Google
This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct
to make the worlďs books discoverablc onlinc.
It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct
to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.
Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc
publishcr to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web
at|http: //books. google .com/l
* ?
ARCHIV CESKt
cíli
• r
STARÉ písemné PAMÁTKY
ČESKÉ I MORAVSKÉ,
• *
%
SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁClCH I CIZÍCH.
I
NÁKLADEM DOMESTIKALNIHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKSHO
vydAvA
KOMMiSSE K TOMU ZŘÍZENÁ Pňl KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.
REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK.
i
DIL XIV.
•
DoďaTek ke sbírce dopisů rodn Rosenberskóho 1411—1526.
Dopisy o roidHich ye Yfte 1528—1529.
Popis odcizených statkfl dachorenských 1464.
Listiny kláiterů Sedleckého a Skalického 1857—1541.
Artíknle cechů Pra2skych 1425—1493.
Listiny archira nékdy Oleinického 1848—1414.
«fs
■i
T PRAZE 1895.
Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Borsik & Kohout
%.•♦'■■
Slav 7205.25
D£C 9 1920^
^^'Xfitu*£tJc<,u^
ÍW-A
\
A
A. xxvm.
Dodávek ke sbírce
DOPISUV RODU ROSENBERSKEHO
do roku 1526.
Pan profesBor Antonín B»zdc uveřejnil v Archive Českém velikou sbírku dopisův rodů
Hradeckého a Bosenberského od roku 1450 až do roku 1526; obsahuje 1473 čísel, a vytištěna
byla po částkách v šesti dílech (YII.— Xn.) Archivu Českého. Jakož pan Bezek v doslovu
v Archive Českém Xn. 111 oznámil, opatřil si on během své práce v archive Třeboňském
některý počet opisů, kterých do sbírky své podle let již vřaditi nemohl, o jiných pak takových
kuších dověděl se rovněž pozdě, že jsou na snadě a kde; řečený vydavatel vzdal se však
úmyslu svého, aby sám nalezené dodavky doplnil a vydal, a chvátaje za jinými prácemi svými,
odevzdal vše, co k tomu byl sebral, redakci Archivu Českého k tomu cfli, aby jinak bylo po-
staráno o dokonáni této sbírky.
Podepsaný redaktor opatřil si k tomu konci především listy, které chovají se v kní-
žecím Schwarzenberském archive na Vorlíce; při tom užil vzácné ochoty tamějšího knížecího
archiváře, důstojného pana P. Františka Tyla, a opisováním byl mu nápomocen pan Jan Novák,
stud. hist. Výtěžek z archivu Vorlického obsahuje blízko 200 kusů.
Krom toho bylo potřebí hlavně hledati doplňky v knížecím Schwarzenberském archive
v Třeboni, kdež měrou obdivuhodnou soustředěno jest archivální dědictví pozůstalé po rodě
pánův z Bůže. E radosti redaktora vzal tu práci na sebe sám knížecí archivář v Třeboni p.
František Mareé^ a vykonal ji s pomocí assistentů téhož archivu, p. Theodora Antla i p. Josefa
Salaby. Výsledek soustavného hledání ve všech náležitých oddílech archivu Třeboňského byl
nad očekávání hojný, totiž okolo 450 kusů; obsaženy jsou v tom také Bosenberské dopisy
z doby před rokem 1450, počtem více než sto, jež byl pan Bezek ze své sbírky vyloučil.
A tak největší díl těchto doplňků čerpán jest z archivu Třeboňského, menší díl z ar-
chivu Vorlick^o; rozdílný tento původ jest poznamenán u jednoho každého kusu při signa-
tuře, kterou ve svém archive má. Jen několik málo kusů pochází z jiných archivů, což při
nich též jest poznamenáno. Konečně pak na označenou, kdo stojí za správnost opisu a otisku,
přidáno jest u každého regestu v závorkách písmeno (M) nebo (B) anebo (E), podle toho,
přišel-li ten kus do těchto doplňků prací buď pana archiváře Mareše, nebo pana professora
Bezka anebo podepsaného.
V Praze, 29. září 1893. Josef Kalousek.
Archiv Čeiký XIV. 1
2 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
1474.
Klášter Třeboňský Oldřichovi z Rožmberka (?) : o vrácení zapůjčených peněz. (M)
Besf místa a dne (1411). — Koncept arch. Třéb. I. A. 3 K^, 38 d.
Modlitba naše věrná napřed, pane milý, TMti! A rač věděti, že pro ty pe-
nieze, které si u nás tento čas vzal, my sme o svů čest přišli a v hněv jsme tvého
otce vpadli; nebo je chce na nás jmieti. Protož prosíme pro naši modlitbu, rač toho
pojednati, abychom my v hanbě a v škodě neostali. Jinak rač věděti, žeť bychom
mosěli toho tužiti panu Čeňkovi i jiným dobrým, a také našim starším v duchovniem
právě. A také prosíme, rač nám dáti toho skoro odpověď; nebť sme skrze to velme
tesklivi. A toho tě paddesáth kop ; prosímef , račiž to zase na miesto položiti ; a těch
peněz jest paddesáth kop. Prosíme, račiž to zase na miesto i)oložiti.
1475.
Albrecht z Koldic Jindřichovi z Rožmberka: o námluvách panny Elšky s panem Mikulášem
Zajícem, o jejím věnu oc. (M)
Na Bílině (v lednu 1412). — Opis Březanůiv v genealogii pánA 0 Koldic v arch. Třéb.
Služba má ustavičná TMti, urozený pane a příteli milý! Jakož jsem TMti
dříve před některým časem byl poselství učinil o urozené panně, panně Elšce, bra-
traně mé a dceři urozené paní, paní Klářiny z Michalovic, že jměl jest o ni řeč
urozený pan purkrabě Míšeňský, pán na Frawšteině, k přízni manželské. Ta řeč pro
zmeškání jeho nedošla. Ale potom urozený pán, pan Mikuláš Zajíc z Hazmburka,
pán na Budyni, jí požádal. Tomu jsem ji dal s radou přátelskou; a to jest bohdá
její dobré a počestné. I prosím TMti, milý pane, byC TMt ráčila Jana Michalce
z těch peněz upomínati; kterých jest TMti k její ruce svěřeno. Neb, milý pane,
TMt mi jest psala, že jej z těch peněz chceš napomínati, když jich ona k svému
dobrému bude potřebovati. I věřím toho TMti, že budeš jej s pilností a s snažností
upomínati, neb jest jí toho již k jejímu dobrému potřebí; a jinak by jí ty peníze
od něho s velikou nesnází mohly vyjíti. A tohof její muž, švagr náš milý, s svými
přátely můž dobře a já vedle nich k tvé vůli a libosti, milý pane, po vše časy za-
sloužiti. Dán na Bílině pod mou pečetí oc.
Albrecht z Koldic, Římského a Geskýho krále kammermejster.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu na Krumlově, detur.
1476.
Odpověď Jindřicha z Rožmberka o témže předmětu. (M)
B. m. 1412, 1. února. — Opis Břeeanův v genealogii pánů z Koldic v arch. Třéb. (poikozen).
Službu svú .... [Jakož mi píšeš] o urozené [panně Elšce, bratraně tvé
a dceři urozené paní, paní Klářiny z Michalovic, že se vdává za] Mikuláše Zajíce,
Dopisy e let 1411—1430. 3
Švagra mého milého : i slyším s pravou věrou rád její dobré i počestné. A také chci
rád a pilně obeslati pana Michalce a jeho upomínati vedle toho, jakož mi jest svě-
řeno o[d] mateře nebošce její, abych já jeho upomínal. Datum feria secunda ante
purificationis beatae virginis Mariae annorum 1412.
1477.
ElSka z Eoldic Jindřichovi z Rožmberka : o svém zasnoubení za Mikuláše Zajíce z Hazmburka
a svém věnu, zapůjčeném panu Michalcovi. (M)
Na Budyni (1412, v bře0fiufj — Opis Břeeanův v genealogii pánů a Kóldic v arch. TVéboň.
Modlitba má ustavičná TMti, urozený pane a ujce můj milý! By zdráv byl
a milý pán Bůh TMti štěstí a vše dobré rozmnožil, to bych srdečně ráda TMti,
milý pane, vždycky viděla i slyšela. A rač věděti, urozený pane a ujce milý, že mne
přátelé boží volí urozenému pánu, panu Mikulášovi Zajícovi, pánu na Budyni, v man-
želství zjednali; a to jest bohdá mé počestné a dobré. I prosím TMti, milostivý
pane a ujce milý, račiž mi milostivě nápomocen býti těch peněz mých ode pana
Michalce, kterých jest svěřeno TMti a k mé ruce, neb mi jich jest již potřebí k mému
dobrému. A rač jej z nich pilně a snažně upomínati, neb milý pane a ujce milý,
nebude-li spomoci pilné a upřímné tvé k tomu, tehdy se bojím, žef mi ty peníze
a statček velmi nesnadně od něho vyjde. I ufám TMti, že TMt milostivě ke mně
se ukáže, a dopomůžeš mi toho milostivě k mému dobrému a počestnému. A z toho
chci za TMt ráda milýho pána Boha snažně a věrně, dokud sem živa, prositi. Od-
povědi prosím milostivé. Dán na Budyni.
Elška z Eoldic, dcera nebošky paní Klářina z Michalovic,
ujčina tvá, paní na Budyni, modlitebnice tvá.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Boznbetka, pánu na Krumlově, pánu a ujci
mému milému, bud list dán.
Na to od pana Jindřicha z Rožmberka odpověď (v témže smyslu, však nečitelná).
1478.
Farář Suchdolský Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na skracování svých příjmů, na nekře-
stanské živobytí některých osadníků a p. (M)
B, m. a d. (1430 fj — Současný opis arch. Třeb. I. A. 3K% 63 h.
Já farář z Suchdola, kaplan váš, dávám TMti na vědomie, urozený a milostivý
pane milý, najprve, že Jan Štítenský purkrabě praví, bych neměl pokrčmného mieti
v Suchdole, jakož jsem od staradávna ten úrok bral, jakož sem sě v kostel uvázal,
a toho jest dvojieho XXIIII groše do roka: Tuť jest mi Jan rychtář z Třeboně od-
jal jeden úrok Xn gr. a Štítenský purkrabě druhý také Xn gr. Také žaluji VMti
na rybáře z Suchdola na Kříhu a na Fileše, žet mi nechtie dávati desátku rybného,
r'- /*■■■■■ •.
^ '^
« * •
roA
.4
4 ^. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
jakož jest to pan Jindřich purkrabě Lutovský ustavil, dva mi dáváta a dva odpie-
ráta. Pak ta dva, kteráž mi nedáváta, těmto bránie dávati a na tvú sě Mt odvolá-
vají; a já také chci na tom dosti mieti, při čem mě TMt ostaví. A tu, kdyžf sem
upomínal purkrabí Štítenského z toho pokrčmného, tehdy sě jest na mě rozhněval,
a podle toho také mí dva úroky stavil a slíbiv mi je prve dáti, a pravie, že mi
VMt propustila loňský úrok svatojiřský a svatohavelský ; a toho jest VI kop. Tehdy
sem toho úroka jedné kopu vzal a ostatekf mi ještě neníe dán. A za tof TMti
prosím, rač TMt to kázati dáti, nebť sem velice potřeben. Neb mi jest TMt slíbila
na Novém Hradě před svú matku a před purkrabí Lutovským Janem na mě laskav
býti. Takét toho tužím na Štítenského, když sě jest uvázal za pana čeňka v úřad,
tu mi jest prvnieho úroka nevydal, tří kop, a toho úroka povolil jest vzieti rych-
tářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa; a ten rychtář namluvil purkrabí, abych
vzal miesto toho úroka kostelnie penieze, a za to sta mi oba slíbila Štítenský
i rychtář, aby mi položila na svatého Jakuba ty tři kopy, a tu jsú mi nepoložili,
a ještě tajemně, aby osada nezvěděla a na mě sě nerozhněvala, a toho jsú neučinili.
A to zvěděvše na mě osada, že jsem jim vobecné penieze utratil, ješto jsú mi toho
věřili velice, i rozhněvala sě na mě a mají nechut ke mně skrze to. A ještě viece:
kteréž sem měl penieze obecné IllVa groše, a ještě viec měli dáti, ty mi kázal vobci
dáti, a těch všech peněz příe, a za to jest rukojmě; a ti rukojmě, když jsem je
napomínal, ještě mi hrozí a řkúc: Budeš upálen i s svú čeledí. Ale toho všickni
nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní, a druzí změtení, a třetí jsú, že by neradi
měli ani pána ani kněží. Také jsú druzí, že, když jim zapovieme, vigilje maso jedie
a svátkóv nesvětie, po křížích nechtie choditi, a ještě jiné kazie a nedadie sě jim
zpoviedati, ani jiných poslušenství chtie činiti. Také z Lomnice vybili mi dvuor
i všecky zámky zlámali, hledajíc, zdali by mě nalezli; a tu jsem já nebyl, než byl
jest kněz Šimon s Nového Hradu, dětí dvé křtil, a ten jest jedva utekl na bláto.
A tu vzemše pecen chleba ze dvora, i dávali božím mukám a řkúce: Jsi-li Buoh,
jez tento chléb. A při tom jest byl Divóček a přiznal mi sě jest před Novohrazským
farářem. Také u veliký pátek pobrali jsú mi kostelníci vofěru, a na posviecenie,
a řkúce : Co ty máš s tiem činiti ? A ten den na posviecenie čekal mne jeden člověk
Erajieřóv na prahu s mečem, chtěje mi protivenstvie učiniti anebo mě zahubiti;
a tohof mám dobré svědky. A mnohot mi jiného protivenstvie činie, ještof jsem ne-
psal. Protož, milý pane, prosímť TMti, rač to TMt opatřiti, mohl-[l]i bych mezi nimi
přebývati, čili nic. Neb i takéť jsú mi lesy zapověděny, ještoť sem sobě potřebu
činil; byť mi súsedé nedávali z Němec, umřel bych zimu. Item*) desátkóv osadní
nechtie dáti, řkúce, kdy sedeš u kostela; ač u kostela vždy až do svatého Jiiyí, než
z Třeboně činil sem jim právo kostelnie, kteří tu přišli.
*) Psáno jinou rukou, jako ylaatní rukou farářovou.
Dopisy » let 1430—1435. 5
1479.
Kunát Eapléř ze Sulevic vyznává, že postoupil Oldřichovi z Rožmberka toliko hradu
Zvlkova. (M)
B. m. 1433, 29. června. — V Břemnově geneoiogU KapUřů ee StUevic v arch. Třeb,
Já Eunath Eapléř z Sulevic, seděním na Zbirohu, vyznávám tímto listem
obecně přede všemi, že když sem držal hrad Zvíkov, tehdy jsem se byl uvázal mocí
během nynějším v některé vsi, ješto k hradu Hluboké spravedlivě příslušejí. A v tom
zvěděv to nejjasnější kníže a pán, pan Sigmund, Římský a Uherský oc a Český král,
když jsem byl u JMti, prve nežli jsem kázáním JMti panu Oldřichovi z Rožmberka
hradu Zvíkova s jeho příslušenstviem postoupil a on mně Zbiroha, tehdy mi jest
JMt ihned tudíž oustně přikázal a potom po svých listech přísně psal, abych ty vsi,
kteréž jsem od Hluboké mocí držal, statečnýmu rytíři Mikulášovi z Lobkovic, se-
děním na Hluboké, zase postoupil a více jemu na ně nesáhal. To jsem učinil. A když
jsem pánu z Rožmberka královým kázáním Zvíkova sstupoval, tehdy jsem jemu to-
liko hradu s jeho příslušenstvím postoupil, jiného nic; ale těch vsí, kteréž jsem
mocí od Hluboké držal, těch jsem jemu nikdy nepostupoval, ani jsem té moci jměl.
To jest mnoho dobrým lidem svědomo. A toho na svědomí svú jsem vlastní pečet
přitiskl k tomuto listu. A pro lepší svědomí toho mého vyznání, jakož se napřed
píše, prosil jsem slovutných panoší Eerunka z Sulevic seděním na Milošově, Petra
z Sulevic odjinud z Řelovic, a Jana z Běšic, že jsou vedle mne k tomuto listu své
pečeti přitiskli; jenž jest dán ten pondělí den svatého ?etra a Pavla, apoštolův
Božích, anno domini oc 33.
1480.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o navrácení Lomnice. (M)
V Hradci 1435, 12. listopadu. — Orig. arch. Třeboň. I. A. 1 A^, 10 a.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, TMti. Slyšímť, že již [Lomnice]*) TMti
má sstúpena býti. A toť pán Buoh vie i mnozí dobří lidé, [žeť]*) mi jest po mém
otci dobré paměti v mé sirobě bez viny v těchto časiech ztracena. I prosím TMti,
aby mi jie neráčil bořiti a ráí^ mi ji TMt vrátiti, a to učiniti pro mú službu. Přá-
telské odpovědi iádám od TMti. Datum in Hradec sabato post sancti Martini con-
fessoris domini anno oc XXX^ quinto.
« Johannes de Noua Domo.
Nobili domino Ulrico de Rosenberg amico suo carissimo.
*) Vytržená místa.
6 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. 1526,
1481.
Menhart z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o navrácení Lomnice Janu z Hradce. (M)
V Hradci 1435, 12. listopadu. — Orig. arch. Třéb. L A. 1 A^, 10 a.
[Službu vzjkazuji, urozený pane a bratře milý. A jakožf pan Jan [strýc
muo]j*) tobě o Lomnici píše: prosím tebe, aby to učinil pro naši [službu].*) Datum
in Hradec feria V **) ipso die sanctorum quinque fratrum anno oc XXX® quinto.
Menhart z Hradce.
Nobili domino Ubjco de Bosenberg fratri suo carissimo.
'^) Vytržená místa. *'*') Státek pěti bratří 12. listopadu připadá roku 1435 na sobota.
1482.
Oldřich z Rožmberka Janovi a Menhartu z Hradce: že Lomnice nevydá. (M)
V Třeboni 1435, 13. listopadu. — Koncept arch. Třeb. I. A. 1 A^, 10 a.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych
Lompnici nebořil, tobě vrátil: móžeš sám rozuměti i všem dobrým lidem syědomo
jest, co mi se odtud zlého dalo i mé chudině, a také což sem jie dobýv^ge nákladuov
učinil. A také víef dobře stříc tvój a bratr mój pan Menhart, kterak jsem s ním
z prvu počátku mluvil, aby mi pomohl, chtě jemu toho dopomocí ; toho sem na něm
nemohl mieti. Protož což bych já pro vás mohl jakožto pro přátely, chtěl bych rád
učiniti ; ale nerad bych byl bez toho, což sem naložil, podle řádu a běhu země této.
Datum Třeboň dominica in die s. Briccii anno oc XXXVto. Ulricus de Rosenbergh.
(Panu Janovi z Hradce.)
Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý ! Jakož mi se panem Janem
píšete, strýcem svým : dobře sem srozuměl, věděti dávaje, že sem jemu odpověď daJ,
jakož na jeho listu srozumieš, dobře věda, by se byl k tomu přičinil, žeť bych byl
toho dopomohl. A poněvaž jsi toho neučinil, nerad bych bez toho byl, což jsem na-
ložil, podle řádu a běhu země této. Datum Třeboň dominica in die s. Briccii anno
oc XXXVto. Ulricus de Rosenbergh.
(Panu Menhartu z Hradce.)
1483.
Císař Sigmund Oldřichovi z Rožmberka: že na jeho služby nezapomene. (M)
V Táti 1435, 4. pros. — Orig. pap. arch. Třéb. I. A. 1 -á«. 10 a. •
Zigmund z božie milosti Římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, a Uherský,
Český oc král. Urozený věrný milý! Vzali sme dva tvá listy od tohoto tvého posla,
kterýmž sme ve všech kusech dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, kterakt sú Tá-
Dopisy z let 1435—1437. 7
boři Lomnice sstůpili i holdy propustili, s jinými kusy v těch listech dotčenými: to
sme rádi slyšali; neb což by tobě k požitku přišlo, tohoť bychom vždy dobře přáli
a k tomu pomohli, kdež bychom mohli. A jakož pak píšeš a prosíš, abychme na
tvů starú službu spomínali a tvú záhubu opatřili oc: věrný milý, chutně věděti máš,
že sme tvé služby věrné a stálé nezapomenuli, nébrž mámef ji před očima a dobře
na ni myslíme, než věz, že sme tyto časy tak přemnoho peněz dobýti musili a velmi
nuzně, abychom toto kralovstvie naše upokojili ; jakož si pak srozuměti mohl, že sme
tvé věci nemohli tak obmysliti, jakož jest vuole naše byla. Ale jednámyť nynie se
pány českými a jinými dobrými lidmi, kteří u nás v poselství sú, že bohdá všechny
věci k dobrému konci přijdu a že skoro u vás v cechách budem, jakož pak ihned
šíře napíšem, a tu bohdá s tebú rozmluvíme a tvú věc opatříme. A nemněj, bychme
tebe tak zapomenuli, nébrž máš na nás milostivého pána mieti. Pak jakož si nám
psal o Buriana a o tom příměří mezí vámi oc: co by Burian neb ti jeho učinili
mimo naše přikázanie, to by nám žel bylo; ale pro to vždy učiň své lepšie, neb
my opět napíšem a přikážem, aby přímiřie držáno bylo. Dán v Tatě na den svaté
Barbory panny let královstvích našich Uherského oc ve XLIX, Římského v XXVI,
českého v XVI a ciesařstvie v třetiem letě.
Ad mandátům domini imperatorís
Gaspar Slick miles cancellaríus.
Nobili Ulrico de Bozemberg fídeli nostro dilecto.
1484.
Císař Sigmund Oldřichovi z Rožmberka: aby Lomnice Janovi z Ústí hned postoupil. (M)
V Prcute 1437, 25. června. — Orig. arch. Třeb. I A. 1 A% 10 a.
Sigmund z božie milosti Římský cesař, vždy rozmnožitel říše, a Uherský,
Český oc král. Urozený věrný milý! Jakož mezi námi úmluva se stala, žes uroze-
nému Janovi z Ústie, věrnému našemu milému, Lompnice se vším zbožím k tomu
příslušným krom rybníka velikého až do času mezi vámi umluveného postúpiti měl,
toho se jest do sie chvíle nestalo. Avšak my všechny věci tobě jsme dokonali, což
jsme dokonati jměli; i žádámef toho s pilností, aby svrchupsanému Janovi v jeho
moc, když tento list opatříš [sic], toho Lompnického sbožie bez prodlenie a ottaho-
vánie všelikého postúpil, jakožs nám i jemu slíbil to učiniti; a věřímef, že nás
o to dále starati nedáš. Dán v Praze ten úterý po svatém Janu Křtiteli božím let
království našich Uherského oc paddesátého prvého. Římského sedmecietmého. Če-
ského sedmnadctého a ciesařstvie v pátém letě.
Ad relationem Przíbiconis de Clenowy.
Tenente sigillo Emerico de Marchaly magistro curie.
Urozenému Oldřichovi z Bozenberga věrnému našemu milému.
8 A. XXVIIL Dodavek k dopisim rodu Bosenberského do r. 1526.
1485.
Markéta z Chrusténic Oldřichovi z Rožmberka: o jejich Yzájemných úmluvách. (M)
Na WiUteině (1438), 4. Hjna — Orig. Fam. Chrusténic v arch. Třéb.
Modlitvu svú a velmi smutnú vzkazuji VMti, urozený pane! A jakož VMt
píše o úmluvách, kteréž jest měl nebožtík muž mój o zámek s VMtí, abych s ním
věrně učinila: o tof VMti nenie co třeba pečovati. A také račiž VMt pamatovati,
kterak sem já s volí nebožtíka muže svého sama s VMti mluvila, a tu mi VMt
řekla o to spěšně miesto učiniti. Datum in die Francisci in Wilštein.
Margreta z Chrustěnic.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Bonzberka [sic] b. d.
1486.
Táž Brusovi z Zahrádky: o téže věci. (M)
Na Wmeině (1438), 4. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Chrustěnic.
Modlitvu svú a velmi smutnú vzkazuji, deveH mój milý! A jakož píšeš,
abych věrně učinila s hradem páně Mti a na svú čest pomněla a na jeho duši:
vězit to, žef já jinak neučiním, než se ctí buohdá, nebf mi jest má čest i jeho duše
tak milá, jakoby mi vždy zdráv byl. Protož tebe prosím, aby pilně rozmluvil s pánem
svým, at mně jest také drženo ot JMti. Datum in Wilštein sabbato in die Francisci.
Margreta z Chrustěnic.
Slovutnému panoši Brusovi z Zahrádky, deveři mému, bud . .
1487.
Hradecký purkrabí hejtmanu Třeboňskému : o roku s Hořčicí oc. (M)
V Jindřichové Hradci (1441), 30. června. — Orig. Fam. JRosenberg 10 v arch. Třeb.
Službuť svú vzkazuji tobě, slovutný přieteli milý ! A jakož páně Mt píše
pánu mému, pokládaje Hořčici za služebníka pána mého, aby vám rok položil:
i věziž, přieteli milý, žeť Hořčice u pána mého nenie, ale jestiť u pana Oldřicha.
Protož zdá-li sě vám o to které roky klásti, mošíte o to obeslati pana Oldřicha.
A dále, jakož páně Mt pánu mému o jiné věci píše: věz, žef pána mého doma
nenie. Než kdyžt doma bude, tuf hned pána mého ten list pošli. A toho datum in
Nouadomo f. VI. post Petři et Pauli. Listvín z Nemysle, purkrabie v Hradci.
Slovutnému panoši Pesíkoví z Bělé, hauptmanovi na Ifeboni, přieteli milému.
Dopisy 0 let 1438—1443. 9
1488.
Václav z MichaloYíc Oldřichovi z Rožmberka : o jestřáby. (M)
V Strakonicích (1441, 3. července fj — Orig. FamUie Michálovic v arch, Třéb.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a prieteli milý! Prosímť, rač na mě po-
mněti o jestřábiech, a zvlášť ať sú dobrých hniezd. Yěřímf, že to ráčíš učiniti, neb
slyším, že by Panocha, páně Krušino v služebník, již byl o jestřáby u vás a že by
chtěl vybierati. Radějif já lepšie vezmu, ač ráčíš-li dáti. Datum in Strakonic f. ni.
post Visitacionem beatissime virginis Marie.
Václav z Michálovic seděním na Strakonicích.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozsenberga, prieteli mému milému dán.
1489.
Alex z Nové Vsi úředníkům Rožmberským : aby se přimluvili u Oldřicha z Rožmberka o za-
placení dluhu náležitého jeho bratrovi, Jindřichovi z Slřížkovic. (M)
Na Lnářich (1443, 24. února.) — Orig. Fam. Rosenberg 15 v arch. Třéb.
Služba má napřed vám, urození přietelé mí! A prosímť vás, přimluvte se ku
páně Mti, jakožf mi jest psal, že by dluhu Jindřichova z Střížkovic bratra mého
jedné XI kop bylo v rýstřiech nalezeno. A káže JMt pilněje pohledati; máf býti
za jeden kón XI kop, za druhý IX kop, za myšky a za prusplech n kopy, za dva
samostřiely II kopy, to v rýstřiech má býti. A V kop za službu ; té v rýstřiech ne-
stojí. A takéf vás prosím, přimluvte se, ať mi ten dluh JMt odkáže na Zviekovském
zboží, ať bych JMti viece o to nestaral, nebť jest to již přieliš dávný dluh. A jestliže
by se JMt v tom obával, by JMt bratr mój z toho dluhu po kom upomínal: chciť
JMti tiem ubezpečiti, žeť má od něho z toho dluhu propuštěn býti, když mi dá.
Dán na Lnářich v neděli den svatého Matěje, apoštola božieho. Alexi z Nové Vsi.
Urozeným Matějovi ViSňovi z Větrně, Janovi Rusovi z Čemin, purkrabí na Kru-
mlově, a Erazimovi a Janovi kancléřie [sic], a Janovi Srlínovi, přátelóm milým, dán.
1490.
Město Tábor Oldřichovi z Rožmberka : o jistých lidech poddaných ve Vřescích u Chýnova. (M)
B. m. (1443 fJ. — Orig. iZ 300. 1 v arch. Třéb.
Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujeme. Poněvadž list hlavní s Jin-
dřichovu Eošienského a paní Alenu, jeho manželku, dobru volí jmáme, nadali bychom
sě, že také k těm lidem u Vřěstích právo jmáme. Neb Jindřich nadepsaný držav
ty lidi mnoho leth bez překážky, i otdal je z své dobré vole k záduší chudým do
Archiv Četký XIV. 2
10 Á. XXVlll. Dodavek k dopisiím rodu Bosenberského do r. 1526.
našeho špitala. I neobslalit sme pro svój užitek těch lidí před se, ale pro ty chudé,
aby člověčenstvie slíbili. Datum sabbato ante dominicam ramis palmárům.
Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmberga nám přieznivému.
1491.
Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka : posílá svého služebníka s ústním vzkazem. (M)
V Strakonicích 1444, 4. února. — Orig. FamUie Michalovic v arch. Třéb.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, přieteli milému, Václav
z Michalovic seděním na Strakonicích. Službuf svú vzkazuji TMti, a posielám TMti
Řehoře, služebníka svého, listu tohoto ukazatele, úmysla svého úplně zpraveného,
a cožť nynie s TMti ode mne mluviti bude, račte jemu toho věřiti, jako bych sám
s TMti mluvil. Datum in Strakonicz, fería tercia noctis post Purifícationem sancte
Marie anno domini M^im^XLnnto.
1492.
Pověřující list Jana z Lažan pro posla jeho Oldřicha z Hlavatec k Oldřichovi z Rožmberka. (M)
V Bechyni 1444, 24, břeena, — Orig. Fam. Bechyně v. Laian v arch. Třeb.
Služba má napřed, urozený pane, VMti! Posílám Oldřicha z Hlavatec, slu-
žebníka svého, k VMti, úmysla svého spraveného. Cožť nynie z úst ode mne s VMtí
mluviti bude, prosímť vás, abyste jemu toho ráčili tak s plna věřiti, jakož bych já
sám s VMtí ústně rozmluvil. Datum Bechyň, feria HI. ante dominicam Judica, an-
norum oc 44to. Jan z Lažan, seděním na Bechyni.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga.
1493.
Jan starší z Béšin posílá svého služebníka, Zikmunda Zajíčka, k Oldřichovi z Rožmberka. (M)
jB. m. 1444, 6. dubna. — Orig. Fam. v. Běšin v arch. Třéb.
Já Jan starší z Běšin službu svú napřed vzkazuji TMti. A posielámf k TMti
Zigmunda Zajiečka, ukazatele listu tohoto, úmysla mého zpraveného. Á cožf bude
s TMti mluviti oáe mne, nynie v této mieřě, rač jemu TMt věřiti, jakož bych sám
s TMti osobně mluvil. Datum feria H. ante Sixti, anno domini oc XLHH^
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga.
1494.
Oldřich z Rožmberka Jakubovi z Vřesovic: aby k němu poslal svého důvěrníka pro
konečnou odpověď oc. (M)
Na Krumlove 1444, 8. června. — V Břetsanově genealogii pánů e Vřesovic v arch. Třeb.
Služba má tobě, pane Jakube milý! A jakož mi píšeš, že jsi příměří mezi
Dopisy g rohu 1443 a 1444.
11
panem Krušinou a panem Burijanem a Elenovským uložil: tof velmi rád slyším.
A což já se budu moci k vašemu dobrému přičiniti a pro upokojení země České,
toť bych rád učinil. Vědětiť dávám, že některé věci před sebou mám, ješto proto na
tvé psaní listem odpovědi dáti nemohu. Než mněf by se zdálo, aby někoho svého
ke mně poslal, komuž věříš, abych s tím mohl rozmluviti a konečnú odpověď na tvé
psaní dáti. Datum Crumlow, feria 11. post Trinitatis annorum 1444. Oldřich oc.
Strenuo militi, domini Jacubkoni de Wržesowic, sibi dilecto.
Psaní VřesoYCOYO sde mínéné tištěno ▼ Archiyě Českém m. str. 27 Ó. 40.
1495.
Jindřich z Božmberka písaři Janovi Eítschaurovi : žádá za noviny z Čech oc. (M)
V Normberce 1444, 16. srpna. — Orig arch, JVéb, Fam, Rosenberg 17,
Jindřich z Rosenberka oc. Jene milý! ProsímeC tebe, bud pilen těch věcí,
kteréž otci svému písem, a přimluv sě k tomu, což budeš moci. A noviny, kteréž
píšeme otci našemu, přepis a pošli paní Perchtě. A Rusovi také ty noviny pověz.
A kterak sě otec náš má i vy všichni, daj nám věděti. A zejména daj nám věděti
rozumně, umřeli-li sů kteří z našich. Datum ex Normberg dominico post Assump-
cionem beate Marie virginis gloriose anno oc XLIIIP.
Famoso Johanni notario, dieto Ritschawer, nostro fideli dilecto, dd.
1496.
Oldřich z Rožmberka Sedlčanským: o Vávrovi ze Sedlčan. (M)
V Krumlově 1444, 24. srpna. — Orig. arch. Třeb. IL 39 1.
Oldřich z Rosenbergka. Věrní milí! Vznešil na nás Vávra z Sedlčan, že je
něco před vámi měl činiti, a že ste jemu nález učinili, aby toho tak nechal, že je
to dávná věc. I přikazujemef vám, abyste jemu súd osadili a zahájili vedle práva tu
panství našeho, a učiňte jemu nález vedle jeho žaloby a odporu; a jestli že by se
komu váš nález neslíbil, tenf muož se dobře na nás odvolati. A odvolá-li se která
strana, theda žalobu, odpor i svědomí popíšiec, i pošletež nám sem, abychme dále
v tom spravedlivé mohli učiniti. Datum Crumlov in die Bartholomei annorum oc XLIIII^
Věrným našim milým rychtáři a conšelóm v Sedlčanech.
1497.
Zdeněk z Waldšteina panu Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s pánem Hradeckým. (M)
V Rukšteině (1444 f) — Orig. FamUie Waldstein v arch. Třeb.
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako se stalo
z dopuštěnie božieho, že jest nebožčík bratranec muoj sšel, a v to mi se pán Hra-
2*
.íí"^
^■■i
■V.}
■<i
12 A. XXVIII, Dodavek i dopisům rodu Boseriberského do r, 1526.
decský v hrad Sádek i v to zbožie mně a mým dětem uvázal mimo řád a obyčej
zemi České i Moravské, a my toho pro Činy čím nikdy neprovinili, i od dávných
časóv stojí o naše horšie, jakož sem to v Jihlavě před TMtí i jinými dobrými lidmi
ohlašoval: protož, milý pane, rač s ním mluvici, ať to páni mezi námi ohledají,
má-li k tomu právo, neb věda, pane, že TMt s ním v dobré v61i jest a TMti bych
rád slúžil. Pakli by toho učinici nechtěl a vždy naše z moci držeci chel, chel bych
o nem tak mluvici jako ten, jako hrdla ani statku nelitiqe. A rozumiem, pane, že
mě sobě velmi lechce váží, a já bych jemu rád slúžil a súsedsky s ním byl. Datum
in Ruksstein feria ini. post Simonis et Jude apostolorum. Zdenek z Walstaina.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, sedéním na Krumlově, přieteli milému dán.
1498.
Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina: o jeho sporu s pánem Hradeckým. (M)
V Krumlově 1444, 14. stáH. — Končit arch. Třéb. Fam. Wáldstein.
Službu svú vzkazigi, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o pánu
Hradeckému, tomuf sem srozuměl; i chcif jej ihned obeslati, a což bych se mohl
mezi vámi přičiniti, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly, toť bych rád
učinil. Datum Crumlow, feria H. post Nativitatem Marie annorum XLIEI^
Oldřich [z Rožmberka].
1499.
Václav z Michalovic posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Řehoře s určitým
posláním. (M)
V Strakonicích (1444 f) — Orig. arch. Třéb. FamUie Michalovic.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, přieteli milému, Václav
z Michalovic seděním na Strakonicích. Službut svú vzkazuji TMti, a posielamC
k TMti Ěehořě, služebníka svého, listu tohoto ukazatele, úmysla svého úplně zpra-
veného, a cožť nynie s TMtí bude mluviti, aby jemu toho svěřil [sic], jako bych sám
osobně s TMtí mluvil. Datum in Strakonicz, feria quarta post Epiphaniam Domini.
1500.
Mikuláš z Krchleb vypovídá o Anně Pechové ze Sedlčan a o jejím zeti Vavřinci. (M)
V Bemartidch (1444 fj — Orig. arch. Třéb. U. 39 1.
Já Mikuláš z Krchleb vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej čísti
neb slyšeti budu, žef mi to dobře svědomo v ty časy, když sem byl úředníkem na
Třeboni i na Zviekově, že Anna Pechová žena s Sedlčan a Vávra zef jejie odtud
Dopisy 0 rohu 1444 a 1445. 13
z Sedlčan túžec mi toho jakožto úředníkovi, kterak Pecha odtud z Sedlčan Tháborskú
mocí se uvazuje v jejie Anny dědictvie i Vávrovo i ženy jeho; a tak mě vždycky
toho zpravovali, že jest Pecha bratra svého dielen byl. I páně přikázanie sem měl,
af bych jemu toho dopomohl, a tak se to pro nezsnadná léta protáhlo, že se toho
nestalo. A toť bych chtěl Vávrovi všudy ústně vyznati, ktež by mu toho bylo po-
třebie. Psán v Bemarticích v pondělí před svatým Vavřincem mučedlníkem božím
pod mú vlastní pečetí.
1501.
Purkrabí Zvíkovský Oldřichovi z Rosenberka: o Zmrzlíkovi. (E)
Bes! místa 1445, 23. hřeena. — Orig. pap. archivu Orliókého VII. Qr 8 i. 1.
Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti. Rač VMt věděti, žeí jest
pan Václav Zmrzlík przimymye list u mne položil v tento pondělí. I posielám připiš
toho listu VMti, i jiné listy, kteréž mi jest poslal, ješto VMt jim porozomie. Také
vedle vašeho rozkázánie ty věci všěckny, což sěm věděl, ješto sě VMti od něho
staly, tyf Mti posielám, což sě jest od něho a od jeho služebníkóv VMti daly. Ne-
račte mi za zlé jmieti, žet posielám jiezdného posla, nebť již pěších nemám. Scríptum
feria m. post Dominicam Palmárům, anno oc XLV.
Lippolth Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský.
Nobili domino, domino Ulríco de Rosenberg, domino sibi gratioso dd.
1502.
Oldřich z Rožmberka Jakubovi z Yřesovic: o novinách z říSe oc. (M)
V Č. Krumlově 1445, 20. dubna. — V Březanově genealogii pánů 0 Vřesovic v arch. Tréboh.
Služba má tobě, pane Jakubku milý! Teď posílám list kněze Ludvíkův, kte-
rémuž dobře srozumíš; a, bychf dále v tom tobě k libosti co měl jednati, tof bych
také rád učinil. Noviny : Král Římský byl v Saltzpurce a již zase dolňv jede. A rok
valný mají jmíti u Vídni od dneška v témdni. Armeniaci vyjeli zase z těch všech
zámkův a měst, ale ve všech městech šacuňk udělali a pobrali, což bylo. Než jediné
ještě jmají Mumplgart, město a hrad Wirtmberskýho. A prosím tebe, víš-li jaké no-
viny u vašem kraji, daj mi věděti. Datum Crumlow, feria 3. post Tiburcii, annorum
XLV. Oldřich oc.
1503.
Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: o králi Artušovi a nepokojích v Loketsku. (M)
Ve ŽhUicích (1445, 14. května). V Březanově genealogii pánů e Vřesovic v arch. Třeb.
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, příteli můj dobrý ! Jakož mi píšete,
žádajíc o tom králi noviny věděti oc: Jakub, člověk můj úroční, od Teplice přišed
7C-
14 A. XXVIII Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1626,
do Stadic, i seděl ve kíi pod léskou. A to trvalo od sv. Jiří, tak že přílišně lidé
valní k němu šli. Druhdy jich ke dvěma tisícóma před ním bývalo; i z jiných zemí
k němu již listy slali. Protož račte věděti, žef jest již tak zjednáno, žef na Roudnici
v žaláři sedí.
Také račte věděti, žef jest pan Aleš Pemšteinský pustil k sobě na hrad pana
Ilburka, odkavadžť jest již v Lokečtě na všech velikú škodu učinil a druhé spálil.
Jinýchť novin v kraji našem takových není. A rádť slyším, že se dobře máte. Datum
Žlutíc festinante feria 6. ante festům Spiritus sancti annorum oc.
Jakub z Vřesovic, kraje LitoměHckýho hejtman.
1504.
Jan z Risenberka panu Oldřichovi z Rožmberka: o veřejných příbězích. (M/
V Rábí 1445, 20. července, — Přepis arch. Třéb. FamUie Riesenberg.
Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Vděčen jsem toho, kdežs mí
výpisy poslal ustanovení nynějšího sněmu u Hory, a také což jsou pánům Pražanům
psali a odpověď jich na to. Takéf jsem něco toho i jiného prvé zvěděl a tomu sem
srozuměl; jakož, pane, sám světle rozuměti můžeš, že z toho nic dobrého, než vše
zlé, nebude-li to zvláště skrze tě opatřeno záhy, půjde. Než, milý pane, pamatuj na
to, žes sloup království tohoto a úd nejmocnější, a kterak páni tvoji předci netoliko
proti takovému velikému zjevnému zlému, ale proti menšímu, nýbrž i proti králi
země této, když co proti řádu vésti chtěl, snažně se zasazovali, nelitujíce statkův,
hrdel svých i přátel, a to s pomocí boží a dobrých lidí vždy utlačovali: pro Ho-
spodina, vidíš toho veliků potřebu, nedej tomu dobrému jménu a pověsti svých
předkův i své pohasnouti, ale hni se k tomu jako syn království věrný, aby takému
zlému překáženo bylo, af by se neskonalo. A zdá mi se, aby pány z Hradce oba,
pana Zdenka z Konopiště, pány Pražany i jiné, jenž rozumíš a víš jich příchylnost
k sobě a k dobrému jednání této koruny, spěšně obeslal pokládaje sněm oc. A v ji-
stotě, žef mi s pravou věrou žel škod vašich, které se staly skrze povodeň na ryb-
nících, na všech a na městě, jakož slyším oc. Datum in Rabi feria 3. proxima ante
sanctae Mariae Magdalenae anno oc ut supra. Jan z Rizmberka.
1505.
Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: o roku 8 Němci. (M)
Ve ŽUnticích 1445, 6. srpna. V Břeaanově genealogii pánů b Vřesovic v arch. Třeb,
Službu svů vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o falcz-
kraffově Mti a o ty Němce, s kterýmiž činiti mám o to, že jsou mi mé zjímavše,
^',
Dopisy 0 roku 1445.
15
Šacovali oc : nebuď vás tajno, že jest již tak namluveno mezi námi, že s JMtí a s těmi
Němci v outerý nyní příští na den sv. Vavřince v Chbě mám rokovati. A k tomu
jsem již pana Matesa Šlika í jiných dobrých lidí připrosil, aby tu také vedle mne
byl. A bude-liť mne mocí rovné potkati, chciť rád přijíti. A máte to, bohdá, vy
i jiní dobří lidé shledati, žeť mnou nic zjíti nemá. A na Čemžf tu koli přestane, tof
vás tajno nebude. Datum Žlutíc, feria 6. aute Laurenti annorum domini XLY.
Jacobus de Wržessowicz oc.
Generoso domino, domino Ulrico de Rozzenberg, residenti in Crumlow, amico^ sibi
specialissime favoroso.
1506.
Sedlcanští stěžují si Lipoltovi ze Bzavého na Přecha. (M)
B. m. 1445, 11. října. ~ Orig. arch. Třéb. IL 39 1.
Služba naše napřed TMti, pane milý! Tajno TMtí nebuď, kterak obec vydali
z sebe Xn sůsědóv, kterýmžto poručili rybník, aby ryby z něho slovili a je prodali.
A toho mocni byli, aby jim v ten žádný nepřekážel; a to kázali provolati v kostele,
aby ižádný řečí ani ničímž na ně nepotýkal, a zvláště aby k rybám ižádný nesahal
bez vole těch starších, kterýmž jest poručeno ; pakli by kto přes to učinil, aby kárán
byl tak, jakož by na toho slušalo. I stalo sě, že Přěch přijev na koni k rybníku,
a sěda s koně i jde k nevodu, i vezme kapr, kterýž se jemu zdál; a jeden z těch
starších die jemu : Přěchu, nechaj ryb ; a opět druhý die : Přěchu, polož rybu a ne-
ber bez vole; a třetí, Vítek konšel, vida, že nechce položiti, i die jemu: Položiž
rybu a neber bez vole. A Přěch vrhá od sebe i die : Ale ujebte své ryby ! A v tom
vsedá na kóň, jme se láti témuž konšelu a řka jemu: Yyjebený padúše psí, musíf
toho líto býti. A v tom postihna dva súsědy, ana od rybníka jdeta, i die těma : Byf
mě ten biedník pastuší byl udeřil, bychf vás dvadceti postihl, všecky bych vás zbil.
A když ti starší od rybníka přišli, jenž jsú se na to svolili, aby u lovčieho tu od-
počinuli a ryb kázali uvařiti, aby spolu s jinými súsědy pojedli, jenž se jich k tomu
bylo mnoho sešlo : tu chtějíce poctivě poseděti, a Přěch tu přišed i uzří napřed psa-
ného konšela, an sedí podle lovčieho, i jme se jemu opět láti mezi těmi súsědy
a řka : Vyjebený pse padúský zrádný, vidíš-li, žeť jsem ještě živ bez těch ryb, a máš
to shledati, žeť raději zabit budu, nežť se nad tebú nepomstím. A lovčí vstav i vy-
vedl jeho z jistbj^. A on proto nepřestal láti, lidem odpovídaje a nepotctivě laje.
A tak tomu srozumievámy, že to na to činí, aby někoho na se popudil a tudy aby
svú zradu opraviti mohl, a jiné páně Mti v nelibost uvedl ; a má-liť jemu ta svoboda
dána býti, aby on súsědy tak bezectně měl haněti za páně klajtem? A v tom sobě
vždy jiné za pány nazývá, a mezi námi za svobodného aby zuostaven byl, a komuž
by co učinil, aby jemu žádný nic neřěkl. A my bychom páně Mti a jeho cti i tvé
■»••
/?•;
•1-í
^
16
dopisům
nezachovávali, však bychom před tiem se opravili. Protož prosíme TMtí, jakožto
úředníka našeho spravedlivého, aby se ráčil k tomu přičiniti a tomu bezectnému
padúchu a zrádci páně i našemu tudiež takové vole nad námi i svobody mezi námi
nedopúštěti, aby poslušenství žádnému obyknúti neměl, ale aby činil, co by chtěl;
jenž jsi TMt na něm i v jeho domu sledal, kterakýf se řád děje. Scriptum feria
quinta XI milia virginum. Konšelé a obecní starší městečka Sedlčanského,
Urozené slovutností, slovutnému panu Lipoltovi ze Rzavébo, purkrabí Zviekovskému
a úředníku na nás laskavému k d.
P**'
1507.
Opat Jan kláštera sv. Karla v Praze Oldřichovi z Rožmberka: o uvedení knéží TŤeboúských
do fary Krumlovské a povýšení té fary na proboštství. (M)
V Praee 1446, 26. února. — Orig. archivu Třeboň. I. A. 3 Kfi, 1.
Pokorná modlitba napřed, urozený pane. Jakož mi TMt psala, abych sě s pil-
ností přičinil před kapitolů Pražsku o to, aby uvedenie kněží Třeboňských do fary
Krumpnovské podle vašeho nadání stvrzeno bylo, a jakož sě srozuměti dává, aby ta
vaše fara v probostvie pozdvižena byla, se vší mú snažností o to jsem věrně pra-
coval, jakož TMt Velík lépe zpraví, ale viece jsem za odpověď dobýti nemohl, nežli
že TMti svým listem chtie odpověď psanú dáti. Datum sabbato ante quinquagesimam
Prage in monasterio sancti Karoli sigillo sub minori 1446.
Johannes abbas monasterii sancti Karoli in Praga.
Alte generositatis sanguine propagato nobili domino Ulríco de Bozemberg residenti in
Grumpnaw, sibi gratiose favoroso.
ZÍ9
1508.
Oldřich z Rožmberka přimlouvá se k kapitole Pražské, aby syna pana Alše z Šumburka
proboštem svým udělali.
Na Zvíkově 1446, 17. brema. — Orig. arch. kapitoly Prahhé Fasc. G. II. 10.
Službu svú vzkazuji, duostojní mistři, úředníci a kněžie milí! Prošen jsa
i prosím vás za syna páně Alšova z Šumburka a z Firšenšteina, abyste jej proboštem
vaším udělali, neb by skrze takového urozeného Člověka váš kostel tiem lépe mohl
se zase opraviti. Datum Zviekov, feria quinta post Reminiscere annorum oc XLVP.
Oldřich z Rosenberka.
V. Reverendis in Ghristo patribus et dominis magistro Procopio, sacrae theologiae
professori, et administratoribus quam in spiritualibus oc, decano nec non toti capitulo Pra-
gensi, mihi sincere dilectis.
Kusu tohoto k otištění poskytl pan archiyář zemský Fr. Dvorský.
Dopisy 0 rohu 1446. 17
1509.
Hanuš z Kolovrat Rousovi z Čemin: aby mu pan Zajíc položil rok s Jindřichem
z Kolovrat. (M)
B. m. (1446, 21. dubna f) — Orig. arch. Třeb. Fam. Kólovrat-Libst.
Službu svů vzkazuji, přieteli milý! A prosím tebe, mluv se panem z Rozm-
berga a pros JMti ote mne, af se panem Zajiecem ráčí pilně mluviti, aby nám rok
položil se panem Jindřichem, strýcem mým. A kdežt nám kolivěk pan Zajiec rok
položí, den menujě, tuf já chci býti. A tak páně Mti pověz, jestliže sě v to pan
Zajiec neyloží, že my o to mezi sebú velikú nesnázi mieti budem. I věřímf, milý
přieteli, že to pro mě učiníš a páně Mt pilně o to napomínati budeš. Datum feria
quinta post pasca. Hanuš z Eolovrath.
Urozenému panoši Rusovi z Čemin, přieteli dobrému, bud.
1510.
Oldřich z Rožmberka Táborským : o jistém dluhu lidí Rožmberského úřadu. (M)
V Krumlově 1446, 4. května. — Koncept arch. Třeb. n. 249. 1 o.
Súsedé milí! Jakož vám Jan Rús purgrabie náš psal v té mieře, jakož sme
doma nebyli, o dědičné lidi naše z Rosemberského úřadu, na kteréž služebník váš
Koyář z Kaltenprunu sahá pro dluhy, v kteréchž dluziech jemu naše lidi [sic] se neznají,
než toliko jeden ve Xnti groších, jakož ten list svrchupsaného úředníka našeho šíře
svědčí : protož žádámeC i prozímef [sic] vás dle konečné smlúvy a dobré vuole, v kteréž
spolu jsme, abyste služebníka vašeho k tomu drželi, aby on bez práva s našěmi dě-
dičnými lidmi nic neměl činiti; a jestliže by jemu lidé naši co vinovati byli, chcem
jemu práva dosti udati vedle řádu a obyčeje zemi české. A také bude-li služebník
váš toho žádati, chcemf jemu rádi bezpečentí [sic] dáti přijíti i odjíti beze lsti, jehož
by toho potřebí nebylo, vedle toho běhu jest, jakož spolu jsme ; věřímeť, že to učiníte
A tohof žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow, feria Iin post
Philippi et Jacobi annorum oc XLYT. Oldřich.
1511.
Oldřich z Rožmberka neznámému: radí ve příčino sporu jeho poddaných. (M)
V Krumlově 1446, 20. června. — Kóna. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 3.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přietele milý ! A jakož mi píšete o vašich
lidech, tomuf sem srozuměl i listy jich přeslyšěl. I nerozumiemf vedle toho běhu,
bychf já se kterak mohl jinak k tomu přičiniti, než poněvadž ku právu oboje strany
uručily sú, af se ly věci již tak právem konají. A cožkoli vaši právem postiehnú,
Arcbiy Český XIV. 8
XVIII. Dodavek h dopis^n rodu Bosmbersiého do r. 1526.
přeji. A jestliže by se jim oález konšelský neslíbil, mobúf se na
3 odvolati, jakož obyčej a právo jest.
milí přietelé, sami tomu ntuožete dobře rozuměti, že tomu jiu^
lež aby to právem konáno bylo, neb což bych vám k libosti učiniti
ád učinil. Datum Crumlow, feria II. post Corporis Christi annorum
Ulricus.
1512.
iberka Sedlčanským; o I^tecfaovi ze Sedlčan a Martč z Nelžejovic. (M)
fwnlové 1446, 26. července, — Koncept <M^ch. Třeb. II. 39. 1.
'. ! Když nynie před nás přistúpili pana [sic] Martha z Nelžejovic a Přech
tu pana Martha žalovala na Fřecha, že jí chtěl násile učiniti ; a máti
a na Precha, že jí výboj v jejím domu učinil s jinými jeho po-
ílti braní ji zbil, hlavu její obnažil, chtě její ceru panu Marthu
etí. Přech odepřel a pravé, že jemu pravé manželství sUTíila, a proto
vzieti jaku [sic] svú manželku. Tu pana odepřela, že toho není, a což
luvil, že by nepravě mluvil a jí k hanbě svědcké a sobě ku pomoci.
svědomí, že jě pana Martha poň poslala, a Že také lidé při tom
)ě slíbili. Tu pana Martha a matka její i jiní přietelé volali na
a prosiece, abychme se k tomu přičinili jakožto spravedlivý po-
le jinak nemohli učiniti, než Přecha k svém rukám vzieti. Avšak
ránám dosti učiniti vedle spravedlnosti, poněvadž Přech se táhne
met na vás s pilností i přikazujeme, kdykoli purgrabí náĚ s tiemto
jede, abyste všichni v hromadě byli a tyto dole psané svědky před
žali každého zvláště, což praviti budu, chtie-li to spraviti; a což
tázání praviti budu, to kažte s pilností popsati, zapečiec méstckú
^abí našemu, a onC nám dále pošle.
i svédci: Přech praví, že panna Martha poslala po něho valchéře
:a; Přech poslal Vaňka Máslo a Thomka Černého po panu Marthu,
, Vaiika na kón vsiesti. Přech praví viece, že Jarušek Václavóv syn
n stáli, když a kterak sú sobě shliili; a pana toho všeho odpírá.
Q jinak nečiňte pod zachování naší milosti. Datum Crumlov, feria
íacobi annonim oc LXVT.
1513.
)ldřicha z Rožmberka ku Přiblkoví z Borovnice a Čejetic a ke Smilovl ze
í sporu mezi posledně jmenovanými o zájem dobytka a jiné ústrky. (M)
t. m. (1446, 3. srpna). — Orig. arch. J¥c6. Fam. Borovnic.
i napřed VMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMt ptóe
J ■^
Dopisp » rohu, 1446, 19
XT.'
r
V ;V.
i Pnbíkova listu přiepis posielá, kterak na mě TMti žaluje, že bych mu člověku do- ■■%
bytek zajal a tři dní jej držal: rač věděti, žef tak nenie. A tohof sě táhnu na Ea-
leníci, žeC jest nazajtfíe přijev, an mne doma nenie, ten dobytek sám pustil až do
mne. A když sem domov přijel, pověděli sú mi, že jest lidem svým zapověděl, aby íí^
u mne žádný z peněz nedělal. A já vida, že mu sě chce se mnů svévuole, obeslal ^^
sem Ealenici, aby mi dobytek zase postavil. A když mi postaven, hned sem jej ten
den zase na rukojmě daJ. A jakožf dále píše a žaluje VMti, že bych mu lidem
všudy po cestách i po silniciech svobodných bránil honiti: rač věděti, žef toho nenie,
cožť píše. A tohof sě táhnu na jeho na vlastnic lidi. Protož, poněvadž jest tak své-
volně lidem svým zapověděl, aby u mne z mých peněz nedělali, a jáf sem také,
pane, zapověděl jim, ať by mého prázdni byli. A mnohof sem škod trpěl od jeho
lidí, ježtof toho jim již dále trpěti nemohu, i chtěl bych na svém pokoj mieti.
A tohof věřím TMti, že mě TMt ostaví při spravedlnosti, ať bych na svém pokoj
měl. Dán v středu před svatým Dominikem. Smil z Žihobec.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozm[b]erka, pánu na mě laskavému.
b) B, m. 1446, 10. srpna. — Orig, arch. Třeb. Fam. Borovnic. ,
Služba má VMti, urozený pane, pane milý! A jakož VMti Smil píše, že jě
nezdržal tři dny toho dobytku : račte věděti, žef jest jej tři dny držal a nechtěl pro-
pustiti, jeliž by mu kopu dal. A tohof chci dovésti. A také píše VMti, žef sem já
lidem zapověďal, aby u něho nedělali. Račte, VMt, věděti, žef jest on počátek toho,
neb netáhl jest od VMti přijeti, ažť jest zajal ten dobytek. A já, vida, že on chce
svú voli mieti, také sem to učinil i kázal sem lidem, aby jemu pohodlé nečinili.
A také píše, že jest nebránil po svobodných cestách honiti. Račte tomu nevěřiti :
bránilť jest a toť chci okázati. A jakožť píše, aby ho VMt ostavil při spravedlnosti,
račte VMt věděti, žeť sem já hotov na spravedlnosti dosti mieti; i podával sem sě
na Kalenici i na jiné dobré lidi, i podnes hotov sem na dobrých lidech přestati.
Pakli by jJřěs to chťti svú voli mieti a sám sobě nalezovati, věřímť VMti, že toho
VMt nedopustí, nebť sem já vždy hotov vaše kázanie učiniti. Datum in die Lau-
rencii, anno oc XLVP. Phbík z Borovnice.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu mému milostivému, b. d.
c) B. m. 1446, 12. srpna. — Konc. arch. Třeb. Fam. Borovnic.
Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý! Jakož si nám nynie psal, tomu sme
srozuměli. I písem Přibíkovi, aby on svým lidem nebránil tobě z peněz dělati, než
ty všeckny věci v dobré mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba
před námi to učiniti řekli. I zdálo by se nám, aby ty také jeho lidem nepřekážel,
aby oni v té mieře zvuoli měli, jakožto i prve s tvú dobru vuolí měli. A když,
s*
J«'
- M
20 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1626.
bohdá, o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré
uvedeny byly. A na to písem Ealencovi a poslali sme jemu přiepis, kterak ste nám
psali a my vám zase, a prosiece jeho, aby mezi vás vjel a ty věci mezi vámi v pokoj
uložil. I věřímeť tobě, aby tebú rovné nesejde, jakož i Přibíkovi též písem. Datum
feria VI. post Laurenti, annorum XLVP.
d) V Krumlove 1446, 12. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnk.
Oldřich [z Rožmberka] oc. Přibíku milý! Jakož si nám psal a list Smilóv si
poslal, i písem Smilovi, aby on tvým lidem nepřekážel, než ty všeckny věci v dobré
mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba před námi to učiniti řekli.
I zdálo by se nám, aby ty také tvým lidem jemu nebránil z peněz dělati. A kdy,
bohdá, o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré uve-
deny byly. A na to písem Ealencovi a poslali sme jemu přiepisy, kterak ste nám
psali a my vám zase, a prosiece jeho, aby mezi vás vjel a ty věci mezi vámi v pokoj
uložil. I věřímeť tobě, že tebů rovné nes[e]jde, jakož i Smilovi též písem. Datum
Crumblov, feria VI. post Laurenti, annorum XLVP.
é) B. m. (1446, po 12. srpnu). — Orig. arch. Třéb. Fam. Borovnic.
Služba má VMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMt píše, abych
VMti toho k libosti ponechal až do času toho VMtí nám uloženého: rač VMt vě-
děti, že prve, nežli od VMti list mi přišel, přijel ke mně Kalenice, súsed mój,
a umluvil mezi námi tak, že sěm svolil, aby lidé to obilé s pole vyručili a sklidili;
a bude-li mi VMtí přisúzeno, aby mi zase postaveno bylo. A tohoť vždy VMti
věřím, že mě při výpovědi ostaviti ráčíte. Smil z Žihobec.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
f) V Krumlově 1446, 19. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnic,
Smile milý ! Jakož si nám ondy psal, kterak Kalenice mezi vámi umluvil, aby
lidé to obilé od tebe vyručili, vyručeno mělo býti, pak jakžtěkoli, ještě tebe prosíme
i chcěmf mieti, aby dopustil těm lidem to obilé z pole skliditi, ať by to obilé zmr-
háno nebylo; neb jestliže by tiem obilím k které škodě přišel, chcemf tobě nahra-
diti. A také tebe od výpovědi tisknuti nemieníme. Protož aby to bez námluvy vždy
učinil pod zachování našie milosti, a toho nám ihned odpověd svú daj po tomto
poslu. A když bohdá na ten rok přijedeš, tak jakož sme vám jej položili, chcem se
přičiniti, aby ty věci, bohdá, v dobré uvedeny byly. Datum Crumblow, feria VI.
post Assumpcionis Marie, annorum XLVP.
Dopisy e rohu 1446. 21
g) B. m. (1446, 21. srpna). — Orig. oňrch. Třéb. Fam. Borovnic.
Služba má VMti, urozený pane milý! A teď VMti posélám list, jakož Smil
píše VMti. A pravie, že by mě Kalenice s ním umlúval: račte věděti, žeť jest mne
Ealenice s ním neumlúyal, aniž toho smie seznati, bych já k tomu svolil, aby lidé
své vyrukovali. Než móžete VMt rozuměti, žeť činí tóčky, aby se dlilo, aby chudým
lidem ostatek obilé spadlo. I prosímf VMti, aby to ráčili opatřiti, at by mi se taká
škoda nedala mým lidem. Pakli by toho VMt neráčila učiniti, ale račte mi toho pHeti,
kohož bych mohl požití, zdaf by mi mých lidí chudých u pokoji nechal. A vždy
doufaje, že to proti VMti nebude. A toho mi račte odpověď dáti po tomto poslu.
Datum dominico ante Bartholomei. Přibík z Borovnice.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Bozmberka, pánu mému milostivému, b. d.
1514.
Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka: o své při s Martou z Nelžejovic. (M)
B. m. 1446, 16. srpna. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má a poddánie s poslušenstvím
VMti. Jakož VMt slyšala při, kterúž mám s Marthú z Nezlovic, i chtěl sem rád
jako VMti poddaný a poslušný člověk s ní v manželství přebývati, jakož sva sobě
slíbila; ale v tom od mnohých maje velikú překážku a roztrženie, a boje se unáhle-
me, musil sem v té mieřě ustúpiti. Ale že VMt mám za pána svého milostivého,
a viece jest MtV, než by mé, ač bych pak vinen byl, provinněnie mohlo býti : protož
se k VMti utiekaje, prosím snažně a s pokoru velikú, rač mi VMt glejt a bezpe-
čenstvie listem vaším dáti, před VMt svobodně přijíti i odjítí, ať bych ještě svú při
mohl jasnějie i švů v tom nevinnu VMti zpraviti. Neb bych jinak v tom nerad
chtěl učiniti, než jako pána svého milostivého VMt zachovati a poslušen i poddán
býti v časech budúcích, to by do mne, dá-li Buoh, skutečně shledala VMt. A toho
panské vašie laskavé odpovědi prosím i žádám což najpokornějie mohu po tomto po-
slu. Scriptum feria 11. die Assumptionis sancte Marie virginis gloriose.
Vašeho panstvie člověk poddaný Přech z Sedlčan.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Roznberga, pánu mému velice milostivému.
1515.
Oldřich z Rožmberka Hechovi ze Sedlčan : o žádosti jeho za glejt. (M)
V Krumlově 1446, 21. srpna. — Končit arch. Třéb. II. 39. 1.
Oldřich. Přechu milý! Jakož nám píšeš, kterak si musil postúpiti pro některé
překážení a také boje se náhlosti oc, a žádaje klejtu našeho, aby svú při jasněji před
námi mohl líčiti oc, jakož pak list tvuoj šíře svědčí: milý Přechu, myt sme jinak
22 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1626.
v tom neučinili než tak, jakož obyčej jest a země za právo má, a protož sme ihned
obeslali svědky tvé, chtiece tomu běhu právě srozuměti a mezi vámi spravedlivé
učiniti. I muožeš sám rozuměti, že jě tobě nebylo potřebí ustupovati, neb když si
ustúpil a z naší kázni utekl, muožeš dobře věděti, že jě statek tvój nám za odběžné
připadlý. Avšak poněvadž tak pokorně píšeš, žádaje klejtu, tent chcem rádi dáti, než
musíme prvé onu stranu obeslati a jim na vědomí dáti, že tobě klejt chcem dáti,
abychme tobě náš klejt tiem bezpečněji mohli zdržeti; pak den svatého Jiljí pošli
sem k nám pro klejt, a v té mieře nám se poselství zase vrátí, i dámef kleit náš.
Datum Crumlov dominico ante Bartholomei annorum oc XLVP.
1516.
Albrecht z Vydři Oldřichovi z Rožmberka: že ho nepomlouval. (M)
V Jindřichové Hradci 1446, 26. srpna. — Orig arch. Třéb. Fam. Bosenberg 15.
Urozený pane ! Službu svú vzkazuji VMti. A zpravenť sem od Ctibora, kterak
VMt praví, že bych já VMt pomlůval. Račte věděti, žeC sem já VMti nepomlúval;
pakli by kto mluvil na mě, tenť by mi na tom krátko učinil, nebť by mne zrazoval
k VMti; a jemu nerač VMt věřiti. I věřímť já VMti, že mi to zjevie, ktož jest
ten, nebť sě z toho chci poctivě vyvésti, žeť sem VMti nepomlúval. Datum in Hra-
dec feria V. post beati Bartholomei apostoli, anno oc XLVP.
Albrecht z Vydřie.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka.
1517.
Oldřich z Rožmberka Albrechtovi z Vydři: odpovídá k předchozímu jeho dopisu. (M)
V Č. Krumlově 1446, 27. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Bosenberg, 16.
Albrechte! Jakož nám píšeš, že si nás nepomlúval: vieš dobře, kterak se ty
věci daly, že si nám lál i našim rukojmím i pomlůval, a o to se s tebú Matěj Višně
neboščík byl svadil. I muožeš dobře rozuměti, že si nám ani našim rukojmím toho
učiniti neměl, neb vieš, že list, pro který si nám a našim rukojmím lál a pomlůval,
tobě nesvědčí, aniž jeho s dobru vuolí máš. A což si nám a našim rukojmím v tom
učinil, učinils nám svévolně a neřádně. Pak jestliže by nás o to mohlo rovné po-
tkati, chtěli bychom to jězště přijieti. Datum Crumlow sabbato post Bartholomey
annorum XLVF. Oldřich oc.
1518.
Farář Enínský Václavovi z Hrobky: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nelžovic. (M)
V Kniné 1446, 29. srpna. — Orig. arch. Třeib. 11. 39. 1.
Službuť svú vzkazuji duchovní i modlitbu věrnu. A dávámť na vědomie, kterak
Dopisy z rohu 1446. 23
Přech [z] Sedlčan a panna Martha z Nelžovic přistůpili ke mně v Kníně a žádajíc
obě straně ode mne oddánie manželského. Tu sem jich tázal, mají-li spola slib; ta
sú mi sě obě straně dřivě řečené přiznaly. Dál sem jich tázal, leželi-l[i] sú spolu ; tak
sta sě obě straně přiznaly, žě jě tak, že sů spolu dvě noci leželi, jako by již byli
manželé. Tu sem jich nechtěl oddati, leč listu dobudu sobě prve rozhřešeného. Tu
sů dobyli, a mátě té děvečky přišedši i mocí svú vzala bez odavkóv pryč dievku neb
dceru svú. A toC mi je svědomo, žef to beru na svů vieru. A dal sem jim ruce
spolu. Dán v Eníně den svatého Jana křštitele stětie.
Kněz Václav z Slaného, farář Knínský.
Slovutnému panu Václavovi s Hrobky, spolaměštěnínu Nového Města Pražského, přie-
teli dobrému buď dán.
Douška Fřechava Oldřichovi z Boímberka: Orig, II. 39, 1,
Také pane milostivý, VMt množe rozuměti z listu kněze Václava faráře
z Knína, kterakf se ta pře má, žef sem nic neučinil, než s její dobru volí. A vždy
prosím pokorně, račte se ke mně pro milý Buoh k svému člověku dobrotivě okázati.
I také svědomie jiné z Sedlčan, kteréž VMt přeslyšala jest, vždy prosím rač raieti
v paměti.
«
1519.
Přech z Sedlčan děkuje Oldřichovi z Rožmberka za vydání glejtu. (M)
B. m. (1446, 30. srpna). — Orig. arch. Třeb. 11. 39. 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu i všecko plné poddané a poslu-
šenstvie VMti vzkazuji. Děkuje převelice a pokorně, že mi VMt milostivý glejt ráčí
dáti, vzkázavši, abych po ten glejt na sv. Jiljie k VMti poslal oc, to rád velmi učinil
sem a tohoto posla sem vypravil, prose a žádaje, aby VMt ráčil mi jej poslati mi-
lostivě. Neb bohdá chci se před VMti zpraviti, kterakť se jest ta pře měla a ještě
má; ješto VMt bohdá to shledá, žef mnů to nescházé, nebf o to vší pilností stojím
i státi miením, kterak bych mohl VMti věrně slúžiti a poddán býti jako pánu milo-
stivému. Scriptum řeria III. die sanctorum Felicis et Adaucti.
VMti sluha poddaný Přech z Sedlčan.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Roznberga seděním na Krumlově, pánn mému
milostivému.
1520.
Farář Knínský Oldřichovi z Rožmberka: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nelžovic. (M)
V Knině (1446, 6. eáři). — Orig. arch. Třéb. II. 39. 1.
Službuť svú vzkazuji duchovní i modlitbu věmú, urozený pane milý ! A zprávuť
TMti dávám o Přechovi, člověka tvého z Sedlčan, a o panně Marthě z Nelžovic: tu
24 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
když jsem byl prosbu povolán do hospody cného hospodáře, k Vaňkovi Látochlebovl
v městě v Novém Eníně, tu když sem přišel mezi ně a devět osob mužských i žen-
ských tu s námi byli, řekl sem jim: Co mne potřebujete? A tak prosili sta mne
obě straně, Přěch dřievě řěčěný a panna Martha dřievě řečená, abych jě oddal. Tu
sem jich na jich vieru tázal: Máta-li slib spolu? Tu sú mi sě oba přiznala k slibu.
Dál sem jich tázal : Skládali sú sě spolu na loži ? Tu sta sě oba přiznala, že jě tak,
že sta spolu dvě noci spala, a přiznali sta sě oba, že sú s uotpuštěním TMti sku-
tečně spolu byla. A tak sem já jim řekl, žě nemohu já vás oddati, leč rozhřěšěnie
z Prahy dobudete sobě. Tu sú mne obě straně prosili, abych jim lístek napsal
k uofficálovi, aby jim poslal rozhřěšěnie list. I přinesli mi list rozhřešení, abych je
oddal a pokánie jim dal. A v té mieřě mátě přišedši jějie, i pojala svú dceru své-
volně pryč. A toto sě nedokonalo, než jednu sě provolánie v kostele stalo. Protož
žádný [sic] milý pane, rač sě TMt k tomu přičiniti a Přěchovi tvému poddanému spra-
vedlnosti dopomoci. A to což sem psal, žět to beru na svú přísahu kněžskú, žěf sem
psal pravdu. Datum feria m. aute Nativitatem beate virginis Marie in Enyn.
Venceslaus de Slaná plebanus in Enyn,
servitor et cappelanus vester fidelis.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mému milému, seděním na
Krumlově d. d.
1521.
Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka : o příkoří, které se mu proti glejtu stalo. (M)
B. m. 1446, 14. eáH. — Orig, arch. Třel. U. 39. 1.
Urozený pane, pane muoj velice milostivý! Službu svú vzkazuji s pokorným
poddáním. VMti velice děkuje, že mi VMt byl svuoj glejt dáti ráčil, i oznamuji
a tužím s žalostí VMti, že když jsem za tiem glejtem přišel do Sedlčan, chtě sobě
svědomie dobýti, kteréhož mi potřebie k mé spravedlnosti, abych se mohl před VMti
jako, dá-li Buoh, nevinný vyvésti: tu sem mluvil s některými z měšťan, oznamuje
jim, že mám glejt od VMti; a pan purkrabie na to se neobrátiv, i kázal mě jieti
měšfanuom. A tu sú mne v domu mém, kteiýž mám za VMti, s pilností hledali,
všecky věci přemetavše. I věřímť, milý pane, že VMti toho líto bude, žeť mě úřed-
níci svévolně tisknu i přes váš glejt od VMti mně daný. I prosímC pokorně, račte
se v tom laskavě a dobrotivě okázati jako pán milostivý, abych aspoň mohl ten
domek prodati a VMti osaditi, poněvadž tu bezpečen nemohu býti. Neb Buoh to vie,
žeť sem nevinen, a VMti chci vždy rád slúžiti jako Pánu velice milostivému. Tohoť
žádám i prosím milostivé odpovědi listem po tomto poslu. Scríptum feria HII. in
festo Exaltacíonis sancte crucis. Vašemu panství poddaný Přech z Sedlčan.
Urozenému pánu panu Oldřichova [sic] z Rozenberga, pánu mému milostivému.
Dopisy z rohu 1446, 25
1522.
Oldřich z Rožmberka BudějoTickým : aby nepřekáželi biskupovi ustanovenému k nim za
faráře.*) (M)
V Krumlove 1446, 28. prosince, — Koncept arch. Třéb. IL 31. 1.
Súsedé milí! Přijel k nám kněz biskup, pfarář váš, a vznešil na nás, žef jest
pohnán od strany od pánuo přes takové podání, jakož jemu král Římský ten kostel
dal a uveden jest vedle řádu, a že by nekaké nátisky a nechuti trpěl. I zdálo by
se nám, abyste již těm věcem dobře dali jíti, nigprve abyste skrze to zachovali krá-
lovu milost, a také to dobrodiení, kteréž vám král Albrecht neboščík a otec krále
Ladislavóv učinil, a také aby mezi vámi nekaké nechuti, nesnáze neb zbúření nepo-
vstaly, ještoby vám i vší zemi v budúcích časích ke zlému přijíti mohlo. A to vám
proto píši, neb to Buoh vie, žeť bych vám ani městu vašemu co zlého přál. Datum
Crumlov feria im. in die Innocentium annorum oc XLVI^ Oldřich.
*) Týká se kněze Matěje Němce, jmenovaného k biskupství Litomyšlskéma, o němž viz y Palackého
Dějinách IV. 1. str. 113 nota 122.
1523.
Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o dluhu poddaných z úřadu Rožmberského. (M)
B. m. (1443). — Orig. arch. Treb. II. 249. 1 o.
Službu naši napřed VMti, urozený pane milý, vzkazujeme. Píše VMt mezi
jinú řečí, že lidé vaši dědiční s úřadu Rožmberského neznají se Kovářovi v nižád-
ném dluhu, kromě jeden ve dvandcti [sic] groších, i žádáte, abychom Kováře služeb-
níka svého k tomu držali, aby on bez práva s vašimi lidmi nic nejměl činiti oc:
jmáme za to, byť jemu nebyli vinni, žeť by se styděl napomínati; a poněvadž jemu
jeho dluhu zapierají, onť chce k nim o to vždy hleděti a dobývati svý dlúho nebo
krátko. I zdálo by se nám, aby VMt lidem svým radili, aby radějše jeho od-
byli s škodků nežli s velikú škodu, ačkoli těm lidem, dokudž jest Kovář u nás, ne-
jma překážeti. Pak kdyžťby odšel, myť bychom jemu nemohli hájiti, by svého nedo-
býval. A o bezpečenství jemu dáti, přijíti a odjíti, jakož dotýčete: tak Kovář praví,
žeť se jemu nezdá, ačkoli bezpečenstvie by jměl, o to viece choditi, pravě, že v So-
běslavi a na Chúsníce tři léta vězen bez viny byl, a nynie, ješto o ten dluh do
kraje chodil, málo nezabit od vašich lidí. Datum sabbato.
Purgmistr a radda města Hory Thábor.
Urozenému panu Oldřichovi s Rozmberga, pánu přieznivému.
1524.
Oldřich z Rožmberka Přechovi ze Sedlčan : o vráceni mu statku jeho. (M)
V Krumlove 1447, 4. ledna. — Koncept arch. Třeb. II. 39. 1.
Přechu milý! Tak jakož si s námi u Praze mluvil a prosil, abychme tobě
Archiv Čedeý XIV. 4
26 A XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
milost dali a statek tvój zase vrátili: ač si se koli proti nám a našiem nekerých
běhóv dopustil, ježsto by to učiniti byl neměl, avšak nejedno bývá lepší milosť, nežli
hodná pomsta ; a proto myf tobě milost dáváme a tvój statek navracujeme mocí listu
tohoto, avšak takové, aby každému dosti od sebe učinil, komužby co vinovat byl,
a zvláště Tháborským. A takéf sme obeslali Lippolta purgrabie našeho, dávajíce
jemu na vědomí, že sme tobě milost dali ; pros jeho, aby on tobě také milost svými
přátely dal, to věda, aby se uměl v té mieře opatřiti, dokuť tě Lippolt svým listem
neobešle a tobě milost dá. Datum Crumblov feria IIII. ante Epiphaniam annorum
oc XLVIP. Oldřich.
1625.
Oldřich z Rožmberka purkrabí svému Lipoltovi : o vrácení statku Přechovi ze Sedlčan. (M)
V Krumlově 1447, 4. ledna. — Končit arch. Třéb. 11. 39 1.
Lippolte milý ! Věděti dáváme, že sme Přechovi z Sedlčan milost dali a jemu
jeho statek zase vrátili, tak jakož v tomto přiepisu srozumieš. I prosímef tebe, aby
ty a přietelé tvoji jemu také milost dali; a toho jemu svój list pošli, maje tvój list,
aby již před tebú a přátely tvém a ženy jeho věděl bezpečen býti. Datum Crumlov
feria nil. ante Epiphaniam domini annorum oc XLVI® [sic]. Oldřich.
1526.
Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o dluhu. (M)
V Hluboké (1447, 14. ledna). — Orig. arch. Třéb. Famílie Lobkovic.
Služba má napřed VMti, urozený pane ! A jakož mi VMt vzkázal po Lukšovi,
že by VMt ráčila seznati ústně vedle smlúvy, jakož jest VMt učinila mezi panem
Alšem a paní Perchtu a panem Zdeňkem o dluh otce našeho i náš : však VMt tomu
muož dobře rozuměti, že by mě mohl tu rok zajíti o ten dluh, ješto by VMt ne-
mohla býti. I prosím VMti, račte mi dáti svědomie listem pod vaší pečetí vedle té
smlůvy, a po tomto poslu poslati. Datum Hluboká, sabbato ante Anthonii.
Jan z Lobkovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka d. d.
1527.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic: o dluhu. (M)
V Krumlově 1447, 16. ledna. — Koncept arch. Třéb. FamUie Lobkovic.
Služba má tobě, súsede milý. Tak jakož mi píšeš, žádaje svědomí mého
o ten dluh, kterýž pan Petr z Šternberka, manžel paní Perchtin dobré paměti, otci
tvému dlužen byl: jáť se jinak v tom nepamatuji, než tak, jakož se i paní Perchta
pamatuje a toho svědomí svój list poslala. Datum Crumblow, feria 11. ante Anthoni
annorum XLVH^ Oldřich.
Dopisy » roku 1447. 27
1528.
Václav z Michalovic Jindřichovi z Rožmberka : o kohoutech, . o sedání, koroptvích oc. (M)
B. m. 1447, 25. ledna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 16.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a pheteli milý! Jakož si mi psal o ko-
koty, k tvé žádosti teďt dva kokoty posielám : jeden chocholatý, starý, kteréhožf jest
u nás ižádný kokot nepřebil, protož toho sázej na měkce, a druhý mladý, také dobrý.
A když je kážeš ssaditi, kažiž jim dosti prostranstvie učiniti, aby mohli svobodně
běhati, af by jich lidé nezastupovali. A takt sem zpraven, že vy své kokoty velmi
divně ssazujete jako v áranciech; těmtof se to nehodí, než aby měli prostranstvie,
nebt uměta běhati. Ale tak v šranciech, a kdež úzkost mají, nic by jimi nezískali.
A třetíť posielám panu Joštovi, bielý, také starý a také velmi dobrý. A jakož si mi
psal, že mi chceš pójčiti zbroje klacie, tohof sem vděčen a velmif děkuji. I prosímf,
aby mluvil se panem přietelem mým milým, otcem svým, a zjednal to, at se mnú
kole, jakžf se jemu zdá, neb za pytly neb v ořové zbroji. Pakli chce bez sedel,
a to já nejraději na holých koních, o drajlink vína. Yěřímf, že to zjednáš. A také
pověz pánu, milý pane Jindřiše, žeť bych jemu byl velmi rád kuroptvy poslal, a je-
zdilit sú několiko dní a nemohlif sú nic zabiti. A dá-lif pán Buoh čas, že by sníh
tento sšel aneb jeho viece připadlo, chcif svú pilnost k toniu přičiniti, žef vždy
budu. A těmto kokotóm dajte odpočinuti. Datum f. mi. in conuersione sancti Paulí,
anno domini M^IIII^XLVIImo. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, buď d.
1529.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o zvěři. (M)
Na Č. Krumlove 1447, 28. února. — Konc. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 17.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Prosím tebe, aby
mi dal jelen a lani, jakož sem prve s tebú mluvil, a piš mi po tomto poslu, kamž
bych měl po ně poslati. A žef ihned Ealkuše^ služebníka svého, po ně pošli, jezštoC
se s tiem dobře umie obierati. A to proto bych velmi rád, aby nynie přivezeni
byli, dokudž jelen rohóv nesvržě. A budeš-li chtieti mladých zvieřátek chovati, bohdá
o letniciech, kažť rád některé zvieřě zjednati. A daj mi věděti, kterak se máš, nebť
bych velmi rád, by se dobře měl. Datum Crumblow, feria III. post Invocavit, an-
norum XLVn^ Oldřich oc.
A tergo: Telecký.
4*
28 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
1530.
Jan Pražák, rychtář Táborský, Oldřichovi z Rožmberka: o odúmrti SobSslayského kněze
Petra t Radimovičkách. (M)
B. m. 1447, 10, břema. — Orig. arch, Třeb. L B. 5AP, 1 a.
Urozený pane, slnžbu svú vzkazuji VMti. A jakož sem s VMtí mluvil v Bu-
dějovicích nynie na sněmu a lístek té žaloby dal napsaný po panu Rusovi burgrabí
vašem o tu odúmrt, kterúž kněz Petr z Sobislavě miení bráti, a nemaje k tomu
žádného práva, v Radimovičkách, za kterúž súsedé naši jsú rukojmě, ješto jest ta dě-
dina řádně osazena, vzdána i přijata a penězi jinam zaručeni. I věřímf VMti, že
Yíthovi burgrabi nebo Maksantovi rozkážete, at knězi přikáží, af těch lidí u pokoji
nechá; nebof k nim žádného práva nemá. VMti žádám dobrotivé odpovědi listem
vaším při tomto poslu. Scriptum feria YI. ante dominicam oculi mei semper ad do-
minům anno XLVII. Jan Pražák, rychtář Tháborský.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, bud dán.
1531.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o listu pana Štítného. (M)
V Tdči (1447), 10. břeena. — Orig. archivu Třéb. Fam. Bosenberg 10.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Vědětif dávám, kterak že
sem Víthu a Maxantha, služebníky tvé, obsielal o ten list, ješto svědčí Janovi Ščít-
nému, služebníku mému, žádaje, aby mu vrácen byl. A služebník muoj jim také toho
podával, jestližeby jim v čem vinen byl, že o to chce na někom dobrém přestati
i opraviti. A služebníci tvoji listu jemu vrátiti nechtie ani jeho podávanie přijieti.
Protož, milý přieteli, prosím tebe, rač svým přikázati, aC od něho jeho k rovnému
podávanie přijmu a list jemu vrátie bez dalšieho odtahovánie. Odpovědi žádám po
tomto poslu. Datum in Telcz f. VI. ante Oculi. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, přieteli mému milému, d . .
1532.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: odpovídá ku předchozímu listu. (M)
V Krumlově 1447, 14. břešna. — Konc. arch. Třéb, Fam. Boseifiberg. 10.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie
píšeš o úředníky mé, Víthu a Maksanta oc : i neviemf , kterak- se ty věci majie ; než
ihned sem obeslal úředníky své, a cožkoli na něch porozumiem, majíf moji tvému
vedle spravedlnosti učiniti, což by jim [sic] učiniti měli. A cožC mi za odpověď dadí,
dámť, nemeškaje, věděti. Datum Crumblow f. UI. post Oculi, annorum XLVII®.
Oldřich oc.
Jan z Hradce.
Dopisy 0 roku 1447. 29
1533.
Mikuláá z Lobkovic slibuje Oldřichovi z Božmberka: že k němu přijede. (M)
V Hluboké 1447, 20. března, — Orig. arch. Třeb. FamUie Lobkovic.
Služba má napřed, urozený pane mně pHeznivý! A velmi bych rád slyšal,
by sě TMt dobře a ve zdraví měla. A jakož mi TMt vzkázala po Eonyatovi, abych
k TMtí pHjěl: tof chci rád učiniti a k TMti tuto středu najprve pHeštie na večer
přijeti. A takéf TMti teď posielám z Bavorovického rybníka třidcět kapruov a ně-
kolik štik, a prosím TMti, aby ráčil za dobré přijieti; neb jestli žet sě TMti slíbie,
dámf jich což TMt ráčí, nebť jich mám, děkuje Bohu, dosti. Dán na Hluboce ten
pondělí po střědupostie XLYII^. Mikuláš z Lobkovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka mně příeznivému b. d.
1534.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic : ukládá mu rok s Janem Kozlovcem. (MJ
V Krumlově 1447, 20. dubna. — Konc. arch. Tréb. Fam. Bosenberg 15.
Služba má tobě, súsede milý! Tak jakožs mě*u Praze prosil i tudiež Jan
Eozlovec, abych se v to, což mezi vámi jest, uvázal a vám toho na čas jmenovitý
rok položil oc, vědětif dávám, žef jest i nynie ke mně o též Jan Eozlovec nadepsaný
přijel, téhož s snažností žádaje a prose. Protožf zdálif se tobě v tuto neděli příští
[23. Apr.] zde osobně státi^ neboli svú plnu moc poslati, nebť bych se tu k tomu
chtěl přičiniti, zdali by to, což mezi vámi jest, v dobré uvedeno mohlo býti. A což
jest v tom úmysla tvého, to mi po tomto poslu daj nemeškaje věděti. Datum Crum-
low f. V. post conductum pasche, annorum oc XLVII^. Oldřich oc.
A tergo: Popel Johannes de Lobkowiz, dominus in Hluboká.
1535.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka : opakuje své poselství, pak o jízdě do Prahy,
zvěřině oc. (M)
V Telči 1447, 27. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš,
kterak bych vzkázal po Suchanovi : vzkázal sem, aby mi ten Člověk, na kteréhož do-
mnění mají, aby mi jmenován byl, i toho ješče žádám. A píšeš mi, chtěl-li bych do
Prahy jeti, abych to dal věděti; budu-liť moci, chtěl bych rád býti. A po jednu
lani pošli do Telče, kdys chceš, chciť ji rád dáti. A rád bych viděl, by se dobře
jměl i s syny svými. Datum in Telcz f. V. post Marci, anno oc XLVH^.
Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému, d.
30 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r, 1526.
1536.
Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o sejití se s ním. (M)
V Hlviboké 1447, 1, května. — Orig. arch. Třéb. FamtIÁe Lobkovic.
Služba má napřed TMti, urozený pane mně příeznivý! A TMti velmi děkuji
se psóv. A také jakož mi TMt vzkázal po Lužnickém, afbych TMti sčekal až do
patka najprv příštieho; rač věděti, že to chci rád učiniti, jedno mi rač TMt dáti
věděti po služebníku vašemu, kdež bych sě s TMti měl shledati. Datum Hluboká
feria n*. die s. Philippi et Jacobi anno oc XLVn^. Mikuláš z Lobkovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bosembergka mně přieznivému b. d.
1537.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Jana Štítného s Yít^u ze Rzavého
a Maksantem. (M)
V Telči 1447, 5. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10.
Službu svů vzkazuji, • urozený pane a přieteli zvlášče milý ! A jakožf sem
prve psal o služebníka svého, Ščítného, kterak mu Yietha a Maksant list drží, aby to
mezi nimi někdo dobrý ohledal, a to se ješče nestalo. I věřímf ješče, aby to někdo
dobrý mezi nimi ohledal, abych věděl, jest-li služebník muoj k tomu spravedliv.
Datum in Telcz f. sexta post Inuentionem sancte crucis, annorum oc XLVH®.
Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému.
1538.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o mladé zvěři, o Janu Štítném oc. (M)
V Jindřichově Hradci 1447, 30. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš,
jestliže bych chtěl mladé lani chovati, že by mi jich chtěl několiko sjednati: chtěl
bych jich rád chovati, bych je mohl jmieti. A jestliže by mi jich sjednal, tehdy rač
to dáti věděti purkrabie mému do Hradce,. A o noviny, jakož píšeš, žádných novin
nynie nevím. A o Ščítného služebníka, jakož sem prve psal, rač se k tomu přičiniti
i o ty lidi, aby o to již konec jměli. Datum in Nouadomo f. HI. post Penthe-
costes, anno oc XLVH®. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému.
Dopisy z roku 1447. 31
1539.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby položil rok Jana Štítného s Vítem ze Rzavého
a Maksantem. (M)
V TOči 1447, 14. června. — Orig. arch. Třeb. Fatn. Bosenberg 10.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A jakož sem tě
již častokrát' obsielal, kterak služebníci moji a tvoji mají spolu činiti, Ščítnej, Yítha
a Maksont, o některé záščí, ješto jim ŠČítnej z toho vinu dává, a na tojs mi odpo*
vědi nedal. I ufámf a věřím, že se k tomu přičiníš, af by se miesto mezi nimi stalo.
I prosím tebe, vyd%j jednoho a já druhého, at sú ti toho mocni, af se jim po těch
miesto stane, nebo mi služebníci moji dávno tuží, žef nemohu konec o to jmieti.
A toho mi daj odpověd po tomto poslu. Datum in Telcz f. im. aute Festům sancti
Viti, anno oc XLVII^ Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému.
1640.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: aby uložil rok ve sporu Jana Štítného s Vítem ze
Rzavého a Maksantem, pak o lidech Vácslava Zmrzlíka oc. (M)
V KnmlavĚ 1447, 17. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš
o Štítného a úředníky mé a dotýčeš, žet sem prve na to odpovědi nedal : milý přie-
teli, jáC se nepamatuji, bych já tobě kdy na tvé listy odpovědi nedal, leč by mi
tvój list některý nedošel. Avšak jakžtěkoli, nechf služebník tvój jednoho dobrého
člověka tu v kraji vydává, a moji úředníci také jednoho mají vydati. Pakli by se ti
smluviti nemohli, ale věřímC, že se sám jakožto najvyšší ubrman k tomu přičiníš,
aby vždy mezi nimi k konci přivedeno bylo. A jestliže by moji v čem scestni byli,
majíť po tobě opraviti. Též zase jestliže by tvoji v čem scestni byli, věřímť, že též
zase učiníš. A ihned sem obeslal své úředníky, aby jednoho vydali a tobě věděti
dali, a ty aby jim rok položil a konec mezi nimi učinil, nebo bych já nerad, byf
mezi tvémi neb mémi která róznice byla. Takéť bych velmi rád viděl, by se dobře
měl. Dále věděti dávám a mám za to, že tebe to tajno není, kterak moji služebníci
s Zoběslavi [sic] zbili pěších na 18te, ješto po cestách lúpili. A někteří potom ožili,
kteříž duši v sobě byli zatajili. I neviem, čí sú byli; než druzí praví, že by Václa-
vovi Zmrzlíkovi byli, ale však mi ježště žádný o nich nepíše. A což dále v tom
zviem, dámf věděti. Datum Crumblow, sabato post Viti, annorum XLVIP.
i.
32 A. XXVUI. Dodavek Je dopisům rodu Rosenherského do r. 1526.
1541.
Vzájemné dopisy Oldřicha z Rožmberka ku Přibíkovi z Borovnice a Čejetic a ke SmiloYi ze
Zihobec ve příčině urovnání sousedských sporů obou posledních. (M)
a) V Krumlově 1447, 1. srpna. — Konc. archivu Třeboň. Fam. Borovnic.
Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý ! Přišel k nám Přibík z Borovnice, zpra-
vuje nás, že si jemu lidí zbil a jim překážel na jich dielech přes takové rozkázání,
jakož sme vám u Praze o sněmu rozkázali obojím, abyste u pokoji byli, abychme
vás osobně přeslyšěli. Protož, milý Smile, prosímeť tebe, aby jeho lidem na dielech
nepřekážel, pakliby kterého u vězení měl, propustil, a sám osobně před námi stál
od této neděle ve čtyřích nedělech najprv příštích, toť jest ta neděle po světým Jiljí.
A přiveď [s] sebú svědomí živé, kteréž by k tomu roku potřeboval. Též sme Při-
bíkovi také rozkázali. A my přeslyšiece vás, učinieme mezi vámi spravedlivý konec.
I věřímeť, že to učiníš, neb jestližeby jemu vedle našeho psaní lidí u pokojí nenechal,
bylo by nám samému za to hanba, jsa náš, a že by našeho rozkázání nechtěl učiniti.
Datum Crumblow, feria III. ín die ad vincula Petři, annorum XLVIP.
Žihovcovi.
b) B. m. (1447, 4. srpna). — Orig. arch, Třéb. Fam. Borovnic.
Služba má napřed, VMti, urozený pane milý! A jakož jest VMt psala Smi-
loví, aby mým lidem nepřekážel a jich u pokoji nechal : rač věděti VMt, žeť jest mí
mé lidi z pole z jich vlastíeho dolov honil, a nemaje k tomu žádného práva, ježto
to má VMt shledati. I prosímť VMti, abyste mi ráčili k tomu raditi i rozkázati,
kterak bych s tiem měl naložiti, nebť vždy chce svú vuoli se mnu mietí i má nad
mými lidmi. Datum feria VL ante festům beati Oswaldi. Přibík z Borovnice,
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Romzberka [sic], pánu mému milostivémn.
c) B. m. (1447, 4. srpna.) — Orig. a/rch. Třeb. Fam. Borovnic.
Služba má, urozený přieteli milý. Prosím tebe, aby se páně Mtí mluvil, kterak
mi JMt radí o to, že Smíl má svú vuoli se mnú i s mými chudými lidmi, jakož
JMti píší, že mi je sehnal s pole ve čtvrtek. I prosím tebe, příčin se, aC mi toho
odpověď dá páně Mt po tomto poslu, kterak bych s tiem měl učiniti. Datum feria
VI. ante festům Oswaldi. Příbílc z Borovnice.
Urozenému panoši, Janovi řečenému Rous z Černín, přieteli milému, buď dán.
d) V Krumlově 1447, 6. srpna. — Konc. arch. Třeb. Fam. Borovnic.
Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý! Psalíť sme ondy, pokládajíce tobě
i PHbíkovi před nás rok v tu nedělí po svatém Jiljí najprv příščí. A vedle toho
sme psali, žádajíce, aby s Pribíkovýmí lidmi nic neměl činiti oc, jako ten náš list
Dopisy B rohu 1447. 33
šíře svědčí. Na to si nim žádné odpovědi nedal, a přes takové naše psaní jemu vždy
jeho lidi híndraješ, 2 jich vlastních pol shánieš, tak jakož na nás Přibík vznešil.
I jest nám divno^ jsa náš, že sobě naše psaní tak lechce vážíš. Protož přikazujemef
pod zachování našie milostie, aby s Přibíkovými lidmi nic neměl činiti ani jim na
jich diele překážel nižádným obyčajem až do toho stání před námi; tuf se, bohdá,
vždy přičiníme, abychme vás spravedlivě rozdělili. A toho daj nám odpověď svým
listem po tomto posln, abychme se uměli po tom spraviti, neb tobě nemieníme v ni-
čemž krátko učiniti a jeho také neopúščěti. Datum Crumblow feria dominico ante
Laurencii, annorum XLYII.
é) B. m. (1447, 6. srpna,) — Orig. arch, Treb, Fam, Borovnic.
Služba má, VMti, urozený pane, pane milý! A jakožť jest Přibík z Čejetic
VMti žaloval, že bych já lidem jeho na jich dědinách dělati bránil: rač věděti, žeť
toho nenie, než těchť dědin bráním, kteréž on i jeho lidé přes výpověď těch dobrých
lidí, jakož nám VMt vydal, chce svévolně požívati, an mi sě ještě vedle výpovědi
nic nestalo. A rač pane, VMti, věděti, nežliť sě jemu utiskati dám mimo výpověď,
radějiť bych viděl, byť mi spáleno bylo. Smil z Žihobec.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
f) B. tn. (1447, 12. srpna), — Orig. arch, TřfSb, Fam. Borovnic.
Služba má VMti, urozený pane milý ! A jakož VMt psala Smilovi, a mně toho
listu přiepis poslali : račte vědéti, žeť jsů přišli lidé ke mně, žalujíce, že by jím dě-
lati nedal přes. Vaše přikázanie. A já jim toho nechtě věřiti i prosil sem Kalenice,
aby s ním mluvil, aby mi lidí u pokoji nechal, jakož jest VMt kázal. A Ealenice
mi vzkázal, že Smil toho učiniti nechce. A mněf sě lidem škoda veliká děje, ano se
jim obilé na poli zkazilo i ječmeny jim spadaly. I prosímť vždy VMti, abyste to
ráčili opatřiti jako pán mój. Za odpověď prosím po tomto poslu. Datum sabbato ante
Assumpcionem sancte Marie. Přibík z Borovnice.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rossemberka, pánu mému milostivému, b. d . .
ff) B. m. (1447, 20. srpna). — Orig, arch, Třéb. Fam. Borovnic.
Služba má napřed, urozený pane, pane milý! TMt mi píše, abych to obilé
dopustil žétí. Račiž TMt věděti, žeť jest Kalenice mezi námi smlůvu učinil, ať by
vyručili; tohoť jsů mi [v] hrdosti držeti nechtěli. Ajáť sem přisiehl, ať bych ho jinak
nedal, než na rukojmí. I věřímť TMti, že se mně křivého přísěšníka neuděláš. A když
já před TMtí budu, TMt obilé obrátí, kam ráčí. Dán v neděli. Smil z Žihobec.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu mému milému, b. d . .
ArchiT Český XIV. 5
i
34 -á. XXVin. Dodavek k dopisům rodu Bostnberského do r. 1526,
h) V Krumlově 1447, 22. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnic.
Oldřich [z Rožmberka] oc. Přibíku milý! Tak jakož nám píSeš a Smilóv list
si poslal, tomuť sme srozuměli ; v kterýmž Smil píše, dotýkaje přísahy, a nás y našem
psaní poslůchati nechce. Ale tě prosíme, aby ty nás v tom poslůchal jakožto* služebník
náš přikázaný a toho nechal již tak státi v dobré mieře, a pro nic s ním nezacházěl
žádnu měrů až do toho roku před nás uloženému. Však i to obilé muožeš v svú
žalobu před námi také položiti. A tu se, bohdá, chcem přičiniti, bude-li to obilé
tobě přisázeno, že i to musí opraveno býti vedle spravedlnosti. Pakli by Smil vždy
svů vuoli v tom chtěl mieti, ale chcemť tobě tvé spravedlnosti radni a pomocní býti
jakožto služebníku svému poslušnému. I věřímeť, že to učiníš, a tohoť žádáme od-
povědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow feria m. ante Bartolomei, anno oc.
XLVn^
A tergo : Přibíkovi Ryšavému.
t) B. m. (1447, 25. srpna). — Orig. arch. Třel. Fam. Borovnic.
Urozený pane milý ! Služba má VMti ! A jakož VMt mi píše, abych toho nechal
ták v dobré mieře státi až do toho času nám YMtí uloženého ; račte věděti, žef jsem
já hotov učiniti to i jiné všecko, což mi VMt rozkáže. Datum feria VI. post Bar-
tholomei. Přibík z Borovnice,
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému, b. d.
1542.
Jan z Hradce prosí pana Oldřicha z Rožmberka o některé přátelské služby. (M)
V Telči 1447, 10. července. — Orig. arch. Třeb. FamUie Puchheim.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A prosím tebe,
přilož svú pečet na svědomí za mě k této dobré vuoli, jakž věřím, že to pro mě
učiníš. A prosím tebe, napiš králi Řiemskému list o pana Jiříka švagra mého takým
obyčejem, jakož teď toho připiš posielám; i věřímf jako přieteli svému dobrému, že
to pro mě učiníš a ten list mi pošleš po tomto poslu, jakož bych já též pro tě
učinil, když by takáž věc potřebie byla. Datum in Telcz feria 11. post Procopii
anno oc XLVn^ Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému.
1543.
Oldřich z Rožmberka panu Janovi z Hradce : odpovídá k předešlému listu a o jiných věcech. (M)
V Krumlově 1447, 12. července. — Končit arch. Třéb. FamUie Puchheim.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý ! Jakož si mi nynie
psal a prosil, abych pečet svú na svědomí k dobré voli přivěsil: milý přieteli, ten
Dopisy B rohu 1447, 35
list, kterýž si mi poslal na pargaméně, nezdálo mi se, byf tak psán byl, jakož by
mělo býti, jakož tě toho ústně spravím, když se bohdá shledáme. I kázal sem jiný
list v táž slova napsati proto, aby se tvé věci nemeškaly, a pečet svú přivěsiti,
kterýž teď i z druhým listem na pargaméně zase posielam.
Dále jakož prosíš, afbych psal EMti o pana Jorga Puchoméře oc, tof sem
rád učinil, a teď přiepis i list posielam, kterak JMti píši. A takéť mi se n«zdá
býti, i s jinými přátely též psali o pana Jiříka, jakož si mi přiepis poslal, neb se
to k odpovědi rovná. A také bohdá o tomto sněmu u Viednie muožem se lépe při-
mluviti ústně, aby ty věci k dobrému konci přivedeny byly, než takovým psaním.
A jakož píšeš o zvieřátka, tyť chci zjednati. — Také, milý přieteli, jakož si
mi ondy psal, že si Vláškovi služebníku mému rok k těm penězóm uprosil do roka
od tohoto svatého Havla najprv příštieho, i píšeš s výmienkú, čtvrt léta napřed dáti
věděti: i prosímť tebe, aby ten rok stál bez výmienky, aby se Vlásek tiem lépe
mohl rychtovati v svých bězích. — A jakož píšeš o Štítného, ihned sem obeslal
úředníky své, aby tomu konec bylo. — Také dávám věděti, že pan Krušina, pan
Bobský [Rabský?] i jiných drahně dobrých lidí, že u mne byli a potřebné věci,
s kterýmižto věcmi bohdá nemeškaje ústně k tobě poselství učiním. — Milý přieteli,
o Vláškovu věc prosím tebe za odpověď. Datum Crumblow feria IIII. ante Mar-
garethe annorum XLVIP.
1544.
Purkrabí Zviekovský Oldřichovi z Rosenberka o Vávru, jeho poddaného ze Sedlčan ; Zmrzlík
chce škoditi u Ghoustníka. (E)
B. m. (19. eáří 1447). — Orig pop. arch. Vorl. IV. K. 2.
Urozený pane, pane milostivý! Službu mú VMti! Rač VMt věděti, že Vávra
z Sedlčan, člověk Váš, listu tohoto dodatel, přišel ke mně, tuže mi na Sedlčanské,
že mu jeho statek držie, jakož on VMt ústně lépe zpraví. I podal jsem o to na
konšely, a konšelé nález, jakož mně on zpravuje, učinili, aby toho tak nechal, žej'
tomu dávná chvíle. A Vávra sej' na VMt o to odvolal. . I prosím VMti, račte mu
v tom radni a pomocní býti, nebť slyším, že by práv byl. Také račte věděti, že
by Zmrzlík bratru mému okolo Chúsníka rád uškodil, co by mohl. Scriptum sabato
ante sancti Bartholomei apostoli. Lippolt Vitha z Rzavého, purkrabie Zviekovský.
Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino suo gracioso.
1545.
Hynek Krušina z Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: o kněze Lukáše, by za hospodáře
v špitále českém v Římě ustanoven byl. (M)
V Nepomuku 1447, 26. gáří. — Orig. arch. Třéb. 1. A. 3 Kfi, 42 q.
Služba má napřed, urozený pane a testi milý. Kněz Lukáš, listu tohoto uka-
6»
36 A. XXVUl Dodavek k dopisům rodu Eosenherského do r. 1526.
zatel, zpravil mě jest, kterak by pro Buoh a pro poctivost tvů i jazyku českého
v špitále tvém v Hrímě mienil hospodářem býti, ač jestli že by vuole tvá k tomu
byla, proto aby půtníci Čechové v nedostatcích svých útočiště tu k němu jměli.
I prosímf pane, poněvadžf tak dobrým úmyslem a k poctivosti tvé a jazyku českému
v to uvázati se chce, daj jemu k tomu svú voli a zmocni jeho toho listem svým,
nebf jest kněz řádný a přiatel dobrých. Yěřímf pane, že to učiníš, af by také v Hřímě
jazyk český hlas jměl, jakožto i prve bylo jest. Také prosímt pane testi, piš on
k svatosti papežově, af jemu popřeje úřadu toho a zpovědi [ . . . ]id Čech; a dálet
pň 8 tebú rozmluvie služebníci moji, kteréž k tobě posielám, Pokonický a Zdeněk.
Datum in Nepomuk feria tercia ante festům s. Mathei apostoli Gristi anno XLVII.
Hynek Krušina z Švannberka, hautpman kraje Chebského.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, testi mému milému.
1546.
Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka : o svém příjezdu k němu. (M)
Ve Strakonicích (1447), 31. řífna. — Orig. archivu Třeboň. Fam. Eosenberg 17.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý ! Jakož mi píšeš o pří-
jezde k sobě oc, chcif to, pane, rád učiniti, leč by mě dna lámala, jakož mě láma,
že bych proto nemohl. Tehdy by mi TMt za zlé neměl, jestliže bych beze lsti při-
jeti nemohl. Datum in Strakonicz in vigilía omnium sanctorum.
Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd.
1547.
Budéjovští Oldřichovi z Rožmberka : o projíždění jejich vozků Rožmberského mýta. (M)
B. m. 1448, 1. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 M% 1.
Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. Jakož nám VMt psal
o vznešenie na VMt rychtáře z Svinuov, žě by naši neobyčejnými cestami, jestot
prve ježděno nenie, jeli a tady projieždiece mýta: milý pane, toho přikázaní naši
žádného nemají, aniž věděli, byf cestami neobyčejnými jeli A protož kázalif sme
volati, aby žádný a svlášt naši neobyčejnými cestami nejezdili a ke škodě mýtu va-
šemu. A téhož na VMti žádajiece a prosiece, ráčili kázati přikázati, aby VMti lidé
také neobyčejnými cestami mimo naše město nejezdili a nám práv našich neprojězdili.
Datum feria n. in circumcisione domini anno eíus oc. XLVni^.
Purgrmistr a radda města Budějovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu nám přieznivému, dán.
Dopisy 0 rohu 1447 a 1448. 37
1548.
Jan z Tožice Oldřichovi z Rosenberka : o vyplacení Štěpánova a Ledenic. (M)
U Vidově (1448), 3. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A, 1 A^, 14 f.
Služba má TMti, urozený pane milý. A jakož TMt dala mně voli vyplatiti
Štěpánov a Loděnice : i račiž TMt věděti, žeť městu Budějovskému odpoviedají, i strachť
jest, byť těch chudých lidí nezahubili. I zdá-li sě VMti, že by TMt psal Vlasákovi,
že jemu YMt ráčí dáti tři neděle po svatém Jiří tři sta kop a šedesát kop, a k tomut
já času mohu v jistotě položiti ty penieze. Než af by TMti inhed lidi postúpil, af
by jich nezahubili, nebť jsú chudí lidé. Všakť bude mieti mój list do té chvíle v své
moci Vlasák. A cožť sě bude VMti zdáti, to VMt rač mi dáti toho odpověd. Pakli
mi TMt káže přijieti, toť rád učiním. A pravieť, žeť by Plavanky umřel. Dán u Vidově
v neděli. Jan z Tožice.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu na mé laskavému.
Na ruba poznamenáno: fena mi. post Circnmcisionem Domini anno XLVIII.
1549.
Zdeněk z Waldšteína Oldřichovi z Rožmberka: o své neshodě s Janem z Hradce. (M)
V Rukšteině 1448, 25. bí^na. — Orig. arch. Třéb. Familie Wáldstein.
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přiet^li milý! A jakož slechka
TMti tajno nenie, kterak pan Jan z Hradce svú voli se nmú má a rukojmiem mým
svévolně laje, a což jej páni obsieligí? Já sem jej obsielal i přede pány sem s ním
mluvil a che [chtě ?] přede pány jemu práv býci podle listu ; jestli žě bych co proci listu
svému učinil, anebo podle rozkázání pánó JMtí učinici, anebo podle rady páně Men-
hartovy opravici; a von toho ote mne přijěci nechce. A vie pan Jan, kterak jsem
k tomu přinucen, ješto mi sě o to rozpisovaci nehodí podle zápisu. A von mi také
slíbil pod svú věru dáci vypsané své prátely a pomocníky, abych na ně nesahal, před
panem Hyncem nebožčíkem z Pinšteina [Pirkšteina ?], před panem Heníkem [z] Židlochovic,
před panem Leskovcem Arnoštem ; a toho sě na nem nemohu doupomínaci. A klade mi
roky v Čechách, jesto list muoj tak nesvědčí, než abychom sebe s obú stranu právem
hleděli, kterých páni a zemane by tich časóv požívali v zemi naáie. I teď přiepis
toho listu TMti posielám, a prosím TMti, posrozuměje jemu, TMt rač jej obeslati,
af ode mne rovné přijme, abych JMti raděje slúžil jakožto súsědu, a mně rajš po-
radici. Jakož toho TMti věřím, že to TMt ráčí učínici pro mú službu. Datum in
Ruksstajn feria H. post festům Pasce. Zdeněk z Walšteina.
Uroz. pánu panu z Boznberka sedéním na Krumlově, přieteli mému milému buď dán.
"n
38 A. XXVIIL Dodavek h dopisům rodu Eosenlerského do r. 1526.
1550.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o jeho sporu se Zdeňkem z Waldšteina. (M)
V Krtmlově 1448, 1. dubna. — Koncept arch. Třéb. FamUie Woídstein.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláštně milý ! Věděti dávám, že
mi pan Zdeněk z Walstaina obeslal, a píše mi, že by svévolně naň sáhl proti zápisu
jeho, v kterémž se on tobě zapsal, a podávaje se k rovnému na dobré lidi. Milý
přieteli, měť by se zdálo, aby v této mieře takově s ním nezacházěl, než dal se ně-
komu dobrému s ním ohledati; a jestliže by ti dobří lidé nalezli jej v čem vinovat
proti tobě, proč by tobě neodčinil ? A také žeby tobě to bylo poctivěji i od lidí pří-
jemněji, než tak, — ač jest-li tak, jakož pan Zdeněk píše. Věřímť, že se v tom
tak mieti budeš, aby takové věci obecnému dobrému v této mieře nepřekážely. A tohof
prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow feria II. post Conductum
Pasce annorum XLVm^ Oldřich.
1551.
Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina o jeho sporu s panem Janem z Hradce. (M)
V Krumlově 1448, 1. dubna. — Koncept arch. Třeb. FamUie WalMtein.
Služba má tobě, pane Zdenku milý! A jakož mi píšeš a přiepis listu si mi
poslal, tomuť sem srozuměl, a velmi nerad takových věcí mezi vámi slyším. I obeslal
sem ihned pana Jana, prose jeho, aby rovné od tebe přijal bez takových nesnází.
A což bych já se k tomu uměl přičiniti, aby ty věci v dobré uvedeny byly, toť bych
rád učinil. Datum Crumblow feria II. post Conductum Pasce annorum XLVIQ^
Oldřich.
1552.
Oldřich z Rožmberka Budějovickým o faráři mistru OndráSkovi. (M)
V Krumlově 1448, 21. dubna. — Koncept arch. Třeb. 11. 31. 1.
Súsědé milí! Když nynie mistr Ondrášek, rodič města vašeho a farář, listu
totiž tohoto ukazatel, jel s námi z Yiedně, na cestě nébrž i tam u Yiedni od něho
nic jinéhOy než že by sě vám i jiným potomně hoditi mohl, srozuměli sme. Poněvadž
u člověka takového pak nynie opět slyšíme, kterak že ta smlúva, kteráž jest mezi
biskupem a mistrem Ondráškem farářem nadepsaným, najpoctivějším v Cristu otcem
cardinálem a pánem téhož mistra Ondráška učiněna, před vámi zjevena jest zname-
nitě; protož vás s pilností prosíme, abyste již jeho v tom spravedlnost vedle té
smlúvy znamenajíce, při ní jej vedle toho, jakož zní, zuostavili dobrotivě. Neb tomu
sami možte rozuměti, že takové věci cardinálem smluvené hodně by měly a mají
Dopisy e roku 1448. 39
býti držány, aby snad potom větší a snad horšie s toho nesnáze nevyšly, poněvadž
pak rodič města jest vašeho. Datum Crumlov domínica proxima ante Marci anno
domini oc. XLVin^ Oldřich z Rožmberka.
Súsědóm na$ím milým purgmistru a radě města Budějovic Českých bud dán.
1553.
Václav Hrftza z Chelěic zasílá Bousovi z Čemin, purkrabí Krumlovskému, pověřující list pro
svého posla. (M)
Na Prachaticích (1448, 21. května). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hrůza v. Chdčic.
Služba má napřed, švakřě milý ! A teď posielám k tobě Petra, služebníka páně,
což s tebů mluviti bude, aby mu toho úplně věřil, jakobychom sami s tebů osobně
mluvili. A jemu porozumějě, s pilností přičiň se k tomu. A což bude úmysla vašeho,
dajte nám to věděti páně listem a jej spěšně zase vypravte. Dán na Prachaticích ten
outerý-po světě Trojici. Václav Hruoza z Chelčic.
Slovutnému panoši Janovi Búsovi z Čemin, purkrabí na Krumlově, švagru mému
milému, buď list dán.
1554.
Táborští Oldřichovi z Rosenberka: o jejich člověka Jana T&mova z Medvědice. (M)
B. m. (1448, 30. května). — Orig. arch. Třeb. L B. SBC. 2.
Službu naši napřed urozený pane milý vzkazujeme. Když Jan syn Thómóv
z Medvědice člověk náš některého času jda cestu svobodnu, i nalezne člověka zabitého
na stezce, a navrátiv se do města Soběslave, povie měšťanem vašim o tom zabitém.
Keréhožto kázavše pochovati, člověka našeho vsadie do vězenie, z kteréhožto vyvedše
na skřipec vrci kázali, zda by se jim v tom zabitém poznal. A nemohše nic na nem
jmieti, podržavše jeho na rukojmiech, i propustili, ale město jemu vaše zapověděli
až do dnešnieho dne. O nehožto s Rusem, Maksantem i jinými úředníky vašimi mlu-
vili sme i do Soběslave psali, žádajíce, aby našemu člověku vedle jiných lidí nehájili
poctivých potřeb bez škody vašie pósobiti. A nemohše toho na nich jmieti, TMti on
také, ač se TMt pamatuje, psali sme; i otepsali jste nám, že se chcete na to zepta-
jíce odpověď dáti, a té do sie chvíle ještě od vás nemáme. Protož TMti prosíme,
móže-li to býti, aby ráčil úředníkóm svým tudíež měšfanóm rozkázati, af člověku
našemu nehájie o potřebné věci poctivé do města vašeho choditi; však jest-li ktož
kolivěk, ješto by našemu člověku o tu věc kterů vinu dával, chceme naň dosti pravdy
udati, jakožť sme též poprvé úředníkóm vašim podávali. A na to odpověd[i] vašie žá-
dáme. Datum feria V. post Urbani et in octaua corporis Christi.
Purgmistr a radda města Hory Thábor.
Urozenému pánu Oldřichovi z Boznberga, pánu přieznivému.
40 A XXVIIL Dodavek k doptsům rodu Rosenberského do r. 1526.
1555.
Táborští Oldřichovi z Rožmberka: že chtf dosti učiniti Janovi z Kozího. (If)
V Táboře 1448, 13. července. — Orig. arch, Třéb. Fam. v. Kozí.
Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme VMti. Na první list, jakož
ste nám o Eozského psali, odpověď dali sme, leč jest vás list nedošel. Pak jakož
nám nynie píšete opět, abychom Janovi Eozskému, služebníku vašemu, vedle úmluv
spravedlivé učinili oc: nevieme, co bychom jměli jemu učiniti, ješto bychom vedle
úmluv neučinili, poněvadž, prodav nám sbožie své a stupujě, žádného práva sobě tu
nepozóstavil ani k kterým poplatkóm zadrženým se ohlašoval. A přesto nechžf Eozský
s těmi úmluvcemi k nám přijede, jestliže sme co vedle jich výpovědi jemu neučinili,
chcemeť po těch úmluvcích jemu všecko učiniti, jestot VMti nebude potřěbie jemu
práva na naše lidi propúštěti. A VMti ufáme, že služebníky svého k tomu držeti
budete. Datum sabato ipso beate Margarethe virginis, anno oc XLVIIP.
Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému.
1556.
Oldřich z Kožmberka Jakubovi z Vřesovic: zve ke sjezdu katolických pánů do českých
Budějovic. (M)
Na Krumlově 1448, 25. října. — V Březanavě genealogii pánů a Vřesovic v arch. Třtb.
Služba má tobě, pane Jakube milý! Tak jakož jsou tě páni Hradecští obeslali,
abychom se sjeli, na který den a kde bych já ten sjezd položil oc ; vědětif dávám,
že jsem ten sjezd položil do Českých Budějovic od tohoto úterýho příštího v tém-
dni, toť jest ten úterý po Všech svatých [5. Ňovbr.]. Protož prosím tebe, milý pane
Jakube, tak jakožf páni Hradecští tobě píší, aby se té práce vážil pro obecné dobré
a tu přijel, nebo o též pan Krušina, pan Strakonický, pan Jan Rabský, pan Hanuš,
pan Jindřich Eolovratové, pan Burjan obesláni jsou. A jinému nerozumím, než že
ti svrchupsaní páni tu budou. A tohof prosím odpovědi tvé po tom poslu. Datum
Erumlow feria 6. ante Simonis et Judae, annorum XLVHI.
1557.
Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: že ke sjezdu v Budějovicích přijeti nemůže. (M)
V ŽUUicích (1448, 30. října). — V Březanové genealogii panik fs Vřesovic v arch. Třéb.
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a příteli dobrý! Jakož mi píšete,
pokládajíce sjezd v Českých Budějovicích, v tom také žádajíc mého příjezdu oc, o téžf
jsou mi také páni Hradecští psali. I jsouf, pane, hodné příčiny, pro něžf mi jest
toho nyní nelze učiniti. Nejprve, žeť mi není příjezdno ani bezpečno, neb když jsem
j
Dopisy z roku 1448. 41
byl obeslán panem Jiříkem, tu£ jsem tam jezdil za glejtem, avšak ještě ta u Šárky
strhovali sem i tam, na mně jmajíc na 40 koní. A vidouc, že jsem se přesílil jízd-
nými, i nesměli na mne. Nebo jsem jměl na 100 koní; a to dobře dobří lidé vědí.
Takéf nyní povstávají jakés dvorné bouřky v krajích našich. Tof pan Plichta I
a pan Aleš z Šumburka pálí sobě s Žateckými. Opět pan Hynek Krušina se panem
Vajdovským. Ale žef jsem již nyní mezi nimi k místu uručil námluvy, a příměří do
dvú nedělí mezi nimi učinil, a naději se, bohdá, žef toho mezi nimi pokonám. Pro-
tož vám věřím, že mi v tom za zlé neráčíte míti, a oč se koli dobré svolíte ze
spolka, někde blíže a nmě příjezdněji sjezd položíc, mne obešlete, tohof neobmeškám.
Data Žlutíc feria quarta post Simonis. Jacobus de Wrzessowicz.
1558.
Oldřich z Hradce posílá Oldřichovi z Rožmberka Vratislava z Mitrovíc. (M)
V Jindřichovi Hradci 1448, 6, prosince. — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 21.
Já Oldřich z Hradce službu svú vzkazuji, urozený pane a příeteli milý, a po-
sielám k TMti slovutného Vratislava z Mitrovic, služebníka svéhO; úmysla mého
dobře zpraveného, prose TMti, což nynie v tomto poselství ode mne mluviti bude,
aby jemu úplně toho jako mně věřiti ráčil s/unému. Datum Nove Domus feria VI.
die Nicolai episcopi anno domini oc XLVHF.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému.
1559.
Jan z Ústí stěžuje si Oldřichovi z Roáenberka na Václava z Stráže na Vogelhauze, Jana
z Stráže a Jindřicha ze Stráže, že mu jeho Vogelhauské zboží drží. (M)
V Kamenici (1448, před 30. prosincem). — Orig. arch. Třéb. I. A. 1A<», 10 g.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. TMti a voznamujiť TMti
na Ffuglauza na pana Václava a na pana Jana z Stráže a na pana Jindřicha z Stráže,
a vzláště žě mi pan Václav drží mé Ffdglažskie zbožie, nemaje k tomu práva. Neb
tvá milost vie, že stě mi to zbožie přisúdili. A pan Jan a pan Jindřich takie mi
toho zbožie diel držie, a což sem jem rokuo před purkrabí dával, i stával, nemohla
mi sě od nich žádná spravedlivost statí i do dnešního dne, a vdy mi mé mocí přědcě
držie. I prosím TMtí, aby to ráčil v pamětí mietí, žěť mi sě od nich žádná spra-
vedlivost nemóž statí. A takie TMtí prosím, aby kázal před svými syny čísti, ať by
jem to u paměti ráčilo býti. Psán v Kamenici. Jan z Úětie.
Urozeným pánuom panu Oldřichovi z Rožmberka a panu Jindřichovi a panu Janovi
a panu JoStovi přátěluom mým dobrým bud dán.
ArchiT Čeritý XIV. 6
3
42 A. XXVni. Dodavek k dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526.
1560.
Oldřich z Rožmberka Janovi z Ústí: o sboží YogelhauBkám. (M)
V KrmaAovi 1448, 30. prosince. — Koncept arch. ZVe6. /. A. 1 A% 10 g.
Služba naše tobě, urozený pane Jene milý. Psaní tvému nynějšiemu poroz-
uměvše, velmiť bychom rádi, by to mezi vámi v něveč dobrého bylo uvedeno, tak
aby z vás každý při své zuostal spravedlivosti. Datum Crumlow feria 11. ante
Circumcisionem Domini anno oc XLIX.
1561.
Budějovští Oldřichovi z Bosenberka: o propuštění jejich vozky Hanzle. (M)
B. m. 1449, 6. dubna. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B P, 25.
Urozený pane, YMti službu naši napřed vzkazujeme. A spravenit sme, že
VMt Hanzle formana od nás kázala v Třebonie [sic] do vězenie vsaditi, že by to ně-
kterak svú nemúdrú řečí proti YMti provinil o škodu svú a stratu, kteráž mu sě
přihodila. A kterak jest to koli proti YMti provinil, věřímef YMti i prosíme, nerá-
čili nad ním dáti unáhliti, neb o to z YMti osobně chcem mluviti, když najprv
s YMti budem moci býti, že o to vedle YMti bude uhozeno. A také prosíme YMti,
móželiC to býti, ráčili jej rozkázati na rukojmě do toho Času dáti. A toho prosíme
vašie odpovědi po tomto poslu. Datum dominica palmárům anno oc XLIX^.
Purgermistr a radda města Budějovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenbergka oc, pánu nám přieznivému dán.
1562.
Petr z SvojSína posílá k Oldřichovi z Rožmberka své úředníky k vyjednávání. (M)
Ve LnáHch, 1449, 15. dubna. — Orig. arch. Třéb. Famiíie Bosmberg 21.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému. Petr
z Svejšína. Službu svú vzkazuji, a posielám k TMti Allexieho z Nové vsi a Yanka
písaře služebníky své, jimž sem úmysl svůj pověděl, kterýž na TMt vznésti majL
Prosímť, cožť s TMtí v tomto poselství ode mne vyslaném mluviti budu, aby jim
TMt toho svěřil, jakož bych sám osobně s TMtí mluvil. Datum Lnarz feria HI. post
festům Pasce anno XLIX^.
1563.
Biskup Olomoucký Pavel z Miličína posílá Oldřichovi z Rožmberka mistra Pavla, lékaře. (M)
V Brně (1449, 15. dubna). — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 26.
Modlitbu naši vzkazujeme, urozený pane, příteli milý. Jakož nám píšeš
o mistru Pavlovi lékaři, žádaje, abychom jej k TMti poslali oc: i tedť jej k TMti
Dopisy z Ut 1448—1449. 48
posíláme, a z dobrej vnole, kterúž TMt k nám má, velmi děkujeme. A což bychom
mohli k libosti učiniti, tof by ohme chtěli pro TMt rádi učiniti, jako pro našeho do-
brého přítele. Dán u Brně v utery po svatém Tiburcii.
Pavel z boží milostí biskup Olomůcký.
Urozenému pánu Oldřichovi z Bosenbergka, příteli našemu dobrému.
1564.
Oldřich z Roaenberka puí'krabí Zvlkovskému Lipoltovi ze Rzavého : o příměří se Zmrzlíkem. (K)
Na KrunUúvé 1449, 7. května. — Orig, pap. archivu Orlického VII G^, 8 č. 2.
Oldřich. — Lippolte milý ! Jakož si nám ondy psal, kterak si se sjel se panem
Jankem Sádlem, a že jě žádal, aby nás obeslal, abychme my za Němce za příměří
slíbili, aneb aby Němci sami to příměří ujistili oc: toho se nám nezdá potřebí, neb
v příměřním listu stojí: jestliže by Václav Zmrzlík na kterého přietele našeho sáhl,
s kterýmž rčení máme a pod naší pečetí jemu vypsány dali sme, žeď bychme jeho
nepřietelé býti chtěli, dadúc jemu napřed věděti tři dni, a jemuž buď též. To věda,
i muožeš dobře dáti věděti panu Sádloví, jakož i Rús v Praze s ním na tom také
ústně zuostal. A zdá-li se Václavovi Zmrzlíkovi, že by z kterémi z těch Němcóv,
kteréž sme jemu dali vypsány, měl co činiti, chcemf je rád obeslati, afby se někomu
dobrému dali s ním ohledati. A toho odpovědi žádaj; a cožf nám za odpověď dá,
to nám tak daj nemeškaje věděti. Datum Crumlov, feria 11. post Palmárům anno
oc XLVII^^
1565.
Jan z Eunštátu a od sv. Prokopa posílá svého služebníka Ondřeje Hořepníka z Zahrádky
k Oldřichovi z Božmberka. (M)
U sv. Prokopa 1449, 25. května. — Orig. arch. Třéb. Fant. Kunétát.
Já Jan z Eunštátu a od svatého Prokopa, službu svú napřed vzkazuji. A po-
sielám k TMti Ondřeje, řečený Hořepníka z Zahrádky, úmysla mého zpraveného
a docela naučeného. Což bude s TMtí ode mne v tomto poselství mluviti, aby jemu
toho ráčil úplně a docela věřiti, jakož bych sám osobně s TMtí mluvil. A toho
TMti věřím, že to ráčíš učiniti. Dán u svatého Prokopa, v neděli po Božiem Vstů-
pění, léta páně tisícého čtyrstého čtyrydcátého devátého.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka.
1566.
Budějovičtí Oldřichovi z Božmberka: o mistru Ondřejovi, svém faráři. (M)
B. m. 1449, 27. června. — Orig. arch. Třůb. U. 31. 1.
Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme! Jakož nám VMt píše
6*
44 A. XXVIIL Dodavek k dopisAm rodu Rosenberského do r. 1526.
O mistra Ondřeje a faráři našem, že by les, kterýž k faře přísluší, rabán byl oc,
tomnf sme srozuměli. Nikdaf k tomu vuole naše nebyla, i ještěf co s námi jest
a móžeme takého rubáni stavěti, chcem cos najdéle budeme moci, a to s povinnosti
kostelu našemu. Než povstalo -li by co o tom právem duchovním, v to by sě nám
nehodilo klásti oc. A jakož VMt Vaňka Pieska poslali pro Petra z Lindy a Kozá-
kové, o toť vás týž Vaněk spraviti bude, nebť jest zápisy a svolenie s uobú stranu,
kteréž sě stalo i s jich obů přátely, slyšel čísti, tak žeť jse od našich starších v ty
časy přísežnými nic nepravě stalo. A protož prosímef VMt, jakož pána spravedlivého,
o to, cos jest o nás mluvila před VMtí oc, ráčíte sě k tomu přičiniti, aby o to byla
kázána oc. Datum fena VI. ante Petři et Pauli apostoloram anno oc XLIX^.
Purgermistr a radda města Budějovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmbergka oc, pánu nám přieznivému bud dán.
1567.
Mikuláš z Talmberka Rousovi z Čemin: o přímluvu za ubyce Eazka. (M)
B. m. (1449, v říjnu). — Orig. arch. 2Vc6. II. 39. 1.
Službu svů vzkazuji, slovutný přieteli milý ! Prosímť velice, učiň přímluvu před
páně Mtí za Eazka, kterýf jest zabil Heřmanického v Sedlčanech, af jemu ráčí dáti
milost svú a k statku jej ráčí navrátiti, kterýžf nenie ještě pobrán, jako dóm a rolí
tu v Sedlčanech, neb to již provolávají k trhu ku páně ruce. A podaj z své ruky
listu mého pánu a v tom propracuj, afbych měl tomu milostivu odpověď pro mé za-
slúženie; rádť bych, by se měl dobře. Mikuláš z Talmberka. *
Slovutnému panoši Rusovi, někdy purkrabí na Krumlově, přieteli milému.
1568.
Mikuláš z Talmberka přimlouvá se u Oldřicha z Rožmberka za Eazku, kožešníka
ze Sedlčan. (M)
B. m. (1449, v říjnu). — Orig. arch. Třéb. IL 39. 1.
Urozený pane milý, služba má napřed VMtí. Jakož VMti nenie tajná smrt
Janova z Heřmanic, kterýž v Sedlčanech sšel jest ruku Eazka kožišníka také z Sedlčan ;
ten pak Eazek nemóž mieti na sestře nebožce Janově žádné vole k smlúvě, nebC
sem toho svědom, že jsú k ní mnozí o to sláni, a chtě rád odbýti podle těch řádóv,
jakož se dějí, nemóž toho mieti. A za VMtí v Sedlčanech má statek svój, dóm
i role. Protož, milý pane, ač sem u vaší přiezni milost nalezl, rač mě uslyšeti a pu-
stiti Eazka v jeho statek, a svój hněv odpustiti. Pakliby neráčil jemu tu bydla
přieti, ale af móž svobodu mieti k odbytí statku svého. Pokorně žádám tomu vasie
odpovědi k mé žádosti v lásce té, kterúžť sem vždy shledával od mnohých časóv.
Dopisy g rohu 1449. 45
A budelif vole vaše k mé žádosti, rač kázati svój list dáti vašeho úmyslu, afby se
tak stalo. Mikuláš z Talmberka.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmberka, mně přieznivému.
1569.
Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Talmberka: o tomtéž Eazkovi. (M)
V Erumhvě 1449, 28. Hjna — Koncept arch. Třeb. II. 39. L
Mikuláši milý! Jakož nám píšeš o Eazka kožišníka z Sedlčan, kterýž ustúpil
pro vraždu, a žádáš, abychme jemu svuoj hněv odpustili, a také dotýčeš, že Eazek
na sestře Janově žádné vuole k smlúvě nemóž mieti oc, tomuf jsme srozuměli ; muožeš
tomu sám rozuměti, bychme my jemu glejt dáti měli, a on od přátel té vuole k tomu
mieti nemóž, žeby v tom o hrdlo přijíti mohl. Protož což bychme pro tě učiniti
mohli, tot bychme rádi jako kdy pro tě učinili, byt nebylo proti právu a řádu ; a po-
něvadž přietelé k tomu svoliti nechtie, námf sě také nehodí jemu glejtóv dávati ni-
žádných proti vuole přátel toho Jana sešlého. A jakož dotýčeš, abychme jeho při-
pustili k statku, aby svobodu mohl mieti k odbytie, jižf jsme purkrabí Zviekovskému
rozkázali, kterak s tiem činiti má, ješto tiem jinak hnuti nemóžem ; než cožf by proti
právu nebylo, učinili bychme pro tě, jakož jsme kdy činili. Neb by sě takových mordóv
mnoho dalo, byt to mělo lechce váženo býti. Datum Crumlov feria m. die sanctorum
Simonis et Jude apostolorum anno oc XUX^. Oldřich z Rožmberka.
1570.
Ondrášek Puklice nabízí Oldřichovi z Rožmberka šerý damašek a víno Rivoli. (M)
V Č. Budějovicích 1449, 29. řfjna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 11.
Urozený pane, pane milý! Služba má napřed VMti. A jakož VMt se mnú
mluvila v pondělí již týž den minulý o damašek šerý oc: VMti vědětiť dávám, žěť
jsů mi jej včera přivezli. A čistýf jest i na barvě i na hedbábie, ještoť VMti mohu
zachovati, což ho VMt potřebuje. Račiž VMt poň poslati, kdyžkoli ráčíte. Pakli
ráčí VMt jej veškeren, to buď při VMti. Datum in Budweis feria quarta ante
omnium sanctorum 1449. Ondrášek Puklice.
A ráčí-li VMt kterú láku Rivoli, tuť mám také již doma, dokudžť ji neod-
vesů pryč.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, pánu mně přieznivému, d . .
1571.
Budějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: o knězi Sigmundovi. (M)
B. m. 1449, 16. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 81. 1.
Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VMt vzká-
n
46 A. XXVUL Dodavek k ďoptsAm rodu Bosenberského do r. 1526.
žala o koěze Sigmunda^ že bychom tomu odpoštěnie dali od nás proti vtioli králevy
milosti i k hanbě jeho přátelóm: milý pane, vědief od nás mnoho dobrých lidí, žet
jsme proti vuoli královy milosti neučinili aniž v tom co k hanbě přátelóm^ neb cos
bychom jim mohli rádi poslúžili; než kněz Zigmnnd chtěl n nás své vnole požiti,
a my toliko žádali, aby on byl vedle obyčeje a řádu jiných kaplanuov u nás, a tohot
se jemu nezdálo učiniti; a byf on neboli jiný kněz u nás po' své vuoli chtěl pano-
vati, v tom bychom jemu neseděli. Datum dominica ante Elizabeth anno oc XLIX^.
Purgermistr a radda města českých Budějovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenbergka oc, pánu nám přieznivému buď dán.
1572.
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: posílá svou pecet, žádá o sedla a knihy oc. (M)
V Tdói (1449, 17. lisi.J. — Orig. arch. TřO). Fam. Bosenberg 8.
Službu svú vzkazigi, urozený pane, pHeteli milý! Že jste sě ve zdravie se
panem otcem tvým vrátili, tot rád slyším. A jakož mi píšeš o pečeti, milý přieteli,
teď ji posielám po Buškovi, služebníku tvém, a prosím tebe, což budeš moci naj-
spieš, pošli mi ji zase. Také, milý přieteli, leč bych beze lsti nemohl sám v Praze
býti, chci tak, jakož mi píšeš. A prosím tebe, milý přieteli, sedlo mi zjednige,
s kniehami, kterýchf sem pójčil, pošli mi, jakož sem tebe prve prosil. Datum in
Telcz f. 11. ante Elizabeth. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, dán.
1573.
Budějovičtí Oldřichovi z Rosenberka: o stavení jejich sousedů v Suchdole. (M)
B. m. 1449, 23. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 M^, 1.
Urozený pane. VMti službu naši napřed vzkazujem. A jakož s YMtí mluvil
rychtář náš o stavenie súsed našich v Sugdole proto, žef na Třeboň nejeli, i majíf
sě postaviti v středu příští, a VMt řekla o to Mathiáše písaře obeslati. Protož pro-
síme YMt, ráčili rozkázati, aby sě naši v tomto nebezpečném času nepostavili, neb
coš jest proti obyčeji neboli právu vašemu o tu silnici, naši i my nechceme učiniti.
A toho prosíme otpovědi. Datum dominica ante Eatherine anno oc XLIX^.
Purgrmistr a radda města Buděovic.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, dán.
1574.
Zdeněk z Waldšteina Oldřichovi z Rožmberka: o obeslání pana Jana z Hradce pro
zadržování dědictví. (M)
V Bukšteině (1449, 25. listopadu). — Orig. arch. Třa. FamUie Widdstein.
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako jsem prve
j
5
Dopisy g rohu 1449. 47
TMt obe8[l]al o pana Hradecského, kterak se nám v naše vlastnie dědicstvie uvázal
z moci, kteréž nám otec náš dobré paměci zastavil, na kteréž řádné listy mámy,
a což jej obsielám, aby svým právem stál přede pány země, toho učinici nechce,
než ukazuje mi na pana Corstaynského a Vranovského a jich o to neobeslav, jakož
list Vranovského sem jemu poslal: protož, mil[ý] pane, rač s ním mluvici anebo jej
obeslaci, af nám našeho nedrží a naší službu zachová. Však otec jeho dobré paměci
byl pán jeden země, a nikdy neslýcháno, by komu več bezprávně sáhl, jakož se nám
od pána děje, ješto smy toho prod němu nikdy neprovinili. A ač by se jemu toho
nezdálo pro mú službu učinici, ale synóv mých, ješto by se jemu jich služba mohla
hodici; a muož tomu porozuměci, že já svého nerad opúščím. A také bych o to
nestál, bych po kom porozuměl, že bych scesten byl; než shledá TMt, že sem
k tomu bohdá spravedliv jako dědic toho. Pakliby toho učinici nechtěl, tehdy by
TMti svědomo bylo i jiným dobrým lidem, že nám naše drží a nemaje k tomu
práva. Datum in Ruksstain in festo sancte Kateřině virginis almě.
Zdenek z Walštaina.
Uroz. pánu panu Oldřichovi z Rozenberka seděním na Krumlově, přieteli milému dán.
1575.
Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina stran obeslání Jana z Hradce ve sporu
o dědictví. (M)
V KnmAovi 1449, 28. listopadu. — Koncept arch. Třeh. FamHie Waldstein.
Služba má tobě, pane Zdenku milý! A jakož mi oppět píšeš o pana Jana
Hradeckého, že by se vám u vaše dědictví uvázal z moci oc : obeslal sem po prvém
psaní tvém pana Jana Hradeckého, a ten mi zase odepsal, že to řádně ve ckách
má; a tak se pamatuji, že sem tě s tiem také zase obeslal. Pak jakožtě koli, chcif
jezště pana Jana obeslati nemeškavě, a jemu to rozumně vypsati; a což bych se
k tomu mohl přičiniti, abyste mocí na sě nesahali, než právem sebe hleděli, a v čemž
by kto spravedliv byl, aby při tom žuostal, tof bych rád učinil. Datum Crumblow,
feria VI. ante festům sancti Andree annorum XLVIHI®. Oldřich.
1576.
Budějovští OldřichOTi z Rosenberka: o stavování jejich lidí. (M)
B. m. 1449, 29. list. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 M% 1.
Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. Jakožf sme VMti před
tiem psali o stavovánie našich, na to jste nám odepsali, aby naši rok jměli do
masopusta, i při tom Mathiášovi psali: i ještě Mathiáš naše stavuje a v Cepech
mieto od nich bére. Prosímef VMt i věříme, ráčili ještě Mathiášovi přikázati, aC
r: ' i"\
J^J
' «í »>
^' 48 ^. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
k' naše nehindruje, a my proti vaší spravedlnosti, jakož jsme prvé psali, neradi uiinili
I' bychom. Datum sabbato ín vigilia Andree apostoli anno oc XLIX^.
l\ Porgrmistr a radda města Budějovic.
I''' Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, dán.
ť
fí 1577.
h'' Oldřich z Rosenberka Budéjovským: o stavování jejich lidí. (M)
^4- V Krumlově 1449, 1. pros. — Koncept aréh. Třéb. I. A. 6 M% 1.
í: Súsědé milí! Jakož nám píšete, kterak jsme vám odepsali, že vaši v Třeboni
f: stavení rok mieti mají do masopusta oc, a že by Mathiáš ještě stavoval spolusúsedy
vaše v Cepech oc: milí súsědé, coš činíme, to z přiezni a vám k libosti činíme.
Než Mathiás píše nám, že vaši neobyčejné cesty zamýšlejí, jedúce jinudy než jeti
^> mají, a tudy nám mýta projéždějí, nechtiece na Třeboň jeti, jakož od starodávna
obyčej a právo jest. Protož milí súsědé, přikažtež svým, af jedů, kudy s práva jeti
mají, a nám našich práv nerušie, neb bychme svým lidem toho nedopustili, byf vám
neb komu jinému neobyčejnými cestami jedúc mýta spravedlivá projéžděti měli,
i tehožf vám také věříme. Datum Crumlow, fena 11. post Andree anno oc XLEK®.
1578.
Jan z Hradce panu Jindřichovi z Rožmberka; o psy a jiné věci. (M)
V Hradci (1449, 22. prosince). — Orig. archivu Třéb. Fam. v. Neuhaius.
Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli a tovaryši milý ! A vědětif dávám,
že drahně zvěři i svinie okolo Hradce jest; i chtěl bych tu rád honiti, a psi mi
sešli, žef jich málo mám; i prosím tebe, milý tovaryši, jakožs mi řekl psy dáti, že
mi je pošleš po tomto poslu, i kniehy mé že mi také vrátíš; i ta sedla mi pošli,
%^ jakožf sem prve o ně psal. A daj mi věděti, kterak se pan otec tvuoj má a bratří
I . tvoji, nebot bych rád slyšel, byste se všiechni dobře jměli. A noviny, vieš-li jaké,
fjf piš mi. Datum in Hradecz feria U. post Thome apostoli. Jan z Hradce.
Urozenému pánu panu Jindřichovi z Rožmberka, přieteli a tovaryši mému milému.
íi
i
'i
Ife.
1579.
Jindřich z Rožmberka posílá Janovi z Hradce psy a zmiňuje se o různých věcech. (M)
V Krumlově 1449, 26. pros. — Konc. arch. Tř^. Fam. v. Neuhaus.
I Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi nynie píšeš,
žef sú psi sešli oc, a prose, at bych psy dal a po tomto poslu poslal, a také kniehy
i sedla oc: milý přieteli, ačkoli nynie málo psóv máme, neb nám vlci na nich letos
škodu učinili, ale však tobě k libosti a k tvému utěšení teď posielám dobrá dva
D.
Dopisy e roku 1450. 49
psy. Než o sedla a o kni[h]ách : sedlat jěžště hotova nejsú, než když bohdá hotova
bndú, chcif jě rád poslati. A o kniehy prosfmt tebe, aby mi jich jěžště ponechal,
až sobě káži přepsati; pakli by to býti nemohlo, ale chcit jě rád poslati, když po
ně pošleš. Datum Crumblow, feria VI. in die Stepfani annorum quinquagesimo.
Jindřich.
Novin takově neviem, než zpraven sem, kterak teď nedávno některá města
byli jsú u Praze pohromadě; a což jsú tu jednali, tohof neviem, než zvěděl-li bych
co takového, dalť bych věděti.
čísla 1672, 1578 a 1679 obsahem SYým sonyisejí dohromady. Plné s nich datoTán jest toliko list
& 1679, tn Tsak rokem 60 rosami se rok 1449, ježto noYf rok čítal se tehdái ndkdy t Čechách ješté od Na-
rození Páné; důkaz na to jest > starém data téhož kasa, neboC SYátek by. Stepána padl na pátek r. 1449.
ale r. 1460 na sobota. Pročež jmenovaná tří éísla náležejí vesmés do roka 1449. Naopak rfie str. 26 é. 1622
staré zeYrabné datOTání zase dokaziye, že v témž čase někteří písaři již pokládali konec prosince za konec
roka. Sed,
1580.
Václav Hrflza z Ghelčic Janovi Bousoví z Čemin : o dluhu Prumanově a jeho pouti do Říma,
pak o blány pro ženu. (M)
V Prouse (1450, 18. ledna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hríuta v. Chdčic.
Služba má napřed, slovutný pfíeteli a švagre milý ! Prosím tebe, mluv s Pru-
manem, jakožt jest ode mne přejal dvě kopě, af mi je vrátí, neb slyším, že chce za
své hřiechy do Ěíma jíti. I bylo by dobré, af by najprve, doma jsa, od sebe spra-
vedlivé učinil, komuž učiniti má podle povinnosti. Přivediž jemu ku paměti to, žef
tam darmo putuje na daleký cesty, k bližniemu svému křivdu čině. Neb jest ve
čteníé psáno: jestliže kto přijde k oltáři offěry dávat a rozpomene sě tu, že má
nětco proti svému bratru, má odjíti od oltáře a smířiti sě s bratrem svým, a potom
jíti s pokojem a položiti offěru svú nábožně, nejsa žádnému nic dlužen, jakož svatý
Pavel radí: Nebudtež žádnému dlužni ničehuož. Neb jestliže mi nevrátí dvě kopě,
bojím sě, žef jeho púf daremnú bude. A jakožs mi řekl ženě blány dáti, věřímf,
že ji pošleš, neb sem sě na to ubezpečil a jiných blan sem jí proto nekupil. A rád
bych slyšal, by sě dobře měl s ženu i s dětmi i se všemi svými. Dán v Praze
v neděli po s. Anthonínu. Václav Hruoza z Chelčic.
Slovutnému panoši Janovi Rusovi z Čemin, švagru mému milému.
1581.
Táborští Oldřichovi z Bosenberka: o sporu mezi hrabětem z Hardeka a Martinem
SuliSovským. (E)
B. m. 1450, 22. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Hardegg.
Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Tajno VMti nebuď,
kterak najjasnějšie kniežě a pán Fridrich, král Římský, těchto dnóv před masopustem
Axchiv Český XrVT. 7
L
50 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
psal nám, že by TMti prosO, aby se TMt, což jest mezi panem hrábí Hardeckým
a Martinem Sulišovským, panoší našeho poručenstvie, uvázal, a yyslyšě obě straně
mezi nimi spravedlivé učinil. I jestli že TMt k žádosti králově kněze Fridricha na-
depsaného ten súd na sě ráčíš vzieti, takéf TMti žádostivě prosíme, aby Martina
nadepsaného, jehož k TMti v tu neděli, ješto slově Letare Jerusalem [15. Mart],
pošlém, dobrotivě vyslyše, ráčil jemu vedle jeho zápisu, jejžto TMti okáže, spraved-
livé učiniti, poněvadž EMt rok k stání před TMti v tu neděli nahoře psanú nám
listem svým oznámila. Protož TMti doufáme, že to ráčíš učiniti. A což jest v tom
úmysla TMti, rač nám toho dáti odpověď po tomto poslu. Datum dominico Invocavit,
anno domini oc Quinquagesimo. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému.
1582.
Oldřich z Rosenberka Táborským: v téže věci. (B)
B. w. 1450, 25. února. — Koncept arch, Třéb. Fam. Hardegg.
Súsedé milí! Jakož nám nynie píšete, žehy EMt král Římský vám psal, že
jě nás prosil, abychme se, což jest mezi hrábí Hardeckým a Martinem Sulišovským
panošie vašeho poručenství, uvázali oc, jakož pak ten váš list šíře v' sobě svědčí :
i dáváme Vám věděti, že se v tento pondělí [2. Mart] máme sjeti se panem Alšem*)
a s jinými ubrmany na Zviekově o ty věci, jakož vás tajno nenie, kteréž jednati
máme, a že v tu neděli Letare doma býti nemuožem. Než když bohdá zase na
Krumlov přijedem a prázdni budem, chcem vás obojie strany rádi obeslati, přešly šěti
i přičiniti se, zdali ty věci k dobrému konci přivedeny mohu býti. Datum f. IV. p.
Invocavit anno oc IP.
In rubro: Tháborským. *) Holickým ze Šternberka.
1583.
Vaněk z Pecky doporučuje panu Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Jeronýma. (M)
V SemUech 1450, 11. března. — Orig. arch. Třéb. Fam. Pecka.
Jasného urozenie pánu panu Oldřichovi z Rozenberga oc. Já Vaněk z Pecky.
Služba má napřed VMti, jasného urozenie pane a pane na mě laskavý a mně přie-
znivý. A posílám k VMti Jeronýma, služebníka svého, ukazatele tohoto listu ; a o čež-
koli věk v tomto poselstvie s VMti ode mne mluviti bude, abyste jemu toho všeho
do plna ráčili věřiti, jako mně samému. Dán pod mú pečetí na Semilech v středu
před tú nedělí Letare léta božieho oc padesátého.
Dopisy z roku 1450, 51
1584.
Jan z Žampachu posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Vaňka Holuba. (M)
V č^n(kovic(ch (1450^ 11. března), — Orig. arch. ZVeft. Fatn. Rosenberg 21.
Jan s Žampachu a na Náchodě, urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozm-
berga, pánu mně přieznivému. Službu svú napřed vzkazuji TMti. A teď k TMti vy-
sielám Vaňka Holuba z Provuzy [Probluzi?], služebníka svého, mého úmyslu úplně
zpraveného ; kterýchž věcí v tomto poselství ode mne VMt zpravovati bude, prosímť,
abyste jemu ráčili věřiti, jakož bych já sám osobně s YMtí mluvil a vás zpravoval.
Datum Czemiekowicz, feria quarta in vigilia Gregoři.
Vročení zakládá se na tom, že t starém datn neijspíš míní se sy. Řehoř papež.
1585.
Jan z Hradce posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Arkleba s posláním. (M)
V TOči (1450, 8. hvétna f). — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 21.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! A teď k tobě Arcleba slu-
žebníka svého, listu tohoto ukazatele, některých mých věcí dobře zpraveného posie-
lám, s tebú o to rozmluviti : i protož, milý přieteli, prosím tebe, což s tebú v tomto
poselstvíe ode mne mluviti bude, aby mu věřiti ráčil tak, jakož bych sám osobně
s tebú mluvil. Datum in Telcz feria VI. in die Stanislai. Jann z Hradce.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému d.
1586.
Odpovědný list Jindřicha z Ledče a Pavla z Jenšteina, přívrženců Jiřího Poděbradského,
Oldřichovi z Rožmberka. (M)
Fred Kostdcem n. Sáz. 1450, 22. hvětna, — V Březanově genealogii pánů z Říčan v arch. Třeh.
My Jindřich z Ledčé a Pavel z Jenšteina vystříháme se proti TMti, urozený
pane Oldřiše z Rožmberka, i proti tvým všem služebníkům i lidem poddaným, žeť
chcmy tvoji nepřátelé býti s tvými se všemi služebníky i lidmi poddanými vedle
urozeného pana Jiříka z Eunštátu a z Poděbrad, pana správce našeho, a s ním
a podle něho v míru i v nemíru státi do té pře skonání. Datum před Kostelcem
v pátek před sv. Duchem 1. 1450.
1587.
Táborští Oldřichovi z Rosenberka : o sporu mezi hrabětem z Hardeka a Martinem Sulifiovským. (R)
B. m. 1450, 18. června. — Orig. arch. Třeh. Fam. Hardegg.
Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. O pana hrábí Hardeckého
a Martina Sulišovského, služebníka našeho, jakožť jsme VMti před tuto válků psali,
7*
*
52 A. XXVni. Dodavek k dopisem rodu Rosenherského do r. 1526,
kterak pan hrabie TMtí chce ohledán býti a Martin Sulišovskj k témuž se poddává :
pak VMt odepsal nám, že chcete pana hrábí, tndiež nás, ke dni určenému před se
obeslati a strany vyslyšeti, kdo k Deštnému a Supanoviciem *) lepšie právo jměl. To
se jest změnilo, že TMt byli ste velikými věcmi těchto časóv búřivých zaneprázdněni.
A poněvadž z daru božieho již ti Časové, bohu děkujíce, odešli, snažně YMti prosíme,
aby to, což jest mezi panem hrábí a Martinem služebníkem naším, k miestu ráčili
přivésti. Pakli by TMti nezdálo se v to uvázati, tehdyf by služebník náš již s naší
pomocí na ty lidi sáhnuti ; pak jestli žef by pan hrabie chtěl jich hájiti, chtěli bychom
proto také k jeho lidem hleděti. Jehožt, YMti doufáme, že to od sebe neodstrčíš,
ale rok stranám určený složiti ráčíš, dada nám toho odpověď listem vaším po tomto
poslu. Datum f. V. post fest. b. Viti martiris, anno padesátého.
Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Urozenému panu Oldřichovi z Bozenberga, pánu přieznivému.
*) P. P. 266 zná toliko ŽupanoYÍce na Berounsku, SupanoYic nikoliy. Které místo zde se míní, neyim.
1588.
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: posílá svou pečet. (M)
V Jindřichově Hradci (J450, 19. června), — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 8.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, abych
pečet svú poslal, i věz, milý přieteli, žef já svú poslati chci. A píšeš, abych některých
svých dobrých lidí dvě pečeti k tomu poslal. Tohof mi sě nezdá učiniti, nebof sem
sě tak daleko nezavazoval, než z tolik, žef svú vedle vás chci přivěsiti. Datum in
Hradecz f. VI. post Viti. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému.
1589.
Oldřich z Rožmberka Táborským : o sporu Hardekově se Sulišovským. (R)
Na Krumlově 1450, 20. června. — Koncept arch. Třéb. Fam. Hardegg.
Súsědé milí! Jakož nám píšete o panu hrábí Hardeckém a o Martina Sule-
šovského, služebníku vašem, žádajíce ke dni určenému jeho obeslati a k miestu vésti
to, což jest mezi nimi oc. Věděti vám dáváme, že pan hrabie Hardecký nynie doma
nenie, ale polem leží, ač neviete-li. Kdyžf bohdá doma bude, rádiC jej chceme obeslati,
i k tomu přičiniti sě, zda by ty věci v konec dobrý uvedeny byly. Datum Crumlow
sabbato post fest. s. Viti, anno L^.
1590.
Odpověď Jindřicha z Rožmberka Janovi z Hradce k jeho listu o pečeti. (M)
Na Krumlově 1450, 21. června. — Koně. arch. IVeb. Fam. Bosenberg 8.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Z psaní tvého nynějSieho
Dopisy z rohu, 1450. 53
tomu, že pečet svú poslati chceš, porozuměl sem, ale o dvů pečetí svých lidí dobrých,
by jě poslal, žeť sě to nezdá učiniti oc. Milý přieteli, i jáf jsem sě k tomu také,
jakož toho v svém listu dotýčeš, nezavazoval, avSak pro dojitie těch věcí smluvených
to též, jakožť jsem psal, rád učiním, tobě vždy věře, že i ty to také tak učiniti ne-
zmeškáš, znamenaje to, že toho jest potřebie. Datum Crumpnow dominica ante
s. Johannis Baptisté, anno domini dc L. Jindřich z Rožmberka.
Urozenému pánu, panu Janovi z Hradce, přieteli mému milému.
1591.
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmderka : o svou pečeť, o sedla, pak o pečeti Jana z Lipníka. (M)
V Tdči CÍ450, 23. června). — Orig, arch, Třéb. Fam. Bosenberg 8.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! A prosímf, aby mi pečet
poslal, nebť jie na každů chvíli potřebuji. A také tě dvě sedle, věřímť, že mi pošleš.
Datum in Telcz, f. IH. ante sancti Johannis Baptisté. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozemberka, tovařiši mému milému.
A milý tovařiši, teď pečet posielám Jana z Lipníka, jakos mi psal. A při-
ložíc jie k tomu listu, jakož vieš, pošli mi ji i s mú pečetí zase.
1592.
Jindřich z Rožmberka vrací pečeti mu půjčené od Jana z Hradce. (M)
V Krumlově 1450, 25, června. — Koncq^t archivu Třéb. Fam. Bosenberg 8.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi píšeš o pečet,
af bych jí zase po tomto poslu poslal, a také píšeš, že mi Lipcovu pečet posieláš oc,
tomuť sem srozuměl. Teď obě pečeti zase posielám; a Lipcovu pečeti sem nepotře-
boval, neb listy konány byly, prve než Lipcova pečet přinesena byla. Datum Crumblow,
f. V. post Johannis Baptisté, annorum Lmo. Jindřich.
Jan z Hradce.
1593.
Yilém z Risenberka Oldřichovi z Rosenberka: o příměří s Jiřím z Poděbrad. (M)
B. m. 1450, 19. července. — V Březanově genealogii rodu Bisenberského v arch. Třd).
Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvláště milý! Jakožť jsou mne
k sobě pan Jiřík v příměří a glejt vepsali, i odepsalť jsem na to panu Holickýmu,
že já toho nepotřebuji oc. Nebo pane víš, žeť jsem já člověk pokojný, s nižádným
nemige nic činiti aniž na koho péči maje, ale hledaje té cesty, pane, aťbych mohl
skrze té i skrze jiné dobré přátely v své starosti, a jsa od Boha na své zrak}' po-
54 A. XXVIIL Dodavek h dopisiím rodu Rosenberského do r. 1526.
ražený) pokoje požiti; ale cožkoli dobrého, ku pokoji požitečného a k prospěchu
dobrému způsobiti, tomuf jsem já velmi rád, nebť jsem já nikdy od dobrého nebyl.
I věřímf já tobě pane, jakožto příteli milýmu, jestližet by mně kdo chtěl bezprávně
tisknouti, žef mi k tomu i s jinými přátely mými dobrými raden a pomočen budeš
a k rovnému mne podáš. Tohof věřím s plným doufáním jakožto příteli zvláště mi-
lému, že to pro mú službu učiníš. Datum dominica ante festům Magdalenae anno
1450. Vilém z Risenberka a z Švihová.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, příeteli mému zvláště milému dán.
1594.
Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu služebníka svého. (R)
B. m. 1450, 24. srpna. — Fam. Lobkovic v arch. Třéb.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, mně přieznivému. Já Mikuláš
z Lobkovic službu svú napřed vzkazuji. A posielám k vám Heršu, služebníka mého,
ukazatele listu tohoto, a prosím TMti, což on nynie v této mieřě s TMtí ode mne
mluviti bude, žě jemu toho ráčíte věřiti, jakož bych s vámi sám osobně mluvil,
a v tom sě tak ráčili ke mně okázati, jakož k TMti plné doufanie jmám. Datum
f. n. in die b. Bartholomaei oc anno domini MCCCCL^
1595.
Zdeněk z Waldšteína Oldřichovi z Rožmberka : o své při s Janem z Hradce o dědictví. (R)
V EukStemě (1450, 8. eáříf). — Orig. arch. Třéb. FamOie Waldstein.
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako Hradecský
rozpisuje a haněje dobré lidi nepotscivě a pravie, že pro mě, že bych já nechcel na
VMti prestaci k ohledání, což mezi námi jest: rač TMt věděci, že toho od dávna
na nem žádám, a já na nem toho mieci nemohu. I nynie sem hotov na VMti pre-
staci, a jestliže bych co proci němu povinovat byl, ch[c]i VMti rozkázáním opravici,
a von mně též zase. A jest divná věc, že taký pán sobě dobré lidi tak lechce váží,
ješto to všem pánóm moravským svědomo jest, že mně i tím dobrým lidem zmatky
bez viny činí. Protož TMti oznamuji, že jemu mnú nic sjíci nemá, než hotov sem
vše učinici vedle rozkázánie VMti. Datum in Ruksstajn in Natívitate sancte Marie
virginis. Zdenek z Walštaina.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, přieteli milému buď dán.
1596.
Ol^ch z Rosenberka Mikulášovi z Lobkovic: o dluzích a cestě bratra jeho do Říma. (M>
Na Krumlově 1450, 11. října. — Koncqft arch. Třeb. Fam. Lobkovic.
Služba má tobě, milý pane Mikuláši! A jakož mi nynie o novinách píšeš,
Dopisy z rohu 1450, 55
tomuf sem srozuměl a velmif sem toho vděčen od tebe. A prosímet tebe, jestliže by
co dále jistého zvěděl, aby mi také dal věděti. A také jakož si mi psal i po Mal-
kúnovi vzkázal s tvým bratrem pomluviti o ty penieze: byla žena jeho zde, s tú
sem s ní mluvil, i ji prosil, aby se přičinila, aby tobě k těm penězóm rok dal.
A ona mi zase vzkázala, že tomu nic nemuož učiniti. A když sem tomu srozuměl,
ihned sem jemu psal, že jě ke mně přijel na Krumlov. Tut sem s ním s pilností
mluvil. Nemohlf sem toho na něm mieti, byf chtěl počekati, než praví, že toho
učiniti nemuož. Protož, milý pane Mikuláši, to věda, aby se uměl potom spraviti
a k škodám nepřišel. Takéf rozumiem, žef se bratr tv6j chystá do Hřímá, a zdá mi
se, že jeho věci zde nebezpečné sú. A což sem o to mluvil, nezdáf se jemu jinak
učiniti než předse jieti. Pak o jiné věci, kdy se koli dá zase [sic] vrátím a sjedeme
se, jakož v druhém listu psáno jest, ústně o všeckny věci rozmluvíme. Datum
Crumblow, dominico aute Galii, annorum L®.
1597.
Purkrabí Zviekovský Oldřichovi z Rosenberka o splaceni dluhu. Strana Jiříkova je hotova
do boje. (K)
B. m. 1450, 16. Ust — Orig. pap. arch. Orlického VIL Or 8 Č. 3.
Urozený pane, pane milostivý ! Služba má VMti ! Račte VMt věděti, žeť jsem
od Lyska 11^ zlatých uherských, kteříž paní Machně mají býti, vzal. VMt račte mi
rozkázati, kterak mám s nimi učiniti, neb u koho je mám klásti; neb ona nechce
je jinde bráti, než v Sedlčanech neb v Neveklově; a také má-li jich viece býti čili
nic. Také račte věděti, že pan Jiřík i strana jeho ty vozy, kteréž mají, neroztrhli
jsú, ale aby k jeho obeslání všickni hned na všakú hodinu hotovi byli. A tak tomu
rozumiem, že někam na pole chtie. A teďt VMti XXti ptákóv posielám. Scríptum
fena secunda in die Othmari annorum domini oc quinquagesimo.
Lipolt Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský.
Nobili domino, domino Ulríco de Rosenberg, domino sibi gratioso presens dd.
1598.
Táborští Dobřenickému purkrabí : o propuštění jich zajatých lidí z Drhovice a Třemešného. (M)
B. m. 1450, 18. list. — Orig. arch, Třeb. I. B. 6 W^, 24 a.
Službu naši, slovutný súsede milý, vzkazujeme. Zpravili nás naši lidé z Drho-
vice a z Třemešného, že by služebníci tvého pána a tvoji včera zjímavše jé i s te-
naty přivedli na zámek tvého drženie, a tu jsú do vězenie vsazeni z té příčiny, že
by zajiece na zboží páně honili. Rač věděti, žeť sů v svých polích lovili, jakož nás
56 A. XXVIII, Dodavek k dopisAm rodu Bosenborského do r. 1526.
dobří lidé zpravují, a byť pak i na zboží páně to se stalo, (jehož toho nenie), ano
Soběslavští říedko by shonóv na našem sboží nečinili, a též s Ghúsníka netoliko na
zajiece, ale i na zvěř vy soků, kdež ji přězvie, chodie, a my jim toho nehájíme,
poněvadž sme za to nic nedali, ani pokrmu jim dobýváme. Protož dle smluv kře-
sťanských, kteréž se páně Mtí jmáme, snažně žádáme, aby naše lidi z toho vězenie
s tenaty propustiti ráčil. A toho úplně doufáme, že to učiníš, dada nám úmysla svého
odpověd listem tvým při tomto poslu. Datum feria ini. ante festům beate Elisabeth
anno dc quinquagesimo. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Slovutnému panoši Prokopovi z Sobéšína, purgrabl ná Dobronicích, súsedu milému.
1599,
Jindřich z Rožmberka Janovi z Hradce : o pečetích, o jízdě do Soběslave i do Prahy oc. (M)
V Č. Krumlově 1450, 19. list. — Konc. arch. Třéb. Fam. Bosehberg 8.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nyníe píšeš
a pečeti (posieláš), tomuf sem srozuměl. Milý přieteli, kdyžf jediné klejtovej list do-
konám, chcif ji ihned zase poslati. Dále věděti dávám, že v tuto neděli na večer
v Soběslavi lehnu. I psal sem panu Oldřichovi, aby tě obeslal a [s] sebú do Sobě-
slavi pojal, protož prosímt tebe, aby tu s niem přijel. A také se chystal, aby dále
sem do Prahy jěl vedle těch psaní. O sedlo, kdy se bohdá shledáme, ústně s tebú
o to rozmluvím. Datum Crumblow f. V. in die Elizabet, annorum Lmo.
Jindřich oc.
1600.
Farář Štěpánovský stěžuje si u Oldřicha z Rosenberka na osadníky. (M)
B. m. a d. (1450 fj. — Současný opis arch. Třéb. I. A. 3K<*. 61.
Urozený pane, pane milostivý. Jakož VMt mně ve jméno božíe podal kostel
v Štěpánově se všemi požitky kostelními i s užitky, což k tomu pHslušejí: pane
milostivý, prosím YMti, račte mne přeslyšeti s osadními, a mé nedostatky, co mi na
nich scházé, spatřiti. Niýprve bohdá na mně jim nemá scházeti ; nebC jim řád ko-
stelní vešken činím, svátostí jim dobývám, kněze dobrého a hodného jim chovám,
ješto slúží, křstí i káže druhdy, a sám já viece káži i křstím v núzi. Item čeleď
sobě hodnú chovám: kuchařky, děvky, pacholky a zvláště šafáře dobrého věrného,
ješto by rád mého dobrého hleděl a opatroval, ale nesmie pro sedláky, ješto jemu
řékají : Vida učiň sě nevida, ažC tebe neztleštiem až do pláče oc. Item vína a oplat-
kóv k božie službě mi nedávají, jakožto od stará dávna právo jest a jakožto u jiných
kostelóv dávají osadní; to já sám za své musím dobývati a kupovati. Item desátko v
mi nevydávají, jakož by mi spravedlivě vydati měli; neb jsú mi zadrželi viece než
i
Dopisy 0 roku 1450. 57
XL desátkóv, a zvláště v Štěpánově, tu mi scházé XI desátkóv s XI čtvrtí: VMti
dávají úroky i jiné všecky poplatky, a mně na tom scházie XI seth snopuov i dese-
tina offěra i jíní všichni puožitkové kostelní. A když jeden u druhého kupí čtvrt,
tehda svede s nie stavenie, pakli nesvede, ale posadí tu podruha a mně žádného
práva kostelnieho nechtie dáti. Item na vánočnie dně k oíFěřě nechtie choditi; když
by dvě kopě mělo býti ofiFěry, tu ledvy X nebo XV grošóv bude, a na apoštolské
dni třie nebo čtyřie peniezi budu. Item v Štěpánově a v Slavošicích desetiny mi
dáti nechtěli, a já svými penězi svátostí jim musím dobývati. Item Štěpánovští ti mi
škodie na dvořišti; a já sem byl opletl a ohradil, jako kdy bylo ohrazeno, a oni
zlámavše ploty a ohradu pravým kvaltem, pustili mi dobytek a pásli na mém bez
mé vuole. Item v těch dvú letů již minulých viece než se XX vozóv sena strávili
mi. Item luoni štěpoval sem LXXIIII štěpy, všecky mi zlámali a zkazili. Item luoni
chtěl sem rád početí stavěti, k tomu stavení porubil sem v svém lesu s jistbu
a k srubu Xm loket; prosil sem jich i na kázaní sem napomínal, aby mi toho po-
mohli svésti; toho jsů učiniti nechtěli. A já sem les oblůpil, připravil, jakož to slušie
k stavení: toho jsú mi v lese pobrali viece než polovici, tak že sem neměl s čeho
stavěti, kromě že sú XI dřev přivezli k stodole, a to ještě nebylo polovici dosti.
Item na mém dvoře ukradli mi kolo okované, a z druhého kola oblúpali šíny, a třetie
nové kolo neokované ukradli, i neměl sem na čem lesu toho k stavení voziti. Item
z mé stodoly obilé mlácené mnohokrát mi pobrali i v snopiech i na poli mandlíky.
Item měl sem věžníka velme dobrého; toho jsů mi v noci na mém dvoře otrávili.
Item osmerý samokoliny okované ukradli mi, item dva zajcě, item Čtyři lopaty oko-
vané vzeli; item čtyři motyky dobré, kteréž mi udělal hamerník pod Kájovem, a tři
krátce. Item v potoce mi lovie kvaltem bez mé vuole, nemajíce k tomu žádného
práva, nadělavše sobě velikých sakuov, čeřencóv i jiné vazby, a zberůce sě spolkem
s pěti, s šesti i do osmi sakuov, tu spolu kvaltem a mocí lovie. Item vrše veliké
i malé do potoku kladů. Item byl sem kupil dvě vědře okůnuov a vědro běli a osm
kapruov trdelních; spustivšě v noci haltéř, to jsů mi všecko pokradli. Item do veli-
kého haltéřě vsadil sem LXX kapruov trdelních; když sem spustil, jedno sem VDI
kapruov zase nalezl. Item do prostřednieho haltéře kupil sem dvě vědře synuov a LX
kapřóv ku postu sobě k jiedlu; spustivšě v noci, všecko mi vylovili. Item do téhož
haltéřě sadil sem viece než dva dčbery plodu, na kterýžto sem jměl jisté kupce
s hotovými penězi; spustivšě v noci, všecky mi pokradli. Item luoni do téhož hal-
téře vsadil sem viece než dva čbery plodu, chtěje jej rozsaditi do jiných haltéřóv:
ten jsů mi vylovili, jedné sem z diežičku nalezl. Item v lese mi velmi škodie a kradu ;
a já sem to poručil svému člověku mlynářovi, aby toho opatroval; když sem jeho
tázal, aby mi to pověděl, kteří by mi tu škodili, i řekl jest mlynář: Já nesmiem
pověděti, nebo by mě zabili.
Archiv Český XIV. 8
58 A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Rosenberakého do r. 1626.
1601.
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka : aby pomočen byl jeho služebnici v jízdě do Rakous. (M)
V Télii (1451, 26. ledna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 10.
Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli ! Jakožs mi psal o služebníku mém,
abych mu to věděti dal o to, jakž paní Walsecká, teta tvá, tobě píše : i teď služeb-
nice má, sestra služebníka mého, tam jede. I prosím tebe, milý přieteli, aby jie
v tom raden a pomočen byl, aby ona bezpečně tam přijeti po cestách i zase sě
vrátiti, ty věci zjednajíc, mohla. Datum in Telcz, f. III. post conuersionem sancti
Pauli. Jan z Hradce.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, d.
1602.
Ondrášek Puklice Jindřichovi z Rožmberka: nabízí aksamit a damašek. (M)
V Č, Bud^ovicích 1451, 16. kvétna. — Orig. archivu Třéb Fam. Bosenberg 11.
Urozený pane milý! Služba má napřed VMti. Věděti dávám VMti, žeť mám
čistý axamit, červený na brunátný, drobného květu, nenie-li Čistší, než páně Janov;
ale zdá mi se tak čistý, jehož bych řekl, jednak čistší. Ráčí-li mu VMt, pošlete
Bebtu sem k ohledání. Takéf mám zelený, čistý, černý damaškóv, všelikteré barvy.
Pan Jan byl by před tiem rád měl blankytný damašek, mámf jeho s potřebu. Ráčí-li
JMt, ať JMt Bebtovi poručí. Datum in Budweis, dominica post Sofie 1451.
Ondrášek Puklice.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberka, pánu mně přieznivému, b. d.
1603.
Jan z Eunštátu Oldřichovi z Rosenberka: o propuštění vězné. (M)
V Klášteře sv. Prokopa. (1451, 28. června). — Orig. arch. Třeh. I. B. 5BC 2.
Službu svú napřed vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý. Tak jakož
TMt psala o příčinu vězenie Jíry z Hlavatec člověka Tloskovcova, kterýž jest nynie
jat na Ličov: rač TMt věděti příčinu jeho vězenie k TMti, že byl nařčen jednoho
člověka smrtí. Pro tu příčinu jest jat na Soběslav, tak že třikrát jest súzen konšely
a úředníky tvými na Soběslavi, a žádným rčěným během nemohli na něho provésti,
by vinen byl tiem nárokem ; a zvláště ten člověk, pro kteréhož jest byl narčen, sám
dobrovolně jsa při svém ještě rozumu na smrtedlné posteli, ničím jeho nenařiekal,
ale jiného. To TMt věda, prosím, rač sě přičiniti jako o vězně svého o jeho zpro-
stěme na Ličov i o navrácenie, což jest jemu vzato; nebť jest ještě vězněm a na
rukojmích. A když TMt jemu pomož z vězenie, jakož TMti jest to slušné učiniti,
Dopisy 0 rohu 1451. 59
prosím, rač sě dobrotivě okázati, člověka Tloskovcovi zase Dayráti[ti] i prosta učiniti
skrze své úředníky podle jeho neviny a svědomie řádného. A na to prosím odpovědi
dobrotivé od TMtí. Scríptum in monasterio sancti Procopii feria n. iníra octauam
corporis Christi. Jan z Eonstatn.
Urozenéma pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu a přieteli méma milému.
1604,
Suna z l^eboné Rožmberskému písaři Johanesovi: o koupi vosku a salnytru, pak o žalobě
proti němu u Oldřicha z Rožmberka vedené. (M)
V Třeboni 1451, 18. záH. — Orig. arch. Třéb. L B. 7 B, 22 c.
Službu svú zkazuji, pane Johanes milý ! Jakož ste mne buli prosili za vosk,
i vězte, že jest nynie velmi drach pro tento mor bul; i ještě lacin nenie. Než bu-
dete-li rádi chic [sic] vosku lacinému, kúpímť vám o světě Alžbětě [v] Vratislavi;
a nezištif nic na vás, to hledáte. Také o salniter sem juž psal, tiem dluhu meškáni
nebudete. Také jeho viem o jednoho [sic] formana, slově Štěrba, a nevief se takově,
kam s ním dieti. Půde-li k vám, neberte velmi draho; jestliže vy nekupíte, tedy
bych já jej vám také kupil, terh dobrý.
A chcel by ode mne vzieti na to zbožie mýdlo, bavelnu a jiné věci. A já
bych TMti o to dobře srovnal. A jest jeho devět centnéřů.
Také, milý pane Johanes, tu sem juž svý odpor proti Pustotovi páně Mti
poslal, i prosímť TMti, jako svého milého přietele, což by na TMti bulo, že se ráčíš
přičiniti a přimluviti, nebo mi se od toho Pustoty velká křivota děje, toC pak naj-
lépe milý pán Bůh vie. A také něgdo jemu pomáhá, ježto potom uzřiete, bohdá,
skerze velké počty. I věřímť vám, jako milému přieteli, že se ráčíš o mě s pilností
přimluviti, chiť [sic] toho shím [sic] dobrým zasluhovati do mé smerti. Nebo Bůh vie,
já sem o tom jeho žalobě listovém nevěděl; bul bych se jemu jinak proti páně Mti
vystHehel a perve žalobu utekel. Mámeť každý dosti s tiem Pustotu činiti, neboť on
svú lichotu žádnému právě neučiní. Datum [v] Třeboni, sabato post festům Ludmile
51. letě oc. Suna z Třeboně.
Slovutnému panu Johanesovi, páně z Rozemberka najvyššímu písaři a přieteli mému
milému, buď dán.
1605.
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sjezdu s ním v Hradci. (M)
V Telči (před 1452) 10. list. — Orig. arch. Třéb. Fam. Nmhaus.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi píšeš, že máš
býti v Hradci v tento čtvrtek: tomuť jsem rád. A tak mi píšeš, aťbych já také tu
8*
í
L
60 A. XX Vm. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
byl: i věziž, žeť sě mám sjeti se panem Jankem Jemnicským na ten den. I věrímť,
že mi v tom za zlé jmieti nebudeš, nebť bych to nerad jinak proměnil, než což
jsem řekl. Prosím tebe, budiež tu dobrým hospodářem. Datum Telcz in vigilia sancti
Martini. Jaun z Hradce.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému dán.
1606.
Jindřich z Rozenberka Třeboiiskému písaři Matyáši z ÚSova: o nedoplacených daních v Jílo-
yici, EramoUně a Šalmanovicích. (M)
Na Krumlově 1452, 2. ledna. — Orig. arch. Tréb. I. A. 6 Ofi, 9.
Jindřich z Rožmberka. Mathiáši milý. Jakož nám píšeš o lidech našich v Ji-
lovici a v Kramolíně, že by nám daní zuostali III kopy XXVII grošóv a v Šalma-
novicích X grošóv oc: poněvadž jsú ti tak lidé chudí, ponechajž jich tak v této
mieře, a když bohdá k nám k počtu přijedeš, o tom nás plnějie zpravíš. Datum
Crumlow, die dominico post circumcisionem domini anno eiusdem oc LW.
Famoso Mathie notario bonorum Trzebon, fídeli nostro dilecto, detur.
1607.
Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Koňatou z Oleěnice. (M)
V Ptaee (1452, 7. lednaf). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hrúea v. ChdHe.
Služba má napřed TMti, urozený pane! Jakož mi TMt píše, že bych Koňa-
tovi odpověděl, rač TMt věděti, žeť já o tom nic neviem; než když mi jest vzka-
zoval i psal, že nerozumie, čeho žádám, psal sem jemu rozumně o to, což sě dotýče
statku bratra mého. A nemuož Koňata v pravdě z mých listuov, kteréž sem jemu
psal, dovésti toho, bych já jemu odpověděl. A jakož TMt žádá, abych naň ani na
lidi jeho nesáhal: TMt muož rozuměti, žef já naň ani na jeho lidi nesáhám, než
táhnu sě na lidi a statek bratří mých, od něhož sem, bohdá, nikdy nepustil, jakož
pak k tomu sem sě ohlašoval po nebožci Benešovi bratru svém před TMtí i před
mnoho dobrými lidmi, chtě rád na TMti přestati a všecko, což by mi TMt rozkázal,
učiniti. Ale jemu sě toho nezdálo učiniti. Protož TMti věřím, jakožto pánu sprave-
dlivému, že mne nedopustíš služebníku svému od statku bratří mých odtisknúti.
O tom TMti mělť bych viece psáti, ale nehodí sě, než chciť TMti v některý čas
po některém přieteli svém dobrém toho ústně zpraviti. A protof sem TMti tak
dlúho odpovědi nedal, žeť sem byl odjel po potřebě pána svého. Dán v Praze
v pátek po Božiem křstění. Václav Hrftza z Chelčic.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně příznivému.
T^r
Dopisy s roTcu 1452. 61
1608.
Purkrabí Zvíkovský Janovi písaři : o pftjčení 6 kop a zakoupení některých potřeb z Lince. (E)
B. m. 1452, 18. srpna. — Orig. pap, arch. Orlického VII. Qr. 7. č. 1.
Službu svú vzkazuji, urozený prieteli milý! A prosímť tebe, p6j6 mi VI kop
do mé příjezdy, jakož o ní dobře vieš, kdy mám u vás býti; a tuť bohdá zase po-
ctivě oplatím. A z těch peněz aby dal na dvě libře šafránu a ostatek na pepř; do
Lince pojede-liC Vilém šafář, pros jeho ode mne, aťby to skupil. Paklit by on nejel,
ale komuž by sě tobě zdálo, tomu poruč, afby to zjednal. A tohof věřím i ufám,
prieteli mUý, že to pro mě učiníš. Datum feria VI. post Assumpcionem beate Marie
virginis anno LII^ Lipolth Vítha ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Famoso domino Johanni Ryczaur, supremo notario domini de Bosenberg, amico dilecto dd.
1609.
Jindřich z Rožmberka svému otci Oldřichovi: posílá k němu svého služebníka Holuba. (M)
Ve Vídni 1452, 7. 9áH. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 10.
Urozený pane otče milý! Poslušenstvie synovské napřed vzkazuji TMti. Po-
ručilf jsem Holubovi, listu tohoto ukazateli, o některé věci mluviti s TMtí. I cožf
týž Holub dieti bude, mým jménem v této mieře k TMti, v tom jemu, prosím tak
úplně rač věřiti, jako mně samému. Datum Wienne, f. V. ante Marie virginis glo-
riose natiuitatem, anno oc Llldo. Jindřich z Rozmberkga.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, otci mému milému, b. d.
1610.
Purkrabí Zvíkovský Jindřichovi z Rosenberka : o peněžních záležitostech. (E)
B. m. 1452, 20. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 7. ó. 2.
Urozený pane, pane milostivý ! Jakož VMt píše o Dobrohočském o těch zlatých,
aťbych jeho o to obeslal: i rač VMt věděti, žeť sěm jeho o to obsielal. I tak mi
jest bratr mój vzkázal po poslu, že on ty věci VMti jedná. A také rač VMt věděti,
že ještě těch peněz od Zuba u své moci nemám, než tak sě naději, že budu dány
bez meškánie. A také račte věděti, že Mikuláš Protivecký z úroka napomíná a chce
jej mieti. Scriptum feria VL ante XI^* virginum anno LIP,
Lipolt Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský.
Nobili domino, domino Henrico de Rosmberk, domino sibi gracioso dd.
^611.
Purkrabí Zvíkovský pánu z Rosenberka: že dá zprávu o výnosu z úřadu svého. (E)
B. m. a h. d. (1452 fj. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 7. í. 4.
Také jakož VMt píše, abychme VMti dali věděti, co by chrne mohli z svého
62 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
úřadn VMti při sv. Jiří dáti: když se to převrže, což za VMt komorních úrokuov
máme dáti, a co služby čeledi, a což zbytku ostane, dámef nemeškajíc VMti věděti.
Rukopis jako ▼ 5ísle předchásejidm 1610.
1612.
Purkrabí Zvíkoyský Jindřichovi z Rosenberka: o pfljčce od Sedlčanských a Milevských. (E)
B, m. 1452, 21. pros. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Qr, 7. č. 3.
Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! VMt račte věděti, žeť jsem
Sedlčanské byl obeslal o opojčenie [sic] VMti LXX kop gr. I o to jsú ke mně od
sebe dva vyslali a odpověď mi takú dali, že VMti chtie rádi pójčiti. Alé prosie za
to VMti, mohl-li by jim který slevek těch LXX kop býti, aby méně dali. Také
VMti prosie, aby jim lístek na rybník, jako prvé dělala jest, tiem obyčejem udělali.
A Milevští jsú mi také řekli, že VMti chtie rádi XXXti kop pójčiti; ale jáf sem
byl potáhl, aby byli pójčili XL kop. A tak jsú mi obojí vzkázali, že ty penieze
chtie do Hromnic sebrati a VMti do sv. Havla příštieho pójčiti, lístky jim VMt na
to zdělajíce. Nebť jsem já tak řekl, že VMt jim to chce učiniti a udělati. Scriptum
feria V ipso die beati Thome de Aquino, annorum domini oc quinquagesimi secundi.
Lipolt Vítha z Bzavého, purkrabie Zviekovský.
Nobili domino, domino Henrico de Bosenberg, domino sibi gracioso dd.
STátek BY. TomáSe Aqninského 7. března připadl r. 1452 na úterek. 87. Tomáie apoštola 21. pro-
since bylo r. 1462 ve čtyrtek, proJ^ž přidrželi jsme se toho data.
1613.
Prokurátor Soběslavský Pavel vrchnímu písaři Rožmberskému: o své neshodě s hejtmanem
^ Soběslavským. (M)
V Soběslavi 1453, 3. srpna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 7. B. 22 b.
Službu svů vzkazuji, pane Jene, prieteli muoj dobrý. Račte věděti, žeť sem
jměl puotku s hajtpmanem naším o psy. Jakožť sem vám pravil, kterakť mi chléb
psóm bérů, žef nemám Čím dobytek chovati oc; i stalo sě tento čtvrtek minulý, že
pacholci chléb brali, a já vzav jim s mísu ten chléb, i sypal sem jěj klíčníkovi do
koše; a hajtpman učiní puotky na mě rozličné, ješto by bylo mnoho o tom psáti,
než Petřík Soběslavský ústně vás toho spraví, ješto také při tom byl. A v té řeči
řekl mi jest hajtpman, abych věděl, byť proň nebylo, žeť bych již několikrát byl
odrbán aneboli očesán ; a jáť neviem, bychť najmenšiemu u toho dvoru co učinil, leč
proto, že nedám každému, což chtí. I prosím vás jakožto přietele svého dobrého,
račte mi k tomu poraditi, nebo by mi to velme těžko bylo, jsa v úřadě ode pánóv
svých, a taká handba [sici a škoda že by mi sě jměla státi, zvláště pro páně věc,
Dopisy B let 1452 a 1455. 63
jeáto bych sě toho nikdá nenadal. At páně Mt ráčí šafáře jim sjednati, ještoby sě
jim v tom mohl zachovati. Pakli rozkážete, ját sám přijedu a ústně páně Mt spravím.
Datum in Sobieslaw feria Ví. ipso die s. Stephani anno oc LIII®. per me Paulům
procurator[em] Sobieslawiensem.
Fainoso domino Johanni Ritschawer, supremo notario dominomm de Rosis, amíco ca-
rissimo d.
1614.
Ghousnický písař nejvyfišímu Rosenberskému písaři: o koné. (M)
V Soběslavi, 1453, 25. listopadu. — Orig. archivu Třeb. I. B. 6P^, 2.
Službu svú vzkazuji, pane Jene, přieteli zvláště milý. A prosímť vás, mluvte
se panem Jindřichem a se panem Janem s JMtí a proste JMtí ode mne i sami od
sebe, af mi ráčie dáti jeden kuoň z těch koní, kteříž jsú dáni ke dvoru, kuoň Ji-
noškóv, nebť jest sešlý a jinému se nehodí, než do vozu, a byť poslán byl do Krump-
lova. Viem, žeť za rovné penieze byl by prodán, i doufámť vám, že se k tomu při-
činíte, nebť bych sobě jím chtěl drva voziti a kámen, ještoť sobě duom budu opra-
vovati. A jestiť kuon namožený; pakli by mohli lepší uprositi, a tiem lépe. Datum
Sobyeslaw dominico in festo sancte Eatherine virginis anno oc Lin^
Petrus Maxanth, notarius Chusnicensis.
FamoBO domino Johanni Rytschawer, summo notario dominomm de Rosenberg, amico
singularí.
1615.
Oldřich z Rosenberka Burianovi Trčkovi : o vzetí vína lidem z Německého Brodu. (Mj
B, m. a d. (1454^). — Koncept arch. Třéb. L A. 6 ií«, 1.
Služba má tobě, pane Buriane milý. Jakož mi píšeš o lid^' své z Brodu,
kterýmž úředníci moji dva drajlinky vína pro projetie mýta vzali : vědětiť dávám, že
ti lidé ne omylem ani kterým nevědomím projeli sů, ale z úmysla klamem; přijevše
do Svinuov řekli mýtnému, že vína vezu z Vitoraze a chtie do Budějovic vésti Pu-
klicovi, že mýta nejsú povinni dáti. A mýtný maje za to, pustil je, a oni vyjevše
obrátili se k Němcóm; tu teprv po nich jeli a vzali, ani k Rakúsóm táhnu. Pak
přes to pro tě a k tvé žádnosti (?), kdyžť přydú, chciť s nimi milostivě naložiti o ta
vína, ačkoli by pro takový běh koně i vozy měli stratiti.
1616.
Procek z Eunstatu Jindřichovi z Rosenberka: o peníze od Svldnických. (R)
V Kladsku (1455, 23. UdnaJ. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kunstat.
Službu svů vzkazuji TMti, urozený pane, pane a příteli milý. Rač věděti,
že sem zapomenul TMti prositi o těch čtyři sta zlattých, kteréž mi v Svídnici mají
1
64 A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Eosmb&rského do r. 1526.
dány býti. Než prosím TMti jakožto svého milého pána a přítele, aby to ráčil roz-
kázati, aby těch čtyři sta zlattých panu gubematorovi strýci mému beze vSeho me-
škáme dány byly; nebo on pan gubemator má je dáti za muoj dluh. I věřím TMti,
že to ráčíš opatřiti, aby za dlením oni potom sobě něco ku pomoci nevzali, jakož by
to nynie rádi učinili, jestliže v tom vaší silney pomoci mieti nebudu, jakož v tom
nepochybuji, že sem ji měl, mám, i bohdá na fllúhé časy mieti budu v těch i v ji-
ných mých věcech. Datum Glocz feria V. post festům sancti Vincencii.
Procek z Eunštata, najvyššie komorník desk a sudu zemského v Olomúci.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, haítmanu knižetstvie Slezských,
pánu a přieteli mému milému.
1617.
Jarohněv z Usuší Jindřichovi z Bosenberka: o zneuctění erbu Jarohnévova ve Vratislavi a
Rosenberského v Budějovicích. (B)
Na Krumlově 1455, prvou středu v posti (19. mora).
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích in. 14.
1618.
Pešlk z Bělé Oldřichovi z Bosenberka: o vápenici, o koni, zvěřině. (M)
Na Třeboni 1455, 24. ún. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6K 1 h.
Urozený pane, pane mój milostivý. A rač TMt věděti, žes sem jiš jednu vá-
penici skuoro odvezl, ale TMt sudóv mi žádných neposlal, ale vozíme v hnojných
košiech a v korbách, avšak proto bez škody. A napomínal sem Mathiášě, aby platil
formanem ; a on praví, že peněz nemá ; a já sem jim platil do té chvíle těmi penězmi,
jako sem na kámen sebral. Račiš TMt rozkázati, jakž sě TMti zdá. A jakož mi
TMt rozkázala obptati sobě kuon, i obptal sem kuoň mladý ve čtvrtém létě, a tak
mám za to, že bude buohdá dobrý, a ten by mi snad přišel za kop patnáct Protož
milý pane, jestliže sě TMti zdá, račiš mi TMt rozkázati, dokavad bych sobě rok
penězóm měl zjednati, neb tomu rozumiem, že ten člověk dlúho peněz nebude čekati.
To jest jíž na TMti, neb to Buoh vie, žef sů mi koni již drahně sešli, a já bych
VMti nerad v žádné služby zmeškal. A viece TMti prosím, aby mi TMt rozkázala
Setelovi, aby mi dal někaký kus zvěřiny, abych sobě nasolil, neb čekám ženy své
matky k veliké noci buohdá. A tohoC prosím všeho za milostivu odpověď. Datum
Trzebon feria 11. ipso die sancti Math. apostoli. Pesík z Bělé.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bosenberga, pánu mému milostivému.
Dopisy a let 1454 a 1456. 65
1619.
Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o propuštění lidí z Třemešného Pešovi písaři. (M)
B, m. (1455, 9. května f). — Orig. arch. Třéb. Iř. 338. 2 b.
Urozený pane milý, služba naše napřed VMti! A jakož jsme byli VMti psali
i po Janovi Pražákovi vzkázali, žádajíce, aby ty lidi v Třemešném Pešovi písaři
propustil, na kteréž od ciesařovy Mti slavné paměti zápis má; a tak nás týž Jan
zpravil, že by TMt mienila s ním o to milostivě naložiti a jemu to propustiti:
i jestěť VMti snažně žádáme, aby VMt již to ráčila učiniti a jemu ty lidi propustiti,
tak jakož VMt jemu je před Vnučkem a Janem Pražákem propustila úplně. VMti
věřiece, že již to VMt učiní a jemu ty lidi propustí, na to odpovědi psané od VMti
po tomto poslu žádijíce. Datum Tábor feria VI. post Stanislai.
Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Tábor.
' Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenberka.
1620.
Jan z Eunštatu Jindřichovi z Rosenberka: o přímluvu při králi. (R)
V Jevišovickh (1455?*) 13. května.) — Orig. arch. Třéb. Fam. Kmstat.
Služba má TMti, urozený pane a švagre milý. Zpraven sem ode pana mar-
šálka, kterak TMt jeho prošil, aby mi raden a pomočen byl, a že mi TMt také chce
raden i pomočen býti. Z tohoť TMti velmi děkuji a tohoť TMti buohdá zasluhovati
míním. A milý pane švagřě! Prosím TMti KMti, pánu mému najmilostivějšímu, rač
ode mne službu mú poddánu po všě časy pověděti, a TMti prosím, rač muoj přímluvce
býti před E[Mtí, před pánem mým najmilostivějším : a neb když ty budeš ráčiti a pán
hofmistr, buduf mieti dosti, žef mi EMt dosti dá, když vy rozkážete. Datum
Gewissowicz feria lU. ante Ascensionem domini. Jan z Kunštatu.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, hayptmanu zemé Slezskej, pánu a
švagru mému milému bd.
*) Jindřich z Bosenberka byl hegtmanem Slezským od konce r. 1454 až do smrti STé 1467, 25. Mart
Jiného kriteria ke yročení listu tohoto nemám.
1621.
Jindřich z Rosenberka Prokopovi z Rabšteina : o zboží Strkovské a rychtářství na Táboře. (R)
V Lebusu 1455, 17. května. — Orig. arch. Třéb. Historica nava.
Služba má tobě, pane Rabštaine milý! Mělť jesti nynie pan otec náš zbožie
Strkovské Táborským po nynějších Suchých dnech ve deky klásti; i prosímť tebe
s pilností, příčin sě k tomu a pros EMt od nás, aby jim JMt ráčila psáti, ať by
toho kladenie do Suchých dní k svatému Václavu ponechali, a že jim k tomu času
AnkiT Český XIV. 9
66 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
bez jich škody má vloženo býti. Takéf prosím, pros KMt ode mne, jestli že by kto
JMt prosil za richtářstvie na Tháboře, aby JMt nižádnému neráčila dáti, až bych
já k JMti o to poselstvie učinil. Věřímť, že to učiníš. Datum in Leus sabbato post
Ascensionem dni anno oc LV^.
Jindřich z Rožmberga, hawptman v Slesí a Šestiměst oc.
Urozenému panu Prokopovi z Rabšteina, kancléři královstvie českého, přieteli dobrému.
1622.
Eliška z Plzně kvituje Jindřicha a Jana z Rožmberka z částky peněz. (M)
B, m, 1455, 25. května. — Orig. arch, Třéb. Fam, Rosenberg 24, 6.
Já Elška z Nové Plzně, manželka dobré paměti Petra od Dubu, vyznávám
listem tiemto před každým, před nímž Čten neb čtúce slyšán bude. Jakož mám list
hlavní na urozené pány, pana Jindřicha a pana Jana bratří JMti pány z Rožmberka,
na sedmdesáthe kop grošuov peněz drobných, jakož ten list hlavní šíře vypisuje
a vypsán stojí, že jsem na těch sedmdesáthe kop hlavních peněz od JMti vzela
a zdvihla pět kop peněz hotových dobrých. Z kterýchžto pěti kop již řečených já
nadepsaná Elška i s svými budůcími mocí listu tohoto předřečené pány pana Jin-
dřicha a paua Jana JMt kvituji a prázdna činím, a slibuji listem tiemto JMt z těch
pěti kop věčně i s svými budůcími věčně nenapomínati. Tomu na svědomie, pevnost
i jistotu a na potvrzenie prosila sem slovutných panoší Jana z Dobronic, té chvíle
hajtmana na Soběslavi, Jana Selete z Strýčkovic a Jana Bolochovce z Šatavy, aby
své pečeti k tomuto listu přitiskli; jenž jest dán léta od narozenie syna božieho
tisícieho čtyřstého padesáthého pátého o hodech letničných.
1623.
Páni Rožmberští svým purkrabím: o příspěvky na vyplacení zboží Rožmberského. (R)
Na Krumlově (1455*), 24. pros. — Koncept arch. Třéb. II. 249, 1 a.
Oldřich, Jindřich a Jan z Rosenbergka. Jene milý! Jakož jste před siem zde
u nás s počtem byli, tu sme [s tebú a s jinými našěmi úředníky na tom zuostali
a tobě i jiným poručili]**) na tom s vámi zuostali, aby nám všichni naši lidé k vy-
placení panství a dědictví našeho Rosenbergka pomoc učinili; jakož sme pak vám
toho i jiným našim úředníkem svěřili i poručili, aby ode všech měst, městeček, vsí,
richtářóv, hajných i s jiných, kteřížkoli pod vaším úřadem jsú, pomoc vzali, vedle
zuostání našeho s vámi a spisu, kterýž vám posieláme. Protož předložtež všem lidem,
že od stará dávna to právo jmáme, kdyžby se jeden z nás ženil aneb kterů dceru
neb sestru vdávali, že máme s svých lidí, kterýchž sme v zdržení, pomoc vzieti.
A v této mieře oženili sme se dva z Rosenbergka a dvě dcery a sestry vdali jsme,
a žádné sme pomoci od lidí nevzeli, jakož by na to záleželo. A také proste všech
r^
Dopisy e roku 1455. 67
lidí našeho držení, af nám v úřada yašem takovú pomoc s ochotností učiní, a že jim
bohdá toho v budúciech Časiech i jich dětem vším dobrým milostivě spoménati chcem.
A také ať nám tu pomoc učiní pro takovú velikú potřebu, vyplacení toho zámku
Rosenbergku; neb jestli že bychme nynie ten zámek Rozenbergk na určený čas ne-
vyplatili, že bychme potom k němu tak snadně přijíti nemohli. Datum Crumlow,
f. IV. ante Natale Christi.
*) Cf. Sedláček IQ. 109. Pro mně rozhodovala při vrocení zmínka t tomto listu o sňatcích Jindřicha,
Jana, lidmily a Perchty z Rosenherka. **) Přetrženo.
1624.
Úředníci menší desk zemských Oldřichovi z Rosenberka: o zboží Strkovské. (R)
B. m. (1456), i. Jevěůna. — Orig. arch, Treb, Historica nova.
Urozený pane! TMti službu svú vzkazujem. A jakož nám TMt píše o těch
věcech, jakož TMt Tháborští upomínají k listu obnovenie o to zbožie Strkova, a zvláště
proto, že Tháborským ve deky zemské kladeno nemuož býti panskú zapovědí; a to
sě jest stalo proto, že nechtie práva zemského trpěti se zboží svobodných. A také
na TMti žádají, aby TMt list obnovil purgmistru i vší obci Tháborského města : a to
jest proti právu a řádu zemskému. Neb obci ižádné kladeno býti nemuož ve deky,
leč král povolí. Protož TMt toho sě rač vystřieci, aby obci listu neobnovoval, neb tak
ve deky kladenie jíti nemuož bez králevy vuole. A dále jakož oni píši TMti, že by
TMt jim měl zjednati, aby jim bylo kladeno ve deky: toť sě nám nezdá, neb jimi
to scházie, že jim kladenie ve deky nejde. A kdyžkoli oni učinie a podstúpie práva
zemská, jakožto jiná města této země, tehdyť jim kladeno bude, když páni rozkáží.
Ale TMt sě jim v to nepodvoluj, by jim TMt to měl vyjednati a zpósobiti, aby
jim kladeno bylo ve deky. Datum aput tabulas terrae sub sigillo Raczkonis de
Koyssicz sabbato in die s. Philippi et Jacobi. Úředníci menší desk zemských.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu nám přieznivému bd.
E obsahu srr. yýše str. 66 č. 1621. Datum y dopise, ▼ sobotu den sy. Filippa a Jakuba, hodí se
za Života Oldřichova z Rosenberka sice také na jiná léta, krom 1466, ale y těch neúřadovalo se u desk zem-
ských. Zmíněná v dopise zápověď, aby měštanům nekladlo se do desk leě s povolením královským, byla
ucména r. 1464 a obnovena 1489; Jireckův Godex m. 2. str. 16, 122. — Na rubu přítomného dopisu jest
poznamenáno: Feria JDU. post Circumcisionem Domini anno oc 48. Hed,
1625.
Jindřich z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému píše o peníze. (K)
Na Krumlově 1456, 17. hvitna. — Orig, pap, arch. Orlického Vil. Or, 7. č. 5.
Jindřich z Rosenberka hawptman v Slesie. Lippolte milý ! Žádámeť s pilností,
aby nám sem těch XXX kop bez meškánie, což budeš moci najspieše, poslati ne-
zmeškával. Věřímeť, že tiem prodlévati nebudeš, nebtě toho potřebie. Datum Crumlow
fena 11. post festům Penthecosten, anno domini oc LVP.
Famoso Leopoldo de Rzawy, burgrauio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd.
(Pod adressou napsáno: Na XXX kop, kteréž jste poslali do Krumlova.)
9*
I
70 A. XXVni. Dodavek i dopisůin rodu Bosenberského do r. 1526.
1631.
Jan Rous z Černín Jindřichovi z Rožmberka: o zápisu ve dsky, o půjčce nové, o rychtáři
Budějovickém oc. (M)
V á Krumlove (1457, 6. bremaf). — Orig. arch. Třéb. Fam. Eosenb^g 6.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! Vědětiť TMti dávám, že do Prahy v pon-
dělí pojedu najprv příští, a to proto, abych Maškovec a Dobronice VMti ve deky
přijal vedle napomenutie těch, kdož klásti ve deky miyí. A ihned bez meškánie,
přijma, pojedu bohdá zase domov a vodtad hned k VMti do Viedně. A jestiť toho
potřebie, abych s TMtí mluvil, to TMt shledá. Také rač věděti: těch XI seth kop
bez XVI ÍP a bez XL gr. na Chůsníce ležie ; takto jednaj TMt, ať jimi hnuto nenie,
nebť je toho potřebie. Také raČ věděti, žeť sem m^' ÍP zjednal nynie v těchto dvú
nedělí, a to od svatého Jiřie do roka na komorní plat; to sem těžce zjednal, ano
vždy chtie vši v tom držeti. Také, milý pane, chci se viece starati rád, což najdál
budu uměti. Také, pro Buoh, o rychtáře Budějovického, nerač ho TMt zapomínati
skutečně, v čem bude VMti potřebovati, nebť mu se před Bohem i před lidmi křivda
děje. Také, pro Buoh, rač Paukortnara poslati zase bez meškánie, toť TMti radím,
jakož pak ústně TMt toho zpravím. A Buoh daj, byť se šťastně vedlo, a potom
nerad v klíčích stanu. Datum Crumlow f. VIII. in capite Jeiunii. Jan Rus z čemin.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberga, pánu mému milostivému dán.
1632.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o záležitostech peněžních oc. (E)
Na Krumlově 1457, 18. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 8 č. 4.
Jan z Rozmberga. Lippolte milý! Jakož nám nynie píšeš o Heřmanovi
s Hrádku oc : žádámeť, aby jemu ty penieze dodal tak, jakožť sme prvé psali. A vieceť
žádáme, aby hned s pilností, což najspieše budeš moci, Olkmarovi do Strakonic po-
slati nezmeškával úroka panu Bohuslavovi XL kop, a k tomu LX zlatých témuž
Olkmarovi aby poslal také; s kterýmžto již on vie, co dále činiti jmá, nebť jemu
písem, aťby on to od tebe přijal. A od Jana písaře těch sto kop vezmi, a slib za
dojitie listu, a pošli nám sem přiepis téhož listu slovo od slova obecní, a myť jej
kázem ve čtyřech neb beze lsti v pěti nedělech napsati. A Velek pieší ať již tu
vodu vedenu na hrad miesto Křižka, poněvadž nemuož, tak v témž úkole opravuje,
jakožto i on. A o tom vozu, jakož píšeš, když teď nynie tudy bohdá jedůce z Prahy,
o ten vuoz spolu rozmluviece, rozkazem o tom ústně. A Haluznať má tam v tuto
neděli býti. Vedle toho sě uměj zpravovati. Datum Crumlow, feria H. post festům
Pasche anno oc LYIF.
Famoso Leopoldo de Rzawy, burgrawio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd.
(Na ruba napsáno: In Strakonic XL kop LX zlatých.)
Dopisy 0 rohu 1457. 71
1633.
Oldřich z Rosenbetka purkrabí Zvlkovskému : o odújnrti. (E)
Na Erumlově 1457, 19. června. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Or, 8 i. 5.
Oldřich z Bozmberka. Lipolte milý! Byla zde před námi žena Kokotova
z Mirovic o tu odúmrf, jakožs nám psal. I zuostali sme s nie na tom, aby nám dala
třidceti kop na den sv. Jakuba příštieho a položila ty penieze v Strakonicích u pře-
Yora na ten den. A k tomu ona svolila. Neb ty penieze máme dáti Ješkovi synu
našemu, a on je pak dále dáti má. A ona již tu seď a hospodařuj a požívaj toho,
jakž najlépe umie, sobě k užitku, jako i prvé za muže. Datum Cnimlow dominica
post Corporis Christi anno oc LVIF.
Famoso Leopoldo burgrawio in Zwíekow, fideli nostro dilecto d.
1634.
Úředníci Ghousničtí stvrzují příjem peněz od písaře Dobronického. (M)
V Choulíce 1457, 19. října. — Orig, arch. Třéb. IL 38. 1.
Vítha ze Rzavého purgrabie Chúsnický, a Petr Maksant písař tudiež, vyzná-
váme tiemto listem, že slovutný Johannes písař Dobronický dal nám z úřadu svého
na úroky komomie jakožto dnes datum této quitancí CL ÍP. Datum Chusnik f. IIII.
post sancti Galii anno oc LVU sigillis nostris propnis subappressis.
1635.
Purkrabí Zvíkovský Janovi z Bosenberka: o koních. (E)
B. m. (1457, 28. října). — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 5.
Služba má napřed, urozený pane, pane mój milostivý! A rač VMt věděti, že
Salladín svého koně jest odbyl i jest na něm škoden ^ kopy. I prosí VMti, aby mu
bylo té } kopy nalepšeno I já také VMti prosím, aby mu ráčila VMt nalepšiti.
A račte VMt také věděti, žeť Jíróv koník kleczí, bez 5 gr. za 3 kopy. A dále VMt
pan Václav zpraví. Datum feria Ví. in festo Simonis.
Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hajtmanu Slezskému, pánu mému mi-
loBtivému, bud list dán.
1636.
Jan z Rosenberka úředníkům Zvlkovským: o polepšení služebníkům, o berni oc. (E)
Na Erumhvě 1457, 30. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 7. č. 7.
Jan z Rosenberka hewptman v Slezie. Lipolte milý! Jakož nám píšeš o Sa-
ladínovi o j. kopy nalepšení na kuon: poněvadž jest toho koně odbyl, nechce nás
-^
72 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
k yěčím škodám připraviti, jest hodné, aby jemu té j. kopy dána byla na polepšek.
A jakož jsme ondy psali o Thaborce: jestliže by jej schovati mohl miesto jiného
pěšieho, a tobě by se hodil, tot bychme rádi viděli; i ježštět tebe prossíme, moh-li
by to býti, aby se to stalo. A té j. kopy kaž Johanessovi dáti Saladínovi. A teď
také posieláme spis obecnieho svolení k pnol úroku miesto berně; to také kažte
o svaté Katheřině provolati, a beřste [sic] ji [gie] vedle spissu na ten den, a vy-
beřste ji [gie], což najspieš budete moci, tak aby po vánoci pohromadě byla. Datum
Krumblow dominico ante omnium sanctorum, annorum LYII^
Famosis Lipoldo purgrauio et Johanni notario in Zwiekow, fidelibus nostris dilectis.
1637.
Král Ladislav Janovi z Rožmberka: aby obeslal knížete Vlodka z Velikého Hlohova. (M)
V Prasse 1467, 8. list. — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Qlogau.
Ladislav z božie milosti Uherský, český oc král, vévoda Rakúský a mar-
grabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Vznesl na nás Pawl Widman, věrný náš
milý, že by jemu knieže Vlodek z Velikého Hlohova, ujec náš, některakú škodu
učinil, nemaje k němu žádné viny, jakož on zpravuje. Protož žádámef i pHkazujem,
aby kněze Vlodka o to obeslal, aby témuž Pavlovi, což jemu pobráno jest, zase na-
vráceno bylo. Má-li pak kněz Vlodek kterú vinu k němu, ať ho před tebú právem
hledí. Dán u Praze v úterý před svatým Martinem, let království našich Uherského
oc v XVIIL a českého v pátém letě. Ad mandátům domini regis.
Urozenému Janovi z Bosenberga, hawptmanu v Slezie, věrnému našemu milému.
1638.
Jan z Rožmberka rychtáři v Miličíné: že odpustil úrok sladovníkovi. (M)
V MUičíně 1457, 12. listopadu. — Orig. arch. Třéb. U. 108. 1.
Jan z Rožmberka havptman v Slezí. Zbyňku milý! Odpustili sme Martínkovi
sladovníkovi z Nového Města úroka svatohavelského XXTTT gr. To věda, již jej
z toho neupomínaj. Datum Miliczin sabbato ipso die quinque fratrum anno oc LVU®.
Našemu věrnému milému Zbyňkovi rychtáři v Miličíné dán.
1639.
Hejtman Třeboňský písaři Třeboňskému: aby vybral rychle půjčku. (M)
Na Krumlově 1457, 23. listopadu. — Orig. archivu Třeboň. I. B. 6 Mfi, 7.
Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli a kmotře milý. A ]akoit sem výpisu
nechal u rychtáře, na kom by pójčka ta, jakož nám páně Mt poručil, vybrána měla
býti, jakož vieš: i prosímť tebe, aby sě se vší pilností přičinil a vybral ji, což naj-
Dopisy 0 rohu 1457 a 1458. 73
spieš móžeš, nebť toho jest velmi veliké potřebie, jakož pak sám rozuměti móžeš.
Nebť jest Zachař purkrabě pilně se mnú o to mluvil, že toho potřebie jest; protož
toho buď tiem pilněji, aby tiem spieš vybral a sem přinesl neb poslal. Datum
Crumpnow, feria mi. die s. Clementis anno oc LVn®.
Jarohněv z Usušie, hauptman Třeboňský.
Famoso Mathie de Usow, notario in Trzebon, compatri buo carissimo, d.
1640.
Netoličtí Janovi z Rožmberka: o holdech, poplatcích oc. (M)
V Netolidch (1457 fj. — Orig. archivu Třeboň. Fatn. Rosenberg 5.
Službu svů vždycky poddánu vzkazujeme VMti, pane, pane náš milostivý!
Pokorně prosieme VMti, že ráčíte nás v tom opatřiti, jakož náš pán milostivý, jakož
nám pan Rous píše v svém listě, hajtman na Ylhlavech, odpovědajě nám, abychom
k holdu přišli. To vědúce, doufáme vždycky VMti, že neráčíte na nás těch věcí
škodlivých dopustiti. A my jsě vždycky k tomu máme bez meškánie, abychom VMti
ty poplatky dali, které jsme VMti povinovati dáti. Ex Netolic f. V.
Rychtář, konšelé i obec městečka Netolic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozimberga, pánu našemu najmilostívějšímu.
1641.
Jan z Rosenberka svým úředník&m Třeboňským: o zastavených neb odcizených kostelních
věcech. (M)
Na Krumlově 1458, 1. ledna, — Orig, arch. Třéb. I. A. 3 Kfi, 28. a.
Jan z Rožmberka, hauptman v Slezi. Jarohněve a Mathiáši milí, žádámeť
s pilností, abyste od dneška v témdni sem k nám na Krumlov přijeli a toho času
nikoli nezmeškali, abyste vždy jakožto v neděli příští k večeři byli. A ty Jarohněve
mluv s knězem oppatem, ať nám po tobě sem vypsáno pošle, jest-li jemu jaký plat
od kláštera jeho zastaven neboli prodán, neboli jiní užitci v těchto válkách a od
koho a komu, to nám [s] sebú sem přines. A také poseďte s Mathiášem na tom a po-
ptajte sě s pilností na to, jestliže bychme co pharářského neb kaplanského od kterého
kostela neb kaplanství drželi anebo v této válce co bylo odprodáno neb zastaveno,
buďto pústenicstvo, abyste nám s sebú popsáno přinesli. A ty Mathiáši jakožs jsi
nám psal o penězích a o pánev, když bohdá přijedeš, ústně o ty věci s tebú roz-
mluvíme. Datum Crumplow dominico in die circumcisionis domini anno domini
M^CCCC^LVím
Famosis Jarohniewoni de Usussy capitaneo, nec non Mathie notario bonorum in Trzebon,
nostrís fidelibus dilectís detur.
ArchiT český XIV. 10
i
74 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. Id2tí.
1642.
Vrchní písař Rožmberský stvrzuje úředníkům Zvíkovským příjem peněz. (M)
V Krumlově 1458, 12. Udna. — Orig. arch. Třeb. 27. 338. 2 1.
Já Johannes Ritšawer oc vyznávám tiemto listem, že mi slovutný pannoše
Lippolth Vittha z Rzavého v tý časy purgrabie, a Jan Smetana v ty časy písař na
Zviekově, přinesli mi zajattých peněz, kteréž jsů zajeli v Zviekovským úřadě a v Sedl-
čanech, sto kop devadesáte kop tři kopy a čtyřiceti tři groše. S těch C XCm ÍP
XLni gr. já jě quittuji a prázdna činím mocí listu tohoto. Datum Crumblow feria
V. post Epiphaniam domini anno oc LVIII®.
1643.
Jan Ritšauer kvituje písaře Zvíkovského z částky peněz. (M)
V Krumlově 1458, 12. ledna. — Orig. archivu Třeboň. II. 338. 2 1.
Já Johannes Ritšawer oc vyznávám tiemto listem, že mi slovutný pannoše Jan
Smetana písař Zviekovský přinešil s svého úřadu úročních peněz, jakožto dnes datum
této quitancí, osmdesáte kop; s těch LXXX íP já jej quittuji a prázdna činím mocí
listu tohoto. Datum Crumblow feria V. post Epiphaniam domini anno oc LVDI".
1644.
Miličínský farář stvrzuje Janovi Lyskovi z Řepce příjem peněz. (M)
V MUičíně 1458, 23. února. — Orig. arch. Třeb. U. 108. 1.
Kněz Jan z Kaplice, farář Miličínský, vyznávám tiemto listem, že slovutný
Jan Lysek z Řepce dal mi jest rozkázáním urozeného pána pana Jana z Rozm-
berkga peněz lesních XI ÍP dnes datum listu tohoto, z kterýchžto peněz já jej quit-
tuji do počta budúcieho mocí listu tohoto. Na svědomie toho přitiskl sem sekret
svój k tomuto listu ; jenž jest dán a psán v Miličíně ve Čtvrtek před svatým Matějem
apoštolem božím leth božích M^CCCC^LVIir.
1645.
Petr Růže z Tábora purkrabí Ghoustnickému : o mýto na cestě z Miličína na Ghýnov. (R)
a) B. m. (1458? 4. dubnaj. — Orig. arch. Třeb. Historica nova.
Službu svú napřed, slovutný přieteli milý, vzkazuji. Píšeš mým starším, aby
synu Barthonovu z Miličína šípy a jiné věci kázali navrátiti, jemuž sú v květnů ne-
děli [26. Mart] pobrali oc. Jáť žádám, aby syna Bartoňova k tomu držal, ať mi se
se čtyřmi koňmi, ješto mýto projel, postaví; pakliť toho neučiní, kdežť jej podskočím,
nerozumiem, byť tak lechce jej chtěl propustiti. Datum f. in. post Pasca.
Petr R6žě z Thábora.
Dopisy ň rohu 1458. 75
b) B. m. (14589 7. dubna).
Službu svů, slovutný přieteli milý, napřed vzkazuji. Věz, žeť sem Bartoňovu
synu všecko, cožť jest bylo jeho, navrátiti kázal. Pak dále dotýčeš, žes nikdy neslý-
chal, by na té cestě z Miličína na Chýnov oc mýto dávali oc. V tom nepochybuj,
žeť řádná práva jmáme, abychom v míli mýto brali. Protož syn Bartoňóv jestliže
sě s těmi koňmi a s vozem nepostaví, kdežť jej podskočím, nerozumiem, bychC s ním
tak chtěl naložiti, jakož jest jmělo naloženo býti. Datum f. VI. ante Conductum.
Petr Róžě z Thábora.
Slovutnému panoši Vítovi ze Rzavého, purkrabí na Chúsníce, přieteli milému.
1646;
Jan z Bosenberka úředníkům Zvlkovským: o doplacení služebníkovi. (K)
V Krumlově 1458, 5. dubna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 6.
Jan z Bosenberka hauptman v Slezie.
Lippolte a Jene milý! Zpravil nás Petřík Thabor, že bychme jemu ještě
ostali službu pěší pololetní a na kuoň j. kopy 4 gr. Pak jesťli tak, dajte jemu ty
penieze, aby nás víece o to neupomínal. Pakli by co jiného v tom bylo, ale dajte
nám věděti. Datum Crumblow feria IV. post festům pasce, annorum LVUI®.
Famosis Lippoldo purgravio et Johanni notario in Zwiekow, fidelibus nostris d. lit»
(Na ruba:) Taboroyi na službn a na polepšenie koně.
1647.
Purkrabí Dobronícký Janovi z Bosenberka: o plat z luk. (B)
V Dobronicích 1458, 2. května. — Orig. arch. Třeb. 27. 337. 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Bacte VMt věděti, že Huořecký z Opařan
drží jednu luku nevelikú od Přibenic. Za tu jest dal VIII kop, a Vin grošuov ůroka
platí, a již chce platiti X grošuov při každém úroče, a II kopě chce hotově dáti;
a drží jej VMt toliko vuopravu. A lidé vaši dědiční z Podbořie, kteříž s té luky
seno voziti za robotu měli, ti chtie též 11 kopě hotově dáti, a XTTT grošuov při
každém úroče platiti chtie, tak i za tu vozbu. Vedle toho račte VMt rozkázati, kto
by ji držeti měl, lidé-li VMti, čili ten, kohož VMt vuopravu držíte. Datum Dobronicz
feria ni. ipso die s. Sigismundi, anno domini oc LYTÍF.
Jan z Petrovic, purkrabie Dobronický.
A také račte VMt věděti, že mnozí, kteříž jiné luky držie, ti se k VMti od-
volávají, prosiece, abych jich nechal do příjezdy, když VMt bohdá doma budete, že
chtie před VMti státi a o to sami s VMti mluviti.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, pánu mému milostivému dd.
10*
76 A. XX Vlil. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
1648.
Purkrabí ZvlkoYský Janu z Rosenberka: o člověku, jenž hrozí pálením. (E)
Na Zvíkově 1458, 9. května. — Orig. pap. arch. Vorl. IV, K. 7.
Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti! Račte VMt věděti, že
vznesli na mě Milevští, kterak Bohuše, člověk pánóv Týnských, hrozí jim pálením,
kterýžto z rozkázánie VMti jest jim v jich moc dán; nebo tento, kterýž ještě na
Zviekově sedí, vždy zná, že by on tů ženu vinen byl. Prosím, rač sě VMt k tomu
přičiniti a s pány Týnskými o to mluviti, atby Vaši lidé mohli v pokoji seděti.
Scriptum Zwiekow feria III. ante ascensionem domini, annorum oc LVin®.
Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d.
1649.
Hejtman Třeboiiský kvituje úředníku Choustnickému peníze. (M)
V Třeboni 1458, 16. května. — Orig. arthivu Třeboň. I. B. 6 Gr, 2.
Já Jarohněv z Usušie, nynie hawptman Třeboiiský, známo činím listem tiemto
přede všemi, ktož jej čísti budu nebo čtúce uslyšie, že jsem od slovutného Maksanta
vpisaře zbožie Chúsnické[h]o po Habartovi přijal třidceti a čtyři kopy; s těch peněz
nadepsaných já Jarohněv jeho qvituji listem tiemto a mocně prázdna činím. Tomu
propuštění svú sem vlastní pečet pro lepšie svědomie k tomuto listu přitiskl, jenž
jest psán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého
osmého, ten úterý před svatým duchem.
1650.
Jan z Rosenberka kvituje 220 uherských zlatých. (R)
Na Krumlově 1458, 23. května. — Orig. arch. Třel. U. 38. 1.
My Jan z Rozmberga, havptman v Slezí oc, známo činíme tiemto listem
zevně přede všemi, že jsme přijali skrze Bohunka z Bratřikovic komorníka našeho,
od Maksantha písaře na Chúsníce, tu středu po sv. Marku, jedúce do Prahy, dvě
stě zlatých a dvadceti zlatých uherských dobrých a dvadceti kop grošův peněz
drobných, s kterýchžto zlatých a peněz již jmenovaných, svrchupsaného Maksantha
quittnjem a prázdna činíme mocí listu tohoto, jenž dán jest a psán na Krumlově ten
úterý o letniciech, leth Božích tisíc čtyřista padesátého osmého.
O zlatté páně Mti panu Janovi.
Dopisy 0 rohu 1458. 77
1651.
Táborští purkrabí Choustnickémii : o Ondráčka ševče. (R)
B. w. (14589 28. května). — Orig. a^ch. Třéb. Historica nova.
Služba naši, slovutný pKeteli milý, vzkazujem. Píšeš mezi jinů řečí, že
Oúdráčka ševče s hodnú příčina a jistinu jal si, tudiež dotýkaje, že to nás tajno
nebude oc. . Však tajno tebe nenie, které smlúvy se pánem jmáme, buď jistina nebo
nebuď, že s takovým nejma chvátáno býti, leč bude ohledáno, bude-li takový čeho
hoden. Protož věřímeť, že tiem kvapiti nebudeš, dada nám úmysla svého odpověď.
Datum dominico post Urbani. Purgermistr a radda města Hradiště Thábor.
Slovutnému panoši Yíthovi ze Bzavého, purkrabí Ghúsnickému, přieteli milému.
*) Cf. číslo 23. této sbírky y A. Č. VIL 219. Mohlo by tftké do díiyéjáí doby náležeti, jestli Se-
dláčkův (lY. 80) purkrabí Chonstnický Vít s Bawiého (?) je skomoleninoa za Víta ze Rsavého.
1652.
Petr Svatomír kvituje písaře Zvíkovského z částky peněz. (M)
V KmnUové 1458, 12. června. — Orig. archivu Třeb. II. 338. 2 1.
Já Petr Svathomír známo činím tiemto listem přede všemi, že mi jest jakožto
dnes slovutný panoše Jan z Vesce, písař sbožie Zviekovského, poslal z úřadu svého
po purgrabí Zviekovském, jakož jeho list poslaný testi mému svědčí, C ÍP 4Va ÍP 1 gr. ;
i nedostalo sě v těch ve všech penězích s pihiostí čtených XIIII gr. ni d. S kte-
réžto summy peněz svrchupsaných kromě zuostánie již pověděného já Jana svrchu-
psaného quittuji a prázdna činím mocí listu tohoto. Datum Crumlow feria secunda
ante sancti Viti anno domini oc LVIIP.
1653.
Táborští Janovi z Rosenberka: o solním skladu v Soběslavi a v Táboře. (M)
B, m. 1458, 27. Června. — Orig. arch. Třeb. I. A. 5AP, 1 ee.
Urozený pane milý, službu naši napřed vzkazujeme. Jakož k VMti osobně
poselstvie do Soběslave učinili sme, prosiece VMti, aby skladu solného v Soběslavi
ráčili staviti a držeti nedopůštěti, poněvadž nikdy tu v Soběslavi sklad solný nebyl
jest, ač my majíce to majestátem ciesařským dáno a majestátem krále Ladslava
slavné paměti potvrzeno, lepšie právo máme, než Soběslavští, sklad solní v našem
městě držeti, VMt našim poslóm řekli ste listem vaším, když domov přijedete, od-
pověd dáti: protož, cožť sú naši spolusúsědé k VMti vyslaní o tom skladu s VMti
mluvili, račtež nám dobrotivá toho odpověd při tomto poslu dáti. Také VMti žalujem
na Dobroničkn úředníka vašeho, že smlúvu jměli sme spolu takovú, aby ani on ani
my lesu Dobronického nerubali ani prodávali do ohledánie, kto by lepšie právo po-
78 A. XXVIIL Dodavek Je dopisům rodu RosenbersJcého do r, 1526.
kázal; tohoť jest on práva nepokázal, přes úmluvu lesy Dobronické rubá a prodává:
protož ufáme VMti, že jemu přikážete těch lesov u pokoji nechati, nebť my nemie-
níme to opustiti, vědůce sě lepšie právo nežli Dobronička k těm lesóm jmieti. Datum
feria ni. ante Petři et Pauli apostolorum.
Purgmistr a radda města Hradiště Thábor.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu přieznivému.
1654.
Jan z Rosenberka Táborským: o solním skladu v Soběslavi. (M)
Na Krumlove 1458, 28. června, — Koncept arch, Třeb. L A, 5AP, 1 ee,
Súsedé milí ! Jakož nám nynie píšete o skladu solném v Soběslavi, o kterémž
jsú před sím v Soběslavi s námi od vás spolusúsedé vaši vyslaní mluvili: i pozapo-
menuli sme byli mezi mnoha činěním v této mieře sě na ty věci ptáti, abychme
vám toho odpověď dali. I obeslali sme o ten sklad solní hned úředníky i také Do-
broničku o ten les, jakož píšete, a čehožf sě na nich uptáme, a ťomu porozumieme,
toť vám po svém poslu dáme odpověď. Datum Krumlov, feria lín. vigilia s. Petři
et Pauli apostolorum anno oc LVIII. Jan z Rozmberga, hawptman v Slezi.
1655.
Zpráva Rosenberských úředníků o solním skladu v Soběslavi. (M)
B. m, a d. (1458, 28. června). — Přepis arch. Třeb. I. A, 5AP, 1 ee.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož VMt nás jest obeslala, Víthu a mne
a Maksanta, o sklad soli v Soběslavi: tu jsme svolali konšely, pak konšelé jsúc po-
hromadě, obeslali jsú lidi staré tu v městě usedlé, ješto starších v městě nenie, a ti
jsú Petr Žák, Šlach Václav, Slepka, Zika Rys, Janek mečieř, Bernhart Petr, Jan
Vokáše, Saláček, Pátek. A tak jsú ti vyznali, že vod šedesáti let suol do města So-
běslave jest vozena a prodávána a skládána bez přiekazy: pakli kto v městě prodati
nemohl, ale jel před se s solí, a s té soli nic bráno nenie, než s koní. A také Va-
lentin Míkóv syn z Chlebová vyznal, že otec jeho Mika vozil suol do Soběslave za
pokojných časuov a tu prodával i skládal, a to bez přiekazy.
1656.
Heřman z Janovic Wolfovi z Rísenberka: o sporu s panem Oldřichem z Rosenberka. (R)
Na Janovicích 1458, 1. července. — Orig. arch, Třeb. Fam. Klenau.
Službu svú vzkazuji, urozený pane strýce milý! Jakož ste u mne byli oc od
pána svého, pana z Rožmberka JMti, se mnú mluvili o tu věc, o kterúž jste od
JMti ke mně posláni, a mezi tiem jste mi oznámili, že pán váš JMt o tu věc chce
Dopisy B roku 1458. 79
přestati na panu Lvovi JMti neb na panu Klenovském. I aby pán váš JMt neřekl.
že rovného podání od JMti nechci přijieti, tedf vám oznamuji, žeť toho chci přestati
na panu Klenovském o tu věc mezi námi k rozeznání. A za to jeho chci prositi,
aby se v to uvázal a den a miesto k stání o to před sebú oznámil. Ex Janowicz,
sabbato ante Visitationis b. Maríae virg. annorum oc VIIF. Heřman z Janovic.
Urozenému pánu Wolfovi Byzimberskému z Janovic, strýci mému milému d.
1657.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o nějaké při dvou lidí. (K)
B, m. 1458, 4. července. — Orig. pap. arch, Vorl. IV. K. 8,
Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Jakož VMt rozkázala
o Supa z Milevska a o Bohuši člověka páně Henrichova, chce-li Sup na Bohuši to
vésti: rač VMt věděti, že Supovi nezdá sě vésti a urukovati nan. Protož račte mi
o tom rozkázati, kreraká by oprava měla býti. Scriptum feria ni. ipso die sancti
Procopi anno LVIII. Lýpolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd.
1658.
Jan kustos kostela Pražského Janovi z Rosenberka : o domě Rosenberském na Hradčanech. (R)
Na hradě Praiském (1458, 9. července). — Orig. arch. Třéb. U. 217. A. 2.
Modlitba má věrná VMti, urozený pane, pane milostivý! Vuoli vaši, což jse
dotýče domu vašeho na Hračenech, jenž VMt se mnú o to mluvila, jestliže vaše
chtění k opravení jest, což jest potřebí, rač VMt to opatřiti, a zvlášt co jsem na to
naložil, nebť jest toho blízko k XVI kopám gr., a na to viec nemám než 5 kop gr.,
a to dále poručili Janovi, hospodáři domu vašeho. Což bude na mé práci, toť rád
podstůpím. Neb nebude-li opatřena dole jistba vrchem a erkéř napřed, bude škoda.
A bez peněz nic tomu neudělám. Protož, což se VMti zdá, to račte dáti věděti.
Datum ex castro Pragensi, dominico die post Kyliani.
Johannes, custos sanctae ecclesiae Pragensis, capellanus indignus.
lUustrí ac magnifico domino, domino Johanni de Rosemberg, domino suo gratiosissimo.
1659.
Úředníci ChoustničU Janovi z Rosenberka: o přípravách k jeho příjezdu do Soběslave. (M)
V Soběslavi 1458, 11. Července. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 C. 2.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož nám VMt o svém příjezdu do So-
běslave píše, tomu jsme dobře srozuměli. Račte VMt věděti, že jsme k tomu času
tak 2rjednali a jednáme, aby VMt mohli potřebu jmieti : mámeC v městě zde lagu
80 A XXVIIL Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
malvazie a druhů lagu vlaského, Svídnického dosti, piva bielého také dosti, jakž se
nadějem, dosti mieti budem, vína Lithoměřického také shlehdá [sic] dosti k tomu
bude. Než vína rakúského žádného nemáme. Item ovsa máme LIIII čebry, a jiných
potřeb také bohdá dobudem. Scriptum Sobieslavie, feria ni. ante s. Margarethe an-
norum domini oc LVin®. Jan z Dobronic hajtpman a Maksant písař Chúsnický.
Urozenému pánu panu Janovi z Bozmberka, hajtmanu v Slezi, pánu našemu milostivému.
1660.
Jan Rous z Čemin Joštovi z Rosenberka : o rozdělení statku mezi Příbíkem a Benešem
Chlumským. (R)
Na Krumlove 1458, 18, července. — Cedule arch. Třéb. Fam. CKlumshý.
VMti věděti dávám, že sě již Přibík Chlumský s Benešem bratrem svým roz-
dělil, a Benešovi se jest všecko dědictvie dostalo; a má Přibíka ve všech dluziech
zastati, a pól třetieho sta kop z toho má jemu vydati, a k tomu koně a oděnie
Přibík sobě schová. Protož, milostivý pane, prosím VMti od Beneše i sám od sebe,
aby mu VMt již ráčil odpustiti při svém statku zde býti, neb by mu tam daleko
bylo u VMti, a chtěl by sě zde panu Janovi, bratru VMti, přikázati. Datum Crum-
plow, feria III. p. s. Margarethae anno oc LVIIP. Jan Rús z Čemin.
1661.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o rozepři o berní klášterskou v Milevsku oc. (E)
Na Krumlově 1458, 19. července. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gh, 3. č. 3.
Jan z Rozmberga hawptman v Slezí. — Lipolte milý! Jakož nám nynie píší
konšelé tu pod Zviekovem z Podhradie, ortel Milevských posielajíc, což sě mezi
Thuomů z Milevska a Petrem Lúlí tudiež dotýče o někakú bemi oc : žádámeť s pil-
ností, aby sě na to vyptal s pilností, jaká by to berně byla, a komu by měla pří-
slušeti, knězi-li opatovi do Mielevska Čili králi, a což by té berně mělo dáváno býti,
a komu neb kam je před lety od starodávna dávána, abychme, to vědúce, uměli sě
v tom zpravovati. Pakli by je tam o tu při přátelsky s jich obú dobru volí smluviti
mohli, k tomu sě přičiň, tomuť sme my rádi. Pakli by smluveni přátelsky býti ne-
mohli, vyptaje se na tu bemi, kdy a co by té berně mělo dáváno býti, dajž nám
to rozumně věděti, A také jest s námi purgrabie z Konopiště mluvil o ten potok,
kterýž jsi poručil Jedlicovi ; i pravie purgrabie, že by tu ta ves k tomu potoku měla
právo, a že na to listy mají od prvních opatuov. Moh[l]-li by těch listuov přiepis
zednati, rádi bychom to viděli, by pak i purgrabí z Konopiště měl o to obeslati.
A nám, toho všeho vyptaje se, nemeškaj věděti dáti, abychme se vedle toho uměli
zpravovati. Datum Krumlov, f. IIII. post sancte Margarethe, anno domini oc LVIII®.
Dopisy z rohu 1458. 81
1662.
Jan z Bosenberka purkrabí ZvíkoTSkému : o ortelu Mirovském, o peníze. (E)
B. m. a b. d. (po 19. červenci 1458 fj. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Or, 7. i. 11,
Jan z Rožmberka. — Mikuláši milý! O ten ortel Mirovský, jakož nám píší,
vědětif dáváme, že sme s lidmi tak zuostali, aby jeden konšel z Podhradie a jeden
z Milevska tam s tiem ortelem jeli, popíšíc to vše rozumně, tak jakož jsú to nám
popsáno sem přinesli, aťby vždy proměny nebylo ani nedostatku kterého. A ty s nimi
pošli písaře, afby se tak vždy stalo, jakožf písem. A jakož nám píší, že máte LX
kop: i žádámef, aby nám poslal do Horaždějovic, cožkoli v nich jest míšeňských,
horských a zlatých; a to ať nám jest přineseno konečně v tuto neděli, nebť my tu
na ten den, dá-li Buoh, budem.
Purgrabí na Zviekov.
1663.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému : o záležitostech peněžních. Lupiče káže popraviti oc. (E)
Na Krumlově 1458, 12. srpna. — Orig. pap, arch. Orlického VII. Gr, 8. i. 6.
Jan z Rosenberka, hewptman v Slezie. Lippolte milý ! Jakož nám píšeš a list
Humprechtóv jsi posslal, tomuť všemu jsme srozuměli. A jakož Humprecht píše,
jestliže by nám peněz potřebí bylo, že by nám těch im^ kop počekati chtěl oc.
A také píšeš, že jsi Humprechta obeslal, aby [s] svým švagrem mluvil, aby nám pe-
nězóm roku přidal oc: píše nám Jarohněv, kterak tobě po Lopáčkovi penieze posslal
na Humprechta, na Dětřicha z Hodošic; a poněvadž ty penieze již tam máš, odbuď
těch všech svrchupsaných. A jakož dotýčeš o Břekovcovi, těch dvě stě kop daj
[z] svého úřadu. Pak o toho vězně, poněvadž toho člověka Malovcova oblůpil na
svobodné silnici a sám se k tomu zná, kaž nad ním popraviti, jakož na takového
sluší. Pakli by ty co v tom věděl jiného, to nám daj věděti. Dále píšeš o Jarohněva
z Eútha: teď list jemu píšem, ten jemu pošli. A cožť na to odpověď dá, to odtevři,
aby se potom uměl spraviti. Datum Crumblow, sabbato post Tiburcii annorum LYITT.
FamoBO Lippoldo purgrauio in Zwiekow, fideli nostro dilecto.
1664.
Mikuláš Eaplíř ze Sulevic Janovi z Rožmberka : že mu chce dluhu jeho počkati, pak o ne-
přátelství svém B biskupem Paaovským. (M)
Ve Vmberce 1458, 17. srpna. — V Břeaanově genealogii KapUřú ze Sulevic v arch. TřA.
Služba má napřed YMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi píšete, žáda-
jíce, af bych peněz tři sta kop déle nechal do sv. Jiří nejprv příštího, a že byste
mi chtěli listu obnoviti : pane milostivý, k YMti libosti chci to rád učiniti, ale touto
ArchiT Český XIV. 11
t
82 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
vejmlavou: jestliže by mne co zašlo a musil peníze míti, jakož některé věci před
sebou jmám, a kdybych YMti napřed věděti dal deset neděl, abyste mi nedali zme-
škánu býti, ač bylo-li by mi potřebí, a to beze lsti. A úrok jdi před se z peněz,
a listu netřeba obnoviti, nebo já VMti více věřím nežli listu. Datum Wintrberg ve
čtvrtek po slavnosti Vzetí panny Marie na nebe, léta páně 1458.
[Na cedulce:] Pane milostivý! Prosím VMti dle pro mú službu aneb lepší
libosti okázání, račte svým přikázati, kdyžby moji přes vaše zboží jezdili neb šli na
biskupa Pasovskýho, nepřítele mýho, bez škody VMti i všem vašim, af by jim ne-
bylo překáženo; věře i ufaje VMti, že to učiníte a na to mi dáte odpověd.
Mikuláš Eapléř z Sulqjovic, seděním na Wintrberce.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hejtmanu v Slezi, pánu mně příznivému.
1665.
Odpověď páně z Rožmberka ku předešlému listu. (M)
V Krumlově 1458, 19. srpna. — V Březanově genealogii Kapliřú ze Sulevic v arch. TřA.
Služba naše tobě, pane Mikuláši milý ! Jakož nám nyní píšeš, že peněz svých
nám do sv. Jiří příštího nechati chceš, jakožs to šíře v listu svým položil, tohof
jsme od tebe vděčni a rádi tak učiniti chcem, jakož píšeš. Vedle toho v cedulce
píšeš, žádaje, abychom svým přikázali, aby tvým, když by přes naše zboží jeli neb
šli bez škody, nepřekáželi : tof jsme prve rozkázali a ještěf to učiníme, af by nebylo
tvým překáženo, a věříce tobě, že to také opatříš, af by našim také od tvých žádná
škoda se nedala. Vědětif také dáváme, žef jsou se nám kněz probošt Drkolenský
se vším zbožíčkem, což k klášteru přísluší, i také Hazelští s jich véskámi a tvrz
Liechtnaw s jejím příslušenstvím poručili. Protož tobě také věříme, že jim škoditi
a překážeti nedopustíš. Datum na Krumlově v sobotu po Nanebevzetí panny Marie,
léta oc LVIIL
1666.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o penězích, o vozech, o medu. (E)
Na Zvíkově 1458, 29. srpna. — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Or, 7. č. 8.
Urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že od Hnmprecbia
zlatých přijal sem sedm set a sedmdesát, a ještě doložiti má X zlatých ; a drobných
peněz přijal sem bez jedné dvadceti kop, a ty VMti, svú chvíli uhlédaje, poSli ae-
meškavě. Také račte VMt věděti, že Humprecht chce přiepis poslati i mkojmie
v listu, které by chtěl mieti. A jakož mí VMt píše o třech voziech, abych zjednal,
chci rád to učiniti, budn-li moci zjednati. Také račte věděti, že med svařen jest,
Dopisy 0 roku 1468. 88
kterýžto YMti pošlí bez meškánie. Scríptam Zwiekow feria ni. post sancti Bartholo-
mei, aDnoram oc LVIIF. Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, hauptmanu y Slezí, pánu mému milostivému.
1667.
Purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o listy odpovědné od zeman vévodám Rakouským oc. (E)
Na Zofkové 1458, 8. gáH — Orig. pap. arch. Orlického FJZ Gy, 3. č. 4.
Urozený pane, pane mój milostivý ! Služba má VMti ! Teď VMti list posielám
Milotóv, kterýžto otevřel sem, a listy odpoviedacie od zeman vévodám Rakůským.
A také račte VMt věděti, že z Dubňanským na tom zuostáno, že jemu má úrok
kladen býti u bratra mého na Chňsnice. Scríptum Zwiekow, feria VI. ipso die Na-
tiuitatis beate Marie virginis, annorum oc LVIII*^.
Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d.
1668.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o listech odpovědných, o sbírání vozů oc. (K)
Na Zvíkové 1458, 10. září. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gy, 8. č. 7.
Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti! Jakož mi VMt píšete
o listech odpoviedajících : račte věděti, že by již měly u VMti býti. Neb to mů vinu
nenie, že sě to prodlilo, nebo od druhých panoší tak spěšně pečeti mieti nemohl sem.
A o voziech, jakož VMt píšete, psal sem do Sedlčan i do jiných městeček slal; ne-
mohu tomu rozuměti, bych to co mohl zjednati ; nebo lidé od svých pilných děl ne-
chtějí sě odtrhnutí. A také račte věděti, že Matěj z Todně chce VMti penězóm
prodlenie dáti, než tohoto žádá, jestliže by králóv úrok byl, aby jej v tom VMt
zastala. Scriptum Zwiekow dominico post Natiuitatem Marie, annorum oc LVIII**.
Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému.
1669.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: posílá připiš od Humprechta oc. (E)
B. m. 1458, 14. záři. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 8.
Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Posielám VMti pHpis od
Humprechta. Račte VMti na to pamět mieti, afby dokonán byl; nebf jest tomu
krátká chvíle, ješto má jemu dokouán býti. Také jakož VMt rozkázala, afbych vozy
formanské zjednal VMti: račte věděti, žef sěm toho s pihiostí pilen, nemohu nikdež
11*
#^HBH
84 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosehberského do r. 1526.
zjednati, ješto nynie lidé o svém dělajie. Scríptum feria V. ipso die Exaltacionis
sancte Cruds anno LVIQ. Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd.
1670.
Písař Třeboňský hejtmanu Jarohnévovi z Usuší : o novou valchu pro soukeníky Třeboňské. (M)
V Třeboni 1458, 29. »áH. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 My, 5. a.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Prosímf tebe, sám za to pomni
mluviti s páně Mtí o ty dobré lidi súkeníky o tu valchu; nebť nynie do Svinuov
postavy válet voziti musijí, což jich koli udělají, nemohúce jich zde v Třeboni váleti,
ješto jim to s velikú škodu a nákladem přicházie. A proto yždy knězi opathovi
platiti musejí zplna, jako by v jeho valše váleli. A mluvil včera jeden s súkeníkuov
se mnú téměř z nich nejzásobitější, jestliže jim páně Mt nekáže valchy jinde udělati,
že se chce konečně pryč stěhovati ; a rozumiem tomu, jestliže se ten pryč odstěhuje,
že se i jiní vedle něho odtrhnu; neb někteří z nich téměř jím stojie, že se při
zámku držie. Pak sám rozuměti muožeš, jaká by to škoda páně Mti na zámku byla,
kdyby se ti lidé od zámku odtrhli, a vieš, žef se jest Přespole pro tu valchu pryč
stěhoval; protož pomni o to pilně mluviti. Datum Trzebon feria Ví. in die sancti
Michahelis archangieli anno domini oc LYm^. Ěehoř Glaryc.
Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, hetmanu na Třeboni, přieteli na mně laska-
vému, bud dán.
1671.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o zavraždění člověka, o berní z kláSterství oc. (E)
B, m. 1458, 2. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. č. 9.
Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Dávám VMti věděti, že
před časem některaký člověk s Pieseckého zbožie zabil tu v před městem v Piesku
člověka, a ten kterýž jest zabit, má bratra za VMti v Sedlčanech. I žádal toho váš
člověk na Pieseckých, aby sě pravedlivě stalo, a právo aby učinili, tak jakž na to
slušie. Nemohl jest toho váš člověk na nich mieti. Pak nynie ten člověk, kteříž jest
účinek učinil, přišel do Sedlčan beze všeho glejtu; i stavil jest jej váš člověk z tvé
milostí, kteříž jest jemu bratra zabil, žádaje práva nan spravedlivého. Protož VMt
račte mi o tom rozkázati, nebť u vězení sedí. Také VMt račte ten list Humprech-
tovi kázati dokonati a jej poslati bez meškánie, nebt jest již ten čas minul, ješto
měl dokonán býti; a toho čekáme na každý den, ješto nás z toho napomene. Také
račte pomnieti na list Milotovi a na penieze Radkovcovi, ješto máte dáti VMt na
sv. Havel nynie příští. — Jakož VMti byl list poslán ortelu o Petra Lúlu o bemi:
j
I
Depisy 0 roku 1458. 85
i psala mi jest YMt, abych to dal VMtí yědětí o té berní, kterak jest Rač VMt
věděti, že za VMtí, jakž ten zámek držíte, ani za pana Hájka nikdá berně sú ne-
dávali, než za pokoje za krále Václava, kdy jest na klášter položil, tehda sú berní
dávali; ale i já toho neviem, kterak sú dávali. Račte o tom rozkázati, afby o to
miesto měli. Scríptum feria 11. post sancti Remigii anno LVIII.
Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd.
1572.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o zavraždění člověka, o penězích, o bemi oc. (E)
Na Krumlově 1468, 5. října. — Orig. pc^. arck. Orlického VU. Gr, 8. č. 10.
Jan. — Lippolte milý ! Jakož nám nynie píšeš, kterak by člověk náš jednoho
z Pieseckého zbožie vsadil ku právu v Sedlčanech, kterýž jemu jeho bratra zabil,
a že je žádal před tiem na Píeseckých, aby sě jemu o to spravedlivě stalo vedle
práva, a toho od nich mieti nemohl : porozuměj tomu, proč sě toho nestalo, poněvadž
člověk náš toho na nich žádal. A v té mieře nechf týž člověk posedí, a kterak sě
Piesečtí k tomu mieti budu. Stanú-lif se a tobě psáti budu, ukaž na nás, af s námi
o to mluvie neb nám píší ; a daj nám to věděti, kterak on stojie, a svój rozum také
piš. A o toho kováře, jakož píšeš, daj jej na rukojemstvie dobré v padesát kop, aby
jím jist byl, poněvadž žádný naň nestojí. A o Radkovci, jakož nám to připomínáš,
vděční jsme od tebe toho; jestlit doma nynie, aneb bude-lif v té mieře doma, mluv
s ním, af nám to k libosti učiní a těch peněz počeká do sv. Jiřie. Pakli by tomu
porozuměl, že to býti nemuož, ale daj nám to bez meškánie věděti. — Pak o berní
tak nám sě zdá, poněvadž je za Hájka ani za nás nikdá neplacena, že my královských
berní neumieme snímati ani nám se to hodí, ač příšla-li by kdy v budúcích časiech.
A poněvadž jsú s uobú stranu o té berní žádné zmienky neučinili, nechf sobě o to
dobré lidi vole, a ti af je o to rozdělé. Pakli by jich ti smluviti nemohli, ale nechf
sě k nám uteku, a my jim raddu dáme, kterak by mezi nimi měli vypověděti. —
A také milý Lippolte, mluv s Johannesem písařem, jednú-li čí dvakrát jsú peniezí
od Předbora příjímání; to nám daj rozumně věděti, neb jemu máme penieze o sv.
Havle dáti. A listy hlavníe sme tam již poslali po Svatomírovi, o kteréš píšeš. Datum
Crumlow feria V. post Francíscí anno oc LVIH.
Lipoltoví.
1673.
Písař Chousnický stvrzuje písaři Dobronickému příjem peněz. (M)
V Chousníce 1458, 18. října. — Orig. arch. Třéb. II. 38. 1.
Já Petr Maksant, písař úřadu Ghúsnického, vyznávám tiemto listem před
86 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
každým, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budu, že slovutný Johannes, písař Dobro-
nický úřadu Přibenického, dal mi jest CC ÍP z úřadu svého na úroky komornie,
jakož dnes datum této quitancí svědčí. Tomu na svědomíe svú pečef přitiskl sem
k tomuto listu. Datum Chúsník feria IIII. post sancti Galii annorum domini oc LVlil^
1674.
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému, aby si poslal pro peníze. (K)
B, m. 1458, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3, i. 5.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jest páně Mt rozkázala,
afbych sto kop zjednal a vám dal věděti, aby po ně poslal: vědětif dávám, přieteli,
žef sěm ty penieze poslal do Dívčic po paní Zdeny ženy mé, a tu je vezmeš u Hynka.
Protož, milý přieteli, to věda, již toto opatř, jakž umíš, a k sobě je vezmi. Datum
dominica in die quinque fratrum anno LVIII.
Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Zachařovi z Nemysle, purkrabí na Krumlově, přieteli mému mi-
lému d. d.
1675.
Třebo&ský písař prosí Jana z Bosenberka o registra svého předchůdce. (M)
V TVOoni 1458, 29. listopadu. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 G/í, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosím VMti, račte na to paměť jmieti,
atby registra. Mathiášova byla k VMti vzata a srovnána, aCbych já z nich mohl po-
rozuměti, kto jsú úrokuov nedodali, i věděl, koho z čeho upomínati, i také pro mejto
abych toho zprávu vzal, co bych jměl spravedlivě bráti. A prosím VMti, abyste to
ráčili shodlati, když by pan Bechyně s Rubikem jměl býti, atbych toho jednu jezdů
odbyl, a mohlo-li by to na vaši chvíli hned po této neděli býti, neb v tuto nedělí
hosti čekáme z Kamejka i odjinud pro nekteraký mord, ješto jsú srokováni. A což
by se potom déle dlilo, přiblížil by se čas otjezdu vašeho, ješto by se věci vaše ne
tak dobře porovnati mohly. Což v tom ráčíte rozkázati, to račte dáti věděti. Datum
Trzebon, feria IIII. in vigilia sancti Andree anno domini oc LVIII^. Éehoř Claryc.
Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, hejtmanu v Slezi, pánu mému milosti-
vému bud dán.
1676. .
Písař Zvíkovský Janu z Rosenberka o záležitostech peněžních. (K)
B. m. 1458, 13. prosince. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3. 6. 6.
Urozený pane, pane mflostivý ! Služba má VMti ! Jakož VMt rozkázala, abych
VMti dal věděti, co jest úroka svatohavelského, a co z toho vydávám komomieho
Dopisy 0 let 1458—1459. 87
platu a purgrabí na jeho nájem hradu: rač YMt věděti, že jest úroka pravého
i 8 berní, kteráž sě nynie vybierati má, bez schodkóv Iin^XXXIIII kop V gr.;
z toho sěm vydal komomieho platu GXXY kop, purgrabí na jeho n^m hradu Zj.^
kop; než berní mám ještě vybierati, a té jest bez schodkóv LXXXXVm kop LYHI
gr. V Letovském úřadu sešlo na berni XXI ÍP XLVII gr., neb YMt rozkázala, abych
s nich nebral. Y Milevském úřadu sešlo XLI ÍP YI gr. Y d., ješto YMt kázala knězi
opatovi stúpiti, to jest jednoho úroka krom jiných věd. Také YMti poslal sěm ne-
dávno C kop z toho úroka svatohavelského nynějšieho. Také v tomto polúletí jsú
příjmy rozličný, ješto toho YMti neviem podobně pověděti, neb sě ty věci měnie.
Také z toho jest vydáno na rozličné věci, ješto YMt bohdá uslyší na počtu, co jest
Z toho vydáno. Scriptum feria lín. ípso die sancte Lucie virginis, anno LYUI.
Jan z Yesce, písař Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, pánu mému milostivému d. d.
1677.
l^eboňský hejtman Janovi z Rosenberka: že Hdhnan z Hrádku chtěl by koupiti Bečice. (M)
V Třeboni 1459, 12. ledna. — Orig. arch. Třeb. U. 349. 1 a.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že jest se mnú
mluvil Heřman s Hrádku, že by chtěl u YMti ves Bečice v Přibenickém panství
kupiti, jestliže by YMt ráčila jemu prodati : i zdá-li se YMti, račte o to s purgrabí
rozmluviti, a jestliže by se YMti zdálo to učiniti, atby jej purkrabie z Jistebnice
obeslal, aťby tu přijel. — Také jest se mnú Unka, nebožce Prokopne v otec, mluvil
a pravě, že nevie, jestli ten kožich zaplacen, kterýž jest YMti nebožtík Prokop
prodal; YMt račte se o to na Johanesovi Rythšawerovi a na Bebtovo zeptati, oni
by o tom měli věděti, jest-li zaplacen či nic. — Jakož mi YMt psala, abych v Ji-
stebnici v tento úterý najprv příští byl k stupování Eozskému a jiným : i prosím
YMti, muož-li to býti, račte mě toho zbaviti, nebť mám nynie pilné věci YMti i své
jednati ; poňavadž tu purgrabie a Rús budu, zdá mi se, že jest na tom dosti. Datum
Trzebon, feria YI. aute Marcelli anno domini oc LIX^.
Jarohněv z Úsušie, hawptman na Třeboni.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka havpnanu v Slezi, pánu mému milo-
stivému dán.
1678.
Úředníci Zvíkovití Janu z Rosenberka: omlouvají se, že nejsou hotovi s počtem oc. (K)
B. m. 1459, 15. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 7. č. 10.
Urozený pane, pane milostivý! Službu naši YMti. Jakož YMt rozkázala,
abychme před YMti byK v středu s počtem : rač YMt věděti, že některé věci máme
88 A. XXVIII. Dodává k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
dosti pilné. Eádi bychom to sobě zjednali. Berně, kteráž sě nynie VMti vybierá,
rozkázali sme, aby tento týden dodána byla. Donfáme VMti, že v tom nám za zlé
mieti nebudete, že na ten den nebudem; než boh[d]á v pondělí konečně bndem
3 těmi se všemi výpisy, jakož YMt rozkázala. Račte věděti, žef sme s lidmi mluvili
od VMti o ty'penieze pójčené; chtieť rádi do toho času počekati. A tohoť VMt
ústně zpravím, když u YMtí budu. Scriptum feria 11. ante sancti Anthoni anno
LIX. Mikuláš ze Bzavého, purgrabie Zviekovský, Lipolt ze Rzavého,
Jan z Vesce písař Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bosenberka, hajtmanu v Slezí, pánu našemu milo-
stivému d. d.
1679.
Jan z Bosenberka stvrzuje příjem úrokových peněz. (M)
B. m. 1459, 20. ledna. — Orig. archivu Třeboň. U. 38. 1.
My Jan z Rožmberka vyznáváme tiemto listem, že jako dnes datum tohoto
listu přinesl nám Habart od Maksanta písaře Chúsnického XTTŤ ÍF ; s těch jeho quit-
tujeme a prázdna činíme. Datum sabato post Anthonii anno oc LTX^.
1680.
Hejtman Třeboňský stvrzuje lovčímu příjem peněz na dílo panské okolo města* (M)
V Třeboni 1459, 29. ledna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 W», 3.
Já Jarohněv z Úsušie, hauptman na Třeboni, známo činiem tiemto listem, že
sem přijal od Šetele lovčieho dvadceti kop peněz lesních na dielo panské, kteréž sě
dělalo okolo města, z kterýžto [sic] peněz já početh dále mám páně Mti učiniti.
A z těch XXti kop grošuov téhož Mikuláše Šeteli mocí listu tohoto kvituji a prázdna
činím. Datlím Trzebon feria n. post conuersionem sancti Pauli anno domini oc LIX^
1681.
Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o věřitelech Bosenberských, o berních, o Petrovi
z Lindy. (M)
V Třeboni 1459, 4. února. — Orig. arch. Třeb. I. A. 1 Aa, 14. g.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Na vědomie VMti dávám, žeť sem byl
v Hradci u Štítného a Noskovského, takf pravie, že chtie rádi kupiti, zvlášt za to
prosie, což by mohlo býti najblíž od Soběslave, a když budu obesláni k uohledánie,
že chtie přijeti a chtie kupiti za 11°*. Než Albrecht nechce kupiti tak daleko;
a o Enaura, ten pravie, že tento pátek najbližší nemuož, ale potom což bude moci
niyspieš že chce přijeti. Protož VMt dajte mi věděti, mámli tento pátek pHjeti, čili
J
Dopisy 0 roku 1459, 89
mám Enaura čekati. Pak o Eunšovi tedf listy jeho YMti posielám, po nichž se
muožete zpraviti. Také račte věděti, žeť mi jest pan Čeněk pravil, že bemíci
s každé osoby po 1 groši zámazného beru; protož YMt [rač] o tom rozkázati, máli
se to také s lidí sebrati. Než já sem slyšal, že jsú první berní s lidí panství vašeho
toho zámazného nic nedali na tom sed[ění] v Budějovicích* Také račte věděti, že
mě Řehoře Petr z Lindy obeslal, že máf na Bnkovště X kop úroku zapsáno ; i žádal
na mě, abych jemu dal lidí vyznamenání odtud a od každého zámazné, aby z nich
bemi zpravil, a že se jemu prve tak stalo. A já sem jemu na YMt ukázal. Datum
Trzebon dominico post purificacionem sancte Marie virginis anno domini 9C LIX.
Jarohněv z Úsušie, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, hejtmanu v Slezí, pánu mému milosti-
vému buď dán.
1682.
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Eolence, aby vydal ryby Jindřichovi Týnskému. (M)
V Krumlově 1459, 25. mora. — Orig. arch. Třéb. Fam. Eosenberg 17.
Jan z Rozmberga, hawptman v Slezi oc. Přibíku milý! Žádámef s pilností,
aby panu Henrichovi Týnskému dal čtyři čebry ryb a deset štik, čtyři štiky větčie
a šest menších. Datum Crumlow dominico post s. Mathey apostoli, anno domini
oc J.IX^
Famoso Przibikoni de Eolenecz, magistro piscinarum, nostro fideli dileeto.
1683.
TŤeboňský hejtman a Dobronický purkrabí Janovi z Rosenberka: o prodeji některých zbytků
Přibenického panství Táborským. (R)
V Dobronickh 1459, 2. hřema. — Orig. arch. Třéb. U. 349. 1. a.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož YMt vyslala nás na Thábor o jed-
nání těch věcí: račtež YMt věděti, že jsme ty a takové věci od YMti nám poručené
snažnú pilností jednali, chtiece to k miestu přivésti. I podáno nám jest od nich za
každú kopu platu po XIII kopách grošuov, a my jsme jim pustili po XYI kopách
grošuov; a za lesy, kteříž k tomu a mezi jich lesy pMležie, a těch nenie lesóv za
padesát lánóv vedle rozumu našeho, za ty lesy jsů nám podávali YI^ kop grošuov,
a my jsme jim pustili za YHIj.*^ kop grošuov. A v tom jsú sobě vuoli pozuostavili,
že to chtie na obec vznésti a zvědúce úmysla jich svolenie chtie k YMti nemeškajíc
vyslati, a nebude-li prve, ale konečně od tohoto pondělého neb úterého v témdni;
a odpověď na ty věci YMti dáti chtěli ten trh dále konati, i nás k tomu času také
chtie obeslati, abychom s nimi k YMti přijeti. A o jiné věci, když k YMti bohdá
Archiv Čedcý XIV. 12
^
90 A. XXVm. Dodcmk k dopisům rodu Bosenberskeko do r. 1526.
přijedem, šíře a dále VMt zpravíme, kterak jsme ty věci jednali. Scríptnm ín Dobro-
nycz fena VI. post dominicam Oculi, anno nativitatis Christi oc LV1111^
Jarohněv z Úsnšie, hawptman v Třeboni.
Jan z Petrovic, purkrabie na Dobronicích.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, hawptmanu v Slezí, pánu našemu mi-
lostivému buď.
1684.
Jan z Lažan Janovi z Rosenberka : o dluzích nékdejšlho Rosenberského poddaného Tůmy. (M)
V Bechyni 1459, 5. břtma. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Ofi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý, služba má napřed YMti. A jakož Tuoma,
listu tohoto ukazatel, byl jest za VMtí v Potalově,*) a tu úředníci VMti nemohúce
na něm úrokuov mieti pro chudobu, tak že jest zaseděl lij. kopy grošóv, a v tom
sfrejmarčil se jest s jiným člověkem za mě; a já nevěda o tom, by on tak nmoho
zaseděl VMti, i přijel sem jej. A když jest za mě dosedl, tehdy úředníci VMti
přísně na něm úrokem chtie, jakožf jest již, jsa za mnú, těch úrokuov zadržalých
L grošuov splnil a sto grošuov ještě zuostává. I prosím já VMti, račte již s ním
o těch sto grošuov milostivě naložiti, neb jestliže by VMt toho neráčili učiniti,
jinak tomu nerozumiem, než že by mi ten purkrecht skrze takové úroky opuštěn
byl. A tohof prosím milostivé odpovědi od VMti. Datum Bechyň, feria 11. post trans-
lacionem s. Wenceslai anno oc LVlliL®. Jan z Lažan a z Bechyně,
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému det
*) Ves někdy k Pfíbenicím patřící, nyní les.
1685.
Anežka z Rosenberka bratru svému Janovi: aby nařídil úředníkům vydati panně Anežce,
čeho jest jí potřebí. (R)
(V Třeboni 1459), ve čtvrtek po sv. Řehoři (15. břema). — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 5.
Tištěno ve Sborníku Historickém, vydaném r. 1882 na oslavu desítiletého trvání Klubu
Historického, str. 115.
1686.
Jan z Lobkovic Rousovi z Čemin: že by vyměnil Dobronice za Lobkovice. (M)
Na Hdýenburce 1459, 19. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 337. 1.
Služba má, urozený přieteli dobry! Slyším, že pán chce odbýti Dobronic
i jiné sbožie Přibenické, což jest po řeku a ještě prodáno nenie. Prosím tebe, se
pánem mluv, ráčí-li frajmarčiti Dobronici i tiem jiným sbožím na Lobkovice s jiným
zbožím, kteréž mám za Prahů; a což by bylo páně sbožie lepšie, to já chci do-
Dopisy $ rohu 1459, gi
platiti ; a porozaměje y tom, což jest páně úmysla, na miesto daj mi to věděti Jistém
svým. Datum Helímbark, feria V. ante sancti Georgi annoram oc LIX^
Jan z Lobkovic.
Urozenému panoSi Janovi Rusovi z Čemin, přieteli mému dobrému.
1687.
Purkrabí Zvlkovský Krumlovskému a Rousovi: o záležitostech peněžních. (E)
Na Zvíkově 1469, 20. dubna, — Orig. pap. arch. Orlického VU. O^, 8. č. 11.
Služba má napřed, urození přietelé milí! Prosím, dajte mí radu k tomuto,
že Buzický chtěl by penězóm hlavním od nebožtíka Jíry odkázaným na den sv. Jiříe.
A já tak v brzké chvíli neviem jich kde vzieti. I obeslal sem jej, toho žádaje, aby
do tří neděl toho v stání pobyl; i ještě o to odpovědi nemám od něho. I toho sem
dotekl, aby do páně Mti příjezdy toho nechal; pak neviem, to učiní-li. Také dajte
páně Mti věděti, že Zpěvák puol léta dává napřed JMti věděti a chtě o sv. Havle
příštiem jistinu mieti vedle listu hlavnieho. A také peněz ta[ko]vých zbytečných
nenie, z čeho dáti měl bych, než králově Mti příslušející, ty ležie. Odpovědi žádám.
Datum Zwiekow feria VI. ante sancti Georgii anno oc LIX^
»
Nicolaus de Rzawy, purgrauius Zwiekowiensis.
Urozeným panošiem Zachařovi z Nemysle purgrabie na Krumlově, a Janovi Rusovi
z Čemin, přátelóm milým d.
1688.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o dvou krádežích a o udání jiných dvou lidí. (E)
Na Zvíkově 1459, 5. května. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K. 11.
Urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že mám jednoho
u vazbě, kterýžto almaru v Sedlčanech vylámal a vzal z nie peněz ke čtyřem kopám ;
to učiniv, přišel pod Zviekov, i počel penieze čísti, a ten jistý z Sedlčan dával zna-
menie, kteraký pacholek jest a v čem. I jest s ním o to umluveno, a on dobrovolně
sezná sě k tomu, že jest tiem vinen. I piší mi Klatovští oň, jakož list jich YMti
posielám. Také jednoho z Kluk v vazbě mám, kterýžto svému hospodáři, u kterého
slúžil, vzal jemu samostřiel i s přípravu, a k tomu sukni, a s tiem postižen na cestě
a s jistinu na hrad přiveden. Také račte VMt věděti, že Šerkyně, kterýžto odpraven
jest na Klenovém, vyznal na Valéška mlynáře, člověka vašeho, že by s Benéškem
u něho potřeby sobě brali; a ten také na Zviekově sedí. Prosím od VMti o tomto
rozkázánie. Scriptum Zwiekow sabbato post Ascensionem Domini anno oc LIX^.
Nicolaus de Rzavý, burgravius Zwiekowiensis.
Urozenému pánu^ panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d.
12*
92 A. XXVni. Dodavek k dopwům rodu Rosenberskeho do r. 1526.
1689.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: aby pohořelému bylo dříví dáno. (K)
J5. m. 1459, 15. května. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K 12.
Urozený pane, pane mój milostivý! DávámC věděti, žeť jsem Divišovi psal
o Ondru, služebníka VMti, aby jemu jakožto shořelému les dal a propustil, jakož
od starodávna jiným služebníkem k taczie potřebě bez otpory dáváno jest; a on sě
tomu odpierá a na mé psaní sě neobracuje, bráně sě, že králuov služebník nenie.
Protož VMt rač jsama jemu o to psáti, nebolito s královu Mtí dáti mluviti, aby sě
jim tak stalo, jakož od staradávna bylo právo služebníkem. Datum feria in. post
Penthecosten anno oc LIX^. Mikuláš ze Rzavého, purkrabí Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému.
1690.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o záležitostech peněžních. (E)
Na Knmdově 1459, 20, května. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Or, 8. 6. 12.
Jan z Rozmberga hawptman v Slezí. — Mikuláši milý! Psaní tvému sme
srozuměli. Jakož píšete, kterak Janek s Hrádku položil drobných peněz CLXXIII ÍP
X gr., a doložiti jmá v středu LXI ÍP, a že ty z úřadu muožeš mieti XXX ÍP. Toť
učiním n^LXIin ÍP X gr. ; ůstatek my pošlém, dá-li Buoh, k tomu času L ÍP L gr.,
tak že bude 111° ÍP XV gr. Tiem odbud Winterberského a list od něho vezmi. Pak
o paní z Lazka, Koktanovu ženu, té daj CLXIX zlatých uherských, a za LXIX
zlatých rýnských daj peněz po polůkopí, kteréžť také poslem; a ostatek, totiž XXTŤ
ÍP XVin gr., drobnými penězi, ty také pošlém do Strakonic k tomu času, jakož
píšeš; tu je všecky spolu najdeš. A ostatek tě dále ústně zpraví ten, kohožC tam
s nimi pošlém. Odbuda, vyvadiž list, a učiň v tom pilnost svú, jakožf věříme.
A o stúpenie zbožie také poručíme k tomu dni, jakožs zuostal, aCby vždy námi nic
nesešlo. Datum Crumlow dominica Trinitatis, anno domini oc LIX^.
Famoso Nicolao Wiťhoni de Rzawy, burgravio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd.
1691.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o zadrželých úrocích rychtáře z Huzenic. (E)
Na Zvíkově 1459, 29. května — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. ě. 13.
Urozený pane, pane mój milostivý ! Račte VMt věděti, že Jan rychtář z Huze-
nic zuostal VMti zadržialých úrokóv XH ÍP XXVH gr. V dn. ; i provodí těmi lidmi,
kteřížto VMti byli peněz pójčili prvnie pójčky, že jemu to nenie na ůrociech sraženo,
a toho pokládá šesst kop. I také v nebožtíkově Janově registrech nalezeno, že mu
sraženo nenie. Již VMt tiem račte hýbati, jakž ráčíte, a o ostatečních penězích račte
Dopisy 0 rohu 1459. 93
s ním milostivě naložiti vedle zdánie VMti, a mně dále o tom rozkázati. Scriptum
Zwiekow, fena m. post festům Corporis Christi annomm oc LIX®.
Nicolaus de Rzawy, purgravius Zwiekowiensis,
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milo-
stivému d.
1692.
Jan z Bosenberka písaři Třeboňskému: že Bickovi z Slověnic úroky odpouští. (M)
*
B. m. 1459, 30. května. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Qfi, 9.
Jan z Rozmberga, hauptman v Slezi. — Řehoři milý. Věděti dáváme, že sme
odpustili Petrovi Bickovi z Slověnic XXTTT groše úroka; to věda, aby jeho dále ne-
upomínál. Datum feria IIII. post Urbani anno oc LIX^
Famoso Gregorio Elarycz, notario bonorum Trzebon, fideli dilecto.
1693.
Tomek nejvyššímu písaři páně z Bozmberka: o penězích. (E)
Na Zvfkově 1459, 12. Čerma. — Orig, pap. arch. Orlického VII. Or, 7. č. 9.
Služba má napřed, pane Mikuláši milý ! Prosím, vzneste na páně Mt, žet mám
peněz z těch úrokóv zadržalých kop ětyřidcet a pět, ráěí-li JMt je vzieti; neb od
Buzického také list páně vyvadil sem, a dal sem z těch peněz zadržalých i jiných
sto kop jistiny a pět kop úroka, kromě nádavkóv na zlaté; neb zlatí v listu toliko
stáli sú po XXXTT gr., a já zlaté mám po XL gr. Prosím, račte mi o tomto věděti
dáti. Scriptum Zwiekow, feria III. ante sancti Witi, anno oc LIX®. Thomek.
Slovutnému panu Mikulášovi, najvyššiemu písaři páně z Bozmberka, mně přieznivému d.
1694.
Jan z Bosenberka svému písaři v Třeboni: že Badonickým úrok svatojirský odpouští. (M)
V Třeboni 1459, 17. srpna. — Orig. arch. Třéb. I A. 6 Gr, 9.
Jan z Bozmberka, hauptman v Slezí. — Éehoří milý. Odpustili sme lidem
z Badonic pro jich chudobu úroka svatojiřského minulého n kopy XXVm grošuov,
a Miletínským pro někdajší shořenie Ij. kopy. Protož to věda, již jich z toho ne-
upomíniy. Datum Trzebon, feria YI. post assumpcionem Marie virginis gloriosissime
anno oc LVnn^
Famoso fideli nostro dilecto Gregorio Claricz, bonorum Trzebon notario, detur.
1695.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka : posílá listy odpovědné Vratislavským. O medu oc. (E)
B. m. 1459, 11. 0dH. — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Gr, 8. č. 14.
Urozený pane, pane mój milostivý! Bozkázáním a psaním YMti obeslalf sem
94 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Bosmbershého do r. 1526.
všecky zemany a služebníky, aby Vratislavským odpověděli. A tiehd ty listy odpo-
viedací já i s nimi posieláme. Také med picí hotov jest, čtyři súdci, jakož VMt
psala ; komuž rozkážete, pošle se. Také YMt jmá tu na Zviekově dva hrdnce medu,
jakož YMti dali na Zviekově. A tři hrdnce medu dostaly se od vašich včel, a tH
sme kupili, a čtyři hrdnce jmá Lúlla má dáti za vinu. A káže-li VMt viec medu
kupiti, račtež dáti věděti; ale drah jest, hrnec po XXV a XXVI gr., a málo veliký
za "^^yy gr. Takéf sem mluvil s [Z]pěvákem ; chce VMti sto zlatých nechati v témž
jakož prve, a ostatek aby jemu VMt dala. Také VMti posielá se každý úrok, kterýž
se bére zvlášče, a komu sě dává komorní plat, ve jméno se píše. Datum feria DI.
post Natiuitatis virginis Marie gloríosissime, anno oc LIX^.
Mikuláš ze Zrzavého, purkrabí Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberga, haupbnanu v Slezl, pánu mému milostivému.
1696.
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby opatovi Zlatokorunskému. (M)
V Krundovi 1459, 28. eáří. — Orig. arch. 2¥éb. Fam. Eosenberg 17.
Jan z Rožmberka, hauptman v Slesii oc. — Přibíku milý! Daj knězi opa-
thovi i konventu do kláštera Eorunského deset čebruov ryb. Datum Crumpnow f. VI.
ipso die sancti Wenceslai, martyris gloriosi, anno oc LIX^.
Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fldeli nostro dilecto d
1697.
Jan z Rožmberka EKbíkovi z Vracova: aby vydal l^by Zachařovi z Nemysle. (M)
V Krumlově 1459, 1. ř^na. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17.
Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý! Daj Zachařovi
z Nemysle jeden čber ryb, to jest vuole naše. Datum Crumpnow feria 11. ipso die
sancti Remigii, anno oc LTX°.
Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d.
1698.
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby. (M)
V Krmdovi 1459, 9. října. — Orig. arch. IVeb. Fam. Bosenberg 17.
Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý! Daj Přibíkovi
Hovnovi dvadceti kapruov. Datum Crumlow feria m. ante Galixti annorum domini
oc LIX^
Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d.
Dopisy ss rohu 1459. 95
1699.
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby Anežce z Rožmberka. (M)
B. w. 1459^ 10. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 6.
Jan z Eozmberga, hanpman v Slezí oc. — Příbíku milý! Žádámet, aby dal
panně Anežce, sestře našíe, do Třeboně 4 t. ryb a k tomu 10 štik, 6 menších a 4
větších. V tomt jest naše plná vaole. Datum f. im. ante Calixti anno 9C LIX^.
FamoBo Przibikoni de Raczow, magistro piscinarum, fideli nostro dUecto, detor.
1700.
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby Súdkovi (M)
V Krundorě 1459, 23. řijm. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17.
Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý, daj Súdkovi čber
ryb ! Datum Crumpnow f. III. post XI^ virginum, anno oc LIX®.
Famoso Przibiconi, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d.
1701.
Chousnický písař písaři Třeboňskému: o pozůstalosti faráře Lomnického Kabele. (M)
V Soběslavi 1459, 2. list. — Orig. arch. Třéb. I. B, 5A E. 3.
Službu svů vzkazuji, kmotře a přieteli zvláště milý. Johannes Plzák subdiacon
mě zpravil i tudež Silvester mistr školní, že by témuž Plzákovi nebožčík kněz Kabele,
farář Lompnický, svuoj viatik odkázal, a žej to v kšaflPtu jeho zapsáno týmž Sil-
vestrem věcmi mezi jinými. I prosímť, poptaj se na ten kšaft a na viatik pro mů
službu a dopomoz jeho témuž Plzákovi, nebť jest pacholek chudý. Také Beneš súken-
ník od nás mě zpravil, že by jemu nebožčík za sukno zuostal několik mezcietma
grošuov, a viemť, žeť by ten člověk jinak neřekl, a takéf to chce svědomím pro-
vésti. A Silvestrovi zuostal X grošuov ; ty sú také v kšaftu zapsány. I věřímť, že se
k tomu přičiníš, ktož se v jeho statek uváží, aby ten dluh také podstúpil a na jeho
duši nenechal. A zvláštěC o ten viatik prosím ; Silvestr tenť jej pozná i kněz Václav
Benešovský farář; i věřímť jako přieteli, že se k tomu s pilností přičiníš. Datum
Sobieslaw, feria VI. post omnium sanctorum seu in die animarum.
Maxanth písař Chúsnický.
Slovutnému Mathiášovi z Úšova, písi^i úřadu IŤebonského, kmotru a přieteli zvláště milému.
1702.
Físnř Zvíkovský Janu z Rosenberka: o registrech opata Milevského. (E)
B. m. 1459, 2. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. B. fasc. 24. č. 1.
Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti vždy hotová! A když
VMt byla na Zviekově, tu kněz opat Milevský položil u mne registra klášterská
n
96 A, XXVin. Dodavek k dopisúm rodu Bosenberského do r. 1526.
k žádosti VMti, a s těch mě napomínal, a nynie mi píše horlivě, jakož VMti list
jeho posielám. Protož což VMt rozkáže mi s těmi registry učiniti, toť udělám; nebť
sem i knězi opatovi psal, že bez rozkázanie VMti těch registr nedám jemu, neb že
jest to k žádosti VMti ke mně položil, ale ne k mé žádosti. Datum feria VI. in die
Animarum anno oc LIX®. Sigmund písař na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému.
1703.
Purkrabí Zvíkovský Janovi Rousovi: o přímluvu za služebníka. (K)
Na Zvfkovi 1459, 2. listopadu, — Orig. pap. architné Vorl. IV. K. 13.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! A prosím tebe o tohoto pacholka
Kozla služebníka páně, čehož tě ústně zpraví, že jemu v tom raden a pomočen budeš
ku páně Mti, aby mu JMt pomoc k městóm k Piesku a k Vodňanóm učinila
a k úředníkuom, kteříž tu budu, nebf sú jemu ta města rok položili před ty úřed-
níky. Datum Zwiekow, feria VI. post Omnium Sanctorum. Anno domini oc LEX^.
Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Janovi Rusovi z Čemin, přieteli mému milému d.
1704.
Tomek Janovi z Rosenberka : o úrocích zadržalých. (E)
Na Zvikové (1459, 11. prosince fj. — Orig. pop. arch. Orlického IV. K. 111.
Urozený pane, pane moj milostivý! Račte VMt věděti, že peněz z úrokóv
zadržalých mám hotových XXVI kop, ač nebude-li viece, neb ještě viece měli by mi
přinésti. Než prosím, o tomto račte mi VMt rozkázati, že druzí jsú velme chudí,
a někteH [vel]mi sě proti registrem Gograrovým zpierají, že by toliko dluž[ni njebyli
A tak s nimi mnohé nesnáze mám, i nemohu jim jiným [ojdpierati, než kteří mi
v tom nechtie věřiti, když by VMt mě k počtu obeslal, aby i ti se mnú před VMti
stáli, a že bych těch úrokóv zadržalých registra stará nebožce Smetanova s sebú
vzal, bylo-li by v čem obmeškáno, aby i to ohledáno bylo. O tom VMt račte mi
rozkázati, měHi bych registra stará s sebú vzieti. A také chudým lidem některým
ještě další roci jsú dáni. Scríptum Zwiekow feria m. post Concepcionem Marie
virginis. Thomek.
Uroz* pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí oc, pánu mému milostivému.
1705.
Pís^ Zvíkovský Janu z Rosenberka: o úroku zaplaceném Dubňanskému oc. (E)
B. m. a b. d. (1459 fJ. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 3. č. 25.
Také račte VMt věděti, že sem poslal Dubňanskému lichvu; den sv. Havla
Dopisy 0 rohé 1459. 97
jest jemu dána. I otázal jest Dnbnanský těch, ktož sú jemu dávali, kéž jste mi ji-
stinu také přinesli, na tom zavázav; i neřekl potom nic; než lichvu přijal. Také
račte mi odpověď dáti YMt, oč sem YMti psal, jakožto o Lisu, což se jeho tkne,
a o Buriana a o Býšovce i o jiné potřeby.
Rukopis zroTna takový jako v lista písaře Zvikovského Sigmnnda 1469, 2. listopada č. 1702.
1706.
Úředníci TáborStí Janovi z Bosenberka: o vraždě lidi z Ponědražky. (M)
V Třeboni 1459, 12. prosince. — Orig. arch. Třeb. L B. 5B C. 2.
Urozený pane, pane náš milostivý. Věděti YMti dáváme, že teď přicházejí
k YMti lidé vaši z Ponědražky jménem Eadolt a Cabalka, kteříž jsú člověka za-
mordovali. A jakož YMt ráčí věděti, kterak jsú na statku zásobní, i ptali sme se;
tak rozumieme, že potřebu vhodní (?) mají, tak jakož na ně slušie. Pak již YMt rač
s nimi naložiti, jakž se YMti zdá. Datum Trzebon, feria ini. ante sancte Lucie
anno domini oc LIX. Jarohněv z Úsušie hejtman,
Řehoř Claryc písař na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznberka, hejtmanu v Slezí, pánu našemu milosti-
vému buď dán.
1707.
Hejtman Ifeboňský Janovi z Bosenberka : o vraždě ve Yitíné, o zajatém poddaném v Ličově,
o penězích pro Anežku z Bosenberka. (M)
V Třeboni 1459, 13. prosince. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B C. 2.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Yěděti YMti dávám, že nynie u Yitíně
lidé vaši zabili člověka vašeho, súsedé súseda, i utekli pryč ti mordéři: a protož
což YMt o těch poběhlých rozkáže, to račte dáti věděti. A jakož YMt rozkázala
o Jošta, aby pochován byl, račtež YMt rozkázati také o Stolaříka, který s ním sedí,
mám-li jeho na rukojmě dáti; nebť Jošt vždy praví, že ničímž vinen nenie. Také
račte věděti, žef sem Sigmnnda z Ličova obeslal, jakož ste rozkázali, o to, jakož jest
Bolochovec u vás byl. A Sigmund mně odpisuje, že to, což mi jest prve psal, že mi
v tom ještě stojí ; a to první psaní jeho ke mně jest toto : že toho žádá, aby pan Krajieř
aneb Bolochovec vzal sobě toho rok před někoho dobrého, i mne v tom podávaje,
a že on Sigmund to provésti chce, že jest ten člověk, za kteréhož šacungk chtie
jmieti, že jest v holdu jat. Druhé podává Sigmund, abych lidi vaše ku právu podal,
a bude-li jim vašim lidem právem nalezeno vedle těch tejdinkuov, kteréž mezi sebú
s panem Erajieřem mají, že by lidé vaši nebyli toho rukojemstvie prázdni a že by
jměli plniti, že on chce vaše lidi bez škody v tom zachovati. Protož zdá-li se YMti,
račtež s tiem Bolochovec obeslati, ať to k miestu vede. Také račte věděti, žeť mě
I ArchiT Český XIV. 18
98 A, XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
panna Anežka obsíelá, abych jí dal věděti, zač YMt má žádati o penězích k své
potřebě ; neb tito penězi zde jsú vydáni a budu na potřeby, a ještě nestačie. Protož
račte na to pomysliti, čím ji ráčíte dále opatřiti, a mně to dáti věděti Datum
Trzebon, feria V. in die sancte Lucie anno domini ^c LIK.
Jarohněv z Úsušie, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka. hejtmanu v Slezí, pánu mému milosti-
vému buď dán.
1708.
Zvíkovský purkrabí oznamuje Janovi z Rožmberka zásilku medu. (M)
Na Zv(kově 1459, (okolo 13. prosince). — Orig. arch. Třeb. Familis Rosenberg 22 e.
Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti posielám XV hrncuov medu: dva
hrnce, ješto jsú přišly od vašich včel, a jeden hrnec kupený od společníkuov, tři
hrnce kupené od Pališe z Veliké, tři hrnce od starého purgrabie, čtyři hrnce za
viny od Luké z Milevska, dva hrnce, ješto sú VMti poctu dali, a toho mehu [sic]
prvé jest posláno VMti tři hrnce, a hrnec jeden od Tryzny. Také rač VMt věděti,
žef sú u mne byli služebníci k hradu a žádajíce toho na mně, abych jim psal přátel-
ské smlúvy o* Cipínovu dceru, jakož jest pojala pacholka Dobevského ; a jáť sem jim
bez vuole VMti svoliti nechtěl. A takéť pravie služebníci, žeby tu nápad VMti ne-
byl. I račtež VMt v tom rozkázati a psáti, kterak mám se v tom mieti, než toliko
jest vinna VMti, že jest bez přátelské vuole sama se vdávala. Datum Zwiekow, feria
11. [sic] Lucie anno domini oc LIX^. Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hawptmanu v Slezl, pánu mému milo-
stivému d.
1709.
Úředníci Třeboňští Janovi z Rosenberka: o desátku faráře Ševétínského v Neplachově,
o mordu ve Vitíně, v Ponědražce. (M)
V Třeboni 1459, 15. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K^, 59 d.
Urozený pane, pane náš milostivý. Přicházejíc k VMti lidé vaši z Neplachova,
kteříž se zbraňují faráři Ševětínskému desátek dávati, i zpravieť VMt, pro kterú
příčinu jemu desátku dáti nechtie z plna, a co se jim do faráře nedostává. Protož
VMt račte jim obojím o tom rozkázati, aťbychom my věděli, při čem faráře i lidi
zachovati. A jakož píšete o lidech z Vitína, kteříž člověka zamordovali, aťby jich
statek opatřen byl, co tu odběžného, aby se neroztrhlo: jestiť ten statek opatřen
rychtářem a konšely; pakliC se VMti zdálo, že by jměl ještě jinak opatřen býti, to
račte rozkázati, kterak by se VMti zdálo. A o lidi z Ponědražky : mohúť V kop dáti
Dopisy 0 let 1459 a 1460. 99
i lépe; vedle toho račte s nimi naložiti vedle milosti. Datum Trzebon, sabato post
sancte Lucie annorom domini oc LIX. Jarohněv z Úsuáie, hejtman,
a Řehoř Claryc, písař na Třeboni.
Uroz. pánu panu Janovi z Roznberka, hejtmanu v Slezí, pánu mému milostivému buď dán.
1710.
Úředníci Třeboiištf Janovi z Bosenberka: o zajatém člověku Erajířovu, o desátku faráře
Ševětínského, o vrazích z Ponědražky, o prodeji sadu v Badonicích. (M)
V Třeboni 1459, 23. prosince. — Oriff. arch. TřO). I. A. 1 A% 17 a.
Urozený pane, pane náš milostivý. Račte věděti, že Zigmund Gryenawg od-
pisuje nám, že chce některý den sem do Třeboně přijeti s Wiethopfem, a že tomu
jeho Wiethopfovu zprávu porozumieme, že lidé vaši toho rukojemství prázdni jsů;
než toho nepíše, by se komu chtěl dáti slyšeti s Bolochovcem, než dotýče v svém
psaní, že ta válka Bolochovcova nebyla aniž ti zámci, na kterýž jest člověk jeho
pánuov jat. A to sme my Bolochovcovi dali věděti. Protož což VMt v tom ráčíte dále
rozkázati, to nám račte dáti věděti. Také prosíme, račte nám dáti věděti, na čem
ste faráře Ševětínského zuostavili, aťbychom se věděli kterak v tom jmieti, i také
kterak ste se ustanovili o lidi z Ponědražky Eadolta a Gabalku, afbychom jim věděli,
co pověděti. A já Řehoř VMti prosím, račte rozkázati list napsati a mně jej poslati
na sad v Radonicích, kterýž sem vaším rozkázáním prodal, jakožf sem Mikulášovi
toho člověka jméno psal. Datum Trzebon dominico ante Nativitatis domini anno
domini oc LIX. Jarohněv z Úsušie hejtman a Řehoř Claryc písař na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, hejtmanu v Slezi, pánu našemu milostivému.
1711.
Jan z Říčan Janovi z Rožmberka: aby mu prodal Jistebnici. (M)
Na Chlumci (1460, 21. ledna f). — V Březanovč genealogii pánů z Říčan v arch: Třeh.
Urozený pane, pane mně příznivý! Služba má napřed VMti. VMti prosím
a Rusa jsem za též prosil, aby VMt ode mne prosil, aby mně VMt ráčila příti
městečka Jistebnice v trhu, tak jakož by VMt měla komu jinému prodati ; a bylo-li by
k tomu co víc do kop do tisíce neb do jedenácte set, o to bych se s VMti smluvil.
A na to odpovědi od VMti prosím. Dán na Chlumci v pondělí před sv. Vincencem.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hejtmanu v Slezi, pánu mně příznivému.
1712.
Jan z Rožmberka stvrzuje Petrovi Maksantovi přijetí peněz. (M)
V Soběslavi 1460, před 2. březnem. — Orig. archivu Třeboň. 11. 357. 2 d.
My Jan z Rožmberka známo činíme tiemto listem před každým jej spatřícím,
13*
100 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenbtrskeho do r. 1526,
že jakožto dnes datum tohoto listu slovutný panoše Petr Maksant dal nám jest po
Petrovi Svatomírovi písaři našemu od Ondráška z Načerace XXX zlatých uherských,
k tomu také VIII zlatých . . • . kých, a dvanádct kop a XXVIII gr. peněz drobných,
a od Jíry z Kúřímě nám také s těmi penězi od Ondráška YI^XG . . . zlaté
uherských; a k tomu dal miesto čtyř zlatých uherských pět zlatých rýnských po
XXXn gr., a k tomu také XXXVII gr. peněz. S kterýchžto všech svrchupsaných
zlatých a peněz nadepsaného Maksanta quitujem a prázdna Činíme mocí listu tohoto.
Datum Sobieslaw ante dominicam invocavit anno domini oc LX^
1713.
Jan z Rosenberka svému fišmistrovi : aby Oldřichovi z Bosenberka ryby na Maidštein poslal. (M)
Na Krumlově 1460, 18. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 C. 2.
Jan z Rozmberga. — Přibíčku milý. Žádámef s pilností, aby dal panu otci
na Majnštain pět čebruov ryb, kdyžf by k tobě Peršteinský poslal. A zdef sme jemu
prve dali jeden čber ryb, a tak již těch šest čebruov ryb z plna bude mieti, jakož
jemu z toho rybníka Bošileckého každý spuště[n]í dávati máme. Vedle toho sě uměj
zpravovati. Datum Crumlow, feria VI. post festům paschae anno oc LX®.
P. S. A také žádámef, aby dal k tomu panu otci našemu Čtyři štiky dobré.
Famoso Przibiczkoni deWratczow magisti^o piscinarum, nostro fideli dUecto, detur.
1714.
Racek ze Sobétic Janovi z Rosenberka : o jízdě do Prahy. (R)
Ve Vdešině 1460, 11. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sóbětic.
Urozený pane a pane mój milostivý! Služba má napřed VMti. A jakož VMt
píšete mi, abych nynie ponechal odjezdy své do Prahy: i prosím VMti, jako pána
svého milostivého, že mě ráčíš v tom opatřiti jako pán mój milostivý, a v tom mi
za zlé neráčíte mieti, žeť mi jest toho velmi veliké potřebie. Tof pán Buoh vie, žeť
sem velmi nemocen; a bych tohoto času nynějšieho nezmeškal ku opatřenie sebe od
mistróv, strach potom, což by se prodlévalo, žeť by mi snad huoře bylo. A toho od
VMti prosím milostivé odpovědi po tomto poslu, nebť mi jest toho pilně potřebie.
Datum Welessin, dominico die post Stanislai anno oc LX®. Racze [sic] z Sobětic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému bd.
1715.
Král Jiří Janovi z Rosenberka: aby propustil kněze pod obojí jatého v Mirovicích. (K)
V Praze 1460, 30. května. — Orig. pap. arch. Orlického IV. L. fasc. 2.
Jiří z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. — Urozený věrný
r^
Dopisy z rohu 1460. 101
milý ! Vzneseno jest na nás, kterak úředník tvój se Zviekova jal jest kněze v Miro-
vicích, kterýž pod obojí zpuosobú rozdával. I žádáme od tebe, aby bez meškánie
přikázal úředníku témnž, af toho kněze propustí. A jestliže proti tomu knězi kto
vinu kterú má, af podle toho obyčeje, kterýž nyníe zachovává se, což kněží pod
obojí zpuosobú jest, že mají k mistru Rokycanovi zřenie; před ním af jest, postavě
jej, naň žalováno. Mimo to af jeho nikoli viece nevězí. Dán v Praze, v pátek před
letnicemi, královstvie našeho léta třetieho. Commissio propria domini regis.
Urozenému Janovi z Bosenberga, věrnému nafiemu milému.
1716.
Erál Jiří Janovi z Rosenberka: o vedení vody do rybníka Budějovských. (M)
V Praze 1460, 16. srpna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 T, 22 d.
Jiří z božie milosti král český a markrabě Moravský oc. — Urozený věrný
milý. Vznesli na nás purgmistr a rada města českých Budějovic o tom rybníku,
kterýž jsú nynie udělali, že by do něho vodu z. toho potoka některého, kterýž k nim
příslušie, vésti skrze své a po svém chtěli, praviece dále, že ten břeh u toho potoka,
z kteréhož by chtěli vésti vodu, jest také jich. I jestližef by k tomu právo a spra-
vedlnost měli, věřímef, že jim na tom překážeti nebudeš, ani svým překážeti do-
pustíš. Pakli by přes to o to, což jest mezi nimi a služebníky tvými, mohli se tam
přátelsky smluviti skrze súsedy neb jiné dobré lidi, tof bychom my také rádi viděli.
Dán v Praze v sobotu po vzetí na nebe matky božie, králdvstvie našeho léta třetieho.
Ad relacionem domini Venceslai de Waleczow succamerarii.
Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému.
1717.
Vojtěch z Jivovice Janovi z Rosenberka: o výplatu statečku. (R)
Ve Svinech Trhových 1460, 3. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. von Jiwounc.
Služba má VMti, urozený pane milý! A jakož mi VMt píše, kterak Sokolík
VMt zpravuje, že by mi dal věděti při sv. Jiří o výplatu zbožíčka svého: v tom já
sě pane nepamatuji, než o sv. Havle napřed minulém. A byf by mi dal věděti
o svatém Jiří, i tof bych já učinil vedle listu svého. A jakož mi VMt rok pokládá
před purkrabí Praského [sic], abych před ním stál ve dvú nedělí: rač VMt věděti,
žeť já k tomu času býti nemohu, pro jiné potřeby pána svého i také své: než
o Suchých dnech najprv příštích tu středu chci býti. Protož, milý pane, chce-liť So-
kolík také býti, ať mi dá věděti, abych já skrze to neškodovaJ. Datum Swin, f. II.
post Omnium Sanctorum, anno oc LX°. Vojtěch z Jivovice i z Chvalkova.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu milostivému, bud dán.
i
i'-
t '
r
102 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rod^ Bosenberského do r. 1526.
1718.
Petr Eapléř ze Sulevic Janovi z Rožmberka: aby mu dovolil zvíře uhonití. (M)
Ve Vimberce 1460, 21. prosince. — V Breeanově genealogii Kaplířů ze SuUvie v arch. TVéb.
Služba má napřed YMti, urozený pane, pane milý! A jakož jste mí byli od-
pustili zvíře uhoniti k mé prozbě, i ještě jsem neuhonil. I prosím YMti, abyste mi
ještě odpustili zvíře uhoniti na vašem panství. A chci toho VMti rád zasluhovati,
na čemž bych se vám hodil, nebf nemíním vás sobě tratiti, ale raději sloužiti, věře
i ufaje VMti, že to učiníte. A prosím VMti odpovědi listovní při tomto poslu.
Datum Wintrberg dominico die in die sancti Thomae apostoli, anno domini 1460
Petr Eapléř z Sulejovic, seděním na Wintrberce.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu nmé příznivýmu.
1719.
(Jan z Rosenberka?) Budějovským: o stavění jeho lidí z Hořic a Mokré. (M)
B. m. a d. (1460?). — Koncept arch. Tréb. I. A. 6 M», 1.
Súsedé milí. Vznesli na nás lidé naši z Hořic a z Mokrý, že byste je stavili
pro mýto, kteréž jsů projeli jedůc k Vratislavi: i dávámef vám věděti, že Perštein-
ský mluvil s námi od vás, že byste žalovali na ně, prosiece Peršteinského, aby
s námi o to mluvil, aby se toho viece vám nedalo. A my sme purgrabi našemu
hned přikázali, aby tam obeslal, aby se toho viece nedopúštěli, a je nručil, kteříž
jsů mýto projeli, aby byli kázáni, aťby viece toho nečinili. To vědůc věřímC vám, že
se súsedsky okážete a je propustíte; a myť je sami kázem tresktati, aby se vám to
viece nedalo ; neb tomu rozumíme, žef i nám tudy škoda jest.
1720.
Jindřich z Kunštátu Janovi z Rosenberka: o bemi lidí z Mirotic. (R)
Na Hrádku (1460 f). — Orig. arch. Třeb. Fam. Eunštat.
Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! A jakož mi VMt píše o ty lidi
z Mirotic o bemi, i rač VMt věděti, žeť jsem jim kázal na Zviekov dáti. Rač TMt
s královu Mtí o to dále rozmluviti, aby TMt nepotřeboval viece o to psáti, a já také
at bych sě uměl v tom dále mieti, jakož by na muoj úřad příslušelo. A věřim TMti,
že mi pošleš ohaře a ohařici. Dán na Hrádku.
Jindřich z Kunštátu a z Jevišovic, najvyšší jagermester
královstvie Českého.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu a přieteli mému dobrému.
Dopisy B let 1460 a 1481. 103
1721.
Anežka z Rosenberka Řehořovi ElarícoTi : o sporu Jana z Rosenberka s otcem 01dřicb«n. (R)
(V Třeboni 1460t) — Opis. u Sviteckého I. 272. v arch. TřA.
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115.
1722.
Úředník Rosenberský jinému úředníku: o záležitostech penéžních. (E)
B. m. 1461, 31. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VIL GP, 8. č. 16.
Službu svú vzkazuji, urozený pHeteli milý! Věděti dávám, že mi jest páně
Mt poručil, abych tě obeslal, aby sě k tomu přičinil a peněz poptal až do VIII^ ÍP
penězi drobnými, a IIj.^ zlatých nad tu summu zlatými: neb by páně Mt raději
věděla penězi drobnými, nežli by zlatými za takú summu jato [giatto] mělo býti.
Pakli by vždy jinak nemohlo býti, ale zlaté neb peniezi drobní, což množ býti.
A nemohla-li by tak velká summa býti, ale což by koli mohl optati. A to na
komorní plat, neb sě některým má oplatiti, jakožto Majnušovi i jiným; vezmúce
u jedněch, i dáme druhým ; a to na svatý Jiřie aby mluveno bylo, aby peniezi dáni
byli. Pakli by mohl prvé býti před sv. Jiřiem, to lépe. A zvěda, u koho by peniezi
byli, nezamlúvajž se dokonce, by je chtěl vzieti, a že to na pána chceš vznésti;
a to proto, že sem jiné úředníky také obeslal, aby se o též starali, jakož svrchu
píši, abychom viece neřekli peněz vzieti, než by pánu potřebie bylo. A což se koli
vyptáš, to mi daj věděti bez meškánie. A za zvěděl-li [sic] bych co od jiných úřed-
níkóv, což by dobyli, takéf dám věděti. Datum sabbato ante Purificacionem sancte
Marie anno LXI**.
1723.
Svědectví o prodeji koně. (R)
V Soběslavi 1461, 15. února, — Orig. arch. Třéb. Fam. Sobčic.
Já Jiřík z Sobčic a já Mican z Sulislavic vyznáváme tímto listem obecně,
kdož jej uzdří [sic] neb čtúc slyšeti budu, že sme prodali kuoň vozník hnědý, po-
střižený, a znamení má uherský na levé noze, Matějovi pacholku Fresovu. A ten sme
jměli od Mikuláše a od jeho tovaryšů; a tak nám pravili, že jej vzali svém [sic] ne-
přátelóm odpovědným. A toho na svědomí své sme vlastní pečeti přidávil[i] k tomuto
listu, jenž jest psán v Soběslavi, neděli masopustní let božích oc LXP.
1724.
Oldřich z Rosenberka králi Jiřímu : prosí o odložení roku ve při se synem Janem ; bolně stě-
žuje si na nemoc svou i na chování synovo k starému otci. (R)
(Na Maidšteině 1461, po 7. dubnu.)
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích III. 71.
104 A. XXVin. Dodavek k áapisi>m rodu Rosmberského do r. 1526.
Číslo 1724 jest odpoTéď k lista de dto t Kutné Hoře 1461, 7. April, Tytisténéma t YU. dfle Ar-
chiya Českého éíslo 60 str. 236.
1725.
Wolfgang Krajíř z Krajku k Oliřichovi z Rožmberka posílá syého posla, Bohaslava
z StarhařoTa. (M)
Na Freišteini (1461, 7. dubna). — Orig. arch. TVeb. Fam. Krajíř von Krajek.
Já Wolffgank Erajieř z Eraygu službu svů Tzkazuji TMti. A ted posielám
služebníka svého, jménem Bohuslava z Strhařova, a tenf má s TMtí o mé některé
věci mluviti. I prosím, aby jemu ráčil toho věřiti, jako bych já sám s TMtí osobně
mluvil. Dán na Frayštayně ten úterý po svatém Ambroži.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka.
1726.
Jošt z Bosenberka sestfe Anežce: aby přyela k 16. dubnu do Strakonic. (R)
V Kutné Hoře (1461) v pátek první po Vdiké noei (10. dubna). — Opis u Sviteckého I. 448.
v arch. TřA.
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115.
1727.
Anežka z Rosenberka Janovi Rousovi z Čemin a Janovi z Petrovic: aby k ní poslali Jiříka
Sedleckého samého třetího nebo čtvrtého, za průvodce k cesté do Strakonic. (R)
Ve Třeboni 1461, domintea in Oonductu Páschae (12. dubna). — Opis u Svéteckého I. 461.
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115.
1728.
Řehoř Klaric kvituje fifimeistrovi Přibíkovi z Kolenec příjem 40 kop úroků. (M)
Ve Třeboni 1461, 15. června. — Orig. arch, Třeb. L B. 7 D. 5 c.
Já Řehoř Elaric, té chvíle písař úřadu Třeboňského, vyznávám tiemto listem,
že sem přijal od slovutného panoši Přibíka z Eolenec, fíšmajstra, na úrokuov dodání
čtyřidceti kop, z nichžto já svrchupsaný Řehoř Klaric již psaného Přibíka z Kolenec
tiemto listem quittuji a prázdna činím. A tomu na svědomie svů sem pečetku
menší k tomuto listu přitiskl. Datum Trzebon, feria H. in die sancti Viti, anno
domini oc LXP.
1729.
Písař Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (K)
B. m. 1461, 13. října. — Orig. pap. archivu Orlického VU. Gr, 3. č. 7.
Urozený pane, pane mój najmílostivější ! Jakož mi VMt rozkázala, abych
Dopisy 0 roku 1461. 105
[z] svého úřadu Milotovi C kop dal: ty s božíe pomocí sjednám, že k sv. Havlu
budu hotové penieze. Jedno VMt rač rozkázati dáti věděti, jaké peniezi majie dány
býti, všecko-li drobné, nebo-li také míšeňské groše a zlaté; nebf já jiných peněz
nejmám, než drobné, a za několika kop, VI neboli VIII kop, míšeňských. A račtež
kázati v kniehách ohledati, jaké peniezi jsú zapsány. Také VMt rač věděti, že rychtář
Mirovský bude před VMtí s konšely z Mirovic, chtiece nan o ty penieze, jakož za
sýpku od Hrušky jsú položeny, nesnáz klásti, jakož VMt srozumie; to již VMt roz-
hodne. A proto já VMti píši. že žádal listu od purkrabí, a v té jmieře purkrabí
doma nebylo. Datum feria HI. ante Galii, anno oc LXI®.
Sigmund písař Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka oc, pánu mému najmilosti věj šlemu d.
1730.
Jan z Rosenberka úředníkům Zvíkovským: o záležitostech peněžních. (E)
B, m. (1461 v říjnu). — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. lo.
Jan z Rozmberga. — Mikuláši a Sigmunde milý ! Jakož nám teprv píší o Mi-
lotovi, kteraké penieze dáti máte: velmi nám to divno, že ste tak dlúho meškali,
a teprv se tiežeš; ješto by nám to k škodě i hanbě mohlo přijíti, neb teprv dnes
list tvuoj, Sigmunde, nám přišel. Protož nemeškajíce, objednajte to, a dajte penieze
drobné. Také sme přiepis listu ohledali. Také sme byli poručili purgrabí, aby z úřadu
vašeho dali Žakavcovi L ÍP; i nedáno mi odpovědi o tom žádné, ani muožem věděti,
jest-li to opatřeno; nebf sme my se na to ubezpečili, toto vědúce, že Žakavcovi
máme plniti dvě neděli dále, než list svědčí, a toť bude čtyři neděli po sv. Havle.
Protož učiňte v tom pilnost svú. Také dajte nám věděti, vzali-li ste I^^ ÍP u Koského.
1731.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o splacení dluhů a úroků. (K)
Na Zvíkově 1461, 19. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 17.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! A rač VMt věděti, že jsme na sv. Havla
těch puoldruhého sta kop od Koského přijali, a tu jistinu, kteráž nám měla býti,
Milotovi že jsme do Plzně poslali tu neděli po sv. Havle i s úrokem. A také které
jsú jměly Bohunkovi býti, tu jsme jemu položili, kdež jest on rozkázal těch padesát
kop, které mají jemu býti. A také sem byl s Milotu v Praze zuostal, že jestliže
bychme jim pochybili den neb dva i týden, že VMt k žádné hanbě i škodě nepřijde.
A také rač sě VMt pamatovati o Žakavcovi, kterak jsme zuostali, že jestliže bychme
jich nemohli dáti ten čtvrtek před sv. Havlem, tehdy nejměl sem VMti obsélati.
Pakli bychom mohli dáti, tehdy sem jměl VMt obsélati nebo obeslati. A také že
Archiv Český XIV. 14
•:»-.*iě
106 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
sem to Zigmundovi ihned poyiedal, že mají drobnými penězi zaplaceno býti; i on
sě y tom nepamatoval, že YMt obeslal, kdež mne doma nebylo. A také o těch
padesáti kop, kteréž mají Žakavcovi býti, že sem o to s pilností [s] Zigmundem
mlavil; a on praví, že jich nemuož z úřadu dáti. Datum Zwiekow, feria 11. post
festům Galií, annorum oc LX^ primo. Mikuláš ze Rzavého, purgrabí na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud d.
1732.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o nepřijetí listu jeho pro nepatřičnou pečeC. (E)
B, m. 1461, 16. listopadu. — Orig, pap. arch. Orlického VIL Qr. 8. Č. 18.
Urozený pane, pane mój milostivý! Jakož VMt kázala Ondřejovi Mawstuloyi
list hlavní od YMti poslati : tof sem učinil a také deset kop poslal. I raČ YMt věděti,
že jest listu nepřijal, protože, kdež jest měla pečeť Zachařova přiložena býti, jest
Petrovského přiložena. I jest list položen u Odolena Vidláka. A tak suostáno, že YMt
pečef pošle Zachařovi Johannesovi domovníku YMti, aby pečeť přitiskl. A tak bude
list přijat a starý vydán Johannesovi. A což mi YMt rozkázala o vojnu, toho chci
pilen býti, a na čem s zemany suostanu, to YMti bez meškánie dám věděti. Datum
feria 11. ante Elizabeth, anno oc LXI®. Mikuláš ze Rzavého, purkrabí na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga oc, pánu mému milostivému.
1733.
Eoňata z Olešnice Janovi z Rosenberka : o úrocích lidí z úřadu Třeboňského a Plástovských. (M)
Na Vlhlavech 1461, 23. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Ofi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. SlužbuC svů vzkazuji TMti. A jakož mi
YMt píše o lidech, kteréž držím z Třeboňského úřadu, račtež to věděti, žeť jsů to
lidé velmi chudí a žeť na nich [vi]ece úroku dobývám ; prosím já YMti, že těch lidí
[ráčíte] u pokoji nechati. Než Plástovskéť chci k tomu držeti, jakož [ráčila] YMt
[psáti]. A jakož mi jest také YMt psala, abych byl v Praze na den svatého Ondřeje ;
to bych já rád učinil k YMti rozkázanie, jedné buduli moci, neb mi nynie velmi
dna překážejí [sic]. Proto račte mi po Hynkovi rozkázati, jestliže bych jeti mohl, kde
bych k YMti přijeti měl, aneb kdy. Dán na Ylhlavech ten pondělí den svatého
Elimenta. Eoniatha z Olešnice.
Urozenému pánu pann Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému buď dán.
1734.
Purkmistr a rada města Tábora Oldřichovi z Rožmberka: o propuštění lidí z Třemešného
PeSovi písaři. (M)
B. m. (před 1462). — Orig. arch. Třeb. ÍZ. 338. 2 b.
Službu naši napřed vzkazuj em TMti, urozený pane milý! Zpravili nás Petr
Dopisy ss let 1461 a 1462. 107
Vnuček a Jan rychtář spolusúsedé naší, žeby TMt Pešovi písaři k jích prosbě lidi
z Třěmešného propustil. Pak Petr Dubský Zviekovský purgrabě odpierá, nechtě těch
lidí Pešovi propustiti, nevěře, by TMt jemu jě propustila. Protož snažně prosíme, rač
TMt na Zviekov purgrabí psáti po tomto poslu, af jemu na těch lidech nepřěkážie.
A tohoť TMti doufáme, že to ráčíš učiniti, — Také TMti tajno nenie, kterak Jiřík
Dráchovský před cíesařovú Mtí výpověd učinil, aby zadržalí úrokové pominuli, ale
Rynarth Dobronický služebník tvój, na něhož TMti tužíme, toho vyřčenie a výpovědi
nedrží, nám lidi naše pro Víchra stavuje, jehožto bez pochybenie my uručili sme,
aby Rynartovi o jeho dědinu miesto učinil ; jinak z toho rukojemstvie nevynikne, leč
to prve učiní. I to TMt slyše, věřímeť TMti, že to opatříš, ať by naši lidé nebyli
hindrováni, dada nám toho všeho milostivu odpověd. Datum sabbato.
Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Thábor.
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberga nám přieznivému.
1735.
Král Jiří Janovi z Rožmberka: že obeslal Štěpána Eizingera ve sporu jeho s Reinprechtem
z Wallsee. (M)
V Praze 1462, 2. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Eitzinger.
Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený věrný
milý! Jakož nám píšeš, žádaje, abychom se přičinili, aby to víno, kteréž urozený
Stefan Eyczinger, věrný náš milý, stavil urozenému Reynprechtovi z Walsiee, bylo
propuštěno: píšemf teď vysoce urozenému panu Albrechtovi, arcikniežeti Rakúskému,
bratru a švagru našemu milému, aby on kázal panu Reinprechtovi býti před námi v Bu-
dějovicích Českých od středy najprve příštie ve dvů nedělech; a již řečenému Ste-
fanovi Eyczingerovi my také nynie psali sme, aby na témž miestě a na týž den také
před námi byl. Tu my chcem mezi nimi se přičiniti, aby o to víno srovnánie mezi
nimi se stalo. Dán v Praze v úterý den Matky božie Hromnic, královstvic našeho
léta čtvrtého. Ad mandátům domini regis.
Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému.
1736.
Vojtěch z Jivovice Rousovi z Čemin: aby položen byl rok Bohuftkovi, synu Boršlkovu. (M)
Ve Svtnech Trhových (1462, 11. února), — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Jivovic.
Služba má tobě napřed, slovutný přieteli milý! A vědětiť dávám, žef jest
Bohunek, Boršíkóv syn, již u mne, i prosím tebe, mój milý přieteli, aby se páně
Mtí mluvil, aby mu byl rok položen vzskuoře. A také aby jeho otce obeslal, aby
také k tomu roku byl. A také aby otec jeho ten list vzal s sebú, kterýžt na to
14*
^
108 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r, 1526.
zbožíčko slašie, nebť jest Bohunek ten list dal schovati otci svému. Odpovědi žádám
po tomto poslu. Datum Swin, feria V. post festům s. Dorothee.
Vojtěch z Jivovice, sěděním v Chvalkově.
Slovutnému panoši Rusovi z Čemin, přieteli mému dobrému, detur.
1737.
Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o penězích. (M)
V Budějovicích 1462, 16. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 24 b.
Jan z Rozmberga. Jene milý! Jakožs nám psali o té zlatté, kteréž nám
Olkmar od Koktaná poslal, že by mezi nimi bylo XLIII zlatých, kteříž by váhy ne-
měli: takto se nám zdá, abyste list od nás Olkmarovi psali, že té zlaté váhy ne-
mají, aby s Koktaném mluvil, aby nám ti zlatí odměněni byli, aby váhu měli; neb
to Olkmař dobře vie, komuž my ty zlatté dáti máme, že muší dobře vážný býti.
A vystroj někoho s těmi zlattými ihned, kohožf se zdá, i s listem naším, a dotkněte
jemu od nás pilně toho, aťby nám ihned zlatí vážní nám odměněni byli. A jakožs
nám psal, abychom pamět měli o měnění zlatté, pilnost rádi tvú slyšíme a sami to
na paměti máme. Také lovcom rozkaž, ať jedů a pilně shlédnu, afbychom něco zvěři
mohli zabiti, nebť my Cunratha k tomu pošlém ; aťby hotovo bylo, když by on přijel,
aby hned honili. Datum Budweis, feria III. post Valentini annorum domini oc LXII.
Famoso Johanni de Petrovic, burgravio in Crumpoaw, fideli nostro dilecto d. d.
1738.
Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o zaslání peněz do Házel. (M)
V Budějovicích 1462, 19. února. — Orig. archivu Třéb. Fam. Bosenberg 24 b.
Jan z Eozmberga. Jene milý! Jakož nám píšeš, žefby se nezdálo peněz do
Házel poslati, a podle toho poslals list páně Polhoméřóv, tomu sme porozuměli.
Učiniž takto a pošliž do Házel XHH ÍP Horských peněz k rychtáři, a piš vedle toho
od nás jím list, aťby nám ty penieze na zlatté změnili; neb nám o tom píše pan
Polhoméř, že je s nimi na tom zuostal. A to ať konečně učiní tento masopust.
A Podínpeka pošli a s ním pilně mluv, ať jest našich věcí pilen a tiem neprodlévá,
jakož pak sám tomu dále porozumieš. Jakož píšeš o člověka, aby bylo mluveno s Bu-
dějovickými, i na to chcem pomněti. Datum Budweis, feria VI. ante kathedram s.
Petři anno LXII.
Famoso Johanni de Petrowicz, burgravio in Crumpnaw, fideli nostro dilecto d. d.
1739.
Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o peněžních závazcích. (M)
V Praze 1462, 25. března. — Orig. archivu Tř^oň. Fam. Bosenberg 24 b.
Jan z Rosenberkga. Purkrabě milý ! Písem teď panu Wolffangowi z Volší
Dopisy B roku 1462, 109
ujci našemu, ten jemu hned list bez meškání pošli po jiezdném poslu; a cožkoli nám
odpovědi od něho přijde, to otevra přečti, a přečta ponechajž tu u sebe až do naší
příjezdy, neb bohdá skuoro domov pHjedem. A o zlatých, jakož jsů nám o středo-
postí položiti měli, toho nepochybuj em, že v tom svú pilnost máš, aťby položeny
byly, by proto Maršálka i Žibřida měl obeslati přísně. Také položili jsů Czelkyngerz
a Hohenfelder zlaté, to dobře; pakli by nepoložili, ale měj v tom svu pilnost, by
Czelkyngérze na "Waynperg obeslati měl, aťby byly položeny, afbychom skrze to
k škodám nepřišli. Také by pan Reynprecht mlazší z Walse XXXIII zlaté položiti
měl; v tom pilnost měj, ať se tak stane, neb zlatté Popeloví položiti máme ten úterý
před květnů nedělí v Budějovicích. Datum Prage, feria V. ipso die Annunciacionis
8. Marie anno dc LXII.
Famoso Johanni de Petrowicz, purgravio in Crumnaw, fideli nostro dilecto d. d,
1740.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o splacení dluhu, o obilí, o statku sirotčím oc. (E)
Na Zvíhově 1462, 30. dubna. — Orig, pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. Č. 19.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt viděti o tu věc, o kterúž
sem do Prahy jezdil, žeť sem nic na konec nezednal, než takť sem tomu porozuměl,
žeť by byla k miestu šla. I nezdálo mi se jest dále v tom mluviti, poňavadž sem
vuole VMti nevěděl; neb jest se mnů o to mluvila chtieci, aby při ní všecko obilé
zuostalo, což jest vsela na dědiny od toho dvoru; a mně se jest nezdálo toho uči-
niti bez rozkázánie VMti. A tak sme se na tom rozjeli. — Také račte VMt věděti,
že jest se mnů mluvila paní čeňkova, purgrabina Pražská, abych VMt obeslal, abyste
ráčili položiti těch 11^ kop, kteréž VMt máte dáti muži jejiemu. I prosil sem já jie,
aby toho ponechala za dvě neděli; toho jest nechtěla učiniti, než abych já VMt
obeslal, což mohu najspieš, aby jí splněno bylo, a že jest jí toho pilné potřebie, a že
jest jí pan Čeněk rozkázal, kam by měla ty penieze obrátiti. A jestliže by VMt tiem
prodlévala, že by chtěla rukojmie napomenuti. — Také račte VMt věděti, že jest
Mikuláš Vítha obilé žádného nevyměřil, ani těch VI^ czebrziech ovsa, kterýchž jest
VMti nechati, jakož jest byl vybral na celý rok na svuoj úkol, neostavil jest viec
než 4V2^t[inas, džbery], a IJ.^ VMti dlužen ostal; i dal mu jest Jarohněv rok, aby
v nový oves VMti oplatil. A o ječmenu račte viděti, žeť jest mnoho jeho na lidech
zuostáno; a bojímť se, milostivý pane, žeť se musí některý slad přikůpiti. O čádko-
vých penězích račte věděti, žeť sem mluvil s ní před Mikulášem Víthů, a tak se jest
seznala, že jest těch peněz byla zapřela; než Vandr ovec rychtář že by o tom věděl,
a že jest také to zamlčel, a i podnes ten statek těm sirotkuom zapsán ani uručen
nenie. A Mikuláš Vítha ten jest nechtěl peněz vydati, o kteréž jemu VMt psala,
110 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
protože jej lidé velmi klnú, a že o to chce s VMtí sám mluviti. Datum Zwiekow,
feria YI. ante Philipi et Jacobi apostolorum, anno domini 3C LXII.
Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekové.
Urozenému pánu, pann Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d.
1741.
Purkrabí Zvíkovský Janovi z Bosenberka: o dříví a věcech hospodářských. (B)
Na Zvíkově 1462, é. května. — Orig. arch. Třel. II. 367. 11 b.
Urozený pane, pane muoj milostivý. A teď VMti posielám odpověď na ty
listy, kteréž sem od VMti do Prahy poslal. A jakož mi VMt psala, abych tři plavý
lesu kupil: račtež věděti, žet jest les velmi drah, jakožC letos platí, nekupili byste
tří plavuov za LXXX kop ; a také mi se zdá, že by to bylo přieliš mnoho a že jeho
VMti tak mnoho potřebie nenie. Než kupil sem VMti jeden plav, a jest v něm Lil
vory, a k staveni jest v něm drahně dobrého lesu a ku palivu bude jeho bohdá do
roka VMt dosti mieti ; a za ten sem dal XI kop Lim gr., a tenf mi se přieliš lacino
nahodil; neb tak pravie, ktož se s tiem obierají, že by jeho v Praze za XL kop
nekupil. Také VMti prosím, račte Mikulášovi Víthovi rozkázati, ať ta obilé vyměřie
obročniemu písaři; nebť sem já již s Augustinem, prvním písařem obročním, o tto
mluvil, a on ukazuje na Vythu a Vitha zase naň ; a tak sú se rozjeli, a ta věc vždy
tak stojí; a písař nynější obroční jinak se v to uvázati nemiení, leč mu vyměřeno
bude. Také račte VMt věděti, že jest Petr, bratr Předboruov, u mne byl a chtěl,
abych jemu těch sto kop dal na jeho bratra dluh, a že jest jemu bratr jeho kázal
vzieti, alle listu jest hlavnieho s sebů neměl; než tak jest pravil, že chce uručiti,
že má list vydán býti; a mně se jest toho nezdálo učiniti. Také račte VMt věděti,
žet jest o tto u nás v kraji veliká řeč, že jsů Předborovi některé listy pobrali a že
by i váš list jemu vzat byl na té cestě, když jest listy na Thábor poslal. To VMt
vědůce, budete se VMt lépe zpravovati. Datum Zwiekow, feria V. post Floriáni,
anno domini oc LXIF. Jan z Petrovic, purgkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, pánu mému milostivému detur.
1742.
Opat VyŠebrodský Janovi z Bosenberka: o koupi pozemků od lidí klášterských. (B)
Ve Vyšéim Brodě 1462, 8. května. — Orig. arch. Třeb. IL 96, 1.
Urozený pane milostivý, modlitbu svú věrnu VMti vzkazuji. Přidůf k VMti
moji chudí lidé z Halašovic, chtiec od VMti někaký gruntt vykúpiti, kteréžto grunty
tuto středu minulu purkrabie ohledal. Protož prosím VMti, jako svého milostivého
pána, abyste též grunty mým chudým lidem ráčili za penieze dopřieti, a to pro mě
11
Dopisy e roku 1462. lil ^
a pro svuoj [sic] klášter a pro naši věmú modlitba ráčili učiniti. Datum ex Alto
Vado sabato in die Stanislai martyris, annorum oc LXIF*
Paulus Abbas monasterii Alti Yadi.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d.
1743.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o medu. Hodéjovský chce zpět dluh. O úrocích. (K)
Na Zvfkavě 1462, 9. května. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. č. 20.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A račte VMt věděti, žeť jest med picí
hotov, tak jakož mi VMt rozkázala; ale o kbelík anebo o hrnec strdi čistého, jakož
jest VMt rozkázala, tohof ještě nemám, než mám v tom pilnost, abych to YMti
zednal, budu-li moci. I proším VMti, račte mi rozkázati, já-li bych jej měl postaviti
a \k] kterému času; nebf jest u nás vozba velmi drahá, a totof jest věc malá;
i z[d]álo-li by se VMti, že byste ráčili rozkázati, aby purgrabie Krumlovský na
kárách po to poslal, a že by to lehce na káry vzal. Neb bude-lit se vuoz k tomu
jednati, staneť VMt ^vakrát viec. Také račte VMt. věděti, žeť jest se mnů Hodě-
jovský nynie vnově mluvil : rozumiem-li tomu, vie-li VMt o tom, co žeť jest Hodě-
jovský Víthovi Mikulášovi pověděl před časem, a dávaje VMti puol léta napřed vě-
děti, aby jemu VMt vrátila za XXX kop zlatých, jakož na VMt list má. I jestližef
jest VMti Vítha nepověděl, již to račte věděti a na to račte péči míeti. Také račte
VMt věděti, že bohdá tyto dni všecky úroky v svém úřadě za VMt zpravím; již
o to žádné péče neračte mieti. Datum Zwiekow dominico post Stanislai, anno do-
mini oc LXIF. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mému milostivému d.
1744.
Vilém ze Lhoty Janovi z Rožmberka: o platech na něm žádaných. (M)
V Dubu 1462, 12. května. — Orig. arch. Třéb. U. 56. 1.
Služba má vždy hotova jest VMti, urozený pane, pane milostivý. Teď VMti
list posielám, kterak mne berčí napomínají, abych dal z toho plat, jakož od VMti
držím, a VMt jest s nich vzial po úroku. Prosím VMti, račte mě v tom opatřiti, ať
bych já a ti chudí lidé k škodě nepřišli. Zdá-liť sě VMti, račte o to k berčím psáti,
a co mi v tom VMt rozkáže, mám-li dáti či nemám, prosím VMti, račte mi to dáti
věděti po tomto poslu listem svým. I také berčí mne z toho ústně napomínal, a já
sem jemu pověděl, že sem s toho VMti dal. Datum in Dub feria IIII. post Stanislai
anno oc LXIP. Vilém ze Lhoty seděním u Dubu.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, pánu mému milostivému dán.
112 A, XXVIIL Dodavek k dopis Am rodu BoserAerského do r. 1526.
1745.
Vilém ze Lhoty Janovi z Rožmberka: o platech na něm žádaných. (M)
V Dubu 1462, 14. května. — Orig. arch. Třeb, II. 56. 1.
Služba má vždy hotova jest VMti, urozený pane, pane milostivý! Jakož mi
VMt psala, budů-li mě upomínati berčí, abych VMti věděti dal: i rač VMt věděti,
žě mi Ealenice vkázal po poslu ústně, abych vždy dal; pakli nedám, že k škodě
přídu, a žě to chce na KMt znésti. I prosím já VMti, muož-li mě VMt tiem ubez-
pečiti, abych já i s těmie chudými lidmi k škodě nepřišel, račte mi to dáti věděti
po tomto poslu listem svým. Datum in Dub, feria VL ante Zophie anno oc LXII.
Vilém ze Lhoty, seděním u Dubu.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, pánu mému milostivému, list dán.
1746.
Purkrabí Zvíkovský(?) Janu z Rosenberka o lesy, na kteréž Táborští sahají; o dvAr
Kovářovský. (K)
B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. Í7.
Také jakož mi jest VMt rozkázala, abych sě na Buškovi vyptal o ty lesy,
na kteréž Tháborští sahají: i milostivý pane, jáť toho nic svědom nejsem, nebť jsů
jim ti lesové sstupováni za nebožtíka ciesaře Sigmunda. I zdá-Iiť sě VMti, račte sě
poptati na to, kto jsú při tom sstupováni byli, ješto jsú byli vysláni od nebožtíka
pana otce VMti, A káže-li VMt, abych k nim na Thábor jel a jim porozuměl,
0 mnoho-li stojie, a pakli by sě co mohlo zjednati VMti bez škody, v tom VMti
vuoli pozuostavě: VMti prosím, o tom mi račte rozkázati. A teď VMti posielám po
Barthošovi přiepis listu smluvnieho, kterýž jest udělán o dvuor Kovářovský mezi
Předborem a paní Machnů z Kovářova; ježto VMt na to bude moci lépe mysliti.
1 prosím VMti, jestliže by rozkázali na Thábor jeti, račte mi rozkázati, čemuž bych
od nich porozuměl, psanů-li VMti mám odpověď dáti, čili k VMti sám přijeti.
A račte sě VMt o Sigmundovu počtu na Barthošovi pilně vyptati.
Dle Tylových Pamětí ZvlkoTskýcli str. 63 Jan z Rosenberka získal dvůr Kovářovský r. 1461. Otec
jeho Oldřich, jenž v tomto listé jmenuje se nebožtíkem, zemřel 28. dnbna 1462.
1747.
Purkrabí Strakonický Jano^ z Rosenberka: o jízdě k biskupovi Joštovi^ (R)
V Strakonicích 1462, 14. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Nemásov.
VMti urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Služba má napřed. Račte
věděti, že dá-li Buoh tento pátek po božím těle [18. Jun.] chci vyjeti k kněze
Dopisy z let 1462. 113
milosti knězi biskupovi, kniežeti a pánu svému milostivému. Protož což ráčíš psáti
JMti, račiž mi nemeškaje po tomto poslu poslati, a ját JMti s sebú vezmu. Datum
Straconicz, feria 11. post s. et indiv. Trinitatis solempnitatem, annorum dni oc LXII.
Olkmar z Neznašov, purkrabie na Strakonicích.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mně milostivě přieznivému d.
1748.
Narovnání Jana Rousa z Čemin s Janem z Rosenberka. (R)
Na Krumlově 1462, 29. srpna. — Orig. arch. Třéb. Fam. van Čemin.
Já Jan Růs z čemin tiemto listem všem vóbec a všady, kdež a před kýmž
koli čten nebo čtůce slyšán bude, vyznávám, že mě jest urozený pán, pan Jan
z Rožmberka, pán mój milostivý, z hodných příčin jal, v své moci měl, a pro mé
znamenité proti JMti zaviněnie tresktal, ale že JMt z své zvláštnie dobroty
a k prosbě přátel mých takové mé veliké zaviněnie mně k milostivějšiemu konci přivésti
jest ráčil. A protož já JMti, tudiež také najduostojnějšiemu u Bože otci a pánu
panu Joštovi, biskupu Vratislavskému, jejich dědicem, erbóm i budůcím tiemto listem
sě zavazuji a slibuji svú čest. a vieru, abych jejich služebníkem věrným byl až do
mé smrti, a řečí ani skutkem ani kterým obyčejem vymyšleným JMti zlého nic ne-
jednal, ani kde co k jich hanbě nebo škodě mluvil, ani sám, ani skrze dědice své,
ani skrze které přátely své. Pak-li bych toho tak nezdržal a sě kterak, jehož Bože
ostřez, v tom zapomenul, nebo jinak, nežli sě svrchu píše, učinil, tehdy potud svú
čest i hrdlo i vešken statek sv6j movitý i nemovitý, kterýžkoli a kdekoli mám anebo
jmieti budu, propadl sem JMti, a v tom mi právo ižádné, duchovnie ani světské, ni-
kterakž ku pomoci býti nemá, než že mají moc i právo mě vzieti za svého všady,
kdež by mě koli našli. A toho všeho na zdrženie a pevnú jistotu pečeť svů vlastní
s svů dobru volí a jistým vědomím přivěsiti sem kázal k tomuto listu. A připrosil
sem urozených pana Henricha Rytieře z Sobětic, pana Koňatu z Olešnice, Vítu
z Rzavého, ty časy purkrabie na Chúsníce, Jarohněva z Úsušie, haiptmana ty časy
na Třeboni, Přibíka Žibřída z Mostkóv, Erazima z Michnic, ty časy purkrabie na
Novém Hradě, Jana Dobroničku z Dobronic a Mikuláše Vítu z Rzavého a z Húzné,
že jsá své pečeti vedle mé na svědomie svrchupsaným věcím přivěsili k tomuto listu,
jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od narozenie syna božieho tisicieho čtyř-
stého šedesátého druhého, tu neděli před sv. Jiljím.*)
(Devět pečetí zachovaných.)
*) Lista tohoto jest jesté yo Třeboni vidimua z r. 1463, 9. Febr. a pak sončasný přepis. Pan archivář
TL Wagnůr má jej yiak sa podvržený, jednak právě proto, že obstarán vidimns, což se v Bosenberské kan-
celáři zhnsta při padělcích dinilo, jednak pro nápadnou shodu (co do věci i formy) s podobným reversem
Jana Smďa s Eremže z r. 1422, tištěným u výtahu v Čas. Č. Mus. 1888 str. 171-2, jejž p. Wagner rovněž má
za padělaný. O sporu Rousově s Janem Rosenberským zigímavou monografii sepsal a v rukopise chová pan
archivář Wagner; částečně užil jí Sedláček v Hradech m. 30.
ArchlT Čciký XIV. 16
114 A. 20LVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
1749.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : že Jetřich na Chlumci není oc. (E)
Na Zvíkově 1462, 12. sáH, — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K 15.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt píše, nebylo-li by
pana Jetřicha na Chlumci, abych to VMti bez meškánie dal věděti, a přiepisy abych
zase poslal: i teďC VMti přiepisy posielám, nebť pana JetHcha na Chlumci nenie,
jestiť na Žlebiech; a takť pravie služebníci jeho, žeť tak v skuoře na Chlumec ne-
pHjede. A také teďť VMti posielám listy stáné Humprechtuov a Martinuov Skopcuov.
Datum Zwiekow, dominico ante Exaltacionem sancte crucis, anno Domini oc LXII^.
Jan z Petrovic, purkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému miloBtivému d.
1750.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka omlouvá se z neposláni k Jetříchoví. O mezích
na Táborsku. (E)
Na ZMkové 1462, 19. záH. — Orig. pap arch. Orlického VIL B G fasc. 3.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A rozkázáním VMti slal sem Ondřeje
ku panu Jetřichovi na Žleby; i teďť VMti přiepis páně Jethchuov posielám, jestot
po tom přiepisu chce list mieti. A jakož mi VMt list psala, po kterémžto psaní
lekám se hněvu oď VMti, že sem za panem Jetříchem na Žleby s přiepisy neposlal :
toť Buoh vie, žeť mi jest tak nebylo od VMti psáno. I prosímť já VMti, neračtež
mi v tom za zlé mieti, neb všecko rozkázánie od VMti milostivě rád učiním. A ted
VMti ceduli posielám, kteráž mi jest od VMti v listu poslána, žeť jest to, B[uoh
vie, bez mé] viny. A bude-li ráčiti VMt které poselstvie ku panu Jetřichovi učiniti,
račte VMt věděti, že v tuto středu aneb konečně ve čtvrtek na Chlumec přijede.
Také račte VMt věděti, žeť sem na Tábor jezdil, jakož mi VMt rozkázala, aby bylo
na ty meze vjgeto ; a když sme měli jakožto vzítra vyjeti, tehdy jest posel přišel od
Malohradeckého, že jest velmi truden, a že býti nemuož. A tak se jest to rozešlo;
ale na tom jest zuostáno, když se Malohradecký zhojí, a když VMt toho den položí,
že chtie rádi na to vyjeti. Račtež VMt na to paměť mieti, a račte tiem nedlíti;
nebť jest již málo živých, ktož jsú těch mezí svědomi. A také VMti prosím, račte
mi rozkázati, já-li bych měl od VMti na ty meze vyjeti. Datum Zwiekow, dominica
post Ludmile, anno domini oc LXIP. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, pánu mému milostivému d.
Dopisy 0 roku 1462, 11&
1751.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému : o přípisech posílaných Jetřichovi. (E)
B. m. (1462). — Orig. pop. arch. Vorl, IV. K 21.
Petrovský milý ! Jakož nám píší, žeť bychom byli psali, jestliže pana Jetřicha
doma nenie, aby nám dal věděti, a přiepisy aby nám zase poslal: v tomť se nepa-
matujem; než psalif sme, jestliže by doma nebyl, aby Ondřeje z Údimě k němu
poslal, jakožf teď přiepis toho listu posieláme. Protožf ještě žádáme, aby nemeškaje
vypravil Ondřeje k němu s těmito přiepisy, a vedle toho ať s ním koná, a skonaje,
aneb na čemž zuostane, to nám daj bez meškánie věděti a přiepisy zase nám pošli.
Toto ještě znamenaj, jestližeť by pan Dětřich chtěl co v přiepisu opraviti, af Ondřej
toho dopustí na takovej běh, že toho nepřijímá, než že na nás to vznésti chce; ač
tak svoliti budem chtieti, tehdy se konati bude. Už tiem nedli a učiň pilnost svú.
1752.
Jan z Rosenberka nařizuje, kterak mají se udělati dlužní listy dvěma věřitelům. (M)
V Soběslavi 1462, 27. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 24 b.
Jan z Rozmberkga. Petře a Mikuláši milý! Žádámef s pilností přikazujíce,
abyste Janovi Hodějovskému samému toliko list na n^ kop peněz drobných udělali,
tak aby jemu úrok dáván byl dvě neděli po svatém Havlu a též po svatém Jiří;
alle jistina kdyžby puol léta dali napřed věděti, ta jemu má dána býti konečně
v témždni po svatém Havle neb po svatém Jiří; leženie buď u Vlašimi neb ve
čtyřech mílech vzdálí nebo bUže. A Vyzkovi s Thábora také list napsati kažte podle
prvnieho běhu, než to att jesti vstaveno a změněno, aby jemu jistina po napomenutí
byla dána dvě neděli po s. Havle neb po s. Jiří; a též i úroci na všaký s těch
dvů časóv. A mnichem do Budějovic dajte sto kop s těch peněz, kteréž Ěehoř poslal.
Datum Sobieslaw, feria H. ante s. Wenceslai anno oc LXH®.
Famosis Petro Wyssnie de Wietrznie purgravio, et Nicolao notario nostro supremo,
fidelibus sincere dilectis, d. d.
1753.
Purkrabí Zvlkovský úředníkům Krumlovským: o záležitostech peněžních. (K)
Na Zvfkově 1462, 7. Hjna. — Orig. pop. arch. Orl. VIL Oy, 8. 6. 21.
Službu svu vzkazuji vám, slovutní přietelé milí! A teď vám posielám zase
čtyři zlaté, nebť jsú jich nechtěli vzieti a praviece, že váhy nemají; i sámť sem to
viděl, žet jsů málo váhy neměly. I slíbilť sem já za to Zpěvákovi i Hodějovskému,
že jim ty čtyřie zlaté budu dáni do sv. Havla. A oniť jsú mně listy vydali. I věřímf
já vám, že na to budete pomnieti a jiné zlaté mi pošlete; neb bychf měl své, dal
15*
^
116 A. XXVIII. Dodavek k donUům rodu Bosenberskeho do r. 1526,
bych je za páně Mt rád, i nemámť, tof Buoh víe. A Hodějovskému dodal sem XVIII
gr. nad jeho zlaté, neb tak list svědčí. A teď, pane Mikoláši, posielám ty spisy.
A o Předborovi, jakož mi píšete, o tomf mi jest nic nebylo rozkázáno, tepm to od
vás viem; chcif se k tomu rád přičiniti s pilností. Datom Zwiekow, feria Y. post
Francisci, annomm oc LXn®. Jan z Petrovic, pnrgrabie na Zviekově.
Urozeným panošiem Petrovi z Yětmie porkrabí na Eromplové, a Mikulášovi kancléři,
přátelaom milým b. d.
1754.
Purkrabí Zylkovský Krumlovskému: o peněžních záležitostech. (E)
Na Zvíkově 1462, 13. řijna. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Or, 8. č. 22.
Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! A divím sě tomu, že těch čtyř
zlatých nepošleš Zpěvákovi a Hodějovskému za páně Mt ; neb toto věz, žef jsú u mne
zlatých nechali, a nechtie jich vzieti, leč všichni položení budu; a listyf jsú vydali
tiem během, že sem já jim za to slíbil takýmž obyčejem, jako by na páně Mt listy
měli. A při tomf jest Eokoth byl. Protož, milý přieteli, pošliž mi ty čtyři zlaté po
tomto poslu ; neb nepošleš-li jich, věz jisstie, žef mně láti budu, a páně Mt k škodě
připravíš. Neb bychf mohl penězi odbýti, měl bych s to dosti; i nechtief peněz
bráti, a zlatýchf zjednati nemohu, bychf za každý chtěl po kopě dáti. Datum Zwiekow
íeria im. ante festům sancti Galii, annorum oc LXn^.
Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Slovutnému panoši Petrovi z Yětmie, purgrabí na Erumplově, přieteli milému d.
1755.
Jan z Rosenberka svému úředníku: o vojenskou hotovost pro krále. (E)
B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. č. 2.
Jan z Rožmberka. — Lulášku milý ! Tedť posieláme přiepis listu královy Mti,
kterýž nám píše, jemuž porozumieš. I žádámef s pilností, aby vedle toho již lidi tak
řiedil, aťby nahotově byli branně vojensky s pěšími i s spíží, jakož teď ceduli toho
posieláme. A zvláště s zemany aby mluvil s pilností, přiepis jim přečta, afby se sami
i s lidmi tak nahotově jměli s námi a vedle nás. Zvláště tak mluv s Přěsským [?]
a Lhotský[m], ješto zástavy držie od toho panstvie, ať jsú s lidmi svými dědičnými
nahotově; a což zástav jest, oni af vedle jiných našich v tom řádě položeni jsú
a s nimi trpie, za to jich pross; a kromě Koňaty a Eunáše, s těmi sami mluviti
budem. Jež pilností učiň, jakožf věříme, i s Johanesem.
;jf'.^ l-n^^-- ;'>••?_
Dopisy 0 rohu 1462. 117
1756.
Purkrabí ZyíkoYský Jann z Bosenberka: o obeslání na Tojnu. Přátelé Bousotí chtějí
žalovati 9C. (E)
Na Zvíkově 1462, 8. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. č. 23.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! A račte VMt věděti, žef sem s některými
dobrými lidmi a služebníky VMti mluvil o nynější vojnu, s VMtí aby jeli, kteříž sú
mi sě zdáli, že by mohli s VMtí jeti. Milostivý pane, rač VMt věděti, že jich málo
budete mieti anebo i žádného; nebť sě každý vymlúvá, a nechtie jeti. Ale protoť
sem já jim rozkázal od VMti, když by je VMt obeslala k této jiezdě, aby hned jeli.
I ráčí-li je VMt obeslati, toť jest při VMti. A služebníci k hradu, jestiť jich drahně,
ješto mají s koňmi slúžiti : i žádný z nich koně k tomu nemá, ješto by mohl s VMtí
jeti. I milostivý pane, jistěť mi sě zdá, že by VMt dobře učinila, aby VMt ráčila
rozkázati, aby VMti každý z nich slúžil, tak jakož z práva slúžiti má; měl by VMt
dobru pomoc jíezdnými, tak jakož sem já to přehlédl. A račte VMt věděti, žeť sem
3 těmito od VMti mluvil a jim od VMti rozkázal : s Heřmanem s Hrádku, s Lopathú ;
Hodějovskýť u VMti nenie a Kadkovec ; mluvilť sem s Jedlicí, a s Benešem z Vesce,
a s Petrem z Dobrohoště, a s Přechem s Dobrohoště, a s Janem Flašku z Bajšova.
Každý sě z nich vymlúvá a nechtiec jeti. A teď VMti posielám čtyrydceti kop a puol
druhé kopy starých peněz, těch peněz, jakož jest VMti pan Václav Tiavák o nich
pravil, a dva groše; nebť viece těch peněz nenie, kromě groši miešenští, těch sem
vzieti nechtěl; a zlatých jest šestmedcsietma, ale váhy nemají, i nesmělť sem jich
vzieti, leč by VMt rozkázala. — Také račte VMt věděti, žeť jest Markvarth syn
Rúsuov umřel, a jestiť pochován v Plzni v klášteře v sobotu nynie minulu. A takť
mi jest vzkázáno od dobrého člověka, že by přietelé Rusovi o to přemlúvali a chtiece
k EMti a pánuom na VMt žalovati; a sám Rús jestiť v Plzenště u přátel. Datum
Zwiekow feria H. ante festům sancti Martini, annorum oc LXW.
Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d.
1757.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o peněžních záležitostech, o panství Rosen-
berském oc. (E)
B. m. (1462) — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. č. 35.
Jene milý! Jakož nám píší o té ženě, kteráž na dvoře sedí, kterak by sroz-
uměl, že by k miestu šla, a zvláště že by chtěla, aby při ní všecko obilé ostalo oc :
zdá se nám, aby se v tom přičinil pro dalšie náklady, ale aby diel toho obilé nám
zuostalo. A pakli by vždy jinak nemohlo býti, ale abychom v sudu nestáli; jakž
118 A. XXVTU. Dodavek h dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526.
budeš moci, tak učiň. — Item o paní če&kové, jakož upomíná ze n^ kop : nevieme,
bychom jemu nynie víec povinni byli, než sto kop, a druhých sto teprv k sv. Havlu ;
i píšemf jí o rok, a cof odpovědi dá, ohlédaje, pošli nám bez meškánie. — Item
o ječmenu, jakož píší, dotyce, že by sladu přikúpiti musil: i to učiň vedle toho,
jakž vidíš potřebu. — Item o čádkových penězích chcme Mikulášovi psáti, aťby je
dal. A cožf se pak těch sirotkuov dotyce, přičiň se, af jim jest ten statek uničen
a zapsán. — Item o Matěje z Todně, jakož píší, že by prosil za XX kop, a na ostatní
dluh aby jemu list byl obnoven na drobné penieze, za zlatý XL gr. čtúce: nám se
dobré zdá. Protož milý Petrovský, muožete-li těch XX kop z úřadu svého dáti,
dajte: pakli by nemohli, daj nám věděti, af to opatříme, a list také obnovíme; jedné
pomysli na to, aťby úrok povýšen nebyl nad první běh; neb zlatý stojie v listu po
XXXII gr. — Item o drva k palivu do Prahy žádáme, aby tři plavý zjednal; a na
ty nám zjednaj některý žleb koňský do marštalí, a také některý tisíc šindeluov, nebť
nám toho potřebie do domu. — Item jakož píší o úroky komorní do Prahy i jinam,
že by spraviti chtěl oc: námC se dobře líbí, aby jich pojednal; jedné aby na pKe-
kazu nebylo, jakož dáti máte Žakavcovi a Předborovi, to opatř a učiň pilnost svú,
jakož věříme. — Takéť věděti dáváme, že se paní Šaumburskú máme smlúvu o polo-
vici panstvie Rozmberga, tak že jim máme dáti in^ zlatých, a to ve dvú letů, a listy
sobě konati máme ještě v témdni. — A tyto listy králově Mti, panu Maidburskému a paní
Čeňkové pošli pilně nemeškaje do Prahy ; a odpovědi což [dá], nemeškaj nám poslati.
číslo 1757 jest odpoYěď k listu 2 30. dubna 1462, tištěnému zde str. 109 č. 1741.
1758.
Úředník Zvlkovský pánovi: že Hodéjovský upomíná. Posílá list Sedlčanských. (E)
B. m. a b. d. (1462?). — Orig. pop. arch. Orlického VU. Or, 8. I 40.
Také mne velmi napomíná Hodějovský z peněz, jakož jste jemu VMt řekli,
aby VMti čekal do tří králuov. Račte mi o tom VMt rozkázati. A .teď VMti po-
síelám list od Sedlčanských, kteříž mi píší, jemuž VMt porozumiete.
1759.
Bynart Houska Jarohněvovi z Usuší: o srocení s panem Jindřichem Hradeckým. (B)
Na Soběslavi (1462?) — Orig. arch. Třéb. Fam. Húska.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane, Jarohněve milý ! A teď list po-
sílám, kterýž pán Hradecký pánu JMti odpisuje o md věc, jemuž porozumíš. I milý
pane Jarohněve ! Prosím já vás, stůjte se mnú na roku, jakož sem někerů chvíli byl
u vás na Třeboni a za též sem vás prosil, a vy ste řekli, že tu práci pro mě vážiti
chcete a se mnú na roku státi. I milý pane Jarohněve! Položte vy toho rok neme-
škajíc ; [k] kterému by času mohlo býti, dajte mi to věděti. A jáf také svými přátely
Dopisy B rohu 1462 a 1463. 119
stanu před panem Hradeckým na ten čas, když vy o to rok položíte. I milý pane
Jarohněve! Věřím já vám, že mne v té věci neopustíš a že se mnů staneš pro mé
dobré. Neb mi jest toho pilná potřeba. Dán na Soběslavi.
Eynart Húska z Yratišova.
Urozenému panu Jarobněvovi z Usuší, přieteli mému milému buď.
1760.
Purkrabí Zvíkovský (?) Janu z Rosenberka (?) : o lesy ; Táborští nemají mlýna Stružineckého
ve dskách. (K)
B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K 16.
Také račte VMt věděti, žeť jest Kozský k tomu rád svolil, afby syn Hury-
chuov lesuov VMti opatryval; račte VMt tiem neprodlévati, nebť se VMti v nich
veliká škoda děje. Také ráčí-li VMt ve dekách kázati ohledati, co jest Táborským
za ciesaře Sigmunda od starého pána dobré paměti ve dsky kladeno, aC pilně pa-
matují, bude- li Stružinecký mlýn ve dskách; nebť sú mi dobří lidé pravili, gesto sú
při tom stupování byli, že by toho mlýnu ve dskách neměli a že jej držie tak, jakž
se v nepokojná léta uvázali.
1761.
Lomnicčtí Janovi z Bosenberka: o dluzích f kněze Václava faráře. (M)
V Lomnici 1463, 5. ledna. — Orig. arch. Třéb. 1. B. 3 K% 5 a.
Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane náš milostivý. A rač VMt
věděti, žě požádal jest nás kněz Jakub farář náš, abychme jemu dali svědomie na
listu k VMti o tom kramáři Luogarovi, jenž praví, že by nebožtík první kněz Václav
farář náš dobré paměti zuostal jemu dlužen XV kop peněz za některé věci. Protož
račte VMt věděti, žeť sme o to sě svolali všickni starší i také kostelníci, tiežíce sě
mezi sebú, byHi by kto mezi námi, jenž by věděl o tom dluhu svrchupsaném, jakož
ten kramář svrchupsaný praví; tehdy jsú všickni řekli, že žádný z nás o tom nic
nevie, ani také žádný z nás kdy o tom jistém dluhu nic ot nebožtíka kněze faráře
svrchupsaného nikdy neslyšal, než o jiných dluziech, což jest jiným zuostal, o těch
dobře vieme. Datum Lompnicz feria IIII. ante epiphaniam domini annorum oc LXIIF.
My purgmistr a rychtář i konšelé města Lompnice.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu našemu milostivému buď dán.
1762.
Svědomí Albrechta Mta z Dímého o spolku Čeňka z Wartmberka s Oldřichem z Rožmberka. (M;
B. m. 1463, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenherg 6.
Já Albrecht Ruoth z Diemého vyznávám tiemto listem každému, ktož jej
120 A. XXVIII. Dodavek h dopisúm rodu Bosenberského do r. 1526.
čísti nebo čtúce slyšeti budu, že mi jest to svědomo, v těch časiech za slavné pa-
měti ciesaře Zigmnnda a krále našeho milostivého, a pána pana Oldřicha z Rožm-
berka dobré paměti, a když sú za slavné paměti již psaného ciesaře dsky zemské
otevřieny byly a k nim přístap byl vedle práva, tu dobré paměti pan Oldřich z Rožm-
berka kázal hledati ve dskách spolku svého se panem Čeňkem z Wartmberka dobré
v
paměti Matějovi Štěrbovi a Ondráškovi, té chvíle úředníkem u desk zemských. A když
sú hledali a na ty dsky přišlo,, které jest měl Roháč na Sioně a potom je čabelický
vrátil k jiným dskám, a v těch dskách také jest hledáno spolku pana čeňka a pana
Oldřicha z Rožmberka. A tak již psaní Matěj Štěrba a Ondrášek, úředníci u desk,
pravili, nalezše v těch dskách miesta z desk vyřezaná, že jest v těch dskách svrchu-
psaných pánuov spolek zapsán byl. A tak sta se pamatovala oba, a že by to praviti
chtěla vedle práva, a že sú v těch dskách ten spolek zapisovali oni. To sem já již
psaný Albrecht Ruoth od nich slýchal. A toho na svědomie svú sem pečet přitiskl
k tomuto listu, jenž jest dán anno oc LXIIF. v sobotu po božem křstění.
1763.
Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: o knězi Jana Plzákovi. (M)
V Soběslavi 1463, 20. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 24.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Věděti dávám, kterak ke mně přišel
kněz Jan Plzák žádaje, abych VMti psal o jeho zachování: i račte VMt věděti, že
je dobrý kněz, příkladný a ctnostný, neb jiného o něm psáti neumiem, jakož VMt
i konšelé o tom zpraviti mohu. Erom kněze Beneše a jeho neuměl bych o jiném
psáti; neb jistě VMt dobře činí, že se na zachovánie ptáte, neb veliké zádušie VMt
máte, kdež k které faře kněze příkladného dáte. A VMti velice děkuji z zvěřiny.
A tak sem zřiedil, jako mi VMt psala. Scriptum Sobyeslaw feria mi [sic] in die Seba-
stiani et Fabiáni martirum anno 9c LXIII. Jan z Dobronic.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému buď dán.
1764.
Řehoř Elaric Janovi z Rosenberka: o uvázání pana Zdeňka ze Šternberka u Vitoraz
a o věcech hospodářských. (R)
V Třeboni 1463, 16. února. — Orig. arch. Třéb. Historica nova.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! Věděti VMti dávám, že sem v s nuoci
přijel z Vitoraze. Ta věc pěkně tam stojí, a on pan FolkchenštorfiFar velme se pěkně
v tom jmá, a již se téměř vše věci stěhoval doluov. A chce panu Zdeňkovi k uvá-
zánie*) svého obilé dáti, na tři kopy čebruov ovsa, na dvě kopě čebruov žita, s deset
vozuov sena, slámy drahně a na tři sta pstruhuov. Také, milostivý pane, račte roz-
Dopisy 0 roku Í463. 121
kázati, aby ten most od Svinuov k Třeboni byl opraven, nebf formané túžíe velmi,
že pře most nemohu, ještoj velmi zlej, a skrze vodu také, ještoj veliká. A já se
bojím, že by pan Zdeněk nemohl z Třeboně do Svinuov, neb voda z Bynova**) z ryb-
níka jde, a přes most nelze, ještoj přieliš zlej. Také kohož budete ráčiti poslati na
koně, kažtež jemu býti u mne na masopust, af bych já jemu list dal k Tovarkovi
do Hradce, af by jemu zlaté tam dal. Nebf já v středu opět na Yitoraz pojedu,
a takéf i oni v středu v Hradci musjBJí býti, a ve čtvrtek první u postě s Tovarkú
jeti do Brna Kroměříže. A zlatéf já VMti pošli. A prosím račte rozkázati Práškoví,
af by první středu postnie což muož najraněji na Novém Hradě byl; tu já také
přijedu. Také račte věděti, žef my ryb panu Zdeňkovi nemuožem zjednati; protož
račte to opatřiti, jakž ráčíte. A VMt snad nepomněla do úřaduov psáti, aby za
pomomí penieze zlaté jměnili. A když by byla jiezda VMti do Prahy, bylo -li by
s vámi mluveno o Haška aneb Tvamožka, jakož viete oč, račte toho odložiti do
vašeho z Prahy vrácenie. Datum Trzebon, feria IV. post s. Valentini anno oc LXITL
Řehoř Claric.
Urozenému pánu, panu Janovi z Roznbergka, pánu mému nejmilostivějšímu bud dán.
♦) Cf. $Í8lo 65. této sbírky ▼ A. Č. VH. str. 243. **) P. P. 310: Biňov.
1765.
Opat Třeboňský Krumlovskému purkrabí: o ukradených koních v Mokré. (M)
V Tfébmi 1463, 9. hřessna. — Orig. arch, Třéb. I. B. 5 B C. 13.
Modlitba naše napřed s věrným pozdravením, urozený příteli milý. A vznesl
na nás člověk náš jménem Ješek, ukazatel tohoto listu, že jest mu vzato násilém VI
koní, i s těch šesti koní dva jest uptal, v Mokrém žě by měl člověk jménem Kupec,
a kterak jich dosáhl, tohof vás ústně spraví napřed jmenovaný člověk náš. Žádáme
a prosíme, abyste ráčili toho člověka v Mokrém k tomu držeti, aby ty dva koně
zase vrátil člověku našemu, jakož vám věříme a ufáme. Datum ex Trzebon mona-
sterio nostro feria IIIL in festo sanctorum Cirilli et Metudii confessorum.
Michael abbas monasterii Trzebonensis.
Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic purkrabí na Krumlově, přieteli d.
1766.
Jan Rous Jarohněvovi z Usuší: zve ho k přQézdu na Krumlov. (R)
V Dubnem (1463, 8. dubna). — Orig, archivu Třeboň. Fam. von čemin.
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý ! A prosím tebe, aby v tento pon-
dělí po Velice noci [11. dubna] na noc v Krumlově byl, nebtě páně Mt k tomu
svolil, kohož bych kolivěk z páně služebníkóv při tom chtěl mieti.*) A KoĎatať také
ArchiT Č«dcý XIV. 16
"^
122 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu Boseviberského do r. 1526,
bude a někteří jiní. I prosímC, že na svrchupsaný čas budeš. Tohof prosím odpovědi
po tomto poslu. Dán u Veliký pátek v Dubnem. Jan Rús z čěmin.
Urozenému panoši Jarohněvovi z AusuSie, haytmanu na Třeboni, přieteli mému milému d.
*) Yú č. 1768 (1463, li. dubna).
1767.
Eoňata z Olešnice Janovi z Bosenberka: že Bous ujel, neznámo kam. (B)
Na VlMavech (1463, 13. dubna). — Orig. arch. Třéb. Fam. von čemin.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Službuf svú vzkazuji TMti. A rač VMt
věděti, žef sem s PHbíkem mluvil, aby Rusa obeslal, aby před VMtí stál v pátek
[15. dubna]. I dal mi jest Přibík odpověď, že jest z kraje ven jel a že jeho nevie,
kde jest. Než kdy sě do kraje vrátí, že jemu to chce pověděti. A prosím VMti,
jestliže by mne potřebie nebylo v pátek, rač mne doma ponechati, nebf jest mi něco
pilně potřebie. A toho mi račte odpověd dáti. Dán na Vlhlavech, tu středu po Velice
noci. Eonata z Olešnice.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému buď dán.
1768.
Pamět o při Jana z Rosenberka s Janem Rousem z Čemin. (R)
Na Krumlově 1463, 14. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. von čemin.
My Petr Višně z Větřnie, purkrabie té chvíle na Krumlově, Jan Eonata
z Olešnice, Pavel z Prahy, Oldřich Drochovec z Pláně a Petr Svatomír z Milikovic,
vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budu,
že sme při tom byli a stáli na Erumlově v světnici veliké tu středu velikú u puostě
[6. dubna], když jest urozený pán, pan Jan z Rožmberka, pán náš milostivý, mluvil
JMt s Rusem, že chce vsi vyplatiti, ty, kteréž od JMti drží, a dáti jemu, v kterýchž
listech stojí groši českými neb zlatými, že za každý groš sedm peněz chce dáti,
a kdež opět stojí zlatými, že to JMt chce dáti zlatými. A Rusovi toho učiniti sě
nezdálo, aby bral sedm peněz za groš, než že sě chce listuov svých držeti. I podal
pánu Rús purkrabí Pražského,*) aby to purkrabie ohledal, co by bráti měl. A pánu
sě toho také nezdálo učiniti, by sě JMt s Rusem v súd dával, a že tomu pán chce
tak srozuměti, co mu mieti bude učiniti bez sudu, podav mu JMt tohoto: že mu
chce listy všecky obnoviti v táž slova, jedné aby na lidi neukazovaly a on aby lidí
nedržel, a úroci nynější Svatojirští i z toho listu třetieho, kterýž svědčí věnným
právem plněnie dvě neděli napřed, aby mu dáni byli; a o sv. Havle summa hlavnie
i úroci, vedle listuov těch obnovených, že mu také dáni budu. Tu řekl Rús, že ne-
toliko jeho sě dotýče, ale ženy jeho a dětí jeho, že je jim všecken svój statek za-
Dopisy z rohu 1463. 128
yázal dekami, než kop deset jedné aby mu vydávali do života. Tu páně Mt mu
řekl: Ruse, však vieš, kterak jsi sě nám zapsal i s svým statkem; všaks toho
neměl učiniti, než zachovati sě podle zápisu svého. Tu Rús řekl ku páně Mti : Pane,
ano mě dobří lidé vystřiehali, abych i nynie pro nic k YMti nejezdil, a jáf jsem
teď vždy přijel, jakožto ku pánu svému, odloživ všecky strachy od sebe. I prosil tu
Rús páně Mti pro Buoh a pro matku boží, aby ráčil jeho milostivý pán býti a mi-
lostivě naň pomnieti a k němu dobru vuoli mieti. Tu páně Mt řekl: A kerút sem
nemilost okázal? A Rús řekl: Pane, mněl sem, bych s YMtí žádných súduov již
neměl mieti, a že to na králově Mti stojí, což jest mezi YMtí a mnů. I řekl páně Mt
jemu: Ruse, zdas neslyšel, že nám tě EMt přiřekl i se pány za služebníka našeho,
a kázalf jest JMt jíti za námi do našeho dvoru a slúžiti nám jakožto pánu svému?
A Rús řekl: Bylo jest tak. A tu sě jest podal k tomu Rús, že chce ku pánu při-
jeti i s těmi listy na Krumlov, a pánu je dáti slyšeti a přede pána je položiti, aby
JMt sobě a jemu i jeho ženě a dětem jeho spravedlivé učinil vedle listuov. A na
to jemu páně Mt den položil a jmenoval ten úterý Yelikonoční [12. dubna], aby tak
přgel, jakož sě jest podal, a pojal s sebú kohož mu se zdá z páně služebníkuov.
Tu poděkovav pánu z toho, i řekl pánu, že na ten den v úterý bude. Toho na svě-
domie a na pamět věcem svrchupsaným pečeti naše vlastnic jsme dali a kázali při-
tisknuti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, ten čtvrtek
po Yelice noci, léta božieho tisicieho čtyřstého šedesátého třetieho.
*) Zdeňka Eonopištského se Šteraberka.
[Pět pečetí.]
1769.
Vyznání Jana Koňaty o Janu Rousovi z Čemin. (R)
Na Krundavě 1463, 14. dubna. — Orig, arch, TVéb. Fam. von čemin.
Já Jan Koňata z Olešnice vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož
jej uzřie neb čtúce slyšeti budu, žej Rús poslal ke mně, abych se páně Mti panem
Janem z Rožmberka, pánem mým milostivým, mluvil, a žádal od něho na JMti bez-
pečenstvie; a Jarohněva a Oldřicha Rubika že prosí, i jiných dobrých lidí, aby sě
ku páně Mti přimlúvali, aby mu bezpečenstvie ráčil dáti, aby mohl přijeti bezpečně
i odjeti, a že chce nynie odjeti z kraje, aby JMt neráčil za zlé mieti. A také viece,
což se výplaty dotýče, že Rús v tom chce přátel poslúchati, jedné aby se ode páně
Mti jeho ženě a dětem jeho spravedlivé stalo vedle listuov, a že sě chce zachovati
ku páně Mti, jakož sě zachovati jmá. A to abych věděti dal Přibíkovi Chlumskému,
což by JMt odpovědi na to dal, a on Přibík jemu to dále že má dáti věděti. Neb
já Koňata nevěděl sem, kde jest Rús. Než toto vznesl jsem já tak na páně Mt ten
úterý velikonoční [12. dubna] a žádal od Rusa na JMti bezpečenstvie před těmito
16*
"1
124 A. XXVIU. Dodavek k dapisAm rodu Bosenberského do r. 1526.
dobrými lidmi: Petrem Višní z Větmie, purkrabí ty časy na Krumlově, Petrem
z Mi[li]kovic a z Peršteince, té chvíle purgrabí na Mayštaině, Jarohněvem z Úsušie,
hawptmanem ty časy na Třeboni, Oldřichem Rubikem z Hlavatec, Pavlem z Prahy
a Oldřichem Drochovcem z Pláně. A páně Mf mi tuto odpověd hned před týmiž
dobrými lidmi dal, jakož sě svrchu píší: Af přijede v pátek najprv příští [15.
dubna]. I otázal sem JMti, řka: a má-li gleyt? A JMt mi řekl: Marie, at přijede
k nám jako služebník náš, co mu potřebie glejtu? Toho na svědomie a na pamět
věcem svrchupsaným pečeC svú vlastní jsem dal a kázal přitisknuti k tomuto lista
dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, ten čtvrtek po Velice noci, léta
božieho tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho oc.
1770.
Jan Jeskoun z Němčic Janovi z Bosenberka: o nesvornosti v manželství. (B)
jB. m. 1463, 22. dubna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Némčic.
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi VMt píše, že
ste zpraveni, že s ženu svú smlúvu jmám přátely učiněnu a že bych já jie přes to
překážel oc. Milostivý pane! Mněf se nezdá, bychf já smlúvu rušil, ale onaf smlúvy
nedrží. Měla na tom dvoru seděti i s dětmi, a tu sě živiti, toho jest neučinila, a to
již všeckno opuštěno jest. A byť tu seděla na tom dvoře, nechtěl bych jí překážeti
v ničemž. Protož, milostivý pane, račte mi v tom za zlé nemleti, poněvadž ani ne-
chce opatřiti a smlúvu nechce držeti, žef já to chci opatřiti, což budu moci najlép,
aC by to tak všeckno nespustlo. Datum feria VI. ante s. Georii anno dni oc LXIIP.
Jan Jeskún z NěmČic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bosmberga, přieznivému pánu mému milému.
1771.
Písař Třeboňský Janovi z Bosenberka: o penězích. (M)
V Třeboni 1463, 22. dtibna. — Orig. arch. Třéb. L B. 6 Qr, 2.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt psala, abychme Fajtovi
postúpili v našem úřadě Vni kop a XTTÍT grošuov a ostatek v Ghúsnickém: však
se v našem úřadě dostane postúpiti na čtyřidceti kop. Pak jižf na tom s hejtmanem
posedíme a převržem to ještě lépe, a v tom učiníme, cožf se nám bude viděti naj-
podobněji; i tam v Chúsnickém úřadě to ještě lépe s Koským a Miličínským pře-
běhnem, když tam bohdá budu. A VMti posielám těch Ij.^ zlatých zase, které ste
mi nynie poslali; nebt já sám mám ještě na LXXX zlatých, kteréž sem u Praze
vyměnil, a diel v Soběslavi mi jich Kosař vyměnil. A poněvadž nynie VMt nemuo-
žete mně těch sto kop poslati, ale prosím, jmějte o ně péči, abyste mi je ve dvú
Dopisy 0 rohu 1463. 125
aneb ye třech nedělech poslali, a jᣠv té mieře některak úrokaov poodprosím do
té chyfle; nebt já nerad od VMti zlaté bera, než pohledím toho, budete-li koho
moci jimi splatiti. Datum Trzebon, feria YI. ante sancti Georgii anno domini oc
LXm. Řehoř Claiyc.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, pánu mému milostivému buď dán.
1772.
Ejrál Jiří Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za Bousa. (B)
V Ptaze (1463, 24. dubna). — Orig. arch. Hřeb. Fam. von čsmin.
Jiří, z božie milosti král český a markrabie Moravský oc. Urozený, věrný
milý! Byl jest před námi slovutný věrný náš milý Jan Rús z čemín, zpravuje nás,
kterak někteří jej zhrozují, jiezdu jeho k tobě, a on proto k nám jest přijel. My jsme
jemu řekli, aby on těch hruoz se nebál a že se nám nezdá, by se jemu které po-
hrážky dieti měly, a aby on podle toho rozkázánie našeho, ničehož se protivného
od tebe nelekaje, k tobě jel, a že ty se k němu nebudeš jinak mieti, než jakož
roqezd stal se zde v Praze. Protož onf již podle našeho rozkázánie k tobě jede.
A myt od tebe s pilností žádáme, aby ty se k němu tak měl milostivě, i což se
vyplacovánie dotýče i v jiných věcech, jakož zuostáno jest. Neb kdyby se v tom
jinak stalo, tof by se nás dotklo. I věřímef, že nás v tom opatříš. Na tom vuoli
naši naplníš. Dán v Praze, v neděli po sv. Jiří, královstvie našeho léta pátého.
Ad mandatam propríom dni Regis.
Urozenému Janovi z Rozemberga, věrnému našemu milému.
1773.
Jindřich z Kolovrat Janovi z Bosenberka: přimlouvá se za Rousa. (R)
V Praise (1463, 24. dubna). — Orig. arch. Treft. Fam. von Čemin.
Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý ! Věděti dávám,
že jest se mnú Rús mluvil, že by TMt s ním tvrdě nakládal o tu výplatu, kterúž
od něho vyplatiti chcete. A tak praví Rús, že jest toho podával, aby to ráčil sám
na sě vzieti a rozsúditi spravedlivě sobě i jemu. A také praví Rús, že sě na královu
Mt podával a potom na úřad, kdež listy súdie. I prosil mne jest Rús za přímluvu
k TMti. Jakož já pak prosím TMti, milý pane a přieteli, aby ráčil s ním dobrotivě
nakládati. Neb Rús praví, co sě té výplaty dotýče, že sě chce k tomu povolně mieti.
A také praví, že ve všech věcech chce TMt zachovati jakožto pána svého a jakožto
na Yěmého služebníka slušie. I vždyť prosím, milý pane, rač s Rusem milostivě
a dobrotivě nakládati. A věřímf, že mne v tom neráčíš oslyšeti pro mě i pro mú
službu. Datum Pragae, dominico post s« Georgii. Jindřich z Kolovrat.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberga, pánu na Krumlově, přieteli milému bud.
126 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
1774.
Zdenek ze Šternberka Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za Roasa. (R)
Na Konopišti (1463, 25. dubna). — Orig. arch. TřA. Fam. von Čemin.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli mně zvláště milý! Byl u mne
Rús, služebník tvuoj, pokorně se mnú mluvě a za to mne prose, abych sě k tobě
zan přimluvil, aby s ním dobrotivě naložil, a zvláště o ty penieze, které zavázal
dětem svým, což sě výplaty dotýěe. I prosím tebe, učiň to pro mě, a nalož s ním
dobrotivě, zvláště o to, což se těch peněz dotýče. Neb jestliže by jinak to býti ne-
mohlo, na mém úřadu chtělť by o to přestati, jehožť by to radějie viděl, by sám
s ním o to uhodil Takéf věděti dávám, že rada cíesařova a farář z Sstuonie [sic]
a šest konšelóv z Eremže dnes u mne byli ; a na čem jsú se mnú zuostali a já
s nimi, toho Rús tě zpraví, nebť jest při tom byl. A milý přieteli, rád bych viděl,
by sě dobře měl. Datum Conopisst, in die Marci.
Zdeněk z Štemberga, najvyšší purgrabie Pražský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, přieteli mému zvláště milému.
1775.
Erál Jiří Janovi z Rosenberka: o Rousa, (R)
V Praze (1463, 27. dubna). — Orig. arch. Tréb. Fam. von óemin.
Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený, věrný
milýl Srozuměli sme tomu, což nám o Rusa píšeš. Protož žádámef od tebe se vší
pilností, aby k Rusovi tak se měl, jakožf sme nynie po Rusovi v listu našem psali,
kterak se k němu mieti máš. A za to máme, žef jest již ten list náš tebe došel.
A jinak toho [pro žádnu věc]*) nečiň. Toť jest vuole naše. Dán v Praze, v středu
po sv. Marku evangeliste, královstvie našeho léta pátého.
Relatio dni Johannis de Rabenstein, praepositi Wissegradensis 9c.
Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému.
*) Slova v záTorce jsou přetržena.
1776.
Jan Rous Janovi z Rosenberka : prosí, aby mu byl určen den k příjezdu. (R)
V Máhvicích (1463^ 27. dubna). — Orig. arch. Třeb. Fam. von Óemin.
Služba má napřed TMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti
dávám, že mi jest králova Mt rozkázal, abych k VMti jel, a tak já učinínu Který
den VMt káže přijetí, za to prosím VMti, račte mi dáti věděti; neb bych hez toho
hned sám byl přijel i přijedu sám, nedá-li mi TMt věděti. A také list jmám k TMtí
Důpisy 8 rohu 1463. 127
od EMti. A prosím VMtí, račte mí dáti odpověď listem vaším po tomto posla. Dán
v Malovicích, tu středu před sv. Jakubem Philippem. Jan Rús z čemin.
Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberga, pánu mému milostivému bud dán.
1777.
Vyznání obce Krumlovské o Rousovi. (B)
V Ertmhvi 1463, 24. května. — Orig. arch. Třéb. Fam, von Čenúin.
My purgmistr, rychtář, konšelé i všecka obec města Krumlova Českého, vy-
znáváme tíemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budu:
jakož jsme měli spolu činiti s Latranskýmí,'*') súsedy svými, o lozunky a přidávánie
k městu na opravovánie: i prosili sme Rusa, aby nám pomočen byl, aby Latranští
8 námi opravovali kostel, mosty, pastýři s námi platili i obecniemu poslu. Toho nám
Rús řekl pomočen býti. A za to my starší i obec jemu Rusovi štuk kmentu dali
fime. A když sme jemu ten štuk kmentu dali, tehdy jest nám Rús toho dopomohl,
tak jakož svrchu psáno stojí. A na svědomie toho pečet naši městckú přitiskli jsme
k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Krumlově léta od Narozenie s. b. tisícieho
čtyřstého šedesátého třetieho, ten úterý před sv. Urbanem.
*) Předměstí EnmiloTské.
1778.
Vyznání obce Latranské o Rusovi. (R)
V Krunůově 1463, 24. května. — Orig. arch, Třéb. Fam. von Čemin.
My starší i všecka obec Latranská Krumlova Českého vyznáváme tiemto listem
obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budu, že když jsme činiti měli
8 městem a obcí Krumlovskú, s súsedy našimi, o lozunky, tu jsme prosili Rusa, aby
nám pomočen byl. A za to starší, kteřížto tu chvíli vládli a lozunkéři byli, točiž
Bmieř, vzav od Ruozvory nožieře dvanácte řezákóv a dal Rusovi od nás od starších
i od obce. I řekl nám Rús pomočen býti^ abychme puol kopy přidávali každý rok
k městu, a tiem abychme všech lozunkóv a pomocí prázdni byli k nim přidávati, což
se města Krumlova dotýče. A to stálo tak za čtyři neděle. A my srozuměvše tomu,
že nám Rús to chtěl změniti, i přidal Hašek, také jsa tu chvíli lozunkéřem, jemu
Rusovi vědro medu k tomu od nás starších i od obce, aby nám to tak dokonáno
l>7lo, jakož svrchu psáno stojí. A on Rús přivedl nám to k jinému konci před páně
Mtí. A na svědomie toho prosili sme slovutných panoší Petra Višně z Větřnie, tu
chvíli purkrabí na Krumlově, Oldřicha Drochovce z Pláně a Bohuiika z Bratřikovic,
že J8ú k naší prosbě své pečeti k svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán
a psán v Krumlově léta od Narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho,
ten úterý před sv. Urbanem.
(Tfi pečeti zachované.)
ř.
128 A. XXVIII. Dodavek h depMm rodu Rósenberského do r. 1526.
1779/:
iŤeboňští úředníci Janovi z Bosdnberka: o pří Jilovických s mlynářem o paatvcL (M)
V Třeboni 1463, 25. května. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 A P, 4k.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož YMt rozkázala mlynáři vašemu
o té Dvorce z Yelešínského úřadu s lidmi vašimi s Jilovice z úřadu našeho před
námi státi o to, ješto tíž YMti lidé z Jilovice tomu mlynáři pastvy bránie : i račtež
věděti, že sme je s uobú stranu vyslyšeli; a tak sme tomu porozuměli, že ty pastvy
nejsú toliko těch lidí Jilovických, ale jsú pustoty vaše dávno od té vsi zapuštěné,
než že jsú těm lidem dopřieny z milosti, a oni z nich těch pustotin oplácejí Ym
grošuov, než beru s toho mlynáře IIII groše a jinde n groše, že se jim nedostane
dáti než n groše. A my hlediece k tomu, že ten mlynář jinde pastvy nemá a že
by tu bez té pastvy těžce seděl, a že jest i prve rozkázáno bylo, aby jemu též
pastvy přieli, (tak jest před námi mluveno) : i přikázali sme lidem těm vašim z Jilo*
více, aby jemu té pastvy neh^'ili do vašeho dalšieho rozkázánie. A to sme proto jim
do vašeho dalšieho rozkázánie odložili, že chcme YMt toho šíře zpraviti. A jim těm
vaším lidem z Jilovice nezdálo se nás v tom uposlechnuti, a odvolali se na YMt
Chtěli sme jim list k YMti dáti ; nechtěli vzieti a praviece, že chtie s živými Ustrni
před YMti osobně býti, a dobře protivně mluviece, ješto v tom jinému nerozumieme
než zlé vuoli. A předkládají, že jim mlynář Škodu na jich lukách činí. I to sme
pověděli, že škody své právo mají, jestli že by jim co uškodil, aby odbyl; všeho se
jim nezdálo poslechnuti. Protož jakž YMt o tom dále rozkáže, tak se stane. Datum
Trzebon, feria mi. in die sancti Urbani anno domini oc LXin^ Avšak bychme YMt
o tom ještě lépe rádi zpravili.
Jarohněv z Úsušie hejtman, a Řehoř Claryc písař na Třeboní.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, pánu našemu milostivému buď dán.
1780.
Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o senech okolo rybníků, o koních. (M)
V Třeboni 1463, 27. června. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Mfi, 21.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Yěděti YMti dávám, že sem zpraven, že
by fišmajstr sena okolo rybníkuov kázal prodati, kterýmižto [kteréžto ?] ten, ktož obrokem
vládl i těmi trávami vládl, oklidil k vaší potřebě, protože jsú sena lepší a pH ruce,
ješto se rovnějším nákladem skliditi mohu. I protož prosím YMti, račte s fišmajstrem
o to mluviti, afby toho jinak nejměnil, než jakož jest prve bylo, afbý YMti raději
lepší nežli horší zuostalo. Neb ta sena daleká dávají sé s polovice kliditi, protože
nejsú tak dobrá a že jsú s věčím nák[la]dem kliditi. Také sem YMti pepomnél
v Soběslavi pověděti, že mi pravil Petrovský o nevelikém koni u Rynartba v Ber-
Dopisy e roku 1463. 129
narticích a pokládá jej za vaši dobu; ale protože je věcí než ten šlojíeř, který ste
od JindKcha Sádly jměli, i račtež Petrovskému oň psáti, ať jej lépe ohledá i pokusí,
a bylo- li by co hodného, jakož on pak praví, že by se VMti hodil, račte jej kázati sobě
kupiti. Datum Trzebon, feria 11. post sancti Johannis babtiste anno domini oc LXIIP.
Jarohněv z Usušie, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznberka, pánu mému milostivému buď dán.
1781.
List Rousftv na vyručení z věže. (K)
Na Krumlově 1463, 11. července. — Opis arch. Třéb. Fam. von čemin.
My Henrych z Sobětic, bydlem tehdáž na Velešíně, Jan Kosoř z Malovic,
Bohuslav z Malovic, Jan Koňata z Olešnice, Víta ze Rzavého, seděním na Dobroniciech,
Oldřich Rúbík z Hlavatec, seděním v Dubnem, Kunáš z Machovic, Jarohněv z Úsušie,
hawptman Třeboňský, Erasim z Michnic, purgrabí Novohradský, Mikuláš Víta ze Rza-
vého, seděním v Húzné, Beneš z Komařic a Beneš z Dubného, vyznáváme všichni tiemto
listem obecně a všady i přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že sme
vyručili a mocí tohoto listu vyrukuj em z věže slovutného panoši Jana Rusa z Čemin
od urozeného pána, pana Jana z Rožmberka, a vedle JMti od najduostojnějšieho otce
kněze Jošta, biskupa Vratislavského, ve dva tisíce kop gr. dobrých, střiebmých,
obecně v zemi české berných, na takovýto běh a tak, aby jíž psaný Jan Rús z věže
vyručený nahoře na té věži na tom ponebí, kdež světnička jest, a svrchu po kranci,
prost bez želez i všelikého vázánie, aby chodil a tam obýval; ale doluov s věže
na žádného aby nevolal, ani s kým doluov mluvil; a odtud z toho ponebie, kdež
světnička jest, také dále doluov na jiná ponebie neb z věže ven aby nižádným během
ani kterým obyčejem nevy chodil ani kterak vynikl bez svobodné vuole nahoře psaných
pánuov a bez jich rozkázánie, a to od dánie listu tohoto za nn neděle pořád zběhlé.
Pakli by mimo to již psaný Jan Rús kterak učinil, tehdy my svrchupsaní rukojmie
vyznáváme tiemto listem všickni ruku společnú a nerozdielnú, že sme propadli zá-
klad svrchupsaný 11^ kop gr. pánuom svrchupsaným a jich dědicem. A ten základ
JMti máme a slibujem dáti a splniti u měsíci najprvníem pořád čtúce po nezdržení
svrchupsaném úplně a v celosti. Pakli bychom toho neučinili, jehož bože nedaj, tehdy
my rukojmie všickni svrchupsaní, kteříž najprv ode pánuov jmenovaných ústně, listem
nebo jistým jich poslem napomenuti budem, jeden na druhého neukazuje ani se
druhým vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma
koňoma máme vjeti a vlehnúti, aneb miesto sebe každý bude moci panoši řádu
rytieřského též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti v uobyčejné
leženie, kteréž země česká za právo jmá, do města Krumlova Českého nad Vltavu
ArchÍT Český XIV. 17
130 A, XXVIIL Dodavek h dopisim rodu Bosenberskeho do r. 1526.
aneb odtnd y YII mílech vzdálí anebo bUže v duom ctného hospodáře nám ode
pánuoY nahoře psaných ukázaný [obyčejné výminky ležení]. Na potvrzeníe a zdrženíe
toho i lepSí jistotu my všichni rukojmie svrchupsaní pečeti své vlastnie s dobrým
naším vědomím a s plným přiznáním dali sme a kázali přivěsiti k tomuto listu
dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od Narozenie s. b. MCCCCLXm^
ten pondělí před sv. pannu Margrethú.
1782.
Jan z Bosenberka purkrabí Zvíkovskému: o žencích a o vyručení Jana Rousa. (K)
V Krumlově 1463, 17. srpna. — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 19.
Jan z Roznberga. Jene milý! Jakož žádáš sto žencóv, ty sobě vezmi k své
potřebě. Také o tom člověku věz, žeť jest vyručen listem ve dva tisíce kop do sv.
Martina na postavenie, a čtyři neděle mámy jim dáti [věděti] aneb oni nám též v tom
času. A první zápis jeho ten sme sobě zdrželi a zachovali ; a také mámy některé věci
před sebú, jestliže by on neb přietelé jeho sobě co brali před se, gesto nám to
dobře slůžiti bude. Dán na Krumlově, feria IV. post Asumpcionem beate Marie
virginis, annorum domini oc LXIIF.
Slovutnému panoši Janovi z Petrovic, purkrabí na Zviekovč, věrnému našemu milému dd.
1783.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému, aby mu poslal voly a med do Prahy oc. (E)
B. m. 1463, 16. záři. — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 20.
Jan z Rozmbergka. Petrovský milý! O tvój běh, jakoš píšeš, chcmeť péči
mieti a tebe v tom neopúštěti. A žádámeC, aby nám poslal přiepis toho listu, kterýžf
najprvé pan Lev psal, rozkazuje jako svému, a ten nám pošli po Vondřejovi z Údině,
když do Prahy pojede. Takéf posieláme čtmádcte voluov; z těch nám pošli do Prahy
nn s těmi kury, jakožf jsme porúčali, aby nám poslal a Ondřejovi z Údině. Jakož
nám píše a [o ?] nevěstu svú, o tof chcme mluviti se panem Zdeňkem. A tak za to máme,
žeC zajtra bohdá u nás bude; chcmef o tom péči mieti, tak jemu pověz. Takéf žá-
dáme, aby nám zjednal tři sudky medu, kterýž by několiko neděl poležeti mohl,
jeden ve XX pinet, druhý ve XXX pinet, třetí ve XIII pinet. A také to opatř, a(
by nám sem poslán byl tři neb čtyři dny před sv. Havlem. Item čtvrtý sudek, ten
nám zednaj nynie do Prahy v XIII neb v XV pinet; učiň v tom pilnost. Datum
feria VI, in die Ludmille, anno oc LXIIP.
Famoso Johanní de Petrowic, purgrawio in Zvriekow, fideli noBtro dilecto d.
Dopisy 0 rohu 1463. 131
1784.
Svědomí Jindiicha ze Stráže, Jindřicha z MichaloYic a Viléma ipladšího z Bisenberka o řečech
Rousových proti Janovi z Rosenberka. (R)
B. m, 1463, 7. října. — Orig, arch. Třéb. Fam. von Čemin.
My Jindřich z Stráže, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Jindřich z Mi-
chalovic, najvyšší komorník královstvie českého, Vilém mlazší z Ryzmberga a na
Rabí, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtůc uslyšie, že když
sme byli při našem najmilostivějším pánu a králi v malé světničce, tu přišel urozený
pán pan Jan z Rozmberga, a Rús s ním. I počel pan z Rozmberga k němu řeč.
A on Rús řekl, že rozumie, že k němu ráčí mluviti, žádaje, aby k sobě přátely
pojel. A pan z Rozmberga svolil jemu. I přivedl Zdenka a Rendle. A tak pan
z Rozmberga dával jemu Rusovi vinu, že by sě k němu nezachovával, jako na věr-
ného služebníka slušíe. A pravil jemu, čím a co by proti němu činil, některé kusy.
A vypraviv i šel z světničty. A přived sebů Hruozu starého, kterýž jest úředníkem
na Poděbradech. I žádal na témž Hruozovi, aby pověděl; že slyší, že by on věděl,
že o něm Rús řeči některé mluvil, ješto by sě jeho dotýkaly. Hruoza pomlčev,
a i řekl bych", řekl, „že neviem, toho nesmiem řéci, neb což jest těch řečí bylo, ty
sem králově Mti pověděl." A KMt k tomu řekl: „Pravda jest, nám jest Hruoza
pravil. Ale my jsme řekli, že křivdu mluví. " Ale tato slova my pro poctivost písem.
Ale JMt prostě jest řekl. A tak potom Hruoza jest pravil, že by jeho Rús prosil
za přímluvu [k] králově Mti zaň, a že by řekl Rús: „Králova Mt jest milostivý
pán páně z Rozmberga a pomáhá jemu velmi, ješto žádný král žádnému pánu z Rozm-
berga tak nepomáhal; neb dal jemu pánu šestnacet [sic] tisíc zlatých, a dvě bemi,
a minci jemu dopustil, kteréžto má veliký užitek; ale nícf plátno nenie, nenief
upHemně s JMtí." A táhl sě toho Hruoza na EMt, žej to JMti tak hned toho času
pravil, a KMt to tak vyznal. Také Rús zase k některým řečem, což jeho pan Jan
Rožmberský vinil, znal sě, a k některým jinak pravil. A k této řeči, což nám Hruoza
pravil, znal sě, ale vo neupřímnosti měnil slova, a neznal sě, by řekl „ neupřiemně " .
Ale Hruoza zase k němu Rusovi mluvil a řekl: „Tohoť já na sobě nechci nechati;
cožť sem já tuto pravil, pravduť sem mluvil. Taks ty ke mně mluvil, a viec, nebs
i jiných pánuov dotekl a pravě, že sobě zámky opravují a nejsú upřiemně s KMtí. "
A to jest nám svědomo. A dalo sě to ve čtvrtek po sv. Francišku [6. října]. Ačkoli
mnoho řečí jest bylo viece, ale toto jest toho pravý rozum kruntovný. A k tomu
bychom sě chtěli ústně přiznati, kdež by toho bylo potřebie. Toho našeho vyznánie
na svědomie kázali sme své pečeti k tomuto listu přitisknuti. Jenž dán a psán léta
od Narozenie syna b. tisiecieho čtyřstého šestdesátého třetieho, ten pátek po svatém
Františku.
(1^ pečeti zachované.)
17*
132 A. XXVIU. Dodavek h dopisům rodu RúsenbersUho do r. 1526.
1785,
Heřman z Říčan purkrabí ZvíkoYskému : o listech dlužních. (E)
Na Hrádku (1463, před 30. říjnem). — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. č. 3.
Služba SYÚ vzkazuji, urozený přieteli milý ! A to mi se nelíbí v listech těchto,
že jest sumě dání [gest sumye daný] ve dvú nedělí po sv. Havle aneb po sv. Jiří,
O úroky bych netbal, by mi dávali ve dvú nedělí; než pro sumu bych já mohl
k škodě přijíti. A kterýž svědčí list mně a ženě mé, af svědčí : kterýž by dal z nás
věděti, aby měl túž moc, jako oba. Dán na Hrádku. Heřman z Říčan.
Urozenému panoSi Janovi z Petrovic, purkrabí na Zvíkově, přieteli a švagru milému buď.
1786.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o listech dlužních Heřmanovi z Říčan. (E)
Na Zvíkově 1463, 30. října. — Orig. pap. arch. Orlického VIIL B. fasc. 24. i. 4.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám listy Heřmanovy.
Nechtěli jest jich přijieti, protože stojí v těch listech, když by ku plnění přišlo
summě, dvě neděli po sv. Havle aneb po sv. Jiří plněnie. Však sem to VMti i prvé
pravil, že k tomu Heřman svoliti nechce, i též sem VMti v svém listu psal, a naj-
posléz poslalf sem VMti ceduli do Benešova, když VMt z Prahy jela. Než k tomuť
svoluje, jakožto i prvé svolil jest, úroci aby jemu dáváni byli dvě neděli po sv. Havle
neb po sv. Jiří; a list, kterýž svědčí jemu a jeho ženě, v tom listu ať stojí: kterýž
by z nich jeden z té sumy napomenul ku plnění, aby túž moc měl, jakoby oba na-
pomenula. I milostivý pane, prosím VMti, račtež těmi listy nemeškati; neb sem já
za list dojitie jemu slíbil, a již jakožto dnes ten rok přejde. Takéť sem Trkovskému
jeho list poslal; i neviemť, příjme- liC jej, nebť mi ho ještě zase neposlal. Také VMt
račte věděti, žeť sem list od Alše vyvadil. Datum Zwiekow, dominica ante festům
omnium sanctorum, annorum oc LXTTT^ Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému b. d.
1787.
Burian z Lípy Janovi z Rosenberka : posílá k němu úředníka svého. (R)
V Lipnici (1463, 2. listopadu). — Orig. arch. Třeb. Fam. Lipé.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberga, pánu na mě laskavému, Buijan
z Lípy a s Lipnice, najvyšší písař královstvie českého. Službu svú vzkazuji TMti,
urozený pane, pane na mě laskavý. Posílám k TMti Mikuláše ze Strhařova, úředníka
mého, cožť nynie v tomto poselstvie ode mne s TMti bude mluviti, aby ráčil jemu
věřiti tak, jako bych já osobně s TMti mluvil. Datum in Lipnic feria HH. post
omnium sanctorum.
Dopisf/ B rohu, 1463. 133
1788.
Jan z Bosenberka písaři Zyíkoyskéma: o penězích odúmrtních. (E)
Na Knmhvě 1468, 6. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. č. 8.
Jan z Rožmberka. — Bartošku milj! Žádámef přikazujíce, aby dal purkrabí
Zviekovskému odúmrtních peněz X kop. Datum Krumlov sabbato ante festům sancti
Leonardi, anno oc LXIIF.
FamoBO Bartosskoni notarío bonorum Zwiekow, fideli nostro dilecto d. d.
1789.
Jan z Rožmberka stvrzuje přijetí peněz. (M)
V Krumlově 1463, 5. listopadu. — Orig. arch. Třéb. U. 338. 2 1.
My Jan z Rožmberka známo činíme tiemto listem, že nám Bartošek písař
Zviekovský poslal po purkrabí Zviekovským do Soběslavi L ÍP, kteréžto jest přijal
kněz Jan Kaplicar k ruce naší; pak my quitujem a prázdna činíme svrchupsaného
Bartoška mocí listu tohoto. Datum Crumlow sabbato ante sancti Leonardi anno oc LXIII^.
1790.
List na vyručení Jana Rousa z vězení. (R)
Na Krumlově 1463, 9. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. von Čemin.
My Henrich z Sobětic, bydlem té chvíle na Velešíně, Diviš z Malovic té
chvíle purkrabie na Plesku, Jan Eosoř z Malovic, Bohuslav z Malovic, Jan Eonata .
z Olešnice, Přibík Žibříd z Mostkuov, Adam z Drahonic, Víta ze Rzavého, seděním
na Dobronicích, Jarohněv z Úsušie té chvíle hawptman na Třeboni, Erazim z Michnic,
té chvíle purkrabie na Novém Hradě, Vilém z Kozieho, purkrabie ty časy na Chůs-
nice, Eunáš z Machovíc, Mikuláš Víta ze Rzavého seděním v Húzné, a Beneš
z Dubného vyznáváme ... že sme vyručili z vězenie a mocí listu tohoto vyrukuj em
slovutného panoši Jana Rusa z Čemin na postavenie od urozeného pána pana Jana
z Rožmberka, a od najduostojnějšieho u bože otce a pána pana Jošta, biskupa Vrati-
slavského, pod základem dvú tisicí kop grošóv dobrých, střiebmých, rázu a čísla
pražského, tak že jej JMti a jich dědicóm a budúcím máme a slibujem postaviti,
kdyžby nám kolivěk svrchupsaní páni, nebo jeden kterýžkoli z nich, jich dědicové
aneb budúcí, dali čtyři neděle napřed věděti, buď listem, neb poslem aneb z úst,
z nás rukojmí kterýmžkolivěk, najmén dvěma. A též zase jestli že by sě nám rukoj-
miem svrchupsaným nezdálo v tom rukojemství státi a dali pánuom svrchupsaným
čtyři neděle napřed věděti, slibujem jej v tom času postaviti na Erumlov český nad
Vltavu na hrad do veliké světnice v moc již psaných věřitelóv našich a úředníku
134 A. XXV ni. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
jejích tudiež najyyššiema, nic sobě proti tomu ku pomoci neberúce, bez zmatku vše-
likého. A když jej tak postavíme, tehdy má přijat býti. A on odtud nemá vychoditi,
ani kterým obyčejem vyniknuti, leč by jej svrchupsaní páni, neb úředník jejich tudiež
najvyšší, v svů moc přijali. A když přijat bude v jich moc, tehdy my rukojemstvie
budem prázdni, a list tento má nám zase vrácen býti bez odpory. Také jestli že by
svrchupsaný hrad Krumlov kterak v té mieře ztracen byl, jehož pane Bože rač
ostřieci, tehdy jej máme a slibujem postaviti na jiný JMti zámek od Krumlova
v devieti mílech vzdálí nebo blíže, kamž by nám od nich, aneb od jednoho z nich
rozkázáno a jmenován byl, tak a na ten čas v jich moc ve vší té mieře, jakož se
svrchu píše, bez zmatku všelikého. Pakli bychom toho neučinili a jeho nepostavili
a v kterémž koli kusu, jakož sě svrchu píše, nezdrželi, jehož Bože nedaj, tehdy
tiemto listem vyznáváme, že sme propadli základ svrchupsaný dva tisíce kop grošóv
dobrých, střiebmých svrchupsaných, nahoře psaným panuom věřitelem našim, a ty
jim máme dáti a slibujem naší dobru, čistú vierú, ruku společnú a nerozdielnú, tak
že žádný z nás svým dielem nikterakž odděliti sě nemnoze, ale dáti a úplně zaplatiti,
od propadenie ve čtyřech nedělech pořád zběhlých, úplně a docela penězi hotovými,
bez odporu všelikterakého, nic sobě ku pomoci proti tomu neberúc, bez zmatku ; toto
sobě znamenitě vymienujiece : jestli že by Jana Rusa svrchupsaného v tom času pán
Buoh neuchoval a že by umřel, tehdy rukojemstvie svrchupsaného máme prázdni býti
a list tento moci nemá mieti. Také jestli že by svrchupsaný Jan Rús v tom času
kam kolivěk jat beze lsti byl, tak že bychom jeho pro to jetie na čas svrchupsaný
a tak, jakož sě svrchu píše, postaviti nemohli, tehdy proto základem hynuti nemáme
.do osmi neděl po nepostavení aneb přepadení toho základu pořád zběhlých; tak že
v těch osmi nedělech máme pracovati a oň státi, zda bychom jej z toho vězenie
kterak vypraviti mohli. A jestli že bychom jeho dobyli a v těch osmi nedělech
pánuom nahoře psaným v jich moc a tak, jakož sě svrchu vypisuje, postavili, tehdy
jej JMt mají přijieti, a my základu máme prázdni býti. Pakli bychom jeho vždy
v těch osmi nedělech nepostavili, tehdy základ svrchupsaný plniti máme i slibujem
ve vší té mieře a tak, jakož se svrchu píše. Paklibychom toho neučinili, jehož Bože
nedaj, tehdy my rukojmie svrchupsaní, kteříž by ode pánuov jmenovaných neb jich
dědicóv a budúcích aneb jich úředníka kteréhožkoli, jednoho z nich ústně, listem
nebo jich jistým poslem napomenut byl, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým
vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma
máme vjeti a vlehnúti, aneb miesto sebe každý bude moci panoši řádu rytieřského
též s jedniem pacholkem a se dvěma konoma poslati a vložiti v uobyčejné leženie,
kteréž země Česká za právo jmá, do města Krumlova Českého na Vltavu . . . [obyčejné
ležení] ... Na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost my všichni rukojmie svrchupsaní
pečeti naše vlastnie s dobrým naším vědomím i plným přiznáním dali sme a kázali
f.'<— --
••s
I ^.
Dopisy z rohu 1463, 135
k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od
Narozenie s. b. tisícieho čtyřistého šedesátého třetieho, tu středu před sv. Martinem.
(Dvanáete pečetí zachovaných; dvě utrženy.)
1791.
Yilém z Bisenberka panu Janovi z Rožmberka: o uschování listů. (M)
V Krumlově 1463, 14. listoptxdu. — Př^is archivu Třeboň, Fam. Riesenberg,
Urozený pane a příteli milý! Tyto listy v truhlici a druhé v krabici dávám
TMti schovati, a prosím TMti, jestliže by mne pán Bůh neráčil zachovati a z tohoto
světa smrtí rozloučiti, aby nižádnýmu nebyly vydány, leč prve aby můj kšaft byl
ukázán: a ten kšaft jest aneb bude na pargaméně s mou pečetí a jiných dobrých
lidí na svědomí. A vedle toho kšaftu, věřím TMti, že tak ráčíte učiniti. Pakliby co
ten kšaft rozumu neukázal, ale což by vás služebník můj Leva z Mašfova neb Puotha
z Obitec aneb Havel písař můj zpravili, tím se račte zpraviti. Listové v krabici pH-
leží sirotkům strejce mýho, když moji rukojmě a já, ješto jsem za ně jistcem, za-
stoupeni a vyváženi budou, jim má vrácena býti. Pane a příteli milý, toho rač
věděti : jestli pak že by se udalo, že by kšaftu datum poslez svědčilo, než tento list,
to ať není na překážku, nebo já druhdy kšafty obnovuji a měním. A prosím vás,
přišlo-li by k tomu, jehož všemohoucí pán rač dlouho zachovati, komuž byste mé
listy vydávali, račte jeho slibem zavázati, aby vše zdržel a naplnil, což by kšaft
ukazoval, i také což bych rozkázal, úplně. TMti toho věřím, jako svému milému
příteli. Dán na Krumlově ten pondělí po svatém Brykcí léta od narození syna bo-
žího 1463. Vilém z Rysenberka.
1792.
Vyznání Jarohněva z Usuší a Mikuláše Víthy ze Rzavého o Janu Rousovi. (R)
Na Krumlově 1463, 18, listopadu, — Orig, arch, Třeb, Fam. von čsmin.
Já Jarohněv z Usušie, hawptman tehdáž Třeboňský, a já Mikuláš Víta ze
Rzavého, seděním v Húzné, známo činíme tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúcí
slyšeti budu, že nám jest to svědomo a v paměti, když mluvil urozený pán, pan
Jan z Rožmberka, pán náš milostivý, s slovutným panoší Janem Rusem z čemin
před námi ten pondělí před sv. Martinem [7. listop.], že jest Čenovcové dal napřed
věděti puol léta, jakož list na pána jmá, a že jest Cenovcová pověděla pánu, že list
ten má u Rusa. I mluvil pán tu před námi s Rusem, aby Čenovcové list ten vydal,
aby ona ku pánu přijela a penieze vzala a pánu list vrátila. Tu jest Rús toho ode-
přel a řekl, že jest ten list u něho položen od nie i od Karla; a požádal jest Rús,
aby sě stavil u Karla i u čenovcové A pán jest k tomu svolil, i den jemu menoval,
:>■'■■'
i •• . >■
**^..
v -t J'.
vw^.
•'ÍJ
• 'íi
'«5
— «
Ví
'í^
:^-A-
Vf
^
-f *.J
•'J^-
136
A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
^^^
•1. ., v.
f ">. • ' ' ^
iȒ'
-/.
tH--
ír
ř-;
Í-
*i.
Pt
totiž ta středa po sv. Martině [16. listop.], aby s tiem listem přijel ka pána s Ce-
no vcovú i s Karlem. A Rús řekl jest na ten den býti s listem i s nimi s aoběma
s čeňoYCOYÚ i s Karlem, bade-li je moci mieti. Toho jest neačinil a nebyl na ten
den. Na svědomie toho k žádosti páně Mti pečeti naše vlastnie s dobrým naším
yědomím k tomato lista sme dali a kázali přitisknuti dobrovolně, sobě i svým ba-
dúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Kramlově, ten pátek před sv. Alžbětu,
léta od Narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho.
(Dvě pečeti zachované.)
1793.
Vojtěch z JiyoYÍce purkrabí Eramlovskému : aby byl srocen s Babkou. (R)
Ve Svinech Trhových (1463, 7. prosince f). — Orig. arch, Třeb. Fam. von Jiwowic.
Službaf svů vzkazuji, urozený přieteli milý! A prosím tebe, pros páně Mti,
af mi rok položí s Babku, nebť s ním mám činiti, kterýžt se den zdá JMti, krom
této neděle, po neděli po tejto. Neb v tuto neděli mám býti u Budějovicích. A také
tiem spieše, nebf on pojede do Hradce, poněvadžf jest fíšmajstrem a pána Hradec-
kého. Věřímf, že se k tomu přičiníš s pilností. A kdyžC se JMti zdáti bude, ať také
JMt píše Babkovi, af by stál k tomu roku se mnú před JMti. A to at jest po tomto
poslu, ať viem, na kerý den. Dán v Svinech, f. IV. ante Conceptionis s. Mariae virg.
glor. Vojtěch z Jivovice i z Chvalkova.
Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému d.
1794.
Markéta ze Ždánic Janovi z Bosenberka: o propinačním právě vsí Hodějovic a Vidová. (M)
Ve Vidově 1463, 7. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 B^, 1 b.
Modlitbu svů vzkazuji, urozený pane, pane mój milostivý. VMti děkuji velice,
že vedle VMti mne zapomenuti nemíníte. VMti dávám věděti, že sěm spravena od
nebuožce pána svého Tožice i od jiných starých lidí, že v Hodějovích [sic] i u Vidově
vysa[ze]nie mají lidé moji piva vařiti, šenkovati, a to ve ckách dvorských naleznuti sě
má, ale ne zemských, i všelikaká práva i svoboda, která k mému zbuožie přísluší.
Protož VMti prosím velice, jakožto pána svého milostivého, aby pan Pavel nebo
někto jiný vedle vašeho rozkázanie ta jistá má práva i svobodu u dvorských desk
ráčil přeslyšeti, a co by koli mělo za to úředníkem dáno býti, hotovat sem toho
podjíti, a to proto, aťbych sě potom věděla čeho varovati. Prosím VMti, račtež mne
té práce zbaviti, aťbych sama o to nepracovala cesty. Datum in Widow, fena quarta
ante concepcionem s. Marie anno domini oc LXIH.
Markréta [z] Ždánic, seděním u Vidově.
Urozenému pánu panu Janovi z Bozeberka, pánu mému milostivému buď dán.
Dopisy » rohu 1463. 137
1795.
Markéta ze Ždinic Janovi zRosenberka: o propinačním právě v Hodějo vících a v Vidově. (M)
B, m. a d. (1463, 7. prosince). — Současná cedule *) arch. Třéb. I. A. 6 5», 1 h.
Milostivý pane! Jakož mi VMt píše o Vidově a o Hodějicích, kterak VMti
mám vypsáno dáti, kterak jest položeno o šenk i o sladovny: pane milostivý, slyšela,
sem od nebožce Tožice pána mého, že z práva má krčma býti u Vidově. Také sen>
slyšela od farářova otce z Budějovic, kterýž jest z Hodějic rodilý, ten jest pravil,
že jich děd šenkoval v Hodějicích; i také od mnohých starých lidí, ješto některým
jest a bylo něco a sto let, kterak jest vždycky šenkováno bylo u Vidově v jedné
krčmě a v Hodějicích ve dvú krčmu. A sladovny sú byly v Hodějicích ještě za krále
Václava i před králem Václavem. A s těch krčem v Hodějicích dal každý prostici
soli do roka. Dále také, pane milostivý, rač VMt věděti, že pravý a svobodný frajank
u Vidově jest, komuž by na hrdlo šlo, když by kto k nám utekl ; jakož sě jest Bu-
dějickým přihodilo za nebožce pána mého, kterak sú nižádného nápadu ani přěkazu
nesměli učiniti člověku tomu. A přes to všechno, což jest jiných práv, ješto jiní lidé
vypravují, jichž já VMti neviem vypraviti, toť sě vše ve dekách dvorských má na-
jíti. A to nenie nikdy slýcháno, by jim toho bylo bráněno ani překáženo.
*) y. Břežan připsal na rnba: Tožicoyé cedule.
1796.
Soběslavští úředníci Janovi z Bosenberka: o nárocích Mezenských na pastviska. (M)
B. m. a d. (1463). — Orig. arch. Třeb. L A. 1 P. 13 g.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož VMt náma s Mikulášem píše, abychme
VMti dala věděti o těch pastvištěch, o kterých VMti Ruože na nás píše a žaluje;
i milý pane, nemělť jest oč žalovati, nebť sě jest tu žádných nátiskuov nedalo, jakožť
Ruože píše. Neb ta pastviště, o kteréž VMt píše, Přehořovští za to odměnu jsú
yzeli od předkóv Drachovských, a tý chvíle byli jsú za vašimi předky ; vzavše i chtíe
na tom vuoli jmieti. A ta pastviště jsú mezi hrází, ješto hráze okročilá. I mluveno
jest s nimi s Mezenskými, mají-li oni jaké právo, aby okázali, a to v dobré vuoli,
bez žádných takových puotek, jakož on píše. Tu jsú oni pravili: pásali jsme a ne-
překáželi jsú nám. A lidi na to vystavovali. Pak jsme my těch lidí tázali, svědomi-li
jsú toho, s přiezní-li jsú pásli čili zpráva; tázali jsme jich, chtěli-li by za to zpra-
viti, že z práva mají pásti. Tu jsú oni řekli, že nechtie. I pověděno jest Mezenským,
aby lidem svým přikázali, aby na tom nepásli, leč právo okáží; pakli by sě jim ne-
zdálo, že práva jdú, pak dají-li nám z čeho vinu, že jim chcem právi býti.
Jan z Dobronic hajtman na Soběslavi, a Mikuláš z Sedlce.
Bez adressy.
AxchW Česky XIV. 18
«
[V '
i"" •' '
i'
I
I
!•
»■
ŠT'.'
188 A. XXVin. Dodavek h dopisim rodu Bosenberského do r. 1526.
1797.
Úředník Zvikovský pánovi: ptá se na ustanovení stran hradu Bosenberka oc. (K)
B. m. a b. d. (1463 fj — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Or, 8. č. 38.
Také račte VMt věděti, že£ sem prosil kněze probošta, bratra páně kanclé-
řova, aby VMti noviny psal, kteréž by se psáti mohly. I tedť od něho VMti list
posielám. A Johannes, domovník VMti, mluvil jest se ním, že VMt ijednoho dřeva
am nemáte ku palivu. Ráčíte-li o tom co VMt rozkázati, chcif já rád na to péči
mieti, aby VMt zmeškána nebyla. Jen račte rozkázati, puokud a mnoholi. A vo úroku
do Prahy Odolenovi, Majskytlovi a Túškovi zpravím nemeškaje, jestliže VMt rozká-
žete. I jiné všecky bohdá, což se mého úřadu dotyce, račte o ně žádné péči nemleti.
A VMti prosím, račte mi VMt psáti, kterak jest VMt ten rok dokonala o Rožm-
berku, a kterak jest na konec zuostáno.
SroTnej yýde str. 118 c. 1767 z roka 1462.
1798.
Úředník Zvíkovský pánovi: o penězích, o vězních. (K)
B. m. a b. d. (1463 f). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 39.
Také jakož jste VMt vzkázali o zlaté, že jest VMti Tetawr puojčil, abych
já jemu zde na to miesto jiné zjednal: tak se stane, jakž jste VMt rozkázali. A také
jakož jste mi VMt prvé psali, abych obešle Diviše i zavázal jeho VMti na Krumlov:
milostivý pane, mněť se tak zdá, že by byl VMti platnějí na Zviekově, nežli
tam, pro jiné vězně, kteréž mají na Chlumec, ješto některé chtěli by šacovati a jiné
sázejí sobě k libosti; ješto se toho všeho Divišem zbraňuje. Také zlaté, o kteréž
VMt píše, o ni aneb o mi^: mám za to, žef VMti zjednám. Než píší mi, abyste
VMt toho jistého ubezpečili přede vší stranu. I chci se na to ještě ptáti, kto jest
to, abych uměl VMti rozumně o to psáti.
u
5r.
u ■
> ■
( v
i''
l; ,
1799.
Úředník Zvíkovský pánovi: o vrácení dluhu, o výměnu drobných za zlaté. (K)
B. m. a b. d. (1463 1). — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. 46.
Také račte VMt věděti, že jest se mnů mluvil Matěj Huovno, a VMti velmi
prosí, abyste mu ráčili dáti XX kop na jeho dluhu, a že chce od VMti za ty za
všecky zlaté drobnými penězi vzieti. A list aby byl na penieze udělán^, kterýž na
zlaté svědčí, za každý zlatý XL gr. I milostivý pane, líbí-li se VMti, mněť se zdá
dobré, nebť jest nynie k veliké škodě přišel. I o tom račte mi VMt rozkázati.
Dopisy z lei 1463 a 1464. 139
1800.
Úředník ZvíkoTský pánovi: o kopání sádky; o písařích Tomkovi a Bartošovi; o peníze. (E)
B, m. a b. d. (1463 fj. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. & 42.
Také jakož mi YMt kázala Fresnngka s Sedlčan k sobě zavolati: to{ sem
učinil a mluvil sem pilně s ním, aby pravdu pověděl, kterak se dalo a kopali. I pravil
mi, že když jsú kopali hledajíce, a dokopavše se sádky té, že tovařiš jeho Ambroš
postřihač řekl: „Nemohuť viece kopati, neb bolí mě hlava a rbet." A tak že on
Fressung s ním viec nekopal aniž hledal. Také jakož mi YMt psal, že ste Thomka
z úřadu propustil, to vědúce, na některého jiného hodného pomyslili [sic]: rač VMt
věděti, že hejtman Třeboňský Jarohněv a Řehoř psali o Bartoše píssaře, kterýž
u hejtmana byl, že jest hodný a dobrý pacholek a písař. A tohof sme přijali až do
VMti vuoli. A rozumiemť tomu, že Jarohněv také o toho Bartoše bude mluviti
nebo-li VMti psáti. Takéf mě spravil Radkovec, žeť LXXX ÍP upomínal VMt, a že
Rús VMti rok sjednal až do nejneišího [sic] sv. Havla. Protož nemohla-li by VMt
také penieze jmieti, jáť bych LXXX ÍP zde v kraji optal, že by jemu dány byly.
1801.
Jan z Rožmberka promíjí úroky rychtáři ze Křeče. (M)
B. m. 1464, 7. dubna. — Orig. archivu Třeboň. II. 231. 1.
Jan z Rozmberga. Jene milý ! Odpustili sme rychtáři ze Křeč IIII íP úrokuov
zadržalých; to věda, neupomínaj jeho z nich. Datum sabbato ante conductum pasce
anno oc LXIIII.
Famoso Johanni notario bonorum Chusnik, fideli nostro dílecto d.
1802.
Písař Třeboňský Janu z Rosenberka: o zlodějské děvečce. (M)
V Třeboni 1464, 13. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5 B P, 6.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Spomenul sem, že mi hejtman poručil
VMti psáti o tu děvečku, kteráž sedí u vězenie, ješto člověku VMti rybáři jednomu
pánu svému penieze pokradla; a vyznává, že jest je jedné pekařce v Třeboni dala,
a na chvíli druhdy die, že nedala, a opět zase, že dala, a tak se vždy mění v řeči.
I protož VMt račte o ní rozkázati, a zdá mi se, že by najspieš v Krumlově na ni
byla jistota zvěděna. Datum Trzebon, feria VI. ante sancti Thiburcii anno domini
oc LXim^ Řehoř Claryc.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému, buď dán.
18*
fr
i» »
t
^•-
J<4v '
I 140 ^. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
ty
1803.
I;-; Písař úřadu Choustnického stvrzuje písaři Třeboňskému příjem peněz. (M)
|-^ Na Choustnke 1464, 17. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Or, 2.
»ř.
v^
Já Jan z Libochovan, písař té chvíle úřadu Chúsníckého, známo činím tiemto
listem, že sem přijal od slovutného panoše Řehoře Glaiyc, ty časy úřadu Třeboň-
ského písaře, sedmdesát a tři zlatých uherských na dluh Střechovcóv, z kterýchžto
zlatých svrchupsaných jej quituji mocí listu tohoto. Tomu na svědomie svú pečet
vlastní přitiskl sem k tomuto listu. Datum Chusnik, feria III. ante s. Georgi anno
oc LXim^
1804.
Purkrabí Zvlkovský Janovi z Rosenberka: o vydání výpisů práv od Píseckých oc. (K)
Na Zvíkově 1464, 21. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VIII. B. fasc. 24. č. 5.
W- Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od Pieseckých,
|; jemuž VMt porozumiete. Jakož sem i prve VMti psal, že jsem na Pieseckých po-
li rozuměl, že VMti neradi dadie výpisů svých práv, jakož VMt v jich listu tomu po-
rozumiete: i milostivý pane, mněť se ještě vždy zdá, ráčí-li VMt, račte je ještě
listem obeslati a račte požádati na nich, ať VMti výpis svých práv dadie. A račte
I sě tomu učiniti nerozumějíce, že by jim to nelibo bylo, by měli svá práva vypsaná
dáti, než jakoby VMt ráčila sě v tom mieti, kteréž by jim silnice příslušaly, že
byste ráčili lidem vašim rozkázati, aby sě při tom tak zachovali. A budú-lit tomu
výpisu odpomi, že by VMti nechtěli poslati toho výpisu a kladli to na prodlévánie,
^. a stalo sě co v tom, taf všecka na nich vina bohdá ostane. A milostivý pane, teď
f VMti ceduli posielám, zdá-li sě VMti Pieseckým vedle toho psáti; pakli co ráčíte
|. pHopraviti, tof jest při VMti. Protoť to činím, nebť sem na Pieseckých porozuměl,
žeť jest je někdo k tomu vedl, aťby s VMti o silnice zašli, ale oniť sě v tom pěkně
mají. A také na nich rozumiem, žeť toho výpisu ne brzo VMti dadie; a toť jest
vše VMti bohdá lépe. I prosímť já VMti jako pána svého milostivého, račte mi
v tom za zlé nemleti, že VMti tuto ceduli posielám; sámť tomu rozumiem, žeť jest
to všetečnost veliká, ale toť Buoh vie, žeť to činím proto, abych VMti práce umenšil
a z škod VMt uvaroval. Pakli by sě VMti to aneb co jiného do mne nelíbilo,
prosím VMti, račte v tom muoj milostivý pán býti, chciť já všecko rád opraviti. —
A jakož mi VMt poslala výtažek na ceduli o suchých drvech na horách Pieseckých,
měť sě zdá, žeť to lidem VMti nic prospěšné nenie, neb to ukazuje do města Plesku
a jinam nikam, a ihned zejména, co by na svých vlastních voziech a na kárách a na
zádech přinesli a přivezli, za to nic platiti nemají. Datum Zwiekow, sabbato ante
festům sancti Georgii, anno oc LXIIir. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu panu Janovi z Rosenberka, pánu mému najmilostivčjšímu b. d.
f
r
v'
• r
1
Dopisy g rohu 1464. 141
1805.
Písař Třeboňský Krumlovskému purkrabí : o své jízdě do Kutné Hory, o koupi vína. (M)
V Třeboni 1464, 6. června. — Orig. arch. Třéb. L B. 6 J, 4 a.
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Yědětiť dávám, že mi páně Mt tak
rozkázala, když bych chtěl do Hory jeti, abych vždy dal věděti, aby dva karníky se
mnú jela: i mám úmysl bohdá v tento příští pondělí jeti; protož prosím, jměj na
to pamět, jestliže bych dal věděti, aby y neděli bohdá dva karníky ke mně vypravil,
a což u Kužele jest, af by mi to bylo posláno. A zvlášť prosím, budeš-li moci, vy-
prav Petra Verše. Takéf dávám věděti, že páně Mt dávno mi rozkázala, abych toho
pohleděl, když by se u Hradci sud dobrého vína nahodil, abych je kupil: i mám
úmysl ffiidr vína kupiti, kteréhož sme s pannu Její Mtí *) pokúšeli do šestého dne, že
čisté ostalo, a to se letos nebrzy treffí. I prosímf, daj mi yědě[ti], mohl-[l]i by z Kru-
mlova vuoz po ně poslati, čili bych já vozku najal. Datum Trzebon, feria HII. ante
octauam corporis Christi, anno domini oc LXIIIF. Řehoř Claryc.
Urozenému panoši Kunráthoví z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému
a dobrému bud dán.
*) Anežkou z Rosenberka.
1806.
Zachař z Říčan a na Štěkni Janovi z Rožmberka: o rozkazu krále Jiřího a stavbě zámku
v Božovicích, o veselce své dcery oc. (Mj
B. m. 1464, 30. července. — V Březanově genealogii pánů g Říčan v arch. Třéb.
Služba má VMti, urozený pane, pane na mně laskavý! Nebuď VMti tajno,
že byl sem nyní u KMti, a JMt při práznosti zpravil jsem o Božovicích, o počátku
stavení toho zámku v tato léta válečná, i také o prostředku, co se tu škodného
kraji dalo, také kterak jest to konec vzalo s velikými škodami nákladů v a s záhu-
bami chudých lidí toho kraje. A že již nyní pod JMtí znovu vzdělává se, což by se
prve ploty hliněnými, to již nyní zdmi s vápnem pevnými. A tak mi JMt řekl, že
jest to vám poručil, bylo-li by to jinak vzděláváno, než jest JMKská s vámi zůstal,
tehdy že jest to vám poručil, aby to bylo shořeno. Na zejtří, když jsem JMKské
žehnal, JMt mi řekl, abych vás s tím obeslal. Protož, pane milý, račte pamatovati,
kterak neboštík pan otec váš dobré paměti s velikými náklady a s škodou všech
svých panství a s pomocí naší všeho kraje to jest uhasil, jakož jsem to i KMti po-
věděl. I poněvadž jest KMt toho na nás spolehla, račte to kázati pilně ohledati.
A nedejte jiskře ohněm býti. Dále VMti služebník můj, dodavatel tohoto listu, VMt
šíře toho zpraví. Také VMti prosím jako pána na mně laskavého, abyste mi ráčili
zvířetem pomoci k mému veselí, žef dceru svú mám vdávati. A toho VMti já
Ví.-
»J
' , ' ;
^
142 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
i s syny svými chci zasluhovati jako pánu na nás laskavému. Všech věcí psaných
odpovědi milostivé prosím. Datum fena secunda post Jacobi apostoli, annorum oc LXIIII.
Zachař z Říčan.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu na mně laskavému.
1807.
Řehoř Elaric Janovi z Bosenberka : o ražení mince v Kutné Hoře a o vyznání Stodůlky pod-
daného z Veselí. (B)
Ve Třeboni 1464, 27. září. — Orig. arch. Třeh. lU. 7. 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že Habarth přijel
z Hory a zlaté Názovým sirotkuom zpravil, a list přinesl hlavní. Než což sem
střiebra tam poslal, toho nezdělali, neb králi nynie ustavně dělají. Než kázali se
[sic] Habarthovi onen tejden vrátiti; i poněvadž se to dielo nynie neskonalo, chci
vzajtra bohdá tam do Hory poslati, aby tiem dielem povzdržali, zdali bych co viece
mohl zjednati do sv. Havla, aby se spuolu pojednú zdělalo, neb jest to mnoho
spořeji. I račtež viece věděti, že mi Habarth pravil, že u Hory sedí něký Stodólka
z vašeho Veselé, kterýž luoni u pana Zdenka byl a tak se vždy po těch žoldích po-
smykuje, a že jesti zmuč[en] a že jest drahně ledakýchs věcí vj^znal a na některé
osoby v našem úřadě i jinde, o rozličných škodách lidských. I vidí-li se VMti
měštanóm do Hory psáti a žádati vejpisu jeho vyznání po tomto poslu, kteréhož já
vzajtra bohdá pošli, tehdy račte mi list váš nemeškajíce po tomto poslu poslati,
ať by mi se vzajtra bohdá dopoledne vrátiti mohl. Nebť já bohdá o polodni vzajtra
posla hned vypravím, ať by tam zastati mohl prve, nežliby počeli to střiebro roz-
dělávati. A takť tomu rozumiem, žeť VMti vejpis bude dán. Datum Trzebon, f. V
ante s. Wenceslai, anno dni oc LXHH^. Řehoř Elaric.
Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, pánu mému milostivému buď dán.
1808.
Petr z Lindy Janovi z Bosenberka: o sporu s Bysem. (B)
V Borovanech 1464, 6. října. — Orig. arch. Třeb. Fam, 0 Lindy.
Urozený pane, pane mój milostivý. Služba má napřed VMti. A jakož mi
VMt píše o Ryssovi, o tě dvě kopě, jakož se před VMti úmluva stala: a mne se
toho nic nedotýče. Než člověk mój Prokop, na kterémž sú mu odkázaně tě dvě kopě
a měl k tomu rok do roka, a přes to člověk mój dal jest Ryssovi kopu a druhů také
za ním nosil a chtěl jemu dáti v Krumlově, a nechtěl jie vzieti, ale hned se na mé
táhl, abych já mu dal také dvě kopě, — a chtěl by tři rád za dvě vzieti — : jáť
svého člověka k tomu nemohu nutiti, ať by mu dvakrát dával. Pakli mi nevěříte
v tom, ale toho člověka postavím před VMti, kteréhož sem dosti ostře káral a sázel
:f^?^s'??5^
by kto na mě před YMtí žalovati měl. Protož, milostivý pane, věřím VMti jakožto
pánu svému milostivému, že Ryssovi v tom viece věřiti nebudete a že mu přikážete^
af mne nemocného člověka u pokoji nechá; nebť mu nic povinovat nejsem. Datum
Borovan sabbato post octavam sancti Venceslai annorum LXIIII". Petr z Lindy.
Vysoce urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, pánu mému milostivému baď.
1809.
Jan z Rožmberka Zachařovi z Říčan a na Štěkni: o stavbě tvrze v Božoviclch, o veselce
dcery jeho, o zvěřině oc. (M)
Na Maidšteině 1464, 9. října. — V Březanwě genealogii pánU 8 Říčan v arch. Třéb.
Služba naše, pane Zachaři milý! Jakož píšeš o tom stavení, chcemet z své
strany o to starati se před EMtí. A ty v tom také stůj, jakožs počal, nebC mi
k témuž podobné pan Mikuláš purkrabě Hlubocký píše. A jakož o zvěřině píšeš,
neobmeškáme tě jí k tomu času. A jakož mne zůveš na své veselé : přijelt bych rád,
ale bojím se, by mne na freji neosočil. Datum Maydsstain, feria tertia ipso die
sancti Dionisii, anno oc LXIIII.
1810.
Euneš ze Slavkova faráři Eaplicerovi: o peníze. (Rj
V MUičíně 1464, 19. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Slavkov.
Službu svů vzkazuji, poctivý kněze, Jene milý. Píšeš mi, že by páně Mt chtěl
věděti o těch XXtí kopách, zač by mi dány měly býti. I věziž, jakož na páně Mt
list mám na dvě stě kop a z toho listu měli mi platiti úroka ročnieho XX kop,
a tak sem páně Mt i tě spravil, že mi těch XX kop zadrželi jsú. A dále zpravils
mě, že mi na tento svatý Havel, nynie minulý, měli XVI kop platu ročnieho stúpiti
na lidech : věřímt jako přieteli milému, že sě k tomu přičiníš, af by mi lidí i s úrokem
těch stúpili, jakož mi i páně Mt řekl to učiniti, a těch zadržalých XX kop úroka
také od JMti mi zjednáš. A jakož mi píšeš o zlatých, kterýchž řekl sem páně Mti,
jestliže mi dáni budu, pójčiti na svatý Havel nynie minulý: věziž, žef bych to rád
učinil, ale nedali sú mi jich ještě, neb roku jsú připrosili sobě týden po sv. Havle.
A kdyžt mi najprv dány budu, rád jich páně Mti pójčím. Datum Miliczin, feria VI.
post Galii, anno oc LXIHF. Euneš z Slavkova.
Poctivému knězi Janovi, fa[rá]ři Miličínskému, přieteli milému.
-7.'
■ v ■ .
t ■
Dopisy sf roku 1464. 143 ^t
sem jej dvakrát do klády. A byl bych se rád sám k VMti vypravil, i nemohu — to |
Buoh vie — pro své nemoci, a byl bych žaloval VMti na Ryssa, že mne pomluva l|
a hrozí mi z Boha darmo, a chce svú vuoli se mna mieti. A já tomu nepHvykl, |
"i
144 A. XXVni. Dodatek h dopisům rodu Rosenbershého do r. S526.
1811.
Tíehoilský písař Janovi z BoBenberlia: o slevé úroku Lhotským. (U)
V Tř^oni 1464, 31. října. — Orig. areh. TVet. /. A. 6 Qfl. 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož VMt dali ste lidem raáim ze
Lhoty pro jich záhubu pro shořenie Ihuotu za tři létha, kteráž jsů již vyšla : i kázal
sem jim úrok dáti, a oni volají se k VMti, prosiece, abyste jim ještě tento úrok
odpustili. I protož, což VMt o nich rozkáže, takť ae stane. Datum Trzebon, f. IIII.
ÍQ vigilia omnium sanctorum anno domini dc LSIIII". Řehoř Claryc.
Urozenéma pánu panu Janovi z Boznbergka, pánu mému milostivému bud dán.
1812.
Piaai Třeboňský Janovi z Rosenberka : o přípravách pro boBty. (M)
V Třdxmi 1464, 18. listopadu. — Orig. areh. Tlřeb. I. B. 6 Hr, 2.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, Že bohdá v áterý
u sebe hosti jmieti budem na večer, v tom abych se opatřil: i neviem, čím se na
ty hosti 8troji[ti], od masa-ti Čili rybami, neb v středu bohdá obětování Matky Boží
bude; i račte mi to dáti věděti. A za to prosím, abyšte to ráčili opatřiti, aby se
hosté pro puost nerozpakovali přijeti. Datum Trzebon dominico ante sancte Elisabeth
anno domini oc hXnJV. Řehoř Claryc.
Urozenému páDU panu Janovi z Eoznberka, pánu mému milostivému buď dán.
1813.
Jarohnév z ÚsnBí Janovi z Rosenberka : o j^ezdu panny Anežky Rosenberské na Maidštein. (R)
Ve JVeĎoňi 1464, f. UI. m die s. Barborae (4. pros.). — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 21.
Tiátěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116.
1814.
Tteboňfiký plsiúr Janovi z Rosenberka: o vyznání Jíry, o desátku faráíe Soběslavského. (M)
V Tř^oni 1464, 15. pros. — Orig. arch. Třeb. I. A. SE", 44a.
Urozený pane, pane muoj milostivý. PosieláraC VMti popis vyznání Jíry,
kterýž jest včera v Soběslavi odpraven, kterýžto zdá mi se, že by byl hoden uká-
žati KMti. A jakožf se tu jmenuje něká Eatruše, slyšal sem, že ta Katruše byla
o některém Krumlovském jarmárce jata, ale že byla obtiežena, a proto VMt s ní
milost učinila. I račte se na to poptati, dána-li jest na rukojemství. Také račte věděti,
Že prve, než sem do Soběslave přijel, smluvili se lidé TháborŠtf i Hořlckého s fará-
řem Soběslavským a chtie jemu desátek vydávati; i nezdá mi se, by potřebie bylo
mluviti s KMtí o to, než s doktory zdá se i faráři aby mluveno bylo. Ti hamer-
Dopisy e roku 1464. 145
níci, od kterýchž s VMtí kněz Vyšebrodský mluvil, dobře viece dluhu četli, než jest
před VMtí mluveno, a chtěli, aby jim ti pleši všickni vydáni byli, a já nechtěl, než
což by bylo za jich dluh odhodeno. A oni chtěli, abych jim ty plechy dal po IX d.,
a já je prodal po m gr. bez 11 d., a dal sem jim jich penieze, abrž n kopě a XXTT
groše viece, než jest před YMtí hlášeno. Neb kněz opath psal, že jest toho dluhu
pět fhntuov a Vil zlatých rejnských, pak ještě dvě kopě zuostaly; ty sem kázal
rychtáři Soběslavskému vzieti do vašeho rozkázanie, kam to i jiné budete ráčiti
obrátiti. Jměl ten pacholek bratra, a ten šel od ženy, nechav jie s dietkami ; budete-
li ráčiti jim dopheti, rovnáf jest věc, krom těch dvú kopů a šatuov; jestif něké
nádobice, kleště a kladiva. O Eunše ze Dvorce mluvil sem s hejtmanem, zdá se jemu,
že ste na pravé cestě, jakož patejče znovu na Tučapy, abyste jemu na právo uká-
zali. Také praví hejtman, že Petrovský bude moci do hoda k VMti přijeti, když
jej obešlete. A jako ste mi kázali listy ohledati, kteréž Pražané Soběslavským psali:
praví pan Pavel, že jsú je VMti poslali, a že vy je máte. A račte také Mikulášovi
Sedleckému jako i jiným o lov psáti. Peněz zajieti nemohl sem, než ještět na jednom
miestě pokusím; a VMt račte mi dáti věděti, budete-li jich potřebovati u Praze,
zdali bych tam mohl zjednati. Jestliže byste ráčili co viece poručiti tam, jakož
viete, tehdy mi račte dáti věděti, že bych do hoda k VMti dojel, abyste ráčili roz-
kázati, což by se YMtí zdálo. A stavilf sem v Soběslavi nesnáz dobře horlivú,
jestot jsú před VMt s ní chtěli. Datum Trzebon sabatho post sancte Lucie anno-
rum domini oc TiXTTTT^. Řehoř Claryc.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmbergka, pánu mému milostivému buď dán.
1815.
(Petr z Noskova Janovi z Rosenberka) : o titulaturu. (R)
B. m. (1464). — Orig. arch. Třéb. Fatn. Noskov.
Také milý pane, divím se tomu, že mi VMt psaním ukracuje, ješto mi jiní
páni tak neukracují. Píše mi VMt: slovutnému Petrovi, ješto leda chlap nynie jest
slovutný ! A jáť sem, dá-li Buoh dobrý vládyka ; ješto za to mám, že by VMt i přá-
tely mé znáti měl! I nevěřím tomu, by v tom byla vuole VMti neb rozkázanie.
Pak-li by bylo VMti rozkázanie, prosím VMti, že mi psáti ráčíte, ať bych já dále
věděl, co činiti mám a své cti hájiti. Neb jsú se tomu i jiní dobří lidé divili, že mi
VMt tak píše.
1816.
Jan z Rožmberka a jiní páni Štěpánovi z Lichtenburka a Bítova : aby přijel ku králi Jiřímu. (M)
V Pr<ue 1465, 23. června. — Břsean. opis v genealogii panik st Lichtenburka v arch. Třéb.
Službu naši vzkazujeme, urozený pane a příteli milý! O to, co nám píšeš,
ArchiT Čedíý XIV. 19
146 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Kosmherského do i
8 pilností mluvili jsme s EMtí, pánem naáím nej milosti véjáím. i
nic serozamíme, než že( JEMt ke rSemn romémn a sluSnému \
jiného tobě t tom raditi neumíme, než aby ty k JEMtí sám o
nejspíše, přijel a ta o své věci sám před JKMtí jednal a působ
věděl. A na toC jsme i glejt od JKMti zjednali, a o to£ také po
hněvá z Úsušie, aby tě o tom ústně lépe zpravil. A cožť nyní i
nás B tebou mluviti bude, aby jemu toho úplně věřil beze vSeho
také posíláme list glejtovní od KMti, aby k JKMti mohl přijet
zámky zase odjeti. A tak se nám zdá, aby hned s tímto poslem
přijeti. Datum Pragae dominica ante festům sancti Joannis Ba
Jan z Rožmberka, Jindřich z Stráže, hoffni
z Rožmitála, nejvySěí sudí kr. 0., Jindřich s
vyšSí komorník kr. C, i jiní páni, rytíři, p
byli jsme při KMti.
Urozenému pánu, panu ŠtefTánovi z Lichtmburka a Bíethova, ]
1817.
Pavel DétitichoTíc Janovi z Roseaberka: o raženi mince v Eul
V Kutné Hoře (1466$ 28. července). — Orig. arch. JVefi.
Urozený pane, pane mój milostivý ! Službu svú věrně pod
Bávám vám na vědomie, že jsú již penieze vzdělány na miesto.
jest v minci odváženo CXLY hřiven a věrdunk, a k tomu gfi
XXI hřiven, a v té váze miesto střiebra jsú přijati. A z toh
peněz po zaplacení dělníkům udělána CCCCCCXXIIII kopy X gi
hotově v mých ruku. Račiž YMt po ně poslati s týmž vozem a i
A úředníci mince všichni vzkázali jsú VMti službu svú, a coži
nich, že£ jsú toho ochotně pilní byli.' Protož prosím, milý pai
dobré zvěřiny poslati s tiem vozem, nebť sě na dlech TMti do
jakožf VMti těch všech věcí sám Šíře zpravím. Dán na Horácl
před svatů pannu Martu. Pavel z Pra
Urozenému pánu, panu Janovi z Kozemberka, pánu mému mil
1818.
Anežka z Bosenberka bratru Janovi poaflá listy panf Perchty Bosenb
jedouc domů, uhonila. (R)
(V Třeboni 1465, kolem 31. Července.) — Orig. arch. TřA. Ihm.
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116. Skoro
Řehoře Klarice 1465, 1. Aug. tamže str. 116.
Dopisy s roku 1465. 147
1819.
Třeboňští hejtmanu Bosenberskému : o bohoslužbě v Jilovici. (M)
V Třeboni 1465, 16. září. — Orig. archivu Třeboň. L A, 3Kp^, 56 a.
Služba naše napřed, pane hejtmane milý. Věděti dáváme, že předstúpíli před
nás lidé z uosady Jilovické i z jiných osad lidé staří tu rodilí, vyznávajíce před
námi paměth svú o kostelu Jilovickém i o faráři. Item Bohuslav z Třeboně vyznal
jest pamět svú, *že od padesáti leth pamatuje, že farář Borovanský té osadě svým
posazením kněze jim jednal, a že tu v Jilovici seděl, a že na polepšenie tomu knězi,
kterýž tu seděl, osada s každého lánu přidala desátku viece nežli prve puol t.*)
žita, j. t. ovsa alt. ječmene pro lepší živnost toho kněze. Tětík z Jilovice, rychtář
starý z Lipnice, též pamět svú od LXXX leth vyznali sú, jakožto Bohuslav Štěpán
z Olešnice tu v Jilovici rodilý též vyznal pamět svú od L leth, Vácha z Kramolína
od LXXX leth, Jakub z Lipnice od LX leth, a k tomu mnoho jiných súsed i z jiných
osad tu rodilí všichni jednostajně vyznávali sú již svrchupsanú pamět o kostelu ; všickni
jednostajně pravie a vyznali sú, že jim jest v paměti, žej byl tu kostel před LXXXti
i prve léty, jehožť šíře vás toho sami ústně zpravie; desátku vyznali sú, že faráři
tu vycházie ze XLVII lánuov, s každého lánu V t., II t. žita, II t. ovsa alt. je-
čmene tomu knězi tu přiesediciemu. Datum Trzebon feria II. in die sancte Ludmille
anno oc LXV®. Purgmistr, rychtář a konšelé města Třeboně.
Douška. A dále račte věděti, že vyznali sú, že tu kněz má jeden lán neplatný
a dvuor na tom laně, a zvoník jeden lán neplatný ; a VII lánuov lesu ; k tomu knězi
tu přísedíciemu platu LXXX grošův, a jiná všecka práva kostelnie i letníky, a to
všecko na páně Mti. A dále pravie, že lidu sešlo bez zprávy XV osob v té osadě,
jakož sej v tu osadu uvázal.
Urozenému panoši Jarohněvovi hejtmanovi Třeboňskému bud dán.
*) Skratek t. Čte se tíná, čber.
1820.
Pavel Détřichovic úředník Soběslavský Janovi z Rosenberka: o vyznání mučeného. (M)
V Soběslavi (1465, 24. mři). — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 B C. 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti přiepis toho mučeného vy-
znánie posielám. A pan Racek Kocovský psal mi prošě, aby byl propuštěn. Odepsal
jsem, že já tiem nevládnu. Jedna dobrá paní z těch zběhlých žej prosí zaň, abyste
jeho ráčili jej [sic] dáti za muže; jestiť pacholík mladý, jestif jedví XVIIti létech.
Rač VMt milostivě rozkázati a co máme s ním učiniti. Někteří sú méštěné vaši
z Veselé postúpili, kteříž jsú s tiemto bývali. Jestliže jě k vám mistra potřebie,
19*
148 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu JRosenberského do r. 1526.
račte rozkázati. Teď kulky VMti purgrabie posielá, o kteréž VMt psala. Scriptum
Sobieslaw feria DI. post Mauricii. Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznberga, pánu mému milostivému dán.
1821.
Úředník Soběslavský Janovi z Rosenberka: o synu Chroustové. (M)
V Soběslavi 1465, 13. října. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B C. 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Přišel ke mně rychtář z Veselé s konšely
i s obecními, prosiece mne za přímluvu k VMti o vaši městku tu u Veselé, jménem
Chrůstovú, kteréžto syn postúpil jest, když jest nebožtík Purkrábek byl pokušen;
kterýžto Purkrábek tak jest pravil, že by též vdovy syn s ním na nocleziech z měštcuov
hostem svým ujímal. Ale když již na řebříce stál, tehdy jest toho odvolal, což jest
naň pravil. A také rychtář tak spravuje, že té vdově nebožtík muž jejie Chrust
všeckno jest poručil a řka: Budú-li tebe synové poslúchatí, tehdy [z] své dobré
vuole daj jim, což sě zdáti bude; pakli by poslúchatí nechtěli, tehdy jim nic ne-
dávaj. Ale protof jest vešken statek popsán. I milý pane, račte VMt tak milostivě
učiniti a dáti jemu glajth, af by sě on mohl těch věcí zpraviti a VMt naleznuti
jako pána svého. Prosím milostivě odpovědi. Datum Sobieslaw dominico ante festům
Galii LXV^ Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému.
1822.
Soběslavský úředník Bosenberskému kancléři: o synu Chroustové. (M)
V Soběslavi 1465, 13. října. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5 B C. 18.
Službu svú vzkazuji, pane Mikuláši, přieteli muoj dobrý! Jakož onedy [sic]
rychtář z konšely z Veselé prosili jsú vás za přímluvu o Chrůstovú vdovu z Veselé
a o jejieho syna; neb když jě nebožtík Purkrábek na řebříce stál, tehdy jest odvolal,
což jě nan pravil, že jest z bolesti pravil a že vinen nenie. I milý pane Mikuláši,
přimluvte se, af mu páně Mt glajt dá k správě, a af by mohl naleznuti páně Mt
jakožto pána svého milostivého. Datum Sobieslaw dominico ante Galii LXV.
Pavel z Prahy.
FamoBo domino Nicolao cancelário dominorum de Bosis, amico carissimo.
1823.
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o penězích, o zvěřině a faře MalSické. (H)
V Soběslavi 1465, 5. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 jř«, 24.
Urozený pane, pane mój milostivý. Rač VMt věděti o Štítném, jakož měl
penieze na Chúsníce položiti, že jest nikdež na hradě nebyl. A to sem dal také
Dopisy e roku 1465. 149
J
i Řehořovi věděti, i rejistřík těch vsí každého zejména jemu sem poslal. I nynie ^1
poslal sem jemu opět ceduli pro zprávu další. A jakož sem YMti psal, prose o zvě- ^
řinu, ještěf prosím, abyste ráčili odpustiti, mohlo-li by co na čabrově zabito býti, i
nebo jinde, ješto VMt toho málo požívá. A mohlo-li by býti s volí VMti, aby I
v Eoblásném některý zajiec zabit byl, neb Jiřík nechce dlúho hodóv čekati. Prosímf ř^
za milostivu odpověd. Také milostivý pane račte o Malšické faře rozkázati, nebf se 1
čeled trhá a nechce zuostati, nemajíc potřeby, a z dluhóv lidé napomínají, a bratřie
nebožce kněze Jana Absolon a Alexander prosie VMti za milostivu odpověd. Scríptum
Sobieslaw feria DI. post omnium sanctorum anno oc LXV^. Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému.
1824.
š
*(
%
Soběslavský úředník Rosenberskému kancléři: o synu Chroustové a o praesentaci kaěze
Šimona. (M)
B. m. 1465, 4. prosince, — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 24.
Službu svú vzkazuji pane Mikuláši, pHeteli milý. Jakož sem vás prosil za
přímluvu za Chrůstové syna, prosímf, mete [sic] na paměti; nebf páně Mti o též
píši. A paní kněžnu napomeň za přímluvu, jakož s vámi mluvil o kněze Šimona
maturistu, aby páně Mt ráčil jemu prezentací dáti; prosíf za to farář, konšelé i já
8 nimi. Což vám bude od nie dáno u věno býti [?], to mi pište. A o šafrán prosím,
jestli že jest kupen. Pošlete mi po tomto poslu prezentací první, kněze Erharthovu |
máte u faráře vašeho, chcete-li po té psáti. Datum feria IIII. ipso die s. Barbare. í
Paulus de Praga.
Douška. Sed [Salutationibus ?] meis premissis. Milý páně Mikuláši, velmi jsem
vděčen, že jsi se přičinil o toho kněze kaplana páně Mti. I zpravuje mě posel, že
tak slyšel na Lantšteině, že se pan Erajieř velmi tvrdě o to má, a nechtie jeho pro-
pustiti. Protož milý pane Mikuláši, ještě rač se přičiniti k tomu, afby ještě o něho
páně Mti ráčil psáti a státi jakožto o svého kaplana. Paulus.
Famoso domino Nícolao cancelario dominorum de Rosis, amico suo carissimo presentetur.
1825.
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o kladení účtA, o rybách, o synu Chroustové. (M)
V Soběslavi (1465, 5. prosince). — Orig. arch. Třeh. I. B. 5 B C. 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi byla VMt rozkázala, abych
s počty do Krumlova přijel : i milý pane račte za zlé nemleti, že sě to nestalo ; než
v krátkém čase jedině srovnáme svatojiřská rejstra, tak abychom s celého roku
počet učinili, k VMti sě nemeškaje vypravím. Štítný, kterýž penieze měl dodati, tiem ^
150 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1626.
protahuje a pravie, že jich tak spěšně nemóže mieti, než že sě chce v tom postarati,
aby jich mohl dobýti. A nám by jich bylo velmi potřebie, neb Janovi za voly, také
za slady i na jiné potřeby měli bychom dáti. A což sě hradu dotýče, vedle VMti
rozkázanie to sem dal Mikulášovi vypsáno, a potom slovo od slova YMt vše uslyšíte.
Prosím YMtí; račte dáti quitancí na čber výmětkuov, kteréž sem vzel na Bošilci
a vsadil do přiekopa u města, a potom pHpadči voda i unesla je pryč; neb mě fiš-
majstr upomíná z nich. Také milý pane prosie přátelé mne za přímluvu k YMti
o Prokopa Ghrústova syna, neb nebožtík Purkrábek stoje na řebříce, odvolal jest,
což je koli nan pravil, žej to vše z bolesti činil a pravil. I milý pane prosímť,
rač mu YMt milost dáti a svuoj hněv odpustiti, a on v tom af uručí, aby sě varo-
val všech neslušných věcí. Rychtář z Yeselé prosí, račte nan pomníeti o Rysuov
dluh, neb YMt jemu na dvú rybníků vzkázala, aby sobě ryb vzal, a nikdy sě jemu
nedostalo vzieti; ráčíte-li jemu zkázati, u nás v městě neb za Milevské ryby mají
u vánocech dáti penieze. Datum Sobieslaw, feria Y. ante Nicolai. Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1826.
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o propuštění dvorů a chalup předměstských
méštanflm v Soběslavi. (M)
V Soběslavi (1466), 2. února. — Orig. arch. Třéb. L B. 5 A S. 8. c.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď YMti posielám list Malovcuov, kterůž
YMti odpověd dává ; a prosím YMti, rač mi YMt za zlé nemleti, žeť sem list otevřel,
nebf sem to udělal proto, žě mne purgrabě za to prosil, má-li k němu jeti, či nic.
A jakož jsem na YMt znášěl, kterak nedostatek v tom jde, že v předměstí prodá-
vají dvuory a chalupy do města měšťanuom, a tu vosazují podruhy, kdež dřieve
hospodáři byli, a tudy YMti scházie člověčenstvie, kdyby kde YMtí potřěbie bylo,
tak žě mén lidí vidie : rač YMt mluviti s rychtářem, ať sě to napravuje, a viec aby
sě toho nedalo; nebť jest to užitečnějie, kdež muož býti hospodář než podruh, YMti
i městu, a zvláště, kdež sú dřieve hospodáři byli. Scriptum dominico ex Sobieslaw
in die purificacionis beate virginis Marie. Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému.
1827.
Jan Baba, Jan Sele a Hynek Zub Janovi z Rožmberka: aby ponechal Jana Šípaře při svém
zámku. (M)
V Soběslavi (1466, 16. března). — Orig. arch, Třéb, Fam. Rosenberg 15.
v
Urozený pane, pane náš milostivý! Tajno YMti rač nebýti, že Jan Sípař,
přídluživ sě tu v Soběslavi, i poodšěl. I zpravil jest nás pan Pavel, žě jest jemu
Dopisy 0 let 1465 a 1466. 151
klajt dán purgrabí a panem Pavlem i konšely do města choditi; a také sej s lidmi
od luhu umluvil, aby každému práv byl. I, milostivý pane, nemá Dobronička k němu
dobré vuole, a to proto: dav jemu svú sestřenici za manželku a sám jej ženiv,
i o některaká věna potkla spolu sě ; a takového žádného záštie škodného nenie, ješto
YMt nevyptá sě nic škodného. Prošeni jsúce, prosíme VMti, račte mu popHeti při
zámku vašem býti, nebf jest pacholek vaší milosti i vašeho zámku hodný. A jestliže
YMt vuoli přidá, račte rozkázati psáti Dobroničkovi a panu Pavlovi. Datum So-
byeslaw dominica Letare. Jan Baba z Chotěmic,
Jan Selle z StrýČkovic, Hynek Zub z Dúbravicě.
Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, pánu našemu milostivému, buď dán.
1828.
Pavel Délřichovic stvrzuje 20 kop. (R)
V Soběslavi Í466, 13. dubna. — Orig. arch. Třéb. II. 38. 1.
Pavel z Prahy, písař úřadu Ohúsnického, známo činím tiemto listem, že sem
přijal od slovutného Habartha, lovčieho téhož úřadu, XX kop z rozkázánie páně Mti
listem, kterýž list páně Habarth má. Z kterýchžto dvadceti kop svrchupsaných já
jej tiemto listem quituji a prázdna činím. Toho na svědomie svú pečet přitiskl sem
k tomuto listu. Datum Soběslav dominica in Conductu Pasce, anno oc LXYF. '
1829.
Jošt z Rožmberka bratru svému Janovi: o zřízení rodinné, o spolky s pány Zajíci. (M)
B. m. (1466, po 19. kv&nuj. — Konc. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 5.
Službu naši a lásku bratrskú vzkazujeme, urozený pane, pane bratře milý!
Jakožs nám psal dva listy, v obú se dokládaje zřiezenosti předkuov našich: i žá*
dámef, aby nám toho přiepis poslal, ať bychom vedle toho na tvé psanie uměli od-
poved dáti (a se) vedle toho spravovati, bychme pak prve viděli, které věci [nám]
tak u paměti nejsú. Jošt z božie milosti biskup Vratislavský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, bratru našemu milému.
Jest to odpoYěď k listu z 19. května 1466, tiáténéma y Archive Českém VIL str. 264 č. 108.
1830.
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o prodeji domu v Soběslavi. (M)
V Soběslavi (1466, 3. září). — Orig. arch. Třéb. I. B. 5A 8. 8. c.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosili jsú mne purgmist [sic], rychtář
i konšelé, abych na YMt znesl, kterak Beneš kožišník v tu v Soběslavi prodal jest
duom včiera jakožto po nespořích Václavovi Lhotskému, ale Benešova žena nazajtří
í^^
I-
>*i
152 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
jakožto dnes stavila jest ten trh, praviece, že ji vuole nebyla ani bude k tomu trhUy
prosiece plného práva, aby toho nedopúštěli trhn. I spravují purgmistr, rychtář i kon-
šelé, že trhové, kteříž jsú sě dáli, když množ prodá bez ženiny vuole, že jsú jim
moci nedávali, pravíce, že by to v královských městech za právo drželi; i prosíC
VMti jakožto pána svého milostivého, kterak sě v tom mají mieti, aby ráčil roz-
kázati Datum Sobieslaw, feria mi. post s. Egidii. Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému dán.
1831.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : že Orličtí zabrali odúmrt na Zvíkovsku. (E)
Na ZMkovi 1456, 29. záH. — Orig. pap. arch. Vorl IV. K. 24.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rac VMt věděti, že Člověk VMti z Ja-
střáb, syn nebožce Šerkovcuov, umřel jest tento pátek minulý. I zajeli sů inhed na
Orlík dva voly a býk. I obeslal sem purgrabí Orlického, proč jest to učinil, že jest
to zajieti kázal; a tak sem jemu psal, že pan Jaroslav"^) k tomu práva nemá. Aby
VMt ráčil věděti, že ten jistý člověk, kterýž jest umřel, že jest kruntovně za VMti
seděl, než panu Jaroslavovi že s některých dědin a s luk že jest připlácel. I tuď
se jemu to zdá, že by k té odúmrti měli právo. I ještě sú zapověděli té jisté vdově,
aby tiem nehýbala ničiemž. I račiž VMt o tom mluviti, poňavadž jest pan Jaroslav
v Praze. Neb jestližeť jim ta věc projde, žeť by se o viec pokúšeli. A tedt VMti
přiepis posielám té odpovědi, kterúž jsú mi s Orlíka dali; i račtež mi dáti věděti
úmysl VMti, kterak bych se měl v té věci mieti. Datum Zwiekow, feria n. ipso
die sancti Michaelis archangelli, anno LXVP.
Kunrath z Petrovic, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
*) Jaroslay Zmrzlík ze STOjšína na Orlice.
1832.
Jan z Rožmberka svému věřiteli Markvartovi (Eozskému?) opovídá splaceni dluhu. (M)
V Krumlove 1466, 12. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sosenberg 24. b.
Markvarte milý! Jakož máš list na nás na tři sta kop, i dávámef vedle
zněnie listu toho puol léta napřed věděti, tak že při svatém Jiří nynie najprv příštím,
tak jakož list tvuoj ukazuje, summu tvú jistinnú dáti chcme; vedle toho budeš se
spravovati. A daj nám věděti, nemuožeš-li nynie, ale konečně do vánoc, zlaté-li Či
penieze chceš bráti. Datum Crumlow dominica ante Galii anno oc LXVI*.
Jan z Rožmberka.
Dopisy z rohu 1466. 153
1833.
Jan z Lobkovic Janovi z Bosenberka: ohlašuje se návštěvou. (R)
V Lobkovicích 1466, 20. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. Lobkovic.
Služba má YMti, urozený páně milý a mně pHeznivý! Jakož VMt sě mnú
mluvil i psal oc: račiž VMt věděti, že to učiniti chci, a což najspieš budu moci,
k YMti přijedu a o to na miesto ostanu. Datum Lobkowicz, feria V. post s. Eli-
zabiet, annorum oc LXYT. Jan z Lobkovic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozinberka, pánu mé příznivému.
1834.
Soběslavský úředník Janovi z Bosenberka: o prodání dvoru Meziměstským. (M)
F Soběslavi (1466, 10. prosince). — Orig. arch. Třéb. L B. 5 A S. 13 c.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Posílám VMti list, kterýž mi píše Prokop
Vojslavský, purgrabě Hradecký, kterémužto VMt porozumie ; i račtež rozkázati, kterak
sé v tom mám mieti. Račte věděti, že sú byli u mne Mezimostní od Veselé a Vítha
z Dobronic s Habarthem, a tak jsú společně vyznali, kterak sě jest trh stal o onen
dvuor, jakož toho seznánie přiepis VMti posielám; i prosie VMti, aby VMt ráčila
jim na to list udělati vedle toho trhu. Scriptum Sobieslaw, feria IIII. ante Lucie.
Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozenberga, pánu mému milostivému buď dán.
1835.
Petr z Lindy Rosenberskému kancléři: o nesnázích s Koutem pro Hlubokou. (M)
J8. m. 1466, 11. prosince. — Orig. arch. Třéb. L A. 1 P. 13 f.
Službu svú vzkazuji tobě kněze, Jene milý! A prosím tebe, učiň to pro mě
a vznes tyto věci na páně Mt: Jakož sem poslal k JMti kněze Jana Šfávka, tomu
osm neděl ve čas, o Eútovi, kterýž by chtěl mě starati a nesnáz mi činiti o to,
ješto sem dědickým právem spravedlivě kupil, a tak mám ve dskách ; a páně Mt mi
radil a vzkázal po knězi Janovi, abych se Eútovi v ničem nepoddával, a přišel-li
by na mě, abych mu na desky ukázal, a v tom abych poslal ke deskám k úředníkem,
co ti k tomu budu raditi. A já to učinil, a vzkázali mi po knězi Janovi Šfávkovi,
že tomu mi dobře tušie, že tu Eút na mně nic nebude moci mieti, abych jinak ne-
činil, když by na mě přišel, než tak, jakož páně Mt mi vzkázal, abych jemu cestu
ukázal k deskám a v ničem jemu se nepoddával. A teď sem také o to ku páně Mti
poslal kněze Augustina a o jiné své potřeby, a páně Mt chce věděti, kto sú zprávce
na to : Chval z Chmelného jeden, a Zdebor z Vranova druhý, a třetí purkrabě toho
byl na Eonopišti času, a potom u panie Perchty*) na Velešíně, a nemám jména
Arddv Četký XIV. 20
1*3 i
w^
v i
4.
•'»í
'•'^i*'
^v *
iu
<^'
31ii».*'~*
«•
%
^^•'!*
•
C"^ ■'
r
,
^ '.'V
>
Vf^'^k .
fe-
'
;
wrt^ • **
•
ii'"
rv'
^•^
^•*- ; <
" . •*• .
L%vVk
s%-
»* - ^'
€■ .^
^ . ^
Ft-
u- I.
"• ■•■s,'^'
* ,1
?A-V
?^-. •.
. • "
*#í<'' -
^B' . .
^
■ř ^ *
BC-v "
Xljf , *
zi\'
W:
íN -
f -"
J'^-
154
il. XXVUI. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. 1526.
jeho.'*''*') Ale ve deskách jsú všichni psáni, že sě jest to stalo za ciesaře Sigmunda,
když sem kupil od Ffrícznstaynara sobě a svým bndúcím k věčnému dědicství, a od
panie OfiFky,***) kteráž byla jeho žena. A tak to již mám ve deskách, jakož sem
kupil, od svatého Havla minulého tři a třidceti let, a žádn ými v tom nikdy nepře-
kážel až do toho času za pokojných časóv. Protož milý kněze Jene, přistupte ku páně
Mti a proste jeho ode mne, ať JMt to sám v ruce vezme a o to se stará; nebt
bych byl rád k němu sám přijel, ale věruť nemohu. A když by to bylo odtrženo
odtud, však by z ostatka nic nebylo. A toho mi po tomto poslu, prosím, dajte od-
pověd. Datum feria V. ante Lucie anno dc LXVL Petr z Lindy.
Honorabili viro domino Johanni Capliczar, supremo cancellarío dominorum de Bosen-
berg, amico fauentissimo d.
*) Perchta z Šternberka, roz. z Eratař, a sestra manželky Jindřiclia z Rosenberka, žila na Veleiini.
**) Nejspíš Jan z TřebomysUc. ***) Ofka poprré provdána za Jarohnéra z Konta, po drahé za Fricenáteina.
1836.
Jan Jedlice z Občdénic purkrabí Erumlovsktou: o st&nl s JetiKchem, s nímž purkrabí Ztí-
kovský válčí. (K)
V Ohědénicích (1466 í), 27. prosince. — Orig.pap. arch, Orh IV. K. 25.
Službu 8VÚ vzkazuji, bratře milý! A prossím tebe, móž-li to býti, přičiň se
k tomu, zda by mohlo nějaké stánie mezi pánem a panem Jetřichem býti; nebC
tomu móžeš dobře rozuměti, žef pán velikého užitku mieti nemóže tú válků se
panem Jetřichem. A také věz, že Kozský pravil, že pan Zdeněk mluvil jest k tomu,
že by tomu rád, aby stánie měli. I milý bratře, móž-li to býti, piš purgrabí Zviekov-
skému, afby nějaké stánie učinil ajsi [sic] až do páně vrácenie domov. A věz, žef
purgrabie tú válků nic pánu neprospěje, kteráž se panem Jetřichem vede. I věřímt,
že se k tomu přičiníš pro své chudé lidi; neb byt nebylo pana Jetřicha, jižf by
dávno spáleni byli, než což jich on ještě ohajuje. A také vieš, žef jest k tobě pan
JetHch vždycky dobré vuole byl i k nám ke všem, a ještě jest. I vždyf věřím, což
na tobě bude, že se k tomu přičinieti [sic] budeš, afby pán JMt se panem Jetřichem
v dobré vuoli přátelsky byli, jakof sú prve byli. Dán v Uoběděnicích na den sv.
Jana Miláčka božieho. Jan Jedlice z Oběděnic.
Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému d.
1837.
Král Jiří Janu z Rosenberka: o sporu s Janem Popelem z Lobkovic. (R)
V Praze (1466), 31. prosince. — Orig. arch, Třeb. Fam. Lobkovic.
Jiří z božie milosti král český a markrabie Moravský oc. — Urozený, věrný
milý! Vznesl na nás věrný náš milý Jan Popel z Lobkovic, že slovutní Žibřid
Dopisy 3 rohu 1466 a 1467. 155
z Mostka s Přibíčkem z Yrackova honili bez jeho vuole na lesiech k Bozmbeikn
příslušných, kterýchž on nynie v držení jest A když jeho služebníci vySli, chtiec
zvěděti, kto by to byli, že jsú od nich zjímáni a zraněni. Protož žádáme od tebe,
aby se pokusil, zda by je mohl o to smluviti. Pakli by jich nemohl smluviti, tehdy
af oni na Suché dni v puostě najprve příštie stojie o to před námi. Dán v Praze,
v středu den sv. Silvestra, královstvie našeho léta devátého.
Ad relationem domini Wilhelmi de Rabie.
Urozenému Janovi z Bozenberga, věrnému našemu milému.
1838.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: král chce obeslati služebníky Zvíkovské oc. (K)
jB. m. {1466 fj. — Orig. pap. arch. OrL IV. K. 22.
Eunrát purkrabie Zviekovský.
Také račte VMt věděti, že když jest Diviš Malovec z Prahy přyel, že jest
služebníky vaše, kteříž jsú ve všech, obeslal, aby k němu přijeli. I přijel jest k němu
jeden, Oldřich z Nepodřic. Tak k němu Diviš mluvil: „Komu vy slúžíte?" I odpo-
věděl jemu služebník VMti: „Slúžíme pánu z Rožmberka." A on k němu řekl: „Jáf
sem mněl, že jste vy služebníci královi. To vězte, že o to budete od krále obesláni,
a nebudete-li chtieti vedle krále býti, žef vaše statky i dědiny bude král rozdávati
jiným služebníkóm. ^ Pak když jest ke mně ten Oldřich přišel, tak sem jemu při-
kázal, aby on po žádném obeslání nikam nejezdil bez mého věděnie. A že tak slyším,
že i na některých miestech, ktež jsú prvé k hradu drva sekali, že toho brániti chtie ;
protož sem se já na to neobrátil, že sem tu rubati kázal. A věděti YMtí dávám,
jakož sem s bratrem ohledoval potřeby hradové, a zvláště, což se prachu dotýče:
i nadál sem se s bratrem, že jest v těch malých súdcích prach, ano salnitr jest,
kromě v jediné lacze a v jednom súdci, tu jest prach, a viece nic.
1839.
Purkrabí Zvíkovský (?) Janu z Bosenberka (?) : o zjednání koní. (E)
B. m. (1466 1). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 23.
Také račte VMt věděti, že jest mě Lhota obeslal, dávaje mi věděti, že jest
VMti zednal padesát koní, abych VMti dal věděti. Račtež o tom rozkázati, co mám
jemu za odpověď dáti; neb VMt to dobře znáte, že jest nynie v tomto času lidí
VMti potřebie, a v mnohých věciech užitečněje své lidi jmieti, nežli cizie.
1840.
Soběslavský úředník kancléři Bosenberskému : o odporučení. (M)
V SoběsUm 1467, 26. března. — Orig. arch. Třeb. I. B. 7 B. 13.
Službu svú vzkazuji, pane Mikuláši přieteli milý. Prosím vás, zednajte mi
20*
156 A XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosmberékého do r. 1526.
promocí listem ode páně Mti, jakož vám teď notuli píši y též formě, nebf mi toho
nenie bude potřebie. Věřímf vám jakožto svému dobrému přieteli, žě to učiníte.
Datum Sobieslaw, fena V. in cena domini anno oc LXYII^. Paulus de Praga.
Famoďo domino Nicolao cancelarío dominorum de Bosis, amico ano caríBsimo.
1841.
Rychtář a konfielé z Deštného Janovi z Rosenberka: stížnost na písaře. (R)
^ V Deštném 1467, 24. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 147 b 1.
Urozený pane, pane náš milostivý! Službu svú poddánu VMti vzkazujem.
Milostivý pane! VMti žalujem na kněze děkana a faráře našeho, kterak kostel ten
tu u nás a faru VMti opustil jest, tak že již žádná božie služba v něm se neděje,
ani kteří řádové kostelní vedle obyčeje křesťanského, ješto toho nám všem jest vehně
líto. Také, milostivý pane, křest dietek těch, kteréž křtěny býti měly by, již ob-
meškává sě skrze faráře, a to velme nebezpečné jest; tudiež také i úvod žens^ do
kostela jím již obmeškán bývá. Ješto toho sě nám od jiných farářuov předních nikdá
nedalo jakožto od tohoto nynějšieho. A mluvíme-li oč s ním, jiného od něho nesly-
šíme, než řeč hrdú a vysokú. I milostivý pane! Snažně VMti prosíme, račte nás
VMt opatřiti, ať by ten kostel VMti tudiež, my, i ta všecka osada v takových ne-
dostatciech opuštěna nebyla, a služba božie ať by raději rozmáhala sě nežli umenšena
byla. A račte nám VMt faráře jiného dáti, kterýžby ten kostel VMti řádněje řiedil
a spravoval nežli tento. A tak VMti mnohá pohoršeme a neslušné řeči staví, kte-
réžto netoliko tu u nás nebo v tom kraji, ale i jinde jdú, viece a viece rozmahiyíce
sě. A kdež v jiných miestech býváme po obchodech svých, vzady [sic] nám jím oči
vystrkiyí, mnohé hančivé a utrhavé řeči o něm k nám mluviece, a my nevieme, co
tomu učiniti. Prosímeť vždy VMti, račte nám jiného faráře dáti a nás VMt v tom
opatřiti jakožto pán náš najmilostivější. Datum Desstny, f. Ví. proxima post s. Georgii
anno oc LXVII®. Rychtář a konšele i všecka obec městečka Deštného.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu našemu najnulostivějSiemu.
1842.
Jan z Rosenberka Pavlovi DětíHchovic: aby lidé nechali faráře Deštenského na pokoji. (B)
B. m. (1467), 24. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 147 b 1.
Jan z Rožmberka oc. Pane Pavle milý! Přikazuj emť s pilností, aby mluvil
s Bolochovcem o to, což jest knězi faráři Dešenskému vzal, af mu to zase vrátí. Co
se tkne jiných lidí, kteříž faráře hanějí, těm přikaž, ať toho haněnie staví. Pakli by
kto přes to učinil, toho káraj, jakož na to slušie. A o těch lidech, kteříž jsú měli
před námi jako dnes státi, pHkažiž pod milostí jim, ať faráře u pokoji nechají. Pakli
Dopisy 0 rohu 1467. 167
by to jinak nemohlo býti, ale kaž jím ještě vždy osobně před námi státi.*) Datum
f. VL p. Georgii. ♦) přetrženo : Pakli . . . státi.
1843.
Vojtech z Jivovice purkrabí ErumloYSkému : o opravě stavu. (B)
Ve Svinech Trhových 1467, 7. čerma. — Orig. arch. Tféb. II. 85. 3g.
Službuf SYú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož tebe tigno nenie o toho
mlynáře ze Ptěčína, jakoť jest měl stav opraviti do sv. Jiřie páně Mti rozkázáním,
a neboli konečně do letnic, a ještěj toho neudělal. Prosím tebe, milý přieteli, mluv
se páně Mtí, af to káže ještě opraviti, nebf toho mám velikú škodu ta všecka léta ;
a tomuf JMt sám rozumie. Pakli by mi se to nestalo, tehdyť bych již nemohl déle
té škody trpěti, musel bych to již sám opraviti, ač bych toho nerad učinil proti
páně Mti. A prosím, daj mi toho odpověd listem svým. Datum Swin, dominica post
Octavas Corporis Christi, anno oc LXVn^. Vojtěch z Jivovice a z Chvalkova.
Urozenému panoši Jiříkovi z Vétřnie, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému
list buď dán.
1844.
Jan z Rosenberka Vojtěchovi z Jivovice: odpovídá k předcházejícímu listu. (R)
^a Krumlově 1467, 9. června. — Končit arch. Třeh. II. 85. 3 g.
Vojtěše ! Jakož jsi psal purkrabí našemu Krumlovskému o mlynáře našeho ze
Pteečína, že by stavu neopravil ; a při tom píšeš, i odpoviedaje člověku našemu, a že
by to sám chtěl opraviti. Poněvadž našemu člověku odpoviedáš, a věda, že náš jest
člověk dědičný, a my nevieme, by jím taková věc scházela: Protož žádáme, aby ty
člověku našemu nepřekážel, tomu ani jinému. Neb tobě toho trpěti déle nechceme.
A toho žádáme odpovědi. Pakli by nám odpovědi nedal na naše psanie, věz, žef
v tom nešedém, a že se k tobě tak budem mieti, jakož toho pak svévolně na nás
dobýváš. Datum Crumpnaw, f. DI. post Bonifacii, anno oc LXVIP.
1845.
Jan z Rosenberka svému úředníku v Soběslavi: o mlynáři BenefiovL (M)
V poli u J. Hradce 1467, 27. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 5AP. 1 v.
Pane Pavle milý. Jakož nám píšeš o Beneše mlynáře, že by té rybářce vodu
shradil, a ješto jest to skrze pana otce našeho dobré paměti i jinými úředníky na-
šemi právem a sudem to odsúzeno, a že přes to on vždy toho učiniti nechce; však
máš Sádlo ku pomoci jakožto úředníka, a k vám to přísluší, pročež by jeho nekárali
a ne se vším na nás abyste běhali. Protož přikazujemeC, aby jemu v tom neseděl
158 A. XXVni. Dodavek h d&pisňm rodu Bosenberského do r. 1526.
a jemu y tom vuoli nedal, což jest již právem ohledáno; paklif my jej budeme ká-
rati, aby yěděl, že jemu toho bude žeL Datum in campo circa Nouam Domům f. V.
post Bartolomei anno LXVn^
A jestliže by jemu nechcěl rovnému, ale kažte jemu ssekati a jej vsaditi
a jej nepropúátěti, leč na rukojmie ; neb tomu rozumíme, že tiem člověkem to nejde,
než Sádlem a tebú, že se k nim slabě máte. Neb když vám kto odepře, potud vy
toho necháte; neb dálo-li by se nám to viece, již museli bychom toho k vám hle-
děti, neb by nám to vámi šlo. A zdálo-li by se vám, že by vám kto v tom pře-
kážel, všakt viete, že vám překážeti nemá žádný. Neb měli byste se jinak, v tom
učinili byste proti nám a proti úřadu svému a ukracujíce mi v tom. A tuto ceduli
daj Dobroničkovi.
Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Ghusnik, nostro fideli dilecto.
1846.
Jan z Bosenberka Pavlovi Dětžichovic: o mléčném a koření. (B)
Na ErunOové 1467, 14. gáH. — Orig. arch. Třéb. U. 38. 1.
Jan z Rožmberka. Pane Pavle milý, jakož nám píšeš o mléčné oc, zdáť se
nám, aby ho kupil za X kop a to nám u sebe schoval; a o kořenie: pomýšlímet,
abychom brzy zednali. Datum Krumlov, feria II. exaltacionis sanctae Crucis, anno
oc LXVn^
Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Ghusnik, nostro fideli dilecto detur.
1847.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o penězích, o platu. (E)
Na Knmlově 1467, 22. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 7. č. 6.
Jan z Rosenberka hewptman v Slezie. — Lippolte milý! Jakož nám nynie
píšeš, že jsi penieze poslal do Strakonic oc: obeslali jsme Mieroše, aby nám ty pe-
nieze sem posslal. A dále jakož píšeš o to stúpení knězi opatovi, o těch LVI gr.,
a k tomu oves, kury, vajce v té summě : muožeš jemu v té summě postúpiti, a jinde
tolikéž jinejch peněz a ospóv zachovati anebolito peněz, a tak aby vždy měl sto kop
platu, jakož jsme na tom zuostali. Datum Crumblow, feria V. aute Simonis et Jude,
annorum LYíT.
Famoso Lippoldo purgrauio in Zwiekow, fideli nostro dilecto.
1848.
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka : o úroku Gertrudy, vdovy po Matiášovi z Úfiova. (M)
V Soběslavi (1467), 1. listopadu. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi. 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Píše mi Pavel starý šafář váš jménem
■^ ■'■*:!■? -"'.'!.' •'••>,-:
Dopisy e rohu 1467.
159
'».
VMti o paní Gedrathu nebožce Mathiášovu o jejie úrok, že by VMt m[n]ěla, bych já
jej měl vydávati; však VMti zapsala vsi, kterýž Rus držal, i vybierá Gograr ty
úroky, a tu z Krumlova jie vydávigí. Pak ráčíte-li jej po purkrabí poslati, jáť jí jej
rád dodám, když bych viděl bezpečnost. Psal sem onedy purgrabí, aby VMt připo-
menul, aby puol druhého sta kop přidala k úrokóm a pro hrad. Milý pane, račte
v tom neprodlévati, nebf nemuožem spěšně tak na lidech brzo úrokuov vybrati i vě-
zíce je. Datum Sobieslaw dominico ipso die omnium sanctorum anno domini.
Pavel z Prahy.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1849.
Anežka z Rosenberka bratru Janovi: zrazme ho, aby na vojnu nejezdil, a radí mu, aby
dobře se léčil na kámen. (R)
V Třěbom (1467*), dommka ante OthmoH (15. Ustopadu). — Opis u Světáckého 1. 447.
v arch. TřA.
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116.
*) MluTÍ se T lista tomto o pobyta páně Janově na NoYém Hradě, a to hodí se k lista této sbírky
T A. Č. Vn. str. 808 ě. 198, aTeřf^něnémn roTněi k roka 1467.
1850.
Lovci Habart Janovi z Rožmberka: o počtu, o koni oc. (M)
V SobiOavi 1467, 23. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám: po svěj nemoci
ještě jsem velmi mdel; a ktyž bohdá málo silněji budu, přijedu s počtem k VMti,
což budu moci najspieš. A tedf VMti kuoň posielám, kterýž mi sšel u VMti, za
kterýžto kuoň dal sem Prokopovi Pražákovi z Hlavatec Vm kop bez X gr. Datum
Soběslaw, f. II. ante Katherine virginis, anno oc LXVII^
Habarth, lovčí z Soběslave.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozembergka, pánu mému milostivému, bud.
1851.
Mikuláš nejvyšší písař Rožmberský stvrzuje přQem peněz. (M)
B. m. 1467, 16. prosince. — Orig. arch. Třéb. II. 338. 2 1.
Já Mikuláš, v ty časy páně z Rožmberka najvyší písař, vyznávám, že mi dal
jakžto dnes slovutný panoše Bohunek z Bratříkovic peněz se Zviekova od Bartuška
vm kop XXVn gr. V hal. Datum feria lUI. post Lucie anno LXVII^
I >
^\
v '
.«;'
í,
M
» . *
160 A» XXVm. Dodavek h důpisAm rodu Eosenberského do r. 1526.
1852.
Petr Eapléř z Sulevic Janovi z Božmberka: stéžnje si na biskupa Pasovského. (M)
Ve Vmberce 1468, 11. února. — V Břessanovi genealogii Kaplířú se Sulevic v arch. Třeb.
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý ! A žaluji YMti na biskupa
PasoYskýho a o jeho velikém bezpráví, kteréž mi se dalo a vždy ještě děje: že mi
mú svobodnu silnici zasekali, a lidem mým spálili, mordovali i šacovali i nmohá ob-
tížení činili, ješto se nyní vše nemůže psáti. A to mi se vše dalo a vždy děje ne-
vinně; a já nižádné péče na ně nejmám. A já již nemoha se tomu déle dívati, tomu
velikému bezpráví s pomocí boží míním se jim brániti, což najdále budu mocí.
A protož, milostivý pane, prosím VMti, jestliže bych své nepřátely na vašem panství
aneb moji zastihli, že mi v tom VMt za zlé míti nebudete, jakož bych já též
i mnohem více pro VMt učinil v takovým běhu. A tohoť prosím odpovědi VMti
listem při tomto poslu. Datum Wintrberg, feria quinta post Agathae, annorum 1468.
Petr Kapléř z Sulejovic a z Wintrberka.
Bez adressy.
1853.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o člověka, jenž se má vyprodati. (E)
Na Zvíkovi 1468, 26. března. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 26.
Urozený pane muoj milostivý! Jakož VMt psal, abych Štěpána k tomu při-
pravil, aby prodal za VMti v Sedlčanech a osadil do božieho vstúpenie; i nemohu
jeho jinak k tomu připraviti, než viece s ním a také zaň žádný slíbiti nechce. Jakož
jest měl před VMti státi s ňákým ortelem, ta se věc musí prodlíti, poňavadž on
sedí; neb nepřipravil-li bych jeho k tomu osazení, potom neviem, bych mohl tomu
co učiniti, jakž by se přiblížilo k božiemu vstúpení. Pak-li se co jiného zdá VMti,
račte rozkázati. A lidi, kteréž VMt rozkázala do Třeboně vypraviti, to se s pilností
jedná. Datum Zwiekow sabbato post Anunciacionis beate Virginis anno oc LXVin®.
Ondřej z Údině, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1854.
Písař Zvíkovský Janu z Rosenberka: o komorních úrocích. (E)
Na Zvíkově 1468, 9. dubna. — Orig. pap. arch. Orl. VII. Gr, 7. 6. 12.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Psal jest VMti před sím purgrabie
o komomie úroky, tociž o Jirgle a o Marsovského : VMt zapomněla o tom rozkázati
Protož, milostivý pane, VMti připomínám, obávaje se toho, aby VMt k škodě ne-
přišla. Račtež VMt Svatomírovi rozkázati, ať kniehy ohledá, co by jim mělo od VMti
• #
ft
Dopisy 0 rohu 1468. 161
dáno býti a při kterém času, atbych VMti v tom neobmeškal. Datum Zwid^ow,
sabbato ante Pahuarum, anno LXYIII^ Barthoěek písař na Zviekově.
Urozenému pánu, panu JanoTÍ z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1855.
Úředníci Soběsla^tí Janovi z Bosenberka: o placení úroků z dluhů páně. (M)
B. m. (1468, 6. hřeena). — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K% 24.
Urozený pane, pane náš milostivý. Rač VMt věděti, že těm, kterým o maso-
pustě úrok svatohavelský dán měl býti, musili jsme u dobrých lidí objíti se a jim
za VMt právi býti, a jiní ještě napomínají a chtie jmieti; pak těm, kteří nám p6j-
čili k odbytí Ruotha a Dobrohosckého, v témdni máme jiné zlaté dáti, jakož VMti
toho prve jest výpis poslán, komu se co má dáti, kterýž jsú čekali do masopusta.
Tak rač VMt to před časem opatřiti, vo úroky svatojirské, kteříž se mezi nepřátely
mají dáti, neb časové jsú nebezpeční, aby to prve bylo zjednáno do Vlašimě a na
Thábor; nebof oni všemi běhy toho hledíe, kudyž by mohli VMt v škodu uvésti.
Dále rač VMt tu faru Soběslavskú, kýmž by se VMti hodným zdálo, opatřiti, nebf
jest toho pilná potřeba. A VMti teď výpis gšafftu dobré paměti mistra Jiříka faráře
někdy Soběslavského posieláme. Pak VMt o tom, kterakž ráčí rozkázati, takt se
má státi. Datum dominico ante s. Gregorii. Hynek z Dúbravice hauptman
a Jan z Libochovan.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, najvyšfiiemu komorníku královstvie če-
ského, pánu našemu milostivému.
1856.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Na Krumlove 1468, 29. cháma. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 8. 6. 24.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt píše o Jedlicovy penieze:
i rač VMt věděti, že Jarohněv ještě na Zviekově nebyl, aby tu věc jednal, což se
Jedlicovi [sic] lidí o stúpenie dotýče. A také Barthošek jest s Lopatu mluvil;
Lopatha tak praví, že osmdesát kop má hotových, a ostatka ještě na hotově nemá,
jakož má Jedlicovi Ij.^ kop dáti; než tak jest Barthoškovi řekl, že v středu chce
těch I^^ kop doložiti, a Jedlice má dodati, aby 11^' kop bylo. A také VMt píše,
abych byl toho pilen i nezmeškd bych já peněz přijieti a slíbiti: i s Jedlicí sem
mluvil, aby on z těch peněz chutně upomínal a VMti jimi nemeškal. A také peniezi
z úřadu na hotově budu. A tak rač VMt rozkázati. A Dubňanského úrok k tému
jej máme položiti ; neb bychme měli jemu položiti v Miličíně, jakož jest prvé kladen,
ale již nynie tento nebezpečný čas rychtář nesmie toho úroka u sebe chovati, než
AnhlT Český XIV. 21
162 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. Í626.
byl jest jej poslal do Soběslavi. Jakž YMt rozkáže, tak se stane. Datum Zwiekow,
feria VI. Reliqiiianim, anno oc LXVI^^ Ondřej z Údimě, purgrabie ZviekoTst^.
Urozenému pánu, panu Janori z Bozmberga, pánu mému milostiyému.
1857.
Jan z Lobkovic Janovi z Bosenberka: o lapení zloděje. (M)
Na Bosenberce 1468, 30. června. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 B P. 6.
Služba má VMti, urozený pane milý a mně přieznivý. Jakož mi VMt píše,
kterak jest zpravena od lidí VMti z Plástovic o toho. kterýž sedí oc: račiž věděti,
když jest se škoda VMti služebníkuom i jiným zlodějstvím veliká dala i majm, kázal
jsem tobo pilen býti, a tento jest lapen s jistinu. I zdá-lit se VMti, mnět by se zdálo,
aby bylo na něm zvěděno mistrem, pokad jest vinen anebo nenie. Datum Rožmberk,
feria V. post festům sanctorum Petři et Pauli apostolorum annorum oc LXvill*.
Jan z Lobkovic.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému.
1858.
Jan z Lobkovic Krumlovskému purkrabí: o lapení zloděje. (M)
Na Bosenberce 1468, 1. července. — Orig. arch. Třcb. L B. 5B P. 6.
Služba má, slovutný přieteli dobrý. Jakož mi píšeš o toho pacholka, kteiý
sedí, jakož zaň Rous slíbil: věziž, žef jest s jistinu lapen, a o tom jsem pánu psal;
pokad se JMti zdáti bude, vedle toho tak učiním. Datum Rožmberk, feria VI. post
8. Petři et Pauli apostolorum annorum oc LXVni^. Jan z Lobkovic.
Slovutnému panoši Eunrátovi z Petrovic, přieteli dobrému.
1859.
Převor kláštera Třeboňského Krumlovskému purkrabí: o připravení domku klášterního
pro jednu osobu. (M)
V Třeboni 1468, 6. července. — Orig. arch. Třeb. LAS Efi, 29 a.
Modlitba má napřed s věrným pozdravením, urozený příteli zvláštně milý.
A jakož ste mne prosili, abych prozbu a žádost vaši vznesl na kněze opata a kněžie
o domek náš jedné osobě,"^) jakož o tom viete : i račte věděti, žef kněz opat i všickni
kněžie k tomu plnu svuoli dávají a chtie k tomu rádi radni a pomocni býti k jejie
živnosti a obývánie, čímž moci budu, popřeje-li jie pán Buoh zdravic. I protož vy
to přezvědúc, bez meškánie mi dajte věděti, a jáf chci o tom, tcož potřeba bude,
svrchovaná pilnost a snažnost mieti o zdění a lesu i diele oc. Toliko račte pak od
páně Mti zaprositi několik vozů kamene panského, jakož vedle města na příkopě
Dopisy 0 rohu 1468.
168
ležie, a uprosíte-li, račte písaři Petrovi psáti, abych k tej potřebě ten kámen bráti
mohl, jakož sem o to s yámi ústně rozmluvil. A s tím budtež pánu Bohu poručeni.
A o tomto listu našem psaní, prosím, račte pilnost mieti, a když se posel nahodí,
račte poslati, a já písařovi za práci vedle rozkázánie vašeho a jeho chci rád za práci
učiniti. Datum ex monasterio nostro Trzebon, fena ni. post festům sancti Procopii
confessoris et patroni nostri. Eněz Marek převor kláštera Třeboňského.
Urozenému panoši Eunrátovi z Petrovíc, purkrabí na Krumlově, příteli nám příznivému.
*) Madmé, sestře Ennráta s PetroTÍc.
1860.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: aby Mirotické vzal v ochranu. (E)
Na Zvfkovi 1468, 23. gáH. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 28.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Yědětit YMti dávám, že jest mne obe-
slal pan Jan Bezdružický, dávaje mi věděti, že jest YMt obeslal, prose YMti za to,
aby lidé jeho z Mirotic měli útočiště k YMti a k zámku YMti k Zviekovu, a ty
lidi aby YMt fedroval; a mně také o též píše. I prosím YMti, rač YMt mě o tom
rozkázati a dáti věděti, kterak mám já se v tom mieti. A toto rač YMt věděti, že
to městečko Mirotice jest velmi pohodlné potřebami k zámku Zviekovu, a jsú k YMti
příchylni; i to YMt vědůc, zdá-li se, rač YMt psáti panu Zdeňkovi, afby je z hol-
duov propustil, nebť jsú jemu v holdu až do sv. Yáclava, afby tak s obú stranu
nebyli obtieženi. Datum Zwiekow, feria YI. post sancti Mauricii, anno oc LXYin^
Bušek z Buzic, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému.
1861.
(Úředník Ghoustnický) Jarohněvovi z Usuší: o dávky obyvatelů Deštenských. (R)
B. m. (1468, po 4. říjnu). — Cedule arch. Třeb. H. 147 b. 1.
Milý pane Jarohněve! Napomenul sem Deštenské z loje, aby jej páně Mti
dali, a že ten puožitek jmenovitě nenie položen oc. Odpírají mi, že jim krámuov
masných páně Mt nezdělal. Prosím, poradíce, rozkažte mi; nebo i páně Zdeňkovi
úředníci chtěli by jej jmieti, než k mým odporuom již sě naň netáhnu. A bývalo
za pokoje XY kamenuov, a zde nenie nežli Ij. kamene. A pánvem novým potřebie
do roka drahně, chcme-li, aby trvaly.
1862.
Úředník Zvlkovský pánovi : o jatém zloději, o peníze. (E)
B. m. a h. d. (1468 tj. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Qr, 8. 6. 44.
Také račte YMt, jakož ten pacholek, kterýž u mne na Zviekově jest u vazbě,
21*
■c.\
'.N
.** ■_
•'-i'J
á
1. -^
164 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Eosmiberského do r. 1526.
tak mě zpravují, že jest byl po dndiém v Týně, a někde že by někomn sukni vzal
a na cestě s tiem ušel; a prostě tak prayie, že by proluporal. I psal mi nedávno
pan Henrich z Týna o něm, jestliže bych co na něm přezvěděl, abych mu dal vě-
děti. A také-li jest tu byl, kdyžto kramářku Soběslavská lúpili jsú. A také jiným
sě neobcházie, než toliko kostkami. Rač mi YMtí o něm rozkázati, kterak mám
s ním činiti. Také VMti Zpěvák prosí, aby mu ty zlaté o sv. Havle položili
na Zviekově.
1863.
Úředník Zvíkovský pánovi: o penězích. (E)
B. m., 6. d. (1468 f). — Chig. jpojp. arch. OrlvMko VU. Gr, 8. 6. 41.
Také račte YMt věděti, že jest se mnú mluvil Heřman Hrádecký, že jest psal
panu Jarohněvovi, že by VMti něco peněz zednal; a na to žádné odpovědi nemá.
A já sem jemu řekl, aby to jednal, a že já hned YMt obešli. A také račte VMt
věděti, že mi jest Hroch Osecký pravil, že mají nynie Hronovi Yitunovskému HI^
zlatých položiti. Já k němu hned pojedu, zdali bych je mohl VMti zednati.
1864.
Přech z Češtíc purkrabí Zvíkovskému: o stání. (E)
Ve Lčovkích 1469, 12. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 30.
Službu svú vzkazuji, bratře milý! Jakož jest Buzek Vilém mluvil se mnú
o tebe: i věz milý bratře, žet jest Vlacha nynie v té mieře doma nebylo, žet jsem
s ním o to nemohl mluviti. Než prosím já tebe sám od sebe, budeš-li mod s pánem
mluviti, aby se k tomu tak měl jakožto přietel, zda bychme mohli zjednati nějaké
stánie, afby on mohl v pokoji býti; neb my jemu k tomu raditi chcme, aby on té
války nechal, a puodelif jemu to, ať by mohl v pokoji býti. Takét on o tu věc
musel by nás poslúchati, mne i panie Markéty, co se tebe dotýče, že bychom to
mezi vámi bohdá zjednali. Dán ve Lčovicích ve čtvrtek po božiem křtění, léta oc
LXIX®. Přech z Češtic a ze Lčovic.
Urozenému panoši Buškovi z Buzic, purgrabí na Zviekově, bratru milému.
1865.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: co má odpověděti I^echovi z Češtic. (E)
Na Zvfkové 1469, 13. ledna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 3L
Urozený pane, pane muoj milostivý! A teď VMti posielám přiepis listu od
Přecha ze Lčovic, kterak mi píše o Vlacha i onie Niossowicze [Něhošovice ?], jemuž
VMt porozumiete. I račte mi dáti věděti, kterak se VMt ráčíte v tom mieti, af bych
j
Dopisy 0 let 1468 a 1469. 165
já věděl, kterakú mám odpověd na Přechuoy list dáti. I prosim YMti, račte tomu
dáti snadno jíti, af já té cesty pohledám, zda bych mohl to k miesta přivésti, což
by VMti bez škody bylo; neb jestliže by to mělo VMti k škodě býti, radiegich
[raděj bych] já se svého statku odvážil. Datum Zwiekow, feria Ví. in octava Epif-
fanie, annorum domini oc LXIX^ Bušek z Buzic, purkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu JaQOvi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1866.
Mikuláš z Říčan purkrabí Zvíkovskému: o obnoveni dlužního listu. (E)
Na Bradku (1469, IL února). — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. 6. 6.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o list, kterýžto
páně Mt obnovíme, že by u tebe byl na Zviekově, i žádáš, abych já starý list poslal
a ten vzal: i tof bych já pro pána i pro tě učinil, ale žet toho obyčeje nenie. Než
když ty ten pošleš, tedyC tento má zkažen a poslán býti, neb tu dotýčeš nebezpeč-
nosti. Yšak žádnému by pláten nebyl, byt jej pak vzal. Než již ty to tak opatř podle
rozumu svého. A takét by měl býti druhý list ženě mé v táž slova, jako i mně.
I jestližeC by nebyl položen, milý přieteli, přičiň se k tomu, afby také byl položen
a poslán. Dán na Hrádku v sobotu po sv. Školastíce. Mikuláš z Říčan.
Urozenému panoši Bušovi z Buzic, purgrabie na Zylkové, přieteli milému.
1867.
Markéta z Dlouhé vsi Janovi z Rosenberka: o své nemoci a jednání s Janem Bechyní. (R)
B. m. 1469, 12. února. — Orig. arch. Třeh. Fam. Dlouhoveský.
Modlitba má VMti, urozený pane, pane milý! A rač YMt věděti, že když
Bem od VMti přýela, hned sem nemocna byla a velmi mě dna napadla, i ještě ležím
a málo se již procháziem. Ale muoj úmysl jest hned jeti na Becheni, neb mi psali
někteří o ty věci, jakož VMt vie, jestliže nepřijedu hned, že z těch věcí nic nebude :
pakli přijedu, že ty věci k dobrému konci přivedeny budu, I zdá mi se, abych o ty
věci najprv jela a potom k VMti přijela. Pakli se co jiného zdá VMti, račte mi
lined psáti, prve než bych tam odjela ; nebf nemiením těch věcí opustiti, bych jedné
lépe se na zdraví měla. A prosím VMti, račte psáti Adamovi,*) aťby nedal překážeti
lidem Žimontického, neb jest je obeslal, aby k holdu šli, a dává jemu vinu, že jest
jia Bechyni. Dán v neděli na masopust, let oc LXIX^. Margetha z Dlúhé Vsi.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a dr Krumlově.
*) z Drahonic.
Vi.~
166 A. XXVUL Dodavek h ďoptsAm radu Bosenberského do r. 1526.
1868.
Purkrabí Z^íkovský Janu z Rosenberka: o zjímání lidí na HelfenborL (E)
Na ZvOově 1469, 28. února. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 32.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač YMt věděti, žeť jsú lidi zjímali na
Helfmbnrg z Scelibova [Selibova], kteréž jsem y hold přýal VMti k ruce, a jim sem
bezpečenstvie dal od Zviekova i od Helímburka, a na to list mají pod YMtí pečetí.
A to sem ndělal Ondřejovi Mladějovskému k prozbě, když mi o ně psal. A když sem
o ně Adamovi*) psal, nezdálo se jemu jich propustiti, leč by YMt rozkázal, a klada
tu příčinu, že by obilé vezli na Piesek. I prosím VMti, račte o to psáti Adamovi,
afby je propustil ; neb mne z toho Ondřej napomíná, abych tomu dosti učinil, kterak
sem je ubezpečil pod VMti pečetí. Datum Zwiekow, fería m. post dominicam, qua
canitur Reminíscere, annorum domini oc LXIX.
Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
*) s Drahonic?
1869.
Úředníci Soběslavští Janovi z Rosenberka: o mečlři. (M)
B. m. (1469, 1. břemaj. — Orig. arch. Třéb. L B. 5A E. 42.
Urozený pane, pane náS milostivý. Rač VMt věděti, že Czimpa řezník, někdy
měštěnín VMti tu v Soběslavi, kterýž jest sšel v té porážce u Soběslavi*), i zuo-
stala po něm žena jeho a dvé dětí, syn a dcera: syn ten jest ušel na Thábor,
a jeho žena pojala sobě ševče, a ten pobyv s ní tu v Soběslavi i odšel k straně ne-
přátelské; potom pro některé příčiny hodné ženě jeho kázali pryč od města, i jest
již na Tháboře. Než dcera jeho ta tu vždy zuostala v Soběslavi, a teď o masopustě
vdala se jest za dobrého řemeslníka mečieře ; a jest pacholek podobný a k městu
osobu i řemeslem hodný, a tu v městě chtěl by sobě duom kupiti a tu se osaditi.
Pak konšelé Soběslavští ještě za úřadu páně Pavlova vzali jsú nětco peněz Gzim-
pových po jeho smrti v svú moc, a ty jsú na tré rozdělili: tu stranu, kteráž byla
syna Czimpova, jakož jest s nepřátely, vydali panu Pavlovi, aby dány byly VMti,
a dvě straně ještě konšelé v své moci mají. I milostivý pane, prosíme VMti, aby
VMt ráčili o tu stranu, kteráž by slušela ženě toho mečieře, naložiti milostivě a tomu
mečieH a jeho ženě VMt ráčila kázati propustiti a vydati na pomoc k jich hospo-
dářstvie; nebf jest tiemto morem nynie sešlo několikonádcte hospodářem a někteří
i s ženami, a tú porážku tu u Soběslavi drahně měšfan zhynulo, žef jest toho po-
třebie, aby se město hodnými lidmi sílilo. Než ten diel třetí ženy Gzimpovy, jestli
VMti vuole, aby na pomoc vydán byl k úrokóm komorním, o tom rač VMt roz-
i
f^^
Dopisy » rolu 1469. 167
kázati, kterakž se zdá YMti. I doufáme YMti, že nám YMt rá(í toho odpověd
milostivu dáti. Scriptum fena Un. post dominicam Reminiscere oc.
Hynek z Dúbravice hauptman a Jan z Libochoyan.
Urozenómu pána panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu našemu milostivému.
*) Míní se porážka y Serrend 1467. Sir. A. Č. VH. str. 290—295, a Sedláček, Hrady IH 160.
1870.
Farář Budějovský Janovi z Rosenberka: o špitálu českém v Říme. (M)
V Budějovicích (1469, 7. břema). — Orig. arch. Třeb. I. A. 3Kfi, 42 q.
Modlitbu svú vzkazuji s žádosti dlúhého zdraví i všeho dobrého VMti, uro-
zený pane, pane na mě laskavý. VMti na vědomí dávám, že poctivý kněz Sigmund
kanovniek kostela Olomúckého, o kterého VMti EMt pán náš o špietál, kteréhoto
VMt podací jest, v Řiemě psal jest, mnohokrát mě jest napomínal, abych jemu viděti
dal, kterak ty věci stojí. I proto prosím VMt jakožto pána laskavého, aby VMt jemu,
kterýž také VMti teď list posielá, anebo mně ráčila konečnú odpověd a laskavú dáti.
A toto VMti mohu jistě pověděti, žeť by VMt, kdyby jemu VMt ráčila ten špitál
dáti, mohl dobře poslúžiti, bylo-li by VMti co v Řiemě jednati potřebí. I proto
VMti prosím, aby jeho VMt ráčila konečnú otpovědí ujistiti, a toho VMti věřím.
A s tiem buď VMt poručena pánu všemohúciemu. Ex Budweis, fena lU. post Oculi*
Henricus plebanus in Budweis, M. V. capellanus.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, najyySšiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu na mé laskavému
1871.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o zajatých z Písku na Zyíkov a Zelenou Horu. (E)
Na Zvíhově 1469, 9. břema. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 33.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jsú se mnú mluvili
Osecký a Kočka, služebníci páně Zdeňkovi s Zelené Hory i VMti služebníci Zvie-
kovští, ješto jsú spuolu byli v jiezdě, když jsú Piesecké zjímali hned po odpovědi
tomu odvolanému; a těch jest vězňuov pět na Zviekově a pět na Zelené Hoře.
I chtěli by, abych jim těch pět, kteří jsú na Zviekově, vydal na Zelenu Horu,
jestliže jich nedopustím u sebe šacovati; a těch pět, kteří jsú na Zelené Hoře, ne-
chtějí šacovati, neb sem já s Jarohněvem jim vuoli přidal, aby oni těmi vězni, kteří
jsú na Zelené Hoře, vypravili vězně páně Zdeňkovy, kteří jsú na Mladěj cvicích v do-
bytí zjímáni. I nevypravili jsú. A těchto pět, kteří jsú na Zviekově, chtěli by sobě
šacovati, a pět oněch, kteří jsú na Zelené Hoře, aby při pánu Zdeňkovi ostali. I ne-
přišlo by na VMt nic ; a já k tomu svoliti nechci bez rozkázánie VMti, než chtějí-li
'm
168 A. XXVm. Dodavek h dopisAm rodu Bosenberského do r. 1626.
jedny šacovati, aby i druhé šacovali, a což má na VMt přijíti, aby přišlo, a na pana
Zdeiika také. O tom VMt račte mi rozkázati, kterak se k nim mám v té věd
mieti. Datum Zwiekow, feria V. ante dominicam Letare, annorum Domini oc LXIX^
Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1872.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o vyvážení jatých na Earlštein. (K)
Na ZvOově 1469, 14. břeam. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K. 34.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jsů dva člověky
jeli VMti na EarStýn [sic]; ti jsú se museli šacovati ve XXti kopách. I podal jest
jim toho Waitmilnar, aby vyvadili dva vězně, která jsta jata v Krásné Hoře, jménem
Žampach a Zínda; a ti jsú za služebné ote mne vyručeni; ale slyším, že jsú pa-
cholci sedlští. I přišli jsú ke mně ti lidé VMti, mluviec k tomu, že by chtěli těch
XX kop dáti VMti raději, nežli jim, aby za ta dva prázdni byli. Milostivý pane,
mněf by se zdálo, ač zdá-li se VMti, aby se tak stalo. Bych tomu rozuměl, že by
ta dva vězně Earštýnská platná byla, nepsal bych o to VMti. Prosím VMti, račtež
o tom rozkázati, kterak se mieti; nebo nebudú-li vyváženi v tuto neděli najprv
příští, tehdy lidé VMti budu museti těch XX kop dáti. Datum Zwiekow, fena m.
ante dominicam, qua canitur ludica me Deus, annorum oc LXIX^
Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
1873.
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o záležitostech peněžních. (E)
Na ZvOově 1469, 4. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 3. č. 10.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, zjednal-li sem
které penieze páně Mti; i věz, žet mi jest Heřmanický vzkázal, žef jest zjednal
u Éi[d]ly sto kop, a u Ondřeje Údimského XXmi uherských zlatých a X[.] rýnských,
peněz XXXV j. kopy; to budu mieti na tu summu, jakož mám [Mjaršovskému dáti
od Ondřeje, ješto jest páně Mt rozkázal. A k tomu sem vyměnil CX[.]Iin zlatých,
a po ostatek vzkázal mi páně Mt po Markvartovi Eozském, co by [mi] se nedostalo,
abych poslal k Mikulášovi kancléři. I pověz jemu, ať je na hotově, žeC já po ně
bez meškánie pošli. A také jestliže těch peněz potřebných od Řidly, aneb jestli páně
Mti jiných peněz potřebie, to mi dajte věděti. A o Bůžkovi Hřieběti, jakož jest
jemu dlužen Lhota U^ kop, ten jest řekl dluh přejieti na páně Mt. A Lhota psal
jest mi, jakož jemu jest páně Mt dlužen, že to rád vidí, že JMt má jej zastúpití.
Dopisy g rohu 1469. 169
A jestližej' co viec Hriebětova dluhu, nežli páně Mt jest Lhotovi, daj mi to vě-
děti, afbych jej s tiem obeslal, a po čem má za zlaté Lhotovi sraženo býti. Datum
Zwiekow, fena ni. in festo Pasche, annorum oc LXIX®.
Bušek z Buzic, purgrabí na Zviekově.
Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Pabianic [sic], přieteli mému dobrému.
1874.
Mikuláš mladší z Hořic Janovi z Rožmberka: o sporu jeho s Eunšem Olbramovským. (M)
V Šdmberce (1469, 30. dubna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Horichý.
Služba má TMti, urozený pane, pane! Jakož sem před VMtí mluvil s Kun-
šem Olbramovským a na VMti sem přestal o tu luku, o kterůž jest přě, a to sem
řekl před VMtí: „O tu luku přestávám, o jiné nic. Bude-li mi se zdáti, s Kunšem
potom co mluviti, budu, a on ke mně též. " A potom VMt o tu luku menoval Mrakše,
Vykéře, Jarohněva a Osečanského a VMt najvyšší. I stáli sme před nimi, a chtěl
otec muoj i já vše učiniti, což oni rozkáží. A když již k miestu a k konci šlo,
tehdy Kuneš uvrhl v to, že má s mým otcem o list činiti. A ti dobří lidé řekli:
Náš to súd nenie. A tak nás rozpustili. A to jest mnoho dobrým lidem svědomo,
že námi nic nesešlo, ale jím, neb jest v to uvrhl list. A zdálo-li by se jemu potom
có k otci mému, však jest k právu usedl. A tak nás svévolně k pracem i k škodám
připravuje ; my přátely s sebú vědem, a on sám byl. A to sme dobrým lidem osvěd-
čili i VMti osvěčujem, že svů vuoli chce mieti. Protoť se s VMtí nestrháme. Ale
budú-li tu luku chtieti sieci, (věříme VMti, že to proti VMti nebude), my brániti
budem, neb sme se vždy k rovnému poddávali. Datum Šelmberg dominico aute
Philipi Jakobi. Mikuláš mlašie z Hořic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, pánu milému bud d.
1875.
Jan z Rožmberka Mikulášovi z Hořic: chce ho srovnati s Eunšem Olbramovským. (M)
B. m. (1469, po 30. dubnu). — Konc. arch. Třeb. Fam. Hořichý.
Mikuláši milý! Jakož píšeš nám o tu luku, o kterúž činiti máš s Eunšem
Olbramovským, služebníkem naším, rádi bychom to viděli, byste byli o to srovnáni.
A poněvadž pak mezi vámi srovnáno nenie, věřímef, že s služebníkem naším sě
pokojně zachováš. A kdyžbychme o těchto suchých dnech příštích v Praze byli, při-
pomeň nám, neb bychom rádi, aby to mezi vámi k dobrému konci přišlo, nebf jsme
iny J6j o tož obeslali.
Archiv Čeiký XIV. 22
<■*
.^3
170 A. XX VIII. Dodavek i dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
m
1876.
Jan z Rožmberka Eunší z Olbramovic: prostředkuje v jeho sporu s Mikuláiem z Hořic. (M)
B. m. (1469, po 30. dubnu). — Koncq^t arch. Třéb. Fam. Hořický.
Eunši milý! Píše nám Mikuláš Hořický, že o tu luku, jakož s ním Činiti
máš, že mezi vámi o to srovnáno nenie. A my jemu písem zase, aby sě s tebú po-
kojně zachoval. A ty též s ním také zase pokoj měj. A když bohdá o těchto suchých
dnech v Praze budem, připomeň nám. I jemu též písem, neb bychme rádi, aby to
mezi vámi k dobrému konci přišlo.
1877.
Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: prosí o ochranu proti nářk&m cti od pana Štéfána
Jemnického. (R)
B. m. (1469, po 13. květnu). — Orig. arch. Třéb. Fam. Dobronic.
Urozený pane, pane mój milostivý! I teď VMti list posielám pana Jemnického,
pana Stefana, a dotýkige, že bych já pána druhého měl. I milý pane ! Prosím VMti,
račte mu psáti, af povie, koho mám druhého pána? Nebť o jiném neviem, než
o VMti. Nebe mi jest to těžké slyšeti, že mě tiem dotýká, ješto by to bylo proti
cti mé: neb bych já ten statek raději ztratil, než bych co proti své cti učinil
A dotýkaje pána Hradeckého, že sem se jemu holdoval: i máte listy VMt pána
Hradeckého, kterak jest mě dotýkal, že sem u VMti úředníkem byl, kdy ste VMt
s ním válku vedla, že se jest jemu tý chvíle škoda dala, a já, nechtěje aa se škody
dopustiti, umluvil sem se s JMtí; ale nedotýkal mne, jakož mne tento dotýče zlý
pán, chtěje mě o mú čest připraviti a netoliko o mój statek. I milý pane, prosím
VMti račte jemu pilně psáti, ať mi toho pána druhého vždy povie, neb já o něm
nic neviem. A v té věci věřím, jakožto pánu svému milostivému, že mě neopustíš
[sic], neb já s vaší volí pokoje užívám. A v tom také, kteréž sů potřeby pilné VMti,
žeť se v tom mám tak, jakožto pánu svému milostivému, věrně a pravě. I doufámf
VMti, že mne VMt neráčí opustiti, jakožto pán mój milostivý. Jan z Dobronic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Ronžberka [sic], najvyššiemu komorníku král. Če-
ského, pánu mému milostivému bud list dd.
1878.
Purkrabí Zvíkovský Erumlovskému : o penězích. Že vede válku se Zmrzlíkem a Lvem. (E)
Na Zvíkovi 1469, 14. kvétna. — Orig. pop. a/rch. Orlického Vn. Qr, 3. 6. 9.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych mél na
hotově C kop, jakož jsem měl vzieti od Řidly: i věz, žeC sem jich nevzal pro tu
příčinu, že mi jest ukazoval, abych je bral na nepřátelských zámelech poruoznu.
Dopisy 0 rohu 1469. 171
A píšeš, žej' toho pilná potřeba; pošliž po penieze, které sem vzal od Ondřeje Údin-
ského [sic] L kop, a od Lhoty XXX kop, a jáť ostatek doložím z úřadu, aby bylo
C kop; a peniezi jsú dobří. A list Ondřejovi Údinskému udělaj, jakož teď spis po-
sielám, kterak má svědčiti. A vieš-li jaké noviny od pána, daj mi věděti. Takéf vě-
dětif dávám, že s Zmrzlíkem válku před se vědem a s panem Lvem. Datum Zwiekow
dominica post Ascensíonem Domini, annorum 9C LXIX^
Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Pabianic, purgrabí na Krumlově, přieteli milému.
1879.
Zvíkovští Janovi z Rosenberka: o zajetí 7 Zmrzlíkových služebníků. (E)
B. m. (1469, v květnu f). — Orig. pap. arch. Orl IV. K. 37.
Také račte VMt věděti, že shledavše se s panem Štěpánovcem *) u Vorlíka, ne-
vědúc o sobě, i měli jsme nějakú puotku s Jaroslavovými ZmrzUkovými služebníky,
v
všichni spuolu s panem Štěpánovcem; i jali sme jich sedm, a jeden jest mezi nimi
dobrý člověk urozený, strýc Kuluov ; a jsú zavázáni slibem k VMti i k panu Štépá-
novcovi, že se mají stavěti, když by jim bylo dáno týden napřed věděti, a na sv.
Jana určený rok na Příbrami, a VMti na Zviekově hned třetí den potom. I nejste
VMt rozděleni s panem Štěpánovcem o ty vězně. A měl na poli pan Štěpánovec
XXVin koní. A my jsme měli XXXIX koní a LXII pěších. Račtež VMt rozkázati,
kterak se máme v té věci mieti. ♦) z Vrtby.
1880.
Hejtman Zvíkovský Janu z Rosenbelrka: o stání se Zmrzlíkem. (E)
Na Zvíkovi 1469, 25. hv&na. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 39.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste VMt dali mi list věHcí:
mluvil sem od VMti k té osobě tak, jakož mi jest rozkázáno od JMti, komuž jest
VMt tu věc poručil. I dáno mi jest za odpověď, že by chtěl vedle zámku Zviekova
v té věci býti, což se Jaroslava Zmrzlíka dotýče, a bez zámku Zviekova s nimi
stánie nečiniti; a to též zase žádá, ale jinak nechce se v ničemž žádnému zavázati.
Datum Zwiekow, feria V. infra octauam Pentecosten, annorum Domini oc LXIX°.
Smil z Hodějova.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému.
1881.
Hejtman Zvíkovský Janu z Bosenberka: o stání se Zmrzlíkem a Lvem z Božmitálu oc. (E
Na Zvíhovi 1469, 27. května. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 40.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Bacte VMt věděti, že jsme obeslali
22*
tS
• • -I* V'.
^K"^.'*-'
'^
r». '.^
172
^. XX VIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenbtrského do r. 1526.
m-
»• ^ .
:v<
i
fe
Jaroslava Zmrzlíka, chce-li státi y stání obecném mezi stranami učiněném. Odepsal
jest nám purgrabie jeho, že pána jeho doma nenie, a že jest jej obeslal s tiem,
a což rozkáže, že se chce v tom tak mieti. Podruhé jsme opět psali purgrabi jeho
na Orlík, zdálo-li by se jemu stánie do téhodne učiniti, až by se jemu poselstrie od
pána jeho vrátilo. I nechtěl jest toho učiniti, než vždy bérů lidem VMti. A což se
pana Lva dotyce, račte VMt věděti, žeť s VMtí v stání stojí v tom, kteréž jest
mezi stranami učiněné. A VMti dávám věděti, co ve jméno jiezdných jest na Zvie-
kově, jakož VMti je teď na ceduli vypsané posielám. A o pěšie žoldnéře račte VMt
věděti, žeť jim jest zde dáno na dvě neděli, a jsů pryč puštěni. Datum Zwiekow,
sabbato in wigilia Trinitatis, annorum Domini oc LXIX^.
Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie če-
ského, pánu mému milostivému.
1882.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o vrácení dobytka Bechynským oc. (E)
Na žMkavě 1469, 1. června. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K, 41.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, abych dobytek
zase vrátil, co sem nezbil Bechynským lidem: i račte VMt věděti, žef jest málo
zuostalo, několik krav, nebf jsem je zbil. A také mně pan Hanuš tak zpravil, když
jest jel od VMti, že jsme ještě pobrali do stánie v úterý na úsvitě, a já vedle zprávy
páně Hanušovy kupil sem od tovařišuov jich stranu za XXX kop. Račte mi VMt
o tom rozkázati, puojde-li k vrácení, kterak budu mieti činiti o peníeze tovahčuom
za jich stranu, nebf nme již z peněz napomínají. Datum Zwiekow, feria V. Corporis
Christi, annorum Domini oc LXIX^. Bušek z Buzic, purkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie če-
ského, pánu mému milostivému.
1883.
Hejtman na Třeboni Janu z Rosenberka: aby mu vzkázal o odbývání lidí oc. (K)
Na Zvikově 1469, 4. června. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 45.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jan z Hostašova VMti některých věd
zpraví, kterýmž VMt porozumie; a tak mám za to, že již VMt od žádného šíře
těch věcí zpraven býti nynie nemnoze. I prosím VMti, račte mi dáti věděti, co se
lidí odbývánie dotýče, mám-li jich odbývati. A také o některé své potřeby k VMti
jede : což by jej VMt jeho škody vyvarovati mohla, prosím VMti, račte jemu v tom
povolni býti. Datum Zwiekow, dominica infra octauam Corporis Christi, annorum
oc LXIX^. Jarohněv z Úsušie, hajtman na Třeboni.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému.
Dopisy e rolm 1469. 173
1884.
Purkrabí Zylkovskf Janu z Rosenberka: o neberných penézích oc. (K)
Na Zvíkově 1469, 27. června. — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Of, 3. č. 12.
Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že mám peněz
hotových dvě stě kop; chtěl bych při sobě zuostaviti, neb mám za VMt některé
věci platiti. Sto kop mohu VMti poslati. A ti peniezi jsú luoni bráni po sv. Václave
v holdech i v úrociech. Po odjetí Jarohněva ohledal sem ty penieze s Barthoškem,
jakož nynie ruoznice v penězích jest; vybrali jsme z těch ze všech peněz XXXV
kop nových bielých, kteří jsú té chvíle šli, ješto já jich nynie odbýti nemohu
v našem kraji; než VMti rád bych je také poslal, zda by jich VMt mohli odbýti,
aneb že bych já je dal opraviti a potom VMti poslati, aby na nich VMt neškodoval.
Než v našem kraji já jich neodbudu, buďte oni opraveni neb nebuďte; neb jsú ti
peniezi v lidech známi. Prosím VMti, račte mi o tom rozkázati, kterak se mám
v té věci mieti. Datum Zwiekow, feria in. post sancti Johannis et Pauli, annorum
domini oc LXIX^. Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čas., pánu
mému milostivému.
1885.
Ondřej z Udimě a Markvart z Kozího Helfenburským : o věcech válečných. (K)
Na Zvíkově 1469, 12. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 49.
Službu svú vzkazujem, přietelé milí! A jakož nám píšete o Eocovském
a Vlachovi: tomu sme srozuměli po prvniem páně psaní a lidi hned vystřěhli.
A jakož píšete, přijeli-li sú kteří jiezní [sic] na Zviekov: ještěf sú žádní nepřijeli,
než Myslínský teprv dnes o to jede do Plzeňska. Také nám Myslínský pravil, že
jest s ním Lopata mluvil, že by chtěl u páně milosti býti, ráčí li mu službu dávati,
a že by i jiezných něco u sebe tu doma chtěl mieti, nebf pána žádného nynie nemá ;.
a tak praví, ktož mu dávati bude, že chce u toho býti. I zdá-li se Vám, dajte to
páně Mti věděti. Dán na Zviekově v středu před sv. Margaretu.
Ondřej z Udimě a Markvart s Kozieho.
Urozeným panošiem Adamovi z Drahonic a Smilovi z Hodéjova, purkrabie a hajt-
manu na Helfenburce, přátelóm našim milým.
1886.
Král Matyáš Janovi z Rosenberka : že kníže Viktorín, místo aby škody v Slezsku učiněné
opravil, jemu na novo odpověděl. (R)
V Brně 1469, 17. Července.
Tištěno v Archivu Českém VL str. 46 č. 2.
174 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Bosmberského do r. 1526.
1887.
OdpoTddný list spojencft MikaláSe a Petra, bratírí Eapl^ů ze Salejovic, Jaaoň z Rožm-
berka. (M)
Ve Vimb^ce 1469, 18. července. — V Břeeanovi genealoga Kapléřú ze Síd^ovie v airiA. TřA.
My Mikuláš z Folenska, Jindřich z SolejoTÍc, Yácslav z Salejovic a Vácalav
z Salejovic, Závise z Chodžovs, Vádar a Vít z Podvině oc. Urozený pane! Vystří-
háme se proti VMti i vSem vašim slažebníkům í všem lidem vašim poddaným, a. Že
od dání listu tohoto nechceme vám již ničtmž vinni býti podle urozených panoší Mi-
kuláše a Petra, bratří Eapléř&v z Sulejovic a z Wintrberka, strýcův a přátel našich
milých, a s nimi v míru i nemíru chceme státi proti VMti pro to veliké bezpráví,
kteréž se jim děje od vás. Toho na svědomí naše vlastní pečeti přitiskli jsme k to-
muto listu, jenž jest dán a psán na Wintrberce v outerý před svatou Maří Majda-
leuou, anno domini 1469.
Urozenýmn pánu, panu Janovi z Rožmberka 3C.
Odpovědný list spojenců Mikuláše a Petra, bralfi EJtpléřŮv z Sulejovic, Janovi z Rožmberka. (M)
Ve Vm^ree 1469, 18. Července. — VSřeeanově genealogii KaplířÚ ee Sul^jovie v m^eh. Tř^.
Já Štěpán Horozice z Mořic, a Otík a Jan bratří z Přflep, Jaroslav ze Skryj
a z čichtic a Chval z Bimého a Záhorka z Záhoří a Tomek z Slušovic. Urozený
pane ac! Vystříháme se proti VMti i proti všem služebníkům vašim i lidem pod-
daným vašim podle urozených panoší, pana Mikuláše a pana Petra, bratři KapléMv
z Sulejovic a z Wintrberka, pánův našich milých, a že chcme s nimi v míru i v ne-
míru státi, a již od dání listu tohoto nechceme VMti ani vašim služebníkům ani
lidem vašim ničímž vinni býti. Pod peěetí Jaroslava z Čichtic a ze Skiyj, kterýhož
jsme za to prosili, svých pečetí při sobě nemajíc. Dán na Wintrberce v outerý před
svatou Maří Majdalenou, anno domini 1469.
Urozenýmu pánu, panu Janovi z Rožmberka oc.
1889.
Markvart z Eozlho Janu z Rosenberka: o najlmánt žoldnéřů 9c. (E)
Na Zvikové 1469, 19. červmce. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 11.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! A jakož Bjbka do Plzně jezdil o tu věc,
o kterúž jest YMt psal, to jest tak zjednáno. Také račte věděti, že sú s Byhká
mluvili Vajpovský a Beneda, že by u VMti chtěli býti na tá službě, kterýmž VMt
jiným služebníkem svým na,jviec dává; i toho sú domiúvali, aby jim bylo za škody
stáno za poražené z Plzně na Zvíkov, a na Zvíekově aby jim koni byli zápisová.
Dopisy 8 roku 1469, 175
A ten list, kter[ý]ž VMt psal o ty lidi, ten jest přejat [przagat] na Piesek ; než pán
Jarohněv o to list psal, aby Myslínský po ně poslal; a on jest hned tam poslal.
I milostivy pane, račte VMt pnrkabí domuo vypraviti, aCby s nimi o koně i jiné
věci nházel, nebť jest jeho potřebie i pro jiné věci. Datum na Zviekově v středu
po Rozeslání svatých apoštoluo LXIX. Markvart z Kozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššíemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému.
1890.
Zvlkovští Jarohnévovi z Úsuií: že poslali do Plzně o lidi proti Malovcovi. (E)
Na Zvfkově 1469, 21. července, — Orig. pop. areh. Orl. IV. K. 50.
Službu svů vzkazujem, urozený přieteli milý ! Věděti dáváme, kterak Malovec
po panství velmi škodí okolo Milevska, neb jsů v Milevště dobytek pobrali, i vsi
okolnie žebrali i lidi zjímali včera. A vystřiehají nás dobří lidé, že se chyštie [sic],
že by chtěl rybníky skopati Ostiovský [Ostrovský?] a Rukávecký. A tak i jinde
okolo zámku škody se dějí, ješto by bylo také potřebie tu věc opatřiti, aby se mohlo
odpierati, jakož tomu sám dobře rozumieš, někým aby tů věcí hýbal. A vědětiť dá-
váme, žeť sme Rybku včera do Plzně poslali po ty lidi, jakož dobře vieš ; ale neviem
za jisto, přijedu- li s ním čili nic: neb jest s nimi Rybka mluvil, když jest nynie
v Plzni byl v tento pondělí nynie minulý, aby u páně Mti byli, a po čemž jiným
dobrým lidem páně Mt najviec dává, že má se jim takováž služba dávati. A oni
jsú k tomu svolili, ale toho sobě domlúvali, aby někoho pán tam poslal, aby jim
tam koni byli ohledáni, a to proto, jestliže by na ně Buoh porážku dopustil, než
by na páně zámek přijeli, aby jim bylo za škody stáno za poražené až na páně
zámek; a když by přijeli, aby se jim koni teprv zapisovali. A my jsme k nim ne-
měli koho poslati na ten běh, i poslali jsme tam Rybku, bude-li moci je s sebú
vyjednati. Pakli by nemohl, na čemž s nimi zuostane, toť dáme věděti; a přijedů-li,
dáme vám bez meškánie věděti. A tu věc někým opatřte, aCby s nimi o ty věci
uhozoval. Datum Zwiekow, feria VL ante Marie Magdaleně, annorum oc LXIX®.
Ondřej z Udimě, Markvarth z Kozieho.
Urozenému panoši Jarohnévovi.
1891.
Zvíkovštl Janu z Rosenberka : o jímání lidí v okolí Zvíkova. (E)
B. m. (1469, 21. července). — Orig. pap. arch. Orl, IV. K 51.
Také VMt věděti [sic], že Střela na Bechyni po Zviekovském úřadě velmi
zajímá i lidi velmi jímá. A Malovec jest také okolo Milevska zajímal a něco Milev-
ských jal. I na Hořaždějovice jsú někteří lidé zjímáni a šacováni. A jdú lidé žádajíc,
176 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r.
aby se směňovali o vsi, že jím toho Bechynka poddává. I bylo b;
rabie doma byl a ty věci jednal, rozmlavě s YMtí. A také jest d
posla, abychme do jeho příjezdu nic nepočínali. Proto bychmi
bychme mohli, rádi učinili, což bychme mohli.
Markvart z Kozího Jana z Rosenberka: o lidi z Plzné a o [^jetf Tel
Na Zvikově 1469, 24. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV
Urozený pane, pane muoj milostivý I A jakož mi VMt píše
ského vypravili do Plzně o ty dobré lidi: i raítež věděti, žeť jei
ítvrtek do Plzně jel; a jinému nerozumiem, než že je přivede,
Rús pravil, že by měli přijeti. Než proto tam jeĚtě pošlém nemi
VMt píše o Tetauarovi, když by na Zviekov přijel, aby k VMti
jel, a že 8 ním o službu uhodíte: I račte věděti, žet sem s i
mluvil, když jest na Zviekov přijel, jeda někam o své potřeby;
že VMt s nim o službu sami uhodíte. A jemu sej' toho učiniti n'
jezdil; než pověděl hned miestně, na jakej službě chce býti a ji
Xtí koní miea mieti, a po pěti rajnských zlatých na čtvrt léta
jiné plné všecky potřeby i podkovy, a za službu aneneb [ane1
žádných peněz, než zlatě, že nechce bráti ; a praví, žej' mu pan D(
dával. A toho jemu mám odpověď dáti v pátek aneb konečně v «
sobě hned domiúval, Že by nechtěl 8 žádným o nic mieti činiti
sbledánie s VMtí. A co sem o to mluvil, aby penieze bral ja
nikoli k tomu nechtěl svoliti, než zlaté. A také praví, bylo-li by
by chtěl přivésti XX aneb XXX až do sta koní, a což by na
mohl, po čem by jim dobrým lidem dávali. Dán na Zviekově
Jakubem apoštolem. Marl
Urozenému pána, pana Janovi z Rožmberka, pána méma milosti
1893.
Jan z Chřeštovic On^ji 8 Údimé: o přfm^. (K)
V Chřešgovicích (1469). — Orig. pap. arch Orl. IV. K.
Službu svů vzkazuji, urozený pHeteli milý času příměřn
onehdy v ceduli psal, chtěje se s tebú rád sjeti a o některé věci
a zvláSC o to, chtěje s tvrzí rád v pokoji býti a žádnému nepí
mohl toho ožiti i lidé moji, neb již vidíme, že se přímiřie zle d
zdá-liC se, znes to na pána svého; a zdá-lit se to učiniti, daj r
Dopisy e rohu 1469. 177
svým po tomto poslu, a také měl-li bych na páně pé£i mieti i lidé moji. Datum
Chřeěťovic. Jan z Mirovic, seděním v ChřešCovicích.
Urozenému panoši OndřejoTÍ z Údimě, přietelí mému dobrému.
1894.
Ondřej z Údimé Janu z Rosenberka: o pokoj s Janem z GbřeŠtoYic. (E)
Na Zvíkově 1469, 24. íervtmce. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 55.
Urozený pane, pane mnoj milostivý! Odeslal mne Jan z Chřešťovic, kterýž
m4 tvrz pól druhé míle od Zviekova, a chtěje s VMtí v pokoji býti a VMti ne-
škoditi, aby jemu také škozeno nebylo ini jeho lidem. A já sem jemu odepsal, že
to chci na VMt znésti, a což VMt v tom rozkáže, že jemu to dám vědéti. Pak
ráčí-li VMt B ním pokoj mieti, račte jemu psáti anebo o tom rozkázati, jakž se
VMti zdá. A prré jest toho také žádal, chtěje s VMtí v pokoji býti i Vám slúžiti,
a toho 86 jest bylo nestalo; i učinil jest VMti lidem škody, tak zpravují, viec než
za tisíc kop; a jemu se jest malá škoda stala, neb jemu nenie co škoditi. A také
VMti posielám přiepis listu jeho, jemuž VMt porozumie, kterak mi píše o ta věc.
Datum Zwiekow, feria II. in vigilia sancti Jacobí apostoli maioris, annoram Domini
3C LXIX". Ondřej z Údimé.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvjššiemu komorníku král. českého,
pánu mému milostivémn.
1895.
ZvlkoTŠtl hejtmanu l^eboĎskému a purkrabí Helfenburskému : o zajetí pacbolkfi. (E)
Na Zvíkově 1469, 26. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 56.
Službu svú vzkazujem, urození přietelé milí, a věděti vám dáváme, že jsú
nám zjímali najlepšie pacholky pěšie, Ondřeje Řiehu s jinými yšech dvadceti na Be-
chyni; neb nám vždycky okolo zámku pěší toulali se; a my kázali vyjíti, aby na ně
postáli; a oni jinam šli, než-Ii jsme jim rozkázali. A v tom, když v stráži stáli za
Oslovem, již chtiec domuov jíti, a tu na ně honci pravó náhodu uhodie i zjímají je
a tři mezi nimi ranili, jednomu netušíme, by živ ostal; neb se jest to pravú náhodu
a neštěstiem přihodilo, nevědúc jedni o druhých nic. I milí přietelé, jakéž máte
vězně, aCby jedni za druhé prázdni byli, bude-li to moci býti; a sedie-liť, dajte jim
TOk, afby těchto nesázeli; a majít se dnes všichni stavěti na Bechyni. Datom
Zwiekow, feria IV. post sancti Jacobi anno LXIX".
Ondřej z Údimě a Markvartb s Kozieho.
Urozeným panoSiem Jarohnévovi z Úsušie hajtmanu na Třeboni, a Adamovi z Dra-
honic purgrabie na Helfenburce, jíáteluom milým.
Archív Čuký XIV. 33
178 A. XXVIU. Dodavek k dopisúm rodu Bosenberského do r, 1526.
1896.
Zylkovští Janovi z Rosenberka: o podání Zmrzlíkové. (E)
B. m. (1469, 29, července). — Orig, pap, arch, Orl. IV. K. 58.
Také VMti posieláme přiepis listu, kterýž pan Jaroslav Zmrzlík píše purgrabí
Zviekovskému, kterémuž VMt porozumiete. A my jsme jemu k tomu svolili až do
dalšieho VMti rozkázánie; i račte o tom dáti věděti, kterak v tom VMt mieníte
8 nim státi.
1897.
Purkrabí Helfmburský Janu z Rosenberka: o odbytí služebníka, o směnu vsí. (K)
Na Hélfinburku 1469, 31. července. — Orig, pap. arch. Orl. IV. K. 60.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jest Jaroslav puol
léta doslůžil, i nezdá se mu na té službě již déle býti, i mluvil jest se mnů, aby
se mu služba zaplatila; a kuon chtěl VMti ke dvoru dáti, a mně se jeho nezdálo
přijieti bez dalšieho rozkázánie. I velel sem mu, aby k VMti jel; a jemu se nezdá
pro nebezpečenstvie. I račte VMt o tom rozkázati, nebf odbytie sebe čeká na zámku.
A také prosím VMti, račte vuoli svů přidati, aťbych mohl své chudé lidi zachovati,
nebf sú mi je již přieliš zahubili, afby byly v směně mé vsi Novosedly, Oblanov,
Lhota, Radomilice proti lidem Kossořovým; ves Malovice Dolejšie a v Rabinci VI
člověkuov a ve Lhotce třie; nebť by chtěl lidi mé ubezpečiti ode všie strany své.
A také prosím VMti i o tyto lidi : ves Drahonice i se dvorem, Pivkovice, Dunovice,
Chrást a v Bílském čtyřie člověky. I chtěl by Bochníka proti lidem svým, třem
véskám, tyto lidi mé ubezpečiti ode všie své strany. I prosím VMti, račte k tomu
svú vuoli přidati, aCbych mohl obilé s pole skliditi a na zámek uvézti. I prosím,
račte mi o tom psáti, kterak se jmám v tom mieti. Ex Helfmburg, feria IL ante
vincula sancti Petři, anno oc LXIX^ A některých věcí VMti tento possol [sic] ústně
zpraví. Adam z Drahonic, purgrabie Helfmburský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému.
1898.
Zvíkovští Janu z Rosenberka : o směnu véznů ; o stání se Zmrzlíkem a Chřešfovcem. (K)
Na Zvíkově 1469, 1, srpna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K 61.
Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jsú zjímáni pěší se Zviekova na
Bechyni, služebníci VMti, a VMt také máte vězně, kteří jsú zjímáni na Dubnem:
račte VMt k tomu vésti, čím spieš, tiem lépe, abyste ráčili směniti o ty vězně, aby
VMti služebníci prázdni byli ; ač VMt má také drahně vězňuov, ježto jsú zjímáni na
Zviekov i na Helfmburg, ale jsú s jiných zámkuov, ježto by se ta věc tak brzy
Df^ňsy e roku 1469. 179
zjednati nemohla. A vědéti VMti dáváine, že jsme s panem Jaroslavem Zmrzlíkem
a s ChřeštOTcem stánie učinili do sv. Havla, tak jakož jsme VMti o tom psali,
a týden napřed dáti věděti. A s pimem Lvem o túž věc jednáme. Datum Zwiekow,
feria in. ipso die sancti Petři ad vincnla annorum oc LXIX".
Smil z Hodějova hajtman na Zviekově, Markvarth z Kozieho.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najyyšSiemu komorníku král. čes., pánu
našemu milostivému.
1899.
ZvlkoTŠtl Janu z Roseuberka: o pHměřf s Bechyni. (K)
Na Zoíkově 1469, 2. srpna. — Orig. arch. pap. Orl. IV. K. 62.
Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jest nám VMt psala, žej' s panem
Bechyní stánie jest, a jestliže by YMti lidem škodu činil s Bechyně: i račte věděti,
že proto vdy bérů na ten zámek lidem VMti, a o to jsme jemu psali, že v tom
stání dopúštie lidem VMti s toho zámku škoditi. I račte nám VMt psáti, kudy jest
to přfmiřie zrainulo, vie-li VMt, jakož jest mělo býti do sv. Vavřince. Datum
Zwiekow, feria IV. ante Marie Nivis, annorum Domini ac LXIX".
Ondřej z Údimě, Markvarth z Kozieho.
Urozenému pánu pann Janovi z Rožmberka, Qajvyššiemu komoruíkn královstvie Če-
ského, pánn naSemu milostivému.
1900.
Hejtman Zvíkovský Janovi z Roseuberka: o přijetí žoldnéřů ac. (E)
Na Zvíkové 1469, 8. srpna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 63.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Poslal ke mně Vilém Setech, že by
chtěl u VMti býti se čtyřmi koňmi, a Šimek Vlasatý se dvěma, Jindřich Bukovan-
ský se čtyřmi koňmi, na též službě žoldnéřské, jakož jste VMt přijeli Plzáky. Eačte
mi VMt psáti, co jim mám za odpověď dáti. Služba, kteráž mi jest dána, dali jsá
mi penieze zlé, že sem jich nemohl ničimž dobrým požiti. Kuoň, kteréhož jste mí
VMt puojčili, Štěpánuov, dal jest zaň Štěpán XIIII kop; prosím VMti, račte mi jej
dáti, aťby mi se tiem nalepSilo od VMti; o ten kuoň, prosím VMti, račte mi dáti
milostivu odpověď po tomto poslu. Datum Zwiekow, feria lU. ante sancti Laurencii,
annorum Domini oc LXIX". Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, aajvyMiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému.
1901.
ZvíkovŠtí Janu z Roseuberka: o věcech válečních. (E)
Na Zvíkově (1469, 13. srpna). — Orig. pap. archivu Vorlie. IV. K. 65.
Urozený pane, pane náá milostivý ! A teď VMti posieláme listy od pana Bu-
180 A. XXVIII. Dodává h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
riana a pana Linharta a od pana z Strakonic. A račte věděti, žef jsú všecky koně
z Helfinburka poslali na Zviekov. I milostivý pane, račte to opatřiti někým, aťby
těmi lidmi hýbal, kteříf sú na zámku, poněvadž purkabie ani Hodějovského nynie
nenie ; nebť by toho potřeba byla v tejto mieře. A račte věděti, žeť sem Tetauarovi
ten list teprv včera dal od VMti, neb jest teprv z Prahy přijel; a tak praví, že
chce tak učiniti, jakož jemu VMt píše, nemeškaje, yaracze [jak ráčíte?] o tom roz-
kázati. Dán na Zviekově v neděli před sv. královnu.
Ondřej z Údimě a Markvart z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyšěiemu komorníku král. Českého,
pánu našemu milostivému.
1902.
Markvart z Kozího Janu z Bosenberka : o Barocha z Eestřan ; o rotu Yýpovského. (E)
Na Zvíkově 1469, 17. srpna, — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 66.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte mi VMt dáti věděti, dali-li jste
jaké bezpečenstvie Mikulášovi Barochovi z Eestřan nynie v této mieře, aťbychme
věděli, kterak se k jeho lidem majíc ; neb bychme mohli jemu škodu učiniti i k holdu
připraviti lidi jeho. A jakož jste VMt Vajpovskému psali, aby se s svů rottů k So-
běslavi obrátil : i přišlo s Helfinburka hned druhé poselstvie od Hodějovského a pur-
grabie Helfmburského, aby se tam obrátili; a tak jsú učinili a k Helfínburku táhli.
Datum Zwiekow, feria V. infra octauam Asumpcionis gloriose virginis Marie, an-
norum oc LXIX®. Markvarth z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému.
1903.
Purkrabí Zyíkovský Janu z Bosenberka: o Nihošovice. (E)
Na HdfmburJcu 1469^ 19. srpna. — Orig. pap. archivu Vorlic. IV JE. 67.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A VMti prosím, abyste se ráčili přiči-
niti^ o Nihošovice, aťbych své mohl zase jmieti. A jestliže by vždy nemohlo býti bez
koláče, již já tu věc VMti poraučiem. Jakž kolivěk VMt zjednáte, tak já chci udě-
lati; neb vidí VMt, že jest mně velmi nebezpečné jezděnie pro nepřátely, nebť sň
silni všudy na zámelech nynie zde v kraji. A toho VMti odpovědi prosím. Ex Helfin-
burg sabbato post Assumpcionem Marie virginis gloriose, anno Domini oc LXIX®.
Bušek z Buzic, purkrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému.
Dopisy B rohu 1469. 181
1904.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Boeenberka: o Tetaura. (E)
B. m. (1469). — Archiv Vorlický IV. K. 52.
Také jakož mi VMt rozkázala, abych obeslal Tetauara: rař VMt věděti, žeť
jest ještě v Praze. BuŠek pargrabie.
1905.
Jan z RoBenberka OndřejoTÍ z Údimě a Eozekému: aby války pilní byli. (E)
B. m. (1469, v srpna). — Orig. pap. m-ehivu Vorlického IV. K. 48.
Jan z Rožmberka, najvyšší komorník království Českého. Ondřeji a Kozský
milý! Jakož nám píšete, afbychme rozkázali, kdo by lidmi hýbal a nepřátel hleděl:
mámet za to, že je Hoděhovský Yýpovskému v uodjezdn svém pomčil; a to
vás, máme za to, tígno nenie, nebt jsme jemn rozkázali, když by odjel, aby jeinu
poručil. I divno jest nám, že vy tu věc znajíce, že se k tomu nemáte a nenapo-
mínáte jich, afby sě již hýbali a nepřátel naáich hleděli, kdež by věděli. Protož
ěemnž byste rozuměli, nezdalujte sě toho a neliknujte sě jim toho pověděti, afby
sě již tak k tomu měU, afby takovým obsieláním a zase odpisováním ías sě
neprodléval a nezaprazdůoval ; bud která koli potřeba, řemuž byŠte rozuměli, po-
raďte k tomu i pomozte. Vidíte dobře, naše dobré to jest i vaše dobré. A takét
sme nyní Yýpovskému kázali odjeti, protož badtež zámku tiem pilnějie; a věděli-li
byste, že by bylo potřebie co pěších viece přijieti od deseti až do dvíídcát, abyste
prcali; nebt slyšíme, že z holduov budete tu věc moci dobře opatřiti. A byla-li
by která chuoze před sebú užitečná, a mohli co pacholkuov mieti těch, ješto by
se jim jedné na takové chuozi za škody poražené stálo: i to mějte před sebú.
A již sě v těch věcech ve všech takových mějte vedle rozumu, aby sě ty věci proti
nepřátelóm nemeškali; neb slyšíme, že by vám pěSÍ platnějše byli, poněvadž jest
již všady obholdováno okolo zámku.
Famosis Andrea de Vdím et Marqnardo de Eozte, nostrís fidelibus dílectis.
Čfslo 100& jest odpoTfiď k eígla 1901 str. 179.
1906.
Ondřej z Údimě Jana z Rosenberka ujišťuje svou bedlivostí 3c. (E)
Na Zvíkově 1^9, 26. srpna. — Orig. pc^. arc3ňm VorUtk. IV. K, 69.
Urozený pane, pane mně přéznivý! Když jest purkrabie Bušek chtěl vodjeti,
tehda jest mně řekl, že jej VMt vobeslal, aby poručil mně a Markvartovi Eozskénm
tu na Zvikově; a já sem jemu toho neodepřel pro vaée dobré, než to sem učinil.
A potom jest VMt poglal Heřmana, porúčeje nám, a my sme to vždy učinili. A po
třetie psal VMt dva listy, mně jeden a Markvartovi druhý, porúčeje nám. I snad se
18:! A, XXVni. Dodavek i dopise rodu Bosenherského do
VMt do mne naděje některého netbáuie, ješto Markvart sám ^
píše. ToC nic neákodí, Debt! my se to to nedělíme, a z jedné
vaše dobré Tobmeákáno nic nenie. A té poctivosti já mu rád
píše. I rač YMt věděti, žef pomním na to, co je nám VMt po
ve dne i v noci, co bych mohl vaěeho dobrého gednati, i k
potřebách. A také bohdá vo hrad vopatrovánie péče račte nemif
hledáme; í n mostn já vždy sám bývám. A prosím VMti, nechC
sklí krávu vezmu, nebť jich s potřebu máme ; a dá-li mi VMt, ri
bohdá VMt vopatří tu věc vskůře někajm vám hodnajm ; neb bj
by ten byl, ješto by nepřátel pilně hledal, nejen vždy krav,
veliká onzkost děje. Datum Zwiekow sabbato post sancti Bi
domini oc LXIX*.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu koi
pánu mému milostivému.
1907.
Markvart z Eozlho Jarohněvovi z ÚsuŠÍ : o koně a o nepřt
Na Zvikové 14S9, 26. srpna. — OHj?. p(^. archivu VorUc.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož jsi
kovi, že jsů páně Mti něco koní přivedli, chtěli [chtěl-Ii] bych 1
telí, přičiň se o jeden ku páně Mti, nebť žádného nemám. A 1
také jeden dáti, nebť bych rád zase koně měl, viec pro páně i
A věz, milý piieteli, že ujmu máme velikú v holdiech, ježto pá
odtrhá, a nepfietelé vědúc to s Holešic i jiní, okolo zámku ná
nynie nemáme s kým odpierati a k holduom připravovati ; aby fc
a k toran někým na zámku, nebť já v tom dlúho nikoli nebud
za týden žádali, a již sem snad sedm neděl, neb tomu rozumiec
věc. A zdá mi se, že bych tomu cestu věděl, neb sem něco o i
se toho psáti nehodí, ješto by se ta věc spieš mohla dokonati,
vzkazovati nehodí; neb muožeš rozuměti, že bychme nynie nep
ješto z kraje lidé táhna na Kačín. Datum Zwiekow sabbato posi
anno Domini oc LXIX". Ma
Urozenému panoši JarohněvoTí z Usuší, přieteli mému dobrén:
1908.
ZvíkovStí Janovi z Rosenberka: o sménu rézňů. (1
Na Zvíkově 14S9, 26. arpna. — Or^. pap. archivu Vorlic.
Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jste VMt nái
Dopisy » roku 1469.
183
kteří jsú na Bechyni zjímáni, služebníci VMti se Zviekova, že VMt za ně chcete
jiné vězně dáti: i račte nám YMt psáti, skuoro-li je máme k VMti poslati, atby
oni spieš prázdni byli, nebť jich jest VMti potrebie. Ex Zwiekow, sabbato post sancti
Bartholomei, annorum oc LXIX^ Ondřej z Údimě, Markvarth z Kozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie če-
ského, pánu našemu milostivému.
1909.
Neznámý úředník Rožmberský jinému: o směnu vězňft. (E)
B. m. (1469, v srpnu fj — Orig. pap. archivu Vorlic. IV. K. 72.
Také, jakož jest měl Kosst prázden býti za Mikuláška: i nechce Bechyňka
Kossta jinak propustiti, než aby jemu slíbil, aby proti němu nebýval; a dal jemu
rok za dvě neděli od sv. Martina. I zdálo by mi se, aby ty zavázal Mikuláška na
Zviekov ; neb se ta věc [sjpieš sejde, když se jemu též podá, aby proti páně Mti nebýval. .
1910.
Markvart z Kozího Janu z Rosenberka: o Tetaura. (E)
Na Zrnkově 1469, 7. gáří. — Orig, pop. archivu Vorlic. IV. K. 73.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt list poslala, kterýž
jest svědčil Vilémovi Tetauarovi: inhed sem jej poslal bratru jeho do Strakonic,
a on jej jemu poslal do Týna. I teď mi zase odpisuje Tetauar, kterýž jest v Stra-
konicích, tomu VMt porozumiete, o svém bratru, jakož jest měl u VMti býti. Datum
Zwiekow, feria V. ante gloriose virginis Natiuitatis, anno Domini oc LXIX®.
Markvart s Kozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Čes.,
pánu mému milostivému.
1911.
Zvikovští Janu z Rosenberka: o zajetí poddaných na Nihošovice. (E)
Na Zvíkově 1469, 16. ssáři. — Orig. pap. archivu Vorlic. IV. K 74.
Urozený pane, pane náš milostivý! Zpravili nás lidé z Drhovli, jakož jsú na
Mihošovice [sic] zjímáni a pobráno jim, že s nich šacunk chtie vzieti ; a ti lidé mají
robotu ke Zviekovu, a jest jich jato sedm; a tak nás ti lidé zpravují, že jim toho
nechtie věřiti, by měli roboty k Zviekovu. I budú-li ti lidé tak zahubeni, ta robota
VMti sejde. I zdá-li se VMti se panem Zdeňkem o to mluviti, nebť se již oni na
naše psanie ncobrátie; i množ tomu VMt rozuměti, že jest to VMti potřebné. Datum
Zwiekow, sabato ipso die sancte Ludmile, annorum Domini oc LXIX**.
Markvart z Kozieho, Ondřej z Údimě.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššímu komorníku královstvie Čes.,
pánu naiemu milostivému.
■ ■'■. ■"'*^
' *
.Ji
/■ '^
sí
•^ - . '
•. ^■'íí
/^3
A. XXVJIl. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. .
1
1912.
) ZTlkoTa k Janovi z Rosenberka: o výdajích, ztrátách koni a směně TČzfift. (E)
B. m. (po 16. edří 14S9.). — Oňg. pap. arch. VorlicMho IV, K. 79.
ovéz pánu: Dáno čakoYcovi na svatojirskú službo VU kopy. Item ktož jest
la Holešice, jest bratr LontšoTtuov.
[Jrok dáD za páně Mt:
é se synem 16 kop,
II 7Va kopy,
kému 12 kop,
HHebéti llVí kopy,
Smetanovi 15 kop,
2 kopy 15 gr.,
é 4 kopy,
vi z Nedvězie 8Vs kopy,
Nasevrckému 16 kop,
'skému 12 kop 15 d.,
Dnbňanskému 3lV* kopy,
Heřmanovi z Želenic 4 kopy,
Jedlicovi, tomu také dáno bnde.
Item což jest koni ztracených na
Zviekově :
Btyšovcovi dva koně,
Burianovi dva koně,
PapúŠkovi dva koné,
Bukovanskému jeden kuoĎ,
Eunfkovi jeden kuoĎ.
;em 1 1 peších vypravil. Milostivý pane, zpraven sem, že by chtél VMt pro-
(vanský za Diviše. Diviše jednoho za druhého neraíte dávati; ať Diviš vy-
kovanského s Bajšovcem, a toť jest rovné. Také raíte VMt věděti, Žeí jest
3tík Vrchotický na Holešice, panu Zdeňkovi; račte oů se panem ZdeĎkem
nebf jest Člověk dobrý, a muož VMt některého dobrého Člověka vypraviti.
ndř^ová, které Tjplacen bjl úrok, gnad je m&nželka Ondř^ova % Ůdimě, jenž posledně pHpomfná
fm listé le 16. lářl U69.
1913.
'eta z HoBtěšovic Jaaa z Kosenberka: o vrácení dobytka a propukni vézňA. (E)
V Kestřanech 1469, 2. října. — Orig. pap. arcMvu Vorlického IV. K. 7S.
lodlitbu svd pokorně napřed vzkazuji VMti, urozený pane, pane! Jakož
ino nenie, kterak jsů služebníci VMti na Zviekov pobrali dobytek lidem
vsi Údráži a u Vranově vešken veliký i drobný, a některé lidi zjímaU
lezpečenství, kteréž mám od pana Zdeňka JMti: protož, milostivý pane,
pokorně VMti, račte VMt zpomenůti na mů sirobn, i račte VMt psáti ůřed-
[ti na Zviekov, afby ten dobytek byl navrácen lidem mým, aneb kteří jsů
; dobytek vyrnčili, aťby z toho základu propuštěni byli ; a kteří jsú zjímáni,
It psáti, aťby propuštěni byli. Neb jsů nebožátka velmi chudí lidé a zahn-
lěkteří i spáleni i vězni VMti. Jakožto pánu mně milostivě přieznivémn. Že
pro mú pokomú modlitbu učiniti, a že VMt ráčíte rozkázati a psáti na
•í-^l:-'--r:>v'y:--'--:-5^.'*->'1
'. »
Dopisy B rohu 1469. 185
t
.:-:--::í^í^
•i '—v
1 - \
' " ■• "í.
. -r/^
zámek VMti napředpsaný, aťby ten vzatek lidem mým zase navrácen byl, a lidé pro-
puštěni, ktaří jsú zjímáni. A s tiem VMt pánu Bohu porúčiem, a B6h daj se VMti
dobře a ščastně vedlo. A teď VMti přiepis posielám toho bezpečenstvie, kteréž mám
od pana Zdeňka JMti. A toho milostivé odpovědi prossím od VMti. Dán y Kestřanech
v pondělí po sv. Michalu archangelu božiem léta oc LXIX^.
Markretha z Hosstěšovic.
Urozenému pánu, pánu Janovi z Rožmberka, najvyfišíemu komorníku královstvie Čes.,
pánu mně milostivě přieznivému.
1914.
Hejtman Zvíkovský Janu z Rosenberka: o věcech válečných. (E)
Na BdfnAwrce (před 14. říjnem 1469). — Orig. pap. arch. VorUckého IV. K. 84.
Urozený pane, pane milostivý, jakož jest Jarohněv dal dobytek i koně a vězně
na rukojmie Sádlovi: psal jest o to Adam*) panu Labutovi, aby to bylo postaveno.
Dal jest jemu pan Labut tu odpověď, že jest jemu nic nesliboval. Zdálo-li by se
VMti, račte mluviti s panem Jarohněvem, ať obešle pana Jana, aťby ty věci posta-
veny byly. A račte VMt věděti, žeť tovaryšie nechtie od toho pustiti; a mluvie ně- ^^
kteří, jestliže by měli tak na posměch jezditi, že chtie od VMti pryč jeti; neb sů
některé v té věci řeči mluveny o nás, jakož pan Jarohněv dobře vie, ježto sme jemu
k vuoli mlčeli. A račte VMt věděti, že Sádlóv otec byl jest u kněze milosti dobré
paměti, a u válku jest odpuštěníe vzal, a přikázal se panu Rábskému nepheteli
VMti; a syn jeho VMti škody činí. A on by pak pokoje požiti chtěl vedle pana
Labuti. Vidí VMt, že se od strany též neděje; neračte té věci oslabovati pro VMti
dobré lidi, nebť jest jich aumysl šacovati ty lidi též, jako Sádlo šacuje lidi VMti.
Ex Helfenburk oc. Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému b. d.
(Na rnbn:) Zwiekow anno oc LiLVJULil®. *) z Drahonic.
1915.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : o půtce s Holešickými oc. (E)
Na ZvOcově 1469, 14. října. — Orig, pap. arch. Vorlického IV. K. 80.
Urozený pane, pane milostivý 1 Račte VMt věděti, že jsme měli puotku
s Holešickými i s jinými, kteří jsú jim ku pomoci byli, berůce seno z Milevska.
Měli jsú nepřietelé XL koní, a naši XXV koní a něco pěších, a viec sem jich vy-
praviti nemohl. Myslínský jeti nechtěl; a někteří z Výpovského rotty, hlediece jeho,
také jeti nechtěli. A když jsú táhli s senem, tehdy přitáhli na ně nepřietelé. A oni
strhše vozy, i odpierali jim jako dobří lidé, a táhli braunů ruku až k Uoseku ke
ArchiT Český XIV. 24
186 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526.
Ysi VMti, a tu strhše vozy, i bránili se na miesté. I přitáhli jich pěší, i byli silni
našim, i zapálili jim vozy s senem. A naši vytáhše z vozuov, bili se s nimi. I zabit
na miesté Huk a třie pěší ; a Beneda raném [sic] a vězením zavázán. Vzali dva koně
našim, jeden za XYI kop, a druhý za devět; a Hukuov kuoň zabit za osm kop.
A jich Čtyřie koni na miesté zuostali, a naši jim vzeli jeden. A dva z jich starších
kopinníky zabita na miesté; a na voze vezli raněné své s sebú. Rozumiem tomu
tak, že kromě Benedova vězenie vzeli sú daleko větčí škodu než VMt, neb slyšíme,
že jim mrú ranění. A by byli poslušní a jeli všichni, jakož sem jim kázal, i byli
by jim velme silni; neb jest koní, což obrok dávám, na padesát A vozníky zbity
jsů nám po brány hradské z uobú vozů. Máte-li VMt jaké, račte mi dáti čtyři,
a jáf ostatek sám opatřím. A nemohl sem sám býti s nimi na poli, že sem ve čtvrtek
na poli byl, i měl sem na mnoho listuov odpisovati, i panu Lvovi příměřný list sem
dělal, i Chřešťovcovi, s uobéma do sv. Jiřie a týden dáti napřed věděti. Prosím
VMti, račtež mě v tom zachovati. Ex Zwiekow sabbato ipso sancti Gallixti anno
domini oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově.
Také račte VMt věděti, kteráž jest puotka byla s Holešickými, žef jsú tré-
násob větší škodu vzeli, nežli VMt. Pravie nám tak, že jest jim umřelo XIV koní
jiezdných, a zraněných že drahně mají.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvySšiemu komorníku královstvíe čes.,
pánu mému milostivému.
1916.
Soběslavští Janovi z Bosenberka: o loveni příkopu městského. (M)
V Soběslavi 1469, 18. října. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 T 33.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakožs VMt píšete purgmistru a konšelóm,
že by někto VMt spravil o štikách a kapřiech, kteréžto pan Pavel vsadil jest k po-
třebě VMti, a ti že by vyšli přes plot do přiekopa obecnieho: i račte VMt věděti,
žef jsú lovili prve několikrát z rozkázánie páně Pavlova v tom příkopu, do které-
hožto by měly ryby vyjíti, než jsme my jej prodali. A my, milostivý pane, zrozo-
měvše od dobrých lidí, že by sě žoldnéři naň chystali, chtiec jej sloviti, i prodali
jsme ten kus přikopá za zlatý bez toho kusu, kterémžto jest pan Pavel k VMti po-
třebě choval, a ten jistý, ktož jest kupil, viec jest neulevil, než XVI štíčat, a z těch
XVI dáno jest XIII za zlatý a m za XV grošuov, a n kapry za VI grošuov. A to
jest svědomo dobrým lidem i některým úředníkem VMti. A jakož VMt dotýče, že
bychme tu nic nenasadili, račte VMt věděti, cožť loví v potoce okolo přikopá, což
malých štičátek chytají, to mečí do příkopuov. A také my jsme v tom kusu nelovíli
viec než od dvú leth, krom toho, což jest panu Pavlovi loveno jeho rozkázániem.
A také, milostivý pane, těch XIII štíČat, kteréžto jsú prodány za zlatý, ty ještě mají;
Dopisy 0 roku 1469. 187
pak netajili [?] VMti bez toho býti, i tyf VMti zachovánie budu. A také jakož VMt
rozkázala, abychme VMti zjednali XXti štik dobrých, to bychme VMti rozkázánie rádi
učinili, ale to Buoh vie, že jich nynie nevieme, kde nalézti, neb jsú již někteří
rybníci okolní sloveni. I milostivý pane, prosíme VMti jakožto pána svého milosti-
vého, že jsě neráčíte na nás unáhliti, nebť to, Buoh vie, jinak nenie, než jako VMti
písem. Ex Sobieslaw, fena mi. ipso die s. Luče ewangeliste annorum domini LXVIIIF.
Purgmistr a radda města Soběslave.
Urozenému pánu panu Janovi z Bozmbergka, najvyfišiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu našemu milostivému.
1917.
Zvíkovští Janu z Rosenberka: o přijetí Tetaura dc. (K)
Na ZvOově 1469, 21. řigna. — Orig. arch. Vorhckého IV. K 82.
Urozený pane, pane milostivý ! A jakož VMt jste rozkázali obeslati Thetauara,
to se jest tak stalo. I teď VMti posieláme přiepis listu jeho, jemuž VMt porozumiete.
A na jinéť službě býti nechce, než po pěti rýnských zlatých na čtvrt léta na kuon
a všecky potřeby, jakož jseme [jsme] VMti prvé o tom psali. Jestliže VMt tak jemu
ráčíte, račtež list psáti o tom jemu, af k VMti přijede sám do Krumlova, abyste
VMt sami s ním o ty věci uházeli; a račte VMt psaním k němu nemeškati, a myt
jemu ten list od VMti hned pošleme; neb VMt o ty věci s ním snáze byste uho-
dili nežli my. Račte VMt věděti, žeť mají k VMti přijeti ve dvú nedělí po sv. Havle
Cukr se čtyřmi koňmi, Najpergar s pěti koňmi, Škvorecký se čtyřmi koňmi, Jindřich
se třmi koňmi, a mají tři dřeva mieti. Datum Zwiekow, sabbato ipso XI^ virginum,
anno Domini oc LXIX^ Smil z Hodějova purgrabie na Zviekově,
a Markvarth z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemú komorníku královstvie Če-
ského, pánu nademu milostivému.
1918.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : o sménu vězňů. (K)
Na ZvOově 1469, 24. října. — Orig. pap. arch. VorlicMho IV. K. 83.
Urozený pane, pane milostivý! Račte VMt věděti, že člověk VMti z Záhořie
Jan jest jat na Týn, a sedí u vězení; a nemuož člověk VMti jinak prázden býti,
než aby vyvadil člověka Týnských z Bohonic, kterýž jest jat a sedí na Budějovicích.
Račte se VMt k tomu přičiniti, a zdá-lif [se], by se směna stala o ně, aby člověk
VMti prázden byl, nebť jsta oba chudá. Ex Zwiekow, feria m. post XI mília virgi-
num, annorum oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému.
24*
'. '5í\J
•-i,,'
V'ňtJ
.' yTi
v. 4
■i^
-.-n
-Xi
■í.
4 >1
i*
»t3
<^:
188 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
1919.
Pnrkrabi Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Na ZvOcově 1469, 29. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Q^, 3. 6. 14.
Urozený pane, pane milostivý ! Jakož VMt píšete, abych z těch peněz, kterých
sem VMti pójčil, LX kop poslal na Helfinburg: račte VMt se pamatovati, že jste
VMt rozkázali po Margvartovi Kozském, abych ty penieze, kterých sem VMti pójčil,
v službě dal lidem, a miesto těch peněz tolikéž zlatých holdovních abych zachoval
I račtež VMt věděti, žeť sem ty penieze v službě dal, a žeť jest ještě veliký nedo-
statek, což se dotkne služby, škod a komorních úrokuov; neb jest také diel zuostal
dlužen purgrabie Buzický, ješto se ti dluhové musejí dávati; a ty zlaté holdovné,
jakož jste VMt rozkázali zachovati miesto těch peněz, ještě nejsů vybrány. A co se
dotkne úrokuov, nemuožeme jich k tomu mieti, musíme lidí hleděti jako nepřátel a lapati
je, připravujíce je k úrokuom; a bojím se toho, že se jich mnoho nevybere, a roz-
umiem tomu tak, že bude spieš nedostatek v penězích než zbytek. A když se ty
věci zi'ovnají, jestliže co zbude, nebude to tajno VMti. Jakož VMt píšete vo listu
mně na puol druhého sta kop, kterak by měl udělán býti: račte VMt rozkázati, af
svědčí ke mně a k mým dětem a ktož by jej měl s naší dobru volí. Datum Zwiekow
dominica post Simonis et Jude apostolorum, annorum domini oc LXIX^.
Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku královstvie Čes.,
pánu mému milostivému.
1920.
Purkrabí Zvíkovský Helfmburskému : o záležitostech peněžních. (E)
Na Zvíkově 1469, 29, Hjna. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Gr, 7. 6. 13.
. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš Matemovi vo
úrok, abych se k tomu přičinil, aby jemu dán byl: vieť to Matema dobře, že lidi
drží, a že jest jich netbal obhajovati, že jsú spáleni; proto já, což budu moci, chci
se rád přičiniti. A jakož mi píšeš v ceduli, žef píší z Krumlova o šedesát kop : vief
to páně Mt dobře, kterakf mi jest rozkázal po Markvarthovi Eozském, abych ty
penieze dal v službě lidem ; a tak sem učinil. Abyste vy se na to nebezpečili a opa-
třili tu věc, aby páně Mt k škodě nepřišel, vědúce to, že žádných peněz zbytečných
nemám. Datum Zwiekow dominica post sanctorum apostolorum Simonis et Jude,
anno domini oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově.
Urozenému panoši Václavovi Vláškovi z Mileňovic, purgrabie na Helfmburce, pfie-
teli mému milému.
Dapisy 0 rohu 1469. 189
1921.
Jan z Rosenberka SmiloYi z Hodějova : o 40 jízdných ; Dubno dobyto na Roubíkoví. (E)
-B, w. a d. (1469, před 13. Ust.). — Orig. pop. arch, VorUckého IV. K. 81.
Jan z Rozmberga najyyšší komorník královstvie českého. Smile milý! Jakožf
jsú tu na Zyiekov přijeli Vejpovský i jiní dobří lidé, XL koní: žádámeť s pilností,
aby z těch dobrých lidí, kterýžť se k tomu hodný zdá, poručil jednomu, aby s těmi
se všemi XL koňmi jel do Třeboně, a zjednal jim vuodci, kudy by najslušněji pro-
jeli ; neb tu již bude jim pověděno, co budu mieti činiti. A ty sám tam na Zviekově
pozuostan, a hleď nepřátel s pilností, jakžť věříme, zuostavě při sobě jiné všecky.
A věděti dáváme, že sme dnes z daru božieho dobyli Dubného na Rubikovi šturmem,
a tu na 150 pacholkuov služebných jali ; a při tom byl také pan Jan ze Šternberga
hauptman moravský. A dá-li Buoh, máme před sebú některé věci proti nepřátelóm,
ješto bohdá dobře bude.
1922.
Purkrabí Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: srovnání o vězné s Roubíkem. (E)
Na Zvíkově 1469, 13, listopadu. — Orig. pap. arch. VorlicJcého IV. K č. 86.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! Jakož mi píšeš o srovnánie o vězně
a Rubikem: rád já to slyším, a rád bych to viděl, by se to srovnalo, neb jest toho
veliká potřeba páně Mti ; a obeslal sem hned Rubika s tiem. Chci já toho rád pilen
býti, aby se to srovnalo, bude-li to moci mnů srovnáno býti. A věz, milý přieteli,
že ti vězni, služebníci páně Mti, musie se stavěti na Konopiště; a stavěli jsú se
v sobotu nynie minulu, a dán jest jim rok jedné do pátku najprv příštieho. A po-
něvadž jim tak časté práce činie krátkými roky, zdálo by se mi, abyste vy tolkýž
počet věznuov, , bez jednoho dvadceti, dali jim věděti a zavázali je, aby se stavěli
na Zviekově, a kterak by se služebníkuom páně Mti dálo od nich, též bych já jim
činil. A tak by se ta věc spieš srovnala a k konci přivedena byla, ač nesrovná-li se
tuto, když já se s Rubikem sjedu; a toho neviem, bude-li se on chtieti se mnú
sjeti. Ex Zviekov, feria II die sancti Brictii, annorum oc LXIX.
Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově.
Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumplové, přieteli dobrému.
1923.
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o úrocích, o propuštění Košta, o Roubíkoví. (K)
Na 2Mkově 1469, 22. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. 25.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, žeť bych já roz-
kázal po Velkovi, což se dotýče úroka Bůžkovi Hřieběti, že bych jemu jej ten úrok
dáti [sic]: věz, milý přieteli, žeť jsem já po Velkovi nevzkázal nic, a žeť Bůžkovi
190 A. XXVHL Dodavek Je dopisAm rodu Sosenberského do i
na Zviekově ten úrok ještě nikdy dáván nenie. Praríf BarthoŠ ]
peněz bylo placeno Lhotovi s Helfinburka; věz, žeí zde zbytknoi
píšeš o medn, chclf toho rád piien býti. A o Kosstovi, jakož b
puštěn nenie, ale hned sem jej na Bechyni poslal. A Rúbíka sen
slal, abych se s ním sjel; i ještéť mi se jest poselstvie nevrát
jemu o to psal, nikdy mi na to psaní žádné odpovědi nedal. Da
nn. die sancte Cecilie virginis, annorum oc LXJX".
Smil z Hodějova, pui^
Urozenéma panoši Eunrathovi z Petrovic, purgrabf na Krumlově, p
1924.
Purkrabí Zvlkovský Krumlovskému: o srovDánl o vězně s Roul
Na Zvikově 1469, 23. listopadu. ~ Orig. pap. arch. VorUtAéhc
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! A jakož jaú í
páně Mti se Zviekova na Konopišti, zavázáni jsú slibem všickni,
stavěli na Hlubocie Rubikovi v pondělí najprv příští; a tito tfie
Ondřej a Řéha, mtyí se stavěti o Hromniciech na Konopišti. Ja
jsú toho podali, aby vyvadil nějakého Slováka, kterýž jest vězn
a Ondřej aby vyvadil Siváka, a fiéha aby vyvadil Záhonce. A <
mám žádné odpovědi listem o sjezd o ty vězně. A milý přieteli,
mi jest pravil jeden dobrý Ělověk urozený, kterýž jest nynie
v Zatečte zbierají vojensky s vozy, jako chtiec mnoho mleti, a
že by chtěli do Moravy; ale toho neuméjie v pravdě povědět
Zviekov, feria V. die sancti Clementis, annorum Domini oc LXI]
Smil z Hodějova, purgri
Urozenému panoči Eanrátovi z Petrovic, pnrgrabie na Krumplově,
1925.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o Jetřicha.
B. m. (1469). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 44
A což se pana Jetřicba dotýče, má-lí mu se bráti Či n
na Chlumci.
1926.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o vyplaceni služ
B. m. (1^9). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 43
A také mi YMt nic nedáte věděti o Burianovi a BýŠovci
duokudž jich neodbndete, žeC oni vždy předse budu chtietí složb
Dopisí/ 1 rohu 1469 a 1470. 191
1927.
Purkrabí ZvlkoTSký Janu z Roeenberka: o čacoTánl vézňfi. (E)
B. m. (1469 f) — Orig. j)op. areK Orl. IV. K. 38.
Také rač YMt věděti o těch vězních, které jsú jímali v Krásné Hoře v tom
lěsteěkn spuoln s Dobroniclc^, ti jsů gacováni v LV kopách. A tak mne zpravil
[odějovský, že by Dobroniěti z toho šacunku pánu svému nechtěli dáti, a aby slu-
íbníci VMti také nedali, což hy mělo na VMt přijíti, příčinu toho kladáce, že by
^i n štnrmu n kostela, a že jsú nedobyli jeho. Také mi VMt raěte rozkázati,
terak se mám v té věci mieti.
1928.
Forkrabl Zvlkovský purkrabí Krumlovskému (?): o zajetí královské soli. (E)
B. m. (1469). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 59.
Také milý přieteli, když toho čas bude, povieš páně Mti, že sem vzal tři
ozy s solí, již [?] do Prahy vezu dva páně Janova Strakonického *) a jeden Kozlínuov
Březie. Ten jest hned rozdělen, i suol i koni ; neb jest EozUn některé řeči mluvil
páaě Mti sobě k škodě, mněje, že jsme my s Holešic. I VolynČtí formané jsú tak
raviU, že tu suol vezu Pražskému králi. Nebť mi jest to páně Mt po Markvarthovi
iozském rozkázal, ktož kolivěk které věci poveze do Prahy a k nepřátelóm, abych
irou pobral, buď Číž buď. Prosím tebe, milý přieteli, mluv k JMti, at té věci ne-
ičí oslabovati, atbych já v tom nezuostal.
*) Jan I lUbiteina přeror t Strakonidcb.
1929.
urían z Lažan a Vítha ze Bzavého Janovi z Rosenberka: o svoleni ku plavbě dřiví pod
Zvíkovem. (R)
V Bechyni 1470. 13. hřema. — Orig. orcA. 2Ve6. II. 14. le.
Službu svú vzkazQJem VMti, urozený pane, pane milý. A VMti prosíme,
byste YMt ráčili odpustiti lidem naSim mimo zámek VMti Zviekov s lesem pluti,
jestliže VMt ráčíte odpustiti, račte list poslati purgkrabie Zviekovskému, a( by
im lidem našim, kteříž by listy měli pod pečetmi našimi, nebylo překáženo pluti;
eb to račte věděti, že my listóv nedáme jinému žádnému, než tém, kteříž les m^jí
i nás. A tohoť lesu mnoho nenie. I věříme VMti, že to ráčíte pro nás učiniti a ten
rs ném ráčíte kázati pustiti a list ráčíte poslati purgkrabie Zviekovskému po tomto
Dslu. Ex Bechyň, fería III. post festům sancti Gregorii papae, annomm domini
i CXS.".*) , Borjan z Lažan a na Bechyni, Vytha ze Rzavého a na Dobronicích.
Urozenému pánu, pana Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královBtvie če-
tého, pánu nám i^ieznivému bud dán.
*) Téhoi snéní list Uké JarolméToTi z Usnil, o přímlora k pum Juiori ■ Roaenberka. C£ 8edU-
«y Hrady Til. Htr. 8.
192 A. XXVDI. Dodavek i dopisům rodu Bosmberského do r. 1526.
1930.
Král Matiiš Janovi z Rosenberka: o mind v Budějovicích ražené a o faře Budějovské. (R)
V Preépwrce 1470, 17. hřema.
Tištěno v Archivu Českém Ví. str. 46. č. 3.
1931.
Třeboňský písař Janovi z Bosenberka: o vybírání úroků, o koupi obroku, o propuštění
koně. (M)
V Třeboni 1470, 26. dubna. — Orig. arch Třéb I. A. 6 Qfi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosím VMti, račte Ambrože písaře sem
poslati, aťby úroky vybieral; a byl by syn muoj něco vybral, ale pro tento rozbroj
nevěděl, kteraké penieze bráti. Ale VMt má tu věc dobře před sebú a dobře ste jí
srozuměli. O obrok chci svú péči jmieti do Němec; o dluhy chci do Hradce bez
meškánie poslati. Noskovský vskázal, aby jemu úrok bez meškánie byl poslán.
A milostivý pane, jakož mám třetie kuoň odbýti: i mám koník, o němž sem VMti
pravil, že sem jej musil kupiti jeda po VMti z Viedně, neb mi se byl kuon na
cestě rozkleczel, že 'sem jej na cestě nechati musil; i jest drah o puoldruhého zlatého,
neb mě potřeba k tomu přitiskla; ale jinak jest koník dobrý. I poněvadž VMt dva
koně laciná vzala, račtež tento také vzieti, proto jeho VMt škodná nebude. Dán
v Třeboni, ve čtvrtek po s. Marku létha LXX^. Řehoř.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému d.
1932.
Jan z Hostéšova Jarohněvovi z Usuší: o škodách pro nezaplacení dlužního listu páně. (M)
V MíUÓíně (1470, před 1. květnem). — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Hostěšov.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vězte, že sem byl u Praze
u pana TrČky, i potkal sem se s ím, an jede z Prahy na Pořiečí. I mluvil sem s ím
to, i nemohl sem tu nic zednati. List ten, který ste mi dali, ten sem bul poslal
Siebierovskému, jestliže bych se s ím chybil. Tu sme prosili se panem Chvalem
z Protivína, i nemohli sme nic déle uprositi, nežli jedné do téhodne. A Siebierovský
mne prosil, abych vám psal, aby potom již z hospody aby nevyrukovali. Jesliže jich twemž
[v témž] dni nedáte, že sú za to řekli, žě jinak nebude ; neb jest chtěl hned vlehúti
a na pána a ty škody všecky na pána JMt počešti, které pan Tavačovský počítá a leží
nám. A tak slyším, že již prolézal na dvě nebo na tři sta kop. A tak gem slyšal
od dobrých lidí, že by chtěl pánu ty škody počiesti, dopustíte-li leženie. A přísahá
pánu Bohu, že to chce učiniti. A tak praví, že to má pro páně neplněnie, a horlí,
Dopisy e roht Í470. 193
že ste jema dali zlé spj, Že hj byl pána ještě nenapomenul, byste jemn dali dobré
spy. A z toho Tám Tina dává. Datom Miličin ante b. Jakoby Chllipi 3c.
JaD z Hostěsova.
Urozenému panu JaroboŽTOTÍ z Úaudíe, příeteli mému milému, bud dán.
1933.
'neboňský písař ^hoř Elaric Janovi z Rosenberka: o propuštění ze služby. (M)
V Třaoni 1470, 3. hv&na. — Orig. arch. TVcft. /. B. 7 B. 13.
Urozený pane, pane maoj milostlTý. Jakož mi VMt psala, abych popracoval
do VMti dalšieho opatřenie : i mám za to, milostiTý pane, Že to VMt vlete, že sem
se mílo z Čeho Tymlúval, což sem mohl k VMti rozkázanie učiniti, dokudž sem
mohl. Ale tohoto já již, to Buoh vie, učiniti nemoha. A to VMt strany lépe zná,
nežli já, co mě hněte, a také že stů škoda reliků v tom znám, jakož sem to VMti
pověděl, že bych jměl něco svého jmieti, jeSto mi se to vše u VMti potřebách roze-
šlo, ješto toho jako nic k své potřebě požíti nemoha; nébrž bojím se, jakož se těch
počtaov mnoho na mě zběhlo, a rozličnými proměnami, bych na tom škody nevzat
takové, že toho snad vyhledati, což mé jest, nebudu moci, a tot by pak za mů
pracná službu přeběhlo. A protož, milostivý pane, prosím VMti jako pána mého
mUostívého, neračte mne v tom obtěžovati, neb již na tom sedim, abych sobě re-
gistra zřiedil ; neb nynie také i rána boží jde, neachoval-li by mne pán Baoh v tom,
neviem, kto by VMti z toho práv byl. A musím na to také mysliti, abych dětem
Bvým zmatku nezuostavU po sobě. Než, jakož sem VMti řekl, že chd rád a pUně
připomíUiati věrně a právě bohdá, což budu moci, a to chci učiniti tak, jedné račte
zjednati, kto by penieze přijímal a vydával, a tiem neraČte meškati, nebf jest toho
veliká potřeba. A také račte sto zlatých na potřeby poslati, neb přimeškáte-li jím
nynie, potom k nim přijíti nebudete moci. Dán v Třeboni, ve čtvrtek den svatého
Kříže nalezenie létba LXX". Řehoř.
Urozenému pána panu Janovi z Roznbei^ka, naJYySšiemu komorníku královstvie če-
akóho, pánu mému miloBtivémn, d.
1934.
Král Matiál Janovi z Rosenberka: o minci a měné její, aby jí bráněno nebylo. (K)
V Brně, 1470, 17. hvětna.
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 47 Č. 4.
1935.
Adam z Drahonic Janovi z Bosenberka: o rozkazu na tíředníky v Soběslavi, aby jeho lidí
k holdu nenutili. (M)
V Drakonieíai 1470, 31. hvěím. — Orig. arch. IVc6. /. A. 6 GP, 6.
Urozený pane, pane mój milostivý, služba má napřed VMti. A jakož VMt
AtcUt Č«kí XIV. IS
194 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
psal na Soběslav Výrkovi*) o mé lidi, kterýmž mi sú pobrali v Eanraticích : milo-
stivý pane, račte věděti, že přes to vždy mi chce lidem bráti a velí jim k holdu.
I také sem byl Olbramovi psal, prose jeho, aby s ním o to mluvil, aby mi lidem
mým překážeti nedopustil; a on se na YMti psanie ani na mú prosbu obrátiti ne-
chce, než svů vůli chce mi míti s lidmi mými. Prosím VMti, račte Keharovi *) psáti,
af by mi lidem nepřekážel, a list mi dáti, aCbych jemu ho dodal. A teď YMti list
ten posílám, kterak mi Olbram píše; YMt tomu dále porozumie. Datum v Draho-
nicích, ve čtvrtek památce božie nanebevzetí anno domini oc LXX^.
Adam z Drahonic.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému dán.
*) SroT. A. Sedláček, Hrady m. 161.
1936.
Markvart z Rakovic a Petr z Běhařova Janovi z Rožmberka: že Jan Zmrzlík uza^el pří-
měří s králem Matyášem. (M)
V Budějovicích 1470, 8. června. — V BřeBanově genealogii ZmrgUků v arch. Třéb.
Urozený pane, pane laskavě příznivý ! Služba naše napřed VMti. VMti věděti
dáváme, že pan Jan Zmrzlík list příměrní králi JMti oc a pánu našemu, JMti
i JEMti vší straně, služebníkům, poddaným, duchovním i světským, v táž slova jako
první list až do sv. Havla položil. A pán náš JMt jemu zase list pod svou pečetí
na též příměří poslal, že jemu a jeho lidem až do toho času ode vší strany naší
škozeno nemá býti. Protož VMti prosíme, abyste ráčili na Zvíkov i jinam na vaše
zámky poslati a jim to věděti dáti, aby jemu překáženo nebylo. Ex Budweis, f. VI.
ante festům Penthecostes, anno oc 1470. Markvart z Rakovic a Petr z Běhařova.
Urozenýmu pánu, panu Janovi z Rožmberka, nejvyššímu komorníku králov. Čes. oc,
pánu nám příznivýmu.
1937.
Adam z Drahonic Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za svou sestru. (R)
V Drahonicích 1470, 14. června. — Orig. arch. Třéb, Fam. Drahonic.
Urozený pane, pane milostivý ! Služba má napřed VMti. A prosím VMti, ne-
račte VMti dopustiti překážeti sestře mé, paní Mabce z Nestanic, nebť ona tu věno
má v těch ve dvů véskú, v Nestanicích a v Černé Vsi. A VMt dobře vie, žeť ona
válečnice nižádná nenie. I vždy prosím VMti, že to ráčíte učiniti a neráčíte ji do-
pustiti na tom překážeti. A tohoť prosím milostivý odpovědi od VMti. Datum v Dra-
honicích, ve čtvrtek před sv. Vítem anno dni oc LXX. Adam z Drahonic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfiSiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému d.
Dopisy » rohtt 1470.
1938.
Hejtman TřeboíÍBk;f Janori z BoBenberka: o zlodějích.
V Třeboni 1470, 11. července. — Orig. arch. Třeb. I. B. t
Urozený pane, pane maoj milostivý. YHti věděti dávám,
pacholek jeden, kterýž byl před chvílí na Stráží, a v stání pol
měštěnína z Třeboně Zikovi krejčiema a zabili měStěnína jednoli
řova z Cmunto. I vyznal ten na mučení na dva Strážshá, že I
i zradili ty postavy. A Mitruos se toho té chvíle odpieral, že o
vyznává. Že je na to poslal. Než fiehoř praví, Že o to s Mitmosi
jest to měl tomu Zikovi krejčiemu opraviti, a neopravil. Pak což
cholkn rozkázati, to račte dáti věděti, nebf jest viece nevyznal, n
pacholky sedlská sedie od vánoc, kteřiž lapeni, jeáto vybíjeli člc
Německé, a pobrali jemu medu koliko ákopkuov; a toho člověk
Hevléř z Budějovic zástavů od Bohuslava z Kestřan. Ti tak vyzn
hold na Hluboká dáti obilím, i že jim Poláci obilí byli vypícov
čím holdu zpraviti; i položili ty lidi za nepřátelské, a z návodt
učinili, a chtěli těch holdů dobýti. A jiného nevyznali. I o těcI
než lidé se za ně přimlůvají, a že by nynie muselo mnoho takov;
Datum Trzebon, fería mi. ante sancte Margarethe anno domini :
Zdebor z Eozieho, hejti
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, Dajvy&šlmu komoi
ského, pánu mému milostivému buď dán.
]939.
Král MatiáS Janovi t Bosenberka: aby nehoře (Elarice) vypravil 8 dél
krajftv Chebského a Loketského k jednáni véci křesCanakýc
U Brna 1470, 23. července.
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 48 č. 5.
1940.
Jan z Ylksic Janovi z Bosenberka : o úrocích lidi jeho strýi
B. m. 1470, 10. arpňa. Orig. arch. 7¥e6. /. A. 6 QP,
Vysoce urozený pane, pane a pane mnoj milostivý ! Jakož
svého a o lidi jeho s VMtí mluvil, aby VMt to pro mé VMti za
niti, a 8 nimi o ty penieze, kteréž mají na Třeboň dáti, milostiv
lidé velmi zahubeni a šacováni a holdy veliké dávají na Třeboh.
jinak býti nemnož, ale prosím VMti, aC polovici dadie. I plné don
196 A. XXVUL Dodavek k dopisům rodu Rosehberského do r. 1526,
že to ráčíte pro mě učiniti; a toho prosím od VMti milostivé otpovědi po
tomto poslu. Datum feria Ví. in die Laurencií anno domini oc LXX^
Jan z Vlksic.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku králoTStvie Če-
ského, pánu mému milostivému.
1941,
Markéta z Dlouhé Vsi Janovi z Bosenberka: o stáni s Janem Bechyní; o Vlachovi. (R)
B. m. 1470, 11. srpna. — Orig. arch. Třel. Fam. Dloúhoveský.
Urozený pane, pane milý. Modlitba má VMti! Ráda bych slyšela, byste se
VMt dobře měli a zdrávi byli. A VMti prosím, abyste ráčili listy obnoviti na ty vsi,
kteréž držím od VMti; a také, milý pane, jakož s Bechynským VMt stánie máte:
i již to má brzy vyjíti. I prosím VMti, račte delšie učiniti. I ráčíte-li to učiniti,
račte mi dáti věděti po tomto poslu; nebo bych já musila o takové věci k VMti
sama přijeti, ač jest koli nebezpečné — a k němu také na Bechyň. A milý pane,
račte mi něco dobrého pověděti o pokoji. A VMti také sem psala o Vlachovi, a VMt
nedali mi žádné odpovědi ; a do Vlacha mi se zdá, že by učinil do té pře skonánie.
Datum sabbato post festům sanctí Laurentii annorum oc LXX.
Markéta z Dlúhé Vsi.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozenberga, najvyššiemu komorníku k. Českého buď.
1942.
Pavel Dčtřichovic Janovi z Rosenberka : o vyznání zmučeného zajatce, za nějž Racek Eocovský
se přimlouvá. (R)
V Soběslavi (1470 f) f. m. post Mawricii (25. září).
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích DI. 161.
1943,
Král Matiáš Janovi z Rosenberka: že Zdeněk ze Šternberka ho zpraví, kteriik se chovati
má. (R)
Ve Znojmě 1470, 2. října.
Tištěno v Archivu českém VI. str. 48 č. 6.
1944.
l^eboňský hejtman Janovi z Rožmberka : o peněžních záležitostech. (M)
V Třeboni 1470, 18. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 24 b.
Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt poslali něaké zlathé
po paní Pavlové: i neposlali ste žádného listu vedle toho, komu may býti, anebo
Dopisy z rohu 1470.
197
co mám s nimi činiti; i milý pane, račte mi VMt o tom psáti. Také rač VMt vě-
děti, že Hynková Znbová byla dnes u mne, zpravujíci mě, kterak by s ní Předbor
s Želče mlnvil a prose a žádaje stánie delšieho, a že by v tom byli odpomi Sobě-
slavští; a tak dále pravila, jestliže stánie bude mieti delšie, že by chtěl VMti
pójčiti póldruhého neb dvě stě zlatých. Také pravila, žehy chtěl Předbor Zmrzlíkovi
dáti napřed věděti, že má u nho [sic] některé sto zlatých, a o svatém Jiří, bylo-li
by VMti potřebie, žeby chtěl s VMtí slušně uhoditi a puojčiti VMti. — A sama
Hynková tak praví, že dala panu Lvovi napřed věděti o HBP zlatých, a že jich také
chce VMti pójčiti o svatém Jiří. — A jakož mi VMt psali o Blanického a Petříka
z Zahrádky, o to sem nezmeškal psáti a poslati vedle psanie VMti. — A milý pane,
jestlif by opěth Husová žádala směny s lidmi Býšovcovými, nesvolujte, ať by on
měl vašim lidem škoditi a jeho u pokoj býti, nebť jest vaše dva člověky vzal; alle
bohdáf mu se oplatím. A teď VMti posielám list od Miličínského, kerýž sem otevřel ;
i nebude- li jinak, alle musel bych sám se tam vypraviti, ač káže-li VMt, zvlášti
jestli pilná potřeba vám, zda bych ty zlaté od Předbora zednal. A jakož ste mi
psali o Žimunticko o dobytek, tohof vás Janek ústně zpraví. Dán v Třeboni ve
čtvrtek po svatém H[a]vle letha M^CCCC^LXX^
Zdebor z Eozieho, hajtman na Třeboni.
Urozenémn pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvíe če-
ského, pánu mému milostivému d.
Vi
:-0
» vl
1945.
Markéta z Dlouhé Vsi Janovi z Rosenberka: o pobraných věcech. (R)
B. w. (1470, "kolem 30. listopadu*). — Orig. arch. Třeb. Fam. Dlouhoveshý.
Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane pane milý. A jakož mi VMt píšete,
žef sem nikdy VMti nerada hněvala : i ještě bych sě toho ráda ostřěhla, abych VMti
nehněvala. A k vaší žádosti sem vdy činily [sic], jakož jest VMt rozkázala, i ještě bych
ráda učinily, co bych najdál mohla. A nemoha VMti porozuměti, proč VMt nade
ninú tu nelásku okazujete, co jest mi VMt pobrala od Eraselovského, proč mi toho
neráčíte zassě vrátiti ; a to jest k mé hanbě, činíce z toho possměchy, žef ještě VMti
k tomu přidávám. I když VMt byli by v Strakonicích neb kde zde v kraji, račte
dáti věděti ; nebť bych ráda s VMtí rozmluvila o některé věci ; a za to VMti prosím,
abyste ráčili na to pomnieti. Já Markétha z Dlúhé Vsi,
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud list oc.
*) A. Č. Vm. 16. fi. 402.
198 A XXVIII. Dodavek h dapisúm rodu Bosenberského do r. 1526,
1946.
Zdebor z Kozího Janovi z Bosenberka: o vystoupení ze služby. (M)
V SoUsUvi (1470, 15. prosince). — Origl arch. Třéb. L B. 7 B. 13.
Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svů vzkazuji VMti. A jakož sem
s YMtí několikráth mluvil i ceduli VMti thoho napsánu dal, co sej povinovato
za VMt; neb sem toho opatřiti nemohl tu v Třeboni, neb sem z rozkázanie vašeho
i hajtmanova zámku kvapně stúpil a sobě nic nepozuostavil. I řekl mi VMt, že to
má opatřeno býti, abych já upomínán nebyl. Také mi VMt o svatém Havle, kdy sem
od vás pryč jěl, řekli před purkrabí, že mi VMt i službu ve dvú nedělí dáti ráčíte
i ty věci se mne sejmete. I milý pane, teď mi Ruzín píše, kterak mne pomlúvaj;
i prosím já VMti, račte mě v tom opatřiti, abych já pomlúván nebyl. Neb já toho
již na sobě dále toho držeti nemohu, neb sem již i škody skrze to bral i beru ssele
[sic] o to, neb mi dva koníky vzali. A vie VMt, že sem já vše učinil, což sem
učiniti měl a mně pHslušalo z rozkázanie VMti i hajtmana vašeho, ješto mi bohdá
žádný nemá z čeho viny dáti. I věřím VMti, že se mně také stane, pokudž mi se
státi má, abych již viece neškodoval a snad i sám u vězenie nevpadl, o ty věci
jezdě. Také račte věděti, žej mi dáno XXti fl. v Soběslavi, a ještě mi máte dáti
Ln fl.; i prosím VMti, račte mi dáti a mě opatřiti, abych v tom dále nestál
a lidem práv byl. Pakli by VMt toho neráčili učiniti, již bych se musel v tom
některak opatřiti s radů pána mého JMti a přátel svých, jakž moha, neb mi se
křivda děje. Odpovědí VMti prosím. Dán v Soběslavi v sobotu po svaté Lucii.
Zdebor z Eozieho.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mně přieznivému, buď dán.
1947.
Markéta z Grenau Janovi z Rožmberka: že chce dluhy své i desátky zapravití oc. (M)
B. m. (1470), — Orig. arch. Třeh. Fam. von Orenau.
Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivý! Kdež mi
VMt psáti ráčíte, že by zpráva VMti vo mně dána byla, že bych já lidem VMti
plátce [sic] bajti nechtěla, komu bych co dlužná byla: i VMti za to prosím jako
pána svýho milostivýho, že takový zprávy vo mně k sobě přijíti neráčíte, neb sem
nikdy ta nebyla, komu bych co dlužná byla, abych mu zaplatiti nechtěla. A kdež
mi ráčíte psáti vo postřihače, že těch peněz, kerajch mi pučil, i dluha jinýho, keraj
bych mu povinna byla, že bych mu zaplatiti nechtěla : i Pánbů zná, že sem vod toho
nikdyž nebyla, co sem mu dlužná, že sem mu ráda dáti chtěla. Nechtěl jest toho
vodě mne přijíti, než chtěl by, abych jemu cizí dluhy platila, ješto jemu nepříslušejí.
I
Á
Dopisy 0 let 1470 a 1471. 199
I VMti za to prosím, že mi ráčíte s ním den před VMtí položiti pro delší VMti
v tom vyrozumění, že to uznati ráčíte, že jemu, s čeho mne upomíná, vším povinna
nejsem. Však což v tom uznati ráčíte za spravedlivý mně rozkázati, tak se zacho-
vati ráda chci. A kdež mi VMt psáti ráčíte vo desátek kněze faráře Kaplickýho,
i chci mu jej spraviti vod dnešního dne ve ětyřech nedělích. A VMti prosím jako
pána svýho milostivyho a spravedlivýho, že ráčíte majm milostivajm pánem bajti, neb
všicku povinnost činím VMti podlí městečka tohoto. Markyta z Grenau.
Urozenému pánu, panu Janovi z Roziemberk[a] a na Krumlově, JMti, pánu mýmu
miloBtívýmu, d.
1948.
Purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o lovech na Novohradsku. (B)
V Budějovicích 1471, 31. ledna. — Orig. arch. Třeb. IL 85. 26 b.
Urozený pane, pane muoj milostivý. A VMti prosím, milý pane, abyste se
VMt na mě hněvati neráčili, že sem nepřijel, když ste VMt rozkázali ; neb sem pro
pilnú potřebu přijeti nemohl, to Buoh vie. A milý pane, VMti žaluji na úředníka
Novohradského, žeť mi jest nic honiti nedal na VMti panstvie. I milý pane, prosím
VMti, račte ho obeslati, af nám honiti odpustie, zda bychom v sobotu některá srnu
uhoniti mohli. A také VMti prosím, račte hajtmana Thetaura a Erazima sem od-
pustiti; nebť mi jich jest pilná potřeba. A milý pane, jakož vám purkrabie Vito-
razský a Kořenský p zvěřinu píše, prosím já VMt, račte nás opatřiti. Ex Budwais,
feria V. ante festům puriíicacionis sanctae Mariae virginis, anno oc LXXP.
Jan Čmelínský z Neprchu [sic], purgkrabie na Zvíkově.
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému d.
1949.
Zdebor z Kozího Janovi z Rožmberka: o přijmu peněz od Soběslavských. (M)
V Třeboni 1471, 31. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 24 6.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že mi byl rozkázal
hajtman Tetuar, abych jel do Soběslavi o ty zlaté, jakož VMti dáti měli : i byl sem
tam, i dali sů pět a čtyrydceti a sto fl., a ostatek grošuov starých a míšeňských;
kteréžto od nich Miličínský přijímal a dal umě zapečetěné, a já sem jich pHjieti
nechtěl než takovú úmluvu, jestli by VMt neráčili těch grošuov vzieti, — těchto
jest snad za patnádct zlatých, — aby oni jě zase přijeli a zlathé za ně dali. A také
jsů mne prosili, abych VMti psal, že VMti prosie jako pána jich milostivého, abyste
ráčili již od nich tak přijieti, že sú nemohli zednati všech zlatých ; i co v tom VMt
200 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
rozkáže, nebť jě již mám v Třeboni. A dáleť VMt zpravím ústně nemeškaje pří-
jezdem k VMti. Dán v Třeboni ve čtvrtek před Hromnicemi letha MCCCCLXXP.
Zdebor z Eozieho.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyšfiiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému bud d.
1950.
Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o holdech. (M)
V Třeboni 1471, 15. února. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Ofi. 6.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, abych Přehořovských
ponechal, o kteréž YMti Eehar psal: i rač VMt věděti, že s těmi lidmi úmluvu
mám, že mi mají dáti osm zlatých a pětmezcietma čebruov ovsa. I rozumíem tomu,
že jest Eehar YMti psal předkládaje, že lidem zástavním Ondráškovi NaČeradskému
nepřekážie. Však sem já jemu na to byl odepsal, že sú lidé vaši dědiční, a že ste
se zase v ně uvázali, a že úroky YMti platie na Zviekov. Také sem jemu předložil,
že se lidem Sušickým, kteříž slušejí k rychtářství do Sušice, nepřekážie proto, že
jeho pánu*) úrok platie na Eašperkch, a také že se nepřekážie lidem Ealenicovým
u Nového Hradu proto, že se Sigmund v ně uvázal. I toho sem dotekl, což pro
YMt čínie, že sobě toho z Soběslave a Chúsníka nahrazují. I zdá mi se, že by již
Eehar byl na tom přestal; a YMt nezvědůce, na čem zde která věc stojí, i svolíte
hned, zač YMti žádají. A mně by to bylo velmi těžké holduov nebrati, a z komory
neráčíte dáti. Množe YMt rozuměti, že bych já s těmi lidmi, kteříž sú zde, trvati
nemohl, aniž YMti pláten býti. Ano já Eehara obsielal, prose jeho, aby pro vaše
lidi ponechal deseth neb dvanáct člověkuov Strážských, a ješto sú velmi zahubeni,
a on toho učiniti nechtěl ; i jest to velmi těžké, když se co pro YMt na nich žádá,
tehdy oni hned odstrčie a neučinie, a když oni co žádají, tehdy se hned stane.
Datum Trzebon, feria YI. post sancti Yalentini anno domini oc LXXI.
Markvarth z Eamenice, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššímu komorníku královstvie če-
ského, pánu mému milostivému bud dán.
*) Zdeňkovi s Šternberka, zároyeň ▼ držení Soběslave.
1951.
Havel Nozispier Janovi z Rosenberka: o záplatu za zpořízení nového praku. (R)
V Trhových Svinech 1471, 29. hřesma. — Orig. arch. Třeb. Historica nova.
Urozený pane, pane náS milostivy ! Jakož YMt žádáte věděti, co sme vybrali
od diela praku, a že by YMt ráčili smlúvu s námi učiniti za to dielo. I milostivý
pane! Rádi bychme o to stáli osobně před YMti, ale vie to pán Buoh, žet se ne-
I
Dopisy B roku 1471. 201
smieme Tážiti pro jímánie od nepřátel. Než syú všecku při poručili 8me Pavlovi tesa-
řovi, tovařiši svému. A kterak s ním YMt ráčíte zóstati a úmluvu vzieti, k tomu
my svú plnu voli dáváme. A prosíme, milostivý pane, abyste ráčili na nás za naši
práci spomenúti, neb to pán Buoh vie, žeť jsme velikú práci naložili na tom díelu.
A toto jest nám vydáno na tom dielu : Najprve já Hanzl Nozispieř přijal sem 1 kopu
od purkrabie Nového Hradu, a to sem rozdělil mezi dělníky. Item, Krajcar přijal
zlatý uherský v Krumlově, jak prak stavěl. Item, Pavel tesař přijal na Krumlově
1 kopu a od purkrabie Novohradského přijal j. kopy. A viece na tom dielu ne-
máme od toho praku. I prosíme YMti, pane náš milostivý, abyste ráčili milostivě
na nás spomenúti od toho diela, jakožto milostivý pán na své věrné dělníky. A toto
svolenie naše stalo se jest před rychtářem v Svinech, že sme poručili svú při
Pavlovi, A kterak on zjedná před VMtí, pane milostivý, na tom my mocně přestá-
váme. Datum ex Swyn, feria YI. aute dominicam Judica anno oc LXXP.
Hanzl Nozispieř tesař z Nového Hradu s svými tovařiši.
Generoso domino dno Johanni de Bosenberg, domino nostro gratiosissimo.
1952.
Úřednici Třeboňští Janovi z Rosenberka: o koních. (M)
V Třeboni 1471, 3. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 Qk 2.
Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož sme YMti psali, abyste ráčili jiezné
proti vozuom poslati, již to račte opustiti ; nebudef toho potřebie. A já Řehoř, milostivý
pane, jakož sem luoni s mladými koiimi přijel, i dal sem YMti kuoň vraný sobě za
své zlaté kupený za XX zlatých; ten dal Holý Jan za XLH zlatých. Druhý dal
Zdebor také muoj za YMt Bezděkovcovi za XXHH zlaté; za ten sem dal XY
zlatých ; a YMt také mně zaň viece nedala, než rozkázali ste mi, když který rybník
loven bude, abych YMti připomenul, že mi to ráčíte opraviti. I slovena sú nynie
dva rybníky, jeden Bechynkuov a druhý Církviční; a ty ryby sú zde v Třeboni;
i ráčíte-li mi to opraviti, račte mi po tomto list k fišmajstru poslati. Datum Trzebon,
feria HH. post dominicam judica anno domini oc LXXI.
Jarohněv z Úsušie a Markvarth z Kamenice hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznberka, najvyššímu komorníku královstvie Če-
ského, pánu našemu milostivému, bud dán.
1953,
Soused Soběslavský Janovi z Bosenberka: že mu 200 zl. u Gáhlova ukradeno. (M)
B. m. 1471, 8. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5B C. 12.
Urozený pane, pane náš, pane milostivý z Rozmberga. I na vědomie dávám
YMti, jakož YMti někdy tajno nebylo, když sou mi na Cmund pobrali dvě stě
Archiv Český XIV. 26
n
202 A. XXVUL Dodavek Je dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
zlatých. Protož imlostivý pane, prosím Buoha a VMti, račte mi k tomu raditL Nebť
milostivý pane, když sem stál na rynku s některými súsedy, teda jest přišel ke mně
rychtář, řekl mi: Kmotře yieš-li, ktoj tobě tvé zlaté pobral? A sem řekl: Kmotře
bych věděl, hleděl bych toho s páně Mti radou, aťby mé vráceno bylo, nebť mi bez
viny pobráno. Teda rychtář řěld: Jáť viem, nebť sej přede mnú seznal. Protož já
sem mu řekl: Když vieš, jáť miením na páně Mt a JMti ouředníky znésti. Teda
mi rychtář řekl: „Seznals sej přede mnú, žěť sem vzal jednomu měštěnínu dvě sté
zlatých u Cáhlova a s tiemť sme jeli na Gmund. Teda poslal pan z Rožmberka
posla svého s pacholíkem tiem, aby ukázal, kto mu jest ty zlaté pobral. Tehda sem
já se učemil, žě mne pacholík poznati nemohl. ^ Teda sem, milostivý pane, znesl na
purkrabí Yitorazského ty věci, teda sej k tomu měl jako dobrý druh, chtě mi dopo-
moci mé spravedlnosti. Teda sem rychtáře zavolal před purgmistra a některé kon-
šely, aby mi 1y věci, které mi zpravoval, aby mi pověděl; teda sej k tomu rychtář
mieti nechtěl a pravie, žě nechci jeho zrádci býti. Teda sem já mu řekl: Hledajž
pane rychtáři; ujedeliť mi zámku, nechciť k žádnému o to hleděti, než k tobě.
Datum feria 11. post palmárům anno domini MGCCC^LXXI^
Mikuláš Kupček z Soběslavi.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka na nás své chudé poddané laskavému.
1954.
Mikuláš z Říčan purkrabí Zvíkovskému: o dlužních listech. (E)
B. m. (1471, 8. dubna fj — Orig. pap. arch. Orlického VIU. B. fasc. 24. č. 7.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož mi jest list jeden dán od
pana Jarohněva z Úsušie, a druhý by mi měl také od vás dán býti; neb mí
jest pan Jarohněv tak řekl, že vy mi jej dáte. I to mi se prodlévá. I věřímť, že to
opatříš. A máť ženě mé svědčiti. Bartošť váš písař o tom dobře vie, kterakt mi
svědčiti; neb mi se zdá, že bych já již voli měl mieti, abych dal pánuom věděti,
a oni mně též zase, ješto sem prvé toho neměl; poněvadž jest jistec umřel, a ta
mi se věc prodlévá. I již bych neměl vinen býti, poněvadž sem pana Jarohněva i vás
v tom pamatoval a napomínal, aby mi bylo učiněno to, což mi má učiněno býti.
Daj mi toho odpověď, milý přieteli! Ex [sic] feria 11. post Palmárům.
Mikuláš z Říčan.
Urozenému panoši Janovi Čmelínskému z Neprochov, purkrabie na Zviekové, přieteli
mému milému.
1955.
Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o minci. (M)
V Třeboni 1471, 26. dubna. — Orig. arch. Třeb. L B. 6 Qr, Ic
Urozený pane, pane muoj milostivý. VMti věděti dávám, že těchto všech
i
1
t
Dopisy 0 roku 1471. 203
peněz i prvních královských bielých lidé zbiehajie a bráti jich nechtie, leČ kto
a prvniem dlohn musí je vzieti; ale ktož co prodati má, ten jinač prodati nechce,
leč na zlaté aneb na orlíky. A já úrokuov od lidí vybierati nesmiem, neb vezma
neviem, mohl-[l]i bych je u vašich potřebách udati ; pakli nebudu jich bráti, tehdy jich
oborem lidé bráti nebudu, a tak bude veliká zádava mezi lidmi, neb jiných peněz
nenie na vašem panství; a také těchto královských bielých nikděž jinde nenie aniž
beru, než na vašem a páně Hradeckého panství. Protož račte mi rozkázati, co mám
činiti. Datum Trzebon, feria V. post sancti Georgi, anno domini LXXI.
Markvarth z Kamenice, hejtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka, najvyšSlmu komorníku království Če-
ského, pánu mému milostivému buď dán.
1956.
Rožmberský kancléř písaři Zvíkovskému o úrok Backovi Sobétíckému. (E)
B. w. 1471, í. června. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr. 7. č. 14.
Služba má, pane Bartoši, přieteli milý! Pamatuji, žef jest páně Mt psal
a pilně rozkázal, aby dal panu Rackovi Sobětickému a poslal do Prahy úroka svato-
havelského minulého XXX kop; potom opět psal purgrabí i tobě, aby dali témuž
panu Rackovi úroka nynějšieho XXX kop. I neviem, dali-li ste či nic. Neb on pan
Racek tuze upomíná a dotýče i Škod; a páně Mt jest se na to ubezpečil, mige za
to, že ste daU, poněyadž ste JMti žádné odpovědi nedali. Protož, milý přieteli, opatř
to, afby páně Mt škody nevzal ; a kterak v té věci jest, daj mi listem svým věděti
po tomto poslu. Datum sabbato in vigilia Spiritus sancti, anno oc LXXI^.
Per me Nicolaum cancellarium.
Famoso Bartossio, notario bonorum Zwiekow, amico optimo d. d.
1957.
Král Vladislav Janovi z Rosenberka : aby neobmeškal přijíti do Prahy ke dni sv. Vavřince
ku korunování jeho. (R)
V Erakavě 1471, 1. července.
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 78 Č. 1.
1958.
Týž témuž : že na hranicích království řádně přyat jest a korunování že jest ustanoveno ke
dni 22. srpna. (R)
U Náchoda 1471, 13. srpna.
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 79 č. 2.
26*
204 A, XXVIIL Dodaivék h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526.
1959.
Markvart z Kozího Janovi z Bosenberka: o záležitoBtech peněžních. (E)
Na Zvíkově 1471, 22. záH. — Orig. arch. pap. Orlického VIL Qf, 8. i. 26.
Urozený pane, pane muoj milostÍTý! Jakož mi YMt píše o Eoneše Vidláka:
tak mi píše, že nic YMti zjednati nemnoze, abyste se na to neráčili bezpečiti.
A Heřman Hrádecký ten mi dnes píše, že jest toho jinak zjednati nemohl od bratra
svého pana Jana, než aby YMt se sta zlatých úrok platili, počnúce o sv. Havle
příštiem a potom, dokudž by jemu summa dána nebyla, a lidé ti páně Janoyi aby
do toho času také u pokoji byli od zámkuov YMti. A člověk jeden jest jemu jat
na Zviekov, ten aby byl také propuštěn. A na to aby jemu YMt list dali pod ně-
kterého dobrého člověka pečetí, že jemu má ten úrok dáván býti s těch sta zlatých
od toho času až do vyplněnie té summy. I račtež YMt na to odpověd dáti neme-
škajíc, at bych já jím také dále dal věděti, ráčíte-li k tomu tak svoliti. Ex Zvríekow
dominica post sancti Matei Ewangeliste oc LXXI^ Markvart s Eozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému.
1960.
Zdebor z Eozího Eunrátovi z Petrovic: o zaplacení dlužního listu páné a úrokův, o porážce
Enínských 9C. (M)
B. m. 1471, 15. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Kozí.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švagre milý! A jakož máme list na
páně Mt na puoldruhého sta kop, a tys také rukojmě, i dávámef puol léta napřed
věděti, aby nám dány byly o svatém Jiří nigprv příštiem ; a také nám úrokuov ještě
nic dáno nenie. I věřímf, že se k tomu přičiníš. A také milý švagre věz, že Ostro-
mečtí porazili Enínské a jali jich viec než na LXX. Než Ctibor, bratr muoj, ten
jest raněn, pravie, že velmi. A pečet mi pošli po tomto poslu. Dán v úterý před
sv. Havlem léta M'CCCC^LXXI^ Zdebor z Eozieho.
Urozenému panoši Eundráthovi z Petrovic, purkrabí na Erumlové, přieteli a švagru
mému milému, detur.
1961.
Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o honbě Roubíkově. (M)
V Třeboni 1471, 29. listopadu. — Orig. archim Třéb. L B. 6 W*, 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi YMt vskázala po Sosnovcovi
mladém o pěší na Novém Hradě, i byl bych o to s hajtmanem mluvil, aby ta věc
byla opatřena. I ujel jest, a tak za to mám, že již jest u YMti aneb bez meškánie
bude; i račte již sami o tu věc s n^ rozmluviti. A jakož YMt píše, že Rúbík má
Dopisy 0 let 1471 a 1472. 205
v pondělí, v úterý a v středu klejt, aby zvěř honil, aby jemu odsud škozeno nebylo,
i račte YMt bez meškánie to dáti věděti, také-lí od něho překáženo nebude, jestliže
odsud zvěř honiti budem ty dni. Datum Trzebon, feria YI. ante s. Andree anno oc
TiXXr. Jarohněy z ÚsuSie.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému, d.
1962.
Zdebor z Kozího Janovi z Bosenberka: upomíná o placení. (M)
V Soběslavi 1472, 6. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 B. 1.
Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem
VMti prve psal, což se dotýče dluhuov v Třeboni, jakož VMt toho ceduli máte,
i psal mi YMt, že mě ráčíte v tom opatřiti a mně dáti věděti, kdy bych měl tu do
l^eboně přijieti, a že to někomu ráčíte poručiti, abych již dále pomlúván nebyl,
a žé to ráčíte se mne snieti. A já toho čekaje nadál se, žej to opatřeno, i zpraven
sem, že mne někteří nepřestávají pomlúvati, ješto sem se toho do těch časuov uvaro-
vával; než což mi se děje, to pro VMt, a VMt nme v tom nelitujete. I milostivý
pane, ještě já prosím, račte mě v tom opatřiti; pakli by to býti nemohlo, a nerá-
čili, již bych o to musel také mluviti, aby lidé věděli, proč mi se to děje. A já
VMti svú Skodů věrně slúžil i ještě bych rád učinil, na čem bych se VMti hodil,
i mám plné doufánie, že tomu ráčíte konec učiniti a ráčíte mi dáti věděti, kerý čas
bych měl do Třeboně přijeti, a komu to ráčíte poručiti. A také mi VMt psali, abych
VMti připomenul po novém létě, že mi ráčíte dáti za mú službu a škody ; toho jest
Ln fl. I věřím VMti, že mi to ráčíte také k tomu času tu v Třeboni položiti, abych
já také lidem mohl práv býti. Odpovědi prosím. Dán v Soběslavi, v pondělí na tři
krále let MCCCCLXXn^ Zdebor z Kozieho.
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, niyvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mně přieznivému, bud dán.
1963.
Jan Eršňák z Milevska u Jana z Rosenberka přimlouvá se za svého poddaného. (E)
B. m. a b. r. (1472, 9. ledna fj. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 112.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji. A jakož sem
VMti prvé psal o Jakuba ze Lhoty člověka svého, listu tohoto dodatele, že jest [vězeň]
na Dobronice, jak ráčí VMt věděti, že se jest vyručití musil tak, aby od sebe kop XX
dal od neděle nynie příštie v témdni. I pokornět já VMti prosím, rač VMt jej
v tom opatřiti jakožto člověka svého, poněvadž já i s mými sem se VMti poručil.
Datum feria V. ante octauam Epiphanie Domini. Jan Eršnák z Milevska.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
206 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu BosenbersMho do r. 1526.
1964.
Eorunský opat Janoyi z Rosenberka: o osazení fary ve Svinecli Trhových. (R)
Ve Zlaté Koňmi (1472, 21. ledna). — Orig. arch. Třéb. II. 85. If.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Modlitba má věrná i slnžba YMti. Jakož
sem vás prosil za mistra Štěpána, abyste ráčili naň zpomenúti^ jakžto na svého:
ještě prosím, abyste to ráčili učiniti, a zvláště poněvadž Svinský farář nmřel jest,
kterážto fara hodná by byla býti opatřena učeným, jakožto tento jest, a viete, že
málo máte učených. A protož račte jej opatřiti nad jiné ; neb VMt řekla mi jest, že
kte [kto] se nahodí najprv, že opatřen bude. Také prosím, račte mluviti s legatem,
at mi mé věci navrátí, tocišto damašek X loket a jiné věci, jichžto jest za XV
zlatých uherských oc. Pán Buoh rač s vámi býti, abyste zčastně se k nám navrátili.
Datum v Koruně, feria m. post Fabiáni oc. Opath Eonmský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšiiemu komorníku královstvie če-
ského, pánu mému milému.
1966.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka : o pobrání Týnskému. (E)
Na Zvíkově 1472, 25. ledna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 93.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste mi VMt psali i po Tetřiev-
kovi vzkázali, abych YMti rozumně dal yěděti, co se dotýče pobráníe Týnskému:
milostivý pane, vezli jsú nepřátelóm na těch voziech do Prahy potřeby, a zase jedúc
pobráni jsú, an na Thabor vezu ; a v tom jest několik Tháborských i jiných nepřátel
od nich uteklo, ješto jest to nepodobné, by tu také svých statkuov neměli. A Týnští
slibovali, že žádného nepřátelského nenie ; a to se jinak vše nalezlo, když jsú utekli,
ješto by byli mohli snad šacunkem tak mnoho dáti, jako jest jim pobráno. Ex
Zwiekow, sabbato ipso die Conversionis sancti Pauli, annorum LXXII^.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyíšiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému d.
1966.
Jan z Březí purkrabí Zvíkovskému: že Vojkovský půjčí peníze. (E)
Na Chlumci (1472, před 31. lednem). — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Or, 8. i. 30.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš, aCbydí dal
věděti, kto by to byl, ješto by pánu tvému chtěl pójčiti zlatých pól pátá sta : i věz
milý přieteli, žeť jest Vojkovský; a to ty dobře vieš i jiní dobří lidé i na zámku
pána tvého JMti, žef jest člověk dobrý a válečník žádný nenie; než JMti pánu
tvému chce to učiniti a pójčiti, aby ještě JMt ráčil jemu ostatku zachovati a ohájiti
Dopisy B rohu 1472. 207
před zámky svými i před panem Zdeňkem i jeho zámky. Dán na Chlmci ve čtvrtek
po sv. Pavlem na viern obrácenie. Jan z Břězie.
Urozenéma panoSi Janovi Štmelínskému z Neprochov, purgrabí Zviekovďkému, přie-
teli dobtému.
1967.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o pfljčení peněz; o slanečcích. (E)
Na žMkově 1472, 31. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Oy, 8. i. 27.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od Jana Břez-
ského, co se dotýče té puojčky zlatých VMti, jemuž VMt dále porozumiete, že chce
VMti Vqjkovský puojčiti puol pátá sta, abyste jej ubezpečili před VMti i před panem
Zdeňkem JMtí. Také VMt račte mi rozkázati o těch herynciech ; neb tovaryšie chtie
svú stranu vždy vzieti, a já jich nesmiem roztrhnuti bez rozkázánie VMti; račte mi
VMt o tom rozkázati. Ex Zwiekow, feria VI. ante purifícacionem beatissime virginis
Marie, annorum LXXn. Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku Čes. král,
pánu mému milostivému.
1968.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o polepšení služebníkům. O Zdeňkovi oc. (E)
Na Zvíkově 1472, 2. února. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. é. 15.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! Jakož jste mi VMt rozkázali po Tetřiev-
kovi o některé věci: což najviec budu moci, pošlif VMti. Než račte na to pomnieti,
že Zviekov, ač jest otrhaný, jest zámek VMti; jáf dám, duokudžf mám oc. Také
mluvili se mnú Kavniczy i někteří dobří lidé se Zviekova, že by nechtěli býti
n VMti po šesti kopách ; což jest v tom timysla VMti, račte rozkázati, máli se jim
polepšiti čili nic. A teď VMti posielám přiepis listu, kterýmž jest pan Zdeněk JMt
ubezpečil Thýnského; jemuž ^^t porozumiete, měl-lif jest na zámky nepřátelské
potřeby voziti. Také oč bude mluviti Tetřievek s VMti, prosím VMti, račte mi to
VMt také pro potřebu poslati, nebť mám některých pěších odbývati. Ex Zwiekow,
dominica ipso die Purificacionis beatissime virginis Marie, annorum oc LXXn^.
Jan Štmelínský z Neprochov, purkrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku král. čes., pánu
mému milostivému.
1969.
Purkrabí Zvíkovský pánovi z Bosenberka: o penězích za odúmrt. (E)
B. m. a b. d. (1472 1) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. 6. 13.
Také jakož mi VMt píšete o Hodějovského, že se VMt pamatujete, že sem
208 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
řekly že mám něco peněz před sebú, co se jeho dotyce: tak jest, že sem nél před
sebú to, že sem prodal odúmrt v Miroyicích, a z té chtěl sem naň odložiti, a lidé
pro záhubu nechtie jie držeti.
(Rukopis EroYna takový, jako t lista Jana Štmelínského z 8. února 1472.)
1970.
Jan z Březí purkrabí ZYÍkoYskómu: o půjčce peněz od YojkoYského. (E)
Na CKhmd (1472, 12. února). — Orig. pop. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 22.
Službu SYÚ vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož píšeš o Yojkoyského, co
sě dotýče pój&ky, a JMt pán tv6j že by ráčil zřéditi, aby na JMt péče neměl, v tom
také to dotýčeš i na pana Zdeňka JMt do sv. Jakuba Velikého : i milý přieteli, tak
praví Vojkovský, že chce pójčiti JMti čtyř set zlatých. Neb již sem mněl, že JMtí
potřebie nenie, když si tiem tak dlúho dlil. Než aby JMt, pán tvój, ráčil list zjednati
od pana Zdeňka, aby na jeho všecky zámky péče neměl, a JMt pán ráčil sám list
dáti, aby péče neměl, dokudž ta válka stane od pana Zdeňka. A také že prossí
JMti Vojkovský, aby i dále ráčil jej opatřiti pán tvój, a že JMti velmi za to prossí
a JMti toho chce zasluhovati. A když to pán tvój zřiedí, tedy list udělaje obecný,
(zlatí sú hotovi), když pán ráčí ourok na sv. Havla počieti; rukojmie tito: EuneŠ,
Vidlák, Heřman s Hrádku, Osecký, Jedlice, Markvart Eozský; leženie v Benešově
a odtud v pěti mílech. Dán na Chlmci první středu v postě. Jan z Břězie.
Urozenému panoši Janovi Šmelinskému, purkrabí Zviekovskému, přieteli milému bud.
1971.
Purkrabí Zvíkovský Vilémovi z Tetova: o pobrání Arnoštovi. (E)
Na Zvíkově (1472, 12. února.) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 94.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Obsielá mne pan Lev
o Arnošta, ježto jsú jemu některé věci pobrali na Zviekov; i mám za to, žet páně
Mt s tiem obešle ; a pokládá jeho pan Lev za svého služebníka. Jestližef on psáti
bude, aby uměl páně Mt té věci zpraviti, že jest Arnošt ležel na Piesku na svú
škodu, žádného pána nemcge, dvě neděli ; a tak mne zpravují, že jest před tiem vzal
odpuštěnie od pana Lva. A k tomu uvedl s sebú Piesecké některé měštěny, i puštěni
jsú na Dobešičky; a zavřevše se, volal Arnošt: „Střielejte na ně, jsút nepřietelé
Zviekovští.^ Jestližef bude psáti pan Lev páně Mti, aby uměl odmlúvati za ně. Ex
Zviekov, fena IV. in capite jeiunii annorum LXXH®.
Jan ŠtmeUnský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně z Rožmberka, přieteli zvláště
milému d.
Dopisy 8 rohté 1472, 209
1972.
Petr z Yojkova purkrabí Zvíkovskému : o půjčce panu z Bosenberka. (E)
Na CMmci (1472, 24. února). — Orig. pop. arch. Vorliokéhd IV, K. 115.
Službu 8VÚ vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o ty zlaté, jakož
bych měl pójčiti pánu tvému JMti: psalf jest o to Břězský, že chci pójčiti takovú
měrú, abych na JMt pána tvého péče neměl ani na jeho zámky i lidi poddané
JMti, dokudž ta válka stojí; a JMt aby mi dal list bezpečný; a od pana Zdeňka
JMti také abych bezpečenstvie měl též listem, aby mi z jeho zámkóv neškodili až
do sv. Jakuba Velikého; a potom JMt pán tvój aby o mě péči měl, a také ráčil
mi zjednati bezpečsvie, za to já JMti prosím. A ty věci zřiezeny byly do dvú ne-
dělí, a rukojmie kteréžť sů prvé menováni v Břězského listu, a leženie v Benešově
neb v pěti mílech od Benešova. Také dotýčeš, že by se pán tvój JMt na to bez-
pečil: však jest to dobře roznmně Břězský psal, a tedf já také píši, kdy to JMt
tak dokoná, zlatí meškati nebudu. A list obecný, pakli by pána tobě daleko bylo
obsielati, ale ty a pan Eozský dajte mi list, na tom já dosti mám. A s tiem také
pana Eehara obešli, a ty věci zřeď podle rozumu svého. A zlatý po dvú a po pa-
desáti gr., nebť je tak mám od pana Zmrzlíka, a též já je zase vzieti chci. Dán na
Ch*'^ v pondělí před sv. Matějem. Petr z Vojkova.
Urozenému panoši Janovi z Neprochov Štmelinskému, purgrabie Zyiekovskémn, přie-
teli dobrému d.
1973.
Soused Soběslavský Janovi z Bosenberka: o nevoli s rychtářem. (M)
V Soběslavi 1472, 26. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5B P. 25.
Urozený pane, pane muoj milostivý. I zavolali sú mne úředníci napomínajíce
mě z padesáti kop, a to pro tu příčinu, pravíce, že bych já rychtáře haněl a pro
otce mého: i milostivý pane, prosímť já VMti, abyste mi VMt ráčili toho popříti,
abych se před VMtí mohl z toho vyvésti; nebť mám na to bohdá svědomí dobré,
že£ sem od rychtáře haněn, nežli on ode mne. Protož, milostivý pane, já sem z roz-
kázanie konšelského tak udělal a kázeň podstúpil tak, jakž sú oni rozkázali ; protož,
milostivý pane, prosím VMti jakožto pána svého milostivého, že VMt ráčíte se mnú
milostivě naložiti, jakožto pán muoj milostivý, nebf sem bohdá nikdy té viny nikudyž
nezaslúžil k VMti. Také, milostivý pane, VMti rozkázanie nemohlo mi prospěšné
býti o ten drajlink vína, že sem je jim k vuoli vždy mušěl načíti a že sem na tom
velikú škodu vzal, a oni se toho posmívali, a pivše jediný den i kázali jiné načíti,
a já mušěl sem zavříti. Také, milostivý pane, řekli sú buď věrně neb nevěrně, že
mě chtí o muoj statček připraviti; jižt toho snadno dovedu, nebude-liC napřed pána
Boha a VMti. Také, milostivý pane, jižť, sem zchromen i obrán, chtěje se za VMtí
Archiv Český XIV. 27
210 A. XXVin. Dodavek k dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526,
živiti. A milostivý pane, prosímť já VMti jakožto pána svého milostivého, že VMt
nade mnú nepočnete nad chudým a poddaným člověkem svým. Datnm Sobieslaw,
feria nn. post s. Matiegi anno domini oc LXXII^
Mikuláš Kupček, člověk váš chudý poddaný.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud dán.
1974.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka, : o Břekovci, Yojkovském a vsazení Diviše. (E)
Na Zvfkavě 1472, 27. února. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 95.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám listy od Břekovce
a od Vojkovského; i račte mi VMt o tom rozumně dáti věděti, co se Vojkovského
dotýče, kterak ráčíte tu věc konati, afbych jemu to dal věděti, jakož pak VMt
v listu jeho rozumiete. Také VMt račte věděti, že sem Diviše vsadil proto, že jest
mne Lisa prosil, až se vrátí sám s stavenie, a kterak s ním nakládati budu, aby
s Divišem se též naldádalo; a také Diviš praví, že se šacovati chce. I račte mi
o tom VMt rozkázati, mám-li jej k VMti zavázati, čili jej šacovati aneb več, afbych
úmysl VMti věděl, kterak s ním ráčíte naložiti ; to mi račte dáti věděti. Ex Zviekov,
feria V. ante dominicam Oculi, anno LXXII.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvySšiemu komorníku královstvie Čes.,
pánu mému milostivému dd.
1975.
Markvart z Kamenice Markvartovi z Eraselova: o dávkách lidí Zimuntíčkových. (M)
V Třeboni 1472, 12. břema. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi, 6.
Službu svú vzkazuji, urozený pHeteli milý. A jakož si psal pánu mémuJMti
o lidi Zimuntíčkovy*), a pravě tak, že bych já na nich prve žádal každého obilé po
XXX t., i tak mi se zdá, že si se v tom omýlil; než věz, milý přieteli, žef s nich
méně vzieti nechci, než sto čebruov žita a padesát t. ovsa. A také tebe prosím, aby
jim přikázal, ať pánu mému JMti lidem neškodie, a to, což sú u nich našli, af jest
jim vráceno, a to obilé ať v témdni přivezu. A toho mi daj odpověd listem svým,
chtie-li to učiniti či nechtie. Ex Trzebon, feria V. post dominicam Letare anno oc
LXXn^. Markvarth z Kamenice.
Urozenému panoší Markvartovi z Kraselova, přieteli dobrému dán.
*) SigmandiSka z EraseloTa jest Jan ze Žimantic.
W*'
Dopisy e rohu 1472, 211
1976.
Purkrabí Zylkovský Janu z Rosenberka: o yjTazení Býšovce. (E)
Na Zvíkovč 1472, 28. břema. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 96.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že Eestřanský Bajšovce
propustiti nechce, než vsadil jej ; a sám sem s ním o něho mluvil, i list jemu od
VMti dal, a nic plátno nebylo. I prosím VMti, račte YMt o staré služebníky státi,
af se VMti mladí držeti budu. A také sem VMti zapomněl cedule vzieti ; kterých za
m[n]au YMt ráčíte v pokoji nechati, račte mi toho YMt ceduli poslati po tomto
poslu. Ex Zwiekow, sabbato ante festům pasca, oc LXXII.
Jan Štmelínský, purkabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému d.
1977.
Erál Matiáfi Janovi z Rosenberka i Jindřichovi z Hradce : zprávu dává o uzavřeném v koruně
České příměří. (R)
V Budíne 1472, 4. dubna.
Tištěno v Archivu českém YI. str. 50. č, 8.
1978.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o přijetí žoldnéřů oc. (E)
Na Zríkově 1472, 11. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 98.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že Arnošt Elad-
rubský přijel jest k YMti s pěti koňmi, a pravě tak, že jest jej Mikuláš Hřiebě
přijal a kázal jest jemu na Zviekov přijeti. Račte YMt věděti, že sem já jeho
y žádnu službu nepřijal. Račte mi YMt rozkázati, kterak mám jej přijieti a v jakú
službu; nebf jest dobiý pacholek, koně dobré má a sbroje také dosti. A také jste
mi YMt psal, abych několik dobrých pacholkuov přijal do dvanádcti koní; ale YMt
mi nepíšete, po čem jim ráčíte dávati : i to mi YMt račte dáti věděti. A dále s YMti
má Papůšek mluviti, račte jemu toho YMt věřiti. Ex Zviekov sabbato post Reliquia-
rum, anno Domini oc LXXn^
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému d.
1979.
Purkrabí Zvíkovský jinému úředníku: o stavění se vězňů. (E)
Na Zvfíeové 1472, 19. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 99.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Jakož jsú se stavěli vězni
27*
212 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
pa Chlumec v pátek nynie minulý: i tak mne zpravují Burian, Býšovec i jiní
yězniy by měli jaký retuňk, že jsú všickni mohli bez škody ujíti. I milý pHeteli,
když by se měli stavěti, dámf věděti, přijeď na Zviekov, nemuožeá-li viec mieti,
ale XXXti koni. Tak pravie, když budu mieti retuňk malý, že ujdu, neb jich na
zámek nepúštějí, když se stavějí. Pak cožf se v tom zdá tvému úmyslu, to mi
daj věděti. Ex Zviekov dominica ante sancti Georgii, annorum LXXn^
Jan Štmelínský oc.
1980.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o stání a vězních. (E)
Na Zvíkovč 1472, 19. dubna. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K 100.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož gesste mi YMt vzkázali po Pa-
púškovi, jestliže by to stánie bylo škodné YMti, kteréž mají Ostromečtí a Holešičtí
s Chlumeckými, abych je o to obeslal, aby jim to stánie bylo vypověděno : a obeslal
sem s tiem hned Gehara, a on mi zase píše, že to chce hned učiniti a stánie jim
vypověděti. Ale na Holešice jsem o to neslal, neb spuolu v nic nemuožem uhoditi.
A jakož jste mi psali o Lisu: i račte YMt věděti, že jest již prázden vězenie za
Přibíka. Také jste mi psali YMt o Arnošta, abych jeho pozdržel do dalšieho YMíi
rozkázánie; i račte mi o tom rozkázati, nebf jeho dél držeti nemohu. Ex Zwiekow,
dominica ante sancti Georgii, annorum LXXIF.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšáiemu komorníku král. čes., pánu
mému milostivému bud d.
1981.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o půjčce od Yojkovskóho; o Sedlčanských oc. (E)
Na Zvíioiě 1472, 22. dubna. — Orig. pap. arch. OrUckého VU. Or, 7. č. 15.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že jest se mnú
Yojkovský mluvil, ráčíte-li YMt, že chce YMti pójčiti tří set zlatých, a to proto,
abych jemu mlýnu nespálil, neb má mlýn velmi dobrý; a já sem jemu řekl nepře-
kážeti, duokudž se poselstvie od YMti nevrátí. Prosím YMti, račtež mi dáti o tom
věděti, co jest v tom ůmysla YMti. Ale chceť Yojkovský, jestliže válka před se
puojde, aby byl před YMti ubezpečen se Zviekova, kteréž ještě lidi má; ale jižť
jich, děkujíc Pánu, málo má celých. — Také račte YMt věděti, že mám býti v Sedl-
čanech tu neděli po sv. Jakube Philipě, že mám smlúvati pana Jaroslava s někte-
rými dobrými lidmi; a tu má býti mnoho dobrých lidí. Jestliže se YMti zdá, abych
mluvil se Sedlčanskými o potřeby YMti, i o tom račte YMt rozkázati. Také račte
mi YMt rozkázati, mám-li se k hospodářství strojiti, neb bych rád Ostrovský rybník
Dopisy 0 rohu 1472. 218
zadělal a některé dvory navedl. Ex Zwiekow, feria IIII. ante sancti Georgii, anno
domini oc LXX^^ Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvyfišiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému.
1982.
Jindřich Béšín ze Zalužan purkrabí Zvíkovského kára z neupřímného jednání. (E)
V ZcHiOanech (1472, 22. dubna). — Orig. pap. arch. VorluMho IV. K. 102.
Já Jindřich Běšín a na Zalužanech. Urozený panoše, Jene Stmelínský z Ne-
prochov, purgrabie na Zviekově ! Jakož sem měl smlúvu s tebú, a list si mi měl
položiti smluvní ve dvú nedělí : i psal sem o to několikrát, aby mi list položen byl,
a tys mi ukázal na Lisu a na Lopatu, a pravě, že by oni mezi námi pfíepis listu
vydati měli. A já sem slal k Lopatoví a k Lisovi, a oni sú přiepis listu tobě po-
slali; a tys se k tomu nechtěl miet, aby mi byl položen, a psals mi v listu svém,
že o to k pánu svému jedeš. A již si se dávno vrátil, a o tos mi konce neučinil.
I jinému nerozumiem, že se mnú nějaký tadynk vedeš, a skrze ty tadynky mohl by
já k škodě přijíti. A dobří lidé budu věděti, mnú-li jest ta smlúva sešla čili tebú.
I věz, žeť já pánu tvému nechci ničímž vinen Býti, jakožto kdy prvé, vedle nejjas-
nějšieho kniežete pána, pána a krále Vladislava k. C, pána mého milostivého, a vedle
JMti chci v míru i nemíru státi. Dán na Zalužanech tu středu před sv. Jiřím.
1983.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: dotaz o stání a o čeledi. (K)
Na ZMÍkovi 1472, 30. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K. 103.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem VMti prvé psal o některé
věci, co se stánie dotýče, i o jiné potřeby, a VMt nic jste mi o tom zase nedali
věděti: račte mi YMt o tom rozkázati, kterak se mám v tom stánie mieti, a co se
dotýče čeledi, kterak mám s nimi nakládati, odbývati-li jiezdných čili nic. I račtež
mi YMt o tom rozumně psáti, at viem, kterak se v tom mám mieti. Ex Zviekov
feria V. ante sancti Filipi et Jacobi apostolorum, annorum LXXIT.
Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvySšiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému, bud list dán.
1984.
Přibík Smetana z Yesce Janovi z Bosenberka: o zadržalý úrok. (E)
Na Zvfkově 1472, 30. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlickeho VU. Gr, 3. č. 16.
Urozený pane, pane muoj noálostivý! A VMti prossím, račte mi VMt kázati
úrok dáti. Nebt sem mluvil s purkrabí Štmelínským, aby mi jej dal, i nemá se
214 A. XXVIII. Dodavek h dopisAm rodu Bosenberského do r. 1526.
k torna. I prossím já YMti jakožto pána svého milostivého, že mi jej YMt kážete
dáti, nebf bych pro ty penieze k velice škodě přišel; nebf sem tak velmi zahuben,
žef nemám čím jiným živ býti, než-li tiem úrokem. A tot napřed pán Bnoh vie,
že v tom i v jiném VMti škody nehledám; neb to VMt viete, žef sem jich VMti
raději pójčil, všech peněz i zlatých po dvanácti kopách, nežli jinému po deseti.
I jestliže by se VMti zdálo, že bych tiem VMti škodu činil, i to bych opatřil, abych
VMti tiem škody nečinil. I vždy já VMti prossím, že mi jej VMt kážete dáti, aCbych
pro ten úrok k škodě nepřišel. Odpovědi milostivé prossím od VMti při tomto poslu.
Ex Zwiekow, feria V. ante festům sancti Filippi et Jacobi appostolorum LXXIP.
Příbík Smetana z Vesce.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku kráL Čes., pánu
mému milostÍTému.
1985.
Jan z Bosenberka purkrabí Zvíkovskému: o stání, o čeledi, o vězních oc. (E)
B. m. (po 30. dubnu 1472). — Orig. pap. arch. Vorliekeho IV. K. 101.
Štmelínský milý! Jakož nám píší o stánie, žef sme nedali věděti, kterak se
máš držeti: však sme inhed psali, kdy a kterak má v stánie vstúpeno býti, i také
přiepis sme poslali toho zuostánie o stánie, ježto se dobře muožeš spravovati.
A o čeledi zdá se nám, aby jiezdných odbyl, zachovaje při sobě dva neb tři kár-
níky pro potřeby, a pěších asa na XL vybera dobrých pacholkuov, gesto by zámek
opatřiti mohl. Poslali sme prve list Táborských, kteříž nám píší o lidi z Klokot,
kteréž máš u vězenie ; i žádámeC, jest-li tak, jakož oni píší, aby tu směnu zachoval ;
pakli by co bylo jiného, to nám daj věděti. A Sedlčanským rozkaž, cožf nám mqí
činiti, af činie. A buď dobrým hospodářem.
1986.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: omlouvá se z obžaloby Jana Týnského. (E)
Na Zvíkovš 1472, 2. května. — Orig. pap. arch Orlického IV. K 104.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete o panu Janovi
Týnském, přiepis mi jeho listu posielajíc, kterak žaluje na služebníky VMti se Zvie-
kova oc: račte VMt věděti, žef já o tom nic neviem, a žádný z služebníkuov VMti
tam jest nebyl a při tom, jakož on píše ; než slyšel sem, že by sedláci, kteří jsú na
lese na Bečovém, někteří lidé VMti a někteří nepřátelští, sebravše se spuolu, i do-
byli jeho lidí na jakés hoře; a tak sem zpraven, že by jemu i lidem jeho odpově-
děli ; a takt slyším, že by toho z bujnosti nečinili než z núze, jsúce přieliš zahubeni.
A já jim toho obrániti nemohu, an lidem VMti škodie, a neviem tomu co učiniti.
Dopisy 0 rohu 1472, 216
I neračte tomu YMt věřiti, nebf mi na tom krátko činí. Ex Zwiekow sabbato die
sancti Zigismundi regis, annoram LXXn.
Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenéma pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostiYému d.
1987.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Ňa Zvíkovi 1472, 6. hvétna, — Orig. pap. arch. Vorlického VR Or, 8. č. 28.
Urozený pane, pane muoj milostivý ! Věděti VMti dávám, že Vojkovský VMti
chce pójčiti tří set zlatých, a zlatý po L gr., a list aby na zlaté svědčil, a se sta
zlatých po X zlatých úroka do roka, a leženie v Sedlčanech aneb v pěti mílech
odtud, a rukojmíe Jarohněv z Úsušie, Hroch Osečanský, Euneš Yidlák, Jedlice
a některý Eozský. A račte YMt nemeškati listu poslati, afby ty zlaté vzal pan Jaro-
hněv s sebú, kdyžt by zase jel. A cožf se těch peněz dotýče, jakož jest měl Heř-
man Hrádecký YMti zjednati, tak tomu rozumiem, že z toho nic nebude. Ex Zwiekow
feria ini. ante Ascensíonem Domini oc LXXH.
Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostivému.
1988.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Na žMkovi 1472, 14. května. — Orig. pap. arch. Vorlického VII. Or, 3. č. 17.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi YMt píšete, že jste zuostali
Frydrychovi LXXXI zlatých, abych na to paměť měl a aby jemu dány byly: milo-
stivý pane, všakf sem prvé YMti pravil, žeť peněz nemám. Než něco jest bylo
na dluhu u Yidka, a sto kop na Piesku, sto kop a něco nemnoho mýta: ty sem
penieze vydal v službách a v lichvách i na jiné potřeby; než zachoval sem XL
zlatých pro tu potřebu, že sem prosil Eunráta, aby mi kupil něco zbroje k odbývání
za škody, ty sem na to odložil; jestliže YMt rozkážete, i tyf dám, kamž rozkážete.
A hold nynější než jest vydán, až se jest utratil na potřeby, a něco ještě nemnoho
má se jeho vybierati; jakož pak YMt to lépe v registřiech zviete, co se jest přijalo
a kam jest vydáno. Ex Zwiekow, feria Y. ante Pentecosten, annorum LXXTT^.
Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu
mému milostiYému.
1» ^p-
216 A. XX Vm. Dodavek h dopisAm rodu Bosmiberského do r. 1526.
1989.
Purkrabí ZylkoYský Janu z Rosenberka: o penězích na zbroj oc. (E)
Na ZMkově 1472, 21. května. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Gr, 7, 16.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Slyším, že by pan Zdeněk chtěl VMti
prositi za těch XL zlatých, kteréž má dáti Racek Huzenický od Yyhroženie; i ne-
račte YMt k tomu povolovati, nebf sem chtěl těch XL zlatých na zbroji obrátiti,
přilože k těm čtyrydceti, o kterýchž sem prvé VMti psal. Avšakž jestliže tovaryšie
VMti svů polovici dadie, i raětež VMt psáti tovaryšem o jich diel, aťby VMti jej
dali, aťby to ze mne nevyšlo, a aby mne v tom tovaryšie nepomlúvali; neb bych
rád těch TiXXX zlatých dal na zbroji, aby se jí čeledi za škody odbylo. Ex Zwiekow
feria V. infra octauam Pentecoste[s], annorum LXXn.
Jan Štmelínský z Neprochov, porgrabie Zviekovs^.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku král. Čas., pánu
mému milostivému d.
1990.
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o holdech a o zbroj oc. (E)
Na Zvíkově 1472, 30. května. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 105.
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý! Teďť posielám výpis zuostalých
holduov na ceduli vypsaných z registr holdovních. A jakožf sem prvé psal, proSe
o zbroji: prosím tebe ještě, milý přieteli, přičiň se k tomu a zjednaj mi ji, nebf
mám již zlaté hotovy za ni, jedné bych měl je po kom jistém poslati. A prosím
tebe, mluv ode mne s panem Hadem, af se na mne nehněvá pro těch XTTT zL, po-
šliť jemu je, bych jedné měl po kom jistém. A daj mi věděti, milý přieteli, chtěli-li
by za tu zbroj také bráti české groše bielé. Ex Zwiekow, sabbato injfra octauam
Corporis Xpisti annorum LXXIP.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purgrabie na Krumlově, přieteli milému.
1991.
Purkrabí Zvíkovský Jarohněvoví z ÚsuSí: aby vysvětlil pánovi zjímání vězňů BěSínových. (K)
Na Zvíkově 1472, 31. května. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 106.
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý! TedC posielám k tobě svého
posla, aby mi po něm psal, kterak se tam bude jednati na tom sněmu. Věřímť, že
to učiníš, porozuměje tomu, k čemu puojde. Také slyším, že by měl býti na tom
sněmu Běšín Chrapáč, i takť mám za to, žef bude nduviti s páně Mtí o Šice,
o bratřie své vězně, proč jest je páně Mt zjímati kázal. Milý přieteli, uměj se
•>-i-'^,V.-
Dopisy 0 rohu 1472. 217
páně Mtí o to rozmluviti, jestliže by Chrapáč s JMtí o tom mluvil, aby se páně Mt
věděl kterak zpravovati, neb sem JMti o tom prvé nepsal. Item kázal sem je zjí-
mati, když jsú jeli k Chrapáčovi k stavení, pro tu příčinu, že jest je chtěl šacovati ;
a zavázal sem je slibem, aby nikam s zámku nescházeli, leč z rozkázáníe páně Mtí
propustím je; a byl sem je i vsázel, že jsú týden seděli, a to vše proto, zda by
jich nebožátek to šacovánie pozminulo. I psal jest mi o to, proč se jemu to ode
mne děje, že sem jemu vězně zjímal; a já sem jemu odepsal, že mi jest to pán
muoj JMt rozkázal, ač jest tak nebylo; i to sem proto učinil, zda bych jim co po-
mohl, nebf jest je chtěl vždy šacovati i v tomto stání, bychf jim se dopustil stavěti.
Yěřímf, milý přieteli, že tu věc oznámíš páně Mti, afby se JMt uměl zpravovati,
budelif o to k JMti mluveno, a příčinu k nim najíti, proč jest je zjímati kázal ; a to
mi dáš zase věděti při tomto poslu jménem Neumytka. Ex Zwiekow datum dominica
infra octauam Corporis Xpisti, annorum LXXTI^
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, přieteli mému milému d.
1992.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o potrestání poddaného, který pobral lidem oc. (E)
Na Zvíkavě 1472, 14. června. ~ Orig. pop. arch. Orlického VIL Qr, 3. 6. 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, žej' ten bezectník
Bartha, dědičný člověk VMti, lidem VMti pobral, a jest u pana Zdeňka JMti na
Malovicích. A já sem psal o to dvakrát Varlejchovi, aby se jím ujistil bezectníkem,
a on mi na to žádné odpovědi nedal; než vrátili něco zase koníkuov, a tak jsú je
ztáhli, že ničemuž nejsú. A což viece ještě koní mají i jiných věcí krámných, kmen-
tuov a pláten, k tomu se nemají, by co vrátili lidem chudým VMti z Miličína.
I milostivý pane, neračte VMt tak lehce takových věcí oblehčovati; jestliže VMt to
oblehčíte, budef se toho viece lidem VMti dieti; a VMt račte o to státi, af jest
VMti vydán, VMt budete jej kárati jakožto svého dědičného. A také jakož jste mi
VMt psali z Brodu o ten list Dubňanského, jakož VMti dává puol léta napřed vě-
děti, komu sem jej ukazoval: račte VMt věděti, že sem k tomu přivolal Hodějov-
ského, Markvartha Eozského a Jjitmíra. A také mi V[Mt] píšete, že mi nemeškajíc
dáte věděti, abych k VMti přijel: já bych rád, byste VMt brzo dali věděti, abych
přijel, neb sú některé pilné potřeby VMti. A jakož VMt píše Nedamírovi, nedal
mi jest žádné odpovědi; i poslal sem hned druhého posla k němu; cožf za odpověď
dá, nezmeškámf VMti dáti věděti. Ex Zwiekow, dominica aute sancti Viti, anno
domini oc LXXm Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému páuu, panu Janovi z Rožmberka, niyvyššiemu komorníku král. Čes.,
pánu mému milostivému d.
ArdiW Český XIV. 28
218 A. XXVm. Dodavek h dopisim rodu Bosenberského do r. 1526.
1993.
Bychtář Sedlčanský purkrabí Zyíkovskómu : o přepadení kostela. (E)
B. m. (1472, 3. července). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 107.
Službn SYÚ vzkazují YMti, pane purgrabie milý! A nebuď vás tajno, že ten
čtvrtek na pátek v noci chtěli nám kostel zlésti, a již i na zdech byli; ale tak
milý pán Buoh ráčil zednati [sic], že sme ucítili, i odehnali sme je pryč. A tak jsme
zpraveni, že nám chtěl Buzický udělati a Štítný a Bohuslav, který prvý u nás byl,
a pro tu příčinu, že jsou Střelovi odpověděli oni všickni ze spolka. Protož, milý
pane purgrabie, vědouce ty věci ode mne, račte nám k tomu raditi i rozkázati,
kterak máme s těmi věcmi činiti. I porozumíváme tomu dobře, že by Střela chtěl
nám snad na kostel někoho poslati, ale my toho učiniti nechcme bez vuole a bez
rozkázání VMti. Datum feria VI. aute s. Procopi oc. Rychtář Hereš z Sedlčan.
Urozenému pánu Čmelínskému [sic] z Neprochov, purkrabí na Zviekové, pánu na mě
laskavému.
1994.
Pán z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o opatření kostela v Sedlčanech. (E)
B. m. (po 3. červenci 1472). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 108.
Šmelínský [sic] milý! Jakož nám poslal list Sedlčanských, tomu sme sroz-
uměli; a zdá se nám, afby ty s nimi mluvil i se přičinil, af ten kostel opatřie
s pilností. A jestližef by jim tvé pomoci k tomu potřebie bylo, pójč jim něco pěších.
A paklit by nám chtěli kostela stúpiti, muožeš jim dobře od nás řécí, že žádné války
odtud vésti nebudem, ale k jich dobrému jej opatříme. E tomu veď, af žádného na
kostel nepúštějí. A prosíme tebe, přičiň se, zda by nám zjednal někde asi L zl. na
Fridricha; věřímef, že pilnost učiníš.
Famoso Johanni Štmelínský de Neprochov, burgravio nostro in Zwiekow, fideli dUecto dd.
1995.
Třeboňský písař Janovi z Rosenberka: o dvoru Židkovském. (M)
V Třeboni 1472, 9. července. — Orig. arch. Třéb. L A. 6 Gfi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, že před VMtí byl
Prokop z Bošilce a zpravoval, že by ten dvuor Židkovský byl svobodný, a že jemu
list shořal, žádajíce věděti, bral-li sem já kdy z toho dvoru: račte věděti, žef sem
já s něho nic nebral, a tak sem u Mathiášových rejstrách v schodciech nalezl, že
s něho nic nebral ; a také sem i ot lidí zprávu měl, že jest svobodný. Datum Trzebon
feria V. post sancti Procopi anno domini oc LXXII. Řehoř.
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mému milostivému buď dán
Dopisy A rohu 1472. 219
1996.
Leva z Diyic Janovi z Bosenberka: o statek po sestře. (B)
V Strakonicích 1472, 7. srpna. — Orig. arch. Třéb. Fam. von Dime.
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane mně přieznivýl Jakož ste mi
VMt psali o to, což sě toho statku dotyce nebožky Maxantové, sestry mé, tak abych
já o to 8 páně Mtí pánem mým mluvil, aby Matuška s otcem jeho k tomu přidržel,
aby VMti práv byl, což jest VMti slíbil. I mluvil sem s JMtí. A pán jest jej k tomu
přidržel, jakož pak Matušek sám osobně před MVí stál. A VMt pánu mému ode-
psali ste, že když Matušek VMti to naplní, což jest slíbil, že mi ráčíte ten statek
propustiti. I račte VMt vědět, žef já Matuška mocen nejsem. Slíbil-[l]if jest on co
VMti, nechf zdrží : nebt já k jich právóm nepříslušiem, neb sem já buohdá řádu pa-
nošského a podle práv a běhu země této mně ten statek nemá staven býti. Prosím
já VMti, račte to pro mě učiniti i pro jich zaslúženie, Maxanta a Maxantové sestry
mé! Nebf já toho buohdá jinam obrátiti nemiením, než tu, kdež jest ona nebožka
rozkázala. A zvlášť pro to dobroděnie, kteréž jest MtiV učinila o tu ves s rybníkem
a mlýnem, že jest VMti propustila bez úplatku, a VMt jest jí řekla to vším dobrým
zpomínati a nahraditi. I račtež to VMt učinit vedle vole a rozkázanie jejie, af sě
řeč VMti naplní v skutku. Toho milostivé odpovědi žádám od VMti. Ex Strakonicz
f. VI. post virg. Mariae Nivis anno dni oc LXXII. Leva z Divic.
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če-
ského, pánu mně přieznivému d.
1997.
MatiáS král Janovi z Bosenberka: že v úmluvách s králem Polským, budou-li které, opustiti
jeho nemíní. (B)
V Budíne 1472, 10. sfpna.
Tištěno v Archivu českém VI. str. 50 č. 9.
1998.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o penězích. Prosí, aby nebyl poslán na sněm oc. (E)
Na Zvíkově 1472, 31. srpna. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Qr, 8. Č. 29.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož ste mi VMt o penězích psali,
abych psal: i rač VMt věděti, že jich nikdyž optati nemohu; než u Lisy sem optal
I^ kop gr. A tak praví, že má zlaté, i těch by VMti chtěl pójčiti; ale mně se ne-
zdá, by VMt tak je od něho vzali, jakož on chce; a těch vás šíře zpraviem, když
bohdá k VMti přijedu, neb mám i o jiné pilné věci s VMti nduviti. Také račte
věděti, že Volkéř Šic, tak rozumiem, chce na VMti toho žádati a prositi, aby mi
VMt s ním na sněm rozkázal jeti. I račte VMt věděti, že já nynie kdy nemám
28*
220 A. XXVIII. Dodavek k dopisim rodu Bosenbershého do i
jezditi pro pilné potřeby; neb se k torna mám, abycb rybník
abych k sy. Havln něco lichev odbyl. A prvé ježte k VMtt pi
třeby, nežli rybník spaBtiem. Ex Zwiekow, fería II. ante festtun
rum oc LXXIT*. Jan Štmelínský z Neprochov, purg
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, najTyfiSiemu kom
pána mému milostirému d. d.
1999.
Jindřick z Hradce Janovi z Rožmberka: že by k nému i^jel a b
V Jindřichovi m-adň (1472. 13. eáři). — Orig. arch. Tfa. Foh
Slažba 8TÚ vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý!
mi dnem i nocí po svým poslu věděti, kdy by práznost měl, žě ]
neb bych rád k tobě přijel a s tebú kvasil a kratochvil měl. Ne
zaneprázděn byl, nepřijel bych. I prosím, aby mi bez meškánie
poslu, kdybych měl a na kerý den k tobě přyeti, abychom spolu
cfavU měli jako s přietelem milým. Datom Kouedomns dominico
Jindř
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, n^jvySíiemu ke
přieteli mému milémn.
2000.
Jihk ze Stráže Jarobněvoví z Ůsugí: o zvěř. (M)
V Btráži (1472-4, 29. sáři}. — Orig. arch. Třth. I. B. 6
Služba má, Jarohněve milý. Věz, žě sem již po někoUki
muožem nic zabiti. I věHmf, milý Jarohně[ve], že někomu svému
postará, aby mi jelen zabili ; pakli bych jelene neměl, rozumieš t
já neměl co jiného jiesti, než tvé krávy z Valu. Ex Straž ij
Jiřík z Stráže, niyvyšší sudí královstvie českého a řědi
Slovutnému panoši Jarohněvovi z Úsněie, mně milému.
2001.
Zdebor z Kozího upomlná Jana z Božmberka o dluh.
V Sobi^avi 1472, 2. í'^. — Orig. arch. TVet. Fam. t
Urozený pane, pane mně přieznivýl Službu srú vzkazuji
se mnú mluvili, jakož jsme VMti byli dali napřed věděti o
mluvip] s bratry mými, aby VMti dále čekáno bylo: i byl st
Babovi, že těch puoldmhého sta kop cfacme čekati až do sv. Ji
a potom, hudeme-li moci VMti dále £eka[ti], chcme rádi nčinit
»^
Dopisy 0 rohu 1472. 221
list i s dobru volí na YMt na CXn fl. uherských, a úrok mi s nich svatojirský
také dán nenie ; a YMt mi byli za slnžbu a škody několik zlatých nedodali, jakož
YMt y této ceduli porozumiete, jakž sem od YMti odjel, co mi YMt byli zuostali
a coj mi na to vydáno. A pro YMt, ač mi veliká potřeba, chci YMti LX fl. čekati
až do sv. Jiřie nigprv příštieho, a ostatek mi račte dáti teď na svatý Havel, za to
YMti prosím pro mú potřebu pilnú. A také pojedu hned do kraje našeho a budu-li
YMti co peněz neb zlatých optati, dám YMti věděti. Dán v Soběslavi, v pátek po
sv. Yáclavě, let MTCCCLXX^^ Zdebor z Kozieho.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého,
pánu mně přieznivému, detur.
2002.
Král Matiáš Janu z Bosenberka: volá ho k sobě do Prešpurka ke dni sv. Martina. (B)
Na Vyšehradě Uherském 1472, 10. Hjna.
Tištěno v Archivu Českém YI. str. 51. č. 10.
2003.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: že HoleSičtí zajali v Zahořanech Hertvíka oc. (E)
Na Zvdmi 1472, 23. Hjna. — Orig. pap. arch. VorUckého IV. K 110.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jsem YMti prvé psal, kterak se
lidem YMti škody dějí z Holešic, a YMt jste mi odepsali, že o to chcete mluviti
8 panem Zdeňkem JMtí: i račte YMt věděti, žef nic opraveno nenie ještě Údem
YMti. A teď opět nynie jali jsú Holešičtí služebníka pěšieho YMti jménem Hertvíka
v Zahořanech v městečku vašem; a on jest s nimi mluvil, proč jej jímají, an na ně
péče nemá ; a oni jemu odpověděli, že jest jim rozkázal ten Ambrož purgrabie Hole-
šický, jakož jsem o něm YMti poslal vyznánie těch zvěšených; i nedali jsú jim Za-
hořanští jeho na Holešice vésti, než mocí jim jej odjali. A poněvadž se takoví ne-
slušní běhové z těch Holešic YMti dějí, račte mi YMt o tom rozkázati, kterak bych
se měl k nim v té věci mieti; poněvadž se jest od nich jednomu tak stalo, a proto
hrozie lidem YMti z Zahořan, že jsú jim jej odjali. Ex Zwiekow, feria YI. post XI
milia virginum sanctarum, annorum Domini oc LXXH.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému d.
2004.
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Na ZvOovi 1472, 27. řijna. — Orig. pop. arch. OrlickSho VII. Gr, 8. č. 31.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi YMt píšete o Yojkovském,
222 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu BosenbersMho do r. 1526.
abych jemu úrok dal, jakž mohu: milostivý pane, již já to objednám, jakž budu
moci, ale velmi stěžka, neb se na to musím zdluži[ti]. Také YMti prosím, račte YMt
za mě dáti Kunrátovi purgrabí za voly puol sedmnáctá zlatého; nebf sem jemu
dlužen ostal, a jižf se bojím, afby se nehněval, a snad by mi potom žádných věcí
nejednal ; kteréž sem jemu měl zlaté poslati, již ty zlaté dám Yojkovskému. A jakož
mi VMt píšete o Lisovi, račte VMt věděti, že sem s ním tak smluvil, že on mně
těch sto kop vydá, a já jemu za dojitie listu mám slíbiti. A tak bych rád k VMtí
přijel, odbyda úrokuov komorních za VMt; a Lisa se mnů také chce jeti, již on
sám s VMtí o to uhodí, komu má list svědčiti. A jakož VMt píše o Dobevském,
nemám od něho žádné konečné odpovědi ; bojím se, že VMt pochybí. A o Burianovi
a o Býšovci, jestliže k VMti pojedu prvé nežli já, dám já VMti věděti o nich. Ex
Zwiekow, fena ni ante Simonis et Jude, annorum domini oc LXXIP.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Janovi z Sozmberga, najvyišiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému.
2005.
Místopurkrabí Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: že purkrabí není doma oc. (E)
Na Zvíkově 1472, 28. října. — Orig. pop. arch. Orlického Vm. B. fase. 9. i. 1.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Proto nemáš na svuoj list od-
povědi, žeť purgrabie d[om]a nenie. Než kdyžť přijede, chciť s ním o tu potřebu
mluviti; nebC sem tvého listu za ním neposlal, než list páně Mti, a na ten jest dal
tam odpověď, nepřijiežděje domuov. A tedl posielám list od Heřmana Hrádeckého
panu Jarohněvovi; prosím, dodaj jemu jeho; nebť píše Heřman, žeť jest o potřebu
páně Mti. Ex Zwiekow, feria HH. ipso die Simonis et Jude, annorum LXXTT.
Littmír z Zábořie, miestopurgrabie na Zviekově.
Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, přieteli mému mi-
lému buď.
2006.
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o penězích za voly. (K)
Na Zvfkové 1472, 29. října. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. 6. 34.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o ty zlaté za
voly : věz, milý přieteli, žeť sem je měl nahotově ; i psal jest mi páně Mt, jestliže
bych měl zač dáti do Krumlova zlaté, abych je za JMt dal Vojkovskému, a JMt
že chce to opatřiti a dáti za mě v Krumlově. I milý přieteli, mluv o to se páně
Mti, ať to ráčí opatřiti a dáti za ty voly; a jestliže dány budu aneb nic, piš mi
Dopisy 0 rohu 1472. 223
o tom, afbych se věděl, kterak v tom mieti. Ex Zwiekow, feria V. post Símonis et
Jade, annoram LXXIP. Jan Štmelínský z Neprochoy, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Eonrátoyi z PetroTíc, purgrabí na Krumlově, přieteli milému.
2007.
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E)
Na Zvíkově 1472, 29. Hjna. — Orig. pap. arth. Orlického VU. Or, 8. č. 32.
Urozraý pane, pane muoj milostivý! Jakož YMt píšete mi s Markvartem
Eozským, abycbme YMti dali věděti, optali-li jsme co peněz YMti čili nic: i račte
YMt věděti, že jsme nazchvál jezdili mezi ty zemany za Sedlčany, zda bychme mohli
co zjednati. I nemohli jsme nic zjednati. A také jest mi Břězský byl řekl, že YMti
zjedná n^ zlatých: také z těch nic nenie. A také z těch peněz od Dobevského nic
nebude. My bychme rádi YMti zjednali, a poněvadž pořkúc puojčiti, i nepuojčie,
nevieme tomu co učiniti. A o úrok panu Rackovi, jakož YMt píšete, tent jest dávno
hotov; i nevěděl sem, komu má dán býti, ten také bude jemu dán bez meškánie.
A těch sto kop vezmu od Lisy, ty bych již obrátil panu Janovi Hrádeckému, ale
ostatku neviem kde vzieti. A mají se jemu dáti zlatí. A Lisa chce peněz puojčiti,
i neviem, bude-li bráti penieze za zlaté. Ex Zwiekow, feria Y. post Simonis et Jude,
annorum oc LXXn®. Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého,
pánu mému milostivému bud dán.
2008.
Purkrabí Zvíkovský Jindřichu z Rosenberka: o lidi proti nepřátelům oc. (E)
Na ZvOovi 1472, 5. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K. 113.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač YMt věděti, že mám přikázánie od
pána starého JMti, abych na žádného nepočínal Škodu v tomto stání do JMti delšieho
rozkázánie. Račtež YMt věděti, žef jsem se v tom zachoval. Než již YMti lidem
zajímají a škodu činie, na Chlumec k holduom je připravujíc. Prosím YMti, o tom
račte rozkázati a mne lidmi opatřiti; neb bychf chtěl co počínati a mstíti YMti
chudých lidí, i nemám prostě s kým. Račtež to YMt opatřiti, znajíc již tuto záhubu
lidí YMti. Ex Zwiekow, feria Y ante sancti Leonhardi, annorum LXXII^.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
2009.
Purkrabí Zvíkovský Jindřicha z Rosenberka ujišťuje svou věrností. (E)
Na Zvíkově 1472, 15. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K. 114.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste mi YMt psali a po Mikulá-
224 A. XXVIIh Dodavek h dopisiím rodu Bosenberského do r. 1526.
áovi Hříebětí vzkázali o některé věci oc: račte YMt yěděti, žef se bohdá chci se
k VMti yšemi obyčeji, jakožto na dobrého člověka slnSie, zachovati jakožto k svému
pánn milostivému, nic jinak, než jakožto k panu otci VMti; a YMt bohdá nme
v ničem neslušném neshledáte, neb se VMti chci tak zachovati a VMti posluáen
býti, jakožto pána svého milostivého, a tak jakož na dobrého člověka slušie. Ex
Zwiekow dominica post sancti Briccii, annorum domini oc LXXIT.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovsl^.
Urozenéma pánu panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
2010.
Purkrabí Zvíkovský Jarohnévovi z Usuší: o listech upomínacích. (E)
JVa 2Sv(kově 1472, 4. prosince. — Orig. pap. areh. Orlického VH. Qr, 3. i. 19.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a kmotře milý! Přišel jest ke nmě
posel od Dubnanského s listy, ukazatel listu toho. I otevřel sem dva, kteříž svědčie
Zdeborovi a Babovi, jimiž napomíná, aby jemu plnili jistinu za páně Mt; kteréžto
listy teď také posielám a přiepis listu toho, jímž jest napomenul páně Mt z jistiny;
jemuž porozumieš, že v něm není žádného datum, a také jest přinesen na Zviekov
a mně dán tu sobotu před svatů Trojicí. I neviem, budete-li povinni jemu plniti
vedle toho dánie. Již ty pak jemu dále na to odpověď daj, tomu listu porozuměje,
kterýmž jest dal puol léta napřed věděti. Ex Zwiekow, sexta feria datum die sancte
Barbare virginis, annorum TiXXTF.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský.
Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, přieteli a kmotru mému milému buď.
2011.
Purkrabí Zvfkovský Janu z Bosenberka: o úrocích. (E)
B. m. a d. (14729). — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gy, 3. č. 21.
Také VMt račte věděti, že lichvy, které se vydávají z mého úřadu, zpravím,
ač nemám hotových, ale mám na dluhu, ješto se to v skuoře vybéře. Než Vojkov-
skému a Rackovi Sobětickému, těmf nemám lichvy, poněvadž ryb nemohu prodati.
Rukopis práTÓ takoTý, jako t lista Štmelínského se 4. pros. 1472.
2012.
Zdebor z Kozího slibuje Jindřichovi z Rožmberka státi v rukojemství. (M)
V Soběslavi (1472, 6. prosince.) — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosetiberg 24 b.
Urozený pane, pane mně přieznivý, sldžbu svú vzkazuji VMti. A jakož mi
YMt psali, abych za YMt v rukojemství stál: i zpravit YMt Bába té věci. A což
U^f^; "'
Dopisy 0 rohu 1472. 225
bych já mohl VMti k libosti neb k dobrému učiniti, chci rád učiniti. Dán v Sobě-
slavi y sobotu po svaté panně Barboře. Zdebor z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému.
2013.
Smil z Hodějova Jarohněvovi z Usuší : aby o jeho potřebách u pána jednal. (E)
Na Zvíkově 1472, 7. prosince. — Orig. pop. arch. Orlického VUI. B. fasc. 9. č. 2.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Byla mi jest potřeba přijeti ku
panu Jindřichovi JMti; i pro některé svie potřeby nemohu nynie. I milý přieteli,
poručím tobě u mú věc rozmluviti s JMtí, a věřímf jako svému dobrému přieteli,
že to pro mne učiníš. Jakož tebe tajno nenie, že sem od drahně let neměl pána
jiného, nežli předky jeho pány Jich Mti, a ještě chci JMti rád slůžiti, ráčí-li JMt o mne
státi v mých ve všech potřebách. I jestliže by pán Buoh na mne vězenie neuchoval,
a proto že nemám v čem bezpečně doma býti: ráčí-li mi toho JMt přieti, abych
na zámku Zviekově přěbyl do vuole JMti a do své. A což od JMti za odpověď
mieti budeš, prosím tebe, daj mi toho odpověď psanú ihned po tomto poslu; milý
přieteli, věřímť, že to učiníš. Ex Zwiekow, feria n. post festům sancti Nicolai, an-
norum LXXTI^ Smil z Hodějova.
Urozenému panoši Jarohněvovi [z] Úsušie, přieteli mému dobrému bud dán .
2014.
Erál Matiáš Jindřichovi z Bosenberka: pokládá sjezd do Budějovic, k ustanovení nového
hejtmana v zemi po smrti Zdeňka ze Šternberka. (B)
V Budíne 1472, 19. prosince.
Tištěno v Archivu českém VI. str. 54 č. 14.
2015.
Nedamír z Březí purkrabí Zvíkovskému: aby mu Jan z Rosenberka splatil dluh. (E)
B. m. 1472, 28. prosince. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Qr, 8. č. 20.
Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A tajno tebe nenie, kterak jsem
roku přidal do sv. Jiřie panu JaAovi z Eozmberka dobré paměti těm zlatým, kteříž
jsú mi dáni měli býti při sv. Havle již minulém vedle dánie puol léta napřed vě-
děti. Protož milý přieteli, věřímf, že na to péči mieti budeš a přičiníš se k tomu,
atby mi zlatí moji oplaceni byli pH sv. Jiří najprv přišlém, tak jakž list muoj hlavní
okazuje, afbych již o to viec rukojmí neobsielal a nákladóv nečinil. A také i to aby
opatřeno bylo a opraveno mi, což mi jest ůrokóv sešlo pro prám; neb jsem něko-
AzchW Čoký XIV. 29
226 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
likrát obsielal, aby prám zjednán byl, ještě i podnes nic zjednáno nenie. Datum
feria n. in die Innocentium, anno oc LXXTT^. Nedamír z Březie a v Netvořících.
Urozenému panoši Janovi Štmelínskému z Neprochov, purgrabí na Zviekové, přie-
teli mému milému.
Na niba napsáno: Nedvézie. — Datum sjédSí, že noTý rok poSítal se od 1. ledna.
2016.
Jan z Rosenberka purkrabí Zvikovskému: o záležitostech peněžních oc. (K)
B. m. (1472), — Orig. pap. arch. Orlického FZř. Gr, 8. Č. 38.
Jan z Rozmberga oc. Šmelínský [sic] milý! Jakož nám píší o penieze Smi-
lovi HodějoYskému, že by napomínal: i pamatujem, žes nám pravily kterak by t>'
penieze u někoho před sebú měl, ale nepomníme, u kohos jmenoval; protož jsú-Ii
před sebú, pomni naň, a daj nám o tom věděti. Pakli nemuož býti, tehdy pross
Hodějovského od nás, ať nám pohovie do sv. Jiřie, žef mu je zjednáme. A což se
Sedlčanských dotyce, nakládaj s nimi pěkně, a myt již o nich pomyslíme a věděti
dáme. A jakož by nám některý dobrý člověk chtěl zlatých pójčiti, žádámeť, aby se
ptal, kto by ten byl a na čem by ta věc stála, a dej nám to věděti. A o Divišovi
psalif sme, aby jej sem zavázal; to sme pro některé potřeby učinili, ještoť nebude
tam k přiekaze, když jedné vieme zdánie tvé.
2017.
Zdebor z Babčic purkrabí Zvíkovskému: o úrok. (E)
V Strakonicích 1473, 18. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Qr, 8. č. 36.
Službu svú vzkaznji, urozený přieteli milý! A jakožť jsem prvé psal o ten
ourok svatohavelský dávno minulý, o těch patnáct zlatých uherských: i divím se
tomu, že mi žádné odpovědi nedáš, máš-li ty je dáti ty zlaté či nemáš; nebos mi
tak psal, abych toho ponechal u mlčení za malú chvíli. I tot sem učinil pro tě.
Proto, jestliže mi jich těch zlatých nezjednáte do této neděle najprv přieštie, hned
chci rukojmie obeslati a hospodu jim ukázati; a když tak často mám o to škodo-
vati a sláti, i z sumyt pána napomenu ; a dámt to znáti JMti, žet se to proto děje,
že mi ourokuov neklade, tu kdy má klásti. Ex Strakonicz, feria 11. post octauam
Epiphanie, anno oc LXXIII®. Zdebor z Babčic.
Urozenému panoši Janovi čmelínskému z Neprochov, purkrabí na Zviekov6| j^eteli
mému dobrému dd.
2018.
Aleš Roubík Jindřichovi z Rosenberka : o sporu s bratrem svým Petrem. (R)
V NetoUckh 1473, 4. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Roubík.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! A jakož sem psal panu
Václavovi a panu purgkrabí a panu Erazimovi a panu Hadovi, aby s VMtí mluvili,
'■WT
'Š'
.r'-*-^
.■•;"'4
Dopisy z Id 1412 a 1473.
227
,.,,'
jakož mi jest Petr z Hlavatec, bratr maoj, siehl na maoj statek dědičný mocí,
k tomn žádného práva nemaje; i zpraven sem od nich, že by VMt na to jim od-
pověď dala, že sě na to Petr táhne právem a spravedlností a pravě, že jest nediehiý :
i račiž věděti, pane milý, žef jest dielný, a žet já to naň chci bohdá provésti pečetí
Jeho i jinými pečefmi strýcuov mých i jeho a nebožtíka bratra Jana pečetí. A jakož
on praví, že bych já dielný byl, tohoť bohdá neprovede. I pane milý muoj, VMt
roznmiete, žef by to zlé právo bylo a spravedlnost, aby sě jeden drahému mocí
uvázal v statek jeho, lidi připravuje s uoštípy a samostříely, aby mu člověčenstvie
slíbili, jako jest to Petr mně a sestře mé učinil nebožce, a tou mocí, kerouž jest
učinil, bez práva chce sobě statek muoj opanovati. I račiž věděti, pane milý, žef
já mu tudy nedám sě vyvésti z svého dědicstvie. Jestližef mi to bude mocí držeti,
musím sě mocí jeho hájiti, a věřím YMti jakožto pánu spravedlivému, že to proti
VMti nebude : pakliť sě mu vdy zdá, žef k čemu právo jmá, af hned jede do Prahy
před krále JMt a přede pány, tu nechžf provede, k čemuf právo jmá, a já také bohdá
chci provésti, že on tu žádného práva nemá. Toho žádám odpovědi listem VMti.
Datmn Netolic, fena Y. post Blasii, anno oc LXXIU^. Aleš Růbík z Hlavatec.
Urozenému pánu a panu Jindřichovi z Bosenbergka, pánu na mne přieznivému.
2019.
Třeboňští Jindřichovi z Rožmberka: o ukradených koních, v Jistebnici nalezených. (M)
V Třeboni 1473, 23. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 B P. 6.
Urozený pane, pane náš milostivý, služba naše podaná VMti. I račte VMt
věděti, že súsedé naši ztratili koně své ; i šli po nich vedle zprávy lidcké do Jisteb-
nice, i nenalezli svých koní, i poznali dva koně lidí pana Cmundckého, kterýmž sů
vezli víno sem do Třeboně. I z prozby těch lidí pana z Cmundu stavili sú naši
súsedé poznavše, že sú jich z Cmundu koni, a uničili sú ku právu pod V kop k do-
stání do Jistebnice. Milostivý pane, račte věděti, že naši súsedé viece sami pro se
i pro jiné lidi VMti to učinili ; neb tak slyšíme, že pan z Cmundu, jestli že se jeho
lidem koni zase nenavrátie, že toho na nás i na jiných lidech VMti chce postiehati.
Prosíme VMti, račte VMt v tom rozkázati ; nebo Markvarth Kozský nechce těch koní
propustiti, leč se jeho lidem to navrátí, co sú za ně dali. Datum Trzeboni in vigilia
s. Mathie anno domini oc LXXI^^ Purgmistr, rychtář a rada města Třeboň.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbergka, pánu našemu milostivómu.
2020.
Kněz Marek Jarohněvovi z Usuší: o nemoci jeho, o sporu jeho s pánem Hradeckým. (R)
V Klášteře Třeboňském (1473, 23. května). — Orig. arch. Třéb. Fam. ÚsuH.
Modlitba má napřed s věrným pozdravením, urozený příteli a pane bratře
29"
t 228
L
A. XXVni. Dodavek k dopisAm rodu Bosenberského do r.
milý ! A spraveDÍ sme, že bySte nemáhali na kámen : toho jest náii
za TaČe zdravie pána Boba prosiece. A viece dávámf na vědomf
decký píše nám o zlatníka, abycbom jej navrátili, aneb s ním ae
^<- se nám nic Činiti bez vašie rady. I posieláme k vém ukazatele 1
rady, kterak sě máme t tej třcí mieti, aneb kterak odepsati. Z
prosíme, ra£te nám sami napsati spis a připiš, abychom věděli, kte
vám posielám připiš toho lista. A s tím bndte pána Boha poj
Trzebon monwterio, dominico Bogationam.
Kněz Marek, kanovník kláštt
Urozenému panovi Jarobnfivovi z ÚsuSie, příteli nafiemu dobřen
2021.
Purkrabí Zvlkovský Jindřichovi z Rosenberka: o obeslání Lvem z
Na Zvíkově 1473, 29. června. — Orig. pe^. arch. Vorliekého I
Urozený pane, pane muoj milostivý! A teď VMti list p(
píše pan Lev, jemuž VMt porozamiete; a porozamějíce jema, r
rozkázati bez meškánie, kterak bych já se k tomu měl mieti, ý
Lev drahé obeslaL Ex Zwiekovr, fería III. in festo sancti Petři o
Jan Stmelínský z Neprochov, pnrgr
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému ta
2022.
Purkrabí Zvlkovský Jarohnévovi z ÚsuBl: o Lvovi z Božmitála, o Mi
Na Zvíkově 1473, 8. července. — Orig. pap. arch. VorlitMho 1
Služba svú vzkazuji, arozený příteli a pane kmotře milý
páně Lvčv list, jemuž porozumieš. I milý paae kmotře, zdálo t
JMt ráčil obeslati pana Lva s tou věcí, aby sě JMt nedal z toh(
to velmi pilná a potřebná věc k tomn dvora. Nebf sem já již pi
dvakrát obsielal, i k těm Údem do Mirotic již několikrát; a ji
Mlrotic, že je k tomu chci připravovati z jich škodu, nebndú-l:
vždy na to nedbají, a já nemám jich k tomu s ki^m přípravo
f ■ kmotře, pošlete mi šest jiezdnýcb na dva neb na tři dni, zdali
? aneb něco vzal, zdali bych je tiem k tomu připravil; nebť já i
5; toho dvora obdělávati. Neb radte mi, rozkažte mi k tomu, kterak
^' a votaž sě pana Kaaráta v té věci, nebť jest on jíe svědomějie ješf
( milý pane kmotře, dajte mi to hned věděti bez meškánie, která
\' činiti. Es Zwiekow, feria V. in octaaa Visitacionis beate Marie
1 LXXTTT. Jan Stmelínský z Neprochov, purgra
i - Urozenému panoSi Jarohnévovi z ÚsuSie, kmotru méma milému
Dopisy 0 rohu 1473. 229
2023.
Purkrabí ZvíkoTský Jindřichovi z Rosenberka ye při o roboty Mirotické se Lvem
z Božmitala. (E)
B. m. (1473). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 126.
A také rač VMt věděti, že po napsání listu tohoto psal jest mi pan Lev,
abych s ním před panem [z] Šternberka stál ; i odepsal sěm jemu zase : jestliže chce,
abych vo VMti věc stál, že ta [já] té moci nemám, než jestliže womu [vo jinú] věc
tehdy chci s ním státi i s přátely svými.
TýSe se nepochybně téie Yéd, jako Sísk 2021, 2022.
2024.
Václav Herynk z Sloupna Jindfíchovi z Bosenberka: o postoupení tvrze Vidová. (M)
V Budi^ovicídi 1473, 16. července. Orig. arch. Třeb. I. A, I A<», 14 h.
Urozený pane, pane milý. Službu svú vzkazuji VMti. Jakož sem bel před
VMtí s dobrými lidmi a prosil sem VMti, aby mi tvrs [sic] Vidov stoupen bel od VMti,
i dala mi jest VMt odpověd laskavú, že by pana Jarohněva doma nebylo, a že by
on věděl neb svědom bel, jěšto by mé dobré mělo bejti oc. Milý pane, prosím VMti,
jestliže jest přijel, račte mi to dáti znáti; pakli jest nepřijel, prosím račte jej obe-
slati. A račte se VMt k tomu přičiniti, ať mi jest dědictvie mé postoupeno, ať své
dobré opatřím, neb mi toho potřeba káže, neb sem to viděl svéma. očima, že mi se
škody veliké dějie. I věřímť VMti, že se ráčíte k tomu přičiniti, ať bych o to věcí
škody a nákladuov neměl. Laskavé odpovědi listem VMti žádám po tomto poslu.
Datum ex Budějic feria VL post diuisionem apostolorum anno domini oc LXXin.
Václav Herynk z Sloupna.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, pánu na mě laskavému.
2025.
Purkrabí Zvíkovský Jindřichovi z Rosenberka: že mu Lev z Rožmitáln odpověděl. (E)
Na Zvihově 1473, 29. července. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 124.
Urozený pane, pane muoj milostivý! Teďť VMti posielám připiš listu páně
Lvova, v kterémž mně odpoviedá a lidem VMti pod úřadem mým, jemuž poroz-
umiete oc. Psalť sem vám prvé, i kterak ste mi rozkázali, tak sem já rozkázánie
VMti učinil. I prosím VMti, račte mi rozkázati, kterak mám s tiemto činiti, jakož
mi odpoviedá, afbych sě věděl k čemu mieti. A také VMti prosím, že mne v té
věci neráčíte opustiti jakožto služebníka svého, nebť bohdá chci s ním státi na tom
miestě jakožto dobrý člověk, kdež takové věci miesto a konec beru. A také VMti
posielám připiš listu toho, v kterémž sem jemu dal odpověď na jeho psanie, jemuž
.t
230 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
porozumiete. Ex Zwiekow, fena IV. ipso die sancte Marthe hospite Domini, annoram
dc LXXin^ Jan Štmelínaký z Neprochoy, purgrabie na Znekově.
Urozenému pána, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu mému milostivému dd.
Boka 147S bt. Marty 29. ěerrence padlo na étvrtek, ne na středo.
2026.
Purkrabí Zvíkovský JinďHchoYi z Bosenberka posílá list Čekův, Milotfty a Lvův. (E)
Na Zvíkavi (1473, 29. července). — Orig. pop. arch. Vorlického IV. K 126.
Urozený pane, pane muoj milostívý ! TedC VMti posielám list Gziekuow a Mi-
lotuoY hajtmana Zelenohorské[ho], a připiš páně Lvuov, kterýž jim píše; jimž YMt
porozumie. Ex Zwiekow, feria V. post sancti Jacobi, anno oc Domini.
Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu mému milostivému dd.
Datum připsáno rnkou Fr. Palackého.
2027.
Zdebor z Kozího upomíná Jindřicha z Rožmberka o dluh. (M)
7 Soběslavi 1473, 13. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Kostí.
Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem
VMti prve před časy psal o dluh mně zuostalý panem ocem vaším, nebožtíkem
dobré paměti JMti, toho jest XXXV fl. I odepsali mi VMt, žádajíc prodlenie, a já
sem to rád učinil až do sie chvíle. I milý pane, prosím VMti, račte mi je dáti
nynie pro mů pilnů potřebu, nebť je mám také na svatý Havel nynie přišlý pryč
dáti, nechci-li ke škodě přijíti. I věřím VMti, že to ráčíte učiniti pro mé zaslúženie.
Odpovědi prosím. Dán v Soběslavi v středu před sv. Havlem, léta M^CCCC^LXXHI".
Zdebor z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu na mně přieznivému detur.
2028.
Soběslavští úředníci Jindřichovi z Rosenberka: o kněze Štěpána. (M)
B. m. (1473). — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K», 24.
Urozený pane, pane náš milostivý. VMti věděti dáváme, že kněz Štěpán,
tohoto listu ukazatel, VMti prosí i my prosíme, aby VMt ráčila jeho za fa[rá]ře
Soběslavského přijieti a kněze Bartoše prvnieho faráře propustiti; neb sta ona již
spolu o všecky věci mezi sebú pěkně uhodili a porovnali. A tak dobří lidé o knězi
Štěpánovi pravie, že jest k tomu farářství hodný a potřebný a kazatel dobrý i pří-
Dcpisjf 0 rohu 1473. 231
kladny. I doufáme VMti, že VMt ráčí jeho milostivě přijieti. Scriptmn feria Ví.
quataor temporum. Jan Baba z Chotěmic a Jan z Libochovan.
Urozenému p&nu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu našemu milostivému.
2029.
Soběslavští hejtmanu Třeboňskému : aby plat od nadání oltáře Božího Těla jejich faráři
pustil. (M)
V Soběslavi 1473, 13. října. — Orig. ar<A. Třéb. I. A. 3K% 44a.
Službu svú vzkazujem, urozený pane Jarohněve, příteli náš milý. Eněz Štěpán
farář zdejšie zpravil nás, kerak by pan Řehoř s ním mluvil, že jest s úředníky
mluvil, aby jemu knězi farářovi ten plat nebyl dáván od nadánie oltáře Božieho Těla,
leč by sobě to na páně Mti obdržel. A to jest z rozkázánie panem nebožtíkem dávno
[dáváno ?] mistru Jiříkovi i knězi Barthošovi, nebo páni JMti páni naši milostiví k tomu
zádušie ves danú jménem Chmelná držie, a k tomu k vyzdvižení ranné mše při oltáři
panny Marie zde v kostele pán JMt dobré paměti listem a pečetí JMti utvrdil jest,
aby II kopě faráři dávány po věčné časy byly, a to jmenovitě z mýta zdejšieho;
i těch dvú kop tak, jakož nás kněz farář zpravuje, on pan Řehoř že by jemu nedal
vydávati. I milý pane, prosímyť my vás, račte sě přede pánem našiem milostivým
před JMti přimluviti, aC JMt račie sě k němu jakožto k faráři JMti milostivě a la-
skavě okázati, a to jemu milostivě propustiti, afby mohl tu s námi zuostati, nebo pro
záhubu chudých lidí desátkuov nemuož jmieti. A tak praví kněz farář, jestli že by
páně Mt toho jemu z milosti své neráčil propustiti, že by zde s námi nemoh zuostati.
A jakž na páně Mti obdržíte svú prosbu, prosíme, račte nám to dáti věděti, afby
kněz farář měl VMti z čeho děkovati. Ex Sobieslav, feria nil. aute Galii annorum
domini oc LXXIII. Purkmistr a radda města Soběslave.
Urozenému pánu Jarohnévovi z Ausušíe, příteli našemu milému.
2030.
Hynek z Budkova úředníkům Krumlovským: o věcech hospodářských. (R)
Na Hdfehbwrce 1473, 14. řijna. — Orig. arch. Třeb. Fam. BudJmshý.
Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Vězte, že když purgrabie chtěl
pryč odjeti, i chtěl mi ty zlaté, kteréž ste u něho položili, dáti schovati, a já sem
jich přijíti nechtěl, leč by je prve přečetl. A on zavolav mne a Heřmanského, i četli
sme je. Tu sme se 4 zlatých v těch VI^ a XIV zlatých Dubňanského dočiesti ne-
mohli. I milí přietelé! Poptajte sě na to, zda byste některak čtúc chybili, a z kte-
rého ste popasku dávali, aby ta věc byla opatřiena zase k té summě. A tedf vám
list Jana z Todně posielám, v kterémž dává j. léta napřed páně Mti věděti. Také.
milí přietelé, prosí pan Kocovský, aby jemu úrok na sv. Havla dán byl. I protož.
382 A XXVIII. Dodavek k dopúOm rodu Bosenbersi
milí příetelé, opatíte tn Těc, zda by se jemu mohlo na
roznmiem, jestli že by se jemu na ten čas nedalo, že 1
dáti věděti. Ex Helfenbnrk, f. V. a. festnm s. Galii anno
Urozeným panošiem JarohnévoTÍ z ÚbošI a EanritoTÍ i
lově, iďíetelóm milým.
2031.
Flaař Sobésiavský Jinďtícliovi z Bosenberka: o yýplati domi
V SobéOMi 1474, 4. února. — Orig. arch. IfíA.
Urozený pane, pane mooj milostivý. VMti svů
Tzkazoje, věděti dávám, kerak tento Fikna člověk VMti
zatel, za úřada nebožtíka Miliěínského kupil duom odbj
i nemnož sě ve všech extraktiecb i v hlavniech rejstfieci
nežli že by od tohoto Fikny ^^TY kop k komoře VJ
člověk praví, že by těch V kop nebožtíkovi Miličínskémt
jest ku počtu jeti chtěl, a že by jemu ta šestá kopa
puŠČena. A já z rozkázánie pana Jarohněva kázal sem ,
státi, aby ta věc právem byla ohledána a rozeznána, a má
že on praví, že by dal, čili svědomiem aby provedl. A (
na to svědomí nemá, než vysokými slovy věruje sě, že je
šesté kopy. I prosil jest pro pána Boha stoje před právem
a nehájil, aby ješče k VMti došel. I jakž YMt s ním réX
YMt zuostavíte, prosím VMti, rač mi YMt to dáti znáti
aCbych sě já věděl k Čemu jmietí; než ját sě pane miloa
řknutí práva, žeť by jemu vyřkli, aby plnil, poněvadž avi
člověk zachovalý. Fak přes to, pane milostivý, ty věci jsi
fería yi. ante festům beate Agathe 1474 anno.
Stanislav z Fře:
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka, páni
2032.
BychtfUt a konšelé ze Sedlčan Jindřichovi z Bosenberka:
V SedUanech 1474, 21. února. — Orig. arch. J
Služba naši se vším vždy poddaným poslušenstvín
njymilostivější, vzkazujem, vždy věrné a pravě za VMti zi
Nebudiž VMti to tajno, jaková se jest u nás příhoda sta
veka VMti, že děvečka těžece porodila dietě, a porodivSi
ji do vězenie i s hospodářem, u kteréhož jeat těžela. I
Dopisy 0 rohu 1474. 233
Zviekov k Bartošovi k ouředuíku VMti. A purgkrabie Zviekovský odeslal nám zase,
že Bartoše na Zviekově nenie; a sám neuměl jest nám k tomu raditi purgrabie.
I dali sme mlynáře na rukojmie v kop L; a proto, neb to dobře pán Buoh vie, že
nemáme vězenie bezpečného. Ale ona sedí, ukována jsůc. Protož, milostivý pane,
pane náš najmilostivější, račte YMt v tom nám rozkázati, kterak máme s tiém na-
kládati, aby se bez rozkázánie VMti nic nestalo. Datum ex Sedlczan, f. n. ante
Kathedram s. Petři oc, anno dni oc LXXITTI^.
Rychtář Hereš a konšelé městečka Sedlčan.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka, najvyššému komorníku královstvie
Českého,*) pánu našemu najmilostivějšému buď.
*) Titul tento pana Jindfichoyi nepříslušel, než nebožtíku otci jeho Janoyi.
2033.
Rychtář a konšelé ze Sedlčan Jarohněvovi z Usuší: o trestu za utracení dítěte. (R)
V Sedlčanech 1474, 10. března. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1.
Službu svů vzkazuj em VMti, urozený pane milý! Jakož páně Mti tajno nenie,
tndiež i VMti, což se dotýče té jisté ženy, kteráž jest dietě své zahubila, a mlynáře,
člověka JMti páně: i milý pane, rač VMt věděti, že sme mistra dobyli z Prahy,
a Buoh to vie velmi těžce, že sme po něho dvakrát slali deset pacholkó. I tázena
[sic] jest ta jistá žena, kteráž jest své dietě zahubila. I seznala jest tak, že jest
mlynář to jí dietě udělal, ale nekázal jest jí jeho zahubiti, než kmetična páně Heř-
manova že jí k tomu radu dala, aby zahubila, a to jest dietě vzavši od nie, i nesla
do potoka. I protož, milý pane, rač VMt rozkázati, kterak má s tiem mlynářem na-
kládáno býti. Než ta jistá žena, ta jest zahrabána. Buoh to dobře vie, že nemáme
takového bezpečného vězenie, ješto bychom jím jisti býti oc. Datum ex Sedlczan,
f. V. ante Gregorii, anno oc LXXIIIF.
Rychtťř Hereš a konšelé městečka Sedlčan.
Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, pánu na nás laskavému buď.
2034.
Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rožmberka: o poddaných. (M)
V Soběslavi 1474, 12. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 6.
Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddánu s poslušenstviem
službu vzkazuji. Přišli ke umě třie rjxhtáři z těch vsie VMti dědičných, jakož VMt
o ně na Eamýk psali ste; i tak sú pravili mně před panem Kozským i před ji[ný]mí
dobrými lidmi, že by VMt po jich poslu ústně jim tuto odp[o]věd dali, aby oni svú
věc opatřili, jakž mohu, a že jim VMt toho přeje, aby požili, kohož mohu zde
ArchiT český XIV. 80
234 A. XXVIIl Dodavek Jb dopisům rodu Eosmberíkéht
na SoběsIaTi, ktož by jim v tom mohl prospěti. Pane muoj
dédičnf, a ten k Hoře i ten do Kúřimě oem^í na nidi i
znajie, k těm lidem Mki^fce: Kdjž Ty úrok nám dáte, m;
činiti, máte pány dědičné, ti nechf yés spraT^jíe. A tyto čf
z kacieřBké strany vyručení nešanoval, než měli sú je za 1
brého zpomínánie. A JMt stál jest jako o aré lidi. A toho i
T jednu chrieli mnSeli nětco obilé pomoci na Soběslar p
a nemnoho, hned pan otec VMti dobré paměti psal jest
VýrkoTÍ 8 KeharoTi, aby JMti lidi u pokoji nechali, a žt
činiti miyí. I toto, VMti, dobrým lidem sě zdá, Že žádném
kto by o ně státi měl, nežli VMti. A zvláště kdyby sě "S
někoho osobně kn panu Fochoméř-ori s ústním posefótriem
tak já sem slyšel od těch rychtáhiov, že VMti z těch lidí
8 lesuoT, s jiter, s pnstotin. A tak praví, že by i někto
K tomu VMti vSecky odúmrti odtud míyí jieti. A prostě tal
že ve TŠem rozkazování k VMti příslušejí, i s vojnami. Pane
mně VMt v tomto neračte za zlé jmieti, že VMti jich potře
což sem slySel. A zvláště tomu bych rád, aby sě VMti 1
nebo VMt na VMti panstvie na nic viece nesefila, než na ch
k osazováoie jmieti nemuožete. Ex Sobieslaw, sabhato ipso
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mé
2035.
Rychtář ze Sedlčan Jindřichovi z Roaenberka: o vzatky poddám
popravním. (R)
V Sedlčanech 1474, 21. hřema. — Orig. arch. Třeh
Službu svů se véím vždy poddaným poslušenstvím, m
najmilostivější, vzkazuji, vždy věrně a pravě za VMti zdr
Nebuď VMti t^no, že Člověk páně Jencuov z Rovině pohra
a člověku VMti šaty i jiné věci hospodářské, všed k němí
snad po dvú nedělí, opět vsel k němu na dóm nočně, chtě c
chycen. Protož, milostivý pane, vědúce ty věci VMt ode mn
pána svého najmilostivějšieho, račte rozkázati VMt, kterak i
se bez rozkázánie VMti nic nestalo. Než to milý Buoh dobh
cházie vo mistra, neb jeho blízko okolo sebe nemáme. Jak
tu ženu, kteráž jest pohrabána, těžce sme jeho z Prahy dob;
Dopisy 0 rohu 1474. 235
po něho deset pacholkóv a zase sme musili jeho doprovoditi, že to stojí Vlij. kop
gr. Datum ex Sedlczan, f. TL in die s. Benedicti, annorum oc LXXIIIF.
Rychtář Hereš z Sedlčan.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbergka, najvyšSému komorníku králo ystvíe
Českého [sic], pánu mému najmilostivějšému, buď.
2036.
Stanislav z Přerova Jarohněvovi z Úsušl: o sporu s purkrabím Ghoustnickým a věcech
hospodských. (R)
V Soběslavi (1474 f 22. března). — Oríg. arch. Třéb. Fam. Úsuiíí.
Služba má napřed, urozený pane Jarohněve milý ! Mluvil sem se panem pur-
krabí Chúsnickým ústně o ty věci, oč ste vy jemu psali; dal mi tuto odpověd: že
ta dva kameny mlynářská páně Člověku budu zaplacena, a vám že nenie než I kopu
dlužen. A vy za nebožtíka Tučapa že ste jemu XII kop dlužni; čtyř zlatých, když
sě v Hradci o holdy umlúval, puojčil jemu čtyř zlatých, a VIII kop za kuoň. A to
mluví s pruovodem. A že o to i se panem Babu po dvakrát mluvil před dvěma
lety. I prosí vás, abyste jemu ješče 11 kop poslali. Co sě Húskovy pře s jeho
bratrem dotýče, o tom listu: tak praví, že tohoto listu ode pánuov ředitelno v ne-
mohli jmieti, a že jeho bratr se panem Hradeckým mluvil, prose JMti, aby tomu rok
k slyšánie položil. Tak praví, že by pan Hradecký toho sě zbavoval a že by jicli
nechtěl slyšeti. I neviem, mám-li já, jakož ste mi rozkázali, vašiem slovem pána
Hradeckého obeslati. I měť by sě zdálo, abyste vy odonud psali. Ex Sobieslaw,
f. HI. p. domínicam Laetare. Stanislav z Přerova.
Pane Jarohněve milý! Purgrabie Chúsnický přede mnú mluvil, jestli že jemu
těch 12 kop za Tučapa nedáte, žeby chtěl o vás mluviti, jakožby na peníze slušelo
A teď Předborové připiš listu svého posielají, aby jim byl obnoven, Ondřejovi
a Václavovi bratřiem z Radešína a na Želči af svědčie list; a totof žádají, aby jim
ve dvú nedělí dokonán a poslán byl. A na Bohuslava*) list pomněte na těch 100 kop,
ať jest jemu také udělán, tak jakož ve druhé ceduli znamenal sem.
Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie, mně poznalo přieznivému. *) Břekovce.
2037.
Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o propuštění zloděje. (M)
V Soběslavi 1474, 1. dubna. — Orig. arch. Treb. I. B. ÓBC. 13.
Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú poddánu službu vzkazuji.
Purkmistr a konšelé okázali sú mi list, v kterémž jim VMt píšete o ten kuoíi
Paštákuov, kterýž jest na zdejšiem právu sstaven, aby byl propuščen, a VMti člo-
80*
236 A. XXVm. Dodavek i dopis&m rodu RosenbersM
Teku aby byl navrácen. K VMti rozkázanie navrácen je
člověka, kterýž jest vsazen pro ten knoň, dali by jej rádi
ného, kto by zaů slíbil. I raC VMt věděti, Že tomu, ktož s
Bé Zikmundem a maličko česky rozumie, jest Němec. A P
Inioň ukraden ve čtvrtek u yigilii hodu zvěstovánie pannj
praví, že jej hned na zajtřie t pátek v Hazlách kupil od Š
že by pH tom litkupu byl osedlý člověk tu z Házel, ten i
v Rychnově, a že by jej za šest rýnských zlatých kupil,
koněm byl přgel k Rybkovi do Újezda a prodal jema byl
XLII grošuov ; a on pojal ten kuoú spěšně i utekl oa něm p
přijel. Za toto sem žádán od purkmistra a od konšel, a
a prosie za rozkázanie VMti, kerak jim VKt v té věci
Sobieslaw, feria VI. ante dominicam palmárům anno oc LX
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbel^ka, pánu
Jan z Heřmanovic Stanislavovi z Přerova: že Sohuslav Břel
dluh. (M)
V Sedlčanech (1474, 28, dubna). — Orig. arch. Třeb
Slnžbu STÚ vzkazuji, pane Stanislave, přieteli milý!
jest se mnú mluvil pan Bohuslav Břěkovec, abyste k němu
příští, a Žě penieze, kteréž má vám dáti, jsú již hotovy, ni
hlavní aby jemu také vydán byl. A také, co máte spraviti
neb sě tak zdá panu Bohuslavovi,- žě vy to lépe sprav
Sedlczian feria Y. aute festům Pbilipi et Jacobi appostoUo
Jan z Hei
Slovutnému panu Stanislavovi z Přerova a na Soběslavi, [
2039.
Pteař Soběslavský hejtmanu Třeboňskému: o úroku
V Soběslavi (1474, 11. května). — Orig. arch. Třeb
Službu svú vzkazuji, urozený pane milý. O toi
Zdeňkovu v paměti maje, příde-li mi k rukám, učiním e
píšete; pakliC zde nebude položeno, milý pane Jarobněve,
vy. Toto viem, že Hrobský zde ku páně Zdeókově ru
minulu sobotu nětco a Čtyři sta zlatých přijal, i nemohu :
8 sebd do Hradce. Milý pane Jarohuěve, raďte a rozkaí
rxjr
Dopisy 0 roku 1474. 237
umě chodí, praviece, že nemohu s celý úrok býti, aby jim byla milost učiněna,
ukazujíce na Mezimostckě, že jim pan Zdeněk svatohayelský odpustil a že v tom
s nimi milostivě nakládá. Jáf sem proto kázal rychtáři, aby kázal z plna dáti, ale
znám to po lidské záhubě, že toho nedovedem, a zvláště tento úrok jim těžce přídě
dáti, ješto nemají na čem dobýti. Také Mácha [z] zdejšieho předměstí třikrát spálený
měl by dáti VI kop za duom, i nynie nemohu jich na něm jmieti i súženiem,
leč by purkrecht prodal; i rozkažte mi v té věci. Hromada s Tábora prosí, mohlo-li
by to býti, by jemu páně Mt jistinu o svatém Havle dal; chtěl by JMti úrok od-
pustiti i viece učiniti. Ex Sobieslaw, feria IHI. post Stanislai. Stanislav z Přerova.
Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému příteli.
2040.
Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o zkažené vsi Čerazi, o domu Mlýnkově. (M)
V Soběslavi 1474, 3. července. — Orig. arch. Třéb. L A. 6 Gfi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svů poddánu a poslušnú službu
vzkazuji. Čeraz ves VMti jest všechna skažena, a ty, kteřiež jsú při městu, ty k tomu
držím, aby úrok VMti dali. I jsú třie hospodáři z té vsi ve vsi Drachochvě za Dra-
chovským dědiny majíce, a zvláště j eden z nich : ty sem pobral a vsázeti kázaly aby
VMti svatojiřský úrok minulý i nynie potomní úroky plnili oc. I uničili sú mi
k ruce VMti, že to mají učiniti, jakž mi VMt svým psaniem ráčíte rozkázati ; i což
v tom úmyslu VMti, prosím za rozkázanie. Duom spravedlivě na VMt přišlý, kterýž
nějaký Mlýnka od nebožtíka Miličínského k komoře VMti kupil, i již zaň jemu ne-
božtíkovi Miličínskému nětco a XXX kop vyplnil, i měl by ještě VMti viece nelži
[sic] ke XX kopám doplniti, a na svatého Jiříe nynie minulého měl dáti VEH kop
a na sv. Havla budúcieho VIH kop a tak až do vyplnění posledních peněz; i nedal
mi nynějšiech peněz a tak praví, že jeho nemuož doplniti, než duom chce VMti
pustiti; než duom jest příliš zapuštěn a vešken padací. I v tom co mi VMt ráčíte
rozkázati, hotov sem učiniti. Ex Sobieslaw dominica aute festům s. Procopii 1474,
Stanislav z Přerova.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému buď dán.
2041.
Kantor Soběslavský purkrabí Ejiimlovskému : o nemoci sestry jeho. (R)
V Soběslavi 1474, 19. července. — Orig. arch. JFcř. Fam. Pelrovic.
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane purkrabie milý! A jakož ste VMt
se mnú v Krumlově mluvili, což sě dotýče paní Machny sestry vašie, abych se k ní
stavil a zvěděl, polepšila-li sě co, čili nic: to jsem k žádosti vašie učinil, a věztež.
238 A. XXVai. Bodavá k dopisům rodu SoseiAerského i
žef sŘ nic nepolepšila a vždyckjt jest jie za jedno. Než jižf
slali z Cbůsnfka a tat nosí na hrdle a má nositi až do den
že bj měla ta nemoc hned přestati; neb jest pnrkrabie Cht
hrdle nosil a pravil, že ma od té tĚcí ta nemoc přestala. Pa
losti, bade-liť jie co lépe od té věci, čili nic. A toť vás také
běslav, fería III. ante Maríae Magdalenae, anito domini ac L
Augustinus z Krumlova.
Urozenému panoSi Kanrátbovi z Petrovic, purkrabí na Krun
2042.
Erál Vladislav Jindřichovi a Vokovi z Rosenberka: o při bratří AIS
V ProBe (1474, 1. srpna). — Orig. arch. Třeb. JI.
Vladislav z božie milosti král Český a markrabie mor:
milí. Vznesl jest na nás slovutný AleS z Hlavatec, vérný nó
vatec bratr jeho, služebník vůé, drží jemu svévolné statek
Protož žádáme od vás s pilností i véříme vám, že vy téhoi
budete, aC jest práv již psanému Alšovi; neboť on sé k tom
chce na vás přestati. Pakli bj sě nezdálo vám toho na sě
témuž Petrovi, když bude sjezd v Slaném, at stojí s týmž
Jindřichem vévodů Mistrberským 3C, kníežetem a ujcem naŠ
urozeným Zdeňkem z Šternberků k srovnání té věci mezí nim:
že v tom tak sě mieti budete, jakožE víun písem. Dán v
matku Boží Sněžnú, královstvie našeho léta čtvrtého.
Ad relacionem domini Nicolaii de Lantss
tabnllarum regni Bohem
Urozeným Jindřichovi a Vokovi bratřím z Rožmberka, nám
2043.
nehoř Elaryc Erumlovskému purkrabí: o koupi mléčaého, provái
mistra popravního. (11)
V Třdmi 1474, 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. .
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Jako ste s
o mléíné, chcete-Ii o ně poslati, poĚletež řezníka, aťby byl
v témdni v Hradci, nebt bude jarmark, a bejváfh mléčného
A což by kupil, nemél-lit by vozby hned, ale nechal by u
je po náhodnie vozbě sem do Třeboně poslal, nebt jezdíe
z Hradce sem do Třeboně. A chcete- li chovati mistra popr
doatí Častrova mistra pacholka. A jakože sem pravil o pro
Dopisy 0 rohu 1474. 239
pane purkrabě, ohledalC sem je, ano mi je kams rozdělí ; jestif jich jen XXXII libře ;
chcete-liť jim, poSlif vám je. A pillulyť bohdá zjednám. Datum Trzebon, feria Ví.
post 8. Laurenti anno domini oc LXXim. Řehoř Claryc.
Urozenóma panoSi panu Eunráthovi z PetroYÍc, purkrabí na Erumloyě, příeteli mi-
lému, buď dán.
2044.
Řehoř Elaryc Eunrátovi z Petrovic: o nesnázích s místnostmi pro hosty u Anežky Bosen-
bei^ké; o vyžle ukradené na Zvíkově. (R)
Ve Tř^>oni 1474, dominica post s. Bariolomei (29. srpna). — Opis u Sviteekého L 684.
Tištěno ve Sborníku Historickém Klubu Hist. 1883 str. 117.
2045.
Řehoř Elaryc purkrabí Erumlovskému : o rybách a věcech hospodářských. (R)
Ve Třeboni 1474, 29. srpna. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1.
Služba má napřed, pane purkrabie milý. Nepomnělť sem včera psáti, že ryb
nic nemáme, první postní den jich nebudem mieti, abyste mluvili s Slepičku, mo-
hl-[l]i by z Církvičného rybníka, neb kdež on vie, uloviti; a ubrusy na páně stuol
pošlete. Prosím vás,, kažte na parkameně list napsati Matějkovi, kramáři v Sedlčanech,
a jeho dědicuom na luku, kterúž od páně milosti kupil za XLY kop, kterážto lúka
leží blíž u městečka Sedlčan a slově Ealšice; a má s nie platiti lín groše platbu
ročnieho, n groše počna na sv. Jiří, potom na sv. Havla II groše a tak potom vždy,
Eažte také mísu některá sem vzieti dřevenu. Datum Trzebon, feria n. post sancti
Augustini, anno domini oc LXXTTTT. Řehoř Claric.
Urozenému panoši, panu Eunrátovi z Petrovic, purkrabí na Erumlové, příeteli mi-
lému buď.
2046.
Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka : o dědinách vsi Čerazi. (M^
V Soběslavi 1474, 26. září. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú poddánu a poslušná službu vzka-
zuji. Tito VMti dědiční lidé jsúce na jiného pána kruntiech, požívají kruntuov VMti
z dědin Čerazských, jakož jsem i prve o té vsi a o těchto lidech psal VMti. A několiko
z městckých súsed také držie v té vsi dědiny ; a k tomu je držím, aby úroky VMti
plnili. A též i tyto k tomu sem chtěl přivésti, i odvolali sě k VMti anebo ku panu
Jarohněvovi, že chtie za polechčenie prositi, aby sě mohli zase za VMti osaditi. I co
jest v tom VMti vuole, prosím, ať mi jest rozkázáno, neb bych velmi rád ty zadr-
žalé úroky s lidmi srovnal, abych VMti také počet učinil. A nelze jest, pane milo-
S40 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu JSosenb
stivý, než lidem prodlévati, zvlášče pak na tomto pai
tržitém. Ex Soběslaw, feria n. ante Bolempnitatem p;
Urozenému pánu pana JindřichoTí z Rozmbei^ka,
2047.
Petr pfaaf hejtmanu TřeboóBkému : o Bartoňovi písaři z
panství. (M)
V Třémni 1474, 6. října. — Orig. arch. 21
Službu STÚ napřed vzkazuji, urozený pane Jar
dávám, že jest Bartoš písi^ z Bechyně zde byl, mluv
Mti býti v službě; a pravie, že pan Had jeho zná i
od něho cbce přinésti. Co se vám zdá, račte dáti v
Také, milý pane, obeslalC sem všecky rychtáře, aby ů]
jestliže v té věci tak mieti se nebudu vedle obealánie
mieti mám k ním, k nim-Ii s někým pojedu; což roi
vám pilule posielám od i&ehoře. Datum Trzebon, feria
Urozenému pánu pana Jarohnévovi z Úsušie mné
2048.
Sobéslavský pfs^ písaři IŤeboňskéma : o pflji
V SoUslavi (1474, 7. října). — Orig. arch.
Službu STÚ vzkazuji, urozený pane Řehoře, pi
mne páně Vojslavského,*) ktei^ž jsem vám v svém
jeho mně psanie odepsal jsem jemu zase, chtěl-li by '
to také viece přidati měl. I odpisuje mi teď na to
jeho list také vám teď posielám; kterémužto lista i je
páně Ht vznesúce, dajte mi o tom na konec věděti.
Francisci.
Urozenému panoSi Řehořovi Glaryc, přietelí mému
*) J&n I VojhIktíc na EamenL
2049.
Tteboňský hejtman Jindřichovi z Rosenberka: o ned
V TVeSoBi 1474, 8. října. — Orig. arch. H
Urozený pane, pane muoj milostivý. VMt ri
v této mieře veliká úzkost se děje v uobci chudým
r'
Dopisy 0 rohu 1474. 241
jednom miestě pivo se šenkuje, a dobře zlé, že hosté, kteříž skrze zámek váš jedů,
v tom nedostatek mají i chudina vaše vedle toho. O tom sem s purkmistrem i star-
šími mluvil, kteříž piva mají, aby je načínali, majíce některý piv s potřebu, požívají
své vole, nechtie načínati a raději ven vyprodávají, jakožto do Stráže i jinam. A což
sem jim VMti obesláním hrozil, nic se na to neobracují. I prosímť VMti, račte
v tom rozkázati vedle zdánie vašeho, afby chudina potřebu měla i také hosté, kteříž
by skrze zámek jeli. A stavil sem sud piva, kteréž do Stráže bylo prodáno, do
vašeho rozkázanie. Prosímť VMti, račte mi v tom rozkázati, kterak s tiem učiniti
pivem mám. Také VMti prosím, poněvadž práv svých a řádu zachovati nechtie,
a taká se úzkost chudině vaší děje, račte jim pohroziti, že svobodu propustiti mie-
níte v tom městě, aby hostinská piva vezli. Datum Trzebon sabbato ante s. Dionisii
anno oc LXXIIIP. Jan Bolochovec z Šatavy, hajtman na Třeboni.
Urozenému pánu panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mému milostivému dd.
2050.
Soběslavští úředníci Jindřichovi z Rosenberka: o úroku vsi Ylastiboře. (M)
V Soběslavi 1474, 18. října. — Orig. arch. Třeh. I. A, 6 Gfi, 9.
Urozený pane, pane náš milostivý. Tito chudí VMti lidé ze vsi z Vlastiboře
praví, že jsú velmi záhubni ; a jest podobné, neb jsú kořenně vypáleni a vyholdováni
tyto časy nepokojné. Prosili sú nás za přímluvu k VMti, jakož mají ospy dva VMti
dáti a úroky a za les, což sú sobě k stavenie porubali ; jest toho na IX kop samého
za les. Milostivý pane, prosíme VMti jako pána svého milostivého, rač sě VMt k nim
milostivě okázati v jich prosbě, a což VMt s nimi ráčíte učiniti a s nimi naložiti,
to buď pK VMti vuoli. Ex Sobieslaw, fena III. die sancti Luče ewangeliste 1474.
Jan Baba z Chotěmic a Stanislav z Přerova.
Urozenému pánu panu Jindřichovi z Bozmbergka, pánu našemu milostivému d.
2051.
Písař Soběslavský Krumlovskému purkrabí: o peníze. (M)
V Soběslavi (1474, 24. října.) — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Gr, 2.
Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane a muoj dobrý příteli. Byste sě
dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám s pravú věru rád přál. Viete, že čas jest
muoj úřad penězi pro jistiny i pro komorní úroky i pro Chúsník opatřiti; neb mi
Řehoř Claryc psal, že mú ceduli k vám na Krumlov poslal, na kteréžto ceduli se-
psal sem, co sě komu má dáti oc. Prosímť vás, milý pane, přičiňte sě, af pán náš
JMt tu věc ráčí opatřiti, afby škody nepřišly, nebo mne již někteřie napomenuli jsú
Ex Sobieslaw, feria II. post XI m. virginum sacrarum. Stanislav z Přerova.
Urozenému panu Kunrátovi z Petrovic, parkrabí na Krumlově, mému dobrému příteli.
Archiv Četký XIV. 81
A. XXVII2. Dodavek Je dopts&m rodu Rossnberíhék
SobétlavBký plsti ErumlOTSkémii parkrabf : o plat far£H od oltáře t
V Soběslavi (1474. 27. fijnaj. — Orig. arch. Třeft. 1
Urozený mně příznivý pane milý. Službu svú naprec
farář néé Soběslarský VMti svú modlitba kázal porěděti a
a za něho také VMti prosím, abyste laskavý přímluvce za
našemu k JHti, aby JMt milostirě a pro Bnoh jemu ten
vydává k oltáři Těla Božieho, ráčit propustiti a rozkázati d
nic nemá tomu božiemn domu Bjieti, pokudž najdál na něn
nemohlo sě státi, a Že i stavěti a opravovati chce, pokud
pane, slušné jest za toho prositi, ktož chce opraviti. Baton
Simonis et Jude apostolorum.
Urozenému pána Eonrátovi z Petrovic oc na mé laskavé
2053.
Třeboňský písař úřednlkflm Erumlovským: o peněžíc
V Třeboni 1474, 8. Zwřopodu. — Orig. arch. TVeb.
Služba má napřed vám, pane purkrabě a pane Hade
od Stanislava list panu Jarohněvovi a mně svědčící i také
rozumiete. A po mém počtu nedostává se k mému ješti
grošuov ; a prve jest psal, když bude mieti C kop, že vy
u Bohuslávka.*) Velmi jest to ruoztržíto, ješto on jinak a <
sobě toho poprvé ; již vy jemu na to dajte odpověd, jakož t
iet peněz u mne žádných nenie. A jako ste rozkázali, pane i
mámt v tuto sobotha poslati, než penězuomt [sic] jest býti
věděti, aťbych raději neslal. Datum Trzebon, feria III. i
domini oc LXXIIII.
Urozeným panoším, panu Kunrátbovi z Petrovíc, purkrab
blkovi Hadovi z Pabénic, přáteióm mým milým buď dán.
*] Bohu slivek t Nemyl I e.
2054.
Třeboitaký písař Krumlovskému purkrabí : o jistebce pro paní
V Třeboni 1474, 9. ítsťopadu. — Or^. arch. Třeb.
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Mluvil se
že paní Machna*) slyšala, Že by zde v Třeboni velmi spal
by ona mela býti, jeěto by ona v ní nemohla býti. I
L
Dopisy z roku 1474. 243
svatého Jiří y Eozského domu zuostati, aby se jí ta jistebka v tom času opravila,
a dokládá se v tom rozkázanie vašeho. I mluvil sem já o to s knězem převorem;
kněz převor jest tomu také rád, aby tam do svatého Jiří pozuostala, aby jí mohl
jistebku hodnú udělati a opraviti. I chcete-li o tom co dáti paní Machně věděti, to
učiňte. — Jakož sem vám a panu Hadovi poslal list od Stanislava, že se jemu nedo-
stává LXXI kopa XXXVI grošuov, nepomněl sem vám psáti, abyště zvěděli na
Václavovi písaři, dal- li jest jemu Barthoš LX kop na úroky do Strakonic; nedal-li
jest, tehdy by bylo dobře psáti Barthošovi, aby těch LX kop dal Stanislavovi, a máť
také i něco rybních peněz. Psal bych já ale panu Jarohněvovi, aby on tam Bar-
thoše k tomu jměl. Jakož také píše o IF kop, že by chtěl někto pójčiti k svatému
Jiří, af se tiem ujistí. A milý pane purkrabě, pomněte na mé šaty. Ex Trzebon,
feria IIII. ante s. Martini anno domini oc LXXIIII. Řehoř Clarj c.
Urozenému panoši panu Kunráthovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému
bud dán.
*) Sestra ErumloTského purkrabí Eunráta z PetroTÍc.
2055.
Písař Yelešínský purkrabí Krumlovskému: o nápadu; o obchodu s rybami (B)
Na Novém Hradě 1474, 13. prosince. — Orig. arch. Trd>. II. 85. 2.
Službu svú vzkazuji, urozený pane purkrabie na mě laskavý! Věděti vám dávám,
že na páně Mt spadlo II ti [sic]*) po dětech ženy Jánka tesaře, listu tohoto uka-
zateli. I prosil mne jest za přímluvu k vám. Protož vynaložte s ním vedle zdání
vašeho, a račte se na jiných ptáti, žef jest pacholek chudý; neb on ty penieze dáti
má. Také jestliže jaké dobré noviny viete, dajte nám věděti pro naše formany, neb
jsú již velikú škodu na rybách vzeli, nesmějíce do Rakús, ješto jim zemřely: tudiež
lidem abychom také pověděli, za to prosíme. Ex Novocastro, f. m., ipso die Luciae
virg., anno oc LXXIIII^ Johannes, písař Velešínský.
Urozenému pánu, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, na mě laska-
vému d.
*) Snad talenta. V starších dobách se y pomezných krajích Čech určitě na talenty počítalo.
2056.
Zdebor z Kozího a Jan Baba z Ghotěmíc Kunrátovi z Petrovic: o pstruhy a obojek. (M)
B. m. (1474). — Cedule arch. Třéb. Fam. Bába v. Chotémic.
Pane Kunráte, náš milý příteli! Prosíme tebe, pomni na ty pstruhy, jakož
si nám řekl poslati, a mně, Zdeborovi, na obojek, jestliže jest hotov.
Zdebor z K[ozieho] a Jan Baba z Chotémic.
31*
244 A. XXVIII. Dodavek It dopisům roda Boser^fersMko do ■
2057.
Řehoř Klaric JarohaéTOTÍ z ÚbušI: o řeznický krám v Sedl
V Sedlčanech 1475. 3L Uetna. — Orig. arch. Třeb. B
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Prosil mne '
psal, že kupil za nebožtíka pána starého pana Oldřicha Stok mt
viděl. I byl to stok neohrazený. Pak nynie jej po ohni ohradil
hájejí, aby jeho neohrazoval, že prve hrazen nebyl. Pak já ji<
pán právo ten stok ohraditi, když by byl ráčil; a oni prarie, i
pán. A já tomu řekl: Poněvadž Thomec to právo od páně Mti
nemohl ohraditi. Pověděli k tomu, že Thomec s pánem JMtí mlí
ráčil dopustiti ohraditi, a že pán nedopustil ohraditi. A Thom
s pánem o to nemluvil, a že toho nikoli neprovedu. Ptal sem í
která Skoda. Ujec praví, že jemu navěčí [sic], že při něm te:
OD nechce mluviti. A jinému nerozumiem, než tomu, že by nerat
přibyti. Řekl sem jim: Ano, na Novém Městě jich přibylo. A i
ětoku XVin grošů do roka; i prosí Thomec, abyšte jemu zjedn
aby jim rozkázal, aby jemu nehájili ohraditi ten Stok, a Že by t
□ežli stúpeno bude. Kažte mi Václavovi poslati ceduli, co sme
a co kůrních. Tak mí se zdá, že ji má mezí jinými cedulemi,
sem rejstr dal, který sem přinesl do Prahy, zdali sme jej panu '.
Sedlczan, ferla YI. aute Conductum Pasce, anno domini oc LX]
Urozenému pánu Jarohnévovi z Ůeuěie na mě laskavému bud
2058.
Tomec a Jeěa, lovčf z Sedlčan, JarofaDěTovi z Ůsnšl: spor o kr.
V Sedlčanech (1475, 31. hřema). — Orig. arch Tféb. 1
Službu svú vzkazujem VMti, pane Jarohněve milý! Nen
jsem koupil u páně Mti krám. I nebyl jest ten krám ohrazen,
kázal jsem jej ohraditi, aby takovúž svobodu měl, jakož jiní k
u páně Mti za svobodné koupil. A také pán JMt, kdy jest c
3 ním mluvil, abych ohradil jej ; a JMt řekla, že mi toho rád j
nynie v těchto mierách že pán JMt chce nás poručiti pánu jím
to před sě i chtěli by, abych jej obořil. Protož, milý pane, vi
ráčíte těch věcí na mé dopustiti, by oni své vole se mnú užíi
dobře na mě to, že nikdy páně Mti neztratil sem sě ani VB
VMti, že vy rozkážete a list dáte k řezníkem, ať mne u pokQ
1 -»J.
/ «
i;
Dopisy 0 roku 1475. 246
se mnů neužívají, tak jak se jím zdá. Datum ex Sedlczan, f. VI. ante festům s.
Ambrosii. Tomec a Ješa, lovčí z Sedlčan.
Urozenému panu Jarohněvoví z Úsušie, pánu na nás laskavému bd.
2059.
l^eboňský písař Jarohněyovi z Usuší: o půjčkách peněžných. (M)
V Třeboni 1475, 22. dubna. — Orig. arch. Třeb. L A. 6 Or, 13.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Vědětiť vám dávám, že sem včera
jel do Soběslave, chtěje k Vojslavskému na Kámen jeti, i pověděl mi Stanislav, že
dnes má přijeti na Žár. Také mi pověděl, že konečně s ním smluvil o těch JI}^
zlatých, že dáni budu, na kteréž já hlavní list Václavovi a bratru jeho z Řečice*)
přinesl, také že po dvú nedělí má připójčiti II^XVI zlatých. To tuším, žé sú ti,
jakož vy máte dáti. Třetie že má pójčiti CXX zlatých na ves Zahrádku, ale Stani-
slav zamluvil jemu oves. To sem pověděl, že nemuož býti pro pana Zdenka. Také
jeho pan Trčka nedržal. I kázal sem jemu jinač smluviti, puokudž plat stačí, a což
by nestačilo, ale z komory aby se dodávalo, neb ta námluva ponajprv byla. A sám
sem jezdil dnes do Hradce, ptaje, komu jest pan Jan Lomnický o svuoj dluh poručil.
Pověděli mi, že Kalnému a purkrabí; i mluvil sem s Kalným, prose za přehověnie
malé; odepřel, že s tiem nemá nic činiti. Než purkrabě doma nebyl, a tak mi pra- - -^
vili, že má vzajtra býti v Telči. I prosil sem Kalného, Babky, Jakše černého**)
a Pavla rychtáře, aby s purkrabí mluvili, a což jim za odpověd dá, aby mi dali
věděti. Pověděl mi Babka, že má z těch zlatých dáno býti Noskovskému III^ zlatých
a Keharovi Ij.^. To sem řekl, že bychme to některak obmyslili. Kázal sem od Baby
a Stanislava psáti Šebieřovskému, že vy prosíte jeho, aby se ku panu Trčkovi při-
mluvil za malé přehověnie; ale to nenie jisté. I zdálo by mi se, aby to, což máte^
poslali bez meškánie na pana Trčku, a ostatek by se dodalo z rejnských zlatejch,
aby se ten dluh zpravil, čím spieš, tiem lép. A což by se v Soběslavi shrnuti mohlo,
že bychme dali panu Janovi. A na to Trčkovo poslání držím u sebe Kunce a So-
snovce, aby se nemeškalo. Mluvil sem s Jakšem; pro nic nechce čekati leč týden
neb dvě neděli, než aby jemu na tu sumu bylo zavdáno C zlatých hned. Pavel
rychtář velme tuze napomenul ze XII^ zlatých nebožce rychtáře; obsel sem jeho
pěknú řečí, že poule vil; byste vy a já oba mluvila, tak mi se dá, že bychme pro-
dleme ještě zjednali. Aleksi Knaur ten pro nic nechce čekati leč týden, a na to aby
jemu bylo zavdáno L zlatých. Janek Prunner, zeth muoj, ten také nechce čekati, že
muož lépe požiti, než pro mě chce za nedlúhú chvíli přehověti. Zpraven sem, že
Noskovský ještě své 11^ zlatých má v tuto potřebu; by jich nám pójčil do svatého
Havla z úroka; núze vuole nemá. Bude- li kam jiezda, nebudu mieti, na čem jeti;
jeden mi kuoň velmi zdáven, že nelze na něm jeti, a druhý, na kterémž jezdím.
246 Á. XXVIII. Dodavek k dopis&m rodu Rosenierského dc
dnes mi se rozklecel a velmi. Datum Trzebon, sabatho ante
domini oc LXXV.
Urozenémo pánu JarohněTOTi z Úsuáie na mé lukavému ba
*) TácIaT, J&D a Bohunek a Ěeiice pAjíili Jindřicbori z RoBenberka SfiO ti.
2060.
Purkrabí ZYiíovaký VokoTí z Rosenberka: aby si poslal p:
Na Zvíkové 1475. 30. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického I
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý!
o peníze, jakož sem z pána mého JMti cedule tomu šíře po
rozkázati poslati, když se kolívěk VMti zdá anebo kterýkoli
gr. zjednám. A qnitancí račte poslati tak redle obyčeje. A
abych s VMti na roku byl: i milý pane, račte VMt mi dáti
neb já Časté odjezdy mám, abych VMti nezmeškal. Datum
ante sanctorum Philippí et Jacobi, annorum domini oc LXXV.
Jan z Blahůst, par
Urozenému pánu, panu VokoTÍ z Rožmberka, pánu na mé li
2061.
IŤebo&ský pls^ tamnímu hejtmanu: o pfljčce SobéslaTi
V Sebéslavi 1475, 2. ivitna. — Orig. arch. 7Ve6. /. A.
Služba má napřed, pane Jarobnéve milý. Učinil sem
o těch n*^ zlatých: položili to sobe velmi obtiežně a že toho
niti, a že vědie, když to na obec vzneseno hade, že o to křik
kladác nedostatky obecné. Otjímal sem jim to, že nepotřehie
seti, neb ta věc nežádá se, by se nemělo vrátiti, a jistil sem
ceno, a pak zvláště od vás, že vy chcete za to státi, že vráct
tom poseděti a konečně do neděle odpověď dáti, co badú mo
než na tomť jest, abyste vy za jistce bylí. Pan Trčka byl na]
Jana Vojslavského i jiné rukojmě. Hned potom přišel posel oi
siana, že do téhodne ledví roka připrosili, a to že pro pana ^
nám prolézal pan ThovaČovský drahně, a že ty škody všecky
A Šebieřovský vám píše, že ste jemu panu TrČkovi zlé psy
přísahá, by jemu tak zlých psuov nebyli dali, že by byl ned
klade od páně nevděčnost, což pro ně učiní. Tak mám za to,
odhadem s tiem se Zwiekova. Datum Sobieslaw, feria III. in
nnno domini oc LXXV.
Urozenému pánu p. Jarohněvovi z Úsušie na mě laskavému
~
I ■■■ ■
Dopisy e roku 1475. 247
2062.
Písař Třeboňský Jarohnéyovi z Usuší: o půjčkách, o propuStění 2 lidí páně Bohuslavem
MaloYcem (M)
V Třeboni 1475, 4. května, — Orig, arch. Třéb. I. A. 6 Or, 13.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Již sem shrnul na pana Trčko [sic]
všecko i nad to něco, než zlatých uherských nedostává se LX; psal sem Šebieřov-
skému ot vás, aby se přičíněl, aby za ně rejnské neb groše vzal; dnes tam jedu.
Purkrabě Zviekovský psal vám, abyste jemu nemeškajíc kvitancí pod páně pečetí
poslali, a některé pečeti viec na svědomie, a že vaši kvitancí, kterúž já poslal, vrátí.
Psal sem jemu byl o viec peněz, ale neposlal. Purkrabě Chúsnický napadl byl kvapně
o penieze od zámku, odprosil sem za týden, neb málo viec. Račte napsati list Yoj-
slavskému na Zahrádku podle cedule v tomto listu zavřené rejstrami. Stanislav nedal,
nevyčistil jeho; kažte napsati druhý list, a vy máte jistcem býti purgmistru a kon-
šeluom za IF zlatých uherských, plněnie konečně na svatého Martina najprv příštího,
aby y listu stálo beze všeho dalšího prodlevánie a odprošovánie, neb je velmi ne-
snadně zajímají; by se mělo na obci zbierati, bojím, že by nebylo nic. A já sem je
pak vaším slovem velmi ujistil, že budu na ten čas vráceni. Také aby v listu stála
dobrá vuole ; rukojmě Adam z Drahonic, Zdebor z Kozieho, Eunáš z Machovic a Beneš
z Komářic; tak sem smluvil. Srazil za vás Vojslavský 11^ zlatých, to vy máte pánu
dodati XX zlatých, neb pan Eunráth jen CLXXX zlatých u pána měl; i snížilo se
za vás XX viece. Purkrabě Zviekovský vskázal, když by jej pán ráčil na rok jmieti,
aby se jemu dal týden napřed věděti. Bohuslav Malovec s Pacova nech dva člověky
páně, Mikše a Kubce, propustiti má, jednoho ve XX kopách a druhého u L kopách
na rukojmiech; prosie, aby pán ráčil o ně psáti. I také mluvili se mnú nápravníci
z Zahrádky, že jich nechce FfiflFka*) propustiti; měli byste o tom vědě[ti], pamatu-
jete-li, že jest něké jozkázanie, aby propuštěni byli. Poslal sem vám dva listy po
Švehlovi; neviem, dodal-li vám jich. Prosil mě Sosnovec, abych vám psal, aby jemu
ten kuon byl kupen, kterýž já chtěl od Smetanky kupiti; zchválili jemu jej, prosí
zan velmi, a že nemuož na tomto setrvati těch jiezd. Datum Trzebon, feria V. in
die ascensionis domini anno domini oc LXXY. Řehoř.
Kážete-li karníkuom domuov, když přijedu, čili jich bude k čemu potřebie?
Psal sem vám o Švehlovú o dluh páně Januov Mezeřieckého.
Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie na mé laskavému buď dán.
*) Snad Oldřich Fiíka s Vydři.
2063.
Třeboňský písař Jarohnévovi z Úsnší: o pfljčkách. (M)
V Třeboni 1476, 5. května. — Org. arch. Třéb. I. A, 6 Or, 13.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Jako ste mi psali o těch 11^ zlatých
. - • '
248 A. XX Vlil. Dodavek k doptsům rodu Rosmberského do r. 1526.
y Soběslavi: již sem vám o nich psal, jediné vy nemeškajte list na ně poslati; ale
to pravím, jestliže by jim nebyli vráceni, že byste vy mě v tom zavedli, a že bych
se jistě viec po tom varoval takové věci jednati; neb sem je jistil, což sem najviec
uměl, že jim budu vráceni. A zajímají je konšelé sami a nesnadně, a slibují lidem
za ně, že oni je chtie oplatiti, aby k nim hleděli. A jakož píšete, že sme s Stani-
slavem početli, že se jen XX kop nedostávalo na pana Trčku bez těch dvú seth kop
se Zviekova : nedostávalo se na jistinu XXVI j. kop, pak na úrok jemu panu Trčkovi
XLV kop. Vojslavský srazil úroku Lhotického XHj. zlatého uherského; Markvarth
dávaje za Vojslavského, srazil svého a své ženy úroka XXV kop. To máte C mínus
I kopa; pak z ostatku kázal sem tam úroka dáti polovici Blanickému a polovici
Mrakotickým. Té polovice přijde snad XLIII kop, a jakés paní koliks kop. A ostatek
aby s sebú zase přinesl, ač bude-li moci pro Blanického a Mrakotické, že roku při-
dadieli; a což by přinesli, abychme tiem purkrabí Ghúsnického odbyli, neb sme
i s Zdeborem Eozským jemu řekl v témdni neb málo posléz dáti. Eázal sem Stani-
slavovi, jakž brzy do Vlašimě přijede, aby po Šteffana Vrchotu hned poslal, zda by
těch C kop mohl u něho vyzajieti. A psal sem Šebieřovskému od vás, aby za dojití
listu slíbil. Pošletež také i ten list Vojslavstkému na Zahrádku, neb já musím i tak
k němu v tento pondělí poslati, že mi pójčil XLVIII zlatých na pana Trčko, že
Markvarth nemohl tak spěšně všech dáti a zuostal Lil zlatá. Datum Trzebon, fena
VI. post ascensionem domini anno domini oc LXXV. Řehoř.
Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému, buď dán.
2064.
Třeboňský písař Jarohnévovi z Usuší : o půjčkách. (M)
V Třeboni 1475, 7. května, — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Or, 13.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Posielám vám ceduli, kteráž vám
přinesla paní Elška*) vaše od pana Břekovce, švagra vašeho. Také jest ústně po ní
vskázal, že paní Střelová má něký tisíc zlatých ; zdá-li se vám k ní poslati. Již sem
já od vás poslal ku panu Benešovi na Bechyni; pak jest-li vám také u vuoli ode
pána paní Střelové psáti aneb Masianovi, aby k ní dojel a ústně s ní mluvil, to jest
při vaší vuoli. Vojslavský mi jest také pravil, že se jí nynie něckací zlatí dávají;
prosím vás, dajte mi věděti, přijeHi Beneš náš. A nedal ste mi o kamících věděti,
mám-li je na Krumlov poslati. Datum Trzebon, dominico post sancti Floriáni anno
domini oc LXXV. Řehoř.
Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému, bud dán.
*) Elika s hrádka Kozího Hřbeta.
Dopisy z rohu 1475. 249
2065.
Purkrabí ZvlkoYský Vokoyi z Bozmberka: že nemftže peněz sehnati. (E)
Na Zvilmi 1475, 10. hvOna. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3. č. 24.
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý I Jakož ste mi VMt ráčili
psáti o penieze, abych VMti zjednal, jakož sem tomu šíře z listu VMti vyporozuměl
oc: i milý pane, račte VMt věděti, žef bych to rád učinil, než že na lidech ještě
nemóžem dobýti a vyupomínati. I budu-lif moci sto kop shromážditi, toť VMti tajno
nebude. Datum ex Zwiekow, feria im. post sancti Stanislai, anno oc LXXV.
Jan z Blahúst, purkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Vokovi z Rožmberka, pánu na mě laskavému bud dán.
2066.
Třeboňský písař Jarohněvovi z Usuší: o penězích. (M)
V Třeboni 1475, 13. května. — Orig. aréh. I¥eb. Z A. 6 Gr, 13.
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Psal sem ve čtvrtek, když Stupenský
přijel, purkrabí Hradeckému od vás, kterak že ste chtěli v úterý aneb středu jmi-
nulu zlaté konečně poslati, ale žě v tom páně Mti zmatek něký přišel, že se těcli
zlatých nedostává Ij.^, a jestliže chce jiným zlaíým bez těch Ij.^, aby dal věděti
vám, že mu je pošlete; pakli množ málo za něký den počekati, že jemu spolkem
budu posláni, a že za to prosíte, aby páně Mti škody v tom nehleděl pro tak malé
nedostávánie. I odpisuje vám na to, jakož toho jeho list posielám. Já bych velmi
rád, aby se věc opatřila i to, s kým ty zlaté mám pronésti; neb tyto hody sňatek
v Soběslavi bude, že jest potřebie s tiem opatrně jeti. Také pomněte na Jakše*)
o C zlatých, Aleksieho **) o L zlatých, a tyto hody mají se dáti Mareskému C zlatých ;
nedadieli se, bojím se, by nedal napřed věděti čtvrth létha. Předboři také tuze na-
pomínají z úroka. Těch L kop od Oldřicha Vrchoty z Janovic nedojdu; list na sto
kop jeho bratra Šteffanovi pošlete. Jakož ste list na XXX kop poslali Súdkově,
však sem prve psal, že nic nepójčí. Posielám list od Masiana, že nic nenie ; od vašeho
švagra neposlal mi Stanislav odpovědi, neviem, zdali jemu nenie přinesena. A nedali
ste věděti, co se má vašemu švagru odepsati, jakož vám v též ceduli psal, o svého
a vašeho člověka. Datum Trzebon sabatho ante pentecosten anno domini oc LXXV.
Řehoř.
Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému, bud dán.
*) černý. *'") Alezins GaymlUlnary soused J. Hradecký.
ArchiT Čedcý XIV.
32
250
A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526.
2067.
Bartoš z Jistebnice Jarohnévovi z Usuší: o záležitostech peněžních. (E)
V Strakonicích 1476, 26. května. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 26.
Službu svú vzkazuji, urozený pane Jarohněve, na mě laskavý! Jakož ste mi
YMt psali, abych Bůžkovi Hřieběti XXX kop zednal: to pán Buoh vie, že já jich
neviem kte zednati. Kteréž sem penieze při sv. Jiří vybral, o tom Řehoř dobře vie;
neb sem to před ním v Sedlčanech okázal, co jest bylo peněz z Sepekovského ry-
bníka za ryby i v Sedlčanech i odjinud, to jsma srovnala, co jest bylo toho příjmu
i také vydánie; co jest na komomie úroky mělo vydáno býti, ty sem všecky úroky
těmi penězi zpravil. I byl sem na Zviekově, jakož ste mi rozkázali, abych to opatřil,
aby na páně Mt škoda nepřišla. I nebylof jest Johanesa na Zviekově, neb má Hhebě
těch XX^X kop Johanesovi dáti. A opět dnes pojedu, neb mám sedm kop lesních
peněz vzieti, a na sv. Jana tři kopy odúmrti. A také jest mi rozkázáno, abych škod
pohledal, ješto se Koníka s jinými dotýče. Milý pane Jarohněve, když sem počet
činil s Štmelínským, dal sem ty všecky škody v kanceláři v Krumlově, a také panně
Katheřině, kterýž jste list poslali. Nesměl sem pro nebezpečenstvie do Horaždějovic
jeti, než mluvil sem s ní v Strakonicích včera, a pověděl sem jí, že jest list obno-
vený u mne. Již to zednáno bude, že já staré listy od nie vezmu a nový jí dám.
A také upomíná z úroka, že jí při sv. Jiří nenie dán : račte o tom rozkázati, odkud
jí má dáno býti, s Helfburka, čili já jí dám z těch sedmi kop, kteréž mám nynie
před sebú. Dán v Strakonicích v pátek po Božiem Těle léta oc LXXV^
Barthoš z Jistebnice.
Urozenému pánu Jarohněvovi z ÚsuSie, pánu na mě laskavému d.
2068.
Jan Jedlice z Obéděnic Kunrátovi z Petrovic: o odúmrt (M)
V Obédénidch 1475, 20. června. — Orig. arch. Třeb. U. 206. 1,
Službu svú vzkazuji, urozený bratře milý! Jakož mi píšeš, že bych odúmrt
vzal, kteráž k tobě příslušie: i věz, milý bratře, žef on tobě tvé zdal a propuštěn
jest s kruntu tvého rozkázáním tvým: i nevzal sem nic, než kupil sem od Petra
svini. Neb se jest mně Mašek byl poručil sám i [s] statkem svým před dobrými
lidmi, a na smrtedlné posteli odkázal sestrám svým, což jest toho statku; a jedna
jest sestra za tebú, a druhá jest za mnú. Jáf se na to netáhnu, — a ty, děkuje
pánu Bohu, máš také dosti, — cožf jest odkázal; mněf by se zdálo, abychme toho
při nich a jeho sestrách nechali, ňebf jest již toho čas přešel, neb jest tomu na
pět leth, jakž jest tobě Mašek osadil. Také sem zpraven, že by chtěl Petrovice pro-
dati; milý pane bratře, jestliže máš ten úmysl, daj mi to věděti, a věřímf, že mi
Dopisy $ rohk 1475. 251
toho dopřeješ raději nežli jinému; a to mi diy yěděti listem syým, a jáf posln za-
platím. Ex Oběděnic fería III. ante sancti Johannis anno LXXY^
Jan Jedlice z Oběděnic.
Urozenému panofii Eunrátovi z Petroyic, purgrabí na Erumloyé, bratru mému milému.
2069.
l^eboňský písař Jarohndvoyi z Usuší: o koupi yolů, vypůjčení peněz, propuštění yězftů. (M)
V Třeboni 1475, 15. července. — Orig. arck. Třeb. L B. 6 Wr, 5.
Služba má napřed, pane Jarohněye milý; Prosím yás, poyězte panu Eunrá-
thoyi, že Vaněk řezník u nás přihnal XTTT yoluoy uherských, nejsůf tlustí, než dobře
holemi a dobrého masa ; mát je po třech zlatých a 1 zlatý dráž. I mluyil sem s ním,
chtěl-li by YIII neb IX prodati a podobný zisk yzieti; řekl to učinití. I zdá-lif se
panu purkrabí koho poslati, af to učiní, a snad by jich ještě několik mohl zjednati ;
ale penězi nebude moci dlúho prodleno býti. A yy mně dajte odpoyěd o pana Po-
pela i o kteréž yěci sem yám po Chyboyi psal, afbych já posla u pondělí yyprayil.
Velme bych rád, bychme mohli na panu Popeloyi dyě neb tK sta zlatých yylúditi
do syatého Hayla pro ty lidi, komuž se mají na syatého Jakuba dáti, a mát je;
nebf jest Makotřasy prodal panu Jetřichoyi Bezdružickému za puolpátha tisíce.
Markyarth Eozský ten by nám mohl najlép k tomu pomoci o toho kupce. Prosím,
dajte mi také odpoyěd, jakož by chtěl o tom zlatě poraditi i pomoci. Bechynka psal
yčera Bolochoycoyi, že chce yězně propustiti, aby jim kázal přijíti; o Maloyici ještě
nic neyieme. Datum Trzebon, sabatho in diuisione apostolorumj anno domini oc
LXXV. Řehoř.
Urozenému pánu Jarohněyoyí z ÚsuSie, na mě laskayému, bud dán.
2070.
Éehoř EQaric Erumloyskému purkrabí : o jistině Hofkircheroyě, o koni Pytlíkoyě a o slíbených
oycích. (M)
V Třeboni 1475, 3. srpna. — Orig. arch. Třeb. L B. 6 Wr, 5.
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Věděti yám dáyám, že pan Jarohněy
nynie otjel a rozkázal mi yám psáti, aby kázali napsati list yěřicí na Eunce ku
panu Hoíkircharoyi *) od pana Oka ; a Eunc aby prosil za počekání další do syatého
Jiří hlayního dluhu; pakli nebude moci uprositi do syatého Jiří, ale což bude moci
býti déle, než do syatého Míchala. A y tom listu yěřicím abyste dotkli, oč s ním
Eunc mluyiti bude, že jemu pan Ok yěří jako přietelí, že to pro JMt učiní, a zyláště
že jest jeho nikdy ještě za nic neprosil a že jemu yěří, že jej u pryní prosbě ne-
oslyší. A Eunc af na ten rozum domlúyá pěkně, jakž najlép uměti bude. Také mi
82*
252 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Soaenberského do r. IBi
pan Jarohněv vám rozkázal psáti, že se moú mlaril t Praze Pytlík t
réhož ame n postě stáli, že Litvín Haovno TymlaWI na něm kuo
a předkládaje pilnú pottebu panská, i Unty jemu ukazoval, a on Pytli
byl ten knoĎ kupil a nesnadně vyprosil; i měl a slíbil jemu Litvín
zlatýcb aherskýcb; toho že nea&inil. I prosí Pytlík, aby Litvín d(
těch Vn zlatých poslal a svnoj koník pojal, kteréhož jest n něho u
a ten se tam tráví. Také panna JMt a pan Jarohněv i já prosíme,
Wolf řezník ovce a skopce poslati, jakož on dobře vie, i aby s n
poslal nemeškaje; a tak pan Jarohněv praví, že jest řekl svého j
bravem poslati a druhého přinajieti. A já, mUý pane purkrabě, pros!
věřím, Že mi jej dáte. Takéf vás prosím, pošlete-lí vozy k nám, aby
Václavovi písaři, že mi on něco má na nich poslati. Datnm Trzeboi
vincnla sancti Petři anno domini oc LXXV, 1
Urozenou panoši panu Eunráthovi z Petrovic, purkrabí na Emm
lémn bnď dán.
*) TkTfiiLee Hoíkircher na Eolmfliuii.
2071.
Řehoř Elaryc Erumlovskémn purkrabí: o koupi vepřů. (M
V Třeboni 1475, 7. téH. — Orig. areh. JVct. /. B. 6 Wr, (
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Vězte, že již Eřiátan
již neselte žádného sem. Měl jest pan Jarohněv o něm něký běh při
já vás bohdá zpravím. Prosím, řcete Václavovi, af to na hotově má'
která t zástavě, o kteréž jest na Helfihburgk ps*) e,
v zástavě měl. Á chcete-li o vepře poslati, máte čas; tak mě zpraví
poslali, že by musel po moznn ve všech skupovati; chcete-li pak
slati, i tohot jest čas, málo pozmeškáte-li, potomC nic nebude moci
z Helfenburka na svatého Eříže na Plesek poslali, vězte, že byste
Datnm Trzebon, feria V. ante natiuitatem sancte Marie virginis.
Urozenému panoši panu Eunráthovi z Petrovic, purkrabí na Emni
lémn, buď dán.
*) Vyhnilá mfsta.
2072.
Ctibor z Eozlho Vokovi z Rožmberka: o penézích. (H)
V Krhově 1475, 4. října. — Orig. arch. TVcb. FamA. Bosatlm-g
Službu svá VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně přiezniv
VMt píáe o to, abych VMti zednal zlatých: i milostivý pane, však
úředník VMti, na čem sem s ním zuostal, a žě sem já hned tam '
Dopisy z rohu 1475. 253
do Budína; a to mi se jest ještě nevrátilo zase, než čekám jeho každú chvíli.
A čemnž porozumiem, to hned VMti nemeškaje věděti dám, neb bych v tom i v jiném
VMti rád slúžil i Ubost okázal. Dán v Erbově v středu po svatém Michale léta bo-
žieho oc LXXV^ Ctibor z Eozieho.
Urozenému pánu, panu Yokovi z Rožmberka, pánu mně příeznivému bnď d.
2073.
Purkrabí Zvíkovský Yokovi z Rosenberka: o Stíky. (E)
Na ZvOovi 1475, 13. řijna. — Orig. pap. arch. OrUckeho VU. T. fasc. 1. č. 1.
Službu svů vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přéznivý! A račte VMt
věděti, žě pán muoj JMt ráčil mi jest psáti, žě tak slyší a spraven jest, žě VMt
máte krásné štiky na tom rybníce na Dvořištích prodati oc : I rozkázal mi jest VMti
psáti, žé VMti prossí, abyste mu jich ráčili VMt rozkázati prodati XXXti největších.
I jestliže byste ráčili prodati, abyste VMt ráčili kázati psáti úředníkem na rybník,
aby mi jich XXXti prodáno bylo, po tomto poslu mém, a ti úředníci aby mi dali
věděti, na který den po ty štiky přijeti mám s sudy. I co v tom úmysla VMti, to
mi račte dáti věděti. Datum Zwiekow, feria VI. aute Calixti anno oc LXXV.
Jan Mníšek z Blahúst, purkrabie na Zviekově.
Urozenému pánu, panu Okkovi z Rožmberka oc, pánu mně přieznivému buď dán.
2074.
Zdebor z Eozího bratřím z Rožmberka: aby mu vrátili pečet a zaplatili dluh. (M)
V Soběslavi 1475, 15. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Kogí.
Urození páni, páni mně přiezniví! Službu svú vzkazuji VMti a prosím VMti,
že mi ráčíte pečet mú zase vrátiti, kteráž jest v kanceláři u VMti. Také VMti
prosím, že mi ráčíte XVm fl. uher. dáti, kteréž jste mi povinovati, jakož jest o tom
dobře věděl pan Jarohněv nebožtík. Pakli byste mně VMt neráčil věřiti, ale zpravím
VMt šíře a slušným svědomím provedu. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi
v neděU před Bv. Havlem let M*^CCCC^LXXV^ Zdebor z Kozieho.
Urozeným pánuom, panu Jindřichovi, panu Okkovi a panu Petrovi z Rožmberka,
pánuom mně přieznivým, detur.
2075.
Lovčl neboftský Erumlovskómu purkrabí: o odehnání vepřů ze žíru a políebé vybrání
kur. (M)
V Třeboni 1475, 17. UOopoOiA. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Qfi, 9.
Službu svú vzkaznji, urozený pane purkrabě milý. Věděti dávám, že se migí
svině z žaludu rozháněti, a dobře široce tu se budu kuři bráti i jiné věci. Prosím
254 A. XXVUI. Dodavek i dcpisům rocht BosnAersiék,
tebe, m\ý pane purkrabě, diyte mi to zoátí, [k] kteréma di
kury poslati, abych já b lidmi také k témuž zaostal, abj
dlíti nemnož, nebo zpím ntyspieš se vezme, nebo lidé mn
také a jakž by Be pozastaralo, tíež by potom bylo, a
. u pavstvě [sic] držeti. Odpovědi prosím. Datam Trzebon, f
Urozenému paao&i pann Eimrátovi z Fetrovic, porkrsbl i
2076.
Visti Tfebo&ský Vokovi z BoseDberka: o vybírání pen
V TřOoni 1475, 2. prosince. — Orig. arch. Třeb. J
Urozený pane, pane mnoj milostivý. VMti vědéti d;
vybraných mám padesáte kop, krom co sem panně Její Mti (
A vedle přikázanie vaáeho o věc rád chci pilnost přičiniti
na lidech vybral nemeškaje. Datum Trzebon, sabbato ante
mini oe LXXV",
Urozenému pánu pana Yokovi z Boznberka, pána mému
2077.
nehoř Elaryc Erumlovskému porkrabí: že mnoho vozkft i
V TMom 1476, 15. ÚMva. ~ Orig. arch. TřA. I
Služba má napřed, pane purkrabě mUý. Věděti vái
a lidé obchodní velmi valné sem na Třeboú obrátili. Že pái
znamenitý užitek toho mají; neb na každý týden na st
i druhdy na dvě sté vozuov do města přijedu, a suol hi
druhé překládají. Pak včera o polodni projelo XVI koní s m
ves Dvorec čvrth míle ot města, a jeli na tu silnici, kteří
jde, i vypřiehli páně lidem z Cetvin a z Roznberka, a jede
koní, a ty vedli jako k Budéjovic6m neb Hluboce ; i budů-
tu silnici, že pánu mejto sejde, a také n chudých lidí ve
A protož zdá- li se vám tu věc opatřiti, a že by někto zde
při vašem rozuma a vuoU. A jako ste mi psali, na Čem ta
služba na Hellhburce: vSak sem vám to psal, když sem se
že pán na to svolil, aby byla zaplacena z té sumy od pai
měl na hromnice dáti; ale viete, že sme spolu o to mluvili
tam byl poslán, aby bylo sečteno, který by dluh byl spravedli
feria V. post s. Valentini anno domini oc LXXVI.
Uroz. panoši panu Eunráthovi z Fetrovic, purkrabí na Era
Dopisy 0 let 1475 a 1476. 255
2078.
Stanislav z Přerova Bohuslavovi z Švamberka: o přípravách k sjezdu strany
v Sobéslavi. (M)
V Soběslavi (1476, dubenf). — (Mg. arch. Třéb. I. B. 6C. 2.
Urozený pane, pane mnoj milostivy, YMti svú poddánu a poslušnú napřed
vzkazuji. A jakož YMt na tom zuostali jste, že v tuto provodní neděli zde ráčíte
býti oc, hospodu VMti a VMti straně, kteréž VMt s VMtí [ráčíte jmieti, hospody
položil jsem slušné, jedné že koni na těch hospodách nebudu moci státi, než v jiných
domiech bude zjednáno, což budu moci najlépe a najslušněji. Pan Zdeněk v té hospodě
bude státi, jakož VMt stála; pan Hradecký slyším, že by také k tomu měl býti,
a ten by stál hned nad niem. A tak slyším, že by tu i viece jiných dobrých lidiech
a přátel páně Zdeňkových mělo býti. Miličínským psal sem, aby nětco kuřat anebo
nětclo [sic] slepic k tomu příjezdu VMti pomoci qednali; tušiem, že nětco bude,
nebo mezi nimi mnoho kacířuov jest A bylo by hodné, ač sě VMti zdá, aby bylo
převedeno, kto jsú sě spoviedali oc. Ráčí-li mi VMt co rozkázati, prosím, rač mi
VMt psáti po těchto, ktož do Eigového putují. Ex Sobieslaw.
Stanislav z Přerova.
Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššíemu hoffmistru královstvie
Českého, hajtmanu kraje Plzeňského, poručníku a obránci pánuov z Rozmbergka oc, pánu
mému milostivému d.
2079.
Zdebor z Kozího Yokovi z Rožmberka: aby mu zaplacen byl dluh. (M)
V Sobislavi 1476, 28. května. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Ko0(.
Urozený pane, pane mně přieznivý ! Službu svú VMti vzkazuji. Jakož sem
VMti prve psal, a prose VMti, abyste mi ráčili dáti XVni fl. za pana otce VMti,
nebožtíka dobré paměti JMt, a VMt i pan Jindřich, bratr VMti, psali ste mi prve,
a žádajíc, abych čekal, to sem rád učinil A najposlé mi VMt psali, jest-li dluh
spravedlivý, že se chcete přičiniti ku panu z Švamberka JMti, aby mi dáno bylo.
I mluvil sem já se panem z Švamberka JMtí o to v Soběslavi, a jestliže by byl
ráčil hned to tu provésti. A JMt mi dal tu odpověď, když JMti bude od vás pově-
děno, že chce rozkázati, aby mi dáno bylo. I milý pane, prosím VMti, račte se při-
činiti, at mi dáno ; neb mi toho, to Buoh vie, veliká potřeba, neb mám o těch svát-
ciech za rukojemstvie dáti. A nedám-li, přídu ke škodě, jakož mám tu naděj, že
by mi VMt toho nepřáli. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi v úterý před sv.
Duchem, let M^CCCC^LXXVr. Zdebor z Kozieho.
Urozenému pánu, panu Okovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, buď dán.
A. XXVni. Dodavek Jt dopisům rodu Bosmbers
ZdebOT z Kozího VokoTí z Rožmberka: aby niQ za]
V Sobédavi 1476, 3. íervna. — Orig. an^. TVsi
Urozený pane, pane mně pliezniyý, VMti službu
že sem YMti nepsal, jaký jest to dlah a zač těch XVH
panu JindříchoTÍ, tak za to mám, i YMti prve psával, j
nebožtík pán, pan otec VMti dobré pamětí JMt, pozn
XVrn fl., a za ítyiy libry Šafránu po Čtyřech fl., kerýchž
A řekl mi JMt zaplatiti před nebožtfkem panem Jaroh
provésti. A šest zlatých dal sem Blanickémn, jeSto jemu i
sú také dobří lidé svédomi, neb jest chtěl pána pro mé
dluhu XXXVI S. Potom nebožtík pan Jarohněv dal mi,
polovici, XVni fl., a polovici, mne prosil, abych čekal,
počekánie ; a já čekal až do té chvíle, neb bohdá nikdy f
YMt, ale žádného jiného měl křivě napomínati. Pakli
zednati, viec proto, abyste mne snad v domnění nějakém
a tu Škodu, neb rozomiem, že již škody neiydn, neb i
Za odpověď prosím. Dán v Soběslavi, v pondělí po sr.
Urozenéma pána, panu Okovi z Rožmberka, pánu mni
2081.
Řehoř Elaryc Krumlovskému purkrabí : o výjezdu za hraníce v
zánl se v Ghoustnlk. (H)
V TYi^xmi 1476, 8. srpna. Orig. arch. TVró. j
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Jakož pa
jemn byl sjezd dopuštěn zde v Třeboni: i jsú někteří .
kove. O některé hranice v lesiech a loviSt rybních byl
rozkázal, že sem měl s Oldřichem ze Dvorce vyjetí; i :
o to bylo nynie pomluveno a že bychme sobě rok o to
Jara list starý Hodějovského na n^ kop a lUT^ zlatých, i
vás, at mi je po vás pošle, nebť Hodějoveký vždy peněz
ten list ukáži, a tak ti penězi vždy na zmatku ležie. Ji
žati v Chúsník, mnět by se zdálo, aby v pondělí h to]
věcem sroznmiete, jacíf nedostatci jsú a odkud je opatřil
ante sancti Laorenti anno domini ac LXXVI.
Urozenému panoši panu Eonrátovi z Fetrovic, purkrat
Dopisy z rohk 1476. 257
2082.
Petr z Šternberka Eunrátovi z Petrovic: o chorobě Jindřicha z Rožmberka. (M)
V Třebíči (1476, 11. srpna). — Orig, arch. Třéb. Fam. Rosenberg 26.
Služba má, Cunráthe milý. Jakož mi píšeš o výpravě páně Jindřichové na
Švihov oc, žeby pan Švamberk, otec mój, nic o tom neporučil : i věz, milý purgrabě,
že sem s panem otcem na tom zuostal, když by tě koli obeslal, aby jej ihned tam
poslal; i jestliže obeslán budeš, nemeškaj pana Jindřicha tam poslati a vedle něho
někoho, ješto by se jeho bál, a to lékarstvie aby přijímal, byť mu metla mělo při
nuceno býti. Pakliby toho učiniti nechtěl, daj mi věděti bez meškánie, nebť já tam
pojedu; neb což tomu rozumím na lékaři, že jej bohdá z božie pomocí uzdraví. Ex
Trziebicz dominico post festům sancti Laurenti. Petr z Šternbergka oc.
Urozenému panoši Cunráthovi z Petrovic, purgrabí na Crumlově mně milému.
2083.
Třeboňský písař Bohuslavovi z Švamberka: o propuštění ze služby. (M)
V Třeboni (1476, 13. října). — Orig. arch Třeb. I. B. 7 B 13.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Vedle rozkázanie VMti, jakož VMt mi
kázala, když sem s VMtí mluvil o muoj úřad, abych do svatého Havla najprv
příštieho v úřadě popracoval, a že ráčíte někým potom VMt to opatřiti: i prosím
já VMti jako svého milostivého pána, že ráčíte někým opatřiti, neb to pán Buoli
vie, že já nemohu dostatečen býti k tomu. Datum Trzebon dominico aute sancti
Galii. Petr písař z Třeboně.
Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najvysšiemu hoffmistru královstvie
Českého a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému dd.
2084.
Zdebor z Kozího Yokovi z Rožmberka: aby mu zaplacen byl dluh. (M)
V Soběslavi 1476, 15. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Koeí.
Urozený pane, pane mně přieznivý! VMti službu svů vzkazují. A jakož sem
VMti prve psával i ústně mluvil s vámi, a prose VMti o těch XVIII zlatých,
kterýchž ste mi povinovati po svém panu otci nebožtíkovi dobré paměti JMti. A naj-
posléz sem mluvil s VMtí v Krumlově o svadbě; tu mi VMt řekli, že chcete mlu-
viti a přičiniti se ku panu Švamberkovi JMti, aby mi dáno bylo: i prosím VMti,
aby mi dáno bylo, že rozkážete pro mú pilnú potřebu, a že mi VMt o to vleče sláti
nedáte. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi, v úterý před sv. Havlem, léta
M^CCCC^LXXVr. Zdebor z Kozieho.
Urozenému pánu, panu Okovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, buď.
ArchiT Četký XIV. 3d
258 A. XXVm. Dodavek k dcpiaim rotkt Sosaibersh
2085.
Zdebor z Kozího Vokovi z Rožmberka: aby mu zapl
V Soběslavi (1476, po 15. ř^tat). — Orig. orcA. 2V.
Urozený pane, pane mné přieznivý! Služba avú '
byl psal VMti o dluh svuoj, keiýž ml VMt poyinoyat,
že mi ráčíte dáti. Protož prosím VMti, že mi jě rozkáže
potřeba, že mi ráííte dáti znáti, kdy a u koho bych jě v
VMti. Dán T Soběslavi v pátek oc.
Urozenému pána, panu Okovi z Rozmberga, pánu mně
2086.
Stanislav z Přerova Bohuslavovi z Švamberka: o ospích ov(
a pro Ghoustnfk. (M)
V Soběslavi (1476, 15. pros). — Orig. arch. Třá
Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú
napřed vzkazuji. Pane milostivý, dnes opétky Lhotský "^
mluvil ke mně o těch ospiech ovesných, abych lidí nens
z rozkázanie nebožtíka pana Zdeňka přizastavil tak, jako
dal znáti. A o tom VMti Siřeji tento dobrý člověk, V
Také v Vlašimi byl jsem; ledvi prosbami obdržuji, že p:
Lhotský viece s Dobrohostckým. Za ten plod nedali jsú n
kopy a několikonáste grošuov. Pane muoj milostivý, potř<
nězi račte opatřiti i pro Chúsník. Ex Sobieslaw dominico po
Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najv
českého, a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostiv
2087.
Lidé z Netolic Bohuslavovi ze Švamberka: vysílají dva de
V Netolicích, 1476. — Orig. arch. Třeb. FatnUi
Službu 8VŮ vzkazujem, urozený pane milý. Teď
ryse nače, a což oni nynf v tomto poselství od nás mlu^
Čila věřiti, ako nám samým. Protož věříme VMti, že to
mluviti z VMti budu, žě to učiníte pro naší službu ak<
mluviti budá, jest jednomu jméno Mikeš a druhému Vod
oc anno domini oc LXXVI". Korbel, Sus, To
Urozenému pánu panu Švamberkovi na Krumlově, pán
Dopisy z roku 1477. 259
2088.
Rychta Třeboňský purkrabí Erumlovskému : o uloženi daně na panství. (M)
V Třeboni (1477, 9. ledna), — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Gfi, 9.
Službu svú vzkazuji, urozený pane purkrabě milý. A jakož vás tajno nenie,
kterak pan Švamberk pán náš JMt kázal daň dáti všady na panství i také u nás
v Třeboni na město, i položili sú na mě měšťané také daně II kopě bez VTI grošuov ;
a prve sú také dávali a nikda sú na mě nekladli. Prosím vás, milostivý pane pur>
krabě, račte o to se páně Mtí mluviti, aby JMt pro budúcie toho neráčil na mě dopú-
štěti, nebo, co sem v úřadu, nikda sem žádné daně k městu nedával i na jiné věci.
Věřím vám, že to pro mů službu učiníte, aťby taková věc uvedena na mě nebyla,
čeho sem prve nedával ; nebo což by se daně páně Mti dotýkalo vedle jiných, tomu
bych v slušném vedle jiných obyknúti chtěl. Ale že viece pokládají na mě, nežli
páně daň ukazuje, ješto oni dále chtie na své věci k svým potřebám obrátiti:
i prosím vás, jestliže ráčí páně Mt se mnú o to milostivě naložiti a na mě té věci
nedopúštěti pro budúcie, aťby JMt ráčil měšťanem psáti. Pakli se vám zdá v tom
co jiného, že by toto neobyčejné vám bylo, ale chci já učiniti po vašem rozkázání,
jakž VMt mi koli rozkážete. Datum Trzebon, feria V. post epifaniam domini.
Prokop rychtář z Třeboně.
Urozenému panoši panu Eunrátovi, purkrabí na Krumlově, na mě laskavému dd.
2089.'
Řehoř Elaryc Bohuslavovi z Švamberka: o Rosenberských věřitelích, o mostu u Stráže. (M)
V Třeboni 1477, 5. dubna. — Orig. arch. Třéb. 1. A. 4Kfi 1.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Posielám VMti dva listy od pana Hrá-
deckého, také přiepis od pana Oldřicha z Bechyně, kteraký chce list na těch tisíce
kop mieti o rejnské zlaté. Nerozumiem, bych mohl změniti, nenie-li jich mnoho;
však se . . . množe vuryky [?] do Hradce a do Budějovic udati, a také by je měli tu
v Krumlově , . . vyměniti, neb do Lince ; a tady dávají pět za čtyři uherské. Ma-
rejský psal mi před třmi neděli, ale teprv mě včera list došel, že nemůž té věci
dáti věděti, bude-li moci čekati, než tejden před svatým Jiří. Jakož mi VMt píše,
aby ti zlatí byli posláni, když se Chúsník bude postupovati ; mněť by se také k tomu
času dobře zdálo, ale já neviem, kdy má postúpen býti, a kto jej bude postupovati,
abych věděl skrze koho tu věc jednati. O tom mostu, o kterýž VMti pan Strážský
píše, zkažen jest z vašeho rozkázání, ale Strážští nemohu se doptati, kto to učinil;
a jest břeh jeden váš. A tak jest před chvílí byla zpráva starých lidí, že ten most
udělán, aby lidé mohli do lesuov Strážských ; a již sobě přes ten most silnici udělali,
ješto tudy prve silnice nebyla. Tať jest přěkaza tomu, že nenie čas toho, aby se
83*
260 A. XXVIII. Dodává h dojňsúm rodu Bosenbert
o to súdilo, ale nalezli bj tomu odpor, Deb jest bre):
Datum TrzeboD, sabatho ante festom pasce aano domini oc
Urozenému pánu panu BohuslavoTí z Švanberka, oajj
9C krále najvySšímu hajtmanu TŠech zemi králoTStvie Českého
koftatistru králOTStvie Českého, pána mému milostivému.
2090.
Přech z Češtíc Vokovi z Rožmberka : že chce k němu vyprav
V Češtících 1477, 26. srpna. — Orig. arch. Třeb.
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane n
o Filippa, abych jej vypravil k VMti na nediúhý čas
věděti, že bo nynie doma nemám; oež kdyžf se vrátí,
mluviti a k vám jej vypraviti, což oajspieš moci budu.
festům sancti Bartholomei, annoram oc LXXVII".
Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmbei^ka, pána i
2091.
Stanislav z I^erova Řehořovi Elarycovi: posílá seznam bt
V Soběslavi 1477, 12. Hjna. — Orig. arch. TV
Službu svú vzkazuji, urozený pane Řeholi, milý
poslal 8 cedulí, co sě komu z mého úřadu vydati pii ti
před sebú peněz mohu jmieti, a poslal sem to byl po
poslán do Pasová od kupcnov. I přišel vÉera a tak mi
na cestě, a že by jemu ten muoj list i s té [sic] ceduli
sielám jiuú, co sě komu dáti má, a což sě dotýká pei
Muožete tomu porozuměti a poznati po posledniem mi
počet najposléz učinil, a přes to položte XX kop mi '
Mti na počtu zuostal sem a zuostanu. U řeznfkíi také :
kop; od Lomských nemohu svatojiřského jeětě přes pol
táhnu; a zlatých netuším, bychf mohl po kopě bez II g
slaw, dominico aute festům s. Galii 1477.
Urozenému panoSi Řehořovi Claryc, mému dobrémt
ale panu Eunráthovi purkrabí dán.
2092.
Vok z Rožmberka Bohuslavovi ze Švamberka: aby mu poí
otcovských statků. (M)
B. m. (1478, po 30. lednu). — Konc. arch. Třeb.
Milý pane otče! Jakož sem vás sobě s bratřil
^s
o»ř.í
Dopisy z let 1477 a 1478.
261
a vám panstvie svého svěřil, a vy jste mé dobré jednali a o mne pracovali, ješto
já vám toho děkuji a buohdá i s bratřími svými zasluhovati miením: ale poněvadž
jest pán Buoh na vás vězenie dopustiti ráčil, ješto já toho vám, Buoh to vie, nepřeji,
již vy sami svého dobrého opatřiti nemuožte, a nad to pak mého a bratří mých;
ješto jest toho strach, a sami tomu dobře rozumiete, že by skrze takové vězenie na
mě a na bratřie mé i také na panstvie naše nenabytá škoda přijíti mohla. Protož,
milý pane otče, jakož ste to k mé prozbě a z své dobré vuole učinili, že ste se
v mé panstvie uvázali, prosím VMti, abyste též k mé prosbě a z vašie dobré vuole
mně zase postúpili, aby skrze vězenie vaše na mě a na bratřie mé škoda nepřišla,
ješto nepochybuji, že byste nám toho nepřáli. A já se v tom s pomocí Boží a s vaší
raddú buohdá tak miením mieti, abych panstvie spravoval k svému a bratří svých
dobrému a počestnému, ješto toho buohdá YMt i jiní dobří lidé pochváliti mají.
Viz koncepty podobného smyslu y Arch. Českém IX. str. 219 5. 900.
2093.
Matěj z Dubce Buškovi z Grlína: aby Podborských k platu nenutil. (M)
B. m. a r. (1478? 12. března). — Orig. arch. Třéb. 1. A' 6 G^, 9.
Službuť svú vzkazuji, slovutný přieteli milý. Rychtář muoj zkázal mi, že by
ty vždy chtěl na Podborských *) těm desieti grošom, kteréž platí s lesu neb s uobce :
věziž, milý přieteli, žeť mi jest těch deset grošóv vedle jiného platu té vsi prodáno
i sstúpeno, a lidé sú mi s tím slíbili i platie tak. A jakož si již prve zpravován, že
těch deset grošóv jest mi vepsáno v páně Mti rejstra, kteráž sů mi od JMti vydána
na všecky vsi, která co platiti má a který Člověk: i posielámť teď z té vsi popsán
poplatek peněžitý vedle rejstr páně Mti mně vydaných slovo od slova i summu té
vsi položenu v páně Mti rejstrách. Tu porozumieš, zbývá-liť po summě těch deset
grošóv čili nic; neb převrha poplatek s summú, sledáš, že těch deset grošóv v summě
zuostane. A protož, milý přieteli, ufámť já tobě, že mých chudých lidí u pokoji
necháš, ale raději tohoto lístku páně Mti dodáš, nebť JMt jinač bohdá neshledá. Dán
ve čtvrtek před květnů nedělí. Mathěj z Dubce.
Slovutnému panoši Buškovi z Grlína, přieteli mému dobrému, buď dán.
*) Eonpil je s SepekoTem roku 1469.
2094.
Ěehoř Klaryc Krumlovskému purkrabí: o dluzích Rosenberských a o mordu. (M)
V Třeboni 1478, 7. dubna. — Orig. arch. Třeb. L B. 5 B C. 2.
Služba má napřed, pane purkrabie milý. Prosím vás, kažte list hlavní napsati
Aleksiemu Gamíllnarovi měštěnínu v Jindřichově Hradci a Dorothě manželce jeho
a jich dědicuom na n^ zlatých uherských, úroka platiti ročně XX zlatých uherských
n.;;
262 A. XXVIII. Dodavek h dopisim rodu Rosenberského
aneb za tolikéž peněz, a počíeti úrok plati[ti] na svatého Hav
dvě neděl potom, pnol létha napřed dáti věděti, a poSlete
Milý pane purkrabie, zabila dva Siúpova člověky páně člov
T Třeboni smtůvati ; a na to uničil on své, a my páně lidi ni
má se to konati. I což se vin; dotýče, komu ta vina má j
dotýče, to se dotýSe popravy, a SIúp popravčí nenie : i dajte
mně přfslnšie v tom učiniti, mám-Ii kázati pána vinu uruěi
kop, ještoC sú byli prve uručeni na postavenie i nesměli se
viti, a jsú chudi. A jakož sem dal LX zlatých pěgim KnŠt
je zase, neb peněz potřebie bude k svatému Jiří. A prosím,
penězi mají vzieti, což se úrokuov k sv. Jiří má dáti. A i
zastann-li trspaslka s úhoři panu Vokovi poslati. Datum 1
s. Ambrosii anno domini 3c LXXYIII.
Urozenému panoši panu Cunráthovi z Petrovic purkrabí na
bud dán.
2095.
Adam z Drahoaic purkrabí Krumlovskému: o dluhu páuA
V Drahonicich 1478, 21. kvétna. — Orig. arch. Třtb. Fami
Službu Bvú vzkazuji, urozený přieteli milý ! Jakožť sem
poslal, kterak napomíná z ůroka oc: i milý přieteli, ještě j
nenie, a skrze to teď obsielá k ležení; i vlehnúti jest chti
odprosil, aby toho porydrže], aŽ bych já tě s tiem obeslal. '.
opatř tu věc, afby páni JMt k škodě nepřišlí, neb to Buoh
JMti žádné škody nerad přál. Ex Drahonicz, feria V. in dj
oc LXXVIII".
Urozenému panoši Cunrátovi z Fetrovic, purkrabí na Erm
lemu d.
2096.
Zdeslav z Šternberka Vokovi z Soaenberka: o prodání něco '.
V Bechyni 1478, 23. tóH. — Orig. arch. Třeh. I. Á
Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli milý.
s lovčím vaším s Habarthem, aby mi prodal něco lesu z S;
bez vuole tvé učiniti nesměl. Prosím, milý pane a přieteli,
potřebě mé prodati a jemu hned list o to psáti, neb mi j
hned potřeba jest, ješto bych jej tuto sobotu porubiti dáti
chci. Ez Bechin, feria im. post Mauricii anno oc TiTYVni",
Zde!
Urozenému pánu panu Vokovi z Rozmbergka, přieteli mám
Dopisy % rohu 1478. 263
2097.
Matěj z Holkova Yokovi z Bosenberka: že mu člověka propustí. (M)
V Bolkově 1478, 16. října. — Orig. arch. Třeb. 1. B. 5A U. 62.
Urozený pane, pane milý, službu svů vzkazuji VMti. A jakož VMt píše o toho
člověka, žě sem odpovědi VMti nedal: i rač VMt věděti, že jej VMti propustím;
a ješto to dobře viem, že nenie ten člověk VMti, nebo se jest k VMti neznal,
a VMt vždy von píše: milý pane, musím to na svého pána vznésti, ješto stojíte
VMt o ty lidi, ješto sě k vám neznají; než již jsú chlapi vně, již sě mohu dobře
k vám znáti. Datum ex Holkow, fena VI. ipso die s. Galii anno oc LXXVIII.
Matěj z Holkova.
Urozenému pánu panu Yokovi z Roznberka, pánu na mě laskavému.
2098.
Řeheř Elaryc Yokovi z Božmberka: o odměnách panu Popeloví. (M)
V Třeboni 1478, 14. prosince. — Pr^is arch. Třéb. A. No. 22, I. svazek f. 2.
Urozený pane, pane můj milostivý, služba má VMti napřed. Páně Popelovu
psaní porozuměl sem. Máte přátely všecky v jedno brdo tkané, že vám chtie zub
za oko dáti. Takéf on té otměny nebude moci dojíti bez vaší vůle, nebť Břekovec
ot něho nepřijme, leč vůli ot VMti jakožto od dědice zjedná; a vy také nesvolujte,
kdyžť jest on pro vás svoliti nechtěl. A jakož pan Popel píše, že by vůbec této
otměny museli dáti za tu otměnu, kteréž chce, což za VI ÍP stojí, LX neb LXX
dáti 9C. Datum Trzebon, feria secunda post sancte Lucie anno 1478. Ěehoř Claryc.
Urozenému pánu panu Yokovi z Božmberka, pánu mému milostivému bud dán.
2099.
Božmberský purkrabí Eunrátovi z Petrovic: o koně. (M)
V Ro^mberce (1478 fj. — Orig. arch. Třeb. FamUie Vlksic.
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý. A prosím tebe, učiň to pro mě
a odbuď mi svého koně plavého nebo plesnivého. Neb sem řek Petrovi svého odbýti
vraného. A pak tě ústně zpraví toho ukazatel listu tohoto. Dán na Rozberce.
Jan z Vlkcych, purkrabie na Rozberce.
Uroz. panoši Eundrátoví z Petrovic, purkrabí na Erumlově, přieteli mému milému.
2100.
Rožmberský purkrabí Eunrátovi z Petrovic: o pytlačení. (M)
B. m. (1478 fj. — Orig. arch. Třeb. 27. 249. 16 b.
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý. Věděti dávám, že nynie
264 A. XXVIII. Dodává k dopis&m rodu Boset^rsH
na Tovsj na shoD chodie, a že Štéch nalez Šlak i miesti
a že šlak od Pabce. I milý švakře, Těfímt, že se k toi
bndeš vedle potřeby. Jan z Vlksic,
Urozenému p&nogi Cundrátoví z Petrovic, purkrabí na
méma milému.
(Cedule.) Pane ŠTakře, přieteli milý. Védéti dávái
a tak mé spravujíc, že mi to učinit Troraych pěší váš. V
přieteli, že se na to poptáš; a bylo-lí by to tak, věřímt, :
jestliže by vy chtěli krahujce mieti, což bych já jich mél
nenie jich potře[bí] krásti.
(Druhá cedule.) Také, přieteli milý, védéti dávám,
blízko k zámku nepanštf, majie tenata a na shony chodie ;
jim tenata t domn pobral. Což se tobě zdá, to mi daj vě(
přepustiti tenata mieti.
2101.
Hanuš Greif Vokovi z Rožmberka: o zvéři
V Budéjovicích 1479, 23. ledna. — Orig. arch. Tř<A. 1
Urozený pane, pane mně milostivě přieznivý ! Služba
sem VMt prosil skrze Zigu odsud k svému veselé za zviel
že VMt řekli ste Řehořovi rozkázati, aby mne t tom oj
bohdá od středy příští v témdni [3. února] své veselí jmiei
prosím jakožto pána milostivě přieznivého, abyste, ač m
ještě Řehořovi neb jinému úředníku VMti rozkázati k tom
zmeškán nebyl, jakož plné doufánie k YMti jmám, že m
mé neráčíte opustiti pro mů službu, kterúž sem často skn1
dobré paměti, jenž o tom úředníci VMti dobře rědie. i
tomně miením zasluhovati. Za odpověd milostivu VMt prosí
Budweís sabbato post s. Yincentii, anno oc LXXIX".
Hanuš Greiff, i
Urozenému pánu, panu Vokovi z Bozmberka, pánu mně
2102.
Markvart z Kozího Řehořovi Klarycoví: o sjezdu k j
V Soběslavi 1479, 9. února (f). — Orig. arch Třeb.
Slnžba má napřed, pane Řehoři, přieteli milý. Ji
chyně, když jsi byl v Soběslavi, aby přijel ku pánu mén
T--1- — ■ ' » -r-
Dopisy 0 let 1478 a 1479. 265
jest chtěl pán muoj s tebů o ty vsi rozmluviti a té věci od tebe porozuměti. I to
se jest nesešlo oc. A v tom sem já musel jeti do Prahy ode pána svého [k] králi JMti
o některé potřeby. I tak jest muoj pán poručil tobě dáti věděti, aby páni z Rožm-
berka ráčili někoho od sebe vyslati, a já Vítha ode pána svého, o to s vámi bychme
rozmluvili, a v tom byste úmysl pána našeho zvěděli a my pánuov z Rožmberka
také. I když by se vám zdálo a kde dadúc nám napřed věděti, abychme se o to
shledali. A zpravil mě Stanislav, že by měl úmysl, býti tuto středu v Soběslavi;
jemu sem poručil tě některých věcí zpraviti, jakožt sem o to z Bechyně listy po-
slal, když sem rozuměl, že se s tebú neshledám. I o tu pójčku, což se pana Bře-
kovce dotýče, že jest na konec zjednána, budete-li chtieti. Datum Sobieslaw, feria
in. ante Apolonie*) virginis annorum LXXVIin. Markvart z Kozieho.
Urozenému panoši Řehořovi Elaryc oc, příeteli mému dobrému.
'*') ApoUonie 9. února bylo y úterý.
2103.
TŤeboJiský lovci Yokovi z Rosenberka: o urovnání hranic mezi panstvím Strážským a Tře-
boňským. (M)
V Třeboni 1479, 81. břeena. — Orig. arch. Třéb. I. A. IG 8c.
Urozený pane, pane muoj milostivý. VMti věděti dávám, že jest veliký zmatek
0 hranici na lesiech mezi panem Stráským a mezi YMtí, a že jest to žádáno na
panu Strážském, aby ty hranice opraveny byly od dávných let, i nemohlo se to sjfti.
1 ted sem jezdil ku purkrabí Strážskému. Ten jest již k tomu svuoli dal, ten úterý
po velce noci aby se ty hranice opatřily a na ně vyjeto bylo. Milostivý pane, jest-li
v tom vuole VMti, také prosím VMti, abyste ráčili k tomu někoho poslati a VMt
nebyla zaneprázdněni jinými věcmi, aby ti dobří lidé zde mohli býti k tomu času,
(nebo jest k tomu rozumných lidí potřebie), a mně dáti VMt věděti, aby se k toinu
času také staří lidé a svědomí mohli shledati. A pak-li by se co VMti jiného zdálo
rozkázati, račte mi dáti věděti, abych já purkrabí Strážskému také to dal věděti.
Datum Trzebon, feria mi. ante sancti Ambrosii anno oc LXXTX^
Jan Víza, lovČí z Třeboně.
Urozenému pánu panu Yokovi z Bozmberka, pánu mému milostivému d. d.
2104.
Písař Třeboňský Yokovi z Rosenberka: posílá vypsanou ceduli úřadu svého. (M)
V Třeboni 1479, 15. dubna. — Orig. arch. Třéb. L B. 7 B. 13.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti posielám ceduli vypsánu úřadu
mého i také jiných úředníkuov. A jakož mi VMt psala, abych registr VMti poslal,
každého zejména člověka sepsal: račte VMt věděti, že ta věc kvapně nemuož tak
Aichlv Český XIV. 34
A. XXVJII. Dodavek k dopis&m rodu Bosmbersiéh
ina býti, aby zmatku nebylo. Jestliže ráčíte mieti
i poslati, co se úřadu mého dotýče, jakož žái
feria V. post festům pasche anno oc LXXIX".
ozenéma pánu pauu Vokoyi z Boznberka, pánu mému
2105.
dhoř Elaryc Vokovi z Rosenberka: o propušténl FeSII
V Třeboni 1479, 15. dubna. — Orig. arch. Třeb. 1
'ozený pane, pane mnoj milostivý, služba má VM
ešikova pacholka, aby puStěn byl, to se tak si
ádežové lidem tak lechce scházejí; T§ak ktož k
lá, je přechovává i kto kupuje kradené vědomě
ů pomsta trpěti mají. Yašif sú se lidé chudí nen
neholdovali a aby je ústavně nelápili; již jest i
)rým. Datum Trzebon, feria V. post festům pasce
'ozenému pánu panu Vokovi z Rosenberka, pánu mémi
2106.
ryc Petrovi z Rosenberka: že Zdebor z Kozího dlužní
nechce. (M)
V Třeboni 1479, 5. listopadu. — Orig. arch. TVeĎ.
rozený pane, pane muoj milostivý. Služba má VM
nně psal ste, to sme vše tak lidem rozkázali. A )
psal Zdebor Kozský a velmi horlivé, Že od ně
ieti, jakož v tomto přiepisu srozumiete. I raČtež
já bych ten list na papíre přijal, než poněvadž jei
>ho měniti nehodí. A o tom listu, jakož píSe, ži
lá-li se YMti, aby ta litera v Hradci byla napg
íte jiný list kázati napsati, to bud při VMti
poslati, aťby on nás některak nevolně nenapomen
!šie, že se ona i s sirotky panu Hradeckémn porn
omnium sanctorum anno domini oc LXXIX.
rozenému pánu panu Petrovi z Bozuberka, pánu mém
Dopisy z let 1479—1481. 267
2107,
Řehoř Klaryc YokoYi z Bosenberka: o braní kur, o půjčce Markyarta z Eraselova,
o hamerníku y Chlumu, o hanění Hradeckých. (M)
V Třeboni 1479, 5. prosince. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Ofi, 9.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Služba má VMti napřed. Psal sem VMti
o ledakés potřeby, i nedali ste odpovědi; najprv o kury, ráčíte-li za ně po sedmi
penězích bráti, neb lovčí praví, že sů lidé zle požili, a kteréž kury dávají, ledvi po
sedmi penězích stojie. I stojí ta věc, že nevieme, co bráti dáti, kury-li čili penieze.
Bude kur žaludních na V^ kromě úročních, a ovsa žaludního na XIP t. O poměr-
čího, jako ste rozkázali, poslal sem; ještě odpovědi nemám. Měli bychme blízko
jednoho ; i vyjiežděl na to prve s panem Zdeňkem, bojím se, by nefalšoval. Také sem
VMti prosil za list k Ribaldovi, ješto vašemu hamerníku z Chlumu dlužen VIJI
zlatých za zbroji, i nemuož na něm nic dobýti. Také aby mi Markvartuov list
z Kraselova byl poslán; a mám za to, že Stanislav im^ kop smluvil, kam je ráčíte
obrátiti? Na ten základ Kameckého lidí již dáno IX kop. Má-li VMt úmysl jeti neb
poslati do Prahy, prosím VMti, neračte mne zapomenuti, abych já také jel a se
opatřil proti tomu haněnie Hradeckých, neb jeho nemiením na sobě nechati; však
sem pro svú věc nezašel, než pro to právo, kteréž VMti a vašemu zámku příslušie,
aby to jinač zlechčeno nebylo, než jakož za vašich předkuov bylo. Datum Trzebon,
dominica post sancte Barbare anno domini oc LXXIX. Řehoř.
Urozenému pánu panu Vokovi z Rožmberka, pánu mému milostivému.
2108.
Petr Kapléř ze Sulevic vstupuje podlé strany Rožmberské ve příměří s císařem
Fridrichem. (M)
B. m. (1481, 17, července). — V Brezanově genealogii Kaplířů ze Sulevic v arch. Třeb.
Já Petr Kapléř z Sulejovic a na Wintrberce známo činím listem tímto před
každým, kdož by jej četl neb čtoucí slyěal: jakož s jeho císařskou důstojností uro-
zení páni, pan Vok z Rožmberka, pan Bohuslav z Švamberka, pan Jan z Švamberka,
mistr převorství Českého, v stání a v pravé křesťanské příměří vstoupili jsou, že já
také v témž stání a příměří státi chci, a věrně a právě v tom tak vedle Jich Mtí
míním se zachovati. Tomu na svědomí svú vlastní pečet kázal jsem přitisknouti
k tomuto listu, jenž psán a dán jest léta oc v outerý na den sv. Alexie.
2109.
Petr ze Šternberka Vokovi z Rožmberka : o novém služebníku Vokově a jestřábech. (M)
Ve Lštěni (1481), 24. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagre muoj milý! Jakož mi píšete
84*
Dopisy 8 let 1481—1484. 269
odkázati, komuž budu chtíeti, jakož sem sobě to pozaostavďa. A komuž bych odká-
zala, aby pan manžel mnoj povinen kyl dáti bez odpora. Abyste sě dobře měli i se
paní manželku vaší i se yšemi vašimř to bych s pravú věru ráda slyšela. A prosím
TMti, račte na mého Jindřicha laskaví býti. Ex Erumlow sabbato die s. Leonardi
anno oc LXXXTTTT^ Alžbětha z Kravař a z Strážnice oc.
Urozenéma pánu, panu Vilémovi z PemSteina a na HelíhStaině, najvyššiemu mar-
šálkovi královstvie Českého a najyySšiemu komorníku cúdy Brněnské oc, přieteli mému
milému.
2111.
Petr z Rožmberka nejmenovanému šlechtici: žádá za prodání koně. (M)
V Erumlovi 1484^ 7. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 18.
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Slyším, že máte kuoň
pěkný, kterejž ste kupili od Eestřanského. I prosím vás jako přietele svého milého,
abyste to pro mě učinili a mně jej prodali k mé přieliš pilné potřebě, kteréž se
psáti nehodí. Než potom vám poviem, když se s vámi shledám. A což sobě zaň
kolivěk dáti rozkážete, to vám chci dáti a jej zaplatiti; plné doufánie k vám maje
jako ku panu přieteli svému milému, že to k mé pilné potřebě pro mě učiníte ; neb
bych zvláštnie viery k vám neměl a naděje přátelské, nestaral bych vás o to. Ale
doufánie plné k vám mám, že to pro mě učiníte dle takéž nebo mnohem většie li-
bosti okázanie. A jestliže to učiniti chcete, jakož v tom žádného pochybenie nemám,
tehdy mi jej pošlete po služebníku mým, ukazateli listu tohoto. Ex Erumlow domi-
nico post s. Leonardi, anno domini LXXXTIQ^ Petr z Roznberka oc.
2112.
Vilém z Pemšteina Alžbětě z Kravař: o prodeji Strážnice a úmluvě s Petrem z Rožm-
berka. (M)
Na Moravském Krumlově 1484, 12. listopadu. — Opis současný v arch. 7Ve&. Fam. Bo'
senberg 4.
Službu svú TMti vzkazuji, urozená paní, paní milá! Jakož mi TMt psáti
ráčila, což se Strážnice dotýče, že vuoli svú dáváte panu manželu vašemu, aby ji
prodati mohl a na který zpuosob, tomu jsem srozuměl. Milá paní, pán Buoh vie, že
bych já TMti všeho dobrého přál s pravú věru, a aby tak sě vám vedlo, jakož sami
sobě žádáte a myslíte. Datum in Crumlow, f. VI. quinque fratrum LXXXTIir.
Vilém z Pemšteina na Helfnštaině, najvyšší maršálek králov. čes.
a nig vyšší komorník cúdy Brněnské.
Urozené paní, paní Alžbětě z Kravař a z Strážnice, paní mně milej.
270 A. XXVIU. Dodavek k dopisům ro^ Sosenberski
2113.
Vilém z Pernšteina PetrOTÍ z Kožmberka : že nelze mu t ne]
váti listů. (M)
Na M. Krundovi 1484, 12. listopadu. — Opis současný arch.
Službu STÚ vzkazuji, nrozený pane a přleteli m6j ni
mezi námi o Strážnici dotýče, mluvil sem o tu věc i ra
přátely Bvými, kterýmž sě zdá, že mně nenie možné ani
hajtmanovy [bíc], kteréhož nynie doma nenie, a pánaov j
přiepisy toho vydávati aneb nynie posielati. I prosím vás,
T tom mieti za zlé neráčíš, žet nynie toho učiniti nemoh
bych já vám přál, abySte podle povolenie paní manželky ■
a naložiti s tiem vedle vuole své. Než jakož má býti svád
deckého, tu chci se panem hajtmanem a pány o to mluvi
měl opatřen býti a pokud, a tu o vSecko s vámi konec n<
v tom za zlé mieti nebudete, neb prve nikoli toho uěiniti ne
feria VI. quinque fratrum LXXXIin".
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyši
a najvyŠŠí komorník cády
Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, přieteli
2114.
Benefi z Waitmile Vokovi z Rožmberka: jednání o Nové '.
Na, EarUteini (1485, 7. května). — Orig. arch. Ti
Urozený pane, pane a kmotře mój mUý a na mé
napřed vždycky hotová! Pane milý, král JMt, pán muoj
psáti, kterak jest o VMti věc o Nové Hrady zjednáno, i
posly, kteříž jsme dole byli.
Najprvé o Nové Hrady takto, že krát JMt ráíí ,
Groffhekara k tomn držeti a zase k nim připustiti, poněvad
nekar aby VMti práv byl a to takto: aby VMt ráfiil ví
Groffhekar dva, a ti čtyři aby se konečně sjeli tu neděl
příštím v Kormburce, a ti aby slyšeli vaší spravedlnost a
A budú-li tu věc moci srovnati ti přietelé, aby ta věc mo
oni nemohli toho tu srovnati, chtěli sme my zvěděti, abj
I dal jest nám král JMt za konečnú odpovčd. Že chce k
aby vždy konec byl. A jmenoval jest král JMt ubnnany
Jiříka anebo kníeže Albrechta Mnichovského, aby sobě v
1
m
1
Dopisy e let 1484 a 1486. 271
král pán náš; a nesmluví li v Kormburce, aby hned nevracujíce se domuov, jeli před
ubnnana, aby vždy konec byl. Pakli by knieže nemohlo osobně v té věci pracovati,
ale kohož by vydali z své rady, ti aby vždy konec učinili. Král JMt, pán muoj
milostivy, bude voliti, kohož se VMti zdáti bude, z těch dvů kniežat.
O Kolín takto: Když penieze dány budu, že Kolín postúpen bude. A král
Uherský králi našemu velmi se přátelsky má i k této zemi, a nám poslóm veliké
poctivosti činil, ješto sem já toho prve nemnoho vídal, aby tak činil. — A z zvěřiny
VMti velmi děkuji. A bude-li VMti potřebí krále JMti, najdete JMt v neděli a ten
celý týden na Karlštajně. Ex Karlštain sabbato ante Stanislai.
Beneš z Waytmille, purkrabie na Karlštaině,
mincmajstr na Horách Kuthnách.
Urozenému pánu panu Okovi z Rožmberka oc, panu kmotru mému milému a na
mě laskavému.
2115.
Petr z Rožmberka Vokovi z Rožmberka: o jednání s Grofnekarem. (M)
V KrmOově 1485, 29. ssáři. — Orig. arch. Třeh. II. 85. 1 a.
Službu svů vzkazuji, urozený pane a bratře milý. Napřed bych rád slyšel,
abyste zdrávi byli a dobře se měli. Račte věděti, když sem včera domuov přijel, že
jest posel přišel od pana Grofi&iekara se třmi listy, kterýchž vám teď přípisy po-
sielám, jimž porozumiete. I když sem jel z Strážnice, zvěděl sem, že pan Beneš
a pan kancléř jedů domuov; poslal sem k nim služebníka svého, chtě zvěděti, kterak
jest tam o naši potřebu zjednáno. Což sem od nich porozuměl, byl bych vás toho
zpravil, ale poněvadž s těmi pány sami se shledáte, od nich všeho lépe zpraveni
budete. A jakož jest Groffneker poslal list od pana Thomase, ten nenie tak napsán,
jakož jest od Groffiiekara nám zapsáno ; jakož vám i toho připiš posielám, ješto proti
tomu srovnati množte. Protož pane bratře milý, račte v tom zvláštní pilnost mieti
a krále JMt o to starati, aťby JKMt ráčil poselstvie učiniti k témuž panu Thoma-
sovi bez meškánie, aby nám zámku našeho postúpil, jakož vám v tom pan Beneš
a pan kancléř raditi budu. Datum Krumlow, feria V. sancti Michaelis anno LXXXV^.
Petr z Roznberka oc.
Urozenému pánu panu Vokovi z Roznberka oc, panu bratru mému milému dán.
2116.
Farář Bošilecký purkrabí Krumlovskému: o krádeží v kostele. (M)
V BošUci 1486, 3. Udna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3K% 55 c.
Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane purkrabě mně příznivý, a rád bych
slyšel, by se dobře měl a šťastně. A mám za to, že tebe tajno nenie, kterak nám
272 A. XXVni. Dodavdt h dopúflm rodu Bosenherskéh
se stala škoda t kostele veliká. *) I milý pane purkrabé, t
dobrému, že tiemto posluom a ukazatelem listu toboto,
budete k těm věcem, co vás spravie, a přístup k pánu JJí
bychom jiného nežádali, nežli abychom své zase měli, a o
zuostali. Nebo jestliže svou pilnost v tom okážete, napřei
od ST. Martina věinů odplato budete mieti. A s tiem '
Datum ex Bo^ecz, feria m. post circnmcisíonem domini
Kněz Jtm fartí
Urozenému panoii Petrovi z DobrohoSté, purkrabí na Erum
*) Dle lista hejtiaui& Třeboňského Jua s TmoTé ddto. t l^eboni
k&líchy & jinší kosteluf TécL Svétecký S, 46.
2117.
Hejtnmn Soběslavský Yokovi z Roaenberka: o úrocích 1
B. m. ar. (1491. 31. hřeena). — Orig. ar<A. Třeb.
Urozený pane pane, služba srú YMti napřed poddí
mě lidé YMti z MezimostE za přímluvu vuoroky; i VMti
stivě naložiti, neb sú lidé chudí, a uškodily jim vody i krúj
kupovati. A VMti prosím, račte TMt na[d] nimi nějakú 1
chudí. Abych snad, žě by mohli dáti, nechtěl bych sě k VI
mohli dáti. I což VMt s nimi rozkážete, podtad já sě zach<
Jan Lukovský z Truženic
Urozenému pánu panu Vokovi z Rožmberka oc, pánu mi
2118.
Hejtman Soběslavský Vokovi z Rosenberka; o krávách koupenýcl
Zdeslava z Šternberka. (M)
B. m. 14B1, 14. května. — Orig. arch. Třéb. I. .
Urozeuý pane pane, službu srú VMti napřed po
ráčili ste mi psáti i připiš páně Zdeslavb, jemuž jsem ]
dávám, což sě těch krav dotýče, z kderých Člověka VMti
ste VMt v Uhřích na vojně bylí, stala sě ta věc, žě jes
zběhl, a od toho Člověka Člověk VMti koupil jest krávy pi
platil, a to jest provedl před těmi dobrými lidmi, na kdet
panu Víthovi starém a na panu Václavovi Dvořěcským i
jest pnrkrabě Běchynský na člověka VMti nic nemohl ur
slygevSě, i zložili [s] sebe a poddali toho na VMt a na p
budete, aby VMt ráčili sami o to jednati. I co VMt ráčíte
W^"'
Dopisy B let 1486—1491.
rozkázati, abych já rozkázal na právě Soběslavským jim státi, a žě sé ji
redlivé státi od člověka YMti. Pakli sě YMti zdá toho poddati na pai
nebo na některé dobrě lidi; neb Hniezdo Člověk VMti tak praví, 2ě
Zdeslavově tlověku nevěděl, by sě měl vykrásti z krunta, a dále VMt
zpravíe. I VMti prosím, Žě ho neráéíte opúštěti, nebť jest člověk zach
tn sobota po božím vstúpeníe léta LXXXXI".
Jan Lakovský z Truženic, hajtmaa na
Urozenému pánu panu Vokovi z Roznberka oc, pánu mému milostirému
2119.
Soběslavský hejtman Vokovi z Rosenberka: o dvoru v Řípci. (M)
V Soběslavi 1491, 20. června. — Orig. artA. IVc6. I. A. 1 P. 13 b.
Urozený pane, pane! Službo svů poddánu VMti vzkazuji. A jak(
luje Diviš Malovec na mě, že bych mn jeho lidem křivda dělal v Éípc:
i VMt račte věděti, že jest to dvuor v fiípci svobodný, že jsú prve žád
dvom neslúžili, ktož jest na něm byl; pamětníkuov nenie, aby jiným pá
než VMti přědkóm. A ti lidé, kteří jsú ten dvuor kupovali, (přede mnú
a hned jsú mně přiřkli, žě nechtie jinému žádnému slůžiti, než VMti, li
Diviše budu motci zniknúti. A potom jsú ke mně přišlí, po roce množ h}
jsú mne, abych za ně propustil člověka; a tak jsem učinil, že jsem za
dva člověky a jim výhost dal, jeden jest na těch kruntiech, jakož jsú
a druhý v též vsi za Divišem. A tu jsú mi voni děkovali, že jsem ty 1
pustil k vnoli, a mně slíbili, že VMt chtie za pána vzieti. I toho jsú
do nyn^šieho času ; a já jsem jim zapověděl, by panstvie prázdni byli, ki
dosti neučinili. Datnm v Soběslavi ten pondělí ante festům sancti Johan
annorum ac LXXXXI". Jan Lukovský z Tmženic, hajtman na
DonSka. A také VMt račte dále věděti, že jest ta lanaor něk
v Řípci, a ty jsem jim zapověděl, aby po nich nepásli, a jestliže pásti I
dobytky zajmu ; a lesuov aby všech prázdni byli, aby jim ani prodáváni
VMt za pána vzali. A také já Jich před VMtí svobodna nečiniem, p
z toho dvom VMti předkem složili. I což VMt ráčíte rozkázati vo nict
jse zachovám, nebť jsú nikda vodtud Malovcóm neslúžili oc. A VMti p
k svatému Petru konečně.
Uloženému pánu panu Yokovi z BoŽDbergka oc, pánu mému milostivém
2120.
Purkrabí na Bluboké Vokovl z Rosenberka: o propuštění člověka z Žali
Na Hluboké 1491, 28. října. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6A U. 24.
Urozený pane, pane milý, stažba svú vzkazuji VMti. Jakož sem
Aichiv Četkf XIV.
A. XXV LU. Dodavek It dopúAm rot^ Roamberského á
iTéka pána mého JMti o Jánka z Zalia, žádtye VMt
jropnčtěn, í jeětě neníe propii£t£o. VMti proaím, Že r
činiti a jej již propustiti rozkážete, ponévadž jest V
leb jest již na tom grontha třetí hospodář po otci ji
orom Simonis et Jude apostoiorum anno oc XCP.
Vojtěch z JivoTice, pi
rozentoiQ pánu panu YokoTÍ z Bozmbergka oc, pánu mně
2121.
Petr z Šternberka posílá Vokovi z Rožmberka koi
Vé IMini 1492, 26. října. — Orig. arch. 7¥eb. Famaie
užbu STÚ vzkazuji, urozený pane a šragře mnoj milý.
ňelám. A proto sem prodlil, že sem ho tak dlúho i
y. A milý pane ávagře, divím se tomu, že Šte mí nic
loslati, jakož sem vás prosil; i jestliže byste nynie
( bych já nynie Petrle svého také doma neměl, neb
lomnov odpustiti musil. Ex Lesstien, feria VI. ante
annomm oc XCIl*. Pel
rozenému pánu panu Vokovi z Bozmbergka ac, fivagm mít
2122.
emberka Vokovi z Rožmberka: o novém služebníku Rosei
do Slezska. (M)
Ve Utěni 1492, 13. prosince. — Orig. arch. TM. Fam.
užbu svů vzkazuji, urozený pane a Švpigře muoj milý!
n mne byl, na té cestě k vám jeda. I poslali jsú z
titi, neb jest jim jeětě počtu neudělal. Když jej jm
le nmřel. A tak mi jest ještě dnes přiřekl, Že mimo
se s ním o službu neráčili smluviti. A jestliže ráčíb
hned ku pimu Petrovi pojede. Pakli ráčíte, aby př
! se tak stane, jediné mi to dajte zase znáti. Také, :
e jste mému prvniemu psaní nevyrozuměli o to po
'. tak psanie mé nkaznje, že bych já byl rád, abyštt
rojili, a s Slezí zase jedúce, aby k nám byli do Pra!
aýleno, prosím vás, milý pane gvagře, že někoho kt
i ní^spíeS. A já vám toho rád odslúžím v potřebu va
Dopisy X let 1491—1498. 276
na té cestě i jinde. Dán na Leštně ve čtvrtek na den sv. panny Lncie, annonim
domini oc XCIP. Petr z Štembergka oc.
Urozenému pánu, panu VokoYi z Roznbergka oc, hejtmanu králoY. čes., švagru
mému milému, bud.
2123.
O opravě chrámu Páně v Suchdole. (M)
B. m. a d, (1493). — Koncept arch. Třéb. I. A. 3 K% 63 b.
Jakož YMt rozkázala v Suchdole kostel opraviti, velmi se ti lidé tomu pro-
tivie a pravie, že nemají ani těch koní ani těch vozuov, by mohli les voziti, a po-
trhají se; že chtie raději pryč jíti. A zdá se g. s., že tudy spálenie zbudu. A také
pravie, že oni toho kostela držeti nemohu, než že chtie k zámku jíti.
2124.
Adam z Cimburka žádá Petra z Rožmberka, by přiložil pečef k listu na prodej panství Be-
zdězského. (M)
V Boleslavi 1495, 25. hřema. — Orig. arOi. Třéb, U, 320 C. 1.
Adam z Gimburkga a na Thovačově urozenému pánu, panu Petrovi z Rozm-
berkga, hajtmanu královstvíe Českého, pánu a přieteli mému milému. Službu svú
YMti vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli muoj zvláště milý. Dělám list na prodaj
zámku Bělé a města, a Bezdězi zámku a těch panstvie oc, urozenému pánu panu
Janovi z Janovic, najvyššiemu purgrabí Pražskému a hajtmanu královstvie Českého,
na puol třinádcte tisíc kop grošuov českých širokých. I prosím VMti, že ráčíte vedle
jiných pánuov a dobrých lidí také za mne slíbiti, a pečet že svú k tomu listu hla-
vniemu přiložiti ráčíte ; a já tiemto listem slibuji svú dobru věru VMti, že s toho
slibu a rukojemstvie YMt budete buohda vyváženi beze všie škody vašie. Tomu na
svědomie svú vlastnie pečet přirozenú dal jsem k tomuto listu přitisknuti. Dán na
Boleslavie v středu den panny Marie zvěstovánie, letha božieho oc devadesátého pátého.
2125.
Úřad města Soběslavi svědčí v záležitostí krádeže ječmene. (M)
B. m. 1498, 2. února. — Orig. arch. Třeb. I. B. 7 B. 22 b.
My purgmistr a rada města Soběslave známo činíme tiemto listem přede
vSemi. kdož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budu, že sme šli pro někderú potřebu obecní
ku panu hajtmanu, i nalezli sme lidi pána našeho JMti jménem Řehoře a Emetíka
z Předboře; i pravili sú před námi, že jest pan purgkrabie z Chúsníka poslal ho-
lomka svého k nám, aby Šfávy u pokoji nechali a jeho nestavěli. A on slyše to,
nechtěl s nimi jíti, než šel nahoru na hrad; a my šli sme potom za ním na hrad
85*
Í7G A. XX Vm. DodaveA k dopisAm rodu Soaůnbershého i
před purgkrabí. I mlaTÍli sme, aby Štáva Šel s námi před pa
krabie řekl, že jeho nenie , potřebie stavěti, a pravě, Že jes
manem v kostele. A odí bú řekli, že sme vo neĚpořiech z i
hejtmana sme byli, a on jest jeho kflzal postaviti jeho. A ta
napřed věděti. A pargrabie řekl: když tak jest, Šťávo, tedy i
Item dále vyznali sú před námi spolusousedé naši Til
soukeDÍk, že pravil před nimi Hmoně z Přebore, že když si
hoře Šfáva, tázal se ho Hmoně, kázal-li je ječmen bráti pi
řekl, že nekázal. I řekl Šťáva: mnoho-íi bú ho vzali? A on
k tomn Šťáva: necb beru, až je Čert vezme. A dále jest ml
vovi: Jak si zlý hospodář, že si klisny zmořil, nemaje pice,
rabie Chúsnicl^. A Šťáva jest řekl, že toho nenie, a já m;
se dva vozy, a letošnieho dosti, a ovsa neroláceného; nebo
kerúž sem kupil od vás za nil bielé groáe; a také jest pn
sem vsazen do vězenie několik dní. A dále sú vyznali, že j<
k Tintěrovi do města a slyšela, že by pravil purgrabie, žť
zmořila pro nedbánie, nemizíc píce, kdy jest seděl muž její
k tomn Šťávová 8 pláčem: bnď toho Boha žel, však toho
chovala, ješto muž doma nebýval, tři neb Čtyři neděle chod
sem z těch herek jednn mnsela kázati dobiti, ješto ji křtíce j
slyšel Bpolusúsed náš Sklenička. A dále jest tázal pan hajti
vnoli, aby purgrabie bral ječmen. Čili nic. A on řekl, že i
potom. A též sú pravili ti lidé z Předboře před nimi jako
svrchu píše. A my k tému jich seznánie a pro lepší jistotu svú
k tomuto listu kázali sme přitisknuti, léta oc XGVni" na dei
2126.
Paměf Václava z Olbramovic, kterak hejtman Soběslavský Žaloval
na služebníka jeho Košíka. (M)
7 Soběslavi 1498, 16. února. — Orig. arch. Třeh. Fan
Já Václav z Olbramovic známo Činím tiemto listem
uzřie anebo čtúce slyšeti bndú: Edyž sem šel z kostela před
hodil sem sě k tomn, an mluví pan hajtman Soběslavsl^ kn
rabí Chúsnickémn, před kostelem, a pan Vajce při tom stál
„Žalovalt sem, pane purgrabie, na Košíka služebníka tvého, i
mne v tom a manželky mé litoval ; neb jest mě nešlechetně i
a žeť toho věřím jako dobrému člověku, že toho litovati bu
neb jest mě n^lechetoě zhaněl i manželku, dáviye mně pa
Dopisy f roku 1498. 277
chetaé, a manželce mé lhářky a knrvy knrevské. I nezdálot sě jeho z toho kárathi
a mne v tom litovati ani tomu Těřiti, cožt sem naň ŽaloTal, než ahycfa to naři pro-
vedl. I teď STědomie mám a teď naň to provozuji před těmito dobrými lidmi. " A já
slySe ty řeéi, i sa prve svědom Košíka, že jest vešken nešlechetný a atrhafi dobrých,
a prnovod naň srédomfm, i mluvil sem kn pana Olbramovi vedle pana Vajce, aby
Košíka z toho trestal a jěj vsadil a k tomu pfípravil, aby přidá do domu páně
hajtmaooTa, prosil pana hajtmana i panie manželky jeho pro Buob, pro matka boží,
aby jemu to odpustili, což jest proti nim nešlechetné nepravě mlnvil. A pan Olbram
řekl jest to učiniti a jěj hned k .tomu pfípraviti. A já svrchupsaný Václav k této
své paměti kázal sem svú pHrozenú pečet přitisknuti k tomuto listu; a bylo-li by
toho potřebie, to bych chtěl i ústně seznati. Jenž jest dán a psán v Soh^lavi ten
pátek po svatém Valentinu leth pane dc XCVIII".
Vyznáni Markvarta z Doubravice, že jest vězněm pánfl z Rožmberka. (M)
Na &wnlové 1498, 2. června, — Orig. arch. 7V^. Fam. Doubravic.
Já Markvart z Doubravice vyznávám tiemto listem všem vuobec a přede
všemi, ktož jěj uzřie anebo ětúce slyšeti budu: Jakož sem byl úředníkem a služeb-
níkem vysoce urozeného pána pana Petra z Roznberka, hajtmana královstvie
Českého JMti, a v té slažbě jsa u JMti, učinil sem JMti nepravě a nešlechetně;
kdež pro takový muoj nešlechetný účinek měl sem vedle proviněnie svého hodně
a spravedlivě na hrdle tresktán býti. Jakož jest mne pak JMt chtěl hned hrdlem
skutečně tresktatí, ale k snažné a veliké přímluvě a prosbě vysoce urozeného pána,
pana Oldřicha z Roznberka JMti, kdež jest JMt přímluvu k JMtí učinil ne pro mne,
ale toliko pro mé dietky, ze zvIáStnie milosti při brdle jest mne ráčil zachovati
a vězením zavázati. Protož JMtí z takové milosti, kterúž jest mí učiniti ráčil, po-
korně děknje, vyznávám tiemto listem, Že sem JMti vězněm až do smrti své, a slíbil
sem a mocí listu tohoto slibuji svú Čest a vieru, v tom vězení se proti JMti zacho-
vati, jakož na vězně slnSie. A když by mne JMt obeslal a stavěti mi se rozkázal na
kterýkolívěk Čas, tehdy se mám a mocí listu tohoto slibuji postaviti v JMti moc,
bak jakožto vězeú JMti, aby se mnú jakožto s vězněm svým JMt učinil, což ráčí.
A toho vězenie nemám aniž mohu prázden býti nižádným vymyšleným obyčejem, leč
bych skrze JMt dobrovolně propuštěn byl, v tom sobě nic ve všem světě ku po-
moci nebera nižádným vymyšleným obyčejem. Pakli bych se k takovému obeslání
a, napomenutí nepostavil, tehdy sám na se vyznávám tiemto listem, že sem zase v ta
rínn straceníe hrdla upadl. A kdež bych od JMti zastižen byl. mám vzat býti a bez
milosti hrdla stratiti, kdežto ani glejtové ani nižádní iirejanci nemfyí mně v tom
278 A. XXVm. Dodavek k dopiaAm rodu Ro3et^>er8kéh,
pomocmí a prospěáni býti obyčejem DÍžádným. A jestliže by
pana Petra z Roznberka JMti smrti neuchoTal, prve nežli i
a poTÍODOst téhož vézenie má státi oa JMti brathe, ]e
T kterýmžto vězeni mám, povinen sem, svú čest a vieru sli
váti vším tiem spnosobem, jakož Bvrchnpsá&o jest, věrně, pí
fortele vfielikterakého. Tomu na svédomie pečet sv6 vlast
listu dobrovolně; a pro dalšie toho svědomie prosil sem
z Dobrohostě, purkrabí na Krumlově, a Yolkéře Olbram
vlastnie pečeti přitiskli k tomuto listu, sobě však a svým
jest dán na Krumlově v sobota před Letnicemi léta od nar
cieho čtyřstého devadesátého osmého.
2128.
Erál Vladislav Petrovi z Božmberka: o v^nl piva po r.
V BučHné 1498, 10. srpna. — Orig. arcA. Tfeh.
Vladislav z božie miloBti Uherský, Český oc král t
Urozený věrný náá milý! Věz, že jsú na nás vznesli opa
města našeho Kolína, kterak by v okolních všech téhož m
a výsadám piva vařili i odjínad téměř až k samému předu
všecka obec veliků Škodu měli; kterúžto věc vysoce sobě c
za milostivé opatřenie prosili, abychom na ně takové ško<
svobodám dopáštěti neráčili. Pak my chtiece jě v tom, ja
tak aby svobod svých volné beze vší překážky užívati t
kolivěk od Bvrchupsaných měšťan požádán budeš, aby jim a
v jich svobodách překáží, rok vo to před se složil, a s ji(
před sebú státi rozkázal; a nahlédna v ně, konec jim vo
aby žádné straně na spravedlnosti její v ničem ukráceno nt
by tíž Kolínští lepší spravedlnost měli, než strana druhá,
jim viece od žádného v tom pivě vařenie a vozenie proti
nebylo. Dán na Budíne v pátek den svatého Vavřince, lett
ského Vm a Českého XXTII.
Urozenému Petrovi z Rožmberka, haiptmana královstvie Cdské
Poinámka ,ComiaÍ8BÍa proprÍ4 domini regis" stojí nthofe, & nikoli,
2129.
Král YladlBlav Petrovi z Božmberka: o zápisech Budějovic
V Budiné 1498. 1. listopadu. — Orig. arcA. Třd
Vladislav z božie milosti Uhers^, český ac krťU
liii
Dopisy a iet i498 a 1499. 279
eaý Yémý náš milý! Poručili jsme i také rozkázali akrze psanie nafie opatrným
mÍBtrn a konšelóm města BadějoTÍc, včniým naším milým, aby zápisy na některé
kteréž oni držte, před tebú okázali o svatém Martině teď najpir příštiem. Jestliže
)kázali, pošli nám toho pHepis; pakli sú neokázali, porůěiemeC, aby je k torna
napomenul, aby právo své okázali k těmto všem, kteréž teď na ceduli*) po-
me; neb jest ten plat někdy Hyne k Bechyni vybieral, kterýž jest do komory
i příslušel; jakým pak oni to právem držie, tomu bychom chtěli rádi rozumětL
na Budíne na den Všech Svatých, království našich Uherského devátého a Če-
o dvadcátébo osmého. Ad mandátům domini regis.
Urozenému Petrovi z Rožmberka, hajthmana královstvie Českého, vémémn našemu milému.
[* Na ceduli jest napsáno :] Litvinovice, Mokrá, Dvory, Vrba Německá, Vrato,
e, Puhorka, Lince, Vrba Česká, Ladaš, Rožnov, a k tomu jsú mlýnové a dvorové.
2130.
Petr z Rožmberka Budéjovidiým: aby okázali zápisy na vsí. (M)
Na ^umlově 1498, 25. Ustodadu. — Eonetg^t arch. TřA. 11. 31. 1.
Služba má, múdří a opatrní súsedé mílii Jakož jste některé z spoluměštan
■h ke mně poslali, když sem teď nyníe při svatém Martině v Praze byl, ozna-
c mi, kterak jest JKMt vám rozkázati ráčil, kteráž spravedlnost na některé vsi
QÍe vašeho máte, abyste přede mnú okázali, a vy že ste toho na ten čas pro
prázdněnie jarmarku učiniti nemohli, kdež sem já týmž posióm vašim pověděl,
loe jest o té věci od JKMti žádné rozkázánie nedošlo oc: i teď včera přinesen
ist od JEMti, kteréhož vám připiš posielám; kdež vedle takového JKMti roz-
nie na vás žádám, abyste mí tu spravedlnost vaši, kteráž na ty vsi máte, oká-
abycb já je opatře, v tom se dále zachoval, tak jakž jest JEMt rozkázati ráčil.
CnunloT dominica sancte Katharine annornm LXXXXVIII".
Petr [z Rožmberka] Budějovským.
2131.
Pavel Malovec hejtmanovi na Soběslavi: o jakéms Němci. (M)
V Táboře (před 1499). — Orig. arch. Třeb. Familie MáUmec.
Službu 8v6 vzkazuji, urozený pane hajtmane, přieteli mJij milý! Jakož sem
psal o toho Němce, kerýž se přikázal do čerůovic, žádaje, aby mí se od něho
redlivé stalo : i prosím, milý pane h^tmane, daj mi znáti, k vám-li čili ku pana
rabí Ohásnickému mám o to hleděti, a kde a kdy mí o to rok složen bude;
) mi znáti, za to prosím. Bán na Táboře. Pavel Malovec z Pacova.
Urozenému pana Václavovi z 'Hébomyalie, hajtmanu na Soběslavi, pKetelí mémn milému.
280 A. XXVIIL Dodavek h dopúAm rodu Bosettberského
2132.
Petr ze Šternberka choti Petra z Rožmberka : o novém služebníku, o ]
S. m. (1499 í 9. prosince). — Orig. arch. Třeb. Fam.
Má milá Petrová! Teď YMti komorníka posílám, kte
zchváleD jest. Bnde-U dobrý, prosiem, račte naň laskari býti
prosiem, račte rozkázati kázati, bych pánu vačemn paal. Tak
oeviem, kdy doma hledati. A oeviem, proč mi nerozkázal k
VMti psal, že chci přijeti, když káže. Daj Bfth, abyste se 1
bych já VMti vobima pMl. Psáno mú mká v pondělí po Ma
I
Mé milé paní sestře, p&uf Petrové z R[o]zDberga oc.
2133.
Petr z Rožmberka své choti, Alžbété z Kravař: o úmrti j<
B. m. 1^9. — Současný přepis arch. Třeb. Fam. Bi
Alžbéto, manželko má najmilejáí! Čím věci žádostí
noTÍn o zdraví bratra tvého a Švagra mého najmil[e]jŠieho, tiei
kaéze FnlSteina nesmiemě zarmúcen sem, neb mé jest včín
čtniádctý den měsíce února, to jest první štvrtek v pnos
8 tohoto vědného [sic] světa hošků vuolí povolán jest Kdežto
novin na tento Čas nic nme jest v těchto ve všech věcech b:
kostí a hořkostí obklíčieti nemohlo, jako tato příhoda, v kt
miI^je dnše má. Keb zajisté nemiloval sem jeho jako švagr
najmUejšieho. Ale poněvažd se tak líbilo pánn Bohu včemohť
protieviti vuolí jeho svaté milosti, ale toho na jeho svaté m
žádati, aby jeho své svaté milosti účastná učiniti a v nebesk;
odpočinuti dáti ráčili. Protož, najmUejší manželko, za to te
také laskavě prosím, aby všecku žalost opúštěti tu věc milén
neb jest neumřel bratr tvój, ale předcházeje nás s biedy této
v odpočinutí pokojném s Kristem a z jeho vyvolenými, kdež
za nás hnohdá účastnost mieti hadem, jakožto kněze našeho
Buoh vie, velmi nerad zamucnji, ale nezdálo mě se slušné
a zvláště proto, aby zah mše svaté spievány byly, o kteréž
píši. Datum anno oc LXXXXIX.
2134.
Jan z Švomberka Petrovi z Rosenberka: o propuštění d
V Strakonicích 1501, 3. prosince. — Oriff. areh. TřA. I.
Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli mi
Dopisy 0 Jet 1499—1604. 281
mi píšete, abych s Janem Nebřehovským promluvil, aby vám toho člověka propustily
kterýž by sě chtěl za vámi osaditi, oc : i račtež věděti, že jsem s ním s pilností o to
mluvil, a on mi to dal za odpověd, že týž člověk má některaké záštie s některýpii
jeho lidmi, a když s nimi srovnánie o to vezme, vám rád chce jeho propustiti,
avfiakž v takové dobré vuole okázanie, když by sě kdy který též člověk váš za ním
chtěl osaditi. Také mi píše úředník váš Fencl, abych sě též k Řepickému přimluvil
o propuštěnie vám člověka jednoho kováře : i věztež, že bych to byl učinil dávno,
ale že Ěepický jest na Dievčicích, a jednéť na Řepici bude, rád to učiním pro vás
a s ním mluviti o to budu; nebof netoliko v tom, ale kdež a což bych mohl vám
k vuoli učiniti, rád to učiním. Datum Strakonícz, feria Ví. in vigilia beate Barbare
virginis 1501. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc.
Urozenému pánu panu Petrovi z Bozenberka oc, pánu a přieteli mému zvláště milému.
2135.
Jindřich z Gutšteina Petrovi z Rožmberka : aby stál s ním na roku s Mikšem z Kolovrat. (M)
V Tachově 1502, 27. eáří. — Orig. arch. Třéb. Fatn. v. Gvttenstein.
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a švagre mój zvláště milý!
A jakož jsem k vám posélal pana Hruozu, co se raněnie a příhody mé dotýčě
s panem Mikšem z Kolovrat, tu jste mi příatelsky vzkázali, žě se mnú ráčíte státi.
Protož VMti oznamuji, žě mám s ním státi na svatého Martina po datum listu
tohoto nejprve příštieho [11. listop.] na hradě Praskem v soudě komorniem k koneč-
nému rozsudku. Pane a švagre mój milý, já vás se vší pilností prosím, žě na ten
čas, totiž na den svatého Martina svrchudotčěného, do Prahy buohdá přijedete a se
mnú, s pány bratry i s jinými pány a přiately mými stanete, mně radni a pomocní
budete podle spravedlnosti mé. Bez pochybnosti doufánie plné k vám jmám, žě to
pro mne, pro pány bratry mé učiníce, k tomu se času uprázdníte a podle mne
s jinými pány a přiately stanete. Toho já VMti s bratřími, s jinými pány a přiately
svými vdycky rád zasluhovati budu. Datum [v] Tachově, f. in. aute festům sancti
Wenceslai annorum domini XV^n. Hendrych z Gutšteina a na Tachově oc.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu švagru mému zvláště milému dd.
2136.
Jan z Šelnberka Petrovi z Rožmberka: o nápadu po Zmrzlících. (M)
B. m. (1504). — Orig. arch. Třéb. FamUie Zmrzlík.
Muoj milý pane synu! Což se toho nápadu dotýče po Zmrlících, vězte, než
jest mne došlo vaše psaní, že sem já s králem JMtí vo to uhodil tak, že sě JMti
vod té kůže také řemen dostati měl. Neb jest zde byl pan Hroznatá,*) a k pří-
AichiT Čeéký XIV 36
282 A. XXVm. DodavOt k dopisům rodu Soaenberskéht
mluvě paaa bratra vašebo a paoa Strakonického dal jest Ji
strotk&T bez nápadu ; a přijel jest von prre, vaše než psaní
již zemřeli, vo tom nebylo zde nic slySeti, neb jich ySech 1
kolivěk jest, račte pilně 8& ptáti, a zemřeli-U by, spéSně m:
k vám v tom Tokázati chci, jako votec k Bynn. — Véci i
Bohn, dobře stojí, a s kynštartem má konec takový, jest
vgebo dobrého; co a jaká somma jest, vo tom jeáče nemn<
in generali, Že sem nikdy neslýchal ani čítal, aby pojednú
poddaný spolkem vfce dal. Mějtež sé dobře, věrněC vám tol
obovi vodě mne i vod mého Jiříka prosím službu raíte
jakovou. Jan z Scbeli
Paou a synu mému milému panu Petrovi z Rozobe^ka.
*) Hroinata i Vrtby jmenovin byl r. 1(>04 od krile VladbUra p
atalfch po JarosIftvoTi Zmnlíkori ce STojšlnk; Pamitky arcL IX. 948.
2137.
Opat kláátera Třeboňského Petrovi z Rosenberka: o povznefi<
V Třeboni 1505, 23. iervna. — Orig. arch. Třeb. I.
Vysoce urozený paue, pane muoj milostivý. Motlidl
všeho dobrého VMti z Častným zdravím buď dána, pře mm
nemoci z úřadu mého, kterýž jsem VMti psaním viec neb [d
přijel, tesknosti a příliSně starosti přidává ustavičné myšleni
kterůž máme pro nebezpečenství; a kterak bych takovýcl
jiných mphl pád odjieti, rozličně mysle, jinde než v učených
koDventhn nenie, toho najíti nemohu. Skrze tu věc byl st
do Viedně na učenic poslati bratří; neb slovo vuodce, (s
jámy), tak nebeského znie, aby ti písmen jsúce osvieceni 1
nebezpečenství takové odjieti mohli ; ale již mysl jiná die,
mistra učeného neb doktora, kterýž by ne dva ale X n<
doma B menším nákladem vyzdvihl, do svého konventhu p
ke mně mistra Thomase ktmovníka kostela Praského uči
oplaty k tomu jistě učeného starati sem chtěl, anebo do V
torům, kteiýž učené znamenité doktory má, tiem zpuosobf
mohl a uměl lechčejšf cestu bratří učiti naáě, psáti. I milos
tečně v tom bez konce neužitečného nepočel, prosím pokorní
kterak bych limysl ten dobře skončiti mohl, po tomto posl
by sě v tom něco zdálo lepSieho, já hotov jsem, bez poruče
rozkázati, neb již Čas veliký, zvláštním poslem, jest toho jedni
Dopisy 0 let 1504—1607. 283
prosím za lásku i s konventhem svým. Datum ex Trzebon nostro monasterio anno
1605 die Yígesima tercia mensis Junii.
Kněz Bohnslay z Poběžovic, nehodný kláštera Třeboňského opath.
Vysoce orozenému pánu, panu PetroTÍ z Bosmberka a na Erunúoyé oc, pánu mému
přemilostiyému.
2138.
Purkrabě na Hluboké Petrovi z Bosenberka: o propuštěni jednoho člověka z Ševětína do
Kostelce. (M)
Na Hluboké 1506, 24. května. — Orig. arcb. TřeK I. B, 5 A U. 24.
Urozený pane, pane mně příznivý, VMti službu svů vzkazuji. Vznesl jest na
mne Blažek, Pouruv syn z Ševětína, žě by se chtěl za pánem mým JMtí osaditi
v Kostelci pod Počtainem, a při tom mne zpravuje, žě by VMti grunth tu v Ševě<
tíně, na kerémž jest otec jeho seděl, dobře osazen byl. I VMti já prosím, žě jemu
ráčíte vajhost dáti pod pána mého JMt. Ex Hluboká dominico ante Urbani anno
oc VI®. Albrecht z Bajšova, purkrabě na Hluboké.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmbergka oc, pánu mně příznivému.
2139.
Hejtman iŤeboíuský Petrovi z Bosenberka: o propuštění vězně. (M)
V TiOoni 1507, 7. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. SBC. 18.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú VMti napřed vzkazuji, mi-
lostivý pane. Račte VMt věděti, že Blaže z Vlkovic vždycky na mne běhá o syna
svého, kterýž u vazbě v Třeboni sedí, a pravie, že biřic sobě od téhož Blažova
syna od seděni velmi mnoho počítá. I prosím VMti, jestli možné VMti, že ráčíte
s ním milost učiniti, a jeho z toho vězenie propustiti. Ex Trzebon dominica post
festům s. Dorothee virginis annorum oc XV^ septimo.
Wolff Cinišpan z Heršlaku, hajtman na Třeboni.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Boznberka oc, pánu mému milostivému dán.
2140.
Hejtman Soběslavský Petrovi z Bosenberka : o potrestání paliče města Miličína. (M)
V Soběslavi 1507, 22. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6B C. 11 d.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú poddánu vzkazuji VMti. Vězně,
kteréhož mi pan Petr Holický poslal JMt, který nynie při pálení Miličína byl, že
opět druhá strana vyhořela, že málo zuostalo, tiem sem se rozkázal ujistiti, a jest
ujištěn vedle vSie potřeby až do rozkázanie dalšieho VMti. Kdež teď pak list páně
Holického JMti posielám VMti, jemuž VMt porozumiete ; i puokud VMt v tom ráčíte
86*
284 A. XXVin. Dodavek k dopisům rod» Rosenberakého
rozkázati, baď jeho oa Benešor poslati aneb mistra ráčíte-
zdá, že na jeho osobě neaie zdráv, protož abyste VMt ner
vyptalo puotud, puokudž by se rozkázanie VMti stalo, a p
byla. Neb se ten lotr přiznal. Že jest při tom kladení ohn
Vm grošuov dali. Datum Sobieslaw, feria V. ante aancti Gi
Eynart z Říčan,
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Boznberka oc, pánu i
2141.
Hejtman Ttebohsky Petrovi z Bosenberka; o zlodéjí v Lil
V Třebom 1507, 28. července. — Orig. arch. Třeb. I.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů pode
zuji, milostivý pane. VMti věděti dávám, kterak včera k
sedláci, lidé kněze opatha Třeboňského, přivedli jednoho mlí
vězenie, kteréhožto jsú zastihli, an se jim do jích pokojuov
na poli vedne dělali; kterýžto pacholek prve také u kněze
službě šafářce v Upatovicích pokradl peníze, kdež jí zase
I což VMt s tiem ráčíte dále rozkázati, račte VMt Petrov
dáti ; neb já dnes do MiliČína juž jedu. Ex Trzebon, fena IJ
hospite domini annorum oc XV^ septimo.
WolťF CiniŠpan z Heršlaku,
Urozenému pánu panu Petxovi z Boznberka oc, pánu mém
2142.
Bratíí z Bisenberka Petrovi z Rožmberka: o pomoci proti Zd
Ve Švihově 1507, 5. eáří. — ÍVcpw arch. Třeb. Fami
Službu svú vzkazujem, urozený pane a příteli náš m
oznamujíce nám, kterak by Zdeněk Malovec nesnáze nějaké
jiné nemáte, než že s ním zajdete, žádt^fce nás, abychom
byli, a kdybyste nám oznámili, abychme vás pomocí naáí g
a příteli, račte věděti, že z té příčiny jsme vám tak dlot
pana Břetislava bratra našeho doma nebylo, a v tom jsme
vám společně odpověd dáti mohli. I račte věděti, že ten úe
třeba vaše byla a co na vás přišlo, a vy nás žádali, což by
vás učiniti jako pro přítele, chtěli bychme se slušně dáti na
nico post 8. Aegidii anno se 1507.
Vilém, Jindřich, Břetislav, Václav
Urozenýmu pánu, panu Petrovi z Rožmberka a na Erumlovi, pé
Dopisy 0 let 1507—1512. 285
2143.
Petr z Rožmberka dekuje bratřím z Rísenberka za jich ochotu. (M)
V Krundově 1507, 10. eáří. — fířqňs arch. Třéb. Famůte Eiesenberg.
Službu SYÚ vzkazují, urození páni a přátelé mojí mílí! Jakož mí píšete, což
se Tzložení mé žádostí na vás pro pana Zdeňka Malovce dotýče, že byste mi z té
příčiny tak dlouho odpovědi nedali, že pana Břetislava bratra vašeho doma nebylo,
očekávajíce příjezdu jeho, abyste mi společní odpověd dáti mohli ; při tom mi úmysl
váš oznamujíce, kdyby potřeba má byla a co na mne přišlo, a já vás žádal, což by
vám možného bylo pro mne učiniti jako pro přítele^ že byste se chtěli slušně dáti
najíti: i milí páni přátelé, z takové vaší přátelské odpovědi já vám velmi děkuji,
a neřku děkují, ale chci se vám vším dobrým přátelstvím oplatiti, jakožto pánům
přátelům mým milým. Ex Krumlow, feria VI. post Natívitatem beatissime Marie
vírginis anno 1507. Petr z Roznberka.
2144.
Hejtman Třeboňský Oldřichovi z Bosenberka: o zvéři, o suknu, o hlásném. (M)
V Třeboni 1509, 20. řijna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 W% 15.
Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú poddánu napřed YMti vzka-
zuji, milostivý pane. Teď YMti posielám tři srny a tele zvířátko mladé, které sme
tento týžden uhoníli. A račte VMt věděti, že zvěři okolo Třeboně mnoho nenie, než
na Radonicských lesích dosti zvěři jest; ráčíte-li VMt rozkázati tam honiti, račte
VMt oznámiti. Teď YMti posielám postav sukna vlčatého od Eřišfana súkeníka;
račte YMt Ym kop míšeňských za to sukno poslati, a laciněji nemohli sme s Vin-
cencem písařem stržiti. A jsú-li ta kola hotova, o kteréž jest YMti Vincenc písař
psal, račte jě VMt na Vidov rozkázati okolo druhé sobothy poslati, a tak by zase
na vuoz mohli hrách YMti nabrati. A jakož ste VMt ráčili Vincencovi písaři psáti,
což Marka dotýče, jestli by mohl hlásati: mluvili jsme s ním oba dva; praví, že by
tomu dosti učiniti nemohl. Tiem se VMt račte zpraviti. Ex Trzebon, sabato in pro-
festo XI** virginum annorum oc XV^IX®. Litvín z Todně, hajthman na Třebonie.
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka oc, pánu mému milostivému.
2145.
Úředník l^eboňský Petrovi z Bosenberka: o louce medové a o nalezených penězích. (M)
V Třeboni 1512, 19. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 4E. 50 b.
Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější. Službu svú poddánu s plným
poslušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. Vít postřihač, VMti poddaný
z Třeboně, prosil jest mne za psanie k VMti, což se té luky medové dotýče, kdež
286 A. XXVIIL Dodavdt h dopMkn raďw BoietAenWio
sem s VMtí v kuchyni na Třebonie mlnvil. I ráčili ste VMt
úředníky na ohledání na ta lúkn poslati. A mlynář švagr
VMti z^tra bnohdá stavěti o ty peníze nalezené. £x ']
octanam assnmptionis sanctissime virginis Mane annomm oc
Vysoce nTOEenáma pánu, panu Petrovi z Boznberka & pána méi
2146.
Petr z Rožmberka Emiinovi z Lichtmbnrka : o dlubn jehc
VEnmOovi 1514, 23. iivétna. — Orig. anh. Tř<i>. Ftm
Složbn STú vzkazuji, nrozený pane, pane pfieteli m\ý
placenie, ktei^ž je vám ujec rnnoj, hrabe z Hardeka oc, dli
za týž dlnh rnkojmie. I vězte, že se mám sjetí tento pont
vyáSfm panem purkrabí Pražským v Sedlčanech, kdež tu tak
dánie spolu také někteří rnkojmie, kterýž jsů vám za ujce mt
tom čase chci já o to s pilností mluviti, aby vám zaplaceno
díln dotýěe, jestliže vám dáno nebnde o suchých dnech letnií
přlpsánie svého díl svuoj položiti na Pražským hradě u Johani
Ex Krumlov, fería m. Rogacionum auno ac XV^XIIIP.
Urozenému pánu, panu hajmanovi Emíinovi z Licbtmbui
mému milému.
2147.
Soběslavští Pepovi z Roseuberka: proal o faráře Mal
V Soběslavi 1515, 13. hv&na. — Orig. arch. 7Ve&. 1.
Urozený pane, pane náá milostivý. Služba svú poddán
VMti vzkazujem. Milostivý pane! Kdež jsme VMti prve p
pána svého mUostivého, abyfite nám VMt ráčili k tomu radii
fa[rá]ře Malšického: i milostivý pane, vždy VMti pokorně pi
milostivého, že VMt ráčíte nám k tomu raditi a nás v tom >
prvnieho nemáme, a v tom jse mnohé služby božie obmešk
poved VMti pokorně prosíme po tomto poslu. Ex Sobieslaw d
stonem domini uinorum oc XV^V. Pnrgmistr a i
Urozenému pánu panu Petrovi z Roeanbergka ac, pánu nai
2148.
Cech sladovnický v Soběslavi Petrovi z Rosenberka: o nepoct
Hubáčka. (M)
V Soběslavi 1515, 27. Ustcpa^. — Orig. arch. Třeb. I.
Urozený pane, pane nᣠmilostivý. Službu svú poddán
Dopisy 0 Ut 1612—1516. 287
napřed VMti vzkazujem. Milostivý pane! Raftte VMt věděti, že jest předstúpil před
nás do cechu našeho plného Václav Hubá&ek, spolumistr řemesla našeho sladovni-
ckéhOy žádigíc nás, abychom jemu povolenie dali, aby on Šteffle spolusonseda našeho
za učedlníka řemeslu našemu přijal; kdež jsme my toho povolenie dali, ale však tak,
aby se v tom učení zachoval, jako na učedlníka slušie podle zřiezenie a obdarovánie
cechu našeho. I YMt račte věděti, že jest se v tom nezachoval i s mistrem svrchu-
psaným, že jsú spolu slady ssajpali a sobě spolu k ruce dělali; i tu jsme Václava
Hubáčka před se obeslali a k němu jsme mluvili: Proč jest se tak v tom neza-
choval podle zřiezenie cechu našeho? A on pověděl, že to pro svuoj nedostatek
učinil. Dále jest pověděl, že jest mu odpustil, aby on sobě týž ŠtefiPl u něho sám
slady k ruce dělal; ihned jsme k němu na sladovnu šli, a k němu jsme mluvili,
aby nám věmú pravdu pověděl, co by Šteffl u něho obilé a sladuov měl. A on
pověděl, že in| sladu a některý t.*), a první jeden slad opověděný; a my jsme jeho
skrze to kázní trestali skrze takový výstupek a na tom jsme byli v cechu zuostali:
když by z kázně vypuštěn byl, aby uručil, aby těmi slady nikam nehýbal bez vědo-
mie VMti. I přes to prese všecko pan hajtman jej kázal z kázně vypustiti bez
vědomie našeho, a my jsme dále s tiem nevěděli co činiti. Dále, milostivý pane, VMti
pokorně prosíme jako pána svého milostivého, že VMt podle prvnie žádosti a spisu,
kterýž jsme VMti poslali, že VMt ráčíte nás v tom ochrániti, abychom mohli nějakú
živnost dostatečnější od VMti mieti. VMti pokorně za milostivu odpověd po uka-
zatelech listu tohoto prosíme. Ex Sobieslaw, feria in. post festům s. Eatheryne vir-
ginis annorum oc XV^XV.
Cechmistři i všickni mistři řemesla sladovnického města Soběslavi.
Urozenému pánu, panu Petrovi z Boznberka oc, pánu našemu milostivému.
*) t čte 86 Sběr, lána.
2149.
Soběslavský hejtman Petrovi z Bosenberka : o jednání svém se sladovníky. (M)
B. m. a r. (po 27. listopadu 1616). — Koncept arch. Třéb. I. B. 6A Z. 8f.
Milostivý pane. Edež jste mi VMt rozkázati ráčili, což se sladovníkuov do-
tyce, abych některé z konšel k sobě přijal a list cechovní před se položiti kázal,
i list, který jsú VMti psali, aby jim také přečten byl, a při tom z čeho by Hubáčka
podle listu cechovnieho viniti chtěli, kterými slovy, abych to sepsal a VMti poslal:
i VMt račte věděti, že jsú mi za odpověd dali, že oni viec jeho viniti z čeho ne-
mají, než to, což jsú VMti prve psali i list cechovní při tom posielali, kdež teď
ten list VMti zase posielám, který jsú VMti prve psali; i což v tom VMt dále
rozkázati ráčíte, že oni při tom se tak zachovati chtějí.
[Panu Petrovi z Rožmberka].
288 A. XXVUÍ. Dodavek k dopísím rodu Sosei^rského do
2150.
Hradecký hejtman úřednikn na Třeboni Vincencovi : o poilan;
V Jindřichově Hradci 1516, 4. ledna. — Orig. arch. TVei Faim
Pane VíDcens, příteli milý I Ted posílám pána tvéma J
poručiti koupiti od paní Důry. Jinač sem jich nemohl koupiti i
Pavlem, než za XXXVm £P. I ráčil pán JMt po MathúSovi i
žatí, abych je toliko na Třeboh poslal a formana zjednal;
a formanu máte dáti 1 kopa a Ij. t ovsa. Pakli chcete tot
Enimlov poslati, mně b; se zdálo i pana Pavlovi, abyste se
na místě, a s ním smluvili fbru, nebt jest forman dobrý člově
ceno od pána JMti o záplatě těch vín, paní Důra prosí, žeby ,
co míkžte najspfš, žeby ráda sobě jiných vín nakoupila. Ex fí
ante Epíffaniam domini anno ac 1516. Rynarth z Říčan,
Panu Vincencovi, oufedlnlkn na Třeboni, přieteli dobrému.
2151.
Sobéelavítí Petrovi z Rosenberka: proal o kněze z Vím]
V Soběslavi 1516, 1. břema. — Orig. arch. Třeb. I. A.
Urozený pane, pane náš milostivý. VMtí službu svú poi
Senstvlm vzkaznjeme. Kdež sme s VMtí mluvili, když jste VMt
o toho kněze s Vimberka, že by n nás farářem býti chtěl, i
ráčili, že nám YMt odpověd toho dáti ráčíte, když pán Bi
vrátiti. I račtež TMt věděti, že týž kněz jest u nás a toho
prosíme, že VMt ráčíte nám to oznámiti po tomto poslu, i
ňm n nás poddati, abychom my jemu věděli, co za odpověd (
jest ho svědom kněz děkan Eramlovský; jestliže byšte YM
tázku učiniti, hodíl-li by se a nás za faráře býti, to jest při
sabato ante dominicam letare annorum ac XVXVI.
Purgmistr a radí
Urozenému pánu, pana Petrovi z BoznbeAa se, pána nafiemt
2152.
Hejtman Soběslavský Petrovi z Bosenberka: o naložení s
V Soběslavi 1516, 17. táH. — Orig, arch. Třeb. I B.
Při tom*) VMti oznamigi, Že mám a vězení čtyři vězí
šicích již minulu neděli při posviecení skrz rozkaz Jakuba p
příčiny, že jsú Petrovi hudci zrádci jeden z nich dával pro zl
Dopisp í Ut 1516 a 1517. 289
ri zvěSeni, mlnTíce k němu, žé jest ty dobrý pacholky zradil.
ikíiba písaře vyrozaměl, byť nebylo lidí a jeho, že by jej byli
mali, z té roty pátý ušel ; i jest jeden hudec a tfí jsú rybní-
VMt příčiny, ráčíte t tom rozkaz očiniti, račte mí oznámiti,
tráviti ; neb mi pan Švamberk o jednoho píše, dotýkajíc v listu
o na rukojmě dal, kdež jsem to bez vědomí YMtí učiniti oe-
ria IIU. post s. Ludmille annd 3C XV^XVI".
Václav Tučap, faajtman na Soběslavi.
pano Petrovi z Boznberka oc, pána mému milostivému,
oditřiieok.
2153.
a^Stl Petrovi z Boaenberka: prosí o fáráte. (M)
i 1516, 4. Hjna. — Orig. areh. TYeb. I. A. 3 K<^, 24.
pane néé milostivý. YMti napřed svú službu poddaoú s plným
ae. Milostivý pane! Kdež jsme VMti prve žádali o faráře
ibyšte VMt, jakožto pán náš milostivý, nám k tomu radni
i tu jste VMt povédčtí ráčili, že VMt s strany jedné ptáti
také s strany druhé ptali. I VMt račte věděti, že jsme po-
e VMt nějakú námluvu mieti ráčili s knězem Jiříkem prvním
nynie v Hradci Jindřichovém kazatelem jest, že by on zí^e
I pokudž jest VMti to vědomo, VMti pokorně prosíme,
ívého, že VMt nám to oznámiti ráčíte po tomto poslu; neb
ST. Havla, abychom my uměli se tak zpraviti podle rozkazu
bato die s. Fraucisci annorum oc XV^XVI*.
Purgmistr a radda města Soběslavi,
panu Petrovi z Roznberka oc, pána naiemu milostivému.
2154.
snberka: o obstavení jejích spolusouseda Kazpetra pro dluh. (M)
1517, 8. břeena. — Orig. arch. Třeb. I B. 5 AP. 16 b.
)aae náš milostivý, VMti napřed službu svú poddaná s plným
ř pane! Kdež VMt panu hajtmanu psáti ráčíte, což se Eaz
irýž VMti píše, pří tom posielati ráčíte pro nějaké obstaveoie,
obtěžoval, abychom toho VMti zprávu dali: i VMt račte vě-
lined před se obeslali a jemu psanie VMti oznámili. Kdež on
zprávu učinil, že když jest mu rychtář Tháborský list psal.
290 Á. XX VIII. Dodavek k dopisAm rodu BoBctiberského
žádaje toho na něm, jestliže by Kaz Petr tu v Soběslavi na
podle práva obstaven byl pro dlnb nějakého Tomše z Tábo
bylo, ale statek, kterýž by tu měl, aby též obstaven byl; í
ukazatel, že což za právo, všecko učiniti má s plnu mocí,
borský v témž listu psal. A on rychtář Soběslavský k témuž
že Kaz Petra zde nenie, než statek jeho jest. I poněvadž
psanie pana rychtáře vaSeho, že má& plnu moc obstaviti, i n
se kým vyrufiiti, já tobě práva neh^fm. A on posel pověděl
ručiti. A rychtář pověděl: Poněvadž se nemáá kým vyrufi
slavného přijietl nechci; í pověziž panu rychtáři vaáemu, ž
pokládám, aC témuž TomSovi státi na ten den rozkáže, a já
dni obeslati chci. A rychta že jest tak učinil a Kaz Petra
stál tak na ten den, a TháborŠtf nestáli. A rychtář že jest E
něvadž Tháborští podle mého oznámenie nestojie, hýbni t
chceš, jakž se tobě líbí; neb jest tobě nikdy ode mne pod
Es Sobieslaw dominico die reminiscere annorum oc XVXV]
Pargmistr a
Urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pánu naše
2155.
Písař (?) Jakub Petrovi z Roaenberka : že Třeboňfitl na
V Soběslavi 15Í7, 17. dubna. — Orig. arch. 7¥e6. I
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu sv
YMti napřed vzkazuji. Pni^mistr a konšelé Třeboňského (
krycí ku potřebě YMti na krov v bradě dělal. I žádal jes
do cihlny k té potřebě nakupil; učinil sem mu v tom od;
vědomí VMti a vuole učiniti nezdá, leč v tom rozkaz od ''
by první cihlíř Bndějovský, když jest k obci cihly dělal, o
býval. Toho sem se na purgmistru vyptal oc, i jestliže by
nebyla nakupena, pověděl, že v to hned vstúpiti nechce. ]
aby mná nic obmeškáno nebylo; i pokudž VMt ráčíte v U
mi psaniem VMti oznámiti, abych se věděl Čím zpraviti a
Soběslaw, feria VT. post pasce anno oc XVXVII".
Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na
lostivému.
Dopisy g rohu 1517. 291
ě
2156.
Petr z Bosenberka syému hejtmanu na Soběslavi : o propuStění spolusouseda Deštenakého. (M)
Na Krumlově 1517, 2. eáH. — Ong. arch. Třéb. I. B. 5BP. 31.
Tučape milý. Píší mi teď poddaní moji Deštenští, jakož z listu jich, kterýžť
posielám, poroznmieš, přimlúyajíce se snažně za Mikuláše spolusúseda svého, kterýž
jest v kázni mé pro neslušný a svévolný účinek, kteréhož se jest proti manželce
páně Kolmanově dopustil : i když hodné rukojmie postavie, jest v tom vuole má, aby
ho pod padesáthe kop grošnov českých na rukojmie na postavenie vydal, jakož z pří-
pisu psanie mého jim učiněného šíře porozumieš. A panu Kolmanovi pověz, čehož
kolivěk nad to trestánie žádati bude, že jemu od něho i ženy jeho všecko sprave-
dlivé chci učiniti. Ex Krumlow, feria lUI. post s. Egidii anno oc 17.
Petr z Roznberka oc.
Václavovi Tučapovi z Tučap, hajtmanu na Soběslavi, věrnému milému.
2057.
Petr z Bosenberka Deštenským : o propuštění jejich spolusouseda. (M)
Na Krumlově 1517, 2. eáří. — Koncept arch. Třéb. I. B. 5 B P. 31.
Petr z Roznberka oc. Přiezeň má, múdří a opatrní věrní moji milí. Ede^
mi píšete o Mikuláše poddaného mého a spolusúseda vašeho, kterýž jest v kázni mé
pro neslušný účinek, kteréhož se jest proti manželce páně Kolmanově dopustil, pro-
siece mne pokorně jakožto pána svého, abych ne naň ale na vás v tom zhledl a jej
abych z té kázně a trestánie propustiti rozkázal, a by byl jaký člověk nehodný, že
byste se oň přimlúvati nechtěli, než že jest člověk hodný a hospodář pilný oc:
i vězte, že mi taková jeho neslušná a všetečná svévolnost málo proti mysli nenie,
maje mne pána svého v obranu, žej se toho proti páně Kolmanově manželce své-
volně dopustiti směl, a byl jsem na tom, že jsem jej proto ještě výš chtěl trestati,
aby se jiní potom jím vystřiehali, a takových svévolností proti dobrým lidem nedo-
púštěli; ale vzhledaje na vaši věmú poddanost a snažnú přímluvu, jíž se ke mně
zaň přimlúváte, píši teď hajthmanu svému Soběslavskému, aby jej na hodné rukojmě
pod L kop grošnov českých, když je zjednáte, na postavenie vydal, tak když by
rukojmiem týden napřed oznámeno bylo, aby jej zase na to miesto, odkudž jest vy-
ručen, postavili. Protož vy tento list hajthmanu Soběslavskému pošlete ; než proto já
trestánie opustiti nemohu, kteréž jest pro ten účinek provinil. Ex Krumlow, feria
im. post sancti Egidii anno oc XV^XVH*.
Múdrým a opatrným purgmistru, konšelóm a vší obci městečka Deštného, věrným
mým milým.
37*
293 Á. XXVin. DoAavék h dopisim rodu Itosenbersk&,
2158.
VÍDcenc úředník na TřeboDÍ Johance z Pernfitelna : o vydáni s
T Hodoníne. (M)
V Třňfoni 1517, 14. řijna. — Končit arch. TřtA. I
Vysoce urozená paní, paní mné ntilostivě příznivá, si
VMti napřed vzkazuji. YMt račte véděti, že daostojný i
BoroTanského kláštera probošt, z panstvie pána mého JI
knězem Mikolášem ukazatelem lista tohoto zákona řeholi
vznesli jsů na mne, kterak Thomeš Turek, poddaný pát
kterýž písařem jest na Hodoníně zámku u VMti byl, měl j
smrtí před nedávným Časem sjíti, jemuž Baoh všemohú(
I T nebytí uyuie pána mého JMti doma VMti já na místě
že VMt napřed to ráčíte pro pána mého JMt učiniti, a p<
šovi písaři Bta[te]Ček jeho buď málo neb mnobo témuž kn<
bratru téhož Thomše písaře ráčíte úředníku VMti na E
vedle poslední vnole a žádosti téhož Thomše písaře na smi
pochybuji o pánu mým JMti, když by se kterému s VMti
panstvie přihodila, že by JMt na žádost VMti v túž libost
zanie ráčil též učiniti. I VMti já na místě pána mého JMt
pána mého JMt to učiniti ráčíte; toho já VMti na místě ]
Časy rád zaslúžití chci. Ex Trzebon, fería IIII. in die s.
Vincei
Vysoce urozené paní pani Johance z Pemfitainna a na U
stalé vdově po vysoce urozeným pánu panu Jindřichovi z Lippél
lovstvie českého dobré paměti, pani mně milostívé pHznivé.
2159.
Jakub Kaše Petrovi z Bosenberka : o postoupení lidi i
V S<^Sslot>i 1517, 10. Ustopadu. — Ortg. arch. 7Ve&
Urozený pane, pane mnoj milostivý. VMti službu
slušenstvím vzkazuji. Kdež jste VMt rozkázati manželcf
Hynka Valovského dotýče, abych mu psal, aby mi lidi,
pánaov Ffencelikuov mám, postůpil: í tak jsem učinil podl
VMt věděti, že mi za odpověď listem po poslu i sám ŮBtn
učiniti nechce, leč jemu XXX t. ovsa a TXY slepic dám
jistotu učinili, aby mu tak budúcně vycházelo od nás, poki
byli. A pravie, že jsem mu tak přiřekl. I milostivý pane:
Dopias t rojbw 1517. S93
to zpravoval. I VMti prosím jako pána svého milostivého, že VMt
Q radní a pomocní býti, neb se nemám k koma utéci než k VMti-
ipía listu posielám, kterýž od něho na jitra mám, ačkoli nynie s ním
lemám, ale ponévadž se nynie jiných vécf chytá, snad by i potom
k Q(initi chtěl. Datum Sobieslaw, fería m. in die diue Ludmille
=XVn. Jakub KaSe.
'ozenéma pánn, pana Petrovi z Rozuberka ac, pánu mému miloBtíTéma.
2160.
osenberka Jakubovi Eaíovi: o postoupení lidi v Novosedlech. (M)
a r. (1517 po 10. Ust.J. — Koncept arch. Třeb. I. A. 1 P. 13. e.
:oznberka ac. Přízeň má, Kaše milý! Kdež mi píšeš, oznamaje, že
i Yalovskéma psal, atby lidí tvých postúpil, Že je ty sám, jakož jest
šie, zpravovati chceš, kdežt by tuto odpověd listem po posla í ústně
toho učiniti nechtěl, leě by jemu XXX t. ovsa a XXX slepic dal,
;otu učinil jemu badúcně vydávati, pokudž byšte vy toho v drženi
že by praviti měl, jako by ty jemu tak přiřekl ; i rozomím, že mezi
nice jest, kdež přířekl-li jsi jemu, to budeš povinen torna dosti uči-
epřiřekl, nebndeť také moci na tobě nic obdržeti. Však teJ já jemu
aěm, atby těch lidí postoupil, a v tomt překazy žádné nečinit, aby
jakžf se zdá. Co se pak těch jitr dotýče, nezdá mi se, ahyC v tom
iti mohl vedle toho listu, kteréhož jsi mi přiepis poslal; leč chtěl-lit
)iti, tak jakž list svědčí; a teď pHepis toho listu, co jemu píši, po-
im věděl zpravitj.
2161.
i Hynkovi Valovskéma: aby lidi na {fovosedleeh Jak. Kašoví postoupil. (M)
•. (1517 po 10. Ustopadu). — Koncept arch. Třéb. I. A. 1 P. 13 c.
lá, urozený vtadyko milý. Vznesl jest na mne Jakub Kaše, poddaný
rě, kterak by jemu lidí jeho, kteréž od pánuov Fencelíkuov má,
až do tohoto času zpravoval, postůpiti nechtěl, pokládaje toho tu
XXX t. ovsa a XXX slepic dávati povinen byl, a na to ať by jistotu
rydáváno bylo, pokudž by oni toho v držení byli, a žeí by tak při-
z, že on tomu odpierá, aťby to budůcně vydávati pHřiekal, než
ř jemu ty lidi zpravoval. Kdež bylo-li by tak, žádám na tobě, aby
ho postoupil a jemu v tom překazy žádné nečinil, aby on sobě své
'al, jakž ntýlép nmí. A bude-lif se zdáti jakú spravedlnost na něm
1 něho spravedlivé učiním.
294 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského
2162.
Kněžna Anna Hinstorberská úředníku na l^eboni : o TČzenl jednoh
daného mésta Tesell. (M)
B. m. a r. (1517, konec) — Orig. arch. Třeb. I. A
Pane Viacenc milý. Jakož mi píšeš, kterak jsú Ves
tebe Tznesli, kterak bych Hartle z Drachova Člověka jich po
STÚ a trestŮDÍe vzíti rozkázala a jej na rukojmie dala, žádá
rnkojemstvie propastila oc: i jest mi divná véc do těch ''
nebf já se člověka jich, ale člověka svého dědičného treí
Pakli se jim zdá, že m^í k němu lepší spravedlnost, já ji
jakož sem jim prve tůž odpověd na psaní jich dala. Za to
Anna z boží milost
a hrabina
Pana Vincesovi ouřednlku na Stfeboni buď dán.
2163.
Enéžna Anna Minst^rberská Veselský : o propoítěnl jejich zádnšnfi
V Hradci 1518, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. I. A
Anna z boží milosti kněžna Minstrberská a hrabina ]
Jakož mi pfSete, že bych Člověka vašeho do vězení svého v
s podivením ac: i vězte, že já se psaní vašemn více divíi
svého dědičného vsaditi rozkázala a Jeho pro jeho svévoli
paní člověka svého, ne vašeho. Pakli vám ae zdá, že k němí
dictvie jmáte, chci ji ráda slyšeti i viděti. Dán v Hradci v
Jana evangelisty letha oc XVIII.
Opatrným purkmistru a raddé městečka Veselé bud dán.
2164.
Petr z Rožmberka kněžně Anně z MÍDSterberka: o propuštěni zádnšn
B. m. a r. (1518 v lednu). — Koncept arch. Třeb. I.
Osviecená kněžno a paní, paní mně příeznivá, službi
poddaní moji zpravují mne, kterak by VMt ráčili rozkázati
jménem Jím Hartle vzieti a jej vězeti a s ním svú vnolí pr
vo to starali povolné prosiece, aby jim VMt Člověka jich
by Člověk jich VMti co povinovat, od něho všecko spraved]
z jejich zprávy srozuíměl, že] jste se VMt na toho Člověka
VMti dědičný měl [býti]. I račte věděti, že je mi zpráva ta
Dopisy 0 let 1517 a 1518.
295
k záduší kupili y té vsi, [kde] VMt také lidi máte, že ty chvíle otec toho člověka
na tom gruntě seděl, a po jeho smrti že by tento syn jeho na týž grunt dosedl,
a již tomu několiko drahně let, tu na tom gruntě byl, a VMt jste nikda oň nestáli
ani žádný jiný. I VMti já žádám, že jim VMt ráčíte téhož člověka bez úplatku pro-
pustiti. A míní-li se VMt jakú spravedlivost k němu jmíti, račte toho tím pořadem hle-
děti, jakž jest v zemi zřiezeno. Neb račte věděti, že já toho zprávu mám od hodno-
věrných lidí, že týž Jíra Hartl se rodil v mé vsi dědičné a na gruntích mých v Ži-
šově; i jestliže jesti tak, pokudž je mi zpráva dána, ráčíte znáti, spravedlivě-li jste
nan takovým zpuosobem měli sáhnuti. To já k VMti rozeznání pHpouštiem. Odpovědi
žádám po tomto poslu. [Petr z Rožmberka.]
(Kněžně Anně Míusterberské.*)
*) Čtvrté manželce Jindřicha z Hradce.
2165.
Třeboňský písař Petrovi z Rosenberka : o vybírání berně od lidí ze Stropníce. (M)
V Třeboni 1518, 26. ledna. — Orig, arch. Třéb. L A. 3 S L
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů poddánu s plným
poslušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. VMt račte věděti, že tuto
středu minulu byl sem v Doudlebech, zapisuje berně z kněžských lidí faráře Dou-
dlebského. I obeslal sem lidi z Stropnice, kteříž příslušie k špitálu Třeboňskému,
abych bemi zapsal, kdež lidé pana Mikuláše Holuba Eomařického z Stropnice drží
} lánu špitálského, a plat k špitálu Třeboňskému z toho půl lánu platí, chtěje berni
zapsati. I poslal jest pan Mikuláš Holub Václava syna svého podvakrát ke mě do
Doudleb, že lidem sVým z toho půl lána nedá berně dáti, pravě, že by toho půl
lána od panstvie jeho mělo býti, praviece se nějakú spravedlnost k tomu jmieti.
I VMt račte věděti, že jest od VMti předkuov ten plat k špitálu Třeboňskému na-
dán, kdež za pana Voka JMti dobré paměti týž pan Mikuláš Holub pokoušel se jest
0 to, chtěje sobě toho půl lána za dědicstvie obrátiti; i toho jest dovésti nemohl.
1 ráčíte-li VMt pana Mikuláše Holuba k VMti na Krumlov obeslati a s ním o to
potřebně rozmluviti, aneb k němu dva dobrá urozená člověky poslati, to při VMti
jest. Také VMt račte věděti, že sem k panu Sádlo vi u nás v Třeboni dva konšely
poslal, aby z domu, kterýž pod VMti v Třeboni má, vedle jiných souseduov berni
dal ; i dal jest tu odpověd, že muosí také berni s svého statku dáti a že při té berni
také z domu bemi dáti chce. Tiem se VMt račte zpraviti.
Milostivý pane, z rozkazu VMti, jakož sem s VMti zuostal, psal sem panu
Petrovi Fencalíkovi od Jana hamerníka od VMti, aby jej VMti do Deštného pro-
pustil. Jakž brzo list VMti na Stráž dodán jest byl, tak hned pan Fencalík poslal
jest po téhož hamerníka a rozkázal jej do věže vsaditi; a VMti jest tuto odpověd
396 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosmberskél
dal, kteráž teď VMti posielám. Kdež VMti píše, že jest "V
že syn téhož hamerníka ještě leth nemá, aby mohl hospod
hamerníka včera u mne a dal Jest mi zprávu, že jest ote
panem Petrem Fencalíkem Tz[d]al, a hamerník jest sobě svrši
Fencalík jest hamerníkova syna se dvěma bratfími na gn
byt leth neměl, nebyl by jej přijímal. Tu jest jedno vej
téhož hamerníka VMti vysoce prosí, poněvadž pan Feocall
propustiti, že ráčíte panu Fencalfkovi list přímluvci psáti,
a na rukojmě dán; toho VMti chce potomně po všeck
Trzebon, feria III. post conuersionem sancti Pauli aunorum ac
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Bozaberka 3C, [
2166.
Knčžna Anna Minsterberaká Petrovi z Rosenberka: o propaŠtán
cbova Veselským, (k)
Na Hradci 1518, 1. mora. — Orig. areh. IVeb. I
Modlitbu svá vzkazuji VMti, urozený pane, pane b
Jakož mi psáti ráčíte, že by vás poddaní vaši Veselští zpravil
člověka jich zádušního jménem Jíru Hartle vzíti a jej vězeti
zovati, a žě jsá mne o to starali povolně prosíce, abych jin
a byl-li by člověk jich mně co povinovat, Žě od něho všec
a že ste tak z jejich zprávy srozuměli, že bych se na tol
člověk muoj dědičný byl oc. Pane a příteli muoj milý,
oznámili tíž Veselští, jaká sem jim o tu věc na psaní jich
cencovi písaři vašemu Třeboňskému na psaní jeho, které
vašem učinil, žě já ne Člověka jich, ale Člověka svého děd
a trestati budu jako paní jeho dědičná. A ještě pří tom stc
cencovi psala, jestliže oni lepší spravedlnost na ty dochovu
ukáží, nežli já ji mám, jsácí paní jeho dědičná, žě ji cl
jestli to pak věc nespravedlivá, což sem jim psala, a není-
zemského, račte toho pane bratře muoj milý VMt sami po
poněvadž ste mi ráčili o toho Člověka psáti, že sem téh<
kojmie dáti chtěla, ale Žádný z Veselských, kteříž jej prv
chtěl; z té příčiny dala sem jej vsaditi. Dán na Hradci v
létha 3C XVIII. Anna z boží milos
a hrab
UrozeDému pánu panu Petrovi z Bozmbergka ac, panu b
Dopisy B rohu 1518. 297
2167.
Jan z Doubravy otci syémn Earloyi: lituje nemoci jeho a omlouvá se, že dosud na Krumlov
nepřijel. (M)
Ve Wasserburce v Bavořích 1618, 4. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Doubrava.
Pane otče muoj milý! Žádost maje zdraví i všeho dobrého s poslušenstvím
svým 00, váš list nyní mně poslaný s témi ělojírky z velkou radostí sem přijal;
ale potom čta list, na to přišed, kdež mi oznamujete vaši nemoc, s toho sem velmi
zarmúcen. Toho od milého Boha s pravú věru žádám, žě se ještě ve zdraví shle-
dáme. A já bych ihned s tímto poslem byl k vám se vypravil, ale velký nedostatek
v noze jedné mám, velmi jest mi votekla, a ten rak, neb kterak té červenosti říkají,
že mne velmi bolí. Ale dyž mi málo lép bude na té noze, teda ihned se k vám
vypravím. Ale jestliže by toho potřeba byla a vy mldlí [sic] byli, pošlete mi zvláštního
posla, tomu já sám zaplatím, af ve dne i v noci de, neb bych se velmi rád s vámi
shledal. Také kdež mi píšete, žě ste mi listu nechali [v] Vídni : neníf mi dodán, než
toliko ten list, kterýž mi z Vídně do Uher poslán, (v kterémž ste mi oznámili, žě
ste mne u Vídni hledali oc), na kterýž sem vám odpověď odepsal. Kdež mi také
nyní oznamujete, žěť vám dodán není, na ten se budu ptáti v Augspurce, zdali by
8 Fukerovy [sic] listy tam přišel. Neb mé ženě sem také při tom psal, ten jest jí
tepruo dodán, dyž sem já již doma byl. Také s té příčiny sem v Linci na vás ne-
sčekal, a rád bych vás byl [v] Wosserburce viděl pro toho kněze z Salcpurku, abyste
i vy sami jeho slyšeli oc. Také sem o vaší nemoci nevěděl, také jest mi Čeleď nic
neoznámil; já bych byl z Lince k vám na Krumlov přijel a toho nikoli nenechal.
Také sem vám po dvakrát psal, že vám Čeleď měl koník poslati, kterýž muoj jest;
nevím, stalo-li se to, čili nic. Jakž já budu moci najspíš, tedy k vám na Krumlov
přijedu. Také jest mi tento posel pověděl, žě ste velmi mldlý, s toho sem velmi
zarmúcen; za to věrně milého Boha prosím, žě vás ještě ráčí pozdraviti a žě se ve
zdraví shledáme. Také co se Vídně dotýčě, podle mé žádosti byli ještě toho nedo-
konali, mají mi o tom konečně psáti oc. Také má žena vám velice děkuje i já
z toho zavití i z nožů, kteréž ste jí poslali, neb se jí velmi dobře líbí. Také žád-
ného tak pěkného nemá. Také vám posílá kdulnú letkvař, kterúž sama dělala; prosí
vás, abyste za dobré přijali. Také za vás prosí pána Boha, žě vás ráčí pozdraviti.
S tím dajž vám milý Buoh dlůhé zdraví, toho věrně žádám. Dán [v] Wosserburce,
ve čtvrtek po svatým Blažeji léta 1518. Jan, syn váš.
Také jestliže [v] Vídni mé vobydlé nebude, tedy mám oumysl do Pasová.
Také sem tomu poslu dal deset krajcarů, jest 4 bílé groše.
Urozenému vladyce, panu Karlovi z Dúbravy, nyní u pána pana Petra JMti z Ro-
žumberka oe na Krumlově, panu otci mému milému, b. d.
ArchiT český XIV. 38
S9S A. XXVIII. Dodavek k dopis&m rodu Eosaibershého á
2168.
Petr z Bosenberka Veselský: o jejicli Člověku z Dr&cIioTa Těz<
z Minsterberka. (M)
Na Krumlově 1518, 5. února. — Končit arch. Třt^. I. .
Petr z Eozoberka. Přízeň má, můdři a opatrní věrní mi
se Jana Mrázka toho svědomie dotýče, že by svědci nechtj
žádajiece naučení, kerak se v tom zachovati máte: i vyslyí
T pravdě jim t tom vědomo, ať to na svá svědomie a na své
neste mi toho zprávu ve Žtvrtek najprv příští na Třeboň, neb
a tu já vám dám naučení, co bndete míti s tou věcí dále u
toho člověka vaáeho k záduěí tkne, keréhož kněžna v své ■
jsem já jí psal a ona mi zase odpověd dala, keřů jste mi po:
psaní, co jste vy jí i také Vincenc úředník muoj na Třeboni
vám na to za odpověd dala, též na ten den do Třeboně, a ta
aby člověk váá záduSní od kněžny mohl vysvobozen b^tí. Pal
toho učiniti nechtěla, již já vás v tom neopustím a Člověka ^
pohledám, aby on svoboden býti mohl. Datum Crumlow, feria
ficationis Marie anno ac XVIII'.
Veselským.
2169.
Petr z Hosenberka knéžaé Anně Minsterberské z Hradce: aby po
selským z vězeni propustila. (M)
V Třeboni 1518, 11. února. — Končit arch. TřA. I. A
Osviecená kněžno a paní, paní mně příznivá. Službu sv
mi odpověd na mé psaní dosti v širokých sloviech dáváte, co
poddaných mých z Veselé dotýče, to opakujiece, co vám
i také Vincenc písař panstvie Třeboňského vo to jsú psali, a c
poved na to dali, že vy ne Člověka jich, ale Člověka svého
a trestati že budete jako paní jeho dědičná, a ještě při tom i
i Vincencovi psali, a jestliže voni lepší spravedlnost nežli v;
veka, jsůce paní jeho dědičná, ukáží, že ji rádi slyšeti chcet
spravedlivá, co jste jim psali, a nenf-li pořadem podle zHezenl
sám povážil. I VMt znáti muožete, že ktož jesti jeho držitel
jsú, a tak, jakž mne zpravují, okolo dvatcetí leth těch lidí
a žádný jich vo ně ničiemž nenařiekal, než VMt beze vše
člověka jich ráčili rozkázati vzieti a vězeti a s ním svú vnoli
jich z toho nevyvedše; jeěto se mně zdá, že jste VMt to i
. •:< ■■■■ .
Dopisy 0 rohu 1518, 299
učinili. Neb VMt znáti muožete, že držitel, kto je jeho v držení, a má od toho,
ktož by se k čemu mienil jakú spravedlnost jmieti, z toho právem vyveden býti, ne
tím zpuosobem, jak jste YMt nan sáhli. Pak tohoto na VMti též jako prve žádám,
abyste jej ráčili bez úplatku a bez škody propustiti; pakli se toho nezdá YMti uči-
niti, k tomuto se moji poddaní podávají — ještě výš, ač by toho nebyli povinni — :
když jim ho propustíte, že jej chtějí před pány hejtmany kraje Bechynského, když
jim o to rok položí, postaviti a jimi o to, spravedlivě-li jste jej vzali čili nic, slyšáni
býti. Pakli byste toho učiniti neráčili, kdež té naděje nejsem, již bych já svých pod-
daných v tom slušně opustiti nemohl a neopustím, než jim raden a pomočen budu,
aby jim to k nápravě přijíti mohlo. Datum Trzebon, feria V. post festům s. Scola-
štice virginis anno domini XV^XVIII. Petr [z Rožmberka].
(Kněžně Anně Minsterberské.)
2170.
Veselští Petrovi z Rosenberka: o jejich člověku z Drachova vězeném kněžnou Annou Mínster-
berskou z Hradce. (M)
Ve Tesrfí 1518, 13. února, — Orig. arch. Třeb. L A. 3 K% 47 f.
Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Službu naši poddaná s plným po-
slušenstvím VMti napřed vzkazujem, milostivý pane. Kdež ste VMt ráčili psaní uči-
niti paní kněžně, tu sme Její Mti list poslali po poslu, a ona, když jest list přečetla,
tehdy ji posel žádal, aby mu ráčila odpověd dáti. A ona ráčila pověděti, že nedám.
A on též Její Mti po druhý napomenul, aby ráčila odpověd dáti ; a ona jest jemu řekla,
jakž prve slyšel, že nedám. Protož, milostivý pane, VMti prosíme a žádáme, jako
pána svýho milostivého, za radu a za ochranu, jako pána svého milostivého. Odpo-
vědi laskavé žádáme od VMti. Dajž všemohúcí milý Buoh VMti dlúhé a štčastné
panovánie, toho bychom VMti, jako pánu našemu JMti, s pravú věru přáli. Datum
ex Wesel sabato post Appolonie virginis annorum 1518.
Purgmistr a radda městečka Veselé nad Lužnicí.
VysoQe urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka, pánu našemn JMti, buď dán.
2171.
Kněžna Anna Minsterberká z Hradce Petrovi z Rosenberka: o propuštění člověka z Dra-
chova Veselským. (M)
Na Hradci 1518, 13. února. — Orig. arch. Tréb. I. A. 3 K% 47 f.
Motlitbu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý. Jakož
mí opět píšete, což se Hartle člověka mého dědičného z Drachova a poddaných vašicli
z Veselé dotýče, tomu psaní vašemu sem porozuměla oc, i chci já VMti na to časem
»8*
'■ *í «í
■» • .'
1 <
i.
vj
O!
f ,' 300 A. XXVin. Atdovat h dopisAm rodu Easaibtrskího do
i"
r STým po sréffl posla odpověd dáti. £x Nona Domo sabato an
li' domÍDÍ 1518. Anna z boží milosti kněži
;,',' UTOzenémn p&nu panu Petrovi z Bozabergka se, pana bratru
J: 2172.
I- Veselští Petrovi z Rosenberka: o jejich rozepH s knéžnou Annou M
'.' o Slovdka z Drachova, kterýž jeat vyračen z vězeni
f Ve Vesdí 1518, 17. února. — Orig arch. Třeb. I. A. 3
f Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. SlaŽbn naši
y., slašenstvím YMti napřed vzkazujem, milostivý pane. Kdež jes
\^ tento minulý nám přišel o večer, i očekávali sme posla náhod
:. posel nenabodil, i teď VMti posieláme po poslu našem. A též
X dáváme znáti, žě též lidé pana Hradeckého vyrnčili soa jej
k' nedělí pod C kopami grošfiv též člověka toho k záduší našemu. A ti
že kněžna Její Mt pravi, že kto bude mieti lepČí spravedlivost, af
- chci ráda slyšeti. Dajž všemohúcí milý Baoh VMti dlúhé zdr
vánie, toho bychom VMti jako pánu našemu JMti s pravú v
\ Wesel, feria HII. in die cinerum annorum 1518.
Purgmistr a rada městečka y
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Boznberka, pánu naf
2173.
Enčžna Anna Minsterberská z Hradce Petrovi z Rosenberka: o roze
veka z Drachova. (M)
V Hradla 1518, 19. února. — Orig. arch TVeft. /. A. 3
Motlitbu avú vzkazigi, urozený pane, pane bratře muoj
psáti ráčili, což se Člověka mého dědičného z Brachova dotýi
daných vašich, že tu věc k slyšení podáváte před hajtmany '.
nevím, kto jsú hajtmané v kraji tomto, než zdá-Ii se vám, raí
aneb z rytieřstva voliti, kohož se vám zdá, a já také dva voli'
tu věc mezi námi slyší pod dobru vuoli. I budete-li chtíti U
dáti znáti po tomto poslu, ktetý čas a kde by se měla ta vě(
tiem mohla zpraviti. Dán v Hradci v pátek před svatým Fet
božieho 3c XVUI. Anna z boží milosti kněžn
Urozenému pánu panu Petrovi z Boznberka ac, panu bratru i
Dopisy B roku 1518. 301
2174.
Petr z BoBenberka kněžně Anně Minsterberské : o při s Veselskými stran čloyěka z Drachoya. (M)
Na Krumlově 1518, 21. února. — Orig. arch. Třéb I. A. 3K^, 47 f.
Osyiecená kněžno a paní, paní mně přieznivá. Službu svú VMti yzkazuji. Od-
povědi, která mi, co se Hartle čloyěka poddaných mých z Veselé dotýče, na mé
psanie dáváte, jsem srozuměl; i ráčíte-li vedle mého prvního psaníe tak, k čemu
jsem svých poddaných poddal, učiniti, v tom se tak zachovati mají, ješto mi se zdá
za spravedlivé. Pakli byste toho neráčili přijíti, již bych já musil na to mysliti, ač
bych toho raději zbaven byl, abych člověka zádušnieho poddaných svých z takového
svévolného trápenie, kteréž se mu, tak jakž se mně zdá, od VMti děje, vysvoboditi
mohl. Odpovědi žádám. Ex Krumlow dominica inuocauit anno oc XV^XVIII^
(Petr z Rožmberka.)
(Kněžně Anně Minsterberské.)
2175.
Kněžna Anna Minsterberská Petrovi z Rosenberka: o syé při s Veselskými o člověka
v Brachově. (M)
V Hradci 1518, 14. května. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 47 f.
Motlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane bratře a příteli muoj milý.
Což se těch lidí v Drachově dotýČe, kteříž poplatní jsú kaplanu do Veselí, o kteréž
jest ruóznice mezi námi, o panství : i jest pán Buoh muoj svědek, že bych já nerada
s vámi v žádné nesnáze a soudy vešla, než raci bych, aby všecko dobré přátelstvie
mezi námi zachováno bylo. I jestliže se zdá VMti, abyste vy sobě v tomto sněmu
v Praze o svatém duše volili dva neb tři pány aneb dobrý lidi, a já také tolikéž,
a ti aby nás o to přátelsky srovnali, aby již ta věc na místě postavena byla: i rá-
číte-li k tomu, mně se zdá, spravedlivému i přátelskému podání svoliti, račte mi to
po tomto poslu psaním svým oznámiti, abych se tím mohla zpraviti. Ex Noua Domo
fena VI. ante Zophie anno oc 1518. Anna z božie milosti kněžna Minstrberská.
Urozenému pánu panu Petrovi z Rozmbergka oc, panu bratru a příteli mému milému.
2176.
Petr z Rosenberka kněžně Anně Hradecké z Minsterberka : o zádušních lidech Veselských
v Drachově. (M)
Na Krumlově 1518, 18. května. — Orig. arch. Třeb. L A. 3K^, 47 f.
Osviecená kněžno a paní, paní mně přieznivá. Službu svú VMti vzkazuji.
Kdež mi ráčíte psáti, co se těch lidí v Drachově tkne, keříž poplatní jsou kaplanu
do Veselí, o keréž ruóznice mezi námi o panství jest, pána Boha se v tom doklá-
302 A. XXVin. Dodavek 1s dopisům rodu Biset^KrsJíého do r
dajiece, že byšte se mnů t Žádné nesnáze a soudy neradi veŠIi, n
přátetstrie mezi námi zachováno bylo, i jestli by mi se zdálo, ab
sněmu y Praze o sratém Duše dva neb tfí pány aneb dobré lid
tolikéž, a ti aby nás o to přátelsky srovnali, aby již ta věc
byla, a chtěl-lí bych k tomu vedle vašeho zdťuiie spravedlivém
dáuie svoliti, abych to VMtí po tomto vašem poslu psaním svýn
tím mohli zpraviti : i račte VMt věděti, že bych já proti tomu n
naděje, abych nyní k tomuto sněmu pro nedostatek zdravie e
mohl, neb mi dna překážie; než zdá-li se VMti, jednu neb dvě
by se VMti zdáli, voliti, a já bych též ubinil, a ti sjedůce se n
v to nahlédli, a mohli-li by nás přátelsky smluviti vo to pans
keryž tak, jakž se poddaným mým zdá, že se jim od VMti sti
kerě jest ten ělověk n vazbě jsa vzal a co jest doma obmeškal,
daní moji při tom na posly naložiti, že bych já proti tomu i
VMti zdá to nčiniti, raěte mi oznámiti, abych se zpraviti věděl;
mé co slošnébo v tom, chci já je k tomu vésti, aby to přijidi
feria HI. post dominicam eiaudi anno domini XVXVIII.
(Kněžně Anně MinsterberBké.)
2177.
Veselgtf Petrovi z Bosenberka: že kněžna Anna Hradecká z Minst
z Drachova vsadila do vězenf. (M)
Ve Vesdí 1518, 26. ktětm. — Orig. arch. TVeb. I. A. 3
Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Službu naši p
slušenstvím VMti napřed vzkaziyem, milostivý pane. VMt rať
kterýž se jest stavěl [sic] dnes v Hradci kněžně Její Mti, žé jest
kázati vsaditi do vězenie svého. I poslali jsme s ním jednoho soi
opatřil; nebo se jest prvý muosil pro hlad vyručiti, ale tiemc
kázali, aby jej žádno měrů nevynikoval. Protož VMti prosíme
svylio milostivého za radu a za opatřenie jakožto pána svého m
laskavé a milostivé od VMti žádáme po tomto poslu. Dajž všemol
dluhé zdravie a štčastné panovánie; toho bychom VMti jako
milostivějšímu [sic] s pravů věru přáli. Datum ex Wessel, feri
costes annorum XVXVIII*. Purgmistr a radda mésteftka T
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka, pánu uaSe
Zhpisy e roht X518. 303
2178.
Petr z RoBenberka Veselský : že ae o jejidi ílověka z Drachova uvéznéného t Hradci
postará. (M)
^a KrunOově 1518, 27. května. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K«, 47 f.
Petr z Roznberka ac Přfzefí má, múdři a opatrní věmí milí. Kdež mi píšete,
co se Hartle tkne, oznamnjiece mi, jak jest se kněžné postaTÍl, že jej ihned vsaditi
dala do Těžení svého, kdež jste pak jednoho souseda svého s ním, aby jej stravu
opatřil, poslali, však že jste jemu rozkázali, aby ho nevyrukoval: i neopatrujte ho
Tíce stravu, než bude-Ii ho chtíti na ten zpnosob jako prve vypustiti, to stuoj při
ní. Již se vy o to nestarejte, já budu věděti, co v tom dále Činiti mám; neb já
s kněžnu vo to nynie mezi sebů psaní máme, na keréž já ješté od kněžny žádné
odpovědi nemám. A jestliže by ho několik dní u vazbě měla, když vy bo stravu
opatrovati nebudete, a nedala ho na první zpnosob na rukojmie, tehdy mi oznamte,
abych já jej proto v tom nebohého opatřil. Datum Crumlow, fería V. post festa
penthechosten anno oc XVIII.
(Purkmistru a raddě mésta Veselí nad Lužnicí.)
2179.
Anna Hradecká z Minsterberka Petrovi z Rosenberka: o sporné lidi v Drachové poplatné
kaplanu do Veselí. (M)
V Hradci 1518, 1. eóH. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K". 47 f.
Motlitbu svú VMti vzkazují. Urozený pane, pane bratře mnoj milý. Byste se
dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám ráda přála. Což se těch lidí v Drachově
dotýče, ktefíž poplatní jsd kaplanu do Veselí, o kteréž ruoznice mezi námi jest
o panstvie : prosím VMti, žě vám to proti mysli nebude, žě sem vám tak dlúho od-
povědi nedala. Pán Buoh zná z žádné jiné příčiny toho se jest nestalo, než z té, že
v tom Času nemohla sem s Drachovskými rozmluviti, kdež oni to všecko zbožie
Drachovské dědicky js6 ve dsky zemské vložili kněžně Její Mti dobré paměti mateři
mé; i již sem já proto k pauu Ctiborovi Drachovskéma dobré lidi posílala. To mi
za odpověd dal, že to chce na bratra svého vznésti a žě se to jeho samého nedo-
týěe, a rozmluvě s bratrem svým, Žě mi chtí odpověd dáti. Prosím VMti, muoj milý
pane bratře, žě toho ráčíte shovení jmieti, až mi odpo.věd oni dadí, a já hned vás
také odpovědí meškati nebudu. Datum Nouedomus, feria IIII. die s. Egídi anno ac 1518.
Anna z božie milosti kněžna Minstrberská
a hrabina Kladská oc.
Urozenému pánu panu Petrovi z Koznberka se, panu bratru mému milému.
804 Á. XXVni. Dodcaiek Je dopisům rodu Soamib«rsi&io do r. 1
2180.
Petr z Bosenberka knéžnň Anně Hliidecké z Minsterberka : o sporaé z&da6ní poiU
Na Krumlově 1518, 4. tóH. — Koncept arch. Třd>. I. A.BR
Osviecená kněžDO a paní, paní mně přieznivá. Službu st
Zdraví i jiného všeho dobrého VMti bych přál. Kdež mí psáti i
lidí v Drachové dotýče, prosiecc, aby mi to, že jak mi YMt tak dl
odpovědi dáti neráčili, proti mysli nebylo, a abych toho zhovení [i
řasu, až by VMti páni Drachovštf odpověd na poselství VMti, ker
to nčiniti ráčili, dali, a YMt že mne hned také odpovědí meškati
já, kdy VMti páni Drachovšti odpověd dadí neb nedadf, neb já
s Drachovskými nic Činiti nemáme, než toliko k VMti se o to h
člověka ráčili vzíti a nad ním stú vnoli provozovati. Však já prot
t^den pozdržeti chci, a v tom času prosím, že mi odpověd dáti ri
toho neučinili, již já s poddanými svými se vím kerak dále t tom ;
toho radši zbaven byl. Datum Crumlovr sabbato post festům šanc
anno oc XVin. (Petr
[Cedule.] Byl bych VMti po VMti poslu odpověd dal, ale žť
jest, i nevím, z rozkázanie-li VMti čili sám svévolně to učinil. Pr
odpovéd naschvále po svém posla posielám.
(Knčžné Anně Miasterberské.)
2181.
Eněžaa Anna Miosterberská Petrovi z Bosenberka: o sporné poddané
Soběslavského. (M)
V Hradci 1518, 6. sárí. — Ortg. areh. Třeb. I. A. 3 K«, ■
Motlitba svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane bratře mi
dobře měli a zdrávi byli, ráda bych vám toho přála. Jakož mi ]
poTěd na mé psaní dáti, což se těch lidí v Drachové dotýče oc,
vaši B Drachovskými nic činiti nemáte, než toliko se mnú, a že
učiniti ráčíte a tajden toho pozdržeti, v tom Času abych VMti odpi
to, že s Drachovskými nic o tom činiti nemáte, ale ját sem vám t(
psala, nadějíce se toho, že toho sSekání jmíti budete podle mé žát
poněvadž toho býti nemuož, já té vší věci na dobré lidi podávám
vydati, a já také dva vydám. A ti čtyři af tu věc mezi námi a
slyší, jediné den sobě o to volme, kterýž by ta věc měla těmi dob
býti a kde. Dán v Hradci v pondělí před narození matky boží lét
Anna z božt milosti kněžna A
Urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pana bratru mém
Dopisy e let 1518 a 1519. 305
2182.
Úředník na Třeboni Petrovi z Rosenberka : o zájmu volů pro vyhnutí se mýtu v Třeboni. (M)
V I¥a<mi 1519, 10. července. — Orig. arch. Třeb. I. Á. 6 M<». 1.
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů poddánu s plným po-
8lušenstyie[m] VMti napřed vzkazuji. Milostivý pane, VMt račte věděti, že nějaký
Švík z Chlumu, páně Krajieřuov člověk, u Urbana mýthného VMti poddaného sede
na pivě zmienku učinil, že drahně voluov ženu a že jsú s nimi u Eubše v Chlumu
včera noci leželi, ptaje se, hnali-li jsú ty voly skrze město Třeboň. Urban pověděl,
že nehnali žádných voluov. Urban tajně přišel jest ke mně, vznesl jest tu věc na
mne, což já k tomu radím. A já hned sem rychtáře VMti TřeboĎského samého še-
stého jiezdecky ve zbroji vypravil na cesty a osadil sem ve všech, jestliže nepoženu
na Třeboň pravů silnicí, aby voly pobrali na nepravý silnici, poněvadž jsú místo
VMti Třeboňskéhop] minuli a na mýto nehnali, domnívaje se, že by Budějovští byli.
I hnali ty voly z Chlumu k Suchdolu a k Cepu; a zjednali jednoho z Bystřice
k voluom, a tomu pověděli, že ty voly ženu k králi JMti k Hluboci. Ten pacholek
neboližto písař při volích, ten jěl napřed do Petrovic, pravě, že panu z Pernšteina
na Hluboků voly ty ženu. Než jsú do Kojákovic voly přihnali, až jsú jiezdecky s Ko-
jákovskými voly tu v Kojákovicích stavili a voly rozkázali k Třeboni hnáti. A při-
hnali CLXXXVI voluov. Potom ten, kterýž při volích byl, jest pověděl, opoviedajě
se, že jsú ti volové jednoho kupce z Klatov jménem pana Mikuláše. I učinil sem
otázku naň : Však jsi prve pravil, že králi JMti ty voly ženete, a některým jsi pravil,
že ty voly na Hlubokú panu z Pernšteina ženete. I odpieral a pravil jest, že jest
to před sedláky pravil. A ten z Bystřice, kterýž voly pomáhal hnáti, udělal přede
mnú tomu odpor pravě, že králi JMti ty voly ženu, a že by z nájmu nikoli nepo-
mohl voluov hnáti, by ta řeč nebyla, že králi JMti ty voly ženu. A tak že jsú se
nemohli v řeči srovnati. Na tu řeč rozkázal sem jě oba dva vsaditi. A voli jsú
u Třeboni na valech. Tiem se VMt račte zpraviti. Což v tom dále ráčíte VMt roz-
kázati, chci já se tak zachovati. Raptim Trzebon serotino tempore dominica post s.
Procopii annorum oc XV^XIX®. Vincenc.
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka JMti, pánu mému milostivému.
2183.
Petr z Rosenberka úředníku na Třeboni : schvaluje zájem volů pro pominutí mýta v líeboni. (M)
Na Krutnlavě 1519, 11. července. — Končit arch. Třeb. I, A. 6 3f% 1.
Petr z Roznberka oc. Přízeň má, Vincenc milý. Kdež mi píšeš, že by pro
mýta prohnáni CLXXXVI voluov na Třeboň zajíti dal oc : i dobře jsi učinil, a zvláště
v tom, poněvadž jsú se ti, kteří je hnali, komu je ženu nebo čí by byli, v řeči
Archiv ČMký XIV. 39
306 A. XXVm. Dodavek i dopisům rodu Sosatbersl
nesrovDávali. I nevímt tak v náhle, jak by 3 nimi náloži
to mám, že ti anebo tea, číž ti volové jsú, ke mně se o
dTú pacholků, kteréž si vsaditi dal, dotýče, zaváže je s
když bych jim dvě neděli napřed věděti dal, aby se post
před tebú mlnvili, af před některými konšely tíž vyzn
hned já tobě oznámím; proto je některak do časa opatř,
ptej se jich s pilností, čí by byli; poněvadž u vězení si
povědí. A jestliže by vždy na tom stáli, že sú královšl
a řečí metli, nepúštěj jich z vězení: neb poněvadž rozlií
není podobná, aby samejch Klatovských býti měli. 2 psán
již zas z Prahy domů přijel; i mnedle oznam mi po Dál
tam svedlo v jeho věci. Datum Krnmlow, feria 11. aute ;
(Vincencoyi úředníku na Třeboni.)
2184.
Menši úředníci Pražští obesllajl Jiříka Doudlebského, aby uruč
z Eolenec jakožto jejich poruČník. (
Na Hradě Praískén 1519, 14. července. — Břee. opis v geneál
Službu svú vzkazujem. Věděti vám dáváme, že pá
soudu zemskýho ráčili jsou nám rozkázati vás listem naš
z příčiny té, abyste statek všecek někdy urozenýho vlady
práva a zřízení zemského sirotkům týhož Chvála uručíl
těch sirotkův a toho statku držeti a užiti, a to od datu
nedělích [11. Aug.] pořád zběhlých. Pakli byste toho v 1
Čili, že JMt ty sirotky a statek ten jiným poručníkem
ského opatřiti ráčí. Protož, znajíce takové rozkázání JI
zachovejte, jakž vám píšem, ač se chcete škod, kteréi
mohly, uvarovati. Dán a desk zemských na hradě Pn
Bryknara z BruckĚteina, místokomorníka k. Č., léta bož
panně Margretě.
Úředníci Praětf men§lch desk zemských urozenýmu vli
skýmn z Doudleb.
2185.
Úředník na Třeboni Petrovi z Rosenberka : o uvězněných tři
V Třeború 1519. 24. srpna. — Or^. arch. Třéb. j
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Služb
Dopisy e let 1519. 307
slušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. Jakož VMt ráčili jste mi psáti,
což se těch tří žen, kterýž u VMti vězení na Třeboni sedí, dotýče, při tom VMt
ráčili jste mi zpráva od těch žen i list přimlúvající od Tháborských poslati, že by
jich zpráva nesrovnávala se [s] zprávu mů : i VMt račte věděti, pukudž sem prve VMti
zpráva dal, že jest to tak, jakož svědkové v listu vysvěčují, od těch vod z močidl
a o svěcené vodě, to jest bylo přede mnů a ještě více' řečí. Učinil sem otázku na
pastýřku, aby pravdu pověděla, kterak jsů k ní Křížová řezníkova z Bukovska
z druhů ženu přišly. Pověděla, že ta druhá žena, kteráž jest s Křížová řezníkovu
přišla, že se jest hned jí tázala, prosíc, aby jě, což vie najhoršieho, naučila. Pastýřka
ji z toho trestala. Zanechavše trestání, tak dlúho s ní obě mluvily, že jest jě na-
učila, kterak duom ostuditi mají, člověčí a tistí kosti aby pod práh zakopali a ně-
jaká slova k tomu. I otázal sem druhé ženy, proč jest to učinila? I chtěla toho
pastýřce sepříti, tak dlůho, že jest pověděla, že jest jí Křížová řezníkova za to
prosila. Křížová odpor činila. I poněvadž jedna druzí [sic] přela, rozkázal sem všecky
tři u VMti vězení vsaditi. Také račte VMt věděti, že sem dnes s purgmistrem,
s Petrem řezníkem, ješto mu úřad rychtářstvie od rychtáře poručen jest, u těch žen
byl a rozkázal sem jě spolu svésti. Rovně též pastéřka jim oběma i ještě víc mlu-
vila, pukudž nahoře píši ; a také pastýřka jest seznala, že jsú ji chtěly rády odhroziti,
aby pryč šla, že jí neplatí než hrdlo. I buojím se, že v té pastýřce mnoho více
vězí; ač Křížová řezníkova velme těhotná jest, a druhá vždy předse na ni praví,
že jest s ní k pastýřce z prozby její šla. Račte VMt toho povážiti, měl-li sem já
Křížovú hned zhola pustiti. Ex Trzebon, feria IIII. in die s. Bartholomei apostoli
domini annorum oc XV^XIX®. Vincenc.
Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznbeirka oc JMti, pánu mému milostivému.
2186.
Vyznání Františka Doudlebského, že spravedlnost svou na pozemcích dává svému bratru
Petrovi. (M)
JB. m. 1519, 30. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. DoudUhshý v. Doudleb.
Já František Doudlebský známo činím tímto listem všem vuobec, kdož jej
uzří anebo čtůci slyšeti bude: jakož Petr Beran v krunt muoj zápraží vložil jest,
kdež pojímá vodu do nového rybníku, a vo to se mnú žádné smlúvy nemá, a já
svrchupsaný František dávám mocí listu tohto [sic] Petrovi, bratru mému, tu všecku
spravedlnost, kderáž by mně byla náležeti měla, aby von to sobě k užitku přivedl,
jakž najlépe bude moci. K tomu na svědomí pečet svou vlastní přitiskl sem. Jenž
jest dán a psán léta oc XIX v neděli po svatém Symonu Judovi.
m^
308 A. XXVBI. Dodavek h dopisům rodu Rosmtbersh^ dt
2187.
Veseliti PetroTÍ z Rosenberka : o zam^SIraiéni trhá s Hynkem Val
Ve Veselí 1519, 24. listopadu. — Orig. arch. TVeb. I. A
Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Služba naši
slnŠenstTÍm VMti napřed vzkazujem. Milostivý pane. Edež sme
co se dotýče pana Hynka Valovského, tn jsme tepruv zvěděli, I
jeli, žě nám chce prodati. I teď podruhé pověděl nám po so
prodati chce a přijeti ten pátek na den svatý panny Kathe
tržili; ale my jsme jemu odpověděli, žě mu chceme toho den i
by jměl k nám k trhu přijeti. Ale, milostivý pane, VMt jsme
koví neoznámili. Protož my VMti pokorně prosíme a ta chu
poddána, tudy, kdybychme k tomu přijíti mohli, kdyby jse
abyště ráčili vyslati, kohož by se VMti zdálo ; nebo Baoh zná,
nerozumíme. Protož vždy VMti prosíme a žádáme, jako pána
nám ráčíte toho den menovitý položiti, co muožěte VMt ne;
panu Hynkovi dali znáti k tomu dni, když by k nám jměl
VMti laskavé žádáme po tomto poslu. Dajž všemohĎcí milý Bu
a štčasné panovánie; toho bychom VMti, jako pánu našemu
přáli. Datum ex Wesel, fería V. ante Katherine virginis annor
Purgmistr a radda městečka
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pánu
2188.
Petr z Rosenberka Veselský: kterak by s Hynkem Valovským mě
Na Krumlově 1519, 25. listopadu. — Koncept arch. Třei.
Petr z Rožmberka. Přízeň má, moudří a opatrní věrní
připomínajíce zmínky, keřů jste se mnů, co se pana Hynka Vá
kerak byste tepruv domuov přijevše zvěděli, že by vám prod
podruhé po sousedu vaším vám pověděti měl, že by vám ch
přijeti jako dnes na den svaté panny Katheřiny, abyste s ním
jemu tu odpověd na to dali, Že mu chcete den jmenovitý pólo;
k trhu přijeti, dotýkajíce toho a proaiece, abych já k tomu í
zdálo, tak jakž psaní vaše to dosti v Širokých slovích v sobě
já tam k té věci žádného vyslati nechci. A jest mi divná věc,
tomu nechcete rozumítí, kdybych já tam koho vyslal, a von n
kupoval, že by to výš nasazoval. A protož již jedné sami s
umíte, a ustanovíce se s ním na něčím, což by se vám za
Dopisy t let 1519 a 1520. 309
sobé toho pniotah, jako byšte to chtěli na obec prve vznésti a spaolu se to to po-
raditi, a T tom abyste mi o to nemeákajíc tajně oznámili; a já vám potom svuoj
konečný úmyBl oznámím, kerak se t tom máte zachovati. Datun Krumlow, fer. YI.
in festo sancte Eatheríne virginis anno domini XV^XIX.
Cfeaétíkfm.)
2189.
Úředník na Hluboké Petrovi z Bosenberka: o krádeži v Újezdci spáchané. (M)
Na HUtboU 1520, 20. července. — Orig. arch. 7¥e6. I. B. 5 B C. 13.
Slnžbu svů vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivě příznivý. VMti
oznamiyi, kterak Jiřík Mazanec z Oujezda, poddaný VMti, jest groše i peníze a při
těch penězích jeden zlatý uherský nočně pokradl v domu Jiříka z Oujezdce, podda-
ného pána mého JMti ; kdež se nah to dostatečné pokážě i uvede, kdež jest týž jistý
Mazanec před týmž krádežem i VMti poddaným Škodu zlodějstvím učinil i zase na-
vracoval, i JMti pána mého lidem. A já éanuje v tom VMt, nechtěl sem na něho
sáhnuti, než jestliže jest vuole VMti, kázal bych jej vzíti; neb jistě VMt račte vě-
děti, žě jest lotr velmi veliký. Pakli byŠte VMt toho mně neráčili dopustiti, i VMti
prostoi i věřím, žě se jím ráčíte rozkázati ujistiti. Odpovědi od VMti žádám. Dán
na Hluboké v pátek před s. Maří Majdalenů létha oc XX".
Václav Svík z Loukonos, úředník na Hluboké.
Urozenému pánu panu Petrovi z Roznb^ka a na Eromlové JMti, pánu mně milostivé
příznivému.
219(X
Petr z Bosenberka ářednlku na Hluboké: o krádeži v Újezdci spáchané. (M)
Na Knoídovi 1520, 21. července. — Koncept arch. Třéb. I. A. 5BC. 13.
Služba má, urozený vladyko milý. Kdež mi píSeš, oznamuje, kerak by pod-
daný muoj nějaký Jindřich Mazanec z Újezda groše i peníze a při tom i jeden zlatý
uherský v domu poddaného pána tvého Jiříka z Ůjezdce nočně pokrásti měl, a že
by též i mým poddaným před tím krádežem škodu zlodějstvím učiniti i zase navra-
covati měl i lidem pána tvého oc : i věz, že jsem se na úředníciech svých ptal, byl-li
by tu ten Jiřík Mazanec v Újezdě. Pravili mi, že vo něm v pravdě nevědie. Však
' poslal jsem tam lovčieho svého, a byl-li by tu jaký takový, ješto by mu tak Hekali,
aby jej hned vzal a na Kmmlov přinesl. Datum Grumlow sabbato in festo sancte
Braxedis virginis anno domini XV^XX. (Petr z Rožmberka.)
Urozenému vladyce Václavovi Švlkovi z Loukonos, úředníku na Hluboké, mn6 milému.
A. XXVIII. Dodavek h dopisíím rodu Rosenbersi
Petr z Rosenberka úředoíku oa Hluboké: o krádeži t
Na Knmlovi 1520, 24. ienence. — Koně, arch. 7>
Složba má, nrozeDJ vladyko, pHteli milý. Jakožs
veka poddanébo mého Jiříka Mazance tkne, kerýi by z
kterak by v doma Jiříka z Újezdce, poddaného pána tvéh
jeden zlatý uherský noSnč pobrati měl, prose, abych S€
jestliže by vnole má t tom byla, že by ty jej Tzíti káz
odpoTčd, že jsem se na úředníciecb svých ptal, byl-11
psal, ten Jiřík Mazanec, a i lovdeho svého jsem tam pi
jej hned rzal a na Krnmlor přinesl. I nebylo jest žádné
přišla ke mně mátě téhož Jiříka Mazence z Újezdce a
v Bndějoviciech vsaditi dal; ješto kdyby mi byl pravú
v Újezdci a ne v Újezdě, byl by již vzat, kdež jest se \
A protož na tobě žádám, že mi ho ven vydáš, a já tol
zřiezenie spravedlivé bez fortele učiniti chci. Odpověd
feria HI. in vigília sancti Jacobi apostoli anno domini '.
Urozenému vladyce Václavovi Švltkovi z Loukonos, úředi
2192.
Petr z Rosenberka úředníku na Hluboké: o krádeži v
Na Krumlově 1520, 26. iervence. — Orig. arch. Tř.
Služba má, tirozeDý vladyko, příteli milý. Co s<
přikázaného mého tkne, již jsem já po něho do Bac
kázni mám. A protož přijeď aneb na svým místě pošli, a
nah uvedl, (neb on tomu odpírá), bych já ho, nebyl-li by
n vazbě nedržel ; neb já od něho všecko, což je sloSně m
Protož věřím, že tím dlíti nebudeš, než že přijedeš a to n
feria V. in festo sanctissime Anně matris Marie anno dc
Urozenému vladyce Václavovi Svlkovi z Lúkonos, úřet
2193.
Petr z Rosenberka purkrabí Zvlkovakéma: radí stran
Na Krumlove 1520, 7. listopadu, — Or^. pap. areh.
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! EdeŽ
Dopisy 0 rohu 1520, 311
radu utiekáš z té příčiny, znaje dobré přátelstvie mezi mnou a pánem tvým, a také
že by pro dalekost odjezdu pána tvého tak brzo rozkázánie a vuolí dojíti nemohl;
v tom že by Janovice páně Sudový, tak jakžC by purkrabie Blatenský oznámiti měl,
obehnány byly, a že by on s některými pány a dobrými lidmi hotov býti měl a zajtra
táhnuti a těch Janovic rotovati chtěl; a protož chtěl-li by co lidí, znaje takovú po-
třebu, poslati, aby mu ráno k Blatné vypravil, aby spuolu táhli. A jakú jsi mu na
to odpověd dal, tomu jsem z psaní tvého porozuměl ; prose mě, atbych k tomu radil,
ač byla li by toho delší potřeba, kterak by se v tom zachovati měl oc. I toto jesti
zdání mé, aby tím nekvapil, než aby s lidmi vojensky pohotově byl. A bylli by
vedle zřiezení zemského obeslán, aby táhl tu, kdežf by oznámeno bylo. Yšakž proto
já to pánu tvému oznámím, a což mi na to za odpověď dá, tot také oznámím.
A budu-Ii já také vedle zřiezení zemského obeslán, abych táhl, též tobě to oznámím.
Datum Grumlov, feria IIII. post festům Omnium Sanctorum anno domini XY^XX.
Petr z Rožmberka.
Urozenému vládyce Janovi Smrčkoví ze Mnichu, purkrabí na Zvíkově, mně milému.
2194.
Petr z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o obležení Janovic. (E)
Na Krumlově 1620, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 156.
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Jakožs mi psal, co se obehnání
Janovic dotýče i také retuňku toho, jak by se v té věci zachovati měl, kdežť jsem
psal, že to pánu tvému oznámiti chci ; jakož jsem pak tak učinil. I co mi pán tvuoj
na to za odpověď dává, teď toho přiepis posielám. Protož nicmenij buď ty s tťi
hotovostí, jakž jsem prvé oznámil, hotov; a puokudž toho delší potřeba bude, což
já sám před sebou míti budu, to tobě též oznámím, kterak se v té věci budeš míti
zachovati. A při tom jestliže by jaká jiná potřeba na tebe přišla, aby se ke mně
utekl; a já tobě radu a zdánie své v tom rád oznámím. Datum Crumlov, feria 11.
post festům sancti Martini episcopi, anno Domini XV^XX. Petr z Rožmberka oc.
Urozenému vládyce Janovi Smrčkoví ze Mnichu, purkrabí na Zviekově, mně milému.
2196.
Petr z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému pomůže v případě obležení Eestřan. (E)
Na Krumlově 1520, 8. prosince. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 157.
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Píše mi pán tvuoj, bratr muoj
milý, posielaje mi tu ceduli, kerú jsi jemu poslal, cof Pohmar z Eestřan psal,^ že
by Piesečští Eestřany zbořiti chtěli, prose mne, abych ho v tom neopouštěl oc.
I jestliže by k tomu přišlo, a oni to skutkem plniti chtěli, — jakož té naděje ne-
jsem, by se vo to pokusiti směli, poněvadž k tomu žádné spravedlivé příčiny ne-
312 A. XXVm. Dodavek Je dopisim rodu Sosenberíké
miyí, — oznam mi. Neb jist tím buď, že já pána trébo, mi
n&jvýé bnda moci, neopaustim, jináíe díc, uež jako by se
týkalo. A také jestliže by jaká kolirěk potřeba na tebe
přišla, oznam mi, neopustím já tebe t tom. Datnm Cram
ceptionis gloriosissime virginis, anno Domini XV^ZX. P
Urozenému Tládyce JanoTí Smríkovi ze Mnichu, purkral
2196.
Jindřich z Boseoberka Petrovi z Bosenberka: o platu faráře 1
V Třeboni 1522, 28. hřeena. — Orig. arch. Třeb. 1
Službu 87Ú vzkazuji, urozenj pane, pane strýce i
i vdeho dobrébo napřed bych YMti rěroě přál. Zpravil je
mnoj z Slověnic, ukazatel listu tohoto, kterak Václav Ma
kázaný mél by platiti při každým svatým Jiří XVlil gro
Pražského s půl lána svrchupsanému faráři. I od několik
ten plat platiti, kdež kněz farář má na to dostatečný list.
VMti prosím, poněvadž Mazanec VMti přikázaný jest, že
jeho k VMti ráčíte obeslati a s ním o ten plat ráčíte r
předkové Jeho vždy ten plat bez odporu platili, aby týž
rád zaslúžiti chci. A s tím dajž se nám pán Buoh ve zd
vuole jeho svaté milosti. Ex Trzebon feria VI. post <
xv^xxn. J
Urozenému pánu panu Petrovi z Rožmberka oc, panu b
2197.
Petr z Rožmberka Mikulášovi z Říčan : děkuje za zprávu o
z Prahy. (M)
V Krumlově 1522, 29. srpna. — V Břeeanově genealogii pá
Urozený pane, pane příteli můj milý I Byste se
věrně bych vám přál. Z oznámení, které Jste mi učinili
Jich Mtí z Prahy, vám velmi děkuji. A jistě jste mi v to:
okázali, kteréhož se vám zase váím možným přátelstvím,
bovali, rád odplatiti míním. Datnm Crumlow, feria VI. i
Joannis Babtistae anno domini XV^XXII. I
2198.
Petr z Rožmberka Prokopovi Čabelickému: že chce s ním
Míčanem. (M)
V Krumlovi 1623, 14. iorvence. — Zímk. arch. IV«&. Fm
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Jakož
Dopisy » let 1522—1623, 313
pro poctivost vaši a manželky vaší vedle vás stál na den svaté Maří Magdaleny
[22. července] k přátelskému rovnání se panem Jaroslavem Mičjanem oc, i k žádosti
vaší rád to učiniti chci. Jedné, kde ten rok býti má, tomu jsem z vašeho psanie
vyrozumíti nemohl, neb bylo zamazáno, že jsem nemohl vyčísti. A protož jedné mi
dostatečně oznamte, kde býti má, chci já se tu na ten den, dá-li Buoh, dáti najíti,
leč by na mne pán Buoh co dopustiti ráčil, že bych bezelstně nemohl, jehož mne
jeho svatá milost uchovati ráčí. Datum Grumlow, feria III. post festům sancte Mar-
garethe virginis, anno domini XV^XXIH. Petr starší z Rožmberka oc.
A tergo: Panu Týnskému. — Břežan připsal: Čabelický.
2199.
Prokop Čabelický Petrovi z Rožmberka : že rok s Jaroslavem Míčanem položen ve Dřítní. (M)
Na Týně 1523, 18, července. — Orig, arch. Třéb. Fam, čabelický,
VMti, urozený pane, pane muoj milostivý ! Službu svú vzkazuji VMti, zdravie
a v něm všeho dobrého, toho bych věrně přál. Ode psanie, které ste mi ráčili uči-
niti, co se toho jednánie dotýčě mezi panem Jaroslavem Míčanem a manželku mú,
žě ráčíte pro poctivost mu i manželky mé státi, z toho VMti děkuji. Než toliko žě
by v mém psaní bylo zamazáno, kde by to jednánie býti mělo, že ste YMt tiem
psaním se spraviti nemohli : i račtež YMt věděti, žě ta věc má býti jednána u pana
Jana Malovcě Dřítenského v Dřítni, tuto středu najprv příští na den svaté Maří
Mandaleny [22. července] : i za to VMti vždy prosím, žě mne v tom opustiti nerá-
číte a na ten čas žě tu YMt býti ráčíte pro mé potomnie YMti odslouženie. Dán
na Týně, v sobotu po Rozeslánie svatých apoštoluov léta oc XXTII^
Prokop čabelický z Sůtic a na Týně.
JMti urozenému pánu, panu Petrovi starfiiemu z Rožmberka oc, pánu mému milostivému.
2200.
Petr z Rožmberka Prokopovi Čabelickému: že k roku jeho s Jaroslavem Míčanem se dosta-
viti nemůže. (M)
Erumlav 1523, 20. července. — Konc. arch. IVéb. Fam. Čabelický.
Služba má, urozený vlády ko, příteli milý! Jakož mi píšete, co se toho je-
dnánie tkne mezi panem Jaroslavem Míčanem a paní manželku vaší, oznamujíce, že
to jednánie býti má u pana Jana Malovce Dřítenského v Dřítni, tuto středu najprv
příští [22. července], prosiece, abych vždy vás v tom neopouštěl a na ten den tu
byl oc: i tiem jisti budte, žef bych to k žádosti a potřebě vaší i paní manžěllQr
vaší, tak jak byste sami rádi viděli, rád učinil a na ten den tam vedle prvnieho
mého vám připsání přijel. Než že mi teď pan Ledecký svú ruku píše, jakož vám
teď jeho list posielám, z keréhož vyrozumíte, že u mne jako včera aneb dnes i se
ArchiT Český XIV. 40
314 A. XXVIIL Dodavek 1c dopisům rodu Roseniersliého
panem Janem TrČkú býti má; í nepřyeli jsou včera. Než dm
přijedou; kdež samí znáte, bych mět od nich odjeti, že m
a z té příčin; že na tento čas žádosti vaáí bezelstně naph
muožete-li toho na někerý jiný den poodložiti, abych mohl
chci to rád učiniti a k té potřebě yb&í a paní manželky vaŠ
Cramlow, feria 11. post festnm sancti Arnolphi epíscopi anno
Petr st
2201.
Matěj ze Soběslave plsfuti Ambrožovi: že koupil sukno pro Js
V Sohéslaň 1523, 4. listopadu. — Orig. cavh. J¥eb. Fat
Pane Ambroži, švagřě rauoj milý! Zdraví i jiného vš
vám věrně přál. EdeŽ ste mi psaní učinili, abych panu Jan
postavů Černých okolo šesti aneb sedmi kop : i koupil sem it
za 7'/i ÍP 16 gr., item od MaŠka majtnýho za 7 CP 10 gi
vdovy za 7 i7, item od Jana Maškovic za 6 IT 6 gr., ite
llVs IT- A za to vás prosím, pane Svagřě, cojž jse peněz 2
jimi meškati nebudete, neb sou mne za to prosili, že jest
A máte u každýho postavu ceduli, tak jakž tuto stojí psáni
koho; tím jse budete věděti jak spraviti. Lidmila, manželka
sílá vám smetanici. Datum Soběslaw, f. IIII. post omnium
xxm*.
Summa učiní za těch YI postavit XXXIX ÍT XXXK ;
Panu Ambrožovi, komornímu písuti na Krumlově, ěvagm i
2202.
Earel kuiže Minsterberský pokládá rok Jiodřicbovi z Rožmberka 1
Šternberka. (M)
Na krade PraisJtém 1524, 13. června. — Souittsný přepis arch.
Službu naši přátelská napřed vzkazujěm, urozený pai
telí nám zvláště milý! Vězte, že jest nás žádala urozená
z Šternberka na Zelené Hoře, abychom vás s ní před ná
sročili. Viniti vás chce ze rčenie, a to z takového, kdež a
které jsú pozuostaly po někdy paní Majdaleně z Šternberka, 1
a manželce vaší, a to zejména z těchto:
Z zlatohlavu Červeného, z strunkového, z kožichu zlal
podšitého, z sedmi suhní: jedna aksamitná červená, zespt
Taná; druhá aksamitná čemá, zlatohlavem promovaná; 1
Dopisy z let 1523 a 1524. 315
karmazínová s krumpovanými prýmy, stříbrem a zlatem svrchu; čtvrtá damaěková
rozinové barvy a zeleným svrchu zlatohlavem strunkovým premovaná; pátá damaš-
ková zelená, svrchu jsú premy zlatem v truhlici dělaném a vespod aksamitem čer-
ným a žlutým; šestá též damašková, svrchu strunkovým zlatohlavem premovaná
a zespod aksamitem černým; a sedmá damašková s klíny, svrch jsú prýmy stří-
brem a zlatem dělané na černý aksamit. Z řetězu zlatého, v kterémž jest sto
zlatých uherských, z zápony zlaté, z pěti prstenuov zlatých s drahým kamením,
z tkanice perlové, z šatuov ložních se jivě postele, dobrých, z truhly veliké s mědě-
nými panthy, ze čtrmezdcítma prostěrad dobrých, ze dvů prostěradl taffatových
Červených, ze čtyř číšek na podušky tafifatové červené, z ciechy na polštář červené
a zelené taffatové.
A těch svrškuov podle přiřčenie svého též panně Lidmille že vydati zane-
dbáváte až posavad, kdež sobě toho rčení a těch svrškuov nevydánie táž panna
Lidmilla z Šternberka pokládá dva tisíce kop gr. českých. Protož vám pokládáme
toho rok na den svatého Martina najprv příštího [11. listopadu], abyste vy na ten
den před námi, před pány a vládykami, krále JMti radami a našimi, v soudu ko-
morním na hradě Pražským stáli a tu nadepsané panně Lidmille abyste právi byli.
Datum in arce Pragensi f, II. aute s. Viti anno M^V^XXIIIP.
Karel z Boží milosti knieže Minstrberské, v Slezi Olešnické
a hrabě Kladské oc, krále JMti najvyšší hajthman králov. čes.,
a markrabstvie Horní Lužice landtffojt, a hajthman kniežectvie
Velikého Hlohova.
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka na Třeboni, švagru a přieteli nám
zvláště milému.
2203.
Král Ludvík Janovi z Rožmberka: aby vydal statky někdy Petra z Rožmberka bratrovi
svému Jindřichovi jakožto zvolenému vladaři domu. (M)
V Budíne 1524, 22. června. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 15.
Ludvík z Boží milosti Uherský, Český oc král a margrabie Moravský oc.
Urozený věrný náš milý! Jakož tebe tejno není, jaké zřízení jest učiněno o domu
a rodu vás všech z Rožmberka, jak by a kto měl statkem a dědictvím vším vládnuti
a tak i místo kderé držeti oc; protož zprávu jistu majíce, žě ste podlé téhož zří-
zení všickni voHli sobě za staršího urozeného Jindřicha, bratra svého, k spravování
toho všeho a k držení všech věcí, tak jakž to zřízení šíře ukazuje; i poněvažds ty
se v statek někderý uvázal po někdy urozeným Petrovi z Rožmberka a jej držíš,
napomínáme tebe, aby hned toho všeho statku, v kderýžs se po témž někdy Petrovi
uvázal, výše dotčenému Jindřichovi bratru svému postúpil a ve všem podlí téhož
40*
A. XXVJIX. Dodavek i dopisům rodu Boaenberskéh
hoTal, ač jse chceá uvarovati pokut a nemilí
I svatým Janem Křtitelem Božím, letha oc 1
Českého devátého. Ludow
lému Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, m
kébo, varnému našemu milému.
2204.
z Postupte Jindřichovi z Rožmberka: ab; mu p
ského a Vltavského. (M)
:i(omi/šU 1524, 8. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I
1 9VÚ VMti vzkazuji, urozený pane, pane a b
10 dobrého, toho bych VMti věrně přál. A ja
kop 10 gr. 6Vi den. Vs haléře, všě českých, z
tavského, kdež pak k žádosti vaSí té berně čě
minulého, a učinil sem to vám k vuoli rád.
■atře, žě mi tu summu svrchupsanú dodáte
pošlete, a Benešovi písaři mému že ji vyčí
ni snmmu kvitancí ode mne dostatečná dáti n
na tento čjas, neb je tu v Praze pryč dáti i
obmeškávati. Odpovědi žádám po tomto mým
i sv. Martinem letha páně SV^XXIIIP.
Zdeněk Kostka z Po
]ému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka a ňi
milému.
2205.
' Jindřich z Rožmberka Zdeňkovi Kostkovi z Posti
dané berné. (M)
^Ooni 1524, 18, Ustopaáu. — Orig. arch. Třeb. Fi
1 svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře m
o, toho bych vám věrně přál. Kdež mi pfšei
ještě dodati mám: 247Vi kop 10 gr. 6Vt dei
milý pane bratře, že vám je, jakož žádáte, c
motci. Datum Trzebon, fer. TI. post s. Othi
Jii
nému pánu, panu Zdeňkovi Kostkoví z Poatupie a i
milému.
r^
Dopisy e let 1524 a 1525. 317
2206.
Ctibor z Drachova JindřichoTi z Rosenberka: o myslíTosti a téžkó nemoci Roubíkové. (M)
Na Třeboni 1524, 25. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 W», 18.
Pane muoj milostivý. Kdež mi ráčíte psáti, abych pěší poslal na panství Be-
chyňský, aby zajíce honili tyto svátky: i neviem, došlo-li mé psaní VMti s těmi
srnami. VMti píši, že sem chtěl svině honiti buohdá v středu, již bych sobě nerad
roztrhl pěší; až ten lov najprv udělám, jakž po tom lovu bude, tak hned pošli na
ty zajíce. Pakli ráčíte rozkázati, aby jě hned honili ty zajíce, to mi račte oznámiti.
Taky račte věděti, že dnes panu Roubíkoví není velme dobře; tak Bidra praví, že
tuto noc a dnes, že mu mosk z hlavy jde. Tak mi dnes Bidra pověděl, že jest zle
o jeho zdraví a že mu netuší. Pan Václav Kraselovský taky dnes přijel, ohledával
mu flastr i ránu ; zdá mu se také, že s těžká živ zuostane. Panu Roubíkoví starému
také sem pověděl, kterak mně psáti ráčíte o jeho synu, starajíce se o to, kterak by
mohl při zdraví zuostati. VMti kázal velme poděkovati, až slzel, tak to od VMti
za vděk přijel. Dán na Třeboni v neděli na den narození božieho létha oc XXV.*)
Ctibor z Drachova.
Uroz. pánu panu Jindřichovi z Rožmberka a na Krumlově, pánu mému milostivému.
*) DatoTání toto akaztge, ie poSátek roka kladl se jeSté na den Božího naroiení.
2207.
Jan ze Šternberka pohání k soudu Jindřicha z Rožmberka. (M)
B. m. (1525, před 10. břemem). — Současný přepis arch. Třéb. Fam. Rosenberg 15.
Jan z Štembergka a na Bechyni, purkrabie Earlšteinský, pohání Jindřicha
z Rožmbergka a na Třeboni z desieti tisíce kop gr. praž. čes., protože on Jindřich
jest s lidmi svejmi zbrojně oc pod řádem a právem naň na Jana vytáhl v mierné
a pokojné zemi. Stánie v pátek o suchých dnech postních [10. března] nejprve
přieštích před pány Jich Mtmi a vládykami na plném soudu zemském na hradě Pražském.
Na Krumlov. Na TřeboiL
2208.
Opat Třeboiiský Jindřichovi z Rosenberka: o propuštění faráře Štépánovského za probošta do
kláštera Borovanského. (M)
V Třeboni 1525, 16. břeena. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 Kfi, 31.
Modlitbu svů k Buohu vždy pokornú VMti vždy zkazuji, vysoce urozený
pane, pane mně příznivý. Zdraví, štěstí i všeho dobrého VMti bych věrně přál oc.
Pane muoj milostivý. Příčina jest tato, kteráž mne k VMti hnula psáti, prožba
bratří kláštera Borovanského, abych VMti oznámil jednání o probošta téhož kláštera.
E tomu jednání sám osobně k jich žádosti sem k nim přijel a do kapitoly mezi ně
318 A. XX Vlil. Dodavek k dopisiht rodu Sosenhvrského do
sem vstoupil; tu bylo jednáno o probošta, kterébo by jměli i
I znajíce, žě by z nich žádný k tomu užitečný nebyl a počět I
radili sme se Tyvoliti osobu z jiných kláŠteruoY, aby počět bratři
radě opět sme ueznostali, to rozvažujfc, žě by i ta osoba z jiní
nebyla pro tyto příčiny, nebo sú na všech věcech poíastných v
stateční a v chudobu velikú upadli, střechy zlé, mnoho na krovíi
mnoho, koni sešlí, studnice se jim zavalila, vody dobytku nem
nedostatknov při nich jest. I upadl nám v mysl kněz Jiřík farář
poněkud jměl a má k nim dobru vuoli, i spomáháním toho d(
s nimi jest vstoupil, i poněkud měl jest úmysl v jich zákon vst
qjíti proboštstvi, aby svým statkem i svým hospodářstvím a ptln
napravil a z těch nedostatknov svrchupsaných jim pomohl. I
abychom k němu poslali a jeho žádali pro zákon i pro pannu
uvázal a proboštem jejich byl ; i při tom sme i některých kně
i skrze ně prosili. I naklonil se jest ku prozbám a vuoli dal, al
jestli VMt jemu statek jeho ráčíte propustiti a svobodnýho vysi
mohl s tím statkem klášteru dobře učiniti. I protož znajíce VM
na tom klášteře a při těch bratřích, já nehoduý kněz opath s té
prosím, račte milostivým srdcem na to zhlídnúti a svrchupsaného
k nim milostivě propustiti. Z toho dobrého skutku dá pán Bnoh
i Štěstí a svú svatů milost Datum feria V. ex Trzebon ante
Gerdrudis anno oc XXV.
Kněz Jan opatb nehodný kláštera Třebonskýho, neb
Vysoce urozenému pánu pana Jindřichovi z Rožmberka a na 1
milostivé příznivému.
2209.
Jindřich z Bojenberka opatu Třebo&skému : o propuštění &ráře Štěp
do kláítera Borovanského. (M)
Na Krumlově 1525, 18. břema. — Končit arch. Třéb. I. ^
Služba má, duostojný u Bože otče, kněze opathe mně m
přimláv^íce se za kněze faráře Štěpánovského, abych ho [s] stát
Borovanského propustil oc: i vězte, že toho nikterakž slušně u
z jednoho matky boží duomu střechu strhna, druhý též matky
Protož vás žádám, že mí v tom za zlé nebudete míti. Datum (
reminiscere anno domini XV^XXV. Jindřich z Roznberh
Duostojnéma u Bože otci knězi Janovi opathu kláStera Třeboj
Dopisy t rohu 1523. 319
2210.
arkrart z Hřebene JindHcIioTi z Rosenberka: phmiouyá se za íaxéie StípánOTSkétio, by
za probošta kláfitera BoroTanského zrolea býti mohl. (M)
Na PořiÓi 1625, 18. břema. — Orig. arch. IVet. /. Á. SEP, 31.
Urozený pane a pane, VMti službu svů vzkazuji. Prosili sú mne bratřie Bo-
)vaii5tie k VMti za přímluvu, co se dotýčě faráře Štěpánovského, žé jest na tom,
^ se chce do z^ona dáti tu do Borovan ; i VMti já prosím, žě ráčíte jej propustiti
m bratřím Borovanským. Neb on tak pravi, žé tu chce nechati více, než jest k tomu
Kšel při své faře. I ráíí VMt věděti v pravdě, žě jest mi to dobře svědomo, žě
iž ten klášter zaveden velmi jest skrze někderé jich správce: dlaha dosti mají
klášter opuštěný. By sobě kderého jiného volili zákonu svého za probošta, nic by
m spomocen býti nemohl. I milý pane, račte zhlédnuti na jich chudoba; nebade-li
lati, záhynů. I buohdá VMt od pána Buoha odplata jmíti budete. Datum na Poříčí
sobotu ante oculi. Markvart z Hřebene.
Urozenému pánu a panu panu Jindřichovi z Rozumberka na Krumlove, pánu mně
iloBtÍTému.
2211.
Jakub z Vřeaovic Jindřichovi z Rožmberka: děkuje za pftjČenf koně. (M)
B. m. 1525, 19. břema. — V Sřezanově genealogii pánů z Vi^esovic v arch. TVefr.
Službu 8VÚ vzkazqji VMti, urozený pane, pane milý! Kůň, kterýž jste mi
iČili půjčiti, teď jej VMti zase posílám. A v čem bych mohl vám zase jaké přátelství
službu učiniti, rád učiním, zase se od VMti nadějíc všeho dobrého přátelství oc.
«txim dominica Oculi, annorum 1525.
Jakub z Vřesovic a na Válči, podkomoří král. Českého.
Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka a na Krumlově se, pánu mně příznivýma.
2212.
E listn předešlému odpověď Jiadřicha z Rožmberka. (M)
Ta Krumlově 1525, 24. břema. — V Bretonové genealogii pánů t Vřesovic v arch. Třeb.
Slažba svú vzkazi^i, urozený a statečný rytíři, pane Jakube, příteli můj milý !
[dež mi píšete. Že mi kůň můj zase posíláte : i vězte, že jsem to pro vás rád učinil,
ještě, což by mi jen možného bylo, máte na mně poznati přítele dobrého, čehož
3 od vás též vždycky naději. Datum Krumlow, feria VI. post sancti Benedícti, anno
omini 1525. Jindřich z Rožmberka a na Kramlově oc.
Urozenému a statečaému rytíři, panu Jakubovi z Vřesovic a na Valči, podkomořímu
:. Č., phteli mýmo milýmn.
A. XXVIII. Dodavek k áopisám rodu Eose^erského <
2213.
idnlci Fraž&ti Addč z Hradce, cboti Jindřicha z Rožmbert
s Janem ze Šternberlia. (M)
; hradě Pražském J525, 28. břema. — Orig arch. Třsb. í
řednfci PražStf menší desk zemských urozené paní,
arozeDého pána, pana Jindřicha z Rozmbergka oc.
před pány Jich Mt a vládjky na plný sond zemsEi
a z Štembergka a na Bechyni, purgkrabí EarlŠteinsk
týž pohon v sobě šíře ukazuje a zavierá; kdež pal
rotí ¥Mti dáno jest za právo stanné. Fo kterémžt<
emského svrchupsaný pán VMt ze škod útratných a
pro tu při Tzatých viniti chce a je před ttámi prov
Dlení zemského rok toho YMti s týmž panem z Št
nedéli [26. dubna] najprv příští pokládáme, abyste
)řed ářadem desk zemských ráno k provozování c
iných, kteréž na VMti mieti chce, státi ráčili. I znaj
tak zachovati, jakž VMti pfšem, ale na čas výš jmenc
}vání dalších škod a nákladuov podle téhož zemsk<
li. Dán u desk zemských na hradě Pražském pod p<
ístokomomíka králov. Čes., letha božieho SPV^^XXV"
árie.
2214.
, Rožmberka Polskému králi Sígmundovt: ve příčině svéb
inými, o záhubách království českého skrze Lva, o přímlu
B. m. (1525, po 31. he&rm). — Eonc. arcA. Třeh. Fam.
'{jasnější králi ocI Milostivý králi, té sem naděje,
:i ráčíte posly, kteréž sem k YEMti posielal pří J£
i při té zprávě, kterůž tíž poslové VKMti ode mne
udž mne i statku mého stává. Ač, milostivý králi,
u spravedlnost, kteráž JEMti, pána našemu dědičnén
i, vlastně náleží i vší obci tohoto královstvie, nic
i prosím, jako svého milostivého pána, že VKMt
la našeho, af tím prodlévati neráčí, aby mohlo k sp*
všecko přijíti ; neb jestliže by sě prodlévalo, tak jak:
a mozDÍc, strach, by na tuto zemi pád nepřišel, čehož
[ilostivý králi, zprávu mám, že YKMt své zvláštní ]
ite, i tecF YEMti aledníka posielám. I potom péči z
Dopisy 0 roku 1525. 321
rád, abyste YEMt y tom nedostatek mieti neráčili i v jiném, což by sě VEMtí lí-
bilo a to y zemi naší nalezeno býti mohlo, ySecko YEMti chci rád zjednati i poslati.
A s tím sě VKMti porůéím a prosím, že ráčíte mým milostiyým pánem býti.
Instrukce poslů Rosenberskýeh kn králi Polskému z toho iasu tištěna y Arch. Č. XIL str. 96 é, 1468.
2215.
Menší úředníci Ptažští Jindřichoyi z Rožmberka : aby položil na soudu list poselací Mikuláše
Trčky z Lípy. (M)
Na hradě Pražském 1525, 23. itáH. — Orig. arch. Třeb. Fam. Boseríberg 15.
Úředníci Pražští menší desk zemských urozenému pánu, panu Jindřichoyi
z Eozmbergka a na Třeboni. Službu syú VMti yzkazujem. Jakož ste VMt byli po-
hnáni od urozeného pána pana Eristofora z Šyambergka a na Zyíkoyě, abyste po-
ložiti ráčili před námi na hradě Pražském list poselací, kterýž někdy pan Mikuláš
Trčka starší z Lípy psal někdy urozenému pánu panu Petroyi staršiemu z Rozm-
bergka, kteréhožto listu datum jest y pondělí den syatého Prokopa letha M^^XIIP
[4. čeryence 1513], kteréhožto listu týž pan z Šyambergka potřebuje proti Fridri-
choyi z Šelndorffii k syědomí: ale žě ste, VMti, toho po témž pohonu neráčili uči-
niti, i protož my VMti podle syolení zemského dskami zapsaného napomínáme, abyste,
VMti, takoyý list poselací nadepsanému panu Kristoforoyi tu středu den syatého
Františka najpry příštího [4. října] ráno při úřadě desk zemských na hradě Praž-
ském položiti ráčili. Pakli byste toho, VMti, neučinili, račte yědětí, žě nadepsaný
pan z Šyambergka pokuty sobě podle syého puohonu čtyři tisíce zlatých uherských
pokládá. Dán u desk zemských na hradě Pražském pod pečetí Mikuláše z Bryk-
v
šteina, místokomomíka králoystyie Českého, letha Božieho M^V^XXV®, y sobothu po
syatém Mathouši appoštolu Božiem.
2216.
Pořádek řemesla soukenického y Sobéslayi Jindřichoyi z Rosenberka: aby Vaněk z Proseče
Markétu z Řečice yzíti si nemusil. (M)
V Soběslavi 1525, 28. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5AP. 16 b.
Vysoce urozený pane, pane náš milostiyý, VMti napřed službu syú poddánu
s plným poslušenstyím yzkazujem. VMti oznamujem, kterak Vaněk Noyákuoy syn
z Roseče a Markýtha dcera Petrášoya z Řečice, oba poddaní kněžny JMti, jsúc u nás
y službě při městě, i tak že by týž Vaněk též děyce k dietěti připomohl, i úředník
kněžny Její Mti že jest k nám rychtáři připsánie yo to učinil, aby rychtář jej k tomu při-
držel, aby se s ní yoddal, a pakli by se s ní yoddati nechtěl, aby uničen byl. I tu
jsú před rychtářem slyšáni byli, kdež jí yon toho yeliký odpor činil, že by toho
sám příčina nebyl a také že jest jie nikoli prázden býti nemohl, že jest za ním ne-
ArcUT Český XIV 41
/.-.
,1
XXVIll. Dodavek k dopisAm rodu Bosenberského do
., a z takových přičíň že by jie pojieti nechtěl
Kdež pak toho jistu zprávu máme, že jest
t nás k VMti za přímluvu, i VMti my pokor
), že VMt k kněžně Její Mtl přímluva učiniti rá
ráčila, aby měl tak hodný mládenec k tak lehl
etečnost. A také VMt račte věděti, že jest u
ievá; a také i to můž býti, že by se pod YMtí
nemohl, ale i k tomu se hlasf, Že by jí nějaký
•né prosíme, že to VMt na přímlavu naši učíní
1 tomto postu pokorně prosíme. Ex SobiesUw,
;inis annorum oc XV°XXV.
Cech řemesla soukeuickýli
izenému pánu panu Jindřichovi z Roznberka a na
2217.
3rka pořádku řemesla soukenického v Sobéslavi: ž(
u kněžny Auny z Minsterberka přimlnvl. (M)
nlovi 1525, 14. prosince. — Koně. arch. TVeb. I. B.
z Rožmberka a na Kramlově. Přízeh má, opai
tfšete, oznamujíc, kterak by se nějaká příhoda
i RoseČe a Harkéthě dceři Fetrášově z Řečice
abych se k kněžně Její Mti za toho Vahka p
učiniti, poněvadž obé Její Mti kněžny poddanýi
rádci budu, i tu já o to chci s kněžnu JMtí i
i. Však proto předse podle žádosti kněžny JIM
j na rukojmích má. Datum Grumlow feria V.
'<»XXV*.
achovalým cechmiBtróm řemesla soukenického v městě
2218.
i^ácalava Pasovařského ve přičíně závěti Petra z Ro
1525, hrnec). — Přepis současný ťwc*. TVeft. Fam.
lět od Václava Fasovařskýho :
ebe, pošli pečet sem, chci zřízení učiniti. Poi
bojím, neb nevím, kdyby na mne taky pHjí[ti]
strejc pečet jeho přitiskal, tu jest Pasovtí^ký
Dopisy s iet 1525 a 1526. 323
2219.
Pamét Bohuslava Vity ze Bzavého ve přlčiné z&TČtí Pebra z Rožmberka. (H)
B. m. (Konec r. 1525.) — Současný př«pis arch. Třeb. Fam. Rosenberg 15.
Item pamět od Bohuslava Víthy:
Kdež před některým Časiem žádán jsem byl od urozeného pána, pana Petra
starSieho z Kozmberka, abych ma oznámil, mám-li jakú pečet; i ta jsem pověděl,
že jsem měl, Že jsem ji ztratil. A von jest řekl: Daj sobě udělati jinú, a jáC rod
ní sám zaplatím. A potom řekl: Vítho, přitiskni peíet A já jsem se ptal kancléře,
k ěemu ji mám přitisknuti. Tu kancléř pověděl: Toho tobě pán neukáže.
2220.
Soběslavští Jindřichovi z Bosenberka: o sirotkovi po nebožtíkovi mistra Erásori. (M)
V SohisUm 1526, 9. ledna. — Ong. arch. Třei. I. B. 5AK 42.
Vysoce urozený pane, pane náá milostivý, VMti napřed službu svú poddánu
s plným poslušenstvím vzkazujem. Kdež ste YMt panu hejtmanu psanie učiniti rá-
čili, že by Hestera u VMti byla a zprávu toho VMti dávajíc, že by jí námi na
rathouze rozkázáno bylo, aby nějakých XVDI kop sestřenici své dala: i milostivý
pane, VMt račte věděti, že jest omylně a křivé VMt zpravila, žeť sme my jí žád-
ného rozkazu o tom nečinili; než když jest týž sirotek před nás přišel, žádaje nás
za oppatřenie, abychom poračnfka k tomu přidrželi, aby on jí statek svěřený otce
jejího nebožtíka vydal, že létha má a že k miestu přijíti má, a my jsme poračníka
obeslali, aby on statek jemu svěřený dal. I VMti pokorně prosíme, že nás v tom lito-
vati ráčíte, aby ona takové zprávy o nás VMti nedávala. A podle rozkazu VMti po-
ručník toho sirotka registíKk ruku vlastní nebožtíka mistra Krása psaný v tomto listu
posílá i také výpis z něho. A VMti prosíme, že ten registřík zase pro poručníka
poslati ráčíte. Dán v Soběslavi v úterý po třech králích létha oc XV^XXVI.
Pargmistr a rada města Soběslave.
Vysoce urozenému pána pana Jindřichovi z Rozmbei^ka a na Eramlovč oc, páDU
naíema milostivému.
A. XXIX.
DOPISY KNĚŽÍ
Šimona z Habru a Jana faráře Němeclto-Brodskí
z let 1B28-IS29.
Z rukopisu Q. 27. knihovny kláštera kHřoYdíckéha $ červenou hvi
'HJčeDÍ mistra Jana Husi zňetalo i po vltézD^ch, ne
obmezeno na Čech; a čáBtečně Moravu. Jen porůznu a nebri
kterých sousedních krajinách, zvláétd vSak pomalu proniklo ]
Německa. Po celé století byl Hus v svaté řlfii Némeckó bh
Někdy jen pronesl některý hloubajfcf učenec ostýchavé náhled i
nebo že křivě odsouzen byl; a,YhsÍk takové řídké napsané výrot
manistftm, ve vécech náboženských svobodomyslnějším, byli čeS
sájn z počátku považoval Husa za kacíře vgfm právem k smrti
formátor némecký Čechy na počátku nenávidél pro rozkol s
z národního antagonismu byl Čechův nepřítelem. EaliSnictvl oa
Moravy, a i- zde odštěpili se hned v počátcích od něho Tábo
če&tí, kteříž vždy více byli Četnějšími. Osamělá, od domácích ni
jinými utiskovaná strana pod oboji, nemajíc pří vládé katolické
Když Luther počal v Německu boj proti papežství, j
hynoucího kališnictví, za pomoc proti Élmské církvi. I vyskytli
horliví rozěiřovatelé jeho učeni v Praze, zvláStě pak v pohi
království. Luther, jenž prvotně, jak již praveno, odsuzoval E
aby nabyl přívržencův, počal apoštolovati vlastními do Čech po
lemických spisků svých (na český jazyk současně převedených)
kteříž na učeni k němu se vypravili. Za nedlouho po svém i
Čátku r. 1520) neostýchal se již přiznati se k Husovi, ve S]
Adel deutscher Natíon" (1520) zřejmé prohlásil, že Husovi
a vyzýval Němce, aby ve vécech víry s Cechy se spojiti. L. 16
že zvyků náboženských od Čechů zavedených se zastával; p
sovy, i vyhlásil Husa za pravého svatého, a někdejSí nepřátelst
Dopisy o víře z rohu 1628. 325
že vzniklo yinou končila. Takovým vystopováním Lntherovým mizel národní antagonismus
mezi Némci a cechy, ztrácela se nenávist jedněch proti druhým. Současný kronikář český
Bartoš velebí proto Luthera, že „zlostné Němce obrátil v příznivce Čechftv.^
Zastancův Lutherových vždy více přibývalo, učení jeho nad obyčej rychle po Čechách
se šířilo, zvláště v městech pohraničních, v nichž převládal jazyk německý. Tak na příklad
v městě Lokti bylo lutheránství již r. 1523 událostí hotovou, jakož vidíme z ustanoveného
řádu, o kterýž se byli hrabě Šebestian Šlik jako zástavní pán s radou městskou r. 1523
snesli, v němž vyhrazeno, že katolický fartí* řádu křížovnického povinen byl predikanta
Witmberského svěcení výživou i bytem opatrovati, kteříž při službách božích ve farním ko-
stele vždy za týden střídati se měli.'")
Vystoupením, vlivem Lutherovým zmařena byla možná ještě shoda strany pod obojí
s církví Římskou. Mnozí z přívrženců strany kališnické odchylovali se vždy více a více od
strany katolické, až zašli na cestu, po které Luther kráčel.
Přiložené listy, současně opsané mezi latinskými a českými náboženskými traktáty
v rukopise Q. 27. knihovny kláštera křížovnického v Praze, podávají nám všeho toho doklady
a nové zprávy, jak někteří kněží utrakvističtí přešli do tábora luteranismu, a jaký zase bu-
dila nová reformace tu a tam odpor v českém národě. Dvě dosud neznámé nám postavy
utkaly se v polemickém zápasu pro různé smýšlení o víře. Eněz Jan farář Německobrodský
vymítil vedle učení Lutherova velmi záhy všechny ceremonie z kostela a oddal se cele no-
vému náboženství ; a Šimon farář Haberský, zase jako věrný obránce staré české víry, po -
Ural a rád by byl zahladil Luthra i všechny jeho zastance jako úhlavní nepřátele.
Fr. Dvorský.
Prvních sedm dopisů zde na veřejnost podávaných jest vzájemná korrespondence
mezi právě dotčenými dvěma kališnickými kněžími, starokališnickým Šimonem a lutiieranisu-
jícím Janem. Historickými zprávami nad tyto dopisy vyniká list osmý a poslední, kterýž po-
chází též od kněze Šimona fartfe Haberského, ale adressován byl osobě třetí, jakémus sou<
sedovi v městečku Vilémově, nemnoho odlehlém od městečka Habru v Čáslavsku. Psán byl
tento osmý dopis roku 1529, jakž poznamenáno jest na konci opisu, a skoro celý obírá se
malou zvláštní sektou, kterou moravský vládyka Jan Dubčanský pro svou potřebu na svém
statku Habrovanském u Výšková si byl právě utvořil. O počátku a osudech této sekty,
kteráž trvala málo přes 10 let a slula bratírími Habrovanskými nebo Lulečskými, archivář
Brandl podal zajímavé a dosti hojné zprávy v Časopise Matice Moravské 1882 str, 74 — 125.
Z rozpravy té víme (stránka 88), že ta sekta měla ustavující hromadu v neděli inasopustní
dne 23. února 1528, a sice nikoli na statku Habrovanském, nýbrž ve vsi Routce mezi městy
Letovicemi a Jevíčkem. Velkým pomocníkem Janovi Dubčanskému při vytváření věroučné
a ritaálné soustavy byl známý z Palackého Dějin bratr Matěj řečený poustevník (Č. M. M.
1882, 83, 84, 87), který od r. 1519 vynikal v Praze samorostlým náboženským horli telstvím,
*) MOrdnang, wie es sol mít dem Gottesdienst vnd desselben dienern in der Pfarrkirchen der Stát El-
bogen gehalten werden, durch den wolgebomen Grafen má herren herr Sebastian Schlick Grafen za Bassan,
herm sa Weyszkyrchen vnnd Elbogen oc, mit sampt dem Rhat daselbst ynnd vier gemeyn in Ghristo be-
schlossen vnd vffgerícht anno dnL MT)xxiii.«« (Současný tisk y archíTa mésta Lokte.) — Za 15 let yjtlaoU do-
cela faráře katolického z fary khžoynické y Lokti predikant lutherán, kterémuž, jako na mnohých místech
jinde, pomáhala šlechtická vrchnost, aby yedle politické moci také církevní správy zmocniti se mohla.
326 A. XXIX. Dopisy o rošdíUch ve víře
až jej admÍDÍBtr&tor H&Tel Cahen t března 1525 nvizniti dil; z réz
pofitén teprra t den po volbé Ferdinandové 24. hjna 1526 (Bárto
naíež odebral se na HoraTa k JanoTÍ Dabíanskéma. Z přítomného d
ae, že aonsed Viltmovský Vácslav Enap, h j^ož poačenf knéz Šii
také přítomen při sekt^ké hromadé t Rontce, že však sbromážd
sborn ven vyBtoopiti, když chtéli voliti nebo svétiti Matéje na bisk
na knéžstvl. Nemůže b^ téméř pochyby, že tento Matéj biaknp
proti to totožnosti mfiže se sice namltnooti, že knéz Šimon Matéje s<
Duje Uiknlááencem, kterážto vlastnost jeho odjínnd není povédoma
Šimon nbírá váhy doložením, že neví, v které sekte ten Matéj cesty do
jiný vjrok Šimonův, že Matoj svétil učedlníky Lutherovy, nesmí se b:
Jeden z ostatních dvou knéží v Boutce volených nebo svéceo^ch by
jenž slově kmotrem adressáta Vácslava Euapa z Vilémova, a dříve, a
tář&m, byl jako pachole n MatonSe Sochaná foráře na Píská a v 1
Bartt^ v kládteře, i konečné bratrem a rektorem v klášteře; kláétei
uvádí se jménem, ale tuším má se rozuměti kládter VUémovský.
Tato vědomost, že Vácslav bývalý mnich z Vilémova stal se
IĎliS knézem Habrovanským, jest nejurčitojSí pomůckou k příbliži
sedmi dopisů, z nichž žádný není opatřen letopočtem. V listo třetím 1
Že na Moravé Matéj laik světí aČedlníky Latherovy na knéžBtví: „
ktorý byl v kláčteře Vilímovském, světil". To patrně také ae vztal
Habrovanských v Boutce dne 23. února 1528. Tento tiretí list byl
toprva T třetím týdnu po velkonocích poslán po nahodilém vozkovi ki
Jakž kněz Šimon v pátom listě vysvětluje. Enéz Jan zase v listo (
světluje zapomenutím, že odpovídá pozdě k listu třetímu, a štolo se I
vBtoupenl. Když uznáváno zapotřebí, omlouvati tyto odklady, zdá se,
ostatolmi listy byly kratší, i že všech sedm listů vzniklo během jednc
Před rokem 1538 to býti nemohlo, a míním, že to bylo právě roku IG
že všech osm listů bylo psáno r. 1529, kterýžto letopočet stojí pod li
V Praze 9. ledna 1894.
Kněz ŠimoD z Habru knězi Janovi faráři Brodskému vytýká, že na n
Čechů přidržuje se bludného učeni Lutherova
Bee data (při xaídtku r. 15289)
Salutem plurímam dicit. Yeneratu digoe dontine, pate
NoD módo secundum hominem exteriorem, sed eciam Interic
cupit. Non a multis annis per Sathaoe tabam, que putator Luti
in ecclesiam inserta est, precipne de sacramentis Cristi. Miroi
(|ui secundum legem Dei et beatos doctores ecciesiasticoa Crisl
B roku 1528. 327
dímentis sne religionis a matmm suaram uberíbus imbuti šunt; jam nonnuUi spiri-
tuales et seculares retro post Sathanam abeontes plus Lutheram eiusque scrípta pen-
santes et legentes, que camis sne concupiscentía sigíUavit, qnam beatos doctores, qui
sua scrípta sanguine proprío, pacientes propter Cristum, signavere, sacramentam
Crísti detrahere non verentur; nt eciam accepi, te pater sacramentum sanctissimum
eucarístie leuipendere his verbis: Corpus Crísti non est sacrífícium, non est oblacio.
Si non est sacrífícium, oblacio, non est corpus Crísti, et per consequens nec (ut
Pikhartite volunt) Crístus ; et si non est Cristus, tunc sumus sine Cristo, et sic sine
Deo, secundum Johannis dictum in 2^: Qui negat fílium, non habet patrem; et ca-
pitulo 5® : Qui non habet fílium, non habet vitam. Ve ergo nobis, ut quid nati sumus,
si sine Crísto, qui Deus et vita est, sumus. Num prímeui crístiani, confítentes
Crístum sacrarío in altarí esse, qui excellentissima et propicia oblacio est pro nostrís
peccatis ad Deum Patrem, et pro eodem Cristo sanguinem suum fuderunt, errarunt
et per consequens sicut erronei perierunt? Noli pater mi insanire et secundum illam
heresim Lutheríanam tenere, ne non solum contra doctores sacros, verum eciam contra
Crístum presumere videarís. Ceterum non pauci et ex meis ovicuUs scandalisantur
in illo, quod in monstrantia Crístum dominům nostrum exponere non vis. Si paro-
chiani tui decimas, que šunt papistica tradicie, solvere tibi recusarent, insurgeres
omnino et scrípturam pro se invenires: qua re eciam illi contra te, ritus patemos
negantem, accipientes in adiutoríum legem diuinam, haud insurgerent, et sicut tu
dominům negas et abscondis, eciam decimas negent? Animaduerte pater, quid facis,
si ita est, prout audio, quod ille infelix Luther plus apud te quam omneš sancti
doctores yalent Oportet te cum eo perire, quomodo omnis plantatio, ut dicit Crístus
Math. 15, quam non plantavit pater mens, eradicabitur. Doctrína Lutherí lucide vi-
detur non esse ex Deo, quia contraria est Cristo, imo nec staré poterít. Propter
quod, pater, non Lutherum, sed fídeles Bohemos antiquos^ qui sequaces Crísti exi-
st^ntes pro eo multa tormenta passi šunt, sequere, ut possis in vitam reservari. Non
alios Lutherí doctrinam sequi video, nempe camales, ut in sua líbertatem libidiné
sicut equus et mulus habeant. Apostoli et discipuli Crísti propter sacerdocii officium
reliquerunt uxores, nec aliquem sacerdotum Crísti fílium vel fíliam genuisse legimus,
ergo non uxorabantur; Luther uero et eius sequaces sacerdocium propter uxores re-
linquunt et in negocia secularía sese intromittunt. Tales seu talium doctrinam de
vita, sicut doctrinam Crísti, apostolorum eius, doctorum sanctorum et martirum Crísti
amplectere, Crístumque in altarí sancto (qui semel per mortem oblatus est) sacrí-
fícium esse, quod in eternum manet, confítere. Hec scrípta ad te dedi condolens
fídei, si ita se res habet; sin autem secus est (parcens iuventuti mee) scríptis tuis
certum me redde, ut congaudeam carítati. Vale. Sacerdos Simon ex Habr.
HoDorabili viro sacerdoti Johanni plebano Brodensi, patři in Ghristo dilecto.
A. XXIX. Dopisjf o roedflech ve víre
2.
farář t Brode Ngmeckém, koézi Šimonovi r Habru
sma Bvatého, zvláítě zastává se Mart. Luthera, vykládá
svátosti boží, a oznamuje, kdo první začal v monstranci
Bas data. {1528).
item plarimam dicit. Nevidělo mi se odpovědi ]
e Šimone, af by tesklivo čísti nebylo pro nezvyk
lost. Neb 'ač si mi latině napsal, ale zdá mi se, ž
ádal jest, aniž on jest, jak slaSelo, napsal; slova 1
zachovati neuměl, než lecjaks jedno s drahým míi
lý smysl nalézti se, kdež slov ani orací žádné pol
&ci a Poláci staří psali sú, ty pak jakžto svú věc
ďost STú chtěl, o Diež na konci píšeá, dobře spr
iíí, nevkládal, aniž by vyskakoval prvé, leč by jísi
10 Proverb. 18: „Ktož prvé odpovídá, nežli slyĚÍ, 1
[ hodný". Medle pověz, kdy si ze mne slyšel, z
vých se věcí spravil? Otcem jmenaješ mne: tak!
ázánf božího nctěno jest, aby vdema nvěřil a kli
} věda, měl b; otce hanby neodkrývati, aby z '
; pro odkrytí otcovy hanby došel jí.
eš vo něení písma svatého i vo učitelích, buď I
; jiných národuov, podle zákona božieho učících, je
rpěli oc, a že někteří z Čechnov, dnchovní i svět
lých strhli se i se moú, jenž Lnthera viece nad c
7 pravdě-lis rozsúdil prvé, nežlis propověděl? O
zvláště o kterýchž nevím; zákonu božiemn a písm
t, nic v něm scestného býti, krom pravdu dokoniú
m Páně neposkvrněný" dc, a Panlus 17: „Žeči Pá
páleno" oc. A jiné mnohé duovody mohly by se
zákonu božím držím ac.
svatých učitelích neb doktořích buď domácích,
IvnějŠi sá neb najnovější, jako Luther jest, i jiní,
najíti se v svatém pfsmě a nebylo jemu odporaé,
ibrého, za pravé držím a pravím, že milý Bttoh vi
:í obdařil je tak, že jest Čemu diviti se. A pro ti
najstarší sú, jako : Tertulianus, Hyreneus, Bionysi
Crysostomus, Jeronymus, Augustinns se. Dlůho
ovéjší, jižto podnes živi sú, mnohými dary bož
$ roku 1528. 329
zemiech křesfanských, z nichž Erasmus jest, Pomeranus, Ecolampadius, Lnther,
Melancton oc, jenž v jazycích mnohých staré převyšují. A že v nich čtu, není to
proti pánu Bohu, neb což y nich pravého jest toliko, přijímám podlé apoštolovy
řeči I. Tess. ult.: „Proroctvím nepohrzejte, všeho zkuste, a což dobrého jest, držte" oc.
E výstraze řekl: zkuste; neb z těch všech mohl jest každý poblúditi, a s zákonem
božím nemá žádný za rovno pravdy, než pokudž jim dáno jest, ač pak viery tím
neztratili sú, neb pro ni trpěli sú i trpí ještě. Ty Luthera tupieš ovšem a pravíš
učení jeho nebýti z Boha. Svrchu napsal sem, že mohl každý poblúditi, i najstarší
i najnovější. Hnedliž pro některé poblúzení všecko pravé máme odvrci, tehdy i staré
doktory odvržeme, proto že v jich knihách něco proti písmu nalézáme; protož sluší
řieci o nich, že dobru vieru mají, neb z učení jest písma svatého, jehož dokládají
se, ač v poblúzení nemuožem jich zastati. A když tak o dospělých jest, co my
o sobě povieme, jimžto přirovnávajíce se, nic nejsme ? Chcem mistři býti, a učedlníci
nepočali sme býti ! Vidíš ty, jenž u tebe v potupě sou, prospievati, že mnohé vuokol
krajiny s pomocí boží k zákonu božiemu a ku pravé vieře obracují, ješto prvé ani
meč ani válka k tomu přivésti jich nemohla, a samého pána Boha moc z milostí
pohnula? Ty o jediné babě nevieš, aby ji navedl k vieře neb něčemu naučil. Boj
se onoho písma Jeremiae 23: „Běžali, a já neposlal sem jich, neb které posielá[m],
prospievají. " Joh. 15.: „Kto zuostává ve mně a já vněm, ten přináší užitek mnohý,
neb beze mne nic nemuožte učiniti." Opět: „Ne vy ste mne vyvolili, ale já vyvolil
sem vás a položil sem, abyste šli a užitek přinesli."
Yo oběti mluvieš těla Páně, jako bych zapieral ji. Já s apoštolem držím
z viery, jenž dí I. Cor. 5.: „Beránek velikonoční náš za nás obětován jest Kristus''.
Ad Hebraeos: „Nyní pak jednu na skonání světa k zahnání hříchu skrze obětování
sebe samého ukázal se." A tu málo výš: „Neb ne v svatyni rukama učiněnu vsel
jest Kristus, podobnost mající pravé [sic], ale v nebe, aby stál nyní před obličejem
božím pro nás, ne aby častokrát obětoval sebe samého" oc. V těchto sloviech
apoštol o pánu Kristu die, že se jednu obětoval, a to bylo na kříži; druhé praví
jeho státi v nebi pro nás, to jest orodujícího, neb ta obět jednu obětovaná vždy
obětuje se přímluvou. Tu obět věrní mají, aby oběti jich přijaty byly v ní, to jest
svá těla obětujíc, obět živu, svatů oc, též modlitby činíce, utrpení snášejíce, chválu
vzdávajíce oc, neb nemajíce jí, v ničemž by nebyli přijati. Protož apoštol ad Hebr.:
13.: „Máme oltář, z něhož jísti nemohu, ktož stánku slúží". Oltář máme, dí, to jest
Krista obětovaného, i tee oběti obětované tělo pravé v svátosti jedí a krev pravů
pijí, s připomínáním jeho dobrodiní a zvláště smrti jeho, i děkují jemu, co jim
ráčil poslúžiti oc. Ty s jakús loikú vyšel si: „corpus Chrísti non est sacrifícium,
non est oblatio, si non est sacrificium oblatio" oc; trvám, že jest Crisippi, když jí
žádný nerozumí.
AfcklT česky XIV. 42
380 A. XXIX. Dopisy o rotdOech ve víře
O vystaTOváDÍ svatosti boží Dapomínáš mě, řka: když
Krista skrývám a zapierám. Tak-li méé psáti? Cos nečetl : „Ůsi
a onoho: „Vy ste z otce ďábla" oc, a doleji: „Když mloTÍ, 1
Ibář jest a otec její." JižC sTrcbn položil sem, co o pána I
že£ neskrýrám jebo, ani zapierám. Také vystavuji každé neděl<
afi ne na každý den, a tu zvyklost podle jiných zachovávám. Než
podle svolení nikda nevystavovali, neb ustavena jest k přijímí
svaté četl, nikda by nesměl vystavovati. Neb svatý Dionysini
kterak při svatosti boží má býti zachováváno. Neb když mČ
samým těm, ktož sú měli prijímati, v kostele zuostati dopnstíli,
hnali. O tom Crysostomus dlúhú omelii píše. A svatý Dionysic
není přijímati, hoden není nač hleděti. To já Čta, bázeů mám I
cesím 3C, neb první svatí nečinili toho; my pak před vožralc
nevěstky, zlolajce 3C vystavigeme, nosíme. Jako ty píSeŠ, aby
píral Krista; mluvíš proti starým těmto, o oichž svrchu, jenž 1
Tu jest lépe řieci pro naše poblůzení. Ve nobis, ut quid na
v kostele před sacramentnm hudbu krěemní dopáštíš, neb vi
nás varhaník vožralcuom a tanečníknom, a takovým zapovídali
a ty jeho s hudbu vnadíš! Ó by svaté paměti knéz Martin Yo
býval, z mrtvých vstal, jistě trestal by tě z neřáda! Tuť I
měli míti i pro jiné věci, to jest, že zamýšlíš tu pouti i odpua
Poviem od kterého ěasu vystavovánie začalo se a od ko
noho bludného, jménem Zikmunda, a to za Času mistra Jana B
jaký Jeremiáš, jehož sermony kuěží mnozí mají, in sermone de
„Když svaté paměti mistr Jan Hus byl v Konstanci n vězení,
z Řepína, tehdáž jsa a svatého Martina v Praze farářem, najpi
vystavovati tělo boží, Čehož níkdá prvé mezi křesťany nebylo od
bylo mistru Husovi zvěstováno, i velmi sobě neliboval toho. Pot
v přehrozné bludy upadl o svatosti boží". To ten napsal.
čas již psaní dokonati, dal si mí psaním svým příčina '.
potom takových psaní, a nedomnívaj se o nižádném zle po I
sám jistotu budeš míti. A Čti sobě zákon boží a svaté doktory,
dormi secare sexteroích, a nalezneš věci pravé, a teprv i i
a jiné užitečně navedeš. Vale. Ex Broda.
I
Sacerdoti Simoni in ecclesia oppidlHabr ecclesiastea agenti, i
*1.
m
f
A.
k
.'áž
Z rohé 1528. SSÍ
Kněz Šimon y Habra faráři Janovi v Brodě Německém: odmítá potupné y^y mu činěné
y příčině neznalosti latiny, mladosti yěku, odpustkň, pouti, procesí a působení kněžského, od-
suzuje učení Lutheroyo a oznamuje, že dříye jinde nežli y Praze yystayoyáno bylo tělo boží
y monstrancí.
Beg data (psáno v postě meisi 26. únorem a 11. dubnem, a odesláno po 26. dub. 1528 f)
Salutem plurimám dicit Eněže Jene, za zlé mi máš, že tě z toho viním,
čehož sem od tebe neslyšel. Divím se tomu, jenž mě potupuješ a psaním svým za >
hloupého pokládáš, psaní mému jakkoli neumělému žes nevyrozuměl: ježto takového
muže, který jiné chce potupovati, umění jich haněti, povaha má býti, aby najnero-
zumnějšiemu psaní vyrozuměl. Neb ten jest učený a mistr, který ze zlého dobré umí
učiniti. Však já psaním svým tebe nevinním [sic], aniž také, jakož píšeš, klevet pomáhám
roznášeti, než chtěl sem od tebe zvěděti, ták-li, jak tebe jiní vinní, jest? Což sem
huoř udělal, že sem psal, než jiní, kteříž na tě volají, o tobě roznášejí a ještě
mnohým huoř; neb jeden kněz tobě dobře známý v Čáslavi pravil, žes mu řekl de
sacramento venerabili: „Ó však tu nic není podstatného než slovo Páně, tof jest
podstatné ! " Pohlediž, žeť tak není, jako ty píšeš, bych já tvú hanbu jako Chám od-
krýval, píše, co o tobě mluví. Protož z čeho mi máš za zlé, sám si ten, mne nejsa
svědom. Odsuzuješ mě latiny i rozumu toho, že by to ze mne nebylo; dobře jest,
kdys mě neodsúdil češtiny. A latinu potupuješ: věz, bych byl bakalářem aneb
mistrem, psalf bych bakalářsky aneb mistrovsky, ale že sem prostý žák, napsalf sem
tak jak umím. Pří tom i mladost mú potupuješ, že se dávám v to, což mi nenáleží,
a že (jako povaha blázna jest) prvé odpovídám, než uslyším. Pozoruoj, co píše apo-
stolus ad Timoth. 14.: „Mladostí tvú žádný nepohrdaj." Z těch slov rozumí se, že
moc trestání a učení dává se mladému knězi jako starému. Však nebeský pán
Kristus Ježíš ráčil jest ve 30 letech trestati a kázati pravdu otce svého nebeského,
a kterak Daniel, sa pacholík, v Babylóně starce soudil, Danielis 13. Také prvé než
uslyším, jakož povaha blázna jest, že odpovídám: rozuom listu mého v sobě odpo-
vědi nezavierá, ale otázku z slyšení oc. O zákonu božím právěs napsal, kdyby jeny
[sic] ústa tvá i skutek píra potvrdily 9C.
Co se tkne doktoruov svatých, zastávaje pády [sic] Lutherovy, pravíš, že
mohl každý z nich poblúditi, a že také něco proti písmu v knihách jich nalézá se:
ó nahlédni v knihy jich právě, nenachyluje se viec k Lutherovi, a poznáš Luthera
yelmi zdáleného od nich i odporného jim v učení pravém. Velmi sem tomu rád a dobře
to v paměti mám, kteraks v Zahrádce potvrdil mi toho, že jest tak, že Luther píše
proti pokánie svatému, jenž jest postiti se, almužnu svatů dávati, modliti se, ješto
k tomu doktorové svatí vedou i zákon boží nás tomu učí : elemosinam dáte, jejunate,
orate! Opět vychvaluješ Luthera i jeho tovaryše, že v jazyku svým staré převyšují.
42*
M
332 A. XXIX. Dopisy o roedOech ve vfř
Dáráme za pravé, zvláát o LatheroTi, ale t hanění, plui
i Bratému Jakubu, bratru Páně, DeodpooStí. A zdaž nevíš,
Že afiioTé tohoto svéta opatrnější sou než synové světla
opět, že vidím ty, jenž n mne v potupě boo, prospievati,
ciijí k vieře, ješto prvé meč ani válka nemohla tomu co
čtením, niďilédoi se v zákon boží, kterýž ukazuje, že vier;
nání světa ne přibývati, ale amenšovati se bude. A kdež
tomu co učiniti: za mýho věku a snad í za tvého nesl
okolních zemf k napravování viery vyjížděl. Než zprávu
kove věrní Čechové v Bazilii bez meíe věró vyhráli na
nevypadli; jakož páni Čeští psali do zbora Konstantakého
království světa častokrát pochybovala, ale království na
a markrabství Moravské najjasnějáí od toho času, jakž víei
Jezu Krista přijali, tak jakožto kámen Čtverohranatý, doko
církve Éímské stáli a bez přestání se přidržali, poslušen
Dotknu i meče. Zdaž neviefi, kterak ŽiŽka dobré paměti n
poplenil? Však i vaSe město cechové obdrželi mečem. E
Čechové obdrželi a Němce vyplenili než mečem? A ještě
jenž sou nikdá věrni pánu Boha nebyli a viery neuměli, i
O prospěchu Lutherovn, jejž chválíš a jejž viděl g
Když sem tam byl s jinými kaěžfmi, kněz jeden Luthei
žertoval v kaple, a hned šel k oltáři, říkal accessnm. Jil
pověděli: „Nevíme, co sme, žádného řádu, žádné lásky
' drahému nevěří, žádného náboženství ani □ nadich kněŽl
viděl oc. O Lutherovi ^ehoř bakalář z Rokycan, písař p
byl n něho puol druhého léta tehdáž, když se ženil, *) pov
měl svatuov, potom sám zavedl tanec. To-li je vzal z z>
svatého, jižt jest převýšil doktory svaté t A když je slož
obyčej mají tam, že na ženicha a na nevěstu stavějí věnet
a okázav na svú drahú nevěstu, pověděl německy: „Sat
učinil podle zákona a rady andělovy, kterú dal Tobiášovi i
Viz opět, nevyptav se, co mluvíá, že nevím o je
k vieře aneb něčemu naučil. Yypti^ž se v Zahrádce, uči
Ntgdeš některé i staré, že sem je přikázáním božím naučil
dovicích, i z Římské strany že sem k vieře přived. A zde
jest-Ii co pořádněji za mne, než prvé bylo přede mnú; a U
kněžství, běžal'li sem bez vnole boží, jakož roznom tvého
*} Hartln Lnther oieníl ae IB. iemu ISSfi.
ir-
B rohu 1628. 333
to mám, že po těch sloviech, jež vedeš proti mně, Jol\. 15.: „Eto zaostává ve mne
a já v něm^ oužitek přináší mnohým oc, množeš poznati, že snad ještě jistější mé
kněžství bude než tvé; neb já prospěchu tvého v Brodě žádného nevidím, ale ještě
mnohé zhoršení. Znamenaj, jakés pohoršení učinil na Lipnici na zámku, že je již
podál roznesli, žes s máslem jedl tento svatý 5as postní. Tak jistě praví, zetě ozná-
meno a ty žes řekl: „Co duom má." Kéžs pomněl na řeč svatého Pavla I. Cor.: 10:
„Povolá-li kto vás z nevěrných k večeři a chcete jíti, všecko, co před vás bude polo-
ženo, jezte, nic se netížíce pro svědomí. Pakli by kto řekl: toto jest obětované
modlám, (jakož tobě praj řečeno jest, že jest s máslem), nechtějte jísti pro toho,
kto jest oznámil, a pro svědomí oc". A tvoji parochíani tento čas svatý kolací
s máslem sobě dělají, nemajíf z čeho děkovati, jako o mých pravíš, že by měli mi
co za zlé míti. Tak jest, kdyby bylo pravé to, což píšeš.
Mne trestceš, že se nevyptám na pravdu, ješto já nerozprávěje, ptám se tebe,
tak-li jest, co lidé praví. £éž sám vyptáš se na pravda! Co mi píšeš za jistu věc,
jako toto, že toho ožralce varhaníka k sobě vnadím ? To jest nepravá řeč ; literáti sou
ho přivedli do kostela, já ho neznal ani sem ho kdy viděl, až tu v kostele ; také u mne
jest nebyl, chleba mého neviděl, a faru nevím, viděl-li je. To obtěžuješ, že on huda
ožralcuom i houd u mne aute sacramentum. Proč pak ty posluhuješ takovým hří-
šníkuom, vožralcuom, zlolájcuom, hráčuom, ukrutníkuom a snad i ruffianuom svým lé-
kařstvím, a pak jdeš ad sacramentum. Opět pravíš, že zamýšlím pouti a odpustky:
jistě měl by se uleknuti sám toho, což mi píšeš, že lživá ústa zabíjejí duši, vy ste
z otce ďábla 9C, a doleji: „když mluví, lež z sebe mluví, neb lhář jest a otec její.""
Neb sem já o odpustcích nic nemluvil, to jest štrych Římanuov. A bych pak co řekl,
(ale neřekl sem), co bych tím zhřešil? Nebude -li odpustkuov vin našich, nebudem
s pánem Bohem. A o pouti nic sem jinak nemluvil, než abych tu slavnost zvelebil, i že
jest patrocinium; co jinde hledáte, jinam na pouf, jako do čihoště chodíte, to doma
máte; sejdětež se, neb týž pout doma máte. A kdyby kněz Martin vstal z mrtvých,
že by mě trestal z neřádu: jistě, žef by snad tobě neodpustil, že mi to jistotně
píšeš, čehož v mysli mé nebylo. Nerozeznals prvé, nežlis psal oc.
O oběti svaté těla Páně kterak držíš? Z řeči apoštolovy vyznáváš, že jednu
skrze smrt kříže obětován jest, a ne aby často obětoval sebe samého. Eto z věrných
mluvě o obětí přesvaté oltářní, jenž jest Kristus pán, drží a mluví, aby skrze smrt
opět podruhé obětoval se za nás ? Ale tu obět jednu obětovánu na kříži věrní kněží
při každé mši svaté připomínáním obětují, činíce to, co Kristus pán přikázal a na
poslední večeři učinil. A já tak držím, jako svatý Cyprian de sacramento calicis
Dominici ad Cecilium napsal: „Nam si Jhesus Christus Dominus et Deus noster
ipse est summus sacerdos Dei Patris, et sacrifidum Deo Patři ipse primus obtulit,
at hoc fieri in sui commemorationem praecepit: utique ille sacerdos vice Christi
334 A. XXIX. D(fpi8p o rotdUech « víře
vere fdngitar, qui id, quod Christus fecit, imitatur, et sacri
tone offert íd ecciesia Deo Patři, si sic incipiat offere secand
obtalisse". Tot hle, jakož mne napomínán, abych doktory sv
proti tobě, jenž na kázánie (jakož o tobě praví a odpora
jest) řfkáá: Tělo boží neuf obět. Však i sanctos Ciysostoi
obětí. By ty nechal mudroTánf a držel se předknoT naáic
ženstrí zvyklosti! Sám pohleď; mlnvíT&š proti doktomom s
a já že bych na dormi secure sextemy spoleh. V nich
svatých, že všecko proti vaší sektě latheriáaskě nalézám, z\
O vystavování těla božieho přesvatého, že bych teb
že vystavuješ v neděli, v hody: já tebe tak daleko neviní
a n vás nebývám. Než což sem slyšel od lidí i od bratří
mlúvajf v tom i v jiným, a chtěje zvěděti pravdo, i psalf st
o tobě před sebú, by nevystavoval sacramentum, mluviti nei
že z řeěí doktornov svatých bázeň máš k vystavovánie, k ]
zdvihoránie také při mši svaté báznivostí nemáš, však též 1
bych já v tom proti doktomom svatým mluvit: proti nim
podle času; neb světí doktorové spravovali sů církev boj
a nynější kněžstvo Věrné také podle času církev boží řídí. 1
Jeremiáš v sermoních svých napsal, že by nějaký bludný
vystavování těla Páně: ustanovil ne bludný, ale věrný, ne
psaní ukazuje, hladným učiněn jest, což Že jest potom nevěi
VSak též co jest ponajprv Lather de commanione ni
haní sě, ale že se převrhl. A to chtěl netoliko z Němcui
vrátiti, když psal Pražannom list, aby kněžstvem se nesprai
koho vyvolili za kněze, jakož pak i osobu jim jmenoval. I
aby laikové kněží volili a světili: jakož již tak činí na Moi
učedníky Lntherovy oa kněžství, Václava tobě známého, k
movským, světil;*) vomáty na kabáty dělají, jakož v jed
přišel do Vilímova nějaký Hradecký. Pohledíž muoj kněze
nových učiteluov, že se množ věrným stýskati. Ale musejí p
jedno aby byla ecciesia militans, druhé aby řeč Páně, kdy ]
bude mocí nalézti viera na zemi, naplnila se.
A kde mi nějakého Jeremiáše přivozuješ: já tobě i
tobě, mám za to, dobré a svaté paměti kněze Jana Beci
o vystavovánie těla božieho i o procesí pěkně smýšlel a p;
•) Stalo «e pH BhromáldéDÍ bratří Habroranskjch r Rontce S3. února
js roku 1528. 335
dovozuje. Mám za to, že o tom jeho spisové tebe tajní nejsoa ac. A kterak muožeš
Keci podle toho Jeremiáše, že by ten kněz Zikmund to ustanovil: však jinde
v křesťanství po zemiech po krajinách bylo vystavováno sacramentum venerabile
v monstrancí. Muož býti, že jest v Praze tehdáž začal to; ale aby v křesťanství od
něho bylo ustaveno, nezdá mi se. Ktož pak koli ustanovil ten řád, poněvadž ti,
kteréž máme za svaté, jako kněz Jan Bechynka, kněz Matúš Suchan, kněz Martin
Vodička, jehož sám jmenuješ svatým, řka svaté paměti, kněz Martin, i jiní také
o něm dobré svědomí vydávají, to sů drželi, písmy svatými tvrdili, pročež bych toho
obával se činiti?
Ještě o Lutherovi toto povím, že jest muož krve, tělesný a hance vymyšlený.
Eto neumí haněti blížnieho svého, čti Luthera, zvláště : Contra regem Angliae. A jaký
jeho prospěch? Teď jeho ovoce, tento čas postní i v pátky svaté maso jedí, znovu
se křtí, kněžstvo se žení, a tak, co jest tělu libo, to činí, neděle svaté sobě ne-
váží, jakož i ty v neděli jel si k pánu na Vlašim pro léčení těl. TuC by tě trestal
kněz Martin dobré paměti Vodička. Chudému člověku platí, že by se zavrh při-
kázáním božím: pomni, aby den sváteční oc. Rozvaž sobě, muoj kněze Jene, věrně
traktát „De captivitate Babylonica!^ Kto je jediné z svatých doktoruov takovým
štrychem šel, jako jde Luther? V psaní jeho žádná pietas, než zlost veliká nalézá
se, a tof není z Ducha svatého. A kdež pak při konci napomínáš mě, abych nespo-
léhaje na těch dormi secure sextemích, čítal zákon boží, doktory svaté: v to sem
se dal, a vděčen sem toho napomenutí, že ještě pilnější budu než prvé. A tomuto
prodlužení mému odpust, i bez kyselosti (jakož sem já přijal) přijmi. Vale.
Sacerdos Simon.
4.
Farář Jan v Brodě Německém knězi Šimonovi v Habru: brání se proti nařknutí v příčině
oběti pána Krista, držení postu, neděle svěcení, i předkládá mu některé otázky k zodpoví-
dání výkladem z písma svatého.
Ve středu před Nanebevstoupením (20. května 1528 fj
Salutem dicit. Byl sem již na tvuoj list, kněze Šimone, zapomenul; potom
uhlédav jej, zpomenul sem nebýti odepsání tobě naň. Znám, odkud to béřeš naskrze
prvo, ač domyslil sem se z prvnieho ke mně psaní, že z jiných máš; ale již všecko
oznámeno mám, proč se v to dáváš a jiným dopouštíš se pod tebú zastierati, jenž
zjevně nesmějí od sebe sami psáti ke mně. Řečníkem brzo za jiné si, měl by ještě
v tom zvláště pomlčeti, ano písmo jest Eccl. 32: „Mluov mládenče, jestliže jest tvá
potřeba, ledva dvakrát otázán sa;/" vidíš -li, bylo-li by co samému potřebí, teprv
měl by mluviti. Timothea a Daniele předkládáš ku příkladu: v této věci neuč sě
na těch svatých. Tuto lest a pokútnost neupřímá jest, oni pak Ducha svatého a tak
336 A. XXIX. Dopisy o rogdfíech ve vtře
Boha plni súce, mlavili i trestali. Byla simplícitas colum
Salvátorem íikázala se, ješto ty, jenž se připodobvyeS jim, di
když T tato simulaci jdeš. I kterak tvrdě nemám psfUi p]
dobýváš na mně, moves Camarínam. I nechcif se dlůhým ps
povědí, neb mnohá jalovost t listu jest: aě bych mohl nad
věděti, ale nechci ěasn daremně ztráviti. Než cožt napíši,
cfaázeje k svým dýmačaom a šeptáknom, jižť sú t psanf sví
bojímť sě jich, a kdyby zjevili se v čemžkoli, měli by o)
kterýmž jdú proti mně. Znám úmysl jích, jsú hydra Lemaei
O písmo svatým i ty i tvoji, ač píšíce schvalnjete
nebnde-Ii zpnosobDosti k němu? Neb ne ten, ktož písmo sva
hned zpaosobný bývá k němo. Joh. 10: pán některé past
niky a jiné vlky a cizoložiteli písma svatého. A takoví 1
Jeden toliko rozdiel Kristns schválil, a apoštol mnohé prt
svaté. A svatý Jeroným na ona slova apoStola Gall. 1: „Ne
liom die, nec pntemas in verbis scriptnrarnm esse evangi
a potom: „Tone scriptora ntilis est andientibns, cum absqa
absqne patře non profertor, cum sine spiritu sancto non ea
dicat.". A tu ihned doleji: „Grande pericolom est in ecclcÉ
pretacione perversa de evangelio Chrísti hominís fiat eva
est, diaboli" se. Má tehdy pastýř nazvaný čtení v sobě
jfmžto i věřící jest, ne na sextemíku, což sú lidé sepsali, z
a zlý jeho roznom. Ten samým čtením a písmem svatým 1
kožto T osobě Petra každému ono praví Christus pán: „Paf
Dei praedica", neb to samo jest chléb života oc. Jinak, z
dotčeno, v nájemníka anobrž a vlka obrátí se k rozptýlení
římské bisknpy přišlo i na jiné, ktož se jeho strhli, ješto ín sj
mfmdamus oc, ne jako apoštol: „Ego enim accepi a Domino
a opět: „Domini snnt praecepta, qnae scríbo vobis". Leckohi
ristis ac philosophis, též za svatého leckohos vyzdvihli i za
měli, i zvlčeli, a církev křesťanská tím přišla v rozptýlei
dili v sedmidesáti téměř rozdielích, ano jeptišky, ano jakj
pouti a tak dále. Co to jiného jest, než vlk rozptyluje ovce
. O tom předpověděl apostolos Actis 20: „Ego scio, quonie
sionem meam lupi rapaces in vos, non parcentes gregi, et
viri loquentes perversa, nt abducant discipulos post se." S
tatis Parísiensis ad Pragensem a zase Pragensis universiti
Exooiensis [sic], kdež jedni druhým na Římany žalují, jt
» rolu 1528. 337
divil by se; a kterak se jich strhli, také i Němcuom všudy nyní to per Germaniam
známo. Jistě měli bychom se příhodu jich trestati a na samém čtení svatém bez při-
míšení spolehnuti, nechati Římanuom Římského, mnichuom mnišského oc, abychom
pastýři ovcí byli.
O učitelích nynějších i o Lutherovi, jakož prvé psal sem, což pravého podle
písma svatého vede, s ním sem, a pravím tak jeho býti jadrného s jinými mnohými,
že mnoho se muože v malých slovích doptati. Ač pak někde slova hanlivá sou, nic
divno není, ano to jiní proti bluduom mluvili: pán Kristus, apoštolé i učitelee světí.
Yo oběti pána Krista dosti v prvním psaní máš, ale proti mně veda cizím
duchem, nic duovodného není. Hned-li tak jest, což Cyprianus neb Crysostomus píše,
doveď písmem svatým, hned přijmu, bez něho ani doktoruom nevěřím, jako Augu-
stinus ad Hieronymum píše: „Ego solum eis libris, qui canonici dicuntur, eum honorem
deferre didici, ut neminem eorum scriptorem errasse firmiter credam. Ceteros vero,
quantalibet sanctitate doctrínaque praepoUeant, ita lego, ut non ideo vera credam,
quia ipsi sic senserint, sed si per canonicas scripturas aut ratione probabili mihl per-
suadere potuerint**. Leč onu antiphonu béřeš ku pomoci scestná: „Sacerdos in ae-
temum Christus Dominus oc panem et vinum obtulit", ješto Christus non obtulit
panem et vinum, ani ctem o Melchysedechovi. A tu textus habet proferens, že
Abrahamovi z boje hladovitému jdúcímu svými vynesl stravu, chléb a víno. Není,
vidíš, bezpečné ve všem doktory bráti kteréžkoli, buď Hieronymum, Augustinům, Cry-
sostomum, Cyprianum ac. Teež že sou někteří procesí a vystavování eucaristiae
divinae zamyslili, ne proto, že oni svatí byli a dobří, mám jim toho dověřiti a ná-
sledovati, neměli-li sú písma svatého ku pomoci. A to vše, jakož svrcňu položeno, Au-
gustinns zavierá.
Yo pohoršení skrze pokrmy učiněném při mnohých skrze mne, jistě mýlíš
se i tvoji. Kněze Tomáše pán tázal : jest-li hřích s máslem v postě jísti ? Odpověděl,
že není; a přede mnú i před jinými seznal se k tomu. Já potom obeslán sa ku
pánu, kdež i kněz Tomáš byl při obědě, i na konci oběda přišel sem, a ryby sma-
žené na stole byly, kteréž prvé jedli. Dal mi jednu pán, a já jedl sem. I pověděli
býti s máslem smaženu; proto jedl sem zpomínaje na ono I. Timoth. 4: „Omnís
creatura Dei bona est, et nihil rejiciendum, quod cum gratiafrum actione percipitur'^.
A ty z nabádání svých proti mně vedeš I. Cor: 10: „Pakliby kto řekl: toto jest
obětováno modlám, nechtějte jísti"; ješto netrefí se a velmi hlúpě smyšleno jest.
Což sem jedl, nebylo modlám obětováno, aby zlořečen byl Buoh a modla schvá-
lena. Jiné jísti jest s děkováním, což apoštol velí, a jiné jest nejésti obětovaného
modlám, což brání; tvoji konečně nerozumějí písmu. O mých parochiánech někto
smyslil lež, že by koláče s máslem pekli v postě. O tom nikdy neslyšel sem a nevím,
a sám tobo nečiním, aniž sem kdy na kázánie slova promluvil. Než když sú tak
AichiT Čeiký XIV. 43
A. XXIX. Dopisy o roidíUch ve víře
ojí, nechžf povědí, kteří pokrmové mají r postě
nost, jichžto mnozí celý pnost neokusí, a jiní ro
jí 9C.
I neděli svaté zpomínáé, kdež sem jízda měl na VI
sem. Tak jest, k večem bylo, jel sem, a téměř celí
vy, v neděli na posvícení pro jídlo chodiece, kdež
iď opilstva, her, vražd, průzdněnf 3C, a to kněžskú
Četli Hieronymnm, kdež o neděli svaté píše in epi
iho nevinili.
iž měj na tom dosti, nemohl sem pro krátkost času
na tyto artiknie, a to z písma svatého. Já sem
lem. f. nu. in vigilia Ascensionis Jesn Christi.
a čem pravé záleží křestanstvo?
:teré pravé jest pokání?
;terá viera pravá k spasení?
:teří hříchové najvétší?
^terá přikázání boží křesfanaom vydána?
[ čemu jest ustanoveno tělo a krev pána Krista?
!teří pokrmové postní a pnost křestanský?
Bcerdoti Simoni, plebano Habrensi, fratri in domino dilac
5.
brsk^ kněz Šimon kára kněze Jana v příčině činěni noi
na M. Lntbera a vykládá předložených mn sedn
Beji data (1528 f)
itci T Krista milému, knězi Janovi, faráři Brodn I
brský, pozdravení mnohé vzkazaje. V psaní svém
e tobě, což já psal sem, od koho to mám, oznámen
ožkolí praví na kohokoli, v svú hlavn klama. Abj
řti, aneb někta tobě, zastíraje se mnú, psáti by měl
le ošemetným (jímž sem nikdá nebyl) 'býti pravíš, i
rtikuli vydal tento, abych pověděl, kteří sou naj
ý jest to hřích, že mě beze všeho zavinnění potupn
amníá, co Pán přikazuje Math. 4.: „Nolite condenu
L kdežf sem Timothea a Daniele, mnže svaté, proti
v této věci abych se nenčil na nich, velíš, že v ni(
;olambina, ale ve mně že jest simulatio. Slýchal sei
g rotw 1528. 339
v peci bývá, umí jiného vožehem hledati '^j a scríptara praví: „Omnis secundam se
ipsum alterum existimat^. Položils, abych neodcházeje k svým nadymačuom, sám
odepsal z písma svatého na tvé psaní : věřím pánu Bohu, že jakož prvé dá mi pomoc
svú, žef podle sprostnosti své a neuměni mého odpíši. A jaký by rozuom muoj byl,
abych cizí umění nebo rozuom bral na se, a tobě neb i jinému měl psáti to, což
by ve mně nebylo, aneb seč bych býti nemohl, ano písmo svaté v cizím oděvu chlu-
biti se zhajuje, takéž i mně cizím uměním chlubiti se slušné nebylo by. Leč se do-
mníváš tudy, že sem v postě*) psal a s hod snad třetí týden**) teprv poslal: neměl
sem po kom jistým poslati, a naši formané tehdáž nejezdili, i nepílil sem poslati,
až by mi se někto nahodil jistý. Zdaž potřebí bylo kvapiti? Ale napsals, zetě ozná-
meno: opět opětuji, ktožkoli praví, že v svú hlavu klama; a ještě pravím, jaký
rozuom muoj byl by, abych takovú věc učinil? A já listu žádnému sem neukázal,
až sem jej poslal ; než exemplář sem okázal, proto žes mě potupil. Psalf sem otázku
bratrskú najprve, co sem o tobě slyšel; neb to za dobré býti mám, o bratru co se
slyší, nerozprávěti, ale zeptati se, tak-li jest. Což pak teď píši, žádnému sem ne-
ukázal, ani četl, dokudž by tobě posláno nebylo, i toho, cos mi psal; již pak věř,
neb nech. Jáf mohu řieci s apoštolem: Scit Deus, quod non mentior oc.
Pravíš v psaní mém býti mnohu jalovost: jistě žef já také v psaních tvých
velkého vomastku nečiji. A že se nadymačuov mých (o nichž já nevím), poznav
v psaní umělost jich, nebojíš: rád bych věděl, na koho máš domnění; žádného, ani
mně není třeba báti se, jedné buď spravedlivý, pána Boha se boj, neuškodit žádný,
neb pán Buoh bude tě ostříhati.
O písmu a o čtení svatém píšeš, přivozuje svatého Jeronýma, kterak jest ne-
bezpečné kázati, aby snad místo čtení Kristova nekázal čtení člověčieho: tak jest,
žef nebezpečné jest kázati slovo boží; a protož Čteme in prologo Jeronými super
beatum Marcum, že svatý Marek palec sobě ufal, aby za nehodného toho úřadu
jmien byl; protož slovo boží [s] strachem a s bázní kázáno býti má. A z řeči svatého
Jeronýma béřeš, že kazatel neb pastýř nazvaný má čtení svaté v sobě duchem božím
napsané, ne na sextemíku, což sú lidé sepsali, z čehož bývá čtení lidské i rozuom
zlý. Sepsání lidského teež jako já aneb někto jiný nepotřebuješi [sic] ; přihlídni k sobě,
lečs učenější než svatý Pavel, který se v třetím nebi učil, ducha svatého měl, a proto
čítal knihy a učil se, neb takto napsal ad Timoth. 29: „A£fer libros''. Hle! dí
libros in plurali, mohly snad býti i sexterny, neb s těžkém tak vázali knihy tehdáž
jako nyní. A zdaž svatý Timotheus, svatý Titus, neměli ducha svatého, učitele věr-
ného? Avšak svatý Pavel I. Timoth. 4. Tit prímo napomínal jich, aby pilni byli
čítání a učení, muož bytí i na sextemích. A zdaž i ty sextemíkuov nemáš? Mám
za to, že jich ještě viece máš, než já. A jenž mě vždy za sexterníka máš, dověře
*) Boka 1628 byl pftst od 26. února do 11. dabna. **) Meai 26. dubnem a 8. krětnem.
48*
340 A. XXIX. Dopisy o roxdfíeeh ve víře
se pánu Bohu bez pokušení, Devim, komu týž sermon přijde;
vy staří potupujete, viece káží bez sexternoov a prospiey^jí
muoj knéže Jeoe, &nijslíš-[l]í o mně, že umím Pater noster :
zpomeb na Pána spasitele, kterak spisy lidské ráčil Čísti, jak
píše, že íd synagoga, když mu byla podána kniha (jsa sám k
a Čísti proroctví IzaiaŠe proroka. A zdaž sám se v špurtácb
bíráá? A ty již nem^e dosti na Jeronými edicí, ani na dol
svýcb věrných předcích, čecbaov, jiných edicí zákona bc
Němcnov, Židuov, Řekuov, anebo spisuov jich, a jim věříš
jakož píšeš, věřiti nechceš, chytaje se onoho i onoho jazyku,
rozenaj nepřišel, jakož se trefuje některým Němcaom : dadí si
pak ani německy ani česky neumějí, než mezi lidmi co špaČl
O písmě a o čtení svatém lidmi hodnými sepsaném
takto zavírám: poněvadž svatý Pavel ad Timoth. 4. píše řki
doctrinae", bych měl doktora svrchovaného, ducha svatého, t
ktory svatými (jako ty a Lntber) i jinými věrDými mužmi, jen
nýcb životech, pohrdati bych nechtěl, poněvadž ne všeho
apostolus praví: „Unicuique nostmm data est gratia secondu
Christi", Rom. 12: „Habentes donationes secundum gratíoi
dífferentes", item I. Goríntb. 12: »Haec autem omnia ope:
spiritus, dividens siagulis, pront vult". A že sejde-li z toho
duchem božím na sezterník, na sepsání lidské, v nájemníka,
pastýř, a co tudy přišlo na římské biskupy, i na jiné, ktož
tčeno jest, strhlí, že říkali in synodis et decretis: mandamn
„Ego enim accepi a Domino, quod et tradídi vobis", a opět: ,
quae scribo vobis", a že leckohos vzali za učitele e juristis
ty pak Lnthera, Melanktona se za učitele béřeš a nad dok
že mnoho v malých slovích množ se doptati? Tak jest Ale
a co těla libo, ješto o mnohým sme neslýchali. A jestliže
ptáváme se dobrého, cesty k spasení: vám starém (sic) nebn
nebe, jakož zákon boží ukazuje, velmi nehladká jest, orážči
voze, na koni nelze. I jakž vy již staří, sešlí na nohy, b
strach, abyste i s svým doktorem brány nezmeškali ! Ó co to
Lnthera, ježto toho hoden není. Ját sem se již dávno z záko
svých v malých slovích mnoho doptal, jeSto mi již viec není
na MelanktoQovi ptáti se, přestávám na tom, bych jedné tc
Deum tnum ex toto corde oc et proximum tuum sicnt t
vešken zákon záleží. A radn máme svatého Pavla Rom. 11:
» roku 1528. 341
t
time^, a 12: „Non alta sapieates, sed humilibus consentíentes^, abychom velikého
umění a znání, jenž jediné člověka, jakož 1. Corinth. 8. napsáno, nadýmá, varovali se,
ale pokoru miýíc, pána Boha se bojíc, přikázání jeho vyplnili, dosti nám bude.
A že římští biskupové leckohos za svatého, za svatici [sic] vyzdvihli a tudy
z vlčeli i církev Kristova rozptýlena jest: 6 muoj kněze Jene, slyším, že rektora svého
chceš poslati ad ordines : uposlechniž mne, ač sem mladší dobře o některé léto, proto
nestyď se mne uposlechnuti, neb již také, ač málo, vlasové moji prokvítati počínají,
neposílajž toho mládence mezi ty vlky, af by ho neudávili, a což sám v uošklivosti
máš, nevediž v to služebníka svého; pakli, tut bude simulatio. A co o Římanech
dotýkáš, jak sou zmátli církev : cožkoli zlého drží, činí, nezastávám aniž je sqhvaluji,
nébrž o nich řeči nechati chci. Než což se tkne prvnějších otcuov svatých a jich
sněmuov, jako Cypriana, Ignatia, Athanasia i jiných, kteří sou o vieru křesťanskou
zasazovali se, jich scházení aneb sněmy pravím býti svaté, neb pro vieru a pro
spasení lidské to sou činili. Protož dobré a svaté paměti mistr Jan Hus, slavný
a věrný Cech, u výkladu menším na vieru křesfanskú v kap. 26. položil, že o sněme
Nicenským anebo o tom, co na tom sněme složeno jest, věří jako o svatém čtení.
Neb sněmové jich nebývali bez zákona božieho. A že in suis synodis říkali man-
damus oc, zdá se tobě, že by oni tím hřešili.
. Divní sme Čechové ! Nevím jestli který národ tak misterný jako my Cechové ;
af jest ledajakýs poběhlec, lotr, když se jedné pochlácholí k nám, již nám lepší jest
než domácí. A k komuž vezmem nějakú milost, buď ruffian, poběhlec, nevěrný, což-
koli učiní, poví, napíše, vše čechuom příjemné jest; a k komuž chuti nemají, nech
jest jakkoli svatý, ať z zákona božieho všecko mluví, není jim příjemné, nébrž za
zlé položí, a což najdu v zákoně, že se jim bude zdáti, že by bylo proti němu, to
povedou řkouce: Hle! v zákoně takto napsáno jest, a on jinak praví, nechci mu
věřiti. A ješto to, co proti němu z zákona božieho povede, odporné jeho řeči ne-
bude, jako toto, což vedeš: „Ego enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis^;
opět: „Domini šunt praecepta, quae scribo vobis"", není odporné tomu, že sou svatí
biskupové říkali in synodis mandamus, praecipimus, neb to máme v zákoně božím,
a hned dovedu takto: Svatý Pavel, jenž není sám proti sobě, 1. ad Corinth. 11.
píše: „Laudo vos fratres, quod per omnia mei memores estis, et sicut tradidi vobid,
praecepta mea tenetis''. Hle, dí praecepta mea! A ty čeládce své, jsa mezi ní starším,
co má činiti, budeš přikazovati, ba i osadním svým snad přikazuješ; jakož tak učí
svatý Pavel 1. Timoth. 4.: „Praecipe haec et doce'', a Tita svatého cap. 2.: „Argue
cum omni imperio". A poněvadž pfí své čeládce ty to činíš, proč v tom jiným máš
za zlé, poněvadž zákon boží k tomu vede? Oni súce starší, jako biskupové prikazo-
váli nižším, pri vieře v řádu svým jak se mají zachovati; neb čteme in Actibus
apostolorum cap. 15., kterak [svatý Pavel chodil po křesťanech, přikazuje jim, aby
342 A. XXIX. Dopisy o roMdiUch ve v&e
ostříhali přikázání apoštolnov a starších. A opět 16.: „Cam
tradebaot eis custodire dogmata, quae erant decreta ab apo
erant Jerosolymis". I nebadiž tobě divno, že sou říkali mai
dočtíí T zákoně božím.
V daoTodu o oběti přesvaté těla a. krve Pána spasitel
svatého a Crysostoma, i ta antiphonu: Sacerdos in aetemui
obtnlit, pravíš býti scestnú, že Kristus pán non obtalít panen
sedech, než Že jest vynesl Abrahamovi potravu chléb a víno,
věřiti nechceš, než at bych písmem svatým doved, že přijm
věděl Bsalm. c. IX. o Kristu Pánu: „Tii es sacerdos io aeter
Melchisedech". Jaký jest ordo Melchisedech aneb kněžstv:
chleba, vína? Že Kristus secundum eius ordinem sacerdos
písmem svatým dovésti nechci, než jako prvé ještě při tom
potopiti (leč co hodného a pravého na ně dokážeš, že jím xu
s nimi chci umříti raději, než s Lutherem učitelem tvým živ
zbláznil. Ale zachovat mě pán Buoh. Přived si mi Augustii
píše: „Ego solum eis libris, qui canonici dicuntur, eum def
neminem eorum scriptorem errasse firmiter credam" ; proč p
Crysostomo, však eomm libri apud nos canonici dicuntur, a \
ve všem je bráti, ó bych byl na jich místě, byl bych sebú
M. 18. a svatý Pavel 2. Corinth. 13. dějí: „la ore duorum
omne verum". Já sem tobě svědky dva hodná a svatá. Cypr
oblatione postavil, a jeStěť třetieho muže dobrého svaté pi
k nim přistavuji, aby vždy podlé řeči Páně bylo pravé svěd(
ua to přikázání boží: „Memento, ut diem sabbati sanctitices,
obétovánie beránka bylo jest přikázání boží, takto df: „Jíž
již Krista živého obětnjem". Již máš, hle, tří svědky, neli
doveď, proč není jim hodno věřiti.
Divím se, že svatým věřiti nechceš, a což ty mluvíš,
bylo, a sám doktory svatými mně dovozuješ, a což já jimi
Tak by byl stokrát křiv, když mee svědky zavržeš, budeš pr
doktory svaté mi zamítáš a v psaní svým prvním proti vysta
vodil si mi sexteroy a špnrtami nějakého Jeremiáše, ježto d(
hle, již sám z toho čtení napsaného v sobě duchem božím ni
snad i píkharty budeé mi dovozovati, a svaté zavržeš. Kdybj
šlechetným klamařem dovodil, jako Lutherem, než doktory 8'
luješ, a o jeho šlechetnosti v prvním listu oapsalť sem, která
jest Ty takovým věř, jať nechci. O kdyby při svatým C
z roku 1528, 343
takoví skutkové ďábelští byli shledání, jako při Lutherovi, kterak by ty toho v psaní
svým nezamlčel! Teprv by jim věřiti nechtěl. A snad kdyby byli také takoví, jako
Luther, spieš by jim věřil. Co to puosobí, než ďábel, . kterýž mnohým Luthera posla
svého osladčil a svaté zuošklivil, aby pravdě věřeno nebylo neb doktoruom svatým,
jenž sou byli ctného příkladného života, zákon boží skrze jich ruce k nám přišel,
a krví svou to sou zapečetili, nevěřiti a tomu věřiti, jenž nectného, nepříkladného
života jest, a rovně co Jidáš svého skutku, že z ďábla byl, oběšením potvrdil, tak
tento své psaní, že ne z ducha ale z těla jest, ženěním stvrdil. Z Boha-li to, či
z ďábla jest, znamenaj sám. Ale však tento svět, jehož lékařem si, nedáC prohlídnuti.
Opět pravíš, vystavovánie těla božieho a procesí že sů někteří zamyslili; ne
proto, že sú svatí byli a dobří, mám jim dóvěřiti, neměli-li sú písma svatého, jakož
Augustinus to zavierá. Augustinem svatým zastíráš se v tom místě, a v jiným ho
budeš míti za klamaře, jako Cypriana, Crysostoma. PrvéC sem napsal, že ti muži
dobří a svatí měli pro sua parte písmo svaté, aniž držím, aby co bez písma svatého činili.
Dále z pohoršení vymlúváš se a sčítáš na kněze Tomáše, že by pravil, že
v postě není hřích jísti mastné. Téměř rcete, že pohoršení není hřích. Těžko
nynějším nábožníkuom s olejem některý čas pojésti. Pravíš, žes pamatoval na řeč
svatého Pavla 1. Timoth. 4.: „Omnis creatura Dei bona est et nihil reiciendum,
quod cum gratiarum actione percipitur''. Circa dominorum mensám fiunt gra-
tiaram actiones; bývalf sem při tom, neprav mi. Eéžs raději pamatoval, pohlede
na některého přísedícího, jenžto s máslem nejedl a snad celý puost, na řeč téhož
svatého Pavla, kterýžto, nežli by měl se kto na něm zhoršiti, pověděl 1. Corinth.
8 : že by na věky masa nejedl, a proto by tím stvoření toho božieho, jenž dobré
jest, nepotupil. Všecko časem má býti, i pokrmové. Máme napsáno Eccl. 3.t Omnia
tempus habent; omnia, tehdy i pokrmové. Ptáčkové proč nezpívají v zimě jako v letě,
i pokrmuov jiných v zimě užívají, než v letě. Stvoření nerozumné čas rozeznává,
ale člověk zhovadilý nechce mezi časem rozeznání míti. A pravíš, že hloupě smy-
šleno jest, a že moji, ale nevím kteří, nerozumějí písmu, kdež sem proti tobě ved
1. Corinth. 10.: „Povolá-li vás kto z nevěrných k večeři, jezte, nic se netížíc oc.
Pakli by kto řekl: toto jest obětované modlám, (jako tobě řečeno jest, že jest
8 máslem), nechtějte jísti''. Naučils se od Luthera haněti to, co by jiný napsal, a své
schvalovati, by pak jakkoli hloupě bylo. A že jiné jest jísti s děkováním, což apo-
stolus velí, a jiné jest nejésti modlám obětovaného, což brání, a cos jedl, že to ne-
bylo obětované modlám: již pak jakkoli hloupě smyslil sem, vidím tvou moudrost,
o níž ti lidé urození, jenž tě i na krytých vozích vozí, nevelmi tbají, než o to, že
se, jako sluší na kněze, s pikankami [sic] obieráš, a hojně, by pak nezhojil, i chu-
dému knězi kážeš sobě zaplatiti. Cos to ve čtení v sobě napsaném duchem božím
nalezl ? Já sem to písmo figurative přived. A i tak buď mi upřímě vzato. Kolik tu
344 A. XXIX. Dopisy c rotdílech ve víře
bylo modl neb bohnov? Jako sv. Pavel Phil. 3. dí: „Qm
břicbaom svým slouží a zřízeni dobré církve, svaté matk;
Kristova i jeho umučení nevinného pro svá břicha ruší.
Již pak buď kto koli, i knéz TomáS; ale já o něm
jímám, neb se v řeči nesrovnáváte. On pravil mi, že maje
pana pnorghrabí, muže rozumné, jenž snad viece sobě váži
kněz sa, pána s jeho dvořany odved, že viece nejedli masti
brzo dobrému zřízení povolil a faráře svého uposlechl, j
i v jinjm. Ó kdybychom my knĚží kněžsky živi byli, v dol
by i páni v dobrým byli nás poslušní ! Než vidúce nás, a my
an z nás každý biskupem, papežem, děkanem, an se nám
také ze všech svých řáduov panských vystupují. Není po
okazovati, že sfi rozptýleli církev, že soo zvlčeli, vSeho i
o tvých parochiáních že by někto smyslil lež, by v postě
proč mi převracíš písmo mé ? Však sem já tak nenapsal,
kolací sobě dělají, neb Štiku podpustili sobě máslem. Při t
jemuž se u nás diví, že jest jedl, a od nás Rych. A pra
když sou tak moudří, aby pověděli, kteří sou pokrmové pos
tvnoj velebný doktor Lntber. Znamenaj sám svú múdrost ai
napřed, abych s žádným neradě se, sám na tvé psaní dal
a teď pak pravíš, aby moji odpověděli, ježto já o nich nei
v jednom listu nepíšeš aneb nesmyslíš. Ale nic divného, neb
doktora. Kolikrát on již sobě sám klamařnov nadal t Věz, i
O neděli svaté dotýkáš, pravě, že bylo k večeru, ki
téměř celá noc jel. Ba mnohý aby měl tolikéž vzíti, Sel
Jitro a večer jest den jeden. Ale co ty tak čistě pána Bo
svatů nejezdě než k večeru, ješto snad tě pán Bnoh tak k
pravíš, kto viec zhřeší, ty-li, že si jel v neděli tam, či m]
jídlo, a že tudy příčinu naší k vopilství, k hrám 9C sejdu
propoví. Jáť na posvícení pro jídlo nejdu; zdaž doma ne
múdrost okázal, a své také k tomu přidržím, aby v neděli
jídlo nechodili, leč pro slovo boží, kdyby doma neměli, a já
kteří ne ke mši svaté, ale do krčem Šli. Tu máš ode mne o
co, mluov, a odpovědíť také. My pro jídlo, a ty pro peníz
na padesáte kop. Dobrý řemeslo ! Však ta již léta sou, Že řen
řemeslem oživiti, ale onoho i onoho hledí. Nu již s pomoc
a nadějí k němu, že mi pomnož, aby mudrácí poznali, že ta
a neumělými rozmlůvánf své má, a že jich neopustí, zvlášť
e rohu 1528. 345
K artikuluom těm, jichs mí poskyt, ať bych sám na ně odpověděl, neodcházeje
k svým nadymaéuom. — o nichž já nevím, a ještě pravím, že bych rád věděl, na
koho máš domnění, ať by, chtěl-li by, psal, ješto by po rozumu poznal, — při-
stoupím krátce, neb sem již prodloužil, na jiné dávaje odpověď.
První artikul vydal si mi: „na čem pravé křesťanstvo záleží"? Jiného základu
anebo gruntu křesťanstvu kromě Krista pána, aneb jeho život útrpný, nevím. Neb
svatý Pavel I. Corinth. 3. praví: „Fundamentům enim aliud nemo potest ponere
praeter id, quod positum est, quod est Christus Jesus". A na tom základu stavíme
se, když v Kristu pánu aneb u vieře jeho křtíme se, dábla i všech skutkuov jeho
i vší pýchy jeho se odříkáme, tu starého člověka, jenž jest hřích, svláčíme, a v nového
člověka, jenž jest Kristus, obláčíme se, jakož svatý Pavel ad Gall. 3. die: „Quicunque
in Cristo baptizati estis, Christum induistis". A od něho, jako i mistr Jan Hus po-
kládá, sloveme křesťané.
Druhý artikul: „které jest pravé pokání", samo to slovo pokání okazuje. Neb
pokání, jako by řekl lkáni, želení aneb plakání, t. na hříchy. Lukáš svatý VII.
napsal: Magdalena že jest plakala na hříchy, až i nohy Pánu smočila; a Pán ráčil
jí Heci: Odpúštějí se tobě hříchové. A z toho pláče činí hříšný ve jméno boží
almužnu za hříchy své, pamatuje, že jednomu králi hříšnému rada dána byla, Danielis
4.: „Redime peccata tua elemosinis". A Pán spasitel hříšným ráčil pověděti Luc. 11.
„Dáte elemosinam, et ecce omnia munda šunt vobís^. A to jest znamenala nám
Magdalena, když mastí zmazala nohy Krista pána při pokání svým. Opět posti se,
modli se pánu Bohu, pamatuje na řeč pána spasitele, kteráž mluviti k učedníkuom
svým ráčil, Math. 17.: „Hoc genus non ejicitur, nisi per jejunium et orationem".
Marc. 9.: „Hoc genus in nuUo potest exire, nisi in oratione et jejunio". A jaké
pokání bylo oněch Nynivitských, o nichž sám Pán Math. 12, Luc. 11. die: že sú
pokání činili k kázání Jonášovu. A jaké pokání činili? Jonae 3.: „Odvrátivše se od
své zlé cesty, postili se i s hovady svými". Nyní Lutheriani tomu by se smáli.
Oblekli se v pytle, a všickni k pánu Bohu volali. A opět 3. K. 21.: Achab pokání
činil, oblek se v žíni, postil se, sklopil hlavu doluov. A skrze to pokání i Nynivitští
i Achab oumysl boží a hněv přelomili. A že jest pán Buoh přijal od nich to pokání,
tehdytě bylo pravé. A beatus Crysostomus de poenitentia takto die: „Si oraveris
et jejunaveris et elemosinam juste fecerís, complesti pretium, redemisti peccata tua,
remissa šunt crimina, reparata est vita tua". Nebude-liž to pravé pokánie?
Třetí artikul: „která viera pravá k spasení?" Athanasius beatus za mne od-
povídá; in symbolo suo takto položil: „Quicunque vult salvus esse, ante omnia opus
est, ut teneat catholicam fidem. Fides autem catholica haec est, ut unum Deum in
trínitate et trinitatem in unitate veneremur". Sou pak také i jiné věci, o nichž
a jimž máme věřiti právě, chceme li spaseni býti, jako 12 článku ov viery, a cožkoli
Archir Čeaký XIV 44
346 A. XXIX. Dopisy o roidílech ve t*
Kristus pán ČídíI, mlaTÍI, znostaTÍl n^, že to jest t pn
ErÍBtoTO jest pravda; jakož míane napsáno Ezaias 53., 1.
lest neni nalezena, nébrž o sobě sám 4ie Job. 14.: „J
apoBtolns Hebr. 11. píše: „Est autem fides sperandami
mentiiin non apparencium". A beatus Aagustinas: „Fide:
vides; quod si vides, non est fides". A toí bude pravá
vidouce sacramentam Tenerabile na olt^; ne to, což ví(
Vidí spuosobu cbleba, pali ne cbleb hmotný, ale cbleb
býti věří, jenž jest Kristus pán, Buoh a ílověk, jakož sái
sum panis vivus, qni de coelo descendi".
Čtvrtý artikul; „kteří sou hříchové naJTětáf?" C(
mortalia malí, jenž smrt uvodí ua Člověka, neb i proto si
„Anima qniim peccavertt, ipsa morietur". K torna artiko]
toto odpovídám. Takto máme napsáno Math. 12.: „Omi
remittetur bumtnibus, spiritus autem blaspbemiae non remii
verbum contra filium bominis, remittetur ei; qui autei
sanctum, non remittetur et, neque in faoc saeculo neque i
„Impins cum in profundum venerit, pectora contemnit".
Pátý artikul: „která přikázání vydána sou křesfam
že mezi Šestmi přikázáními božími není o dni svátečním,
vážiti, nevjmlnvíš se z hřícbu. Neb mistr Jan Hus, svaté
že kto nesvětí neděle svaté, břeší proti Trojici svaté i p
artikulu krátce tímto slovem, v němž zavřena sou přikázal
odpovídám, co Pán mluví k nám Math. 6.: „Nisi habun
quam scribarum et pbariseorum, non intrabitis in regnum
Pán vydal.
Šestý artikul: „k Čemu vydáno jest tělo boží a krev
že by ne k vystavování a k procesím, ale k přijímání y
boží, kterak Buoh všemobúcí, jeuž ctěn býti chce od
v bytnosti jeho nemuožeme, neb sám praví Exod. 33.: „
vivet". Od počátku figury způsobiti ráčil viditedlné, aby i
lidé jej ctili, jemu se klaněli. Pro ukrácení jednu přived
že pán Buoh rozkázal Mojžiešovi udělati archu, v niež
ctěn i chválen byl; jakož pak tak činili Židé, že v té i
klaněli se. Potom při konci světa, maje se nám okázal
mohly jej snésti, přirození naše ráčil vzíti na se. A v ton
klaněti se sobě, jako Bohu pravému, nehájil, ale chválil ji
17., o němž pověděl : „Není nalezen, jenž by se navi
5 roku 1528. 347
jediné tento cizozemec". A maje se bráti z tohoto světa a s námi proto býti podlé
řeči své Math. 28.: „Vobiscum sum usque ad consumationem saeculi". Opět u vidi-
tedlné věci ráčil se nám dáti in specie panis et vini, a to k hledění i k přijímání
na památku vSech svých dobrodiní. K hledění aneb, dím, k vystavování (jakož ty
tomu nechceš), ráčil se nám vydati. A toho mi potvrzují species visibiles ; neb u vidi-
tedlných spuosobách ráčil se nám dáti, aby i zrak náš toho užíval. A opět potvrzují mí
tato pronomina hoc, hic, abychom my pohleděli na to, kterak náš Pán a Buoh po-
níženě ráčil se nám vydati, i sami také sebe ponížili, a u veliké pokoře k přijímánie
ho přistoupili, a tak v ponížení jeho následovali. A k tomu trefí se řeč svatého
Pavla Hebr. 12.: „Curramus ad propositum nobis certamen, aspicientes in auctorem
fidei et conservatorem Ihesum, qui proposito sibi gaudio sustinuit crucem". K při-
jímání ráčil vydati se ; neb řekl, jakož evangelistově svědčí, manducate, bibite. A tak
k vidění, k přijímánie ráčil se nám vydati ; a protož dí v tom obojím psalmista
psalmo 33.: „Gustate et videte, quam suavis est Dominus". A poněvadž tak od-
porné jest tobě vystavovánie, proč pak oblibuješ pozdvihání, a těm, ktož elevaci
dělati nechtí, protivíš se: co jest jeden řád druhého lepší? Napřed položil sem, že
sme všecko biskupové: co se nám líbí, to držíme, a co se nám nelíbí, to zamítáme.
Sedmý artikul a poslední: „kteří sou pokrmové postní?" Dotekls, že ne na
rybách puost jest, ješto někteří tučnost ryb nad tučnost masa vyvolují. Nehorš se,
užívá-li kto krmí postních neřádně, užívaj k svému zlému! K tomu artikulu od-
povídám, že pokrmové postní sou, ne maso, máslo, ale ryby, chleb, volej. Math. 14.,
Marc. 6., Luc. 9., Joh. 6. Nebeský Pán, jenž jest k střídmosti vedl lid, mnohokrát
ráčil rozmnožiti lidem chléb a ryby, ale ne maso. A o samým Pánu nečteme, by
kdy jedl maso, krom beránka velkonočního ; ale o rybách čteme, že jedl i učední-
kuom svým dával Luc. 24. Joh. 21. A kdyby maso bylo pokrm postu aneb stříd-
mosti, a ne ryby, poněvadž ctem Krista Pána často ryby jísti i jiným dávati,
a o mase nečtem, by je jedl, krom beránka velkonočního: však by Židé ne [sic]
žráčem masa, ale žráčem ryb nazvali ho. Ano i přirození ryby a masa to rozeznává :
ryba jest věc lehká a vodná, a maso jest věc těžká a tělesná. Protož oni židé
Numeri 11., že sú byli tělesní, ne po rybách, po chlebě, ale po mase toužili. I dal
jim pán Buoh žádost jich, a oni, žerouc maso, mřeli. Bojme se téhož 3. Eeg. 14. :
když Buoh dopustil ránu na lidi, že dešf nepršel za mnohý čas, poslal Pán Eliáše
k vdově do Sarepty Sydonské, aby ho krmila v té ráně boží. Nenašel u ní masa
ani másla, ale trochu mouky a oleje, a tomu pán Buoh požehnal, že ani mouky ani
oleje neubylo, až pán Buoh svú milost okázal. Opět v též kapitole: když Eliáš,
horle pro hříchy Achabovy a mstě nad nimi pro pána Boha, modlitbu zavřel nebe,
aby dešf nepršel, havranové krmili jej u potoka Karith masem dvakrát za den.
A když pak sa v úzkosti, ucházel před Jezabel 3. R. 19. a na huoru boží Oreb
44*
I
I
Á. XXIX. Dopisy o roedOech ve viřé
jedÍDoa [sic] anděl boží přines mu chléb a voda, ne]
crmové nezavíriyí v sobě postu aneb střídmosti, jakož j
ž čas přestati, a ač prostě a neoměle smyslil sem,
ale T duchn npřímým beze tŠÍ (o ulež ty se domní
in poručín.
Docko-Brodský, kněz Jan, vyvrací knězi Šimonovi, faráři
fch vykladfi mu učiněné, i prohlašuje jeho odpovědi na }
(Bet data 1528 f)
iiěz Jan, Brodský farář, knězi Šimonovi, Habrském
ma svatého z milosti boží, a potom jiného dobrého ž:
inf, kněze Šimone. V prvním si bez mála všecko 1
[ruhé obšírné, kdež svů mysl ke mně zjevuješ, 8 nie
obšírné, v němž svú pilnost pronáSíš a z toho dosf
mne odpověd; a jistě cos v prmiem přikryl, to f
čehož najprv nadál sem se, to ukázáno jest. Net
psaním zjevně neučinil takových věcí. £x habondi
proti mně přístupu i pokusils se psaním; já zase
iě. Snad dieš, že skrze mne dána příčina. TakC jei
I ne aby tak smyslil o mně neupřímně, neb ani zná
:-li jest křesťanstva dokázati? „Estote simplices ut c
„Labia ejus ne loquantur dolům". Na potkání pi
lodně a svrchotvářně mluviti a jako medem osladčiti
ke mně tak ukazuješ, i k jiným musíš takový* býti
ného rovně nevzhlédá. Budet mi snáze potom s tel
» pilnosti tvé, o kteréž svrchu dotčeno, pravím, m:
kde by míti měl. Neb předkem měl by v písmě
napomín^e oc. Nebo Malachie 2.: „Quoniam lab
1, et legem requirent ex oře ejus" oc. Et I. Timoi
[ectioni, exhortationi et doctrinae". Té pilnosti nem
a artikule znáti jest, kdež na žádný artikul náležil
ioleji. To by měl před se vzíti, aby nauce se, uměl
tti, a kde by se s některým knězem sešel, o písmu
otázkami učil oc. Ale miesto písma svatého a zák
oviny slyšeti o nich usiluješ, tot péče tvá, jiežby m
sem býval v tyto Časy, co mi dávají oc. Milý! co p
z rohu 1528. 349
budeš, aneb zdali svatější budeš, s mými hříchy obieraje se? By mě právě súdil,
jinak by shledal mne. čeleď má i mnozí v městě svědkové sú. Edy mám vyjeti
někde, málo bez pláče, ale vždy s zámutkem jedu. Rád jezdím, co musím. Také
i dávání má súdíS, že mnoho dávají mi; a já pravím, jenž sem najlépe jist sebe,
nikdá sem přes padesáte kop nechoval. Snadno ledacos mluviti, ale přetěžko dovésti.
Též hříchy mnohé znám do sebe proti pánu Bohu, ty pak bez lítosti k bolesti při-
čiňuješ bolesti, ješto raději měl by za mne pána Boha prositi a já za tě. A že se
jiní za mne zpovídají, měl by dáti mi rozhříšení, ale s těžkém umíš.
A bych dlúhým psaním nezaneprázdnil tě, psaní tvého dotknu. Napsal si ne-
mleti se žádných dymačuov a pomocníkuov proti mně, a že o nich nevíš. Eto sú
pak ti, o nich kněz muoj Jakub pověděl mi, když z Ledče navrátil se, řka, že jeden
kněz v Ledči, příchoz, tázal se jeho: „Již-li farář tvuoj list má od kněze Habrského?
Dalf jest jemu dostatečnú odpověď, a nemá-lí jí dnes, ale zítra bude míti^. A tys,
mám za to, ten den poslal druhé psaní. Edyžf jest ten s jinými bezpochyby věděl
o tom, neb list schválil: kterakž nemáš pomocníkuov?
O písmu svatém, cožf napsal sem, nerozumíš jistě. Proti písmu literami nic
nepsal sem, neb vždy musí býti písmo literami, buď na sextemíku buď jinak, napsáno,
aby mohlo čteno býti, a tak od počátku světa bylo. O tom Berosus Chaldaeus in
historiis píše, a loannes Annius praví, že Adam napsal o svém stvoření od Boha,
a jiní potom až právě do potopy, což i Noe zachoval v korábe, a po potopě Noe,
Abraham a Mojžieš oc vždy psali. Proti tomu nic sem nepsal, než proti sexterníkuom
hlav cizích oc. Sám na sobě příklad vezmi, kterak nebezpečné jest z cizích hlav,
aneb z své mluviti. Tvoji duovodové z písem vzatí spadli z lopaty. Skrze to mám
za to, z sextemíku si napsal rozuom onoho písma Eccl. 3.: „Omnia tempus habent^;
a 70 interpretes cum Hieronymo: „Omnibus tempus et opportunitates omni rei sub
coelo". Ty si tento rozuom tomu dal z sextemíku: tehdy i pokrmové. Ptáčkové
proč nezpievají v zimě oc, ku pokrmuom si přičinil. Ano jest o božím v každé věci
uložení, že nemuože prve přijíti, nežli jest čas přišel jí, a hned tempus nascendi et
tempus moriendi. Sára, manželka Abrahamova, ač děti žádala míti, i nemohla (Genesis
21), až čas od Boha uložený přišel. Tak i podnes děje se. Jest čas i umříti od Boha
uložený, někomu v mladosti, jinému v starosti, v síle, v nemoci, doma, na cestě,
náhle, mečem oc, někto by nerad a musí, a někto by rád umřel a nemuože oc.
E tomu jest to písmo, ne ku pokrmuom.
Opět de Melchysedech bláznivě píšeš, řka : jaká jest oběť jiná, kromě chleba
a vína Melchysedecha ? že Eristus jeho oťdinem zachoval při chlebě a vínu oc. Ne
brzo sem tě hloupějšieho poznal. Textus Gen. 14.: „Et Melchysedech rex Salem
protulit ipsi panem et vinum" oc; ne die obtulit, obětoval, ale protulit vynesl panes
et vinum, když z boje navracel se. A že Eristus Pán jest secundum ordinem Melchy-
350 A. XXIX. Dopisy o rotdňech ve víře
sedech knéz, (ti sobě Hebr. 7. Podle řádu jeho jest, nem&j
kněz na věky orodující u otce za nás. Rom. 8. :Rex Salem, totii
sedec, to jest král spraTedlnosti, tak jest Pán KristoB podle
jakož dieš, podle oběti chleba a vína, čehož nikdá Erístna ne*
se na kříži. Hebr. 9. : Immaculatam Deo. A kdjby C3rysostomo
tak by nalezl.
A na konci před artikuli položil si, že pán Bnoh také i
lými rozmlůvání má; to písmo jest Proverb. 3., židovsky takto
rim sodo", to jest b pravými neb s přímými rada jeho, neb
jako byl apoštol, jemuž i jiným dal r se věřiti a radu svú i
A pravíš, že divas Hieronymus píše de sancto Marco super Maře
prstu. Nikdá Jeronymus nepsal toho, neb ten prologus ani jiní
jeho, neb ani textově nejsa výklad jeho ani epistolae apostoi
jiné klade in Evangelistas, a ti sou Jeronými. Lecos mníš, že
bude, a jinačejší v mnohém textové apostoli per Jeronýmům s<
V prvním před tímto psaní o písmu svatým i nčiteluo
dostatečně, ty však na ničemž nepřestáváš. Psalf sem, že písma
sú a o nich nic pochybováno nemá býti; jiných pak nejsú
srovnala se s písmem svatým, a samo písmo svaté scriptura ca
byl sem napsal prvé, a jest Augustini ad Hieronymam: „Ego
canonici dicnntur" oc. Augustinus sám o sobě píše, svédčie býl
dokonalost, řka in prologo librí 3. de Trinitate: „Noli meas li
vel contentione, sed ex divina lectione vel inconcussa ratione (
eis veri comprehenderís, existendo non est meum, at intelligentj
flit et meum. Si quid autem falši conviceris, errando fuerit me
nec tuum sit nec meum" oc. Vidíš, že sám dí, že faleš muože
knihách, též v jiných, neb Grysostomus, Gyprianus, Origenes,
dili, ale in libris canonicis nic bludného není oc. Bivně a ner
enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis", a opět: ,D
quae scribo vobis", a pravíš nebýti odporné tomu, což biskupo
damus, a že sú toho v zákoně božím dočtli sě, a dovodíš I. <
vos fratres, qui prae omnia mei memores estis et sicut tradíd
„Praecipe hoc et doce", Titi 2: ,Argue cum omni imperio". I
aby ostříhali přikázání apoštolských oc. Jistě když tak písmu rt
Gožf jest apoštolského učení, tot jest pravé a Kristovo, neb
v nichž jest mluvil. Kdybychom tak jiných biskupuov poslů
tudiež učení vyšli bychom. Učitelé mají učiti podle apoštol
mandamus, což jest Kristovo a jeho apoštoluov. Nevím, srozi
. M roku 1528. 351
též jako o jiných smyďím, a měl by jej chváliti pro jeho veliký prospěch, jenž
mnohým krajem Buoh skrze něho hýbe ku pravdě, i ty by lepší poznal, nežli znáš.
Přistúpím k artikuluom. Na první artikul, na čem pravé křesťanstvo záleží,
odpovídáš, že jiného základu křesťanstvu nevieš krom pána Krista aneb jeho život
útrpný, podle onoho písma I. Corinth 3.: „Fundamentům aliud nemo^' oc. Kdybych
otázal se, který jest krunt neb základ křesfanuov, tak by mohl odpověděti; ale
o jiném jest artikul, neb o pravém křesťanstvu, t. na Čem jest záležící pravé kře-
sťanstvo. Tot by užitečnější bylo znáti, aby lid uměl učiti, nežli klevetati o jiných
s některými. Nežli mi ten artikul trefíš, mnoho vody uteče.
Na druhý artikul, které jest pravé pokání, odpověď tvá: samo to slovo po-
kání ukazuje, neb pokání jako by řekl lkáni, želeníe neb plakání, totiž na hříchy,
a k tomu písma vše postrannie vedeš. Zle by tak pokání založil na pláči, na postu
a na almužně oc. Řekové fiefvavoia, poenitentia, a Erasmus, jenž v textu řeckým je
zběhlý, to slovo vykládá resipiscentia, a dobře oc. O Ninivitských kajících zle do-
vodíš. Takt jest, byli sou kající, pán Kristus sám praví, ale ne z toho, což ty pravíš,
že by se od zlé cesty odvrátili. Tak my v postě odvrácení od zlého činíme, a k tomu
lid po masapustě [sic] vedeme. I nebývá nic pravého a stálého při nás, vždy se po-
kusíme a zase odpadáme. Však napřed dí o nich písmo Jonae 3.: „Et crediderunt
vin Ninivitae in Dominům". A na ta slova divus Jeronymus: „Credidit Ninive, et
Israel incredulus perseverat". Potom doleji vyhlásili puost a oblekli se v žíně oc,
a obrátil se jeden každý z cesty své zlé. Vidíš, že neznáš o pravém pokání nic.
A že sů se obrátili od cesty zlé, to již skutkové viery sú. A postili se, volali,
v žíniech byli oc: to sú arma et auxilia poenitentium, neb almužen dání oc. Nabu-
chodonozor pro almužny kajícím nebyl jest, ani zákonníci skrze ono dáte elemosinam
oc, neb tu domnění (Kristus pán mluví) zákonníkuov, jenž skrze almužny dání všeho
čisti chtěli býti. Erasmus má paraphrases na to. Čti o Achabovi, že se ponížil, ale
v pokání tím nebyl. Čti 3. Eeg. 16.: „Fecit Achab filius Amri malum in conspectu
Domini super omneš, qui fuerunt ante eum". Et III. Reg. 21.: „Non fuit alter talis
sicut Achab" oc. O Magdaleně kající jisté jest, ale ne proto, že plakala a jiné
činila věci, ale že velmi milovala Pána a uvěřila v něho, jenž [sic] milování bez viery
nikdá není. Zase zákonník nemiloval a neuvěřil, i proto nic jemu nebylo odpuštěno.
Na třetí artikul, která jest viera pravá k spasení, odpovídáš jako na jedné
noze. Athanasium de Trinitate přivodíš: však já netíži se, de Trinitate sancta
kterak držíš, ani o XII článcích viery ani o skutcích i řečiech Pána Krista, ani
kterak de Eucaristia smýšlíš oc, než která jest viera pravá k spasení? Toto všecko,
cos odpověděl, muože i zatracenec vyznávati. Otiež se najhoršieho, chyba jedné žida,
pohana neb Turka, co o svaté Trojici drží, die tak, jako si ty napsal; též článkuov
dvanácte viery vyzná, také i co pán Kristus mluvil jest, činil i ustanovil, a že jest
352 A. XXIX. Dopisy o roidUečh ve víře
pravé TŠecko a že ani lest t ÚBtech jeho shledána jesi
jestliže naučil se, vysloví, i o večeři pána Krista, že j
pravé jeho tělo a též pod spuosobem vína krev jeho oc.
mnohý zatracen bade, viera pak pravá každého přivede k
uhodl a lecjaká odpověděl. I neuměje viery k spasení, kb
aby sebe i jiných nezavedl; neb písmo jest: „Slepý slepét
dají." Lecos máš za vieru, jako slepý černé za bílé oc
Na čtvrtý artikul, kteří sú hříchové najvětší, od]
snirtedlných a proti ducha svatému. Tu opět mdle a hlá]
sejí najvětší býti, z nichž zahynutí jistotně jde a žádné
hříchové pak na svatých byli smrtedlni, i proti duchu svat
nejsú. Co David pýchy a cizoložstva, vraždy oc měl jest a
sedm dábluov z sedmi hříchuov smrtedluých, co MatúŠ svt
duchu svatémn činfl hříchy, rubaje se oc : ale žádného z U
A když tak umíš vyčísti hříchy, proč za smrtedlné nemáš,
z čehož musí se vyčísti v den súdný; neb pomsta bnd
i pro myšlení, Komanorum 11. „Cogitationibns inter se ac
JDdicabít Deus occulta hominam oc. A ty ani hříchuov neumí
střieci muožeš Ud od najvétších hříchaov, neznaje jich ? A do
ono Ezechielis 18: „Anima, quae peccaverit, ipsa morietur
A opět Proverb. 18: „Impius cum in profundum venerii
k jinému jest to. Tos naučil se!
Na pátý artikul, která přikázání vydána son kře;
opět příhodně, jako by tak nechal, neb dieš: snad chc(
přikázáními není o dni svátečním. Tím míně o Šesti bož
svátečním. Z desieti vím, že tak jest. Ale která sou křes
nepověděls; neb ta židuom vydána sou. Pohleď sám pik
„Ego sum Dominus Deus tuus, qni eduxi te de terra A
tak i židé v své řeči mají: „ve eretz misraim mi b<
Egyptské, z domu služebnosti. Však Buoh z Egypta nás m
záních die : Nebudeš míti bohuov oc, jako jim náležitá v;
přikázáních dieš, tof jest výklad přikázání daných židuom;
vána býti, jako pán Kristus vyložil, netoliko nezabiti, ale í
počátek jest vraždy; opět netoliko nesmilniti, ale i nevzhlé<]
jenž před Bohem jest za smilstvo oc. A tak pán Kristuf
přikázání křestan zachovává; neb Pán řekl jest: „Nebnij
vaše" oc. Ty pak zle píšeš: „ToÉ nám hle křesfanuom Pí
vydáno. Nechží trochu otevru, aČ bych neměl takovému
g roku 1528. 353
a jest, a pán Kristus uéé jíná; Mojžíšem přikázání vydáoa, a pánem Kristem
; židóm mistr MojžieŠ, pán Kristus křestanaom. Teoto z písem dnovod toho:
r. 1. „Multipharíam mnltisqne modis olim Dens loqaens patribns in prophetis,
ssime diebus istis locntus est nobis per filium". Hle, otcaom mluvil Buoh skrze
oky, to jest přikázání dal, jenž řekl: Jeho poslúchajte. Et Deuteron. 18.: Fro-
i vzbudím jim z prostředku bratří jich, podobného tobě, a položím slova má
ita jeho oc. I která sú to slova? Neb jest to o synu božím podle řeči svatého
■a, Acta 3. Mojžieš zajisté k otcuom řekl jest: Proroka vzbudí vám pán Bfth
z braW vašich mné podobného, budete poslúchati jeho podle všeho, což by kolí
ňl vám. A též svatý Štépán Act. 7. a Hieronym 31., což dovodí apostolus Hebr.
„Ecce, dies venient, dicit Domimis, et consnltabo super domům Israel et super
um Juda testamentům novum, non joxta testamentům, quod feci patribus illonim
Délí přikázání židovská zjevné od křesťanských, neb dí testamentům novum oc.
ko lid židovský mél sabbatam, má i lid křesťanský sabbatum ; oni podle MojžíSe,
podlé Krista. I^ nevíš de sabbato cristiano, než po židovsku o prázdnosti, čti
ale sobě Orígenem in Leviticum, ten naučí tebe. Mne z přestúpení viníš, a sám ne-
znáš sabbatam.
Na šestý artikul, k čemu vydáno jest tělo a krev boží, odpovídáš, zastavíme
vystavování a procesí. O tom v prvním psaní ač skrovně dotekl sem, z něhož mohls
porozuměti. Ty písma vedeš, což zastáváš, ale bludně. Toto věz ze všech písem, že
pro samo přijímání, abychom mohli přijímati tělo jeho a krev jeho svatů, pod vido-
mými spuosobami ráčil jest ustanoviti ku paměti nesmírných dobrodiní svých. A o tom
Math. 56., Marc. 14., Lne. 22., I. Corinth. 11.: „Hoc facite in mei commemora-
tionem". Ale tvrdo jest tobě znáti, co jest to přijímati in eíus commemorationem,
musil by tím pilněji Čísti apoštolům I. Corinth. 10. et 11. A kdež písmo vedeš
Math. 28.: „Yobiscam sum omnibus diebus usque ad consumationem saecali", není
to nic pro visibilí sacramento. Nefalšuj písma, a boj se v tom Boha ; Čti sobě na ta
slova divům Jeronýmům a Erasma, jenž to rozšířit, a poznáš svú faleš. Opět pro
vystavování oc, dovodíš bludně Petrus 33.: „Gustate et videte, quam suavis est Do-
minus". David napsal ku potěšení zarmúceným, že utekú-Ii se k Bohu, vysvobodí
je, jako jemu spomáhal; neb svrchu o sobě dí: „Hic pauper clamavit, et Dominus
exaudivit eum et ex omnibus tribulationibus eius salvavit enm. Moratur angelus
Domini in circuíto timentinm eum, et eripuit eos". Zdaliž jest byl nevysvobodil jeho
z nebezpečenství, když před Achisem králem pohanským stál, neb ihned potom ten
žalm bIožU, jakož titul toho žalmu v židovské řeči ukazqje. I potom dí : „Gustate et
videte, quod suavis est Dominus", židovsky „kitob adonay", to jest že dobrý jest
Pán, jakoby prorok řekl: Pán dobrý Jest mně učinil vysvobození, i vám učiní. Okuste
a vizte, to jest nezvíte, leč v zámutcích okusíte k němu útočiště majíce. A potom
ArchiT Čokř XIV. 45
354 A. XXIX. Dopisy o roidOech w víře
„Beatas vir, qni sperat in eam". Běda tobě faleénOni oc
opét TÍsibilibus Hebr. 13.: „Carramtid ad propositam Qobis
dacem fidei et conserratorein Ibesam" se, řka: k tomu tn
3C. Ano, jako hlava k iiobám. Však mtuTil to apoStol vél
Krista mnoho trpícím, aby stálí u Tieře byli, až do smrti
T tom boji mysli, oka nespouštěli z Krista, jenž jim jako ti
T sebe, d& i dokonání, to jest aspicere in ducem 9C A pot<
dum usque ad sauguinem restitistis et nondum mortem
tamen contigit vobis damnum et persecutionem passi" ac. Čti
rach pravíš, jimž nic nerozumíš, a o jedné mluvě, spě, trvám
archy dieš Exod. 20. býti psáno a není. Kde sú pak v i
ctili i modlili se? Není toho t písmě, než při arše, nad
modlili se Bohu a klaněli se oc. A tu jim zjevoval se a n
řekl Exod 20.: „In omni loco, in qno memoria foerit n
te et benedicam tibi"; neb jest v těch fígnmích věcech
moun III. Reg. 8.: „Putandumne est, quod vere Deus habite
coelum et coelonim coeli te capere non possant, quanto min
9C. Hlúpý si k tomu,
Ka sedmý artikul, kteří sú pokrmové postní, odpoi
sluší, aby se nic netrefilo. Trvám, žes ustal při prvních a c
si neodpověděl k otázce. To-li jest krmí postních dovésti,
divem rozhojnil chleby a ryby, moc božskú tiem ukazuje, a
chlebích sytost učinil jim nad maso: nic to k dnovodn p<
Krista kdy maso jísti, krom beránka jedl jest, což krajina z
ty nejíš v dny postní masa, když o masu píšeš a k písmu p;
Matli, žráčem masa pravíš nazývati Krista, neb toliko jei
masa, a ty přičiníš. Snad se kocháš v něm, jako Eraamus j
změnil textům Act. 1. convescens místo congregans eos, sic
„Mám za to, že v jídle kochal se, kto jest to změnil." 1
býti, že o masu přikládáš: já v postní dny nikdá nejedl. 1^
připomínáš, div, žes zanechal, Eliáše připomínaje, ješto by
žiti, kterak v hlad, a tak když museli se postiti, havrane n
a chléb ráno i večer m. R. 17., jímžto sytil se, ne toliko
reptě Sidonských. LeČ proto zamlčel si, aby nepohoršil
krmě vyčítaje neduovodně.
Rozvažiž v odpovědiech svých velikú umélost svú, a
nepřijde, žes doktor dospělý, a když na otázky přijde odpoi
nika si. Nech daremních řečí, také učiteluoT nynějších pilei
» rohu 1528. 355
pomoci tobě, jenž v skrovných zavíerají slovích přenžitečné věci, A toto věz, že
takových psaní hanlivých a podněcujících viece nechci přijíti od tebe. Někomu rov-
nému sobě piš! Jako prvé chci i nyní pokoji s tebú, když neptáš se, jak by ná-
leželo; na mne takoví hadmnci neslušejí na starého. A také proto chci v pokoji
býti, abych nebyl hříšen tebú, jsa povolující proti starším, povstáváním; neb mladší
jinak má podle písma svatého k starším zachovati se. Přálf bych zdravého učení
i umění nade všecko. Yale! Ex Broda AI.
7.
Kněz Šimon odbývá ostrými slovy náboženské vývody kněze Jana, zatracuje M. Luthera
i připomíná onomu, jakby se měl chovati.
Befí data (1628?)
Knězi Janovi, faráři Brodu Německého, kněz Šimon, farář Habrský, poznání
zdravého a pravého rozumu písma svatého a viery křesťanské upřímě (ač snad tomu
neuvěříš, ale Pán nebeský srdce zná) přálf by. Na psaní tvé ještě něco odpověděti,
ač proti vuoli jest tvé, chci. Najprv kdež mě z mého psaní seznávati ošemetným
býti pravieš, a že když sem k tobě takový, že i k jiným takový býti musím, že
lahodně a svrchotvářně mluvím a pod tím jedu chovám, a žes mě poznal: zlé po-
znání máš. Cos chtěl, abych tvé psaní falešné tvrdil ? Jáf sem tobě, jaks ty mi psal,
tak na tvé psaní odepsati musel. Ač se chlubíš, žes mi dospěle na každé odpověděl,
toho čta sám nenajdeš, a to bych dal na rozeznání jiných. Dokazování křesťanstva
znamenaj sám při sobě, což na mne cpáš, řka: Tak-li jest křesťanstva dokazovati:
„Estote simplices ut columbae^, a „labia eius ne loquantur dolům'', na potkání po-
zdraviti a jiné v mysli jmíti, lahodně a svrchotvářně mluviti a jako medem oslad-
číti a vnitř jedu chovati? Pozdravení za pozdravení sem položil. Nic divného, že to
cpáš na mne. Napsalť sem prvé: „Omnis secundum se ipsum alterum existimať'.
Sám jiné máš v ústech a jiné v mysli, v ústech med, v mysli jed; s knězem To-
mášem pěkně mluvieš, a co v mysli máš, to vyšlo na jevo, že jest jiné. Pamatuoj,
cos mi psal v prostředním psaní, že pán ptal se kněze Tomáše, jest-li hřích v postě
s máslem jísti, a že by on odpověděl: není; a k tomu že se jest seznal před tebú
i před jinými. A kněz Tomáš, kdy sem jemu to mluvil v klášteře Vilímovským, po-
věděl, že toho není, a Eamíček v svú hlavu klama. To-liž sluší na tě, na starého?
Ale dieš, (jakož mi píšeš, abych svému rovnému psal), sobě rovného tresci ! Toť česť
starosti tvé, takovú věc smysliti sobě! Ó kéžs pomněl na to písmo svaté: „Os
mendax occidit animam'', a že ďábel jest otec lži, aby jeho synem nebyl. Kdybych
já takovú lež sobě smyslil, tu by mě nohama zhuoru obrátil. Yobis forsitan medíco-
rum licentía datur.
46*
356 A. XXIX. Dopisy o rošdOeeh ve víří
A kdež praTÍš, že ptema svatá falešně veda, a že
činíš, písma svatá i rozamy své divně pleteš, že není co i
pCsmě svatým nemám, než jinde, kde bych jí neměl míti
artikule t odpovědi znáti jest, že bych na žádný artikul o
ty pravíš a rozsazuješ. Ale na tvnoj soud já nic netbái
To vím dobře, bych já ještě lépe napsal, že ty toho chvá
lepšieho naniení na artikule jediné haníš a tupíš, a to .
kře&Cana nenáleží. — A o šepta£ích neb pomocnících mýcb
že knéz Jakub, kdy byl v Ledči, slyšel od jednoho kní
které sem tobě poslati měl, a tadys vzal potah, že mám
tíve napsals, že jiným dopouštím se pod sebů zastierati.
okázal komu, hned by nemělo býti ode mne, ale od ji
tvrdil! Napsalf sem prvé dostatečně, že toho není, a že p
vrh, okázal sem exempltf, ale ne list Dívnýs opinista,
— Píšeš opět, že maje míti péči o písmo svaté, péči mái
a že sem se vyptal, kdes býval tyto časy, co béřeš. A
žes přes padesáte kop nikdá nechoval. Co to mluvieš a š
tu nic pravého nepřičiníš. Péče a úsilí o noviny nemám,
tebe, co béřeš, kde býváš, ale v LedČi o jarmárce kněz
mého vyptávání vypravoval o těch padesáti kopách. O jízd
nemohlo, a já i psaní o kněze na tvé místo viděl. A o
zmienky v psaní neučinil, než toliko o vzetí, a toho sem
by tak bylo, než že praví.
A kdež o utnutí palce svatého Marka napsal sei
i jiní in EvangelÍBtas nejsú Jeronými, Že ani textové výkj
Pauli: rád bych, poněvadž tento Jeronými výklad není, .
bych jej koupil, ale i okázání jeho zaplatil bych. A
klade: universitati ecciesiae věřím, což jest přijala, že jes
rovi nevím jak věřiti, sou sobě odpomi, a ještě spieš E:
A pravíš, Že bych měl Luthera chváliti pro jeho veliký
chválím? a já velků chválu o něm tobě napsal sem, že
krve : co jest mnoho lidí pro jeho všetečnost mnišskú a
zákonu božiemu, zmordováno, a teď všecky pořádky di
jedí, — ale snad, domine opinista, poněvadž zmienkn
že T pátky maso jím, mněhoděk toho rozumu a duovodi
na kněžství, znovu se křtí, kněží se žení, svátostem b<
sou svatí zřídili a ustanovili, to tupí, než co sami zřídí,
írovství, to velebí. Ty se jimi spravuoj, já nechci. A k
B rohu 1528. 357
neotericos četl, nejsem z roty Athenienských ; a napřed z novin mě tresceš, ne-
potahuojž mě k nim!
E artiknluom přistoupiv, o prvním pravíš, jenž jest: na čem pravé křesťan-
stvo záleží? než jej trefím, že mnoho vody uteče. Na tvém rozsúzení není, a snad
sám neumíš netoliko toho, ale i všech jiných artiknluov, jakož (ač mi řecké i židov-
ské terminy vtrušuješ, tak brzo muožeš zle položiti jako dobře, když já nerozumím)
v potupovánie mých duovoduov a v otvírání artikuluov zvlášf těchto: o pokání
a o přikázání božích, ukazuje se. Za pokání položils vieru, a že Ninivitští ne proto
slovu kající, že sů se od zlé cesty odvrátili oc, ale že sou uvěřili v Pána. Tu sem
tě příliš múdrého a rozumného shledal býti ! Však jiné jest viera, jiné pokání, a tak
jiné jest věřiti pánu Bohu aneb v pána Boha, a jiné pokání činiti z hříchuov.
A protož obojieho dotýká nebeský Pán Marc. 1. řka: „Poenitemini et credite evan-
gelio". Neb jest rozdíl mezi pokáním a vierou. Tehdy ne pro vieru Ninivietští slovu
kající, ale pro skutečné pokání, které sú u víře činili. A že Achab tím, že se jest
ponížil, nebyl v pokání svatým . . .*)
[Ne]ní-liž to bláznovství a hřích, proti svému svědomí činiti? I poněvadž tak
protivíš se, nečiniž toho, nevystavuoj sacramentum, ani pozdvihaj na mši a neurážej
svého svědomí. Pakli dieš, že musíš tu činiti to: jdi raději preč, než by měl činiti
proti svému svědomí, a jdi k Lutherovi. A ty ho vychvaluješ v prospěchu: po-
muožeš mu prospievati, neb zde v cechách ty s svými finty nic neprospěješ. Aneb
ostana v cechách, nech oltáře, poněvadž oběti nemáš, a zvlášť když máš tak dobrý
obchod, aniž slušné jest v tom obchodu slúžiti oltáři. Daj kněžstvím o zem, neb
o něm nemnoho držíš: jakož o tobě Mathias chromý na ruku, který byl v Štěpá-
nově rektorem a již jest knězem, praví, žes před ním velmi lehce o kněžství mluvil,
pravě, že to nic není, aby nechodil do Vlach ; a to Hořepnický farář rozpráví, Viziž
hle, co činíš!
A kdež pravíš, že Melchisedech non obtulit, neobětoval panem et vinum,
sed protulit, vynesl: dobře, vynesl, třebas i dal Abraamovi, vynesl ne jako krčmář
neb jiný laik, ale jako kněz. Zpomen I. Reg. 21, kterak David, když přišel [k] knězi
Achimelechovi, žádaje za chléb, kněz pověděl: „Non habeo laicos panes, sed tantum
panem sanctum; si mundi šunt pueri, maximě a mulieribus, manducent^. Hle, Davi-
dovi kněz dal chléb k jídlu, kterýž na něj neslušel, a že jest David jedl aneb kněz
dal jemu, tehdy byl chléb obecný a ne chléb posvátný. Tak i tuto, že jest vynesl
kněz Melchisedech chléb a víno Abraamovi, nebyla oběť, než potrava obecná, malá
consequentia. Eéž si mi pak napsal, která jiná obět Jtoho Melchisedecha ! Poněvadž
byl kněz, nebyl bez oběti, jako podnes věrní kněží nejsú bez oběti. Tus zamlčel,
jako i jiné, a chlubíš se, žes dostatečně odpověděl na všecko. Napsal si de ordine
'*') Zde asi dvé listů jest z rakopisu yytrženo.
358 A. XXIX. Dopisy o nudílech ve i
Melchiaedech, podle něhož pravíš býti knězem Krista pán
tvá a rozaom odáel, kdyžs psal? Pokládáš, že to ordo jes
jest Kristna pán knězem, že totiž Melchisedech nemá |
točí a prohlídni, nechaje hanění, Tyroznměj zékoaa boží
sedech, ^odle něhož Eristos pán knězem), není, že nemi
jest Melchisedech nemSt genealogiam, ani otce ani matky,
slově: nemaje počátku ani konce. Ale Eristas pán m
v první kapitole píše : liber generationis Jhesa Chrísti oc.
Melchisedechova Erístns pán, jenž měl otce i matku, ot
knězem jest, a ne raději podle tohoto Hebr. 7., že M<
hnání dal Abraamovi, a že jest jemu vynesl chléb a vín<
Kristus pán kněžství křeafanské ráčil zříditi; neb maje
kfíži, prvé nám za večeři svů jako kněz najvyŠŠí Melchii
ráčil se v chlebě a u víně obětovati; neb vzav chléb a
„Hoc est corpus menm, quod pro vobis datur. Hic est <
sangnine meo, qni pro vobis fundetnr". A to jest poruJ
dividite inter vos", jež kněží zdělal.
A při konci píšeš mi, abych svému rovnému psal
kněžství rovné jest, ač nepochybuješ-[l]i o kněžství; a
nymi židy a tím lékařstvím. Ale kdyby néi své posla
o prospěchu; ješto některém [sic] pravil si, aby na se n
a podnes z vuole boží živi jsou i zdrávi. Pohleď, sv
činíš. A pokládáš příčinu, proč nechceš ode mne již vie
bych měl tobě staršiemu jinak psáti. Nech pohledí, kto
haním, ale hanění tvému a potupování hájím se. A ty
převrhl si, a dal si se v hanění a potupování mne; mni
tím se pochluba! kněz Jakub v Ledči, a oni proti tom
Véz, kdy mě kacíř haní, tolikéž jest, jako by mě chvál
poslúžiti k potupovaní mne, položil si otázku mú za i
vídal, ani měl čemu.
A že psaní má haněním nazýváš, snad tě v i
pravda, a rádi lidé z pravdy se ježí. Rozumím, Že sem
slově Camarina, quae provocat vomitum; ale ty, jenžtos
neměl by. Ját na tvé hanění kusá netbám, aniž movet
mendaciis et erroríbns ad resistendum. A kdež by mi přá
téhož jistotně naděj se ode mne, žet bych přál, aby léj
s starými Cechy věrnými věřil a držal, zákonu božiemu
sám práv býti: okažiž někomu, kto by na tvú stranu ani
'■■-■Jí .■ .'*
B roJou 1528. 359
na artikule a tvé psaní na tu odpověď těch artíkuluov; neb si mi lepšieho naučení
nedal, než toliko haníš a potupuješ, chtě tím vyhráti, ješto já za tvé hanění netbám
aniž mu postúpím. Odpověděl-li sem zle na ty artikule, potupě muoj smysl, měl si
mě opraviti spuosobem tímto: Neuhodl si ani uměl odpověděti na žádný artikul;
však na tomto záleží pravé křesťanstvo, toto jest pravá viera k spasení, tito sú hří-
chové najvětší, tato sú přikázání křesťanuom vydána. O šestým položils, že pro samo
přijímání, abychom mohli přijímati tělo boží a krev boží, pod vidomými spuosobami
ustanoveno jest. Tomu zase odpieráš vystavuje a pozdvíhaje na mši; poněvadž
k tomu není ustanoveno, pročež to činíš? A dovodíš písmem svatým múdře: „Hoc
facite in mei commemorationem. ^ Však posvěcuje, vystavuje sacramentum, eleva-
tíonem dělaje, in eius commemorationem facio, aniž mohu sine visu conficere sacra-
mentum nec manducare, bibere; vždy musím prvé pohleděti, a z toho ponížení
a skroušení srdce vezmu, jak se muoj Pán a Buoh velice ponížil. Opět v posledním
též měl si napsati: Neuhodíš, toto sú pokrmové postní. A kdyby nad mú odpověď
napsal lépe a pravěji, musel bych pravdě místo dáti a bez mušení dal bych. Než
kde nic tu nic, a chceš práv býti.
Jakož mi píšeš, že mním, dokudž na mne nic nepřijde, že sem doktorem
dospělým : již si mi, věř mi, dršfky spařil ; sám se tepa a porážeje, mníš, žes mě
porazil, a tak padši téměř od své rány, mníš, žes zvítězil. Však tobě říkigí Kar-
níček, a já kar s boží pomocí nebojím se za nic, neb sú snadné k překocení, jak
jediné s nimi vjede na malý vršek, hned překotí se. I aby překaclivý nebyl, zjednajž
sobě ještě dvě kole, a tak budeš celý vuoz, totiž celý křesťan. Dvě kola sou, jichž
potřebuješ: pravá viera a zdravý rozuom písma svatého. A že lečíms chci zvítě-
ziti, jediné abych nemlčel: ne lečíms, ale pravdou. Vždy si mi lepšího naučení
nedal, než haníš jedno. Věz také, žef od tebe viec psaní nepřijmu, leč nás o psaní
těch artikuluov někdo rozhodne, a na ty artikule lepší naučení dáš. Haněním, potu-
pováním vyhráti nemuožeš. A dieš-[l]i že já tě haním, tupím : nehaním, ale bráním se
tvému hanění, a jak píšeš, tak se musím hájiti, a zvláště když mám pravdu v rukou,
jiež sobě s pomocí boží vydřiti nedám a tobě poznati ji držeti přálf bych. Vale.
Na kond pomamenino : Tohoto listu př^íti nechtéL
8.
Kněz §imon v Habru napomíná Václava Knapa, souseda vé Vilémově, aby v staré víře kře-
sťanské povždy setrval, k Luteránům ani Pikhartům se nenachyloval, zvláště pak jej vystříhá
před moravskou sektou bratří Habrovanských, jichž učení vyvracuje.
Roku 1629.
Kněz Šimon z Habru Václavovi příjmí Knapovi, sousedu v Vilémově, bratru
v pánu Kristu milému, modlitbu svú vzkazuje oc. Václave, bratře milý! Kdež si
-ii-1
.»!
>
'V:
360 A. XXIX. Dopisy o rozdílteh ve ^
mi praTil, kdys šel z vlasti své, žes aaschvál zašel k ^
Luleí*), který byl bratrem i také rektorem t klášteře,
sektářnoT za kněze a Matěj za biskapa, aby shlédl jich
sou pří tom býti tobě i některým jiným nedali: protož
z lásky nětco tobě proti jich sektě na to, co sem od tel
Kajprr když měli Matěje na biskupstrí, Vaňka
kDěze, (který ryčel z nás, ale nebyl z nás), na kněžští
s některými vyvrhli, aé si sobě to obtěžoval, žes do toh
VaĎka pojat byl, a to jich volení neb svěcení byl by
shlédl si jich neapřímost a pokútnost aneb potoěšilost. I>
tě 8 sebti do zboru, neupřímě se k tobě i 8 svými sekta
měli voleni aneb svěceni býti Matěj na biskupství a VaD
A praví někteří, že Vaněk svěcen jest od toho dftstojnél:
Sence. Nevím, v který sektě ten Matěj cesty do nebe nehle
nalézti. Prvé, když se pletl v kázání slova božieho, vele
nechtěl, a již v bisknpstvi se dal. Jak sem o něm slýchá
vídal, vždy třtinou od větra klácenou býti ho znamenám:
do druhé jde, aniž mám naději, by v té sektě, v kterůž
jiný nevsel, leč mu nebeský Pán (aby již tolik nesvodil
po jeho vuoli všecko bude, aby sě jemu žádný nezpéfiovi
Nepřálit sů toho, aby jich sektářského kněžství byl svědí
při volení, aby snad nepřijal. Ale nech ho sobě mají, ne
boží není neupřímý ani pyšný, a to si obé při nich shlei
svrchu již položil, pýchu, že tomu drahému jménu Ježi
k Filipenským v kap. 2. klaněti se ani jakú poctivost č
proti zákonu božiemn, jakož o tom nížeji položím. I bud
ducha, kterýž je ;^evně od zákona božieho svodí, nepopři
Pokútnost aneb potměšilost shledals, když před t
a řádu, ale dím raději neřádu, provozovati nesměli, m
skupa a kněží, kázaliť preě. Dali tobě i jiným znáti, pon
toho nepuosobili, že to z Boha nenie. Máme zákon bož:
„Každý zajisté, kto zlé Činí, nenávidí světla a nepřichá
stáni skutkové jeho; kto pak Činí pravdu, přichází k své
kove jeho, že v Bohu sou učiněni". A protož v třetích knih
máme psáno: Edyž měl MojžieŠ z rozkázánie božieho
*) Lolei rea n T^íkoTft, při ceitd do Brat.
**) Bonml se Tes Rontk* moii LetoTÍci k Jerfikem t Ueraré,
únon Ifiss mél> oBtaTiqlcl Hromadn ; tís Čm. Uat. Mor. 1689, 88.
z rohu 1529. 361
na kněžství, svolal všecko množství lidu. Teež apoštolé, když volen byl svatý Matěj
na biskupství, žádného nevyobcovali, ale 2g'evně to puosobili přede všemi, ktož sú
tu byli v tom večeřadle, v skutcích apoštolských v kap. první napsáno. A podnes
biskupové ne pokutně, ale zjevně, žádnému nehájíc přítomnu býti, žáky na kněžství
světí oc. Varuojž se takových potměšiluov a stálý buď v náboženství křesťanském
starobylém, nikam se neuchyluje ani na právo ani na levo, to jest ani k Lutheria-
nuom ani k Pikhartuom, ale prostředkem jdi, jak si naučen od kněží věrných
a starších svých v přikázání božích i v jiných pořádcích dobrých náboženství kře-
sťanského, zvlášť u vieře o svátostech božích, jenž mají založení v zákoně božím.
A pakli které věci posvátné, pořádky neb poklony, jimž říkáme latině cerimoniae,
držíme a nejsú zjevně v zákoně božím napsány, ale proti zákonu božiemu nejsú; tu
máme naději, že sú nám nápomocny k našemu křesťanství, k vieře podle řeči svatého
Pavla k Římanuom v kap. 8.; jenž dí: Milujícím pána Boha všecky věci nápomocny
sú k dobrému. Již pak i alba i vomeral i vomát i štůla, manipulář i světlo i ko-
rúhve i jiné věci, jenž kacířuom jako Jidášovi ona mast smrdí. Oni pak zjevně proti
zákonu božiemu činí, jakos to sám shléd a teď zákonem božím to sě dovozuje oc.
Když pak ten neřád svuoj, to volení, pokutně skonali, povědínoť jest, že
jeden kněz přestupuje od nás k nim, v tom volení mluvil, řka: Viděl sem u kněží
dobré bydlo, i šel sem na kněžství, abych také dobré bydlo měl. Při tom pak že
jest hanebně mluvil proti kněžím, modláře jim dávaje, a že svátosti sú modlářství.
Pohlediž, milý Václave, na jich náboženství, žeť není než jediné na rúhání a na
hanění. Nedajž jim pán Buoh v tom prospěchu, ale, jakož ráčil pověděti ve čtení
svatého Matúše v kap. 23. pro své volené, ukratiž jim dnuov. Kde sou to v zákoně
božím našli, obracujíce se k jakés neznámé vieře a k neobyčejnému náboženství, aby
jiné haněli, jiných hříchy vyznávali a své zamlčeli? Však zákon boží ukazuje, že
ktož sě z židuov neb z pohanuov obraceli k vieře Kristově, nehaněli jiných, cizích
hříchuov nevyčítali, než, jakož píše svatý Matúš v 3. kapitole, svatý Marek v první,
vyznávali sě z hříchuov svých. Protož zjevně dávají na sobě znáti, že od viery, od
zákona božieho k bluduom přestupují. Divno mi jest to velmi do Václava kmotra
tvého, že v tom rúhání také jest, tomu rúhání v uši své jíti dal, ješto byl u je-
dnoho kněze, ne pikarthského ale božieho, jenž jako palice byl na Pikharty, totiž
a dobré paměti kněze Matúše Suchana, na Písku, v Limburce, i jinde, u něhožto
nemnoho skvostného jídla vídal; neb krom neděle svaté (ač čeledi dával) přes celý
rok málo masa jídal, a ještě i v neděle svaté mnohokrát nevečeříval, střídmě se
velmi choval a nás pacholata, kteří sme u něho byli, střídmosti učil. Kéž sobě na
tom knězi, horší-li se na jiných, naučení vzal, ješto s ním několik let v obcování
byl a sám i po smrti jeho velmi jej vychvaloval, jak byl dobrého a svatého života.
Kam to chce díti, jak to chce potupiti, modlářem nazývati aneb jinému dopustiti ?
Archiv Četký XIV. 46
A. XXIX. Dopisy o roidOech t
pět u dobrého kněze Bartoše t klášteře byl,
}ych, kteří jeĚtě živi sou, ješto jemu i jiným li
en kněz že jest TŠel neřádné t kněžství, ne p:
leovi v prvním listu v kap. 2. praví: Žádá-1
aie aby jedl, toliko robotu lidsků; protož
' rotu zvláštní se vydal, odšel rovně jako Jid
ákonnfkuom, potom se oběsil, a tomuto nevíu
upem, nač přijde. Pán nebeský v to rač nal
a srdce jich nad Faraónovo zatvrzené? Ns
ělávajf; pro zlé činy některých kněží odstupu
ch kněží u vieře se netvrdí. Tehdy prvuější
alích pro jich prohřešení a je i ty kněží, kte
olíti, jako tito a Pikharté tak činí. Nebo v^
1 píše 12., že byl zloděj, potom svého pána
\t&. ukazují, úřadu apoštolského užíval, jako
bly vyháněl, nemocné ozdravoval, jako svatý
ý MatúŠ 10., sva^ Marek 3. a 6. A zdaž e
aem? Ale snad dějí: že ještě nebyli stvrzeni
píše svatý Pavel Galatským 2. řka: „A k
mi se jemu protivil, neb jest byl hoden tresf
id Jakuba, jídal b pohany, a když přišli, likni
těch, kteří byli z židovstva obráceni ; a jeho p
Bamabአuveden byl od nich v to pokrytství,
ijí k pravdě čtení, řekl sem Petrovi přede i
' si živ, a ne židovsky, kterakž tehdy vedeš
?" A opět o jiných čte se v skutcích apošto
ice, neb takto stoji napsáno: „Dí Pavel k
bratři po všech miestech, v nichž sme káza
amabáS chtěl pojíti s sebú Jana, jenž příjmí
protože jest byl odšel od nich z Pampbilií,
ímal. I stalo se jest mezi nimi rozdělení, tak
mezi apoštoly, jenž měli prvotiny ducha svai
mnohým viece při nás ! A poněvadž satan po
mstí a o nás nepokusí se? Jediné nebeský
těch nových křesťanuov jest bez hříchu, vrz
lahy Kristovy kamenem. Známef se samy
[sic]; protož se k němu s pokoru utíkíune,
al.
3 roh* 1529. 363
A aí mnozí z našich dávají na sobě pohoršení, a někteří tudy od viery a od
ís odstupují; ale ten kněz ne proto, že by se zhoršil, odstúpil. Neb kněz má býti
ikonalejšf nad jiné a nemá se horšiti na ničemž ; ale vidí-li co zlého do spoluldiěze
ého i do jiného Člověka, bez horšení má potrestati, přijmi neb nepřijmi; jako
)oštolé nehoršíce se jeden na druhým, trestali se i jiného každého člověka. Já toto
*avím o tom knězi, že se dal mezi sektáře: učinil to neb z pouhé zlosti, aneb že
lad jest z vyobcovanjTb aneb zmazaný na své pověsti, i tam chce očištěn býti.
toto přidávám, že sektářuom přijíti našeho kněze tolikéž jest, jako nám mnicha
;b bosáka. Mnich neb bosák z kláštera nepuojde, leč pro svobodu, aneb že něco
láchal; a ještě nevím o žádným, a znám jich několik, aby se zachoval, jako na
lěze by náleželo, po domiech aby se netúlat, ale aby se učil, staršiemu svému
)ddán byl, než hned se zpéčf. A když jediné umí vyčísti Česky kázání, hned
rářem chce býti, a sedláci hned o něj stanou a ješto druhému nebudou nic roz-
něti ; jakož sem toho svědom, že ještě i kázati budou ho učiti, co Špačka mluviti.
skrze ty mnichy v této zemi České všecko toto zlé vzniklo. Sám se nenanče, chce
aé nčiti, a co ještě viec: nebude uměti mluviti, a hned kazatelem bude, ani lidé
mu ani sám sobě rozuměti bude. Protož z toho starší naši, a ktož je přijímají,
)čet musejí vydati. A jakož k nám od Římanuov z klášteruov nic trefného nepři-
lází, tak od nás k sektářuom žádný bratr věrný a zachovalý nepuojde. Než což
nás v vážnosti není, to již mezi ně jde, a tak, co my vyvržem, to oni přijmou;
již pak haněním, mazáním jiných bude chtíti býti dohraj, počestnaj, ješto zákon
)ží tak neukazuje. Ale oni přestupovánie zákona božiebo i jiných hříchuov u sebe
ívidí, než u jiných najmenší věc uhlídají. A ten knéz, i Václav i pan biskup JMt,
i nuiohého kněze svým hrdlem jednoho hříchu smrtedlného nedokázal by.
Avšak z hříchuov se nevymlůváme, neb všickni jsme zhřešili, jakož svatý
avel Éímanucm v kap. 3. mluví; a všickni potřebujeme slávy boží, aniž muož kto
eci, v knihách přísloví 201 napsáno: „Čisté jest mé srdce, cist sem já od hříchu",
iněvadž Izaiáš dle v kap. 64., že spravedlnosti naše sou jako rúcho nečisté ženy.
echajž oni s svými spravedlnostmi se chlubí, jenž od nás jako od hříšných rovně
) zákonníci odtrhli se ; ale my hříšní utecme se k nebeskému Pánu, kterýžto mocen
st nás od hříchuov očistiti, a tak z hříšných učiniti svaté a sebe hodnee, byf nám
ik toho ti zákonníci nepřáli. Nebt nebeský Pán proto ráčil přijíti na svět, s hříš-
fmi obcovati, hříšným se v ruce dáti, aby hříšníci neliknovali se pro své hříchy
němu přistůpiti. Neb kdyby nebeský Pán, tak jako tito sektáři a Pikharté, od
říšných se oddělil, kto z hříšných směl by k němu přistůpiti? Ale žet jest z své
isky veliké k hříšným ráčil se nakloniti ; nébrž když zákonníci utrhali mu pro ně,
ičil je zaskočiti ve Čtení svatého Math. 9., Marka 2., Lukáše 5., řka: „Nepo-
ebují zdraví lékaře, ale ti, kteří se zle mají". My zle se máme, dokudž sme v tomto
364 A. XXIX. Dopisy o roedíleeh ve
těle, že sme břišní a svému Pánu mnoho vinní, prot(
váného potřebajem ; a oni necb nám ho nechají, z ruko
pro 'hříšné, a ne pro spravedlivé, přijíti ráčil, aby nái
Nepřišel sem povolati spravedlivých, ale hříšných ku p(
Toto jest předivné, že všelicí ti aektáři od nás
chovních věcech [sic], že nové kněžstvo sobě zvolili a '
nové bylo, jako by ty všecky věci naší nehodností porn
věcech mají s námi spolek, a někdy viece lakomí, než j
tak praví, kteří z nich vycházejí: „Oklamal sem svět",
kove? Poněvadž vám se zdá, že ste vy teprv pravdu z
neplníte, oddělivše se od nás duchovními věcmi. Pro
proč se také v tom neoddělíte? Však zákon 2. Joh.
tohoto něení, takového nepřijímajte do domu svého, a
A k Kímanuom 12: „Nesrovnáviyte se s tímto světem
by kto smilník neb lakomec neb jiný hříšník, velí s ta
přijda mezi přátely neb na jarmark neb na kupectví
bude, ale i také do krčmy mezi vožralce vejde na pivo
že někdy šenkýř bude zlolajce, kostkář, vražedník, cizol
aby se neposkvrnil, nébrž ještě jako Pikharté a snad
zení do kosteluov, a do krčem nic. Oni židé Joh. 18.
a v věěším nic. Na rathůz nevešli, aby se nepoškvn
a spravedlivého proti zákonu svému vydali na odsůze
Tak tito nebudou nic věděti na kněze, a však pro ně
ného) potupí kostel, jemu se vyhnou, aby se neposkvrnili ;
mnozí neřádové se proti pánu Bohu provozují, nevyhi
zlého a neřádného šenkýře nápoje vzíti; tu se nebojí p
nám tak radí nebeský Pán, Mathaei 15.: „Nechtě jicl
povede-li, oba v jámu upadnu.
A kdež praví ten poběhlý kněz, že pro dobr<
sektu jistě nedali sou se proto, aby se postili, poněvai
sám to shled v tom zboře, když tě také posadili za s
dali dvoje ryby, jedny podpúátěné máslem a druhé ta
k němuž priy najprv Matěj sáhl. Neměj mu za zle, ne
muož jiné rozhřešiti, jako Římané rozhřeěují, netoliko a
ale i maso, takéž i on tak činí. Nazuove-liž to ten p
či zlým? U nás praví býti dobré bydlo, a sami v
8 máslem. Já bych to rád časem v středu neb v soboti
si viděl u nich v pátek. A tak muožeš rozuměti, že jal
r
Z roku 1529. 365
bodu uchází, tak on také, aby svobodu měl, v postě i v pátek svatý mlíčný i maso
jísti, potom se i voženiti, od nás odšel. Pravil mi bratr Jan Vyskerský, že Václav
kmotr tvuoj vedl lid a učil v postě aneb v pátek svatý maso jísti, a sám nejedl,
neb svědomí odpíralo tomu, až jiní mluvili jemu: „Poněvadž nás tomu učíš, chcem,
aby je jedl také s námi aneb před námi". A on přinucen sa, i jedl. Hle, svědomí
odpíralo, a on proti svědomí svému učil; potom z přinucenie i učinil, že jedl
v pátek aneb v postě maso. Třeba-liž většieho hříchu, než proti svému svědomí
činiti? Ó kdyby, nesoudiec jiných, nahlédli v se, snad by a bez pochyby našli se
hříšnější býti nežli ty, které viní aneb za hříšné mají. Pro hříchy od jiných odstu-
pují, a sami od hříchuov čisti nejsú. Veliké oslepení: mrvu vidí v oku cizím a ve
svým břevna nevidí! Nejsou-li to praví zákonníci, jenž, jako píše svatý Matúš 23.,
komáry cedí, velbloudy požírají.
A kdes pověděl, že v tom zboru, když zpívali, mluvili, a to jméno svaté
Ježíš jmenovali, že poctivosti a poklony žádné nečinili, a žes o to mluvil s Vánkem,
proč se neklanějí tomu jménu, poněvadž svatý Pavel praví k Filipenským v kap. 2.,
aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo, nebeských, zemských i pekelních: dalť
odpověď, že vnitř a tak v srdci toliko má býti poklona, a ne jako sme se tam kla-
něli! Pohlediž, milý Václave, mudráka toho kmotra tvého, též Václava, že zjevně
i s jinými jest proti zákonu božiemu. Však svatý Pavel nejmenuje srdce, než koleno,
řka, aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo; a k Éímanuom 14. dí: Psánof jest:
„Živ sem já, praví pán, že přede mnů bude klekati každé koleno". Protož, poněvadž
upírají poklony zevnitřní, neb skutečné, položím ještě krátce toto proti nim: Jedno,
že má poklona býti skutečná neb tělesná aneb zevnitřní. Druhé, že, ktož nečiní po-
klony zevnitř, aniž jí činí vnitř, a tak ktož se skutečně aneb tělesně neklaní, takéž
duchovně se neklaní.
Najprv poklona zevnitřní býti má, a to nám vyznamenává to slovo poklona.
Neb poklona, jako by řekl poklonění kolena, a toť jest, což dí apoštol, ve jméno
Ježíše aby každé koleno klekalo aneb klanělo se. Proč schvaluje se ve čtení svatého
Matúše v kap. 2. poklona zevnitřní oněch tří králuov, že padše na zemi, klaněli sú
se ještě dítěti maličkému, Kristu Pánu? Jediné proto, že ji oblibuje nebeský Pán
a chce tomu, jakož Ezaiáš prorok napsal v kap. 14. A svatý Pavel připomíná, jakož
sem svrchu napsal. Praví Pán: Přede mnů bude klekati každé koleno. A protož dí
svatý prorok v žalmu 28.: Klanějte se Pánu v síni jeho; a v žalmu 65.: Všecka
země klaněj se tobě, píseň zpívaj jménu tvému. A aby rozuměli, že zevnitř aneb
tělesně, svatý Jan v zjevení v kap. 22. dí: Padl sem, abych se klaněl před nohama
anděla toho, který mi tyto věci okazoval; i řekl jest mi: „Hleď, aby toho nečinil,
neb sem spoluslužebník tvuoj; Bohu se klaněj"; totiž: před Bohem padaj. Bohu
se tak klaněj, ale ne mně, neb sem já též služebník boží jako i ty. Opět svaty
366 A. XXIX. Dopisy o rozdílech
Matúš 4. píše, že takovéž ďábel chtél pokloDě od
ství světa, řekl: „Tyto všecky věci dám tobě, jestli
A nebeský Pán ráčil Heci: Jdi, satane, psánot jes
bndeš. A ve čteni bt. Jana 11. Maria Magdalena
padla k Qobám Ježíšovým, kterýž jest řekl jí: „Ne;
věř, dostif já mám na srdci, když mi ho pokloníš",
vzkřísil z mrtvých. A my čteme, že lidé andéluom
Oceň dobrý Loth, v prvních knihách Mojžíšových n
andělaom božím; a v kapitole 33. Jakob klaněl se
nové Jakobovi klaněli se bratru svému Jozefovi. 14
Ježíš, jenž jest spasení naše, klaněti se máme, as
dliti Bohu otci svéma, (svatý Lukáš píše v kap. 2'
k naučení našemu, abychom my také, když se jem
kolena klekali, jemu skutečně se klaněli. Neb dí pís
naše naučení. Tehdy poněvadž Kristus klekal, nad
Druhé, ktož nečiní jménu božiemu poklony
napsáno ve čtení svatého Matúše 12.: „Z hojnosti
ústa sou posel srdce, což v srdci jest, to ústa oznj
dokázání poklony vnitřní. A kdyby Vaněk měl pokl
by proti pokloně zevnitřní nemluvil; neb ten člo
jméno božiemu, hned tobo skutečně dokáže, že i K
jako onen slepý narozený ve Čtení svatého Jana \
Pán po uzdravení jeho ukázal a řekl: Véříš-[l]i '
a řekl; Kto jest, pane, abych uvěřil veů? I řekl je
mluví 8 tebů, onE jest 'A on dí: Věřím, Pane, a
uvěřil srdcem, hned toho skutkem dokázal, že pad
to jméno drahé Ježíš, hned toho skutkem dokáže,
zapříti toho, aby mu se neklaněl. Pak-li se (jako i
neb tělesné, jistě žeť ho nemiluje, aniž mu poklonu
hého pochází, poklona tělesná z poklony srdečné. A
to ukáže Člověk zevnitřní; jakož zákon boží ukai
uvěřil, srdcem jej zamiloval, hned toho skutkem d(
17., že Kristus Pán očistil deset malomocných. 1
vděční, nemuožeme řéci, by byh, poněvadž só toho sk
pravdu pověděti, musíme řéci, jakož řeč Kristova o
jednoho, kterýžto jakž uhlídal. Že očištěn jest, navi
Boha, a padl na tvář před nohy jeho, dieky činil
uěti); a ten byl Samaritán. I odpovídaje Ježíš, řekl
e roku 1529. 367
a kde jich jest devět? Není nalezen, kdo by se navrátil a vzdal chválu Bohu, je-
diné tento cizozemec." Hle, když sů se skutečně nevrátili, Kristu Pánu jako tento
z očištění svého díkuov nečinili, Kristu se neklaněli, dokázali, že ani vnitřně učinili
toho; neb kdyby vděčni byli vnitřně, pánu Bohu děkovali, jemu se na srdci klaněli,
také by toho skutkem dokázali, jako tento. A tohoto nebeský Pán schvaluje, ne
ony; nébrž o oněch praví, že jemu chvály nevzdali, neb dí: Není nalezen, kto by
se navrátil a vzdal chválu Bohu, jediný tento cizozemec. Protož kto jménu božiemu
neklaní se skutečně neb tělesně, neklaní se jemu také duchovně aneb vnitřně. A zdaž
to jméno drahé není toho hodno ? Ano, v tom jménu všecko dobré nám přišlo, nébrž
v skutcích apoštolských v kap. 4. svatý Petr praví, že není pod nebem jiného
jména, v němž bychom měli spaseni býti, kromě to jméno Ježíš.
Protož, milý Václave, těm svůdcím i Vaňkovi, jenž praví, že srdcem a ne
koleny máme se klaněti jménu božiemu, nevěř jako falešným prorokuom ; neb falešně,
majíce ducha lživého, proti zákonu božiemu mluví, jakož již dovedeno z zákona
božieho, ač prostě a hloupě, však věrně. To jméno svaté miluoj, vyznávaj, klaněj se
jemu, netoliko na srdci, ale i skutečně kolenoma svýma tělesnýma. Neb jako tobě
pán Buoh dal dva člověky, vnitřnieho a zevnitřnieho, totiž duši i tělo, také dvojí
poklonu máš mu činiti, duchovní i tělesnu, aby se klaněl duchem i tělem tomu
drahému jménu Ježíš, a to svaté jméno aby i duši i tělo tvé spasilo. IMiajž se
dobře a pamatuoj na mne na svých modlitbách. Budiž Pán Buoh s tebú a ostříhajž
tě ode všeho zlého Amen. 1529.
E. XIII.
'IS ODCIZENÝCH STATKŮ
postoupeních komoře královské
Vydává TT", TT, Tom*
7 prvním a drahém dlle Archívu Českého (I. 49
iou „Registra zápisftv královských i obecných r. U
h statků duchovenstva v cechách, kterých byl cfi
h aummách peněz postoupil rozličným pánům, ry
nebo po skončení ji následkem smluv se stavy ze
lem, kterých zapsáním Sigmund zjednal sobě od j
dílem kterých se protivníci jeho během války zmi
na né zápisy. Z usneSení sněmu roku 1453 za 1
skébo co správce zemského složen jest registífk
:do jaké právo měl nebo nemel, tak aby ti, kteří s
byli k navráceni jích ku prospěchu komory králo;
Archivu pověděno, zřízena kommissi, která měla ]
<B, pokračovati v ní Čtyři nedčle, a za čtyry neděl
i tímto registrem zápisů věcně souvisí regiatřík jii
[m zmínka neděje, ač beze vší pochybnosti i k sepi
ísťtfk statků těch, na která držitelé zápisů neměli
eh musiU postupovati. Naskytl se nám registřík ta
íské pod znamením G. XSV. formátu úzkého podl(
i až 31. Jest to přepis souvěký, jak dokazuje rá
lO století a k tomu také několik slov připsaných
[rumlova, kterýž byl kanovníkem a později děkane
yl shotoven ku potřebě kapituly, jíž záleželo na i
le mezi navrácenými, aby snad časem od krále ji(
poznámka na listě 27 jinou rukou současnou ni
ui navrácenými praví se: Což se Újezdcuo dotýče,
r
Popis odcizených statků duchovenských 1454, 369
mezi navrácenými statky mnoho nacházelo, ježto někdy náležely kostelu Pražskému, uvedl
jsem v IX. díle dějepisu Pražského v poznámce na str. 62.)
Dle udání v registříku samém počalo se postupování statků od téch, kteří neméli zá-
pisů na ně, dne 2. Ledna roku 1454, a pokračovalo se v něm dne 19. Ledna i ještě dne 7.
Února. Činí se pak také zmínka o dvojím postoupení „králi a panu správci", kteréž vykonáno
bylo v Lounech, což vyložiti se dá tím, že se správce zemský Jiří Poděbradský za dní 28.
Ledna až 2. Února nacházel osobně v Lounech za příčinou tehdejšího vyjednávání s knížaty
saskými (viz Palackého Dějiny IV. 1. na str. 322 a Dějepis Prahy VI. 249), což tedy připadá
do též doby. Viděti jest z toho, že hlavně doba čtyř neděl, které měly minouti mezi prvními
a druhými čtyřmi nedělemi vykázanými k registrování zápisů, užita byla k tomuto postupo-
vání, ide i potom se v něm ještě pokračovalo.
Registřík vykazuje 46 jmen osob stavu panského neb rytířského a 5 měst, totiž Žatce,
Loun, Slaného, Nimburka a Starého města Pražského, od nichž se jaká postupování stala,
při čemž jména některá dvakrát se opakují, někdy zbytečně nějakým omylem, někdy protože
postupovali dvakrát, jiným dnem a jiného statku, nebo také s některou malou opravou
v prvním udání. Vsí, které byly postupovány, vyčítá se 126, k tomu jedno městečko Posto-
loprty čili Kostoloprty a tvrz jedna Řisuty v kraji Litoměřickém. Při každé vsi, vyjma ně-
které, uvádí se platy a požitky z ní vycházející, při některých také lidé poddaní dle jmen.
Také pak tu se naskytuje, že některé vsi se uvodí dvakrát, bud zase jen omylem, nebo s ně-
kterými opravami, nebo že některá část vsi byla postoupena od jednoho, druhá od jiného
držitele. Pro snadnější porovnání klademe zde jména jich, abychom na totožnost upozornili.
Jsou to vsi Myškovice v kraji Kouřimském (fol. 23, 27), Neuměřice v kraji Rakovnickém
(fol. 24, 27), Čánka a Mokrý v kraji Hradeckém (fol. 24, 27, 30), Nechráníce v Žatecku
(fol. 25, 31), nebechovice v Slánském kraji, které fol. 25 psány jsou Rzebiechovicziech, fol. 27
pak teprv správně Třebechovice (nyní Třebichovice), Horlr^ jinak Horka v Žateckém kraji,
jednou tak a podruhé onak psaná (fol. 26, 27), Končitá u Zíželic, tehdáž v kraji Hradeckém
(fol. 27, 29), nyní Končíce, a Újezdec v kraji tehdejším Vltavském (fol. 27, 30), totiž ves
toho jména na břehu Sázavy za Jílovým.
[Fol. 22.] Registrunii kteříž mají ícrálovd IVIti a panu správci sstu-
povatii kteříž zápisuov nemajíi léta buožieho tisícieho CCCCLIIII tu
středu po novém lóté [2. Ledna].
Item Hájek z Popovic sstúpil lidí Víechrom v Kúřimském kraji EMti a k pánu
správci (Jiříkovi ž Poděbrad).*)
it. Svatoš 40 gr.
it. Řehák 10 gr.
It. Jakub rychtář platí 1 k. gr.
it. Vácslav 55 gr.
it. Matěj 45 gr.
Sahhato cmte Fabiáni Sebastiani. [19. Ledna.]
Pan Zdeněk z Štermberka sstúpil lidí v Boleslavském kraji EMti a panu správci.
*) Slova v závorkách psána jsou rokon Jana 2 Erumlora.
iVrchiv Če»ký XIV. 47
E. XIII. Popis oddeenýóh steUkú duchover
iř platí ůroka 2 k. 50 gr.,
kopě minus 10 vajec,
k I7í k. 4 gr., 6 kur
> 4 k. minos 2 gr., 14
iec.
řáTek Ví k. minus 2 gr.
ajec.
gr. 4 kury 1 k.
2 k. 8 :
irek 1 k.
gr-
4 kur
it. Duchek Eii
6 vajec
it. fiehák Beh
1 k. 8 vaje
it. Havel Chv
vajec,
it. Antoš 26 §
it. Hanuš Něn
it. Matěj Šípt
1 k. vajec,
it. Mařík Hol
vajec.
ročnieho úroka té vsi 18 k. 50 gr. a 2Vs k,
■es Dme pJříay?].
it. Antoš
it. Kozel a Ví
it Petřík a Ši
it. MaHk
it. MaruŠe vdc
it Dubec
dědiny it. Margeta vd
deset dědin, ježto s nich na vinnici dělili
oř 45 vajec, na sv. Yác^lava tolikéž a na ^
ř4 gr.
it. Klára vdov;
it. Ondráček z
it. Jiřík z Lht
k dávají jednu v rok.
[ 1 k. 4 kur.
1 k. 4 kur.
gr. 2 kur.
80 gr. 4 kur.
>4 gr. 3 kur.
it. Hehák týž
it. Šimon 1 k.
it. Václav 80
it. Štěpán Vi :
it. Antoš 80 i
it 8 pustého f
Žívali,
ročnieho úroka 12 k. 23 gr. 52 kur 45 v
postoupených komoře královské 1454.
371
Ves Kozly.
Vácslav rychtář 1 k, 4 gr.
t. Marek 1 k, 4 gr,
t. Hothart 52 gr.
t. Vanček rybář 52 gr.
t. Slabě 1 k. gr.
t. Mařík 1 k. gr.
t Petrouš 1 k, 4 gr.
t. Jíra 52 gr.
it Jan 1 k. 4 gr.
it. týž rychtář na sv. Jakuba 22 gr.
a 10 knr.
it. Hothart 22 gr. 10 kur.
it. Vanček 11 gr. 5 kur.
it Martin 55 gr. 16 kur.
it Jíra 7 gr. 5 kur.
it Matěj 11 gr. 5 kur.
t Matěj 52 gr.
Summa té vsi ročnieho úroka 11 k. 44 gr. 51 kur.
[Fol. 23.] Pan Zdenek z Štermberka sstúpil vsi BSřkovic [Beřkovic] v Slán-
ském kraji.
Item Jan rychtář platí 4Va k. minus 2
gr. 16 kur.
it Jaroš (sic) minus 8 gr. 9 kur.
it Antoš 2V2 k.
it. Sočovička 84 gr.
it Éehoř 2 k. 20 gr.
Summa úroka ročnieho té. vsi I4V2 k. 4 gr. 25 kur.
Páni hCmM sstúpili vsi králově Mti a panu správci v Žateckém kraji.
Počeradec ves [Počeradce]. It v té vsi Počeradci 15 člověkóv platíe úroka
ročnieho peněžitého 12 k. 20 gr. it obilé 74Va strichuov.
it. 9 k. a 40 vajec,
it. 9Va dne rolee.
it. roboty 74 Vs dní.
it I8V9 kur.
Ves Mnichuov.
it. ročnieho úroka 5 k. 19 gr. | it šosu 54 gr.
Taynec ves. It. lidí usedlých 29, a ti platie summy peněz ročně 18V9 k.
3Va gr. 3Va peníze, 47 V2 k. kur, 24Va k. bez 2 vajec, obilé 2Va k. minus 5 strichuov.
11 podsedčích 4 gr. Všecka obec platie s hory 15 gr. It 13 pústek podsedčích.
Senice ves [Senec?]. It 8 člověkuov; ti platie summy peněz ročních 3V9 k.
1 gr. 13Vs dne role, 13Va dne žní, dvuojie pústky i s těch úrok jde.
Vodolicí ves. It 10 člověkuov. Summa té vsi 15 k. 15 gr., 15 dní roboty
každý týden, dokudž obilé stává; a vorati 15 dní do roka, 3 pustotiny, ježto s nich
platiti mají 15 gr. Krčma pustá.
Blaíek sstupuje 2 člověky v Peíkdch, a ti platie úroka ročnieho 2 k. 40 gr.
Pan ZajimaJS sstúpil EMti a panu správci ve vsi MySkovicích v EúHmském
kraji. It. dva člověky, platie úroka ročnieho 15 k. gr.
47*
372 E. XIII. Popis odmenýck statlc& ducAovM
Ves Břéíamy. It. 3 člorěky, platie úroka ročnieho
Pan AhS z Štermberka sstúpil vsi Kcpaniny v Sla
správci. It. v té vsi 9 Člověkuov a ti platie úroka ročnieh
rychtář 2 dědině pnete drží, ježto s nich neplatí.
MihuláS Fríasek sstupuje v Itraji Boleslavském v ř
člověky, a ti platie jednu v rok 52 gr, 3 kur, 3 dni žetí.
minus 4 gr. a 2 koi' o vánocích.
Pan Van&c z Vrabie sstúpil lidi KMti a správci Dn
ském kraji Čtyry tlověky, a ti platie TVi k. 8 gr.
Ves ŘepOTTffe v Slánském kraji. It 7 člověkuov, i
42 k. 20 gr., 82 kur, 36 dní orati, pustého 9Vs lánu.
BykoSe v Podbrdí. It. 8 ílověkuov, a ti platie ůrt
33 kur.
ÚJezdec u KarSteina. It. 9 člověkuov, a ti platie ůi
54 kur, 1 pustina.
Hraietice u Knína. It. 10 Člověkuov, a ti platie ůi
berně 3 k. 18 gr. na svíčky, 82 kur, 49Vs dní roboty.
Martin z Popovic platí ročnieho úroka 3 k. gr. v
Pan Aleí z Štermberka sstupuje KMti a panu spri
kraji. It v té vsí 24 lidí, a ti platie ročního úroka 26 k.
1 pustina a b nie placeno 3 k. gr. do roka.
It. z Sakuov Kříž platí 2 k. 12 gr. do roka.
It. Vácslav Carda sstúpil jest KMti oc dvú vsí Z*
it. 9 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 8Ví k. gr., 25
a 10 plecí, 3 pustiny.
Ve vsi MaUSovS v Litoměřickém kraji it. 38 lidí, ;
23 k. 26 gr. 4 pen., 60 minus 1 kur, 1 pustina.
Pan MikuldS Brčál sstúpil KMti a panu správci
i s tiem se vším, což jest v držení byl.
[Fol. 24.] Buiek Sekyrka z Sedčic sstúpil jest KM
a v Cejkomc(ch v Žateckém kraji ročnieho platu 15 k. g
dávati, tak on praví, že jsú tak i předci jeho vydávali a 1
It. v kraji Bechynském v Semnicích 3 felovéky, a
Jem Pardus sstupuje 'KMti oc: it ves BoHozec,
jednu do roka na sv. Havla 16 k. 2 gr. 2 penieze, 73 ki
Ves Kobylník 10 člověkuov, a ti platie jedná do
r
postot^en^ch komoře královské 1454.
It. LiSicze ves 8 či. a ti platie jednu do roka na st. Havla 5Vi I'
25 knr a žní 25 dní. Lesoré k té tsí slnšejf, a ty spravíme rychtář.
Suhvice ves 11 Či. a ti platie 7 k. gr. 35 kur, žní 25 dní, Čtyrt
Páni StaromSstgtf sstnpnjí KMti a panu správci ves Kopec [Kopač]
a ti platie ročního ůroka 6 k, gr.
Ves Fostřiíín 4 Člověky, a ti platie ročního ůroka 2 k. 8 gr.
Vdcslav Carda sstapnje KMti se Matěje z StaUnice, a ten plat
ůroka 12 k. gr. pod některakú výmienků.
Ve vsi Neuměřie(ch 6 ČIovéknoT, a ti platie ročnieho úroka 14
4 gr. 4 penéz, 2 k. 18 knr, 11 hnsí, a to na sv. Havla, 11 beráncnov,
vajec. A to má dáno b^ k sv. Jiří, a loká k té vsi.
It. mlynář z dnoln pod VokořS [Okořj, a ten platí jedaú v rok 48
It. Štěpán kovář, ten platí 1 k. gr. do roka. A ti véickni jsú v Slansl
Bokusldvek z Chlumu sstnpnje KMti a panu správci v PlzeDBl
Chodorova [?] vsi celé.
Meysanar sstupi^e KMti ac Jana. ze Kbela, a ten platí 3 k. gr.
v Kúřimském kraji.
Pan Vilém z Eabie sstuptye KMti se Žekrovice vsi v Plzeňském kri
vsi jest lidí 19, a ti platie ročnieho úroka 42Va k. 2 gr., 1 pusté, a rj
svobodné, než služba s toho jest, s té půstky 2 k. 24 gr.
Pan JeSek Hlaváč z se ŽMniov sstupuje KMti a panu oc ve dvů vsí ^
a T Čánce to, což jest sám držal v Hradeckém kraji. V Mokrém jest 5 I
a ti platie ročnieho ůroka a ženných peněz 5 k. 2V2 gr. 5 hal. 3 kar 5
k. 3 vajce.
[Fol. 25.] ZdisJav a syn jeho z Mdnice sstupujf KMti a pan
v KuniHcíck 7 k. minus 20 gr. v Hradeckém kraji, a tak pravie, že S!
ten plat vydávati, jakož od starodávna předci jich jsú vydávali.
Kn& Bedřich sstupuje KMti a panu správci Újezdce v Kúřimsk
dvoru, a na tom sedí Výdělek a drží pět lánaov, a s těch má platiti
do roka.
V Blynie jeden Člověk jménem Mareš, a ten platí úroka ročnieho
It. ve Kbele dva člověky, Beneš a Štěpán, a ti platie ročnieho ůr(
gr. 16 kur.
It. v CkvatUnS 3 Člověky, Vaněk, Kubee a Jan, a ti platie roČni(
6Ví k. 22 gr.
It. v Bř&éanech 5 Člověkór, a ti platie ročnieho úroka 11 k. gr. i
50 gr. Ženných.
E. XJIl. Fopis odcizených statíú du
T ChraSlanech 4 Člověky, a ti platie roční*
21 kar.
Kravaříck mlynář, a ten platí ročnieho i
i^e kněz Bedřich i s tíem mlýnem,
n D^řich z PřeláZe stupaje KMti a pana i
lieho úroba 7Va k. gr. v Hradeckém kraji.
'hta z IVenovic a z Leícm sstupnje KMti
kraji, a ti platie ročnieho úroka 5Vi k.
■ybník k té ysi jsů.
n Kocovshý sBtnpuje EMti a p. správci ti
í T ChotěšoTicích Q kláštera.
n JeUek Žlebskp v Čdnkovicích 10 člověkť
I gr., 10 knr 3 den- 4 k. viyec, 1 postu
n Čtvrtek po 8v. Dorotě [7. Února] Mihu
. správci vsi Vaír(Ayl v Boleslavském kraji,
! ročnieho úroka 19 k. gr. 6 postin.
ni Žateítí stnpnjí EMti a panu správci vsi
í jest 11 člověkóv, a ti platie ročnieho úrol
n KrvMna z Kumburka stopuje KMti a i
:ém kraji 6 člověkóv, a ti platie roČQieho ů
ai SlanM stupují KMti a p. správci vsi Ss^
avěkóv, a ti platie ročnieho úroka 2 k. 51
Wsticzech [snad Vstiš] 4 člověky, a ti pla
Wzrzyczych [Žižice?) 7 člověkóv, a ti plál
v Třeh(zi 13 člověknov, a ti platie ročniel
Uhovice ves, a tu jest 11 člověkoov, a ti
n Břeněk z Eabie [?], sstupoje KMti a
Sm kraji o Přeštic, a v té vsi jest deset <
k. gr. i 8 těmi jakož na nápravě sedie, i
istil po 2 gr. z země; a v té vsi jest krčm
e.
ol. 26.] Mkulái Ojéř z Velkého Lipna
i Lipně lidí, kteříž jsú slošeli k svaté Au
! ročnieho úroka 10 k. gr.
St z Stupadl stupaje KMti a p. správci v
.0, což jest sám držal, v Plzeňském krtyi.
postoupených komoře královské 1454.
Kerunk z Sukdola stupaje KMti a p. spráyci dvoru pustéhi
T Slánském kraji, z čehož jest platu ročnieho 3 k. gr.
Lidé z Sukdola platie z toho dvora 2 k. gr., a 2 člověky z
2 k. gr. Jakuh a Yanék, a k tomu jsú tři lučky.
PaDÍ Dorota Jirklova sstupuje EMti a panu správci 6 člověku
a ti platie ročnieho ůroka 8 k. gr. a 5 kur, 2 híyky v Litoměřickén
Pan Jakub ZlaHcz [sic; má nepochybně Čteno býti Jakub z Žlatic,
z Vřesovic] atnpuje EMti a panu správci, jsa t Lůnech, těchto vsf
3 člověky, a ti platie ročnieho úroka 2 k. 24 gr.
Kopist na přievoze ves, a v té jest vsi 21 člověkaov, a ti ;
úroka 6Ví k. a 3 gr. bez 1 pen.; roboty platie 3Vs k. 6 dní; 27*
16 k. 1 vajec; osm pluhuov a brána na jeř a na ozim. Též v Litoi
Új&íd ves. It v té vsi jest 7 Člověkuov, a ti platie ročnieho 6
I^ileradi/ Umon rukou, zdá se že Jana z Krumlova]. Páni Žat
EMti a panu správci v Lúniech vsi Polerady, a v té jest vsi 14 í
platie ročnieho úroka 13 k. 3 gr., knr 48, 6 k. 24 v^ec, a sť
a 12 peněz.
MilČeves. It. v té vsi jest 9 člověku, a ti platie ročnieho ůrol
Chudeřín ves. It v té vsi jest 14 Člověku, a ti platie ročnieh
26 gr. a trůje ryby do roka. Mlynář má 2 kole na vodě veliké;
zpraviti, co platie.
Denetice ves. It. v té vsi jest 10 člověku, a ti platie suté (
strychuov a ječmene 104 strychuov.
VlJiosHce ves. A v té vsi jest 4 Člověky, a ti platie ročniel
Vi gr., 4 kopy vajec.
Selebicz ves. It. v té vsi jsú 3 Člověky, a ti platie ročnieho 3
Horky ves. It. a v té vsi jest 8 člověknov, a ti platie ročnie
bez 2 gr., 30 knr, 4 k. vajec.
čermník. It. a v té vsi jsů 2 Člověky, a ti platie ročnieho úr
Páni SUmští sstůpili v MaUm Kvíd 3 člověknov, a ti i
úroka 3 k. gr.
It. ze Vssjehbich 5 Člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 5 k,
Kn& Bedřich stupnje: It. Jaroscz z Újezdce [sic, snad Jaro
u Eolína, a ten platiti má 5Vi k. 6 gr. do roka.
MatúS Zrviský stupuje KMti a panu správci 4 vsí v Čáslavsk
[Fol. 27.] It. MySkrnňce, těch jest sstúpil pan Zajimač, a ti |
It. ÚJezdec u Earšteina, a ti platie 16 k. 22 gr. 54 kur. (Př
376 E. XIII. Popis odcixených statků duchot
[Jinou mkoo souvěkou připsáno:] Což ae Újezd
který náš.
It. Neuměřice, těch jest sstůpil Carda, a. platie i
4 gr,, 18 kar, 11 husí, a to na sv. Havla, 11 beráncuc
na ST. Jiřie, a luka k té vsi.
Mlynář z duoln pod Vokoří, ten platí jednu i
kovář, ten platí 1 k. gr. v rok.
It. Kbel T Kůřimském kraji Meysmer jest sstúj
3 k. do roka.
It. Újezdec dvuor t Kóřimském kraji, a toho jest
ročnieho 10 k. gr.
It. ve Kbele dva Člověky, Beneš a Štěpán, ti plat
16 kur. Těch jest sstůpil Bedřich.
Páni SlanSH sstúpili Třebechovic, a ti platie 2 k.
Horha ves. Páni Žatectí sstůpili Horky vsi, £
a platie 8 k. minus 2 gr., 30 kur 4 k. vajec.
It. Mrzák sstůpil vsi Končité u Žížilic v Hradei
11 filověkuov, a ti platie ročnieho ůroka 26 k.
Újezdec. It. Kdmn sstůpil vsi Újezdce v Vltavsk
ročnieho 7 k. 18 gr,
It. Čánka, Mokrý uvázala se jest králova milost
Cerv&whořskp pan HyTiek MikSovi z Hrádku a Petrovi .
jest 24 člověkaov, a ti platie ročnieho ůroka 36 k. A
pisu neměli.
[Fol. 29.] It. ve Vssesocech 6 Člověkuov, a ti p
4V« gr., 25 dní roboty, 12 kur.
It. v Mileticích 8 Člověkuov, a ti platie ročniel
dnť roboty, 12 kur.
It. v Ckrastovg 6 Člověkuov, a ti platie ročnieho
pustá, 24 dní roboty, 12 kur.
It. v Újezdci 2 Člověky, ti mají slůžiti a k tomu
Bohuslav z Dobré stupuje oc řeky, s kteréž plat
gr. u Zbraslavi a Čtvrt luky Lajovské a puol lesa nad I
Kavan stapnje DC vsi Podsyenem Chlistovic, a
a ti platie ročnieho ůroka 13 k. 22Vt gr. 73 dni robot;
Týni^ková vdova stupuje KMti a panu správci i
platie ročnieho ůroka 3 k. 3 gr. 14 dní roboty, 12 kur
postoupený^ komoře královské 1464. 377
Páni NimhurSa stupají KMti a p. správci vsi Dráhelic v Boleslavském kraji,
a v té vsi jest 12 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 18 k. gr., a 2 podsedky.
Pan Mrzdk stupaje EMti a p. správci vsi Končité u Žíželic v Hradeckém
kraji, a v té vsi jest 16 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 26 k. gr.
Bechyňka stupuje KMti a p. správci ChraíBan vsi u Bechyně, a v té vsi
7 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 6 k. 40 gr. a s mlýna Va k. 2 gr.; a jsú
2 chrastiny.
Václav z ChruStěnic stupuje KMti oc vsi pusté Březové u Berouna.
Pan Jan DéUnský stupaje KMti a p. správci těchto vsí dole psaných.
Ves Kmínce. It. v té vsi 11 Člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 4Vi k.
5 gr. 5 peněz, vazby llVa vozu, roboty SVa dne, kur 14 a les.
Ves Zaiubmice [Zubmice]. It. v té vsi člověkuov 13, a ti platie ročnieho
úroka 5 k. minus 5 gr. 6 peněz, vazby [vozby?] 15 vozuov, roboty 15 dní, kur 15^
3 k. minus 6 vajec. A k té vsi příslušie les, ježto slově Záhořie.
Ves Leitno. It. v té vsi 7 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 3Ví k. minus
2 gr., 12 vozuov, roboty 12 dní, 12 kur, 1 k. 12 vajec.
Ves NSmecký Taynec. It. v té vsi jest jeden člověk jménem Hanek a ten
platie ročnieho úroka 8 k. minus 4 gr.
[Fol. 30.] Ves Řepice Hořejné. It. v té vsi jest 11 člověkuov, a ti platie
ročnieho úroka llVs k. 2 gr., orati 22 dní a žieti 41 dní. A k tomu příslušie
poplužie s hájkem.
Ves Zahorany. It. v té vsi jest 6 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 10
k. gr. 24 gr. A k tomu slušie vinnice Nachřešice, a vína mají voziti do Úhonicích [sic].
Item Michálec stupuje KMti a panu správci těchto vsí dole psaných v Bole-
slavském kr^ji:
Ves Hrádek podlé Brandeysa. Item v té vsi jest 22 člověkuov, a ti platie
ročnieho úroka 30 kop gr. 22 gr., SVa kopy kur, 12V, kopy 7 vajec.
Ves Svinnice [?]. Item v té vsi jest 13 člověkuov, a ti platie ročnieho
úroka 40 a puol druhé kopy a 3 gr.
Pan BlanStayn sstupiqe KMti a panu správci těchto vsí dole psaných: Le-
v(na, BadySínay KliSéy Fředlice, Ójezda, Habrovice, Zbaiíova, a ty jsú vsi u Ústie,
a 4 s těch vsí platie jednu úrok na svatého Havla 50 kop 2Va kopy gr., a což sě
vajec dostane, to platie na velikú noc, a za kury na vánoce.
Kóbian sstupuje KMti a panu správci této vsi dole psané v Vltavském kraji :
Ves Újezdec. Item v té vsi jest 7 člověkuov, a ti platie úroka ročnieho
7 kop a 18 gr.
AxchiT Čciký XIV. 48
378 E. Xni. Popis oddsmýtA statků dw^tovenstvt
Uvázala se jest KMt a pan správce v čdnce a t Moi
držel červenohorsk^ pan Hynek a Jankovi [?] Mikgovi z ffri
sk^u; a T těch všech jest 24 (lověknov, a tí platíe ročníe
a to protože jsů na ně zápisu neměli.
UvazTije se KMt a pan správce v Petrovu z Valdeka
na ni zápisa žádného neměl:
Leitnice ves. Item t té vsí jest 10 člověkuov, a ti
14 kop gr. 48 gr., 7 kar, a v ní jest 6 pústek.
Páni Lúnitf sstnpiqf KMti a panu správci Kostohpi
k tomn přísloSie, čehož jsú v drženi byli, a těchto vsí dole ]
Levonice ves. Item v té vsi jest 12 člověkoov, a ti
9Vi kopy gr. a 26 dní žní, a k té vsi sluáíe poplnžie, a
platiti 8 kop gr. den svatého Martina, a rychtář má platiti
a půl strychu cibnle a vopravovati štěpy. A k tomn ma
a půstka jedna.
Skupice ves. Item v té vsi jest 27 člověkuov i s r;
nieho úroka 41 kop gr. a 52 dní žní, a s farářstvie 4Vi ko]
svatého Martina.
[Fol. 31.] jSeíetíce ves. Item v té vsi jest 10 člověkut
úroka 16 kop a 26 gr. a žni 48 dní; a dvě pústky.
Evenice ves. Item v té vsi jest 9 člověkuov, a ti pla
svatého Havla 27 kop gr. a 52 dní žní a 26 kar, 8 kop a
dvora mají s lánu po dvú vozů sena svézti a ovce sthci.
Vrbka ves. Item v té vsi jest 9 Člověkuov, a tí pla
kop 24 gr. a 30 strichuov rzy [rži] a 30 strichuov ječmene,
iVi stricha ječmene a rzy, 60 dní žní 60 kur, lV» kuřete.
Viikuov ves. Item v té vsi jest 24 Člověkuov, a ti
24 kop a 51 gr.
J^mennd Voda yes. Item v íé vsi jest 13 člověkao
úroka 13 kop 46 gr.
Borovany ves. Item v té vsí jest člověkuov 42 a :
jednu úrok na sviečky 3lV» kopy gr. a 76 strichuov pšenit
vovsa a dva strichy, žní iVs kopy dní a dva dni, 2Vi kopy
sudy do roka po groši s lánu anebo stravu tomu, ktož na sú
Bkého 2Va kopy 2 gr. A rychtář má svobodný lán. Charvát
plužie, hájek a rybníček do královy vuole.
w^
postoupených komoře královské 1454. 379
LeneSice ves. Item v té vsi jest 70 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka
78 kop gr. a žní 1 kopu 48 dní a kur tolikéž. Rybář v té vsi dvě kopy gr. platí
a krčmář 2 kopy gr.
Městečko Kostohprt. Item v tom městečku jest 40 člověkuov, a ti platie
jednu úrok den svatého Havla 27 kop 50 gr. as poplužie klášterského 8 kop gr.
na den svatého Havla, s krčmy 40 gr. do roka, a k tomu jest přievoz.
PcíSovice ves. Uvázala se jest EMt a pan správce v tuto ves, kterúž jest
držal pan Heyndrich T^ecký. Item v té vsi jest 9 člověkuov, a ti platie ročnieho
úroka 3 kopy 40 gr., a lesék k tomu příslušie.
Pan Oldřich Medek sstupuje oc:
V Mokropsech jsů dva člověky, a ti platie ročnieho úroka: Bartoň platí 28
gr., Mikulík půl kopy gr.
Nechráníce ves, a tu jest 8 lánuov.
48*
C. XIX.
LISTINY KLÁŠTERŮ SEDLECKÉHÍ
z let 1357—1541.
Vydává Josef Kaloiuek.
ArchÍT slavného nékdy klá$ter& Sedleckého nachází i
berském archirě na zámku Orlickém. Dostal se tam v nafiem
dleckého, zrušeného roku 1783, koupeny byly roku 1819 od
Karlem ze Schwarzeuberka. Jest dosti velký, ačkoli některé
pHSly jinam a chovají se nyní v archivecli ndstodržitelském
v knihovnách gymnasia Chrudimského a reálných škol v Pard
Českých listin ze starší doby, z niž Archiv Český vj
řejnost, jest v archive Sedleckém na Orlice po skrovnu. B
V ielo té snftSky postavil jsem několik kusfi latinských a něi
plĎuje obsah pozdějších listin českých. Přibral jsem 12 liatii
ckého u Eourimé, jenž býval 8 klášterem Sedleckým združt
Několik kusŮT, z nichž archiv Sedlecký na Orlice má toliko i
chovaných v archive místodržltelském v Praze nebo v archive
Tak sešlo se 46 listin, jež tuto podávám. Při každé
zde z opisu £l z originálu, i z kterého archivu. Vztahují se
dleckého a Sk<úického.
Největším nalezištěm listin kláštera Sedleckého jest i
chivě Orlickém chovaná a poznamenaná Číslem 11 ; nazývám
pírový foliantek o 160 listech, v pllvodnl pěkné vazbě ve hned
jest: n^iby památní řebíčkové", a vnitř: „Knihy řebíčkov
Sedlce od léta 158'^.' Další nápis na prvním listě oznamuje
osmdesátého druhého přepsány jsou tyto privilegia kláštera &
a velebného kněze Ondřeje Ekharta, toho času pana opata \
a v Skalici, v pátek po neděli, jenž slově Oculi." Na prvnb
jsou listiny kláitera Skalického, počínaje potvrzovací listinou
Stera r. 1358 až do vymezeni hranic z r. 1498; vše vepsáno
při založení toho kopitíe r. 1582. Co dále jest v knize vepst
a XIX. lAsHny Jdáiterů Sedleckého a SkálicJUho z rohu 1357. 381
a pBáno jest rozmanitý nikami v 17. i v 18. století pocQe předloh dílem starých dílem
i současných.
Na prvním číslovaném listě zpomenutého kopiáře Sedleckého nachází se seznam né-
kdejSích statkfl kláštera Sedleckého, které králové Sigmund a Vladislav zapsali osobám
světským, vytažený ze zápisných regíster kapituly Pražské. Seznamu toho zde neotiskuji, po-
něvadž tiStěn jest již 1824 v Devotyho Popsání Uáětera Sedleckého str. 216—216 v překlade
latin8kén^ a všechny součástky možno také shledati v J. Čelakovského spise O domácích
a cizích registrech (1- 1890 ▼ Rozpravách Er. Č. Společnosti Nauk) str. 107—120 z čísel 13,
31, 34, 35, 89, 103, 107, 115, 143, 192, 199, 201.
V Praze 12. dubna 1894. J. K
1.
Dělíich biskup Mindenský, chtěje založiti cisterciácký klášter v Skalici, věnuje k tomu účelu
svoje zboží v Skalici, Michovicích (Myškovících?) a v Lipské, les Kozí Hřbet, hotových
2000 kop gr. na stavbu kláštera, též roucha i knihy.
V Proste 1357, 13. řijna. — Z konfirmace papežské v arch. Orlickém č. 60.
In nemine Domini amen. Nos Theodricus, Dei et apostolice sedis gracia
Mindensis episcopus, universis, ad quos presentes líttere penienerint, salutem in
omnium saluatore. Dum uigor in membris uiget corporis, mens interior, quia non
cogitur id, quod dolet, cogitare, pleniorí utitur racione, unde tuno iudicíum hominis,
in quo tranquiUe mentís et recte racionis usus exigitur, quo suffragiis ac saluti anime
nec non disposicioni rerum et bonorum temporalium in hac uita et post presentis
uite exitům utiliter prouidetur, racione regente mentem salubrius ordinatur.
Hinc est, quod nos ad dominům nostrum Jesum Christum et ad beatissimam
matrem eius virginem Mariam totamque celestem curiam zelum habentes dileccionis,
et cupientes terrena in celestia et transitoria in eterna felíci commercio commutare
salutique nostre prouidere, ac ras et bona nobis donata et per industriam nostram
aequisita pie dispensare, feruenter desideramus et internis desideriis aíFectamus, pro
nostre et progeňitorum nostrorum animarum salute et cultús diuini nominis augmente,
in regno Boemie et in Pragensi diocesi in loco dieto et nomínato Scalicz, ad nos
pertinente et per nos de bonis donatis et per nostram industriam acquisitis empto
et comparato, vnum monasterium monachorum Císterciensis ordinis, vno abbate et
duodecim monachis in eodem pro ista uice creandis, ordinandis et instituendis
monasterio, cuius monasterii abbas monasterii Czedlicensis, ordinis et diocesis pre-
dictorum, pater abbas existat, de nostris bonis nobis donatis et per industriam
nostram acquisitis de nouo fundare, construere et dotare, quod ad Graciam Beate
Virginis intutulari et nominari uolumus, pro dictis abbate et monachis in huiusmodi
creandis et ordinandis monasterio.
382 C. XIX. Listiny Ué^Ur& Sedleckého a Sk
Et pro eodem moDasterío corias et possessiones di
chowicz, Lypeczka, nec Don silaam Eozíechírsbeth, com
prediis, prooeDtibns, redditibus, iuribus, pertineacus et atil
et bonis nobis donatis, et per nostram indastriam acqnisi
Íd regno Boemie ac Fragensi diocesi consieteDtes, qaornm n
ad ducentas marchas argenti annuatim asceDdnot, spontt
consensu eciam speciali intiictisBiini príncipis et domiDÍ, d
noram imperatoris et Boemie regis, para et errenocabi
donamus et íd dotem tradimtia et assignaniaB. Nec non d
nim Pragensium in parata pectmia, pro constmecione et
de nouo erigendi ac pro InmiDÍbas et unplioríbns redditi
moDasterío, ac paramenta et omameata viginti dno ad cul
quindecim uolamioa libromm pro nsn dictonim abbatis et m<
cabiiíter tradimus et assignamns. Noleotes tamen dietám
cboniin fóre statatnm in dieto monasterío, sed quod ancti
eiusdem mcaasterii tot ponantnr et instituantur ibidem in f
ipsias monasterii ioxta dicti ordinis statata hoDeste et di
In qQonun omninm robnr perpetanm et efficax te!
patenteB seribi et fieri ac sigilli nostri maiorís appensionc
et actum Prage in domo babitacionis noBtre, anno don
quinqaagesimo septimo, tercio Idns Octobris.
Originál této Uatínj není na snadí, tiel jenom text jq'f Tepsuij
12. pfOBince ISAT, ktei^ ptpel Innocanc TI. potvrdil přítomnou zwwIm
ského; originál konflmace pftpfllské choTá se t archin Orlickém.
Arnoit ardbisknp Fraiiký listem d&ným t Fme 19. Uetopadn 1
lickílio podle úiQTBln DétHchoT«i atat^ Dfitřicoem UáJtera daroTuié ttí
Skalici, staaicB, ADohomat ac Lypeika nec non iUram EoiÍGlirsbetb. Jeď
efaoTá ae t arcIŮTÍ Orlickém, jiný t ardůvé CoBkého Miuea; Tepsána b^li
cencora s dne 18. proajnce 1867, a podle jiného opien T^rtísU ji 1BT6 Boro^
2.
Císař Karel z krátovské moci íeské potvmue založeni klást
zbožím T Skalici, Stanici, MichoTÍclch, Lipské a t Zale&aiiech
OBToboznje ten kláSter od všelikých břemen Teřejnýcb i od m;
opat nemá hýU o statky naříkán lei před osobou královou; p
jen soudem klášterským, a kdjby se néČeho dopustili na jiné ]
pokály ptw» máji připadati klášteru ; opat může zřizovati kri
a kdyby se našly kovy v pfidé klášterské, klášter nad nimi
klášter Sedlecký.
V Prou 1358, 10. leina. — Orig. se Oaiou hOot*
In nomine sancte et indioidne trinitatis feliciter
nina fanente clemencia RomaDorum imperator semper a
z rohu 1358. 383
perpetuam memoriam. Inter multiplices curas, qaibns animus noster pro grata quiete
snbditorum nobis fidelium sacra meditacíone dístrahitur, illud precipue deuocionis
amore pensamus et ad hoc oculom nostre deliberacionis rite connertimus, qualiter
diuinns cnltns et ministroram Dei status et nnmeras sub felici nostro regimine fe-
li citer augeatur.
Saně cum venerabilis Theodricus Mindensis episcopus princeps consiliarius
et deuotus noster dilectus, duetu supeme grácie ad hoc graciosis dirreccionibus ani-
matus, deliberacione preuia et pro suorum parentum et eciam sne proprie anime
remedio salutari, nostro tamquam Boemie regis nec non venerabilis Amesti Pra-
gensis archiepiscopi principis, et honorabilium Przedwogu decani, Plichtě scolastici
ac tocius capituli eiusdem Pragensis ecclesie, deuotomm nostrorum, vnanimi acce-
dente consensu, quoddam monasterium Cysterciensis ordinis Pragensis dyocesis in
regno nostro Boemie in loco dieto Scalicz pie fundauerit et erigi legittime procura-
uerit, illudque opere sumptuoso et laudabili edifícare nunc ceperit, ac ad eius con-
struccionem et consumacionem deuota mentě nitatur, vt videlicet, quod pie ceptum
agnoscitur, laudabili studio finiatur; et cum idem Theodricus eidem monasterio ín
Scalicz, quod ad laudem genitricis Dei sub eo titulo, videlicet ad Graciam Beate
Yirginis, fecit et volnit decorari; eciam infrascrípta predía, possessiones, villas et
curias, utpote Scalicz, Stanicz, Mychouicz, Lypska et Zaleschan, necnon siluam Gozy-
chrsbet, cum eomm et earum hominibus, censibus, redditibus, prouentibus, utilita-
tibus, juribus et omnibus pertinenciis suis, sicut in prefato regno nostro Boemie
noscuntur consistere, duxerit legittime conferendum, disponens adhuc suo tempore
oportunitate nacta pingwiorís fortuně uel status ipsum monasterium iuxta graciam
Dei amplioribus prediis et stipendiis communire; et in eo iam abbatem vnum et
plures monachos conuentum facientes institui fecit et ordinari procurauit: supplicans
celsitudini nostre humiliter et deuote, vt premissa omnia, in quantum potestatem
nostram prospiciunt, approbare, ratificare et confirmare, nec non ipsum monasterium,
abbatem, conuentum et pertinencias eius certis et infrascriptis juribus, emunitatibus,
libertatibus, exempcionibus, graciis et fauoribus preuenire et solídare auctoritate regia
Boemie et eciam imperiali de innate nobis benignitatis clemencia dignaremur.
Nos igitur ob reuerenciam omnipotentis Dei et intemerate virginis matrís
eius, cuius gracioso vocabulo monasterium predictum graciosius insignitur, habito
respectu ad multiplices labores, quibus prefatus Theodricus Mindensis episcopus, con-
siliarius noster, in nostris obsequiis et in procuratione nostri honoris et status
fídeli et indefesso studio desudauit et adhuc incessanter non desinit desudare, vt
deuotis eius a£fectibus nostro eciam respondeatur affectu, et ut res ipsius, quas in
nostris et aliorum obsequiis fideli et soUicito studio iustis quidem et laudabilibus
titnlis acquisiuit, sne et suorum saluti proueniant ; animo deliberato, non per errorem
384 C. XIX. Listiny HášterU Sedleckého a í
ant improTÍde, sed matoro principům, baronnm et pr
consilio, sapradicta predia, possessiones, villas et cnrias
et specialíter dietám siluam Eozychrsbet, qaam idem ej
Costelecz alias dieto de Náchod, vasallo et Měli nostro,
a rege Boemie depeudebat in feadom, comparasse di
silaam cum campo dieto wlgaňter Cobitfelt, cam omnii
redditibuB, prouentibuB, atilitatíbus, agňs cnltis et incu
nibetís, pascnis, pratis, flamís, riaulis et aquaram dec
tacnbns, piscaríis, piscacionibus, Tenacionibns, ancnpacioi
ribus, domÍDÍis et pertinencis suis vninersis, quibnscui
cabolÍB designari, predictis abbatí et conneotai et ips
auctoritate regia Boemie applicamns, incorporamas, i
TnimtiB, gratom et ratam habentes et babere Toleates, q
circa premissa fecisBe dinoscitur, et ea, que fundauit, instit
dotanit seu quouis alio módo, proat melias potnit, st
prefata ac de cena scieDcia confirmamos, ipsosqae abbat
sores eomm, nec non dietám monasteríam cmn omnibus
diis, possessiouibns, víllia, cnritB, jtuibas, tenis, rébus et
regni et corone Boemie, necnon heredom et snccessora
speciálem proteccionem recipimns;
decementes et hoc regio Boemie perpetno Bta'
monasterinm cum hominibns, bonis et jnríbas et perti
gnlís, ab omnibus oppressionibas, sordidis muneribns, s
nibus, steuris, expedicionibus, vecturis, talliis, coUectis, !
cnmqne aliÍB graaaminibns, realibus, personalibus, sine i
appellarí nominibns, perpetuo tempore inmiane sit, líben
et quod abbas et connentus pre&ti monasterii i
versi et singoli ipains monasterii homines et persone ac
sen cuiuBcnmque rectigalis per totnm regnnm Boemie
sciencia et de specíali gracia exímimns, non obligei
pro rebuB suis propriis et specialíter pro vino, sále,
aliis, quas non causa negociandí deferri nel transmittí
transmittnnt;
quodqne liceat dictis abbati et connentui et e
nostro Boemie census, redditns seu prouentus annuos i
pragensium emere et comparare pro dicti monasterii nsi
quodqne predictí abbas et conuentus monasterii
possessionibus, vUlis, prediis, ceasibus, reddítibns et b
nostro iam habitis et habendis, acqaisitis sen acquirendis, que et qaas per triennium
et sex ebdomadas pacifice et quiete posaederint, non possint seu valeant a quo-
cumque sea quibascumque talia impetentibus seu arestantibus in judício terre seu
coram quocumque alio jadice corone regni Dostri Boemie subdito, preterquam coram
raaiestatis Dostre presencia seu heredum et successorum nostrorum regum Boemie
ant illias, cul hoc regis Boemie taoc regnantis auctoritas committendnm daxerit,
conueniri, nec cuicnmque talium impetencium, querulancium seu arestancium tene-
antur seu debeant quomodolibet respondere;
quodque homines ceosuales, nistici, emphiteote et ad glebam astricti, nec non
familiares et domestici abbatis et conuentus dicti monasterii, qui pro tempore fuerint,
ab omni juriadicione qaommcumque justiciarionim, beneficiariorum, judicum prouinci-
alium, officialium seu communium judicum, nec non judicum quanimlibet ciuitatum,
a iore municipali et ab omni et quauis alia jurisdicione ciuili et criminali, quacumque
racione uel causa consnrgat, sint per omnia exempti et liberi penitus et inmunes;
et quod racione homicidii, fiirti, stupri, latrocinii seu cuiuscumque alterias
delicti, cuiuscumque reatus liierít, in bonis dicti monasterii uel alibi ubicumqne in
regno nostro per eos commissi, dum tamen in huiusmodi delicto alibi extra jurisdici-
onem monasterii deprehensi non fiierint, ne! racione contractus initi aut racione rei,
de qua agitur, obligati non extiterint, coram predictis omnibus judicibns regni Boemie,
necnon universitatibus ciuitatum, TÍllamm, opidorum, locorum et communitatam qua-
rumlibet in eodem regno non possint seu valeant aliquatenus conueniri, neque per
eos arestari, detineri seu ad jadicium euocari, aut super hiis coram ipsis aut aliís
judicibus, nisi dumtaxat coram abbate prefati monasterii aut judice claustrali, cui
jurisdicio monasterii commissa íuerit, teneantnr sen debeant quomodolibet respondere.
Quibus eciam abbati et conuentui judicia, utpote caput, quod wlgariter
blawa dicitur, nec non wlnera, furta, narok etnarez et swada [sic] inter homines
prefati monasterii, cum pěna infiigenda delictis huiusmodi, ex čerta sciencia reser-
uamus, et eis huiusmodi judicia et quecumqne alia, tam ciuilia quam crimiualia,
in homines monasterii predicti, quos nunc habent seu habebunt in posterům, de
speciali gratia concedimus exercenda.
Sique homines rustici, censuales, subditi seu familiares dicti monasterii ra-
cione homicidii, furti, stupri, latrocinii seu alterias delicti cuiuscumque, quod in
locis aliis et alibi, quam in bonis monasterii, committerent, actualiter deprehensi
fuerint, in eo času et non alio in ipsos nostrís justiciariis, judicibus et officialibus
inqulrendi, procedendi, judicandí et sentenciam dicendi tribuimus facultatem ea con-
dicione, quod si tales per diffinitiuam sentenciam condempnati seu dampnati iuerint,
quod ex hoc ipsi monasterio et bonis eius nuUum preiudicium generetur, et quod
bona coudempnatorum seu dampnatorum, salua semper jurisdicione monasterii, ad
386 C. XJX. Listiny HáHerú Sedleckého a Skali
ípsos abbatem et conuentum, eciam si capitalis seDtencia sut
dimento seu coDtradiccione qualibet deuoluantur.
Et quicumque homines, quouis exigente delicto sei
judices monasterii predicti oel officiales aut commissarios ab
proscripti seu bauDÍti fuerint, in nuUa peaitus ciuitatum, o|
in quibuscumque locis regni nostri Boemíe recipi, teneri sei
sint eis omnis favor, coiuiquqío et conuersacio hominum ii
ac proscriptis ab omuibus habeaDtur.
Damus eciam et concedimas abbati et conuentui přec
soribns ipsorum in perpetuum plenám liceaciam et omnimo
et pistrina absque contradiccione seu impedimento quibuslil
tenendi in bonis, locis et jurisdicionibus ipsorum, eciam si
locis circumoicinis quocnmque spacio infra miliare distarent
deceriientes et hoc regio Boemie statuentes edicto, (
monasterii montana aut mineras quorumcumque metallorun
inueniri, quod tuno ipsum monasterium omnibus priuileg
graciis, inmunitatibus et concessionibus per omnia gaude
Czedlicense ordinis et dyocesis predictorum es donacione ]
legiis seu iure, libertate uel gracia fretum est bactenus seu
quidem priuilegia, jura, libertates et gracias ad prefatum mi
Czedlicensia monasterii extendi volumas, et in abbatem et &
sterii et eorum successores ad Graciam Beate Virginis auctí
rogamus ;
non obstantibus quibuscumque legibus, constitucionib
publicis seu priuatis, editis in contrarium, nec non priuilei
nacionibus, reformacionibus aut indultis ciuitatibus, opidis
quibuscumque personis singularibus, illustribus, militaríbus
dicionis, preeminencie et status cuiuslibet, sub quacumque i
aut erogatis; qaibus omnibus et singulis, si et in quantum
aliqua sui parte aduersari seu contraire censentur, eciam si
seu a regibus Boemie aut a nostra celsitudine specialiter em
prescripcione temporis aut usu obseruancium approbata, et
suetudine deberet in presenti fieri mencio specialis, perindť
uerbo ad uerbum expressa forent, sieut eciam ea pro expi
recipi, de iraperatorie potestatis plenitudine ac de čerta scii
Snpplentes nichilominus omnem defectum, si quis i
altero, obscuritate, dubietate et obmissione verborum aut fo
solempnitatis iuris aut facti aut alio quouis módo consisterei
fr-
Z rohu 1358. 387
dicte cesaree potestatis. NuUi ergo hominum liceat hanc nostre approbacionis, rati-
ficacionis, confirmacionis, gratificacionis, libertacionis, exempcionis, statuti, deroga-
cionis et defectuum supplecionis paginam infringere, seu ei quouis ausu temerario
contraire, sub pěna mille marcarum puri auri, quas ab eo, qui contrafecerit, tocies,
quocies contrafactum fuerit, irremissibiliter exigi mandamiis et volumus, et earum
medietatem nostri regalis erarii Boemie, residuam uero partem dictorum abbatis et
conuentus supradicti monasterii usibus applicari. Signum serenissimi principis et do-
mini domini Karoli Quarti Romanorum imperatoris inuictissimi et gloriosissimi Boemie
regis. [Monogram].
Testes huius rei šunt: venerabiles Arnestus sancte Pragensis ecclesie archi-
episcopus, Johannes Olomucensis et Maurus Corobauiensis ecclesiarum episcopi; et
illustres Rudolfus Saxonie sacri imperii archimarescallus, Bolco Falkembergensis,
Bolco Opuliensis, Przemyslaus Theschinensis, Conradus Olesniczensis et Johannes
Opauiensis duces; spectabiles Burchardus burgrauius Magdeburgensis magister curie
nostre, Burchardus et Johannes de Recz et Albertus de Anhalt comites; ac nobiles
Sbinco de Hazzemburg, Hasco de Zwierzeticz et Busco de Wilharticz magistři camere
nostre; et alii quam plures nostri principes, nobiles et fideles. Presencium sub bulla
aurea, typareo imperialis nostre maiestatis inpressa, testimonio litterarum datum
Prage, anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo octauo, Indiccione decima,
IV° Idus Januarii, regnorum nostrorum anno duodecimo, imperii vero tercio.
[Na ohybu:] Per dominům Impera- [Pag. versa:] Registrauit Johannes
torem Johannes de Glacz. Chremsir.
Archiy Českého Musea má faksimile tohoto listu, psané r. 1778, z něhož toho roku 26. listopadu
učiněn yklad do desk zemských. ~ Ze Sommersberga, SS. r. Siles. L 954, BOhmer-Huber y Begestech Earla IV.
str. 22S mají chybné datum 12. ledna.
3.
Císař Karel jakožto král Český osvobozuje klášter Skalický od placení berně i jiných dávek
králem samým ukládaných, též od ostrožného i od hostění.
Ve Vratislavi Slezské 1358, 25. prosince. — Orig. arch. Orl. č. 61.
In nomine' sancte et indiuidue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus diuina
fauente clemencia Komanorum imperator semper augustus et Boemie rex, ad perpe-
tuam rei memoriam. Etsi quorumlibet iuste petencium vota, que de puritate sinceri
affectus emanant, quadam directiua iusticie regula merentur audiri : ad illorum tamen
pia desideria attencius et maiore gracia nostra inclinatur serenitas, qui diuini cultus
augmentům, pro Dei gloria et optanda salute Christiani populi meditantur.
Attendentes igitur racionabile et salubre propositum venerabilis Theodrici
Mindensis episcopi, principis et consiliarii nostri karissimi, et felicem sancte delibe-
49*
C. XIX. Listiny Uáéterú SeěUeekéko a Skcdi,
affectum, quibus ipse etemam felicitatem pronisioDt
a in Scalicz, quod sob decoro nomine beate Yirgii
[árie intitulatum fóre dinoscitnr, ordinis Cystercieni
is magDo labore et multe diligencie cura longo te
lauit; habito eciam respectu ad intime sue deuocio
DOstrum Boemie attenta et iacoDualsa ůde proseq
'uctnre et magníficacione salutis, que in diuÍQÍs ibidc
sonsurgit, sic virtuoBÍ sicque industriosi animi solert
mo deliberato, non per errorem aut improuide, sed sa
1 nostrorum accedeote consilio, decernimus et nostra, n
ostroram regum Boemie vice et nomine, auctoritate
[uod prefatum monasteríum, abbas, conaentas et sut
utriusque sexus, granicie, predia, ville, possessionet
m omnibus suis pertínenciis, in quoram sen quarut
ant de presenti aut fuerint in futurum, quibuscumq
seu eciam consueuerínt appellari, ab omni solucion
lornm regum, seu desponsandorum herednm regni,
, reginarum coronacione, seu quibuscumque aliis t
ure uel consuetudine indicta seu proclamata fuerint
juris pignoracioDís et omni onere, quod ab ipsa b(
jus aliis prestacionibus, ateuris, coUectia, vecturis, rol
uel priuatis, que monasteriis jure uel facto ad regum
et nominatim a donacione dextrarii, qnem abbates
lurdiis soliti šunt Boemie regibus erogare, et a re
m. baronům, nobiliura, seu quorumlibet aliorum bosi
;radu9, dignitatis seu condicionis existant, eciam si
) pro regum et corone Boemie profectu et bonori
ibidem transire contingat, sint et esse debeant ex
ituis inantea temporibus absoluti.
Supplentes omnem defectum, si quis obscuritate seu
&rum seu quouis alio módo in premissis compertus
i potestatis; non obstantibus quibuscumque regum,
m, baronům et procením eius priuilegiis, juribus, obs
ciis, eciam si usu utencium approbata siue approbi
, si et in quautum premissis, in toto seu in ps
ite cesarea et de imperialis potestatis plenitudine, i
ia Boemie, non dolo circumuenti aut seduccione
derogaraus. NuUi ergo hominum liceat, hanc nostre
0 let 1358 a 1360. 389
absolucionis, defectuum supplecionis et derogacionis paginam infríngere, sen ei quouis
ausu temerario contraire, sub pěna mílie marcaram purí aurí, quas ab eo, qai contra-
fecerit, tocies, quocies contrafactum fuerit, irremissibiliter exigi, et earum medietatem
nostri regalis Boemie fisci, residuam uero partem iniuriam passorum vsibus decer-
nimus applicari. Signum serenissími principis et domini domini Earoli Quartí Roma-
norum imperatoris inuictissimi et gloriosissimi Boemie regis. [Monogram.]
Testes huius rei šunt: venerabiles Amestus sancte Pragensis ecclesie archi-
episcopus, Johannes Olomuczensis et Albertus Swerinensis ecclesiarum episcopi;
illnstres Wilhelmus marchio Misnensis, Bolco Falkembergensis, Bolco Opuliensis et
Przemyslaus Teschinensis duces; spectabiles Burchardus magister curie nostre, Bur-
chardus et Johannes burgrauii Magdeburgenses, de Recz comites; ac nobiles Hasco
de Zwierzeticz magister camere nostre, Sdenco de Stermberg judex regalis curie per
Boemiam, et alii quam plures nostri principes, nobiles et fideles. Presencium sub
nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum, datum Wratislauie, anno
domini millesimo trecentesimo quinquagesimo octauo, indiccione XP, YIIP kalendas
Januarii, regnorum nostrorum anno tercio decimo, imperii vero quarto.
[Na přehnutém listé:] Per dominům [Pag. versa:] Registrauit Miliczius.
imperatorem Gancellarius.
Také bratr císaře Karla Jan markrabí Moravský přjjal klášter Skalický do své ochrany^ jmenovitě
na ten případ, kdyby měl po Karlovi děditi království České; list na to daný v Praze 20. června 1359 orig.
y arch. Orl. 6. 68.
4.
Císař Karel potvrzuje přikoupení vsí Masojed, Doubravčic a Dolanek ku klášteru Skalickému
a zbavuje ty vsi svazku manského, kterým dotud závisely na králích Českých.
V Praze 136Q, 16. června. — Orig. arch. Orl. č. 64.
In nomine sancte et iudiuidue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus diuina
fauente clemencia Romanorum imperator semper augustus, et Boemie rex, ad perpe-
tuam rei memoriam. Inter alia virtutum insignia, quibus magestas regnancium deco-
ratur, ad illa singulari studio libenter intendimus et sedulum destinamus aflFectum,
per que diuini nominis cultus augetur et felices persone vitam agentes monasticam,
que cuncta secli oblectamenta ducunt pro nichilo, ut Deo celi pacis auctori, cui soli
adherent, in pacis possint amenitate seruire, feliciter proraouentur.
Saně venerabilis Theodericus Mindensis episcopus, Wyssegradensis prepositus,
summus regni Boemie cancellarius, princeps consiliarius et deuotus noster dilectus,
in nostre magestatis presencia constitutus nobis exposuit, qualiter ipse a Johanne de
Massoged eandem villam Massoged et villam Dubrawczicz, et a Lutholdo Haycone
Viliam Dolanky parata sua pecunia pridem de nostra speciali licencia rite et raciona-
♦.r-
*'
V
'Pi
••*!
•V.
' • 'I
«l
I
.Ji'
390 C. XIX. Listiny klášterů Sedleckého a SkaUc^ho
bílíter comparauit, cum pleno ipsanim domÍDÍo, jaribus et pei
coDBolacione et Tberiori refeccioDe fratmm monasterii ad Graci
Marie in Skalicz, Cisterciensis ordinis Pragensia dyocesís, qu(
de Qostra voluntate et expresso consensn de nono dinoscitur
nostre celsitudini humiliter et deuote, vt dictas villas in ve
proprietatem eiusdem monasterii redigere, transferre et tri
Nos igitnr dinine retribucioais intuitu et iam dicti Mind
precam ac fideliBsimorum et utilium seruicíorum, qne indefes
hibere non desinit, intementu suis desideríis, de innata nobis
annuentes, predictas villas Massoged, Dubrawicz et Dolanky e
dieto monasterio ac abbati et conuentui eius damus, conferin
rámus, annectimus et vnimus, cum suis juribus, terminia, limi
nenciis vniuersis.
Et licet eedem ville temporibus retroactis feudales s<
iure feudali possesse, nos tamen ob gracíam supradicti Miad<
et consiliarii nestři dilecti, in eis omne ius feudale tollentes
omni iugo, onere et seruitute vasallatus seu feudi, quo clare n
nostrís progenitoribas tenebantur, seu hodie uel imposterum
viderentnr nobis aut beredibua et successoribus nostris Boen
capitaneis, camerariis, burggrauiis, justiciariis et quibuscumque
Boemie quomodolibet obligari, es čerta nostra sciencia auct(
totum absoluimus, eximimus et eciam líbertamus, cum suis ju
nís et pertinenciis vniuersis, nichil in eis penitus proprietatia
cionis, vasallatns seu oneris cuicumque quomodolibet reseruam
senti regio Boemie sanccientes edicto, vt monasterium, abbas
predictis villis et earum qualibet, nec non juribus, limítibus,
antedictis ipsarum et cuiuslibet earundem, in quibuscumque i
bnscumque valeant nominibus designari, omnibus et singulis
graciis, emunitatibus et indultis, que et quas aliis prioribus
stonibus, bonis et villis dudum concessisse meminimus per
graciosas, Ubere gaudeant et perpetuis temporibus pacifice pei
Nulli ergo omnino bominum liceat hanc paginam nost)
uel ei ausu temerario coutraire. Si quis autem contrarium a
indiguacionem nostrau et peuam centům marcarnm auri purí
factnm fuerit, eo ipso se nouerit irremissibiliter incursurum;
omnibus in suo robore perpetuo duraturis. Signum serenissi
domini Karoli Quarti Romanorum imperatoris inuictissimi et gl(
Testes huius rei šunt: venerabiles Arnestus sancte P:
e let 1360 a 1370. 391
cpiscopns, Johannes Olomucensís, Johannes LuthomnscIileDsis sacre imperialis aule
cancellarios, et Maurus Corobauiensia eccleaiarum episcopi; illustres Bolco Falkem-
bergensis, Przymyslaas Teschinensis ct Kazmyrns Stetinensis duces; spectabiles Bur-
chardus burgrauins Magdeburgensis magister carie nostre, Barchardus et JohanneB
de Eecz comites ; ac nobiles Jesco de Wessel bargrauius Frageasis, Jodocus de Rosem-
berg, Sbinco de Hazembnrg et Hasco de Swereticz magistň camere oostre, et alii
quam plures nostri priocipes, Dobiles et fideles. Preaencium sub imperialis magestatis
no8tre sigUlo testimonio litterarum datum Prage anno domini MilieBÍmo trecente-
simo sexagesímo, indiccione tercia decima, XVP kalendas Julii, regnonim nostrorum
anno quartodecimo, imperii vero sexto.
pía ohybu:] Per dominum Jo. episcopum [Pag. versa:] Registrauit Miliczius.
Luthomuslensem Nicolaus de Cbremsir.
5.
PeSek z Elučova jako zvoleny opravce rozsuzuje rozepři mezi klášterem Skalickým a Bo-
bunkem Hájkem i bratřfmi jeho z Tismic o kus lesa Eozlbo Hřbetu na ten spflsob, že kláěter
bratřím z Tismic dá 130 kop gr. za jejich nárok.
[V Prosej 1370, 3. srpna. — Arch. Orlický 6. 73.
Cum ad mandátům serenissimi domiui domini Karoli, Romanorum imperatoris
et Boemie regis, in causa, qne inter religiosos Jobannem abbatem et conuentum
monasterii Scalicensis ab vna, et Bohunconem dictum Hayek et fratres ipsius de
Tysmicz, super qnadam silua et prato eydem silue et cuidam molendino Dolansky
dieto adiacente, quam siluam abbas et . . . conuentus Kozychrzbet, Bohunco rero cum
fratribus suis eandem montes et colles appellabant, vertebatur parte ab alia, vtrobt-
que in Pesconem de Kluczowa de alto et basso extitisset compromissam ; idem Pesco
arbiter, cognitis et uísis ipsius cause condiccionibus, circumstanciis et meritis, dili-
genti deliberacione ac consilio quam plurimorum fide dignorum et proborum pre-
habitis, inter partes predictas de consensu et bona voluntate ipsarum pronuncciauit,
arbitratus est et mandauit,
quod abbas et conuentus monasterii prefati dent et dare debeaut centům et
triginta sexagena3 groaaorum denariorum Pragensium Bohunconi et Iratribus suis pre-
dictis, et ipsi abbas ac conuentus monasterii prelibati siluam prenominatam cum
prato antedicto babere et possidere debeant perpetois temporibus, sine impedimento
predictorum fratrum et qnorumlibet aliorum, pacifice et quíete, sic notanter, quod
eadem silua cum prato memorato ad monasterium prefatum perpetue debeat pertinere.
De qua arbitracione et pronuncciacione partes predicte hinc iude contente,
Bohunco cum fratribus suis prcfatis fassi šunt, se predictas centům et triginta sexa-
392 C. XIX. Listiny Uášterú Sedleckého a Skalichého
genas grossorom deDariorum predictorum a predictis abbate et coi
cum hoc sepe dictus Bobunco cum fratribus suís pro se, beredibi
ípsorum renuDccianiDt omni juri, si quod ipsis Íd premissis silua et
seu coDpetere posset quomodolibet in futurum.
Ad quam pronuncciacíonem et amicabUem composicionem do
norum imperatoris et Boemie regis supradicti consensus accessit b
assensus, ut premissa iiicoDuutsa rata et firma permaneant. Idem
mandauit premissa ad preseutes poni, a quo nuncius ad tabulas cut
notarius camere domini imperatoris prefati. Actum anno domini milí
septuagesimo, proximo sabbato post festům sancti Petři ad TÍncala
Tento rfrok byl Ttoien do desk soudu drorBkého, a potom z nich vepsái
Earel t Praze 19. Ibtopada 13T0 tfi ifrok potvrdil, a. jehož originál choTá ae v arch.
6. 35 joBt originál lista, daného y BrodS (Českém) 16. dnbna 1871, kter^ Bohonco
BosBczek filius Ltitoldi patrnelis eios de Tygmycz TyzniYfyf totéž, co va Týrokii hoři
dožádaných arédků, Btrennoram nec non fsmoaorum TÍronun Feskonis de Cluczaw, n
de Pietichvost, Mixonis dicti Colowrat de Wysslin (z Myílfna?), et PeBconis dicti Sep
Král Vácslav IV. klášter Skalický přijímá do Bvé ochrany, i odpouStí
a jiné dáyky, kláSter však může od avýcli poddáních berni vybírati s
obraceti.
V Praee 1400, 8. listt^adií. — Orig. arch. Orl. č. 9j
Wenceslaus Dei gracia Romanorum rex semper augustus et ]
facimus tenore presencium vniuersis. Conditor orbis Deus ad hoi
spacía regalibus titulis decorare disposuit nomen nostrum, rt ecc
steriorum eius, in quibus sui numinis gloria iugiter Teneratur, stst
comoda, et tam ipsa quam personas earum pro diuinis laudibus def
libertatibus et juribus graciosius foueamus. Et quamuis ad hoc nosí
meritis simus enocati, ad id tamen precipue crebra meditacione e
studia cnrasque nostre diligencie deputamus, vt deuoti et subditi
alis nostre defensionis et tuicionis regie potencie rmbracnlo rei
multitudine delectentur, et bii presertim, qui abdicatis mundi i
gionis munde et inmaculate celebrisque rite sue flagranciam sici
balsamum redolentes, pro nostro regnorumque nostrorum státu pro:
regem celorum et dominům, a quo status nostri diriguntur, sálu
cedunt. Quorum celestis disposicio consilii serenissimum principen
minum Karolum, quondam Komanorum imperatorem, dominům et {
carissimum, et nos precipuos constituit fundatores et defensores, v
ofFicia et obsequia eo deuocius, liberius et sedulius vacare dei
e rohu 1400. 393
comoditatis suauitate, pacis et tranquillitatis dulcedine senserint se munitos, quia nisi
in pacis tempeře bene colitur pacis auctor.
Saně religiosorum abbatis et conuentus monasterii beate Marie virginis ad
Gratiam in Scalicz, Pragensis diocesis ordinis Cisterciensis, deuotorum nostrorum
dilectoram, humilibus supplicacionibus inclinati, ipsos et monasterium ipsorum in
capite et in membris, nec non řamiliam et familiares homines et subditos dicti mona-
sterii vna cum prediis, possessionibus, villis, curiis, ac omnibus et singulis suis cen-
sibus, redditibus, prouentibus, vtilitatibus, agris cultis et incultis, terris, siluis, nemo-
ribus, rubetis, pascuis, pratis, fluuiis, riuulis, aquis et aquarum decursibus, molen-
dinis, piscinis, lacubus, piscariis, piscacionibus, venacionibus, aucupacionibus, judíciís,
fructibus, juribus, dominiis et pertinenciis suis vniuersis, quibuscumque vocabulis
speciallbus possint designari, et quocumque nomine censeantur aut vbicumque in
regno nostro Boemie poterint inueniri, non per errorem aut inprouide, sed matura
deliberacione prehabita, sáno principům, baronům, nobilium et aliorum fidelium no-
strorum accedente consilio et ex čerta sciencia, in nostram et successorum nostrorum
regum Boemie defensionem, tuicionem et proteccionem sumpsimus, accepimus et
tenore presencium auctoritate regia Boemie recipimus graciosius et acceptamus.
Ceterum de innata nobis benignítatis clemencia et vt dictum monasterium in
suis structuris et edificiis eo forcius et felicius terminetur, ad cuius perfeccionem
debitam totis viribus anhelamus, ac eciam vt per nos desideriis paternis laudabiliter
satisfiat, prescriptos abbatem, conuentum et monasterium Skalicense cum hominibus,
bonis et juribus vniuersis et singulis ab omnibus bernis, contribucionibuS; inposicio-
nibus, muneribus, angariis, perangariis, exaccionibus, stewris, expedicionibus, vecturis,
talliis, coUectis, subsidiis, oneribus et quibuscumque aliis grauaminibus, realibus,
personalibus, siue mixtis, quibus ceteri religiosi regni nostri Boemie dare et persol-
uere šunt astricti, vsque ad viginti annos a die dáte presencium continue computandos,
pro nobis et successoribus nostris regibus Boemie exemimus, absoluimus, libertauimus
et tenore presencium auctoritate regia Boemie suprascripta eciam de čerta nostra
sciencia eximimus, absoluimus et libertamus; decernentes et hoc regio Boemie sta-
tuentes edicto, quod ipsum monasterium cum hominibus, bonis, juribus et pertinenciis
suis ab vniuersis et singulis bernis, contribucionibus et oneribus suprascriptis, quibus-
cumque vocabulis uel nominibus solent uel possunt nominari, per dictum tempus
viginti annorum inmune sit,. liberura penitus et exemptum. Volumus tamen nichilo-
minus, vt abbas et conuentus monasterii Skalicensis predicti bernas et stewras con-
suetas ab hominibus et subditis suis exigere possint et valeant pro structura et
perfeccione edíficiorum ipsius monasterii libere conuertendas.
Inhibemus igitur vniuersis et singulis officialibus regni nostri Boemie, et
signanter subcamerario, qui nunc šunt uel pro tempore fuerint, presentibus firmiter
Archiv Český XIV. 60
394 G. XJX. Listiny HášterU Sedleckého a £
et districte, ne ipsi a prefatis abbate et conuentu moDas
seutis exempcionis et libertacionis graciam hniusmodi bei
et onera quecumqne recipíant, postulent vel requírant, ne
qaomodolibet vel compellant. Mandantes insuper vniu
officialibus et signanter subcamerario regni nostrl Boem
regni nostri subditis et fídelibus, quatinus prescriptos m
uentum cum omnibus sais incolis, bominibus, juribus
omni vi, vi armorum, oppressione, potencia et ceteris
tate nostra regía Boemie tueantur et sollerti diligencia
fendant, non permittentes eos in rébus seu bonis eoru
auctoritate prefulgeant, contra nostre proteccionis et tt
quoaismodo molestarl; quinpocius ipsos ac omnia et sit
sic in nostram tuicionem et defensionem assumpta, ia et i
libertatem seu exempcionem huiusmodi staře et permaner
prout indignacionem nostram grauissimam et penam <
purissimi voluerínt arcius euitare, quarum medietatem n
reliquam Tero partem predlcto monasterio decernimus a]
regie nostre maiestatis siglUo testimonio litterarum datu
simo quadringetesimo, die octaua Nouembris, regaoru
tricesimo octauo, Komanorum vero vicesimo quinto.
[Na ohybu:] Ad mandátům domini regis [Pag. '
Wenceslaus canonicus Pragensis.
v archÍTĚ Orlickém čísla, 92, 93 a 91 jaou originálj jiných
téhoí dne 6. list. 1400. Prvním z nich krii TácBl»T patTriuje kltíteru :
legií, Jmenovitá také liatu Karlova pod zlatou bullou vydaného. Druhem
otce a přispéti k dokonání kláštera Skalického, vSnaje mu důchod z k
po 1 horských hřivnách grošů Pražakjch, počítaje 4S gr. na hřivna. Tři
koupí klášteru Skalickému 300 kop gr. důchodu ročního, ab; za nfi bj
chováno; (tištín n Pelsela, E. Wenceslaus, Urkb. St. 174).
Poaleďní velká připovéď králova asi sotva vešla ve Bkntek.
v Praze 10. ledna 1413 dal kláštera Skalickému svoje svolení, abj moh
jmouti 30 kop gr. důchodu ročufho, však jen na statcích svobodných v
Orlického fi. 104,
7.
Kada Kutnohorská vysTědčuje, že staří konšelé lázeň pod '\
a od dvou rokfi pustou, přisoudili klášteru Sedleckému jakožt
stavél & jí užíval jako prosté dlul
V Evtné Hoře 1403, 18. eáH. — Orig. 'perg. arch. i
Wir Andres PlUmel Ricbter; Andres Poloner, H;
in den Czeyten ; Tbomel Pratt-mbart, Fridusch KUnel,
B U 1400 a 1403. 395
•tuBcIi, Bernhart Gruber, Thomel Hager, Haaman Glenczel, Honsel Noyel, Elbel
I Taust, Frocob rom StaÍD, Haaman Rot, vod dy andern Schepfen gemeioleichen
Perges czutn Chutten, betennen vnd tun kont allen den, dy nu sein oder hemoch
iftig werden, das fUr vns komen sein Hauman Alder, Francz Bernhart vom Czo-
fficz, Sigmund Kauffman. dy alden Schepfen vnd acdre ire Eytgenossen, vnd haben
:ant, wy das der erwurdige Herr Johannes Apt czu Czedlicz, toh sein vnd der
iczen Sampnnng wegen desselben Closters czu Czedlicz, fflr sy komen sein vnd
I sy gepeten, das si ym raten sulden Ton der Padstuben ^egen, genant Goss,
sgen vnder der hoen Kirchen, der er ein rechter Gruntherr were, dy do wol
'ey Jar wnst gelegen wer, vnd must dovon seines rechten Erbczins enpern vmb
, das dy Pader, di diselbe Padstuben in Czeiten besessen haben, czu vil Czins
uf vorschriben haben. Ouch sint fUr dy egenanten alden Schepfen eczliche vnsere
:purgere komen, di do Czins uf der egenanten Padstuben gehabt haben, mit des
■gs Prifen vnd auch mit des Pergs Buch, vnd haben begert, das man si auch
ilde bey einem Rechten vnd bey irer Beweysung Laut. Do wurden dy alden
:epfen czu Rate, vnd liessen offenbar rufen eins czwier drey Stnnd vnd czu
rdenmal vber Recht, wer do Beweysung liett vber dy Padstuben auf der Goss,
er dy fQrprecht, wer den in den Zceiten swig, der sol furbas auch sweygen;
[ liessen des bemfen eine namhaftigen Tage, das sich iderman darczu warnen
e. Do quam der egenaut Herr Johannes Apt mit Fursten-Priefen vnd mit red-
ler Beweysung, das ein iczlicher Apt vnd auch Sampnung des egenanten Closters
Czedlicz rechte Gmntherm weren der obgenanten Padstuben auf der Goss vnd
:r ander Padstuben des Perges czum Chutten, vnd als oft der Padstuben eine
;g vnd wUst lege, so móchten sich der vnderwinden czu iren Henden vnd czu
1 Nuczen. So brachten auch fur si vnsre Mitpurgere eczliche des Pergs Prief
. eczliche Pergspuch, dy lanten, wy das eczliche Pader auf diselbe Padstuben
na vorkauft hetten, als das dy Beweysung aufweyset. Do sprachen di alden
;epfen czu den selben vnsem Mitpurgern: Ir Herrn, besprecht euch, ist ymand
:er euch, der sich der Padstuben wolle vnderwinden vnd den Gruntczíns kegen
ídlicz reychen, vnd den andern, di do Czins dorauf haben, ein gering [?genug?]
, des wil ym der obgenant Herr Johannes Apt wol gOnnen. Do besprachen si
i vnd quamen wider fur dy Schepfen vnd sprachen: Líben Herrn, ez ist vnser
ner, der sich der Padstuben vnderwinden wolle, wen si ist pawfellig vnd must
vil kosten, vnd der Czins ist czu vil doruf. Do teylteu dy alden Schepfen an
sm Rechten, das sich der vilgenant Herr Johannes Apt vnd dy Sampnung des
aters zen Czedlicz als rechte Gmntherm der oftgenanten Padstuben vndenvinden
en, vnd dy wider pawen vnd handein czu irem Nucz vnd Frumnien, also das si
Czins vnder des Pergs Sigeln vnd auch in des Pergs Buch geschriben suUen
C. XIX. Listinp Máíterů Sedleckého a i
ív sein in czukunftigen Czeiten. Czu Gec:
Bekentnuss vnd Vrtail habeD wir obgenan
igsigel, das groser, ed disen Prief gehengť
)urt Tierzehen hnndert Jaře vnd darooch :
sant Matheitag des heyligen Czwelfboten vi
ED. PřÍTĚšená peíeC je rozbita. — O liznfch kláštera S<
; let 1S91, 12dS a 1299 ▼ EmIerOTýcb Regestech IL str.
dlecký kvituje panoše Myalibora z Chvaletic :
) v Trnově (v nynějSf Trnavce) dal za pozemky zat
B. m. 1408, 18. října. — Orig. per,
)s fratres Petnis abbas, Conradus prior,
I, Jacobus bursarius, Michael predicator
plebanus íd Montibus CuthniB, totusque co
stercieDsis Pragensis diocesis, recognoscimG
JSU8 vir Misliborins armiger de Chualetiez
noHtrorum censualíum de villa Trnow, qnaii
lam Chualetiez constmcta eive aqua ejusdf
:eiisaalibus nostris predictis satísfecit cum e
iremissorum presentibus quittamus ac liberu
tes nichilominus bono et síucero zelo, quod
aquam ejusdem ulterius et ioposterum de a
dictorum contigerit occupare quovismodo, e:
utea nobis facta fuit, inposterum ab dieto i
sine difficnltate suscipere módo et forma,
Btare contenti. In cujus rei testimodium et :
idelicet abbatis et conventus premissorum, (
: appensa. Datum et actum anno Domini mil
Luče evangeliste.
ě visuté peíeti jsou poruseDj.
9.
ida Kutnohorská svědčí, že soused Frantidek z 1
za 330 kop gr. klášteru Sedle
Na Horách Kutnách 7. března 1410. — Orig.
ir Hanuschco von Piesk Richter; Francz
leister zu den czeitten; Ticz Cleins, Mertei:
Hanko von Piesk, Jacob von Piesk, Henrici
2 let 1403 aá 1410. 397
Berahard Brawmbart, Purkhart Goldsmid, Hanuš Remswerk, vnd die andern Schepfea
^emeJQklich des Bergs zun Chutteo, bekenoen vad tun kunt allen den, die disen
brieff sehen ader hom lezen,
das fur vns in einen volln Rat, do alle ding craffl; vad macht nemen vnd
behalden, kumen ist der erber vnd weilTer mann Francz von Rozental vnaer liber
mitpurger, vnd Margaretha des Nycusch Kaczen Tochter, sein eliche hawsfraw, vnd
haben bekant mit wolbedachtem mut, vmbetwungen, von irn, irer erben vnd nach-
tumlingen wegen, Wy das si recht vnd redlich vorkauft haben, vorkanffen vnd auff-
?eben in crafft dicz brieffs Iren hof vnd Erbe, gelegen in der Hewgassen fur dem
Berg zun Cbuttea, mit allen seinen nuczen vnd zugehomngen vnd in allen den
rechíen, als si den gehabt, gebalden vnd besessen haben, doch frey vnd ledig von
allen czinsen, vad sunderlich mit dreyn wyzeu, der czwu gelegen sein bey der ge-
mein niderthalb Lybeuycz, vnd di dritt genant Rodlant, gelegen bey der Elb nider-
halb Alden Koln, di auch darzu gehom, dem erwirdigen in Cbristo vater vnd herrn
herrn Jacob Apt, dem Conwent vnd der ganczen Samnung des Closters zu Czedlicz
Czysterczienser orden, vmb drey hundert dreysik schok gros3[chen]; der si Im
ochtczig schok mit bereytem geld beczalt haben, vnd fur hundert schok Margarethen,
des egnanten Franczen hawsfrawn, ein leybgeding vorschriben haben, vnd fur di
vberigen anderhalb hundert schok genan[teD] czins auch vorschriben vnd vorprifft
haben, als das die brifiF, die der egenan[te] Francz dorvber hat vnder des Apts vnd
des Conwents Ingesigein, lewterlicher ausweysen. So gelobt der egnan[tel Francz vnd
mit Im der Jacob von Rozental mit gesampter hant vnd mit alleu iren gutem,
varend vnd vnvarend, wo si di haben ader wo man die findet, den obgenan[ten] hof
vnd erbe mit allen seinen zugehomngen zu freyn lur allermeniklich, als das des
Bergs recht heischt vnd vordert. Auch also bescheidenlich, das der egenante Francz
alle BchrifFt, dorinne der obgenante hoff vorschriben vnd vorsaczt wer, aus des Berges
Puch schreiben lasen sol, vnd ab den keinerley schrifit in des Perges puch gefunden
wer, dy den egenan[ten] hern zu schaden kumen mocht, das gelobt der egenan[te]
Francz vnd Jacob entwem vnd frey machen noch des Berges recht, als das oben
stet geschriben.
Diser šach zu geczeuknuss vnd durch besser sicherheit haben Vfir obegenante
Schepfen durch Irer gebet willen vnser groser Gemein Ingesigel gehenget an disen
brieff; der Geschriben Ist viř dem Berg zun Chutten Noch Cristi geburt vierczehen-
hundert Jar vnd darnach in dem Czehenden Jařen, des nesten Freytags fur dem
Suntag Judica.
Při originále lisf na proniku perg&menoTém Títíf peSet místa Kutné Hory. — Opia v kopiáři Se-
dleckém T trch. Orlickém £. 11 fol. 46, psaný okolo r- 1700, má nadpis: Kanfbríef mit angehenckten Kotten-
bergischan Stadtaigel anf den Hof Prledhorsk; genaimt, in der Hewgassen hinter Enttenberg vor den Kan-
riimer Thor oc
S98 C. XIX. Listiny Umerů Sedleckého a Sh,
10.
Opat a kOQ?eDt Sedlecký prodávají YarřiDCori z Kaňku dvOr F
tirok 8 kop gr. se zachoTáním sobe panství
B. m. 1410. — JVansumpt pap. ze 17. veku v <
V knihách starých s poklami folio 107: Lorenc z Kaňka.
My bratří Jakub opat, Heřman převor. Jan ]
Augustin bursnéř, Kunrad farář na Horách Chutnách, Jan i
konvent kláštera Sedleckého řádu cisterského, příležícit
vyznáváme a známo činíme obecné tiemto listem, že my
a naSí dobru volí i našich starších, pro potřebu i nedostat
žení, pravé a řádně prodali sme, prodáváme jim mocí lisí
Lourencovi z Kaňku, našemu spoluměštěníuu na Horách
manželce i jeho budúcfm, právem purkrechtnfm náš dvór
ulici před Horů, jenž někdy byl jest MikuláŠuov Katczuo
ptužím i 9 Inkami i se všem tiem, což k tomu dvoru při
váno, a zvláště se třmi lúkami, kteréžto od starodávna k
a příslušejí, z nichžto první jest jmenována v Rudlantě
Kolína, a druhé dvě na obci Libenické příležící nad dvoř
kop gr. a za devadesáte kop gr. pražského rázu, kteréž j
jmenovaného Lorence přijali a vzali a obrátili smy m
A on již tu muož i má jakožto purkrechtní člověk sedě
beze všeliké překážky i zmatku naší i našich budůcích
touto výmienkú, že již jmenovaný Lorenc, jeho manželi
nám a našim budúcím a našeho kláštera mají a dlužr
Časuov úročiti a dávati každý rok úrok jakožto dědici
dobrých stříbrných pražského rázu, bez ponúcení a beze v
níma dnoma na každé léto, a to ihned na sv. Havla, kte:
kop [sic] grošuov dřev jmenované mince bez ponúcenie,
potom příští jest, čtyři kopy gr. dřev jmenovaných peněz,
a dávati na ty již jmenované dni úroční, a to bez ponúc
A jestliže by dřev jmenovaný Lorenc í jeho ma
budácí, aneb ktož by tu přísedící byl dřev jmenovaného (
to jest čtyři kopy grošuov dvakrát v jednom roce, jakc
i naším budúcím nezaplatili, jehož Bože nedaj, kterémt
přihodilo, tehdy máme i mužem my, i naši budůcf moci
váného Lourence dvoru , neb svrchu psaného zboží muož
klášterského obyčeje a práva beze všech i všelikých lidi
duchovních překážek. A také zachováváme zboží sobe
z roka 1410. 399
eru panství, jakožto prarf a dědiční páni v dřev jmenovaném dvoře i v zboží,
ké dřev jmenovaný Lorenc a jeho manželka Kateřina i jeho budúcí, jeho těžící
ttlci nebolito mladíci neb jiná čeleď jich v tom dvoře již jmenovaném přebýva-
i [sic] o nepoctivých věcech a nesnázi, což by se toho dvoru neb zboží dotklo,
ku právu do naší vsi v Bielanech pod poslušenstvím státi jakožto jiní purk-
:ní lidé, když by připověděni byli k soudu. A jestliže dřev jmenovaný Lorenc
íií) manželka Kateřina, jeho budúcí neb všichkni dřev jmenovaní přebyvatelé
u již jmenovaného, o které zboží kto z nich měl by činiti, tehdy má hleděti
rchu jmenovanému právu. A dále vypravujem dřev jmenovanému Lorencovi, jeho
:elce Kateřině i jeho budúcím, svobodné a Čisté od nás a od našich budúclch,
všech berní, pomocí, robot i všelikého vysazení, jakožto jimi lidé naěi zavázáni
)o našem zboží. A dále bylo- li by, že by dolové zaraženi byli na tom, což
mu přísluší, to jemu nemá k škodě nižádným obyčejem přijíti, ale máme jemu
éž orné role okázati jinde, jakož by jemu k škodě šlo. A to my slibujem za
i za uaše budúcí všecky svrchu psané artikule pevně a v jistotě držeti beze
1 lstí zlých, a proti tomu nižádným obyčejem činiti nemáme.
Dále znamenitě sme vymienili, že dřev jmenovaný Lorenc, Kateřina jeho
^elka aneb jich budúcí, nižádného práva ani přístupu mají mleti v štanprochu,
ýžto příleží a příležel jest v jich roli dvoru již jmenovaného. Zvláště my a naši
budúcí mají toho k našemu božiemu domu požívati vedle naší vší vuole beze vše[ch]
drév jmenovaného Lorence, Kateřiny manželky jeho i jeho budúcích i všelikých
duchovních lidí i světských, překážek věčně a budoucí časy. Avšak znamenitě takovú
měrú vymieněno jest, jestliže nynie jmenovaný štamproch šíře neb dále rozdělán by
byl, dřev jmenovanému Lorenci, jeho manželce Kateřině neb jeho budócím která se
škoda dala v jich jmenovaných polích, to také jemu nemá k škodě jíti nižádným
obyčejem, než tolikéž role máme jemu oddati, jakož by se jemu škoda od toho
Štamprochu stala.
A dále když by již jmenovaný Lorenc, Kateřina manželka jeho i jeho budúcí,
dřev jmenovaný dvuor chtěli prodati, tehdy na nás i na naše budúcí najprv mají
vznésti, a my ve dvouch měsících nestrželi bychom s nimi, tehdy mohu a mají dřev
jmenovaný Lorenc, jeho manželka Kateřina i jeho budúcí dřev dvuor jmenovaný
poctivému a zachovalému muži prodati ve všech svrchupsaných právích. A ktož tento
list s dobru vuolí Lorencovu, Kateřiny manželky jeho i jeho budúcích má a mleti
bude, ten má všecka svrchupsaná práva toho všeho, což tuto psáno stojí. A toho na
svědomie a potvrzení my opat napřed jmenovaný i konvent naše pečeti k tomuto
listu přivěsili jsme. Datum oc anno MCCCCX".
Zdá se býti překlad c Démony, uSiněnj jii ▼ 16. veku. Datom jest Bkriceno, ale rok 1410 jest ne-
pochybně Bprárn^; Te výtabn z jiné smlouv]' s dne S. i!ce 1410 \i DeTOtybo Popsání kL Sedleckého atr. IIS
poín.) týchž 7 osob vyškytá se » týchí úřadech klášterských.
400 G XIX. Listiny klášterů Sedleckého a
11.
Eada mésta Nového Kolína dosvédčnje, že na dome Bossani
gr. úroku povinného klááteni Skali
V Novém Kolíně 1412, 18. kvétna. — Orig. perff. c
Nos Andreos Clamor iudex hereditarias, Thoir
ciaiam, Martinus Semniczer, Nicolaus Hrabán, Borhardi
HeuffeI, Johannes Beymter [?Beynitar?], Jobannes Scb
Petrus Scbondl, iurati consulea ciuitatis Noue Colonie
tenore presencium vnluersis, coram nobis in pleno c(
Bo3saner suo, omnium beredum ac successorum snorn
snper domo sua, šita inter domos Mathie Chlabaa et "^
cum omnibus suis attinenciis et pertinenciis, vnam sexi
prag. annui census rite et racionabiliter teneri reuereni
sterii Skalicensis, censuando mediam sexagenam dicti c<
et mediam sexagenam grossorum super festo sancti Ge
futurum. Et si cuínsque tennini censům deputatnm i
poasesaores, quod absit, extunc prenominati abbas et
auxilio iudicis et iuratorum predicti domus possessores
uendere uel obligare inter Cbristianos uel Judeos^ siu'
pleno iure. Et qui presentem literám nomine ipsora
omnium premissorum. Prescncium, quibus maius sigillnn
testímonio litterarum datum anno domini millesimo
quarta fena aute Pentecosten festům.
PřÍTéiení peíet na proužka pei^. je dosti lochoTalá.
12.
Po krvavé srážce havířů Kutnohorských b poddanými kláStei
Vácalav B radami svými rozsuzuje strany výrokem, že ta při
stranných představených, a že nikdo jí nemá zpomínati
V Prané 1413, 25. eáří. — Orig. arch. Oi
Wir Wenczlaw von Gotes Gnaden Romischer I
des Eeichs, vnd Kunig zu Beheim. Bekennen vnd tn
Briue allen den, die in sehen oder hořen lesen: Wie ■
vnd der geistlicben Aptes vnd Conuents sand Bembi
Czedlicz bey dem Berge zun Chutten gelegen, vnser
Lewte vnd Vndersessen an einem, vnd ettliche Hawere
mit den, die in zu Hulfe gegangen sind, an dem ani
s let 1412 a 1413. 401
e za Malina sich beyderaeyt gemort, gebrant vnd swerlichen an einander be-
igt vnd beleydigt hant an iren Leiben vnd Gutern; als wir das wol vernoraen
1. Ydoch 80 haben wir donimbe des egenannten Aptes vnd seine3 Conuents,
ouch des Hoftneisters, Richters, Scheppfen vnd der Gmeinde des Berges zon
:en, vnser liben getrewen, Clage, Rede vnd Antwort zo beyder Seyte von der
innten Geschichte wegen in Gegenwurtikeit vnserr Rete leiplichen verhort, vnd
mitsampt vnsern Eeten nicht anders erkannt vnd erftinden, dann das die ege-
Gíschicht czwischen beyden Teylen mit des egenannten Aptes vnd seines
entes vnd ouch des Hoftneisters, Richter, Scheppfen vnd der Gmeinde des
Í8 zun Chutten vorgen[anten] Wissen, Wiilen vnd Vorhengnusse nicht geschehen
aunder sich mit desselben Aptes vnd Conuents Richters, Lewten vnd Vndersessen,
der egenannten Hawere des Berges vnd iren Nachfolgem eygen Mutwillen vnd
íl verlofen haben, das do beyden Teylen leyt ist, als wir das an in mit vnsern
t wol erkant vnd erinnden haben. Dorvff ouch der Hofineister, Richter, Scheppfen
lie Gmeinde des Berges vorgen[annt] ire Vnschult vor vns vnd vnsern Reten vnd
lewten vormals vnd ouch nu wol beweist vnd sich der Sachen erberleichen recht-
tigt vnd vorantwort haben, die wir ouch von in gnediclich vfgenomen hant.
Ynd vff das, das czwischen dem egenanten Apte vnd seinem Connente, třen
em, Lewten vnd Vndersessen, mit dem Hofmeister, Richter, Scheppfen vnd der
'ue des Berges zun Chutten, vnd snst andern iren Lewten vnd Vndersessen,
^^^^ furbasmer in kunftigen Czeiten von der egenannten Geachicht wegen dheinerley
Kriege, Stosse vnd Czweytracht von newes erheben, vnd nemlichen, das wir vnd
vnsere Nachkomen, Knnige zn Beheim, an vnsern Berkwerken des Berges zun
Chutten douon dheinerley Schaden nemen noch entpfahen: so haben wir mit wol-
bedachtem Mate, gotem Rate vnd rechter Wissen alle vnd ygUche Kriege, Czwey-
tracht vnd Stosse, die czwischen dem egenannten Apte vnd seinen Conuente, seinen
Richtem, Lewten vnd Vndersessen, vnd dem Hofineister, Richter, Scheppfen vnd
der Gmeine des Berges, von der egenannten Geschicht wegen gewesen sint vnd
sich erhebt hant, als sie des beyderseyte an vns vnd vnsere Rete mechticlich komen
sint, genczlich vnd gare abgetan, hingelegt vnd entscheiden, abtan, hinlegen vod
entscheiden die mit rechter Wissen, vnd sprechen vnd seczen mit Craft dicz Briues
vnd kuniglicher Macht zu Beheim, das der egenannte Abte vnd sein Conuent, seine
Richtere, Lewte vnd Vndersessen, vnd der Hofmeister, Richter, Scheppfen vnd die
Gmeine des Berges zun Chutten vnd ire Lewte vnd Vndersessen, ftirbasmer gute
Fmnde sein sollen, vad ein Teil dem anderm die egenannte Geschicht, die sich, als
oben geschriben steet, an irer beyder Willen, Wissen vnd Vorhengnuss verloffen
haben, nicht vfheben, forwerfea, noch doramb mit Worten oder mit Werken furbas-
mer ewíclichen nicht anlangen noch beknmem in dheine Weis.
AnhiT Čclkř XIV. Gl
402 a XIX. Lietint/ mSíerú Sedleckého a 65
Vnd welchea Teil das vberfure, das man mit j
weysen oiochte, dasselbe Teyl sol czwey Tawseot Schc
einer Busse vorfallen sein, vns halbe ín VDsere kunii
halbe Teyl dem anderm Teile, an dem also vberfaren
vnd zu aatworten. Doch wer es Sache, das die egenai
EntscheyduQge der egenannten Geschicht von gerÍD§
Wissen vnd Willen vberfaren wurden, von welchem '
selbe Teil der egenannten Busse domite nicht vorfalle
selbe Teil sol den oder die, die also von iren eyg<
nach irem Erkenntnusse an iren Leiben vnd Gutem st
vns vnd dem Teile, an dem also vberfam were, genu
also geschieht vnd sích vorlauffen wurde.
Vnd des sin Geczewgen der erwirdige Conrai
bistnms zu Prage Vorweser, der Edel Johans vom 1
Smrzlik Munczmeister des Berges zun Chutten, Niclfi
des Kunigreichs zu Beheim obrister Schreiber, vnd 1
Kunigreiclis Vndercamerer, vnsere Rete vnd liben Get
versigelt mit vnserer kuniglichen Maiestat Insigel.
Geburt virczehen hundert Jar vnd domach in dem dn
nach sand Mathiastage des Czwelfboten, vnserer Reii
funfczigisten, vnd des Eomiscben in dem siben vnd di
[Na ohybu:] Per dominos Conradum episcoput
Noua Domo magistrům curie, Haykonem subcamerarini
liaríos, Johannes de Bamberg. [Na rubu:] Registrauit
St^ Letopisové Čeští str. 19 dárajf z této clé příhody TŠecI
i Tjp&lili méstečko M&lín; podobné, ale sunoatatad vypraTOJe o tom
ckého str. 37. Pelzel, E. Wenceglana, S. Theil str. 631, spoléhá rfce
13.
KlftĚter Sedlecký za 100 kop gr., obdržených od Pavla a j
v Eutné Hoře, zavázal se platiti 10 kop gr, úroka, jejž poj
jiných statcích svých.
B. m. 1414, 7. kvitna, — Orig, perg. arch.
Wir Bruder Jacobus Apt, Johannes Prior, Petr
vnd Bursner, Martinus Sichenmeister, Martinus Preo
Pfortner vnd Custos, Augustinus Pfarrer auf dtm Perg
Samnonge des Closters czu Czedlicz Cysterczer Ordei
bekennen vnd tun kunt offenleichen mit disem Briue,
z let 1413 a 1414.
rechter Wissen TDser Eldisten vnsers Ciosters grossere Schuld vnd Scht
wir vnd dasselbe vnser Closter swerleich beladen sein czn uormeiden,
redleich vorkauft vnd geben haben, vorkaafen vod aufgeben in Craft dicz
erbem Paulo vnd Agnes Geswistreio, des Jaxss am Tendelmark Kinden
genad, iren Erben vnd Nachkumlingen, czeben Schok guter Groachen praj
jerleiches ewiges vnd freyes Czinses anf vnser Gut vnd Dorf genant Koc
auf alle seine Czugehomnge, vnd aach auf alle ander vnser Guter ol
vnd vnder der Brden, wo wir die haben ader wie die genant sein, ■v
Schock guter Grosch. prager MOncze, die vns dieselben Kinder Paul vnd
bereytem Gelde gancz vnd gar gericbt vnd beczalt haben, vnd die ft
egenante vnsers Ciosters czu Czedlicz Nucz vnd Frumen gewant haben.
Czins ein Halfenteil, das sein filnf Schok Grossen der egenanten Mtincj
wir VBd vnsere Nachkumlingen vnd sein schuldig czu richtea vnd czo 1
sand Gallentage, der am nesten czukuuftig wirt, vnd das ander Halbte
aach fdnf Schok Grossen der egenanten MOncze, auf sand Gurgentf
schirsten dornoch kanftig wirt, an Hindemisse vnd an alles Widersp:
furbas mer also jerleichen czu czinsen vnd czn richten auf dieselben Ci
Czinsesrecht ist, ewicleichen in czukOnftigen Czeiten. Ydoch also bes(
das die Dorfleut oder Gepawem des egenanten Dorfes oder Gutes czu
[sic], die yeczont sein, oder in Czeiten werden mochten, in vnsem '.
an vnser Stát schullen vnd schuldig sein den egenanten Paul vnd Agnes,
vnd Nachkumlingen, den oftgenanten Czins, das ist czehen Schok gut<
der oftgenanten Mílncze, richten vnd beczahlen auf die oftgenante C
Argelist bey guten Treuen.
Wer aber šach, das wir oder vnser Nachkumlinge oder dle obger
lewt oder Pawem an vnser Stát an der Beczalung des oftgenanten Czii
wurden, vnd den czu seinen rechten gewonleichen Czinstegen nicht be
oben geschriben stet, auf welchen Czinstag das geschehe, da Got fiir sej
der oftgenante Paul vnd Agnes, ire Erben vnd Nachknmlingen, ma
Bursner, der yeczunt ist oder in Czeiten wirt, vmb iren vorsessen Czins
vnd iren Erben oder Nachkumlingen irer Czins nicht mocht wideruaren
Bursner, so schol nach virczehen Tagen eynes yczleichen Czinstages auf
sechs Groschen rechter Czins-Pusse geen vnd wachssen.
Vnd ab wir oder vnser Nachkumlingen aber noch virczehen Taj
schirsten dornoch volgen, iren Czins mitsampt den Scheden, di dorauf gai
nicht beczalten, so schullen vnd mOgen di vilgenanten Paul vnd Agnes,
vnd Nachkumlingen, noch vir Wochen eines iczleichen Czinstages vnd dí
vnd vnuorgolden Czins mitsampt den Scheden, di dorauf gangen werei
404 C. XJX. Listiny klášterů SedlecUho a Skali
selben vnsenn Dorf vnd Gut genant Kothowicz, auch allt
wir die haben ob der Erden oder vnder der Erden, vare
vnser Letíte vnd ire Guter, wo sie die haben vnd wo man
Craft dicz Briues vnd mit eigner Craft oder mít Hlllfe alle
dorczu genissen mtigen, dieselben Pfant treiben, tragen, ft
uorseczen, geteilt oder initeinander, vnder Cristen oder J
iczleichen Gericbtes, mit voUem Kecbten, vnd das so ofte
obgenante Czins mitsampt den Scheden, die der egenani
Erben vnd Nachkumlingen, mochten sprechen mit iren schl
gangen weren, als oben geschriben stet vnd pleibt vnuorgol
Geschehe aber, das das obgenante Dorf Kothowicz <
widerfaren ader geantwort werden, als oben geschriben st
di obgenanten Paul vnd Agnea, ire Erben vnd Nachkumlin
allen andern vnsem Gntern, vro wir die haben, oder w<
leichen vnd gar erholen vnd ergeczen in czuknnAigen Cze:
Pfendungen vnd Artikein, als oben lewterleichen geschriben
Anch globe wir obgenanter Abt vnd Conuent an
guten Trewen fiir' vns vnd alle vnser Nachkumlinge, alle
Artikel ueste und stete vnczubrochenleichen czu haben vm
nicht dowider behelfen weder mit pebstleichen, keyserleic
leichen Brifen, noch mit gaistleichen, wemtleichen Rechi
Gewalt suílen noch wellen mit Worten noch mit Werken i
das geschehen mochte, ewicleichen in czukunftigen Czeiten.
So tnen vns die mergenanten Paul vnd Agnes, ire E
siilche besundere Genade, sunderleich durch Gotes, durch
durch irer Selen Selikeit wiljen, wenn vns ader vnser Nach
vnd bescliert, das wir den vilgenanten Czins, czehen Se
Schoken der vorgenanten MOncze wider ledigen vnd abkaufe
uisse vnd Widersprechen gaistleicher vnd werntleicher Besií
iczleicher Leute. Vnd wer disen gegenwurtigen Brif hat,
schriben Recht. Diser Sache czu Geczeugnusse vnd einei
V.ÍT obgenanter Apt vnd Conuent vnsere Insigel mit rechte:
gehangen. Geben vnd geschriben noch Cristi Gepurt virz
dem virzehendem Jar, an dem nesten Montag nach der Do
Dyě příTéšené pečeti na proDŽcfch perg. JBon dosti z&chovalé. T
Jacobí abatía Czedlicensis. Dmhá okrouhlá s obraiem Matky Božf a Ježíškem
F^
B rohu 1415. 405
14.
Mikeš z Lipan kupuje od kláštera Skalického ves Lipskou pod úrok 6 kop gr. č.
j8. fw. 1415, 11. prosince. — Orig, perg. arch. Vorlického, Sedleckých č. 107.
Ve jméno božie amen. Všelijakj^ch věcí pamět scházie, leč zprávu a obranu
písma a svědectvím listovním věci takové byly by potvrzeny. Protož já Mikeš
z Lipan, moji dědici i budůcí vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie
nebo čtúce uslyšie, že ves řečenú Lipská s domy i městišti, s dědinami rozličnými
ornými i neornými, pastvami, studnicemi, potoky, s rybníkem, s leskem, cestami,
s stezkami i s mezemi, jakož od staradávna jest a položení, kromě toho polúlánie
dědin, ješto leží pod horu k Kúřimu, kteréžto polúlánie Václav Žejbot měštěnín
odtudž s svými dědici i budúcími v podepsaný roční a věčný úrok jmá v držení,
a to všechno, což k té jisté vsi příslušie, kupili sme v právo purkrech[t]nie od ná-
božných kněží, kněze Matěje opata a konventu kláštera Matky Božie z Skalice.
S kteréžto vsi a dědin i s toho se všeho, což napřed psáno stojí, já Mikeš dlužen
budu, moji dědici i budúcí dlužni budu a mají napředpsané kněží, knězi opatovi,
konventu nebo jich budúcím šest kop gr. rázu a měny české úroka pravého ročnieho
a věčného na roky zdola psané rozdielně věčně plniti a platiti, totižto na každý hod
sv, Havla tři kopy gr. a na každý hod sv. Jiřie také tři kopy gr. rázu svrchu-
psaného, takovňto však úmluvu : když bych já Mikeš, moji dědici nebo budúcí často-
krát řečené kněží, totižto knězi opatovi, konventu i jich budúcím, kterýž koli úrok
v uochtab rokóv již jmenovaných obyčejem kterýmž koli splniti a ročiti zmeškali
bychme, tehdy svrchupsané kněží, kně[zi] opatovi, konventu i jich budúcím kopu gr.
střiebrných svoleným právem jménem pokuty máme propadnuti. Kterážto pokuta
za tři neděle, pořád počítajíce, na každý týden má též jako první týden pro neza-
placenie úroka rozmnožena býti. A když by čtvrtý týden nastal, a kterýž koli sprvu
psaný úrok nastávající s pokutami propadenými, jakož psáno svrchu jest, od nás pro
některaké zmeškánie jmenované kněží nebo jich budúcím splněn nebyl, tehdy my
svrchupsaní všechno své právo, kteréž máme té jisté vsi napřed psané s tiem se
vším, což k ní příslušie, sprvu jmenované kněží i jich budúcím máme propadnuti,
aby oni s tiem se vším mohli učiniti vedle své vole a libosti, jakožto s svým vlast-
ním zbožím a dědictvím, což by se jim za podobné zdálo, beze všech lidí překážky.
Toto také zvláště jest vymieněno, že po mé smrti berně zemská, když by obecným
povolením byla v zemi zavolána, tehdy dědici moji i budúcí s dědin té jisté vsi na-
předpsané, kteréžto dědiny pod plat slušejí, tu jistu berni každú obecní Častokrát
menované kněží i jich budúcím mají dáti a plniti beze všeho odpieráníe. Jiných
také všech poplatkóv a obtiežení, kromě berní a úrokóv, moji dědici i budúcí mají
prázdni býti. A ty všechny věci, což svrchupsáno jest, my Mikeš, moji dědici i bu-
406 C. XIX. Listiny UáSterů Sedlecká
diicf sUbnjem beze věie zlé lsti držeti a plniti d
bychom kterak kolivěk ploiti nechtěli neb zmešká
opat, konvent i jich budúcí mohu a mají nás pí
duchovním a klatbu všelijakú přihnati a připnt
psaních věcí, kteréžto aktami potvrzeny mají od
tvrzenie toho všeho pečeť má, pečeť města Kúřim:
ných muŽQov, pana Vrbíka z Tísmic a Petra z '
věšeny. Kterýž jest dán tu středu po svétým Miki
tisíc čtyřech stech patnádstého.
Na proužcích perg> přÍTěiené i pečeti Jsou zachoTttlé. —
T ni, bjla snad již r, 1416 dnem pustá, ale pfipomfná se ještd p
cela, lei že zachoTalo Be jmeno na Lípiki, jakí bIotb báůoriti ^
pany, tam kde njni stojí pomník bitv; Lipanské. Náier Lipská
nfho itábn. V Památkách arch. X. 458 t poin. kladl jsem jmeno
Lipská ae skláni na STé straně jihozápadní.
15.
Ei-ál Sígmmid ruSí zápisy, kterými rozdal statky kláštei
aby si jich pomocí přátel o
V Normberce 1422, 23. srpna. — Orig. i
Sigismundus Bei gracia Romanorum rex
Boemie, Dalmatie, Croacíe oc rez, notum facimus
Učet alias quadam ardua necessitate constricti ad
machinamentis hereticotum in Boemia valide consi
tatis rabie fideles Deí christicolas tam morti trade
ditus spoliantes, ecclesias Dei demolientes, adeo
pertinacia perdurantes, nomen Christianům etiam '.
noQ parcentes sexui vel etati, bona ecclesiastica ta
aliarum ecclesiarum, monasteriorum et parochialiui
existant, tunc certis personis proscrípserimus et i
bona monasterij Gzedlicensis ordinís Cistercien[si
memoramur. Nos atteadentes huiosmodi donationen
siasticorum, in personas secolares qnacunque occc
a legíbus qnam canonibus fóre irritas et inanes,
non per errorem aut improuide, sed animo dělit
sacri Bomaai imperij, et aliorum multorum při:
imperij sacri ac regni Boemie comunícato consilio,
nem de possessionibus Monasterij prefati, qaibuscu
one, condicione sen colore factas, auctoritate Bom
s let 1415 ai 1456. 407
sentium reuocauimus, írritauimus, anuUauimus, reuocamus, irritamus, anullamus et
nullius dicimus, pronuncciamus et declaramus debere fóre roboris vel vigoris. Decer-
nentes et volentes, quod honorabilis abbas monasterij Czedlicensis prefati eciam
auctorjtate propria, assumptis sibi ad hoc, si opus fuerit, suis fautoribus et amicis,
se de eisdem bonis sui monasterij omnibus et singulis, vbicunque eciam fuerint con-
stituta, debeat et possit intromittere, tenere, vtiirui et absque impedimentis cuius-
cunque, eciam nostras litteras habentis seu alias cum violencia possidentis; ac
eciam sibi pro recuperatione eorumdem bonorum tutores, defensores et adiutores
eligere et recipere pro suo comodo, quociens sibi visum fuerit expedire. Presen-
tium sub nostre Maiestatis sigilli testimonio litterarum, datum Nuremberge anno
Domini millesimo quadringentesimo vicesimo secundo, dominico proximo ante festům
sancti Bartholomei apostoli, regnorum nostrorum anno Hungarie oc trigesimo sexto,
Romanorum duodecimo, Boemie vero tercio.
[Na ohybu:] Ad mandátům domini regis d. Georgio episcopo Patauiensi can-
cellario referente, Franciscus prepositus Strigoniensis.
[Na rubu:] R[egi8trata] Henricns Fye. — Veliká králoTská peoet yísí na proužku pergamenoTém.
— V archiyě Orlickém v kopiáři Sedleckém č. 11 fol. 133 jest opis vepsaný okolo r. 1700.
16.
Císař Sigmund panoši Vaňkovi z Miletinka zapisuje městečko Týnec nad Labem a 7 vsí klá-
štera Sedleckého v 1000 kop gr. s povinností, aby platil bemi, jaká před tím ročně vycházela
od kláštera z toho zboží do komory.
V Praee 1436, 21. ssáři. — Orig. perg. arch. Č. Musea. — Tištěno v A. Č. IV. 176.
17.
Smlouva, podle které sousedé Kutnohorští od kláštera Sedleckého drží zahrady v Hlouškách
a pří Kamenné cestě pod úrok 6 kop jen do času.
B. m. 1456. — Kqpiář Sedlecký v arch. Orl č. 11 fol v. 145.
Smlouva, však nepodstatná.
My kněz Jetřich opat a konvent kláštera Sedleckého známo činíme tímto
zápisem všem víibec, a kdož jej čísti a nebo čtouc slyšeti budou, že s opatrnými
pány šephmistrem a konšely i staršími obce na Horách Kutnách učinili jsme smlouvu
a svolení přátelské o ty zahrady Hloušecké a Štanwecké a o dědiny, kteréž sousedé
jich drželi sú a drží od našeho kláštera, a jenž z nich tyto léta předešlá obci úro-
čili sú a platili i ještě platí takovú toto [sic]. Tak že oni ty jisté zahrady a dědiny
mají držeti, jakož sú i prvé drželi, bez překážky naší i našeho konventa, a to do-
tavád, dokudž králova Mt král Ladislav, pán náš nejmilostivější, sám země spravo-
vati nebude bez správci, a to do stvrzení arcibiskupa k arcibiskupství Pražskému.
408 C. XIX. Listiny AíóáíertJ Sedleckého a Si
A oni z toho nám opatu a konventu svrchu psaným n
počnouce sa sv. Havla nyní nejprv příštího, šest kop gr
na každý sv. Havel po šesti kopách gr. vydávati nám m
stane o vládařství a o správě královy Mti a o stvrzení i
píše. A když by se koli to stalo, že již bude králov
a arcibiskup stvrzen bnde, tehdy oni mají tak s těmi zt
jakž jim JKMt rozkáže. Actum 1456.
[Dole pKpsUno:] Tato smlouva ponévadž nenie kniehami
cretem stvrzena, ža instrnmentnm antheiiticam býti nemůže. — [P.
ditioue, cessat obligatio, et qnod est in conditioue, non est in obli
Zápis tento a přípisky vepsány byly do kopiáře teprv asi po i
pFedméslf t Entné Hoře. Jméno Kamenné stezky, Steinweg, Lapldea ses
nejspfi cesta sklonitá v Entné Hoře, po ntl ae cbodf od bývalého Hrádli
učitelský, dolft v bokn stráné k Fáchn pod bývalou kolizi jeBoitakou.
18.
Král Jiří potvrzuje KutnohorBkým zádušnl platy z něktc
V Praze 1461, 1. května. — Kopiář Sedlecký v arch
Goucesaio conditionata a rege Georfpo vtendi bortíš penes
bei^ensiboa data.
My Jiří z boží milosti král český a markral
a Slezský vejvoda, Lužicský magkrabie, oznamujem tímt
pivše před nás opatrní měšťané města našeho Hory Eut
šephmistra, rady i obce téhož města prosili jsou nás, j
oni tyto předešlé Časy až do této chvíle drželi jsou í
příslušejí k klášteru Sedleckému, a některé k kostelu Pri
na předměstí Horském řečeném Hloušky, na lidech v
u na zahradách na Šteinwegku, i jinde kdekoliv, na kte
náleží, kteréžto platy praví že dávají kněžím při sv. 1
ješto jim k těm kostelům od kostela Pražského a klást
jsou bývali. Při těch platích abychom jich nechali, doku
stelŮT nebudou posazeni a opatřeni potřebami vedle ř
My jich prosby oslyšeti necbtíce, a vidouce jich oumysl
kněžské od nich až do této chvíle držané jmíti a držeti
a duchovní věci obraceti a dávati chtí, s dobrým rozmys
mocí královskou jim k tomu svolili jsme a tímto liste:
již psaní šephmistr a radda na Horách Kutnách nyněj
platy kněžské, na kterýchž koli věcech záleží, kteréž o
a drží, drželi budoucně bez všeliké překážky naší i bude
z let 1461 az 1464. 409
jiných, a je obraceli a dávali na ty kostely a kněžím, který v těch kostelích mají
neb jmíti budou, dotud toliko, dokudž by ti kostele vé tak opatřeni nebyli, jakž od
starodávna opatrováni jsou. Přikazujíce všem poddaným našim, aby jim na těch
zbožích a platích až do takového spůsobení a zřízení nepřekáželi ani překážeti do-
pouštěli. Toho na svědomí pečeť naši královskou kázali jsme k tomuto listu přidati.
Dán v Praze den svatých Filippa a Jakuba apoštolův božích, léta od narození syna
Božího 1461, království našeho léta třetího. Ad mandátům domini regis.
19.
Král Jiří připisuje Hrabaňovi z Přerubenic na zápisné vsi Hlízově 500 kop gr. a dva životy.
Dán v Praze 1464, 12. července. — Orig. pap. arch, VorUckého, Sedleckých č, 116.
My Jiří z božie milosti král český, markrabě Moravský, Lucemburský
a Slezský vévoda a Lužicský markrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že
vzhledše na mnohé věrné a pilné služby slovutného Jana Hrabané z Přerubenic,
kteréž nám činil jest a činí, i potom tiem lépe aby mohl a měl i s svými syny nám
činiti a toho zasluhovati, s dobrým rozmyslem a radů věrných našich, mocí královskú
tuto milost jemu a jeho dědicóm dali sme a dáváme: Jakož v zástavě skrze předka
našeho ščastné paměti najjasnějšieho pána Sigmunda ciesaře Římského a krále če-
ského i od nás učiněné, má a drží dvuor Hlízo v s dědinami, Inkami i všemi toho
dvoru příslušnostmi, ve třech stech kopách gr., že nad ty prvnie zápisy a summy
v nich položené jemu a dědicóm jeho přidali sme a připsali a tiemto listem přidá-
váme a připisujem pět set kop gr., a v té summě dvuor již psaný Hlízov se vším
toho dvoru příslušenstvím zastavujem, tak aby již psaný Jan Hrabané i dědicové
jeho dvuor již řečený i s příslušnostmi a puožitky toho dvoru měl a měli, drželi
a požívali bez našie, budůcích králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překážky,
nejsa on i s syny svými Janem a Václavem podle prvnějšieho zápisu našeho do jich
tří životuov s toho splacován, a k tomu po smrti těch všech tří životuov do dvů
synóv jeho, totižto Wolfartha a Jindřicha živnosti, chcem, aby bez jich vuole již
psaný dvuor od nich od žádného člověka vyplacován býti nemohl. Než po smrti již
řečeného Jana Hrabané a čtyř synóv jeho svrchupsaných, když bychom my neb
budúcí králové Čeští nebo ti, jimž výplata dvoru již psaného spravedlivě příslušeti
bude, od dědicuov a budůcích jich ten dvuor zase jmieti a vyplatiti chtěli, máme
a povinni budem summu již psanů s tuto nynější tiemto naším listem jim zapsánu,
totižto osm set kop gr., penězi dobrými, kteříž té chvíle v zemi našie České obecně
bráni budu, jim dáti a splniti úplně. A oni vezmůc těch osm set kop gr., povinni
budu beze všie odpomosti i prodléváme těm, od nichž tu summu přijmu, již psaného
dvoru Hlízová s příslušnostmi jeho postůpiti a listy zápisné navrátiti. A ktož by
Archiv Čcdcý XIV. 62
410 C. XIX. Ustmy Jdášto-ů Sedleckého a Skalici
tento list měl s ěastopsaného Jana Hrabané neb jeho dědi
a svobodnu volf, chcem, aby tomu príslašelo plné právo tš
tak a potad, jakož ti zápisové svědčie. Tomn na svědomii
kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek
od narozenie syna božieho tisícieho Čtyřstého šestdesátéh'
naSebo léta sedmého.
[Na ohbu:] Ad mandatnm domini regis. [Na robu:]
N& proniku perg. přiTfiieiii veliká peiet králorská Setřeni je rel
zD&kn trocho poikozenb.
Klášter Sedlecký Matějovi Prudkému prodává vinnicl za 3 kop;
B. m. 1464, 17. bóH. — Orig. perg. Č. Mm
My kněz Dětřich boží milostí opat i veškeren konve
řádu Cistrícenského známo Činíme tiemto listem rfiem nyn
bdežkolivěk čten nebo čtúc slyšán bode, že na budácie do1
našeho patřiece, a nechtiece, aby ovšem vinnice naše tak
rozmyslem a nás všech společnú a svobodná dobru volí pro
listu prodáváme vinníci naSi dědiinú, kteráž leží nad tú obcí
kdež se n starého presu s ohradu zděnu počíná, mezí vít
jedné ve zdech, a mezi vinnicí Dorferovú krajčieřovú s stn
pres, a shuory ve všech starých mezech, opatmémn muži Ma
jeho žeuě a jeho dědicóm a budácím k dědičnému jmění,
k prodáni, k dání, k směnění, a s ní jakožto s svým vlastnil
líbí, učinění, s naším však í s našeho kláštera konventu nyní
lením i zvláštní opovědí, a to za tK kopy grošuov dobrých
a čísla Pražského, kteréž jsme od nadepsaného Matěje pHjali
purgrechtnie právo, tak aby předepsaný Matěj, jeho dědici í
kláštera konventu nynějším i budúcím s vinnice té dřéve
čtyrydceti a čtyři grošuov platili a platiti dlužní byli jednu v
ot dánie listu tohoto u věčné časy beze všie i všelikteraké
Než toto jest k tomu zvlášté přimienéno : Jestliže by kdy ktei
nimi a súsedy jich, aby sebe právem hleděli před úředníky k
A ktožby kolivěk tento list měl s již psaného Matěje neb
volí, ten má i mieti bude túž plnu moc i též plné právo 1
tento list T sobě drží a zavierá, jakožto on sám Matěj i jeh<
psaní. Toho všeho na potvrzenie, na pevnost i na jistotu
opat pečet mů i konventa našeho pečeť s volí všech bratří (
:'-i-
s Ut 1464 aS 1481. 411
k tomuto listu; jenž jest psán a dán léta ot narozeníe syna božieho tisícieho čtyř-
stého šestdesátého a čtvrtého, v pondělí svatého Lamperta biskupa a mučedlníka
božieho slavného.
Visí obě peSeti, opatská pomsená. — Na raba připsáno rakoa z prmí poloTÍce 16. yěka: „O tí-
nicechy kteréž jsoa nad obd nad Sipiím. A nyní b técb obd rolí sprarena, jenž se Dobšovská jmeniige."
21.
Opat Skalický slibuje Vilémovi Zuboví z LanSteina za donaci mše zádušní.
B, m. 1481, 14, února. — Kopiář Sedlecký v arch. Orh č. 11 fol.v. 25.
My kněz Jan, opat kláštera Skalického, vyznávám tímto listem přede všemi,
kdož jej uzH nebo čtouce slyšeti bude, že urozený pán pan Vilém Zub z Lanšteina
rozpomínaje se na svú duši spasení, maje zápis od krále JMti až do života na
klášter Skalický i na jiné věci, ten zápis pro pána Boha zrušil, a postúpil jest
jeho knězi opatovi a tomu konventu svú spravedlnost. A my kněz Jan opat i konvent
svrchu psaný máme každé Suché dni zpívati anebo vigilie Čísti a mši zádušní za
předky páně Vilémovy, a za jeho zdraví pána Boha prositi. A téhož pana Viléma
za pána máme mieti téhož kláštera až do jeho života. A toho na svědomí my kněz
Jan opat dali sme přivěsiti svú pečeť k tomuto listu, a připrosili sme duostojných
otcuov, kněze opata Sedleckého a kněze opata Zbraslavského, že sú také k tomuto
listu dali své pečeti přivěsiti. Jenž jest psán a dán na den sv. Valentina léta oc 1481.
22.
Král Vladislav potvrzuje postup, kterým Vilém Zub z Landšteina zápisné zboží Skalické
vrátil obnovovanému klášteru Skalickému, nad nímž si vymínil doživotní opravu.
V Praze 1481, 13. Června. — Eopiář Sedlecký v arch. Orl č. 11 fól. 24-25.
My Vladislav z boží milosti král český, markrabie Moravský, Lucemburské
a Slezské kníže a Lužicské markrabie, oznamujem tímto listem všem : Jakož urozený
Zub z Lanšteina, věrný náš milý, kupil jest dva zápisy od slovutného Jana z Voj-
slavic, svědčící na klášter Skalický s dvorem popluž[n]iem tudíž, s lidmi kmetičními
[sic], dědinami, loukami, lesy, s pastvišti i se všemi a všelijakými toho kláštera pří-
slušnostmi, poplatky a požitky; a k tomu ve vsi Nezholcu [Mezholezích ?] bez jedné
dvaceti kop gr. platu ročního; jeden zápis nejjasnějšího krále Jiřího předka našeho
šťastné paměti, a druhý náš, kerýmž jsme toho potvrdili ; jakož pak list dobré vuole
na to udělaný již psanému Vilémovi od jmenovaného Jana ty věci šíře jest ukazoval.
Že pak již psaný Vilém ta oba listy svrchu dotčená i s listem dobré Vůle vrátil jest
nám, toliko pozůstaviv plat ve všech svrchupsaných, to jest v Nezholci a v Manči-
cích, urozenému Mikulášovi z Lanšteina, nejvyššímu písaři desk zemských, věrnému
našemu milému, jakož pak my témuž Mikulášovi a dědicuom jeho na to list náš
52*
♦•I
■ /•■•
:•»!
u
*■
412 C. XIX. Listiny kláSterů Sedleckého a Skalt
a zápis zvláŠtDÍ adélali sme. Že pak jíž psaný Vilém, hnut
péči o to, aby tím lépe Ěest a chvála pánn Bohu všemohť
dála, a kněží téhož kláštera aby zvláště za předky jeho i
jeho i také budoucí jich prosby činili a modlili se: I ]
kněžím téhož kláštera zase napřed kláštera i také dvora
kmetičními, dědinami, lúkami, lesy, pastvišti i se všemi a
příslušnostmi, poplatky a požitky; a prosil jest nás, abych(
lostivé mieti se a to opatřiti, aby více ten klášter i b tím
již psaný Vilém zase postoupil, žádnému zapisován nebyl,
při témž klášteře a při knězích tudíž zůstaveny a zachováš
jíce jeho dobrý ůmysi, a majíce o to péči jakožto král '.
mohli, abychom to jednali, aby čest a chvála pánu Bohu vš
vála, ale raději aby se rozmáhala a šířila; protož s do
jistým vědomím, mocí královskú chceme a to tímto listem
psaný klášter i [s] sbožím svrchu dotčeným, což k němu
pěno jest, námi i také budoucími našimi králi Českými ani
zastavován ani kterak zavazován byl do žádného času, al
témž klášteře a při knězích téhož kláštera zuostali, a to
A jestliže bychom kdy my nebo budoucí naši králové č
klášter s jinými jeho příslušnostmi tak a vedle toho, jal
z nepaměti aneb kterak koli jinak zapsali, zastavili nebo za
a moříme, a chceme, aby to Žádné moci nemělo ani míti m(
listu. Tuto milost další při tom témuž Vilémovi Činíce a dái
i s opatem a kněžími téhož kláštera nynějšími i budoucími
aby tu řád zachován byl. A jestliže by opat aneb který ji
nechtěl, tehdy týž Vilém s raddú opatuov kláštera Sedlecko
moci jiného opata aneb kněze tu dáti. A již tak má vládo
žími až do své živnosti, a nic déle. A po smrti jeho má z(
vládnouti téhož kláštera na nás a budoucí naše, krále česb
toho listu potvrzujem a jej při něm zuostavujera, kderýi
opata a konventu téhož kláštera, aby při témž zuostaven bj
ten list ty věci šíře a světieji v sobě drží a zavírá. Tomi
královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze
léta božího tisícího čtyřstého osmdesátého prvního, královst
Ad relacionem domini J
cancellarii regn
0 rohu 1487. 413
23.
Opat Skalický postupuje městu Kouřimi louky za 9 kop 24 gr. č. úroku na čtyřech poddaných.
B. m, 1487, 15. října. — Výpis pap. arch. Vorlického. Sedleckých č. 119.
My purgmistr a radda města Eonřima známo činíme tímto listem, ta kdež náleží, že
Y knihách našich zápis níže podepsaný heze všeho změnění a zjinačení stojí zapsaný slovo od slova
takto :
Král JMt pán náá nejmilostivější ráčil jest dáti své povolenie knězi opatovi
Jakubovi Skalickému, aby profrajmarčil louky své, zejména proboštskú, kteráž jest
k proboštstvie téhož kláštera Skalického příslušela, a také jiné louky, k kterýmž
právo má, kteréž leží od malého rybníčka, kterýž jest pod Skalku, k městu Kúřimu,
tak jakož jsů sobě již meze okázali, s Kúřimskými. A proti tomu Kúřimští knězi
Jakubovi a tomu záduší a klášteru mají postúpiti plat svůj zejména na těchto lidech :
na Váňovi z Trebovle dvě kopě a osm gr. čes., na Janovi Novákovi odtudž z Tře-
bovle tři kopy a čtyřidceti gr. čes., na Václavovi v Chrášťanech půl kopy a šest
gr. čes., na Kubovi ve Třech Dvořích tři kopy gr. čes., a to s plným panstvím,
kromě Václava z Chrášfan. A již kněz Jakub má jim ty svrchu dotčené louky ve
deky zemské k dědičnému drženie vložiti a jim to zpraviti. A oni Kouřimští také
dotčený plat knězi Jakubovi a tomu klášteru dědicky ve deky zemské vložiti a zpra-
viti mají. A král JMt ani JMti budoucí toho nemají platu od dotčeného kláštera
Skalického věčně žádnému jinému zapsati, dávati ani odtrhovati nižádným obyčejem.
A to jest král JMt za se i budoucí krále kázal ve deky zapsati. Pakli by JMt nebo
JMti budoucí takový plat všecken nebo diel komu zapsali nebo zavázali, aby to za-
psánie žádné moci nemělo, než právem budou moci to Kúřimští zbraňovati a hájiti,
aby takový plat vždy při dotčeném klášteru zůstal. A to jest také znamenitě do-
míněno, aby Kúřimští splav svobodný mohli mieti z toho rybníka, kterýž dělati budu.
A jestliže by se tú vodu s splavu jaká škoda knězi Jakubovi opatu nebo jeho bu-
doucím dala, že oni tu věc napraviti mají. A dále když by spuštění rybníka byla,
mají Kúřimští knězi Jakubovi oppatovi do jeho života při každém spuštění džber
kaprův dávati. A kněz opat nadepsaný listy, kteréž na ty louky mají, nadepsaným
Kúřimským v jich moc položiti. Actum feria 2. post Dionisii anno domini 1487.
A že jest to tak v pravdě, což výše psáno stojí, to přijímáme k své víře a duši. Tento
vejpis vydán jest k žádosti a ku potřebě důstojného a velebného kněze Valentina z Šenbergka opata
klášterův Matky boží Sedlce a Skalice, a velebného kněze Klimenta převora i všeho konventu týchž
klášterův k té při, kterouž mají při slavném soudu království Českého s panem Janem Třidvorským
z Votína a na Třechdvořícb. Tomu na svědomí a pro lepší důvěření k tomuto vejpisu s jistým naším
vědomím pečeť naši městskou dali jsme přitisknouti. Jehož datum v městě nadepsaném Kouřimi
v outerý po památce sv. Lukáše evangelisty páně, léta šestnáctistýho čtvrtýho [19. řiijna 1604], za
úřadu pana Jeremiáše Jihlavského.
Přitištěná peěet papírem přelepená je zachovalá. Dole napsáno : Dáno od vejpisu tohoto 24 gr. ces.
414 C. XIX. Littiny Hááterú Sedleckého a Skcáich
24.
Erál Vladislav kláfitem Sedleckéma dává moc, aby statky jem
ze zápisů.
Na Budíne 1492, 8. srpna. — Orig. perg. arch. Vbrlického. i
My VladislaY z božie milosti Uherský, český, Dalm
markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lui
mujem tiemto listem všem, že nás prosil opat a konvent
naši milí, abychom jim toho pHeti a povoliti ráčtli, aby o
k tomn klášteru přísluĚejí, z zápisoov, v kterýchž zaps
a k témuž klááteru připojiti. Ku kteréžto jich snažné prosba
listem mocně svolajem, kteráž by kolivěk zbožie zapsaná,
příslnSející, mohli vyplatiti a k svému vlastniemu drženie j
zase připojiti, to aby učiniti mohli a moc měli tak po
A když to kolivěk učiní a která taková zápisná zbožie
a k klášteru připojí, tehdy aby je drželi, měli a jich poží
našie í budúcích našich, králuov českých. A my ani bndút
žádný jiný nemáme jich nikdy viece potom od téhož klásti
ani kterak odcizovati obyčejem nižádným po vše časy věČE
my neb budúci naši, králové Čeští, buďto z zapomenatie
na taková zbožie které zápisy komu dali, chcme, aby tak
a pevnosti neměli, než tento list náš aby vždy při své moc
stati mohl bez přerušenie. A protož přikazujem všem p
i budúcím, kteříž by kolivěk které zápisy na zbožie kte]
kláštera odtržená a zapsaná měli a drželi, a od již psanýci
platě těch zboží napomenuti a požádáni byli, ti aby ty sum
jich přijali a jmenovaným opatu a konventu těch sboží s ji
beze všie odpomosti, bu^o za nás nebo potom za našich
kteříž by koli opatové v jmenovaném klášteře byli. Tomi
královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dáo na '.
Vavřincem létha božiebo tisícieho Čtyřstého devadesátého (
Uherského druhého a Českého jedenmezcietmého létha.
[Na ohbu:] Ad relacionem domini Johannis de Ss
Bohemie.
ArchiT Vorlický mi dva pergamenoTé oňgiaHy tito listioj; nt. a
íe jest registra Tina. Pečel při obou origiuilech jeat nraítř porooďkina; [
běloierrené, při Sísle 125 na proniku pergamenoTém. Obojí oríginil má na
184 jest na rnba jeitě pomámka: „Ad inatantiam rererendi domini Clemei
2. — 1493 Lit. H." V obon originilech Jsoa dlr;, ala plamená a alora t jednoi
e let 1492 aS 1498. 415
25.
Sázeni mezafkb mezí Novým Eouřimským mlýnem a majetícem kláfitera Skalického.
S. Jd. 1498, 5. Uětna. — Orig. perg. Č. Musea.
My purgmistr a radda i starší obecni jmeDem také všie obce města Kúfím-
10 známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo Čtúce slyšán
i, že majíce úmysl stavěti mlýn u splavu rybníka našeho Nového pod městem
DH, i k dělání téhož mlýna dali jsme miesto, pokndž jest nám příslušalo v naSiem,
< Klaudovi mlynáři z Hory Kutny. Však pro budůcí paměf i také pro uvarovánie
mnich pQotek a nesnází mezi ctihodným a poctivým knězem Janem opatem
tera Skalického i jeho bodúcímí s jedné, a námi i také naáimi budúcími města
ho 8 strany druhé, z jednostajné vuole a dobrovolně, v tom obojí nehlediece
', což by bylo nebo býti mělo ke škodě které straně, sázeni jsú mezníci od polí
:e opatových, totiž klášterských; a jest jich osm sazeno: první v břehu od pole
cestu, kderážto cesta jest od kláštera Skalice proti splavu ; a k tomu jiní pořád
v břehu od polí nad starú silnicí aŽ do pěti nahoru; a z druhé strany cesty
Skalku jsta dva sazena proti sobě, a od toho dolejšieho u Skalky proti tomu
ř sazen jest podle pole klášterského, tak aby mlynář ten i budůcí vladaři toho
m netáhli sě na viec přes ty mezníky, než pokndž bude jemu námi ukázáno,
tomu on mlynář s svými budúcími, což sě dotýče cest anebolito silnice, kteráž
mezi těmi mezníky, a pokudž ti mezníci káží, i také ta cestu od kláátera Ska-
po ten mezník, bude a budu mieti napravovati a opravovati na svuoj náklad
iní beze všie práce a nákladuov kněze opatových i jiných badůcích opatuov toho
^ra. A ty cesty mají býti svobodné a bez překážky. Pří tom také mlynář
svými budúcími to opatřiti má a mají, aby přes ty mezníky škody sě nedaly od
I i také od potomních jeho buďto na poli, na osení, na obilí dobytkem ini
ní věcmi. Dále což sě dotýče stmhy té, kderáž jest dopuštěna dělati nad starú
lú, po keréž kněz opat vodu vede do svého rybníčka z našeho Malého, kderýž
pod hrází, tu aby měl svobodnu bez překážky. Než což sě trávy dotýče, kteráž
mezí těmi struhami, té aby společně pastvu užívali s mlynářem. A což sě do-
loveni ryb pod splavem v té vodě až do potoku a pod rybníčketn naším Malým
[ lúce kněze opatové až potud, kdež voda padá od splavu a přichází do potoka,
abychme s knězem opatem nynějším i budúcím společně užívali, a mlynář toliko
inici lov, a dále i jinde nic. A při tom takový zpuosob má zachován býti mezi
í: kdyžby kolivěk knězi opatovi kázala potřebnost a Ubilo sě jemu a rozkázal
' poslal, budto čeledína svého anebo kohož by sě jemu zdálo, měj v tom vuoli,
i jemu býti hájeno. Též my takovým spíisobem a obyčejem máme v tom vuoli
i, a nemá nám hájeno býti. Než bez povolenie jeho a rozkázánie i také do-
416 C. XIX. Listiny Umerá Sedleckého a SkcUii
puštěnie kněze opatova i také uašeho aby žádný nelovil a i
jeho nebo naší poddaní z města. Fakliby kněz opat nebo m
koho, abychom sobě dali znáti a sobě dopomocni byli toho,
T tom své Tuole ožívati, toho Žádnému netrpěti, ate samí s
a jiným hájiti. Na svédomie a na potvrzenie Téci sirchupsan
mistr a radda města prve jmenovaného, a my kněz Jan
pečeti naáe dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jeuž jest d
gmunda, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistéh
DtS peíeti nfikdj přÍTéiené pK orígJDále scbái^f. — V archiTě Orli
fol. 26 jest opia nemnoha zeTrobnf, jehož laiitek psin nejspfi r. iBSii, kont
26.
Bratří Hrabaňové z Přerubenic postapujl zápisy na ves Hlfzov í
Hoře v 1300 kopách.
B. tn. 1500, 1. kvitna. — Orig. perg. arch. Vorliciého, ,
My Mikuláš Hrabaně z Přerubenic a na Suchdole, .
z Přerubenic a na Rathboři, bratřie vlastní, vyznáváme tien
všemi, kdež čteu nebo Čtúci slyšán bode, že ty dva listy a i
paměti král Jiří JMt urozenému pánu Janovi Hrabaňovi, d
milému, za věmů službu ráčil dáti, a v nich jemu zapsati, ^
peněz dobrých stříbrných na té vsi Hlízově i na tom dvo
všech příslušnostech, ke vai i k tomu dvoru příslušejících, se
otec náš do živnosti své požíval a po smrti jeho do Živnosl
to splaceno býti nemohlo; v druhém pak listu ráčil připsa
zovu pět set kop gr. peněz dobrých stříbrných, tak aby i
náš, již řečený Hlízuov a dvuor měl a držal s dědici svým
nejsa splacováu do svého života a čtyř synuov jeho podlt
třetí list a zápis nejjasnéjšieho kniežete a pána, pana Y]
a markrabí Moravského pána našeho milostivého, v němž j
slavné paměti krále Jiřieho ráčil potvrditi, a k tomu ještť
službu a dluh, který mu JMt král Jiří zaostal, ráčil za
dobrých stříbrných na svrchupaané vsi Hlízově a na tom dvc
všeho ožíval a do své živnosti otec náš to držal a do dví!
a Jaroslava, totiž našich živností.
Tak a s těmi všemi přímienkami, jakož ti třie n
králuov to v sobě šíře svědčie a plněji a světleji okazují, dali
tohoto našeho listo s plnu a svobodnu a dobru volí dáváme
z roJDU 1500. 417
řovi, suken kráječi, měštěnínu na Horách Kutnách, podle toho moc se vším plným
naším právem v těch listech a zápisích nám kterak koli příšušějícími na svrchu-
psanú ves a dvuor, nic sobě ani svým dědícuom nepozuostavujíce, žádného práva
ani které mocí, ale vedle majestatuov svrchudotčených nadepsanému panu Řehořovi
s plným panstvím postupujíc, držeti, mieti, toho požívati, až do tří let nemáme toho
vyplacovati. A po těch třech letech pořád zběhlých, jestliže bychme nemohli vy-
platiti vlastně k svému držení, to výš nadepsanému panu Eehořovi a dědicuom jeho
pozuostavujem, abychom od žádného jiného k zástavě prvé jmenované vsi summy
nadepsané nevypuojčovali, kterúžto summu tiemto zápisem utvrzenu od něho jsme
vzali. A pan Éehoř vždycky tak držeti, mieti a užívati má, jako svým vlastním
vládnuti, beze všeho našeho, dědicuov a budůcích našich odporu a všelijaké překážky.
A pakli by kto na svrchnpsanú ves a dvuor sáhl kterým koli právem, že
my nadepsaní tiemto listem to slibujem zastati a vypraviti beze vší škody výšpsaného
pana Řehoře i jeho budůcích. A pan Řehoř měj vuoli v těch letech výš nadepsa-
ných nebo potomní v budůcích držeti nebo nechati, nám rok napřed má dáti znáti,
a my jeho summu svrchupsanů hned po roku zběhlém vyplniti a zaplatiti máme.
Než toto jest znamenitě mezi stranami vymieněno, když bychme my Mikuláš a Jaro-
slav od vypsaného pana Řehoře to zboží Hlízuov a dvuor s jeho příslušenstvím zase
mieti chtěli, tehdy my svrchupsanému panu Řehořovi máme, dědicuom neb budúcím
jeho, aneb ktož budu toho zbožie v držení užívati, rok napřed dáti věděti, a v plném
roce dadůce jim jich summu, totiž třinácte set kop gr. peněz dobrých stříbrných,
budu nám dlužni a povinni nadepsánu ves Hlízuov i s dvorem postúpiti, vyberúc
prvé úroky a puožitky toho roku přišlé, a zase nám ty majestáty královské vrátiti
a v naši moc dáti i s dobru volí beze vší odporuosti i zmatku všelijakého.
A ktož by pak tento list měl s páně Řehořovu dobru a svobodnu volí, ten
má a mieti bude plné, celé a dokonalé právo ke všem věcem v něm položeným
a zapsaným, jakožto on sám pan Řehoř. Tomu na svědomie i budůcí paměti pečeti
naše vlastní dali jsme přivěsiti k této dobré voli ; a pro lepší jistotu a širší svědomí
připrosili jsme urozeného pána, pana Michala z Chlumu a z Košmberka, a urozených
pana Jana Žehušického z Nestajova a na Kolmburce, a pana Jana Svadby z Otra-
dovic a na Zbraslaviciech, a pana Heřmana z Hodkova a na Bohdanči, že jsú pečeti
své k žádostem našim přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta ot na-
rození syna božieho tisícieho pětistého, ten pátek den svatého Philippa a Jakuba
apoštoluov božích.
Na proužcích perg. přiTěšeno bylo 6 pe5etí. Pmií a drahá jsou zachovalé, třetí chybí, čtvrtá a šestá
mají okraj otlačený, pátá má vnitřek vyražený.
Archiv český XIV. 53
C. XIX. Liítíny UáŠterA Sedleckého a Sháliekél
Dlnžnf lipis bratří Hr&babů z Přerubeníc Řehořovi z Eatné Hory i
bez úroků dotud, dokud Řehoř drží od jistcfir zápisnou
B. m. 1500, 1. hv&na. — Orig. ptrg. arch, VorUátÉho, Seá
My MiknláS Hrabaně z Fřerubeoic a na Suchdole, ta
odtud z Přerubeníc a na Eadboři, spolnbratřie rlastnie a jistci
dolepsaného, a my Jiřík z Hnstiřan a na MalešoTČ, Jan Sva
Zbraslavicích, Heřman z Hodkova a na BohdanČi, Beneš z S<
rnkojmie jich a za ně, vyznáváme tímto listem obcně [sic] př
nebo čtúci slyšán bude, že jsme dlužni slovatnéma pánu Řehoi
Horách Kutnách měščenínu a dědicuom a budúcím jeho, věřit
a spravedlivého dluhu sto kop a devadesát kop gr. áirokých £
pražs., kterážto summu a jistina gr. máme i dobrá načí vě
vSickai jednostaJQě ruku společná a nerozdíelná, tak aby žádn^
slibu a dluhu jeden od druhých sé nedělil ani zaplacením sví
k otbytí děliti se mohl, dáti týmž věřitel6m našim nebo jec
summu svrchupsanú sto kop a devadesát kop gr. ěes.; kterúžt
pan Řehoř věřitel náá puojčil jest nám bez ároku. a to na tal
Jakož pan Řehoř od svrchupsaných jistcuov pana Mik
Jaroslava od spolubratřie ves HlízoT zastavená a dvuor má
s obú strana zápisem utvrzenu, jakožto v té dobré vuoli to]
jest. A když by koli ves Hlízov svrchupsaní páni Miknláá s <
novaného pana Řehoře vyplatiti chtěli, anebo ten, ktož by prá
výplatě měl, tehdy my svrchupsaní rnkojmie hned bez me£k
psanému věřiteli našemu, dědicuom a budácfm jeho dluh, jistini
a devadesáte kop gr. Čes. splniti a zaplatiti beze všech zamat
beze všeho prodlenie dalšieho i vymlúvánie všelikterakého. E
uřinili . . . [následují obyčejné výminky ležení v Praze nebo i
mflech od Prahy], A ktož koli tento list měl by neb mieti bc
věřitele našeho nebo od dědicuov a budúcích jeho s dobrá
má i mieti bude táž moc i též plné právo ke všem věcem v
psaným, jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrženie toho my
mie svrchupsaní pečeti naše vlastnie jistým naším vědomím
přiznáním dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. J
narozenie syna božieho tisícíeho pětistého, na den svatého Fi
luov božích.
Nft pronicích perg. přivělenD bylo 6 černých peiett ČtTitá scbiti, poi
mi DuBku otlaíenoa, QBtatnf jsoa iftchoviilé.
ň let 1500 a 1501. 419
28.
Král Vladislav vrací klášteru Sedleckému Dvůr Nový a vykazuje ročně 100 kop gr. č. a 20
čberů kaprd z panství Kolínského.
Na Budíne 1501, 31. ledna. — Orig, perg. arch. místodrí. v Praze.
My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král,
markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie oc, ozna-
mujem tiemto listem všem tak nynějším jako budúcím, že prohlédajíce k tomu,
kterak klášter Sedlecký od starodávna za předkuov našich znamenitě byl jest vy-
zdvižen a puožitky a duochody velikými opatřen, tak že nemalý počet sluh božích
tu držán jest, od kterýchžto ustavičné modlitby daly sú se ku pánu Bohu ve dne
i v noci; ale potom za časuov válečných svrchupsaný klášter ohněm a mečem zkažen
jest, a zboží k němu příslušející všecka roztržena jsú, že k němu téměř nic nezuo-
stalo. I chtiece, pokadž nám nynie na tento čas možné jest, tu věc poněkud na-
praviti, aby při tom božím domu opat státi mohl s slušným počtem bratří, a pánu
Bohu aby se čest a chvála dala, ač ne tak zplna, jako prvee, ale pokudž jim naj-
dále možné bude, aby se k tomu skutečně jměli, «by se tu chvála božie rozmnožo-
vala. I vrátili sme jim k jich živnosti a tiemto listem vracujem dvuor, kterýž sluove
Nový, blíž od nadepsaného kláštera, s lukami, s dědinami, s lánem lesu i s tiem
vším, s čímž jest jemu ten dvuor postúpen, nic tu sobě ani budúcím našim králuom
Českým nepozuostavujíc.
Nad to nade všecko dali jsme jim a tiemto listem dáváme témuž opatu
a konventu již psaného kláštera nynějším i budúcím sto kop gr. čes. platu ročního,
a to rozdílně, při každém sv. Jiří padesáte kop gr. čes. a při sv. Havle tolikéž,
totižto padesáte kop gr. čes., přikazujíce hejtmanu nynějšiemu na Kolíně i potomním
hejtmanuom nynějším i budúcím, aby tu summu z důchoduov Kolínských a Hradištských,
totižto sto kop gr. čes., ustavičně na každý rok rozdílně na časy svrchupsané nade-
psanému opatu a konventu i jeho budúcím přede vším a beze všeho zadržovánie
vydával; a to vydávání má tak dlúho trvati, dokudž by o zbožích duchovních v krá-
lovství českém jiný způsob nebyl. Také nadepsanému hejtmanu Kolínskému nynějšiemu
i budúcímu s pilností přikazujíc poroučieme, aby nadepsanému opatovi a konventu
nynějšiemu i budúciemu téhož kláštera vždy na podzim, když rybníky spouštěti bude
pod úřadem svým, vydával dvadceti čberuov ryb kapruov, tak aby tiem lépe mohli
pánu Bohu slúžiti a tiem snažněji se za nás i za naše budúcie krále české modliti.
K těmto ke všem věcem, což se v tomto listu vypisuje, budúcie naše, krále České,
zavazujem, tak aby též byli povinni tomu klášteru a konventu tak a to všecko
činiti, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomí pro budúcí a věčnu paměC pečef naši
královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíne v neděli před hodem
68*
•'•^
■i
420 C. XnC. Listint/ Mášierů Sedleckého a Skat
Hatky božie HromniČné, léta božíeho tisícieho pětistého pr
Uherského jedenáctého a českého třidcátého.
Ad relacioDem magnifící domini, domio
cancellarii supremi regni
Kb rubu : R[egÍBtra]ta. — EráloTski peid tísí na bfiloSerrené '.
lickém T kopúlfi Sedleckém & 11 fol. 134 opis a rok; ok«lo r. 1700 b uidi
de SOO taleiÍB, piacibnB, et Novun ViUam.
29.
Výčet pozemkt dvoru Fředhorského a Eatai
B. m. 1507, 28, eáří. — Eopiář Sedlecký v arch. C
Léta božího tisícího pětistého sedmého, na ten den
kněz Klement, opat kláStera Sedleckého, sám ohledal TSe(
leží nebo přísluší; kterýžto dvůr leže u Hory v Senné al
jdouce k Beianům; kterýžto dvůr Vácslav Předhorský nyi
diny a zahrady, jakožto dále psány stojí.
Item nejprré za Kolovrátky YI kusfiv zahrad, z té
platí o sv. Havle každý rok 1 a '/» kopy gr. a 11 gr.
Item Knlhavý Mathonš za těmi zahrady také di
ohrazena, a s toho platí každý rok o sv. Havle Xn gr.
Item za tú zahradou leží IH kopy záhoníi a H zál
Item z dmhé strany Kolovrátku jest zahrada, a d
zahrady platí každý rok XII gr., a to rozdílně, na kaž
každého sv. Havla YI gr.
Item nad paní Šaffové hutí až k páně Smíškově
honů a X záhonů; ty dědiny drží Jíra z Přítoky, a platí
rozdílně, při sv. Jiří X gr. a při sv. Havle X gr., a
dobré vůle.
Item z druhé strany Přítoky za Babu leží pořád pat
jsú YIIII kop záhonů a XXY záhonů.
Item u mlýna za Baba vedle svrchupsaných bon]
a XVIII záhonů; ty drží Polák z Bílan, a platí z nich 1
každého sv. Jiří X gr. a na sv. Havla X gr., a to také stoj
Item za rybníkem nad studénkou, jako vodu do mi.
a ty drží Šukán z Bílan, a platí každý rok Vi kopy gr.,
XV gr. a na sv. Havla též XV gr. A ten jistý Šukán
a o tom my nic nevíme.
Item palúk pod Babu, a na Babě leží III kopy zál
z ht 1507 a 1510. 421
Item vedle těch dědin na Babě leží II zahradě, a s těch II zahrad drží
I Weyzprot barvíř, a platí z ní každý rok o sv. Havle XX gr. Item druhou za-
hradu vedle Beyzprotové drží Matěj Plesniczer, a platí s ní každý rok o sv.
Havle X gr.
Item za Erby leží I kopa záhonův a V záhonů dědin. Item před vraty nad
zahradu leží IV2 kopy záhonů dědin. Item mezi těch dědin [sic] a zahradu Vácslava
leží zahrádka nebo kus zahrady; tu drží Vácslav Czechu a platí každý rok o sv,
Havle X gr.
Item na Kynií [sic] u štamprochu našeho leží X záhonů oulehlí bez H záhonů.
Item za Kryffem leží III zahrady, a nejprvní [sic] drží pan Matúš, a platí
z toho každý rok o sv. Havle XII gr. Item druhou zahradu drží paní Straková
s Tarmarku a platí s ní každý rok vo sv. Havle XII gr. Item třetí zahradu drží
Jan Cibule krejčí na Tarmarku půl, a s té polovice platí každý rok o sv. Havle
VI gr. Item Matěj Polák, který bydlí před Kolínskou branou, ten drží druhů polo-
vici té třetí zahrady a platí také každý rok o sv. Havle VI gr.
Item Václav Kadeřávek, který bydlí u sv. Bartoloměje, drží nad štanprochem
nebo vedle štanprochu našeho kus zahrady, a s toho platí každý rok o sv. Jiří VI gr.
Item od štanprochu až k samému Kuklíku a pod Kuklíkem leží XI kop zá-
honů a XX záhonů dědin. Item na Starovinicském pod cestu leží VII a Va kop zá-
honů a Xnn záhonů dědin.
Item ni louky, a z těch luk I leží u Labe u Starého Kolína, a druhé II
leží na obci Libenických.
Item dvě zahradě, a přední zahrada s domkem, a ty leží proti svrchu psa-
nému dvoru, kterýžto svrchupsaný Vácslav sám k našemu svrchupsanému dvoru drží.
Kopie psána rukou 17. věku. O něco níže jiným písmem málo mladším stojí psáno: Vdeho 49 kop
52 záhonŮT rolí, 15 zahrad, 3 louky.
30.
Alžběta, dříve manželka Řehořova v Kutné Hoře, postupuje zápisy na Hlízov druhému man-
želovi svému Janu Hrabanovi z Vlkanova.
B. m. 1510, 14. března. — Orig. perg. arch. Vorlichého. Sedleckých 6. 130.
Já Alžběta někdy Řehoře suknakrojiče měštěnína na Horách Euthnách, a nynie
urozeného vládyky Jana Hrabané z Vlkanova také suknakrojiče. Starého Města Praž-
ského měštěnína manželka, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten
nebo čtúce slyšán bude, že ty všecky listy a zápisy na pargaméně dole dotčené,
první dva, kteréž jest slavné paměti král Jiří JMt urozenému pánu Janovi Hraba-
novi z Přerubenic nebožtíkovi ráčil dáti a v nich jemu zapsati za jeho službu věmú
v jednom tři sta kop gr. peněz dobrých střiebrných na vsi Hlízově a na tom dvoře
422 C. XIX. Listin;/ UáiferA Sedleckého a Ska
HlízoTském i na těch ršech příslušnostech ke vsi i k tom
vším panstvím, tak aby týž Jan Hrabané do živnosti své
jeho do živnosti dvů jeho synuov aby to splaceno býti
lista týž král Jiří ráčil jemu Hrabahovi ua témž dvoru a
kop gr. peněz dobrých střiebrných, tak aby nadepsaný Jan
a dvuor jmél a držel s dědici svými a toho všeho požíval,
Života a čtyř synnov jeho podle prvnieho zápisu. List ti
kaiežete a pána, pana Vladislava, krále Českého a markri
mého milostivého, kterýmžto JMt prvních dvú listuov k
ráčí napředpsanému Janovi Hrabanovi potvrditi, a k to
služba jeho a dluh, kterýmž mu byl povinovat král Jiří,
gr. dobiých peněz střiebrných na svrchapsané vsi HlfzoTJ
ském, aby toho vSeho užíval až do své živnosti nadepsal
syBuoT svých, totiž Mikuláše a Jaroslava, též také živnos
všemi přimienkami, jakož ti tři zápisové a listové výš doti
pečetmi visutými to vše plněje a šieře v sobě držie a zai
dobré vuole, jímžto nrozené vládyky Mikuláš Hrabané z
a Jaroslav Hrabané odtudž z Přerubenic a na Rathboří,
nadepsaného nebožtíka Jana Hrabané z Přerubenic, jsúci
v držení a užívání toho dvoru a zbožie Hlízovského i
pisaov na to jim podle jich otce svědčících, dali jsú ty li
Řehořovi saknakroječi s svú dobru volí psanú řádné, tt
jakož týž list dobré vuole to vše šíře v sobě zavierá.
na pargaméně hlavní, kterýžto témuž nebožtíkovi Řehoře
dluha spravedlivého sto kop gr. a devadesáte kop gr. f
střiebrných rázu pražského, v němžto jistci téhož dluhu jsů
slav bratřie Hrabaňové z Přerubenic, a rakojmie za ně jsi
z Hustieřan a na Maleěově, Jan Svatba z Otradovic a i
z Hodkova a na BohdanČi, a Beneš z Solopisk a na Peckách,
i na takový zpuosob plniti se zapsavše, jakož týž list hlavní t<
Kteréžto listy a zápisy všecky i také dobré vaole
psaná Alžbětha ot napřed dotčeného nebožtíka Řehoře sul
mého majíci s jeho dobru volí psanů řádné, dala jsem
a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mů pln
dávám nadepsanému panu Janovi HrabaĎovi z Vlkanova
moc i plné právo jemu při tam dávající, to všecko, načež
dotčení syědčie, jmieti, držeti a toho svobodné požívati, tak
T něm položené napomínati a mocné dobývati, i s tiem
z let 1510 a 1513. 423
výš dotčenými i také s těmi dobrými volemi napřed dotčenými, když a což se jemu
líbí nebo líbiti bude, jakožto s jeho vlastním učiniti, bez každých lidí všelikého
otporu a překážky.
A umřel-li by nadepsaný pan Jan Hrabané manžel muoj najmilejší prvé
nežli já, tehdy po jeho smrti a prvé nic tato dobrá vuole žádné moci jmieti nemá,
a nadepsané listy a majestáty mně podle dobrých volí znění svědčících ot Řehoře
prvnieho manžela mého plným právem zase na mne mají připadnuti, abych já s těmi
majestáty a listy moc a vuoli jměla učiniti, což by mi se zdálo a líbilo, jako s svým
vlastním bez překážky všech lidí.
Na potvrzenie i budúcí paměť toho já nadepsaná Alžbětha pečeť mú vlastní
dala jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prošivši urozeného pána, pana Hroz-
nathy z Vrtba a na Podvini, urozených vládyk, pana Václava z Chvojence miesto
najvyššieho piesaře královstvie Českého, pana Jana Bavorovského z Třebska, úřed-
níka králové u desk zemských, a pana Jana z Pibra, obojích desk zemských i dvor-
ských úředníka, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podlé mne
přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho pěti-
stého desátého, ten čtvrtek po sv. Řehoři papeži.
Přiyěšeno bylo na proužcích perg. 5 pečetí. Pmií a čtvrtá chybí.
31.
Král Vladislav vykoupiv ves Krychnov ze zástavy, dává a vrací ji klášteru Skalickému.
V Budíne 1513, 14. prosince. — Orig. arch. místodrS. v Praise.
My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc král,
markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a markrabie Lužický oc. Ozna-
mujem tiemto listem všem, že jakož jsme ves řečenú Krychnov, kteráž někdy od
kláštera Skalického zastavena a předky našemi odcizena byla, penězi našemi vlast-
ními vyplatiti ráčili; i znamenavše velikú chudobu a nedostatek téhož kláštera,
chtiece, aby se tím lépe opravovati mohl, aby tím snažněji služba boží se rozmáhala,
hnuti jsúc nábožnú a dobru myslí, z svobodné naší vuole, s dobrým rozmyslem naším,
jistým vědomiem, řečenú ves Krychnov s jejím příslušenstviem dáti jsme a navrátiti
témuž klášteru Skalickému ráčili, a tímto listem mocí naší královskú v cechách
dáváme a navracujem, tak aby poctivý opat s konventem svým téhož kláštera
nynější i budúcí té vsi svobodně užívati mohli, jako svého a toho kláštera dědičného
statku, na věčné a budúcí časy; přiříkajíc samy za se, dědice i budúcí krále české
k tomu zavazujíc, že nechcme víc té vsi neb jakých jiných zboží jmenovaného
kláštera zapisovati, zastavovati, sum připisovati ani jakým zpuosobem odcizovati na
krátký ani dlúhý čas. Pakli bychme my neb budúcí králové Ceščí buď z nepaměti
neb skrze nezbednú prosbu těch, jenž by nás v to uvedli, aneb z jakékoli jiné pří-
424 C. XIX. Listiny Mt^erú SedXeekeho a Skc
činy tu Tes aneb co od řečeného kláátera zapsali, odci)3
a summy připsali, chcme, aby to v nic obráceno bylo a žá
na věčné a budúcf Časy. Tomu na svědomí pečef naší král
jsme přivěsiti. Dán na Budíne v středu po svaté Lucie 1<
třinástého, a královstvie našich Uherského čtyrmescítmého
TUÍ peSeC králoTgká. N& ohba není relftce poznám enin&. Na
Vladislav potvrzuje Václavovi Libovskómu z© Svinař nevýp:
Sedlecký si vyplatil ta ves.
Na Budíne 1514, 12. hvétna. — Orig. perg. arcJ:
My Vladislav z božie milosti Uherský, český, I
margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a
mujem tiemto listem vSem: Jakož urozený Yácslav I
milý, má a drží v jistých zápisích ves Hhzov, kteráž k
I prošeni jsme jméoem téhož Vácslava, abychom jemu
ta ves od žádného člověka vyplocována býti nemohla, 1
kláštera. E kteréžto prosbě jsúce nakloněni pro služb]
činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jist;
v Čechách učinili jsme nahořepsanému Vácslavovi, ái
milost a tiemto listem Činieme, aby od nich ta ves Hl
od nás ani budúcích králuov Českých ani od Žádného
byla ani býti mohla nyní i v Čosiech budúciech. ř
Sedleckého nynější neb budůcí toho moc mají a vždy(
Václavovi, dědicuom neb budůcím jeho, eummu zápisnť
mají, tehdy oni přijmůce tu snmmu, povinni budá jim
tak jakž to sami drželi, k jich vlostniemu držení a pc
i s jinými, kteréž by na to měli, navrátiti bez zmatku
bychom my neb badúcf králové Czessczy z omylu neb n
tu výplatu dali, to nemá žádné moci ani pevnosti proti
jmieti. A ktož by tento list s svrchu psaného Yácslava
aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaný
naši královská k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti,
sv. Stanislavu, léta božieho tisícého pětistého čtrnácte
ského čtrmescítmého, a Českého Čtyrycátého třetiebo.
Ad relacionem raagniíici domini B
magistři monetě reg
Poinánika o regÍBtroTÍDÍ schizL Erálovská pečet tísÍ na pn
T &rchÍTé Orlickém t kopiáři Sedleckém i. 11 fol. 18t.
r
s let 1513 ai 1522. 425
33.
Opat Sedlecký Jih povoluje Burianovi z Veltrub, aby ode dvora Předhorského prodal lán
polí Dorotě vdově po Maehovi Šebkovi a, jejím synům za 57 kop gr. č. pod úrok 2 kop po-
vinný klášteru.
B. m. 1520. — Kopiár Sedlecký v arch. Orl. č. 11 fol. 50.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen . . . [formule jak v následujícím
čísle 34]. Jakož pak týž Burian prodal jest Dorotě manželce někdy Macha Šebka
z Přítoky, Janovi, Vítovi a Duchkovi, synuom a sirotkům téhož nebožtíka Macha
Šebka, lán dědiny vomé od téhož dvoru Předhorského, ležící pod úvozem, kterýž
běží od Přítoky k Bílanuom v těch dvojích honech, i s lúkú, a dále vorné dědiny,
jakž toho lánu i s tú lúkú míra padla, a to za padesáte kop a sedm kop gr. ěes. . . .
[se změnou jmen totéž, jako y čísle 34; také roční úrok činí 2 kopy]. A kdož by
koliv tento list jměl a k němu řádně přišel trhem, dáním aneboližto směnou, ten
má a bude jmíti celé a dokonalé právo k nahoře dotčené dědině i ke všemu tomu.
což se svrchu vypisuje, tak jako ona sama Dorota s syny svými nadepsanými. Tomu
YŠemn na svědomí . . . Jenž jest dán léta božího MY^XX.
34.
Opat Sedlecký povoluje Burianovi z Veltrub, aby ode dvoru H^edhorského prodal lán polí
Říhovi koláčníkovi za 75 kop gr. č. pod úrok 2 kop povinný klášteru.
B. !»• 1522, 14. března. — Orig. perg. arch. Vorlického. Sedleckých č. 133.
Ve jméno buoží amen. Aby prodajové, kteří se za těcho nynějších časuo dějí,
skrze nepaměf lidskú v prodlených letech nezhynuli a v zapomenutí nepřišli, i sluší
je opatřiti a vedle řádu a zvyklého obyčeje listy utvrditi a pečetmi upevniti. Protož
my Jiří opat i všecek konvent kláštera Sedlce vyznáváme tiemto listem obecně přede
všemi, před nimiž čten nebo čtúci slyšán bude, že s dobrým rozmyslem a naší plnu
a svobodnu vuolí dopustili jsmy a povolení dali, a tiemto listem mocně dopouštíme
a povolení své dáváme urozenému Burianovi z Veltrub, tak aby mohl tu dědinu naši,
kterúž držel pod úrok a plat k dvoru Předhorskému na Senné ulici k klášteru na-
šemu příslušející, s naším vědomím a povolením z hodných příčin a mnohých prodati
pod úrok a plat, tak jakž sám držel.
Kdež pak týž Burian prodal jest opatrnému Říhovi koláčníkovi od Hory
Euthny, jeho dědicuom a budúcím lán dědiny vomé od téhož dvoru Předhorského,
ležící za Hlouškami od stezky Erunetské až nad cestu Kolínsku, tak jakož toho lánu
míra padla jest, a nic víc Nebo výš dotčený Burian znamenitě vymínil sobě šorpy
a úlehle u Bílé Haldy ležící, i ty, kteréž k Hlouškám leží; též stráni, kteráž leží
mezi cestami Krunetskými v laně již jmenovaném, tak aby Říha svrchupsaný toho
ArdiiT Čedcý XIV. 54
436 C. XIX. IMtmy Uá^ttsrú BedUekého a Skolit
Toratí ani užívati nentohl a nejměl obyčejem nižádným. A t
gr. Čes., témuž BorianoTÍ zaoplna a docela zaplacených, k
nému požírímE pod úrok nfžepsaný, tak že nadepsaný Říh
jmá a povinen bude s toho lánu dědiny platiti nám a konvei
i bndůcím načim, držitelttom kláštera dotčeného, úroka a
groŠuoT čes., a to rozdílně, na každý sv. Jiří jednu kopa
BT. Havel tolikéž. A ten úrok napsaný výše Říha s dědici i
a povinen bude platiti nám a konreoto našemu nadepsaném!
loom po všecka bndůcf léta věčně vedle toho a tak, jakž
držiteluom dědičným a páDuom toho gruntu.
A tu dědinu výšpsanú Říha, dědicové a budťicí j
a budúcích povolením a vědomím prodati, zastaviti, směn
vlastní, pod týž úrok a plat, jakož jest on Říha koupil.
Říha, dědicové a jeho bodůcí, nebude žádného jiného popli
povinnosti činiti, toliko samý úrok platiti. A jestliže by Říl
který úrok nám a konventu našemu zadržiali a jeho buď
Havle nedali nebo našim budúcfm. tehdy my svrchujme
i s budúcími svými od zadržení toho úroka v plném polúle
a budeme se moci v své grunty, to jest v ten lán dědiny
uvázati a jej držeti nebo prodati těm, ktož by nám poplat
bez zadržení. A také častopsaný Říha, dědici a budúcí jeho.
psané, jmají všech berní i vojen prázdni býti, než toliko sán
úrok nám a budúcfm našim ničím více povinni nebudu. A i
od nás častopsaných opata a konventu kláštera nadepsaného
svými konečně a nepohnutě zachován býti, k témuž také bu
a konventu držitele, tímto listem zavazujem.
Tomu všemu na svědomí a zdržení i pamět bud
a konvent pečeti naše dali jsme přivěsiti k tomuto listu dot
zených vládyk, pana Mikuláše z PráchĎan a na Horách S
Kroupy z Chocenic též na Horách Kuthnách, že jsů také
škody na svědomí podle nás přivěsiti k témužto listu. Jei
světem [sic] Řehoři léta od narozenie Krista Ježíše tisícého f
Na pronicích perg. přÍTéšené ítyří pečeti jsoo nchoralé.
35.
Sedlecký opat Jiří Bvoluje k tomu, že Burian z Veltrub ode dr
lán poli Říhovi z Hořan za 76 kop gr. Č. pod úrok 2 ko]
B. m. 1522, 14. hrema. — Kopiář Sedlecký v arch. Oi
Ve jméno boží amen. Aby prodajové . . . [vše jaki
& let 1622 a 1523. 427
Kdež pak týž Burian prodal jest opatrnému Éíhoví z Hořan, jeho dědicům a bu*
doučím, lán dědiny vomé od téhož dvoru Předhorského, ležící pod Euklíkem, od
zahrady vedle cesty Kolínské s jedné a od kříže kamenného dolů strany druhé, tak
jakž toho lánu míra padla jest, a to za sedmdesáte pět kop gr. českých • , . [dále
opět vde srovnává se s číslem předešlým; také úrok 2 kop]. Jenž jest dán v pátek
po sv. Řehoři léta od porodu panenského patnáctistého dvamescétmého.
Na listé 52 následuje opis smlonyy z dne 14. března 1622, kterou jsme otiskli dle originálu y pře-
dešlém čísle 34.
36.
Sedlecký opat Jiří svoluje k tomu, že Burian z Veltrub ode dvora Předhorského odprodal
tři čtvrtí lánu polí Matoušovi z Přítoky za 56 kop 15 gr. Č. pod úrok 90 gr. povinný klášteru.
B, m. 1522, 2. července, — Kopiář SecOechý v arch. Orl. 6. 11 fol. 49.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Aby prodajové . . . [vše jako
v čísle 34 až do slov:] sám držel. Edež pak týž Burian prodal jest opatrnému
Matoušovi z Přítoky, jeho dědicům a budoucím, tři čtvrti lánu dědiny od téhož dvoru
Předhorského, ležící v Erbích na Babě, s kusem louky i s dědinou s druhé strany
louky pod dvojími hony od ouvozu, tak jak míra padla jest, a to za padesát šest
kop a patnádst grošuov vše českých témuž Burianovi zouplna a docela zaplacených
... tak že nadepsaný Matouš, dědici a budoucí jeho, jmá a povinen bude z těch
tří čtvrtí dědiny platiti nám a konventu našemu i budoucím našim, držitelům kláštera
nadepsaného našeho, úroku a platu ročního devadesáte gr. čes., a to rozdílně, na
každý sv. Jiří XLV gr. čes., a na každý sv. Havel tolikéž. A ten úrok nadepsaný . . .
[s výměnou jmen totéž, jako v čís. 34 až do slov:] k tomuto listu dobrovolně.
A pro lepší stvrzení i pevnost pHprosili sme urozených vládyk pana Mikuláše
z PráchĎan a pana Prokopa Kroupy z Chocemic, spoluhomíků na Horách Euttnách,
že sou také pečeti své na svědomí dali přivěsiti k témuž listu, sobě bez škody. Jenž
jest dán léta od narození syna božího tisícího pětistého dvamecítmého ve čtvrtek před
sv. Prokopem.
37.
Řehoř z Hořan slibuje Burianovi z Veltrub spláceti ročně po 7 kopách gr. č. za lán koupený
dle smlouvy tištěné v čísle 35.
B. m. 1528, 15. června. — Kopiář Sedlecký v arch. Orl. č. 11 foi. 63.
Já Řehoř z Hořan, člověk pánův horníkův, známo činím tuto cedulí vyřezanou
obcně přede všemi, před nimiž čtena nebo čtúci slyšána bude: Jakož urozený pan
Burian z Veltrub prodal jest mně, dědicům a budoucím mým, lán dědiny vomé od
dvoru Předhorského, ležící pod Euklíkem, za sedmdesáte pět kop gr. čes., a na tu
dědinu zavdal sem témuž Burianovi XHH kop gr. čes. ; potom po závdavku na maso-
64*
42S C. XIX. Listiny Hášterů Sedleckého i
pust již mionlý dal sem témnž BarianoTi VH kop gr
pořád zběhlý dlužen a povinen budu témnž pana Burí
platiti po VII kopách groších Ěeských až právě do vyplní
pěti kop- gr. tes. Ale že nadepsaný pan Burian všecko jesi
a list dostatečný s visutými pečetmi od poctivého p;
Sedlce i jiných dobrých lidi na svědomí na tu dědini
a budoucím : Pročež já také výĚpsaný Éíha slibuji a
by koliv po mně tu dědinu drželi, plátce býti a kai
po VII kopách gr. Čes. platiti vedle toho a tak, jako
bych já Éíha, dědicové moji anebo ti, kdož by tu děi
neučinili, a kterého roku peněz za tu dědinu na ten
ložili, tehdy nadepsaný pan Burian, jeho dědicové s
spravedlivě v ten lán dědiny svrchupsaný nezaplacený
dáti, směniti bez překážky mé, dědicův a budoncícli
porn všelikého. A já častopsaný l&íha sám od sebe i
slibuji tomu vSemu dosti učiniti a to všecko zdržeti '
cednlemi těmito zavázal, bez přerušení. Na svědotr
učinili sme, kdež nadepsaný pan Burian jmá jednu
Dalo se léta božího tisícího pětistého třimezdscítmého
ňlha koUčnlk slibuje Burianovi z Veltrub spláceti po 7
smlouvy tištěné v čfsle í
B. (B. 1523, 16. iervna. — Ei^iář SeSUcký v c
Já Bíha koláčník od Hor>' Kutny známo činím
přede všemi, kdež Čtena nebo čtoucí slyšána bude
z Veltrub prodal jest mně dědinu, dědicům a budouc
dvoru Fředhorského, ležící za Hlonškami, za sedmd
dědinu zavdal jsem . . . [vše jako v ceduli v přede
mínkami]. Dalo se léta božího tisícího pětistého třimet
39.
Pamět opata Sedleckého o pohnutkách, proč zavřel smloi
které tento mflže odprodati pole ode dvoi
B. m. i d. [okolo 2. íervmce 1523]. — JSJjpiář Sedled
In nomine Domini ameu. My kněz Jiřík ot
kláštera Matky boží v Sedlci k budoucí paměti oznai
jest nám o to péči jmíti, aby všeckny věci škodné
» TohA 1523. 429
a což by ještě k budoucí škodě chýlilo se, mohlo k užitku opatřeno býti. I týž dvůr
Předhorský ležící na Senné ulici před Kouřimskou branou města Hory Kutny vždy
od starodávna k klášteru našemu náležící a povinný, od poplatníkův našich prodá-
vaný k vysoké a znamenité summě od jedněch k druhým na summách prodán
a vznesen, a každý na svém trhu sobě summy přivětšil, jakž to z zápisóv můž se
poznati. I předkové naši na to snad zření nemajíce, že čímž dráž bude prodáván,
jakž to tak se jest i v skutku našlo, větší zamatkové přijdou; jakož pak i stalo se,
že závdavek přijma z téhož dvoru a vobilé prodada nebo výživa, jinému krunt
prodal, a ten potom jinému, a pod tím vždy s ujmou toho kruntu i svrchkóv,
a skrz to mnohé jsou závady vzešly neplacením aurokův a gruntóv. Nejposlíze pak
srozuměli sme slovutnému Burgerovi [čti: Burianovi] z Valtrub, v tom dvoru napřed
řečeném Předhorským na ty časy sedícím, kterak svého vlastního statku do téhož
dvoru drahně vynaložil. A že týž dvůr v velikých a znamenitých škodách i nedo-
statcích jest, totižto že na pólech téhož dvoru se znamenité škody činí skrz pastvy
dobytkóv, braní snopóv tudíž i od lidí přes silnici, protože rozdílně ty pole leží;
i také toho jsme spraveni i sami to při sobě seznali, že skrz to roznášení od
držitelóv toho gruntu s některými horníky bývaly sou nesnáze a puotky, ježto lepší
jest v sousedství jmíti přátelství nežli nevolnost; také že jest oznámil týž Burian,
že toho gruntu dvoru Předhorského tak včele déle držeti — poněvadž jemu ty pří-
činy ku překážce sou, jakž se svrchu píše — nemůže, ini svým statkem zlepšovati,
aby snad chtěje ten dvůr napraviti i vo statek svůj nepřišel ; na to že některé roky
pole blízko hutí pro utrajch málo a téměř nic nerodí, zvlášť že sám Burian držeti
nemoha ini kupce na týž dvůr jmíti jest nemohl, nás jest pobídl vedle listu vejsaď
ního, chceme-li týž dvůr ujíti, na konec tím zavíraje týž Burian Valtrubský, jestliže
by jemu povoleno nebylo, aby některé dědiny odprodal od téhož dvoru, poněvadž
jich zdržeti nemůž ani kupce nemá, a že ani plat nevycházel by: i žádal jest nás,
abychom jemu k takovému odprodání povolení dali. Však což by koli odprodal
z dědin neb tuk od téhož dvoru, vždy na tom na všem panství a vrchnost jmá za-
chována býti, i ta povinnost, jako přísluší na dědičnost, a plat ten netoliko, jakž od
starodávna vycházel a puojde, ale vejš vyjíti bude moci, kterýž by nám zvísti
a ukázati chtěl, jakž se i toho níž dotkne a smlúva zapsána jest. 1 takové všecky
příčiny výš psané rozvažujíce, my kněz Jiřík tehdáž opat se vším konventem naším,
i jiné mnohé potřebné věci, zvlášť že by ten dvůr Předhorský k shynutí a záhubě
tudíž i plat přijíti mohl, a týž Burian ku penězóm svým, což za týž dvůr vydal
i jiní lidé tu na tom, kteříž mají [sic] nemohl, ješto týž Burian poddával se a pod-
dal, ty všecky závady svésti, splatiti a vypraviti; protož rozmyslně a s uvážením
i pilným vyptáním to všecko rozjímajíce, a že všichni držitelé toho gruntu, každý
otejda, víc a více závad zvedá, jakž dotčeno, zapouští, a jinému prodával; že pak
430 C. XIX. lAstinp UášterA Sedleekého a SkaUek
lidský rozom Tolení dobrého Tždycky jmá a od zlého se
a Škodného se vystříhá, poTolili jsme, jsúc k tomu hoduji,
příčinami před dotčenými i jinými vedeni, aby týž Bnrian V
mozna dědiny neb loky od toho dvoru Předhorského s naším ^
zachovalým, osedlým a jistým, s zachováním však panství na
T tomto a k témuž dvoru Předhorskému příslošelo od staro
Buriana, a vrchnosti, kteráž pánu dědičnému vždy k tomu I
náležela ; a takové prodání rozdílně jmá listy napřed a zápise
býti, jakž to všecko níže se podpisuje, pro tu příčinu, aby
a závady z téhož dvoru pořádně placeny byly, a týž dvfir, a
sluší, zamatkuov netrpěl. On pak Bnrian Valtrubský dobrovc
těch ym kop platu ročního, kteréž podle vejsadniho listu
dvůr svědčícího placeny byly, ukázal nám dvanácte kop gr. Č'
smlouva pečetčná mezi týmž Burianem a námi nčinéná pei
psaná všecko to plněji obsahuje a zavírá. Protož toto svrcl
proto a z té příčiny učiněno jest, aby se tomu srozumělo, :
dorozumění a z příčin prvé psaných nic sme jiného ueobi
jměli, než což by lepšímu duochodn toho kláštera bylo i
a vždy aby nic se neodcizovalo, ale k klášteru příslušelo oa ^
cúžkoli příleží a drží se k němu, též a v té povinnosti jet
z starodávna bývalo a v knihách těchto zapsáno, jakož toE
z podepsaných smluv, listův a zápisův.
40.
Smlouva Buriana z Veltrub s opatem Sedleckým o dvůr Předhorský
dědiny ode dvora odprodati pod zvětfiený úrok povini
V Háitíře Seáleckém 1523, 2. Července. — Kopiáf Sedlecký v at
Smlonva o plat z dvora Pfedliorskélio Xn kop gr. čes. ročnfhfl
Léta božího tisícího pčtistého třimezcítmého, ve Čtvrte
Marie Alžběty, stala se jest smlouva dobrovolná a dokonalá
lebným knězem Jiříkem tehdáž opatem, Jiříkem převorem,
Vácslavem kantorem a vším koDventem kláštera Matky boží '
zeným vládykú Burianem Valtrubským z Valtrub s strany á
skrze mnoze [sic] závady na dvoře Předhorským tak řečeném
před Kouřimskou branou města Hory Kutny, jsú přišlé a zv(
žitele, jakž to šíř zapsáno jest kniehami kláštera předjmenoi
některé lány dědiny pod plat jistý k témuž našemu klášteru,
w
» rohu 1523. 431
váním poYÍnDOSti, panství a příslušnosti, jakž to listové tíž plněji svědčí a zavírají
a knihami kláštera téhož slovo od slova níže sou zapsány. Že pak předepsaný Burian,
jakž i předkové jeho, z toho dvoru a což k témuž dvoru Předhorskému drželi, ne-
platil více platu než VIII kop gr. 6. platu ročního, jakož jest na to list výsadní;
i podvolil se jest týž Burian Valtrubský, že pan opat s konventem předřečeného
kláštera povolili jemu některé dědiny pod plat rozprodati, však pod zachováním na
tom vrchnosti a panství, jakž již psáno jest a listové to vysvědčují, již každého roku
nyní i na budoucí časy i držitelově toho dvoru platiti a úročiti, jmenovitě dvanácte
kop gr. č., a platiti ročm'ho platu, a to jmenovitě, a to kto na dědinách, kteréž
s povolením pana opata i všeho konventu prodány sou, jakž již dotčeno jest, platu
vedle listův na to učiněných půl vosmy kopy gr. č. Tu summu pan opat nynější
i budoucí s konventem svým jmají sám na těch osobách a držitelích těch dědin tak
a pod těmi pokutami, jakž listové svědčí, upomínati, dobývati a přijímati, a Burian
Valtrubský s tím ani držitelé toho dvoru Předhorského nic činiti nemají obyčejem
nižádným.
Ale z zahrad, kteréž jsou na dědinách od téhož dvoru Předhorského zdělány
již před lety a pod plat vysazeny, z těch pan Burian jmá úroky, a kdež koli a na
čem náleží koli, mimo dědiny již vymíněné, vyupomínati tak a na ty časy, jakž
a pod který plat vysazen. A pan opat s konventem předepsaného kláštera jmá jemu
Burianovi a jeho potomkóm i povinně bude raden a pomočen býti jakožto pán dě-
dičný, aby ti všickni platové a úrokové na všech příslušnostech téhož dvoru přede-
psaného aby vycházeli a vycházeti skutečně mohli ; tak že z těch úrokův tak od něho
supomenutých bude povinen Burian dávati i držitelé budoucí častopsaného dvoru ze
všech příslušností dvoru půl pátý kopy gr. č., vždy polovici toho při sv. Havle
a druhů polovici při sv. Jiří, krom dědin vymíněných, tak aby vždy každého roku
těch XII kop gr. č., z dědin Vn a Va IP, a s zahrad a s jiných příslušností k tomu
dvoru půl pátý kopy gr. vše českých, vycházelo bez umenšení a jistě. Jestliže by
pak kteréhož koli úroku v polouletí, to 'jest při sv. Havle neb při sv. Jiří, nedal
a neplatil neb zanedbal dáti předepsaný Burian neb potomci, držitelé téhož dvoru,
tehdy pan opat nynější i budoucí a veškeren konvent jeho budou mocr se a bude
[sic] uvázati v dvůr ten častopsaný, a ve všecky příslušnosti k témuž dvoru náležící
bez umenšení a odporu všelikého jeho Buriana Yaltrubského, potomkuov, téhož dvoru
držitelóv i každého člověka, a tak dlouho držeti, užívati jako pán dědičný, dokudž
by úrok zúplna dán a zaplacen nebyl, což koli ho zadržáno bylo by.
Při tomto sjednání toto jest znamenitě vymieněno, že již od toho času, jestliže
by kdy ještě co Burian Valtrubský neb potomci chtěli odprodávati od téhož dvoru
komuž koli pod plat neb jakž koli, že toho bez vědomí a povolení pana opata ny-
nějšího i budoucího a konventu činiti nemá, ani odcizovati ani odprodávati ani smě-
432 C. XIX. Uítiny UéMerA SedUckého a Skfdiekéhí
ůovati. Pakli by po tom a přes tuto smlouTn co odprodal a od
aby žádDé moci nejmělo obyčejem ini právem Dižádojm.
Item což se štamprochu před Horů EatDOu dotýče, kdť
n Ptáka, takto jest o tom zřetedlná a jmenovitá vejmioka : Foně
vaJBadních na ten dvfir Předhorský od starodávna učiněných se
slovy vymieňuje, že práva žádného ani přístupu nejmají míti i
toho gnmtu Předborského, kterýž příležel a příleží v rolech d
že jmá pan opat a konventem kláštera předepsaného nynější i
vší vfile své a tak, jakž ten list sám v sobě všecko zůplna ot
a vejmínky tak, jako by to slovo od slova v této smlouvě pólo
Dalo se v klášteře sašem léta a dne, jakž se svrchu píše.
smlúvě píše, na zdržení a svědomí pečeti naše přivěsili sme k
a dobrovolně, a pro lepší jistotu prosili sme společné nrozenýc
kopa Kroupy z Ghocemic, pana Mikuláše z Práchhan, že jsou p{
k této smlúvě přitiskli, sobě však bez škody i erhuom svým.
41.
Ma^áS z Přítoky slibuje, že BarianoTí z Yeltrnb bude spláceti po !
čtvrti lánu, koupené dle smlouvy tifiténé v čísle ;
B. m. 1523, 16. prosince. — Eopiář Sedlecký v arch. Orl. I
Já Ma^áš z Přítoky známo činím tuto cedulí vyřezanou
kdež čtena nebo čtúci slyšána bude: Jakož urozený pan Bui
jest mně, dědicům a budoucím mým, tři čtvrti lánu dědiny od
ležící v Erbích na Babě, a to za padesát šest kop a patnáci
dědina zavdal jsem témuž panu Burianovi půl jedemnecítmy k
závdavku na masopust již minulý dal sem témuž panu Buriano^
gr. vše Čes. A tak na každý masopust . . . [jako v čísle 3'i
každý masopust je 5 kop 15 gr.]. Dalo se léta božího tisícíb
mého, ten úterý po sv. Lucii.
42.
Opat Sedlecký prodává mínclři Václavu Vočkovi ostatek didin dvoi
úrok jedné kopy.
B. m. 1529, 16. hvétna. — Kopiář Sedlecký v arch. Orl. S.
Václav Voéko.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Poněvadž
krátké, tehda pamět lidská ovšem kratší jest; neb které se
r
ís let 1523 a 1529. 433
a dějí, s počasem se dokonají a míjejí. Ale to což má věčně a budoucně pevno
a jisto zůstati, potřebí jest, aby to písmem a svědky potvrzeno a pečetmi potvrzeno
bylo. Protož my Jiří opat i všecek konvent kláštera Matky boží Sedlce vyznáváme
tímto listem naším obecně a zjevně přede všemi, jimž Čten nebo čtúci slyšán bude,
že s dobrým rozmyslem naším a plnu svobodnu dobrou vůlí naší prodali sme a tímto
listem mocně prodáváme slovutnéma Václavovi Vočkovi, mincíři na Horách Kutnách,
jeho dědicům a budoucím, ostatek ten všicken dědiny naší od dvora Předhorského
našeho na Senné ulici, kteráž po měrách zůstala, ležící okolo trub s obů stran, tak
a pokudž mezníky mezi měřenu dědinu v sobě ukazují, za summu peněz jistou a za-
placenou k budoucímu držení a mocnému požívání pod úrok níže psaný, tak že již
psaný Václav Vočko, dědici a budoucí jeho, má a povinen bude s té vší dědiny
svrchupsané platiti nám a konventu našemu i budoucím našim téhož kláštera drži-
telům úroka a platu ročního jednu kopu gr. čes. dobrých stříbrných rázu pražského,
a to rozdílně, na každý sv. Jiří půl kopy gr. čes. a na každý sv. Havel tolikéž.
A ten úrok nadepsaný Václav s dědici a budoucími svými dlužen a povinen bude
platiti nám a konventu našemu i budoucím našim držitelům po všeckna budoucí
léta věčně vedle toho a tak, jakož se svrchu píše jakožto držitelům, dědicům
a pánům gruntu toho. A tu dědinu výšpsanú Václav Vočko, dědici a budoucí jeho,
bude moci s naším a budoucích našich vědomím a povolením prodati, zastaviti, smě-
niti a učiniti jako [s] svú vlastní, pod týž úrok a plat, jakož jest on Vácslav koupil.
A s té dědiny výš psané Vácslav, jeho dědicové a budoucí, nebude žádného jiného
poplatku dávati ani žádných povinností činiti, toliko samý úrok platiti. A jestliže by
Vácslav, dědici a jeho budoucí, který úrok nám a konventu našemu zadržali a jeho
buď při sv. Jiří aneb při sv. Havle nedali neb našim budoucím, tehdy my svrchu-
jmenovaný opat a konvent s budoucími svými od zadržení toho úroka vyplnění
[v] polouletí pořád zběhlém máme a budeme se moci v své grunty, to jest v tu dědinu
svrchupsanú, spravedlivě uvázati, ji držeti nebo prodati těm, kdož by nám poplatek
náš platili a zastávali bez zadržení. A také častopsaný Vácslav, dědici a jeho
budoucí, držitelé té dědiny výš psané, mají všech berní i vojen prázdni býti, toliko
sám úrok platiti, a přes ten úrok nám a budoucím našim ničímž více povinni ne-
budou. A že při tom při všem má od nás často psaných opata a konventu kláštera
nadepsaného Vácslav s dědici a budoucími svými konečně a nepohnutě zachován
býti, k témuž také budoucé naše téhož kláštera a konventu držitele tímto listem
zavazujeme. Tomu všemu na svědomí a zdržení i paměf budoucí my nadepsaný opat
a konvent pečeti své vlastní dali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest
dán léta páně tisícího pětistého dvacátého devátého, v sobotu na den sv. Žofie panny.
Archiv Český XIV.
55
434 C. XJX. Lietiny mšUHt Se^ecJcéhc a Skalické
43.
Sedlecký opat Jiří FavloTÍ PÍttIotÍ prodává kus pole ode dvora '.
15 gr. č.
B. m. 1529, 15. května. — Eopiář Sedlecký v arch. Orl.
Pavel Piwrle.
Ve jméno svaté a nerozdílné trojice amen. Poněvadž
42]. My Jiří opat i všecek konvent kláětera Matky boží v
opatrnému Pavlovi Pivrlovi z Bílan kus dědiny naší od dvoř
na Senné ulici, ležící nad cestami Bílanskou a Přítockou, za í
tak že nadepsaný Pavel Pivrle . . . povinen bude s té kus děi
. . . úroka a platu ročního patnáct gr. čes. ... na každý sv.
a na každý sv. Havel tolikéž . . . Jenž jest dán léta od nai
čího pétistého dvacátého devátého v sobotu na den sv. Žolie
44.
Václav Vofiko b povolením opata Sedleckého prodal Janovi tobo
dle Uštu tištěného pod Číelem 42.
B. m. 1531, 3. Ěervna. — Kopiář Sedlecký v arch. Orl.
Léta páně tisícího pětistého třidcátého prvního, v sob<
Trojice svaté, piin Vácslav Vočko s Janem toholářem od H
stojíce před důstojným knězem Jiříkem panem opatem Idáéi
přiznali se dobrovolně, že týž pan Vácslav Vočko prodal déé
Janovi toboláři, a to s povolením JMti pana opata nadepsanél
jak sám držel a užíval, za jistu summu témuž panu Vácsla'
kteroužto dědinu týž pan Vácslav odevzdal témuž Janovi t
na té dědině, ani dědicům a budoucím svým kterým, právj
kání věčně. A na to týž Jan tobolář list má dostatečný pi
a konventu tak a v ta slova, jakž svrchu panu Vácslavovi
léta a dne svrchupsaného.
45.
Král Ferdinand I. potvrzuje privilegia kltótera Sei
Na hradě Prašském 1534, 10. srpna. — Kopiář Sedlecký v are
My Ferdinand z boží milosti Ěímský král, po všecky
a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský ac král, infant v
kouské, margkrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže
oznamujem tímto listem všem, že jsou předstoupili před ose
r
z foř 1529 aS 1541. 435
lebný a poctivý kněz Jiřík opat i konvent kláštera Sedleckého, nábožní věrní naši
milí, a ukázali jsou nám privilegia svá neboližto svobody, kteréž na ten klášter od
předkův našich, císařův a králův Českých, sobě dané i potvrzené mají, prosíce nás
snažnými a pokornými prozbami, abychom jim je obnoviti a potvrditi ráčili. E kte-
réžto prozbě jejich snažné, ctnému a šlechetnému zachování, kterýž při službách
božích ustavičně zachovávají, nakloněni jsouce a vidouce také jich listy, privilegia
celé a neporušené; protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí krá-
lovskou v Čechách, všecky a všeljaké privilegia i svobody, kteréž koli na ten klášter,
počnouc od císaře Karla čtvrtého, krále Václava, krále Albrechta, císaře Zikmunda
a krále Vladislava slavných pamětí, dané i potvrzené mají, milostivě jsme schváliti,
obnoviti a potvrditi ráčili, a tímto listem ve všem jich znění, položení, v punktích,
klausulích a artikulích, tak jako by tuto v tento list náš slovo od slova vepsané
byly, schvalujem, obnovujem a potvrzujem. Chtíce tomu konečně, aby při tom od
každého člověka jměni, držáni a neporušitedlně zachováni byli, bez naší a budoucích
našich králův Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky a odpomosti. Protož
přikazujem všem poddaným našim ze všech stavů království Českého nynějším i bu-
doucím, věrným našim milým, abyste svrchupsané opata a konvent při tomto schvá-
lení, obnovení a potvrzení našem jměli, drželi, a nyní i v časích budoucích nepo-
rušitedlně pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské zachovali. Tomu na
svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě
Pražském v pondělí den sv. Vavřince, léta božího 1534, a království našich Řím-
ského 4. a jiných 8.
Ferdinand.
Johannes Pflug de Rabenstein, summus regni Bohemie cancellarius.
Jiří Žabka.
46.
Pole ode dvora Předhorského po Říhovi koláčníkovi koupil Matěj koláčník, a od něho dále
Václav Pékník.
B. m. 1541—1549. — Kopiář Sedlecký v arch. Orl. 6, 11 fól. v. 52.
Léta oc 1541 v pondělí před Středopostí [21. března], s povolením veleb-
ného kněze Jiřího pana opata i všeho konventu kláštera Matky boží Sedlce, koupil
jest Matěj koláčník od Hory Kutny lán dědiny vomé od dvoru Předhorského, kteráž
leží od cesty Krumecské [t. j. ke Gruntě jdoucí] až na cestu Kolínskou, kterůž
někdy držal urozený Burian z Veltrub, a potom prodal Říhovi koláčníkovi oc, [viz
čísla 34, 38], od dědicův téhož Říhy koláčníka, Vaňka, Jana, Jiříka Říhy, za sto
a dvaceti kop gr. čes. k jmění a držení, užívání svému, manželce Lidmile i dědicům
a budoucím svým; zavdal patnácte kop gr., a platiti má po desíti kopách gr. čes-
66*
C. XIX. Listmy UáUeríi Sedleckého a Skalú
lnění té sammy. A ty peníze všecky mají si
anem opatem t Sedlci podle smlouvy a
téhož kláštera Sedlce.
i 1541 T ponděU před Středopostf Hat^' kol&čnlk
i Vácslav, Jan sirotci Aíhy koláčníba.
QŽ jeet učteno, že Václav Pěkný Matkoví položil ti
přiznal je k tomu, £e jest je od nSho přijal o Stf<
stojí. A to Yáclaí Pěknik [bíc] podle přisadkn í
8v. Vavřinci léta oc XLVI položil X kop gr. Vaiil
i XLVni VácsUv PĚkník položil podle trhn dvoje ]
iUch, a ty pHjal k sobě Vaněk syn nebožtíka ňihy
1 oc 19 v aobotn po narozeni Krista p&na přizná
pana V&cslava PSknlka dvoje peníze XX kop gr., a
jeho pana V&cslava Pěknlka z té dédiny kviti^je (
T^jfc na časy bndonci a věčné. A při tom časn LI
véd na ty peníze, ozn&mila, že od tý přfpovédi pon
B. XIV.
ARTIKULE CECHŮ PRAŽSKÝCH
Z 15. století.
K vydání připravil V. V. Tomek.
jistiny tyto jsou vesměs, mimo jednu, vybrány z městských knih, chovaných dílem
v archivu hlavního města Prahy, dílem při úřadě desk zemských, totiž
1. z knihy Starého města Pražského, nadepsané Liber tertius veteris orbis Pragensis,
quo complectuntur variorum casuum effectus, a jdoucí od roku 1417 do roku 1482;
2. z pamětní knihy Novoměstské (Liber memorialis) od roku 1440 do r. 1446;
3. z druhé pamětní knihy téhož města od roku 1446 do r. 1455;
4. z další pamětní knihy téhož města od roku 1463—1471;
5. z nejstarší knihy privilegií Staroměstských (liber vetustissimus oc).
Z knihy uvedené pod číslem 1. jsou totiž listiny zde znamenané Čísly 1, 2, 3, 5,
6, 10, 12;
z knihy pod číslem 2: 7, 8, 9, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 22, 28, 29, 30, 33, 38, 39, 42;
z knihy pod číslem 3: 4, 18, 20, 21, 23, 24, 25, 26, 27;
z knihy pod číslem 4: 34, 35, 36, 37;
z knihy pod číslem 5: 31, 32, 41, 43.
Toliko listina pod číslem 40 pochází z archivu c. k. místodržitelstva v Praze.
Listina pod číslem 6 nachází se mimo knihu pod číslem 1, také v knize pod číslem 2,
kdež toliko jména konšelů v úvodě položena jsou v jiném pořádku, napřed totiž místo purk-
mistra Staroměstského purkmistr Novoměstský Pavel Dětřichovic, poněvadž ve stejném znění
byla vydána od konšelů obou měst. — Podobně listina pod číslem 12 nachází se mimo Novo-
městskou pamětní knihu od roku 1446 také v Staroměstské knize s názvem Liber miscel-
laneus folio 219.
438 B. XIV. Artikule ceChŮ PraĚsh^ch
1.
RozezDánl konSelá Starého města Pražského mezi se
i425, 28. srpna.
1425. Najprvé že sedláři a uzdáH mají prodával
kromě tašek pruských, neb jsá sobě to uzdáři poostavUi.
Item, Že uzdáři mají prodávati popruhy tkané i řen
item, také uzdáři mají k fiaškám řemenie dělati.
Item, uzdáři mají prodávati nahedrnie i šle, holstry,
i krasy;
také mají dělati uzdáři nahedniie k sumniemu sedlu i pn
item, sedláři nemají czrmem [sic], střmenišf ani pn
kto chtěl mieti dek na sedlo, tehdy muož šíti zeleným i tt
item, uzdáři mají prodávati tlumočoie pasy;
item, sedláři nemají prodávati střmenišf pobíjených ;
item, uzdáři i sedláři mají ze spolka prodávati podu
pod tlumok, než uzdáři sami ohlavy.
Také sedláři nemají krájeti řemenie střelcovébo ani
Actum anno ac XXV feria IV. post Bartholomaei a
2.
Svolení nožlřft učiněné před konšely Starého
(Í427,)
Toto svolenie uěinili jsů nožieři před pány konšely
Najprvé slib, kterýž jsú uíinili kněze milosti a pí
tomu dosti učiniti.
It. tělo božie a krev boží aby všichni přijímali, oaj:
It. pacholci neženatí aby měli dvě neděli Ihótu
a když mu sě líbí, aby trval do puol léta.
It. podmistřie má [sic] Ihótu do sv. Václava, aby d
It. o Šlaiféřích, aby pacholky měli též do puol léta.
It ocel garbovauú aby vespolek kupovali.
3.
Rozeznání konšel& Staroméstských v různici mezi U
1429, 9. července.
V té při a róznici, kteráž jesti byla mezi tanléři
nožieři s strany druhé o některaké nožnice reychované,
z let 1425 ai 1441, 439
svrchupsaní nožieři na již jmenované tanléře; i páni purgmístr a konšelé veli-
kého města Pražského slyševše žaloby i odpory obd stran svrchnpsanú, i vyřkli jsů
mezi týmaž stranoma osobně v plné radě stojíciema ortelním vypověděním takové:
aby nadepsaní tanléři dělali nožnice takové, tak jakož jsú od staradávna dělali, při
témž starém dělání nožnic je zuostavujíce. Actum pleno in consilio sabbato ante
festům S. Margarethe anno oc XXIX tempore magistři civium Sdenconis candelatoris.
4.
Rozeznání konšelů Novoměstských v rozepři mezi střelci a Maříkem tandléřem.
1436, 6. mři.
E žádosti a ku prosbě mistruov střelcuov zápis vespod psaný vepsán jest
z rozkázánie pana Daniele purgmistra i všech konšeluov v tyto kniehy pro tu pří-
činu, aby pamět jeho mocí zápisu tohoto věčná byla i moc bez přerušenie trvajície
[Vepsáno totiž roku 1450].
Jakož jest pře a ruoznice byla mezi mistry řemeslníky řemesla střelcovského
s jedné a mezi Maříkem tandléřem s strany druhé o samostřely nové a podělávané,
kterýchž jsů sě tandléři jeli prodávati: tu my purgmistr a konšelé velikého města
Pražského, slyševše žaloby i odpory mezi nimi s uobů stranu vzniklé, i také práva
střelce vská spatřivše a jich pilně a dobře pováživše, i přikázali jsme a mocí tohoto
zápisu ortelem naším vyřiekajíc nalézáme a přikazujeme, aby tandléři nových ani
podělávaných samostřelóv na tarmarce ani v sklepiech neboli po hospodách nepro-
dávali, než v jarmark tu mohu a mají tandléři pod věžemi střelcovskými samostřely
prodávati vedle obyčeje starodávného. Actum pleno in consilio anno dom. MCCCCXXXV
f. II ante nativitatem beatae Mariae virg. glor. praesentibus Johanne a Cantharis
protunc magistro civ., Johanne Welwar, Barthossio pannifice, Michaele aurifabro, Petro
a pomis paradisi, Jakssone camif. et ceteris consulibus.
5.
Rozeznání konšelů Staroměstských mezi zámečníky a ostrožníky.
1441, 7. ledna.
Když se jest stala nesnáz a ruoznice mezi mistry řemesla zámečničieho
a ostrožničieho, což k tomu příslušie, a to proto, kterak někteří z jich řemesla po-
sadili jsú se za mistry, neokázavše ruky své před svými staršími, umějí-li to řemeslo
pravě a řádně dělati. A o to jsú byli všichni mistři svrchupsaného řemesla přišli
před pány purgmistra a konšely Starého města Pražského do plné raddy a to na
Jich Milost vznesli. A tak páni přeslyševše jich úmysl i položili jsů jim rok dobro-
tivý, aby se o to smluvili přátelsky; kteřížto všichni mistři svrchupsaného řemesla
440 B. XIV. ArtHwle cechů Pražských
učinili sií vespolek takovúto přátelská úmluvu mezi sebú.
mistry v jich řemesle byli posadili, neučinivše toho, což \
aby to již pominulo, než znova jestliže by kto chtěl sě zi
řemesle, aby ruku svú okázal před svými staršími, umie-li i
dělati, ježto by toho ti staršf na to usazení pochválili; a t
mají v svém listu hlavniem na to usazenu, jestliže by kt4
a jim se zprotivil neb jich poslušen nechtěl býti. A k této
oého města svú pluú vuoli jsú dali a k jich žádosti a prosí
knihy vložiti a zapsati. Actum sabbato post Epiphaniom domini
6.
V^rok konSelů všech tři měst Pražských v rftznici mezi Sevei n(
1441, 12. července.
My Pesík z Kunwaldu jinak od Střiebrné Hvězdy,
Pražského, Pavel Dětřichovic a Martin Slivka, purgmistH
Pražských, Sigmund Cháně, Matema z Dlúhé tí'iedy, Mařík
zeť Henzlóv, Mikuláš od Červeného Jelena, Matěj porybný,
Václav Piknosek, Jan Wolf, Duchek kramář, Jan Šitka, Oi
kovic, Kliment Holyan, Mařík Eathauzský, Henzl řezník, Ond
z Hrobky, Jan Otlíkóv, Jakub Hennanec, Matěj Zigiec, Jan
Sigmund i jiní konšelé Starého, Nového i Menšieho měst Pi
boto vyznáváme, že když sů sě dály nesnáze a ruoznice rať
tří měst uaĚich Pražských s jedné, a mezi ěevci veteění
Pražských s strany druhé, o dielo jich řemesla. Že jsú si
kterak by jedno řemeslo druhému bylo k útisku a ku přek
a pilné s nobú stranu, abychom z úřadu našeho v tom je o
vedle jich práv s uobů stranu od našich předkuov jim vy
meslnom a zřízenému obecnému dobrému měst našich užiti
mistři a konšelé svrchu psaní jsúce spolu z milosti daru boí
stajné, v lásce i svornosti, chtíce tě obě řemesle jakožto i
jednotě a svornosti a lásce uvésti a jim práce a nákladui
umenšiti, slyševěe jich žaloby i odpory i také práva svrchup!
jsme jim z plné raddy našie jeduosvomě múdré a opatrné
štiky, Martina Rodiče, Valentina Kábu, Mikuláše Rokycai
z Podolšan a Ondráčka z Újezda, spolupřísežné naše, davše ,
a vypoviedáme:
Najprvé aby je vyslyšali . . a na nás . . vznesli . .
pisu vyřiekáme : Najprvé aby novinníci vetchých holení, škoi
wr^-
'z roku 1441. 441
a pochozené obuvi na prodaj nedělali kromě toho, jakož bylo z starodávna. Proti
tomu vetešníci také nemají nové obuvi na prodaj dělati ani jie prodávati; pakli by
vetešníci novů obuv prodávali, tu jim novinníci mohu pobrati vedle svých práv.
Také vetešníci nové nártie a podešvy nové k starým ochozeným holenóm budu moci
přišívati a dvoje škorně dobře ochozené do krámu na prodaj každý trh vykládati,
jakož jich práva svědčie, ale červených ani bielých šáróv k vetché obuvi nemají okládati.
Dále z moci úřadu našeho přísně přikazujem a chcem tomu, jakož jsú sě tě
řemesle obě těchto let po smrti slavné paměti krále Václava i za šlechetné paměti
krále Zigmunda i krále Albrechta i potom až dosavad strpievali a shovievali,
aby ještě sě shověli a strpěli pro dobré obecné všech tří měst našich bez práv
svých pohoršenie, doněvadž by od nás neb od budúcích konšelóv potomních našich
jim lepších a užitečnějších artikulóv a městóm i obcem našim požiteěnějších ne-
bylo nalezeno; nebo některé cesty před sebú máme, když, dá-li pán Buoh, pán
a král v zemi bude, aby oboje řemeslo bylo tak opatřeno, ježto by jedno druhému
nebylo k útisku, než aby se mohli s uobú stranu množiti a tiem lépe obchoditi
k jich požitku hojnějšiemu i v svých svobodách a práviech tiem bezpečněji odpočí-
vati v čas budůcí. Pakli by které řemeslo proti druhému nebo která osoba jedna
neb viec jich proti druhému řemeslu neb jiným osobám z toho řemesla proti to-
muto našemu nálezu a vyřčení kterak aneb v čem přestoupili neb přestoupie, takový
neb takoví mají trestáni býti pokutu, kteráž se nám neb budúcím našim náměstkuom
bude zdáti a viděti za podobné.
Toto naše společné vyřčenie obě řemesle vděčně přijaly, a slíbily je v celosti
a úplně zachovati bez přerušenie všelikterakého. Jenž se stalo v plné radě našie
jednostajně a nerozdielně v Starém městě Pražském v rathúze u veliké světnici,
kdežto páni konšelé obecně v radě sedají, v středu ten den před hodem svaté panny
Margarethy léta narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého [sic] prvého.
7.
Konšelé Novoměstští stvrzují úmluvu mezi kabátníky a vetešníky.
1441, 7. listopadu.
Když byla pře a nesnáze mezi kabátníky, kteříž nové kabáty dělají, s jedné
a mezi vetešníky, jenž vetché kabáty dělají, s druhé strany, tak že sě vetešníci ne-
chtěli cechu držeti, tehda obojí uzmuli jsú mezi sebú úmluvu přátelskú poctivů
vespodpsanú, a tu jsú v plné radě ohlásili, aby se obci v tom řemesle spravedlivost
dala, a oboji řemeslníci svrchupsaní aby se tiem lépe, dělajíce to řemeslo sprave-
dlivě, živiti mohli: aby vetešníci kabátuov nových pokinových, barchanových ani
z nových kozí nedělali, kromě cvilinka a vetché kabáty, a to věrně. Pakli by veteš-
Archiv ČeAý XIV. 56
442 B. XIV. ÁrtihOe ceehů FYc^ských
Qíci T tom jinak ehledáni byli, tehda to dielo Dové budu
mistři nových kabátuov. Cechu také novinniknor vetešníci
ut supra (feria III. in crastrino S. Leonardi).
Konšelé Novoměstští etvrzojí svolení olej
1443, 5. ledna.
Všickni olejníci měštěné zdejšieho Nového města Prs
před pány do rady, učinili jaú mezi sebů svolenie takov
aby žádný z nich obilé, kteréž k jich řemeslu příslnšie,
než na trhu svobodném u káply těla božiebo, jakož jest
dávna; také hrách, jáhly, krůpy i jiné vařenie tu má býti
a clo nescházelo. Také hosté nemají toho obilé a vařenii
domácí nakúpie, a když bude vích svržen. Pakliby kto
přestópil a byl o to přísežným na to ustanoveným usvědčen
jemu páni konšelé, kteříž v ty Časy budu, uložie a rozkáží.
Epiphanie anno et praesentibus quibus supra.
KoQĚelé Novoměstští potvrzuji artikule cechu \
1444, 18. března.
My Pavel Dětřichovic purkmistr, Valentin Kába,
Holian, Mařík Rathouzský, Mikuláš Rokycanský zlatník,
střihačovic, Jíra Frantovic, Jan Šitka a Vácslav z Hrobk]
Pražského, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi,
slyšeti budu, že předstúpivše před nás do rady opatrní m
ského bílého i režného chleba, hospodáři, podruzi i tal
i spoluobyvatelé naši, prosili jsú nás a žádali snažně a j
a nálezaov dolepsaných, o kteréž jsů se jednostajně se vši
potvrdili pro dobré obecné a užitečné vší obce našeho měs
mesla, kterýž řád takměř všecka jiná řemesla mezi sebá
jich prosbu a žádost podobná a rozumná vznesli jsme i
a potom na obec veliká našeho města, a to jich svolenie
zvláště a potom i velikú a vší obcí pilně uváživše, Že se
obecním i všie obci zdálo a viďalo obecnému dobrému
pekařskému prospěšné a řádné, aby se tiem lépe a hojněji
mnohých let pohřiechu trvajícími ochuzené a umenšené i
z let 1443 a 1444. 443
mohlo, těchto artikuluov a svolení jich dole psaných z plné vuole staršie i veliké
vší obce potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem. jim plnu moc dávajíce, přísně
přikazujíce a ovšem tomu chtiece, aby ode všech, jichž se dotyce, v skutku byly
zachovány pod pokutami starodávnými i také dole psanými.
Z nichžto první artikul jest: 1. tento, aby svuoj cech nebo tovaryšstvo
měli jako jiná řemesla a své staršie, a ti staršie aby sobě s panskú vuolí a radů
z svého řemesla volili a vybrali, hospodáře usedlé a zachovalé, kteHžto od pánuov
přísahu v radě vezmúce, mají obyčejem starších hospodáře, podruhy, tovaryše, pa-
cholky, dievky i všecko to řemeslo spravovati, a ruoznice, sváry, zmatky, neřády
i nesnáze ukrocovati a v řád i pokoj a svornost napravovati spravedlivě a řádem
jako slušie. Seč by sami nemohli býti, to mají na pány konšely znésti, neboli na
rychtáře. A ti starší v tom úřadě nemají býti déle než do roka, leč by je přitom
páni zuostaviti chtěli déle, a po nich ihned jiní starší mají býti usazeni obyčejem
svrchupsaným.
Druhý artikul jest tento: Ktožby kolivěk chtěl se na tom řemesle za
mistra posaditi, kromě zdejších městských dětí zachovalých, aby list svého zachovánie
přinesl, kterak se jest zachoval tu, kdež jest prve přebýval, a kterakého jest rodu,
neboli jest-li svobodný od zavázánie manželského, nebolí řádně-li jest se svů man-
želku oddáván, potom aby od pánuov sobě městského práva dobyl, a řemeslo před
staršími okázal, že je umie svú ruku dělati jako slušie, a do cechu patnácte grošuov
dal přístupného. To učině, aby se svobodně posadil za mistra.
Třetí artikul. Jakož jsú kotce ku prodávání chleba není v nově udělány,
aby každý mistr, buďto hospodář nebo podruh, neměl viece stolic nežli jednu, a na
té aby sám prodával nebo jeho hospodyně, nebo pacholek, dievka nebo jiná proda-
vačka; a o ty stolice mají každý rok losovati k seděni, najprv napřed hospodáři a po
nich podruhové; neb žádný pekař hospodář nebo podruh nemají prodávati chleba za
kotci ani před kotci anižto jinde než v kotcích, kteréž jsú k tomu prodaji a trhu
udělány a s toho jde požitek k městu a k obci, kromě trhových dní, to jest v p o n-
dělí, v pátek a v středu, kdežto na ryncích obyčejně z starodávna prodávati
mají domácí, hosté bez překážky. Také nemají pekaři ani jich čeleď po ulicích ani
po hospodách ani po hokyniech anižto jinde preclíkuov, paytlíkuov, húscí ani jiného
chleba ku prodaji roznášeti, než mají jej vézti nebo nésti do kotcuov nebo na trh
na rynky, jakož svrchu psáno stojí, a tu aby od nich komuž potřebie kupovali, ale
v svém domu nebo obydlí má každý hospodář i podruh plnu svo-
bodu prodávati bez překážky všelikteré.
Čtvrtý artikul, aby každý hospodář z toho řemesla dal na každé suché
dni do jich cechu dva penieze, a ty penieze mají nakládány býti k jich potřebám
obecním.
56*
444 B. XIV. Artihitte eechA Pr.
Pátý artikul, že mistři starší mají pod i
se obci, chudému i bohatému spravedlÍTé dálo, a k 1
chleb bflj^ i režný dělali spravedlivě, jakož Žito ne
utisku a zádavy obci nečiniece; také aby pekli n
haléři, po peniezi i také dva vlasky bielá za hal
chudí lidé mohli k své potřebě, k svému posílení i
mieti. A kohožby již psaní starší shledali, an chleb
nehodný, neslněný neb nespravedlivý, buďto že by
neslušně dělal a prodával, mají na pány znésti, a
pět grošuov pokuty dáti; pakliby v tom podruhé s
grošuov, potřetí patnácte grošuov, a jestliže by se
jemu dielo řemesla do roka složeno býti, leč by ji
zvláštní učinili, a to proto, aby se takové pokuty
pravdu činili, jako slušie.
Šestý, kterúž hodinu tovařiši mlýnští v
starších mlýny zastavie, aby tůž hodinu v neděli zs
nezastavovali mlýnuov svévolně bez rozkázánie stár
dúcích, jakož bylo z starodávna. Též také aby
svátky úročnie nedělali ani chleba pekli, leČby tol
jinak rozkázali.
Sedmý artikul, aby se na trhu jich faos
nešvařili ani haněli pod libru vosku, kterúž má
muž, pacholek, žena neb děvečka, na kohožby, žel
haněla, svědomie prošlo, však bez pohoršení práv
mají obrátiti k božie službě.
Osmý. Žádný tovařiš ani z mlýna ani z
mistra, leč jemu dá prvé týden napřed věděti. Pai
před téhodně svému pánu věděti, od něho odešel,
řemeslo složeno býti ; pakliby odešel z města, aby i
takového; a též hospodář, kdyžby pacholka chtěl
věděti dáti.
Devátý. Ktožby se odjinud přibrali a v
stolice poslední až do roka, s těmi se, ktož jsů na
kdež mistři ukáží, a po roce aby s jinými v losová
Desátý. Když starší řemeslo s panským
třeby aneb kohožkoli z řemesla, buďto hospodáře,
ženu, robence neb děvečku, do cechu nebo před i
e rohu 1444. 445
rozkázání poslašni byli a ctili jako staršie pod pokutu, kterúž oni uložie na ta-
kové neposlušné.
Jedenáctý a poslední artikul. Když muku hostinská přivezu, aby ji
ihned staršie ohledali s úředníky, aby podbělná za bělnú muku nebyla prodávána.
A tito artikulové mají trvati do vuole našie nebo budúcích konšeluov vuole, nebo
dokavadž by lepších, užitečnějších a prospěšnějších artikuluov obci i tomu ře-
meslu nebylo nalezeno. Toho na svědectvie i na potvrzenie pečeť menšie města
našeho s naším všech jistým vědomím přivěšena jest k tomuto listu. Jenž psán
v středu před sv. Benedictem léta narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyři-
dcátého čtvrtého.
10.
Výpověď konšelft Starého i Nového města v různicí mezi krejčími, kabátníky a soukenniky.
1444, 26. května.
My purkmistři a konšelé Starého i Nového měst Pražských • . na vědomí
dáváme, že když jesti pře, ruoznice a nesnáz mnohá byla mezi všemi mistry řemesla
krejčovského obú měst, . . a též také obú měst mistry řemesla kabátnického . .
a některými mistry řemesla sůkenničieho . . o dělánie a prodávánie kabátóv po
tarmarcích z rozličných věcí dělaných, i také krájenie a prodávánie rúcha nového
též na tarmarcích; pro kteréžto věci svrchupsaní mistři krajčieřští na dřéve jmeno-
vané kabátníky a súkenníky jsú sáhali, jim toho dělati a prodávati brániece, a je jsú
o ty věci nařkli. Tu my . . slyševše . . . žaloby . . vypověděnie mezi nimi
jsme učinili:
Najprve přikazujíce kabátníkem, . . aby kabáty barchanové bielé i černé,
kožené i cvilinkové vedle obyčeje starodávní eho, kterýž jsú za slavné paměti krále
Václava a prvé předkové jich zachovávali, dělali a ty svobodně po tarmarce pro-
dávali, než kabátóv ferštatových, pokušinových, duplharasových a z jiných takových
věcí, těch kabátníci dělati ani prodávati nemají než toliko v jarmarky; neb tu svo-
body požiti mají; jinak jestliže by jiné časy kromě jarmarku takové věci po tar-
marce prodávali a nosili a v tom byli od starších řemesla krajčovského nalezeni,
má jim pobráno všechno to býti vedle práva starodávnieho a obráceno, jakož práva
káží. Také kabátníci nemají žádnému kabátcóv zakazovaných šíti ani z těch věcí,
kteréž by lidé sobě skúpiece k nim přinesli, dělati, než toliko sami krajčieři.
Dále jsme vyřkli a vypověděli, aby žádní súkenníci, kteříž sami sukna dělají
a rúcho z takových suken krájejíc šijí a po tarmarciech prodávají, žádného tako-
vého rúcha sami aby nekrájeli ani šili, než krajčieřóm je krájeti a šíti dávali ; a oni
krajčieři aby stupene a postřižené sukno krájeli a rúcha z nich dělali, a starší ře-
446 B. XIV, ArtOmle Cechů FfaísJc^ch
mesla jich krajčovského aby taková rúcba po tarmarciecli
A jestliže by o koho nalezena byla taková rúcha neštupen
je pobrali, a teo, ktož by je šil, aby tresktán a pokutov
Pakli by který z súkeuDtk6T chtěl sám šíti, krájeti a prod
3 krajčieH t cech jich vstúpil a cechu súkenničíebo prá:
věcí . . aby trvaly a stály do dalšieho našeho anebo b
jednostajného opatřenie. . . Actum pleno in consilio feria III.
Pessikone ab argentea stella et Paalo Theodrici magistris c
civitatis Pragensis. Sig. Chán, Malerna Mathia ab anreo 1
Ssitka, Nicol. de Rokyczan, Wencesl. Hrobka ac a. d. MC(
11.
Konšelé Novoměstfití potvrzuji artikule cechu a
i445, 19. srpna.
My Pavel Détřichovic, purkmistr, Walentin Kába,
Holian, Mařík Rathauský, Mikuláš zlatník Rokycanský, E
střihačovic, Jíra Frankovic, Jan Šitka a Vácslav z Hrobky,
m. P., vyznáváme tiemto listem, ktož jej uzfie nebo čtúce i
před nás do rady opatrní muži mistři řemesla uzdářskéh
obyvatelé našeho města, žádali a prosili nás snažně a pilně
a nálezuov dolepsaných, o něž jsú se všichni zespolka jec
a je při nich pro rozmnoženie toho řemesla a pro dobré i
a zachovali. A my tu jich prosbu a žádost hodná a pocl
naši, a obec k té jich prosbě a žádosti i ku potvrzenie tě
dala jest plnu vuoli; a my také purkmistr a rada svrchupa
dlivú radů a dobrým rozmyšlením, znamenajíce, kterak s.
město naše jest velmi na řemesinfciech a obyvateléch uměni
spíše dobrými obyvateli a mistry dospělými na řemeslech,
požítkuov [sic] obecným rozmnožiti mohlo, k těmto arti
svolili jsme a plnu moc jsme jim dali do vuole našie nebo
dokavadž by jim užitečnější a prospěšnější artikulové obe
skému nebyli nalezeni a vydáni, chtíce a přísné přikaziyíi
se dotýče, pevně byli držáni i zachováni pod pokutami dolej
tento jest: že to řemeslo uzdářské má mieti cechmistra
pánuov v radě přísahu vzieti a to řemeslo řádem a obyčej
vovati; a v tom úřadě nemá déle než do roka trvati. A což
tovaryšstva dotýče, to vše má jednati s volí a s radů
r
e let 1444 a 1446. 447
uzdářaov. Také což to řemeslo uzdářské klenotuov má nebo v časích budúcích mieti
bude, ty má starší cechmistr chovati a na každé suché dni je mistruom ukázati.
A kdyžby s pomocí boží mistruov viece přibylo a to řemeslo se rozmnožilo, tehda,
kdyžby se mistruom zdálo a vidělo z jednostajné vuole zápodobné, budu sobě moci
a mohu voliti a usaditi druhého cechmistra, aby ta oba cechmistry přísahu majíce
od pánuov, to řemeslo spravovala řádem a obyčejem, jakož svrchu psáno stojí,
a trvala v tom úřadě do celého roku, a po nich opět jiný rok jiná dva ustavena
byla, a tak každý rok jiná dva přísežná cechmistry aby trvali na té práci. Také
každý mistr na suché dni má dáti do cechu jeden groš pro jich řemesla obecné dobré.
Druhý nález. Ktož by se chtěl v tom řemesle uzdářském mistrem znova
posaditi, ten najprvé odtud, kdež jest přebýval, má list svého zachováme přinésti
a jestli od poctivých a řádných manželuov z pravého lože pošel, a potom má sobě
od pánuov práva městského dobýti a rukojmě postaviti, aby s městem trpěl zlé
i dobré vedle obyčeje hodného, a má své řemeslo před mistry ukázati; kupě sobě
surových kozí, ty má vydělávati rukama svýma a z těch krájeti, což jemu mistři
rozkáží, na jich spravedlivé pochválenie, nebo což oni dále rozkáží; potom má do
jich cechu puol kopy gr. a dvě libře vosku dáti, a tak se svobodně za mistra po-
saditi; pakliby se který mistr, ježto prvé to řemeslo uzdářské, mistrem jsa, dělal, od-
jinud přibral neb přistěhoval, ten nemá řemesla okazovati, než list zachovánie při-
nésti, práva městského a cechu sobě dobýti, jakož svrchu psáno stojí. A nemá mimo
jiné mistry žádné výtržky činiti, než to řemeslo s jinými mistry dělati jednostajně.
Třetí nález, že cechmistři a mistři mají řemeslo ohledávati časem svým,
když se jim zdáti bude, aby to řemeslo spravedlivě bez falše bylo děláno, a u kohož
by falešné dielo nalezli, to mají pobrati s rychtářovým poslem a konšeluom do rady
vydati, aby s takového pokutu vzali, jakožby se jim zdálo.
Čtvrtý nález. Nemá žádný dělati šlí řemenových, nabedmí, opásání na-
pínacích ani pasuov, krykového řemení, kteříž k jich řemeslu uzdářskému příslušejí,
ani krykuov fasovati, střemeništ pobíjaných ani formanských ani sedlských anižto
popruhuov přípravných, ani jiného řemenného nového uzdářského diela, tajně ani
zjevně na tarmarcze neb jinde na trhu ku prodávání nositi ani mieti, jedno toliko
sami uzdáři, ktož to řemeslo svýma rukama dělají v cechu jsůce, mají ty věci a dielo
svrchupsané v krámiech prodávati. A jestliže by cechmistr nebo mistři takové za-
pověděné dielo na tarmarce nebo jinde prodávati nalezl neb nalezli, to s rychtářo-
vým poslem má a mají pobrati a pánóm do rady okázati, co s tiem dále páni či-
niti rozkáží, aby takové zapověděné dielo proti jich svobodám a právuom ne-
bylo prodáváno.
Pátý nález. Nemá žádný mistr druhému tovařiše neb robence odlúditi
ani odvésti ; pakliby který mistr v tom shledán a usvědčen byl, ten má do jich cechu
448 B. XIV. Artihde cechA Prašskýeh
paol kopy gr. dáti. Také nemá žádný mistr bez vuole jí
k sobě v nčení přijímati pod pokutu svrchupsaná; a kterýž
phjat bude r učení, ten má patnácte gr. do cechu dáti.
Šestý artikul nebo nález, že uzdáři kuože su]
mi^i a mohu sobě kupovati a těch kozí k svéma řemeslu i
lati beze všech překážek.
Sedmý nález pro rozmnoženie mistruov toho í
i bohatí v tom řemesle tiem lépe živiti mohli, každý mis
krám k svého řemesla prodávání a ne viece, a proti těm
svrchupsaným rymari nemají uzdářuom svrchnpsaným překá
Osmý nález, když cechmistr neb cechmistří řemei
mistra znesúce, má každý obeslán jsa z jich řemesla do
stvie činiti vedle řádu; pakliby kto svévolně nechtěl přijíti
ného neučinil, takový má prvnie viny do jich cechu pa
pakli by druhé učinil neposlušenstvie, tehda má dáti puol I
třetie dopustil, má jemu do vuole starších mistruov řemesli
se v svém cechu, ježto se jich řemesla poctivého dotýče,
každého zachováno bylo mezi nimi do času, kterýž by to r
pokutu, ktož by jinak učinil, kterúž jema mistři naleznu.
Devátý artikul. Jestliby se kterého mistra syn
sobě dobýti práva mezi mistry dvěma llbroma vosku koneči
dne svého osazcnic. Pakliby ten čas zmeškal, má sobě dob
přijatí do řemesla. A kteráž dcera mistrova puojme sobť
uzdárského, tomu má právo dáno býti, když dá do cechu p
vosku; a kteráž vdova, ježto prvé mistra měla, tovaryše t€
má po ní puol práva jako i po dceři mistrově, a polovici s
vosku má dobýti; pakliby syn mistruov pojal dceru mistn
v cechu byla, ti mají plné právo v řemesle, než toliko d
štěstí ve jméno boží dáti. Toho všeho na svědectvie a :
jistotu pečet menší, jinak secret města našeho svrchupsanéh<
listu, jenž psán a dán ve čtvrtek po slavení hodu Matky I
narozenie syna jejieho, tisícieho Čtyřstého čtyřidcátého páté
12.
Kongelé StaroméstŠtf soukeDnlkfim dovoluji ku postavQm při^
1446, SI. iervna.
Páni purgmistr a konšelé Starého města Pražského
dosti ustavičné všech mistruov řemesla súkennického v jich
g let 1445 a 1446. 449
•
napřed užitek jich a dobré znamenajíce a tohoto města poctivost a slušnost, a svolili
jsú a tiemto zápisem plné povolenie dávají, aby ku postavuom, kteréž oni sami
v tomto městě dělají, pečet nebo cech městský se třmi věžemi vedle artikuluov nebo
kusuov níže popsaných a ote všech svrchupsaných jmistruov svolených byl přikládán
a přivěšován. Najprvé aby takový postav, k němuž cech má přivěšen býti, byl od
cechmistruoV téhož řemesla ohledán a opatřen, aby byl utkaný a válený a dobře
udělaný jednostajným útkem k témuž nápodobným; který postav byl od koho do-
tkán, k takovému postavu pro tu proměnu dotkánie aby byl caich s zadu ve chřbetě
přivěšen, ktožby jej měl ven z města vézti neb prodati; a jestliže by jej zde kto
chtěl mezi mistry krájeti, aby takový kus dotkaný pryč napřed odkrojil a děl, kam
chtěl, anebo udělal sobě z něho, co se jemu líbiti bude. Druhé aby takový postav
byl miery pravé čtyřidceti loket zdejších bez jednoho loktu, jakož obecně zdejší
mistři varují v sobě držeti; byHi by pak který postav nalezen a shledán, že by
níže pro převalenie, to jest bez dvú čtyřidceti loket držel, k tomu také caich má
přivěšen býti ve chřbetě zzadu. Třetie aby postav ten caichovaný nebyl merhovaný
neb pruhatý ani proměněnými útky tkaný ; pakliby sě přihodilo, že by byl v kterém
postavu jeden pruh, dva nebo najviece třie po jedné cievce, to škoditi nemá, ale
s předu má caíchován býti ; a všichni postavové, kteříž mají caichováni býti, ty mají
k cechmistruom svým nositi, a od nich má opatřeno býti s pilností pod jich přísahu,
aby řádní a dobří byli, tak jakož se napřed píše, prvé než caichováni budu. Pakliby
kto svévolně bez starších který postav caichoval, a bylo naň to shledáno, takový aby
jich řemesla byl prázden; jiní pak všichni postavové necaichovaní mezi nimi pro-
dáváni byli v cele nezkrájeni, aby nebyli, a proto vždy po vyčesání aby starším
okázáni byli. Actum pleno in consilio f. III. ante festům S. Johannis baptisté Anno
Domini MCCCCXLVI [sic] Pessicone magistro civium existente.
13.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule cechu kovářského.
1446, 6. srpna.
My Pavel Dětřichovic purkmistr, Valentin Kába, Ondřej Obudlý, Kliment
Holian, Mařík Rathauský, Mikuláš Rokycanský zlatník, Ondřej postřihačovic, Jíra
Frankovic, Jan Šitka a Vácslav z Hrobky, konšelé přísežní Nového města Pražského,
známo činíme tiemto listem přede všemi, ktož uzřie neb čtúce slyšeti budu, že vstů-
pivše před nás do plné rady našie poctiví a opatrní muži mistři řemesla kovářského,
spoluměštěníné a spoluobyvatelé naši chudí i bohatí, prosili nás snažně a pilně,
abychom jim dolepsaných artikuluov a nálezuov, o něž jsú se všichni v jich řemesle
snesli, potvrdili a je při nich zachovali ; a my slyševše jich prosbu podobnú a rozumnů,
Archiy Český XIV. 57
B. XIV. AríikuU cechů PraSshých
.by se město naše válkami velikými y těchto létei
ié dobrými řemeslníky a obyvateli tiem spieše 2
řádové poslnSenstvie aby v tom řemesle byli záchov
dala, k těmto dolepsaoým artiknluom a svolení
lni a poctiví v ty řasy viděli, dali jsme naše pov
Dšelského, jich jsme potvrdili a mocí listo tohoto
'Šech, jichž se dotýče, pevně byli zachováni pod
nichžto první jest tento, že mají každý rok
mieti, a ti aby řemeslo obyčejem starších spravoval
ruhý artikul, ktož by se odjinud sem do mě
chtěl se v jich řemesle za mistra posaditi, ten n
přinésti, odkavad jest rodem, a kterak jest se zacho
aistry okázati na jich pochválenie, že je umie dobr
aěstskěho má sobě od pánuov dobýti, pak do jicl
lopy a dva grošuov a k torna dvě libře vosku, a
má se ve všech rádiech a obyčejích dobrých s řť
poslušen býti jako slušie; než syn aneb dcera mi
mají sobě práva dobýti dvěma libroma vosku od
roce; pakli ten rok zmeškají, mají sobě práva d
&no stojí.
•etí artikul, cechmisři každý rok den sv. Om
laléřuov k Matce boží Sněžné do kláštera, a tu 1
i na ofěře ke cti pánu Bohu, jeho milé matce i i
;hmistra, kdež jim bude rozkázáno, a odtud jíti S]
ktožby to zmeškal, má dáti jeden groš pokuty d<
jtarších milost stala.
tvrtý artikul, když který hospodáí- neb bos;
' všichni hospodáři a hospodyně toho řemesla to i
ečně provodili, pána Boha za duši prosiece, neb
akliby který hospodář neb hospodyně toho neuíii
I jich cechu. Pakli umře kterému mistru pacholel
má býti toliko hospodář neb hospodyně pod pokul
itý artikul, že vždycky ve čtyřech nedělích kaá
va penieze, a ty penieze mají obráceny býti na jicl
ístý artikul, když cechmistři řemeslo s p;
cechu přijíti pod poslušenstvím a pod pokutu jedno
Pakliby kto v tom cechmistruov nechtěl poslušen b;
is rohu 1446. 451
státi, neb je směl haněti, neb jich rozkázání řádnému odporen býti, to mají na pány
znésti, a takový má trpěti pokuty, jakož páni naleznu.
Sedmý nález, ktožby přes zápověď radu tajnú panské stolici i jich ře-
meslu slušnú směl pronésti prvé času, ten má trpěti, jakož se bude pánuom viděti
za podobné.
Osmý nález, když se kto za dielo dluží kterému mistru, tehdy jiný mistr
nemá tomu dlužníku dělati, dokavadž prvnímu mistru nezaplatí, pod libru vosku,
když by jemu ten mistr, komuž jest dlužen, oznámil.
Devátý artikul, kterýby tovařiš neb pacholek bez příčiny, nedada svému
mistru toho dne napřed věděti, od něho odešel, aby jeho jiný mistr nechoval, jsa
od toho mistra, od kohož jest pacholek odšel, napomenut, pod pokutu libru vosku.
Desátý, aby jeden druhému pacholka neodluzoval, také pod libru vosku.
Jedenádctý artikul, žádný tovařiš neb pacholek neb jich viece aby ře-
mesla nezdvihali a nestavovali pro žádnu příčinu bez mistrské vuole pod panskú
pokutu, neb se to šibalství rovná.
Dvanádctý artikul, na každú neděli, na velikú noc, na hody sv. Ducha,
božieho Těla, Matky božie nanebevzětie, jejieho narozenie, všech Svatých, bo-
žieho narozenie, na hromnice a na božie zvěstovánie, aby žádný nekoval, léčby toho
pilná potřeba byla, a to aby cechmistru neb jinému mistru aneb súsedu opověděl pod
libru vosku.
Třinádctý nález, kterýby mistr brúsil jinému mistru srpy, má pilen býti
toho, aby tak dobře zdělal, jako své vlastnie, beze lsti a bez falše ; pakliby huoře než
sobě udělal neb zkazil, to má staršími mistry býti opraveno, jakož oni rozkáží, beze
všie nesnáze.
čtrnádctý nález, diela čistého dospělého nemají sem vézti ku prodiyi;
pakliby kto nedospělé, nedokonalé neb nehodné dielo ku prodaji přivezl, to mají na
pány starší snésti, co s tiem dále páni učiniti rozkáží.
Patnádctý, když který mistr sjedná dielo kteréžkoli a vezme napřed
penieze, aby to dělal tomu, s kýmž jest smluvil, pod pokutu, kteráž j.emu starší
naleznu.
Šestnádctý, aby žádný mistr ani tovařiš neb pacholek nechodil do mar-
štalí koní kovat, a po hospodách sobě diela nesjednával bez odpovědi mistruov star-
ších, pod libru vosku.
Sedmnáctý a poslední artikul, nemá žádný mistr svému tovařiši nebo pa-
cholku dopustiti viece srpuov navazovati než toliko jednu kopu. Pakliby kto přes to
učinil, aby dal do cechu půl kopy a dva grošuov a dvě libře vosku, a ti srpové
aby byli prodáni a položeni mezi mistry. A což starší učinie, aby na tom přestali
bez nesnází. A tito artikulové chcme aby trvali do našie neb budácích konšeluov
67*
452 B. XIV. Artikule ceckA Praiských
ruole, neb dokavadž by lepší a užitečnější obci i tomn řemi
Toho na svědectvie, na potvrzenie i na pevná jistota pečet mei
Těšena jest k tomnto listn. Jenž jest psán a dán t sobotu naz
božie Sněžné, léta narozenie syna jejího 1446.
14.
EoDŠelé Kovoméstští potvrzuji artikule řemeslu klobouč
1446, 2. dubna.
My Pavel Dětřichovic pni^mistr, Valentin Kába, Ondi
Holian, Mařík Rathanzský, Mikuláš Rokycanský zlataík, Ondře
Frankovic, Jan Šitka a Vácslav z Hrobky, konšelé Nov. m. P.,
listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo ětúce uslyšie, ž
do plné rady naSie opatrní muži mistři a starší řemesla klobúč
a obyvatelé města našeho, prosili jsú nás jednostajně, abychoi
kusiech a artíknliech, o kteréž jsú se sami mezi sebú pro nve
a svornosti svolili, zachovati, až by t Časiech budúcfch jinýci
jim a jich řemeslu užitečnějších a obci našie prospěšnějších ne
k kteréžto jich prosbě, poněvadž se nám v ty Časy viděla a zdi
dali jspie a mocí tohoto listn dáváme plné naše povolenie, potvrz'
a artikuluoT dole psaných do našie dalšie i náměstkoov budácl
Najprvé, aby se žádný z jich řemesla napředpsaného zd
měšťana nesázel, leč by to řemeslo řádně, dobře a pravě vyi
Čtyřmi mistry téhož řemesla okázal, jenž by na to byli vydáni,
byl, tehdy aby sobě práva městského dobyl, jaký toho řád a ol
aby list svého zachovánie přinesl odtud, kdež se jest rodil, a
a že jest od řádných rodičnov a z lože dobrého pošel.
Item, aby Žádný z jich řemesla svrchupsaného zde v
ani se mistrem sázel, leč by prvé položil do jich cechu puol I
jinak přesto učinil a shledán byl v tom mistry téhož řemesla
padne pokuty kopa grošuov, jeden diel pánuom na rathauz, d
jich řemeslu, a k tomu takový aby řemesla nedělal leč s jich \
Item aby žádný mistr druhému mistru téhož řeipesla i
neuluzoval pod pokutu svrchupsanú do jich cechu kladenie.
Item kdyžby kožešníkuom zdejším kozí bobrových zbýi
chtěli prodati nezdělané, mají dáti věděti klobúčníkuom, aby
pili. Pakliby jich klobůčníci nechtěli kupiti, tehda mohu je j
zdáti bude.
e rohu 1446, 453
Item když mistři a starší obešli řemeslo s panskú vuolí a vědomím, aby
byli pohromadě, mají k jich rozkázání všichni se sjíti; pakliby kto nebyl svévolně,
ten má do jich cechu dva groše pokuty dáti.
Item, když který mistr přijímá robence k učení jich řemesla, aby ten robe-
nec dal do jich cechu dvě libře vosku, léčby jemu učinili milost mistři.
Item každý mistr má toliko jednoho tovařiše a jednoho učedlníka chovati,
a ne viece.
Item žádný mistr aby nebral učedlníka nad učedlníka, leČ by ten učedlník
měl Čtvrt léta u něho toliko dobýti, tehda muože jiného vzieti.
Item aby žádný mistr nepřijímal učedlníka, než ve dvě létě který by chtěl
slúžiti, a ten aby dal mistru jednu kopu gr., pakli by chtěl slúžiti viece léta, aby
nic nedal.
Item plstnář, který by chtěl dělati pisty sedlářské neb ševcovské, aby měl
cech s řemeslem klobúčníčím.
Item která by se žena z jich řemesla s druhů v jich krámech nebo jinde
svadila neb ji haněla, anebo kupce odvolávala, a v tom byla usvědčena, ta aby dala
do jich cechu libru vosku.
Item kdyžby klobúky o jarmárce přivezli a byli neřádní, ty aby starší ohle-
dali a na pány znesli, což dále pánuom se zdáti s nimi bude učiniti.
Naposledy mezi súkenníky a klobúčníky aby nebyla nesnáz o kupovánie vlny
na kámen do pána a krále budúcieho. Toho na svědectvie i na potvrzenie pečet
menší města našeho s našim jistým vědomím pKvěšena jest k tomuto listu, jenž psán
a dán v sobotu před sv. Ambrožem a před nedělí Judica léta od narozenie Syna
božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého.
15.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule provazníků.
1446, 16. července.
My Pavel Dětřichovic purkmistr, Valentin Eába, Ondřej Obudlý, Eliment
Holian, Marik Rathauzský, Mikuláš Rokycanský zlatník, Ondřej postřihačovic, Jíra
Frankovic, Jan Šitka a Vácslav z Hrobky, konšelé přísežní Nového města Praž-
ského, chceme, aby tiemto listem známo bylo přede všemi, že přistůpivše před nás
do plné rady našie poctiví muži mistři a všecko řemeslo provazníkuov, naši spolu •
měštěníne a obyvatelé, i prosili nás velmi snažně a pilně, abychom jim dolepsaných
artikuluov, o něž jsů se zespolka svolili, potvrdili pro dobré a užitečné našie obce
a pro rozmnoženie a řádu zachovánie jich řemesla. A my slyševše jich hodnů a po-
dobnů prosbu, těch artikuluov a nálezuov jim mocí tohoto listu potvrdili jsme a po-
tvrzujem přikazujíce, aby ode všech, jichž se dotýčí, byly bez přerušenie zachovány.
^
B. XIV. ArtHeuU cečhit H-aisií/ch
Najprré, ktož by se chtěl v jich řemesle za miE
srého zachoTáDÍe přinesl, kde se jest rodil, a práva městského
byl a řemeslo před mistry přísežnými okázal, že je amie ml
jich schTálenie, a do jich cechu aby dal pnol kopy gr., a k t(
ve všech řádech a obyĚejích s jinými mistry srovnával.
Druhé, žádný pacholek hostinský nemá se posai
mistra, leč by na tom řemesle zde nebo jinde z ttčenie vyjda
dělal a stůžil, ale dědicové domácí v to nenuyí býti zavázáni.
Třetí, aby jeden mistr druhému pacholkuov ani ě<
také kapce neodvolával, a v trhu, v cechu i jinde aby sebe n
Čtvrté, když starší přísežní s panskú vuolí a véd
aby každý k jich rozkázání poslušen byl, jak slašie.
Páté, což jest koli diela jich aad.tH haléře, toh<
^ prodávati tajně ani zjevné, aniž toho diela neb řemesla nad t:
prodávati; pakli by je která hokyně neb hokynník prodával, ti
^ býti, aby to jich rozkázáním bylo opraveno.
I Šesté, kterýby mistr jich řemesla mél dlah na dvořící
K. jinde, a ten opovéďal jiným mistróm, aby tam žádný jiný miE
ir- dával ani tam který prodavaě neb pacholek dělat chodil bez
t: vadž prvnímu mistru jeho dluh zaplacen nebude.
I' Sedmé, když přivezu neb přinesu konopie prameny, i
I čencuov, kolomasti, příze Šnorové neb jiné kápě k jich řem
|f bodný trh nebo na hospoda, kteříž mistři se k tomu trhá přih
'r podělili spravedlivě, aby se chudí i bohatí tiemto lépe ži'
potřeba dala.
Osmé, aby přísežní toho řemesla opatrovali řemesl
^' aby se obcí i tomu řemeslu spravedlivost dala, a to řemesl
í^ bylo prodáváno i kupováno, kdež jest toho řád a miesto.
>' Deváté, když kupí k jich řemeslu slušnú kter(ižkol
- přinesli, při tom trhu přísežní mají toho hleděti a pilní být
meslo a domácí nakupili, nežli hosté nebo přemykači a překup
miestě kupíce, draze prodávají; a když se řemeslo a domácí
i jiní, komuž jest potřebie, moci budu.
Desáté, ktožby který artikul neb nález, jakož s
stúpil nebo jeho nezachoval, ten má dáti prvé viny pět gr., d
by jemu ačinili mistři milost, a ktož třetie přestoupie, má trpí
pokuta má jíti na tři diely, pánuom konšeluom jeden diel,
do jich cechu.
z let 1446 a 1447. 455
Item poslední artikul, kterýž jest také od starodávna v tom řemesle
zachováván z hodných příčin, že pacholci služební ten týden, kterýž žádného svátku
nemají světiti kromě nedělí, mají mieti odpuštěnie, aby od nešpora pondělnieho svě-
tili a své potřeby dělali, což jest jim potřebie. A kterýž týden jest svátek neb dva,
a pacholci chtěli by od nešpora světití v pondělí, tehda má jim sražena býti jich
mzda ten pondělí a těch svátkuov k tomu, neb podle Boha a počestnosti jest každému
lépe dělati a pracovati, nežli se na které marnosti vésti. Také jakož pacholci
měli obyčej tento, když který pacholek málo se s mistrem pohněval, tehdy když
jiné pacholky obeslal, nedali jinému žádnému u toho mistra dělati; ale že se to
šibalství rovná a nepočestný to svazek jest, protož jakož jest dávno našimi předky
složen, též i my jej jim skládáme, chtíce ovšem, byl-li by kdy který pacholek v tom
potom shledán, aby byl pokucen pěti groši^ a po druhé desíti gr., třetí panskú po*
kutu, a Čtvrté aby nebyl na řemesle a v městě trpěn, leč by chtěl těch obyčejuov
protivných zuostati. A tito artikulové a svolení mají trvati do našie a budúcích
konšeluov vuole, neb dokavadž by lepší a užitečnější obci i jich řemeslu nebyli na-
lezeni. Toho na svědectvie i na potvrzenie pečet menšie města našeho přivěšena jest
k tomuto listu. Jenž jest psán a dán v sobotu po hodu rozeslání sv. Apoštoluov,
léta narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého.
16.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule soukenníků.
1447, 31. břesna.
My purkmistr a konšelé Nového m. P. vyznáváme tiemto listem obecně přede
všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budu, že vstúpivše před nás d^o plné rady
našie opatrní mužie mistři a cechmisth řemesla súkenničieho, spoluměštěné a obyvatelé
naši, i prosili nás jednostajně, abychom je při dolepsaných artikulech a kusiech,
o kteréž sú se oni sami svolili, zuostavili a zachovali, ač by v budúciech časech
jiných kusuov a artikuluov, jenžby jich řemeslu prospěšnější a obci našie požiteč-
nější mohli býti, nenalezli a nevymyslili. E jichžto prosbě, poněvadž se nám v ty
časy viděla a zdála slušná a podobná, . svolili sme a mocí tohoto listu svolujeme
a naše povolenie dáváme do našie a budúcích konšeluov vuole, potvrzujíce jim všech
kusuov dolepsaných milostivě.
Najprvé, ktož by se chtěl mistrem v jich řemesle posaditi a postaviti
a sukno zde v Novém městě dělati, aby přinesl list svého zachovánie, odkavad
jest rodem a kterak sie jest zachoval. Potom aby sobě práva městského dobyl a ře-
meslo před mistry přísežnými okázal a toho svú ruku dovedl, že je řádně, dobře
a dospěle dělati umie, a k tomu řády i obyčeje a ustanovenie ty všecky zachovával
456 B. XIV. Artikule cechů Praishých
skutečně í držal, kteréž oni mezi sebú v tom řemesle zi
sákeoDické spravedlirě dělal, aby se pána Boha i lidem mo
řemeslo za mistra bude přijat, aby dal do jich cecl
a dvě libře Tosku, léčby chudý byl, tomu podle Tuole starší
Druhé, svolili jsú se, aby čtyřie mistři příse
y tom řemesle, když stuoJ čas uzřie, a ohledorali, aby je
a spravedlivě to své řemeslo dělal, jako slušie. Pakli by i
ježto by starších přísežných nechtěl poslušen býti a své vi
moci potrestati vedle jeho proviněnie.
Tře ti e jest svoleno, aby žádný vlny v břemenech
městě nevykupoval, ktož s svrchapsaným řemeslem práva
kámen žádnému se kupovati nebrání.
Otvrté znostáno jest, aby žádný v jich řemesli
dceti a dva choduov pod pokutu pěti gr., u postav aby ne
dceti loket bez jednoho. Pakli by kto kupil u koho který [
bez miery jeho vzieti, ale daj sobě přeměřiti, aby se jemu
Páté ustanovili sú se, aby žádný nezatykoval
by kto ten faleš učinil, aby byl na milosti všeho řemesla;
útku nebo po osnově anebo nen<^tkán, ten číž to postav j
gr. A ta pokuta i jiné všecky mají na tré děleny býti : jedei
na radný duom, dmbý rychtáři a třetí jich řemeslu.
Šesté svoliti jsú se, aby ode tkánie bylo dávái
aneb ode Čtyř a od třidceti choduov sedm gr., a to když
pakli by dva na stavu tkala, tehdy tovařišuom šest gr. a o
od šesti a -od třidceti osm gr., bez dvú od čtyřidceti devět
gr., a tak vždy výše ode dvú chodů groš; pak od vlnobitiť
gr., od lajtrovánie od čtrnádcti groš; od kramplovánie, o
poluvazí groš, od prostřednieho od sedmi dva gr,, od hrubé
sáuie od dvanácti cikuov jinak těžení groš, od mykánie od(
Sedmé svoleno jest, aby z dobré a řádné vln^
chove, z kožichuov vyčesané i z jiné kterakkoli neřádné a
láno, pod pokutu svrchupsanú.
Osmé jest ustaveno, aby tovařiSie nebo knapí j
neměli žádného cechu ani tovařistva zvláštnieho proti mistr
Deváté, jakož krajčíeři mají obyčej sukně
by byly nepřfhodaé, aby dobrého diela prodávati a kupovat:
by která nesnáz neb raoznice mezi súkenníky a krajčieři i
řemesla a cechu dotýkalo, o to mají přísežní obojieho tol]
0 let 1447 a 1448. 457
a pHjmúc s uobú stranu po čtyřech osobách obecných, ta ruoznicí a nesnáz k miestu
a k konci spravedlivě přivésti pro umenšenie práce pánuom. Pakliby čeho sami ne-
mohli srovnati, to mají na pány znésti, v tom však vždy práva a řády městské
zachovávajíce.
Naposledy ustanoveno jest, aby žádný nepójčil na přízi ani na vlny
dělánie, buďto křesťan budto žid ; pakliby u koho taková vlna zastavena neboli pHeze
nalezena byla, aby bez práva od cechmistruov téhož řemesla byla vzata, a to proto, že
se tudy v jich řemesle súkennickém mnoho tratí a škod děje. Toho všeho na svě-
dectví i na potvrzenie pečet města našeho svrchupsaného při věšena jest k tomuto
listu. Jenž psán a dán v pátek před nedělí květnů před hodem sv. Ambrože, léta
božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého sedmého.
17.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule těm, kteříž nové kabáty dělají.
1448, 16. srpna.
My Pavel Dětřichovic purkmistr, Valentin Kába, Kliment Holian, Ondřej
Obudlý, Mařík Rathauzský, Mikuláš Rokycanský zlatník, Ondřej postřihačovic, Jíra
Franko víc, Jan Šitka a Vácslav z Hrobky, konšelé přísežní Nového města Pražského,
vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budu,
že předstúpivše před nás do rady našie opatrní mužie mistři, kteříž nové kabáty
dělají, spoluměštěné a spoluobyvatelé naši, prosili sů nás, abychom je při dolepsaných
artikulech, o kteréž sů se oni jednostajně všickni svolili, drželi a zachovati kázali
mocí úřadu uašeho. A my tu jich rozumnů a spravedlivů prosbu vážiece, zvláště pro
dobré obecné všeho města, i také proto, aby se oni mezi sebů to řemeslo dělajiece
spravedlivě, chudí i bohatí živiti mohli tiem lépe, a město naše, kteréž jest po-
hřiechu válkami od mnoha let trvajícími v této zemi a mory častými velice schudlo
a zmenšeno, zase dobrými řemeslníky a obyvateli lepšiti a množiti mohlo, k těmto
artikuluom dolepsaným svolili jsme přikazujíce, aby ode všech, jichž se dotýčí, byli
v skutku zachováváni do vuole našie nebo budůcích konšeluov, nebo dokavadž by
lepší a užitečnější artikulové obci i jich řemeslu nebyli nalezeni.
Z nichžto první tento jest, že své staršie přísežné obyčejem a řádem
jiných řemesel mieti mají k správě toho řemesla.
Druhé kdož by se chtěl na tom řemesle mistrem znova posaditi, aby
listy svého zachovánie okázal a práva městského sobě dobyl, a do cechu řemesla
aby dal přístupného puol kopy gr., a řemeslo před mistry přísežnými okázal na jich
pochválenie, a to učině, aby se posadil za mistra.
Třetie, aby byly dělány barchanové kabáty v prostředku plátnem novým,
Archiv Čdký XIV. ^8
458 B. XIV. Artikule cechÚ Pratskýck
a bavlna aby byla v prsy, a Tespod aby bylo plátno Doré nebo
šenie vetchého; a v kožené kabáty aby bylo vetché plátno v
nové bez pHmiešeníe vetchého. Také aby vetché plátno nebylo
nové kabáty ani kožené ani cvilinkové, nebo pod mkávy aby žádi
mandlovaného na trh nedělali.
čtvrté, že přísežní toho řemesla mají to dielo ohledo'
a pod panskú pokutu, aby to dielo, jakož svrcbnpsáno stojí, spn
Pakliby kto jinak dělal a v tom skutečně shledán byl, prmie v
druhé viny deset gr., třetie patnádcte gr., a Ětvrté viny aby ten
laný propadl a ztratil; a jestli že by se páté takové viny dopu
do plného roku řemeslo složeno býti. A těch vin pánuom konšelt
táři druhý diel a jich přísežným třetí díel za jich prácí má jíti
Pátý, škodilo-Ií by co komu v tom řemesle oS.
řemesla dotýče, aby se utekl k starším toho řemesla bez pohorSei
Šesté, nemá žádný z jich řemesla druhému kupce oi
váti, ani také před stoUcí druhého b kabátcem choditi ku prodi
trhati, pod pokutami svrchu psanými.
Sedmé, aby žádný mistr druhému mistru pacholka
penězi napřed zakládal bez vaole toho mistra, u kohož dělá. A
nepřijímal učedlníka, leě se mistrem posadí; a k tomu žádný p
kabátničieho aby u tandléře nedélal pod složením jich řemesla.
Osmé, štukverník, kterýž zjedná dielo do puoUéta, aby
času; pakliby ho kto bez vuole mistrské vyplatil, aby věrdunk gr.
Item tovařiš, kterýž se mistru zdluží, nemá odjíti od něho, leč by za
pakliby jinak odšel a zase se do města vrátil, má jemu řemeslo sloi
Devátý, mistr každý nemá viec robencuov chovati než
ten vyučí, aby tři léta slůžil u mistruov, než se mistrem posa
tovaryš uděluje kabáth řekl, že jest sobě udělal, a potom }<
mistrské vuole, aby jemu ten kabáth starší vzeli.
Desáté a poslednie, v harasové kabáty aby bylo
v prsy svrchnie, a v pokošinové též, pod pokutami svrchupsaný]
crastino assumptionis Mariae virginis gloríosae an. d. MCCCGX]
18.
Rozeznání konšelA Novoměstských v různici mezi ševci novinníky i
1450, 26. prosince.
My Jan Vschodecký purgmistr, Daniel z Koňského trhu
od Mečuov, Beneš Sixtus, Jíra Mainuškovic, Václav Ostatek, Vi
e let 1448 ai 1451. 459
Obešlovic, Václav Bradáč, Jan Poláček súkenník a Pavel Suchopal, konšelé přísežní
Nov. m. P,, mocí zápisu tohoto vyznáváme přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce
uslyšie, že když jsú sě daly mnohé rnoznice, nesnáze, kyselosti, sudové a puotky
mezi ševci novinníky s jedné a mezi koželuhy usenníky z Podzderazíe spoluměšfany
a súsedy našimi s strany druhé o dielo toho řemesla, tak že jsú ševci sáhli koze-
luhuom v jich řemeslo, a již někteří z ševcuov počali a druzí po nich žádali a chtěli
též to řemeslo koželužské, a koželuzi jím toho hájili a bránili, praviece, že to jest
proti jich právuom, svobodám, řáduom, spisuom a svolení starodávniemu ; protož my
purgmistr a konšelé svrchupsaní, slyševše jich žaloby, odpovědi i odpory, vyslyševše
také a pilně rozváživše jich práva, řády a spisy s uobú stranu, a té při s buoží
pomocí kořenně srozuměvše, chtiece jakož na úřad náš záleží, aby ta ruoznice v po-
klid, kyselosti a nelibosti v lásku a v svornost byly uvedeny vedle spravedlnosti,
k snažné prosbě a k žádosti těch obú stran práva vyřčenie žádajících, ortel a ko-
nečné rozsúzenie vyřkli jsme z plné raddy v tato slova: aby ševci po ten den kože-
lužského řemesla viec nedělali, než obojí aby práv svých, řáduov a spisuov i svo-
lení starodávních požívali, jedni druhým na těch práviech, řádech, spisiech a svo-
lení nepřekážejíce žádnu měrú až do krále budúcieho, a obojí aby spolu v trziech
i v jiném obcování dobrotivě a laskavě nakládali, jakož slušie na dobré súsedy a po-
ctivé řemeslníky ; také aby koželuzi přísežní své řemeslo ohledávali a opatrovali, aby
dobré dielo bez falše děláno bylo, aby sě chudému i bohatému spravedlivé v tom
dalo pod pokutu, jakož mají v jich spisiech zapsáno. Tento rozsudek a ortel obě
straně jsú přijali i držeti slíbili tudiež v raddě před námi.
19.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule sedlářů.
1451, 9. Udna.
My Vácslav Bradáč, purgmistr, Václav Cvok, Daniel z Tuochoraze, Jan ze
Vschodce, Beneš Sixtus, Jan od Mečuov, Vácslav Ostatek, Jíra Majnuškovic, Vácslav
kožíšník, Matěj Obešlové, Jan Poláček súkenník a Pavel Suchopal pekař, konšelé
přísežní měštěné Nového města Pražského, mocí listu tohoto vyznáváme obecně před
všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budu, že přistúpivše před nás i před starší
i před velikú obec města našeho poctiví mistři řemesla sedlářského, bohatí i chudí,
spoluměštěné a spoluobyvatelé naši, i prosili jsú nás snažnú pilností a pilnú snaž-
ností i obce, abychom jim svolení dolepsaného a artikuluov, o něž jsú sě všickni
zespolka jednostajně a jednosvorně svolili, potvrdili listem naším a je při tom svo-
lení drželi a zachovali pro obecné dobré a pro poctivé jich řemesla, A my i s uobcí
jich prosbu pilně váživše, že sě nám zdá a vidí spravedlivá, rozumná a jistá a městu
68*
460 B. XIV. Artikule cechu Praíshých
naSema požitečná, chtiece rádi, aby sě mésto naše, kteréž jest
válečné zahubené a mory častými na lidech í na Btatciech zeba
se dobrými řemeslníky ploditi a množiti Šfastně moblo ke TŠie
artikuluoT dolepsanýcb jsme jim potvrdili a moci úřada naáěho
lení TŠie obce tiemto listem potvrzujem, kteřížto jakož jsme zpi
T našem městé držány.
Kajprvé, že mistři sedláři svrchupsaní mají dva stár
řemesle jmieti, aby to řemeslo spravovali obyčejem takovým, ,
požívají, s ta starěie mají vždy v rok méněna býti, aby sobi
mohli všickni nésti, leČ by sě řemeslu všemu zdálo druhý rok
a ta dva stařšie mají řemeslo sedlářské ohledovati, aby dobré
i bohatému aby sě dála spravedlivost; pakliby a kterého mistr
bylo nalezeno, to aby bylo vzato od starších a mezi mistry p
aby dal pokuty patnádcte grošuov.
Drahé, ktož by sě chtěl za mistra posaditi, aby sé v přql
a krve pána našeho Jhesu Crysta pod obojí spósobií srovnával
obyvateli našimi vedle kompaktát a smluv s svatým concilium
přinesl list svého zachováníe, odkud jest rodem, že jest z poctil
čuov a že sé jest dobře zachoval, kdež jest prvé obýval, a
mesla; potom aby řemeslo svú ruku udělané okázal mezí misti
jedno s kostmi, druhé pošité všecko, třetie povlečené z sucha,
a když to učiní a přijat bude za mistra, aby sobě od pánuov pi
a do cechu mistruom dal puol kopy grošuov a dvě libře vosku,
Třetie, kteráž jsú sedla za starodávna byla dělána v
ještě dělána býti spravedlivě; také žádný mistr aby žádnými
neobkládal, kromě jeleních rohuov, opět ovčími kóžemi aby nep
než kozí Benádckú, kromě pošitých sedel. Také kderýž by luk
aby naň nebil kosti nikdiež více kromě okolo hlavy. Item sedl
kováno břiezdú pod pokutu svrchupsanú. Také staré sedlo nen
nové pod túž pokutá; opět žádné sedlo nemá býti plátnem pc
ani vespod. Item kterýžby luki^ bydlel v našem městě, nemá
z města, leč by mistruom sedlářuom potřebie nebylo.
Čtvrté, když by mistři obeslali řemeslo ku potřebě, al
obesláni; pakli by kto nebyl bez hodné příčiny, má pokuty libr
starších migí býti poslušní jako slušie.
Páté, na všaké suché dny aby sě mistři i tovařišě scház
miesto položie; a mistři aby dávali do cechu po jednom groši a thova:
e rohu 1461. 461
Šesté, žádný mistr ani thovařiš nemá toho řemesla sedlářského dělati zjevně
ani tajně, leč s mistry v cechu bude.
Sedmé, žádný mistr nemá odvolávati kupce od jeho krámu, ani diela dru-
hému mistru hyzditi pod pokutu pěti groši. A také jestliže by sě který mistr
s druhým svadil, aby sě utekl k starším, a starší mají to mezi nimi vedle své pří-
sahy opraviti, vedle spravedlnosti, bez pohoršenie však práva městského.
Osmé, který by kolivěk tovařiš počna dělati mistru svému i nedodělá-li
a bez příčiny hodné chtěl od toho diela odjíti, mistr nemá jemu mzdy jeho zaplatiti,
leč dodělá to dielo, kteréž jest počal; a také tovařiš žádný ani robenec, kterýž dělá
z peněz, nemá odjíti od mistra, zdluže sě jemu, leč jemu prvé oddělá jeho peněz.
Pakli by který tovařiš, neodbuda svého mistra jako slušie, odešel, nemá jeho žádný
jiný mistr chovati, leč prvé odbude svého mistra docela a úplně.
Deváté, když mistr který chtěl by robence v učenie řemesla přijieti, při
tom sjednání má býti jeden neb dva mistry, a když sě sjedná, aby dal do cechu
libru vosku. Item robenec nemá s kordem choditi, dokudž leth nevyslúží, leč by
bylo pielné potřebie obci nebo jeho mistru. Také s přínozú ani s řezákem nemá
choditi, leč konec ulomie. Pakli by který robenec chodil s kordem, s řezákem nebo
8 přínozú neulomenú, má jemu vzato býti od thovařišuov a má zlámáno býti.
Pakli by v ty časy tovařišuov nebylo, ale aby to mistři vzali; a ten robenec aby
pro to potresktáá byl. Také robenec aby se neženil, dokudž léth nevyslúží svému
mistru ; pakliby se oženil, má jemu řemeslo složeno býti. Pakli by co který ukrad
anebo kradmo dělal cožkoli v tom řemesle, buď tovařiš neb robenec, též má jemu
řemeslo složeno býti.
Desáté, mistr žádný jeden proti druhému aby nechoval tovařiěe ani ro-
bence, a tovařiš ani robenci žádný aby nehrál v žádnu hru o penieze. Kterýž by
robenec svému mistru nevyslůžil let a zběhl, nemá na tom řemesle trpěn býti. Který
by se robenec učil u mistra neřádného, nemá na tom řemesle býti, leč by se u řád-
ného mistra znova učil. Také žádný robenec nemá prese dva groše mzdy do týho-
dne bráti, do svého tovařišstvie.
Jedenácté, která by kupě připadla, ježto se hodí k řemeslu sedlářskému,
nemá jie žádný mistr kradmo kupiti, než kterýž je kolivěk kupí, má se pravě a spra •
vedlivě rozděliti se všemi mistry toho řemesla pod pokutu patnádcte groši, kromě
což by za deset gr. kupil, to rauož sám držeti k své ruce bez rozdielu.
Dvanácté, aby žádný hosť nevezl sedel do města sem kromě jarmarku, tu
svoboda se každému dává, aby přiveza prodával svobodně, ale aby to dielo bylo
spravedlivé bez falše, na to mají ohledati starší mistři; pakli by nebylo to dielo
spravedlivé, to mají na pány konšele znésti, co s tiem dále činiti rozkáží vedle jich
úřadu konšelského.
462 B. X2V. ArtihUe <mM PtaStkýeh
Třinádcté, to věecko, což k sedlu příslušie, i
sedlářaov prodáváno býti, tak jakož bylo z starodávna, a
jeat potřebie, k tomu řemesla mají svobodně kapovati. Ta
bovid tovařiše lakařského, muož jeho chovati a posaditi
dělal ; dále každý tovařiš řádný neb robenec, který z peněz
váti k nám do města, buďto z Starého města nebo odkud:
ctdvost a řád městský zachovávaje. A kterýž by koli tovaři
tován býti od tovařišooT bez mistrské Tuole, a také aby
jako by se mistmom zdálo; a také kterýž by koU tovařiS
ktož jemu z čeho vinu dá, což se jich řemesla dotýěe, i
zdejšími mistry práv býti.
Čtrnádcté, kterýž by se koli tovařiš neb robei
Tšemu řemeslu, a byla naň dokázána vina dobrým svědomí:
chovati, doniž se nevyvede z toho řádně, pod pokutu 15
Patnádcté, lukař nemá posaditi žádných InknoT
dávna bylo, lok veliký za dva gr., luk vozní za 1 gr.,
10 gr. Kterýžby tovařiš lukařský přivandroval, má k ti
mistři určle řády cechu lukařského; kterýž by tovařiš sed
do města, aby byl šenkováu od tovafíšnov sedlářských; pa
nebylo, ale od mistruov má šenkován býti ; pakli robenec ]
dělá, množ jíti k kterémuž chce mistru do jeho verštata \
Naposledy, když by pán Buoh kterého mistra
uenchoval, aby ku pohřebu všicky mistři šli, jako si:
Ubrú vosku. A těch všech pokut svrchupsaných má jíti je
druhý na rychtítfe a třetí do jich cechn sedlářského. A i
naších neb budúcích vaole, neb dokavadž by jiní artikulov
lezeno obcí i jich řemeslu k lepšímu požitku. Toho na
pečet města našeho menšie přirěšena jest k tomuto listu, j
radé našie v sobotu po hodu křtěnie Pána našeho Ježíše ]
tisícieho čtrstého padesátého prvého.
20.
Výpověď konfielft Kovoměatských pro vzpouru tovaryšů proti mii
1451, 4. ivětna.
My Jan Poláček purgmistr, Václav Cvok, Daniel
decký, Jan Meč, Beneš Sixtus, Jíra Mainnškovic, Václav
Václav Ostatek, Václav Bradáč a Pavel Suchopal, konšelé
r^
e let 1451 a 1452. 463
tohoto vyznáváme, že když jsú se byli srotili a zdvihli tovařišíe řemesla kožišnického
proti mistruom svým, řemeslo svévolně stavujíce k škodě mistruom i k hanbě a proti
řádu a právu městskému, a když jsú o to před nás do raddy obeslání a žaloby
proti sobě vedli; my chtiece tu ruoznici v pokoj a v dobrý konec uvésti, tak jsme
sě v to vložili, že jsú tovařišie prosili mistruov, aby jim to milostivě odpustili pro
pána Boha, že to chtie rádi opraviti a potom sě toho nedopúštěti a takových ne-
řádných běhuov sě vystřiehati; a mistři k našie žádosti to jsú jim dobrotivě odpu-
stili. A v tom sě takové svolenie stalo mezi nimi, jestliže by kto z nich neb kteří
potom kdy takového skládánie řemesla neb takových běhuov k tomu podobných proti
mistruom neb proti právu městskému dopustil, aby jemu řemeslo složeno bylo do
vuole všech mistruov, neb aby tresktán byl pokutu, kterúž páni konšelé nadejdú;
a kterýž by tovařiš den jeden v témdni svévolně nedělal, tomu má na mzdě puol
téhodne sraženo býti ; pakli by dvú dní svévolně nedělal, aby jemu byla mzda sražena
za celý týden. Actum f. III. ante Ostens. reliquiarum anno dom. MLI.
21.
Výpověď konšelů Novoměstských v různici mezi koželuhy a jircháři.
1452, 27. června.
Edyž byla pře a nesnáze a ruoznice veliká vznikla mezi koželuhy s jedné,
a jircháři s strany, druhé o dělánie jich řemesl s uobú stranu, že jsú sě mnoho
a častokrát nařiekali a potýkali mezi pány ; a páni toho na obec podali, a obec zásě
pánuom poručila, aby vedle svého úřadu v to nahlédli, aby tě řemesle zachovaně
byle vedle práv svých obcí ku požitku, nic nového nezačínajíce ; potom jircháři potkli
na koželuhy žádajíce, aby práva starodávnie položili přede pány; a cožkoli těmi
právy dokáží, že proti tomu nechtie býti ; páni též jim rozkázali jednu, druhé i třetie,
aby ta práva starodávnie položili před nimi v raddě; a když jsú těch práv nepo-
ložili, praviece, že jich tak nasnad nemohu mieti, tu páni purgmistr a konšelé jich
žaloby i odpovědi slyševše, chtiece, aby to oboje řemeslo v poklid a v dobru vuoli
uvedeno bylo, a tiem lépe obecnému dobrému slúžiti mohlo a se vedle Boha poctivě
a spravedlivě živiti, jako slušie, takovú výpověď mezi nimi jsú vyřkli: Jakož jsú
obojí svá řemesla před sím až dosavád dělali a vedli, a v tom jsú zasazeni, aby
ještě též dělali, nic nového nezačínajíce bez porušenie práv jich s uobú stranu, do-
kavadž by lepšieho neb užitečnějšieho obci i jich řemesluom nebylo nalezeno a vy-
dáno. Actum die anno ut supra, Wenczeslao Czwok mgro. civ. existente (feria III.
ante St. Petři et Pauli).
464 B. XIV. Artikulč cechů Praésiých
22.
EonSelé NoToměstitl potirrzujl artikule oleji
(1452. po 21. červnu.)
My Tácslav Cvok pargmistr, Daniel z Tuchoraze, J
trman, Jíra Maynnškonis, Jíra Mřeniek, Petr Hefika, Dac
súkeoník, Matúš střelec, Jan kožišoík od Páteře a ThomáŠt
měštěníne Nového města Pražského, vyznáváme tiemto lis)
kdož je] nzřie nebo čtúce slyšeti budu, že vstúpivše pře<
opatrní maži řemesla olejníckého, spoluměštěné a spoluob]
snažnú pilností, abychom jim artiknlaov dolepsaných, o něž
pro požitek zřejmý města našeho a ka prospěchu obecného
jich řemesla potvrdili. A my tu jich prosbu rozamnú váživ
ěasy viděla podobna a spravedlivá, těchto artikuluov, ní
vespod psáno stojí, potvrdili jsme jim a mocí listu tohoti
dokavadž by jim neboli k lepšiemn požitku městskému leji
nebylo od nás neb od budúcích konšeluov vydáno.
První artikul jest tento, kdož by koli chtěl si
mistra posaditi, aby se s jinými v přijímání těla a krv<
s svatým Basilejským concilium skutečně srovnával, časem i
sobů T náboženství přistúpajíce.
Druhé, aby sobě práva městského dobyl, a mÍE
ložil do cechu 15 gr. příjemného a svačinu učinil skrovně
Třetic, aby méli přísežné v svém řemesle, ti aby t
jinde po hospodách neb po domiech hrachu, jahel, krup,
máku nebylo prodáváno, než u káply teta božieho, jakož je:
dávna, aby městu poplatkové nescházeli.
čtvrté, aby hosté hrachu, krup, jahel, semenci
i všelikterého takového obilé, jenž k torna trhu přfsluSie,
domácí nekúpie a když bude viech svržen, jakož řád i prá
Páté a poslední, ktož by koli toto svolenie jicl
stúpil, aby dal prvně pokuty pét gr., druhé deset gr., třetí
kuta má jíti na tři diely, rychtáři jeden, pánaom konšeluoi
třetí diel. Toho na svědectvie a potvrzenie pečet naše mi
máto listu, jenž psán a dán . . . [konce schází].
0 let 1462 a 1453. 465
23.
Svědectví o barvířích a měšečnících.
1453, 20. června.
Testamentům bursifícnm contra coloratores.
Křištan, Mikuláš a Hanuš rukavičnící, měštěné Star. m. P. přísežní, ode všeho
řemesla k svědectví vydaní, purgmistra Staroměstského poslem obesláni i panským
rozkázáním vyznali jsú jednostajně, že barvieři Staroměští i Novoměští, nemajíce žád-
ného cechu, prosili jich, aby je do svého cechu přijeli, a oni to učinili k jich prosbě.
Tu barvieři uprosivše sobě podružstvie, i chtěli býti hospodáři; neb najprvé zašli
jsů s jircháři, sahajíce jim v jich právo, potom s měšečníky opět na jich svobodách
a právích proti majestatuom ciesařským jim překážejíce ; a tak pro tu jich svévolnost
rozděleni jsú od cechu, aby jirchářuom a měšečníkuom proti jich právuom a svo-
bodám nepřekáželi; a na to jsú ukázali před pány výpisy ortele i úmluvy z knih
pánuov Staroměstských. Actum f. IIII. ante festům S. Johannis baptistae anno dom.
MCCCCLin Johanne Mecz mgro civ. existente.
Václav Mrlík, Jan od páteřuov i jiní starší přísežní kožišníci, měštané Nov.
m. P. usedlí a viery hodní, vysláni a vydáni jsúce ode všeho téhož řemesla kožiš-
nického, tak jsú vyznali jednosvomě a jednostajně, že to mají dobře v své paměti,
že jsú měšečníci Novoměští zdejší vstuhy svobodně prodávali, což jim k tomu ře-
meslu a k jeho příslušenství potřebie; a na tom jim za krále i potom nebylo od
žádného překáženo.
Václav Huncledr a Lukáš pasieři přísežní, měšfané Nov. m. P. usedlí, ode
všeho řemesla pasieřského k svědectví vydaní a vyslaní, vyznali jsú jménem a slovem
toho všeho toho řemesla pasieřského, řkúce, že jim to dobře svědomo i památno,
že jsú z starodávna měšečníci zdejší Novoměští dělali vstuhy i prodávali svobodně
i barvili, což jim k jich řemeslu a příslušenství potřebie bylo, a na to jim žádný
nepřekážel. Actum ut supra.
24.
Svědectví o koželuzích Podskalských a Vyšehradských.
1453, 20. června.
Jakub Eavka koželuh v Podskalé tak jest vyznal, že obojí koželuzi nemazali,
ani Podskalští ani Vyšehradští, ale byli štumfaři ; potom se srotili ševci, a tak počali
mazati, a tak štumfařské řemeslo sešlo. Podskalí [sic] nekrájeli, než v cele prodávali,
ale usenníci krájeli a prodávali pasieřuom, a pasieři ševcuom kusy prodávali. Actum
f. ni. in vigilia S. Jacobi apostoli anno et magistro civium quo supra.
Beneš a Lichva Mařík ševci vyznali jsú, že jim to v paměti, že jsú se kože-
ArchiT Četký XIV. 59
B. XIV. ArtikttU cechů 1
ladli mazati od toT^šnov ševcoTských
zali obojí, ani Podskalští ani Podzderazát
; neb jest to ševcnom polehčenie.
25.
STolenf mistrfi kabátníků No
J453, 4. tm.
'/aHo se svolenie mezi všemi mistry řemec
3zi pány, aby žádný mistr jich řemesla
a jednoho učedlníka. Drnhé, aby od žádi
viece prodávati než toliko jeden tovařiš
ršickni, chudí i bohatí, živití mohli. Stal
božieho tíBícieho čtrstého padesátého tř
porgmistr, Baniel z Tnchoraze, Janek
jiní pp. konšelé.
26.
Svoleni kloboučníků Novoi
1^4, 9. břema.
tálo se svolenie plné a dobrovolné mezi
1 mají v tomto městě a svá práva zvláštn
ídný z nich svévolně nevytrhoval žádná
i v jich řemesle vzniklo, to sami bndů
osti. Pakli by nemohli ve£ nhoditi, to i
iké jestliže by kto z nich měl co činiti i
'em, má to prve na zdejší mistry vznes
mají s ním tam drahého mistra nebo
Ui, tak vždy aby se podle práv svých
i v svornosti. Actum sabbato ante domin
Metudii anno dom. MCCGCLIIII praesei
iele de Tnchoraz, Johanne de Gradu, J(
iiklik, Wenceslao Bradacz ceterisque consi
27.
Svoleni jehUřů □& Novém městé
1454, 8. října.
[istři všickni řemesla jehlářského svolili s
mi měli, a na každé suché dni aby každý
a let 1453 ai 1456. 467
a ty penieze mistři starší a přísežní aby obracovali na vosk k zádnSí anebo k jiným
jich řemesla k cechu potřebám. Actom ut supra (f. III. post Francisci)*
28.
List konšelů Novoměstských na zřízení cechu sladovníků y Praze.
1456, 11. května.
My Jan kolář purkmistr, Jan Yschodecký, Jíra Majnuškovic, Jan z domu
Haléřová, Petr Hečka, Jan Kuklík, Jíra Frankovic, Jan Střiebmý, Prokop sladovník,
Payel Suchopal pekař, Petr Zachařuoy zef kožišník, konšelé přísežní, měštěné Nov.
m. P., yyznáyáme tiemto listem přede yšemi ktož jej uzHe nebo čtúce slyšeti budu,
že přistúpiyše před nás do plné rady opatrní muži sladoyníci usedlí, chudí i bohatí
spoluměštěné naši yěmí milí, předložili nám toho řemesla yeliké nedostatky, ježto
skrze to i dobrému obecnému byla jest nemalá překážka, protože jiná řemesla syé
cechy, toyaHšstyo a spráyu mají v našem městě, a to řemeslo sladovníkuoy zname-
nité, yeliké a slovutné bylo jest bez zpósoby řádu takového do sie chvíle, prosiece
nás pokorně, abychom je při řádech a artikulech dolepsaných, o něž jsú se zespolku
svolili všeckni jednostajně s velikým dospělým rozmyslem a s potazem z dávných
časuov, hlediece ku prospěchu dobrého obecného ; a my tu jich prosbu a ty artikule
a svolenie pilně váživše, podali jsme toho na velikú obec a svolenie obecné mocí
úřadu našeho, chtiece rádi, aby se město naše, jenž pohřiechu těchto let válkami
převelikými a mory přečastými na lidu velmi sešlo jest, zase se dobrými obyvateli
a řemeslníky množiti mohlo, a zvláště aby pivo dobré Pražské, jakož z dávních let
bylo, k své dobré slovutnosti přijíti mohlo lidskú opatrností. E těmto dole psaným
artikuluom svolili jsme tak dlůho, doněvadž by obci a tomu řemeslu prospěšnější ne-
byly vymyšleny, bez pohoršenie však všelikterakého práva, svobod neb privilegií na-
šeho města a svolujem tiemto listem, přísně přikazujíce, aby ode všech, jichž se do-
tyce, vskutku byli zachováni, z nichžto první tento jest:
Ktož by kolivěk chtěl svornost mieti v tom řemesle sladovnickém, aby se
s námi sjednával v duchovních věcech.
Druhé, že starší přísežní v tom řemesle svuoj cech a své tovařištvo mají
mieti, a starší to řemeslo mají s pansků radů a pomocí spravovati užitečně jako slušie.
Třetí, aby žádný jeden od druhého tovařiše nelúdil, v trhu na obilí nepře-
kupoval, na sladovnách a na pivovařích, na sklepích a na pivnicích nepřenajímal.
Čtvrté, aby žádný nepřijímal tovařiše neznámého, leč by prvé opověděl jej
pánuom starším, a aby zaň slíbeno bylo za věrnost i za sbytie.
Páté, každý sladovník, kterýž přijímá obilé od lidí k dělánie sladuov, aby
jeho nesypal v hromadu, než každého sůseda aby zvláště sypal.
69*
468 B. XIV. Artikule cechů ÍVaísíjřc*
Šesté, zemane oholnie neb sedláci, ježto piro vaři zde r m
jim slady dělají ku prodiýi, netrpiece s měBtem k naSie Škodě a zi
jim nebylo dopuštěno; a kterýž by je sůsed zastával, aby k tomn b.
panskú pokutu. Pakli by který súsed nebo který jiný sladovník dť
mana nebo sedlákn slad ku prodaji, aby s něho kázal ku obcí p
u starších toho řemesla aby položil.
Sedmé, tovai-iš odšel-li by od svého pána STévoloě nedos
k jinémn pánu, takový aby nebyl chován ani trpien proti vuoli pi
v Starém městě nebo v Novém neb na Malé straně.
Osmé, Žádný tovařiš služebný aby nesypal obilé k dělái
u svého pána, u kteréhož slúžie, ani jinde, kromě slad nebo dva i
Deváté, který by šenkéř nebo Šenkéřka n kterého hos;
a koštuje nebo zapíše, i stržil pivo buď na leženie nebo na vydá
neb taková trh držali pod panskú pokutá.
Desáté, piva hostinská bielá aby Šenkována nebyla dráže
domácie z domu, a kdež piva bielá hostinská šenkují, aby tn d*
piva nemievali.
Jedenácté, žádný nensedlý aby piva nevaHI na Šenk a
Dvanádcté, všickni ze spolka s panská rada a pomocí
a sobě pomáhati, aby nyní i potom žádný okolo měst Pražských
nevařil ani šenkoval kromě piva Pražského neb vzdálí a blíží, j
práva starodávného.
Třinádcté, kto by na tom řemesle chtěl svým mistrem 1
neb neoženíc sobě sladovnu kupiti anebo najietí a v ní sobě ne'
dělati, ten najprvé sobě listu zachovánie má dobýti a potom městského
kromě domácích zdejších městských dětí; a to řemeslo před starším
nými že umíe vyvésti svá niká, aby okázal, řády jich a práva ]
léta aby v službě vydržal.
čtrnádcté, tovařiš služebný, kterýž by se oženil a hospodář
v řemesle a nedoslúže n pána svého, takový má jiného miesto sebe
dáti do bratrstva Čtyři libry voskn.
Patnádcté, tovařiši služební aby svých hospodářaov poslaš
kostek, her a jiných neřáduov nechali, pod pokutá prvé viny jed
druhé tři libry a třetie pod složením řemesla.
Šestnádcté. Byl-li by který slad dělán v Novém městi
Starého města k vařenie piva, a na břečce byla vada, aby dva starŠ
městská a dva Staroměstská to ohledajfce, spravedlivě rozsúdili. Ti
by který slad byl dělán v Starém městě a do Nového města byl
M roku 1466. 469
piva, aby byla vada na břečce, aby též dva Staroměstská a dva Novoměstská to
ohledali a spravedlivě to rozsúdili.
Sedmnádcté. Slado vníci Staroměští mají mieti svú korúhev, Novoměští svú,
a obě aby bielé byly bez proměny, a kdykoli by potřebie vyjíti proti králově milosti,
svátosti neb jinam, aby jedna vedle druhé šla zárovno. Také Staroměští mají svú
pušku mieti zvláštní a Novoměští svú.
Osmnádcté. Který by tovařiš toho řemesla byl shledán v kterých scest-
nostech, neřádích nebo nepoctivostech, ježto by všemu řemeslu hanbu činil a toho
ostati nechtěl, ten aby takový trestán byl, jakož na toho slušie, a řemeslo má jemu
složeno býti ; a také který by se tovařiš toho řemesla nezachovával v jednom miestě
jako slušie, aby v druhém nebyl trpien, buďto v St. nebo Nov. m. nebo na Malé
straně. A který by podruh neb podruhyně najímala komoru neb pivnici, aby ne-
vařila piva, než kupovali v sudech u hospodářuov v šenku.
Devatenádcté. Aby mistři pivovarští pilni byli lidských statkuov a své
menšie aby k tomu držali, jakožto pomahače, podmistří a spieláky, aby též lidských
statkuov pilni byli a poctivost zachovávali.
Dvadcáté. Žádný mistr pivovarský nemá držeti ani spravovati viece pivo-
váruov kromě dva neb tři, a na těch má velmi pilen býti, aby pivo dobře bylo va-
řeno pro puožitek, čest a slovutnost města Pražského; a mistr pivovarský nemá bráti
viece nežli tři gr. od jednoho každého vařenie, a čber mláta, a pomahač toliko tři
gr., jako za starodávna bylo. Také mistr, pomahač a jiní pacholci pivovarští práv
nových a poplatkuov mimo starodávnie práva nemají vymýšleti ani bráti.
Jedenmecitmé. Dva mistři pivovarská aby byla přísežná od pánuov usa-
zena, a ti aby ty věci řiedili a pósobili, kteréž napřed a potom psány jsú, a neřády
stavovali, a ti přísežní aby hleděli k starším řemesla sladovničieho. Item pomahač
aby hospodám, když by pro uhle přišli, dobyl uhle a vody dal, když by potřebie
bylo, jakož to má z práva učiniti. Pomahač aby žádný neprodával droždie po spie-
lánie piva, leč s hospodářovu volí, číž jest pivo bylo, a také aby nehýbal droždiem
do druhého dne.
Dvamezcitmý artikul, což by kolivěk dáno bylo do pivováru k jedení
slušně od hospodáře, kterémuž se pivo vařie, toho aby byli vděčni a nereptali.
Třímezcitmý, jestliže by který pacholek pivovarský nechtě poslušen býti
svého mistra i odšel k jinému mistru do pivováru svévolně, takového aby ten mistr
nechoval proti jeho vuoli; mistři pivovarští, pomahači a vozataji aby do bratrstva
a do cechu sladovnického slušali i pod jich korúhev, jako od starodávna bylo.
čtyřmecitmý a poslední artikul, aby šrotéH piva nevařili. Toho na
svědectvie i na potvrzenie k snažné prosbě a žádosti sladovníkuov svrchupsaných
pečet menšie města našeho z nás všech, purkmistra, konšeluov i obce jednostajné
470 B. XIV. AHihule ceehA Praisiýeh
TTiole pHvěšena, jenž jest psán s dán t úterý před slaTným
ST. StaDÍslavn, mučedlníku a biskupu božiem. Léta po uarozei
uaSeho Ježíše Krista tiaíciebo Čtjřstého padesátého šestého.
VýpoTÍď konielfi Noroměstsk^ch t rAznicí mezi fierei noTinnlk]
1458, 21. července.
My purgmiatr a konšelé Nov. m. P. vyznáváme tiemt<
a přede všemi, kdež a před nimiž čten nebo-li čtouce slyšán
rozličné žaloby a pnotb? mezi řemeslníky řemesla ševcovské!
novinnfky a vetešníky téhož řem^la spoluměštěníny a bydliteli
se, že by diela jich a řemesla jedni druhým dělali a prodávali
a k utisku nemalému ; nechtíce nioznic takových, což na nás je
rogímigíc, abychom jakož obec všecku tak i ta řemesla, ufajíc
losti, 8 užitečným každého prospěchem v lásku a svornost u'
obchodem a řemeslem svým správě sě, práva psaná obojích, to
tešníkuov, jím od předkuov naších Časy minulé vydaná i také
tří města Pražská i ta řemesla byla jsů se svolila a podle
trpěla jsú se do této chvíle, k spravedlnosti prosté a ku pohot
hatých i také k živnosti a prospěchu těch femesl hledíce, t
a mocí tohoto listu srovnáváme, aby již v tomto našem po
svrchupsané drželi se a tu mezi sebů za právo s obú stranu měl
dále v niveč nesahajíc, doniž by se nám nebo našim budůcíc
a raddě města nadepsaného nětco jiného v tom obci nžitečněj
také prospěšnějšího i pohodlnějšího snad nezdálo.
Nejprve jakož táž řemesla v dřevních svých listech pov
našich i také jednostranného těch řemesl svolenie mají to i
tvrdíme: ktožto koli chtěl v kterém z těch řemesl zde misi
napřed s tuto obcí ve věcech slavné svátostí těla a krve páni
pod obojím zpósobem se srovnával. Potom pak což se řemes
obojí se trpěli jeden druhým dále nesahajíce, totiž aby novin
škoren, ani jiné žádné vetché a pochozené obuvi nedělali ani b
toho, jakož bylo jest z starodávna; proti tomu vetešníci t&ki
obuvi zakázané ani nezakázané na prodaj dělati ani jie prod.
a podešví nové k starým dobře ochozeným holeném moha a
a dvoje škorně dobře ochozené, ježto by již podsev dobře by
na prodaj každý trh vykládati ku prodání. Ale Červených ani
z let 1456 a 1467. 471
obuTÍ nikoli okládati nemají obyčejem ižádným. A aby bez ystrkuov potomních tě
obě řemesle mohli tiem lépe a snáze spolu y lásce a svornosti sobě shoyieyati,
v tomto srovnání i pořiezení s obú stranu se držíce, dává se moc cechmistmom pří-
sežným novinníkóm taková tiemto listem, aby oni s rychtářem našeho města neb
jeho pacholkem přihlédali k vetešníkem do verštata jich i do krámuov, a což by
koli u nich neb kterého z nich proti tomuto zřiezení dělaného nebo-li na prodaj
vyloženého nalezli a zastihli, že to pobrati mají bez otporu i překážky. A od té
doby ten, u něhož by takové tiemto listem zapověděné dielo bylo nalezeno a po-
bráno, má hned zbaven řemesla i konečně prázden býti a viec ho nedělati, leč by
jemu panem purkmistrem a raddú, kteráž v ty časy bude, bylo toho přieno a do-
puštěno milostivě. Pakli by zase vetešníci u novinníkuov co vetchého a pochozeného
diela na trh ku prodaji vyloženého neb u verštatě zastihli a nalezli, také moci budu
s rychtářem nebo pacholkem jeho pobrati, a u kohož by se to přihodilo, ten má
řemesla také prázden býti a nedělati tiem vším obyčejem, jakož se svrchu píše. Na
potvrzenie věcí svrchupsaných pečet našeho města menší kázali jsme přivěsiti k to-
muto listu, jenž dán léta od narozenie syna božieho tisiecieho čtyřistého padesátého
šestého, tu středu před hodem sv. Maří Magdaleny.
30.
Konšelé Novoměstští zřizují cech pilařům, prknářům a strhařům.
1457, 1. února.
My Jan z domu někdy Haléřová purkmistr, Jan ze Yzchodce, Jíra Majnu-
škovic, Beneš Cukmanský, Petr Hečka, Jan kolář, Yácslav řečený Mrlík kožišník,
Matěj Obešlovic, Tomášek syn Benešuov pasířuov, Tomášek sladovník, Jan Pětidiel
pekař a Jan Kaňha, konšelé přísežní Nov. m. P., známo činíme tiemto listem ny-
nějším i budúcím: že žádajíce, aby práva, svobody, milosti i obdarovánie, jimžto
město naše od zbožné paměti ciesaře Karla, jenž jest to město založil i štiepil,
i jiných potomních králuov českých, pánuov našich milostivých, v své moci držány
a zachovány byly, a zejména ta svoboda, aby od věže káply Těla božieho, kdežto
svátost okazují, až do Slovanského kláštera trh dřívie všelikterakého, totiž prken,
žlebuov, klád, šindeluov, mis, koleček, necek, kopí i jiného kteréhokolivěk dřievie
byl držán, a to dřievie všecko bylo tu a ne jinde prodáváno a kupováno, jakož
i prkna tu trů i prodávají podle svobody a práva svrchuřečených, jakož to li-
stové císařští i královští v svých popisiech pod zlatu pečetí i pod majestáty jasněji
ukazují. K tomu také pilně pozorujíce, aby město naše vedle založenie těch svobod
a práv dobrými řemeslníky a těžaři množiti se mohlo, kteréž pohřiechu z dopu-
štěnie božieho válkami velikými a mory přečastými na lidu i na zbožie velice jest
472 B. XIV. Artikule cechů Praiských
zmenšeno a zchudlo; neb Tálky nepHdadie, ale ujmu; protož s d
a s bedlÍTÚ radů věniým našim milým pilařnom, prkn^nom a Btr
mezi véií STTchupsanú a klášterem Slovanským na našem řinku t
držíe, nynějším i budácím, z moci úřado našeho konšelského t;
astanoTojem a vydáváme, phkaziyfce ovšem pfísně, aby ode všecl
v skutku byly zachovány a držány.
Najprvé, aby své starsie přísežné jměli mezisebú, a ti t
tovařiše, nádeoníky, tálnfky a to všecko řemeslo řádem podle spr
váli jako slušie, aby mezi sebú svornost a jednotu drželi, jížto o
spoře roštů, a obci tiem řemeslem spravedlivě slúžilí svú robotů. A
mají plnu moc, kdež by koli jinde kromě miesta k tomu trhu ulo
káply a kláštera svrchupsaných prkna chtěli dělati ku prodaji, nel
dávali, neboli dřievie svrchupsané, proti práva a svobodám nade
s pomocí naší i budúcích konšeluov hájili a bránili.
Druhé, ktož by se chtěl v jich řemesle za mistra saditi
uměl svýma rukama dělati a jich řády a práva podnikl a podstť
se s námi i s naší obcí v přijímání těla a krve pána našeho .
způsobů chleba a vína vedle kompaktát nebo smluv s svatosvatýn
lejským a v řádech vuobecných křesCanských srovnával, a ab;
svého přinesl, jestliže by se odjinud do města k nám přibral, i
i zachovánie dolí&il na panské pochválení, potom sobě od pánuov
dobyl; a do jich cechu neb do bratrstva aby dal 15 gr. a libru '
vše učiní, tehda má mezi nimi právo jmieti.
Třetí, starší mají moc svolati řemeslo, kdyby toho potře
obeslání má každý z jích řemesla státi pod pokutu, o kterůž se on
vědomím.
Čtvrté,, nemá jeden druhému odvolati kupce řečí aui '.
dokudž od jeho bůdy neodejde. A který by stolař neb jiný ře:
mistru a neplnil, aby jemu jiný mistr díela neprodával, leč první
s ním umluví, pod pokutu svrchupsanú.
Páté, jestliže by se oni sami mezi sebů oč svolili, ježto
dobrému užitečné a jich řemeslu pohodlné, a konšelé k tomu jím
od nich ode všech za právo bylo držáno; však to vidy vymieňuj
spodář v našem městě množ sobě prkna k své potřebě dělati a ti
Šesté, učedlník má přijat býti z vuole starších, a ten při
libru vosku, a ten vosk má býti obrácen ke cti pána Boha všema
Sedmé, tíž pilaři, strubaři a prknáři mají jmíti svá bílí
má býti svatý Josef, pána našeho Ježíše Krista pěstůn, k tomu
z rohu 1457. 473
sekyra a pila k rozeznání jich řemesla, aby mohli vedle jiných řemesl ke cti, k uozdobě
a k uokrase městu vyjíti poctivě proti svátosti, proti králově milosti neb kam by
potřebí toho bylo.
Osmé, tálníci i nádenníci mají pod jich cech i bratrstvo i pod korůhev
slušeti, a jestliže by na ně sůsedé o které nehody žalovali před staršími, to mají
starší napravovati podlé spravedlnosti, a tálníci i nádenníci jich sudu mají obyknúti
a poslušní býti.
Deváté. Tálníci i ktož mezi nimi na den dělají, mají dávati po puol groši
do jich cechu každé suché dni, a ty peníze mají obrátiti s vuolí starších na dobré
obecné toho řemesla.
Desáté a poslední, že tito artikulové a ustanovení mají trvati a plnu
moc jmieti, dokavadž by v budúcích časech lepších a užitečnějších ustanovení obec-
nému dobrému a jich řemeslu prospěšnějších nebylo vymyšleno a vydáno.
Toho na svědectvie a potvrzenie pečet města našeho svrchupsaného k tomuto
listu jest při věšena. Jenž psán a dán v úterý přede dnem matky božie na hromnici
léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého.
31.
Výpověď konšelů Staroměstských v rozepři mezi sedláři a uzdáH.
1457, 31. března,
Pronuntiatum pleno in consilio per Franconem calcariatorem tamquam su-
premum arbitrům a dominis magistro civium et consulibus inter mechanicos artis
sellatoriae ab una, et írenificum parte ab altera, editum et ab utraque partium
earundem rogatum anno oc LVIF feria V. post dominicam Laetare.
Toto se přiřieká sedlářem.
Najprvé aby tašky prodávali usněné, kteréž sami dělají, pak tašek maléř-
ských aby spolu požívali, neb jsú jiného řemesla. Húživice aby sami sedláři navla-
čovali, protivný k malým i velkým sedlém aby sami přibíjeli,
It. střemeniště aby prodávali bielá prostá, nepobíjená.
It. poduštice, kteréž pod šle slušejí, aby prodávali.
Toto se odřjeká sedlářóm:
Najprvé aby pochví nedělali prostých ani pobíjených ani prsosin.
Item popruhuov ani připínacích ani přessedelních.
It. aby rymaři prodávali sedlářóm řemeny k jich potřebám.
Archiv Český XIV. 60
474 B. XIV. Artikult) cechA Praíshých
32.
EonSelé Staromést^tí potvrzují a příčiňují SYObod cechu m&lířakéE:
1458, 13. listopadu.
My Samuel z Hrádku porgmistr, Jan Trefan, Pavel Cips
lec, Jakab Zlatičký, Zigmond z ByteŠkj a od Oslov, Jakab Sobel
od Červeného Jelena, Jan Manda, MathúS Scherlmk, Hannš
platnéř, Matěj Pelicián, Petřík sladovník, Duchek, Petr Pafiezet
luoT a Petr Pražák, konáelé přísežní Starébo města Pražského
listem obecně všndy a přede všemi, kdež a před nimiž Čten nebi
že vstůpívge do plné raddj před nás opatrní súsedé a spolaol
řemesel maléřského a sklenářskébo, okázalí nám sú listy starodái
slóm od předknov našich purgmistra a raddy v ty časy bylých na
a řády i svobody vj^dané a přivěšením města naSeho potvrzené,
i jiné knsy popsané, jim a řemeslóm jich příhodné a potřebné
likú pilností za to prosiece, abychom při milostech, práviech a
v listech starodávných zavřených přieznivě a laskavě je zachovi
znova nám od nich podané a okázané k dřevním připíšíc, v těcl
i jich budůcím i těm řemestóm jich znova ráčili potvrditi milo
i jich řemesla tíem lépe se mohli živiti a se v městě našem
městu povinné nésti a dělati . . . přiekaz hostinných nemají ižádn
a řemeslníci těmi listy a právy jich starodávnými jsúce vyňati
i ze všech losunkuov a poplatknov městských, měli sú a povi
tři štíty nebo pláště branné stojaté veliké k města udělati, i
1 veliké k městu když potřebie všecky malovati a připravovati,
branných devět na věže městské nebo k městským bránám vj
žiece a rozumějíce, že město Nové tehdáž nebylo ještě ohrazeoc
takoví byli só, již toho se potřebie nezdá; a místo plášť6v j:
k městu pavezy; protož my při těch milostech a práviech i
stavujíc, oděncuov těch je zprošťujem, tak aby miesto plaš
o nichžto svrchu zmienka jest, každý rok vždy o svatém Havle
ných a dobře žilovaných a s obů stranu kožovaných i připraví
lajíc, na rathůz přinesli, a k tomu nebesa, korůhve městské i
porce i holí, když a kolikkolikrát bylo by toho potřebie, aby k
a jakož slnšie, malovati zavázáni byli a povinni. Dále jsme je ti
jim to a jich řemesl6m za právo ustavujíc a vysazujíc, aby každý
našem za mistra téhož řemesla maléřského neb sklenářského
najprvé list přinesl, jímžto mohl pokázati pojitie své z řádn ma
e roku 1458. 475
že se jest řádně a poctivě zachoval, tu kdež se jest rodil neb obýval, a mistrovstvie
téhož řemesla aby před mistry staršími okázal, i práva městského od pánuov z rat-
húza i bratrstvie od řemesla sobě dobyl, ješto by se také v rádiech světských i du-
chovních s námi a s obcí města našeho srovnával, tak bude moci to řemeslo v městě
našem osadě se dělati, a práv i řáduov i svobod jiných mistrův požívati všech, jakož
svrchu i vespod kuš od kusu jest vypsáno. Žádný také host ani domácí, buď téhož
řemesla řemeslník neb kdokoli jiný, aby nevozil ani nosil, aniž co směl voziti neboli
nositi do města našeho nadepsaného jim ke škodě, ani od jiných přinesené neboli
přivezené přijímati, žádných věcí k řemeslu jich příslušných neboli v krámiech ani
jinde ku prodaji vyvěšovati zjevně ani tajně, jakožto obrazuov, tabulí, kortyn, tašek,
pavez i jiných všelikých věcí řezaných i malovaných, kromě jarmarkuov obecních.
Item žádný mistr ani tovaryš neb ktožkoli jiný světský ani duchovní, jenž
s nimi v cechu toho řemesla nenie. aby nikdež v domiech, v pokojiech, po stěnách,
v kostelích, v klášteřiech, na uliciech neb jinde kdežkolivěk v městě našem nesměl
dělati ani dělal ničehož, což by slušalo k maléřskému řemeslu neboli sklenářskému,
zjevně ani tajně, a znamenitě pak těch věcí, kteréž se od rozličných barev dělají
penzlem. Žádný také mistr aby diela ižádného mistruov hostinských neprodával, ani
do svého verštatu přijímal jemu ku pomoci, leč by od některého co kupil, ježto by to
starším domácím mistróm bylo svědomo a známo.
Item nižádný mistr u sebe jiného pacholka nemá chovati než nájemného,
ježto by ho najméně na třinácte nedělí zjednal, a ten pacholek neboli pacholci, ač
by jich viece bylo, nemá a nemají žádných věcí sobě ani komu jinému dělati, než
toliko mistru svému.
Item mistr ižádný nemá věcí malovaných ani řezaných jinde vykládati ani
prodávati, než toliko v svém verštatu, jakož jiní řemeslníci svá řemesla prodávají,
krom jarmarku obecnieho.
Item komuž by z hodných příčin staršími těch řemesel s vědomím jiných
mistruov řemeslo z cechu bylo složeno a staveno, buď mistr neb tovaryš, takového
aby žádný mistr v svém verštatě dielem ani jiným čímžkoli, což se těch řemesel
dotýče, nefedroval obyčejem žádným, donižby opět zase pány konšely neboli staršími
a jinými mistry v cechu nebyl k řemeslu dopuštěn a navrácen. Protož my purgmistr
a konšelé nadepsaní těch všech kusuov bedlivě pováživše a srozuměvše vedle spra-
vedlnosti, že jsú těm řemeslóm maléřskému a sklenářskému k živnosti jich pohodlní
a příhodní i obci a městu našemu užitečni, svolili jsme k nim a jim všech potvrdili
i potvrzujem tiemto listem, aby se k nim, tak jakž vznějí, držali a jimi se spravo-
vali, spravedlnost v těch řemeslech obci činiec i každému, donižby nám neboli našim
budoucím něco se v tom užitečnějšího a obci spravedlivějšího snad nezdálo. Na po-
tvrzenie toho pečet města našeho menší dali jsme i kázali k tomuto listu přivěsiti
60*
476 B. XIV. ArtUíiUe eeeh& F^tiských
dobrovolně. Jenž jest dán léta od narozenie Syna božieho tiší
tého osmého, ten pondělí po bodu svatého Martina.
EonSelé NoToméstítf potvrzuji artíkute cecha mydl.
1^4, 27. února.
My Jan Vschodecký purkmistr, Jíra Mainuákovic, ^
Beneš Cnkmanský, Hynek z Lnniekovic, Jan Tatrman, Pavel ^
Jan Bielj od hvězd, Element Eostelecký sůkenník, Petr z do
z rohu sladovník, konšelé Nového města Pražského, mocí li
že opatrní mnži mistři starší řemesla mydlářského, spolům'
vstúpivše před nás do plné rady, žádali a prosili, abychom
luov vespodpsaných, o nichž jsů se všickui v tom řemesle di
svolili, z moci úřadu našeho konšelského potvrdili; a my zi
a žádost, kteráž nám se v ty časy viděla podobná, obci i j:
chtiece, aby se město naše dobrými řemeslníky množiti zase n
v tyto války veliké a mory Časté jesti bylo umenšeno, k tí
kuluom svolili jsme a moc jim plnu dali, dokavadž hy jim uži
i tomu jich řemeslu nebyly nalezeny a vydány.
Z nichžto první tento jest, ktož by se chtěl v tom
saditi, aby se s námi a s obcí přijímání těla božieho a krve
paktat s svatým konciltum Basilejském srovnával.
Druhé aby sobě od pánuov městského práva dobyl.
Třetí, aby listu zachovacfho sobě dobyl, kterakého
zachoval, kdež jest prvé obýval.
Čtvrté, aby řemeslo před staršími přísežními okáza
Páté, aby žádný z jich řemesla bez starších vuol
nepřijímal.
Šesté, ktož by mýdlo prodával, to mají starší na p
a s jeho rozkázániem aby to bylo slušně napraveno.
Sedmé, ktož by se mistrem posadil, aby dal do jich
potřeby k jich i k nobecnému dobrému.
O s m é a poslední, ktož by z nich, jsa obeslán od stár
neb jinak mistróv starších nechtěl posluĚen býti, i všeliký n
trestati i do šatlavy dáti a pokutu libru vosku s něho vzie
přes to chtěl svévolný býti, toho badú moci z řemesla vyvi
slušného, vSak vždy prvé na pány to vznesúce, lei by tohi
0 let 1468 aS 1465. 477
viti, tehda jemu milost nemá odepřena býti. Toho na svědectvie i na potvrzenie
pečet mensie města našeho k tomu listu jest přivěšena. Jenž jest psán a dán v pon-
dělí druhý v puostě, léta božieho tisícieho čtyřstého šedesátého čtvrtého.
34.
Erál Jiří zakazuje ševcům dělati špice u střevíců a škorní.
1464, 2. sfáH.
Jiří, bohží milostí Český král a markrabě Moravský.
Poctivým purgmistruom a raddám Starého, Nového i Menšieho měst našich
Pražských, věrným našim milým.
Poctiví věrní naši milí ! Přikazujem vám, abyste všem ševcuom přikázali, aby
špicuov u třevíc i u škoren nedělali, a také žádnému svému nedopúštějte v špici
choditi ; v tom naši vuoli naplníte. Dán u sv. Prokopa v neděli po světlem Jiljí léta
božieho dc LXIIII pod signetem prstena našeho.
35.
Výpověď konšelů Novoměstských v rozepři mezi mistry a tovaryši řemesla soukennického.
(1465 fj 5. října.
My Hynek z Luniekovic purgmistr, Jan ze Vzchodce, Jíra Majnuškovic, Jan
z domu někdy Haléřová, Jan Tatrman, Jan Bielý od hvězd, Petr Peniezek kramář
i jiní konšelé přísežní Nov. m. P., mocí zápisu tohoto známo činíme všem nynějším
i také budúcím, že když jsú se daly ruoznice a nesnáze veliké mezi všemi mistry
a staršími řemesla súkennického, spoluměšfany našimi s jedné, a mezi všemi tova-
ryši téhož řemesla s strany druhé, tak že tovaryšie všickni z svých verkštatuov
vstali jsú, nechtějíce u mistruov svých dělati, a předstúpivše před nás toužili na
mistry, a praviece, že by se jim proti řádu starodávniemu a právuom dalo; tehdy
my práva vydaná od předkuov našich i námi potvrzená mistruom soukenníkuom
svrchupsaným kázali jsme před sebú položiti, a je před stranama svrchupsanýma čísti,
ne k vuoli tovaryšuom, pokavadž samým mistruom a starším jsú dána i potvrzena,
je pilně znamenajíce a vážiece, takto jsme mezi nimi vyřkli: Najprvé, že všickni
tovaryšie řemesla svrchupsaného hodně měli by tresktáni býti pro takovú věc své-
volnú a výtržku, kterúž jsú mistruom svým a starším učinili, z verkštatuov po-
vstavše, nám na ně prvé netúživše, a také že jsú učinili proti právuom, o nichžto
svrchu dotčeno jest; ale hlediece k lásce a k svornosti mezi stranami prvepsanými,
to jsme pominuli milostivě, přikazujíce přísně a tomu chtiece, aby se toho a tako-
vých věcí tovaryšie potomně nedopouštěli. Pakli by se kdy toho dopustili, že mají
od pánuov konšeluov tresktáni býti, jakož se jim viděti a zdáti bude; a mistři
478 S. XIV. Artikule cechů, Pre^akých
a starší, což m^í tovaryšuom sTým učiniti, aby atiaili sprave
svých se zachoTáviyíce, a v lásce také i v sTornosti sebů bndi
slnšíe. Actum f. III. in crastino S. Franciaci anno et praesentibu
36.
Artikule cechu proTaznického ve rdech třech městech Pí
1465, 20. listopadu.
Svolenie mistruoT řemesla provaznického všech obývajícícli
městě Pražském takto jest sepsáno z jecbé vnole:
Ni^prvé, že když by se chtěl kto v jich řemesle osad
věděli, a zvláště starší přísežní měst svrchapsaných, kteříž bi
před pány, pod kterýmiž by chtěl svú živnost vésti, do raddy ,
a posluěenstvie slíbe, ve všech také rádiech a slušných obyčej
se srovnávaje, skutečně potom do cechu jich právo činil, kteréž
Seqnitur secundns articulns.
Item když by časy svými mělo řemeslo nebo dielo, buď
stinské, býti ohledáno, při tom také oboji starší sejdůce se maj
kohož by k sobě povolali z mistruov, beze všeho vymlůvánie
vedlnosti obci i také řemeslu.
It. když by kto chtěl mieti list zachovánie svého, aby c
starší věděli, a bylo-li by slušné a potřebné, pánuov JMtí, pod
za to prositi.
Item jakož jest mádrými a opatrnými pány měst svrchuj
svád vyvarovánie v též řemeslo uvedeno, aby Staroměští s svýi
s svých buď mistruov aneb tovaryšuov, když by se toho dopust
a pokuty brali s zachováním práv panských, což by na ně kaí
to má také tak zachováno býti.
Item o malostranských toto má držáno býti. Jestli že b;
téhož jsa řemesla, chtěl se osaditi aneb se jíž osadil, ten tako
řemeslo své pravě dělaje, práva i pokuty v náš spolu cech kli
tavad, dokavadž by též řemeslo provaznické plného v svém j
a jestliže by kdy mělo svuoj cech takový a plný, proto vždy
v řádech, v práviech i v dielech svých věrně a pravě se sjed
jimi měst dvů Pražských svrchupsaných, jakžto í oni se sjedni
všech tří měst Častopsaných spolu sediece na rathúze v raddě
ského, svolivše se jednostajně, v téhož řemesla přítomnosti vyřl
světě Alžbětě, léta ac LXV za pnrgmistrstvie pana Samuele.
z Ut 1465 aS 1477. 479
a zapsánie nemá býti na škodu mistruom provazníkuom Nového města Pražského,
kterýchž jsú z starodávna užívali, užívají neb z daru v milosti božie požívati jmieti budu.
37.
Srovnáni mezi mistry a tovaryší řemesla soukennického na Novém mésté.
1466, 11. Hjna.
Když jsú se daly časté nesnáze a ruoznice mezi všemi mistry a staršími ře-
mesla súkennického s jedné a mezi tovaryši téhož řemesla súkenničíeho s strany
druhé; tehdy po častém jich scházení společném, po němžto obojím skrze zmeškali -
vost veliké škody jsú se daly, a pánuom purgmistru a konšeluom skrze jich nesvor-
nost a žaloby obojí starost činiechu; tehdy na těchto artikulech dole psaných obojí
před pány v plné raddě svolili jsú se pod pokutami, ač by která strana nezdržela,
takovými, jakož by se pánuom nynějším aneb potomním vidělo a zdálo. Z nichžto
tento první jest, kterýžto také i prvé v knihách městských zapsán jest, aby tova-
ryši žádných scházení ani rokuov bez vědomie mistruov a starších k tomu volených
a vydaných nemievali, ani také žádných věcí proti právuom mistruov a starších
nejednali ani také pósobili, než v tom ve všem aby se tak zachovávali, jakož na
dobré a poctivé tovaryše slušie, žádného úrazu ani také pověsti zlé proti mistruom
neokazujíce.
Druhé, aby tovaryšie od mistruov svých nebyli nuceni k nošení rúcha na
tarmark, leč kto z nich z dobré vuole to učiní, a také za to od mistra jeho jemu
má učiněno býti, a žádný jiný tovaryš nemá druhému toho brániti ani brániti [sic]
pod pokutu prve psanú. Také že tovaryšie od mistruov nemají přinucováni býti
k dělání barvy, leč by kto chtěl z své dobré vuole, a to tak, jakož se toho i prvé dotklo.
Item aby žádný z tovaryšuov jiných z verkštatu od mistra jeho nevyzdvihal,
pod pokutu svrchupsanú. A to jsú sobě oboje strana slíbila bez přerušenie zdržeti
časy věčně trvajície. Actum sabbato post Dionysii Anno oc LXVI, praesentibus ele-
mente Eostelecky magrociv., Johanne de Gradu, Georgio Maynusskonis, Johanne
de domo Halerz, Hyncone de Luniekowicz, Johanne Albo a stellis, Henrico aciali
ceterisque consulibus.
38.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule řemesla lazebnického.
1477, 13. prosince.
My Glemens Želud v té chvíli purkmistr, Mařík Rathúzký, Jíra Bouře,
Pavel Kroupa z Koňského trhu, Jan Pala sladovník, Vácslav Páral kožišník, Vácslav
Selík, Vít řezník z domu někdy Ostatkovic, Mathiel Albus kožišník, Šimon z rynku
480 B, XJV. Artikule cechů Praiských
sladovník, Jakab řečený Bielý krajčí a Řehoř kabátník, konši
ského, mocí tohoto listu Tyznáráme přede TŠemt, ktož jej n
hudú, nynějším i také budůcím, že předstópivše před nás
mužíe, mistři staráie řemesla lazebnického, spolusůsedé naši i
dali a prosili nás, abychom jim nálezuov a artíknlaoT vespo
Tšickní v tom řemesle jednostejné a dobrorolně svolili, z moi
ského potvrdili; a my znamenavSe jich prosbu a žádost, kt
viděla podobná a jich řemeslu prospěšná, chtiece, aby město
brými řemeslníky se množilo, k témto srtikuluom r dole psán
jim plnu dali jsme, dokavadž by jim užitečnější artikulové n<
z nichž tento první jest: Od veliké noci až do sv. Vácslai
dielo než na čtyry neděle, a holič na šest nedělí, a to p<
slušnú pokutu.
Druhý artikul, púštědlník po Č^Ťem grošuom al
dospělý, a víc nic, a spropití aby jemu dáno bylo podlé jehc
Item třetí artikul, aby tovaryši a sluhy měli se v
biými lidmi i v poctivost pod pokuto tří liber vosku, a to i
též i také hospodyně, jestliže by se téhož dopustili a nepi
brými lidmi, aby v tůž pokuta upadli.
Item Čtvrtý artikul, aby žádný tovaryš ani tovai
^; chodili na koledu pod pokutu tří liber vosku.
|- Item pátý nález, aby žádný z tovaryšuov neprodá'
I' něho města, leČ by jich potřebí hospodáři nebylo, a to pc
A těch klobúčkuov hospodáři aby dával osm za groš mfšensk
Šestý artikul, aby čtyřie tovaryši přidáni byli příse
opatrovali a ohledávali a spravedlnosti tomu, komuž by se i
Ě jakož na to slušie, nebo ta věc tak prvé opatrována bývala.
Osmý artikul, jestliže by který z mistruov neb :
^ se dopustit, ježto by ta právem spravedlivým na pana rycí
^; jemu toho radní a pomocni mají býti.
I'' Devátý artikul, jakož se častokrát přiházie, I
s druhým se potkne dobře věcmi neslušnými, ta věc aby jii
v cechu jich.
Item desátý artikul, zádušni lázně aby nebyla
před hody, totiž před hodem božieho narozenie, velikonoci
pokutu svrchu psanů.
Jedenáctý a poslední artikul, ktož by koli z
tovaryš obeslán jsa od starších, do cechu nepřišel, neb jinal
P
e let 1477 a 1478. 481
chtěl poslušen býti i všeliký neřádný, toho mají moc tíž starší trestati pokutami slušnými,
a pakli by i tomu odpieral, mají moc i do šatlavy jeho dáti a pokutu libru vosku
s něho vzieti ; pakli by kto vždy přes to chtěl svévolný býti, toho moci budu z řemesla
vyvrci a kázati jako neposlušného, však vždy prvé na pány to vznesúce ; leč by toho
chtěl skutečně popraviti, tehdy jemu nemá milost otepřiena býti. Toho na svědectvie
a na potvrzenie pečet menší města našeho k tomu listu jest přivěšena. Jenž psán
v sobotu na den sv. Lucie panny a mučedlnice, léta božieho MCCCCLXXVII.
39.
Eonieló Novoměstští potvrzují artikule řemesla zlatnického.
1478, 80. října.
My Vít kovář řečený Ocásek, v tu chvíli purkmistr, Ondřej Řešeták, Martin
Páv, Jakub nožieř, Jakub z domu Miškovic, Jan Mlýnek súkenník, Jindřich Vlček
řezník, Vít z Koňského trhu, Řieha mazanečník, Jan Eneysl řezník, Rieha bečvář
a Filípp kožešník, konšelé Nového města Pražského, mocí tohoto listu vyznáváme
přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budu, nynějším i také budúcím, že
předstúpivše před nás do plné raddy opatrní muži mistři a starší řemesla zlatni-
ckého, spolusúsedé naši, žádali a prosili nás, abychom jim nálezuov a artikuluov
vespod psaných, o něž jsú se všickni v tom řemesle jednostajně a dobrovolně svolili,
z moci úřadu našeho konšelského potvrdili; a my znamenavše jich prosbu a žádost,
kteráž se nám v ty časy viděla podobná i jich řemeslu prospěšná, chtiece, aby
město naše nahoře psané dobrými řemeslníky se množilo, k těmto artikuluom dole
psaným povolili jsme a moc jim plnu dali jsme, dokavadž by jim užitečnější artiku-
love nebyli nalezeni a vydáni, z nichžto tento první jest:
Etož se chce mistrem osaditi v tomto městě, aby se srovnával s obcí u víře
a zvláště v přijímání svátosti velebné těla a krve Pána našeho Ježíše Krista pod
obojí spůsobou podlé ustanovenie církve svaté a podlé kompaktát.
Druhý, aby list zachovací přinesl ku pánuom a k mistruom rodu svého
a kde je se učil, a k tomu aby slúžil za tovaryše v tomto městě mezi mistry, kdež
oni obývánie mají, tři léta poctivě se zachovávaje, nebo jestli že se tak poctivě za-
chová mistruom, muož v krátkém čase sjich přiezní se osaditi; a potom aby uničil
pod patnácti hřivnami střiebra za tři léta podlé svých starých práv ku pánuom
a mistruom, aby jednu ÍP gr. do cechu položil; a k tomu aby tři kusy mistrovstvie
řemesla ukázal, pečet udělal, štít a helm a kalich, a kámen aby zasadil.
Třetí, aby ten, ktož by v řemeslo přijat byl, staršiech mistruov přísežných
poslušen byl vedle jiných mistruov ve všech věcech, kteréž by ku poctivosti řemesla
příslušela; a ten mistr, kterýž by se najposléze osadil, má tuto práci podniknuti,
aby ku potřebě řemesla a přísežných rozkázánie jiné všecky mistry obsielal, a v té
ArdiiT Český XIV. 61
463 B. XIV. Artikule cechů Praiskýeh
práci m& tirati, pokavadž se po něm jio^ neosodí, tehda tento pn
8 ten poslední má na se tn práci přijieti, a tak potom opět jiný
Čtvrté, vedle starých práv aby se podlé jiných mistrní
se dotýče kovaných klenotnov, buďto kovaných nebo litých, aby
s jinými mistry srovnával.
Páté, také podlé stalých práv o kamenie, kteréž se m.
žádný aby stkla nezasazoval v zlato miesto kamenie, aní kamenic
zafíra neb citrína neb kteréhož kolívěk kamene, kterýž by byl o1
vým řezán a v sobe sám diamantem nebyl, i též jiné kamenie i
váno, což by v sobě samo pravé nebylo; a ktož by tato zápo
směl ačiniti, toho mqí mistfi trestati vedle toho přestúpenie a té
Šesté, ktož by kolivék pfínesl k zlatnflni, chtě prodati, bt
nebo zlato neb střiebro nebo klenoty střiebmé nebo zlaté neb
neb perly, jesUiže by to komn pokradeno bylo, jakož se přiház
házelo, že jsú takové věci mezi zlatníky nesli a prodávali, a ten
to, k němnž by přineseno bylo, a nevěděl, by to kradené bylo, a p
krádeži nebylo opovědieno aní oznámeno, tehda ten mistr, ktož b;^
požiti bez své škody a bez překážky; pakli by ten krádež a ta
komaž by bylo pokradeno, nebo od přietele jeho před mistry
měna byla, badto dvě neděle, týden a den nebo hodina, a kto
kupil a v tom usvědčen a nalezen byl, tehda má ten jistý mis
jimž by se ta škoda stala, a ktož jsú své optali a něho, ty vě
navrátiti beze vší jich škody, a má upadnuti v pokntu mistr
rozamn a uloženie; pakli by nebylo opověděno prvé před trhť
žiti bez překážky.
Sedmé, ktož by kolív chtěl řemesla zlatnického požívat
řemesla dotýkalo a k tomn řemesla příslnšalo, buďto páleoie pe
nebo střiebra dopalovánie, nebo testaov nebo jiných věcí, což b^
přijíti nebo z toho stHebra se mělo vypáliti, aby žádný nešmelco
bez mistrského povolenie; a páni konšelé, kteříž v ty řasy bu{
radní i pomocní býti, aby to staveno bylo a nedopuštěno; nebo
to jde, a škody veliké se dějí této zemi, že mnoho střiebra tiem
prodáno a z země vyneseno bude, a to jest všie zemi veliká z.
řádnom a práviiom starodávním koruny této, a tiem zanetbáním
chndne a královská komora i všickni jiní lidé obecní.
Osmé, aby žádný mistr nepřijímal k sobě do jednoho kr
spolu dva mistři v jednom krámě dělala na jeden groš, toho nik<
páštěno pod pokntú uložená, jakožby mistři uložili.
ř^
n Ut 1478 ai 1488. 46S
Deváté, který by mistr robence na řemeslo přyieti měl, ten jistý robenec
aby lože dobrého a rodičuov a přátel dobrých a zachovalých byl, a vedlo let aby
vyšacován byl a mistry opatřen. Jest-li mlád v létech, aby v delšie léta slúžil ; pakli
by let roznmějších, aby najméně ve čtyři léta zavázán byl, a aby nručil přátely
dobrými až do vystúpenie, a do cechu aby dal puol kopy grošaov.
Desáté, aby žádný zlatník mosaze žádné nepozlacoval pod pokutu řemesla.
Jedenádcté, kteréž by stříebro páleno bylo a v něm zaděláno bylo uvnitř
a zakryto železo nebo měď nebo jiná věc, to aby staveno bylo a mezi pány polo-
ženo a takovú pokutu to bylo opatřeno, pánuom polovici a do cechu polovici.
Dvanácté, budto že by zlatí ostřihováni nebyli [?] nebo grošové nebo penězi,
aby to bylo staveno a žádnému nebylo toho činiti dopuštěno.
Třinádcté, všeliký syn mistruov, kterýž se jest řemeslu budto od otce
neb od jiného mistra učil a zachoval se poctivě řemeslu, ten má jmieti svobodu
k osazení bez zavázánie let služby, k nimžto jsú jiní tovaryši, kteříž mají v ře-
meslo přijati býti, zavázáni, jakož nahoře v devátém položení psáno stojí.
Čtrnádcté, kteréhož by z mistruov pán Bůh smrti neuchoval a manželka
jeho po něm ovdověla, ta má jmieti krám otevřený a též právo, jakožto muž její
jměl jest; a kterýžby ji tovaryš pojal za manželku, ten má i jmieti bude též právo,
jakožto muž její jměl jest, ale mistrovstvie řemesla aby okázal, pečet aby udělal,
kalich a kámen aby zasadil, a listu zachovacieho aby dobyl a ten okázal; má také
uručiti pod patnádcti hřievnami střiebra za tři léta.
Patnádcté a poslední, poněvadž žádný nemuož lépe řemesla napraviti
k lepšiemu stavu než jedno ti, ktož je umějí svýma rukama dělati a ustavičně
se tiem obchodie, protož což by se koliv časem, kterýž se vždy mění a v něm také
lidé smrtedlní, mistróm starším zdálo a vidělo ku poctivostí a k rozmnožení jich
řemesla, řáduov a práv i svobod jich zachovánie, ježto by bylo ku požitku dobrému
obecnému a k slávě této koruny i městu našemu, aby to bylo ode všech jich ře-
mesla zachováváno i pevně držáno, a v tom aby jim nebylo od žádného překáženo.
Toho na svědectvie a na potvrzenie pečet menší města našeho k tomuto listu při-
věšena. Jenž jest psán v pátek před hodem slavným Všech Svatých léta božieho
tisícieho čtyřstého sedmdesátého osmého.
40.
Král Vladislav potvrzuje artikule cechu hrnčířského.
1488, 18. října.
My Vladislav, král český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský
kníže a Lužický markrabie, oznamujem tiemto listem všem, že předstoupili před nás
někteří starší řemesla hrnčířského z Nového města Pražského a ukázali jsou nám
61*
484 B. XIV. Artilaile eechÚ Prahhých
list poctivých pargkmiBtra a raddy již psaného Nového města, věi
Da parbaméně s visutou pečetí, ježto jsou dali témuž řemeslu n
téhož řemesla, i prosili jsou nás, abychom cechmistrům, starším I
i všem mistríim i tomu všema řemeslu bruČířBkéma a pH tom
některými dalšími milostmi opatřiti ráčili. Kterýžto list již psanýc
Novoměstských tuto slovo od slova takto se vypisuje:
My Vít řezník řečený Hájek, purgmistr, Václav Hald'
Zikmund Hůlka řezník, Václav Selík, Havel Pštros, Jan Nad
Dušek Košík, Jan Radech, Václav soukenník a Václav Slánský,
vého města Pražského, vyznáváme tímto listem obecně přede
nebo čtoucí slyšeti budou, že předstoupili před nás do plné
muži a starší řemesla hrnčířského, spolusousedé naši, chudí i 1
žádftjíce nás, abychom jim artikulův dolepsaných, o něžto všick
svolili, potvrdili z ouřadu našeho konšelského, a to pro obecné <
ctivost a řád téhož řemesla, aby oni jich užívajíce, v nich st
opatření dalšího potomního, do něhož by jim užitečnější i také
spěšnější od nás neb od budoucích konšelův spťisobeny, nalezeny i
Z nichžto první jest tento, aby tíž hrnčíři v tomto No
v svém cechu dva starší měli, jenž by oni mezi nimi všeck<
a jiní TŠickni aby jim poddáni byli jakožto starším od nás ústa
2. Kterýž by tovaryš v tom řemesle chtěl se za mistra
list zachování svého aneb rodičův svých přinesl a okázal, po
práva městského dobyl ; a právo městské m^e, aby řemeslo uká
dělati tak, jakož řád mezi nimi zachovává, a to na schválení mi
řemesla; a řemeslo okáže, aby dal do cechu patnácte gr. bílj
3. Každý, kdož by se v tom řemesle za mistra chtěl of
v řádech kostelních a božských vedle smluv a kompaktát s sv
Basilejským sjednával a srovnával tak, jakož toho řád a ob
se zachovává.
4. Aby žádný mezi nimi mistry nebyl trpín cizoložník,
jakýžboliv nešlechetník aneb kterýž by sobě ženu nepoctivou a
anebo ji pojal, skrze niž by on ustrkování od jiných dobrých
také i všechno řemeslo, a pancharti také aby mezi nimi trpíni
5. Co se týče neděle svaté, svěcení slavností, svátkův
Marie, svatých apoštolův i jiných svátkův, kterýchž v té kt<
aby také od nich zachovávány byly pod pokutou libry vosi
panskou vinou.
$ roTm 1488. 485
6. Jestliže by který hrnčíř dělal hrnce aneb ožiehal po slunci na neděli aneb
na jiné svátky svrchupsané, aby dal do cechu libru vosku, a pakli by kdo přes
toto slušné řízení dopustil se po několikrát, pro to tomu a takovému aby řemeslo
bylo složeno.
7. Žádný mistr aby neučil řemeslu nižádného, kdož by zlého lože byl neb
jakýkoli jiný zločinec, než, který by měl v učení přijat býti, ten aby byl s dobrým
svědomím. A kterýž by robenec přijat byl v učení do roka, kopu gr. českých rázu
pražského a do cechu libru vosku. Pakli by který byl přijat v léta, ten aby byl do
tří let v učení, a vyuče se, aby dal do cechu libru vosku. A pakli by který učedlník
nedočekaje času svého učení sběhl od mistra, ten aby nikdež za žádného mistra
přijat nebyl, leč by prvnímu mistru podlé smlouvy s ním učiněné dosti učinil. A když
by který mistr s kým o robence smlouvu učinil, neb s tovaryšem, to aby oznámil
mistrům starším. Pakli by který mistr jeden druhému robence neb tovaryše vyloudil,
ten mistr aby dal libru vosku do cechu a robence neb tovaryše aby propustil. Kte-
řížto robenci aneb tovaryši aby se poctivě a řádně v svém stavu zachovávali, jakožto
na dobré sluší, všechněch neřádů se varujíce pro poctivost řemesla a pod pokutou
řemesla složení.
8. Aby žádnému robenci dílo nebylo dáváno na femberk, ale na teyden, krom
tovaryše, aby na femberk dělali a hlínu aby sobě sami připravovali; a žádný mistr
aby žádnému tovaryši ani robenci nedával nad veydělek, než co vydělá, a jednostajně
aby bylo placeno; také, jestliže by tovaryš svému mistru zdluže se aneb kterému
jinému, ten aby jinde díla neměl, leč prve témuž mistru byl by práv; také aby
žádný tovaryš nevyvstával od mistra leč v neděli, a to teyden napřed odpuštění vezma.
9. Byl-li by který tovaryš ženatý, vandruje chtěl u mistra dělati, ten aby se
ženou byl a list přinesl, řádně-li jest s ní oddáván, a kterak se jest u prvního
mistra i s ženou zachoval, a když to učiní, aby jemu dílo bylo propuštěno.
10. Aby každý mistr řemeslo měl, dílo slušné a příhodné dělal a na trh
nosil neb vozil, kteréhož by lidé požiti mohli a což by řemeslu ke cti bylo. Pakli
by kdo nehodné dílo na trh nosil neb vozil, aby na to byli starší usazeni a tako-
vého aby prodávati nedali.
11. Aby žádný díla polívaného sem do těchto měst pražských na hrnčíře
nevozil, nebo oni toho díla těmto městům dosti dáti mohou a bez nedostatku, než
co se dotýče jarmarkův, tu můž a bude se moci vézti bez žádání a bránění.
12. Aby žádný mistr nebo kdo jiný řemesla díla jich do vsí nevozil, krom
pánům na hrádky nebo zemanům do dvorův, a to proto, že skrze to v řemesle ve-
liká faleš se děje, když se jinde prodává nežli na trzích, a také skrze to městům,
městečkám clo i jinší půžitkové scházejí, se umenšují.
t 486 B. XIV. Ariikale ewhA Praiahgch
|: 13. Kachle, kterýž by do jinších měst přivezeny byly,
>- sedélal ani jich sázel, než sami mistři pražští, kdož Bon t cec
i na to dílo vyslaní, a kdež jinde t jiných méstech aneb městě
|. žádný kachlíktT nad hrnčíře a mistry v těch méstech nesázel.
y- 14. Kdyby který mistr kdežkoliv a kterýkoli o které
nfiinil, aby se na to jiný netřel, ani toho díla dělal, leč by k
s kýmkoli, by tomn dosti učiniti nemohl, tehdy jiný kdožkoli :
i žádán, to dílo moci hade dělati. Také kterémuž by koli z mistr
ij dlužen a za dílo by zaplatiti nechtěl, aby jemn žádný nedělal
;■ mistra prve zaplatil.
t: 15. Aby v jiných městech aneb městečkách neb jinýc!
^ mohli ti hrnčíři aneb jiní mistři odjinud své řemeslo dělati a ži
^.. byli domové prodáváni, a v obyčej tohoto království českého ab
í, byli jakožto jiní řemeslníci a lidé dobří a zachovalí, beze všech
I 16. A poslední, aby všickni mistři a starší ze všeho kr
i mesla jich, kteříž by chtěli k cechu jich do tohoto Nového més
že mají přijíti jakožto přátely své milé a je při tčch všech kosích i
' zvláště zachovati též a tak, jakož se sami zachovávají a v každí
Na potvrzení toho všeho pečet města našeho svrchupsaného jest
vězena. Jenž jest dán a psán ve čtvrtek před hodem slavným 1
létha božího pána našeho Ježíše Krista 1488 [4. září].
' Vyznávajíce věrné a ustavičné služby již psaných cechmi
boto všeho řemesla hrnčířského, kteréž nám činili a Činiti ne]
lépe aby mohli a měli nám sloužiti, Čímž nás milostivějšího k s
psaného listu ve všech kuších a klausulích potvrdili jsme a tíi
L jeme a je při tom zftstavt^em milostivě a také další milosti, ab;
I ské T žádném pohanění a zlehčení nebylo, nebť jest to řemesl
vedle jiných a všech poctivých řemesel ve vší cti a vážnosti zacho
z naší zvláštní milosti jim toho dávajíce, aby oni na korouhi
nésti étít, v kterémžto Štítu byl by namalován Adam a Eva, a
džbán, z kteréhožto džbánu byla by jabloň vyrostla a na ní ovi
toho džbánu aby byly dva hrnce, an z nich lilium roste, a po<
vespod an pacholík hrnce dělá na kruhu, sedě na stolici, ja
malováno jest. A již chceme, aby mistři i všechno to řemesl
i budoucí, při těchto všech věcech svrchupsaných zastáváni
bez naší a budoucích našich králův českých i všech jiných lii
přikazujíce poctivým purgmistru a raddě i vší obci již psaného Ni
všem úředlníkům našim nynějším í budoucím, aby již psaným i
s let 1488 a 1489. 487
tomu řemeslu hrnčířskému v těch všech věcech a milostech našich svrchupsaných
nepřekáželi a překážeti nedopouštěli, ale při tom při všem je zachovali yedlé toho,
jakž se svrchu vypisuje, nyní i po věčné časy budoucí, a to pod uvarováním hněvu
a pomsty naší i budoucích králův našioh českých. Tomu na svědomí pečet naši krá*
lovskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v sobotu po
svatém Havlu létha božího tisícího štyrstého osmdesátýho osmého, království našeho
létha osumnáctého.
41.
Konšelé Staroměstští potvrzují artikule cechu kloboučnického.
1489, 11, srpna.
My Yácslav Rambúzek, v tu chvíli purgmistr, Adam z Bystřice, Martin od
zlattého kola, Jan Zajieček, Jan Žiež, Jaroš od Múřenínuov, Lukeš od jelena červe-
ného, Jan Pytlík, Svatek Střiebrský, Vilém Výšek, Jan Korunka, Mathěj od hvězdy
zlatté, Jan Humpolec, Mathúš Čapek, Jan z domu Nastojtova, Jan Tocha a Štěpán
barvieř pláten, konšelé přísežní Starého města Pražského, známo činíme listem tiemto
přede všemi, před nimiž čten nebo čtúce slyšán bude, že předstúpivše před nás do
plné raddy našie starší a mistři řemesla klobúčnického, spolusúsedé a obyvatelé naši,
nás s pilností sú požádali a ustavičně starali, abychom jim k některým artykulóm
a kusóm k jich řemeslu užitečným a příslušným, o kteréž sú se oni jednostajně
sami svolili, naše povolení dadúce, je schválili a pro zachovánie řádu v témž ře-
mesle listem s přivěšením pečeti našie tvrdili a upevnili; kterýchžto zajisté kusuov
od nich jednostajně svolených první jest tento:
Ktož by kolivěk v jích chtěl se mistrem posaditi, aby přijímal tělo a krev
pána Ježíše Krysta posvátně pod obojím spuosobem, a v tom aby se skutečně okázaL
Druhé, aby list řádného zplozenie a zachovánie svého odtud, odkudž jest
rodem, přinesl, a potom aby sobě dobyl měsckého práva.
Třetí, kdož by měl do jich řemesla a cechu za mistra přijat býti, ten aby
před mistry řemeslo své okázal aneb před těmi, kteréž z sebe řemeslo vydá, a před
nimi aby tyto věci okázal: bobrový klobúk dobrý, druhý zaječí hřbetový a s obů
stranu vlasitý, a k tomu klobůk kadeřavý, dobrý, mužský, item boty, plst ševcov-
skú; a když to všecko okáže, což jest svrchu jmenováno, a mistři toho pochvale,
tehdy od mistruov do cechu přijat bude, a k tomu aby přístupného dal patnái^te
grošuov bielých.
Čtvrtý, ktož by kolivěk falešné dielo prodával, aby starší, kteříž nynie jsů
aneb potom budu, to dielo ohledali podlé přísahy své, a při tom ohledání aby byli
najméně jeden z starších z Starého města a druhý z starších z Nového města a po
dvú z mistruov obecních, a to buď v jarmark neb krom jarmarku. Jestli pak že by
PJi^^-í-?^^- ■
488 B. XIV. Aríihde cechů Praish^h
při tom ohledování co falešného nalezli, vezmúc pacholka p
dielo falešné bylo pobráno, a več páni Jich Milost s staršími o
tak aby se stalo. A ktož by zaríeral zaječí vlas sám kromě
Pátý, aby Žádný do téchto mést řemesla klobúčnickél
niky T méstech těchto obývajfcie, krom t jarmark toliko.
Šestý, aby žádní, ktož s nimi cechn nemají, žádných
ani jich od hostí knporali ani jich zde prodáTali, krom t jar
chtěl své TQole t tom ožívati, to aby bylo na pány Jich Mili
Sedmý, o miesta aby bylo losováno bnď na Starém i
každý jarmark, a tak aby stával každý na svém miestě až do
jarmarkuoT, pod pokatú libry voBka, ktož by se tak nezachov
Osmý, aby žádný podkotečnf, kteříž klobúky prodav
mezi námi nestávali ani dvú miest držali, než aby při svých
Sráciech prodávali, a. to toliko kromě jarmárka.
Devátý, klobókuov navlafiovaných aby žádný jiný
cechu nemá.
Desátý, ktož by se chtěl řemesla jich n&iti, aby tři
a jinak aby přijat nebyl; a když tak bude přijat, aby dal
libru vosku, a též, když by z učenie měl propuštěn býti, aby di
Jedenáctý, který by mistr měl učedlníka přijieti,
dva mistry; a ten, ktož by se chtěl řemeslu učiti, aby uruči
neb přátely svými tak, jakož se mistrovi zdáti bude.
Dvanádctý, který by učedlník chtěl se oženiti leth
nebylo dopuštěno.
Třinádctý, který by tovařiě řemesla jich přivandrovi
aby dělal do mistrovy vuole a do své.
čtrnádctý, aby žádný z mistmov nesměl lúdíti tovi
ani penězi přeplacovati pod pokutu; než vezma řádně odpi
u kohož chce.
Patnáctý, aby žádní cizoložníci, žádní hráči kostek :
ději mezi nimi trpieni nebyli, a zvláště z mistruov, pod pokn
zdáti bude.
Šestnástý, aby žádná mistrová jedna drahé žádnýi
jedna druhé nehaněla a sobě lehkostí aby nečinily pod pol
zdáti bude.
Sedmnádctý, když by starší řemeslo obeslali do cei
rozkázání aneb pro dobré řemesla, a kto svévolně neb hrdostí
doma nebyl, aneb starším se neopověděl, ten aby dal pokutu
e rohu 1489. 489
Osmnádctý, ktož by zde v těchto městech dílo neslušné aneb falešné dělal,
a zde jeho prodávati nesměl, aby také jeho jinam na jarmark nevozil. Pakli v tom
by kto shledán byl, jakž a več páni s staršími obrátie, aby tn pokutu dal.
Devatenádctý, ktož by kolivěk kupci do jiné země řemeslo naše dělal,
budto klobúky bobrové nebo jiné, aby těch bez přísežných nevydával, leč je oni
prve ohledají, aby v tom pánóm i obci těchto měst i řemeslu našemu lehkost ani
žádná hanba se nedala.
Dvadcátý, aby každý syn mistruov měl právo po otci svém;
Jedenmedcietmý, který mistr chtěl se zde z Nového města aneb zase
též z Starého města na Novém městě osaditi, aby byl zachován a přijat, jakožto na
mistra slušie, a do cechu aby dal patnácte grošuov českých.
Dvamedcietmý, pokuty, kteréž by příležely k kusóm a artykulóm nade-
psaným, ktož by se dopustil, ten aby dal kopu grošuov míšeňských. A ta má dělena
býti na tři diely: panu purgmistru a pánóm z té pokuty dáno buď třidcetí grošuov,
panu rychtáři deset grošuov, a do cechu jich dvadceti grošuov.
Třimedcietmý, žena, která by ovdověla v jich řemesle po manželu svém,
aby proto řemeslo dělati mohla i prodávati svobodně a se živiti, dokud by na
vdovské stolici seděla.
Protož my k jich prosbám, jakožto slušným a podobným a obci užitečným
jsúce nachýleni a chtiece tomu rádi, což na nás jest, aby to nadepsané řemeslo klo-
búčnícké, jakožto i jiná řemesla v městě našem síliti a rozmáhati se mohlo, a slušná
i spravedlivá diela dělajíce ke cti městu našemu i všie obci k užitku bylo, jim
totižto i všemu řemeslu jich nadepsaných všech kusuov a artikuluov společně i kaž-
dého zvlášf plné naše k nim povolenie dávajíce, potvrzujem tiemto listem, a to dotud,
dokndž by námi anebo našimi potomními nětco užitečnějšieho a všie obci prospěš-
nějšieho nalezeno nebylo při tom řemeslu anebo starším a mistróm častopsaného
řemesla jiného lepšieho v řemesle se nezdálo. Toho na svědomie i potvrzenie pečet
menší města našeho svrchupsaného dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán
léta od narozenie Syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého, ten úterý
po svatém Yavřinci, mučedlníku Božiem.
42.
Konšelé Novoměstští potvrzují artikule řemesla kloboučnického.
1489, 27. srpna.
My Štěpán Huncleder, v tu chvíli purkmistr, Sigmund Huolka, Vácslav Ža-
tecký, Vácslav Selík, Jan Radoch, Mařík Kropáček, Jan sládek, Hron súkenník, Jan
Velvarský, Jan od kos, Štěpán Sekule a Lukeš krajčí, konšelé přísežní Nového
Archiv Četký XIV. 62
490 B. XIV. Artikule aiek& Praiúých
města Pražského, zuámo čioíine tiemto listem přede rĚemi, před i
Čtúce slyšán bude, že předstůpivše před nás do plné raddy naší sta
mesla klobúčnického, spolnsousedé a obyvatelé naši, nás s pilností jsi
vičně starali, abychom jím k některým artiknluom a kosóm k jich ř
ným a příslnčným, o kteréž jsú se oni jednostajné sami svolili, naĚ<
dúce Je schválili a pro zachovánie ráda v témž řemesle listem pi
naši tvrdili a upevnili.
Z kterýchžto zajisté kus6v ot nich jednostajné svolených pr
Ktož by kolivěk v jich řemesle chtěl se mistrem posaditi, ab;
a krev pána Ježíge Krista posvátně pod obojím spósobem, a v to
tečně okázal.
Druhý, aby list řádného splozenie a zachovánie svého odtt
rodem, přinesl, a potom aby sobě dobyl městského práva.
Třetí, ktož by měl do jich řemesla a cechu za mistra přijs
před mistry řemeslo své okázal, bobrový klobúk dobrý, druhý zaječí I
stranu vlasitý, a k tomu klobúk kadeřavý dobrý mužský, item buo
skú. A když to všecko okáže, což jest svrchu jmenováno, a e
chvále, tehdy od mistruov do cechu přijat bude, a k tomu aby
patnáste grošuov bielých.
čtvrtý, ktož by kolivěk falešné dielo prodával, aby starší,
nebo potom budó, to dielo ohledali podlé přísahy své, a při tom ol
najiiiéné jeden z starších z Starého města a druhý z starších z Noi
dvú z mistruov obecních, a to buď v jarmark neb krom jarmarku. J
při tom ohledání co falešného nalezli, vezmúc pacholka páně ricl
dielo falešné bylo pobráno, a vcč páni Jich Milost s staršími obrái
brané, tak aby se stalo. Kdož by zavíral zaječí vlas sám kromi
byl faleš.
Pátý, aby žádný do těchto měst řemesla klobúčnického ne
báčníky v městech těchto, krom v jarmark toliko.
Šestý, aby žádný, ktož s nimi cechu nemají, žádných klobúk
aoi jich od hostí kupovali ani zde jich prodávali, krom v jarmarl
chtěl v tom své vuole užívati, to aby bylo na pány jich milost vzne
Sedmý, o miesta aby bylo losováno, buď na Starém neb na \
každý jarmark, a tak aby stával každý na svém miestě až do jiných
jarmarkuov, pod pokutu libry vosku, ktož by se tak nezachoval.
Osmý, aby žádný poďkoteční, kteříž klobúky předávají a ř
mezi námi nestávali, ani dvú miest držali, než aby při svých krámj
strážech prodávali, a to toliko kromě jarmarku.
z rohu 1489. 491
Devátý, klobůkuov navlažovaných [?] aby jiní nedělali, ktož s nimi cechu nemá.
Desátý, kterýž by se chtěl řemeslu jich učiti, aby tři léta u mistra se
učil a jinak aby přijat nebyl. Edyž tak bude přijat, aby dal ke cti a chvále božie
libru vosku, a též když by z učenie měl propuštěn býti, aby dal libru vosku do cechu.
Jedenáctý, který by mistr měl učedlníka přijieti, aby při tom byla dva
jiná mistři, a ten, ktož by se chtěl řemeslu učiti, aby učinil pod základy lidmi
aneb přátely svými tak, jakž se mistróm zdáti bude.
Dvanádctý, který by učedlník chtěl se oženiti, let nevyslúie, aby jemu
nebylo dopuštěno.
Třinádctý, který by tovařiš řemesla jich přivandroval a k mistru přistúpil,
aby dělal do mistrovy vuole a do své.
čtrnádctý, aby žádný z mistruov nesměl lúditi tovařiše mistru druhému
ani penězi přeplacovat pod pokutu, než vezma řádného odpuštěnie, dělajž potom
u koho chce.
Patnáctý, aby žádní cizoložníci, žádní hráči kostek ani kartuov aneb zloději
mezi nimi trpieni nebyli, a zvláště z mistróv, pod pokutu, jakž se zdáti bude.
Šestnástý, aby žádná mistrová jedna druhé žádným haněním neslušným
nehaněla a sobě lehkosti aby nečinily pod pokutu, jakž se starším zdáti bude.
Sedmnástý, když starší řemeslo obešlu do cechu bud ku panskému roz-
kázání aneb pro dobré řemesla, a kto svévolně aneb hrdostí býti nechtěl, leč by
doma nebyl, aneb starším se neopověděl, ten aby dal pokutu libru vosku.
Osmnástý, ktož by zde v těchto městech dielo neslušné aneb falešné dělal
a zde jeho prodávati nesměl, aby také jeho jinam na jarmark nevozil. Pakliby kto
v tom shledán byl, jakž a več páni s staršími obrátie, aby tu pokutu dal.
Devatenádctý, ktož by kolivěk kupci do jiné země řemeslo naše dělal,
budto klobůky bobrové nebo jiné, aby těch bez přísežných nevydával, leč je oni prvé
ohledají, aby v tom pánóm i obci těchto měst i řemeslu našemu lehkost ani žádná
hanba se nedala.
Dvatcátý, aby každý syn mistruov měl právo po otci svém.
Jedenmedcetmý, který by mistr chtěl se zde z Starého města aneb zase
též z Nového města na Starém městě osaditi, aby byl zachován a přijat jak na
mistra slušie, a do cechu aby dal XV gr. českých.
Dvamecítmý, pokuty, které by příslušely k kusóm a artikuluom nade-
psaným, ktož by se dopustil, ten aby dal kopu gr. miš., a ta má dělena býti na
tři diely, panu purkmistru a pánóm z té pokuty buď dáno XXX gr., panu richtářovi
X gr. a do cechu jich XX gr.
62*
492 B. XIV. ArtUtuU cech& Praishých.
Třimecítmý. Žena, která by ovdovčla v jich řeme
aby proto řemeslo dělati mohla i prodávati svobodně a se :
vdovské stolici seděla.
Protož my k jich prosbám jakožto slušným i podobn;
jsúce oáchylni, a chtiece tomu rádi, což na nás jest, aby to ni
búčnické jakožto i jiná řemesla v městě našem síliti a rozmáhal
a. spravedlivá diela dělajíce, ke cti měBtu naáemu i vší obe
totižto a všemu řemeslu jich nadepsaných knsóv a artiknldv
zvlášt, plné naěe k nim povolenie dávajíce, potvrzujeme tfmtc
dokudž by námi nebo našimi potomními něco užitečnějšího a v,
nalezeno nebylo při tom řemeslu anebo starším a mistruom
v potomních ěasích jiného lepšího v řemesle se nezdálo. Tol
tvrzenie pečet menší města našeho svrchupsaného dali jsme při
Jenž jest dán léta od narozenie Syna božieho tisícieho Čtyrstél
tého, ten čtvrtek po sv. Bartoloměji mučedlníku a apoštolu bož
43.
Konšelé StaroméstštI potvrzují narovnáni mezi barvlři kožf
1493, 21. ledna.
Léta božieho tisícieho čtyrstého devadesátého třetieho v
cencím, barvieři kozí a měšečníci Starého města Pražského, vstť
osobně oznámili sú. že pro dobru vuoli, lásku a svornost na to
smlúvu mezi sebií jednostajně učinili, aby měšečníci všech bare
potřebě k dělání měšcóv a váčkóv barvili a barviti mohli beze
psaných barvieřuov; než takových Jioží barevných měšečníci
kládali ani prodávali zde i jinde po jarmarcích; stuh také vl
menie všelijakého též aby neprodávali ani na krám nevyklá<
jarmarciech obyčejem ižádným, než raději v živnostech aby so
v tom nepřekáželi nynie i po věčné Časy. Za purgmistrstvie pa:
LISTINY ARCmVU NĚKDY OLEŠNICKÉHO
nyní ve státním archivu Vratislavském chované a cech a Moravy se týkající.
E vydání upravil Joraf Emler.
Připomenutí.
J^ nemnohým archivům, v nichž se nám písemnosti starých panských rodů českých
zachovaly, náležel nékdejší archiv Olešnický, který po smrti posledního vévody Brunšvického
přenesen byl do státního archivu Vratislavského. Pro dějiny české a moravské má důle-
žitost ta čásf někdejšího archivu Olešnického, která někdy bývala rodinným archivem Podě-
bradské větve pánů z Eunštatu, do něhož se během časů z příčin rozličných i listové
některých jiných Šlechtických rodin českých i moravských dostali.
Archív pánů z Eunštatu Poděbradských chován býval nejdříve v Poděbradech, za
krále Jiřího uložen byl na Liticích bezpochyby asi z té příčiny, že tento pevný hrad poskytoval
větši jistoty nežli Poděbrady. V Liticích zůstal i za synů a dědiců krále Jiřího. V příčině té
ustanovili vévodové Minstrberštl při dělení statků otcovských v Poděbradech dne 9. března 1472,
jak následuje: „Item což se dotýče listóv a zápisóv našich, buďto papežských, césařských,
královských i jiných všech listuov a privilegií, ježto by nám všem společně příslušeli, budto
na svobody, na zbožie aneboli na dluhy: o to sme všichni tak svolili, aby takoví listové
skladeni byli do jedné truhly, a ta aby měla čtyry zámky, aby každý z nás od té truhly
jeden klíč měl; a ta truhla s těmi listy aby byla chována na hradě Liticech k našie všech
ruce a potfebě, a žádný z nás jeden bez druhých vole nemá té truhly otmýkati ani někam
odtud s Litic hýbati. Než což se dotýče jiných našich listóv a zápisuov, o těch takto buď:
kteříž listové svědčie na která zbožie, na cíž by se diel ta zbožie dostala, ten každý své listy
má vzíti v svú moc." (Arch. český I, 305).
Tak si vzal zajisté ze čtyř synů krále Jiřího každý ty listy, které se k jeho zboží táhly ;
společnými zůstaly takové písemnosti, jež se celé rodiny týkaly, a bezpochyby i takové, které
86 žádné části rozděleného zboží netýkaly, které nahodile při rodě Eunštatském zůstaly,
i když tento v držení příslušného zboží již nebyl. Byly to jmenovitě jednotlivé listiny někdejších
pánů z Častolovíc, pánů z Bergova, pánů z Lichtenburka, ze Šternberka, čouchů ze Zásady,
listiny týkající se panství Velišského, hory Eunětické, hradu Polné a jiných jednotlivých rodů.
Četněji byly tu zastoupeny listy Eunštatu větve moravské, listiny kláštera Vyzovického
a Žd^ského, i listiny, abychom tak řekli, české státní, které vlastně náležely do archívu
494 Listiny oi-MtMi níkdy OleSmckiho.
Karlštejnského, jež ai vfi&k asi král Jiřf z příčin nékter^h ponocbal.
dostaly se t držení pana Viléma z PanStegna, a Podébíiidy téže dob;
Vladislava, přene&en byl rodinný arebíT knížat Minstrberskýeh do Oleí
rozmnožován byl, a to hlavné písemnostmi týk«jlcími se v&d slezskj
zdejších knižat Minstrbetskfcb.
E vědeckým účelflm dějepisu Českého i moravského se týk^l
OleŠQíckého pomémé máto; Sommersbei^ uveřejnil z ného něco é
Scriptorea rernm Silesiacarum ; jím asi obrácena byla k archivu Oleíi
nesmrtelného Palackého, který z něho uveřejnil v „Archivu Čeak<
píseintioBtl pod názvem .Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici oc
pak archiv Olešnický přenesen byl do státního archivu Vratislavského
velepilný badatel náš prof. August Sedláček podrobněji s obsahem ar
svém „Die altbdhmischen Bestande des Olser Archiva", jež uven
České Společnosti Nauk" r. 1887 na str. 54—71, kde sestavil výtahy
týkajících dle domnělé pflvodnl provenience jednotlivých archivů, z n
Důležitost a rozmanitost písemností tu obsažených byly přičj
vydati je v této sbírce, k čemuž mě pohnula i ta okolnost, že č^
svým časem od Palackého tu uveřejněna byla. Při tom stala se vy
se tu uveřejhuje všecek listinný materiál i latinsky a německy psa
vhodným býti z ptičin jazykových trhati od sebe takové kusy, k
jemně doplítiijl.
Listiny tuto uveřejňované jsou vesměs originály anebo ti
v plném znění; jen formule publikační, formule oznamující „ležení" js
listia již odjinud známých podává se jen regeat a odkazuje se,
jest uveřejněno. Čísla za regestem v závorce položená naznačují ČI
výše dotknutého.
Konečně konám milou povinnost a vyslovuji vřelé díky pp
Pavlovi Pfotenhauerovi a drům Wáchterovi a Wutkemu, že opětně dftk
opisy srovnati si neobtěžovali.
1.
Karel IV, římský a český král, potvrzuje Janovi z Wartenberka a z Veselé listy krále Jana
dané dne 8. a Í3. ledna r. 1337 na hradVeliš s příslušenstvím. Viz Beg. Bob. et Mor. IV,
č. 2188 a. 2189 str. 852—864. (30).
V Pra0e, 27. srptia 1348.
Karolus, d. gr. Roman, rex semper Augustus et Boemie rex. Not. fac. vniuersis,
quod pro parte nobilís Johannis de Wartenberg de Wessel, baronis et fidelis nostri
dilecti, naper celsitadini nostre oblata snpplícacio continebat, quatenus eidem quas-
dam litteras clare memorie illustris Johannis, quondam Boemie regís, genitoris nostri
dilecti, approbare, ratifícare et confirmare de benignitate regia dignaremnr. Quarum
quidem tenor per omnia talis erat: Nos Johannes, d. gr. Boemie rex ac Lucemb.
comes, v. Reg. Bob. et Mor. IV, 2188 a 2199. Nos igitur ad supradicti Johannis
supplicacionis instanciam, presertim cum iuste petentibus non sit denegandus assensus,
inspectis multiplicibus studiosis obsequiis, quibus se nostre maiestati gratum reddidít
et exhibet continuo graciorem, supradictas litteras in omnibus suis tenoribus, sen-
tenciis et clausulis de verbo ad verbum, prout scripte šunt et superius šunt expresse,
de čerta n ostrá sciencia et libera voluntate in personam dicti Johannis de Warten-
berg, heredum et successorum ipsius approbamus, ratiíicamus et de regie potestatis
plenitudine confirmamus. In cuius rei 'testimonium presentes fieri et nostri sigilli
iussimus robore communiri. Dat. Prage a. d. milí. trecent. quadragesimo octauo,
indic. prima, VP kalendas Sept, regnorum nostrorum anno tercio. — In plica:
Per dominům cancellarium ad relacionem Dythmaris Johannes Nouiforensis. R. (Po
pečeti zbyly jen červenomodré niti hedvábné.)
2.
Karel IV, římský a český král, dává Tobiášovi z Bechyně a Bočkovi z Kunštatu a jich dé-
dicflm právo k nápadům na statky až do ceny 200 kop gr. praž. v krajích Slánském, Hra-
deckém, Žateckém, Kouřimském a Mýtském, jež by jako odúmrť neb z jiné příčiny dle
obyčeje v království Českém zachovávaného králi připadly. (76).
V Chebu, 10. hvétna 1350.
Karolus, d. gr. Roman, rex semper Augustus et Boemie rex. Not. oc, quod
consideratis multiplicibus studiosis obsequiis nobilium Thobie de Bechina et Bocz-
konis de Kunstat, nostrorum fidelium dilectorum, quibus iidem nostre celsitudini
496 Listiny archivu n&tdy (Hehitekého
hactenus prompta fide et indefessa sedalítate ptacuenint et íd fn
bitatis studio poterant ac debebuDt habunda&tius complacere, i]
dibus bona ad valorem dncentaram sexag. gr. prag. se extende
nenei, Greczensi, Saczensi, Garimensi et Muteosi prouinciÍB per d
cnmque absque beredibns legitimis aut alia qoauis causa inxta
coDSuetndiDem approbatam ad nos deuolni coDtiugeret, damus, do:
de nostre celsitudínis gracia speciali, inbibeutes rniuersis . . capitan
subcamerariis, . . officialibus et viceofficialibus, qui pro tempor
Doatrís dilectÍB, ne predictos Thobiam et Boczkonem ac heredes
nostre largicioDÍs gracia impediant seu permittant per quempi
libet impediri, sub pěna indignacionis nostre, quam, qui secus
pserít, se congnoscat grauiter iucunisse. Presencinm sub nost
testimonio litterarum. Dat. Egre a. d. milí. trecent. quinquagt
cione tercia, Ví" idus Maii, regnorum nostronun anno qnarto
domini Tescbinensis Johannes Noniforeosis. R.
JeSek z WarteDberka a z Veselé dává TČinéinu svému Nevoěovi za sin:
v Eratonohách k vjsazenl za 35 kop gr. praž. (77
Bee místa, 4. ledna 1352.
Nos Jesco de Warthemberg de Weasel ad rei perpetu
TDiuersomin tam módo superstitum qaam inantea futurornm i
Tolnmus peruenire, quod pensántes vtilia, fidelía et accepta Si
dilecti Newossii, que hucnsque nobis eshibuit iDcessaoter, cu]
posteros proiude prosequi graciose, sibi et suís beredibus et beredi
ÍD rilla nostra Crathonow pro tríginta et quinque sexag, gr. prs
sít precii, Tendendum iureque theutunico exponendum, cuíque
laneum LXXII iugera contiuentem líbemm cum taberna libera,
cionarío, saluis tatnen tríbus capitalíbus culpís, subicimus. O
arestacionibos equomm, pecudum, rerum ecíam quarumcumque,
signacionibus domorum, hereditatum quarumcumque cum ecism
de itire receptorum, que eciam premissis superad[d]imu3 de fauoi
De hiis omnibus prius dieto Newossio et suis posteris condescene
ín ipEorum tradimus potestatem volentes, vt hec omnia et singi
neant, habeant et possideant nostro et nostrorum posterorum
moto. Addimus insuper, vt predictus Newossius et sui eciam pos
ciis, nisi colljgendo et ad mandntnm nostrum distríbuendo, sii
e roJcu 1352. 497
vniuersis grauamÍDibus, contríbucionibus, exaccionibus penitus sint exempti. In quorum
testimonium et robur perpetue firmitatis presentes fieri et sigilli nostri appensione
fecimus roborari. Act. et dat. per manus Nycolay, notarii nostri, ab anno incam.
domini mill. trecent. quinquag. secundo, in octaua sanctorum Innocentum. (Přivěšena
jest pečet ze zeleného vosku na proužku pergam.).
4.
Karel IV, římský a český král, dává svolení své k tomu, aby mohla Anežka, vdova po Hynkovi
ze Žleb, hrad a město Žleby a některá jiná zboží, jež jako věno držela a drží, jakož i podíl
dědičný, který jí dcera její Anežka odevzdala, bud v celku neb v dílech za živa nebo na
smrtelném loži komukoli dáti, odkázati a odevzdati. (39).
V Píshjb, 29. února 1352.
Karolus, dei gr. Rom. rex semper Augustus et Boemíe rex. Notum facimus
vniuersis, quia nobilis mulier Agnes, relicta bone recordacionis quondam Hinconis
de Slebin, fidelis nostri, castrum Slebin et opidum ibidem cum villa quadam et vna
curia, necnon ciuitatem Bybrans, villam Sehub, villam Schohowicz, villam Marcowicz,
Byscupicz, Rziezki ac Trubken curias, villam Zarzieczan et villam, que dicitur Třes
Curie, cum omnibus iuribus, dominiis, vtilitatibus, prouentibus, obuencionibus et per-
tinenciis suis, quibuscumque specialibus vocabulis designentur, in verum dotalicium
et iuste dotis nomine, que vulgo morgengab dicitur, possedit et tenuit et tenet ac
possidet in presenti; et quia Agnes, sua filia, pridem animo deliberato et amicorum
suorum precedente consilio omnem suam hereditariam porcionem, siue in rébus
immobilibus et mobilibus consistat, de regio nostro consensu et ea potestate, quam
sibi desuper duximus conferendam, dicte Agneti, sue matri, rite dědit et in nostre
maiestatis presencia voluntarie resignauit: nos prefatum dotalicium et resignacionem
predicte hereditarie porcionís ratificantes, approbantes et de regie benignitatis cle-
mencia coníirmantes, decreuimus et auctoritate regia duximus statuendum, quod
liceat predicte Agneti matri prefatum suum dotalicium et resignatam sibi, vt pre-
mittitur, hereditariam porcionem cum omnibus iuribus, dominiis, obuencionibus, vtili-
tatibus et pertinenciis, vt prefertur, in toto seu in partibus, cui seu quibus personis
voluerit, in vita seu in mořte donare, legare et assignare ac tradere pro sue bene-
placito voluntatis. Ilium quoque seu illos, qui ex voluntate dicte Agnetis presentes
litteras habuerint, predictorum dotalicii et hereditarie porcionis veros heredes dicimus,
Tolentes de čerta nostra sciencia, quod ipsi predicta omnia virtnte presencium litte-
rarum possint et debeant cunctis futuris temporibus pacifice possidere. Inhibemns
igitur capitaneis, camerariis, subcamerariis, zudariis, iusticiariis, iudicibus et ceteris
officíalibns ac viceofficialibus regni Boemie, qui pro tempore fuerint, fidelibus nostris,
ArchiT Český XIV. 63
498 Listiny archivu nékdy Oleénického
ne prefatam Agnetem ant eum uel eos, cuias seu qnortun iate
sentís nostre largicionis indaltam impediaot aut sioant quomc
pěna grauis nostre ÍDdignacíoais, quam, qui secus attempta:
cognoscant graniter incidisse. Fresencinm sab nostre maiest
Htteraram. Dat. Piesk a. d. miU. trecent. quínquag. secnado,
kalendas Marcii, regnoram nostr. a. sexto. — In plica: Per
wemburgensis elecíns. — Registrata. — (Z pečeti na proužku
jen zlomek.)
Karel IV, římsky a český král, Čínf Bočkovi z Poděbrad, člSuíku dvo
aby nesmél poddaných jeho nikdo staviti, leč by mu od něho nebo ,
bylo práYO, nebo kdyby někdo z poddaných těch s loupeži nebo kn
V Praee, 7. kvétna 1353.
Earolus, d. gr. Kom. rex semper Angustus et Boemi
Tnínersis, quod attendentes grata et accepta seraicía ac alia mnltip
nobilis Bocschconia (Botschconis?) de Podhibrat, pincerne regál
nostri dllecti, quibus ipse celsitudini nostre et clare memorie illus
Boemíe regi, genitori nostro dilecto, placuisse diooscltur et ada
placere poterit habandancins in futurum, sibí de speciali nostre <
graciam banc duximus faciendam, quod nullus homiuum síue e
quoscumque bomiues occasione cuiusuis culpe, cause seu debiti
arrestari poterit, nisi primitnš homines Beu snbditos ipsius i
fatnm Bocschconem aut eius substitutům negaretur iusticia, seu
subditis cum forto seu spolio deprehensus fuerit, ad quem gracia
se extendi, decementes, quod ipsius Tasalli, homines et subdití [
sexagenas gr. den. prag. et noa ultra se extendentibus iu ciuít
seu locis regni nostri Boemie possint et valeant commode arres
capitaneis, camerariis, subcameraríís, purggrauiis et viceburggr.
officialibus et viceofficialibus regni nostri Boemie, fidelíbus di
stňcte, ne prefatnm Bocsch[conem] in hac nostra gracia imp<
quempiam quomodolibet impediri sub pěna grauis indignacion
secus attemptare presumpserint, se cognoscant grauiter incurr
nostre Maiestatis sigillo testimonío litterarum. Dat. Prage a. d
quagesimo tercio, iadiccione sexta, nonas Maii, regn. nostr. a. t
Ad relacionem Sbinconis Leporis Franciscus. — Registrata. (Z
jen proužek pergamenoTý).
r
3 let 1353 a 1355. 499
6.
Karel IV, římský a český král, stvrzuje osvobození od svazku manského zboží ve Chlenech
k Liticům přísluSnébo a bratfím Divišovi a Zbyňkovi ze Chlen náležejícího, kteréžto osvobození
byl Jindřich z Lichtenburka učinil. (20).
V Praze, 10. srpna 1353.
Earolus, d. g. Roman, rex semper Augustus et Boemie rex. Not. facimus
tenore presencium vniuersis, quod cum nobilis Heinricus de Leuchtenburg, fidelis
noster dilectus, et sui heredes bona feodalia in villa Chlen, que Diwisius et Sbinco
fratres de Chlen, íilii condam Donyconis de Chlen, tenere et possidere, ac ad ipsius
castrum dictum Lucicz iure feodali pertinere noscuntur, ab eadem feodalia depen-
dencia perpetuo dimiserit libera et soluta, nostre petens maiestatis graciam, quatenus
exempcioni et absolucioni predícte consensum regium preberemus. Nos igitur ipsius
Heinrici de Leuchtenburg precibus fauorabiliter annuentes, absolucioni et exempcioni
a feodali dependencia et respectu, quibus eadem bona pertinuerunt ad castrum
Lucicz prefatum, auctoritatem, consensum et licenciam regie celsitudinis nostre pre-
sentibus impartimur, ipsaque singula, sícut iuste et racionabiliter acta šunt, confír-
mamus et approbamus, ipsa volentes habere perpetuam roboris firmitatem. Presencium
sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Dat. Prage a. d. milí. trecente-
simo quinquagesimo tercie, indic. sexta, IIII"^ idus Augusti, regn. nostr. a. Romanorum
octauo, Boemie vero septimo. — In plica: Ad relacionem domini Jo[hannis] electi
Numburgensis, Michael. — Registrata. (Pečet na proužku pergamenovém přivěšená
jest porouchána na okraji.)
7.
Jakub rychtář, purkmistr a konšelé města Nymburka nad Labem vyznávají, že Boček z Po-
děbrad dal k držení právem purkrechtním do své vůle Heinlinovi Cudrmovi dvůr Babin za
70 kop gr. praž. platu ročního. (79).
(V Nymburce), 27. října 1355.
Nos Jacobus iudex, Mika Sowkonis magister ciuium, Bartholomeus Gerlaci,
Kicolaus in Lacu, Amoldus Aldemayt, Cunczlinus Crautwurst, Johannes de Bryzn^
Henzlinus Mirscho, Henzlinus Link, Paulus Herbordi, Ekhardus de Bognicz, Cun-
radus Weydner et Pertlinus Cinkolt, consules et scabini ciuitatis Neumburgensis
super Albea, recognoscimus tenore presencium vniuersis in palam protestantes, quod
nobilis dom. Boczko de Podyebrad Heinlino Czuderm, conciui nostro, ob seruiciorum
snorum intuitu[m], que sibi actenus exhibuiť, curiam suam hereditariam Babyn dietám
cum suis hereditatibus et pertinenciis vniuersis contulit graciose per dictum Hein-
linnm, heredes et successores suos habendum, tenendum, vtifruendum iure theutonico,
68*
500 Listiny archivu někdy Olešnickéko
quod vulgariter purkrecht dicitur, et possidenduni tam diu,
Boczkonis, beredum et successorum suorum placuerít voluntati. ]
et hereidtatibus HeiDlinus, heredes et successores sui predictí s
ginta grossos prageoses, videlicet in festo s. Georii triginta q
festo s. Cralli tantumdem, ipsi domino Boczkoni, heredibus et su
petuis temporibus nomÍDe verí census soluere tenebuntur et Íd F
táli tamen condicione interiecta, quod Heinlious, beredes et suc(
dietám curiam Babjn cum suis iuribus et pertinenciis vnluersis,
expedire yidebitur, alteri homÍDÍ bono et fideli sub eo iure tht
terint, et hoc de consensu eiusdem domini Boczkonis, herei
suorum predictorum et fauore. Et eciam quandocumque d. Bt
soccessoribus suis Heinlious, heredes et successores sui predi'
dispbcerent, sic quod ipsis de dieta curia Babyn fauere nollent,
Heinlinus, heredes et successores sui dietám curiam vendere deb(
fideli homini repugnacione quaUbet seuoluta. In quorum euiden
cinitatis de nostra sciencia presentibus est appensum. Dat. in v
monis et Jude apoštol, a. d. milí. trecent quinquagesimo quint
jest na proužku pergam.)
Karel IV, císař řfmskí a král český, ustanovuje Pňtu z Častolovic purl
Na KarUt^ně, 11. listopadu 1355.
Karolus quartus, divina favente clemencia Roman, impere
et Boemíe rex, nobili Botoni de Gzastalowitz, burggrario in ]
dilecto, gratiam suam et omne bonům. De legalitate, industri
immota coostancía, quibus apud nostram celsitadinem multip
plurimum preanmentes, te, qui fidelium serviciorum ac virtutum
bene merítus fóre dinosceris, burggravium castri nostri Botensteii
ximus ac tenore presenciam constituimus usque ad nostre du
Totuntatis. Et quod una cum tua familia, qnam tecnm pro n
dicti castri habere debebis, congrue susteutari yaleas, tibi centům
pragen. super censibus nostrís annuis in civitatibns Altha Mnta
gulis depntamus, mandantes . , indicibus, . . íuratis et communiti
Múte et Crudiniensis civitatum, quod prefatas centům sexagenat
nsqne ad nostram revocacíonem sine contradictione sen difficultai
terminia conswetis assignent integraliter et persolvant, sicnt noi
dilignnt evitare. Presencium sub nostro sigiUo testimonio litterai
a. d. mill. trecent. qninqaag. quinto, indictione octava, XI die mí
z let 1355 a 1356. 501
nostrorum a. decimo, imperii vero primo. — Per dominům . . magistrům curie Johan.
Eysteten(sis).
9.
Rychtář a rada města Nového Kolína nad Labem vyznávají, že Boček z Poděbrad dovolil
měšťanům Nymburským volnou cestu, která jde z Hořatve přes jeho dědičné zboží. (80).
(V Novém Kolíně), 6. pros. 1355.
Nos Goczlinus iudex, Petrus Meysner magister civium, Petrus Rossa, Petrus
Cropp, Haynusch Nimmenkluppil, Ulmannus Halpritter, Theodricus Hamer, Johannes
Sechsel, Seybotha Choler, Johannes Helwigsdorf, Hermannus Ocnaudi, Petrus Ley-
wother, Henslinus Lewpoldi, iurati civitatis Nove Colonie super Albea, constare vo-
lumus tenore presencium universis palam protestantes, quod nobilis dominus Boczko
de Podyebrad ob reverenciam venerabilis domini . . Mindensis episcopi et ad pluri-
marum nostrarum precum efficaces instancias discretis viris . . civibus de Ne^vburga
super via. que de Horac per bona eiusdem domini hereditaria meatum habet, prout
ipsis de fine ad finem extat demonstrata, in omnibus suis partibus rite racionabili-
terque signata bonám ac promotivam exhibuit voluntatera, prout alias in ipsorum
civium litteris privilegialibus super se datis plenius continetur: cuius tamen tenorem
littere ob maiorem cautelam roboramus, ratificamus presentibus confirmantes táli sub
condicione atque forma, quod dictus dominus Boczko heredesque sui ammodo a pre-
dictis civibus et eorum carbonariis perpetuis temporibus nuUum detrimentum dampni
per vecturas ipsorum paciantur, et ut dicti cives omnia et singula iuxta tenorem
litterarum, quas super se domino Boczkoni prefato dedisse dinoscuntur, rata servare
debeant et tenere. Quod si secus facerent et promissa sua in aliquo violare vide-
rentur, extunc quicquid dictum dominům facere contingeret, hoc ipsum mox fecisse
fatebimur iusticia mediante. Contra hec omnia bona fíde promittimus numquam loqui
nec debemus, sed pocius ipsum semper esse iustum fatebimur et dictos cives minus
iustos, prout super eo ipsorum habere dinoscitur litteras efficaces. In cuius rei testi-
monium et robur perpetue valiturum sigillum nostre civitatis supradicte presentibus
est appensum. Act. et dat. die s. Nicolai confessoris a. d. milí. trecent. quinquag.
quinto.
10.
Čeněk z Lipé, nejvyšší maršálek král. Českého, postupuje Ješkovi z Pirkštejna Polnou hrad
s příslušenstvím. (40).
* V Praze, 6. dubna 1356.
Quia omne, quod in tempore agitur, cum decursu temporis labitur et ab horní*
num subito recedit memoria, nisi litterarum testimonio roboretur, nos ígitur Czenko de
Lípa, summus regni Boemie marschalcus, not. facimus ten. pres. uniuersis, quod cum
602 Listin}/ archivu nékdy Olešnického
bona de]iberacione maturaque amicorum et fidelinm nostroram i
habitis atqae de bona nostra volontate patnio nostro karissimo,
de Byrkenateyn pro bonia hereditatis sne, videlicet castro Byrk
suis pertinenciis, que bona . . fratres nostri pie recordacionis
alienarunt, bona nostra infra scripta, scilicet Polnam castram
theolooeo sea mutha ibidem, cum omnibus álíis et singuUs doi
tibus, nemoribua, piscinis, Tenacíonibus, ancnpacioníbus, pratis,
omnibus fructibus et vtilitatibus, quibuscamqne nominibus cení
cessores nostri felicis recordacionis possiderunt [sic] et babaerun
ad nostram potestatem deuenerunt, et specialiter cum istis vili
nicz, Hnerbow, Oleschna, Porschiecz, Gablans Theutunicale,
Bukow, Czazonia, Roscbitz, Spyneldorf, Nyeskow, Czyrax, Podj
mislauia "*), ac nominatim cum iure patronatus ecclesiarum in d
hereditarie donamus et presentibus resignamus per ipsum, h^
suos pacifice possidendum, habendum et tenendum ac cum eisd(
testatem plenám et omnimodam faciendi et dimittendi, prout i
Yoluntatis. Preterea volumus ad ordinacionis predicte maiori
omnia impedimenta, si qua dictis bonis fieri sen oriri possent
antea nullus quisquam dictis vel factis, articulis, clausulis sen
inquietare prescripta in aliquo, sed omnia, que inueníre se
bonis presameret contraria, vana, cassa et irrita ab omnibus re
minus eciam promittimus bona nostra fide sine dolo, quod nos,
res nostri non volumus neque debebimus predictum dom. Jesco
cessores suos in dictis bonis aliqualiter inpedire, et si qui e
fíerent, sepedictum nostmm patruum dominům Jesconem in bon
volentes seu inquietare, ab hiis promittimus eadem bona iure
disbrigare. In cuius rei euidenciam et robur perpetuo valitm
cura sigiliis subscriptorum amicorum nostr. presenti littere de
duximus nppendenda. Nos quoque Wanko pincema regoi Bo
regai camerarius, de Wessel dicti de Wartenberch, Jesco de I
et Jesco de Titzin dicti de Wartenberch, Heinricos de Lení
Vethouia, Czenko de Potenstein et Heinricus de Lipa, per
Czenkonem de Lypa ad premissa specialiter rogati pro testibi
ipsius sigillo presentibus in testímonium šunt appensa. Act. et
trecent. quinquag. sexto, die beati Sixti pape. (Na pergameno'
seno 9 pečetí).
*) MlBta u Polné 6ton ee: DobrontoT, Tfiínice, Hrbov, Olešná, Poříčí, Ja
Rosiika, Spieldorf ? = HHite, NfŽkoT, Sirdkor, ťodfSfn, PFibysI&T.
s Ut 1356 a 1361. 603
11.
Karel IV^ římský císař a český král, dává PAtovi z Častoloyic ze zvláštní milosti své darem
130 kop gr. pražských, kteréžto peníze může si vyzvednouti buď na jednou nebo po částech
ze statků v Čechách na císaře nápadem neb jinak přišlých. (3).
V Norimberce, 20. dubna 1361.
Earolus quartus, diuina fauente clemencia Roman, imperator semper Au-
gustus et Boemie rex. Not. fac. ten. presen. vniuersis, quod habita benigna conside-
racione ad multiplicia fídelitatis obsequia, que nobilis Poto de Schastlowicz, fidelis
noster dilectus, crebra soUicitudine nobis exhibuit incessanter, exhibere non cessat
et prestancius facere et impendere poterit in futurum, sibi de dono singularis grácie
liberaliter dedimus et donamus centům et triginta sexag. gr. prag. volentes, quod
eandem pecuniam debeat atque possit recipere et leuare coniunctim uel diuisim in
proximis bonis siue rébus hereditariis quibuscumque nobis in regno Boemie per de-
uolucionem uel alias vacaturis, prout eadem acceptanda sibi visum fuerit conueniens
expedire; mandantes ob hoc vniuersis nostris officialibus regni Boemie, fidelibus
dilectis, quatenus dum et quocies aliqua bona siue hereditates nobis et corone regni
Boemie vacare contingerit, que dictus Poto decreuerit ad exolucionem dictarum
centům et triginta sexag. assumere uel acceptare, quod ipsum in nullo perturbare
debeant uel impedire, sed pocius in assecucione eorundem bonorum uel hereditatum
apponere diligenciam promotiuam, sicut nostram in bac parte graciam diligunt con-
seruare. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Dat. Nurem-
berg a. d. milí. trecent. sexag. primo, indicc. quarta decima, Xn kalendas Maii,
regn. nostr. a. quinto decimo, imperii vero septimo. — In plica: Per dom. ma-
gistrům curie Henricus de Wesalia. — R(egistrata). Johannes Budwicensis. (Po pe-
četi zbyl jen proužek pergamenový).
12.
Karel IV, císař římský a král český, dává Půtovi staršímu z Častolovic právo své ke statkům
Růžka, služebníka jeho, které na ného jakožto krále českého spadly a na 150 kop gr. praž.
se cení. (4).
V Norimberce, 11. prosince 1361.
Karolus quartus, diuina fauente clemencia Roman, imper. semper Augustus
et Boemie rex. Not. fac. tenore presencium vniuersis, quod nobili Pothoni senioři
de Czastolowicz, fideli nostro dilecto, graciam fidelium eius obsequiorum intuitu vo-
lentes facere speciálem, ius nostrum, quod in bonis per mortem Ruzkonis, quondam
sul seruitoris, ad nos, ut dicitur, deuolutis, que ad valorem centům quinquaginta
504 Listiny archivu někdy Olešnickiho
eexag. gr. prag. se dicuntur extendere, nobis ut regi Boemie co
thoni et sais heredibus liberaliter damus presentibus et ex čerta ě
et doaainus, lidelibus nostris dilectis . . Trzedniconibus, . . burggrai
ciatis nostris per Boemiam, quorum interest quique super hoc fii
tibus requisiti, sub obtentu grácie nostre firmiter precipiendo man
omnino, quatenus predictum Pothonem suo et heredum suorum no
nem inris nostri predicti inducere debeant et ÍDáuctum efficaciter
tamen in premissis iuribus quorumlibet alionim. Presencium sub Íh
nostre sigillo testimonio litteranira. Dat. Nuremberg a. d. milí. tře
indiccione tercia decima, III idus Dec, regn. nosfr. a. quintodec
sexto. — In plica; Per domiHum magistrům curie Nicolaus de Cl
fitrata): Johannes Saxo. (Na proužku pergamenovém přivěěena Kar
státu s liontrasigillem.)
13.
Boček z Eunštatu, pán na Poděbradech, dává Bvé svolení Jirutoví a bn
po Mikulášovi řečeném Hrazák ze Sadské, aby mohli své zboží v Sad
zékupnfm. (81).
V Poděbradech, 1. mora 1362.
Nos Boczko de Chunstat, verus heres et domiaus in Pody<
vniuersis presencium notic. habituris, quod constituti coram nobis
germanis suis singulis et vniuersis, orfani quondam Nicolay dicti '.
suo et ipsorum nomine, fideles nostri, nobis humiliter supplicarui
ipsorum ibidem in Saczka omnia et singula eo iure theutunico wlg
cupato, quo ipsi habuerunt hactenus et tenueruat, vendere possii
cencia nostra speciali. Nos igitur ipsorum iustis et racionabilibi
benignius inclinati nostrum consensum ad prcmissa damus pres
assensum. Qui quidem orphani prefati eadem bona in Saczka, vidi
rum, vbi residebant, et aliam, vbi ipsorum colonus inhabitabat, et
laneum ibidem de agris cultis et incultis cum pratis admcnsuratis,
quilibet sexaginta iugera habere debet sub mensura, cum omnibus
ac communitate pascuorum, quod wlgo wobecz dicitur, et pertineocii
et vsifructibus vniuersis, sicut iidem a nobis babuerunt et tenúeru
wlgariter purchrecht nuocupato, quo alii nostri fideles ibidem h
Pesconi Giczkoni*), camerario nostro fideli dilecto, heredibus et
maturo consilio et deliberacione amicorum et seniorům ipsorum ]
■) moblo b; íe ifití tél Bicikoni.
e roku 1362. 505
rite et racionabiliter iusto vendicionis tytulo pro centům et quadraginta sexag. gr.
prag. den. numeri et regií pagamenti coram nobis vendiderunt, per ipsum, heredes
et snccessores snos habendum, tenendum et vtifruendum iure thentnnico perpetuis
temporibus et possidendnm. Quam hereditatem predictus Pesco iam díctis orphanis
coram nobis snfficienter persoluit atque plene, ita tamen, quod idem Pesco, heredes
et snccessores sni cnm predictis bonis ad nos, heredes et snccessores nostros
respectum habere debeant temporibus perpetuis tamquam ad suos veros dominos et
heredes liaturales. Adiicímus eciam, quod idem Pesco, heredes et snccessores sni
annis singnlis racione et nomine veri census alteram dimidiam sexag. gr. iam dicto-
mm de laneo quolibet predictornm nobis, heredibus et successoribus nostris, videlicet
in festo s. Georii třes fertones et residuam partem sen medietatem in festo s. Galii
tunc proxime sequenti, ad cameram nostram soluere tenebuntur perpetim ac in euum.
Adiungimus eciam, quod si prenominatus Pesco, heredes et successores sni iam
dietám hereditatem et bona pre inopia sen [propter] alium casum quemcnmque tenere
noUent quocumque tempore et habere neque possent, extunc ipsis damus presentibus
eadem bona vendendi, obligandi et alienandi alteri bono homini et fídeli pari sibi
plenám et omnimodam facultatem iure supradicto, quo ipsi ysi šunt et fruuntnr, quo-
libet sine impedimento. Eciam si idem Pesco, heredes et successores sni nobis,
heredibus et successoribus nostris quocumque tempore non placerent, ita quod ipsos
in eisdem locis ylteríns pati nollemus et habere, quod extunc ipsi predictam here-
ditatem nuUa occasione interposita alteri bono homini et fídeli vendere teneantur.
Promittentes pro nobis, heredibus et successoribus nostris Pesconem, heredes et suc-
cessores suos prescriptos in prenominate empcionis tytulo et iuribus predictis per-
petuis temporibus inuiolabiliter obseruare harum série et testimonio litterarum. Testes
huius rei šunt: strenui viri domini Witko de Zehuschicz et Przibco de Chotieticz,
fideles nostri, quornm sigilla cum sigillo nostro in robur perpetue valiturum et euidens
testimonium presentibus šunt appensa. Dat. in Podiebrad in vigilia Purifícacionis
sanctissime virg. Marie a, d. milí. trecent. sexag. secundo. (Privěšeny jsou tri pečeti
na proužcích pergamenových.)
14.
Karel IV., císař římský a král český, osvobozuje ode všech dávek dům Bočka z Podě-
brad a Jana z Kosové Hory blíže kláštera sv. Anny ve Starém méstě Pražském ležící, který
někdy Vilémovi z Landšteina náležel, a jehož od jeho synfl nabyli.
V Norimberce, 5. diibna 1362.
Karolus quartus, div. fav. cl. Roman, imperator semper Augustus et Boemie
rex. Not. fac. ten. presen. vniuersis, quod inspectis fídelibus obsequiis, que nobiles
Boczko de Cunstat dictus de Podiebrad et Johannes de Cossowa Hora, fideles nostri
ArchiT Český XIV. 64
506 Listiny archivu níkdy Olešniekého
dilecti, celsitudÍDÍ oostre exhibuerant actenus et doq desioant e;
dem intuita talem duximus ^aciam faciendam, quod domům :
moDasteríum sancti LaureDcii in Maiorí cinitate Pragensi, que o
helmi de Laatstein, quamqae ipBÍ ab eiusdem Wilbelmi filiis
deliberato, auctoritate regia Boemie et ex čerta Dostra sciencia
gulÍB imposícioDÍbus, oneríbus seu gratiaminibiis stenranim, exac
seu quarnmcnmqae solacionnm, qaas prefate ciuitati Pragensi in
poribus affaturis, exemimus et libertauimus ac presentibua imf
abaolnimus et graciosiua libertamus, preseaciom sub iraperialis i
gillo testimoDÍo litterarum. Dat. Nuremberg a. d. milí. trecent.
díccione XV, doqís Apr., regn. nostr. a. sextodecimo, imperii
plica; Per dominům marescallum Miliczius de Chremsir. — ]
nes Saxo.
15.
Jan, markrabě moravský, chtěje zachovati opata a konvent kláštera
stech od předků svých jim udělených, osvobozuje je, lidi a zboží je,
mocnosti a dávek Šlechticů, pánfl, popravcfi, purkrabí a úředníků zemák
a lidi jejich ochraně své a své komory. (64).
V Nové Vsi (nyní v KrMově PoU m Brna), 25. března
Jobannes, d. gr. marchio Morauíe, religiosis abbati et cos
Wyzouicz ord. Cysterc, deuotis nostris dilectis, graciam nostrí
Principům decet clemenciam sibi subditos piis prosequi fauoribt
dam singulari fauore pre ceterís, quibus deuota religío et deui
gantur obseruancia, qaique a diuís nostris progenitoribus graciis s
specti. Volentes itaque in boc nostrorum predecessorum inberere
nostri et nostrorum beredum deuota in dieto monasterio habeatu
strum monasterium et homines vobis subditos círca omneš graci
dulta Dostromm predecessorum conseruamus presentibas et vol
ribus graciosius consemare; ab omnibusque et singulís aobilium,
insticiarioram, burgrauiorum et ofScialium terre nostre qnorui
dacionibas, iussionibus, mandatís et preceptis quibuslibet vos, boi
et bomines virtute presencium eximimus, et nostre tuicioni et
reseruamns, volentes, ut ipsis non pareant nec obediant in aliq
agendis et causis vestris, dicti monasteríi et hominum ad nos
damtaxat uel ad hune, quem ad boc depntandum duxerimns, <
Decementes virtute presencium, ut de bonis decedencium su
nnllus se presumat iotromittere, sed ipsa debent ad vestram dis
z rohu, 1363. 607
pertinere. Mandamus itaque vniuersis et síngnlis baronibus, nobilibus, burgrauiis,
iusticiariis et officialibos nostris quibuslibet, qui nunc sont et qui fuerínt pro tem-
pore, quatenus de vestrorum subditorum et hominum ac vestris bonís et rebas in
vita et in mořte non presumant se intromíttere, nec iadlciis in bonís yestris pre-
sidere, casibus in príuilegíis vestri monasterii dumtaxat exceptis, neque eciam vos
et vestros homines audeant in aliqao perturbare, prout pericula propria et nostram
indignacionem irremissibilem voluerint euitare. Hamm, qnibus sigillum nostrum
appendi fecimus, série litterarum dat. Nouauilla die Incam. domini a. eiasdem d.
milí. trecent. sexag. tercio. *)
16.
Karel IV, císař římský a král český, stvrzuje a dává Janovi z Turgova dvůr y Lažanech,
jejž mu byl Vaněk z Lažan daroval. (161).
Na Horách Kutných, 17. záH 1363.
Earolus quartus, d. fav. clem. Roman, imperator semper Augnstus et Boemie
rex. Not. fac. ten. presen. vniuersis, quod constitutus in nostri presencia nobilis Jo-
hannes de Turgow, fidelis noster, sua nobis exposicione narrauit, qualiter Wanyko
de Lazano iam defunctns, dum adhuc vitam ageret in humanis, sibi bona sua, vide-
licet allodium sen curiam in Lazano cum suis pertinenciis et quicquid ibidem tenuit
sen possedit, bona voluntate dederit, missis ad eum viris fide dignis voluntatem ipsius
Wanykonis ad dictum Johannem perferentibus, qui nomine et vice dicti Wanyconis
dixerunt, quod bona sua ad nuUius alterius quam eiusdem Johannis de Turgow po-
testatem, quantum in eo fuit, voluerit pemenire. Nos attendentes vltimas voluntates
hominum iure scripto tam ciuili quam eciam canonico obseruari debere, et habito
respectu ad fidelia quidem et diligencia seruicia, quibus idem Johannes de Turgow
maiestati nostre complacuit et in futurum debebit et poterit habundacius complacere,
sibi et suis heredibus eadem bona in Lazano auctoritate regia Boemie damus, con-
ferimus et donamus, et voluntatem testatoris ipsius, sicut de ipsa constiterit, aucto-
ritate predicta laudamus, approbamus et confirmamus, saluis inpremissis iuríbus ali-
orum. Presencium sub imperialis nostre maiestatís sigillo testimonio litterarum. Dat.
in Monte Ghuttis a. d. milí. trecent. sexag. tercio, indíccione prima, XV kalendas
Octobris, regn. nostr. a. decimo octauo, imperii vero nono. — Sub plica: correcta
per decanum Glogouiensem. In plica : Per dominům . . imperatorem . . cancellarius.
Verso: R(egistrata). Johannes Chremsirensis. (Pečet visící na proužku pergame-
novém velmi porouchána).
*) SroTiiej listíny stejného znění dané klášterům Oslayanskéma, Starobrnénskémn P. Marie, Žďárskéma
T NoTé ňíši, ST. Kláry ye Znojmé, Yelehradskémn, ZábrdoTÍckéma a Lonckémo, Cod. dipL et epist.
Mor. DC, č. 306—812.
64*
Listiny archivu někdy OleŠnického
Čenék a Jan, Bjn jeho, řeíení z Potáteina, a Yaaék, bratr Čebk&v, y
diny své t Slatině, jak je tam Vlček držel, ktM)niě řeky a lesb Déťtii
budoucím k rukoum Vzňaty ze Skuhrova a bratra jejicli Vojtňcha ta]
bují dédiny tyto do desk zem8k;fch vložiti. (41
V Žampachu, 15. ř^ 1364.
Nos Czenko et Johannes, íilíus suus, dicti de Potensl
noster eciam de Potenstein, recognoscimus tenore presencium 1
vet audituris, qnod vendidimus hereditates nostras in villa Slati
uentibus, sicut Wtczko ibidem tenuit sine habnit, exceptis flum
de Kychnow et suis successoribus et ad manus WznatoDÍ de S<
nostro Adalberto eciam de Richnow, quas [sic] qaidem bona
bolare mana coniaocta et indiiiisa in primis qoatuortemporibii
vltimo in terciis quatnortemporibus omni sine occasione [sic], pi
nisi esset impedimento domine Agnetís in Zampacb. Si fuerit a
extanc nos promittimns eis in villa Rybná totidem de censn iu
veluti in Slatyna. Et si illa bona in Rybná intabnlata fnerint,
bona in Slatyna debent rediri e conuerso. Insnper quod si se(
prenominatis iam sepe nomiaata bona in tenninis antedictis
qua dampna deinde tamen perceperínt, qoe legittime vel racit
poterint, tane nos Gzenko et Johannes, filius mens, necnon
ipsa dampna debemus persotuere integraliter et complere. In
sigilla nestra presentibns duximus appendenda. Datum in Zi
CCCLXníP, sequenti [sic] die ante festům Galii confessorÍÉ
proužcícli pergamenových přivěšených jest poslední utržena).
18.
Gerhard z Bučovic prodává ves Lhotku u městečka Byntřice ab^ci
štatu. (44)
V Brně, 9. $áH 1370.
Nouerint vninersi, quorum apta íherit noticia subscript
harduB de Bndczowycz publice recognoscimus vnluersis vendidis
Lhotkám sitam iuxta Bystrzycz opidum, quam assumpseramus '.
patema hereditate Budczowycz per permutacionem et vendicic
tomm a nobili domino Boczkone de Chunstat, awunculo nost
villam Lhotkám memoratam predicto domino Boczkoni e co;
venditam preseatlbus tradimus pio parata pecunia, quam nobis
£f M 1364 aS 1371. 509
acta integraliter numeranit et persoluit, resignamus iusto hereditatís tytalo sibi et
suís snccessoribus perpetue valituram. Testes huius sant: nobiles Artlebns de Sta-
rzechowycz, Petnis Hecht de Rossycz, Poto de Holnsteyn et Andreas de Nechwalyn
ad premissa singula diligenter rogati. Dat. Brunne a. d. milí. trecent. septaag., feria
secunda in crastíno Natiaitatis s. Marie. (Na proužcích perg. přivěšeno 5 pečetí).
19.
Pe&l řečený Neumburger, měštěnín Většího města Pražského, vyznává, že k prosbě jeho p.
Boček z Eunštatu řečený z Poděbrad dopustil mu do své vůle na svém zboží, aby mohl ve
Psářích v tak řečeném Háji vůli míti pod tou úmluvou, aby p. Boček, kdykoli by nepřál
jemu anebo jeho lidem vůle míti, měl plnou moc beze všeho protivenství ve své se uvázati. (82).
V Poděbradech, 27. pros. 1370.
Plné znění tohoto listu uveřejněno jest diplomaticky vérně od prof. Aug. Sedláčka v Čas.
Mus. král. Českého r. 1887 na str. 517 a 518.
20.
Karel IV, císař římský a král český, obnovuje Albrechtovi z Bergova list daný od krále Jana
v Lucemburce dne 13. ledna 1334. (Viz Reg. Boh. et Mor. IV č. 2176, str. 848.). (18).
V. Praze, 25. kvétna 1371.
Wir Karl, von gots gnadin romischer keiser, czu allen czeiten merer des
richs vnd kunig czu Beheim, bekennen vnd tun kunt offenlich mít disem briefe allen
den, die in sehen odir horent lezen, das fttr vns quam der edel Albrecht von Ber-
gow, vnsir lieber getruwer, vnd bat vns demuticlich, das wir im vnd seynen erben
eynen brief, den er von seliger gedechtnuzze "etwenne dem hochgebomen Johansen,
kunge czu Během, vnserm vatir, hat, czu loben, czu willen, von newes czu leihen,
czu besteten vnd confirmiren gnediclich geruchten, der von worte czu worte alze
lautet: Wir Johans, von gots gnadin etc. [Vide Reg. Boh. et Mor. IV a. 1334, 13.
Jan. Lucemburch]. Des haben wir durch manigualtige dinst vnd truwe, die der vor-
genant Albrecht vns vnd der crone czu Během offlt williclich erczeiget hat vnd
noch tun sol vnd mag in kunftigen czeiten, sein redliche betě gnediclich erhort, vnd
haben mit wolbedachtem mute, mit rate vnserr fůrsten, edlen vnd getruwen im,
seinen erben vnd nachkomen denselben brief vnd alles das dorinne geschriben stet,
ín allen seinen puncten, meynungen, stukken vnd articulen, alz er douor von worte
czu worte begriflfen ist, globt, gewillet, von neuwes gelihen, bestetigt vnd confirmi-
ret, loben, willen, leihen von newes, besteten vnd confirmiren ín den mit rechtir
wissen vnd kuniglicher mechte-volkomenheyt, vnd gebieten allen czudem, vrzedniken
vnd andern amptluten der cron des kungríchs czu Během, vnsern lieben getruwen,
510 Listiny archívu níkdy OleSničkého
das die den Torgenanten Albrecht, seine erben vnd nachkome:
ben briefe viid bey allem dem, dass dorinne begriffen iat, b
doran nicbt hindern, noch irren in dbeyneDweiz, sundir sie dc
acliuczen vnd achirmeD, alz sie vnser swere TDgenad vormeyde
dicz briefs Toraigelt mit vnaerr keiserlicben maieatat ingesige
noch Crists geburd dreyczeben bundirt jar dornach in dem i
jaře, am pfíngstag, Tnserr reicbe in dem funfvndczwenczigistei
in dem sibenczenden jaré. — In plica; Per césarem P. Janr[
strata) Nicolans de Praga. (Majestát císaře dosti dobře zact
visí na proužku pergamenovém.)
21.
Čísti Karel IV daruje Pfltovi z Častolovic 100 kop gr. 6. ročoího ú
clu na Malé Straně Pražské. (6).
V BudyHni, 15. srpna 1374.
Wir Karl, ven gotes gnaden romischer keyser, czn al
reichs vnd kunig czn Beheim, bekennen vnd tun kunt dffenl
allen den, die ya setien oder hořen lesen, das wir haben ai
nntze díenste des edlen Fothen de Gzastolowicz, hawptmasD
lieben getrewen, die er vns vnd der cronen czu Beheim von
Tordrozzenlich getan hat, teglichen tut vnd noch tun sal v
czeiten, vnd dorumb mit wolbedachtem mnte vod mit rechter
gegeben vnd beschieden, geben vnd bešcheiden ym auch mit
schok behemischer grozze czinses vff vnserm rosczoUe in der
jerlichen vffczuheben vnd die czu haben vntcz an vnser oi
nachkomen, kunige czu Beheim, widerrufen. Dorvmb so gebíte
czn Během vnd allen andem vnsem amptlaten, die nu sein o
das sie den obgenannten Pothen an den vorgenanten jerlichen
dovor begriffen ist, nicht hindern in dheyneweís, als verre s
meyden wollen. Mit vrkiuit dicz brieues vorsigelt mit vnser
ingesigele. Der geben ist czu Budinsyn nach Crists geburt dre;
noch in dem vier vnd sibnczigstem jaré, an vnser Fraweo U
reiche des romischen in dem newnvndczweuczigstem, des behe
vndczwenczigstem vnd des keysertums in dem czwenczigsteii
Per dominům magistrům curie Theodoricus Damerowensis. —
Wilhelmus Kortelangen.
0 Ut 1874 a 1375. 511
22.
Čeněk z Bučovic, hlavní dlužník a správce, a rukojmové jeho slibují pánům z Eunštatu
v listu tomto jmenovaným v Bučovicích zboží, jež Anežka, matka téhož Čeňka, věnem dr-
žela, na prvním sněmu zemském osvoboditi, spraviti a z desk zemských vyvaditi. (83).
V Hodoníně, 11, dubna 1376.
Nos Cenko de Budessowicz, debitor et disbrigator principalis, Henslico de
Leuchtemburg dictus de Byetow, Wilhelmus de Stemberg dictus de Zlina, Jurzico
de Leuthemberg alias de Byetow, Sczetyn de Zesdanicz, huius pacti fideiussores et
disbrigatores, recognoscimus ten. presen. vniuersis, quod nobilibus Boczkoni, supremo
regni Boemie camerario, Hinconi et Johanni íratribus germanis de Chunstat alias
de Podyebrad, et ad manus fideles Erhardi de Chunstat et Johannis Pusca de Chun-
stat promisimus et presentibus spondemus bona fide nostra, manu coniuncta in so-
lidům et indiuisim, bona illa in Budessowicz, que Agneska, genitrix ipsius Cenkonis,
dotalicio in suo tenuit et possedit, primo in coUoquio wlgaríter snem dieto nobilium
et baronům terre, velud ius ipsius terre requirit, libertare, disbrigare et de tabulis
terre exponere et extabulare sine omni occasione et protraccione. Et si que
ultra continenciam tabularum terre essent iuxta adinuentum dominorum, que pre-
fatis Boczkoni, Hinconi, Johanni et cuius ad manus promisimus, facienda forent,
illa quidem spondemus sincera fíde facere et adimplere sine fraude. Quod si non
fecerimus singula prenotata, quod Deus auertat, extunc elapsis quatuor ebdomadis
primům post colloquium tenemur et promittimus pura fide quadringentas marcas
graues grossorum denár. prag. morauici ponderis et pagamenti in domo Brunne,
vbicumque nobis per antefatos fuerit deputata, reponere indiuisim sine omni dolo.
Que si non fecerimus, extunc quemcumque ex nobis prenotatis duxerint amonendum,
et summa pecunie prescripte non fuerit posita et persoluta dieto in termine, tunc
yllico prenominati Boczko, Hinco, Johannes et manus ad cuius existit promissum,
habebunt plenám, liberam ac omnimodam facultatem easdem quadringentas marcas
graues inter iudeos seu christianos conquirere et recipere nostrum omnium dampna
super nostra. Que quidem singula dampna vna cum vsuris desuper acretis et que
legacionibus, raysis, nuncciis et expensarum quibusuis insuper factarum, que ipsi soli
prefati creditores nostri dicere presumpserint, id ipsa vniuersa dampna nostra debent
esse et non eorum. In cuius rei euidenciam et robur de čerta nostra sciencia et
voluntate sigilla nostra presentibus šunt appensa. Dat. et act. in Hodonyn a. d. milí.
trecent. septuag. quinto, feria quarta post dominicam Judica proxima. (Na proužcích
pergam. při věšeno pět pečetí).
Listiny archivu nSkdy OleSnického
Hanek z EHžánek zapisuje se s l^/g lácem dědin a pHslašeastTim
ke hradu Litickému s jedním koném 3 kopy gr. praž. ceny majícím t brn
Bes místa, 24. srptM 1376.
Nouermt vniuersi, quod ego Hanko de Krzysanek reci
cium pablice vninersís, qaod dod coactas neque compulsns, s
Toluotate ad hec accedente me, heredes et meos successoref
laneo agrorum et singulis rtilitatibus et pertÍDcnriis ad ip30S
ř saoek spectantibus ad castrum Lyticz prescripsi et presentibus
ÍD equo triům sexagenarum gr. prag. valente cum lorica et v
seruire, quocumque uel quicquíd dominus predictí castrí au
pro nnnc est aut pro tunc fuerlt, michi, heredibus et meis ;
rint; condicione nichilomÍDUs addita táli, quod 8i ín obsequio
domioi et possessoris protuoc einsdem castri equ[u]8 michi
meis saccessoribus pretactis decederet, destrueretur sen módo
quod tunc dominus uel possessor prelibati castri Lyticz. prota
nunc est, debet et tenebitur michi, heredibus sen snccessorib
eque bonům uel meliorem restitnere, presentare et sine omi
Cetemm dominus Boczko promisit pro se, heredibus et suis si
fato Hankoni meisque heredibus et saccessoribus, quod qu
illud, videUcet cum equo triům sexagenarum Talente, lorica et
castrum facerem uel facerent, quod tunc me, heredes uel su
1^; ad nulla alia semicia poterit nec debet premere et coarthari
I violenciam. In cuius rei enidenciam et testimonium sigilla VI
ť konis fratmm de Lipka ad preces meas instantiuas ona cum i
!^:' cautelam et robur presentibus sant appensa. Dat. et act. a. d
sexto, in die sancti Bartholomei apostoli gloriosi. (Na proužci)
tři pečeti).
í- 24.
j- CíBíuř Karel IV. dává Pfltovi z Úastolovlc, Půtovi jeho synu a jiol
na vSecko manské zboží Oty a Petra brath z Bergova, kteří bez mi
j zemřeli. (6).
I V Praee, 3. mora 1377.
i
Wir Karl, von gotis genaden romischer keiser, zn
T, reichs vnd knnig zn Beheim, bekennen vnd tun kunt offenlicl
r
z let 1376 a 1377. 513
den, die yn sehen oder hořen lesen, das: wir dorch getreuer, steter vnd vnuer-
drossener dinste willen, die vns der edel Pothe von Czastolowicz, vnser haupt-
man za Lusicz vnd lieber getrewer, vormals offte vnd dicke getan hat vnd furbas
desto williclicher tun mag ín knmfftigen czeiten, demselben Pothen dise besundere
gnade getan haben, vnd tan ym auch die mít wolbedachtem mute, rechter wissen
vnd kuniglicher macht zu Beheim in craffte dicz brieues: wer is sache, das die
edeln Otte vnd Peter gebrudere von Bergaw, vnsere lieben getrewen, ane eliche
lehenserben mannes geslechte sturben vnd abegiengen, das denně alle vnd igliche
yre guter, wie die genant vnd wo die gelegen seyn, nichtes vsgenomen, die von vns
als einem kanige zu Beheim za lehen ruren, aff den vorgenanten Pothen von Cza-
stolowicz, Pothen seinen son, vnd yr beider erben lediclichen vnd ane allirley hin-
demasze geaallen snllen. Vnd die vorgenanten Pothe vnd Pothe, seyn son, vnd yre
erben sullen denně alle suliche guter von vns, vnsern erben vnd nachkomen kuni-
gen vnd der cronen zu Beheim zu rechtem lehen und in allen sulichen freiheiten
vnd rechten haben, halten vnd besiczen, als sie die vorgenanten gebruder vom Ber-
gaw yczunt haben vnd besiczen. Mit urkund dicz brieflfs versigelt mit vnsrer keiser-
lichen maiestat insigel. Geben zu Prage nach Crists gepurte dreiczenhundert jaré
dornach in dem sibenvndsibenczigísten jaré an sante Blasius tage, vnser reiche in
dem eyn vnd dreissigisten vnd des keisertums in dem czweyvndczwenczigisten jaré.
— In plica: De mandato domini imperatoris Nicolaus Camericensis prepositus. —
Verso : R(egistrata). Wilhelmus Kortelangen. (Po pečeti zbyl jen proužek pergamenový.)
25.
Císiú' Karel IV. zavazuje se nahraditi všecku škodu Půtovi z Častolovic, hejtmanu v Brani-
borsku nad Odrou, s nímž se byl smluvil, aby v té zemi se 60 ozbrojenými^ kdykoli by toho
bylo potřebí, landfrid uhájil. (7).
V TangermUndu, 16. října 1317.
Wir Karl, von gotis genaden romischer keyser, czu allen czeiten merer des
reichs vnd kunig zu Beheim, bekennen vnd tun kunt oflfenlichen mit disera brieue
allen den, die yn sehen oder hořen lesen. Wanne wir vmb sulichen lantfride, den
wir nehsten in vnserm lande vbir Oder zu frumen vnd nucze desselben landes ge-
machit haben, mit dem edlen Pothen von Czastolowicz, vnserm hauptman doselbist
vbir Oder vnd lieben getrewen, vbirkumen seyn, das er mit sechczig gewapenten,
als oflFte sich das geburet, volgen vnd sulichen lantfride als eyn hauptmann verste-
hen sulle, douon mit wolbedachtem mpte vnd rechter wissen, so stehen wir ym vnd
denselben sechczigen fur vns vnd vnsrer erben, marggrauen zu Brandemburg, fur
Archiv Čeritý XIV. 65
š:
5l4 lAsimi/ archicu n(kdy Oiohtidiého
redlicbea Bchaden, den sie bjnnen des, als derselbe lantMd
md redlícfaen beweisen mngen, vnd snllen md vollen sie des
eben abenemeD Tud doran scbadelos halden aoe allia gener
brines versigelt mit Tnsrer keiserlicben maiestat ínsigele. C
nach Grists geborte dreiczenhnndert jaře, dornacb in dem sibe
an sante Gallen tage, Tnserr reicbe in dem czweymddreissii
tnms in dem dreyyndczwenczigísteD jařen. — In plíca: De ]
ratorís de Poznania Nicolans. — Verso: R(egi8trata). Wilbel
perg. pronžkn tísí cíb. majestát mající contrasigillnm).
26.
VtLclav, římský a Český král, dovoliye Bo&kovi z Poděbrad poruČE
jakož i zboží BTéfao za času života i při smrti zříditi a jim déti sré
V Bud^ovicích, 9. pros. 1381.
Wenceslaas, d. gr. Roman, rex semper Aagastns et Bc
tenore presencinm Tniuersis, qnod pensatis benigně constanter
seroicioram meritis nobilis Boczkonis de Podiebrad, fidelis nosí
complacait gratuite et inantea debebít et poterit nberíns con
errorem ant ínpronide, sed auimo deliberato et de čerta i
hanc fecimns et anctoritate regia Boemie £acimus per presenb
et filiarum nec non bonomm snomm síngolomm in vita vel i
cnmqne personas vel personam tatores vel administratores c<
possit et Taleat, ipsamqne hninsmodi suonim filionim et filian
singnlomm tnicionem, administracionem sen gabemacionem bi
mittere vel personis inxta rítam regni nestři Boemie fidelite
dam ; mandantes regni nostri Boemie ofScialibns ceterísqne qoi
firmiter et distrícte, quatenns predíctos tutores seu administn
vt premittitur, in administracione, tnicione seu gabemacione
legaliter et fideliter facienda non ímpediímt sen sinant per q
impediri, prout indignacionem nostram volnerínt euitare. Prese
maiestatis sigillo testimonio litteramm dat. Budweys a. d. mi
gesimo prímo, die nona Decembris, regnornm nostroram a. B
rum vero sexto. — In plica: Ad mandatnm dom. regis referei
[sic] Martinus scolasticus. — Verso: R(egi3trata) Johannes I
proužku pergamenovém.)
M Ut 1381 ai 1384. 515
Jolt, markrabí a pán Morayy, dává Erhartovi z Eunitatu za služby hrad Pyielec 8 točním
úrokem oa svém dílu Te mésté Jevíčku, ▼ městečku Bystřici a na Yseeh y listině jmenova-
ných. (46).
V Brně, 16. srpna 1384.
Wir Jost, von gots gn. marggraff vnd herre cza Merhem, bekennen vnd tun
kunt offenlích mít disem brieffe allen den, die yn sehen oder hořen lezen, das wir
dem edlen Erharten von der Chunstat durch seiner dinste willen, die er vns hat
getan vnd furbas tun sol in czukumfftigen czeiten, das huser Pisschelecz mit allem
dem jerlichen czinse, den wir haben vff vnser stát czu Gewicz, mit vnserm teyle des
marcktes Bistrzicz, den vnr haben, vnd mit den nochgeschríben dorfem vnd merckten,
das is Albrechticz, Bratrossyn, Wyr, Swarcz, Bosna, Jabloně, Piczuly, Bohunow, Ro-
weczna, Ghudowin, Polem, Studnicz, Rokytne, Heralticz, Lhota, Pohledecz, Zubrzy,
Trestné, Corusna, Olesniczka vnd Starrcz, Brtnícz den marcke mit dem czoUe do-
selbest, vnd ouch Salwicz, mit welden, pusschen, wyssen, weyden, mulen, meyger-
hoffen, vorwerken vnd mit allen andem iren czugehorungen, mit wassem, fliezen,
visschereyen, als sy in iren greniczen gelegen sein, gegeben haben vnd geben ouch
in krefften dicz bríeffes vnd meynen, das derselbe Erhart die obgenanten vestě,
merckte vnd dorffer mit allen iren czugehorungen, als obgeschriben steet, vnd mit
dem jerlichen czinse in der obgenanten vnser stát Gewicz haben, halden vnd alle
seine lebtage, dieweile er vns dienet, suUe besiczen, vszgenomen die landstůre, die
man nennet die berné, den wir vns behalden an den obgenanten guetem. Mit vr-
kunt dicz briefes vorsigelt mit vnserm anhangunden ingesigeL Geben zu Brunne
noch Crísts geburt dreyczenhundert jaré, dórnoch in dem viervndachczigsten jaré, des
nechsten errtags noch vnser frawen tag Assumpcionis. — In plica: Ad mancTatum
dom. marchionis Nicolaus prothonotarius. (Pečef z červeného vosku visí na proužku
pergamenovém).
28.
Václav, římský a český král a vévoda lucemburský, svěřuje Půtovi z Častolovic jakožto hejt-
manu správu celého vévodstvl Lucemburského, vSí země, všech hradů, měst atd., ničeho ne-
vyjímaje, dávaje mu plnou moc úředníky ustanovovati i sesazovati, manství udíleti a v6e
jménem jeho činiti, co za dobré uzná. (8).
V Kóblmd, 11. pros. 1384.
Wir Wenczlaw, von gots gnáden rom. kunig zu allen zeiten merer des reichs
vnd kunig zu Beheim vnd herczog zu Luczemburg, bekennen vnd tun kunt offen-
66*
51d lAsUny archivu nŽkdjf OUĚnidtého
Uch mít diesem bríef allen den, die in sehen oder bořen, du
trewen willen, der wir tub zn dem edlen Pothen tou Czastolt
liben getreweD, genczlich vorsehen, vnd die er ouch íd dieni
Tiisers herren vod vaters keÍBer Earles, dieweilen er lebte, n
cUcheii erczeiget vod getan bat, vod Demlicbeo das bey vn
gDade íd msern landen des berczogtums czu Luczembnrg bet
den, mít wolbedachtem mate vnd rechter wissen dem egenant
lowicz das gaocze herczogtum czu Luczemborg vnd alle vd
herczogtoms zu Luczemburg lande, slosse, síete, manscheft, t(
ten, nacze, gultea, gater vod leute, crísten vnd jndeo, nicb
vnserm banptman in dem berczogtum za Luczembai^ Ton r
haben, rad empfelhen ym die vnd geben in crafft dicz briefei
Czastolowicz als rnsenn bauptman za Lnczembarg gancze '
dasselbe herczogtum zu Loczemborg, seine lande, slosse, stete,
daryna vusere ampte vad amptlute zubestellen, zu seczen vm
czolle, betě, renten, ducze, gulte vnd guter ynzuTordem ti
czien doruber zu gebeu, vnd mit allea dea msem doselbs
schaffen vnd za bestelleo, zu tun vnd za lassen, vod nemlic
amptlute seczen vnd entseczen, alle Tnd igliche lehen, geist
leibea, als dicke dos alles oder ir jgliches notě geschicht, ví
igliche sachen des egenanten berczogtums zu Luczemburg, ni
zu schaffen vnd zu bestellen vnd doran von vnsem wegen
wie im das alleniaczlichíst dunket. Vnd was er aleo toq tds
nanten herczogtum bestellet, schaffet vnd tut, das sol gancze
in aller massen, als abe wir das selber teten. Bonimb gebie
chen, epten, cJostem, probsten, grefen, freyen, dinstluten, rit
hauptlnten, amptluten, czolnem, burgero, gebawem vnd vnderse
zu Luczemburg, in welcher adel, eren, wirden oder wesen
egenanten Pothen als vnserm haaptmaun zu Laczemburg von
sachen gehorsam vnd gewartend sein sollen, vnd im ouch %
faelfen vnd ratea gleicherweis als vns selber. Mit vrkunt d
Tuserr kanigtichen maiestatinsigel. Creben zu Koblencz noch
httndert jar, vnd domach in dem Tirvndachczigisten jaré, dec
czientag, vnserr reiche des behmischen in dem XXII und
newnden jařen. — Id plica: ad mandátům domini regis Lamp
episcopas, cancellarius. — Verso: R(egištrata.) Franciscus de
jestát na proužku pergamenovém s contrasigillem.)
glet 1384 a 1385. 517
29.
Václav, římský a český král a vévoda lucemburský, dává Půtovi z Čaštolovic, hejtmanu svému
v Lucemburce, plnou moc, hrady, zámky, statky, města, důchody, úroky, s jejích právy a pří-
slušenstvími, k vévodství Lucemburskému náležejícími aneb naleževšími, avšak odcizenými,
zase vyplatiti a k němu přivtéliti. (9).
V Aschaffenburee, 23. pros. 1384.
Wir Wenczlaw, von gotes gnaden rom. kunig, zu allen czeiten merer des
reichs vnd kunig zu Beheim vnd herczog zu Luczemburg, bekennen vnd tun kunt
ofifenlichen oc, das wir mit wolbedachte[m] mute, gutem rate vnd rechter wissen durch
vernunft vnd trewe v^rillen, als wir an dem edlen Boten von Czastolowicz, vnserm
hauptmann zu Luczemburg vnd -lieben getrewen, erkennen, im gancze macht vnd
gewalt geben haben vnd geben im den in kraít dicz briefes als ein herczog zu
Luczemburg, was slosse, vesten, guter, stete, dorfer, renten, cinse, mit allerley vnd
iglichen iren rechten vnd zugehorungen, die zu dem herczogtum vnd herschaft zu
Luczemburg geboren oder gehoret haben, douon entrant oder komen sein, das er
dieselben alle vnd bcsunder mit recht vnd bescheidenheit wider dorzubringen vnd
fugen soUe vnd moge, vnd was er also wider dorzubringet mit recht oder beschei •
denheit, das ist vnser wille vnd wort, vnd woUen das stete vnd gancze haben. Mit
vrkunt dicz briefs versigelt mit vnserr kuniglichen maiestatinsigel. Geben zu
Aschaffenburg noch Crists geburde dreyczenhundert jaré, vnd dornach in dem vier-
vndachczigisten jařen, des freitages noch sand Thomas tage, vnserr reiche des behe-
mischen in dem czweivndczweinczigisten vnd des romischen in dem newnden jařen.
— In plica: Per dom. ducem Teschinensem Martinus sco[lasticus]. — Verso: R(egi-
strata). Franciscus de Gewicz.
30.
Václav, římský a český král, dává Ješkovi Čůchovi, maršálkovi svému, milost, že může po-
řízení činiti o všech zbožích svých, jež má anebo míti bude, a zvlášté o všech Lobkovicích
a Mlékojedech. (26).
V Praze^ 11, února 1385.
Wenceslaus, d. gr. Roman, rex semper Augustus et Boemie rex. Not. facimus
tenore presencium vniuersis, quod habito respectu ad multiplicia fidelia et studiosa
obsequia, que Jesco dictus Czuch, marescallus et fidelis noster dilectus, maiestati
nostre accurato studio dudum exhibuit, exhibet cottidie et exhibere debebit et po-
terit prestancius in futurum, non inprouide neque per errorem, sed animo deliberato,
sáno fidelium nostrorum accedente consilio, regia auctoritate Boemie et de čerta
518 lÁstmy archivu nStáy (Hefyiidtého
nostra sciencia eidem Jesconí haDC graciam íecimas et facimne
TÍdelicet ipBe vnínersa et siognla bona aoa, qne mpresencíamm o
temporía acquirere poterit deo daote, íq qnibnscoinque consistant
bus et expressis possint vocabnlia desígnarí, et signanter villas I
gied cQin TninersÍB et aingulis ipsamm pertinenciis, nec non et f
ÍQ ipsamm villaram possesaione pacifíca ad preaena fóre dinoai
aaaignare et legare in TÍta sea in mořte possit et valeat cnicomi
qae personia, eccieaíasticia domtaxat exceptis, et alias de ipaia d
melins, TtUina et coDtieniencias TÍdebitur expedire; deceraentes
Boemie omnino volentes, quod talia nel tales, cni nel qnibas
sna haiasmodi dederit, donaaerit aen assignaaerit, ipsa bona sů
minis impetícione, contradiccíone et impedimento habere, tenere
ac legittime possidere. In casam vero, qao dictom Jesconem abaq
líni sexna heredibos morí contingat, disposicione bononim aaonm
consumata, extnnc tdí vel ploríbas ex fratňbas snis germania b
toto nel in parte iiixta aue voluntatia arbitrínm dare poterit
Qoam qnídem donacionem sen assignacíonem obtinere Tolamns pl
mitatem. Temm ai in donacione, legacione aeu depntacione hníní
nnllnm penitas ex fratríbas snia nominauerít sen expresaerit, ext
gala bona sna, qne, vt premittitnr, nonc obtinet nel in fatorni
ad fidelem nostram Pesconem dictnm Oczas de Zaasady patrei
Hersaonem, Jesconem, Jeaconem et Jesconem fratres snos, directo
nire debeant et denolni. Ceterum de vbenoria mmiificencie u
dieto Jesconí graciam facere ampliorem, regia auctorítate před
prefatua Jesco et beredes aoi legitimi buiusmodi bona soa pro t
posterům acqoirenda sine impedimentia cuinapiam habere, tenere
posaidere, qnodqne ipaia Tiaentibna prefato Feaconi patři et frat
uoUnm penitoa ins, qaoad assecncionem bonomm ipsoram comp<
módo, nisí in eum enentnm, qno ipsam Jesconem abaque legiti
beredibns decedere contíngeret, vt prefertnr; snpplentea omnen
raciooe consaetndinis regni Boemie nel soUempnitatis obmisse s(
compertna inerit in premissis, qaibns omnibiis, in qaantom pí
obniare possent, predicta anctoritate regia et de čerta nostra se:
gamns. Presenctnm sub regie nostre maiestatis sigillo testimo:
Prage a. d. mill. trecent octnag. qainto, die XI menais Febmarí
rnm a. Boemie Tícesimo secundo, Romanorum rero nono. In plic
Thesainensem Wlachnico de Weytenmule. — Verso : R(egiBtrata). Bi
Ciaitate. (Na listu přivěšena peČeC majestátní na proužku pei^tunenoi
0 lůt 1385 a 1386. 619
31,
Váčky, řečený Erati^ z l^ebestovic, hlayní dlužník, a Albert, řečený Sirotek, Markvard a Se-
zema ylastní bratři z Jezeřan, mkojmoTó jeho, yyznáTají, že json dlužní Bočkovi z Kunštatu
jinak z Poděbrad, a Matějovi, faráři ve ^, anebo tomu, kdo by tu farářem byl, 10 kop gr.
praž., a slibuji dluh ten v půl létě ode dne napomenutí bez ocUdadu zaplatiti pod ležením
v Nymburce. (86).
Bmt místa, 23. čenma 1385.
Nos Wenceslaus dictos Eratarz de Trziebestowicz, debitor principalis, Albertus
dictus Syroteky Marquardus et Sezema fratres germani de Jezerzian, fideiussores
ipsius, recognoscímus ten. pres. vniuersis nobili viro domino Boczkoni de Gunsthat
alias de Podyebrad, domino Mathie, plebano in Erzssy, uel alio, quicumque pro tem-
peře fnerit plebanus ibidem, in decem sexagenis gr. prag. denariomm ex causa veri
mutui debitorie obligarí, rite racíonabiliterque teneri ; quas quidem pecunias promitti-
mus eisdem bona nostra fide sine dolo málo quolibet in solidům manu coniuncta et
indiuisa a die monicionis ipsorum in medio anno persoluere et pagare indilate. Quod
si non fecerimus, [atd. ležení y Nymburce]. In cuius rei testimonium sigilla nostra
propria de čerta nostra sciencia in maius robur omnium premissorum presentibus
šunt appensa. Act. et dat. a. d. milí. trecent. octoag. quinto, feria sexta in yigilia
s. Johannis Bapt. (Na proužcích perg. jsou přivěšeny 4 pečeti.)
32.
Jo&t, markrabě a pán moravský, dává Erhartovi z Eunitatu a jeho mužským dědicům mě-
stečko své Napajedly s tvrzí, mýtem a jiným [dMslušenstvím v pravá manství. (46).
V Brně, 27. ledna 1386.
Jodocus, d. gr. marchio et dominus Mor., nobili Erhardo de Cunstath, fideli
nostro dilecto, liberalitatem nostre grácie et fauorem. Fidelis dilecte. Yt tue fídei
yigilans diligencia in obsequiis nostris multiplicatis nostre muníficencie beneficiis ad
honorem nostrum et comodum feliciter augeatur, tibi et tuis masculini sexus here-
dibus opidum nostrum Napagedl cum municione ibidem, theloneo, molendino, cen-
sibus, redditibus, prouentibus, fructibus, usufructibus, emolumentis et aliis, in quibus-
cumque generibus fuerint seu qualitercumque specíalibus nomínibus appellari yaleant,
pertinenciis yniuersis, que ad idem oppidum pertinere antiquitus [dinoscuntur], nichil ex-
cluso penitus, ad uerum, iustum et legitimum feudum et obsequiale omagium animo deli-
berato, voluntate libera ac de čerta nostra sciencia dedimus, donauimus, erogauimus,
damus, donamus et yírtute presencium matura deliberacione preuia erogamus, perte
et tuos heredes masculos dumtaxat, ut predícítur, iusto feudali seu omagiali titulo
5S0 Listiny iirchivu «é&^ Oleěniekého
tenendum, habendaiD, possidendum pariter et fruendam, si
heredes masculi de Iiodís predictis more aliorum vasaUorai
fidei constantí Bollicitadine famolentur. Preseocium sab nost
monio lítterarum. Dat. Brunne a. d. milí. trecent. octog.
post GoDversionem s. Paali. — Sub pHca : Ad mandatam don
notarias. (Pečeť není zachovaná.)
33.
Prokop, markrabé moravský, potvrzuje Erhartovi z Eunštatu darovi
městé Třebové s přlslufienstvfm od bratra svého uči
V Kunovicích, 1. února 1386,
Nos Procopius d. gr. marchio Mor. not. fac. ten. pn
bito respectu ad obseqaíose ddei Tígilem constanciam nobili
fídelis nostri dilecti, qai illnstris fratrís nostri pariterque
gratnm exbibuit, honori dicti nostri fratris at nostro sen c
sollicitudine famulando, donacionem quatuor miliam marcani
rauici Domeri saper ciuitate Trzebowa pertinenciarumqae ii
piscinis, riais, fluminibus, censibus, redditibus, proventibus, si
quibnscumque censeantar Qominibns, pertinenciis TQÍuersis, cu
nichil exclaso penitus, prout ad eadem bona antiquitns hnius
oerunt, per dietám nostrum fratrem factam laudantes, approba
liberato, voluntate libera de nostra čerta sciencia presentibus
si vmquam dietám nostnim Iratrem nobis prius viam Tniaei
gerit, dieta bona ab ipso seu heredibas snis non eripere,
heredibus de dictis quataor milibns marcanim ad plenám sal
Volamas eciam, vt si quis baně Htteram de saa voluatate 1
baerit, omne ins in dieta ciuitate seu ipsias pertinenciis sibí
aat suis heredibus competere, nec ab ipso sepefata bona erí]
prenominatis qnatuor milibns marcarum plenarie et in toto 1
Kunowícz a. d. míli. trecent. octaag. sexto, iu vigilia Purifi
gloriose. (PeČet schází.)
84.
JoSt, markrabé a pán Moravy, daruje Erhartovi z Kunštatu '.
zbožf svého mésta Třebové s přlsluienstvíi
V Brně, 6. srpna 1386.
Nos Jodocus d. gr. marchio et dominns Mor. not. ff
habito respecta ad obsequiose fídei vigilem constanciam nobU
z roTcu 1386. 521
fidelis nostri dilecti, qui nostris conspectibas se gratam exhibuit, honori nostro et
comodo prompta semper soUicitudíoe famulando, sibi et sais heredibus qaatuor mília
marc. gr. denár. prag. moraaici pagameuti in bonis et heredítatíbus ciuitatis nostre
Tribouie et pertinenciis ipsius, yíUis, molendinis, piscinis, riuis, fluminíbus, censibus,
redditíbus, prouentibus, siluís, nemoribus et aliis, quibuscumqae censeantur nominí-
bus, pertinenciis vniuersis, nichil excluso penitus, prout ad eadem bona antiquitus
huiusmodi pertinencie spectaverunt, animo deliberato ac de čerta nostra sciencia de-
putauimuSy dedimns, donauimus et virtate presencium donamus, damus et matura
deliberacione preuia deputamus per ipsum et heredes ipsius bona predicta integrali-
ter et ín toto habenda, tenenda, fruenda et absque omni impedimento nostro et
snccessorum nostroruín, marchionum Morauie, tam din possidenda, quousque sibi seu
suis heredibus nos uel successores nostri, marchiones Morauie, prefata quatuor mília
deputata dederimus, soluerimus, assignauerimus plenarie et ín toto. Et quicumque
hanc litteram de voluntate ipsius Erhardi uel heredum ipsius habuerit, illí nos, prout
ei in predictís pecuniis obligari fatentes, bona predicta ab eo eripere non debebimus,
nisi sibi prius easdem pecunias integraliter solueremus. Presencium sub nostro ap-
penso sigillo testimonio litterarum dat. Brunne a. d. míli. trecent. octog. sexto,
feria secunda proxima ante festům s. Laurencii. (Pečeť visí na proužku pergamenovém.)
35.
Jošt, markrabě a pán Moravy, dává Erhartoví z Kunstatu tvrz Týnec s méstečkem Týn-
cem, mlýn s osmi koly a právem podacím kostela, ves Tvrdonice, dvůr poplužní se dvěma
poplužími, mlýn se čtyřmi koly a podací kostela, ves Kostici, městečko Landshut, ves Dlu-
hoDÍci, ves Opatovice s poplužím a podacím kostela, ves Hrušky, která se jinak Birnbaum
jmenuje, i se vším příslušenstvím. (48).
V Praee, 14. září 1386.
Jodocus, d. gr. marchio et dominus Mor., not. fac. ten. pres. vniuersís, quod
perpendentes fidelia seruicia nobilis Erhardi de Cunstat, nostri fidelis dilecti, quibus
ipse in obsequiis nostris continuati exercicii diligencia pro honoře nostro et comodo
soUicite et utiliter laborauit, sibi et suis heredibus bona nostra inferius distincte
et specifice nominata, videlicet municionem Tynecz cum opido Tynecz et molendinum
cum octo rotíš et ius patronatus ecclesie, villam Twurdonícz et curiam allodialem
cum araturis duabus, molendinum cum quatuor rotíš et coUacionem ecclesie, item vil-
lam Costícz, item opidum Landshut et villam Dluhonicz, villam Opatowicz cum vna
aratura et collacione ecclesie, item villam Hrušky, que Pirpawm alío nomine nuncu-
patur, cum omnibus earum allodiis, araturis, curiis, agris cultís et incultis, montibus,
collibus, vallibus, siluís, rubetis, nemoribus, fluminibus, ríuís, aquis aquarumve de-
ArchÍT Če»ký XIV. 66
622 LisHnp arehku nSkdy OleŠniekého
cursibus, piscinis, pratis, paBcuis et rineis, censibus, redditibu
usofructibus et alíis, quibasciimque Genseantiir specialibns non
vtílitatibas Tiiiaersia, mero et pleno dominio, cum iare pati
premittitar, metis, limitibuB, gadibus, graDÍciís, circnmferenc:
bona ab alíis bonis circumadiacentibus circumfereDcialiter ai
theloneis, nollo alio excluso in eis, dísí dumtazat tdo tbeloi
de ponte ibidem trans flamen Morawe recipitur, quod quiden
camera et successoram nostrorum, marchionum Moraaie, resei
bonis predictis pro nobis, heredibus et successoribas nosti
animo deliberato ac de čerta nostra sciencia in veram et ius1
reditariam possessionem dedimas, donauimus, contulimus et vii
conferrimas [sic] et donamus per ípstim et heredes ipsíns I
singula, proQt superíus specifice šunt expressa, hereditario titn
tenenda, regenda et in asus proprios vendicione, permutacion<
tamquam bona bereditaria et nattiralia conuertenda. Preseocii
sigillo testimonio litteranim dat. Prage die Exaltacionis sa
trecent. octog. sexto. — In ptica: Ad mandátům dom. maře
notarius. (Pečeť éervená visí na proužku pergamenovém).
Jan z DobniSky a rukojmové jeho slibují pod tiBlcem kop gr. prs
držeti a trpěti vše, co by pan Pfita z Úastolovic vyřekl o hlavu a
Skuhrova. (10).
Bee místa, 15. pros. 1387.
Já Jan z Dobrašky, técbto podepsaných úmluv první
jeho vlastní ottad z Dobrušky řeřený, Smil a Oldřich bratří
herka, Heřman a Beneš bratří z Chúsníka, Beneš z Hrčíni
Amušt z čmčic, za mé a se mnů rukojmie, vyznávámy všě
nebo slyšeti budu, že slihujem svů plno věru, jednu ruku ne
gr. střiebr. dobrých rázu praž. poslušní býti i mocně drží
co by pan Puota z Častolovic mezi námi vypověděl a vyřekl
Znatinu někdy řečeného z Skuhrova, ničehož nic o tu smr
majíc. Pak li bychom toho dřieve řečeného pana Puoty poslu
co by vypovědí [sic] mocně, nedrželi, a to řečí neb skutkem
beze věie omluvy panu Puotě a panu Ješkovi z Nového Hra(
nému mámy i slihujem ty peniezé svú Těrd i svů ctí plniti.
$ let 1386 ai 1389. 623
atd. [ležení v Hradci Králové]. Nadto nade vše událo-li by sě panu Janovi, prvniemu
dlužníkovi, sníti světa tohoto a umřieti dřieve, než by pan Puota o tu hlavu a smrt
. vypovědí [sic], tehdy my rukojmie věěch úmluv i plněnie prázdni býti mámy, a tento
list nemá nižádné moci mieti. A toho všeho na svědomie naše pečeti s naší všech
dobru volí tomuto listu jsú přivešeny [sic]. Psán tento list v neděli po světě Lucie
1. b. narozenie tisíc tH sta osedmdesátého [sic] sedmého. (Při listu třikrát proříznu-
tém nezachovaly se žádné pečeti.)
37.
Zdeslav, hofirychtéř věnných měst, Détlin náměstek Oldřicha, děkana u Všech Svatých
na hradě Pražském a podkomořího císařovny, rychtář a konšelé města Vysokého Mýta činí
rozhodnutí o zaplacení úroku Anně jeptišce v Sezemicích na dvoru Sukenhofu pojištěného
anebo o zaplacení tohoto úroku klášteru po její smrti. (35).
Ve Vysokém Mýtě, 2L ledna 1389.
In nomine domini feliciter amen. Nos Sdeslaus, filíus quondam Buzkonis in
Grecz super Albea fluvio decurenti, protunc iudex curie et civitatum serenissime
domine, domine Elizabeth, imperatricis Romanorum semper Auguste et Bohemie re-
gine, ac eciam honestus et prouidus vir Dyttlynus, protunc vices honorabilís domini
Vlrici, decani Omnium sanctorum in castro Pragensi, serenissime domine imperatricis
prefate subcamerarii ciuitatum gerens, necnon Petrus dictus Freyberger iudex here-
ditarius, et iurati ciuitatis Alte Muthe: Nicolaus Schimerl, Niczco Gymmirauch, Jo-
hannes Walger, Heynlinus Pistor, Michael Struniczer, Nicz Cregil, Pesslinus Lilgen-
bluce, Ludwycus Smatan, Leo panifex, Johannes Tentyl, Petrus balistator et Jacobus
Roth, quod sedentes supra quatuor scampna iudiciaria íntra contestatum iudícium
veri et legittimi indicii subcameratus, vbi omnia acta et gesta altricacionum quorum-
libet hominum ac quarumlibet propositarum causarum plenům roboris et fortitudínis
sorciuntur eflFectum pariter et vigorem, not. facimus vniuersis . . . pres. in tenore, quod
inibi nostram veniens ad présenciam et coram nobis constituta religiosa ac honesta
virgo domicella Anna sanctimonialium in Sezemicz ordinis s. Bernhardi; corpore sáno
et mentě prouida iurís ordinem imitans et iuridice prosequens, duas sexagenas gr.
annui perpetui census in bonis mobilibus et immobilibus in curia Suckenhoff cum
vniuersis et singulis agris cultis et incultis, pratis, pascuis et virgultis ad predictam
curiam et ciuitatem Altam Mutham commensuratis, que olym per mortem religiose
ac honoste virginis domicelle Margarethe, felicis memorie filiam [sic] Petři Plaschani,
quondam conciuis ibidem in Alta Mutha, predicti ordinis sancti Bemhardi, ex uera
et čerta consangwineitatis linea ad ipsam existunt et šunt penitus deuolute iure et
iusticia mediante, quas quidem multifariis altricacionibus iudiciorum dictas duas se-
xagenas grossorum perpetui annui census in bonis mobilibus et immobilibus pre&ta
66*
524 LUtinp archivu nékdy Oleénického
in curia Sackenhoťf, ac poseessores, tutores et comissarioa nos eor
scilícet discretum et prouidum viním Petrům, protunc notariam i
Alte Muthe, ipsiusque legitimam coathoralem Eatherinam, atque oři
et dícti Mathie Euf^, concinis predicte ciuitatis, Johannem et Li
prosecacione pro retentia censibua duarum sexag. gr. quam plurimis
cíone censaacionis retentis, eosdem iudicialiter impetiait multis et tí
diciis et sentenciis inpalsando. Quia etenim prelibata religiosa virgo
garetha felicis recordacíonis, filia sepedicti Petři Piaschani, ciuis
prescriptas dnas sexagcoas grossorum annui perpetui census pro sui
reditaria pecunia, videlicet triginta sexagenis argenteorum prag. děna
Mathiam Rufifum ipsiusque lieredes seu possessores dictorumque bono
immobilíum in prescripta curia Suckenhoff, sibi et post obitum suis
pretacto ordine sanctimonialium ibidem in Sezemjcz eiusdem gem
babitantibus, vcro et iusto empcionis tytulo ad censuandum, dandun
ad soluendum perpetue comparauit. Videntes autem siquidem prescripti
toros ct defensores dictorum bonorum mobilium et inmobilium in
Suckenhoff, quod nonnuUis defensionibus repagulorum et resístenciis
ieccionum valuissent nec poterant resistere nec aliqualiter defendere
cionis dictarum duarum sexag. gr. annui perpetui census iuxta teno
oněm littere antique desuper confirmate, se ad amicabilem concordii
vna cum prelibata religiosa virgine domicella Anna superficialiter et
runt, in edictum et prowulgacionem arbitrorum condescendentes abs
diccione totaliter et nichilominus consencientes. Quam etenim pro^
cabilis concordia edicti idem dicti arbitríi partibus utrisque consenciei
arbitraliter et perpetue ad tenendum, censuandum sepedictas duas
perpetui census de sepetactis bonis mobilibus et inmobilibus in curi
nomiuate religiose et honeste Tirgini domicelle Anně, possessori s
huius littere in hune modům lucidius et plenius pronuncciarunt, edic)
censům ad tribuendum studiosius corroborantes, ita quod predictus
notarius prefate ciuitatis Alte Muthe, simul et sua legittima conth
necnou et orphani sepetacti Mathie Rnffi Johannes et Ludwicus, d(
minatomm bonorum mobilium et immobilium in dieta curia Suckt
sessor, protector aut possessores, protcctores tntacionis, seu quicumc
norum in curia Suckenhoff iu futuro extiterint successores, possessc
prouisores et comissaríi, dehet, debebuut et teaentur singulia anuis
in subscriptis tennínis dare et persoluere et censuare memoratas
annui perpetui census sepedicte religiose ac honeste virgini domicell
procuratori seu nunccio, quem ad tollendum censům ad hoc legau[er]i
B rohu 1389. 525
uel possessoribus huius littere; videlicet vnam sexagenam gr. annuí perpetuí census
in festo s^ Georgii nunc proxime affuturo, alteram vero sexagenam gr. annui perpe-
tuí census in festo s. Galii tunc denique adueniente, occasione dictarum duarum
sexag. gr. perpetue censuando. Ubi autem iam dictus Petrus, protunc notarius Alte
Muthe, vel sua legittima conthoralis sepe dieta aut prememorati orphani Mathie
Ruffi seu quicumque prescriptorum bonorum mobilium et immobilium in curia Sucken-
hoff fuerint successores, possessores, tutores uel comissarii, in solucione predicti annui
perpetuí census comiserit aut comiserint negligenciam aliquam terminis in prefixis,
quod absit, extunc mox monicioneque prehabita iudex et iurati predicte ciuitatis Alte
Muthe, qui in futuris temporibus succedentibus consilio ciuitatis fuerint constituti
ad presidendum, debet, debebunt et tenentur sepe memorate religiose virgini domí-
celle Anně sanctimonialium in predicto claustro Sezemicz ordinis s. Bernhardi, atque
ipsius procuratori uel nunccio per ipsam ad hoc translegatum, seu quibuslibet pos-
sessoribus huius littere in prelibata curia Suckenhoff ac in ipsius bonis omnibus mo-
bilibus et immobilibus de sufficientibus pigneribus pro retento censu iuridice proui-
dere. Que quidem pignera sine strepitu et figura iudicii poterit et potest saluo et
illeso censu vendere et imponere inter cristianos seu iudeos, retentum censům quo-
cumque in termino nichilominus extorquendo. Ceterum est eciam expressům, quod
quandocumque predictam religiosam virginem domicellam Annám per diuinam per-
missionem de presentis vité ergastulo et ab hoc seculo emigrari contigerit, extunc
sepefatus census duarum sexag. gr. in bonis curie Suckenhoff ipsius post obitum de-
bet et debebit ad totum conuentum sanctimonialium ibidem in sepe dieto claustro
Sezemicz habitancium hereditarie deuoluí et perpetue censuari pari forma, ut in pre-
sentis littere tenore superius est de uerbo ad uerbum lucidius declaratum, tam diu,
donec capitalis summa triginta sexagenarum gr. cum retento censu secundum nume-
rům ebdomadarum toti conuentui in eodem ordine sancti Bernhardi a premissis cen-
suantibus, quicumque fuerit uel fuerint possessoros, tutores, defensores, prouisores et
comissarii in predictis bonis mobilibus et inmobilibus in curia Suckenhoff iam pre-
fata, integraliter et ex toto cum parata pecunia fuerit persoluta. Harum testimonio
litterarum, quibus nos prescripti iudex et iurati prefate ciuitatis Alte Muthe nostrum
maius sigillum ciuitatis in signum maioris certitudinis et testimonií roboracionem ac
de čerta nostra sciencia presentibus duximus appendendum dat. et act. in Alta
Mutha a. d. míli. trecent. octogesimo nono, feria quinta in die sancte Agnetis,
martiris ac vírg. gloriose.
(Pečeť schází; visela na proužku pergamenovém.)
Listiny arcAtvu néhdy OleSnického
Václav, římský k český král, vyznává, Že ačkoli když Jeáek řece
u Litic ležicf s přfslu^nstvlm jejím Bočkovi z Podébrad za jistoi
řitelfim židovským dlužen byl, řečený Boček má ves tu míti p
kážek. (87).
V Praee, 15. břeena 1389.
Wenceslans, d. gr. Koman. rex, semper Augastus et ]
cimns tenore preseucium vninersis, qaod licet alias Jesko <
Doster djlectus, villam CoDwald sitam prope castrum Lutíc;
nobili Boczkoni de Podyebrad, fideli noatro dilecto, pro čerta
derít, quia tameii iDtenienieDtibus certis debitis, in qoibus
judeis de Praga, camere nostre seruis, obligabatur, nos de ei
nunc facta inter ipsos haiusmodi debito plena concordia, ipsi
danimns. Idcirco animo deliberato et ex čerta nostra scieni
impeticione predictornm et qaorumlibet aliorum judeorum 1
et totaliter absolntam, sic quod ipsam prefatns Boczko libei
mentis quibasijbet possit et debeat pacifice possidere. Prese
statis nostre sigillo testimonio litterarum dat. Prage a. d. mi
nono, die XV Marcii, regn. nostr. a. Boemie XXVr, Roman.
In plica: Ad relacionem Sigismundi subcameraríi Wlachnico de
Registrata. Petros de Wischow. (PeČeC se nezachovala.)
39.
Rychtář a rada města Brna zavazují se dávati Bočkovi z Eunltatu ,
gr. ročního úroku, které mu byl markrabě JoSt na nich k placen
tohoto jinak nebude uloženo. (88).
V Bmi, 3. dub. 1889.
Nos index, magister ciuinm, consules et iuratí cinits
cimus tenore presencium vninersis, quod ad mandátům serei
Jodoci, marchionis et domini Morauie, domini nostri graciosisi
Boczkoni de Chunstat alias de Podiebrad aput nos ducentas
usque ad suum beneplacitum deputavit, nos eidem domino i
eundum censům obligamus taliter, quod singulis annis predic
diuisim, uidelicet centům sexagenas quatuordecim diebas post
ximis et totidem quatuordecim diebus post festům sancti AI
mittimus prefato domino Boczkoni absque omni occasione exj
dieto domino nostro domino Jodoco marcbione super eo ali
commissis. Si autem medio tempore in aliquo termino aupei
B rohu 1389. 527
censům supradicto domino Bosczkoni [sic] soluere neglexerimus, extunc idem dominus
Boczko huinsmodi censům neglectum conquirere poterit inter iudeos et christianos
nostra propría super dampna, et nos tunc promittimus et tenemur tam neglectum
censům quam eciam dampna desuper racionabiliter accreta dieto domino Boczkoni
plene expedire. In cuius rei euidenciam sigillum nostre ciuitatis presentibus est ap-
pensum. Dat. a. d. milí. CGC^ octog. nono, sabbato proxima ante dominicam Judica
etc. (Pečeť visí na proužku pergamenovém.)
40.
Taktéž k placení 100 kop gr. ročního úroku Bočkovi z EunStatu zavazují se purkmistr a rada
města Jihlavy. (89).
V Brně, 3. dubna 1389.
Nos . . iudex, magister ciuium, consules et iurati ciuitatis Ilauiensis notum
facimus tenore presencium vniuersis, quod ad mandátům serenissimi principis domini
Jodoci, marchionis Morauie, domini nostri graciosi, qui nobili domino Boczkoni de
Chunstat . . . [etc. ut in litteris ciuitatis Snoymensis de eodem die (1389, 3 Apr. —
Brunne) mutatis tantummodo: ,,predictum censům supradicto Boczkoni"]. — Datum
Brunne sabbato ante dominicam, qua canitur Judica, anno domini millesimo trecen-
tesimo octogesimo nono. (Pečeť Jihlavská visí na proužku pergamenovém.)
41.
Témuž k placení 100 kop gr. zavazují se rychtář a rada města Znojma. (90).
V Brně, 3. dub. 1389.
Nos . . iudex, magister ciuium, consules et iurati ciuitatis Snoymensis notum
facimus tenore presencium vniuersis, quod ad mandátům serenissimi principis domini
Jodoci, marchionis et domini Morauie, domini nostri graciosi, qui nobili domino
Boczkoni de Chunstat alias de Podyebrad aput nos centům sexagenas grossorum an-
nui census vsque ad suum beneplacitum deputauit, nos eidem domino Boczkoni ad
soluendum eundem censům obligamus taliter, quod singulis annis predictas centům
sexagenas grossorum diuisim, uidelicet quinquaginta sexagenas quatuordecim diebus
post festům sancti Georgii proximis et totidem quatuordecim diebus post festům
sancti Michaelis proximis promittimus prefato domino Boczkoni absque omni occasi-
one expedire, quamdiu a predicto domino nostro, domino Jodoco marchione Morauie,
super eo aliud non habuerímus in commissis. Si autem medio tempore in aliquo ter-
mine superius expresse supradictum censům predicto domino Boczkoni soluere ne-
glexerimus, extunc idem dominus Boczko huinsmodi censům neglectum conquirere
poterit inler iudeos et christianos nostra propria super dampna, et nos tunc pro-
528 Listiny archivu někdy Olešnického
mittimus et tenemur tam neglectum censům quam eciam dampna desaper racionabi-
liter accreta dieto domino Boczkoni plene et integraliter expedire. In cuius rei eui-
denciam sigillum nostre ciuitatis de čerta nostra sciencia presentíbas est appressam.
Datum Brunne sabbato ante dominicam Judica sl d. milí. trecent. octog. nono. (Se-
kret Znojemský visí na proužku pergamenovém.)
42.
Puta z Častolovic, pán na Eostomlatech, prodává Jetíříchovi Husovcoyí z Husova právem zá^
kupním za 45 kop gr. dvůr poplužní ve Všejamech, jejž byl od Jana řečeného Kačovec koupil. (42)^
Be0 místa, 21. října 1390.
Nos Potha de Czastolowicz, dominus in Costemlat, tenore presencium reco-
gnoscimus coram vniuersis, nos bona prehabita deliberacione atque condicionem bono-
rum cupientes facere meliorem, allodium nostrum cum curia in willa dieta Wsseiam
situm cum omni hereditate ad integram araturam vna cum pratis, pascuis, rubetis,
riuolís nec non cum omnibus pertinenciis ad eandem araturam pertinentibus, quod
allodium sine quam araturam a Johanne dieto Caczowecz emeramus, solummodo col-
lacione ecclesie ibidem exclusa, quam pro nobis et nostris heredibus reseruauimus,
rite ac racionabiliter iure emphiotetico [sic], quod wlgariter purkrecht dicitur, prin-
cipaliter nostro deinde nostrorum heredum nominc Ubere pleno iure vendidimus pre-
sentibusque vendimus famoso viro Jeczrychoni dieto Husowecz de Husow cunctisque
suis heredibus et successoribus iusto foro, pro quadraginta quinque sexag. gr. prag.
denariorum in parata pecunia nobis et heredibus nostris iam integraliter persolutis,
per ipsum Jecczrychonem [sic] et cunctos successores eius idem allodium, curíam
cum area et hereditate, breuiter araturam eandem, cum singulis, ut prefertur, atti-
nenciis ad eandem araturam deputatis sine impedimento personarum quarumlibet ha-
bendum, tenendum, vtifruendum, quiete et pacifice euis temporibus siue perpetue
possidendum modis omnibus subnotatis et condicíonibus, tamen ad partis ntriusque
voluntatem, siccine videlicet, quandocumque seruicia ipsius Jeczrichonis et suomin
heredum vel quorumcumque successorum nobis Pothe, liberis et eciam successoribus
nostris displicerent, uel eciam si affuturis temporibus ipse Jeczrych, sui heredes uel
qualescumque sui successores nobis, heredibus nostris et successoribus amplius ser-
uire nolent, extunc ipse Jecczrych sepefatus, heredes et posteri sui nobis et cunctís
posteris nostris de eadem aratura et de singulis premissis bonis třes sexagenas gr.
perpetui annui census dimidiatim in duobus terminis, videlicet in festo [san]cti Ge-
orgii alterammediam sexagenam gr., in festo s. Galii totidem, annis singulis indilate
debent s[oluere et t]enentur, ab aliis autem vniuersis laboribus et robottis necnon
JB let 1390 a 1391. 629
a singulis stenris et ab vniuersis solucionibas et pass[ionibas], quibuscomque cense-
antiir nominibus, precipue aero a generali [berná] et [ qujandocamque postu la-
retur sine postalabitar, šunt et esse debent liberí penitus et soluti. Hocque cercius
in[clu]so, si qois vel qoí nnqoam cum ipso Jeczríchone uel suis successoribus quibus-
cumque aliquid habuerit uel habuerint accionis, extunc ipsum et ipsos suos succes-
sores iure et mediante iusticía coram nobis et nostro purgrawio tantum et non alibi
conuenire et repetere debet et debent, quia ipsis aduersum eum uel eos cum pleni-
tudine iuris iusticie facere volumus complementum. Et qui presentem litteram
ipsius Jeczríchonís et heredum suorum de bona habuerit voluntate, illi competit ius
omnium premissorum. In quorum sufficiens testimonium et robur firmius sigillum
nostrum proprium principaliter, deinde sigilla famosorum virorum, videlicet Jeskonis
dicti Hurak, purgrawii nostri tunc temporis in Costemmlat, dicti eciam de Lopucz,
Alberti dicti Syrotek de Chwalowicz et Peskonis de Wssechlap in villa Wsseiam de
čerta nostra sciencia presentibus šunt appensa. Dat a. d. milí. trecent nonag. feria
sexta post festům s. Galii. (Ze čtyř pečetí zbyly tři, a sice 2., 3. a 4.)
43.
Puta z Hradištó jinak z Turgova vyznává, že obdržel od Bočka z Poděbrad jinak z Kun-
štatu splátku 212^1, kopy gr. na list Čeňka z Vartenberka, jenž 1700 kop gr. obsahuje, kte-
rýžto list má od Jana z Vlašimě a jeho přátel ve své moci. (91).
V Proste, 24. února 1391.
Ego Potha de Hradiscze alias de Turgow not. facio vniuersis presentem lit-
teram visuris, lecturis sine eciam audituris, quod nobilis vir Boczco de Podyebrad
alias de Cunstat super littera nobilis domini Czenconis. de Wartenberg, que mille
cum septingentis in se continet sexagenas gr., quam litteram a domino Johanne de
Wlassym et a suis amicis cum bona eorum voluntate mea in potestate dinoscor ha-
bere, ducentas cum duodecim et dimidia sexagena gr. pro parte ipsum contingente
michi plene ac integraliter persoluit. Quibus ducentis cum duodecim et dimidia se-
xagenis ipsum dominům Boczconem presentibus quittum facio ac omnino solutum
sub mee fídei puritate sine dolo, promittendo dictum dominům Boczconem pro pre-
notata summa pecunie, quam michi, ut premittitur, dědit ac integre assignauit, num-
quam amplius monere. Pro dampnis uero inde qualiter taliter subortis super Benes-
sium de Dyetenicz ego dictus Potha vna cum prenotato domino Boczcone parte ex
utraque potenter deuenimus ita, ut quidquid ipse Benessius inter nos pretextu damp-
norum pronunciauerit, ambo ipsius pronunciacioni parere spondemus, in nuUo penitus
contradicendo. In euidenciam uero clariorem omnium premissorum meum proprium
sigillum est appensum. Nosque Benessius de Dyetenicz, Wilhelmus de Turgow,
ArchiT český XIV. 67
^(^!9P?p?^5r
f
L
530 Listiny archivu níkdy OleSttickSu)
Paalus de Jenczenstein et Johannes de WJassim [profitemur,
peticíoDem Pothe preootati in testimonium omníam premíSBOn
simt appensa. Dat. Prage die b. Mathie apostoli a. d. milí.
(K lÍBtÍDě přivéšeno pét pečetí na proužcích perg.)
44.
Jo&t, markrabě a pán Moravy, á&iÁ Bvé Bvolenl k torna, Že Erh
Arona žida z HradiStě ves Zlámaný Újezd, jemuž ji byl Albert ze '
lova T dluzích postoupil. (49.)
V Brně, 26. ledna 1392.
Jodocus, d. gr. marchio et dominus Morauie, not. fac.
nersís, quod pensatis fidelibas obseqníis, quibus nobilis Erhai
fídetís dilectas, uobis mnltiplíciter complacnit, dedimus nost
et tenore preBencium de čerta nostra sciencia damoB et coi
Ziamany Vgezd cum hominibus, censibus, rtilitatíbus et aliÍB
QencíÍB pleno iure et dominio ab Aaron Judeo de Rediss, c
Sterabergh alias de Swietlow de dieta villa cum suis pertinei
snorum condescendit, prefatus Erhardus pro 3e et suis here
parauit, et omneš pecunias dieto judeo pro eodem Alberto pit
pediuit. Presencium sub nostro appenso sigillo testimonio liti
d. milí. trecent. nonagesimo secundo, die Gonuei^ionia s. Pan
pečet Joětova.)
45.
Markvard a Sezema bralíí z Jezeřan vyznávají, že jsou dlužní Bo
bratru Janovi 10 kop gr. praŽ. (92).
V Poděbradech, 18. října 1393.
Nos Marquardus de Oyezerzan et Sezema, frater ipsii
principales, Genco de Sendrazicz et Jessco de Gryezerzan, fid
presencium recognoscimus yniuersis, nos teneri ac racione
debitorie obligari nobilibuB dominia, domino Boczoni [sic] de Go)
et heredibus suis nec non et domino Johanni, A-atri ipsius gc
genis gr. prag. den., quas quidem pecunias promíttimns ipsis
fide sine dolo málo quolibet in solidům manu coninucta et ii
persoluere in festo s. Georii martiris nunc in proximo venien
mus, extunc statím die altera atd. [Ležení t Starém městé >~;'^
z let 1392 ai 1395. 531
que presentem de bona ipsorum voluntate habuerit litteram, eidem ius omne com-
petit premissorum. Iq cuias rei testimoniam sigilla nostra presentibus šunt appensa.
Scriptnm in Podiebrad sabbato in die sancti Luče Ewangeliste a. d. milí. trecent.
nonag. tercio. (K listu přivěšeny čtyry pečeti na proužcích perg.)
46.
Jošt, markrabě a pán Moravy, zapisuje 300 hř. praž. grošA na svém zboží Schonstrasse
a Y Čejkovicích a jeho příslušenství. (93).
V Brně, 22. dubna 1394.
Nos Jodocus, d. gr. marchio et dominus Moravie, not. fac. ten. pres. vni-
uersis, quod inspectis fidelibus seruiciis, que nobilis et strenuus Boczko de Cunstat
alias de Podyebrad, nobis sincere dilectus, prompta semper diligencia nobis exhibuit
et exhibere diligencior[e] adhuc studio debebit in futurum, sibi et suis heredibus animo
deliberato ac de čerta nostra sciencia super bonis nostris, videlicet Schonstras et
Czeykowicze, hominibus, censibus, pratis, pascuis, siluis, nemoribus, rubetis, aquis,
pascuis, molendinis et eorum pertinenciis vniuersis ad dieta bona spectantibus, pleno
dominie, trecentas marcas gr. pragensium dedimus, deputaiiimus, donauimus et vir-
tute presencium de speciali nostra gracia elargimur per eundem Boczkonem et suos
heredes dieta bona tenenda, habenda, ytenda et pacifíce absque omni impedimento
possidenda ; sic tamen, quod quandocumque prefato Boczkoni et suis heredibus dictas
trecentas marcas grossorum, quas sibi et suis heredibus sic super eisdem bonis de
munifíca nostra gracia, vt premittitur, deputauerimus, dederimus et assignauerimus,
quod tunc predictus Boczko et heredes sni nobis dieta bona cum eorum singulis per-
tinenciis tenebuntur et debebunt receptis suis peccoribus et pecudibus ibidem, quas
habuerint, continuo resignare et de eisdem condescendere beniuole uiceuersa. Pre-
sencium sub nostro appenso sigillo testimonio litterarum dat. Brunne a. d. milí.
trecent. nonag. quarto, feria quarta proxima post festům Kesurreccionis dominice. —
In plica: Ad mandátům dom. marchionis Theodericus de Praga. (Pecet visící na
proužku perg. přelomena.]
47.
Jan markrabě braniborský a lužický a vévoda zhořelecký, Štěpán falckrabě při Rýně a vé-
voda bavorský, Albrecht arcibiskup magdeburský a kancléř, a 9 pánů českých slibují ode-
vzdati Bočkovi z Poděbrad a jeho dědicům ve třech nedělích město Podstat s příslušen-
stvím, a kdyby se tak nestalo, má mu propadnouti 2000 kop gr. praž. (94).
V Praze^ 13. dubna 1395.
Wir Johans von gotes gnaden marggraf zu Brandemburg vnd zu Lusicz vnd
herczog czu Gorlicz, Stephan von denselben gnaden pfalczgrafe bey Reyne vnd her-
67*
532 iMtiny oreMvu nžkdy CHeSnického
czog íd Beyren, Albrecht tod deDselben gnaden erczbischof za
Heinrich roň der Daben, hofineister, md Hincze voq der Leip]
sdíalk des romischen vod behemiscbea Iniiiiges, Pothe tou Czas
Dant Stimad tod Janowicz, Benesch md Hermaa van Chnsnik,
wjcz, Hans von Mnlheim md Fetir tod Piesk, mnnczmeister, Belfa
md tnu kant offenlíchen mit diesem briae allen den, die in se
daa wír mit wolbedachtem mute, recfater wissen TDd gntem i
haade vogesandert gelobt habeo Tod geloben mit Tosem gaten tri
wir dem edlen hem Boczken tod Podiebrad Tud seinen erben )
allen iren zngebomngeD tod dem nehsten snntag Tber drey wo
macht Tnd gewalt abtreten Tnd einantwnrten wolten Taaercz<
widerrede. Vnd ab wir des nicht teten, so soUen wir dem egej
Tnd seinen erben czwei tawsent schok grosser prager mnncze ti
Terfallen sein, die wir in in den nehsten Tirczehen tagen dorn
sem guten trewen mit gesampter hande Tugesundert zd beczale
Dentschen Brode, alsbalde wir des Ton demaelben hem Boczkt
ennonet werden. Vnd ab wir des nicht teten, do got for sey,
nanten selbschuldiger mit TDsera guten trewen, das Tnser
seiner stát einen erbem rittermessigen knedite mit drejn dyem
gen dem Dntschen Brode in die stát in ein erber gasthnse,
geczeiget wirdet, senden sol, die dorynne sollen ligen Tnd leist
md gewonheit iBt etc. Vad des czu Trkunt bahen wir obgen
an diesen brífe gehangen. Geben zu Prage noch Cristes geburt
Tnd domech in dem fumfrndnewnczigisten jařen des dinstag
Verso : Registrata. Wen[cze8laus de Olomuncz]. (K listu přiTěšen
12 pečetí).
48.
VáclaT, řfmský a český král, ustanoTuje Pfita z ČastoIoTíc STým hejl
V Praee, 5. pros. 1395.
Wir Wenczlaw, tod gotes gnaden rom. knnig, zu alle
reicbs md knnig zu Beheim, bekennen Tnd tun kunt offenlicl
allen den, die in sehen oder hořen lezen: Wana wir dem ed
stolowicz, Tnserm rate rnd liben getrewen, Tnsere lande zu Lusi
Lubow, Luban md Camencz mit iren zugeborungen eingegeben
doaon wer es sachen, das er durch schucze Tnd achirmes wi
lande dheine scheden, die do redliche weren, douon empfien;
B let 1395 a 1396. 533
doaon brengen vnd im die genczlichen ablegen. Ouch wer es sachen, das wir die
egenanten ynsere lande yemanden anders empfelhen wnrden, so ist vnsere emste
meyniiDg md wollen, das im dann derselbe, dem wir die egenanten ynsere lande
beuelhen, solche scheden, als Torgeschriben stet, von vnsem wegen genczlichen vnd
gar keren vnd ricbten solle an widerrede vnd vercziehen. Mit vrkunt dicz brienes
yersigelt mit vnserr kuniclichen Maiestat insigeL Geben za Prage noch Cristes ge-
burt dreyczenhnndert jaré ynd domoch in dem fomfnidnewnczigisten jařen, des sun-
tages noch sand Barbarantage, vnserr reiche des behemischen in dem dreyvnddreis-
sigisten vnd des romischen in dem czweinczigisten jařen. — In plica : Ad relacionem
B. Stimad de Janowicz Franciscns prepositos Northasensis. — Yerso: R(egistrata).
Wenceslans de Olomuncz. (Majestát králův porouchaný přivěšen na proužku perg.).
49.
Václav, římský a český král, slibuje zachovati příměří, jež ujednal uherský král Sigmund
mezi ním a všemi, kteří se hó drží, a mezi pány Jindřichem z Rosenberka, Jindřichem
z Hradce, Břeňkem ze Skály a těmi, kdo se těchto drží, ze strany druhé. (95).
V Prase, 11. hřema 1396.
Wenceslaus, d. gr. Roman, rex semper Augustus et Boemierex. [Not. fac. etc], quod
cum serenissimus princeps dom. Sigismundus, Yngarie, Dalmácie, Croacie etc. rex, ger-
manus noster carissimus, inter nos et omneš adherentes nobis ab vna, et nobiles
Heinricum de Rosemberg, Heinricum de Noua Domo, Brzenkonem de Skala et alios
barones, adherentes et fautores ipsorum omneš parte ab alia, a die dáte presencium
vsque ad diem Palmárům venturam proxime ípso die incluso pacis treugas tracta-
uerit et procurauerit obseruari: idcirco nos animo deliberato, sáno principům, baro-
nům et procerum nostrorum accedente consilio et de čerta nostra sciencia prefatas
pacis treugas a die dáte presencium vsque ad diem Palmárům, sicut premittitur, cum
prefatis baronibus nobis aduersantibus pro nobis et omnibus adherentibus et fauto-
ribus nostris in verbo regio promittimus inuiolabiliter obseruare dolo et íraude qui-
buslibet penitus procul motis. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testi-
monio litterarum dat. Prage a. d. milí. trecent. nonag. sexto, sabbato proximo ante
dominicam Letare, regn. nostr. a. Boemie tricesimo tercio, Romanorum vero vice-
simo. — In plica: Per dom. Procopium, marchionem Morauie, Wenceslaus de Olo-
muncz. Yerso: R[egistra.] Bartholomeus de Noua Ciuitate. (Majestát král. porou-
chaný visí na proužku perg.)
Listiny archivu nikdjf OUini<Aého
JoSt, markrabě a pán Moravy, dává ErhartOTÍ z Knofitata a jehi
s méstečk; Buzovein a LoSticemi a všemi t listu vy£l
V Brně, 10. srpna 1396.
Nos Jodocus, d. gr. marchio et domious Mor., not. fac.
quod habito respecta ad fidelis semitatis operosam dílígeDciam
dus de CoDStat, noster fidelis dilectus, íd nostrís obsequíis pr
a diutÍDO tempore laborauit ; pensatis eciam ipsíus virtuosis mei
tutibus, quibus ad nostre voluDtatis beneplacita rebas, corpori (
percit, sibi, heredibns et successoribns suis castram nostrum £
zaw et opido Losczicz ac villis iaferius per ordinem nominat
Vbicztow, Hradniczy, Swoyenow, Blazow, Ospyelow, Mylkow, I
Welyky Hwozd, Weaeliczko, Malý Hwozdec, Jerzioan et Kozow
bus rusticis, censibus, Tsibus, v&ufructíbus, emolimentís, prouei
multis, agrís cultis et incultis, ortis, curticulis, tabemis, montib
planiciebus, siluis, rubetis, virgaltis, fruticibus, pratis, gramineti
aquarumque decorsibns, moleDdÍDÍs, piscinis, piscaturis, Teoacio
et ceterts rébus omnibus et siagulis, in quibuscumque rébus ci
buscnmque specialibus vocabulís nominentur, et de piano vniue
que ad dieta bona ab antiqno tempore spectauenint, limitibu
curiis allodialibns, granariis et íure patronatus ecclesiarum, m(
quemadmodum prenominatum castram cum bonis predictis soli
dinoscimur propriis comparasse peccuniis, et pront nobís intabn]
tabnlis terre annotata, nichil omnino exciuso, iare hereditario
dedimns, contnlimus, donauimus et virtute presencium animo
libera ac de čerta nostra sciencia damus, conferimus et donai
ipsum Erhardum, heredes et successores ipsius omne ius propr
tamqne iurisdiccionem eorandem bonorum et titulům, quod, qi
snccesBoribns nostrís in prenominatis bonis competebat uel com;
módo; volentes et concedentes eidem, heredibns et successoribi
uacíone nostra huiusmodi plenám potestatem habeat sen babě
et bonis predictis per vendicionem, alienacionem seu per pen
de propriis et paternis hereditatibns pro sne Tolnotatis benepli
xime cum dictum castmm cum vniuersis bonis et singnlis supi
SQum, heredum et successomm suorum vera liberalis et legi
peramplíus tieri, reputari pariter et censerí. Hoc specifice et d
quod prefatum castrum nunquam contra nos debebít fieri, sed p
8 roku 1396. 535
ad tempora vité nostre, sine cui nos mandaremus, tamen sine dampno ípsías per nos
jnferendo necessitatís tempore apertum existere et pateré. Nam in času, vbi iam
dictum castrnm vendiderit et a se aUenanerít sen permutanerit, ordínare tenebitur
et erga snos heredes et snccessores símiliter disponere, quod nobis fiat ab illo, in
cnins possessionem ipsum castrnm venerít, super ista clausula ad vité nostre tem-
pora, sicut expressatnm est superius, sufficiens certitudo. Presencium sub nostro ap-
penso sigillo testimonio litterarum dat. Brunne a. d. milí. trecent. nonag. sexto,
fena qninta die s. Lanrencii mart — In plica: Ad mandátům domini marchionis
Andreas, Olomucensis decanus. — (Po pečeti zbyl proužek pergamenový.)
51.
Martin z Malotic, hlavní dlužník, a rukojmovó a smluyčí jeho vyznávají, že jsou dlužni Boč-
kovi z EunStatu jinak z Poděbrad a Janovi, synovi jeho, a kdo by list ten mélí s jejich
a jich dédicft dobrou vůlí, 40 kop gr. praž. pravého dluhu. (96^.
Bea fnísta, 21. řijna 1396.
Ego Martinus de Maloticz, debítor principalis, et nos Vlricus de Náchod re-
sidens in Eostelecz, Martinus de Eamenicz, Zbynko dictus Oprssal de Ledecz, fide-
iussores et compromissores eiusdem, recognoscimus ten. presen. coram vniuersis, nos
nobili domino Boczkoni de Cunstat alias de Podíebrad et Johanni, filio ipsins de
ibidem, nec non illi, qui presentes litteras cum bona voluntate ipsorum habuerit, ac
heredibus ipsorum in quadraginta sexagenis gr. den. prag. veri ac legittimi debiti
debitorie obligari; quas quidem pecunias promittimus omneš in solidům bona et sin-
cera fide nostra, coniuncta manu indiuisim prefatis nostris creditoribus dare et pa-
ratis cum pecuniis persoluere in festo s. Georgii proxime venturo omni sine dolo.
Quod si non fecerimus, [atd. ležení v Starém městé Pražském.] Si autem quispiam
nobis ex fideiussoribus debitum vniuerse camis persoluerit, videlicet mortuus. fuerit,
antequam dieta pecunie summa vniuersis cum dampnis ipsis nostris creditoribus fu-
erit persoluta, extunc nos superstites promittimus sub pěna obstagii prefati in spacio
vnius mensis post obitum suum eque certum et bonům in locum suum substituere
cum renouacione litterarum. Et propter firmitatem et robur omnium premissorum
sigillis nostris propriis litteras presentes de čerta nostra sciencia iussimus commu-
niri. Dat. a. d. M^CCCLXXXX^VP, sabbato festo Vndecim milium virginum. (Pri-
věšeny na proužcích per^. čtyry pečeti.)
Listmy archiw nikdy OUšmekého
Erhart z KnnStatu slibuje markrabéti JoStori, od něhož MoraTskou Tře
dem tím a jelio přlsluSenrtrlm vidy virn^ zastati. (
V Bmé, 7. hvžtna 1398.
Ego Erhardus de Cunstat DOt facio tenore presencía
multiplices gracias et immensa beoeficia, quibaB illastrissimns pří
docus, marchio Brandemboi^enBÍa ac marchio et dominns Moraa:
nus graciosisBÍQias, me et heredes meoa benigoitatis sne munific
dignatas, et signaDter considerando íUam pietatem eximiam, qoa
saccessoríbus meis castram et cinitatem seu mnnicionem Tribo
boDÍs snis, vitlis, TÍllaDÍs, censibns, piscinis, molendinis, siluis et
bus, qnibnscnmque specialibas Qominibas appellentnr, protít in li
editis clarías ioDenitur, in propňetatem et hereditatem contulit
uit, Tt eo eaidencias Beraitutis mee et beredom meonua affectai
per effectum appareat, quo 3aa dignata est serenitas mea et ht
móda Taríis beneficiis promouere: ego soperias nominatus Erhan
bus et successoribas meis prefato domino mardiioni Jodoco b<
virtnte preseocinm animo delíberato, volnntate libera ac de cer
honoris mei et fidei purítate spondeo et promitto, nunquam cm
ciuitate Tríbonia contra serenitatem ipsius, qnamdin Tixerit et
contra enm esse uel fieri, seu calcanenm rebellionis erígere sen
causa quibuBcumque qnesítis coloríbus ipsins grácie rebellare, ne*
redibus et successoríbus meis de dictis ciuitate et castro domini
sed nec permittere de ipsa ciuitate et castro dampna sibi uel
uersante sibi vivente hornině per quempiam irrogari, et boc ipi
tempora rite sue damtaxat dnraute, prout superíns est expressui
Cunstat, prenominati domini Erhardi fílius, cum predicto domino
pro me, heredibus et fratribus meis et fratram meorum beredibi
animo delíberato, Toluntate libera ac de čerta et plena mea f
princípi domino Jodoco promitto et spondeo in enentum mortis
hardi, patříš mei, omnia, míuersa et singula, qne de nerbo ad i
specifice expressata, rite tonere et ad ipsius domini marchionis
premissomm ordinem inniolabiliter obseruare. Presencium sub n<
tis testimonio litteramm dat. Brunne a. d. milí. trecent. nonag.
proxima post dominicam, qua cantatur Cantate etc. (Dvě peče
proužcích perg.)
z rohu 1398. 537
53.
Erhart z Eunštatu slibuje markrabétí Joštovi hrad Boskovice, který byl pro vinu dřívějšího
majitele jeho docela pobořen a jenž byl se svolením markraběte od něho znovu vyntaven, ote-
vřití, kdykoli by si toho přál. (55).
V Brně, 7. kvétna 1398.
Ego Erhardus de Cunstat not. facio ten. pres. vniuersis, quod habíto re-
spectu ad magnifica et virtuosa benefícia, que michi et heredibus meís illustrissimus
princeps dom. Jodocus, marchio Brandemburg. ac marchio et dominus Morauíe etc,
graciosus meus dominus, de sua liberalitate munifíca inpendere est dignatus, et pre-
sertim ad hoc mentis mee conuertens intuitum, quod michi castrum Božko wicz ex
ipsius speciali edícto propter possessoris delíctum iuxta approbatam et laudabilem
patrie consuetudinem dirutum totaliter et destructum reedíficare et reformare de sua
benigna gracia est indultum, vt fides mea, heredum et successorum meorum in con-
spectu ipsius per efficacia obsequia eo euídencíor appareret, quo maior erga me et
heredes meos sue dignacionis gracior extat zelus: animo deliberato, voluntate libera
ac de čerta mea sciencía preíato domino meo marchioni Jodoco pro me, heredibus
et successoribus meis rite promisi et virtute presencium bona fide mea sub honoris
et fidei mee puritate spondeo et promitto, predictum castrum Bozcowicz, quod in
verum et legittimum feudum ad ipsius dumtaxat vité tempera me et heredes meos
tenere et possidere profíteor, contra omnem hominem viuentem, dum et quocies opus
sibi íuerit, et me, heredes et successores meos requisiuerit, absque contradiccione
qualibet cum omni promptitudine aperíre, ita quod ad prenominatum castrum Boz-
cowicz ipse dominus marchio et hii, quos ad hoc specialiter deputauerit, tempore
necessitatis, prout premittitur, per me, heredes et successores meos debeant tocies;
quocies opus fuerit, intromitti; prouiso tamen per suam graciam, ne ego, heredes et
successores mei per expensas et sumptus aliqua dampna tempore, quo in castro fti-
erint, habeamus, quoniam sua serenitas per speciales suas litteras in času táli gra-
ciose deliberauit reddere nos indempnes. Et ego Boczko de Cunstat, prenominati
domini Erhardi filius, cum predicto domino Erhardo, patře meo, pro me, heredibus
et fratribus meis et fratrum meorum heredibus bona fide sincera, animo deliberato,
voluntate libera ac de čerta et plena mea sciencia prenominato principi domino Jo-
doco promitto et spondeo in euentum mortis predicti domini Erhardi, patris mei, omnia,
vniuersa et singula, que de verbo ad verbum šunt specifice superius expressata, rite
tenere tocies, quocies necessitas emerserit, pura fide sincera inuiolabiliter obseruare;
nam ex indulto ipsius domini marchionis et gracia speciali sepedictum castrum Boz-
cowicz post mortem ipsius velut cetera bona ad dictum castrum spectancia vera he-
reditas et hereditaria proprietas mei patris, mea, fratrum et successorum meorum
ArchiT Čeiký XIV. 68
538 Listiny archivu nSkdy OleSniekého
perpetue debet esse. Presencinm sub appensis nostris sigillís testímonio litteramm
dat. Brunne a. d. milí. trecent. nonag. octauo, feria tercia proxima post dominicam,
qua cantatur in ecclesía Cantate. (Ze dvou pečetí, jež byly pKvěšeny na proažcích
perg., zbyla jen druhá.)
54.
Jo&t, markrabě braniborský a markrabě a pán Moravy atd., dává Erhartovi z Eunštata v pravé
dědictví hrad a město Třebovou s příslušenstvím. (51).
V Bmé, 7. května 1398.
Jodocus, d. gr. marchio Brandemburg. ac marchio et dominus Mor., sacrí
Bomani imperii archicamerarius, not. fac. ten. pres. vniuersis, quod pensata magne
fidei mira constancia et inspecto sincere voluntatis affectu, quibus nobilis vir Erhar-
dus de Cunstat, noster fidelis dilectus, operosis suis obsequiis in cunctis nostris ne-
cessitatibus a retroactis multis temporíbus honoribus nostris et commodis iuxta nostra
beneplacita se reddidit semper gratum, vt taňte semitutis sue fidelitas, qua qoidem
munificenciam nostram grauibus laboribus, magnis sumptibus et expensis optíme me-
ruit, nostre retribucionis gracia pro status sni et heredum suorum honorificencia
vtiliter compensetur, sibi, heredibus et successoribus suis bona de verbo ad verbum
specifice inferius nominata iusto hereditatis titulo et proprietatis vocabulo contulimus,
dedimus, donauimus, et virtúte presencinm animo deliberato, voluntate libera ac de
čerta nostra sciencia in veram hereditatem et hereditariam proprietatem damos, con-
ferimus et donamus.
Videlicet castrum cum municione seu ciuitate Tribouia, piscina et duobus
molendinis ibidem et theloneo, villam, que volgariter Antiqua Tribouia nuncnpatnr,
item villam Vlycze, que in wlgari Ditrichsdorff vocatur, que est feudalis et depen-
det in feudum, item villas Rychnow, Trzebowarow, Antiqua Cuntyna, Noua Cun-
tyna, Mladyekow, Yndankt cum molendino, Sussicze, Lynharticze cum molendino,
Podlessie, que eciam dependet in feudum, item villam Badyeczow feodalem, Borssuow
cum molendino, Luczky cum tribus piscinis, Chrzenowa, Brzezyna, Grona, Mallyknow,
Mezyhorzie , Hartunkuow, Drofiflyk, Janowa, Rudne, Pohled, Gryna citra pis-
cinam extra ciuitatem iacentem, ZayflF, Petrussow, Vtyechow cum curia ibidem
feudali, Zypotyn, Bohdalowek Maiori et Minori, Perklyssow, Pomssow, item siluas
nuncupatas Sintenhenchst, Rychnowsky, Mistrowecz, Prklyssowu, Zypoty, Hartokow,
Steynperk, Dubowicze, cum agris cultis etincultis, montibus, vailibus, planis, virgal-
tis, campis, siluis, nemoribus, rubetis, arboribus, ortis, viis et inuiis, venadonibos,
aucupacionibus , aquis aquarumve decursibus, stagnis, lacubus, piscinis, piscaturis,
pratis, censibus, reddítibus, fructibus, obuencíonibus, honoribus, honoranciis, indiciis,
» rohu 1398. 539
aduocaciis, penis, multís de iudicío, prouentibas, iuribus, iurisdicionibus altis et
bassis, libertatibus, mero domÍDÍo, nec non vasallis, feudis ad prenomínata bona per-
tinentibus, iudicibus, ciuibus, opidanís, rusticis, incolís, villanís, agricuitoribus et in-
habitatoríbus yniaersís, nihil nobis omnino, hominíbus et successoribus nostris, mar-
chionibus Morauie, iuris propríetatis vel dominií in bonis huiusmodi reseruando,
iuribus patronatus ecciesiarum, metis, limítibus, gadibus, graniciis, terminis, circum-
ferenciis, appendenciis et omnibus ac singulis pertinenciis suis, nuUo penitus excepto,
quibuscumque possint seu valeant specialibus vocabulis designari, sicut hec omnia
nos et genitor noster, felicis memorie illustris princeps dominus Johannes, marchio
Morauie, tenuimus et possedimus a temporibus retroactis.
Dantes et tradentes prefatis Erhardo, heredibus et successoribus suis corpo-
ralem possessionem vel quasi proprietatem et dominium omnium predictorum ; trans-
ferentes in eos omne ius, proprietatem et dominium, que nobis competebant seu
competere poterant quomodolibet in premissis, per sepedictum Erhardum, heredes et
successores suos omnia predícta bona vniuersa et singula, quemadmodum šunt supe-
rius lucide et specifice expressata, tenenda, habenda, vtenda, fruenda, perpetuis tem-
poribus possidenda et in usus quoscumque prout hereditaria et propria quocumque-
módo, quocienscumque et quandocumque placuerit, vendicione, donacione, permutacione
iuxta Yoluntatis arbitrium conuertenda.
Et ut prefato Erhardo, heredibus ac successoribus suis quoad hereditariam
proprietatem et propriam hereditatem iuxta laudabilem antiquatis temporibus obser-
uatam patrie consuetudinem satisfiat, vobis camerario, czudario ac notario supremis
czude Olomuczensis, nostris fidelibus et dilectis, qui nunc estis vel pro tempore fu-
eritis, seriose sub obtentu nostre grácie districte iniungimus et mandamus, quatenus
prefata bona yniuersa et singula, castrum, ciuitatem et villas de verbo ad verbum,
prout lucidius superius expressantur, tabulis terre, dum in primo coUoquio domino-
rum aperte fuerint, supradicto Erhardo, heredibus et successoribus suis absque con-
tradiccione qualibet, dum per ipsos vel eorum aliquem requisiti fueritis, iuxta te-
norem presencium imponatis, et nobis, nostris heredibus et successoribus, marchionibus
Morauie, hec bona vniuersa et omnia de eisdem tabulis exponatis. Nichilominus pre-
senti priuilegio decemimus et omnino volumus, quod hec nostra donacio, quod dictum
Erhardum, heredes et successores ipsius, si quo módo apercio tabularum terre forte
ex aliqualibus causis aliquamdiu prorogata fiierit, talem virtutem in omnibus suis
punctis et articulis, sicut superius distinguuntur, obtineat, quemadmodum ipsis tabulis
foret imposita et inscripta. Presencium sub nostri sigilli appensíone testimonio lit-
terarum dat. Brunne a. d. milí. trecent. nonages. octauo fer. terč. proxima post do-
minicam, qua cantatur in ecclesia „Gantate''. Ad mandátům dom. marchionis Theo-
dricus de Praga. (Po pečeti zbyl proužek pergamenový.)
68*
540 Listiny archivu něMt/ Olešnů^ho
55.
Jofit, markrabé braBíborský, markrabé a pán Moravy, dává Eriurtor
cAm jeho místo Spranek.
V Prtue, 12. čm>na 1398.
Jodocus, d. gr. marchio Brandemburgensis, marcbio ei
sacrí KomaDÍ imperii arcfaicamerarius, not. fac. teo. pres. vninei
fídelia et sedula obsequia nobilís viň domini Erhardi de Cunsta
nobis exhibuít, nostris benefícUs compensare, sibi, heredíbns i
Spranek nominatnm locum qaendam, maniciones cnm coria alk
et nemoribus, censibns, Tsibns, vsufructibus, agris cultis et inca
et ceterís pertinenciis ad ipsam Spranek spectantibus, qnibusciu
cabalis nominentur, mero et pleno dominio, nicbil prorsus exclnt
Borzyta de Kadkuow a nobiB dinoscitur tenuisse, in veram et
et heredítariam propríetatem donaoimns, dedimas, contolimus <
animo delíberato, volantate libera ac de čerta nostra sciencia
[sic] et donamus per enm, heredes et succeBsores suos prenomi
sícut premittitur, pertinenciis hereditario possidenda titulo et in
cumqae módo sibi et suis beredibns et successoribas placuerit,
one, permntacione et quacamqae ordinacione et disposicioae alii
ad ipsam noatram donacionem inxta ritnm hactenus in Morania
patrie conanetodo, robis, supremis camerarío, czudarío et Qotari<
Olomnncz, offícialíbus nostris fidelibus et dilectís, presentibns i
sub optentu nostre grácie iniungimus et mandamns, quatenas se
cum suis pertinenciis, prout est superius distinccius expressatan:
hardo, beredibus et snecessoríbus suis ad tabulas terre mox ^
contradiccione qualibet imponatis, et nobis, beredibus et succesi
cbionibus Morauie, de ipsis tabulis exponatis. Presencium sub n
testimonio litterarum dat. Prage a. d. mill. trecent. nonag. octa
xima ante festům s. Viti martiris. — In plíca: Ad mand. dom.
decanus 01om[ucensis]. (Pečeť se zachovala.)
56.
Budíš z DaSic prodává Bočkovi z Kunfitatu řečenému z PodSbrad tS<
cích a v Eostěniclch za 1600 kop gr. rázu praŽ. (i
Bet místa, 4. tdsH 1398.
Já Budíš z Daáic Tyznávám ac, že sem prodal uroz.
z Kunstata řečenému z Poděbrad i jeho erbóm všeckno zbožie
B roifew 189%. 541
stěniciech, nic nepo[zó]stavuje, s tvrzí, s kostelním podáním, s mlýny, s dvory popluž-
ními i s kmecími, s dědinami, s úroky, s poplatky, s robotami, s lesy, s Inkami, se
křovinami, s pastvami, s řekami, s potoky, s horami, s údolími i s plným panstvím,
se vší zvolí i se všemi jinými požitky, kteříž k tomu zboží přísluěejí a kterýmižko-
livěk jmény zvláščími jsú nazvány anebo mohu pojmenovány býti, v těch ve všech
mezech, jakožto Dašice a Eostěnice záležie, nic na tom nepozóstavnje, za šestnádcte
set kop grošěv pražského rázu; a to mi jest všeckno splnil až do pól čtvrtá sta
kop grošěv, kromě těch pól jedenádcta sta kop, ježto mají panu Mikulášovi z Bar*
chová zaručeny býti anebo ježto jemu zaručeny budu.
A slibuji panu Bočkovi dřéveřečenému i jeho erbóm mú dobru a čistú věru
beze lsti to všeckno svrchupsané zbožie ve deky vložiti, čímž najspíeše moci budu,
a ostatně a konečně na tyto vánočnie suché dny, ješto nynie mají přijíti, s těmito
podepsanými zprávcemi: se panem Sezemú z Dymokur, s Petrem z Uherska, s Vít-
kem z Tuněchod, s Jethaniem z Bietovan, z těch čtyř, kteráž bych dva mohl jmieti
s svobodnými dědinami ; pakli bych kteréhož těch nemohl jmieti, ješto by on je me-
noval, ale jiného dobrého a tak movitého také s svobodnými dědinami a s čistými,
toho miesto mám jemu postaviti. A ti zprávce mají to všeckno zbožie zpraviti panu
Bočkovi svrchupsanému i jeho erbóm, vysvoboditi a čisto učiniti před věny, před
sirotky, před vdovami i před každým člověkem, jakožto česká země za právo má.
Pak-li bych toho neučinil, tehdy jsem propadl panu Bočkovi dřéve řečenému i jeho
erbóm pravého základu a jistého dluhu dvě stě kop grošěv střieb. praž. rázu.
A my Jan Tele z Dašic seděním v Babině, Jan Střela z Vyklek, Filip z Sle-
potic, rukojmie Budišovi, slibujem panu Bočkovi často menovanému i jeho erbóm
za Budiše i s Budišem naší dobru čistú věru pospolní a nerozdielnú ruku, a pod
svrchupsaným základem pode dvěma stem kop grošěv, to všeckno svrchupsané zbožie
ve deky vložiti na ty svrchupsané suché dni vánočnie s dřéve menovanými zpráv-
cemi, jakožto jest svrchu psáno. Pak-lí bychom toho neučinili, jehož bože nedaj,
tehdy inhed po těch suchých dnech propadli smy dvě stě kop grošěv pravého zá-
kladu a jistého dluhu panu Bočkovi a jeho erbóm, jehožto mámy jim s hotovými
penězi zaplatiti. Pak-li bychom jim hotovými penězi nezaplatili, atd. [Ležení na Sta-
rém městě Pražském.] Také jestliže by kterého z nás rukojmí Bóh smrti neuchoval,
tehdy my, kteříž ostáném živi, slibujem jim pod svrchupsaným ležením jiného dobrého
a tak movitého v měsieci po jeho smrti na jeho miesto nastaviti a list obnoviti.
A ktož by tento list měl s jich dobru volí atd.
A pro větčšie potvrzenie přivěsili smy své pečeti k tomuto listu s naší
dobru volí a s naším dobrým vědomím. Jenž dán jest léta po narození syna bož.
tisíc tří set devadesátého osmého, v tu středu po sv. Jiljí. (Ze čtyř pečetí zachovala
se 2., 3. a 4.)
543 Listiny arelmu nSkájf OleSnick^
57.
PAta z ČastoloTÍc prodává kn praTému dědicťri panf Kačce z Hřígté
T FetroYÍČkách na BTÓm ryhéii i b řekoa Orlici i se všemi tybnými lov;
praž. ráza. (12).
Bee místa, 2. července 1400.
Já Puota z častoloTÍc TyzDávám obecně oc, že sem prod
HftšČé*) šest kop a čtjti groše platu ku pravému dědictví v Pe
na Bvém rybáři i s tů řěkú řečenú Orlice, i s těmi se všemi r
od staradávna tu k té řece přfslušejí, za áestdesát kop gr. bíť. |
jest již hotovými penězi zaplatila. A slibi^ji jie té paoie Kačce í i
Huě, dceři jejie, a Otíkovi ze Hřiščě, zeti jejíe, těch Šest kop í
□a tom rybáři i s tá řěkú i b tiem rybným lovem, jakž sě bvti
v pražské t zemské vložiti i zprávce postaviti, jakož země za pn
A podle mne slibují urození a slovutní muže pan Jan :
řečený Svině z HoděČína, Havel z čtířína a Mikeš z Hoděčína. j
rukojmíe slibujem za dřéve menovanébo pana Pnotu i podle něl
rozdielnú ve dsky v zemské v pražské vložiti těch šest kop
svrchu menovanébo na tom rybáři i s tú řěkú i s těmi se všemi
k té řece tu od staradávna příslušejí, tak jakž země za právo jmá, kdy
od té paní Kačky neb od našich svrchu psaných věřících prvé,
posled čtvrté suché dny. Pak-li bychom toho neučinili, atd.
Hradci.] A pak-li by kto z nás rukojmí té chvíle nmřěl, jehož
my jiní zuostali slibujem miesto toho umrlého postaviti tak moT
v měsieci od smrti toho umrlého počítajíc, a obnoviti tento list
jakož sě svrchu píše. A kto tento list bude mieti s jejie se pa
šich věřících 8 dobru volí, atd.
A toho všeho na potvrzenie a na lepší jistota pečeti c
dobru volí i 8 naším vědomím k tomuto listu pfívěsiti jsmy li
naroz. bož., ješto sě píše tisíc čtyři sta, ten pátek NavŠČieven:
(Z 5 pečetí zachovaly se 1., 2., 4. a 5.)
*) Hínf Be z&niklá tm Hřiště n Doadleb, jejfi místo o^evil Eoďonaek (i
139); BpriT7 historické o ní podftl SedliúSek re Hradech n. 200.
9 roTm 1400 ai 1402. 543
58.
Joit, markrabě braniborský, markrabé a pán Morayy atd., dává Erhartovi z Eunštatu y ná-
hrada za slažby ves Bělovici u Podivína s mlýnem, se vsi Steklící a tsí Všetrapy i s pří-
slušenstvím. (53).
V Fircjusey 10. července 1400.
Nos Jodocus, d. gr. marchio Brandemborg., sacri Romani imperii archicame-
raritts, marchio et dominus Mor., not. fac. ten. pres. vniuersis, quod nobilis Erhardi
de Cunstat, nostri fídelis dilecti, magne fidei pensata constancia, quibns [sic] in nostris
seraiciis ioxta necessitatis exigenciam vtiliter laborauit, et ut pro obseqniis eins im-
pensis ac expensis pariter in alíqua parte ipsum nostra largicione contentum, prout
instom et equum lege dioina et humana fóre dinoscitur, faceremns, sibi et heredi-
bus suis villam Byelowicze prope Gostel alias Podywyn cum molendino Rympers-
dorf, cum villa Steklicze et villa Wschetrapi, cum omnibus villanis, incolis et in-
habitatoribus, censibus, prouentibus, fructibus, vsibus, penis, mulctis, agris cultis et
incultis, vineis, vinearumque decimis, montibus, yallibus, coUibus, planis, siluis, ne-
moribus, pascuis, pratis, viis et inviis, fluminibus, ríuis, stangnis, lacubus, aquis
aquarumve decursibus ac piscatoribus et aliis pertinenciis, quibuscumque specialibus
nominibus censeantur, yniuersis, limitibus, gadibuS; graniciis, prout ab aliis bonis cir-
cumadiacentibus ab antiquo círcumferencialiter šunt distincta, cum mero et pleno
dominie, nichil prorsus excluso et iure patronatus ecclesiarum incluso, prout illa
bona omnia et singula olim relicta nobilis Konyonis, baronis regni Yngarie, tenuit et
ad nos šunt de plena inuencione dominorum et baronům principatus Morauie et eo-
rum consilio iuste et racionabiliter deuoluta, in veram, iustam et legittimam here-
ditatem dedimus, donauimus et vigore presencium animo deliberato, voluntate libera
ac de čerta nostra sciencia damus, conferimus et donamus, per ipsum, heredes et
successores suos perpetuis temporibus habenda, tenenda, possidenda et in vsus pro-
prios iusto heredítatis titulo, sicut premittitur, pro sue voluntatis beneplacito con-
yertenda. Presencium sub nostri appensione sigilli testimonio litterarum dat. Prage
a. d. milles. quadringentesimo, sabbato proximo ante festům s. Margarethe. — De
mandato dom. marchionis decanus Andreas. (PeČet Joštova dobře zachovalá jest
přivěšena.)
59*
Jošt, markrabě braniborský atd., dává Erhartovi z Eunštatu ves Eornice u Jevíčka i s jejím
příslušenstvím. (54).
V Brně, 21. dub. 1402.
Jodocus, d. gr. marchio Brandemburg., sacri Romani imperii archicamerarius,
marchio et dominus Morauie, nobili viro domino Erhardo de Cunstat, nostro fideli
544 Listiny archivu někdy OleSniekého
dílecto, sinceri amoris nostrí constantem animum cum liberalif
iocremento. Nobilis vir et sincere dílecte! Tuam qaidem ín
experti grate fidei constanciam tanto saae vberioribos beneficiís
decrenimtiB, qnanto fidelins te nostrís beneplacitis cognoniiUDS si
peticioDiboB tois per dos graciosios exaaditas in tais desideríia
tibi, heredibus et snccessoribus tuis villam nostram Chornicz pi
omoibas rnstícis, incolis et inhabitatoribiis qDÍbascnmque, cnm s
censibus, emolimeDtis, frnctibus, usufractibas, emendis ac aliis j
ortis, curticulís, pratís, pascuis, rinis, aquis et aqaaram decursib
rubetis, fruticibus ac ceteris quibuscomqne rebas ad eandem vi
spectantibna vninersis, cum mero et pleno domioio, nichil prors
patrouatus ecclesie, quemadmodum eandem rillam per se teni
a nobis tenuisse diooscuntar, nicbíl nobis, heredibus et succea
chioníbus Morauie, in ipsa villa iuris, proprietatis vel dominii
prout ab aliis villis et bonis circumquaque adtacentibus círcu
BtÍDcta, cum limitibns, gadibns, graaiciis in veram hereditatem
sessionem dedimus, donauimus et vigore presencium animo del
bera ac de čerta nostra sciencia damus pariter et donamus;
at com primům tabule terre in Olomucz aperte faerint, eadem
vniuersa vna cum ipsa villa tibi, heredibus et saccessoríbus i
hereditario iuxta consuetndinem patrie inponantur. Presencium i
sigiUi testimonio litterarum dat. Brunne a. d. milí. quadring.
proxima ante festům s. Jeoi^ii. — In pUca: De mandato dom
prothoQotarius. (PečeC dobře zachoralá přiTěšena na proužka pe
60.
Dmi ze Smolotel slibuje Herartovi mladšímu z Eunina Mdsta i jeho i
tOTÍ z MileTska i jeho konventu, jakož i HerartOTí starému i mladén
nezpomfnati o věc, o niž staven byl. (5b).
Na Bechí/ni, 20. Července 1404.
Já Diviš z Smolotyl vyznávám t. 1. přede všemi oc, že
čest a vieru i pod najvyšším právem " nroz. panu Herartovi
Města i jeho otci postaviti sě, aČ bych od nich aneb od jich \
aneb nařčen kterú věcí. Také slibuji, abych knězi opatovi z
ventu i jeho všem lidem nikdy nezpomínal ničímž zlým o ta v
byl, ani také urozeným pánóm, panu Herartovi starému i mlad(
i jich všem lidem. Pakli bych byl ujiětěn aneb kto na mě si
z Ut 1402 ai 1405, 645
CO překážel aneb překážeti chtěl, tehdy sě hrdla svého odsuzuji a čest a vieru sem
ztratil. Anebo nepostaviHi bych sě, když a kde by mi páni svrchupsaní aneb jich
posli kázali, tehdy kdež by mě zvěděli, mají mě vzieti za svého jistce a za pravého
zloděje, ješto cti i viery nemá a ješto sě hrdla odsúdil. A toho na svědomie pecet
svů přivěsiti sem kázal k tomuto listu. A my Václav z Rechmberka, Aleš řečený
Kužel z Žeravic, Dětřich z čeryn, Mikuláš řečený Cikán z Čelechovic a Matůš
z Lukovan také známe tiemto listem, že smy byli při tej úmluvě, a Divišovu prosbu
pečeti své s dobru naší volí přivěsiti smy kázali k tomuto listu na svědomie té
smlůvy. A nezdržal-li by Diviš těch úmluv, jakož jsú svrchu psány, tehdy kdež by-
chom jej zvěděli, mámy jeho jietí a dáti urozeným pánóm svrchupsaným. A v to
sě Diviš sám nám podvolil svů dobru volí. Dán na Bechyni léta od božieho naro-
zenie tisíc čtyři sta čtvrtého léta, v tu neděli před svatů Maří Magdalenu.
E listn byly přivéseny $tyry pečeti nyni poronchané ; yice jich asi nebylo, poněradi ani okrig pro
né není proříznut.
61.
Václav, římský a český klrál, činí ujednání s Joštem, markrabím moravským, o náhradu za
pomoc a přidržení se jeho. (162).
Na Žshráce, 21. pros. 1405.
Wir Wenczlaw, von gotes gnaden romischer kunig, zu allen czeiten merer
des reíchs vnd kunig zu Behcim, bekennen vnd tun kunt offenlich m. d. br. oc, das
wir mit wolbedachtem mute, gutem rate vnserr edeln vnd getrewen dem hochge-
bomen Josten, marggrauen zu Brandemburg vnd zu Merhern, vnserm liben vettern
vnd fursten, gelobt haben vnd geloben im bey vnsern kuniglichen worten vnd guten
trewen in craft dicz brieues an alles geuerde die nachgeschriben sttlcke vnd artikel
zu halden vnd zu volfaren:
Ozum ersten, das wir im vmb sein schulde, die wir im schuldig sein, genug
tun woUen mit gelde oder mit pfantschaft in der masse, das er bey vns bleibe vnd
vns beholfen sey wider yderman, vnd das das also vermacht vnd verbůrgt werde
zu bederseyt.
Item was wir dem egenanten vnserm vettern, marggraf Josten, in einer sum-
men geldes verpřenden, es sey clein oder gros, doruflF sol von ym kein vfslag ge-
rechent noch geslagen werden, dann allein die šumme, die doruflF verschriben wurde,
Item das der egenante vnser vetter mit derselben pfantschaft wider vns nicht
tun sol, sunder vns beholfen sein, als oft vns des not were.
Item so sol der egenante vnser vetter die egenante pfantschaft, die wir im
verseczen, nicht ferrer verpfenden, verseczen oder verkauflFen in dheineweis.
ArchiT Čedcý XIV. 69
546 Listiny archivu nékdy OiešnicJcého
Ouch so sol er die leute, die wir im verpfenden, nicl
beschaczeo, dann als gewdDlich ist tod alderber.
Ouch wenn wir dem egenanten rnserm vettern, margg
raen geldes, doryun wir im ein pfandschaft rerseczt hetten, 1
derselben pfaDdscbaft lediclicIieD wider abtreten rud die antv
genomen hette.
Ouch so sol vDS der egenante vnser vetter getre[w]l
in vnsern notdurftea, dieweil wir beyde leben, zu Tneem en
vns vor ve[r]8chriben habea in vnser beyder briuen.
Vnd domfi" so wollen wir dem egenanten rnsern ve
vnsere lande Glacz vnd Frankenstein mít allen vod jglichen
geben vnd verpfenden.
Vnd des sint geczeugen: die erwirdigen Wenczlaw p
vnser canczler, Conrad erwelter bischof zu Verden, vnsers
Tndercamrer, andechtigeu, vnd die edelu Jan von Leuchten
vnser hofmeister, Boczko von Fodyebrad vnd Philípp genanl
vnsere rete und líben getrewen. Mit vrkund dicz briues ver
glichen Maiestat insigel. Dorczu ouch die egenantn vnsere re
brief zn geczengnUsse gehangen haben. Der gegeben ist znm
pUrt vierczebenbundert jar vnd domach in dem fUnften jan
czwelfboten tage, vnserr reiche des behemischen in dem drey
romischen in dem dreissigisteo jařen. — In plica: Ad mái
slaus], patriarcha Anth., cancellaríns. Verso: B(egistrata) : Fa
visí 6 pečetí na proužcích pergam.)
62.
Albrecht z Kolovrat ieleaý Eornhausský vstupuje v pHměři 8 Boč
T Podébradecb a Janem z Kungtatu sedéof m na Kosti i se vSemi jich ;
V Praie, 5. října 1406.
Já Albrecht Kolovrat řečený Kornhawský jistec vyznav
všem, ktož 9C, že sem vstúpil se vSemi těmi, ktož pro mě <
v pravé křesťanské přieměří, a to slibuji pode ctí i pod vi
od dánie tohoto listu aŽ do vánoc, jenž najspieŠ přidá, ten
lsti, s nroz. panem Bočkem z Eunstatn seděním v Poděbrad
z Ennátata seděnfm na Kosti i se všemi jich, ktož pro ně ct
Též my Albrecht Kolovrat seděním na LibŠteině, Jen(
Kolovrat seděním v Březně, rukojmie jeho, slibiyem s ním
1
4
I
■ I
i
z let 1405 ai 1408. 547
všie zlé lsti společnú ruku nerozdielnú, tak aby se žádný od druhého nedělil v tom
slibu ani sě děliti mohl pod tisíci kop gr. rázu prazkého, že to příměří nemá zru-
šeno býti do svrchu psaného času v žádné mieře pánóm dřieve menovaným i všem,
ktož pro ně chce Činiti i nechati. Zda by sě to stalo, jenž Bože nedaj, i přihodilo,
že by dřieve psaný Albrecht Kolovrat řečený Komhawský nebo jeho strana to pří-
měřie zrušila, v které by to kolivěk mieře bylo, a to dóstojné knieže kněz Zbyněk
z Hazemburka, arcibiskup pražský a papežské stolice legát, vyznal, že jest on pan
Albrecht nebo jeho strana příměřie zrušila, tehdy ihned po dvú nedělí od toho času
takového vyznání počítajíc, on pan Albrecht jistec svů čest a vieru ztratil jest a za
takového ve všie české zemi i v jiných zemiech má nařčen býti i držán ; a my ru-
kojmie inhed po tú dvú nedělí máme tisíc kop gr. dřieve psaným panu Bočkovi
a panu Janu zaplatiti hotovými penězi. Zda bychom toho neučinili, tehdy atd. [le-
žení ve Velkém Městě Pražském].
A ktož tento list s jich dobru volí mieti bude, ten má mieti všechna práva
svrchupsaná. E tomu na svědomie pravým vědomím své sme pečeti vlastně k tomuto
listu přivěsili, jenž jest dán v Praze po božiem narozením [sic] tisíc styři sta let
v šestém létě, ten úterý po svatému [sic] Francisku. (Přivěšeny jsou na proužcích
pergamenových čtyry pečeti.)
63.
Oldřich řečený Flaška z Lazec vyznává, že vzal on i bratr jeho Beneš od Bočka z KunStatu
řečeného z Poděbrad svůj oddíl za rychtu v Žamberce. (99).
Bez místa, 28. května 1408.
Já Oldřich řečený Flaška z Lazec vyznávám tiemto listem oc, že jsem vzal
od urozeného pana Bočka z Kunstata řečeného z Poděbrad pravý a plný svój od-
diel, což sě na mě dostávalo, i bratr mój Beneš za tu rychtu v Žamberce, a toho
sěm sě odřekl i odřiekám tiemto listem, žě tu viece nemám, a slibuji dobru a čistú
mú věru a pode ctí za sě i za všecky za své budůcie dřieveřěčenému panu Boč-
kovi i jeho budúcím, že nemám žádného práva viece k té rychtě svrchupsané aniž
mám viece z čeho upomínati ani kterým světským ani duchovním ani kterým bez-
právím nikterak na světě hledati já ani moji budúcí pána ani toho rychtáře ani jich
budúcích. A to sem slíbil i slibuji pode ctí a pod věru a pod najvyšším právem
úplně zdržeti, jakož je svrchu psáno, za sě i za své za všecky budúcie. A tomu na
potvrzenie a pro lepší jistost svů sem pečet k tomuto listu přivěsil, a vedle mne mú prosbu
slovutné panoše Nacek Váva z Domaslavic, Hrzek z Marquartic a Stibor Sturm
z Kamenice na svědomie také své pečeti k tomuto listu přivěsili. A my svrchupsaní
Nacek Váva, Hrzěk a Stibor Sturm vyznávámy, že jsmy to k jeho prosbě učinili
548 Listin;/ archivu nékdy OUšnickéh*
a své pečeti k tomuto lista na svédomie přirěsili. Jenž
s. bož. po čtraádcti stech osmého, ten pondělí před bt.
proužtích pergam. Čtjry pečeti.)
64.
Sigmimd z Lichtemburka sedéním na Chocni prodává k Yéi
ve Skorynici Janovi z RajSic řečenému Eepista za 150 kop g
v Chocni. (21).
V Chocni, 22. kv&na 1409.
Já Siginund z Lichtemburka seděním na Chocoie
vémé a pilné a ustavičné služby slovut. Jana z Rajšic
mého na Chocnie, kteréž mně jest stále, věrně a stateči
vičně okaznje i, dá-li pán Buoh, budácie Časy bude okaz'
Janovi Kepistovi prodal sem i dal dvůr svobodný v Sk(
Skorynici řečenú za puol druhého sta kop gr. dob. s
dědicstrí jemu i jeho dědicóm i budúcím a k manství k
vSěmi lidmi úročními i se vŠěmi lidmi platními, kteří:
a na tom zboží spravedlivě přijíti a přivedeni mohu být
ornými, s lesy, pastviStěmi, lukami, potoky, rybníky, s
dacím kostela tudiež , s plným panstvím i se všiem
dvoru a k té vsi příslušalo jest i ještě příslušie, kter
neb zvláétním jmenovalo by sě anebo mohlo jmenováno
stavuje ani vymieňuje, ale aby on již jmenovaný Jan E
to vše měl, držel, měli, drželi po všechny budůcie časj
vému a věčnémn manství a dědicství, aby i mohl, ač
dáti anebo i za jiné směniti; však s takovůto výmlavů
psaný Jan Kepista i jeho budúcí mně Sigmundovi dréve
v Skorynici slúžil i k službě hotov byl se dvěma koíiomí
k napřed k jmenovanému mému hradu Chocni, když by
budůcích byl obeslán. A já i moji budúcí mám jemu ú
kteréž by v mé službě jsa nebo mých budůcích jakžkolí
potřebu a pacholkem i na dva koně dáti podle sebe a
kolivěk toho potřebie nebo mým budúcím bnde. A jesi
by škody vzal, tehda nemá mně ani mým budúcím t
ani okázati, dokovadž jemu nebudu úplně a docela navi
list tento bude mieti s Janovů Kepistovů dobru Volí, tť
právo svrchu psané jako on sám. A [na] potvrzenie a
r
» let 1409 a 1410. 549
od něho vzatých hotových [sic] striebrných dobrých rázu praž. i dánie mého jemu
i jiných úmluv v tomto listu svrchupsaných svů sem vlastní pečet k listu tomuto
přivěsil, jemu i jeho budúcím slibuje ty úmluvy bez přěrušenie všelikakého zacho-
vati a věčně držeti v celosti. Prosil sem také k větáie jistotě i k paměti uroz.
pánóv, pana Jana Bozkovcě z Brandýsa, pana Hynka z Třebechovic, pana Jana
z Chvojna, že jsú také své pečeti dobrovolně k tomuto listu přivěsili. Dán i psán
na Ghocnie léta od nar. s. bož. tisícieho čtyřstého devátého, tu středu před Letni-
cemi. (Na perg. proužcích jsou přivěšeny čtyři pečeti.)
65.
Václav, římský a český král, propůjčuje spolek čili hromadu Bočkovi z Eunštatu odjinud
z Poděbrad se sirotky neodděleného syna jeho Jana z Eunštatu odjinud z Eosti a jejich
zbožím. (lOO),
V Praze, 10. ledna 1410.
Wenceslaus, d. gr: Romanorum rex, semper Augustus et Boemie rex. Notum
fac. ten. presencium vniuersis, quod inspectis benigně seruíciis et immote fidei con-
stancia, quibus nobilis Boczko de Cunstat alias de Podiebrad, fidelis noster dilectus,
in arduis nostris necessitatibus serenitati nostre sumptuose complacuit et adhuc com-
placere poterit et debebit prestancius in futurum, pensatisque plurimis dampnis, que
propter nos perpessus est immodice, non per errorem aut improuide, sed animo de-
liberato, sáno nobilium et procerum nostrorum accedente consilio, auctoritate regia
Boemie et de čerta nostra sciencia huiusmodi sua merita, seruicia et dampna recom-
pensare volentes, sibi et heredibus suis veram vnionem wlgartter spolek dietám cum
orphanis quondam Johannis de Chunstat alias de Cost, fílii sui indiuisi, et super
omnibus hereditatibus dictorum orphanorum, quas ipse Johannes a quondam Petro
de Cost et Zoffca, conthorali sua, habuit per obligaciones in tabulis terre, vendici-
ones aut alias quomodocumque in tabulis terre continentur, videlicet castris, opidis,
villis, curiis araturarum et rusticalibus, municionibus, agrís, pratis, siluis, riuis, pis-
cinis, fluminibus, molendinis, iuribus patronatus ecclesiarum nunc habitis aut impo-
sterům habendis, in quibuscunque consistant, cum omnibus rébus mobilibus, quocum-
que nomine censeantur, prout ad hoc ipso iure vt pater indiuisus et per ensem
iustus est, damus, conferímus et expresse donamus, sic quod ^eum et snos heredes
cum prefatis orphanis dicti Johannis et pro hereditatibus ipsorum orphanorum et
rerum mobilium, vt prefertur, facimus et constituimus verum et legittimum vnitorem.
Supplentes omnem defectum, si quis de iure, more, obseruancia et consuetu-
dine iuris regni Boemie premisse grácie nostre posset quomodolibet obuiare, nostro
regio Boemie edicto statuentes, vt huiusmodi vnio in omnibus et per omnia suum
550 Listiny archivu někdy Olešnického
debitum so[r]ciatur eflfectum, ita et taliter, acsi secandum ritům et ius regni
nostri Boemie tabulis terre foret inserta ; committentes nobilibus camerario, czudario,
prothonotario et benefícíariis ac yicenotariis tabalaram terre regni nostri Boemie,
fídelibas dílectis, presentibas et fiitaris, fírmiter et districte precipientes, quatenas
huiusmodi vnionem, dum et quando per ipsum Boczkonem aut heredes suos requisiti
fuerint, tabulis terre de verbo ad verbum annotent et inscribant, prout indignacionem
nostram grauissimam voluerint arcius euitare.
Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum dat Prage
a. d. milí. quadring. decimo, die decima Januarii, regn. nostr. a. Boemie quadrag.
septimo, Roman, vero trices. quarto. — In plica: Per dom. Conradum, episcopum
Olomuc, Johannes de Bamberg. — Verso: R(egistrata.) Caspar de Lewbicz.
66.
Václav, král římský a český, potvrzuje klášteru Vyzovickému výsady a obdarování od králů
českých a markrabí moravských a zvláště od krále Otakara udělené. (65).
V Praze, 11. března 1412.
Wenceslaus, d. gr. Roman, rex, semper Augustus et Boemie rex. Not. fac.
ten. pres. vniuersis. Super solium maiestatis regie, quamuis inmeriti, supeme maie-
statis gracia constituti, personis monasticis, que a fluidis seculi sequestrati deliciis,
pia Christi militum imitantes exempla, suaue iugum domini per aspera vité susd-
piunt et susceptum sub innocencie puritate percurrunt, regalibus auxiliis tanto cle-
mencius a molestiis, quas eis plerumque mundane ambicíonis molitur malicia, nitimur
subuenire, quanto speramus vberius nostram et regnorum nostrorum felicitatem ta-
lium deuotis apud dominům precibus promoueri. Saně pro parte religiosorum abba-
tis et conuentus monasterii Wyzo[wi]censis alias Smilhaim Cisterc. ord., deuotorom no
strorum dilectorum, extat maiestati nostre cum humili precum instancia supplicatum,
quatenus de solita nostre benignitatis clemencia ipsis omnia et singula priuilegia et
litteras, que et quas a dine memorie regibus Boemie et marchionibus Morauie, pre-
decessoribus nostris, et eciam nobilibus quibuscunque, et signauter a quondam Otta-
karo, rege Boemie, super nonnuUis graciis, iuribus, libertatibus, emunitatibus et ex-
empcionibus obtinuisse noscuntur , approbare , ratificare , innouare et confirmare
graciosius dignaremur.
Nos vero, qui vtilitatem, comodum et profectum dicti monasterii, quod in
suis structuris, bonis et hominibus grauissime destructum, coUapsum et annnllatum
existit, quodam benignitatis fauore prosequimur, eius amore, per quem reges regnant
et principes dominantur, et ut idem monasterium temporibus nostris salubríter relé-
uetur ac felicia suscipiat incrementa, animo deliberato, sáno fidelium nostrorum ac-
0 let 1410 cd 1412. 561
cedente consilio et de čerta nostra sciencia, vniuersa et singula priuilegia et litteras,
que et quas prefati abbas et conuentus monasterii WyzowiceDsis a predictís přede-
cessoribus nostris, Boemie regibus et marchionibus Morauie, seu nobilibus quibus-
cunque et signanter Ottakaro, rege Boemie, super ipsorum graciis, iuribus, liberta-
tibuSj emunitatibus et exempcionibus, ut premittitur, obtinuisse noscuntur, approbauimus,
ratifícauimas, innouauimus et confírmauimus, approbamas, ratificamus, innouamas et
presentis scripti patrocinio, auctoritate regia Boemie graciosius confirmamus, decer-
nentes et hoc regali statuentes edicto, predicta ipsorum priuilegia et litteras in omni-
bus ipsorum punctis, clausulis, sentenciis et articulis, acsi de verbo ad verbum
presentibus forent inserta et inserte, perpetuam inantea obtineri roboris firmitatem,
nostris tamen iuribus et aliorum quorumlibet semper salnis.
Presencium sub regie nostre raaiestatis sigillo testimonio litterarum dat. Prage
a. d. milí. quadring. duodec, die vndecima Marcii, regn. nostr. anno Boemie quadrag.
nono, Roman, vero trices. sexto. — In plica: Per dom. Conradum, episcopum Olomuc,
Johannes de Bamberg. Verso: R(egistrata.) Caspar de Lewbicz. (Na proužku perg.
přivěšen jest majestát krále Václava.)
67.
Václav, římský a český král, činí Erhartovi z Kun Státu sedéním v Třebové milost, aby
zboží své, jež má nebo jehož s pomocí boží nabude na Moravě nebo v cechách, mohl kromě
osob duchovních dáti, darovati aneb s ním naložiti, jak by se mu líbilo. (56).
Na TočníJcu, 30. července 1412.
Wenceslaus, d. gr. Eoman. rex, semper Augustus et Boemie rex. Not. fac.
ten. pres. vniuersis, quod habito respectu ad grata seruiciorum studia et constantis
fidei puritatem, quibus nobilis Erhardus de Gunstat residens in Tribowia, fldelis no-
ster dilectus, maiestati nostre complacuit hactenus et complacere poterit vberius in
futurum, animo deliberato, sáno fidelium nostrorum accedente consilio et de čerta
nostra sciencia sibi hanc gracíam fecimus et facimus regia auctoritate Boemie per
presentes, quod ipse vniuersa et singula bona sua mobilia etimmobilia, castra, ciui-
tates, villas, possessiones, siluas, rubeta, piscinas, molendina, census, redditus et pro-
uentus, in quibuscumque consistant, quibusve possint specialibus vocabulis designari,
que ad presens in marchionatu nostro Morauie ac eciam in regno nostro Boemie
habere dinoscitur, vel auctore domino acquirere poterit in futurum, dare, donare,
assignare et legare in vita seu in mořte possit et valeat cuicumque seu quibuscum-
que personis, ecclesiasticis seu spiritualibus dumtaxat exceptis, et de ipsis disponere,
prout sibi melius et vtilius visum fuerit expedire.
562 Listiny archivu nUcdp OJešniekSu
Decernentes et aac[torita]te regia Boemie volentes er
tates, cni nel qaibns prefatns Erhardas bona soa dederít, don;
legauerít, ipsa bona sine impedimento qnolibet hsbere, tenei
valeant atqne possíot; talis eciam [ut] legacio seu donacio ro
acsi per tabnlas terrarum marchionatns Morauie aut regni nostri
non obatantibus qaíbuscnmqne consQetudÍDÍbns, per qtias prefá
qaomodolibet derogarí, qnibtis omnibus in quantam premissis
anctorítate Boemie presentibas derogamns.
Presenciom snb regíe nostre maíestatis sigillo testimonio
a. d. milí. qnadríng. duodec, die pennltima JoUi regn. nostr. a. Bo*
vero tric. septimo. — In plica: Per dom. Conradnm 01omu(
de Bamberg. — Verso: R(egistra(a.) Caspar de Lewbicz. (Pi
Václava na proužku pergam. jest trocha porouchán.)
Václav, římský a íeeký král, dovoluje Jindřichovi z Plavná, aby
mésta atd., jež má v manství od kohiuy Česká neb míti bude, za
posteli dáti neb odkázati, koma by chtél, kromft knížatům nebo oao
je měli B tSmi všemi právy, jako je on držl. (If
Na Točníhu, 20. Ustop. 1412.
Wir Wenczlaw, tou got. gn. rom. kunig, zu allen czi
md kunig zu Beheim, bekennen vud tun kunt oflenlich etc
sehen gneme vud nucze dinste, als vns vud der cronen zu ]
rich von Plawen, vnser diuer vnd liber getrewer, ořte vod di
vud getan bat, teglich tut vnd furbas tun máge vnd sol in
haben im dorumb mít wolbedacbtem mute, gutem rate vnd i
sundere gnade getan vud tun im die mit craft dicz briues
zu Beheim, das er alle vnd yglíche seine vesten, slosse, stet
guter, worau die sein, nichtes vsgenomen, die er von vns t
heim zu lehen bat, sie sind ynwendig oder vssen der cronen
hat oder hernách redtich gewynnen vnd bahen wirdet, mit ei:
bey seinem leben oder an seinem todbete geben oder besc
woUe, vsgenomen allein fursten vnd geistlichen lewten ; vnd s:
guter haben, halden vnd besiczen in aller weyse, rechten vnd
nant Heinrich yczunt ynnehat vnd die besiczet, von aller men
onch dieselbeo guter von vns vnd der cronen zu Behaim, ah
geburet, empfahen.
z rohu 1412 a 1413. 553
Ouch sol solche gabunge ynd bescheydange der egenant seiner guter gancze
vnd voUe craft ynd macht haben gleicherweise, als ob sie in die hoftafel vnsers
knnigreíchs zn Beheim nach syten vnd gewonheít desselben vnsers landes eygentlich
eíngelegt vnd eingeschriben weren, ynschedlích doch yns vnd der cronen zu Beheim
an ynsem rechten, lehen, dinsten ynd sust ydem manne an seinen rechten. Mít
vrkont dícz brines yersigelt mít ynserr kuniglichen Maíestat insigel.
Geben zum Tocznik nach Cristes geburt yirczehenhundert jar ynd domach
in dem czwelften jaré des nechsten suntags nach sand Elzbethen tage, ynserr reiche
des během, in dem fanfczigisten ynd des rom. in dem sybenynddreyssigisten jařen
etc. — In plica: Ad relacionem Nicolai de Egerberg Johannes de Bamberg. —
Verso: Il(egi8trata). Caspar de Lewbicz. (Přiyěsen dobře zachovalý majestát krále
Václava na proužku perg.)
69.
Parkmistři a rady měst Olomouce, Brna, Znojma, Jihlavy, Jemnice, Uherského Brodu, Hra-
diitd, Litovle, Uničova, Ivančic a Pohořelic zayazuji se platiti Kateřině, véyodkyni Eoži-
chovské, ročně 300 kop gr. ze sum, jež králi Yádavovi ročně z měst svých platiti mají.
Be0 místa^ 1. hvStna 1413,
Wir burgermeister, rete vnd dye gemeine der stát Olomuncz, Brunne, Oznoym, Igla,
Jempnicz, Vngrischenbrod, Bedisch, Lutow, Newstat, Eywanczicz vnd Poherlicz bekennen
ynd tun kunt offenlich oc, das der durchlewtiste furste vnd herre, herre Wenczlaw, der ro-
misch vnd behemísche kunig, vnser genedigister herre, der hochgeboren frawen Eathrein,
herczogynne czur Freinstat, dyeweil sy lebt, vnd nach írem tode iren erben vff vns vnd vff
seinen renten, summen vnd losungen, die wir im jerlichen in sein kuniglich camer pflichtig
sein czu reichen vnd czu geben, verschriben, benumet vnd bescheiden hat dreyhundert schok
grossen ierliches czinses, halb vff sand Gallen vnd halb vff sand (reorgen tege, ierlichen czu
geben vnd czu reichen, bis man di abgelost hat, nach lawtte vnd aufweisunge seiner Maíe-
stat briue, der also gé^hriben stet :
Wir Wenczlaw, von gotes genaden romischer kunig, czu allen czeiten merer
des reiches vnd kunig czu Během, bekennen etc Wann nach tode vnd abgangs
wegen ettwenn des hochgeboren Josten, margrafen czu Merhem, vnsers líben vet-
tem vnd fursten, vnd der hochgebomen Ágnesen, herczogynn czu Opul, ynserr líben
mumen vnd furstynn, seiner gmahel, sulche czwelf tawsent gulden, dye ettwenn der
hochgeborne Ladislaw, herczog czu Opul, vnser liber oheim vnd furste, dem ege-
nanten Josten mít derselben Agnesen, seiner swester, czu eegelt gegeben hat, an die
hochgeborne Eathrein, herczogynn czur Freinstat, des vorgenanten Ladislaws tochter,
vnser líbe mume vnd forstynn, kumen vnd geuallen sind, nemlíchen dorumme, das
der egenant Jost vnd Agnes sein gmahel von gotes verhenknusse wegen an erben
ArcbiT Český XIV. 70
554 Listiny artkifvu nékdy OleSnického
abgangeD vod verscheiden sind, als das tdles ettweno des hoch{
margrafen czn Merhem, vnsers liben oheim vnd fiirsten, des egesa
margraff Josten vater, rud ouch desselben VDsers vettem, mar^
die sie dornber gegebeo, vnd ettwenn der allerdurchIewchtígiBte
hen* Karl romischer keiser, czu alleo czeiten merer des reichs ti
heim, vnserr liber herre vnd vater, vnd dornach wir bestet vnd
svol TsweiseD vnd eigentlich ynnebalden. Vnd vff das, das wir n
forstentam czn Merbern vod des anfats wegen der egenant czwel
dheinerley schaden nemen ader enpfahen, so haben wir mit wo
gntem rate mserr farsten, herren, edlen vnd getrewen der egenac
handert schok grossen jerlicber czinse gnediklichen verscbriben,
scbeiden, verscbrelben, benumen vnd bescbeiden ir die uff vnsc
margrafecbaft vnd furstentum czn Merhernn, mit nam Olomuncz,
Igla, Jempnicz, Vngrischenbrod, Redisch, Lutow, Newstat, Erwanc2
mit rechter wissen in kraft dicz brines vnd kuniglicher macht czi
ein margrafe czn Merbemn, also das sie vff sand Gallen tage scbi
den renten, snmmen vnd losungen, die vns die bnrgermeister,
gmeinlich der egenant vnserer stete jerlichen in vnser konikliclte
pdichtig sein, anderhalb handert, vnd vif sand Jorgen tage schirist
ouch anderhalb hundert schok grossen, vnd also furbas mer alle jaré
hen tege in vnserer stát czu Brunne vfheben, einnemen vnd enpt;
si lebt, vnd nach irem tode ire erben von allermeniklich vngehinc
Vnd wer es sachen, das wir ader vnser nachkumen, kunig*
egenant Kathrein bey iren lebtagen ader nach irem tode iren e
fumfczik schok grossen prager mnncze ein moned vor dem egem
tage in vnserer stát Bresslaw legten, so snllen sie die einnemen ^
die egenant anderhalb hundert schok grossen prager muncze solli
egenant sand Gallen tage weder von vns noch den egenant vnsen
Qomen noch gefordert werden in dheineweis, snnder wir vnd <
stete sullen der genczlich vnd gar qweit, ledig vnd loze sein an
argetist. Vnd desgleichen sol es ouch vff alle andere beczaletegi
derhalb hundert schok grossen prager mnncze also vnd in snlcher
gehalden werden, als diser artikel ynhelt vnd nsweiset, als oSte
vnd czu tun gebnren wirdet
Gesche es awer, das wir der egenant tawsent vnd fdmfc
in die egenant vnser stát Bresslaw vff die egenant czeite nicht le
die egenant anderhalb hundert schok grossen prager muncze jerliche
nant sant Gallen tage vnd řurbas mer vff ygliche beczaltege volgi
z rohu 1413. 555
egenant vnser stát czuBrunne geantwurt werden, die doselbst vfczuheben vnd ein-
czunemen an alles verczihen vnd hindernasse als lang, bis das wir, vnser erben vnd
nachkumen, kunige czu Beheim, der egenannt Kathreín vnd iren erben, ab sie ab-
ging, dreytawsent vnd anderbalb hundert schok grossen prager muncze in vnserer
stát czu Bresslaw geben, reichen vnd beczalen; vnd wenn das gescheen ist, so sol-
len sie vns der egenant dreihundert schok grossen jerlicher gult wider abtreten, vnd
der von vns noch den egenant vnsern burgem vnserer stete furbas mer nicht ein-
nemen noch enpfahen in dheineweis.
Onch wer es sache, das dye vorgenant vnser burger der egenant vnserer
stet der egenant Eathrein, dieweil si lebt, vnd nach irem tode iren erben die ege-
nant dreihundert schok grossen jerlicher gult alle jaré vf die egenant tege von den
summen, renten vnd losungen, die sie vns in vnser kunikliche camer, als vorgeschri-
ben 8tet, jerlich czu geben pflichtig sein, nicht richten noch beczalten, alledieweil
wir die von in in sulcher masse vnd weise, als vorgeschriben stet, nicht abgelost
haben, so máge die egenant Eathrein bei iren lebtagen vnd ire erben nach irem
tode der egenant vnserer burger der egenant vnserer stete hab vnd gute fur die-
selben drei hundert schok grossen vfhalden, bekumern vnd sich der vnderwinden,
wo sie dye ankomen, dieselben hábe vnd gute sie onch ein ganczes moned unner-
rucket halden vnd die den burgern der egenant vnserer stete vř burgen vsgeben
suUen, ab si des begeren werden.
Vnd wer es sache, das dieselben vnser burger ire hab vnd gut in demselben
moned nicht vsburgten, noch die wider losten, so máge die egenant Eathrein vnd
ire erben nach dem moned dieselben hábe verkauffen vnd ire verhalden czinse vnd
ouch ire gewondliche koste vnd czerung nach redlicher kuntschaft vnd guter wis-
senschaft douon nemen, vnd das vbríge alles soUen sie den egenant bUrgern genczli-
chen vnd gar widerkeren, als billich ist.
Vnd dorumb so gebieten wir burgermeistern, reten vnd burgern gmeinlich
der egenant vnserer stete, vnsern liben getrewen, die nu sein ader in czeiten sein
werden, emstlich vnd vestiklích mit disem briue, das sie der egenant Eathrein alle
ire lebtage vnd nach irem tode iren erben die egenant drei hundert mark schok
grossen jerlicher gult von den egenanten summen, renten vnd losungen, die sie vns
jerlichen in vnsere kunigliche camer, als vor geschriben stet, czu geben pflichtig
sein, alle jaré vff die egenant tege genczlich vnd gare richten vnd beczalen in der
egenant vnserer stát czu Brunne als lange, bis das wir, vnser erben vud nachkumen,
kunige czu Během, dieselben dreihundert schok grossen in sulcher masse vnd weise,
als vor geschriben stet, von in nicht abgelost haben. Wann als offte sie das getan
haben, als ofte sagen wir sie vnd ire gmeine derselben dreihundert schok grossen
fur vns, vnsere erben vnd nachkumen, kunige czu Beheim vnd margrafen czu Mer-
70*
656 Listiny archivu nScdy OlehniáeÉko
hero, TDd alte rnser amptiewte an den egenant snmmeD, renten
kraít dicz bríaes genczlichen vnd. gar kweít, ledig vnd lose. Uit ví
Nu sein wir pflicli%, vnsers otgenanten genedigiaten herren geboi
nigliche geoade mundlich beaollieD vnd geboten hat, cza hálden vnd cza
lobdD mit rnsern goten trewea an geuerde der obgenantec frawen Eaťhrei
vnd nach irem tode iren erhen, daa wir alles daa in pfiichtig wollen seii
obgenanter genedigister berre in seiner maiestat briae venchriben Tod i
Bollen oach alle artíkel, punk vnd klawal, dye in msers obgenanten \
gschnben [sic] vnd begriffen sein, gancz Tnd gar krafft vnd einen furgank
Des cza einer sicfaerheit vnd czewgnuBse baben nir mit Tnserm wissen
hangen aa den briue. Der gegeben íBt an sand Fbilippi vnd Jacobi der I
tage nach Eristi gebnrde TÍerczebeDbundert domach in dem dreiczehentei
K líBtn pKTéieno d& pronicfeh pergun. II peiett, olomoucká & mitjemBká ji
jiUkTBká a jemnická selené, » osUtnf s Toskn přiroieného (nebftrerného).
70.
Václav, římský a Český král, potvrzuje Erhartovi z Kunštatn sedŘolm oa
krab$te Jo&ta, jimiž mu byl zapsal ve 4000 kopách gr. hrad PySelec, mée
Kostel žrané Podivín s jich i^slngenstvlm. (67).
V Prate, 5. června 1413.
Wir Wenczlaw, von gotes gnaden rom. kunig, zu allen c
reíchs vod knnig za Bebeim, bekennen vod tun kunt offenlich m.
TDs komen ist der edel Erbart vod der CuDstat gesessen zu Bechíj
trewer, vnd batte vns mit dematigem fleisse, das wir im sulcbe b
ettweDD der hocbgebome Jost, marggraff zu Brandembarg vnd zi
liber vetter vnd fiirste, das hawse Pjsschelecz, den markt Bistricz
stel genant Fodyewin mit iren zngeborungen fur vir tansent mark
rischer czale vorschriben vnd eingeben bat, als das díeselben vni
eygentlicben ynnehalden vnd wol vsweysen, zn bestetigen, za aerot
íirmieren gnediclich gerachten.
Des haben wir angeseben gneme, nacze vnd getrewe dinf
nante Erhart dem vorgenant[en] vnserm vettero, marggraff Josten, c
tan hat, vns teglich tftt vnd furbas tun sol vnd máge in kunfUgen
ben im doramb mit wolbedachtem mute, gatem rate vnserr furstt
vnd getrevien die egenant[en] briue, die er vber die egenanten vn
merkte vnd dorffer vnd ire zogehorunge vnd die egenanten vir ti
scben merherischer czale von dem vorgenan[ten] vnserm vettem h
newet vnd confirmiret, besteten, vemewen vnd confirmieren im
r
S! roka 1413, 557
bríues vnd kuniglicher macht zu Beheim vnd als ein marggraf zu Merhern; ynd
meinen, seczen, vnd woUen, das dieselben briue in allen íren punckten, stucken, ar-
tikeln ynd begríffen stete, gancz ynd vnuemickt bleiben vnď gehalden werfdjen soUen
gleicherweis, als ab sie hyerynne von vorte zu vorte eygentlich geschriben weren;
nemlich onch, das der egenante Erhart, seine erben vnd nachkomen, das egenante
vnser hawse Pysschelecz mít dem markte Bistricz vnd der stát Kostel mít herschef-
ten, mannen, manschefften, lehen, lehenscheften, geistlichen vnd werltlichen gerichten,
czollen, renten, czinsen, gefellen, erungen, dorfifem, vorwerken, ekkern geam vnd vn-
gearn, wysen, wysmaden, wumen, weyden, wassern, wasserlewften, bechen, teichen,
seen, fyschereyen, mnlen^ bergen, slichten, talen, welden, holczern, strewchen, pů-
soben, geyegden, vogelweyden vnd sust allen andem iren zugehorungen, wie die ge-
nant sind vnd wie man die mit sunderlichen worten genennen máge, nichts vsge-
nommen, als er das alles yczunt ynnehat vnd bey des egenanten vnsers vettem,
marggraff Josten, czeiten ynnegehabt hat, ynnebaben, halden, besiczen, der geniessen
vnd gebrauchen soUen vnd mogen so lange, bis das wir vnd vnsere nachkomen, ku-
nige zu Beheim, in die egenanten vir tausent mark groschen merherischer czale
genczlichen gericht vnd bec^alet haben, von vns vnd vnsern nachkomen kunigen vnd
sust allermeniclich vngehindert.
Vnd were es sache, das wir bey vnsern lebtagen die egenanten slosse, stete,
merkte vnd dorfer mit iren zugehorungen von dem egenanten Erharten, seinen erben
vnd nachkomen widerhaben wolten, so soUen wir in czweytausent mark groschen
merherischer czale zuvoran mit bereytem gelte geben, richten vnd beczalen, vnd die
andern czweytausent mark groschen merherischer czale in derselben jarfrist ouch
genczlich vnd gare richten vnd beczalen. Vnd wenn das geschehen ist, so soUen sie
vns die egenanten vnsere slosse, stete, merkte vnd dorflfer mit iren zugehorungen
widereinantworten ledig vnd loze, vnd vns ouch doroflF dheín andere geltschult sla-
ben noch schaden rechen in dheineweis, vnd nemlichen alle briue, die sie von vns
vnd ettwenn der edel Erhart von der Cunstat, ir vater, doruber von dem egenanten
vnserm vettern, marggraff Josten, gehabt hant, genczlich vnd gare widerkeren vnd
derselben furbas mer an dheinen steten nicht geniessen noch gebrauchen in dheineweis.
Were ouch sache, das wir bey vnsern lebtagen die egenanten vnsere slosse,
stete, merkte vnd dorffer mit iren zugehorungen von dem egenanten Erharten vnd
seinen erben vnd nachkomen nicht losten, so soUen vnsere nachkommen, kunige zu
Beheim, die von in mit funfthalb tausent mark grosschen merherischer czale an sich
wider losen vnd brengen, wenn sie woUen, in sulcher masse vnd weyse, als vorge-
schriben steet.
Wer ouch disen bríeff mit des egenanten Erharten, seiner erben vnd nach-
komen guten willen ynnehaben wírdet, der sol in den obgcschríbenen sachen sulche
I
J
558 Listmy archivu nékdy Olešnického
recht haben, als sie selber Ton vns vod vnserD naclikomeii, knnigen zu Beheim, vnd
sust allermeniclich vtigehindert.
Mit vrkant dicz briucs veraigelt mit vnserr kanigiichen maiestat insigel.
Geben zu Prage nach Cristes gebnrt Tirczeheohundert jar vnd doraach ín dem
dreyczehendem jaré, des nechsten montags vor pfingsten, ynaerr reiche des behemi-
schen in dem fanfczigisten vnd des romiscbeo íd dem sybeDTnddreyssigisteQ jařen
etc. — In plica: Per dom. Conradnm, episcopum Olomucensem, Johannes de Bam-
berg. — Verso: R(egistrata.) Caapar de Lewbicz.
Uigestát na proniku pergam. pHTíiený jest na okr^lcli poronctián.
71.
J&a z Bezna, purkrabí na Bělé, Tyzoárá, že o všecky pře, které byly mezi nim a pomoctKky
jebo se strany jedné a mezi knězem Vítkem z Čmíic děkanem u sv. '--'■-"^■'- - •
nfkem vyšehradském a pomocníky jeho, pHfiel mocná na Václava z Koz
ských, a se strany Vítkovy na Mutfka řečeného Kačer z Prahy, pfsdte
jakožto na mocné ubrmany. (101).
V Starém Městě fí-tOakém, 9. ř^na 1413.
Já Jan z Bezna, purkrabie na Bělé, vyznávám oc, že o
věci, přě, závady, náklady, škody, pohony, zápisy, o listy i o všee
jsú mezí mnú a mezi mými pomocníky v zemském právu neb v d
před papežským sudem, kterýmiž by kolivěk jmény ty přě byly .
strany, a mezi knězem Vítkem z črnčic, děkanem svatoapollinařii
vyšehradským, i mezí jeho všemi pomocníky, kteříž jsú v těch
nebo duchovních, s druhé strany, přišel jsem mocně í přícházies
na poctivé lidi s mé strany na Václava z Kozmic, písaře desk z
Vítkovy sta"any na Marika řeěeného Kačer z Prahy, písaře od s
jakožto na mocná ubrmany a dobrotivá smlůvce. Pak-Ií bych j
svého toho ubrmana nemohl mieti, ale aby každá strana mohli i
lití a vydati, kteříž by měli túž moc jakžto dřéve menovaná ubr
A slibuji tiemto listem dobru a čístú věru svrchupsanýc
sě uviežie, poslušen býti, a což vyřknu anebo káží, učiniti, zdržt
kladem pět set kop gr. praž. stříebmých dob. a pod ztracením t
námi běžíe, k němu k knězi Vítkovi a k jeho rukojmiem, ktei
manskému Uštu zaň své pečeti přivěsili jsů.
A to slibuji já jakžto jístec, a my Janek z Smílkova se
JeŠěk z Tvořišovic, Jan Papák z Úvalu a Aleš z Býcbor, rukojmi
z roku 1413. 559
Yšíckui pospolní ruku nerozdielnú, jeden sě od druhého neděle ani sě děliti moha,
to všě, což by svrchupsaní ubrmané anebo naj vyšší nížepsaný ubrman vyřkli anebo
kázali přijieti, učiniti i zdržeti pod základem svrchu psaným. Pak-li bychom toho
neučinili a nezdržali a na nás to první ubrmané za jeden člověk nebo najvyšší ubr-
man níže psaný neposlušenstvie anebo základ vyznali, tehdy my jemu knězi
Vítkovi nebo jeho rukojmiem ten základ plniti máme od tohoto vyznáníe v mě-
síci prvniem.
Pak-li bychom toho neučinili, tehda dva z nás, kteráž napomanuta budeta od
svrchu psaného kněze Vítka neb jeho rukojmí listem nebo poslem, máme a slibujem
vléci v Starém městě Pražském do domu ctného hospodáře tu, kdež nám jimi uká-
záno bude, atd. Pak-li by který z nás rukojmí umřel, jehož, Bože, ostřěž, prve než
bychom svému slibu a tomuto listu dosti učinili, tehda my zóstalí máme i slibujem
jiného tak movitého v měsieci prvniem po jeho smrti postaviti miesto jeho, a list
i rukojmie v táž slova obnoviec pod pokutu leženie napřed psaného takúto úmluvu,
že prvnie ubrmany, kteráž jsta sě uvázala, máta konati konečně od této chvíle až
do svatého Martina, jenž letos najprve přídě, pod pokutu dréve řečenú, Pak-li by
sama nemohla skonati, tehda máta to vznésti mocně na urozeného pana Bočka star-
šieho z Poděbrad jakžto na svrchnieho mocného ubrmana do dřéve řečeného roku
neb konečně ten den na svatého Martina pod pokutu, základem i leženie dřéve ře-
čeného, kteréž by strany ubrmanem sešlo.
A ten svrchní ubrman pan Boček bude jmieti moc konati po jich vznesení
v těch ve všech vylíčení, jakož sě svrchu jmenují, bez zbavovánie, když kolivěk
bude ráčiti a rok nám dá. A jinak prázden nemá býti, leč by umřel, jehož Bože
nedaj. A ta všecka práva světská i duchovnie, póhonové i útoky mezi oběma stra-
nama mají u poklidu a u pokoji státi do jeho páně Bočkova vyrčenie pod svrchu
psaným základem.
Pak-li by Buoh pana Bočka neuchoval do vyrčenie, tehda každá strana drž
sě svého práva na prvnie roky sňdné po jeho smrti, buďto v duchovniem právu nebo
v zemském, každá strana bez pohoršeme svého práva.
A na svědomie i potvrzenie těch všech smluv v tomto listě popsaných své
jsme pečeti k tomuto listu dobrovolně přivěsili. Stalo sě léta od naroz. bož. tisíc
čtyři sta třinádctého, den sv. Dionysie v Starém městě Pražském. (Přivěšeno na
proužcích perg. 5 pečetí.)
Listiny archivu nikdt/ (HeinicJeého 0 roku 1414.
Hynek řečený EruSína z Ltchtmburka sedénlm na Opoční vyznává,
jejž má od farále, dal Bočkovi z Eunštatn řečenému z FodSbrad, a el
B«B mista, 9. ř^na 1414.
Já Hynek řečený Krušina b Líchtmbnrka seděním na
že jsem ten list, jakož mám od královy milosti, jeSto svědčí
jakož v něm Zmrzlík jest rukojmie i s jinými, kteřížto penězi
prvnie příščie Hromnice, dal svů dobrá volí uroz. pana Bočkovi
z Poděbrad, Švagra svéma milému, a jebo dětem, tak že t}
jema neb jebo dětem mají dáni býti. A jestliže by jemn jicb
dali, tehdy elibaji tiemto listem, že já to mám zastati a sáo
prací i s svými náklady a jim je v jich moc dáti. A toho vSel
lepšie jistost svú jsem pečet k tomuto lista přivěsiti kázal svú
vědomím. Jenž dán léta po narození syna božieho tisíc Čtyř se
den sr. Dionisii s jeho tovaiístvem. (Po pečeti zbyl jen proože
(Ostatek této ablrky vyjde v díle XV.)
Rejstřík písemností
oTDsažieii3^cli v dLíle ótraaáicté nci.
A. Psaní poselací všelikého druhu.
A. XXYin. Dodavek ke sbírce dopisúv rodu Rosenberského do roku 1526. E vydání
upravili František Mareš, Antonín Reeek a Josef Kalousek. Na stranách 1 až 323. (Obsahuje
dopisy z let 1411—1526.)
Str.
Úvod 1
1474. (1411) Klášter Třeboňský Oldřichovi z Rosenberka o dlužné peníze 2
1475. Na Bílině (v lednu 1412) Albr. z Koldic Jindřichovi z Ros. o námluvách panny Elšky • 2
1476. 1. ún. 1412 odpověď Jindřicha z Ros. o témže 2
1477. Na Budyni (v březnu 1412) Elška z Koldic Jindř. z Ros. o svém zasnoubení a věnu . 3
1478. (1430) farář Suchdolský Oldřichovi z Ros. o skracování svých přijmuv oc 3
1479. 29. června 1433 Kunát Kapléř vyznává, že postoupil Oldřichovi z Ros. jen hrad Zvlkov 5
1480. y Hradci 12. list. 1435 Jan z Hradce Oldřichovi z Ros. o vráceni Lomnice 5
1481. V Hradci 12. list. 1435 Menhart z Hradce Oldřichovi z Ros. o totéž 6
1482. V Třeboni 13. list. 1435 Oldřich z Ros. Janovi a Menhartovi z Hr., že Lomnice nevydá 6
1483. y Tatě 4. pros. 1435 cis. Sigmund Oldřichovi z Ros., že nezapomene na jeho služby . 6
1484. V Praze 25. čna 1437 týž témuž, aby postoupil Lomnici Janovi z Ústí 7
1485. Na Wilšteině 4. října (1438) Markéta z Chrustěnic Oldřichovi z Ros. o úmluvách ... 8
1486. Na Wilšteině 4. října (1438) táž Brusovi ze Zahrádky o témž 8
1487. V Hradci 30. čna (1441) purkrabí zdejší hejtmanu v Třeboni o roku s Hořčicí oc . . 8
1488. V Strakonicích (3. čce 1441) Václ. z Michalovic Oldřichovi z Ros. o jestřáby .... 9
1489. N^ Lnářích (24. února 1443) Alexí z Nové Vsi úředníkům Rožmberským o dluh ... 9
149Ó. (1443) město Tábor Oldřichovi z Ros. o poddaných ve Vřescích 9
1491. y Strakonicích 4. ún. 1444 Václ. z Michalovic pověřuje posla k Oldřichovi z Ros. . . 10
1492. y Bechyni 24. bř. 1444 Jan z Lažan pověřuje posla k témuž 10
1493. 6. dub. 1444 Jan st. z Běšin pověřuje posla k témuž 10
1494. Na Krumlově 8. čna 1444 Oldř. z Ros. Jakubovi z Vřesovic o poslání důvěrníka ... 10
1495. y Norimberce 16. srp. 1444 Jindřich z Ros. písaři Ritschaurovi o noviny z Čech oc . 11
1496. y Krumlově 24. srp. 1444 Oldřich z Ros. Sedlčanským o Vávrovi ze Sedlčan .... 11
1497. y Rukšteině (1444) Zd. z Waldšteina Oldřichovi z Ros. o sporu s p. z Hradce ... 11
1498. y Krumlově 14. září 1444 Oldř. z Ros. Zdeňkovi z Waldšteina o témž 12
1499. y Strakonicích a444) Václ. z Michalovic pověřuje posla k Oldř. z Ros 12
1500. y Bernarticích (1444) Mik. z Krchleb svědčí o Anně Pechové a jejím zeti ..... 12
1501. 23. bř. 1445 purkrabě Zvíkovský Oldřichovi z Rosenberka o Zmrzlíkovi 13
AxohW Čttký XrV. 71
562 Rejstřík písemností:
8tr.
1502. V č. Eramlově 20. dob. 1445 Oldř. z Ros. Jakubovi z Vřesovic o novinách z říše oc . 13
1503. Ve Žluticfcb (14. kv. 1445) Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Ros. o králi Artušovi oc. . 13
1504. V Rabí 20. cce 1445 Jan z Risenberka Oldřichovi z Ros. o veřejných věcech .... 14
1505. Ye Žlutících 6. srp. 1445 Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Ros. o roku s Němci .... 14
1506. 11. říj. 1445 Sedlčanští si stěžují Lipoltovi ze Rzavého na Přecha 15
1507. V Praze 26. ún. 1446 opat Karlovský Oldřichovi z Ros. o povýšení fary Krumlovské . . 16
1508. Na Zvíkově 17. bř. 1446 Oldř. z Ros. kapitule Praž., aby p. Šumburka udělali proboštem 16
1509. (21. dub. 1446) Hanuš z Kolovrat Rousovi z čemin o rok s Jindř. z Kolovrat .... 17
1510. V Krumlově 4. kv. 1446 Oldř. z Rosenberka Táborským o dluhu svých poddaných . . 17
1511. V Exnmlově 20. čna 1446 týž neznámému radí ve sporu jeho lidí 17
1512. V Krumlově 26. čce 1446 týž Sedlčanským o Přechovi a Martě z Nelžejovic 18
1513. (3.-19. srp. 1446) dopisy mezi Oldř. z Ros., Přibíkem z Borovnice a Smilem z Žihobec o ústrky 18
1514. 15. srp. 1446 Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Ros. o své při s Martou z Nelžejovic . . 21
1515. V Krumlově 21. srp. 1446 Oldřich z Ros. Přechovi ze Sedlčan o žádosti za glejt ... 21
1516. V Hradci 25. srp. 1446 Albrecht z Vydři Oldřichovi z Ros. o pomluvách 22
1517. V Krumlově 27. srp. 1446 Oldfích z R. Albrechtovi z Vydři o témž 22
1518. V Kníně 29. srp. 1446 farář zdejší Václavovi z Hrobky o Přechovi ze Sedlčan .... 22
1519. (30. srp. 1446) Přech ze Sedlčan OldHchovi z Rosenberka děkuje za glejt 23
1520. V Kníně (6. září 1446) farář Oldřichovi z Ros. o Přechovi ze Sedlčan 23
1521. 14. záH 1446 Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Ros. o příkoří svém v Sedlčanech ... 24
1522. V Krumlově 28. pros. 1446 Oldfích z Ros. Budějovickým, aby neutiskovali faráře ... 25
1523. (1446) Táborští Oldřichovi z Ros. o dluhu jeho poddaných 25
1524. V Krumlově 4. led. 1447 Oldřich z Ros. Přechovi ze Sedlčan o vrácení mu statku jeho 25
1525. V Krumlově 4. led. 1447 týž purkrabí Lipoltovi o témž 26
1526. V Hluboké (14. led. 1447) Jan z Lobkovic Oldfíchovi z Ros. o dluhu 26
1527. V Krumlově 16. led. 1447 Oldřich z Ros. Janovi z Lobkovic o dluhu 26
1528. 25. led. 1447 Václav z Michalovic Jindřichovi z Ros. o kohoutech, o sedání oc ... 27
1529. Na Č. Krumlově 28. ún. 1447 Oldřich z Rosenberka Janovi z Hradce o zvěři .... 27
1530. 10. bř. 1447 rychtář Táborský Oldřichovi z Ros. o odúmrt kněze Soběslavského ... 28
1531. V Telči 10. bř. (1447) Jan z Hradce Oldřichovi z Ros. o listu Štítného 28
1532. V Krumlově 14. bř. 1447 Oldřich z Ros. Janovi z Hradce o témž 28
1533. V Hluboké 20. bř. 1447 Mik. z Lobkovic Oldřichovi z Ros., že k němu pHjede ... 29
1534. V Krumlově 20. dub. 1447 Oldř. z Ros. Janovi z Lobkovic ukládá rok s Kozlovcem . 29
1535. V Telči 27. dub. 1447 Jan z Hradce Oldfíchovi z Ros. o jízdě do Prahy oc .... 29
1536. V Hluboké 1. kv. 1447 Mik. z Lobkovic témuž o sejití s ním 30
1537. V Telči 5. kv. 1447 Jan z Hradce témuž o sporu Štítného 30
1538. V J. Hradci 30. kv. 1447 týž témuž o témž, o mladé zvěfí oc 30
1539. V Telči 14. čna 1447 týž témuž o rok Štítného s Vítem ze Rzavého a Maksantem . . 31
1540. V Krumlově 17. čna 1447 Oldřich z Ros. Janovi z Hradce o témž, o poddaných oc . 31
1541. (1. — 25. srp. 1447) dopisy Oldřicha z Ros., Přibíka z Borovnice a Smila z Žihobec o smír 32
1542. V Telči 10. čce 1447 Jan z Hradce prosí Oldřicha z Ros. o přátelské služby . • . . 34
1543. V Krumlově 12. čce 1447 Oldřich z Ros. Janovi z Hradce o témž 34
1544. (19. záfí 1447) purkrabě Zvíkovský Oldfíchovi z Ros. o poddaného, o Zmrzlíkovi ... 35
1545. V Nepomuku 26. záfí 1447 Hynek Krušina Oldfíchovi z R. o kněze Lukáše 35
1546. V Strakonicích 31. říj. (1447) Václ. z Michalovic Oldfíchovi z R, o příjezdu k němu . 36
1547. 1, led. 1448 Budějovičtí témuž o projíždění mýta Rožmberského 36
1548. U Vidově 3. led. (1448) Jan z Tožice témuž o vyplacení Štěpánova a Ledenic .... 37
1549. V Rukšteině 25. bř. 1448 Zd. z Waldšteina Oldfíchovi z R. o neshodě s Janem z Hradce 37
1550. V Krumlově 1. dub. 1448 Oldřich z R. Janovi z Hradce o témž 38
1551. V Krumlově 1. dub. 1448 týž Zdeňkovi z Waldšteina o témž 38
1552. V Krumlově 21. dub. 1448 týž Budějovickým o faráfí mistru Ondráškovi 38
1553. Na Prachaticích (21. kv. 1448) VácL Hrťíza pověřuje posla k Rousovi z Čemin ... 39
1554. (30. kv. 1448) Táborští Oldfíchovi z Ros. o jejich člověka z Medvědice 39
r
Dodavek ke sbírce dopisúv rodu Bosenberského. 5G3
Str.
1555. Y Táboře 13. čce 1448 tiž témnž, že učiní dosti Janovi z Eoziho 40
1556. Na Erumlově 25. říj. 1448 Oldř. z Ros. Jakuba z Yřesovic zve k sjezdu do Budějovic 40
1557. V Žlutících (30. říj. 1448) Jakub z Vřesovic Oldřichovi z R., že nepřijede k sjezdu . 40
1558. V J. Hradci 6. pros. 1448 Oldř. z Hradce Oldřichovi z Ros. posílá Vratislava z Mitrovic 41
1559. y Kamenici (před 30. pros. 1448) Jan z Ústí témui stěžuje si na pány ze Stráže . . 41
1560. y Erumlově 30. pros. 1448 Oldřich z Ros. Janovi z Ústí o zboží Yogelhauském ... 42
1561. 6. dub. 1449 Bndějovští Oldřichovi z Ros. o propuštěni vozky Hanzle 42
1562. Ye Lnářích 15. dub. 1449 Petr ze Svojšína Oldřichovi z R. posílá úředníky k vyjednávání 42
^1563. Y Brně (15. dub. 1449) biskup Olomoucký témuž posílá lékaře, mistra Pavla .... 42
'l564. Na Erumlově 7. kv. 1449 Oldř. z Ros. Lipoltovi ze Rzavého o Zmrzlíkovi 43
1565. U sv. Prokopa 25. kv. 1449 Jan z Eunštatu Oldřichovi z R. posílá svého služebníka . 43
1566. 27. čna 1449 Budějovičtí témuž o svém faráři, mistru Ondřejovi 43
1567. (Y říj. 1449) Mik. z Talmberka Rousovi z Čemin o přímluvu za vraha Eazka .... 44
1568. (Y říj. 1449) týž Oldřichovi z Rosenberka o téhož 44
1569. Y Erumlově 28. říj. 1449 Oldř. z Ros. Mikulášovi z Talmberka o témž 45
1570. Y Budějovicích 29. říj. 1449 Ondrášek PukUce Oldřichovi z R. nabízí damašek a víno 45
1571. 16. list. 1449 Budějovičtí témuž o knězi Sigmundovi 45
1572. Y Telči (17. list. 1449) Jan z Hradce Jindřichovi z Ros. posílá svou pečeť oc . . . . 46
1573. 23. list. 1449 Budějovičtí Oldřichovi z Ros. o staveni jejich sousedů ....... 46
1574. Y Rukšteiuě (25. list. 1449) Zd. z Waldšteina témuž o obeslání Jana z Hradce ... 46
1575. Y Erumlově 28. list. 1449 Oldřich z Ros. Zdeňkovi z Waldšteina o témž 47
1576. 29. list. 1449 Budějovstí Oldřichovi z Ros. o stavování jejich lidí 47
1577. Y Erumlově 1. pros. 1449 Oldřich z Ros. Budějovským o témž 48
1578. Y J. Hradci (22. pros. 1449) Jan z Hradce Jindřichovi z Rosenberka o psy a jiné věci 48
1579. Y Erumlově 26. pros. 1449 Jindřich z Rosenberka Janovi z Hradce o témž 48
1580. Y Praze (18. ledna 1450) Yáclav Hrůza Janovi Rousovi o dluhu, pouii do Éíma oc . . 49
1581. 22. ún. 1450 Táborští Oldřichovi z Ros. o sporu Hardeka se Sulišovským 49
1582. 25. ún. 1450 Oldřich z Ros. Táborským o témž 50
1583. Y Semilech 11. bř. 1450 Vaněk z Pecky Oldřichovi z Ros. doporučuje svého služebníka 50
1584. Y Černíkovicích (11. bř. 1450) Jan z Žampachu témuž posílá svého služebníka .... 51
1585. Y Telči (8. kv. 1450) Jan z Hradce témuž posílá svého služebníka 51
1586. Před Eostelcem n. Sáz. 22. kv. 1450 odpov. list pánů z Ledče a z Jenšteina Oldř. z R. . 51
1587. 18. čna 1450 Táborští Oldřichovi z Ros. o sporu Hardeka a Sulišovského 51
1588. V J. Hradci (19. čna 1450) Jan z Hradec Jindřichovi z Rosenberka posílá pečeť ... 52
1589. Na Erumlově 20. čna 1450 Oldřich z Ros. Táborským o sporu Hardekově 52
1590. Na Erumlově 21. čna 1450 Jindřich z Ros. Janovi z Hradce o pečeti 52
1591. Y Telči (23. čna 1450) Jan z Hradce Jindřichovi z R. o pečetích, o sedla 53
1592. Y EjTumlově 25. čna 1450 Jindřich z Ros. Janovi z Hradce vrací pečeti . 53
1593. 19. čce 1450 Yil. z Risenberka Oldřichovi z Ros. o příměří s Jiřím z Poděbrad ... 53
1594. 24. srp. 1450 Mik. z Lobkovic témuž Oldřichovi posílá služebníka 54
1595. Y Rukšteiuě (8. září 1450) Zd. z Waldšteina témuž o při s Janem z Hradce .... 54
1596. Na Erumlově 11. říj. 1450 Oldř. z Ros. Mikulášovi z Lobkovic o dluzích oc .... 54
1597. 16. list. 1450 purkr. Zvíkovský Oldřichovi z Ros. o dluhu, o Jiřím z Poděbrad ... 55
1598. 18. list. 1450 Táborští purkrabímu Dobronickému o propuštění zajatých 55
1599. Y Erumlově 19. list. 1450 JindHch z Ros. Janovi z Hradce o pečetích, jízdě do Prahy 56
1600. (1450) farář Štěpánovský Oldřichovi z Ros. si stěžuje na osadníky 56
1601. Y Telči (26. led. 1451) Jan z Hradce Jindřichovi z Ros. o jízdě do Rakous 58
1602. Y Budějovicích 16. kv. 1451 Ondrášek Puklice Jindř. z Rožmberka nabízí drahé látky 58
1603. Y klášteře sv. Prokopa 28. čna 1451 Jan z Eunštatu Oldřichovi z Ros. o vězně ... 58
16Q4. Y Třeboni 18. září 1451 Suna z Třeboně písaři Johanesovi o vosku, salnytru oc . . • 59
1605. Y Telči 10. list. (před 1452) Jan z Hradce Oldřichovi z Ros. o sjezdu s ním v Hradci 59
1606. Na Erumlově 2. led. 1452 Jindřich z Ros. písaři v Třeboni o nedoplacených daních . . 60
1607. Y Praze (7. led. 1452) Yáclav Hrflza Oldřichovi z Ros. o sporu s Eoňatou Olešnickým 60
71*
664
Bqstřtk písemností:
Str.
1608. 18. srp. 1452 purkrabě Zvlkovský písaři Janovi o půjčka a koupi potřeb 61
1609. Ve Vídni 7. září 1452 Jindřich z Ros. k Oldřichovi z Ros. pověřuje posla 61
1610. 20. října 1452 purkrabě Zvíkovský Jindřichovi z Ros. o věcech peněžních 61
1611. (1452) týž pánu z Rosenberka, že dá zprávu o výnosu svého úřadu 61
1612. 21. pros. 1452 týž Jindřichovi z Ros. o půjčce od Sedlčanských a Milevských .... 62
1613. Y Soběslavi 3. srp. 1453 prokurátor Soběslavský vrchnímu písaři o svém hejtmanu . • 62
1614. V Soběslavi 25. list. 1453 písař Chousnický písaři vrchníma o koně 63
1615. (1454-58) Oldřich z Rosenberka Burianovi Trčkovi o vzetí vina Německobrodským • . 63
1616. V Kladsku (23. led. 1455) Procek z Ennstatu Jindřichovi z Ros. o peníze od Svídnických 63
1617. Ka Krumlově (19. ún.) 1455 Jarohnév z Úsusí Jindř. z Ros. o zneuctění erbu jejich 64
1618. Na Třeboni 24. ún. 1455 Pesík z Bělé Oldřichovi z R. o vápenici, koni, zvěřině ... 64
1619. (9. kv. 1455) Táfcorští Oldřichovi z R. o propuštění lidí z Třemešného 65
1620. V Jevišovicích (13. kv. 1455) Jan z Kunštatu Jindřichovi z R. o přímluvu a krále . • 65
1621. V Lebusu 17. kv. 1455 Jindřich z R. Prokopovi z Rabšteina o Strkov oc 65
1622. 25. kv. 1455 Eliška z Plzně pány z Rosenberka kvituje z částky peněz 66
1623. Na Krumlově 24. pros. (1455) páni z Ros. svým purkrabím o pomoc k výplatě zboží . B%
1624. 1. kv. (1456) úředníci menší desk zemských Oldřichovi z Ros. o zboží Strkovskó ... 67
1625. Na Krumlově 17. kv. 1456 Jindřich z Ros. purkrabímu Zvíkovskému o peníze .... 67
1626. V Krumlově 27. září 1456 týž splnomocňuje Rousa za sebe ve při s Janem Předborem . ^^
1627. Na Krumlově 2. pros. 1456 Oldřich z Ros. písaři Zvíkovskému o peníze 68
1628. V J. Hradci (1456) Anna Dívčková písaři Třeboňskému o nátiscích 68
1629. V Neustupově (27. led. 1457) Knneš ze Slavkova Jarohněvovi z Usuší o zástavu vsí . . 69
1630. 22. ún. 1457 pisař Zvíkovský vrchnímu písaři o opravu ve svém počtu 69
1631. V Krumlově (6. bř. 1457) Jan Rous Jindřichovi z Ros. o zápisu ve dsky, o půjčce oc . 70
1632. V Krumlově 18. dub. 1457 Jan z Ros. purkrabímu Zvíkovskému o věcech peněžních . . 70
1633. V Krumlově 19. čna 1457 Oldřich z Ros. témuž purkrabí o odúmrti 71
1634. V Choustníce 19. říj. 1457 úředníci zdejší kvitují peníze od pís. Dobronického .... 71
1635. (28. říj. 1457) purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka o koních 71
1636. Na Krumlově 30. říj. 1457 Jan z R. úředníkům Zvíkov. o polepšení služebníkům oc . . 71
1637. Y Praze 8. list. 1457 král Ladislav Janovi z Ros., aby obeslal knížete z Hlohova • . 72
1638. V Miličíne 12. list. 1457 Jan z Ros. rychtáři v MUičíně o odpuštění úroků 72
1639. Na Krumlově 23. list. 1457 hejtman Třeboňský písaři Třeboň, o vybrání půjčky ... 72
1640. V Netolicích (1457) obec zdejší Janovi z Ros. o holdech, poplatcích oc 73
1641. Na Krumlově 1. led. 1458 Jan z R. úředníkům v Třeboni o odcizených věcech kostelních 73
1642. V Krumlově 12. led. 1458 vrchní písař stvrzuje Zvíkovským příjem peněz 74
1643. 'V Krumlově 12. led. 1458 Jan Ritsauer kvituje písaře Zvíkov. z částky peněz .... 74
1644. V Miličíne 23. ún. 1458 farář zdejší Janovi Lyskovi stvrzuje příjem peněz 74
1645. (4. a 7. dub. 1458) Petr Růže z Tábora purkrabímu v Choustníce o mýto 74
1646. V Krumlově 5. dub. 1458 Jan z Ros. úředníkům Zvíkovským o plat služebníkovi ... 75
1647. V Dobronicích 2. kv. 1458 purkrabí zdejší Janovi z Ros. o plat z luk 75
1648. Na Zvíkově 9. kv. 1458 purkrabí zdejší témuž o paliči 76
1649. V Třeboni 16. kv. 1458 hejtman zdejší úředníku Choustnickému kvituje peníze .... 76
1650. V Krumlově 23. kv. 1458 Jan z Rosenberka kvituje 220 zlatých uherských 76
1651. (28. kv. 1458) Táborští purkrabí Choustnickému o sevce Ondráčka 77
1652. V Krumlově 12. čna 1458 Petr Svatomír písaře Zvíkov. kvituje z peněz 77
1653. 27. čna 1458 Táborští Janovi z Ros. o solním skladu v Soběslavi a v Táboře .... 77
1654. V Krumlově 28. čna 1458 Jan z Rosenberka Táborským o témž 78
1655. 28. čna 1458 úředníci Rosenberstí o solním skladu v Soběslavi 78
1656. Na Janovicích 1. čce 1458 Heřman z Janovic Wolfovi z Risenberka o sporu s Oldř. z Ros. 78
1657. 4. čce 1458 purkrabí Zvíkovsliý Janu z Rosenberka o při dvou lidí 79
1658. Na hradě Praž. (9. čce 1458) Jan kustos kostela Praž. Janovi z Ros. o domě Rosenberskóm 79
1659. V Soběslavi 11. čce 1458 úředníci Choustničtí Janovi z Ros. o příjezdu do Soběslave . 79
1660. V Krumlově 18. čce 1458 Jan Roug Joštovi z Ros. o rozdělení bratří Chlumských . . 80
Dodavek ie sbírce dopisův rodu Rosenberského. 565
Str.
1661. V Ernmlově 19. čce 1458 Jan z Rosenberka purkrabí Zvikovskému o berni klást, oc . 80
1662. (Po 19. čci 1458) týž témuž o ortelu Mirovském, o peníze 81
1663. V Krumlově 12. srp. 1458 týž témuž o penězích, o popravě lupiče 81
1664. Ve Vimberce 17. srp. 1458 Mik. Kapléř Janovi z R. o dluhu, o bisk. Pasovském ... 81
1665. V Krumlově 19. srp. 1458 Jan z Rosenberka Mikulášovi Kapléři odpovídá k témuž . . 82
1666. Na Zvíkově 29. si*p. 1458 purkrabí zdejší Janu z Ros. o penězích, vozech, medu ... 82
1667. Na Zvíkově 8. září 1458 týž témuž o listy odpovědné vévodám Rakouským oc . . . . 83
1668. Na Zvíkově 10. září 1458 týž témuž o témž, o sbírání vozů oc 83
1669. 14. záfí 1458 týž témuž posílá připiš od Humprechta oc 83
1670. V Třeboni 29. září 1458 písař Třeboňský hejtmanu Třeboňskému o novou valchu ... 84
1671. 2. říj. 1458 purkrabí Zvikov. Janu z Rosenberka o vraždě, berni klášterské oc • . . . 84
1672. Na Krumlově 5. říj. 1458 Jan z Ros. purkrabí Zvikovskému o témž 85
1673. V Chousníce 18. říj. 1458 písař zdejší kvituje Dobronického z peněz 85
1674. 12. list. 1458 purkrabí Zvikovský Krumlovskému, aby si poslal pro peníze 86
1675. V Třeboni 29. list. 1458 písař zdejší Janovi z Ros. o registra svého předchůdce ... 86
1676. 13. pros. 3458 písař Zvikovský Janovi z Ros. o záležitostech peněžních 86
1677. V Třeboni 12. led. 1459 hejtman zdejší Janovi z R. o prodeji vsi Bečic 87
1678. 15. led. 1459 úředníci Zvíkovští témuž, že nejsou hotovi s počtem oc 87
1679. 20. led. 1459 Jan z Rosenberka stvrzuje příjem peněz úrokových 88
1680. V Třeboni 29. led. 1459 hejtman Třeboňský lovčímu stvrzuje příjem peněz 88
1681. V Třeboni 4. ún. 1459 týž hejtman Janovi z Ros. o věřitelích, o berních, o Petrovi z Lindy 88
1682. V Krumlově 25. ún. 1459 Jan z Ros. Přibíkovi z Kolence o ryby pro Týnského ... 89
1683. V Dobronicích 2. bř. 1459 purkrabí Janovi z Ros. o prodeji Přibenického panství . . 89
1684. V Bechyni 5. bř. 1459 Jan z Lažan Janovi z R. o dluzích poddaného Tůmy 90
1685. (V Třeboni 15. bř. 1459) Anežka z Rosenberka bratru Janovi o některé potřeby ... 90
1686. Na Helfenburce 19. dub. 1459 Jan z Lobkovic Rousovi z Čemin o výměně Dobronic . 90
1687. Na Zvíkově 20. dub. 1459 purkrabí zdejší Krumlovskému a Rousovi o dluzích .... 91
1688. Na Zvíkově 5. kv. 1459 týž purkrabě Janu z Rosenberka o krádežích 91
1689. 15. kv. 1459 týž témuž o dříví pro pohořelého 92
1690. Na Krumlově 20. kv. 1459 Jan z Ros. purkrabí Zvikovskému o věcech peněžních ... 92
1691. Na Zvíkově 29. kv. 1459 purkrabí Janovi z Ros. o zadrželých úrocích 92
1692. 30. kv. 1459 Jan z Ros. písaři Třeboňskému, že Bickovi odpouští úroky 93
1693. Na Zvíkově 12. čna 1459 Tomek nejvýš, písaři Rosenberskému o penězích 93
1694. V Třeboni 17. srp. 1459 Jan z Ros. písaři v Třeboni o úrocích odpuštěných .... 93
169j5. 11. září 1459 purkr. Zvikovský Janovi z R. posílá listy odpovědné Vratislavským oc . 93
1696.. V Krumlově 28. září 1459 Jan z Ros. Přibíkovi z Yracova o ryby do Zl. Koruny . . 94
1697. V Krumlově 1. říj. 1459 týž témuž o ryby Zachařovi z Nemysle 94
1698. V Krumlově 9. říj. 1459 týž témuž o ryby Přibíkovi Hovnovi i 94
1699. 10. říj. 1459 týž témuž o ryby Anežce z Rosenberka 96
1700. V Krumlově 23. říj, 1459 týž témuž o ryby Súdkovi 95
1701. V Soběslavi 2. list. 1459 písař Choustnický Třeboňskému o faráři Lomnickém .... 95
1702. 2. list. 1459 písař Zvikovský Janovi z Ros. o registrech opata Milevského 95
1703.. Na Zvíkově 2. list. 1459 purkrabě Janovi Rousovi o přímluvu za služebníka 96
17Q4. .Nři Zvíkově (11. pros, 1459) Tomek Janovi z Ros. o úrocích zadržalých 96
1705., (1459) písař Zvikovský Janovi z Ros. o úroku daném Dubňanskému . . 96
1706.. V Třeboni 12. pros. 1459 úředníci Janovi z Ros. o vraždě lidí z Ponědražky .... 97
1707. V Třeboni 13. pros. 1459 hejtman zdejší témuž o vraždě, o zajatém, o penězích ... 97
1708.. Na Zvíkově (kol 13. pros.) 1459 purkrabí zdejší témuž oznamuje zásilku medu .... 98
1709.. V Třeboni 15. pros. 1459 úředníci Janovi z Ros. o desátku v Neplachově, o vraždách . 98
1710. V Třeboni 23. pros. 1459 tíž témuž o témž, o zajatci, o prodeji sadu 99
1711. Na Chlumci (21. led. 1460) Jan z Říčan Janovi z Ros. o prodeji Jistebnice 99
1712. V Soběslavi před 2. bř. 1460 Jan z Ros. Petrovi Maksantovi stvrzuje přijetí peněz . . 99
1713. Na Krumlově 18. dub. 1460 týž svému fišmistrovi o ryby Oldřichovi z Ros 100
Bejstnk písemností:
1714. Ve Velelině 11. ky. Ii60 Racek ze Sobétic Janovi z Ros. o j
1715. V Praze 30. kv. 1460 král Jiří Janoyi z Ros., aby pastil jatél
1716. V Praze 16. srp, 1460 týž témuž o vedeni vody do rybníka B
1717. Ve Svinech TrhOTých S. list. 1460 Vojtěch z Jivovice Janovi z
1718. Ve Vimberce 21. pros. 1460 Petr Kapléř Janovi z Ros. o doví
1719. (1460) (Jan z Rosenberka) Badéjovským o sUvenl jebo Udí pr
1720. Na Hrádku (1460) Jindřich z Kunátátu Janovi z Ros. o berní
1721. (V Třeboni 1460) Anežka z Ros. Klaricovi o sporu Jana s Ro
1722. 31. led. 1461 úřednik Roseuberský jinému úředníku o penézfci
1723. V Soběslavi 15. úu. 1461 HvědectvI o prodeji koně ....
1724. (Na Maidšteiné po 7. dub. 1461) Oldřich z Ros. králi JiMmn (
1725. Na FreiĚUině (7. dub. 1461) Wolfgang Krajíř k Oldř. z Ros.
1726. V Entné Hoře (10. dub. 1461) Jošt z Ros. sestře An^ce, abj
1727. V Třeboni (12. dub.) 1461 Anežka z Ros. Janovi Ronsovi o ]
1728. Ve Třeboni 15. čna 1461 Kehoř Klaric fišmistra kvituje z 40
1729. 13' říj. 1461 písař Zvikovský Janovi z Ros. o věcech peněžníi
1730. (V říj- 1461) Jan z Uos. úřednlkam Zvíkovským o věcech pen
1731. Na Zvlkově 19. Ťíj. 1461 purkrabí Janovi z Ros. o splacení d
1732. 16. list. 1461 týž témuž o nepřijetí listu jeho pro nepatřičnou
1733. Na Vlblavech 23. list. 1461 Eoj^ata z OleSnice Janovi z Ros.
1734. (Před 1462) TáboršU Oldřichovi z Ros. o propuĚtěni lidí z Tř
1735. V Praze 2. ún. 1462 král Jiři Janovi z Ros. o spora Eizinge
1736. Ve Svineth (II, ůn. 1462) Vojtěch z Jivovice Rousovi o rok
1737. V Budějovicích 16. ůn. 1462 Jan z Rosenberka purkrabímu v
1738. V Budějovicích 19. ůu. 1462 týž témuž o zasláni peněz do H
1739. V Pi-aze 25. bř. 1462 týž témuž o peněžních závazcích . .
1740. Ka Zvikově 30. dnb. 1462 purkrabě zdejěi Janu z Ros. o dlahi
1741. Na Zvikově 6. kv. 1452 týž témuž o dříví a lĚcech hospodářs
1742. Ve Vyšším Brodě 8. kv. 1462 opat Janovi z Ros. o konpi pc
1743. Na Zvikově 9. kv. 1462 purkrabě Janu z Ros. o medu, o dluhu
1744. V Dubu 12. kv. 1462 Vilém ze Lhoty Janu z Ros. O platech
1745. V Dnbu 14. kv. 1402 týž témuž o témž
1746. (1462) purkrabě Zvikovský Janovi z Ros. o lesích n Tábora,
1747. V Strakonicích 14. čna 1462 purkrabí zdejší Janu z Ros. o j
1748. Na Erumlově 29. srp. 1462 Jan Rous z Čemin slibuje věrnos
1749. Na Zvikově 12. září 1462 purkrabě Jauu z Ros., že pan Jetř
1750. Na Zvikově 19. září 1462 týž témuž o !émž, o mezích na Tá
1751. (1462) Jan z Rosenberka purkrabí Zvikovskému o přlpisech Jel
1752. V Soběslavi 27. záři 1462 Jan z R. naf-iznje úředn. udělati dl
1753. Na Zvikově 7. říj. 1462 purkrabě úředníkům Krumlovským o
1754. Na Zvikově 13. řij. 1462 purkrabě zdejší Krumlovskému o pe
1755. (1462) Jan z Rosenberka svému úředníku o vojenskou hotovoi
1756. Na Zvikově 8. list. 1462 purkrabě Janovi z Ros. o obesláni i
1757. (1462) Jan z Ros. purkrabí Zvikovskému o penězích, O panšti
1758. (1462) úředník Zvikovský pánovi o dluhu Hodějovskému, o li
1759. Na Soběslavi (1462) Rynart Houska Jarohněvovi z ÚsoŠt o n
1760. (1462) purkrabě Zvikovský Janu z Ros. o lesy, o mlýnu Stru
1761. V Lomnici 5. led. 1463 Lomničtí Janovi z Ros. o dluzích f
1762. 8. led. 1463 Růt z Dirného svědci o spolku Čeňka z Wartml
1763. V Soběslavi 20. led. 1463 Jan z Dobronlc Janovi z Ros. o I
1764. V Třeboni 16. ún. 1463 Řehoř Elarlc Janovi z Ros. o poměi
1765. V Třeboni 9. bř. 1463 opat zdejší purkrabí Krumlovskému o
1766. V Dubnem (8. dub. 1463) Jan Rous Jarohněvovi z Usuší, ab]
Dodavek ke sbírce dopisúv rodu Bosenberského.
567
1767. Na Vlhlavech (18. dub. T463) Eoňata z Olešníce Janovi z Ros., že Rous ujel . . . .
1768. Na ErumloYě 14. dub. 1463 služebnici Rosenberští dávají paměC o při Jana z Ros. s Rousem
1769. Na Krumlově 14. dub. 1463 Jan Eoňata vyznává o Janu Rousovi z Čemin • .
1770. 22. dub. 1463 Jan Jeskoun z Němčíc Janovi z Ros. o nesvornosti v manželství
1771. V Třeboni 22. dub. 1463 písař zdejší Janovi z Ros. o penězích
1772. Y Praze (24. dub. 1463) král Jiří Janovi z Ros. přimlouvá se za Rousa . . .
1773. V Praze (24. dub. 1463) Jindřich z Kolovrat témuž o témž
1774. Na Konopišti (25. dub. 1463) Zdeněk ze Šternberka Janovi z Ros. o témž . .
1775. y Praze (27. dub. 1463) král Jiří Janovi z Ros. přimlouvá se za Rousa . . .
1776. Y Malovicícb (27. dub. 1463) Jan Rous Janovi z Ros. o určeni dne k příjezdu
1777. Y Krumlově 24. kv. 1463 Krumlovská obec vyznává o Rousovi
1778. Y Krumlově 24. kv. 1463 obec Latranská vyznává o Rousovi
1779. Y Třeboni 25. kv. 1463 úředníci zdejší Janovi z Ros. o při Jilovských o pastvu
1780. Y Třeboni 27. čna 1463 hejtman zdejší Janovi z Rosenberka o senech, o koních
1781. Na Krumlově 11. čce 1463 Henrich ze Sobětic s jinými vyručuje Rousa z věže
1782. Y Krumlově 17. srp. 1463 Jan z Ros. purkrabí Zvíkovskému o žencích, o Rousovi
1783. 16. září 1463 týž témuž, aby mu poslal voly a med do Prahy oc
1784. 7. říj. 1463 Jindřich ze Stráže s jinými svědčí o řečech Rousových proti Janu z Ros.
1785. Na Hrádku (před 30. říj. 1463) Heřman z &ičan purkrabí Zvíkovskému o listech dlužních
1786. Na Zvíkově 30. říj. 1463 purkrabě zdejší Janovi z Rosenberka o týchž listech .
1787. Y Lipnici (2. list. 1463) Burian z Lípy Janovi z Ros. pověřuje svého posla . .
1788. Na Krumlově 5. list. 1463 Jan z Ros. písaři Zvíkovskému o penězích odúmrtnich
1789. Y Krumlově 5. list. 1463 týž témuž stvrzuje přijetí peněz
1790. Na Krumlově 9. list. 1463 Henrich ze Sobětic s jinými vyručuje Rousa z vězení
1791. Y Krumlově 14. list. 1463 Yilém z Risenberka Janovi z Ros. o uschování listův
1792. Na Krumlově 18. list. 1463 Jarohněv z Usuší a Mik. Yítha svědčí o Janu Rousovi
1793. Ye Svinech T. (7. pros. 1463) Yojtěch z Jivovice purkrabí Krumlov, o rok z Babkou
1794. Ye Yidově 7. pros. 1463 Markéta ze Ždánic Janovi z Ros. o právech svých vsí
1795. (7. pros. 1463) Markéta ze Ždánic Janovi z Rosenberka o témž
1796. (1463) úředníci Soběslavští Janovi z Ros. o nárocích Mezenských na pastviska .
1797. (1463) úředník Zvíkovský pánovi o ustanovení stran hradu Rosenberka 3c . . .
1798. (1463) týž témuž o penězích, o vězních
1799. (1463) týž témuž o vrácení dluhu, o výměnu drobných za zlaté
1800. (1463) týž témuž o kopání sádky, o písařích Tomkovi a Bartošovi, o peníze .
1801. 7. dub. 1464 Jan z Rosenberka písaři Choustnickému o úrocích rychtáře ze Křeče
1802. Y Třeboni 13. dub. 1464 písař zdejší Janu z Rosenberka o zlodějské děvečce .
1803. Na Ghoustníce 17. dub. 1464 písař zdejší písaři v Třeboni stvrzuje příjem peněz
1804. Na Zvíkově 21. dub. 1464 purkrabě Janovi z Ros. o vydání výpisů práv od Píseckých
1805. Y Třeboni 6. čna 1464 písař zdejší purkrabí Krumlovskému o Jízdě do Kutné Hory oc
1806. 30. čce 1464 Zachař z Říčan Janovi z Ros. o rozkazu krále Jiřího, stavbě zámku, o veselce
1807. Ye Třeboni 27. září 1464 Řehoř Klaríc Janovi z Ros. o ražení mince oc . . . • • •
1808. Y Borovanech 6. říj. 1464 Petr z Lindy Janovi z Ros. o sporu s Rysem
1809. Na Maidšteině 9. říj. 1464 Jan z Ros. Zachařovi z Říčan o stavbě tvrze, veselce oc . .
1810. Y Miličíně 19. říj. 1464 Kuneá ze Slavkova faráři Kaplicerovi o peníze
1811. Y Třeboni 31. říj. 1464 písař zdejší Janovi z Ros. o slevě úroku Lhotským
1812. Y Třeboni 18. list. 1464 týž témuž o přípravách pro hosty
1818. Y Třeboni (4. pros.) 1464 Jarobněv z Usuší Janovi z R. o příjezdu Anežky z Ros. na Maidštein
1814. Y Třeboni 15. pros. 1464 písař Janovi z Ros. o vyznání Jíry, o faráři Soběslavském .
1815. (1464) Petr z Noskova Janovi z Rosenberka o titulaturu
1816. Y Praze 23. čna 1465 Jan z Ros. s jinými Štěpánovi z Lichtenburka, aby jel ku králi
1817. Y Kutné Hoře (28. čce 1465) Pavel Dětřichovic Janovi z Ros. o ražení mince . . . .
1818. (Y Třeboni kol 31. čce 1465) Anežka z Ros. bratru Janovi posílá listy a srnu . . • •
1819. Y Třeboni 16 září 1465 Třeboiišti hejtmanu Rosenberskému o bohoslužbě v Jilovici .
Str.
122
122
123
124
124
125
125
126
126
126
127
127
128
128
129
130
130
131
132
132
132
133
133
133
135
135
136
136
137
137
138
138
138
139
139
139
140
140
141
141
142
142
143
143
144
144
144
144
145
145
146
147
147
568
B&jstHk písemností:
Str.
1820. V Soběslavi (24. září 1465) Pavel Dětřichovic Janovi z Ros. o vyznání máčeného . . 147
1821. Y Soběslavi 13. říj. 1465 úředník zd^sí Janovi z Ros. o synu Ohronstové 148
1822. V Soběslavi 13. říj. 1465 týž úředník kancléfí Rosenberskémn o synu Chronfitové . . . 148
1823. V Soběslavi 5. list. 1465 týž úředník Janovi z Ros. o penězích, zvěřině, faře Malšické 148
1824. 4. pros. 1465 týž úředník Rosenberskémn kancléři o synu Chroustové oc 149
1825. V Soběslavi (5. pros. 1465) týž úředník Janovi z Ros. o účtech, rybách, synu Chroustové 149
1826. V Soběslavi 2. ún. (1466) týž témuž o propuštění dvorů předměst, měšťanům v Soběslavi 150
1827. y Soběslavi (16. bř. 1466) Jan Baba a jiní Janovi z Ros., aby nechal Šípaře pH zámku 150
1828. V Soběslavi 13. dub. 1466 Pavel Dětřichovic stvrzuje přijetí 20 kop 151
1829. (Po 19. kv. 1466) Jošt z Ros. bratru Janovi o zřízení rodinné, o spolky se Zajíci . . 151
1830. V Soběslavi (3. září 1466) úředník zdejší Janovi z Ros. o prodeji domu v Soběslavi . 151
1831. Na Zvíkově 29. září 1466 purkrabě zdejší Janovi z Ros. o odúmrti sporné s Orlickými 152
1832. Y Krumlově 12. říj. 1466 Jan z Ros. Markvartovi opovídá splacení dluhu 152
1833. Y Lobkovicích 20. list. 1466 Jan z Lobkovic Janovi z Ros. ohlašuje se návStěvou . . 153
1834. Y Soběslavi (10. pros. 1466) Pavel z Prahy Janovi z R. o prodání dvoru u Yesell . . 153
1835. 11. pros. 1466 Petr z Lindy Rosenberskémn kancléři o nesnázích s Koutem 153
1836. Y Oběděnicích 27. pros. (1466) Jan Jedlice purkrabí Krumlovskému o stání s Jetřichem 154
1837. Y Praze 31. pros. (1466) král Jiří Janovi z Ros. o sporu s Popelem z Lobkovic . . . 154
1838. (1466) purkrabě Zvíkovský Janovi z Ros. o sporu s králem o služebníky 155
1839. (1466) purkrabě Zvíkovský Janovi z Ros. o zjednání koní 155
1840. Y Soběslavi 26. bř. 1467 úředník zdejší kancléři Rosenberskémn o odporučení • ... 155
1841. Y Deštném 24. dub. 1467 obec zdejší Janovi z Ros. stěžuje si na písaře 15G
1842. 24. dub. (1467) Jan z Ros. Pavlovi Dětřichovic o zjednání pokoje faráři v Deštném . . 166
1843. Ve Svinech Trh. 7. čna 1467 Yojtěch z Jivovice purkrabí Krumlovskému o opravě stavu 157
1844. Na Krumlově 9. čna 1467 Jan z Ros. Yojtěchovi z Jivovice odpovídá k předešlému listu 157
1845. Y poli u J. Hradce 27. srp. 1467 Jan z Ros. úředníku v Soběslavi o mlynáři Benešovi 157
1846. Na Krumlově 14. září 1467 tvž témuž o mléčném a o koření 158
1847. Na Krumlově 22. říj. 1467 Jan z Ros. purkrabí Zvíkovskému o penězích, o platu . . 158
1848. Y Soběslavi 1. list. (1467) úředník zdejší Janovi z Ros. o úroku Gertrudy z Úsova . . 158
1849. Y Třeboni (15. list. 1467) Anežka z Rosenberka bratru Janovi, aby nejezdil na vojnu oc 159
1850. Y Soběslavi 23. list. 1467 lovci Habart Janovi z Rosenberka o počtu, o koni oc . • . 159
1851. 16. pros. 1467 Mikuláš nejvyšší písař Rosenberský stvrzuje příjem peněz 159
1852. Ye Vimberce 11. ún. 1468 Petr Kapléř Janovi z Ros. stěžaje si na biskupa Pasovského 160
1853. Na Zvíkově 26. bř. 1468 purkrabě zdejší Janovi z Ros. o člověka, jenž se má vyprodati 160
1854. Na Zvíkově 9. dub. 1468 písař zdejší Janovi z Ros. o komorních úrocích 160
1855. (6. bř, 1468) úředníci Soběslavští Janovi z Ros. o placení úroků z dluhů páně • . . .161
1856. Na Krumlově 29. dub. 1468 purkrabě Zvíkovský Janovi z Ros. o věcech peněžních . . 161
1857. Na Rosenberce 30. čna 1468 Jan z Lobkovic Janovi z Ros. o lapení zloděje 162
1858. Na Rosenberce 1. čce 1468 Jan z Lobkovic purkrabímu v Krumlově o lapení zloděje . 162
1859. Y Třeboni 5. čce 1468 převor zdejší Krumlovskému purkrabí o stavbě domku .... 162
1860. Na Zvíkově 23. září 1468 purkrabě Janovi z Ros., aby vzal Mirotické v ochranu . . . 163
1861. (Po 4. říj. 1468) úředník Choustnický Jarohněvu z Usuší o dávky loje od Deštenských 163
1862. (1468) úředník Zvíkovský pánovi o jatém zloději; o peníze 163
1863. (1468) týž témuž o penězích 164
1864. Ye Lčovicích 12. led. 1469 Přech z Češtíc purkrabí Zvíkovskému o stání 164
1865. Na Zvíkově 13. led. 1469 purkrabí Zvíkovský Janovi z Ros. o odpověď Přechovi z Češtíc 164
1866. Na Hrádku (11. ún. 1469) Mik. z ftíčan purkrabí Zvíkovskému o dlužním listu .... 165
1867. 12. ún. 1469 Markéta z Dloulié vsi Janovi z Ros. o nemoci, o jednání s Bechyňkou . . 165
1868. Na Zvíkově 28. ún. 1469 purkrabě Janovi z Ros. o zjímání lidí na Helfenburk .... 166
1869. (1. bř. 1469) úředníci Soběslavští Janovi z Ros. o mečíři 166
1870. Y Budějovicích (7. bř. 1469) farář zdejší Janovi z Ros. o českém špitálu v Římě ... 167
1871. Na Zvíkově 9. bř. 1469 purkrabě zdejší Janovi z Ros. o zajatých Píseckých 167
1872. Na Zvíkově 14. bř. 1469 týž témuž o vyvážení jatých na Karlstein 168
Dodavek Tce shirce dopisúv rodu Rosenberského. 569
Str.
1873. Na Zvikově 4. dub. 1469 purkrabě zdejší Eramlovskéma o věcecb peněžnícb 168
1874. y Šelmberce (30. dob. 1469) Mik. ml. z Hořic Janovi z R. o spora s Eunšem z Olbramovic 169
1875. (Po 30. dub. 1469) Jan z Ros. Mik. z Hořic, že bo chce sroynati s Knnsem z OlbramoYským 169
1876. (Po 30. dub. 1469) Jan z Ros. Knnši z Olbramovic, aby se srovnal s Mik. z Hořic . 170
1877. (Po 13. ky. 1469) Jan z Dobronic Janovi z Ros. o ochrana cti proti Jemnickéma . . .170
1878. Na Zvikově 14. kv. 1469 parkrabě zdejší Eramlovsk. o penězích, válce se Zmrzlíkem a Lvem 170
1879. (V kv. 1469) Zvíkovští Janovi z Ros. o zajetí 7 služebníků Zmrzlíkových 171
1880. Na Zvikově 26. kv. 1469 hejtman zdejší Janovi z Ros. o stání se Zmrzlíkem 171
1881. Na Zvikově 27. kv. 1469 týž témaž o stání se Zmrzlíkem a Lvem z Rožmitála oc . . 171
1882. Na Zvikově 1. čna 1469 parkrabě zdejší Janu z Ros. o vrácení dobytka Bechjmským oc 172
1883. Na Zvikově 4. čna 1469 hejtman Třeboňský Janovi z Ros. o odbývání lidí 172
1884. Na Zvikově 27. čna 1469 parkrabě zdejší Janu z Ros. o nebemých penězích oc . . .173
1885. Na Zvikově 12. čce 1469 Ondřej z ÚdimS a Markvart z Eozího Helfenburským o válce 173
1886. y Brně 17. cce 1469 král Matyáš Janovi z Ros., že mu kníže Viktoria odpověděl . . 173
1887. Ve Vimberce 18. čce 1469 bratří Eaplířové se spojenci odpovídají Janovi z Rosenberka 174
1888. Ve Vimberce 18. Qce 1469 spojenci bratří Eapléřův odpovídají Janovi z Ros 174
1889. Na Zvikově 19. čce 1469 Markvart z Eozího Janu z Ros. o najímání žoldnéřů oc . . 174
1890. Na Zvikově 21. čce 1469 úředníci zdejší Jarohněvu z Úsusí o škodách od Malovce . . 175
1891. (21. čce 1469) Zvíkovští Janu z Rosenberka o jímání lidí n Zvíkova 175
1892. Na Zvikově 24. čce 1469 Markvart z Eozího Janu z Ros. o lidi z Plzně, o Tetaurovi 176
1893. V Chřešťovicích (1469) Jan z ChřešCovic Ondřeji z Údimě o příměří 176
1894. Na Zvikově 24. čce 1469 Ondřej z Údimě Janu z Ros. o pokoji s Chřešfovským ... 177
1895. Na Zvikově 29. čce 1469 Zvíkovští Třeboňským a Helfenburským o zajetí pacholků . . 177
1896. (29. čce 1469) Zvíkovští Janovi z Rosenberka o podání Zmrzlíkově 178
1897. Na Helfmburkn 31. čce 1469 purkr. zdejší Janovi z Ros. o odbytí služebníka, o směnu vsi 178
1898. Na Zvikově 1. srp. 1469 Zvíkovští Janovi z R. o směnu vězňů, o Zmrzlíkovi a Ohřešťovoi 178
1899. Na Zvikově 2. srp. 1469 tíž témuž o příměří s Bechyní 179
1900. Na Zvikově 8, srp. 1469 hejtman zdejší Janovi z Ros. o přijetí žoldnéřů oc 179
1901. Na Zvikově (13. srp. 1469) Zvíkovští Janovi z Rosenberka o věcech válečných .... 179
1902. Na Zvikově 17. srp. 1469 Markvart z Eozího Janu z Ros. o Barocha, o Výpovského . 180
1903. Na Helfmburku 19. srp. 1469 purkrabě Zvlkovský Janu z Ros. o Nihošovice 180
1904. (1469) purkrabě Zvíkovský Janu z Rosenberka o Tetaura 181
1905. (V srpnu 1469) Jan z Ros. Zvíkovským, aby války byli pilni 181
1906. Na Zvikově 26. srp. 1469 Ondřej z Odimě Janovi z Ros. o své bedlivosti oc .... 181
1907. Na Zvikově 26. srp. 1469 Markvart z Eozího Jarohněvovi z Usuší o nepřátelích ... 182
1908. Na Zvikově 26. srp. 1469 Zvíkovští Janovi z Ros. o směnu vězňů 182
1909. (V srpnu 1469) neznámý úředník Rosenberský jinému o vězně 183
1910. Na Zvikově 7. září 1469 Markvart z Eozího Janu z Ros. o Tetaura 183
1911. Na Zvikově 16. září 1469 Zvíkovští Janu z Ros. o zajatých na Nihošovice 183
1912. (Po 16. září 1469) Zvíkovští Janu z Ros. o výdajích, koních a směně vězňů 184
1913. V Eestřanech 2. říj. 1469 Markreta z Hostěšovic Janu z Ros. o vráceni dobytka a vězňů 184
1914. Na Helfmburce (před 14. říj. 1469) hejtman Zvíkovský Janu z Ros. o válce 185
1915. Na Zvikově 14. říj. 1469 purkrabě zdejší Janu z Ros. o půtce s Holešickými oc . . . 185
1916. V Soběslavi 18. řjj. 1469 Soběslavští Janu z Ros. o lovení příkopu městského .... 186
1917. Na Zvikově 21. říj. 1469 Zvíkovští Janu z Ros. o přijetí Tetaura oc 187
1918. Na Zvikově 29. říj. 1469 purkrabí Janovi z Ros. o směnu vězňů 187
1919. Na Zvikově 29. říj. 1469 týž témuž o záležitostech peněžních 188
1920. Na Zvikově 29. říj. 1469 purkrabě zdejší Helfmburskému o penězích 188
1921. (Před 13. list. 1469) Jan z Ros. Smilovi z Hodějova o jízdné, o Roubíkoví 189
1922. Na Zvikově 13. list. 1469 purkrabě zdejší Erumlovskému o Roubíkoví 189
1923. Na Zvikově 22. list. 1469 týž témuž o úrocích, o Eoštovi, o Roubíkoví 189
1924. Na Zvikově 23. list. 1469 týž témuž o srovnáni o vězně s Roubíkem oc 190
Aidiiv Čedcý XIV. 72
570 Bef střik písemností:
Str.
1925. (1469) parkrábě Zvikovský Janu z Rosenberka o Jetřicha 190
1926. (1469) týž témuž o vyplaceni služby Burianovi a Býšovci 190
1927. (1469) purkrabě Zvikovský Janu z Rosenberka o šacování vězĎA 191
1928. (1469) purkrabí Zvíkovský Ernmlovskému o zajetí královské soli 191
1929. Y Bechyni 13. bř. 1470 Burian z Lažan a Yítha ze Rzavého Janu z Ros. o plavbě dříví 191
1930. y Prešpurce 17. bř. 1470 král Matiáš Janovi z Ros. o minci a Me Budějovské . . 192
1931. V Třeboni 26. dub. 1470 písař zdejší Janovi z Ros. o úrocích, obroku, o koně ... 192
1932. Y Miličině před 1. kv. 1470 Jan z HostěSova Jarohněvn z Usuší o dluhu páně ... 192
1933. y Třeboni 3. kv. 1470 písař zdejší Janovi i Rosenberka o propuštění ze služby . . 193
1934. y Brně 17. kv. 1470 král Matiáš Janu z Rosenberka o měně mince 193
1935. y Drahonicích 31. kv. 1470 Ad. z Drahonic Janu z Ros., aby lidí jeho k holdu nenutil 193
1936. y Buděj. 8. ona 1470 Markvart z Rakovic Janovi z R., že Zmrzlík zavřel příměH s kr. Matiáiem 194
1937. y Drahonicích 14. čna 1470 Ad. z Drahonic Janu z R. přimlouvá se za svou sestru . 194
1938. y Třeboni 11. čce 1470 hejtman zdejší Janovi z Rosenberka o zlodějích 195
1939. U Brna 23. čce 1470 kr. Matiáš Janu z Ros. o vypravení Klarice k vyjednávání . . 195
1940. 10. srp. 1470 Jan z Ylksic Janu z Ros. o úrocích lidi jeho strýce 195
1941. 11. srp. 1470 Markéta z Dlonhé Ysi Janu z Ros. o stání s Bechyňkou, o Ylachovi . 196
1942. y Soběslavi (1470) Pavel Dětřichovic Janu z Ros. o přímluvě za vězně zmučeného . . 196
1943. Ye Znojmě 2. říj. 1470 král Matláš Janu z Ros., že Zd. z Šternberka ho zpraví o válce 196
1944. Y Třeboni 18. říj. 1470 hejtman zdejší Janu z Ros. o peněžních záležitostech .... 196
1 945. (Kol 30. list. 1470) Markéta z Dlouhé Ysi Janu z Ros. o pobraných věcech 197
1946. y Soběslavi (15. pros. 1470) Zdebor z Kozího Janu z Ros. o vystoupení ze služby . • 198
1947. (1470) Markéta z Grenau Janu z Ros., že zapraví své dluhy a desátky 198
1948. Y Budějovicích 31. led. 1471 purkr. Zvíkovský Janu z Ros. o lovech na Novohradsku 199
1949. Y Třeboni 31. led. 1471 Zdebor z Kozího Janu z Ros. o příjmu peněz Soběslavských 199
1950. Y Třeboni 15. ún. 1471 hejtman zdejší Janu z Rosenberka o holdech 200
1951. Y Trhových Svinech 29. bř. 1471 Hanzl Nozispier Janu z Ros. o plat za prak . . . 200
1952. Y Třeboni 3. dub. 1471 úředníci zdejší Janovi z Rosenberka o koních 201
1953. 8. dub. 1471 soused Soběslavský Janu z Ros., že mu ukradli 200 zl. u Gáhlova . . 201
1954. (8. dub. 1471) Mik. z Říčan purkrabí Zvíkovskému o dlužních Uštech 202
1955. Y Třeboni 25. dub. 1471 hejtman zdejší Janovi z Rosenberka o minci 202
1956. 1. čna 1471 Rožmberský kancléř písaři Zvíkovskému o úrok Sobětickému 203
1957. Y Krakově 1. čce 1471 král Yladislav Janovi z Ros., aby přišel ke korunování jeho . 203
1958. U Náchoda 13. srp. 1471 týž témuž, že korunování bude 22. srpna 203
1959. Na Zvíkově 22. září 1471 Markvart z Kozího Janovi z Ros. o věcech peněžních ... 204
1960. 15. říj. 1471 Zdebor z Kozího Kunrátovi z Petrovic o dluzích, o porážce Knínských . 204
1961. Y Třeboni 29. list. 1471 hejtman zdejší Janovi z Rosenberka o honbě Roubíkově . . 204
1962. Y Soběslavi 6. led. 1472 Zdebor z Kozího Janovi z Ros. o placení dluhňv 205
1963. (9. led. 1472) Jan Kršňák u Jana z Ros. přimlouvá se za poddaného 205
1964. Ye Zlaté Koruně (21. led. 1472) opat Janovi z Ros. o osazení fary v Trh. Svinech . 206
1965. Na Zvíkově 25. led. 1472 purkr. zdejší Janu z Ros. o pobrání Týnskému 206
1966. Na Chlumci před 31. led. 1472 Jan z Březí purkrabí Zvíkovskému o půjčce peněz . . 206
1967. Na Zvíkově 31. led. 1472 purkr. zdejší Janu z Ros. o půjčce peněz, o slanečcích . • 207
1968. Na Zvíkově 2. ún. 1472 týž témuž o polepšení služebníkům, o Zdeňkovi oc 207
1969. (1472) týž témuž o penězích za odúmrt 207
1970. Na Chlumci (12. ún. 1472) Jan z Březí purkrabí Zvíkovskému o půjčce peněz ... 208
1971. Na Zvíkově (12. ún. 1472) purkrabí zdejší Yilémovi z Tetova o pobrání Arnoštovi . • 208
1972. Na Chlumci (24. ún. 1472) Petr z Yojkova purkrabí Zvíkovskému o půjčce peněz . . 209
1973. Y Soběslavi 26. ún. 1472 soused zdejší Janovi z Ros. o nevoli s rychtářem .... 209
1974. Na Zvíkově 27. ún. 1472 purkrabí zde Janu z Ros. o Brekovci, Yojkovském, Diviši . 210
1975. Y Třeboni 12. bř. 1472 Markvart z Kamenice Kraselovskému o Žimuntičkovi .... 210
1976. Na Zvíkově 28. bř. 1472. purkrabí zdejší Janu z Ros. o vyvážení Býšovce 211
Dodatek ke sbírce dopisiív rodu Rosenberského. 571
Str,
1977. y Badíně 4. dub. 1472 král Matiáá Jana z Ros. a Jindř. z Hradce o přiměří ... 211
1978. Na Zvikově 11. dob. 1472 král Matiáš Jana z Ros. o přijeti žoldnéřň oc 211
1979. Na Zyíkově 19. dab. 1472 parkrabi zdejši jinémn úředníku o stavění se vězňů ... 211
1980. Na Zvikově 19. dub. 1472 purkrabí zdejší Janu z Ros. o stáni a vězních 212
1981. Na ZiPíkově 22. dub. 1472 purkrabí zdejši Janu z Ros. o půjčce peněz, o Sedičanských 212
1982. Y Zalužanech (22. dub. 1472),Jindř. Běšin purkrabímu Zvíkovskómu, že jedná neupřímúě 213
1983. Na Zvikově 30. dub. 1472 purkrabí zdejši Janu z Ros. o stáni a o čeledi 213
1964. Na Zvikově 30. dub. 1472 Přibik Smetana z Yesce Janu z Ros. o zadržalý úrok . . 213
1985. (Po 30. dub. 1472) Jan z Ros. purkrabí Zvikovskému o stání, čeledi, vězních oc . . 214
1986. Na Zvikově 2. kv. 1472 purkrabí zdejší Janu z Ros. omlouvá se z žaloby Týnského . 214
1987. Na Zvikově 6. kv. 1472 týž témuž o záležitostech peněžních 215
1988. Na Zvikově 14. kv. 1472 týž témuž o témž 215
1989. Na Zvikově 21. kv. 1472 týž témuž o penězích na zbroj oc 216
X990. Na Zvikově 30. kv. 1472 purkrabí zdejši Krumlovskému o holdech, o zbroj oc ... 216
1991. Na Zvikově 31. kv. 1472 purkrabí Jarohněvovi z Usuší o vězních Běšinových .... 216
1992. Na Zvikově 14. čna 1472 purkrabí zdejši Janu z Ros. o potrestáni zloděje oc . . . 217
1993. (3. čce 1472) rychtář Sedlčanský purkrabí Zvikovskému o přepadeni kostela .... 218
1994. (Po 3. čci 1472) pán z Rosenberka purkrabí Zvikovskému o témž kostele 218
1995. V Třeboni 9. čce 1472 písař zdejší Janu z Rosenberka o dvoru Židkovském .... 218
1996. V Strakonicích 7. srp. 1472 Leva z Divic Janu z Ros. o statek po sestře 219
1697. Y Budíne 10. srp. 1472 Matiáš král Janu z Ros. o úmluvách s králem Polským . . 219
1998. Na Zvikově 31. srp. 1472 purkrabí Zvikovský Janu z Ros. o penězích, o sněmu oc . 219
1999. V Jindř. Hradci 13. záři 1472 Jindřich z Hradce Janovi z Ros., že k němu př^'ede . 220
2000. V Stráži (29. záři 1472-4) JiMk ze Stráže Jarohněvovi z Úsuši o zvěř 220
2001. y Soběslavi 2. říj. 1472 Zdebor z Kozího Janu z Rosenberka o dluh 220
2002. Na Vyšehradě Uher. 10. říj. 1472 král Matiáš Janu z Ros., aby pHjel do Prešpurka . 221
2003. Na Zvikově 23. říj. 1472 purkrabí zdejší Janu z Ros., že Holešičti jali Hertvika . . 221
2004. Na Zvikově 27. říj. 1472 tyž témuž o záležitostech peněžních . . . . • 221
2005. Na Zvikově 28. říj. 1472 místopurkrabí Zvikovský purkrabímu Krumlov, o listech . . 222
2006. Na Zvikově 29. ríi. 1472 purkrabí zdejši Krumlovskému o penězích za voly .... 222
2007. Na Zvikově 29. říj. 1472 purkrabí zdejši Janu z Ros. o záležitostech peněžních ... 223
2008. Na Zvikově 5. list. 1472 purkrabí Jindřichu z Rosenberka o lidi k obraně 223
2009. Na Zvikově 15. list. 1472 týž téhož ujišťuje svou věrnosti 223
2010. Na Zvikově 4. pros. 1472 purkrabí zdejší Jarohněvovi z Usuší o dluzích 224
2011. (1472) purkrabí Zvikovský Janu z Rosenberka o úrocích 224
2012. Y Soběslavi (5. pros. 1472) Zdebor z Kozího Jindřichu z Ros. slibuje rukojemstvi . . 224
2013. Na Zvikově 7. pros. 1472 Smil z Hodějova Jarohněvu z Úsuši o svých potřebách . . 225
2014. Y Budíne 19. pros. 1472 král Matiáš Jindřichu z Ros. o sjezdu do Budějovic . . . 225
2015. 28. pros. 1472 Nedamír z Březí purkrabí Zvikovskému o sv4j dluh 225
2016. (1472) Jan z Rosenberka purkrabí Zvikovskému o záležitostech peněžních oc . . . . 226
2017. Y Strakonicích 18. led. 1473 Zdebor z Babčic purkrabí Zvikovskému o úrok .... 226
2018. Y Netolicích 4. ún. 1473 Aleš Roubík Jindřichu z Roď. o sporu s bratrem Petrem . 226
2019. Y Třeboni ^23. ún. 1373 Třeboňští Jindř. z Ros. o ukradených koních 227
2020. Y Třeboni (23. kv. 1373) kněz Marek Jarohněvu z Úsuši o nemoci, o sporu s p. z Hradce 227
2021. Na Zvikově 29. čna 1473 purkrabí zdejši Jindřichu z Ros. o obeslání Lvem z Rožmitála 228
2022. Na Zvikově 8. čce 1473 purkrabí zdejší Jarohněvu z Úsuši o Lvovi, o Mirotických oc 228
2023. (1473) purkrabí Zvikovský Jindřichu z Ros. o témž 229
2024. V Budějovicích 16. čce 1473 Yácl. Herynk ze Sloupna JindHchu z Ros. o tvrz Yidov 229
2025. Na Zvikově 29. čce 1473 purkrabí zdejši Jindřichu z Ros., že mu p. Lev odpověděl . 229
2026. Na Zvikově (29. čce 1473) týž témuž posílá list Čekův, Milotův a Lvftv 230
2027. Y Soběslavi 13. řl^'- 1^33 Zdebor z Kozího Jindřichu z Rosenberka o dluh 230
2028. (1473) Soběslavští úředníci Jindřichu z Rosenberka o kněze Štěpána 230
72*
RegttHk písemností:
S029. T Soběslavi 13. řlJ. 1473 SoběalavSti hejtmana Třeboúskéma o plat k
2030. Na Helfenburce li. říj. 1473 Hynek z Badkova úřednfkSm v KramlovS
2031. V Soběslavi 4. ůn. 1474 pisat zdejši Jindřicha z Ros. o výplaU doma
2032. y Sedlčanech 21. ún. 1474 Sedlíanštf JisdHchn z Ros. o atracenf dítě
2038. V Sedlčanech 10. bř. 1474 tíž JarohnĚvovi z ÚsnSl o témi ....
2034. V Soběslavi 12. hř. 1474 Stanislav z Přerova JindKchu z Rosenberta c
2035. T Sedlčanech 21. bř. 1474 Sedlčanštl Jindřichu z Ros. o lnpi6i, o mis
2036. T Soběslavi (22. bř. 1474) Stan. z Přerova Jarohněvu z OflaSI o dluzích,
2037. V Soběslavi 1. dob. 1474 písař zdejší Jindřichu z Ros. o propaštěnl zl
2038. T Sedlčanech (28. dnb. 1474) Jan z Heřmanovic Stan. z Přerova o dli
3039. T Soběslavi (11. kv. 1474) písař zdejší hejtmanu Třeboftskémn o ůroki
2040. V Soběslavi 3. čce 1474 písař zdejší Jindřichovi z Bos. o zkažené vsi
2041. V Soběslavi 19, čce 1474 kantor zdejší purkrabímu Krumlov, o nemoci
2042. V Praze (I. srp. 1474) král Vladislav Jindř. a Vokovi z Ros. o pH br
2043. V Třeboni 12. srp. 1474 ftehoř Klaric Krnmlovakému pnrkrabí o mléči
2044. V Třeboni (29. srp. 1474) týž témuž o místnostech pro hosty a Anežky z
2045. Ve Třeboni 29. srp. 1474 .ýí témuž o rybách a věcech hospodářských
2046. V Soběslavi 26. záři 1474 písař Soběslavský JindHchovi z Ros. o vsi (
5047. V Třeboni 5. říj. 1474 Petr písař hejtmanu Třeboňskému o Bartošovi i
2048. V Soběslavi (7. říj. 1474) písař zdejší Třeboňskému o půjčce Vojslavab
:i049. V Třeboni 8- tíj. 1474 hejtman zdejší Jindřichu z Ros. o nedostatku i
2050. V Soběslavi 18. říj. 1474 úředníci zdejSi Jindřichu z Ros. o úroku vsi
2051. V Soběslavi (24. říj. 1474) písař zdejší Krumlovskémn purkrabí o pění
2062. V Soběslavi (27. říj. 1474) týž témuž o plat faráři od oltáře v Sobéala
2053. V Třeboni 8. list. 1474 písař zdejší Krumlovským o penězích, vepřích
2054. V Třeboni 9. list. 1474 týž týmž o jistebce pro paní Máchnu, o peněz
2055. Na Novém Hradě 13. pros. 1474 písař Velešínský purkrabímu Krumlov, o n
2056. (1474) Zdebor z Kozího a Jan Baba z Chotěmic témuž o pstruhy a ol
2067. V Sedlčanech 31. bř. 1475 ftehoř Klaric Jarohněvu z Usuší o témí .
2058. V Sedlčanech (31. bř. 1475) dva iovčí ze Sedlčan Jarohněvu z ťTsuši o
2059. V Třeboni 22. dub. 1475 písař zdejší Jarohněvu z ÚsuŠí o půjčkách pi
2060. Na Zvikově 30. dnb. 1475 purkrabě zdejší Vokovi / Ros., aby ai posla
2061. V Soběslavi 2. kv. 1475 písař Třeboiiský hejtmanu Třeboň, o půjčce Si
2062. V Třeboni 4. kv. 1475 týž témnž o půjčkách, o propuštění vězňů Mal<
2063. V Třeboni 5. kv. 1476 týž témuž o půjčkách
2064. V Třeboni 7. kv. 1476 týž témuž o půjčkách
2065. Na ZvíkovĚ 10. kv. 1475 purkr. zdejší Vokovi z Ros., že nemůže eehn
2066. V Třeboni 13. kv. 1475 písař zdejší Jarohněvu z Osuší o penězích .
2067. V Strakonicích 26. kv. 1475 Bartoí z Jistebnice Jarohněvu z Ůs. o věi
2068. V Oběděnicich 20. čna 1475 Jan Jedlice Kuarátu z Petrovic o odůmrt
2069. V Třeboni 15. čce 1475 písař zdejší Jarohněvu z Usuší o volech, pění
2070. V Třeboni 3. srp. 1475 písař zdejší Krumlovskému purkrabí o dluhu, o
2071. V Třeboni 7. záři 1475 týž témuž o koupi vepřů
2072. V Krbově 4. říj. 1476 Ctibor z Kozího Vokovi z Roaenberka o peněží
2073. Na Zvíkově 13. říj. 1475 pnrkrabí zdejší Vokovi z Ros. o štiky . .
2074. V Soběslavi 16. říj. 1475 Zdebor z Kozího bratHm z Rosenberka o pt
2076. V Třeboni 17. list. 1475 lovčí zdejší Krumlovskému purkrabí o vepřícl
2076. V Třeboni 2. prOs. 1475 písař Petr Vokovi z Rosenberka o vybírání ú
2077. V Třeboni 15. ůn. 1476 Řehoř Klaric Krumlovskému purkrabí o mýtě
2078. V Soběslavi (v dub. 1476) St. z Přerova Bohuslavu z Svamberka o sjí
2079. V Soběslavi 28. kv. 1476 Zdebor z Kozího Vokovi z Rosenberka o dli
2080. V Soběslavi 3. čna 1476 týž témuž o totéž
Dodavek Jce sbírce dopisúv rodu Bosenberského. 573
Str.
2081. V Třeboni 8. srp. 1476 Klaríc Kramlovskéma purkrabí o mezích v Ghoastnika . . . 256
2082. V Třebíči (11. srp. 1476) Petr z Šternberka Kunrátovi z Petrovic o chorobě Jindř. z Ros. 257
2083. V Třeboni (13. říj. 1476) písař Petr Bohuslava z Švamberka o propuStění ze služby . 267
2084. V Soběslavi 15. říj. 1476 Zdebor z Kozího Yokovi z Rosenherka o dluh 257
2085. V Soběslavi (po 15. říj. 1476) týž témuž, aby mu byl zaplacen dluh 258
2086. V Soběslavi (15. pros. 1476) Stanislav z Přerova Bohuslavu z Švamberka o ospích oc 258
2087. V Netolicích 1476 lidé z Netolic Bohuslavu z Šv. vysílají posly s prosbou 258
2088. V Třeboni (9. led. 1477) rychtář zdejší purkrabímu Krumlov, o uložení daně .... 259
2089. V Třeboni 5. dub. 1477 Klaríc Bohuslavu z Švamberka o dluzích, o mostu u Stráže . 259
2090. V Dešticích 26. srp. 1477 Přech z Češtic Vokovi z Ros. o poddaném Filipovi ... 260
2091. V Soběslavi 12. říj. 1477 Stanisl. z Přerova JŘehořovi Klaricovi posílá seznam výdajů 260
2092. (Po 30. led. 1478) Vok z Rosen. Boh. ze Švamberka o postoupení otcovských statků 260
2093. (12. bř. 1478) Matěj z Dubce Buskovi z Crlína o platu Podhorských 261
2094. V Třeboni 7. dub. 1478 Klaríc purkrabímu Krumlov, o dluzích, o mordu 261
2096. V Drahonicích 21. kv. 1478 Adam z Drahonic témuž purkrabímu o dluhu 262
2096. V Bechyni 23. září 1478 Zd. z Šternberka Vokovi z Ros. o prodání lesu 262
2097. V Holkově 16. říj. 1478 Matěj z Holkova Vokovi z Ros., že mu vězně pustí .... 263
2098. V Třeboni 14. pros. 1478 Klaríc Vokovi z Rosen, o odměnách panu Popelovi .... 263
2099. V Rožmberce (1478) purkrabí zdejší Kunrátu z Petrovic o koně 263
2100. (1478) týž témuž o pytlacení 263
2101. V Budějovicích 23. led. 1479 Hanuš Greif Vokovi z Rosenherka o zvěfínu 264
2102. V Soběslavi 9. ún. 1479 Markvart z Kozího Klaricovi o sjezdu o vsi 264
2103. V Třeboni 31. bř. 1479 lovci zdejší Vokovi z Rosen, o meze panství Stráž, a Třeboň. . 265
2104. V Třeboni 15. dub. 1479 písař zdejší Vokovi z Ros. posílá ceduli úřadu svého ... 265
2105. V Třeboni 15. dub. 1479 Klaríc Vokovi z Ros. o propuštění pacholka 266
2106. V Třeboni 5. list. 1479 Klaric Petrovi z Ros. o dlužní list pro Zd. z Kozího . . • . 266
2107. V Třeboni 5. pr. 1479 Klaric Vokovi z R. o braní kur, o půjčce, o hamerníku, o Hradeckých 267
2108. (17. cce 1481) Petr Kaplíř vstupuje podle strany Rosenberské ve příměří s císařem . 267
2109. Ve Lštění 24. čce (1481) Petr ze Šternberka Vokovi z Ros. o služebníku, o jestřábech 267
2110. V Krumlově 6. list. 1484 Alžběta z Kravař Vilému z Pernšteina o prodeji Strážnice oc 268
2111. V Krumlově 7. list. 1484 Petr z Rosenherka nejmenovanému, aby mu prodal koně . . 269
2112. Na Mor. Krumlově 12. list. 1484 Vil. z Pernšteina AI. z Kravař o prodeji Strážnice oc 269
2113. Na M. Krumlově 12. list. 1484 Vil. z Pernšt. Petrovi z Ros., že nemůže vydati listův 270
2114. Na Kariěteině (7. kv. 1485) Beneš z Waitmile Vokovi z Ros. o Nov. Hrady, o KoUn 270
2115. V Krumlově 29. září 1485 Petr z Rosenherka Vokovi odtudž o jednání s Grofnekarem 271
2116. V Bošilci 3. led. 1486 farář zdejší purkrabímu Krumlov, o krádeži v kostele .... 271
2117. (31. bř. 1491) hejtman Soběslavský Vokovi z Rosenherka o úrocích Meziměstských . . 272
2118. 14. kv. 1491 týž témuž o krávách koupených od zběhlého člověka p. Zd. ze Šternberka 272
2119. V Soběslavi 20. čna 1491 týž témuž o sporu s Malovcem o dvůr v Řípci 273
2120. Na Hluboké 28. říj. 1491 purkr. zdejší Vokovi z Ros. o propuštění člověka z Zalin . 273
2121. Ve Lštění 26. říj. 1492 Petr z Šternberka Vokovi z Rosenherka posílá koně .... 274
2122. Ye Lštění 13. pros. 1492 týž témuž o novém služebníku, o cestě do Slezska «... 274
2123. (1493) o opravě chrámu Páně v Suchdole 275
2124. V Boleslavi 25. bř. 1495 Ad. z Cimburka Petru z Ros. o pečeC k prodeji Bezděze . 275
2125. 2. ún. 1498 úřad města Soběslave svědčí v záležitosti krádeže ječmene 276
2126. V Soběslavi 16. ún. 1498 Václ z Olbramovic svědčí o žalobě Ghoustnického purkr. na Košíka 276
2127. Na Krumlově 2. čna 1498 Markvart z Doubravice svědčí, že je vězněm Rosenberkův . 277
2128. V Budíne 10. srp. 1498 král Vladislav Petrovi z Ros. o vaření piva po všech u Kolína 278
2129- V Budíne 1. list. 1498 týž témuž o zápisech Budějovických na 11 vsí 278
2130. Na Krumlově 25. list. 1498 Petr z Ros. Budějovickým, aby ukázali zápisy na vsi . . 279
2131. V Táboře před 1499 Pavel Malovec hejtmanovi Soběslav, o jakéms Němci 279
2132. (9. pros. 1499) Petr z Šternberka choti Petra z Ros. o novém sluhovi, o Petru z Ros. oc 280
574
Sejstřík písemností:
Str.
2133. 1499 Petr z Ros. své choti Alžbětě z Kravin o úmrtí Jejího bratra 2B0
2134. V Strakonicích 3. pros. 1501 Jan z Švamberka Petm z Ros. o propuštění dyoa lidí . 28o
2136. V Tachoyě 27. září 1602 Jindřich z Gntsteina Petra z Ros. o rok 8 Mik. z Kolovrat 281
2136. (1604) Jan z Šelnberka Petrovi z Rosenberka o nápadu po Zmrzlících 281
2137. V Třeboni 23. čna 1606 opat kl. zdejšího Petrovi z Ros. o poTznešení kláštera ... 282
2138. Na Hluboké 24. kv. 1506 pnrkr. zdejší Petrovi z Ros. o propuštění člověka .... 283
2139. V Třeboni 7. ún. 1507 hejtman zdejší Petrn z Ros. o puštění vězně 283
2140. V Soběslavi 22. dnb. 1507 hejtman zdejší Petrovi z R. o potrestání paliče 283
2141. V Třeboni 28. čce 1507 hejtman zdejší Petrovi z R. o zloději v Libině 284
2142 Ve Švihově 5. září 1507 bratří z Risenberka Petrovi s R. o pomoci proti Malovci . . 284
2143. V Krumlově 10. zéH 1507 Petr z Ros. bratřím z Risenberka děkuje za ochota . . . 285
2144. y Třeboni 20. říj. 1509 hejtman zdejší Oldřichovi z Rosenberka o zvěři, o suknu oc . 285
2145. y Třeboni 19. srp. 1512 úředník zdejší Petrovi z Ros. o louce medové, o nálezu peněz 286
2146. y Krumlově 23. kv. 1514 Petr z Ros. Krušinoví z Lichtmbnrka o dluhu 286
2147. y Soběslavi 13. kv. 1515 Soběslavští Petru z Rosenberka o faráře Malšickěho ... 286
2148. y Soběslavi 27. list. 1515 cech sladovnický Petru z Ros. o nepoctivém spolumistru . 286
2149. (Po 27. list. 1515) hejtman Soběslav. Petru z Ros. o jednání svém se sladovníky . . 287
2150. y Jindř. Hradci 4. led. 1516 hejtman zdejší -úředníku Třeboňskému o vínech .... 288
2151. y Soběslavi 1. bř. 1516 Soběslavští Petru z R. o kněze z yimperka 288
2152. y Soběslavi 17. září 1516 hejtman zdejší Petru z R. o naložení s vězni 288
2153. y Soběslavi 4. říj. 1516 Soběslavští Petru z Rosenberka o far^e 289
2154. y Soběslavi 8. bř. 1517 tíž témuž o obstavení souseda jejich Kazpetra o dluh .... 289
2155. y Soběslavi 17. dub. 1517 písař Jakub Petru z Ros., že Soběslavští najali cihláře . . 290
2156. Na Krumlově 2. září 1517 Petr z Ros. hejtmanovi Soběslav, o puštění vězně .... 291
2157. Na Krumlově 2. září 1517 Petr z Ros. Deštenským o témž vězni 291
2158. y Třeboni 14. říj. 1517 yincenc úředník Johance z Pernšt. o vydání statečku po písaři 292
2159. y Soběslavi 10. list. 1517 Jak. Kaše Petrovi z Ros. o postoupení lidí v Novosedlech . 292
2160. (Po 10. Ust. 1517) Petr z Ros. Jakubu Kašovi o témž 292
2161. (Po 10. list. 1617) Petr z Ros. Hynkovi yalovskému o lidech v Novosedlech . . . 293
2162. (Koncem 1617) kněžna Anna Minsterberská úředníku Třeboň, o poddaného 294
2163. y J.Hradci 3. led. 1518 táž yeselským o témž poddaném - ... 294
2164. (y lednu 1518) Petr z Ros. Anně z Minsterborka o propuštěni téhož poddaného . . . 294
2165. y Třeboni 26. led. 1518 písař zdejší Petru z Ros. o vybírání berně od Stropnických 295
2166. Na J. Hradci 1. ún. 1518 Anna z Minsterberka Petru z Ros. o propuštění vězně . . 296
2167. ye Wasserburce v Bavořích 4. ún. 1518 Jan z Doubravy svému otci o jeho nemoci . 297
2168. Na Krumlově 5. ún. 1518 Petr z Ros. yeselským o vězni u Anny z Minsterberka . . 298
2169. y Třeboni 11. ún. 1518 Petr z Ros. Anně z Minsterberka o puštění vězně 298
2170. ye yeselí 13. ún. 1518 yeselští Petru z Ros., že Anna z Mmster. vězně nevydala . • 299
2171. Na J. Hradci 13. ún. 1518 Anna z Minster. Petru z R., že mu pošle odpověď o vězni 299
2172. ye yeselí 17. ún. 1518 yeselští Petra z Ros. o rozepři s Annou z Minsterb. o vězně 300
2173. y J. Hradci 19. ún. 1518 Anna Minsterberská Petru z Ros. o téže rozepři 300
2174. Na Krumlově 21. ún. 1518 Petr z Ros. Anně Minsterberské o témž 301
2176. y J. Hradci 14. ky. 1518 Anna Minsterberská Petru z Ros. o témž 301
2176. Na Krumlově 18. kv. 1518 Petr z Ros. Anně Minsterberské o témž ... • . . . . 301
2177. ye yeselí 26. kv. 1518 yeselští Petru z Ros., že Anna z M. znova člověka jich uvěznila 302
2178. Na Krumlově 27. kv. 1518 Petr z Ros. yeselským, že se o téhož v&ně postará . . . 303
2179. y J. Hradci 1. záři 1518 Anna z Minsterberka Petm z Ros. o sporné lidi y Drachově 303
2180. Na Krumlově 4. září 1518 Petr z Ros. Anně z Minsterberka o tytéž lidi 3o4
2181. y J. Hradci 6. září 1518 Anna z M. Petrovi z Rosenberka o témž 304
2182. y Třeboni 10. čce 1519 písař yincenc Petru z Ros. o zájmu vol* pro vyhnutí se mýtu 305
2183. Na Krumlově 11. čce 1519 Petr z Ros. písaři Třeboň, schvaluje zájem volů .... 305
2184. Na Hradě Praž. 14. čce 1519 menší úředníci Praž. Jiříku z Doudleb o uručeni statka 306
Dodavek ke sbírce dopisúv rodu Bosehberského. 575
Str.
2185. V Třeboni 24. srp. 1519 úředník zdejší Petru z Ros. o uvězněných třech čarodějkách 306
2186. 30. ftí' 1^19 František Doudlebský bratru Petrovi dává spravedlnost na pozemcích . . 307
2187. Ve Veselí 24. list. 1519 Veselští Petrovi z Ros. o zamýšleném trhu s Hynkem z Usuší 308
2188. Na Krumlově 25. list. 1519 Petr z Ros. Veselským radí o trhu s Hynkem z Usuší . . 308
2189. Na Hluboké 20. ěce 1520 úředník zdejší Petru z Ros. o krádeži v Újezdci 309
2190. Na Krumlově 21. čce 1520 Petr z Ros. úředníkovi na Hluboké o téže krádeži ... 309
2191. Na Krumlově 24. čce 1520 týž témuž o témž 310
2192. Na Krumlově 26. čce 1520 týž témuž o témž 310
2193. Na Krumlově 7. list. 1520 Petr z Ros. purkrabímu Zvikov. o obležení Janovic . . . 310
2194. Na Krumlově 12. list. 1520 týž témuž o témž 311
2195. Na Krumlově 8. pros. 1520 týž témuž slibuje pomoc při obležení Kestřan 311
2196. V Třeboni 28. bř. 1522 Jindřich z Ros. Petrovi z Ros. o platu faráře z Slověnic . . 312
2197. V Krumlově 29. srp. 1522 Petr z Ros. Mikuláši z ftíčan o výjezdu krále z Prahy . . 312
2198. V Krumlově 14. čce 1523 Petr z Ros. Prokopovi Čabelickému o rok s Míčanem . . 312
2199. Na Týně 18. čce 1523 Prokop Čabelický Petrovi z Ros. o rok s Míčanem 313
2200. V Krumlově 20. čce 1523 Petr z Ros. Čabelickému, že k roku s Míčanem přijíti nemůže 313
2201. V Soběslavi 4. list. 1523 Matěj ze Soběslave písaři na Krumlově o koupi sukna . . . 314
2202. Na hradě Praž. 13. čna 1524 Karel Minst. Jindř. z Ros. klade rok s Lidm. z Šternberka 314
2203. V Budíne 22. čna 1524 král Ludvík Janovi z Ros., aby vydal statky svému bratru . . 315
2204. Na Litomyšli 8. list. 1524 Zd. Kostka Jindřichu z Ros. o berni z jeho krajů .... 316
2205. V Třeboni 18. list. 1524 Jindřich z Rosenberka Zd. Kostkovi, že pošle berni .... 316
2206. Na Třeboni 25. pros. 1524 Ctibor z Prachová Jindřichu z Ros. o lovu, o Roubíkoví . 317
2207. (Před 10. bř. 1525) Jan z dtemberka Jindřicha z Rosenberka pohání k soudu . . . 317
2208. V Třeboni 16. bř. 1525 opat zdejší Jindřichu z Ros. o probošta do Borovan .... 317
2209. Na Krumlově 18. bř. 1525 Jindřich z Rosenberka opatu Třeboňskému o témž .... 318
2210. Na Poříčí 18. bř. 1525 Markvart z Hřebene Jindfíchu z Ros. o témž 319
2211. 19. bř. 1525 Jakub z Vřesovic Jindřichu z Ros. děkuje za půjčení koně 319
2212. V Krumlově 24. bř. 1525 Jindřich z Rosenberka odpovídá k listu Jakuba z Vřesovic . 319
2213. Na hr. Praž. 28. bř. 1525 menší úředníci Praž. Anně z Hradce kladou rok s p. z Šternberka 320
2214. Po 31. kv. 1525 Jindřich z Ros. Polskému králi o svém sporu se Lvem z Rožmitála . 320
2215. Na hr. Praž. 23. září 1525 menší úředníci Jindřichu z Ros. o list poselaci Mik. Trčky 321
2216. V Soběslavi 28. list. 1525 cech soukenický Jindřichu z Ros. o děvce Markétě z Řečice 321
2217. Na Krumlově 14. pros. 1525 Jindřich z Ros. cechu soukenic, v Soběslavi o téže věci . 322
2218. (Koncem 1525) Václ. Pasovařský svědčí o závěti Petra z Rosenberka 322
2219. (Koncem 1525) Bohuslav Vítha ze Rzavého svědčí o téže závěti 323
2220. V Soběslavi 9. led. 1526 Soběslavští Jindřichu z Ros. o sirotkovi po Krasoví .... 323
A. XXIX.' Dopisy knězi Šimona z Habrn a Jana faráře Německo-Brodského
o rozdileeh ve vire. Z let 1528 — 1529. Z rukopisu Q. 27. knihovny kláštera křížovnického
s červenou hvězdou v Praze podává Frantíšdc Dvorský. Na stranách 324 až 367.
Úvod 324
1. (Zač. 1528) Šimon vytýká Janovi, že místo víry starých Čechů drží se Luthera .... 326
2. (1528) Jan Šimonovi vo smyslu Lutherové vykládá o oběti Páně, vystavování svátosti oc . 328
3. (V dub. 1528) Šimon Janovi: odmítá výčitky o neznalosti latiny, mladosti, odpustcích,
pouti, processí, o působení kněžském, odsuzuje učení Lutherovo, a míní, že dříve jinde
nežli v Praze vystavováno bylo tělo boží v monstranci 331
4. (20.. kv. 1528) Jan Šimonovi: bráni se proti nařknutí v příčině oběti Kristovy, držení
postu, svěcení neděle, i předkládá mu sedm otázek 335
5. (1528) Šimon kára Jana, že činí nové rozdíly ve víře; útočí na Luthera, a odpovídá ku
předjoženým sedmi otázkám • • 338
Rejstřík pisemnosH:
6. (1628) Jan Šimonovi: vyvrací výtky jemu nčiněné, i prohlainje odpověd
artiknle za nedostatečné ... *
7. (1628) Šimon Janovi : odbývá oatře náboženské vývody jeho, xatracnjo Lnt
Janovi, jakby se měl chovati
8. 1529. Šimon farář v Habru Václavovi Knapovi, soosedu ve Vilémové: aby
vfře, zvláítě aby ee vystřihal moravské sekty braUH Hahrovanských . .
E. Výtahy a přehledy z listin čerpané.
E. XIII. popis odcizených statků dnehovenstva postoupených
roku 1454. Vydává V. V. J^mek. Na stranách 368—3
C. Listiny soulcromé.
C. XIX. Listiny klášterů Sedleckého a Skalického z let 1357-
EcUausek. Na stranách 380—436.
Úvod
1. v Praze 13. řfj. 1357 DétHch bisk. Mindenský činf nadáni k založeni k
2. VPraze 10. led. 1368 cis. Karel stvrzaje založení kl. Skal., osvobozuje jej bře
3. Vb Vratislavi 25. pros. 1368 cis. Karel osvobozuje Skal. kl. od berně, oatroii
4. V Praze 16. Čna 1360 cis. Karel potvrzoje temni kl. přikoupeni tff vsí, je3
6. (V Praze) 3. srp. 1370 Pešek z Klučová rozsuzuje při téhož kl. s bratřil
6. V Praze 6. list. 1400 kr. Václav IV. kl. Skal. přijímá v ochrana, odponití mu i
7. V Kutné Hoře 18. í6ii 1403 rada městská svědči o pusté lázni kláStera
8. 18. řjj. 1408 kt. Sedlecký kvituje Myalibora z Chvaletic z náhrady za p<
9. Na Horách K. 7. bř. 1410 rada městská svědči, že soused prodal dvflr Pře
10. 1410. klášter Sedlecký prodává Vavřincovi z Kaliku d?&r Fředhorský .
11. V Kolíně 18. kv. 1412 rada městská svědči o úrokn kl. Sedleckého na d
12. V Praze 25. zářf 1413 král Václav rozsuzuje havíře Kutnohorské s lidmi I
13. 7. kv. 1414 kl. Sedlecký Pavlu a Anežce z Hory zapisiije úrok na Kocli
14. 11. pros. 1415. Mikeá z Lipan od kl. Skalického kupuje ves Lipskon pc
16. V Normberce 23. srp. 1422 kr. Sigmund ruSí zápisy, jimiž rozdal Btatk;
16. V Praze 21. zW 1436 cis. Sigmund Vaňku z Miletínka zapisuje Týnec
17. 1466 kl. Sedlecký oznamuje, že sousedé KutnohorSti od něho drží zahrac
18. V Praze 1, kv. 1461 král Jiří Kutnohorským stvrzuje zádušnf platy z p'
19. V Praze 12. čce 1464 týž král Hrabaúovi z Přembenic připisuje summy
20. 17. září 1464 kl. Sedlecký Uatějovi Prudkému prodává vinici ....
21. 14. An. 1481 opat Skhlický Vilému Zuboví z Lanšteina slibuje za donaci
22. V Praze 13. čna 1481 kr. Vladislav stvrzuje vráceni zboží Skal. kláSteni
23. 16. řij. 1487 opat Skalický městu Kouřimi postupuje louky za úrok .
24. Na Bttdině 8. srp. 1492 kr. Vladislav kl. Sedleckému dává moc statky o
26. 5. kv. 1498 KonMmStí oznamuji sázeni meznikft mezi svým mlýnem a pc
26. 1. kv. 1600 Hrabaňové z Přerubenic ítehořovi v Kut. Hoře postupuji záp
27. 1. kv. 1500 tíž témuž dávají dlužní úpis na 190 kop bez ůrokfl, dokud
28. Na Budíne 31. led. 1501 kr. Vladislav kl. Sedl. vraci Dvůr Nový a vykl
29. 28. záři 1507 výčet pozemků dvoru Předhorského u Kutné Hory . . .
30. 14. bř. 1510 Alžběta Řehořová v E. Hoře manželovi svému postupuje zí
31. V Bndině 14. pros. 1513 kr. Vladislav kl. Skalickému vrací vykoupenou
32. Na Budíne 12, kv. 1614 týž Václavovi Llbovskémn stvrzuje nevýplatnost
Artihuie cechů Prašských 4í 15. století, 577
Str.
33. 1620 opat Sedlecký Banánoví z Veltrab svolaje ode dvora Předhorského prodati lán polí 425
34. 14. bř. 1522 týž témuž svolaje od téhož dvora prodati zase lán polí pod úrok .... 425
36. 14. bř. 1622 týž témaž svolaje od téhož dvora prodati lán polí pod úrok kl 426
36. 2. čce 1622 ^ž témaž svolaje odprodati od téhož dvora tři čtvrti lána polí 427
37. 6. čna 1523 Žehoř z Hořan Barianovi z Veltrab slibaje spláceti ročně po 7 kopách za pole 427
38. 16. čna 1523 Říha koláčník Buriana z Veltrab slibaje spláceti po 7 kopách za pole . . 428
39. (Kol 2. čce 1623) opata Sedl. pohnutky ke smlouvě s Burianem z Veltrub o Předhorském dvoře 428
40. V kl. Sedlec. 2. čce 1523 smlouva Bur. z Veltrub s op. Sedl. o dvůr Předhorsky . . . 430
41. 16. pros. 1623 Matyáš z Přítoky Buriana z Veltrub slibuje spláceti po 6 kop. za pole . 432
42. 15. kv. 1529 opat Sedlecký Václavu Vočkovi prodává ostatek dědin dvoru Předhorského 432
43. 15. kv. 1629 týž opat Pavlu Pivrlovi prodává kus pole od téhož dvora pod úrok . . • 434
44. 3. čna 1531 Václ. Voěko Janu tobolářovi prodává pole s povolením op. Sedleckého . . 434
45. Na hradě Praž. 10. srp. 1534 král Ferdinand potvrzuje privilegia kl. Sedleckého • • . . 434
46. 1541 — 1549 Matěj koláčník a od něho Václ. Pěkník koupil pole ode dvora Předhorského 435
B. XIY. Artikule cechů Pražskýeli z 15. století. E vydání pfípravil V. V. Tomek-
Na stranách 437 až 492.
Úvod 437
1. 28. srp. 1425 rozeznání konšelů Starého města Praž. mezi sedláři a uzdáři 438
2. (1427) svolení nožířů učiněné před konšely Starého města 438
3. 9. čce 1429 rozeznání konšelů Staroměstských v různici mezi tanléři a nožíři , . . . . 438
4. 6. září 1435 rozeznání Novoměstských v rozepři mezi střelci a Maříkem tandléřem . . . 439
5. 7. led. 1441 rozeznání konšelů Staroměstských mezi zámečníky a ostrožníky 439
6. 12. čce 1441 výrok konšelů všech 3 měst Praž. v různici mezi ševci novinníky a vetešníky 440
7. 7. list. 1441 konšelé Novoměstští stvrzují úmluvu mezi kabátníky a vetešníky 441
8. 5. led. 1443 konšelé Novoměstští stvrzují svolení olejníků 442
9. 18. bř. 1444 konšelé Novoměstští potvrzují artikule cechu pekařského 442
10. 26. kv. 1444 výpověď konšelů Starého i Nov. města mezi krejčími, kabátníky a soukenniky 445
11. 19. srp. 1445 konšelé Novoměstští potvrzují artikule cechu uzdářského 446
12. 21. čna 1446 konšelé Starom. soukenníkům dovolují ku postavům přivěšovati pečet městskou 448
13. 6. srp. 1446 konšelé Novoměstští potvrzují artikule cechu kovářského 451
14. 2. dub. 1446 tíž potvrzují artikule řemeslu kloboučnickému 452
15. 16. čce 1446 tíž potvrzují artikule provazníků 453
16. 31. bř. 1447 tíž potvrzují artikule soukenníků 455
17. 16. srp. 1448 tíž potvrzují artikule těm, kteříž nové kabáty dělají 457
18. 26. pros. 1450 rozeznání konšelů Novoměst. v různici mezi š evci novinníky a koželuhy usenníky 458
19. 9. led. 1451 konšelé Novoměstští potvrzují artikule sedlářů 459
20. 4. kv. 1451 týchž konšelů výpověď pro vzpouru tovaryšů proti mistrům řemesla kožišnického 462
21. 27. čna 1452 týchž konšelů výpověď v různici mezi koželuhy a jircháři 463
22. Po 21. čnu 1452 konšelé Novoměstští potvrzují artikule olejníkům 464
23. 20. čna 1453 svědectví o barvířích a měšečnících • 465
24. 20. čna 1453 svědectví o koželuzích Podskalských a Vyšehradských 465
25. 4. září 1453 svolení mistrů kabátníků Novoměstských 466
26. 9. bř. 1454 svolení kloboučníků Novoměstských 466
27. 8. říj. 1454 svolení jehlářů na Novém městě o zvláštní cech . 466
28. 11. kv. 1456 list konšelů Novoměstských na zřízeni cechu sladovníků v Praze .... 466
29. 21. čce 1456 výpověď týchž konšelů v různici mezi ševci novinníky a vetešníky .... 470
30. 1. ún. 1457 tíž konšelé zřizují cech pilařům, prkuářům a strhařům 471
31. 31. bř. 1457 výpověď konšelů Staroměstských v rozepři mezi sedláři a uzdáři 473
32. 13. list. 1458 konšelé Staroměstší potvrzují svobody cechu malířského a sklenářského , . 474
33. 27. ún. 1464 konšelé Novoměstští potvrzují artikule cechu mydlářskému 476
ArchlY český XIV. 78
578
Rejstřík písemnosti:
Str-
34. 2. záři 1464 král Jiří zakazuje ševcfim dělati špice a streyíc& a škorai 477
35. 5. ř(j. (1465?) výpověď konšela Novoměst. v rozepři mezi mistry a tovaryši sonkennickými 477
36. 20. list. 1465 artikule cechu provaznického ve všech třech městech Praž 478
37.' 11. řlj. 1466 srovnání mezi mistry a tovaryši soukennickými na Nov. městě 479
38. 13. pros. 1477 konšelé Novoměstští potvrzují artikule řemesla lazebnického 479
39. 30. říj. 1478 konšelé Novoměstští potvrzují artikule řemesla zlatnického 481
40. 18. říj. 1488 král Vladislav potvrzuje artikule cechu hrnčířského 483
41. 11. srp. 1489 konšelé Staroměstští potvrzují artikule cechu kloboučnického 487
42. 27. srp. 1489 konšelé Novoměstští potvrzuji artikule řemesla kloboučnického 489
43. 21. led. 1493 konšelé Staroměstští potvrzují narovnání mezi barvíři kozí a měšečníky . 492
C. Listiny soulcromé.
C. XX. Listiny archivu někdy Olešnického nyní ve státním arcbivu Vratislavském
chované a cech a Moravy se týkiýíci. E vydání upravil Josef Enůer. Na stran&ch 493
až 560. (Tato část obsahuje listiny z let 1348—1414.)
Připomenutí 493
1. y Praze 27. srp. 1348 Karel IV. Janovi z Wartenberka potvrzuje listy kr. Jana na Yeliš 495
2. V Chebu 10. kv. 1350 Karel IV. Tobiášovi z Bechyně a Bočkovi z KunšUtu dává odúmrti 495
3. 4. led. 1352 Ješek z Wartenberka Nevošovi služebníku dává rychtářství v Kratonohách . 496
4. V Písku 29. ún. 1352 Karel IV. Anežce vdově po Hynkovi ze Žleb dává právo odkazu 497
5. V Praze 7. kv. 1353 Karel IV. Bočkovi z Poděbrad činí milost, aby podd. jeho nikdo nestavil 498
6. V Praze 10. srp. 1353 týž Jindřichovi z Lichtenburka stvrzige osvobození od svazku manského 499
7. (V Nymburce) 27. říj. 1 355 Nymb. vyznávají, že Boček z Pod. dal Cudrmovi dvůr Babin pod úrok 499
8. Na Karlšteině 11. list. 1355 Karel IV. Putu z Častolovic ustanovuje parkr. na Potšteině 500
9. (V N. Kolíně) 6. pros. 1355 Boček z Poděbrad dovolil Nymburským volnou cestu . • . 501
10. V Praze 6. dub. 1356 čeněk z Lipé Ješkovi z Pirksteina postupuje hrad Poluou . . . 501
11. V Norimberce 20. dub. 1361 Karel IV. Pňtovi z Častolovic dává 130 kop v nápadech . 503
12. V Norimberce 11. pros. 1361 Karel IV. Půtovi z častolovic dává nápad na zboží Růžkovo 503
13. V Poděbradech 1. ún. 1362 Boček z Kunštatu Jirutovi a bratřím dovoluje prodati zboží 504
14. V Norimberce 5. dub. 1362 Karel IV. osvobozuje od dávek d&m Bočkův v Praze . . . 505
15. V Nové Vsi 15. bř. 1363 markrabí Jan klášteru Vyzovickému potvrzuje -svobody . . . • 506
16. Na Horách K. 17. září 1363 Karel IV. Janu z Tui-gova dává dvůr v Lažanech .... 507
17. Na Žampachu 15. říj. 1364 Čeněk, Jan a Vaněk z Potsteina prodávají dědiny v Slatině . 508
18. V Brně 9. září 1370 Gerhard z Bučovic Bočkovi z Kunštatu prodává ves Lhotku . . . 508
19. V Poděbradech 27. pros. 1370 Pešl vyznává, že mu Boček dal vůli v Háji ve Psářich . 509
20. V Praze 25. kv. 1371 Karel IV. Albrechtovi z Bergova obnovuje list od krále Jana . . 509
21. V Budysíně 15 srp. 1374 Karel IV. Půtovi z Častol. daruje 100 kop úroku na clu v Praze 310
22. V Hodoníně 11. dub. 1375 Čeněk z Bučovic pánům z Kunštatu slibuje vyvaditi zboží . 511
23. 24. srp. 1375 Hanek z Křižánek zapisuje se ke službě manské ke hradu Litickému . . 512
24. V Praze 3. ún. 1377 Karel IV. Půtovi z Častol. dává nápad na manské zboží bratři z Bergova 512
25. V Tangermúndu 16. říj. 1377 Karel IV. Půtovi z Častol. slibuje náhradu za hájení landfrida 513
26. V Budějovicích 9. pros. 1381 Václav IV. Bočkovi z Poděbrad dovoluje poručníky zříditi 514
27. V Brně 16. srp. 1384 Jošt markr. Mor. Erhartovi z Kunštatu dává hrad Pyšelec a úrok 515
28 V Koblenci 11. pros. 1384 Václav IV. Půtovi z Častol. svěřuje hejtmanství v Lucemburku 515
29. V Aschaffenburce 23. pros. 1384 týž témuž dává moc zástavy lucemburské vypláceti . . 517
30. V Praze 11. ún. 1385 Václav IV. Ježkovi Čúchovi dovoluje pořízení činiti 517
31. 23. čna 1385 Václav Kratař vyznává, že jest dlužen Bočkovi 10 kop 519
32. V Brně 27. led. 1386 markrabí Jošt Erhartovi z Kunštatu dává Napajedly v manství . . 519
33. V Kunovicích 1. ún. 1386 markrabí Prokop Erhartovi z Kunšt. potvrzuje 4000 kop na Třebové 520
34. V Brně 6. srp. 1386 markr. Jošt Erhartu z Kunštatu daruje 4000 hřiven na Třebové . 520
Listiny archivu OlešnicJcého. b79
8ťr.
35. V Praze 14. září 1386 týž témuž dává Týnec, Tvrdonice, Kostici, Landshut oc • ... 521
36. 15. pros. 1387 Jan z Dobrušky slibuje trpěti, co by Puta z Častolovic vyřkl o hlavu Znatovi 522
37. Ve Yys. Mýtě 21. led. 1389 Zdeslava hofrycht éře rozhodnutí o zaplacení úroku Anně jeptišce 523
38. V Praze 15. bř. 1389 Václav IV. nařizuje, že Boček z Pod. má pokojně držeti ves Eunwald 526
39. V Brně 3. dub. 1389 Brněnští zavazx^í se dávati Bočkovi z Eunštatu 200 kop úroku . 526
40. V Brně 3. dub. 1389 Jihlavští zavazují se dávati témuž Bočkovi 100 kop úroku .... 527
41. V Brně 3. dub. 1389 Znojemští zavazují se dávati témuž Bočkovi 100 kop úroku . . . 527
42. 21. říj. 1390 Pííta z Častolovic Jetřichovi Husovcovi prodává dvůr ve Všejanech .... 528
43. V Praze 24. ún. 1391 Puta z Hradiště kvituje Bočka z Eunštatu ze splátky .... -529
44. V Brně 25. led. 1392 mark. Jošt Erhartovi z Eunštatu svoluje koupiti ves Újezd . . 530
45. V Poděbradech 18. říj. 1393 bratH z Jezeřan dlužni jsou Bočkovi z Poděbrad 10 kop . 530
46. V Brně 22. dub. 1394 markr. Jošt Bočkovi z Eunštatu zapisuje 300 hřiven na svém zboží 531
47. V Praze 13. dub. 1395 Jan Zhořelecký s jinými slibuje Bočkovi z Pod. vydati Podstat . 531
48. V Praze 5. pros. 1395 Václav IV. Putu z Častolovic ustanovuje hejtmanem v Lužici . . 532
49. V Praze 11. bř. 1396 Václav IV. slibuje zachovati příměří ujednané Sigmundem s jedn. panskou 533
50. V Brně 10. srp. 1396 markr. Jošt Erhartu z Eunštatu dává Búzov a Loštice 534
51. 21. říj. 1396 Martin z Malotic jest dlužen 40 kop Bočkovi z Eunštatu 535
52. V Brně 7. kv. 1398 Erhart z Eunštatu markr. Joštu slibuje věrným býti s Mor. Třebovou 536
53. V Brně 7. kv. 1398 týž témuž slibuje hrad Boskovice otvírati k jeho potřebě 537
54. V Brně 7. kv. 1398 markr. Jošt Erhartu z Eunštatu dává hrad a město Třebovou . . . 538
55. V Praze 13. čna 1398 týž témuž dává místo Spránek 540
56. 4. září 1398 Budiš z Dašic Bočkovi z Eunštatu prodává Dašice a Eostěnice 540
57. 2. čce 1400 Puta z Častolovic Eačce z Hřiště prodává plat v Petrovičkách 542
58. V Praze 19. čce 1400 markr. Jošt Erhartu z Eunštatu dává za služby Bělovici oc . . 543
59. V Brně 21. dub. 1402 týž témuž dává ves Eornice u Jevíčka 543
60. Na Bechyni 20. čce 1404 Diviš ze Smolo tel Herartům z Eunštatu slibuje postaviti se . 544
61. Na Žebráce 21. pros. 1405 Václav IV. s markr. Joštem ujednává náhradu za pomoc sobě 545
62. V Praze 5. říj. 1406 Albrecht z Eolovrat s Bočkem a Janem z Eunštatu vstupuje v příměří 546
63. 28. kv. 1408 Oldř. Flaška z Lazec vzal od Bočka z Eunšt. svůj oddíl za rychtu v Žamberce 547
64. V Chocni 22. kv. 1409 Sigmund z Lichtenburka Janovi z Rajšic prodává dvůr ve Skorynici 548
65. V Praze 10. led. 1410 Václav IV. Bočkovi z Eunšt. propůjčuje spolek se sirotky syna jeho 549
66. V Praze 11. bř. 1412 Václav IV. klášteru Vyzovickému potvrzuje výsady a obdarování . 550
67. Na Točníku 30. čce 1412 Václav IV. Erhartovi z Eunšt. dává právo, aby se zbožím volně naložil 551
68. Na Točníku 20. list. 1432 Václav IV. Jindřichovi z Plavná dovoluje odkázati zboží . . . 552
69. 1. kv. 1413 městA moravská zavazují se platiti Eateřině vév. Eožichovské ročně 300 kop 553
70. V Praze 5. čna 1413 Václav IV. Erhart. z Eunšt. potvrzuje zápis na Pyšelec, Bystřici a Podivín 556
71. V Praze 9. říj. 1413 Jan z Bezna o pře s Vítkem děkanem u sv. Apolinářiše dává se na ubrmany 558
72. 9. říj. 1414 Hynek Erušina z Lichtenburka list na 500 kop dal Bočkovi z Poděbrad . . 560
73*
z'
Rejstfík jmen osobDích a
A.
AbsolOD bratr kněze Jana 149.
Adam viz z Drahonlc.
Albert biskap ZvĚřlnaký 389.
Albík kněz v Libákovlcich 374.
Albrecht král Český (1437-39)
25, 436, 441.
Albrecbt arcikníže Rak. (1462)
107.
Albrecht kníže Mnichovský 270.
Albrecht arcibisk. Magdeburský,
kancléř 531, 532.
Albrecht véřitel Bosenberský 88.
Albrechtice ves na MoravĚ 516.
Albns Mathiel, konšel Pru!. 479.
Aldemayt Arnold, koniel Nym-
barský 499.
Alder Hanman, konSel v E. Hoře
396.
Alei pan 36; věřitel 132.
Alexander bratr knize Jana 149.
Alexf viz z Nové VbL
Ambrož písař Rosenberský 192,
komoraf na Emmlově 314;
poBtřiha£ ze Sedlčan 139; pnr-
krabl Holešický 221.
Anežka paní ze Žampacbn 608.
Anglický kril 336.
z Anhalta Albert 367.
Anna vdova v Dřičlch 370; je-
ptiška T Sezemiclch 623-626.
AnniuB Joannee 349.
Antoš podd. v Beřkovicich 371 ;
v Dřlčich 370 ; y Hlavni 370.
Arkleb slnžebník paaský 61.
Armeniaci, Armagnacs, franc
žoldnéH ve ěvábfcb 13.
Arnošt (z Pardubic) arcibiskup
Pražský 382, 883, 387, 389,
390.
Arnošt viz Eladrabský.
Aron žid z Hradiité 630.
AschalTenburk město 617.
Anggbnrk mĚsto 297.
Aagustin bujsnéř kl. Sedleckého
398; faru v Ent. Hoře 402;
z Enunlova kantor v Soběslavi
238; kněz 163; pisař Zvi-
kovský 110; podpřevor v Se-
dlci 396; služebník 68.
Augustina st. řád 292.
AvigDon město 362.
Baba 220, 224, 236, z Ghotemic
Jan, úředník na Soběslavi 161,
231, 241, 243.
z Bab^ic Zdebor 226.
na Babě, poloha u Eatné Hory
420, 421, 427, 432.
Babin dvůr 499, 600; viz Tele.
Babka fiimistr v Jindř. Hradci
136, 246.
Bag v Chorv&tskn, Garlopago:
Gorobaviensis episcopas 387,
391.
Bajšovec viz Býsovec.
z Bamberka Jan notu (1410-13)
402, 550-663, 558.
z Barchova Mikuláš 641.
Barech z Eestřan Miknláfi 160.
Bárta poddaný vHaloviclch 217.
Bartoloměj z Nového Města, re-
gistrátor 618, 633.
Bartoft z Miličfna 74, 75; t Mo-
kropes 379.
Bejstřík jmen osobních a místnkih.
581
Beneš pan 271.
Beneš kněz v Soběslavi 120; ko-
žišník v Soběslavi 151; mly-
nář tamtéž 157 ; paslř v Praze
U71; písař Zd. Kostky 316;
poddaný ve Kbele 376; slu-
žebník Rosenberský 248 ; sou-
kenník v Soběslavi 95 ; švec v
Praze 465.
Benéšek zločinec 91.
Benešov 132, 208, 209, 284,
farář Václav 95.
Beran Petr 307.
z Bergova 493; Albrecht 509,
510; Oto a Petr 512, 513.
Beřkovice v Slánská 371.
Bernard od Sampsona, konšel v
Praze 440.
Bernart František von Czoblowicz,
konšel v E. Hoře 395.
Bernartice 13, 128, 129.
Bemhart Petr v Soběslavi 78.
Berosns Ghaldaeas historik 349.
z Běšic Jan 5.
z Běšin Jan starší 10; Běšín
Chrapáč 216, 217; Jindfích
na Zalužanech 213.
Bejmter, Beynitar Jan, konšel
w KoUně 400.
Bezděkovec služebník Rosenberský
201.
Bezděz 372, prodán 275.
Bezdružický viz z Kolovrat.
z Bezna Jan, purkrabí na Bělé
558.
Bicek Pešek 504 ; Bicek Petr ze
Slověnic 93.
Bidra posel 317.
Bílá viz Halda.
Bílany ves u Kutné Hory 399,
425, 434, Belany 420.
Bílina město 2.
Bílské ves u Helfenburka 178.
Bílý Jakub, krejčí a konšel Nov.
města Praž. 480 ; Jan od hvězd
konšel tamtéž 476, 477, 479.
BiĎov, Bynov v Budějovicku 121.
Birnbaum viz Hrušky.
Biskupice les u Žlebů 497.
Bítov, Yethouia 502 ; z B. viz z
Lichtenburka.
z Bítovan Jethanius 541.
z Blahúst viz Mníšek.
Blanický věfítel 197, 248, 256.
Blanštein pan 377.
Blatenský purkrabě 311.
Blažov ves na Moravě 534.
Blaže poddaný z Ylkovic 283.
Blažek poddaný z Sevětína 283 ;
vinař v Dříčlch 370; v Pec-
kách 371.
Blyně ves u Plaňan 373.
Bochník zeman u Helfenburka 1 78.
Bohdálov na Moravě, Bohdalowek
Maior et Minor 538.
Bohdaneč viz z Hodkova.
z Bohnic, de Bognicz Ekhard,
konšel v Nymburce 499.
Bohonice ves u Týna nad Vltavou
187.
Bohunek věřitel 105.
Bohunov ves na Moravě 515.
Bohuslav pan v Strakonicích
(1457) 70.
Bohuslav 218; poddaný z Tře-
boně 147.
Bohuslávek viz z Nemysle.
Bohuše poddaný 76, 79.
Boleslav město 275.
Bolochovec 97, 99, 156, 251,
ze Šatavy Jan 66, hejtman na
Tíeboni 241.
Borovany v Budějovicku 143, fa-
rář 147, klášter 292, 317, 319 ;
u Postoloprt 378.
z Borovnice a z Čejetic Přibík
18-21, 32-34.
Boršíkův Bohunek 107, 108.
Boršov, Borssuow, ves na Moravě
538.
Borušov, Porussow, ves u Mor.
Třebové 538.
Boskovec z Brandýsa Jan 549.
Boskovice hrad 537; z B. Ješek
502.
Bossaner Jan měšCan v N. Ko-
líně 400.
Bošilec ves u Veselí na Lužnici
218, kostel 271, 272, rybník
100, 150.
Bouře Jíra, konšel Praž. 479.
Bouzov, psáno Buzaw, hrad a mě-
stečko na Moravě 534.
Božovice zámek 141, 143.
Bradáč Václav, konšel Praž. 462,
466, purkmistr 459.
z Brandýsa n. O. viz Boskovec.
Braniborsko nad Odrou : hejtman
Pňta z Castolovic (1377) 513;
viz Jan.
z Bratřikovic Bohunek 127, 159,
komorník Rosenberský 76.
Bratrošín ves na Moravě 515.
Braumbart Bernart, konšel v K.
Hoře 397.
Brčál Mikuláš 372.
Bresslaw viz Vratislav.
Břekovec 81, 210, 248, 263, 265,
Bohuslav 235, 236.
Břekovec kůň 274.
z Březí Jan 207, 208, Březský
207, 209, 223; viz Kozlín,
Nedamír.
Březina ves na Moravě 538.
Březno viz z Kolovrat.
Březová ves pustá u Berouna 377.
Břežany ves 372, 373.
Brigidy zákon 336.
z Brníčka viz Tunkl.
Brníř, starší v Krumlově 127.
Brno 42, 43, 121, 173, 193, 195,
508, 509, 511, 515, 519-521,
526-528, 530, 531, 534-539,
544, 553-555; Staré, kl. P.
Marie 507; cúda 269; pečef
městská 556.
Brod 217; Český 392; Německý
63, 325-328, 330-333, 335,
338, 348, 355, 532 ; Uherský
533, 554; Vyšší 111, 145.
Brtnice na Moravě 515.
z Brukšteina Bryknar Mikuláš,
míetokomorník království česk.
(151 9) 306, z Brykšteina (1525)
320, 321.
Brunšvický vévoda 493.
Brus ze Zahrádky 8.
Bryknar z Brykšteina viz z Bruk-
šteina.
de Bryzn (z Března?) Jan, konšel
Nymburský 499.
z Bučovic Anežka 511; Čeněk
511; Gerhard 508.
Budějovice České 28, 36, 37, 42,
48, 58, 63, 89, 101, 107, 108,
136, 137, 187, 194, 195, 199,
225, 229, 254, 259, 264, 279,
290, 305, 310, 514; farář 25,
38, 39, 43, 45-47, 167, 192,
R^sWik jmen osobnkh a místních.
niniii 116, rychtář 70; mince
192; ^ezdkat. Slecbty (1448)
40.
BndějoTský, JohaDnes Brnlnicen-
si8, piaař (1361) 503.
Bndín v UhHeh 211, 219, 225,
253, 278, 279, 316,414,419,
423, 424.
Bndis z DaSic 540, 541.
z Bndkova Hynek 232.
BndynS viz z Hasenbarka, z Koldic.
BndyŠfn v Lužici 510, 532.
Buková ves a Polné 502.
BukovaDský 184, JindHch 179.
BukovBko n Veselí n. L. 89, 307.
Bnrcbard purkrabí Magdeburský,
hofmistr (1358) 387, 389.
Bnrhard kooiel v Kolíně 400
Bnrian pan 7, 11, 40, 179, 180;
slnžebnik B^oaenberský 97, 184,
190, 212, 222.
Bnšek 112, služebník Bosenber-
ský 46; sn. z Buzic.
Buzek v Hradci n. L. 523; Yi-
lém 164; viz HHbě.
z Buzic Bušek parkr. Zvfkovský
163-1G6, 168, 169, 171-173,
180, 181, 188; Buzický 91,
93, 218; srv. Bušek.
Buzov brad a městečko 534.
Bybraus civitas (? u Žleb) 497.
z Býchor AleS 558.
BykoS ves v Podbrdf 372.
Bystřice městečko v Moravě 508,
515, 666, 657.
Bystřice Nová 30fi.
zByslficeAdam, konšel Praí. 487.
Býiov, BajSov, viz Flaška.
Býšovec, Bajšovec slnžebnik Ro-
senberský 97, 184, 190 197,
211, 212, 222; z BajSova
Albrecht, pnrkrabf na Hluboké
283 ; viz FlaiSka.
z Bytešky Zlgmnnd od Oslův
konšel Praž. 474.
C a Ch.
Cabalka poddaný 97, 99.
Cahera Havel administrátor 326.
Cáhlov, Freistadt v H. Rakonsich
202.
Gamarínam movere, hýbati věci
nebezpečnou 336, prý bylina
víz Dařichovic, Maksant, ze
k dávení 868.
Bzavého.
Camericensis praepoBÍtns NIcolans
z Ghoustníka
Beneš a Hefmaii
522, 632.
Eftmerítz a SrbiStě, Zerbst).
Chrapáč viz Běšfn.
a CantfaarÍB (od konvic) Jan purk-
Chrást vea u
Helfenbnrka 178.
mistr v N. U. Praž. 489.
Chrastov ves 376.
Caplicar viz Eaplicer.
ChraStany ves
u Bechyně 377;
Carda Václav 372, 373, 376.
v KouKmsk
1 374, 413.
Cep ves n TřebonS 306; Cepy,
Chremsir (Kr
měHŽ) Jan regi-
mýto 47, 48.
strator (1358) 367, Chremsi-
Cetviaa ves n Roímberka 254.
T«n8Í8 507
de Chremsir Ni-
Cháně Sigmnnd, konSel v Praze
colaus "*
440, Chán 446.
504;
Charvát v Borovanech 378.
Chřenoví
Cheb 15, 495, 496; krajina 36,
ChfeSÍOT-
195.
ChřeecovJ
z Chelčic BeneS 60; viz Hrůza.
Chrudim,
Chlebov ves a Soběslave 78.
z Chrust
Cbleny ves 499; ze Ch. Donlk
z Chn
a synové DiviS a Zbyněk 499.
Chniatflv
Chlistovice pod Siónem, ves a Ma-
Chrůsl
lešova 376.
Chudeřín
Chlubna Matěj méSfan v Kolině
ChudovfT
400.
Chval víz
Chlum u Třeboně 267, 305.
z Prol
Chinraec 99, 114, 138, 190,
Chvaletic
207-209, 212, 223.
z Ch.
Chlnmský Beneš 80; Přibík 80,
Chvallk I
123.
Chvalkov
z Chlumu Bohuslávek 373.
z Chválo
z Chlumu a z Košmberka Michal
ChvatUnt
(1500) 417.
z OhToj
Chlup Mařík podd. v Hlavni 370.
423.
Chmelná ves v Táborskn 231.
z Chvojn
z Chmelnébo Chval 153.
Chyba si
z Chocemic, z Chocenic v. Kroupa.
Cbýnov
Choceň brad 548, 649 ; viz z Lieh-
Cibule J
tem burka.
Cikán z
Cbodorov (?) ves v Plzeňsku 373.
z Cimbu:
z Chodžova ZáviSe 174.
276;
Choler Seybotha, konSel v Kolíně
Cinišpan
601; srv. Coler.
man
Cbomutice ves v Hradecka 374.
bratr ,
z Chotěmic viz Baba.
Ginkolt
Cbotěšovice klášter 374.
burce
z Chotětic PHbek 605.
Cipinova
Chonstnlk u Tábora 25, 35, 66,
Cipser I
63, 70, 71, 76, 76, 79, 80,
Oirkvicnl
83, 96, 113, 124, 133, 139,
201, :
140, 148, 151, 163, 200,
Clamor 1
236, 241, 247, 248, 256,
400.
268, 259, 275, 376, 279;
CleinsTi
SejstHk jmen osobních a místních.
583
Cmand v Rakonsích 201, 202,
227, Gmunt 195.
Coler Václav, konšel v Eolině
400; srv. Choler.
Corobaniensis (Bag, Garlopago)
episcopns 387, 391.
Goršteinský pán 47.
Gorasna, Earasín ves na Moravě
515.
Grautwnrst Gunzlinas, konšel Nym-
burský 499.
Grisippus, Ghrysippos filosof 329.
z Grlina Bušek 261.
Gropp Petr, konšel v Kolíně 501.
Gradin, Ghrudim 500.
Grysostomus, sv. Ghrysostom 330.
Gtibor 22, 182; viz z Drachova.
Gtiměř ves 372.
Gakmanský Beneš, konšel Praž.
471, 476.
Giikr služebník Rosenberský 187.
Gussinko osoba při dvoře Václ.
IV. (1381) 514.
Gvok Václav, konšel Praž. 458,
462, purkmistr 463, 464.
Gzazonia, ves u Polné Šachotín
502.
Gzechu Vácslav v Kutné Hoře
421.
Gzelkyngerz 109.
Gziek? muž 230.
Gzimpa řezník v Soběslavi 166.
von Gzoblowicz, František Bernart
v K. Hoře 395.
Gzudrm Heinlin, měšťan Nym-
burský 499, 500.
Č.
Cabelický 120, ze Soutic Prokop
na Týně, Týnský 313.
na Čabrově, les Rosenberský 149.
Cádek věřitel 118; Čadková 109.
Čakovcc pan 184.
Čánka ves v Hradecku 369, 373,
376, 378.
čánkovice viz Žleby.
čapek Matouš, konšel Praž. 487 ;
ze Zalužan Mikuláš 374.
Čáslav město 331.
z Častolovic 493; Puta 512, 513,
532, 542, naKostomlatech528,
starší 503, 504, purkrabí na
Potsteině 500, hejtman v Lužici
510, 512, 513, 582, v Brani-
borsku 513, v Lucembursku
515-517.
častr mistr popravní 238.
z čejetic viz z Borovnice.
čejkovice v Žatecku 372 ; na Mo-
ravě 531.
z Čelechovic viz Gikán.
Čeleď služebník 297.
z Čemin viz Rous.
Čeňovcová paní 135, 136.
Čeraz ves zkažená 237, 239.
čermník ves 375.
Černá Ves 194.
z Černčic Arnošt 522; Vítek,
děkan u sv. Apolinářiše a ka-
novník Vyšehradský 558, 559.
černíkovice v Hradecku 51.
Černovice 279.
v
Gemy Jakeš měšťan v J. Hradci
245, 249; Tomek posel 18.
Červenohorský Hynek 376, 378.
z Čeryn Dětrich 545.
z Češtic a ze Lčovic Přech 164,
165, mladší 260.
z čichtic viz ze Skryj.
ČihošC ves 333.
čmelínský viz Štmelínský.
čouchové ze Zásady 493; viz
Čuch.
z črnčic viz z Černčic.
ze Čtiřína (Štiřína) Havel 542.
čuch Ješek maršálek Václava IV.
(1385) 517, 518 ; viz Čouchové.
D.
Damerowensis Theodoricus písař
510.
Daniel z Koňského trhu, konšel
Praž. 458, purkmistr 439.
z Dašic viz Budiš, Tele.
z Děčína, Děčínský viz z Warten-
berka.
Denetice ves 375.
Derfllk, Drofflyk ves u Mor. Tře-
bové 538.
Deštný městečko v Táborsku 52,
156, 163, 291, 295.
z Dětěnic Beneš 529.
Dětlin, Dyttlynus, místoděk. Všech
Svatých či náměstek podkomo-
řího císařové (1389) 523.
Dětřich biskup Mindenský 381-
383, 387, probošt Vyšehrad,
a kancléř 389-390, 501.
Dětjrich opat Sedlecký 410.
Dětřichovic Pavel, purkmistr N. M.
Praž. 437, 440, 442, 446,
449, 452, 453, 457, služebník"
Rosenberský na Ghoustníku
122, 124, 136, 145, 146, 148-
153, 155-159, 166, 186, 196,
288.
Dionysius sv. 330.
z Dirné viz Rút.
z Dirného Ghval 174.
Ditrichsdorf, Ulice ves v Moravě
538.
Dívčice v Budějovicku 86, 281.
Dívčková Anna v J. Hradci 68, 69.
z Divic Leva 219.
Diviš 92, 226, služebník 138,
184, vězeň 210.
DivůČek ruhač 4.
z Dlouhé Vsi Markéta 165, 196,
197.
Dluhonice ves v Moravě 521.
Dobešičky ves u Zvíkova 208.
Dobev v Prachensku 98 ; Dobev-
ský 222, 223.
z. Dobré Bohuslav 376.
Dobrohostpan 176, Dobrohostský
161, 258, Dobrohočský 61.
z Dobrohoště Petr 117, purkrabí
na Krumlově 272, 278 ; Přech
117.
Dobronice 56, 71, 75, 85, 89,
107, 191, 205, ves 77, pan-
ství 70, 90, lesy 78; z D.
Jan 170, hejtman na Soběslavi
66, 80, 120, 137, Dobronička
77, 78, 113, 151, 158; viz
ze Rzavého.
Dobroutov ves u Polné 502.
z Dobrušky Jan 522, 523; Ště-
pán 522.
Dobšovská role u Sedlce 411.
Dolanky ves 389-391.
z Domaslavic viz Váva.
Domažlice 332 ; Elbel von Taust
395.
Dorfer krajčíř v Sedlci 410^
Doubrava ves v Plzeňsku 374.
584
Rejstřík jmen osobních a místních.
DoQbravčice ves 389, 390.
z Doubravice Hynek, hejtman na
Soběslavi 161, 167; Markvart
277; viz Zub.
z Doubravy Jan a Earel 297.
Doudleby 295, v Hradecku 542 ;
Doudlebský František 307; z
Doudleb Jiřík 306.
* Drachov ves u Soběslave 137,
237, 294, 296, 298-304; z
D. Ctibor 317, Drachovský 308 ;
Jiří 107; srovnej Ctibor.
DraheUce ves v Boleslavsku 377.
Drahonice ves u Helfenburka 178 ;
z D. Adam 133, 185, 193, 194,
247, 262, purkr. na Helfen-
burce 165, 166, 173, 1Í7;
viz ze Rzavého.
Drhovice ves v Táborsku 55.
Drbovle v Prachensku 183,
Dříče, Dřísy ves v Boleslavsku
370.
Dříteň viz Malovec.
Drkolenský (Plaga, Schl&gel v Ra-
kousích) probošt 82.
Drochovec z Pláně Oldřich 122,
124, 127.
v Drziebieczewsy (?) v Kouřim-
sku 372.
Dub 111; viz ze Lhoty.
Dubčanský Jan, moravský zakla-
datel sekty 325, 326.
z Dubce Matěj 261.
z Dube Jindřich hofmistr (1395)
532.
Dubec podd. v Dřících 370.
Dubňanský věfítel 83, 96, 97,
161, 184, 217, 224, 231.
Dubne v Budějovicku 122, 178,
189; z D. Beneš 129, 133;
viz Roubík.
Dubovice les u Mor. Třebové 538.
od Dubu Petr 66, Dubský, purkr.
Zvíkovský 107.
Duchek kramář, konšel Pražský
440; platnéř a konšel Praž.
474.
Dunovice ves u Helfenburka 178.
Důra paní 288.
Dvorec v Budějovicku 128; ze
D. Kuneš 145; Oldnch 256.
Dvorec ves u Třeboně 254.
Dvorecký Václav 272.
na Dvořištích, rybník Rosenber-
ský 253.
Dvory ves u Budějovic 279.
z Dymokur Sezema 541.
Dytbmar (z Meckebachu) písi^
v kanceláři král. (1348) 495.
Dyttlynus, Dětlín, náměstek pod-
komořího císařové (1389) 523.
E.
z Egerberka Mikuláš nejv. písiú^
402, 553.
Eistetensis Johannes písař (1355)
501.
Eizinger Štěpán 107.
Ekhart Ondřej opat Sedlecký
380.
Elbel von Taust, konšel v E.
Hoře 395.
EUška císařovna (1389) 523.
Eliška z Nové Plzně 66.
Erasmus Rotterdamský 329, 354,
356.
Erazim pan 226, úředník Rosen-
berský 199, kancléř 9.
Erhart kněz 149.
F.
Fajt věřitel 124.
Falckrabě rýnský 14.
Falkemberský kníže Bolek (1358)
387, 389, 491.
Fencelíkové páni 292, 293 ; Fen-
calík Petr 295, 296.
Fencl úředník Rosenberský 281.
Ferdinand I. král Český (1534)
434.
Fifka z Vydři Oldřich 247.
Fileš rybář ze Suchdola 3.
Filipp kožešník a konšel Pri^.
481; poddaný 260.
z Firšenšteína viz z Šumburka.
Flaška z Bajšova Jan 117 ; z Lazec
OldMch 547.
Folkenštorffar pan 120.
Franěk ostružník v Praze 473.
Frankenstein v zástavu Joštovi
markrabímu (1405) 546.
Frankovic Jíra, konšel Praž. 440,
446, 449, 452, 458, 457, 467,
Frantovic 442.
František 498; probošt Nord-
hausský, písař (1395) 53S;
probošt Ostřihomský (Strígo-
niensis) 407.
Frawštein viz Míšeň.
Freiberger Petr rychtář ve Vys.
Mýtě 523.
Freinstat viz Kožichov.
Freištein 104.
Fresung ze Sedlčan 139.
Fresův pacholek Matěj 103.
Frícek Mikuláš 372.
z Fricenšteina Ofka 154.
Fricznstaynar 154.
Fridrich IV. král Símský 34,
49, císař 126, 267.
Fridrich věfítel 215.
z Frimburka Jan 542.
Fuker v Augšpurce 297.
Fulštein kněz 280.
Fy® Jindřich registrátor 407.
6.
Gaymúllnar Alexius soused v J.
Hradci 249, Gamfllnar a mi
Dorota 261.
Gehar 212, viz Eehar.
Gerlaci Bartoloměj, konšel v Nym-
burce 490i.
Gtewicz viz Jevíčko.
Giczko Pesco, komorník 6ock&
z Kunstatu 504, 505; sn.
Bicek.
Glacz viz Kladsko.
Glenczel Hauman, konšel v K.
Hoře 395,
Glogouiensis viz Hlohov.
Goczlinus rychtář v Kolíně 501.
Gograr 96, 159.
Goldsmid Purkart konšel v K.
Hoře 397.
Goss, lázně v Kutno Hoře 395.
de Gradu viz ze Yzchodce.
Graupner Václav měšťan v Kolioé
400.
Grecz viz Hradec Králové.
Gregil Nicz, konšel Vys. Mýti
523.
Greif Hanuš, měšCan v BudéjoTi-
cích 264.
Rejstřík jmen osobních a místních.
585
z Grenau Markéta 199.
Groffnekar pan 270, 271,
Gros Mat^ konšel v £. Hoře
396.
Gruber Bernart, konšel v K.
Hoře 395.
Gruna, jindy Grona ves na Mo-
ravě 538.
Gmnta n Kutné Hory : Krunetská
stezka 425.
Gryenawg (Grttnaug) Sigmund 99.
Gryna místo u Mor. Třebové 538.
z Gutšteina Jindřich na Tachově
281.
Gymmirauch Niczco, konšel Vys.
Mýta 523.
H.
Habart 76, 88, 142, 153, lovci
262, na Ghoustniku 151, 159.
Habr u Vilémova, farář tamni
325-328, 330-332, 335, 338,
348, 349, 355.
Habrský poddaný 344.
Habrovanští neb Lulečti bratří,
sekta na Moravě (1528) 325,
326, 334, 360-367.
Habrovany u Výšková na Mor.
325.
Habrovice ves 377.
Hacho, konšel v Kolíně 400.
Had pan 216, 226, 240, z Pa-
bianic Přibik 169, purkr. na
Krumlově 171, zPaběnic242,
243.
Hager Tomáš, konšel v K. Hoře
395.
Háj ve Psářích 509.
Hájek pan 85; Bohunek 391,
392; z Hodětína, podkomoří
král. Česk. 402; z Popovíc
369; Lutold 389.
Hájek podd. v Čánkovicích 374;
Vít purkmistr Praž. 484.
Halašovice ves 110.
Haldecký Václav, konšel Praž.
484.
Halpritter Ulman, konšel v Kolíně
501.
Haluzna služebník panský 70.
Hamer Theodrícus, konšel v Ko-
líně 501.
Archiv Český XIV.
Hanek podd. v Taynci 377; viz
z Křižánek.
Hanuš pan 172; rukavičnik
v Praze 465 ; sladovnik a konšel
Praž. 474.
Hanzl vozka 42.
z Hardeka hrabě 50-52, 286.
Hartinkov, Hartunkuow, ves u M.
Třebové 538.
Hartl Jíra poddaný z Drachova
294, 296-304.
z Hasenburka Zajícové 17, 151 ;
Mikuláš na Budyni 2, 3 ; Zby-
něk 387, 498, hofmistr 391 ;
Zbyněk arcib. 547.
Hasto konšel v Kolíně 400.
Hašek služebník 121; starší v
Krumlově 127.
Havel písař Viléma z Risenberka
135.
Hazly, městečko Haslach v Hor.
Rakousích 82, 108, 236.
Hecht z Rosic Petr 509.
Hečka Petr, konšel Praž. 464,
466, 467, 471.
Helfenburk u Bavorova 91, 166,
173, 180, 185, 188, 190, 232,
250, 252, 254; viz z Draho-
nic. Vlásek.
Helwigsdorf Jan, konšel v Ko-
líně 501.
Henrych pan 79, z Týna 164.
Hensl s copem, konšel v Kutné
Hoře 396; řezník a konšel
Praž. 440, 442, 446.
Heraltice na Moravě 515.
Herbordův Pavel, konšel v Nym-
burce 499.
Hereš rychtář v Sedlčanech 218,
233, 235.
Heřman pan 233; převor Se-
dlecký 398; služebník 181.
Heřmanec Jakub, konšel Pražský
440.
z Heřmanic Jan 44, 45, v Sedl-
čanech 236 ; Heřmanický 44,
168, Heřmanský 231.
Herša služebník panský 54.
z Heršlaku viz Cinišpan.
Hertvík pěší 221.
Herynk ze Sloupna Václav 229.
Hestera v Soběslavi 323.
Heuffel Petr, konšel v Kolíně 400.
Hevléř z Budějovic 195.
Hlaváč Ješek ze Žlebův 373.
Hlavatce 58; z H. Aleš 238;
Petr 227, 238; viz Pražák,
Roubík.
Hlaveň Větší, ves v Boleslavsku
370.
Hlízov ves u Kutné Hory 409,
416, 418, 421, 422, 424.
Hlohov Veliký 72, 315; děkan
Hlohovský 507.
Hluboká hrad 5, 26, 143, 153,
190, 195, 254, 268, 274, 305 ;
viz Býšovec, z Lobkovic, Švík.
Hnízdo poddaný 273.
z Hobzí Linhart 266.
z Hoděčína Mikeš 542 ; viz Svině.
z Hodějova Smil 225, 226, hejt-
man na Helfenburce 173, na
Zvíkově 171, 172, 179, 180,
184, 185, purkrabí na Zvíkově
186-1 91, Hodějovský 180,181;
Jan Hodějovský 115, 116 ; Ho-
dějovský 111, 117, 118, 184,
207, 217, 256.
Hodějovice ves 136, 137.
z Hodětína viz Hájek.
z Hodkova Heřman na Bohdanči
417, 418, 422.
Hodonín zámek 292, město 511.
z Hodošic Dětřich 81.
Hofkircher Vavřinec na Kolmtlnzu
252.
Hohenfelder osoba 109.
Holčík Mařík podd. v Hlavni 370.
Holešice 182, 184-186, 191,212,
221.
Holian Klement, konšel Pražský
440, 442, 446, 449, 452, 453,
457.
z Holic, Holický viz ze Šternberka.
z Holkova Matěj 263.
z Holnšteina Puta 509.
Holub 61 ; Mikuláš a Václav Ko-
mařický ze Stropnice 295 ; Va-
něk z Provuzy (Probluzi?) 51.
Holý Jan 201.
Hořany ves u K. Hory 426, 427.
Hořatev ves u Nymburka 501.
Horaždějovice 81, 175, 250.
Hořčice služebník 8.
Hořepnický farář 357.
Hořepník ze Zahrádky Ondřej 43.
74
586
Bratřík jmen osobních a místních.
Hořice 102; z H. HUniláS ml.
169, 170; HoFickí 144.
Horka, Horkr ves t Zateckn 369,
875, 876.
Horozice z Močíc Štěpin 174.
z HoBtaiova Jan 172, z Hosté-
Sova 198.
z Hostěiovic Markéta 185,
Hotliart podd. v Kozlech 371.
Honáka z VratiSoTa Rjnart 118,
119.
Hovno, Haovno Litvfii 252 ; Ma-
těj 138; Přibfk 94.
Hrabán Mikulái, koniel v Koliné
400. !
Hrabané z Přembenic Jan 409,
410, 416-418, 422, 423; Ja-
roslav na Ratboři 416-418,
422; Jindřich 409, 410; Mi-
kuláš na Snclidole 416-418,
422; Václav 409, 410; Wol-
fart409,410; z Vlkanora Jan,
Bnkna kráječ a měStan Prai.
421, 422.
Hradec Jindřichův, Nova Domus
5, 8, 22, 30, 41, 48, 59, 60,
68, 69, 88, 121, 141, 153,
158, 159, 192, 220, 235,236,
238, 245, 249, 252, 259, 261,
266, 267, 289, 294, 296, 300,
302, 303, 322; viz z álčan.
z Hradce 1, 12, 14, 136, 170,
203, 228, 255, 266, 270, 273 ;
Anna, cbot Jindřicha z Řosen-
berka 320; Jan 5, 6, 27-31,
34, 37, 38, 40, 46-48, 51-54,
56, 58, 59, 63, hofmistr 402;
Jindřich 118, 119, 211, 220,
295, 533; MoDhart 6, 37;
Oldřich 41.
Hradec Králové, Grecz 523, 542,
kraj 495, 496.
Hradecký, sektář voVilémovž 334.
Hrádek n Brandýsa n. L. 377;
Heřmana z &čan 182, 165.
Hrádek SmlSkův v Kntné Hoře
408.
Hradiště, Hradištko n Kolina 419 ;
město na Moravě 530, 553,
554 ; viz Tábor, z Tnrgova.
z Hrádku Heřman 70, 87, 117,
208, Hrádecký 164, 204, 216,
. 222, 259 ; Jan 204, 223, Ja-
nek 92; Hikei 376, HikeS
Janek 978; Samnel pnrkmistr
Praž. 474, 478.
Hradniczy, nyní Radnice ves n
Bonzova na Moravě 534.
Hraíetico n Enfna 373.
Hrazák Mjknlái ze Sadské a sy-
nové 504
Hrbov ves n Polné 602.
z Hrčlna (čti z Krčina) Beneé z
Risenbnrka 523.
ze Hřebene Markvart 319.
Hfíbě Božek 168, 169, 184, 189,
260; MikuI&S 211, 223, 324.
Hřlmov, ves ňímov 238.
Hřiště tvrz u Doudleb v Hra-
decku 542 ; z H. Kateřina a
Otík 543.
HHStě, Spieldorf, ves n Polné 602.
z Hrobky Václav, konSel Praž.
440, 443, 446, 449, 463, 453,
457.
Hrobský 336.
Hroch Osockv 164, 167, Osečan-
ský 169, 208, 215.
Hromada z Tábora 237.
Hron soukennfk a konšel Praž,
489 ; Vitunovský 164.
Hroznatá viz z Vrtby.
Hruoně poddaný z Předbofe 276.
Hruška poddaný 105.
Hmšky, Bimbanm, ves na Moravě
521.
Hrftza 281; starý, úředník na
Poděbradech 131; Václav z Chel-
Čic 39, 49, 60.
Hrzek viz z Markvartic.
Hubáček Václav sladovoík v So-
běslavi 287.
Huk žoldnéř 186.
HSlka Sigmund konšel Praž. 484,
489.
Humpolec Jan konšel Praž. 487 ;
Mikoláš konšel tamtéž 474.
Humprecht osoba 81 — 84, 114.
Huncleder Štěpán, purkmistr Praž.
489; Václav paslř v Praze 165.
Huořecký z Opařan 76.
Huovno viz Hovno.
H&rák z Lopuce Jošek, pnrkrabf
v Kostomlatech 529,
Hurycbfiv syn h%jný 119.
Hus Jan 324, o vystavování Těla
r
Rejstřík jmen osóbnkh a místních.
587
Jan (ze Středy), bisknp Litomyšl-
ský 391, Noviforensis 495,
496, electas Newembargensis
498, 499.
Jan farář Boáilecký 272 ; fortnéř
kl. Sedleckého 398; hamerník
295; kněz v Malšicích 149,
v Něm. Brodě 325-355, pře-
zdívkou Kamíček 355, 359;
mnich v Sedlci 396; opat
Sedlecký 395, SkaHcký 411,
415, 416, Třeboňský 318;
písař na Ghoastníkn 139, na
Zvíkově 70, 72, 75; poddaný
. v Chvatlině 373, ve Kbele
373, v Kozlech 371, v Záhoří
187;podpřevor Sedlecký 398;
— v Praze : a Cantharis, purk-
mistr 439; z Haléřová domu
konšel 467, 476, 477, 479,
purkmistr 471 ; Henzlův zeť,
konšel 440; kolář a konšel
471, purkmistr 467; od Kos,
konšel 489, z Krumlova doktor
a děkan kapit. Praž. 368, 369 ;
kustos kostela Praž. 79; od
Mecův, konšel 458, 459;
z Nastojtova domu, konšel 487 ;
opat kl. sv. Karla 16; od
Páteře, kožišník a konšel 464,
465 ; Rosenberského domu
hospodář 79; sládek a konšel
489 ; — převor Sedlecký 402 ;
pnrkr. Lutovský 4, Štítenský
3; rychtář z Beřkovic 371,
z Huzenic 92, z Tábora 107,
z Třeboně 3; tobolář z Kut.
Hory 434; věřitel 150; viz
Johan nes.
Janek mecíř v Soběslavi 78 ;
plátennik a konšel v Praze
466; podd. ve CtiměH 372,
ze Zalin 274; služebník 182,
197; svědek 18; tesař ve Ve-
lešíně 243.
Janowa viz Janúšov.
Janovice obleženy (1520) 311;
z J. Dětřich 532 ; Heřman 78,
79; Jan nejv. purkr. a hejtman
králov. Česk. 275; viz Jenec,
Strnad, z Risenberka, Vrchota.
Janúšov, psáno Janowa, ves na
Moravě 538.
Jara osoba 256.
Jarohněv viz z Úsuši.
Jaroslav pan 212, 274; služeb-
ník na Helfenburce 178.
Jaroš podd. v Beřkovicich 371 ;
od Mouřenínův, konšel Praž.
487; podd. z Újezdce 375.
Jaxo konšel v Kolíně 400.
z Javora Petr, písař v kanceláři
král., Jaurensis P. 510.
Jedlice 80, 117, 161, 184, 208,
215, z Oběděnic Jan 154, 250.
Jehnědská, žena 184.
Jemnice město na Moravě 553,
554, pečeť 556.
Jemnický Janek 60; Štefan 170.
Jenec 234 ; z Peterspurka 546 ;
srv. z Janovic,
z Jenšteina Pavel 51, z Jenczen-
steina 530.
Jeremiáš sermonista 330, 334,
335, 342.
Jeroným služebník panský 50.
Jerzinan čti Jeřman, ves na Mo-
ravě 534.
Jeskoun z Němčíc Jan 124.
Jestřáby u Zvíkóva 152.
Ješa, lovčí ze Sedlčan 244, 245.
Ješek poddaný 121.
Jethanius viz z Bítovan.
Jetřich pan 154, v Chlumci 114,
190, na Žlebích 114.
Jetfích opat Sedlecký (1456) 407.
Jevičko město na Moravě 325,
515; dc Gewicz Franciscus,
registrátor 516, 517.
Jevišovice 65; z J. viz z Kun-
štatu.
z Jezeřan Albert Sirotek 519,
z Chválo víc 529; Ješek 530;
Markvard a Sezema 519, 530.
Jihlava 12, 332, 527, 553, 554,
pečeť 556.
Jihlavský Jeremiáš v Kouřimi 413.
Jílek zvonař a konšel Praž. 484.
Jilovice v Buděj. 60, 128, 147.
Jindřich farář v Budějovicích 167 ;
purkr. Lutovský 4 ; z Rohu, sla-
dovník a konšel Praž. 476,
479 ; služebník Rosenberský
187; úředník 436.
Jinošek služebník 63.
Jíra 71, 91; z Hlavatec 58;
z Kouřimě 100; v Kozlech
371; z PHtoky 420; zločinec
144.
Jirgl poddaný 160.
Jiří z Poděbrad, správce král.
34, 41, 51, 53, 55, 64, 368,
369, král 100, 101, 103, 107,
125, 126, 131, 141, 154,408,
409, 411, 416, 421, 422,
archiv 493, 494 ; zakazuje špice
u střevíců 477.
Jiří bisk. Pasovský kancléř kr.
Sigmunda 407.
Jiřík knize Bavorský 270.
Jiřík 149; kazatel v J. Hradci
289; farář Soběslavský 161,
Štěpánovský 318, 319; mistr
kněz 231 ; podd. ze Lhoty 370,
z Újezdce 309, 310; převor
Sedlecký 430.
Jirkl služebník 184; Jirklova Do-
rota v Libečkově 375.
Jistebnice 69, 87, 227, městečko
99; z J. Bartoš 250; Jisteb-
nický Janek 190.
z Jivovice Vojtěch 157, z Chval-
kova 101, 136, 157, v Chval-
kově 108, purkr. na Hluboké
274.
Johannes domovník 106, 138;
konšel v Praze 466; písař
Dobronický 71, 86, Rosenberský
85, nejvyšší 59, Velešínský 243,
na Zvíkově 250, Lva z Rožmi-
tála 286; úředník 116.
Jošt markr. Moravský 515, 519,
520, 526, 527, 530, 531, 534,
545, 546, 553-557, Brani-
borský a nejvýš, komorník říš.
536-538, 540, 543.
Jošt poddaný 97.
K
Kába Valentin, konšel Praž. 440,
442, 446, 449, 452, 453, 457.
Kabele farář Lomnický 95.
Káča (ze Šternberka? ve Lstění)
268.
Kačer Mařík, písař akt arcibis-
kupových 558.
Kačín místo 182.
Kačírek fiehák, podď. 370.
74*
B^stHk jmen osobních a místních.
Kačovec Jan 628.
Kadeřávek Janek, podd. v Hlavni
370; Václav v Kut. Hoře 421.
KadeMn ves na Moravě 534.
Kadolt poddaný 97, 99.
E&jov místo 57, pontnické 265,
Kalenice pan 19-21, 33, 200;
berčf 112.
Kalkuš slaiebnik panský 27.
Kalný měStan v J. Hradci 245.
Kalšice louka u Sedlčan 239.
z Kaltenprnnu viz Kovář.
Kamecký, zeman 267.
Eamejk 86, Kamýk 233.
Kámen mfsto 2i6 ; viz z Voj-
slavic.
Kamenec v Lužici 532.
Kamenice 11 ; z K. Marlcvart 210,
hejtman na Třeboni 200-202;
Martin 636 ; viz Stiirm.
Kamenná Voda ves 378.
Kaiiha Jan, konšel Praž. 471.
z Kaňka Vavřinec, měštan v K.
Hoře a žena KateHna 398,
399.
Kaplice u Krumlova 74, farář
199 ; z K. Jan, farář Miiicín-
ský 74, Kaplicer 143, Kaplicar
133, kancléř Rosenberský 9,
154.
Kapléf vie ZG Sulejovic.
Karasln ves v Moravé, paáno Co-
rnsna 5] 5.
Karel IV. 380, 382, 387, 389-
392, 394, 435, 471, 495-500,
503-507, 509, 610, 612-514,
516, 554.
Karel vládyka 135, 136.
KarlStein hrad 168, 270, 271,
500, purkr. 271, archiv 494.
Kam íček viz Jan kněz.
Kaše Jakub 293.
Kašperk hrad 200.
Kateřina panna v Krumlove 25o;
vévodkyné Eužichovská 553-
556.
Katrule nvšzněná 144.
Katz Mikuláš v Eatné H. 6 dcerou
Markétou 397, 398.
Kaufman Hanoš, konšel y K. Hoře
396; Sigmtmd, konšel tutéž
396.
Kavan osoba 376.
Praze
Kavka Jaknb, koželuh
465.
Eavniczy ve sluibS na Zvikove
207.
Kaz Petr 289, 290.
Kazek kožišnik ze Sedlčan 44,
45.
Kbel vea v Kouřimská 373, 876,
Kdalinec Ješek 526.
Kehar sluŽebnik Rosenberský 194,
200, 209, 245, v Sobéslavi 234,
Gehar 212.
Kelner Jindřich, konšel v K. Hoře
39G.
Kepista z Rajšic Jan, purkrabf
na Chocni 548.
Kerunk ze Sukdola 375; viz ze
Snlevic.
Kesti^an; 185, 311 ; z K. Bohuslav
195; Kestfanský 211, 269;
viz Baroch, Pohmar.
Kladrubský Arnošt 208, 211, 212.
Kladsko 63, 64, 315, zastaveno
markr. Joštovi (1405) 546 j
do Glacz Johannes 387.
Klára vdova v DHčIch 370.
Klaric Ěohof, Cíaric, Claryc pisaf
na Třeboni 84, 89, 93, 97, 99,
103, 101, 115, 121, 126, 128,
139, 140-142, 144-146, 149,
192, 193, 195, 201, 218, 231,
238-252, 254, 256, 259, 260,
262-267.
Klatovy 91, .305, 306.
Klanda mlynář z Kutné Hory 415.
Klenový zámek 91 ; z Klenové
FFibtk 7; Elenovský pan 11
79.
Klimentpřevor Skalický aSedlecký
413; opat Sedlecký 414, 420.
Klišé ves v Litoméřicku 377.
Klokoty u Tábora 214.
z Klučová Pešok 391, 392.
Kluky mlBto 91.
Kmetik poddaný z Předboře 275.
Kmince ves 377.
Knap Václav soused ve VilémovS
326, 369, 361, 867.
Knanr kupec 88, 89 ; Aleksi 246.
Kneysl Jan konšel Praž. 461.
Knln 204, Nový 22-24.
Kobian v Újezdci 376, 377.
T EobUsném, les 149.
Kobl
Kobj
Kocl
Kok
Kok
zKo
ki
Kok
Kok
KoId
Kon:
Kon;
Kop
Kop
Kop
Koř
Eof
Kor
Kor
Koř
Eor
R^střih jmen osobních a místních.
589
Koruna Zlatá, 94. 206.
Korunka Jan, konšel Praž. 487.
Korybut kníže v Praze (1427)
438, 439.
Kosař v Soběslavi 124.
Kosoř 178, z Malovic Jan 129,
133.
z Kosové Hory Jan 605.
Kostel viz Podivín.
Kostelec nad Orlicí 288; na Sá-
zavě 51; z K. Filip Lawth
546; viz z Náchoda, ze Smil-
kov£^.
Kostelecký Klement konšel Praž.
476, purkmistr 479.
Kostěnice ves u Dašic 540, 541.
z Kosti Petr 549 ; viz z Kunstatu.
Kostice ves na Moravě 521.
Kostka z Postupic Zdeněk na
Litomyšli 316.
Kostomlaty viz z častolovic.
Kosík služebník 276, 277; Dušek
konšel Praž. 484.
Košínská Alena 9 ; Košínský Jin-
dHch 9.
z Košmberka viz z Chlumu.
Košt vězeň 183, 190.
Koufím 100, 234, 405, pečeť
413, louky 413, Nový mlýn
415; kraj 495, 496.
Kout 153; z K. Jarohněv 81;
Ofka 154.
Kovář 25, z Kaltenprunu 17.
Kovářovský dvůr u Zvikova 112.
Kozáková 44.
Kozel pacholek 96 ; podd. v Drí-
čích 370.
Kozí Hřbet, les u Oes. Brodu
381-384, 391.
z Kozího Hřbeta Eliška 248.
z Kozího, Kozský 87, 105, 119,
124, 154, 184, 233, 243;
Ctibor 204, 252, 253; Jan
40; Markvart 152, 168, 191,
248, 251, 264, 265, na Zví-
kově 173, 175-177, 179-184,
187, 188, 204, 208, 209, 215,
217, 223, 227; Vilém purkr.
na Chonstníce 133; Zdebor
201, 224, 225, 230, 242, 243,
247, 248, 253, 255-258, 266,
hejtman na Třeboni 195, 197,
198, 200, 204, 205, 221.
Kozlin z Březí 161.
Kozlovec Jan 29.
Kozly ves 371.
z Kozmic Václav, písař desk zem-
ských 558,
Kozov ves na Moravě 534.
Kožichov, Freinstat ve Slezsku
553; vévodkyně Kateřina 553
až 556.
Krajcar řemeslník 201.
Krajíř 4, 97, 149, 305; z Krajku
Wolfgang 104.
Královo Pole, Nová Ves 506.
Kramolín v Budějov. 60, 147.
Krás mistr v Soběslavi 323.
z Kraselova Markvart 210, 267;
Kraselovský 197, Václav 317;
viz ze Žimuntic.
Krásná Hora 168, městečko 191.
Kratař z Třebestovic Václav 519.
Kratonohy ves v Bydžovsku 496.
Krautwurst Kunzlin konšel Nym-
burský 499.
Kravaře ves 374; z K. Alžběta
280, ze Strážnice 268, 269;
Jindřich 269; Perchta 154.
z Krchleb Mikuláš 12, 13.
z Krčina (tištěno z Hrčína) Beneš
z Risenburka 522.
Křeč v Táborsku 139.
Křemže 126; z K. Smil Jan 113.
Křenová, Chrzenowa ves na Mo-
ravě 538.
Krhov 253.
Kří u Nymburka 519.
Kříha rybář ze Suchdola 3.
KřišCan v J. Hradci 252; ruka-
vičnlk v Praze 465; souken-
nlk v Třeboni 285.
Krištof farář ze Slověnic 312.
Kříž ze Sakuov 372.
z Křižánek (u Žampachu) Hanek
512.
Křížek služebník 70.
Křížová řezníkova z Bukovska
307.
Kroměříž 121 ; viz Chremsir,
Milic.
Kropáček Mařík, konšel Praž.
489.
Kroupa Pavel, konšel Praž. 479 ;
Prokop z Chocenic 427, 432,
v Kut. Hoře 426.
Kršňák Jan podd. v Dříčích 370 ;
Jan z Milevska 205.
Krumlov Český 10-77, 80-82,
85, 86, 89, 94, 100, 113,
121-124, 127, 129-142, 149,
152, 158, 161, 162, 176, 187,
188, 201, 237, 250, 257, 259,
272, 297, Crumpnaw 16, fara
povýšena na probostství 16,
děkan 288, jarmark 144, před-
městí Latran 127; purkrabě
9, 39, 116, 121-124, 127,
136,141,154,191 ;vizzDob-
rohoště, Had, z Petrovic, z Vě-
trní.
Krumlov Moravský 269, 270;
viz z Pernšteina.
Krušina pan 9, 11, 35, 40; Hynek
41 ; viz z Kumburka, z Lich-
tenburka, ze Švamberka.
Krychnov^ ves u Kouřimě 423.
Kšely u C. Brodu : de Ksel Pešek
Šepletka 392.
Kuba podd. ve Třech Dvořích 413.
Kubec podd. v Chvatlině 373;
podd. Rosenberský 247.
Kubeš v Chlumu 305.
Kubík mlynář v Sedlčanech 232.
Kuchta muž 262.
Kuklík Jan, konšel Praž. 466,
467.
Kulhavý Matouš v Kutné Hoře
420.
Kulův strýc, šlechtic 171.
z Kumburka Krušina 374; viz
z Nestajova.
Kunáš 116, viz z Macho vic.
Kunc služebník Rosenberský 245,
251.
Kunčina Nová a Stará, vsi na
Moravě 538.
Kftnel Bedřich, konšel v K. Hoře
394.
Kuneš (Kunrát) 89.
Kunětice, Kunitice v Hradecku
373.
Kunětická Hora 493.
Kuník služebník 184 ; srv. Koník.
z Kunina Města viz z Kunstatu.
Kunovice na Moravě 520.
Kunrát z Vechty bisk. Olom. 402,
550-552, 558, bisk. Verdenský
a podkomoří 546.
^-. .
590
Rejstřík jmen osobních « míatních.
Knnrát převor v Sedlci 396 ; farář
v K. Hoře 398 ; slnžebnfk 108,
216; srovnej z Petrovic.
Kunratice 194.
z Ennštatn větev Poděbradská 493 ;
Boček na Poděbradech 495,
496, 499-601, 604, 606, 608,
609, 612, 619, 626-632, 635-
637, 640, 641, 646, 647, 569,
560) cišnlk král. 498, nejv.
komorník 611, děti a vnuci
jeho 614, 549, 660; Erhart
611, 615, 619-521, 630, 634,
636-640, 643, 661, na Be-
chyni 566, 667, na Třebové
661, 652, Herart z Kunina
Města ml. a st. 644 ; Jan 58,
69, 66, 630, 636, z Kosti
646, 647, 649, žena Žofka
649; Jan od sv. Prokopa 43;
Jan Puška 611; Jindřich z Je-
višovic nejvýš, jagrmester 102 ;
Procek nejv. komorník Morav.
63; Zajimač 371, 376; viz
Jiří Poděbradský.
Kunwald ves u Žamberka 626.
z Kunwaldu Pesík purkmistr Praž.
440.
Kupček Mikuláš v Soběslavi 202,
210.
Kupec poddaný v Mokré 121.
Kustošova Neta 262.
Kutná Hora 104, 234, 332, 415-
418, 421, 507; poloha na
Babě 420, 421, 427, 432;
brána Kolínská 421, Kouřimská
397, 429, 430; cesta Kamenná
407, 408, Kolínská 426, 427,
Krunnetská (ke Grunte) 426,
435; poloha v Erbích 421,
427, 432, Bílá Halda 426;
předměstí Hloušky 407, 408,
426, 428 ; Hrádek Smíškův 408 ;
kostel sv. Barbory a Vysoký
408; poloha za Kryffem 421,
pod Kuklíkem 421, 427, na
Kynii 421 ; lázně 394, 395 ;
poloha u Ptáka 432; Tandl-
mark 402, 403, Tarmark 421;
urbura 394 ; ulice Senná 398,
420, 426, 429, 430, 433, 434,
Hewgasse 397; horníci 400-
402, 429; pečef měst. . 396,
397 ; rada 394-397 ; áepmistři
394, 407; mince raženi 141,
142, 146; poměr ku kl. Se-
dleckému 407; sněm (1446) 14.
Kužel 141, z Žeravic Aleš 646.
Kvíc Malý, ves u Slaného 376.
L.
Labuť pan 185.
Ladaá (?) ves u Budějovic 279.
Ladislav král 25, 72, 77, 368, 407.
Lajovská louka u Zbraslavě 376.
Lamprecht bisk. Bamberský, kanc-
léř Václava IV. 516. ,
Laudštein 149; z L. Mikuláš
nejv. písař 238, 411; Vilém
506, 606, Zub 411, 412.
Lanžhot, Landshut městečko v Mo-
ravě 621.
Latran viz Krumlov.
Lawth viz z Kostelce.
z Lazec Beneš 647; viz Flaška.
z Lazka viz Koktanová.
Lažany, dvůr 607; z L. Burian
na Bechyni 191, Hyne 279;
Jan na Bechyni 10, z B. 90;
Vaněk 607; viz Bechyně.
Lčovice 164; ze L. viz z Češtíc.
Ledeč 349, 366, 368; z Ledče
Jindřich 6 1 ; Ledecký 313;
viz Opršal.
Leděnice 37.
Lenešice ves 379.
Leskovec Arnošt 37.
z Lešan viz z Třenovic.
z Leštnice ves 378.
Leštno 276, ves 377 ; viz Lštěni.
Letovice město na Mor. 325;
ves u Zvíkova 87.
Leus, Leubus v Šlezích? 66.
Lev sottkenník, Leo, konšel Vys.
Mýta 623.
Lev pan viz z Božmitála.
Leva z Divic 219 ; z MašCova 136.
Levin ves 377.
Levonice ves u Loun 378.
de Lewbicz Kašpar registrátor
402, 650-663, 668.
Lewpoldi Henslinus, konšel v Ko-
líně 601.
Leywother Petr, konšel v Kolíně
601.
Lhota zeman u Zvíkova 156, 168,
169, 171, 190.
Lhota ves v Kouřimsku 370;
u Milevska 205; n Protivina
178, u Třeboně 144; na Mo-
ravě 616.
Lhotický 240, 248.
Lhotka ves u Bystřice 508;
u Helfenburka 178.
Lhotský 116, Václav 268, v Sobě-
slavi 161.
ze Lhoty Vilém scděním u Dubu
111, 112.
Libákovice ves v Plzeňsku 374.
Libenice ves u Kutné Hory 397,
398, 421.
Libin ves u Třeboně 284.
z Libochovan Jan písař na Choust-
níku 140, 161, 167, 231.
Libovice ves n Slaného 374.
Libovský viz ze Svinař.
Libštein viz z Kolovrat.
z Lichtenburka 493; Henslík
z Bítova 611; Hynek Krušina
na Opočně 660; Jan Krušina
hofmistr 646 ; Ješek z Nového
Hradu 622; Jindřich 499, na
Bítově (in Vethonia) 502 ; Juřík
z Bítova 611 ; Krušina na Mi-
letíně 286 ; Sigmund na Chocni
648; Štefan z Bítova 146;
srovnej Krušina.
Lichva Marik, švec v Praze 465.
Ličov místo 68, 97.
Lidmila ze Soběslave 314.
Liechtnaw tvrz, Lichtenau v H.
Rakousích 82.
Lilgenbluce Pesslinus, konšel Vjs.
Mýta 623.
Lilgenstain Bernart, šepmistr v K.
Hoře 396.
Limburk viz Nymburk.
Lince (?) ves u Budějovic 279.
z Lindy Petr 44, 89, 142, 143,
164.
Linec město 61, 259, 297.
Linhart pan 180.
Linhartice ves na Moravě 538.
Link Henzlin, konšel v Nymburce
499.
z Lipan Mikeš 405, 406.
z Lipé Čeněk, nejv. maršálek 501,
602; Hynce ml, maršálek
BejsíHh^jmen osobních a místních.
591
532; Jindřich 502, nejy.
maršálek 292.
z Lipky Oldřich purkrabí a Zde-
něk 512.
z Lipna viz OJiř.
Lipnice a Třeboně 147; zámek
333; viz Trčka.
z Lipnika Jan 53.
Lipolt viz ze Bzavého.
Lipská, yes a Č. Brodu 381,
383, 405, Lypeczka, Lypezka
382, poloha 406.
z Lípy viz Trčka.
Lisa služebník Bosenberský 97,
210-213, 219, 222, 223.
Listvin z Nemysle purkrabí v J.
Hradci 8.
Lišice ves 373.
Litice nad Orlicí 499, 512, 526,
archiv 493.
Litmír viz ze Záboří.
Litocbleb Vaněk v Nov. Kníně 24.
LitoměHce, víno 80 ; kraj 14, 369.
Litomyšl: biskup Matěj Němec
25; viz Jan ze Středy, Kostka.
Litovel, Lutow, město na Moravě
553.
Litvinovice ves u Budějovic 279.
Lnáře 9, 42.
Lobkovice ves 517, 518; z L.
Jan 26, 90, 91, 153, 162,
Popel 154; Mikuláš 29, 30,
54, na Hluboké 5 ; Popel 109,
244, 251, 252, 263.
Loket, luteránství 325 ; kraj 195,
popleněn 14.
Lomnice u Třeboně 4-7, 119^
farář 95.
Lomnický Jan 245^ Mezeřický
247.
Lomy ves v Táborsku 260.
Lontsoft vězeň 184.
Lopáček posel 81.
Lopata služebník 117, 161, 173,
213.
Lopuc,někdy tvrz u Kozadirek 529.
Lostice městečko 534.
Loucký klášter 507.
Loučky, Luczky, ves na Moravě
538.
z Loukonos viz Švík.
Louny 369, 375, 378, odstupují
statky králi 371.
Lštění, Lesstien 267, 268, 274,
Leštno 275.
Luban, Lauban v Lužici 532.
Lubow, L6bau v Lužici 532.
Lucembursko, hejtman 515-517.
Luczky, ves Loučky v Moravě 538.
Ludmírov, psáno Lydmyrow, ves
na Moravě 534.
Ludvík král 315, 316.
Luká, žena z MUévska 98.
Lukáš kněz 35; podpřevor Se-
dlecký 430 ; pasiř v Praze 465.
Lukeš konšel Praž. 474, 487;
jiný 489; posel 26.
Lukov v Lužici 532.
z Lukovan Matouš 545.
Lukovský z Truženic Jan hejt-
man na Soběslavi 272, 273.
Lúla 94, Petr z Milevska 80, 84.
Lulášek úředník Bosenberský 116.
Luleč ves u Výšková na Moravě
360 ; Lulečtí bratři viz Habro-
vansti.
z Luniekovic Hynek, konšel Praž.
476, 479, purkmistr 477.
Luogar kramář 119.
Lust Jan 514.
Luther Martin o Husovi 324,
o přijímáni pod obojí 331, 334,
jak se ženil 332, učeni jeho
v Čechách 325-327, 334, há-
jeno 329, 350, haněno 335,
340-344, 356, 357.
Lutow viz Litovel.
Lutovský purkrabě Jan a Jindřich
4.
Lužice Horní 315; hejtman 510,
513, 532.
Lužnický posel 30.
Lydmyrow, čti Ludmírov, ves na
Moravě 534.
Lysek 55, z Řepce Jan 74.
Lysolaje dvůr v Slansku 75.
M.
Mabka z Nestanic 194.
Máca soukenník v Soběslavi 276.
Mach viz Šebek.
Mácha v Soběslavi 237.
Machna pani 55, z Kovářova 112.
z Machovic Eunáš 116, 129, 133,
247.
Magdeburk 387 ; arcibiskup 532 ;
purkrabě Burchard a Jan 389,
391.
Maidburský pan 118.
Maidstein zámek 100, 103, 124,
143, 144.
Majnuš věřitel 103.
Majnuškovic Jíra, konšel Praž.
458, 462, 464, 467, 471, 476,
477, 479, purkmistr 466.
Majskytl služebník 138.
Mako třasy 251.
Maksant Petr, písař Choustnický
28, 30, 31, 39, 63, 68, 71,
76, 78, 80, 85, 88, 95, 100,
219.
Malerna Matěj, konšel Praž. 446.
Malešov ves v Litoměřicku 372;
viz z Hustiřan.
Malíkov, psáno Mallyknow, ves
na Moravě 538.
Malin u Kut. Hory, Malina 400,
401 j městečko vypáleno 402.
Malkún posel 55.
Mallyknow, nyní Malíkov, ves na
Moravě 538.
Malohradecký pán 114.
z Malotic Martin 535.
Malovice 127, 217, 251; Dolejší
ves 178; z M., Malovec 81,
150, 175; Bohuslav 129, 133,
z Pacova 247 ; Diviš 155, 273,
purkr. na Písku 133 ; Jan Dří-
tenský v Dřítni 313; Pavel
z Pacova 279; Zdeněk 284,
285; viz Eosoř.
Malšice v Táborsku fara 149,
286, posvícení 288.
Malý rybník u Kouřimě 415.
Mančice ves u Kouřimě 411.
Manda Jan konšel Praž. 474.
Mandinec Jan, konšel Praž. 440.
de Marchaly Emerich hofmistr 7.
Marek v Třeboni 285; kanovník
klást. Třeboň. 228, převor
tamtéž 163.
Mareský věřitel 249, Marejský
259.
Mareš podd. v Blyně 373.
Mařík podd. v DHčích 370;
• v Kozlech 371 ; tandléř v Praze
439; sedlář a konšel v Praze
440.
StŠa^Oe jmen osobních a mi
Markéta pani 164 -, Margéta vdova
370.,
Markovice ves o Žlebd 497.
z Morkvartlc Hrzek &47.
Mai^álek dlninik 109.
Marsovský 160, 168.
Mariin podd. v DHcfch 370;
v Kozlech 371; v Popovicich
372; scholasticns 514, 517;
kazatel kl. Sedlec. 402; kon-
Scl Fra£. 487.
Martinek sladovnik 72.
Maniše vdova v Dříiich 370.
Masian slniebnlk 246, 248, 249.
MAsIo Vaněk posel 18.
Masojedy ves 389, 390; i M.
Jan 389.
Maiek sedlák 250; mýtoý v So-
běslavi 314.
MaSkovec mlaío 70.
Maikovic Jan y Soběslavi 314.
MaSlcovíce ves 374.
z Maštova viz Leva.
Matěj (poustevník) biskup sektář-
ský 325, 326, 334, 360, 365.
Matěj podd. v Kozlech 371;
farář ve KH 519; koláSnik
v Kutné Hoře 435, sirotci
jeho Jan a Václav 436; po-
ryboý a konšel v Praze 440;
kon£el Praž. 440, jiný 487;
opat Skalický 405 ; xe Sobe-
slavtS 314; ze Statinice 373;
ze Všechrom 369.
Matějka kramář v Sedlčanech 239.
Materna 188 ; koniel v Praze 440.
MaUáš král Uherský 1 73, 1 92-1 96,
211, 219, 221, 225.
Matláš pisař Rosenberský 46-48,
64, 86, 218; rektor v Štěpá-
nově 357.
MatonS z Přítoky 427, Matyáš
432.
MatoDŠ starý rychtář 288 ; střelec
a konšel Prai. 464.
Matúš pan v Knt, Hoře 421.
MatúSek poddaný 219.
Maiinis Corobauiensis episcopns
(z Bagu v Charvátskn) 387, 391 .
Manstnl Ondřej věřitel 106.
Mazanec Jiřík poddaný z Újezda
309, 310; Václav z Újezdce
312.
Meč Jan, konšel Praž. 462,
park mistr 466.
Medek OldKch pan 379.
Medvědice místo 39.
Melanchlhon,Melaukton 329
Meyssnar ve Kbele 373, '.
sner 376 ; Petr, porl
v Kolíně 501.
Mczeřfcký viz Lomnický,
Mezholezy? Nezholc 411.
Mezihořf, Mezyhorzie ves a
Třebové 538.
Mezimosll n Veselí nad L
153, 237, 272.
Mezné v Budějovickn 137.
Mican ze Snlislavic 103 ;
Mlčan.
Michael 499; opat Třeb
121.
Michal podd. v DHčfch
zlatník a konšel Praž.
mnich v Sedlci 396.
Michalec 377, Jan 2, 3.
z Micbalovic Eliška 2; Jin
nejvýš, komorník 131,
Klára 2, 3 ; Václav na Si
nicfcb 9, 10, 12, 27, 3í
z Michnic Erazim purkral
Novém Hradě 113, 129,
Michovice, Myškovice? 381
Mičan Jaroslav pan 313 ;
Mican.
Mieroš služebník 158.
MihoSovice, čti NěhoSovice
lyně 183.
Mikeš poddaný z Netolic
vězeň 247; viz ze Hrádl
Mikuláš z Prahy registratoi
Mikuláš probošt Kamenický, ]
notář 513, 515.
Miknláš kněz 280, 292 ; pro
koně 103; soused z I
291; purkr. Hlubocký
knpec z Klatov 305; k:
Rosenberský v Krumlovi
116, 116, 118, 148-150,
156, 169, 160, 168, 20
Lacu, konšel v Nymburce
rnkavičnlk v Praze 465 ; 1
Praž. 440; klfčnik kláš
dleckébo 402; farář Sob
ský 242; pisař 497; j
Zvfkovský 81.
r
Rejstřík jmen osobních a místních.
593
Mnichův, ves 371.
Mníšek z Blahúst Jan, purkrabí
na Zyíkoyě 246, 249, 253.
z Mocic yiz Horozice.
Mokrá ves v Budějovická 102,
121, 279.
Mokropsy ves 379.
Mokrý, ves v Hradecka 369, 373,
376, 378.
z Mostka viz Žibřid.
Mrakeš 169 ; viz z Noskova.
Mrakotičtí 248.
Mrázek Jan 298.
Mřeník Jíra, konšel Praž. 464.
Mrlík Václav, kožišník v Praze
465, konšel 471.
Mrzák v Hradecka 376, 377.
z Malheima Jan 532.
Mumplgart město ve Švábích 13.
Myslibor viz z Chvaletic.
Myslínský 173, 185, Myšlínský
175, 176.
Myškovice ves v Eoařimsku 369,
371, 375, Michovice 381-383.
z Myšlína (?) de Wysslin Kolovrat
Mikeš 392.
Myslínský viz Myslínský.
Mýto Vysoké 500, 523-525; kraj
495, 496.
N.
Nacek viz Váva.
Náchod 203 ; z N. a z Kostelce
Ješek 384; Oldřich na Ko-
stelci 535 ; viz z Žampachu.
Nachřešice vinnice a Zahořan 377.
Načerac místo 100.
Naceradský Ondrášek 200.
Nadřínek Jan, konšel Praž. 484.
Najpergar služebník 187.
Napajedly městečko 519.
Nasevrck^ Přibík 184.
Nastojtův dům v Praze 487.
Naumburg, Newemburgensis, Num-
burgensis viz Jan ze Středy.
Názovi sirotci 142.
Nebřehovský Jan 281.
Nechráníce ves v Žatecku 869,
374, 379.
z Nechvalina Ondřej 509.
Nedamir 217, z Březí v Netvo-
řících 226.
ArchiT Čoký XIV.
Nedvězí 226; z N. Heřman 184.
Něhosovice u Volyně 164, Niho-
šovice 180, Mihošovice 183.
z Nelžejovic Marta 18, 21, 23,
24.
Němci 4, 15, 43, sblížili se s cechy
za Luthera 325, učí se česky
340.
z Němčíc viz Jeskoun.
Němec Matěj, biskup Litomyšlský
25.
Němec z Čerňovic 279; podd.
v Hlavni 370.
z Nemysle Bohusiávek 242 ; Zachař
purkr. na Krumlově 73, 86,
91, 94, 106; viz Listvín.
Neplachov ves u Ševětína 98.
z Nepodřic Oldřich 155.
Nepomuk 35, 36.
z Neprochov, z Neprchu viz Štme-
linský.
z Nestajova Žehušický Jan na
Kolmburce 417.
z Nestanic viz Mabka.
Neta Kuštošova 262.
Netolice 73, 258.
Netvoříce viz Nedamir.
Neumburger Pešl, měšCan Praž.
509.
Neuměřice v Rakovnicku 369, 373,
376.
Neumytka posel 217.
Neustupov místo 69.
Neveklov 55.
Nevoš služebník 496.
Newemburgensis viz Jan ze Středy.
Newstat viz Uničov.
Nezholc ves, Mezholezy? 411.
z Neznašov Olkmar, purkrabí na
Strakonicích 113.
Nihošovice viz Něhosovice,
Nimmenkluppil Haynusch, konšel
v Kolíně 501.
Nížkov ves u Polné 502.
Norimberk 11, 406, 407, ^03-
506.
Northusensis, Nordhausensis, pro-
bošt František 533.
z Noskova Petr 145; Noskovský
88, 192, 246 ; srv. Mrakeš.
Nová Říše klášter 507.
Nová Ves, Královo Pole, a Brna
506.
z Nového Města Bartoloměj, re-
gistrátor 518, 533.
Novák Jan podd. z Třebovle 413.
Novákdv Vaněk z Roseče 321,
322.
Nové Hrady, Hrad Nový 4.
Nové Město u Miličína 72.
z Nové Vsi Allexí 9, úředník
Petra ze Svojšína 42.
Novosedly ves 178, 292, 293.
Nový Drfir, Nové Dvory u Kutné
Hory 419, 420.
Nový Hrad 121, 129, 133, 159,
199, 200, 201, 204, 243,
270; viz z Lichtenburka,
z Michnic.
Noyel Jan, konšel v Kut. Hoře
395.
Nozispier Hanzl tesař ve Svinech
Trhových 200, 201.
Numbnrgensis electus, Newem-
burgensis viz Jan ve Středy.
Nymburk 369, 377, 501, 519,
Limburk 361 ; farář 326, kon-
šelé 499, pečeť 500.
O.
Obectov, psáno Ubicztow, ves
v Moravě 534.
z Obědénic viz Jedlice.
Obešlovic Matěj, konšel Praž.
459, 462, 466, 471.
z Obitec Pňta 135.
Oblanov ves 178.
Obudlý Ondřej, konšel Praž. 440,
442, 446, 449, 452, 453,
457.
Ocas ze Zásady Pešek 518.
Ocásek Vit, purkmistr Praž. 481.
Ocnaudi Herman, konšel v Nym-
burce 501.
Oderin František, šepmistr v K.
Hoře 396.
Odolen služebník 138.
Oecolampadius reformátor 329.
Ohrazení Německé, UohrazeDá
Německá, ves na Budějovicku
195.
Ojíř z Velkého Lipna Mikuláš
374.
Okoř ves 373, 376.
Okrouhlé ves 374.
76
sestřih jmen osobních a
OlbruD 191, purkr. Chúsuicbý
276, 277.
Olbramovský 164, Kaneš 169,
z Olhramovic 170; Václav 276,
277.
OldHch (ze Sulzbachu), děkan
n Všech Svatech a podkomoří
cisařovny 523.
Oleiná ves a Polné &02.
OleSnice v Budějov. 147 ; í O.
viz Eoňata.
OleŠDice ve Slezicb 315, archiv
493, 494; včvoda Konrád 387.
OleSni^ka na Moravě 515.
Olkmar služebník 108; v Stra-
konicích 70.
Olomouc 64, 553, 554; pecet
556, cúda 539, 540; biskap viz
Jan, Eoor&t, Pavel ; děkan
Ondřej 535, 540, 543, ka-
novnfci 167.
z Olomouce Václav 632, 533.
Ondra služebník 92.
Ondrářek Švec 77 ; z Ovřár 370.
Ondráěek mistr farář v Č. Bu-
dějovicích 38; z Naěerace 100;
úředník D desk zem. 120.
Ondřej notář markr. Joita (1386)
520, protonotář 522, a děkan
Olom. (1396) 536, 640, 642.
Ondřej farář v Budějovicích 44;
mnich v Sedlci 396, 398, 402;
posel 114; postřihačovic, kon-
šel Praž. 440, 442, 446, 449,
452, 453, 457; vězeň 190.
Ondřejova 184.
z Opafan Huo řecký 75.
Opatovice, Upatovice vea u Hlu-
boké 284; ves v Moravě 521.
Opavský vév. Jan 387,
Opočno viz Krosina.
Opokká vévodkyně Aneika 563;
vévoda Bolek 387, 389; La-
dislav 653.
Opršal z Leděe Zbyněk 636.
Orlice řeka 542.
Orlík hrad 172, 380, puAr. 152;
TÍ2 ze SvojSina.
Osecký, Osečanský viz Hroch.
Osek, Uosek ves n Zvikova 185.
OslavBueký klůáter na Moravě
507.
ObIov ves 177.
Ogpilov, psáno Ospyelow,
Moravě 534.
Ostatek Václav, konSel
468, 462.
Ostromečtl 204, 212.
Ostrovský rybník 176, 21
Otakar král 560, 551.
Otllkflv Jan, koniel Pnu!
Z Otradovic viz Svadba.
Pabec pytlák 264.
z Paběnic viz Had.
Fácb potok v Kutné Hoi
z Pacova viz Malovec,
Pala Jan, konšel Praž. 4'
Palii z Veliké 98.
Panocha služebník panský
Papák z Úvalu Jan 558.
Papůsek služebník 184, 21
Páral Václav kožišnfk a
Nov. Města Praž. 479.
Pardus Jan 372.
Parízek Petr, konšel Prai
Pařížské university list ki
Bké 336.
Pasov 260, 297; bisku
160, JiH 407.
Pasovafský Václav 322.
PaĚovice ves 379.
Paěták poddaný 236, 236
Pátek soused v Soběslavi
Paukortnar (Baumgartnerí
daný 70.
Páv Martin, konšel Pra:!
Pavel (z Miličína) bisku
moucký 42, 43.
Pavel hospodář v J. Hrad<
lěkfuř 42; pís^ komoří
opat Vyšebrodský 111;
rator Soběslavský 62;
v J. Hradci 245 ; Šafář
berskýI58;teairf 201;]
paní (Dětřichovice?) li
Pecha ze Sedl&in 13; Ai
chová 12, 18.
z Pecky Vaněk 50.
Pecky ves 371 ; viz le Si
Pěknik Václav 436, 436.
Pelhřimov 368.
Pelicián Matěj, konSelPra
r-
RejstHk jmen osobních a mistnich.
595
z Pibra Jan, úředník desk 423.
Picznly, Pičalfn ves zaniklá na Mo-
ravě 615.
Piesek Vaněk 44.
Pikharti 327, 361, 364.
Pikna poddaný 232.
Piknosek Václa?, konšel Praž. 440.
z Pirkšteina (z Pinšteina) Hynce
37; Ješek 501, 502.
Písek město 96, 140, 166, 167,
175, 208, 215, 252, 311, 497,
498, farář 326, pnrkr. 133,
panství 84, 85; z P. Hanek
konšel a Hanúšek rychtá^^ v Kat.
Hoře 396 ; Jakub, konšel v Kat
Hoře 396 ; Petr mincmistr 532.
Pistor Heynlinns, konšel Vys.
Mýta 523.
Pivkovice ves n Helfenbnrka 178.
Pivrle Pavel z Bílan 434.
z Pláně viz Drochovec.
Plástov 106.
Plástovice v Badějov. 162.
Plašan Petr měšťan ve Vys. Mýtě
523, jeho dcera Markéta 523,
524.
Plavánky (?) muž 37.
z Plavná Jindřich 552.
Plesniczer Matěj v Kutné Hoře
421.
PHchta 41 ; skolastik Praž. 383.
Plotičský Petr 376, 378.
Pltlmel Ondřej rych. v K. Hoře
394.
Plzáci, žoldnétí od Plzně 179.
Plzák subdiakon 95, Jan kněz
120.
Plzeň 105, 174-176, Nová 66;
klášter 117, kraj 173, 255;
viz ze Švamberka.
z Poběžovic Bohuslav, opat kláš-
tera Třeboňského 283.
Pochoméř pan 234 ; viz Puchoméř.
Počeradec ves 371.
Počtain viz Potštein.
PodboM 75; Podhorští 261.
Podbrdi kraj 372.
Poděbrady 131, 505, 509, přešly
v majetek kr. Vladislava 494,
archiv 493; viz z Eunštatu.
PoděSln ves u Polné 502.
Podhradí pod Zvíkovem 80, 81.
Podinpek muž 108.
Podivín nebo Kostel na Moravě
543, 556, 557.
Podlesí, Podlesí (?) mlýn u Lin-
hartic na Moravě 538.
Podolí ves na Moravě 534.
z Podolšan Martin, konšel Praž.
440.
Podsyenem čti pod Siónem 376.
Podstat město 531, 532.
z Podvině Václav a Vít 174.
Pohleď ves u Mor. Třebové 538.
Pohledec na Moravě 515.
Pohmar z Kestřan 311.
Pohořelice město na Moravě 553,
554.
Pokonický, služebník panský 36.
Poláci 328, u Hluboké 195.
Poláček Jan soukenník a konšel
v Praze 459, purkmistr 462.
Polák podd. z Bílan 420 ; Matěj
v Kut. Hoře 421.
Polem, Polom ves na Moravě 515.
z Polenska Mikuláš 174.
Polerady ves u Žatce 375.
Polhoméř pan 108.
Polná hrad 493, 501, 502.
Polom ves v Moravě, psáno Po-
lem 515.
Poloner Ondřej, šepmistr v K.
Hoře 394.
Pomeranus reformátor 329.
Ponědražka ves 97-99.
Popel viz z Lobkovic.
z Popovic viz Hájek.
Poříčí u Budějovic 319; ves u
Polné 502.
Porussow viz Borušov.
Postoloprty či Kostoloprty měs-
tečko 369, 378, 379.
Postřižín ves 373.
z Postupic viz Kostka.
Potalov ves u. Tábora 90.
Potštein (nad Orlicí) purkrabí 500;
z P. Čeněk 502, 508; Jan
a Vaněk 508; Počtain 583.
Pourftv Blažek z Ševětína 283.
de Poznania Nicolaus v cis. kan-
celáfí (1377) 514.
Prachatice 39.
z Práchňan Mikuláš na Horách
Kutnách 426, 427, 432.
de Praga Theodricus v kanceláři
markr. Jošta 531, 539.
Praha 191, 408-410, 412, 418;
— Staré Město 369, 373, 530,
536, 558, 569, Velké Město
547; Dlouhá třída 440; dům
Bočka z Kunštatu 505, u čer-
veného jelena 440, 474, 487,
u Mouřenínů 487, Nastojtův
487, u Oslův 474, u Samp-
sona 440, u Stříbrné hvězdy
440, 446, u Tří králův 474,
u Zlaté hvězdy 487, u Zla-
tého kola 487, u Zlaté štiky
440 ; knihy městské 465 ; kon-
šelé 438-441, 445, 448, 449,
473, 474, 487 ; obrana 474 ;
pečef menší 475, 487, 489,
se třemi věžmi 449 ; privilegia
437; purkmistr Pesík z Kun-
waldu 440, 449 ; radnice 478,
velká světnice 441 ; řemesla
462, 465, 467-470, 478, 479,
487-489, 492 ; — Nové Město,
rynk 479; Koňský trh 459,
479 ; dům Haléřův 467, Hlož-
kttv 476, u Hvězd 476, Jin-
dřicha z rohu 476, u Kos
489, u Mečův 459, Miškovic
481, Ostatkovic 479, u Páte-
rův 464, 465; Podskalí 465,
466, Podzderazí 459, 466,
Poříčí 192; knihy pamětní
437; konšelé 439-465, 467,
476, 477, 479-481, 489;
kotce ku prodávání chleba
443; pečeť menší 445, 448,
452, 453, 455, 457, 462,
464, 469, 471, 473, 477, 481,
483, 484, 486, 492 ; purkmistr
Pavel Dětřichovic 437, Daniel
439; řemesla 465-471, 476 až
492; trhy 443, 464, obilní
u kaple Těla božího 442, 467,
471; — Vyšehrad, kanovník
558, probošt a kancléř 126,
389, řemesla 465; — Hrad-
čany, dům Bosenberský 79;
hrad 434, 435, 487 ; — Malá
Strana, clo 510 ; konšelé 440,
441; purkmistr Martin Slivka
440; řemesla 469, 478; —
kostely a kláštery: sv. Anny
505, 506; sv. Apolinářiše 658 ;
sv. Karla 16; křížovníkův
75*
nástřik jmen osobních a mís
s čerrenon hvézdoo 325; sv.
Martina 330 ; Matky Boží
SQěŽDé 450; SlovaDsI^ 471,
472; kaple Těla boiiho 442,
464, 471 ; bv. Vita 408, kapi-
tola 16, 383, děkan 195, 368;
kairfe VSech Svatých 523; —
archiv 437; jannarky 488;
pivo dobré 467-469; artikule
cechův 439-492 ; tarmark 439 ;
nniversita 336 ; sjezd měst
(1449) 49, sněm (1447) 33,
(1518) 301, 302; —Pražané
14, 145, 334.
Prášek slnžebnik 121.
Pťaumbart Tomáš konšel v E.
Hoře 394.
Pražák Jan 65, rychtář Táborský
28; Petr konšel Star. Města
Praž. 474 ; Prokop z Hlavatec
169.
Píech viz ze Sedlčan.
Předbor 85, 112, 116, 118, 197,
z Želče 197; Jan z Radešina
68; Petr 110; sroraej z Ra-
deSina.
Předboř misto 275, 276.
Predhorský Václav, majetnik dvora
u Kutné Hory 420, 421.
Predhorský dvflr o Kntné Hory
396-399, 420, 426-435.
Predlice ves 377.
I'ťedvoj děkan kapituly Pražské
383.
Prehořov u Soběslave 137, 200.
/, I'řelouĚe Dětřich pan 374.
z Přepych Oldřich 374.
2 Přerova Stanislav, písař na
Soběslavi 232-337, 241-243,
246, 247-249, 255, 258, 360,
265, 267.
z Přembenic viz Hrabané.
Přespolo Boukennlk v Třeboni 84.
Přosský muž 116.
PreŠpnrk 192, 221.
PřelUce n Plzně 374.
Pribenice a Tábora 76, 86, 87,
89, 90.
PHbíěek viz z Vrackova.
PHbik služebník 122, 312; sla-
dovnfk, parkmistr Nov. Města
Praž. 466 ; viz Cblumský,
z Kolonce.
Prfbram město 171.
Přibyslav u Polné 602.
z I>Hlep Jan a OtUc 174.
PHtoka ves n Kutné Hory 4
425, 427, 432, 434.
z Probluze (?), psáno z Prov
Vaněk Holub 51.
Prokop markr. Moravský 6
533.
Prokop 67; z Bošilce 2
poddaný 142; professor ti
logie v Praie 16; rycí
z Třeboně 269 ; sladot
a kon9el Nov. Měata Praž. i
sv. Prokopa klášter 68, 69;
8v. P, viz z KanŠtatu.
Protivecký Mikuláš 61.
z Protivína Chval 192.
z Provnzy (z Probluzi?) Va
Holub 51.
Prudký Matěj 410.
Pmman dlnžnik 49.
Prunner Janek věřitel 245.
Psáře ves 509.
Pštros Havel, konšel Praž. A
PtĚéfn u Svinii Trhových 15'
Puchoméř z Cmnntu 195; <
35, Jiřik (avakr Jana z Hra
34; Pochoméř 234
Puhorka ves u Badějovic 1
Puklice OndráSek v Budějovi
46, 68, 63.
Pnrklešov, Perklvssow, ves u
Třebové 538. '
Purkrábek svědek 148, vězeň 1
Pustota poddaný 59
Puška viz z Kunštatu.
PySelec hrad 516, 566, 557
Pytel Ziga, konšel Praž. 474
I^tlík hospodář v Praze 2
Jan, konšel Star. Města F
487.
R.
z BabenSteina, z Rabiteina
probošt Vyšehradský 126,
vor v Strakonicích 191; ]
kop kancléř 65, 66 ; vis P:
Rabí 14; í B., Rabský 86, 1
Břeněk 374; Jan 40; V
165, 373; viz :
Rabinec ves 178.
Rejstřík jmen osobních a místních.
597
fteporyje ves v Slanskn 872.
ňešeták Ondřej, konšel Nového
Města Praž. 481.
Bibald muž 267.
z ňíčan Heřman 182; Jan 99;
Mikuláš 166, 202, 312; By-
nart, hejtman na Soběslavi 284,
na Hradci 288; Zachař na
Štěkni 141-148.
Říčky (?) Rziczky dvůr u Žlebň
497.
ftidla věntel 168, 170.
Říha bečvář a konšel Nov. Měst.
Praž. 481; z Hořan 426-8;
koláčnik v Kut. Hoře 425, 426,
428, jeho dědici Jan, Jiří a
Vaněk 435; mazanečnik a
konšel Nov. Města Praž. 48 1 ;
pacholek 177; vězeň 190.
Řím, Hřím 36, 55, pout z Čech
49, 54, 55, špitál český 85,
36, 167.
Římov ves, psáno Hřímov 288.
Rin Dnchek, podd. v Hlavni 870.
Řipec u Soběslave 278.
z Bisenberka Břetislav 284, 285 ;
Jan 14; Jindřich 284, 285;
Václav 284, 285; Vilém 185,
284, 285, ze Ďvihova 53,
54, ml. na Babí 181; Wolf
z Janovic 78, 79 ; viz z Babí.
z Bisenburka a z Hrčína (čti
z Krčina) Beneš 522.
Řisuty tvrz v Litoměřicku 369,
v Slansku 872
Říše Nová, klášter 507.
Ritschaur Jan písař Bosenberský
11, nejvyšší 59, 61, 63, 69,
74, Bythšawer 87.
Rodič Martin, konšel Praž. 440.
Bodlant louka u Starého Kolína
397, Budlant 398.
Boháč na Sioně 120.
Bohozec ves 372.
Bokycany 382; z B., Bokycana
mistr 101 ; Bokycanský Miku-
láš zlatník a konšel v Praze
440, 442, 446, 449, 452, 453,
457.
Bokytno, psáno Bokytne, ves na
Moravě 515.
Boseč 821, 322.
Bosenberk hrad 138, 155, 162, <
254, 263, panství 118, vypla-
cen 57; z B. 17, 268, právo
mince 131, právo pomoci od
poddaných při ženění 66, 67,
poručnik 255, úředníci 9, nej-
vyšší písař 11, 59, 61, 63,
69, 74, dopisy rodu 1-323,
znak zneuctěn 64; — z B.
Anežka 90, 95, 97, 98, 103,
104, 141, 144, 146, 159,
239; Jan 41, 66, 70, hejtman
Slezský 71-76, 78-103, 105
až 166, nejv. komorník 167
až 226; 245, 314, na Stra-
konicích, mistr převorství česk.
315, 816; Ješek 71; Jindřich
na Krumlově 2, 3, 11, 27,
41, 46, 48, 49, 52, 58, 56,
58, 60-68, hejtman Slezský
64-68, 70, 154, 223-241, 253,
255-257, 812, na Třeboni
815, berník zemský 816;
817-323; 538; Jošt 27, 41,
80, 104, biskup Vratislavský
113,129,133, 151,391; Lid-
mila 67; Oldřich 2, 8, na
Krumlově 3, 5-52, 54-56, 58
až 61, 63-68, 71, 78, 100,
103, 104, 107, 112, 119,
120, 244, 277, 282, 284,
285; Perchta 11, 26, 67,
146; Petr 253, 266, 269 až
171, 274, hejtman králov-
ství Cesk. 275, 277, 278, 280
až 296, 298-315, 321, závét
322, 323 ; Vok 238, 246, 249,
251-258, 260-268, 271-275,
295.
z Rosenthalu František, měsCan
v K. Hoře 396, 397; Jakub
v K. Hoře 397,
z Bosic viz Hecht.
Bosička ves u Polné 502.
Bosna, čti Božná, ves v Moravě
515.
Bossa Petr konšel v Kolíně 501.
Bot Hauman, konšel v K. Hoře
895 ; Both Jakub, konšel Vys.
Mýta 528.
Boubík 86, 189, 190, 204, 205,
817; z Hlavatec Aleš 227;
Oldřich 10, 128, 124, v Dub-
nem 129.
Boudné, psáno Budne, ves u M.
Třebové 538.
Boudnice město 14, 373.
Rous 11, 43, 73, 87, 99, 159,
162, 176, purkr. 28, hejtman
na Vlhlavech 73; z Čemin 17,
108, purkr. na Krumlově 44,
Jan 32, 49, 68, 70, 80, 90, 91,
96, 104, 113, ve sporu s Ja-
nem z Rosenberka 121-127,
uvězněn 129; 181, 133-136,
139 ; purkr. na Krumlově 9, 17,
39; Rúsová 197; Rusův syn
Markvart 117.
Routka ves u Letovic na Moravě
325, 326, 334, 360.
Rovečín, psáno Roweczna, ves na
Moravě 515.
Roven při Kutné Hoře 408.
Rovině čti Roviny, ves u Sedlčan
284.
z Rovného Vít purkrabí Ghoust-
nický 77.
z Rožmitála Lev 79, 130, 171,
172, 179, 186, 197, 208,
228-230, 286, 320, nejv. sudí
146.
Rožná, psáno Rosná, ves na Mo-
ravě 515.
Rožnov ves u Budějovic 279.
Rudne, ves Roudná u M. Tře-
bové 538.
RufT Matěj, měsfan ve Vys. Mýtě
524, děti Jan a Ludvík 524,
525.
Rukávecký rybník 175.
Rukštein 11, 37, 46, 54.
Ruozvora nožíř v Krumlově 127.
Rút 161 ; z Dírného Albrecht
119, 120.
Ruzín mnž 198.
Růže 137; Petr z Tábora 74, 75.
Růžek služebník 508.
Rvenice ves 378.
Rybka služebník 174-176; vÚjezd ě
286.
Rybná (Německá), ves u Žam-
berka 508.
Rych poddaný 844.
Rychnov 236 ; ves na Moravě 588 ;
z R. Dětfích a Vojtěch 508.
Rympersdorf mlýn u Podivína
543.
Btgstříh jmen osobních a mistních.
599
ze Sloapna viz Herynk.
SloYák vězeň 190.
Slověnice ves 93, farář 312.
Slúp poddaný 262.
ze Slašovic Tomek 174.
Smatan Ludvik, konšel Yys. Mýta
523.
Smetana 96 ; Jan písař na Zvlkově
74; Pfíbík 184, z Yesce 214;
Smetanka 247; viz z Yesce.
Smilhaim viz Yyzovice.
ze Smilkova Janek na Kostelci
558.
Smíškova Hu€ v Kut. Hoře 420.
ze Smolotel Diviš 544, 545.
Smrčka ze Mnicha Jan, purkrabí
na Zvíkově 311, 312.
ze Sobčic Jiřík 103.
Sobek Jakub, konšel Praž. 474.
Soběslav 25, 28, 31, 39, 56, 58,
62, 63, 66, 68, 79, 88, 95,
99, 100, 115, 118-120, 124,
128, 133, 137, 144, 148,
159, 162, 164, 166, 180, 245,
249, 255, 264, 265, 273,
275, 276, 286, 288-290,
314, 321, zapsána 268; farář
161, 230, 242, 288; kantor
238; rychtář 145; cech sla-
dovnický 287, soukenický 322 ;
solní sklad 77, 78; viz Lu-
kovský, z ňíčan.
ze Soběšína Prokop purkrabí na
Dobronicích 56.
ze Sobětic Rytíř Henrich 113,
na Yelešíně 129, 133; Racek
100, 203, 224.
Sochorova vdova v Soběslavi 314.
Sočovička podd. v Beřkovicích
371.
Sokolík maj etnik statečku 101.
ze Solopisk Beneš na Peckách
418, 422.
Sosnovec mladý 204, 245, 247.
Soudilka Lída v Kut. Hoře 435,
436.
ze Soutic viz čabelický.
Sovkonis Mika purkmistr v Nym-
burce 499.
Spieldorf, Spyneldorf, Hříště, ves
u Polné 502.
Spranek místo na Moravě 540.
Srlín Jan úředník Rosenberský 9.
z Sstuonie (?) farář 126.
Stadice, keř pod léskou 14.
vom Stain Prokop, konšel v Kut.
Hoře 395.
Stanice, Stanicz, ves neznámá u
Č. Brodu 382, 383.
ze Stařechovíc Artleb 509.
na Starovinickém, poloha v Kut.
Hoře 421.
Starč ves, Starrcz, na Moravě 515.
Statinice ves 373.
Steklice ves u Podivína 543.
Steynperk les u Mor. Třebové
538.
Stodůlka poddaný ve Yeselí 142.
Stoklasa rychtář ze Suchdol 4.
Stolařik vězeň 97.
Strakonice 70, 71, 92, 104, 112,
158, 183, 197, 219, 226, 243,
250, purkr. 113; ze S. 180,
Strakonický 40, 254, 268, 282 ;
viz z Michalovic, z Rabšteina.
Straková paní v Kutné Hoře 421.
Stráž u Třeboně 195, 200, 241,
295, panství 265 ; ze S., Stráž-
ský 256, 259; Jan 41; Jindř.
41, hofmistr 131, 146; JiHk
nejv. sudí 220; Yáclav 41.
Strážnice panství 268, 271, pro-
dáno 271 ; ze S. Bedřich kněz
postupuje statky komoře král.
373-376; viz z Kravař.
Střecho vec věřitel 140.
Střela 218; na Bechyni 175;
Jan z Yyklek 541; Střelová
paní 248.
ze Strhařova Bohuslav 104; Mi*
kuláš úředník 132.
Stříbrný Jan, konšel Praž. 467.
Stříbrský Svatek, konšel Praž.
487.
ze Střížkovic Jindřich 9.
Strkovské zboží 65, 67.
Strnad z Janovic Purkart 582,
533.
Stropnice místo 295.
Stmniczer Michael 523.
Stružinecký mlýn u Tábora 119.
ze Strýěkovic viz Sele.
Studnice ves na Moravě 515.
z Stupadl (čti z Tupadl) Jošt 374.
Stupenský, muž 249.
Sturm z Kamenice Stibor 647.
Suchan posel 29; Matouš farář
na Pisku a v Nymburce 826,
335, 361.
Suchdol (u Třeboně) 4, 46, 305,
farář 3; viz Hrabaně.
Suchopal Pavel, pekař a konšel
v Nov. Městě Praž. 459, 462,
467.
Suda pan 311.
Sudek 95, Súdkova 249.
ze Sukdola viz Kerunk.
Sukenhof dvůr u Y. Mýta 523 až
525.
ze Sulejovic Jindřich 174; ze
Sulevic Kerunk na Milošově
5; Kunát Kaplíř na Zbirohu
5; Mikuláš Kaplíř 174, na
Wintrberce 81, 82 ; Petr z fie-
lovic 5; Petr Kaplíř 174, na
Winterberce 102, 160, 267, ze
Sulejovic Yáclav 174.
ze Sulislavic viz Mican.
Sulišovský Martin 50-52.
Sulovice ves 373.
Suna ze Ifeboně 59.
Sup poddaný z Milevska 79.
Supanovice (?) ves 52.
Sus poddaný z Netolic 258.
Sušice 200; ves na Moravě 538.
Svadba z Otradovic Jan na Zbra-
slavicích 417, 418, 422.
Svanov, psáno Swoyenow, ves na
Moravě 534.
Swarcz, nyní Švarec, ves na Mo-
ravě 515.
Svatomír 85, 160, Petr 77, 100,
z Milikovic 122, a z Peršteince,
purkrabí na Maidšteině 124.
Svatoš podd. z Yšechrom 369.
ze Světlova viz ze Šternberka.
Svídnice ve Slez. 63; pivo 80.
ze Svinař Libovský Yáclav 424.
Svině z Hoděčína Oneš 542.
Svinnice ves 377.
Sviny Trhové 36, 63, 84, 101,
108, 121, 136, 157, 201, 254,
farář 206.
ze Svojšína Zmrzlíkové 35, 171,
197, 281, 560; Jan 194; Ja-
roslav 171, 172, 178, 179,
282, na Orlice 152; Petr 42,
mincmistr 402; Yáclav 13,
31, 48.
SwojeDow, nyní Sváno v, ves y
Moravě 634.
Syrovec les 262.
š.
rachotin (?) psáno Gzazonia, ves
n Polné 502.
ŠafCoT& pani v Ent. Hofe 420.
Šalmanovice v Badějoviclca 60.
Š^ka misto 41.
ze ěatavy viz Bolochovec.
Šannibiirská pani 118.
^bek Mach z Přítoky, vdova po
nĚm Dorota, ajnové Ducbek,
Jan & Vit 425.
Šebifovský, ŠebieřovBký, innž 24Ď
až 248, Siebierovský 192.
Šelmberk 169; z Šelnberka Jan
282, kancléř 412, 414, 420;
Jiřík 282.
z Šelndorffa Fridrich 321.
z Ďenberku Valentin, opat Sed-
lecký a Skalický 413.
áepletka Pešek ze EĚel 392.
Šerkovec poddaný z Jestřáb 152.
Šerkyně zločinec 91.
ŠestimSstl, H. Lužice 66.
éetele 64, Miknláš lov^ 88.
ŠevéUn a Budějovic 263, farář
98, 99.
Šicové 216; Sic Volkéř 219.
Šimon farář v Habni 326-328,
330, 331, 336, 388, 348, 355,
359; kněz z Nového Hradn
4; matnrista knéz 149; podd.
v Dřlčích 370 ; konSel Nov. M.
Praž. 479.
Šípat Jan v Soběslavi 150.
nad ŠtpČlm, poloha n Ent. Hory
411.
Šlpec Matěj podd. v Hlavni 370.
Šipková zahrada v Sedlci 410.
Šitka Jan, konšel Kového Města
Praž. 440, 442, 446, 449, 462,
453, 457.
Škvorecký, služebník Rosenber-
ský 187.
Šlik Eaipar kancléř 7; Mates
15; Šebestian hrabě 325.
átáva poddaný z Předhoře 275,
276.
ŠUvek Jan kněz 153.
Eejstříh jmen osobních a míst
Štěch poddaný 264.
Šteffan, mnž 249.
Štcffl soused v Soběslavi 287
Štěken viz z Řičau.
z Štěkře vis Volkéř.
Štelcar Švec 236.
Štěpán falckrabě při Rýne a ^
Bavorský 631.
Štěpán Bohaslav z OleSnice 1
Štěpán barvlř pláten a koi
Nov. Města Praž. 487; fí
v Soběslavi 230, 231 ; ke
v NeuměHcich 373, 376;
Btr 206 ; podd. v DHělch 3
ve Ebele 373; sedlák 1
služebník 179.
Štěpánov vyplacen 37 ; farář
57, 318, 319, rektor Mátl
357.
Štěpánovec viz z Vrtby.
Štěrba forman 59 ; Matěj, úřec
a desk zemsbýcb 120.
z Šternberka 229, 493; All
ze Světlova 530; Aleš 3
Holický 50, 63; Jan hejti
Morav. 189, na Bechyni, pni
EarUteinský 317, 320; Lidi
na Zelené Hoře 314, 315 ; A
dálena 314; Oldřich z B
522; Perchta 163, 154; 1
26, 267, 267, 268, 274, S
280, Holický 283 ; Smil z H
522; Vilém ze Zlína 6
Zdeněk 26, 120, 121, 1
142, 154, 163, 183-186, 1
196, 200, 207-209, 216, S
221, 226, 234, 236-288, S
255,258, 267,369,371, z
nopiStě 14, na Zel. Hoře 1
168, Eonopiltfiký, nejv. pn.
122, 126, sadf dvorský 3
Zdeslav 262, 272, 273.
Štětin ze Ždánic, Sczetyu de !
danicz, vládyka moravský E
Štětínský vév. Eazimfr 391.
z Štiřtna (psáno Čtiřlna) Havel t
Štftenský pnrkrabě Jan 3, 4.
Štítný 36, 88, 148, 149, í
Jan 28, 30, 31.
Štmellnaký z Neprochov Jan, pn
Zvlkovský 206-318, 220-5
228-230, 250, ČmellQSký z
prcbn 199, 218.
Bef střik jmen osobních a místnkh.
601
Tetaur 138, 176, 180, 181, 187,
Vilém 183, hejtman Bosen-
berský 199, 208.
Tětík z Jilovice, rychtář z Lip-
nice 147.
Tetřiyek slnžebnik 206, 207.
TheoderíCQS Damerowensis. písař
v kane. král. (1374) 510; de
Praga v kanceláři markr. Jošta
531, 539.
Tiavák Václav (ze Švamberka) 117.
Tintěra postřihac y Soběslavi 276.
z Tismic 391 ; Lntold a syn Jeho
Rošček 392; viz Vrbík.
Tloskovec pan 58, 59.
Tobiáš poddaný z Netolic 258.
Tocha Jan, konšel Praž. 487.
Točník hrad 551-553.
z Todně Jan 231 ; Litvín hejtm.
na Třeboni 285; Matěj 83,
118.
Tomáš kanovn. kostela Praž. 282 ;
kněz 343, 344, 355, na Lipnici
337; pan 271.
Tomášďí:, syn Benešův pasířův,
konšel Nov. Města Praž. 464,
471 ; purkmistr v Kolíně 400 ;
sladovník a konšel v Kov. M.
Praž. 471.
Tomec řezník v Sedlčanech 244,
245.
Tomek 93, 96 ; písař Bosenberský
139; viz ze Slnšovic.
Tomeš z Tábora 290.
de Tost Paolas registrátor 546.
Tovacov viz z Gimbnrka.
To várka, muž v J. Hradci 121.
Tožice 136, 137; z T. 37.
Trčka 192, 245-248, Bnrían 63,
z Lípy a z Lipnice, nejv. písař
132; Jan 314; Mikoláš st.
321.
Třebechovice v Blansku, nyní Tře-
bichovice 369, 374, 376 ; z T.
Hynek 549.
z Třebestovic viz Eratař.
Třebíč 257.
lYebíz u Slaného 374.
z Třebomyslic Jan 154; Václav
hejtman na Soběslavi 279.
Třeboň 6, 12, 42, 46, 48, 59,
64, 69, 72, 73, 76, 90, 95,
97, 104, 118, 121, 124, 125,
ArchW Čedcý XIV.
128, 129, 139, 146, 147, 159,
160, 189, 227, 238, 259, 288,
290; archiv 1; bláto u města
4; hejtman 8, 195; klášter 2,
121, 162, 163, 228, 282, 283,
317, 318, kněží 16 ; mýto 305 ;
panství 265; pivo 240, 241;
rychtář Jan 3; soukenníci 84;
špitál 295; úřad 73, 106; viz
Bolochovec, Ginišpan, z Kame-
nice, Klaric, z Bosenberka, z
Todně, z Úsuši.
Třebová Mor. dána Erhartovi z
Kunštatu 520, 536 ; Stará 538 ;
viz z Kunštatu.
Třebovarov ves na Moravě 538.
Třebovel ves u Kouřimě 413.
z Třebska Bavorovský Jan, úře-
dník králové u desk zem. 423.
Trefau Jan, konšel Praž. 474.
Třemešné místo 55, 65, 107.
z Třenovic a z Lešan Milota 374.
Trestné ves na Moravě 515.
Tři Dvory u Kolína 413; keŽle-
bňm 497; viz z Votína.
Trkovský, muž 132.
Tmov, nyní Tmavka, u Přelouče
396.
z Trnové Jan hejtman Třeboňský
272.
Troraych pěší 264.
Trubken curia, neznámý dvůr u
Žlebův 497.
z Truženic viz Lukovský.
Tryzna, osoba 98.
z Tuchoraz Petr 406.
z Tuchoraze Daniel, konšel Nov.
MěstaPraž. 459, 462, 464, 466.
Tučapy u Soběslave 145 ; z T. Tu-
čap 235; Václav hejtman na
Soběslavi 289, 291.
Tůma z Milevska 80; poddaný
z Potalova 90; Tůmův Jan
z Medvědice 39.
z Tuněchod Vítek 541.
Tunkl z Brnička Jindřich minc-
mistr 424.
z Tupadl (psáno z Stupadl) Jošt
374.
Turek Tomeš, písař na Hodoníně
292.
z Turgova Jan 507 ; Puta z Hra-
diště 529, 530; Vilém 529.
Túšek osoba 138.
Tvarnožek muž 121.
z Tvořišovic Ješek 558.
Týn nad Vltavou 164, 183, 187;
Týnský pán 76, 206, 207;
Jan 214; Jindfích 89; viz
čabelický.
Týnec nad Labem zapsán 407.
Týnec tvrz a městečko v Moravě
521.
Týnec ves v Plzeňsku 371, 374;
Německý 377.
Týnecký Jindfích 379.
Týniště místo 376.
lístková vdova 376.
U.
Ubicztow, nyní Obectov, ves na
Moravě 534.
Údanek, psáno Undankt, ves na
Moravě 538.
z Údimě Ondřej, purkr. Zvlkovský
173, 175, 177, 179-184,
z Údině 130, 160, 162, Údin-
ský 171.
Údraž ves 184.
Úhelnice v Boleslavsku 372.
z Uherska Petr 541.
Úhonice ves 377.
Uhry 272, král 271.
Újezd 236; 309, 310; u Loun
375 ; 377 ; Zlámaný na Moravě
530.
z Újezda Ondráček, konšel Praž.
440.
Újezdec 309, 310, 368; u Karl-
šteina 372, 375 ; u Kolína 375 ;
v Kouřimsku 373, 376; ve
Vltavsku 869, 876, 877.
Ulice, Ditrisdorf, ves n M. Tře-
bové 538.
Uničov, Newstat, město na Moravě
553, 554.
Unka otec nebožce Prokopův 87.
Uohrazená Německá, nyní Ohra-
zení 195.
Uosek viz Osek.
Upatovice čti Opatovice 284.
Urban mýtný 305, 306.
Ústí nad Labem 377.
z Ústí Jan 7, 41, 42.
z Usuší Hynek Valovský 292,
76
— x^
602
Rejstřík jmen osobních a místních.
293, 308; Jarohněv hejtman
na Třeboni 69, 73, 76, 84,
87-90, 97-99, 113, 118, 119,
121, 124, 128, 129, 133, 135,
139, 144, 146, 147, 163, 172,
173, 176, 177, 182, 191-193,
201, 202, 205, 215-217, 220,
222, 224, 225, 228, 229, 231
až 233, 235-237, 240, 242
až 253; jen Jarohněv 81, 109,
123, 161, 164, 167, 169, 175,
185, 239, 242, 243, mrtey 253,
256, znak jeho 64.
z Úšova Matiáš písař Třeboňský
60, 68, 69, 95, z Csova 73;
manželka Gertrada 159.
Útěchov, psáno Vtyechow, ves
u Mor. Třebové 538.
z Úvala viz Papák.
V i W.
Vácha poddaný z Eramolina 147.
Václav n. král Český 396,
Václav IV. král Český 85, 137,
392-394, 400, 435, 441, 445,
514-518, 526, 532, 533, 549-
553, 556-558, jedná o spolek
8 markr. Joštem 545, 546.
Václav kanovník Pražský 394;
(Králík z Bnřenic) patriarcha
Antiochehský, kancléř 546.
Václav de Slaná, farář Enínský 23.
Václav farář Benešovský 95; fa-
rář v Lomnici 119; z Hrobky
měšťan v Praze 22, 23; kan-
tor Sedlecký 430 ; kněz z klá-
štera Vilémovského 334; ko-
žišník a konšel Pražský 458,
462; písař 71, 226, 243, 244,
252 ; poddaný z ChrášCan 413 ;
podd. ze Všechrom 369 ; rektor
a kněz sektářský 360, 361,
363, 365-367 ; rychtář v Hla-
vni 370, v Kozlech 371 ; son-
kenník a konšel Praž. 464, 484.
Václavův Jaroušek svědek 18.
Vackář Havel v Kut. Hoře 420.
Vajce pan 272, 276, 277.
Vigdovský pan 41.
Vajpovský služebník 174, 180,
Vejpovský 189, Výpovský 180,
181, 185.
Val u Třeboně 220.
z Waldeka Petr 378.
z Waldšteina Zdeněk 12, 37, 38,
46, 47, 54.
Valeč viz z Vřesovic.
z Valečova Václav podkomoří 101.
ValéSek mlynář 91.
Walger Jan, konšel Vys. Mýta
523.
Valovský viz z Usuší.
Walsecká paní 58.
z Walsiee Beinprecht 107; z
VolSí Wolfgang 108.
z Valtrub viz z Veltrub.
Váňa podd. z Třebovle 413.
Vanček rybář v Kozlech 371.
Vandrovec rychtář 109.
Vaněk kněz sektářský 326; pí-
sař panský 42 ; podd. v Chva-
tUně 373, v DMčích 370, z
Lisolaj 375, řezník v Třeboni
251.
Varlejch 217.
Varobyly ves v Boleslavsku 374.
z Wartenberka a z Děčína Beneš
502; Čeněk 2, 4, 89, 119,
120, 529, paní Čeňkova 118,
purkrabina Pražská 109; Jan
Děčínský 377; Jan z Veselí
495, Ješek 496, pnrkr. Praž.
391, komorník král. Českého
502 ; Ješek na Děčíně, de Ti-
tzin 502; Vaněk z Veselí číš-
ník 502.
Wasserburk v Bavoři ch 297.
Váva Nacek z Domaslavic 547.
Vávra podd. ze Sedlčan 11-13,
35; konšel Praž. 474.
Vdava Jan havíř 420.
Weinberg místo v Rakousích 109.
z Weitmile Beneš, purkrabí na
Karlšteině, mincmistr na Hor.
Kutných 271; Vlachník 518,
526; Waitmilnar 168.
Velehrad, klášter 507.
Velek podd. v Dříčích 370 ; pěší
70; služebník 189.
Velešín u Krumlova 100, 128,
153, 154, 243 ; viz ze Sobětic.
VeUk služebnili 16.
Veliká, ves u Zvíkova 98.
Velišské panství 493, hrad zapsán
495.
z Veltrub Burian 425-428, 431,
432, 435, Burger z Valtrub
429, Valtrubský 430.
Velvar Jan, konšel v Nov. Městě
Praž. 439, Velvarský 489.
Verš Petr služebník 141.
de Wesalia Henricus písař 503.
Vesce ves u Budějovic 279.
z Vesce Beneš 117: Jan pisaí
Zvíkovský 68, 69, 77, 87, 88;
viz Smetana.
Veselí nad Lužnici 142, 147, 148,
150, 153, 236, 294, 296, 298
až 304, 308.
z Veselí viz z Wartenberka.
Veseličko ves na Moravě 534.
Vethonia, Bítov, viz z Licbten-
burka.
z Větrní Jiřík purkrabí na Kru-
mlově 157; viz Višně.
Weydner Kunrád, konšel v Nym-
burce 499.
Weyzprot, Beyzprot barvíř v K.
Hoře 421.
Věznice ves u Polné 502.
Vichr muž 107.
Videk věfítel 215.
Vídeň 38, 61, 70,297, sněm 13,
35, soud papežský 558, učení
282.
Vidlák Kuneš 204, 208, 215;
Odolen 106.
Widman Pavel 72.
Vidov tvrz 37, 229, 285 ; viz le
Ždánic.
Wiethopf muž 99.
Viktorín kníže (Minsterberskýj
173.
Vilém šafář Bosenberský 61.
Vilémov u Čáslavě 325, 326, 359,
klášter 326, 334, 355.
z Vilhartic Bušek hofimstr 387.
Wilman Václav, konšel y Kutné
Hoře 394.
Wilštein hrad 8.
Vincenc písař na Třeboni 285,
286, 288, 292, 294, 296, 298,
305, 307.
Winterbcrk, Vimperk 174, 288;
z W. 92; viz ze Sulejovic.
Vír, Wyr, ves uKunštatu 515.
Wirtemberský kníže 13.
Višiek Havel podd. v Hlavni 370.
1 1
I i
.. -
Bqjsttik jnien osobních a místních.
603
Viškův, Tes Vyškov u Postoloprt
378.
Višně z Větřnie Matěj úředník
Rožmberský 9, 22 ; Petr purkr.
na EmmloTě 116, 116, 122,
124, 127.
Vít konšel v Praze 479, 481, po-
stfíhač v Třeboni 285.
Vítek konšel y Sedlčanech 16.
Vítha viz ze Rzayého.
Vitín ves n Bndějovic 97, 98.
ViTitmberk, Wittenberg v Němcích
325.
Vitoraz 63, 120, 121, purkrabě
199, 202.
Vitunovský viz Hron.
Víza Jan lovci z Třeboně 254,
265.
ze Vklíčan Dnchek, konšel Nov.
Města Praž. 464.
Vlach 164, 173, 196.
Vlachník viz z Weitmile.
Vlachy, knězi podobojí 357.
Vladislav 11. král Český 213,
238, 278, 282, 381, 411, 412,
414, 416, 419, 422-424, 435,
483, 494, zve k svémn koru-
nování 203.
Vlasák věřitel 37.
Vlasatý Šimek 179.
Vlastiboř ves a Soběslave 241.
Vlásek z Mileňovic Václav, pur-
krabí na Helfenburce 35, 188.
Vlašim u Benešova 116, 161, 248,
258, 335, 338, 344 ; z V. 629,
530.
Vlěek Jindřich řezník a konšel
Praž. 481; v Slatině 608.
Vlhlavy v Budějovicku 73, 106,
122.
Vlhostice ves 375.
z Vlkanova viz Hrabaně.
Vlkovice u Třeboně 283.
z Vlksic Jan 196, purkr. na Ro-
senberce 263, 264; Vlksický
254.
Vlodek kníže z Velikého Hlohova
72.
Vltavský kraj 316.
Vnouíek 65 ; Petr v Táboře 107.
Vocko Václav, mincíř v Kutné
Hoře 432-434.
Voda viz Kamenná.
Vodička Martin kněz v Habru
330, 333, 336; podd. z Ne-
tolic 268.
Vodňany město 96.
Vodolice ves 371.
Vogelhaus statek u Třeboně 41,
42.
Vohyzda služebník 274.
z Vojkova Petr 209, Vojkovský
206-208, 210, 212, 215, 221,
222, 224.
z Vojslavic, Vojslavský 236, na
Zahrádce 248; Jan 245-247,
411, na Kameni 240; Prokop
purkr. Hradecký 163.
Vokáše Jan v Soběslavi 78.
Voldřich (z Rosenberka?) pan
282.
Wolf řezník v Krumlově 252;
Jan konšel v Praze 440.
Volkéř Olbram z Štěkře 278;
viz Šic.
z Volší viz z Walsee.
Volyně městečko 191.
Vorlík, archiv zámecký 1.
z Votina Jan Třídvorský na Třech
Dveřích 413.
z Vrabí Vaněk 372.
z Vrackova Přibíček 165.
z Vracova Přibík, fišmistr Rosen-
berský 94, 95, 100.
Vranov 184; z Vranova 47 ; Zde-
bor 163.
Vratislav ve Slezsku, Bresslaw
59, 64, 94, 102, 387, 389,
554, archiv 493, 494, biskup
113; viz z Rosenberka.
z Vratišova viz Houska.
Vrato ves u Budějovic 279.
Vrba česká a Německá, vsi u Bu-
dějovic 279.
Vrbík z Tismic 406.
Vrbka ves 378.
Vrchota Oldřich z Janovic 249;
Otík Vrchotický 184; Šteffan
248.
Vřesce u Chýnova 9.
z Vřesovic Jakub 10, 11, 13, 15,
40, 41, ze Žlutic Jakoubek,
Zlaticz 376, hejtman kraje Li-
toměřického 14, na Válči, pod-
komoří 319; srv. Žlutický.
z Vrtby Hroznatá 281, z Vrtba
na Podvini 423; Štěpánovec
171.
Vschodecký viz ze Vzchodce.
Vssjehbichy (?) ves u Slaného 375.
Vstiš ves 374.
ze Všechlap Pešek 529.
Všechromy v Kouřimsku 369.
Všejamy ves a dvůr 628, 529.
Všesoky (?) psáno Wssesocech
376.
Všetrapy ves u Podivína 543.
Vtyechow viz Útěchov.
Výdělek podd. na Újezdci 373.
z VydH Albrecht 22; viz Fifka.
Vykéř vládyka 169.
z Vyklek viz Střela.
Výpovský viz Vajpovský.
Wyr, čti Vír ves u Kunštatu 515.
Výrek pan na Soběslavi 194, 234.
Vyskerský Jan bratr 365.
de Wysslin (z Myšlína?) 392.
Vyšehrad Pavel, konšel Novébo
Města Praž. 476.
Vyšehrad Uherský 221.
Výšek Vilém, konšel Star. Města
Praž. 487; Višiek Havel 370.
Vyšemír služebník 266.
Vyškov na Moravě 326; u Po-
stoloprt 378.
z Vyšova Petr 626.
Vyšší Brod, klášter 111, kněz
146.
Vyzek z Tábora 115.
Vyzovice, Smilhaim na Moravě,
klášter 493, 506, 550, 551.
ze Vzchodce, Vschodce, de Gradu
Jan konšel Praž. 459, 471,
477, Vschodecký 468, 464,
466, 467, 476, 479.
Z.
ze Záboří Litmír, místopurkrabí
na Zvíkově 217, 222.
Zábrdovice, klášter 507.
Zachařův Petr, kožišník a konšel
Nov. Města Praž. 467.
Záhonec vězeň 190.
Zahořany městečko 221 ; ves 377.
Záhoří les u Zubmic 377; ves
u Týna nad Vltavou 187.
Záhorka ze ZáhoH 174.
Zahrádka 197, 245, 247, 331;
76*
604
s^stmj
t osobních a i
ze Z. viz Bras, Hořepnik, Voj-
slaveký.
Zajíc Uatěj, konSel Prai. 440.
Z&jicoTfi p&dí, tíz z Hasenbnrba.
Zajíček Jan, konSel Star, Hěsta
Praí. 487; Sigmnnd 10.
Zaleianjr ves 382, 383.
Zalmj, ZaUně a liěova 274,
ZalDŽany viz BěSfo, čapek.
ZbíÍÍsuj ves u Žlebfiv 497.
ze Zásady Ješek Čuch 517; Je-
Bkové čtyři bratři a HereS, též
Pešek Ocas 518; viz Čsnchové.
Zayff mfsto n Ifor. Třebové 538.
Zbaňov ves 377.
Zbiuy ves u Bezděze 873.
Zbiroh viz Kaplíř.
Zbraslav 376, kl&šter 411, 412.
Zbraslavice viz Svadba.
Zbyněk vjchtéí v MiUČÍoě 72.
Zdebor viz z Kozibo.
Zdena paaf 86.
Zdeněk 131 ; služebník Hynka ze
Švamberka 36; viz z Štern-
berka.
Zdeslav Bnzkllv hofrychtéř věn-
ných měst (1389) 623.
Zdislav v Roudnici (1464) 373.
Zekoby, psáno Sehnb, vea n ŽlebA
497.
Zelená Hora 167, 230; viz z
Šternberka.
ze Zesdanic Sczetyn, čti Ščetln
ze Ždánic 611.
Zhořelec viz Jan.
Ziga muž 264.
Zika krejčí v Třeboni 195.
Ziktaund vézeň 236; z Řepfna
kněz v Praze 380, 334, 336.
Zinda vězeň 168.
Zlaticz viz z Vřesovic.
de Zlína viz z Šternberka.
Zmrzlíkové viz ze Srojiína.
Znata viz ze Sknbrova.
Znojmo 196, 627, 663, 6i
čet 556, kláiter sv. El&i
Zpěvák věřitel 91, 94, lli
164.
Znitský (Zmčský) Maton
Zab 61; z Doabravice
161; Zubová HynkOTJ
viz z LandSteina.
ZnbH na Moravě 615.
Zabmice ves 377.
Zantova vinice v Sedlci 4
ZvěHnský biskup Albert i
ZvlkoT brad 12, 60, 6S,
až 77, 1J2, 133, 13Í
169, 194, 200, 239, 24
postoupen 6; panství í
krabě 13, 16, 36, 43, '
61,67,70-1,81,118,11
152, 154, 168-160, H
191, úředníci 74, 161
176; viz z Bažíc, z Hc
Unigek, z Petrovic, ze R
Sigmnnd, Smrčka, Štemi
z Svamberks, z Údimě, !
ze ZáboM.
ze Zvfřetlc Haiek, mistr 1
královské 387, 389, 3Í
Zypotyn viz Žipotin.
Ž.
Žabka JIH 435.
Žabokliky ves v Žateckn
Žák Petr v Soběslavi 78.
Žakavec věřitel 105, 106,
Žamberk, rychta 647.
Žampach v Hradecka 606
Jan na Náchodě 61.
Žampach vězeň 168.
Žár místo 245.
Zatec 190, 369, 374, 37
(1448) 41; kraj 495,
Žatecký Václav, konSel Pra
ze Ždánic Markéta a Vido^
Rejstřík věcný.
Administrátor pod obojí Havel
Cahera (1525) 326.
Arcibiskup Pražský 407, 408,
statky 406, písař jeho akt
558;
— Zbyněk z Hasenburka (1406)
547.
Arcikomomík Římské říše Jošt
markr. Branibor. (1398) 538.
Asa = asi 214.
Axamit 58.
Banríři, coloratores 465, 492.
Berčí, Ýýběrčí 111.
Berně 506, 515, 629, vyhlašo-
vána 72, dlužná 316, klášterská
80, 85, 392, komnovací 388,
královská 407, na panstvích
259, zemská 405, klášterům
odpouštěna 392-394,426, 433.
Berník zemský 316.
Biskup farářem v čes. Bnd^o-
vicích 25 ; biskupové n sektářů
voleni ti^ně 360, 361.
Blány pro ženn 49.
Bláto a Třeboně 4.
Boží maky 4.
Břečka pivní 468, 469.
Břízda: sedlo má býti dekováno
bfíezdú 460 či. 3.
Bulla zlatá 394.
Bursnéř v klášteře 398.
Caichování suken 449.
Cech viz Řemesla.
Cedule vyřezaná 427, 428, 432.
Cesta volná 501.
Chléb jaký se má péci a jak drahý
442, 444.
Chody u soukenníkňv 456.
Ciky u soukenníka: dvanácti ci-
kuov jinak těžení 456.
Citrín, kámen 482.
Cizoložníci netrpěni v cechu 491.
Clo, mýto 47, 48, 254, 502, 515,
519, 538, koňské 510, mostní
522, na trhu obilním 442;
projeto 36, 63, 74, 75, 102,
305, prominuto 382, umenšeno
městům 485; u řeky Moravy
522.
Cúda Olomoucká (1398) 539, 540.
Cudarii 497.
Čarodějné ženy 307.
Čebry ryb, džbery, 80, 89, 94.
Čeleď farní 56.
Číšník dvoru kráL Boček z Po-
děbrad (1353) 498;
— království česk. Vaněk z Ve-
selí a z Wartenbérka (1356)
502.
Damašek 45, 58.
Dary úředníkům 146.
Dědictví děleno 80.
Dělnice, verštat 462.
Desátky kněžské zadržené 57;
osadili 4; rybné kněžím 3.
Desetinná offěra 57.
Desky zemské v cechách 67, 508,
511, 542, 549, 550, 552, úřad
437; na Moravě 539, 540,
541, 544, 552.
Deveř, svat, 8.
Diamant 482.
Dílnost a nedilnost bratři 13,
227, syn neoddělený 549.
Dlužníku řemeslníkovu nesmí ře-
řemeslník druhý dělati 451,
454, 486.
Dobytek uherský do cech 251;
vepřový 253.
Domovník 106.
Donace na mše zádušní 411,
Dr^link vína 27, 63, 209.
Dřeva u zbrojnošů 187.
Droždí ípo spílání piva 469.
Drva k palivu do Prahy 118.
Duchovní osoby se vylučují z da-
rování statku 551, 552; du-
chovenské statky 73, postou-
peny komoře královské 368 až
379; viz Eněží.
Dvůr svobodný 218; dvořiště 57.
Erkéř, arkýř 79.
Femberk u hrnčířů : aby dílo ne-
bylo dáváno na femberk 485.
Fentování pro nezaplacený úrok
398.
Fišmistr v Jindř. Hradci Babka
136, 245; Rosenberský Příbík
z Eolenec 104, 128, magister
piscinarum 89, 94, 95, 100;
Slepička 239.
Frcgunk, asyl, útočiště ve Vidově
137.
Frej: na freji osočiti 143.
Fudr vina 141.
Funty při počítání peněz 145.
Glejt 15, 21, 22, 45, porušen 24.
Hamemíci 144, 145.
Hanění 276, 277; hanění ře-
mesla se pokutuje 444, 453,
461, 488, 491.
Havíři, Hawere 400, 401.
Hejtman království Cesk. Bohuši,
ze Švamberka (1477) 260;
— Jan z Janovic (1495) 275;
— PetrzRosenberka (1495) 275.
Hejtman markr. Moravského Jan
ze Šternberka (1469) 189.
Hejtman Slezský Jindřich z Ro-
senberka (1454-1457) 65, 66 ;
— Jan z Rosenberka (1457) 71.
Hejtman Lucemburský Puta z ča-
stolovic (1384) 515-517.
Hejtman Laiický Pflta z Často-
lOTic (1374) 510, (1377) 513,
(1396) 632.
H^tmané krajgtl 14, 257-261.
HlaTa, vražda i poknta za ni
386, 633.
Hofmistr dvora cfs. nebo králov-
ského (1356) 501 ; (1361) 504;
(1374) 510;
— Bnrchard ptirkr. Magdebarsfcý
(1358) 387 ;
— Jan Emiina z Lichtenbnrka
(1405) 516;
— Jan z Hradce (1413) 402;
— EmerichdeMarchaly(1437) 7.
Hofmistr nejvyšSI království Če-
ského (1455) 66;
— JiodHch ze Stráže (1463) 131,
(1466) 146;
— Bolia8lavzeŠvaml>erka(1476)
255, 257-261.
Hofrychtéř vSoných měst Zdeslav
(1389) 523.
Hokyně 443, 454 ; hokynnici 464.
Holdy 97f 193-196; registra hol-
dovni 216.
Holstry 438.
Hony 420, 425, 427.
Hospodáři (niistH) n řemesel 442,
443.
Hosté kdy sméji voziti tboíi do
cizího města aa trh 442, 443,
454, 475, 488, 490.
Hostěni 387.
Hotovost vojenská 116, 117.
Honsky nesměji pekaři roznáieti
po hospodách 443.
Hra o peníze v cechu se zt^-
Tidá 461, 468, v karty též
488, 491, v kostky 164, 468,
484, 488, 491.
Hřfchové největší 346, 352.
Hrnčířského cecha artikule 463
až 487.
Hadba krčemnl 330.
Húživice 473.
Jagermester nejv. král. českého
Jindřich 2 EonštatQ a í Je-
TiSovic (1460) 102.
Jarmarky 238, 439, 445, 453,
461, 476, 485, 487-490, 492,
losováni o mista 488, 490.
Jehlářský cech 466.
Rejatřik věcný.
Jeleni rohy n sedla 460.
Jestřábi 268. vybíráni z hnízt
Jirch^ 463, 465.
Jitra, planiny najaté 293.
Kabátfl vSelijaké dmhy 441,
457, 458.
Kabátníci 441, 446, artiknb
chovní 457.
Kachle do kamen 486.
KaclH 255.
Kalich kusem mistrovským n
tafkOv 481, 483.
Kámen, nemoc 169, 226.
Kamení drahé 481, 482.
Eammermeisterviz Mistři kon
Kancléř král. (1348) 495 ; (1
507;
— Dětřich bisk. Mndenský,
bolt VySehrad. (1360) 38
— Jan bisk. Litomyšlský (1
391;
— Lamprecht biskop Bambe
(1384) 616;
— Albrecht arcib. Uagdebn
(1896) 532;
— Václav (Králík) patriarcha
tiochenský (1406) 546;
— Jiři bisk. Paaovsk/ (1-
407;
— Prokop z Rabšteina {!■
65, 66;
— Jan z Šelnberka (1481)
(1492) 414, (1601) 420;
— Jan Pflog z Rabíteina (II
435.
Kancléř Bosenberský Jan 1
Ucar (1466) 154.
Kárnici, vozkové 214, 247, !
káry, vozíky 111.
Kat, mistr popravní 162,
234, 236.
Kdulná letkvtf 297.
Kláda, trest 143.
Kláštera založeni 381; klát
pQjČDJl Slechticftm 2, obda
výsadami 382-391, 506, .
550.
Klenoty cechův 447; kovai
lité 482; klenoty kradené
smi zlatník knpovati 482.
Elobončky z lázně 480.
Kloboučnického cechn arti
462, 466, 487-492.
Rtgstfik věcný.
607
Kovářského cechu artikule 449
až 461.
Kovů dobýváni 886.
Koželuzi 468, 459, 463, 465,
466.
Kožišníci 462.
Krahujci k lovu 252, 264.
Krámnó věci 217.
Kramplováni 456.
Krasy, výrobek sedlářský 438.
Kráva woldanská 182.
Krejčí 445.
Kryky 438 ; krykové řemení 447.
Kšaft, moc k nčmu 497, 514, 517,
551; pozdější ruší první 135.
Kupce odluzovati zapovídáno 458,
461, 472.
Kury 253, cena 267; žaludni
267.
Kůže Benátská 460 ; bobrová 452.
Kvasy šlechty 220.
Kynštart, maď. kincstartó, po-
kladník 282.
Lajtrování 456.
Láká (láhev) s prachem 155 ; s ví-
nem 45, 80.
Landfrid 513, 514.
Lazebnického cechu artikule 479
až 481.
Lázně v městech 394-396, zá-
dušní 480.
Lednice 415.
LékaH 257, vyhlášení 42, 43,
v Praze 100; lékiú^ství 358;
léky 297.
Les, dříví 191; cena lesův 89.
Letníky 147.
Ležení pro dluhy 129, 134, 418,
530, 532, 541, 542, 559, for-
mule 494.
List cechovní 287 ; dlužní 535 ;
klejtový 56; oddavací 485; od-
povědný 51, 83, 174; přímírní,
příměřní 13, 43; rozhřešený
23 ; trhový 540, 541 ; výsadní
429-431; zachování u cechův
443, 447, 460, 452, 454, 455,
457, 460, 468, 472, 475, 476,
478, 481, 483, 484, 487, 490.
Lovci Bosenberský 15, 88.
Loviště na Labi 374.
Lozunky 127, 506, 553, 555, 556,
městské 474; lozunkéři 127.
Lukův druhy a cena 460, 462;
lukafí 462.
Luštěniny 442, 464.
Lyčence 454.
Majestáty 402, 416, 417, s kon-
trasigillem 510, 514, 516, 518,
řemeslům 465, 471.
Malířského cechu artikule 474
až 476.
Manství 512, 513, 515, 516,
519, 538, 539, 552; vsi man-
ské 389; osvobození od man-
ského svazku 499.
Maršálek Václava IV. Ješek Čuch
(1385) 517, 518;
— Hince z Lipé (1395) 532.
Maršálek nejvyšší kráiov. česk.
Čeněk z Lipé (1356) 501;
— Vilém z Pemšteina (1484)
269, 270;
— Jindřich z Lipého (1517) 292.
Maršálek pan (1362) 506 ; (1455)
65.
Med 82, 98, 127, picí 94, 111 ;
cena za hrnec 94; louka me-
dová 285.
Měst obrana 474, sjezd (1449)
49; měšCanům neklade se do
desk bez královy vůle 67 ; mě-
šCané se stěhují do předměstí
150.
Měšečníci, bursifíces 465, 492.
Meze měření 114, 265; mezníků
sázení 415.
Mincmistr Petr z Písku (1395)
532;
— Petr Zmrzlík (1413) 402;
— Beneš z Weitmile (1485) 271 ;
— Jindř. Tunkl z Brníčka (1514)
• 424.
Místokomorník kráiov. česk. Mi-
kuláš Bryknar z Brukšteina
(1619) 306, (1525) 320, 321.
Místopísař kráiov. česk. Václav
z Ghvojence (1510) 423.
Mistři komory, magistři camerae,
Zbyněk z Hasenburka, Hašek
ze Zvířetic a Bušek z Vilhartic
(1358) 387.
— Zbyněk z Hasenburka a Hašek
ze Zvířetic (1360) 391;
— Albrecht z Koldic (1412) 2.
Mistr převorství česk. v Strako-
nicích Jan z Babšteina (1469)
191;
— Jan z Švamberka (1481) 267,
(1501) 281.;
— Jan zBosenberká(1524) 316.
Mléčné 158, 238.
Mlýny kdy se zastavují 444.
Mniši z klášterů sběhlí 363.
Mocné listy k pořízení 497, 514,
517, 551, 552.
Morgengab, obvěnění 497.
Mory časté 457.
Mosaz pozlacená 483.
Mouka hostinská má býti ohle-
dána 445.
Mučení na řebříce 148, na skřipci
39.
Mydlářského cechu artikule 476.
Mykání 456.
Myslivost 27 ; koroptve 27 ; laně
k chovu 29, 30, svině divoké
48, 317, tenata 55, 238, 239,
vlci 48, vysoká 56, zigíci 55,
317, zvěřina 64; pytláctví 55,
264.
Myšky 9.
Mýto viz Clo.
Nabedmí, výrobek uzdéd^ský 438,
447.
Nádenníci 472, 473.
Náprava 374.
Narez, nářez, dávka 385.
Nárok, pokuta 385.
Neděle svěcení 335, 344, 352,
353, 444, 451, 455.
Nemanželské děti 321, 322, ne-
přijímají se do cechu 443, 447,
452, 460, 472, 474, 476,
481, 483-5, 487, 490.
Nevod u rybníka 15.
Nový rok v cechách se počítal
též od Narození Páně (1449)
49, (1524) 317.
Nožířského cechu artikule 438.
Nožnice reychované 438, 439.
Obec 504; veliká 442; obci
žádné nemůže se klásti v desky
bez královy vůle 67.
Obět těla a krve Kristovy, spory
o ni 342, 357, 358.
Obřady křestanské 361.
Obrazy, pravidla cechovní 475.
Ocel garbovaná 438.
S^smk vécný.
Odběžné 22.
Odpnstky 330, 333.
Odúmrf 234, 250, kr&U 495,
496, 503.
Oféry 87, pobrány knězi 4.
Official dnchomi t Praze (1446)
24.
Oh«K 102.
Ohlftvy 438.
Olejnickóho cechn artiknle 442,
464.
Oprava 75; nad klášterem 411.
Ostrožné 387.
Ostrožnlci 439.
Pacholek hostinský pH řemesle
454 ; nájemní 475 ; rychta-
řdT471, 488, 490; težíci 399.
Palič 283, 284.
PauoSe, peč«ti 83.
Pastva, spor o ni 128, 137;
pastýf méstský 127; pastýřka
čaroje 307.
Pasy tlamofni 438.
Pavezy malované a íilované 474,
476.
Paytllky 443.
Feiet kusem mistrovským a zlat-
níkův 481, 483; Q listin práv-
ních důležitá 406 ; menlf, sekret
448; v majestátu s kontra-
sigillem 604; zlatá 471.
Pekárny 444, klůSterskó 363.
Pekařského cechn artikule 442-5.
Peníze cechovní 443, horské 81,
horské 106, kostelol 4, knrní
a ženné 241, lesní 74, 88,
pomornl 121, rybni 243;
— mince mén^a 193, neberná
173, 203, ražena v Budějovi-
cích 192, v Entné Hoře 146,
Rosenberakým dopuštěna 131,
minciř 483; peníze dopravo-
vány s průvodem střelcův 146,
páleni peněz 482;
— groěe 297, české bílé 216,
moravské váhy 511, groS má
sedm penSz 122; haléře 444,
454; hřivny horské 394; krej-
cary 297; orlíky 203; peníze
bílé 203, sedm do groše 122;
talenty 243 ; zlaté, váha jich
108, 115, cena v groSIch 93,
209, ostřihovánl 483.
Pergamen, parkamen, 35, 239,
266, 397, 414, 421, 484;
proniky s visnton pečeti 397
ai 426, 497-560.
Perly 482.
Pikanky (?) 343.
PiltuFskéfao Čechu artikule 471-3.
Písař nejv. zem. HiknláS z Eger-
berka (1413) 402;
— Burian z Lípy na Lipnici
(1463) 132;
— HikoláS z Landiteina (1474)
238, (14811 411.
Písaři (notaríi) v kanceUK krá-
lovské:
— Dythmar (z Mecfcebachu 1348)
496;
— PrantiSek (1353) 498;
— Jan EistatBtý (1866) 601;
— Jindřich z Wesalie (1361)
603;
— Jan z Kladska (1366] 387;
— Mikuláš z Kroměříže (1360-1)
391, 504;
— Milic z KroměříiEe (1362) 506 ;
— Petr Javorský či z Javorníka ?
(1371) 510;
— Theodorii Damerovsiíř (1374)
610;
— Mikuláá proboBt Eamerícký
(1377) 513;
— Mikoláš z Poznaně (1377)
614;
— Vlachnfk z Weitmile (1386-9)
518, 626;
— Martin scholastik (1381-4)
514, 517;
' František probošt Nordhauskf
(1396) 633 ;
Václav kanovník Pražský
(1400) 394;
— Jan z Bamberka (1410-13)
402, 550-3, 668;
— František probošt Ostřihom-
ský (1422) 407.
Písař markraběte Morav. JoSta
Ondřej (1386) 620;
' Tbeodorich z Prahy (1394)
631; Brv. Protonotář.
PíbeU^ akt arcibiskupových Mf^k
Kačer (1413) 656.
Viaai desk zemských Václav
z Eozmic (1418) 558.
Pfsíuř komory cis. Pavel (1370)
392.
Písař komorní 314 ; obročnl 110.
Pivo bUe 80, 468; bostinskí
241, 468, na leženi a na vy-
dání 468, Pražské dobré 467
až 169 ; piva v^enl 136, 137,
278, 467, zemanům a sedlá-
kům v městd netrpěno 466;
piva nedostat^ 240; pivnice
457, 469; pivovary 467-469.
Pláité branné stojaté 474.
Plat roční 411, 542, farítfiSia,
klášterní 431, komorní 87, na
kostely 408, 409.
Plavý lesn 110.
Pisty sedlářské neb ševcovské
453, 487, 490.
Plstnáři mezi kloboučníky 453.
Pocta medem 98.
Počty úředníků pausách chybné
69.
Poddaní purkrechtnl 398, 399;
ttroční 369-879, 548; pomoc
pánovi 1
nesmí i
stávají
144; 1
299-3a
Podkomoř
893, 3!
— Sigmu.
— Konrá(
646;
— Hájei
402;
— Jakob
Podkomoř
dHch (
náměste
Podkotflčn
488, l!
Podmistfí
vaře 46
Pod oboji
mistrovi
438, 4
472, 4
487, 4E
Podomní (
Podmh a
pivní 41
57, 15<
BejstHh věcný.
609
Podnštice pod šle a pod tlomok
438, 473.
Pohřby mistrův a dělníkův jojich
450.
Pokání, svátost, spor o ně 346,
351, 357.
Pokrčemné 3, 4.
Pokuty do král. komory 402;
za neplacení úrokn 403, 405,
431 ; n řemesel do cechu 440
až 442, 444, 446-448, 450
až 456, 458-462, 464, 468,
472, 476, 478-485, 488 až
491.
Polnvazí 456.
Pomahači v pivovaře 469.
Poměrči, zeměměřič 267.
Pondělní nešpor prázdný tovary-
šům 455.
Popasek 231.
Poprava, právo šlechty vyšší 81,
262; popravce 506, držitel
dědičné pravomocnosti 262.
Popruhy tkané a řemenné 438,
přípravné 447, přessedelní a
připínací 473.
Poručnici sirotkův 514.
Poslové jízdní 13; obecní 127.
Postavy sukna 273, 314, jaké
mají býti 448, 449, 456.
Posty nezachovávány 4, 333, 335,
337, 338, 343-345, 347, 354,
361, 364.
Posvícení 288, 338, 344.
Potok, pře oň 80.
Poustevník 325, 326, 334.
Pouti 330, 333, 336, do ňíma
36.
Povodeň v již. Čechách (1445)
14.
Prach střelný 155.
Právo duchovní 410, 559, klá-
šterů 399, 406 ; městské 152,
447, 450, 452, 454, 455,
457, 461-464, 468, 472, 475,
476, 478, 484, 487, 490;
mílové 75 ; nápadní 495, 496,
512, 513; německé 496,499,
500, 505, 552; patronatní 4,
502, 521, 534, 539, 543,
544, 548, 549; propinacní
136, 137; purkrechtní 90,
410, 499, 500, 504; stáné
ArchW Český XIV.
320; zákupní 504, či purk-
recht 528; právo odepřeno
498.
Preclíky nesmějí pekaři roznášeti
po hospodách 443.
Příjemné do cechu, poplatek 464.
Přínoza, s přínozú choditi nesmí
robenec sedlářský 461.
Přísloví 263, 281, 282, 338,
339.
Přístupné do cechu, poplatek,
443, 472, 490.
Příze šnorová 454.
Prknářského cechu artikule 471-3.
Processí 337.
Prostice soli z krčem 137.
Protivná k dlouhému popruhu
438, k sedlům 473.
Protonotář Jošta markr. Morav.
Mikuláš (1384) 515;
— Ondřej (1386) 522, děkan
Olom. (1396), 535, 540, 542 ;
— Hynek (1402) 544.
Provaznického cechu artikule 453
až 455, 478.
Prsosiny, výrobek uzdářský 473.
Prusplech 9.
Ptáci k jídlu 55.
Purkrabí Karlšteinský Beneš z
Weitmile (1485) 271;
— Jan ze Šternberka na Bechyni
(1525) 317.
Purkrabí Pražský nejvyšší (1514)
286;
— Ješek z Veselí a z Warten-
berka (136m 391;
— Zdeněk z Šternberka (1463)
122, 126;
— Jan z Janovic (1495) 275.
Purkrabství králem dáváno 500;
n^Jem hradu 87.
Pusté statky 370, vsi 90, 239;
pustiny, platy z nich 128 ; pou-
stky podsedčí 371.
Puška cechovní na peníze 450,
469.
Púštědlník v lázni 480.
Pytle při klání 27.
Rak, nemoc 297.
Rána boží (1470) 193.
fieditel království Českého Jiřík
ze Stráže (1472-74) 220.
Registratoři v kanceláři královské :
— Jan z Kroměříže (1358-63)
387 507 •
— Milic (z 'KroměHže 1358-60)
389 391 *
— Jan Budějovický (1361) 503 ;
— Jan Sas (1361-2) 504, 506 ;
— Vilém Kortelangen (1374-7)
510, 513, 514;
— Mikuláš Pražský (1371) 510;
— Jan Lust (1381) 514;
— František z Jevíčka (1384)
516, 517;
— Bartoloměj z Nového Města
(1385-96) 518, 533;
— Petr z Výšková (1389) 526
— Jakub z Prahy (1400) 394
— Pavel de Tost (1405) 546
— Kašpar de Lewbicz (1410-13)
402, 550-3, 568.
Registrátor markr. Jana Václav
z Olomouce (1395-6) 532,
533.
Řemeni k flaškám a střelcové
438.
ítemesla v Praze, artikule cechů
jejich z 15. století 437-492;
robenci, učedníci 453, 458,
461, 462, 476, soused učed-
níkem 287, jak se přijímají
448, za přístupné 472, na kolik
let 463, 483, 485, 488, 491 ;
kolik učedníkův u jednoho
mistra 466; učedník nesmí
choditi se zbraní 461, nesmí
se ženiti 461, 488, 491;
robenci, dělníci 444, 447;
tovaryši 442, 443, 448, 450,
451, 453, 460-462, 467, 468,
480, 483-485, koUk jich smi
míti mistr 466, odluzovánijich
zapovězeno 447, 448, 451,
452, 464, 458, 467, 488,
491 ; mzda tovaryšů 461 ; kdy
z práce vyvstati 444, 451,
485; stávkují 462, 463, 477
až 479 ; mistři 439, 440, 443,
jen v cechu smějí dělati ře-
meslo 461, mistrovství jak se
i^edná 450, ukázáni řemesla
439, 440, 443, 447, 450,
452, 464, 455, 457, 460,
468, 472, 476, 476, 481,
483, 484, 487, 490, mistři
77
B^střík vécný.
ova k cechflm Pr&ÍBkjm
johřeb mistrův 462 ; mi-
yn mÁ právo po otcisvéra
:dl, i vdova 483, 489,
složeni řemesla pokatou
468, 468, 469, 471,
176, 481, 485; cech-
přfsežDl, starSf miatfi
íl, 467-461, 464, 471.
478, 480, 481, 484,
[&7, 490, voli se narok
:60.
10Ž6 127; niednlk nesmi
8 řezákem 461.
krám 244.
I 378.
viz Kemeela.
376, 388, 628, 648,
76 ; zemské odponStény
lým klááterským 393,
333.
i, rvátíi 289; rybník
jak loven 15; rybníky
ii pozemky 396.
něstském přikope 186;
ku klášterům 413, 419;
trdelnt, okonni a syni
67, pstruzi 120, 243,
!9.
ifi obsazováno 66, da-
za vémé slnžby 496,
496; rychtu neplatí
359 ; rychta vyplacena
řemenáři 473.
Í9.
rapován 69.
ny okované 57.
:y 9, 612, nové a pod-
lé 439.
ká mají sedláři dělati
amni 438, kostmi zdo-
:60.
ibo cechu artikule 438,
SI, 473.
aenSi pečet 448.
kniha 339.
Bister v klášteře 402.
řobodné 46, 160.
st (1449) 49; Šlechty
40.
SkTenářského cechu artikole 474-6.
Sklepy pivnf neboli hospody 4S9,
467.
Skvosty 316.
Sladovníci 286-7, cechoval pra-
vidla 467-470.
Slednlk pes 320.
Smetanice 314.
Snem, colloqainm 611 ; (1447)
28, (1472) 220.
Solní sklady 77, 78, v Třeboni
264; silil královská zabavena
191.
Soud 378; kláSterský 382, 385;
městský 11 ; papežský ve Vídni
668.
Soukennlci 64, 322; pravidla
cechovní 445, 446, 465-7,
477, 479 ; spor s klobončofky
463.
Splláci v pivovaře 469.
Splav svobodný 413.
Spolek pwský v deskách 120;
se sirotky propůjčen králem
649.
Spropitf, zpropitné 480.
Spy, ospy? 193.
Statky duchovni 73, rozdané zase
získávány 406.
Stávka tovarygň 462, 463, 477,
478.
Stavné, poplatek při obstavení
290.
Stráie obchodníků 490.
Strď čistý, med 111.
Střelci v Praze 439.
Střemeniltě 473, pob^ená 436,
formanské 447.
Strbařskéfao cechu artikule 471-3.
Stříbro nesmí ze země 482.
Sudí nejvyS. králov. česk. Lev
z Rožmitála (1466) 146;
— Jiřík ze Stráže (1472-74)
220.
Sudí dvoru král., iudex regalis
cnriae per Boemiam Zdeněk
ze Šternberka (1358) 389.
Súdné, poplatek poddaných 375,
378.
Sukno vlčaté 285; itopené a po-
střižeuá 446.
Svačina mistrům za přijeti do
cechu 464.
QvadA, čti svod 386.
Svátkův svěcení n řemesel 414,
451, 456, 484.
Svátosti boží vystavováni 330.
334, 336, 337, 346, 353!
357, 369; v Praze v kaplí
Těla Božího 471.
Svtíky rozličné vyjmenovány 314,
315.
Syni (?) ryby, snad dlníno cfsti
líni 67.
SacQĎk 13.
Šafrán 61, 149, cena za Ubrn
266.
Sáry červené a bílé k obuvi 411,
470, 471.
Éatlava 476, 481.
Šaty vyjmenovány 314, 316.
ěefmistři, šepmistti v Kut. Hofs
396, 408.
Ševci noTinnici a veteiníci 440-1,
468-9, 470.
Siny z kola 67.
gkomě 440.
Šlechta česká dbalá cti ^ti
14 ; dlnží se 68, od měst 63.
Šlojíř 129; aojlrky 297.
dorpy 426.
Šos, poplatek 371.
Špice n sU«vicA zapovězeny od
krále Jiřího 477.
Spurty 340.
Šrotéři nemají vařiti piva 463,
Štamproch, lom kamenný před
Kutnou Horou 399, 421, 43S.
Stok masný 244.
Štuk kmentu 127.
Štukvernik 468.
Tálnlci 472, 473.
Tandléř 439, 468.
Tanléři 438, 439.
Tamark 439, 445-447, 466,
479.
TaSky malované a pmskd 438,
malířské a osněné 473.
Tejdinky 97, tadynky 213.
Tělo Páně, spor o nén S28,
333.
Testy T zlatnictví 482.
Tina, čber 109, 147, 287.
Tisti kosti k Čarování 307.
Titulatnra panoiská oráŽkoaTU-
BejstHk věcný.
611
u
Tobolář 434,
Trh nemovitosti v městě bez že-
niny vůle neplatí 152.
Trhy v Praze 454, 464, řemesla
na nieh 470-472; na obilí
442, 467.
Trpaslk 262.
Truhla na listiny se čtyřmi zámky
493.
Ubrmani 31, 50, 270, 271, 558,
559.
University Pražské list k Paříž-
ské 336.
Únos ženy 18.
Urbara kráL v Kutné Hoře 394.
Úředníci klášterní 410, 436;
' mince v Kut. Hoře 146 ; menší
u desk zemských 67, 306,
^ 320, 321.
Úředník desk zem. i dvoř. Jan
^ z Pibra (1510) 423.
Úředník králové u desk zemských
Jan Bavorovský z Třebska
(1510) 423.
Úrok roční 369-377, 510, 515,
526, 527, 553-555; klášterní
398, 405, 413, 419, 425 až
427, 429, 430, 433, 434,
523-525 ; kněžský 3, 4 ; ko-
morní 62, 86; králův 83;
v beráncích 373; svatopetrský
378; panský 87; zadržalý 3,
4, 90, 96, 107, 143, odpuštěn
72, 93, vymáhán násilím 188 ;
fentování pro nezaplacený úrok
398.
Usenníci koželuzi 458, 465.
Utracení dítěte, trest za to 232,
233.
Utrajch na poli u Kutné Hory
429.
Uzdářského cechu pravidla 438,
446-8, 473.
Valachova vlna 456.
Vetešníci 440, 441, 470.
Vězení pro úroky 159; vězni se
zavazují 277.
Věže městské 474 ; střelcové 439.
Věžník, pes 57.
Vích na trhu, znamení 442.
Vinice 370, cena 410; víno
Rivoli 45, malvazí 80, vlaské
80, k službě boží 56.
Vlasky dva bílá za haléř 444.
Vlci v již. Čechách (1449) 48.
Vlna na kámen 453 ; v břemeneeh
na závaží 456; vlnobití 456.
Voda, pře o ni 101.
Vojny jsou dědiny klášterní prosty
426, 433.
Vosk, drahý pro mor 69; do
cechu dáván pokutou 444, 447,
448, 450, 451, 453, 456,
460-462, 467, 468, 472, 476,
480, 481, 484, 485, 488,
490, 491 ; početní černý 418,
zelený 497, různých barev
556.
Vozataji -v pivovaře 469 ; vozníky
186; vozy formanské 83, vá-
lečné 55..
Vozba sena robotou 75.
Vožeh 339.
Vstuhy prodávány od měšečníků
465.
Výmětky v rybářství 150.
Vyžle 239.
Záduší 295, 467, do špitala 10;
zádušní mše 411 ; zádusní platy
v městech 408.
Zafir, kámen 482.
Zajcě dva, nářadí hospodářské 57.
Zámazné 89.
Zámečníci 439.
Zápisy král. 409, 411, 412, 414,
416, 422-424, 493, 517, 520,
521, 531, 545, 546, 556,
557, 560; zrušují se 406,
407.
Zbraně klací 27, poboční 461,
474; zbroj ořova 27.
Zlatnického cechu pravidla 481-3.
Zlatohlav strunkový 314, 315.
Zloději netrpěni v cechu 488,
491.
Znak Jarohněva z Usuší 64;
hrnčířský popsán 486.
Zvoníci, plat 147.
Záludní kury a oves 267.
Židé 358, 400, 404, 457, 516,
526, ves obdrželi v dluhu
530, servi camerae regiae 526.
7T
RdB^nd^íTnm,>a