty tomu rozumis! Jsi z jineho testa. 
Kvasis zvolna. Nevis, jake to napeti, jaky var 
v hlave a v zilach, kdyz fantasie uchvati jako 



i4 



KNIHY ZVONU 



titansky ptdk, kdyz vule sopecnou moci dere se 
z pout, nevis, jaka to boufe, kdyz duch s hmotou, 
casern a prostorem zapasi jako svetlo blesku 
s potmesilou tmon." 

,,Aha! Rozumim. Tedy tvurci horecka. A ty 
umelec, ktery touzig vasnive po drahocennem 
kvasu mocnych inspiraci, dovedl bys jimi po- 
vrhnout? Ty se chces z boufi sve duse vystiilet?" 
^Zanech moudreho kazani. Musil jsem si ule- 
yit. Zpusobem jsi castecne sam vinen. Namluvil 
jsi mi, ze tu neni bezpecno. Abych te upokojil, 
pofidil jsem si tuto bouehacku." Malif hodil od- 
lozenym revolverem. ,,A ted' se bojim. Byva mi 
tak zavratne teskno — — . Poslys: Tusim, ze by 
se clovek velmi casto utopil, kdyby mel vzdycky 
v nakvaseni neb litosti rybnik pod nohama. Abych 
se zbavil svudnych naboju, vypaluji je, vrazdim 
sve tyory.^ Lacina, komicka a kanibalska. v torn 
rozkos. Stfela se v letu pfekoti, placne sebou po 
delce do kartonu a trha z neho cary. To mne prave 
detinsky tesi! Pohled!" Trojan zamefil zbrani 
Souretn pres stolice do nejvzdalenejsiho kouta na 
nekolik jiz cleravych, kulemi rozsapanych nacitku. 
„Dost jiz!" karal doktor Jirus a strhl piitelovu 
napfazenou ruku. „Coz neni ti tve prace lito? 
Styd' se! Vecna skoda tech — " 

,, Skoda!" rental se malif v patach za liostem, 
jenz k rozedranym kresbam pospisil. „Jsi prvni 
a posledni v Cechach, ktery tuto lichotivou lez 
fekne. To nejsou Turci na trafiky, ani kvpiei po- 
dobizny vyt3dych pijavek, ani navrhy " praporu 
nebo diplonra "pro spolky „Mezulan" a „Cam- 
bunna". Co tedy s tim? — Babel mi napiskal, 



JAN LIER: MAGDALENA 



I'5 



abych poslechl stareho Strzyckeho a odesel z Pa- 
fize do Chlumu. V Rime vzil jsem se do malby 
monumentalni, v Pafizi a ve Chlumu jsem ji 
provadel, v hlave mi roji cely svet velikych pfed- 
stav, a ted' abych se s nimi protahl klicovou 
derou do chladne a tmave komurky skrovnoucke 
v§ednosti. Chci pracovat, a pod rukou vyrustaji 
mi takovihle panaci, pro ktere v Cechach nikde 
neni mista. Nemohu se jich zbavit, pronasleduji 
mne jako vyvolani duchove. Snad se daji postfi- 
let!" 

,,Proc pak? Uved' je na pravou, pfimefenou 
miru, vtesnej do mensich rozmertt, aplikuj velke 
krasy na male pfedmety. Prave v koncisnosti, 
v pronikani vseho, i nepatrneho vytvoru plnou 
tvofivou energii jevi se mistr." 

,,Otfepane prupovidky!" usmal se opovrzb've 
malif. ,,Pravda, clovek musi se vsude uskrov- 
fiovati, ale nikde tak bolestne a beznadejne jako 
u nas, Mlc! Vy vsickni, co nejste rozeni sosaci 
a lokajove, vite, jak zivofime.. Zeneme se do zi- 
vota s pokladem svetoborneho nadseni a jsme 
nuceni vydavati je pak ve zlamanych greslich, 
ktery'ch nikdo nebere, ktere maji nuceny kurs a 
byvaji u nasich starych bab je§te v podezfeni, 
ze jsou falesne. E — nechme toho! Obratme list, 
— ■ Sedneme si zase. — Uz jsi se zbavil sve - — mi- 
le navstevy?" 

„Ano. Totiz — " 

„Bohudiky?" 

,,Co ze! Jakym pravem — ?" 

,,Ale, neupejpej se! Jen s barvou ven. Rekni: 
Bohudiky." 



16 



KNIHY ZVONU 



,Ja ti nerozumiin. Co mi vnucujes?" 
_ t ^Pravdu," prohodil klidne malif. „Zapiras si 
]i. Nejsi upfimny k sobe. Na torn by snad nese- 
slo. Ale tys take neupfimny k sve neveste. A to 
se mi nelibi." 

„Z tebe mluvi dnesni kousavy rozmar," odpo- 
vedel doktor Jims. „Jake to feci? Zbavil jsem se! 
Zbavii jsem se — sve snoubenky! A tys fekl 
jeji navstevy? Coz byla Evgenie u mne navste- 
vou?" 

,,A u koho pak?" 

„U sve tety, u pani Tichackove!" durdil se 
J:rus. „Jako bys o torn nevedel!" 

„Podivno, kterak doktor veskereho chytractvi 
— pardon — ■ pravnictvi dovede se tvafiti naivne. 
Ty bys byl skutecne neprohledl, proc pan Vacek 
pfivezl svou netef a porucenku do Prahy? Proc 
se tu za malichemou zaminkou zdrzoval celicky 
tyden a proc odkladal pak odjezd den ze dne, 
tento skoupy pan, ktery se boji vydani jako jedu 
a pomeje se rad dobfe jenom za cizi gros? Vzdyt 
jsi ho stale sam hostil a na svuj peniz vsude pro- 
vadel." 

„Inu, — ovsem," pfisvedcil doktor Jirus, po 
jelioz dobracke tvafi pfeleti stin nemile vzpo- 
minky. 

^Dopfal ti tez na tvoje utraty dosti dlouhe 
lhuty." 

„Nac?" 

„Abys konecne povedel, kdy bude svatba." 

,,Svatba?!" uzasl host a pohledl s vycitkou na 
malife. „Pfatelstvi, frojane, poskytuje mnoho 
prav. Ale mezi nimi neni pravo posmivati se pfi- 



JAN UER: MAGDALENA 



'7 



teli v nesnazich. Tobe nejlepe jest znamo, jaka 
leta pidim se po zalozeni sve vlastni pevne exi- 
stence, jak tezce nesu stary svuj dluh, svuj ne- 
splneny slib, dany Bvgenii. Dostojim poctive 
svemu slovu — " 

,,Ale kdy.? Na to byl jsi tazan." 
,, Tazan?" Doktor Jirus se zarazil. 
„Ahal Rozpominas se!" 

,,Hm, pfipoustim, ze i pani Tichackova i pan 

Vacek snazili se v mnohe dtiverne clivilce za- 

vesti vseobecny hovor o me lasce k Evgenii do ur- 

citych koleji, ktere by ovsem vedly smerem — " 

„K oltafi. A tys opatrne se uhnul?" 

,,Uhnul! Nu — ano! Ale opatrne? Ne! Instink- 

tivne snad. Nedam se pfece strhnouti k zavazku, 

ze budu zitra staveti dum, kdyz nemam z celio!" 

Doktor Jiru§ vzchopil se podrazden. ,,Az budu 

miti, zacnu sam, ihned. Jak je ti povedomo, ne- 

dostane Bvgenie krom vybavy zadueho vena • — ■ 

,,Vykladas ji to ve zle?" 

,,Tfesky plesky! Vis sam nejlepe — " 

,,Vim, vim, ze jsi poctivy blazinek. Proto te 

mam od srdce rad. My se k sobe kodime. A kdy- 

bys mi zacal poucne vykladati vtipne spekulace 

na bohate nevesty, vyhodil bych te nepochybne, 

abys sel po svych, nekam na jarmark mezi do- 

hazovace. Ale, ponevadz nema tvoje nevesta, 

bylo by zahodno, abys udelil sobe tutez radu, 

jakou jsi prve plytval v mttj prospech," vykladal 

xozmarne malif, uvelebiv se pohodlne na potiovce. 

Houpaje txepkou na prstech prave noky, sledo- 

val s rozmarnym i ironickym vtsmevem druha, 

pfechazejiciho v rozechveni po atelieru. „Ucel 

Magdalena. 2 



18 



KNIHY ZVONU 



ti posveti prostfedky, laska te obrni silou a vy- 
trvalosti. Krc se, hledej zadni dvifka, podlez, 
dotfi se, blyskej se, kup si za dobra slova, zpro- 
pitne a licbometne sluzbicky slavu, pfilep se na 
sosy autorit a vrchnosti jako neodbytny sluzeb- 
nicek: zkratka delej totez, co vsichni chytfi, 
snazivi lide cini. Tobe bude vsude na zavadu 
tve ^ uprimne vlastenectvi. Zaklejes se jim na 
-dzke pusobiste. Iyec i tu lze s prospechem ope- 
xovati, jak okazuji dosti cetne pfiklady vynos- 
neho vlastenectvi. S malym fondem i s prazdnou 
blavou a prolhanym srdcem vyziskas tu mnoho. 
Jen smele celo, drzou vyfidilku a opak vsebo 
ostychu yed' do boje pod pxaporem cervenobilym; 
a hejlove potahnou za praporem, a ty bezpecng 
za osobnim prospecbem." 

„Ne tak! Mas sice pravdu. Ale osklivi se mi, 
lianbim se za ni a nemoliu byt jejim vyznavacem. 
Toctiva, klidna prace — " 

„Jest smesnou a marnou oposici, ktera jen 
vyjimkou se vyplati. Poslechni: NapiS Evgenii, 
aby^na tebe necekala. Dockala by se k statu bud' 
sesleho, v sluzebnosti skliceneho koncipienta nebo 
neobratneho advokata, jenz by se umofil a za- 
neclial cliudou vdovu S nebohymi sirotky." 

,Jdi mi k sipku s takovou radou!" rozhorlil 
se.tost. „Coz jsem sketa? Mohu byti hrd na sve 
pricineni. Zakladal jsem si na nem vzdy a pfes 
vsecky svizele a hofkosti zustal jsem mu veren. 
Tlapu si po vedomi a svedomi f adnou svou drahu 
Jnozolne a zvolna, lee jiste. Vzpomeii — " 

A doktor Jirus, usednuv zase k pfiteli, jal se 
*ta obranu sebe a na pfesvedceni pfitelovo vzpo- 



JAN LIER: MAODALENA 



19 



minati svych rodioi, male mestanske rodiny, 
cetnymi detmi pozebnane, ktera bo zahy ostavila 
na vlastnich nohou. Pfipominal, jak na sebe by- 
val v mnohem odkazan jiz na gymnasiu, kdez 
jako nadejny septiman pfed ctrnacti lety v mla- 
dicke vznetlivosti a osvedcenim ptvni muzne 
snaky vroucne si zamiloval Evgenii, rozkosne 
devcatko s dlouhymi hebouckymi copy, s parem 
jiskrnycb, ctverackych a laskyplnych oci a sve- 
zim aksamitovym lickem, kterez umelo tak ne- 
vyslovne ruzove se rditi a tak nesmele prvni 
sladke polibky pfijimati. Slibili si vernost a stali 
syedomite, v slove. Tancili a cetli spolu, kuli bla- 
ziveplany a styskali si do kazimirske brouka- 
vosti starsich, vpisovali si versiky do pamatni- 
ku a prekvapovali se malymi darky. V prazdni- 
nach pale nekmitaly se dlouhe copy Kvgenie po- 
lem a lesem nikdy bez pruvodu pomocne xuky, 
ktera je z ostnateho bodlaci a kfovi pfeochotne 
vypletala. 

Za Jirusovycb studii na vysokycb skolacb v Pra- 
ze pfispivali milenci ze v§ech sil statecne k roz- 
mnozeni pfijmu. postovskeho eraxu; po letecb 
dokazala Evgenie pfesvedcivou sxovnavaci me- 
todou, ze milencovy zasluhy o zvelebeni postov- 
skeho rucha se zmensily, ze jeho dopisum ubyvalo 
znenabla na vaze, obsirnosti a sfavnatosti, ba 
i poctu. Za to byvaly vaznejsi a vecnejsl, byt 
i posleze, kdyz mlady doktorand nastoupil trnitou 
cesticku praxe, nabyvaly strucne skouposti, 
mnolidy az prekvapujici. Ale kdoz by zazlival 
mlademu muzi, souzenemu dobyvanim klobouku 
doktorskebo, statnimi zkouSkami, nestalym za- 



^° KNIHY ZVONU 

mestnanim,ba i hmotnym nedostatkem! V§ecko vy- 
nahradii dobry I,adislav sve" mile Evgenii o prazd- 
ninacli a pozdeji o rozmanitych svatcicli v Hra- 
disti, kdez pan Jirus, nejprve za doktora povyse- 
ny listonosem a sluzkou Vackovych, zahy se stal 
chloubou spolecnosti a rodiny Vackovych. Stryc, 
Vacek dlouho sic a tvrdosijne snazil se nahraditi 
v srdci sve netefe a porucenky mlhaveho doktora 
opravdovym bednafem; ale casern zahofela i jeho 
hlava na vysluni budouci slavy Evgenie, jig po 
nialomestsku zavideno, ze se dostane za ,,pana". 
Recene slunce nechtelo se sice pofa.de od dalekeho," 
obzoru odtrlmouti, a zprvu nalehal pan Vacek 
pilne a durazne, aby si milenci popilili; pozdeji 
po umrti pani Vackove, kdyz Evgenie ujala se 
mimodek spravy domacnosti strycovy, hartusil 
zas, aniz by pfipustil, aby se Evgenie odsteho- 
vala k pani Tiehackove do Praliy, Tato dvojakost 
jednaui strycova rmoutila divku, jiz pfestalo 
v Hradisti svedciti. Touha po Praze jimala ji 
usilovneji a usilovneji, nalezajic na nestesti vyliy- 
baveho sluchu u prazske tety. Pani Tichackova 
bedovala, ze ma sve rodiny dostatek a svijela 
se laskyplnou obavou, kterak by nezamoznou 
netef slusne opatfila. Evgenie chtela se posleze 
odtrlmouti od pfibuznych a vyckati po blizku 
milence svatby, kratic sobe dlouliou clivili ne- 
jakym vedlejgim zamestnanim. Tomu protivil se 
zase Iyadislav. Takove starosti pfitezovaly dok- 
toru Jirusovi, jemuz lizkostliva svedomitost zbra- 
novala pfipoutati k vratke sve existenci zenu a 
deti. Na svobode, bylo mu snadno meniti zamest- 
nani, chefy, doyedl vystaciti s nestalymi pfijmy,. 



JAN LIER: MAODALENA .' [ ■ it 

Jako zenaty nesmel nikdy byti v rozpacich, musil, 
miti vzdy dostatek pro sve mile, byl povinen za- 
kladati na jistote, ze beze strachu o rodinu smi 
kazde chvile klidne zemfiti. Tak si ukladal. 
Avsak stere zklamani odvratilo jej stokrate od 
vytceneho cile. A tarn, kde jini v bezohlednem 
zapase tisicii a tisicu hladovych nestitili se klicek 
a bez rozpaku vztahli ruku, abj^ uchytili sebrehu, 
byt i vytrhli kofinky cizi existence, tarn doktor 
Jirus neumel a nechtel zavoditi. V duchu vinil se 
pfece z neceho, z nedostatecne lasky k svermi 
povolani, Koncipoval mnohem radeji tajne ver- 
siky nezli jakekoli zaloby, a navstevy sbirek a 
koncertu podnikal cileji nezli cliuze na stani; ba 
i v hanbe malif skeho pokoutnictvi liboval si spise 
nez ve slave Vefejnycli turnaju pravnickych. Pfes 
to nezoufal. Pficinil se, utvrzoval sebe a Evgenii 
ve vytrvalosti, byl hrd na svou vzacnou vernost, 
pfivadel si na mysl skvele uspechy pfikladu zdat- 
ne, svedomite prace a rozjafene sliboval si skvele 
vitezstvi. 

,,Tisic later!" za'liromoval Trojan a vymrstil 
se z poliovkv jak ustknuty. „Toho Battoniho 
bych zabil!" 

,, Battoniho?!" trnul doktor Jirus, hlede na 
pfitele, jako by s nebe spadal, ,.Batto — " 

,,Pompea Girolama Battoniho!" utrhl se ma- 
lif, bubnuje zufive na okno. ,,Certuv chlap! On 
se narodi sto a padesat let pfede mnou. On nine 
oloupi — " 

,,Mne oloupil o tvoji pozornost," vytykal dok- 
tor Jirus pfikie. ,,Tys povedeny pritel. Vypra- 
vtiji ti svou historii — " 






ia^i^ii^^u^^M 



xz KN1HY ZVONU 

,,Znam ji uz nazpamet!" 

,,Vylevam ti sve srdce, a ty, jako bych pfe- 
sycenemu vyseptalou okurku krajel!" zalovaldale 
pohorseny host. „Nemas-li pro me kdy — " 

,,Opovaz se, delati po nine zhorka nakvase- 
neho!" chlacholil malir, zastoupiv pfiteli cestu 
a nute ho k usednnti. „Nebyl jsem tich jako 
pena? Nedal jsem si vypravovati kroniku tve 
lasky a tvych tuzeb a snu jiz po desate? Mohu 
za to, ze clovek je schopen poslouchati znamou 
pisnicku a honiti se zaroverl v myslenkach buh 
vi za cim? SlySel jsem vsecko, ani sluvko mi ne- 
uslo! Souhlasim s tebou, pfeji ti vseho zdaiu, 
skocitn pro tebe do ohne, ale popfej mi tolik osob- 
ni svobody, abych smel nenavideti Battoniho. 
Jeho Magdalena mi ucarovala. Nejsem schopen 
mysliti na jinou. Neni-liz to strasne, pitome, 
k zblazneni!?" 

Doktor Jims' dal se znovu posaditi. Rozmrzen, 
mlcel zatvrzele, nechavaje sveho pritele beze 
znamky utechy a ucastenstvi, jak oplatku za 
jeho nevsimavosti. 

„Nejvyssi cas, abych sepustil do pra.ce. Hofi! 
Proto jsem sve panaky postfilel. Ta havel; vesi 
se mi jako pekelne mameni na race, na myslenky, 
na stetec. Dost jiz! Bud'me moudfi! Peskuji se 
a napominam jiz pul toku, co jsem v Praze, a 
nedelam nic, pofa.de nic. A ty mi ani nedomluvis! 
Pekny pfitel, ktery se diva klidne na zahubu 
bratrske duse!" 

_„Mas kratkou pamet," namital chladne doktor 
Jirus. „Pobadal jsem te casteji k praci, a tys 
mel plno vymluv. Po horlive cinnosti v Chlumu 



JAN LIER: MAGDALENA 



23 



venoval jsi se zotaveni, mazlil jsi se s timto dom- 
kem, upravoval a sperkoval jej, skupoval staro- 
zitnosti a vzacnosti. Nic ti nebylo drahe, nic 
vzdalene; ve svem hor ovarii rozhazoval jsi, casto- 
val po pansku kde koho, zil jen svym choutkam 
a fantasiim, jako by te nade v§ecky dulezitosti 
povznasela knizeci odmena Rejnburkova ■ — " 

,,Byla knizeci! Ale sud' buh, kterak to, ze i nej- 
vetsi sud ma dno!" divil se maiif . ,,K, coz na torn, 
nejsem zrozen za Harpagona. Jen kdybych ne- 
pozbyval duvery ve svou platnost na svetel 
Mkdo niceho ode mne nechce, zadny mne k nice- 
mu nevybidne, ziva duse se nepozepta, co pracuji,. 
cim se mohu pochlubiti, cim zavdeciti. Takova. 
opustenost ochromuje, pokofuje. Jsem zbytecny- 
a ve kfiklavem svetle techto fakt scvrka. se vy- 
znam meho umeni v nic. Me sebevedomi je pod- 
ryto — " 

,,Coz Dekanovsky?" 

„Neukazal se vicekrate. Bidak, lotr, upir! Jak 
spravne vycitil svym dravcim cichem, kdy mi 
zacalo byt lizko. A jiz se pfibelhal jako cert, 
abych mu prodal svou dusi. J a. mu budu ze stare 
nemecke mazanice delat Rubensa! Ruce bych si 
radeji usekal nez takovy do nebe volajici zlocin.. 
Vsak jsem mu dal na pametnou!" 

„A odpudil si piostfednika znacneho vlivu a 
rozsahlych styku. Po druhe na lisku liscim zpu- 
sobem, Trojane!" 

,,Kat ho spral, vydfiducha, lidokupce! Ani 
slyseti o nem nechci!" 

,,Jak s Andresem? Jste jiz vyrovnani?" 



2 4 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



25 



,,Take takovy hofky host! Jeste ho vidim, jak 
vzpupne vchazi, jak svym fetezem bfinka, — ■ vol'a 
by na nem utahl, — jak se rozhlizi, kazdy strep 
mi odhaduje. ,Pane', spusti huhhave, Jsem 
Andres, — Quido Andres & comp., importer 
fysikalnich nastroju. Doslechl jsem o vas, mate 
pry volne ruce a prazdny cas. Je-li libo vam — 
potfeboval bych svuj portret v zivotni velikosti 
do sveho rodiste. Vyzebrali tarn ode mne tisi- 
covku a na vrch vynucuji na mne podobiznu, pro 
vecnou pamatku, do sbirky portretu. slavnych 
rodaku na radnici. Nemohu odepfiti. Chcete?' — 
Chtel jsem. Co delat! Clovek by budoval palace 
a musi staveti psi boudy. Kdyz nemohu malovati 
bohy a reky, musim malovati maskary. Jak se ti 
libil ten posetilec, vypodobneny uprostfed ohrom- 
neho arsenalu fysikalnich nastroju?" 
,Jako ucineny Kopernik." 
,,Mne zas jako Cagliostro v nejhloupejsim vy- 
■dani. Plachta pfed boudou na jarmark! A co se 
mne pfi te odporne praci nasuzoval. Jaky impo- 
santni cynism vkladal do svych opovrzlivych 
dsudkii o umeni. Malba je pry jiz tak zbytecna 
■a zastarala jako mleti krupice rukou. Fotografie 
pry nas jiz zabila. Domlouval mi neodolatelne, 
abych zahodil stetec, a sliboval, ze ze mne bude 
docela kloudny fotograf . Mam pry talent a budu 
miti dum, kdezto pry v cele Praze neni malife, 
ktery by se mohl pochlubiti chalupou, jakozto 
vytezkem sve prace. A konecne filuta dal mi 
s nechuti sto zlatych a za ostatek, za tfi stovky, 
vnucuje mi onen fotograficky aparat, ktery se 
tarn z kouta na mne sklebi jako vrazedne me- 



mento, jako drze rozkroceny posmevacek. Tvuj 
pfichod jej zachranil. Mel jsem nan. prave ria- 
mifeno, kdyz tve zatukani xanu mi srazilo." 

„Gratuluj si, ze jsem zadrzel tvou slepou zu- 
fivost. Aparat vratis Andresovi. Rozumis? A^za- 
dej doplatek na smluveny houoraf. NepovoliS a 
dosahnes sveho, at po dobrern, at po zlem. Ne- 
das mu pokoje — ." 

„Dam," odpoxoval zhuxta Trojan. ,,Usetf mne 
vseho popouzeni, aspofi dokud nebudu hotov se 
svou Mafi Magdalenou." 

„Neklamu-li se, mluvil jsi o 111 jiz v lednu?-" 

„Ano. Tenkrate si ji pan z Rejnburka pral. 
V torn vezi Strzycki, ta stara dobra duse. Zasteskl 
jsem si mu, a za nekolik dni dosel krom vseho 
nadani lichotivy piipis Rejnbuxkuv s pozadanim 
za novy oltafni obraz svate Marie Magdalske do 
kostela Rejnburskeho patronatu na Cermne!" 

,,Pamatuji se. Dobreho ctvrt roktt tomu!" 

,,A ja dosud neskrtl uhlem! Za to rozutikala se 
mi Rejnburkova zaloha, ctyfi sta." 

„Tys veru znamenity hosppdaf svym talen- 
tem, casern a penezi!" zhrozil se doktor Jixus. 
,,Co si pocnes?" 

„Nevim. Rejnburk dal mi sice uplnou^vol- 
nost a naznacil jen mezi fadky, ze by ho tesilo, 
kdyby mtij obraz zaskvel se pfi letosnim svatku 
Mafi z Magdaly 11a oltafi Cermenskeho kostela. 
Touzim vasnive po torn zavdeciti se Rejnbur- 
kovi. A proto obraz musi byti hotov. Mohl bych 
ovsem praci jeste na mesic odloziti a zatim ^si 
nejak z okamzite nesnaze pomoci. Jsem pocten 
z;akazkou — ani jsem se ti nepfiznal — kresliti 



'JSWX 



26 



KNIHY ZVONU 



obalky na cikorii a ilustrovati provaznicky cen- 
? lk ; ^ ° bAvdm se < ze bych se pfi tomto dile 
bud obesil neb zmohl do uplne neschopnosti." 

„Zajiste. A proto vymenime si jedenkrate lilo- 
hy. Obycejne ty mi velitelsky radivas; dnes ja 
ti po pfatelsku poroucim. Zitra dostavi se k tobe 
nas sluha s blanketem pine mod pro meho chefa 
Podepises ji a pfidas sluhovi Andresttv aparat' 
a doplatek Andresuv zbavi te nesnazi. Shod' se 
sebe vsecku sklicenost, bud' klidny. Soustfed' se 
maluj — " ' 

.Co?" 

„Magdalenu." 

^Malif hodil zlostne lilavou a zakrouzil v prud- 
kem rozbehu atelierem. 

,,.Kdybys roztloukl mou hlavu na prasek/' vy- 
chrlil divoce stanuv pfed hostem, „nevykfese§ 
z ui ani jiskficku slusneho napadu. Je v ni jako 
v zakletem zamku, vseeko spi jak utopene. Plo- 
cha^obrazu je urcena: stlaceny ctverec, bezmala 
obdelnik, vyvyseny svrchu obioukem. A v teto 
plose vidini pofad a pofad Magdalenu Battoniho. 
Am v nejohyzdnejsim svem snu nemuzes miti 
zdani o mukach, jaka zakousim. Po dels! dobe 
lelkovani, hracek a nektere lenke prace probou- 
zim se pfed konkretnim ukolem, ktery by mohl 
pfec ticinkovati jako kouzelny prut na zdroje 
umelecke tvofivosti v mem nitru. A ve nine zu- 
staya hlucho, mrtvo. Mne projima jak vrazedny 
mraz hloupy, titerny a pfec desny strach z ume- 
lecke impotence! Cim to, ze napinam a hmozdim 
svou vynalezavost do krve, do zsileni a ze po vsem 
lisili vynofuje se pfede mnou jak demon zas jen 



JAN LIER: MAODALENA 



27 



Battoniho Magdalena! ? Desetkrat, padesatkrat se- 
tfasl jsem jiz tuto svudnici, zazehnal ji, chopil 
se tuzky a — moje ruka jak ocarovana. sklouzala 
sama neodolatelnou moci do kontur te — " 

„A proto se chytas stropu? Tys detina! Jasej, 
kocliej se v pfesvedceni, ze jsi Battonimu xoveii. 
Jste oba kongenialni — " 

„Vyprosim si lisklebky. Kongenialni! Kazdy 
lmup, ozdobeny cizim pefim, bude se jiz za ne- 
dlouho vychloubati, ze je vypotil sam, ze sve 
„kongenialni" ktize. A kdyz bfidil uklohni cosi 
po mistrovskem slohu, vezme za stit a polozi si 
za podstavec sve znamenitosti ,kongenialnost' . . . 
Bull mne chraii vseho pfibuzenstvi S takovou 
pasofitnickou chaskou. Ovsem, Battoni take vy- 
tvofil svou svetici kongenialne k Magdalene Cor- 
reggiove, a vera d'as aby nasel pro biblickou tu 
krasku novou podobu, dusi, posu, vyraz, barvu! 
A ja. chci byti ve vsem a vsecek svuj, ptivodni 
osobity, do krajnosti novy." 

„ Jsi jesitny jako vystfedni koketa. Radeji by 
se nevidela, nez rovnati se efektnimi zvlastnostmi 
jinym." 

^Tak?!" rozkfikl se Trojan. „A coz me ume- 
lecke svedomi!" busil si na prsa, v nicliz poznovu 
vse vfelo. ,,Coz ty citlive vazky me umelecke 
ctizadosti, ktere nesnesou ani pirko ciziho pfi- 
vazku?! Ani stin zdanlive podobnosti nesnii na 
ne padnouti, aby se nezachvely a nevysinuly mne 
z rovnovahy povinne a nezb}^tne vaznosti k sobe 
samemu!" 

„Souhlasim, docela soulilasim," pfizvukoval dr. 
Jirus, kroute si kniry, pod nimiz hral potutelny 



28 



KNIHY ZVONU 



usmev; pxojeveny souliias byl patxne pouze lec- 
kou na malife, jenz si pocinal jako dovadejici lev. 
,,Jsi na sebe od jakziva pfisny, az kxuty. Muj 
respekt a moje licastk tobe byvaji tim jen utvrzeny. 
Kdybyck se stavel na liledisko jinych, pomyslil 
bycli si, ze si ukladas nekdy pfilis mnoho — " 
„Kdo si uklada malo, at spravuje backoxy!" 
katil se malif, 

„Zajiste, tot take moje fee. A vzpomen si na 
to^xovnez laskave, az si opet zmanes zlehcovati 
me soukrome snaky usmeskem. Tys tedy vytkl 
si za likol, byti svuj, veskxze svuj. Hm! Dokonale 
nove motivy v absolutne v novycli f oxmach kazal 
jsi onelidy tak hromove, tak xoznicene, ze jsem 
se sam rozjafil. Pfemyslel jsem o torn. Jak ti 
povedomo, nemam dosti odvaliy ani talentu za- 
mestnavati se umenim pxakticky; obixam se jim 
teoreticky. A jakmile o torn ceknu, sprazis mne 
prezdivkami a potupou; pak jsem hlupak, piskle, 
divam se na svet jako Honza na nova vxata a 
podobne. Ale i v klaboseni blaznu byva zxnecko 
pxavdy, a pakli se nenrylim, bylo ti — k me 
tiche xadosti — moje blaboleni nejednou vodit- 
kem na cestu — nehorsi se — na cesticku za 
nektexou docela podffzenou nepatrmistkou." 

„Nenamluv mi zde za gros do pytle. A ja ti 
za to ani ten gros palmaru nezaplatim! Pockej, 
az budes advokatem a ja tvym klientem. Potoni 
napovidej na muj licet dvacet arcM nesmyslu. 
Ted' strucne mluv! I to pfipoustim jen v nadeji, 
ze mne tve tlachy rozveseli." 

„Hezdvofaku! Inu ovsem, kdyz si covek na- 
vykne rozmlouvati s bohy, neumi posleze hovofiti 



JAN LIER: MAQDALENA 



29 



s lidmi. 2a trest povim ti upfimne sve mineni. 
Tve domnele impotence nelekam se ani za mak. 
Spatfuji v rti toliko docasny, mamivy stin tve 
velike hoxouci snazivosti. Oc ti vlastne bezi? 
Vsecko jiz bylo. Vzpomeii, kterak eitavali jsme 
spoluklasiky a jak jsme ttnuli podivem ze&o- 
vek pfed dvema tisici lety ve vsem, do vsech 
zachvevu sve duse a se vsemi svymi ctnostrm 
a nefestnii, ve vsi sve bestialnosti a xafmovane 
zliyckanosti byl tyz, na vlas tyz jako dnes; 
kterak jsme se musili ujisfovati, ze cteme kla- 
sika a nikoli nektereho modexmlio antora; jak 
jsme si fikavali, ze davno jiz mysleno, nalezeno 
a povedeno vseeko, cim clovek jest, a zeby ttplne 
stacilo pfestati na klasicicli a neliciti lidstvo 
lidem pofade znovti. Proc se tak tedy pfece deje? 
Proste proto, ze kazda generace objeyuje svet 
zbiusu nove. Proto take liclioti si mladi vzdycky 
domnenkou, ze oni vynalezli kamen moudrosti, 
ze ti dobfi ubozi stafi meli o torn vsem jedva ml- 
liave potucliy. Rozdil a pokrok jsou v podstate 
nepatrne. Kazda generace hledi na stareho Ada- 
ma svyma ocima a chce jej studovati v zrcadle 
sve barvy a fasony. Riman objizdel zeme na ves- 
love lodi, my je objedeme po parniku; tot vse. 
Ale pfece jeste neco. Horizont lidstva sm se po- 
zvolna zkusenostmi pfedku, pfejimanim tohoto 
dedictvi, ktere vsak rozmnozuje pouze vedornostl 
a zitstava jinak beze vselio vlivu na povabu, bido. 
a stesti cloveka. Slunce nas zivi pofade stejne, 
at jsme je zmefili cili nic, at jsme si jeho svetlo 
xozlozili spektrem nebo necliali tak. Vede se nam 
ve vsem pokroku jak s baxvami. Prvotm lide 



i^a 



r 



30 



KNIHY ZVONU 



znali jen zakladni barvu, pozdejsi pokoleni bystfila 
si^smysly rozeznavanim odstinu, cetnych a cet- 
* e l¥? h - M ?. Pnmdrni barvy ziistaly a zustanou 
tytez jako lidsky organism. Tak jest i se zakladnf- 
mi motiyy hdskych emu a naseho umeni. Novota 
umeleckych nametu muze byti pouze relativni. 
btaleti stndaji tohko masku cloveka. Naivni stfe- 
dovek prevadel svate a svetice do mezi sve doby 
a syeho stylu. A trvam, ze o toto pfiblizeni ke 
skutecnosti byh tito svetci ucinnejsi, moralka 
jejich legend srozumitelnejsi. Snad by pokus mo- 
dermho umelce — " 

,,Coz mohu znazorniti Magdalenu, iak sedi 
kajicne v prujezde s kosatkou pomorancu? Nebo 
I d ^ne kdesi skopky? Nebo jak obchazi po 
hospodach s redkvickou? A mysleme si nakrasne 
zkusenou modern! svetacku, ktera se po maso- 
puste ze sveho zivota muze kati v teplem a 
utulnem pohodH, nevyrusovana ze sveho roz- 
Jimam nouzi a shonem po kurce chleba. Pfipustil 
bys takovou sentimental™ ilustraci z modniho 
casopisu na olta.fi?" 

,,Proc ne? Radim ti k novote — " 
„K blaznostvfl Magdalena neda se vyloupnouti 
ze slupky biblickeho okoli ani z draperie usta- 
ene a posvecene tradici!" vykladal hnevive ma- 
lir Nezapiram, ze nine tve rozumovani leccim 
prekvapilo Byva tak, ze vy sosaci a skribenti 
o urnem dovrtate se nekdy pfipadueho slova 
k hlasitemu a dosti spravnemu vyjadfeni citu 
nebo poznam ci tuzby, ktera nas umelce nevy- 
slovena a nedefinovana do hlubin duse ovladl 
lentokrate vsak nemam z tveho nauceni zadneho 



JAN LIER: MAQDALENA 



31 



"V*l 



uzitku. Moje otazka zni docela obracene nez tvoje 
odpoved'. Nikoli pouha maska, nybrz cele feseni 
hadanky musi byti vylucne moje, zbrusu nove." 

,,Tezka rada!" pochyboval o uspechu pfitelovy 
snaky dr. Jirus. 

,,Vefim. Od tebe ji ani necekam a nezadam, 
Ty se vyznas v zenskych sujetech!? Haha! Ani 
svou Evgenii jsi neprohledl. Otevfes teprve oci. 
az bude pozde!" 

„Jaka to fee!?" 

,,Upfimna. Posbys! Mam pro tebe za lubem 
rozsafne slovo." Trojan zastavil se pfed hostem. 
,,Pali mne jiz davno na jazyku, a dues — v dik 
za tvou dobrou villi — povim ti bez obalu, ze 
jsi hlupak." 

,,Zase? A tote roztomile!" 

,,Ano, hlupak a mizerny poctaf a Spatny clo- 
vek!" 

,,To£ pochopitelno. Kartony jsi uz postfilel, 
a ted' jsem se ti namanul do rany. Muze-li byti 
co vdeciiej§iho, jako chladiti si na mne zahu za 
domnelou tvou impotenci." 

„Nemysli, brachu, ze jen tvuj spekulativni roz- 
um ma privilej stfileti do cerneko, Ty na torn, 
ja na onom terci se vyzname. Ja na zenskem 
bezpecne. Pfebral jsem jiz mnoho sukni a ty nic. 
Moje placene i bezdecne modely jsou mi venkon- 
cem lnostejny a proto zfetelne, ve svych zpuso- 
bech a sve sdilnosti priihledne. A ty jsi se zen- 
skych vzdy bal, tys vykopal svym ostychem mezi 
nimi a sebou propast nevedomosti, do ktere spad- 
nes. Ja byl dokonce i jedenkrate zeuat, ovsem 
bez kopulacnich ceremonii; za to jsme se pfi 



32 



KNIHY ZVONU 



rozchodu obesli take bez obfadu autorit. Ale uzil 
jsem iluse manzelstvi asi po tii nebo ctyfi mesice 
dokonale. E, — nebudu se ti vychloubati, chci 
jenom naznaciti, ze jsem dosti zkuseny, ab3^ch 
dovedl vyloziti leccos na kostfe zivota, kteiy ma- 
luji. Jinak byl bych 'skolak, i ve svein umeni. 
Ty bys ovsem z pravnicke praxe take moil miti 
zisk, ale u vsech vsudy podivno — podivno, kte- 
rak mnozi lide klopytaji pof ade pf es dratky a nitky 
komedie zivota a pfec divaji se na svet jako deti 
na divadlo." 

,,Podoba se, jako bys chtel zamluviti svuj ne- 
uctivy najezd na mou neyestu," pferusil dr. Jirus 
malife. ,,Slibil 3 si byti upfimuym. Cekatn." 

„Tu jsem. A nabodnu te lined na hacek vecne 
otazky. Proc jsi nine s Bvgenii nenavstivil?" 
,,Proc? K smichu. Bydlis kraj sveta — " 
,,Na Hradcanech. Provadel jsi po nich pana 
Vacka s Bvgenii pul due." 

,,A slusi se, navstevovati s divkami stare mla- 
dence?" 

,, Slusi. Atelier malire jest otevfen kazdemu. 
Kdo ke miie vkroci, netrati na eti. A ja, tusim, 
nekousu. A mam te od srdce rad, pfeji od srdee 
tvemu stesti, beru radostne podilu na vsem, co 
tebe blazi, a byl bych vdecne a pf atelsky pozdravil 
tvou nevestu. A ji by snad roviiez bylo vitano 
stisknout ruku staremu vernemu tvemu piiteli. 
Tys opomenul seznamiti nas; nefikam schvalne, 
ale instinktivne ... A proc? Abys vyhnul se roz- 
pakum, abych nezavrtel nad vami lilavoii, abych— ' ' 
,,Dovol: Kvgenii vezmu si ja a nikoli ty. Jest 
mi lhostejno, vrtis-li nad nami hlavou — " 



JAN LIER: MAGDALENA 



33 



,,Ivzesl Dnes jiz neni ti lhostejno, eisti na ci- 
zich nebo znamych tvafich vycitku sve chyby, 
navesti neutesene budoucnosti." 

„Aj, aj!" usmal se kysele host. ,,Ceho jsem 
se jen dopustil nebo dopustim! Jaka, prosim, 
jest moje chyba?" 

.jRoztomile, poeticke detinstvi, vhodne za li- 
beznou upominku do pamatniku tveho mladi,'' 
hovofil s pfizvukem lichotne i vazne duvernosti 
Trojan, .,, detinstvi, negkodne jako pfekonana eta- 
pa, ale povazlive jako dobrovolny, tvrdosijne 
udrzovany zavazek. Domnivas se, ze v osmnac- 
tem nebo devatenactem roce dospel jsi na temeno 
zivota, zes tenkrat dovrssil svou zralost a mohl 
si s lehkym srdcem zatarasiti volnou cestu k zkou- 
§eni a uzivani, k blahu a trpkostem, k dosazeni 
vykvasene, jadrne muznosti, ktera ti da sama 
v pravy cas na rozhodnuti svobodnou villi, abys 
vybral si zenu, primefenou sobe, vylileclnutou 
a poznanou bystrym, jasnym okem, plnym za.ru 
dospele touhy? Trvam, ze nejsi schopen te bla- 
hovosti, abys mi odpovedel ano. Mezi tvymi 
gymnasijnimi kratochvilemi naleza. se take stu- 
dentska laska. Jak jinak? Kdoz pak odola slast- 
nemu, lechtavemu pokuseni vykouf iti prvni dout- 
nik a milovati prvni devce dlouho pfed maturitou? 
Takove mladistve milostne zachvaty navstevuji 
bezmala kazdeho. Asi pul tuctu jich pamatuji. 
Jsou to pokusne pfipravy, zkouseni kfidelek, 
prvni vylety mladych ptacat, podnikane s veli- 
kym kfikem a rozcilenim, namahave, v malic- 
kosti obrovske a prudke. A po letech obveseluje 
zraleho muze a vyspelou zenu pfijemna vzpo- 

Magdalena. 3 



-~~~im 



34 



KNIHY ZVONU 



minka na krasne a pfepodivne, ciste a komicke 
prvni zachvevy detinskeho srdecka. Neni hor- 
kosti v takovem dobrodruzstvi. Jen ty si jim 
ztrpcujes osud. Pfipoutal ses ke studentske 
lasce. Jako nerozvazny hoch spial jsi okovem 
sve male, uevyvinute srdce a prvni vykon z neho 
ustanovil jsi za posledni, nejvyssi a nejdokona- 
lejsi kvet na strome sveho zivota. Ale bylo to jen 
mlazi, pfedcasne a slaboucke; nedal jsi mu do- 
cela zvadnouti, udrzoval jsi je umele, promrhal 
ria jeho vj^zivu limorneho lisili a ohfival jsi za- 
krslika strojenym teplem uminene vernosti. Ale 
zakrslik zustava zakrslikem, mdlou, zchfadlou, 
vycichlou kvetinkou. Jsi na ni tvrdosijne hrd, ac 
bezdeky hxozis se te chudobne zahradky, do ktere 
ses jako chlapec uzavfel. Tvoje nevesta te jiz 
nevabi, jen zvyk a davne, dobou ztuhle slovo te 
k ni vize — " 

,,Dlouhe feci kratky- rozum: Tekaveho cloveka 
tveho razu nudi nase stalost!" ozval se nevxle 
dr. Jirus. 

„A tebe rovnez tak." 

,,Nejsi schopen porozumeti svazku nasich srdei. 
Srostli jsme spolu, jsme nexozlucni v jednote citu, 
smysleni a poctive, ano velebne vytrvalosti. Kdy- 
by'nam tak bylo souzeno, pocka na mne Kvgenie 
bez reptani, radostne do sedesati let — " 

,,1 slaka!" usmal se malif ironieky. ,,Rozumim, 
proc si svou houzevnatost clivaJB. Piakati pro 
ni pfece vefejne neumzeS. Svymi deklamacemi 
snazis se ohlusiti sebe i jine. Ale v hloubi sve 
duse si jiz davno nevefis. A Bvgenie? Prosim te, 
pomysli si pannu, liplne- rozkvetkm pamm, pofade 



JAN LIER; MAODALENA 



35 



po ctrnact let v zari prvni lasky. Pfiber v licet 
lidskou zlomyslnost, vloz ji do koutku jedova- 
tyeh list a do bodavych hledu skodolibych oci a 
pfedstav si, ze tyto tismevy a tyto po'liledy sti- 
ll aji Bvgenii v Hradisti mezi milymi pfitelkynemi, 
ktere jiz davno se provdaly, mezi devcatky, ktere 
zatim na vdavani dorostly a nastoupiti chteji 
ve sva prava beze zkraceni stargimi. Uvaziljsem 
to vse a pochopil uplne horouci touhu Eugenie 
po Praze, po tobe, a jeji neunavne vynalezani 
rozmanitych zpusobii, jak by stiyce v Praze 
zdrzela, jak by u pani Tichackove uvizla — " 

„Co — co • — co pravis?" 

,,Co vim. Jak ti povedomo, hledal jsem te pfed 
nekolika dny u pani Tichackove. Hodna ta pani 
ujistila mne, ze se vratis v tu clivili, a zdrzovala 
nine pul hodiny, liodinu, dve liodiny. Povaz, co 
takova liovorna zena za dve liodin3 r namluvi, 
co v§e skomponuje, napovi, zapfe a vj^ztadi." 

„Hm! A tys jejim vyslancem?" broukl mrzute 
dr. Jirus, prohlizeje si zamracene nelity. 

,,Od starych bab nepfijimam poslani, ac jsem 
ani okamzik nepocliyboval, ze si nine vyhledla 
za medium, ktere by mohlo pfiznive na tebe 
ricinkovati." 

,,A ona povedela na Bvgenii, ze — ?" vyzvidal 
liost naleliave, ostfe. 

,,Napovedelaniezi fadky, ze bude brzy svrclio- 
vany cas, abys ucliranil Evgenii od hanliy vra- 
titi se s prazdnou do Hradiste." 

,,Tos mi jiz vyfidil! Vacek a Tichackova by se 
radi me nevesty zbavili. Tot jadro tech pletek!" 
rozhorlil se dr. Jirus. ,,Ostatek, vse cos o Hvge- 

3* 



36 



KNIHY ZVONU 



nii povedel, je licha, nicemna. smyslenka. Zaka- 
zuji si, abys moji snoubenku pomlouval!" 

„$lunce stiij! Jozua Jirus tak veli!" smal se 
umelec. ,,Bylo by radno, abys take zapovedel 
axitmetiku." 

,,Obmyslnou a jizlivou zajiste." 

„Jest jizliva. Velmi! Ona nauci na pfiklad, ze 
tvoje nevesta ma o patnact let vice nez ty." 

„Kyho vyra!" fehtal se nucene dr. Jirus. „Tys 
vynalezl nove poctafstvi! Ven s nim. Bav nine! 
Proved' svuj zazracny pocet!" 

,,Hrave, muj drahy, ti vyhovim. K tobe by 
slusela zena o sedm let aspoii mladsi; a pro 
Bvgenii hodi se muz nejmene o osm let starsi. 
Sedm a osm je patnact, Jaky to zazracny pocet!" 
.jg^Kskanrotersky, pfiteli, nic vice. Zadne pravidlo 
nema platnosti absolutni. Vyjimkou jest Evge- 
nie pro mne stvofena, jakkoli citam tfi a tficet 
a moje nevesta o rok mene. Nam na torn nesejde. 
my se vysmejeme vsem tvym vypoctum — " 

„A pozadavkum pfirody, neiiprosnym zako- 
num starnuti jak by smet/' dodal Trojan. ,,Ob- 
divuji se ti. Jiz davno, jiz od tech castl, kdy 
jsem pfed lety Bvgenii poznal. Theorie o sdruzo- 
vani doplnovacich barev osvedcuje se netoliko 
v koloristicke technice, nybrz i v lasce a v man- 
zelstvi. I lamu si hlavu otazkou, cim vy dva se 
muzete doplnovati. Oba rusovtasi, modxooci, oba 
jak z mask, oba mekci, nerozhodni, hluboci v citu 
a ostychavi v jeho vyrazu. Umim si vyloziti, 
proc jste se zprvu neodpuzovali. Na malem me- 
ste se clovek velmi snadno zamiluje a za skrovneho 
vybexu naiezne honem bohyni. A nev3'vinute 



JAN LIER: MAODALENA 



37 



mladi nema zraku a mefitka. Teprv pozdeji za- 
touzi piirozenou, urcitou nutnosti mekky muz 
po silne zene a mdla zenska duse po energickem 
choti. Nevedlo se vam podobue?" 

,,Vedlo by se, Tiojane, kdyby vsecko na svete 
dalo se vpraviti pod cepici jedineho schema. Na 
stesti- existuje nespocetna rozmanitost povah a 
dusledne i pozadavku lidskych. O me stesti ne- 
pfipoustej si obav. Pficinil ses poctive, abys mne 
od Bvgenie odvratil. Neuspech tveho usili pouci 
te snad i o nevhodnosti tveho pocinani." 

,,Neni rady, neni pomoci," pokrcil malif ramenj^. 
,,Varujite vcas," pokracoval svrastiv celo. ,,Delej 
co delej, ja te vidim pfed sebou pofade v tako- 
vem manzelstvi: Po dlouhych letech postu, las- 
komin, stradani a mlsani usednete s pfedrzenou, 
umele udrzovanou chuti k slavnostnim hodum. 
Co vam zbylo do manzelstvi? Vsech lahudek bez- 
mala jste okusili, vse desetkrat a stokrat ohiivali. 
Nutite se do cilosti a hladu, do mladicke naivni 
nenasytnosti a za chviii zdeseni poznavate, ze 
vse vystydlo, zvetralo, zamfelo, ze jest po tabuli 
drive nez kvas pocal. Tys mlady, ona zestarla. 
Ty rmoutis se pro sve nahle, schvalne zdrzovane 
nestesti, ktere tusila, pfed nimz se tfasla. Tys 
miloval po ctrnact let hebounke, ruzove licko 
mladinke divciny a pojednou shledavas pracne 
sledy byvale spanilosti ve zvadle tvafi. Obji- 
mas vahave zenu, kteraz jest ti od hlavy k pate 
jedinym zklamanim. Ona nuti se do svezesti, vy- 
hlazuje vrasky, a tys ji pxamalo vdecen za tento 
klam, ktery ji dokonce neshisi. Vinis ji zkomedie, 
nalezas na ni z cista jasna sta chyb a uvalis 



38 



KNIHV ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



39 



na ni podezfeni, ze te osalila, ac v pravde uvedl 
ses v omyl sam. A ji rovnez tak. 2ena pravem 
zaluje na tvou svedomitou, dobfe tninenou, sle- 
ehetnou licomernost. Konec: Jste nevyslovne, 
nadobro nesfastni. Neuzili jste mladi, ve vasem 
zivote zeje mezera. Stoupali jste dlouho a pracne, 
abyste ocitli se ihned na sklonku. Spocinuti, ho- 
rovani a rozkos na vrcholku milily se jen kolem 
vas, neznate jichledazprahnutituzeb a z hofkosti 
zklamani, Henuti te svedomi odvratiti takovou 
dvojuasobnou sebevrazdu?" 

Dr. Jims pootevfel usta k odpovedi, zarazil 
se vsak ihned prudkym, pohrdlivym posunkem. 
Pfesed nekolikrate se sklopenou hlavou a za- 
smusilou tvafi atelir, vyxazil dvefe na balkon. 

,,Jsi povedeny advocatus diaboli!" hodil za 
sebe pfes xatneno. ,,Hvezdy bys dovedl ocexnit 
a deck andelu otxavit." 

Trojan stanul nepohnute uprostxed ateliexu; 
ponofiv xuce do kapes, zadival se premitave za 
svym davnym druhem, nejlepsim pfitelem ^ od 
detstvi, ze skol, ze stxasti a slasti vezdejsich. 
Ziral dlouho upfene na hezkou, uslechtile mode- 
lovanou hlavu, obestfenou zlatou zaii hojnych, 
hebounkych, svetlexusych vlasu, jez vencily bile 
skxane a vysoke celo soumerneho, mileho obliceje. 

Za drahnou chvili teprve vytrhl se malif z dumy 
a zamefil loudave do kouta, z nehoz vytahl stihlou, 
tozkosaym filigxanovym vykladanim jak opfe- 
denou liindskou huku. Naplniv kalisek jenmym 
tabakern a vloziv do neno zapalenou hubku, 
vynesl nargile na balkon a pfltahl za pxitele dve 
lehoucke skladaci zidle. ' ; _ . 



,,Dymkti mixu, I^adislave/' ozval se, vybizeje 
doktora Jiruse k usednuti a podavaje mu dxuhy, 
parfumovanou vodou prve splaknuty txoubel. 

Host neme a vzdoxovite ucinil Trojanovi po 
vuli. 

,,Viastne jest bfichem, kaziti si vuni a ryzotu 
jarniho vzduchu coudem tabakovym," pozna- 
menal po deisim mlceni malif. 

„Ba/' pxisvedcil doktor Jirus za chvili. „A jedo- 
vatymi vivahami nemene." 

,,Setfes je. Domlavil jsem. Jiz ani nemuknu. 
■ Ukazal jsem ti xub medalie. Oslri mne skvelym 
licem, a budu spokojen."' 

,,Dockas se toho." 

Trojan sklonil vdecne hlavu a rozlozil se po- 
hodlne na zidli, toulal se zrakem po sirem roz- 
hledu. Pod balkonem nizila se zahxada k neda- 
leke a nevysoke zdi, od niz sbiha svah k Jelenimu 
pfikopu, vroubenemu dlouhou xadou omsenych, 
pestrych, tichych domku Noveho sveta. Nad pas- 
mem teto nuzne ulice kupily se a vxsily maleb- 
ne palace a pamatky Hradcanske. Nejdale na 
levo jako obxovsky patnik, uzavixajici hoxizont 
cnela velebna, mohutna vez svatovitska nad 
stxechy zamecke, pfed nimiz belala se rozsahla 
skupina arcibiskupskeho palace a svitila okna 
Stexnbexskeho domtt. Za sidiem metxopolity vy- 
cnivaly kxasne §tity Rozmbexskych nekdj^ palacu, 
sousedici s pavilony Tcskanskeho zamku; pfi- 
memu poliledu a nejblize nabizely se tupe, nizke 
vizky byvaleho klastera Ursulinskeho, nad nimz 
jako obrazek vznasel se vj'soko maly kostel sv. 
Vavfince na Petfine. Odtud hoxizont, uzavfeny 



"^T^H 



4o 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



41 



slicne kxenelovanym cimbufim ,,Hladove zdi", 
obepinal palacovitou svatyni Iyorety, z niz vy- 
rustaji stihle, rozmatne vizky, a velkolepou, ener- 
gicky rozclankovanou masu kxalovskeho nekdy 
palace Ceniinu; Strahovske veze pfevysovaly 
stfechy teto ohromne. budovy a pod ni lezel 
skromne rozsahly, asketicky holy klaster kapu- 
cinsky; od Cerninskyeh kasaxen rozbihal se obzor 
ve vlnite kontury vrsin Svatomarketskych a 
v kostxbate obrysy polorozvalenych bast. A vse 
bylo ztopeno ve skvoucich barvacb, svitilo a hfalo, 
houpajic se v xyzem, opojenem decliu plneho, roz- 
kvetleho jara, prosy ceneho vuni a protkaneho 
zlatou za.fi planouciho slunce. Daleky sum mesta 
zalehal k domku ztlumen jak bzucenim much, 
a tichem nesly se jen table zvuky zvonu nebo 
ohlasem vesely vyskot deti, skotacicich po No- 
vem svete. 

Na balkone nehnul se a nepromluvil nikdo. 
Pfatele, obestfeni modravou mlhou vonneho dymu 
uzivali pohov3 r , zirajice do prazdna, kochajice 
se v luzne vyhlidce a tekajice zrakem a myslen- 
kami za stfidavymi cili. 

,,Kdyby tarn," promluvil pojednou malir, uka- 
zuje troubelem k Iyoretanskemu namesti, ,,pxo- 
stirala se Piazza di vSpagna a nad ni vypiiial se 
Txinita. de' Monti, vedel bych si snad lady. Ne- 
ohlizel jsem se posud po modelu, ac se bez neho 
neobejdu. Rad b5^ch se ustalil na pxopracovane 
ideji sve Magdaleny, prve nez ji pocnu vtelovati 
do lidske podob)^ Model poslouzi obycejne toliko 
k aplikaci me pfedstavy na podklad telesny. Uda- 
va se ovsem nekdy, ze zjev modelu sam vnukne 



mi sfastne reSeni ukolu. V Pafizi potazal bych se 
s objemnym adresarem nejxozmanitejsich modelu, 
v Rime bych probrakoval hojne zasobeny trh 
modelu na schodech Piazzy di Spagna k portalu 
kostela sv. Trojice a trvam, ze by mi bylo pomo- 
zeno. Bezi mnohdy o to, uhoditi tak xikaje na 
pravou klavesu; pak jiz hrave nalezne se hledany 
zakladni ton a rozvine pod xukou cloveka v bo- 
hatou komposici. Ale zde v Praze! Skrovrioucka 
nabidka, chudinky vyber • — " 

Umelciiv stesk vyznel v zlostnem povzdechu. 
Trojan opfel se loktem o koleno a sloziv svxaste- 
ne celo do dlane, hledel mrzute pod sebe. 

Dr. Jixus dival se na schylenou, jako pod zdx- 
cujicim bxemenem beznadejne klesajici hlavu pfi- 
telovu, a zasmusila jeho tvaf se znenahla vy- 
jasiiovala. 

,,Proto tedy dnes jezdig na splasenem koni!" 
prohodil za chvili. ,,Proto si deias ze svych obxazu 
terce a vrazis mi nelitostne hfebiky do hlavy! 
Model ti chybi! Ale nebylo tfeba tak hlucneho 
livodu k teto zalobe." 

,,Vsecko svata pravda, co jsem fekl," vzchopil 
se zhurta malif. 

„Jak jinak!?" ironisoval host. ,,]Sfejsi ty vzdy 
neomylny, kdykoli na tebe srsani sednou!?" 

,,A! Podrazdeni rozvazalo mi jen jazyk. Zapis 
si moji radu za usi, chceS-li. A neni-li ti libo, 
nech tak. Mne muci jine starosti." 

„Slysim, O model, a pak o nadseni. Nebo 
snad obxacene. Ale obavam se, ze snaze dozlobis 
a dopidis se modelu nezli posveceni. Soudim, ze 
novovekemu umelci jest obtizno a namnoze zhola 






-* J^^Pa 



42 



KNIHY ZVONU 



nemozno roznititi se cistou, nezkalenou vrouc- 
nosti nabozenskou, ze ktere vytryskaly jako za- 
fiva zjeveni posvatne malby stfedovekych a re- 
naissancnich malif u. Vek nabozenskelio nadseni 
mirml'a s mm pfirozene podmfnky energicke, vni- 
terne, samorostle tvofivosti cirkevniho umeni. 
Nemuzes za to. Zazrak, pfedelati se v cloveka 
ze sestnacteho stoleti, nepodafi se ti. Musil bys 
yytrhnouti svou by tost se vsemi jejuni koiinky, 
i nitkami, kterymi organicky setkana jest s ny~ 
nejsim svetem, musil bys naroditi se zitra znovu 
bez potuchy o netecne stfizlivosti, skepsi a 
pessimismu a bezeti sam a sam do temna mi- 
nulych dob a zaklepati jako cizinec na zavfene 
jiz brany slavneho, dokonceneho chramu cirkev- 
niho umeni. Vyzuelo tiplne i dokonale ve vsech 
vrcholcich a vystfelcidi. Brutalni naturalism 
uiceho mu neubere, a pokusy v pokracovani 
praniceho mu nepfidaji, leda ' vyriistku jalove, 
leskle_ ahlucne fraze, kteraz uikoho ueuspokoji, 
nebo imitaci at vedomych at' bezdecnyeh. Retezy 
spolehlivych zkusenosti nepfetrhas, Txojane, a ze 
sve kuze nevyletis." 

,,Tolik take vim/' osopil se na pfitele umelec. 
„Radu dej nebo mlc!" A mrstiv troubelem huky, 
utekl do atelieru. Jantar spicky rozstfikl se o br- 
leni balkonu v zlatotfpytnou kaskadu. 

_ „Tys kus potfestenehokazisveta," volal doktor 
Jirus za pfitelem. „Nezmuzes-li kravy, tluces 
dizkou o zem! Styd' Se!" 

,,Promin. dobrotive, vzorny kazateli," zadal 
pichlave Trojan, vrativ se. „l4de by se nesnesli, 
kdyby si nemeli co odpousteti. Slabosti sblizuji, 



JAN LIER: MAGDALENA 



43 



tak ncWis sam. Tvoje rybi krev se ovsem nezpeni 
a chladny mozek uerozpali. Ale tim jsi. mi ^dnes 
malo platen. Zvazme sve vzajemne pfispeni, ja- 
kym jsme se prave v tuto hodinu obmyslili. J a, 
ti mluvil do duse ryzi pravdu tezke vahy. A ty? 
Jak pirko vyleti tvoje vazka vzhtuu; cos mi 
u§tedfil? Chladive naplasti, spravne vykrajene 
a mrazivou moudrosti namazaue, bavlnku do 
mych ran — . Ani sledu pokynu, ani jiskficky 
svetla na uejakou stopu nevyberu si z tvycli 
stfizlivych feci." 

„Vzdyt zamitas zpravidla cizi napady jako 
plevu," brand se host. „Sermnko z jineho ducha 
pry se v tobe neujme, tak tvrdivas." 

„Ba ze neujme. Byva namnoze hluche! Coz 
vy sosaci zuate ze zivota! Teprve, kdyz vam 
z jeho lilubin vynese umelcova ruka perly a oblu- 
dy, otvirate oci, zasnete a otfasate se." 

Potupna vytka malif ova dotkla se nemile dok- 
tora Jiruse. Tfeba pronesti nemistnou a malicher- 
nou vycitku toliko s vyzyvavym durazem, a riej- 
rozsafnejsi clovek neodola pokuseni hajiti se 
a vesti dukaz, ze se ho nafknuti netyka. 

,,0o vim," ozval se bezdecne pravnik, ,,chovas 
v zasobe pfihodnou krasavici. Mnoho jsi o ni na- 
blouznil. Zpenez ji konecne. Pfivede zivel ptt- 
vabne krasy do tveho dila. Nacrtl jsi ji uz ne- 
kolikrate, — tarn podle dvefi ji zase vidim — " 

„Pani Narcissu z Rejnburka?" ztrnul malif, 
sleduje zraky pfitelovy. „Coz mohu. v poledne 
malovati noc a z ucinene nezne pohadky dusnou 
zhavou tragedii? Poliled' na ni! Je v tomto raj- 
skem diteti sledu pp Magdalene? Kdoz by pocho- 



■*&& 



44 



KNIHY ZVONU 



pilj z ceho se kaje? Ji jen zvednout a zlibat za 
komicky napad hr&ti si na neco, cim zhola byti 
nemuze. Neni predestinovana, ani ve snu, silne, 
vedome hfesiti a rovnez tak se kat. Jak fikam, 
ty nemas za nehet kloudne myslenky. Hfisnici 
mi pfived', dokonalou, uslechtilou, horouci krve, 
aby vasnemi a studem planotrti dovedla." 

Doktor Jims' trhl lilavou a skloniv ji opet 
zvolna, zamyslil se. 

„Snad vim o nejake!" oznamoval, rozhodnuv 
se konecne. 

,Jdiziz! Ty? Tot by slepe kufe nalezlo zrno." 

,,Nalezlo," trval host na svem. ,Je-li ti vhod, 
ukazu ti je. Neni-li, piijdu. Beztoho si chef po- 
mysli, ze me fizeni na Male Strane trva piili§ 
dlouho. 2 opatrnosti V3 ? sel jsem hned po obede — " 

„A pfijdes vcas, abys pomahal svemu panovi 
oskubavat klienty. Tfi hodiny! Tote rana! Jsi-li 
omluven, sed a vypravuj." 

Trojan odbelil na okamzik pro cerstvy tabak 
do nargile a pfinesl si zalozni troubel pro sebe. 
Po stfidavych rozmarech byl zase v dobre mire. 
Opfev se pohodlne o lenoch sveho sedadla, upfel 
na doktora Jiruse tazavy pohled soustfedene zve- 
davosti. 

„Asi pfed tydnem/' jal se vypravovati jaksi 
vahave pravnik, ,,sesel se tu pan Vacek se zna- 
mymi z Hradiste. Bylijsme vespolek v divadle 
na opefe. Pani z Hradi§te divili se povinne 
vsemu a nudili se v duchu. V meziakti fekli si, 
ze po takovem vaznem pozitku nutno dopfati 
si osvezeni." 






JAN LIER: MAGDAtENA 



45 



,,$lovem, zachtelo se jirn pikantnich zakusek. 
To si venkovan v Praze nerad odepfe. Docela 
pochopitelno. Dale." 

,,A s neodolatelnou, lichotivoa duverou zvo- 
lili si mne za pruvodce. Byl jsem povinen tvariti 
se, jako bych se citil vysoce poctena. A zatim 
bylo mi jako nevedomemu skolacko\i pfed chou- 
lostivou zkouskou. Po divadle odvedla pani Ti- 
chackova Evgenii a ja tu stal se svymi spolec- 
niky, neveda kudy kam; jejich dychtive oceka- 
vani ukladalo mi, abych se vyznamenal. Zavedl 
jsem je do nejakeho tingl tanglu, doufaje, ze je 
sipave a hekticke zpevacky ukfici. Chyba lavky! 
Moji hoste se nedali. Za hodinu byli zklamani, a 
ja se radoval, ze timto prulomem v jejich ilu- 
sich stastne uklouznu a bodre sousedy pfed bla- 
hovosti zachranim. Nedali si fici, zalovali, ze je 
chci ledabylo odbyti, a nutili, abych se polepsil. 
Moje cest pry toho zada. A ku podivu! Hodny, 
stfidmy stryc me snoubenky svadel nejvice." 

,,Co lidi vydava sve skrblictvi za ctnostnou 
zdrzelivost! Pan Vacek je z nich. Byl by blazen, 
aby si nevyhodil z kopytka na cizi vitraty. Pla- 
til jsi zah?" 

„Ovsem. Byli jsme zas na ulici a ja nevyslovne 
v vizkych. Jak ti povedomo, Stitim se nocnich 
dobrodruzstvi." 

,,Ano, tys nevsedni bata!" pfisvedcil klidne 
malif. „A dovol mi malou vedlejgi glosu.Vzpo- 
men si vzdycky na tuto svou idiosynkrasii, kdy- 
kolt by ti posetilost naseptavala, zes rozenym 
umelcem, ze tviij doktorsky klobouk jest vlastne 
toliko nedvistojnou mucenickou korunou na ge- 



46 



KNIHY ZVONU 



niilni Have umelecke. Jsi diietant. Umelec, le- 
kaf, knez, ucenec nesmi se stititi niceho." 

,,Diky za pouceni. ■ — Vykrocil jsem se svou 
spolecnosti na slepo. Pot sexednych sklicujicich 
xozpaku stal mi na cele, a nejaka spdsna mdloba 
byla by mi docela vitana byvala. Na stesti bleskla 
mi Havou myslenka, drive nez pani z Hradiste 
poznali, ze je vodim krizem kxazem na zdar 
Bull. Zastupujeme jednoho klienta v pestre soud- 
ni liistorii. Nic valneho na ni neni, ac jedna epi- 
sodka odehrava se v nocni kavarne se zenskou 
obsluliou. Po mem sonde byla by nepatrnd na 
pohled episoda dosti diilezita, a k jejimu sprav- 
nemu objasneni obhlednuti mista nutne. Muj 
chef nesdili toho mineni. Jsem s nim osamocen 
a pfidrzuji se lio tim houzevnateji. Vzpomnei 
jsem si na tuto kavarnu. A mzikem bylo mi 
zfejmo, ze dosaimenie tarn vsichni svelio eile, ja 
nazoru o lokalite, moji druzi kyzene zabavy. 
Dovedl jsem je tarn. Zprvu jsem byl jako zma- 
men a tapal v jakesi opojne a necliutne mlze, 
ktexa mne na prsou dusila. Teprve za chvili jsem 
se vzpamatoval a pxoHizel zvedave zajimave - — " 

,,B co zajimave! Tlumeuy hovox, vypary z na- 
poju, poruznu blasite zvasty drzycli a polozpi- 
tych mluvku, napudrovaua, vyfhrtena, nalicena 
devcata s nucenym smicliem a strojenymi zerty." 

„Ano, ano. Pouze jedna seclela upiate a jaksi 
nepfistupne opodal. Stara oelieelrule z bufetu 
strilela po ni karavymi poliledy a posilala ji 
sclivalne co cnvile s tacky a sklenicemi mezi liosty. 
Devce posleclilo neme, v\ r konalo sve poslani jako 
lhostejnjr automat, vratilo se zas na sve ,misto 



JAN LIER: MAQDALENA 



47 



a poiilizelo pfe'd sebe opet skrze prsty, do sloya 
skrze prsty sve hezoucke xucky, ktexou si oblicej 
zakryvalo. Lj-toval jsem ji." 

,,T3^s naivni!" usmal se malif. „Takove osubky 
dodavaji si vselijak zajimavosti. Snad byly ty 
prstiky leckou pxave ha tebe." 

„Mozna! Zpozoxovala me licastenstvi." 

„Ale! Drive nez ty!" 

„ — a tusim, ze jsem citil poxade, jak mne jeji 
oci na tvafi pali. Bylo mi nevolno; za kratko 
pfemahaly mne tinava i ospalost po nezvyklem 
rozcileni; Moje dxuzina vyrazela se chute a smala 
se z plna hrdla. Byl jsem zby teeny. Vyloziv panu 
Vackovi, ze nemam nikterak chuti vypiti poliar 
teto xozkose az na dno — " 

„Coz znamenity stryc tve nevesty povazoval 
ihned za f arize jstvi " 

,,Tak jest. Popfav sousedttm vesele zabavy a 
dobre noci, vytratil jsem se. Chci si v polosetu ye- 
stibulu z bloubi duse odcleclmouti, a v torn uchyati 
mne jakys vonny, hebky a teply mrak sumnelio 
hedvabi a krajek, zavifi mnou ; a nez se nadeju, 
stojim uprostied malelio, titulnelio kabinetu, sam 
ve spolecnosti te — vis — " 

^Vim, vim!" smal se Trojan uprimne. 

„Byl jsem jak opafen, slova nescliopen, S mzit- 
kami v ocicb, s mdlobami ve vseclitidech. Devce 
pocinalo si pxecl zrcadlem jako pfed kazdym 
jinym, a tepxve za clivili povsimlo si mex.oz- 
pacite malatnosti. Ale zvsdde snad rozmanitym 
zptisobum hosti, poliladilo mne a cbtelo se ke 
nine pfituliti — " , H ! !^i L i i' : ' ^ iM !' : 'J Id i J 



E3SF 



..|^.VJJl'l>.J'(15 



F K T? , s?j^;S^:TJ ; 3?!! ; r?r~sT^"S" 



■r 



1 KNIHY ZVONU 

„Pokusetii svateho Antonina! Pochodila, co? 
Jako Putifarka s ctnostnym Josefem!" 

t „Nebyl jsem s to, abych jf fekl neco zleho. Ne- 
vim proc, kdybys mne krajel. Snad z litrpnosti. 
Spetnuv, ze je mi tfeba klidu a pozadav o skle- 
nici vody, usedl jsem na chvili k odpocinuti. 
Ji — ■ Natalie si fikala — bavila moje nejapnost, 
a ja — kat aby to spral — ja. se stydel!" 

„Docela spravne, Jesitnost neopusti cloveka 
nikdy." 

„Hledal jsem lizkostne jakous rozumnou pm- 
povidku, ktera by moji pfitomnost a moje po- 
divne^ chovani odttvodnila. V tomto Sukavem 
tekani myslenek a oci namanuly se mi po ste- 
nach bidne barvotisky a obrazy rozmanitych 
bakchanalii. Vzpomenuv si na svuj diletantsky 
stetec, namluvil jsem devceti, ze pro svou malbu 
shanim se po modelu a po nicem jinem. Pochvdlil 
jsem jeji pekne urostlou postavu a — u vsech 
ysudy, nelhal jsem. Devce je ti od hlavy k pate 
jak vysoustruhovano. A lie velmi hezka, nad mitu 
zajimava. Poskytla mi zany pfilezitost, poznati 
na jeji tvafi take jeji dusi. Bylo, jako by nahle 
procitala a neduvefovala si v prvem okamziku — " 
„Detino!" usmal se s patra malif. „Snazila se 
„. rz v etl S1 dohx y dojem. Zalichotils ji. Na tuto 
vejicku dostanes kazdou zenstinu, i nejprolma- 
nejsi. A za cenu zaliby dovede se pfetvafovatL 
Jak se ti libi." 

^ ,,Ne, ne, pfetvafkou nebylo to vzplanuti je- 
Jich oci, kteryin uvitala zakmit nadeje na novy 
ziyot. Dala si ode mne vyloziti, jake byva za- 
mestnani umeleckych modelu, a poslouchaia po- 



JAN LIER: MAQDALENA 



49 



zorne, tajic temef decli a vypijejic mi kazde 
sluvko z list upfenym, nlubokym poliledem." 

„Verila ti?" 

,,Na pocatku nikoli, a na konec objevily se na 
jeji vyrazne tva.fi zase zachvevy pochybnosti 
v trpkem pousmani a poloneduvefivem tfpytu 
oci. Ale prave tyto zmeny a jeji ochotne, oprav- 
dove utonuti v proudu mycli slov — " 

,,Tys byl hovorny?" 

,,Ano, rozpovidai jsem se, a bylo mi tak nejak 
blaze — " 

„Pfiteli!" hrozil Trojan vystrazne prstem, ,,Ne- 
vyprovazej nikdy po divadle zadne venkovske 
sousedy na pikantni z&kusky. Tys jako stvofen, 
abys padl do vlci jamy. Jsi slaboch, ulisovany 
mezi knihami. Tvoje nedobrovolna asistence pa- 
num z Htadiste svedci nejlepe o tve poddajnosti. 
Kdyby se mi do nebe nechtelo, nedostal by mne 
tarn zadny archandel. A zaclice-li se mi do pekla, 
pujdu tarn. Ale ty vravoras mezi oliledy, bojis 
se tisicerycli poklesku a pfece das Se zavleci do 
nehledane situace, kterou si svymi vrtoehy te- 
prve dukladne zhorsis. I v hfeseni je polovicatost 
nejolklivejsi — " 

,,Nech mne domluviti! A pfetvafkou take ne- 
byly J e Ji vllike oci a pfehanky mracku zahan- 
beni a osklivosti, a vzdorne a hnevive svirani 
jejich plnych, granatovych rtu. — •" 

,,Purpurove malovanych — " 

,, — kdyz mi zalovala svuj osud," pokracoval 
pravnik, slelmuv po malifi karavym pobledem, 
„kdyz licila upfimne a pravde podobne — ja ji 
vefim ttplne — kterak zavedena nebodami, vlast- 

Magdalena, 4 



50 



KNIHY ZVONU 



JAN L1ER: MAGDALENA 



51 



mmi slabostmi a nesvedomitosti nas, bliznich, 
na scesti, kterak se chveje osklivosti a touhou 
po dobrem srdci, kdyz svou pfizeii musi venovati 
odpornym ozralum i slusnym lidem, ktefi s ni 
neslusne nakladaji — " 

,,Muj drahy," vpadl Trojan svemu pfiteli do 
feci, ,, takove povidky zname. Jen hejlove daji 
se jimi oblouditi; my bycbom zmrhali zbtihdarma 
drahocenny cas a klid, kdybyctom se krokodil- 
skymi slzami femeslnych hfisnic dali obmekco- 
vati. — • Konec tve pfihody? Rozesli jste se — " 

,,Vazne a obfadne jako grandove. J a se slibem, 
ze si na ni vzpomenu, jakmile pocnu malovati 
obraz, ke kteremu jsem si ji vyhledl; ona s dlou- 
hym pohledem prosby a nesmele duvery." 

,,A zklame se, aniz by te svedomi hnetlo." 
_ ,,Pochybuji. Nasledujiciho dne proklinal jsem 
sice pana Vacka i s jeho sousedy a zavrhoval 
vsecky vzpominky na minulou noc jako ohlasy 
pitvorneho, prahloupeho snu; ujistoval jsem se, 
ze Natalie lhala, ze ztropili jsme si navzajem ze 
sebe sasky — ■" 

„Zajiste!" 

,,Ne. Jakys vnitfni Was ve mne dava Natalii 
za pravdu a kara mne za pomysleni nevykoupiti 
se z daneho slibu. Nu coz!? Dosud napadlo mne 
ob cas pokaiihati kousek platna, papiiu nebo pr- 
kenka spatnym obrazkem lecjake bidne krajinky 
nebo karikaturou zebraveho dedka — ; a ted' 
pokusim se o vdecnejsi sujet, Zkazim jeji podobu, 
torn pobfichu nepochybuji. Ale co delat! Neujme- 
K se toho pokladu spanilych a vyraznych kontur 
povolanejsi umelec — a devce by to zaslouzilo — •" 



--g." 



:sh 



Malir poustel oblacky tabakovelio dymu. v bu- 
sty ch kotoucich do vzduchu a rozhanel je jako 
sve rozvazovani. 

,,Adresa?" zeptal se posleze vyekavajiciho dta. 
Jiruse. 

,,Retezova ulice, cislo 27. Vybidnes ji?" 

,,Snad. Nevim. Tymivasdobre oko, vycvikoval 
jsi je. Ale co liodi se jednomu, nehodi se druhemu. 
Rozmyslim se jeste." 

,,Spechat neni tfeba. Natalie nemuze lined z mi- 
sta. Je pry prodana v nekolika stovkadi za toale- 
ty, stravu a bull vi co; jeji pani pocita. ji kazdy 
knoflik jako dukat a byla by ji pro svehlavost 
a vybiravost v hostech davno vyhnala, kdyby 
nebylo tonoto dluhu." 

, „Kteryz te patrne vice boli nez tu lebkomyslnou 
holcinu. Pockej, vyprovodim te. Jen co kabat 
pfevleknu a klobouk naleznu. A ze te pononkal 
zly duch," brucel malif do kouta, v nemz visela 
jebo garderoba, ,,abys Natalii vykoupil?" 

,,Nu, kdybych mel na zbyt — I Vis-li pak, co 
mi nejde s mysli? Hloupost, nepatrny detail, 
komicke kouzlo, mala, kypra, ohniva. tlsta, pek- 
ny nosik a od neho siroce rozepnuta oboci nad 
mandlovityma ocima. Takove tmave, hluboke, 
carovne kreslene plovouci oci vlhkeho lesku pod 
zavojem dlouliych fas — ach, ty vabi a lakaji 
jak sireni luno bezednelio, sladkeho, opojneho 
jezera. Utopil bych se v nidi — " 

,,Ale vzdyt Evgenie takove oci nema!" 
t T f '..Evgenie! Bvgenie!" zamrzel se doktor Jims, ska- 
kaje pied uzavirajicim Trojanem po schodech. 
,,Coz mluvim o sve neveste? Tys matin oha! 



52 



KNIHY ZVONU 



Splete pate pfes devate a nic moudreho. A neza- 
pfe se, jizliva vyfidilka!" vybuchl rozzloben. „Ja 
mu pustim v plen sviij skvostny nalez, a on 
jiz drapkem po mne! Prosim te, co sejde na 
takove podfizene, chvilkove choutce nebo zalibe 
u srovnani se vznesenym svetem ustalene, pevne 
zakotvene, ciste lasky?" 

,,Tote jako speticka pxonikaveho kofeni u srov- 
nani s neslanou a nemastnou postni tabuli." 

,,Vsak ty se v nas ke sve hanbe zmylis, ukrutny 
pochybovaci." 

„Nezmylim! Protahne-li se tvoje svatba jeste 
o nejaky rok, pocnes se tesiti nazorem, ze vsecko 
jest matnost, a budes si tvrditi, ze ti pochoutky 
bez kofeni, soli a octa pujdou znamenite k duhu. 
A zustanes obdivuhodne zdxav a jary, ac se bude§ 
sytiti cirymi gastronomickymi theoriemi a vzpo- 
minkami na laMdky, kteryeh ti manzelstvi po- 
skytne na male. Jiny by takovou krutou, lupic- 
skou censuru svelio jidelniho listku pokojne ne- 
snasel — " 

„Coz jsem zvife?" 

„Ani pomysleni! Duch jsi, nezavislj^ na blahu 
svelio vezdejsilio organismu. — Hied', mistx 
Houzvicka. Ten chlapik se mi libi. Uzil trampot 
a radosti zivota jako cely, pravy clovek a odpociva. 
ted' v dusevni a telesne rovnovaze, usmiva se na 
nas jako ticliy, cisty podzimni den v fijnu. Dob- 
rou noc — pane domaci!" 

,, Jakze? Ted', o pul ctvrte?" podivil se dr. Jirus. 

,,Ano. Nez obejdu posledni zname s pfeptavkou, 
zdali by o necem kloudnem nevedeli, a nez spra- 
vim to a ono a dopidim se svych dvefi na Jeleni 



-^"^."-""^Ci: '-' 



JAN LIER: MAODALENA 



53 



ceste, bude bezmala piilnoc nebo rano," vykladal 
vesele malif, zavesiv se za rame pfitelovo. ,,A 
zitra casne dostavi se tviij posel pro Andresuv 
aparat i moji plnou moc." 

,,Bezpecne." 

Za tyden tukal doktor Jirus zase na okenko 
mistra Houzvicky. A spravkaf zase posinul brejle 
na spicku nosu, proliledl si rusiteie svelio tnixu, 
ale zadrzel sve pozvani k volnema vstupu do 
domu. Zvedl ukazovacek do vyskn a zakyval 
hlavou, fka tirnto zpiisobeni: ,,Hej pane! Strpeni, 
az si s vami promluvim." A odloziv trosku ne- 
jake vesty, vysel do since, aby hosti vlastnorucne 
otevfel. 

,,Sluzebnik ,pane profesore," .vital pfichoziho, 
podavaje mu tabaterku. ,,Doufam, ze pro vas- 
nost bude pan Trojan doma." 

„Jen pro mne? A pro nikolio jinelio?" 

,,Hm • — ■ jen tak na polo vie," napovedel du- 
myslne mistx Houzvicka, tfepaje pochybovacsky 
satketn, ,,Na mne to zalezi. Pan Trojan pfeje si 
miti svou vuli, bez zbytecneho vytrhovani, Jsem 
docela srozumen." 

,,A proc?" 

,,Inu, — maluje. ■ Nejake pekne stvofeni!" 

dodal za okamzik. „Damu," vyzxadil po kxatkem 
pomlceni, ,,elegantni slecnu, tusim od divadla, 
nebo tak neco znameniteho — vime!? Ta ma oci! 
Takovehle! A postavu! My krejei tomu rozumime! 
Nu, racte se obtezovati jen dale. A ted jiz dost. 
Nepustim nikolio vice do altanu." 

,,Vsak je muj malif tak zabran do prace, ze 
zapomina platit cinzi/' povidal si domaci pan, 



54 



KNIHY ZVONU 



zaviraje za hostem. „Ale to si necham pro sebe. 
Ciovek musi umelctim rozumet — " 

Pohanen zvedavosti a pfedtucliou, vybelil dok- 
fcor Jirus po scliodecb domku, a jedva ze se po 
netrpelivem prvem klepotu nic neozyvalo, iior- 
sil se na pfitele, kteryz nepfal hlucnym a finci- 
vym zvonitkum. Zvonek byl by ho zajiste vytrhl. 
Ale temny klepot — ! Zabusil mocneji na dvefe. 

Povestny sustot kroceju. po koberci ozval se 
uvnitf, zavorka cvakla, a na prafr otevfeneho 
vcliodu vstoupil Trojan, zalirazuje vetfelci cestu. 

„Ach, ty!" poznaval pfitele. „ Jak na zavoldni." 
Couvnutim vybidl hosta, aby vesel. ,,Byl bys 
dostal dnes ode nine jiste psani." 

; ,Pracujes?" vyzvidal doktor Jirus. ,,$nad — ?" 
Vymluvnym posunkem k zavfenym dvefim ate- 
lieru doplnil svou otazku. 

Nevrle mdvnuti ruky malifovy bylo odpovedi. 
,,Pracuji. Ale jak!" zahucel do vousti. Po jebo 
tvafi prostiral se stin bluboke nespokojenosti. 
,,Nech toho a otevfi usi. Musis mi zjednati liver, 
ilmed a vydatny. Potfebuji nevyhnutelne penize, 
abyeli na ctvrt roku byl zbaven vseho vyrusovani 
odpornou starosti — " 

„Snim, ci bdim? VzdyH jsi dva dny po me 
minule navsteve prodal svtij pozadavek u Andresa 
na kvap memu cliefovi! Odkoupil ti jej toliko po 
velikem nalehani za pultfetiho sta. A tys je uz 
zase zmrhal? Z okua vyliodil? A ja. ubozak mam 
do tvelio bezedneho sudu zase shaneti? Tys 
maruotratnik! Opatrovnika ti zjeduam a baler 
nesezenu ' — " 



JAN LIER: MAODALENA 



55 



,,Pst! Nekfic! Nemobl jsem jinak. Sud' sam: 
Vyliledal jsem Natalii a seznal, ze by se mi z nedo- 
statku za model liodila. Jeji pan! cinila mi vse- 
mozne nenaze. Co delat? Cekati se mi nechtelo, 
i vyplatil jsem Natalii rovnymi dvema stovkami — 

,,jDrahocemiy pfiteli!" zaradoval se doktor ] irus. 
„Tys — ?" 

,,Ano. Devce bylo mi povdecno, slibovalo liory, 
doly — . B co mi po torn! Potfebuji pouze model. 
Ale nemobl jsem ji nechati na ulici, jedva ziska- 
nou. Abych ji udrzel pfi dobre villi, dal jsem ji 
durazne napomenuti a nekolik desitek na ruku, 
ab} r mel a na byt a stravu. Osacena je. Ale ted' 
jsem ja na bolickach." 

,,Zadne. obavy, pfiteli," pravil naleliave prav- 
nik, ,,Zitra te zasypu penezi. Totiz opatfim, co 
moliu. A kdybych je mel vydupat! Natalie — " 

,,JDiky. Spolebi.ni." 

,, — je tu?" dokoncil doktor Jirus pferusenou 
otazku clivatne. 

,,Auo. Ale mam s ni lirozny kfizl Obavani se, 
zes propadl klamu, a ja po tobe. Slicne telo bez 
duse. Zivy mannequin. Zkousim s ni vsechny 
mozne posy, mluvim do ni, navadim, jak by se 
mela tvafiti, davam pokdy na rozmj'slenou, nu- 
tim ji do nalady liovorem, lekturou — a vse 
mariie. Je nepoddajna; rada by vyhovela, a neni 
s to, aby pfekonala svuj odpor, sviij ostycb pfed 
pokofenim v zkrousenem studu. Anebo si jen 
tak domyslim, a devce je proste jiz nescliopno 
zhroziti se sve hanbjr." 

,,Vola te!" upozornoval dr. Jirus. 



56 



KNIHY ZVONU 



„Nech ji volat. Herecka bez talentu pro jedno- 
duche ; pfirozene lilohy nesmi si porouceti. Zkusim 
to s ill jeste nejaky den a pale — abych ji nechal 
bezet! Po takove lopote a ztrate casu! Kdyby 
aspori mela mene zajimavy, typicky oblicej, sub- 
stituoval bych jeji tvaf, upravenou podle sve 
pfedstavy._ Ale jeji rysy svadeji mne mocne, 
abycli se jicli ve svuj prospech pfidrzei, drzi mne 
jak v klestich, aniz by se podrobila me villi. " 

Trojan pfeslechl opetne volani Nataliino. 

Za to byl sluch doktora Jiruse na strazi a 
vyzvedach — i postfehl zavolani a uvedl nohy 
nostovy v rychly pohyb. 

_ ,Jen vejdi!" svoloval rnalif, vida pfitele u por- 
tiery vahati, „Ptava se po tobe casteji — " 

Doktor Jirus rozlixnul koberec a stanul bezdeky 
pod finisou vchodu. 

Na vyvysenem podiu pfed nim odpocivala na 
lehatku bohate drapovanem spanila, lepotvarna 
krasavice, zahalena v skvostue roucho. Pine svet- 
fo obievalo jeji postavu a pohravalo si ve tfpyt- 
nycli^okrasach a hedvabnych reflexech jejiho satu, 
v mekkem, mdlem lesku jejich cernych vlasu, 
rozpustenych v dlouhe, svudnymi vlnami sply- 
vajici prameny. Byla napolo vzchopena, opirajic 
se levou, krasne modelovanou rukou o poduskn 
jako v napiatem ocekavani; bila, puvabna. nolia 
svezla se s lehatka jako hotova k sestoupeni a 
pokroceni vstfic. A luzuy oblicej kypre, salave 
zeny svitil vdekuplnym pozdravem, jeji oci za- 
rily^ ohniva usta vitala a vabila ctveracivym 
lismeVem. 



JAN LIER: MAQDALENA 



57 



,,Po vrkotu. jsem vas poznala, nesmely holoub- 
ku," oslovila doktora Jiruse. ,,Pan Trojan objasnil 
mi vase roztomile nehody one noci, a ja se tesila, 
jak se spolu tonm zertiku zasmejeme." 

Ale host nesmal se a nehnul nohou, zustavaje 
jako pfimrazen stati vedle malife, jenz byl za 
nim pfisel. Zamihy blednuti a rumence stfidaly 
se po lici doktora Jiruse, po cele mu liraly 
vrasky, usta kfivila se v nezdafenych usmevech, 
a vseclien zjev pfichoziho poskytoval obraz 
nahlych, trapnych a odpornycli nesnazi, studu 
i hnevu. 

„Jste velice — laskava — slec —Natalie," vy- 
pravil ze sebe trhane. ,, Velice, ano. Tesi nine, ze 
jsem zastal vas tak veselou. Odpustte, zmylili jsme 
se. Pfitel Trojan mel pravdu, ja se v nicem ne- 
vyznam, promiiite. A ty, Trojane, take." Hlas 
pravnikuv nabyval urcitosti a temneho, chlad- 
neho tonu. „Skutecne; po Magdalene ani sledu, 
Trojane! Ale ani potucliy. Nad miru zabavne 
qui pro quo! Bude vera nejlepe, kdyz se mu vy- 
smejemer'' 

A doktor Jirus dalse do nehorazneho sniichu. l,e£ 
Trojan nepfipojil se ani septem k vybuchu ve« 
selosti pfitelovy. Odstoupl jako odpuzen stra- 
nou a usednuv obkrocmo na stolicku pfed svuj 
karton, pozoroval bedtive pfitele i model. A diyka 
byla jako opafena. Temny rumenec pfeletl jeji 
tvaf, oci zajiskfily vzdorne, horni ret sevfenych 
list zvedl se hnevive. 

„Snad bude mne spise sluieti, abycli se omlu- 
vila," fekla. ,,Pfipadam si jako smesna loutka 
a nedovedu se zapfiti. Co neni ve mne, nemddite 



>' 



"3^H 



KNIHV ZVONU 



na, mne. Nedovedla jsem se nikdy na dlouho 
pfetvafovati." 

„Kterak byste byla jinak svou — lasku — od- 
byla!"namital doktor Jims. ,Jen s pfetvafkou — " 

„A bez nil" hajila se divka vasnive. ,,Kdoz 
pak se ohlizel, zdali se povrzena zenstina pfed 
nim tfese osklivosti! Coz uevite, jak lide jsou 
surovi!?" 

„Vzdyt vara niceho nevytvkdm. Neumite 

neumite." 

vv »;A co chcete, pane! Daroval jste mi hrstku 
teslnskyeh jablicek a odstoupil mne svemu pfi- 
teli. Pan Trojan dal si zalezeti, aby mne naucil 
potrebne tiloze, ale zachazi se tnnou jako se 
svym panakem. Nehnevejte se, vim, ze dobfe 
se mnou smyslite, lee co naplat, kdyz ve vasich 
naucenich slysim pofade netrpelive porouceni, 
jako bycli byla rekruta nebo statista nebo nejaka' 
vec, kterou se smyka semo tamo." 

„Vzdyt jineho nic nejste, neumite byti," vy- 
tykal doktor Jirus. ,Jsem blazfnek, padam jak 
s nebe. A je mi vas lito, Natalie. Vysmejte se 
mi z plneho hrdla." Doktor Jirus pfistoupil blize, 
nahnul se k divce, a jelio tvaf zaclimufila se vy- 
razem upfimneho, dojemneho zarmouceni. ,,Do- 
mnivate se skutecne, ze jsem s vami provadel 
planou komedii? A netusite, ze mne bodalo do 
duse, kdyz jste mi vypravovala s litosti — ja 
blahov^ myslil, ze je nelicena — kdyz jste mi 
vypravovala o sve vzdalene dobrotive, pocestne 
matce, ktere by puklo srdce hofem, kdyby zve- 
dela.kde jste?" Jirusuv ton dral se z lilubin stis- 
nenych prsou, meknul a nabyval v stoupani 



-•^.-r. 



L-i.-J'^.S'.-'-*" 



JAN LIER: MAODALENA 



59 



a klesdni tklive vfeiosti a zase zalobne bfitkosti. 
,,Mne nepukne, — nemam k tomu prava, a — 
vysmala byste se mi zase. Ale vasi zasluhou zustane 
v nem osten nelitostneho povrzeni vami a vsemi 
podobnymi, vami, ktere za titrpnost odmehujete 
se vj'Srnecheni. A posmivejte se, ja. pfece s bolesti 
budu videt vaseho duclia, vase srdce, vasi krasu 
na pranyri, po kterem plivne kazdy pobuda. 
Smejte se, pravLn! Az tento komicky, mou bla- 
hovou citlivosti zavineny vyjev odbudeme, za- 
smejem se vespolek. A vy — pujdete snad zase 
po svem!" 

V tvafnosti Natalie udala se velika promena. 
Jeji vzdor rozplymtl se v tryzni nahleho studu, 
v zachvatu nevyslovneho zahanbeni; z blede, 
chvejici se lice tfpytily se jeji oci, zvlhle jeste od 
stesku na surovost liclskou, upinaly se uzkostne, 
prosebne k Jirusovi, hledajice litecliy a vitajice 
v placlie duvefe soueit jeho zalob jako svetly 
paprsek nadeje, 

Ani host ani divka neznamenali, kterak se ma- 
lifuv zrak roznitil, jeho ruka chopila tuzky a 
rv-sovala v energiekem nadsenem clivatn podobu 
Nataliinu. 

Doktor Jirus vzpfimil se zvolna a namahave. 
Natalie chop ila se jeho ramene, jako by ho chtela. 
zadrzeti a povznesla jeho ruku ke svym ustuni. 
Ale v torn mrstila ji od sebe. 

,,Bezmala bych byla polibila tu vasi zlott ruku. 
Zbicovala mne do krve, jako bych starych ran 
nemela dosti! Ale ja je neukazuji!" Propukla 
v usedavy vzlykot a vrhla se oblicejem do podu- 
sek. ,,Mejte jen strpeni s mou ubohou dusi!" 



6o 



KNIHY ZVONU 



Mai If i jeho dxuh pfiskocili. 

„Jdete ode mne pryc! Styd'te se, muciti ne- 
stastnou zenskou." 

Trojan uchopil doktora Jiruse pod pazi, odvlekl 
ho do hovorny a objal jej vasnive. 

„Tys vykfisl z ni ohen a vlaha!" jasal. , Jest 
moje! A ty s ni. Od zitfka obedvas u mne. Ve 
dvanactceka na tebe fiakr u kancelafe, a ja budu 
malovati, jako by hofelo. Kujme zelezo, dokud 
je zhave. Ona se tebe boji, ona si tebe vazi, 
bude se pfed tebou tfast, litovat, doufat a sli- 
bovat. Ona spoleha na — £ coz! Mam svoji 
Magdalenu! I jeji posa je stastne rmlezena. Nez 
jsi pfisel, nutil jsem ji, aby v klece spinala nice 
a liledela zkrousene k nebi. A jiz jsem videl 
Riberovu Marii Egyptskou, bezdecny plagiat; 
ovsem bez naleziteho obliceje, ponevadz tato lira 
drazdila Natalii k smiehu. Dusila jej, a ja ji 
poruH aby se vrMa na leMtko jako pfekonana 
poznanim sve bidy, aby rozjimala. Neslo to zas. 
A v torn te buh poslal. Ve vabivem vyparadeni 
na liizku zraci se jeji minulost; studem a pozna- 
nim vytrzena se nahle vzchopuje z mekkych 
podusek, trne jako ohromena nahlvm zjevenim 
— vse tak pfirozene, nutne, vymluvne — ano, 
ty zitra phjdes zase. Neodmlouvei! Devce bude 
v tvych xukou jako z vosku, a ty ji napravis. 
O to nedbam, ale tak naleznes i ty svuj v dek 
pn nasich seancich. Jeste jednou: zitra te dam 
poprve pnvezti. Urci si jidelni listek, poslu ti 
posluhovacku tfeba do slechtieke ressource, 
kdyby ti obed odjinud nevmiel. Ani muk! Smlu- 
veno." 



p= 2.":^. t i^r-; 



JAN LIER: MAODALENA 



61 



Doktor Jirus nebyl ani s to, aby odmlouval. 
Rozechveti pfechazel a usednuv po te unavon, 
hledel smutne pfed sebe. 

„S bohem!" vzchopil se nahle. 
,,Netrap ji dnes uz," obratil se na schodeeh 
k Trojanovi. 

„Jako s nemocnym ditetem budu s ni zacha- 
zeti," sliboval ochotne malif, „a propustim ji 
brzy, jakmile se zotavi po rozcileni. Bud' zdrav, 
me zlato. A zitra na shledanou!" — A rozbehl 
se jeste za pfitelem: ^Nezapomeri na svuj pxvejsi 
slib." 

Jirus pfikyvl lilavou. 

Mistr Houzvicka vysel otevfiti a hledel upfene 
za odchazejicim, pokud nezmizel za narozim 
k Prasnemu mostu. 

„Co pak," mudroval potom potfasaje snupecek, 
„co pak se tomu panovi asi pfihodilo?" 

Maiif vratil se po schodeeh skocmo vzhuru 
do hofeniho patra domku. Vesed do sveho 
atelieru nalezl lehatko na vystupku pfed sto- 
janem prazdne. 

Stist za pestrou, svitivou zaponskou zastenou 
ve vzdalenem koute vestil, ze se model pfevleka 
do svych satu. 
„Natalie! ,f 

,,Pfejete si?" ozval se nevelmi ochotne hlas 
divky z kouta; znel spise jako svisteni fleuretu 
odrazejiciho vypad. 

Trojan v tismevu pohodil hlavou, jako by si 
fekl: ,,Aha, uhodilo!" 

„Smel bych prositi jeste nekolik okamziku • — ?" 
dodal hlasite. 



62 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



63 



„Tu jsem," hlasila se NataJie, vystupujic v ele- 
gantnim promenadovem obleku, s kloboukem 
na upravenem licesu, s pfeliozenou jarni plastenkou 
a s navlecenymi rukavicemi. 

v Aj! Vyjstesi popilila!" podivil se malif, vkla- 
daje do svycli slov pfizvuk mirne vycitky. A vy- 
iiav hodinky dodal: ,,Byl bych opravnen, zadati 
vas jeste o dobre pul liodiny strpeni — " 

^Nemohtt!" odmitala divka, dotvrzujic svvtj 
vyrok rtsecnym mavnutim slunecnikem. 

,,A ja jiz nechci. V tomto ustrojeni a s timto 
oblicejem nejste mi mnoho platna. Za to si vy- 
prosim zitra o pul liodiny drive." 
,,Budete nine zase moiiti?" 
„Nebudu. Spokojimse jiz," ubezpecoval Trojan, 
usmivaje se pod vousy a hlede na slicne devce 
po prve s vdecnym, nezkalenym zajmem ume- 
leckytn. A bezdeky pfikrocil k stojanu, ruka 
mam sahla po tuzce a pfenasela s tvare modelu 
na kresbu jeste tu a tarn drobne rysy. „Doufam, 
ze budete take spokojena," hovotil dale, jen aby 
Nataln zdrzel. „Hied'te, — nevim sic, jak vain 
na me praci sejde — ale mival jsem jiz modely, 
Mere sledovaly me dilo s upfimnym ucastenstvim. 
Nebyvaly to jen modely, naplnene jesitnou py- 
chou z osvedceneho posovani. Byly mezi nimi 
modely zbrusu nove, nahodile, leckde nalezene 
— nehled'te tak zamracene pod sebe, Natalie, 
neslusi vara to. Zvednete Mavu a podivejte se 
pred sebe, vys, vyse liled'te, ponekud v pravo — 
ano tarn, tarn na studii zenske lilavy a piivabneho 
poprsi. Aeli, tu si vzpominam — take takovy 
model — pafizska prace — devce v mnohem vam 



^^F^.-^' 



&£$!g£jr\ : ***£ggr: 



podobne. Povsimnete si ji dobfe. Byla jiz pova- 
zovana za ztxacenou a sama delavala v sibenic- 
ixim liomoru nad sebou kfiz. A najednou setkal 
se s ni nejaky American, clilap jako hora a dobra 
buclita. Pfisel pfimo ze svycli lesu nebo prerii 
do Pafize, zamiloval si devce — ovsem za okol- 
nosti docela nezavadnych — a drive nez lio zli 
jazykove o nehodach melio modelu zpraviti molili, 
odvezl si ji jako zenu na svou farmu. Nedivte se 
tomu tak! Ze zaponskycli josivar vychazi pry 
na tisice pocestnych zen, vernejsich nezli v Evro- 
pe z pensionatu, a ja — znam-li Tiennettu dobfe, 
a tusim, ze znam • — ■ vypil bych jed na to, ze se 
promenila ve statecnou farmafku, oddanou a 
vdecnou svemu muzi za neocekavane stesti byti 
fadnou zenou. Povsimnete si ji jeste chvilku — • 
prosim, tak — a date mi za pravdu. Z te tvare 
vyzixa sila, schopna. i dobreho, a z tech oci sviti 
zlato dobxe du§e a teplo vfeleho srdce. Ba — lee 
ta liistorka napadla mne jen tak mimochodem. 
Chtel jsem vam fici, ze dobry model byva za- 
caste okouzlen a povznesen svym likolem, a ze 
mu vdecny umelec ochotne dopfeje te marnive 
xadosti, aby se model povazoval za spolupracov- 
nika, za jakehos pfibuzneho clena unielecke 
obce. A casteji mivaji k teto hezke domyslivosti 
modely vice prava, nez byvali tfici barev a nyni 
atelierovi sluhove. Nebot vyznam rad, i ze sve 
zkusenosti, ze opravdovost, s jakou nektery mo- 
del sve povinnosti vyhoveti se snazi, nebo jelio 
zaniceni pro umelcovo dilo, jeho naivni ucasten- 
stvi a roztomile zvatlani, jeho prostoducha, kni- 
hami nezkazena kritika, ba i jeho samolibost po- 



[^^■H| 



6 4 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



65 



skytnou nejeden — vhodny a nevhodny — po- 
kyn umelci a pfipojuji se jako vliv svetla, na- 
lady, pomitcek k tern mnohym faktorum, ktere 
vtelujice myslenky v cin musime brati do poctu. — 
Tesilo by irme, kdybych vas dovedl take upou- 
tatija vzbuditi u vas pro sve dilo zajem, ktery 
by vara byl cennejsi a trvalejsi odmenou nez 
skrovna. mzda, jakou za nekolik liodin ode mne 
pfijmete — •" 

Natalie, sklonivsi zatim opet hlavu, rozryvala 
sv3>-m slunecnikem koberec. 

- „Pfijde pan — vas pfitel zas?" optala se nahle, 
upfevsi sve temne oci na malife. 

,,Ach, tot vas patrne vice zajima nez moje vy- 
klady? Muj pfitel, pan doktor Jirus, uavstivi 
nas nepochybne opet; ano jsem si toho jist. — 
Coz — ■ neni vain to po chuti?" 

,,B! Mne je lhostejny," fekla Natalie s patra, 
odiirnujic povrzlive liorni ret, jako by chtela 
ukazati sve male, belounke zoubky. ,,Ale jeho 
kazatelsky ton dlouho nesnesa, to vara povim 
upfimne, pane Trojane! Po dobrem svedete se 
ttinotl vsecko, po zlem nic. Rakosce jsem jiz pfece 
odrostla. A nedam se za to biti, ze jsem nestastna. 
Ach co, nestastna! Nechci zadnou litrpnost, Po- 
rmizete-li mi, dobfe. Ale ja se povedu sama a 
nebudu vam kleceti na hrachu aneposypu si lilavu 
popelem a nebudu zkrousene plakat a ve dne 
v noci podle vule vaseho pana doktora ■ — " 
^ „A hled'me, jak jste z cista z jasna nedutkliva! 
Cim pak vam muj pfitel ublizil?! Vzdyt ode mne 
jste pfijala jiz pernejsi pravdy a pfikfejsi vytky 



a kratejsi mravoucne poznamky bez hlesnuti,. 
s klidnou tvafi, ba smichem." 

,,Ano. x\le od vas mne peskovani tak neboli,'" 
vylirklo z divky. ,,Ponevadz, ponevadz," hie- 
dala rychle objasneni, ,,malo mi na torn sejde, T 
co pravite, vy a pan doktor Jirus take. Konecne 
budu pfece jen takova, jak se mi zlibi!" rozhorlila 
se. ,,Nac mne pan doktor Svym soucitem poko- 
fuje a zahanbuje? On ma takovy protivny zpu- 
sob divati se mi do oci a mluviti do nine jako — 
jako — k smichul Ale uvidite, ze vara uteku,, 
zacne-li znova." 

,,Vyborne, muj drahocenny modele," svedcit 
obveseleny malif. ,,Mne si tedy chvalite za to,. 
ze vas nesvadim ani k dobremu ani ke zlemu s 
hyi bych vam i projevil bez obalu sve minenL 
Ukazte mne jako skvely pfiklad Jirusovi lined, 
zitra. Budeme obedvati ve tfech. Prosim jen„ 
abyste si na Jimse zostra nevyjizdela. On je 
nejlepsi clovek na svete a spis by si sam neco ude- 
lal, nez by kufeti ublizil. Nebude-li vam jeho 
soucit na prospech, nebude vam na skodu jisteL 
Vyspete se na to dobfe. Na shledanou!" 

Divka odclmzela vsecka zruznena opozdenymt 
vzkypenim sveho vzdoru. V rozkvaseni zapo- 
mnela Trojana fadne na rozloucenou pozdraviti 
a penize vziti, kterez pro ni pfipraveny lezely 
v ozdobne misce na roztomilem rokokovem stol- 
ku u dvefi. 

Ale vratila se z hovorny pfece. Zamefivsi pfimo* 
k velkemu zrcadlu ve vend delikatniho, puvab- 
neho ramce z porculanu, zatkla v licesu tu onde 

Magdalena. S. 



fg^-y; i_ :^■^^-^^^%^^^j^:^5f?~g:^^^^ .'^g^ - ?; 






66 



KNIHV ZVONU 



jehlici, upravila si koketneji kloboucek, srovnala 
bedbve tfasne na plaStence a zahyby na sukni — 

,,2enska!" prohodil Trojan s humorem. 

„Ovsem! f< usmala se nan Natalie do zrcadla, 
pouzivajic pfilezitosti, aby take svou tvafnost 
uvedla usmevem v pfijemny soulad. ,,Vzdy£ dro- 
bet meho obliceje a me postavy json vsecko me 
jmeni. Coz na torn, hledim-li si jich?" 

„Arcit! Coz na torn!"? pfisvedcil malif tonem 
cloveka, kteryz nijakou namitkou nechce po- 
pouzeti. A upozorniv divku lehkym pokynem na 
penize, dodal urcitym zpusobem zakaznika, jenz 
pouziva. svelio prava, porouceti: ,,Nezapomerite 
zitra si pospisiti. Cim drive, tim lepe. Abyste byla 
pfed obedem aspofi kostymovana. Pak vesele 
pojime a dame se do dila. Cbci notny kus prace 
utrhnouti." 

„,. ^^ ca slibila ocliotnym sklonem hlavy a vlo- 
:zivsi penize do tobolky, odesla jistym,. pruznym 
"krokem. 

^,,Panenka jako lusk/' chvalil si mistr Houz- 
vicka, vysed opetne pfed zavfenim domku za 
odchazejici. ,/Vsecko v ni jen hraje," pfikyvoval 
si se zalibenim. ,,A kdybycli mohl o tficatku 
omladnout, sil bycli ji na miste zivutky radeji, 
nez ji pan Trojan maluje. Ackoli — urnelcum 
a krejcum pry byva clovek jako clovek. Vezmou 
iia mini, udelaji svou praci a hledi si jen toho, aby 
jejich dilo obrazu bozimu sluselo. A dobfe talc. 
Jen kdybycli vedel, s jakym vrtocliem pan pro- 
iesor prve odchazei! Table dama pfec — ne, — • 
clovek se jinak diva na svet, kdyz se mu pekne 
jzenske stvofeni na oci pfiplete — — " 



JAN LIER: MAGDALENA" 



6 7 



Trojan bjd vsecek vymenen. Pfechazel a pfe- 
sedal po svem atelieru, oci mu svitily, tvaf zaiila, 
a zraky, ruce, nohy nestacily jeho vzruseni. 
V umelcove dusi vykrystalovala se idea v urcitou 
pfedstavu, v titvar, zihany roznicenou fantasii 
a ciselovany clivatnou zrucnosti znalecke mysli. 
Jak v jiskfeui a zasvitecli zaru kmitaly se vidinou 
malifovou tvary, svetla, barvy, podrobnosti a co 
chvile pfiskocil umelec kstojanu neb stolku, aby 
zbeznou crtou zachytil prchavy pomysl a za- 
choval si jej pro skutecnou praci. A stfidave zase 
studoval osvetleni, vzdalenosti, draperie, zkou- 
maje vse v mysli, kteraz pocatkiim dila daleko 
pfedbiliala, letem vzrusene, tekave obraznosti 
umelce unasejic.Stinypodvecera, nasledujicizapad 
slunce, pfekvapily malife neocekavanym, nevi- 
tanym vytrzenim ze slastne, brave a horecne 
prace. 

,,Pul osme?" podivil se, naslouchaje pojednou 
zvucnemu biti krasnycb barokovycn nodin na 
konsole, jichz byl po cele odpoledne ani jedenkrate 
neslysel. Odhodiv S povzdechem kfidu, vyvlekl 
na balkon jako pfed tydnem zidli a nargile, 
zapalil si a obestfen vonnym, modravym oblac- 
kem, ziral v blahem sneni tvurciho ducha na bane, 
stity a veze hradeanske, pozlacene gloriolou 
cisteho, sveziho jarniho podvecera. 

Zamrazeni vytrblo jej ze snti a upomnelo na 
fysicke meze vseho lidskebo liorovani. 

,, Vedel bych, kam na vecefi, kdyby mi byl 
Jiru§ povedel, v ktere bospode se mu prave za- 
libilo," broukl malif oblekaje se k odchodu. 
,,Choulostivy clovek," myslil dale zpola nablas, 



v%~^ "" y^gf^'-ff^E^^-^-y^y^t* 



wpi'.- .jss'-.rwa 



68 



JAN L1ER: MAGDALENA 



6g 



KNIHY ZVONU 



,,podivna. smes vybiravosti a skromnosti! Stehuje 
se z restaurace do restaurace. V jedne jsou mu 
proti srsti lide, v druhe mu nevoui kuchyh, ve 
tfeti jej obtezuji sklepnici — A Vacek mi ho 
drobet odcizil. Jidavali spolu kdesi na Vinohra- 
decli, snad proto, abych mel k nim z Hradcan 
hodne daleko, aby si byl Jirus se svou vyseptalou 
laskou k Evgenii pfed mym pfepadenim jist. 
A stydel se za to malomestske vlaceni rodiny 
Vackovic a pani Tichackove po hospodach s dy- 
mem, lomozem a muzikou. Akdyby jich byl tak 
neuctil, zalovali by, ze je Prahou neprovedl, ze 
se s nimi skryval. Uboliy hoch! K, vsak neni 
pozde. Tusim obrat — . Bnfin, co mi po torn! 
Mam svou Magdalenu. Bud pozdravena, moje 
spaso z lenosti a temnot! ■ — Dobrou hoc!" loucil 
se umelec laskyplne se svou skizzou. 

A „ dobrou hoc!" volal za nim mistr Houzvic- 
ka, poteseny bujnym rozmarem najemnikovym. 
„Tot jako by udelal velkou trefu nebo vyliral 
proces o sto tisic!" mudroval domaci pan ,/Vsak 
byval v tech. dnech ucineny stovik. Zprotivil se 
snad sam sobe a obul se na to jinak. Mel na male, 
zebych naii byl vzal pilnik! Morous je na svete 
tolik platen jako rezata jehla. Do stareho zeleza 
s nimi!" 

Pfistiho dne dostavila se Natalie vedle slibu 
sveho casne. Vymenivsi svtij oblek za kostym, 
zaujala vykazane misto na lehatku, amalif'jal 
se kresliti. Zkousel propracovati zatim nektere 
podxobnosti na perifetii sve pfedstavy; lee mysl, 
zrak i ruka vracely se stale k stfedu, ke tvar- 
nosti, nutice, aby nejprve jadro bylo ustaleno 



a pevne zalozeno, nez slupka kolem neho se klasti 
pocne. Vyraz divky nesvedcil vsak docela limy- 
slum Txojanovym; byla roztxzita, v napiatem 
ocekavani, jez take malixe znepokojovalo. Ota 
byli sluchem a pozornosti pofade na cihane pfede 
dvehni; umelec, aby pfitel jiz jiz vyloudil z mo- 
delu kyzenou naladu, divka, aby pxotivneho 
mravokaxce mohla po zasluze v5'peskovati. 

A jejich netxpelivost sdilela kmotxenka mistra 
Houzvicky, ktexaz domacimu panovi a jeho na- 
jemnikovi poklizela i posilkovala. Na rozkaz 
Tiojanuv vytopila v prizemku kamna v kuchyni 
a v loznici malifove velmi opatxne jako mixne 
xechaudy, do kterych za diahe penize snesla 
vzacne a chutne pokrmy k obedu. lyibovala si 
dlouho ve svem mistrovskem udrzeni vonnych a 
lakavych jidelek v primefene teplote. Konecne 
vsak ji pocal opravdove jimati strach, aby vsecko 
pfece nevysmahlo. 

Mistr Houzvicka, vytrhovany z klidu stalym 
pfebilianim sve kmotfenky, V3 r sel na Jeleni eestu, 
aby se po ocekavanem fiakru ohledl. A tu se 
batolil povoz, pomalounku jako z vecera ke ko- 
nirnam. 

,,Ze se pfec jedenkrate hrkate!" volal nan krej- 
ci, pohorseny loudavooti fiakrovo.1. „Tohle vedet, 
byl bych vas do soudneho dne nezjednal." 

,,I co bych sve klisny do vrchu stval," odpo- 
vidal neomalene koci. „Af si pohovi, kdyz jedou 
na prazdno. Vsak nic nezmeskame." 

,,Na prazdno?" 

,,Nu, tak docela ne. Ja toho pana doktora 
pfece vezu. Ale v psani." 



"-"TsiB^i 



Sgff^gyj^^-^-;jy^gg;^f^ 



i^W 



70 



KNIHY ZVONU 



,,V psani?" 

„Ano, Misto sebe posila tuhle to." Koci vyrial 
z kapsy zapeceteny listek. „Pr! Prrl Mne je to 
jedno. Ale dostanu jeste zlatku. Vyfid'te to, pane 
mistfel Pan doktor nechal nine dobre pul hodiny 
pfed vraty cekat, nez svou omluvenku napsal. 
Za pisafe bych ho nechtel. Pismenka jdou mu 
z pera jako smola. Jeste zlatku, mistie, hej, ne- 
zapomente!" kficel koci za Houzvickou, jenz 
posplclial s pfijatym listkeni k Trojanovi. 

Malir vyskubl krejcimu psani z ruky, rozsapal 
obalku a mrstil zufive listetn, kdyz jej byl jedi- 
nym lacnym pohledem pfeletl. 

Pote rozbehl se hovornou. 

„Co tu zevlujete?" osopil se na domaciho pana, 
zociv lio znenadani. 

„Racte prominoul. Koci si pocita jeste jeden 
zlaty — " 

„Karabac naii obrdtim," kasal se umelec. ,,At 
se mi klidi, okamzite!" 

„Vyfidim, jak poroucite. On chudak ovsem za 
to nemuze. Podle taxy patfi mu take za omeskani 
pfed kaucela.fi — " 

,,Co mu nalezi, nalezi mu," vzpamatoval se 
malif. „Tu matel" A vysed za mistrem, volal 
se schodu: „Pani Barusko, obed!" 

Pani Barusku zabolelo srdce, kdyz vklela, jak 
divossky Trojan s dobrymi krmemi naklada. Ra- 
dii po talifich beze vsi ucty a lasky k vybranym 
bozim darum a proleval je bez ladu a skladu 
vinem, vodou a pivem. 



JAN L1ER: MAODALENA 



7* 



,,Ky div, ze ani te dame od divadla nijak ne- 
chutna," stezovala si dale kmotrovi. „Sedi chu- 
derka nejak vsecka zarazena." 

,,I kdoz pak vi, zdali v torn sama nevezi," pro- 
hodil krejci stranou, pro sebe, zachovavaje vzdy 
pfed povidavou Baruskou pfimefenou opatrnost.. 
,,Pan doktor neodchazel vcera nadarmo pohor- 
sen. Ale zato my si smlsneme na zbytcich, Ba- 
rusko, co? Ja vam ukazu, jak se takove lahtidky 
jedi. Pamatuji z lepsich casu jeste vselijake la- 
buznictvi — " 

,,Pan doktor Jirus nepfijde?" pferusila Nata- 
lie jako mani trapne ticho u stolu. 

„Ne." 

"odfekl?" 

„Ano." 

A zase skfipaly Trojanovi pod rukou troze a 
vidlicky po talifich, odletovaly Hice a prazdnily 
se sklenice s ledovou, chladivou vodou. 

,,Co mu zaslo?" pokracovala divka za chvili 
ve svem nedbalem pfeptavani, jako by malife 
toliko ze zatvrzeleho mlceni vytrlmouti chtela. 

„Vy." 

,,Kterak to?" ustrnula Natalie. 

,,Va§ vzdor ho zabolel. Vzpomeiite, co jsem 
vam fekl: Nejlepsi duse na svete. A vy jste se 
nan. za to jeste chystala! Je snad lepe, ze odfekL 
Mohla jste mi ho nadobro vjdmati!" 
. ,,Moje nepatrna osubka zhrdne," poznamenala, 
divcina ironicky. ,,Pan doktor prokazuje mi vel- 
kou cest." 

,,Zajiste!" potvrdii usecne,- mrazive Trojan. 

Natalie neodvetila jiz niceho. 



yz 



KNIHY ZVONU 



„Na vase misto!" zadal velitelsky malif, od- 
loziv po skoncenem obecle ubrousek. „Ale prosim, 
■abyste se drive svlekla, docista. Pocneme do- 
.opravdy s telem, nemuzeme-li s dusi." 

Divka zmizela bez hlesnuti za zaponskou za- 
stenou v atelieru. 

Umelec vyckaval v bovorne, co Baruska uklidi 
se stolu. Zvednuv pohozeny dopis pfiteluv cetl 
teprv bedliveji; 

,,Mileny Felixe! 
Pisu ti snad jiz po desate. Jako pfvni dopis 
anilence^ po noci napolo probdele, po zmofeni 
v reji vsech moznych a nemoznych umyslii. Mam ' 
plnou lilavu, ze byeli si kladl namluviti pfatelske 
dusi celou knihu. A zatim nejsem sto, aby cli napsal 
"dvaeet rozumnycli fadek, do kterych by clovek 
ustfizlivejsi srovnal lirackou vse, co Ti clici vyloziti. 

Tokusim se take o to. 
^Nemoliu Ti vyhoveti. Nemohu!!! Proc? Spo- 
■citej si na prstecli: Nemam ani casu, ani moci, 
,-atii povolani lirati si na misionafe ctnosti. Zacal 
.jseni nuzacky a skoncii bych jeste bidneji. Bylo 
iby s lificliein mafiti skrovne sily, odbiliati s jasne, 
Ipfesne vytcene cesty za mou svatou, jiz svrcho- 
warie raalenavou povinnosti! Musim sve snazeni 
koncentrovati na jedno jedine, na starost o sebe 
a B^genii. 

Vzdyt Natalii ani nezmohu! Kosa uliodila na 
iamen; ona je razovitejsi, siluejsi povalia nezli 
ja. Ucini, co se ji zlibi, at clici nebo nechci, aby 
:sledovala me pokyny. A me se tak libi, ac pfeju 
si vroucne, aby se povznesla tak vysoko, jak si 



IP^^^^pjg^ 



JAN LIER: MAGDALENA 



73 



zaslouzi. Ale kterak na ni? Utvrzovati v sve- 
Mavosti ji nesmim a vnucovati se ji jako ne- 
zvany mravokarce nebudu. Zrucny a trpelivy 
vychovatel obratil by ji snad pomoci jeji pychy 
a jesitnosti k lepsimu. Na takove dilo jsem vsak 
slab, neschopem, nevycviceny — — Slovem: 
Nemohul!! 

Promiii! Snazne Te pxosi Tvuj, 

vsecek Tvtij 

Ladislav. 

Douska. Jednej s ni co nejsetrneji! Kazdou 
spetkou slusne dvornosti dobudes si od ni vice 
diku nez ja uejapnym liorlenim. Nezapominej ani 
na okamzik, ze je uboha. S nestastnymi nezne! 
Spolelmm ve v§em na Tve dobre srdce. 

N. B. Sdel mi v brzku, jak Tve dilo se dafi. 
Zajimati mne bude vse, vsecinko. Myslim na Tebe 
neustale. 

Apropos! Mam na mysli take tvou zadost o pe- 
nize. Opatfim Ti je snad jeste dnes, snad zitra, 
sttij co stuj! Zarucuji se ti celou svou bratrskou 
oddanosti. 

P. S. Vecefini „u rajskeho stromu"." 

Blesky nevrlosti v Trojanove oku poliasly a 
chmura na jeho ceie rozesla se v stin zasmusilosti, 
jenz rozhostil se mu po lici. 

..Pro nikoho nejsem doma!" ukladal poslulio- 
vacce, zaviraje za ni na zavoru. 

VeSel do atelieru prave, kdyz Natalie, na polo 
v pavucinovy muselinovy sal zahalena, pfebehla 
plase od zasteny k leliatku. Tarn teprve sliodila 
.sal se sebe. 



74 



KNIHY ZVONU 



nrn/rf 1 " ? ^t^ti?" otdzala se, patrne jen 
se z nesnL ' VeCn ° U ° tdzk ° U Wostila 

^l dleSV V hut !'J ako b y mne zde nebylo. 
Nenutte se do niceho; zachovejte jen urcenou 
posu. Jmak myslete si, nac etcete. Kazdv si Med'- 
me sveho, odpovidal strucne malif ' 

Jeho pffsuy, cliiadne zkoumavy pohled vracel 

se od kresby stale k slicnemu modelu pro ladne 

vlny pruznych kontur, jez dovedna ruka slucovala 

ako pevny, spolehhvy zaklad v zdrave realne 

Ihti Tm° -? °™ m ?° StaVy Svgtice " Umglec 
chtel tak uzitecne vyplmti cas do pfichodu Tiru- 
sova, je 3 z liodlal pfivezti bud' jak bud' 

Wl^fr ^ d i OU 3i ^ malif zira na ni Jako na 
bezduclry predmet, prosty vseho zaru, veskere 
svudnosti zabrala se ve sve myslenky. I^iostei- 
nost umelcova, ticho v atelieru, ztrnuti ve vy- 
kazane poloze zkonejsily ji v Mid a uvolnily 
je iho duclia zbavujfce divcinu napolo vedomi' 
telesnost^kteraz toliko jako mdly, vybledly stin 
v zakalenem zrcadle urazene a pokofene zenske 
samolibosti k vedomi se hlasila. Ano. Natalie 
bylavehcenespokojena, prese vsecko tisili nespo- 
Jcojena lzahanbena netecnou pozornosti Troia- 
novou. Prestala si umelce vsimati. A kazdy hle- 
del si sveho — J 

Malire ovladlo pilne zamestnani tiplne. Mocnv 
umelecky zajem zapudil znenahla vsecky mracky 
i ;eho dusevniho obzoru, jak na teplem, cistern 

Iff^N7 S ^ P ° Valy - krasn6 tvaty a evades*! 
obrysy ladne zeny, a jepch puvabna lira naplnila 

dusi malirovou liarmoniekou hudbou, ktera jej 






JAN LIER: MAODALENA 



75 



v blazive zapomenuti vseho mimotniho povzna- 
sela. 

Jako nenadaly cizi ton zalehla do tohoto kon- 
certu bezdecna vzpominka Trojanova, ze v kytici 
studovanych vnad bije srdce pozemske bytosti. 
Jeho zrakzaletl od nohou k lieiNatalie, a jeho ruka 
spocinula na dile jiz bezmala hotovem. M_aiir 
byl upoutan vyrazem, jimz nepovsimnuty oblicej 
divcin zatim se odel. V samote svych rnyslenek 
upadla Natalie v lilubokou, opravdovou tesknotu 
trapneho rozjimani, kterez smutkem obestfelo 
jeji tvaf a naplnilo jeji oci. 

„Opet Jirus!" zaradoval se Trojan v duchu, a 
bez okazalosti, otrazite, nechteje divku yyplasiti, 
zatoulal se kfidou a tuzkouna vcerejsiskizzu obli- 
ceje, vkladaje do mocneho vzruseni vyrazu nez- 
nost a tklivost upiininelio, touziveho zarmouceni. 

„Smim si odpocinout?" vytrhla Natalie teprv 
za dlouhou dobu sebe a maUfe. ,Jsem jiz ze- 
mdlena, v ramene se necitim — " 

,,Poliovte si," svoloval ochotne umelee. „Pfe- 
rusinie na pul liodiny, na liodinu seanci. A pak 
vas budu jenom na kratko obtezovati. Zde mate 
na obcerstvenou vino, cukrovi, ovoce, vodu" — 
Trojan snaSel vse na filigransky cinsky stolek, 
jejz pfed Natalii postavil — „a pfejete-li si jeste 
necelio — ?" 

.jDiky," odvetila proste a skromne. Zalialivsi 
se opet v sal, nalila si vina s vodou a salila po 
cukrovinkacn , 

Malir ji neclial. Pfehledl sve dilo, zesilil neb 
opravil tu a tarn neco kfidou i tuzkou a zapaliv 
si pote cigaretu vysel na balkon. 



T^ 



7 6 



KNIHY ZVONU 



Stranil se divky ziimyplne. 

,r ? a i P " 1 , 1 i lodi ! 1 7 zavol ala jej sama, a Troian 
v brzku dokoneil nakres postavy 

m :S tn ^i yk0StUIira V oznamoval, propousteje 
mode]. „S f lgU rou jsme hotovi, pocneme ji oble- 

Natalie mlcic dokoncovala svou toiletu rjfed 
zrcadlena. Podobalo se, ze ji tizi slovo na jazyTu 
jez vysloviti valid. Pojednou, pohodivsi Mavou 
odvratda se rozhodnuta od zrcadla, uklonila se 
zbezue maliii a spechala ryckle ven jako sama 

IS p" kajic> Pod fasami P«^^S£ 

„Setkate-li se s panem doktorem/' fekla v za- 

Seval" V A d -TV' Pr ° Sim - a * se i -- 
nenneval. A jiz byla ta tarn. % 

„Aby se na tebe nehneval?" opakoval Troian 
»Pozadej si to sama. Zitra bude zde " 

Puzen svou netrpelivosti vesel malif dosti zany 
z vecera do /es taurace , jU rajskeko stromu". 7 

Dobasinajia dennl svetlo splyvalo se zafi ne- 
mnohycli plamenu plynovycn ve zvlastrdsmfs 
ruznobarevnych polosvetei a polostinu z po 

a casti rozptyluji. J 

Umelec vyhledl si still blizko u vcliodu ab V 

l2:«P"T™ ka X Chm P ^ ^sednouti/kdyl 
tlumene yolam syeno jmena zasleehl. OMednuv 

*t P° zn ™ m hlase, spatfil ve vyklenku okna 
za splyvajici zaclonou u maleho stolku osanieleko 
Jiosta, jenz nan rukou kyval 

iiste bych byl soudil, ze se pokusiteli Trojanovi 



JAN LIER: MAQDALENA 



77 



radeji vyhneS. Pxosim te," nalehal, pritahnuv 
si zidli tesne k pfiteli a poloziv mu tuku na 
rame, „jaky vrtoch te zas osedlal!? Tve psani 
je ciry nesmysl — " 

..Neclime toho," vpadl doktor Jims umelci 
chvatne do feci. ,,Ocekavam te, abych ti mohl 
odevzdati slibene penize. Vezmi, pet stovek, pfe- 
pocitej a basta. Netrat o torn slov, nic, zadne 
diky, nic nechci slyset. Vypxavuj, jak se ti dnes 
vedlo." 

Trojan podekoval se za pujcku upfiinnym po- 
hledem a srdecnym, dlouhym stisknutim ruky 
pfitelovy. 

,,Kterak se mi vedlo! Z kuze byl bych vyletel, 
hromy na tebe — ne — pro tebe poslal — ne- 
odmlouvej! Ted' zas 3 a mam slovo! A ty mne 
vysleclmes, a kdybycli te mel na zidli pfivazati. 
Znas mne!" Prirozena prudkost malifova do- 
davala hrozbe valiy. „Tve blahove psani je ode- 
pfenim pozadavku, ktery ti ziva duse na svete 
neukladal Kdo te ponouka, abys Natalii napra- 
voval? Ky d'as ti naseptal, ze se k.ni nemuzes 
pfibliziti jinak nez duchovni radce? Jakym pra- 
vem si osobujes zodpovednost za jeji mravy? 
Kde jestpsano, abys hasil, co te nepali? ^Zjednal 
jsem si ji po tvem laskavem a prospesnem upo- 
zorneni za model. Ona jest mediem., ktere piijima. 
na sebe podobu me vidiny tvym vliyem; tys 
pouze jako magnetiser na chvili, z poctive a po- 
vinne pfatelske ochoty a za ucelem vykonani 
zasluzneho dila. Voila tout! Co nam pro bolia 
na devceti dale sejde?" 
„Tobe ovsem — " 



Eesg=aae 






?Wi 



7 8 



KNIHY ZVONU 



„A tobe?" kladl maiif otazku britkym, ba- 
davym tonem. 

^.Subjektivne nic. Ale objektivne nemohu se 
divati s pokojem na cenny drabokam, zapadly 
v propasti, zaslapany do kalu, a muciti se vedo- 
mim malomocnosti, byti neschopnym vynesti a 
ocistiti jej — •" 

^Hecht se muci nekdo jiny, kdo se schrario- 
vanim ztxacenych perel zamestnava. My jsme se 
tomu neucili a svedli bychom jen bfidilskou, 
nepovedetiou pxaei. Ale ovsem — poskxabati,' 
poxouchat a spalit mohli bycliom se vselijak pri 
slezani do pxopasti a dobyvani skvostu z dxaeich 
spaxu nefesti — ' 

„Toho se pxave bojim." 

„Tak? Ty se bojis?" Dlouliy, patravy pohled 
unielcuv zatkl se do tvaxe Jirusoyy. „Mas snad 
stxach o svou lasku k Evgenii?" 

„B!" utrhl se pfikxe pravnik. „Podivne srov- 
nam. Kdybyck te neznal, neodpustil bych ti ta- 
kove nexozvazne zlehceni me snoubenky a me na- 
klon — " 

„ Pardon! Mille fois pardon! Ptam se toliko 
neobratne, ceho ze se bojig?!" 

„Zbytecneho,. beziicelneho vytrhovani ze svych 
nalehavych praci a starosti, okxadani o svuj ne- 
zbytne potfebny klid dusevni — " 

„Coz obed a kavaxna podvraceji mir tve duse? 
Nekde obedvas a nekde vysrknes svou cernou 
kavu za cteni noyin a rozkovoru se znamymi. 
Tot fysickou a zvykovou potfebou. Vzpomenute 
nekdy bude kratkou dobu u nine. Najis se dobfe 
a do syta; vypijes nejlepsi kavu; sezenu ti novin, 



^img*gg3*?T. 



T^s^m 



JAN LIER: MAGDALENA 



79 



jakych se ti zachce. A pfi torn si sed! a chod', 
mluv a xnlcj pis' a zivej, kuf a cti, skaxed' nebo 
smej se docela po svobodne a nevazane vuli. Nic 
od tebe nezadam kxom tve osobni pfitomnosti, 
ktera na muj model priznive ucinkuje, ktera z ne- 
bo vybavi dusi a vyloudi cit, at o to dbas cili 
nic." j 

,, Nemohu." 

^adislave, prosim te! Zaklinam te! Cinim te 
zodpovednym za zdax a nezdar sve prace, za kus 
sveho zivota, sve umelecke — " 

„Jdiziz! Nepodceriuj se zbuhdarma. Pomohu 
ti ve vsem. Ale tve zvlastni, okamzite choutce 
vylioveti nemolm. Ani nesrnim." 

„Co ti zabxamije?" 

„Nutnost ukazati se jiz muzem, hodnym Ev- 
genie. Dablu bych se zapsal, kdyby mne zitra 
chtel s ni dovesti k oltafi." 

,,Zasn'j! Z cista jasna hofi?" 

,,Ano. Jsem sve cti povinen vziti si Kvgenii co 
nejdfive, nejlepe bned." 

,,Aj! Hled'me, hled'me!" vzru§il se malir dobro- 
myslnym ctvexactvirn. ,,Nu, nu, neplas se proto. 
Takove interesantni urychleni siiatku pfihaziva 
se snoubencttxn casteji. Jak fikam, milostny po- 
mer mezi zenou a muzem neda se bez trestu 
ptotahovati do nekonecna — " 
""^,l?elixe!" xozhoxlil se Jirus opravdove. ,,Zaka- 
zuji ti, abys nehanobil jednim dechem mou ne- 
vestu i mne. Tupis sani sebe, ukazujeg se opet 
a opet neschopnym poxozumeti na§emu cistemu 
svazku — " 



So 



KNIHY ZVONU 



JAN L1ER: MAODALENA 



Si 



,,Pravda, ptavda/' pfiznaval zkrousene malif. 
,,1/aska bez vasne byla mi vzdy tak neznama jako 
slunce bez tepla. Odpust me nevedomosti a po- 
vez mi, cb te najednou do chvatu zene?" 

,,Bvgenie mi psala zoufale. V Hradisti be.rou 
ji posmecliem a vycitkami na vidlicku. Pan! Ti- 
chackova prileva do jeji litrapy jedu potmesilymi 
dopisy a vini mne z false, Vacek ji suzuje, a 
vsiclmi zaluji, ze jsem oklamal jejich nadeje, 
utratil mladi a zmafil stesti a budoucnost Bvge- 
nie. Desetkrat pry se jiz mohla vdati, bednaf 
pry se o ni pet let uchazel a ona zamitala v ne- 
zaslouzene duvefe v me licomerne sliby napad- 
nika po napadnfku — " 

,,Poslys, tot vyznani velmi krasne duse!" pfe- 
rusil Trojan pfitele, svrastiv celo. ,, Tvoje vzne- 
sena laska smrstuje se mi v sosackou namlou- 
vacku o fortelne zaopatfeni devcete. Pocinam 
liluboce litovatij ze tvoje nevesta laskyplne hou- 
zevnatosti bednaf ove odolala — •" 

,,Neznas Evgenii. Ona si nestyska na mne, ny- 
brz prave na bidacke hartuseni a postivani pfi- 
buziiych a znamych. Farizej Vacek pouziva ehy- 
tfe me malomocnosti, aby se ukazal peclivym 
pestovmem a ponicnikem, ac jsem jist, ze bude 
skucet jako dravec, osaleny o kofist, az m laci- 
nou spravkyni domacnosti odvedu a moje nevesta 
o sve dedictvi lio pozada. Nebyl jsem nikdy 
skodoliby, ale na sprazeni Vackovy skoupoty se 
tesim." 

,,Zalostna liteeha, I^adislave! A nebude-li tvuj 
snatek nicim vice nez satisfakci pro nizke tuzby 



a zkarikovane snaliy — dojde na moje slova. Ba 
bojim se, ze bude jeste nufel" 

„Usetf mne laskave skarohlidnym proroko- 
vanim. Malicherne obavy stranou. Ted' bezi o roz- 
hodny cin. Situace je nesnesitelna. Mohl bych 
ztratit jen slovo, a Kvgenie byla by zitra zde, 
u mne." 

,,Pozvi ji tedy." 

,,Tfegtis? Smim zahoditi lictu k budouci sve 
zene, smim vydati ji pomluvam — " 

,,Dobfe, Je-li tva obliba v konvenienci mocnejsi 
nez tvoje naklonnost k Evgeniii, nech tak a ne- 
beduj. Po mem elementarnim rozumu nebyva 
sic lizkoprsa setrnost vzdy projevem energicke 
lasky, ba pokladam za pfirozene a velkolepe, 
kdyz mocna, va§eii pfemuze vitezne formalism 
vsednosti — Nu, mi, nevrt sebou hnevive. Uclio- 
vej biili, abych se odvazoval porusiti tve zasa- 
dy. Opfi se o ne a vzchop se k rozhodnuti. Co> 
ucinis?" 

„Sud' buh!" ^ 

,,I tote roztomile! Tvafi§ se jako sopka, ktera 
hrozi obratiti vsecko na ruby pxudkym vybuchem, 
a najednou splasknes. Fatalisticky povzdech misto 
blesku! Poznavam te, bracku, zas. Ale tentokrat 
s tebou souhlasim. Bic cizi nedockavosti te plasi,, 
avsak nesmi splasit. Vyvedl bys neco zbrkleho, 
Kvgenie cekala ctrnact let a pocka jeste rok." 

,,Ale jak ji uchlackolim? Sveho idealu, samo- 
statnosti se jiz nedodelam. A slouzit? Zacnu4i 
znova u soudu, je prutah zenitby nevyhnutelny, 
dokud budu tuti nouzi. A kde jinde? Onelicly 
nabizel mi krom vselio nadani jeden muj pfiz- 

Magdslena. & 



B ?Tf--- : qfc-i J 



EC 



32 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



aiivec vynosny tifad u penezniho ustavu; banka 
±a odiia licit — • odrekl jsem. A v advokacii? 
Stfidam sve pany jako sluzka, kterou nabidka 
Madovejsich a lacinejsich uchazecu pudi z mista 
na misto, z bidneho platu na bidny plat. A kam 
se yttnu, vsude pada pfede mne stin povesti, 
ie jsem spolehlivy, svedomity, vedomostmi bo- 
liaty, lee neprakticky a nedutklivy. Aaiz byeh 
vedel, hraju pry si na soudce a odpuzuji darebaky, 
iter! pfec yynosnejsi polovinu klientu represen- 
tuji. Vsak jsem si pioto nastezoval do omrzeni. 
■Vcera zalekl mne chef nevrlou vytkou, ze pry si 
pocinam jako namesicny. A bylo by se mnou 
jeste hufe, kdybych se rozptyloval, kdybych si 
pfikladal starosti — take o tvuj model — " 

„Detinske obavy!" rozhorlil se Trojan. Zminka 
© JSTatalii roznitila v nem poznovu plamenny 
zajem umelecky, na chvili mrazivym dechem 
stesku pfitelovych zduseny. „Vylozil jsem ti, 
■oc bezi. O pfatelske posezeni u nine! Vef, ze ti 
denne hodina, dve liodiny se mnou prospeji. 
Zbavim te nejednoho uzkostlivebo vrtochu, vy- 
vedn te mnohdy z nerozhodnosti, povyrazim te. 
;Slovem, I^adislave, piijd'! Pfijd'l" 

.^Nech mne! Jak ti vyhovela dnes?" 

w ,Kdo?" 

„,KdoI Nu, tvoje — tvuj model, Natalie?" 
^Nech toho. Nac bys o ni dbal! Myslenka na 
ni odvadela by te od pilnych a dvUezitych po- 
vinnosti." 

r ,Neptam se po ni, nybrz po tve praci!" 

,,BJ.a mi ponekud lepe od ruky. Devce bylo 
smutne — " 



83 



,Jakze? Smutne!? Pro boha, proc?" 
„Pro tve odreknuti. Hnetlo ji. A zitra bude 
litovati tve nepfitomnosti zase. Rada by se ujis- 
tila, zdali se nehorsis. Povim ji, ze se ti nedostava 
casu, chuti, kratce aby dala pokoj. A devce hodi 
hlayou a pomysli si: B co bych se trudila, kdyz 
se tim nikomu nezavdecim! A budu miti po ra- 
dosti, a muj model pujde nepochybne tarn, od- 
kud pfisel." 

„Ty bys dopustil — ?|" 

„Nezabranim tomu. Ja, pfiteli, taktez nemam 
pokdy a vule napravovati ji. Musim si hledeti 
sveho. Zamestnavati ji stale nemohu, jinym se 
snad nehodi, a mala, chuda. umelecka obec v Pra- 
ze vubec neuzivi svych modelu. — ■ AH jde!" 

,,Nemozno! Devce ma vnimaveho ducha i dob- 
re srdce." 

,,Podoba se. Zarmoutils ji dnes opravdove." 
,,Prosim te, upokoj ji! Ubezpec ji, ze se nenne- 
vam, fekni ji — " 

^Byl^ych blazen! At je chvili jeste vazna. 
Vsak mi dosti zaliy ukaze zase vzdorovitou schval- 
nost a svetacky oblicej, ktery mi do konceptu 
nijak nehraje. Potom teprve ji povim, zes buchta 
a vrtak." 

Mrzute sedeli pratele vedle sebe, vsimajice si 
jenjidelniho listku, neb casopisu a obnovujice 
chvilemi vsednimi vyroky nasilne liovor, jenz 
ihned zase v obapolne roztrzitosti a nechuti uto- 
nul. 

Vnitfni kvas, tlumeny a skryvany maskou skli- 
cujici nudy, unavil oba druliy vbrzku. Jako na 
povel vzenopili se drive nez kdokoli jiny. 

6* 



f^p^sa-pgyj 



^■;.:.- i -*. : ..: i ^-;^;;- , -:.i," , / , .-:.-:.:L:. 



84 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



85 



„Kam?" pozeptal se Jims malire, vysed s nim 

na ulici. 

„Dnes vyjimkou domu. Nemohu dele odkla- 
dati nekolik nutnych dopisu. Take Rejnburkoyi 
uusteni, ze bude Magdaleua v cas hotova. A zit- 
ra bych si rad pfivstai na praci. Byl jsem dopo- 
ledne ve vyrocni umelecke vystave, a podoba se 
mi, ze tarn ceskych ptaci po certech malo. Roz- 
mnozim je snad, aspoii ciselne, az uvidim, co se da 
z mych hotovycli a polotiotovych vybrati a na 
rychlo pfipraviti." 

Jims cliopil se ochotne nabidnute latky, aby 
cilym pfetfesem vymluvil sebe a pfitele z nevole. 
Bezdecna snalia udobfiti Trojana propujcovala 
jeho slovum lichotne pfitulnosti a nedala mu od- 
timiouti se od malire. Vyprovazel lio jako pfipou- 
tan zlym svedomim, jez neda pokoje, pokud neni 
usmifeno spasnym prominutim. 

Pfesii Karluv most a Malou Stranu. 
„Ze by se ti cntelo utraceti zctvacene plice," 
napominal Trojan, vystoupnuv na prvy stuperi 
zameekych schodri a obrativ se k Jixusovi. „Co 
chvile ti dochazi dech — " 

„Nema§-li tuze na pilnp, jdeme zvolna do vr- 
chu Ostruhovou ulici a Uvozem. Neni mi nikte- 
rak do spani a nevim, co bych si pocal." 

Malif svolil. A nez se nadali, zalesklo se pred 
nimi okenko mistra Houzvicky, jenz po chvali- 
tebnem svem zvyku bud' jiz spal, nebo v neda- 
leke hospvidce rozumy sousedum vykladal. 

Pfatele odmlceli se. Umelec rachotil a skfi- 
pal v zamku velikym a zubatym klicem a obrativ 
se po pfiteli, polilizel nan tazave. 



,, Nemohu!" vyxazil ze sebe pracnc Jims' opet, 
po dvou hodinach, jako by se byl vsechen ten 
cas pouze na tuto odpoved' chystal. 

,,Dnes! Budiz!" odbyval Trojan. „Ale pfivez 
mi zitra svou blahovou odpoved' zase. Fiakr pfi- 
jede pro tebe opetne a kazdy den, az te z upejpa- 
vosti vylecim." 

,,Ale coz!?" rozhodoval se pravnik, ziraje do ne- 
vabneho temneho hina Houzvickova domku jako 
do lakave tune neodolatelnych siren. ,,Jsem-li tu, 
smel bych se snad podivati, jak za dnesek tva 
price pokrocila?" 

„Smis. — Za mnou!" 

V atelieru rozzehl malif vsecky kousky svec, 
rozstrkane po lustrech, svicnech a nastennych 
kandelabrech nejrozmanitejsich tvaru, snesl, co 
se dalo snesti, k stojanu a umistil svetla pfihodne. 

,,Hlava naznacena pouze v zbezne kontufe," 
podotki, odstupuje. ,,Oblicej skizzoval jsem vcera 
a dnes tarn zvlast. Cekam, az bude vyraz docela 
ustalen. A spoleham, ze tento delikatni ukol tvou 
pomoci skvele rozfesim." 

Jims neslysel. Zustal chviH jako zmamen pfed 
plochou obrazu, na jehoz teplem, barevnem za- 
kladu vlnily se v jemne kfidove kresbe luzne 
obrysy vnadne krasavice, jak by dychala. 

,,Vrrmu se obycejne lined na platno celou silou 
prveho zaniceni, ktere clovek v pfliisnem puntic- 
kovani nacrtku a studii snadno zmrha," vykla- 
dal malif. ,, Studii nakupil jsem jiz dost, a obraz 
tane mi liotovy na mysli jako zjeveni. Jen do 
tvaru a barev s nim, pokud mi sviti." 



86 



KNIHY ZVONU 



Jirus zburcovan Trojanovym lilasem, odtxhl 
od rozkosne postavy ztaky, jez obxatily se k tva- 
fi divciny, Medici nan teskne jako v nesmele, 
tklive touze. Mamivym plapolem svec chvely se 
lice a hluboke oci divky jako zivouei. 

Host sfoukl rychle svetla. V sera, jimz kmitala 
jen svice na vzdalenem nastennem kandelabxu 
u zrcadla a svetlo visute lampy opodal, ztratila 
se bledost, jejiz clilad Jirus na obliceji torn po- 
citoval. 

,,Pekne!" vjmutil ze sebe a dav se umelcem 
z domu vyprovoditi, stiskl mu na rozloucenou 
neme ruku. 

Diuheho due prihrcei fiakr cilym klusem. 
Koci shoupl se s kozliku s potutelnym usmevem, 
vy trill pfed mistrem Houzvickou dvifka, a uklo- 
niv se z vozu, sahl do neho, jako by nekomu poma- 
hal. Ale vzal se sedadla jen visitku, zalepenou 
v obalce. 

,,Tote povedeny brouk, ten pan doktor," feli- 
tal se koei, podavaje udivenemu mistrovi listek. 
,,Vezl jsem bo. U svatelio Mikulase pisti za mnou 
gumovy mic, zarazim, nahnu se, a pan diva se 
na nine jako z Jifikova videni. ,,E nic!" povida. 
,,Jed'te!" Dodrapeme se pfed zamek a zas ozve 
se pisfalka. „E nie!" pomyslim si a praskuu do 
koni. Ale pistalka neda pokoje, citim, jak se mi 
kara slapnutim na stupatko naliyba na stranu — 
Prr! A na moute veru, pan doktor utika z vozu, 
jak by v nem horelo. Vyjme visitku, skrtne na 
ni cosi, — ruka se mu trasla — a povida: ,Ode- 
vzdejte jen listek a nefikejte niceho/ — Slysite, 
mistfe? ^odejte jen kartu a drzte za zuby!'' 



raipin^ 



Tl 



JAN LIER: MAODALENA 



„Nemohu se odhodlati!" v ta slova rozhistil 
Trojan cmarnuti po visitce Jirusove. Vrativ se 
do atelieru, nedbal upfeneho, tazaveho pohledii 
divcina a pozval ji za cbvili nervosnim pokynem 
k obedu, pfi ceinz zase nepxomluvil, ac v nem 
Mxala bluboka nespokojenost. Natalie vztaliovala 
malifovu nelibost k sobe a chovala se tise, po- 
slusne. A jak Trojan dobfe pfedvidal, zasmuse- 
nim jeji tvafe bleskl clivilemi stary, jedva poko- 
feny vzdor. Ruka umelcova spechala s dilem, 
aby zachytila jeste mekky vyraz, drive nez jej, 
kura zatvrzelosti skryje. 

Vecer ocekaval pfitele ,,u rajskeho stromu"' 
marne dloubo do noci, 

A rano zburcovan nenadalym sramotem ve 
sve lozniei, vytfestil udivene oci na — Jixuse. 

„Tos ty!?" zival. ,,Ky d'as stve te tak zaby- 
na nine?" 

,,Rekni mi, cim se zabyva Natalie po vsecheti 
ten cas, co neni zde u tebe?" ptal se host, vrlil 
se vsecek uriceny na ziclli u malifovy postele.. 

,,Ptej se mne, co dela kometa, kdyz zmizi s oci;. 
Sviti a brousi nepocbybne jinde." 

,,Musim to vedet. Proto dues v poledne prijedu.. 

J a ji domluvim, ja ji Nu uvidime! — Po- 

slys^ Vcexa jdu na veceri — " 

,,Cekal jsem na tebe," 

,, — a na Jungmannove tride," pokracoval host,, 
nedbaje pferuseni, ,,mihne se mi ona. Dech se 
mi zatajil a trhnuti projelo mne az do nobou. 
Nechte zastavim se a olilednu. A v torn vidim„ 
.ze ji stihaji dva bejskove. Rozesli se na obe 
strany ulice, jeden ji nadebehl, ona vklouzla do 



'88 



KNIHY ZVONU 



pruchodneho domu a oni tez. Ja v patach za 
nimi a pfiskocim prave, kdyz na ni dorazeli. 
Odbyla je nejak zhurta, odletli jako bodnuti. 
Neznaje se rozhofcenim kasam se tia ne, lee v torn 
chopi mne ona za ruku, veil ^ticho!' a vlece time 
spesne polotemnym dvorem pryc. Oba politi flout- 
kove ulevili si za svou porazku posmechem: Jeji 
Pepik!' chechtali se za mnou. Natalie se zara- 
zila. Byla vsecka rozechvena, oddychovala tezce. 
,Zachovejte se!' karala mne. Celou noc lamal 
jsem si hlavu, byl-li jeji ton hnevivy, prosebny 
snebo uStepacny. ^UMjim se sama. Nechte mne!' 
idodala s rozliodnym posunkem. Tak mi zakazala, 
abych ji nevyprovazel. A jak vitr, bez ohlednuti 
vptavo vlevo ulicemi metla, az zmizela v dome 
cislo 23. na Kfemencove ulici. Pfeslapoval jsem 
kolem nebo, nevim jak dlouho, az se mi podobalo, 
ze si mne domovnik vsima. Dodam si odvahy, 
tvarim se jako nepovedomy a ptam se bo, zdali 
v dome bydli nejaka slecna Natalie, Natalie — ■ 
jmeno jsem zapomnei. Za dukladne zpropitne 
byl domovnik ucinena usluznost, ale o jakesi 
:Natalii nevedel ani zbla. Snad se tarn jen 
-skryla nebo zabehla naliodou — bull vi! Hli- 
«dal jsem dum do jedenacte marne. Co tomu 
ffikas?" 

,,Pranic. Avsak pfec: Devce melo vice rozumu 
nez ty. Ostatni vyzvez od ni sam. Mne zajima 
pouze tva dnesni dobra vule. Tesim se na tebe 
v poledne. Nezli prijdes, bude pfes moji Magda- 
lenu rozestfen uplny kostym. Byl jsem vcera 
pilny — Ale ty mas nejak na speeh. Do pra.ee? 
Nezdrzuj se. S boliem a na sbledanou!" 



JAN LIER: MAODALENA . ng 

Pravnik dostavil se o polednach skutecne a 
drive nez byl ocekavan. 

Divka uvitala ho s nadechem xumence v tvafi 
a zatrpytem radosti a uleknuti v ocich. 

Host prohodil nekolik litrzkovitych poznamek 
o svem zchvaceni, jez zavinily speck, nehody, 
drobet jarniho nastuzeni a podobne drobne ne- 
pfijemnosti; z vykladu vynechal toliko buseni 
sveho srdce, kterym se ma hrud' dunive ozyvala. 
Usedl lapaje dech a skubaje nervosne rukavicky 
s prstu. Ac snazil se upriti sve zraky pevne na 
divku, tekal jeho pohled stale, jako by hledal 
pevny bod, o nejz by se mobl opfiti a pxonikavou 
stxelou na devce vrhnouti. 

, Jsem povdecna vasi navsteve, pane doktore," 
promluvila Natalie sama. ,,Prosim, abyste mne 
za vcerejsek laskave mel omluvenu. Na ulici ne- 
bylo pokdy-a mista na pfiznani, jak mne vase 
nezaslouzena pozornost pfekvapila a zabolela," 

„Zabolela?" 

„Jak jinak? Byl jste na skoku zptisobiti vytrz- 
nost a sobe ostudu. K villi mne!! Pomyslete. 
Dekuji vam vroucne. Takove vzpominky byvaji 
zlatymi kotvami v zoufalosti — Ale prosim, 
abyste na torn pfestal. Setrte svycb sluzeb pro 

hodnejsi Mne — • mne nenuize nikdo ubli- 

ziti!" 

,,Tak!? Na takove posledni slovo dopfejte si 
jeste pokdy. Co hledate pozde za tmy na ulici?" 
,.Nesla jsem si vecefi domu." 
„Ale vzdyt tarn nebydlite! Nikdo v dome o vas 
nevi. 



go 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALEN A 



91 



„Ach, pan doktor se pfeptival? Nedoptal jste 
seovsem, v dome^bydli sice byvala kandidatka 
ucitelstvi, Karla Sipova, ale nizadna zahadna 
zenstina jmenem Natalie." 

„Vy kandidatkou ucitelstvi!? A tak jste po — " 
„Poklesla, ano, libp-li vam," svedcila rychle 
Karla, oddecktiuvsi si rychle po odlialeni svelio 
praveho jmena jako po nevylmutelnem vyznani. 
, Je-h devce hezke, neskrobene, marnive, osamo- 
cene, padne snadno do lecky, kterou vv ctnostni 
pani blizni horlive mu strojite, abyste potom 
f arize j sky mohli zaplakati nebo za svuj hrich 
svou obeli krute odsoudiii. Ale neomlouvam se, 
dokonce ne. Sud'te mne!" 

Vyzvani minulo se cile. Doktor Jirus ' netvafil 
se nikterak jako pedant, jenz vybizi ztujnicky 
vzdor. Podiehaje citu, odzbrojoval divkn podro- 
buje^ ji citu tez. 

„Cim si doma kratite chvili?" vyzvidal opet. 
,,Snazim se vyliledati si zamestnani, vracini 
se k nekdejsi sve praci, ctu, siji, pisi a pfiucuii 
deti — v rodme, u ktere jsem v podnajmu. Ob- 
libily si mne. Jsem tomu od srdce rada. A krom 
pochuzek do atelieru k panu Trojanovi nevy- 
chazim ani z domu, leda za tmy a pod zavojem. 
Jako vcera." 

„Coz si nemtizete poslat?" 
„Mohu. A cinim tak. Ale i nejbidnejsi tvor 
musi nekdy po sve villi ven na vzdueh, jen aby 
si zjednal jistotu, ze neni dosud pohfben. Jinak 
by se zalknul." 

,,Pfipoustim. Ale vydavate se tak v nebez- 
peci — " 



Vdecny lismev divky polibil za toto slovo rty 
Jixusovy. 

,,Nedbam ho, ponevadz je nevyhledavam," od- 
vetila upfimne. 

Pravnik pohledl patrave Karle do oci, jako by 
v nich Medal spolehlive ujisteni. A roznitil v nick 
jiskru hnevu a na licicli rumeny zar. 

,,Jakym pravem podezfivate mne ze Izi?" 
ozvala se prudce trpkym steskem. ,, Abyste pod- 
ryl mou duveru ve vas a v sebe? Jen pokracujte, 
pane, az zviklate sve dilo. Vase dilo! Vase! Ne- 
domyslejte se toho. Budu jina, nebot tak jsem si 
uminila. Ja sama. Odmitnu kazde nesetme pfi- 
speni. Trvam, ze moje duvera zavazuie vas 
k setrnosti. Demaskovala jsem se, vyznala jsem 
vam sve rodne jmeno. A dopustila jsem se snad 
blahovosti!" Devce bylovseckorozecliveiio. ,,ONa- 
talii nezname sud'te, jak vamlibo, ale mne, Karlu 
Sipovycli, dceru fadneho otce a pfedobre matky, 
usetfte! Jinak — zkazite mne nadobro." 

,,Piomin.te," krotil uleknuty Jirus Karlin hnev 
mirne. ,,Nedomyslim se nicelio a dotkl jsem se 
vas bolestne z poulie uejapnosti, ano neyedomky. 
Poulia bezdecna obava, aby vase smutna minu- 
lost — prosim, nehorsete se • — nezkalila zadnym 
stinem jasne pasmo vasich slechetnych umyslu. 
Veiim vam, rad, vdecne. Nehnevejte se, prosim 



snazne! 



Mali'r, dbajici ttiliko o sve dilo, vytrlil se z prace, 
znepokojen vybuchem podrazdeni Karlina. Jeho 
zrak pfeletl nekolikrate od hosta k modelu a 
vratil se za chvili opet spokojene k dilu; spa- 
tfili:, kterak tklive odprosovani Jirusovo srazilo 



BSyST" 1 " 



jiimi iij»jiu ^hw 



; I 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



93 



n 



divciny vzdory a pychu Moub nez jakekoli krute 
domluvy. Stetce v ruce Trojanove se jen kmitaly 
v cilem, divotvornem pospechu; vladlat jimi za- 
zracna. moc hluboke, svezi inspirace a neodolatel- 
neho, samovladneho nkd§eni. 

Dvakrate pfeslechl umelec volani Baruscino, 
oznamujici, ze je prostfeno k obedu. I po jejim 
zavolani protahoval jeste seanci, kofiste z kazdeho 
okamziku jako nenasytny liehvai. Vzcbopiv se 
konecne, pobadal k clivatu a pocinal si u stolu 
jako v nadrazni restauraci o petiminutove pfe- 
stavce. A rozjafen, usmivaje se chvilemi pod sebe, 
stfehl jazyk, nepovzbuzoval nicim zamlklych, skli- 
cenych hostu svych k veselosti, obavaje se, ze by 
po zkusenosti vznetlivym nejakym zertem mohl 
razem vytrbnouti stisneue duse jejicb z litrap a 
smazati s lice Karliny zkrousenou tvafnost, na 
niz si umelcovo oko pochutnavalo. Neehal je 
hovofiti skoupe a po trapnych pfestavkach o mi- 
motnich vecech vezdej§iho zivota, jehoz krajnich 
obrysu se oba tizkostne pfidrzovali, tajice obavu, 
aby nepfeklouzli do choulostive palcivosti a svet- 
losti plnych barev a tonti. Po obede xycble od- 
bytem, jehoz misy stvana Baruska odnasela 
k potese Houzvickove toliko napolo vyprazd- 
nene, bylo v atelieru krom malifovy planouci 
duse opet teskno. Jiru§ nabyl sice klidnejsi mysli, 
avsak jeho rozmanite pokusy povyraziti Karlu 
dojimaly divku toliko a utvrzovaly na jeji tvafi 
slicny kajicny vyraz, prochvivany nesmelymi 
tuzbami a tlumenym trudem — ■ — • ■ — 

,/Vrouci dik, miij drahocenny pfiteli, jedmy/' 
odvdecoval se malif Jirusovi v opravdovem po- 



hnuti, vyprovazeje ho na odchodu ke treti hoditie 
yen. , je§te zitra budu te obtezovati; pak jiz 
venuj se svym dulezitostem tiplne. Zapomeh na 
nine, pokud te znovu nepo — " 

„Jen zitra jeste?" zarazil se pravnik. 

„Nu, ano. Tak je ti to pfece vhod? Na stesti 
jde mi prace znamenite od tuky. Dnes bude 
hlava podmalovana; zitra — pocasi je pfihodne, 
sychravo — mohu jeste leccos doplniti a na osta- 
tek te nepotfebuji. Do tfi dnu jsem s podmalo- 
vanim bezpecne nadobro hotov." 

„ A potom?" vpadl pravnik Trojanovi kvapne 

do feci. 

,,Pak — nu, vzdyt tolik rozumiS — pak propu- 
sti'ni Natalii, pardon, Karlu — nejmene na ctr- 
nact dni, snad na tfi, na ctyfi nedele; nevim, jak 
dlouho bude podmalovani schnouti — " 

,,Coz neni siccativu na svete?" tazal se zhurta 
Jirus. f 

„Neni. Pro mne, jak ti znanio, nem," rozhor- 
lil'se umelec. „Uzivam jich pofidku a opatrne, 
protoze nemalttji pro jarmark. Neduvefuji zad- 
nemu susidlu, v torn zpusobu jsem zaryty copaf. 
Ale tesim se tim, ze obrazy starych mistru po- 
dnes sviti, kdezto malby novych za nekolik let 
bidne sejdou, nejvice nasledkem otravy moder- 
nirrii siccativy ■ — " 

„Ale co si zatim Karla pocne?" 

„Muj drahy, tim si hlavu lamati nemohu. Do- 
poroucel jsem ji dale, vice uciniti neumim. Vy- 
sledek neni ovsem valny. Pfitel Simek odleje 
si ji do sadry, Tulka pouzije devcete^ snad za 
model Evy, a — o jinem nevim. Jaka pomoc! 



94 



KNIHY ZVONU 



Skrovna poptavka v Praze po- modeled) . Ja zatim 
potesim tebe a sebe ditkazem, ze jsem opet v dob- 
re mire a pin nadeji. Slepim ciste sve postfilene 
panaky, pndam k nim ostatni, ktere jsi svou 
intervener zachranil, vyhledam jeste neco zre- 
tusui^ osvezim, zaramciiji vsechno a hodim cely 
ten kram na umeleckou/vystavu jeste pfed uza- 
yerkem Ale ty nejak nemas pro nine usi. Bzuci 
ti v mch Kvgenie ci — Karla? Apropos, hied' — 
nevzpomnel jsem na to drive, jsem tak docela 
zabran do sveho, ze na nic jineho nemyslim — 
ty bys mohl Karle sam neco vvhlednouti, dopo- 
rouceti 31 take na vsech stranaeh — " 
„Ja abych rozhlasoval jeji adresu?" 
„Nu, ( coz jineho? Divas se na nine jako ze 

..Pardon. Ano, pricinim se, abych jiz zitra pfi- 

nesl nejake S bohem!" V 

,/Tote spech pojednou!" zvolal udiveny Trojan 

sTromu'r m ' ' Jak ° ^ Mmel °' Ve&r ' U rajsl ^ ho 

^/ c 'f Ne u ^^f zalirad y ^skla za utikajicim, a 
mistr ^Houzvicka neudal jedineho sltivka z mile 
rozpravky s kterou na Jiruse cihal, maje prave 
chut do reel, plnou tabaterku a prazdnou chvili 

Vzrusem horhve prace vypudilo zahy z mysli 
umelcovy ozvenu vrtochu Jirusovych. Malova? 
az do zmorem Karly, nepocit'uje sam ve svem 
napeti prazadne rinavy. Propoustel model nerad. 

„Poskytl byste mi nejake zalohy?" vytrhla 
divka ma hre ze spokojeneho prohlizeni malbv, 
kteiaz pokroala dale, nez v smelych nadejich 



JAN LIER: MAODALENA 



95 



,,Zalohu? Milerad, ackoii — . Potfebujete nut- 
ne?" obratil se neduvefive ke Karle. 

,,Ano. Stehuji se dnes vecer," pravila pokojne. 
Byla jiz pfevlecena, dokoncila prave lipravu sve 
toilety a vyckavala toliko rozhodnuti Trojanova. 

„Stehujete? Ale vzdyt jste fekla," rozpominal 
se malif, ,,ze jste v dome oblibena — " 

,,Tak?" usmala se mdle Karla. ,,Nedopatfeni. 
Mela jsem uziti formy casu minuleho. Tot vse." 

„A mimo to nalezla jste tarn zamestnani: Vy- 
ucujete deti. Vazte si te pfilezitosti, drzte se ji 
houzevnate a zalozte na ni radnou existenci — " 

,,Chtela jsem. Sfastna ta nahoda, ze jsem 
nalezla zacky a zaky, vzbudila ve nine blaiiove 
nadeje. Rozplynuly se prozatim. Vzdyt ztraceno 
nic neni. Muzete mi dati zalohu?" 

,,Mohu. Ba jeste vie. Ja se za vas nejak zaru- 
cim, upevnim vasi situaci v dome. Ukazte mi jen 
zpusob, kterak! Nevrtte hlavou! Nabyla jste 
zajiste pfesvedceni, ze se vam nezadanou radou 
a pomoci vnucovati nebudu. L,ec v tomto pfi- 
pade se mipodoba, jako bych mohl bez namahani 
a bez doternosti rozumnym slovem odvratit od 
vas velkou skodu. Pamatujte, ze za nekoiik malo 
dni — jak jsem vam jiz ozna.mil - — dopfejeme 
si delMho poklidu. Budete bez zamestnani. Zjed- 
nala jste si neco vyhodneho? Kam se stehujete?" 

„Nevim sama." 

,,Ach, tot povedene! A na takovou cestu do 
mesice chcete ode nine penize? Dopustila jste se 
nejake neopatmosti?" 

,,Ne," popfela kliclne Karla. ,,Nehody mne sti- 
haji, dale nic, Abych ukoncila rozmluvu a vj'vra- 



96 



KNIHY ZVONU 



tila vase pochybnosti, povim, proc jsem tak fi- 
kajic na ulici vyhozena. Ale jen proto, ze mi na 
torn nesejde a jen s podminkou, ze panu dokto- 
rovi Jirusovi ani nirknutim pranic nevyzradite. 
Jak vam jiste povedonio, vesi se zla povest clo- 
veku na paty jako stinj. Jdete na kraj sveta, stin 
pujde s vami. Nasledoval nine take do domu 
c. 23. na Kfemencove ulici, erf jsem jej stfasala, 
krcila se a cinila co chtela. Byl jako jemnd mlha. 
Nikdo ji nevidel, nikoho nedusila, ale citlivejsi 
zenske nosicky ji vetfily. Az vcera, vlastne dnes 
ratio mlha se srazila v mrak, a z mraku byla 
bourka. Dobry pan doktor Jirus bjd vcera viden 
a pozorovan, domovnik nemlcel a ra.no strlil se 
poprask. U mlekafky a cestou do trliu sesly se 
klepny na soud, povedely si vse, co ktera dosleclila, 
videla, tusila, doplnila si nalez bystrou kombinaci 
a tak V5'sly o mne hrozne veci na jevo. Vcerejsi 
laskavost pane doktorova potvrdila razem pravdy 
a smyslenky, a moje domaci pani pfikvacila na 
nine jako lita sail. Kazala mi, abycb se klidila 
z domu okamzite, nejdele do vecera. Ctna ta pani, 
ktera. by si v neziietn soucitu prominula zajiste 
vsecky krehkosti sveho mladi, byla hrozne po- 
puzena vedomim, ze jsem se odvazila ziti skromne 
a poiadne. Nu, coz na torn! Takovych triumfu 
bude ctnost slaviti nade mnou casteji. Proto se 
dnes od pani Tichackove stehuji — " 

„Pani Tichackove!?" 

„Znate ji?" 
_ ,,Zdali vasi pani Tichackovou — nevim. Snad 
jinou. Bydlila do nedavna ci bydli posud v c. 41. 
na Riizove ulici - — " 



JAN LIER: MAQDALENA 



97 



f ,,Ano. A pfestehovala se prave o nynejsim kvar- 
tale do Kfemencove. PriSla jsem s ni zarovefi do 
domu. Mela o pokoj vice, nechtela jej nechati 
prazdny — " 

„I hled'me! Pro Evgenii nezbyvalo ji koutecka 
a pro tuto — " pomyslil si malif, bezmala hlasite. 
Ale nehlesnuv jiz, dal divce zadanou zalohu. 

Trojan, zvyldy stati v slove a nepiikladajici 
nehodam Karly Sipove valne dtilezitosti, nezminil 
se pfiteli o nicem, kdyz doktor Jkus druheho 
due poznovu do atelieru zavital. 

Pravnik vytasil se s lizasnou spoustou zprav 
o uprazdnenych mistech pro mlade divky; upo- 
zorhoval na ne Karlu zdrzenlive, jako by ji 
strojil nepfijemnosti a navadel ji k necemu po- 
nizujicimu. A vse obracel na ruby, s nicim nejsa 
spokojen. Sluzby trafikantek a prodavacek so- 
dove vody vylucoval napfed z uvahy; byly na- 
prosto nevhodne pro Karlu, jiz dttrazne pfed nimi 
varoval. Ze by se za sklepnici poniziti mohla, 
netroufal si ani pomysliti. I za buffetem v kavarne 
byl by ji nerad videl. Sickou nebo prodavackou 
mohla byti rovnez toliko v nejhorsim pfipade. 
Jakozto modelka pro damske konfekce bylo by sla 
rovnez na dracku, nebot postavu tak pekne urost- 
lou slusi pohledati, a kazdy kloboucek a kazdy 
divadelni ^ koko§nik nebo jakakoli ozdoba byly 
by na jeji pekne hlave o sto procent prodejnej- 
si; zamestnani takove ,,probirmamsel", jak vul- 
garne nazyvany byvaji, neni vdecne, ani moraine 
ani hmotne, a doktor Jiru§ ho proto nedoporoucel. 
K telegrafninm aparatu ci mezi postovni zoky 
zdala se mu cesta pfilis dalekou a formalne ob- 

Magdalena, ' 



9» KNIHY ZVONU 

tiznou, dosazeny cil pak nepatrny. Spise svedcily 
by Karle ufady kasirky neb licetni v soukromem 
zavode, ackoli sluzby takove jsou vzacne a na- 
mahave. Nejlepe nodila by se svou prttpravou 
zajiste za bonnu, spole^cnici, guvernantku, uci- 
telku. A kdoz vi, zdali rlevladla sama nevedouc, 
pokladem zlateho hlasu, nebo netajila v sobe 
znacny talent herecky; ovSemt nejsou divadelni 
vavfiny bez trni a nebezpeci — . Nade vsecko bylo 
by arci, kdyby si zajistila samostatnost a veno- 
vala se praci na svuj vxub, nemusic slouzit, nejsouc 
zavisla na referencich, pomluvaeh a vrtosich. 

Trojan sledoval s rostoucim lizasem nekonecnou 
fadu navrhu Jirusovych, jenz kupil pfed sebou 
hromady adres, insertu, konkursu, ofert a zvlast- 
nieh informaci, soukaje papiry a listfizky ze vsecn 
svych nevycerpatelnych kapes. 

„Protos nemohl vcera vecer k ,rajskemu stro- 
mu'l" smai se malif u obeda. „Tys nejedl, nespal 
a zbrousil celou Prahu, prostaral v§ecky agentury 
a prozkoumal vsecky noviny aspon ctrnact dni 
nazpet." 

„Pouhy zacatek," odporoval pravnik. „A dost 
neobratny. Obavam se, ba vim, ze si slecna Si- 
pova z me nahodile sbirky nic kloudnelio nevy- 
bere. Ale budeme pokracovati. Bylo by blahove 
lekati se prvniho nezdaru, neb uckopiti se ukva- 
pene cehos nevhodneho." Povrzlive liodil svymi 
papiry pracne sliledanymi a cpal je zase do 
kapes, jako z obavy, aby se Karla nekterym z tech 
zebrackych drobtu nespokojila. 

Zmocnila se jich pfece, Doktor Jims se zachvel 
a zarumenil, ucitiv jeji dlah ve sve ruce. 



JAN LIER: MAQDALENA 



99 



,,Dopfejte mi tech papirkti," prosila stisnenym 
hlasem, ,,Byla bych stastna, kdyby nektery vasi 
laskavou rukou byl pozehnan. A nevyberu-li si 
nic, zustanou mi pamatkou na vasi nezaslouze- 
nou dobrotu." 

Odela svou tvaf zertovnym usmevem jako sti- 
tem pfed sentimentalnosti, ktere se jeji zenska 
i osobni pyclia vzpirala. Malif vsak znamenal, 
kterak mekky pel vdecne pokory smazal s jejich 
lici posledni sledy vzpurneho vzdoru. A vlhkym 
leskem kmitly se jeji oci, kdyz ruce od stolu se 
vzcliopila, na sve misto kvapic. 

Zustala tak. Chvilemi snazila se zjednati sve 
vuli smicliem pfevahu, lee pokusy takove selha- 
valy nemenice nicelio ani na opravdovosti Jiru- 
sovy pece o divku, ani na nepfistupnem klidu, 
v nemz si malif toliko sve prace hledel. 

Ba Trojan byl zamlklejsi nezli jindy. Hnetlo 
jej cosi. 

,,Zitra nebude te ocekavati vtiz a nebude pro 
tebe prostfeno," oznamoval pfiteli na odchodu 
strucne. ,,Neobtezuj se jiz. Ne, ne!" utinal pfi- 
krym tonem omluvu Jirusovu. „Neni tfeba. 
Vytrhoval bys darmo. S oblicejem jsme hotovi 
a telo mi jen znepokojujes. Jako dnes. Tim se 
mi nezavdecis. Postava modelu nesmi se mi pofade 
vrtet v hovoru s tebou. Tvary, kontury a stiny, 
ktere mi utikaji z ustalene komposice, nejsou k ni- 
cemu. Okfikovati devce nechci, a ponevadz jsi 
zby teeny — •" 

„Nejsem. Dopidim se do zitfka zajiste novych 
zprav pro Karlti — " 

,,A posies je laskave." 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



N.' 



11' 



^ „Nebo pfijdu s nimi sam na skok," trval prav- 
nik houzevnate na svem. 

„Inu — muzes-li tak plytvati drahocennym 
svym casern, z ktereho jsi nine minuly tyden 
kazdou minutu tvrdosijne^ odpiral! Rad bych te 
jen usetfil, vice nechci. Ale na chvilku — ■ proc 
pak ne? Stoji-li ti okamzik nevitane navstevy 
u nine za zbrklost — " ' 

,,Tys nevdecnik!" 

„Uvidime, mily brachu!" prohodil malif, upfev 
na druha vazny poliled. 

„Zbxklost! Zbrklost!" horsil se doktor Jirus, 
podrazdeny vice skrytou nez vyslovenou vytkou 
kruteho pfitele. „Abych te uvaroval sve zbrk- 
losti, poslu tedy, anebo pfijdu teprv, az se dopidim 
neceho kloudneho. Ostatne snad vecer?" 

„Mozna. Jestlize mne nove starosti o vystavu 
nezavedou jinam, za lidmi, ktere musim pro to 
ci ono vyliledati." 

_ Dva dny nevideli se jiz pfatele. Umelec chvalil 
si tuto neocekavanou zdrzelivost Jiru§ovu. Ctvr- 
teho dne byl Trojan ve vy stave za svym fize- 
nim. Sede v prvem hofenim sale na milieu, ha§- 
tefil se s tajemnikem o misto, na nez mu proti 
jebo vuli prvni zaslany obraz povesili. Rozkacen 
poroucel, aby pfinesli febrile, ze si sam ihned vy- 
leze pro svou malbu ke stropu, kdez se tato nezna 
portretni studie pani Narcissy z Rejnburka na- 
dobro ztracela. Z vady vyrusilo ho pilne z&iu- 
kani na rameno. Ohlednuv se po holi, kteraz 
mu na rameno dopadala, zocil pfitele Jiruse; tyz 
stal vsecek uficen za sedadlem a volal nalehavym 
posunkem malife duverne na slovicko. 



Trojan vsak nedal se hned vytrhnouti a boufil 
proti nesetrnostem pacnanym na domacich umeh 
cich a proti mazlive ucte, s jakou banalnim ne- 
meckym skvarum nejlepgi mista jako na oltafich 
vykazana byvaji. Jezto bylo jiz po odpolednim 
zaverku vystavy, rozkfikoval se v sale bez ostychu 
a vygkubl se co chvile tajerrmikovi, jenz ho pro 
zkonejgeni pofade na sedadlo tahal. Trojan ustal 
teprve, kdyz utyrany sekretaf nakvasenemu ma- 
lifi svatosvate pfisiibil, ze da obraz snesti nize 
a do lepsiho svetla. 

„Ale lined. Pockam si. — Co chces\ Jirusi?" 

Tajemnik odbehl, a pravnik odvedl si Trojana 
stranou do hlavni dvorany. 

„Bezim nazdafbuh z Hradcan za tebou," sde- 
loval Jims. ,,Houzvicka nevi, kam jsi se podel — " 

„A cim pak mne chees pfekvapiti?" 

,,Nesu zas nekolik informaci Karle." 

„Karle? Hm! Dnes v poledne jsem ji pustil." 

„A kdy zas pfijde?" 

„Nevim. Snad za tyden na pfestavku, nebo 
teprv, az ji sam zavolam. Svef mi svou sbirku 
papiru a spolehni, zebudou spravne odevzdany.'' 

Pravnik zamitl nabidku nevrlym posmikem. 

„Budou odevzdany," posmival se, „az bude 
pozde." 

„Coz hofi?" 

,,lSrehofi. Ale chci Karlu videt, s ni mluvit. 
Nejsem s tim dokonce spokojen, zes ji propustil 
bez meho vedomi. Co fikam, propustil! Vyhnal 
jsi ji." 

,,Devce se neztrati. Je ostfileny ptak." 

„Styd' se!" 



KNIHY ZVONU 



,,Dovol, Iyadislave," promluvil malif s patra, 
,,abych tvemu zajmu o tuto zenstinu nepfi- 
kladal zadny vyznam zvlastni; bylo by to proste 
smesne. Vice nefeknu. Jsi ovsem blahovy clovicek, 
ale na stesti obdaf ila te prozf etelnost choulostivj'm 
vkusem, ktery te uchrani jbezpecneji od nechutne 
posetilosti, nezli jineho by uchranil rozum. Tim 
isem iist." ;.-.;,- , 

Jirus neodpovedel. '■ _ , , i ( <■ 

,,A ja ji pfece musim vyhledati," rozhodl se za 
chvili, podavaje pfiteli ruku na rozloucenou. 

,,Proc ne? Vzdyt nejsi chlapec. Ale kdyby tva 
nevesta o torn zvedela — " 

,,Obavam se, ze jiz vi. Obdrzel jsem prave od 
Bvgsnie list, piny zalob a zahalenych vycitek. 
V torn vezi nejake klevety!" 

,,Pani Tichackove." 

„Mozno." 

„Jiste. Coz ti neni znamo, kde teticka tve ne- 
vesty bydli?" 

Doktor Jirus vytfestil oci na Trojana. Zblednuv 
udefil se do cela. 

,,Ano, jiz vim, jiz vim!" nafikal. ,,Ohlasila mi 
pfed tfemi nedelemi sve stehovani, zvala mne 
k sobe, a ja z nenavisti k babizne novou jeji 
adresu napolo pfeslechl, napolo zapomnel! Karla 
mne dob re varovala! V Kfemencove ulici nesmim 
se ukazati!" 

Malif nedbal jiz o pfitele; postfehnuv sramot 
zfizencu vystavnich, s nimiz se tajemnik vracel, 
chvatal do pfedniho salu. Nez si na Jiruse opet 
vzpomnel, byl pryc. 



JAN LIER: MAQDALENA 



103 



A neobjevil se celicky tyden ani v do mien nad 
Jelenim pfikopem, ani ,u rajskeho stromu'. Az 
Trojana pojala uzkost. Vinil se pojednou ze za- 
nedbani pfitele, na nehoz pro sve vystavni prace 
zapominal. Rozbehl se za Jirusem do bytu a ne- 
zastav ho po dvakrate doma, vyhledaval ho v kan- 
cela.fi doktora Ripka. Povedeno mu, ze doktor 
Jirus dal se churavosti omluviti. Zased si k pfi- 
teli rovnou z kancelafe, zastal ho doma skutecne 
bledeho, rozechveneho. 

„Pro boha, co je ti, I^adislave?" ptal se uleknut, 
chopiv Jiruse za obe xuce a hlede mu starostlive 
do strhane tvafe. 

„Nech mne, seredny clovece!" vyskublse zlostne 
pravnik. ,,Tys vsim vinen!" 
„Cim?" 

,,Tys mi zamlcel novou adresu Karlinu." 
,,Ano, zamlcel," pfiznaval umelec. 
,,A ja shanel Karle zamestnani a posilal lidi 
do cisla 23. v Kfemencove ulici na pfeptayky po 
oblibene domaci ucitelce, slecne Karle Sipove. 
A zde jsou dusledky." Doktor Jirus podal malifi 
dopis, psany uhledne zrncnou zenskou rukou. 

„Vysoce vazeny pane doktore!" cetl umelec. 
„Pouzivam vdecne Vasich laskavych pokynu 
pecujic, abych si zjednala nejake stale zamestnani, 
a doufam, ze Vasi vzacne dobrote budu zavazana 
dikem za nalezeni fadne existence. Osmeluji Se 
toliko na jedine upozorniti. Setkavam se s pfi- 
jetim velice nevlidnym u nekterych osob, ktere 
se na mne u pani Tichackove pfeptavaly. Racte 
dobrotive vziti na vedomi, ze tato pani mne ni- 



io4 



KNIHY ZVONU 



kterak nechvali. — S upfimnym ujistenim nelicene 
licty porouci se vim nejoddanejsi 

Karla Sip ova." 

„To1; nemile," poznamenal Trojan. ,,Ale • " 

„Ale nejsem posud u konce. Dosel jsem si na 
pfezvedy, jak Tichackova^ Karlu nepochvalila. 
Poucih mne, ze zla jedibaba' vymyslila si na Karlu 
s dabelskou vynalezavostf spoustu nejhroznejsich 
obvmeni, kterymi na pfeptavky s vrazednou jizli- 
vosti odpovidala. A zvedel jsem, ze pusobenim 
teto nicemnosti byvala prosici Karla odkopavana 
a tupena jak prasivy pes. Navstivil jsem pani 
Tichackovou, abych spravedlive opravil jeji soud 
o ubohem devceti. Co se mezi nami udalo, nechtei 
vedeti. Hanbim se za to." 

„Kam cert nemuze, babu nastrci," broukl Tro- 
jan vzchopiv se a bubnuje prsty po oknech. 
„B )o Coz bychom se za Karlu rnioutili!" obratil se. 
,,Muj model se mi libi. Nepfijemnost sem, nepfi- 
jemnost tarn, zaslouzila jsem si ji, tak soudi Karla 
patrne podle sveho listu. Jina jest, jakou melu 
svede pani Tichackova mezi tebou a Evgenii!" 
„Zadnou — ■ pry!" 
„Je-li mozna!" 

„Nevim. Psala mi tak. Vcera se sapala a dues 
-udehla mi milost. Roztrhal jsem jeji dopis na 
cucky, nemohu ti jej ukazati. Psala mi, ze z lasky 
a setrnosti k Evgenii a v nadeji na me polepseni 
zapomene muj mladicky poklesek, ze spoleba 
kterak pry ve vzornem manzelstvi smazu hiich 
sve zrady — a tak dale. Vzpominkou na farizej- 
ske ty zlomyslnosti kypi mi zlue!" 



JAN LIER: MAQDALENA 



105 



,,Kdyby jen o to slo! Bojim se vsak, aby tebe 
a Evgenii kruteji neztrestala. Ona nezapomene 
a nesmlci. Dbej, aby Evgenii, jestli — chci fici 
az, budete svoji, nekapala ukryty jed po kapkach 
do duse. 2enstiny razu Tichackove koupaji se 
v pomluvach a podezfivani s rozkosi, ktere ne- 
pochopime. Takova baba kockuje a pipla se 
s kazdym, je pofade v zlem vyjeveni a maluje 
vse nejkiiklavejsimi superlativy, v kterych ne- 
zna zadne spravne miry. A kdyz zpusobi zlym 
jazykem nenapravitelne nestesti, tfese se vsecka 
a beduje zas, jake pfikofi se ji cini. Tot nemoc. 
A proto mne tva. nekoda mrzi. Ale pozde bycha 
bonit!" 

„I,acina vymluva! Stalo se. Jsem pfipraven 
na nejhorsi!" 

„Bez lizkosti?" 

„Beze vseho strachu,. Ocistim se. A neustou- 
pim zle klevetnici, dej se co dej! Marne se tesi 
babice na mucenictvi Evgenie, aby mne mohla 
vyhlasiti za vylupka vsecb. verolomnych nicemu. 
Ted' teprve dostojim svemu slovu, a kdybych mu- 
sil proto zhynouti!" 

„Pani Ticliackova si jinelio nezada a bude 
v den tve svatby plakati blazenosti, zliba te a 
bude ti blabofecit. Jen co dostane svou net pod 
cepec! Zle tete ucinis vzdyeky vdek a neodzbio- 



jis Ji nicim." 



Pravnik hledel zamracene pfed sebe. 

,,Ubolia!" vzdychl si za chvili zhluboka. 
A vztyciv Se jako raneny, rozbehl se poko- 
jem. 



io6 



KNIHY ZVONU 



Malif zadrzel kvapnou otazku: Ktera? Vycka- 
val opatrne, az pfitel sam promluvi, aby ho znovu 
nepopudil. 

Avsak pohorseny doktor Jirus nevybidl ani 
spetem prostofekost Trojanovu a nevsimaje si 
ho, pfechazel v myslenkach. 

Umelec zvedl jako man 1 ! list Karlin i prohlizel 
jej ze vsech stran. Po/adrese ani stopy. 

,,Dopsals ji?" otazal se Jiruse nahle. 

,,Kam?" znela rychla, pfikra odpoved'. 

,,Mam zapsanou kdes," pocal malif vahave, 
„novou jeji adresu. Mohl bych ti poslou — " 

„Zachovej si ji pro sebe. A nezahravej se 
mnou!" 

Doktor Jims' prestaval byt k Trojanovi upfimny. 
odmitaje nove sdeleni adresy Karliny, ucinil tak 
z pouheho lacineho vzdortij v potutelnem vedomi, 
ze se bez pfitelovy kazimirske pomoci take snad- 
houcko obejde. Pravnik mrzel se na malife, spa- 
tfuje v nem z cista jasna odporneho pedanta, 
jenz si yelitelskou zvuli chtel pfitele osedlati a 
jej na kratkem provazku sosackych rozumu voditi. 
Tomuto nezadanemu porucnictvi snazil se doktor 
Jirus nepozorovane, tise uklouznouti. Podobalo 
se mu, ze cesty jejich se rozchazeji. Trojan se 
svon tvrdou hlavou a nesetrnou rozsafnosti sel 
po svem, hodiaje pfitele vleci za sebou; ale doktor 
Jirus uhybal se a zamefil potaji touzebne v uzkost- 
ne rozkosi stranou, provazen v bdeni a sneni vi- 
dinou slicneho zenskeho zjevu, obestfeneho za- 
yojem hebkych, dlouhych, cernych vlasu, sviti- 
ciho mandlovityma, hlubokyma, tmavyma ocima, 
pod siroce rozpiatym oboeim, v iici bile, mekke 



JAN LIER: MAGDALENA 



107 



a salave. Vidina snaSela se jako svetla vlna mezi 
Jiruse a Trojana, oddelujic pfitele od pfitele a 
kladouc prosebne prst na mala kypra listecka, 
zvouci k libani. A Jirus ji pfisahal, nevyzraditi 
sve slastne i bolestne tajemstvi, nepostyati dru- 
ha, aby krutym pfispenim zaplasil blazivou try- 
zeri posetilych snu. Procitaje rano i k veceru ze 
svych fantasii, vinil se Jirus pfimo ze silenstvi ; 
rekapituloval si s lizasem a studem nesmyslne 
romany, jez v tfesteni spfadal, zaloval na svou 
slabost, tyral se bicem chladneho rozumu az do 
zmofeni, v nemz upadal do svych fantasii zas a 
zas. Ale pfiteii se nesvefil. Uminil si tak tyrdo- 
Mjne na oplatku zarputilosti Trojanovy, kteryz si 
patrne byl zmanul, rozdirati bfitkou dissonanci 
lahodu bizarni, demonicke a rajske hudby_, jez 
hlavou Jirusovou vifila a smysly jeho opijela. 
Jenom pf atelske nesetrnosti Trojanove se vyhybal; 
nic vice. Proto se zaviral v sebe, proto prestaval 
byti k Trojanovi upfimnym. Malif byl by ho po- 
pudil k hnevu, svedl k placi, zpusobil by mu 
zahanbeni — . Nac to? 

Nechal Trojana odejiti, aniz by se mu byl^po- 
chlubil, ze navstevuje ateliery Tulkuv a Sim- 
kuv. Znal oba umelce dosud povrchne; obzvlaste 
o sochafskou dilnu Simkovu ani uezavadil. Ale 
tehoz podvecera, kdy zarmoutil ho Trojan zpra- 
vou o docasnem propusteni sveho modelu, roz- 
behl se pfimo z umelecke vystavy na Malou Stra- 
nu do Ricni ulice. Naleznuv atelier sochafuv oysem 
zavfeny, vyptal se domacich lidi na pracovni ho- 
diny Simkovy a pfekvapil sochafe hned pfistiho 
jitra svou navstevou. A tehoz dne vyhledal ma- 



io8 



KNIHY ZVONU 



lire Tulku na Vinohradech. Po pripravnych okol- 
cich vyzvedel nenapadne od obou, ze skutecne 
Karlu za model pfijali. Ba jedenkrate bylo mu 
prano cucliati si nelitostne vlasy, sedeti na trni 
a pfechazeti po bfitvach v pfedpokoji Simkova 
ateheru, prave kdyz krasnetelo Karlino do sadry 
bylo odlevano, a podruhe) uzil podobneho vy- 
razem v predsini Tulkoye, kdez ho malif odbyl 
na prahu zpravou, ze prave jest s modelem 
zaneprazdnen. 

Pohfichu bylo ^ zamestnani Karlina u obou 
umelcu na male. Simek pfestal na pouhem od- 
litku, aTulkaspokojil se s rvchlou kresbou Kvy 
jiz potom kalkou na platno pfenesl, nacez no 
korekture model propnstil. 2 pfirozeneho sveho 
ostychu a z ohledu ke Karle vyznal se doktor 
Jmxs^znenahla i v opatrne claladnosti, ze devce 
zna ze ma pro ne dokonce nabidky sluzeb, i za- 
nechal pro m sve pracue a pilne shledane infor- 
mace v ateliereeh, kdez se mu nikdy nezdarilo 
Karlu samu zastati. Jen v zbeznem podmalovani 
spatnl p u Tulky a v bflem chladnem odlitku 
u i wmka. Otazka po adrese modelu palila ho 
stale na jazyku;lec nebyl s to, by ji formuloval tak 
aby znela docela nevinne. Az za pfehlizeni skizz 
fotogramu, kobercu, reliefu a obrazku po ste- 
nach dilny Tulkovy padla mu do oci Karlina 
visitka, zastrcena za ramcem zrcadla. „Bytem 
u pam Zluckove na Velkopfevorskem namesti 
tu^ko U na P atfe> "' h y { ° P od Jmenem pfipsano 

V tuchvili propadla se v mysli Jirusove celd 
Praha, i zbylo z m jedine odlehle, tiche, zajimave 



JAN LIER: MAQDALENA 



109 



namesti Velkoprevorske. Po nem sukal stale prav- 
nikuv duch na pfezvedach, k nemu upinaly se 
vsecky jeho myslenky, jeho zdi byly kulisami 
jeviste, na nemz odehravaly se romanticke smy- 
slenky Jirusovy. A k Velkopi'evorskemu namesti 
mimodek tihly nohy pravnikovy, kdykoli z domu 
vy§el; zdrzoval se ostrazitosti a pfece pfistihl se 
den co den na Kampe neb v Iyuzenske ulici, ba 
jedenkrate sustl se plase po namesti s tlukoucim 
srdcem a dunici hlavou. 

Po druhe dovleklo ho na Velkopfevorske namesti 
rozcileni po jedne z tech pfisernych noci, jez 
polo probdel v zapase s divymi a luznymi sny, 
pfeludy i meditacemi. Probehnuv namestim a 
ztrativ se za narozim, studoval pronikavym po- 
hledem okna ve ctvrtem patfe domu c. 9. Iyeskla 
se v rannim slunci; za skly belaly a zelenaly se 
spu§tene i povytazene zaclony. Jedna z nich 
vzletla pojednou docela do vyse, okno se rychle 
rozevfelo a v jeho obrube objevila se pekna hlava. 
mladistve, kvetouci zenstiny. Karla! Jirus ztrnul 
jako elektrickou ranou a bez dechu ziral na ni 
jako na hvezdu davno ztracenou, davno touzebne 
kyzenou. 2a chvili podobalo se mu, ze divka hledi 
nan. tez; a soucasne znamenal, jak zevlujici mly- 
nafsti chasnici a opodal mlekafka, jinde zase po- 
klizejici sluzka z okna si ho vsimaji. 

Vzdalil se tezkyma nohama a zachvivaje se. 
Procitnuv ze sveho zmameni, poznal, ze dosel 
bezdeky do Ricni ulice. Zaklepal na zdaf buh 
na dvefe atelieru Simkova. 

,,A] aj! Tot easily host!" podivil se sochaf, 
vitaje pravuika. A pfesunuje brejle^ na nose, 



110 KNIHY ZVONU 

vsimal si s vlidnym tizasem tvafnosti hostovy. 
„Ale s prepodivnym obiicejem." 

„Ano. Nespal jsem," vysvetloval Jims, usedaje 
zmofen na poliovku. ,Jest mi jako po horecce. 
Dovolte, abych si u vas odpocinul." 

„Pohovte si do libosti a\ do syta," svoloval 
ochotne umelec; pocechravaje si licousy, dodaval 
vahave: ,, Jsem sice na odoh'odu a vratim se sotva 
pfed pul devatou. — Ale co na torn! Nebu- 
de-li vam proti mysli cekati na mne dobtou 
hodinu — " 

,Jest mi prave vhod. Dekuji vam ze srdce. 
Zde v chladku a tichu vystydne mi hlava. Ne- 
potrebuji nic jineho. 

,,2iva du§e vas nevytrhne. Prominte jiz, mam 
na pilno. — A je-li vam Kbo," obratil se sochar 
jeste ve dveficli, „zavfete si za mnou a spete. 
Vsak vas jiz zburcuji," 

Doktor Jirus zttstal na pohovce pod velikym 
podstropnim oknem. Byl sam a sam — s Karlou. 
' Pfed nim u vedlejsi steny belal se odlitek, cisty, 
jako padly snih, puvabny a gxaciosni jak anticke 
torso lepotvarne Venuse Anadyomeny. V sik- 
mem postrannim osvetleni vystupovala vnadna 
modelace plastiky, a podrazdena fantasie pravni- 
kova^odivala ji teplem i barvou zivota, pfelevala 
do ni yrouci krev, kteraz mu v zilach busila a 
v rozpalene Have liucela. 

Y w Opojeni Jirusovo vnikl za clivili jakys ve- 
dlejsi dojem. Obrativ se mani a pozvednuv oci, 
ziral tvafi v tvaf Karle. 

Stala pojednou pfed nim slicna, svezi, ruzova, 
salave zivotna, aniz by ji byl slysel neb videl 



JAN UER: MAODALENA 



vejiti. Hiedic nan patrave, pfisedla bez okolku 
tesne k nemu. 

„Co vam chybi, pane doktore?" ptala se rychle, 
starostlive, necekajic na pozdrav a nevsimajic 
si niceho kolem sebe, krom Jixusovy pfepadle 
tvafe. ,/Videla jsem vas prve s okna, a pojal mne 
strach. Byl jste tak bledy a smutny — Jste 

snad nemocen?" * _ __' ; 

„Jsem a nejsem," odpovidal, a zvuk jeho slov, 
pohled, jimz je provazel, zmeniiy tvafnost Kariinu 
xazem. Odvratila sve staxostlive zraky od neho 
a za pxehanky rumence sklonila hlavu. 

,,Proc sem pfichazite?" tazal se doktor Jims, 
divaje se upfene na divku. 

„Bylo mi o vas tizko, pane doktore, a vybehla 
jsem z domu, ani nevim, proc. Potom teprv mne 
napadlo, ze jsem detina. Ale az u Sovoyych 
mlynu a tarn jsem si vzpomnela zastaviti se 
u pana Simka s pfipominkou, ze bych casern zase 
ochotne — " 

„Ochotne?!?" Oci pravnikovy zaletly v zlost- 
nem zasvitu k odlitku jako k vtelene svatokra- 
dezi. Vrativse se k divce, setkaly se s jejim zma- 
tenym pohledem. 

.^achovala jsem se po vasl rade a pouzila 
vaseho doporuceni." 

„Ano. Po me rade," svedcil malatne Jirus a 
opfev se lokty o kolena, slozil celo do dlani. 
„Proc jen jest tak svudne kxasna? Jake to ne- 
Stesti!" 

Karla, zaxazena povzdechem pravnikovym, ml- 

cela. 



;.j 



KNIHY ZVONU 

Doktor Jirus Medel.pod sebe, videl utlou, malou, 
klenutou nozku, vyhlizejici jako bezdeena koketa 
pod f asnatym lemem satu a zahledl bilou heboun- 
kou, mekkou rucku, lezici jako nezny kvet na 
kolene dfvky. Puzen neodolatelnou mod, ucliopil 
tuto vabnou, teplou ruckil a vztyciv pracne 
hlavu, zadival se na Karlu. J 
t ,Jste dobra duse. Promote mi!" zadal zprah- 
lymi rty. „Churavy clovek nemuze za svttj zbrkly 
jazyk. Ale dekuje vam upfimne za vase ucasten- 
stvi. Nebylo by vam lhostejno, kdybyck byl 
do opravdy nemocen?" 
„Nebudete." 

„Ach, kdoz vi?! A kdyby? Co byste ucinila?" 

^Vsecko." 

„Na pfiklad?" 

„Vsecinko, eo v me moci jest." 

„Tedy take ■ ." Jirus spinal pevne Karlinu 

T -rf^' yy s i la Jici do jeho udu proud rozplamefiu- 
3icmo zaru, a ztapel sve horecne zraky v jejieli 
ocich „Hied'te," pokracoval jako zpily, „mne jest, 
jako byste nine svym polibenim dovedlapodle sve 
vule na miste otravit a vvlecit. Cheete?" 

Prudke trhnuti otfaslo Karlou. Okamzik jako- 
by vravorala, lee v torn jiz vyskubla se Jimsovi. 

„Od vas jedineho jsem se te neskromnosti ne- 
nadala," vydeclila mdlym steskem, odstupujic 
vsecka rozeclivena, zrttznena. „Ponevadz vas ctim, 
ponevadz jsem vam vasnive vdecna za dobrou 
vuli — " 

Divka zocila Jiruse nable zsinalelio, jako by 
blesk pred nim byl udeiil. A v temz okamziku 
byla u neho, tulic se k nemu. 



JAN LIER: MAODALENA 



"3 



,,Nehorsete se na mne blahovou!" prosila od- 
dane, v tizkosti o Jiruse. „Jsem ze vsi miry. 
Zneuzivam vasi dobroty, mluvim o vdecnosti, a 
zapominam, ze nemam k odmene niceho, leda 
sama sebe, zase sve ubohe nic — Ale co mi po 
torn! Zadejte a vezmete ode mne za vdek vse. Je- 
nom neztrestejte mne svym opovxzenim." 

Karlina slova, tvaf, oci chvely se jedinym tesk- 
nym a pokornym vyrazem bezbranne, tklive od- 
danosti. 

„Ne!^Ne tak!" vzchopil se zhurta doktor Jirus. 
^Pfestala jsi zkou§ku. Babel mne k ni ponoukal. 
Nepovolej ho znova. — Dekuji vam upfimne, 
Karlo. Poznal jsem vas na novo krasnou. Ach, 
jake to nestesti!" 

i Pravnik stanul uprostfed atelieru a chopil se 
za tfestici Mavu. Ueitiv teplo prstiku Karlinych 
ve svych loktech, pustil ruce s tvafe. 

,,Nechte mne!" odbyval ji pfikfe. ,,Chci, abyste 
stala jak boliyne! Proto nesmite mi na novo kles- 
nouti a nesmite dokonce pfipustiti, abych vas 
ja strhl." 

Pfi svem navratu zastal sochaf oba sve kosty 
v stfizlivem vecnem hovotu, klidne, od sebe vzda- 
lene. Karla sedela na pohovce, pfijimala od pfe- 
ckazejicilio a pfesedajiciho Jituse rady a davala 
mu zpravy o svem spatnem pofizeni vsude, kde- 
koli se zadosti o praci a chleba zaklepala. Cinila 
tak zdrzelive, s mirnym usmevem resignace; ne- 
ocekavala nic a proto nebyla nicim zklamana. 
Setfila v odpovedicli nedutklivosti pravnikovy, , 
jenz byl vsim tim nezdarem mnohem bolestneji 
dojat a na lidi popuzen nezli Karla sama. 

Magdalena. 8 



114 



KNIHY ZVONU 



Rozesli se na kratko; nebot Jims pfi§ed pozde 
vecer domti, nalezl na svem stole listekTrojanuv. 

,,Neverny pfiteli!" psal malif. ,,Hledam te jako 
vodu v fesete. Doma se nezdrzis a v kancelafi se 
neclici ukazat, aby mne Dr. Ripek zase kysele 
nepfivital, jako onehdy, kdyz jsem te shanel. 
(Rozlili jste si spolu nejak <i>cet?) A kde jinde 
brousis, vedi bozi ci snad ./." 

Na tomto miste bylo nejake slovo tak tucne a 
dukladne preskrtano, ze pravnik marne se na- 
manal vypatrati, stalo-li tam: Karla. 

„ . . . Bvgenie?" cetl Jirus dale. ,,Zitra dam se 
znova do sve Magdaleny. Pro model mam jiz 
vzkazano. Chybis mi jen ty do upluosti celelio 
aparatu. A ponevadz se bez tveho vlivu na model 
nepochybne neobejdu, spoleham na tve slovo. 
Dostavis se k seanci bezpecne. O torn jest pevne 
pfesvedceu Tvfij star ^ Trojan." 

31. kvetna 1887. 

Dlouho do pozdni noci kledel doktor Jirus 
slepe do tmy a na hvezdnatou oblohu, davaje 
si rozpalene celo ovivati chladnym nocnim van- 
kem. Avsak co na torn! Bjdo nutno bojovati, vy- 
drzeti, trpeti. 

Umelcovo dilo dafilo se utesene. JituSovo roz- 
ladeni, jeho tajene napeti, paradoxa i smutne 
a jizlive poznamky, jimiz si ulevoval, a zase 
zablesky jeho dojemne pece o budoucnost Karlinu 
udrzovaly divku v trapnem vzruseni, v tuzbach 
i_ zarmouceni, a upominka na scenu v atelieru 
Simkove vrhala na jeji tvaf stin rozpaku, studu 
a pokofeni. 



JAN LIER: MAQDALENA 



115 



Nez uplynulo ctrnact dni, bylo premalovani na 
cisto hotovo, a Magdalena skvela se v zafne pes- 
trote harmonickeho koloritu jako dojemny a ca- 
rovrje krasny obra.z svetice, snesene s vySin nad- 
pozemskych a vkouzlene tvurci moci nadseneho 
umelce v realny, viteznou opravdovosti vyrazu 
uchvatny zjev kajici trpitelky, stvoreny, aby 
snasel se nad veficimi jak ohnivy sloup vystrahy 
a jasna zofe nadeje' a spasy. Tymz postupem, 
kterymz vylupoval se spanily obraz z pocatec- 
nych mlzin, roznecoval se jasavym svitem luz- 
nych barev a nabyval pruzne jadrnosti tvaru, 
vzrustal interes modelu na umelcove dile. I^icbotilo 
Karle, naplnovalo ji hrdosti a okfidlovalo vzlet 
jejicli myslenek, jichz jasnejsi odlesk malif e po 
tiplnem propracovani tvafnosti jiz nerusil. Dok- 
tora Jirus e naplnovala pak upfimna radost Kar- 
lina potechou a duverou v jeji povzneseni, k ne- 
muz pfispival, sec ve sve dusevni tryzni byl. 

Trojan respektoval zatim nesdilnost pfitelovu. 
A zabran v sobecke, bezohledne ctizadosti a v & 
umelecke do sveho dila, neptal se po nicem, co 
se ho pfimo netykalo. Ve chvilicli odpocinku a 
kratkych rozprav s Jirusem bral pi'itelovo zka- 
tene pocinani na lehkou vahu jako zachvat chvil- 
koveko podivinstvi, utvrzuje se ve svem xozumu 
ve vife, ze pravnik trpi doeasne rozmary a vrtoehy, 
s nimiz se nekdy mysl kazdeho cloveka octne na 
obrtliku. 

„Obesit se dam, mily brachu, pakli nepoznas 
za chvili, ze by ses fiku na trni nedoliledal," 
tesil se Trojan, sleduje s lismevem v ocich pfitele, 
jenz po jedne zposlednich seanci vyprovazel mo- 

8* 



n6 



KNIHY ZVONU 



del z Houzvickova domu. „Ale vsechna pose- 
tilost slouzi k zabave i pouceni. Pfeju ti od srdce 
zkusenosti na zmoudfenou. Zitra pojedes do Hra- 
diste, a tarn ti Evgenie ve spolku s tvym skrupu- 
losnim svedomim hlavu napravi. Zalozim se 
o svou Magdalenu, ze ted' teprve tva nevesta te 
oceni. Dokud je clovek zavfen v kleci sve ver- 
nosti, neumi si ho zena vaziti! Teprve kdyz zacne 
koketovat s neverou, nasta'ne shon, lichoceni, 
vabeni, pece, strach o ztratu, a pojednou je ctve- 
rak klenotem zarlive stfezenym, kyzenym a laska- 
nym." 

Doktor Jims chystal se skutecne na rozhodnou 
cestu do Hradiste. Z poctive schvalnosti, ze vzdo- 
roviteho^umineni stati v slove a vyprostiti sebe 
i Bvgenii z vosiho lmizda. I^armoyantni dopisy 
Evgeniiny byly sice tez piny skrytych, jemnych 
zihadel, avsak Jirus pokladal je za ostny z twi- 
ce dnicke koruny sve nevesty. 

Zitra chtel vziti jeji kfiz na sebe a stati se 
za m mucednikem. Ne, nikoli, — fadnym st'ast- 
nym, manzelem. 

Proto vyprovazel Karlu. Aby se s ni rozloucil; 
aby ji propustil ze sveho dozoru a ostavil sobe; 
aby ji utvrdil skalopevne v dobrych umyslech 
a vyzbrojil naucenim, vystrahami a nezvratnymi 
zasadami. Na tfinodinny vyklad mel slov na ja- 
zyku i tuzeb na srdci a obaval se, ze jeste vsecky 
nevymluvi. A kracel vedle divky zamlklv, se sta- 
zenym hrdlem a kdykoli otevfel tista, podobalo 
se mu, ze pronasi banalnost. V Kanovnicke ulici 
nemohl se zdrzeti, aby nepochvalil den, na rad- 
nickych scliodech pokladal za nejdulezitejsl sta- 



JAM LIER: MAGDALENA 



117 



rost o nozky Karliny a obdivoval se jeji lehynke 
tancive chiizi, v niz pfeklouzla schody jako svizny 
ptak. Jeste pfes Jansky vxsek a na konec Vlasske 
ulice byl ovladan elektrisujicim do j mem gra- 
ciosniho, kociciho sebehnuti Karly se schodii a 
teprve na Maltezskem namesti byl s to, aby si for- 
muloval v duchu rozptylene pocatky sve feci, je- 
jiz koncept po znamenite pfiprave bidne se'mu 
xozutikal. 

A trudno bylo mu zaplasiti vaznou domluvou 
z oci a rtii divky radostny lismev, jimz svemu 
priivodci za neocekavanou dvornost dekovala. 
Bylo patrno, ze Karla nedovede si vyloziti ga- 
lantni ochotu Jirusovu jinak, nez ve svuj pro- 
spech jako pfiznivy obrat v jeho pocinani. 

Xraceli jiz stromofadim po Velkopfevorskem 
namesti, a fee pofade jeste vazla pravnikovi 
v hrdle. 

Bylo k jedne hodine, v tu chvili, kdy den co 
den nastava na nekolik okamziku napadny od- 
hv cileho proudeni po ulicich, kdy lide k obedu 
zasedaji, jini jedi a jini zase po obede si kovi, 
nebo^ teprve na vychazku se stroji. Tiche jindy 
namesti bylo puste jako po pul noci. 

Dosli az ke vratum c. 9. Karla zadrzela krok, 
vyckavajic pozorne pokyn Jirusuv, jemuz vy- 
hoveti si pfala. 

„Jsem spatny fecnik," promluvil doktor Jirus 
pojednou nevrle. „Musim vam psati. Nevim si 
jme rady. I,ist bude objemny jako kniha, lee vy- 
mluvnejsi nez muj nepodajny jazyk." 

„Poclaybuji. Dlouhe dopisy unavi a nenaliradi 
nikdy zive slovo, doplnene pfizvukem a vylozene 



n8 



KNIHY ZVONU 



pohledem, usmevem nebo skaredenim. Ale na 
torn nesejde. Co byste mi psal? Proc mi chcete 
psati, kdyz muzete promluviti? Budu.vas poslou- 
chat rada, cely den, a zitra zas." 

,,Nemohu. Kdybyste b}da mene hezka, mene 
puvabna, mene uboha, qdvazi^ bych se nepochyb- 
ne s nozikem vivisektora smele na vas. Ale vy 
mne odzbrojujete. Hanbim se za to. Promihte." 

,,Vy mi clicete ubliziti, pane doktore!? Ale tol; 
bude prijenme. Prosim, neotalejte! Jak se tesim!" 
A ciperueji a sladceji nez bias hrdlicky rozlehl 
se smicb Karlin po namesti. 

Doktor Jirus oliiedl se. Ac nebylo videti zive 
duse, uchylil se bezdeky do prujezdu. 

„Zde jest pruvan a nedostatek volnosti slova. 
Jsem poslusne zvedava. Prosim — !", Karla vstou- 
pla na prvy stupeii schodu zvouc pravnika, ab}^ 
sel nalioiu. 

,,Zachovejte se," odporoval mlady muz, nute 
se do prisneho tonu. „Rozloucim se s vami pi- 
semne." 

„Vy — ■ odeliazite z Prahy?" ztxnula divka, na 
jejimz lici razem pobasl lismev a v oku ctveracky 
svit. 

„Tak jest. Rozejdeme se. A kdybycliom se 
opet setkali, budeme od sebe vzdaleni sto a tisic 
mil." 

„Tedy pfece pravda!" zasteskla si hofce divka 
svesic hlavu. ,,A ja nevefila; byla bych uverila 
jen vam. Ale V3^ jste mlcel a moje blahovost — — 
Ach, kdy pfestanu byti tfestidlem!" 

„Podfekl se snad Trojan?" 



JAN LIER: MAODALENA 



119 



,,Pan Trojan nepoctil mne nikdy svou diiverou. 
Prohodil sem tarn cosi neurciteho, mimochodem. 
Domnivala jsem se, ze mne po svem zvyku 
s patra skadli. A pak povazovala jsem za pouhe 
stras&ky a jizlive smyslenky zle osoby dopis pani 
Tichackove — " 

,,Jakzei? Tichackova ■ — ?" 

,,Vyzvedela mou novou adresu od posluhy, 
ktery nine stehoval." 

,,Kde mate jeji psaui?" 

„Nahofe. Nechtejte je videti. Ne, nedovolim, 
abyste — " zbrariovala divka. 

,,Musim. Tomuto stvani a tyrani ucinim razem 
a dukladne pfitrz. Pro pomocne dukazy vylezu 
za vami na babylouskou vez." 

A skuteene bezel skocmo s Karlou o zavod do 
ctvrteho patra, kdez oba. uficeni pfed malymi 
dvefmi na konci polotmave, zastrcene chodby 
stanuli. 

Divka otevfela ruce a vkrocila v patach za 
Jirusem do sveho skromneho, cistebo pokojika. 

„Zde jsem," pravil 'Jirus zastaviv se uprostfed 
jizb5 ? . ,,A nelmu se, pokud — " 

,,Pokud vas neuprosim," vpadla Katla svernu 
podrazdenemu hosti do feci. 

Pravnik stihal lacnym zrakem kazdy pobyb 
divky; znamenal, ze se k svemu stolku toci. 
A pobledem rychlejsim nez byly ruce Karliny 
liledal i nalezl na stolku divky zadouci kofist. 

,,Tu jej mam," zvolal vitezne, skociv a ucho- 
piv list lezici svreliu na nastolku. ,,Znam ty je- 
dovate hroty jezateho svabacbu. Ano, Cecilie 



KNIHY ZVONU 



Ticliackova. — fiasova kmotra!" rozlitil se. „Kte- 
lak vas kfti ! I ! Bidnice — " 

Ale nepfecetl vice nez podpis na konci a prvni 
slovo na pocatku, Karla mu nadebehla, vyrvala 
dopis obratnym rozmachem a skubnutim, a nez 
se nadal, chumelila se z oknaxprska drobounkych 
caru roztrhaneho papiiu. Slaby severni vetfik 
pohraval jimi, houpal je a lioiiil semo tamo, roz- 
naseje papirky daleko a siroko jako vlocky sne- 
hove; zapadaly jednotlive do stromovi, houstin 
a yysoke travy puste zalirady palace Bouquoy- 
skeho, zaletaly na stfecky, a snasely se kolebave 
na cernavou, tfpytivou nladinu vody, oblevajici 
tidiym, poloskrytym. tokem Kampu jako tajemny 
a tajemstvi pohrbivajici benatsky canale. 

Divka se odvratila od okna a hledela spokojene 
na liosta. 

„Hnevam se na vas doopravdy," ujisfovai 
Jims. 

„Uspofila jsem vam horsi hnevy. Nektere ■ — ■ 
neopatme — fraze pani Tichackove byly by se 
vas krute dotkly." 
„A vas?" 

„Ach, coz na mne zalezi!?" vylitnula Karla 
rty a pokrcila povrzlive rameny. „Mne zadne 
zrcadlo^nezoliyzdi. Vzdyt! jsem pleva. Iyehci a 
marnejsi nez tarn ten posledni papirek, ktery 
prave zapada do smeti v rigolu podle cesty." 
^Hfisne vrtochy!" karal host. Rezala jej do 
duse mraziva ogklivost, jakou divka do sve za- 
loby vkladala. ,,Dobre srdce zustane i v chybach 
a nehodach zlatem, ktere po zkouskach v ociste 
na novo — " 



JAN LIER: MAQDALENA 



,,A proc je zavrliujete?" propukla divka, jejiz 
oci vzplanuly vasnivym zarem. 

,,Ne tak, moje draha. Nezavrhuji, naopak po- 
davam vam ruku pfatelsky na rozloucenou, aby- 
cliom mobli jiti pokojne a urcite za svou lidskou 
povinnosti." 

,,Povinnost! Povinnost!" posmivala se divka pfi- 
stitpujic bliz a blize k kosti. ,,Z polovice okazala 
maska pokryteckych konvenienci, ktere jsou pla- 
stikem a hnizdem lzi, polovicatosti, bidy, liynuti 
ve skfipci formalismu. Va§e obojetna povinnost 
dopousti, abyste se na oko se mnou mazlil jako 
s ckorym deckem, abyste vracel me oloupene, 
pochybujici du§i viru a nadeji a naplnoval mne 
smelymi myslenkami, a zatim do opravdy abyste 
se mne stitil a srazel mne svou necbuti kloub, 
nez mne svou licasti pov3 7 §ujete. Cim jsou mi 
vase slova bez dukazii, cim vase dobrota bez 
la sky? Neupfimnou lirou, ktera mne hrozne tres- 
ce, ktera mi vraci prava, svobody a povinnosti 
a necMva mne na pranyfi. I^epsi opravdovy lificli 
a nelitostna, zaslouzena pokuta zafi, nez takove 
marne, beznadejne liynuti mezi nebem a peklem, 
Vase povinnosti volaji mne hrozebne a nezne; 
,Vra1i se mezi nas, bud' liodnou zenou a vetsi ra- 
dost budeme mit z tebe polepsene nez z devadesati 
deviti spravedlivych.' Ale bojim se, ze vola mne 
farizejska ctnost, aby mne pokofenou mohla 
s potupou odkopnouti. Ziznim po dukazu> ze 
nelzete, ze smim vefiti a doufati, ze po svem 
pokani nebudu na novo zavrzena. Vase srdce 
nalezi mne, nezapirejte! Ale vy je uskrtite, vy- 
date mne v sane nejistote, vrtohlavosti a ■ — a 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



123 



i ; ! I 



bull vi cemu, a budete lhati vernost jine a te 
vrazde a te lzi budete pysne pfezdivati povinnost. 
Nenavidim vasf nevesty, ponevadz vim, ze vas 
upouta vsedni povinnosti a nikoli laskou. Kdy- 
bych 3 a vas smela milovati! Krcila bych se k vam 
jako nejoddanejsi pes a drzela bycli vas jako tyg- 
fice, chovala by eh vas jako^ svou modlu, jako 
zazracny obraz. 2 duse jste nil mluvil, kdyz vam 
uklouzlo pfiznani, ze byste'v mem objeti molil 
nalezti smrt i raj. Alio, tak bycli te milovala! 
Dovol, I^adislave, abych byla tva, jak chces, 
kde chces! Pome, abych se plizila za tebou jako 
tvuj veiny stin, zapirej mne, zavfi a ukovej nine 
jak otrokyni, ale dej se libat, dej se milovat — " 

Doktor Jkus vyvinul se zoufale z horouciho 
naruci rozvasnene divky a unikl jejim polibkum, 
jez na tvafich mu hofely. 

Karliny ruce sklesly. Vytfestila 11a hosta oei 
a zakry vajie j e, klesla na polio vku. Tf asla se vsecka 
hnevem, studem, bolesti. 

„Ted' znam teprv svoji nicotu!" vydychla sep- 
tavym, 'zprahlym hlasem, spustivsi race s tvare. 

Pravnik pfiblizil se v namahani vypraviti ze 
sebe souvislou vetu. 

„Mlcte, pane doktore! Vy jste smesny!" okfikla 
ho. ,,Vy nejste zadny muz." 

^„l,itoval bych," pronesl Jkus, bodnuty hanou 
divky jak ostruhou, ,,kdybyste pred casern vzda- 
vala se nadeje a z ' netrpelivosti zapomnela me 
prosby: Neklesejte!" 

„Povzneste mne tedy! Odevzdavam se vam 
cela, dusi a telem do vasich rukou. E — vy 
nechcete, neumite. Jsem Magdalenou, vam k^vuli 



lee ze sve pychy a nejradeji u vasich nohou, vy, 
slaby, nesniely vitezi." 

„Vefim, rozumim take proc. Vase sxdee touzi 
po lasce. A pfeji si z te duse, abyste ji nalezla 
a v ni sve spaseni. Ale vyckejte, az ^iavf, vam 
souzeny muz padne vam do namci. Ale nevrhejte 
se mu na prsa sama." 

Karliny zraky utkvely pevne, pozorne na Ji- 
rusovi. 

,/Vycka.m ted}^" siibovala za chvili v divi- 
nacni jistote sve namzive viile. 

Pravnik odchazel nepfemozen, avsak zkormou- 
cen jako porazeny. A divil se, kterak odolai, kte- 
rak byl s to, aby se odtrhl od Karly. A nepoci- 
toval radosti ze sveho triumfu. Ba chyilemi za- 
virila mu hlava zhesilou tuzbou vratiti se a uto- 
nouti v liaraci Karline, byt jej proto na miste 
zem pohltila. Ale rozpomnel se vcas, ze strhl 
by v zahubu i Karlu, ne Karlu — Evgenii; a 
videl a slySel v duchu nad sebou skodoliby uskle- 
bek a skfehot jedibab zenskeho i muzskeho rodu 
s pani TieMckovou v cele, jez z jeho padu se 

tesily. 

Pfemohl se se zoufalym namahanim a sel za 

svou povinnosti. 

Doma usedl a psal do tmy, do noci, do rana, 
psal na patnacti atsich Karle dopis, v nemz slo- 
zil svou konfesi,, vsecku moudrost, varovaui a 
zaklinani, vse, co divce povedeti si uminil a ne- 
umel. Vstav od stolu, odejel do Hradigte na slav- 
nost sveho zasnoubeni s Bvgenii. 

Trojan cekal pfitele do tfi dnu zpet. Miuuly 
vsak ctyii, pet dni, pxosel tydeu, a nad Jirusem 



I2 4 



KNIHY ZVONU 



jako by se byla zeme slehla. Dele nemel malif 
pokdy. Musil za neodkladnym fizenim na venek. 
Pfed odjezdem zaklepal na dvefe bytu Jirusova 

i zvedel, ze pan. doktor zase — jak obycejne ■ 

neni doma, dale ze prvniho se bude stehovati; 
malif zastavil se u doktoraJRjpka i byl velice 
pfekvapen sdelenim, ze adv^katuv koncipient 
nepravidelne do kancelafe ddchazi a poslednlm 
cervnem viibec dochazeti pfestane. 

Umelcovo zaneprazdneni na venkove daleko 
protahlo se do tfetiny cervence. Psal z venku 
dvakrate Jirusovi zertovne, dutklive a peprne, 
aniz Jdv vsak byl obdrzel odpovedi. Odbyv si 
konecne sve fizeni na venkove, ode j el do Prahy 
a uhfav se cestou i nekolikerym rozzlobenim na 
nedbaleho pfitele, vystoupil za parneho letniho 
podvecera ocazeny a uprasenv z drozky pfed 
oknem mistra Houzvicky. 

Uvitan od starelio krejciho radostne delsi feci 
plnou duveinosti a lichoceni. 

„Pan profesor, — 6, vlastne pan doktor Ji- 
rus — - V ( myctL leteela si jazyk tezko cliybam od- 
vyka —" oznamoval mimo jine, vykladaje bez 
oddechu vsecky noviny, jimiz se umelci zavdeciti 
snazil, „ano, pan doktor pfeptava se jiz po kolik 
dm po vas." 

,,Videl bych ho sam jiz take rad." 

,,I nevim, jak se vasnosti bude libit. Nevim! Ale 
to mne snad jen tak moje krejcovske oci sail." 

„Cim pak?" 

„Ze pan doktor nejak — nu, co bych lhal — 
tak nejak najednou sesel. Hm — tuze! Vypada 
jako po turecke vojne." 



JAN LIER: MAODALENA 



125 



,, Je-li mozna! Ale snad se mylite, ze vas skadli 
usluzna krejcovska fantasie?" 

„Inu povidam, jen, co mi rozum da. Nic jineno. 
Neracte se pohorsiti. Ale tolik mohu. odpfisah- 
nouti — a v torn se neklamu — ze se pan doktor 
vodiva s tou damou, co jste racil malovati. Jsou 
jako dve holubinky, ovsem trochu opelichane." 

„Bezte! Nohy na ramena, a zadrzte mi droz- 
kafe!" velel Trojan, „Snad se teprve obraci a 
jeste neujel. At pocka okamzik. Pojedu ihned 
k ■ — ■ Ne! Ziistaiite tu. Nemohu. Vzdyl: nevim^ 
kam se ten ztfestenec odstehoval." 

,,V§ak o minutu nebude zle. Pan doktor Jirus 
vyskytne se tu, nez se nadejeme. Rilcal dnes rano, 
ze se vecer zase podiva, zdali nejste doma. Ma 
s visitou u vasnosti uz nejak na pilno." 

Domaci pan pfedvidal spravne. Nez si malif 
protfel oci, oplakl oblicej, sliodil upraseny kabat 
a vyprazdnil lacne talife a sklenice na rychlo 
sehnane, dostavil se doktor Jirus. 

Umelec pozdravil ho s nemym lizasem. Houz- 
vicku nesalily krejcovske oci. Pravnik zmenil se 
skutecne velmi. Podal Trojanovi mlcky ruku a 
pohledl naii plase, s mrzoutskym ostychem. 

,,2a tfi nebo ctyfi nedele zpustl jsi znamenite, 
mily brachu," proliodil Trojan, odkladaje ubrou- 
sek. Mluvil bez vycitky, zdrzuje ze setrnosti 
a z opatrne zvedavosti svuj kvapny jazyk. ,,Tak 
te v Hradisti rozcuchali?" 

,,V Hradi§ti? Bezmala jiz ani nevzpominam, 
ze jsem tarn byl." Host usedl podle pokynu nia- 
lifova na poliovku. 

,,Co pravis? A proc jsi mi neodepsal?" 



126 



KNIHY ZVONU 



,,Nechtelo se mi. A nezbyvalo mi nejak 
casu." 

,,Aui chvilky, ajajaj! Cos tropil? U doktora 
fiipka jiz nejsi. Jakou robotou se mofis a o vse- 
clien cas okradas?" 

„Hm, zadnou." 

,,Tys bez zamestnani?" \ 

,,Ano a ne. Tru bidu. Take /zamestnani, A po- 
tykam se s vefiteli. Klopotna^ prace! Pfichazim, 
abych te poptosil o pomoc. Cekam na tebe jiz 
jako na bozi smilovani." 

,,Nejprve mtie vyved' z Jifikova videni. Jsem 
dosti zkuseny, ale stav, ve kterem jsi mne opustil, 
nedovedu srovnati se situaci, v jake te nalezam. 
V polovici cervna odjizdel jsi ke sve neveste. 
Jak se dovidam, s vypovedi od doktora Ripka, 
zadluzen bez mista. A tak jsi se odvazil na cestu 
k zasnoubeni?" 

,,Ano. Co pocit? Nejsem jiz davno sviij. A vseeko 
mne stvalo." 

„Kdy bude svatba?" 

,,Snad brzy." 

„Zatim budete ziti z penez Evgenie?" 

,,Bvgenie? Ne. Tu si nevezmu." 

,,Co ze!?" spraskl Trojan ruce, „Po tolika le- 
tech, slibech, pfisaliach — ?!" 

^AiiOj po tolika letech, slibech, pfisahach. 
A podivno, pfepodivno: Mne ten rozcliod nikte- 
rak neboli. Az se proto na sebe tmevam. Myslival 
jsem si, kdyby mne snad nestastna nejaka. naboda 
s Evgenii rozvedla, ze bych zbouril svet, zapalil 
nebe a zoufalstvim ducha vypustil. A zatim jest 
mi, jako bych. byl docela proste z nejakeho dlou- 



JAN LIER: MAQDALENA 



127 



heho sna procitl. Nic jinak. Sen byl polo vlidny, 
polo trapny, a pfilis rozvlekly. Jinych dojmu 
nemohu se v sobe dopiditi. Tot strasne hanebne! 
Co fika§? A pomysli si, ani se zhruba neodsuzuji, 
leda kdyz si moci vsecinko, veskere nase byvale 
blaho, cely svet nasich slastnych nadeji a tuzeb, 
vsechny boufky a svatky nasich svatosvatyeh 
slibu pfipomenu. A pak teprv podle pravidel fad- 
nosti pronasim nad sebou soud, ktery mym srd- 
cem nehne! Ale to jen nekdy. Zprva pocitoval 
jsem unavu a pfece zase — co platno zapirat — 
volnost jako po nemoci. Nutil jsem se do zoufa- 
leho zarmutku, az se mi rozbfesklo, ze vlastne 
prazadne ztraty nepocituji. A ted jiz jedva vzpo- 
menu. Hradiste a cely obraz me byvale lasky 
mizi z meho obzoxu jako pichava fata morgana. 
Podivno, pfepodivno!" 

,,Procpak? Opaku bych se take podivil. Sen 
tve mladicke lasky byl davno jiz vyrudly a zpuch- 
fely obraz, osvezovany jen tvou hottzevnatosti 
a tvou utkvelou domnenkou o jeho vekovecne 
platnosti. Jak pravis, pouha fata morgana, pfi- 
zrak, ktery te mamil a rozhled i cestu zivotem 
ti zahrazoval. Pokud jsi jej zuby nehty drzel, 
strmel pfed tebou jako vznesena svatost; jakmile 
jsi jej pustil, rozpadl se v nic. Vseeko, jak jsem 
pfedvidai. Doslo proste na mou fee. Ale zvedav 
jsem, jak se to sbehlo!" 

„Nutne, zbytecne, hloupe. Jak chces. Tvoje 
bystra prohledavost povi ti vice, nez ja."_ 

„Oho, oho! Carovat neumim a tak bych si mohl 
zkonstruovati prubeh docela nepravdivy, pro tebe 
snad i malo lichotny — ■" 



128 



KNIHY ZVONU 



..Nesejde mi na torn," vyhybal se JiruS. „Nac 
ohfivat nemile upominky. Stydim se za to, ze 
muj rotnan skoncil tak bidne, tak vsedne, tak 
nevyslovne nechutne." 

,,Uspokojivy konec pfed oltafem mohl byti 
pocatkem je§te osklivejsiho romanu. Co te tedy 
hnete? Snad ze sis nevpalil kuli do hlavy?" 

,,!$! Ta myslenka mi ani nepfipadla! To jindy, 
kdyz o nic nebezelo, krajel j'sem se pofade pro 
svou nevestu." 

,,A ona take. nepomysli na obtezkani tveho 
svedomi blahovym nejakym cinem?" 

,,Doufam. A pfeju si tak vroucne." 

,,Slaka vroucne!" usmal se Trojan. ,,Egoisticky, 
nic jinak. Chces miti s te strany svaty pokoj. 
Ale boji§ se pfec, nejsi prost vsech pochybnosti. 
Mas zle svedomi/' pokracoval malif, zkouseje ote- 
vriti si ostnem bodave vycitky nesdilne vnitro 
pfitelovo. „Muz byva v milostnych katastrofach 
obycejne zenou pfelsten. Byva sveden k neroz- 
vaznosti a v torn uklouzne mu obratne zena, aby 
molila nafikati jako mucenice a ukazovati na 
vinnika, byt sama vselio byla puvodem. Ale v li- 
kvidaci tveho milostneho pfibehu bylo as na 
tvem vroubku vice, mnohem vice." 

^Ceho?!" 

,,A na vrch jsi v muzske sve nejapnosti bez- 
pecne Evgenii urazel," nepfestaval malif doktora 
Jiruse nemilosrdne drazditi. 

„Jak ze? Urazel!?" rozlitil se host, vyskociv 
s pohovky. „Co klabosis? J a byl na smrt urazen! 
Na noze mne tarn brali. A vzpominam-li, jeste 
dnes bych se stropu chytil." 



JAN L!ER: MAODALENA 



129 



,/Vidim to. Tancis mi tady jak zbesily, ac se 
toliko po tvem pfani domyslim zpiisobu, jakym 
jsi se zbavil nepohodlne nevesty." 

„Kdo by te neznal, mohl by souditi, ze pfizvu- 
kujes babizne Tichackove. A kdybych te nepo- 
tfeboval, utekl bych pfed tvym bfitkym jazy- 
kem— " 

,,Nacez bych se rozbehl za tebou, abys mne 
udobfil za nesnesitelnou paralelu s pani Tichac- 
kovou. Ostatne, vzpominam si, kterak te par- 
donovala! Tot slechetne. A slibila drzeti jazyk za 
zuby —" 

,,Ano! Ale kdyz bylo draci semeno naseto, kdyz 
cely dum Vaekuv byl zahalen a nasycen mlhou 
klevetnickych tuseni, zdani a poznamek." 

„Kterazto mlha pronikala vsemi skulinami 
z domu tve nevesty a naplnila mestecko mracky, 
za jakymi se smecka klepen obojiho pohlavi nej- 
radeji honi. Prave takovy lehky dym jest v je- 
jich mistrnych rukou nejvdecnejsim hnetivem. 
Z toho daji se vylupovati dobrodruzni, nevidani, 
ohromni bubaci. Brafime se potom, kdyz takove 
pitvory na cloveka jsou vycviceny a pusteny." 

,,Pustili je na mne!" stezoval si Jirus roze- 
zlene. ,,Jedva v} 7 strcim hlavu z vozu, pozdravuje 
mne stary- znamy, listonos hradistsky — " 

,,Tyz, co te nejprve povysil na doktora?" 

,,Ano, tyz chlap s takovou inpertinentni ucti- 
vosti, ze bych mu byl v tu chvili za usi vykra- 
kal. Sehne se k pytli, spetne praktikantovi a jiz 
se ohlizi zase holobrady jinosik po mne jako po 
nejakem exotickem zvifeti, ktere se po nedovo- 
lene toulce zkrousene vraci do sve klece. A ne- 

Magdalena. 9 



130 



KNIHY ZVONU 



, I 



: i \<: 



dosti na torn. Hradistske slecinky nemohly se nine 
take dockati. Byl jich piny peron — " 

„Jesitny clovece!" pferusil malif Jiruse. „Ja 
nepfipisoval si nikdy zasluhu o vypravu koket- 
nich a zvedavych devcat k uvitani vlaku, jak 
na mnoha mistech v kralovstvi Ceskem obvyklo 
byva. Trvam, ze si za pekrie pohody chodivaji 
slecinky v Hradigti casteji na)stanici pro noviny, 
pro zajimave pfichozi a pro'obdiv a zlornyslne 
poznamky cestujicich ve vlaku." 

,,Mozna. Ano, pravda. L,ec tenkrate byl jicli 
na stanici neobycejne velky ro] a ve vsech kou- 
tech plno suskani, smichu a velkych oci. A to 
vse svedcilo nine! Docela zfejme me osobe. Roz- 
stoupily se pfede muou a dekovaly za muj po- 
zdrav, nektera cliladne, jina ustepacne, jina zase 
pohrdlive a vsecky jako by mi strouhaly mrlc- 
vicku." 

,,Halucinace, pfiteli!" namital Trojan, vrte 
hlavou. ,,Vzil jsi se do strachu pfed malichernymi 
pomluvami a lisklebky. A tvilj strach mel bohu- 
zel velke oci. Kdybys byl vesele a pySne vkrocil 
do Hradiste, nebyla by te ziva duse potutelnym 
usmevem uvitala." 

,,Rozmrzen pospiclial jsem k domu Vackovych; 
sousedy a sousedky v oknech a pfed kramy ig- 
noroval jsem i s jejich nicemnou, podeziravou 
zvedavosti — ■" 

,,A potvrdil tak Sam zfetelne vsecky povidacky 
o tve zrade na $vgenii." 

,,Pan Vacek," pokracoval zamraceny doktor 
Jirus, nedbaje poznamek pfitelovych, „pozdra~ 
vil mne jako ztraceneho syna. Jeho pokofujici 



JAN L1ER: MAODALENA" 



131 



laskavost nepfispela ovsem k memu rozveseleni. 
Ptam se po Evgenii. Jindy letela mi moje nevesta 
prvni vstfic a vedla si mne radostne do paradniho 
pokoje. Tentokrate ocekavala nine ve svatyni 
domu bleda, nejak uplakana. Drive setkavali jsme 
sevzajemne v upfimnem polibeni a pfituleni; 
najednou dala se Evgenie pasivne obejmouti. 
Ztrnul jsem jejim polibenim. Tak studeiie, 
sucbe, formalni bylo, az mraz mne obesel. Tento 
mrazivy pocit mne jiz neopustil. A pozdeji po- 
znal jsem, ze vlastne jiz timto polibenim jsme se 
na dobro rozesli. Otfaslo mnou jako nahly odraz 
dvou polu, jindy sympatickych. Vse, co nasledo- 
valo, byly pouhe trapne vyklady, omluvy a po- 
tvrzeni neshod — " 

„Z tve strany totiz, Tys jel do Hradiste popuzen, 
s rozhodnou disposici k roztrzce — " 

„Naopak, Trojane! Pfisaham ti, ze vstoupil 
jsem pfed svou nevestu s pevnym umyslem, vziti 
si ji po svate povinnosti fadne a poctive za 
zenu." 

„Nu a proc jsi tak neucinil? Vzdyti Evgenie — 
svou lilavou se zalozim a kdyby te byla stokrat 
ledove jako sama smrt polibila — Evgenie stala 
o tebe zajiste nyni usilovneji nez kdykoli drive." 

„Ano, stala, ac jsem ji jakozto zenich pfestal 
byti roven. Ze vseho jejiho pocinaui vyznivalo 
ujisteni pine oddanosti, avsak resignovane, zka- 
lene tichou, nevyslovenou zalobou, ze si tako- 
vycb koncu sve trpelive lasky nezaslouzila. A ten- 
to vlidny despekt urazel mne smrtelne prave ve 
sdruzeni s nervosnim spechem k oltafi. Bez jasne, 
urcite pficiny, bez vyslovene obzaloby byl jsem 



132 



KNIHY ZVONU 



traktovan jako zpxonevexily zhyxalec, jako ne- 
bezpecny Don Juan!" „>,»,_> 

„ Poclilebovano ti tedy. A tys nezhrdl, stastny 
clovece, tys nevstoupil na vnucovany piedestal 
slavneho viteze nad zenskymi srdci? Ale, ale 
prohloupeno! Kdybys byl nechal, ano utvrdil 
Hradistske ve vire, ze muze§ sejhonositi tnumiy 
sve lasky jako kotilouovymi ?ady, kdybys byl 
hxave a vzletne pxeskocil nalicenou pfekazku, 
vytrhl Evgenii muznou rozhodnosti z vxtocnu 
a rozpalil jeji vystydla usta lioroucim libanim, 
byli by vsichni obratili a tys mohl slaviti skvele 
a cestne zasnoubeni. A cele Hxadiste i s tvou 
nevestou bylo by posleze na tebe hido. Svetaci 
byvaji pomlouvani, lee i obdivovani, a psana i ne- 
psana liistorie lidska, vsecky zkusenosti minule 
i budouci vypravuji o stesti dvornych zaletniku. 
A tomu nezabrani zadna konvenience, z&dne pxi- 
vychovane zasady, ktere nic nezmohou proti 
pfirozene nutnosti. Touto nutnosti jest naklonena 
zena vzdy odvaznejsimu. Muz, ktery clice byt 
milovan, muze byti divoch, dobrodruh, melka 
blava, hxisnik, to vse milujici zena pxomme. Ale 
nesmi byti bate, ani podoby andelske neto ducha 
dokonaleno.Torio zena nesnese.Protose yyklubou 
ze zen muzu liodnych a mekkycli z pravidla Xan- 
tipy, ktere pokutuji muze za nedostatek te muz- 
nosti, jakou zensky instikt bezobledne ^a_ prese 
vsechnu lictu duclia k ducbu zada. Tyz instikt 
pudi zeny i nejmravnejsi a nejlepe vychovane, 
aby zavodily o dvoruelio a v lasce stastnelio, 
tedy osvedcene muzneho cloveka at koketexn, 
at skutecnou pfizni, at pxomijenim. Tomu, kdo 



JAN LIER: MAODALENA 



133 



mnoho miloval, byva mnoho odpusteno, tak uci 
jiz bible a pxaxe zivota kazdy den. Ale tys povrlil 
touto cti, nad miru lacino ziskanou — " 

,,Ano, ja nestxpel, aby mi by la udilena milost 
za hfichy, jakych jsem se nedopustil!" rozkfikl 
se doktor Jixus. „Ja ubohy, skromny a bojacny 
clovicek, ktery v chudem svem zivote neuzil sty 
dil xozkosi a milostnych pletek, co kdokoli jiny, 
co ktexykoli svarny, od devcat hyckany vetro- 
placb, co kazdy vazeny obcan nebo usnupany 
mravokarce, ja, ktery zustaval sve snoubence 
rizkostlive veren az do smesnych subtilnosti, ja 
mel byti pokutovan za jedine milostne dobroduz- 
stvi, jemuz jsem se vyhnul! Kdybych si je byl 
aspori dopxal! Pak molil jsem se unoditi v prsa, 
udobfiti rychle Evgenii a vsecka ta boufka byla 
by ve finale nejkrasnejsi sliody vyznela." 

,,Bezpecne! Potvxzuje§ sam moje mineni. Ale 
tys propadl kletbe polovicatosti. Nebyls jadrnym 
ani v kfehkosti ani v sebevedomi. Neclrybil jsi 
a pxece jsi souzil sebe a jine pomluvami, expo- 
noval se, stydel a vymlouval se. Qui s'exuse s J ac- 
cuse, vuci seredne, neupximne, podezlrave povaze 
lidske. Tys mel bud' pxoste, avsak s imponujicim, 
zdxeujieim duxazem popxiti a nedopustiti, aby 
se ti jen mxknutim dale kfivdilo. Anebo — a tomu 
spise bylo by uveireno ■ — tys molil s patra fici: 
,Budiz, pani Tichackova ma tedy snad v necem 
pravdu. Ale coz na torn sejde? Takovych pose- 
tilosti neuliledi se nikdo, neni-liz pravda, pane 
Vacku? Vzpomente si na sve mladi a na svou 
zkusenou, nejen v femesle, nybrz i v lasce. A kaz- 
demu se tyto episody zapomenou^a prominou.'" 



! t 



134 



KNIHY ZVONU 



,,Zacal jsem tak, ovsem nikoli tvym smelym, 
kaptivujicim zpusobem • — " 

,,Nybrz obSirne, zajikave a stydlive. Jako bych 
te neznal!" 

„Ano, vazne promluvil jsem si s Vackem, lined 
za pul hodiny po svem pfijezdu. Nedovedl jsem 
dele sedeti s Evgenii na trni. P^an Vacek usmal 
se shovivave a mavl rukou. Ale^tim teprve time 
popudil. Slova mi ovsem vazla 7 v hrdle a klopy- 
tala pfes jazyk, a pan Vacek koufil, polilizel 
chvilemi tikosem na mne a pfisvedcoval mi. A za 
hodimi, kdyz jsem slozil svoji celou zpoved' z ni- 
ceho, kdyz jsem myslil, ze stryc je jiz udolan 
mou pfesvedcivou vymluvnosti, bylo mi nade vsi 
pocliybnost patrno, ze nevefi!!" 

,,Pocliopitelno. Tve ospravedlneni pfici se vsem 
jeho zkusenostem, snad i vsem zpravam bj^stro- 
oke a neomylne pani Tichackove. Proc jsi vy- 
stfedni clovek, proc sevymykas nesrozumitelnou 
vyjimkou ze zivotnich pravidel obycejnych lidi? 
Hied, pfiteli, kdybys se byl se mnou pfed svym 
odjezdem do Hradiste jen poradil!" 

„Pozde byclia honit! Poktis ocistiti se pfed 
Evgenii z kfiveho nafceni prostfednictvim stryc- 
kovym selhal mi nadobro. A ja se ocitl zase 
pfed umucenou, dojemne laskavou svou neve- 
stou, ktera. se mne jaksi stltila a pfece usilovne 
totizila, aby tomu v§emu svatbou nejak byl ko- 
nec ucinen. V takove hanebne situaci aby d'abel 
vydrzel. Ja nemohl. Bylo nezbytno, ospravedlniti 
se pfimo u me nevesty. Ale ona neclitela o nicem 
zvedeti, utikala mi, zakryvala sobe usi a mne 
lista. ,,Neclime toko", ,,usetf mne", „vefim a od- 



JAN LIER: MAQDALENA 



135 



poustim ti vseeko", tak mne odbyvala a jine 
odpovedi jsem z ni nedostal, leda slzy. Ze setr- 
nosti k ni opanoval jsem nasilim svou zufivou 
touku, xoztrhati ueviditelna osidla klevet, kterymi 
jsem byl spoutan a zostuzen. Ale jen na chvili. 
Vzdech Evgenie, nezvykly jeji ostych pfede mnou, 
jeji^ zamlklost nebo zas nucena hovornost, jeji 
tvar, obzvlagte mezi lidmi na nasich vychazkach, 
rozcilovaly mne, az jsem se vsecek tfasl a s prud- 
kosti stale nalehavejsi sve otazky opakoval. „Ev- 
genie, eo te hnete!? Co chces vedeti? Co mi pro- 
mijis? Mluv! Nejsme deti. A drive nez vstoupime 
pfed oltaf, musi byti mezi nami jasno!" zaklinal 
jsem ji, az mi propukala v kfecovity pMc. A od- 
pougtela mi zas vsecinko a nevefila nicemu! K ta- 
kove scene nahodil se Vacek a vybizel mne, abych 
nemucil Evgenii, ze pry zkusila nezaslouzene az 
pfes mini za moji nezvedenost — " Jakou ne- 
zvedenost? Abych pry se radeji sty del — Zac? 
A odprosil — Proc? Ale odpovedi bylo mi zase 
pokrceni ramen, to krozne, nesnesitelne, neme 
Mzeni do nedozirneho, nevyzpytneho more Hd- 
ske sprostoty, ve kterem mne slepeho utapeh!" 

„Mohl jsi se tedy ciperne do neko pohrouziti 
a zas vyplavati. Pak by te byli radi vitali, vy- 
lovili a byli by s tebou spokojeni. Ale' ty's bla- 
kovec! Tomu se nikdy neubranis, aby vsedni 
du§e v§ecku svou trivialnost do tebe nevkladaly. 
Ony ani nestrpi, abys vyvracel jejick domnenky." 

,,Podoba se. Evgenie zastrasila a umlcela mne 
svym vzlykotem. Neclial jsem si kuklu odsou- 
zence na klave v nadeji, ze svou zenu v manzel- 
stvi o jinem pfesvedcim. A jal jsem se jednati 



I3« 



KNIHY ZVONU 



vecne o svatbe. Moje snoubenka, ac zletila, od- 
kazala nine na Vacka. Tento clovek je trojni- 
kovym chytractvim malomestskeho spekulatnta 
podsity. Vylozil mi podrobnosti o majetku me 
nevesty a o svem spravova.ni jejllio jmeni se 
zjevnou, urazlivou neduverou pfed nejakym prav- 
nickym tiskokem z me strany. Fadil se tak fikaje 
se mnou, podkladaje mi nekaiy limysl, dopiditi 
se v jeho uctech nespravnosti. Dal jsem si vse 
libit. Take jeho sdeleni, ze i na dale zustane 
spravcem jmeni me zeny. Jest ho vice nez jsem 
se domnival, asi ctyfi, pet, nebo i §est tisic — 
nevim, nevsimal jsem si spletenych a zakryya- 
nych lictu Vackovych, jenz mi chtel namluviti, 
ze jmeni sve porucenky tak zvelebil, ac je mi 
znamo, ze toto rozmnozeni pochazi z neoceka- 
vaneho vyhodneho prodeje nejakych pozemku, 
drive bezcennych. Stryc Bvgeniin podrzi tento 
kapitalek jako pujcku a chce pry z neho vypla- 
ceti me choti pouze lirok. Vice nezli ctyfi pro- 
centa dati nemuze a uklada si i tim zavazkem 
povazlivou obet. Ale rad pry, nebot v jeho rakoti 
budou penize me zeny jisty. Nevrly a netrpelivy 
schvaloval jsem vsecko, trvaje na svem, ze mi 
neni pranic po cizim majetku, ze jsem ani ve 
snach ne^omyslil nikdy na veno sve zeny, o kte- 
rou se uchazim bez ohledu na to, ma-li co nebo 
nema." 

Trojan usmival se do vousu. 

Rozkvasenemu doktoru Jirugovi neu§el tento 
projev dobromyslne ironie. Pfervav svuj vyklad 
stanul pfed umelcem, zadaje ho pronikavym, 
pevnym pohledem o vysvetleni lismevu. 



JAN LIER: MAODALENA- 



137 



,,Nepochybuji za ment o tve absolutni povy- 
senosti nad kramafskou spekulaci," popilil si ma- 
il! uchlacholiti nedutkliveho piitele. „Vzpomnel 
jsem toliko mimochodem na tve penezni nesnaze. 
A nemohu za to, ze tvoje marnotratna velkomysl- 
nost komicky svedci nekomu, kdo sam nedovede 
se uziviti a povrhuje pfispevkem zeny k uziveni 
rodiny." 

,,Ano, povrhuji. Spoleham jenom na sebe, a 
v torn spolehnuti citim svoji silu i vidim svoji 
cest. Tvuj pfitel bafa, Trojane, byva slaby ane- 
rozhodny, pokud nenadejde kriticka chvile roz- 
feseni velikeho tikolu. Neobavej se mnel Dovedu 
byti tvrdosijny a vynalezavy v plneni svych 
povinuosti." 

,,Ach, ty se neztrati§! Vypravuj dale. Jak se 
zamlouvalo tve pysne sebevedomi panu Vackovi?" 

,,Nevefil mi. Ano, dal nejapne na jevo, kterak 
se s pani Tichackovou shodl v nalezu, ze jsem 
Kvgenii vlastne jiz davno zradil a nyni jen proto 
znovu o ni se dral, abych nasledky sve zhyralosti, 
sve rozharane pomery jejimi penezi polepsiti a 
potom ubohou, podvedenou, oloupenou v bide 
ostaviti mohl. Proto bylo na rodinne porade sne- 
seno, za souhlasu pry Evgetiie, aby jeji veno 
opatrovnickou peci Vackovou pfed zmrhanim 
uchraneno bylo. 

„Pekna diskuse! Patrne jest pan Vacek se 
sprostotou velmi dobfe obeznamen. Tys ovsem 
nedal si ji imputovati?" 

„Ne. Slovo dalo slovo, rozvadili jsme se, a ja 
ve svem rozhorleni uhodil na Bvgenii se zadosti, 
aby se dohodla se mnou sama, pfimo, beze vsech 



r 



138 



KNIHY ZVONU 



odpornycli prostfedniku, ponevadz nijake poni- 
zujici porucnictvi nad sebou nestrpim. Kvgenie 
syolila, bohuzel vsak s narkem, ze se beztoho 
jiz niceho dobreho nedocka a ze touzi jiz toliko 
proto po cepci, aby unikla posmechu lidskemu! — 
Tato osudna slova," pokracoval doktor Jirus po 
kratkem rozhodnuti, ,,porazila miae jako hromova 
rana. Moje odpoved byla pote/veimi strucna: 
2adam zenu a jeji vfelou, oddaiiou sympatii, ni- 
koli otravne podezfivani, nikoli penize, nikoli 
tuctovou uchazecku o cepec." 

,,Vsecko splnilo se, jak jsem predvidal," pro- 
hodil malif. , Jako deti byli jste si rovni a blizci. 
Pak jste si navzajem odrostli. Ji, vychladle, 
vystfizlivele, zbyla prosta snazna touha po cepci, 
a tobe vystydlemu, desilusionovanemu pouha vule 
dostati zastarale povinnosti. A toto snadne objas- 
neni protahovalo se skrze tri, ano bezmala ctyfi 
nedele?" 

,,Jen tfi dny." 

,,A potom jsi nine ani nenavstivil, nechal jsi 
nine odejet, ae ti asi lide rekli, ze se po tobe 
shanim. Byio tve vyhybani zumyslne?" 

,,Bylo. Nutil jsem se do zoufalstvi. Ovsem bez 
valneho uspechu, jak jiz povedomo. A nechtel 
jsem slygeti zadne vytky, zadne rady, zadne 
utechy. Obzvla§te nic od tebe, prave proto, ze 
doslo 11a tva slova." 

,,Rozumim. A teli mne, zes neobycejne rychle, 
i bez meho pfispeni se vzpamatoval. Ano, jedva 
jsi jednu nevestu ze zavazku propustil, vyhlizis 
si novou. Kdo je tva vyvolena?" 



JAN LIER: MAODALENA 



139 



Doktor Jirus neodpovedel lined. Prerusiv sve 
zimnicne obcmizky po atelieru, stanul pfed ok- 
nem a zadival se zamracene ven do skveleho 
letniho podvecera, jehoz salava, ticha i maje- 
statni nadhera byla profi bezcennym, velkolepym, 
zlatym ramem kol malinkeho obrazku nesmirne 
vlastni jeho bidy. 

„Karla," povedel za chvili lisecne, urputne. 
Jmeno bylo jako vystfeleno, aby porazilo pfedem 
vsecky namitky. 

„Obaval jsem se tolio," pfikyvl malif a vzcho- 
piv se hfmotne, ucliopil zeleznymi pazemi svelio 
pfitele za ramena. Pohlizeje mu pevne do oci 
pokracoval s durazem: „Ale teprve dnes. Drive 
mi tato silena myslenka ani nepfipadla. A tys 
bud opily nebo ztresteny v samovrazednem, de- 
tinskem vzdoru. Jinak si tve blaznovske slovo 
nedovedu vyloziti a jinak ho necenim." 

,,Podle libosti, ty advokate nasilnickych radii 
spolecenskych. Pro tve upokojeni vyznam, ze jsem 
na formalni veselku posud vazne nepomyslil. Ne- 
moliu. Nemam na ni, a mimo to — bez teto 
ceremonie se take obejdu." 

„Ladislave, tys pominul se rozumem!" rozhorlil 
se umelec. ,,Je mozno, aby te ta zenstina oprav- 
dove upoutala?" 

„Upoutala. Svou vasnivou oddanosti, svym 
vroucim citem, svou silou a upfimnosti ve vseeh 
prednostech i cliybach. Karla ma. srdce a ducha 
za deset a snad za sto jinych, za vsecky ty pokry- 
tecke, hloupe, v zakladech sve duse eynicke fi- 
fieny s vyseptalym srdcem a prazdnou lilavou, 
ktere nedostatek sve vtoucnosti, melkost svych 



140 



KNIHY ZVONU 



myslenek a sprostou touhu miti se dobre v lenosti 
a finteni, zakryvajx tak zvanym zpiisobnym eho- 
vanim a nalirazuji opicim setrenim osumelych 
pravidel zivotnich.." 

,,Tvuj kvapny lisudek o prostfednieh zenstinach 
nikterakmnenepfekvapuje. Vim, odkud vitr veje, 
a doufam, ze se obrati. Ale nevim, kterak jsi na- 
byl sve jistoty o nevsedni zpusobilosti Karly 
za — ■ za — nemoliu ji cestnym jmenem tve 
druzky vyznamenati! Jak uzralo to bejli — par- 
don — ta zazracna bylina ve tvem srdci?" 

,,$ama sebou." 

,,Docela beze vseho osetfovani? Nepomahal jsi 
ty, neb — ona?" 

„Ne. Ani nevim. Ziju ted' tak ryclile — — 
Ale vez vsechno. Povim ti, kterak se to sbehlo. 
Po svem navratu z Hradiste zanedbaval jsem 
Karlu. Sclivalne. Abych si nemohl vytykati, ze 
mi usnadnila roztrzku s Kvgenii a ze mi o- 
skytuje nevbodnou utechu a zadouci nahra- 
du?" 

,,Do teto zdrzelivosti vnucoval jsi se take?" 

,,Take. Jsem upfimny a vyznam, ze snad te- 
prve vedle Karly zjev me by vale nevesty tak 
ryckle vybledl a jeji polibky z vabnosti vychladly." 

,,Bezpecne." 

,,Ano. Kratce, dlouho jsem nevydrzel v ne- 
jistote stran Karly. Mel jsem o ni stracli. A pra- 
vem. Vy, umelci, nechali jste ji na holickach a 
vsecko jeji snazeni stihano bylo nezdarem jako 
nelitostnou kletbou. Uchytila se dvakrate a jedva 
ze se na nejaky den ohfala, srazeny jeji nadeje 
nanovo k zemi, poslapany a odkopnuty. Jednou 



JAN LIER; MAQDALENA 



141 



vymrskana od zavistnych druzek ze zavodu tr- 
nitou metlou klevet, podruhe vyhnana z mod- 
nilio kramu drzosti hejskti, ktefi ji objevili a pro 
pohorseni kolem kramu a v krame pfeslapovali. 
Slovem, stvana z kouta do kouta jak psanec, 
a misto chleba, misto prace uStedfovany ji vytky, 
potupy. Zkusila ucineny ocistec. Ale nereptala, 
netratila odvahy, udrzovala se nadlidskou silou 
v dobre mire, ba tesila i mne znepokojeneho 
a snasela lirdinsky tistrky a pohanu, odolavala 
nastraham i svMnemu lakani, zebronila o praci 

a trpela nedostatkem. Az jednoho dne Je 

tomtt neco pfes tyden. Byl jsem prave odsteliovan. 
Z meho nabytku zbylo jenom nejnutnejgi, osta- 
tek je prodan — potfebuji pro ni a pro sebe. 
Sedel jsem ve spatne podkrovm komurce jak po 
vyhofeni a b}do mi teskno, zavratno. Po-nekolika. 
lnarnych a mdlycb pokusech zjednati si nove 
zamestnani byl jsem netispeeliem zdrcen a vsecek 
zmalatnely. Az me trapne uvazovani zapudila 
blaziva a siliva myslenka na Karlu. Nevidel jsem 
ji uz na ctvrty den a touzil jsem spatfiti ji zas. 
V torn otevrou se dvefe, a ke nine vkroci Karla. 
Zhrozil jsem se ji. Bleda, zmofena, s temnymi 
stiny ve vpadle tvafi usedla tezce na mou postel 
a pohledla na mne smutne. „Pfichazini si pro 
radu," pravila tise, s hofkosti. „V§ecko je marno. 
Bale jiz nestacim. Jsem se svymi nadejemi^rio- 
tova a ode dneska na ulici. Nemam halefe a 
proto ani stfecliy, pod kterou bych hlavu po- 
lozila. Co ted'? Porad'te: Mam zemfit hlady 
nebo se utopit?" A ze mne vyhrkio: „Zustan 
u me — ■ — " 



142 



KNIHY ZVONU 



Doktor Jims se odmlcel a opfev klavu o lenoch 
poliovky zatoulal se letem myslenek do utulne 
podkrovni komurky, jiz sdilel s Karlou. 

,,Zbrkle a pekne samaritanske dobrodruzstvi " 
ckvalil i kanel jednim deckem Trojan. „Karla 
te za ne ovsem okouzlila i opojila. Pfes to ne- 
moku srozumeti, jak by vzdelany i vybiravy clo- 
vek tveko jemneko poetickelio) citu mohl vazne 
pomysleti na snatek se zenstinou, ktere ckybi 
klavni a nevyknutelna vlastnost fadne zeny 
Ctnost!" 

„Jdiziz se svymi floskulemi!" smal se povrz- 
Uve doktor Jiru§. „Sam jim nevefis. Zakravas 
si se mnou. Zkousis, sednu-li jako kejl na vejicku. 
Ckyba lavky. Povrkuji licomernosti vseck tak 
zvaiiyck fadnyck lidi. Jejick ctnost! Co je to? 
Zackovavani smluveneko spolecenskeko regular 
tivu. Nekten ko setfi s virou jako mezci; z teck 
jsem ja. Jmi zas maskuji svou chytrou opatrnost 
jmenem ctnosti. Ostatek lidi bud' neckava ctnost 
v tkeoreticke platnosti a obchazi ji v praksi jak 
muze; nebo s taktem vice mene dokonalym snad 
l mnokdy imponujicim pouziva ctnosti jako'ruka- 
vicek. Jsou doby a mista, kde rukavicky jsou 
nezbytny, kde vladnou v okazale skode konve- 
nience. A zase jsou ckvile, smluvene aneb vza- 
jemnou toleranci respektovane, kdy rukavicky 
neplati. Tfeba jen koveti mode, aby ctnost byla 
zackovana. A ponevadz je moda neco libovol- 
neko a docasneko, moku si svou modu udelati 
sam. 

„A neztnenis tim ani za mak na etkickyck za- 
kladeck manzelstvi." 



JAN LIER: MAODALENA 



143 



^,Ethicky zaklad!" posmival se doktor Jirus. 
,,Ze na nem tolik manzelstvi se buduje! Zena 
i muz prodaji se tomu, kdo vie da, nebo i tomu, 
kdo vubec neco da, A pak vymeni u oltafe kfive 
pfisaky, o kterych srdce nic nevi. Spolecuy ob- 
ckod, spekulace na vzajemne vykofisteni ci osi- 
zeni, nebo na pouke zaopatfeni ci vypomoc ne- 
bude v myck ocick nikdy posvatnym snatkem, 
nybrz karikaturou a potupou manzelstvi. Mezi 
mnou a Karlou neni sledu prospeckafskyck par- 
tik, nas nevabi k sobe vsedni a hnusnou komedii 
pokryteckeko lisani zakryvana touka po vza- 
jemnem zaopatfeni, nebo nesvedomita spekulace, 
kteraz cynicky zapira obapolnou neckut neb i pou- 
kou lkostejnost a vylucuje ze sveko kalkulu ckyby 
a nedostatky obou stran, at fysicke, at moralni, 
a pa§e tak velezradu na posvatne, pfirozene in- 
stituci manzelstvi a zpusobuje na licet pfistick 
pokoleni vsecku du§evni bidu i telesne sckatrani 
mauzelu a jejich deti. Karlina korouci oddanost, 
jeji vaseti, byti mou pomocnici, milenkou, sluz- 
kou, a moje cista, opravdova vule povysiti si 
ji za krasnou a vzacnou zenu, nalezti v ni sloup, 
zpruku a odmenu sveko poctiveko snazeni pro- 
pujcily by nasemu siiatku takove mravni kodnoty 
a etliicke podstaty, jake bys v tisici vsednich 
manzelstev marne kledal. Ano, mne knusi se 
surovost a drza lelilcovaznost vsednick sriatku, 
pfi kteryck si cukruji a slibuji lide vsecko a ne- 
davaji nic, pfi kteryck si potaji svobodu svyck 
lkoucick srdci a mysli vykrazuji a na vzajem z ne- 
kalyck umyslu se podezfivaji. Lide, ktefi jinemu 
podlost imputovati moliou, jsou jiste sami tyckze 



144 



KNIHY ZVONU 



podlosti schopni. A ja pocituji naruzivou chut 
dati te f arize jske lidske spolecnosti policek a 
nalezti pfes jeji potmesily Miv a pohorseni 
sve blaho v siiatku s Karlou. Ba nizka zlost 
a sotva tlumena zavist manzelskych zebraku a 
zebracek nasobily by mou rozkos a ukazovaly 
by mi pfesvedcive, kterak jsem s^okrate stastnejsi 
nez vetsina tech, ktefi by si vUofkostech sve 
manzelske psoty socenim proti/rnne ulevovali." 
,,Dobfe tancis podle pisfalky slepeho vzdoru," 
ozval se karave Trojan. „Tot velmispatny radce, 
bloudel Pozor, abys nedal policek sobe. ]Sienipo- 
chyby, ze mas v mnohem pravdu, a ze z lasky po- 
chazeji sfiatky snad jiz toliko v romanech. Alekdoz 
vi, je-li lasky k manzelstvi vubec potfebi? Mnozi 
aspon obejdou se bez teto dekorace a tvrdi, ze 
jsou spokojeni. Verme jim, nebot proc by ne- 
mohla byti vedle jednostranne duchovni lidske 
dokonatosti vyvoje take jednostranna zvifeci? 
A jestlize takovi tvorove, schopni pouheho fy- 
sickeho hladu a platni clenove lidske spolecnosti 
jen v hmotnych zajmech pfece lasku pfedstiraji, 
cini tak v sebeklamu, nebo aby se na oko fintili 
a blyskali tretkami, kterymi v hloubi sve duse 
povrhuji. Tys ovsem z tech vzacnejsich ptaku, 
jakym se nepoctive prospechafske manzelstvi pfici 
vice nez poctivy konkubinat. Obfadna legalisace 
smyslnosti bez lasky, posveceni manzelstvi uza- 
vfeneho proto, aby zena mela na saty a muz 
omacku k hovezimu podle sve chuti, to vse neni 
v tvych ocich sfiatkem. Dobra. Ale zato jest 
mnozstvi lidi, kterym liplne staci to, co tobe se 
osklivi. Das jim policek, kdyz uciuis neco jineho, 



J AN LIER; MAQDALENA 



145 



ano neco kfiklave vystfedniho? Clovek se nezeni 
proto, aby demonstroval spravnost ci lichost 
svych ci obecnych nazoru a vrtochu, nybrz proto, 
aby bezdeky hovel vttli pfirody a v tomto neve- 
domem plneni vyssi vule nalezl vedome a ucelne 
svehledane blaho. Muz nemusi svou zenu miio- 
vati, avsak musi ji respektovati. Nedostatek lasky 
muze byti pro choulostivejsiho cloveka citelnou 
ztratou, nedostatek vaznosti k zeue byva, bez- 
pecne liplnym nestestim. Bez viry v zenu pozbu- 
des i viry v Sebe, v svuj zivot, sve deti a vsecku 
budoucnost rodiny, propadnes zhoubne dusevni 
tryzni nebo cynismu, nemene zhoubnemu. Jako 
nic neni y nas staleho a vsechno pfechodem, tak 
i milostne horovani novomanzehi vykvasi a ztisi 
se v pokojne uzivaui; toto zmirneni jedne rozkose 
musi byti vyrovnano panstvim jine a snad vzne- 
senejsi rozkose, hlubokou, vedomou, ryzi uctou, 
svatou duverou, ktera cloveka sili a povznasi. 
Vezmi si porusenou zenstinu za zenu. Ona z vdec- 
uosti a instiktivni obavy pfed tvym procitnutim 
ocaruje a poblazni te svymi horoucimi polibky. 
Ale cim opojnejsi a blazivejsi bude jeji objimani,, 
tim drive a tim prudceji bude zalovati tvoje litost,, 
tyiij hnev, ano vztek na poskvrneni pttvabii, v kte- 
rych se kochas, na hrozn}^, tobe polozahadny- 
osud^tve modly, na kal, z jakeho se pfed tebou 
vynofila, na kazdeho neznameho otrapu a nicemu, 
ktery si drive za spinavy peniz vsechno tve blaho^ 
koupiti mohl a odkoupil, a po chvilce s usklebkem 
nebo povrzenim zase odhodil. Ty budes se tfasti 
pfed moznosti pozuati vsecku byvalou biclu a. 
hanbu sve vyvolene, a ona lizkostne bude setfiti 



Magdalena, 



146 



KNIHY ZVONU 



tve- niyslenky, aby nezabehly do pfiserneho tem- 
na jeji minulosti. I,ec prave tato zahadna, obavami 
zvelicena i prohloubena propast zrodi tajuplne 
obludy uejbizarnejslch podob a plamennych ja- 
zykii. Pfizraky rozmnozi se a budou te stvati 
jako smecka vlkii, prchej pfed nimi, kam chce§, 
a ty bude§ vrhati se na svou N modlu, a bicovati 
ji v prosbach nejtrapnejsimi ot^zkami a pochyb- 
nostmi, ty v jeji lizkosti a Xdrzelivosti spatfis 
podezfelou neupfimnost a stanes se jeji a svou 
strasnou metlou. Neodpovi-H ti, bude souzena; 
odpovi-li, zabijes ji jedenkrate za hrtizu pravdy, 
kterou ti vyznala. Ona se ueubrani tvytn muci- 
vym domnenkam; ani pfisahami te nepfesvedci, 
nebot ty neuvefis pfisaham osoby, ktera snad 
ani nezna, dosah a povahu svych poklesku! Sti- 
hati ji budes okem ostfize, demon pochybnosti 
vylozi ti kazde jeji slovo a vrtnuti v nepravost, 
nebo jako pfiznak nezhojitelne choroby. Ty ji 
budes hlidati zarliveji nez Othello a proti kazdemu 
oku, ktere o ni zavadi, zatnes neb prchlive zved- 
nes pest. A nemysli, ze bez tryzne sneses' osklivost 
a potupu, jakou pronasledovati budou lide tvou 
zenu, tebe a tve deti. Nerozvazne sriatky byvaji 
zpravidla pom&teny na detech. Vymaluj si sam, 
co zkusil bys jako otec nebohych deti, stizenych 
kletbou hfichu matcinych; vyrustaly by pfed 
tvyma zmatenyma, strachuplnyma ocima v roz- 
harane domacnosti mezi nestastnym, podezfiva- 
yym, tyranskym a zdrcenym otcem a zoufalou, 
irmucenou matkou. Ale snad by ti tato zena drive 
utekla; snad by tve nediivefive rypani a zkou- 
.mani v zakladech jeji vernosti znicilo jemne ko- 



JAN LIER: MAODALENA ' 



147 



rinky jeji oddanosti, ktexa jen duverou se sili a 
utvrzuje, snad by v pronasledovane zene te pro- 
citl obranou i dravec a splacel by ti krute za 
chorobnou blahovost, pokutovati uboliou zen- 
stinu za jeji nekdejsi, snad nezavinene nestesti, 
z ktereho tobe ucty skladati nemuze a v touze po 
tvem a po svem dobru ani nechce! — Mluvil 
jsem upfimne a tesim se v nadeji, ze nemluvil 
jsem nadarmo. Pfemlouvati te nehodlam: staci 
mi, pakli te moje slova upozornila na rub veci. 
Ty sam jej prozkoumas' a uvazis. Tim jsem 
jist/' 

Trojan skoncil spesne, jako z obavy, aby mu 
neselhal hlas. Vzchopiv se prudce, vyprazdnil 
razem sklenici vody s pfidavkem vina a zapaliv 
si doutnik, ulevoval mocnyrni bafy svemu po- 
hnuti. Byl nepfitelem vseho citlivustkafstvi. ,,Ne- 
navidim zdimani srdce," fikaval, a zas jen toliko 
pfatelum, kdyz jim byvalo divno, kterak v do- 
jemnych okamzicich sedava jako zafezan}^. ,,Jeto 
zvyk starych bab a melkych vfiskalu, co sve 
srdce na txh nosi, a vice na jazyku nez ve svate, 
velebne hlubine svych iiader chovaji." 

Doktor JiruS nebdpovidal. Sedel nemy, bledy 
a ziral pfed sebe ztrnulym okem, jez desi Se od- 
halene perspektivy a pfece tvrdosijne k oblibe- 
nemu cili se upira. 

„Co princu a velmozu ozeni se s nectnostnymi 
zenskymi," pronesl pravnik za chvili, polo jako 
zavistivou uvahou, polo na uhajeni sveho pfani 
skvelymi pfiklady. ,,Go tu chansonetek a pfele- 
tavych milostnic zasedne pod korunami vznesene 
aristokracie a na triumfalni vozy bohacu! Titerne 



I 



148 



KN1HY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



149 



duse se proto pohorsi, silne souhlasi s rozhodnym, 
velkym cinem, ke kteremu tfeba odvahy ■ — " 
,,Nekdy!" odporoval malif. ^Zasivas' sebe do 
kuze velkych panu a proto se klames, Tito lide 
jsou silni, statecni a neuprosni toliko v zachova- 
vani jistych forem, v setfeni zakona o rukavic- 
kach, 6 kterych jsi prve mluvil. Jinak svadi moc 
a bohatstvi snadno k lehkovazncjisti a cynismu. 
Coz na torn, provede-li takovy pan hloupost, pro 
obycejneho smrtelnika osudnou! On se ji dopusti 
snad jen proto, aby si mo hi dokazati, ze ji pro- 
vesti smi. A potom koupi si odpustky, nahradu, 
zapomenuti, kratochvile ■ — A pfec to nejsou 
mesalliance, ktere tak chvalis, pravidlem. Vefejna 
osobnost v suknich, at vefejna na prkneeh nebo 
na trottoiru, at podmanuje hloupy dav cimkoli, 
je vzdy vnadidlem muzske jesitnosti. Zenstina 
takova musi byti mlada a nejak aspofi hezka. — 
jinak ani nejchatrnejsiho dspechu, totiz ani zenske 
zavisti nedosahne — a proto se mnozi lide domni- 
vaji, ze muzi fanti se za piivabnou krasavici. 
Ba ne! Tak a dokonaleji slicnych jest vice. Ale 
malo takovycli vystaveno za vefejnou, obycejne 
i vyzyvavou kofist. A nikoli o koiist samu, nybrz 
o viteastvi v zavodech, o porazeni cetnych sou- 
pefu derou se muzi v blahove soutezi o vsedni 
kokety, zpravidla licene, vyseptale a otfele. Pak 
mnozi, ano vetsina muzii povrhnou za kratko 
dobytou kofisti; poznalit zahy, ze v rozniceni 
bojovnem neslo jim o dobyti vetese, nybrz o do- 
by ti triumfu. A jen zaslepenci nektefi nebo da- 
rebaci vezmou sobe ziskane osubky, at poube 
koketky, at vyskolene zaletnice, bud' aby pozde 



byclia honili, nebo vedome a sproste z povrho- 
vane zeny tezili. Nepopiram, ze mezi zenami zle 
povesti jsou vzacne vyjitnky, ze i mezi plevami 
parly se vyskytnou, I^ec i tyto vzacne zjevy tfeba 
dobfe pozlatiti, aby zakryty byly stare skvrny, 
ktere jinak nikdy nevyblednou, protoze zlolajna 
fama nikdy neustane kyselinou pomluv je osve- 
zovati. A ty, hochu, nemas penez, abys zene sve 
koupil uctu lidskou, ba ty nemas — ■ vef mi — 
ani vytrvale odvahy, abys bez licty takove se 
obesel." J 

,,Ja hlupak!" vytykal si doktor Jiru§ nevrle. 
,,Nac se ti zpovidam? Abych sly§el vytky a na- 
uceni? Ne, stokrate ne! To vse, co nahlas a ob- 
sirne jsi povedel, naseptava mi uryvkovite me 
stare sosactvi take. A mnohdy je co delat, abych 
se mu ubranil, mnohdy se az zoufale smeju sam 
sobe, ze zatinam pesti jen v kapse a zatim bez- 
deky lpim kazdym coulem na torn zpuchfelem 
fade Udskem, ktery bych podvratiti chtel. Ale 
ja provedu pfece svou!" 

,,Hmhm!" vrtel malif hlavou, usednuv opetne. 
,,Delej co clelej, nevefim, ze by v tobe, Ladislave, 
vezel opravdovy revolucionaf. Obavam se tuze, 
ze bys mohl nejake nerozvazue zenitby trpce py- 
kati. Byl bych se spise nadal, ze ti hrozi nebez- 
peci rozumoveho shatku, ke kteremu te rozsafne 
hlavy a matrony mohly svesti. A ted' nezda se mi 
byti nebezpeci to pfilis hrozne. Bylo by mensim 
zlem nezli zenitba s Karlou. Z tebe vyvine se 
casern usedly, obhroubly clovek. A takovj^ smifi 
se snaze s prostym, avsak cistym eg5?ptskym 
hrncem stfizliveho manzelstvi nezli s ozdobnou 



HP 



15° 



KNIHY ZVONU 



a kfehkou, prazdnou a porusenou vazickou. Hrnec 
je potfebou, vazicka luxem — " 

,,Posluz si egyptskymi hrnci sam!" rozhorlil 
se Jirus. „Kdo by se nadal tak vulgarnicli rad 
a srovnani od tebe!" 

„Pfekvapuji te, co? A to neni vse! Ted' bych 
te na mou veru nejradeji obmyslil nejakou pra- 
proste rozumovou nevestou, ktera by ti cbytfe 
napravila lilavu, spravovala puncochy, pekla ba- 
bovky a zustavila vsecky illuse,, jakymi by se tve 
poeticke choutky sytiti chtely. Ona by z tebe 
ucinila i praktickeho cloveka — " 

„Mizemeho prospechafe? Ne, nikdy!" 

,,Poshov, pfiteli," vybizel Trojan. „Kvapny 
soud je spatny soud. A my nesmime prospechaf- 
stvi zen docela zatracovati. Eekdy byva sice 
odporne vyvinuto, ale jindy zas postfehnes jedva 
sledy spekulativniho rozumu v mnohe xoztomile 
hlavince. Velka vetsina zen snazi seovsem dostati 
se pod solidni cepec. A v torn, holenku, taji se 
hluboky smysl, fekl bych bezmala moudrost. Zena 
shrnuje — namnoze neyedomky, pfirozenym in- 
stiktem — do sveho kalkulu sve matefstvi, bu- 
douci rodinu, deti a jejich osud. A budouci matka 
dice miti pokojne svedomi, jistotu, ze s detmi 
nebude vydana bide ve psf . Nesmis se tedy nikte- 
rak horsiti, pakli zenu te§i nejvice laska — at 
horouci, at vlazna — spojena s blahobytem, pakli 
ji docela neni Ikostejno, mas-H jmeni nebo stary 
pfijem nebo pensi. Ona jest odpovedna za svoji 
opatrnost ci neopatrnost svym detem. A pfipustis 
nepochybne, ze to odpovednost velika, odpoved- 
nost, kterou spise muz bere na lehkou valiu. 



JAN LIER: MAODALENA 



15* 



Kdyby kf ehkost zenska neb3da obrnena zdrze- 
livosti, moudrym tim opatfenim pxozfetelnosti, 
behalo by po svete nebohych sirotku az beda. 
Muzska nesvedomitost byva i v nejkxasnejsi lasce 
pravideme znacna, — coz, je-li libo, muzes stu- 
dovati na sobe. Dovol mi otazku — " 

,,Dost jizl" vpadl doktor Jirus pfiteli zhurta 
do feci. „Umelec tve zralosti vi nejlepe, jak ne- 
snadno mefiti lidi jedinym loktem. Zadna doktrina 
nespasi cloveka. Mluvis stale o pravidiech. Neod- 
poruji jim. Ale ja s Karlou jsme vyjimkou. Bastal 
Nasouzil jsem se ji take suchoparnymi pxavidly 
az do zmuceni, napsal jsem ji pfed svym odjez- 
dem do Hxadiste krutou epistolu, litanii dutkli- 
vych nauceni a hrozeb, az byla vseeka zkrusena. 
Ja sytil jeji touzive srdce, jeji lacne telo hluehyml 
frazemi o fadnosti a mravu, az dovedl jsem ji 
pfed alternativu zemfit lilady nebo utopit se! 
To bylo me dilo, dilo horliveho apostola ctnosti! 
Nic tak! Ziva laska spasi nas!" 

,, Dovol mi otazku," opakoval malif, vyslechnuv 
klidne Jirusovo' vasnive odmitnuti. „Pvekl jsi 
Karle?" 

,,Ne — ano — . Viastne jiz davno, dosti dlouho 
pfed mym odjezdem vybidla mne sama!" 

„K milovani ci k snatku?" 

„Cntela byti kratce mou!" 

„Zenou?" 

,,Snad. Nepochybne. Ja se ji tenkrate neptal," 
obofil se na Trojana pravnik, rozezleny inkviru- 
jicim tonem umelcovym. ,,Tot jsou nejake sub- 
tility!" 



r 



*52 



KNIHY 2V0NU 



JAN LIER: MAQDALENA 



153 



„Dulezite. Vyrozumivam, ze se ti Karla k man- 
zelstvi nenabidla. Nikdy! A ty pozadals o jeji 
ruku?" 

„Ano. Totiz pfimo, ureite posud nikoli. Jen 
touzivym vzdechem — ■" 

,,A coz ona? Zaradovala se?" 

,,Tusim. Ovsem neuchopila se lakave pfilezi- 

tosti, aby mne zavaznym slib'em upoutala. Ba 

podobalo se spise, jako by se rne tuzby lekala. 

Tak skromne, tak velke jest'zlate jeji srdce." 

„A tak rozsafna jeji hlava," dodal malif. ,,Ano, 

na_ jeji rozsafnost skladam sve nadeje, bude-li 

nejhuf. I proste zeny, brachu, byvaji mnoliem 

proziravejsi nezli uceni panove. A bystry duvtip 

neopusti jich docela ani ve ztf estenem milostnem 

-vzplanuti. Jejicli socialni dumysl nebo jen in- 

istinkt^poradi jim s pfekvapujici spravnosti lepe, 

nez nam tucne kniliy a nez tobe muj rozum. 

Vsechiio, co jsem ti jako vzacnou svou zkusenost 

a dxahocenny vytezek sve sbehlosti ve svete a 

svelio studia lidske povahy vykl&dal, pxohledla 

Karla bezpecne mzikem a snad i bystfeji nez ja. 

Proto se lekla snatku s tebou a zachvela se pxed 

mestestim, do jakelio bys uvrhl sebe a ji." 

^Uvidime," odkladal liost rozhodne posledni 
slavo. „Prozatim nemame 11a specb. Ale lilad 
mame, pfiteli. A jen u tebe uver." 

„Heobmezeny, pokud se me dobre vule tyce. 
I/ec po certech obmezeny chudobou me kasy. 
Jsem sam na suchu." 

„Taz tiseri nebyla mi nikdy zavadou, kdykoli 
jsi nine pozadal o pomoc. Zadluzil jsem se i za. 
tebe." 



,,Ivadislave! Te pfikre vycitky neni potfebi, 
abys mne polmul ku pfispeni. Pomohu, sec jsem, 
Jen v te chvili, dnes nemam — " 

,,Ale ja potfebuji hned. Mame do slova, v bru- 
talnim smyslu Had, a mne nezbyva, co bych 
prodal, a Karla nema jiz ani za nehet, co by za- 
staviti mohla," 

,,Pxo dnesek zvu te i s Karlou na vecefi. Vice 
nemohu zatim uciniti. Vydal jsem se cestou tak 
fikaje do krejcaru a zitra teprv sezenu si ne- 
jake penize. Mam lezeti hrst grosu ve vystavni 
kancelafi za prodane dxobotiny. Rozdelime se 
bratrsky. Bude-li ti jen pomozeno 1? IVafis se 
jako nejbidnejsi bankrotaf." 

,,Jsem docela na liolickach. A Karla tez. Proto 
se nejvic rmoutim." 

,,Arcit, arcit. Zavinila sice tvuj trpadek — " 

,,Nezavinila," odpixal doktor Jirus pfikre. ,,Na- 
opak podpirala mne, prodala a zastavila kde co, 
jen aby se mi zavdecila, aby kazde me skutecne 
i domnele tuzbe a potfebe vyhovela. Kdybys 
vedel, s jakou andelskou rozkosi mne zahrnuje 
obetavou pfizni! A to vse ji nestaci! Podstoupila 
by pro nine nejhorsi muka, zemfela by, d'ablu 
by se upsala — " 

,,Mame lilad!" pfehlusil malif cliladne a na- 
lehave ditliyrambus pfiteluv. ,,Pojd'me na ve- 
cefi." 

,,Pojd'me. Karla beztoho na mne jiz netrpelive 
ceka. Aprotjos — pfijimam tvou nabidku s je- 
dinou, avsak rozvazovaci podminkou. Necb.1; se 
mi neopovazis dotkaouti se Karly kfivym slovem, 
— co pxavim, slovem — ani pohledem, ktery 



154 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAQDALENA 



155 



n ; 



by nesrovnaval se s lictou fc dame a setrnosti 
k nestastne!" 

,Jsem srozumen," pfisvedcoval utnelec. ,,I bez 
tve zadosti zachovavam vuci zenskym vzdy for- 
m&lni slusnost. Pro tvuj vdek budu ji setfiti 
jako kavalir. Vyhledame si restattraci, kde ne- 
byva hlucno. Gestou mi muzeg vysvetliti svui 
nahly tipadek bez nahle pficiny':V 

„Ty nevefici Tomasi! Jako bys neznal stin tram- 
pot, ktere se vlekou za cbudym studentem jako 
kletba nuzoty. Mezi ne nalezi take polyp dlouzku 
Utnes mu jednu lilavu a jina, dve mu narostou "' 
yypravoval host, vzav klobouk a blize se ke dv'e- 
rim v ocekavani pfitele, jenz se na vycliazku stro- 
jil „Mlady doktor jest povinen svemu stavu a 
sye budoucnosti vselikym representacmm vyda- 
nim, na ktere mu z chatrneho platu malo zbude 
Pomuze si tu a tarn zase dlouzkem. Uver mu 
vzrusta a s nim zaroven nebezpecna volnost pui- 
covani. Choulostive vazky chudeho rozpoctu ko- 
hsaji se povazlive kazdym zlatnikem. A ja po- 
tfeboval vice, nez penez byvalo. Take mnono pro 
nasyceni druheho potypu, smim-li timto sered- 
nym pojmenovanim oznaciti svou byvalou lasku 
Ale bez ohledu na Evgenii dosel jsem k poznani' 
ze 1 do ucetniho pofadku mladych lidi zasamiie 
laska velmi rusive. Clovek se nemuze vzpamato- 
yati Jedya ze zahojila se jedna rana, musi uciniti 
druhy dukladny fez do kapsy. Caste pojizd'ky do 
Hradiste, prokazovani pozornosti, rozdavdni a 
oplaceni darku, pohostinstvi, stedre az do zakr- 
vaceni, vyzadovaly na mne obeti, s kterymi jsem 
se nikdy nepochlubil. Zprvu nebylo mi pro Ev- 



genii nic drahe a nic dosti skvostne, pozdeji ne- 
smelo byti. Ba v temz pomeru, v jakem ubyvalo 
me vroucnosti, pfibyvalo na cene mym darum 
k narozeninam, k jmeninam, k vanocum, k no- 
vemu roku a velkonocum, nejen Evgenii, nybrz 
i hrabivemu Vackovi a mnohdy i pani Tichackove. 
Zas jeden z tech blahovych klamu, jakymi jsem ja 
zaslepeny ofmisoval sve poznani a neduyeru sve 
nevesty! Pfipocitej k tomu vydani za me libustky, 
knihy, obrazy, za potfeby a vychazky malujicino 
diletanta — " 

„Dale vydaje ve prospech Karly," doplrioval 
malif, zavfev atelier i novornu a sestupuje s pri- 
telem zvolna do zalirady. „Mlc! Nezapirej! Tvoje 
rozsahla. akce v jeji prospecb. stala penize. Tve 
posilky a pojizdky, tve inf ormace a , doporuceni 
nebyly zadarmo. To vse plati a zakupuje se od- 
menami, zpropitnym, uplatky. A konecne jsi se 
zadluzil i za mne." 

,,Ba ne. Nemysfil jsem nic zlelio —"^ 

„Rovnez tak, pfiteli," ubezpecoval malif S usme- 
vem, vzav doktora Jiruse pod pazim a kraceje 
s nim zaliradou. „Ani bycb nemolil, protoze ty, 
ubohy, dobry liochu, pfekonavas mne velikomysl- 
nosti. Ale v rozhorleni uklouzlo ti pravdive slovo 
a zarylo se do me duse jako sip zaslouzene vycitky 
za bezednou moji zapominavost. Tys mnepfede 
dvema mesici, — ba dele tomu — zalozil peti 
stovkami. A ja je vzal a nevzpomnel dale jako 
clitive, nevdecne decko! Odpust mi, Iyadislave, 
Moje chyba bude ihned napravena. Komu a mno- 
ho-li jsi za mne dluzen?" 

,,Neclime toko — " 



156 



KNIHY ZVONU 



,,Nenecham! Coz nedopfejes mi ani prava, 
hlasiti se k svemu, ty posetily marnotratniku?!" 
durdil se Trojan v pfatelskem rozhorleni. „Hled'- 
me jsobika! S barvou ven!" 

„Sest set upsal pan doktor za pet set Manassesu 
Tlieinovi," odpovidal jasny zensky bias. A ze 
stinu houstin, pod nimiz vecerni sero jiz dfi- 
malo, vystoupila Karla, ocekavajici Jiruse. ,,Smen- 
ka byla prvniho cerveiice splatnja. Thein zaloval, 
stihal pana doktora exekuci a/dovrsil nasi bidu. 
Prave pfed piil liodinou byl zase u nas a vyliro- 
zoval, ze nenecha bez trestu podvodnou lehko- 
myslnost pana doktora, ktery pry podepsal smen- 
ku ve^ vedomi sve insolvence." 

Trojan, pozdraviv mlcky a cbladne divku, za- 
stavil se pfed ni. 

„Dekuji vam," pravil, vyslecbnuv ji pozorue. 
„Z Jiruse bych se byl dovrtal spise vseho jineho, 
nez rozumneho slova. Ted' prosim o adresu Thei- 
novu. Rano vstanu a zamefim zrovna k liclwafi, 
abych se k dlubu pfihlasil sam a vyprostil z jeho 
drapu tebe, nmj zlaty liocliu. Obtizil jsi me sve- 
domi tezkym zavazkem a hlodavou vycitkou." 
„Ach. ne, ne!" branil se doktor Jims, podav 
po kratkem valiani Karle sve rame a kraceje 
s ni pfed malifem. „Theiii 'byl posledni — " 
,,Hfebik do rakve tvelio skromneho blahobytu?" 
,,Neskakej mi zbuhdarma do feci!" karal Ji- 
rus^rozmrzely jeste upfimnosti Karly. „Posledni 
z mych utiskovatelu! A neulovil niceho. Proto nej- 
Mfe vyvadi a pougti strachy na lachy. Byl jsem 
roznesen jiz pfed jelio vpadem. Z kancelafe dok- 
tora Kipka vytrousila se povest o me pry nepofad- 



JAN LIER: MAODALENA 



157 



nosti. A zas osvedcilo se, podobne jako na Karle, 
ze zlolajna. fama belia s vetrem o zavod, ze^syci 
sterymi jazyky do tisicu ochotnych ttsi. Potfebo- 
val jsem leccos na dluh i hotovych penez, a muj 
shon po nicb dovrsil katastrofu. Kde kdo byl 
s nejakym pozadavkem, sesypali se na nine, a ja 
dal kabat se sebe, podusku zpod hlavy a platil 
potom zas obetavym pfispenim Kar — " 

Divka zakryla doktoru Jirusovi usta. 

,,Dobrou nod" klanel se mistr Houzvicka od- 
chazejicim panum. Stoje na tackach i na ciliane 
pfed domkem, pokufoval si dymku a kyval sta- 
rou lilavou, zkoumaje po krejcovskem zvyku 
kazdy knoflik na Jirusovi a na Karle. 

Trojan nasledoval bezdeky Houzvickova pfi- 
kladu. A podivil se na novo koketnimu vkusu, 
jimz divka i v chudem obleku a proste uprave 
jako elegantni zjev dovedla vyniknouti. 

Dalsi liovor male spolecnosti cestou i v skry- 
tem koute velike, naxllierne a proto ceskymi liosty 
jen poskrovnu navstevovane restaurace byl klid- 
ny a povrclmi. Karla vyznamenavala se vzornou, 
tichou skromnosti a mela oci jen pro Jiruse, kte- 
ry stejne ji oplacel, jsa sklicen uzkosti, aby nic 
nemilelio se ji nedotklo. Proto zavadel hovor 
nejradeji daleko za bory a lesy, a Trojan z ocbotne 
setrnosti jej nasledoval, vypravuje s humoristic- 
kym pfidechem o svem fizeni na venkove. Pozvali 
ho tarn, probadal mestske pamatky a ^kroniky 
a navrhl nadherne vyzdobeni slavnostnlcli dvo- 
ran v nove radnici portrety a malbami z lokalni 
bistorie, nacez zdesili se malifova rozpoctu v ne- 
kolika tisicicb. Smlouvali s nim, pfistfihovali mu 



i-5» 



KNIHY ZVONU 



projekt a usnesli se poslez svefiti velke dilo mist- 
nimu malifi pokojupane purkmistrovych. Potom 
ukladali Trojanovi, aby zrestauroval goticke roz- 
tomile fresky ve farnim kostele, a byli nemalo za- 
razeni, ba pohorseni, kdyz malif prohlasil, ze 
z piety k drahocennym pamatkam davnebo ces- 
keho umeni neni s to, aby dptkl se jich svym 
modernim, v gotice necvicenypi stetcem. Takove 
prizuani nedostatecnosti pocbovalo liplne i ma- 
lifskou slavu i vlasteneckou povest Trojanovu ve 
meste trpce zklamanem, kdez dali se borlivymi 
protesty osemetneho umelce jedva pobnouti, aby 
nepfidali ^ restaur aci fresk take ochotnemu malifi 
radnice, jenz bez rozpakti, lacine a vedle vzlet- 
nelio clanku v mistnim casopise obrazy vseho 
druhu a vsecli stylii mistrne, cacky a cesky vy- 
malovati a pfemalovati chtel. 

Po vecefi vyprovazel Trojan sve hosty. Jindy 
az nemily v nedutklivem vykladu vsech pokynu, 
nedal se tenkrate pohnouti, aby Jiruse opustil, 
ac pofade pfimo i nepfimo rozmanitym zpusobera 
domii byl posildn. Dovedl svou neodbytnou pfi- 
tulnosti, ze doktor Jims konecne po vytackach 
a oklikach stanul pfed rozviklanymi vraty smr- 
dutebo prujezdu v odleble, spinave ulici, kde 
cbudina jest domovem. 

Malif zvedel tak, kde Karlu nalezti, aby si s ni 
promluvil. 

Zvolna vracel se Trojan nocnim sumem a ti- 
chem domii na Jeleni cestu, Nebylo mu do spani. 
Mel Jiru§e plnou hlavu a pine srdce. 

Rano, kdyz stanul pfed svou Magdalenou a 
v plnem jasu skvouciho due zafily mu vstfic 



JAN LIER: MAODALENA 



159 



opojne sladke a touzive paprsky z hlubokych 
cernycb oci v teplem aksamitu mekke tvafe divci, 
a kdyz se znaleckym obdivem opet sledoval ca- 
rovnou i energickou liru ladnycn obrysu a luzne 
vlneni puvabnych tvaru. krasavice, porozumel 
svemu pfiteli liplne a odpustil mu bezdeky vseeko 
poblouzeui. 

V suchu a letnim teple, za opatrneho vetrani 
bedlivou rukou mistra Houzvicky proscbla malba 
dokonale i uzrala pro opatfeni poslednich lazur 
a retuM pfed liplnym technickycm dohotovenim 
obrazu. 

Nejprve vsak pfekvapil Trojan pana Manassesa 
Theina a poteSil toboto pfitele chudych novou 
smenkou; pan Thein pfijal ji radostne i s na.da.vkem 
skaredycli epitet, jimiz bo pravdomluvny malif 
obmyslil. 

Za to odchazel Trojan s menSim uspokojenim 
z vystavni kancelafe, kdez na miste penez doru- 
ceny mu poukazky, pozdeji teprve splatne. Aby 
jicb nemusil smeniti se skodou, prodal radeji 
lacino mensi, stary svuj obraz za babku cbvalne 
znamemu obcbodniku panu Vendelinu Dekanov- 
skemu a pospisil k JiruSovi. 

,Jak ucarovano"" stezoval si umelec, dele se 
s pfitelem bratrsky o skrovny vytezek za_ obraz . 
,Jsem zneuadani na suchoparu, ze takoveho ani 
nepamatuji. Zdrchany pofadek na svete! Nepo- 
tfebuje-li clovek, prysti vsecky prameny v hoj- 
nosti. A potfebuje-li jako soli, zasype d'as vseeky 
zdroje. — Pardon!" trhl sebou uleknut a s tvafi 
zkrouseneho hfiSnilca ziral na zpuchfely lenoch 
zidle, jenz narazem prcbliveho malife se ulomil. 



i6o 



KNIHY ZVONU 



,,Rozklizene harampati," omlouval doktor Ji- 
ms' konejsive nehodu, nabizeje Trojanovi v na- 
hradu druhou zidli. 

„Hm, tvuj nabytek neni na hromotluctce hosty 
zvykly," prohodil malif, usedaje znovu, opatmeji. 
,,Promin! Vjel jsem k tobe jako slon do ryze. 
Nu co skodi? Dame zidli spravitiV- na me litraty 
a hned. Podoba se, ze neoplyvas prebytkem seda- 
del. Na mou veru, dva chatrne' sesliky v celem 
byte? Jen pro vas! Na co si ma sednouti tfeti?" 
,,V kuchynce mame je§te lavicku," poucoval 
doktor Jims s usmevem zertujiciho stuclu. Jelio 
ubledle lice zapalily se skvrnami mmence, kdyz 
plachym a za liosta kritickym okem pfeletl nuzne 
zafizeni jizbicky, bidny stul, seslou postel, dve 
polamane zidle, krabicku a — a nic vie nez hole 
steny a vyslapanou podlahu. 

,,Slavnostni lavici pro liosty, ze?" nutil se do 
ctveraceni malif, na nejz nizky strop padal a 
steny mrazive dychaly. ,,Dovol, abycn ji ke sve 
cti vytahl a tak misto si zjednal — •" A kvapny 
pfitel vnikl bez okolku do sousedni tmave mist- 
nosti, v niz za malyrn okenkem cosi se kmitalo, 
kutilo a splouchalo. „A dobre jitro! Co tu sukate 
v koutecku pod kominem?" 

„Dobre jitro, vsetecny pane," odpovidal vesele 
zvucny Mas Karlin. ,,Pfepiram Iyadislavovi limce 
a mansety, v umyvadle, na te lavicce, po ktere 
se shanite a kterou byste nam rad teprve dorazil. 
Ani mi nedopfejete casu, abych si utfela luce a 
neco pfehodila. Mohla bych vas uvitati slusneji, 
nez takto ve sve nejdomacnejsi toilete." 



i JAN, LIBR::;MAODALENA 



l6l 



,;;■■.% /kuel^nky^vystouplla /divka, -otirajic i sobe 

X nice do ,■ zas'teryi.n <0jeyila .-se ;bia( itemneiii <p.ozadi 

i jako, jasny;;^alavy ;obfaz'eki: Jeji oci 'svitilyi dovd- 

diyym; a podmanivym! zaremy ';jejii ,mekke>, : <bile 

< tvaf e : ■ mmencenl : ispokojeneho: .; ;blaha; ■ a vsecka 

jejiipnvabneli graciQsni.postavai.hral&.rucheiri ej- 

jleho,:jareho. : mladi. ■ : ;■..:!. ; .'■::■.. '■■■ i ,", ,.;.,.. ;-<j 'A 

; i j>Ja myslil, :ze v iteimaloulinke kuchynde. strb- 

< jite.malyhobidek?!' minil umelec, ustupuje pfed 

Karlqu a pbdivuje se v duchu, =kterak roztomile 

, vyhlizi :j ako chud4 : hbspody rika se , svymi: iplnymi 

krasnymi rameny, S: lehkym,; domacim uceseip 

hojnych vlasu, iS'taedailonliem po matce nebo 

babicce na hole : siji, skoketnimi domaeimi stfe- 

, vicky — i : patrne zibyttey z . nejakeho plesu r^ na 

utlych nozkach a'v poukespodni suknici a zaster- 

ce na, bocich. ,■ ','■■">'■.•■■■•..' -,■---■ ^ ,: : ,^' ':■■.. .■"■.■• : .;] 

' , ,vAz na obed budel" poticovala, ,,0dbila jede- 

nacta, ale: v peci neni posud ; ani tristky a v hrnci 

ani^ jedineho. braniborii." '■ :. < -\ -■ >[ 

,,Zde mas, Karlo," vztyfiil doktor Jiru§ svislou 
hlavuavzakse; stolu;prijatepeniz,e. Ale, zamtzel 
,se,i zpeiv Karlu v nedbalkaqh azmefil ji kara- 
vym pohledem : mirne vycitky od hlavy k pat$. 
, ;,,Jakym detinou je .cldveki" : ,usmal se malif 
do vousu, zdrznje se,. aby svou poznamku nepro- 
nesl - hlasite- ; M Iyaclislav /domniya se, ze ma:z cista 
j asna : pravo, ■ : ostfihati zarlive. puvaby Karliny ! 
Muj vcerejsi model mal se dnes pfede mnou iiapej- 
pati jako novicka z klastera. Dobry hoch zapo- 
mina, ze fSlusnost je fbrma y pbzadovana odspfi- 
pady. k pripadu ,nasim vrtockem, Rekl tak sam 
a ma pravdu , r— " ■,-, 

Magdalena, 1 1 



1 62 



KNIHY ZVONU 



„Kapka na zhavy kamen," smala se divcina, 
pfepocitavajic penize a nevidouc ani nevrle hnuti 
Jirusovo ani sarkasticky tismev Trojanuv. ,,Jsem 
dluzna u hokynafky, uhlife, za mleko, u feznika, 
ve vycepu, pekafi, kupci, nrfafce. A nedostanu 
pry ani fetkvicku na liver, pokud nezaplatim. 
Az potud, fekli mi, a dost! A jei. si postavim take 
hlavu! Budu cvtnkati penezi v)kapse a nezapla- 
tim, nemam. Ach, ja rada de'lam dluhy! Je to 
rozkos v trampote. Clovek se tim povyrazi, stane 
se rozpustilym a neposednym, klouze jako uhof, 
pfeletuje jako sidlo, smeje se sam sobe a bavi se 
dutklivymi zalobami a dryacnickymi deklama- 
cemi vefitelicku. Pokousim a balamutim je nej- 
radeji, kdyz se tva.fi jako bubacio Mikulasi. Dnes 
uziju neco kratochvile! Jiz bezim, abych si uspo- 
fadala zabavu. Oslepim kazdelio desitkou, scho- 
vam ji zase-, stary dluh nechame stati a novy 
udelame. Tak sezenu ciperne znamenity obed. 
Jest nejvyssi cas. Jakymi pochoutkami bych se 
panu doktorovi zavdecila?" 

V dovadeni, zertu a smichu za umlouvani obeda 
kmitala se divka svetnici a sousedni kucliynkou 
jako brave kote, jako vtelene blaho vesele chu- 
doby, Jeji skvouci tvaf a jiskrne oci vyjasnovaly 
nuznou podkrovni komiirku a pozlacovaly Jiruse 
za.fi laskyplnych pohledu, a jeji zpevny, melo- 
dicky hlas, klokot ctveraeke feci a zvoneni buj- 
nych popevkii promenovaly skrys bidy v utulnou 
klicku. 

Oba muzi neunikli osvezujicmm dojmu skota- 
cive hudby; kfisila v nich lepsi rozmar, vracela 
jim nenucenost a volnost nryslenek i chovani. 



JAN LIER: MAQDALENA 



163 



,,Ale pfece nesouhlasim, Karlo," pferusil ute- 
§eny souzvuk za chvili doktor Jims projevem 
zdrzovane myslenky, ,,abys drazdila nase male 
vefitele pres miru. Jsme jim povinni dikem za ce- 
kani. Daji nam opetne na liver, jakmile splatis, 
kde co mtizes — " 

„Ano. A vecer budeme zas bez krejcaru!" od- 
porovala Karla, strojic se na vychazku a pfecha- 
zejic pofade od rucniho zrcatka na okne ve svet- 
nici ke hfebiku v kuchyni, na nemz cela jeji 
garderoba visela. 

,,Ladislav neumi delati dluhy?" podotkl malif. 

,,Ba umi," vykladala divka. ,,S tfesenim a 
strachem, jako smrtelne hfichy. A spat pro ne 
nemuze — Pan doktor je pfilis dobry pro ose- 
metny svet. Proto ho tak rada zastanu — " 

,,Aspon jim poskytnem zaruku," trval pravnik 
na svem. A zociv nevelky portefeuille, jejz Karla 
za oblekani vynala ze zanadfi a odlozila na 
postel, chopil se ho, dodavaje: ,,Rozdej jim me 
zastavni listky, Zde jsou, A — kam se podely 
tvoje?" 

„Moje?" smala se Karla upfimne. ,,Moje jsou 
velmi spolehlive uschovany!" 

,,Uschovany? Kde? Vzdyf tento portefeuille na 
tvych riadrech je posledni nas kryt, jisty pfed 
slidici!" Doktor Jirus pfevracel tobolku, utikaje 
s ni pfed Karlou, kteraz chtela zmocniti se vzate- 
veci. ,,Co je toto? Seznam — tvych listku — ! 
Tys je uz rozdala? — Cele sve jmeni! A proc moje 
bezcenne tretky setfis?" 

,,Me jmeni!?" fehtala se divka jako hrdlicka, 
vyhrnuvsi povrzlive sve libave rty a ukazavsi 



i<?4 



KNIHYiiZYONU 



-bez kpketnps'ti< < sve ;beloskVouci zoubky . ^H^ko- 
; lik i&bor u\ -.; a s leskb/eh; irolnieek, .mnohp na hlldani, 
.rnalo na ;Setreni!: Jak -js^itj. radapze'Se mi jppdarilo 
.tak prospesne < : j e , odby ti ! ■ .. Kdy . "by i se. . mi podbbna 
krasna prilezi^qst naskytla? : J?fejtei mi ,;ji atiae- 
vytykejte mi nic, prairie. Ani muk! -Porpucimose 
.panurri: ttctivel'Vi ;.v ^ ,;<;;,*:•; ,^> ,.■ ,•■.. n ;! A,, 
, ,;V. spe§nemi-iGkyattic v.yklpuzla K)arla ^rucnim 
kosickem na ..rucej ;z jizby.; -Prch^la. ;pred, vde.c- 
;nosti doktora: Jiruse, kteryz; zylhlyin okemipbhli- 
zel na divcinu. Rozdala za neho a v jeho;/prp- 
spech f bez .. chlouby • a pptaji i iSkutecne 1 celes sve 
jmeni, hedvabi a zlata v.e znacne kodnpte, sperky 
a okrasy,'S rrimiz. se istdce zeny.gnad.no nelouciya. 
Nfez Karla neunikla, praynikoyi. Byl skqkem 
za ni na< chpdbe. : "■ , •■.■..: ■.;■.'■ , ' ; .: ■!,.-;■-;!< 

w.Malif byl ;mlcky syedkem ■ ; leto, sceny. Zadival 
se po te qknem doprazdna, do hlubin nekone.cna, 
jakp by hl.edal ldicYk.hadankam ,srdce : didskehp, 
nebo dalku a vysintx, s kterez lze na yse klidne pa- 
tiriti, ,ysemu rpzumeti a yse odpousteti, Ziralpfes 
klikatinu a smes vikyfu, strmych stfech i opr>ys- 
kanych a qcazenycb. kpminu na roj bilych holubu, 
tfepotajicich se vysokp- pod. banl ^nebes, : na.tniz 
se imed jako shlukhyezdicek zaskvely, .hned; zase 
jakp porilceny mracekzmisely. Videl Mavate ;kp- 
coury a . vy table i kocky ,; plizici se s : linou g*acii 
po, streqhacb.a.brajici sobe; v koketnidife na;Sbho~ 
vavanou* ■ Spatfil ptaka, vzletnuvsiho. ■ j ako < vy- 
streleny . : sip, ! s dlouhy m st6blem : v : zobaeku, ukb- 
fistenym na vystlani teplehp hnizda. ,; Zadival se 
na; "; yyspke :, ; t.rayiny, rozhoupane lebkym. , yetfi- 
k =m ye , zlabech _a , ; na krpvecb, kdez vylouzeny 



JANLIER'-'MAQDALENA 



ies 



z ipreletaveho seminka tynreitribei slunce, kteteiz' 
plpdi; zivi itobrozuje vSude ! a' bez tistanii netazie' 
SQ" pps svdleni neb zakaizu^zyu-le lidske. A zaroveii' 
slysel'rychlypnSzny sepot za pPoteyfenymi dvef-' 
mi 'na-chodbe a J pak mlasknuti dlouhehoj upfim- ; ' 
neho 'polibku. s iA: druheboj-tfeti^-^.' '' ; ' : 

'YjZde jsem inalo platen!", vytrbi sei malif nevrle ; 
z^nasioiichani a^ pozorovani. Mavnuv'rukoui pfi-' 
stoupil k oknti a zaiyl malonioerie ruce hlubokb; 
dd^kapes.- 1 ^"--; ). ;i ^-- s ■ '■■■■ ■■> ':>*■'■ ■■',■'<] 
i * Hhik : a sum iblizkyeb i vzdalenyeb dvoru a ulie • 
nedal mu doslechnouti navrat jixusuy. ; Zpozo- 
roval pfitele- te'pfv, 'kdy^ se ! vedle' neho do okna 

Vlbzik ;;il '-' : '-'' ; ■■'■' ' ; ■' V '.!';■;■' .- ; -i '.'''-' ' ■■■■: • ■':'■ 

i'pfavnilc mei patriae 1 cosi na jazyku. Snad ehvilu- 
Early ; ■ ■ snad < ; nove - pf is ; ahy , ■■ ze '■ od ; ni ■ neuptastiv ; 
snad — ■ Umelec nemyslil dale a nadskocil pfiteii' 
lhdstejnym, aysak zivyni hovorem o vsedhich ve- 
cech^o ■pocasi; o cene'tfegniv Praze a. na venkove, : 
ofdrahote byttt ; a spatnosti cigar.. .Nepustil Jirtise 
kjinemti' thematua varoval se tak iiove sarvatky ; 
a Karlu, ndve srazkyi spofnyehmineni. 

• Putka byla ■ by prudka ; a ! marna • o torn byl" 
Trojan presvedcem '¥emliiviv se do stfizliveho 
klidu, odegel se slibem, pamatovati na potfebnost; 
pfitelovu.; .'; ; ■'■■' i: ! ;;: ' 

Skakaje se sehodu v otloukal hbli vetehe za- 
bradli a dupal v^ prujezde, az: domovnik za rifm 
vysel podivati se karaveahrozive na neznameho 

diVOUSa. ,:>:<<■:•;■ ; i'..i; / !.'.■'! :.■:.':'.■ ■■■:■.,,-.■:,.'. ,M; 

. ,;Ano, brachu, ziiumny fadit smim," bfotikl : 
umelec do ; vousu, < poygimnuv si domovnika. ^Ale 
ne uahofe u pana dpktora na^ctvrtem patfe; 



166 



KNIHY ZVONU 



I)as aby se udrzel! I^ec nic bych nespravil. S Ji- 
rusem nic. Spise bycli si lio znepfatelil a pak byl 
by ztracen jiste. Neni-H jiz!? — ■ Neni! Ale co 
delat? s nim je fee jako s jankovitym konem. 
Snad s nil Hm! Kdoz vi! Za diplomata sice zro- 
zen nejsem, avsak moje zkusenosti se zenskymi 
byvaji take prospesny, Nejlepe bylo by — da- 
belska myslenka! Ne, nic dabelskaj), spasna pro 
pfitele, yzdyt Karla je zkazena tak i tak — . 
Ano, nejlepe bylo by strhnouti tohoto klesleho 
a stoupajiciho andela k novemu padu, Fuj! Hrom 
aby do toho — " 

Prudke a zmitave myslenky uryclilily malirav 
chod. Dosed vsecek ubfaty a rozcileny na Jeleni 
cestu, zocil jiz z daleka elegantni povoz pfed 
domkem mistra Houzvicky a sveho domaciho 
pana v pilnem hovom s kocim. 

^Nejaka vznesena navsteva," oznamoval krejei 
tajuplne, polohlasem, poposed svemu najemn&ovi 
vstfic. M Shodli jsme se s fiakristou — drbany 
chlapik, umi lidi prohlizeti take az do posledni 
podsivky — ze to bude nejaky pan hrabe nebo 
aspoii baron, ne-li knize pan. Umi tak pevue 
a svizne vykrocit a tak viidne s clovekem po- 
jedriat. Zbohatly konaf by se bal, ze si se mnou 
zada. A takovy pan se neboji. Jak povidam, 
rozeny hrabe. Ceka na vasnost v zabrade. Ne- 
osklibal se na muj dvorek, nehanel mi seslou 
zahradku a neni ani za mak urazen, ze musi cekat 
na kamenne lavce pfed vasimi dvefmi, vasnosti, 
Se vsirn je spokojen, za vseeko dekuje — Inu, 
jak povidam, pansky mrav je pansky mrav. To 
zname!" ; ■■ v,*.>. IM ■ -■ '• ■ ■. ; 



JAN LIER: MAGDALEN A 



167 



Trojan pospisil a uniknuv zvatlavemu mistru 
Houzvickovi, vesel do zahrady. 

,,Pan z Rejnburka!" zvolal v radostnem podi- 
veni, vitaje hosta, jenz s usmevem kracel umelci 
vstfic. 

,,Navsteva nenadala a snad jen — zdvofilymi 
slovy vitana!" usmival se cermensky pan, poda- 
vaje malifi ruku a tiskna ji tak pfatelsky, ze 
o proste zertovnosti jeho slov nemoblo byti po- 
cliyby. „Bojim se velmi, abych se k vam nevtiral 
jako nevcasny exekutor. Prosim, abyste ve nine 
takovou skaredou postavu nevidel. Pficliazim si 
toliko mimockodem pro laskavou. informaci, smim- 
li nechati cermenske osadnilcy v nedockave nadeji, 
nebo mam-li pecovati, aby zkrotili svou netrpe- 
livost a nechali umeleckou praci volne uzrati. 
Rozneslo se^totiz, kterak chceme — vy a ja ~ 
pfekvapiti Cermnou novym skvelym oltarnim 
obrazem jako vazanym k svatku cele farnosti. 
A do toho svatku nemame daleko. Za jedenact 
dni budeme slaviti pamatku patronky naseho 
kostela, svate Mafi Magdalske. Ale umelec, po- 
volany dovrsiti slavu toho dne a kostela cermen- 
skeho svym dilem, hali se v mlceni, nepi§e, ne- 
oznamuje pfichod nebo opozdeni malby. Proto 
se osmeluji zaklepati na jeho dvefe s uctivou 
pfeptavkou — " 

Malif nevytrhoval sveho zakaznika a naslou- 
chaje pfivetivym slovum jeho pozorne, vedl si 
ho rychle vzhuru. Otevfel pfed nim hovornu a 
rozhrnul portiery pracovny. 

,,Ach!" uklouzlo cermenskemu panovi v oprav- 
dovem lidivu na prahu atelieru. 



KNIHY ZVONU 



< ;UMoniv se vdecnym, ! roznicenym ■■ pohledem 
lekce Trojanovi, postoupil blize k.obrazu a usedl ! 
predinim ria starozitiie faldistbrifm. >. Zustal po- 
hi*izen^dlouno v tiche/ gourmandske ocenovani 
malby. .:■ . ; 

nVzekopiv se po te, pfistoupil k umelci^vycka- 
vajiciinu *na pokovce pod velkym i oknem •&-.- podal 
mu obe drueej; .-■! >; >:-:. ; .-.'.! , ; , •-.- i'.;;..,.. ;i ,. ; 
Vipekuji iam," pravil pi-qste, vrouone. • ■ ' .■ 
!.V,Nepatrne jegte lastury a rettisetu a tarn, lak f ' > 
poznamenal. iiialir, \„& prace < bude hotova," :.• ':., I 
j :„Nespecfaejte! zbytecney f : :radil> .cermensky ■ pan. ^ 
Staci, docela, vypravite4i se dva dny ^pfed svat- ; 
kepi i na cestti. Ve ■ ctvrtek pf ed svatou Magdale- ■ 
nou; : vyjmeme pohodlne ■" stary obtaz a vsadime 
n ° v y- "T "^ -Pokladain totiz na jistb, ze neopu- 
stitejsve dilo, pokud nebude na :oltai;i?" : .■■;■• 
'i;;Ovsem.V ■ i; -- , : ■. ;! ..... . ., 

^©patfte si tedy laskave dopravu po draze> 
sain: a budete i dale na vo'ze bedlivym pruvodcim' 
aostrazeem krasne kajicnice; — , Aeli, tu mi pfi-;» 
pad£ na-mysl, ze budete; miti a mel' jste zajiste ■■: 
znacna vydani. Dovolte, abych bez ; okolku vas 
popro.sil/ byste pfijal.neco^a Oconto.'! .:■..) .. ,,; ;. 
f iBroti srdecnemu tomj Rejnburkovu; nebylo od- ■ 
poru.< iPfes to -ichtel Trqjanibezdeliynaznaciti po- 
sunkem, ze na placeni dosti casu. Timto hnutjm • 
zavadil o hostbvu ruku, jez penize ua.stolefcstra- 
nou J Madia ; bankovky; se rozsypaly. ■ ■.,.;,;:■., 

f„Pan baron se myli," prohbdil umelec, : poznav> I 
sumu. „Tot cely doplatek-smluvene' <:eny;!' • . • - 
y,Okyba l&vky, draky pane/;' ddporbval :Rejn- 
burk vesele/ „Smluvili:i jsme-sj kosteltii, obraz,b 



JAN LIER: ' MAODALENA 



169 ' 



av§ak nikoli takove ! vzaene dilo. Ujedn'ani jest 5 
pom§eno a neplati-tedy. Pfedstikl jste vsecky- 
moje nadeje; dopfejtez mipabyeh se vam vyfov- 
nal - a pfedstikl aspofi drobet 1 vase oeekavani. 
J'inak byl byck pokofen sam pfed sebou: O' tdnl ; 
nelzd < tratiti slov.^ : Netratme jiek. ■- — "Vite-li pak; 1 
pane ; Troj ane, " odbocoval ; kost bd ; prosaickeho ' 
predmetu; ;yze mnejSpanila tvaf vasi svetice upo- 
rnina. ! dosti zive na zname sliene ; lieko ?' ' ■ > 

"UPJipouStitti. Ackoli — "Malif ^e' vyckavave od^' 
mlcel, ; hechteje sim -o Karle zminku ' iiciniti. : : 

j;,Podivno! f ' pokracoval 1 kostj Me'de npfene na 
obraz a neznamenaje' napiate pozornosti umel-' 
covy. i,ZvM§thipodobal Byl jste tiekdy v Cetmrie? ■■'-' ■ 

iy/Nikdy. 2 Chlumu ekystal jsem se tarn nfeko- 
lik*ate y lec ] 2 limysltt-vzdy seslo, Pan Strzycki 
mi nedopMl ani oddeeku; — !" ; ■■ >'■•* ■■■'■-' 

-oAno, ano. A - mimo ^to; pokud se : pamatuji, 
na§e eermenska kraska slyne netoliko peknou 
tvafi, nybrz i pocestnou prostotou. Rozpbminam 1 
seina vsecko, eo b ni' vim, — ■ je toko velice 1 po 
skrovnu; ani na jmeno nevzpomenu. A potkal 
jsem ji 'Vseko : v§udy 'snad : tii- nebo ctyfikrate 
cestou. Ale trvam, ze by se vdm toto skrcmnei 
venkovske devce ani za inbdel nepropujcilo; Neco ; 
tab neslyckaneko ; by jeji niatkanedopustila. ^ta-' ; 
rou zinam lepe, moje sprava pfevzala : ji jako pan- 
sk'oU-ipensistku po me tete. Ack, Slakovite jmeno -^! ; 
]Sftiy 'riesejde na hem! Nahbdna podobnost! Nic 

tit ' . • \ 

vice. . 

i',,Bezipecne. Pifes to zajimava,' M snazil : se vy- 
uzitkovati ! poutave thenia' Trojan, jekoz zveda- ! 
vost byla mocne vzrusena. ; ,vPatrnoj ze pan_z Rejn- 



170 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAQDALENA 



! i 



burka nesvlekl jegte byvaleho basnfka a neoblekl 
jeste hospodafe, ktery zna kazdou dvecku a tra- 
vicku na svych statcicb." / 

»Bal" svedcil bost rozmarne. \,Moje teta na- 
xika rovnez na me diatrne vzdelani, ktere mne 
porade jeste svadi, abych prodleval mnobem 
radejr v umeleckycb atelierech nezli ve stodolach 
Smim se ve vasi pracovne dale ohlednouti — " 

Stedrost cermenskebo pana umoznila Troja- 

n °Vl f L -7 ytrU P Htele r4zem z nesnazi. Ale 
mahr skrbbl a navstevuje co cbvile doktora Jiruse 
poskytoval mu svou pomoc v malych davkach' 
uhrazuje potfeby jeho skoupe den ke dni' 
Cunl tak z obavy, aby Jirus nenabyl s penezi 
volnosti a odvahy k nejake posetile bujnosti 
snad k zasnoubeni neb dokonce ke svatbe s Kar- 
lou. Mimo to ukladal si promluviti rozsafne slovo 
s diyemou drive, nez rozbodne se o zpusobe sve 
dalsi pfatelske pece o pravnika, ze vsech rozum- 
nych koleji vymrsteneho. 

Necht vsak se dostavil do podkrovni jizby pi> 
telovy casne ratio nebo za pozdniho vecera nikdy 
nezastal Karlu samotnou, nikdy nesetkat se s ni 
]mak nez v pruvodu pfitelove. Podobalo se, jako 
by doktor Jirus pfedvidal uklady malifovy, jako by 
divku stfehl. Sam vyhybal se ostrazite vsemu vaz- 
nemu pfetfesu otazek, jez stale v hloubi oci jako 
doutnave jiskry pod temnym povrchem zasvitaly 
a v zarazenych vetach, v nejednom podfeknuti 
a napovedeni se skryvaly. 

Trojana hnetla tato vzajemna zdrzelivost jako 
nesnesitelna sveraci kazajka; obzvlaste kdyz zahy 
s nevrlosti na sobe znamenal, kterak roztomilost 



171 



Karlma jej zacaste odzbrojuje, kterak jeii V yna 
lezavy vkus, jeji nevmavna, obratna pece stira 
pfed kntickym zrakem malifovym pfilisnost 
rozdilu mezi byvalym a gargonskym blahobytem 
a nynejsi nuzotou pfitele Jiruse. Pod pilnou a 
umelou rukou divky menilo se sklo v krisfal 
ubrousky v snih, prosta krme v lahudky chudy 
pfibytek v ciste, vonne, jasne sidlo, jemuz' umela 
Karla dodavati vabne upravnosti, ano jiste ele- 
gance. Tu kvetinou, tarn drobnou vysivanou tre- 
tou, jinde zavesenim satku, seskupenim nadob 
a pfedmetu vklouzlila divcina do vsech koutu 
utesenou lahodu i pfijemny lad a sklad. 

A nikdy nevyhasla blaziva zaf v jejini zraku 
a nezmizel ctveracky lismev s jejicb rtu, nevyprahl 
pramsn jejich tesivych, kfisivych slov, ac sama 
jedina znala uplne desivou vratkost Jirusovy 
existence a zhoubnost malycb, ponizujicich pfi- 
kofi, kteraz od nebo odvracela. Postrach najem- 
niku, siroka, Spinava, kolozuba domovnice ieiiz 
strucny slovnik obsahoval jen zdrcujici nadaviv 
a odporna lichoceni, spilala divce a posmivala 
se „panu doktorovi". A Karla svadela vsecky 
jedovate vybucby zeny Cerberovy na svou hlavu 
a krotila mravni rozhofceni teto vyborne osoby 
kteraz od rana do noci sve deti polickovala a pro 
jejicb i obecne pouceni nejbanebnejsimi pfezdiv- 
kami a fikadly na zkazenost tohoto sveta zalovala 
Rovnez tak bylo Karle vyvraceti obavy slechet- 
nebo domaciho pana, aby na jebo dum nesnesl 
se dest sirny a plamenny jako na Sodomu a Go- 
morhu; trestu takoveho desil se obstarly majetnik 
domu, nenalezaje v pokrocilem svem veku jiz 



I72 ! 



KNIHY'ZVONUi 



ut&hy y ttafuci'llos]iodynelc, ktbfe hoipred lety j 
t^sivaly.'-Vdbva po lekaH v prviiim p'atfe,.' by- ! 
vala r < o§eti'ovatelka ; nemocriy ah, ktera sveh'o muze i 
surovosti 1 utyrala 1 a n>ni parnatku' ^eho hanobikv 
s<:mladynii : studentiky 'Se : niazlic; az ddcbaziel'' 
vyssati ! a zkazeni z bytu dd pani dbktorove, ' iie^ ! 
tajila ! se. svyui ; dpovrzeriirii ! s ; nemrayndu chaskbu J 
v^podkrovi; zaklela i odplivla si prota rada pfed; 
pani doniovnikdvou, jiz\ ; takove - ptbjeyy pocest- 
nostii ovSem nenialo impondyalyj Pokbutiii pi'sar 1 : 
na pavlaci ^v tfetfm patle- : brousii vsem ' malyni ■'■ 
vefitelum ubolieho Jiruse >a ; y§em< pbhorsenym : 
strazcum dobreho inravtl krute : paragrafy na za- ; 
jiniavy ^parek ve : ctvrtetti< ; patrte ; a utapel v tuni 
svelio* pravnickebo; duvtipu pana doktora veske- ; 
rych^prav jako slepekote zadenuspofl ■desJetki&te.'i 
Holie ; y i pfizeitii, •■ slynouci : ! 'jako' ; nevycerpateliiy ! 
pi'atnen necudnych ahekdot, : obyeselOval sve hosty ! 
novymi vatianty, navleka ! je pikantni povidacky ! 
na iubohehb JiruSe a Karlu ; ,.,:—.' yite — -? nevime ? ! > 
Ale racte si MX poslouziti: ■■ te jsou interesantnr 
lidicky -^V /■ -:■.■■!■ j.'--h, : ;. ;. : . ■;:,.;. , ; ; ;,,.,-..,;., .. 

v^ant mgr6s'ator6va na-drulieffi patre nadyrnala 
se jak-kroean, Karla nebo Jiiu§e potkavajic a naf i- 1 
kala-'si, eo ihusi -prikotipiti^zaclon do> dkeh ! na ;; 
dvur. ■' Pbvznasela svuj dlouhy'nos nevsedne ; vy-' ! 
soko, svmitela oblicej velebnou pfistiostia trtiula i 
straclieni o ; heporiiSenost syycli ditek; ^ebbf byla ! 
rodu' slechtickelid ! a vzofflou ! ttiatkdir dybii zved;e- '> 
nyclr : dcertrsek : mezi tfiGatyM Ma- petatf icatynl 1 ! 
rok'enr mladty jez'y: panettske sve nevinnosti pb ; 
dome cukrovaly, hopkovaly a velike oci delav'aly', ; • 
ac spani ingrosator; y 'Svatyni sve dbrnaenosti, 'btti-k 



. JAM ; LIEIJi,. ; MAQDALENA 



f73 



piyal/; ze, d4ynp;>jiz, : mplll , ie.jiaiti ; S kfku, .kdyby si 
byly pred.lety^y. gaxnisonnim, meste .'-s poiueiky 
a,,ka;dety kpnecp.ei; se sikoyateli ;tak ; dloubo. tie- 
, zadayaly ', az poslezernikdo , jjict: ani darem 'nedhtel . 
J .'uequrany ... zidoysky ,' hausiKtiik ; z . pf istayku; > na 
dyof e,' , , stihany sta,le ; , ; pro r -,pr ekupovani podeziie- 
lyc^ ;yeci ,z jpodezfelyclirttiistj-; nosiyal: xad syou. 
Itrosku dp ; mlyji.a.^pripoiuje, se k sottdu, ) jenz ne- 
kolikrate za den, bud' y prujezde neb na schpdecli, 
na; pude, i ye, t sklepe, pod •■ pfedsednictvimipai^i 
dqmovnikoye nebo pan! doktorove ; ; Jituse a.Kailu 
in cbntumaeianiiVysetfoval a zatracqval v A sluzkv , 
sletse lm za vecera ti, hokyne,: pfeehoyavajici v kuin- 
Mlku .za.mandlem ievcata bez zamestnani,,skleply 
l si take ; o jbyyaleni: koneipientovi a jeho spoleqnici 
cnttteV i ^ifo.dplibe, dfive nez ..zmizely se.svymi, .yo- 
jaAskynT.i.i obpanskymi, : galany:ve ^macli za;na- 
rozimi % za yraty, ■ . ■ ■ ., : ; ; ■-.!: , '•: ■. > ^:y':n 
■ tec,, to yse nermoutilo Karlu; zyykla ptitkam, 
protivenstyim a ustrkum, pobrdaiic svymi -bli^- 
nimi, kteftj -,s ; dravca, bezohlednosti jmenem pfava 
i fadu ;| ^a M slaby^h ,nej t radeji bezpravi pasi. ; :Jen 
o.Gnouiostiyejsilio Jiiuse : se obayala ,i by la ppride 
na .stta^i ; „pQfade jako, hrbmosvod nadvorniclx £i 
p ; rujezdovycli-boufek;pred nirn.;S touz obratnosti 
a nedlirozenosti hajila prah svelio pana p.roti dye- 
rna tuctum lirubycli, : iieodbytnycli. vefitelu a.snd; 
sela od nich trpelive pptupne yyroky i bezohlednp 
dotejrnosti. Sto ran odvfatilaod, Jiruse, nektera 
bo y§ak pfece zasahla. A ranila hltaboko. Clovek, 
jenz'vydral se.z trampot nouze a z hroznycli boju 
s ' nizkpsti ptrliane 1 vysnorene, luzy, pocituje svuj 
.pad'dp-nove^bidy ;a do, ?namych pafatu havet;i 



174 



KNIHY ZVONU 



krute. A jeho zdeseni, jeho osklivost pfed spro- 
stotou laka surovce, aby svou silu nanem s dvoj- 
nasobnou chuti zkouseli. Mnoha l}6rkost, jiz po- 
znal jako chudy, skromny, pruzny\a bezstarostny 
studentik, byla pravnikovi nyni v opetovnem 
poznani nesnesitelnou, pokud — na ni nezvykl. 
A znamenal, ze si zvykne. Konstatoval sam na 
sobe, kterak se clovek v odpornych svizelich a 
v zapase s nizkosti stava otrlym, kterak rychle 
poklesava den ke dni, ba od hodiny k hodine. 
Ohlizel se dale po novem zamestnani. Zprvu 
pfekazela mu neprakticnost a nepfekonatelna vy- 
biravost; tak zamegkal prvni pfiznive chvile, kdy 
nebyl jeste rozhlasen v§ude za spustleho cloveka, 
slouzi jenz pravnickemu stavu pro ostudu. Zne- 
nahla promehoval se pfirozeny Jirusiiv ostych 
v linou nedbalost, ve fatalism; byl kazdym dnem 
osumelejsi a Ihostejnejsi. Nezaslouzene mstily se 
na nem i byvala. obliba v samotafstvi i pfimost 
povahy, s niz si mnoho nepfatel a malo pfatel 
byl ziskal. Zbyvali mu toliko dva, Karla a Trojan. 
Divcina snazila se prospeti svemu milenci take 
ustavicnym patranim po vhodnych sluzbach. I,ec 
jeji duvtip nevyznal se v labyrintu neznamych 
pomeru, a, jeji styky a znamosti neotviraly ani 
zadni dvifka do pysneho chramu justicie, na za- 
vodiste advokacie a do babylonske veze admini- 
strace. Jeji srdecne, nezne pobidky a navrhy by- 
valy tak roztomile a neuzitecne, ze ji pravnik 
obycejne v dik vroucne a s usmevem polibil, za- 
daje, aby mela strpeni, az se rozmysli. Shovivala, 
nebo-f: v hloubi duse chovala strach, ze Jirus se 
ji vysmekne, jakmile opet ztracene spolecenske 



JAN LIER: MAQDALENA 



175 



posice nabu.de. Dokud byl chud a opu&ten, nalezel 
ji. Proto nehartusila, proto rada mela strpeni. 

Malir byl zpusobilejsi za pfimluvciho. A pra- 
videlne, kdyz prace i vlastni jeho starosti mu 
dovolily, pomyslel vazne a pilne, jak pfitele z tisne 
vytrhnouti a na misto nalezite a dustojne posta- 
viti. Seznaval vsak, ze jurisprudence a vsecky 
druhy interpretu, zastancu. a vykonavatelu zakona 
jsou mu svetem zhola neznamym. Nevedel kudy 
do neho a v nem kudy kam. Skrovny pocet lidi t 
jichz se dotazoval a za prostfedniky dozadoval, 
pokrcil rameny, odpovedel, ze ne oni, nybrz ten 
a onen mohl by rady vedeti, snad — jestli — az 
— kdyby — a ze mist malo, uchazecu mnoho — 
ach ano, ba, viibec ze je zle — . Popudlivy umelec 
byl takovym klickovanim a neuspechy sve vy- 
bo j ne pece o znameniteho pfitele zahy rozhorlen, 
unaven a deprimovan. Patrno, ze se Jirus musi 
uchytit sam. A brzy, hned! Aby uspisil blaho- 
darnou katastrofu, stiskl Trojan skfipec bidy ucel- 
nou svou skoupotou. Daval jenom nekolik malo 
dni. Pak pfestal vymlouvaje se svym nedostatkem. 
Nechal Jiru§e o hladu, v psote, a pasl po Karle. 

Pfisla sama. 

,Jak na zavolani!" uvital malir divcinu, od- 
stupuje s vlhkym stetcem od obrazu a pfistavuje 
ji kfeslo k usednuti. Byla nejak rozpalena, ufi- 
cena. ,Jsem vasi navsteve velice povdecen. Vy- 
hledavam pfilezitost, abych vas pozadal ■ — " 

„Za model," v^'hrklo z Karly, jejiz zraky zta- 
pely se v lesku a nadhefe svate Magdaleny, ke 
ktere se umelec jeste na okamzik vratil, aby ste- 
tec po lehkem dotknuti nekterych mist odlozil. 



,176 



;KNIHY:ZVONU 



I - liiXakis;'! papoustel ;Txojan t ipfistupujena my^- 
ienkn ; ■■ diycmu ): nae prave p ' model • nijak inedbal. 
,,S/Magdalenou.| js'me: qygem hotoyi. 1 Ale'idatn se 
iiiepopliybnp dojineiprace; a poto;tn ;— uvidimc. 
^Vsak. iiZMJSem^ffkali^Jirusovi^ aby vas ;ke nine 
ppslal. , Ale on se zdraha, bdji se nejak o ' > vas, 
■,ai blarioyec nechce dopustit. -^— " :■■■. ■■■■■.;; M- ■/ 
::, ^.Vimi 1 yim>". syedeila ,Karla, po jejichz tfteeli 
mihl se.vdecny a: hxdy usmev. Byla na JkuSoyu 
zatlivost;pysna. „A^prece prichazim k vam bez 
jeho: yedpmi, alio proti. jeho vuli. Pan: doktoB bjy 
zmarib nasi vimluvu. Prptp .se dohodneme samj.. 
Je to hanebne; , htpzne,: za jeho. zady'r— ! Ale pro 
boha, co naplat!, Vede se; nam nevyslovnei zle. 
Zkousime jako psi. Vcera nam odnesli posledni 
Stfepy a,necliali ; sotva hfst slamy pod nlavou; 
ctyfiadyacet hodin nemeli jsme sousta v listech, 
nikdo nam nechce podat ani vody, z bytu jsme 
vypoyedeni, a dnes rano mi pan doktor : omdlel 
zmqfenim a hladem, Rozbehla jsem se po, ate- 
lierech. ! A pomyslete. — " oci Karliny zajiskrily 
Jmeviye;a :pfeletly cliudy, lehky ,jej.i oblek.od 
prsu kvlemn sukne, ,,pomyslete! 2e nejsem yy- 
strojena, jiz kazdy trie barev a nadenik odleva- 
cuv troufasi drzezalaskovatisemnou. Byla jsem 
prave -~r-' : ' ■ .■•■■.■■; ■.■■■ ;'^ t ' 

; ,,Prpc ; jste nezaniefila . lined ke mne ? ". pferuSil 
diyku. Trojan, kroute a blade si spokojene kniry, 
kyvaje ; pfebozenou nohou a hledeVna .hosta pir 
trave\ i. ■,.'■'; . : .. i , ; -■ 

; ,,Protoze jste osklivy, abych vam upfimne po- 
vedela;!' vynrklo z Karly. ,,Jsem vzdorovita> jak 
yam povedomo, Nechtela jsem: yas nutiti k po r 



JAN LIER: MAODALENA 



177 



moci, kterou nam z cista jasna bezcitne od- 
pirate." 

„Dobfe. Zamestnam vas," odpovidal umelec, 
vyslecbnuv pokojne pfikrou vycitku. ,,Nejpr — " 

„Vzdy1: pan doktor rrmze mne pfivesti, u vas 
a v kazde jine pracovne hlidati a zase odvesti," 
horlila divka, rozjafena touzenou nadeji. 

„Bezpecne. — Nejprve vsak o necem jinem, 
o necem velmi dulezitem. Prosim, usednete opet. 
A ziistante klidna. Drzte sve choutky na uzde, 
nepovolte jim, rozumite, A poslouchejte mne jen 
svym jasnym rozumem, na ktery spoleham. Mam 
k vam velikon zadost. Apeluji s ni na vas cit, 
vasi zenskost, na vasi cest, ano, bez odporu na 
vasi cest a na vasi - — vasi — pfizeii k I/adisla- 
vovi." 

,,Celio zadate ode mne?" Karlina tvaf ztulila 
v ocekavani a ztratila barvu uzkostnym tusenim. 
Jeji velke, temne oci xozsifily a prohloubily se. 

Trojan pfesel se sklopenou hlavou nekolikrate 
atelierem; oddechnuv si zhluboka, stanul pfed 
divkou a upfel na ni pevne zrak. 

„Abyste od Jiruse upustila. Ticho!! Zaklinam 
vas — ani slovo namitky! Az domluvim. 2nate 
mne, Jsem prdilivy, a popudite-li mne odporem, 
ztratim rozvabu. Pak nerozejdeme se jako pfatele. 
Coz nevidite, jak se premaham, abych potlaci 
svou prudkost: Nedopoustejte, abychom se v hne- 
vu srazili! Buh vi, jak by to skoncilo! 2adam vas, 
abyste od I^adislava upustila, radim vam k tomu, 
prosim vas o to snazne, upenliye! Povim vam 
sve duvody. Jsou to va§e duvody! Dovolte jen, 

Magdalena. I 12 



178 



KNIHY ZVONU 



abych si je znova slozil. Vase vzezreni, vas divy 
pohled odporu mi je rozplasil." _ 

Umelec vrhl se celou tizi na pohovku ;)ako na 
okamzik oddechu a vzpamatovani. \ f 

Vase nahla prosba," ujala se zaleknuta, lee 
neporazena Karla slova stisnenym hlasem, pl- 
nym hofkosti, „zni jako vyhruzka. Zvedate na 
mne pest, abyste si splneni vynutil. Pfepadl jste 
mne znenadani, docela nekavalirsky. Cekal jste 
proto na mne? Jedna tak muz uslechtileho smys- 
leni, drsneho vyrazu, avsak dobreho srdce? Cim 
iseni vam ublizila? Svou existenci, svym nestes- 
tim, svou opustenosti, svou laskou k Iyadislavovi? 
Je zlocinem, ze se se nmou setkal muz, schopny, 
aby pouhou vlidnosti vytrhl mne z hanby a za- 
huby, ze tonouci zachytila jsem se jeho mkov^a 
libam je, drzim je vdeciie, ze botova jsem zemfiti 
nebo do pekla sestoupiti za sveho spasitele? Jsem 
trestuhodna za to, ze opiram se o tohoto jedmeho 
cloveka na svete, ktery nine neodkopl, ktery nine 
nevabil hluchymi prtipovidkami k povznesem, 
aby nine i s detinskymi nadejemi a vroucimi tuz- 
bami srazil svym opovrzenim znovu do hrobu 
zatraceni? Jest mym hfichem, ze Ladislav se nine 
nestiti, ze prijima moji neobmezenou, vdecnou 
lasku, mne celou? Co bylo by vsecko me polep- 
seni vsecko me pokani, kdybych nikomu na si- 
rem svete nesmela byti platna, kdybych se musila 
vleci sama a sama pousti bezucelnelio pokani 
jako vyobcovany malomocny, pfed ktery m by 
jedenkazdy dobry i zly s osklivosti a potupou 
prchal? VrM jste se na mne proto, abyste na mne 
a Ladislavovi vykonal katanskou sluzbu pro po- 



JAN LIER: MAGDALENA 



179 



teseni vsech prolhanych a bezcitnych ramenara, 
vsech podvadecu a pokryteckych hanobitelu 
opravdove ctnosti, te ctnosti, kteraz jest dale od 
pocitave, neplodne a neschopne, az k podlosti 
nelitostne pruderie, nez od mocne a nerozvazne 
naruzivosti?" 

„Theoreticke vyklady, moje draha," odporo- 
val rozhodne malif, vrte lilavou, „kterymi sve 
Svedomi ohlusujete. Mne jimi neoslepite. Ani sebe. 
Slevte z nicli polovici a druhou polovici podrobte 
pozadavkum praxe. Kdo utratil jedenkrate statek, 
nema prava zeniti nebo vdavati se na zmrhane' 
jmeni. A ctnost, zenska ctnost, Karlo, je statek 
skleneny. Zmareny jest stfepem a zustane stfe- 
pem. JSTesedejte si tedy vysoko na kone, abyste 
nespadla hluboko, nebo nebyla brutalne strzeua. 
Spokojte se s tim, co mozno. Vase polepseni a 
vase lpeni na Jirusovi jsou veci docela rozdihie. 
Bud'te hodna i bez neho. Tak muzete, tak musite! 
A bylo by po ceiteeh divno, abyste nenalezla 
spokojenost a odmenu v fadnem zivote, nebude- 
te-li sve pozadavky pfepinati. Vzdyt v rozumnem 
uskromneni taji se zahadny klic k pokladu spo- 
kojenosti lidske. Vite to sama. Nejste ani Woupa 
ani nevzdelana. Co muzete Jirusovi poskytnouti? 
Slast sve vasne, mekkou podusku sve bezmerne 
oddanosti. Ale nic vice. Jinak vydala byste ho 
na pospasy posmechu a hanbe, podvratila byste 
jeho spolecenskou existenci, zmafila licel i za- 
slouzene ovoce jeho studii a snah, oloupila lid- 
skou spolecnost o poctiveho, pilneho pracovnika, 
pfipoutala byste k sobe zbloudileho, klesleho muzei 
ktery by vam bezdeky svou rozervanosti krutg 



.i8o 



KNIHY ZVONU 



splacel, ucimla byste ho snad 1 nebohym otcem 
dlti znamenanych stigmatem nestesti matcma; 
slovem vy byste Ladislava zkazila. Zmcila na- 
dobro. Svou — laskoul Mam pxavdu?<<_ 

Drobet. Z desetiny. Ze ctvrtmy," pripoustela 
pohrdlive, lisecne divka, jejiz lice horely , ,Vmil 
iste mne pxve z blouzneni a sam zabinate ve 
vystfednosti, barvite vsecko bezohledne na cerno. 
Nelekam se budoucnosti — " 

Kyho vyra!?" usmal se malir v usklebku Ho- 
me. „Co z vas obou v budoucnosti bude. Co asi 

soudite?" , < . . .. , v v., „ 

Sud' buh, ne ja," odpovidala klidne a urate 
Karla. „Moje vule, moje srdce a me svedorm 
isou ciste. Tak vam pfisaham, vy zly, nevenci 
pane, slyste si mne nebo ne! A proto jsem po- 
koina i pevna. Ja od Ladislava upustiti! A nym, 
kdyz nema na sirem svete nikoho, krome mne, 
kdyz opusten je a v nebezpeci jako bezbraime 
elite ve vlci jame!? Ne! A tisickrat nel Ja od neho 
neupustim. Dale prozatim me myslenky nejdou. 
Ale radeii polozim hlavu, nez bych Ladislavovi 
ublizila. Toho bud'te jist! Muze.te spati bez sta- 

X °Divcina mluvila chvejicim hlasem a^skoncila 
vzlykotem, za nimz vytxyskly z jejich oci proudy 
zdrzovanych slz. Tech znamych neodolatelnych, 
zazracnych zenskych slz, jez naprstkem krupep 
hasi 2ar muzskeho rozliceni bezpecneji a rycn- 
leii nez pfival vod zhoubny ohen, tech slz, ktere 
neisilneifiho muze zastrasi, tech slz, ktere vyrazi 
nejspravedlivejsi zbrafi z ruky muze, pravem sou- 
dieiho a pravem pokutujiciho 



JAN LIER: MAGDALENA 



Umelec, pfistupujici hrozebne ke Karle, zalekl 
se. Razem sevfelo se mu srdce pocitem studu, 
utrpnosti, bezdecne touhy, setfiti rychle slzy, 
zalujici na jeho krutost. A zas hneval se na svou 
slabost, pfemahal ji — 

,,Coz vi ztfestena zamilovana duse, kdy a v cem 
svou laskou ublizi!?" vyrazil zlostne skrze zuby. 
,,Tusite, k cemu Iyadislava svesti muzete? On 
si vas pfece nemuze vziti za zenu?!" 

,,Vziti za zenu!?" vzpamatovala se divka prud- 
kym vzrusenim. „Ach toho se bojite : — I^adislav 
sam pronesl jedenkrate to velike, svate, osudne 
slovo. Tresu se, kdykoli na ne vzpomenu. Potom 
by ovsem snad — snad ■ — zvrtlo se vsecko me 
blaho v nenapravitelne nestesti • — Kdoz vi!? 
Ale posud mam sve zdrave smysly pohromade. 
Muj rozum mne varuje. Nejsem jeste tak blaliova, 
abych doufala byti jeho zenou. A za- nedostatek 
teto nadeje opijim se horouci touhou milovati ho 
vzdy bez pfekazky z celeho srdce a byti jeho, 
cela jeho v lasce, ktera se po forme netaze. Co 
pfipojil by nas snatek k na§emu blahu: I^adislav 
miloval by snad mene neb aspon vice kriticky 
svou manzelku nezli svou milenku. Radeji necht 
si mne nebefe za zenu a ma mne vzdy tak dobro- 
tive, tak sladce, tak velkomyslne rad jako dnes." 

,,I hled'me! Jen milovat a nevzit? Jste si vedo- 
ma, ze v torn zpusobu klesate za — na — do 
sveho drive] siho stavu, ze vrhate se znova samo- 
chtie do bahna, z ktereho vas Jirus pry vysvo- 
bozuje? Zdali pak se mu svou — frivolni ■ — pro- 
mifite — svou nerozvaznou myslenkou zavde- 
cite?" 



I 82 



KNIHY ZVONU 



,,Netyrejte nine! A jmenujte si vuli meho srdce 
jakkoli." Netazi se po torn. J a se spokojirn; jsem 
tak stiastna. Neni-li mi pomoci, heni. Lamejte 
Si proto svou hlavu. A moji necMe na pokoji. ' 

„Tedy tak! Sm — " 

Umelec se odmlcel a ziraje pozorne na Karlu, 

vahal chvili. 

„Chcete Jirasovi prospeti?" otazal se potom 
suse. 

,,Ovsem. Coz jineho?" 

,,Mel bych pro vas pokyn, kterak byste mu 
poslouzila' nejlepe. Docela maly pokyn, akade- 
micke upozorneni; jest hodno povsimnvrti tnilenky 
ta obetave — " 

..Kterak bycli se tedy Ladislavovi nade vse za- 

vdecila?" 

,,Kdybyste ho zradila." 

,Jak ze!? Zradila?!" Snih bledosti a cervanky 
rumence pfehanely se po lici uzasle divky. 

„Ano. Z lasky. Z te nejvetsi, nejvelebnejsi las- 
ky, ktera jest schopna sebezapfeni, ktera obe- 
tuje svtij egoism blanu milovaiie osoby. Vykonala 
byste slechetny cin. Jirusovi pomohl by hnev 
zapomenouti na vas, a zapomenuti, navrat do 
spolecnosti slusnych, jemu rovnych lidi zachra- 
nil by ho pfed zahubou, ktere ve vasena naruci 
jiste propadne. Chcete jeho zkaze? Budete bla- 
zena, az ho znicite?" 

^ e> ne — . Nemluvte tak? Co zadate? Ne- 
rozumim vam," branila se divka vsecka zruznena. 
„Zraditi Ladislava! Jaky nesmysl! A co by ze 
nine bylo?" 



JAN LIEFt: MAODALENA 



183 



„Slaka nesmysl. Prave v uvazeni otazky, co 
by z vas bylo," hovofil dale malif s vaznym, 
pronikavym klidem, jemuz dodaval pfatelske du- 
vernosti posunky, volnou dikci a pohodlnym po- 
kufovanim doutniku, ktery si zvolna zapalil. 
^Ano, co by z vas bylo? Po kratkem zachvatu 
milostneho tfesteni, po titrate vaseho mladi a 
vasich puvabu ve true nuzoty a v dvojnasobnem 
traveni laskou i souzenim nastala by dlouha. bida, 
tryzeh svedomi, plahoceni, mucenictvi, az by se 
ubohy Jirus smrti dockal. Anebo, kdyby ne- 
podlehl bide, zachoval by ho pfi zivote jen hpa- 
dek v sprostactvi. Sesel, zhloupl a zesurovel by tak, 
ze by vas nijak netesil. Potom byste se nepochybnS 
rozesli a zalovali druh na druha pro zmafeny 
zivot. Jak vidno, byla by verna laska s Jirusem 
seredne nevdecna. Myslenku na shatek pustila 
jste velmi rozsafne mimo sebe. Mate rozum. Gra- 
tuluji vam k nemu. Opustite Jiruse, take z roz- 
umu a z lasky. Diky vam. Co dale? Jakozto hodna 
kfestanka nesmite zemfiti; ucitelkou jiz nebu- 
dete; hodni kfestane vas mezi sebou nestrpi; na 
shizebnou nebo prodavacku fekvicky jste 'pfi- 
lis hezka i vabna, lide by vas nenechali; a devcete 
z josivary si nikdo doopravdy nevezme, ponevadz 
jsme v humannosti dokonalejgi nez pohane Ja- 
ponci. Ale muzete byti kajici Magdalenou. Hned, 
nebo pozdeji. Snad pozdeji. Hyni jste mlada, 
jste slicna, ano krasna. Bylo by vas veru skoda. 
Jste kvetina v plnem rozkvetu, opojne vune; 
a takova nema chuti spadnouti mezi uvad- 
lou^ smet. Pfiroda se tomu prici. Snad by 
se i vam nechtelo, a mozno, ano pravdepo- 



KNIHY ZVONU 



dobno, ze byste za Jiruse nalezla vdecnejsi na- 

hradu — " /'"-,< 

Karle zableskly oci. Vztycila se d klesla zas 
na kfeslo, jako schvacena zavrati nevyslovneho 

hnevu. 111 

„Pane, vy jste neslychane surovy! vybuchlo 
z ni. ,,Vy mne urazite, vy mne slapete!" 

,,lMzim, slapu? Ani ve snack," tvrdil konej- 
sive a s imponuiicim klidem umelec. „Pfed chvili 
jste mne odbyla zhurta: Neni-li mi pomoci, neni. 
A ted' se pojednou boufite! Tak jste sama anti- 
these. Jiruse zkaziti netouzite. Ale take ho pu- 
stiti nechcete. A vziti si ho nehodlate. A zprostiti 
ho zahubneho svazku zase neminite. Nemate zad- 
nych nadeji a doufate vse.,,Ouivit d'espoir.mour- 
ra de faim", pravil kdosi kdysi velmi piipadne. 
Co tedy? Jsme, mila. Karlo, v situaci velim kri- 
ticke. A pod jejim natlakem musime nechati ne- 
dutklivost stxanou a pocinati si jak pfi rozhodne 
operaci, na ktere zavisi zivoty a osudy dvou lidi. 
Bezi o kvetinu, pfimutou k vratkemu, slab emu 
strumku; oba zchfadnou v stinu a na suchoparu. 
Neni lepe oddeliti je? Strumek naleztie zase svou 
pfirozenou pudu a potfebne svetlo, zesili a zotavi 
se. A kvetina? Bylo by mi ]i lito. Kvetina muze — 
upozothuji toliko a neradim k nicemu — ^ nalezti 
vyzivnejsi' pudu a mocnejsi oporu v silnem, bo- 
hatem stromu. Coz jest vyloucena moznost^ ze 
byste nalezla pfitele, jakeho jste hodna, ktereho 
by vam choulostivy vkus vas dobfe vybxal? 
A trvam, ze by vas duch a vase srdce zjednaly 
vam pusobiste, na kterem by vam i vas pfitel 
mnozi jini zehnali. Moc a bohatstvi v rukou 



JAN L1ER: MAODALENA 



185 



dobre zeny jsou kouzelnymi pruty, kterymi vy- 
caruje na svete vice blaha nezli vsichni jeji po- 
mlouvaci dohromady. Ponevadz ona jest dobra 
za vsech okolnosti a oni zli ve vsi sve pofadnosti. 
A jak vas znam, byla byste nadsenou dobrodej- 
kou a zjednala byste si dobrymi skutky draho- 
cennou odmenu za vseeko utrpeni, citila byste 
se vdecnyma rukama vysoko povznesena nad 
utrhacnou a zavistivou chaskou. Kala byste se 
slechetnymi ciny a netoliko litaniemi peknych 
slov. Mimo to neni tfeba, abychom si zapirali, 
ze zlato a statky mohou zenu usmifiti s mnohym 
jinak nemilym, a ze jest lepe tesiti se a teziti 
z bohatsvi nez lopotiti se jak paria v zebrote. 
Dovolte, abych vam mimochodem v} 7 pravoval 
drobnou, poucnou a pravdivou historku o fran- 
couzske kralovne Marii Iyeszczynske. Jedenkrate 
kralovna vsecka pohorsena ptala se marsalka de 
Ivamothe, je-li pravda, ze knize Soubise datoval 
sto tisic tolaru pani Iyhospitalove, a kterak zena. 
nejaka je s to, aby zaprodala se za penize. — Ale 
knize, odpovedel marsalek, zahrnoval ji diive jiz 
dar3 r , venoval ji mimo jine nadherny palac, skvost- 
ne zarizeny. — A milion kdyby mi claval, toz- 
myslela bych se, horlila kralovna. — Milion, 
uvazoval marsalek, pravda, co je to? Ale fek- 
neme dva miliony, tfi, dejme ctyfi miliony, 
kolik chcete — Dost, dost, volala kralovna, ta- 
kove sumy cloveka zmatou! Hled'te, tak se pod- 
fekla kralovna u pfitomnosti svedku, feceneho 
marsalka, vevodkyne Villarsove a presidenta He- 
naulta, kralovna neposkvrnene povesti a nejmrav- 
nejsich zasad, zena skvouci se jak cista hvezda. 



1 86 



KNIHY ZVONU 



cnosti nad frivolnim Vexsaillem. Pujcim vara 
o torn zarucenou, tistenou zpravu vevodkynS 
Tallardove, nevefite-li mym slovum. Ano, „la 
pudeur passe et 1' amour demeure"\ za vselikych 
okolnosti. Anebo chcete-li: ,,Alle Theorie ist grau, 
und griin nur des Lebens Baum", tak nejak pro- 
rnluvil vtipne jakys Nemec; .btidete snad vedeti 
spise ktery, nez ja, nebot mate jako Ceska jiste 
nemecke velikany v uctive evidenci, kterou jsem 
ja chudak bez litosti a beze skody v Pafizi za- 
uedbal. Nehorsete se proto, ze nudna spousta se- 
divych pravidel neni prosta zelenych vyjimek 
nebo skvrn — jak libo. Ano mne dokonce jsou 
nektere vyjimky mile; jako Anezka Sorelova — 
totiz Anezka ttadice, ktere vefim vzdy spise 
nezli nevrazivym soucasnikum a pedantickym 
kronikafum; nebo hodna vevodkyne La Valli&re, 
nikoli ta protivne uplakana Lav alii ferka z fantasie 
pani de Genlis, nybrz dobry andel Ludvika XIV., 
jelio libezna, blanodejna milostnice, kterou Char- 
les Lebrun — hled'te, to vas bude zajimati — 
take v podobe svate Magdaleny zvecnil; nebo 
moudra, eiiergicka, byi i v leccem chybujiei mar- 
kyzka de Maintenon a jine podobne vyjimky za- 
mlouvaji se nine a kazde rozumne, zkusenostmi 
lc snaselivosti povznesene dusi mnoliem lepe nez 
tyto damy, kdyby ztistaly skrupulemi spoutany 
v temnote, v neplatnosti, v ktere by nebyly s to 
provesti tolik zasluzneho, velkebo i roztomileho, 
co jako kralovske milenky vykonaly. Dosici nioci 
a vyuzitkovati ji pro dobro vefejne neni zlem, 
at se dosazeni moci stalo formalne fadne nebo 
mimofadne — " 



JAN LIER: MAODALENA 



187 



Bouchnuti dvefi, sramot a kvapne kroceje v lio- 
vorne pferusily vaznou, tonem pfatelske opravdo- 
vosti pusobivou fee umelcovu. 

Portiera vchodu rozletla se, a na prahu stanul 
ustvany, rozcileny doktor Jims. Jeho nepokojny 
zrak hledal jedine, Karlu. Nalezl ji sediei tise 
v kfesle jako udolanou nekyzenym videnim, je- 
muz svrastelym celem a sevfenyrni rty vzdoro- 
vite celila. 

Trojan byl pfekvapen, zociv pfitele; avsak mzi- 
kem oka po divce utvrdil se v nadeji, ze Karlin 
takt zamezi vsecky nemile vyklady. 

,,Vytrhuji," ozval se zliurta pravnik, vchazeje 
ryclile a zamefiv k divce. ,,Ale to prave clici. 
Obavam se, ano vidim, ze Karla zabloudila k me- 
mu zatvrzelemu pfiteli, aby se jakozto orodovnice 
za mne zbytecne ponizila — " 

„Ne," popfel razne malif, ,,Aby se pozeptala, 
potfebuji-li model." 

„Tak?!? A — " 

,,A ja odpovedel, ze v tu chvili ovsem nemam 
niceho ani v lilave ani pod stetcem, k cemu by 
mi model vitan byl — " 

,,Arcit!" vpadl pravnik ostfe do feci Trojanovy. 
,,Kdy pak se ti hodi totez, co nam se liodi? Zkrat- 
ka, tys Karlu malo potesil. Mohla to tusiti. A tu- 
sila, sla si najisto pro odfeknuti, a nepoclilubila 
se mi, vedouc, ze'bycli ji z timyslu zradil. A zra- 
dim ji, nebot ja proste nedovolim, aby se propiij- 
covala nekomu za model. Nedovolim, protoze 
ICarlina krasa je moje, cela moje, od konecku 
vlasu az do konecku nelitu a protoze se mi po ni 



Ml, 



i88 -knihy zvonu 

neomaleny zrak zadneho chtiveho zevlouna pasti 

nesmi!" x 

Unaveny, zeslably, vychrtly doktor Jims usedl 
malatne vedle Karly, vysilen prudkyrn projevem 
sve sobecke unrinenosti. Zachytil se tfaslavyrni 
prsty jeji ruky jako spasne kotvy, tiskl a hladil 
ji, divaje se ji s trapnou, chorobnou neznosti do 
tvare, jak by v jejicli ocich utonouti clitel. 

„Coz abys ji zazdil?" usmal se malir s patra 
vlidnou vytkou. A nalevaje zvolna pfiteli sklenku 
silneho vina, k nemuz pfilozil sucharu, pokra- 
coval tymz mirnym, dutklivym tonem: „Jsi ty 
hlupak, I^adislave! Dej na slunce poklicku, aby 
nesvitilo, leda kdyz se ti zlibi. Zavfi sve poklady 
pod sedm zamku a drz je obema rukama, aby 
byly pohrbeny, aby ti nebyly ani k chloube, ani 
k uzitku; zemfi na nich liladem. Kdo by se byl 
nadal, ze z tebe vyklnbe se takovy protivny H!ar- 
pagon, takovy malicherny tyrannus domesticus, 
ktery si sve mile degraduje za hlidaUou nemou 
tvaf, za nespolehlivou vec, za nabodnuteho mo- 
tyla, odsouzeneho do tmy vezeni; zapominate, 
uceny pane doktore, ze clovek potfebujenevyhnu- 
telne prostor svobodne vule, aby nepfipadl pfi- 
rozene na myslenku zjednati si vuli prekrocenim 
uzavrenych mezi. Nema-li z vas obou Karla rozum, 
nema bo nikdo. A tys detina, pfiteli, ze ji jak 
svevolny chlapec pfekazis. Ano, jsi ji pouze na 
prekazku, za obtiz. Je to ciry nevdekl^ Nemas 
poneti, jakych obeti je pro tebe schopna." 

Doktor Jirus byl pohnut k slzam.^ Iyibal ne- 
nasytnymi rty divciny race a zvlhlymi zraky 
jeji lie, ujistuje ji neme svou duverou, svym 



JAN LIER: MAGDALENA 



dikem a zarlivosti zaroveti. Karla ho konejsila 
mekkou rukou, hladici jeho vlas3^ a tichym 
sluvkem, duvernym spetnutirii v jeho ucho, 

,,U vsech vsudy," pomyslil si umelec polohlasem, 
vysed do hovorny, aby se poohledl po zalozenem 
vyvrtku na otevfeni druhe lahve vina, ,,jestli 
se nemylim, stydi se Karla pfede mnou za ne- 
dustojne divadlo, za zalostnou rozbfedlost Jiru- 
sovu. Docela spravne, docela po zensku, a mne 
vhod. Muj hadi sykot bzuci ji posud v hlave. 
Ani jsem si nepomyslil, ze bych casern dovedl hrati 
Mefista! Ach, kdyby nebylo nekdy potfebi vyha- 
neti raracha zase raraskem!! Praskni oko nebo zub, 
— te zenstiny musime Jiruse zbaviti. Va-t'en 
au diable! Basta!" 

Divcina rozmluvila pravnikovi snadne svehlave 
vrtochy. Svolil konecne nerad, z nouze, slibuje, 
ze ji bude po atelierech provazeti jako neodbytuy 
a vystrazny stin. 

„0 pozvani k seancim bude chvili nesnaz," pfi- 
pojil se k hovoru Trojan. ,,Sam nenacnu nic, po- 
kud neodvedu svou Magdalenu. A potom pocny- 
buji, ze bych hned — . Jest radno, aby se Karla 
ohlizela i jinde, nevim ani kde. Coz aby zaklepala 
u Dekanovskeho? Stary ten santala byva pfe- 
kvapujicim zpttsobem informovan o umyslech a 
podnicich umelcii. U neho je bursa zprav, skizz, 
kleptt a maleb. Vedel by snad nejlepe rady — " 

Dva dny nato, podvecer, kdyz po doprave 
zabedneneho obrazu svate Mafi Magdaleny na 
nadrazi vratil se malir domu, aby slozil si sve 
potfeby ve vaky na cestu do Cermne, ^zavital 
Jirus k Trojanovi opet t ■!#■"-- 



19° 



KNIHY ZVONU 



Vpadl k nemu zsinaly, zubozeny; byl napolo 
vlecen mistrem Houzvickou, jenz zvedave i utrp- 
ne v hovorne okolkoval. / 

,,Posli mi toho cloveka s oci," zacjal pravnik 
sipave jako zoufaly nemocny, ktery nikoho nechee 
videti. A shrbiv se, svesil blavu do dlani, zaryval 
nehty prstu v kfecovitem skubani do spanku, 
neodpovidaje Trojanovi, jenz po vypuzeni tni- 
stra Houzvicky skokem lizkosti k pfiteli se 
vratil. 

,,Zavfi, na zamek, at sem nemuze," honil Jims 
umelce opet. ,,Chrah ji buk pfede mnou, sic:! 
Uskrtil bycli ji, ja bycli ji — " pravniktiv horecny 
hied padl mani na revolver, polozeny na panelu 
pohovky a jelio zafate krozici pesti napfahly se 
po nem. 

,,Teu je pouze na plaseni vrabcii," prohodil 
s numorem rozpaku umelec, priskociv a zmocniv 
se zbrane. A spechal, aby pro upokojeni pfitele 
hfmotne dvefe pozaviral. 

,,Jsme sami, pod zavorami, zabedneni jako 
v pevnosti!" oznamoval vraceje se. ,,Okna jsou 
vysoko, jen duck nebo andel ci satanas mohl 
by mezi nas. A tech, trvam, nebo j is se, ac hledis 
kolem sebe jako vyjeveny po pfiserach — " 

,,Po tvem obraze. Bojim se ho. Je pryc. Dobfe, 
zes ho uklidil. Ja bych se j)fed nim zblaznil, 
nebo ti jej roztrhal." A zase padla Jirusova roz- 
cuchana hlava tezce do dlani a ozyval se jeho 
sipavy, rychly, dusivy dech jako jedina. odpo- 
vecT ke vsem soucitnym, nalehavym a drazdivym 
prosbam a otazkam Trojanovym. 



JAN L1ER: MAQDALENA 



191 



,,Dovim-li se pak, co se chlapeckovi pfihodilo?" 
uhodil konecne malif s durazem na pfitele a za- 
tfasl jim. ,,Co stalo se hrozneho?" 

„Skandal v Stromovce." 

,,A kdo jej zpiisobil?" 

, Ja." 

,,Nu tot siee nemile, ale proto netfeba si rvati 
vlasy z hlavy." 

Jak ustknuty vztycil doktor Jirus prudce hlavu 
s pohledem divoke vycitky v zapadlych, horecne 
sviticich ocich. 

,,Ach, ano," vzpamatoval se, mna si celo tfe- 
souci se rukou, ,,ty posud o nicem nevis a tak 
mluvis posetile, jak slepy o barvach. Ano, ty si 
sve vlasy rvat nebudes. A jsi vseho sam vinen!" 
rozkatil se nanovo. ,,Tys nas nechal v j)sote, az 
se mi Karla zaponinela z hladu. A tys ji poslal 
k Dekanovskemu na prodej. Ty! Prokleta rada!" 

,,Pakli zavinil muj pokyn tvuj skandal ve 
Stromovce, lituji ho. Ale nevim, jak Stromovka 
ocitla se v zavode stareho Dekanovskeho!" 

,,U toho vydfiducha, lidokupce, kuplife byla 
v obrazame Tulkova Eva a pfed ni jakas rysava 
obluda, drzy, kulhavy, hnusny chlipnik," zufil 
pravnik po vzpomince, kteraz mu rozvazala rista. 
,,Poznal v Karle model Evy, silhal po ni. Z kuze 
bych byl vyletel a policek nestydovi vytal ■ — ! 
Ze jsem tak hned neucinil! Je to jakys vyslou- 
zily rytmistr, baron Stf ela z Rokyc; povidal tak De- 
kanovsky. Na nestesti zpozoroval urozeny nicema 
me rozhorleni a pocinal si slusneji. Take KarJa 
mela ze mne strach a nez jsem se nadal, vyvedla 
nine z kramu, rozmlouvala mi podezfeni — Bid- 



192 



KNIHY ZVONU 



nice! Bidnice podia, zlotfila! Netusil jsem nic 
dobreho, obzvlaste kdyz se mi vcera i dnes dopo- 
ledne Karla nekolikrate ztratila jako rtut pod 
rukou. Ale ona obloudila nine svym lichocenim, 
d'abeiskou pfetvafkou a ronila nade mnou kroko- 
dilske slzy, jak pry jsem slab, ze jedva z domu 
mohu a ji uz nestacim. Pravda, jsem vysilen sou- 
zenim, laskou a postern tak, ze jedva na nohou 
se drzim a dnes bladem dvakrate jsem omdleval. 
Po druhe nemohla se mne Karla ani dokfisit, a 
kdyz jsem procitl, stala nade mnou vsecka vyde- 
sena, zlibala mne pfimo Silene a plakala na mych 
prsou usedave jako dite. Nevedel jsem, co se s ni 
deje. Potom se najednou vzchopila, osusila si oci 
a shrnula vlasy s cela. Byla rozhodnuta. Jak, 
netusil jsem ovsem. Odbehla, pfinesla mi cosi 
jist a pit — ■ jed bych vzal na to, ze mi pfimichala 
pro spani! Usnul jsem, jako by mne do vody hodil. 
A Karla zatim zmizela. Procitnu odpoledne a 
slysim odbijet druhou hodinu, Pohfesuji Karlu, 
cekam, polo snim, polo bdim, hlava mne boll a 
myslenky se v ni tezce pfevaluji, az najednou 
slysim ctyfi hodiny. Tot riemozno! Vyskocim. Coz 
se Karla propadla do zeme? Kde je? Kde je? 
Hrozny stracn nine pojal a dodal mi sily. Vy- 
behnu na ulici a bezim, bezim — Kam? I/ide se 
zastavuji, vybibaji za mnou — Uleknu se, aby 
mne nechytli jako blazna; vyhlizim asi tak. Zajdu 
do postranni ulicky a ptam se: Kde te najdu, 
Karlo? Kde jsi? Nejaky hukot mi odpovida, 
vabny, znamy bukot — jdu po nem. Voda, feka 
mne volala. Jednotvarny, siry, velebny tok mne 
ponekud upokojil. Bylo, jako by se v nem zrcadlily 



JAN LIER: MAODALENA 



193 



klid, hloubka, velikost a napomenuti; nebud' sla- 
bym, posetilym. Jdu zvolna po moste a chlacho- 
lim, peskuji, tesim se. Ubiram se dale, vleku se 
schvalne daleko, abych kdesi ve ztracene koncine 
za mestem zanechal stira sve zarlivosti a krve- 
zizniva klistata svych obav i pochybnosti. Maluji 
si v duchu svou milenku plamennymi barvami 
ve skvouci zafi jeji nehy a vasnive oddanosti jak 
bohyni svelio raje, klecim pfed ni a odprosuji ji 
s celem v pracliu za svou chabou neduvefivost, za 
tento hnusny nevdek; vzyvam ji a velebim — 
slotu mizernou, prodajnou! Az mne polily slzy, 
a ja na pet kroku nevidel. Do te mlby pfede 
mnou vjede pojednou kocar, uskocim, zensky 
bias pronikave vykfikne a zatfese mnou jako 
hromova rana. Vytfegtim oci — Karla! V kocafe 
s tim zrzounem, s tim svudnikem od Dekanov- 
skeho! Sama s nim v nejodlehlejsi koncine Stro- 
moyky. Bylo mi, jako by ve mne cosi pukalo. 
Moje krvave ranena, potupena, nevestkou zasle- 
pena a ted' o§alena duse vzepjala se ve sve pyse 
a utrhla se od lacneho tela. Na miste zb\lo jen 
zvife v me podobe a toto zvife vrhlo se na rysa- 
veho, chromeho vilnika, uchopilo ho za hrdlo, 
skrtilo a vytahlo silou vzteku z vozu — . V torn 
cos mi vadi, nejaky chumac pode mnou — zas 
Karla!" Doktor Jirus zajikaje se, vstal, popadal 
decli. 

„Ja ji — ano, ja ji kopl," zastenal za chvili 
zufive. 

„Ale jeji galan, baron Stfeia," vypravovai dale 
po novem oddeclmuti, „pouzil vynody situace, 
vyskubl se mi, vbelhal se do vozu a ujel, neclial 



Magdalena. 



13 



194 



KN1HY ZVONU 



nine spoutaneho rukama Karly, ktera moje ko- 
lena objimala, ruce a osumele cary na nine libala — 
Nevim, co vseclmo §tkala a pfisahala. Nechtel 
jsem ji slyseti, zapasil s ni, odhanpl a ptoklinal 
ji. Zafikala se vsemi svatymi, ze prodavala Stfe- 
lovi jen osidnou nadeji, ze si z neho tropila sasky, 
ze nedala na sebe sahnouti a pokousela ho toliko, 
aby vylakala z neho pro nas gros na sousto chleba, 
a potom tysavemu prostopasnikovi se vysmala 
a uklouzla mu, uletla ke nine — Nevefil jsem ji. 
Nevefim! Jeji lez popouzela nine k silenstvi. 
A kdyz nemohl jsem se ji sprostiti, zavolal jsem 
na ni straznika! Ano, straznika. Odtrhli ji nasilim 
ode nine. Takovou surovosti jsem s ni — vsecko 
— skoncoval — " 

Doktor Jirus propukl v kfecovity plac. 

Umelec nechal ho. Pfechazel a pfesedal tise, 
hlede lined zamyslene do prazdna, nned pozorne 
na pravnika. 

„Upokoj se, braehu/' promluvil konecne, vida 
ze se pfitel probira z vint zalosti. „Vyvazl jsi 
z osklive avantuiy s tirazem, lee i s drahocennym 
naucenim. Iyiska zmeni srst, ale obycejtt nezmeni. 
Nechme ji bezeti — " 

Trojanovi stahlo se hrdlo. Nebyl s to lianobiti 
dale Karlu. Nebot on ji vefil. A tusil, ze i v Ji- 
rusovi ozyva se vnitfni hlas, davajici nebolie 
divcine za pravdu. Trnul strachem, aby tento 
hlas neozval se mocneji, v odporu proti pfilis- 
nemu podeziivani Karly, bal se, aby mu pfitele 
neodloudil nanovo k divce. 

^Poslys!" ozval se urate a rozjafene jako nah- 
lym vnuknutim po nekolika nezdarenych poku- 



JAN LIER; MAODALENA 



195 



sech, osveziti humor zavadenim novych a vse- 
dnich pfedmetu. rozpravy. ,,Ujed' se rnnou zitra 
z Prahy! Nezmeskas' zde nic, uniknes bolestnym 
upominkam a ohyzdnemu nebezpeci. Cesta sa- 
motna jiz vytrhne te ze zarmutku, novy kraj a 
nove zjevy vyvstanou na tvem obzoru a rozptyli 
po nem mracna — Ano, pojedeme spolu na Cerm- 
nou. Pfenocuj u mne, a zitra hajdy z Prahy ven 
pfes hory a lesy do noveho sveta. A tarn snad — 
snad — e — " 

Malifi tanula na mysli fadna, cista. divcina, 
o niz pan z Rejnburka se zminil, nalezaje podobu 
jeji v obrazu svate Mafi Magdalske. 

,, Pojedeme," pfisvedcil mdle doktor Jirus, pod- 
davaje se bez vlady vuli pfitelove. 

„Domu vratit se nemusis a nechces. Neni, co 
bys tarn hledal. Muj dum, moje garderoba, vse 
co mam a mohu, je ti k libovolne disposici," 
nabizel s upfimnou ochotou Trojan, sahaje po 
knofliku zvonce, aby zavolal Barusku neb Houz- 
vicku a dal potfebne rozkazy stran vecefe a noc- 
lehu, 

Mistr Houzvicka mel cosi na jazyku. Otalel 
a mrkal po umelci; tyz pochopiv okamzikem, od- 
vedl krejeiho do pfedsine. 

Domaei pan ohlizel se ostrazite a zacloniv 
usta rukou, septal: ,,Je tu • — ■" 

„Ona?" 

Spravkaf pfikyvl durazne hlavou. 

,,Nepustte ji. Ani pfes dviir. Vystrnad'te ji a 
kdybyste si mel zavolat na pomoc — " 

Slovo „straznika" neehtelo Trojanovi pfes rty. 

T3* 



; l i 



196 



KNIHY ZVONU 



,,Vidime, jaky mam nos?" vycbloubal se mistr 
Houzvicka. , Ja lined cil — " 

,,Necijte nic a bezte," znela velitelska odpoved' 
umelcova. „Pryc s ni!" — / 

Pozde vecer vylakali Baruska s Houzvickou 
jeste malire do zahrady, aby mu vypravovali, 
kterak se Karla ze sinky zavfenymi dvermi na 
' dvur dobyvala, kterak se zdrahala odejiti, slzela 
a zlobila se, az posleze hodivsi hlavou vyskocila 
a odbehla. 

Rano odvezl umelec JiruSe nevyspaleho a zmo- 
renebo v zavfenem voze na nadrazi. Koupiv listky 
dovedl pfitele pasazi, nejkrat§i eestou k vozu, 
pomobl mu do kupe a usadil ho v nem. Pfiraziv 
za nim dvifka se svolenim pfemluveneho a upla- 
ceneho konduktera, postavil se pfed vuz jako 
■ na straz. 

Bylo teprve po prvnim zvoneni. Cekarny poci- 
naly chrliti svuj zivy obsab na peron. Chudi a 
bobati, zamestnani a zahaleci s vaky a kufry; 
■male panicky, vyzdobene na cestu zlatem a lied- 
vabim, a velke damy, zahalene jako motyli do 
neuhlednych kukel cestovnich, rojili se v poctu 
stale hojnejsim na perone, libali se a houili, pfe- 
slapovali, pobibali, kriceli, small a durdili _ se. 

Malifovy oci stfilely patrave komihavym rejem 
na vsecky strany. Pojednou, ptave kdyz hlaholilo 
nadrazim druhe zvoneni, postfehl v hemzivem 
davu ztepilou, vabne modelovanou, napadne kras- 
nou divku v prostem sate a bez jakychkoli zava- 
,zadel. Sla podel vlaku, nahlizejic do v§ecli kupe. 
Nevynechala ani jedno, vsecky prozkoumala pla- 
noucim zrakem svych velikycb, temnych oci. 



JAN LIER: MAODALENA 



197 



Trojan poposel ji kvapne vstric. 
■ „Co hledate?" osopil se na ni ztlumenym, hro- 
zivym hlasem. 

„Ach," zvolala radostne Karla. „Jiz jsem 
nasla. Specham za vami z Jeleni cest)^. Byla jsem 
na cihane. S vami je I^adislav!" 

„Ano." 

„Pojedu s nim!" 

,,Nepojedete, Zabranim — " 

,,Nezabranite nic. Mam listek a totez pravo 
jako vy. Jsme si rovni. Zpusobte vytrznost a 
pak tu budeme zadrzeni vsichni tfi. A jinak se 
vam nehnu. Jak vidite, pojedeme spolu! Za Iya- 
dislavem pujdu i kraj sveta!" 

Trojan nevedel si rady. Tfasl se malomocnou 
zlosti. 

,,Nepustte mae k sobe do kupe," pokracovala 
bujne Karla. ,,Sednu si do vedlejsiho. Co na torn? 
A slezu, kde vy slezete, pfisednu, kde vy pri- 
sednete. I^istky budu brati od vetsi stanice k sta- 
ni'ci. Ani mi nezatajite cile sve cesty. Radeji jej 
feknete. Kam racite?" 

„Jedte k certu!" rozlitil se malif. ,,Vsak my 
v Cermne dovedeme se vas zbaviti." 

Divka zesinala, zavravorala. 

,,V Cermne? Vy jedete do Cermne?" zachvely 
se jeji rty. 

,,Ano." 

,,Vstupovat, panove, vstupovat!" hartusil kon- 
dukter, beze podel vlaku. „Do vozu! Slecno, 
racte! Hned pojedeme!" 

Ale Karla stala jako ztrnula, zdrceua. 



198 KNIHY ZVONU 

Tfesk pfirazenych dvifek xozlehal se nadrazim. 
Posledni zavfela se za Trojanem; malif vytahl 
okenko a rozkrocil se za sklem cekrfi svou sit- 
kou jako zivy §tit pfed Jirusem, (^ jenz niceho 
rietusll. 

Tfeti zvoneni, hlahol trubky, jek paxni pistaly. 
Viak se hnul, ujizdel kol divky na pustem perone 
jako pfimrazene, v sloup obracene. 

Trojan stazil okenko a vylozil se ven; ve vitez- 
nem a zaroven tazavem uzasu hledel na Karlu. 
Nespustil s ni oci, pokud vlak nevyrazil na volny 
prostor nadrazi a nezatocil se jak obrovsky 
chfestys po vyhybkach do oblouku, jimz vybiha 
trat do sireho kraje. Ttlmutim zatacejicich vozu. 
zmenila se panorama; nadrazni budova zmizela, 
pavlace a dvory pfedmestskych doniu, tovarny, 
zabradky a strane sunuly se, milialy, letely podel 
vlaku, a s kazdym rozmachem kol ztracela se 
z oci dal a dale velika, lomozna, dymava mati 
ceskycb mest — 

Do kupe zavanul svezi vzduch, vonny vyparem 
luk a ornice. 

Trojan obratil se od okna; vytahl se spokojene 
do vysky, rozpial ramena, az v nich prastelo a 
v prsou tnu ulevilo. Pomnnv si vesele rnce, pfe- 
bledl vaky, plaidy, hole, destniky a klobouky 
v sifkach nad sedadly, stovnal je, aby nepadaly 
a navzajem se nepotloukly, otevfel ventiiacni ro- 
setu ve strope i mfizku nad okny a zatahl zaclony 
na slunecni strane. Obiral se temito drobnymi 
vykony chute a vesele, jako clovek libujici sobe 
v stastnem vyvaznuti ze svizelu, v nabyti kyzene 
svobody. 



JAN LIER: MAODALENA 



199 



Doktor Jirus nevsimal si niceho. Byl posud 
zapadly v koute, do nehoz ho byl malif na nadrazi 
usadil a ziral svym kalnym, ztrnulym zrakem 
pfed sebe, nedbaje patrne niceho, co videl. 

Malif, spofadav si po chuti kupe, usedl vedle 
pfitele. Pohlizeje nan s ucasti vyhal pouzdro, 
vybral doutnik a podaval Jirusovi. 

Koncipient zavrtel hlavou. 

,Jen ber!" pobizel umelec. „Mirne narkotikum. 
Upokoji. A clovek s nim rychleji vykoufi a leh- 
ceji odfoukne mnohou protivnou myslenku. Po- 
hled', vsecko jiz poseceno. Vsude jen strniste, vet- 
sinou jiz zorana, pst, slysim dokonce i cep}H Roz- 
kosna muzika, jak zvoni o mlat a busi do snopu! 
Chudaci sklizeji s pole hned pod cepy. Ale tarn 
na panskem vezi se bachrate stohy — lee pravda, 
tebe podrobnosti hospodafstvi nezajimaji. Za to 
krajina jako celek, jako symfouie beze slov a bez 
vykladu. Jako nine. Ano, casern, kdyz vytahnu 
paty z mesta a objevim nanovo puvaby venkova, 
podoba se mi, ze se ve nine zkazil krajinaf. Tak 
se tesim upfimne z klidnych, vaznych siluet 
lesu, krkolomnych cest, malebnosti roztrhanych 
chalup, z brouku a louzi a z velebne sirosti roz- 
hledu, protkaneho zlatymi pasmy a mocnymi 
proudy zdravych barev. Podivej se, jak prosty a 
pfec pekny obrazek. Ten dvorec se svj'mi ohrom- 
nymi stfechami a vikyfi, s drubezi, dobytkem a 
lidmi; na nem a na poli kolkol lezi cervencovy 
lipal jako dusne vzduchove mofe. Vlnky se v nem 
teteli az tarn k lesu, k te cernave hradbe borovic, 
prorostle tu a tarn bfizou. Tarn chladno, ticho, 
temno, skryto; zde teplo, zivo, jasno a zjevno. 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



Jake protivy, velke a vdecne! Budeme je dran- 
covat. Zdrzime se v Cermne a nabijenie si mapy 
skizzami ■ — " f 

Tak a podobne hovofil Trojan o \vsem, co se 
mu na oci a na jazyk namanulo, bave zamlkleho 
pfitele, jenz toliko jednim uchem naslouchal a 
zase co chvile do hluchoty svych smi upadal. 
Netinavny pfiboj cite a jare feci umelcovy tfistil 
se pofade o tezky balvan, lezici na prsou Jiruso- 
vych, o balvan, na neniz stala veiika a vsechen 
obzor Jirusuv vyplnujici Karla, hned skvouci 
v zafi luznych i cistych upominek, hned zastfena 
jak v cerny pfikrov stinem pocnmurnych zku- 
senosti. A Karla nehnula se tez z pozadi myslenek 
Trojanovych, necht stfidal svetla, barvy a sce- 
nerie jakkoli. 

Iyfetni vedro povzbuzovalo malifovu zizeii a 
jizda jeho chut. Byl tomu povdecen, kd} r z vlak 
zastavil na deset minul v Ujezde, na kiizovatce 
drah. Vystoupil z vozu a zval Jiruse do nadrazni 
restaurace; zesilil sve nalehani dokonce i pfatel- 
skym nasilim. A pravnik byl by jizjiz podlehl. 
Lee v torn vyskubl prudce rukav s prstu Troja- 
novych, odepfel rozhodnyrn posunkem a zmizel 
v serem pozadi kupe. 

,,Jakou pfisernou obludu zase zde zocil," brucel 
si umelec do vousu, zachytiv zablesk nahleho, 
nepfijetnneho pozna.nl v oku pfitelove. Ubiraje 
se dlouhymi kroky pfes kolejnice k restauraci, 
rozhlizel se zvedave po peronu, kdez stalo a pfe- 
chazelo neco lidi, ocividne ve vyckavani jineho 
vlaku, Nekolik tichych bab s ranci; hlucni, rtu- 
tovi studentici na ferialni pfejizd'ee; nejaky hono- 



::;:) 



racior, snad ujezdsky purkmistr s kasketem na 
hlave, dymkou mezi zuby, rozkroceny, o Ml 
opfeny; svadronivy obchodni cestujici; vojaci, 
sluzky; pak dva, tfi sousede vsedniho typu a od 
jednoho konce peronu ke druhemu plno ctyf 
nezbednych deti jakes vrchnosti, kteraz stranou 
na zvlastnim miste mlcky dustojnym cekanim se 
obirala. Nic zvlastniho, nic takoveho, co by Jiruse 
jfmati mohlo. 

„Neni ve sve mire, leka se svych domnenek," 
omlouval ho v duchu Trojan, vybiraje z bufetu 
a ukladaje na tac housky se studenou peceni, 
ovoce a vino, aby je sklepnikem k vozu donesti 
dal. Mani, neveda sam proc, ustal umelec ve vy- 
beru a ohledl se. Jeho zrak setkal se s ocima 
obstarleho muze; upfeny pohled tohoto cloveka 
vyrusil malife, jenz mzikem si byl vedom, ze 
zvedavce zna, a v torn jiz se rozpomenul: pan 
Vacek! 

Nez rozmyslil, je-li zahodno, vymeniti se stry- 
cem Bvgenie nekolik slov, zasycel a zajecel venku 
pfijizdejici stroj, zahlahoiil ztfesteiie zvon, pfi- 
letl s xychlosti a rachotem boufe novy vlak. 

,,Ujezd! Dve minuty!" vyvolavali konduktefi. 
,,Do Prahy! Vstupovat! Do Prahy!" Vrchnost 
s detmi, baby s ranci, honoracior s ka§ketem a 
vojaci se sluzkama vj^hrnuli se k vlaku. „Tfeti 
vzadu. Delejte, delejte tam zcerstva!" rozkfiko- 
vali se zas konduktefi. ,,Druha, zde, prosim. 
Prvni, k sluzbam, racte, - — ruku libam, milostiva 
pani." 

Pan Vacek byl mezi temi, jiz vehnani a vecpani 
do tfeti tfidy. Jeste neco zmateneho, pronikaveho, 



202 KNIHY ZVONU 

pfekotneho hluku a cizi vlak zmizel. Zaroven 
zvoneno po druhe Trojanovi k odjezdu. 

Provazen sklepnikem, vratil se umelec k vozu 
a vylozil pfed Jirusem lakavou vsehochut jidel 
ke drulie snidani. \ 

, „Neupejpej se mi," horsil se, vida pravnikovu 
netecnost k lahudkdm. „Odnaucim te posteni 
jako — " 

,Jede s nami?" ptal se Jirus, kdyz malif od- 
mlcev se, sam chute do krmi se pustil. 
„Vacek? Ne." 
„A kam se podel?" 
„r»o Prahy." 

Pravnik hledel zamyslene pfed sebe, jako by se 
tazal nalehave: ,,Co tarn?" 

Malif vnutil neco ze sve zasoby pfiteii do rukou 
a pozoroval bo chvili. 

„Snad za tebou," prohodil pak. 
„Ke mne?" podivil se Jirus, „Nac to? Cesat 
loriske slivy?" 

„Hm," usmal se malif. ,,Kazda horka kase 
yystydne. Spalili si drobet prsty jako ty, a po 
sriitce, pozchlazeni mysli zhorka nakvasenych 
je cas k miru." 
,,Nemozno!" 

„Nappak. Docela pfirozeno. Vacek se ukvapil, 
Bvgenie tez. Vylozili si to, nepochybne energic- 
kym popudem Bvgenie. Tvoje byvala nevesta 
uecbce a nemuze sete pro lecjakou malickost 
z ^ c h V tv ^ ^ sce nebo pfatelstvi — jak dices — 
ulozilakus sveho zivota a sice nejcennejsi a ne- 
nahraditelny svuj mlady vek, sve nejkrasnejsi 
sny a nejslibnejsi plany. Ten statek neozell ani 



JAN LIER; MAODALENA 



203 



pfes noc ani za rok. Chce jej a jebo uzitek. Za od- 
vraceni takove ztraty smluvi se s tebou rada, 
promine ti ochotne vse, ba mnohem vice, nez 
sama sobe nedavno jeste pfiznati chtela." 

,,Pro boha, jak to zas mluvis?" trnul pravnik. 
,,A dnes, prave ted', kdy ve nine vsecko vfe, pali 
a boli — " 

,,Hm, prave ted'," stal Trojan pokojne na svem, 
nedbaje litosti pfitelovy. ,,Ja te nenecham v uzi- 
ravem a nehodnem zarmutku. Kdybys byl silna, 
boufliva povaha, nechal bycb te pit a liyfit, abys 
nasilim krajnich prostfedku zmohl a pfelomil svou 
chorobu. Ale takovy neni tvuj zv3dc Ty bys mi 
zapadl do sveho bolu a nevydral se z neho. Tomu 
nedopustim, Iyadislave, Vcerejsi knihu zavfeme 
nadobro; skoda casu pfebirati se v ni. A zacne- 
me nove konto. lame za ne cenne saldo, mnoho 
k dobremu u Evgenie, a ja se nikterak nerozmyslim 
byti tobe radou, abys si Kvgenii vzal. Nyni mas 
odbyte dobrodruzstvi asi prave takove, jake na 
tobe moci chteli. Utrpnost a promijeni, kterym 
te prve bez pficiny obmysleli, zaslouzil jsi sobe 
vrchovate. Soucit jiz te neurazi, obzvlaste bude-li 
ustedfovan s taktem, coz opatrnpst Bvgenii bez- 
pecne poradi; ano, jeji laskave odpusteni ti zala- 
hodi a Evgenii tez, protoze damy rady prokazuji 
dobrodini, byt i z value casti toliko pro vdek 
sve jesitnosti. Mimo to osvedcil jsi se z nenadan; 
muzem, tfeba i v chybe. Z nenadani, pravini, 
protoze drive jsi byval malo slany a malo mastny 
dobracek, jako hodne pacholatko. A chlapce 
ziskati neni pro zenu triumfem, jakeho by si 
zena vazila. Ted' nabyl jsi haut gout, jsi ne- 



204 



KNIHY ZVONU 



bezpecny, ajnebezpecnych muzu liledi si zeny 
nejvice." 

„Pochybuji, ze by Evgenie od svy/ch pfisnych 
zasad * — " \ 

^Ach, pfisne zasady jsou jako nadcenene 
zbozi v krame, aby se mohlo slevovati," pferu§il 
malif Jiruse. ,,A kazdy slusny clovek zaskvi se 
radeji projevem milosti nez vykonem birice."!-, 
,,Marne feci," broukl nevrle zamraceny pravnfk." 
,,Spise vlk s ovci se ozeni nezli ja s 'Evgenii," 
„Dnes, pravda. I^ec zitra, pozejtfi — " 
„Nikdy! f ' 

,,Tedy nikdy. Ale ponevadz jsem pevne pfe- 
svedcen, ze lasku nejlepe hojiti homoeopaticky, 
zmafenou lasku novou laskou. ■ — " 
„Usetf nine! Cyniku!" 

„Cynik! Dukladna pfezdivka," meditoval ume- 
lec v nezvratnem svem klidu. ,,A proc? Protoze 
ti radim, abys protfel oci a vzchopil se. Tobe 
by se libilo, zchromiti si ruce, zatemniti si lilavu 
a zatiti si zilu svelio zivota zatvrzelym zarmut- 
kem? K cemu bys potom byl, nyni, v tvycli 
letech, z kteryeh kazdy rok je drazsi nezli pet a 
deset pozdejsich? Pamatujes se na biblicke po- 
rovnani o zvadlem stromu, ktery do ohne ma 
byti uvrzen? Tebe navstivila jen pekna, avsak 
skodna liousenka. Je setfesena — " 

,,Trojane!" vzkfikl Jims zoufale a vzchopil se, 
jako by z okna chtel vyskociti. 

, Jiz jsem zticha jako pena!" chlacholil malif. 
,,Znamenita kytka. Vectia. skoda, ze jsem si za- 
pomnel pfibrati hofcice. — Napij se, nezli so- 
dovka nadobro vycichne," pobizel malif, nalevaje 



JAN LIER: MAQDALENA 



205 



pfiteli vodu do vina v ploske cestovni sklenici. 
,,A ber si liusi jatra. Tobe take jsou milejsi stu- 
dena nezli tepla — " 

Rozladeny pravnik odmital vsecko. 

„Nu, mlc, mlc!" mluvil nenapravitelny Trojan 
jako k nemocnemu diteti, ,,SnacL se v Cermne 11a- 
skytne nahrada - — •" 

Malif ui!al svou slibnou utechu, nechteje vy- 
zraditi, ze od navstevy pana z Rejnburka tanula 
mu na mysli stale neznama, jejiz podobnost 
s Magdalenou cermensky pan postfehl. 

,,Ku," liboval si s mlaskotem Trojan, pfehli- 
zeje vymeteny podnos a tfepaje proti svetlu 
prazdnymi lahvemi. ,,Mne zacina chutnat, jen jsme 
z Prahy lilavu vystrcili. Ty se venku take spravis, 
I/adislave, Tarn je clovek mnohem blize vyziv- 
nemu chlebu, hrachu a mleku nezli nezazivnym 
mestskym tretam a kudilinkam. Jsem zvedav, 
bude-li na Cermne take slecna Zofie z Rejnburka. 
Pfal bych ti, bys ji poznal. Ta stara dama by te 
podmanila. Ma srdce s tvrdou slupkou a medo- 
vym jadrem. A rozum jako blesk, jasny, pronikavy, 
a uliodi vzdy do cerneho. To proto, ze zestarla 
mezi drubezi, kravkami, safafi a myslivci." 

Umelec rozpovidal se o tete cermenskelio pana, 
vyrazeje tak nevlidneko drulia az do Bystre, 
kdez na stanici ocekaval je pansky kocar a vuz 
na zavazadla, urceny k doprave obrazu Trojanova 
ze stanice do Cermne. 

,,Vedra a pracliu, ze bych se zalkl," liorsil 
se malif, obziraje pfed stanici krajinu, zahalenou 
v dusny opar horouciho letniho dne a hlede po 
pruhu bile, jak sedou moukou posypane silnice, 



206 



KNIHY ZVONU 



ktera se az v nedohledne dalce mezi vrsinami a 
lesiky ztracela. ,,Hodina s poledne. A my mame," 
obratil se umelec ke kocimu, „na Cermnou dobire 
tfi hodiny?" (^ 

,,Take jen dve, milostpane. Jak kdo jede." 
,,Jako se sklem." 

„Se sklem? To ctyfi, jemnostpane," tisoudil 
koci, ohlednuv se v setrne ucte po bedne s obra- 
zem, jiz nakladaci stanice vynaseli. 

,,Pan baron neni na Cermne?" ptal se dale 
Trojan. 

,,Cekame milostivou vrchnost az zitra." 

„Ach, casu tedy nazbyt," rozliodl se malif. 

„Nalozime — jen zvolna, opatrne, nehofi! Potom 

si objedname v hospode slusny obed, pojime a 

posedime si v chladku a po tfeti hodine vyjedeme." 

Tak se i stalo. 

Stihla vez uhledneho cermenskeho kostela vr- 
iiala jiz dlouby, nekonecny stin pfes cele mestecko 
az daleko za posledni humna do poll, kdyz povozy 
stanuly pod ni, aby zabedneny obraz v sakristii 
bezpecne ulozily. Po te zajely do zamku, kdez 
uvital liosty jmenem vrchnosti feditel panstvi. 
Pfatele spechali do vykazanych prostrannych, 
peclive zafizenych pokoju, aby splakli a smetli 
se sebe stipiavy pracli a rmut z dlouhe cesty. 
^ ,,Acli," odfukoval si spokojene umelec, po- 
splachav se ve vode, az umyvadlo plavalo, ,,tof 
jsem okfal! Po vodni koupeli uzijeme jeste vzdu- 
chovou. Pojd', nez nam uchystaji vecefi, projdeme 
se v parku. Nastava pfekrasny vecer, takova 
svata, tajemna nalada vecera, kterou myslivci 
velmi pripadne nazyvaji, kdyz feknou: Je po- 



JAN LIER: MAODALENA 



207 



zorno. Mam „pozomo" k smrti rad, je to nej- 
krasnej§i bdsen beze slov, nejryzejsi piseri bez 
melodie, luh oziveny postavami, ktere nejsou a 
nebyly. Pojd', Iyadislave, a uvidis, jak je Praha 
se vsim svym hlucnym svetem mala i marna, 
kterak vsechen nafek tveho nestesti je jako cvr- 
kot konicka pod mezi. Jen co vyjdeme z parku, 
usedneme na mezi a zmlkneme jak male deti, 
okouzlene ohromnou, posvatnou pohadkou kras- 
neho vecera v sirem, nedozirnem kraji." 

Horovani malifovo bylo spravne. I chory dok- 
tor Jims pocitil ulevu, ssaje do sebe cisty, vonny 
vzduch volneho prostoru, jehoz rozmery a ve- 
lebne ticho pfimo omamuji mesfaka, zvyklelio 
na labyrint lizkych lomoznych mist. 

Oba druhove kraceli zvolna po lemu lesa, sa- 
lajiciho svezim pryskyficovym zapacliern, az do- 
sli na mez velikeho pole, na netnz parni mlaticka 
pracovala. Kolem stroje bylo zivo a hlucno. Na- 
nore na stroji jako vrchol skupiny, ozafeny zla- 
tym, a ruzovym dosvitem zapadleho slunce, 
stala jadrna zenstina v poulie kosili a kratke 
kytlici, se satkem na babku na lilave, s osmalilou 
siji, pevnymi rameny a lytky, jez do snopu se 
bofily. A kolem ni, pod ni bemzilo se podobnych 
zen, holcin a bab, vseck}^ v kytlicick, vseck5 ? ulifa- 
te, statecne, vesele a v poliybu jare. Mezi nimi 
miliali se liosi, mrstni clilapci a silni muzi s roz- 
halenymi prsy, pracovali, pokfikovali a vyskali. 

,, Je-li dovoleno pfevadeti dojem zvulcovy v pfed- 
stavu barevnou," podotkl malif, ,,jest mi, jako 
by ti lide liarali plapolem smicbu a fehtotu. Pfi- 
kladaji do obne pilne vsiclmi, aby neuliasl, pri- 



208 



KNIHY ZVONU 



kladaji polena erotickych zertii, kterym do zfe- 
telnosti pranic nechybi. Tote zdravi, tote zivota 
a upfimnosti!" 

Co chvili skutalela se nektera zenstina za ja- 
sotu ostatnich se snopu, hosi pomahali vratkosti 
a pohyblivosti holcin sfuchanci, a v ponouka- 
vem, dvojsmyslnem karani i rozpustilem fehtotu 
stfidali se mladi jak stafi. 

Pojednou §ifilo se mezi lidmi mlceni, jako kru- 
hy v rybnice, do nehoz kamen liozen. Postfelili 
cizince na mezi. Chvili bylo ticho, jen lokomo- 
bila opodal hucela, stxoj rachotil, snopy sustily, 
rozkazy poklasneho a liryvky tlumenych po- 
znamek se ozyvaly. Ale cily roj nedal si na dlou- 
ho pfekazeti cizim vlivem. Trojan sam vybavil 
jej z okamzite tisne. 

,,Poma.hej Panbuh!" zvolal slusne. 

„Dejz to Panbuh!" odpovidalo tucet hlasu. 

,,To jsou nejaci zvedeni panove," libovala si 
obstarla vazaeka. M Ti znaji mrav!" A sahan ju- 
nak houkl bujne mezi druhy a druzky, dve tfi 
mu odpovedely a rej pocal znova. Ba jako vdek 
neznamym zdvofilym panum srsely z davu dvoj- 
nasob pepfene vtipy a fikadla, provazena nezbed- 
nym chechtotem a vzbuzujici silnejgi a silnejsi 
ozvenu. Obcas ozval se popevek, ridceji milostne 
pisne narodni, casteji pekny napev, podlozeny 
velmi kluzkymi slovy, nebo hrozna vojacka 
odrhovacka. ,,Drzite za zuby, nestydove," okfi- 
kovali jedni beze vseho hnevu, a jedva ze 
ukficeli sve protivniky, spustili sami jeste roz- 
pustilejsi. 



JAN LIER: MAQDALENA 



209 



Malif znamenal pojednou, ze se mu Jiru§ ztra- 
til. Rozhlizeje se pocinajicim serem, zocil pfitele, 
odchazejiciho zvolna zpatecni cestou k parku. 

„Tys pohorsen?" ptal se, dostihnUv Jiruse, 
vsunuv mu ruku pod pazi a hlede mu s usmevem 
zdola do tvafe. 

,,Nikterak," popiral mirne pravnik. ,,Ale vseeko 
nine boli, i dovadeni tech lidi. Vis, co zkousim 
pro nevazanejsi milostnou avanturu a ti zde 
vyvadeji volne jak faunove a bakchantky." 

„Plnym pravem. My mestaci jsme pouhymi 
hosty v poli neb v lese, na louce neb vinici, kdez 
od praveku ziistavaji domovem a neobmezenymi, 
pfirozenymi pany Ceres, Kybela a Bakchus, Pan, 
Silen a Priapus, fauni, satyfi, menady, vily a bak- 
chantky, tito duchove a elementarni cinitele zdra- 
ve, plodne, pfekypujici pfirody, Co chces mezi 
nimi se svym mestskym formalismem, s tou kon- 
vencni maskou, ktera toliko napolo skryva, na- 
polo die pravidel slusnosti st}disuje tutez lid- 
skou tvaf, jakou jsi zde nepokrytou spatfil." 

,,A proc se pfezdiva te nahote venkovska ne- 
vinnost?" 

,,Takove osumele prupovidky vazi rozumny 
clovek cum grano salis. Zalezi na torn, kdo je 
pronasi a vyklada. Jemne devcatko z mesta, 
ktere v upravnem, stfezenem a v socialni kruhy 
uzavfenem mestskem zivote zachova mnohem 
snaze a dele nevedomou nevinnost nezli na vsi, 
zdesi se ovsem te domnele zpustlosti vesnicke 
chasy. Ale my, rozsafnejsi lide muzeme bez od- 
poru pfijmouti venkovskou nevinnost za pravidlo 
ve vyznamu uprimne prostoty a skutecne, nehle- 



Magdalena. 



H 



KNIHY ZVONU 



dane, byt i mnohdy neomalene neb neurvale pro- 
jevovane pfirozenosti. Bylo by absurdni a i tobe 
odporne, aby si venkovsky lid pocirial ve stajlch 
a ve stodole jak frisefi nebo tanecni mistfi. Tento 
lid je nutne a pravem v nejuzSi druznosti s pfi- 
xodou. A fraseologie pfiiody je strucna, vecna: 
od slova k cinu jest maly krok. My, ktefi jsme se 
vzdalili od prirody, vyhlizeli bychom arci v selske 
manyfe jak hastrosi a byli bychom pro pohorseni, 
A zase krava v salone je strasnym netvorem, na 
louce ktasnym milym stvorenim. Est modus in 
rebus, to bude klasicky vzdelany doktor veske- 
rych prav snad vedeti? A nepohorsi se ani thes- 
moforiemi, ani megalesiemi nebo bakchanaly 
z kteryclizto svatku na cest plodnych bolm zbyly 
nam v Cechach obzinky — " 

,,$tacilo by tedy, aby se Karla promenila v de- 
vecku na seniku a ja za celedina v kravine?" 
,,Potom bylo by arci vasi chudobe a prosto- 
myslne nevzdelanosti odpusteno mnoho," sma.1 
se malir, ,,ale ne vsechno, obzvlaste ne Karle. 
Chorobne blouzneni, priteli. Vzdej se lio a zrychli 
krok. Loudame se tak, ze by nas lide od mlaticky 
morili dohoniti. Podoba se mi, ze zanechali jiz 
price a jdou. Vyhneme se jim, aby te znova ne- 
poboufili." 

,,Neboj se. A nespechejme. Mne to vse zajima." 

Roj pracovniku blizil se skutecne rychlymi, 

dlouhymi kroky. 2enstiny vykracovaly jako gra- 

natnici, jen se jim suknice na bocich hazely. 

A zas tyz smich, kiik a nevazany zert, 

,,Pochvalen pan Jezis Kristus," pozdravo- 
vali mladsi zbozne a uctive oba cizi parry, pfe- 



JAN L1ER: MAODALENA 



rusujice slovem a t6nem na okamzik sve dova- 
deni. 

,,Rajska prostota," poznamenalpolohlasemume- 
lee. ,,Kult Fauna i Spasitele hned vedle sebe* 
Neni pocliyby, ze kazda vrstva lidske spolecnosti 
zije svym osobitym zivotem. Stykaji se toliko 
na povrchu. Uvnitf jest obsahem, mravem i zi- 
votnim nazorem vsecko rozdilne, v kazde vrstve 
jinake, ostatnim vrstvam namnoze cizi a nesroz- 
umiteme. Odtud pochazi, ze mnohdy umelec, 
nejspise spisovatel, objevi vedle nas, ba pfimo 
pod nasimi okny novy svet, o kterem jsme prve 
nenieli potuchy. Pak se divime, kde se vzaly ty 
jinake samorostle postavy, ktere jsme slepe vidali 
den co den — ■" 

Za tivah, k nimz poskytovala opetna. novota. 
venkova dosti latky, dosli oba pfatele do zamkui 
k vecefi, prave uchystane. 

Trojan ze zvyku a utyrany Jirus z linavy 
spali dobfe a dlouho. Rano se rozesli; malif ode- 
bral se s truhlafi a zamecniky do kostela, aby 
fidil vyjmuti stareho i vsazeni noveko obrazm 
na hlavnim oltari, a pravnik vysel si na loudavou 
obchuzku parkem; sam a sam bloudil po nesmir- 
nem sadu, lekal se kamennych soch, jez krom na- 
dani z houstin se v3 r nofovaly, upadal v teskne- 
a horecne sny na lavkach, v stinu obrovskycti,,. 
prastarych stromii, jez ti§e a jednotvarne naxM 
nim gumely, opiral hlavu do dlani na zabradll 
mtistku, pod nimiz jasny potok v cefivem vlnenS, 
bystfe ubihal, az zavrat Jirusovu lilavu jimala^ 
Naslouchal bezdeky zpevu i skfeku ptactva, po- 
zoroval hemzeni mravencii i tfepot motylu. a pre- 

14* 



KNIHY ZVONU 



sedaval po besidkach i glorietech, z kterych za- 
letal zrak pfes rozsahle travinove plochy k pa- 
vilonum a kolonadam mohutne budovy zamecke. 
Vsecko videl Jirus zfetelne, avsak bez ucasti, 
jako prusvitnou mlhou, v niz predstavy jeho 
upominek a fantasil se mihaly, plauouce hned 
zarem a blednouce hned zas gerym stinem. Da- 
leko na skvouci, modre obloze, k niz pravnik 
nevedomky upiral zrak, ac oci ho bolely, vzneslo 
se cosi, jako velky ptak, utkvely na temz miste 
y pxostoru a mavajici podivne mohutnymi peru- 
temi, Nahlost zvlastniho zjevu upoutala Jiru§e 
a, vytrhla ho ze sneni. Pozual, ze na hlavni ko- 
puli zamecke vytahli veliky prapor v barvach 
Rejnburskych. Znameni, ze panstvo pfijizdelo. 
A zaroveh rozpomenul se samotny host v parku, 
ze prve hucel mu matne v usi nejaky zvon. Snad 
poledni klekani. Jiz? Ba, skutecne, dvanacta nii- 
nula, hodiny prosly nepocitany jak ve ^snach. 
;Byl cas vratiti se do zamku k pozdxaveni vrch- 
mosti, k prostfenemu stolu a k umluve s Troja- 
nem, co pociti odpoledne. 

Malif byl se jiz vratil z kostela a uchopiv pfi- 
tele za ruku, vedl ho rychle pfede tvaf panstva. 
SeznamU ho se vsemi, s vlidnym a veselym panem, 
:S pfekrasnou pani, s roztomilymi jejich detmi a 
starou, zeleznou slecnou Zofii. Pravnik pocinal 
:si ve sve sklicenosti ponekud nejapne a stydel 
:Se za sve rozpaky. V prvni chvili pfipadal si 
■neskonale cizi a opusteny v jare spolecnosti stast- 
nych lidi, jichz radostne lice jej oslepovaly, jako 
slunce ubozaka, vyvlekleho ze tmy zalafe. Az 
xialezl kotvu, rozkosnou rucku, kterou mu spanila 



JAN LIER: MAODALENA 



213 



pani Narcissa z Rejnburka v pozdravu srdecne 
uprimnem podala. Zachytil se ji, vdechl na nt 
vdecne, uctive polibeni, a kdyz zvedl hlavu a. 
zrak jeho setkal se s nebeskym jasnem oci krasne 
pani, bylo mu, jako by mracna nad nim byla se 
protrhla a dobry andel k nemu se sklanel. Pani 
Narcissa vycitila z polibeni Jirusova stesk lie- 
stastne duse a razem vytryskly z jejiho slechet- 
neho srdce zlate paprsky nezneho soucitu i sted- 
re titechy. Ryzi tfpyt laskavych oci mlade damy 
byl prvnim blazivym zasvitem, jenz padl do. 
stinu zkormoucene duse pravnikovy. U stolu,, 
jemuz pani Narcissa vevodila, vzhlizel k ni jako- 
ke svetici, a jeji slova, s nimiz se k nemu v nevy- 
cerpatelne laskavosti nejradeji obracela, padala. 
na jeho ranene srdce jak sladka, hojiva vlahs„ 
Nejednou zvlhly mu fasy, a po stole tfasl se 
zdrzovanou chuti, zlibati vdecne poznovu mekke 
rucinky carovne pani. Pozvan na odpoledne 
k vyjizd'ce, svacine a hram v3 r mluvil se ze 
skromnosti na pfitele, jemuz tovarysiti povinen 
jest. 

,,A ted' bys nejradeji si za to vjdcrakal," pro- 
pukl malif v smich, kdj'z vysli z jidelny. 

,,Ba," svedcil kysele doktor Jirus. „Prohloupit 
jsem, pohrdl teplym vyslunim tech zazracnych 
oci, a vsude jiude nine obchazi mraz." 

,,Neuslo mi, zes jen jen hltal pohledy a slova 
pani z Rejnburka. Na stesti nema cermensky 
pan Othellovu zilu. A neni pficiny. Jeho pani je 
vzorne dokonala. Jedna z tech vzacnych bytosti, 
ktere se casein odnekud z nadpozemskych sfer 
na svet snesou a v lidskou podobu vteli, aty 



ai4 



KNIHY ZVONU 



svltily jako blahodejny vzor neskonaleho dobra 
tisiciim a tisicum zlych a nestastnych." ^ 

„Zajiste," potakal rozhodne JiruS, „Teto ba- 
jefine daine bych se ihned vyzpoyidal; a jsem 
pfesvedcen, ze by nine nezatratila." 

,,Ne. Prominula by ti vsecinko a povznesla by 
±e"andelskou utechou. Ona jinak neumi, ona 
nezna hfisniky, nybrz nebohe. Nesoudi nikolio 
a odpousti kazdemn." 

„A pomohla by mi rada, ze vsech svycli sil, 
•kdyby jen vedela jak," horoval pravnik, ,,Vidim 
to na svatych oci te vtelene, neobmezene lasky. 
I^ec nine neni pomoci — •" 

^Jdiziz," odporoval malif. ,,Pouhy zjev pani 

tNarcissy ucinkoval na tebe jak balsam. Tot 

prvni vlastovka tveho noveho jara. A nic nela- 

liodi tak cloveku, zrazenemtt a potupenemu zenou, 

jako vlidnost jitie, krasne a hodne zeny. Tot stipec 

'toko leceni homoeopatickeho, o kterem jsem vcera 

:m l uv il — Ale u vsech vsudy, ja zde tlacham, 

-tfonira .sMry sentimentalnich slovicek a delnici 

ma mne cekaji! Ano, proliloupil jsi, Jirusi. Ne.molm 

-se tebou odpoledne zabyvati. Zdrzeli jsme se rano 

itichym, avsak obfadnym svecenim noveho obrazu, 

tpotom pfijel zase baron, — nemolil se dockati 

ta jjel do kostela drive nez do zamku. Zapovldali 

ysme sea jiz bylo poledne. Odvezl mne do zamku, 

Aide nechali vseho a je tolio jeste az az — Na- 

wxch mam k race neobratne lidi, zlobim se s mmi, 

mtikaji mi pofade na pole, ze jsotl zne, porou- 

.cliali mi jiz, i ram a ted' mnsim si poslouziti sam 

-aa pozlacovace. Na stesti jsem byl na to pfi- 

spraven — Ci dices se mnou do kostela? Ne? 



JAN L1ER: MAODALENA 



215 



Za zivy svet ne! Inu jaka pomoc, vyrazej se 
sam — " 

Pravnik vysel si do dvorce a osady. Bylo mu 
volneji nez dopoledne; provazelyt ho skvouci oci 
pani z Rejnburka jako plavce na rozboufenem 
mofi prvni hvezdy, vzesle na pustem nebi. 

Zamek cermensky vypina se v rozlehlem parku, 
oddelenem od mestefika velikym komplexem budov 
a prostor hospodafskeho dvorce. Ze vznesene, 
velebne poesie sadu pfesel pravnik do cire, avsak 
nemene imposantni pr6sy. Bohatstvi a hojnost 
poze hna.nl hlasily se pysne o cest bucivymi a 
kvokavymi hlasy set ctyfnozctt i opefencu, tuc- 
nych krav, skotacivych koz, kulatych vepfu, sil- 
nych koni, slepic, krocanu, holuM, jiz pfeletovali 
semo tamo s nekonecnych staji na velikolepe spy- 
chary a krouzili nad kolnami, pod nimiz jezil 
se arsenal nespocetnych stroju hospodafskych. 
Ohromne stodoly a seniky jen jen kypely nahroma- 
denou sklizni a vsemi temi spoustami dobytka 
i plodin hybal cily, spletity ruch stfediska nesmir- 
neho statku. Statne postavy svalnatych junaku 
a kynoucich, podkasanych devecek vladly stroji, 
opratemi, dzbery, a vsecky jejich vykony mely 
silny raz te volne, jiste pracovitosti, ktera se 
slabsimu a neklidnejsimu mestakovi tak velice 
zamlouva. 

I doktor Jirus neubranil se pocitu hluboke, 
obdivujici spokojenosti, kdyz si za chvili navykl 
rozeznavati ve zdanlivem chaosu pfedmetu. a 
tvoru. 

,,Podoba se, ze byste nezhrdl znaleckym pru- 
vodem po teto kuriosite," vyrusen pravnik z po- 



2l6 



KNIHY ZVONU 



zorovani jasnym jak ocelovym hlasem sleciry Zo- 
fie z Rejnburka. Stara dama opirala se zlehka 
o hul a jeji pronikave oci ziraly z yrascite tvafe 
s panovitou pfivetivosti. „A ja rada Kospodafstvim 
provazim. Je to moje pycha i slabost. Molil byste 
nam hospodafum zavideti, drahy pane, kdybyste 
vedel, jakou zdravou, elementarni slast posky'tuje 
hospodafeni v odmenu za cetne trampoty a 
perne prace. Pojd'tel" 

V zevrubne prehlidce dvora vyslo najevo, jak 
chatrne vyzna.se Jiru§ vpuvabech psenice a vlast- 
nostecli telatek, v jakosti sena i uzitku slepic. 

,,Pane/' vrtela stara dama hespokojene hla- 
vou, „zklamala jsem se ve vas. Nerozumite a 
proto neocenite, byt bych si plice vymlttvila, Nac 
se pfetvafujete? Pfiznejte, ze vas to vse nudi a 
nehrejte si na znalce bramboru, kdyz vam vy- 
kladam o medu. Ale, pardon, musim vara byti 
vdecna za vasi trpelivost. Jste nepochybne take 
uboha obet moderni prekotne edukace. Kdyby 
vas mlade lidi radeji ucili, jak se pestuji okurky 
a rozumi hfibeti, nezli kolik centu vazi nektera 
stalice, nebo co vrtocmi, klicek a zakonu si vy- 
myslili kdy lide, aby si chvilku sveho pobytu 
na svete kocicim zlatem vysperkovali a nesmysly 
ztrpcili. Potom byste meli jadro, pokoj, zdravi 
a vedeli vzdy proste, kratce a poctive kudy kam. 
Ale tak vznasite nos vysoko, klopytate pfes kaz- 
de steblo skutecnosti a nacesate si jedovatych 
bobuli na misto boruvek. Nemejte za zle; je mi 
vas lito." 

Takto poucen vysel doktor Jims z vysoke 
brany panskeho dvorce do ulicek mestecka. Pfed 



JAN LIER; MAODALENA 



217 



nini prostirala se dloulia cesta, vroubena struz- 
kami, ploty, chalupami, statky a stodolami. Tu 
vyzirala zborcena doskova chyse z rozsochatych 
stronrti, jak sediva. lilava skromneho vymin- 
kafe, tarn zas roztaliovaly se furiantsky hole, 
hranate, odporne prosaicke zdi noveho selskeho 
domu, v nemz byva nemile stfizlivo a ehladno 
jak mezi spanstelou selskou ehasou. Na cizilio 
chodce sapali se odevsad psi a pokukovaby ko- 
silate deti, popelice se s liusami a slipkami v pra- 
cliu silnice. V mnoliem stite, mezi okny a nad 
vraty salary kfiklave barvy jarmarecnich sva- 
tycli obrazku, nebo clioulili se do vyklenku. svetci, 
ukudleni rouliavon xukou neumelych bridilu. 
Kfivolake, oprchale napisy vydavaly svedectvi 
o prumyslovem a obcliodnim vyznamu mestecka, 
v nemz bylo hojne vycepu piva a kofalky, dva 
sevci, pet asekuracnich agentur, kovaf a kolaf,. 
zednik, ctyfi krejci, sklad uherske mouky, trah~ 
laf, dva feznici, zamecnik, trafika, pekaf, tfi 
kupci, femenaf, ba i jedna ,,modni sin" se skfin- 
kou vybledlych faboru za oknem. Nejvice zavodii 
a cihlovycb stfech soustfedilo se ovsem na na- 
mesti, ozdobenem vodojemem, jemuz na vsi louze 
fikavaji. Ve vodojemu splouchaly se kachnj^, husy 
i nekolik chroclitavych zvifat, a na bfehu, vrou- 
benem melancbolickymi stromy, lezely a sedely 
deti, zamestnane pokfikovanim na kachii}?, husy 
a ssavce, ktefi uzivali chladive koupele. Tu a tarn 
vial praj)orec jako pfedzvest zitfejsi slavnosti; 
podobna navesti vyskytovala se na nekterych 
stitech v podobe zelenych guirland, festonti a 
vlajicich stub; na plotech leskly se vj^cidene ha- 



218 



KNIHY ZVONtf 



si6ske pfilby a susily se vyprane hasicske kabaty. 
Obecni drab sukal pilne semo tamo, zamestna- 
vaje se patrne vykonem rozkazu v pficine nastava- 
jiciho svatku, odhaneje zevlujicl deti a zastavuje 
se pilne tu i onde na, sklenicku piva. Silil se a 
osvezoval vyprahle hrdlo, aby mel diistojnou od- 
vahu a razny hlas na potulnou chasu kramafu. 
Vsak jich nekolik jiz robilo boudy za vodojemem 
pod kostelem. Kolovratky, soudky s kyselymi 
okurkami a bedny perniku vyskytovaly se pod 
kolnami zajezdnych hospod. Pfed radnici cekala 
karka s nalozenym kolotocem; pan drab ji zadrzel, 
az se pan starosta s pole vrati a prostuduje prii- 
kazy podnikatele kolotoce. Rozdrobene literky 
dyou umazanych plakatii zvaly na tfi vecery k vel- 
kemtt pfedstavenl prvniho svetoznameko lout- 
kovelio divadla do „besedy". Pod deravou mar- 
kyzou zaplatovaneko stanu sta.1 vyzably clovicek 
s velikyrn, peclive usetfenym pozermanim chun- 
delatych vlasu na Have, s umeleckym vousem 
a pokalenou kosili, slibuje vzletnym napisem kaz- 
demu, kdo vstoupi do stanu, za dvacet krejearu 
v desiti minutach pekny fotograficky obrazek; 
ubozak zival a smutne pozoroval marnost svelio 
volani. Neboi! jen bose, osmahle deti staly mlcky 
a nehybne v pfimefene vzdalenosti kolem stanu. 
Velei byli na poli temef vesmes, vcetne peti ase- 
kuracnicli agentu, zamecnika, ctyf krejci, obou 
fezniku i majetnika modni sine. Po ceste ze strany 
dyorce hrkotal se vozik s lilinenym a kamenino- 
vym porculanem; i sklinkafi vlekli svou karu 
na namesti, a z liofejsi ulice tahla komedie. Otr- 
haui, spinavi umelci provazeli v malebne skupine 



JAN LIER: MAODALENA 



219 



vozik, tazeny kostrbatym konikem. Obecni drab 
vyfitil se jim vstfic, aby jim demonstroval mistni 
autoritu, kterou v nepfitomnosti starostove a 
v§ech radnich s obzvlastni dbalosti zastavati 
musil; spocivalot na jeho bedrack cele dobro ve- 
xejne. Komedianti vysleclili a upokojili ho po 
delsi ckvili se vsim klidem sve otrlosti. Obe 
zchatrale komediantky uvelebily se zatim na 
brehu louze, aby upokojily svuj bladovy dorost 
a ohledly se po miste, na nemz po dnesnim poko- 
feni zitra slaviti budou triumfy, az vyloupnou se 
z cani jak okouziujici sylfidy v trikotu, jedna 
u bubnu a v pantomime s panacou, druha na 
provaze a jak osumela Fortuna na kamenne 

kouli. 

Doktor Jirus obesel si namesti, zbrousil knzem 
krazem cele mestecko od kaplicky nad lifbitovem 
az k mlynu na dolejsim konci osady a posedel 
si dralmou clivili na lifbitove. Posleze usadil se 
na kamenne lavce pfed farou jako clovek, jenz 
nic nezmeska a z dloube chvile vseho dosyta vsi- 
niati si muze. Vyckaval, az Trojan v kostele 
bude liotov. Samota ho nevabila. A po namesti 
bylo pofade ziveji a ziveji. Harasivy drabuv bias 
ozyval se jak sykava, pistici a prskajici raketa, 
pfeletujici se strany na stranu. Husi pribyvalo 
i devcat a chlapcu, jez je honili s poli. Take 
kravky ubiraly se podvecer vaznym krokem 
z pastvy do staji, pfed besedou zakvicel kolo- 
vratek, k stodolam kodrcaly se a vrzaly vozy, 
nalozene vrchovate snopy. Bose devecky v mo- 
drackack a se dzbery v ruce volaly na sebe zpi- 
vave pfes namesti, kolem karek komediantu a 



KNIHY ZVONU 



kolotocu snily deti a nastavajicicb vzacuych po- 
ziteich. 

Pan! principal ova od komedie ol^cliazela s na- 
vest 1 'mi a poctivsi Jiruse zarovefl i ponizenou 
i drzou poklonou, pfilepila vedle neho na stenu 
farni budovy jedtiu ze svych ceduli. Pravnik pro- 
hlizel si s linou pozornosti zenu i navesti a fadky, 
blativou jakous cerni skrze patronu na papir na- 
mazane. I cetl s loudavou a spocatku dosti tupou 
vnimavosti: 

,,Zytra V arene Velkolepe pfedstaweni! ktere 

' provede Zalabakova spolecnost z vysiho oboru, 

' telocviku, umeiicli vykonu a sile lierkulezke, ume- 

ni s cvicenou kozou a konem provede pan Redi- 

tel, komicke vistupy provede August. Uctou oda- 

ni J. Zalabak. Zacatek ve 2. a v 7. liodin." 

Naivnost sloliu i nejistota pravopisu bavily 
Jiruse. Pfecetl si ceduli nekolikrate po strance 
jazykove, pak znova s hlediska pfitele chudiny, 
obzvlaste originalni a podnikave chudiny, potom 
jeste se zajmem kulturuim a narodnim, ba i se 
zivym politovanim, ze razovity cesky panaca po- 
vysuje se domnele za Moupelio Augusta cirkuso- 
veho, v nemz bidne se rozplyva v nic, v bezkarak- 
ternilio, svetobezneho lilupaka — 

Venovav temto uvaham slusnou clivili, pocal si 
doktor Jirus znova hledeti rucliu po namesti. 

Pfed skladem uherske mouky vedle lilavni ko- 
falny vypucela kytice mladyeh, svadronicich zi- 
dovek. Na protejsim konci namesti u kupce ta- 
haii se povyrostli hosi o sochor, aby smeli jim 
busiti a zvoniti v zeleznem hmozdifi, vzacne 
kofeni jakesi k svatku roztloukajice. Vuz z pivo- 



JAN LIER: MAODALENA 



varu objizdelhostince a spoustel po lize tu vederko, 
tam dve, nekde i tfi do sklipku hospod. A do 
„besedy" tihli nejpfednejsi otcove mestecka, du- 
stojne, s velikymi dymkami a fadnynii holemi. 
Po korsu od fary podel radnice, posty a skoly 
az k cetnickym kasarnam jab se vazne jak peri- 
pateticti filosofove pfechazeti dva kvartani nebo 
kvintani na prazdinach. Boudy kramafu rostly 
ze zeme jak liouby po desti a cvakot kladivek, 
prasteni a zvoneni lati a prken ozyvalo se na 
vsech stranach, 

I slecinky nektere vysly si podvecer na obhlidku 
vzrusenym mesteckem a skupily se a sveholily 
zvlastni nahodou nejcasteji pobliz fary, nedaleko 
ciziho pana na lavce, coz oba peripateticke stu- 
dentiky zjevne proti Jirusovi popouzelo. Take 
pani adjunkti hospodafsti a lesni vyskytli se po 
dentil lopote na korsn a vedli si tu svarne a hlucne 
jak neodolatelni, vsemohouci porucici v garniso- 
nach. I/dvky pfed domy obzivly starymi a mlady- 
mi, obzvlaSte pfed postou, kdez probirany vce- 
rejsi noviny, a pfed skolou, kdez kolem industrialni 
ucitelky shromazden byl roj pletoucich devcatek. 
Vycbrtle komediantske devce s umounenou paskou 
v navlhcenych, hladce scisnutycb vlasech, odene 
oskubanynx trikotem, bebalo z hospody do hospo- 
dy, nosic pod pazim car z koberce, na nejz se po 
krcmach v pfemetech vrhalo, a vlacejic za sebou 
male, buclate packole, jez svou detskou nejap- 
nosti vzbuzovalo smich i ritrpnost bosti po 
hospodacli. 

Apoparnem dnisklaneise nad mesteckem tichy, 
Vabny podvecer, namesti stulilo se v mekky, cis- 



' 222 _ KNIHY ZVONU 

ty stin, nad nimz plala po nebi zlata zaplava 
slunecni jak skvouci baldacbyn, protkany letem 
sveholicich ptacat. Kejhani husi, §t£bot kachen 
a buceni krav, sinich a kfik deve&k a hochu, 
hovor a Stebot na promenade i po lavkacb, vse 
to soustfedeni a vzplanuti zivota maleho mestecka 
pfed ubasnutim, bylo jimave a lahodne. 

,,Tu ho mame, naseho mrzouta," zaznel nad 
zamyslenym Jirusem ctveracky bias a na jebo 
rame polozily se kostnate, pevne Trojanovy ruce. 
,,A zda se, ze mu venkov jde k duhu. Za dvacet 
a ctyfi hodiny utucbl jiz nejhorsi nervosni neklid 
v jebo tvafi a zraku. Vsak i stare baby vedi, 
ze zmena povetfi byva vyhodna a nejlepsim pro- 
stfedkem pro narovnani chemickebo souladu v clo- 
veku, je-li v nem co nakysleho neb nabofkleho. 
Ach, pardon, panove se posud neznaji. Muj pritel 
Jims, doktor veskerycb prav, nyni zde na zota- 
veni, — pater Dufek, zdejsi kaplan, s mladsim 
ucitelem kvas cermenske spolecnosti, vyborny spo- 
lecnik a verbif ctenafu. Pomahal mi v kostele 
cbute az do nynejska, do tmy. Jsme prave hotovi. 
A pfisli jsme jeste vcas, abycbom podnikli malou 
vyzkumnou cestu autour du monde cermensien. 
Jak se podoba, vyrojilo se tu vse, co v Cermne 
slyne spanilosti, mladosti a spolecenskym vyzna- 
mem. Pan pater bude nam laskave znaleckym 
pruvodcim." 

Pater Dufek, mlady, boubelaty muz s dobrac- 
kyrn^ oblicejem, vyhovel ocbotne a zasvetil na 
dvoji obcbuzce namestim oba cizince dostatecne 
do slozeni, nomenklatury a pozorubodnych vlast- 
nosti cermenske flory damske i muzske. 



JAN L1ER: MAODALENA 



223 



Malif pasl opetne po zjevu, o nemz se byl pan 
z Rejnburka v Praze zminil. Oblizel se vsak marne. 
Mezi vykvetem cermenskych devcat, kterez pra- 
ve zdobily namesti jak ambulantni sad, nebylo 
zadneho. jez by se mohlo honositi pfibliznou 
aspofi podobnosti s tvafi nove svetice ve farnim 
kostele. Coz by si cermensky pan mobl splesti 
rttzi s makem? Bylo sice na snade pozeptati se 
ochotneho kaplana, jenz zevrubne ve svych ovec- 
kacb se vyznal. I^ec otazky po devceti slusi v ma- 
lem mestefiku klasti velmi opatrne, aby je Fama 
neroznesla a ozvenou podivne nezkomolila. A nac 
specbati 

Vrativse se k fare, setkali se s farafem; pfi- 
chazel prave s pole vsecek uhfaty a upraseny. 
Pfivital strucne Jiruse, chvalil si nadsene po- 
zehnanou urodu a liboval si, ze ma stastne hoj- 
nou sklizen vsecku pod stfechou. Lacny a ziznivy 
spechal na skok domu a pak do besedy, kamz 
pany pozval. 

Odf ekli zdvof ile s poukazanim na veceri v zam- 
ku. 

..Ale pater Dufek nebude hostem vrchnosti?" 
ptal se faraf urcite. „Doufam, ze se s nim jeste 
v besede shledam. Vedel bych rad, je-li vse k zi- 
tfeisi velke slavnosti scbystano a opatfeno • — " 

Kaplan slibil dostaviti se brzy. 

,,Nu, hodinku si dopfejte jeste na tacky s praz- 
skymi pany. Vim, vim, jak rad si porozpravite 
o umeni. A toho nektaru mame zde namale. 
Spise spatneho piva. Je to kfiz! Nas sladek — — . 
Aie nebudu zdrzovati. Dobrou noc, panove. Zitra 
se ovsem v kostele uvidime." 



g lHIMjl!lg'^*mi-^B 



224 



KNIHY ZVONU 



Pater Dufek nespechal do besedy. Ba rozlouciv 
se u zamecke brany s hosty, odchazel s povzde- 
chem. (' 

,,Detina," usmal se za nim Trojan. ,,Neumi 
si vaziti sveho stesti, Jake blaho zitC zde v tistra- 
ni, v pokojnem, upravenem zamestnani, v bez- 
peci pfed vfavou velkeho mesta, pfed vosimi 
hnizdy vsech duchaplnych a znamenitych lidi, 
v jistote, ze jeden den bude jako druhy s pou- 
hym tim rozdilem, ze nekdy prsi a jindy slunce 
svitf. J a bych se na jeho miste ani o ctenafe 
nestaral. Kdo chce, at cte, kdo nechce, at se 
nenuti. Takovi proselyti byvaji jak pokfteni divosi. 
S nakladem velike prace, penez, easu a krve 
i zdravi misionafu jsou namahave ziskani a zradi 
nebo zanedbaji svou novou viru, jakmile se misio- 
naf vrtne jinam. Kfisime to mile ctenafstvo jiz 
mnoho let a pfibyva ho jak psenice na skale. 
Tocime se pofade jako veverka v kole, povyku 
a piva nadela i spotfebuje se mnolio a kde nic tu 
nic. Vecna skoda poctiveho usili nekolika vlaste- 
neckych fantastu a te ztraty, jakott utrpime, kdyz 
vzacni ti blaho vci zklamani a roztrpceni zmalatni 
a otravne skepsi propadnou." 

,,Pred tim nestestim se pater Dufek jeste ne- 
tfese," rviznil se Jiru§ s pfitelem v mineni. „Vzdyehl 
si toliko tjfed vyhlidkou na besedu, pfed tim 
strasnym panskym stolem, vecne stejnym, kde 
pofade sedi diichodni a nadlesni, faraf a postmistr, 
palenkaf a starosta, vzdy a den co den. Po celicky 
rok tytez tvafe na tychze mistech, a mlynek 
tyehze anekdot a vtipu, tyz hostinsky s touz taba- 
terkou, tytez karty a taz hodina, v kterou utuchne 



JAN LIER: MAODAJ.ENA 



225 



to hruzne, jednotvarne pfesypani pisku, aby zitra 
pocalo znovu. Pro mladeho, cileho cloveka je ta- 
kova jalova tisic a jedna noc ucinenou tryzni." 

„I,ary fary. At si zvykne. Ztloustne pfi torn 
a dosahne sedmdesateho roktt stafi. My bychom 
si ovsem jiz nezvykli. Pozde bycha h'onit. Pfes 
to ti radim, abys besedu nav§tevoval. Nacichnes 
tarn bodrou spokojenosti a poznas, kterak blaze 
je na svete, kdyz pivo chutna, zaludek travi a 
ostatek se dobfe zaspi." 

,,Coz tu ztistaneme dele?" 

„Ano. Baron nam pousti zamek a park v uzi- 
vani do zimy, pfes zimu, na leta, jak dlouho nam 
libo, pokud jeho pohostinstvim nezhrdneme. Vy- 
platil mi za Magdalenu kralovsky honoraf. Penez 
mame jako zelez. Nic, ale pranic nebude nam tu 
chybeti. Ja budu malovati en plein air, skizzovati, 
vykoupam si oci v zeleni lesii a luk, zalenosim si 
tu a tarn, a to snad nejcasteji, budu pokouset 
hollcy a stiilet koroptve. Take honitbu mame 
svobodnou. A ty delej podobne, nebo si zakladej 
sbirku broulcu, nebo vykopavej popelnice, nebo 
chod' na kuzelky. Jsi mym hostem a neuteces mi, 
pokud nebudes zdrav na tele i na dusi jako buk." 

Pfitomnost pani Nareissy z Rejnburka u vecefe 
byla Jirusovi nejlahodnejsi pochoutkou a pfispela 
spolu s dlouhym zdrzenim po stole k tomu, ze 
usnul bez obtizi. Samoty v Jirusove loznici po- 
uzily sice pitvorne bludicky skaredych myslenek, 
aby sletly se k nemu zas. Ale podlehly po krat- 
kem^ zapase velike fysicke ospalosti, proti niz 
byva marny boj i mucedniku, ktefi si ve sve 
litrape libuji. 



Magdalena. 



15 



226 



KN1HY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



227 



Pfistiho dne, v slavny den svate Mafi Magdal- 
ske zbyl Jirus po snidani v zamku sam, Sam a sam,_ 
krom stryce portyrova, jenz, byl zchvacen mrtvici 
na pul tela a zustal zaklet ve sve lenosce u zavfe- 
nych vrat. Vsecko, co melo nohy, pospisifo na 
pout a do kostela na hrubou msi k slavnostnimu 
kazani a odhaleni noveho.carokrasneho pry obra- 
zu svetice na velkem oltafi. 

V rozsahle budove zamecke bylo pusto. Pfi- 
gerne rozlehaly se kroky Jirusovy po dlouhych, 
prostranych chodbach. Vymluvil se pfed panem 
z Rejnburka na svoti nervosnost, Trojan potvrdil, 
ze nesnese hlucnych divadel, a tak lio necliah. 
Ivec vedomi, ze vsecko jak virem strzeno, spechalo 
k obdivu obrazu, pfed nejz, ho elementarni sila 
vabila a k nemuz se pfibliziti nesmel, nedalo mu 
pokoje, honilo lio s mista na misto, cmilo mu 
samotu nesnesitelnou. Nemaje stani, vysel do 
parku. A v sluclr vfestely mu trubky a slavnostm 
fanfary hasicu, do hlavy bil mu temny a pro- 
nikavy, vazny a lakavy lilaliol vsech zvonu, svo- 
lavajici cele mestecko akraj, vsechen lid, aby po- 
klekl pfed jejim zjevenim, a v usi kfimal mu 
rachot limozdifu, vypalovairych na jeji cest a 
slavu. A on ji odkopl, on ji zatratil, on pred ni 
utekl. Nemohl jinak, pryc pfed ni, pfed zradnou 

d'ablici — _ v 1 , v 

Neveda jak a proc, ocitl se Jirus vbrane. 

Mel naspecli, a belhavy, zcliromeny zastupce 

vratnelio jedva mu stacil otevfiti. 

Pravnik vystoupil na pustou silmci. Nikde zive 

duse, v praclm jen sta iidskych stop, jez do jedne 

vesmes tihly k mestecku. Samojedmy cizmec nesel 



touz cestou. Dal se v opacny smer. Spechal, 
jako by jej d'asove stvali. Jen ptyc, jen dal od 
ni 

Podivno! Pfedevcirem, vcera neprehal, ne- 
tfestil. Bylo to mozno? Kde nechal vcera sve 
srdce, proc nezoufalo a neproklinalo? Co se s nim 
dalo? Ach, ano, — byl omracen. Osudna. rana* 
dopadla pfilis prudce i nahle. Po ni nasledovalo 
ztrnuti, nevedome vnimani, v nemz nemocny po- 
cituje tupou bolest, jako by mel iiadra prorazena 
kolem, na nemz visi jako bezvladny, mrakotami 
obestfeny. Tak byl Trojanem vyvezen z Prahy 
a ubytovan v Cernme, tak lio s politovanim spa- 
tfila pani Narcissa z Rejnburka. Dal se voditi, 
jako se da zmameny nemocny pfenaseti; a videl 
rovnez tak zfetelne vse, co se kolem nelio sbeblo, 
slysel slova i odpovidal na ne, pfijimal stedre 
usmevy soucitu a vracel je mdle, nevedomky. 
Stir, zaryty do jeho duse, jen dfimal potmesile, 
cekaje, az obef bude scliopna cititi bolest pine, 
vedome. A ted' se vzboufil, a s nim procitla bolest 
zzirava, divoka. 

Prokleta stfelba! Jirus obratil se v malomoc- 
nem hnevu zufive po ni. Nachazel se dosti daleko, 
asi pul hodiny na vychod od mestecka v polich, 
jez se pozvolnym svahem od Cermne sklanela. 
Ziral pfes kapli zamku a park, pfes vez farnibo 
kostela na hfbitovni kaplicktt, za kterouz vzletl 
opet a opet maiy belostny oblacek a zarazil se 
ve vzduchu k pobodlnejsimu vznaseni a rozply- 
vani, nacez zatetelila prostorem a ozvenou riou- 
kava, stekava neb duniva rana. Zapadni vetfik 
menil zvuky vystfelu a moduloval tony zvonu 

15* 



■ 



228 



KNIHV ZVONU 



v mocny hlahol i daleky cinkot a pohraval temito 
hlasy, hone je vpfed i dal, stranou i do hlubin. 
Jirusovi bylo, jako by zvony a rany za nim letely, 
a zas prchaly, volaly a zmiraly, tancilyia vyskaly, 
zalovaly a skadlily . Obklicovaly ho a trhaly, vlekly, 
unasely jej do mestecka, v nemz sbihaly se proudy 
lidstva se vsech stran, slevaly se v jeden mocny 
tok, ovladany jedinou tuzbou, valici se jedinym 
smerem, do bran ehramu, pfed ni, na kolena pfed 
ni, kteraz vznasela se v mraku kadidla a vifeni 
tonu a v zafi planoucich svetel jak bohyne, vi- 
tezna svou krasou a svym tttrpenim. Z hebkeho, 
jasneho aksamitu. rozechveneho obliceje svitily 
jeji velike, temne oci a v nich hofela vseeka jeji 
duse, vytrzena. velikym poznanim a roznicena 
svatou tuzbou po lasce a prominuti. A carovny 
svit techto vabnych, prosebnych oci rozplame- 
tioval se, pronikal prostorem, nesl se a soustfedil 
az k nemu a vnikal palcive i blazive do jeho utrob, 
az zabolelo v nich nahle jak ustknutim ulisneho 
hada. K d'ablu s tebou, prodajna zaletnice, doiu 
s vysin, ty nevestko, ktera jsi upsala svou dusi 
d'ablu a hodila sve telo na pospasy chlipnikum! 
Marne volani! Zvony, vystfely a fanfary oslavo- 
valy a zvaly zas. A Jirus prchal pfed nimi dai 
a dale, pfestoupil vysinu, sebehl do iMoli a spe- 
clial pryc, daleko od ni, stihan jejim zrakem, je- 
jim bolestnym uzasem. Chvela se, bledla, vzty- 
covala se s lehatka, zvedala tfesouci se ruku 
k skrani v uzkosti a strachu z opusteni, ze za- 
vrzeni. ,,Ladislave!" Zoufaly vykfik rozryl Jiru- 
§ovi srdce a zarazil jeho let jak slehem bleskove 
rany.^Ne, — ne, tot pouha ozvena vystfelu, 



JAN LIER: MAODALENA 



229 



saleni pekelne. Jen dal a dale! Zchvacen utekem, 
stacil jedva couvati pfed ni, a ona se vzchopila' 
vystoupila zivouci, krasna z obrazu, blizila se 
k nemu^s pokornou zalobou na sladkych rtech 
a zkrousenou, neznou prosbou o milosi-denstvi 
ve ziosenych ocich. Kemohl dale, pfemozen jeji 
nehou a svym soucitem. Blizila se, videl, jak 
vseeka jeji vabna bytost zajasala vasnivym di- 
kem, jak klesala mu k noham v detinske, bez- 
merne oddanosti, citil, jak vine ho vroucne ve 
sve mekke, teple naruci na ubohe a v spase jiz 

plesajici srdce . .^adislave!" lkala i jdsala 

opojne — „I,zes! V hrdlo lzes, frejifko! Vzdyt 
tori ti na tva.fi prodajne polibeni jineho! K d'ablu 
jcli!" — A odkopl ji vsi silou, az zavravoral a na 
kamen u cesty klesl. 

Videni zmizelo. Zvuk doznel. To zvony tak 
mamily, jejich hlahol v daice lkal, jasal a zmi- 
ral, az doznel. 

Pusto a mrtvo bylo v nezname krajme, ve 
skalnate lizlabine. Jak furiemi na poust vystvany, 
jak z desiveho sna procitly, zilstal Jirus ne- 
pohnute na kameni, opiraje tezke, dunici celo 
do dlane.a naslouchaje v hnevu a slasti upominek 
tlukotu srdce, jez busilo, jak by hadra chtelo 
rozraziti. 

v _ Zavrzena, prokleta bidnice! Ano, prokleta! Vzty- 
cil hlavu a ohledl se. Earn se podela? Proc neod- 
povidala? Naslouchal. Ani spet se neozyval. Arcit, 
— vzdyt bylo po vsem! Odkopl ji nadobro, na 
veky! Po vsem! A Jirusovi bylo do place. 

Za drahnou chvili se vztycil. Hrobove ticho kol- 
kolem jej^rdousilo. Tato nemota, ktera mu neod- 



230 j KNIHY ZVONU 

porovala, nebranila se a ztrpela rise vsecko, padala 
naii jako kamen, jak zaloba. 

Jaka zaloba? Kdo nan zaloval? f 
Ticho, pusto. \ 

Ani zvony jiz nezvucely a hmozdif e nehoukaiy . 
Proc to? Byly snad daleko? Poposel, vracel se 
k Cermne. Ne tak. Co tarn? Bylo as prave kazani. 
Nepochybne. Kostel jak nadlazdeny, ze by jablko 
nepropadlo. Varhany umlkly a nad hlavami, pfed 
zrakem tisicu vznasela se v oslhujici krase spanila 
hfisnice v bolesti poznani a v zkrousene prosbe 
o slitovani. Jen zjev jeji ovladal jak plamenna vy- 
straha a jasna utecha siry prostor, jimz nesla se 
vazna. slova kneze, sluliy vsemolioucilio slitovn&a, 
zapadajice valiou zlatych nauceni do otevfenycli 
srdci jak plodne seme milosti. M Protoz pravil 
Pan f arize jovi Simonovi, vida litost, pokoru. a 
lasku Marie Magdalske: ,Odpusteni jsou ji hfi~ 
cliove muozi, nebot mnoho milovala; komu se 
pak malo odpousti, malo miluje.' I fekl ji: .Odptis- 
teni jsou tobe lifichove.'" 

A lilavy vsecli sklanely se v ilcte pred slicnou 
kajicniei, povznesenou pokanim a laskyplnou 
milosti Vykupitele do kuru nebeskj^cli, a v srdci 
vsecli, staicu i divek, zen i liocliu, ctnostnycli 
i lifisniku. byl velky slavny svatek lasky, slitovani 
a odpusteni. Vsichni kleceli rozruseni pfed _ni, 
bijice se ve sva vlastni kfelilca prsa a vzyvajice 
ji upfimnou uctou; vsichni a kazdy, i slechetny 
panz Rejnburka i andelska pani Narcissa i ze- 
lezna slecna 2ofie i satiricky a nevefici Trojan 
ifarizejove, veficiapocliybujici. Jen on sam jediny, 
ten, jejz vyvolila si za sloup a hvezdu sve spasy, 



JAN LIER: MAODALENA 



231 



stal zatvrzely, nelitostny mezi klecicimi a neod- 
poustel. Neodpustil! Proc? Ponevadz z lasky k ne- 
mu vydala se v nebezpeci a kdyz u dob 1 ■? 
nevyzebrala pro neho kurku chleba, vrlila se zou- 
fala pfed drapy zlych, aby vyrvala jim skyvu 
pro svelio milacka. Ano, • — • tak ucinila Karla. 
Nic jineho. A za to ji odkopl, vydal ve psi, do 
zaliuby. Bez neho je ztracena! 

Na Jiruse pfisla tato myslenka jak nahle, zdr- 
cujici zjeveni. Branil se ji a kochal se v ni 

Tisinott zalehly k jeho sluchu lidske hlasy. Vy- 
trhly ho z tfesteni. Znamenal, ze blizi se lide, 
mnoho lidi, hloucek za hlouckem, po ceste ve- 
douci tizlabinou. A zmestecka hlaholily zase zvony, 
houlcaly hmozdife; i ohlas fanfar zanasel vitr 
z dalky do Moli. Patrne bylo po slavnosti a lide 
rozchazeli se do okolnich dedin. Pravnik nepfai 
si svedku sve litrapy, divaku na ztrhany oblicej 
a zarudle oci. Poposel pfed lidmi dale a zabocil 
na strah, porostlou modfiny a hustymi kfovisky. 
Vydral .se 11a pesinu, vedouci klikate houstinou 
nad cestou pod strani. Mezerami v porostline 
videl kazdemu do tvafe, blizko a mnohdy bli- 
zoucko, jak pesina stoupala nebo klesala. Hovofice, 
braly se po ceste selky a holciny v podkasanych 
svatecnich snknich, ponejvice se svlecenymi pun- 
cochami v kline a se zutymi stfevici v rukou. 
Svlekly puncochy a zuly se, vySedse za posledni 
stodoly mestyse. Bylo jim tak volneji a usetfily 
si obuv pro jiny svatek. Mezi nimi vykracovali 
si rpadne vesnicane v dlouhych kabatech s dym- 
kami mezi zuby a se sukovicemi v rukou, pak 
mala devcata, oblecena jako odrostle v liliputan- 



2 3 2 



KNIHY ZVONU 



skem vydani a hosici s kaskety na hlavach a 
tezkymi botami na nohou. 

Jirus liboval si v stinu a skrytu houstiny. Ne- 
dbaje zvedavych zraku, pfiiakanych prastenim 
vetvi a sypotem vydrobenych kamiiiku, dospel 
na misto zvlast neschudne a nepfistnpne, kdez 
se na parezu chtel usaditi, aby vyckal, az proud 
chodcti pfestane. 

Vtom vsak trhl sebou oslepeny a ztrnuly ne- 
ocekavanym ukazem. 

Ona! 

Ona! Jirus zachytil se v bezdecnem skoku dolu. 
Eyl by srazil vaz nebo nabodl se na rozsochatinu 
suchych vetvi. Musil neschtidny sraz obejiti. Dral 
se lioustinou, lamal vetve, spechal, skakal, padal, 
sklouzal. Nez prodral se oklikou dolvt na cestu, 
bylo pozde. Zahledl ji daleko pfed sebou. Poznal 
ji po ladne postave a pruznem kroku, po jedno- 
duchem mestskem tiboru apoklobouku. Ona jedina 
mela klobouk. Nespousteje s' ni oci a jedva se zdr- 
zuje, aby nepadil jakzbesily, kracel ryelile vpfed, 
az divka, starsi zenou provazena, pojednou mu 
zmizela v stinu pod rozsahlym, listnatym stro- 
movim. Prised blize, rozeznaval Jirus plot a v nem 
vratka, nyni zas na velky zamek pevne zavfena. 
Dospev kuplotu, sel podel neho a protkaval jeho 
latovi ^ ostfizimi pobledy, jez pohlcovala pofad 
a pofade taz neproniknutelna, nema houstina 
stromu. Pravnik sesed s cesty na pesinu, bezici 
kolem obrazeneho sadu a odchylujici se od ve- 
fejne cesty, vzdaloval se vie a vice od poutniku, 
az je z oci ztratil, Byl sam. Oddechnuv si, jal 
se horlive patrati, jako' by se nalezal pred za- 



JAN LIER: MAODALENA 



233 



kletym zamkem, do nehoz stuj co stuj musi 
vniknout. 

Plot objimal veliky sad, jakous oboru. Nikde 
sledu zive duse, ba ani kominu neb kmitu bile, se- 
dive, cervene, jakekoli zdi! Az najednou rozstoupily 
se stronry v siroky rovny prospekt. Jirus vysplhav 
se vj^se, videl pfes olirazeni do obory a v ni 
pruceli stare omsene budovy s portikem a niansar- 
dovou stfechou, 

A pod portikem stala zas — ona! 

Odlozila jiz svrclini sat i klobouk a sypala drii- 
bezi, velikemu mnozstvi opefencu, kteii se kolem 
ni hemzili, tfepotali, kvokali a se rvali, 

Jirus vtiskl si jedinym poliledem jeji zjev cely 
do duse a seskocil s plotu. Nebylo jine rady. 
Divka mohla jej snadno spatfiti. A stranou na- 
blizku ozyval se dusot nejakebo stada, jez tu 
mohlo byti kazdym okamzikem. 

Jirus seskociv, clivel se rozcilenim na celem 
tele. 

Tarn pod portikem u sadu byla, ne — to nebyla 
Karla! A pfec ona! Jen mekci, prostejsi, usedlejsi. 
Taz vzacna ruze, jedva o pozuani v barve mene 
ohniva, v tvaru mene kypra. Jinak vsecka ona, 
Karla! Jaka to badanka? 

Zatackou okolo plotu v3dirnulo se stado ovci, 
za nimi ubiral se stary, prosedively ovcak se 
strnistem ruznobarevnyen voustt po brade a li- 
cicb. Pozdravil neznameho se zdrzelivou uctivosti. 

„Nu coz, vy nic na pout?" zeptal se ho Jirus, 
opetovav pozdrav. 

,,I kde pak!" rozhodl se ovcak za chvilku pro- 
mluviti. ,,Se stadem nepujdu a jinak — " pokrcil 



234 



KNIHY ZVONU 



rameny. ,,Ba ani nedbam. A1; mladi zas cliodi, 
' jako ja. chodival." 
,,Ale zdejsi jste.?" 

,,To1;, ponizene prosim." f 

Pravnik vynal doutnik, jejz ovcak s dikem a 
vdecnym ost3^chem pfijal; nevedel urcite, za 
ktery konec vzacueho toho pozitku se chopiti. 

„Jake to staveni zde v te obofe ci zahrade?" 
pokracoval doktor Jirus jako v bezdecnem vy- 
ptavaui. 

,,Tohle? To byval za starych casu — sam to 
ani nepatnatuji — • takovy z&mecek, co tarn pani 
o honbach pohodli uzivaji. Ted' toho vrchnost 
nechala. A obora to take neni, ale bazantnice. 
Byvala bazantnice." 

„Kdo v ni bydli?" 

,,Kdo? Stara pani leshova." ; i 

,,Iyestiova. Ktera to? Jak se jmenuje?" V: 

,,Sipova. Neboztik pan Sip, — dej mu Panbuh 
nebe — - byval vrchnostenskym f of tern. Umfel 
tenkrate — bylo to tak nekdy, jak nasi na Turka 
do Bosny tahli. A od tech cas ma zde pani les- 
iiova jako vyminek z panske milosti a bere pensi." 

„Ma deti?" 

„Ma." 

„Syna? Snad lesnika po otci?" 

,,Ale kde! Dcery. Dvojcata." 

„Doma?" 

,,Jedna je doma." 

„A druha?" 

Ovcak pohledl likosem na zvedaveho cizince a 
obracel doutnik. 






JAN LIER: MAQDALENA 



235 



,,Proc nekoufite?" tazal se Jiru§ v licene bez- 
starostnosti, pod jejiz maskou svuj nepokoj a 
svoji nedockavost pracne ukryval. 

,,A to ja, ponizene prosim, si schovam az na 
nejakou peknou pfilezitost, az se mi takovy mis 
hodi! Koufim rad, naucil jsem se tomu u vojan- 
skych, ale co pak chudy clovek si muze dopfat! 
Tuhle z bramboru nat." 

,,Sesli se tedy dva kufaci," usmal se Jirus. 
,,Rozumim vasemu stesku a mam srdce. Zde, 
berte!" nabizel pravnik sve pouzdro, jez mu byl 
Trojan vybranymi doutniky rtaplnil. ,,A kufte 
jen. Mame svatek i peknou pfilezitost • — nu, nu, 
jen se neupejpejte! Sirka jiz hofi, — honem, 
at si prsty nespalim." 

Pravnik znal z praxe nevsedni spolecenske 
kouzlo vnadive tabaterky a lakaveho pouzdra 
doutniku. Jejich laciny, siroky usmev zada v od- 
menu otevfeni srdce a sblizuje smysly i mysle 
mediem spolecenskeho pozitku. 

„Tak bazantnice je to," fekl lhostejne Jirus, 
jako by se znova rozpominal na pfedmet roz- 
pravky. ,,Hezke bydleni. A smutno tarn nebude, 
kdyz si clovek zvykne a ma dceru. Viastne dve 
dcery, pravil jste. A kde ze je druha?" 

„Ve svete," povedel ovcakuv jazyk, rozvazauy 
libou lahudkou, na niz si kufak nati ovsem po- 
nekud neumele pochutnaval. Pfibral si z prav- 
nikova pouzdra jen jeden doutnik. 

,,Daleko? Kde a cim?" tazal se dale Jirus. 

Ovcak zase vahal s odpovedi, 
,,Milostpan se moc pta," fekl,"ssaje mocne dym 
z doutniku. 



236 



KNIHY ZVONU 



Jims obratil pouzdro do dlani a podal ovcakovi 
nrst cigar. 

Ovcak byl v rozpacich. 

,Jak se jmenuji slecny Sipovy?"/ 

,,Irena a ■ — " \ 

„A?" 

,,Nevzpomenu. O te se nevi." 

„Coz nikdo o ni nedba?" 

„I kdo pak by dbal!" Ovcak se ohledl Nic 
po ni neni povidaji. Ja nevim. Ani ji neznam. 
Je uz dlouho — na skolach." 

„Byva doma?" 

„Ta? Kdyby se matce na klice obesila, nedo- 
stane se pfes prab. Spatna osoba. Pes by od ni 
kurky nevzal. Ale nic na ni nevim. Jen co zenske 
si tak nekdy mezi sebou povidaji." 

Ovcak povazoval svou ostrazitou sdilnost za 
vycerpanou; popohnal stado a pozdraviv, zasel 

Boktor Jims odcliazel zvolna, rozrusen, iak 
opily. A co chvile stanul v bezdecnem cliteni 
vratiti se. 

Po ceste ujizdel lebky, pansky kocar. Letel jako 
clrak. A zastavil u Jiruse, az se -kerne vzepialy 

„Tys mi nahnal strachu!" vytykal i radoval 
se mahr.skakaje s vozu. ^Cekame te, sbanime 
^ 7~^. ] ^l. mne strach > J edu stranou, na kterou 
videni?" ° dchdzet - Ale ^ iak v Jifikove 

,Jsem." 

Oba pfatele brali se cestou. Vuz jel za nimi. 

„Co te potkalo?" 

„Nalezl jsem ji. Totiz jeji sestru." 



JAN LIER; MAODALENA 



237 



„Je-li mozna?!" 

,Jak by ji z oka vypadla. A pfec to neni — 
Karla. Vis ta silna, lichvatna Karla." 

,,Ale snad v jadfe lepsi." 

,,V jadfe! Poslys, Trojane, pfiznej se: Ty jako 
ja jsi v hloubi sve duse pfesvedcen, ze Karla je 
nevinna." 

Prudka otazka Jirusova byla by umelce bezmala 
uvrbla v neprozfetelnou nejistotu. Uchytil se lev- 
neho prostfedku, zasmal se opovrzlive. 

„Holubice, bila. jako havran. Uletela prave 
z Prahy zaroven. s panem Stfelou — " 

,,Kterak to — " 

„Dekanovsky tak pise." 

,,Ona s tim hnusnym lotrem!" rozlitil se Jims. 
,, Podia • — ! Je mi mdlo. Vsedneme do vozu." 

Trojan nespetl jiz o Karle. Stydel se rozsifovati 
o ni nezarucene klepy pfes nejnutnejsi potfebu, 
a bal se, ryti v ranach pfitelovych. Pfeskocil 
ihned na jine thema, chvale si samolibe dopoledni 
slavnost a Rejnburkovu spokojenost. Doufal, ze 
takove stf idani v rozmluve nebnde napadno prav- 
nikovi, jenz mohl a musil pochopiti, ze umelci 
pfekypuje rozradovane srdce bez ohledu na pfi- 
telovu sklicenost a jeho zajimavy nalez v ba- 
zantnici. Mimo to bal se malif zevrubnejsiho po- 
jednani o psani Dekanovskeho. Obchodnik daval 
Trojanovi proste zpravu o pjrodeji nejakeho obrazu 
a projevil toliko mimochodem politovani, ze se 
Katly nemuze dopiditi, ac by ji prave dvema 1 tfem 
umelcum mohl doporuciti. „Soudim ze vseho, ze 
odjela na venek," podotkl Dekanovsky. ,,Snad 
ji pan baron Stfela nabidl letni byt. Miij pfiruci 



2 3 8 



KNIHY ZVONU 



aspon, ktery za panem rytmistrem dnes ratio 

na nadrazi doskocil, vypravuje, ze pan baron mel 

na cestu vnadnou, krasne urostlou spolecnici. To 

by se tak i s ostatnim popisem na sle'cnu hodilo." 

Trojanovi se pficilo uvefiti v domnenku obchod- 

nfkovu. Povazoval sice vseeko za mozne; ocekaval 

i Karlinu zmenu a snad brzkou zradu, k niz sam 

ponoukal, k niz nedostatek a opustenost divku 

donuti, a bal se, ze ho tento cin stvane divciny 

oloupi o jedmt ze vzacnych peknych ilusf. Bylo 

jich naniale; vital rad kazde obohaceni, k nemuz 

pfispela nemalo objektivni zaliba v Karle, v jeji 

opravdovosti vasne a dobre vule. Nehlede ku 

pfiteli obdivoval se zajimave divcine. Ale zfenini 

k Jirusovi odsuzoval ji a byl s to, aby opakoval 

i skaredou cizi domnenku velnii pocliybne ceny. 

Tato pochybnost byla by nejspise podrobnejsim 

rozborem zprav pana Dekanovskelio vysla najevo, 

a proto vystfilial se malif bedlive dalsi zminky 

o listu obchodnikove. 

Prokladaje pak jako mimocliodem svtij cily 
bovor zvedavymi otazkami po Jirusove zamest- 
nani za celicke dopoledne a po jeho dobrodruz- 
stvi, vylakal z roztrziteho pfitele znenabla uplnou 
zpravu o vycbazce a jejim vj^sledku. 

,,Nu, chces-li," navrlioval malif, seskakuje v prii- 
jezde zameckem s vozu a pomaliaje pravnikovi, 
„podnikneme nektery den obsahlejsi vyzkumnou 
cesttt po okoli, tfebas i k bazantnici, nebo v ba- 
zantnici." 

Jirus pfisvedcil ocliotne. 

A myslil na tento podnik neustale, byl nej- 
mlcelivejsim a nejnehybnejsim v zamecke spo- 



^^m 



JAN.LIER: MAODALENA 



239 



lecnosti, k niz byl po cele odpoledne vazan ne- 
vycerpatelnou roztomilosti bostitelu. 

Po obede posedeli si vsiclmi dosti dlouho 
pohodlne a vesele u stolu, nacez vypravili se na 
obcMzku mesteckem, plnym kfiku, piskotu, 
vyvolavani a smichu. \ r sudez po cestach a ulic- 
kach bylo svatecne zivo. Nikdo nemel naspeeh, 
kazdy se loudal a postal si, oddayaje se pohodlne 
rozpravce, zabave i podivane. Zenske nosily ve 
slozenych rukou kapesni satecky, nakoupene po- 
tfeby a trety, obrazky a struhadla, devcata mar- 
cipanova sxdce, deti pernikove panaky a dfevene 
koniky. Kolovratky kvicely na vsech narozich, 
plechace i sklenice fincely, stoly dunely a drcene 
kuzelky rachotily ve vsech hospodach, nixzaci, 
chromi a slepi bedovali, ukazovali sve rany a 
zebrali ve vsech pfikopech podle cest. Strakate 
mihave divadlo bodalo Jiruse do oci, vseobecny 
povyk a hlomoz urazel jeho sluch, a rozmanite 
viine a vydupany prach obtezovaly ho, ze se co 
chvile obracel s nemou zadostivou otazkou, zdali 
se spolecnost radeji nevrati. Ale pan z Rejnburka 
i Trojan bavili se hlucnym divadlem, panske deti 
rovnez tak a jasna, libezna pani Narcissa mela 
pro kazdeho zebraka stedry dar, pro kazde dite 
11a ceste vlidny vlsmev a pro vsecku nezfizenou 
pestrotu zjevii i svatecni vystfednost lidi upfimne 
laskave porozumeni. 

Pravnik podrobil se s povzdechem. Nic ho ne- 
tesilo, nic ne'zajimalo, leda pomysleni, ze by snad 
Karla, — ne Karla — Irena, ano, ze by snad Ire- 
na rovnez si byla vysla do mestecka na podivanou; 
niohl se s ni setkati, ji tvafi v tvaf pohlednoutij — 



240 



KNIHY ZVONU 



Tato myslenka nabyla urcitosti, kdyz spolecnost 
vstoupila na namesti. Skutecne, pini a damy 
cermensti promenovali tu, tlacili se davem a 
ticastmh se v skrovnejsi neb hojnejsi mire vse- 
obecneho veseli a dovadeni. Marne vsak napinal 
Jims zrak a stihal zkoumave jednotlive zenske 
postavy Nikdez ji nebylo. Ani v tlacenici kolem 
krarnarskych a pernikafskych bud, ani v zive 
hradbe pred panoramou, ani mezi zenami a devami 
kterez si tu kanafas, tarn brousene sklo, jinde zas 
modhtebni kmzky prohlizely nebo na porcula- 
noye talire pozorne poklepavaly. Ze by se v am- 
bulantmm fotografickem atelieru dalaportretovati 
na to am nepomyslil, ac nejednou bezdeky zahle- 
deLse k fotografove boude, pfed niz nektefi o dil- 
lezite otazce „mam ci nemam" dlouho vazne pfe- 
nutalt, az nekdo se rozhodl, neb stydlivou hol- 
cmu smelejgl hoch nekolika milostnymi stuchanci 
a laskyplnym okfiknutim pfemluvil, aby se mu 
pro pamdtku dala vypodobniti. Kikterak nehle- 
dal pravmk kralovnu svych snu v hromade po- 
zornych posluchaoi kolem chraptiveho pisnickdfe 
\ sl P a ve Pisnickdfky, ktefiz v barbarskem duetu 
prednaseh hanebne a surove pisne pro pouceni 
mladencu i panen. Rovnez tak opomfjel patrati 
po Irene u soudku, kolem nichz se delektovali la- 
buznici mnozi na macenych okurkdch, a jedva ze 
nedbalym pohiedem zavadil o vdecne obecenstvo 
oteyreneho divadla, na kteremz si Kasparek ve 
spolku s certem, krdllkem a zidem nanovo dob^-- 
vaH nesmrtelnosti sve herecke slavy. Ani mezi 
panici a pannami, jizto se oddavali v bujne od- 
hodlanosti zavratnym rozkosem jizdy na kolotoci 



JAN LIER: MAODALENA 



241 



nezhledl Ireny ani v sirem kruliu divakti, v netnz 
za hfmeni a vifeni bubntt a piskotu bezhlaseho 
kolovratku hloupy August smutne dohraval svou 
odpoledni tilohu s pani feditelkou Zalabakovou. 
,,Kde by tedy by la? Snad v nektere z dusnych 
hospudek pod nizkym stropem v coudu, pucliu 
a sramotu, u politelio stolu, mezi zidlemi, jez se 
pofade kacely? Nebo dokonce ve velke hospode, 
ze ktere se ozyval jiz zahy odpoledne v rhyt- 
mickem dupotu, pronikavem vyskotu a frkavem 
troubeni cily hold Terpsichore? Ale kde jinde? 
Vzdyt nikdo z cermenskyeh nevyhybal se v smesne, 
afektovaneupejpavosti kratochvifim slavneho dne,' 
a vsudez delili se svorne domaci s prespolnimi 
o pozitky pouti. Ano, honoracnich kabatu a klo- 
bouku bylo nejvice okolo diimyslneho a zabavneho 
pristroje, nad nimz skvel se uceny napis: „Silomer! 
kterizto^ dulezity amerikansky vinalez — totiz 
mechanicky apparat za obnos 2 kr. zmeri precizne 
silu svalii cloveka, coz kazdemu potfebno vedeti 
jest. Jedna rana pouze 2 kr.! Sto kilogramu sily 
za dva krejcarky!" 

Dulezity americky vynalez mel podobu vzpfi- 
meneho medveda, jenz byl bez pfestani krute 
bit. Co chvile rozpfahla se dlouhym rozmachem 
prayice nektereho krepkeho juna nebo razneho 
muze a vytala nebohemu medvedovi ze vsi sily 
strasny policek, nacez medved bolestne zabrucel 
ajazyk vyplazl. Take mnoha neznejsi ruka obr- 
nila se tlustou pestnici na zpttsob sermifske ruka- 
vice a udelila za obecneho chechtotu statecne 
medyedimu aparatu nelitostnou ranu do tvafe. 
A prave zase vzneslo se do vyse pekne, v pfi- 



Blagdalena. 



16 



mm^±--m*m<^WmsMm?l 



342 



KNIHY ZVONU 



lehajicim rukavu lepym obrysem se vyznacujici 
zenske rame, kruh se ponekud rozstoupil, aby 
nepfekazel, s rozpfahnutou pazi objevila se divci 
ramena, sije, hlava, klobouk, — ty% klobouk, 
jenz, dopoledne vznasel se pfed Jirusem jak ne- 
odolatelne vabiva bludicka, za nimz bezel pravnik 
jako za svym spasenim — Ne, tot nemozno! Ci 
pfece? Ale houf se jiz zase srazil; kupfedu, kde 
mezi cepicemi a klobouky zatetelila se tu a tam 
stuzka nebo pero, nebo zavlal satek, nebylo jiz 
videti. Hlucny potlesk a smich ozyval se u silo- 
meru, u nehoz — ano, Jirus se pojednou urcite 
rozpominal — pfedchazelo jakes povzbuzujici na- 
leliani bujaTycli mladiku a ctveracive svadeni 
rozjafenycli devic, docela zfetelne chumeleni po- 
bizejicich pfatel a pfitelkyii, z jichz stredu vzneslo 
se pak puvabne rame, vynikl znamy kloboucek 
a znelo freneticke tleskani. 

S touto vzpominkou a lactiou dychtivosti po 
zoceni hledane divky, prodiral se Jirus shlukern 
vpfed. Sousede vsak porozumeli jeho specliu 
tak, jako by se dral o vzacnou slast napolickovati 
medvedovi; a povzbuzeni pfikladem ciziho pana, 
tlacili se s nim o zavod k silomeru. Cim hlubsi 
zabruceni medvedovo a cim delsi vyplazeni jazyku, 
opatfenelio kilogramovou skalou, tim mohutnejsi 
sila, skvelejsi vitezstvi a vetsi slava i zavist. 
A tato zavist vybuelila nalile jako puma, rozho- 
dila dav, a vlna couvajicich lidi vrhla pravnika 
zpet: Cermensky bradyf to zpusobil. Vyloudil 
medvedovi mocnejsi zabruceni a vykaz mnoha 
kilogramu, o nekolik dekagramu vice nezli ktery- 
koli pfedchazejiei. V torn byla certovina, partyka 



JAN LIER: MAQDALENA 



243 



nebo liplatek medveda ci majetnika silomeru. Ani 
kovaf ani feznik nemohli dopustiti, aby je po- 
vrzeny pucifousek oloupil o cest jejicli sily. Hled'- 
me cervicka holice, jenz celicky tyden travil v tem- 
nu sve pulbaracnicke nicoty, jenz smel ponizene 
vstoupiti pfed pany toliko v sobotu s miskou 
mydlinek a s rezatou bfitvou! Vizme, ceho se ta- 
kovy kfecek odvazuje! A jak huedle zpychl! Bylo 
nevyhnutelne nutno zkrotiti jej, stlaciti jeho do- 
m)^slivost na patficnou miru. I vrhli se nan, a 
spilani, vada, rvacka tocily se ■ kol neblaheho 
americkeho vynalezu, zbranovaly pfistupu a pfi- 
vabily strazce vefejneho pokoje, aby zjednan byl 
mir. Dav se valil a proudil semo tamo, rozpty- 
loval se a zase zceloval i doplnoval nenasytnymi 
zvedavci. Pravnik byl zatlacen opet k svym spo- 
lecnikum, s nimiz volky nevolky musil v3 7 hoveti 
slusnosti a vzdaliti se z jeviste pohorsliveho vy- 
jevu. Vsak nebylo jiz kolem silomeru stub a per 
a zenskych klobouktt. Vytratily se, prchly pfed 
kazimiry. 

,, Skoda," litoval Trojan, vitaje pfitele a od- 
chazeje s nim za odstupujicim panstvem. ,,Byl 
jsem jiz na skoku za tebou^ abycli si dopfal 
s tebou silackebo vyrazeni. Clovek by-va sved- 
kem takove lirube rozkose zprvu zarazen, potom 
ji porozumi a konecne se da strhnouti. Je to taz 
vasen. fysicke bravury, ktera si te osedla u ku- 
zelek, ktera te mezi lovci nakazi a donuti, abys 
i proti svemu citu bez milosti stfilel po nevinne 
zvefi jak zbesily, je to propuknuti zvifeci povahy 
v cloveku, ktera ve valce z nicemu dela reky 
a ktera horeciie ovlada pfeocliotne basice, pakli 



16^ 



244 



KNIHY ZVONU 



se dobyvaji sekerami do otevfenyeh dvefi ametaji 
s prvniho patra na dlazbu horlive vazy, piana, 
sklo a stfibro, kdyz nad tfetim poschodirn krov 
doutna. Byl bych te rad videl, jak bys byl bu§il 
do medveda! Tfeti ranu byl bys mu x dal jiz tak 
zufive, ze by se byl medved skaceb Takove na- 
silnictvi ulevi cloveku. Postavil bych ihned po- 
dobne medvedy na vsech namestich. I/ide by se 
tuzili, a vycpany dravec by snimal hfisne my- 
slenky, byl by hromosvodem pro mnohy hnev 
a cetne rany, ktere jinak padnou na vinne i ne- 
vinne, anebo zustavaji zadrzeny a kvasi se a 
souzi cloveka jako vSecka nevylita zlost " 

Humanni navrhy malifovy zustavaly Jiiusem 
oslyseny. Pravnik nedbal jich, nemel pro ne ani 
smyslu ani sluchu; ohlizel se pouze po ni. Marne. 
Zmizela jak poblcena virem kolotaveho lidskeho 
proudu. Od navrsi, na nemz v3'pina se kostel, bylo 
po mirnem svahu namesti videti k silomeru. 
Tarn zavladl obnoveny mir, a bojovnost lidska 
obracela se v utesene pospolite shode razne zas 
toliko proti bezbrannemu medvedovi. 

Tyz utrzil prave hroznou ranu. Mlady kolo- 
hnat v mysliveckem sate s tesakem po boku a 
tetfevim pirkem na klobouku zatocil svou dlou- 
bou rukou jako prakem a udefil medveda zdrcu- 
jici silou. Silomer napolo porazeny zafval bo- 
lestne, vychrlil cely svuj jazyk a bylo po nem. 
Podeseny podnikatel dvileziteho ameriekeho vy- 
nalezu pfiskociv, zachytil sveho tezce ranenelio 
v naruci a spustil rozhorlene jakys vadivy vy- 
klad o silactvi dovolenem a nedovolenem. Jeho 
nafek o vydajicb potrebne spravky utonul v obec- 



JAN LIER: MAODALENA 



245 



nem smicrm a jasotu. Poroucliani silomeru vzbu- 
dilo nerozdilne zalibeni a ode vsech vzdavan obdiy 
raznemu kolohnatovi, jenz kratce na siroko se 
zasmav, bojiste spokojene opoustel. Dav rozstou- 
pil se pred mm, opodal objevil se liloucek mladycb 
pami i devcat a mezi nimi zocil Jirus z nenadani 
Irenu. Mlady obr prikrocil k ni, druzi ho obstoupili. 
^Viz bohatyra, jak sklizi zaslouzeny vavfin a 
lichotnou chvalu z krasnych list," poznamenal 
malif svym klidnym, lehce ironisujicim zpttso- 
bem. „Dukaz muznosti, slozeuy v takovem ja- 
drnem plesknuti, vyrazi brany "zenskych srdci a 
vyhazuje z nich soupefe. Hepfal bych ti toho 
viteze za soka," 

Nevinna livaha malirova by la by zajiste do- 
znala ihned pfikreho odminuti, kdyby pravnik 
byl mel casu. Ale nemohl sleviti ani zakmit 
okamziku z upfeneho pozorovani vzdalene sku- 
piny. 

Irena zjevne ziicastnila se chvaloreci, jimiz za- 
hrnovan mlady medvedobijce. 

Jaky to nevkus! Jake ponizovani sebe! Jaka 
banalnost! Ach!! — A doktor Jirus byl by pfeletl 
namesti a vypeskoval — — Koho by vypesko- 
val? Vzdyt vse to bylo tak jasne, klidne a vesele, 
vse pfirozene, i to upfimne dovadeni a obecne 
licastenstvi v nem. A Irena nemohla se straniti. 
Uboha! Podrizovala se nepochybne s nemalym 
sebezapfenim, Ano, mezi rozpustilci musi clovek 
vyti s vlky, nechce-li propadnouti smesnosti — 
,,Co se jiny nazdima klobouku," mlel umelec 
dale svou, neznamenaje z litrap pfitelovych niceho, 
„co se navzdycha za humny a nacervena v slasti 



246 



KNIHY ZVONU 



nejapnych rozpaku, co se nabasni fantasii na 
pocest sve zboznovane, co nasype se kol sve 
kralovny drahokamu, hvezd a kviti, co se nastavi 
kol sve princezny zlatych a cukrovycri ckramecku! 
A potom pfijde takovy lamzelezo, sinete jedinym 
bohatyrskym mavnutim mocne ruky cely vzdusny 
zamecek, uchvati princeznu a vyvede ji vitezne 
jako svou kofist. Ano, takovy sok by te — •" 

Doktor Jirus trill sebou a pohledl nevrle i pa- 
trave na pritele, 

,,Nac to popouzeni, neodbytny pokusiteli?" 
utrhl se na Trojana. 

„Ja te popouzim?" podivil se malif v obratu 
k odcnodu. „Proti komu?" Stanuv, zahledel se 
s tizasem na pravnika. Bylo patrno, ze nevedel 
niceho o pfitomnosti Ireny, neznaje ji. Sam Ji- 
rus poznal ji toliko podle satu a klobouku, pod 
nimz do dalky toliko jeho upfeny, upominkou 
zbystfeny pobled rozeznaval povedome rysy jeji 
ware. 

,,Proti vsemu a kazdemu," stezoval si pravnik, 
ulevuje svemu rozhofceni nejvice proto, ze se mil 
zatim Irena zase s oci ztratila. Podle smeru, 
jimz se rozptylil zastup, soudil, ze zasla do bliz- 
keho soukromeho domu. Prohlednuv si jej pro 
zapamatovani, obratil se a vykrocil rychleji, aby 
Rejnburske panstvo zase dostihli. „Proc neodvo- 
zujeg z pfikladu sam pro sebe nauceni?" kasal 
se znova na pritele. 

„Ale vzdyt generalisuji, nedutklivce," usmal 
se shovivave malif a vsunul druhovi ratne pod 
pazi. „Pveknu-li „t3 r ", myslim i na sebe, a po- 
myslim, jak zlehceni bycliom vysli ze zavodu 



JAN LIER: MAODALENA 



247 



s nejakym Bivojem pfed ocima nasich milenek. 
Nic by nam nebylo platno na§e vedeni a jina 
civilisacni dekorace nasi bytosti. Ukazalo by se, 
ze tato bytost ma mene jadra nezli jina, ne tak 
ulizana, avsak pevnejsi a co do muzne pfevahy 
v dobyvarii a udrzeni slibnejsi. Co na torn pohors- 
liveho? Nic. Je tak pfirozeno, nutno. Vzdyt pod- 
net a cil a veskere sympatie zeny k muzi a rovnez 
obracene lezi mnohem hloub nez v krasnych ocich 
neb v uhlazene feci a jine pospolite pfijemnosti. 
Proto mi nikterak neni s podivem, ze uslechtile 
a vzdelane zeny pfecivilisovanych Pdmanu blouz- 
nily o gladiatoficn a barbarech, ze kralovny si vy- 
hlednou granatniky za milce, ze nespolehlivi dra- 
gouni, ubytovani na vsi, jsou devcatum milejsi 
nezli domaci, usedli tkalci. O torn nelze tratit 
slov. Jiz zdrava prostota narodni pisne tropi si 
sasky z panu od pera a dava jim za devcata ko- 
sem? Proc tedy se boufis?" 

,,Protoze jsi odporny karatel a kazatel, bezi-li 
o jineho. Ale jak tebe posimra moucha na nose, 
je po vsem tvem duvtipu, pak fadis a stfilis 
kolem sebe jako ztfesteny, at jsou moudra nauceni 
odvekych zkusenosti jakakoli." 

,,Ba! Tak bylo vzdy a bude zase. Nebot pra- 
davne pfislovi jiz pravi — " 

,,Necri si je pro sebe!" 

Maiif se odmlcel. Ton Jirusuv ho zajimal. Z pfi- 
kreho odmitani pravnikova vycitil jakous novou 
pficbut, pro niz nenalezal liplne spoiehlivelio vy- 
kladu v hofkosti, ktera pfitelovu dusi po avan- 
tufe s Karlou napliiovala. Pfemysleje, rekapitu- 
loval si Trojan vsechen svtij rozhovor s Jirusem, 



248 



KNIHY ZVONU 



fozpominal se na podrobnosti veskervch udalosti 
dne. 

^.Tys pravil," oslovil pojednou pfitele, „ze pani 
Sipova bydli v bazantnici sama "s dcerou." 

„Ano." 

,,Vis to jiste?" 

,,Vim, Proc pochybujes?" 

,,Nepochybuji. Myslim jen tak, ze by pod tymz 
krovem^mohl bydliti — ovsem docela oddelene — 
jeste nekdo, o kom nevis, ponevadz ti o nem 
nepovedeli. Ale snad tusis jeho sousedstvi." 

^,,Coz ja vim? Neboztik Sip byl revirnik. Po 
nem ujal revir jeho nastupce s obvyklym naro- 
kem na uzivani bytu v pfislusne myslivne. A tato 
myslivna jest v bazantnici. Vdova potfebuje skrov- 
neho pfibytku, mista bude v byvalem loveckem 
zamecku dostatek. A panska milost neni a po 
rozuinu nemuze byti tak stedra, aby stavela 
kazderrm novemu lesnikovi novou myslivnu jako 
kralove v Siamu a Birme, ktefi pfenaseji sva 
hlavni mesta jako kotata." 

Trojan netusil, jaka boufe rozpoutana pravde- 
podobnosti otazky v dusi pravnikove. Umelec 
vysetfil pfemitanim, ze nahodila zminka o sou- 
peri byla liskalim, na nemz pfitelova sdilnost 
uvizla, i chtel se toliko doptati, zdali Jirus vi 
nebo jen tusi, kdo by mu v bazantnici mohi pf e- 
kazeti. _ A zatim vycaroval teprve svou otazkou 
pfed Jiruse soka v podobe statneho lesnfka, cely 
roj svarnych myslivcti, sediveho nimroda s deseti, 
s dvaceti syny, ucinenymi Bivoji, ktefi vsiehni 
v bazantnici jak holubi vrkali a cukrovali, za 



JAN LIER: MAGDALEN A 



2 49 



lismev Irenin b pfekot medvedy porazeli, s Htymi 
sanemi se potykali a sebe i s kofisti k noham 
divky vrkali. 

Toto videni neslo Jirusovi s oci. Bralo na sebe 
nejruznejsi podoby a barvy, bralo lined v pfe- 
svedcivem, zfetelnem svetle a ztracelo se zase 
v mlze jak posetily pfizrak. 

,,Nn coz?" vyzvidal malif, nemoha se dockati 
odpovedi. Byl Rejnburske rodine jiz v patacli. 

Doktor Jirus pokrcil rarneny a ztistal za- 
mlkly, spleti svycli starych i novych myslenek 
a trampot spoutany. Zucastnil se neme dokonceni 
prochazky, navratu do' zamku a vecefi, po niz 
se spolecnost v parku usadila. 

,,Vyprosim si dovoleni," promluvil pravnik 
z cista jasna, vzchopiv se, „abych si smel jeste 
jedenkrate vyjiti na podivanou." 

Nedal se zdrzeti ani nevycerpatelnou laskavosti 
pani Narcissy, ani raznejsim zbranovanim Troja- 
novym. 

,,Kdy pak se mi zase uda, uziti vesnicke pouti," 
onilouval se. 

„Pozor!" volal za nim Rejnburk. „Vesnicke! 
Jak jste se podfekl! Potka-H vas taz nehoda 
mezi Cermenskymi, rozJijete si s nimi ocet a 
budete dlouho za to pykat, ze jste jejich spra- 
vedlivou mesfanskou pychu urazil. Cermna je 
mestecko! Nezapomente mu vzdavati pfislusnou 
cest!" 

Za hodinu obchazel Trojan Cermnou, hledaje 
pfitele. Slunce bylo jiz zapadlo. Ulice pustly, 
hoste z okolnich vsi rozchazeli a rozjizdeli se 
domu. Boudy sklizeny za hulakani a latefeni kra- 



«5« 



KNIHY ZVONU 



mafu, s nimiz obecni drab svadel na vsech stra- 
nach sarvatky, ac, nebo snad protoze jeho autorita 
spocivala jiz na vratkyeh nohou. Vsak nebyl sam 
obeti namahy a rozkosi slavneho dne; jinde po- 
taceli se opilejsi poutnici, vabeni ]ako mouchy 
svetlem opet hospodami, jez byly Vabity. Na- 
mesti prazdnilo se dosti rychle, a po vyklizeni 
bizarnich a hemzivych tvaru zmocfiovaly se zvuky 
a svetlo samovlady po uvolnenem prostranstvi. 
V hospodach drnkaly harfy, frkaly plechove na- 
stroje, rozlehal se dupot, vyskot a chraplavy zpev. 
U kolotoce a panoramy pistely a vrcely kolo- 
vratky, a od komedie hfmel turecky buben, az 
usi zalehaly a okna fincela. Z hostincu lila se na 
ulici mdla, dusnem a coudem zkalena zafe v dlou- 
hych pruzich, pfetinanycli liopkujicimi tanecniky; 
cepice v tyle, cigar a v listech, tiskli holciny pevne 
k sobe a zvedali bradu i sevfena lista s hoficimi 
doutniky nad lilavy tanecnie, aby jim vlasy neb 
satky nespalili. Fotograf mel jiz zavfeno a tmu. 
Ivoutkove divadlo a silomer uklidity se z namesti, 
na nemz tfpytil se jak pohadka, ze sklenenyeh pe- 
xel utkana, skvostny koiotoc, obsazeny jeste s do- 
statek velkymi a malymi milovniky jizdy kolem 
kolovratku. Panorama oslnovala tfemi reverbe- 
rami, salajicimi z cervenych, tezkymi zlatymi 
tfasnemi vroubenych zaslon vchodu, pod nimz 
majetnik panoramy vyvolaval vsech sedm divu 
sveta. Komedie tvofila rozsalily svetelny kruh, 
obklopeny cernavym tlumem divaku, vroubeny 
lucernami a ligroinovymi pochodnemi. 

Trojan, nemohase Jiruse nikde dohledati, vnikl 
do zastupu kolem komedie, zakoupiv si ovsem 



JAN LIER: MAODALENA . 



251 



drive pravo divacke desetnikem, liozenym na 
talif pani principalove, kteraz ostfizimi zraky 
povolane od nepovolanych rozlisovala. Krouzic 
kol ,,areny", pfipominala nmelci bezdeky ovcac- 
keho hafana, behajtciho bez ustani kolem stada. 

,,Jakys ty znenadani milovnik umeni akrobat- 
skelio," smal se malir, naleznuv Jiruse a pfestu- 
puje svyma dlouhyma nohama prkno lavice, aby 
usedl vedle pfitele. ,,Nemam pokoje, jak se mi 
ztratis s oci. Utekl jsem z dychanku, abych s te- 
bou sdilel dobre i zle a popasl se take na sme- 
lyeh kejklecli. Ale je ti na komedii nejak do 
place!" 

,,Bezmala," pfisvedcil Jirus. ,,Zerty kejklifu 
jezdi mi jak struhadlo po zadech a podivana na 
ne je hrozna." 

„Coz stavi tak bidne sve vyssi herkulesske 
umeni na odiv?" 

,,0 nic lepe, o nic btife nez jini. Ale tento drub 
lidske obzivy byl pro mne vzdy hrozny, do nebe 
volajici." 

„B jdiziz! Tito lide value o sve bide nevedi 
a podivili by se, kdybychom jim bidnost ertteli 
plactive nadisputovati. Maj i sve radosti a sve svizele 
jako my. Kazdy - z nas dovede spravne posoudili 
toliko lidi svelio stavti, sve vrstvy spoleeenske. 
Ostatnim nerozumi a vklada do nich mnohdy ko- 
micke domnenky. Povaz, jak Bvropanka zaluje 
na hnusne otroctvi svych sester v Orientu. A tarn 
by se ji zeny za politovani vysmaly. Cerkesky br- 
nou se samy do haremu; a ostatni, kdybys mnoho- 
zenstvi zru§U, byly by mimo harem nesfastni 
tvorove; podtrhal bys jim piidu pod nohama, 



252 



KNIHY ZVONU 



zbofil cely svet jejich nazoru, tuzeb a rnravu 
v kterem se zrodily a v kterem jsou klidng 
a docela spokojene domovem. Jiny lid, iiny 
zvyk." ' ' 

„Prave tato polovicni nevedomostl bidy feze 
mne do duse. Nechod'me do haremu k zustahme 
u komediantu. Jsou zebraci a zakupuji si nasi 
skoupou utrpnost nebezpecim tela, ubijenim ka- 
rakteru, opici pfetvarkou. Tato spekulace na besti- 
alni zalibu cloveka v prodajnem pitvofeni a po- 
nizeni jineho cloveka urazi mne nevvslovne. Cim 
ukrutneji chrasti kejklif svymi kostmi a cim iiloub 
se zahazuje v hladovem tatrmanstvi, tim tesk- 
neji jest mi." 

„To proto, ze jsme posedli nezrlzenou j>ycliou. 
Poyidacky o panu tvorstva, obrazu bozim a polo- 
bozstvi cloveka zmamily nas tou merou, ze ne- 
dbvedeme pochopiti, jak se nektery z tech pdnu 
tvorstva za krejcar muze promeniti chute v opici 
a v kankaturu obrazu boziho, kterak dovede se 
svijeti pfed nami jako pfed krvelacnou zvefi 
Mas^pravdu; toto podkladani dravcich libustek 
urazi citliveho divaka. Ale trvam, ze pouze my 
dva kalime si podivanou skarohlidnymi meditace- 
mi. Ostatni uzivaji bezstarostne divadla, za ktere 
si komedianty zaplatili. Pohled' kolem sebe." 

,,Bohuzel. Tato bezcitnost davu mne nijak ne- 
smifuje, nybrz jen vice popouzi." 

„]?ilantropicke blahovosti, brachu. Pust je mimo 
sebe a pohled', s jakou neohrabanou gracii vystu- 
puje slecna nebo pani Zalabakova mladsi nebo 
vdova nebo das vi co — - po zebfiku na provaz. 
Ma rame jak pradlena, usmev jako libezny vechet." 



JAN LIER: MAODALENA 



253 



,,A tfi deti. Neni ani vdova, ani slecna, ani 
pani, nybrz pobocni zena pane feditelova. Vy- 
ptal jsem se na to, A s odpovednosti matky, 
s osudem tri lidskych zivotu na svedomi odvazuje 
se den co den sraziti vaz. Jaka heroicka nemrav- 
nost! Desne!" 

,,Hnusne! Ta zenstina ma kfive nohy a houpe 
se v kyclich jako dzber ve skopku. Tot trestu- 
hodne urazeni krasocitu. Pojd'me pryc!" 

,,Pockej! Pan principal jde pod provazem s roz- 
pfahnutym narucim. Jsem zvedav, zdali by ho 
nezabila, kdyby spadla." 

,,Bylo by o seredu mene. Nac si ti lide navle- 
kaji trikot, kdyz nemaji, co by v nem ukazovali! 
Hrube tvary, vysedle klouby, hranate pohyby a 
lomene kontury. Tim se vede oko divakovo ke 
vnimani a ocenovani kras lidskeho tela." 

,,Ted' rozzehli bengalske ohne, aby se zenstine 
na lane mihalo vsecko pfed ocima, aby spise 
sletla!" zlobil se Jirus. 

Trojan zas opfev bradu o hul, brucel cos do 
vousvi o drzosti osklivych zenskych a neuhled- 
nych muzti; huboval na zvracenost vkusu, ktery 
snese a toleruje spise obnazenou ohyzdnost nezli 
nahou krasu. 

Komediantka dokoncila bez tirazu svou pout 
nad hlavami divaku. Sesmeksi v se po pro- 
vaze, dopadla na podium a poskocila jako zok. 
Ani ji nikdo nezatleskal. 

Na prkna vyfitil se pariaca, nazvany August. 
Metal kozelce, tocil se do kolecka, vyvaloval oci, 
cenil zuby a jecei. Ve svitu lueeren a pochodni 
vyhlizel az pfiserne. 



254 



KNIHY ZVONU 



^Odporne!" stezoval si pravnik. 
,,Surove!" potvrzoval malif. 
Pani principalova odevzdala kliku kolovratku 
panu fediteli a vysla si s chvostetem ;'v ruce na 
zertovnou besedu s Augustem. \ 

PaMca vfestel a skucel o zavod s vyjicimi a ste- 
kajicimi hafany, tancil kol principalky, honil se 
s m a, strouhal ji mrkvicku, Chvoste litalo za nim 
a melo na jeho zadech ucinene hody. Neurvale, 
bez ladu a skladu pronasene zerty, pfezdivky,' 
litrzky^a kluzke fraze byly nesmyslnym prttvo- 
dem teto fezi, kteraz odmenovana nezbednym 
chechtotem divaku. Oplatkou za stedrou pochvalu 
mavala principalova pofade horliveji chvostetem. 
Hloupy August nahrazoval jeji vydatne dlani 
americkeho medveda, a v peknem rytmu stridaly ■ 
se v poucne hfe stale sustive rany chvostete 
s usecnym pleskotem policku. Posleze hodil se- 
bou panaca na podlahu, kopal nohama a ficel 
jako posedly. Pani feditelova ho patdonovala, ac 
nebylo zfejmo proc; on se vzcliopil a vyplazl na 
ni v dik sviij dlouhy jazyk, zacez dostalo se 
nut zase dukladneho policku. Tim schylovala se 
nesrozumitelna, avsak animovana i publikem na- 
dsene pfijata hra ke konci. 

, Jaka sprostota!" zasteskl si doktor Jirus s po- 
vzdechenx. 

„Bezedna!" dolozil Trojan. ,,Ale my jsme hlou- 
pi. Vzdyt se tomu rozkosnemu divadlu vsecko 
xadostne a vdecne smeje. I slecny v okneeh nad 
nami," 

Pravnik zasleclil rovnez divci smich a v jarem 
tercetu rozeznaval hlas, jenz rozpalil razem jeho 



JAN LIER: MAODALENA 



255 



krev a elektrisoval My. Byl to lilas Karhn, ach 
ne Karlin — Irenin. Musil se po nem obratiti 
a kdyby v temz okamziku jako zena I^otova byl 
promenen v solny sloup. Vzdyt na tento hlas 
cekal. Proto vyhlidl si u komedie misto pod okny 
domu, v nemz meskala dcera vdovy Sipove 
navstevou, proto sedel tu jiz pfes hodinu, snaseje 
trpelive odpornost neuivalych kejklu a stfileje 
po ocku .stale po dvefich a okneeh vabneho 
i nenavideneho domku, jenz Irenu zaviral a snad 
hostil i silaka myslivce. 

Pozvednuv oci k oknu, v jehoz obrube xysovaly 
se na osvetlenem pozadi pokoje silhouetty tfi, 
ctyf zenskych hlav, rozeznal mezi nimi mzikem 
Irenu. Zadostivym, velikym pohledem pfipjala 
se vsecka jeho duse k luznemu zjevu divky, jejiz 
tvaf v mihavem spodnim svetie barvila se zivej- 
sim rumencem. Take snad rozjafeni zabavy, hojna 
svacina, zerty hosti rozpalily jeji lie a rozplame- 
nily jeji zrak. Skrovnoucke rozmery cermenskych 
domku, jako stlacenych obrovskymi stfechami do 
zeme, pfiblizovaly divcin oblicej k ocim pravni- 
kovym; tak filcaje na dosah ruky hfaly a palily 
ho pohledy Ireniny, okonzlovaly a zlobily ho bile 
zoubky, v upfimnem smichu stedre ukazovane. 
Smala se bez ostychu a bez ustani, podobne jako 
pfihlouply pasacek za Jirusem. Pravnilcovi se 
pojeduou podobalo, jako by vsechen ten nevazany 
hlahol kolem neho splyval v jeden jediny smich, 
jenz vychazel z krasnych list Ireniny-ch. Byla zjev- 
ne povzbuzovana vtipnymi poznamkamij pronase- 
nymi uvnitf pokoje, na jehoz str ope provozovaly 
stiny muzskych hlav bezdecny orientalsky kaxa- 



2 5 6 



KNIHY ZVONU 



gois Tyto hlavy sbihaly a rozbihaly se jak blesko- 
rychle zelvy, pokurovaly z doutniku, jez prota- 
hovaly se y chmelove tyce, a popijely L sklenic 
kterez vyrustaly obratem rukyVnes&irne dzbery 
a smrskaly se zase v naprstky; neVdy zatfenala 
se na stene ruka jak obrovsk/bfebe/a zS jfi 
jako krtci pazourek nebo objevila se tista dint 
rozsk ebena dlouhandcke nosy a nevidane obliX 
fflkmym osvetlenim postav do stinu vrzene \Z- 

rozW^r 111 ?^ ^ 1 ? m ° Z kolkolem st ^valy 
rozharane myslenky Jmisovy v novy, trapnv vir 
Zamraciv se bolestne a nevrle, upf el na Irenu hn£ 

^mlatotez co jini. Nekazila souzvuku. Hemohla. 
Byla povirma spolecnosti a hostiteli smati se 

mLv nJ^ f° r & ^ a P°vzaesen6, odvazne 
nalady oddaval se kazimirskemu broukani! Nikdo 
I,eda posetilec, nepochopitelny blond, kalici sobe 

neiakvL ^ obveseleni ******* *vanami; 
ne aky odporny mrzout, na nehoz patfila by metla 
dukladnejsi a padnejsi nezli cWte, kterym p a S 
pnnapaWa Augustuv nfbet castovak! Pryls v ™ 
today! Obzvlaste z rnlade, jare mysli, pffstupne 
kazdemu konnckemu dojmu, vdecne za kaSdl 

ctyeractvmygeekukratochvili^Mytnicotupr^na- 
vych rozkosi. jejich drsny rub a hofkou ssldlinu 
jestebezstarostne mladineznd. Anepoznei iick co 
nejdele smej s? sm ^ v , emn> ^ ^ -0 

Kyho yyra! podlvll Se mam> 2vecW bradu 
s Hole a ziraje s tizasem na smejiciho se pfitele. 



JAN LIER: MAGDALENA 



257 



,,Pan doktor z cista jasna rozvazuje! Pfeskocil 
razem na opacne stanovisko a diva se na vezdejsi 
komedii s nezkalenym humorem. Dovol, abych 
se pfipojii. Trvam, ze tak nejlepe poslouzime sve 
vnitfni i spolecenske harmonii, kteraz jest nej- 
lepsim zakonem existencnim." 

Smicn doktora Tiru§e znel sic nucene a Tro- 
jamiv rovnez talc. 

Tato dychavicna veselost obveselovala piatele 
zas a pomohla jim pfes vsechen vnitfni odpor 
ke spokojenejsimu rozmaru. 

,,Ale byva radno vzchopiti se od tabule, pokud 
cloveku je§te eliutna. Vzchopme se," vybizel 
umelec. 

,,Pockej!" odporoval nutkave pravnik. ,,N e bo 
jdi si sam." 

,,Neco jeste snesu," minil malif a jal se pfihli- 
zeti, kterak pan feditel Zalabak sve deti pfehazo- 
val jak hnilicky a potom na podiu sva cvicena 
zvifata prohanel. 

Doktor Jiru§ venoval prubetiu komedie toliko 
zdanlivou pozornost, nespousteje se zfetele okno, 
v nemz bylo lined prazdno, hned zas pino zenskych 
i muzskych hlav. Take sahan myslivec naklonii 
se obcas ven, dymaje z velike, pfekojnymi fezbami 
bujne obxostle dymky. A na talif obchazejici pani 
principalove cvrnkl clivilemi mdle peniz v pa- 
pirku, s okna dolu puSteny. Spolecnost nahofe 
neskrblila zvonivym uznanim. 

,,Pojd'me!" ponoukal znova Trojan. M Mne mrazi 
po zadecli. A komedie bude hnedle konee." 

,,Az bude. Vsak te nezdrzuji." -r> 



Magdalena. 



17 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAGDALENA 



259 



Zdrzuies Svou nepochopitelnou, nenadalou za- 
libou v banalnich kejklech. Aspoti se projdeme. 
Ze strnisek ftici jiz po cermenskem namesti velice 
chladivv vanek." ( ' . . 

Pravnik otalel jeSte, pokud nevyslecbl prmci- 
palovo podekovani a vzletne pozvani 11a zitfejSj 
produkci. Obecenstvo se rozbelilo, kejklifi sklidili 
zrucne lavice v bromadti koz a hranici prken, 
zliasili svetla, a po namesti bylo tiseji. Pouze kolo- 
vratek kolotoce vrzal opodal posledni tottru ne- 
kolika opozdenym hostvim, a z bospod vyznival 
nezbednejsi povyk. „ 

Ano, projdeme se jeste," souhlasil opozdene 
Jims ,',narovnejme ztuhle My a divejme se, 
pokud co videt." A pravnik ziral uprene na za- 
jimavy domek, v kteremz udela se zmena, Okno 
bylo a zustavalo prazdne i propoustelo bez pfe- 
kazky volny ponied na ctverec stropu, po ne.mz ne- 
mihaly se jiz karikatury bezdecnelio karagjosu. 
Strop zustaval nezkalene cisty, nazloutle bily a 
pouze v prostfedku tkvel krouzek mdleho stum, 
patrne spodni obruba obracenebo svetelneho ku- 
zelu, vychazejiciho z cylindru lampy, kolem niz 
nastalo ticlio. v <( 

Tys obcas tvrdosijny, jak male dite, zasteski 
si nirzute umelec. „Mas-ii zaltisk na nocni procbaz- 
ku, pujdu s tebou. Ale ve svrcbniku, rozumis?!" 

,'jen ckvilku jeste. Jen co — " 
Ten co? 

Doktor Jirus neodpovedel. Nebylot treba dele 
cekati. Ze zajimaveho domku vybrnul se zastup 
mladycli a starych, zavodicich ve svekolu^kiiku 
a libani. Domaci lide loucili se s hosty. Zenske 



loucily se ovsem dvakrate a tfikrate; a potom 
vratily se jeste jednou na prvni a zase na drube 
posledni sluvko i na nejposlednejsi slovicko, a 
kdj'z konecne, konecne posledni se odtrlila, vo- 
laly na sebe jeste pilne, ze si to po druhe dopovi. 
Uprostfed namesti zastavila se tlupa hosti opet 
k novemu louceni na rozchodu v ruzne strany. 

,,Tusim, ze mezi nimi poznavam patera Dufka," 
poznamenal malif, kraceje za pfitelem, jenz jako 
mani ke skupine lidi se pfiblizoval. Trojana ne- 
zklamaly zrak a sluch. Ale doktor Jirus nevidel 
nikobo nez Irenu a vedle ni sahana myslivce. 
Vyloupli se zahy ze skupiny a ubirali se smerem 
k ,,Velke hospode", za nimi pale chvatala stars! 
zena, vdova Sipova, vyprovazena paterem Dufkem . 

,,Mlim!" usmival se potutelne umelec, zatu- 
kav si na celo. ,,Kam pak jsem dal filipa!? Ted' 
rozumim vsemu! Ted se mi rozbfesklo, kam se 
tve myslenky a noliy s obdivubodnou setrvacnosti 
Sinou. Uz nine ani cliladno neprojima, ani tve 
zdanlive lelkovani nemrzi. En avant, k bomoeopa- 
tickemu leceni choreho srdce." 

Jirus nezaslechl posledniho slova malifova, kte- 
ryz vSe byl v pfekvapeni sveho objevu ponekud 
opozdil. 

Sipovic, matka i dcera, zustaly na zaprazi ho- 
stince ve spolecnosti kaplanove. Mysbvec vesel 
dovnitr a vratil se s jinymi jako s posilou. Na- 
stalo dels! pfemlouvani vdov}' a divky, aby se- 
trvaly a zabavy sezdcastnily. Byly navahach, Irena 
jednou nobou jiz pres prab bostince, kdyz posleze 
pfece zvitezily unava neb necbuf pani Sipove a 
stfizliva fee patera Dufka. 

17* 



mm^mmmmmmwmmmmmm^ 



2 Co 



KNIHY ZVONU 



,,Zaprahnete mi," houkl myslivec zhutta do 
dvora hospody a za chvilku vyhrkotal se ze vrat 
lehky vozik s kosatinou pro dve osoby, tazeny 
hbitym konikem. ( 

'_ Myslivec pomohl matce i dcefi ruce do vozu. 
Doktor Jirus trhl sebou a spolkl zlostne vzkjfik- 
tiuti na mladeho Nimroda, aby se Ireny dotykal 
setrneji. Ale jiz byl myslivec na kozliku a pobidl 
konika prudkym hvizdnutim i slehem bice k sko- 
~k.il a uprku. Jedva ze letly k hospode a zpet po- 
zdravy na rozloucenou, pod konikem se zajiskfilo 
•a za vozem jen zaprasilo. 

,,Aj!" podivil se pater Dufek, sraziv se bezmala 
:s obema pfateli ve svem pospechu od hostince 
k fare. ,,Panove jeste na procliazce? A snad ce- 
stou do ,Besedy'? Neradil bych. Je tam piilis 
lilucno, a nevsedni lioste pouzivaji tam dnes vy- 
Tjirnecneho prava svatku, aby dokdzali, jaci jsou 
take pani. Jsem tomu povdecen, ze si dal Ckodi- 
rna iici a odvezl Sipovy domu. Pfivezl je • — byli 
jsme u tety Cliodimovy na svacine a na vecei'i — a 
do rana by se nehnul, jakmile by se rozjaril. 
A Sipovy ab} r sly samy v noci domu, nebo zustaly 
k villi Chodimovi do bilelio dne — to se mi 
neclitelo libiti. Obavam se, ze po pulnoci nastanou 
sarvatky — " 

,,Pan Chodima jel s pani Sipovou domu do 
bazantnice?" pferusil doktor Jirus kaplana. 

,,On ma o ctvrt liodiny dale domu. Ale zaveze 
jen zenske a vrati se obratem. Proto tak kvapil. 
Rano ,snad uslysime, ze vyliazel vsecky sve od- 
purce z ,Besedy'. Tak to u nas yesele konciva — 
Ale probuh, ja tu klabosim a mam napilno do 



JAN LIER: MAGDALENA 



26l 



Revnova, zaopatfit nemocneno. Vzkazali pro mne 
k Chodimum. Nas koci je sic louda, ale snad ji2 
bude zaprazeno! S bohem, panove! Na shledanou! 
Te§ilo by mne, kdybyste mne zitra poctili. Do 
deseti jsem doma, potom bibliotekafem a ctena- 
fem v ,Besede' — " 

Pfatele ubirali se zvolna k zamku. Pravnik vo- 
lil zachazku cestou k bazantnici, a malif nasledo- 
val ho bez odporu, s tichym pfatelskym poroz- 
umenim, Kraceli jeste kolem dvou hospod, v nichz 
take tanceno. A zivo bylo nejen uvuitf, nybrz. 
i venku, ac jinak, tlumene, tajemne. Svetlem okem 
kmitaly se tu a tam postavy zenske a muzske,, 
viditelne jen okamzik, neurcite; objevily se jak 
musky v dosahu lampy a zmizely rovnez tak 
v stinu a mlceni tmy, z niz vyznival chvilkami 
tu sepot, tam duseny smich, jinde sust za ploty 
a po mezich, zenske polotajene vrisknuti a muzske 
huceni, vsecko neurcite zvuky, oddelene delsimi 
pausami. A noci vanulo to jako horky dech a 
fosforovalo jako jiskfeni planoucicli oci. 

,,Ani napravo ani nalevo," zakazoval Trojan, 
chopiv pod pazi pravnika, jenz po blizkem prud- 
kem vzdechnuti se obrativ, nohou jako mani 
nekomu na pomoc vykrocil. ,,Tudy musis projiti 
jako princ v pohadce, dej se kolem tebe co dej.. 
Jinak bychoni zle pochodili." 

„Ale je zde nejak pfiserno." 

„0bracene, bracliu, blazeno. Tot poesie po- 
svicenske ci poutni noci, zdrava, elementarni poe- 
sie, ktera se lisi naprosto od poesie pseudoves- 
nickych idyl a ktera se ovsem polirichu srazi 
namnoze jen v ssedlinu suchych cifer statistickycli 



262 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



263 



•a vyzni pfecasto v osklivych vykladech pfed ad- 
vokaty a soudci. Takovyck fizeni jsou kancelafe 
venkovskych pravniku piny. Vsedni zalezitosti, 
podobne jako spory o pfiorani tnezi a^svciry s vy- 
menkafi. Zvykl bys tomu vsemu, kdybys na 
venkove praktikoval. Trvam, ze toliko moc kon- 
venience zavinila, proc nevysel z iuristti, Musou 
posvecenych, nejaky cesky Zola, ktery by nelile- 
dal ves v recepteck Izive tak zvane krasochuti, 
nybrz pfed svymi okny, ve skutecnosti. Pral bych 
tomu a odpustil byck spise i neurvalost mnohe 
pravdy nezli prolhanost a jalovinu vetsiny na- 
sick vesnickych povidek, ktere se udaly snad na 
mesici, ale na zemi nikde. Abys nezkazil si iluse 
z techto povidek, neohlizej se a pospes. Nalevo, 
nalevo, hochii, do bazantnice dues jeste nepujde- 
me. A pfipozdiva se, v zarnku na nas cekaji, mohli 
by nam zazliti — " 

Pfistilio dne zrana vj'jela si rodina Rejnburkova 
na navstevu sousedni vrchnosti, PfazS'ti lioste 
byli take pozvani. Ale jen Trojan se skizzafem 
pod pazim pripojil se k panstvu, na jelioz dobrotu 
si doktor Jims novym tvrdosijnym a neoduvod- 
:nenym odfeknutim zalifesil. Vysed lined za ko- 
«arem ze zarnku, zamefil rovnou k fare. 

Tarn povedeno mu, ze patera Dufka nalezne 
bezpecne jiz v ,,Besede". 

,,Auo, alio, utekl jsem vam. Starost o skvosty 
na'seho pisemnictvi nedala mi pokoje," usmival 
se kaplan, vitaje pravnika v malickem kumbalku 
za taneirnou, v niz okna byla zotvirana, stoly 
a zidle v nepofadku, vse polite, kysele pachnouci, 
zcucliane, rozliazene. V koute pod stolem chrapa 



opily clovek, opodal chrnel jiny na lavici u kamen. 
Jeste dva neoblomni poutnici vytrvali statecne 
do bileko dne; kyvajice tezkymi hlavami nad 
lepkavym stolem, kouleli pracne odufelyma, skle- 
nenyma ocima a vyrazeli ze sebe skytave zvuky. 
Tfaslave jejicn race jedva ze unesly plechace, 
aby pfilevaly do list, neschopnyeh jiz ani blabo- 
liti. Zenstina jakas kropila podlahu, sypala drtiny 
a ohanela Se chvostetem kol ckrapajieich i pi- 
jicicli tak bezohledne, jako by na lavici a po ni 
lezela pouha polena. ,,Tento neiltulny koutecek," 
pokracoval pater Dufek, pfivfev zasklene dvefe 
tancirny, ,,vydobyl jsem za svatyni nasi literatury 
a obliajil ji po ctyfi ieta. Vcera pozamykal jsem 
arcit vsecko peclive a dosalil toho, ze zde ziidili 
jen toaletni pokoj a garderobu zenskych. K nemale 
sve radosti shledavam, kterak satky a klobouky ni- 
cemu neublizily. K lianbe zdejsicli lidi musim vy- 
znati, ze se vetsinou nasi citarne uctive vyliybaji. 
Mnohdy mi pfipada, jako by tento pokojik a v nem 
vystava knih i easopisu byly ponze planou clilou- 
bou, kuriositou na ukazovani pfespolnim liderri. 
Jak vidite, vykladam na policich casopisy jak 
na oltafe svatosti a navadim kde koho, aby mi 
je bez ustani pfehazovali. Ale lide vzali si nejak 
do hlavy, ze bycll byl pohorsen, kdyby se neceho 
dotkli — ■ Prominte, pokracuji ve svem dile, jako 
by vas tu nebylo, jsem knedle hotov; a potom se 
podivame spolecne na nove zasilky, toulia po nich 
mtie take vypudila z domu — " 

Host ujistil patera Dufka, ze nema nejmen§iho 
limyslu pfekazeti a uvelebil se na lavce pod ote- 
vfenym oknem, jimz se do dusne, plisni a vypary 



264 



KNIHY ZVONU 



pachnouci jizbicky smai vabive skvouci letni den, 
Temne modre salave nebe klenulo se nad liori- 
zontem, vroubenym poblizku bilymi kraviny, pfes 
nez vztycovalo sve hubene, rozsocbate koruny 
nekolik zanedbanych strorrm zahrady, prostira- 
jici se za stajemi. Od oken citarny bylo videti 
ke kravitmm pfes kostrbaty, smetim, drubezi 
a hospodafskym naoinim pokryty dvur, ovladany 
ohromnou liromadou mrvy, rozkladajici se v sifku 
a delku s viteznou neomalenosti nevylmutelne 
pfirozene rmtnosti. Za horou mrvy na zaprazi 
kravina blyskaly se vidle, jimiz vladla klidne a 
jiste silna devecka, odena. pouze kratkou hrubou 
kosili a starou sukniei, kterou si opatrne kolem 
pasu svimila. Doktor Jims dival se chvilinetecnena 
podkasanou, nad nana, kolena pokalenou zenstinu, 
nez se rozpomenul, ze uzitecne a pilne zamestnani 
devecky libeznou podivanou neposkytuje. Roz- 
louciv se bezdeky nerad s vyhlidkou do krasneho 
dne, obratil se znova k pateru Dufkovi. 

Kaplan ukoncil prave obnovu vystavy caso- 
pisu i knih a vybiral z uzamcene prihradky liro- 
madu tiskopisu, posud obalkami a paskami opa- 
tfenych. Strlioval obaly, rozkladal, rovnal i roz- 
fezaval publikace s dychtivym zanicenim ceskelio 
idealisty, jemuz potisteny papir susti jako perute 
geniu a jemuz tiskafska cern voni opojnym, po- 
vzna.se jicim kadidlem. 

,,Jsme cliudi," hovofil pater Dufek cile dale, 
neznamenaje, ktexak host zdrzuje nejakou otazku, 
jiz ma stale na jazyku. ,,Neco dostavame darem, 
jine dodava nam kolporter na ncet, za ktery ovsem 
sam rucim, a malo odebirame pfimo. Je snad libo 



JAN LIER: MAODALENA 



265 



necim s nasi skrovne zasoby se pokoeliati., Tu 
jsou ,Kvety' s roztomilymi ceskymi chaluparni 
A. Jiraskovynii a Josef a Kofenskeho cestovanirri 
po Cuchonsku; a zde v ,Osvete' provadi na's 
Kofensky opet Avignonem, Justin Prasek pojed- 
nava vedle neho zase znalecky o starozitnych 
naiezech v Recku — ■ ach, jake to blalio cestovati, 
badati, sobe a svemu narodu nove perspektivy 
odhalovati! Ja sotvaze se osmeluji piipustiti si 
nadeji, abycli na vanoce smel s lacinym vlakem 
poutniktt do Rima! Bleda, chaba nadeje! Pan 
faraf starne, musi se setriti, je vrehovate za- 
mestnan hospodafstvim — ach, co delat! .IyurmY, 
pane doktore, pohled'te, z biusu nove eislo, a v nem 
pokracovani Zeyerovy skvostne ,Zvesti lasky 
z Provence', — kdyby mi jen ta latka nebyla 
cizi! Vsak je tu ,Obzor', ubiavni nepfitel vseho 
cizactvi ve volbe latek a- vsi nezazivnosti cetiva 
pro nas lid. Ma pravdu docela, doeela pravdu. 
A v ; Obzoru' vizme: Ucene pojednani o klinovc 
literature Asyrcu. Nase nadherne ilustrovane 
tydeniky, prosim: ,Zlata Praka' — Lanzliot- 
ske vysivky a veloeipedisti. .Svetozor': Veloci- 
pedisti a Manesovy detske kartony. ,Hlidka lite- 
rarni' a v ni — co to? Zde hazi ,Hlidka' tolik 
vykfieniku a husich nozicek na pfisne vazky sve 
spravedlnosti, ze jak pleva leti vzlitiru kniha — 
jaka to mizerna knilia. I hled'me, Macharovy 
basne ,Confiteor'. To bych byl veru nefekl! Inu, 
hloupy ctenaf se nekdy myliva. Jake dobro, ze 
mu potom kritika veclitem V3 r tfe zrak. — Jinak 
zufi boj rukopisny posud na cele^cafe. Prosim vas, 
pane doktore, co soudite. Zde v Cermne nemuzete 



266 



KNIHY ZVONU 



s nikym slovo o torn promluviti, leda s mladsim 
ucitelem, a ten zjankovatel! Zacina rukopisitm 
nevefiti. Co tomu fikatel? Jste na strane zastancu 
pravosti nebo nepravosti?" f 

Pravnik sklanel sice hlavu nad casppisy, jez 
mu ruka neiinavneho liorlivce pfedkladala, roze- 
znaval vsak jedva tituly a obrazce. Znenahla 
splynulo mu pfed ocima vsecko tistene v sedou 
mlhu, z niz vystupovaly zjevy Kari}^ Ireny a 
mladeho lesnika, poutajice k sobe vsecku jeho 
pozornost, ktere smysl feci kaplanovy uchazel. 

Slova patera Dufka znela posleze jelio sluchu 
jako hukot blizkeho vodopadu. 

,,Zajiste, soulilasim uplne," promluvil, vytrzen 
ze svycli snu usecnym zmlknutim kaplanovym. 
„Zasluzna cinnost, krisiti cliut ke cteni! Pfal bych 
vam lepsich tispecliu. Vzdyt mate zde mladycli, 
cipernych a snad i zamoznycli Hdi, jak jsem veer a 
zpozoroval — " 

,,Ach, o pouti a posviceni nechybi nikomu ku- 
raze a k okazale titrate pfi pive nikomu nikdy 
ani penez ani casu. A.le o torn vlastne nebylo feci." 

„Tak. J a myslil., ze si sty skate, a tu mi pfi- 
padl na mysl na pfiklad ten svarny myslivec 
Chodima. Tusim, ze se mu vede dobfe. Je lesnim 
adjunktenii " 

,,Nu, zajima-li vas Chodima vice nezli vsecka 
nase literatura, povim vam o nem," usmal se 
polo sliovivave, polo vycitave j>ater Dufek. „Clio- 
dima je po zamoznych rodicich synek, tesi se 
z protekce nadlesniho a stal se mlad revirnikem 
po ueboztiku Sipovi. Slyne daleko siroko jako 
silak a nezdolny ucastnik vsech kratochvili. Ale 



JAN LIER: MAODALENA" 



267 



necte, necte naprosto nic, krom snad myslivec- 
kveh seznamu a lesnich vypoctu." 

"„Stastny ve svem zpiisobu clovek. On_ zije. 
A po neboztiku Sipovi uziva v bazantnici pfi- 
jemneho pohodli." 

,,Bude uzivati. Prozatim bydli na sve zdedene 
usedlosti, ctvrt hodiny za bazantnici. Je tarn za 
vetrem, dale od Cermne a ma skok do Zaluzi, 
velke v'esnice s devcaty, hospodami a kartami — " 

„Je tedy prostopasnik?" 

„Btih ucfiovej. Jary clovek, tjlny zivota, mlade 
vino. Az se vykvasi, ozeni — " 

,,S pozustalou dcerou svelio pfedchudce?" 

„S Irenou Sipovou?" zasmal se upfimne pater 
Dufek. ,,Jste nespravne informovan, pane dok- 
tore. Dobra pan! Sipova sice neupusti od my- 
slenky, ze by se sluselo, aby Chodima nejen pan- 
skym" dekretem, nybrz i pfizenenim do myslivny 
v bazantnici se dostal. Ale toho se nedocka. Aby 
usel tomuto nebezpeci, vymohl si Chodima svo- 
leni, aby mohl sidliti na sve usedlosti. Yylib'zi to 
jako velkomyslnost a je to pouha opatrnost. Vzdyt 
Irena nema viudry! Mlady revirnik se ji dvofi, po- 
nevadz je mile a slicne devce, a byl by s to, aby 
dopustilsehlouposti,tfeba i s nemilymi nasledky, 
coz o to! Ale nesmyslu, vziti si chude devce za 
zenu, nedopusti se nikdy. A jiny jak by smet'! 
Zde kazdy, at hospodaf, at femeslnicek, dychti 
a pidi se po zene s nejakym lanem nebo aspon 
nekolika stovkami pfiuosu, jako cert po hfisne 
dusi. A kdyby lined na krasne kterys bloud oprav- 
dove o Irenu stal, povstalo by vsecko jeho pfi- 
buzenstvo jako jeden muz, aby posetilce na- 



• D0 KNIHY ZVONU 

ucilo rozumu krutejsimi prostfedky, nez jakych 
uziya. kterykoli knize, jehoz princ by se elitel pro- 
viniti mesalianci. Obdivovatelu. ma Irena Sipova 
dost a dost, a nikdo ji nezavidi, ani (bohatsi a 
mene hezke druzky, ponevadz dobfe\vedi, az 
dojde ke vdavani, budou ony miti zenichu na 
vyber a Irena zadneho. Pokud bude dcera po 
neboztiku Sipovi mlada i slicna, nebude ji chybeti 
tanecniku, bavilkti a rozlicnych rytifu. Derou se 
o ni, ona tanci pekne, jest pfijemna — " 

„Ale tak svadi se ubolia divka k marnivosti, 
k sebeklamu, domyslivostil" 

,,Ano," potakal pater Dufek. 

,,Tot nepoctive, nesvedomite, do nebe volajici 
zahravani s duvefivosti opusteneho sirotka!" . 

„Ano." 

,,Coz nemitzete — " 

,Ja mohu toliko svorne s jinymi politovati 
clutde devce, ktere k staru bude sit nebo u vrch- 
nosti slouzit, pakli ueco umi. Nevim. Pan! Sipova 
ceka pofa.de na Chodimu, a kdyby ji zklamal, 
dcmfa, ze vyskytne se nejaky princ, snad v skrom- 
nem vydani, ale pofade onacejsi nez je Chodima, 
ktery vlastne by si mel pokladati za cest — " 

Kaplan odmlcel se, pokreiv rameny. 
_ „Ireny je Skoda," dodal jeste. „Pani Sipova drzi 
ji stale v Cermne, pod svou ochranou v neplodne, 
ba^sterilisujici jednotvarnosti zdejsiho zivofeni. 
Boji se o ni. Ma jeste jednu dceru, Karlu, nemene 
krasnou a mimo to vysoce nadanou, ohnivou 
divku. Je ve svete. Z'kazila se. Tuto nehodu bere 
matka pfilis uzkostne a naivne za osudnou vy- 
strahu. Mazli se s Irenou, nepusti ji na krok do 



JAN LIER: MAODALENA- 



269 



sveta a dale mezi lidi, ackoli raj sky bad cilia 
zde na dcery Eviny prave tak jako jinde. O torn 
darmo mluvit. Mnohe, co jsem vam vypravoval, 
potvrdi se vam zitra na ferialni slavnosti zdej- 
sich deti, kterou jim stedra vrchnost v zameekem 
parku vystroji. Zucastnite se pfece?" 

„Arcit" 

,,A naleznete tarn celou Cermnou. Kazdemu 
bude park otevfen a kazdy pfijde, maminky, 
tatinkove, zdejsi mladici a pfedevsim devcata, 
ktera se ujala pofadani, bufetu a podobnych slu- 
zeb. Dosivaji si k tomu prave narodni kroje. Cerm- 
na uvidi po prve, jak se nasi narod §ati. Irena ovsem 
nebude chybeti a Chodima byva vsude, kde se 
nekolik zasterek sejde — Ale trvam, ze jsem jiz 
yasi zvedavost jukojil. Pokracujme v okouseni 
literarnich pozitku. Til mame .Atheneum'. Ru- 
kopisy! S barvou ven, pane doktore, jste pro pra- 
vost ci nepravost rukopisu?" 

Nez mohl pravnik pronesti odiivodnene pri- 
znani, ze ve sve mimofadne skromnosti neosobuje 
si zvlastniho soudu a vyckava trpeiive, az ho pfe- 
svedcive rozhodnuti povolanych autorit z nejistoty 
vyvede, zafincely a zaprastely dvefe, jimiz vra- 
voral do citarny jedeu z obou neoblomnych opileti. 

Padl celou tihou na sedadlo vedle Jiru§e, smetl 
loktem vSecky nejnovejsi poklady naseho pisem- 
nictvi na podlahu a udeiil pesti do stolu. 

„Pivo sern!" poroucel si, probrav se patrne 
z mrakot a pocitiv potfebu, manifestovati razne 
svou vttli. ,, Hondo! Hondo!" volal na sveho 
druha do senkovny, obrativ se k JiruSovi §i- 
rokymi zady, jako by ho z lavice opovrzenim 



270 



KNIHY ZVONU 



a mohutnosti svych pled chtel vytlaciti. ,, Hondo! 
Semi Mezi pany! Hospoda je nase! Kdo plati, 
porouci. Penfze na drevo, tak!" Opilec vylovil 
z naptsni kapsy mohutnott, otfenou tobolku a 
mrstil ji na stiil, az pukla a bankovkyli drobne 
z ni se vyvalily. ,,Tak! A ted' se na to podivam, 
kdo zde bude panem, kdo zde bude ohrnovat po 
nas nos! Vy dva cvrckoye! ?" obratil se pfes rameno 
k Jirusovi a kaplanovi.,,Ja vas naucim! Sednete! 
Na lavici, povidam! A ja vam dam pit! Beztoho 
smrdite grosem! Kde mate nalito? Vybodit by 
vas meii. Ale ja vas nedam. Ja vam dam nalivat 
a zaplatim, vsecko zapl?tim, at to praskne, abyste 
koukali, jak se dela pan. Hondo! Hondo! I ty 
ozralo, ty nemuzes ani na nohott stat. Ale at! 
Ivez po ctyrech, sem ke nine. Kdo plati, mtize 
cfrodit, jak dice. Ze ne?! Ana to bych se podi- 
val!" Opilec jal se triskati do stolu, az okna 
drncela. 

Ze sine prichvatala posluhovacka, Jine domaci 
autority nebylo, nebot jenom nizsi duchove slu- 
zebni byli vzlmru, ostatek vsecko vyspavalo. 

,,Pujdes na kolo, babo!" zakfikl opilec zenu, 
jedva ze pronesla prva slova napomenuti. ,,Co 
citarna, jaka citarna! Hospoda je tu, ty trdlo. 
A tuhle ze je nas mlady velebnicek? Inu toz je 
take v hospode! Vsak velebny pan se nepohorsi. 
Vzdyt' tu neni sakristie, a dnes jsme veseli. Za 
to velebneho pana uctim. Korbel sem, vino, ro- 
solky. Babo, let! Sic —I" 

,,Sousede Ilecku! Panimama pro vas uz po 
ctvrte vzkazala, ze na vas ceka pan Goldfuchs, 
abyste §el jecmen prodavat. Handlif chce dobfe 



JAN LIER: MAODALENA 



271 



zaplatit," pfipominala zen§tina prosebne, cou- 
vajic pfed napfazenou pesti vytrznika. 

,,K rasu jdi, babo, i s tim zidakem. Dnes mame 
hody, bozi svatek a zadny trh. A ja budu zidovi 
pomahat k vydelku? Ne! At mi jecmen zplesniyi, 
at bo mysi sezerou. Babo, jdi uz pro pivo! Sice 
zbofim hospodu!" 

Ani mime domluvy kaplanovy nespomohly. 
Opilec odpovidal mu sice s instinktivni uctivosti, 
trval vsak na svem tjravu, porouceti a velebneho 
pana pohostiti. Po urcitem a poslednim odfeknuti 
patera Dufka propukl v plac, z nehoz upadl 
znova v zufeni. Kaplan slozil zase a uklidil vy- 
lozene casopisy a knihy. 

,,Nic nevadi," chlacholil pohorseni doktora Ji- 
ruse, odchazeje s nam z Besedy. ,,Nevzpomnel 
jsem proste, ze dnes neni jeste cas na citarnu. 
Soused Ilecek chce dobouiit; a jini, az se drobet 
prospi, piijdou za nim. Neclime jim vuli." 

Pravnik se nevzpiral a zapomnel 11a nemile 
vyruseni snadno. Melt jine mysleni a jedinou tou- 
hu, aby za okamzik byl vecer, za. druhy rano, 
za tfeti zitfejsi odpoledne s ferialni slavnosti skol- 
nich deti. 

Bockal se, ac se hodiny vlekly se zlomyslnou 
loudavosti a prosneny den i polo probdela noc 
nemely konce. 

V zameckem parku bylo za jeviste detske slav- 
nosti upraveno rozsahle rejdiste s okolnimi ale- 
jemi a lucinarni. Pofadatele, jimz ponechana pani 
Narcissou volna ruka i poskytnut neobmezeny 
liver a otevfeny. zamecke spizirny a sklepy, za- 
mluvili si kolotoc, ambulantnibo fotografa, opra- 



|Wiil l 5SW J ^ig.* M^aiJT'*^""'^ '" ' •" ' ^ "T"$rW *yyy "J"- ' 



372 



KNIHY ZVONU 



veny silomer, loutkove divadlo, komedianty a 
jine kratochvilne kocujici zavody z pouti, zbudo- 
vali houpacky, stozary na splhani, zavodiste i jina 
obycejna vnadidla detske zvedavosti a podni- 
kavosti. \ 

„Trvam," prohodil malif Trojan, sede s Jirusem 
opodal a sleduje prubeh slavnosti, ,,ze nase hosti- 
telka s tajenym povzdechem se pfizna ke svemu 
pfekvapeni timto divadlem. Proc nezasahla cinne 
v pofadani! Pfehorlivi pomocnici zkazi mnohdy 
nejlepsi umysly. Aspon z casti." 

,,Cim?" vytrhl se doktor Jiru§ ze sve dumy. 

,,Coz jsi nadobro hluchy a slepy? Abundanci 
svandy bez vyberu, bez ladu a skladu. Coz se 
to vse zde da smestnati pod hledisko pecliveho 
vychovani utle mladeze, da se slouciti s pestenim 
krasocitu, uslechtilosti a karakteru, coz prave 
pfi zabave, pfi uvolneni choutek a pudu neroz- 
umnych deti vzneseny cil vychovani nemusi zii- 
stati na zfeteli fadnych pestounu?" 

,,Ale vzdyti se tu neprohaneji zadne komtesky 
a zadna hrabatka," podotkl bez rozmysleni prav- 
nik, jemuz krom Ireny vse zustavalo lhostejno, 

Odpoved' malifova pozdrzena okamzik proni- 
kavym vfiskotem Augustovym. PaMca napinal 
patrne vsecek um, aby pfispel ze svych vydatnyeh 
sil zasluzne k rozkosim ferialni slavnosti. 

„Prave proto," horlil Trojan. „0 komtesky je 
postarano. Ale mladez naselio lidu nevybf ida v po- 
vsechne chudobe hmotne i spolecenske z neurva- 
losti na jedne a z poddajnosti na druhe strane. 
Pak je pochopitelno, proc vychazeji z ni vsi.lmi 
ti neotesani bramarbasove nasi vei'-ejnosti, vsichni 



JAM LIER: MAQDALENA 



273 



bezkarakterni frazisti a besedafi. Odtud u nas i vza- 
mozuych domech a ve spfezeni s tittilaturami 
tolik dam, ktere liraji sve ulohy nejprirozeneji 
j en u rendliku. neb s puncochou v ruce a jinak 
bon ton nejvice jen v domyslivosti, malichernych 
klevetach, v nakladnycb merendach, v obleko- 
vycli a svacinovych dostizich osvedcuji. Odtud 
pochazi dorost nasi lepsi spolecnosti, v ktere vet- 
sine nasich lvti ciste kosile jsou obtizi, pravidla 
slusnosti u stolu pramenem komickych rozpaktt, 
getfeni uhlazeneho tonu nejvetsim namahanim. 
Jen v krcmach je vsecko doma. Poliled tarn na- 
proti na mlade pany, Zacinaji rozvazovati, toci 
se kolem devcat a vrkaji. Pokfikuji na sebe lirube, 
chovaji se k slecinkam neomalene, aby jim impo- 
novali a svou nezralost zastfeli, chechtaji se jak di- 
vosi, klaneji se jak drzi otroci, strkaji ruce do kapes, 
vypinaji bficha, hazeji nohama i rukama a po- 
kuruji doutniky jako trhani. A neboha devcata 
netusi, ze vsecko to chovani jest vlastne hrubou 
pro ne urazkou, ze jsou obskakovany karikatu- 
rami prazskyck Pepiku. Poslys, pocinaji zpivati. 
Odrhovacka s blbym textem. Nu ovsem, coz ji- 
nelio! Taz jiisen. ma druliy necudny text, A dev- 
cata zpivaji tez! Ky div. Vzdyt to nejnovejsi, 
nejsvarnejsi piseii, perla vsech kolovratkii, a mladi 
pani ji pfinesli z Prahy, ze zapouclilych, spina- 
vycli, lomoznych zakouti Prahy, v kterych se 
ceska spolecnost nejradeji zdrzuje a sprostote 
propada. Nase mesta pocinaji v jalovem fraskiif- 
stvi konkurovati s Vidni, odkud zavlecena tato 
nakaza k nam s banalnimi melodiemi, s vuftl- 
pratrovskymi zabavami, s jarmarecnim vkusem 



Magdalena. 



18 



374 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



275 



v umeni a otravnott zalibou strhnouti vsecko do 
blata a jekotu pitvorne svandy. A kazdy nesmely 
cesky hlupacek vrati se z Vidne pysny, spoko- 
jeny se svou hlouposti, utvrzeny a zdokonaleny 
ve sve trivialnosti, kterou pak smele (sifi v ne- 
osvicene provincii dale. Pfestavame byti svoji, 
ve vsem, i v nejapnostech. Podruhujeme bidneji 
nez kdykoli pfed tim. — ■ Ted' dokonce pousteji 
pani pofadatele na nas vojsko. Ach, jaka krasa, 
takove voj&ckovani, jak nam slusi, jak se po- 
vznasime lictou a laskou ku kapralstvi! Tento 
iltok nesnesu. Pojd'me jinam." 

Doktor Jirus souhlasil, ac nemohl se shodnouti 
s pfitelem o smer odchodu. Trojan tihl k stanu 
vrchnosti, pravnik k bufetum, kdez hemzilo 
se divek jako makovych kvetu v poli, posazenem 
ovsem hojne tez hastrosi. Touto pfezdivkou poctil 
doktor Jirus v duchu kazdeho, kdo se opovazil 
pfitociti se k Irene. A takovymi odvazlivci byli 
vsichni, vcetne rnyslivce Chodimy, jehoz dlouhe 
nohy pfilis casto k slecne Bipove se rozkyvaly. 
Pravnik zasl zprvu nad nedostatkem ostychu 
mladych panu; ale odsuzuje chovani jejich svorne 
s pfitelem, nabyval pfece jejich pfikladem odvahy. 

Cekal toliko na pfichod patera Dufka, aby pod 
jeho zastitou mezi zlatou mladez cermenskou byl 
uveden a s Irenou seznamen. 

Konecne vynofila se boubelata, lismevna tvaf 
oblibeneho a ode vsech uctive i srdecne vitaneho 
kaplana v kaleidoskopickem davu. Omeskal se 
pohfbem v Revnove, odkudz se prave vracel. Zafe 
radosti a srse dobrym rozmarem, sypal vesele po- 
zdravy na vse strany i pospisil cile Jirusovi vstffc. 



„Ale ted' mi neuklouznete," hrozil pravnikovi, 
stisknuv mu ruce.„Ja si v Revnove vzpomnel' 
ze jsme o rukopisech nedomluvili. A pfi volnem 
tempu a jednotvarnych zvucich pozounu rozle- 
zelo se mi v pohfebnim pruvodu, kterak se mi, 
ctveraku, vytacite. A kdyz tak bylo hezky pokdy,' 
sroynal jsem si pekne duvody, kterymi vas po- 
razim a ziskam, pakli ze jste v nebezpeci odpad- 
nouti od nas." 

„Na mne byste mnoho neziskal," odmital ho 
umelee, sledujici pfitele na rozchodu jeste nekolik 
kroku loudave a toliko ze zdvofilosti k pateru 
Dufkovi. „Pokuste se radeji o Jiruse! Zustavuji 
ho vasi vlastenecke peci o blahodarnou unifor- 
mitu vsech cesky ch rozumu/' 

„Apage satanas!" zazehnaval kaplan zertovne 
Trojana. ,,Vy skudce s jazykem prostofekym! Vy 
jste nepochybne pana doktora zkazil." 
^ ,,Napravte ho nevyrusovan mou jedovatou vy- 
Hdilkou/' ponoukal malif, podavaje pateru Duf- 
kovi ruku na rozloucenou. ,,Protoz dovolte mne, 
kazimirovi, abych se vzdalil." 

„Vytecny umelec, ale jizlivy rypal," zasteskl si 
kaplan na odchazejiciho. ,, Malif — barvy! Ze 
vam pan Trojan maze do oci berlinskou modf! 
Prazylastni tikaz, jak snadno se lide i pfi sveto- 
dejnych boufich a vznesenych diilezitostech daji 
uyrtati na pranepatrny uzlicek, na podfizenou 
zahadnou drobmrstku, ktera se vcelku ztraci jako 
pleya v^ bohatstvi tezkych klasvi. Co probiih 
znaci ta gpeticka berlinske modfi v bohatstvi ne- 
ocenitelneho pokladu nasieh skvostnych — " 

is* 



aa^^fg^g^g^:^?^j^SMgU; 



276 



KNIHY ZVONU. 



JAN LIER: MAODALENA 



2 77 



„Pardonujte mne jen pro dnesek jeSte," pfe- 
rusil doktor JiruS prosebne nadsene korleni kap- 
lanovo. ,,Odpustte, pfiznam se, ze mi prozatim 
nad barvy vsecli pamatnyck inicialek na svete 
jdou modf, cerven. a bel pestryck kostymu, ktere 
na dosali ruky pfed nami sviti. Uved'te rnne do- 
brotive mezi ne, seznamte mne s damami — " 

,,S radosti. J a vam ucinim pomysleni, namlu- 
vim vam tfeba i nekterou, oddam vas s ni za 
ctyfi nedele, vsecko, vsecinko, ale az se shodneme," 
zdrzoval durdive pater Dufek. ,,Vzdyt; budeme 
linedle hotovi. Vy musite poslecknout, protoze 
jste bystra klava, a v Cermne neni nikoko, s kyrn. 
byck se domluvil. Kdybyck vladl perem, vypsal 
byck se ze sve starosti o rukopisy, Hnete mne 
pz davno a dnes prave pribylo mi k nashromaz- 
denym dukazum nekolik skvelyck myslenek. Bu- 
dete okamzite oslnen a pfesvedcen ~" 

,,Jsem uz napfed. Pouzijme jen konem vzacne 
chvilky, co slecna Sipova neni zaniestnana — . 
Seznamte nas!" 

„I jdete mi k sipku," korsil se polo opravdove, 
polo v smichu kaplan. ,,Toko jsem se veru do vas 
nenadal, ze by vam tuctova efemerni zasterka sla 
nad tisicilety, nejdrakocennejsi cesky pergamen!! 
Avsak — • vy mi neutecete! — Pan doktor veske- 
xyck prav, Ladislav Jims, kandidat advokacie 
z Praky, — slecna Irena Sipova." 

Divka pozdravila cizince lekkou nemou liklo- 
nou. Toliko zasvit jejieh oci vyzradil Jirusovi, 
ze ji neni zcela neznamy, ze si ko jiz povsimla, 
jim se v ducku obirala, ba snad na setkani s nim 
zvedave cekala. 



Ale zatim co tyto smele a povzbuzujici myslenky 
slekly zive klavon Jirusovou, nebyla jeko lista 
mocna pronesti slova. Citil, jak mil srdce po- 
skocilo, vypliiujic vsecku hrud' a pqtlacujic v hrdle 
vsecken zvuk, videl na mzitkach v ocick, jak mu 
zahofela lilava a zalila se tvaf rumencem, slysel 
jako doznivajici lhostejnou litanii dalsi ryckly, 
v dokasinajici nevrlosti kvapny vyklad patera 
Dufka: „Slecna Ileckova, slecna . . .■♦pan . . . slec- 
na .. . slecna ,.,**' 

Jmena minula Jirusttv sluch neslysena a zjevy 
mikaly se pfed ocima nevideny, 

„Ted' toko vite, pane doktore, az vam jaksi 
klava bruci," ulevil si posmesne a utrpne pater 
Dufek, pfitakuje pravnika k sobe na lavici a pfi- 
jimaje^od sleciiy Goldfucksovy dva hlinene dzban- 
ky S penivym pivem. „Na zdravi nasiek spanilych 
devic v narodnich krojick!" zvolal, zvedaje dzba- 
nek. ,,Pane doktore!"^vnucoval chvatne drukou 
nadobu pravnikovi. „Zadne okolky! Dzban vzktt- 
ru. f ukatl" 

Slecna Goldfucksova nastavila ciperne svoti 
sklenku, aby se srazila se dzbankem Jirusovym... 
Slecna byla dnes take horlivou vlastenkou a pest- 
rou Slovankou. Jeji bystre cerne oci vykledavaly 
bez bazne zrak Jirusuv a jeji ockotne ruce nabizely 
mu o pfekot pilne zakusky na vyber. Pravnik od- 
menil se skoupym dikem, ac citil, ze vucitetotisluz- 
ne dev£ ma jazyk rozvazauy, svizny a sckopny za- 
krnouti ji pfivalem vybranyck fikadel a banalnich 
prvipovidek, jake zenskemu slucliu lakodi. Ale ne- 
cktel plytvati slovy, jickz se mu pro Irenu ne- 
dostavalo. Ano, ckvilemi se mu podobalo, jalco by se 



jmmmmmimam&m. 



V*:^. '-'•&SWg&Jr*f !! Z: 



'278 



KNIHY ZVONU 



ho zmociiovala chut mavnouti po slecne Gold- 
fuchsove jako po doterne mouse. Nepfal si dokonce, 
aby se Irena dornnivala, ze si smela zidovka jeho 
pfizne ziska. Proto byl az ledove odmefetiy k ocbot- 
ne divce, kteraz se nedala snadno odstrasiti. „Bo- 
huzel!" vzdychl si v hloubi sveho vnitra Jirus 
zlostne. 

„Roztajte pfec!" pobizel prosebne pater Dufek, 
nakloniv se k pravnikovi. „Vseeko na vas hledi, 
vidim jiz na desaterych oclch, jak vam vytykaji 
nepochopitelnou a nikym nezaslouzenou skrobe- 
nost. Rozvazte bezstarostne. Mluvte, co chcete, co 
vam slina na jazyk pfinese, hloupe i chytre; 
mezi nami udate dobfe vse. Jenom o rukopisech 
byste marne rozmlouval. To my dva sami az 
mezi ctynna ocima. Ted' se vam beztoho toci 
jinam, pakli se nemylim, po slecne Sipove. Tu 
je zas, Chodima ji pfivadi — " 

„Nu, pane Chodimo, boli vas je§te ruka od 
pouti?" obratil se kaplan po lesnikovi. 

„Ale kde! Takova hracka!" usmal se povrzlive 
myslivec. ^Chcetej velebny pane, abych vam pesti 
natloukl hrst lonskych kamenacu?" 

„Vzdy1i vcera vyhodil z besedy souseda Ilecka 
i se stolem," potvrzoval kdosi lesnikovo silactvi. 
,,Ilecek se zalozil o vedro, ze ho Chodima nezmuze, 
kdyz se chyti stolu; a jen to dofekl, kutalel se 
i se stolem na zapxazi. Platil vedro a pocital mod- 
finy. To jsme se nasmali a napili!" 

,,Nevsedni zabava," prohodil Jirus, pristoupiv 
k Irene, kterouz byl myslivec pustil, aby mohl 
vyloviti z kapsy ofechy, jez se pod jeho pesti 



JAN LIER: MAQDALENA ' 



279 



s treskem rozletovaly.. „Hled'me, jak cestue lispe- 
chy povzbuzuji ctizadost!" 

^,Kazdy ^serad pochlubi, ma-li cim/' odvetila 
divka zvucnym, opojnym hlasem Karly. 

Zaraziv se, ptal se pravnik rychlym, patra- 
vym pohledem, jak si vyrok Irenin vykladati. 
Obsahoval odbyti, byl dan na pametnou za vse- 
tecnost a zavist, kterouz divka snad z bezdecne 
ironicke poznamky Jirusovy vycitila? Ci vyzrazo- 
vala mani svou pychu na obdivovanou statec- 
nost lesnikovu? Nebo zalovala na Chodimovo 
zpupne sebevedomi, v nemz preziral chudeho si- 
rotka z bazantnice? 

Kdoz by zodpovidal vsecky otazky, jez pfipina 
muzska blouznivost ke kazdemu sladkemu hles- 
nuti obdivovanych a obdivem nad vsednost vy- 
nasenych krasavic! Jejich kazdinke sluvko je ne- 
vyzpytnym labyrintem rozkosnych zahad, stud- 
nici duvtipu, sybilinskou knihou, hodnou stona- 
sobneho rozcilujiciho procitani a tisiceronasob- 
neho vykladani. 

Jiruse vzrusovaly zjev i jednani Ireny dvoj- 
nasob. Zmofen i rozechven udalostmi a dojmy 
minulych dnvi, roznecoval se v stopovani Ireny 
k novym litrapam. 2iva 'podoba sestry kfisila 
vsecky vzpominky na Karlu a rozdmychovala 
v nem znova potuchly jedva zar vasne. Tfestici 
smysly slevaly v hrave, salive bujnosti obe by- 
tosti v jednu, pfenasely na Irenu nenasytne tuzby 
zklamaneho srdce a bojovaly jak neodbytni sot- 
kove s rozumem, jenz co chvile pracne se vzchopil, 
aby tyranou dusi vyvedl z mameui a polozil 
Karlu hluboko pod pfikrov pohfbene lasky, da- 



2 80 



KNIHY ZVONU 



leko od nevinne a v neznarnosti nepfistupne sestry 
Ireny. 

Ale jak dobfe znamo, byva stfizlivy rozum velmi 
nevitanym radcem zamilovanycn. Nevlidne na- 
kloiiuje se k nemu sluch, skoupe vzdava se jeho 
radam cest, a namaliave sbiraji se jeho navodem 
rozsafne timysly, aby v nejblizsim okamziku roz- 
behly se jako rtut. I doktor Jirus krotil sve ne- 
pokojne smysly s nevalnym uspechem. Jedva ze 
je pevne spoutal napetim veskere ville, stacil 
jediny pohled, jedine Imuti slicne divky, aby se 
vzboufily znova, pfeskocily vsecky hradby viile 
i rozsafnosti a vlekly tyraneho muze jak sprezeni 
neposednych amoret a svevolnych dracat v patach 
za divkou. Pravnik pfistihoval se stale pfi uzkosti, 
aby mu Irena neunikla; podlehaje vuli jakes 
elementarni, zahadne mod, kracel vedle ni, jako 
pfipoutan k jejim' slepejim, neveda urcite ja- 
kym pravem a za jakym cilem, tazaje se sama 
sebe, nac vyhledava nove znepokojeni, ktere to- 
liko citelnych litrap a blahovych slasti skytalo. 
Proc se rozbehl za ni do bazantnice? K cemu ji 
vyhledaval o pouti? Nac tryznil se obzivovanim 
Sve skacene modly, zavrzene Karry, do jejihoz 
oslriujiciho, salaveho zjevu zapadala Irena rys 
za rysem, kazdym vlaskem, svitem svycli oci, 
usmevem luznych rtiku, hrou vnadnyeh lidu, 
sveholem sveho plnelio, sladkeho hlasu, ktery 
Havu opijel a srdce z prsou vabil? 

Nebo snad poutal ho interes etnograficky, zaji- 
mave objeveni spanileho devcete v lipravnem 
narodnim kroji, jenz ji slusel jak ulity, jak li- 
bezna i drazdiva, naivni a koketni ozdoba, zba- 



JAN LIER: MAODALENA 



jena z nejsalavejsich barev duhy? Zlomyslny 
Trojan poznarnenal prve ovsem s usmeskem, ze 
na maskacli cermenskych divek je kazdy loket 
z jine vsi; representuji pry vsecky ceskoslovanske 
selske. kroje v libovolnem promichani a slozeni, 
jak se prave ktere podle moznosti neb suveren- 
niho soukromeho vkusu videlo. Jedna pry je po 
Have z Hane, po fertochu z Taborska, drulia po 
zivutku z Domazlicka, po botach ze Slovace a 
tfeti, ctvl'ta dokonce ze vseeh koutii ceskyeh 
vlasti snesena. I^ec krom kazimirskelio malife 
nebylo ve shromazdenem lidu nikoho, kdo by 
vedel, jak se nas lid sati. Proto prohlizeny a ce- 
neny pestre ubory divek s nerozdilnym, ac po- 
nekud reservovanym obdivem jako mimofadny 
a drahocenny zert, bezmala jako nevinne sibfinky 
mimo masopust. Stfidrni a rozsafni sousede i sou- 
sedky kladli zfejme na licet techto sibfinek hor- 
leni nekolika jinocliu, ktefi devcata pfekotnou 
clivalou navadeli, aby se tak jen pofade satila, 
ponevadz jen tim statecne vlastenky narod svuj 
uhaji. 

A doktor Jirus byl by se bezmala pfidal k temto 
dovadejicim apogtolum, obdivuje se Irene. Mohl 
na ni oci nechati. Kterak malebne a harmonicky 
vroubil jeji jasnou, krasnou tvaf barevny satek, 
svazany v tyle do cipti, od nicliz splyval divce 
temef az k patam niocny, leskly a hebky lelik, 
zakouceny hedvabnou masli! Jak plasticl^ doko- 
nale, pleti a V3'razem ciste, okrouhle vynikaly 
bezuhonne rysy jeji tvafe v teto obrube! Kterak 
svitila belostna jeji sije v kontrastu s nakrcnikem, 
z muohonasobne sMry koralu slozenym! Jak pine 



-2 82 



KNIHY ZVONU 



\y. i 



vystupovala jeji ramena v nacechranych rukav- 
cich a nabercich snehobile, cernym hedvabim jemne 
vysivane kosile, kterou spinala visnoya, skvele 
zlatem vysfvana kordulka! Tento sa{, podobny 
vice sirokemu skvostnemu pasu nezii zivutku, 
objimal pruzne a pfilehave telo divcino, postradaje 
yeskere tvrdosti a ploskoty; na plecich i pfes 
fladra hluboko vykrojena kordulka rozstupovala 
se napfed i nedosahovala k sukni, jakoby nestacila 
pojmouti kypici bohatstvi-mladych vnad. Kratka 
syrchni suknice z modreho hedvabi, huste na- 
birana a vpfedu prusvitnou, hojne vysivanou 
zasterkou krdslena, kynula v bocich na mnozstvi 
spodnich sukni a houpala se v svMnem lytmu 
pfi kazdem sviznem a tancivem kroceji peknych 
nozek, odenych dlouhymi bilymi puncochami a 
obutych roztomilymi stfevicky. Pravnik zahofel 
co chvile hnevetn, doslychaje stranou z list neoma- 
lenych mladiku chvalu puvabneho lytka Irenina, 
ktere narodni kroj v nevinne stedrosti viteznS 
odhaloval. V slepem egoisrau. nepfiznal si doktor 
Jims ovsem, ze dopousti se mlcky tetez beztakt- 
nosti. I jeho nitro ozyvalo se tymz rozcilujicim 
obdiyem, ditliyrambicky, krasocitne, vdecne, do- 
cela jinak nezli zracil se obdiv ten v ocich druzek 
Ireninych, ktere zavistivymi hledy po nozkach 
sve pfitelkyne stfilely a na jinochy se mracily. 
Irena, provazena pravnikem, vzdalila se od 
hloucku, jenz se srazil kol Chodimy a patera Dufka 
na podivanou, kterak lesnikova pest ofechy drti. 
Diyka byla pofade obskakovana, sem tarn na slo- 
vicko, na zert, na posluhu volana. Doktor Jirus 
nenavidel kazdeho, kdo na ni promluvil. I slecnu 



JAN LIER: MAQDALENA 



283 



Ileckovu, ktera se Jim pofade na paty vesela, 
i slecnu Goldfuchsovu, jez inu stale nadbihala, 
i skotacive, rozjafene, zpocene a rozcuchane ji- 
nochy s klobouky v tyle, s vlasy pfes usi scesa- 
nymi a po cele slepenymi, se dzbanky v rukou a 
doutniky v ustech, ktefi dotirali na Irenu me- 
rendovymi uklonami, bujnymi popevky, a vtipy, 
jak z plotu utrzenymi, 

Ale sam nevedel, co slecne Sipove fici, jakkoli 
si pfipomirial Trojanovo nauceni, ze v uctivem 
ostychu nedocka se muz od zeny niceho, leda 
utrpnosti neb vysmechu; jakkoli se s pocitem ne- 
maleho zahanbeni rozpominal na romanove reky, 
kteri prave v nejapnosti milostnych rozpakii 
nejvice duvtipem srsi a dumyslem oplyvaji. Vsak 
vera snadno byti ducbaplnym v boudoiru, kde 
vsecko mekce lichoti, pfijemne rozehfiva, kapri- 
ciosne sviti a drazdive vtip i vedomosti probouzi 
a k turnaji vyzyva, kdyz naproti do plysu ci 
brokatu zabofena truni spanila protivnice v sustu 
hedvabi a vonnem oparu jemneho parfumu, hou- 
pajic litlou nozkou a pohravajic ozdobnou tretou, 
kdyz vazne a gkadlive hledy se kfizi, jiskry my- 
slenek vzajemne se roznecuji, a hladka, vybrana 
slova bud' tancirnou konvenience bud' kolbistem 
dusevnim graciosne a dvorne se honi, podskakuji, 
ohybaji a leskle slehaji jako svizne kordy v kra- 
tochvilnem sermu, > 

Ale zde v zdrave prostote a upfimnosii vesnice 
(doktor Jirus pofade zapominal na cermenske 
jarmarky, kterouzto mestskou vysadou Cermna 
vysoko nad okolni vsi povysena byla), mezi ne- 
strojenym lidem a vuci krasavicim v selskych 



%%gm8^g r *^wi-ik: v; 



J^j. 4"ff>HU_»u, (!/ig.^*IJJJB«!WSJ 



284 



KNIHY ZVONU 



krojicli neumel pravnik uhoditi na pravy ton, 
v nemz by se s Irenou shodl. Dovadeti po zpusobu 
pfitomnych jinochii se mu nechtelo a procisati 
umele tenkym hfebinkem trety, klepy a dulezi- 
tosti, Jakymi se rafinovani velkome|taci bavi 
, a souzi, podobalo se mu smesnym, docista nevhod- 
nym. ^ 

Z neznalosti Ireny a ve sklicujici sve tisni 
obmezoval se 11a strucny, vsedni hovor o naho- 
dilostech a zjevecli, jak se naskytaly, vyzvidaje 
tak mani, co by divku zajimalo a v cem by se 
s 111 shodnouti mohl. 

Presto nezustaly jeho nepatrne a stalym od- 
bilianim Ireny pferusovane pokusy nepozorovany 
Zenske si suskaly, ze Sipova dvornosti ciziho pana 
zhrdne, slecna Goldfuchsova roztrusovala zlo- 
myslne poznamky, jinosi mefili pravnika zveda- 
vynu pohledy, a slecna Ileckova povazovala za 
slusne pokouseti Chodimovu zarlivost. Iyec my- 
slivec byl dobromyslny a flegmaticky jako vet- 
sma dlouhych a silnych lidi. 

;j Bude to nejaky panacek z Drazd'an, ale sotva 
z Berouna," minil nedbale, zahledev se na chvili 
na doktora Jiruse. „Tihle pdnove berou teprv 
pouze na tezke nevesty. Vsak 011 odplave, az 
se dozvi — " I^snik se usmal pod sebe v spoko- 
jenem vedomi, ze se pravnikovi chytrosti vy- 
rovna. 

Malif Trojan nespoustel pfitele rovnez se zfe- 
tele. Ziistaviv ho s paterem Dufkem, obesel si 
rejdiste, vyhybaje se daleko vsemu styku s hem- 
zivym rozveselym davem. Jda hustym stromo- 
radim po vyvysenie ceste zocil znenadani pod 



JAN L1ER: MAODALENA 



285 



visutynii bizarnimi rimsami cinske pagody na 
lavce slecnu Zofii z Rejnburka samotnu. 

Star a dama kynula mu vejifem. 

„Setfite si kufi oka?" volala nan skadlive. 

„A slucli i oci. Takove slavnosti vypadaji mno- 
hem lepe z dalky nezli z blizka, Nejlepe cisti o nich 
upravne referaty v novinach, kde vseeky dishar- 
monie jsou setfeny a individualni fantasii volnost 
popfana, obraz ciste si domalovati." 

„Coz jste nespokojen? J a nikoli. Ale matepravdu, 
my dva s analytickymi choutkami nehodime se 
mezi vesele lidi. Nas kriticky jazyk mohl by lee- 
komu radost podseknouti. Je-li vam libo, uchylte 
se ke nine, do Ciny, na stanovisko tolerantni hu- 
manity a praktickeho rozumu. Odtud vidime vse 
a jsme v chladku, nevyrusovani." 

,,Pau baron — " 

,,Chce take okusiti vyrazeni, ktere nastrojil. 
Narcissa odesla s nim a deti mi utekly za nimi. 
Pfejme jimexotickehopoteseni,ktereho zde za me- 
ho panstvi nebyvalo. Nedopfala jsem nikomu ani 
odpadku a proslavila jsem se jako zatvrzela 
skrblice — " 

,,Aby mohl byti pan synovec tim §tedfejsi." 

„Jak ze? Vy — . Ach pravda, byval jste v Chlu- 
uiu, a stary detinaStrzycki mne as notne ocernil." 

„Naopak — " 

„Prosim, nanamahejte se. Je mi zhola Ihostejno, 
co kdo o mne soudi. A dobremu Strzyckemu 
ochotne dopfeji prava, aby si na mne postezoval. 
Na melioraci statkii vydala jsem statisice, na 
umeni ani halefe. Ze skoupoty byla jsem take 
vasi Magdalenu zdejsimu kostelu davno dluzna. 



286 



KNIHY ZVONU 



Apropos* vas obraz je malovan podle ziveho mo- 
delu?" 
„Ano." 

M A model ten sluje — Karla Sipova?" 
Pfekvapeny Trojan pohledl s lizasemfna starou 
ddmu, lekaje se jejich pronikavych zraku. 

„Coz_ je to tak tezko Mdat? Jsou jen dve 
sestry Sipovy, jedna jak by druhe z oka vypadla, 
devcata takove zajimave a nevsedni krasy, ze je 
poznam 11a prvni pohled mezi tisici. A znam je, 
vlastne Karlu velmi dobfe -a mam dosud pamet 
velice spolehlivou a oci jak ostfiz, Irena vam za 
model neposlouzila. Tedy jen Karla." 
„Ovseni. Ale — " 

„Nebojte se. Nejsem pohorsena a nikomu zbla 
nepovim. Anstokracie moje i vase musi z povin- 
ne ucty k svym velkym a nesnadnym likolttm 
zachovati esoterism sveho podnikani, v kterem 
zuzitkuje svetla i stiny, zavratne vysky a temne 
Moubky, vse, ceho se nepovolany maly duch 
snadno leka. Rozumim vasi obave pfed blaho- 
yosti nizkych dusi. Mohly by se pohorsiti. Na 
stesti jsou vsak k svemu blahu porazeny slepo- 
tou modlaf stvi, ktere vefi, avsak nevi, nesmi ve- 
deti, protoze neni v nem soudnosti, schopne, aby 
s pietou porozumelo svizelum a divum tvofeni. 
V tecrito ocich je svetice tak vysoko povznesena 
nad nas ubozaky v slzavem Moll; ze nikdo zjevne 
podoby na obraze nenalezne, ponevadz ji hledati 
nebude. A ja v soukromi jsem dokonce na vas 
model Jaksi pysna. Karla byvala miij milacek. 
Dala ]sem ji na sve litraty vycliovati — ' — 
Pochopite, ze jsem v hnevu litovala ztraty by- 



JAN LIER: MAODALENA 



Z8 7 



valych panskych prav nad poddanymi, kdyz jsem 
zvedela, co se z Karly stalo. By la bych ji postavila 
na pranyf a dala ji ze svycn panstvi vymrskati. 
A jeji matka obdrzela ode mne pensi s vyhruzkou,, 
ze pujde ihned zebrotou, jakmile pusti nezdarnou 
dceru pfes svuj pra.fi. Doufam, ze by muj synovec 
moji nrozbu. nesplnil. Snacha i vnoucata mne 
celou pfevratily. Soudim ted' jinak a lituji Karly. 
Zjevila se vam jako skutecna Madelaine repen- 
tante?" 

,,Podobalo se tak," svedcil vahave malif. 

„Mohla bych ji nejak prospeti?" 

,,Snad, Nevim. My umelci nemame ve zvyku 
starati se o sve modely vice, nez nase prace vy- 
zaduje." 

,,Vefim, ac mluvite s podezrelou reservou. Uciri- 
te laskave vyjirnku, mne k villi. Az se vratite do 
Prahy, dejte mi o Karle zpravu. Prosim vas 
za to." 

,,Spolehnete, milostiva slecno." 

,,Karlino vseeko nestesti byla ziva povaha, 
opustenost ve svete a pfedevsim jeji krasa, tento 
vzacny dar nebesky, do ktereho dabel nejradeji 
sve drapy zatne," pokracovala slecna z Rejnburka, 
,,obzvlaste, je-li krasa venem chudeho sirotka! 
Dobfe si liledi stara Sipova Ireny jak oka v Wave. 
A pfes vsecb.no jeji usili vyskytnou se pfece 
lide, ktefi se snazi to devce zlehciti. Divam se 
jiz delsi dobu po Irene a vidim — promirite, jsem 
zvykla pojmenovati vse pfipadnym slovem — 
vidim, ze vas rozervany pfitel • — snad ve sve 
rozbaranosti, pfipoustim, — nevi dnes, kde pfe- 
stava dvornost a kde zacina neslusnost, Cermen- 



msm 



j!ji^j i jjJL'UM.i .ii.i*l_U«. 



rj£zvzrT7g%7grr=p" 



KNIHY ZVONU 



skym mladencum promijim nedostatek taktu. Ale 
pan doktor nemel by se zapominati." 

„Skutecne ; pfitel Jims vsima si bedlive slecny 
Sipovy," pfisvedcil klidne umelec. 

„Ach, vy muzi jste vsichni stejni/ horsila se 
stara dama, popuzena lehkym tonem unielcovym. 
„Take Karle nepochybne Madly vase pozornosti 
tak dlouho lecky, az v nich uvizla. Bedliva vsi- 
mavost vaseho pfitele jest v mvch ocich podobna 
impertmenci jako vejce vejci." 

„Racte dovoliti, abych adporoval. Nemila vzpo- 
mmka na osud Karlin svadi milostivou slecnu 
k neobvykle nesptavedlnosti. Byl jsem prve po- 
zvan, abych s vasi milostf sdilel hledisko tole- 
rantnf humanity a praktickeho rozumu. S tohoto 
nlediska zda se mi byti velmi prostym a pfiroze- 
nym likaz, ktery nas oba prave zajima. Zmocni-li 
se nas muzu pfi setkani s puvabnou zenou tou- 
zivy pocit, ze bychom ji uchvatili a unesli, ozyva 
se v nas pouze moudra rada pfirody, ktera v nasi 
tuzbe 1 bez naseho vedomi ukryva ucelne a zdrave 
pram: Kez by tato zena byla matkou mych deti I 
A vzplane-li v zene taz nenucena, jako vnuknuti,' 
s elementarm moci vytryskujlci sympatic ve 
ktere se taji zase netusena svata vule pfirody 
zoyeme tento zjev laskou, nejryzejsim a pfed 
tnbunalem poctive mravnosti jedine platnym po- 
jitkem manzelu. Teprve slozite lidske fady spou- 
taly tento blahodejny instinkt pfirozeneho vyberu 
okolky a pfekazkami, ulozily mu, aby se skryval 
zakrnoval a namnoze i cynickemu prospechafstvi 
a lzivemu formalismu se podfizoval, vse to vice 
snad ke skode nez na prospech lidskych pokoleni 



JAN IUER: MAODALENA 289 

Zjevne a jiz desive fysicke chfadnuti a tim pod- 
miiiene dusevni skomirani civilisovaneho lidstva 
pochazi nacle vsi pochybnost take odtud, ze man- 
zelstva jsou svadena vsim moznym, krom lasky, 
ze jsou obchodem, zalafem a mucirnou lidi, sobe 
navzajem nesympatiekych a skrysi bed i nefesti, 
ze kterych nemohou vychazeti svezi, vroucnosti 
lasky prodchnute a odkojene deti." 

,,Mluvite jako hospodafska. kniha o zuslechfo- 
vani ras," podotkla s vlidnou ustepacnosti stara 
dama. 

„Mozna. A neni v torn anomalie, ze clovek 
pecuje o uslechtilost mlad'al a dorostu zvifat, 
kdezto sam uzavira bez rozmysleni a vlastne beze 
vseho svedomi siiatky, ktere se vymsti na deteeb 
a nasich pxisticli?" 

„2ajiste," pfisvedcila rozhodne slecna z Rejn- 
burku, pohlizejic prave s hrdym zalibenim na 
jare kvetouci deti synovcovy a vzpominajic, kte- 
rak jedenkrate sama usilovne namlouvala Rejn- 
burkovi dve urozene a bobate nevesty, z uicliz 
jedna trpela hysterii, druha dedicnou tuberku- 
losou. .jVzdyt sama hlasam, aby si lidska spolec- 
nost popilila vazati siiatky podminkou zdravot- 
nilio konsensu. I^asku kladu teprve do druhe fady. 
Slovo to bere se pfilisne nadarmo. Smyslna zaliba 
neni jeste laskou. — Ale pardon, zapominam, ze 
stojime ci spravne povedeno, sedime na stano- 
visku snaselive humanity a pfaktickeho rozumu. 
Ka prahu cinske pagody pfipada. mne mimodek 
na myslj jak zena v Cine lasce rozumi. Nechtejme 
tedy theoretickymi doktrinami a nejakou snad 
scholastickou kasuistikou pfedpisovati nikomu, 



Magdalena, 



19 






2 go 



KNIHY ZVONU 



jakmilovati. Pfipoustim, aby i pan doktor Jirus 
projevoval Irene Sipove svou zalibu zpusobem 
Ubovolnym. Je-li s jeho manyrou devce spokojeno, 
nemuzeme si za ne prsty paliti. Ale ddmnivate 
se, ze by se vas pfitel opravdove o dce'ru Sipove 
uchazel?' \ 

„Vecer ukaze, jaky den byl, fikavaji' u nas, 
milostiva slecno,!" odpovidal vyhybave Trojan 
krce rameny. „Vyckejme." 

„Kdyby slo po mem, necekala bv Irena, Dala 
jsem Chodimovi sluzbu s -pfdnim," aby si vzal 
jednu z holek Sipovych. Karla si zkazila vse- 
zbyla Irena. Ale dnes jiz neplati ma vule na 
Cermne. Chodima vi, ze ho muj synovec nutit 
nebude, a ty easy minuly, kdy se mne Ml. Pakli 
se Irena pro vaseho pritele hodi " 

„Soudite, milostiva slecno?" tazal se Trojan, 
kdyz se star a dama odmlcela. 

„Neznam pozadavkii pane doktorovych," odpo- 
vidala slecna Rejnburkova s vahavym rozmys- 
lem O Irene vim, ze je mile devce, oblibene 
a podle zdejsiho vkusu fintive. Ze zle vule nezkali 
kufeti vodu, vyhovi rada kazdemu a nezkazi nic, 
am masopustni zabavu ani zadnou poboznost. 
Ze by mela Karlina ducha a cilost, pochybuji. 
Pnpadala mi vzdy spise jako ticha domaci putka. 
Ale neobirala jsem se ji nikdy value, nejsem tedy 
dostatecne informovana. Obzvlaste od poklesnuti 
Karly a jeste vice od te doby, co jsem postou- 
pila statek memu synovci, ztratila jsem Sipovu 
rodinu s oci." 

Hovor pferusen pfichodem rodiny Rejnbur- 
kovy, Napfed letely deti, planouce dyclitivosti, 



JAK LIER: MAQDALENA 



291 



aby stare tete mohly vypravovati o podivnych 
vecech a^udalostech, jez videly a zazily, Sletnuvse 
se k^slecne Rejnburkove jako ptacata, vrhly se 
na ni, vypravovaly o zavod, hastefily a opravo- 
valy se navzajem, draly se o prvni slovo, starsi 
jiz mudrlantsky a s kritiekym lismevem, mladsi 
osobive, naivne a s ocima navrcli hlavy. 2a nimi 
pfichvatala gouvernantka, odkazujici deti stale 
do mezi slusne miry, ac stara tetinka, detmi ove- 
§ena a obsaz^na, s vdecnym potesenim vsecku 
dravost a hartusivost jim promijela. Posleze pfi- 
§el i cermensky pan v nejlepsi mire a s nim pani 
Narcissa, zafici blazenosti, ac tisluzny pofadatel 
sat ji polil, druhy tfasne uslapl a tfeti klobouk 
do zmrzliny shodil. 

Panstvo bylo na odchodu do zamku k obedu. 

,,Cestou se zastavime pro vaseho pritele," 
obratila se pani Narcissa k malifi. ,,Nalezneme 
bo bezpecne, pujdeme-li po stope narodnich 
kroju. Neuslo mi, jak vytrvale pan doktor ma- 
lebnym kostymum zdejsim devcatek se obdi- 
vuje • — " 

„Opozdili jsme se, a deti jsou hladovy," pfi- 
pominala namitave slecna z Rejnburka. „A ve- 
jdeme-li mezi lidi, zdrzime se znova. Snad bvl 
by pan Trojan ochoten, vyhledati sveho pritele 
a pfivesti ho za nami?" 

^Malif uklonil se projevem ochoty a zaroveh 
diku za takt stare damy, kteraz mela peci o lac- 
nost deti; Trojan byl pfesvedcen, ze ji slo rovnez 
°„. to .'„ aby doktor Jims' nebyl panstvem snad 
pfistizen a potom pokousen. 

19* 



»-■£-*>«■: 



2ga 



KNIHV 2V0NU 



,,K obedu? Ani pomysleni," odporoval pravnik, 
davaje se jiz asi po dvacate castovati Irenou. 
,,Jsem nasycen, omluv nine." 

,,Sladkosti se nedobirej az do libfkosti, uci 
stare pravidlo," vykladal tise, lee vymluvne Tro- 
jan, bera druha pevnou rukou pod pazi. „Nech 
si neco napodruhe a nezapomeii zachovavat slus- 
nost k nasim hostitelum v zamku a setrnost k svy m 
hostitelkam zde." 

Jirus podrobil se nerad pfesvedcivenm natlaku. 
,,Nemonu," branil se opet, jedva ze usli nekolik 
kroku. ,,Tam pfichazi hudba. Bude se tancit. 
A ja. si musim zamluvit prvni • — " 

,,Nebo posledni. Na torn uz nesejde," crilaclio- 
lil umelec, drze ramenem zeleznym drnha, jenz 
yyprostiti se snazil. ,,Pro dnesek zavdal jsi 
Cermenskym dosti latky k domnenkam. A Irene 
tez." 

„Je-li mozna!?" zarazil se pravnik, pohbzeje 
patrave na pritele. ,,Klames nine s pruhlednym 
umyslem. Zachovaval jsem vuci slecne Bipove 
setrnost az uzkostlivou," 

,,Zajiste. Tys ji ani nebral kolem pasu, ani 
po zadech nepoplacal, ani nestilcoval, ani do 
brady nestipal, ani ji nohy nenastavoval, jako 
se kolem tebe pro vyrazeni devcat a piojeveni 
galantni pfitulnosti zhusta a bez pohorseni daio. 
A pfec byla exklusivnost tve uetive zdrzelivosti 
vymluvnejsi nezli vsecky padne dvornosti ostat- 
nich. Doufam, zes jiz do bazantnice pozvan?" 

,,Nejsem," vyhrklo mrzutym tonem z Jiruse. 
,,ackoli touzim." 



JAM LIER: MAODALENA 



293 



,,A okolkujij nepromluvim a bazni ukol si zte- 
zuji," dodal umelec. ,,Znam te. Nu — co na torn — ■ 
vymohu si za tebe pozvani — " 

,,Pojd'!" zaradoval se pravnik. 

,,Az po jldle!" trval malif neoblomne na 
svem. ,,Ty si tanci s Irenou, ja promluvim s mat- 
kou, a bez caviku, nekolika bezstarostnymi slovy 
otevru ti mimochodem dvefe do bazantnice. Ale 
sobe take, muj drahy, abych te monl stfici pfed 
tebou samym a snad i pfed Chodimou." 

,,Hanebnik!" vzkypel doktor Jiru§. ,,On s ni 
zahrava na piano, on ji nemiluje!" 

,,Jako ty. Nepodvadej se. Tvuj interes o Irenu 
klici na hrobe lasky, vcera utracene. Posud ne- 
ma§ za ment prava vnucovati se devceti za ne- 
zadaneho rytife a hfesiti ukvapene na mou ne- 
obmezenou ocnotu, poslouziti tobe za sekundanta 
pfi jakemkoli souboji." 

Doktor Jirus mlcky svesil hlavu. Pfitelova 
slova objasnila mu razem situaci a roztrhla ostfim 
blesku sladke sero ruzovj'ch mlh, v nichz se bez 
rozvahy potacel. 

Po stole zustala vrchnost doma. Rejnburk sou- 
hlasil s tetou v myslence, ze hostitele vykonali 
svou povinnost i zpusobili si dostatecne poteseni, 
jehoz nutno dopfati neobmezene lidu, aoy se 
zbytecne a nerad pfed panstvem neostychal. 

Pfatele vratili se na rejdiste, kdez hudci a pistci 
jedva stacili vyliravati k tanci. Svarni junaci a 
slicne devy tocili se v kole, sklizejice v tanci ne- 
nasytne odmenu za sve zasluhy o ferialni slavnost, 
jejiz ohnisko bylo strzeno na upechovane rej- 
diste tancicich. 



294 



KNIHY ZVONU 



,,I starce a deti ponouka diabolus saltandi, aby 
se proskocili," smal se pater Dufek. „Ba ja, sam 
— pomyslete — i ja byl uz donucen holdovati 
Terpsichore rytmickym vykracovdnim , ve ctve- 
rylce! Pane doktore! Pane doktore!" crrytal Jiruse 
za sosy. ,,Dopfejte slecne Sipove chvili oddecliu. 
Tanci k smrti rada, ale rozda prave naleMnim sve 
matky jiste nekolik kosicku. Vzdyf jedva dechu 
popada. Chodima ji prohnal nekolikrate kolem 
jako vitr — " 

Ale pravnik nedal se zdrzovati. Zprava o nove 
lesnikove smelosti pobidla no jak bodava ostruha, 
aby pospisil k dfvce a zamluvil si s ni nejblizsi 
tanec. A nedostal kosem. Tancil s ni nekolikrate, 
mirne,setrne, stMave s myslivcem a s jinymi,' 
kteri ji dive prolianeli, az suknice kol ni vzletaly 
a virily, copy se rozpletaly a snerovani kordulky 
na dmoticich se prsou povolovalo. 

Doktor Jirus zakousel tryzen obav o Irenu a kle- 
del s rozhofcenim na nesetrne vytaceni divky, 
ktere y§ak bujny tanec nijak nebyl proti mysli.' 
Pravnik ji zadal snazne, aby se setfila, aby jiz 
ustala. I,ec Trena oslysela jeho prosby a byla pofade 
v kole, pofade ochotna ke kazdemu, kdo ji 
vybidl. A Jims, vida jejineumornou zalibu v tanci, 
vida ji s lmevem a zavisti v naruci jinycli, zapo- 
minal na svuj strach, gel a tancil s ni tez, bez miry 
a bez konce. 

Zatim se Trojan ustrnul nad slecnou Goldfuch- 
sovou, aby zaplasil jeji nespokojenost s Jirusem. 
Proved! ji nekolikrate v kole, zkrotil zlomyslnymi 
dyornostmi jeji hnev, nabiral mimochodem les- 
nika Chodirnu, zarmoutil slecnu Ileckovu vv- 



JAN LIER: MAODALENA 



295 



kladem, jak nozkam v tezkych slovackych bo- 
tack dava pfednost spise na blative ceste nez 
v tanci polky, pokockoval se s paterem Dufkem 
o rukopisy^a vemluvil se muznou prirnosti do 
srdce pani Sipove, kteraz ho i s Jirusem ochotne 
pozvala do bazantnice. 

Pratele pouzili vitaneho pozvani hned druheho 
due, 

Rano odjela vrchnost zase na TJjezd, kdez 
travila v horach a lesich nejparnejsi dobu leta 
na svezejsim vzduchu. ,,Nezapornehte na Karlu," 
rozpomenula se jeste slecna Zofie na rozchodu, 
davajic si kostnate dlouhe ruce od malife libati. 

Pratele. zbyli sami na zamku, na svobode. 

Odpoledne vypravil se doktor Jirus v pruvodu 
umelce k Sipovym. Byli ocekavani svacinou a 
uvedeni lined ke stolu. Poddavaje se z rozpaku. a 
vdecne lisluznosti stalemu pobizeni, lil pravnik do 
sebe salek huste, bile, sladke kavy za salkem, ne- 
stacilbrati kolace obema rukama s oboutacu, jez 
mu vdova s dcerou neiitiavne s obou stran poda- 
valy, kuckal se a liromadil pfed sebou svatecni 
pecivo, jez nemohl zmoci. 

,,Z tebe miva kazda stedra hospodyhka radost," 
chvalil druha malif, po jetioz rtech pod vousy 
poliral clivilemi dobromyslny ironicky lisniev. ^ISTe- 
zahanbnj mne tak pilne! Ja pofade jeste srkam 
prvni koflik a drobim prvni kolac — " 

,,Vsak nas zarmucujete! Jako by vam u nas 
necliutnalo!" ozvala se pani Sipova karavym to- 
nem. ,,Jen se nedejte panem Trojanem zraditi, 
pane doktore. Je libo jeste koflik — a kolac — " 



«!■!»#*■< 



2g6 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



297 



,,Ovsem, ovsem!" potakal netazany nialir, ,,Pan 
doktor ucini vam milerad vdek; vynika touto 
dobrou vlastnosti nade mne, a jinymi nemene. 
Ucineny cukr, med a smetana vne i vnitf. Ze- 
nuska bude z neho miti jedinou radost./ 

Pravnik se zapyfil a pote jeste vicekrate za 
odpoledne. Unielec nedal si ujiti zadntW pfile- 
zitost, aby na pravnika nevrhl pfiznive svetlo 
s nektere stranky. 

Bylo toho potrebi chvilemi, kdyz pravnik upa- 
dal v zadumcivost, lekajese sve nevcasne nevedo- 
mosti ve vecech hospodafstvi, domacnosti a les- 
nictyi, k nimz hovor pofade tihl pfirozenym a 
stare pani lesriove milym zpttsobem. 
_ Trojan, znajici hospodafstvi od malickosti a 
libujici sobe stale v zabavacli^ s pfirodou, chopil 
se ucinne slabe stranky pani Sipove a soustfedil 
na sebe vsecku jeji povidavost; zabezpecoval pfiteli 
volnost na mnohe slovicko s Irenou. Ale Jirus 
nedovedl vyuziti poskytnute pfilezitosti kyzenou 
merou. Rozmluva s divkou stale vazla. 

Irena odvratila se co chvile od neho, bud* ze 
ostychavy host umlki, ci matka dcefina svedec- 
tvi se dovolavala, nebo ze divcin zrak se znena- 
dani setkal s bezdecnyrn, roznicenym pohledern 
Jirusovym. 

Malif uspisil dokonciti pfehojnou svacinu pro- 
jevem pfani shlednouti zajirnavou barokovou 
stavbu byvaleho loveckeho zamecku a ohlednouti 
se venku po bazantnici. 

,,Nase pokoje jsou vlastne nahofe," poucovala 
vdova, vedouc liosty po sirokych sehodech vzhiiru. 
„Ale po smrti neboztika — dej mu Panbiih 



ne ke — . odsteliovaly jsme se dolu. Nam sednice 
a dva pokojiky pfi kuchyni staci, Byval tam 
mladenec a dale celadka, ale ted' jsme samy dve 
a nahofe je nam tizko.Nestrasi tam nezuporninky, 
a smutno vzpominat. Mimo to muze pfijit novy 
foft kazdy den, kdyby se vrchnosti zlibilo. On 
by mne nerad vyhanel a mne by se tezko steho- 
valo. Tak jsem radeji z dobre vule na vyminku." 
Hoste uvedeni do prvniho pokoje, hovorny, 
jez slouzivala za lifadovnu lesnikovu. Tkliva, 
hyckava pieta vdovy zachovala svetnici nepo- 
ruSenou. Vse stalo a lezelo netknuto, jak za zivo- 
bytiSipova. Stare opotfebovane kniliy a zezlout- 
le spisy na otfenem psacim stolku, trofej pusek, 
tesaku a braSen, rohu a jine vyzbroje myslivecke 
vkoute, arsenal dymek na polici vedle okna, 
stare opryskane a skvrnite obrazky, upominky, 
vyznamenani, tabely a mapy, kozichy a saty v jar- 
mafe. A po stenach vsude vzacne konsti mys- 
livecke, paroliy, ptaci, mali dravci, pod stolem 
a pfed rozviklanou starodavnou pohovkou srsti 
z pobitych dravcu. Pani Sipova zdrzela se u vseko 
delsim vypravovanim do unavy, jiz hoste trpelive 
pfemahali, setfice lasky vdoviny k zesnulemu. 

Vedle pracovny nalezala se jidelna, zvotici 
k usedmiti kol duboveho stolu, a z ni vchazelo 
se do paradniho pokoje, prostranne sine, ktera 
po vystavnosti a stukove vyzdobe stropu slou- 
zivala kdysi take za slavnostni sal zamecku a 
vidala as parukate lovce pfi nimrodskych kva- 
sech a pndrovane damy v graciosnim tanci im- 
provisovanych gavot a menuetu. Nyni slouzila 
sin. za vystaviste nejskvostnejsiho nabytku lesni- 



P5j^gK^^^"fi.; , '-:^ , ^T 



2g8 



KNIHY ZVONU 



JAN LIER: MAODALENA 



299 



»i ; 



kovycb a. za bohate museum vycpaue polni a 
lesni zvere Zastarale kozene lenosky a poliovkv 
zvaly spolecnost k usednuti, zrcadla ke slilizeni 
klavir k vyrazem hudbou, knihy a obrazy k teka- 
vemu pospohtemu rozpraveni o vsem a nicem. Zpa- 
radmho pokoje vstoupili hoste do loznlce s dvema 
snokyrm postelemi pod spolecnymi staWvnymi 

StST; T z T ypI * aly se vysoko nastlai ^ wy 

cistych, vabnycb perm. l 

A vsecko jako by volalo, cekalo noveho pana 
Chodimu, aby ruku v ruce s Irenou vesel do svTeh 
pokoju a uvelebd se v pfipravenem teplem hniz- 
kW V kT CI Sllc > 6 '. mlad e zeny. Mold jen za- 
klepat, a bylo mu otevf eno. Doktor Jirus nedovedl 
a pomysbt: ze by Chodima nekdy vkrocildo byl 
valeho loyeekelio zamecku. Pokiadal za nemozne 
aby lesmk odolal lakavosti blaha sidleti So 
pan Iremn y techto teplych, jasnych poko icb 
kde sunce vsemi okny na clovka se i,fi 
kolkolem blankyt nebe a zelensumnycb stromu Sv i- 

VntiV 1 ? ? u P ravnost osvedcene pohodli ne- 
kolika pokolem zacliovala v pestre bojnosti a mek- 
ke, luzne utulnosti. 

i 1 V I T a 7P rovaze l a ^osty vice mlcky, odstupu- 
Jic dozadu a nechavajic matce slovo. PravSL 
preptaval Se ji cbvilemi na to i ono, maje poSde 
jedmou otazku na jazyce a v patravycn ^cTeh 
Zdali divka mysli na Chodima, zdali s nim v ducbu 
\ r C1 / a ^ C1Zimij lil0 ^ejnymi lidmi, ktefi za 
chyih odejdou, nacez opet zustane s nim sama 
bazena & spokojena, neb aspori v sv?i oSd 
khdne oddana!? A nac jinebo by myslila! Vz ? dyf 
vkroala do tecbto mist zajiste jil stokrate s mat 



kou, ktera ji bned na prabu s presvedcivou ji- 

stotou: M Az se vdas, potom Toho zde si 

s Chodimou vazte — Jakmile budete svoji — " 

Doktoru JiruSovi podobalo se kazdym oka- 
mzikem, ze venku zastekal pes, po scliodech 
duni padne kroky, a vzlmru vystupuje obrovsky 
lesnik, rozpfahuje rime a volaje: ,,Tu jsem!" 

Oddechl si, kdyz vysli ze staveni a nikdez 
nebylo zive du§e, krom stare, sourave sluzky a 
tfepotaveho hejna drubeze. Ze vsech stran se 
sletala a sbihala, kazdy kout a kde jake kfovi 
ozyvaly se vrkotem, kdakanim, kvakotem a ko- 
krbanim. Drubez poskytovala pani Sipove zabavu 
i zamestnani a vyhodnou pomiicku vyzivy. Hle- 
dela si svych opefencu s laskou i znalosti a pfi- 
drzovala deem rovnez k peci o domaci pernatou 



zver. 



Na obchuzce po kurnicich, kukanich a holub- 
nicicb poznal Trojan pychu pani Sipova a Jirus 
srdce Irenino. Bivka svolavala putky a boluby 
k sobe, mazlila se s nimi, pokousela a hladila 
je nezne, az jim pravnik zavidel, vida, jak Irenino 
srdce roztalo. Pro vdek divky sedl si take niezi 
kufata, rozmlouval zdvorile s rozcepyrenymi kro- 
cany, obdivoval se kachnam, cbytal slipky za 
nohy a daval se klofati zobaky a tlouci kfidly, 
az se mu Irena upfimne smala, jak s dxubezi za- 
cliazeti neumi. Jirus byl by se dal pro Ireninu 
kratochvili uzobati. A v rozpustilem poteseni 
z jeji procitle pfivetivosti postval na sebe zieho, 
velikebo housera, jenz splasil sve liejno a timto 
v§ecku drubez- Jen divcino pfispeni zacliranilo 
pravnika pfed citelnou pametnou; chopivsi ho 






^.rs-iSpif; 



300 



KNIHY ZVONU 



za ruku, vyvedla jej z roje vzboufenych operetta! 
za matkou a umelcem, ktefi jiz zatim si vysli na 
obchuzku oborou. 

Rucka Irenina vedla Jiruse dale, i kdyz jeho dlari 
pustila. Bylo mu, jako by choval v prstech stale 
tu rnekkou, teplou divci ruku a nad o^bim po- 
fade jeji title mekke prstiky jak okouzhijici bla- 
zive pouto, jehoz sevfenim rozpalila se mu krev 
a zabusilo srdce novou, omamujici touhou. Citil 
v pfedvidave jistote, ze dotknuti teto rucky bylo 
osudne, ze se nezbavi jeho puvabu a neodola jeho 
nasledkum, v prvem okamziku zavratne tusenym. 
Episoda mezi driibezi zpiisobila piostfedkerri 
nevinnelio smichu a skadleni pfechod k cilejsi 
rozmluve, kteraz se zaliy pfesunula na vcerejsf 
slavuost. Divka stezovala si spokojene na svou 
unavu po tanecnim vitezstvi, jez ji naplriovalo 
rozkosi. Rozhovofivsi se o zabavach, vyzrazovala 
hosti nevedouc upfimnym hprovanim, jak chudy 
a prazdny jest jeji zivot, ohraniceny- jednotvarnym 
plotem samoty v bazantnici a plynouci ziveji ob- 
cas toliko tryskem skrovnych a primitivnich vy- 
razeni, jez tocily se kolem svaciny na nektere 
naysteve, kolem kolovratku na vzacnych pospo- 
litych vyletech do okoli, a pod nizkym zacouze- 
nym stropem besedy v tanci pfikvikotu sumafske 
liudby a vyskotu neunavnych tanecniku. 

Vfely, konejsivy soucit s Irenou uhostoval se 
v^dusi pravnikove, jehoz pochlebne aneb upf {ru- 
ne^ zertovne slovo chvilemi stacilo, aby osvezilo 
sdilnost divcinu a udrzelo ji v proudu, jenz se 
vseho dotykal, co opustenou Irenu zajim'alo. Mat- 
kou byla vedena toliko k siti, vareni, k modleni 



JAN LIER: MAOOALENA 



301 



a doliledu na drubez, pfitelkynemi a dvornymi 
jinochy jenom na pfastvy a do tancirny 

Sestupujici slunce protkavalo mihave koruny 
stromu tfpytnym zlatem a vystylalo oboru litul- 
nosti mekkych, cistych stinu. Spkrti vetvi zafilo 
skvouci nebe na liebkou, jak sametovou travu, 
po niz se kroky neslysene sklouzaly, a vonnym 
prostorem vznaseli se motylove a pestfi brouci, 
v trave batolili se plasi kralici, a velikym svatym, 
jak bezednym tichem neslo se table sveholeni 
ptacat, pronikaly skfeky drubeze a hlaholily la- 
hodne zname lidske lilasy. 

Doktor Jims' promijel neb aspoh omluvou si 
vysvetloval jiz mnohe, co jej o pouti a ferialni 
slavnosti na Irene zarazelo, ano urazelo. Vzdyt; 
osamela divka byla velkym ditetem, jemuz ne- 
dala matka poznati nic jinelio, nez hracky ^_a 
tretky, velike malickosti a vsedni dulezitosti zi- 
vota, v obzoru ztraceneho, polo vesnickeho, polo 
malomestskebo zakouti. Pravnikoyi bylo, Jako by 
provazel rozmilou popelku,netusicisveviteznekra- 
sy , pokladu svycb puvabu a neznych ctnosti, zakle- 
tou v tichy sad, jenz chranil jeji mir a prostotu. 

A tyz lahodny, osvezujici mir, taz skrovna, 
jednotna. prostota zvyku, myglenek, ziyota i ba- 
zeni okouzlovaly ho pfi dalsich navstevacli v ba- 
zantnici. 

Toliko pfatelske nasilnictvi Trojanovo zavinilo, 
ze doktor Jirus nerozbehl se k Sipovym den co den 
a hned po snidani. Chte nechte, musil pravnik vet- 
ginou brousiti s malifem po horach a dolech, se- 
davati vedle malujiciho pritele, poslouchati jelio 
sarkasticke poznarnky a umelecke blouzneni, pfiti 






,3°3 



KNIHY ZVONU 



se s mm do krve, traviti vecer v „Besede" a hrati 
za mladsino ucitele (jenz se zradne ze spolecnosti 
hracu vysmekl, karty pravnikovi podstrciy) s fa- 
rarem a paterem Dufkem bulku. Byl i se mo tamo 
Z ^ t K dudiodmm, k Ileckum, nadlesriovym 
Goldfuchsum postmistrum a jinam, v ale po- 
sedel si nejradeji u kaplana, s nimz se zany o pra- 
yosti rukopisu pfatelsky shodl. S paterem Dufkem 
take oblibil si kuzelky, k nimz hodil se nekdy 
Chodima, aby mrstil kouli mezi kuzelky iako 
P u ™ u ' P° v . ni 2 z Pa^eni za kflzem tfistky litaly 
Nejnorlrveji vsak venoval se doktor Jirus vy- 
cviku ve stfelbe. Hned po sve prve ndvsteve 
y bazantmci zmanul si, ze jest nevyhnutelne 
nutno, aby se kazdemu strelci jako muz moH 
postaviti. Clovek nevi, kdy co muze prospeti - 
A bylo pokdy, byla pfilezitost. Trojan, sam mi- 
oymk strelby, neodporoval, a den jak den hou- 
kaly pusky a pistole obou pfatel v panske stfel- 
mci pod zamkem. 

v Ve ctrnacti dnech byl pravnik s malifem v ba- 
zantmci po pate. Nezdrzeli se dlouho. OdcMzeli 
zamlkli Ale jedva ze se vzdalili od staveni na 
padesat kroku, pod kosate stromovi, jez krylo 
je pred zraky z oken donrn, zastavil se doktor 
Jirus nedockave. Zbledla, zruznena jeko tvai 
byla jedme ustrnuti. 

„Co se tu sbehlo?" ptal se v bolestnem lizasu 
pritele „Co znaci nevrlost pani Sipove a upjata, 
bojacna reserva Ireny?" 

„Ani jsme syacinu nedostali! Nejpovazlivejgi 
kmnoru P<*vrzoval Trojan v kousavim 



JAN LIER: MAGDALENA 



303 



, J a sic posledne byl jiz zarazen zchladlym nejak 
privitanim, ale chlacholil jsem se, pficital klesnuti 
vfelosti nahode. Dnes, dnes vsak neni pochyby, 
ze~ze — " 

,,Ze nam byly zfetelne ukazany dvefe." 

„Ne, ne! Tot nemoziio. Vratim se na miste, 
abych — " i 

Kostnata ruka malifova sevfela rami Jirusovo. 

,,Prijd' radeji pozde na hody, nezli zany k sva- 
rum, di moudre pfislovi," domlouval umelec. 
,,Dnes byly pouze tve kvapne nadeje vzretelnene- 
shode s hlemyzdim a klikatym prubehem skutec- 
nosti. Vice nic, brachu. Prve jsem ti pfizvuko- 
val a nyni ti davam za pravdu jen z casti. Byli 
jsme o neco nevlidneji pfijati nez jindy, ale tak 
mezi lidmi nekdy byva. Snad to neco znaci, snad 
nic. Venujme tyden opatrnemu vycka.va.ni. Bud' 
nam to vylozi cas nebo — " 

Malif se odmlcel. 

,,Nebo Cliodima," dodal pravnik, hlede upfene 
na Trojana. 

Umelec pokrcil rameny. 

Doktor Jims' se nezdrzeL aby si nezasteskl brzo 
po teto trapne navsteve pateru Dufkovi. Byl 
primo vybidnut kaplanem, jenz dotazoval se po 
pficine nove roztrzitosti a nesdilnosti pravnikovy. 

,,Tak, tak!" prisvedcoval pater Dufek, kyvaje 
hlavou a upadaje znenadani v rozpaky. ,,Vim. 
Hm, nu. Tot mrzute." Kd3^z pravnik domlnvil, 
odstoupil pater k oknu, na nez nevrle prsty bub- 
noval. ,,Ano, vim o torn, Jsem zasvecen proti 
sve vuli. Prominte. Ba dokonce svefeno mi 
k vam poslani — " 



3°4 



KNIHV ZVONU 



„Od kolio?'^ 

,,Od pani Sipove," pfiznaval vahave kaplan. 
,,Nerad podobne vzkazy pfijimam, ale Bipova 
svefila se mi co slysela od tety Chodimovy a 
v duvefe v mou diskretnost — " \ 

,,Vase poslani!?" v 

,,Nevim, mam-li — . Doninival jsem se, ze sam 
o torn doslechnete. Je tolio plna obec ■ — " 

,,Ceho? Nemucte nine." 

,,Tedy kratce: Irena se„ocitla s varni v recech. 
A Sipova se boji, abyste jim Ckodimu docela 
neodradil — " 

Kterak mohu odraditi devceti milence, kte- 
reho nema!!!' 

,,K.ovnez tak jsem do Sipove mluvil. Ale vy- 
zerite stare, blahove zene utkvelou myslenku ob- 
libene nadeje z Wavy. Trvam, ze jiz Chodimovi 
vzkazala — " 

,,A coz Irena?" 

„Podrobuje se. Mlei — " 

,,Jako beranek! Te obeti zabranim. Hned! 
Dekuji!" 

Pravnik rozbehl se rovnyma nohama do zamku, 
kdez pfepadl malife. 

,,Pujdes se mnou. Okamzite. Veznii klobouk — " 

,,Vezmu. Az domaluji. Zatim si odpocines. Jsi 
vsecek uficeny, av letnimvedru neni radno litati." 

,,Poletim tedy sam!" 

„Kam?" 

,,Do bazantnice." 

Trojan vzchopil se, odloziv nice paletu a §tetce. 
,,Tot jina. Tarn pujdu tez, alio, okamzite. Jen 
bych rad vedel proc!" 



JAN LIER: MAQDALENA 



3.05 



,,Na rozhodne slovo." 

.jNamluvy?" ptal se malif, zastupuje druhovi 
cestu ke dvefim. 

,,Namluvy ?" opakoval Jirus, vytrestiv na umel- 
ce oci a zarumeniv se. ,,Ne. Jeste ne. Ackoliv • — " 

,, Jeste ne!" souhlasil diirazne Trojan. ,,Bez ac- 
koliv. Vypravime se tedy, abychom • — ?" 

,,Abycliom pani Sipove vytfeli stran Chodimy 
zrak a vyprostili Irenu z okovii te nesmyslne, 
hanebne, vrazedne, do nebe volajici salby!" 

,,Mozno-li, jsem srozumen. Ale s podminkou: 
Vynoupneme fantom se sedla, na ktere se nebudes 
lionem zbrkle drati ty. Proto te vyprovodim. 
Rozumis? Jinak — " 

,,2adne obavy! Spise bycli se omeskal nez ukva- 
pil. Vzdyt nme Irena snad ani — Kdoz vi?" 
ufal pravnik svuj stesk hlttbokym povzdecliem. 

Cestou. zosnovan opatrnym navodem urnelco- 
vym plan, kterak setrne vyvadeti pani Sipovou 
ze zatvrzele iluse. 

Vystoupivse z rokle, v niz pravnik jiz ani ne- 
vzpomnel, jak zde pfed tfemi nedelemi jeste 
naruzive vzpominal Karly, jejiz vabny zjev za- 
stirala znenahla zaf jineho, nove vychazejicilio 
slunce, znamenali, ze na puste ceste vyskytl se 
v dali cbodec. PficMzel jim od Zaluzi vstfic, ob- 
jevuje se a opet zanikaje matne v aleji. 

Pfatele, zabrani v pilny bovor, nevsimali si ho. 
Teprve na zatacce k vratkiim bazantnice padl 
jim opetne do oci, blizky, vyckavajici, pfed vcho- 
dem do bazantnice rozkrofieny. 

Cbodima! sdelili si oci Trojanovy a Jirusovy 
v nahlem vzplanuti. S puskou ria ramene, s krat- 

Magda'.ena. 20 



3°<5 



KNIHY ZVONU 



kou bafiatou dymkou mezi zuby, opiral se obema 
rukama o sukovitou hul, o niz se veliky lovecky 
hafan tfel. 

,,Sapristi!" luskl umelec prsty. ,,Ted' bude zivo. 
Bum! Bad Vcera jsi palil pofa.de do cerneho. 
Ale jen proto, ze jsi klidne mefil. Jen ostrazite, 
s chladnou krvi merit a zadne ztf e§tene bouchani! 
Tys bledy a treses' se rozcilenim. Dovol, abych si 
za tebe promluvil s tvym tercem." 

Myslivec pozdravil sam prvni, klidne a zdvofile, 
Pouze pod belavymi vousisky na jeho rtech a 
v dulcich kol chladnych, sivych oci pohraval mu 
jakys potutelny a zaroven. rozpacity lismesek. 

.jVzacna nanoda," liboval si malif. ,,Budeme 
miti jedenkrate poteseni provazeti pana Chodimu 
k spolecnemu cili?" 

„Zpatky do Zaluzi?" 

„Acli ne. Do bazantnice." 

„Ale ja jdu do Cermne." 

.Jhled'ma.jakyomyl. Avsak pochopitelny, uva- 
zime-li, jak rad byvate u pani Sipove vidan." 

,,Rad, nerad — kde pak by svobodneho, 
veseleho cloveka radi nevideli." 

, t Proto si svuj svobodny stav co nejdele pro- 
dluzujete, byt i povest vas podezrivala, ze jste 
jiz davno zasnouben." 

,,Coz o to!" zasmal se kratce samolibe Chodima, 
„Stare baby nine porad zeni. Ale takove kopulace 
neplati. Teprve az ja feknu, bude neco! Ale posud 
ani fee ■ — " 

,,Aj aj aj!" divil se v rozpustilem liceni podivu 
malif. ,,A pfec na takoveho svarneho pana se 
nevesty jen lepi. Ze?" 



JAN LIER: MAGDALENA 



307 



„Inu, dost!" potakal spokojene lesnik. „Darmo 
mluvit." 

,.Na pfiklad o dcefi 2aluzskeho mlynafe," pfi- 
svedcoval ctveracky umelec. ,,Tam nejspise budou 
vam brzy peci svatebni kola.ee, jen co se smluvite 
s panem otcem o pfilepseni 'dvou korcu na vej- 
menek, o ktere se jeste rozchazite." 

Jirus i Chodima pohledli pfekvapeni na ma- 
life. 

„Co vite o torn vy, pane?" ozval se lesnik, svra- 
stiv celo. 

,,2e mate nespolehliveho dohazovace. Spravte si 
to s nim. Domnival se, ze jsem pfisel take Wit 
zamozne nevesty a byl ochoten namluviti mi 
mlynaf ovu dceru, pakli sporne dva korce staremu 
slevim." 

,,Tlucb.uba!" ulevil si myslivec po nehoraznem 
zakleni. 

,,Nu, nebude-li mlynaf ka, bude jina,"' tesil malif. 
,Jedna ma penize, druha srdce nebo hromadu 
mocnych znamosti. Tak si vyberete. A v bazant- 
nici se s nami skutecne nezastavite?" 

,,Ba ne," odfekl lesnik pfikfe. 

„Pani Sipova b^ude zarmoucena," vmisil se do 
hovoru doktor Jirus, nabyv pfikladem Troja- 
novym vnejsiho klidu. „Byl byste ji zajiste 
vitan." 

„Inu byl. Vsak mi dala onehdy vedet, ze by 
mne rada videla. Ale uz jsem se tarn nachodil 
dost. Ja se' rad bavim, Sipovi se hned bubvi 
ceho domysleji, a tak trousi se marne babske 
povidacky." 

20* 



3°8 



KNIHY ZVONU 



,,Velka novina, pane Chodimo," osvedcoval dok- 
tor Jirus, potlacuje pracne sve rozezleni nad- 
nedbalym tonem lesnikovym. „Zda se byti ne. 
znamo, ze by vam tyto povidacky byly nemile 
Ano, liboval pry jste si v nich. Necbtel byste je 
pfed pani Sipovou hodnoverne vyvratiti?" 

,,To takl Se starou Sipovou neni zadne pojed- 
nani. Dal jsem si dosti dlouho libit jeji nastrahy; 
liclla na mne i pomoci vyssi ruky. Ale ty dny 
jsem si urninil: Bu.de konee! A je, abyste vedel, 
pane doktoxe, ze nejsem hloupy. Bud'me upfimni: 
ja vain nikdy nechtel a nechci pfekazet. Jdeme 
kazdy po svem a bud'me dobfi pfatele. Poroucim 
se vani, panove! Bobrou noc!" 

L,esnik hvizdl na sveho psa, seskocil s braze 
na pesinku do poll, aby si k cermenske liorni 
liospode nablizil. 

Vzdaloval se rychle sahovymi kroky svycli dlou- 
laycli nohou. 

,,Potmesily Ihafi!" rozbehl se Jirus za nim, za- 
jikaje se vztekem. „Ty nebudes balarnutit a kom- 
promitovat zadnou jiz!" 

.,Zvolna! Zvolna!" kazal malif, strbnuv pfitele 
zpet k sobe. ,,Vzpamatuj se! Vzdyf vsecko to je 
smesne a trivialni! Kdyby mi nebylo osklivo, 
ukuckal bych se smicliy, zes povysil tohoto vse- 
dniho bandlife poleny anevestamizareka, ktereho 
jsi lirdinsky na caparty rozstfilel na padesati ter- 
cich! Ani se tim nikdy nikomu nepochlub! Vy- 
smali by se ti." 

,,Budiz!" podroboval se pravnik, cbveje se Ime- 
vem a stiraje si pot s cela. J( Jen pani Sipova zvi 
o torn doslova. Pojd'!" 



JAN LIER: MAODALENA 



3°9 



,,K ni take nepujdeme. Vypravili jsme se s vy- 
strahami, abychom starou dobrou zemi varovali. 
A ted' musili bycbom na ni z poctivosti uhodit 
celou tihou brutalni pravdy. Tot nemozno. Vzdyt 
ona zvi o vsem, drive nez se nadejeme. Pro ni 
neni specliu a pro tebe zatim rovnez tak. Ma§ 
jistotu. Spokoj se." 

Do bazantnice zalehlo rozhodne slovo Chodi- 
movo skutecne drive, nezli ctyfiadvacet hodin 
proslo. Desnik pil v liorni liospode na zlost pro 
vyzrazeni sveho diplomatickeho jednani se Zaluz- 
skym mlynafem. A v nakvaseni smifil se.s Ileckem, 
jenz mel doma take dceru, i odfekl se slavne, 
urputne IrenySipovy. Soused Ilecek, prised domu, 
bral hul na dceru, proc si drive Chodimy nehledela, 
nacez si slecna Ileckova poskocila a pospisila do 
bazantnice, aby sve rozmile, drahocenne pfitelk^mi 
Irene za tepla smutnou zpravou o zrade mysliv- 
cove poslouzila a zklamane divce litechou pfispela. 

Druhym tesitelem chtel byti doktor Jirus. Zase 
vsak pfekazel mu Trojan, jenz od setkani s Clio- 
dimou byval velice protivny. Mrace se pofade, 
zadival se chvilemi starostlivym a zas nespoko- 
jenym pohledem na pfitele, obmezoval jeho vol- 
nost v mysleni a konani, daval mu pofade 
lekce i vystrahy a pojal proti Cermne z cista 
jasna nechul!. Sliboval pofade, ze si slozi zitra ra.no 
sve veci a odjede. Jedine tato poliruzka cinivala 
pravnika povolnym. Po Trojanovi nemobl me§- 
kati v Cermne bez zfejmelio ucelu, nemobl se 
slusne zdrzovati v zamku, kdez byl hostem jen 
jako spolecnik umelcuv. A mimo to nedostavalo 
se mu penez na letni pobyt. 






3io 



KNIHY ZVONU 



_ „Mne se tarn nechce. Basta!" odsekl malif zase 
jedenkrate pravnikovi, jenz k navsteve u Sipo- 
vych svadel. „Abys dal konecne pokoj, povim ti 
proc. Vedl bych te tarn jako hfisnika, ktery zpu- 
sobil skodu a jest povinen poskytnouti nahradu 
Pokud mezi tebou a Irenou stal domnely napad- 
mk, nebylo nic jiste, nic nutkave. Irena mela 
volnost vybrati si, oba jste meli dlouhou a po - 
liodlnou prilezitost poznati se navzajem ze vsech 
stran, aniz byste se nadobro sobe zadavali Vse- 
cmko moliloradnym, nehonenym postupem uzrati 
ke shode nebo k nenahlemu rozcliodu v miru 
Odstoupenim Cliodimy oeitl jsi se ty pojednou 
a predcasne v popfedi. On si te vzal za pravde- 
podobnou, Mem srozumitelnou zaminku on te 
Sipovym nastrcil. Ted' jsi nucen, bud' ucMzeti 
se opravdove o phzeti Ireninu nebo nasledovati 
limed Cliodimu a uteci." 

,,Ale vzdyt se chci ucMzeti opravdove o pfizeii 
slecriy Sipove! Ovsem nikoli jako nahradnik Cho- 
dimuv A bez ukvapeni. Coz nebyva zde zvykem 
ze se devcata s hochy dloulio vzajemne vyhleda- 
vaji, ano 1 miliskuji, aniz by se proto brali?" 

-Byva. Ale ty nejsi zdejsi. Tobe by zkouseni 
devcete na piano nebylo prominuto. A eo horsilio 
ty bys to sam sobe neodpustil. Tva zamotana" 
situace nine souzi. Proto nejlepe zitra odjeti. Za 
usi bych si vykrakal, ze jsme neodjeli lined po 
pouti. Jsem tim vsim jaksi pitome spoluvinen 
A to mne hnete po certeeli! Jeste slovo. Kerad 
je pronasim, ac mne pofade pall na jazyku. Po- 
tlacoval jsem je z obav o tebe. Jsme vsak v liz- 
kych, caviky tedy stranou. Coz — Karla? Za- 



JAN LIER: MAODALENA 



3" 



pomnel jsi na ni tak rychle a dokonale, zes tiplne 
scliopen zas nove lasky?" 

,,Zapomnel a nezapomnel," pravil doktor Jirus 
pfizardev se. Upfev snive oci oknem ven do lilu- 
bin oblohy, pokracoval: ,,Hfisnice rozplynula se 
pfede mnou a vtelila se znovu jako obrozeni v po- 
dobe Ireny, prosta poskvrny, hofkosti a kalne 
vasne. Ano, jsem zamilovan opet a vlastne posud, 
veskerou tou mocnoti, nezkrotnou, jenom na oka- 
mzik porazenou, lee neuliasenou naruzivosti, kte- 
rou ve nine poznani Karly vznitilo. Ale vasen ta 
je vykvasena zuslechtivym vlivem naklonnosti 
k ciste zenske bytosti. Zda se mi, ze davno jiz ve 
mne dfimal ideal zeny, kteremu Karla propujeila 
realne podoby. Nebo snad vysoustmliovala si moje 
fantasie z vnad a vlastnosti Karlinych kyzeny 
typ, Karlou rouliave pokaleny a v Irene zase 
nalezeny. Memu zraku, me dusi, me ceie bytosti 
objevila se Irena jako ocistena obdoba Karly, 
jako vteleni vytouzene milenky a vyhyckaneho 
idealu; Karla byla tohoto zenskelio strazneho an- 
dela melio zivota pouze mamivym, nestastn^an 
pfizrakem." 

,,Tedy poulia fantasticka transfigurace, ktera 
se udala v tve rozpalene hlave." 

,,Nekiamu se." 

,,Snad. Ale tezko uvefiti. Jsi disponovan k sebe- 
klamu. Nepodoba se ti, ze Irena je — nevycitam 
ji to nijak za vinu nebo za nedostatek — pro- 
sakla vimornou prosou a titernosti zdejsiho po- 
spolitelio zivofeni? Neprehlizis ve svem blouzneni 
tento divcin raz? Pfi disposici stfizlivejsi bral bys 
jej v pocet a spf atelii se s nim vedomky, ponevadz 



B*,t , Ki» , ;' s r' J '* i - 1 - 



312 



KNIHY ZVONU 



nase fadne zeny a matky v ceske chudobe a spo- 
lecenske nehotovosti zpiavidla jinake byti nemo- 
hou. Nezarazi te kusa Irenina copia verborum, 
ve ktere vladne jedine casoslovo: bavit! A jen se 
bavit, jak se bavit, vzpominat na zabavy, oce- 
fiovat jen bavilky, povazovati cas mezi minulou 
a nedockave kyzenou prist! zabavou za prazdny, 
nevyplneny, ztraceny — Nemohu se zprostiti 
trapne myslenky, ze tomuto dvojceti pfiroda 
ukfivdila. Podelila je stejnou krasou, ale pfi 
vdechnuti duse se nejak zmylila. Karle dala dusi 
za dve, Irene mene — " 

Hovor obou pfatel pferusen vstupeni vratnelio. 
Pfinasel noviny a dopisy, donicene postou. Sved- 
cily vesmes Trojanovi, jemuz na prvni poliled 
padl do oci velky, tuhy list, opatfeny imposant- 
nim nadpisem a zapecetenym Rejnburskym zna- 
kem. 

Zvedave roztrhl obalku a razem upoutalo psani 
vsecku jeho pozornost, jiz uchazelo zanicene Ji- 
rusovo hajeni Ireny. 

Stojate, velike, v pfesne akuratese byvaleho 
pisma zretelne litery pokryvaly huste tuhy, leskly 
papir, podepsany slecnou 2ofii z Rejnburka. 
Psala: 

,,Mily pane! Jste-li zvykly, pfijimati iisty jen 
od mladych a slicnych dam, pfijmete take jeden- 
krate list od stare baby. Nepsala Vam posud a 
nepsala by Vam zas, kdyby nebylo pficiny. Jsem 
povinna sprostiti Vas slibu, kterym jste se mi 
zavazal. Diky za Vasi ocliotu. Zachovejte mi ji 
na pfiste. 



JAN LIER: MAQDALENA" 



313 



Neobtezujte se o Karlu Sipovou. Nalezla jsem 
ji sama. A jakkoli ci ponevadz sve modely 
nedbate, pokud jich nepotfebujete, vezte, ze Vam 
Karla jiz neni a disposition. Zvolila si jine, mene 
vdecne a mene clioulostive femeslo. Je osetrovatel- 
kou nemocnych. Skutecna Madeleine repentante! 

Poslyste, kterak jsem ji^nalezla. Jak Vam ve- 
domo, nosime vsiclmi na Ujezde moji nemocnou 
svakrovou na rukou. Presto potfebujeme k ruce 
a pro jeji stalou obslurm no von spolehlivou a 
slusnou osetiovatelku. Doslecbla jsem mnolio 
chvaly jiste videnske kongregaci osetfovatelek. 
A protoze se mi naskytla prave mala cesta ke 
znaniym v Alpacli, navstivila jsem en passant ve 
Vfdni feceny institut. Nejsem zvykla, kupovati 
zajice v pytli. Pfedstavena doporucovala mi 
vfele novou sic, ale nevsedne pry zpusobilou osetro- 
vatelku. Dala jsem si ji zayolati. A kdo pfisel 
jako — ■ pomyslete — ■ Karla Sipova! Pekna osoba, 
jak z cukru, plnokrevne rasy. Cim je, tim je cela, 
i osetfovatelkou. Slovem, ve nine procitla by- 
vala zaliba v teto jankpvite liolcine, Povedela 
jsem, ze bycli ji byla spise hledala v Praze, kde 
se mi nechovala dobfe. Podivala se na nine smut- 
ne — souzi ji cos — a fekla, ze pry ji v Praze 
kazdy zna. Musila jinam, aby mohla si vest po- 
fadne. Odjela pry hned do videnskeho ustavu, 
jak jste byl se svym obrazem liotov. I o to jsem 
zavadila. 

Rozumi se samo sebou, ze jsem Karlu nevzala. 
Vsak prece porucila jsem ji zvlastni pozornosti 
predstavene a odesla jsem se slibem, na ni pa- 
matovati. Ucinim tak. 



!!SW3*F ! ?%F7 r y ! - 



3H 



KNIHY ZVONU 



Rozpominate se na me slovo, ze jsem na ni 
pysna? Hled'te, mam pravdul Karla se mi lihi 
z te zenstiny neco bude. Paldi totiz vsecko jeji 
pokani neni pouhou marotou nebo nejakym vzdo- 
rem. 

Vlidne Vas pozdravuje Sofie de Reinburg. 

P. S. Je Vas pfitel zamilovan posud? Do Ireny 

nebo do jejiho kostymu? Odpoved' mi nepochybne 

sam pnvezete, ponevadz Jaromir se chysta pozvati 

Vas sem k nam." 

Trojan slozil psani a schoval je v naprsni kapse. 
,,Ba ze! Irena nema za nehet duse, co Karla," 
prohodil, jako v pokracovani feci, ctenim pfe- 
rusene. 

„Prave jsem skoncil obsirne vysvetleni ze 
Irena ma dusi i srdce v hojnosti. Ja ji probudim, 
ja vynesu na svetlo poklady, ktere v ni dfimaii 

i T^ z J trac 5 1 }°- Naopak! A ja si ji vyciovam, 
pokud bude tfeba." 

,,Ty! Pochybuji — " 

,,Pamatujes se, jak jsem obratil Karlu?" 
_ ,,Ach, to by la Karla, pfistupna vlivum, kterych 
si z vlastnilio popudu vaziti umela. Ale vlastnosti 
slabsich dusi byva zarputila neochota." 

„Proc jsi mne neposlouclial. Nebudu opakovati 
lo psam ti ucpalo dusi a lezf ti nejak v Have 
Co v nem vezi?" 

; ,Zprava, ze naseho pobytu v Cermne iest na 
male. Budu povolan za kratko na Ujezd," 

„Trojane, pak nesniim otaleti!" 

,,Ne, pakli ti po uklizeni vsecri pfekazek nebude 
vaditi divny pomer, v jakem se ocitnes. Dve 



JAN LIER: MAQDALENA 



315 



sestry, jedna tva byvala — milenka, druha. tvoje 
nastavajici zena! Aniz bys byl otrokem pfedsud- 
ku, musis pocitovati trpce dvojake ostfi takove 
zhatene situace." 

,,Pocituji. Ale vule meho srdce pfemaha vsecky 
vrtochy a povysi Irenu i mne nad pfekonane 
bludy a cliyby. Utopim pfed ni stary trud v nej- 
nepfistupnejsi hlubine sveho nitra ■ — ■" 

,,A budes nositi v sobe stale podkop, ktery by 
jedenkrate molil byti osudnym." 

,,Kdyby nebyl peclive opatrovan, a kdyby jej 
pozdeji zapomenuti nestravilo a laska nezazeh- 
nala. Tak se vsak stane." 

,,Dej Bull! — Vyprovodim te do bazantnice." 

Pfatele nebyli tesknym uvitanim pfekvapeni. 
Pani Sipova churavela, Ireninu lie zastifioval 
mracek nespokojenosti, a cela, bazantnice byla 
jako trapnym studem. sklicena a pfed nepovola- 
nymi uzavfena. Malif i pravnik pficinili se, aby 
rozptjdili chmury. Trojan svym pfirozenym tem- 
peramentem, Jirus z radosti nad poznanim, ze 
Irena byla proste urazena, aniz \sj se pro Cliodimu 
rmoutila. 

Nepfistupnost, jiz pani Sipova sebe i dceru 
pred ctrnacti dny proti vsemu duvernejsimu pfi- 
blizeni olirazovala, rozpadla se jak vetclia, zby- 
tecna hradba. 

Doktor Jirus byl v bazantnici vitanym hostem, 
dnes i zitra a kazdy den. A jakkoli neproneseno 
nikym sliivko laska, jako z ostychu pfed znesve- 
cenim tohoto posvatneho, osudneho, tajeplneho 
pojmu, lilasala je zfetelne zaf blazenosti na lici 
Jirusove, potvrzovala je klidna spjokojenost v kras- 



^'-'A-riT 7 ^ 



3i6 



KNIHY ZVONU 



nych ocich, jinhz Irena do zvedaveho a zavisti- 
yeho sveta hledela, zvestovalo je okfivani pani 
Sipove a jeji pycha, s jakou Irenu i hosta po 
cermenskem namesti vyprovazela. 

Jediny Trojan pfihlizel ve fatalistickem vycka- 
vani k pokrokum pfitelovym. Vzdal se vseho od- 
pora, vida nezbyti. Obdrzev ohlasene pozvani 
Rejnburkovo na Ujezd, vyzadal si strpeni, omlou- 
yaje se pfitelem, kteryz bude ihned slaviti veselku, 
jakmile si opatfi nove zamestnani. Rejnburk ve- 
del, ze doktor Jirus je prost vsech zavazku. Ne- 
bylo tedy ceho tajiti. 

Ctvrteho dne potom doslo pravnika neocekavane 
Hchotive pozvani doktora Opletala, aby vstoupil 
k nemu za konpicienta. 

Doktor Jirus vypravil se bez meskani do Prahy. 
,,Vyhrano!" oznamoval jasave Trojanovi, jenz 
pfiteluv navrat z Praby na stanici ocekaval. 
,,Mam velmi vyhodne, a ceho si jeste vice vazim 
— trvale zamestnani. Me nadeje jsou pfedstizeny. 
A povaz, i to je zvlastni nahoda, doktor Opletal 
jest pravnim zastupcem Rejnburkuv. Pribude mu 
nyni prace, budou tudy staveti drahu • — Ale ty 
nejsi nijak pfekvapen?" 

,,Ach,_cim by mne jeste muj pfitel Jirus mobl 
pfekvapiti!" vyhybal se umelec. ,,Gratuluji ti. 
Nestaci-li ti me blahopf ani, naleznes nahradu v ba- 
zantnici." 

,,Specham tarn, lame na pilno. Srpen chyli se ke 
sklonku, a prvnilio fijna musim u doktora Opletala 
nastoupiti. Hodil se mi v Praze take pfihodny 
prazdny byt, je uz najat — ■" 



JAN LIER; MAGDALENA 



317 



,,A co zbyva dale? Tvoje ohlasky a svatebni 
gaty. Vybava Ireny je davno do posledniho ubrou- 
sku a cedniku hotova. Jestli ze se tedy pfed roz- 
hodnym slovem jinak nerozmyslis — " 

„Dej mi jiz svaty pokoj se vsirn rozmyslenim!" 

Pravnik pozadal o Irenu formame. Zaslibena 
mu i ujednana brzka svatba. 

Malif nevyprovazel na teto ceste sveho pfitele. 
Pracoval do tmy, vzchopil se potom a pfechazel 
po pavlanu zameckem, vyhlizeje po Jirusovi na 
cestu k bazantnici. Setmelo se, dusno soumraku 
zapadlo do lesu, slehlo se na lukach v mlhu a po 
Sirem, ternnem nebi zabofely livezdy. Trojan od- 
feklveceri az do navratu Jirusova, vyvlekl si na 
pavian zidli a koufe doutnik za doutnikem, pfe- 
chazel, poposedal, opiral se o zabradli a cekal 
v soustfedenem, mocnem napeti do pozdniho 
vecera. Cekal, az objevil se v polotme na belavem 
pruhu silnice pfed zamkem stin lidske postavy, 
rostl, nabyval urcitosti a povedomych obrysu a 
do prachu cesty bofil se mekce znamy krok. Pak 
teprve odhodil doutnik, vesel do jidelny a vysrou- 
bovav vysoko plamen lampy, upfel sve oci ke 
dvefim. 

Doktor Jirus vletl do pokoj e, objal radostne 
pfitele, poskakoval, hodil klobouk sem, rukavice 
tarn, smal se, vypravoval a pocinal si zmatenS 
u vecefe, k niz ho umelec posadil. 

Malif jenom poslouchal, nespougteje s neho 
svych patravych oci, 

,,Rozvesel se jiz take konecne, stary morouse!" 
uhodil nahle pravnik na pfitele. ,,Hledis pofade, 
jako bys mne chtel uhranouti. Tot pfimo nezpu- 






3 i8 



KNIHY ZVONU 



sob. Nesnesu, abys dival se na mne jako na ne- 
jakeho nepficetneho tatrmana." 

„Promin. Studoval jsem pozorne rozkosny obra- 
zek, ktery jsi mne vymaloval. Jasny a skvouci 
jako zrcadlo. Jsem spokojen. Toliko drsny sled 
nejakeno maleho kazu nekde vadi — " 

„Kaz? Jaky kaz, vecny skaiohlide!" rozhorlil 
se pravnlk. ,,Vzdyt chovani Irenino bylo nacisto 
sprayne. Jen my jesitni muzi se domyslime a po 
romanech pfedpisujeme, aby nam devcata dikem 
za pozadani k snatku padala kolem krku, plakala 
a omdlevala, snad i po strope blaznive tancila 
a bub vl co!" 

„Irena tak neucinila?"^vyzvidal Trojan. 

„Ne. Hied', co fikam: Ze jeji cit je hluboky a 
panenskym studem jako vzacne slibne poupe 
s PJaty! Ja se tfasl a pyfil. Ona vysleehla mne 
dosti pokojne, nezarumenila se ani pfilig a fekla 
sve rozhodnuti bez upejpani jako bohyne, ktera 
veil, aby nastal den, kdyz uhodila jitfni hodina. 
A^kdyz jsem ji prosil — nic kloudnejsiho mi dale 
uz na jazyk nevyplynulo — aby vzala za vdek 
mou skromnou — a tak dale — pohledla na mne 
svymi velkyma, nevinnyma ocima, jako by mi 
nerozumela. Zlata, nevinna dusinka!" 

„Tedy jeji neocekavana netecnost te zarazila?" 

„Netecnost! Netecnost! Jdi mi ke vsem vsudy! 
Jen povrchni duck plytva. slovyj aby zakryl ne- 
dostatek syebo nitra. Prava, mocna laska nema 
v posvatnych momentech slov. Ale odpoustim ti 
skrupulosni peci o mne. Utop vsecku borkost svych 
pfatelskych vrtochu ve vine. Pfipijme si na me, 
jeji a nase blabo a zdravi!" 



JAN LIER: MAQDALENA 



319 



Pfipravy ke svatbe sly nerusene a rychle pfed se. 

V sobotu dne 24. zafi byly vsecky zenske v Cer m- 
ne na nohou. Hemzilo se jich pfed kostelem, v ko- 
stele, na kruchte, v oratofi, kamz vpusteny toliko 
damy honor ace, aby se kritickym sledovanim kaz- 
delio hnuti snoubencu u oltafe mohly povznaseti. 
Z ulicky pod ,,Besedou" vyjel prvni pansky kocar, 
druliy, tfeti, za nimi feditelilv, pak postmistriiv 
a palenkarav. Vsecky cexmenske kocary byly 
mobilisovany. Tak slavne svatby jiz davno 
nebylo. 

Baby a zenstiny pfed kostelem srazily se v tizky 
dvoj§ik, jimz vedl Trojan nevestu k oltafi. Jedine 
„acn!" slo od stupiiu schodu az do pozadi oratofe. 
Irena oslfiovala krasou, podmanujic si nerozdilny 
obdiv vsecb, i nejzavistivejsicb pfitelkyn a tetek. 

V patach za prvnim parem seskocil s vozu dok- 
tor Jirus, provazeny slecnou nadlesfiovou v pu- 
vabnem liboru dxuzicky, Kratkozrake oci dru- 
zicky povznesly se pod portalem kostela s lizasem 
na zenicha. Jeho tame zachvelo se prudkym skub- 
nutim na lokti slecny nadlesiiove, jeho noha vazla 
na prahu chramu jak pfimrazena. 

Doktor Jiru§, odbyv si vcera povinnou zpoved' 
v kapli u sakristie, vstupoval do neznameho cer- 
menskeho kostela po prve. Pfed nim rozevfel se 
tajemny sery prostor, ovladany jedinym, v zafi 
ranniho slunce planoucim zjevem, Magdalenou. 
Vztycovala se jak v hrtize nahleho poznanl Jiruse, 
jeji zhouci, zdesenim roz§ifene oci vysilaly nan 
palcive stfely zalob a zaklinani, jeji ruka zvedala 
se hrozebne i prosebne proti nemu, a chramem 
nesl se z luznych, bolesti zkfivenych list proni- 



3 20 



KNIHY ZVONU 



kavy, Jiru§ovu dusi rozryvajici vykfik zoufajici 
Karly. 

Jen okamzik trvalo zmameni a ztrnuti zenicha 
na prahu. Vzmuziv se a upf ev sve zraky trnoucim 
nasilirn strachu na Irenu, ubiral se automaticky 
ypfed. Nevidel niceho kolem sebe. Jen bila postava 
Irenina vedla ho mrakotnym temnem vnitfni 
boufe, nad niz vznasel se pfizrak Karly, metajici 
do jeho utrob blesky horoucich proseb a pro- 
klinani. 

Trojan ho postavil vedle Ireny, pater Dufek 
jej pozval blize k oltafi, velel mu pokleknouti, 
pfedepsane sliby sloziti, a pravnik cinil vse me- 
chanicky, zaklinaje uzkostlive strasnou vidinu 
nad sebou a zaryvaje omzene zraky do koberce 
na stupmch oltafe. Marne zaviral oci, tulil se 
k Irene a svolaval vsecky dobxe duchy na pomoc. 
Nic nebylo pfed nim, nez Karla ziva, desiva, 
ohromna. Zdalo se mu, ze citi na svem ledovem 
cele salavy dech a slysi v hukotu usi divy vzlyk 
opustene divky, jejiz strhane oci a kfecovite na- 
pfazena ruka branily zoufalym protestem Jiru- 
sovu sriatku s Irenou. 

^Podivejte se, podivejte!" suskano v oratofi. 
,,Jindy omdleva ne vesta, dnes padne do rndlob 
zenich. Je bledy jak smrt, sotva se na kolenou 
drzi, krve by se v nem nedofezal ■ — " 

Neucinil milovnicim rozcilujicich vyjevu vdek. 
Nepozbyl vedomi. Vystoupil z carokruhu Karly 
a opustil kostel s hlubokym oddeehnutim stis- 
nenych, jak rozdrcenych prsou. Venku, v jasnu 
a sumu skutecnosti vzpamatoval se dosti zahy, 
aby se soucitnym tazatelilm Smohl omluviti citli- 



JAN LIER: MAODALENA 



32r 



vosti svych nervu. Nevesta se bez obav as ob- 
vyklym svym klidem spokojila, a pan! Sipova. 
vzkazala pro sklenici vina. Toliko v bedlive mysli 
Trojanove svitalo tuseni. 

Novomanzele zdrzeli se pfes nedeli a odjeli 
y pondeli do Prahy, provazeni pani Sipovou. 
Malif rozloucil se s nimi na stanici a vratil se, 
aby vyckal, zdali jiz Rejnburkovi se pfestehuji 
na Cermnou, nebo zustanou jeste v Ujezde. 

Krasnd pohoda pozdniho leta v roce 1887 zdr- 
zovala vsak vrchnost na Ujezde. Zpraven o torn, 
vyjel si Trojan po sv. Vaclave na vzdaleny hradek 
ujezdsky, aby se smluvil s velmozem o nektere 
malby v sale cermenskeho zamku a v hrobce 
Rejnburku na Ujezde. 

,, Skoda, ze jste nepfijel o dva dny drive," 
litovala slecna 2ofie, setkavsi se sama s malifem. 
,,Byl tu vas model a pfedevcirem nam ukazal 
paty." 

„ Karla?" zasl Trojan. 

„Ano, Karla. Propadla se jak do zeme. Prvnf 
osetrovatelka se neosvedcila. Psala jsem o jinou 
a to hazardne pfimo o Karlu. Myslila jsem:: 
Kh bien, das pozor a pfistihnes-li holku pfi ne- 
jakem opravdovem nemravu, vyzenes ji. Pfijela. 
dnes tyden. Byla jak svata! Minulou sobotu na-' 
padlo nine zpusobiti ji radost. Nevedela z domova 
ani zbla. I oznamila jsem ji, ze prave v tu chvili 
vddva se jeji sestra Irena a koho si bere. Do dev- 
cete jako by hrom uhodil. Zesinala, zkamenela.. 
Snad 2alem nad zrnrhanymi svymi nadejemi nebo. 
litostivou zavisti — suo! buh. Obratila jsem se,. 
abych ji ukazala naves ti — poslal jste mi je zer-- 

Magdalena* z 1 



BF^ 



322 



KNIHY ZVONU 



tern nadiikaz, zevas pfitel se nezamiloval pouze 
do volne kordulky a kratkych sukynek Ireninych. 
■Qna se podivala na list, — na ty oci nezapomenu, 
•co ziva budu — uklonila se a odesla. Ratio mek 
uplakane tvafe a rozkousane rty. Ale nic vie. 
Hespetla, konala vzorne sve povinnosti, a'c v ni 
patrne cosi vfelo. Ptala jsem se ji, usmala se jea 
podivne a pfedevcirem ratio byla ta tarn. Tele-~ 
grafovali jsme do Vidne. Pfed vasim pfijezdenr 
pfisla odpoved': Po Karle ani stopy. Co tomu 
fikate? Divous! Nestastna povaha!" 

Trojan pokrcil rameny, taje sve ieknuti. 
Z Prahy nedochazelo mu tlijakych zprav. Ale 
malifi nebyla tato zamlklost pfltelova s podivem. 
Vedel, ze novomatizele jsou nenapravitelm egoi- 
ste, kteii svelio stesti uzivaji se zarlivou vyluc-- 
nosti nejradeji jen ve dvou, stfeliouce se bedlive 
vseho,^ co by nevftane rusitele mohlo pfivabiti. 
_ Paul Sipova se vratila z Prahy krom nadani 
jiz za tyden. Styskala si, ze by ji lomoz, coud a 
stisnenost velkeho mesta zbavily rozumu a zdravi. 
Zastesklo se ji po tiche samote v bazatitnici, a 
jakkoli loucila se s dcerou, az obema srdce usedala, 
vratila se nerada i rada ke sve drubezi. Slibovala, 
ze pozdeji, az bude zkusene ruky matefske u 
Jiruse vice potfebi, zase do Prahy zajede. 

Zatim i bez ni zili novomanzele jak andele 
v raji. 

_ Totez vypravovalo jinynii slovy psani, s nimz 
si Jirus po ctyfech nedelich na pfitele v Cermne 
yzpomnel, Na^konci byla pak douska, s rychlosti, 
jako s nechuti a po vnitfnim boji do psani jeste 
pfihozena: 



JAN LIER: MAODALENA 



323 



^ ,,Karla je zde. Tropi ostudu. Mam z ni strach. 
Potkavam ji — jako bych mel od ni ucarovano! 
Chodi jak hrabenka, jezdiva ve fiakru, ale chova 
se jeste s taktem. A pfec — jejf oci nevesti mi 
111c dobreho;" 

Malif zabral se do sve pr.ace a protahoval ji 
do pozdni doby, az listopadove mlhy a kratke 
posmurne dni ho z Cermne vypudily. 

Mistr Houzvicka uvital ho s detinskym pote- 
genim jako^vazane k svym jmenindm, jez slavil 
v den sv. Rehofe. Nez se Trojan zbavil povida- 
veho krejeika a slozil si jakz takz vaky, saty a 
pfevlekl se, byl vecer. 

„Sest hodin. Ted' as utika Ladislav z kancelafe 
ke sve zince," uvazoval, ehystaje se k odchodu 

z domu. ,,Zastanu je doma, pozvu se na vecefi ■ 

Abych jel? Bydli kraj sveta, v Bliscine tfide, — 
e — j>rojdu se, mam jizdy po krk — " 

Dosed loudave na roh Pfikopu a Havifske 
ulice, trhl sebou a zahnul s urcitym zenskym 
zjevem pfed ocima na Stare mesto. 

Pojednou chytil ho kdosi za rame, skubl jim 
a:^ „Napolickoval bych ti za takove pfihlaseni!" 
sycelo mu do usi. 

„Jirusi! Pominul jsi se rozumem?" trnul ume- 
lec, poznav v litocnilcovi sveho pfitele. 

„Ty snad! Vzdyt stihas mou zenu jako neja- 
kou — " 

„Jak ze? Ja zocil Karlu, mam pro ni vzkaz, 
specham za ni — " ' 

..Irenu, mou Iretiu stihas. Das vzal Karlu!" 
soptil pravnik. 



r^ 



JAN LIER: MAODALENA 



3 2 5 



324 



KNIHY ZVONU 



,,Hm! Ten napadny sat — a to poodhalene 
lytko, — ■ ani neni blato, jen po mlze zvlhlo — " 
omlouval se malif, spechaje s pfitelem do 2elezne 
ulice, kamz byla sledovana dama zahnula. 

„Zvyk z brouzdani v bazantnici," hucel Jiru§. 
,,Hezke nozky, rada je vidi, lide se obdivuji. — 
V§ak se odnauci. A proc by se nesatila pekne a 
po sve chuti? Tesi ji to. Jen kdyby ji Karla 
nechala s pokojetn. V te zenstine vezi Jabel! Vis, 
co mi vyvadi? Sati se po Irene! A to, cos ty pfed 
chvilkou tropil, pfihodi se me zene kazdy den. 
Jsou si podobny; ted i v obleku. — Irena ma uz 
tfeti podzimni toiletu na sobe. A jen ji nosi dva 
dny, objevi se Karla v temz obleku na chodniku. 
Pro spfez hejsku kmitaji se pak po ulici Karly 
dve! Tot strasne!" 

,,Ale proc vychazi tvoje pani pod vecer sama?" 

,,Doma je ji smutno. Place mi tarn. Ky div — ! 
Zvykla na maminku, na mne — ! Chodiva mi 11a- 
proti, vyrazi se prohlizenim nevidanych kramtt . — 
Dnes mne v kancelafi §ef zdrzel, a prve jsme 
se s Irenou minuli — Vsak tu je, bohudik. A — 
tisic later — zas takovy obejda za ni v patacli!" 

Trojan zabranil moznemu nemiiemu vystupu, 
vsunuv se mezi pfitele a dlazboslapa, jejz jako 
nejapnym spechem s chodniku do ulice smetl. 

Irena privitala muze s nevrlou vycitkou v ocicli 
a steskem na dloutie cekani. Pfijala na sebe vlid- 
nejsi tvarnost teprve zocivsi malif e, jenz se 
pozdrzel ochotou poskytnouti odhozenemu lie j - 
skovi vsecko mozne vysvetleni. 

Uplne roztala vsak teprve v restauraci, kamz 
ubirali se na vecefi. Bylo tarn lidi jak nadlazdeno, 



koufe, ze by jej mohl krajet a oblusujici vojen- 
ska. hudba. Irena milovala liudbu nade vse, ob- 
zvlaste tanecni. Ujistovala Trojana, ze se jiz ne- 
miize dockati masopustu, v kterem ji Ladislav za- 
jiste provede vsemi onacejsimi baly, na nichz 
musi se pfec jinak tancit nezli v Cermne. Kdyby 
nebylo pobozne maminky, neodolala pry by ani 
v advente pokuseni choditi na tanecni zabavy, 
jakych byva v hfisne Praze i po cas adventni plno. 
A v rozkosnickem okouseni pfigtich plesovych 
slasti pfizvukovala pani Jirusova valciku, jehoz 
zvuky prave salem vifily, pokyvovala klayou a 
houpala nozkou, pfimhufujic oci a zapominajic 
v blouzneni na muze i jeho pfitele. 

Umelec setfil diskretne tohoto vytrzeni mlade 
pani a pouziv chvilky, obratil se ku pfiteli, aby 
mu povedel tlumenym hlasem lbostejnou iia 
oko vec. Irena nemohla slyseti nic; bylot za hluku 
hudby a shromazdeneho lidstva nutno kficeti 
pfes stiil, kde Jirusova chot sedela. 

,,Trvani, ze lide u okolnich stolu nebyli nikdy 
v nejake Cermne," prohodil malif. ,,Davaji ko- 
micky na jevo, ze nevedi, jak v Cermne ze vse- 
obecne znamosti a upfimnosti vyvinuly se nenu- 
cenejsi zpusoby." 

,,To se poda, to se poda," Septal pravnik, ohled- 
nuv se plase na sousedy, ktefi se po Irene s tismev- 
uym tizasem nebo podeziravym interesem obra- 
celi. „Nemohu na zenusku zliurta; vzdyt je pouke- 
dite, a kdykoli ji Setrne k tomu ci onomu pfi- 
zpusobeni zdejsim zvykum radim, lekne se jako 
ptace, odsouzene k nezvykle dresufe, vyciti z meho 
napomenuti domnely osten nelibosti, slzi a touzi 



BWSfCTC 



326 



KNIHY ZVONU 



■^Cerrnne. Jen zvqlna! Vsak si. jiz mnohe osvo- 

Valcik doznel, a Irena jak ze sna procitaiic 
ohleda se s povzdechem po skoupe hudbe W 
menala, ze » ji sousede vsimaji a sahla si ruckou 
po ucesu a po nakrcniku a zatoulala se zrakem do 

fvS^e M**' ^ * ***** ** ^ ^ 

hl^t OH1 f ! dOVS ¥ cl1 P & ^icn a cestujicich u nej- 

yytryale. A nyni dokonce pocali rozvazovati vy- 
Madamm mkautnich anekdot, klepu a po kyS 

mu clo Z rSr ?^.^ a 1 tiskTa 
mu do ruky vydatne zpropitne, ukazal k vzda- 
lenemu stolu ve vyklenku, jenz se prave uprazdml. 
„Bude nam tarn volneji a blize kapele," pravil 
vzchopiv se s posunkem kategoricke vvde ni 
neize odporovati. Pravnik porozumel i poproSl 
Irenu, aby S1 p esedla bHze k hudbe, co/j/by o 

posledmho kousku hudebniky z orkestrionu litu- 
3 am zrakem vyprovodila, souhlasila, aby pomy- 
sleno bylo na navrat domu. Trojan vyprovSl 

Sn a ; le p a zcr ely a =7 acel se zam ^ len ^ hSu 

cany. Pozde po pulnoci vesel do sve loznice a 
dlouho se prevalovalnaposteli^nezmohlusnouti 
-Byl na zitn pozvan na obed k Jirusovym 

pam mnoho labuzniku, ktefi by ji vyiedli " 150 - 
znamenal ma if, vida stui hojng obsazeny P y. 
branyrm krmeim. J>N ebo jidate tak dobfe sarnl?" 
„Acn ne," odpovidal pravnik. 



JAN LIER: MAQDALENA ■ 



32f 



„Ne vzdycky," vpadla Ireiia muzi do feci, , /ale 
obycejne. Nac by nase sluzka umela vyborne 
vafit? Vyhledala jsem si ji schvalne, ctyri nedele 
jiz nemohu kucloyni ani eitit — " 

Umelec byl by se jind;^ bezdecne s ctverackym, 
porozumenim usmal. I^ec dues ucinil tak nucene 
a tepyve po pfikladu Jirusove. V pause mezi dvema 
misami odskocil pravnik, aby vyhledal ve sveni 
pokoji fotografii Ireny v selskem kostymu, na 
nejz se byl liovor svezl. 

„Pakl^tam neco najde," smala se za cliotelri. 
mlada pani. ,,Ma tarn cisty pofadek!"" 

,,Nemrav muzu, pfehazeti vseeko pate pfes 
devate a zalovati potom na zmatek!" 

,,Ach ne proto. I^adislav si udelal ze svelio'po- 
koje magacin. Vseeko, co jsem tu nestrpela, od- 
klidil tarn, a ja mu pfidala nase pefiny na sest po- 
steli. Videl jste, co nam toho maminka nalozilat 
Nemeli jsme misjta a mimo to — takovestarodavne 
harampati! V Cermne uslo, ale zde! Muzicek 
uvedl mne k svemu sefovi, ke keftegovi, serii tarn, 
a tu jsem otevfela oci. Ne, tak jsme nemdiili zu- 
stat zafizeni, ackoli muz tvrdil, ze nam nic .ne-;;, 
chybi. On tomu nerozuml. Vylilizelo to u nas' 
jako ve gpitale, jak u vymenkafe. A jen maminka. 
odjela, zavolala jsem zida. ,,Co za to vseeko stare- 
dfivi date?" 

,Je-li mozna! Milostiva pani, vy jste — " 

,,Ale prosim, co pak jsem se mohla dat vidgt' 
s takovymi plesnivymi truhlami — ?"" 

j.Truhly? Snad ty pekne pradelniky a jarmary 
s intarsiemi a puvabnym rokokovym kovanim?' c 

,,Ty, ty stare rackoty! Nebo stfipky po zdicli — "' 



V"*" 



328 



KNIHY ZVONU 



,,Krasna benatska. zrcadlal" 
„Mam za ne panske trumeau, podivejte se'jen," 
pochlubila se Irena, jiz ponekud popuz-ena. „A 
snad i stare zidle jak do celedniku — " 

,,Zachovale barokove zidle s povlaky z lisovane 
Ikuze! To vse odvlekl vetesnik?" 

,,Vsecko tie. Vzdyt povidam, ze mi I^adislav neco 
vydral. On je take takovy blazinek! Ale vetSinu 
jsem piece udala a koupila za to nove, slusne 
meble. Nejsou sice pofad jeste po me chuti, ale 
prozatim aspon se nemusim za svuj byt stydet. 
Co mu fikate? Aui jste jej posud nepochvalil." 
,,Nu moderni, moderni." 

Jims vratil se ke stoiu a rozhovor k selskym 
krojum. Po obede necliala Irena pany samotny 
u cerne kavy a doutniku. Odskocila ustrojit se 
na vychazku, aby mohla vyprovoditi muzicka do 
kancelafe. 

,,Tvuj byt se nejak zvetsil. Vypravoval jsi mi, 
zes najal dva pokoje, coz uplne staci, pokud 
nejsou — deti." Trojan zamenil vcas deti za 
pfijmy. 

„J3ylo nam v torn tesno a vysoko. Tfeti pa- 
Mardl Aui stisnenosti ani vysce neni moje zinka 
zvyida. Vzal jsem ctyfi pokoje o patro nize. A na- 
ibytek "by se nam byl nevesel — " 
,,Vzdy£ jej nemas." 

„Nepotfebne haxaburdi. Neco jsem vybral, a za 
ostatek dal zid osmdesat zlatych." 

„A cos platil ty za nove zafizeni? Je dost ne- 
vkusne." 

„Za malo penez malo muziky. Neco pfes osm 
set." 



JAN LIER: MAGDALEN A 



329 



„Hotovych?" v , , . . 

Hotovych! Nabirej mne, chudaka. Vzdyt jsi 
mne zakladal na svatbu. Vis tedy, co v mekase 
jest. Dal jsem hotovych padesat a ostatek splacim. 
Bude to trvat neco pfes ctyfi roky, ale^ po pat- 
nacti zlatych mesicne to clovek neucitl." 

Jak velky jest tvuj plat? Zapomnel jsem jiz,^ 
tazal se malif, mna si celo jako v rozpommam. 
„Sto a sedesat zlatych mesicne." 
„Ne. Sto dvacet, pamatuji se urcite. A s tun 
mohou dva samotni lide ve dvou pokojich, ( bez 
kuchafky a bez dluhu docela slusne vyjiti. 

„Nemohou," popiral Jirus, zapyfiv se prve, 
kdyz" mu Trojan cifru opravil. „Take jsem tak 
pocital. Iyectheorie a praxe, jak znamo, jsoti dvou 
A proto, ze jsem dospel k tomuto poziiani, zvysil 
isem si prijmy 11a sto sedesat a vice. Nelhu. Za- 
lezi na torn, co udelam. Vzal jsem si vedlejsi 
pravnickou praci domu — " 

,,A kdy pracujes? Vzdyt byvate bezmala kazdy 
ve'c'er tu v divadle, tarn v besede a zas na tak 
zvanem koncerte v restauraci, jak jsem vcera 
s podivenim slysel. Tak se, mttj drahy, am muz 
ani zena nenauci domacnosti si vazvti. Nac platis 
si ctyfi pokoje, kdyz jsou prazdny? Kdo y inch 
byva? Nikdo. Tys v kancelafi, pani na prochazce, 
do noci oba po zabavach ■ — " ( 

„Mlc, mlc, brachu. Musim Irene Prahu okazati. 
Je'ji nova, zajima ji, rada by jjoznak mesto se 
'vsech stxan. Vsak 011a se nabazi — " 
,,Nebo navnadi." 

,,Trojane! !" ■»■>■,„ 

„Tedy nabazi. Dej buh. Ale kdy pracujes doma/ 



33° ' ■ 

; KNIHY ZVONU 

,iVnoci. Kdyz mi zinka usne, vykradu se nrf n* 
Je to zvlastn blazivy pocit, taKh^S A fano 
nez vstane, dam se vzbuditi a pracuii zas 1L£S? 
nine nezavola." I JI «* l -uji zas, pokud 

„Tak! A jak dlouho si troufaS takovou samn 
vrazednou stvanici vydrzeti?" d * uvou samo- 

.Vecne," noroval pravnik.* ..Me'sily isou ztrni 
nasobeny pracuji s chuti a vervou nXvaloT 
citim, ze bych pro Irenu — " neD yvaiou, 

„Hory pfenaseL ovsem. Vi tvoie r,W „'+ ' 
namanani?" J pam ° tvettl 

„Nu — vi." 
,,A_ co tomu fika?" 
»Nic. Totiz — byva mrzuta. Jsem pfece netd.r 

meste je drahe. Mam p co tesiti a tesim rad 
vzdyt pro mne jest vse hrackou " ' 

na Meek' Jivt^ ^T^ k ° fHk kdv ^ P™dce 
i ? ^ porculan nerozstfikl, a poionv 

nntv A J ? f osved ^ e tve vyehovatelstvi?' 
»A ty na ni prudky?" 

,,J4aergie?|? Na Irenu! Dovol, abych ti ozna 

d "™7' , Js 5 m dlvn y b ™uk, pravcla? Kebu- 
deme tedy razm, am v laskave forme, ktera zendm 



JAN LIER: MAODALENA 



331 



na konec pfece vzdy imponuje. Ocekavejme 
vsecko v neznosti od lasky." 

,,Tak jest. Iydska ji ucini pfistiipnou — " 

„Posud neucinila?" vpadl malif rychle. 

Jirus mavl karave rukou a neodpovedel. 

,,Hm.' Karla je take nepoddajna," uvazoval 
umelec, jako pro sebe. ,,Dvojcata! Ale Karla si 
da fici, a rozumne slovo, s kterym jeji bystry 
vtip rad souhlasi, obzvlaste vsak laskyplne 
slovo zapali ji a obrati jako zazrakem k — " 

„Nemluv o ni — o te — " zahucel zamraceny 
Jirus, do skel okna, u nehoz stal. 

,,Promin. Domnival jsem se, ze v totnto pokoji 
byva casteji pfedmetem rozmluv}^." 

,,Bormzel. Irena se ji davno jiz odfekla a ted' 
ji nenavidi, povrliuje, rozslapla by ji - — " 

„Ty tez?" 

Doktor Jirus se obratil zrudly hnevem. 

,,Zajiste!" odsekl. 

Ve dvefich. zasustilo liedvabi a zalesklo se zlato. 
Irena vesla, okazale na vychazku v3 7 strojena. 

,,Jakolirabenka," chvalilmalif. ,,Jakolirabenka, 
kdyz se nekdy vzda libustky elegantnicb dam 
satiti se s uhlednou prostotou." 

,,Acli coz, brabenlcam neni tfeba ukazovati, 
ze jsou damy," odpovidala Irena, tusic smysl 
slov umelcovycli, jejz doktor Jirus za ironicky 
obdiv zeniny toiiety zlostnym pohledem pokaral. 

Trojanuv navrat do Prahy oslavili manzele 
Jirusovi mimo jine f»rojevem nadeje, ze ho bu~ 
dou casto vidati u sebe a casto lio navstivi. Ale 
po prvnim. obede ztLStalo pfi slibu. Malif zvan 
skoupe a kdykoli piisel sam, aby na pfatelske 



rii'i 



r 



332 



KNIHY ZVONU 



besede ztravil vecer, zvonival obycejne marne 
u zavfenych dvefi. Ani sluzka nebyvala doma 
nebo krativala si dlouhou chvili v nepfitomnosti 
panu s pozvanymi druzkami, ktere zavanely ne- 
kdy parfumem vojanskeho femeni. 

Kdykoli se malif s pravnikem setkal, nalezl jei 
y rozcileni pro uklady Karliny. Promenovala se 
uborem stale v Irenu, kteraz pokorovana i ura- 
zena bez pfestani nastrahami doternych lelkafu 
a cetnych obdivovatelu i pfeletavych milovniku 
povestne Natalie. Toto jmeno pfijala Karla opet 
za sve, kdyz vratila se k zamestnani, z nehoz if 
byl doktor Jirus k nemale zalosti hojnych ctitelu 
Karhnych 11a cas vytrhl. 

Ba doslo i k vefejnemu skandalu. Irena neodo- 
lala pfece pokuseni znesvetiti advent pozivanim 
rozkoge tanecni. Jirus dovedl ji ochotne na pies, 
kdez o tlustou jakous pani pokouSela se mrtvice 
kdyz Irenu zocila. Pani ta zadala hlucne, aby 
Irena ]akozto zenstina nejhorsi povesti ihned s han- 
bou byla vyvedena ze salu. Teprve opozdene vy- 
syetleni upokojilo tlustou panicku, nezmirnilo 
ysak vlny skandalu, ktere z tanecni sine v sirs! 
kruhy se rozptylily. 

Tenkrate dosla Jirusovi trpelivost. Rozbehl se 
roynou cestou na ufady. Ale ufady nevedely 
mceho proti Karle Sipove, nazvane Natalii. Cho- 
valat se v svych mezich korektne, a ze zadneho 
paragrafu nedal se odvoditi rozkaz, jak se ma ci 
nema satiti. Zbyvalo jen uhoditi na Karlu pfimo. 
I/ec k tomu nedostavalo se pravnikovi odvahy. 
Trojan uvazal se z vlastniho popudu v tento 
ukol. Dopidiv se snadno Karliny adresy, vesel 



JAN LIER: MAQDALENA 



333 



do jejiho skveleho, litulneho, se vzacnym vkusem 
zafizeneho bytu. Sluzka donesla malifovu visitku 
sve velitelce, kteraz nechala hosta chvili cekati. 
Potom ho pfijala jako pysna dama, odmefene, 
reservovane. 

„Nepfekazim?" optal se umelec po neme, bez- 
vyznamne uklone. 

„Ne. Vidam rada sve zname." 
,,Lichotite mi." 

,,Nikterak. Nejsem nevdecna. Ucinil jste nine 
jedenkrate podilnici sveho vzneseneho dila. Jsem 
na to lirda. A povedela bych vam neco o sve ticte 
k vasemu umeni, kdybyste nebyl podjat mys- 
lenkou, ze z mych list mohou vychazeti pouze 
fraze, na ktere hejly lapani. Nechme toho. Pfi- 
-chazite si pro sviij model?" 

..Kdybych se smel casern naditi — ? Vy jste 
krasnejsi a zajimavejsi nez kdy drive." 

Malif nelhal. Spocivalot jebo oko s umeleckyni 
obdivem na lepe, s okouzlujici lipravnosti odene 
postave divky, na jejim oslnujicim, rumencem 
bujne krve a jiskfivymi zraky zaficim obliceji. 
„Poslouzim vam odsrdcerada," povedela Karla, 
glehnuvsi po Trojanovi vejifem a zakazujic mu 
tak vSecko pochlebnictvi. „Iyacino. Prave tak 
lacino, jako kterykoli jiny prostfedni femeslny 
model. Vy dovolite, abych timto zpiisobem ucinila 
take neco pxo umeni. Ba, propujcila^ bych se vam 
k se.ancim bez odmeny, ano vdecne. Ale yy al- 
muz'ny nepfijimate. J a rovnez tak, zadne, ani 
v slovech, ani jinak. — Pravite, ze svym casern si 
na model vzpomenete. Dnes tedy o nem jednati 
nebudeme. Ceho jineho si pfejete?" 



334 



KNIHY ZVONU 



Trojan mel nekolik zbranf pod plastikem sveho 
vyzvidaveho, zdvorileho vstoupeni. A zanechal 
bntkych a padnych, vida, ze by s touto zenou 
po zlem mc nesvedl. 

Vylozil nejsetrnejsimi slovy svou zadost, doty- 
kaje se porade srdce Karlina, jejisesterske lasky 
r n i!i a J 6]1 , nekde J gf P« z ne k Jirusovi. Karla 
vyslechla ho mlcky, zirajic mu pevne svym zhou- 
cirn zrakem do tvafe. Ani spet z jejich sevfenych 
rtu neozyal se Pouze menivy tfpyt jejiho zraku 
a obcasne vzedmuti jejich iiader naznacovalo ze 
v m vse mocne klokota. 

,,Domluvil jste?" ozvala seostfe, zvucne, kdyz 
rnalir skoncil. Ano. A pfece jste nepovedel vse 
Js^zase neupnmay, jako kazdy, kdo se ke mne 
pnblizi. Byl byste si snad vyhovel sprdvneji, kdy- 
byste se byl vrhl na mne jako kat, We ztyral 
za vlasy po zemi smykal a mne zaslapl jak jedo- 
vatou jesterku. Vsecko v spravedlivem hnevu 
nad bidactvim, nad dabelskou mstou, Jake se 
dopoustim. A vy zatim pfichazite jako vyslanec — 
nezapirejte — jako prosebnik ctnostnych Mi Oni 
prosi nine o slitovani! Mne, ropuchu, kterou jeden- 
krate, nekolikrate vytalili z louze, aby ji nabala- 
mutiU, ze ]e zbloudilym andelem, aby ji dovedli 
k J^ v spaseni, poblaznili laskou a podvedli 
nadeji a potom ji osalenou, zneuzitou, pohanenou 
odkopli, zahodihzas do blata. IMfi! Pokrytci' Ru- 
ky Jim nepodam, ponevadz jsem vzdy upfirnna 
v lasce i v nenavisti, v licte i v pohrdani." Karla' 
J<teraz se byla za feci stoupajicim rozhorlenim 
vzchopila, usedla opet. 



JAN LIER: MAODALENA 



335 



,,Pan doktor Jirus," pokracovala mirneji, od- 
dechnuvsi si, ^nechape, tusim, ze urazil muj 
sestersky cit, kdyz pohanil Irenu svou pfiziii, 
ktera svedcila nine, kdyz se opovazil vziti si cud- 
nou sestru sve byvale maitresky za zenu. Coz 
nevi, jak potupil mne, jak nesnesitelne mne po-- 
kofil tirri, ze mne obetoval me sestfe, ze za mne 
si vzal tuto hloupou liusu, ktera nema ani srdce 
alii hlavu, kterou dostane na vejicku kazdy 
sprymaf a tintisek? I^adislav podvedl rovnez mou 
sestru. On si ji ani nevzal. On si vzal mne! Mne — 
v jeji podobe. Vy jste mi porozumel, pane! Vase 
oci mi pfisvedcuji. A kdyby nesvedcily, — ■ 
jsem si jista. I^adislav je muj. Irena mi ho ne- 
vydere. Ba, ona mi ho vrati! Ponevadz ho nemiluje. 
A za to ji neiiavidim, ze bych ji uskrtila. Ze- jsem 
nesla za vamt do Cermne! Bala jsem se o matku. 
Aby nebyla pohorsena, hanbou dcery znectena, 
snad i z chleba vyhnana, jak ji jedenkrate hodni 
lide vyhrozovali, kdybych se opovazila hledati 
u matky utulek, lasku a polepseni. Vim, jak se 
vsecko sbehlo. Ale dopidila jsem se pravdy pozde. 
Hiupak Chodima mi ji povedel. — Pan doktor 
Jims osalil Irenu na sve utraty a pro sviij trest 
sebeklamam, lee ona pfisahala mu kfive s jasnym 
vedomim ve vsi ledove, sobecke strizlivosti sveho 
prazdneho srdce, v kterem nesidli nic nez slepy 
egoism, nizka marnivost a snad, — ■ tim vyzbro- 
j en je kazdy tvor — ■ vulgarni instinkty. Ona ho 
nemuze milovat, proto ze neni s to, aby pochopila 
a ocenila muze jemneho jadra, vnitfni, neokazale 
uslechtilosti a nezneho citu. I^adislavovi svedci 
silna zena. Irena je silria jako ja, ale jen fysicky 



S^S 



336 



KNIHY 7.V0NU 



a v neustupne urputnosti trivialhich zadosti a 
banalnich obvyklosti, jakym propadla. Pro ni je 
Ivadislav nahodily, lhostejny muz, ktereho si ne- 
volila, kteremu se z niceho nic zadala na potkani. 
Jaka podlost a nizkost! Ani z hladu se ji nikdy 
nedopustim. I ja si vybiram! A napravi snad. 
Irena svuj hfich? Ne, toho neni schopna. Ona 
mofi Iyadislava svym nevdekem, svou nevainosti, 
nelaskou, ona ho beze vseho svedomi vyssaje a 
zahubi a snad i v marnive hlouposti svou neverou 
otravi." Karla vyskocila tfesouc se rozlicenim a 
svirajic pesti. „Za toto bidactvi Irenino se mstim. 
Za vse, cim ublizeno mne a cim se proviiiuje Irena 
na Ivadislavovi. Chci mit svou satisfakci. Jsem 
ukrutna, jsem! I^ec — ja nemohu jinak! f)abel 
mstivosti mne posedl a zkazi nepochybne i mne. 
Aeh, co na torn! Jen kdybych Irenu, tu opici, 
toho necamoura mohla zarclousit!!" 

Trojan ustoupil bezdeky pfed zufici zenou, ac 
umelecka duse vnem zase trnula obdivem pfed 
krasnou furii. 

,,Odejdete, pane!" zadala Karla prudce. „Ne- 
spravite nic se mnou, ani kdybyste mne umucil 
— ja nebojim se, ■ — , ani kdybyste mi pfinesl 
spaseni; ja. o ne nestojim, o tuto pestrou, dutou 
bublinu pokrytcu, o tento leskly stfipek, ktery 
davate zebrakum misto skyvy chleba. Ivadislav 
at pfijde sam a ucini ze mne, co se mu zlibi. 
Jemu uvefim." 

Umelec ovsem nevyfidil vzkazani Karlino. Za 
to radii pfiteli, aby si vyhledal zaniestnani mimo 
Prahu, usel tak mstivosti Karly a vyhovel tuzbe 
sve choti. 



JAN LIER: MAQDALENA 



337 



,,Tuzbe Irehy?" usmal se pravnik. ,,Uz se Irene 
z Prahy nechce!" 

,,Z Prahy, jakou ji ukazujes." 

..Dost, dost, karateli. Abych ti mohl zacpati 
usta, zvtt te i jmenem sve zeny na Stedry vecer." 

Pod vanocnim stromkem nalezl Jirus vysivane 
stfevice; zlibal za ne sve zince vroucim dikem 
pilne, umele prsticky. Irena obdafena mnozstvim 
daru, svedcicich o torn, jak se pravnik snazil 
snesti vse, co ji na ocich videl, co z jejich pfani 
hadal. Pfijala dary se svym obycejnym klidem 
jako knezna povinny tribut, s detskou nevainosti,, 
kteraz Trojanovi znovu pfipominala vestbu Kar- 
linu. 

Vzdaiil se zahy rozhofcen. A nesel jiz k Jiru- 
sovum. Ani o Novy rok. Poslal svou visitku- 
Snaze se utratiti sve malomocne rozladeni v praci* 
byl krom nadani jednoho dne pfekvapen navste- 
vou sveho pfitele. -•'. • '■''•'''.. — . 

,/Vis-li pak, ze jsi u mne po prve od naseho od- 
j.ezdu do Cermne?" vital umelec Jiruse pod p©r- 
tierou sve pracovny. ,,SHbili jste poctiti mne, 
ale jednou bylo vam daleko, po druhe mokro, pa 
tfeti pozde, po ctvrte brzy, po pate jste nemeli 
kdy, a po desate jsem jiz ani nedutl. Tvoje pani?' 

,, Pfijde snad za mnou.' Ac pochybuji. Nechal 
jsem ji na Male strane u zeny kolegovy, bavi se 
dobfe, a ja mohu zatim s tebou dulezite sluvk® 
promluviti." 

,,Bojim se napfed," pravil umelec, hlede zne- 
pokojen na Jirusovu tvaf, kdyz pravnik do plneho 
svetla atelieru vkrocil. „Sbehlo se neco osudneho?" 1 

Magdalena, 22: 



FT' 



.338 



KNIHY ZVONU 



..ISTe, lie. Bezim si jen pro tvou pfatelskou 
pomoc. Jsem ti dluzen jiz tfi sta, tvou zalohu 
z Cermne a na mou svatbu; a nevim, kdy je splatim. 
Ale musis mi pujcit zas. Jinak — sud' buh, jak 
se vyvleku. Visim jiz u lichvafe, a ted' prsi na mne 
&cty jak pfival. O nekterych vim, ac mne cel- 
kovou cifrou pfekvapuji, o jinych jsem nemel 
potuchy. Irenu tesi kupovat, kdoz by ji to zazlil, 
a ja ji neobmezuji. Ona nezna cenu penez, nevi 
co potu a casu lpi na kazdem zlatniku, a ja ji rad 

vyhovim, ja zaplatim vse — jen — jen " 

„Hu coz jen?" utrhl se na pravnika zamraceny 
_malif. 

jjPotfebuji sedm set." 
^Nemam!" 
.•,,/Trojane! Ustrri se!" 

„,]5femam. — Jen dve. Za pet ti dam ziro. Ale 
s podminkou. Ty obratig. Ja te srovnam s kaz- 
dym. S Irenou nemohu. Mezi manzely neni soud- 
ce,^ krom bolia, ktery sidli v jejich srdci a jejieh 
gvedomi. Vyzpovidej se sve zene z hfichu sve 
liestatecnosti, sve slabosti, sveho samovrazedneho 
hoveni vsem jejim poSetilym choutkam. Domni- 
vas se, nebo jsi jist, ze te miluje. Promine ti tedy, 
lulekne^ se, a pomuze ti snadnym zfikanim a po- 
silni te svou laskou." 

Doktor Jims slibil. Dohodnuv se s pfitelem 
■o zpusobu piijcky, za niz chtel malif ruciti, nabyl 
■opet klidu, ano pfeskocil ze zachvatu zoufalstvi 
do rozpustileho veseli sanguinicke vdecnosti za 
dosazenou zachranu. 

Zaficiho a zruzoveleho touto radosti, v smichu 
a rejdeni po atelieru umelcove, zastala ho Irena. 



JAN LIER: MAODALENA 



339 




Vesla chladnejsi nez kdy, mrzuta, zarazena. Chote 
pozdravila zlym, malif e neduvefivym pohledem. 

„Ziatousku, co ti udelali? Jsi zde drive, nez 
jsem se nadal." 

„Sla jsem hned za tebou. A nelituji toko. Do- 
vedela jsem se neco pekneho!" 

Ale nepovedela co. Zustala upiata v nevrlosti, 
nejevic nijaky zajem a zadne porozumeni pro 
maiby v umelcove atelieru, jimz Trojan zenu 
sveho pfitele provazel. Nebavilo ji to. Kudila 
se. Zivajic po vcerejsi tfikralove zabave, uspisila 
odchod Jiruse, jenz byl zase pin starosti a obav 
o zdravi a rozmar sve zenusky. 

Malif vyprovodil hosty az z domu. Vrativ se, 
zavadil ve sve pracovne nohou o papir na koberci 
vedle pohovky. Zdvihl jej mani a poznal jeden 
z cetnych uctu Jirusovych, jimiz byl pravnik 
zoufale sermoval. 

^Byl to licet obuvnikuv. Same stfevicky a bo- 
ticky pro milostivou pani. Az na konec 24. pro- 
vince :^ ,,Vysyvane stfevize pro mylostpana: Wi- 
Sivani koupeno za 7 fl., od prace obuwhycke 
2 fl. 50 kr." 

„Vysila ti tedy stfevice k Jezisku, ubohy blou- 
de," zasteskl si malif. ,,A kdyz se ti kapsa odpafe, 
musis s ni ke krejcimu, a kdybys ctrnact dni 
chodil v kabate s oskubanymi knofliky, zustane 
Irena slepa a vzdechne si mrzute, pakli ji na to 
upozornis. Tvoje zlata zinka, ktere jsi den ode 
dne ke dni protivnejsl svou sladkou nehou a 
povolnou laskou! Karla se v ni nemyli." 

Od tohodne byval malif u Jirusu casteji vecer 
hostem. Nic mu nevadily ani hojne migreny a 



34° 



KNtHY ZVONU 



, staid nepfivetfvost pani Jirusove, ani jeji hnevivy 
stud pfed prostotou vecefi, ani pravnikovo roze- 
chveni, v nernz se pof ade o dobrou villi Ireninu 
tfasl. A dobre vule mlade pani bylo poskrovnu. 
Chodivala zamlkla, morousovita jako mracno, jez 
lezelo dusne na domacnosti pravnikove. Vestilo 
boufi. Rodila se v Irene, zvolna jako vsecka roz- 
hodnost, skryte, jako vsecky jeji vrtochy, ktere 
si dlouho pro sebe reservovala, az se s nimi vy- 
tasila. Doktor Jims marne rozhanel tyto zlozvestne 
ehmury. Celo a zrak jeho zeny rozjasnily se jenom 
odleskem svetel v hlucnych mistnostech, v za- 
bavach,__iia nez ji muz pfece casteji vodival, 
jakkoli jinak s bolesti mnohe nebyvale obmezeni 
ji ukladal. 

Trojanovi naskytla se casteji pfilezitost byti 
nepozorovanym svedkem poulicnieh dtoku na 
Irenu. Tu pronasledoval ji hejsek, dva, tri, cely 
zastup, nadbihali ji, divali se ji drze do oci, 
pozdravovali ji urazlive, shrnuli se zani do pru- 
( jezdu, kam se z pliskanice ucbylila. Ve vozech 
tramwaye pfisedli k ni, nabizeli ji nezadane sluzby 
s potupnou ockotou, skocili za ni z vozu, oslovili 
ji. Malif nedovedl porozumeti, proc Irena vsecko 
to nebezpeci pohany tvrdosijne sama vyhledava, 
blyskajic se pofade vyfintena po ulicieh, nezna- 
jic jine^ prochazky nez po hlavnich tfidach, jez 
jsou rejdistem femeslnych koket, vdavacek, ze- 
vlounti, darmochlebu a floutku, vsecli nezamest- 
nanych lidi, ktefi maji dosti vule, pokdy a pe- 
nez, aby si dopfali kazde vyrazeni. 

j; Vyspal jsem se na to," brucel malif do sebe, 
ubiraje se jednolio dne koncem masopustu o po- 



JAN LIER; MAGDALENA 



341 



lednach k Jirusoviim, ,, Jinak by se byl strhl 
brozny poprask. Ky div! Gutta cavat lapidem, 
ucili nas nagymnasiu. Tak jest. Bylo by podivno, 
aby Irena nezvykla. A nebyla by zenska, kdyby 
ji toto stihani pfes vsecko rozhofceni pfece ne- 
licliotilo. Je to pokofujici, hanebny hold jeji 
slicnosti. Ale pfece hold. Pravda, odbyva je, 
vsecku tu chasku laxu a vetroplachu. Setfese jich 
sto. Ale za tim stym a prvnim se pfece ohledne. 
Je tak hezky, vystrojeny, choval se rytifsky! 
A konecne — vzdyt se jen zmylil v adrese svych 
dvornosti. Pocina porovnavat, vybirat a vcera, 
ano vcera nehodila tomu svihakovi do tvafe ky- 
ticku, kterou na jeji rukavicce v krame zapomnel. 
Vzala ji. Ohledla se ovsem rozpacite ■ — ■ ■ — ■" 

Sluzka otvirajici umelci tvafila se jaksi vyje- 
vene. Pfisvedcila k Trojanove otazce, jsou-li pani 
doma, zdrzelive, jako by napovidala, ze host ne- 
pfichazi vhod. 

TJbledla tyaf doktora Jiruse, zamracena Ire- 
nina a zvlhle fasy jejich okouzlujicich oci vy- 
svetlily mu zdrahavost sluzky. 

Pani Jiru^ova drtila a zmolila v ruce tuhy, velky 
list se zlacenou ofizkou. M Nejaky protivny car 
papiru", poznamenal malif, jehoz pozdrav 
Irenou jedva vracen. 

,,Ba ze protivny", odvetila v jizlive trpkosti. 
,,Pfipomina mi me sny, me tuzby a mladi. Jsou 
roztrhany jako ten listek. Co na torn!? Pozvani 
do plesu, jaka hloupost! Byla jsem dvakrat. Neni 
toho dost? Neni!? 2eptejte se meho muze. On 
yam fekne. Nejsem detina? A hled'te, ani tomu 
detinstvi se nevyhovi. Ne a ne! A kdybych se na 



342 



KNIHY ZVONU 



hlavu postavila. Co pak uziju? Jakou mam za- 
bavu? Cim je moje vule? Jsem to pani? Co? 
Pan! doktorkal V Cermne se kazdy domysli, bull 
yi jake stestf miae potkalo. Blazni. Kdyby v'edeli 
ze se pani doktorova sotva naji, ze ma z nouze' 
co by oblekla, ze dfepi doma jako jeptiska, jako 
posluhovacka, jako ohyzda, s kterou je hanba 
vyjit, ze se ji pocita kazde sousto do list, ze je 
pofad jako nezvedeny capart napominana, ze 
nesmi am do plesu! Hac jsem se vdavala, kdyz nic 
neuziju? Nac!?" > ■ m 

Rozvadena, vseeky hraze slusneho tonu trhajici ' 
zena nepustila ani muze ani Trojana k slovu. 

„Neobtezujte se/' odbyvala malife vasnive. 
„Jste beztolio na polovic vseho meho souzeni pu- 
vodem. Vy se bavite, vy si zataneite — " 

^Ale, milostiva pani," pferusil malif pfece hluc- 
nym smichem divy tok slov Irenin. ,,Vzdy1i vite, 
ze jsem blahovostem davno odrostl. Netancim 
vitbec a jdu-li za uhersky mesic jednou z donu- 
ceni na pies, byvam zpravidla velice liny a Jho- 
stejny spolecnik. Coz nebyvam vecer zpravidla 
u vis?" 

v „Mne nebalamutte! Mne ovsem nepovite, co 
vse potaji tropite a k cemu nepochybne i Jiruse 
svadite, J a vam neveftm," 

Prve nez mohl umelec mime odpovedeti, vy- 
lozila se Irena do okna, a podeseny Jims vtahl 
malife do sousedniho pokoje. 

„Vidis, musime dnes vecer na pies," ujisfoval 
chvejicim se hlasem pfitele. „Byl bych uz povolil, 
ale nemam grose. Irena to povazuje za lez. Ke- 



JAN LIER: MAOpALENA 



34i 



1 mohu ji odfici. Jsem ti jiz tolik dluzen! Ptrjc ml 
padesat — " 

,,A co jeste? Cyankali, revolver nebo provaz?" 

,,Neni casu na tismesky. Pujc mi. Vzdyt trmi 
strachem o Irenu — . Podivej se, podivej!" Piav- 
nik vlekl druha k oknu za krajkovou zaclontu 
,,To je on! Ten hejsek! Jak jsem ti vypravcl, ze 
jsem ho cliytil za Irenou a elite! lio spolickovat. 
Strhla mi ruku, zlobila se, abych netropil skan- 
daly. Utekl. A ted je tu, pod mymi okny, poku- 
kuje vzliuru, pozdravuje, usmiva se, pozclravuje 
zas — ■ Co to? Aby Irena — ?" 

Jirus se obratil a zasklenymi dvefnii padl jeho> 
zrak do trumeau, v nemz svitive okno vroubil© 
silhouettu kyvajici, dekujici lilavinky Ireniny. 

Jims zesinal. Uniknuv zdrzujicimu priteli, ve- 
ssel k Irene. 

,,Pro slusnou zenu se neliodi zttstati v okne, 
kdyz drzy clovek po ni se toci," vydechl jedva 
srozumitelne skrze zuby, odtahuje zenu tfesouci 
se rukou od okna. 

Irena se zapalila; lee v okamziku slehl zase- 
z jejiho oka zly polilecl, jenz pravnika posledni ; ; 
dobou casteji desival. 

,,Naposledy mi nebude ani dovoleno, abychi 
se libila! Proc sis mne bral?!?" vyhrklo z Ireny/ 
lirube. 

Malif vraeel se do pokoje, 

„Vite-li pak, jaky je I^adislav bloudek? Vyvad'te 
se s nim za to!" hovofil k Irene, tvafe se, jako by 
nicelio^ neznamenal. ,Je v lizkych, zadluzen. 
A pujeuje si ode mne na pies, aby vam mohl vy- 
hoveti." 



^ 



344 



KNIHY ZVONU 



JAN HER: MAODALENA 



345 



„isra oko.JTy partyky prolilednu. Umluvili jste 
■se na mne. Ze ne? O jd vim o vas peknejsi veci." 
,Jake? ( ; 

,,Nepovim. Stydela bycli se za vas, protoze vy 
se nestydite." 

. ,,Milostiva pani je dnes v nepekneua rozmaru," 
odtusil umelec, chopiv se klobouku. ,,Trvam, ze 
by se uz ani nehodilo, abyste ve svem stavu jeste 
chodila na plesy." 

,,A potom teprv ne, az budu chovat, pleny 
prat a kasicky varit, az budu utahana, oskliva — •" 

Umelec uklonil se mlcky a odesel. V prujezde 
zustal chvili v kvapnem pfechazeni, jednak, aby 
yyckal, az se v nem ztisi hnev, hyzdici i jeho tvaf, 
jednak aby si povsiml lirozive liejska, ktery po- 
sud na protejsim cliodniku pfeslapoval. 

Za chvili ozvaly se na scbodech tezke, nejiste 
kroky. 

Malif obrativ se, poznal vravorajicilio Jiruse. 

Poskociv mu vstfic, zachytil bo. 

„Kam dices?" ptal se polekan. ,,t)o postele 
te polozit — " 

„Pro lekafe. Tot zachvat silenstvi," zajikal 
se pravnik. ,,Jsem poslau za tebou, abycb si §el 
ke sve kubene, ke Karle, abycli se s ni a s tebou 
•yysmal Irene za jeji slepou lasku a vernost — ■" 

„Ke Karle?" 

„Ano. Houzvicka se ti nezminil?" 

s ,Ne, ani dut!" 

,,Bal se. Vis, tehdy po Novem roce * — ■, ja se 
tobo strachoval, proto jsme k tobe nesli, ale ten- 
krate v lizkosti o penize jsem nevzpomnel. Irena 
pfisla za mnou, Houzvicka ji pozdravil jako Karlu, 



slovo dalo slovo, Houzvicka poznal svuj omyl, 
ale bylo jiz pozde • — Ted! rozumim jedovatym 
poliledum, kterymi mne zena bicuje a tryzni. 
Jak mohla tajiti a chystati v sobe tak dlouho 
buusne podezfeni, aby je z nenadani na mne 
vychrlila! Tot nemoc, silenstvi. Bezim pro lekafe!" 

„Ano, bez. I/ekaf ji upokoji. A poshov ji, slev 
ji nynivsecko. Snadnevi, co mluvi. Jeji stav vy- 
svetluje mnohe. A ted' z Prahy pryc!" 

„Kam? Jsem urcen na exposituru nasi kance- 
laf e do Cermne, kde se mistni jednani o vy vazovaci 
prace mnozi. Ale kdoz vi kdy — " ^ 

„Hned. O to se postaram. V Cermne bude 
Irena ve svem zivlu a nalezue maminku. Je to 
slaba sice a obmezena, lee hodna zena — " 

Nez minulo ctrnact dni, pfestehovali se Jiru- 
sovi do Cermne. 

Ale osud doktora Jiruse splnoval se s neiipros- 
nou duslednosti. 

Zena nevrazila nan. z nelasky a nevaznosti urput- 
neji a urputneji. A kdyz blizil se jeji cas, odste- 
hovala se od muze k mamince do bazantnice. 

Nastal opetne slavny den, zasveceny svate 
Mafi Magdalske. Do cermenskeho kostela nesli 
z rana ke kftu novorozene, prvni dite manzelu 
Jirusovych. S nim vesel do kostela otec. A zas 
tajil se v nem dech a zas vazla mu noha na praliu, 
kdyz zaskvela se pfed nim v oslriujici zafi kajicna, 
laskou k spaseni povolana Magdalena. A blesky, 
salajici z jejich oci, osvitily nitro nestastnerio 
muze. Porozumel vsemu. 

Klesnuv na stupne oltafe vyznal, ze miloval 
vzdycky, vzdycky jen Karlu 



Bi — 



346 



KNIHY ZVONU 



Dite nesmifilo manzelu Jirusovvch. Matka od- 
pirala je otci a poskytovala ubohemu robdtku 
svou pnzeri neyrle, vidouc v nem pfekdzku zabav 
a stalou, knklavou, neodbytnou pfipominku ne- 
rtulovaneho muze. 

A do bazantnice pocal dochazeti zase Cliodima 
Doma se jen rval se svarlivou, panovacnou, skou- 
pou zeiiou, dcerou Zaluzskeho mlyndie. Co doma'? 
Iremho videla zase rada. Podobalo se ji line a 
klidne ze tento muz by se k m pfece lepe hodil 
nezli Jirus . l 

Due 27 fijna 1888 vyskytly se v prazskych 
denmch listech dve zajimave zpravy, na nez snad 
laskavi ctenari jiz zapomneli. Proto je uvadfm 
zde do slova: 

Stedra odmena. Pfislovi, ze star! lasce 
nebrani, osvedcilo se na novo zpusobem velmi 
okazalym. Stary pan, sedesdtnik, bolide, oblibil 
si pred nedavnem, j a ko mnozi jini, divku vyni- 
kapei vice neobycejnou krdsou a rozmanitymi 
talenty nezh etiiostl. Je to znamd po Praze Karla 
b., znamejsi z uliee jmenem „ohniva Natalie" 
Pojednou namahali se vzdaieui pfibuzni feceneho 
stareho pana, lacni po dedictvi, aby staremu pa- 
noyi byl dan opatrovnik, ponevadz prv dal si 
vylouditi Karlou S. plnycli sto tisic zlatycli Vce- 
ra prohlasU stary pan sam, j sa cily a zdravy 
nalezitym a legdlne bezuhonnym zpusobem, ze 
Karle S. daroval z dobre vule a odmenou za ieii 
roztonnlost pine jedno sto tisic zlatycli. Jest po 
sporu, jenz zasvecene osobnosti nemalo zajimal " 
/( Nab ozenska blouznivosf? Pise se 
nam z Cernme: Pravym skvostem, nadhernou a 



JAN UER: MAODALgNA 



347 



vseobecne obdivovanou okrasou zdejsiho kostela 
byl do vcirka znamenity oltafni obraz sv. Mafi 
Magdaleny, patronky zdejsi. Pred nedavnem roz- 
neslo se, ze mistrovi tohoto vzacneho umeleckeho 
dila poslouzila za model k postave svetice zenska 
kraska nechvalne povesti. Tento podfizeny detail 
neni zajiste ani neobycejny, ani zavadny. Zdejsi 
svickove baby a poboznustkafi vsak se boufili a 
zddali odstraneni obrazu i ziskali na svou stranu 
farafe, jenz proto s kaplanem se rozesel. 

Patron farnosti, baron J. z Rejnburka, trval 
na zachovani umeleckeho pokladu, faraf a ostatni 
zadali jeho odstraneni. Spor vznesen na vyssi 
prislusne instance. Nezli vsak rozhodnut, znicen 
obraz hroznym zpusobem, jenz vcera cely nas 
mest3'S podesil. Nekolik mesicti jiz meska zde 
za ircelem vyvazovacich praci koncipient ad- 
vokatni JUDr. 1,. Jirus z Prahy, muz vyso- 
ce vzdelany a pro svou mirnou povahu obecne 
oblibeny. Sklicen v§ak zadumcivosti, utikal se 
casto do kostela, kdez cele hodiny v rozjimanf pred 
hlavnim oltafem travil a pry i plakal. Vcera vkradl 
se doktor Jirus v patrnem zachvatu pomateni 
mj^sli do kostela, vystoupil na oltdf a rozsapal 
nozem na cdry draliocenny obraz sv. Magdaleny, 
cliloubu naseho kostela. V zufivosti sve vsak nebyl 
dosti opatrnym, spadl a nabodl se na hroty svicnu. 
kostelnicli. Strasne zraneny a v pateii prerazeny 
ubozak odnesen v krutych bolestech do sveho bytu. 
Zije posud, ac neni nadeje, ze by vyvazl zivotem. 
Svickove bab;' krici: Trest bozi! O pficine desneho 
cinu dra Jiruse koluji rozmanite povesti. Jedni 
tvrdi, ze model nasi svetice zasalil kdysi neblaze 



348 



KNIHY ZVONU 



v ostidy neboheho muze a vysvetluji jeho cin vzpla- 
liutim jhnevu. Jini vypravuji, ze byl nadseny 
ctitel obrazu, jejz radeji vlastni rukou znieil, nez 
by dopustil, aby umelecke dilo to rouhavyma ru- 
kama surovych obrazoborcu do blata bylo strzeno.' 
Tehoz due, kdy zprava tato upoutala praz- 
ske ctenafe rannick casopisu na chvili, pfijela do 
Cermne Karla. Brycka od nadrazi pfiletla s ni 
jak splasena k dornu, v nernz dr. Jirus sam a sam, 
zenou opusteny, cizimi lidmi obsluhovany, v hroz- 
nych bolestech se svijel. 

Karla vrhla se u jeho loze s vykfikem sileneho 
zalu na kolena. 

Jeji polibky a jeji ruce mirnily dnem i noci 
v zimnicne peci muka, jimz doktor Jirus za tyden 
podlekl. Vydechl svou dusi v jejich lokteeh, 
usmivajesena ni, zavrzenou a znovu nalezenou. 
Irena pfichvatala pozde s ditetem, jez otec 
v posledni sve hodince marne volal. Pfes mrtvolu 
podavala sestfe ruku. Karla valiala. Nez se roz- 
hodla, propukla Irena ve vzlyk teprve pomys- 
lenim: „Co si ted' pocnu?" Karla nepodala sestfe 
ruky. Povrzena vyprovazela posledni v polifeb- 
nim pruvodu Jiruse. A posledni odvlelda se pozde 
vecer ze lifbitova. Ztratila se ve tmach. V Cermne 
ji lidske oko vice nespatfilo. 

Do kancelafe jedffoho z prazskycli notafu. vesla 
den po pohfbu Jirusove cerne zastfena, na smrt 
bleda ^ krasavice. Vykazavsi se jrnenem Karla 
Sipova, cinila v rnladi posledni pofizeni o svem 
majetku. Radnymi postupnimi listinami darovala 
padesat tisic sirotku po doktoru Jirusovi v Cermne, 
vymimijic si, aby malif Felix^Trojan byl diteti 



JAN LIER: MAODALENA 



349 



spoluporucnikem. Padesat tisic venovala spolku 
pro zachranu kieslych devcat na zakoupeni asylu. 
Sve gperky, nabytek, hotovost a vsecky cenne 
veci urcila pro zapraveni dlumi po doktoru Ji- 
rusovi sumou okrouhlych tfi tisic; za zbytek 
budiz mu pofizen slusny nahrobek. 

Karla ztratila se z Prahy. A v daleke Vidni, 
v ustave polo svetske, polo duchovni kongregace 
osetfovatelek nemocnych, objevila se jak hrob 
smutna a ticha, jak andelkrasna a dobra sluzebna 
sestra Magdalena.