(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Archiv český; čili, Staré pisemné pamat́ky české i morawské, sevrané z archivuw domácich i cizich. dil. 1-"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 




* ? 



ARCHIV CESKt 



cíli 



• r 



STARÉ písemné PAMÁTKY 



ČESKÉ I MORAVSKÉ, 

• * 

% 

SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁClCH I CIZÍCH. 



I 



NÁKLADEM DOMESTIKALNIHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKSHO 



vydAvA 



KOMMiSSE K TOMU ZŘÍZENÁ Pňl KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 



REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. 



i 



DIL XIV. 

• 

DoďaTek ke sbírce dopisů rodn Rosenberskóho 1411—1526. 
Dopisy o roidHich ye Yfte 1528—1529. 
Popis odcizených statkfl dachorenských 1464. 
Listiny kláiterů Sedleckého a Skalického 1857—1541. 
Artíknle cechů Pra2skych 1425—1493. 
Listiny archira nékdy Oleinického 1848—1414. 



«fs 



■i 



T PRAZE 1895. 

Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Borsik & Kohout 






%.•♦'■■ 



Slav 7205.25 



D£C 9 1920^ 



^^'Xfitu*£tJc<,u^ 



ÍW-A 



\ 



A 



A. xxvm. 



Dodávek ke sbírce 



DOPISUV RODU ROSENBERSKEHO 



do roku 1526. 



Pan profesBor Antonín B»zdc uveřejnil v Archive Českém velikou sbírku dopisův rodů 
Hradeckého a Bosenberského od roku 1450 až do roku 1526; obsahuje 1473 čísel, a vytištěna 
byla po částkách v šesti dílech (YII.— Xn.) Archivu Českého. Jakož pan Bezek v doslovu 
v Archive Českém Xn. 111 oznámil, opatřil si on během své práce v archive Třeboňském 
některý počet opisů, kterých do sbírky své podle let již vřaditi nemohl, o jiných pak takových 
kuších dověděl se rovněž pozdě, že jsou na snadě a kde; řečený vydavatel vzdal se však 
úmyslu svého, aby sám nalezené dodavky doplnil a vydal, a chvátaje za jinými prácemi svými, 
odevzdal vše, co k tomu byl sebral, redakci Archivu Českého k tomu cfli, aby jinak bylo po- 
staráno o dokonáni této sbírky. 

Podepsaný redaktor opatřil si k tomu konci především listy, které chovají se v kní- 
žecím Schwarzenberském archive na Vorlíce; při tom užil vzácné ochoty tamějšího knížecího 
archiváře, důstojného pana P. Františka Tyla, a opisováním byl mu nápomocen pan Jan Novák, 
stud. hist. Výtěžek z archivu Vorlického obsahuje blízko 200 kusů. 

Krom toho bylo potřebí hlavně hledati doplňky v knížecím Schwarzenberském archive 
v Třeboni, kdež měrou obdivuhodnou soustředěno jest archivální dědictví pozůstalé po rodě 
pánův z Bůže. E radosti redaktora vzal tu práci na sebe sám knížecí archivář v Třeboni p. 
František Mareé^ a vykonal ji s pomocí assistentů téhož archivu, p. Theodora Antla i p. Josefa 
Salaby. Výsledek soustavného hledání ve všech náležitých oddílech archivu Třeboňského byl 
nad očekávání hojný, totiž okolo 450 kusů; obsaženy jsou v tom také Bosenberské dopisy 
z doby před rokem 1450, počtem více než sto, jež byl pan Bezek ze své sbírky vyloučil. 

A tak největší díl těchto doplňků čerpán jest z archivu Třeboňského, menší díl z ar- 
chivu Vorlick^o; rozdílný tento původ jest poznamenán u jednoho každého kusu při signa- 
tuře, kterou ve svém archive má. Jen několik málo kusů pochází z jiných archivů, což při 
nich též jest poznamenáno. Konečně pak na označenou, kdo stojí za správnost opisu a otisku, 
přidáno jest u každého regestu v závorkách písmeno (M) nebo (B) anebo (E), podle toho, 
přišel-li ten kus do těchto doplňků prací buď pana archiváře Mareše, nebo pana professora 
Bezka anebo podepsaného. 

V Praze, 29. září 1893. Josef Kalousek. 

Archiv Čeiký XIV. 1 



2 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

1474. 
Klášter Třeboňský Oldřichovi z Rožmberka (?) : o vrácení zapůjčených peněz. (M) 

Besf místa a dne (1411). — Koncept arch. Třéb. I. A. 3 K^, 38 d. 

Modlitba naše věrná napřed, pane milý, TMti! A rač věděti, že pro ty pe- 
nieze, které si u nás tento čas vzal, my sme o svů čest přišli a v hněv jsme tvého 
otce vpadli; nebo je chce na nás jmieti. Protož prosíme pro naši modlitbu, rač toho 
pojednati, abychom my v hanbě a v škodě neostali. Jinak rač věděti, žeť bychom 
mosěli toho tužiti panu Čeňkovi i jiným dobrým, a také našim starším v duchovniem 
právě. A také prosíme, rač nám dáti toho skoro odpověď; nebť sme skrze to velme 
tesklivi. A toho tě paddesáth kop ; prosímef , račiž to zase na miesto položiti ; a těch 
peněz jest paddesáth kop. Prosíme, račiž to zase na miesto i)oložiti. 

1475. 

Albrecht z Koldic Jindřichovi z Rožmberka: o námluvách panny Elšky s panem Mikulášem 

Zajícem, o jejím věnu oc. (M) 

Na Bílině (v lednu 1412). — Opis Březanůiv v genealogii pánA Koldic v arch. Třéb. 

Služba má ustavičná TMti, urozený pane a příteli milý! Jakož jsem TMti 
dříve před některým časem byl poselství učinil o urozené panně, panně Elšce, bra- 
traně mé a dceři urozené paní, paní Klářiny z Michalovic, že jměl jest o ni řeč 
urozený pan purkrabě Míšeňský, pán na Frawšteině, k přízni manželské. Ta řeč pro 
zmeškání jeho nedošla. Ale potom urozený pán, pan Mikuláš Zajíc z Hazmburka, 
pán na Budyni, jí požádal. Tomu jsem ji dal s radou přátelskou; a to jest bohdá 
její dobré a počestné. I prosím TMti, milý pane, byC TMt ráčila Jana Michalce 
z těch peněz upomínati; kterých jest TMti k její ruce svěřeno. Neb, milý pane, 
TMt mi jest psala, že jej z těch peněz chceš napomínati, když jich ona k svému 
dobrému bude potřebovati. I věřím toho TMti, že budeš jej s pilností a s snažností 
upomínati, neb jest jí toho již k jejímu dobrému potřebí; a jinak by jí ty peníze 
od něho s velikou nesnází mohly vyjíti. A tohof její muž, švagr náš milý, s svými 
přátely můž dobře a já vedle nich k tvé vůli a libosti, milý pane, po vše časy za- 
sloužiti. Dán na Bílině pod mou pečetí oc. 

Albrecht z Koldic, Římského a Geskýho krále kammermejster. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu na Krumlově, detur. 

1476. 

Odpověď Jindřicha z Rožmberka o témže předmětu. (M) 

B. m. 1412, 1. února. — Opis Břeeanův v genealogii pánů z Koldic v arch. Třéb. (poikozen). 

Službu svú .... [Jakož mi píšeš] o urozené [panně Elšce, bratraně tvé 
a dceři urozené paní, paní Klářiny z Michalovic, že se vdává za] Mikuláše Zajíce, 



Dopisy e let 1411—1430. 3 

Švagra mého milého : i slyším s pravou věrou rád její dobré i počestné. A také chci 
rád a pilně obeslati pana Michalce a jeho upomínati vedle toho, jakož mi jest svě- 
řeno o[d] mateře nebošce její, abych já jeho upomínal. Datum feria secunda ante 
purificationis beatae virginis Mariae annorum 1412. 

1477. 

ElSka z Eoldic Jindřichovi z Rožmberka : o svém zasnoubení za Mikuláše Zajíce z Hazmburka 

a svém věnu, zapůjčeném panu Michalcovi. (M) 

Na Budyni (1412, v bře0fiufj — Opis Břeeanův v genealogii pánů a Kóldic v arch. TVéboň. 

Modlitba má ustavičná TMti, urozený pane a ujce můj milý! By zdráv byl 
a milý pán Bůh TMti štěstí a vše dobré rozmnožil, to bych srdečně ráda TMti, 
milý pane, vždycky viděla i slyšela. A rač věděti, urozený pane a ujce milý, že mne 
přátelé boží volí urozenému pánu, panu Mikulášovi Zajícovi, pánu na Budyni, v man- 
želství zjednali; a to jest bohdá mé počestné a dobré. I prosím TMti, milostivý 
pane a ujce milý, račiž mi milostivě nápomocen býti těch peněz mých ode pana 
Michalce, kterých jest svěřeno TMti a k mé ruce, neb mi jich jest již potřebí k mému 
dobrému. A rač jej z nich pilně a snažně upomínati, neb milý pane a ujce milý, 
nebude-li spomoci pilné a upřímné tvé k tomu, tehdy se bojím, žef mi ty peníze 
a statček velmi nesnadně od něho vyjde. I ufám TMti, že TMt milostivě ke mně 
se ukáže, a dopomůžeš mi toho milostivě k mému dobrému a počestnému. A z toho 
chci za TMt ráda milýho pána Boha snažně a věrně, dokud sem živa, prositi. Od- 
povědi prosím milostivé. Dán na Budyni. 

Elška z Eoldic, dcera nebošky paní Klářina z Michalovic, 
ujčina tvá, paní na Budyni, modlitebnice tvá. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Boznbetka, pánu na Krumlově, pánu a ujci 
mému milému, bud list dán. 

Na to od pana Jindřicha z Rožmberka odpověď (v témže smyslu, však nečitelná). 

1478. 

Farář Suchdolský Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na skracování svých příjmů, na nekře- 

stanské živobytí některých osadníků a p. (M) 

B, m. a d. (1430 fj — Současný opis arch. Třeb. I. A. 3K% 63 h. 

Já farář z Suchdola, kaplan váš, dávám TMti na vědomie, urozený a milostivý 
pane milý, najprve, že Jan Štítenský purkrabě praví, bych neměl pokrčmného mieti 
v Suchdole, jakož jsem od staradávna ten úrok bral, jakož sem sě v kostel uvázal, 
a toho jest dvojieho XXIIII groše do roka: Tuť jest mi Jan rychtář z Třeboně od- 
jal jeden úrok Xn gr. a Štítenský purkrabě druhý také Xn gr. Také žaluji VMti 
na rybáře z Suchdola na Kříhu a na Fileše, žet mi nechtie dávati desátku rybného, 



r'- /*■■■■■ •. 



^ '^ 



« * • 






roA 



.4 



4 ^. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

jakož jest to pan Jindřich purkrabě Lutovský ustavil, dva mi dáváta a dva odpie- 
ráta. Pak ta dva, kteráž mi nedáváta, těmto bránie dávati a na tvú sě Mt odvolá- 
vají; a já také chci na tom dosti mieti, při čem mě TMt ostaví. A tu, kdyžf sem 
upomínal purkrabí Štítenského z toho pokrčmného, tehdy sě jest na mě rozhněval, 
a podle toho také mí dva úroky stavil a slíbiv mi je prve dáti, a pravie, že mi 
VMt propustila loňský úrok svatojiřský a svatohavelský ; a toho jest VI kop. Tehdy 
sem toho úroka jedné kopu vzal a ostatekf mi ještě neníe dán. A za tof TMti 
prosím, rač TMt to kázati dáti, nebť sem velice potřeben. Neb mi jest TMt slíbila 
na Novém Hradě před svú matku a před purkrabí Lutovským Janem na mě laskav 
býti. Takét toho tužím na Štítenského, když sě jest uvázal za pana čeňka v úřad, 
tu mi jest prvnieho úroka nevydal, tří kop, a toho úroka povolil jest vzieti rych- 
tářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa; a ten rychtář namluvil purkrabí, abych 
vzal miesto toho úroka kostelnie penieze, a za to sta mi oba slíbila Štítenský 
i rychtář, aby mi položila na svatého Jakuba ty tři kopy, a tu jsú mi nepoložili, 
a ještě tajemně, aby osada nezvěděla a na mě sě nerozhněvala, a toho jsú neučinili. 
A to zvěděvše na mě osada, že jsem jim vobecné penieze utratil, ješto jsú mi toho 
věřili velice, i rozhněvala sě na mě a mají nechut ke mně skrze to. A ještě viece: 
kteréž sem měl penieze obecné IllVa groše, a ještě viec měli dáti, ty mi kázal vobci 
dáti, a těch všech peněz příe, a za to jest rukojmě; a ti rukojmě, když jsem je 
napomínal, ještě mi hrozí a řkúc: Budeš upálen i s svú čeledí. Ale toho všickni 
nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní, a druzí změtení, a třetí jsú, že by neradi 
měli ani pána ani kněží. Také jsú druzí, že, když jim zapovieme, vigilje maso jedie 
a svátkóv nesvětie, po křížích nechtie choditi, a ještě jiné kazie a nedadie sě jim 
zpoviedati, ani jiných poslušenství chtie činiti. Také z Lomnice vybili mi dvuor 
i všecky zámky zlámali, hledajíc, zdali by mě nalezli; a tu jsem já nebyl, než byl 
jest kněz Šimon s Nového Hradu, dětí dvé křtil, a ten jest jedva utekl na bláto. 
A tu vzemše pecen chleba ze dvora, i dávali božím mukám a řkúce: Jsi-li Buoh, 
jez tento chléb. A při tom jest byl Divóček a přiznal mi sě jest před Novohrazským 
farářem. Také u veliký pátek pobrali jsú mi kostelníci vofěru, a na posviecenie, 
a řkúce : Co ty máš s tiem činiti ? A ten den na posviecenie čekal mne jeden člověk 
Erajieřóv na prahu s mečem, chtěje mi protivenstvie učiniti anebo mě zahubiti; 
a tohof mám dobré svědky. A mnohot mi jiného protivenstvie činie, ještof jsem ne- 
psal. Protož, milý pane, prosímť TMti, rač to TMt opatřiti, mohl-[l]i bych mezi nimi 
přebývati, čili nic. Neb i takéť jsú mi lesy zapověděny, ještoť sem sobě potřebu 
činil; byť mi súsedé nedávali z Němec, umřel bych zimu. Item*) desátkóv osadní 
nechtie dáti, řkúce, kdy sedeš u kostela; ač u kostela vždy až do svatého Jiiyí, než 
z Třeboně činil sem jim právo kostelnie, kteří tu přišli. 

*) Psáno jinou rukou, jako ylaatní rukou farářovou. 



Dopisy » let 1430—1435. 5 

1479. 

Kunát Eapléř ze Sulevic vyznává, že postoupil Oldřichovi z Rožmberka toliko hradu 

Zvlkova. (M) 

B. m. 1433, 29. června. — V Břemnově geneoiogU KapUřů ee StUevic v arch. Třeb, 

Já Eunath Eapléř z Sulevic, seděním na Zbirohu, vyznávám tímto listem 
obecně přede všemi, že když sem držal hrad Zvíkov, tehdy jsem se byl uvázal mocí 
během nynějším v některé vsi, ješto k hradu Hluboké spravedlivě příslušejí. A v tom 
zvěděv to nejjasnější kníže a pán, pan Sigmund, Římský a Uherský oc a Český král, 
když jsem byl u JMti, prve nežli jsem kázáním JMti panu Oldřichovi z Rožmberka 
hradu Zvíkova s jeho příslušenstviem postoupil a on mně Zbiroha, tehdy mi jest 
JMt ihned tudíž oustně přikázal a potom po svých listech přísně psal, abych ty vsi, 
kteréž jsem od Hluboké mocí držal, statečnýmu rytíři Mikulášovi z Lobkovic, se- 
děním na Hluboké, zase postoupil a více jemu na ně nesáhal. To jsem učinil. A když 
jsem pánu z Rožmberka královým kázáním Zvíkova sstupoval, tehdy jsem jemu to- 
liko hradu s jeho příslušenstvím postoupil, jiného nic; ale těch vsí, kteréž jsem 
mocí od Hluboké držal, těch jsem jemu nikdy nepostupoval, ani jsem té moci jměl. 
To jest mnoho dobrým lidem svědomo. A toho na svědomí svú jsem vlastní pečet 
přitiskl k tomuto listu. A pro lepší svědomí toho mého vyznání, jakož se napřed 
píše, prosil jsem slovutných panoší Eerunka z Sulevic seděním na Milošově, Petra 
z Sulevic odjinud z Řelovic, a Jana z Běšic, že jsou vedle mne k tomuto listu své 
pečeti přitiskli; jenž jest dán ten pondělí den svatého ?etra a Pavla, apoštolův 
Božích, anno domini oc 33. 

1480. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o navrácení Lomnice. (M) 

V Hradci 1435, 12. listopadu. — Orig. arch. Třeboň. I. A. 1 A^, 10 a. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane, TMti. Slyšímť, že již [Lomnice]*) TMti 
má sstúpena býti. A toť pán Buoh vie i mnozí dobří lidé, [žeť]*) mi jest po mém 
otci dobré paměti v mé sirobě bez viny v těchto časiech ztracena. I prosím TMti, 
aby mi jie neráčil bořiti a ráí^ mi ji TMt vrátiti, a to učiniti pro mú službu. Přá- 
telské odpovědi iádám od TMti. Datum in Hradec sabato post sancti Martini con- 

fessoris domini anno oc XXX^ quinto. 
« Johannes de Noua Domo. 

Nobili domino Ulrico de Rosenberg amico suo carissimo. 

*) Vytržená místa. 



6 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. 1526, 

1481. 

Menhart z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o navrácení Lomnice Janu z Hradce. (M) 

V Hradci 1435, 12. listopadu. — Orig. arch. Třéb. L A. 1 A^, 10 a. 

[Službu vzjkazuji, urozený pane a bratře milý. A jakožf pan Jan [strýc 
muo]j*) tobě o Lomnici píše: prosím tebe, aby to učinil pro naši [službu].*) Datum 
in Hradec feria V **) ipso die sanctorum quinque fratrum anno oc XXX® quinto. 

Menhart z Hradce. 

Nobili domino Ubjco de Bosenberg fratri suo carissimo. 

'^) Vytržená místa. *'*') Státek pěti bratří 12. listopadu připadá roku 1435 na sobota. 

1482. 

Oldřich z Rožmberka Janovi a Menhartu z Hradce: že Lomnice nevydá. (M) 

V Třeboni 1435, 13. listopadu. — Koncept arch. Třeb. I. A. 1 A^, 10 a. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych 
Lompnici nebořil, tobě vrátil: móžeš sám rozuměti i všem dobrým lidem syědomo 
jest, co mi se odtud zlého dalo i mé chudině, a také což sem jie dobýv^ge nákladuov 
učinil. A také víef dobře stříc tvój a bratr mój pan Menhart, kterak jsem s ním 
z prvu počátku mluvil, aby mi pomohl, chtě jemu toho dopomocí ; toho sem na něm 
nemohl mieti. Protož což bych já pro vás mohl jakožto pro přátely, chtěl bych rád 
učiniti ; ale nerad bych byl bez toho, což sem naložil, podle řádu a běhu země této. 
Datum Třeboň dominica in die s. Briccii anno oc XXXVto. Ulricus de Rosenbergh. 

(Panu Janovi z Hradce.) 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý ! Jakož mi se panem Janem 
píšete, strýcem svým : dobře sem srozuměl, věděti dávaje, že sem jemu odpověď daJ, 
jakož na jeho listu srozumieš, dobře věda, by se byl k tomu přičinil, žeť bych byl 
toho dopomohl. A poněvaž jsi toho neučinil, nerad bych bez toho byl, což jsem na- 
ložil, podle řádu a běhu země této. Datum Třeboň dominica in die s. Briccii anno 
oc XXXVto. Ulricus de Rosenbergh. 

(Panu Menhartu z Hradce.) 

1483. 

Císař Sigmund Oldřichovi z Rožmberka: že na jeho služby nezapomene. (M) 

V Táti 1435, 4. pros. — Orig. pap. arch. Třéb. I. A. 1 -á«. 10 a. • 

Zigmund z božie milosti Římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, a Uherský, 
Český oc král. Urozený věrný milý! Vzali sme dva tvá listy od tohoto tvého posla, 
kterýmž sme ve všech kusech dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, kterakt sú Tá- 



Dopisy z let 1435—1437. 7 

boři Lomnice sstůpili i holdy propustili, s jinými kusy v těch listech dotčenými: to 
sme rádi slyšali; neb což by tobě k požitku přišlo, tohoť bychom vždy dobře přáli 
a k tomu pomohli, kdež bychom mohli. A jakož pak píšeš a prosíš, abychme na 
tvů starú službu spomínali a tvú záhubu opatřili oc: věrný milý, chutně věděti máš, 
že sme tvé služby věrné a stálé nezapomenuli, nébrž mámef ji před očima a dobře 
na ni myslíme, než věz, že sme tyto časy tak přemnoho peněz dobýti musili a velmi 
nuzně, abychom toto kralovstvie naše upokojili ; jakož si pak srozuměti mohl, že sme 
tvé věci nemohli tak obmysliti, jakož jest vuole naše byla. Ale jednámyť nynie se 
pány českými a jinými dobrými lidmi, kteří u nás v poselství sú, že bohdá všechny 
věci k dobrému konci přijdu a že skoro u vás v cechách budem, jakož pak ihned 
šíře napíšem, a tu bohdá s tebú rozmluvíme a tvú věc opatříme. A nemněj, bychme 
tebe tak zapomenuli, nébrž máš na nás milostivého pána mieti. Pak jakož si nám 
psal o Buriana a o tom příměří mezí vámi oc: co by Burian neb ti jeho učinili 
mimo naše přikázanie, to by nám žel bylo; ale pro to vždy učiň své lepšie, neb 
my opět napíšem a přikážem, aby přímiřie držáno bylo. Dán v Tatě na den svaté 
Barbory panny let královstvích našich Uherského oc ve XLIX, Římského v XXVI, 
českého v XVI a ciesařstvie v třetiem letě. 

Ad mandátům domini imperatorís 
Gaspar Slick miles cancellaríus. 

Nobili Ulrico de Bozemberg fídeli nostro dilecto. 

1484. 

Císař Sigmund Oldřichovi z Rožmberka: aby Lomnice Janovi z Ústí hned postoupil. (M) 

V Prcute 1437, 25. června. — Orig. arch. Třeb. I A. 1 A% 10 a. 

Sigmund z božie milosti Římský cesař, vždy rozmnožitel říše, a Uherský, 
Český oc král. Urozený věrný milý! Jakož mezi námi úmluva se stala, žes uroze- 
nému Janovi z Ústie, věrnému našemu milému, Lompnice se vším zbožím k tomu 
příslušným krom rybníka velikého až do času mezi vámi umluveného postúpiti měl, 
toho se jest do sie chvíle nestalo. Avšak my všechny věci tobě jsme dokonali, což 
jsme dokonati jměli; i žádámef toho s pilností, aby svrchupsanému Janovi v jeho 
moc, když tento list opatříš [sic], toho Lompnického sbožie bez prodlenie a ottaho- 
vánie všelikého postúpil, jakožs nám i jemu slíbil to učiniti; a věřímef, že nás 
o to dále starati nedáš. Dán v Praze ten úterý po svatém Janu Křtiteli božím let 
království našich Uherského oc paddesátého prvého. Římského sedmecietmého. Če- 
ského sedmnadctého a ciesařstvie v pátém letě. 

Ad relationem Przíbiconis de Clenowy. 
Tenente sigillo Emerico de Marchaly magistro curie. 

Urozenému Oldřichovi z Bozenberga věrnému našemu milému. 



8 A. XXVIIL Dodavek k dopisim rodu Bosenberského do r. 1526. 

1485. 

Markéta z Chrusténic Oldřichovi z Rožmberka: o jejich Yzájemných úmluvách. (M) 

Na WiUteině (1438), 4. Hjna — Orig. Fam. Chrusténic v arch. Třéb. 

Modlitvu svú a velmi smutnú vzkazuji VMti, urozený pane! A jakož VMt 
píše o úmluvách, kteréž jest měl nebožtík muž mój o zámek s VMtí, abych s ním 
věrně učinila: o tof VMti nenie co třeba pečovati. A také račiž VMt pamatovati, 
kterak sem já s volí nebožtíka muže svého sama s VMti mluvila, a tu mi VMt 
řekla o to spěšně miesto učiniti. Datum in die Francisci in Wilštein. 

Margreta z Chrustěnic. 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Bonzberka [sic] b. d. 

1486. 

Táž Brusovi z Zahrádky: o téže věci. (M) 

Na Wmeině (1438), 4. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Chrustěnic. 

Modlitvu svú a velmi smutnú vzkazuji, deveH mój milý! A jakož píšeš, 
abych věrně učinila s hradem páně Mti a na svú čest pomněla a na jeho duši: 
vězit to, žef já jinak neučiním, než se ctí buohdá, nebf mi jest má čest i jeho duše 
tak milá, jakoby mi vždy zdráv byl. Protož tebe prosím, aby pilně rozmluvil s pánem 
svým, at mně jest také drženo ot JMti. Datum in Wilštein sabbato in die Francisci. 

Margreta z Chrustěnic. 
Slovutnému panoši Brusovi z Zahrádky, deveři mému, bud . . 

1487. 

Hradecký purkrabí hejtmanu Třeboňskému : o roku s Hořčicí oc. (M) 
V Jindřichové Hradci (1441), 30. června. — Orig. Fam. JRosenberg 10 v arch. Třeb. 

Službuť svú vzkazuji tobě, slovutný přieteli milý ! A jakož páně Mt píše 
pánu mému, pokládaje Hořčici za služebníka pána mého, aby vám rok položil: 
i věziž, přieteli milý, žeť Hořčice u pána mého nenie, ale jestiť u pana Oldřicha. 
Protož zdá-li sě vám o to které roky klásti, mošíte o to obeslati pana Oldřicha. 
A dále, jakož páně Mt pánu mému o jiné věci píše: věz, žef pána mého doma 
nenie. Než kdyžt doma bude, tuf hned pána mého ten list pošli. A toho datum in 
Nouadomo f. VI. post Petři et Pauli. Listvín z Nemysle, purkrabie v Hradci. 

Slovutnému panoši Pesíkoví z Bělé, hauptmanovi na Ifeboni, přieteli milému. 



Dopisy let 1438—1443. 9 

1488. 

Václav z MichaloYíc Oldřichovi z Rožmberka : o jestřáby. (M) 

V Strakonicích (1441, 3. července fj — Orig. FamUie Michálovic v arch, Třéb. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a prieteli milý! Prosímť, rač na mě po- 
mněti o jestřábiech, a zvlášť ať sú dobrých hniezd. Yěřímf, že to ráčíš učiniti, neb 
slyším, že by Panocha, páně Krušino v služebník, již byl o jestřáby u vás a že by 
chtěl vybierati. Radějif já lepšie vezmu, ač ráčíš-li dáti. Datum in Strakonic f. ni. 
post Visitacionem beatissime virginis Marie. 

Václav z Michálovic seděním na Strakonicích. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozsenberga, prieteli mému milému dán. 

1489. 

Alex z Nové Vsi úředníkům Rožmberským : aby se přimluvili u Oldřicha z Rožmberka o za- 
placení dluhu náležitého jeho bratrovi, Jindřichovi z Slřížkovic. (M) 

Na Lnářich (1443, 24. února.) — Orig. Fam. Rosenberg 15 v arch. Třéb. 

Služba má napřed vám, urození přietelé mí! A prosímť vás, přimluvte se ku 
páně Mti, jakožf mi jest psal, že by dluhu Jindřichova z Střížkovic bratra mého 
jedné XI kop bylo v rýstřiech nalezeno. A káže JMt pilněje pohledati; máf býti 
za jeden kón XI kop, za druhý IX kop, za myšky a za prusplech n kopy, za dva 
samostřiely II kopy, to v rýstřiech má býti. A V kop za službu ; té v rýstřiech ne- 
stojí. A takéf vás prosím, přimluvte se, ať mi ten dluh JMt odkáže na Zviekovském 
zboží, ať bych JMti viece o to nestaral, nebť jest to již přieliš dávný dluh. A jestliže 
by se JMt v tom obával, by JMt bratr mój z toho dluhu po kom upomínal: chciť 
JMti tiem ubezpečiti, žeť má od něho z toho dluhu propuštěn býti, když mi dá. 
Dán na Lnářich v neděli den svatého Matěje, apoštola božieho. Alexi z Nové Vsi. 

Urozeným Matějovi ViSňovi z Větrně, Janovi Rusovi z Čemin, purkrabí na Kru- 
mlově, a Erazimovi a Janovi kancléřie [sic], a Janovi Srlínovi, přátelóm milým, dán. 

1490. 
Město Tábor Oldřichovi z Rožmberka : o jistých lidech poddaných ve Vřescích u Chýnova. (M) 

B. m. (1443 fJ. — Orig. iZ 300. 1 v arch. Třéb. 

Službu naši napřed, urozený pane, vzkazujeme. Poněvadž list hlavní s Jin- 
dřichovu Eošienského a paní Alenu, jeho manželku, dobru volí jmáme, nadali bychom 
sě, že také k těm lidem u Vřěstích právo jmáme. Neb Jindřich nadepsaný držav 
ty lidi mnoho leth bez překážky, i otdal je z své dobré vole k záduší chudým do 

Archiv Četký XIV. 2 



10 Á. XXVlll. Dodavek k dopisiím rodu Bosenberského do r. 1526. 

našeho špitala. I neobslalit sme pro svój užitek těch lidí před se, ale pro ty chudé, 
aby člověčenstvie slíbili. Datum sabbato ante dominicam ramis palmárům. 

Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmberga nám přieznivému. 

1491. 
Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka : posílá svého služebníka s ústním vzkazem. (M) 

V Strakonicích 1444, 4. února. — Orig. FamUie Michalovic v arch. Třéb. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, přieteli milému, Václav 
z Michalovic seděním na Strakonicích. Službuf svú vzkazuji TMti, a posielám TMti 
Řehoře, služebníka svého, listu tohoto ukazatele, úmysla svého úplně zpraveného, 
a cožť nynie s TMti ode mne mluviti bude, račte jemu toho věřiti, jako bych sám 
s TMti mluvil. Datum in Strakonicz, fería tercia noctis post Purifícationem sancte 
Marie anno domini M^im^XLnnto. 

1492. 

Pověřující list Jana z Lažan pro posla jeho Oldřicha z Hlavatec k Oldřichovi z Rožmberka. (M) 

V Bechyni 1444, 24, břeena, — Orig. Fam. Bechyně v. Laian v arch. Třeb. 

Služba má napřed, urozený pane, VMti! Posílám Oldřicha z Hlavatec, slu- 
žebníka svého, k VMti, úmysla svého spraveného. Cožť nynie z úst ode mne s VMtí 
mluviti bude, prosímť vás, abyste jemu toho ráčili tak s plna věřiti, jakož bych já 
sám s VMtí ústně rozmluvil. Datum Bechyň, feria HI. ante dominicam Judica, an- 
norum oc 44to. Jan z Lažan, seděním na Bechyni. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga. 

1493. 
Jan starší z Béšin posílá svého služebníka, Zikmunda Zajíčka, k Oldřichovi z Rožmberka. (M) 

jB. m. 1444, 6. dubna. — Orig. Fam. v. Běšin v arch. Třéb. 

Já Jan starší z Běšin službu svú napřed vzkazuji TMti. A posielámf k TMti 
Zigmunda Zajiečka, ukazatele listu tohoto, úmysla mého zpraveného. Á cožf bude 
s TMti mluviti oáe mne, nynie v této mieřě, rač jemu TMt věřiti, jakož bych sám 
s TMti osobně mluvil. Datum feria H. ante Sixti, anno domini oc XLHH^ 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga. 

1494. 

Oldřich z Rožmberka Jakubovi z Vřesovic: aby k němu poslal svého důvěrníka pro 

konečnou odpověď oc. (M) 

Na Krumlove 1444, 8. června. — V Břetsanově genealogii pánů e Vřesovic v arch. Třeb. 
Služba má tobě, pane Jakube milý! A jakož mi píšeš, že jsi příměří mezi 






Dopisy g rohu 1443 a 1444. 



11 






panem Krušinou a panem Burijanem a Elenovským uložil: tof velmi rád slyším. 
A což já se budu moci k vašemu dobrému přičiniti a pro upokojení země České, 
toť bych rád učinil. Vědětiť dávám, že některé věci před sebou mám, ješto proto na 
tvé psaní listem odpovědi dáti nemohu. Než mněf by se zdálo, aby někoho svého 
ke mně poslal, komuž věříš, abych s tím mohl rozmluviti a konečnú odpověď na tvé 
psaní dáti. Datum Crumlow, feria 11. post Trinitatis annorum 1444. Oldřich oc. 

Strenuo militi, domini Jacubkoni de Wržesowic, sibi dilecto. 

Psaní VřesoYCOYO sde mínéné tištěno ▼ Archiyě Českém m. str. 27 Ó. 40. 

1495. 

Jindřich z Božmberka písaři Janovi Eítschaurovi : žádá za noviny z Čech oc. (M) 

V Normberce 1444, 16. srpna. — Orig arch, JVéb, Fam, Rosenberg 17, 

Jindřich z Rosenberka oc. Jene milý! ProsímeC tebe, bud pilen těch věcí, 
kteréž otci svému písem, a přimluv sě k tomu, což budeš moci. A noviny, kteréž 
píšeme otci našemu, přepis a pošli paní Perchtě. A Rusovi také ty noviny pověz. 
A kterak sě otec náš má i vy všichni, daj nám věděti. A zejména daj nám věděti 
rozumně, umřeli-li sů kteří z našich. Datum ex Normberg dominico post Assump- 
cionem beate Marie virginis gloriose anno oc XLIIIP. 

Famoso Johanni notario, dieto Ritschawer, nostro fideli dilecto, dd. 

1496. 
Oldřich z Rožmberka Sedlčanským: o Vávrovi ze Sedlčan. (M) 

V Krumlově 1444, 24. srpna. — Orig. arch. Třeb. IL 39 1. 

Oldřich z Rosenbergka. Věrní milí! Vznešil na nás Vávra z Sedlčan, že je 
něco před vámi měl činiti, a že ste jemu nález učinili, aby toho tak nechal, že je 
to dávná věc. I přikazujemef vám, abyste jemu súd osadili a zahájili vedle práva tu 
panství našeho, a učiňte jemu nález vedle jeho žaloby a odporu; a jestli že by se 
komu váš nález neslíbil, tenf muož se dobře na nás odvolati. A odvolá-li se která 
strana, theda žalobu, odpor i svědomí popíšiec, i pošletež nám sem, abychme dále 
v tom spravedlivé mohli učiniti. Datum Crumlov in die Bartholomei annorum oc XLIIII^ 

Věrným našim milým rychtáři a conšelóm v Sedlčanech. 

1497. 
Zdeněk z Waldšteina panu Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s pánem Hradeckým. (M) 

V Rukšteině (1444 f) — Orig. FamUie Waldstein v arch. Třeb. 

Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako se stalo 
z dopuštěnie božieho, že jest nebožčík bratranec muoj sšel, a v to mi se pán Hra- 

2* 



.íí"^ 



^■■i 



■V.} 



■<i 



12 A. XXVIII, Dodavek i dopisům rodu Boseriberského do r, 1526. 

decský v hrad Sádek i v to zbožie mně a mým dětem uvázal mimo řád a obyčej 
zemi České i Moravské, a my toho pro Činy čím nikdy neprovinili, i od dávných 
časóv stojí o naše horšie, jakož sem to v Jihlavě před TMtí i jinými dobrými lidmi 
ohlašoval: protož, milý pane, rač s ním mluvici, ať to páni mezi námi ohledají, 
má-li k tomu právo, neb věda, pane, že TMt s ním v dobré v61i jest a TMti bych 
rád slúžil. Pakli by toho učinici nechtěl a vždy naše z moci držeci chel, chel bych 
o nem tak mluvici jako ten, jako hrdla ani statku nelitiqe. A rozumiem, pane, že 
mě sobě velmi lechce váží, a já bych jemu rád slúžil a súsedsky s ním byl. Datum 
in Ruksstein feria ini. post Simonis et Jude apostolorum. Zdenek z Walstaina. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, sedéním na Krumlově, přieteli milému dán. 

1498. 

Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina: o jeho sporu s pánem Hradeckým. (M) 

V Krumlově 1444, 14. stáH. — Končit arch. Třéb. Fam. Wáldstein. 

Službu svú vzkazigi, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o pánu 
Hradeckému, tomuf sem srozuměl; i chcif jej ihned obeslati, a což bych se mohl 
mezi vámi přičiniti, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly, toť bych rád 
učinil. Datum Crumlow, feria H. post Nativitatem Marie annorum XLIEI^ 

Oldřich [z Rožmberka]. 

1499. 

Václav z Michalovic posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Řehoře s určitým 

posláním. (M) 

V Strakonicích (1444 f) — Orig. arch. Třéb. FamUie Michalovic. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, přieteli milému, Václav 
z Michalovic seděním na Strakonicích. Službut svú vzkazuji TMti, a posielamC 
k TMti Ěehořě, služebníka svého, listu tohoto ukazatele, úmysla svého úplně zpra- 
veného, a cožť nynie s TMtí bude mluviti, aby jemu toho svěřil [sic], jako bych sám 
osobně s TMtí mluvil. Datum in Strakonicz, feria quarta post Epiphaniam Domini. 

1500. 

Mikuláš z Krchleb vypovídá o Anně Pechové ze Sedlčan a o jejím zeti Vavřinci. (M) 

V Bemartidch (1444 fj — Orig. arch. Třéb. U. 39 1. 

Já Mikuláš z Krchleb vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej čísti 
neb slyšeti budu, žef mi to dobře svědomo v ty časy, když sem byl úředníkem na 
Třeboni i na Zviekově, že Anna Pechová žena s Sedlčan a Vávra zef jejie odtud 



Dopisy rohu 1444 a 1445. 13 

z Sedlčan túžec mi toho jakožto úředníkovi, kterak Pecha odtud z Sedlčan Tháborskú 
mocí se uvazuje v jejie Anny dědictvie i Vávrovo i ženy jeho; a tak mě vždycky 
toho zpravovali, že jest Pecha bratra svého dielen byl. I páně přikázanie sem měl, 
af bych jemu toho dopomohl, a tak se to pro nezsnadná léta protáhlo, že se toho 
nestalo. A toť bych chtěl Vávrovi všudy ústně vyznati, ktež by mu toho bylo po- 
třebie. Psán v Bemarticích v pondělí před svatým Vavřincem mučedlníkem božím 
pod mú vlastní pečetí. 

1501. 
Purkrabí Zvíkovský Oldřichovi z Rosenberka: o Zmrzlíkovi. (E) 

Bes! místa 1445, 23. hřeena. — Orig. pap. archivu Orliókého VII. Qr 8 i. 1. 

Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti. Rač VMt věděti, žeí jest 
pan Václav Zmrzlík przimymye list u mne položil v tento pondělí. I posielám připiš 
toho listu VMti, i jiné listy, kteréž mi jest poslal, ješto VMt jim porozomie. Také 
vedle vašeho rozkázánie ty věci všěckny, což sěm věděl, ješto sě VMti od něho 
staly, tyf Mti posielám, což sě jest od něho a od jeho služebníkóv VMti daly. Ne- 
račte mi za zlé jmieti, žet posielám jiezdného posla, nebť již pěších nemám. Scríptum 
feria m. post Dominicam Palmárům, anno oc XLV. 

Lippolth Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský. 

Nobili domino, domino Ulríco de Rosenberg, domino sibi gratioso dd. 

1502. 
Oldřich z Rožmberka Jakubovi z Yřesovic: o novinách z říSe oc. (M) 

V Č. Krumlově 1445, 20. dubna. — V Březanově genealogii pánů Vřesovic v arch. Tréboh. 

Služba má tobě, pane Jakubku milý! Teď posílám list kněze Ludvíkův, kte- 
rémuž dobře srozumíš; a, bychf dále v tom tobě k libosti co měl jednati, tof bych 
také rád učinil. Noviny : Král Římský byl v Saltzpurce a již zase dolňv jede. A rok 
valný mají jmíti u Vídni od dneška v témdni. Armeniaci vyjeli zase z těch všech 
zámkův a měst, ale ve všech městech šacuňk udělali a pobrali, což bylo. Než jediné 
ještě jmají Mumplgart, město a hrad Wirtmberskýho. A prosím tebe, víš-li jaké no- 
viny u vašem kraji, daj mi věděti. Datum Crumlow, feria 3. post Tiburcii, annorum 
XLV. Oldřich oc. 

1503. 

Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: o králi Artušovi a nepokojích v Loketsku. (M) 

Ve ŽhUicích (1445, 14. května). V Březanově genealogii pánů e Vřesovic v arch. Třeb. 

Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, příteli můj dobrý ! Jakož mi píšete, 
žádajíc o tom králi noviny věděti oc: Jakub, člověk můj úroční, od Teplice přišed 



7C- 



14 A. XXVIII Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1626, 

do Stadic, i seděl ve kíi pod léskou. A to trvalo od sv. Jiří, tak že přílišně lidé 
valní k němu šli. Druhdy jich ke dvěma tisícóma před ním bývalo; i z jiných zemí 
k němu již listy slali. Protož račte věděti, žef jest již tak zjednáno, žef na Roudnici 
v žaláři sedí. 

Také račte věděti, žef jest pan Aleš Pemšteinský pustil k sobě na hrad pana 
Ilburka, odkavadžť jest již v Lokečtě na všech velikú škodu učinil a druhé spálil. 
Jinýchť novin v kraji našem takových není. A rádť slyším, že se dobře máte. Datum 
Žlutíc festinante feria 6. ante festům Spiritus sancti annorum oc. 

Jakub z Vřesovic, kraje LitoměHckýho hejtman. 

1504. 

Jan z Risenberka panu Oldřichovi z Rožmberka: o veřejných příbězích. (M/ 

V Rábí 1445, 20. července, — Přepis arch. Třéb. FamUie Riesenberg. 

Služba má napřed, urozený pane a příteli milý! Vděčen jsem toho, kdežs mí 
výpisy poslal ustanovení nynějšího sněmu u Hory, a také což jsou pánům Pražanům 
psali a odpověď jich na to. Takéf jsem něco toho i jiného prvé zvěděl a tomu sem 
srozuměl; jakož, pane, sám světle rozuměti můžeš, že z toho nic dobrého, než vše 
zlé, nebude-li to zvláště skrze tě opatřeno záhy, půjde. Než, milý pane, pamatuj na 
to, žes sloup království tohoto a úd nejmocnější, a kterak páni tvoji předci netoliko 
proti takovému velikému zjevnému zlému, ale proti menšímu, nýbrž i proti králi 
země této, když co proti řádu vésti chtěl, snažně se zasazovali, nelitujíce statkův, 
hrdel svých i přátel, a to s pomocí boží a dobrých lidí vždy utlačovali: pro Ho- 
spodina, vidíš toho veliků potřebu, nedej tomu dobrému jménu a pověsti svých 
předkův i své pohasnouti, ale hni se k tomu jako syn království věrný, aby takému 
zlému překáženo bylo, af by se neskonalo. A zdá mi se, aby pány z Hradce oba, 
pana Zdenka z Konopiště, pány Pražany i jiné, jenž rozumíš a víš jich příchylnost 
k sobě a k dobrému jednání této koruny, spěšně obeslal pokládaje sněm oc. A v ji- 
stotě, žef mi s pravou věrou žel škod vašich, které se staly skrze povodeň na ryb- 
nících, na všech a na městě, jakož slyším oc. Datum in Rabi feria 3. proxima ante 
sanctae Mariae Magdalenae anno oc ut supra. Jan z Rizmberka. 

1505. 

Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: o roku 8 Němci. (M) 

Ve ŽUnticích 1445, 6. srpna. V Břeaanově genealogii pánů b Vřesovic v arch. Třeb, 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o falcz- 
kraffově Mti a o ty Němce, s kterýmiž činiti mám o to, že jsou mi mé zjímavše, 



^', 






Dopisy roku 1445. 



15 






Šacovali oc : nebuď vás tajno, že jest již tak namluveno mezi námi, že s JMtí a s těmi 
Němci v outerý nyní příští na den sv. Vavřince v Chbě mám rokovati. A k tomu 
jsem již pana Matesa Šlika í jiných dobrých lidí připrosil, aby tu také vedle mne 
byl. A bude-liť mne mocí rovné potkati, chciť rád přijíti. A máte to, bohdá, vy 
i jiní dobří lidé shledati, žeť mnou nic zjíti nemá. A na Čemžf tu koli přestane, tof 
vás tajno nebude. Datum Žlutíc, feria 6. aute Laurenti annorum domini XLY. 

Jacobus de Wržessowicz oc. 

Generoso domino, domino Ulrico de Rozzenberg, residenti in Crumlow, amico^ sibi 
specialissime favoroso. 

1506. 

Sedlcanští stěžují si Lipoltovi ze Bzavého na Přecha. (M) 

B. m. 1445, 11. října. ~ Orig. arch. Třéb. IL 39 1. 

Služba naše napřed TMti, pane milý! Tajno TMtí nebuď, kterak obec vydali 
z sebe Xn sůsědóv, kterýmžto poručili rybník, aby ryby z něho slovili a je prodali. 
A toho mocni byli, aby jim v ten žádný nepřekážel; a to kázali provolati v kostele, 
aby ižádný řečí ani ničímž na ně nepotýkal, a zvláště aby k rybám ižádný nesahal 
bez vole těch starších, kterýmž jest poručeno ; pakli by kto přes to učinil, aby kárán 
byl tak, jakož by na toho slušalo. I stalo sě, že Přěch přijev na koni k rybníku, 
a sěda s koně i jde k nevodu, i vezme kapr, kterýž se jemu zdál; a jeden z těch 
starších die jemu : Přěchu, nechaj ryb ; a opět druhý die : Přěchu, polož rybu a ne- 
ber bez vole; a třetí, Vítek konšel, vida, že nechce položiti, i die jemu: Položiž 
rybu a neber bez vole. A Přěch vrhá od sebe i die : Ale ujebte své ryby ! A v tom 
vsedá na kóň, jme se láti témuž konšelu a řka jemu: Yyjebený padúše psí, musíf 
toho líto býti. A v tom postihna dva súsědy, ana od rybníka jdeta, i die těma : Byf 
mě ten biedník pastuší byl udeřil, bychf vás dvadceti postihl, všecky bych vás zbil. 
A když ti starší od rybníka přišli, jenž jsú se na to svolili, aby u lovčieho tu od- 
počinuli a ryb kázali uvařiti, aby spolu s jinými súsědy pojedli, jenž se jich k tomu 
bylo mnoho sešlo : tu chtějíce poctivě poseděti, a Přěch tu přišed i uzří napřed psa- 
ného konšela, an sedí podle lovčieho, i jme se jemu opět láti mezi těmi súsědy 
a řka : Vyjebený pse padúský zrádný, vidíš-li, žeť jsem ještě živ bez těch ryb, a máš 
to shledati, žeť raději zabit budu, nežť se nad tebú nepomstím. A lovčí vstav i vy- 
vedl jeho z jistbj^. A on proto nepřestal láti, lidem odpovídaje a nepotctivě laje. 
A tak tomu srozumievámy, že to na to činí, aby někoho na se popudil a tudy aby 
svú zradu opraviti mohl, a jiné páně Mti v nelibost uvedl ; a má-liť jemu ta svoboda 
dána býti, aby on súsědy tak bezectně měl haněti za páně klajtem? A v tom sobě 
vždy jiné za pány nazývá, a mezi námi za svobodného aby zuostaven byl, a komuž 
by co učinil, aby jemu žádný nic neřěkl. A my bychom páně Mti a jeho cti i tvé 



■»•• 









/?•; 






•1-í 



^ 







16 



dopisům 



nezachovávali, však bychom před tiem se opravili. Protož prosíme TMtí, jakožto 

úředníka našeho spravedlivého, aby se ráčil k tomu přičiniti a tomu bezectnému 

padúchu a zrádci páně i našemu tudiež takové vole nad námi i svobody mezi námi 

nedopúštěti, aby poslušenství žádnému obyknúti neměl, ale aby činil, co by chtěl; 

jenž jsi TMt na něm i v jeho domu sledal, kterakýf se řád děje. Scriptum feria 

quinta XI milia virginum. Konšelé a obecní starší městečka Sedlčanského, 

Urozené slovutností, slovutnému panu Lipoltovi ze Rzavébo, purkrabí Zviekovskému 
a úředníku na nás laskavému k d. 






P**' 






1507. 

Opat Jan kláštera sv. Karla v Praze Oldřichovi z Rožmberka: o uvedení knéží TŤeboúských 

do fary Krumlovské a povýšení té fary na proboštství. (M) 

V Praee 1446, 26. února. — Orig. archivu Třeboň. I. A. 3 Kfi, 1. 

Pokorná modlitba napřed, urozený pane. Jakož mi TMt psala, abych sě s pil- 
ností přičinil před kapitolů Pražsku o to, aby uvedenie kněží Třeboňských do fary 
Krumpnovské podle vašeho nadání stvrzeno bylo, a jakož sě srozuměti dává, aby ta 
vaše fara v probostvie pozdvižena byla, se vší mú snažností o to jsem věrně pra- 
coval, jakož TMt Velík lépe zpraví, ale viece jsem za odpověď dobýti nemohl, nežli 
že TMti svým listem chtie odpověď psanú dáti. Datum sabbato ante quinquagesimam 
Prage in monasterio sancti Karoli sigillo sub minori 1446. 

Johannes abbas monasterii sancti Karoli in Praga. 

Alte generositatis sanguine propagato nobili domino Ulríco de Bozemberg residenti in 
Grumpnaw, sibi gratiose favoroso. 



ZÍ9 



1508. 

Oldřich z Rožmberka přimlouvá se k kapitole Pražské, aby syna pana Alše z Šumburka 

proboštem svým udělali. 

Na Zvíkově 1446, 17. brema. — Orig. arch. kapitoly Prahhé Fasc. G. II. 10. 

Službu svú vzkazuji, duostojní mistři, úředníci a kněžie milí! Prošen jsa 
i prosím vás za syna páně Alšova z Šumburka a z Firšenšteina, abyste jej proboštem 
vaším udělali, neb by skrze takového urozeného Člověka váš kostel tiem lépe mohl 
se zase opraviti. Datum Zviekov, feria quinta post Reminiscere annorum oc XLVP. 

Oldřich z Rosenberka. 

V. Reverendis in Ghristo patribus et dominis magistro Procopio, sacrae theologiae 
professori, et administratoribus quam in spiritualibus oc, decano nec non toti capitulo Pra- 
gensi, mihi sincere dilectis. 

Kusu tohoto k otištění poskytl pan archiyář zemský Fr. Dvorský. 



Dopisy rohu 1446. 17 

1509. 

Hanuš z Kolovrat Rousovi z Čemin: aby mu pan Zajíc položil rok s Jindřichem 

z Kolovrat. (M) 

B. m. (1446, 21. dubna f) — Orig. arch. Třeb. Fam. Kólovrat-Libst. 

Službu svů vzkazuji, přieteli milý! A prosím tebe, mluv se panem z Rozm- 
berga a pros JMti ote mne, af se panem Zajiecem ráčí pilně mluviti, aby nám rok 
položil se panem Jindřichem, strýcem mým. A kdežt nám kolivěk pan Zajiec rok 
položí, den menujě, tuf já chci býti. A tak páně Mti pověz, jestliže sě v to pan 
Zajiec neyloží, že my o to mezi sebú velikú nesnázi mieti budem. I věřímf, milý 
přieteli, že to pro mě učiníš a páně Mt pilně o to napomínati budeš. Datum feria 
quinta post pasca. Hanuš z Eolovrath. 

Urozenému panoši Rusovi z Čemin, přieteli dobrému, bud. 

1510. 

Oldřich z Rožmberka Táborským : o jistém dluhu lidí Rožmberského úřadu. (M) 

V Krumlově 1446, 4. května. — Koncept arch. Třeb. n. 249. 1 o. 

Súsedé milí! Jakož vám Jan Rús purgrabie náš psal v té mieře, jakož sme 
doma nebyli, o dědičné lidi naše z Rosemberského úřadu, na kteréž služebník váš 
Koyář z Kaltenprunu sahá pro dluhy, v kteréchž dluziech jemu naše lidi [sic] se neznají, 
než toliko jeden ve Xnti groších, jakož ten list svrchupsaného úředníka našeho šíře 
svědčí : protož žádámeC i prozímef [sic] vás dle konečné smlúvy a dobré vuole, v kteréž 
spolu jsme, abyste služebníka vašeho k tomu drželi, aby on bez práva s našěmi dě- 
dičnými lidmi nic neměl činiti; a jestliže by jemu lidé naši co vinovati byli, chcem 
jemu práva dosti udati vedle řádu a obyčeje zemi české. A také bude-li služebník 
váš toho žádati, chcemf jemu rádi bezpečentí [sic] dáti přijíti i odjíti beze lsti, jehož 
by toho potřebí nebylo, vedle toho běhu jest, jakož spolu jsme ; věřímeť, že to učiníte 
A tohof žádáme odpovědi vašie po tomto poslu. Datum Crumlow, feria Iin post 
Philippi et Jacobi annorum oc XLYT. Oldřich. 

1511. 

Oldřich z Rožmberka neznámému: radí ve příčino sporu jeho poddaných. (M) 

V Krumlově 1446, 20. června. — Kóna. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 3. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přietele milý ! A jakož mi píšete o vašich 
lidech, tomuf sem srozuměl i listy jich přeslyšěl. I nerozumiemf vedle toho běhu, 
bychf já se kterak mohl jinak k tomu přičiniti, než poněvadž ku právu oboje strany 
uručily sú, af se ly věci již tak právem konají. A cožkoli vaši právem postiehnú, 

Arcbiy Český XIV. 8 



XVIII. Dodavek h dopis^n rodu Bosmbersiého do r. 1526. 

přeji. A jestliže by se jim oález konšelský neslíbil, mobúf se na 
3 odvolati, jakož obyčej a právo jest. 

milí přietelé, sami tomu ntuožete dobře rozuměti, že tomu jiu^ 
lež aby to právem konáno bylo, neb což bych vám k libosti učiniti 
ád učinil. Datum Crumlow, feria II. post Corporis Christi annorum 

Ulricus. 
1512. 
iberka Sedlčanským; o I^tecfaovi ze Sedlčan a Martč z Nelžejovic. (M) 
fwnlové 1446, 26. července, — Koncept <M^ch. Třeb. II. 39. 1. 
'. ! Když nynie před nás přistúpili pana [sic] Martha z Nelžejovic a Přech 
tu pana Martha žalovala na Fřecha, že jí chtěl násile učiniti ; a máti 
a na Precha, že jí výboj v jejím domu učinil s jinými jeho po- 
ílti braní ji zbil, hlavu její obnažil, chtě její ceru panu Marthu 
etí. Přech odepřel a pravé, že jemu pravé manželství sUTíila, a proto 

vzieti jaku [sic] svú manželku. Tu pana odepřela, že toho není, a což 
luvil, že by nepravě mluvil a jí k hanbě svědcké a sobě ku pomoci. 

svědomí, že jě pana Martha poň poslala, a Že také lidé při tom 
)ě slíbili. Tu pana Martha a matka její i jiní přietelé volali na 

a prosiece, abychme se k tomu přičinili jakožto spravedlivý po- 
le jinak nemohli učiniti, než Přecha k svém rukám vzieti. Avšak 
ránám dosti učiniti vedle spravedlnosti, poněvadž Přech se táhne 
met na vás s pilností i přikazujeme, kdykoli purgrabí náĚ s tiemto 
jede, abyste všichni v hromadě byli a tyto dole psané svědky před 
žali každého zvláště, což praviti budu, chtie-li to spraviti; a což 
tázání praviti budu, to kažte s pilností popsati, zapečiec méstckú 
^abí našemu, a onC nám dále pošle. 

i svédci: Přech praví, že panna Martha poslala po něho valchéře 
:a; Přech poslal Vaňka Máslo a Thomka Černého po panu Marthu, 
, Vaiika na kón vsiesti. Přech praví viece, že Jarušek Václavóv syn 
n stáli, když a kterak sú sobě shliili; a pana toho všeho odpírá. 
Q jinak nečiňte pod zachování naší milosti. Datum Crumlov, feria 
íacobi annonim oc LXVT. 

1513. 
)ldřicha z Rožmberka ku Přiblkoví z Borovnice a Čejetic a ke Smilovl ze 
í sporu mezi posledně jmenovanými o zájem dobytka a jiné ústrky. (M) 
t. m. (1446, 3. srpna). — Orig. arch. J¥c6. Fam. Borovnic. 
i napřed VMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMt ptóe 






J ■^ 






Dopisp » rohu, 1446, 19 



XT.' 



r 









V ;V. 



i Pnbíkova listu přiepis posielá, kterak na mě TMti žaluje, že bych mu člověku do- ■■% 

bytek zajal a tři dní jej držal: rač věděti, žef tak nenie. A tohof sě táhnu na Ea- 
leníci, žeC jest nazajtfíe přijev, an mne doma nenie, ten dobytek sám pustil až do 
mne. A když sem domov přijel, pověděli sú mi, že jest lidem svým zapověděl, aby íí^ 

u mne žádný z peněz nedělal. A já vida, že mu sě chce se mnů svévuole, obeslal ^^ 

sem Ealenici, aby mi dobytek zase postavil. A když mi postaven, hned sem jej ten 
den zase na rukojmě daJ. A jakožf dále píše a žaluje VMti, že bych mu lidem 
všudy po cestách i po silniciech svobodných bránil honiti: rač věděti, žef toho nenie, 
cožť píše. A tohof sě táhnu na jeho na vlastnic lidi. Protož, poněvadž jest tak své- 
volně lidem svým zapověděl, aby u mne z mých peněz nedělali, a jáf sem také, 
pane, zapověděl jim, ať by mého prázdni byli. A mnohof sem škod trpěl od jeho 
lidí, ježtof toho jim již dále trpěti nemohu, i chtěl bych na svém pokoj mieti. 
A tohof věřím TMti, že mě TMt ostaví při spravedlnosti, ať bych na svém pokoj 
měl. Dán v středu před svatým Dominikem. Smil z Žihobec. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozm[b]erka, pánu na mě laskavému. 

b) B, m. 1446, 10. srpna. — Orig, arch. Třeb. Fam. Borovnic. , 

Služba má VMti, urozený pane, pane milý! A jakož VMti Smil píše, že jě 
nezdržal tři dny toho dobytku : račte věděti, žef jest jej tři dny držal a nechtěl pro- 
pustiti, jeliž by mu kopu dal. A tohof chci dovésti. A také píše VMti, žef sem já 
lidem zapověďal, aby u něho nedělali. Račte, VMt, věděti, žef jest on počátek toho, 
neb netáhl jest od VMti přijeti, ažť jest zajal ten dobytek. A já, vida, že on chce 
svú voli mieti, také sem to učinil i kázal sem lidem, aby jemu pohodlé nečinili. 
A také píše, že jest nebránil po svobodných cestách honiti. Račte tomu nevěřiti : 
bránilť jest a toť chci okázati. A jakožť píše, aby ho VMt ostavil při spravedlnosti, 
račte VMt věděti, žeť sem já hotov na spravedlnosti dosti mieti; i podával sem sě 
na Kalenici i na jiné dobré lidi, i podnes hotov sem na dobrých lidech přestati. 
Pakli by jJřěs to chťti svú voli mieti a sám sobě nalezovati, věřímť VMti, že toho 
VMt nedopustí, nebť sem já vždy hotov vaše kázanie učiniti. Datum in die Lau- 
rencii, anno oc XLVP. Phbík z Borovnice. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberka, pánu mému milostivému, b. d. 

c) B. m. 1446, 12. srpna. — Konc. arch. Třeb. Fam. Borovnic. 

Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý! Jakož si nám nynie psal, tomu sme 
srozuměli. I písem Přibíkovi, aby on svým lidem nebránil tobě z peněz dělati, než 
ty všeckny věci v dobré mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba 
před námi to učiniti řekli. I zdálo by se nám, aby ty také jeho lidem nepřekážel, 
aby oni v té mieře zvuoli měli, jakožto i prve s tvú dobru vuolí měli. A když, 

s* 






J«' 



- M 



20 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1626. 

bohdá, o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré 
uvedeny byly. A na to písem Ealencovi a poslali sme jemu přiepis, kterak ste nám 
psali a my vám zase, a prosiece jeho, aby mezi vás vjel a ty věci mezi vámi v pokoj 
uložil. I věřímeť tobě, aby tebú rovné nesejde, jakož i Přibíkovi též písem. Datum 
feria VI. post Laurenti, annorum XLVP. 

d) V Krumlove 1446, 12. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnk. 

Oldřich [z Rožmberka] oc. Přibíku milý! Jakož si nám psal a list Smilóv si 
poslal, i písem Smilovi, aby on tvým lidem nepřekážel, než ty všeckny věci v dobré 
mieře nechal státi až do toho sněmu, tak jakož ste oba před námi to učiniti řekli. 
I zdálo by se nám, aby ty také tvým lidem jemu nebránil z peněz dělati. A kdy, 
bohdá, o tom sněmu bude, přičiníme se bohdá, aby ty věci mezi vámi v dobré uve- 
deny byly. A na to písem Ealencovi a poslali sme jemu přiepisy, kterak ste nám 
psali a my vám zase, a prosiece jeho, aby mezi vás vjel a ty věci mezi vámi v pokoj 
uložil. I věřímeť tobě, že tebů rovné nes[e]jde, jakož i Smilovi též písem. Datum 
Crumblov, feria VI. post Laurenti, annorum XLVP. 

é) B. m. (1446, po 12. srpnu). — Orig. arch. Třéb. Fam. Borovnic. 

Služba má VMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi VMt píše, abych 
VMti toho k libosti ponechal až do času toho VMtí nám uloženého: rač VMt vě- 
děti, že prve, nežli od VMti list mi přišel, přijel ke mně Kalenice, súsed mój, 
a umluvil mezi námi tak, že sěm svolil, aby lidé to obilé s pole vyručili a sklidili; 
a bude-li mi VMtí přisúzeno, aby mi zase postaveno bylo. A tohoť vždy VMti 
věřím, že mě při výpovědi ostaviti ráčíte. Smil z Žihobec. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

f) V Krumlově 1446, 19. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnic, 

Smile milý ! Jakož si nám ondy psal, kterak Kalenice mezi vámi umluvil, aby 
lidé to obilé od tebe vyručili, vyručeno mělo býti, pak jakžtěkoli, ještě tebe prosíme 
i chcěmf mieti, aby dopustil těm lidem to obilé z pole skliditi, ať by to obilé zmr- 
háno nebylo; neb jestliže by tiem obilím k které škodě přišel, chcemf tobě nahra- 
diti. A také tebe od výpovědi tisknuti nemieníme. Protož aby to bez námluvy vždy 
učinil pod zachování našie milosti, a toho nám ihned odpověd svú daj po tomto 
poslu. A když bohdá na ten rok přijedeš, tak jakož sme vám jej položili, chcem se 
přičiniti, aby ty věci, bohdá, v dobré uvedeny byly. Datum Crumblow, feria VI. 
post Assumpcionis Marie, annorum XLVP. 



Dopisy e rohu 1446. 21 

g) B. m. (1446, 21. srpna). — Orig. oňrch. Třéb. Fam. Borovnic. 

Služba má VMti, urozený pane milý! A teď VMti posélám list, jakož Smil 
píše VMti. A pravie, že by mě Kalenice s ním umlúval: račte věděti, žeť jest mne 
Ealenice s ním neumlúyal, aniž toho smie seznati, bych já k tomu svolil, aby lidé 
své vyrukovali. Než móžete VMt rozuměti, žeť činí tóčky, aby se dlilo, aby chudým 
lidem ostatek obilé spadlo. I prosímf VMti, aby to ráčili opatřiti, at by mi se taká 
škoda nedala mým lidem. Pakli by toho VMt neráčila učiniti, ale račte mi toho pHeti, 
kohož bych mohl požití, zdaf by mi mých lidí chudých u pokoji nechal. A vždy 
doufaje, že to proti VMti nebude. A toho mi račte odpověď dáti po tomto poslu. 
Datum dominico ante Bartholomei. Přibík z Borovnice. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Bozmberka, pánu mému milostivému, b. d. 

1514. 
Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka: o své při s Martou z Nelžejovic. (M) 

B. m. 1446, 16. srpna. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má a poddánie s poslušenstvím 
VMti. Jakož VMt slyšala při, kterúž mám s Marthú z Nezlovic, i chtěl sem rád 
jako VMti poddaný a poslušný člověk s ní v manželství přebývati, jakož sva sobě 
slíbila; ale v tom od mnohých maje velikú překážku a roztrženie, a boje se unáhle- 
me, musil sem v té mieřě ustúpiti. Ale že VMt mám za pána svého milostivého, 
a viece jest MtV, než by mé, ač bych pak vinen byl, provinněnie mohlo býti : protož 
se k VMti utiekaje, prosím snažně a s pokoru velikú, rač mi VMt glejt a bezpe- 
čenstvie listem vaším dáti, před VMt svobodně přijíti i odjítí, ať bych ještě svú při 
mohl jasnějie i švů v tom nevinnu VMti zpraviti. Neb bych jinak v tom nerad 
chtěl učiniti, než jako pána svého milostivého VMt zachovati a poslušen i poddán 
býti v časech budúcích, to by do mne, dá-li Buoh, skutečně shledala VMt. A toho 
panské vašie laskavé odpovědi prosím i žádám což najpokornějie mohu po tomto po- 
slu. Scriptum feria 11. die Assumptionis sancte Marie virginis gloriose. 

Vašeho panstvie člověk poddaný Přech z Sedlčan. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Roznberga, pánu mému velice milostivému. 

1515. 

Oldřich z Rožmberka Hechovi ze Sedlčan : o žádosti jeho za glejt. (M) 

V Krumlově 1446, 21. srpna. — Končit arch. Třéb. II. 39. 1. 

Oldřich. Přechu milý! Jakož nám píšeš, kterak si musil postúpiti pro některé 
překážení a také boje se náhlosti oc, a žádaje klejtu našeho, aby svú při jasněji před 
námi mohl líčiti oc, jakož pak list tvuoj šíře svědčí: milý Přechu, myt sme jinak 



22 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1626. 

v tom neučinili než tak, jakož obyčej jest a země za právo má, a protož sme ihned 
obeslali svědky tvé, chtiece tomu běhu právě srozuměti a mezi vámi spravedlivé 
učiniti. I muožeš sám rozuměti, že jě tobě nebylo potřebí ustupovati, neb když si 
ustúpil a z naší kázni utekl, muožeš dobře věděti, že jě statek tvój nám za odběžné 
připadlý. Avšak poněvadž tak pokorně píšeš, žádaje klejtu, tent chcem rádi dáti, než 
musíme prvé onu stranu obeslati a jim na vědomí dáti, že tobě klejt chcem dáti, 
abychme tobě náš klejt tiem bezpečněji mohli zdržeti; pak den svatého Jiljí pošli 
sem k nám pro klejt, a v té mieře nám se poselství zase vrátí, i dámef kleit náš. 
Datum Crumlov dominico ante Bartholomei annorum oc XLVP. 

1516. 
Albrecht z Vydři Oldřichovi z Rožmberka: že ho nepomlouval. (M) 

V Jindřichové Hradci 1446, 26. srpna. — Orig arch. Třéb. Fam. Bosenberg 15. 

Urozený pane ! Službu svú vzkazuji VMti. A zpravenť sem od Ctibora, kterak 
VMt praví, že bych já VMt pomlůval. Račte věděti, žeC sem já VMti nepomlúval; 
pakli by kto mluvil na mě, tenť by mi na tom krátko učinil, nebť by mne zrazoval 
k VMti; a jemu nerač VMt věřiti. I věřímť já VMti, že mi to zjevie, ktož jest 
ten, nebť sě z toho chci poctivě vyvésti, žeť sem VMti nepomlúval. Datum in Hra- 
dec feria V. post beati Bartholomei apostoli, anno oc XLVP. 

Albrecht z Vydřie. 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka. 

1517. 
Oldřich z Rožmberka Albrechtovi z Vydři: odpovídá k předchozímu jeho dopisu. (M) 

V Č. Krumlově 1446, 27. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Bosenberg, 16. 

Albrechte! Jakož nám píšeš, že si nás nepomlúval: vieš dobře, kterak se ty 
věci daly, že si nám lál i našim rukojmím i pomlůval, a o to se s tebú Matěj Višně 
neboščík byl svadil. I muožeš dobře rozuměti, že si nám ani našim rukojmím toho 
učiniti neměl, neb vieš, že list, pro který si nám a našim rukojmím lál a pomlůval, 
tobě nesvědčí, aniž jeho s dobru vuolí máš. A což si nám a našim rukojmím v tom 
učinil, učinils nám svévolně a neřádně. Pak jestliže by nás o to mohlo rovné po- 
tkati, chtěli bychom to jězště přijieti. Datum Crumlow sabbato post Bartholomey 
annorum XLVF. Oldřich oc. 

1518. 
Farář Enínský Václavovi z Hrobky: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nelžovic. (M) 

V Kniné 1446, 29. srpna. — Orig. arch. Třeib. 11. 39. 1. 

Službuť svú vzkazuji duchovní i modlitbu věrnu. A dávámť na vědomie, kterak 



Dopisy z rohu 1446. 23 

Přech [z] Sedlčan a panna Martha z Nelžovic přistůpili ke mně v Kníně a žádajíc 
obě straně ode mne oddánie manželského. Tu sem jich tázal, mají-li spola slib; ta 
sú mi sě obě straně dřivě řečené přiznaly. Dál sem jich tázal, leželi-l[i] sú spolu ; tak 
sta sě obě straně přiznaly, žě jě tak, že sů spolu dvě noci leželi, jako by již byli 
manželé. Tu sem jich nechtěl oddati, leč listu dobudu sobě prve rozhřešeného. Tu 
sů dobyli, a mátě té děvečky přišedši i mocí svú vzala bez odavkóv pryč dievku neb 
dceru svú. A toC mi je svědomo, žef to beru na svů vieru. A dal sem jim ruce 
spolu. Dán v Eníně den svatého Jana křštitele stětie. 

Kněz Václav z Slaného, farář Knínský. 

Slovutnému panu Václavovi s Hrobky, spolaměštěnínu Nového Města Pražského, přie- 
teli dobrému buď dán. 

Douška Fřechava Oldřichovi z Boímberka: Orig, II. 39, 1, 

Také pane milostivý, VMt množe rozuměti z listu kněze Václava faráře 
z Knína, kterakf se ta pře má, žef sem nic neučinil, než s její dobru volí. A vždy 
prosím pokorně, račte se ke mně pro milý Buoh k svému člověku dobrotivě okázati. 
I také svědomie jiné z Sedlčan, kteréž VMt přeslyšala jest, vždy prosím rač raieti 
v paměti. 

« 

1519. 

Přech z Sedlčan děkuje Oldřichovi z Rožmberka za vydání glejtu. (M) 

B. m. (1446, 30. srpna). — Orig. arch. Třeb. 11. 39. 1. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu i všecko plné poddané a poslu- 
šenstvie VMti vzkazuji. Děkuje převelice a pokorně, že mi VMt milostivý glejt ráčí 
dáti, vzkázavši, abych po ten glejt na sv. Jiljie k VMti poslal oc, to rád velmi učinil 
sem a tohoto posla sem vypravil, prose a žádaje, aby VMt ráčil mi jej poslati mi- 
lostivě. Neb bohdá chci se před VMti zpraviti, kterakť se jest ta pře měla a ještě 
má; ješto VMt bohdá to shledá, žef mnů to nescházé, nebf o to vší pilností stojím 
i státi miením, kterak bych mohl VMti věrně slúžiti a poddán býti jako pánu milo- 
stivému. Scriptum řeria III. die sanctorum Felicis et Adaucti. 

VMti sluha poddaný Přech z Sedlčan. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Roznberga seděním na Krumlově, pánn mému 
milostivému. 

1520. 
Farář Knínský Oldřichovi z Rožmberka: o Přechovi ze Sedlčan a Martě z Nelžovic. (M) 

V Knině (1446, 6. eáři). — Orig. arch. Třéb. II. 39. 1. 

Službuť svú vzkazuji duchovní i modlitbu věmú, urozený pane milý ! A zprávuť 
TMti dávám o Přechovi, člověka tvého z Sedlčan, a o panně Marthě z Nelžovic: tu 



24 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

když jsem byl prosbu povolán do hospody cného hospodáře, k Vaňkovi Látochlebovl 
v městě v Novém Eníně, tu když sem přišel mezi ně a devět osob mužských i žen- 
ských tu s námi byli, řekl sem jim: Co mne potřebujete? A tak prosili sta mne 
obě straně, Přěch dřievě řěčěný a panna Martha dřievě řečená, abych jě oddal. Tu 
sem jich na jich vieru tázal: Máta-li slib spolu? Tu sú mi sě oba přiznala k slibu. 
Dál sem jich tázal : Skládali sú sě spolu na loži ? Tu sta sě oba přiznala, že jě tak, 
že sta spolu dvě noci spala, a přiznali sta sě oba, že sú s uotpuštěním TMti sku- 
tečně spolu byla. A tak sem já jim řekl, žě nemohu já vás oddati, leč rozhřěšěnie 
z Prahy dobudete sobě. Tu sú mne obě straně prosili, abych jim lístek napsal 
k uofficálovi, aby jim poslal rozhřěšěnie list. I přinesli mi list rozhřešení, abych je 
oddal a pokánie jim dal. A v té mieřě mátě přišedši jějie, i pojala svú dceru své- 
volně pryč. A toto sě nedokonalo, než jednu sě provolánie v kostele stalo. Protož 
žádný [sic] milý pane, rač sě TMt k tomu přičiniti a Přěchovi tvému poddanému spra- 
vedlnosti dopomoci. A to což sem psal, žět to beru na svú přísahu kněžskú, žěf sem 
psal pravdu. Datum feria m. aute Nativitatem beate virginis Marie in Enyn. 

Venceslaus de Slaná plebanus in Enyn, 
servitor et cappelanus vester fidelis. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mému milému, seděním na 
Krumlově d. d. 

1521. 
Přech ze Sedlčan Oldřichovi z Rožmberka : o příkoří, které se mu proti glejtu stalo. (M) 

B. m. 1446, 14. eáH. — Orig, arch. Třel. U. 39. 1. 

Urozený pane, pane muoj velice milostivý! Službu svú vzkazuji s pokorným 
poddáním. VMti velice děkuje, že mi VMt byl svuoj glejt dáti ráčil, i oznamuji 
a tužím s žalostí VMti, že když jsem za tiem glejtem přišel do Sedlčan, chtě sobě 
svědomie dobýti, kteréhož mi potřebie k mé spravedlnosti, abych se mohl před VMti 
jako, dá-li Buoh, nevinný vyvésti: tu sem mluvil s některými z měšťan, oznamuje 
jim, že mám glejt od VMti; a pan purkrabie na to se neobrátiv, i kázal mě jieti 
měšfanuom. A tu sú mne v domu mém, kteiýž mám za VMti, s pilností hledali, 
všecky věci přemetavše. I věřímť, milý pane, že VMti toho líto bude, žeť mě úřed- 
níci svévolně tisknu i přes váš glejt od VMti mně daný. I prosímC pokorně, račte 
se v tom laskavě a dobrotivě okázati jako pán milostivý, abych aspoň mohl ten 
domek prodati a VMti osaditi, poněvadž tu bezpečen nemohu býti. Neb Buoh to vie, 
žeť sem nevinen, a VMti chci vždy rád slúžiti jako Pánu velice milostivému. Tohoť 
žádám i prosím milostivé odpovědi listem po tomto poslu. Scríptum feria HII. in 
festo Exaltacíonis sancte crucis. Vašemu panství poddaný Přech z Sedlčan. 

Urozenému pánu panu Oldřichova [sic] z Rozenberga, pánu mému milostivému. 



Dopisy z rohu 1446, 25 

1522. 

Oldřich z Rožmberka BudějoTickým : aby nepřekáželi biskupovi ustanovenému k nim za 

faráře.*) (M) 

V Krumlove 1446, 28. prosince, — Koncept arch. Třéb. IL 31. 1. 

Súsedé milí! Přijel k nám kněz biskup, pfarář váš, a vznešil na nás, žef jest 
pohnán od strany od pánuo přes takové podání, jakož jemu král Římský ten kostel 
dal a uveden jest vedle řádu, a že by nekaké nátisky a nechuti trpěl. I zdálo by 
se nám, abyste již těm věcem dobře dali jíti, nigprve abyste skrze to zachovali krá- 
lovu milost, a také to dobrodiení, kteréž vám král Albrecht neboščík a otec krále 
Ladislavóv učinil, a také aby mezi vámi nekaké nechuti, nesnáze neb zbúření nepo- 
vstaly, ještoby vám i vší zemi v budúcích časích ke zlému přijíti mohlo. A to vám 
proto píši, neb to Buoh vie, žeť bych vám ani městu vašemu co zlého přál. Datum 
Crumlov feria im. in die Innocentium annorum oc XLVI^ Oldřich. 

*) Týká se kněze Matěje Němce, jmenovaného k biskupství Litomyšlskéma, o němž viz y Palackého 
Dějinách IV. 1. str. 113 nota 122. 

1523. 
Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o dluhu poddaných z úřadu Rožmberského. (M) 

B. m. (1443). — Orig. arch. Treb. II. 249. 1 o. 

Službu naši napřed VMti, urozený pane milý, vzkazujeme. Píše VMt mezi 
jinú řečí, že lidé vaši dědiční s úřadu Rožmberského neznají se Kovářovi v nižád- 
ném dluhu, kromě jeden ve dvandcti [sic] groších, i žádáte, abychom Kováře služeb- 
níka svého k tomu držali, aby on bez práva s vašimi lidmi nic nejměl činiti oc: 
jmáme za to, byť jemu nebyli vinni, žeť by se styděl napomínati; a poněvadž jemu 
jeho dluhu zapierají, onť chce k nim o to vždy hleděti a dobývati svý dlúho nebo 
krátko. I zdálo by se nám, aby VMt lidem svým radili, aby radějše jeho od- 
byli s škodků nežli s velikú škodu, ačkoli těm lidem, dokudž jest Kovář u nás, ne- 
jma překážeti. Pak kdyžťby odšel, myť bychom jemu nemohli hájiti, by svého nedo- 
býval. A o bezpečenství jemu dáti, přijíti a odjíti, jakož dotýčete: tak Kovář praví, 
žeť se jemu nezdá, ačkoli bezpečenstvie by jměl, o to viece choditi, pravě, že v So- 
běslavi a na Chúsníce tři léta vězen bez viny byl, a nynie, ješto o ten dluh do 
kraje chodil, málo nezabit od vašich lidí. Datum sabbato. 

Purgmistr a radda města Hory Thábor. 

Urozenému panu Oldřichovi s Rozmberga, pánu přieznivému. 

1524. 
Oldřich z Rožmberka Přechovi ze Sedlčan : o vráceni mu statku jeho. (M) 

V Krumlove 1447, 4. ledna. — Koncept arch. Třeb. II. 39. 1. 
Přechu milý! Tak jakož si s námi u Praze mluvil a prosil, abychme tobě 

Archiv Čedeý XIV. 4 




26 A XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

milost dali a statek tvój zase vrátili: ač si se koli proti nám a našiem nekerých 
běhóv dopustil, ježsto by to učiniti byl neměl, avšak nejedno bývá lepší milosť, nežli 
hodná pomsta ; a proto myf tobě milost dáváme a tvój statek navracujeme mocí listu 
tohoto, avšak takové, aby každému dosti od sebe učinil, komužby co vinovat byl, 
a zvláště Tháborským. A takéf sme obeslali Lippolta purgrabie našeho, dávajíce 
jemu na vědomí, že sme tobě milost dali ; pros jeho, aby on tobě také milost svými 
přátely dal, to věda, aby se uměl v té mieře opatřiti, dokuť tě Lippolt svým listem 
neobešle a tobě milost dá. Datum Crumblov feria IIII. ante Epiphaniam annorum 
oc XLVIP. Oldřich. 

1625. 
Oldřich z Rožmberka purkrabí svému Lipoltovi : o vrácení statku Přechovi ze Sedlčan. (M) 

V Krumlově 1447, 4. ledna. — Končit arch. Třéb. 11. 39 1. 

Lippolte milý ! Věděti dáváme, že sme Přechovi z Sedlčan milost dali a jemu 
jeho statek zase vrátili, tak jakož v tomto přiepisu srozumieš. I prosímef tebe, aby 
ty a přietelé tvoji jemu také milost dali; a toho jemu svój list pošli, maje tvój list, 
aby již před tebú a přátely tvém a ženy jeho věděl bezpečen býti. Datum Crumlov 
feria nil. ante Epiphaniam domini annorum oc XLVI® [sic]. Oldřich. 

1526. 
Jan z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o dluhu. (M) 

V Hluboké (1447, 14. ledna). — Orig. arch. Třéb. Famílie Lobkovic. 

Služba má napřed VMti, urozený pane ! A jakož mi VMt vzkázal po Lukšovi, 
že by VMt ráčila seznati ústně vedle smlúvy, jakož jest VMt učinila mezi panem 
Alšem a paní Perchtu a panem Zdeňkem o dluh otce našeho i náš : však VMt tomu 
muož dobře rozuměti, že by mě mohl tu rok zajíti o ten dluh, ješto by VMt ne- 
mohla býti. I prosím VMti, račte mi dáti svědomie listem pod vaší pečetí vedle té 
smlůvy, a po tomto poslu poslati. Datum Hluboká, sabbato ante Anthonii. 

Jan z Lobkovic. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka d. d. 

1527. 
Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic: o dluhu. (M) 

V Krumlově 1447, 16. ledna. — Koncept arch. Třéb. FamUie Lobkovic. 

Služba má tobě, súsede milý. Tak jakož mi píšeš, žádaje svědomí mého 
o ten dluh, kterýž pan Petr z Šternberka, manžel paní Perchtin dobré paměti, otci 
tvému dlužen byl: jáť se jinak v tom nepamatuji, než tak, jakož se i paní Perchta 
pamatuje a toho svědomí svój list poslala. Datum Crumblow, feria 11. ante Anthoni 
annorum XLVH^ Oldřich. 



Dopisy » roku 1447. 27 

1528. 
Václav z Michalovic Jindřichovi z Rožmberka : o kohoutech, . o sedání, koroptvích oc. (M) 

B. m. 1447, 25. ledna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 16. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a pheteli milý! Jakož si mi psal o ko- 
koty, k tvé žádosti teďt dva kokoty posielám : jeden chocholatý, starý, kteréhožf jest 
u nás ižádný kokot nepřebil, protož toho sázej na měkce, a druhý mladý, také dobrý. 
A když je kážeš ssaditi, kažiž jim dosti prostranstvie učiniti, aby mohli svobodně 
běhati, af by jich lidé nezastupovali. A takt sem zpraven, že vy své kokoty velmi 
divně ssazujete jako v áranciech; těmtof se to nehodí, než aby měli prostranstvie, 
nebt uměta běhati. Ale tak v šranciech, a kdež úzkost mají, nic by jimi nezískali. 
A třetíť posielám panu Joštovi, bielý, také starý a také velmi dobrý. A jakož si mi 
psal, že mi chceš pójčiti zbroje klacie, tohof sem vděčen a velmif děkuji. I prosímf, 
aby mluvil se panem přietelem mým milým, otcem svým, a zjednal to, at se mnú 
kole, jakžf se jemu zdá, neb za pytly neb v ořové zbroji. Pakli chce bez sedel, 
a to já nejraději na holých koních, o drajlink vína. Yěřímf, že to zjednáš. A také 
pověz pánu, milý pane Jindřiše, žeť bych jemu byl velmi rád kuroptvy poslal, a je- 
zdilit sú několiko dní a nemohlif sú nic zabiti. A dá-lif pán Buoh čas, že by sníh 
tento sšel aneb jeho viece připadlo, chcif svú pilnost k toniu přičiniti, žef vždy 
budu. A těmto kokotóm dajte odpočinuti. Datum f. mi. in conuersione sancti Paulí, 
anno domini M^IIII^XLVIImo. Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberga, přieteli mému milému, buď d. 

1529. 

Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o zvěři. (M) 

Na Č. Krumlove 1447, 28. února. — Konc. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 17. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Prosím tebe, aby 
mi dal jelen a lani, jakož sem prve s tebú mluvil, a piš mi po tomto poslu, kamž 
bych měl po ně poslati. A žef ihned Ealkuše^ služebníka svého, po ně pošli, jezštoC 
se s tiem dobře umie obierati. A to proto bych velmi rád, aby nynie přivezeni 
byli, dokudž jelen rohóv nesvržě. A budeš-li chtieti mladých zvieřátek chovati, bohdá 
o letniciech, kažť rád některé zvieřě zjednati. A daj mi věděti, kterak se máš, nebť 
bych velmi rád, by se dobře měl. Datum Crumblow, feria III. post Invocavit, an- 
norum XLVn^ Oldřich oc. 

A tergo: Telecký. 



4* 



28 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

1530. 

Jan Pražák, rychtář Táborský, Oldřichovi z Rožmberka: o odúmrti SobSslayského kněze 

Petra t Radimovičkách. (M) 

B. m. 1447, 10, břema. — Orig. arch, Třeb. L B. 5AP, 1 a. 

Urozený pane, slnžbu svú vzkazuji VMti. A jakož sem s VMtí mluvil v Bu- 
dějovicích nynie na sněmu a lístek té žaloby dal napsaný po panu Rusovi burgrabí 
vašem o tu odúmrt, kterúž kněz Petr z Sobislavě miení bráti, a nemaje k tomu 
žádného práva, v Radimovičkách, za kterúž súsedé naši jsú rukojmě, ješto jest ta dě- 
dina řádně osazena, vzdána i přijata a penězi jinam zaručeni. I věřímf VMti, že 
Yíthovi burgrabi nebo Maksantovi rozkážete, at knězi přikáží, af těch lidí u pokoji 
nechá; nebof k nim žádného práva nemá. VMti žádám dobrotivé odpovědi listem 
vaším při tomto poslu. Scriptum feria YI. ante dominicam oculi mei semper ad do- 
minům anno XLVII. Jan Pražák, rychtář Tháborský. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, bud dán. 

1531. 
Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o listu pana Štítného. (M) 

V Tdči (1447), 10. břeena. — Orig. archivu Třéb. Fam. Bosenberg 10. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Vědětif dávám, kterak že 
sem Víthu a Maxantha, služebníky tvé, obsielal o ten list, ješto svědčí Janovi Ščít- 
nému, služebníku mému, žádaje, aby mu vrácen byl. A služebník muoj jim také toho 
podával, jestližeby jim v čem vinen byl, že o to chce na někom dobrém přestati 
i opraviti. A služebníci tvoji listu jemu vrátiti nechtie ani jeho podávanie přijieti. 
Protož, milý přieteli, prosím tebe, rač svým přikázati, aC od něho jeho k rovnému 
podávanie přijmu a list jemu vrátie bez dalšieho odtahovánie. Odpovědi žádám po 
tomto poslu. Datum in Telcz f. VI. ante Oculi. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, přieteli mému milému, d . . 

1532. 

Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: odpovídá ku předchozímu listu. (M) 

V Krumlově 1447, 14. břešna. — Konc. arch. Třéb, Fam. Boseifiberg. 10. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie 

píšeš o úředníky mé, Víthu a Maksanta oc : i neviemf , kterak- se ty věci majie ; než 

ihned sem obeslal úředníky své, a cožkoli na něch porozumiem, majíf moji tvému 

vedle spravedlnosti učiniti, což by jim [sic] učiniti měli. A cožC mi za odpověď dadí, 

dámť, nemeškaje, věděti. Datum Crumblow f. UI. post Oculi, annorum XLVII®. 

Oldřich oc. 
Jan z Hradce. 



Dopisy roku 1447. 29 

1533. 

Mikuláá z Lobkovic slibuje Oldřichovi z Božmberka: že k němu přijede. (M) 

V Hluboké 1447, 20. března, — Orig. arch. Třeb. FamUie Lobkovic. 

Služba má napřed, urozený pane mně pHeznivý! A velmi bych rád slyšal, 
by sě TMt dobře a ve zdraví měla. A jakož mi TMt vzkázala po Eonyatovi, abych 
k TMtí pHjěl: tof chci rád učiniti a k TMti tuto středu najprve pHeštie na večer 
přijeti. A takéf TMti teď posielám z Bavorovického rybníka třidcět kapruov a ně- 
kolik štik, a prosím TMti, aby ráčil za dobré přijieti; neb jestli žet sě TMti slíbie, 
dámf jich což TMt ráčí, nebť jich mám, děkuje Bohu, dosti. Dán na Hluboce ten 
pondělí po střědupostie XLYII^. Mikuláš z Lobkovic. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka mně příeznivému b. d. 

1534. 

Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic : ukládá mu rok s Janem Kozlovcem. (MJ 

V Krumlově 1447, 20. dubna. — Konc. arch. Tréb. Fam. Bosenberg 15. 

Služba má tobě, súsede milý! Tak jakožs mě*u Praze prosil i tudiež Jan 
Eozlovec, abych se v to, což mezi vámi jest, uvázal a vám toho na čas jmenovitý 
rok položil oc, vědětif dávám, žef jest i nynie ke mně o též Jan Eozlovec nadepsaný 
přijel, téhož s snažností žádaje a prose. Protožf zdálif se tobě v tuto neděli příští 
[23. Apr.] zde osobně státi^ neboli svú plnu moc poslati, nebť bych se tu k tomu 
chtěl přičiniti, zdali by to, což mezi vámi jest, v dobré uvedeno mohlo býti. A což 
jest v tom úmysla tvého, to mi po tomto poslu daj nemeškaje věděti. Datum Crum- 
low f. V. post conductum pasche, annorum oc XLVII^. Oldřich oc. 

A tergo: Popel Johannes de Lobkowiz, dominus in Hluboká. 

1535. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka : opakuje své poselství, pak o jízdě do Prahy, 

zvěřině oc. (M) 

V Telči 1447, 27. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš, 
kterak bych vzkázal po Suchanovi : vzkázal sem, aby mi ten Člověk, na kteréhož do- 
mnění mají, aby mi jmenován byl, i toho ješče žádám. A píšeš mi, chtěl-li bych do 
Prahy jeti, abych to dal věděti; budu-liť moci, chtěl bych rád býti. A po jednu 
lani pošli do Telče, kdys chceš, chciť ji rád dáti. A rád bych viděl, by se dobře 
jměl i s syny svými. Datum in Telcz f. V. post Marci, anno oc XLVH^. 

Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému, d. 



30 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r, 1526. 

1536. 

Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o sejití se s ním. (M) 
V Hlviboké 1447, 1, května. — Orig. arch. Třéb. FamtIÁe Lobkovic. 

Služba má napřed TMti, urozený pane mně příeznivý! A TMti velmi děkuji 
se psóv. A také jakož mi TMt vzkázal po Lužnickém, afbych TMti sčekal až do 
patka najprv příštieho; rač věděti, že to chci rád učiniti, jedno mi rač TMt dáti 
věděti po služebníku vašemu, kdež bych sě s TMti měl shledati. Datum Hluboká 
feria n*. die s. Philippi et Jacobi anno oc XLVn^. Mikuláš z Lobkovic. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bosembergka mně přieznivému b. d. 

1537. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sporu Jana Štítného s Yít^u ze Rzavého 

a Maksantem. (M) 

V Telči 1447, 5. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10. 

Službu svů vzkazuji, • urozený pane a přieteli zvlášče milý ! A jakožf sem 
prve psal o služebníka svého, Ščítného, kterak mu Yietha a Maksant list drží, aby to 
mezi nimi někdo dobrý ohledal, a to se ješče nestalo. I věřímf ješče, aby to někdo 
dobrý mezi nimi ohledal, abych věděl, jest-li služebník muoj k tomu spravedliv. 
Datum in Telcz f. sexta post Inuentionem sancte crucis, annorum oc XLVH®. 

Jan z Hradce. 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému. 

1538. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o mladé zvěři, o Janu Štítném oc. (M) 

V Jindřichově Hradci 1447, 30. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvlášče milý! A jakož mi píšeš, 
jestliže bych chtěl mladé lani chovati, že by mi jich chtěl několiko sjednati: chtěl 
bych jich rád chovati, bych je mohl jmieti. A jestliže by mi jich sjednal, tehdy rač 
to dáti věděti purkrabie mému do Hradce,. A o noviny, jakož píšeš, žádných novin 
nynie nevím. A o Ščítného služebníka, jakož sem prve psal, rač se k tomu přičiniti 
i o ty lidi, aby o to již konec jměli. Datum in Nouadomo f. HI. post Penthe- 
costes, anno oc XLVH®. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému. 



Dopisy z roku 1447. 31 

1539. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby položil rok Jana Štítného s Vítem ze Rzavého 

a Maksantem. (M) 

V TOči 1447, 14. června. — Orig. arch. Třeb. Fatn. Bosenberg 10. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A jakož sem tě 
již častokrát' obsielal, kterak služebníci moji a tvoji mají spolu činiti, Ščítnej, Yítha 
a Maksont, o některé záščí, ješto jim ŠČítnej z toho vinu dává, a na tojs mi odpo* 
vědi nedal. I ufámf a věřím, že se k tomu přičiníš, af by se miesto mezi nimi stalo. 
I prosím tebe, vyd%j jednoho a já druhého, at sú ti toho mocni, af se jim po těch 
miesto stane, nebo mi služebníci moji dávno tuží, žef nemohu konec o to jmieti. 
A toho mi daj odpověd po tomto poslu. Datum in Telcz f. im. aute Festům sancti 
Viti, anno oc XLVII^ Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému. 

1640. 

Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: aby uložil rok ve sporu Jana Štítného s Vítem ze 

Rzavého a Maksantem, pak o lidech Vácslava Zmrzlíka oc. (M) 

V KnmlavĚ 1447, 17. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi píšeš 
o Štítného a úředníky mé a dotýčeš, žet sem prve na to odpovědi nedal : milý přie- 
teli, jáC se nepamatuji, bych já tobě kdy na tvé listy odpovědi nedal, leč by mi 
tvój list některý nedošel. Avšak jakžtěkoli, nechf služebník tvój jednoho dobrého 
člověka tu v kraji vydává, a moji úředníci také jednoho mají vydati. Pakli by se ti 
smluviti nemohli, ale věřímC, že se sám jakožto najvyšší ubrman k tomu přičiníš, 
aby vždy mezi nimi k konci přivedeno bylo. A jestliže by moji v čem scestni byli, 
majíť po tobě opraviti. Též zase jestliže by tvoji v čem scestni byli, věřímť, že též 
zase učiníš. A ihned sem obeslal své úředníky, aby jednoho vydali a tobě věděti 
dali, a ty aby jim rok položil a konec mezi nimi učinil, nebo bych já nerad, byf 
mezi tvémi neb mémi která róznice byla. Takéť bych velmi rád viděl, by se dobře 
měl. Dále věděti dávám a mám za to, že tebe to tajno není, kterak moji služebníci 
s Zoběslavi [sic] zbili pěších na 18te, ješto po cestách lúpili. A někteří potom ožili, 
kteříž duši v sobě byli zatajili. I neviem, čí sú byli; než druzí praví, že by Václa- 
vovi Zmrzlíkovi byli, ale však mi ježště žádný o nich nepíše. A což dále v tom 
zviem, dámf věděti. Datum Crumblow, sabato post Viti, annorum XLVIP. 



i. 



32 A. XXVUI. Dodavek Je dopisům rodu Rosenherského do r. 1526. 

1541. 

Vzájemné dopisy Oldřicha z Rožmberka ku Přibíkovi z Borovnice a Čejetic a ke SmiloYi ze 

Zihobec ve příčině urovnání sousedských sporů obou posledních. (M) 

a) V Krumlově 1447, 1. srpna. — Konc. archivu Třeboň. Fam. Borovnic. 

Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý ! Přišel k nám Přibík z Borovnice, zpra- 
vuje nás, že si jemu lidí zbil a jim překážel na jich dielech přes takové rozkázání, 
jakož sme vám u Praze o sněmu rozkázali obojím, abyste u pokoji byli, abychme 
vás osobně přeslyšěli. Protož, milý Smile, prosímeť tebe, aby jeho lidem na dielech 
nepřekážel, pakliby kterého u vězení měl, propustil, a sám osobně před námi stál 
od této neděle ve čtyřích nedělech najprv příštích, toť jest ta neděle po světým Jiljí. 
A přiveď [s] sebú svědomí živé, kteréž by k tomu roku potřeboval. Též sme Při- 
bíkovi také rozkázali. A my přeslyšiece vás, učinieme mezi vámi spravedlivý konec. 
I věřímeť, že to učiníš, neb jestližeby jemu vedle našeho psaní lidí u pokojí nenechal, 
bylo by nám samému za to hanba, jsa náš, a že by našeho rozkázání nechtěl učiniti. 
Datum Crumblow, feria III. ín die ad vincula Petři, annorum XLVIP. 

Žihovcovi. 

b) B. m. (1447, 4. srpna). — Orig. arch, Třéb. Fam. Borovnic. 

Služba má napřed, VMti, urozený pane milý! A jakož jest VMt psala Smi- 
loví, aby mým lidem nepřekážel a jich u pokoji nechal : rač věděti VMt, žeť jest mí 
mé lidi z pole z jich vlastíeho dolov honil, a nemaje k tomu žádného práva, ježto 
to má VMt shledati. I prosímť VMti, abyste mi ráčili k tomu raditi i rozkázati, 
kterak bych s tiem měl naložiti, nebť vždy chce svú vuoli se mnu mietí i má nad 
mými lidmi. Datum feria VL ante festům beati Oswaldi. Přibík z Borovnice, 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Romzberka [sic], pánu mému milostivémn. 

c) B. m. (1447, 4. srpna.) — Orig. a/rch. Třeb. Fam. Borovnic. 

Služba má, urozený přieteli milý. Prosím tebe, aby se páně Mtí mluvil, kterak 
mi JMt radí o to, že Smíl má svú vuoli se mnú i s mými chudými lidmi, jakož 
JMti píší, že mi je sehnal s pole ve čtvrtek. I prosím tebe, příčin se, aC mi toho 
odpověď dá páně Mt po tomto poslu, kterak bych s tiem měl učiniti. Datum feria 
VI. ante festům Oswaldi. Příbílc z Borovnice. 

Urozenému panoši, Janovi řečenému Rous z Černín, přieteli milému, buď dán. 

d) V Krumlově 1447, 6. srpna. — Konc. arch. Třeb. Fam. Borovnic. 

Oldřich [z Rožmberka] oc. Smile milý! Psalíť sme ondy, pokládajíce tobě 
i PHbíkovi před nás rok v tu nedělí po svatém Jiljí najprv příščí. A vedle toho 
sme psali, žádajíce, aby s Pribíkovýmí lidmi nic neměl činiti oc, jako ten náš list 



Dopisy B rohu 1447. 33 

šíře svědčí. Na to si nim žádné odpovědi nedal, a přes takové naše psaní jemu vždy 
jeho lidi híndraješ, 2 jich vlastních pol shánieš, tak jakož na nás Přibík vznešil. 
I jest nám divno^ jsa náš, že sobě naše psaní tak lechce vážíš. Protož přikazujemef 
pod zachování našie milostie, aby s Přibíkovými lidmi nic neměl činiti ani jim na 
jich diele překážel nižádným obyčajem až do toho stání před námi; tuf se, bohdá, 
vždy přičiníme, abychme vás spravedlivě rozdělili. A toho daj nám odpověď svým 
listem po tomto posln, abychme se uměli po tom spraviti, neb tobě nemieníme v ni- 
čemž krátko učiniti a jeho také neopúščěti. Datum Crumblow feria dominico ante 
Laurencii, annorum XLYII. 

é) B. m. (1447, 6. srpna,) — Orig. arch, Treb, Fam, Borovnic. 

Služba má, VMti, urozený pane, pane milý! A jakožť jest Přibík z Čejetic 
VMti žaloval, že bych já lidem jeho na jich dědinách dělati bránil: rač věděti, žeť 
toho nenie, než těchť dědin bráním, kteréž on i jeho lidé přes výpověď těch dobrých 
lidí, jakož nám VMt vydal, chce svévolně požívati, an mi sě ještě vedle výpovědi 
nic nestalo. A rač pane, VMti, věděti, nežliť sě jemu utiskati dám mimo výpověď, 
radějiť bych viděl, byť mi spáleno bylo. Smil z Žihobec. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

f) B. tn. (1447, 12. srpna), — Orig. arch, TřfSb, Fam. Borovnic. 

Služba má VMti, urozený pane milý ! A jakož VMt psala Smilovi, a mně toho 
listu přiepis poslali : račte vědéti, žeť jsů přišli lidé ke mně, žalujíce, že by jím dě- 
lati nedal přes. Vaše přikázanie. A já jim toho nechtě věřiti i prosil sem Kalenice, 
aby s ním mluvil, aby mi lidí u pokoji nechal, jakož jest VMt kázal. A Ealenice 
mi vzkázal, že Smil toho učiniti nechce. A mněf sě lidem škoda veliká děje, ano se 
jim obilé na poli zkazilo i ječmeny jim spadaly. I prosímť vždy VMti, abyste to 
ráčili opatřiti jako pán mój. Za odpověď prosím po tomto poslu. Datum sabbato ante 
Assumpcionem sancte Marie. Přibík z Borovnice. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rossemberka, pánu mému milostivému, b. d . . 

ff) B. m. (1447, 20. srpna). — Orig, arch, Třéb. Fam. Borovnic. 

Služba má napřed, urozený pane, pane milý! TMt mi píše, abych to obilé 
dopustil žétí. Račiž TMt věděti, žeť jest Kalenice mezi námi smlůvu učinil, ať by 
vyručili; tohoť jsů mi [v] hrdosti držeti nechtěli. Ajáť sem přisiehl, ať bych ho jinak 
nedal, než na rukojmí. I věřímť TMti, že se mně křivého přísěšníka neuděláš. A když 
já před TMtí budu, TMt obilé obrátí, kam ráčí. Dán v neděli. Smil z Žihobec. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu mému milému, b. d . . 

ArchiT Český XIV. 5 



i 



34 -á. XXVin. Dodavek k dopisům rodu Bostnberského do r. 1526, 

h) V Krumlově 1447, 22. srpna. — Konc. arch. Třéb. Fam. Borovnic. 

Oldřich [z Rožmberka] oc. Přibíku milý! Tak jakož nám píSeš a Smilóv list 
si poslal, tomuť sme srozuměli ; v kterýmž Smil píše, dotýkaje přísahy, a nás y našem 
psaní poslůchati nechce. Ale tě prosíme, aby ty nás v tom poslůchal jakožto* služebník 
náš přikázaný a toho nechal již tak státi v dobré mieře, a pro nic s ním nezacházěl 
žádnu měrů až do toho roku před nás uloženému. Však i to obilé muožeš v svú 
žalobu před námi také položiti. A tu se, bohdá, chcem přičiniti, bude-li to obilé 
tobě přisázeno, že i to musí opraveno býti vedle spravedlnosti. Pakli by Smil vždy 
svů vuoli v tom chtěl mieti, ale chcemť tobě tvé spravedlnosti radni a pomocní býti 
jakožto služebníku svému poslušnému. I věřímeť, že to učiníš, a tohoť žádáme od- 
povědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow feria m. ante Bartolomei, anno oc. 
XLVn^ 

A tergo : Přibíkovi Ryšavému. 

t) B. m. (1447, 25. srpna). — Orig. arch. Třel. Fam. Borovnic. 

Urozený pane milý ! Služba má VMti ! A jakož VMt mi píše, abych toho nechal 
ták v dobré mieře státi až do toho času nám YMtí uloženého ; račte věděti, žef jsem 
já hotov učiniti to i jiné všecko, což mi VMt rozkáže. Datum feria VI. post Bar- 
tholomei. Přibík z Borovnice, 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému, b. d. 

1542. 
Jan z Hradce prosí pana Oldřicha z Rožmberka o některé přátelské služby. (M) 

V Telči 1447, 10. července. — Orig. arch. Třeb. FamUie Puchheim. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče milý! A prosím tebe, 
přilož svú pečet na svědomí za mě k této dobré vuoli, jakž věřím, že to pro mě 
učiníš. A prosím tebe, napiš králi Řiemskému list o pana Jiříka švagra mého takým 
obyčejem, jakož teď toho připiš posielám; i věřímf jako přieteli svému dobrému, že 
to pro mě učiníš a ten list mi pošleš po tomto poslu, jakož bych já též pro tě 
učinil, když by takáž věc potřebie byla. Datum in Telcz feria 11. post Procopii 
anno oc XLVn^ Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému zvlášče milému. 

1543. 
Oldřich z Rožmberka panu Janovi z Hradce : odpovídá k předešlému listu a o jiných věcech. (M) 

V Krumlově 1447, 12. července. — Končit arch. Třéb. FamUie Puchheim. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý ! Jakož si mi nynie 
psal a prosil, abych pečet svú na svědomí k dobré voli přivěsil: milý přieteli, ten 




Dopisy B rohu 1447, 35 

list, kterýž si mi poslal na pargaméně, nezdálo mi se, byf tak psán byl, jakož by 
mělo býti, jakož tě toho ústně spravím, když se bohdá shledáme. I kázal sem jiný 
list v táž slova napsati proto, aby se tvé věci nemeškaly, a pečet svú přivěsiti, 
kterýž teď i z druhým listem na pargaméně zase posielam. 

Dále jakož prosíš, afbych psal EMti o pana Jorga Puchoméře oc, tof sem 
rád učinil, a teď přiepis i list posielam, kterak JMti píši. A takéť mi se n«zdá 
býti, i s jinými přátely též psali o pana Jiříka, jakož si mi přiepis poslal, neb se 
to k odpovědi rovná. A také bohdá o tomto sněmu u Viednie muožem se lépe při- 
mluviti ústně, aby ty věci k dobrému konci přivedeny byly, než takovým psaním. 

A jakož píšeš o zvieřátka, tyť chci zjednati. — Také, milý přieteli, jakož si 
mi ondy psal, že si Vláškovi služebníku mému rok k těm penězóm uprosil do roka 
od tohoto svatého Havla najprv příštieho, i píšeš s výmienkú, čtvrt léta napřed dáti 
věděti: i prosímť tebe, aby ten rok stál bez výmienky, aby se Vlásek tiem lépe 
mohl rychtovati v svých bězích. — A jakož píšeš o Štítného, ihned sem obeslal 
úředníky své, aby tomu konec bylo. — Také dávám věděti, že pan Krušina, pan 
Bobský [Rabský?] i jiných drahně dobrých lidí, že u mne byli a potřebné věci, 
s kterýmižto věcmi bohdá nemeškaje ústně k tobě poselství učiním. — Milý přieteli, 
o Vláškovu věc prosím tebe za odpověď. Datum Crumblow feria IIII. ante Mar- 
garethe annorum XLVIP. 

1544. 

Purkrabí Zviekovský Oldřichovi z Rosenberka o Vávru, jeho poddaného ze Sedlčan ; Zmrzlík 

chce škoditi u Ghoustníka. (E) 

B. m. (19. eáří 1447). — Orig pop. arch. Vorl. IV. K. 2. 

Urozený pane, pane milostivý! Službu mú VMti! Rač VMt věděti, že Vávra 
z Sedlčan, člověk Váš, listu tohoto dodatel, přišel ke mně, tuže mi na Sedlčanské, 
že mu jeho statek držie, jakož on VMt ústně lépe zpraví. I podal jsem o to na 
konšely, a konšelé nález, jakož mně on zpravuje, učinili, aby toho tak nechal, žej' 
tomu dávná chvíle. A Vávra sej' na VMt o to odvolal. . I prosím VMti, račte mu 
v tom radni a pomocní býti, nebť slyším, že by práv byl. Také račte věděti, že 
by Zmrzlík bratru mému okolo Chúsníka rád uškodil, co by mohl. Scriptum sabato 
ante sancti Bartholomei apostoli. Lippolt Vitha z Rzavého, purkrabie Zviekovský. 

Nobili domino, domino Ulrico de Rosenberg, domino suo gracioso. 

1545. 
Hynek Krušina z Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: o kněze Lukáše, by za hospodáře 

v špitále českém v Římě ustanoven byl. (M) 
V Nepomuku 1447, 26. gáří. — Orig. arch. Třéb. 1. A. 3 Kfi, 42 q. 

Služba má napřed, urozený pane a testi milý. Kněz Lukáš, listu tohoto uka- 

6» 



36 A. XXVUl Dodavek k dopisům rodu Eosenherského do r. 1526. 

zatel, zpravil mě jest, kterak by pro Buoh a pro poctivost tvů i jazyku českého 
v špitále tvém v Hrímě mienil hospodářem býti, ač jestli že by vuole tvá k tomu 
byla, proto aby půtníci Čechové v nedostatcích svých útočiště tu k němu jměli. 
I prosímf pane, poněvadžf tak dobrým úmyslem a k poctivosti tvé a jazyku českému 
v to uvázati se chce, daj jemu k tomu svú voli a zmocni jeho toho listem svým, 
nebf jest kněz řádný a přiatel dobrých. Yěřímf pane, že to učiníš, af by také v Hřímě 
jazyk český hlas jměl, jakožto i prve bylo jest. Také prosímt pane testi, piš on 
k svatosti papežově, af jemu popřeje úřadu toho a zpovědi [ . . . ]id Čech; a dálet 
pň 8 tebú rozmluvie služebníci moji, kteréž k tobě posielám, Pokonický a Zdeněk. 
Datum in Nepomuk feria tercia ante festům s. Mathei apostoli Gristi anno XLVII. 

Hynek Krušina z Švannberka, hautpman kraje Chebského. 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberka, testi mému milému. 

1546. 

Václav z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka : o svém příjezdu k němu. (M) 

Ve Strakonicích (1447), 31. řífna. — Orig. archivu Třeboň. Fam. Eosenberg 17. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý ! Jakož mi píšeš o pří- 
jezde k sobě oc, chcif to, pane, rád učiniti, leč by mě dna lámala, jakož mě láma, 
že bych proto nemohl. Tehdy by mi TMt za zlé neměl, jestliže bych beze lsti při- 
jeti nemohl. Datum in Strakonicz in vigilía omnium sanctorum. 

Václav z Michalovic, seděním na Strakonicích. 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. 

1547. 

Budéjovští Oldřichovi z Rožmberka : o projíždění jejich vozků Rožmberského mýta. (M) 

B. m. 1448, 1. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 M% 1. 

Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. Jakož nám VMt psal 
o vznešenie na VMt rychtáře z Svinuov, žě by naši neobyčejnými cestami, jestot 
prve ježděno nenie, jeli a tady projieždiece mýta: milý pane, toho přikázaní naši 
žádného nemají, aniž věděli, byf cestami neobyčejnými jeli A protož kázalif sme 
volati, aby žádný a svlášt naši neobyčejnými cestami nejezdili a ke škodě mýtu va- 
šemu. A téhož na VMti žádajiece a prosiece, ráčili kázati přikázati, aby VMti lidé 
také neobyčejnými cestami mimo naše město nejezdili a nám práv našich neprojězdili. 
Datum feria n. in circumcisione domini anno eíus oc. XLVni^. 

Purgrmistr a radda města Budějovic. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu nám přieznivému, dán. 



Dopisy rohu 1447 a 1448. 37 

1548. 

Jan z Tožice Oldřichovi z Rosenberka : o vyplacení Štěpánova a Ledenic. (M) 

U Vidově (1448), 3. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A, 1 A^, 14 f. 

Služba má TMti, urozený pane milý. A jakož TMt dala mně voli vyplatiti 
Štěpánov a Loděnice : i račiž TMt věděti, žeť městu Budějovskému odpoviedají, i strachť 
jest, byť těch chudých lidí nezahubili. I zdá-li sě VMti, že by TMt psal Vlasákovi, 
že jemu YMt ráčí dáti tři neděle po svatém Jiří tři sta kop a šedesát kop, a k tomut 
já času mohu v jistotě položiti ty penieze. Než af by TMti inhed lidi postúpil, af 
by jich nezahubili, nebť jsú chudí lidé. Všakť bude mieti mój list do té chvíle v své 
moci Vlasák. A cožť sě bude VMti zdáti, to VMt rač mi dáti toho odpověd. Pakli 
mi TMt káže přijieti, toť rád učiním. A pravieť, žeť by Plavanky umřel. Dán u Vidově 
v neděli. Jan z Tožice. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu na mé laskavému. 

Na ruba poznamenáno: fena mi. post Circnmcisionem Domini anno XLVIII. 

1549. 

Zdeněk z Waldšteína Oldřichovi z Rožmberka: o své neshodě s Janem z Hradce. (M) 

V Rukšteině 1448, 25. bí^na. — Orig. arch. Třéb. Familie Wáldstein. 

Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přiet^li milý! A jakož slechka 
TMti tajno nenie, kterak pan Jan z Hradce svú voli se nmú má a rukojmiem mým 
svévolně laje, a což jej páni obsieligí? Já sem jej obsielal i přede pány sem s ním 
mluvil a che [chtě ?] přede pány jemu práv býci podle listu ; jestli žě bych co proci listu 
svému učinil, anebo podle rozkázání pánó JMtí učinici, anebo podle rady páně Men- 
hartovy opravici; a von toho ote mne přijěci nechce. A vie pan Jan, kterak jsem 
k tomu přinucen, ješto mi sě o to rozpisovaci nehodí podle zápisu. A von mi také 
slíbil pod svú věru dáci vypsané své prátely a pomocníky, abych na ně nesahal, před 
panem Hyncem nebožčíkem z Pinšteina [Pirkšteina ?], před panem Heníkem [z] Židlochovic, 
před panem Leskovcem Arnoštem ; a toho sě na nem nemohu doupomínaci. A klade mi 
roky v Čechách, jesto list muoj tak nesvědčí, než abychom sebe s obú stranu právem 
hleděli, kterých páni a zemane by tich časóv požívali v zemi naáie. I teď přiepis 
toho listu TMti posielám, a prosím TMti, posrozuměje jemu, TMt rač jej obeslati, 
af ode mne rovné přijme, abych JMti raděje slúžil jakožto súsědu, a mně rajš po- 
radici. Jakož toho TMti věřím, že to TMt ráčí učínici pro mú službu. Datum in 
Ruksstajn feria H. post festům Pasce. Zdeněk z Walšteina. 

Uroz. pánu panu z Boznberka sedéním na Krumlově, přieteli mému milému buď dán. 



"n 



38 A. XXVIIL Dodavek h dopisům rodu Eosenlerského do r. 1526. 

1550. 
Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: o jeho sporu se Zdeňkem z Waldšteina. (M) 

V Krtmlově 1448, 1. dubna. — Koncept arch. Třéb. FamUie Woídstein. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláštně milý ! Věděti dávám, že 
mi pan Zdeněk z Walstaina obeslal, a píše mi, že by svévolně naň sáhl proti zápisu 
jeho, v kterémž se on tobě zapsal, a podávaje se k rovnému na dobré lidi. Milý 
přieteli, měť by se zdálo, aby v této mieře takově s ním nezacházěl, než dal se ně- 
komu dobrému s ním ohledati; a jestliže by ti dobří lidé nalezli jej v čem vinovat 
proti tobě, proč by tobě neodčinil ? A také žeby tobě to bylo poctivěji i od lidí pří- 
jemněji, než tak, — ač jest-li tak, jakož pan Zdeněk píše. Věřímť, že se v tom 
tak mieti budeš, aby takové věci obecnému dobrému v této mieře nepřekážely. A tohof 
prosím odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow feria II. post Conductum 
Pasce annorum XLVm^ Oldřich. 

1551. 
Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina o jeho sporu s panem Janem z Hradce. (M) 

V Krumlově 1448, 1. dubna. — Koncept arch. Třeb. FamUie WalMtein. 

Služba má tobě, pane Zdenku milý! A jakož mi píšeš a přiepis listu si mi 
poslal, tomuť sem srozuměl, a velmi nerad takových věcí mezi vámi slyším. I obeslal 
sem ihned pana Jana, prose jeho, aby rovné od tebe přijal bez takových nesnází. 
A což bych já se k tomu uměl přičiniti, aby ty věci v dobré uvedeny byly, toť bych 
rád učinil. Datum Crumblow feria II. post Conductum Pasce annorum XLVIQ^ 

Oldřich. 

1552. 

Oldřich z Rožmberka Budějovickým o faráři mistru OndráSkovi. (M) 

V Krumlově 1448, 21. dubna. — Koncept arch. Třeb. 11. 31. 1. 

Súsědé milí! Když nynie mistr Ondrášek, rodič města vašeho a farář, listu 
totiž tohoto ukazatel, jel s námi z Yiedně, na cestě nébrž i tam u Yiedni od něho 
nic jinéhOy než že by sě vám i jiným potomně hoditi mohl, srozuměli sme. Poněvadž 
u člověka takového pak nynie opět slyšíme, kterak že ta smlúva, kteráž jest mezi 
biskupem a mistrem Ondráškem farářem nadepsaným, najpoctivějším v Cristu otcem 
cardinálem a pánem téhož mistra Ondráška učiněna, před vámi zjevena jest zname- 
nitě; protož vás s pilností prosíme, abyste již jeho v tom spravedlnost vedle té 
smlúvy znamenajíce, při ní jej vedle toho, jakož zní, zuostavili dobrotivě. Neb tomu 
sami možte rozuměti, že takové věci cardinálem smluvené hodně by měly a mají 



Dopisy e roku 1448. 39 

býti držány, aby snad potom větší a snad horšie s toho nesnáze nevyšly, poněvadž 
pak rodič města jest vašeho. Datum Crumlov domínica proxima ante Marci anno 
domini oc. XLVin^ Oldřich z Rožmberka. 

Súsědóm na$ím milým purgmistru a radě města Budějovic Českých bud dán. 

1553. 

Václav Hrftza z Chelěic zasílá Bousovi z Čemin, purkrabí Krumlovskému, pověřující list pro 

svého posla. (M) 

Na Prachaticích (1448, 21. května). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hrůza v. Chdčic. 

Služba má napřed, švakřě milý ! A teď posielám k tobě Petra, služebníka páně, 
což s tebů mluviti bude, aby mu toho úplně věřil, jakobychom sami s tebů osobně 
mluvili. A jemu porozumějě, s pilností přičiň se k tomu. A což bude úmysla vašeho, 
dajte nám to věděti páně listem a jej spěšně zase vypravte. Dán na Prachaticích ten 
outerý-po světě Trojici. Václav Hruoza z Chelčic. 

Slovutnému panoši Janovi Búsovi z Čemin, purkrabí na Krumlově, švagru mému 
milému, buď list dán. 

1554. 

Táborští Oldřichovi z Rosenberka: o jejich člověka Jana T&mova z Medvědice. (M) 

B. m. (1448, 30. května). — Orig. arch. Třeb. L B. SBC. 2. 

Službu naši napřed urozený pane milý vzkazujeme. Když Jan syn Thómóv 
z Medvědice člověk náš některého času jda cestu svobodnu, i nalezne člověka zabitého 
na stezce, a navrátiv se do města Soběslave, povie měšťanem vašim o tom zabitém. 
Keréhožto kázavše pochovati, člověka našeho vsadie do vězenie, z kteréhožto vyvedše 
na skřipec vrci kázali, zda by se jim v tom zabitém poznal. A nemohše nic na nem 
jmieti, podržavše jeho na rukojmiech, i propustili, ale město jemu vaše zapověděli 
až do dnešnieho dne. O nehožto s Rusem, Maksantem i jinými úředníky vašimi mlu- 
vili sme i do Soběslave psali, žádajíce, aby našemu člověku vedle jiných lidí nehájili 
poctivých potřeb bez škody vašie pósobiti. A nemohše toho na nich jmieti, TMti on 
také, ač se TMt pamatuje, psali sme; i otepsali jste nám, že se chcete na to zepta- 
jíce odpověď dáti, a té do sie chvíle ještě od vás nemáme. Protož TMti prosíme, 
móže-li to býti, aby ráčil úředníkóm svým tudíež měšfanóm rozkázati, af člověku 
našemu nehájie o potřebné věci poctivé do města vašeho choditi; však jest-li ktož 
kolivěk, ješto by našemu člověku o tu věc kterů vinu dával, chceme naň dosti pravdy 
udati, jakožť sme též poprvé úředníkóm vašim podávali. A na to odpověd[i] vašie žá- 
dáme. Datum feria V. post Urbani et in octaua corporis Christi. 

Purgmistr a radda města Hory Thábor. 
Urozenému pánu Oldřichovi z Boznberga, pánu přieznivému. 



40 A XXVIIL Dodavek k doptsům rodu Rosenberského do r. 1526. 

1555. 

Táborští Oldřichovi z Rožmberka: že chtf dosti učiniti Janovi z Kozího. (If) 

V Táboře 1448, 13. července. — Orig. arch, Třéb. Fam. v. Kozí. 

Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme VMti. Na první list, jakož 
ste nám o Eozského psali, odpověď dali sme, leč jest vás list nedošel. Pak jakož 
nám nynie píšete opět, abychom Janovi Eozskému, služebníku vašemu, vedle úmluv 
spravedlivé učinili oc: nevieme, co bychom jměli jemu učiniti, ješto bychom vedle 
úmluv neučinili, poněvadž, prodav nám sbožie své a stupujě, žádného práva sobě tu 
nepozóstavil ani k kterým poplatkóm zadrženým se ohlašoval. A přesto nechžf Eozský 
s těmi úmluvcemi k nám přijede, jestliže sme co vedle jich výpovědi jemu neučinili, 
chcemeť po těch úmluvcích jemu všecko učiniti, jestot VMti nebude potřěbie jemu 
práva na naše lidi propúštěti. A VMti ufáme, že služebníky svého k tomu držeti 
budete. Datum sabato ipso beate Margarethe virginis, anno oc XLVIIP. 

Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 

Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. 

1556. 

Oldřich z Kožmberka Jakubovi z Vřesovic: zve ke sjezdu katolických pánů do českých 

Budějovic. (M) 

Na Krumlově 1448, 25. října. — V Březanavě genealogii pánů a Vřesovic v arch. Třtb. 

Služba má tobě, pane Jakube milý! Tak jakož jsou tě páni Hradecští obeslali, 
abychom se sjeli, na který den a kde bych já ten sjezd položil oc ; vědětif dávám, 
že jsem ten sjezd položil do Českých Budějovic od tohoto úterýho příštího v tém- 
dni, toť jest ten úterý po Všech svatých [5. Ňovbr.]. Protož prosím tebe, milý pane 
Jakube, tak jakožf páni Hradecští tobě píší, aby se té práce vážil pro obecné dobré 
a tu přijel, nebo o též pan Krušina, pan Strakonický, pan Jan Rabský, pan Hanuš, 
pan Jindřich Eolovratové, pan Burjan obesláni jsou. A jinému nerozumím, než že 
ti svrchupsaní páni tu budou. A tohof prosím odpovědi tvé po tom poslu. Datum 
Erumlow feria 6. ante Simonis et Judae, annorum XLVHI. 

1557. 

Jakub z Vřesovic Oldřichovi z Rožmberka: že ke sjezdu v Budějovicích přijeti nemůže. (M) 

V ŽUUicích (1448, 30. října). — V Březanové genealogii panik fs Vřesovic v arch. Třéb. 

Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a příteli dobrý! Jakož mi píšete, 
pokládajíce sjezd v Českých Budějovicích, v tom také žádajíc mého příjezdu oc, o téžf 
jsou mi také páni Hradecští psali. I jsouf, pane, hodné příčiny, pro něžf mi jest 
toho nyní nelze učiniti. Nejprve, žeť mi není příjezdno ani bezpečno, neb když jsem 



j 




Dopisy z roku 1448. 41 

byl obeslán panem Jiříkem, tu£ jsem tam jezdil za glejtem, avšak ještě ta u Šárky 
strhovali sem i tam, na mně jmajíc na 40 koní. A vidouc, že jsem se přesílil jízd- 
nými, i nesměli na mne. Nebo jsem jměl na 100 koní; a to dobře dobří lidé vědí. 
Takéf nyní povstávají jakés dvorné bouřky v krajích našich. Tof pan Plichta I 

a pan Aleš z Šumburka pálí sobě s Žateckými. Opět pan Hynek Krušina se panem 
Vajdovským. Ale žef jsem již nyní mezi nimi k místu uručil námluvy, a příměří do 
dvú nedělí mezi nimi učinil, a naději se, bohdá, žef toho mezi nimi pokonám. Pro- 
tož vám věřím, že mi v tom za zlé neráčíte míti, a oč se koli dobré svolíte ze 
spolka, někde blíže a nmě příjezdněji sjezd položíc, mne obešlete, tohof neobmeškám. 
Data Žlutíc feria quarta post Simonis. Jacobus de Wrzessowicz. 



1558. 

Oldřich z Hradce posílá Oldřichovi z Rožmberka Vratislava z Mitrovíc. (M) 

V Jindřichovi Hradci 1448, 6, prosince. — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 21. 

Já Oldřich z Hradce službu svú vzkazuji, urozený pane a příeteli milý, a po- 

sielám k TMti slovutného Vratislava z Mitrovic, služebníka svéhO; úmysla mého 

dobře zpraveného, prose TMti, což nynie v tomto poselství ode mne mluviti bude, 

aby jemu úplně toho jako mně věřiti ráčil s/unému. Datum Nove Domus feria VI. 

die Nicolai episcopi anno domini oc XLVHF. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému. 

1559. 

Jan z Ústí stěžuje si Oldřichovi z Roáenberka na Václava z Stráže na Vogelhauze, Jana 
z Stráže a Jindřicha ze Stráže, že mu jeho Vogelhauské zboží drží. (M) 

V Kamenici (1448, před 30. prosincem). — Orig. arch. Třéb. I. A. 1A<», 10 g. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. TMti a voznamujiť TMti 
na Ffuglauza na pana Václava a na pana Jana z Stráže a na pana Jindřicha z Stráže, 
a vzláště žě mi pan Václav drží mé Ffdglažskie zbožie, nemaje k tomu práva. Neb 
tvá milost vie, že stě mi to zbožie přisúdili. A pan Jan a pan Jindřich takie mi 
toho zbožie diel držie, a což sem jem rokuo před purkrabí dával, i stával, nemohla 
mi sě od nich žádná spravedlivost statí i do dnešního dne, a vdy mi mé mocí přědcě 
držie. I prosím TMtí, aby to ráčil v pamětí mietí, žěť mi sě od nich žádná spra- 
vedlivost nemóž statí. A takie TMtí prosím, aby kázal před svými syny čísti, ať by 
jem to u paměti ráčilo býti. Psán v Kamenici. Jan z Úětie. 

Urozeným pánuom panu Oldřichovi z Rožmberka a panu Jindřichovi a panu Janovi 
a panu JoStovi přátěluom mým dobrým bud dán. 

ArchiT Čeritý XIV. 6 



3 



42 A. XXVni. Dodavek k dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526. 

1560. 

Oldřich z Rožmberka Janovi z Ústí: o sboží YogelhauBkám. (M) 

V KrmaAovi 1448, 30. prosince. — Koncept arch. ZVe6. /. A. 1 A% 10 g. 

Služba naše tobě, urozený pane Jene milý. Psaní tvému nynějšiemu poroz- 
uměvše, velmiť bychom rádi, by to mezi vámi v něveč dobrého bylo uvedeno, tak 
aby z vás každý při své zuostal spravedlivosti. Datum Crumlow feria 11. ante 
Circumcisionem Domini anno oc XLIX. 

1561. 

Budějovští Oldřichovi z Bosenberka: o propuštění jejich vozky Hanzle. (M) 

B. m. 1449, 6. dubna. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B P, 25. 

Urozený pane, YMti službu naši napřed vzkazujeme. A spravenit sme, že 
VMt Hanzle formana od nás kázala v Třebonie [sic] do vězenie vsaditi, že by to ně- 
kterak svú nemúdrú řečí proti YMti provinil o škodu svú a stratu, kteráž mu sě 
přihodila. A kterak jest to koli proti YMti provinil, věřímef YMti i prosíme, nerá- 
čili nad ním dáti unáhliti, neb o to z YMti osobně chcem mluviti, když najprv 
s YMti budem moci býti, že o to vedle YMti bude uhozeno. A také prosíme YMti, 
móželiC to býti, ráčili jej rozkázati na rukojmě do toho Času dáti. A toho prosíme 
vašie odpovědi po tomto poslu. Datum dominica palmárům anno oc XLIX^. 

Purgermistr a radda města Budějovic. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenbergka oc, pánu nám přieznivému dán. 

1562. 

Petr z SvojSína posílá k Oldřichovi z Rožmberka své úředníky k vyjednávání. (M) 

Ve LnáHch, 1449, 15. dubna. — Orig. arch. Třéb. Famiíie Bosmberg 21. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému. Petr 
z Svejšína. Službu svú vzkazuji, a posielám k TMti Allexieho z Nové vsi a Yanka 
písaře služebníky své, jimž sem úmysl svůj pověděl, kterýž na TMt vznésti majL 
Prosímť, cožť s TMtí v tomto poselství ode mne vyslaném mluviti budu, aby jim 
TMt toho svěřil, jakož bych sám osobně s TMtí mluvil. Datum Lnarz feria HI. post 
festům Pasce anno XLIX^. 

1563. 

Biskup Olomoucký Pavel z Miličína posílá Oldřichovi z Rožmberka mistra Pavla, lékaře. (M) 

V Brně (1449, 15. dubna). — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 26. 

Modlitbu naši vzkazujeme, urozený pane, příteli milý. Jakož nám píšeš 
o mistru Pavlovi lékaři, žádaje, abychom jej k TMti poslali oc: i tedť jej k TMti 



Dopisy z Ut 1448—1449. 48 

posíláme, a z dobrej vnole, kterúž TMt k nám má, velmi děkujeme. A což bychom 
mohli k libosti učiniti, tof by ohme chtěli pro TMt rádi učiniti, jako pro našeho do- 
brého přítele. Dán u Brně v utery po svatém Tiburcii. 

Pavel z boží milostí biskup Olomůcký. 
Urozenému pánu Oldřichovi z Bosenbergka, příteli našemu dobrému. 

1564. 

Oldřich z Roaenberka puí'krabí Zvlkovskému Lipoltovi ze Rzavého : o příměří se Zmrzlíkem. (K) 

Na KrunUúvé 1449, 7. května. — Orig, pap. archivu Orlického VII G^, 8 č. 2. 

Oldřich. — Lippolte milý ! Jakož si nám ondy psal, kterak si se sjel se panem 
Jankem Sádlem, a že jě žádal, aby nás obeslal, abychme my za Němce za příměří 
slíbili, aneb aby Němci sami to příměří ujistili oc: toho se nám nezdá potřebí, neb 
v příměřním listu stojí: jestliže by Václav Zmrzlík na kterého přietele našeho sáhl, 
s kterýmž rčení máme a pod naší pečetí jemu vypsány dali sme, žeď bychme jeho 
nepřietelé býti chtěli, dadúc jemu napřed věděti tři dni, a jemuž buď též. To věda, 
i muožeš dobře dáti věděti panu Sádloví, jakož i Rús v Praze s ním na tom také 
ústně zuostal. A zdá-li se Václavovi Zmrzlíkovi, že by z kterémi z těch Němcóv, 
kteréž sme jemu dali vypsány, měl co činiti, chcemf je rád obeslati, afby se někomu 
dobrému dali s ním ohledati. A toho odpovědi žádaj; a cožf nám za odpověď dá, 
to nám tak daj nemeškaje věděti. Datum Crumlov, feria 11. post Palmárům anno 
oc XLVII^^ 

1565. 

Jan z Eunštátu a od sv. Prokopa posílá svého služebníka Ondřeje Hořepníka z Zahrádky 

k Oldřichovi z Božmberka. (M) 

U sv. Prokopa 1449, 25. května. — Orig. arch. Třéb. Fant. Kunétát. 

Já Jan z Eunštátu a od svatého Prokopa, službu svú napřed vzkazuji. A po- 
sielám k TMti Ondřeje, řečený Hořepníka z Zahrádky, úmysla mého zpraveného 
a docela naučeného. Což bude s TMtí ode mne v tomto poselství mluviti, aby jemu 
toho ráčil úplně a docela věřiti, jakož bych sám osobně s TMtí mluvil. A toho 
TMti věřím, že to ráčíš učiniti. Dán u svatého Prokopa, v neděli po Božiem Vstů- 
pění, léta páně tisícého čtyrstého čtyrydcátého devátého. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka. 

1566. 
Budějovičtí Oldřichovi z Božmberka: o mistru Ondřejovi, svém faráři. (M) 

B. m. 1449, 27. června. — Orig. arch. Třůb. U. 31. 1. 

Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme! Jakož nám VMt píše 

6* 



44 A. XXVIIL Dodavek k dopisAm rodu Rosenberského do r. 1526. 

O mistra Ondřeje a faráři našem, že by les, kterýž k faře přísluší, rabán byl oc, 
tomnf sme srozuměli. Nikdaf k tomu vuole naše nebyla, i ještěf co s námi jest 
a móžeme takého rubáni stavěti, chcem cos najdéle budeme moci, a to s povinnosti 
kostelu našemu. Než povstalo -li by co o tom právem duchovním, v to by sě nám 
nehodilo klásti oc. A jakož VMt Vaňka Pieska poslali pro Petra z Lindy a Kozá- 
kové, o toť vás týž Vaněk spraviti bude, nebť jest zápisy a svolenie s uobú stranu, 
kteréž sě stalo i s jich obů přátely, slyšel čísti, tak žeť jse od našich starších v ty 
časy přísežnými nic nepravě stalo. A protož prosímef VMt, jakož pána spravedlivého, 
o to, cos jest o nás mluvila před VMtí oc, ráčíte sě k tomu přičiniti, aby o to byla 
kázána oc. Datum fena VI. ante Petři et Pauli apostoloram anno oc XLIX^. 

Purgermistr a radda města Budějovic. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmbergka oc, pánu nám přieznivému bud dán. 

1567. 

Mikuláš z Talmberka Rousovi z Čemin: o přímluvu za ubyce Eazka. (M) 

B. m. (1449, v říjnu). — Orig. arch. 2Vc6. II. 39. 1. 

Službu svů vzkazuji, slovutný přieteli milý ! Prosímť velice, učiň přímluvu před 
páně Mtí za Eazka, kterýf jest zabil Heřmanického v Sedlčanech, af jemu ráčí dáti 
milost svú a k statku jej ráčí navrátiti, kterýžf nenie ještě pobrán, jako dóm a rolí 
tu v Sedlčanech, neb to již provolávají k trhu ku páně ruce. A podaj z své ruky 
listu mého pánu a v tom propracuj, afbych měl tomu milostivu odpověď pro mé za- 
slúženie; rádť bych, by se měl dobře. Mikuláš z Talmberka. * 

Slovutnému panoši Rusovi, někdy purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 

1568. 

Mikuláš z Talmberka přimlouvá se u Oldřicha z Rožmberka za Eazku, kožešníka 

ze Sedlčan. (M) 

B. m. (1449, v říjnu). — Orig. arch. Třéb. IL 39. 1. 

Urozený pane milý, služba má napřed VMtí. Jakož VMti nenie tajná smrt 
Janova z Heřmanic, kterýž v Sedlčanech sšel jest ruku Eazka kožišníka také z Sedlčan ; 
ten pak Eazek nemóž mieti na sestře nebožce Janově žádné vole k smlúvě, nebC 
sem toho svědom, že jsú k ní mnozí o to sláni, a chtě rád odbýti podle těch řádóv, 
jakož se dějí, nemóž toho mieti. A za VMtí v Sedlčanech má statek svój, dóm 
i role. Protož, milý pane, ač sem u vaší přiezni milost nalezl, rač mě uslyšeti a pu- 
stiti Eazka v jeho statek, a svój hněv odpustiti. Pakliby neráčil jemu tu bydla 
přieti, ale af móž svobodu mieti k odbytí statku svého. Pokorně žádám tomu vasie 
odpovědi k mé žádosti v lásce té, kterúžť sem vždy shledával od mnohých časóv. 



Dopisy g rohu 1449. 45 

A budelif vole vaše k mé žádosti, rač kázati svój list dáti vašeho úmyslu, afby se 
tak stalo. Mikuláš z Talmberka. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozmberka, mně přieznivému. 

1569. 
Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Talmberka: o tomtéž Eazkovi. (M) 

V Erumhvě 1449, 28. Hjna — Koncept arch. Třeb. II. 39. L 

Mikuláši milý! Jakož nám píšeš o Eazka kožišníka z Sedlčan, kterýž ustúpil 
pro vraždu, a žádáš, abychme jemu svuoj hněv odpustili, a také dotýčeš, že Eazek 
na sestře Janově žádné vuole k smlúvě nemóž mieti oc, tomuf jsme srozuměli ; muožeš 
tomu sám rozuměti, bychme my jemu glejt dáti měli, a on od přátel té vuole k tomu 
mieti nemóž, žeby v tom o hrdlo přijíti mohl. Protož což bychme pro tě učiniti 
mohli, tot bychme rádi jako kdy pro tě učinili, byt nebylo proti právu a řádu ; a po- 
něvadž přietelé k tomu svoliti nechtie, námf sě také nehodí jemu glejtóv dávati ni- 
žádných proti vuole přátel toho Jana sešlého. A jakož dotýčeš, abychme jeho při- 
pustili k statku, aby svobodu mohl mieti k odbytie, jižf jsme purkrabí Zviekovskému 
rozkázali, kterak s tiem činiti má, ješto tiem jinak hnuti nemóžem ; než cožf by proti 
právu nebylo, učinili bychme pro tě, jakož jsme kdy činili. Neb by sě takových mordóv 
mnoho dalo, byt to mělo lechce váženo býti. Datum Crumlov feria m. die sanctorum 
Simonis et Jude apostolorum anno oc XUX^. Oldřich z Rožmberka. 

1570. 
Ondrášek Puklice nabízí Oldřichovi z Rožmberka šerý damašek a víno Rivoli. (M) 

V Č. Budějovicích 1449, 29. řfjna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 11. 

Urozený pane, pane milý! Služba má napřed VMti. A jakož VMt se mnú 
mluvila v pondělí již týž den minulý o damašek šerý oc: VMti vědětiť dávám, žěť 
jsů mi jej včera přivezli. A čistýf jest i na barvě i na hedbábie, ještoť VMti mohu 
zachovati, což ho VMt potřebuje. Račiž VMt poň poslati, kdyžkoli ráčíte. Pakli 
ráčí VMt jej veškeren, to buď při VMti. Datum in Budweis feria quarta ante 
omnium sanctorum 1449. Ondrášek Puklice. 

A ráčí-li VMt kterú láku Rivoli, tuť mám také již doma, dokudžť ji neod- 
vesů pryč. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, pánu mně přieznivému, d . . 

1571. 
Budějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: o knězi Sigmundovi. (M) 

B. m. 1449, 16. listopadu. — Orig. arch. Třeb. II. 81. 1. 
Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. A jakož nám VMt vzká- 



n 



46 A. XXVUL Dodavek k ďoptsAm rodu Bosenberského do r. 1526. 

žala o koěze Sigmunda^ že bychom tomu odpoštěnie dali od nás proti vtioli králevy 
milosti i k hanbě jeho přátelóm: milý pane, vědief od nás mnoho dobrých lidí, žet 
jsme proti vuoli královy milosti neučinili aniž v tom co k hanbě přátelóm^ neb cos 
bychom jim mohli rádi poslúžili; než kněz Zigmnnd chtěl n nás své vnole požiti, 
a my toliko žádali, aby on byl vedle obyčeje a řádu jiných kaplanuov u nás, a tohot 
se jemu nezdálo učiniti; a byf on neboli jiný kněz u nás po' své vuoli chtěl pano- 
vati, v tom bychom jemu neseděli. Datum dominica ante Elizabeth anno oc XLIX^. 

Purgermistr a radda města českých Budějovic. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenbergka oc, pánu nám přieznivému buď dán. 

1572. 
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: posílá svou pecet, žádá o sedla a knihy oc. (M) 

V Tdói (1449, 17. lisi.J. — Orig. arch. TřO). Fam. Bosenberg 8. 

Službu svú vzkazigi, urozený pane, pHeteli milý! Že jste sě ve zdravie se 
panem otcem tvým vrátili, tot rád slyším. A jakož mi píšeš o pečeti, milý přieteli, 
teď ji posielám po Buškovi, služebníku tvém, a prosím tebe, což budeš moci naj- 
spieš, pošli mi ji zase. Také, milý přieteli, leč bych beze lsti nemohl sám v Praze 
býti, chci tak, jakož mi píšeš. A prosím tebe, milý přieteli, sedlo mi zjednige, 
s kniehami, kterýchf sem pójčil, pošli mi, jakož sem tebe prve prosil. Datum in 
Telcz f. 11. ante Elizabeth. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, dán. 

1573. 
Budějovičtí Oldřichovi z Rosenberka: o stavení jejich sousedů v Suchdole. (M) 

B. m. 1449, 23. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 M^, 1. 

Urozený pane. VMti službu naši napřed vzkazujem. A jakož s YMtí mluvil 
rychtář náš o stavenie súsed našich v Sugdole proto, žef na Třeboň nejeli, i majíf 
sě postaviti v středu příští, a VMt řekla o to Mathiáše písaře obeslati. Protož pro- 
síme YMt, ráčili rozkázati, aby sě naši v tomto nebezpečném času nepostavili, neb 
coš jest proti obyčeji neboli právu vašemu o tu silnici, naši i my nechceme učiniti. 
A toho prosíme otpovědi. Datum dominica ante Eatherine anno oc XLIX^. 

Purgrmistr a radda města Buděovic. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, dán. 

1574. 

Zdeněk z Waldšteina Oldřichovi z Rožmberka: o obeslání pana Jana z Hradce pro 

zadržování dědictví. (M) 

V Bukšteině (1449, 25. listopadu). — Orig. arch. Třa. FamUie Widdstein. 
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako jsem prve 



j 



5 



Dopisy g rohu 1449. 47 

TMt obe8[l]al o pana Hradecského, kterak se nám v naše vlastnie dědicstvie uvázal 
z moci, kteréž nám otec náš dobré paměci zastavil, na kteréž řádné listy mámy, 
a což jej obsielám, aby svým právem stál přede pány země, toho učinici nechce, 
než ukazuje mi na pana Corstaynského a Vranovského a jich o to neobeslav, jakož 
list Vranovského sem jemu poslal: protož, mil[ý] pane, rač s ním mluvici anebo jej 
obeslaci, af nám našeho nedrží a naší službu zachová. Však otec jeho dobré paměci 
byl pán jeden země, a nikdy neslýcháno, by komu več bezprávně sáhl, jakož se nám 
od pána děje, ješto smy toho prod němu nikdy neprovinili. A ač by se jemu toho 
nezdálo pro mú službu učinici, ale synóv mých, ješto by se jemu jich služba mohla 
hodici; a muož tomu porozuměci, že já svého nerad opúščím. A také bych o to 
nestál, bych po kom porozuměl, že bych scesten byl; než shledá TMt, že sem 
k tomu bohdá spravedliv jako dědic toho. Pakliby toho učinici nechtěl, tehdy by 
TMti svědomo bylo i jiným dobrým lidem, že nám naše drží a nemaje k tomu 
práva. Datum in Ruksstain in festo sancte Kateřině virginis almě. 

Zdenek z Walštaina. 
Uroz. pánu panu Oldřichovi z Rozenberka seděním na Krumlově, přieteli milému dán. 

1575. 

Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi z Waldšteina stran obeslání Jana z Hradce ve sporu 

o dědictví. (M) 

V KnmAovi 1449, 28. listopadu. — Koncept arch. Třeh. FamHie Waldstein. 

Služba má tobě, pane Zdenku milý! A jakož mi oppět píšeš o pana Jana 
Hradeckého, že by se vám u vaše dědictví uvázal z moci oc : obeslal sem po prvém 
psaní tvém pana Jana Hradeckého, a ten mi zase odepsal, že to řádně ve ckách 
má; a tak se pamatuji, že sem tě s tiem také zase obeslal. Pak jakožtě koli, chcif 
jezště pana Jana obeslati nemeškavě, a jemu to rozumně vypsati; a což bych se 
k tomu mohl přičiniti, abyste mocí na sě nesahali, než právem sebe hleděli, a v čemž 
by kto spravedliv byl, aby při tom žuostal, tof bych rád učinil. Datum Crumblow, 
feria VI. ante festům sancti Andree annorum XLVIHI®. Oldřich. 

1576. 

Budějovští OldřichOTi z Rosenberka: o stavování jejich lidí. (M) 

B. m. 1449, 29. list. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 M% 1. 

Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme. Jakožf sme VMti před 
tiem psali o stavovánie našich, na to jste nám odepsali, aby naši rok jměli do 
masopusta, i při tom Mathiášovi psali: i ještě Mathiáš naše stavuje a v Cepech 
mieto od nich bére. Prosímef VMt i věříme, ráčili ještě Mathiášovi přikázati, aC 






r: ' i"\ 



J^J 



' «í »> 






^' 48 ^. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

k' naše nehindruje, a my proti vaší spravedlnosti, jakož jsme prvé psali, neradi uiinili 

I' bychom. Datum sabbato ín vigilia Andree apostoli anno oc XLIX^. 

l\ Porgrmistr a radda města Budějovic. 

I''' Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, dán. 

ť 

fí 1577. 

h'' Oldřich z Rosenberka Budéjovským: o stavování jejich lidí. (M) 

^4- V Krumlově 1449, 1. pros. — Koncept aréh. Třéb. I. A. 6 M% 1. 

í: Súsědé milí! Jakož nám píšete, kterak jsme vám odepsali, že vaši v Třeboni 

f: stavení rok mieti mají do masopusta oc, a že by Mathiáš ještě stavoval spolusúsedy 

vaše v Cepech oc: milí súsědé, coš činíme, to z přiezni a vám k libosti činíme. 
Než Mathiás píše nám, že vaši neobyčejné cesty zamýšlejí, jedúce jinudy než jeti 
^> mají, a tudy nám mýta projéždějí, nechtiece na Třeboň jeti, jakož od starodávna 

obyčej a právo jest. Protož milí súsědé, přikažtež svým, af jedů, kudy s práva jeti 
mají, a nám našich práv nerušie, neb bychme svým lidem toho nedopustili, byf vám 
neb komu jinému neobyčejnými cestami jedúc mýta spravedlivá projéžděti měli, 
i tehožf vám také věříme. Datum Crumlow, fena 11. post Andree anno oc XLEK®. 









1578. 

Jan z Hradce panu Jindřichovi z Rožmberka; o psy a jiné věci. (M) 

V Hradci (1449, 22. prosince). — Orig. archivu Třéb. Fam. v. Neuhaius. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli a tovaryši milý ! A vědětif dávám, 
že drahně zvěři i svinie okolo Hradce jest; i chtěl bych tu rád honiti, a psi mi 
sešli, žef jich málo mám; i prosím tebe, milý tovaryši, jakožs mi řekl psy dáti, že 
mi je pošleš po tomto poslu, i kniehy mé že mi také vrátíš; i ta sedla mi pošli, 
%^ jakožf sem prve o ně psal. A daj mi věděti, kterak se pan otec tvuoj má a bratří 

I . tvoji, nebot bych rád slyšel, byste se všiechni dobře jměli. A noviny, vieš-li jaké, 

fjf piš mi. Datum in Hradecz feria U. post Thome apostoli. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu panu Jindřichovi z Rožmberka, přieteli a tovaryši mému milému. 



íi 



i 



'i 

Ife. 






1579. 

Jindřich z Rožmberka posílá Janovi z Hradce psy a zmiňuje se o různých věcech. (M) 

V Krumlově 1449, 26. pros. — Konc. arch. Tř^. Fam. v. Neuhaus. 

I Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi nynie píšeš, 

žef sú psi sešli oc, a prose, at bych psy dal a po tomto poslu poslal, a také kniehy 
i sedla oc: milý přieteli, ačkoli nynie málo psóv máme, neb nám vlci na nich letos 
škodu učinili, ale však tobě k libosti a k tvému utěšení teď posielám dobrá dva 



D. 



Dopisy e roku 1450. 49 

psy. Než o sedla a o kni[h]ách : sedlat jěžště hotova nejsú, než když bohdá hotova 
bndú, chcif jě rád poslati. A o kniehy prosfmt tebe, aby mi jich jěžště ponechal, 
až sobě káži přepsati; pakli by to býti nemohlo, ale chcit jě rád poslati, když po 
ně pošleš. Datum Crumblow, feria VI. in die Stepfani annorum quinquagesimo. 

Jindřich. 

Novin takově neviem, než zpraven sem, kterak teď nedávno některá města 
byli jsú u Praze pohromadě; a což jsú tu jednali, tohof neviem, než zvěděl-li bych 
co takového, dalť bych věděti. 

čísla 1672, 1578 a 1679 obsahem SYým sonyisejí dohromady. Plné s nich datoTán jest toliko list 
& 1679, tn Tsak rokem 60 rosami se rok 1449, ježto noYf rok čítal se tehdái ndkdy t Čechách ješté od Na- 
rození Páné; důkaz na to jest > starém data téhož kasa, neboC SYátek by. Stepána padl na pátek r. 1449. 
ale r. 1460 na sobota. Pročež jmenovaná tří éísla náležejí vesmés do roka 1449. Naopak rfie str. 26 é. 1622 
staré zeYrabné datOTání zase dokaziye, že v témž čase někteří písaři již pokládali konec prosince za konec 
roka. Sed, 

1580. 

Václav Hrflza z Ghelčic Janovi Bousoví z Čemin : o dluhu Prumanově a jeho pouti do Říma, 

pak o blány pro ženu. (M) 

V Prouse (1450, 18. ledna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hríuta v. Chdčic. 

Služba má napřed, slovutný pfíeteli a švagre milý ! Prosím tebe, mluv s Pru- 
manem, jakožt jest ode mne přejal dvě kopě, af mi je vrátí, neb slyším, že chce za 
své hřiechy do Ěíma jíti. I bylo by dobré, af by najprve, doma jsa, od sebe spra- 
vedlivé učinil, komuž učiniti má podle povinnosti. Přivediž jemu ku paměti to, žef 
tam darmo putuje na daleký cesty, k bližniemu svému křivdu čině. Neb jest ve 
čteníé psáno: jestliže kto přijde k oltáři offěry dávat a rozpomene sě tu, že má 
nětco proti svému bratru, má odjíti od oltáře a smířiti sě s bratrem svým, a potom 
jíti s pokojem a položiti offěru svú nábožně, nejsa žádnému nic dlužen, jakož svatý 
Pavel radí: Nebudtež žádnému dlužni ničehuož. Neb jestliže mi nevrátí dvě kopě, 
bojím sě, žef jeho púf daremnú bude. A jakožs mi řekl ženě blány dáti, věřímf, 
že ji pošleš, neb sem sě na to ubezpečil a jiných blan sem jí proto nekupil. A rád 
bych slyšal, by sě dobře měl s ženu i s dětmi i se všemi svými. Dán v Praze 
v neděli po s. Anthonínu. Václav Hruoza z Chelčic. 

Slovutnému panoši Janovi Rusovi z Čemin, švagru mému milému. 

1581. 

Táborští Oldřichovi z Bosenberka: o sporu mezi hrabětem z Hardeka a Martinem 

SuliSovským. (E) 

B. m. 1450, 22. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Hardegg. 

Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. Tajno VMti nebuď, 
kterak najjasnějšie kniežě a pán Fridrich, král Římský, těchto dnóv před masopustem 

Axchiv Český XrVT. 7 



L 



50 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

psal nám, že by TMti prosO, aby se TMt, což jest mezi panem hrábí Hardeckým 
a Martinem Sulišovským, panoší našeho poručenstvie, uvázal, a yyslyšě obě straně 
mezi nimi spravedlivé učinil. I jestli že TMt k žádosti králově kněze Fridricha na- 
depsaného ten súd na sě ráčíš vzieti, takéf TMti žádostivě prosíme, aby Martina 
nadepsaného, jehož k TMti v tu neděli, ješto slově Letare Jerusalem [15. Mart], 
pošlém, dobrotivě vyslyše, ráčil jemu vedle jeho zápisu, jejžto TMti okáže, spraved- 
livé učiniti, poněvadž EMt rok k stání před TMti v tu neděli nahoře psanú nám 
listem svým oznámila. Protož TMti doufáme, že to ráčíš učiniti. A což jest v tom 
úmysla TMti, rač nám toho dáti odpověď po tomto poslu. Datum dominico Invocavit, 
anno domini oc Quinquagesimo. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 

Urozenému panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. 

1582. 

Oldřich z Rosenberka Táborským: v téže věci. (B) 
B. w. 1450, 25. února. — Koncept arch, Třéb. Fam. Hardegg. 

Súsedé milí! Jakož nám nynie píšete, žehy EMt král Římský vám psal, že 
jě nás prosil, abychme se, což jest mezi hrábí Hardeckým a Martinem Sulišovským 
panošie vašeho poručenství, uvázali oc, jakož pak ten váš list šíře v' sobě svědčí : 
i dáváme Vám věděti, že se v tento pondělí [2. Mart] máme sjeti se panem Alšem*) 
a s jinými ubrmany na Zviekově o ty věci, jakož vás tajno nenie, kteréž jednati 
máme, a že v tu neděli Letare doma býti nemuožem. Než když bohdá zase na 
Krumlov přijedem a prázdni budem, chcem vás obojie strany rádi obeslati, přešly šěti 
i přičiniti se, zdali ty věci k dobrému konci přivedeny mohu býti. Datum f. IV. p. 
Invocavit anno oc IP. 

In rubro: Tháborským. *) Holickým ze Šternberka. 

1583. 

Vaněk z Pecky doporučuje panu Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Jeronýma. (M) 

V SemUech 1450, 11. března. — Orig. arch. Třéb. Fam. Pecka. 

Jasného urozenie pánu panu Oldřichovi z Rozenberga oc. Já Vaněk z Pecky. 
Služba má napřed VMti, jasného urozenie pane a pane na mě laskavý a mně přie- 
znivý. A posílám k VMti Jeronýma, služebníka svého, ukazatele tohoto listu ; a o čež- 
koli věk v tomto poselstvie s VMti ode mne mluviti bude, abyste jemu toho všeho 
do plna ráčili věřiti, jako mně samému. Dán pod mú pečetí na Semilech v středu 
před tú nedělí Letare léta božieho oc padesátého. 



Dopisy z roku 1450, 51 

1584. 

Jan z Žampachu posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Vaňka Holuba. (M) 

V č^n(kovic(ch (1450^ 11. března), — Orig. arch. ZVeft. Fatn. Rosenberg 21. 

Jan s Žampachu a na Náchodě, urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozm- 
berga, pánu mně přieznivému. Službu svú napřed vzkazuji TMti. A teď k TMti vy- 
sielám Vaňka Holuba z Provuzy [Probluzi?], služebníka svého, mého úmyslu úplně 
zpraveného ; kterýchž věcí v tomto poselství ode mne VMt zpravovati bude, prosímť, 
abyste jemu ráčili věřiti, jakož bych já sám osobně s YMtí mluvil a vás zpravoval. 
Datum Czemiekowicz, feria quarta in vigilia Gregoři. 

Vročení zakládá se na tom, že t starém datn neijspíš míní se sy. Řehoř papež. 

1585. 

Jan z Hradce posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Arkleba s posláním. (M) 

V TOči (1450, 8. hvétna f). — Orig. arch. Třéb. FamUie Bosenberg 21. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! A teď k tobě Arcleba slu- 
žebníka svého, listu tohoto ukazatele, některých mých věcí dobře zpraveného posie- 
lám, s tebú o to rozmluviti : i protož, milý přieteli, prosím tebe, což s tebú v tomto 
poselstvíe ode mne mluviti bude, aby mu věřiti ráčil tak, jakož bych sám osobně 
s tebú mluvil. Datum in Telcz feria VI. in die Stanislai. Jann z Hradce. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému d. 

1586. 

Odpovědný list Jindřicha z Ledče a Pavla z Jenšteina, přívrženců Jiřího Poděbradského, 

Oldřichovi z Rožmberka. (M) 

Fred Kostdcem n. Sáz. 1450, 22. hvětna, — V Březanově genealogii pánů z Říčan v arch. Třeh. 

My Jindřich z Ledčé a Pavel z Jenšteina vystříháme se proti TMti, urozený 
pane Oldřiše z Rožmberka, i proti tvým všem služebníkům i lidem poddaným, žeť 
chcmy tvoji nepřátelé býti s tvými se všemi služebníky i lidmi poddanými vedle 
urozeného pana Jiříka z Eunštátu a z Poděbrad, pana správce našeho, a s ním 
a podle něho v míru i v nemíru státi do té pře skonání. Datum před Kostelcem 
v pátek před sv. Duchem 1. 1450. 

1587. 

Táborští Oldřichovi z Rosenberka : o sporu mezi hrabětem z Hardeka a Martinem Sulifiovským. (R) 

B. m. 1450, 18. června. — Orig. arch. Třeh. Fam. Hardegg. 

Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. O pana hrábí Hardeckého 
a Martina Sulišovského, služebníka našeho, jakožť jsme VMti před tuto válků psali, 

7* 



* 



52 A. XXVni. Dodavek k dopisem rodu Rosenherského do r. 1526, 

kterak pan hrabie TMtí chce ohledán býti a Martin Sulišovskj k témuž se poddává : 
pak VMt odepsal nám, že chcete pana hrábí, tndiež nás, ke dni určenému před se 
obeslati a strany vyslyšeti, kdo k Deštnému a Supanoviciem *) lepšie právo jměl. To 
se jest změnilo, že TMt byli ste velikými věcmi těchto časóv búřivých zaneprázdněni. 
A poněvadž z daru božieho již ti Časové, bohu děkujíce, odešli, snažně YMti prosíme, 
aby to, což jest mezi panem hrábí a Martinem služebníkem naším, k miestu ráčili 
přivésti. Pakli by TMti nezdálo se v to uvázati, tehdyf by služebník náš již s naší 
pomocí na ty lidi sáhnuti ; pak jestli žef by pan hrabie chtěl jich hájiti, chtěli bychom 
proto také k jeho lidem hleděti. Jehožt, YMti doufáme, že to od sebe neodstrčíš, 
ale rok stranám určený složiti ráčíš, dada nám toho odpověď listem vaším po tomto 
poslu. Datum f. V. post fest. b. Viti martiris, anno padesátého. 

Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 
Urozenému panu Oldřichovi z Bozenberga, pánu přieznivému. 

*) P. P. 266 zná toliko ŽupanoYÍce na Berounsku, SupanoYic nikoliy. Které místo zde se míní, neyim. 

1588. 
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: posílá svou pečet. (M) 

V Jindřichově Hradci (J450, 19. června), — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 8. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, abych 
pečet svú poslal, i věz, milý přieteli, žef já svú poslati chci. A píšeš, abych některých 
svých dobrých lidí dvě pečeti k tomu poslal. Tohof mi sě nezdá učiniti, nebof sem 
sě tak daleko nezavazoval, než z tolik, žef svú vedle vás chci přivěsiti. Datum in 
Hradecz f. VI. post Viti. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. 

1589. 
Oldřich z Rožmberka Táborským : o sporu Hardekově se Sulišovským. (R) 

Na Krumlově 1450, 20. června. — Koncept arch. Třéb. Fam. Hardegg. 

Súsědé milí! Jakož nám píšete o panu hrábí Hardeckém a o Martina Sule- 
šovského, služebníku vašem, žádajíce ke dni určenému jeho obeslati a k miestu vésti 
to, což jest mezi nimi oc. Věděti vám dáváme, že pan hrabie Hardecký nynie doma 
nenie, ale polem leží, ač neviete-li. Kdyžf bohdá doma bude, rádiC jej chceme obeslati, 
i k tomu přičiniti sě, zda by ty věci v konec dobrý uvedeny byly. Datum Crumlow 
sabbato post fest. s. Viti, anno L^. 

1590. 
Odpověď Jindřicha z Rožmberka Janovi z Hradce k jeho listu o pečeti. (M) 

Na Krumlově 1450, 21. června. — Koně. arch. IVeb. Fam. Bosenberg 8. 
Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Z psaní tvého nynějSieho 



Dopisy z rohu, 1450. 53 

tomu, že pečet svú poslati chceš, porozuměl sem, ale o dvů pečetí svých lidí dobrých, 
by jě poslal, žeť sě to nezdá učiniti oc. Milý přieteli, i jáf jsem sě k tomu také, 
jakož toho v svém listu dotýčeš, nezavazoval, avSak pro dojitie těch věcí smluvených 
to též, jakožť jsem psal, rád učiním, tobě vždy věře, že i ty to také tak učiniti ne- 
zmeškáš, znamenaje to, že toho jest potřebie. Datum Crumpnow dominica ante 
s. Johannis Baptisté, anno domini dc L. Jindřich z Rožmberka. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Hradce, přieteli mému milému. 

1591. 
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmderka : o svou pečeť, o sedla, pak o pečeti Jana z Lipníka. (M) 

V Tdči CÍ450, 23. června). — Orig, arch, Třéb. Fam. Bosenberg 8. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! A prosímf, aby mi pečet 
poslal, nebť jie na každů chvíli potřebuji. A také tě dvě sedle, věřímť, že mi pošleš. 
Datum in Telcz, f. IH. ante sancti Johannis Baptisté. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozemberka, tovařiši mému milému. 

A milý tovařiši, teď pečet posielám Jana z Lipníka, jakos mi psal. A při- 
ložíc jie k tomu listu, jakož vieš, pošli mi ji i s mú pečetí zase. 

1592. 

Jindřich z Rožmberka vrací pečeti mu půjčené od Jana z Hradce. (M) 

V Krumlově 1450, 25, června. — Koncq^t archivu Třéb. Fam. Bosenberg 8. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi píšeš o pečet, 
af bych jí zase po tomto poslu poslal, a také píšeš, že mi Lipcovu pečet posieláš oc, 
tomuť sem srozuměl. Teď obě pečeti zase posielám; a Lipcovu pečeti sem nepotře- 
boval, neb listy konány byly, prve než Lipcova pečet přinesena byla. Datum Crumblow, 
f. V. post Johannis Baptisté, annorum Lmo. Jindřich. 

Jan z Hradce. 

1593. 

Yilém z Risenberka Oldřichovi z Rosenberka: o příměří s Jiřím z Poděbrad. (M) 

B. m. 1450, 19. července. — V Březanově genealogii rodu Bisenberského v arch. Třd). 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli zvláště milý! Jakožť jsou mne 
k sobě pan Jiřík v příměří a glejt vepsali, i odepsalť jsem na to panu Holickýmu, 
že já toho nepotřebuji oc. Nebo pane víš, žeť jsem já člověk pokojný, s nižádným 
nemige nic činiti aniž na koho péči maje, ale hledaje té cesty, pane, aťbych mohl 
skrze té i skrze jiné dobré přátely v své starosti, a jsa od Boha na své zrak}' po- 



54 A. XXVIIL Dodavek h dopisiím rodu Rosenberského do r. 1526. 

ražený) pokoje požiti; ale cožkoli dobrého, ku pokoji požitečného a k prospěchu 
dobrému způsobiti, tomuf jsem já velmi rád, nebť jsem já nikdy od dobrého nebyl. 
I věřímf já tobě pane, jakožto příteli milýmu, jestližet by mně kdo chtěl bezprávně 
tisknouti, žef mi k tomu i s jinými přátely mými dobrými raden a pomočen budeš 
a k rovnému mne podáš. Tohof věřím s plným doufáním jakožto příteli zvláště mi- 
lému, že to pro mú službu učiníš. Datum dominica ante festům Magdalenae anno 
1450. Vilém z Risenberka a z Švihová. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, příeteli mému zvláště milému dán. 

1594. 

Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu služebníka svého. (R) 

B. m. 1450, 24. srpna. — Fam. Lobkovic v arch. Třéb. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, mně přieznivému. Já Mikuláš 
z Lobkovic službu svú napřed vzkazuji. A posielám k vám Heršu, služebníka mého, 
ukazatele listu tohoto, a prosím TMti, což on nynie v této mieřě s TMtí ode mne 
mluviti bude, žě jemu toho ráčíte věřiti, jakož bych s vámi sám osobně mluvil, 
a v tom sě tak ráčili ke mně okázati, jakož k TMti plné doufanie jmám. Datum 
f. n. in die b. Bartholomaei oc anno domini MCCCCL^ 

1595. 
Zdeněk z Waldšteína Oldřichovi z Rožmberka : o své při s Janem z Hradce o dědictví. (R) 

V EukStemě (1450, 8. eáříf). — Orig. arch. Třéb. FamOie Waldstein. 

Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A jako Hradecský 
rozpisuje a haněje dobré lidi nepotscivě a pravie, že pro mě, že bych já nechcel na 
VMti prestaci k ohledání, což mezi námi jest: rač TMt věděci, že toho od dávna 
na nem žádám, a já na nem toho mieci nemohu. I nynie sem hotov na VMti pre- 
staci, a jestliže bych co proci němu povinovat byl, ch[c]i VMti rozkázáním opravici, 
a von mně též zase. A jest divná věc, že taký pán sobě dobré lidi tak lechce váží, 
ješto to všem pánóm moravským svědomo jest, že mně i tím dobrým lidem zmatky 
bez viny činí. Protož TMti oznamuji, že jemu mnú nic sjíci nemá, než hotov sem 
vše učinici vedle rozkázánie VMti. Datum in Ruksstajn in Natívitate sancte Marie 
virginis. Zdenek z Walštaina. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberka, přieteli milému buď dán. 

1596. 
Ol^ch z Rosenberka Mikulášovi z Lobkovic: o dluzích a cestě bratra jeho do Říma. (M> 

Na Krumlově 1450, 11. října. — Koncqft arch. Třeb. Fam. Lobkovic. 
Služba má tobě, milý pane Mikuláši! A jakož mi nynie o novinách píšeš, 



Dopisy z rohu 1450, 55 

tomuf sem srozuměl a velmif sem toho vděčen od tebe. A prosímet tebe, jestliže by 
co dále jistého zvěděl, aby mi také dal věděti. A také jakož si mi psal i po Mal- 
kúnovi vzkázal s tvým bratrem pomluviti o ty penieze: byla žena jeho zde, s tú 
sem s ní mluvil, i ji prosil, aby se přičinila, aby tobě k těm penězóm rok dal. 
A ona mi zase vzkázala, že tomu nic nemuož učiniti. A když sem tomu srozuměl, 
ihned sem jemu psal, že jě ke mně přijel na Krumlov. Tut sem s ním s pilností 
mluvil. Nemohlf sem toho na něm mieti, byf chtěl počekati, než praví, že toho 
učiniti nemuož. Protož, milý pane Mikuláši, to věda, aby se uměl potom spraviti 
a k škodám nepřišel. Takéf rozumiem, žef se bratr tv6j chystá do Hřímá, a zdá mi 
se, že jeho věci zde nebezpečné sú. A což sem o to mluvil, nezdáf se jemu jinak 
učiniti než předse jieti. Pak o jiné věci, kdy se koli dá zase [sic] vrátím a sjedeme 
se, jakož v druhém listu psáno jest, ústně o všeckny věci rozmluvíme. Datum 
Crumblow, dominico aute Galii, annorum L®. 

1597. 

Purkrabí Zviekovský Oldřichovi z Rosenberka o splaceni dluhu. Strana Jiříkova je hotova 

do boje. (K) 

B. m. 1450, 16. Ust — Orig. pap. arch. Orlického VIL Or 8 Č. 3. 

Urozený pane, pane milostivý ! Služba má VMti ! Račte VMt věděti, žeť jsem 
od Lyska 11^ zlatých uherských, kteříž paní Machně mají býti, vzal. VMt račte mi 
rozkázati, kterak mám s nimi učiniti, neb u koho je mám klásti; neb ona nechce 
je jinde bráti, než v Sedlčanech neb v Neveklově; a také má-li jich viece býti čili 
nic. Také račte věděti, že pan Jiřík i strana jeho ty vozy, kteréž mají, neroztrhli 
jsú, ale aby k jeho obeslání všickni hned na všakú hodinu hotovi byli. A tak tomu 
rozumiem, že někam na pole chtie. A teďt VMti XXti ptákóv posielám. Scríptum 
fena secunda in die Othmari annorum domini oc quinquagesimo. 

Lipolt Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský. 

Nobili domino, domino Ulríco de Rosenberg, domino sibi gratioso presens dd. 

1598. 
Táborští Dobřenickému purkrabí : o propuštění jich zajatých lidí z Drhovice a Třemešného. (M) 

B. m. 1450, 18. list. — Orig. arch, Třeb. I. B. 6 W^, 24 a. 

Službu naši, slovutný súsede milý, vzkazujeme. Zpravili nás naši lidé z Drho- 
vice a z Třemešného, že by služebníci tvého pána a tvoji včera zjímavše jé i s te- 
naty přivedli na zámek tvého drženie, a tu jsú do vězenie vsazeni z té příčiny, že 
by zajiece na zboží páně honili. Rač věděti, žeť sů v svých polích lovili, jakož nás 



56 A. XXVIII, Dodavek k dopisAm rodu Bosenborského do r. 1526. 

dobří lidé zpravují, a byť pak i na zboží páně to se stalo, (jehož toho nenie), ano 
Soběslavští říedko by shonóv na našem sboží nečinili, a též s Ghúsníka netoliko na 
zajiece, ale i na zvěř vy soků, kdež ji přězvie, chodie, a my jim toho nehájíme, 
poněvadž sme za to nic nedali, ani pokrmu jim dobýváme. Protož dle smluv kře- 
sťanských, kteréž se páně Mtí jmáme, snažně žádáme, aby naše lidi z toho vězenie 
s tenaty propustiti ráčil. A toho úplně doufáme, že to učiníš, dada nám úmysla svého 
odpověd listem tvým při tomto poslu. Datum feria ini. ante festům beate Elisabeth 
anno dc quinquagesimo. Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 

Slovutnému panoši Prokopovi z Sobéšína, purgrabl ná Dobronicích, súsedu milému. 

1599, 
Jindřich z Rožmberka Janovi z Hradce : o pečetích, o jízdě do Soběslave i do Prahy oc. (M) 

V Č. Krumlově 1450, 19. list. — Konc. arch. Třéb. Fam. Bosehberg 8. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nyníe píšeš 
a pečeti (posieláš), tomuf sem srozuměl. Milý přieteli, kdyžf jediné klejtovej list do- 
konám, chcif ji ihned zase poslati. Dále věděti dávám, že v tuto neděli na večer 
v Soběslavi lehnu. I psal sem panu Oldřichovi, aby tě obeslal a [s] sebú do Sobě- 
slavi pojal, protož prosímt tebe, aby tu s niem přijel. A také se chystal, aby dále 
sem do Prahy jěl vedle těch psaní. O sedlo, kdy se bohdá shledáme, ústně s tebú 
o to rozmluvím. Datum Crumblow f. V. in die Elizabet, annorum Lmo. 

Jindřich oc. 

1600. 
Farář Štěpánovský stěžuje si u Oldřicha z Rosenberka na osadníky. (M) 

B. m. a d. (1450 fj. — Současný opis arch. Třéb. I. A. 3K<*. 61. 

Urozený pane, pane milostivý. Jakož VMt mně ve jméno božíe podal kostel 
v Štěpánově se všemi požitky kostelními i s užitky, což k tomu pHslušejí: pane 
milostivý, prosím YMti, račte mne přeslyšeti s osadními, a mé nedostatky, co mi na 
nich scházé, spatřiti. Niýprve bohdá na mně jim nemá scházeti ; nebC jim řád ko- 
stelní vešken činím, svátostí jim dobývám, kněze dobrého a hodného jim chovám, 
ješto slúží, křstí i káže druhdy, a sám já viece káži i křstím v núzi. Item čeleď 
sobě hodnú chovám: kuchařky, děvky, pacholky a zvláště šafáře dobrého věrného, 
ješto by rád mého dobrého hleděl a opatroval, ale nesmie pro sedláky, ješto jemu 
řékají : Vida učiň sě nevida, ažC tebe neztleštiem až do pláče oc. Item vína a oplat- 
kóv k božie službě mi nedávají, jakožto od stará dávna právo jest a jakožto u jiných 
kostelóv dávají osadní; to já sám za své musím dobývati a kupovati. Item desátko v 
mi nevydávají, jakož by mi spravedlivě vydati měli; neb jsú mi zadrželi viece než 



i 



Dopisy roku 1450. 57 

XL desátkóv, a zvláště v Štěpánově, tu mi scházé XI desátkóv s XI čtvrtí: VMti 
dávají úroky i jiné všecky poplatky, a mně na tom scházie XI seth snopuov i dese- 
tina offěra i jíní všichni puožitkové kostelní. A když jeden u druhého kupí čtvrt, 
tehda svede s nie stavenie, pakli nesvede, ale posadí tu podruha a mně žádného 
práva kostelnieho nechtie dáti. Item na vánočnie dně k oíFěřě nechtie choditi; když 
by dvě kopě mělo býti ofiFěry, tu ledvy X nebo XV grošóv bude, a na apoštolské 
dni třie nebo čtyřie peniezi budu. Item v Štěpánově a v Slavošicích desetiny mi 
dáti nechtěli, a já svými penězi svátostí jim musím dobývati. Item Štěpánovští ti mi 
škodie na dvořišti; a já sem byl opletl a ohradil, jako kdy bylo ohrazeno, a oni 
zlámavše ploty a ohradu pravým kvaltem, pustili mi dobytek a pásli na mém bez 
mé vuole. Item v těch dvú letů již minulých viece než se XX vozóv sena strávili 
mi. Item luoni štěpoval sem LXXIIII štěpy, všecky mi zlámali a zkazili. Item luoni 
chtěl sem rád početí stavěti, k tomu stavení porubil sem v svém lesu s jistbu 
a k srubu Xm loket; prosil sem jich i na kázaní sem napomínal, aby mi toho po- 
mohli svésti; toho jsů učiniti nechtěli. A já sem les oblůpil, připravil, jakož to slušie 
k stavení: toho jsú mi v lese pobrali viece než polovici, tak že sem neměl s čeho 
stavěti, kromě že sú XI dřev přivezli k stodole, a to ještě nebylo polovici dosti. 
Item na mém dvoře ukradli mi kolo okované, a z druhého kola oblúpali šíny, a třetie 
nové kolo neokované ukradli, i neměl sem na čem lesu toho k stavení voziti. Item 
z mé stodoly obilé mlácené mnohokrát mi pobrali i v snopiech i na poli mandlíky. 
Item měl sem věžníka velme dobrého; toho jsů mi v noci na mém dvoře otrávili. 
Item osmerý samokoliny okované ukradli mi, item dva zajcě, item Čtyři lopaty oko- 
vané vzeli; item čtyři motyky dobré, kteréž mi udělal hamerník pod Kájovem, a tři 
krátce. Item v potoce mi lovie kvaltem bez mé vuole, nemajíce k tomu žádného 
práva, nadělavše sobě velikých sakuov, čeřencóv i jiné vazby, a zberůce sě spolkem 
s pěti, s šesti i do osmi sakuov, tu spolu kvaltem a mocí lovie. Item vrše veliké 
i malé do potoku kladů. Item byl sem kupil dvě vědře okůnuov a vědro běli a osm 
kapruov trdelních; spustivšě v noci haltéř, to jsů mi všecko pokradli. Item do veli- 
kého haltéřě vsadil sem LXX kapruov trdelních; když sem spustil, jedno sem VDI 
kapruov zase nalezl. Item do prostřednieho haltéře kupil sem dvě vědře synuov a LX 
kapřóv ku postu sobě k jiedlu; spustivšě v noci, všecko mi vylovili. Item do téhož 
haltéřě sadil sem viece než dva dčbery plodu, na kterýžto sem jměl jisté kupce 
s hotovými penězi; spustivšě v noci, všecky mi pokradli. Item luoni do téhož hal- 
téře vsadil sem viece než dva čbery plodu, chtěje jej rozsaditi do jiných haltéřóv: 
ten jsů mi vylovili, jedné sem z diežičku nalezl. Item v lese mi velmi škodie a kradu ; 
a já sem to poručil svému člověku mlynářovi, aby toho opatroval; když sem jeho 
tázal, aby mi to pověděl, kteří by mi tu škodili, i řekl jest mlynář: Já nesmiem 
pověděti, nebo by mě zabili. 

Archiv Český XIV. 8 



58 A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Rosenberakého do r. 1626. 

1601. 
Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka : aby pomočen byl jeho služebnici v jízdě do Rakous. (M) 

V Télii (1451, 26. ledna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 10. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli ! Jakožs mi psal o služebníku mém, 
abych mu to věděti dal o to, jakž paní Walsecká, teta tvá, tobě píše : i teď služeb- 
nice má, sestra služebníka mého, tam jede. I prosím tebe, milý přieteli, aby jie 
v tom raden a pomočen byl, aby ona bezpečně tam přijeti po cestách i zase sě 
vrátiti, ty věci zjednajíc, mohla. Datum in Telcz, f. III. post conuersionem sancti 
Pauli. Jan z Hradce. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, d. 

1602. 
Ondrášek Puklice Jindřichovi z Rožmberka: nabízí aksamit a damašek. (M) 

V Č, Bud^ovicích 1451, 16. kvétna. — Orig. archivu Třéb Fam. Bosenberg 11. 

Urozený pane milý! Služba má napřed VMti. Věděti dávám VMti, žeť mám 
čistý axamit, červený na brunátný, drobného květu, nenie-li Čistší, než páně Janov; 
ale zdá mi se tak čistý, jehož bych řekl, jednak čistší. Ráčí-li mu VMt, pošlete 
Bebtu sem k ohledání. Takéf mám zelený, čistý, černý damaškóv, všelikteré barvy. 
Pan Jan byl by před tiem rád měl blankytný damašek, mámf jeho s potřebu. Ráčí-li 
JMt, ať JMt Bebtovi poručí. Datum in Budweis, dominica post Sofie 1451. 

Ondrášek Puklice. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberka, pánu mně přieznivému, b. d. 

1603. 
Jan z Eunštátu Oldřichovi z Rosenberka: o propuštění vězné. (M) 

V Klášteře sv. Prokopa. (1451, 28. června). — Orig. arch. Třeh. I. B. 5BC 2. 

Službu svú napřed vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý. Tak jakož 
TMt psala o příčinu vězenie Jíry z Hlavatec člověka Tloskovcova, kterýž jest nynie 
jat na Ličov: rač TMt věděti příčinu jeho vězenie k TMti, že byl nařčen jednoho 
člověka smrtí. Pro tu příčinu jest jat na Soběslav, tak že třikrát jest súzen konšely 
a úředníky tvými na Soběslavi, a žádným rčěným během nemohli na něho provésti, 
by vinen byl tiem nárokem ; a zvláště ten člověk, pro kteréhož jest byl narčen, sám 
dobrovolně jsa při svém ještě rozumu na smrtedlné posteli, ničím jeho nenařiekal, 
ale jiného. To TMt věda, prosím, rač sě přičiniti jako o vězně svého o jeho zpro- 
stěme na Ličov i o navrácenie, což jest jemu vzato; nebť jest ještě vězněm a na 
rukojmích. A když TMt jemu pomož z vězenie, jakož TMti jest to slušné učiniti, 



Dopisy rohu 1451. 59 

prosím, rač sě dobrotivě okázati, člověka Tloskovcovi zase Dayráti[ti] i prosta učiniti 
skrze své úředníky podle jeho neviny a svědomie řádného. A na to prosím odpovědi 
dobrotivé od TMtí. Scríptum in monasterio sancti Procopii feria n. iníra octauam 
corporis Christi. Jan z Eonstatn. 

Urozenéma pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu a přieteli méma milému. 

1604, 

Suna z l^eboné Rožmberskému písaři Johanesovi: o koupi vosku a salnytru, pak o žalobě 

proti němu u Oldřicha z Rožmberka vedené. (M) 

V Třeboni 1451, 18. záH. — Orig. arch. Třéb. L B. 7 B, 22 c. 

Službu svú zkazuji, pane Johanes milý ! Jakož ste mne buli prosili za vosk, 
i vězte, že jest nynie velmi drach pro tento mor bul; i ještě lacin nenie. Než bu- 
dete-li rádi chic [sic] vosku lacinému, kúpímť vám o světě Alžbětě [v] Vratislavi; 
a nezištif nic na vás, to hledáte. Také o salniter sem juž psal, tiem dluhu meškáni 
nebudete. Také jeho viem o jednoho [sic] formana, slově Štěrba, a nevief se takově, 
kam s ním dieti. Půde-li k vám, neberte velmi draho; jestliže vy nekupíte, tedy 
bych já jej vám také kupil, terh dobrý. 

A chcel by ode mne vzieti na to zbožie mýdlo, bavelnu a jiné věci. A já 
bych TMti o to dobře srovnal. A jest jeho devět centnéřů. 

Také, milý pane Johanes, tu sem juž svý odpor proti Pustotovi páně Mti 

poslal, i prosímť TMti, jako svého milého přietele, což by na TMti bulo, že se ráčíš 
přičiniti a přimluviti, nebo mi se od toho Pustoty velká křivota děje, toC pak naj- 
lépe milý pán Bůh vie. A také něgdo jemu pomáhá, ježto potom uzřiete, bohdá, 
skerze velké počty. I věřímť vám, jako milému přieteli, že se ráčíš o mě s pilností 
přimluviti, chiť [sic] toho shím [sic] dobrým zasluhovati do mé smerti. Nebo Bůh vie, 
já sem o tom jeho žalobě listovém nevěděl; bul bych se jemu jinak proti páně Mti 
vystHehel a perve žalobu utekel. Mámeť každý dosti s tiem Pustotu činiti, neboť on 
svú lichotu žádnému právě neučiní. Datum [v] Třeboni, sabato post festům Ludmile 
51. letě oc. Suna z Třeboně. 

Slovutnému panu Johanesovi, páně z Rozemberka najvyššímu písaři a přieteli mému 
milému, buď dán. 

1605. 

Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sjezdu s ním v Hradci. (M) 

V Telči (před 1452) 10. list. — Orig. arch. Třéb. Fam. Nmhaus. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý ! A jakož mi píšeš, že máš 
býti v Hradci v tento čtvrtek: tomuť jsem rád. A tak mi píšeš, aťbych já také tu 

8* 



í 
L 



60 A. XX Vm. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

byl: i věziž, žeť sě mám sjeti se panem Jankem Jemnicským na ten den. I věrímť, 
že mi v tom za zlé jmieti nebudeš, nebť bych to nerad jinak proměnil, než což 
jsem řekl. Prosím tebe, budiež tu dobrým hospodářem. Datum Telcz in vigilia sancti 
Martini. Jaun z Hradce. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, přieteli mému milému dán. 

1606. 

Jindřich z Rozenberka Třeboiiskému písaři Matyáši z ÚSova: o nedoplacených daních v Jílo- 

yici, EramoUně a Šalmanovicích. (M) 

Na Krumlově 1452, 2. ledna. — Orig. arch. Tréb. I. A. 6 Ofi, 9. 

Jindřich z Rožmberka. Mathiáši milý. Jakož nám píšeš o lidech našich v Ji- 
lovici a v Kramolíně, že by nám daní zuostali III kopy XXVII grošóv a v Šalma- 
novicích X grošóv oc: poněvadž jsú ti tak lidé chudí, ponechajž jich tak v této 
mieře, a když bohdá k nám k počtu přijedeš, o tom nás plnějie zpravíš. Datum 
Crumlow, die dominico post circumcisionem domini anno eiusdem oc LW. 

Famoso Mathie notario bonorum Trzebon, fídeli nostro dilecto, detur. 

1607. 

Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu s Koňatou z Oleěnice. (M) 

V Ptaee (1452, 7. lednaf). — Orig. arch. Třéb. Fam. Hrúea v. ChdHe. 

Služba má napřed TMti, urozený pane! Jakož mi TMt píše, že bych Koňa- 
tovi odpověděl, rač TMt věděti, žeť já o tom nic neviem; než když mi jest vzka- 
zoval i psal, že nerozumie, čeho žádám, psal sem jemu rozumně o to, což sě dotýče 
statku bratra mého. A nemuož Koňata v pravdě z mých listuov, kteréž sem jemu 
psal, dovésti toho, bych já jemu odpověděl. A jakož TMt žádá, abych naň ani na 
lidi jeho nesáhal: TMt muož rozuměti, žef já naň ani na jeho lidi nesáhám, než 
táhnu sě na lidi a statek bratří mých, od něhož sem, bohdá, nikdy nepustil, jakož 
pak k tomu sem sě ohlašoval po nebožci Benešovi bratru svém před TMtí i před 
mnoho dobrými lidmi, chtě rád na TMti přestati a všecko, což by mi TMt rozkázal, 
učiniti. Ale jemu sě toho nezdálo učiniti. Protož TMti věřím, jakožto pánu sprave- 
dlivému, že mne nedopustíš služebníku svému od statku bratří mých odtisknúti. 
O tom TMti mělť bych viece psáti, ale nehodí sě, než chciť TMti v některý čas 
po některém přieteli svém dobrém toho ústně zpraviti. A protof sem TMti tak 
dlúho odpovědi nedal, žeť sem byl odjel po potřebě pána svého. Dán v Praze 
v pátek po Božiem křstění. Václav Hrftza z Chelčic. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně příznivému. 



T^r 



Dopisy s roTcu 1452. 61 

1608. 
Purkrabí Zvíkovský Janovi písaři : o pftjčení 6 kop a zakoupení některých potřeb z Lince. (E) 

B. m. 1452, 18. srpna. — Orig. pap, arch. Orlického VII. Qr. 7. č. 1. 

Službu svú vzkazuji, urozený prieteli milý! A prosímť tebe, p6j6 mi VI kop 
do mé příjezdy, jakož o ní dobře vieš, kdy mám u vás býti; a tuť bohdá zase po- 
ctivě oplatím. A z těch peněz aby dal na dvě libře šafránu a ostatek na pepř; do 
Lince pojede-liC Vilém šafář, pros jeho ode mne, aťby to skupil. Paklit by on nejel, 
ale komuž by sě tobě zdálo, tomu poruč, afby to zjednal. A tohof věřím i ufám, 
prieteli mUý, že to pro mě učiníš. Datum feria VI. post Assumpcionem beate Marie 
virginis anno LII^ Lipolth Vítha ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Famoso domino Johanni Ryczaur, supremo notario domini de Bosenberg, amico dilecto dd. 

1609. 
Jindřich z Rožmberka svému otci Oldřichovi: posílá k němu svého služebníka Holuba. (M) 

Ve Vídni 1452, 7. 9áH. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 10. 

Urozený pane otče milý! Poslušenstvie synovské napřed vzkazuji TMti. Po- 

ručilf jsem Holubovi, listu tohoto ukazateli, o některé věci mluviti s TMtí. I cožf 

týž Holub dieti bude, mým jménem v této mieře k TMti, v tom jemu, prosím tak 

úplně rač věřiti, jako mně samému. Datum Wienne, f. V. ante Marie virginis glo- 

riose natiuitatem, anno oc Llldo. Jindřich z Rozmberkga. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, otci mému milému, b. d. 

1610. 
Purkrabí Zvíkovský Jindřichovi z Rosenberka : o peněžních záležitostech. (E) 

B. m. 1452, 20. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 7. ó. 2. 

Urozený pane, pane milostivý ! Jakož VMt píše o Dobrohočském o těch zlatých, 
aťbych jeho o to obeslal: i rač VMt věděti, žeť sěm jeho o to obsielal. I tak mi 
jest bratr mój vzkázal po poslu, že on ty věci VMti jedná. A také rač VMt věděti, 
že ještě těch peněz od Zuba u své moci nemám, než tak sě naději, že budu dány 
bez meškánie. A také račte věděti, že Mikuláš Protivecký z úroka napomíná a chce 
jej mieti. Scriptum feria VL ante XI^* virginum anno LIP, 

Lipolt Vítha ze Rzavého, purkrabie Zviekovský. 

Nobili domino, domino Henrico de Rosmberk, domino sibi gracioso dd. 

^611. 
Purkrabí Zvíkovský pánu z Rosenberka: že dá zprávu o výnosu z úřadu svého. (E) 

B. m. a h. d. (1452 fj. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 7. í. 4. 
Také jakož VMt píše, abychme VMti dali věděti, co by chrne mohli z svého 



62 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

úřadn VMti při sv. Jiří dáti: když se to převrže, což za VMt komorních úrokuov 
máme dáti, a co služby čeledi, a což zbytku ostane, dámef nemeškajíc VMti věděti. 

Rukopis jako ▼ 5ísle předchásejidm 1610. 

1612. 

Purkrabí Zvíkoyský Jindřichovi z Rosenberka: o pfljčce od Sedlčanských a Milevských. (E) 

B, m. 1452, 21. pros. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Qr, 7. č. 3. 

Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! VMt račte věděti, žeť jsem 
Sedlčanské byl obeslal o opojčenie [sic] VMti LXX kop gr. I o to jsú ke mně od 
sebe dva vyslali a odpověď mi takú dali, že VMti chtie rádi pójčiti. Alé prosie za 
to VMti, mohl-li by jim který slevek těch LXX kop býti, aby méně dali. Také 
VMti prosie, aby jim lístek na rybník, jako prvé dělala jest, tiem obyčejem udělali. 
A Milevští jsú mi také řekli, že VMti chtie rádi XXXti kop pójčiti; ale jáf sem 
byl potáhl, aby byli pójčili XL kop. A tak jsú mi obojí vzkázali, že ty penieze 
chtie do Hromnic sebrati a VMti do sv. Havla příštieho pójčiti, lístky jim VMt na 
to zdělajíce. Nebť jsem já tak řekl, že VMt jim to chce učiniti a udělati. Scriptum 
feria V ipso die beati Thome de Aquino, annorum domini oc quinquagesimi secundi. 

Lipolt Vítha z Bzavého, purkrabie Zviekovský. 
Nobili domino, domino Henrico de Bosenberg, domino sibi gracioso dd. 

STátek BY. TomáSe Aqninského 7. března připadl r. 1452 na úterek. 87. Tomáie apoštola 21. pro- 
since bylo r. 1462 ve čtyrtek, proJ^ž přidrželi jsme se toho data. 

1613. 

Prokurátor Soběslavský Pavel vrchnímu písaři Rožmberskému: o své neshodě s hejtmanem 
^ Soběslavským. (M) 

V Soběslavi 1453, 3. srpna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 7. B. 22 b. 

Službu svů vzkazuji, pane Jene, prieteli muoj dobrý. Račte věděti, žeť sem 
jměl puotku s hajtpmanem naším o psy. Jakožť sem vám pravil, kterakť mi chléb 
psóm bérů, žef nemám Čím dobytek chovati oc; i stalo sě tento čtvrtek minulý, že 
pacholci chléb brali, a já vzav jim s mísu ten chléb, i sypal sem jěj klíčníkovi do 
koše; a hajtpman učiní puotky na mě rozličné, ješto by bylo mnoho o tom psáti, 
než Petřík Soběslavský ústně vás toho spraví, ješto také při tom byl. A v té řeči 
řekl mi jest hajtpman, abych věděl, byť proň nebylo, žeť bych již několikrát byl 
odrbán aneboli očesán ; a jáť neviem, bychť najmenšiemu u toho dvoru co učinil, leč 
proto, že nedám každému, což chtí. I prosím vás jakožto přietele svého dobrého, 
račte mi k tomu poraditi, nebo by mi to velme těžko bylo, jsa v úřadě ode pánóv 
svých, a taká handba [sici a škoda že by mi sě jměla státi, zvláště pro páně věc, 



Dopisy B let 1452 a 1455. 63 

jeáto bych sě toho nikdá nenadal. At páně Mt ráčí šafáře jim sjednati, ještoby sě 
jim v tom mohl zachovati. Pakli rozkážete, ját sám přijedu a ústně páně Mt spravím. 
Datum in Sobieslaw feria Ví. ipso die s. Stephani anno oc LIII®. per me Paulům 
procurator[em] Sobieslawiensem. 

Fainoso domino Johanni Ritschawer, supremo notario dominomm de Rosis, amíco ca- 
rissimo d. 

1614. 
Ghousnický písař nejvyfišímu Rosenberskému písaři: o koné. (M) 

V Soběslavi, 1453, 25. listopadu. — Orig. archivu Třeb. I. B. 6P^, 2. 

Službu svú vzkazuji, pane Jene, přieteli zvláště milý. A prosímť vás, mluvte 
se panem Jindřichem a se panem Janem s JMtí a proste JMtí ode mne i sami od 
sebe, af mi ráčie dáti jeden kuoň z těch koní, kteříž jsú dáni ke dvoru, kuoň Ji- 
noškóv, nebť jest sešlý a jinému se nehodí, než do vozu, a byť poslán byl do Krump- 
lova. Viem, žeť za rovné penieze byl by prodán, i doufámť vám, že se k tomu při- 
činíte, nebť bych sobě jím chtěl drva voziti a kámen, ještoť sobě duom budu opra- 
vovati. A jestiť kuon namožený; pakli by mohli lepší uprositi, a tiem lépe. Datum 
Sobyeslaw dominico in festo sancte Eatherine virginis anno oc Lin^ 

Petrus Maxanth, notarius Chusnicensis. 

FamoBO domino Johanni Rytschawer, summo notario dominomm de Rosenberg, amico 
singularí. 

1615. 
Oldřich z Rosenberka Burianovi Trčkovi : o vzetí vína lidem z Německého Brodu. (Mj 

B, m. a d. (1454^). — Koncept arch. Třéb. L A. 6 ií«, 1. 

Služba má tobě, pane Buriane milý. Jakož mi píšeš o lid^' své z Brodu, 
kterýmž úředníci moji dva drajlinky vína pro projetie mýta vzali : vědětiť dávám, že 
ti lidé ne omylem ani kterým nevědomím projeli sů, ale z úmysla klamem; přijevše 
do Svinuov řekli mýtnému, že vína vezu z Vitoraze a chtie do Budějovic vésti Pu- 
klicovi, že mýta nejsú povinni dáti. A mýtný maje za to, pustil je, a oni vyjevše 
obrátili se k Němcóm; tu teprv po nich jeli a vzali, ani k Rakúsóm táhnu. Pak 
přes to pro tě a k tvé žádnosti (?), kdyžť přydú, chciť s nimi milostivě naložiti o ta 
vína, ačkoli by pro takový běh koně i vozy měli stratiti. 

1616. 

Procek z Eunstatu Jindřichovi z Rosenberka: o peníze od Svldnických. (R) 

V Kladsku (1455, 23. UdnaJ. — Orig. arch. Třeb. Fam. Kunstat. 

Službu svů vzkazuji TMti, urozený pane, pane a příteli milý. Rač věděti, 
že sem zapomenul TMti prositi o těch čtyři sta zlattých, kteréž mi v Svídnici mají 



1 



64 A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Eosmb&rského do r. 1526. 

dány býti. Než prosím TMti jakožto svého milého pána a přítele, aby to ráčil roz- 
kázati, aby těch čtyři sta zlattých panu gubematorovi strýci mému beze vSeho me- 
škáme dány byly; nebo on pan gubemator má je dáti za muoj dluh. I věřím TMti, 
že to ráčíš opatřiti, aby za dlením oni potom sobě něco ku pomoci nevzali, jakož by 
to nynie rádi učinili, jestliže v tom vaší silney pomoci mieti nebudu, jakož v tom 
nepochybuji, že sem ji měl, mám, i bohdá na fllúhé časy mieti budu v těch i v ji- 
ných mých věcech. Datum Glocz feria V. post festům sancti Vincencii. 

Procek z Eunštata, najvyššie komorník desk a sudu zemského v Olomúci. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, haítmanu knižetstvie Slezských, 
pánu a přieteli mému milému. 

1617. 

Jarohněv z Usuší Jindřichovi z Bosenberka: o zneuctění erbu Jarohnévova ve Vratislavi a 

Rosenberského v Budějovicích. (B) 

Na Krumlově 1455, prvou středu v posti (19. mora). 
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích in. 14. 

1618. 

Pešlk z Bělé Oldřichovi z Bosenberka: o vápenici, o koni, zvěřině. (M) 

Na Třeboni 1455, 24. ún. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6K 1 h. 

Urozený pane, pane mój milostivý. A rač TMt věděti, žes sem jiš jednu vá- 
penici skuoro odvezl, ale TMt sudóv mi žádných neposlal, ale vozíme v hnojných 
košiech a v korbách, avšak proto bez škody. A napomínal sem Mathiášě, aby platil 
formanem ; a on praví, že peněz nemá ; a já sem jim platil do té chvíle těmi penězmi, 
jako sem na kámen sebral. Račiš TMt rozkázati, jakž sě TMti zdá. A jakož mi 
TMt rozkázala obptati sobě kuon, i obptal sem kuoň mladý ve čtvrtém létě, a tak 
mám za to, že bude buohdá dobrý, a ten by mi snad přišel za kop patnáct Protož 
milý pane, jestliže sě TMti zdá, račiš mi TMt rozkázati, dokavad bych sobě rok 
penězóm měl zjednati, neb tomu rozumiem, že ten člověk dlúho peněz nebude čekati. 
To jest jíž na TMti, neb to Buoh vie, žef sů mi koni již drahně sešli, a já bych 
VMti nerad v žádné služby zmeškal. A viece TMti prosím, aby mi TMt rozkázala 
Setelovi, aby mi dal někaký kus zvěřiny, abych sobě nasolil, neb čekám ženy své 
matky k veliké noci buohdá. A tohoC prosím všeho za milostivu odpověď. Datum 
Trzebon feria 11. ipso die sancti Math. apostoli. Pesík z Bělé. 

Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bosenberga, pánu mému milostivému. 



Dopisy a let 1454 a 1456. 65 

1619. 
Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o propuštění lidí z Třemešného Pešovi písaři. (M) 

B, m. (1455, 9. května f). — Orig. arch. Třéb. Iř. 338. 2 b. 

Urozený pane milý, služba naše napřed VMti! A jakož jsme byli VMti psali 
i po Janovi Pražákovi vzkázali, žádajíce, aby ty lidi v Třemešném Pešovi písaři 
propustil, na kteréž od ciesařovy Mti slavné paměti zápis má; a tak nás týž Jan 
zpravil, že by TMt mienila s ním o to milostivě naložiti a jemu to propustiti: 
i jestěť VMti snažně žádáme, aby VMt již to ráčila učiniti a jemu ty lidi propustiti, 
tak jakož VMt jemu je před Vnučkem a Janem Pražákem propustila úplně. VMti 
věřiece, že již to VMt učiní a jemu ty lidi propustí, na to odpovědi psané od VMti 
po tomto poslu žádijíce. Datum Tábor feria VI. post Stanislai. 

Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Tábor. 
' Urozenému pánu panu Oldřichovi z Bozenberka. 

1620. 

Jan z Eunštatu Jindřichovi z Rosenberka: o přímluvu při králi. (R) 

V Jevišovickh (1455?*) 13. května.) — Orig. arch. Třéb. Fam. Kmstat. 

Služba má TMti, urozený pane a švagre milý. Zpraven sem ode pana mar- 
šálka, kterak TMt jeho prošil, aby mi raden a pomočen byl, a že mi TMt také chce 
raden i pomočen býti. Z tohoť TMti velmi děkuji a tohoť TMti buohdá zasluhovati 
míním. A milý pane švagřě! Prosím TMti KMti, pánu mému najmilostivějšímu, rač 
ode mne službu mú poddánu po všě časy pověděti, a TMti prosím, rač muoj přímluvce 
býti před E[Mtí, před pánem mým najmilostivějším : a neb když ty budeš ráčiti a pán 
hofmistr, buduf mieti dosti, žef mi EMt dosti dá, když vy rozkážete. Datum 
Gewissowicz feria lU. ante Ascensionem domini. Jan z Kunštatu. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, hayptmanu zemé Slezskej, pánu a 
švagru mému milému bd. 

*) Jindřich z Bosenberka byl hegtmanem Slezským od konce r. 1454 až do smrti STé 1467, 25. Mart 
Jiného kriteria ke yročení listu tohoto nemám. 

1621. 
Jindřich z Rosenberka Prokopovi z Rabšteina : o zboží Strkovské a rychtářství na Táboře. (R) 

V Lebusu 1455, 17. května. — Orig. arch. Třéb. Historica nava. 

Služba má tobě, pane Rabštaine milý! Mělť jesti nynie pan otec náš zbožie 
Strkovské Táborským po nynějších Suchých dnech ve deky klásti; i prosímť tebe 
s pilností, příčin sě k tomu a pros EMt od nás, aby jim JMt ráčila psáti, ať by 
toho kladenie do Suchých dní k svatému Václavu ponechali, a že jim k tomu času 

AnkiT Český XIV. 9 



66 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

bez jich škody má vloženo býti. Takéf prosím, pros KMt ode mne, jestli že by kto 
JMt prosil za richtářstvie na Tháboře, aby JMt nižádnému neráčila dáti, až bych 
já k JMti o to poselstvie učinil. Věřímť, že to učiníš. Datum in Leus sabbato post 
Ascensionem dni anno oc LV^. 

Jindřich z Rožmberga, hawptman v Slesí a Šestiměst oc. 
Urozenému panu Prokopovi z Rabšteina, kancléři královstvie českého, přieteli dobrému. 

1622. 
Eliška z Plzně kvituje Jindřicha a Jana z Rožmberka z částky peněz. (M) 

B, m, 1455, 25. května. — Orig. arch, Třéb. Fam, Rosenberg 24, 6. 

Já Elška z Nové Plzně, manželka dobré paměti Petra od Dubu, vyznávám 
listem tiemto před každým, před nímž Čten neb čtúce slyšán bude. Jakož mám list 
hlavní na urozené pány, pana Jindřicha a pana Jana bratří JMti pány z Rožmberka, 
na sedmdesáthe kop grošuov peněz drobných, jakož ten list hlavní šíře vypisuje 
a vypsán stojí, že jsem na těch sedmdesáthe kop hlavních peněz od JMti vzela 
a zdvihla pět kop peněz hotových dobrých. Z kterýchžto pěti kop již řečených já 
nadepsaná Elška i s svými budůcími mocí listu tohoto předřečené pány pana Jin- 
dřicha a paua Jana JMt kvituji a prázdna činím, a slibuji listem tiemto JMt z těch 
pěti kop věčně i s svými budůcími věčně nenapomínati. Tomu na svědomie, pevnost 
i jistotu a na potvrzenie prosila sem slovutných panoší Jana z Dobronic, té chvíle 
hajtmana na Soběslavi, Jana Selete z Strýčkovic a Jana Bolochovce z Šatavy, aby 
své pečeti k tomuto listu přitiskli; jenž jest dán léta od narozenie syna božieho 
tisícieho čtyřstého padesáthého pátého o hodech letničných. 

1623. 
Páni Rožmberští svým purkrabím: o příspěvky na vyplacení zboží Rožmberského. (R) 

Na Krumlově (1455*), 24. pros. — Koncept arch. Třéb. II. 249, 1 a. 

Oldřich, Jindřich a Jan z Rosenbergka. Jene milý! Jakož jste před siem zde 
u nás s počtem byli, tu sme [s tebú a s jinými našěmi úředníky na tom zuostali 
a tobě i jiným poručili]**) na tom s vámi zuostali, aby nám všichni naši lidé k vy- 
placení panství a dědictví našeho Rosenbergka pomoc učinili; jakož sme pak vám 
toho i jiným našim úředníkem svěřili i poručili, aby ode všech měst, městeček, vsí, 
richtářóv, hajných i s jiných, kteřížkoli pod vaším úřadem jsú, pomoc vzali, vedle 
zuostání našeho s vámi a spisu, kterýž vám posieláme. Protož předložtež všem lidem, 
že od stará dávna to právo jmáme, kdyžby se jeden z nás ženil aneb kterů dceru 
neb sestru vdávali, že máme s svých lidí, kterýchž sme v zdržení, pomoc vzieti. 
A v této mieře oženili sme se dva z Rosenbergka a dvě dcery a sestry vdali jsme, 
a žádné sme pomoci od lidí nevzeli, jakož by na to záleželo. A také proste všech 



r^ 



Dopisy e roku 1455. 67 

lidí našeho držení, af nám v úřada yašem takovú pomoc s ochotností učiní, a že jim 
bohdá toho v budúciech Časiech i jich dětem vším dobrým milostivě spoménati chcem. 
A také ať nám tu pomoc učiní pro takovú velikú potřebu, vyplacení toho zámku 
Rosenbergku; neb jestli že bychme nynie ten zámek Rozenbergk na určený čas ne- 
vyplatili, že bychme potom k němu tak snadně přijíti nemohli. Datum Crumlow, 
f. IV. ante Natale Christi. 

*) Cf. Sedláček IQ. 109. Pro mně rozhodovala při vrocení zmínka t tomto listu o sňatcích Jindřicha, 
Jana, lidmily a Perchty z Rosenherka. **) Přetrženo. 

1624. 
Úředníci menší desk zemských Oldřichovi z Rosenberka: o zboží Strkovské. (R) 

B. m. (1456), i. Jevěůna. — Orig. arch, Treb, Historica nova. 

Urozený pane! TMti službu svú vzkazujem. A jakož nám TMt píše o těch 
věcech, jakož TMt Tháborští upomínají k listu obnovenie o to zbožie Strkova, a zvláště 
proto, že Tháborským ve deky zemské kladeno nemuož býti panskú zapovědí; a to 
sě jest stalo proto, že nechtie práva zemského trpěti se zboží svobodných. A také 
na TMti žádají, aby TMt list obnovil purgmistru i vší obci Tháborského města : a to 
jest proti právu a řádu zemskému. Neb obci ižádné kladeno býti nemuož ve deky, 
leč král povolí. Protož TMt toho sě rač vystřieci, aby obci listu neobnovoval, neb tak 
ve deky kladenie jíti nemuož bez králevy vuole. A dále jakož oni píši TMti, že by 
TMt jim měl zjednati, aby jim bylo kladeno ve deky: toť sě nám nezdá, neb jimi 
to scházie, že jim kladenie ve deky nejde. A kdyžkoli oni učinie a podstúpie práva 
zemská, jakožto jiná města této země, tehdyť jim kladeno bude, když páni rozkáží. 
Ale TMt sě jim v to nepodvoluj, by jim TMt to měl vyjednati a zpósobiti, aby 
jim kladeno bylo ve deky. Datum aput tabulas terrae sub sigillo Raczkonis de 
Koyssicz sabbato in die s. Philippi et Jacobi. Úředníci menší desk zemských. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu nám přieznivému bd. 

E obsahu srr. yýše str. 66 č. 1621. Datum y dopise, ▼ sobotu den sy. Filippa a Jakuba, hodí se 
za Života Oldřichova z Rosenberka sice také na jiná léta, krom 1466, ale y těch neúřadovalo se u desk zem- 
ských. Zmíněná v dopise zápověď, aby měštanům nekladlo se do desk leě s povolením královským, byla 
ucména r. 1464 a obnovena 1489; Jireckův Godex m. 2. str. 16, 122. — Na rubu přítomného dopisu jest 
poznamenáno: Feria JDU. post Circumcisionem Domini anno oc 48. Hed, 

1625. 
Jindřich z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému píše o peníze. (K) 

Na Krumlově 1456, 17. hvitna. — Orig, pap, arch. Orlického Vil. Or, 7. č. 5. 

Jindřich z Rosenberka hawptman v Slesie. Lippolte milý ! Žádámeť s pilností, 

aby nám sem těch XXX kop bez meškánie, což budeš moci najspieše, poslati ne- 

zmeškával. Věřímeť, že tiem prodlévati nebudeš, nebtě toho potřebie. Datum Crumlow 

fena 11. post festům Penthecosten, anno domini oc LVP. 

Famoso Leopoldo de Rzawy, burgrauio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd. 

(Pod adressou napsáno: Na XXX kop, kteréž jste poslali do Krumlova.) 

9* 



I 



70 A. XXVni. Dodavek i dopisůin rodu Bosenberského do r. 1526. 

1631. 

Jan Rous z Černín Jindřichovi z Rožmberka: o zápisu ve dsky, o půjčce nové, o rychtáři 

Budějovickém oc. (M) 

V á Krumlove (1457, 6. bremaf). — Orig. arch. Třéb. Fam. Eosenb^g 6. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! Vědětiť TMti dávám, že do Prahy v pon- 
dělí pojedu najprv příští, a to proto, abych Maškovec a Dobronice VMti ve deky 
přijal vedle napomenutie těch, kdož klásti ve deky miyí. A ihned bez meškánie, 
přijma, pojedu bohdá zase domov a vodtad hned k VMti do Viedně. A jestiť toho 
potřebie, abych s TMtí mluvil, to TMt shledá. Také rač věděti: těch XI seth kop 
bez XVI ÍP a bez XL gr. na Chůsníce ležie ; takto jednaj TMt, ať jimi hnuto nenie, 
nebť je toho potřebie. Také raČ věděti, žeť sem m^' ÍP zjednal nynie v těchto dvú 
nedělí, a to od svatého Jiřie do roka na komorní plat; to sem těžce zjednal, ano 
vždy chtie vši v tom držeti. Také, milý pane, chci se viece starati rád, což najdál 
budu uměti. Také, pro Buoh, o rychtáře Budějovického, nerač ho TMt zapomínati 
skutečně, v čem bude VMti potřebovati, nebť mu se před Bohem i před lidmi křivda 
děje. Také, pro Buoh, rač Paukortnara poslati zase bez meškánie, toť TMti radím, 
jakož pak ústně TMt toho zpravím. A Buoh daj, byť se šťastně vedlo, a potom 
nerad v klíčích stanu. Datum Crumlow f. VIII. in capite Jeiunii. Jan Rus z čemin. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberga, pánu mému milostivému dán. 

1632. 
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o záležitostech peněžních oc. (E) 

Na Krumlově 1457, 18. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 8 č. 4. 

Jan z Rozmberga. Lippolte milý! Jakož nám nynie píšeš o Heřmanovi 
s Hrádku oc : žádámeť, aby jemu ty penieze dodal tak, jakožť sme prvé psali. A vieceť 
žádáme, aby hned s pilností, což najspieše budeš moci, Olkmarovi do Strakonic po- 
slati nezmeškával úroka panu Bohuslavovi XL kop, a k tomu LX zlatých témuž 
Olkmarovi aby poslal také; s kterýmžto již on vie, co dále činiti jmá, nebť jemu 
písem, aťby on to od tebe přijal. A od Jana písaře těch sto kop vezmi, a slib za 
dojitie listu, a pošli nám sem přiepis téhož listu slovo od slova obecní, a myť jej 
kázem ve čtyřech neb beze lsti v pěti nedělech napsati. A Velek pieší ať již tu 
vodu vedenu na hrad miesto Křižka, poněvadž nemuož, tak v témž úkole opravuje, 
jakožto i on. A o tom vozu, jakož píšeš, když teď nynie tudy bohdá jedůce z Prahy, 
o ten vuoz spolu rozmluviece, rozkazem o tom ústně. A Haluznať má tam v tuto 
neděli býti. Vedle toho sě uměj zpravovati. Datum Crumlow, feria H. post festům 

Pasche anno oc LYIF. 

Famoso Leopoldo de Rzawy, burgrawio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd. 

(Na ruba napsáno: In Strakonic XL kop LX zlatých.) 



Dopisy rohu 1457. 71 

1633. 

Oldřich z Rosenbetka purkrabí Zvlkovskému : o odújnrti. (E) 

Na Erumlově 1457, 19. června. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Or, 8 i. 5. 

Oldřich z Bozmberka. Lipolte milý! Byla zde před námi žena Kokotova 
z Mirovic o tu odúmrf, jakožs nám psal. I zuostali sme s nie na tom, aby nám dala 
třidceti kop na den sv. Jakuba příštieho a položila ty penieze v Strakonicích u pře- 
Yora na ten den. A k tomu ona svolila. Neb ty penieze máme dáti Ješkovi synu 
našemu, a on je pak dále dáti má. A ona již tu seď a hospodařuj a požívaj toho, 
jakž najlépe umie, sobě k užitku, jako i prvé za muže. Datum Cnimlow dominica 
post Corporis Christi anno oc LVIF. 

Famoso Leopoldo burgrawio in Zwíekow, fideli nostro dilecto d. 

1634. 

Úředníci Ghousničtí stvrzují příjem peněz od písaře Dobronického. (M) 

V Choulíce 1457, 19. října. — Orig, arch. Třéb. IL 38. 1. 

Vítha ze Rzavého purgrabie Chúsnický, a Petr Maksant písař tudiež, vyzná- 
váme tiemto listem, že slovutný Johannes písař Dobronický dal nám z úřadu svého 
na úroky komomie jakožto dnes datum této quitancí CL ÍP. Datum Chusnik f. IIII. 
post sancti Galii anno oc LVU sigillis nostris propnis subappressis. 

1635. 

Purkrabí Zvíkovský Janovi z Bosenberka: o koních. (E) 

B. m. (1457, 28. října). — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 5. 

Služba má napřed, urozený pane, pane mój milostivý! A rač VMt věděti, že 
Salladín svého koně jest odbyl i jest na něm škoden ^ kopy. I prosí VMti, aby mu 
bylo té } kopy nalepšeno I já také VMti prosím, aby mu ráčila VMt nalepšiti. 
A račte VMt také věděti, žeť Jíróv koník kleczí, bez 5 gr. za 3 kopy. A dále VMt 
pan Václav zpraví. Datum feria Ví. in festo Simonis. 

Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hajtmanu Slezskému, pánu mému mi- 
loBtivému, bud list dán. 

1636. 

Jan z Rosenberka úředníkům Zvlkovským: o polepšení služebníkům, o berni oc. (E) 
Na Erumhvě 1457, 30. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 7. č. 7. 

Jan z Rosenberka hewptman v Slezie. Lipolte milý! Jakož nám píšeš o Sa- 
ladínovi o j. kopy nalepšení na kuon: poněvadž jest toho koně odbyl, nechce nás 



-^ 



72 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

k yěčím škodám připraviti, jest hodné, aby jemu té j. kopy dána byla na polepšek. 
A jakož jsme ondy psali o Thaborce: jestliže by jej schovati mohl miesto jiného 
pěšieho, a tobě by se hodil, tot bychme rádi viděli; i ježštět tebe prossíme, moh-li 
by to býti, aby se to stalo. A té j. kopy kaž Johanessovi dáti Saladínovi. A teď 
také posieláme spis obecnieho svolení k pnol úroku miesto berně; to také kažte 
o svaté Katheřině provolati, a beřste [sic] ji [gie] vedle spissu na ten den, a vy- 
beřste ji [gie], což najspieš budete moci, tak aby po vánoci pohromadě byla. Datum 
Krumblow dominico ante omnium sanctorum, annorum LYII^ 

Famosis Lipoldo purgrauio et Johanni notario in Zwiekow, fidelibus nostris dilectis. 

1637. 
Král Ladislav Janovi z Rožmberka: aby obeslal knížete Vlodka z Velikého Hlohova. (M) 

V Prasse 1467, 8. list. — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Qlogau. 

Ladislav z božie milosti Uherský, český oc král, vévoda Rakúský a mar- 
grabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Vznesl na nás Pawl Widman, věrný náš 
milý, že by jemu knieže Vlodek z Velikého Hlohova, ujec náš, některakú škodu 
učinil, nemaje k němu žádné viny, jakož on zpravuje. Protož žádámef i pHkazujem, 
aby kněze Vlodka o to obeslal, aby témuž Pavlovi, což jemu pobráno jest, zase na- 
vráceno bylo. Má-li pak kněz Vlodek kterú vinu k němu, ať ho před tebú právem 
hledí. Dán u Praze v úterý před svatým Martinem, let království našich Uherského 
oc v XVIIL a českého v pátém letě. Ad mandátům domini regis. 

Urozenému Janovi z Bosenberga, hawptmanu v Slezie, věrnému našemu milému. 

1638. 

Jan z Rožmberka rychtáři v Miličíné: že odpustil úrok sladovníkovi. (M) 

V MUičíně 1457, 12. listopadu. — Orig. arch. Třéb. U. 108. 1. 

Jan z Rožmberka havptman v Slezí. Zbyňku milý! Odpustili sme Martínkovi 
sladovníkovi z Nového Města úroka svatohavelského XXTTT gr. To věda, již jej 
z toho neupomínaj. Datum Miliczin sabbato ipso die quinque fratrum anno oc LVU®. 

Našemu věrnému milému Zbyňkovi rychtáři v Miličíné dán. 

1639. 

Hejtman Třeboňský písaři Třeboňskému: aby vybral rychle půjčku. (M) 

Na Krumlově 1457, 23. listopadu. — Orig. archivu Třeboň. I. B. 6 Mfi, 7. 

Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli a kmotře milý. A ]akoit sem výpisu 
nechal u rychtáře, na kom by pójčka ta, jakož nám páně Mt poručil, vybrána měla 
býti, jakož vieš: i prosímť tebe, aby sě se vší pilností přičinil a vybral ji, což naj- 



Dopisy rohu 1457 a 1458. 73 

spieš móžeš, nebť toho jest velmi veliké potřebie, jakož pak sám rozuměti móžeš. 
Nebť jest Zachař purkrabě pilně se mnú o to mluvil, že toho potřebie jest; protož 
toho buď tiem pilněji, aby tiem spieš vybral a sem přinesl neb poslal. Datum 
Crumpnow, feria mi. die s. Clementis anno oc LVn®. 

Jarohněv z Usušie, hauptman Třeboňský. 
Famoso Mathie de Usow, notario in Trzebon, compatri buo carissimo, d. 

1640. 

Netoličtí Janovi z Rožmberka: o holdech, poplatcích oc. (M) 

V Netolidch (1457 fj. — Orig. archivu Třeboň. Fatn. Rosenberg 5. 

Službu svů vždycky poddánu vzkazujeme VMti, pane, pane náš milostivý! 
Pokorně prosieme VMti, že ráčíte nás v tom opatřiti, jakož náš pán milostivý, jakož 
nám pan Rous píše v svém listě, hajtman na Ylhlavech, odpovědajě nám, abychom 
k holdu přišli. To vědúce, doufáme vždycky VMti, že neráčíte na nás těch věcí 
škodlivých dopustiti. A my jsě vždycky k tomu máme bez meškánie, abychom VMti 
ty poplatky dali, které jsme VMti povinovati dáti. Ex Netolic f. V. 

Rychtář, konšelé i obec městečka Netolic. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozimberga, pánu našemu najmilostívějšímu. 

1641. 

Jan z Rosenberka svým úředník&m Třeboňským: o zastavených neb odcizených kostelních 

věcech. (M) 

Na Krumlově 1458, 1. ledna, — Orig, arch. Třéb. I. A. 3 Kfi, 28. a. 

Jan z Rožmberka, hauptman v Slezi. Jarohněve a Mathiáši milí, žádámeť 
s pilností, abyste od dneška v témdni sem k nám na Krumlov přijeli a toho času 
nikoli nezmeškali, abyste vždy jakožto v neděli příští k večeři byli. A ty Jarohněve 
mluv s knězem oppatem, ať nám po tobě sem vypsáno pošle, jest-li jemu jaký plat 
od kláštera jeho zastaven neboli prodán, neboli jiní užitci v těchto válkách a od 
koho a komu, to nám [s] sebú sem přines. A také poseďte s Mathiášem na tom a po- 
ptajte sě s pilností na to, jestliže bychme co pharářského neb kaplanského od kterého 
kostela neb kaplanství drželi anebo v této válce co bylo odprodáno neb zastaveno, 
buďto pústenicstvo, abyste nám s sebú popsáno přinesli. A ty Mathiáši jakožs jsi 
nám psal o penězích a o pánev, když bohdá přijedeš, ústně o ty věci s tebú roz- 
mluvíme. Datum Crumplow dominico in die circumcisionis domini anno domini 
M^CCCC^LVím 

Famosis Jarohniewoni de Usussy capitaneo, nec non Mathie notario bonorum in Trzebon, 
nostrís fidelibus dilectís detur. 

ArchiT český XIV. 10 



i 



74 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. Id2tí. 

1642. 

Vrchní písař Rožmberský stvrzuje úředníkům Zvíkovským příjem peněz. (M) 

V Krumlově 1458, 12. Udna. — Orig. arch. Třeb. 27. 338. 2 1. 

Já Johannes Ritšawer oc vyznávám tiemto listem, že mi slovutný pannoše 
Lippolth Vittha z Rzavého v tý časy purgrabie, a Jan Smetana v ty časy písař na 
Zviekově, přinesli mi zajattých peněz, kteréž jsů zajeli v Zviekovským úřadě a v Sedl- 
čanech, sto kop devadesáte kop tři kopy a čtyřiceti tři groše. S těch C XCm ÍP 
XLni gr. já jě quittuji a prázdna činím mocí listu tohoto. Datum Crumblow feria 
V. post Epiphaniam domini anno oc LVIII®. 

1643. 
Jan Ritšauer kvituje písaře Zvíkovského z částky peněz. (M) 

V Krumlově 1458, 12. ledna. — Orig. archivu Třeboň. II. 338. 2 1. 

Já Johannes Ritšawer oc vyznávám tiemto listem, že mi slovutný pannoše Jan 
Smetana písař Zviekovský přinešil s svého úřadu úročních peněz, jakožto dnes datum 
této quitancí, osmdesáte kop; s těch LXXX íP já jej quittuji a prázdna činím mocí 
listu tohoto. Datum Crumblow feria V. post Epiphaniam domini anno oc LVDI". 

1644. 
Miličínský farář stvrzuje Janovi Lyskovi z Řepce příjem peněz. (M) 

V MUičíně 1458, 23. února. — Orig. arch. Třeb. U. 108. 1. 

Kněz Jan z Kaplice, farář Miličínský, vyznávám tiemto listem, že slovutný 
Jan Lysek z Řepce dal mi jest rozkázáním urozeného pána pana Jana z Rozm- 
berkga peněz lesních XI ÍP dnes datum listu tohoto, z kterýchžto peněz já jej quit- 
tuji do počta budúcieho mocí listu tohoto. Na svědomie toho přitiskl sem sekret 
svój k tomuto listu ; jenž jest dán a psán v Miličíně ve Čtvrtek před svatým Matějem 
apoštolem božím leth božích M^CCCC^LVIir. 

1645. 

Petr Růže z Tábora purkrabí Ghoustnickému : o mýto na cestě z Miličína na Ghýnov. (R) 

a) B. m. (1458? 4. dubnaj. — Orig. arch. Třeb. Historica nova. 

Službu svú napřed, slovutný přieteli milý, vzkazuji. Píšeš mým starším, aby 
synu Barthonovu z Miličína šípy a jiné věci kázali navrátiti, jemuž sú v květnů ne- 
děli [26. Mart] pobrali oc. Jáť žádám, aby syna Bartoňova k tomu držal, ať mi se 
se čtyřmi koňmi, ješto mýto projel, postaví; pakliť toho neučiní, kdežť jej podskočím, 
nerozumiem, byť tak lechce jej chtěl propustiti. Datum f. in. post Pasca. 

Petr R6žě z Thábora. 



Dopisy ň rohu 1458. 75 

b) B. m. (14589 7. dubna). 

Službu svů, slovutný přieteli milý, napřed vzkazuji. Věz, žeť sem Bartoňovu 
synu všecko, cožť jest bylo jeho, navrátiti kázal. Pak dále dotýčeš, žes nikdy neslý- 
chal, by na té cestě z Miličína na Chýnov oc mýto dávali oc. V tom nepochybuj, 
žeť řádná práva jmáme, abychom v míli mýto brali. Protož syn Bartoňóv jestliže 
sě s těmi koňmi a s vozem nepostaví, kdežť jej podskočím, nerozumiem, bychC s ním 
tak chtěl naložiti, jakož jest jmělo naloženo býti. Datum f. VI. ante Conductum. 

Petr Róžě z Thábora. 

Slovutnému panoši Vítovi ze Rzavého, purkrabí na Chúsníce, přieteli milému. 

1646; 
Jan z Bosenberka úředníkům Zvlkovským: o doplacení služebníkovi. (K) 

V Krumlově 1458, 5. dubna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 6. 

Jan z Bosenberka hauptman v Slezie. 

Lippolte a Jene milý! Zpravil nás Petřík Thabor, že bychme jemu ještě 
ostali službu pěší pololetní a na kuoň j. kopy 4 gr. Pak jesťli tak, dajte jemu ty 
penieze, aby nás víece o to neupomínal. Pakli by co jiného v tom bylo, ale dajte 
nám věděti. Datum Crumblow feria IV. post festům pasce, annorum LVUI®. 

Famosis Lippoldo purgravio et Johanni notario in Zwiekow, fidelibus nostris d. lit» 

(Na ruba:) Taboroyi na službn a na polepšenie koně. 

1647. 
Purkrabí Dobronícký Janovi z Bosenberka: o plat z luk. (B) 

V Dobronicích 1458, 2. května. — Orig. arch. Třeb. 27. 337. 1. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Bacte VMt věděti, že Huořecký z Opařan 
drží jednu luku nevelikú od Přibenic. Za tu jest dal VIII kop, a Vin grošuov ůroka 
platí, a již chce platiti X grošuov při každém úroče, a II kopě chce hotově dáti; 
a drží jej VMt toliko vuopravu. A lidé vaši dědiční z Podbořie, kteříž s té luky 
seno voziti za robotu měli, ti chtie též 11 kopě hotově dáti, a XTTT grošuov při 
každém úroče platiti chtie, tak i za tu vozbu. Vedle toho račte VMt rozkázati, kto 
by ji držeti měl, lidé-li VMti, čili ten, kohož VMt vuopravu držíte. Datum Dobronicz 
feria ni. ipso die s. Sigismundi, anno domini oc LYTÍF. 

Jan z Petrovic, purkrabie Dobronický. 

A také račte VMt věděti, že mnozí, kteříž jiné luky držie, ti se k VMti od- 
volávají, prosiece, abych jich nechal do příjezdy, když VMt bohdá doma budete, že 
chtie před VMti státi a o to sami s VMti mluviti. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, pánu mému milostivému dd. 

10* 



76 A. XX Vlil. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

1648. 

Purkrabí ZvlkoYský Janu z Rosenberka: o člověku, jenž hrozí pálením. (E) 

Na Zvíkově 1458, 9. května. — Orig. pap. arch. Vorl. IV, K. 7. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti! Račte VMt věděti, že 
vznesli na mě Milevští, kterak Bohuše, člověk pánóv Týnských, hrozí jim pálením, 
kterýžto z rozkázánie VMti jest jim v jich moc dán; nebo tento, kterýž ještě na 
Zviekově sedí, vždy zná, že by on tů ženu vinen byl. Prosím, rač sě VMt k tomu 
přičiniti a s pány Týnskými o to mluviti, atby Vaši lidé mohli v pokoji seděti. 
Scriptum Zwiekow feria III. ante ascensionem domini, annorum oc LVin®. 

Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d. 

1649. 

Hejtman Třeboiiský kvituje úředníku Choustnickému peníze. (M) 

V Třeboni 1458, 16. května. — Orig. arthivu Třeboň. I. B. 6 Gr, 2. 

Já Jarohněv z Usušie, nynie hawptman Třeboiiský, známo činím listem tiemto 
přede všemi, ktož jej čísti budu nebo čtúce uslyšie, že jsem od slovutného Maksanta 
vpisaře zbožie Chúsnické[h]o po Habartovi přijal třidceti a čtyři kopy; s těch peněz 
nadepsaných já Jarohněv jeho qvituji listem tiemto a mocně prázdna činím. Tomu 
propuštění svú sem vlastní pečet pro lepšie svědomie k tomuto listu přitiskl, jenž 
jest psán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého 
osmého, ten úterý před svatým duchem. 

1650. 

Jan z Rosenberka kvituje 220 uherských zlatých. (R) 

Na Krumlově 1458, 23. května. — Orig. arch. Třel. U. 38. 1. 

My Jan z Rozmberga, havptman v Slezí oc, známo činíme tiemto listem 
zevně přede všemi, že jsme přijali skrze Bohunka z Bratřikovic komorníka našeho, 
od Maksantha písaře na Chúsníce, tu středu po sv. Marku, jedúce do Prahy, dvě 
stě zlatých a dvadceti zlatých uherských dobrých a dvadceti kop grošův peněz 
drobných, s kterýchžto zlatých a peněz již jmenovaných, svrchupsaného Maksantha 
quittnjem a prázdna činíme mocí listu tohoto, jenž dán jest a psán na Krumlově ten 
úterý o letniciech, leth Božích tisíc čtyřista padesátého osmého. 

O zlatté páně Mti panu Janovi. 



Dopisy rohu 1458. 77 

1651. 

Táborští purkrabí Choustnickémii : o Ondráčka ševče. (R) 

B. w. (14589 28. května). — Orig. a^ch. Třéb. Historica nova. 

Služba naši, slovutný pKeteli milý, vzkazujem. Píšeš mezi jinů řečí, že 
Oúdráčka ševče s hodnú příčina a jistinu jal si, tudiež dotýkaje, že to nás tajno 
nebude oc. . Však tajno tebe nenie, které smlúvy se pánem jmáme, buď jistina nebo 
nebuď, že s takovým nejma chvátáno býti, leč bude ohledáno, bude-li takový čeho 
hoden. Protož věřímeť, že tiem kvapiti nebudeš, dada nám úmysla svého odpověď. 
Datum dominico post Urbani. Purgermistr a radda města Hradiště Thábor. 

Slovutnému panoši Yíthovi ze Bzavého, purkrabí Ghúsnickému, přieteli milému. 

*) Cf. číslo 23. této sbírky y A. Č. VIL 219. Mohlo by tftké do díiyéjáí doby náležeti, jestli Se- 
dláčkův (lY. 80) purkrabí Chonstnický Vít s Bawiého (?) je skomoleninoa za Víta ze Rsavého. 

1652. 

Petr Svatomír kvituje písaře Zvíkovského z částky peněz. (M) 
V KmnUové 1458, 12. června. — Orig. archivu Třeb. II. 338. 2 1. 

Já Petr Svathomír známo činím tiemto listem přede všemi, že mi jest jakožto 
dnes slovutný panoše Jan z Vesce, písař sbožie Zviekovského, poslal z úřadu svého 
po purgrabí Zviekovském, jakož jeho list poslaný testi mému svědčí, C ÍP 4Va ÍP 1 gr. ; 
i nedostalo sě v těch ve všech penězích s pihiostí čtených XIIII gr. ni d. S kte- 
réžto summy peněz svrchupsaných kromě zuostánie již pověděného já Jana svrchu- 
psaného quittuji a prázdna činím mocí listu tohoto. Datum Crumlow feria secunda 
ante sancti Viti anno domini oc LVIIP. 

1653. 

Táborští Janovi z Rosenberka: o solním skladu v Soběslavi a v Táboře. (M) 

B, m. 1458, 27. Června. — Orig. arch. Třeb. I. A. 5AP, 1 ee. 

Urozený pane milý, službu naši napřed vzkazujeme. Jakož k VMti osobně 
poselstvie do Soběslave učinili sme, prosiece VMti, aby skladu solného v Soběslavi 
ráčili staviti a držeti nedopůštěti, poněvadž nikdy tu v Soběslavi sklad solný nebyl 
jest, ač my majíce to majestátem ciesařským dáno a majestátem krále Ladslava 
slavné paměti potvrzeno, lepšie právo máme, než Soběslavští, sklad solní v našem 
městě držeti, VMt našim poslóm řekli ste listem vaším, když domov přijedete, od- 
pověd dáti: protož, cožť sú naši spolusúsědé k VMti vyslaní o tom skladu s VMti 
mluvili, račtež nám dobrotivá toho odpověd při tomto poslu dáti. Také VMti žalujem 
na Dobroničkn úředníka vašeho, že smlúvu jměli sme spolu takovú, aby ani on ani 
my lesu Dobronického nerubali ani prodávali do ohledánie, kto by lepšie právo po- 



78 A. XXVIIL Dodavek Je dopisům rodu RosenbersJcého do r, 1526. 

kázal; tohoť jest on práva nepokázal, přes úmluvu lesy Dobronické rubá a prodává: 
protož ufáme VMti, že jemu přikážete těch lesov u pokoji nechati, nebť my nemie- 
níme to opustiti, vědůce sě lepšie právo nežli Dobronička k těm lesóm jmieti. Datum 
feria ni. ante Petři et Pauli apostolorum. 

Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu přieznivému. 

1654. 

Jan z Rosenberka Táborským: o solním skladu v Soběslavi. (M) 
Na Krumlove 1458, 28. června, — Koncept arch, Třeb. L A, 5AP, 1 ee, 

Súsedé milí ! Jakož nám nynie píšete o skladu solném v Soběslavi, o kterémž 
jsú před sím v Soběslavi s námi od vás spolusúsedé vaši vyslaní mluvili: i pozapo- 
menuli sme byli mezi mnoha činěním v této mieře sě na ty věci ptáti, abychme 
vám toho odpověď dali. I obeslali sme o ten sklad solní hned úředníky i také Do- 
broničku o ten les, jakož píšete, a čehožf sě na nich uptáme, a ťomu porozumieme, 
toť vám po svém poslu dáme odpověď. Datum Krumlov, feria lín. vigilia s. Petři 
et Pauli apostolorum anno oc LVIII. Jan z Rozmberga, hawptman v Slezi. 

1655. 

Zpráva Rosenberských úředníků o solním skladu v Soběslavi. (M) 

B. m, a d. (1458, 28. června). — Přepis arch. Třeb. I. A, 5AP, 1 ee. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož VMt nás jest obeslala, Víthu a mne 
a Maksanta, o sklad soli v Soběslavi: tu jsme svolali konšely, pak konšelé jsúc po- 
hromadě, obeslali jsú lidi staré tu v městě usedlé, ješto starších v městě nenie, a ti 
jsú Petr Žák, Šlach Václav, Slepka, Zika Rys, Janek mečieř, Bernhart Petr, Jan 
Vokáše, Saláček, Pátek. A tak jsú ti vyznali, že vod šedesáti let suol do města So- 
běslave jest vozena a prodávána a skládána bez přiekazy: pakli kto v městě prodati 
nemohl, ale jel před se s solí, a s té soli nic bráno nenie, než s koní. A také Va- 
lentin Míkóv syn z Chlebová vyznal, že otec jeho Mika vozil suol do Soběslave za 
pokojných časuov a tu prodával i skládal, a to bez přiekazy. 

1656. 

Heřman z Janovic Wolfovi z Rísenberka: o sporu s panem Oldřichem z Rosenberka. (R) 

Na Janovicích 1458, 1. července. — Orig. arch, Třeb. Fam. Klenau. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane strýce milý! Jakož ste u mne byli oc od 
pána svého, pana z Rožmberka JMti, se mnú mluvili o tu věc, o kterúž jste od 
JMti ke mně posláni, a mezi tiem jste mi oznámili, že pán váš JMt o tu věc chce 



Dopisy B roku 1458. 79 

přestati na panu Lvovi JMti neb na panu Klenovském. I aby pán váš JMt neřekl. 
že rovného podání od JMti nechci přijieti, tedf vám oznamuji, žeť toho chci přestati 
na panu Klenovském o tu věc mezi námi k rozeznání. A za to jeho chci prositi, 
aby se v to uvázal a den a miesto k stání o to před sebú oznámil. Ex Janowicz, 
sabbato ante Visitationis b. Maríae virg. annorum oc VIIF. Heřman z Janovic. 
Urozenému pánu Wolfovi Byzimberskému z Janovic, strýci mému milému d. 

1657. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o nějaké při dvou lidí. (K) 
B, m. 1458, 4. července. — Orig. pap. arch, Vorl. IV. K. 8, 

Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Jakož VMt rozkázala 
o Supa z Milevska a o Bohuši člověka páně Henrichova, chce-li Sup na Bohuši to 
vésti: rač VMt věděti, že Supovi nezdá sě vésti a urukovati nan. Protož račte mi 
o tom rozkázati, kreraká by oprava měla býti. Scriptum feria ni. ipso die sancti 
Procopi anno LVIII. Lýpolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd. 

1658. 

Jan kustos kostela Pražského Janovi z Rosenberka : o domě Rosenberském na Hradčanech. (R) 
Na hradě Praiském (1458, 9. července). — Orig. arch. Třéb. U. 217. A. 2. 

Modlitba má věrná VMti, urozený pane, pane milostivý! Vuoli vaši, což jse 
dotýče domu vašeho na Hračenech, jenž VMt se mnú o to mluvila, jestliže vaše 
chtění k opravení jest, což jest potřebí, rač VMt to opatřiti, a zvlášt co jsem na to 
naložil, nebť jest toho blízko k XVI kopám gr., a na to viec nemám než 5 kop gr., 
a to dále poručili Janovi, hospodáři domu vašeho. Což bude na mé práci, toť rád 
podstůpím. Neb nebude-li opatřena dole jistba vrchem a erkéř napřed, bude škoda. 
A bez peněz nic tomu neudělám. Protož, což se VMti zdá, to račte dáti věděti. 
Datum ex castro Pragensi, dominico die post Kyliani. 

Johannes, custos sanctae ecclesiae Pragensis, capellanus indignus. 
lUustrí ac magnifico domino, domino Johanni de Rosemberg, domino suo gratiosissimo. 

1659. 

Úředníci ChoustničU Janovi z Rosenberka: o přípravách k jeho příjezdu do Soběslave. (M) 

V Soběslavi 1458, 11. Července. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 C. 2. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož nám VMt o svém příjezdu do So- 
běslave píše, tomu jsme dobře srozuměli. Račte VMt věděti, že jsme k tomu času 
tak 2rjednali a jednáme, aby VMt mohli potřebu jmieti : mámeC v městě zde lagu 



80 A XXVIIL Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

malvazie a druhů lagu vlaského, Svídnického dosti, piva bielého také dosti, jakž se 
nadějem, dosti mieti budem, vína Lithoměřického také shlehdá [sic] dosti k tomu 
bude. Než vína rakúského žádného nemáme. Item ovsa máme LIIII čebry, a jiných 
potřeb také bohdá dobudem. Scriptum Sobieslavie, feria ni. ante s. Margarethe an- 
norum domini oc LVin®. Jan z Dobronic hajtpman a Maksant písař Chúsnický. 

Urozenému pánu panu Janovi z Bozmberka, hajtmanu v Slezi, pánu našemu milostivému. 

1660. 

Jan Rous z Čemin Joštovi z Rosenberka : o rozdělení statku mezi Příbíkem a Benešem 

Chlumským. (R) 

Na Krumlove 1458, 18, července. — Cedule arch. Třéb. Fam. CKlumshý. 

VMti věděti dávám, že sě již Přibík Chlumský s Benešem bratrem svým roz- 
dělil, a Benešovi se jest všecko dědictvie dostalo; a má Přibíka ve všech dluziech 
zastati, a pól třetieho sta kop z toho má jemu vydati, a k tomu koně a oděnie 
Přibík sobě schová. Protož, milostivý pane, prosím VMti od Beneše i sám od sebe, 
aby mu VMt již ráčil odpustiti při svém statku zde býti, neb by mu tam daleko 
bylo u VMti, a chtěl by sě zde panu Janovi, bratru VMti, přikázati. Datum Crum- 
plow, feria III. p. s. Margarethae anno oc LVIIP. Jan Rús z Čemin. 

1661. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o rozepři o berní klášterskou v Milevsku oc. (E) 

Na Krumlově 1458, 19. července. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gh, 3. č. 3. 

Jan z Rozmberga hawptman v Slezí. — Lipolte milý! Jakož nám nynie píší 
konšelé tu pod Zviekovem z Podhradie, ortel Milevských posielajíc, což sě mezi 
Thuomů z Milevska a Petrem Lúlí tudiež dotýče o někakú bemi oc : žádámeť s pil- 
ností, aby sě na to vyptal s pilností, jaká by to berně byla, a komu by měla pří- 
slušeti, knězi-li opatovi do Mielevska Čili králi, a což by té berně mělo dáváno býti, 
a komu neb kam je před lety od starodávna dávána, abychme, to vědúce, uměli sě 
v tom zpravovati. Pakli by je tam o tu při přátelsky s jich obú dobru volí smluviti 
mohli, k tomu sě přičiň, tomuť sme my rádi. Pakli by smluveni přátelsky býti ne- 
mohli, vyptaje se na tu bemi, kdy a co by té berně mělo dáváno býti, dajž nám 
to rozumně věděti, A také jest s námi purgrabie z Konopiště mluvil o ten potok, 
kterýž jsi poručil Jedlicovi ; i pravie purgrabie, že by tu ta ves k tomu potoku měla 
právo, a že na to listy mají od prvních opatuov. Moh[l]-li by těch listuov přiepis 
zednati, rádi bychom to viděli, by pak i purgrabí z Konopiště měl o to obeslati. 
A nám, toho všeho vyptaje se, nemeškaj věděti dáti, abychme se vedle toho uměli 
zpravovati. Datum Krumlov, f. IIII. post sancte Margarethe, anno domini oc LVIII®. 



Dopisy z rohu 1458. 81 

1662. 

Jan z Bosenberka purkrabí ZvíkoTSkému : o ortelu Mirovském, o peníze. (E) 

B. m. a b. d. (po 19. červenci 1458 fj. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Or, 7. i. 11, 

Jan z Rožmberka. — Mikuláši milý! O ten ortel Mirovský, jakož nám píší, 
vědětif dáváme, že sme s lidmi tak zuostali, aby jeden konšel z Podhradie a jeden 
z Milevska tam s tiem ortelem jeli, popíšíc to vše rozumně, tak jakož jsú to nám 
popsáno sem přinesli, aťby vždy proměny nebylo ani nedostatku kterého. A ty s nimi 
pošli písaře, afby se tak vždy stalo, jakožf písem. A jakož nám píší, že máte LX 
kop: i žádámef, aby nám poslal do Horaždějovic, cožkoli v nich jest míšeňských, 
horských a zlatých; a to ať nám jest přineseno konečně v tuto neděli, nebť my tu 
na ten den, dá-li Buoh, budem. 

Purgrabí na Zviekov. 

1663. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému : o záležitostech peněžních. Lupiče káže popraviti oc. (E) 

Na Krumlově 1458, 12. srpna. — Orig. pap, arch. Orlického VII. Gr, 8. i. 6. 

Jan z Rosenberka, hewptman v Slezie. Lippolte milý ! Jakož nám píšeš a list 
Humprechtóv jsi posslal, tomuť všemu jsme srozuměli. A jakož Humprecht píše, 
jestliže by nám peněz potřebí bylo, že by nám těch im^ kop počekati chtěl oc. 
A také píšeš, že jsi Humprechta obeslal, aby [s] svým švagrem mluvil, aby nám pe- 
nězóm roku přidal oc: píše nám Jarohněv, kterak tobě po Lopáčkovi penieze posslal 
na Humprechta, na Dětřicha z Hodošic; a poněvadž ty penieze již tam máš, odbuď 
těch všech svrchupsaných. A jakož dotýčeš o Břekovcovi, těch dvě stě kop daj 
[z] svého úřadu. Pak o toho vězně, poněvadž toho člověka Malovcova oblůpil na 
svobodné silnici a sám se k tomu zná, kaž nad ním popraviti, jakož na takového 
sluší. Pakli by ty co v tom věděl jiného, to nám daj věděti. Dále píšeš o Jarohněva 
z Eútha: teď list jemu píšem, ten jemu pošli. A cožť na to odpověď dá, to odtevři, 
aby se potom uměl spraviti. Datum Crumblow, sabbato post Tiburcii annorum LYITT. 

FamoBO Lippoldo purgrauio in Zwiekow, fideli nostro dilecto. 

1664. 

Mikuláš Eaplíř ze Sulevic Janovi z Rožmberka : že mu chce dluhu jeho počkati, pak o ne- 
přátelství svém B biskupem Paaovským. (M) 

Ve Vmberce 1458, 17. srpna. — V Břeaanově genealogii KapUřú ze Sulevic v arch. TřA. 

Služba má napřed YMti, urozený pane, pane milý! A jakož mi píšete, žáda- 
jíce, af bych peněz tři sta kop déle nechal do sv. Jiří nejprv příštího, a že byste 
mi chtěli listu obnoviti : pane milostivý, k YMti libosti chci to rád učiniti, ale touto 

ArchiT Český XIV. 11 



t 



82 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

vejmlavou: jestliže by mne co zašlo a musil peníze míti, jakož některé věci před 
sebou jmám, a kdybych YMti napřed věděti dal deset neděl, abyste mi nedali zme- 
škánu býti, ač bylo-li by mi potřebí, a to beze lsti. A úrok jdi před se z peněz, 
a listu netřeba obnoviti, nebo já VMti více věřím nežli listu. Datum Wintrberg ve 
čtvrtek po slavnosti Vzetí panny Marie na nebe, léta páně 1458. 

[Na cedulce:] Pane milostivý! Prosím VMti dle pro mú službu aneb lepší 
libosti okázání, račte svým přikázati, kdyžby moji přes vaše zboží jezdili neb šli na 
biskupa Pasovskýho, nepřítele mýho, bez škody VMti i všem vašim, af by jim ne- 
bylo překáženo; věře i ufaje VMti, že to učiníte a na to mi dáte odpověd. 

Mikuláš Eapléř z Sulqjovic, seděním na Wintrberce. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hejtmanu v Slezi, pánu mně příznivému. 

1665. 

Odpověď páně z Rožmberka ku předešlému listu. (M) 

V Krumlově 1458, 19. srpna. — V Březanově genealogii Kapliřú ze Sulevic v arch. TřA. 

Služba naše tobě, pane Mikuláši milý ! Jakož nám nyní píšeš, že peněz svých 
nám do sv. Jiří příštího nechati chceš, jakožs to šíře v listu svým položil, tohof 
jsme od tebe vděčni a rádi tak učiniti chcem, jakož píšeš. Vedle toho v cedulce 
píšeš, žádaje, abychom svým přikázali, aby tvým, když by přes naše zboží jeli neb 
šli bez škody, nepřekáželi : tof jsme prve rozkázali a ještěf to učiníme, af by nebylo 
tvým překáženo, a věříce tobě, že to také opatříš, af by našim také od tvých žádná 
škoda se nedala. Vědětif také dáváme, žef jsou se nám kněz probošt Drkolenský 
se vším zbožíčkem, což k klášteru přísluší, i také Hazelští s jich véskámi a tvrz 
Liechtnaw s jejím příslušenstvím poručili. Protož tobě také věříme, že jim škoditi 
a překážeti nedopustíš. Datum na Krumlově v sobotu po Nanebevzetí panny Marie, 
léta oc LVIIL 

1666. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o penězích, o vozech, o medu. (E) 

Na Zvíkově 1458, 29. srpna. — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Or, 7. č. 8. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že od Hnmprecbia 
zlatých přijal sem sedm set a sedmdesát, a ještě doložiti má X zlatých ; a drobných 
peněz přijal sem bez jedné dvadceti kop, a ty VMti, svú chvíli uhlédaje, poSli ae- 
meškavě. Také račte VMt věděti, že Humprecht chce přiepis poslati i mkojmie 
v listu, které by chtěl mieti. A jakož mí VMt píše o třech voziech, abych zjednal, 
chci rád to učiniti, budn-li moci zjednati. Také račte věděti, že med svařen jest, 



Dopisy roku 1468. 88 

kterýžto YMti pošlí bez meškánie. Scríptam Zwiekow feria ni. post sancti Bartholo- 
mei, aDnoram oc LVIIF. Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, hauptmanu y Slezí, pánu mému milostivému. 

1667. 

Purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o listy odpovědné od zeman vévodám Rakouským oc. (E) 
Na Zofkové 1458, 8. gáH — Orig. pap. arch. Orlického FJZ Gy, 3. č. 4. 

Urozený pane, pane mój milostivý ! Služba má VMti ! Teď VMti list posielám 
Milotóv, kterýžto otevřel sem, a listy odpoviedacie od zeman vévodám Rakůským. 
A také račte VMt věděti, že z Dubňanským na tom zuostáno, že jemu má úrok 
kladen býti u bratra mého na Chňsnice. Scríptum Zwiekow, feria VI. ipso die Na- 
tiuitatis beate Marie virginis, annorum oc LVIII*^. 

Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d. 

1668. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o listech odpovědných, o sbírání vozů oc. (K) 
Na Zvíkové 1458, 10. září. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gy, 8. č. 7. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti! Jakož mi VMt píšete 
o listech odpoviedajících : račte věděti, že by již měly u VMti býti. Neb to mů vinu 
nenie, že sě to prodlilo, nebo od druhých panoší tak spěšně pečeti mieti nemohl sem. 
A o voziech, jakož VMt píšete, psal sem do Sedlčan i do jiných městeček slal; ne- 
mohu tomu rozuměti, bych to co mohl zjednati ; nebo lidé od svých pilných děl ne- 
chtějí sě odtrhnutí. A také račte věděti, že Matěj z Todně chce VMti penězóm 
prodlenie dáti, než tohoto žádá, jestliže by králóv úrok byl, aby jej v tom VMt 
zastala. Scriptum Zwiekow dominico post Natiuitatem Marie, annorum oc LVIII**. 

Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému. 

1669. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: posílá připiš od Humprechta oc. (E) 

B. m. 1458, 14. záři. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 8. 

Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Posielám VMti pHpis od 
Humprechta. Račte VMti na to pamět mieti, afby dokonán byl; nebf jest tomu 
krátká chvíle, ješto má jemu dokouán býti. Také jakož VMt rozkázala, afbych vozy 
formanské zjednal VMti: račte věděti, žef sěm toho s pihiostí pilen, nemohu nikdež 

11* 



#^HBH 



84 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Rosehberského do r. 1526. 

zjednati, ješto nynie lidé o svém dělajie. Scríptum feria V. ipso die Exaltacionis 
sancte Cruds anno LVIQ. Lipolth ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd. 

1670. 
Písař Třeboňský hejtmanu Jarohnévovi z Usuší : o novou valchu pro soukeníky Třeboňské. (M) 

V Třeboni 1458, 29. »áH. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 My, 5. a. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Prosímf tebe, sám za to pomni 
mluviti s páně Mtí o ty dobré lidi súkeníky o tu valchu; nebť nynie do Svinuov 
postavy válet voziti musijí, což jich koli udělají, nemohúce jich zde v Třeboni váleti, 
ješto jim to s velikú škodu a nákladem přicházie. A proto yždy knězi opathovi 
platiti musejí zplna, jako by v jeho valše váleli. A mluvil včera jeden s súkeníkuov 
se mnú téměř z nich nejzásobitější, jestliže jim páně Mt nekáže valchy jinde udělati, 
že se chce konečně pryč stěhovati ; a rozumiem tomu, jestliže se ten pryč odstěhuje, 
že se i jiní vedle něho odtrhnu; neb někteří z nich téměř jím stojie, že se při 
zámku držie. Pak sám rozuměti muožeš, jaká by to škoda páně Mti na zámku byla, 
kdyby se ti lidé od zámku odtrhli, a vieš, žef se jest Přespole pro tu valchu pryč 
stěhoval; protož pomni o to pilně mluviti. Datum Trzebon feria Ví. in die sancti 
Michahelis archangieli anno domini oc LYm^. Ěehoř Glaryc. 

Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, hetmanu na Třeboni, přieteli na mně laska- 
vému, bud dán. 

1671. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o zavraždění člověka, o berní z kláSterství oc. (E) 

B, m. 1458, 2. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. č. 9. 

Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti! Dávám VMti věděti, že 
před časem některaký člověk s Pieseckého zbožie zabil tu v před městem v Piesku 
člověka, a ten kterýž jest zabit, má bratra za VMti v Sedlčanech. I žádal toho váš 
člověk na Pieseckých, aby sě pravedlivě stalo, a právo aby učinili, tak jakž na to 
slušie. Nemohl jest toho váš člověk na nich mieti. Pak nynie ten člověk, kteříž jest 
účinek učinil, přišel do Sedlčan beze všeho glejtu; i stavil jest jej váš člověk z tvé 
milostí, kteříž jest jemu bratra zabil, žádaje práva nan spravedlivého. Protož VMt 
račte mi o tom rozkázati, nebť u vězení sedí. Také VMt račte ten list Humprech- 
tovi kázati dokonati a jej poslati bez meškánie, nebt jest již ten čas minul, ješto 
měl dokonán býti; a toho čekáme na každý den, ješto nás z toho napomene. Také 
račte pomnieti na list Milotovi a na penieze Radkovcovi, ješto máte dáti VMt na 
sv. Havel nynie příští. — Jakož VMti byl list poslán ortelu o Petra Lúlu o bemi: 



j 



I 



Depisy roku 1458. 85 

i psala mi jest YMt, abych to dal VMtí yědětí o té berní, kterak jest Rač VMt 
věděti, že za VMtí, jakž ten zámek držíte, ani za pana Hájka nikdá berně sú ne- 
dávali, než za pokoje za krále Václava, kdy jest na klášter položil, tehda sú berní 
dávali; ale i já toho neviem, kterak sú dávali. Račte o tom rozkázati, afby o to 
miesto měli. Scríptum feria 11. post sancti Remigii anno LVIII. 

Lipolt ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosmberka, pánu mému milostivému dd. 

1572. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o zavraždění člověka, o penězích, o bemi oc. (E) 

Na Krumlově 1468, 5. října. — Orig. pc^. arck. Orlického VU. Gr, 8. č. 10. 

Jan. — Lippolte milý ! Jakož nám nynie píšeš, kterak by člověk náš jednoho 
z Pieseckého zbožie vsadil ku právu v Sedlčanech, kterýž jemu jeho bratra zabil, 
a že je žádal před tiem na Píeseckých, aby sě jemu o to spravedlivě stalo vedle 
práva, a toho od nich mieti nemohl : porozuměj tomu, proč sě toho nestalo, poněvadž 
člověk náš toho na nich žádal. A v té mieře nechf týž člověk posedí, a kterak sě 
Piesečtí k tomu mieti budu. Stanú-lif se a tobě psáti budu, ukaž na nás, af s námi 
o to mluvie neb nám píší ; a daj nám to věděti, kterak on stojie, a svój rozum také 
piš. A o toho kováře, jakož píšeš, daj jej na rukojemstvie dobré v padesát kop, aby 
jím jist byl, poněvadž žádný naň nestojí. A o Radkovci, jakož nám to připomínáš, 
vděční jsme od tebe toho; jestlit doma nynie, aneb bude-lif v té mieře doma, mluv 
s ním, af nám to k libosti učiní a těch peněz počeká do sv. Jiřie. Pakli by tomu 
porozuměl, že to býti nemuož, ale daj nám to bez meškánie věděti. — Pak o berní 
tak nám sě zdá, poněvadž je za Hájka ani za nás nikdá neplacena, že my královských 
berní neumieme snímati ani nám se to hodí, ač příšla-li by kdy v budúcích časiech. 
A poněvadž jsú s uobú stranu o té berní žádné zmienky neučinili, nechf sobě o to 
dobré lidi vole, a ti af je o to rozdělé. Pakli by jich ti smluviti nemohli, ale nechf 
sě k nám uteku, a my jim raddu dáme, kterak by mezi nimi měli vypověděti. — 
A také milý Lippolte, mluv s Johannesem písařem, jednú-li čí dvakrát jsú peniezí 
od Předbora příjímání; to nám daj rozumně věděti, neb jemu máme penieze o sv. 
Havle dáti. A listy hlavníe sme tam již poslali po Svatomírovi, o kteréš píšeš. Datum 
Crumlow feria V. post Francíscí anno oc LVIH. 

Lipoltoví. 

1673. 

Písař Chousnický stvrzuje písaři Dobronickému příjem peněz. (M) 

V Chousníce 1458, 18. října. — Orig. arch. Třéb. II. 38. 1. 

Já Petr Maksant, písař úřadu Ghúsnického, vyznávám tiemto listem před 



86 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

každým, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budu, že slovutný Johannes, písař Dobro- 
nický úřadu Přibenického, dal mi jest CC ÍP z úřadu svého na úroky komornie, 
jakož dnes datum této quitancí svědčí. Tomu na svědomíe svú pečef přitiskl sem 
k tomuto listu. Datum Chúsník feria IIII. post sancti Galii annorum domini oc LVlil^ 

1674. 

Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému, aby si poslal pro peníze. (K) 
B, m. 1458, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3, i. 5. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jest páně Mt rozkázala, 
afbych sto kop zjednal a vám dal věděti, aby po ně poslal: vědětif dávám, přieteli, 
žef sěm ty penieze poslal do Dívčic po paní Zdeny ženy mé, a tu je vezmeš u Hynka. 
Protož, milý přieteli, to věda, již toto opatř, jakž umíš, a k sobě je vezmi. Datum 
dominica in die quinque fratrum anno LVIII. 

Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému panoši Zachařovi z Nemysle, purkrabí na Krumlově, přieteli mému mi- 
lému d. d. 

1675. 

Třebo&ský písař prosí Jana z Bosenberka o registra svého předchůdce. (M) 

V TVOoni 1458, 29. listopadu. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 G/í, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosím VMti, račte na to paměť jmieti, 
atby registra. Mathiášova byla k VMti vzata a srovnána, aCbych já z nich mohl po- 
rozuměti, kto jsú úrokuov nedodali, i věděl, koho z čeho upomínati, i také pro mejto 
abych toho zprávu vzal, co bych jměl spravedlivě bráti. A prosím VMti, abyste to 
ráčili shodlati, když by pan Bechyně s Rubikem jměl býti, atbych toho jednu jezdů 
odbyl, a mohlo-li by to na vaši chvíli hned po této neděli býti, neb v tuto nedělí 
hosti čekáme z Kamejka i odjinud pro nekteraký mord, ješto jsú srokováni. A což 
by se potom déle dlilo, přiblížil by se čas otjezdu vašeho, ješto by se věci vaše ne 
tak dobře porovnati mohly. Což v tom ráčíte rozkázati, to račte dáti věděti. Datum 
Trzebon, feria IIII. in vigilia sancti Andree anno domini oc LVIII^. Éehoř Claryc. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, hejtmanu v Slezi, pánu mému milosti- 
vému bud dán. 

1676. . 
Písař Zvíkovský Janu z Rosenberka o záležitostech peněžních. (K) 
B. m. 1458, 13. prosince. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3. 6. 6. 

Urozený pane, pane mflostivý ! Služba má VMti ! Jakož VMt rozkázala, abych 
VMti dal věděti, co jest úroka svatohavelského, a co z toho vydávám komomieho 



Dopisy let 1458—1459. 87 

platu a purgrabí na jeho nájem hradu: rač YMt věděti, že jest úroka pravého 
i 8 berní, kteráž sě nynie vybierati má, bez schodkóv Iin^XXXIIII kop V gr.; 
z toho sěm vydal komomieho platu GXXY kop, purgrabí na jeho n^m hradu Zj.^ 
kop; než berní mám ještě vybierati, a té jest bez schodkóv LXXXXVm kop LYHI 
gr. V Letovském úřadu sešlo na berni XXI ÍP XLVII gr., neb YMt rozkázala, abych 
s nich nebral. Y Milevském úřadu sešlo XLI ÍP YI gr. Y d., ješto YMt kázala knězi 
opatovi stúpiti, to jest jednoho úroka krom jiných věd. Také YMti poslal sěm ne- 
dávno C kop z toho úroka svatohavelského nynějšieho. Také v tomto polúletí jsú 
příjmy rozličný, ješto toho YMti neviem podobně pověděti, neb sě ty věci měnie. 
Také z toho jest vydáno na rozličné věci, ješto YMt bohdá uslyší na počtu, co jest 
Z toho vydáno. Scriptum feria lín. ípso die sancte Lucie virginis, anno LYUI. 

Jan z Yesce, písař Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, pánu mému milostivému d. d. 

1677. 

l^eboňský hejtman Janovi z Rosenberka: že Hdhnan z Hrádku chtěl by koupiti Bečice. (M) 

V Třeboni 1459, 12. ledna. — Orig. arch. Třeb. U. 349. 1 a. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že jest se mnú 
mluvil Heřman s Hrádku, že by chtěl u YMti ves Bečice v Přibenickém panství 
kupiti, jestliže by YMt ráčila jemu prodati : i zdá-li se YMti, račte o to s purgrabí 
rozmluviti, a jestliže by se YMti zdálo to učiniti, atby jej purkrabie z Jistebnice 
obeslal, aťby tu přijel. — Také jest se mnú Unka, nebožce Prokopne v otec, mluvil 
a pravě, že nevie, jestli ten kožich zaplacen, kterýž jest YMti nebožtík Prokop 
prodal; YMt račte se o to na Johanesovi Rythšawerovi a na Bebtovo zeptati, oni 
by o tom měli věděti, jest-li zaplacen či nic. — Jakož mi YMt psala, abych v Ji- 
stebnici v tento úterý najprv příští byl k stupování Eozskému a jiným : i prosím 
YMti, muož-li to býti, račte mě toho zbaviti, nebť mám nynie pilné věci YMti i své 
jednati ; poňavadž tu purgrabie a Rús budu, zdá mi se, že jest na tom dosti. Datum 
Trzebon, feria YI. aute Marcelli anno domini oc LIX^. 

Jarohněv z Úsušie, hawptman na Třeboni. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka havpnanu v Slezi, pánu mému milo- 
stivému dán. 

1678. 

Úředníci Zvíkovití Janu z Rosenberka: omlouvají se, že nejsou hotovi s počtem oc. (K) 

B. m. 1459, 15. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 7. č. 10. 

Urozený pane, pane milostivý! Službu naši YMti. Jakož YMt rozkázala, 
abychme před YMti byK v středu s počtem : rač YMt věděti, že některé věci máme 



88 A. XXVIII. Dodává k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

dosti pilné. Eádi bychom to sobě zjednali. Berně, kteráž sě nynie VMti vybierá, 
rozkázali sme, aby tento týden dodána byla. Donfáme VMti, že v tom nám za zlé 
mieti nebudete, že na ten den nebudem; než boh[d]á v pondělí konečně bndem 
3 těmi se všemi výpisy, jakož YMt rozkázala. Račte věděti, žef sme s lidmi mluvili 
od VMti o ty'penieze pójčené; chtieť rádi do toho času počekati. A tohoť VMt 
ústně zpravím, když u YMtí budu. Scriptum feria 11. ante sancti Anthoni anno 
LIX. Mikuláš ze Bzavého, purgrabie Zviekovský, Lipolt ze Rzavého, 

Jan z Vesce písař Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bosenberka, hajtmanu v Slezí, pánu našemu milo- 
stivému d. d. 

1679. 

Jan z Bosenberka stvrzuje příjem úrokových peněz. (M) 
B. m. 1459, 20. ledna. — Orig. archivu Třeboň. U. 38. 1. 

My Jan z Rožmberka vyznáváme tiemto listem, že jako dnes datum tohoto 
listu přinesl nám Habart od Maksanta písaře Chúsnického XTTŤ ÍF ; s těch jeho quit- 
tujeme a prázdna činíme. Datum sabato post Anthonii anno oc LTX^. 

1680. 

Hejtman Třeboňský stvrzuje lovčímu příjem peněz na dílo panské okolo města* (M) 

V Třeboni 1459, 29. ledna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 W», 3. 

Já Jarohněv z Úsušie, hauptman na Třeboni, známo činiem tiemto listem, že 
sem přijal od Šetele lovčieho dvadceti kop peněz lesních na dielo panské, kteréž sě 
dělalo okolo města, z kterýžto [sic] peněz já početh dále mám páně Mti učiniti. 
A z těch XXti kop grošuov téhož Mikuláše Šeteli mocí listu tohoto kvituji a prázdna 
činím. Datlím Trzebon feria n. post conuersionem sancti Pauli anno domini oc LIX^ 

1681. 

Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o věřitelech Bosenberských, o berních, o Petrovi 

z Lindy. (M) 

V Třeboni 1459, 4. února. — Orig. arch. Třeb. I. A. 1 Aa, 14. g. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Na vědomie VMti dávám, žeť sem byl 
v Hradci u Štítného a Noskovského, takf pravie, že chtie rádi kupiti, zvlášt za to 
prosie, což by mohlo býti najblíž od Soběslave, a když budu obesláni k uohledánie, 
že chtie přijeti a chtie kupiti za 11°*. Než Albrecht nechce kupiti tak daleko; 
a o Enaura, ten pravie, že tento pátek najbližší nemuož, ale potom což bude moci 
niyspieš že chce přijeti. Protož VMt dajte mi věděti, mámli tento pátek pHjeti, čili 



J 



Dopisy roku 1459, 89 

mám Enaura čekati. Pak o Eunšovi tedf listy jeho YMti posielám, po nichž se 
muožete zpraviti. Také račte věděti, žeť mi jest pan Čeněk pravil, že bemíci 
s každé osoby po 1 groši zámazného beru; protož YMt [rač] o tom rozkázati, máli 
se to také s lidí sebrati. Než já sem slyšal, že jsú první berní s lidí panství vašeho 
toho zámazného nic nedali na tom sed[ění] v Budějovicích* Také račte věděti, že 
mě Řehoře Petr z Lindy obeslal, že máf na Bnkovště X kop úroku zapsáno ; i žádal 
na mě, abych jemu dal lidí vyznamenání odtud a od každého zámazné, aby z nich 
bemi zpravil, a že se jemu prve tak stalo. A já sem jemu na YMt ukázal. Datum 
Trzebon dominico post purificacionem sancte Marie virginis anno domini 9C LIX. 

Jarohněv z Úsušie, hejtman na Třeboni. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, hejtmanu v Slezí, pánu mému milosti- 
vému buď dán. 

1682. 

Jan z Rožmberka Přibíkovi z Eolence, aby vydal ryby Jindřichovi Týnskému. (M) 

V Krumlově 1459, 25. mora. — Orig. arch. Třéb. Fam. Eosenberg 17. 

Jan z Rozmberga, hawptman v Slezi oc. Přibíku milý! Žádámef s pilností, 
aby panu Henrichovi Týnskému dal čtyři čebry ryb a deset štik, čtyři štiky větčie 
a šest menších. Datum Crumlow dominico post s. Mathey apostoli, anno domini 
oc J.IX^ 

Famoso Przibikoni de Eolenecz, magistro piscinarum, nostro fideli dileeto. 

1683. 

TŤeboňský hejtman a Dobronický purkrabí Janovi z Rosenberka: o prodeji některých zbytků 

Přibenického panství Táborským. (R) 

V Dobronickh 1459, 2. hřema. — Orig. arch. Třéb. U. 349. 1. a. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož YMt vyslala nás na Thábor o jed- 
nání těch věcí: račtež YMt věděti, že jsme ty a takové věci od YMti nám poručené 
snažnú pilností jednali, chtiece to k miestu přivésti. I podáno nám jest od nich za 
každú kopu platu po XIII kopách grošuov, a my jsme jim pustili po XYI kopách 
grošuov; a za lesy, kteříž k tomu a mezi jich lesy pMležie, a těch nenie lesóv za 
padesát lánóv vedle rozumu našeho, za ty lesy jsů nám podávali YI^ kop grošuov, 
a my jsme jim pustili za YHIj.*^ kop grošuov. A v tom jsú sobě vuoli pozuostavili, 
že to chtie na obec vznésti a zvědúce úmysla jich svolenie chtie k YMti nemeškajíc 
vyslati, a nebude-li prve, ale konečně od tohoto pondělého neb úterého v témdni; 
a odpověď na ty věci YMti dáti chtěli ten trh dále konati, i nás k tomu času také 
chtie obeslati, abychom s nimi k YMti přijeti. A o jiné věci, když k YMti bohdá 

Archiv Čedcý XIV. 12 



^ 



90 A. XXVm. Dodcmk k dopisům rodu Bosenberskeko do r. 1526. 

přijedem, šíře a dále VMt zpravíme, kterak jsme ty věci jednali. Scríptnm ín Dobro- 
nycz fena VI. post dominicam Oculi, anno nativitatis Christi oc LV1111^ 

Jarohněv z Úsnšie, hawptman v Třeboni. 
Jan z Petrovic, purkrabie na Dobronicích. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, hawptmanu v Slezí, pánu našemu mi- 
lostivému buď. 

1684. 
Jan z Lažan Janovi z Rosenberka : o dluzích nékdejšlho Rosenberského poddaného Tůmy. (M) 

V Bechyni 1459, 5. břtma. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Ofi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý, služba má napřed YMti. A jakož Tuoma, 
listu tohoto ukazatel, byl jest za VMtí v Potalově,*) a tu úředníci VMti nemohúce 
na něm úrokuov mieti pro chudobu, tak že jest zaseděl lij. kopy grošóv, a v tom 
sfrejmarčil se jest s jiným člověkem za mě; a já nevěda o tom, by on tak nmoho 
zaseděl VMti, i přijel sem jej. A když jest za mě dosedl, tehdy úředníci VMti 
přísně na něm úrokem chtie, jakožf jest již, jsa za mnú, těch úrokuov zadržalých 
L grošuov splnil a sto grošuov ještě zuostává. I prosím já VMti, račte již s ním 
o těch sto grošuov milostivě naložiti, neb jestliže by VMt toho neráčili učiniti, 
jinak tomu nerozumiem, než že by mi ten purkrecht skrze takové úroky opuštěn 
byl. A tohof prosím milostivé odpovědi od VMti. Datum Bechyň, feria 11. post trans- 
lacionem s. Wenceslai anno oc LVlliL®. Jan z Lažan a z Bechyně, 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému det 

*) Ves někdy k Pfíbenicím patřící, nyní les. 

1685. 

Anežka z Rosenberka bratru svému Janovi: aby nařídil úředníkům vydati panně Anežce, 

čeho jest jí potřebí. (R) 

(V Třeboni 1459), ve čtvrtek po sv. Řehoři (15. břema). — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 5. 

Tištěno ve Sborníku Historickém, vydaném r. 1882 na oslavu desítiletého trvání Klubu 
Historického, str. 115. 

1686. 

Jan z Lobkovic Rousovi z Čemin: že by vyměnil Dobronice za Lobkovice. (M) 

Na Hdýenburce 1459, 19. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 337. 1. 

Služba má, urozený přieteli dobry! Slyším, že pán chce odbýti Dobronic 
i jiné sbožie Přibenické, což jest po řeku a ještě prodáno nenie. Prosím tebe, se 
pánem mluv, ráčí-li frajmarčiti Dobronici i tiem jiným sbožím na Lobkovice s jiným 
zbožím, kteréž mám za Prahů; a což by bylo páně sbožie lepšie, to já chci do- 



Dopisy $ rohu 1459, gi 

platiti ; a porozaměje y tom, což jest páně úmysla, na miesto daj mi to věděti Jistém 
svým. Datum Helímbark, feria V. ante sancti Georgi annoram oc LIX^ 

Jan z Lobkovic. 
Urozenému panoSi Janovi Rusovi z Čemin, přieteli mému dobrému. 

1687. 

Purkrabí Zvlkovský Krumlovskému a Rousovi: o záležitostech peněžních. (E) 

Na Zvíkově 1469, 20. dubna, — Orig. pap. arch. Orlického VU. O^, 8. č. 11. 

Služba má napřed, urození přietelé milí! Prosím, dajte mí radu k tomuto, 
že Buzický chtěl by penězóm hlavním od nebožtíka Jíry odkázaným na den sv. Jiříe. 
A já tak v brzké chvíli neviem jich kde vzieti. I obeslal sem jej, toho žádaje, aby 
do tří neděl toho v stání pobyl; i ještě o to odpovědi nemám od něho. I toho sem 
dotekl, aby do páně Mti příjezdy toho nechal; pak neviem, to učiní-li. Také dajte 
páně Mti věděti, že Zpěvák puol léta dává napřed JMti věděti a chtě o sv. Havle 
příštiem jistinu mieti vedle listu hlavnieho. A také peněz ta[ko]vých zbytečných 
nenie, z čeho dáti měl bych, než králově Mti příslušející, ty ležie. Odpovědi žádám. 
Datum Zwiekow feria VI. ante sancti Georgii anno oc LIX^ 

» 

Nicolaus de Rzawy, purgrauius Zwiekowiensis. 

Urozeným panošiem Zachařovi z Nemysle purgrabie na Krumlově, a Janovi Rusovi 
z Čemin, přátelóm milým d. 

1688. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o dvou krádežích a o udání jiných dvou lidí. (E) 

Na Zvíkově 1459, 5. května. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K. 11. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Račte VMt věděti, že mám jednoho 
u vazbě, kterýžto almaru v Sedlčanech vylámal a vzal z nie peněz ke čtyřem kopám ; 
to učiniv, přišel pod Zviekov, i počel penieze čísti, a ten jistý z Sedlčan dával zna- 
menie, kteraký pacholek jest a v čem. I jest s ním o to umluveno, a on dobrovolně 
sezná sě k tomu, že jest tiem vinen. I piší mi Klatovští oň, jakož list jich YMti 
posielám. Také jednoho z Kluk v vazbě mám, kterýžto svému hospodáři, u kterého 
slúžil, vzal jemu samostřiel i s přípravu, a k tomu sukni, a s tiem postižen na cestě 
a s jistinu na hrad přiveden. Také račte VMt věděti, že Šerkyně, kterýžto odpraven 
jest na Klenovém, vyznal na Valéška mlynáře, člověka vašeho, že by s Benéškem 
u něho potřeby sobě brali; a ten také na Zviekově sedí. Prosím od VMti o tomto 
rozkázánie. Scriptum Zwiekow sabbato post Ascensionem Domini anno oc LIX^. 

Nicolaus de Rzavý, burgravius Zwiekowiensis. 
Urozenému pánu^ panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému d. 

12* 



92 A. XXVni. Dodavek k dopwům rodu Rosenberskeho do r. 1526. 

1689. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: aby pohořelému bylo dříví dáno. (K) 

J5. m. 1459, 15. května. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K 12. 

Urozený pane, pane mój milostivý! DávámC věděti, žeť jsem Divišovi psal 
o Ondru, služebníka VMti, aby jemu jakožto shořelému les dal a propustil, jakož 
od starodávna jiným služebníkem k taczie potřebě bez otpory dáváno jest; a on sě 
tomu odpierá a na mé psaní sě neobracuje, bráně sě, že králuov služebník nenie. 
Protož VMt rač jsama jemu o to psáti, nebolito s královu Mtí dáti mluviti, aby sě 
jim tak stalo, jakož od staradávna bylo právo služebníkem. Datum feria in. post 
Penthecosten anno oc LIX^. Mikuláš ze Rzavého, purkrabí Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému. 

1690. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o záležitostech peněžních. (E) 

Na Knmdově 1459, 20, května. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Or, 8. 6. 12. 

Jan z Rozmberga hawptman v Slezí. — Mikuláši milý! Psaní tvému sme 
srozuměli. Jakož píšete, kterak Janek s Hrádku položil drobných peněz CLXXIII ÍP 
X gr., a doložiti jmá v středu LXI ÍP, a že ty z úřadu muožeš mieti XXX ÍP. Toť 
učiním n^LXIin ÍP X gr. ; ůstatek my pošlém, dá-li Buoh, k tomu času L ÍP L gr., 
tak že bude 111° ÍP XV gr. Tiem odbud Winterberského a list od něho vezmi. Pak 
o paní z Lazka, Koktanovu ženu, té daj CLXIX zlatých uherských, a za LXIX 
zlatých rýnských daj peněz po polůkopí, kteréžť také poslem; a ostatek, totiž XXTŤ 
ÍP XVin gr., drobnými penězi, ty také pošlém do Strakonic k tomu času, jakož 
píšeš; tu je všecky spolu najdeš. A ostatek tě dále ústně zpraví ten, kohožC tam 
s nimi pošlém. Odbuda, vyvadiž list, a učiň v tom pilnost svú, jakožf věříme. 
A o stúpenie zbožie také poručíme k tomu dni, jakožs zuostal, aCby vždy námi nic 
nesešlo. Datum Crumlow dominica Trinitatis, anno domini oc LIX^. 

Famoso Nicolao Wiťhoni de Rzawy, burgravio in Zwiekow, nostro fideli dilecto dd. 

1691. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o zadrželých úrocích rychtáře z Huzenic. (E) 

Na Zvíkově 1459, 29. května — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. ě. 13. 

Urozený pane, pane mój milostivý ! Račte VMt věděti, že Jan rychtář z Huze- 
nic zuostal VMti zadržialých úrokóv XH ÍP XXVH gr. V dn. ; i provodí těmi lidmi, 
kteřížto VMti byli peněz pójčili prvnie pójčky, že jemu to nenie na ůrociech sraženo, 
a toho pokládá šesst kop. I také v nebožtíkově Janově registrech nalezeno, že mu 
sraženo nenie. Již VMt tiem račte hýbati, jakž ráčíte, a o ostatečních penězích račte 






Dopisy rohu 1459. 93 

s ním milostivě naložiti vedle zdánie VMti, a mně dále o tom rozkázati. Scriptum 
Zwiekow, fena m. post festům Corporis Christi annomm oc LIX®. 

Nicolaus de Rzawy, purgravius Zwiekowiensis, 
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milo- 
stivému d. 

1692. 
Jan z Bosenberka písaři Třeboňskému: že Bickovi z Slověnic úroky odpouští. (M) 

* 

B. m. 1459, 30. května. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Qfi, 9. 

Jan z Rozmberga, hauptman v Slezi. — Řehoři milý. Věděti dáváme, že sme 
odpustili Petrovi Bickovi z Slověnic XXTTT groše úroka; to věda, aby jeho dále ne- 
upomínál. Datum feria IIII. post Urbani anno oc LIX^ 

Famoso Gregorio Elarycz, notario bonorum Trzebon, fideli dilecto. 

1693. 
Tomek nejvyššímu písaři páně z Bozmberka: o penězích. (E) 

Na Zvfkově 1459, 12. Čerma. — Orig, pap. arch. Orlického VII. Or, 7. č. 9. 

Služba má napřed, pane Mikuláši milý ! Prosím, vzneste na páně Mt, žet mám 
peněz z těch úrokóv zadržalých kop ětyřidcet a pět, ráěí-li JMt je vzieti; neb od 
Buzického také list páně vyvadil sem, a dal sem z těch peněz zadržalých i jiných 
sto kop jistiny a pět kop úroka, kromě nádavkóv na zlaté; neb zlatí v listu toliko 
stáli sú po XXXTT gr., a já zlaté mám po XL gr. Prosím, račte mi o tomto věděti 
dáti. Scriptum Zwiekow, feria III. ante sancti Witi, anno oc LIX®. Thomek. 

Slovutnému panu Mikulášovi, najvyššiemu písaři páně z Bozmberka, mně přieznivému d. 

1694. 
Jan z Bosenberka svému písaři v Třeboni: že Badonickým úrok svatojirský odpouští. (M) 

V Třeboni 1459, 17. srpna. — Orig. arch. Třéb. I A. 6 Gr, 9. 

Jan z Bozmberka, hauptman v Slezí. — Éehoří milý. Odpustili sme lidem 
z Badonic pro jich chudobu úroka svatojiřského minulého n kopy XXVm grošuov, 
a Miletínským pro někdajší shořenie Ij. kopy. Protož to věda, již jich z toho ne- 
upomíniy. Datum Trzebon, feria YI. post assumpcionem Marie virginis gloriosissime 
anno oc LVnn^ 

Famoso fideli nostro dilecto Gregorio Claricz, bonorum Trzebon notario, detur. 

1695. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka : posílá listy odpovědné Vratislavským. O medu oc. (E) 

B. m. 1459, 11. 0dH. — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Gr, 8. č. 14. 
Urozený pane, pane mój milostivý! Bozkázáním a psaním YMti obeslalf sem 






94 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Bosmbershého do r. 1526. 

všecky zemany a služebníky, aby Vratislavským odpověděli. A tiehd ty listy odpo- 

viedací já i s nimi posieláme. Také med picí hotov jest, čtyři súdci, jakož VMt 

psala ; komuž rozkážete, pošle se. Také YMt jmá tu na Zviekově dva hrdnce medu, 

jakož YMti dali na Zviekově. A tři hrdnce medu dostaly se od vašich včel, a tH 

sme kupili, a čtyři hrdnce jmá Lúlla má dáti za vinu. A káže-li VMt viec medu 

kupiti, račtež dáti věděti; ale drah jest, hrnec po XXV a XXVI gr., a málo veliký 

za "^^yy gr. Takéf sem mluvil s [Z]pěvákem ; chce VMti sto zlatých nechati v témž 

jakož prve, a ostatek aby jemu VMt dala. Také VMti posielá se každý úrok, kterýž 

se bére zvlášče, a komu sě dává komorní plat, ve jméno se píše. Datum feria DI. 

post Natiuitatis virginis Marie gloríosissime, anno oc LIX^. 

Mikuláš ze Zrzavého, purkrabí Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberga, haupbnanu v Slezl, pánu mému milostivému. 

1696. 
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby opatovi Zlatokorunskému. (M) 

V Krundovi 1459, 28. eáří. — Orig. arch. 2¥éb. Fam. Eosenberg 17. 

Jan z Rožmberka, hauptman v Slesii oc. — Přibíku milý! Daj knězi opa- 
thovi i konventu do kláštera Eorunského deset čebruov ryb. Datum Crumpnow f. VI. 
ipso die sancti Wenceslai, martyris gloriosi, anno oc LIX^. 

Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fldeli nostro dilecto d 

1697. 
Jan z Rožmberka EKbíkovi z Vracova: aby vydal l^by Zachařovi z Nemysle. (M) 

V Krumlově 1459, 1. ř^na. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17. 

Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý! Daj Zachařovi 
z Nemysle jeden čber ryb, to jest vuole naše. Datum Crumpnow feria 11. ipso die 
sancti Remigii, anno oc LTX°. 

Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d. 

1698. 
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby. (M) 

V Krmdovi 1459, 9. října. — Orig. arch. IVeb. Fam. Bosenberg 17. 

Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý! Daj Přibíkovi 
Hovnovi dvadceti kapruov. Datum Crumlow feria m. ante Galixti annorum domini 
oc LIX^ 

Famoso Przibikoni de Wraczow, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d. 



Dopisy ss rohu 1459. 95 

1699. 
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby Anežce z Rožmberka. (M) 

B. w. 1459^ 10. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 6. 

Jan z Eozmberga, hanpman v Slezí oc. — Příbíku milý! Žádámet, aby dal 
panně Anežce, sestře našíe, do Třeboně 4 t. ryb a k tomu 10 štik, 6 menších a 4 
větších. V tomt jest naše plná vaole. Datum f. im. ante Calixti anno 9C LIX^. 

FamoBo Przibikoni de Raczow, magistro piscinarum, fideli nostro dUecto, detor. 

1700. 
Jan z Rožmberka Přibíkovi z Vracova: aby vydal ryby Súdkovi (M) 

V Krundorě 1459, 23. řijm. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 17. 

Jan z Rožmberka, hauptman v Slesi oc. — Přibíku milý, daj Súdkovi čber 
ryb ! Datum Crumpnow f. III. post XI^ virginum, anno oc LIX®. 
Famoso Przibiconi, magistro piscinarum, fideli nostro dilecto, d. 

1701. 
Chousnický písař písaři Třeboňskému: o pozůstalosti faráře Lomnického Kabele. (M) 

V Soběslavi 1459, 2. list. — Orig. arch. Třéb. I. B, 5A E. 3. 

Službu svů vzkazuji, kmotře a přieteli zvláště milý. Johannes Plzák subdiacon 
mě zpravil i tudež Silvester mistr školní, že by témuž Plzákovi nebožčík kněz Kabele, 
farář Lompnický, svuoj viatik odkázal, a žej to v kšaflPtu jeho zapsáno týmž Sil- 
vestrem věcmi mezi jinými. I prosímť, poptaj se na ten kšaft a na viatik pro mů 
službu a dopomoz jeho témuž Plzákovi, nebť jest pacholek chudý. Také Beneš súken- 
ník od nás mě zpravil, že by jemu nebožčík za sukno zuostal několik mezcietma 
grošuov, a viemť, žeť by ten člověk jinak neřekl, a takéf to chce svědomím pro- 
vésti. A Silvestrovi zuostal X grošuov ; ty sú také v kšaftu zapsány. I věřímť, že se 
k tomu přičiníš, ktož se v jeho statek uváží, aby ten dluh také podstúpil a na jeho 
duši nenechal. A zvláštěC o ten viatik prosím ; Silvestr tenť jej pozná i kněz Václav 
Benešovský farář; i věřímť jako přieteli, že se k tomu s pilností přičiníš. Datum 
Sobieslaw, feria VI. post omnium sanctorum seu in die animarum. 

Maxanth písař Chúsnický. 
Slovutnému Mathiášovi z Úšova, písi^i úřadu IŤebonského, kmotru a přieteli zvláště milému. 

1702. 

Físnř Zvíkovský Janu z Rosenberka: o registrech opata Milevského. (E) 

B. m. 1459, 2. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. B. fasc. 24. č. 1. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMti vždy hotová! A když 
VMt byla na Zviekově, tu kněz opat Milevský položil u mne registra klášterská 



n 



96 A, XXVin. Dodavek k dopisúm rodu Bosenberského do r. 1526. 

k žádosti VMti, a s těch mě napomínal, a nynie mi píše horlivě, jakož VMti list 
jeho posielám. Protož což VMt rozkáže mi s těmi registry učiniti, toť udělám; nebť 
sem i knězi opatovi psal, že bez rozkázanie VMti těch registr nedám jemu, neb že 
jest to k žádosti VMti ke mně položil, ale ne k mé žádosti. Datum feria VI. in die 
Animarum anno oc LIX®. Sigmund písař na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberka, hauptmanu v Slezí, pánu mému milostivému. 

1703. 
Purkrabí Zvíkovský Janovi Rousovi: o přímluvu za služebníka. (K) 

Na Zvfkovi 1459, 2. listopadu, — Orig. pap. architné Vorl. IV. K. 13. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! A prosím tebe o tohoto pacholka 
Kozla služebníka páně, čehož tě ústně zpraví, že jemu v tom raden a pomočen budeš 
ku páně Mti, aby mu JMt pomoc k městóm k Piesku a k Vodňanóm učinila 
a k úředníkuom, kteříž tu budu, nebf sú jemu ta města rok položili před ty úřed- 
níky. Datum Zwiekow, feria VI. post Omnium Sanctorum. Anno domini oc LEX^. 

Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému panoši Janovi Rusovi z Čemin, přieteli mému milému d. 

1704. 
Tomek Janovi z Rosenberka : o úrocích zadržalých. (E) 

Na Zvikové (1459, 11. prosince fj. — Orig. pop. arch. Orlického IV. K. 111. 

Urozený pane, pane moj milostivý! Račte VMt věděti, že peněz z úrokóv 
zadržalých mám hotových XXVI kop, ač nebude-li viece, neb ještě viece měli by mi 
přinésti. Než prosím, o tomto račte mi VMt rozkázati, že druzí jsú velme chudí, 
a někteH [vel]mi sě proti registrem Gograrovým zpierají, že by toliko dluž[ni njebyli 
A tak s nimi mnohé nesnáze mám, i nemohu jim jiným [ojdpierati, než kteří mi 
v tom nechtie věřiti, když by VMt mě k počtu obeslal, aby i ti se mnú před VMti 
stáli, a že bych těch úrokóv zadržalých registra stará nebožce Smetanova s sebú 
vzal, bylo-li by v čem obmeškáno, aby i to ohledáno bylo. O tom VMt račte mi 
rozkázati, měHi bych registra stará s sebú vzieti. A také chudým lidem některým 
ještě další roci jsú dáni. Scríptum Zwiekow feria m. post Concepcionem Marie 
virginis. Thomek. 

Uroz* pánu, panu Janovi z Rožmberka, hauptmanu v Slezí oc, pánu mému milostivému. 

1705. 
Pís^ Zvíkovský Janu z Rosenberka: o úroku zaplaceném Dubňanskému oc. (E) 

B. m. a b. d. (1459 fJ. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 3. č. 25. 

Také račte VMt věděti, že sem poslal Dubňanskému lichvu; den sv. Havla 



Dopisy rohé 1459. 97 

jest jemu dána. I otázal jest Dnbnanský těch, ktož sú jemu dávali, kéž jste mi ji- 
stinu také přinesli, na tom zavázav; i neřekl potom nic; než lichvu přijal. Také 
račte mi odpověď dáti YMt, oč sem YMti psal, jakožto o Lisu, což se jeho tkne, 
a o Buriana a o Býšovce i o jiné potřeby. 

Rukopis zroTna takový jako v lista písaře Zvikovského Sigmnnda 1469, 2. listopada č. 1702. 

1706. 
Úředníci TáborStí Janovi z Bosenberka: o vraždě lidi z Ponědražky. (M) 

V Třeboni 1459, 12. prosince. — Orig. arch. Třeb. L B. 5B C. 2. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Věděti YMti dáváme, že teď přicházejí 
k YMti lidé vaši z Ponědražky jménem Eadolt a Cabalka, kteříž jsú člověka za- 
mordovali. A jakož YMt ráčí věděti, kterak jsú na statku zásobní, i ptali sme se; 
tak rozumieme, že potřebu vhodní (?) mají, tak jakož na ně slušie. Pak již YMt rač 
s nimi naložiti, jakž se YMti zdá. Datum Trzebon, feria ini. ante sancte Lucie 
anno domini oc LIX. Jarohněv z Úsušie hejtman, 

Řehoř Claryc písař na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznberka, hejtmanu v Slezí, pánu našemu milosti- 
vému buď dán. 

1707. 

Hejtman Ifeboňský Janovi z Bosenberka : o vraždě ve Yitíné, o zajatém poddaném v Ličově, 

o penězích pro Anežku z Bosenberka. (M) 

V Třeboni 1459, 13. prosince. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B C. 2. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Yěděti YMti dávám, že nynie u Yitíně 
lidé vaši zabili člověka vašeho, súsedé súseda, i utekli pryč ti mordéři: a protož 
což YMt o těch poběhlých rozkáže, to račte dáti věděti. A jakož YMt rozkázala 
o Jošta, aby pochován byl, račtež YMt rozkázati také o Stolaříka, který s ním sedí, 
mám-li jeho na rukojmě dáti; nebť Jošt vždy praví, že ničímž vinen nenie. Také 
račte věděti, žef sem Sigmnnda z Ličova obeslal, jakož ste rozkázali, o to, jakož jest 
Bolochovec u vás byl. A Sigmund mně odpisuje, že to, což mi jest prve psal, že mi 
v tom ještě stojí ; a to první psaní jeho ke mně jest toto : že toho žádá, aby pan Krajieř 
aneb Bolochovec vzal sobě toho rok před někoho dobrého, i mne v tom podávaje, 
a že on Sigmund to provésti chce, že jest ten člověk, za kteréhož šacungk chtie 
jmieti, že jest v holdu jat. Druhé podává Sigmund, abych lidi vaše ku právu podal, 
a bude-li jim vašim lidem právem nalezeno vedle těch tejdinkuov, kteréž mezi sebú 
s panem Erajieřem mají, že by lidé vaši nebyli toho rukojemstvie prázdni a že by 
jměli plniti, že on chce vaše lidi bez škody v tom zachovati. Protož zdá-li se YMti, 
račtež s tiem Bolochovec obeslati, ať to k miestu vede. Také račte věděti, žeť mě 

I ArchiT Český XIV. 18 



98 A, XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

panna Anežka obsíelá, abych jí dal věděti, zač YMt má žádati o penězích k své 
potřebě ; neb tito penězi zde jsú vydáni a budu na potřeby, a ještě nestačie. Protož 
račte na to pomysliti, čím ji ráčíte dále opatřiti, a mně to dáti věděti Datum 
Trzebon, feria V. in die sancte Lucie anno domini ^c LIK. 

Jarohněv z Úsušie, hejtman na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka. hejtmanu v Slezí, pánu mému milosti- 
vému buď dán. 

1708. 

Zvíkovský purkrabí oznamuje Janovi z Rožmberka zásilku medu. (M) 

Na Zv(kově 1459, (okolo 13. prosince). — Orig. arch. Třeb. Familis Rosenberg 22 e. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti posielám XV hrncuov medu: dva 
hrnce, ješto jsú přišly od vašich včel, a jeden hrnec kupený od společníkuov, tři 
hrnce kupené od Pališe z Veliké, tři hrnce od starého purgrabie, čtyři hrnce za 
viny od Luké z Milevska, dva hrnce, ješto sú VMti poctu dali, a toho mehu [sic] 
prvé jest posláno VMti tři hrnce, a hrnec jeden od Tryzny. Také rač VMt věděti, 
žef sú u mne byli služebníci k hradu a žádajíce toho na mně, abych jim psal přátel- 
ské smlúvy o* Cipínovu dceru, jakož jest pojala pacholka Dobevského ; a jáť sem jim 
bez vuole VMti svoliti nechtěl. A takéť pravie služebníci, žeby tu nápad VMti ne- 
byl. I račtež VMt v tom rozkázati a psáti, kterak mám se v tom mieti, než toliko 
jest vinna VMti, že jest bez přátelské vuole sama se vdávala. Datum Zwiekow, feria 
11. [sic] Lucie anno domini oc LIX^. Mikuláš ze Rzavého, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hawptmanu v Slezl, pánu mému milo- 
stivému d. 

1709. 

Úředníci Třeboňští Janovi z Rosenberka: o desátku faráře Ševétínského v Neplachově, 

o mordu ve Vitíně, v Ponědražce. (M) 

V Třeboni 1459, 15. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K^, 59 d. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Přicházejíc k VMti lidé vaši z Neplachova, 
kteříž se zbraňují faráři Ševětínskému desátek dávati, i zpravieť VMt, pro kterú 
příčinu jemu desátku dáti nechtie z plna, a co se jim do faráře nedostává. Protož 
VMt račte jim obojím o tom rozkázati, aťbychom my věděli, při čem faráře i lidi 
zachovati. A jakož píšete o lidech z Vitína, kteříž člověka zamordovali, aťby jich 
statek opatřen byl, co tu odběžného, aby se neroztrhlo: jestiť ten statek opatřen 
rychtářem a konšely; pakliC se VMti zdálo, že by jměl ještě jinak opatřen býti, to 
račte rozkázati, kterak by se VMti zdálo. A o lidi z Ponědražky : mohúť V kop dáti 



Dopisy let 1459 a 1460. 99 

i lépe; vedle toho račte s nimi naložiti vedle milosti. Datum Trzebon, sabato post 
sancte Lucie annorom domini oc LIX. Jarohněv z Úsuáie, hejtman, 

a Řehoř Claryc, písař na Třeboni. 
Uroz. pánu panu Janovi z Roznberka, hejtmanu v Slezí, pánu mému milostivému buď dán. 

1710. 

Úředníci Třeboiištf Janovi z Bosenberka: o zajatém člověku Erajířovu, o desátku faráře 
Ševětínského, o vrazích z Ponědražky, o prodeji sadu v Badonicích. (M) 

V Třeboni 1459, 23. prosince. — Oriff. arch. TřO). I. A. 1 A% 17 a. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Račte věděti, že Zigmund Gryenawg od- 
pisuje nám, že chce některý den sem do Třeboně přijeti s Wiethopfem, a že tomu 
jeho Wiethopfovu zprávu porozumieme, že lidé vaši toho rukojemství prázdni jsů; 
než toho nepíše, by se komu chtěl dáti slyšeti s Bolochovcem, než dotýče v svém 
psaní, že ta válka Bolochovcova nebyla aniž ti zámci, na kterýž jest člověk jeho 
pánuov jat. A to sme my Bolochovcovi dali věděti. Protož což VMt v tom ráčíte dále 
rozkázati, to nám račte dáti věděti. Také prosíme, račte nám dáti věděti, na čem 
ste faráře Ševětínského zuostavili, aťbychom se věděli kterak v tom jmieti, i také 
kterak ste se ustanovili o lidi z Ponědražky Eadolta a Gabalku, afbychom jim věděli, 
co pověděti. A já Řehoř VMti prosím, račte rozkázati list napsati a mně jej poslati 
na sad v Radonicích, kterýž sem vaším rozkázáním prodal, jakožf sem Mikulášovi 
toho člověka jméno psal. Datum Trzebon dominico ante Nativitatis domini anno 
domini oc LIX. Jarohněv z Úsušie hejtman a Řehoř Claryc písař na Třeboni. 
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, hejtmanu v Slezi, pánu našemu milostivému. 

1711. 
Jan z Říčan Janovi z Rožmberka: aby mu prodal Jistebnici. (M) 

Na Chlumci (1460, 21. ledna f). — V Březanovč genealogii pánů z Říčan v arch: Třeh. 

Urozený pane, pane mně příznivý! Služba má napřed VMti. VMti prosím 
a Rusa jsem za též prosil, aby VMt ode mne prosil, aby mně VMt ráčila příti 
městečka Jistebnice v trhu, tak jakož by VMt měla komu jinému prodati ; a bylo-li by 
k tomu co víc do kop do tisíce neb do jedenácte set, o to bych se s VMti smluvil. 
A na to odpovědi od VMti prosím. Dán na Chlumci v pondělí před sv. Vincencem. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, hejtmanu v Slezi, pánu mně příznivému. 

1712. 
Jan z Rožmberka stvrzuje Petrovi Maksantovi přijetí peněz. (M) 

V Soběslavi 1460, před 2. březnem. — Orig. archivu Třeboň. 11. 357. 2 d. 

My Jan z Rožmberka známo činíme tiemto listem před každým jej spatřícím, 

13* 






100 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenbtrskeho do r. 1526, 

že jakožto dnes datum tohoto listu slovutný panoše Petr Maksant dal nám jest po 
Petrovi Svatomírovi písaři našemu od Ondráška z Načerace XXX zlatých uherských, 
k tomu také VIII zlatých . . • . kých, a dvanádct kop a XXVIII gr. peněz drobných, 

a od Jíry z Kúřímě nám také s těmi penězi od Ondráška YI^XG . . . zlaté 

uherských; a k tomu dal miesto čtyř zlatých uherských pět zlatých rýnských po 
XXXn gr., a k tomu také XXXVII gr. peněz. S kterýchžto všech svrchupsaných 
zlatých a peněz nadepsaného Maksanta quitujem a prázdna Činíme mocí listu tohoto. 
Datum Sobieslaw ante dominicam invocavit anno domini oc LX^ 

1713. 

Jan z Rosenberka svému fišmistrovi : aby Oldřichovi z Bosenberka ryby na Maidštein poslal. (M) 

Na Krumlově 1460, 18. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 C. 2. 

Jan z Rozmberga. — Přibíčku milý. Žádámef s pilností, aby dal panu otci 
na Majnštain pět čebruov ryb, kdyžf by k tobě Peršteinský poslal. A zdef sme jemu 
prve dali jeden čber ryb, a tak již těch šest čebruov ryb z plna bude mieti, jakož 
jemu z toho rybníka Bošileckého každý spuště[n]í dávati máme. Vedle toho sě uměj 
zpravovati. Datum Crumlow, feria VI. post festům paschae anno oc LX®. 

P. S. A také žádámef, aby dal k tomu panu otci našemu Čtyři štiky dobré. 
Famoso Przibiczkoni deWratczow magisti^o piscinarum, nostro fideli dUecto, detur. 

1714. 

Racek ze Sobétic Janovi z Rosenberka : o jízdě do Prahy. (R) 

Ve Vdešině 1460, 11. května. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sóbětic. 

Urozený pane a pane mój milostivý! Služba má napřed VMti. A jakož VMt 
píšete mi, abych nynie ponechal odjezdy své do Prahy: i prosím VMti, jako pána 
svého milostivého, že mě ráčíš v tom opatřiti jako pán mój milostivý, a v tom mi 
za zlé neráčíte mieti, žeť mi jest toho velmi veliké potřebie. Tof pán Buoh vie, žeť 
sem velmi nemocen; a bych tohoto času nynějšieho nezmeškal ku opatřenie sebe od 
mistróv, strach potom, což by se prodlévalo, žeť by mi snad huoře bylo. A toho od 
VMti prosím milostivé odpovědi po tomto poslu, nebť mi jest toho pilně potřebie. 
Datum Welessin, dominico die post Stanislai anno oc LX®. Racze [sic] z Sobětic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému bd. 

1715. 
Král Jiří Janovi z Rosenberka: aby propustil kněze pod obojí jatého v Mirovicích. (K) 
V Praze 1460, 30. května. — Orig. pap. arch. Orlického IV. L. fasc. 2. 
Jiří z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. — Urozený věrný 



r^ 



Dopisy z rohu 1460. 101 

milý ! Vzneseno jest na nás, kterak úředník tvój se Zviekova jal jest kněze v Miro- 
vicích, kterýž pod obojí zpuosobú rozdával. I žádáme od tebe, aby bez meškánie 
přikázal úředníku témnž, af toho kněze propustí. A jestliže proti tomu knězi kto 
vinu kterú má, af podle toho obyčeje, kterýž nyníe zachovává se, což kněží pod 
obojí zpuosobú jest, že mají k mistru Rokycanovi zřenie; před ním af jest, postavě 
jej, naň žalováno. Mimo to af jeho nikoli viece nevězí. Dán v Praze, v pátek před 
letnicemi, královstvie našeho léta třetieho. Commissio propria domini regis. 

Urozenému Janovi z Bosenberga, věrnému nafiemu milému. 

1716. 

Erál Jiří Janovi z Rosenberka: o vedení vody do rybníka Budějovských. (M) 

V Praze 1460, 16. srpna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 T, 22 d. 

Jiří z božie milosti král český a markrabě Moravský oc. — Urozený věrný 
milý. Vznesli na nás purgmistr a rada města českých Budějovic o tom rybníku, 
kterýž jsú nynie udělali, že by do něho vodu z. toho potoka některého, kterýž k nim 
příslušie, vésti skrze své a po svém chtěli, praviece dále, že ten břeh u toho potoka, 
z kteréhož by chtěli vésti vodu, jest také jich. I jestližef by k tomu právo a spra- 
vedlnost měli, věřímef, že jim na tom překážeti nebudeš, ani svým překážeti do- 
pustíš. Pakli by přes to o to, což jest mezi nimi a služebníky tvými, mohli se tam 
přátelsky smluviti skrze súsedy neb jiné dobré lidi, tof bychom my také rádi viděli. 
Dán v Praze v sobotu po vzetí na nebe matky božie, králdvstvie našeho léta třetieho. 

Ad relacionem domini Venceslai de Waleczow succamerarii. 
Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému. 

1717. 

Vojtěch z Jivovice Janovi z Rosenberka: o výplatu statečku. (R) 

Ve Svinech Trhových 1460, 3. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. von Jiwounc. 

Služba má VMti, urozený pane milý! A jakož mi VMt píše, kterak Sokolík 
VMt zpravuje, že by mi dal věděti při sv. Jiří o výplatu zbožíčka svého: v tom já 
sě pane nepamatuji, než o sv. Havle napřed minulém. A byf by mi dal věděti 
o svatém Jiří, i tof bych já učinil vedle listu svého. A jakož mi VMt rok pokládá 
před purkrabí Praského [sic], abych před ním stál ve dvú nedělí: rač VMt věděti, 
žeť já k tomu času býti nemohu, pro jiné potřeby pána svého i také své: než 
o Suchých dnech najprv příštích tu středu chci býti. Protož, milý pane, chce-liť So- 
kolík také býti, ať mi dá věděti, abych já skrze to neškodovaJ. Datum Swin, f. II. 
post Omnium Sanctorum, anno oc LX°. Vojtěch z Jivovice i z Chvalkova. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu milostivému, bud dán. 






i 



i'- 



t ' 
r 



102 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rod^ Bosenberského do r. 1526. 

1718. 

Petr Eapléř ze Sulevic Janovi z Rožmberka: aby mu dovolil zvíře uhonití. (M) 
Ve Vimberce 1460, 21. prosince. — V Breeanově genealogii Kaplířů ze SuUvie v arch. TVéb. 

Služba má napřed YMti, urozený pane, pane milý! A jakož jste mí byli od- 
pustili zvíře uhoniti k mé prozbě, i ještě jsem neuhonil. I prosím YMti, abyste mi 
ještě odpustili zvíře uhoniti na vašem panství. A chci toho VMti rád zasluhovati, 
na čemž bych se vám hodil, nebf nemíním vás sobě tratiti, ale raději sloužiti, věře 
i ufaje VMti, že to učiníte. A prosím VMti odpovědi listovní při tomto poslu. 
Datum Wintrberg dominico die in die sancti Thomae apostoli, anno domini 1460 

Petr Eapléř z Sulejovic, seděním na Wintrberce. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu nmé příznivýmu. 

1719. 

(Jan z Rosenberka?) Budějovským: o stavění jeho lidí z Hořic a Mokré. (M) 

B. m. a d. (1460?). — Koncept arch. Tréb. I. A. 6 M», 1. 

Súsedé milí. Vznesli na nás lidé naši z Hořic a z Mokrý, že byste je stavili 
pro mýto, kteréž jsů projeli jedůc k Vratislavi: i dávámef vám věděti, že Perštein- 
ský mluvil s námi od vás, že byste žalovali na ně, prosiece Peršteinského, aby 
s námi o to mluvil, aby se toho viece vám nedalo. A my sme purgrabi našemu 
hned přikázali, aby tam obeslal, aby se toho viece nedopúštěli, a je nručil, kteříž 
jsů mýto projeli, aby byli kázáni, aťby viece toho nečinili. To vědůc věřímC vám, že 
se súsedsky okážete a je propustíte; a myť je sami kázem tresktati, aby se vám to 
viece nedalo ; neb tomu rozumíme, žef i nám tudy škoda jest. 

1720. 

Jindřich z Kunštátu Janovi z Rosenberka: o bemi lidí z Mirotic. (R) 

Na Hrádku (1460 f). — Orig. arch. Třeb. Fam. Eunštat. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! A jakož mi VMt píše o ty lidi 
z Mirotic o bemi, i rač VMt věděti, žeť jsem jim kázal na Zviekov dáti. Rač TMt 
s královu Mtí o to dále rozmluviti, aby TMt nepotřeboval viece o to psáti, a já také 
at bych sě uměl v tom dále mieti, jakož by na muoj úřad příslušelo. A věřim TMti, 
že mi pošleš ohaře a ohařici. Dán na Hrádku. 

Jindřich z Kunštátu a z Jevišovic, najvyšší jagermester 

královstvie Českého. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu a přieteli mému dobrému. 




Dopisy B let 1460 a 1481. 103 

1721. 
Anežka z Rosenberka Řehořovi ElarícoTi : o sporu Jana z Rosenberka s otcem 01dřicb«n. (R) 

(V Třeboni 1460t) — Opis. u Sviteckého I. 272. v arch. TřA. 
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115. 

1722. 
Úředník Rosenberský jinému úředníku: o záležitostech penéžních. (E) 

B. m. 1461, 31. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VIL GP, 8. č. 16. 

Službu svú vzkazuji, urozený pHeteli milý! Věděti dávám, že mi jest páně 
Mt poručil, abych tě obeslal, aby sě k tomu přičinil a peněz poptal až do VIII^ ÍP 
penězi drobnými, a IIj.^ zlatých nad tu summu zlatými: neb by páně Mt raději 
věděla penězi drobnými, nežli by zlatými za takú summu jato [giatto] mělo býti. 
Pakli by vždy jinak nemohlo býti, ale zlaté neb peniezi drobní, což množ býti. 
A nemohla-li by tak velká summa býti, ale což by koli mohl optati. A to na 
komorní plat, neb sě některým má oplatiti, jakožto Majnušovi i jiným; vezmúce 
u jedněch, i dáme druhým ; a to na svatý Jiřie aby mluveno bylo, aby peniezi dáni 
byli. Pakli by mohl prvé býti před sv. Jiřiem, to lépe. A zvěda, u koho by peniezi 
byli, nezamlúvajž se dokonce, by je chtěl vzieti, a že to na pána chceš vznésti; 
a to proto, že sem jiné úředníky také obeslal, aby se o též starali, jakož svrchu 
píši, abychom viece neřekli peněz vzieti, než by pánu potřebie bylo. A což se koli 
vyptáš, to mi daj věděti bez meškánie. A za zvěděl-li [sic] bych co od jiných úřed- 
níkóv, což by dobyli, takéf dám věděti. Datum sabbato ante Purificacionem sancte 
Marie anno LXI**. 

1723. 

Svědectví o prodeji koně. (R) 

V Soběslavi 1461, 15. února, — Orig. arch. Třéb. Fam. Sobčic. 

Já Jiřík z Sobčic a já Mican z Sulislavic vyznáváme tímto listem obecně, 
kdož jej uzdří [sic] neb čtúc slyšeti budu, že sme prodali kuoň vozník hnědý, po- 
střižený, a znamení má uherský na levé noze, Matějovi pacholku Fresovu. A ten sme 
jměli od Mikuláše a od jeho tovaryšů; a tak nám pravili, že jej vzali svém [sic] ne- 
přátelóm odpovědným. A toho na svědomí své sme vlastní pečeti přidávil[i] k tomuto 
listu, jenž jest psán v Soběslavi, neděli masopustní let božích oc LXP. 

1724. 

Oldřich z Rosenberka králi Jiřímu : prosí o odložení roku ve při se synem Janem ; bolně stě- 
žuje si na nemoc svou i na chování synovo k starému otci. (R) 

(Na Maidšteině 1461, po 7. dubnu.) 
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích III. 71. 



104 A. XXVin. Dodavek k áapisi>m rodu Rosmberského do r. 1526. 

Číslo 1724 jest odpoTéď k lista de dto t Kutné Hoře 1461, 7. April, Tytisténéma t YU. dfle Ar- 
chiya Českého éíslo 60 str. 236. 

1725. 

Wolfgang Krajíř z Krajku k Oliřichovi z Rožmberka posílá syého posla, Bohaslava 

z StarhařoTa. (M) 

Na Freišteini (1461, 7. dubna). — Orig. arch. TVeb. Fam. Krajíř von Krajek. 

Já Wolffgank Erajieř z Eraygu službu svů Tzkazuji TMti. A ted posielám 
služebníka svého, jménem Bohuslava z Strhařova, a tenf má s TMtí o mé některé 
věci mluviti. I prosím, aby jemu ráčil toho věřiti, jako bych já sám s TMtí osobně 
mluvil. Dán na Frayštayně ten úterý po svatém Ambroži. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka. 

1726. 
Jošt z Bosenberka sestfe Anežce: aby přyela k 16. dubnu do Strakonic. (R) 

V Kutné Hoře (1461) v pátek první po Vdiké noei (10. dubna). — Opis u Sviteckého I. 448. 

v arch. TřA. 

Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115. 

1727. 

Anežka z Rosenberka Janovi Rousovi z Čemin a Janovi z Petrovic: aby k ní poslali Jiříka 
Sedleckého samého třetího nebo čtvrtého, za průvodce k cesté do Strakonic. (R) 

Ve Třeboni 1461, domintea in Oonductu Páschae (12. dubna). — Opis u Svéteckého I. 461. 
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 115. 

1728. 

Řehoř Klaric kvituje fifimeistrovi Přibíkovi z Kolenec příjem 40 kop úroků. (M) 

Ve Třeboni 1461, 15. června. — Orig. arch, Třeb. L B. 7 D. 5 c. 

Já Řehoř Elaric, té chvíle písař úřadu Třeboňského, vyznávám tiemto listem, 
že sem přijal od slovutného panoši Přibíka z Eolenec, fíšmajstra, na úrokuov dodání 
čtyřidceti kop, z nichžto já svrchupsaný Řehoř Klaric již psaného Přibíka z Kolenec 
tiemto listem quittuji a prázdna činím. A tomu na svědomie svů sem pečetku 
menší k tomuto listu přitiskl. Datum Trzebon, feria H. in die sancti Viti, anno 
domini oc LXP. 

1729. 
Písař Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (K) 
B. m. 1461, 13. října. — Orig. pap. archivu Orlického VU. Gr, 3. č. 7. 
Urozený pane, pane mój najmílostivější ! Jakož mi VMt rozkázala, abych 



Dopisy roku 1461. 105 

[z] svého úřadu Milotovi C kop dal: ty s božíe pomocí sjednám, že k sv. Havlu 
budu hotové penieze. Jedno VMt rač rozkázati dáti věděti, jaké peniezi majie dány 
býti, všecko-li drobné, nebo-li také míšeňské groše a zlaté; nebf já jiných peněz 
nejmám, než drobné, a za několika kop, VI neboli VIII kop, míšeňských. A račtež 
kázati v kniehách ohledati, jaké peniezi jsú zapsány. Také VMt rač věděti, že rychtář 
Mirovský bude před VMtí s konšely z Mirovic, chtiece nan o ty penieze, jakož za 
sýpku od Hrušky jsú položeny, nesnáz klásti, jakož VMt srozumie; to již VMt roz- 
hodne. A proto já VMti píši. že žádal listu od purkrabí, a v té jmieře purkrabí 
doma nebylo. Datum feria HI. ante Galii, anno oc LXI®. 

Sigmund písař Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka oc, pánu mému najmilosti věj šlemu d. 

1730. 

Jan z Rosenberka úředníkům Zvíkovským: o záležitostech peněžních. (E) 

B, m. (1461 v říjnu). — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. lo. 

Jan z Rozmberga. — Mikuláši a Sigmunde milý ! Jakož nám teprv píší o Mi- 
lotovi, kteraké penieze dáti máte: velmi nám to divno, že ste tak dlúho meškali, 
a teprv se tiežeš; ješto by nám to k škodě i hanbě mohlo přijíti, neb teprv dnes 
list tvuoj, Sigmunde, nám přišel. Protož nemeškajíce, objednajte to, a dajte penieze 
drobné. Také sme přiepis listu ohledali. Také sme byli poručili purgrabí, aby z úřadu 
vašeho dali Žakavcovi L ÍP; i nedáno mi odpovědi o tom žádné, ani muožem věděti, 
jest-li to opatřeno; nebf sme my se na to ubezpečili, toto vědúce, že Žakavcovi 
máme plniti dvě neděli dále, než list svědčí, a toť bude čtyři neděli po sv. Havle. 
Protož učiňte v tom pilnost svú. Také dajte nám věděti, vzali-li ste I^^ ÍP u Koského. 

1731. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o splacení dluhů a úroků. (K) 

Na Zvíkově 1461, 19. října. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 17. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! A rač VMt věděti, že jsme na sv. Havla 
těch puoldruhého sta kop od Koského přijali, a tu jistinu, kteráž nám měla býti, 
Milotovi že jsme do Plzně poslali tu neděli po sv. Havle i s úrokem. A také které 
jsú jměly Bohunkovi býti, tu jsme jemu položili, kdež jest on rozkázal těch padesát 
kop, které mají jemu býti. A také sem byl s Milotu v Praze zuostal, že jestliže 
bychme jim pochybili den neb dva i týden, že VMt k žádné hanbě i škodě nepřijde. 
A také rač sě VMt pamatovati o Žakavcovi, kterak jsme zuostali, že jestliže bychme 
jich nemohli dáti ten čtvrtek před sv. Havlem, tehdy nejměl sem VMti obsélati. 
Pakli bychom mohli dáti, tehdy sem jměl VMt obsélati nebo obeslati. A také že 

Archiv Český XIV. 14 



•:»-.*iě 



106 A, XXVIII, Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

sem to Zigmundovi ihned poyiedal, že mají drobnými penězi zaplaceno býti; i on 
sě y tom nepamatoval, že YMt obeslal, kdež mne doma nebylo. A také o těch 
padesáti kop, kteréž mají Žakavcovi býti, že sem o to s pilností [s] Zigmundem 
mlavil; a on praví, že jich nemuož z úřadu dáti. Datum Zwiekow, feria 11. post 
festům Galií, annorum oc LX^ primo. Mikuláš ze Rzavého, purgrabí na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud d. 

1732. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o nepřijetí listu jeho pro nepatřičnou pečeC. (E) 

B, m. 1461, 16. listopadu. — Orig, pap. arch. Orlického VIL Qr. 8. Č. 18. 

Urozený pane, pane mój milostivý! Jakož VMt kázala Ondřejovi Mawstuloyi 
list hlavní od YMti poslati : tof sem učinil a také deset kop poslal. I raČ YMt věděti, 
že jest listu nepřijal, protože, kdež jest měla pečeť Zachařova přiložena býti, jest 
Petrovského přiložena. I jest list položen u Odolena Vidláka. A tak suostáno, že YMt 
pečef pošle Zachařovi Johannesovi domovníku YMti, aby pečeť přitiskl. A tak bude 
list přijat a starý vydán Johannesovi. A což mi YMt rozkázala o vojnu, toho chci 
pilen býti, a na čem s zemany suostanu, to YMti bez meškánie dám věděti. Datum 
feria 11. ante Elizabeth, anno oc LXI®. Mikuláš ze Rzavého, purkrabí na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga oc, pánu mému milostivému. 

1733. 
Eoňata z Olešnice Janovi z Rosenberka : o úrocích lidí z úřadu Třeboňského a Plástovských. (M) 

Na Vlhlavech 1461, 23. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Ofi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. SlužbuC svů vzkazuji TMti. A jakož mi 

YMt píše o lidech, kteréž držím z Třeboňského úřadu, račtež to věděti, žeť jsů to 

lidé velmi chudí a žeť na nich [vi]ece úroku dobývám ; prosím já YMti, že těch lidí 

[ráčíte] u pokoji nechati. Než Plástovskéť chci k tomu držeti, jakož [ráčila] YMt 

[psáti]. A jakož mi jest také YMt psala, abych byl v Praze na den svatého Ondřeje ; 

to bych já rád učinil k YMti rozkázanie, jedné buduli moci, neb mi nynie velmi 

dna překážejí [sic]. Proto račte mi po Hynkovi rozkázati, jestliže bych jeti mohl, kde 

bych k YMti přijeti měl, aneb kdy. Dán na Ylhlavech ten pondělí den svatého 

Elimenta. Eoniatha z Olešnice. 

Urozenému pánu pann Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému buď dán. 

1734. 

Purkmistr a rada města Tábora Oldřichovi z Rožmberka: o propuštění lidí z Třemešného 

PeSovi písaři. (M) 

B. m. (před 1462). — Orig. arch. Třeb. ÍZ. 338. 2 b. 
Službu naši napřed vzkazuj em TMti, urozený pane milý! Zpravili nás Petr 






Dopisy ss let 1461 a 1462. 107 

Vnuček a Jan rychtář spolusúsedé naší, žeby TMt Pešovi písaři k jích prosbě lidi 
z Třěmešného propustil. Pak Petr Dubský Zviekovský purgrabě odpierá, nechtě těch 
lidí Pešovi propustiti, nevěře, by TMt jemu jě propustila. Protož snažně prosíme, rač 
TMt na Zviekov purgrabí psáti po tomto poslu, af jemu na těch lidech nepřěkážie. 
A tohoť TMti doufáme, že to ráčíš učiniti, — Také TMti tajno nenie, kterak Jiřík 
Dráchovský před cíesařovú Mtí výpověd učinil, aby zadržalí úrokové pominuli, ale 
Rynarth Dobronický služebník tvój, na něhož TMti tužíme, toho vyřčenie a výpovědi 
nedrží, nám lidi naše pro Víchra stavuje, jehožto bez pochybenie my uručili sme, 
aby Rynartovi o jeho dědinu miesto učinil ; jinak z toho rukojemstvie nevynikne, leč 
to prve učiní. I to TMt slyše, věřímeť TMti, že to opatříš, ať by naši lidé nebyli 
hindrováni, dada nám toho všeho milostivu odpověd. Datum sabbato. 

Purgmistr a radda města Hradiště řečeného Thábor. 
Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberga nám přieznivému. 

1735. 

Král Jiří Janovi z Rožmberka: že obeslal Štěpána Eizingera ve sporu jeho s Reinprechtem 

z Wallsee. (M) 

V Praze 1462, 2. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Eitzinger. 

Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený věrný 
milý! Jakož nám píšeš, žádaje, abychom se přičinili, aby to víno, kteréž urozený 
Stefan Eyczinger, věrný náš milý, stavil urozenému Reynprechtovi z Walsiee, bylo 
propuštěno: píšemf teď vysoce urozenému panu Albrechtovi, arcikniežeti Rakúskému, 
bratru a švagru našemu milému, aby on kázal panu Reinprechtovi býti před námi v Bu- 
dějovicích Českých od středy najprve příštie ve dvů nedělech; a již řečenému Ste- 
fanovi Eyczingerovi my také nynie psali sme, aby na témž miestě a na týž den také 
před námi byl. Tu my chcem mezi nimi se přičiniti, aby o to víno srovnánie mezi 
nimi se stalo. Dán v Praze v úterý den Matky božie Hromnic, královstvic našeho 
léta čtvrtého. Ad mandátům domini regis. 

Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému. 

1736. 

Vojtěch z Jivovice Rousovi z Čemin: aby položen byl rok Bohuftkovi, synu Boršlkovu. (M) 

Ve Svtnech Trhových (1462, 11. února), — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Jivovic. 

Služba má tobě napřed, slovutný přieteli milý! A vědětiť dávám, žef jest 
Bohunek, Boršíkóv syn, již u mne, i prosím tebe, mój milý přieteli, aby se páně 
Mtí mluvil, aby mu byl rok položen vzskuoře. A také aby jeho otce obeslal, aby 
také k tomu roku byl. A také aby otec jeho ten list vzal s sebú, kterýžt na to 

14* 



^ 



108 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r, 1526. 

zbožíčko slašie, nebť jest Bohunek ten list dal schovati otci svému. Odpovědi žádám 

po tomto poslu. Datum Swin, feria V. post festům s. Dorothee. 

Vojtěch z Jivovice, sěděním v Chvalkově. 
Slovutnému panoši Rusovi z Čemin, přieteli mému dobrému, detur. 

1737. 
Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o penězích. (M) 

V Budějovicích 1462, 16. února. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 24 b. 

Jan z Rozmberga. Jene milý! Jakožs nám psali o té zlatté, kteréž nám 
Olkmar od Koktaná poslal, že by mezi nimi bylo XLIII zlatých, kteříž by váhy ne- 
měli: takto se nám zdá, abyste list od nás Olkmarovi psali, že té zlaté váhy ne- 
mají, aby s Koktaném mluvil, aby nám ti zlatí odměněni byli, aby váhu měli; neb 
to Olkmař dobře vie, komuž my ty zlatté dáti máme, že muší dobře vážný býti. 
A vystroj někoho s těmi zlattými ihned, kohožf se zdá, i s listem naším, a dotkněte 
jemu od nás pilně toho, aťby nám ihned zlatí vážní nám odměněni byli. A jakožs 
nám psal, abychom pamět měli o měnění zlatté, pilnost rádi tvú slyšíme a sami to 
na paměti máme. Také lovcom rozkaž, ať jedů a pilně shlédnu, afbychom něco zvěři 
mohli zabiti, nebť my Cunratha k tomu pošlém ; aťby hotovo bylo, když by on přijel, 
aby hned honili. Datum Budweis, feria III. post Valentini annorum domini oc LXII. 

Famoso Johanni de Petrovic, burgravio in Crumpoaw, fideli nostro dilecto d. d. 

1738. 

Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o zaslání peněz do Házel. (M) 

V Budějovicích 1462, 19. února. — Orig. archivu Třéb. Fam. Bosenberg 24 b. 

Jan z Eozmberga. Jene milý! Jakož nám píšeš, žefby se nezdálo peněz do 
Házel poslati, a podle toho poslals list páně Polhoméřóv, tomu sme porozuměli. 
Učiniž takto a pošliž do Házel XHH ÍP Horských peněz k rychtáři, a piš vedle toho 
od nás jím list, aťby nám ty penieze na zlatté změnili; neb nám o tom píše pan 
Polhoméř, že je s nimi na tom zuostal. A to ať konečně učiní tento masopust. 
A Podínpeka pošli a s ním pilně mluv, ať jest našich věcí pilen a tiem neprodlévá, 
jakož pak sám tomu dále porozumieš. Jakož píšeš o člověka, aby bylo mluveno s Bu- 
dějovickými, i na to chcem pomněti. Datum Budweis, feria VI. ante kathedram s. 

Petři anno LXII. 

Famoso Johanni de Petrowicz, burgravio in Crumpnaw, fideli nostro dilecto d. d. 

1739. 

Jan z Rožmberka purkrabí Krumlovskému: o peněžních závazcích. (M) 

V Praze 1462, 25. března. — Orig. archivu Tř^oň. Fam. Bosenberg 24 b. 

Jan z Rosenberkga. Purkrabě milý ! Písem teď panu Wolffangowi z Volší 



Dopisy B roku 1462, 109 

ujci našemu, ten jemu hned list bez meškání pošli po jiezdném poslu; a cožkoli nám 
odpovědi od něho přijde, to otevra přečti, a přečta ponechajž tu u sebe až do naší 
příjezdy, neb bohdá skuoro domov pHjedem. A o zlatých, jakož jsů nám o středo- 
postí položiti měli, toho nepochybuj em, že v tom svú pilnost máš, aťby položeny 
byly, by proto Maršálka i Žibřida měl obeslati přísně. Také položili jsů Czelkyngerz 
a Hohenfelder zlaté, to dobře; pakli by nepoložili, ale měj v tom svu pilnost, by 
Czelkyngérze na "Waynperg obeslati měl, aťby byly položeny, afbychom skrze to 
k škodám nepřišli. Také by pan Reynprecht mlazší z Walse XXXIII zlaté položiti 
měl; v tom pilnost měj, ať se tak stane, neb zlatté Popeloví položiti máme ten úterý 
před květnů nedělí v Budějovicích. Datum Prage, feria V. ipso die Annunciacionis 
8. Marie anno dc LXII. 

Famoso Johanni de Petrowicz, purgravio in Crumnaw, fideli nostro dilecto d. d, 

1740. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o splacení dluhu, o obilí, o statku sirotčím oc. (E) 

Na Zvíhově 1462, 30. dubna. — Orig, pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. Č. 19. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt viděti o tu věc, o kterúž 
sem do Prahy jezdil, žeť sem nic na konec nezednal, než takť sem tomu porozuměl, 
žeť by byla k miestu šla. I nezdálo mi se jest dále v tom mluviti, poňavadž sem 
vuole VMti nevěděl; neb jest se mnů o to mluvila chtieci, aby při ní všecko obilé 
zuostalo, což jest vsela na dědiny od toho dvoru; a mně se jest nezdálo toho uči- 
niti bez rozkázánie VMti. A tak sme se na tom rozjeli. — Také račte VMt věděti, 
že jest se mnů mluvila paní čeňkova, purgrabina Pražská, abych VMt obeslal, abyste 
ráčili položiti těch 11^ kop, kteréž VMt máte dáti muži jejiemu. I prosil sem já jie, 
aby toho ponechala za dvě neděli; toho jest nechtěla učiniti, než abych já VMt 
obeslal, což mohu najspieš, aby jí splněno bylo, a že jest jí toho pilné potřebie, a že 
jest jí pan Čeněk rozkázal, kam by měla ty penieze obrátiti. A jestliže by VMt tiem 
prodlévala, že by chtěla rukojmie napomenuti. — Také račte VMt věděti, že jest 
Mikuláš Vítha obilé žádného nevyměřil, ani těch VI^ czebrziech ovsa, kterýchž jest 
VMti nechati, jakož jest byl vybral na celý rok na svuoj úkol, neostavil jest viec 
než 4V2^t[inas, džbery], a IJ.^ VMti dlužen ostal; i dal mu jest Jarohněv rok, aby 
v nový oves VMti oplatil. A o ječmenu račte viděti, žeť jest mnoho jeho na lidech 
zuostáno; a bojímť se, milostivý pane, žeť se musí některý slad přikůpiti. O čádko- 
vých penězích račte věděti, žeť sem mluvil s ní před Mikulášem Víthů, a tak se jest 
seznala, že jest těch peněz byla zapřela; než Vandr ovec rychtář že by o tom věděl, 
a že jest také to zamlčel, a i podnes ten statek těm sirotkuom zapsán ani uručen 
nenie. A Mikuláš Vítha ten jest nechtěl peněz vydati, o kteréž jemu VMt psala, 



110 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

protože jej lidé velmi klnú, a že o to chce s VMtí sám mluviti. Datum Zwiekow, 
feria YI. ante Philipi et Jacobi apostolorum, anno domini 3C LXII. 

Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekové. 
Urozenému pánu, pann Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d. 

1741. 

Purkrabí Zvíkovský Janovi z Bosenberka: o dříví a věcech hospodářských. (B) 

Na Zvíkově 1462, é. května. — Orig. arch. Třel. II. 367. 11 b. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. A teď VMti posielám odpověď na ty 
listy, kteréž sem od VMti do Prahy poslal. A jakož mi VMt psala, abych tři plavý 
lesu kupil: račtež věděti, žet jest les velmi drah, jakožC letos platí, nekupili byste 
tří plavuov za LXXX kop ; a také mi se zdá, že by to bylo přieliš mnoho a že jeho 
VMti tak mnoho potřebie nenie. Než kupil sem VMti jeden plav, a jest v něm Lil 
vory, a k staveni jest v něm drahně dobrého lesu a ku palivu bude jeho bohdá do 
roka VMt dosti mieti ; a za ten sem dal XI kop Lim gr., a tenf mi se přieliš lacino 
nahodil; neb tak pravie, ktož se s tiem obierají, že by jeho v Praze za XL kop 
nekupil. Také VMti prosím, račte Mikulášovi Víthovi rozkázati, ať ta obilé vyměřie 
obročniemu písaři; nebť sem já již s Augustinem, prvním písařem obročním, o tto 
mluvil, a on ukazuje na Vythu a Vitha zase naň ; a tak sú se rozjeli, a ta věc vždy 
tak stojí; a písař nynější obroční jinak se v to uvázati nemiení, leč mu vyměřeno 
bude. Také račte VMt věděti, že jest Petr, bratr Předboruov, u mne byl a chtěl, 
abych jemu těch sto kop dal na jeho bratra dluh, a že jest jemu bratr jeho kázal 
vzieti, alle listu jest hlavnieho s sebů neměl; než tak jest pravil, že chce uručiti, 
že má list vydán býti; a mně se jest toho nezdálo učiniti. Také račte VMt věděti, 
žet jest o tto u nás v kraji veliká řeč, že jsů Předborovi některé listy pobrali a že 
by i váš list jemu vzat byl na té cestě, když jest listy na Thábor poslal. To VMt 
vědůce, budete se VMt lépe zpravovati. Datum Zwiekow, feria V. post Floriáni, 
anno domini oc LXIF. Jan z Petrovic, purgkrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, pánu mému milostivému detur. 

1742. 

Opat VyŠebrodský Janovi z Bosenberka: o koupi pozemků od lidí klášterských. (B) 
Ve Vyšéim Brodě 1462, 8. května. — Orig. arch. Třeb. IL 96, 1. 

Urozený pane milostivý, modlitbu svú věrnu VMti vzkazuji. Přidůf k VMti 
moji chudí lidé z Halašovic, chtiec od VMti někaký gruntt vykúpiti, kteréžto grunty 
tuto středu minulu purkrabie ohledal. Protož prosím VMti, jako svého milostivého 
pána, abyste též grunty mým chudým lidem ráčili za penieze dopřieti, a to pro mě 



11 
Dopisy e roku 1462. lil ^ 

a pro svuoj [sic] klášter a pro naši věmú modlitba ráčili učiniti. Datum ex Alto 
Vado sabato in die Stanislai martyris, annorum oc LXIF* 

Paulus Abbas monasterii Alti Yadi. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d. 

1743. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o medu. Hodéjovský chce zpět dluh. O úrocích. (K) 

Na Zvfkavě 1462, 9. května. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. č. 20. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A račte VMt věděti, žeť jest med picí 
hotov, tak jakož mi VMt rozkázala; ale o kbelík anebo o hrnec strdi čistého, jakož 
jest VMt rozkázala, tohof ještě nemám, než mám v tom pilnost, abych to YMti 
zednal, budu-li moci. I proším VMti, račte mi rozkázati, já-li bych jej měl postaviti 
a \k] kterému času; nebf jest u nás vozba velmi drahá, a totof jest věc malá; 
i z[d]álo-li by se VMti, že byste ráčili rozkázati, aby purgrabie Krumlovský na 
kárách po to poslal, a že by to lehce na káry vzal. Neb bude-lit se vuoz k tomu 
jednati, staneť VMt ^vakrát viec. Také račte VMt. věděti, žeť jest se mnů Hodě- 
jovský nynie vnově mluvil : rozumiem-li tomu, vie-li VMt o tom, co žeť jest Hodě- 
jovský Víthovi Mikulášovi pověděl před časem, a dávaje VMti puol léta napřed vě- 
děti, aby jemu VMt vrátila za XXX kop zlatých, jakož na VMt list má. I jestližef 
jest VMti Vítha nepověděl, již to račte věděti a na to račte péči míeti. Také račte 
VMt věděti, že bohdá tyto dni všecky úroky v svém úřadě za VMt zpravím; již 
o to žádné péče neračte mieti. Datum Zwiekow dominico post Stanislai, anno do- 
mini oc LXIF. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mému milostivému d. 

1744. 

Vilém ze Lhoty Janovi z Rožmberka: o platech na něm žádaných. (M) 

V Dubu 1462, 12. května. — Orig. arch. Třéb. U. 56. 1. 

Služba má vždy hotova jest VMti, urozený pane, pane milostivý. Teď VMti 
list posielám, kterak mne berčí napomínají, abych dal z toho plat, jakož od VMti 
držím, a VMt jest s nich vzial po úroku. Prosím VMti, račte mě v tom opatřiti, ať 
bych já a ti chudí lidé k škodě nepřišli. Zdá-liť sě VMti, račte o to k berčím psáti, 
a co mi v tom VMt rozkáže, mám-li dáti či nemám, prosím VMti, račte mi to dáti 
věděti po tomto poslu listem svým. I také berčí mne z toho ústně napomínal, a já 
sem jemu pověděl, že sem s toho VMti dal. Datum in Dub feria IIII. post Stanislai 
anno oc LXIP. Vilém ze Lhoty seděním u Dubu. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, pánu mému milostivému dán. 



112 A, XXVIIL Dodavek k dopis Am rodu BoserAerského do r. 1526. 

1745. 

Vilém ze Lhoty Janovi z Rožmberka: o platech na něm žádaných. (M) 

V Dubu 1462, 14. května. — Orig. arch. Třeb, II. 56. 1. 

Služba má vždy hotova jest VMti, urozený pane, pane milostivý! Jakož mi 
VMt psala, budů-li mě upomínati berčí, abych VMti věděti dal: i rač VMt věděti, 
žě mi Ealenice vkázal po poslu ústně, abych vždy dal; pakli nedám, že k škodě 
přídu, a žě to chce na KMt znésti. I prosím já VMti, muož-li mě VMt tiem ubez- 
pečiti, abych já i s těmie chudými lidmi k škodě nepřišel, račte mi to dáti věděti 
po tomto poslu listem svým. Datum in Dub, feria VL ante Zophie anno oc LXII. 

Vilém ze Lhoty, seděním u Dubu. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, pánu mému milostivému, list dán. 

1746. 

Purkrabí Zvíkovský(?) Janu z Rosenberka o lesy, na kteréž Táborští sahají; o dvAr 

Kovářovský. (K) 

B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. Í7. 

Také jakož mi jest VMt rozkázala, abych sě na Buškovi vyptal o ty lesy, 
na kteréž Tháborští sahají: i milostivý pane, jáť toho nic svědom nejsem, nebť jsů 
jim ti lesové sstupováni za nebožtíka ciesaře Sigmunda. I zdá-Iiť sě VMti, račte sě 
poptati na to, kto jsú při tom sstupováni byli, ješto jsú byli vysláni od nebožtíka 
pana otce VMti, A káže-li VMt, abych k nim na Thábor jel a jim porozuměl, 

mnoho-li stojie, a pakli by sě co mohlo zjednati VMti bez škody, v tom VMti 
vuoli pozuostavě: VMti prosím, o tom mi račte rozkázati. A teď VMti posielám po 
Barthošovi přiepis listu smluvnieho, kterýž jest udělán o dvuor Kovářovský mezi 
Předborem a paní Machnů z Kovářova; ježto VMt na to bude moci lépe mysliti. 

1 prosím VMti, jestliže by rozkázali na Thábor jeti, račte mi rozkázati, čemuž bych 
od nich porozuměl, psanů-li VMti mám odpověď dáti, čili k VMti sám přijeti. 
A račte sě VMt o Sigmundovu počtu na Barthošovi pilně vyptati. 

Dle Tylových Pamětí ZvlkoTskýcli str. 63 Jan z Rosenberka získal dvůr Kovářovský r. 1461. Otec 
jeho Oldřich, jenž v tomto listé jmenuje se nebožtíkem, zemřel 28. dnbna 1462. 

1747. 

Purkrabí Strakonický Jano^ z Rosenberka: o jízdě k biskupovi Joštovi^ (R) 

V Strakonicích 1462, 14. června. — Orig. arch. Třeb. Fam. Nemásov. 

VMti urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Služba má napřed. Račte 
věděti, že dá-li Buoh tento pátek po božím těle [18. Jun.] chci vyjeti k kněze 



Dopisy z let 1462. 113 

milosti knězi biskupovi, kniežeti a pánu svému milostivému. Protož což ráčíš psáti 
JMti, račiž mi nemeškaje po tomto poslu poslati, a ját JMti s sebú vezmu. Datum 
Straconicz, feria 11. post s. et indiv. Trinitatis solempnitatem, annorum dni oc LXII. 

Olkmar z Neznašov, purkrabie na Strakonicích. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mně milostivě přieznivému d. 

1748. 

Narovnání Jana Rousa z Čemin s Janem z Rosenberka. (R) 

Na Krumlově 1462, 29. srpna. — Orig. arch. Třéb. Fam. van Čemin. 

Já Jan Růs z čemin tiemto listem všem vóbec a všady, kdež a před kýmž 
koli čten nebo čtůce slyšán bude, vyznávám, že mě jest urozený pán, pan Jan 
z Rožmberka, pán mój milostivý, z hodných příčin jal, v své moci měl, a pro mé 
znamenité proti JMti zaviněnie tresktal, ale že JMt z své zvláštnie dobroty 
a k prosbě přátel mých takové mé veliké zaviněnie mně k milostivějšiemu konci přivésti 
jest ráčil. A protož já JMti, tudiež také najduostojnějšiemu u Bože otci a pánu 
panu Joštovi, biskupu Vratislavskému, jejich dědicem, erbóm i budůcím tiemto listem 
sě zavazuji a slibuji svú čest. a vieru, abych jejich služebníkem věrným byl až do 
mé smrti, a řečí ani skutkem ani kterým obyčejem vymyšleným JMti zlého nic ne- 
jednal, ani kde co k jich hanbě nebo škodě mluvil, ani sám, ani skrze dědice své, 
ani skrze které přátely své. Pak-li bych toho tak nezdržal a sě kterak, jehož Bože 
ostřez, v tom zapomenul, nebo jinak, nežli sě svrchu píše, učinil, tehdy potud svú 
čest i hrdlo i vešken statek sv6j movitý i nemovitý, kterýžkoli a kdekoli mám anebo 
jmieti budu, propadl sem JMti, a v tom mi právo ižádné, duchovnie ani světské, ni- 
kterakž ku pomoci býti nemá, než že mají moc i právo mě vzieti za svého všady, 
kdež by mě koli našli. A toho všeho na zdrženie a pevnú jistotu pečeť svů vlastní 
s svů dobru volí a jistým vědomím přivěsiti sem kázal k tomuto listu. A připrosil 
sem urozených pana Henricha Rytieře z Sobětic, pana Koňatu z Olešnice, Vítu 
z Rzavého, ty časy purkrabie na Chúsníce, Jarohněva z Úsušie, haiptmana ty časy 
na Třeboni, Přibíka Žibřída z Mostkóv, Erazima z Michnic, ty časy purkrabie na 
Novém Hradě, Jana Dobroničku z Dobronic a Mikuláše Vítu z Rzavého a z Húzné, 
že jsá své pečeti vedle mé na svědomie svrchupsaným věcím přivěsili k tomuto listu, 
jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od narozenie syna božieho tisicieho čtyř- 

stého šedesátého druhého, tu neděli před sv. Jiljím.*) 
(Devět pečetí zachovaných.) 

*) Lista tohoto jest jesté yo Třeboni vidimua z r. 1463, 9. Febr. a pak sončasný přepis. Pan archivář 
TL Wagnůr má jej yiak sa podvržený, jednak právě proto, že obstarán vidimns, což se v Bosenberské kan- 
celáři zhnsta při padělcích dinilo, jednak pro nápadnou shodu (co do věci i formy) s podobným reversem 
Jana Smďa s Eremže z r. 1422, tištěným u výtahu v Čas. Č. Mus. 1888 str. 171-2, jejž p. Wagner rovněž má 
za padělaný. O sporu Rousově s Janem Rosenberským zigímavou monografii sepsal a v rukopise chová pan 
archivář Wagner; částečně užil jí Sedláček v Hradech m. 30. 

ArchlT Čciký XIV. 16 




114 A. 20LVIIL Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

1749. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : že Jetřich na Chlumci není oc. (E) 

Na Zvíkově 1462, 12. sáH, — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K 15. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt píše, nebylo-li by 
pana Jetřicha na Chlumci, abych to VMti bez meškánie dal věděti, a přiepisy abych 
zase poslal: i teďC VMti přiepisy posielám, nebť pana JetHcha na Chlumci nenie, 
jestiť na Žlebiech; a takť pravie služebníci jeho, žeť tak v skuoře na Chlumec ne- 
pHjede. A také teďť VMti posielám listy stáné Humprechtuov a Martinuov Skopcuov. 
Datum Zwiekow, dominico ante Exaltacionem sancte crucis, anno Domini oc LXII^. 

Jan z Petrovic, purkrabie na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému miloBtivému d. 

1750. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka omlouvá se z neposláni k Jetříchoví. O mezích 

na Táborsku. (E) 

Na ZMkové 1462, 19. záH. — Orig. pap arch. Orlického VIL B G fasc. 3. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A rozkázáním VMti slal sem Ondřeje 
ku panu Jetřichovi na Žleby; i teďť VMti přiepis páně Jethchuov posielám, jestot 
po tom přiepisu chce list mieti. A jakož mi VMt list psala, po kterémžto psaní 
lekám se hněvu oď VMti, že sem za panem Jetříchem na Žleby s přiepisy neposlal : 
toť Buoh vie, žeť mi jest tak nebylo od VMti psáno. I prosímť já VMti, neračtež 
mi v tom za zlé mieti, neb všecko rozkázánie od VMti milostivě rád učiním. A ted 
VMti ceduli posielám, kteráž mi jest od VMti v listu poslána, žeť jest to, B[uoh 
vie, bez mé] viny. A bude-li ráčiti VMt které poselstvie ku panu Jetřichovi učiniti, 
račte VMt věděti, že v tuto středu aneb konečně ve čtvrtek na Chlumec přijede. 
Také račte VMt věděti, žeť sem na Tábor jezdil, jakož mi VMt rozkázala, aby bylo 
na ty meze vjgeto ; a když sme měli jakožto vzítra vyjeti, tehdy jest posel přišel od 
Malohradeckého, že jest velmi truden, a že býti nemuož. A tak se jest to rozešlo; 
ale na tom jest zuostáno, když se Malohradecký zhojí, a když VMt toho den položí, 
že chtie rádi na to vyjeti. Račtež VMt na to paměť mieti, a račte tiem nedlíti; 
nebť jest již málo živých, ktož jsú těch mezí svědomi. A také VMti prosím, račte 
mi rozkázati, já-li bych měl od VMti na ty meze vyjeti. Datum Zwiekow, dominica 
post Ludmile, anno domini oc LXIP. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, pánu mému milostivému d. 



Dopisy roku 1462, 11& 

1751. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému : o přípisech posílaných Jetřichovi. (E) 

B. m. (1462). — Orig. pop. arch. Vorl, IV. K 21. 

Petrovský milý ! Jakož nám píší, žeť bychom byli psali, jestliže pana Jetřicha 
doma nenie, aby nám dal věděti, a přiepisy aby nám zase poslal: v tomť se nepa- 
matujem; než psalif sme, jestliže by doma nebyl, aby Ondřeje z Údimě k němu 
poslal, jakožf teď přiepis toho listu posieláme. Protožf ještě žádáme, aby nemeškaje 
vypravil Ondřeje k němu s těmito přiepisy, a vedle toho ať s ním koná, a skonaje, 
aneb na čemž zuostane, to nám daj bez meškánie věděti a přiepisy zase nám pošli. 
Toto ještě znamenaj, jestližeť by pan Dětřich chtěl co v přiepisu opraviti, af Ondřej 
toho dopustí na takovej běh, že toho nepřijímá, než že na nás to vznésti chce; ač 
tak svoliti budem chtieti, tehdy se konati bude. Už tiem nedli a učiň pilnost svú. 

1752. 

Jan z Rosenberka nařizuje, kterak mají se udělati dlužní listy dvěma věřitelům. (M) 

V Soběslavi 1462, 27. září. — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenberg 24 b. 

Jan z Rozmberkga. Petře a Mikuláši milý! Žádámef s pilností přikazujíce, 
abyste Janovi Hodějovskému samému toliko list na n^ kop peněz drobných udělali, 
tak aby jemu úrok dáván byl dvě neděli po svatém Havlu a též po svatém Jiří; 
alle jistina kdyžby puol léta dali napřed věděti, ta jemu má dána býti konečně 
v témždni po svatém Havle neb po svatém Jiří; leženie buď u Vlašimi neb ve 
čtyřech mílech vzdálí nebo bUže. A Vyzkovi s Thábora také list napsati kažte podle 
prvnieho běhu, než to att jesti vstaveno a změněno, aby jemu jistina po napomenutí 
byla dána dvě neděli po s. Havle neb po s. Jiří; a též i úroci na všaký s těch 
dvů časóv. A mnichem do Budějovic dajte sto kop s těch peněz, kteréž Ěehoř poslal. 
Datum Sobieslaw, feria H. ante s. Wenceslai anno oc LXH®. 

Famosis Petro Wyssnie de Wietrznie purgravio, et Nicolao notario nostro supremo, 
fidelibus sincere dilectis, d. d. 

1753. 

Purkrabí Zvlkovský úředníkům Krumlovským: o záležitostech peněžních. (K) 

Na Zvfkově 1462, 7. Hjna. — Orig. pop. arch. Orl. VIL Oy, 8. 6. 21. 

Službu svu vzkazuji vám, slovutní přietelé milí! A teď vám posielám zase 
čtyři zlaté, nebť jsú jich nechtěli vzieti a praviece, že váhy nemají; i sámť sem to 
viděl, žet jsů málo váhy neměly. I slíbilť sem já za to Zpěvákovi i Hodějovskému, 
že jim ty čtyřie zlaté budu dáni do sv. Havla. A oniť jsú mně listy vydali. I věřímf 
já vám, že na to budete pomnieti a jiné zlaté mi pošlete; neb bychf měl své, dal 

15* 



^ 



116 A. XXVIII. Dodavek k donUům rodu Bosenberskeho do r. 1526, 



bych je za páně Mt rád, i nemámť, tof Buoh víe. A Hodějovskému dodal sem XVIII 
gr. nad jeho zlaté, neb tak list svědčí. A teď, pane Mikoláši, posielám ty spisy. 
A o Předborovi, jakož mi píšete, o tomf mi jest nic nebylo rozkázáno, tepm to od 
vás viem; chcif se k tomu rád přičiniti s pilností. Datom Zwiekow, feria Y. post 
Francisci, annomm oc LXn®. Jan z Petrovic, pnrgrabie na Zviekově. 

Urozeným panošiem Petrovi z Yětmie porkrabí na Eromplové, a Mikulášovi kancléři, 
přátelaom milým b. d. 

1754. 

Purkrabí Zylkovský Krumlovskému: o peněžních záležitostech. (E) 

Na Zvíkově 1462, 13. řijna. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Or, 8. č. 22. 

Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! A divím sě tomu, že těch čtyř 
zlatých nepošleš Zpěvákovi a Hodějovskému za páně Mt ; neb toto věz, žef jsú u mne 
zlatých nechali, a nechtie jich vzieti, leč všichni položení budu; a listyf jsú vydali 
tiem během, že sem já jim za to slíbil takýmž obyčejem, jako by na páně Mt listy 
měli. A při tomf jest Eokoth byl. Protož, milý přieteli, pošliž mi ty čtyři zlaté po 
tomto poslu ; neb nepošleš-li jich, věz jisstie, žef mně láti budu, a páně Mt k škodě 
připravíš. Neb bychf mohl penězi odbýti, měl bych s to dosti; i nechtief peněz 
bráti, a zlatýchf zjednati nemohu, bychf za každý chtěl po kopě dáti. Datum Zwiekow 
íeria im. ante festům sancti Galii, annorum oc LXn^. 

Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 
Slovutnému panoši Petrovi z Yětmie, purgrabí na Erumplově, přieteli milému d. 

1755. 

Jan z Rosenberka svému úředníku: o vojenskou hotovost pro krále. (E) 

B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. č. 2. 

Jan z Rožmberka. — Lulášku milý ! Tedť posieláme přiepis listu královy Mti, 
kterýž nám píše, jemuž porozumieš. I žádámef s pilností, aby vedle toho již lidi tak 
řiedil, aťby nahotově byli branně vojensky s pěšími i s spíží, jakož teď ceduli toho 
posieláme. A zvláště s zemany aby mluvil s pilností, přiepis jim přečta, afby se sami 
i s lidmi tak nahotově jměli s námi a vedle nás. Zvláště tak mluv s Přěsským [?] 
a Lhotský[m], ješto zástavy držie od toho panstvie, ať jsú s lidmi svými dědičnými 
nahotově; a což zástav jest, oni af vedle jiných našich v tom řádě položeni jsú 
a s nimi trpie, za to jich pross; a kromě Koňaty a Eunáše, s těmi sami mluviti 
budem. Jež pilností učiň, jakožf věříme, i s Johanesem. 



;jf'.^ l-n^^-- ;'>••?_ 






Dopisy rohu 1462. 117 

1756. 

Purkrabí ZyíkoYský Jann z Bosenberka: o obeslání na Tojnu. Přátelé Bousotí chtějí 

žalovati 9C. (E) 

Na Zvíkově 1462, 8. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. č. 23. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! A račte VMt věděti, žef sem s některými 
dobrými lidmi a služebníky VMti mluvil o nynější vojnu, s VMtí aby jeli, kteříž sú 
mi sě zdáli, že by mohli s VMtí jeti. Milostivý pane, rač VMt věděti, že jich málo 
budete mieti anebo i žádného; nebť sě každý vymlúvá, a nechtie jeti. Ale protoť 
sem já jim rozkázal od VMti, když by je VMt obeslala k této jiezdě, aby hned jeli. 
I ráčí-li je VMt obeslati, toť jest při VMti. A služebníci k hradu, jestiť jich drahně, 
ješto mají s koňmi slúžiti : i žádný z nich koně k tomu nemá, ješto by mohl s VMtí 
jeti. I milostivý pane, jistěť mi sě zdá, že by VMt dobře učinila, aby VMt ráčila 
rozkázati, aby VMti každý z nich slúžil, tak jakož z práva slúžiti má; měl by VMt 
dobru pomoc jíezdnými, tak jakož sem já to přehlédl. A račte VMt věděti, žeť sem 
3 těmito od VMti mluvil a jim od VMti rozkázal : s Heřmanem s Hrádku, s Lopathú ; 
Hodějovskýť u VMti nenie a Kadkovec ; mluvilť sem s Jedlicí, a s Benešem z Vesce, 
a s Petrem z Dobrohoště, a s Přechem s Dobrohoště, a s Janem Flašku z Bajšova. 
Každý sě z nich vymlúvá a nechtiec jeti. A teď VMti posielám čtyrydceti kop a puol 
druhé kopy starých peněz, těch peněz, jakož jest VMti pan Václav Tiavák o nich 
pravil, a dva groše; nebť viece těch peněz nenie, kromě groši miešenští, těch sem 
vzieti nechtěl; a zlatých jest šestmedcsietma, ale váhy nemají, i nesmělť sem jich 
vzieti, leč by VMt rozkázala. — Také račte VMt věděti, žeť jest Markvarth syn 
Rúsuov umřel, a jestiť pochován v Plzni v klášteře v sobotu nynie minulu. A takť 
mi jest vzkázáno od dobrého člověka, že by přietelé Rusovi o to přemlúvali a chtiece 
k EMti a pánuom na VMt žalovati; a sám Rús jestiť v Plzenště u přátel. Datum 
Zwiekow feria H. ante festům sancti Martini, annorum oc LXW. 

Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému d. 

1757. 

Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o peněžních záležitostech, o panství Rosen- 

berském oc. (E) 

B. m. (1462) — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 8. č. 35. 

Jene milý! Jakož nám píší o té ženě, kteráž na dvoře sedí, kterak by sroz- 
uměl, že by k miestu šla, a zvláště že by chtěla, aby při ní všecko obilé ostalo oc : 
zdá se nám, aby se v tom přičinil pro dalšie náklady, ale aby diel toho obilé nám 
zuostalo. A pakli by vždy jinak nemohlo býti, ale abychom v sudu nestáli; jakž 



118 A. XXVTU. Dodavek h dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526. 

budeš moci, tak učiň. — Item o paní če&kové, jakož upomíná ze n^ kop : nevieme, 
bychom jemu nynie víec povinni byli, než sto kop, a druhých sto teprv k sv. Havlu ; 
i píšemf jí o rok, a cof odpovědi dá, ohlédaje, pošli nám bez meškánie. — Item 
o ječmenu, jakož píší, dotyce, že by sladu přikúpiti musil: i to učiň vedle toho, 
jakž vidíš potřebu. — Item o čádkových penězích chcme Mikulášovi psáti, aťby je 
dal. A cožf se pak těch sirotkuov dotyce, přičiň se, af jim jest ten statek uničen 
a zapsán. — Item o Matěje z Todně, jakož píší, že by prosil za XX kop, a na ostatní 
dluh aby jemu list byl obnoven na drobné penieze, za zlatý XL gr. čtúce: nám se 
dobré zdá. Protož milý Petrovský, muožete-li těch XX kop z úřadu svého dáti, 
dajte: pakli by nemohli, daj nám věděti, af to opatříme, a list také obnovíme; jedné 
pomysli na to, aťby úrok povýšen nebyl nad první běh; neb zlatý stojie v listu po 
XXXII gr. — Item o drva k palivu do Prahy žádáme, aby tři plavý zjednal; a na 
ty nám zjednaj některý žleb koňský do marštalí, a také některý tisíc šindeluov, nebť 
nám toho potřebie do domu. — Item jakož píší o úroky komorní do Prahy i jinam, 
že by spraviti chtěl oc: námC se dobře líbí, aby jich pojednal; jedné aby na pKe- 
kazu nebylo, jakož dáti máte Žakavcovi a Předborovi, to opatř a učiň pilnost svú, 
jakož věříme. — Takéť věděti dáváme, že se paní Šaumburskú máme smlúvu o polo- 
vici panstvie Rozmberga, tak že jim máme dáti in^ zlatých, a to ve dvú letů, a listy 
sobě konati máme ještě v témdni. — A tyto listy králově Mti, panu Maidburskému a paní 
Čeňkové pošli pilně nemeškaje do Prahy ; a odpovědi což [dá], nemeškaj nám poslati. 

číslo 1757 jest odpoYěď k listu 2 30. dubna 1462, tištěnému zde str. 109 č. 1741. 

1758. 
Úředník Zvlkovský pánovi: že Hodéjovský upomíná. Posílá list Sedlčanských. (E) 

B. m. a b. d. (1462?). — Orig. pop. arch. Orlického VU. Or, 8. I 40. 

Také mne velmi napomíná Hodějovský z peněz, jakož jste jemu VMt řekli, 
aby VMti čekal do tří králuov. Račte mi o tom VMt rozkázati. A .teď VMti po- 
síelám list od Sedlčanských, kteříž mi píší, jemuž VMt porozumiete. 

1759. 
Bynart Houska Jarohněvovi z Usuší: o srocení s panem Jindřichem Hradeckým. (B) 

Na Soběslavi (1462?) — Orig. arch. Třéb. Fam. Húska. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane, Jarohněve milý ! A teď list po- 
sílám, kterýž pán Hradecký pánu JMti odpisuje o md věc, jemuž porozumíš. I milý 
pane Jarohněve ! Prosím já vás, stůjte se mnú na roku, jakož sem někerů chvíli byl 
u vás na Třeboni a za též sem vás prosil, a vy ste řekli, že tu práci pro mě vážiti 
chcete a se mnú na roku státi. I milý pane Jarohněve! Položte vy toho rok neme- 
škajíc ; [k] kterému by času mohlo býti, dajte mi to věděti. A jáf také svými přátely 



Dopisy B rohu 1462 a 1463. 119 

stanu před panem Hradeckým na ten čas, když vy o to rok položíte. I milý pane 
Jarohněve! Věřím já vám, že mne v té věci neopustíš a že se mnů staneš pro mé 
dobré. Neb mi jest toho pilná potřeba. Dán na Soběslavi. 

Eynart Húska z Yratišova. 
Urozenému panu Jarobněvovi z Usuší, přieteli mému milému buď. 

1760. 

Purkrabí Zvíkovský (?) Janu z Rosenberka (?) : o lesy ; Táborští nemají mlýna Stružineckého 

ve dskách. (K) 

B. m. (1462 f) — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K 16. 

Také račte VMt věděti, žeť jest Kozský k tomu rád svolil, afby syn Hury- 
chuov lesuov VMti opatryval; račte VMt tiem neprodlévati, nebť se VMti v nich 
veliká škoda děje. Také ráčí-li VMt ve dekách kázati ohledati, co jest Táborským 
za ciesaře Sigmunda od starého pána dobré paměti ve dsky kladeno, aC pilně pa- 
matují, bude- li Stružinecký mlýn ve dskách; nebť sú mi dobří lidé pravili, gesto sú 
při tom stupování byli, že by toho mlýnu ve dskách neměli a že jej držie tak, jakž 
se v nepokojná léta uvázali. 

1761. 
Lomnicčtí Janovi z Bosenberka: o dluzích f kněze Václava faráře. (M) 

V Lomnici 1463, 5. ledna. — Orig. arch. Třéb. 1. B. 3 K% 5 a. 

Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane náš milostivý. A rač VMt 
věděti, žě požádal jest nás kněz Jakub farář náš, abychme jemu dali svědomie na 
listu k VMti o tom kramáři Luogarovi, jenž praví, že by nebožtík první kněz Václav 
farář náš dobré paměti zuostal jemu dlužen XV kop peněz za některé věci. Protož 
račte VMt věděti, žeť sme o to sě svolali všickni starší i také kostelníci, tiežíce sě 
mezi sebú, byHi by kto mezi námi, jenž by věděl o tom dluhu svrchupsaném, jakož 
ten kramář svrchupsaný praví; tehdy jsú všickni řekli, že žádný z nás o tom nic 
nevie, ani také žádný z nás kdy o tom jistém dluhu nic ot nebožtíka kněze faráře 
svrchupsaného nikdy neslyšal, než o jiných dluziech, což jest jiným zuostal, o těch 
dobře vieme. Datum Lompnicz feria IIII. ante epiphaniam domini annorum oc LXIIF. 

My purgmistr a rychtář i konšelé města Lompnice. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu našemu milostivému buď dán. 

1762. 
Svědomí Albrechta Mta z Dímého o spolku Čeňka z Wartmberka s Oldřichem z Rožmberka. (M; 

B. m. 1463, 8. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Rosenherg 6. 
Já Albrecht Ruoth z Diemého vyznávám tiemto listem každému, ktož jej 



120 A. XXVIII. Dodavek h dopisúm rodu Bosenberského do r. 1526. 

čísti nebo čtúce slyšeti budu, že mi jest to svědomo, v těch časiech za slavné pa- 
měti ciesaře Zigmnnda a krále našeho milostivého, a pána pana Oldřicha z Rožm- 
berka dobré paměti, a když sú za slavné paměti již psaného ciesaře dsky zemské 
otevřieny byly a k nim přístap byl vedle práva, tu dobré paměti pan Oldřich z Rožm- 
berka kázal hledati ve dskách spolku svého se panem Čeňkem z Wartmberka dobré 

v 

paměti Matějovi Štěrbovi a Ondráškovi, té chvíle úředníkem u desk zemských. A když 
sú hledali a na ty dsky přišlo,, které jest měl Roháč na Sioně a potom je čabelický 
vrátil k jiným dskám, a v těch dskách také jest hledáno spolku pana čeňka a pana 
Oldřicha z Rožmberka. A tak již psaní Matěj Štěrba a Ondrášek, úředníci u desk, 
pravili, nalezše v těch dskách miesta z desk vyřezaná, že jest v těch dskách svrchu- 
psaných pánuov spolek zapsán byl. A tak sta se pamatovala oba, a že by to praviti 
chtěla vedle práva, a že sú v těch dskách ten spolek zapisovali oni. To sem já již 
psaný Albrecht Ruoth od nich slýchal. A toho na svědomie svú sem pečet přitiskl 
k tomuto listu, jenž jest dán anno oc LXIIF. v sobotu po božem křstění. 

1763. 
Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: o knězi Jana Plzákovi. (M) 
V Soběslavi 1463, 20. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 24. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Věděti dávám, kterak ke mně přišel 
kněz Jan Plzák žádaje, abych VMti psal o jeho zachování: i račte VMt věděti, že 
je dobrý kněz, příkladný a ctnostný, neb jiného o něm psáti neumiem, jakož VMt 
i konšelé o tom zpraviti mohu. Erom kněze Beneše a jeho neuměl bych o jiném 
psáti; neb jistě VMt dobře činí, že se na zachovánie ptáte, neb veliké zádušie VMt 
máte, kdež k které faře kněze příkladného dáte. A VMti velice děkuji z zvěřiny. 
A tak sem zřiedil, jako mi VMt psala. Scriptum Sobyeslaw feria mi [sic] in die Seba- 
stiani et Fabiáni martirum anno 9c LXIII. Jan z Dobronic. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému buď dán. 

1764. 

Řehoř Elaric Janovi z Rosenberka: o uvázání pana Zdeňka ze Šternberka u Vitoraz 

a o věcech hospodářských. (R) 

V Třeboni 1463, 16. února. — Orig. arch. Třéb. Historica nova. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! Věděti VMti dávám, že sem v s nuoci 
přijel z Vitoraze. Ta věc pěkně tam stojí, a on pan FolkchenštorfiFar velme se pěkně 
v tom jmá, a již se téměř vše věci stěhoval doluov. A chce panu Zdeňkovi k uvá- 
zánie*) svého obilé dáti, na tři kopy čebruov ovsa, na dvě kopě čebruov žita, s deset 
vozuov sena, slámy drahně a na tři sta pstruhuov. Také, milostivý pane, račte roz- 



Dopisy roku Í463. 121 

kázati, aby ten most od Svinuov k Třeboni byl opraven, nebf formané túžíe velmi, 
že pře most nemohu, ještoj velmi zlej, a skrze vodu také, ještoj veliká. A já se 
bojím, že by pan Zdeněk nemohl z Třeboně do Svinuov, neb voda z Bynova**) z ryb- 
níka jde, a přes most nelze, ještoj přieliš zlej. Také kohož budete ráčiti poslati na 
koně, kažtež jemu býti u mne na masopust, af bych já jemu list dal k Tovarkovi 
do Hradce, af by jemu zlaté tam dal. Nebf já v středu opět na Yitoraz pojedu, 
a takéf i oni v středu v Hradci musjBJí býti, a ve čtvrtek první u postě s Tovarkú 
jeti do Brna Kroměříže. A zlatéf já VMti pošli. A prosím račte rozkázati Práškoví, 
af by první středu postnie což muož najraněji na Novém Hradě byl; tu já také 
přijedu. Také račte věděti, žef my ryb panu Zdeňkovi nemuožem zjednati; protož 
račte to opatřiti, jakž ráčíte. A VMt snad nepomněla do úřaduov psáti, aby za 
pomomí penieze zlaté jměnili. A když by byla jiezda VMti do Prahy, bylo -li by 
s vámi mluveno o Haška aneb Tvamožka, jakož viete oč, račte toho odložiti do 
vašeho z Prahy vrácenie. Datum Trzebon, feria IV. post s. Valentini anno oc LXITL 

Řehoř Claric. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Roznbergka, pánu mému nejmilostivějšímu bud dán. 

♦) Cf. $Í8lo 65. této sbírky ▼ A. Č. VH. str. 243. **) P. P. 310: Biňov. 

1765. 

Opat Třeboňský Krumlovskému purkrabí: o ukradených koních v Mokré. (M) 
V Tfébmi 1463, 9. hřessna. — Orig. arch, Třéb. I. B. 5 B C. 13. 

Modlitba naše napřed s věrným pozdravením, urozený příteli milý. A vznesl 
na nás člověk náš jménem Ješek, ukazatel tohoto listu, že jest mu vzato násilém VI 
koní, i s těch šesti koní dva jest uptal, v Mokrém žě by měl člověk jménem Kupec, 
a kterak jich dosáhl, tohof vás ústně spraví napřed jmenovaný člověk náš. Žádáme 
a prosíme, abyste ráčili toho člověka v Mokrém k tomu držeti, aby ty dva koně 
zase vrátil člověku našemu, jakož vám věříme a ufáme. Datum ex Trzebon mona- 
sterio nostro feria IIIL in festo sanctorum Cirilli et Metudii confessorum. 

Michael abbas monasterii Trzebonensis. 
Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic purkrabí na Krumlově, přieteli d. 

1766. 

Jan Rous Jarohněvovi z Usuší: zve ho k přQézdu na Krumlov. (R) 

V Dubnem (1463, 8. dubna). — Orig, archivu Třeboň. Fam. von čemin. 

Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý ! A prosím tebe, aby v tento pon- 
dělí po Velice noci [11. dubna] na noc v Krumlově byl, nebtě páně Mt k tomu 
svolil, kohož bych kolivěk z páně služebníkóv při tom chtěl mieti.*) A KoĎatať také 

ArchiT Č«dcý XIV. 16 



"^ 



122 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu Boseviberského do r. 1526, 

bude a někteří jiní. I prosímC, že na svrchupsaný čas budeš. Tohof prosím odpovědi 
po tomto poslu. Dán u Veliký pátek v Dubnem. Jan Rús z čěmin. 

Urozenému panoši Jarohněvovi z AusuSie, haytmanu na Třeboni, přieteli mému milému d. 

*) Yú č. 1768 (1463, li. dubna). 

1767. 
Eoňata z Olešnice Janovi z Bosenberka: že Bous ujel, neznámo kam. (B) 
Na VlMavech (1463, 13. dubna). — Orig. arch. Třéb. Fam. von čemin. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Službuf svú vzkazuji TMti. A rač VMt 
věděti, žef sem s PHbíkem mluvil, aby Rusa obeslal, aby před VMtí stál v pátek 
[15. dubna]. I dal mi jest Přibík odpověď, že jest z kraje ven jel a že jeho nevie, 
kde jest. Než kdy sě do kraje vrátí, že jemu to chce pověděti. A prosím VMti, 
jestliže by mne potřebie nebylo v pátek, rač mne doma ponechati, nebf jest mi něco 
pilně potřebie. A toho mi račte odpověd dáti. Dán na Vlhlavech, tu středu po Velice 
noci. Eonata z Olešnice. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému buď dán. 

1768. 

Pamět o při Jana z Rosenberka s Janem Rousem z Čemin. (R) 

Na Krumlově 1463, 14. dubna. — Orig. arch. Třeb. Fam. von čemin. 

My Petr Višně z Větřnie, purkrabie té chvíle na Krumlově, Jan Eonata 
z Olešnice, Pavel z Prahy, Oldřich Drochovec z Pláně a Petr Svatomír z Milikovic, 
vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budu, 
že sme při tom byli a stáli na Erumlově v světnici veliké tu středu velikú u puostě 
[6. dubna], když jest urozený pán, pan Jan z Rožmberka, pán náš milostivý, mluvil 
JMt s Rusem, že chce vsi vyplatiti, ty, kteréž od JMti drží, a dáti jemu, v kterýchž 
listech stojí groši českými neb zlatými, že za každý groš sedm peněz chce dáti, 
a kdež opět stojí zlatými, že to JMt chce dáti zlatými. A Rusovi toho učiniti sě 
nezdálo, aby bral sedm peněz za groš, než že sě chce listuov svých držeti. I podal 
pánu Rús purkrabí Pražského,*) aby to purkrabie ohledal, co by bráti měl. A pánu 
sě toho také nezdálo učiniti, by sě JMt s Rusem v súd dával, a že tomu pán chce 
tak srozuměti, co mu mieti bude učiniti bez sudu, podav mu JMt tohoto: že mu 
chce listy všecky obnoviti v táž slova, jedné aby na lidi neukazovaly a on aby lidí 
nedržel, a úroci nynější Svatojirští i z toho listu třetieho, kterýž svědčí věnným 
právem plněnie dvě neděli napřed, aby mu dáni byli; a o sv. Havle summa hlavnie 
i úroci, vedle listuov těch obnovených, že mu také dáni budu. Tu řekl Rús, že ne- 
toliko jeho sě dotýče, ale ženy jeho a dětí jeho, že je jim všecken svój statek za- 



Dopisy z rohu 1463. 128 

yázal dekami, než kop deset jedné aby mu vydávali do života. Tu páně Mt mu 
řekl: Ruse, však vieš, kterak jsi sě nám zapsal i s svým statkem; všaks toho 
neměl učiniti, než zachovati sě podle zápisu svého. Tu Rús řekl ku páně Mti : Pane, 
ano mě dobří lidé vystřiehali, abych i nynie pro nic k YMti nejezdil, a jáf jsem 
teď vždy přijel, jakožto ku pánu svému, odloživ všecky strachy od sebe. I prosil tu 
Rús páně Mti pro Buoh a pro matku boží, aby ráčil jeho milostivý pán býti a mi- 
lostivě naň pomnieti a k němu dobru vuoli mieti. Tu páně Mt řekl: A kerút sem 
nemilost okázal? A Rús řekl: Pane, mněl sem, bych s YMtí žádných súduov již 
neměl mieti, a že to na králově Mti stojí, což jest mezi YMtí a mnů. I řekl páně Mt 
jemu: Ruse, zdas neslyšel, že nám tě EMt přiřekl i se pány za služebníka našeho, 
a kázalf jest JMt jíti za námi do našeho dvoru a slúžiti nám jakožto pánu svému? 
A Rús řekl: Bylo jest tak. A tu sě jest podal k tomu Rús, že chce ku pánu při- 
jeti i s těmi listy na Krumlov, a pánu je dáti slyšeti a přede pána je položiti, aby 
JMt sobě a jemu i jeho ženě a dětem jeho spravedlivé učinil vedle listuov. A na 
to jemu páně Mt den položil a jmenoval ten úterý Yelikonoční [12. dubna], aby tak 
přgel, jakož sě jest podal, a pojal s sebú kohož mu se zdá z páně služebníkuov. 
Tu poděkovav pánu z toho, i řekl pánu, že na ten den v úterý bude. Toho na svě- 
domie a na pamět věcem svrchupsaným pečeti naše vlastnic jsme dali a kázali při- 
tisknuti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, ten čtvrtek 
po Yelice noci, léta božieho tisicieho čtyřstého šedesátého třetieho. 

*) Zdeňka Eonopištského se Šteraberka. 
[Pět pečetí.] 

1769. 

Vyznání Jana Koňaty o Janu Rousovi z Čemin. (R) 

Na Krundavě 1463, 14. dubna. — Orig, arch, TVéb. Fam. von čemin. 

Já Jan Koňata z Olešnice vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož 
jej uzřie neb čtúce slyšeti budu, žej Rús poslal ke mně, abych se páně Mti panem 
Janem z Rožmberka, pánem mým milostivým, mluvil, a žádal od něho na JMti bez- 
pečenstvie; a Jarohněva a Oldřicha Rubika že prosí, i jiných dobrých lidí, aby sě 
ku páně Mti přimlúvali, aby mu bezpečenstvie ráčil dáti, aby mohl přijeti bezpečně 
i odjeti, a že chce nynie odjeti z kraje, aby JMt neráčil za zlé mieti. A také viece, 
což se výplaty dotýče, že Rús v tom chce přátel poslúchati, jedné aby se ode páně 
Mti jeho ženě a dětem jeho spravedlivé stalo vedle listuov, a že sě chce zachovati 
ku páně Mti, jakož sě zachovati jmá. A to abych věděti dal Přibíkovi Chlumskému, 
což by JMt odpovědi na to dal, a on Přibík jemu to dále že má dáti věděti. Neb 
já Koňata nevěděl sem, kde jest Rús. Než toto vznesl jsem já tak na páně Mt ten 
úterý velikonoční [12. dubna] a žádal od Rusa na JMti bezpečenstvie před těmito 

16* 



"1 



124 A. XXVIU. Dodavek k dapisAm rodu Bosenberského do r. 1526. 

dobrými lidmi: Petrem Višní z Větmie, purkrabí ty časy na Krumlově, Petrem 
z Mi[li]kovic a z Peršteince, té chvíle purgrabí na Mayštaině, Jarohněvem z Úsušie, 
hawptmanem ty časy na Třeboni, Oldřichem Rubikem z Hlavatec, Pavlem z Prahy 
a Oldřichem Drochovcem z Pláně. A páně Mf mi tuto odpověd hned před týmiž 
dobrými lidmi dal, jakož sě svrchu píší: Af přijede v pátek najprv příští [15. 
dubna]. I otázal sem JMti, řka: a má-li gleyt? A JMt mi řekl: Marie, at přijede 
k nám jako služebník náš, co mu potřebie glejtu? Toho na svědomie a na pamět 
věcem svrchupsaným pečeC svú vlastní jsem dal a kázal přitisknuti k tomuto lista 
dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, ten čtvrtek po Velice noci, léta 
božieho tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho oc. 

1770. 

Jan Jeskoun z Němčic Janovi z Bosenberka: o nesvornosti v manželství. (B) 
jB. m. 1463, 22. dubna. — Orig. arch. Třéb. Fam. Némčic. 

Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi VMt píše, že 
ste zpraveni, že s ženu svú smlúvu jmám přátely učiněnu a že bych já jie přes to 
překážel oc. Milostivý pane! Mněf se nezdá, bychf já smlúvu rušil, ale onaf smlúvy 
nedrží. Měla na tom dvoru seděti i s dětmi, a tu sě živiti, toho jest neučinila, a to 
již všeckno opuštěno jest. A byť tu seděla na tom dvoře, nechtěl bych jí překážeti 
v ničemž. Protož, milostivý pane, račte mi v tom za zlé nemleti, poněvadž ani ne- 
chce opatřiti a smlúvu nechce držeti, žef já to chci opatřiti, což budu moci najlép, 
aC by to tak všeckno nespustlo. Datum feria VI. ante s. Georii anno dni oc LXIIP. 

Jan Jeskún z NěmČic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bosmberga, přieznivému pánu mému milému. 

1771. 

Písař Třeboňský Janovi z Bosenberka: o penězích. (M) 

V Třeboni 1463, 22. dtibna. — Orig. arch. Třéb. L B. 6 Qr, 2. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt psala, abychme Fajtovi 
postúpili v našem úřadě Vni kop a XTTÍT grošuov a ostatek v Ghúsnickém: však 
se v našem úřadě dostane postúpiti na čtyřidceti kop. Pak jižf na tom s hejtmanem 
posedíme a převržem to ještě lépe, a v tom učiníme, cožf se nám bude viděti naj- 
podobněji; i tam v Chúsnickém úřadě to ještě lépe s Koským a Miličínským pře- 
běhnem, když tam bohdá budu. A VMti posielám těch Ij.^ zlatých zase, které ste 
mi nynie poslali; nebt já sám mám ještě na LXXX zlatých, kteréž sem u Praze 
vyměnil, a diel v Soběslavi mi jich Kosař vyměnil. A poněvadž nynie VMt nemuo- 
žete mně těch sto kop poslati, ale prosím, jmějte o ně péči, abyste mi je ve dvú 



Dopisy rohu 1463. 125 

aneb ye třech nedělech poslali, a jᣠv té mieře některak úrokaov poodprosím do 
té chyfle; nebt já nerad od VMti zlaté bera, než pohledím toho, budete-li koho 
moci jimi splatiti. Datum Trzebon, feria YI. ante sancti Georgii anno domini oc 
LXm. Řehoř Claiyc. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, pánu mému milostivému buď dán. 

1772. 
Ejrál Jiří Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za Bousa. (B) 

V Ptaze (1463, 24. dubna). — Orig. arch. Hřeb. Fam. von čsmin. 

Jiří, z božie milosti král český a markrabie Moravský oc. Urozený, věrný 
milý! Byl jest před námi slovutný věrný náš milý Jan Rús z čemín, zpravuje nás, 
kterak někteří jej zhrozují, jiezdu jeho k tobě, a on proto k nám jest přijel. My jsme 
jemu řekli, aby on těch hruoz se nebál a že se nám nezdá, by se jemu které po- 
hrážky dieti měly, a aby on podle toho rozkázánie našeho, ničehož se protivného 
od tebe nelekaje, k tobě jel, a že ty se k němu nebudeš jinak mieti, než jakož 
roqezd stal se zde v Praze. Protož onf již podle našeho rozkázánie k tobě jede. 
A myt od tebe s pilností žádáme, aby ty se k němu tak měl milostivě, i což se 
vyplacovánie dotýče i v jiných věcech, jakož zuostáno jest. Neb kdyby se v tom 
jinak stalo, tof by se nás dotklo. I věřímef, že nás v tom opatříš. Na tom vuoli 
naši naplníš. Dán v Praze, v neděli po sv. Jiří, královstvie našeho léta pátého. 

Ad mandatam propríom dni Regis. 

Urozenému Janovi z Rozemberga, věrnému našemu milému. 

1773. 
Jindřich z Kolovrat Janovi z Bosenberka: přimlouvá se za Rousa. (R) 

V Praise (1463, 24. dubna). — Orig. arch. Treft. Fam. von Čemin. 

Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý ! Věděti dávám, 
že jest se mnú Rús mluvil, že by TMt s ním tvrdě nakládal o tu výplatu, kterúž 
od něho vyplatiti chcete. A tak praví Rús, že jest toho podával, aby to ráčil sám 
na sě vzieti a rozsúditi spravedlivě sobě i jemu. A také praví Rús, že sě na královu 
Mt podával a potom na úřad, kdež listy súdie. I prosil mne jest Rús za přímluvu 
k TMti. Jakož já pak prosím TMti, milý pane a přieteli, aby ráčil s ním dobrotivě 
nakládati. Neb Rús praví, co sě té výplaty dotýče, že sě chce k tomu povolně mieti. 
A také praví, že ve všech věcech chce TMt zachovati jakožto pána svého a jakožto 
na Yěmého služebníka slušie. I vždyť prosím, milý pane, rač s Rusem milostivě 
a dobrotivě nakládati. A věřímf, že mne v tom neráčíš oslyšeti pro mě i pro mú 
službu. Datum Pragae, dominico post s« Georgii. Jindřich z Kolovrat. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozenberga, pánu na Krumlově, přieteli milému bud. 




126 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

1774. 

Zdenek ze Šternberka Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za Roasa. (R) 

Na Konopišti (1463, 25. dubna). — Orig. arch. TřA. Fam. von Čemin. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli mně zvláště milý! Byl u mne 
Rús, služebník tvuoj, pokorně se mnú mluvě a za to mne prose, abych sě k tobě 
zan přimluvil, aby s ním dobrotivě naložil, a zvláště o ty penieze, které zavázal 
dětem svým, což sě výplaty dotýěe. I prosím tebe, učiň to pro mě, a nalož s ním 
dobrotivě, zvláště o to, což se těch peněz dotýče. Neb jestliže by jinak to býti ne- 
mohlo, na mém úřadu chtělť by o to přestati, jehožť by to radějie viděl, by sám 
s ním o to uhodil Takéf věděti dávám, že rada cíesařova a farář z Sstuonie [sic] 
a šest konšelóv z Eremže dnes u mne byli ; a na čem jsú se mnú zuostali a já 
s nimi, toho Rús tě zpraví, nebť jest při tom byl. A milý přieteli, rád bych viděl, 
by sě dobře měl. Datum Conopisst, in die Marci. 

Zdeněk z Štemberga, najvyšší purgrabie Pražský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, přieteli mému zvláště milému. 

1775. 

Erál Jiří Janovi z Rosenberka: o Rousa, (R) 

V Praze (1463, 27. dubna). — Orig. arch. Tréb. Fam. von óemin. 

Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený, věrný 
milýl Srozuměli sme tomu, což nám o Rusa píšeš. Protož žádámef od tebe se vší 
pilností, aby k Rusovi tak se měl, jakožf sme nynie po Rusovi v listu našem psali, 
kterak se k němu mieti máš. A za to máme, žef jest již ten list náš tebe došel. 
A jinak toho [pro žádnu věc]*) nečiň. Toť jest vuole naše. Dán v Praze, v středu 
po sv. Marku evangeliste, královstvie našeho léta pátého. 

Relatio dni Johannis de Rabenstein, praepositi Wissegradensis 9c. 
Urozenému Janovi z Rozenberga, věrnému našemu milému. 

*) Slova v záTorce jsou přetržena. 

1776. 

Jan Rous Janovi z Rosenberka : prosí, aby mu byl určen den k příjezdu. (R) 

V Máhvicích (1463^ 27. dubna). — Orig. arch. Třeb. Fam. von Óemin. 

Služba má napřed TMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti 
dávám, že mi jest králova Mt rozkázal, abych k VMti jel, a tak já učinínu Který 
den VMt káže přijetí, za to prosím VMti, račte mi dáti věděti; neb bych hez toho 
hned sám byl přijel i přijedu sám, nedá-li mi TMt věděti. A také list jmám k TMtí 



Důpisy 8 rohu 1463. 127 

od EMti. A prosím VMtí, račte mí dáti odpověď listem vaším po tomto posla. Dán 
v Malovicích, tu středu před sv. Jakubem Philippem. Jan Rús z čemin. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberga, pánu mému milostivému bud dán. 

1777. 
Vyznání obce Krumlovské o Rousovi. (B) 

V Ertmhvi 1463, 24. května. — Orig. arch. Třéb. Fam, von Čenúin. 

My purgmistr, rychtář, konšelé i všecka obec města Krumlova Českého, vy- 
znáváme tíemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budu: 
jakož jsme měli spolu činiti s Latranskýmí,'*') súsedy svými, o lozunky a přidávánie 
k městu na opravovánie: i prosili sme Rusa, aby nám pomočen byl, aby Latranští 
8 námi opravovali kostel, mosty, pastýři s námi platili i obecniemu poslu. Toho nám 
Rús řekl pomočen býti. A za to my starší i obec jemu Rusovi štuk kmentu dali 
fime. A když sme jemu ten štuk kmentu dali, tehdy jest nám Rús toho dopomohl, 
tak jakož svrchu psáno stojí. A na svědomie toho pečet naši městckú přitiskli jsme 
k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Krumlově léta od Narozenie s. b. tisícieho 
čtyřstého šedesátého třetieho, ten úterý před sv. Urbanem. 

*) Předměstí EnmiloTské. 

1778. 
Vyznání obce Latranské o Rusovi. (R) 

V Krunůově 1463, 24. května. — Orig. arch, Třéb. Fam. von Čemin. 

My starší i všecka obec Latranská Krumlova Českého vyznáváme tiemto listem 
obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budu, že když jsme činiti měli 
8 městem a obcí Krumlovskú, s súsedy našimi, o lozunky, tu jsme prosili Rusa, aby 
nám pomočen byl. A za to starší, kteřížto tu chvíli vládli a lozunkéři byli, točiž 
Bmieř, vzav od Ruozvory nožieře dvanácte řezákóv a dal Rusovi od nás od starších 
i od obce. I řekl nám Rús pomočen býti^ abychme puol kopy přidávali každý rok 
k městu, a tiem abychme všech lozunkóv a pomocí prázdni byli k nim přidávati, což 
se města Krumlova dotýče. A to stálo tak za čtyři neděle. A my srozuměvše tomu, 
že nám Rús to chtěl změniti, i přidal Hašek, také jsa tu chvíli lozunkéřem, jemu 
Rusovi vědro medu k tomu od nás starších i od obce, aby nám to tak dokonáno 
l>7lo, jakož svrchu psáno stojí. A on Rús přivedl nám to k jinému konci před páně 
Mtí. A na svědomie toho prosili sme slovutných panoší Petra Višně z Větřnie, tu 
chvíli purkrabí na Krumlově, Oldřicha Drochovce z Pláně a Bohuiika z Bratřikovic, 
že J8ú k naší prosbě své pečeti k svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán 
a psán v Krumlově léta od Narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho, 
ten úterý před sv. Urbanem. 

(Tfi pečeti zachované.) 



ř. 



128 A. XXVIII. Dodavek h depMm rodu Rósenberského do r. 1526. 

1779/: 

iŤeboňští úředníci Janovi z Bosdnberka: o pří Jilovických s mlynářem o paatvcL (M) 
V Třeboni 1463, 25. května. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 A P, 4k. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož YMt rozkázala mlynáři vašemu 
o té Dvorce z Yelešínského úřadu s lidmi vašimi s Jilovice z úřadu našeho před 
námi státi o to, ješto tíž YMti lidé z Jilovice tomu mlynáři pastvy bránie : i račtež 
věděti, že sme je s uobú stranu vyslyšeli; a tak sme tomu porozuměli, že ty pastvy 
nejsú toliko těch lidí Jilovických, ale jsú pustoty vaše dávno od té vsi zapuštěné, 
než že jsú těm lidem dopřieny z milosti, a oni z nich těch pustotin oplácejí Ym 
grošuov, než beru s toho mlynáře IIII groše a jinde n groše, že se jim nedostane 
dáti než n groše. A my hlediece k tomu, že ten mlynář jinde pastvy nemá a že 
by tu bez té pastvy těžce seděl, a že jest i prve rozkázáno bylo, aby jemu též 
pastvy přieli, (tak jest před námi mluveno) : i přikázali sme lidem těm vašim z Jilo* 
více, aby jemu té pastvy neh^'ili do vašeho dalšieho rozkázánie. A to sme proto jim 
do vašeho dalšieho rozkázánie odložili, že chcme YMt toho šíře zpraviti. A jim těm 
vaším lidem z Jilovice nezdálo se nás v tom uposlechnuti, a odvolali se na YMt 
Chtěli sme jim list k YMti dáti ; nechtěli vzieti a praviece, že chtie s živými Ustrni 
před YMti osobně býti, a dobře protivně mluviece, ješto v tom jinému nerozumieme 
než zlé vuoli. A předkládají, že jim mlynář Škodu na jich lukách činí. I to sme 
pověděli, že škody své právo mají, jestli že by jim co uškodil, aby odbyl; všeho se 
jim nezdálo poslechnuti. Protož jakž YMt o tom dále rozkáže, tak se stane. Datum 
Trzebon, feria mi. in die sancti Urbani anno domini oc LXin^ Avšak bychme YMt 
o tom ještě lépe rádi zpravili. 

Jarohněv z Úsušie hejtman, a Řehoř Claryc písař na Třeboní. 
Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, pánu našemu milostivému buď dán. 

1780. 

Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o senech okolo rybníků, o koních. (M) 
V Třeboni 1463, 27. června. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Mfi, 21. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Yěděti YMti dávám, že sem zpraven, že 
by fišmajstr sena okolo rybníkuov kázal prodati, kterýmižto [kteréžto ?] ten, ktož obrokem 
vládl i těmi trávami vládl, oklidil k vaší potřebě, protože jsú sena lepší a pH ruce, 
ješto se rovnějším nákladem skliditi mohu. I protož prosím YMti, račte s fišmajstrem 
o to mluviti, afby toho jinak nejměnil, než jakož jest prve bylo, afbý YMti raději 
lepší nežli horší zuostalo. Neb ta sena daleká dávají sé s polovice kliditi, protože 
nejsú tak dobrá a že jsú s věčím nák[la]dem kliditi. Také sem YMti pepomnél 
v Soběslavi pověděti, že mi pravil Petrovský o nevelikém koni u Rynartba v Ber- 



Dopisy e roku 1463. 129 

narticích a pokládá jej za vaši dobu; ale protože je věcí než ten šlojíeř, který ste 
od JindKcha Sádly jměli, i račtež Petrovskému oň psáti, ať jej lépe ohledá i pokusí, 
a bylo- li by co hodného, jakož on pak praví, že by se VMti hodil, račte jej kázati sobě 
kupiti. Datum Trzebon, feria 11. post sancti Johannis babtiste anno domini oc LXIIP. 

Jarohněv z Usušie, hejtman na Třeboni. 
Urozenému pánu panu Janovi z Boznberka, pánu mému milostivému buď dán. 

1781. 

List Rousftv na vyručení z věže. (K) 

Na Krumlově 1463, 11. července. — Opis arch. Třéb. Fam. von čemin. 

My Henrych z Sobětic, bydlem tehdáž na Velešíně, Jan Kosoř z Malovic, 
Bohuslav z Malovic, Jan Koňata z Olešnice, Víta ze Rzavého, seděním na Dobroniciech, 
Oldřich Rúbík z Hlavatec, seděním v Dubnem, Kunáš z Machovic, Jarohněv z Úsušie, 
hawptman Třeboňský, Erasim z Michnic, purgrabí Novohradský, Mikuláš Víta ze Rza- 
vého, seděním v Húzné, Beneš z Komařic a Beneš z Dubného, vyznáváme všichni tiemto 
listem obecně a všady i přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že sme 
vyručili a mocí tohoto listu vyrukuj em z věže slovutného panoši Jana Rusa z Čemin 
od urozeného pána, pana Jana z Rožmberka, a vedle JMti od najduostojnějšieho otce 
kněze Jošta, biskupa Vratislavského, ve dva tisíce kop gr. dobrých, střiebmých, 
obecně v zemi české berných, na takovýto běh a tak, aby jíž psaný Jan Rús z věže 
vyručený nahoře na té věži na tom ponebí, kdež světnička jest, a svrchu po kranci, 
prost bez želez i všelikého vázánie, aby chodil a tam obýval; ale doluov s věže 
na žádného aby nevolal, ani s kým doluov mluvil; a odtud z toho ponebie, kdež 
světnička jest, také dále doluov na jiná ponebie neb z věže ven aby nižádným během 
ani kterým obyčejem nevy chodil ani kterak vynikl bez svobodné vuole nahoře psaných 
pánuov a bez jich rozkázánie, a to od dánie listu tohoto za nn neděle pořád zběhlé. 
Pakli by mimo to již psaný Jan Rús kterak učinil, tehdy my svrchupsaní rukojmie 
vyznáváme tiemto listem všickni ruku společnú a nerozdielnú, že sme propadli zá- 
klad svrchupsaný 11^ kop gr. pánuom svrchupsaným a jich dědicem. A ten základ 
JMti máme a slibujem dáti a splniti u měsíci najprvníem pořád čtúce po nezdržení 
svrchupsaném úplně a v celosti. Pakli bychom toho neučinili, jehož bože nedaj, tehdy 
my rukojmie všickni svrchupsaní, kteříž najprv ode pánuov jmenovaných ústně, listem 
nebo jistým jich poslem napomenuti budem, jeden na druhého neukazuje ani se 
druhým vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedním pacholkem a se dvěma 
koňoma máme vjeti a vlehnúti, aneb miesto sebe každý bude moci panoši řádu 
rytieřského též s jedním pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti v uobyčejné 
leženie, kteréž země česká za právo jmá, do města Krumlova Českého nad Vltavu 

ArchÍT Český XIV. 17 



130 A, XXVIIL Dodavek h dopisim rodu Bosenberskeho do r. 1526. 

aneb odtnd y YII mílech vzdálí anebo bUže v duom ctného hospodáře nám ode 
pánuoY nahoře psaných ukázaný [obyčejné výminky ležení]. Na potvrzeníe a zdrženíe 
toho i lepSí jistotu my všichni rukojmie svrchupsaní pečeti své vlastnie s dobrým 
naším vědomím a s plným přiznáním dali sme a kázali přivěsiti k tomuto listu 
dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od Narozenie s. b. MCCCCLXm^ 
ten pondělí před sv. pannu Margrethú. 

1782. 

Jan z Bosenberka purkrabí Zvíkovskému: o žencích a o vyručení Jana Rousa. (K) 

V Krumlově 1463, 17. srpna. — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 19. 

Jan z Roznberga. Jene milý! Jakož žádáš sto žencóv, ty sobě vezmi k své 
potřebě. Také o tom člověku věz, žeť jest vyručen listem ve dva tisíce kop do sv. 
Martina na postavenie, a čtyři neděle mámy jim dáti [věděti] aneb oni nám též v tom 
času. A první zápis jeho ten sme sobě zdrželi a zachovali ; a také mámy některé věci 
před sebú, jestliže by on neb přietelé jeho sobě co brali před se, gesto nám to 
dobře slůžiti bude. Dán na Krumlově, feria IV. post Asumpcionem beate Marie 
virginis, annorum domini oc LXIIF. 

Slovutnému panoši Janovi z Petrovic, purkrabí na Zviekovč, věrnému našemu milému dd. 

1783. 
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému, aby mu poslal voly a med do Prahy oc. (E) 

B. m. 1463, 16. záři. — Orig. pap. arch. Vorl. IV. K. 20. 

Jan z Rozmbergka. Petrovský milý! O tvój běh, jakoš píšeš, chcmeť péči 
mieti a tebe v tom neopúštěti. A žádámeC, aby nám poslal přiepis toho listu, kterýžf 
najprvé pan Lev psal, rozkazuje jako svému, a ten nám pošli po Vondřejovi z Údině, 
když do Prahy pojede. Takéf posieláme čtmádcte voluov; z těch nám pošli do Prahy 
nn s těmi kury, jakožf jsme porúčali, aby nám poslal a Ondřejovi z Údině. Jakož 
nám píše a [o ?] nevěstu svú, o tof chcme mluviti se panem Zdeňkem. A tak za to máme, 
žeC zajtra bohdá u nás bude; chcmef o tom péči mieti, tak jemu pověz. Takéf žá- 
dáme, aby nám zjednal tři sudky medu, kterýž by několiko neděl poležeti mohl, 
jeden ve XX pinet, druhý ve XXX pinet, třetí ve XIII pinet. A také to opatř, a( 
by nám sem poslán byl tři neb čtyři dny před sv. Havlem. Item čtvrtý sudek, ten 
nám zednaj nynie do Prahy v XIII neb v XV pinet; učiň v tom pilnost. Datum 
feria VI, in die Ludmille, anno oc LXIIP. 

Famoso Johanní de Petrowic, purgrawio in Zvriekow, fideli noBtro dilecto d. 



Dopisy rohu 1463. 131 

1784. 

Svědomí Jindiicha ze Stráže, Jindřicha z MichaloYic a Viléma ipladšího z Bisenberka o řečech 

Rousových proti Janovi z Rosenberka. (R) 

B. m, 1463, 7. října. — Orig, arch. Třéb. Fam. von Čemin. 

My Jindřich z Stráže, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Jindřich z Mi- 
chalovic, najvyšší komorník královstvie českého, Vilém mlazší z Ryzmberga a na 
Rabí, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtůc uslyšie, že když 
sme byli při našem najmilostivějším pánu a králi v malé světničce, tu přišel urozený 
pán pan Jan z Rozmberga, a Rús s ním. I počel pan z Rozmberga k němu řeč. 
A on Rús řekl, že rozumie, že k němu ráčí mluviti, žádaje, aby k sobě přátely 
pojel. A pan z Rozmberga svolil jemu. I přivedl Zdenka a Rendle. A tak pan 
z Rozmberga dával jemu Rusovi vinu, že by sě k němu nezachovával, jako na věr- 
ného služebníka slušíe. A pravil jemu, čím a co by proti němu činil, některé kusy. 
A vypraviv i šel z světničty. A přived sebů Hruozu starého, kterýž jest úředníkem 
na Poděbradech. I žádal na témž Hruozovi, aby pověděl; že slyší, že by on věděl, 
že o něm Rús řeči některé mluvil, ješto by sě jeho dotýkaly. Hruoza pomlčev, 
a i řekl bych", řekl, „že neviem, toho nesmiem řéci, neb což jest těch řečí bylo, ty 
sem králově Mti pověděl." A KMt k tomu řekl: „Pravda jest, nám jest Hruoza 
pravil. Ale my jsme řekli, že křivdu mluví. " Ale tato slova my pro poctivost písem. 
Ale JMt prostě jest řekl. A tak potom Hruoza jest pravil, že by jeho Rús prosil 
za přímluvu [k] králově Mti zaň, a že by řekl Rús: „Králova Mt jest milostivý 
pán páně z Rozmberga a pomáhá jemu velmi, ješto žádný král žádnému pánu z Rozm- 
berga tak nepomáhal; neb dal jemu pánu šestnacet [sic] tisíc zlatých, a dvě bemi, 
a minci jemu dopustil, kteréžto má veliký užitek; ale nícf plátno nenie, nenief 
upHemně s JMtí." A táhl sě toho Hruoza na EMt, žej to JMti tak hned toho času 
pravil, a KMt to tak vyznal. Také Rús zase k některým řečem, což jeho pan Jan 
Rožmberský vinil, znal sě, a k některým jinak pravil. A k této řeči, což nám Hruoza 
pravil, znal sě, ale vo neupřímnosti měnil slova, a neznal sě, by řekl „ neupřiemně " . 
Ale Hruoza zase k němu Rusovi mluvil a řekl: „Tohoť já na sobě nechci nechati; 
cožť sem já tuto pravil, pravduť sem mluvil. Taks ty ke mně mluvil, a viec, nebs 
i jiných pánuov dotekl a pravě, že sobě zámky opravují a nejsú upřiemně s KMtí. " 
A to jest nám svědomo. A dalo sě to ve čtvrtek po sv. Francišku [6. října]. Ačkoli 
mnoho řečí jest bylo viece, ale toto jest toho pravý rozum kruntovný. A k tomu 
bychom sě chtěli ústně přiznati, kdež by toho bylo potřebie. Toho našeho vyznánie 
na svědomie kázali sme své pečeti k tomuto listu přitisknuti. Jenž dán a psán léta 
od Narozenie syna b. tisiecieho čtyřstého šestdesátého třetieho, ten pátek po svatém 

Františku. 

(1^ pečeti zachované.) 

17* 



132 A. XXVIU. Dodavek h dopisům rodu RúsenbersUho do r. 1526. 

1785, 

Heřman z Říčan purkrabí ZvíkoYskému : o listech dlužních. (E) 

Na Hrádku (1463, před 30. říjnem). — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. č. 3. 

Služba SYÚ vzkazuji, urozený přieteli milý ! A to mi se nelíbí v listech těchto, 
že jest sumě dání [gest sumye daný] ve dvú nedělí po sv. Havle aneb po sv. Jiří, 
O úroky bych netbal, by mi dávali ve dvú nedělí; než pro sumu bych já mohl 
k škodě přijíti. A kterýž svědčí list mně a ženě mé, af svědčí : kterýž by dal z nás 
věděti, aby měl túž moc, jako oba. Dán na Hrádku. Heřman z Říčan. 

Urozenému panoSi Janovi z Petrovic, purkrabí na Zvíkově, přieteli a švagru milému buď. 

1786. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o listech dlužních Heřmanovi z Říčan. (E) 

Na Zvíkově 1463, 30. října. — Orig. pap. arch. Orlického VIIL B. fasc. 24. i. 4. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám listy Heřmanovy. 
Nechtěli jest jich přijieti, protože stojí v těch listech, když by ku plnění přišlo 
summě, dvě neděli po sv. Havle aneb po sv. Jiří plněnie. Však sem to VMti i prvé 
pravil, že k tomu Heřman svoliti nechce, i též sem VMti v svém listu psal, a naj- 
posléz poslalf sem VMti ceduli do Benešova, když VMt z Prahy jela. Než k tomuť 
svoluje, jakožto i prvé svolil jest, úroci aby jemu dáváni byli dvě neděli po sv. Havle 
neb po sv. Jiří; a list, kterýž svědčí jemu a jeho ženě, v tom listu ať stojí: kterýž 
by z nich jeden z té sumy napomenul ku plnění, aby túž moc měl, jakoby oba na- 
pomenula. I milostivý pane, prosím VMti, račtež těmi listy nemeškati; neb sem já 
za list dojitie jemu slíbil, a již jakožto dnes ten rok přejde. Takéť sem Trkovskému 
jeho list poslal; i neviemť, příjme- liC jej, nebť mi ho ještě zase neposlal. Také VMt 
račte věděti, žeť sem list od Alše vyvadil. Datum Zwiekow, dominica ante festům 
omnium sanctorum, annorum oc LXTTT^ Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému b. d. 

1787. 

Burian z Lípy Janovi z Rosenberka : posílá k němu úředníka svého. (R) 

V Lipnici (1463, 2. listopadu). — Orig. arch. Třeb. Fam. Lipé. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberga, pánu na mě laskavému, Buijan 
z Lípy a s Lipnice, najvyšší písař královstvie českého. Službu svú vzkazuji TMti, 
urozený pane, pane na mě laskavý. Posílám k TMti Mikuláše ze Strhařova, úředníka 
mého, cožť nynie v tomto poselstvie ode mne s TMti bude mluviti, aby ráčil jemu 
věřiti tak, jako bych já osobně s TMti mluvil. Datum in Lipnic feria HH. post 
omnium sanctorum. 



Dopisf/ B rohu, 1463. 133 

1788. 

Jan z Bosenberka písaři Zyíkoyskéma: o penězích odúmrtních. (E) 

Na Knmhvě 1468, 6. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. č. 8. 

Jan z Rožmberka. — Bartošku milj! Žádámef přikazujíce, aby dal purkrabí 
Zviekovskému odúmrtních peněz X kop. Datum Krumlov sabbato ante festům sancti 
Leonardi, anno oc LXIIF. 

FamoBO Bartosskoni notarío bonorum Zwiekow, fideli nostro dilecto d. d. 

1789. 

Jan z Rožmberka stvrzuje přijetí peněz. (M) 

V Krumlově 1463, 5. listopadu. — Orig. arch. Třéb. U. 338. 2 1. 

My Jan z Rožmberka známo činíme tiemto listem, že nám Bartošek písař 
Zviekovský poslal po purkrabí Zviekovským do Soběslavi L ÍP, kteréžto jest přijal 
kněz Jan Kaplicar k ruce naší; pak my quitujem a prázdna činíme svrchupsaného 
Bartoška mocí listu tohoto. Datum Crumlow sabbato ante sancti Leonardi anno oc LXIII^. 

1790. 

List na vyručení Jana Rousa z vězení. (R) 

Na Krumlově 1463, 9. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. von Čemin. 

My Henrich z Sobětic, bydlem té chvíle na Velešíně, Diviš z Malovic té 
chvíle purkrabie na Plesku, Jan Eosoř z Malovic, Bohuslav z Malovic, Jan Eonata . 
z Olešnice, Přibík Žibříd z Mostkuov, Adam z Drahonic, Víta ze Rzavého, seděním 
na Dobronicích, Jarohněv z Úsušie té chvíle hawptman na Třeboni, Erazim z Michnic, 
té chvíle purkrabie na Novém Hradě, Vilém z Kozieho, purkrabie ty časy na Chůs- 
nice, Eunáš z Machovíc, Mikuláš Víta ze Rzavého seděním v Húzné, a Beneš 
z Dubného vyznáváme ... že sme vyručili z vězenie a mocí listu tohoto vyrukuj em 
slovutného panoši Jana Rusa z Čemin na postavenie od urozeného pána pana Jana 
z Rožmberka, a od najduostojnějšieho u bože otce a pána pana Jošta, biskupa Vrati- 
slavského, pod základem dvú tisicí kop grošóv dobrých, střiebmých, rázu a čísla 
pražského, tak že jej JMti a jich dědicóm a budúcím máme a slibujem postaviti, 
kdyžby nám kolivěk svrchupsaní páni, nebo jeden kterýžkoli z nich, jich dědicové 
aneb budúcí, dali čtyři neděle napřed věděti, buď listem, neb poslem aneb z úst, 
z nás rukojmí kterýmžkolivěk, najmén dvěma. A též zase jestli že by sě nám rukoj- 
miem svrchupsaným nezdálo v tom rukojemství státi a dali pánuom svrchupsaným 
čtyři neděle napřed věděti, slibujem jej v tom času postaviti na Erumlov český nad 
Vltavu na hrad do veliké světnice v moc již psaných věřitelóv našich a úředníku 



134 A. XXV ni. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

jejích tudiež najyyššiema, nic sobě proti tomu ku pomoci neberúce, bez zmatku vše- 
likého. A když jej tak postavíme, tehdy má přijat býti. A on odtud nemá vychoditi, 
ani kterým obyčejem vyniknuti, leč by jej svrchupsaní páni, neb úředník jejich tudiež 
najvyšší, v svů moc přijali. A když přijat bude v jich moc, tehdy my rukojemstvie 
budem prázdni, a list tento má nám zase vrácen býti bez odpory. Také jestli že by 
svrchupsaný hrad Krumlov kterak v té mieře ztracen byl, jehož pane Bože rač 
ostřieci, tehdy jej máme a slibujem postaviti na jiný JMti zámek od Krumlova 
v devieti mílech vzdálí nebo blíže, kamž by nám od nich, aneb od jednoho z nich 
rozkázáno a jmenován byl, tak a na ten čas v jich moc ve vší té mieře, jakož se 
svrchu píše, bez zmatku všelikého. Pakli bychom toho neučinili a jeho nepostavili 
a v kterémž koli kusu, jakož sě svrchu píše, nezdrželi, jehož Bože nedaj, tehdy 
tiemto listem vyznáváme, že sme propadli základ svrchupsaný dva tisíce kop grošóv 
dobrých, střiebmých svrchupsaných, nahoře psaným panuom věřitelem našim, a ty 
jim máme dáti a slibujem naší dobru, čistú vierú, ruku společnú a nerozdielnú, tak 
že žádný z nás svým dielem nikterakž odděliti sě nemnoze, ale dáti a úplně zaplatiti, 
od propadenie ve čtyřech nedělech pořád zběhlých, úplně a docela penězi hotovými, 
bez odporu všelikterakého, nic sobě ku pomoci proti tomu neberúc, bez zmatku ; toto 
sobě znamenitě vymienujiece : jestli že by Jana Rusa svrchupsaného v tom času pán 
Buoh neuchoval a že by umřel, tehdy rukojemstvie svrchupsaného máme prázdni býti 
a list tento moci nemá mieti. Také jestli že by svrchupsaný Jan Rús v tom času 
kam kolivěk jat beze lsti byl, tak že bychom jeho pro to jetie na čas svrchupsaný 
a tak, jakož sě svrchu píše, postaviti nemohli, tehdy proto základem hynuti nemáme 
.do osmi neděl po nepostavení aneb přepadení toho základu pořád zběhlých; tak že 
v těch osmi nedělech máme pracovati a oň státi, zda bychom jej z toho vězenie 
kterak vypraviti mohli. A jestli že bychom jeho dobyli a v těch osmi nedělech 
pánuom nahoře psaným v jich moc a tak, jakož sě svrchu vypisuje, postavili, tehdy 
jej JMt mají přijieti, a my základu máme prázdni býti. Pakli bychom jeho vždy 
v těch osmi nedělech nepostavili, tehdy základ svrchupsaný plniti máme i slibujem 
ve vší té mieře a tak, jakož se svrchu píše. Paklibychom toho neučinili, jehož Bože 
nedaj, tehdy my rukojmie svrchupsaní, kteříž by ode pánuov jmenovaných neb jich 
dědicóv a budúcích aneb jich úředníka kteréhožkoli, jednoho z nich ústně, listem 
nebo jich jistým poslem napomenut byl, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým 
vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma 
máme vjeti a vlehnúti, aneb miesto sebe každý bude moci panoši řádu rytieřského 
též s jedniem pacholkem a se dvěma konoma poslati a vložiti v uobyčejné leženie, 
kteréž země Česká za právo jmá, do města Krumlova Českého na Vltavu . . . [obyčejné 
ležení] ... Na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost my všichni rukojmie svrchupsaní 
pečeti naše vlastnie s dobrým naším vědomím i plným přiznáním dali sme a kázali 



f.'<— -- 






••s 



I ^. 



Dopisy z rohu 1463, 135 

k tomuto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od 
Narozenie s. b. tisícieho čtyřistého šedesátého třetieho, tu středu před sv. Martinem. 
(Dvanáete pečetí zachovaných; dvě utrženy.) 

1791. 

Yilém z Bisenberka panu Janovi z Rožmberka: o uschování listů. (M) 

V Krumlově 1463, 14. listoptxdu. — Př^is archivu Třeboň, Fam. Riesenberg, 

Urozený pane a příteli milý! Tyto listy v truhlici a druhé v krabici dávám 
TMti schovati, a prosím TMti, jestliže by mne pán Bůh neráčil zachovati a z tohoto 
světa smrtí rozloučiti, aby nižádnýmu nebyly vydány, leč prve aby můj kšaft byl 
ukázán: a ten kšaft jest aneb bude na pargaméně s mou pečetí a jiných dobrých 
lidí na svědomí. A vedle toho kšaftu, věřím TMti, že tak ráčíte učiniti. Pakliby co 
ten kšaft rozumu neukázal, ale což by vás služebník můj Leva z Mašfova neb Puotha 
z Obitec aneb Havel písař můj zpravili, tím se račte zpraviti. Listové v krabici pH- 
leží sirotkům strejce mýho, když moji rukojmě a já, ješto jsem za ně jistcem, za- 
stoupeni a vyváženi budou, jim má vrácena býti. Pane a příteli milý, toho rač 
věděti : jestli pak že by se udalo, že by kšaftu datum poslez svědčilo, než tento list, 
to ať není na překážku, nebo já druhdy kšafty obnovuji a měním. A prosím vás, 
přišlo-li by k tomu, jehož všemohoucí pán rač dlouho zachovati, komuž byste mé 
listy vydávali, račte jeho slibem zavázati, aby vše zdržel a naplnil, což by kšaft 
ukazoval, i také což bych rozkázal, úplně. TMti toho věřím, jako svému milému 
příteli. Dán na Krumlově ten pondělí po svatém Brykcí léta od narození syna bo- 
žího 1463. Vilém z Rysenberka. 

1792. 

Vyznání Jarohněva z Usuší a Mikuláše Víthy ze Rzavého o Janu Rousovi. (R) 

Na Krumlově 1463, 18, listopadu, — Orig, arch, Třeb, Fam. von čsmin. 

Já Jarohněv z Usušie, hawptman tehdáž Třeboňský, a já Mikuláš Víta ze 
Rzavého, seděním v Húzné, známo činíme tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúcí 
slyšeti budu, že nám jest to svědomo a v paměti, když mluvil urozený pán, pan 
Jan z Rožmberka, pán náš milostivý, s slovutným panoší Janem Rusem z čemin 
před námi ten pondělí před sv. Martinem [7. listop.], že jest Čenovcové dal napřed 
věděti puol léta, jakož list na pána jmá, a že jest Cenovcová pověděla pánu, že list 
ten má u Rusa. I mluvil pán tu před námi s Rusem, aby Čenovcové list ten vydal, 
aby ona ku pánu přijela a penieze vzala a pánu list vrátila. Tu jest Rús toho ode- 
přel a řekl, že jest ten list u něho položen od nie i od Karla; a požádal jest Rús, 
aby sě stavil u Karla i u čenovcové A pán jest k tomu svolil, i den jemu menoval, 



:>■'■■' 



i •• . >■ 



**^.. 



v -t J'. 



vw^. 



•'ÍJ 



• 'íi 



'«5 






— « 



Ví 



'í^ 



:^-A- 






Vf 



^ 



-f *.J 




•'J^- 



136 



A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 



^^^ 



•1. ., v. 

f ">. • ' ' ^ 









iȒ' 



-/. 



tH-- 






ír 



ř-; 









Í- 



*i. 



Pt 



totiž ta středa po sv. Martině [16. listop.], aby s tiem listem přijel ka pána s Ce- 
no vcovú i s Karlem. A Rús řekl jest na ten den býti s listem i s nimi s aoběma 
s čeňoYCOYÚ i s Karlem, bade-li je moci mieti. Toho jest neačinil a nebyl na ten 
den. Na svědomie toho k žádosti páně Mti pečeti naše vlastnie s dobrým naším 
yědomím k tomato lista sme dali a kázali přitisknuti dobrovolně, sobě i svým ba- 
dúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Kramlově, ten pátek před sv. Alžbětu, 
léta od Narozenie s. b. tisícieho čtyřstého šedesátého třetieho. 
(Dvě pečeti zachované.) 

1793. 
Vojtěch z JiyoYÍce purkrabí Eramlovskému : aby byl srocen s Babkou. (R) 

Ve Svinech Trhových (1463, 7. prosince f). — Orig. arch, Třeb. Fam. von Jiwowic. 

Službaf svů vzkazuji, urozený přieteli milý! A prosím tebe, pros páně Mti, 
af mi rok položí s Babku, nebť s ním mám činiti, kterýžt se den zdá JMti, krom 
této neděle, po neděli po tejto. Neb v tuto neděli mám býti u Budějovicích. A také 
tiem spieše, nebf on pojede do Hradce, poněvadžf jest fíšmajstrem a pána Hradec- 
kého. Věřímf, že se k tomu přičiníš s pilností. A kdyžC se JMti zdáti bude, ať také 
JMt píše Babkovi, af by stál k tomu roku se mnú před JMti. A to at jest po tomto 
poslu, ať viem, na kerý den. Dán v Svinech, f. IV. ante Conceptionis s. Mariae virg. 
glor. Vojtěch z Jivovice i z Chvalkova. 

Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému d. 

1794. 
Markéta ze Ždánic Janovi z Bosenberka: o propinačním právě vsí Hodějovic a Vidová. (M) 

Ve Vidově 1463, 7. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 B^, 1 b. 

Modlitbu svů vzkazuji, urozený pane, pane mój milostivý. VMti děkuji velice, 

že vedle VMti mne zapomenuti nemíníte. VMti dávám věděti, že sěm spravena od 

nebuožce pána svého Tožice i od jiných starých lidí, že v Hodějovích [sic] i u Vidově 

vysa[ze]nie mají lidé moji piva vařiti, šenkovati, a to ve ckách dvorských naleznuti sě 

má, ale ne zemských, i všelikaká práva i svoboda, která k mému zbuožie přísluší. 

Protož VMti prosím velice, jakožto pána svého milostivého, aby pan Pavel nebo 

někto jiný vedle vašeho rozkázanie ta jistá má práva i svobodu u dvorských desk 

ráčil přeslyšeti, a co by koli mělo za to úředníkem dáno býti, hotovat sem toho 

podjíti, a to proto, aťbych sě potom věděla čeho varovati. Prosím VMti, račtež mne 

té práce zbaviti, aťbych sama o to nepracovala cesty. Datum in Widow, fena quarta 

ante concepcionem s. Marie anno domini oc LXIH. 

Markréta [z] Ždánic, seděním u Vidově. 
Urozenému pánu panu Janovi z Bozeberka, pánu mému milostivému buď dán. 



Dopisy » rohu 1463. 137 

1795. 

Markéta ze Ždinic Janovi zRosenberka: o propinačním právě v Hodějo vících a v Vidově. (M) 

B, m. a d. (1463, 7. prosince). — Současná cedule *) arch. Třéb. I. A. 6 5», 1 h. 

Milostivý pane! Jakož mi VMt píše o Vidově a o Hodějicích, kterak VMti 
mám vypsáno dáti, kterak jest položeno o šenk i o sladovny: pane milostivý, slyšela, 
sem od nebožce Tožice pána mého, že z práva má krčma býti u Vidově. Také sen> 
slyšela od farářova otce z Budějovic, kterýž jest z Hodějic rodilý, ten jest pravil, 
že jich děd šenkoval v Hodějicích; i také od mnohých starých lidí, ješto některým 
jest a bylo něco a sto let, kterak jest vždycky šenkováno bylo u Vidově v jedné 
krčmě a v Hodějicích ve dvú krčmu. A sladovny sú byly v Hodějicích ještě za krále 
Václava i před králem Václavem. A s těch krčem v Hodějicích dal každý prostici 
soli do roka. Dále také, pane milostivý, rač VMt věděti, že pravý a svobodný frajank 
u Vidově jest, komuž by na hrdlo šlo, když by kto k nám utekl ; jakož sě jest Bu- 
dějickým přihodilo za nebožce pána mého, kterak sú nižádného nápadu ani přěkazu 
nesměli učiniti člověku tomu. A přes to všechno, což jest jiných práv, ješto jiní lidé 
vypravují, jichž já VMti neviem vypraviti, toť sě vše ve dekách dvorských má na- 
jíti. A to nenie nikdy slýcháno, by jim toho bylo bráněno ani překáženo. 

*) y. Břežan připsal na rnba: Tožicoyé cedule. 

1796. 

Soběslavští úředníci Janovi z Bosenberka: o nárocích Mezenských na pastviska. (M) 

B. m. a d. (1463). — Orig. arch. Třeb. L A. 1 P. 13 g. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož VMt náma s Mikulášem píše, abychme 
VMti dala věděti o těch pastvištěch, o kterých VMti Ruože na nás píše a žaluje; 
i milý pane, nemělť jest oč žalovati, nebť sě jest tu žádných nátiskuov nedalo, jakožť 
Ruože píše. Neb ta pastviště, o kteréž VMt píše, Přehořovští za to odměnu jsú 
yzeli od předkóv Drachovských, a tý chvíle byli jsú za vašimi předky ; vzavše i chtíe 
na tom vuoli jmieti. A ta pastviště jsú mezi hrází, ješto hráze okročilá. I mluveno 
jest s nimi s Mezenskými, mají-li oni jaké právo, aby okázali, a to v dobré vuoli, 
bez žádných takových puotek, jakož on píše. Tu jsú oni pravili: pásali jsme a ne- 
překáželi jsú nám. A lidi na to vystavovali. Pak jsme my těch lidí tázali, svědomi-li 
jsú toho, s přiezní-li jsú pásli čili zpráva; tázali jsme jich, chtěli-li by za to zpra- 
viti, že z práva mají pásti. Tu jsú oni řekli, že nechtie. I pověděno jest Mezenským, 
aby lidem svým přikázali, aby na tom nepásli, leč právo okáží; pakli by sě jim ne- 
zdálo, že práva jdú, pak dají-li nám z čeho vinu, že jim chcem právi býti. 

Jan z Dobronic hajtman na Soběslavi, a Mikuláš z Sedlce. 

Bez adressy. 

AxchW Česky XIV. 18 






« 



[V ' 

i"" •' ' 



i' 









I 
I 

!• 






»■ 



ŠT'.' 



188 A. XXVin. Dodavek h dopisim rodu Bosenberského do r. 1526. 

1797. 

Úředník Zvikovský pánovi: ptá se na ustanovení stran hradu Bosenberka oc. (K) 

B. m. a b. d. (1463 fj — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Or, 8. č. 38. 

Také račte VMt věděti, že£ sem prosil kněze probošta, bratra páně kanclé- 
řova, aby VMti noviny psal, kteréž by se psáti mohly. I tedť od něho VMti list 
posielám. A Johannes, domovník VMti, mluvil jest se ním, že VMt ijednoho dřeva 
am nemáte ku palivu. Ráčíte-li o tom co VMt rozkázati, chcif já rád na to péči 
mieti, aby VMt zmeškána nebyla. Jen račte rozkázati, puokud a mnoholi. A vo úroku 
do Prahy Odolenovi, Majskytlovi a Túškovi zpravím nemeškaje, jestliže VMt rozká- 
žete. I jiné všecky bohdá, což se mého úřadu dotyce, račte o ně žádné péči nemleti. 
A VMti prosím, račte mi VMt psáti, kterak jest VMt ten rok dokonala o Rožm- 
berku, a kterak jest na konec zuostáno. 

SroTnej yýde str. 118 c. 1767 z roka 1462. 

1798. 

Úředník Zvíkovský pánovi: o penězích, o vězních. (K) 

B. m. a b. d. (1463 f). — Orig. pap. arch. Orlického VII. Gr, 8. č. 39. 

Také jakož jste VMt vzkázali o zlaté, že jest VMti Tetawr puojčil, abych 
já jemu zde na to miesto jiné zjednal: tak se stane, jakž jste VMt rozkázali. A také 
jakož jste mi VMt prvé psali, abych obešle Diviše i zavázal jeho VMti na Krumlov: 
milostivý pane, mněť se tak zdá, že by byl VMti platnějí na Zviekově, nežli 
tam, pro jiné vězně, kteréž mají na Chlumec, ješto některé chtěli by šacovati a jiné 
sázejí sobě k libosti; ješto se toho všeho Divišem zbraňuje. Také zlaté, o kteréž 
VMt píše, o ni aneb o mi^: mám za to, žef VMti zjednám. Než píší mi, abyste 
VMt toho jistého ubezpečili přede vší stranu. I chci se na to ještě ptáti, kto jest 
to, abych uměl VMti rozumně o to psáti. 



u 



5r. 



u ■ 

> ■ 



( v 

i'' 

l; , 



1799. 

Úředník Zvíkovský pánovi: o vrácení dluhu, o výměnu drobných za zlaté. (K) 

B. m. a b. d. (1463 1). — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. 46. 

Také račte VMt věděti, že jest se mnů mluvil Matěj Huovno, a VMti velmi 
prosí, abyste mu ráčili dáti XX kop na jeho dluhu, a že chce od VMti za ty za 
všecky zlaté drobnými penězi vzieti. A list aby byl na penieze udělán^, kterýž na 
zlaté svědčí, za každý zlatý XL gr. I milostivý pane, líbí-li se VMti, mněť se zdá 
dobré, nebť jest nynie k veliké škodě přišel. I o tom račte mi VMt rozkázati. 



Dopisy z lei 1463 a 1464. 139 

1800. 

Úředník ZvíkoTský pánovi: o kopání sádky; o písařích Tomkovi a Bartošovi; o peníze. (E) 

B, m. a b. d. (1463 fj. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Or, 8. & 42. 

Také jakož mi YMt kázala Fresnngka s Sedlčan k sobě zavolati: to{ sem 
učinil a mluvil sem pilně s ním, aby pravdu pověděl, kterak se dalo a kopali. I pravil 
mi, že když jsú kopali hledajíce, a dokopavše se sádky té, že tovařiš jeho Ambroš 
postřihač řekl: „Nemohuť viece kopati, neb bolí mě hlava a rbet." A tak že on 
Fressung s ním viec nekopal aniž hledal. Také jakož mi YMt psal, že ste Thomka 
z úřadu propustil, to vědúce, na některého jiného hodného pomyslili [sic]: rač VMt 
věděti, že hejtman Třeboňský Jarohněv a Řehoř psali o Bartoše píssaře, kterýž 
u hejtmana byl, že jest hodný a dobrý pacholek a písař. A tohof sme přijali až do 
VMti vuoli. A rozumiemť tomu, že Jarohněv také o toho Bartoše bude mluviti 
nebo-li VMti psáti. Takéf mě spravil Radkovec, žeť LXXX ÍP upomínal VMt, a že 
Rús VMti rok sjednal až do nejneišího [sic] sv. Havla. Protož nemohla-li by VMt 
také penieze jmieti, jáť bych LXXX ÍP zde v kraji optal, že by jemu dány byly. 

1801. 

Jan z Rožmberka promíjí úroky rychtáři ze Křeče. (M) 

B. m. 1464, 7. dubna. — Orig. archivu Třeboň. II. 231. 1. 

Jan z Rozmberga. Jene milý ! Odpustili sme rychtáři ze Křeč IIII íP úrokuov 
zadržalých; to věda, neupomínaj jeho z nich. Datum sabbato ante conductum pasce 
anno oc LXIIII. 

Famoso Johanni notario bonorum Chusnik, fideli nostro dílecto d. 

1802. 

Písař Třeboňský Janu z Rosenberka: o zlodějské děvečce. (M) 

V Třeboni 1464, 13. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5 B P, 6. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Spomenul sem, že mi hejtman poručil 
VMti psáti o tu děvečku, kteráž sedí u vězenie, ješto člověku VMti rybáři jednomu 
pánu svému penieze pokradla; a vyznává, že jest je jedné pekařce v Třeboni dala, 
a na chvíli druhdy die, že nedala, a opět zase, že dala, a tak se vždy mění v řeči. 
I protož VMt račte o ní rozkázati, a zdá mi se, že by najspieš v Krumlově na ni 
byla jistota zvěděna. Datum Trzebon, feria VI. ante sancti Thiburcii anno domini 
oc LXim^ Řehoř Claryc. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému, buď dán. 



18* 






fr 



i» » 



t 



^•- 

J<4v ' 

I 140 ^. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

ty 

1803. 

I;-; Písař úřadu Choustnického stvrzuje písaři Třeboňskému příjem peněz. (M) 

|-^ Na Choustnke 1464, 17. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Or, 2. 



»ř. 






v^ 



Já Jan z Libochovan, písař té chvíle úřadu Chúsníckého, známo činím tiemto 
listem, že sem přijal od slovutného panoše Řehoře Glaiyc, ty časy úřadu Třeboň- 
ského písaře, sedmdesát a tři zlatých uherských na dluh Střechovcóv, z kterýchžto 
zlatých svrchupsaných jej quituji mocí listu tohoto. Tomu na svědomie svú pečet 
vlastní přitiskl sem k tomuto listu. Datum Chusnik, feria III. ante s. Georgi anno 
oc LXim^ 

1804. 

Purkrabí Zvlkovský Janovi z Rosenberka: o vydání výpisů práv od Píseckých oc. (K) 

Na Zvíkově 1464, 21. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VIII. B. fasc. 24. č. 5. 

W- Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od Pieseckých, 

|; jemuž VMt porozumiete. Jakož sem i prve VMti psal, že jsem na Pieseckých po- 

li rozuměl, že VMti neradi dadie výpisů svých práv, jakož VMt v jich listu tomu po- 

rozumiete: i milostivý pane, mněť se ještě vždy zdá, ráčí-li VMt, račte je ještě 
listem obeslati a račte požádati na nich, ať VMti výpis svých práv dadie. A račte 
I sě tomu učiniti nerozumějíce, že by jim to nelibo bylo, by měli svá práva vypsaná 

dáti, než jakoby VMt ráčila sě v tom mieti, kteréž by jim silnice příslušaly, že 
byste ráčili lidem vašim rozkázati, aby sě při tom tak zachovali. A budú-lit tomu 
výpisu odpomi, že by VMti nechtěli poslati toho výpisu a kladli to na prodlévánie, 
^. a stalo sě co v tom, taf všecka na nich vina bohdá ostane. A milostivý pane, teď 

f VMti ceduli posielám, zdá-li sě VMti Pieseckým vedle toho psáti; pakli co ráčíte 

|. pHopraviti, tof jest při VMti. Protoť to činím, nebť sem na Pieseckých porozuměl, 

žeť jest je někdo k tomu vedl, aťby s VMti o silnice zašli, ale oniť sě v tom pěkně 
mají. A také na nich rozumiem, žeť toho výpisu ne brzo VMti dadie; a toť jest 
vše VMti bohdá lépe. I prosímť já VMti jako pána svého milostivého, račte mi 
v tom za zlé nemleti, že VMti tuto ceduli posielám; sámť tomu rozumiem, žeť jest 
to všetečnost veliká, ale toť Buoh vie, žeť to činím proto, abych VMti práce umenšil 
a z škod VMt uvaroval. Pakli by sě VMti to aneb co jiného do mne nelíbilo, 
prosím VMti, račte v tom muoj milostivý pán býti, chciť já všecko rád opraviti. — 
A jakož mi VMt poslala výtažek na ceduli o suchých drvech na horách Pieseckých, 
měť sě zdá, žeť to lidem VMti nic prospěšné nenie, neb to ukazuje do města Plesku 
a jinam nikam, a ihned zejména, co by na svých vlastních voziech a na kárách a na 
zádech přinesli a přivezli, za to nic platiti nemají. Datum Zwiekow, sabbato ante 
festům sancti Georgii, anno oc LXIIir. Jan z Petrovic, purgrabie na Zviekově. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rosenberka, pánu mému najmilostivčjšímu b. d. 






f 

r 
v' 






• r 



1 




Dopisy g rohu 1464. 141 

1805. 
Písař Třeboňský Krumlovskému purkrabí : o své jízdě do Kutné Hory, o koupi vína. (M) 

V Třeboni 1464, 6. června. — Orig. arch. Třéb. L B. 6 J, 4 a. 

Služba má napřed, pane purkrabě milý. Yědětiť dávám, že mi páně Mt tak 
rozkázala, když bych chtěl do Hory jeti, abych vždy dal věděti, aby dva karníky se 
mnú jela: i mám úmysl bohdá v tento příští pondělí jeti; protož prosím, jměj na 
to pamět, jestliže bych dal věděti, aby y neděli bohdá dva karníky ke mně vypravil, 
a což u Kužele jest, af by mi to bylo posláno. A zvlášť prosím, budeš-li moci, vy- 
prav Petra Verše. Takéf dávám věděti, že páně Mt dávno mi rozkázala, abych toho 
pohleděl, když by se u Hradci sud dobrého vína nahodil, abych je kupil: i mám 
úmysl ffiidr vína kupiti, kteréhož sme s pannu Její Mtí *) pokúšeli do šestého dne, že 
čisté ostalo, a to se letos nebrzy treffí. I prosímf, daj mi yědě[ti], mohl-[l]i by z Kru- 
mlova vuoz po ně poslati, čili bych já vozku najal. Datum Trzebon, feria HII. ante 
octauam corporis Christi, anno domini oc LXIIIF. Řehoř Claryc. 

Urozenému panoši Kunráthoví z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému 
a dobrému bud dán. 

*) Anežkou z Rosenberka. 

1806. 

Zachař z Říčan a na Štěkni Janovi z Rožmberka: o rozkazu krále Jiřího a stavbě zámku 

v Božovicích, o veselce své dcery oc. (Mj 

B. m. 1464, 30. července. — V Březanově genealogii pánů g Říčan v arch. Třéb. 

Služba má VMti, urozený pane, pane na mně laskavý! Nebuď VMti tajno, 
že byl sem nyní u KMti, a JMt při práznosti zpravil jsem o Božovicích, o počátku 
stavení toho zámku v tato léta válečná, i také o prostředku, co se tu škodného 
kraji dalo, také kterak jest to konec vzalo s velikými škodami nákladů v a s záhu- 
bami chudých lidí toho kraje. A že již nyní pod JMtí znovu vzdělává se, což by se 
prve ploty hliněnými, to již nyní zdmi s vápnem pevnými. A tak mi JMt řekl, že 
jest to vám poručil, bylo-li by to jinak vzděláváno, než jest JMKská s vámi zůstal, 
tehdy že jest to vám poručil, aby to bylo shořeno. Na zejtří, když jsem JMKské 
žehnal, JMt mi řekl, abych vás s tím obeslal. Protož, pane milý, račte pamatovati, 
kterak neboštík pan otec váš dobré paměti s velikými náklady a s škodou všech 
svých panství a s pomocí naší všeho kraje to jest uhasil, jakož jsem to i KMti po- 
věděl. I poněvadž jest KMt toho na nás spolehla, račte to kázati pilně ohledati. 
A nedejte jiskře ohněm býti. Dále VMti služebník můj, dodavatel tohoto listu, VMt 
šíře toho zpraví. Také VMti prosím jako pána na mně laskavého, abyste mi ráčili 
zvířetem pomoci k mému veselí, žef dceru svú mám vdávati. A toho VMti já 



Ví.- 



»J 



' , ' ; 



^ 



142 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

i s syny svými chci zasluhovati jako pánu na nás laskavému. Všech věcí psaných 
odpovědi milostivé prosím. Datum fena secunda post Jacobi apostoli, annorum oc LXIIII. 

Zachař z Říčan. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu na mně laskavému. 

1807. 

Řehoř Elaric Janovi z Bosenberka : o ražení mince v Kutné Hoře a o vyznání Stodůlky pod- 
daného z Veselí. (B) 

Ve Třeboni 1464, 27. září. — Orig. arch. Třeh. lU. 7. 1. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že Habarth přijel 
z Hory a zlaté Názovým sirotkuom zpravil, a list přinesl hlavní. Než což sem 
střiebra tam poslal, toho nezdělali, neb králi nynie ustavně dělají. Než kázali se 
[sic] Habarthovi onen tejden vrátiti; i poněvadž se to dielo nynie neskonalo, chci 
vzajtra bohdá tam do Hory poslati, aby tiem dielem povzdržali, zdali bych co viece 
mohl zjednati do sv. Havla, aby se spuolu pojednú zdělalo, neb jest to mnoho 
spořeji. I račtež viece věděti, že mi Habarth pravil, že u Hory sedí něký Stodólka 
z vašeho Veselé, kterýž luoni u pana Zdenka byl a tak se vždy po těch žoldích po- 
smykuje, a že jesti zmuč[en] a že jest drahně ledakýchs věcí vj^znal a na některé 
osoby v našem úřadě i jinde, o rozličných škodách lidských. I vidí-li se VMti 
měštanóm do Hory psáti a žádati vejpisu jeho vyznání po tomto poslu, kteréhož já 
vzajtra bohdá pošli, tehdy račte mi list váš nemeškajíce po tomto poslu poslati, 
ať by mi se vzajtra bohdá dopoledne vrátiti mohl. Nebť já bohdá o polodni vzajtra 
posla hned vypravím, ať by tam zastati mohl prve, nežliby počeli to střiebro roz- 
dělávati. A takť tomu rozumiem, žeť VMti vejpis bude dán. Datum Trzebon, f. V 
ante s. Wenceslai, anno dni oc LXHH^. Řehoř Elaric. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, pánu mému milostivému buď dán. 

1808. 
Petr z Lindy Janovi z Bosenberka: o sporu s Bysem. (B) 

V Borovanech 1464, 6. října. — Orig. arch. Třeb. Fam, Lindy. 

Urozený pane, pane mój milostivý. Služba má napřed VMti. A jakož mi 
VMt píše o Ryssovi, o tě dvě kopě, jakož se před VMti úmluva stala: a mne se 
toho nic nedotýče. Než člověk mój Prokop, na kterémž sú mu odkázaně tě dvě kopě 
a měl k tomu rok do roka, a přes to člověk mój dal jest Ryssovi kopu a druhů také 
za ním nosil a chtěl jemu dáti v Krumlově, a nechtěl jie vzieti, ale hned se na mé 
táhl, abych já mu dal také dvě kopě, — a chtěl by tři rád za dvě vzieti — : jáť 
svého člověka k tomu nemohu nutiti, ať by mu dvakrát dával. Pakli mi nevěříte 
v tom, ale toho člověka postavím před VMti, kteréhož sem dosti ostře káral a sázel 




:f^?^s'??5^ 



by kto na mě před YMtí žalovati měl. Protož, milostivý pane, věřím VMti jakožto 
pánu svému milostivému, že Ryssovi v tom viece věřiti nebudete a že mu přikážete^ 
af mne nemocného člověka u pokoji nechá; nebť mu nic povinovat nejsem. Datum 
Borovan sabbato post octavam sancti Venceslai annorum LXIIII". Petr z Lindy. 

Vysoce urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, pánu mému milostivému baď. 

1809. 

Jan z Rožmberka Zachařovi z Říčan a na Štěkni: o stavbě tvrze v Božoviclch, o veselce 

dcery jeho, o zvěřině oc. (M) 

Na Maidšteině 1464, 9. října. — V Březanwě genealogii pánU 8 Říčan v arch. Třéb. 

Služba naše, pane Zachaři milý! Jakož píšeš o tom stavení, chcemet z své 
strany o to starati se před EMtí. A ty v tom také stůj, jakožs počal, nebC mi 
k témuž podobné pan Mikuláš purkrabě Hlubocký píše. A jakož o zvěřině píšeš, 
neobmeškáme tě jí k tomu času. A jakož mne zůveš na své veselé : přijelt bych rád, 
ale bojím se, by mne na freji neosočil. Datum Maydsstain, feria tertia ipso die 
sancti Dionisii, anno oc LXIIII. 

1810. 

Euneš ze Slavkova faráři Eaplicerovi: o peníze. (Rj 

V MUičíně 1464, 19. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Slavkov. 

Službu svů vzkazuji, poctivý kněze, Jene milý. Píšeš mi, že by páně Mt chtěl 
věděti o těch XXtí kopách, zač by mi dány měly býti. I věziž, jakož na páně Mt 
list mám na dvě stě kop a z toho listu měli mi platiti úroka ročnieho XX kop, 
a tak sem páně Mt i tě spravil, že mi těch XX kop zadrželi jsú. A dále zpravils 
mě, že mi na tento svatý Havel, nynie minulý, měli XVI kop platu ročnieho stúpiti 
na lidech : věřímt jako přieteli milému, že sě k tomu přičiníš, af by mi lidí i s úrokem 
těch stúpili, jakož mi i páně Mt řekl to učiniti, a těch zadržalých XX kop úroka 
také od JMti mi zjednáš. A jakož mi píšeš o zlatých, kterýchž řekl sem páně Mti, 
jestliže mi dáni budu, pójčiti na svatý Havel nynie minulý: věziž, žef bych to rád 
učinil, ale nedali sú mi jich ještě, neb roku jsú připrosili sobě týden po sv. Havle. 
A kdyžt mi najprv dány budu, rád jich páně Mti pójčím. Datum Miliczin, feria VI. 
post Galii, anno oc LXIHF. Euneš z Slavkova. 

Poctivému knězi Janovi, fa[rá]ři Miličínskému, přieteli milému. 






-7.' 

■ v ■ . 

t ■ 



Dopisy sf roku 1464. 143 ^t 

sem jej dvakrát do klády. A byl bych se rád sám k VMti vypravil, i nemohu — to | 

Buoh vie — pro své nemoci, a byl bych žaloval VMti na Ryssa, že mne pomluva l| 

a hrozí mi z Boha darmo, a chce svú vuoli se mna mieti. A já tomu nepHvykl, | 



"i 



144 A. XXVni. Dodatek h dopisům rodu Rosenbershého do r. S526. 

1811. 
Tíehoilský písař Janovi z BoBenberlia: o slevé úroku Lhotským. (U) 

V Tř^oni 1464, 31. října. — Orig. areh. TVet. /. A. 6 Qfl. 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož VMt dali ste lidem raáim ze 
Lhoty pro jich záhubu pro shořenie Ihuotu za tři létha, kteráž jsů již vyšla : i kázal 
sem jim úrok dáti, a oni volají se k VMti, prosiece, abyste jim ještě tento úrok 
odpustili. I protož, což VMt o nich rozkáže, takť ae stane. Datum Trzebon, f. IIII. 
ÍQ vigilia omnium sanctorum anno domini dc LSIIII". Řehoř Claryc. 

Urozenéma pánu panu Janovi z Boznbergka, pánu mému milostivému bud dán. 

1812. 
Piaai Třeboňský Janovi z Rosenberka : o přípravách pro boBty. (M) 
V Třdxmi 1464, 18. listopadu. — Orig. areh. Tlřeb. I. B. 6 Hr, 2. 
Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, Že bohdá v áterý 
u sebe hosti jmieti budem na večer, v tom abych se opatřil: i neviem, čím se na 
ty hosti 8troji[ti], od masa-ti Čili rybami, neb v středu bohdá obětování Matky Boží 
bude; i račte mi to dáti věděti. A za to prosím, abyšte to ráčili opatřiti, aby se 
hosté pro puost nerozpakovali přijeti. Datum Trzebon dominico ante sancte Elisabeth 
anno domini oc hXnJV. Řehoř Claryc. 

Urozenému páDU panu Janovi z Eoznberka, pánu mému milostivému buď dán. 

1813. 
Jarohnév z ÚsnBí Janovi z Rosenberka : o j^ezdu panny Anežky Rosenberské na Maidštein. (R) 
Ve JVeĎoňi 1464, f. UI. m die s. Barborae (4. pros.). — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 21. 
Tiátěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116. 

1814. 
Tteboňfiký plsiúr Janovi z Rosenberka: o vyznání Jíry, o desátku faráíe Soběslavského. (M) 

V Tř^oni 1464, 15. pros. — Orig. arch. Třeb. I. A. SE", 44a. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. PosieláraC VMti popis vyznání Jíry, 
kterýž jest včera v Soběslavi odpraven, kterýžto zdá mi se, že by byl hoden uká- 
žati KMti. A jakožf se tu jmenuje něká Eatruše, slyšal sem, že ta Katruše byla 
o některém Krumlovském jarmárce jata, ale že byla obtiežena, a proto VMt s ní 
milost učinila. I račte se na to poptati, dána-li jest na rukojemství. Také račte věděti, 
Že prve, než sem do Soběslave přijel, smluvili se lidé TháborŠtf i Hořlckého s fará- 
řem Soběslavským a chtie jemu desátek vydávati; i nezdá mi se, by potřebie bylo 
mluviti s KMtí o to, než s doktory zdá se i faráři aby mluveno bylo. Ti hamer- 



Dopisy e roku 1464. 145 

níci, od kterýchž s VMtí kněz Vyšebrodský mluvil, dobře viece dluhu četli, než jest 
před VMtí mluveno, a chtěli, aby jim ti pleši všickni vydáni byli, a já nechtěl, než 
což by bylo za jich dluh odhodeno. A oni chtěli, abych jim ty plechy dal po IX d., 
a já je prodal po m gr. bez 11 d., a dal sem jim jich penieze, abrž n kopě a XXTT 
groše viece, než jest před YMtí hlášeno. Neb kněz opath psal, že jest toho dluhu 
pět fhntuov a Vil zlatých rejnských, pak ještě dvě kopě zuostaly; ty sem kázal 
rychtáři Soběslavskému vzieti do vašeho rozkázanie, kam to i jiné budete ráčiti 
obrátiti. Jměl ten pacholek bratra, a ten šel od ženy, nechav jie s dietkami ; budete- 
li ráčiti jim dopheti, rovnáf jest věc, krom těch dvú kopů a šatuov; jestif něké 
nádobice, kleště a kladiva. O Eunše ze Dvorce mluvil sem s hejtmanem, zdá se jemu, 
že ste na pravé cestě, jakož patejče znovu na Tučapy, abyste jemu na právo uká- 
zali. Také praví hejtman, že Petrovský bude moci do hoda k VMti přijeti, když 
jej obešlete. A jako ste mi kázali listy ohledati, kteréž Pražané Soběslavským psali: 
praví pan Pavel, že jsú je VMti poslali, a že vy je máte. A račte také Mikulášovi 
Sedleckému jako i jiným o lov psáti. Peněz zajieti nemohl sem, než ještět na jednom 
miestě pokusím; a VMt račte mi dáti věděti, budete-li jich potřebovati u Praze, 
zdali bych tam mohl zjednati. Jestliže byste ráčili co viece poručiti tam, jakož 
viete, tehdy mi račte dáti věděti, že bych do hoda k VMti dojel, abyste ráčili roz- 
kázati, což by se YMtí zdálo. A stavilf sem v Soběslavi nesnáz dobře horlivú, 
jestot jsú před VMt s ní chtěli. Datum Trzebon sabatho post sancte Lucie anno- 
rum domini oc TiXTTTT^. Řehoř Claryc. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozmbergka, pánu mému milostivému buď dán. 

1815. 
(Petr z Noskova Janovi z Rosenberka) : o titulaturu. (R) 

B. m. (1464). — Orig. arch. Třéb. Fatn. Noskov. 

Také milý pane, divím se tomu, že mi VMt psaním ukracuje, ješto mi jiní 
páni tak neukracují. Píše mi VMt: slovutnému Petrovi, ješto leda chlap nynie jest 
slovutný ! A jáť sem, dá-li Buoh dobrý vládyka ; ješto za to mám, že by VMt i přá- 
tely mé znáti měl! I nevěřím tomu, by v tom byla vuole VMti neb rozkázanie. 
Pak-li by bylo VMti rozkázanie, prosím VMti, že mi psáti ráčíte, ať bych já dále 
věděl, co činiti mám a své cti hájiti. Neb jsú se tomu i jiní dobří lidé divili, že mi 
VMt tak píše. 

1816. 
Jan z Rožmberka a jiní páni Štěpánovi z Lichtenburka a Bítova : aby přijel ku králi Jiřímu. (M) 
V Pr<ue 1465, 23. června. — Břsean. opis v genealogii panik st Lichtenburka v arch. Třéb. 
Službu naši vzkazujeme, urozený pane a příteli milý! O to, co nám píšeš, 

ArchiT Čedíý XIV. 19 



146 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Kosmherského do i 

8 pilností mluvili jsme s EMtí, pánem naáím nej milosti véjáím. i 

nic serozamíme, než že( JEMt ke rSemn romémn a sluSnému \ 

jiného tobě t tom raditi neumíme, než aby ty k JEMtí sám o 

nejspíše, přijel a ta o své věci sám před JKMtí jednal a působ 

věděl. A na toC jsme i glejt od JKMti zjednali, a o to£ také po 

hněvá z Úsušie, aby tě o tom ústně lépe zpravil. A cožť nyní i 

nás B tebou mluviti bude, aby jemu toho úplně věřil beze vSeho 

také posíláme list glejtovní od KMti, aby k JKMti mohl přijet 

zámky zase odjeti. A tak se nám zdá, aby hned s tímto poslem 

přijeti. Datum Pragae dominica ante festům sancti Joannis Ba 

Jan z Rožmberka, Jindřich z Stráže, hoffni 

z Rožmitála, nejvySěí sudí kr. 0., Jindřich s 

vyšSí komorník kr. C, i jiní páni, rytíři, p 

byli jsme při KMti. 

Urozenému pánu, panu ŠtefTánovi z Lichtmburka a Bíethova, ] 

1817. 

Pavel DétitichoTíc Janovi z Roseaberka: o raženi mince v Eul 
V Kutné Hoře (1466$ 28. července). — Orig. arch. JVefi. 

Urozený pane, pane mój milostivý ! Službu svú věrně pod 
Bávám vám na vědomie, že jsú již penieze vzdělány na miesto. 
jest v minci odváženo CXLY hřiven a věrdunk, a k tomu gfi 
XXI hřiven, a v té váze miesto střiebra jsú přijati. A z toh 
peněz po zaplacení dělníkům udělána CCCCCCXXIIII kopy X gi 
hotově v mých ruku. Račiž YMt po ně poslati s týmž vozem a i 
A úředníci mince všichni vzkázali jsú VMti službu svú, a coži 
nich, že£ jsú toho ochotně pilní byli.' Protož prosím, milý pai 
dobré zvěřiny poslati s tiem vozem, nebť sě na dlech TMti do 
jakožf VMti těch všech věcí sám Šíře zpravím. Dán na Horácl 
před svatů pannu Martu. Pavel z Pra 

Urozenému pánu, panu Janovi z Kozemberka, pánu mému mil 

1818. 
Anežka z Bosenberka bratru Janovi poaflá listy panf Perchty Bosenb 
jedouc domů, uhonila. (R) 
(V Třeboni 1465, kolem 31. Července.) — Orig. arch. TřA. Ihm. 
Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116. Skoro 
Řehoře Klarice 1465, 1. Aug. tamže str. 116. 



Dopisy s roku 1465. 147 

1819. 

Třeboňští hejtmanu Bosenberskému : o bohoslužbě v Jilovici. (M) 

V Třeboni 1465, 16. září. — Orig. archivu Třeboň. L A, 3Kp^, 56 a. 

Služba naše napřed, pane hejtmane milý. Věděti dáváme, že předstúpíli před 
nás lidé z uosady Jilovické i z jiných osad lidé staří tu rodilí, vyznávajíce před 
námi paměth svú o kostelu Jilovickém i o faráři. Item Bohuslav z Třeboně vyznal 
jest pamět svú, *že od padesáti leth pamatuje, že farář Borovanský té osadě svým 
posazením kněze jim jednal, a že tu v Jilovici seděl, a že na polepšenie tomu knězi, 
kterýž tu seděl, osada s každého lánu přidala desátku viece nežli prve puol t.*) 
žita, j. t. ovsa alt. ječmene pro lepší živnost toho kněze. Tětík z Jilovice, rychtář 
starý z Lipnice, též pamět svú od LXXX leth vyznali sú, jakožto Bohuslav Štěpán 
z Olešnice tu v Jilovici rodilý též vyznal pamět svú od L leth, Vácha z Kramolína 
od LXXX leth, Jakub z Lipnice od LX leth, a k tomu mnoho jiných súsed i z jiných 
osad tu rodilí všichni jednostajně vyznávali sú již svrchupsanú pamět o kostelu ; všickni 
jednostajně pravie a vyznali sú, že jim jest v paměti, žej byl tu kostel před LXXXti 
i prve léty, jehožť šíře vás toho sami ústně zpravie; desátku vyznali sú, že faráři 
tu vycházie ze XLVII lánuov, s každého lánu V t., II t. žita, II t. ovsa alt. je- 
čmene tomu knězi tu přiesediciemu. Datum Trzebon feria II. in die sancte Ludmille 
anno oc LXV®. Purgmistr, rychtář a konšelé města Třeboně. 

Douška. A dále račte věděti, že vyznali sú, že tu kněz má jeden lán neplatný 
a dvuor na tom laně, a zvoník jeden lán neplatný ; a VII lánuov lesu ; k tomu knězi 
tu přísedíciemu platu LXXX grošův, a jiná všecka práva kostelnie i letníky, a to 
všecko na páně Mti. A dále pravie, že lidu sešlo bez zprávy XV osob v té osadě, 
jakož sej v tu osadu uvázal. 

Urozenému panoši Jarohněvovi hejtmanovi Třeboňskému bud dán. 

*) Skratek t. Čte se tíná, čber. 

1820. 

Pavel Détřichovic úředník Soběslavský Janovi z Rosenberka: o vyznání mučeného. (M) 

V Soběslavi (1465, 24. mři). — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 B C. 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti přiepis toho mučeného vy- 
znánie posielám. A pan Racek Kocovský psal mi prošě, aby byl propuštěn. Odepsal 
jsem, že já tiem nevládnu. Jedna dobrá paní z těch zběhlých žej prosí zaň, abyste 
jeho ráčili jej [sic] dáti za muže; jestiť pacholík mladý, jestif jedví XVIIti létech. 
Rač VMt milostivě rozkázati a co máme s ním učiniti. Někteří sú méštěné vaši 
z Veselé postúpili, kteříž jsú s tiemto bývali. Jestliže jě k vám mistra potřebie, 

19* 



148 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu JRosenberského do r. 1526. 

račte rozkázati. Teď kulky VMti purgrabie posielá, o kteréž VMt psala. Scriptum 
Sobieslaw feria DI. post Mauricii. Pavel z Prahy. 

Urozenému pánu panu Janovi z Boznberga, pánu mému milostivému dán. 

1821. 
Úředník Soběslavský Janovi z Rosenberka: o synu Chroustové. (M) 

V Soběslavi 1465, 13. října. — Orig. arch. Třéb. L B. 5B C. 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Přišel ke mně rychtář z Veselé s konšely 
i s obecními, prosiece mne za přímluvu k VMti o vaši městku tu u Veselé, jménem 
Chrůstovú, kteréžto syn postúpil jest, když jest nebožtík Purkrábek byl pokušen; 
kterýžto Purkrábek tak jest pravil, že by též vdovy syn s ním na nocleziech z měštcuov 
hostem svým ujímal. Ale když již na řebříce stál, tehdy jest toho odvolal, což jest 
naň pravil. A také rychtář tak spravuje, že té vdově nebožtík muž jejie Chrust 
všeckno jest poručil a řka: Budú-li tebe synové poslúchatí, tehdy [z] své dobré 
vuole daj jim, což sě zdáti bude; pakli by poslúchatí nechtěli, tehdy jim nic ne- 
dávaj. Ale protof jest vešken statek popsán. I milý pane, račte VMt tak milostivě 
učiniti a dáti jemu glajth, af by sě on mohl těch věcí zpraviti a VMt naleznuti 
jako pána svého. Prosím milostivě odpovědi. Datum Sobieslaw dominico ante festům 
Galii LXV^ Pavel z Prahy. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 

1822. 
Soběslavský úředník Bosenberskému kancléři: o synu Chroustové. (M) 

V Soběslavi 1465, 13. října. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5 B C. 18. 

Službu svú vzkazuji, pane Mikuláši, přieteli muoj dobrý! Jakož onedy [sic] 
rychtář z konšely z Veselé prosili jsú vás za přímluvu o Chrůstovú vdovu z Veselé 
a o jejieho syna; neb když jě nebožtík Purkrábek na řebříce stál, tehdy jest odvolal, 
což jě nan pravil, že jest z bolesti pravil a že vinen nenie. I milý pane Mikuláši, 
přimluvte se, af mu páně Mt glajt dá k správě, a af by mohl naleznuti páně Mt 
jakožto pána svého milostivého. Datum Sobieslaw dominico ante Galii LXV. 

Pavel z Prahy. 

FamoBo domino Nicolao cancelário dominorum de Bosis, amico carissimo. 

1823. 

Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o penězích, o zvěřině a faře MalSické. (H) 

V Soběslavi 1465, 5. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 jř«, 24. 

Urozený pane, pane mój milostivý. Rač VMt věděti o Štítném, jakož měl 
penieze na Chúsníce položiti, že jest nikdež na hradě nebyl. A to sem dal také 



Dopisy e roku 1465. 149 



J 



i Řehořovi věděti, i rejistřík těch vsí každého zejména jemu sem poslal. I nynie ^1 

poslal sem jemu opět ceduli pro zprávu další. A jakož sem YMti psal, prose o zvě- ^ 

řinu, ještěf prosím, abyste ráčili odpustiti, mohlo-li by co na čabrově zabito býti, i 

nebo jinde, ješto VMt toho málo požívá. A mohlo-li by býti s volí VMti, aby I 

v Eoblásném některý zajiec zabit byl, neb Jiřík nechce dlúho hodóv čekati. Prosímf ř^ 

za milostivu odpověd. Také milostivý pane račte o Malšické faře rozkázati, nebf se 1 

čeled trhá a nechce zuostati, nemajíc potřeby, a z dluhóv lidé napomínají, a bratřie 
nebožce kněze Jana Absolon a Alexander prosie VMti za milostivu odpověd. Scríptum 
Sobieslaw feria DI. post omnium sanctorum anno oc LXV^. Pavel z Prahy. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 

1824. 



š 



*( 

% 



Soběslavský úředník Rosenberskému kancléři: o synu Chroustové a o praesentaci kaěze 

Šimona. (M) 

B. m. 1465, 4. prosince, — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 24. 

Službu svú vzkazuji pane Mikuláši, pHeteli milý. Jakož sem vás prosil za 
přímluvu za Chrůstové syna, prosímf, mete [sic] na paměti; nebf páně Mti o též 
píši. A paní kněžnu napomeň za přímluvu, jakož s vámi mluvil o kněze Šimona 
maturistu, aby páně Mt ráčil jemu prezentací dáti; prosíf za to farář, konšelé i já 
8 nimi. Což vám bude od nie dáno u věno býti [?], to mi pište. A o šafrán prosím, 
jestli že jest kupen. Pošlete mi po tomto poslu prezentací první, kněze Erharthovu | 

máte u faráře vašeho, chcete-li po té psáti. Datum feria IIII. ipso die s. Barbare. í 

Paulus de Praga. 

Douška. Sed [Salutationibus ?] meis premissis. Milý páně Mikuláši, velmi jsem 
vděčen, že jsi se přičinil o toho kněze kaplana páně Mti. I zpravuje mě posel, že 
tak slyšel na Lantšteině, že se pan Erajieř velmi tvrdě o to má, a nechtie jeho pro- 
pustiti. Protož milý pane Mikuláši, ještě rač se přičiniti k tomu, afby ještě o něho 
páně Mti ráčil psáti a státi jakožto o svého kaplana. Paulus. 

Famoso domino Nícolao cancelario dominorum de Rosis, amico suo carissimo presentetur. 

1825. 

Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o kladení účtA, o rybách, o synu Chroustové. (M) 

V Soběslavi (1465, 5. prosince). — Orig. arch. Třeh. I. B. 5 B C. 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi byla VMt rozkázala, abych 
s počty do Krumlova přijel : i milý pane račte za zlé nemleti, že sě to nestalo ; než 
v krátkém čase jedině srovnáme svatojiřská rejstra, tak abychom s celého roku 
počet učinili, k VMti sě nemeškaje vypravím. Štítný, kterýž penieze měl dodati, tiem ^ 



150 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1626. 

protahuje a pravie, že jich tak spěšně nemóže mieti, než že sě chce v tom postarati, 
aby jich mohl dobýti. A nám by jich bylo velmi potřebie, neb Janovi za voly, také 
za slady i na jiné potřeby měli bychom dáti. A což sě hradu dotýče, vedle VMti 
rozkázanie to sem dal Mikulášovi vypsáno, a potom slovo od slova YMt vše uslyšíte. 
Prosím YMtí; račte dáti quitancí na čber výmětkuov, kteréž sem vzel na Bošilci 
a vsadil do přiekopa u města, a potom pHpadči voda i unesla je pryč; neb mě fiš- 
majstr upomíná z nich. Také milý pane prosie přátelé mne za přímluvu k YMti 
o Prokopa Ghrústova syna, neb nebožtík Purkrábek stoje na řebříce, odvolal jest, 
což je koli nan pravil, žej to vše z bolesti činil a pravil. I milý pane prosímť, 
rač mu YMt milost dáti a svuoj hněv odpustiti, a on v tom af uručí, aby sě varo- 
val všech neslušných věcí. Rychtář z Yeselé prosí, račte nan pomníeti o Rysuov 
dluh, neb YMt jemu na dvú rybníků vzkázala, aby sobě ryb vzal, a nikdy sě jemu 
nedostalo vzieti; ráčíte-li jemu zkázati, u nás v městě neb za Milevské ryby mají 
u vánocech dáti penieze. Datum Sobieslaw, feria Y. ante Nicolai. Pavel z Prahy. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1826. 

Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o propuštění dvorů a chalup předměstských 

méštanflm v Soběslavi. (M) 

V Soběslavi (1466), 2. února. — Orig. arch. Třéb. L B. 5 A S. 8. c. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď YMti posielám list Malovcuov, kterůž 
YMti odpověd dává ; a prosím YMti, rač mi YMt za zlé nemleti, žeť sem list otevřel, 
nebf sem to udělal proto, žě mne purgrabě za to prosil, má-li k němu jeti, či nic. 
A jakož jsem na YMt znášěl, kterak nedostatek v tom jde, že v předměstí prodá- 
vají dvuory a chalupy do města měšťanuom, a tu vosazují podruhy, kdež dřieve 
hospodáři byli, a tudy YMti scházie člověčenstvie, kdyby kde YMtí potřěbie bylo, 
tak žě mén lidí vidie : rač YMt mluviti s rychtářem, ať sě to napravuje, a viec aby 
sě toho nedalo; nebť jest to užitečnějie, kdež muož býti hospodář než podruh, YMti 
i městu, a zvláště, kdež sú dřieve hospodáři byli. Scriptum dominico ex Sobieslaw 
in die purificacionis beate virginis Marie. Pavel z Prahy. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznberga, pánu mému milostivému. 

1827. 

Jan Baba, Jan Sele a Hynek Zub Janovi z Rožmberka: aby ponechal Jana Šípaře při svém 

zámku. (M) 

V Soběslavi (1466, 16. března). — Orig. arch, Třéb, Fam. Rosenberg 15. 

v 

Urozený pane, pane náš milostivý! Tajno YMti rač nebýti, že Jan Sípař, 
přídluživ sě tu v Soběslavi, i poodšěl. I zpravil jest nás pan Pavel, žě jest jemu 




Dopisy let 1465 a 1466. 151 

klajt dán purgrabí a panem Pavlem i konšely do města choditi; a také sej s lidmi 
od luhu umluvil, aby každému práv byl. I, milostivý pane, nemá Dobronička k němu 
dobré vuole, a to proto: dav jemu svú sestřenici za manželku a sám jej ženiv, 
i o některaká věna potkla spolu sě ; a takového žádného záštie škodného nenie, ješto 
YMt nevyptá sě nic škodného. Prošeni jsúce, prosíme VMti, račte mu popHeti při 
zámku vašem býti, nebf jest pacholek vaší milosti i vašeho zámku hodný. A jestliže 
YMt vuoli přidá, račte rozkázati psáti Dobroničkovi a panu Pavlovi. Datum So- 
byeslaw dominica Letare. Jan Baba z Chotěmic, 

Jan Selle z StrýČkovic, Hynek Zub z Dúbravicě. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Boznberka, pánu našemu milostivému, buď dán. 

1828. 

Pavel Délřichovic stvrzuje 20 kop. (R) 

V Soběslavi Í466, 13. dubna. — Orig. arch. Třéb. II. 38. 1. 

Pavel z Prahy, písař úřadu Ohúsnického, známo činím tiemto listem, že sem 
přijal od slovutného Habartha, lovčieho téhož úřadu, XX kop z rozkázánie páně Mti 
listem, kterýž list páně Habarth má. Z kterýchžto dvadceti kop svrchupsaných já 
jej tiemto listem quituji a prázdna činím. Toho na svědomie svú pečet přitiskl sem 
k tomuto listu. Datum Soběslav dominica in Conductu Pasce, anno oc LXYF. ' 

1829. 

Jošt z Rožmberka bratru svému Janovi: o zřízení rodinné, o spolky s pány Zajíci. (M) 

B. m. (1466, po 19. kv&nuj. — Konc. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 5. 

Službu naši a lásku bratrskú vzkazujeme, urozený pane, pane bratře milý! 
Jakožs nám psal dva listy, v obú se dokládaje zřiezenosti předkuov našich: i žá* 
dámef, aby nám toho přiepis poslal, ať bychom vedle toho na tvé psanie uměli od- 
poved dáti (a se) vedle toho spravovati, bychme pak prve viděli, které věci [nám] 
tak u paměti nejsú. Jošt z božie milosti biskup Vratislavský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, bratru našemu milému. 

Jest to odpoYěď k listu z 19. května 1466, tiáténéma y Archive Českém VIL str. 264 č. 108. 

1830. 

Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka: o prodeji domu v Soběslavi. (M) 

V Soběslavi (1466, 3. září). — Orig. arch. Třéb. I. B. 5A 8. 8. c. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosili jsú mne purgmist [sic], rychtář 
i konšelé, abych na YMt znesl, kterak Beneš kožišník v tu v Soběslavi prodal jest 
duom včiera jakožto po nespořích Václavovi Lhotskému, ale Benešova žena nazajtří 



í^^ 



I- 



>*i 



152 A. XXVIIL Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

jakožto dnes stavila jest ten trh, praviece, že ji vuole nebyla ani bude k tomu trhUy 
prosiece plného práva, aby toho nedopúštěli trhn. I spravují purgmistr, rychtář i kon- 
šelé, že trhové, kteříž jsú sě dáli, když množ prodá bez ženiny vuole, že jsú jim 
moci nedávali, pravíce, že by to v královských městech za právo drželi; i prosíC 
VMti jakožto pána svého milostivého, kterak sě v tom mají mieti, aby ráčil roz- 
kázati Datum Sobieslaw, feria mi. post s. Egidii. Pavel z Prahy. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému dán. 

1831. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : že Orličtí zabrali odúmrt na Zvíkovsku. (E) 

Na ZMkovi 1456, 29. záH. — Orig. pap. arch. Vorl IV. K. 24. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rac VMt věděti, že Člověk VMti z Ja- 
střáb, syn nebožce Šerkovcuov, umřel jest tento pátek minulý. I zajeli sů inhed na 
Orlík dva voly a býk. I obeslal sem purgrabí Orlického, proč jest to učinil, že jest 
to zajieti kázal; a tak sem jemu psal, že pan Jaroslav"^) k tomu práva nemá. Aby 
VMt ráčil věděti, že ten jistý člověk, kterýž jest umřel, že jest kruntovně za VMti 
seděl, než panu Jaroslavovi že s některých dědin a s luk že jest připlácel. I tuď 
se jemu to zdá, že by k té odúmrti měli právo. I ještě sú zapověděli té jisté vdově, 
aby tiem nehýbala ničiemž. I račiž VMt o tom mluviti, poňavadž jest pan Jaroslav 
v Praze. Neb jestližeť jim ta věc projde, žeť by se o viec pokúšeli. A tedt VMti 
přiepis posielám té odpovědi, kterúž jsú mi s Orlíka dali; i račtež mi dáti věděti 
úmysl VMti, kterak bych se měl v té věci mieti. Datum Zwiekow, feria n. ipso 
die sancti Michaelis archangelli, anno LXVP. 

Kunrath z Petrovic, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

*) Jaroslay Zmrzlík ze STOjšína na Orlice. 

1832. 

Jan z Rožmberka svému věřiteli Markvartovi (Eozskému?) opovídá splaceni dluhu. (M) 

V Krumlove 1466, 12. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. Sosenberg 24. b. 

Markvarte milý! Jakož máš list na nás na tři sta kop, i dávámef vedle 
zněnie listu toho puol léta napřed věděti, tak že při svatém Jiří nynie najprv příštím, 
tak jakož list tvuoj ukazuje, summu tvú jistinnú dáti chcme; vedle toho budeš se 
spravovati. A daj nám věděti, nemuožeš-li nynie, ale konečně do vánoc, zlaté-li Či 
penieze chceš bráti. Datum Crumlow dominica ante Galii anno oc LXVI*. 

Jan z Rožmberka. 



Dopisy z rohu 1466. 153 

1833. 

Jan z Lobkovic Janovi z Bosenberka: ohlašuje se návštěvou. (R) 

V Lobkovicích 1466, 20. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. Lobkovic. 

Služba má YMti, urozený páně milý a mně pHeznivý! Jakož VMt sě mnú 
mluvil i psal oc: račiž VMt věděti, že to učiniti chci, a což najspieš budu moci, 
k YMti přijedu a o to na miesto ostanu. Datum Lobkowicz, feria V. post s. Eli- 
zabiet, annorum oc LXYT. Jan z Lobkovic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozinberka, pánu mé příznivému. 

1834. 

Soběslavský úředník Janovi z Bosenberka: o prodání dvoru Meziměstským. (M) 

F Soběslavi (1466, 10. prosince). — Orig. arch. Třéb. L B. 5 A S. 13 c. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Posílám VMti list, kterýž mi píše Prokop 
Vojslavský, purgrabě Hradecký, kterémužto VMt porozumie ; i račtež rozkázati, kterak 
sé v tom mám mieti. Račte věděti, že sú byli u mne Mezimostní od Veselé a Vítha 
z Dobronic s Habarthem, a tak jsú společně vyznali, kterak sě jest trh stal o onen 
dvuor, jakož toho seznánie přiepis VMti posielám; i prosie VMti, aby VMt ráčila 
jim na to list udělati vedle toho trhu. Scriptum Sobieslaw, feria IIII. ante Lucie. 

Pavel z Prahy. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozenberga, pánu mému milostivému buď dán. 

1835. 

Petr z Lindy Rosenberskému kancléři: o nesnázích s Koutem pro Hlubokou. (M) 

J8. m. 1466, 11. prosince. — Orig. arch. Třéb. L A. 1 P. 13 f. 

Službu svú vzkazuji tobě kněze, Jene milý! A prosím tebe, učiň to pro mě 
a vznes tyto věci na páně Mt: Jakož sem poslal k JMti kněze Jana Šfávka, tomu 
osm neděl ve čas, o Eútovi, kterýž by chtěl mě starati a nesnáz mi činiti o to, 
ješto sem dědickým právem spravedlivě kupil, a tak mám ve dskách ; a páně Mt mi 
radil a vzkázal po knězi Janovi, abych se Eútovi v ničem nepoddával, a přišel-li 
by na mě, abych mu na desky ukázal, a v tom abych poslal ke deskám k úředníkem, 
co ti k tomu budu raditi. A já to učinil, a vzkázali mi po knězi Janovi Šfávkovi, 
že tomu mi dobře tušie, že tu Eút na mně nic nebude moci mieti, abych jinak ne- 
činil, když by na mě přišel, než tak, jakož páně Mt mi vzkázal, abych jemu cestu 
ukázal k deskám a v ničem jemu se nepoddával. A teď sem také o to ku páně Mti 
poslal kněze Augustina a o jiné své potřeby, a páně Mt chce věděti, kto sú zprávce 
na to : Chval z Chmelného jeden, a Zdebor z Vranova druhý, a třetí purkrabě toho 
byl na Eonopišti času, a potom u panie Perchty*) na Velešíně, a nemám jména 

Arddv Četký XIV. 20 



1*3 i 



w^ 


v i 


4. 


•'»í 


'•'^i*' 


^v * 


iu 


<^' 


31ii».*'~* 


«• 


% 


^^•'!* 


• 




C"^ ■' 


r 


, 


^ '.'V 




> 








Vf^'^k . 






fe- 


' 


; 








wrt^ • ** 




• 








ii'" 






rv' 






^•^ 






^•*- ; < 






" . •*• . 






L%vVk 






s%- 
















»* - ^' 






€■ .^ 






^ . ^ 






Ft- 






u- I. 






"• ■•■s,'^' 


* ,1 




?A-V 






?^-. •. 












. • " 












*#í<'' - 






^B' . . 


^ 




■ř ^ * 






BC-v " 






Xljf , * 










zi\' 



W: 



íN - 



f -" 









J'^- 










154 



il. XXVUI. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. 1526. 



jeho.'*''*') Ale ve deskách jsú všichni psáni, že sě jest to stalo za ciesaře Sigmunda, 
když sem kupil od Ffrícznstaynara sobě a svým bndúcím k věčnému dědicství, a od 
panie OfiFky,***) kteráž byla jeho žena. A tak to již mám ve deskách, jakož sem 
kupil, od svatého Havla minulého tři a třidceti let, a žádn ými v tom nikdy nepře- 
kážel až do toho času za pokojných časóv. Protož milý kněze Jene, přistupte ku páně 
Mti a proste jeho ode mne, ať JMt to sám v ruce vezme a o to se stará; nebt 
bych byl rád k němu sám přijel, ale věruť nemohu. A když by to bylo odtrženo 
odtud, však by z ostatka nic nebylo. A toho mi po tomto poslu, prosím, dajte od- 
pověd. Datum feria V. ante Lucie anno dc LXVL Petr z Lindy. 

Honorabili viro domino Johanni Capliczar, supremo cancellarío dominorum de Bosen- 
berg, amico fauentissimo d. 

*) Perchta z Šternberka, roz. z Eratař, a sestra manželky Jindřiclia z Rosenberka, žila na Veleiini. 
**) Nejspíš Jan z TřebomysUc. ***) Ofka poprré provdána za Jarohnéra z Konta, po drahé za Fricenáteina. 

1836. 

Jan Jedlice z Občdénic purkrabí Erumlovsktou: o st&nl s JetiKchem, s nímž purkrabí Ztí- 

kovský válčí. (K) 

V Ohědénicích (1466 í), 27. prosince. — Orig.pap. arch, Orh IV. K. 25. 

Službu 8VÚ vzkazuji, bratře milý! A prossím tebe, móž-li to býti, přičiň se 
k tomu, zda by mohlo nějaké stánie mezi pánem a panem Jetřichem býti; nebC 
tomu móžeš dobře rozuměti, žef pán velikého užitku mieti nemóže tú válků se 
panem Jetřichem. A také věz, že Kozský pravil, že pan Zdeněk mluvil jest k tomu, 
že by tomu rád, aby stánie měli. I milý bratře, móž-li to býti, piš purgrabí Zviekov- 
skému, afby nějaké stánie učinil ajsi [sic] až do páně vrácenie domov. A věz, žef 
purgrabie tú válků nic pánu neprospěje, kteráž se panem Jetřichem vede. I věřímt, 
že se k tomu přičiníš pro své chudé lidi; neb byt nebylo pana Jetřicha, jižf by 
dávno spáleni byli, než což jich on ještě ohajuje. A také vieš, žef jest k tobě pan 
JetHch vždycky dobré vuole byl i k nám ke všem, a ještě jest. I vždyf věřím, což 
na tobě bude, že se k tomu přičinieti [sic] budeš, afby pán JMt se panem Jetřichem 
v dobré vuoli přátelsky byli, jakof sú prve byli. Dán v Uoběděnicích na den sv. 
Jana Miláčka božieho. Jan Jedlice z Oběděnic. 

Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému d. 

1837. 

Král Jiří Janu z Rosenberka: o sporu s Janem Popelem z Lobkovic. (R) 

V Praze (1466), 31. prosince. — Orig. arch, Třeb. Fam. Lobkovic. 

Jiří z božie milosti král český a markrabie Moravský oc. — Urozený, věrný 
milý! Vznesl na nás věrný náš milý Jan Popel z Lobkovic, že slovutní Žibřid 






Dopisy 3 rohu 1466 a 1467. 155 

z Mostka s Přibíčkem z Yrackova honili bez jeho vuole na lesiech k Bozmbeikn 

příslušných, kterýchž on nynie v držení jest A když jeho služebníci vySli, chtiec 

zvěděti, kto by to byli, že jsú od nich zjímáni a zraněni. Protož žádáme od tebe, 

aby se pokusil, zda by je mohl o to smluviti. Pakli by jich nemohl smluviti, tehdy 

af oni na Suché dni v puostě najprve příštie stojie o to před námi. Dán v Praze, 

v středu den sv. Silvestra, královstvie našeho léta devátého. 

Ad relationem domini Wilhelmi de Rabie. 
Urozenému Janovi z Bozenberga, věrnému našemu milému. 

1838. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: král chce obeslati služebníky Zvíkovské oc. (K) 

jB. m. {1466 fj. — Orig. pap. arch. OrL IV. K. 22. 

Eunrát purkrabie Zviekovský. 

Také račte VMt věděti, že když jest Diviš Malovec z Prahy přyel, že jest 
služebníky vaše, kteříž jsú ve všech, obeslal, aby k němu přijeli. I přijel jest k němu 
jeden, Oldřich z Nepodřic. Tak k němu Diviš mluvil: „Komu vy slúžíte?" I odpo- 
věděl jemu služebník VMti: „Slúžíme pánu z Rožmberka." A on k němu řekl: „Jáf 
sem mněl, že jste vy služebníci královi. To vězte, že o to budete od krále obesláni, 
a nebudete-li chtieti vedle krále býti, žef vaše statky i dědiny bude král rozdávati 
jiným služebníkóm. ^ Pak když jest ke mně ten Oldřich přišel, tak sem jemu při- 
kázal, aby on po žádném obeslání nikam nejezdil bez mého věděnie. A že tak slyším, 
že i na některých miestech, ktež jsú prvé k hradu drva sekali, že toho brániti chtie ; 
protož sem se já na to neobrátil, že sem tu rubati kázal. A věděti YMtí dávám, 
jakož sem s bratrem ohledoval potřeby hradové, a zvláště, což se prachu dotýče: 
i nadál sem se s bratrem, že jest v těch malých súdcích prach, ano salnitr jest, 
kromě v jediné lacze a v jednom súdci, tu jest prach, a viece nic. 

1839. 
Purkrabí Zvíkovský (?) Janu z Bosenberka (?) : o zjednání koní. (E) 

B. m. (1466 1). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 23. 

Také račte VMt věděti, že jest mě Lhota obeslal, dávaje mi věděti, že jest 
VMti zednal padesát koní, abych VMti dal věděti. Račtež o tom rozkázati, co mám 
jemu za odpověď dáti; neb VMt to dobře znáte, že jest nynie v tomto času lidí 
VMti potřebie, a v mnohých věciech užitečněje své lidi jmieti, nežli cizie. 

1840. 
Soběslavský úředník kancléři Bosenberskému : o odporučení. (M) 
V SoběsUm 1467, 26. března. — Orig. arch. Třeb. I. B. 7 B. 13. 
Službu svú vzkazuji, pane Mikuláši přieteli milý. Prosím vás, zednajte mi 

20* 




156 A XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosmberékého do r. 1526. 

promocí listem ode páně Mti, jakož vám teď notuli píši y též formě, nebf mi toho 
nenie bude potřebie. Věřímf vám jakožto svému dobrému přieteli, žě to učiníte. 
Datum Sobieslaw, fena V. in cena domini anno oc LXYII^. Paulus de Praga. 
Famoďo domino Nicolao cancelarío dominorum de Bosis, amico ano caríBsimo. 

1841. 
Rychtář a konfielé z Deštného Janovi z Rosenberka: stížnost na písaře. (R) 
^ V Deštném 1467, 24. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 147 b 1. 

Urozený pane, pane náš milostivý! Službu svú poddánu VMti vzkazujem. 
Milostivý pane! VMti žalujem na kněze děkana a faráře našeho, kterak kostel ten 
tu u nás a faru VMti opustil jest, tak že již žádná božie služba v něm se neděje, 
ani kteří řádové kostelní vedle obyčeje křesťanského, ješto toho nám všem jest vehně 
líto. Také, milostivý pane, křest dietek těch, kteréž křtěny býti měly by, již ob- 
meškává sě skrze faráře, a to velme nebezpečné jest; tudiež také i úvod žens^ do 
kostela jím již obmeškán bývá. Ješto toho sě nám od jiných farářuov předních nikdá 
nedalo jakožto od tohoto nynějšieho. A mluvíme-li oč s ním, jiného od něho nesly- 
šíme, než řeč hrdú a vysokú. I milostivý pane! Snažně VMti prosíme, račte nás 
VMt opatřiti, ať by ten kostel VMti tudiež, my, i ta všecka osada v takových ne- 
dostatciech opuštěna nebyla, a služba božie ať by raději rozmáhala sě nežli umenšena 
byla. A račte nám VMt faráře jiného dáti, kterýžby ten kostel VMti řádněje řiedil 
a spravoval nežli tento. A tak VMti mnohá pohoršeme a neslušné řeči staví, kte- 
réžto netoliko tu u nás nebo v tom kraji, ale i jinde jdú, viece a viece rozmahiyíce 
sě. A kdež v jiných miestech býváme po obchodech svých, vzady [sic] nám jím oči 
vystrkiyí, mnohé hančivé a utrhavé řeči o něm k nám mluviece, a my nevieme, co 
tomu učiniti. Prosímeť vždy VMti, račte nám jiného faráře dáti a nás VMt v tom 
opatřiti jakožto pán náš najmilostivější. Datum Desstny, f. Ví. proxima post s. Georgii 
anno oc LXVII®. Rychtář a konšele i všecka obec městečka Deštného. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu našemu najnulostivějSiemu. 

1842. 
Jan z Rosenberka Pavlovi DětíHchovic: aby lidé nechali faráře Deštenského na pokoji. (B) 

B. m. (1467), 24. dubna. — Orig. arch. Třéb. U. 147 b 1. 

Jan z Rožmberka oc. Pane Pavle milý! Přikazuj emť s pilností, aby mluvil 
s Bolochovcem o to, což jest knězi faráři Dešenskému vzal, af mu to zase vrátí. Co 
se tkne jiných lidí, kteříž faráře hanějí, těm přikaž, ať toho haněnie staví. Pakli by 
kto přes to učinil, toho káraj, jakož na to slušie. A o těch lidech, kteříž jsú měli 
před námi jako dnes státi, pHkažiž pod milostí jim, ať faráře u pokoji nechají. Pakli 



Dopisy rohu 1467. 167 

by to jinak nemohlo býti, ale kaž jím ještě vždy osobně před námi státi.*) Datum 

f. VL p. Georgii. ♦) přetrženo : Pakli . . . státi. 

1843. 

Vojtech z Jivovice purkrabí ErumloYSkému : o opravě stavu. (B) 

Ve Svinech Trhových 1467, 7. čerma. — Orig. arch. Tféb. II. 85. 3g. 

Službuf SYú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož tebe tigno nenie o toho 
mlynáře ze Ptěčína, jakoť jest měl stav opraviti do sv. Jiřie páně Mti rozkázáním, 
a neboli konečně do letnic, a ještěj toho neudělal. Prosím tebe, milý přieteli, mluv 
se páně Mtí, af to káže ještě opraviti, nebf toho mám velikú škodu ta všecka léta ; 
a tomuf JMt sám rozumie. Pakli by mi se to nestalo, tehdyť bych již nemohl déle 
té škody trpěti, musel bych to již sám opraviti, ač bych toho nerad učinil proti 
páně Mti. A prosím, daj mi toho odpověd listem svým. Datum Swin, dominica post 
Octavas Corporis Christi, anno oc LXVn^. Vojtěch z Jivovice a z Chvalkova. 

Urozenému panoši Jiříkovi z Vétřnie, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému 
list buď dán. 

1844. 

Jan z Rosenberka Vojtěchovi z Jivovice: odpovídá k předcházejícímu listu. (R) 
^a Krumlově 1467, 9. června. — Končit arch. Třeh. II. 85. 3 g. 

Vojtěše ! Jakož jsi psal purkrabí našemu Krumlovskému o mlynáře našeho ze 
Pteečína, že by stavu neopravil ; a při tom píšeš, i odpoviedaje člověku našemu, a že 
by to sám chtěl opraviti. Poněvadž našemu člověku odpoviedáš, a věda, že náš jest 
člověk dědičný, a my nevieme, by jím taková věc scházela: Protož žádáme, aby ty 
člověku našemu nepřekážel, tomu ani jinému. Neb tobě toho trpěti déle nechceme. 
A toho žádáme odpovědi. Pakli by nám odpovědi nedal na naše psanie, věz, žef 
v tom nešedém, a že se k tobě tak budem mieti, jakož toho pak svévolně na nás 
dobýváš. Datum Crumpnaw, f. DI. post Bonifacii, anno oc LXVIP. 

1845. 

Jan z Rosenberka svému úředníku v Soběslavi: o mlynáři BenefiovL (M) 

V poli u J. Hradce 1467, 27. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 5AP. 1 v. 

Pane Pavle milý. Jakož nám píšeš o Beneše mlynáře, že by té rybářce vodu 
shradil, a ješto jest to skrze pana otce našeho dobré paměti i jinými úředníky na- 
šemi právem a sudem to odsúzeno, a že přes to on vždy toho učiniti nechce; však 
máš Sádlo ku pomoci jakožto úředníka, a k vám to přísluší, pročež by jeho nekárali 
a ne se vším na nás abyste běhali. Protož přikazujemeC, aby jemu v tom neseděl 



158 A. XXVni. Dodavek h d&pisňm rodu Bosenberského do r. 1526. 

a jemu y tom vuoli nedal, což jest již právem ohledáno; paklif my jej budeme ká- 
rati, aby yěděl, že jemu toho bude žeL Datum in campo circa Nouam Domům f. V. 
post Bartolomei anno LXVn^ 

A jestliže by jemu nechcěl rovnému, ale kažte jemu ssekati a jej vsaditi 
a jej nepropúátěti, leč na rukojmie ; neb tomu rozumíme, že tiem člověkem to nejde, 
než Sádlem a tebú, že se k nim slabě máte. Neb když vám kto odepře, potud vy 
toho necháte; neb dálo-li by se nám to viece, již museli bychom toho k vám hle- 
děti, neb by nám to vámi šlo. A zdálo-li by se vám, že by vám kto v tom pře- 
kážel, všakt viete, že vám překážeti nemá žádný. Neb měli byste se jinak, v tom 
učinili byste proti nám a proti úřadu svému a ukracujíce mi v tom. A tuto ceduli 
daj Dobroničkovi. 

Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Ghusnik, nostro fideli dilecto. 

1846. 

Jan z Bosenberka Pavlovi Dětžichovic: o mléčném a koření. (B) 

Na ErunOové 1467, 14. gáH. — Orig. arch. Třéb. U. 38. 1. 

Jan z Rožmberka. Pane Pavle milý, jakož nám píšeš o mléčné oc, zdáť se 

nám, aby ho kupil za X kop a to nám u sebe schoval; a o kořenie: pomýšlímet, 

abychom brzy zednali. Datum Krumlov, feria II. exaltacionis sanctae Crucis, anno 

oc LXVn^ 

Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Ghusnik, nostro fideli dilecto detur. 

1847. 
Jan z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o penězích, o platu. (E) 

Na Knmlově 1467, 22. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gr, 7. č. 6. 

Jan z Rosenberka hewptman v Slezie. — Lippolte milý! Jakož nám nynie 

píšeš, že jsi penieze poslal do Strakonic oc: obeslali jsme Mieroše, aby nám ty pe- 

nieze sem posslal. A dále jakož píšeš o to stúpení knězi opatovi, o těch LVI gr., 

a k tomu oves, kury, vajce v té summě : muožeš jemu v té summě postúpiti, a jinde 

tolikéž jinejch peněz a ospóv zachovati anebolito peněz, a tak aby vždy měl sto kop 

platu, jakož jsme na tom zuostali. Datum Crumblow, feria V. aute Simonis et Jude, 

annorum LYíT. 

Famoso Lippoldo purgrauio in Zwiekow, fideli nostro dilecto. 

1848. 
Soběslavský úředník Janovi z Rosenberka : o úroku Gertrudy, vdovy po Matiášovi z Úfiova. (M) 

V Soběslavi (1467), 1. listopadu. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi. 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Píše mi Pavel starý šafář váš jménem 



■^ ■'■*:!■? -"'.'!.' •'••>,-: 



Dopisy e rohu 1467. 



159 



'». 



VMti o paní Gedrathu nebožce Mathiášovu o jejie úrok, že by VMt m[n]ěla, bych já 
jej měl vydávati; však VMti zapsala vsi, kterýž Rus držal, i vybierá Gograr ty 
úroky, a tu z Krumlova jie vydávigí. Pak ráčíte-li jej po purkrabí poslati, jáť jí jej 
rád dodám, když bych viděl bezpečnost. Psal sem onedy purgrabí, aby VMt připo- 
menul, aby puol druhého sta kop přidala k úrokóm a pro hrad. Milý pane, račte 
v tom neprodlévati, nebf nemuožem spěšně tak na lidech brzo úrokuov vybrati i vě- 
zíce je. Datum Sobieslaw dominico ipso die omnium sanctorum anno domini. 

Pavel z Prahy. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1849. 

Anežka z Rosenberka bratru Janovi: zrazme ho, aby na vojnu nejezdil, a radí mu, aby 

dobře se léčil na kámen. (R) 

V Třěbom (1467*), dommka ante OthmoH (15. Ustopadu). — Opis u Světáckého 1. 447. 

v arch. TřA. 

Tištěno ve Sborníku Historickém 1882, str. 116. 

*) MluTÍ se T lista tomto o pobyta páně Janově na NoYém Hradě, a to hodí se k lista této sbírky 
T A. Č. Vn. str. 808 ě. 198, aTeřf^něnémn roTněi k roka 1467. 

1850. 

Lovci Habart Janovi z Rožmberka: o počtu, o koni oc. (M) 

V SobiOavi 1467, 23. listopadu. — Orig. arch. Třéb. Fam. Rosenberg 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám: po svěj nemoci 
ještě jsem velmi mdel; a ktyž bohdá málo silněji budu, přijedu s počtem k VMti, 
což budu moci najspieš. A tedf VMti kuoň posielám, kterýž mi sšel u VMti, za 
kterýžto kuoň dal sem Prokopovi Pražákovi z Hlavatec Vm kop bez X gr. Datum 
Soběslaw, f. II. ante Katherine virginis, anno oc LXVII^ 

Habarth, lovčí z Soběslave. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozembergka, pánu mému milostivému, bud. 

1851. 

Mikuláš nejvyšší písař Rožmberský stvrzuje přQem peněz. (M) 

B. m. 1467, 16. prosince. — Orig. arch. Třéb. II. 338. 2 1. 

Já Mikuláš, v ty časy páně z Rožmberka najvyší písař, vyznávám, že mi dal 
jakžto dnes slovutný panoše Bohunek z Bratříkovic peněz se Zviekova od Bartuška 
vm kop XXVn gr. V hal. Datum feria lUI. post Lucie anno LXVII^ 



I > 



^\ 



v ' 

.«;' 



í, 









M 



» . * 



160 A» XXVm. Dodavek h důpisAm rodu Eosenberského do r. 1526. 

1852. 

Petr Eapléř z Sulevic Janovi z Božmberka: stéžnje si na biskupa Pasovského. (M) 

Ve Vmberce 1468, 11. února. — V Břessanovi genealogii Kaplířú se Sulevic v arch. Třeb. 

Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý ! A žaluji YMti na biskupa 
PasoYskýho a o jeho velikém bezpráví, kteréž mi se dalo a vždy ještě děje: že mi 
mú svobodnu silnici zasekali, a lidem mým spálili, mordovali i šacovali i nmohá ob- 
tížení činili, ješto se nyní vše nemůže psáti. A to mi se vše dalo a vždy děje ne- 
vinně; a já nižádné péče na ně nejmám. A já již nemoha se tomu déle dívati, tomu 
velikému bezpráví s pomocí boží míním se jim brániti, což najdále budu mocí. 
A protož, milostivý pane, prosím VMti, jestliže bych své nepřátely na vašem panství 
aneb moji zastihli, že mi v tom VMt za zlé míti nebudete, jakož bych já též 
i mnohem více pro VMt učinil v takovým běhu. A tohoť prosím odpovědi VMti 
listem při tomto poslu. Datum Wintrberg, feria quinta post Agathae, annorum 1468. 

Petr Kapléř z Sulejovic a z Wintrberka. 

Bez adressy. 

1853. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o člověka, jenž se má vyprodati. (E) 

Na Zvíkovi 1468, 26. března. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 26. 

Urozený pane muoj milostivý! Jakož VMt psal, abych Štěpána k tomu při- 
pravil, aby prodal za VMti v Sedlčanech a osadil do božieho vstúpenie; i nemohu 
jeho jinak k tomu připraviti, než viece s ním a také zaň žádný slíbiti nechce. Jakož 
jest měl před VMti státi s ňákým ortelem, ta se věc musí prodlíti, poňavadž on 
sedí; neb nepřipravil-li bych jeho k tomu osazení, potom neviem, bych mohl tomu 
co učiniti, jakž by se přiblížilo k božiemu vstúpení. Pak-li se co jiného zdá VMti, 
račte rozkázati. A lidi, kteréž VMt rozkázala do Třeboně vypraviti, to se s pilností 
jedná. Datum Zwiekow sabbato post Anunciacionis beate Virginis anno oc LXVin®. 

Ondřej z Údině, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1854. 

Písař Zvíkovský Janu z Rosenberka: o komorních úrocích. (E) 

Na Zvíkově 1468, 9. dubna. — Orig. pap. arch. Orl. VII. Gr, 7. 6. 12. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Psal jest VMti před sím purgrabie 
o komomie úroky, tociž o Jirgle a o Marsovského : VMt zapomněla o tom rozkázati 
Protož, milostivý pane, VMti připomínám, obávaje se toho, aby VMt k škodě ne- 
přišla. Račtež VMt Svatomírovi rozkázati, ať kniehy ohledá, co by jim mělo od VMti 






• # 



ft 



Dopisy rohu 1468. 161 

dáno býti a při kterém času, atbych VMti v tom neobmeškal. Datum Zwid^ow, 
sabbato ante Pahuarum, anno LXYIII^ Barthoěek písař na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu JanoTÍ z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1855. 

Úředníci Soběsla^tí Janovi z Bosenberka: o placení úroků z dluhů páně. (M) 

B. m. (1468, 6. hřeena). — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K% 24. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Rač VMt věděti, že těm, kterým o maso- 
pustě úrok svatohavelský dán měl býti, musili jsme u dobrých lidí objíti se a jim 
za VMt právi býti, a jiní ještě napomínají a chtie jmieti; pak těm, kteří nám p6j- 
čili k odbytí Ruotha a Dobrohosckého, v témdni máme jiné zlaté dáti, jakož VMti 
toho prve jest výpis poslán, komu se co má dáti, kterýž jsú čekali do masopusta. 
Tak rač VMt to před časem opatřiti, vo úroky svatojirské, kteříž se mezi nepřátely 
mají dáti, neb časové jsú nebezpeční, aby to prve bylo zjednáno do Vlašimě a na 
Thábor; nebof oni všemi běhy toho hledíe, kudyž by mohli VMt v škodu uvésti. 
Dále rač VMt tu faru Soběslavskú, kýmž by se VMti hodným zdálo, opatřiti, nebf 
jest toho pilná potřeba. A VMti teď výpis gšafftu dobré paměti mistra Jiříka faráře 
někdy Soběslavského posieláme. Pak VMt o tom, kterakž ráčí rozkázati, takt se 
má státi. Datum dominico ante s. Gregorii. Hynek z Dúbravice hauptman 

a Jan z Libochovan. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, najvyšfiiemu komorníku královstvie če- 
ského, pánu našemu milostivému. 

1856. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Na Krumlove 1468, 29. cháma. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 8. 6. 24. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt píše o Jedlicovy penieze: 
i rač VMt věděti, že Jarohněv ještě na Zviekově nebyl, aby tu věc jednal, což se 
Jedlicovi [sic] lidí o stúpenie dotýče. A také Barthošek jest s Lopatu mluvil; 
Lopatha tak praví, že osmdesát kop má hotových, a ostatka ještě na hotově nemá, 
jakož má Jedlicovi Ij.^ kop dáti; než tak jest Barthoškovi řekl, že v středu chce 
těch I^^ kop doložiti, a Jedlice má dodati, aby 11^' kop bylo. A také VMt píše, 
abych byl toho pilen i nezmeškd bych já peněz přijieti a slíbiti: i s Jedlicí sem 
mluvil, aby on z těch peněz chutně upomínal a VMti jimi nemeškal. A také peniezi 
z úřadu na hotově budu. A tak rač VMt rozkázati. A Dubňanského úrok k tému 
jej máme položiti ; neb bychme měli jemu položiti v Miličíně, jakož jest prvé kladen, 
ale již nynie tento nebezpečný čas rychtář nesmie toho úroka u sebe chovati, než 

AnhlT Český XIV. 21 




162 A. XXVIII. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. Í626. 

byl jest jej poslal do Soběslavi. Jakž YMt rozkáže, tak se stane. Datum Zwiekow, 
feria VI. Reliqiiianim, anno oc LXVI^^ Ondřej z Údimě, purgrabie ZviekoTst^. 
Urozenému pánu, panu Janori z Bozmberga, pánu mému milostiyému. 

1857. 

Jan z Lobkovic Janovi z Bosenberka: o lapení zloděje. (M) 

Na Bosenberce 1468, 30. června. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5 B P. 6. 

Služba má VMti, urozený pane milý a mně přieznivý. Jakož mi VMt píše, 
kterak jest zpravena od lidí VMti z Plástovic o toho. kterýž sedí oc: račiž věděti, 
když jest se škoda VMti služebníkuom i jiným zlodějstvím veliká dala i majm, kázal 
jsem tobo pilen býti, a tento jest lapen s jistinu. I zdá-lit se VMti, mnět by se zdálo, 
aby bylo na něm zvěděno mistrem, pokad jest vinen anebo nenie. Datum Rožmberk, 
feria V. post festům sanctorum Petři et Pauli apostolorum annorum oc LXvill*. 

Jan z Lobkovic. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému. 

1858. 

Jan z Lobkovic Krumlovskému purkrabí: o lapení zloděje. (M) 

Na Bosenberce 1468, 1. července. — Orig. arch. Třcb. L B. 5B P. 6. 

Služba má, slovutný přieteli dobrý. Jakož mi píšeš o toho pacholka, kteiý 
sedí, jakož zaň Rous slíbil: věziž, žef jest s jistinu lapen, a o tom jsem pánu psal; 
pokad se JMti zdáti bude, vedle toho tak učiním. Datum Rožmberk, feria VI. post 
8. Petři et Pauli apostolorum annorum oc LXVni^. Jan z Lobkovic. 

Slovutnému panoši Eunrátovi z Petrovic, přieteli dobrému. 

1859. 

Převor kláštera Třeboňského Krumlovskému purkrabí: o připravení domku klášterního 

pro jednu osobu. (M) 

V Třeboni 1468, 6. července. — Orig. arch. Třeb. LAS Efi, 29 a. 

Modlitba má napřed s věrným pozdravením, urozený příteli zvláštně milý. 
A jakož ste mne prosili, abych prozbu a žádost vaši vznesl na kněze opata a kněžie 
o domek náš jedné osobě,"^) jakož o tom viete : i račte věděti, žef kněz opat i všickni 
kněžie k tomu plnu svuoli dávají a chtie k tomu rádi radni a pomocni býti k jejie 
živnosti a obývánie, čímž moci budu, popřeje-li jie pán Buoh zdravic. I protož vy 
to přezvědúc, bez meškánie mi dajte věděti, a jáf chci o tom, tcož potřeba bude, 
svrchovaná pilnost a snažnost mieti o zdění a lesu i diele oc. Toliko račte pak od 
páně Mti zaprositi několik vozů kamene panského, jakož vedle města na příkopě 







Dopisy rohu 1468. 



168 



ležie, a uprosíte-li, račte písaři Petrovi psáti, abych k tej potřebě ten kámen bráti 
mohl, jakož sem o to s yámi ústně rozmluvil. A s tím budtež pánu Bohu poručeni. 
A o tomto listu našem psaní, prosím, račte pilnost mieti, a když se posel nahodí, 
račte poslati, a já písařovi za práci vedle rozkázánie vašeho a jeho chci rád za práci 
učiniti. Datum ex monasterio nostro Trzebon, fena ni. post festům sancti Procopii 
confessoris et patroni nostri. Eněz Marek převor kláštera Třeboňského. 

Urozenému panoši Eunrátovi z Petrovíc, purkrabí na Krumlově, příteli nám příznivému. 

*) Madmé, sestře Ennráta s PetroTÍc. 

1860. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: aby Mirotické vzal v ochranu. (E) 

Na Zvfkovi 1468, 23. gáH. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 28. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Yědětit YMti dávám, že jest mne obe- 
slal pan Jan Bezdružický, dávaje mi věděti, že jest YMt obeslal, prose YMti za to, 
aby lidé jeho z Mirotic měli útočiště k YMti a k zámku YMti k Zviekovu, a ty 
lidi aby YMt fedroval; a mně také o též píše. I prosím YMti, rač YMt mě o tom 
rozkázati a dáti věděti, kterak mám já se v tom mieti. A toto rač YMt věděti, že 
to městečko Mirotice jest velmi pohodlné potřebami k zámku Zviekovu, a jsú k YMti 
příchylni; i to YMt vědůc, zdá-li se, rač YMt psáti panu Zdeňkovi, afby je z hol- 
duov propustil, nebť jsú jemu v holdu až do sv. Yáclava, afby tak s obú stranu 
nebyli obtieženi. Datum Zwiekow, feria YI. post sancti Mauricii, anno oc LXYin^ 

Bušek z Buzic, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 

1861. 

(Úředník Ghoustnický) Jarohněvovi z Usuší: o dávky obyvatelů Deštenských. (R) 

B. m. (1468, po 4. říjnu). — Cedule arch. Třeb. H. 147 b. 1. 

Milý pane Jarohněve! Napomenul sem Deštenské z loje, aby jej páně Mti 
dali, a že ten puožitek jmenovitě nenie položen oc. Odpírají mi, že jim krámuov 
masných páně Mt nezdělal. Prosím, poradíce, rozkažte mi; nebo i páně Zdeňkovi 
úředníci chtěli by jej jmieti, než k mým odporuom již sě naň netáhnu. A bývalo 
za pokoje XY kamenuov, a zde nenie nežli Ij. kamene. A pánvem novým potřebie 
do roka drahně, chcme-li, aby trvaly. 

1862. 

Úředník Zvlkovský pánovi : o jatém zloději, o peníze. (E) 

B. m. a h. d. (1468 tj. — Orig. pop. arch. Orlického Vil. Qr, 8. 6. 44. 

Také račte YMt, jakož ten pacholek, kterýž u mne na Zviekově jest u vazbě, 

21* 



■c.\ 



'.N 



.** ■_ 



•'-i'J 






á 



1. -^ 



164 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Eosmiberského do r. 1526. 

tak mě zpravují, že jest byl po dndiém v Týně, a někde že by někomn sukni vzal 
a na cestě s tiem ušel; a prostě tak prayie, že by proluporal. I psal mi nedávno 
pan Henrich z Týna o něm, jestliže bych co na něm přezvěděl, abych mu dal vě- 
děti. A také-li jest tu byl, kdyžto kramářku Soběslavská lúpili jsú. A také jiným 
sě neobcházie, než toliko kostkami. Rač mi YMtí o něm rozkázati, kterak mám 
s ním činiti. Také VMti Zpěvák prosí, aby mu ty zlaté o sv. Havle položili 
na Zviekově. 

1863. 

Úředník Zvíkovský pánovi: o penězích. (E) 

B. m., 6. d. (1468 f). — Chig. jpojp. arch. OrlvMko VU. Gr, 8. 6. 41. 

Také račte YMt věděti, že jest se mnú mluvil Heřman Hrádecký, že jest psal 
panu Jarohněvovi, že by VMti něco peněz zednal; a na to žádné odpovědi nemá. 
A já sem jemu řekl, aby to jednal, a že já hned YMt obešli. A také račte VMt 
věděti, že mi jest Hroch Osecký pravil, že mají nynie Hronovi Yitunovskému HI^ 
zlatých položiti. Já k němu hned pojedu, zdali bych je mohl VMti zednati. 

1864. 

Přech z Češtíc purkrabí Zvíkovskému: o stání. (E) 

Ve Lčovkích 1469, 12. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 30. 

Službu svú vzkazuji, bratře milý! Jakož jest Buzek Vilém mluvil se mnú 
o tebe: i věz milý bratře, žet jest Vlacha nynie v té mieře doma nebylo, žet jsem 
s ním o to nemohl mluviti. Než prosím já tebe sám od sebe, budeš-li mod s pánem 
mluviti, aby se k tomu tak měl jakožto přietel, zda bychme mohli zjednati nějaké 
stánie, afby on mohl v pokoji býti; neb my jemu k tomu raditi chcme, aby on té 
války nechal, a puodelif jemu to, ať by mohl v pokoji býti. Takét on o tu věc 
musel by nás poslúchati, mne i panie Markéty, co se tebe dotýče, že bychom to 
mezi vámi bohdá zjednali. Dán ve Lčovicích ve čtvrtek po božiem křtění, léta oc 
LXIX®. Přech z Češtic a ze Lčovic. 

Urozenému panoši Buškovi z Buzic, purgrabí na Zviekově, bratru milému. 

1865. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: co má odpověděti I^echovi z Češtic. (E) 

Na Zvfkové 1469, 13. ledna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 3L 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A teď VMti posielám přiepis listu od 
Přecha ze Lčovic, kterak mi píše o Vlacha i onie Niossowicze [Něhošovice ?], jemuž 
VMt porozumiete. I račte mi dáti věděti, kterak se VMt ráčíte v tom mieti, af bych 



j 



Dopisy let 1468 a 1469. 165 

já věděl, kterakú mám odpověd na Přechuoy list dáti. I prosim YMti, račte tomu 
dáti snadno jíti, af já té cesty pohledám, zda bych mohl to k miesta přivésti, což 
by VMti bez škody bylo; neb jestliže by to mělo VMti k škodě býti, radiegich 
[raděj bych] já se svého statku odvážil. Datum Zwiekow, feria Ví. in octava Epif- 
fanie, annorum domini oc LXIX^ Bušek z Buzic, purkrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu JaQOvi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1866. 

Mikuláš z Říčan purkrabí Zvíkovskému: o obnoveni dlužního listu. (E) 

Na Bradku (1469, IL února). — Orig. pap. arch. Orlického VUI. B. fasc. 24. 6. 6. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o list, kterýžto 
páně Mt obnovíme, že by u tebe byl na Zviekově, i žádáš, abych já starý list poslal 
a ten vzal: i tof bych já pro pána i pro tě učinil, ale žet toho obyčeje nenie. Než 
když ty ten pošleš, tedyC tento má zkažen a poslán býti, neb tu dotýčeš nebezpeč- 
nosti. Yšak žádnému by pláten nebyl, byt jej pak vzal. Než již ty to tak opatř podle 
rozumu svého. A takét by měl býti druhý list ženě mé v táž slova, jako i mně. 
I jestližeC by nebyl položen, milý přieteli, přičiň se k tomu, afby také byl položen 
a poslán. Dán na Hrádku v sobotu po sv. Školastíce. Mikuláš z Říčan. 

Urozenému panoši Bušovi z Buzic, purgrabie na Zylkové, přieteli milému. 

1867. 
Markéta z Dlouhé vsi Janovi z Rosenberka: o své nemoci a jednání s Janem Bechyní. (R) 

B. m. 1469, 12. února. — Orig. arch. Třeh. Fam. Dlouhoveský. 

Modlitba má VMti, urozený pane, pane milý! A rač YMt věděti, že když 
Bem od VMti přýela, hned sem nemocna byla a velmi mě dna napadla, i ještě ležím 
a málo se již procháziem. Ale muoj úmysl jest hned jeti na Becheni, neb mi psali 
někteří o ty věci, jakož VMt vie, jestliže nepřijedu hned, že z těch věcí nic nebude : 
pakli přijedu, že ty věci k dobrému konci přivedeny budu, I zdá mi se, abych o ty 
věci najprv jela a potom k VMti přijela. Pakli se co jiného zdá VMti, račte mi 
lined psáti, prve než bych tam odjela ; nebf nemiením těch věcí opustiti, bych jedné 
lépe se na zdraví měla. A prosím VMti, račte psáti Adamovi,*) aťby nedal překážeti 
lidem Žimontického, neb jest je obeslal, aby k holdu šli, a dává jemu vinu, že jest 
jia Bechyni. Dán v neděli na masopust, let oc LXIX^. Margetha z Dlúhé Vsi. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a dr Krumlově. 

*) z Drahonic. 



Vi.~ 



166 A. XXVUL Dodavek h ďoptsAm radu Bosenberského do r. 1526. 

1868. 

Purkrabí Z^íkovský Janu z Rosenberka: o zjímání lidí na HelfenborL (E) 

Na ZvOově 1469, 28. února. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 32. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač YMt věděti, žeť jsú lidi zjímali na 
Helfmbnrg z Scelibova [Selibova], kteréž jsem y hold přýal VMti k ruce, a jim sem 
bezpečenstvie dal od Zviekova i od Helímburka, a na to list mají pod YMtí pečetí. 
A to sem ndělal Ondřejovi Mladějovskému k prozbě, když mi o ně psal. A když sem 
o ně Adamovi*) psal, nezdálo se jemu jich propustiti, leč by YMt rozkázal, a klada 
tu příčinu, že by obilé vezli na Piesek. I prosím VMti, račte o to psáti Adamovi, 
afby je propustil ; neb mne z toho Ondřej napomíná, abych tomu dosti učinil, kterak 
sem je ubezpečil pod VMti pečetí. Datum Zwiekow, fería m. post dominicam, qua 
canitur Reminíscere, annorum domini oc LXIX. 

Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

*) s Drahonic? 

1869. 

Úředníci Soběslavští Janovi z Rosenberka: o mečlři. (M) 
B. m. (1469, 1. břemaj. — Orig. arch. Třéb. L B. 5A E. 42. 

Urozený pane, pane náS milostivý. Rač VMt věděti, že Czimpa řezník, někdy 
měštěnín VMti tu v Soběslavi, kterýž jest sšel v té porážce u Soběslavi*), i zuo- 
stala po něm žena jeho a dvé dětí, syn a dcera: syn ten jest ušel na Thábor, 
a jeho žena pojala sobě ševče, a ten pobyv s ní tu v Soběslavi i odšel k straně ne- 
přátelské; potom pro některé příčiny hodné ženě jeho kázali pryč od města, i jest 
již na Tháboře. Než dcera jeho ta tu vždy zuostala v Soběslavi, a teď o masopustě 
vdala se jest za dobrého řemeslníka mečieře ; a jest pacholek podobný a k městu 
osobu i řemeslem hodný, a tu v městě chtěl by sobě duom kupiti a tu se osaditi. 
Pak konšelé Soběslavští ještě za úřadu páně Pavlova vzali jsú nětco peněz Gzim- 
pových po jeho smrti v svú moc, a ty jsú na tré rozdělili: tu stranu, kteráž byla 
syna Czimpova, jakož jest s nepřátely, vydali panu Pavlovi, aby dány byly VMti, 
a dvě straně ještě konšelé v své moci mají. I milostivý pane, prosíme VMti, aby 
VMt ráčili o tu stranu, kteráž by slušela ženě toho mečieře, naložiti milostivě a tomu 
mečieH a jeho ženě VMt ráčila kázati propustiti a vydati na pomoc k jich hospo- 
dářstvie; nebf jest tiemto morem nynie sešlo několikonádcte hospodářem a někteří 
i s ženami, a tú porážku tu u Soběslavi drahně měšfan zhynulo, žef jest toho po- 
třebie, aby se město hodnými lidmi sílilo. Než ten diel třetí ženy Gzimpovy, jestli 
VMti vuole, aby na pomoc vydán byl k úrokóm komorním, o tom rač VMt roz- 




i 



f^^ 



Dopisy » rolu 1469. 167 

kázati, kterakž se zdá YMti. I doufáme YMti, že nám YMt rá(í toho odpověd 

milostivu dáti. Scriptum fena Un. post dominicam Reminiscere oc. 

Hynek z Dúbravice hauptman a Jan z Libochoyan. 

Urozenómu pána panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu našemu milostivému. 

*) Míní se porážka y Serrend 1467. Sir. A. Č. VH. str. 290—295, a Sedláček, Hrady IH 160. 

1870. 

Farář Budějovský Janovi z Rosenberka: o špitálu českém v Říme. (M) 
V Budějovicích (1469, 7. břema). — Orig. arch. Třeb. I. A. 3Kfi, 42 q. 

Modlitbu svú vzkazuji s žádosti dlúhého zdraví i všeho dobrého VMti, uro- 
zený pane, pane na mě laskavý. VMti na vědomí dávám, že poctivý kněz Sigmund 
kanovniek kostela Olomúckého, o kterého VMti EMt pán náš o špietál, kteréhoto 
VMt podací jest, v Řiemě psal jest, mnohokrát mě jest napomínal, abych jemu viděti 
dal, kterak ty věci stojí. I proto prosím VMt jakožto pána laskavého, aby VMt jemu, 
kterýž také VMti teď list posielá, anebo mně ráčila konečnú odpověd a laskavú dáti. 
A toto VMti mohu jistě pověděti, žeť by VMt, kdyby jemu VMt ráčila ten špitál 
dáti, mohl dobře poslúžiti, bylo-li by VMti co v Řiemě jednati potřebí. I proto 
VMti prosím, aby jeho VMt ráčila konečnú otpovědí ujistiti, a toho VMti věřím. 
A s tiem buď VMt poručena pánu všemohúciemu. Ex Budweis, fena lU. post Oculi* 

Henricus plebanus in Budweis, M. V. capellanus. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozumberka, najyySšiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu na mé laskavému 

1871. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o zajatých z Písku na Zyíkov a Zelenou Horu. (E) 

Na Zvíhově 1469, 9. břema. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 33. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jsú se mnú mluvili 
Osecký a Kočka, služebníci páně Zdeňkovi s Zelené Hory i VMti služebníci Zvie- 
kovští, ješto jsú spuolu byli v jiezdě, když jsú Piesecké zjímali hned po odpovědi 
tomu odvolanému; a těch jest vězňuov pět na Zviekově a pět na Zelené Hoře. 
I chtěli by, abych jim těch pět, kteří jsú na Zviekově, vydal na Zelenu Horu, 
jestliže jich nedopustím u sebe šacovati; a těch pět, kteří jsú na Zelené Hoře, ne- 
chtějí šacovati, neb sem já s Jarohněvem jim vuoli přidal, aby oni těmi vězni, kteří 
jsú na Zelené Hoře, vypravili vězně páně Zdeňkovy, kteří jsú na Mladěj cvicích v do- 
bytí zjímáni. I nevypravili jsú. A těchto pět, kteří jsú na Zviekově, chtěli by sobě 
šacovati, a pět oněch, kteří jsú na Zelené Hoře, aby při pánu Zdeňkovi ostali. I ne- 
přišlo by na VMt nic ; a já k tomu svoliti nechci bez rozkázánie VMti, než chtějí-li 



'm 



168 A. XXVm. Dodavek h dopisAm rodu Bosenberského do r. 1626. 

jedny šacovati, aby i druhé šacovali, a což má na VMt přijíti, aby přišlo, a na pana 
Zdeiika také. O tom VMt račte mi rozkázati, kterak se k nim mám v té věd 
mieti. Datum Zwiekow, feria V. ante dominicam Letare, annorum Domini oc LXIX^ 

Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1872. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o vyvážení jatých na Earlštein. (K) 

Na ZvOově 1469, 14. břeam. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K. 34. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jsů dva člověky 
jeli VMti na EarStýn [sic]; ti jsú se museli šacovati ve XXti kopách. I podal jest 
jim toho Waitmilnar, aby vyvadili dva vězně, která jsta jata v Krásné Hoře, jménem 
Žampach a Zínda; a ti jsú za služebné ote mne vyručeni; ale slyším, že jsú pa- 
cholci sedlští. I přišli jsú ke mně ti lidé VMti, mluviec k tomu, že by chtěli těch 
XX kop dáti VMti raději, nežli jim, aby za ta dva prázdni byli. Milostivý pane, 
mněf by se zdálo, ač zdá-li se VMti, aby se tak stalo. Bych tomu rozuměl, že by 
ta dva vězně Earštýnská platná byla, nepsal bych o to VMti. Prosím VMti, račtež 
o tom rozkázati, kterak se mieti; nebo nebudú-li vyváženi v tuto neděli najprv 
příští, tehdy lidé VMti budu museti těch XX kop dáti. Datum Zwiekow, fena m. 
ante dominicam, qua canitur ludica me Deus, annorum oc LXIX^ 

Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

1873. 

Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o záležitostech peněžních. (E) 

Na ZvOově 1469, 4. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr, 3. č. 10. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, zjednal-li sem 
které penieze páně Mti; i věz, žet mi jest Heřmanický vzkázal, žef jest zjednal 
u Éi[d]ly sto kop, a u Ondřeje Údimského XXmi uherských zlatých a X[.] rýnských, 
peněz XXXV j. kopy; to budu mieti na tu summu, jakož mám [Mjaršovskému dáti 
od Ondřeje, ješto jest páně Mt rozkázal. A k tomu sem vyměnil CX[.]Iin zlatých, 
a po ostatek vzkázal mi páně Mt po Markvartovi Eozském, co by [mi] se nedostalo, 
abych poslal k Mikulášovi kancléři. I pověz jemu, ať je na hotově, žeC já po ně 
bez meškánie pošli. A také jestliže těch peněz potřebných od Řidly, aneb jestli páně 
Mti jiných peněz potřebie, to mi dajte věděti. A o Bůžkovi Hřieběti, jakož jest 
jemu dlužen Lhota U^ kop, ten jest řekl dluh přejieti na páně Mt. A Lhota psal 
jest mi, jakož jemu jest páně Mt dlužen, že to rád vidí, že JMt má jej zastúpití. 









Dopisy g rohu 1469. 169 

A jestližej' co viec Hriebětova dluhu, nežli páně Mt jest Lhotovi, daj mi to vě- 
děti, afbych jej s tiem obeslal, a po čem má za zlaté Lhotovi sraženo býti. Datum 
Zwiekow, fena ni. in festo Pasche, annorum oc LXIX®. 

Bušek z Buzic, purgrabí na Zviekově. 
Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Pabianic [sic], přieteli mému dobrému. 

1874. 
Mikuláš mladší z Hořic Janovi z Rožmberka: o sporu jeho s Eunšem Olbramovským. (M) 

V Šdmberce (1469, 30. dubna). — Orig. arch. Třéb. Fam. Horichý. 

Služba má TMti, urozený pane, pane! Jakož sem před VMtí mluvil s Kun- 
šem Olbramovským a na VMti sem přestal o tu luku, o kterůž jest přě, a to sem 
řekl před VMtí: „O tu luku přestávám, o jiné nic. Bude-li mi se zdáti, s Kunšem 
potom co mluviti, budu, a on ke mně též. " A potom VMt o tu luku menoval Mrakše, 
Vykéře, Jarohněva a Osečanského a VMt najvyšší. I stáli sme před nimi, a chtěl 
otec muoj i já vše učiniti, což oni rozkáží. A když již k miestu a k konci šlo, 
tehdy Kuneš uvrhl v to, že má s mým otcem o list činiti. A ti dobří lidé řekli: 
Náš to súd nenie. A tak nás rozpustili. A to jest mnoho dobrým lidem svědomo, 
že námi nic nesešlo, ale jím, neb jest v to uvrhl list. A zdálo-li by se jemu potom 
có k otci mému, však jest k právu usedl. A tak nás svévolně k pracem i k škodám 
připravuje ; my přátely s sebú vědem, a on sám byl. A to sme dobrým lidem osvěd- 
čili i VMti osvěčujem, že svů vuoli chce mieti. Protoť se s VMtí nestrháme. Ale 
budú-li tu luku chtieti sieci, (věříme VMti, že to proti VMti nebude), my brániti 
budem, neb sme se vždy k rovnému poddávali. Datum Šelmberg dominico aute 
Philipi Jakobi. Mikuláš mlašie z Hořic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, pánu milému bud d. 

1875. 

Jan z Rožmberka Mikulášovi z Hořic: chce ho srovnati s Eunšem Olbramovským. (M) 

B. m. (1469, po 30. dubnu). — Konc. arch. Třeb. Fam. Hořichý. 

Mikuláši milý! Jakož píšeš nám o tu luku, o kterúž činiti máš s Eunšem 
Olbramovským, služebníkem naším, rádi bychom to viděli, byste byli o to srovnáni. 
A poněvadž pak mezi vámi srovnáno nenie, věřímef, že s služebníkem naším sě 
pokojně zachováš. A kdyžbychme o těchto suchých dnech příštích v Praze byli, při- 
pomeň nám, neb bychom rádi, aby to mezi vámi k dobrému konci přišlo, nebf jsme 
iny J6j o tož obeslali. 

Archiv Čeiký XIV. 22 



<■* 



.^3 



170 A. XX VIII. Dodavek i dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

m 

1876. 
Jan z Rožmberka Eunší z Olbramovic: prostředkuje v jeho sporu s Mikuláiem z Hořic. (M) 

B. m. (1469, po 30. dubnu). — Koncq^t arch. Třéb. Fam. Hořický. 

Eunši milý! Píše nám Mikuláš Hořický, že o tu luku, jakož s ním Činiti 
máš, že mezi vámi o to srovnáno nenie. A my jemu písem zase, aby sě s tebú po- 
kojně zachoval. A ty též s ním také zase pokoj měj. A když bohdá o těchto suchých 
dnech v Praze budem, připomeň nám. I jemu též písem, neb bychme rádi, aby to 
mezi vámi k dobrému konci přišlo. 

1877. 

Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: prosí o ochranu proti nářk&m cti od pana Štéfána 

Jemnického. (R) 

B. m. (1469, po 13. květnu). — Orig. arch. Třéb. Fam. Dobronic. 

Urozený pane, pane mój milostivý! I teď VMti list posielám pana Jemnického, 
pana Stefana, a dotýkige, že bych já pána druhého měl. I milý pane ! Prosím VMti, 
račte mu psáti, af povie, koho mám druhého pána? Nebť o jiném neviem, než 
o VMti. Nebe mi jest to těžké slyšeti, že mě tiem dotýká, ješto by to bylo proti 
cti mé: neb bych já ten statek raději ztratil, než bych co proti své cti učinil 
A dotýkaje pána Hradeckého, že sem se jemu holdoval: i máte listy VMt pána 
Hradeckého, kterak jest mě dotýkal, že sem u VMti úředníkem byl, kdy ste VMt 
s ním válku vedla, že se jest jemu tý chvíle škoda dala, a já, nechtěje aa se škody 
dopustiti, umluvil sem se s JMtí; ale nedotýkal mne, jakož mne tento dotýče zlý 
pán, chtěje mě o mú čest připraviti a netoliko o mój statek. I milý pane, prosím 
VMti račte jemu pilně psáti, ať mi toho pána druhého vždy povie, neb já o něm 
nic neviem. A v té věci věřím, jakožto pánu svému milostivému, že mě neopustíš 
[sic], neb já s vaší volí pokoje užívám. A v tom také, kteréž sů potřeby pilné VMti, 
žeť se v tom mám tak, jakožto pánu svému milostivému, věrně a pravě. I doufámf 
VMti, že mne VMt neráčí opustiti, jakožto pán mój milostivý. Jan z Dobronic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Ronžberka [sic], najvyššiemu komorníku král. Če- 
ského, pánu mému milostivému bud list dd. 

1878. 

Purkrabí Zvíkovský Erumlovskému : o penězích. Že vede válku se Zmrzlíkem a Lvem. (E) 

Na Zvíkovi 1469, 14. kvétna. — Orig. pop. a/rch. Orlického Vn. Qr, 3. 6. 9. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych mél na 
hotově C kop, jakož jsem měl vzieti od Řidly: i věz, žeC sem jich nevzal pro tu 
příčinu, že mi jest ukazoval, abych je bral na nepřátelských zámelech poruoznu. 



Dopisy rohu 1469. 171 

A píšeš, žej' toho pilná potřeba; pošliž po penieze, které sem vzal od Ondřeje Údin- 
ského [sic] L kop, a od Lhoty XXX kop, a jáť ostatek doložím z úřadu, aby bylo 
C kop; a peniezi jsú dobří. A list Ondřejovi Údinskému udělaj, jakož teď spis po- 
sielám, kterak má svědčiti. A vieš-li jaké noviny od pána, daj mi věděti. Takéf vě- 
dětif dávám, že s Zmrzlíkem válku před se vědem a s panem Lvem. Datum Zwiekow 
dominica post Ascensíonem Domini, annorum 9C LXIX^ 

Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově. 
Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Pabianic, purgrabí na Krumlově, přieteli milému. 

1879. 
Zvíkovští Janovi z Rosenberka: o zajetí 7 Zmrzlíkových služebníků. (E) 

B. m. (1469, v květnu f). — Orig. pap. arch. Orl IV. K. 37. 

Také račte VMt věděti, že shledavše se s panem Štěpánovcem *) u Vorlíka, ne- 
vědúc o sobě, i měli jsme nějakú puotku s Jaroslavovými ZmrzUkovými služebníky, 

v 

všichni spuolu s panem Štěpánovcem; i jali sme jich sedm, a jeden jest mezi nimi 
dobrý člověk urozený, strýc Kuluov ; a jsú zavázáni slibem k VMti i k panu Štépá- 
novcovi, že se mají stavěti, když by jim bylo dáno týden napřed věděti, a na sv. 
Jana určený rok na Příbrami, a VMti na Zviekově hned třetí den potom. I nejste 
VMt rozděleni s panem Štěpánovcem o ty vězně. A měl na poli pan Štěpánovec 
XXVin koní. A my jsme měli XXXIX koní a LXII pěších. Račtež VMt rozkázati, 
kterak se máme v té věci mieti. ♦) z Vrtby. 

1880. 
Hejtman Zvíkovský Janu z Rosenbelrka: o stání se Zmrzlíkem. (E) 

Na Zvíkovi 1469, 25. hv&na. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 39. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste VMt dali mi list věHcí: 
mluvil sem od VMti k té osobě tak, jakož mi jest rozkázáno od JMti, komuž jest 
VMt tu věc poručil. I dáno mi jest za odpověď, že by chtěl vedle zámku Zviekova 
v té věci býti, což se Jaroslava Zmrzlíka dotýče, a bez zámku Zviekova s nimi 
stánie nečiniti; a to též zase žádá, ale jinak nechce se v ničemž žádnému zavázati. 
Datum Zwiekow, feria V. infra octauam Pentecosten, annorum Domini oc LXIX°. 

Smil z Hodějova. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému. 

1881. 
Hejtman Zvíkovský Janu z Bosenberka: o stání se Zmrzlíkem a Lvem z Božmitálu oc. (E 

Na Zvíhovi 1469, 27. května. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 40. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Bacte VMt věděti, že jsme obeslali 

22* 



tS 



• • -I* V'. 



^K"^.'*-' 



'^ 



r». '.^ 






172 



^. XX VIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenbtrského do r. 1526. 



m- 



»• ^ . 



:v< 



i 






fe 









Jaroslava Zmrzlíka, chce-li státi y stání obecném mezi stranami učiněném. Odepsal 

jest nám purgrabie jeho, že pána jeho doma nenie, a že jest jej obeslal s tiem, 

a což rozkáže, že se chce v tom tak mieti. Podruhé jsme opět psali purgrabi jeho 

na Orlík, zdálo-li by se jemu stánie do téhodne učiniti, až by se jemu poselstrie od 

pána jeho vrátilo. I nechtěl jest toho učiniti, než vždy bérů lidem VMti. A což se 

pana Lva dotyce, račte VMt věděti, žeť s VMtí v stání stojí v tom, kteréž jest 

mezi stranami učiněné. A VMti dávám věděti, co ve jméno jiezdných jest na Zvie- 

kově, jakož VMti je teď na ceduli vypsané posielám. A o pěšie žoldnéře račte VMt 

věděti, žeť jim jest zde dáno na dvě neděli, a jsů pryč puštěni. Datum Zwiekow, 

sabbato in wigilia Trinitatis, annorum Domini oc LXIX^. 

Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie če- 
ského, pánu mému milostivému. 

1882. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o vrácení dobytka Bechynským oc. (E) 

Na žMkavě 1469, 1. června. — Orig. pop. arch. Orl. IV. K, 41. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, abych dobytek 
zase vrátil, co sem nezbil Bechynským lidem: i račte VMt věděti, žef jest málo 
zuostalo, několik krav, nebf jsem je zbil. A také mně pan Hanuš tak zpravil, když 
jest jel od VMti, že jsme ještě pobrali do stánie v úterý na úsvitě, a já vedle zprávy 
páně Hanušovy kupil sem od tovařišuov jich stranu za XXX kop. Račte mi VMt 
o tom rozkázati, puojde-li k vrácení, kterak budu mieti činiti o peníeze tovahčuom 
za jich stranu, nebf nme již z peněz napomínají. Datum Zwiekow, feria V. Corporis 
Christi, annorum Domini oc LXIX^. Bušek z Buzic, purkrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie če- 
ského, pánu mému milostivému. 

1883. 
Hejtman na Třeboni Janu z Rosenberka: aby mu vzkázal o odbývání lidí oc. (K) 

Na Zvikově 1469, 4. června. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 45. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jan z Hostašova VMti některých věd 
zpraví, kterýmž VMt porozumie; a tak mám za to, že již VMt od žádného šíře 
těch věcí zpraven býti nynie nemnoze. I prosím VMti, račte mi dáti věděti, co se 
lidí odbývánie dotýče, mám-li jich odbývati. A také o některé své potřeby k VMti 
jede : což by jej VMt jeho škody vyvarovati mohla, prosím VMti, račte jemu v tom 
povolni býti. Datum Zwiekow, dominica infra octauam Corporis Christi, annorum 
oc LXIX^. Jarohněv z Úsušie, hajtman na Třeboni. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšsiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému. 



Dopisy e rolm 1469. 173 

1884. 

Purkrabí Zylkovskf Janu z Rosenberka: o neberných penézích oc. (K) 

Na Zvíkově 1469, 27. června. — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Of, 3. č. 12. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že mám peněz 

hotových dvě stě kop; chtěl bych při sobě zuostaviti, neb mám za VMt některé 

věci platiti. Sto kop mohu VMti poslati. A ti peniezi jsú luoni bráni po sv. Václave 

v holdech i v úrociech. Po odjetí Jarohněva ohledal sem ty penieze s Barthoškem, 

jakož nynie ruoznice v penězích jest; vybrali jsme z těch ze všech peněz XXXV 

kop nových bielých, kteří jsú té chvíle šli, ješto já jich nynie odbýti nemohu 

v našem kraji; než VMti rád bych je také poslal, zda by jich VMt mohli odbýti, 

aneb že bych já je dal opraviti a potom VMti poslati, aby na nich VMt neškodoval. 

Než v našem kraji já jich neodbudu, buďte oni opraveni neb nebuďte; neb jsú ti 

peniezi v lidech známi. Prosím VMti, račte mi o tom rozkázati, kterak se mám 

v té věci mieti. Datum Zwiekow, feria in. post sancti Johannis et Pauli, annorum 

domini oc LXIX^. Bušek z Buzic, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čas., pánu 
mému milostivému. 

1885. 

Ondřej z Udimě a Markvart z Kozího Helfenburským : o věcech válečných. (K) 

Na Zvíkově 1469, 12. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 49. 

Službu svú vzkazujem, přietelé milí! A jakož nám píšete o Eocovském 
a Vlachovi: tomu sme srozuměli po prvniem páně psaní a lidi hned vystřěhli. 
A jakož píšete, přijeli-li sú kteří jiezní [sic] na Zviekov: ještěf sú žádní nepřijeli, 
než Myslínský teprv dnes o to jede do Plzeňska. Také nám Myslínský pravil, že 
jest s ním Lopata mluvil, že by chtěl u páně milosti býti, ráčí li mu službu dávati, 
a že by i jiezných něco u sebe tu doma chtěl mieti, nebf pána žádného nynie nemá ;. 
a tak praví, ktož mu dávati bude, že chce u toho býti. I zdá-li se Vám, dajte to 
páně Mti věděti. Dán na Zviekově v středu před sv. Margaretu. 

Ondřej z Udimě a Markvart s Kozieho. 

Urozeným panošiem Adamovi z Drahonic a Smilovi z Hodéjova, purkrabie a hajt- 
manu na Helfenburce, přátelóm našim milým. 

1886. 

Král Matyáš Janovi z Rosenberka : že kníže Viktorín, místo aby škody v Slezsku učiněné 

opravil, jemu na novo odpověděl. (R) 

V Brně 1469, 17. Července. 
Tištěno v Archivu Českém VL str. 46 č. 2. 



174 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Bosmberského do r. 1526. 

1887. 

OdpoTddný list spojencft MikaláSe a Petra, bratírí Eapl^ů ze Salejovic, Jaaoň z Rožm- 
berka. (M) 
Ve Vimb^ce 1469, 18. července. — V Břeeanovi genealoga Kapléřú ze Síd^ovie v airiA. TřA. 

My Mikuláš z Folenska, Jindřich z SolejoTÍc, Yácslav z Salejovic a Vácalav 
z Salejovic, Závise z Chodžovs, Vádar a Vít z Podvině oc. Urozený pane! Vystří- 
háme se proti VMti i vSem vašim slažebníkům í všem lidem vašim poddaným, a. Že 
od dání listu tohoto nechceme vám již ničtmž vinni býti podle urozených panoší Mi- 
kuláše a Petra, bratří Eapléř&v z Sulejovic a z Wintrberka, strýcův a přátel našich 
milých, a s nimi v míru i nemíru chceme státi proti VMti pro to veliké bezpráví, 
kteréž se jim děje od vás. Toho na svědomí naše vlastní pečeti přitiskli jsme k to- 
muto listu, jenž jest dán a psán na Wintrberce v outerý před svatou Maří Majda- 
leuou, anno domini 1469. 

Urozenýmn pánu, panu Janovi z Rožmberka 3C. 



Odpovědný list spojenců Mikuláše a Petra, bralfi EJtpléřŮv z Sulejovic, Janovi z Rožmberka. (M) 
Ve Vm^ree 1469, 18. Července. — VSřeeanově genealogii KaplířÚ ee Sul^jovie v m^eh. Tř^. 

Já Štěpán Horozice z Mořic, a Otík a Jan bratří z Přflep, Jaroslav ze Skryj 
a z čichtic a Chval z Bimého a Záhorka z Záhoří a Tomek z Slušovic. Urozený 
pane ac! Vystříháme se proti VMti i proti všem služebníkům vašim i lidem pod- 
daným vašim podle urozených panoší, pana Mikuláše a pana Petra, bratři KapléMv 
z Sulejovic a z Wintrberka, pánův našich milých, a že chcme s nimi v míru i v ne- 
míru státi, a již od dání listu tohoto nechceme VMti ani vašim služebníkům ani 
lidem vašim ničímž vinni býti. Pod peěetí Jaroslava z Čichtic a ze Skiyj, kterýhož 
jsme za to prosili, svých pečetí při sobě nemajíc. Dán na Wintrberce v outerý před 
svatou Maří Majdalenou, anno domini 1469. 

Urozenýmu pánu, panu Janovi z Rožmberka oc. 

1889. 

Markvart z Eozlho Janu z Rosenberka: o najlmánt žoldnéřů 9c. (E) 

Na Zvikové 1469, 19. červmce. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 11. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! A jakož Bjbka do Plzně jezdil o tu věc, 

o kterúž jest YMt psal, to jest tak zjednáno. Také račte věděti, že sú s Byhká 

mluvili Vajpovský a Beneda, že by u VMti chtěli býti na tá službě, kterýmž VMt 

jiným služebníkem svým na,jviec dává; i toho sú domiúvali, aby jim bylo za škody 

stáno za poražené z Plzně na Zvíkov, a na Zvíekově aby jim koni byli zápisová. 



Dopisy 8 roku 1469, 175 

A ten list, kter[ý]ž VMt psal o ty lidi, ten jest přejat [przagat] na Piesek ; než pán 
Jarohněv o to list psal, aby Myslínský po ně poslal; a on jest hned tam poslal. 
I milostivy pane, račte VMt pnrkabí domuo vypraviti, aCby s nimi o koně i jiné 
věci nházel, nebť jest jeho potřebie i pro jiné věci. Datum na Zviekově v středu 
po Rozeslání svatých apoštoluo LXIX. Markvart z Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššíemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému. 

1890. 

Zvlkovští Jarohnévovi z Úsuií: že poslali do Plzně o lidi proti Malovcovi. (E) 

Na Zvfkově 1469, 21. července, — Orig. pop. areh. Orl. IV. K. 50. 

Službu svů vzkazujem, urozený přieteli milý ! Věděti dáváme, kterak Malovec 
po panství velmi škodí okolo Milevska, neb jsů v Milevště dobytek pobrali, i vsi 
okolnie žebrali i lidi zjímali včera. A vystřiehají nás dobří lidé, že se chyštie [sic], 
že by chtěl rybníky skopati Ostiovský [Ostrovský?] a Rukávecký. A tak i jinde 
okolo zámku škody se dějí, ješto by bylo také potřebie tu věc opatřiti, aby se mohlo 
odpierati, jakož tomu sám dobře rozumieš, někým aby tů věcí hýbal. A vědětiť dá- 
váme, žeť sme Rybku včera do Plzně poslali po ty lidi, jakož dobře vieš ; ale neviem 
za jisto, přijedu- li s ním čili nic: neb jest s nimi Rybka mluvil, když jest nynie 
v Plzni byl v tento pondělí nynie minulý, aby u páně Mti byli, a po čemž jiným 
dobrým lidem páně Mt najviec dává, že má se jim takováž služba dávati. A oni 
jsú k tomu svolili, ale toho sobě domlúvali, aby někoho pán tam poslal, aby jim 
tam koni byli ohledáni, a to proto, jestliže by na ně Buoh porážku dopustil, než 
by na páně zámek přijeli, aby jim bylo za škody stáno za poražené až na páně 
zámek; a když by přijeli, aby se jim koni teprv zapisovali. A my jsme k nim ne- 
měli koho poslati na ten běh, i poslali jsme tam Rybku, bude-li moci je s sebú 
vyjednati. Pakli by nemohl, na čemž s nimi zuostane, toť dáme věděti; a přijedů-li, 
dáme vám bez meškánie věděti. A tu věc někým opatřte, aCby s nimi o ty věci 
uhozoval. Datum Zwiekow, feria VL ante Marie Magdaleně, annorum oc LXIX®. 

Ondřej z Udimě, Markvarth z Kozieho. 

Urozenému panoši Jarohnévovi. 

1891. 

Zvíkovštl Janu z Rosenberka : o jímání lidí v okolí Zvíkova. (E) 

B. m. (1469, 21. července). — Orig. pap. arch. Orl, IV. K 51. 

Také VMt věděti [sic], že Střela na Bechyni po Zviekovském úřadě velmi 
zajímá i lidi velmi jímá. A Malovec jest také okolo Milevska zajímal a něco Milev- 
ských jal. I na Hořaždějovice jsú někteří lidé zjímáni a šacováni. A jdú lidé žádajíc, 



176 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 

aby se směňovali o vsi, že jím toho Bechynka poddává. I bylo b; 
rabie doma byl a ty věci jednal, rozmlavě s YMtí. A také jest d 
posla, abychme do jeho příjezdu nic nepočínali. Proto bychmi 
bychme mohli, rádi učinili, což bychme mohli. 



Markvart z Kozího Jana z Rosenberka: o lidi z Plzné a o [^jetf Tel 
Na Zvikově 1469, 24. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV 

Urozený pane, pane muoj milostivý I A jakož mi VMt píše 
ského vypravili do Plzně o ty dobré lidi: i raítež věděti, žeť jei 
ítvrtek do Plzně jel; a jinému nerozumiem, než že je přivede, 
Rús pravil, že by měli přijeti. Než proto tam jeĚtě pošlém nemi 
VMt píše o Tetauarovi, když by na Zviekov přijel, aby k VMti 
jel, a že 8 ním o službu uhodíte: I račte věděti, žet sem s i 
mluvil, když jest na Zviekov přijel, jeda někam o své potřeby; 
že VMt s nim o službu sami uhodíte. A jemu sej' toho učiniti n' 
jezdil; než pověděl hned miestně, na jakej službě chce býti a ji 
Xtí koní miea mieti, a po pěti rajnských zlatých na čtvrt léta 
jiné plné všecky potřeby i podkovy, a za službu aneneb [ane1 
žádných peněz, než zlatě, že nechce bráti ; a praví, žej' mu pan D( 
dával. A toho jemu mám odpověď dáti v pátek aneb konečně v « 
sobě hned domiúval, Že by nechtěl 8 žádným o nic mieti činiti 
sbledánie s VMtí. A co sem o to mluvil, aby penieze bral ja 
nikoli k tomu nechtěl svoliti, než zlaté. A také praví, bylo-li by 
by chtěl přivésti XX aneb XXX až do sta koní, a což by na 
mohl, po čem by jim dobrým lidem dávali. Dán na Zviekově 
Jakubem apoštolem. Marl 

Urozenému pána, pana Janovi z Rožmberka, pána méma milosti 

1893. 

Jan z Chřeštovic On^ji 8 Údimé: o přfm^. (K) 

V Chřešgovicích (1469). — Orig. pap. arch Orl. IV. K. 

Službu svů vzkazuji, urozený pHeteli milý času příměřn 

onehdy v ceduli psal, chtěje se s tebú rád sjeti a o některé věci 

a zvláSC o to, chtěje s tvrzí rád v pokoji býti a žádnému nepí 

mohl toho ožiti i lidé moji, neb již vidíme, že se přímiřie zle d 

zdá-liC se, znes to na pána svého; a zdá-lit se to učiniti, daj r 



Dopisy e rohu 1469. 177 

svým po tomto poslu, a také měl-li bych na páně pé£i mieti i lidé moji. Datum 
Chřeěťovic. Jan z Mirovic, seděním v ChřešCovicích. 

Urozenému panoši OndřejoTÍ z Údimě, přietelí mému dobrému. 

1894. 

Ondřej z Údimé Janu z Rosenberka: o pokoj s Janem z GbřeŠtoYic. (E) 

Na Zvíkově 1469, 24. íervtmce. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 55. 

Urozený pane, pane mnoj milostivý! Odeslal mne Jan z Chřešťovic, kterýž 
m4 tvrz pól druhé míle od Zviekova, a chtěje s VMtí v pokoji býti a VMti ne- 
škoditi, aby jemu také škozeno nebylo ini jeho lidem. A já sem jemu odepsal, že 
to chci na VMt znésti, a což VMt v tom rozkáže, že jemu to dám vědéti. Pak 
ráčí-li VMt B ním pokoj mieti, račte jemu psáti anebo o tom rozkázati, jakž se 
VMti zdá. A prré jest toho také žádal, chtěje s VMtí v pokoji býti i Vám slúžiti, 
a toho 86 jest bylo nestalo; i učinil jest VMti lidem škody, tak zpravují, viec než 
za tisíc kop; a jemu se jest malá škoda stala, neb jemu nenie co škoditi. A také 
VMti posielám přiepis listu jeho, jemuž VMt porozumie, kterak mi píše o ta věc. 
Datum Zwiekow, feria II. in vigilia sancti Jacobí apostoli maioris, annoram Domini 
3C LXIX". Ondřej z Údimé. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvjššiemu komorníku král. českého, 
pánu mému milostivémn. 

1895. 
ZvlkoTŠtl hejtmanu l^eboĎskému a purkrabí Helfenburskému : o zajetí pacbolkfi. (E) 
Na Zvíkově 1469, 26. července. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 56. 
Službu svú vzkazujem, urození přietelé milí, a věděti vám dáváme, že jsú 
nám zjímali najlepšie pacholky pěšie, Ondřeje Řiehu s jinými yšech dvadceti na Be- 
chyni; neb nám vždycky okolo zámku pěší toulali se; a my kázali vyjíti, aby na ně 
postáli; a oni jinam šli, než-Ii jsme jim rozkázali. A v tom, když v stráži stáli za 
Oslovem, již chtiec domuov jíti, a tu na ně honci pravó náhodu uhodie i zjímají je 
a tři mezi nimi ranili, jednomu netušíme, by živ ostal; neb se jest to pravú náhodu 
a neštěstiem přihodilo, nevědúc jedni o druhých nic. I milí přietelé, jakéž máte 
vězně, aCby jedni za druhé prázdni byli, bude-li to moci býti; a sedie-liť, dajte jim 
TOk, afby těchto nesázeli; a majít se dnes všichni stavěti na Bechyni. Datom 
Zwiekow, feria IV. post sancti Jacobi anno LXIX". 

Ondřej z Údimě a Markvartb s Kozieho. 
Urozeným panoSiem Jarohnévovi z Úsušie hajtmanu na Třeboni, a Adamovi z Dra- 
honic purgrabie na Helfenburce, jíáteluom milým. 

Archív Čuký XIV. 33 



178 A. XXVIU. Dodavek k dopisúm rodu Bosenberského do r, 1526. 

1896. 

Zylkovští Janovi z Rosenberka: o podání Zmrzlíkové. (E) 

B. m. (1469, 29, července). — Orig, pap, arch, Orl. IV. K. 58. 

Také VMti posieláme přiepis listu, kterýž pan Jaroslav Zmrzlík píše purgrabí 
Zviekovskému, kterémuž VMt porozumiete. A my jsme jemu k tomu svolili až do 
dalšieho VMti rozkázánie; i račte o tom dáti věděti, kterak v tom VMt mieníte 
8 nim státi. 

1897. 

Purkrabí Helfmburský Janu z Rosenberka: o odbytí služebníka, o směnu vsí. (K) 

Na Hélfinburku 1469, 31. července. — Orig, pap. arch. Orl. IV. K. 60. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jest Jaroslav puol 
léta doslůžil, i nezdá se mu na té službě již déle býti, i mluvil jest se mnů, aby 
se mu služba zaplatila; a kuon chtěl VMti ke dvoru dáti, a mně se jeho nezdálo 
přijieti bez dalšieho rozkázánie. I velel sem mu, aby k VMti jel; a jemu se nezdá 
pro nebezpečenstvie. I račte VMt o tom rozkázati, nebf odbytie sebe čeká na zámku. 
A také prosím VMti, račte vuoli svů přidati, aťbych mohl své chudé lidi zachovati, 
nebf sú mi je již přieliš zahubili, afby byly v směně mé vsi Novosedly, Oblanov, 
Lhota, Radomilice proti lidem Kossořovým; ves Malovice Dolejšie a v Rabinci VI 
člověkuov a ve Lhotce třie; nebť by chtěl lidi mé ubezpečiti ode všie strany své. 
A také prosím VMti i o tyto lidi : ves Drahonice i se dvorem, Pivkovice, Dunovice, 
Chrást a v Bílském čtyřie člověky. I chtěl by Bochníka proti lidem svým, třem 
véskám, tyto lidi mé ubezpečiti ode všie své strany. I prosím VMti, račte k tomu 
svú vuoli přidati, aCbych mohl obilé s pole skliditi a na zámek uvézti. I prosím, 
račte mi o tom psáti, kterak se jmám v tom mieti. Ex Helfmburg, feria IL ante 
vincula sancti Petři, anno oc LXIX^ A některých věcí VMti tento possol [sic] ústně 
zpraví. Adam z Drahonic, purgrabie Helfmburský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému. 

1898. 

Zvíkovští Janu z Rosenberka : o směnu véznů ; o stání se Zmrzlíkem a Chřešfovcem. (K) 

Na Zvíkově 1469, 1, srpna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K 61. 

Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jsú zjímáni pěší se Zviekova na 
Bechyni, služebníci VMti, a VMt také máte vězně, kteří jsú zjímáni na Dubnem: 
račte VMt k tomu vésti, čím spieš, tiem lépe, abyste ráčili směniti o ty vězně, aby 
VMti služebníci prázdni byli ; ač VMt má také drahně vězňuov, ježto jsú zjímáni na 
Zviekov i na Helfmburg, ale jsú s jiných zámkuov, ježto by se ta věc tak brzy 






Df^ňsy e roku 1469. 179 

zjednati nemohla. A vědéti VMti dáváine, že jsme s panem Jaroslavem Zmrzlíkem 
a s ChřeštOTcem stánie učinili do sv. Havla, tak jakož jsme VMti o tom psali, 
a týden napřed dáti věděti. A s pimem Lvem o túž věc jednáme. Datum Zwiekow, 
feria in. ipso die sancti Petři ad vincnla annorum oc LXIX". 

Smil z Hodějova hajtman na Zviekově, Markvarth z Kozieho. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najyyšSiemu komorníku král. čes., pánu 
našemu milostivému. 

1899. 

ZvlkoTŠtl Janu z Roseuberka: o pHměřf s Bechyni. (K) 

Na Zoíkově 1469, 2. srpna. — Orig. arch. pap. Orl. IV. K. 62. 

Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jest nám VMt psala, žej' s panem 

Bechyní stánie jest, a jestliže by YMti lidem škodu činil s Bechyně: i račte věděti, 

že proto vdy bérů na ten zámek lidem VMti, a o to jsme jemu psali, že v tom 

stání dopúštie lidem VMti s toho zámku škoditi. I račte nám VMt psáti, kudy jest 

to přfmiřie zrainulo, vie-li VMt, jakož jest mělo býti do sv. Vavřince. Datum 

Zwiekow, feria IV. ante Marie Nivis, annorum Domini ac LXIX". 

Ondřej z Údimě, Markvarth z Kozieho. 
Urozenému pánu pann Janovi z Rožmberka, Qajvyššiemu komoruíkn královstvie Če- 
ského, pánn naSemu milostivému. 

1900. 

Hejtman Zvíkovský Janovi z Roseuberka: o přijetí žoldnéřů ac. (E) 

Na Zvíkové 1469, 8. srpna. — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 63. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Poslal ke mně Vilém Setech, že by 

chtěl u VMti býti se čtyřmi koňmi, a Šimek Vlasatý se dvěma, Jindřich Bukovan- 

ský se čtyřmi koňmi, na též službě žoldnéřské, jakož jste VMt přijeli Plzáky. Eačte 

mi VMt psáti, co jim mám za odpověď dáti. Služba, kteráž mi jest dána, dali jsá 

mi penieze zlé, že sem jich nemohl ničimž dobrým požiti. Kuoň, kteréhož jste mí 

VMt puojčili, Štěpánuov, dal jest zaň Štěpán XIIII kop; prosím VMti, račte mi jej 

dáti, aťby mi se tiem nalepSilo od VMti; o ten kuoň, prosím VMti, račte mi dáti 

milostivu odpověď po tomto poslu. Datum Zwiekow, feria lU. ante sancti Laurencii, 

annorum Domini oc LXIX". Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, aajvyMiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému. 

1901. 
ZvíkovŠtí Janu z Roseuberka: o věcech válečních. (E) 
Na Zvíkově (1469, 13. srpna). — Orig. pap. archivu Vorlie. IV. K. 65. 
Urozený pane, pane náá milostivý ! A teď VMti posieláme listy od pana Bu- 



180 A. XXVIII. Dodává h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

riana a pana Linharta a od pana z Strakonic. A račte věděti, žef jsú všecky koně 
z Helfinburka poslali na Zviekov. I milostivý pane, račte to opatřiti někým, aťby 
těmi lidmi hýbal, kteříf sú na zámku, poněvadž purkabie ani Hodějovského nynie 
nenie ; nebť by toho potřeba byla v tejto mieře. A račte věděti, žeť sem Tetauarovi 
ten list teprv včera dal od VMti, neb jest teprv z Prahy přijel; a tak praví, že 
chce tak učiniti, jakož jemu VMt píše, nemeškaje, yaracze [jak ráčíte?] o tom roz- 
kázati. Dán na Zviekově v neděli před sv. královnu. 

Ondřej z Údimě a Markvart z Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyšěiemu komorníku král. Českého, 
pánu našemu milostivému. 

1902. 

Markvart z Kozího Janu z Bosenberka : o Barocha z Eestřan ; o rotu Yýpovského. (E) 

Na Zvíkově 1469, 17. srpna, — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 66. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte mi VMt dáti věděti, dali-li jste 
jaké bezpečenstvie Mikulášovi Barochovi z Eestřan nynie v této mieře, aťbychme 
věděli, kterak se k jeho lidem majíc ; neb bychme mohli jemu škodu učiniti i k holdu 
připraviti lidi jeho. A jakož jste VMt Vajpovskému psali, aby se s svů rottů k So- 
běslavi obrátil : i přišlo s Helfinburka hned druhé poselstvie od Hodějovského a pur- 
grabie Helfmburského, aby se tam obrátili; a tak jsú učinili a k Helfínburku táhli. 
Datum Zwiekow, feria V. infra octauam Asumpcionis gloriose virginis Marie, an- 
norum oc LXIX®. Markvarth z Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému. 

1903. 

Purkrabí Zyíkovský Janu z Bosenberka: o Nihošovice. (E) 

Na HdfmburJcu 1469^ 19. srpna. — Orig. pap. archivu Vorlic. IV JE. 67. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A VMti prosím, abyste se ráčili přiči- 
niti^ o Nihošovice, aťbych své mohl zase jmieti. A jestliže by vždy nemohlo býti bez 
koláče, již já tu věc VMti poraučiem. Jakž kolivěk VMt zjednáte, tak já chci udě- 
lati; neb vidí VMt, že jest mně velmi nebezpečné jezděnie pro nepřátely, nebť sň 
silni všudy na zámelech nynie zde v kraji. A toho VMti odpovědi prosím. Ex Helfin- 
burg sabbato post Assumpcionem Marie virginis gloriose, anno Domini oc LXIX®. 

Bušek z Buzic, purkrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Božmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému. 



Dopisy B rohu 1469. 181 

1904. 
Purkrabí Zvlkovský Janu z Boeenberka: o Tetaura. (E) 
B. m. (1469). — Archiv Vorlický IV. K. 52. 
Také jakož mi VMt rozkázala, abych obeslal Tetauara: rař VMt věděti, žeť 
jest ještě v Praze. BuŠek pargrabie. 

1905. 

Jan z RoBenberka OndřejoTÍ z Údimě a Eozekému: aby války pilní byli. (E) 
B. m. (1469, v srpna). — Orig. pap. m-ehivu Vorlického IV. K. 48. 

Jan z Rožmberka, najvyšší komorník království Českého. Ondřeji a Kozský 
milý! Jakož nám píšete, afbychme rozkázali, kdo by lidmi hýbal a nepřátel hleděl: 
mámet za to, že je Hoděhovský Yýpovskému v uodjezdn svém pomčil; a to 
vás, máme za to, tígno nenie, nebt jsme jemn rozkázali, když by odjel, aby jeinu 
poručil. I divno jest nám, že vy tu věc znajíce, že se k tomu nemáte a nenapo- 
mínáte jich, afby sě již hýbali a nepřátel naáich hleděli, kdež by věděli. Protož 
ěemnž byste rozuměli, nezdalujte sě toho a neliknujte sě jim toho pověděti, afby 
sě již tak k tomu měU, afby takovým obsieláním a zase odpisováním ías sě 
neprodléval a nezaprazdůoval ; bud která koli potřeba, řemuž byŠte rozuměli, po- 
raďte k tomu i pomozte. Vidíte dobře, naše dobré to jest i vaše dobré. A takét 
sme nyní Yýpovskému kázali odjeti, protož badtež zámku tiem pilnějie; a věděli-li 
byste, že by bylo potřebie co pěších viece přijieti od deseti až do dvíídcát, abyste 
prcali; nebt slyšíme, že z holduov budete tu věc moci dobře opatřiti. A byla-li 
by která chuoze před sebú užitečná, a mohli co pacholkuov mieti těch, ješto by 
se jim jedné na takové chuozi za škody poražené stálo: i to mějte před sebú. 
A již sě v těch věcech ve všech takových mějte vedle rozumu, aby sě ty věci proti 
nepřátelóm nemeškali; neb slyšíme, že by vám pěSÍ platnějše byli, poněvadž jest 
již všady obholdováno okolo zámku. 

Famosis Andrea de Vdím et Marqnardo de Eozte, nostrís fidelibus dílectis. 

Čfslo 100& jest odpoTfiď k eígla 1901 str. 179. 

1906. 

Ondřej z Údimě Jana z Rosenberka ujišťuje svou bedlivostí 3c. (E) 

Na Zvíkově 1^9, 26. srpna. — Orig. pc^. arc3ňm VorUtk. IV. K, 69. 

Urozený pane, pane mně přéznivý! Když jest purkrabie Bušek chtěl vodjeti, 

tehda jest mně řekl, že jej VMt vobeslal, aby poručil mně a Markvartovi Eozskénm 

tu na Zvikově; a já sem jemu toho neodepřel pro vaée dobré, než to sem učinil. 

A potom jest VMt poglal Heřmana, porúčeje nám, a my sme to vždy učinili. A po 

třetie psal VMt dva listy, mně jeden a Markvartovi druhý, porúčeje nám. I snad se 



18:! A, XXVni. Dodavek i dopise rodu Bosenherského do 

VMt do mne naděje některého netbáuie, ješto Markvart sám ^ 
píše. ToC nic neákodí, Debt! my se to to nedělíme, a z jedné 
vaše dobré Tobmeákáno nic nenie. A té poctivosti já mu rád 
píše. I rač YMt věděti, žef pomním na to, co je nám VMt po 
ve dne i v noci, co bych mohl vaěeho dobrého gednati, i k 
potřebách. A také bohdá vo hrad vopatrovánie péče račte nemif 
hledáme; í n mostn já vždy sám bývám. A prosím VMti, nechC 
sklí krávu vezmu, nebť jich s potřebu máme ; a dá-li mi VMt, ri 
bohdá VMt vopatří tu věc vskůře někajm vám hodnajm ; neb bj 
by ten byl, ješto by nepřátel pilně hledal, nejen vždy krav, 
veliká onzkost děje. Datum Zwiekow sabbato post sancti Bi 
domini oc LXIX*. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu koi 
pánu mému milostivému. 

1907. 
Markvart z Eozlho Jarohněvovi z ÚsuŠÍ : o koně a o nepřt 
Na Zvikové 14S9, 26. srpna. — OHj?. p(^. archivu VorUc. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož jsi 
kovi, že jsů páně Mti něco koní přivedli, chtěli [chtěl-Ii] bych 1 
telí, přičiň se o jeden ku páně Mti, nebť žádného nemám. A 1 
také jeden dáti, nebť bych rád zase koně měl, viec pro páně i 
A věz, milý piieteli, že ujmu máme velikú v holdiech, ježto pá 
odtrhá, a nepfietelé vědúc to s Holešic i jiní, okolo zámku ná 
nynie nemáme s kým odpierati a k holduom připravovati ; aby fc 
a k toran někým na zámku, nebť já v tom dlúho nikoli nebud 
za týden žádali, a již sem snad sedm neděl, neb tomu rozumiec 
věc. A zdá mi se, že bych tomu cestu věděl, neb sem něco o i 
se toho psáti nehodí, ješto by se ta věc spieš mohla dokonati, 
vzkazovati nehodí; neb muožeš rozuměti, že bychme nynie nep 
ješto z kraje lidé táhna na Kačín. Datum Zwiekow sabbato posi 
anno Domini oc LXIX". Ma 

Urozenému panoši JarohněvoTí z Usuší, přieteli mému dobrén: 

1908. 
ZvíkovStí Janovi z Rosenberka: o sménu rézňů. (1 
Na Zvíkově 14S9, 26. arpna. — Or^. pap. archivu Vorlic. 
Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jste VMt nái 









Dopisy » roku 1469. 



183 



kteří jsú na Bechyni zjímáni, služebníci VMti se Zviekova, že VMt za ně chcete 
jiné vězně dáti: i račte nám YMt psáti, skuoro-li je máme k VMti poslati, atby 
oni spieš prázdni byli, nebť jich jest VMti potrebie. Ex Zwiekow, sabbato post sancti 
Bartholomei, annorum oc LXIX^ Ondřej z Údimě, Markvarth z Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie če- 
ského, pánu našemu milostivému. 

1909. 
Neznámý úředník Rožmberský jinému: o směnu vězňft. (E) 

B. m. (1469, v srpnu fj — Orig. pap. archivu Vorlic. IV. K. 72. 

Také, jakož jest měl Kosst prázden býti za Mikuláška: i nechce Bechyňka 
Kossta jinak propustiti, než aby jemu slíbil, aby proti němu nebýval; a dal jemu 
rok za dvě neděli od sv. Martina. I zdálo by mi se, aby ty zavázal Mikuláška na 
Zviekov ; neb se ta věc [sjpieš sejde, když se jemu též podá, aby proti páně Mti nebýval. . 

1910. 
Markvart z Kozího Janu z Rosenberka: o Tetaura. (E) 

Na Zrnkově 1469, 7. gáří. — Orig, pop. archivu Vorlic. IV. K. 73. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt list poslala, kterýž 
jest svědčil Vilémovi Tetauarovi: inhed sem jej poslal bratru jeho do Strakonic, 
a on jej jemu poslal do Týna. I teď mi zase odpisuje Tetauar, kterýž jest v Stra- 
konicích, tomu VMt porozumiete, o svém bratru, jakož jest měl u VMti býti. Datum 
Zwiekow, feria V. ante gloriose virginis Natiuitatis, anno Domini oc LXIX®. 

Markvart s Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Čes., 
pánu mému milostivému. 

1911. 

Zvikovští Janu z Rosenberka: o zajetí poddaných na Nihošovice. (E) 

Na Zvíkově 1469, 16. ssáři. — Orig. pap. archivu Vorlic. IV. K 74. 

Urozený pane, pane náš milostivý! Zpravili nás lidé z Drhovli, jakož jsú na 
Mihošovice [sic] zjímáni a pobráno jim, že s nich šacunk chtie vzieti ; a ti lidé mají 
robotu ke Zviekovu, a jest jich jato sedm; a tak nás ti lidé zpravují, že jim toho 
nechtie věřiti, by měli roboty k Zviekovu. I budú-li ti lidé tak zahubeni, ta robota 
VMti sejde. I zdá-li se VMti se panem Zdeňkem o to mluviti, nebť se již oni na 
naše psanie ncobrátie; i množ tomu VMt rozuměti, že jest to VMti potřebné. Datum 
Zwiekow, sabato ipso die sancte Ludmile, annorum Domini oc LXIX**. 

Markvart z Kozieho, Ondřej z Údimě. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššímu komorníku královstvie Čes., 
pánu naiemu milostivému. 



■ ■'■. ■"'*^ 

' * 



.Ji 






/■ '^ 



sí 






•^ - . ' 



•. ^■'íí 



/^3 



A. XXVJIl. Dodavek k dopisům rodu Sosenberského do r. . 



1 



1912. 
) ZTlkoTa k Janovi z Rosenberka: o výdajích, ztrátách koni a směně TČzfift. (E) 

B. m. (po 16. edří 14S9.). — Oňg. pap. arch. VorlicMho IV, K. 79. 
ovéz pánu: Dáno čakoYcovi na svatojirskú službo VU kopy. Item ktož jest 
la Holešice, jest bratr LontšoTtuov. 



[Jrok dáD za páně Mt: 
é se synem 16 kop, 
II 7Va kopy, 
kému 12 kop, 
HHebéti llVí kopy, 

Smetanovi 15 kop, 
2 kopy 15 gr., 
é 4 kopy, 
vi z Nedvězie 8Vs kopy, 

Nasevrckému 16 kop, 
'skému 12 kop 15 d., 



Dnbňanskému 3lV* kopy, 
Heřmanovi z Želenic 4 kopy, 
Jedlicovi, tomu také dáno bnde. 

Item což jest koni ztracených na 
Zviekově : 



Btyšovcovi dva koně, 
Burianovi dva koně, 
PapúŠkovi dva koné, 
Bukovanskému jeden kuoĎ, 
Eunfkovi jeden kuoĎ. 
;em 1 1 peších vypravil. Milostivý pane, zpraven sem, že by chtél VMt pro- 
(vanský za Diviše. Diviše jednoho za druhého neraíte dávati; ať Diviš vy- 
kovanského s Bajšovcem, a toť jest rovné. Také raíte VMt věděti, Žeí jest 
3tík Vrchotický na Holešice, panu Zdeňkovi; račte oů se panem ZdeĎkem 
nebf jest Člověk dobrý, a muož VMt některého dobrého Člověka vypraviti. 
ndř^ová, které Tjplacen bjl úrok, gnad je m&nželka Ondř^ova % Ůdimě, jenž posledně pHpomfná 
fm listé le 16. lářl U69. 

1913. 
'eta z HoBtěšovic Jaaa z Kosenberka: o vrácení dobytka a propukni vézňA. (E) 
V Kestřanech 1469, 2. října. — Orig. pap. arcMvu Vorlického IV. K. 7S. 
lodlitbu svd pokorně napřed vzkazuji VMti, urozený pane, pane! Jakož 
ino nenie, kterak jsů služebníci VMti na Zviekov pobrali dobytek lidem 

vsi Údráži a u Vranově vešken veliký i drobný, a některé lidi zjímaU 
lezpečenství, kteréž mám od pana Zdeňka JMti: protož, milostivý pane, 
pokorně VMti, račte VMt zpomenůti na mů sirobn, i račte VMt psáti ůřed- 
[ti na Zviekov, afby ten dobytek byl navrácen lidem mým, aneb kteří jsů 
; dobytek vyrnčili, aťby z toho základu propuštěni byli ; a kteří jsú zjímáni, 
It psáti, aťby propuštěni byli. Neb jsů nebožátka velmi chudí lidé a zahn- 
lěkteří i spáleni i vězni VMti. Jakožto pánu mně milostivě přieznivémn. Že 

pro mú pokomú modlitbu učiniti, a že VMt ráčíte rozkázati a psáti na 



•í-^l:-'--r:>v'y:--'--:-5^.'*->'1 



'. » 



Dopisy B rohu 1469. 185 






t 



.:-:--::í^í^ 






•i '—v 






1 - \ 



' " ■• "í. 






. -r/^ 






zámek VMti napředpsaný, aťby ten vzatek lidem mým zase navrácen byl, a lidé pro- 
puštěni, ktaří jsú zjímáni. A s tiem VMt pánu Bohu porúčiem, a B6h daj se VMti 
dobře a ščastně vedlo. A teď VMti přiepis posielám toho bezpečenstvie, kteréž mám 
od pana Zdeňka JMti. A toho milostivé odpovědi prossím od VMti. Dán y Kestřanech 
v pondělí po sv. Michalu archangelu božiem léta oc LXIX^. 

Markretha z Hosstěšovic. 

Urozenému pánu, pánu Janovi z Rožmberka, najvyfišíemu komorníku královstvie Čes., 
pánu mně milostivě přieznivému. 

1914. 

Hejtman Zvíkovský Janu z Rosenberka: o věcech válečných. (E) 

Na BdfnAwrce (před 14. říjnem 1469). — Orig. pap. arch. VorUckého IV. K. 84. 

Urozený pane, pane milostivý, jakož jest Jarohněv dal dobytek i koně a vězně 
na rukojmie Sádlovi: psal jest o to Adam*) panu Labutovi, aby to bylo postaveno. 
Dal jest jemu pan Labut tu odpověď, že jest jemu nic nesliboval. Zdálo-li by se 
VMti, račte mluviti s panem Jarohněvem, ať obešle pana Jana, aťby ty věci posta- 
veny byly. A račte VMt věděti, žeť tovaryšie nechtie od toho pustiti; a mluvie ně- ^^ 
kteří, jestliže by měli tak na posměch jezditi, že chtie od VMti pryč jeti; neb sů 
některé v té věci řeči mluveny o nás, jakož pan Jarohněv dobře vie, ježto sme jemu 
k vuoli mlčeli. A račte VMt věděti, že Sádlóv otec byl jest u kněze milosti dobré 
paměti, a u válku jest odpuštěníe vzal, a přikázal se panu Rábskému nepheteli 
VMti; a syn jeho VMti škody činí. A on by pak pokoje požiti chtěl vedle pana 
Labuti. Vidí VMt, že se od strany též neděje; neračte té věci oslabovati pro VMti 
dobré lidi, nebť jest jich aumysl šacovati ty lidi též, jako Sádlo šacuje lidi VMti. 
Ex Helfenburk oc. Smil z Hodějova, hajtman na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému b. d. 

(Na rnbn:) Zwiekow anno oc LiLVJULil®. *) z Drahonic. 

1915. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : o půtce s Holešickými oc. (E) 

Na ZvOcově 1469, 14. října. — Orig, pap. arch. Vorlického IV. K. 80. 

Urozený pane, pane milostivý 1 Račte VMt věděti, že jsme měli puotku 
s Holešickými i s jinými, kteří jsú jim ku pomoci byli, berůce seno z Milevska. 
Měli jsú nepřietelé XL koní, a naši XXV koní a něco pěších, a viec sem jich vy- 
praviti nemohl. Myslínský jeti nechtěl; a někteří z Výpovského rotty, hlediece jeho, 
také jeti nechtěli. A když jsú táhli s senem, tehdy přitáhli na ně nepřietelé. A oni 
strhše vozy, i odpierali jim jako dobří lidé, a táhli braunů ruku až k Uoseku ke 

ArchiT Český XIV. 24 




186 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Eosenberského do r. 1526. 

Ysi VMti, a tu strhše vozy, i bránili se na miesté. I přitáhli jich pěší, i byli silni 
našim, i zapálili jim vozy s senem. A naši vytáhše z vozuov, bili se s nimi. I zabit 
na miesté Huk a třie pěší ; a Beneda raném [sic] a vězením zavázán. Vzali dva koně 
našim, jeden za XYI kop, a druhý za devět; a Hukuov kuoň zabit za osm kop. 
A jich Čtyřie koni na miesté zuostali, a naši jim vzeli jeden. A dva z jich starších 
kopinníky zabita na miesté; a na voze vezli raněné své s sebú. Rozumiem tomu 
tak, že kromě Benedova vězenie vzeli sú daleko větčí škodu než VMt, neb slyšíme, 
že jim mrú ranění. A by byli poslušní a jeli všichni, jakož sem jim kázal, i byli 
by jim velme silni; neb jest koní, což obrok dávám, na padesát A vozníky zbity 
jsů nám po brány hradské z uobú vozů. Máte-li VMt jaké, račte mi dáti čtyři, 
a jáf ostatek sám opatřím. A nemohl sem sám býti s nimi na poli, že sem ve čtvrtek 
na poli byl, i měl sem na mnoho listuov odpisovati, i panu Lvovi příměřný list sem 
dělal, i Chřešťovcovi, s uobéma do sv. Jiřie a týden dáti napřed věděti. Prosím 
VMti, račtež mě v tom zachovati. Ex Zwiekow sabbato ipso sancti Gallixti anno 
domini oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově. 

Také račte VMt věděti, kteráž jest puotka byla s Holešickými, žef jsú tré- 
násob větší škodu vzeli, nežli VMt. Pravie nám tak, že jest jim umřelo XIV koní 
jiezdných, a zraněných že drahně mají. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvySšiemu komorníku královstvíe čes., 
pánu mému milostivému. 

1916. 
Soběslavští Janovi z Bosenberka: o loveni příkopu městského. (M) 
V Soběslavi 1469, 18. října. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 T 33. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakožs VMt píšete purgmistru a konšelóm, 
že by někto VMt spravil o štikách a kapřiech, kteréžto pan Pavel vsadil jest k po- 
třebě VMti, a ti že by vyšli přes plot do přiekopa obecnieho: i račte VMt věděti, 
žef jsú lovili prve několikrát z rozkázánie páně Pavlova v tom příkopu, do které- 
hožto by měly ryby vyjíti, než jsme my jej prodali. A my, milostivý pane, zrozo- 
měvše od dobrých lidí, že by sě žoldnéři naň chystali, chtiec jej sloviti, i prodali 
jsme ten kus přikopá za zlatý bez toho kusu, kterémžto jest pan Pavel k VMti po- 
třebě choval, a ten jistý, ktož jest kupil, viec jest neulevil, než XVI štíčat, a z těch 
XVI dáno jest XIII za zlatý a m za XV grošuov, a n kapry za VI grošuov. A to 
jest svědomo dobrým lidem i některým úředníkem VMti. A jakož VMt dotýče, že 
bychme tu nic nenasadili, račte VMt věděti, cožť loví v potoce okolo přikopá, což 
malých štičátek chytají, to mečí do příkopuov. A také my jsme v tom kusu nelovíli 
viec než od dvú leth, krom toho, což jest panu Pavlovi loveno jeho rozkázániem. 
A také, milostivý pane, těch XIII štíČat, kteréžto jsú prodány za zlatý, ty ještě mají; 




Dopisy roku 1469. 187 

pak netajili [?] VMti bez toho býti, i tyf VMti zachovánie budu. A také jakož VMt 
rozkázala, abychme VMti zjednali XXti štik dobrých, to bychme VMti rozkázánie rádi 
učinili, ale to Buoh vie, že jich nynie nevieme, kde nalézti, neb jsú již někteří 
rybníci okolní sloveni. I milostivý pane, prosíme VMti jakožto pána svého milosti- 
vého, že jsě neráčíte na nás unáhliti, nebť to, Buoh vie, jinak nenie, než jako VMti 
písem. Ex Sobieslaw, fena mi. ipso die s. Luče ewangeliste annorum domini LXVIIIF. 

Purgmistr a radda města Soběslave. 

Urozenému pánu panu Janovi z Bozmbergka, najvyfišiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu našemu milostivému. 

1917. 

Zvíkovští Janu z Rosenberka: o přijetí Tetaura dc. (K) 

Na ZvOově 1469, 21. řigna. — Orig. arch. Vorhckého IV. K 82. 

Urozený pane, pane milostivý ! A jakož VMt jste rozkázali obeslati Thetauara, 
to se jest tak stalo. I teď VMti posieláme přiepis listu jeho, jemuž VMt porozumiete. 
A na jinéť službě býti nechce, než po pěti rýnských zlatých na čtvrt léta na kuon 
a všecky potřeby, jakož jseme [jsme] VMti prvé o tom psali. Jestliže VMt tak jemu 
ráčíte, račtež list psáti o tom jemu, af k VMti přijede sám do Krumlova, abyste 
VMt sami s ním o ty věci uházeli; a račte VMt psaním k němu nemeškati, a myt 
jemu ten list od VMti hned pošleme; neb VMt o ty věci s ním snáze byste uho- 
dili nežli my. Račte VMt věděti, žeť mají k VMti přijeti ve dvú nedělí po sv. Havle 
Cukr se čtyřmi koňmi, Najpergar s pěti koňmi, Škvorecký se čtyřmi koňmi, Jindřich 
se třmi koňmi, a mají tři dřeva mieti. Datum Zwiekow, sabbato ipso XI^ virginum, 
anno Domini oc LXIX^ Smil z Hodějova purgrabie na Zviekově, 

a Markvarth z Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemú komorníku královstvie Če- 
ského, pánu nademu milostivému. 

1918. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka : o sménu vězňů. (K) 

Na ZvOově 1469, 24. října. — Orig. pap. arch. VorlicMho IV. K. 83. 

Urozený pane, pane milostivý! Račte VMt věděti, že člověk VMti z Záhořie 
Jan jest jat na Týn, a sedí u vězení; a nemuož člověk VMti jinak prázden býti, 
než aby vyvadil člověka Týnských z Bohonic, kterýž jest jat a sedí na Budějovicích. 
Račte se VMt k tomu přičiniti, a zdá-lif [se], by se směna stala o ně, aby člověk 
VMti prázden byl, nebť jsta oba chudá. Ex Zwiekow, feria m. post XI mília virgi- 
num, annorum oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému. 

24* 



'. '5í\J 

•-i,,' 
V'ňtJ 



.' yTi 






v. 4 



■i^ 



-.-n 



-Xi 

■í. 

4 >1 






i* 



»t3 



<^: 




188 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

1919. 

Pnrkrabi Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Na ZvOcově 1469, 29. října. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Q^, 3. 6. 14. 

Urozený pane, pane milostivý ! Jakož VMt píšete, abych z těch peněz, kterých 
sem VMti pójčil, LX kop poslal na Helfinburg: račte VMt se pamatovati, že jste 
VMt rozkázali po Margvartovi Kozském, abych ty penieze, kterých sem VMti pójčil, 
v službě dal lidem, a miesto těch peněz tolikéž zlatých holdovních abych zachoval 
I račtež VMt věděti, žeť sem ty penieze v službě dal, a žeť jest ještě veliký nedo- 
statek, což se dotkne služby, škod a komorních úrokuov; neb jest také diel zuostal 
dlužen purgrabie Buzický, ješto se ti dluhové musejí dávati; a ty zlaté holdovné, 
jakož jste VMt rozkázali zachovati miesto těch peněz, ještě nejsů vybrány. A co se 
dotkne úrokuov, nemuožeme jich k tomu mieti, musíme lidí hleděti jako nepřátel a lapati 
je, připravujíce je k úrokuom; a bojím se toho, že se jich mnoho nevybere, a roz- 
umiem tomu tak, že bude spieš nedostatek v penězích než zbytek. A když se ty 
věci zi'ovnají, jestliže co zbude, nebude to tajno VMti. Jakož VMt píšete vo listu 
mně na puol druhého sta kop, kterak by měl udělán býti: račte VMt rozkázati, af 
svědčí ke mně a k mým dětem a ktož by jej měl s naší dobru volí. Datum Zwiekow 
dominica post Simonis et Jude apostolorum, annorum domini oc LXIX^. 

Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku královstvie Čes., 
pánu mému milostivému. 

1920. 
Purkrabí Zvíkovský Helfmburskému : o záležitostech peněžních. (E) 
Na Zvíkově 1469, 29, Hjna. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Gr, 7. 6. 13. 

. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš Matemovi vo 
úrok, abych se k tomu přičinil, aby jemu dán byl: vieť to Matema dobře, že lidi 
drží, a že jest jich netbal obhajovati, že jsú spáleni; proto já, což budu moci, chci 
se rád přičiniti. A jakož mi píšeš v ceduli, žef píší z Krumlova o šedesát kop : vief 
to páně Mt dobře, kterakf mi jest rozkázal po Markvarthovi Eozském, abych ty 
penieze dal v službě lidem ; a tak sem učinil. Abyste vy se na to nebezpečili a opa- 
třili tu věc, aby páně Mt k škodě nepřišel, vědúce to, že žádných peněz zbytečných 
nemám. Datum Zwiekow dominica post sanctorum apostolorum Simonis et Jude, 
anno domini oc LXIX®. Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému panoši Václavovi Vláškovi z Mileňovic, purgrabie na Helfmburce, pfie- 
teli mému milému. 



Dapisy rohu 1469. 189 

1921. 
Jan z Rosenberka SmiloYi z Hodějova : o 40 jízdných ; Dubno dobyto na Roubíkoví. (E) 

-B, w. a d. (1469, před 13. Ust.). — Orig. pop. arch, VorUckého IV. K. 81. 

Jan z Rozmberga najyyšší komorník královstvie českého. Smile milý! Jakožf 
jsú tu na Zyiekov přijeli Vejpovský i jiní dobří lidé, XL koní: žádámeť s pilností, 
aby z těch dobrých lidí, kterýžť se k tomu hodný zdá, poručil jednomu, aby s těmi 
se všemi XL koňmi jel do Třeboně, a zjednal jim vuodci, kudy by najslušněji pro- 
jeli ; neb tu již bude jim pověděno, co budu mieti činiti. A ty sám tam na Zviekově 
pozuostan, a hleď nepřátel s pilností, jakžť věříme, zuostavě při sobě jiné všecky. 
A věděti dáváme, že sme dnes z daru božieho dobyli Dubného na Rubikovi šturmem, 
a tu na 150 pacholkuov služebných jali ; a při tom byl také pan Jan ze Šternberga 
hauptman moravský. A dá-li Buoh, máme před sebú některé věci proti nepřátelóm, 
ješto bohdá dobře bude. 

1922. 
Purkrabí Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: srovnání o vězné s Roubíkem. (E) 

Na Zvíkově 1469, 13, listopadu. — Orig. pap. arch. VorlicJcého IV. K č. 86. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! Jakož mi píšeš o srovnánie o vězně 
a Rubikem: rád já to slyším, a rád bych to viděl, by se to srovnalo, neb jest toho 
veliká potřeba páně Mti ; a obeslal sem hned Rubika s tiem. Chci já toho rád pilen 
býti, aby se to srovnalo, bude-li to moci mnů srovnáno býti. A věz, milý přieteli, 
že ti vězni, služebníci páně Mti, musie se stavěti na Konopiště; a stavěli jsú se 
v sobotu nynie minulu, a dán jest jim rok jedné do pátku najprv příštieho. A po- 
něvadž jim tak časté práce činie krátkými roky, zdálo by se mi, abyste vy tolkýž 
počet věznuov, , bez jednoho dvadceti, dali jim věděti a zavázali je, aby se stavěli 
na Zviekově, a kterak by se služebníkuom páně Mti dálo od nich, též bych já jim 
činil. A tak by se ta věc spieš srovnala a k konci přivedena byla, ač nesrovná-li se 
tuto, když já se s Rubikem sjedu; a toho neviem, bude-li se on chtieti se mnú 
sjeti. Ex Zviekov, feria II die sancti Brictii, annorum oc LXIX. 

Smil z Hodějova, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumplové, přieteli dobrému. 

1923. 
Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o úrocích, o propuštění Košta, o Roubíkoví. (K) 

Na 2Mkově 1469, 22. listopadu. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. č. 25. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, žeť bych já roz- 
kázal po Velkovi, což se dotýče úroka Bůžkovi Hřieběti, že bych jemu jej ten úrok 
dáti [sic]: věz, milý přieteli, žeť jsem já po Velkovi nevzkázal nic, a žeť Bůžkovi 



190 A. XXVHL Dodavek Je dopisAm rodu Sosenberského do i 

na Zviekově ten úrok ještě nikdy dáván nenie. Praríf BarthoŠ ] 
peněz bylo placeno Lhotovi s Helfinburka; věz, žeí zde zbytknoi 
píšeš o medn, chclf toho rád piien býti. A o Kosstovi, jakož b 
puštěn nenie, ale hned sem jej na Bechyni poslal. A Rúbíka sen 
slal, abych se s ním sjel; i ještéť mi se jest poselstvie nevrát 
jemu o to psal, nikdy mi na to psaní žádné odpovědi nedal. Da 
nn. die sancte Cecilie virginis, annorum oc LXJX". 

Smil z Hodějova, pui^ 
Urozenéma panoši Eunrathovi z Petrovic, purgrabf na Krumlově, p 

1924. 

Purkrabí Zvlkovský Krumlovskému: o srovDánl o vězně s Roul 

Na Zvikově 1469, 23. listopadu. ~ Orig. pap. arch. VorUtAéhc 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý ! A jakož jaú í 

páně Mti se Zviekova na Konopišti, zavázáni jsú slibem všickni, 

stavěli na Hlubocie Rubikovi v pondělí najprv příští; a tito tfie 

Ondřej a Řéha, mtyí se stavěti o Hromniciech na Konopišti. Ja 

jsú toho podali, aby vyvadil nějakého Slováka, kterýž jest vězn 

a Ondřej aby vyvadil Siváka, a fiéha aby vyvadil Záhonce. A < 

mám žádné odpovědi listem o sjezd o ty vězně. A milý přieteli, 

mi jest pravil jeden dobrý Ělověk urozený, kterýž jest nynie 

v Zatečte zbierají vojensky s vozy, jako chtiec mnoho mleti, a 

že by chtěli do Moravy; ale toho neuméjie v pravdě povědět 

Zviekov, feria V. die sancti Clementis, annorum Domini oc LXI] 

Smil z Hodějova, purgri 

Urozenému panoči Eanrátovi z Petrovic, pnrgrabie na Krumplově, 

1925. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o Jetřicha. 
B. m. (1469). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 44 
A což se pana Jetřicba dotýče, má-lí mu se bráti Či n 
na Chlumci. 

1926. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o vyplaceni služ 

B. m. (1^9). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 43 

A také mi YMt nic nedáte věděti o Burianovi a BýŠovci 

duokudž jich neodbndete, žeC oni vždy předse budu chtietí složb 



Dopisí/ 1 rohu 1469 a 1470. 191 

1927. 

Purkrabí ZvlkoTSký Janu z Roeenberka: o čacoTánl vézňfi. (E) 

B. m. (1469 f) — Orig. j)op. areK Orl. IV. K. 38. 

Také rač YMt věděti o těch vězních, které jsú jímali v Krásné Hoře v tom 

lěsteěkn spuoln s Dobroniclc^, ti jsů gacováni v LV kopách. A tak mne zpravil 

[odějovský, že by Dobroniěti z toho šacunku pánu svému nechtěli dáti, a aby slu- 

íbníci VMti také nedali, což hy mělo na VMt přijíti, příčinu toho kladáce, že by 

^i n štnrmu n kostela, a že jsú nedobyli jeho. Také mi VMt raěte rozkázati, 

terak se mám v té věci mieti. 

1928. 
Forkrabl Zvlkovský purkrabí Krumlovskému (?): o zajetí královské soli. (E) 

B. m. (1469). — Orig. pap. arch. Orl. IV. K. 59. 
Také milý přieteli, když toho čas bude, povieš páně Mti, že sem vzal tři 
ozy s solí, již [?] do Prahy vezu dva páně Janova Strakonického *) a jeden Kozlínuov 
Březie. Ten jest hned rozdělen, i suol i koni ; neb jest EozUn některé řeči mluvil 
páaě Mti sobě k škodě, mněje, že jsme my s Holešic. I VolynČtí formané jsú tak 
raviU, že tu suol vezu Pražskému králi. Nebť mi jest to páně Mt po Markvarthovi 
iozském rozkázal, ktož kolivěk které věci poveze do Prahy a k nepřátelóm, abych 
irou pobral, buď Číž buď. Prosím tebe, milý přieteli, mluv k JMti, at té věci ne- 
ičí oslabovati, atbych já v tom nezuostal. 
*) Jan I lUbiteina přeror t Strakonidcb. 

1929. 

urían z Lažan a Vítha ze Bzavého Janovi z Rosenberka: o svoleni ku plavbě dřiví pod 

Zvíkovem. (R) 

V Bechyni 1470. 13. hřema. — Orig. orcA. 2Ve6. II. 14. le. 

Službu svú vzkazQJem VMti, urozený pane, pane milý. A VMti prosíme, 
byste YMt ráčili odpustiti lidem naSim mimo zámek VMti Zviekov s lesem pluti, 
jestliže VMt ráčíte odpustiti, račte list poslati purgkrabie Zviekovskému, a( by 
im lidem našim, kteříž by listy měli pod pečetmi našimi, nebylo překáženo pluti; 
eb to račte věděti, že my listóv nedáme jinému žádnému, než tém, kteříž les m^jí 
i nás. A tohoť lesu mnoho nenie. I věříme VMti, že to ráčíte pro nás učiniti a ten 
rs ném ráčíte kázati pustiti a list ráčíte poslati purgkrabie Zviekovskému po tomto 
Dslu. Ex Bechyň, fería III. post festům sancti Gregorii papae, annomm domini 
i CXS.".*) , Borjan z Lažan a na Bechyni, Vytha ze Rzavého a na Dobronicích. 

Urozenému pánu, pana Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královBtvie če- 
tého, pánu nám i^ieznivému bud dán. 

*) Téhoi snéní list Uké JarolméToTi z Usnil, o přímlora k pum Juiori ■ Roaenberka. C£ 8edU- 
«y Hrady Til. Htr. 8. 



192 A. XXVDI. Dodavek i dopisům rodu Bosmberského do r. 1526. 

1930. 
Král Matiiš Janovi z Rosenberka: o mind v Budějovicích ražené a o faře Budějovské. (R) 

V Preépwrce 1470, 17. hřema. 
Tištěno v Archivu Českém Ví. str. 46. č. 3. 

1931. 

Třeboňský písař Janovi z Bosenberka: o vybírání úroků, o koupi obroku, o propuštění 

koně. (M) 

V Třeboni 1470, 26. dubna. — Orig. arch Třéb I. A. 6 Qfi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Prosím VMti, račte Ambrože písaře sem 

poslati, aťby úroky vybieral; a byl by syn muoj něco vybral, ale pro tento rozbroj 

nevěděl, kteraké penieze bráti. Ale VMt má tu věc dobře před sebú a dobře ste jí 

srozuměli. O obrok chci svú péči jmieti do Němec; o dluhy chci do Hradce bez 

meškánie poslati. Noskovský vskázal, aby jemu úrok bez meškánie byl poslán. 

A milostivý pane, jakož mám třetie kuoň odbýti: i mám koník, o němž sem VMti 

pravil, že sem jej musil kupiti jeda po VMti z Viedně, neb mi se byl kuon na 

cestě rozkleczel, že 'sem jej na cestě nechati musil; i jest drah o puoldruhého zlatého, 

neb mě potřeba k tomu přitiskla; ale jinak jest koník dobrý. I poněvadž VMt dva 

koně laciná vzala, račtež tento také vzieti, proto jeho VMt škodná nebude. Dán 

v Třeboni, ve čtvrtek po s. Marku létha LXX^. Řehoř. 

Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému d. 

1932. 

Jan z Hostéšova Jarohněvovi z Usuší: o škodách pro nezaplacení dlužního listu páně. (M) 

V MíUÓíně (1470, před 1. květnem). — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Hostěšov. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vězte, že sem byl u Praze 
u pana TrČky, i potkal sem se s ím, an jede z Prahy na Pořiečí. I mluvil sem s ím 
to, i nemohl sem tu nic zednati. List ten, který ste mi dali, ten sem bul poslal 
Siebierovskému, jestliže bych se s ím chybil. Tu sme prosili se panem Chvalem 
z Protivína, i nemohli sme nic déle uprositi, nežli jedné do téhodne. A Siebierovský 
mne prosil, abych vám psal, aby potom již z hospody aby nevyrukovali. Jesliže jich twemž 
[v témž] dni nedáte, že sú za to řekli, žě jinak nebude ; neb jest chtěl hned vlehúti 
a na pána a ty škody všecky na pána JMt počešti, které pan Tavačovský počítá a leží 
nám. A tak slyším, že již prolézal na dvě nebo na tři sta kop. A tak gem slyšal 
od dobrých lidí, že by chtěl pánu ty škody počiesti, dopustíte-li leženie. A přísahá 
pánu Bohu, že to chce učiniti. A tak praví, že to má pro páně neplněnie, a horlí, 



Dopisy e roht Í470. 193 

že ste jema dali zlé spj, Že hj byl pána ještě nenapomenul, byste jemn dali dobré 
spy. A z toho Tám Tina dává. Datom Miličin ante b. Jakoby Chllipi 3c. 

JaD z Hostěsova. 
Urozenému panu JaroboŽTOTÍ z Úaudíe, příeteli mému milému, bud dán. 

1933. 
'neboňský písař ^hoř Elaric Janovi z Rosenberka: o propuštění ze služby. (M) 
V Třaoni 1470, 3. hv&na. — Orig. arch. TVcft. /. B. 7 B. 13. 
Urozený pane, pane maoj milostlTý. Jakož mi VMt psala, abych popracoval 
do VMti dalšieho opatřenie : i mám za to, milostiTý pane, Že to VMt vlete, že sem 
se mílo z Čeho Tymlúval, což sem mohl k VMti rozkázanie učiniti, dokudž sem 
mohl. Ale tohoto já již, to Buoh vie, učiniti nemoha. A to VMt strany lépe zná, 
nežli já, co mě hněte, a také že stů škoda reliků v tom znám, jakož sem to VMti 
pověděl, že bych jměl něco svého jmieti, jeSto mi se to vše u VMti potřebách roze- 
šlo, ješto toho jako nic k své potřebě požíti nemoha; nébrž bojím se, jakož se těch 
počtaov mnoho na mě zběhlo, a rozličnými proměnami, bych na tom škody nevzat 
takové, že toho snad vyhledati, což mé jest, nebudu moci, a tot by pak za mů 
pracná službu přeběhlo. A protož, milostivý pane, prosím VMti jako pána mého 
mUostívého, neračte mne v tom obtěžovati, neb již na tom sedim, abych sobě re- 
gistra zřiedil ; neb nynie také i rána boží jde, neachoval-li by mne pán Baoh v tom, 
neviem, kto by VMti z toho práv byl. A musím na to také mysliti, abych dětem 
Bvým zmatku nezuostavU po sobě. Než, jakož sem VMti řekl, že chd rád a pUně 
připomíUiati věrně a právě bohdá, což budu moci, a to chci učiniti tak, jedné račte 
zjednati, kto by penieze přijímal a vydával, a tiem neraČte meškati, nebf jest toho 
veliká potřeba. A také račte sto zlatých na potřeby poslati, neb přimeškáte-li jím 
nynie, potom k nim přijíti nebudete moci. Dán v Třeboni, ve čtvrtek den svatého 
Kříže nalezenie létba LXX". Řehoř. 

Urozenému pána panu Janovi z Roznbei^ka, naJYySšiemu komorníku královstvie če- 
akóho, pánu mému miloBtivémn, d. 

1934. 
Král Matiál Janovi z Rosenberka: o minci a měné její, aby jí bráněno nebylo. (K) 
V Brně, 1470, 17. hvětna. 
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 47 Č. 4. 

1935. 

Adam z Drahonic Janovi z Bosenberka: o rozkazu na tíředníky v Soběslavi, aby jeho lidí 

k holdu nenutili. (M) 

V Drakonieíai 1470, 31. hvěím. — Orig. arch. IVc6. /. A. 6 GP, 6. 

Urozený pane, pane mój milostivý, služba má napřed VMti. A jakož VMt 

AtcUt Č«kí XIV. IS 



194 A. XXVni. Dodavek h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

psal na Soběslav Výrkovi*) o mé lidi, kterýmž mi sú pobrali v Eanraticích : milo- 
stivý pane, račte věděti, že přes to vždy mi chce lidem bráti a velí jim k holdu. 
I také sem byl Olbramovi psal, prose jeho, aby s ním o to mluvil, aby mi lidem 
mým překážeti nedopustil; a on se na YMti psanie ani na mú prosbu obrátiti ne- 
chce, než svů vůli chce mi míti s lidmi mými. Prosím VMti, račte Keharovi *) psáti, 
af by mi lidem nepřekážel, a list mi dáti, aCbych jemu ho dodal. A teď YMti list 
ten posílám, kterak mi Olbram píše; YMt tomu dále porozumie. Datum v Draho- 
nicích, ve čtvrtek památce božie nanebevzetí anno domini oc LXX^. 

Adam z Drahonic. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému dán. 

*) SroT. A. Sedláček, Hrady m. 161. 

1936. 

Markvart z Rakovic a Petr z Běhařova Janovi z Rožmberka: že Jan Zmrzlík uza^el pří- 
měří s králem Matyášem. (M) 

V Budějovicích 1470, 8. června. — V BřeBanově genealogii ZmrgUků v arch. Třéb. 

Urozený pane, pane laskavě příznivý ! Služba naše napřed VMti. VMti věděti 
dáváme, že pan Jan Zmrzlík list příměrní králi JMti oc a pánu našemu, JMti 
i JEMti vší straně, služebníkům, poddaným, duchovním i světským, v táž slova jako 
první list až do sv. Havla položil. A pán náš JMt jemu zase list pod svou pečetí 
na též příměří poslal, že jemu a jeho lidem až do toho času ode vší strany naší 
škozeno nemá býti. Protož VMti prosíme, abyste ráčili na Zvíkov i jinam na vaše 
zámky poslati a jim to věděti dáti, aby jemu překáženo nebylo. Ex Budweis, f. VI. 
ante festům Penthecostes, anno oc 1470. Markvart z Rakovic a Petr z Běhařova. 

Urozenýmu pánu, panu Janovi z Rožmberka, nejvyššímu komorníku králov. Čes. oc, 
pánu nám příznivýmu. 

1937. 

Adam z Drahonic Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za svou sestru. (R) 

V Drahonicích 1470, 14. června. — Orig. arch. Třéb, Fam. Drahonic. 

Urozený pane, pane milostivý ! Služba má napřed VMti. A prosím VMti, ne- 
račte VMti dopustiti překážeti sestře mé, paní Mabce z Nestanic, nebť ona tu věno 
má v těch ve dvů véskú, v Nestanicích a v Černé Vsi. A VMt dobře vie, žeť ona 
válečnice nižádná nenie. I vždy prosím VMti, že to ráčíte učiniti a neráčíte ji do- 
pustiti na tom překážeti. A tohoť prosím milostivý odpovědi od VMti. Datum v Dra- 
honicích, ve čtvrtek před sv. Vítem anno dni oc LXX. Adam z Drahonic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfiSiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému d. 



Dopisy » rohtt 1470. 

1938. 
Hejtman TřeboíÍBk;f Janori z BoBenberka: o zlodějích. 
V Třeboni 1470, 11. července. — Orig. arch. Třeb. I. B. t 

Urozený pane, pane maoj milostivý. YHti věděti dávám, 
pacholek jeden, kterýž byl před chvílí na Stráží, a v stání pol 
měštěnína z Třeboně Zikovi krejčiema a zabili měStěnína jednoli 
řova z Cmunto. I vyznal ten na mučení na dva Strážshá, že I 
i zradili ty postavy. A Mitruos se toho té chvíle odpieral, že o 
vyznává. Že je na to poslal. Než fiehoř praví, Že o to s Mitmosi 
jest to měl tomu Zikovi krejčiemu opraviti, a neopravil. Pak což 
cholkn rozkázati, to račte dáti věděti, nebf jest viece nevyznal, n 
pacholky sedlská sedie od vánoc, kteřiž lapeni, jeáto vybíjeli člc 
Německé, a pobrali jemu medu koliko ákopkuov; a toho člověk 
Hevléř z Budějovic zástavů od Bohuslava z Kestřan. Ti tak vyzn 
hold na Hluboká dáti obilím, i že jim Poláci obilí byli vypícov 
čím holdu zpraviti; i položili ty lidi za nepřátelské, a z návodt 
učinili, a chtěli těch holdů dobýti. A jiného nevyznali. I o těcI 
než lidé se za ně přimlůvají, a že by nynie muselo mnoho takov; 
Datum Trzebon, fería mi. ante sancte Margarethe anno domini : 
Zdebor z Eozieho, hejti 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, Dajvy&šlmu komoi 
ského, pánu mému milostivému buď dán. 

]939. 

Král MatiáS Janovi t Bosenberka: aby nehoře (Elarice) vypravil 8 dél 
krajftv Chebského a Loketského k jednáni véci křesCanakýc 
U Brna 1470, 23. července. 
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 48 č. 5. 

1940. 

Jan z Ylksic Janovi z Bosenberka : o úrocích lidi jeho strýi 

B. m. 1470, 10. arpňa. Orig. arch. 7¥e6. /. A. 6 QP, 

Vysoce urozený pane, pane a pane mnoj milostivý ! Jakož 

svého a o lidi jeho s VMtí mluvil, aby VMt to pro mé VMti za 

niti, a 8 nimi o ty penieze, kteréž mají na Třeboň dáti, milostiv 

lidé velmi zahubeni a šacováni a holdy veliké dávají na Třeboh. 

jinak býti nemnož, ale prosím VMti, aC polovici dadie. I plné don 




196 A. XXVUL Dodavek k dopisům rodu Rosehberského do r. 1526, 

že to ráčíte pro mě učiniti; a toho prosím od VMti milostivé otpovědi po 
tomto poslu. Datum feria Ví. in die Laurencií anno domini oc LXX^ 

Jan z Vlksic. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku králoTStvie Če- 
ského, pánu mému milostivému. 

1941, 
Markéta z Dlouhé Vsi Janovi z Bosenberka: o stáni s Janem Bechyní; o Vlachovi. (R) 

B. m. 1470, 11. srpna. — Orig. arch. Třel. Fam. Dloúhoveský. 

Urozený pane, pane milý. Modlitba má VMti! Ráda bych slyšela, byste se 
VMt dobře měli a zdrávi byli. A VMti prosím, abyste ráčili listy obnoviti na ty vsi, 
kteréž držím od VMti; a také, milý pane, jakož s Bechynským VMt stánie máte: 
i již to má brzy vyjíti. I prosím VMti, račte delšie učiniti. I ráčíte-li to učiniti, 
račte mi dáti věděti po tomto poslu; nebo bych já musila o takové věci k VMti 
sama přijeti, ač jest koli nebezpečné — a k němu také na Bechyň. A milý pane, 
račte mi něco dobrého pověděti o pokoji. A VMti také sem psala o Vlachovi, a VMt 
nedali mi žádné odpovědi ; a do Vlacha mi se zdá, že by učinil do té pře skonánie. 
Datum sabbato post festům sanctí Laurentii annorum oc LXX. 

Markéta z Dlúhé Vsi. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozenberga, najvyššiemu komorníku k. Českého buď. 

1942. 

Pavel Dčtřichovic Janovi z Rosenberka : o vyznání zmučeného zajatce, za nějž Racek Eocovský 

se přimlouvá. (R) 

V Soběslavi (1470 f) f. m. post Mawricii (25. září). 
Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích DI. 161. 

1943, 

Král Matiáš Janovi z Rosenberka: že Zdeněk ze Šternberka ho zpraví, kteriik se chovati 

má. (R) 
Ve Znojmě 1470, 2. října. 

Tištěno v Archivu českém VI. str. 48 č. 6. 

1944. 

l^eboňský hejtman Janovi z Rožmberka : o peněžních záležitostech. (M) 

V Třeboni 1470, 18. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 24 b. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt poslali něaké zlathé 
po paní Pavlové: i neposlali ste žádného listu vedle toho, komu may býti, anebo 



Dopisy z rohu 1470. 



197 



co mám s nimi činiti; i milý pane, račte mi VMt o tom psáti. Také rač VMt vě- 
děti, že Hynková Znbová byla dnes u mne, zpravujíci mě, kterak by s ní Předbor 
s Želče mlnvil a prose a žádaje stánie delšieho, a že by v tom byli odpomi Sobě- 
slavští; a tak dále pravila, jestliže stánie bude mieti delšie, že by chtěl VMti 
pójčiti póldruhého neb dvě stě zlatých. Také pravila, žehy chtěl Předbor Zmrzlíkovi 
dáti napřed věděti, že má u nho [sic] některé sto zlatých, a o svatém Jiří, bylo-li 
by VMti potřebie, žeby chtěl s VMtí slušně uhoditi a puojčiti VMti. — A sama 
Hynková tak praví, že dala panu Lvovi napřed věděti o HBP zlatých, a že jich také 
chce VMti pójčiti o svatém Jiří. — A jakož mi VMt psali o Blanického a Petříka 
z Zahrádky, o to sem nezmeškal psáti a poslati vedle psanie VMti. — A milý pane, 
jestlif by opěth Husová žádala směny s lidmi Býšovcovými, nesvolujte, ať by on 
měl vašim lidem škoditi a jeho u pokoj býti, nebť jest vaše dva člověky vzal; alle 
bohdáf mu se oplatím. A teď VMti posielám list od Miličínského, kerýž sem otevřel ; 
i nebude- li jinak, alle musel bych sám se tam vypraviti, ač káže-li VMt, zvlášti 
jestli pilná potřeba vám, zda bych ty zlaté od Předbora zednal. A jakož ste mi 
psali o Žimunticko o dobytek, tohof vás Janek ústně zpraví. Dán v Třeboni ve 
čtvrtek po svatém H[a]vle letha M^CCCC^LXX^ 

Zdebor z Eozieho, hajtman na Třeboni. 

Urozenémn pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvíe če- 
ského, pánu mému milostivému d. 



Vi 



:-0 



» vl 



1945. 

Markéta z Dlouhé Vsi Janovi z Rosenberka: o pobraných věcech. (R) 

B. w. (1470, "kolem 30. listopadu*). — Orig. arch. Třeb. Fam. Dlouhoveshý. 

Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane pane milý. A jakož mi VMt píšete, 
žef sem nikdy VMti nerada hněvala : i ještě bych sě toho ráda ostřěhla, abych VMti 
nehněvala. A k vaší žádosti sem vdy činily [sic], jakož jest VMt rozkázala, i ještě bych 
ráda učinily, co bych najdál mohla. A nemoha VMti porozuměti, proč VMt nade 
ninú tu nelásku okazujete, co jest mi VMt pobrala od Eraselovského, proč mi toho 
neráčíte zassě vrátiti ; a to jest k mé hanbě, činíce z toho possměchy, žef ještě VMti 
k tomu přidávám. I když VMt byli by v Strakonicích neb kde zde v kraji, račte 
dáti věděti ; nebť bych ráda s VMtí rozmluvila o některé věci ; a za to VMti prosím, 
abyste ráčili na to pomnieti. Já Markétha z Dlúhé Vsi, 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud list oc. 

*) A. Č. Vm. 16. fi. 402. 



198 A XXVIII. Dodavek h dapisúm rodu Bosenberského do r. 1526, 

1946. 

Zdebor z Kozího Janovi z Bosenberka: o vystoupení ze služby. (M) 

V SoUsUvi (1470, 15. prosince). — Origl arch. Třéb. L B. 7 B. 13. 

Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svů vzkazuji VMti. A jakož sem 
s YMtí několikráth mluvil i ceduli VMti thoho napsánu dal, co sej povinovato 
za VMt; neb sem toho opatřiti nemohl tu v Třeboni, neb sem z rozkázanie vašeho 
i hajtmanova zámku kvapně stúpil a sobě nic nepozuostavil. I řekl mi VMt, že to 
má opatřeno býti, abych já upomínán nebyl. Také mi VMt o svatém Havle, kdy sem 
od vás pryč jěl, řekli před purkrabí, že mi VMt i službu ve dvú nedělí dáti ráčíte 
i ty věci se mne sejmete. I milý pane, teď mi Ruzín píše, kterak mne pomlúvaj; 
i prosím já VMti, račte mě v tom opatřiti, abych já pomlúván nebyl. Neb já toho 
již na sobě dále toho držeti nemohu, neb sem již i škody skrze to bral i beru ssele 
[sic] o to, neb mi dva koníky vzali. A vie VMt, že sem já vše učinil, což sem 
učiniti měl a mně pHslušalo z rozkázanie VMti i hajtmana vašeho, ješto mi bohdá 
žádný nemá z čeho viny dáti. I věřím VMti, že se mně také stane, pokudž mi se 
státi má, abych již viece neškodoval a snad i sám u vězenie nevpadl, o ty věci 
jezdě. Také račte věděti, žej mi dáno XXti fl. v Soběslavi, a ještě mi máte dáti 
Ln fl.; i prosím VMti, račte mi dáti a mě opatřiti, abych v tom dále nestál 
a lidem práv byl. Pakli by VMt toho neráčili učiniti, již bych se musel v tom 
některak opatřiti s radů pána mého JMti a přátel svých, jakž moha, neb mi se 
křivda děje. Odpovědí VMti prosím. Dán v Soběslavi v sobotu po svaté Lucii. 

Zdebor z Eozieho. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mně přieznivému, buď dán. 

1947. 

Markéta z Grenau Janovi z Rožmberka: že chce dluhy své i desátky zapravití oc. (M) 

B. m. (1470), — Orig. arch. Třeh. Fam. von Orenau. 

Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivý! Kdež mi 
VMt psáti ráčíte, že by zpráva VMti vo mně dána byla, že bych já lidem VMti 
plátce [sic] bajti nechtěla, komu bych co dlužná byla: i VMti za to prosím jako 
pána svýho milostivýho, že takový zprávy vo mně k sobě přijíti neráčíte, neb sem 
nikdy ta nebyla, komu bych co dlužná byla, abych mu zaplatiti nechtěla. A kdež 
mi ráčíte psáti vo postřihače, že těch peněz, kerajch mi pučil, i dluha jinýho, keraj 
bych mu povinna byla, že bych mu zaplatiti nechtěla : i Pánbů zná, že sem vod toho 
nikdyž nebyla, co sem mu dlužná, že sem mu ráda dáti chtěla. Nechtěl jest toho 
vodě mne přijíti, než chtěl by, abych jemu cizí dluhy platila, ješto jemu nepříslušejí. 




I 



Á 



Dopisy let 1470 a 1471. 199 

I VMti za to prosím, že mi ráčíte s ním den před VMtí položiti pro delší VMti 
v tom vyrozumění, že to uznati ráčíte, že jemu, s čeho mne upomíná, vším povinna 
nejsem. Však což v tom uznati ráčíte za spravedlivý mně rozkázati, tak se zacho- 
vati ráda chci. A kdež mi VMt psáti ráčíte vo desátek kněze faráře Kaplickýho, 
i chci mu jej spraviti vod dnešního dne ve ětyřech nedělích. A VMti prosím jako 
pána svýho milostivyho a spravedlivýho, že ráčíte majm milostivajm pánem bajti, neb 
všicku povinnost činím VMti podlí městečka tohoto. Markyta z Grenau. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Roziemberk[a] a na Krumlově, JMti, pánu mýmu 
miloBtívýmu, d. 

1948. 

Purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka: o lovech na Novohradsku. (B) 

V Budějovicích 1471, 31. ledna. — Orig. arch. Třeb. IL 85. 26 b. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. A VMti prosím, milý pane, abyste se 
VMt na mě hněvati neráčili, že sem nepřijel, když ste VMt rozkázali ; neb sem pro 
pilnú potřebu přijeti nemohl, to Buoh vie. A milý pane, VMti žaluji na úředníka 
Novohradského, žeť mi jest nic honiti nedal na VMti panstvie. I milý pane, prosím 
VMti, račte ho obeslati, af nám honiti odpustie, zda bychom v sobotu některá srnu 
uhoniti mohli. A také VMti prosím, račte hajtmana Thetaura a Erazima sem od- 
pustiti; nebť mi jich jest pilná potřeba. A milý pane, jakož vám purkrabie Vito- 
razský a Kořenský p zvěřinu píše, prosím já VMt, račte nás opatřiti. Ex Budwais, 
feria V. ante festům puriíicacionis sanctae Mariae virginis, anno oc LXXP. 

Jan Čmelínský z Neprchu [sic], purgkrabie na Zvíkově. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rozmbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému d. 

1949. 

Zdebor z Kozího Janovi z Rožmberka: o přijmu peněz od Soběslavských. (M) 

V Třeboni 1471, 31. ledna. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 24 6. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že mi byl rozkázal 
hajtman Tetuar, abych jel do Soběslavi o ty zlaté, jakož VMti dáti měli : i byl sem 
tam, i dali sů pět a čtyrydceti a sto fl., a ostatek grošuov starých a míšeňských; 
kteréžto od nich Miličínský přijímal a dal umě zapečetěné, a já sem jich pHjieti 
nechtěl než takovú úmluvu, jestli by VMt neráčili těch grošuov vzieti, — těchto 
jest snad za patnádct zlatých, — aby oni jě zase přijeli a zlathé za ně dali. A také 
jsů mne prosili, abych VMti psal, že VMti prosie jako pána jich milostivého, abyste 
ráčili již od nich tak přijieti, že sú nemohli zednati všech zlatých ; i co v tom VMt 




200 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

rozkáže, nebť jě již mám v Třeboni. A dáleť VMt zpravím ústně nemeškaje pří- 
jezdem k VMti. Dán v Třeboni ve čtvrtek před Hromnicemi letha MCCCCLXXP. 

Zdebor z Eozieho. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, najvyšfiiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému bud d. 

1950. 

Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o holdech. (M) 

V Třeboni 1471, 15. února. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Ofi. 6. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, abych Přehořovských 
ponechal, o kteréž YMti Eehar psal: i rač VMt věděti, že s těmi lidmi úmluvu 
mám, že mi mají dáti osm zlatých a pětmezcietma čebruov ovsa. I rozumíem tomu, 
že jest Eehar YMti psal předkládaje, že lidem zástavním Ondráškovi NaČeradskému 
nepřekážie. Však sem já jemu na to byl odepsal, že sú lidé vaši dědiční, a že ste 
se zase v ně uvázali, a že úroky YMti platie na Zviekov. Také sem jemu předložil, 
že se lidem Sušickým, kteříž slušejí k rychtářství do Sušice, nepřekážie proto, že 
jeho pánu*) úrok platie na Eašperkch, a také že se nepřekážie lidem Ealenicovým 
u Nového Hradu proto, že se Sigmund v ně uvázal. I toho sem dotekl, což pro 
YMt čínie, že sobě toho z Soběslave a Chúsníka nahrazují. I zdá mi se, že by již 
Eehar byl na tom přestal; a YMt nezvědůce, na čem zde která věc stojí, i svolíte 
hned, zač YMti žádají. A mně by to bylo velmi těžké holduov nebrati, a z komory 
neráčíte dáti. Množe YMt rozuměti, že bych já s těmi lidmi, kteříž sú zde, trvati 
nemohl, aniž YMti pláten býti. Ano já Eehara obsielal, prose jeho, aby pro vaše 
lidi ponechal deseth neb dvanáct člověkuov Strážských, a ješto sú velmi zahubeni, 
a on toho učiniti nechtěl ; i jest to velmi těžké, když se co pro YMt na nich žádá, 
tehdy oni hned odstrčie a neučinie, a když oni co žádají, tehdy se hned stane. 
Datum Trzebon, feria YI. post sancti Yalentini anno domini oc LXXI. 

Markvarth z Eamenice, hejtman na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššímu komorníku královstvie če- 
ského, pánu mému milostivému bud dán. 

*) Zdeňkovi s Šternberka, zároyeň ▼ držení Soběslave. 

1951. 

Havel Nozispier Janovi z Rosenberka: o záplatu za zpořízení nového praku. (R) 

V Trhových Svinech 1471, 29. hřesma. — Orig. arch. Třeb. Historica nova. 

Urozený pane, pane náS milostivy ! Jakož YMt žádáte věděti, co sme vybrali 
od diela praku, a že by YMt ráčili smlúvu s námi učiniti za to dielo. I milostivý 
pane! Rádi bychme o to stáli osobně před YMti, ale vie to pán Buoh, žet se ne- 



I 



Dopisy B roku 1471. 201 

smieme Tážiti pro jímánie od nepřátel. Než syú všecku při poručili 8me Pavlovi tesa- 
řovi, tovařiši svému. A kterak s ním YMt ráčíte zóstati a úmluvu vzieti, k tomu 
my svú plnu voli dáváme. A prosíme, milostivý pane, abyste ráčili na nás za naši 
práci spomenúti, neb to pán Buoh vie, žeť jsme velikú práci naložili na tom díelu. 
A toto jest nám vydáno na tom dielu : Najprve já Hanzl Nozispieř přijal sem 1 kopu 
od purkrabie Nového Hradu, a to sem rozdělil mezi dělníky. Item, Krajcar přijal 
zlatý uherský v Krumlově, jak prak stavěl. Item, Pavel tesař přijal na Krumlově 
1 kopu a od purkrabie Novohradského přijal j. kopy. A viece na tom dielu ne- 
máme od toho praku. I prosíme YMti, pane náš milostivý, abyste ráčili milostivě 
na nás spomenúti od toho diela, jakožto milostivý pán na své věrné dělníky. A toto 
svolenie naše stalo se jest před rychtářem v Svinech, že sme poručili svú při 
Pavlovi, A kterak on zjedná před VMtí, pane milostivý, na tom my mocně přestá- 
váme. Datum ex Swyn, feria YI. aute dominicam Judica anno oc LXXP. 

Hanzl Nozispieř tesař z Nového Hradu s svými tovařiši. 
Generoso domino dno Johanni de Bosenberg, domino nostro gratiosissimo. 

1952. 

Úřednici Třeboňští Janovi z Rosenberka: o koních. (M) 

V Třeboni 1471, 3. dubna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 Qk 2. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Jakož sme YMti psali, abyste ráčili jiezné 
proti vozuom poslati, již to račte opustiti ; nebudef toho potřebie. A já Řehoř, milostivý 
pane, jakož sem luoni s mladými koiimi přijel, i dal sem YMti kuoň vraný sobě za 
své zlaté kupený za XX zlatých; ten dal Holý Jan za XLH zlatých. Druhý dal 
Zdebor také muoj za YMt Bezděkovcovi za XXHH zlaté; za ten sem dal XY 
zlatých ; a YMt také mně zaň viece nedala, než rozkázali ste mi, když který rybník 
loven bude, abych YMti připomenul, že mi to ráčíte opraviti. I slovena sú nynie 
dva rybníky, jeden Bechynkuov a druhý Církviční; a ty ryby sú zde v Třeboni; 
i ráčíte-li mi to opraviti, račte mi po tomto list k fišmajstru poslati. Datum Trzebon, 
feria HH. post dominicam judica anno domini oc LXXI. 

Jarohněv z Úsušie a Markvarth z Kamenice hejtman na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Janovi z Boznberka, najvyššímu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu našemu milostivému, bud dán. 

1953, 

Soused Soběslavský Janovi z Bosenberka: že mu 200 zl. u Gáhlova ukradeno. (M) 

B. m. 1471, 8. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5B C. 12. 

Urozený pane, pane náš, pane milostivý z Rozmberga. I na vědomie dávám 
YMti, jakož YMti někdy tajno nebylo, když sou mi na Cmund pobrali dvě stě 

Archiv Český XIV. 26 



n 



202 A. XXVUL Dodavek Je dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

zlatých. Protož imlostivý pane, prosím Buoha a VMti, račte mi k tomu raditL Nebť 
milostivý pane, když sem stál na rynku s některými súsedy, teda jest přišel ke mně 
rychtář, řekl mi: Kmotře yieš-li, ktoj tobě tvé zlaté pobral? A sem řekl: Kmotře 
bych věděl, hleděl bych toho s páně Mti radou, aťby mé vráceno bylo, nebť mi bez 
viny pobráno. Teda rychtář řěld: Jáť viem, nebť sej přede mnú seznal. Protož já 
sem mu řekl: Když vieš, jáť miením na páně Mt a JMti ouředníky znésti. Teda 
mi rychtář řekl: „Seznals sej přede mnú, žěť sem vzal jednomu měštěnínu dvě sté 
zlatých u Cáhlova a s tiemť sme jeli na Gmund. Teda poslal pan z Rožmberka 
posla svého s pacholíkem tiem, aby ukázal, kto mu jest ty zlaté pobral. Tehda sem 
já se učemil, žě mne pacholík poznati nemohl. ^ Teda sem, milostivý pane, znesl na 
purkrabí Yitorazského ty věci, teda sej k tomu měl jako dobrý druh, chtě mi dopo- 
moci mé spravedlnosti. Teda sem rychtáře zavolal před purgmistra a některé kon- 
šely, aby mi 1y věci, které mi zpravoval, aby mi pověděl; teda sej k tomu rychtář 
mieti nechtěl a pravie, žě nechci jeho zrádci býti. Teda sem já mu řekl: Hledajž 
pane rychtáři; ujedeliť mi zámku, nechciť k žádnému o to hleděti, než k tobě. 
Datum feria 11. post palmárům anno domini MGCCC^LXXI^ 

Mikuláš Kupček z Soběslavi. 
Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka na nás své chudé poddané laskavému. 

1954. 
Mikuláš z Říčan purkrabí Zvíkovskému: o dlužních listech. (E) 

B. m. (1471, 8. dubna fj — Orig. pap. arch. Orlického VIU. B. fasc. 24. č. 7. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož mi jest list jeden dán od 
pana Jarohněva z Úsušie, a druhý by mi měl také od vás dán býti; neb mí 
jest pan Jarohněv tak řekl, že vy mi jej dáte. I to mi se prodlévá. I věřímť, že to 
opatříš. A máť ženě mé svědčiti. Bartošť váš písař o tom dobře vie, kterakt mi 
svědčiti; neb mi se zdá, že bych já již voli měl mieti, abych dal pánuom věděti, 
a oni mně též zase, ješto sem prvé toho neměl; poněvadž jest jistec umřel, a ta 
mi se věc prodlévá. I již bych neměl vinen býti, poněvadž sem pana Jarohněva i vás 
v tom pamatoval a napomínal, aby mi bylo učiněno to, což mi má učiněno býti. 
Daj mi toho odpověď, milý přieteli! Ex [sic] feria 11. post Palmárům. 

Mikuláš z Říčan. 

Urozenému panoši Janovi Čmelínskému z Neprochov, purkrabie na Zviekové, přieteli 
mému milému. 

1955. 
Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o minci. (M) 

V Třeboni 1471, 26. dubna. — Orig. arch. Třeb. L B. 6 Qr, Ic 
Urozený pane, pane muoj milostivý. VMti věděti dávám, že těchto všech 



i 



1 



t 



Dopisy roku 1471. 203 

peněz i prvních královských bielých lidé zbiehajie a bráti jich nechtie, leČ kto 
a prvniem dlohn musí je vzieti; ale ktož co prodati má, ten jinač prodati nechce, 
leč na zlaté aneb na orlíky. A já úrokuov od lidí vybierati nesmiem, neb vezma 
neviem, mohl-[l]i bych je u vašich potřebách udati ; pakli nebudu jich bráti, tehdy jich 
oborem lidé bráti nebudu, a tak bude veliká zádava mezi lidmi, neb jiných peněz 
nenie na vašem panství; a také těchto královských bielých nikděž jinde nenie aniž 
beru, než na vašem a páně Hradeckého panství. Protož račte mi rozkázati, co mám 
činiti. Datum Trzebon, feria V. post sancti Georgi, anno domini LXXI. 

Markvarth z Kamenice, hejtman na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Janovi z Boznbergka, najvyšSlmu komorníku království Če- 
ského, pánu mému milostivému buď dán. 

1956. 

Rožmberský kancléř písaři Zvíkovskému o úrok Backovi Sobétíckému. (E) 

B. w. 1471, í. června. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Qr. 7. č. 14. 

Služba má, pane Bartoši, přieteli milý! Pamatuji, žef jest páně Mt psal 
a pilně rozkázal, aby dal panu Rackovi Sobětickému a poslal do Prahy úroka svato- 
havelského minulého XXX kop; potom opět psal purgrabí i tobě, aby dali témuž 
panu Rackovi úroka nynějšieho XXX kop. I neviem, dali-li ste či nic. Neb on pan 
Racek tuze upomíná a dotýče i Škod; a páně Mt jest se na to ubezpečil, mige za 
to, že ste daU, poněyadž ste JMti žádné odpovědi nedali. Protož, milý přieteli, opatř 
to, afby páně Mt škody nevzal ; a kterak v té věci jest, daj mi listem svým věděti 
po tomto poslu. Datum sabbato in vigilia Spiritus sancti, anno oc LXXI^. 

Per me Nicolaum cancellarium. 

Famoso Bartossio, notario bonorum Zwiekow, amico optimo d. d. 

1957. 

Král Vladislav Janovi z Rosenberka : aby neobmeškal přijíti do Prahy ke dni sv. Vavřince 

ku korunování jeho. (R) 

V Erakavě 1471, 1. července. 
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 78 Č. 1. 

1958. 

Týž témuž : že na hranicích království řádně přyat jest a korunování že jest ustanoveno ke 

dni 22. srpna. (R) 

U Náchoda 1471, 13. srpna. 
Tištěno v Archivu Českém VI. str. 79 č. 2. 

26* 



204 A, XXVIIL Dodaivék h dopisům rodu Rosenberského do r. 1526. 

1959. 

Markvart z Kozího Janovi z Bosenberka: o záležitoBtech peněžních. (E) 

Na Zvíkově 1471, 22. záH. — Orig. arch. pap. Orlického VIL Qf, 8. i. 26. 

Urozený pane, pane muoj milostÍTý! Jakož mi YMt píše o Eoneše Vidláka: 
tak mi píše, že nic YMti zjednati nemnoze, abyste se na to neráčili bezpečiti. 
A Heřman Hrádecký ten mi dnes píše, že jest toho jinak zjednati nemohl od bratra 
svého pana Jana, než aby YMt se sta zlatých úrok platili, počnúce o sv. Havle 
příštiem a potom, dokudž by jemu summa dána nebyla, a lidé ti páně Janoyi aby 
do toho času také u pokoji byli od zámkuov YMti. A člověk jeden jest jemu jat 
na Zviekov, ten aby byl také propuštěn. A na to aby jemu YMt list dali pod ně- 
kterého dobrého člověka pečetí, že jemu má ten úrok dáván býti s těch sta zlatých 
od toho času až do vyplněnie té summy. I račtež YMt na to odpověd dáti neme- 
škajíc, at bych já jím také dále dal věděti, ráčíte-li k tomu tak svoliti. Ex Zvríekow 
dominica post sancti Matei Ewangeliste oc LXXI^ Markvart s Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému. 

1960. 

Zdebor z Eozího Eunrátovi z Petrovic: o zaplacení dlužního listu páné a úrokův, o porážce 

Enínských 9C. (M) 

B. m. 1471, 15. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Kozí. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švagre milý! A jakož máme list na 
páně Mt na puoldruhého sta kop, a tys také rukojmě, i dávámef puol léta napřed 
věděti, aby nám dány byly o svatém Jiří nigprv příštiem ; a také nám úrokuov ještě 
nic dáno nenie. I věřímf, že se k tomu přičiníš. A také milý švagre věz, že Ostro- 
mečtí porazili Enínské a jali jich viec než na LXX. Než Ctibor, bratr muoj, ten 
jest raněn, pravie, že velmi. A pečet mi pošli po tomto poslu. Dán v úterý před 
sv. Havlem léta M'CCCC^LXXI^ Zdebor z Eozieho. 

Urozenému panoši Eundráthovi z Petrovic, purkrabí na Erumlové, přieteli a švagru 
mému milému, detur. 

1961. 

Hejtman Třeboňský Janovi z Bosenberka: o honbě Roubíkově. (M) 

V Třeboni 1471, 29. listopadu. — Orig. archim Třéb. L B. 6 W*, 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi YMt vskázala po Sosnovcovi 
mladém o pěší na Novém Hradě, i byl bych o to s hajtmanem mluvil, aby ta věc 
byla opatřena. I ujel jest, a tak za to mám, že již jest u YMti aneb bez meškánie 
bude; i račte již sami o tu věc s n^ rozmluviti. A jakož YMt píše, že Rúbík má 



Dopisy let 1471 a 1472. 205 

v pondělí, v úterý a v středu klejt, aby zvěř honil, aby jemu odsud škozeno nebylo, 
i račte YMt bez meškánie to dáti věděti, také-lí od něho překáženo nebude, jestliže 
odsud zvěř honiti budem ty dni. Datum Trzebon, feria YI. ante s. Andree anno oc 
TiXXr. Jarohněy z ÚsuSie. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému, d. 

1962. 
Zdebor z Kozího Janovi z Bosenberka: upomíná o placení. (M) 

V Soběslavi 1472, 6. ledna. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 B. 1. 

Urozený pane, pane mně přieznivý. Službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem 

VMti prve psal, což se dotýče dluhuov v Třeboni, jakož VMt toho ceduli máte, 

i psal mi YMt, že mě ráčíte v tom opatřiti a mně dáti věděti, kdy bych měl tu do 

l^eboně přijieti, a že to někomu ráčíte poručiti, abych již dále pomlúván nebyl, 

a žé to ráčíte se mne snieti. A já toho čekaje nadál se, žej to opatřeno, i zpraven 

sem, že mne někteří nepřestávají pomlúvati, ješto sem se toho do těch časuov uvaro- 

vával; než což mi se děje, to pro VMt, a VMt nme v tom nelitujete. I milostivý 

pane, ještě já prosím, račte mě v tom opatřiti; pakli by to býti nemohlo, a nerá- 

čili, již bych o to musel také mluviti, aby lidé věděli, proč mi se to děje. A já 

VMti svú Skodů věrně slúžil i ještě bych rád učinil, na čem bych se VMti hodil, 

i mám plné doufánie, že tomu ráčíte konec učiniti a ráčíte mi dáti věděti, kerý čas 

bych měl do Třeboně přijeti, a komu to ráčíte poručiti. A také mi VMt psali, abych 

VMti připomenul po novém létě, že mi ráčíte dáti za mú službu a škody ; toho jest 

Ln fl. I věřím VMti, že mi to ráčíte také k tomu času tu v Třeboni položiti, abych 

já také lidem mohl práv býti. Odpovědi prosím. Dán v Soběslavi, v pondělí na tři 

krále let MCCCCLXXn^ Zdebor z Kozieho. 

Urozenému pánu panu Janovi z Rožmberka, niyvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mně přieznivému, bud dán. 

1963. 
Jan Eršňák z Milevska u Jana z Rosenberka přimlouvá se za svého poddaného. (E) 

B. m. a b. r. (1472, 9. ledna fj. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K 112. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji. A jakož sem 
VMti prvé psal o Jakuba ze Lhoty člověka svého, listu tohoto dodatele, že jest [vězeň] 
na Dobronice, jak ráčí VMt věděti, že se jest vyručití musil tak, aby od sebe kop XX 
dal od neděle nynie příštie v témdni. I pokornět já VMti prosím, rač VMt jej 
v tom opatřiti jakožto člověka svého, poněvadž já i s mými sem se VMti poručil. 
Datum feria V. ante octauam Epiphanie Domini. Jan Eršnák z Milevska. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 



206 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu BosenbersMho do r. 1526. 

1964. 

Eorunský opat Janoyi z Rosenberka: o osazení fary ve Svinecli Trhových. (R) 

Ve Zlaté Koňmi (1472, 21. ledna). — Orig. arch. Třéb. II. 85. If. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Modlitba má věrná i slnžba YMti. Jakož 
sem vás prosil za mistra Štěpána, abyste ráčili naň zpomenúti^ jakžto na svého: 
ještě prosím, abyste to ráčili učiniti, a zvláště poněvadž Svinský farář nmřel jest, 
kterážto fara hodná by byla býti opatřena učeným, jakožto tento jest, a viete, že 
málo máte učených. A protož račte jej opatřiti nad jiné ; neb VMt řekla mi jest, že 
kte [kto] se nahodí najprv, že opatřen bude. Také prosím, račte mluviti s legatem, 
at mi mé věci navrátí, tocišto damašek X loket a jiné věci, jichžto jest za XV 
zlatých uherských oc. Pán Buoh rač s vámi býti, abyste zčastně se k nám navrátili. 
Datum v Koruně, feria m. post Fabiáni oc. Opath Eonmský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšiiemu komorníku královstvie če- 
ského, pánu mému milému. 

1966. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka : o pobrání Týnskému. (E) 

Na Zvíkově 1472, 25. ledna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 93. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste mi VMt psali i po Tetřiev- 

kovi vzkázali, abych YMti rozumně dal yěděti, co se dotýče pobráníe Týnskému: 

milostivý pane, vezli jsú nepřátelóm na těch voziech do Prahy potřeby, a zase jedúc 

pobráni jsú, an na Thabor vezu ; a v tom jest několik Tháborských i jiných nepřátel 

od nich uteklo, ješto jest to nepodobné, by tu také svých statkuov neměli. A Týnští 

slibovali, že žádného nepřátelského nenie ; a to se jinak vše nalezlo, když jsú utekli, 

ješto by byli mohli snad šacunkem tak mnoho dáti, jako jest jim pobráno. Ex 

Zwiekow, sabbato ipso die Conversionis sancti Pauli, annorum LXXII^. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyíšiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému d. 

1966. 

Jan z Březí purkrabí Zvíkovskému: že Vojkovský půjčí peníze. (E) 

Na Chlumci (1472, před 31. lednem). — Orig. pap. arch. Orlického Vn. Or, 8. i. 30. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš, aCbydí dal 
věděti, kto by to byl, ješto by pánu tvému chtěl pójčiti zlatých pól pátá sta : i věz 
milý přieteli, žeť jest Vojkovský; a to ty dobře vieš i jiní dobří lidé i na zámku 
pána tvého JMti, žef jest člověk dobrý a válečník žádný nenie; než JMti pánu 
tvému chce to učiniti a pójčiti, aby ještě JMt ráčil jemu ostatku zachovati a ohájiti 



Dopisy B rohu 1472. 207 

před zámky svými i před panem Zdeňkem i jeho zámky. Dán na Chlmci ve čtvrtek 
po sv. Pavlem na viern obrácenie. Jan z Břězie. 

Urozenéma panoSi Janovi Štmelínskému z Neprochov, purgrabí Zviekovďkému, přie- 
teli dobtému. 

1967. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o pfljčení peněz; o slanečcích. (E) 

Na žMkově 1472, 31. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Oy, 8. i. 27. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list od Jana Břez- 
ského, co se dotýče té puojčky zlatých VMti, jemuž VMt dále porozumiete, že chce 
VMti Vqjkovský puojčiti puol pátá sta, abyste jej ubezpečili před VMti i před panem 
Zdeňkem JMtí. Také VMt račte mi rozkázati o těch herynciech ; neb tovaryšie chtie 
svú stranu vždy vzieti, a já jich nesmiem roztrhnuti bez rozkázánie VMti; račte mi 
VMt o tom rozkázati. Ex Zwiekow, feria VI. ante purifícacionem beatissime virginis 
Marie, annorum LXXn. Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku Čes. král, 
pánu mému milostivému. 

1968. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o polepšení služebníkům. O Zdeňkovi oc. (E) 

Na Zvíkově 1472, 2. února. — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. é. 15. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! Jakož jste mi VMt rozkázali po Tetřiev- 
kovi o některé věci: což najviec budu moci, pošlif VMti. Než račte na to pomnieti, 
že Zviekov, ač jest otrhaný, jest zámek VMti; jáf dám, duokudžf mám oc. Také 
mluvili se mnú Kavniczy i někteří dobří lidé se Zviekova, že by nechtěli býti 
n VMti po šesti kopách ; což jest v tom timysla VMti, račte rozkázati, máli se jim 
polepšiti čili nic. A teď VMti posielám přiepis listu, kterýmž jest pan Zdeněk JMt 
ubezpečil Thýnského; jemuž ^^t porozumiete, měl-lif jest na zámky nepřátelské 
potřeby voziti. Také oč bude mluviti Tetřievek s VMti, prosím VMti, račte mi to 
VMt také pro potřebu poslati, nebť mám některých pěších odbývati. Ex Zwiekow, 
dominica ipso die Purificacionis beatissime virginis Marie, annorum oc LXXn^. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purkrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku král. čes., pánu 
mému milostivému. 

1969. 

Purkrabí Zvíkovský pánovi z Bosenberka: o penězích za odúmrt. (E) 

B. m. a b. d. (1472 1) — Orig. pap. arch. Orlického VII. Or, 3. 6. 13. 

Také jakož mi VMt píšete o Hodějovského, že se VMt pamatujete, že sem 



208 A. XXVUl. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

řekly že mám něco peněz před sebú, co se jeho dotyce: tak jest, že sem nél před 
sebú to, že sem prodal odúmrt v Miroyicích, a z té chtěl sem naň odložiti, a lidé 
pro záhubu nechtie jie držeti. 

(Rukopis EroYna takový, jako t lista Jana Štmelínského z 8. února 1472.) 

1970. 

Jan z Březí purkrabí ZYÍkoYskómu: o půjčce peněz od YojkoYského. (E) 
Na CKhmd (1472, 12. února). — Orig. pop. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 22. 

Službu SYÚ vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož píšeš o Yojkoyského, co 
sě dotýče pój&ky, a JMt pán tv6j že by ráčil zřéditi, aby na JMt péče neměl, v tom 
také to dotýčeš i na pana Zdeňka JMt do sv. Jakuba Velikého : i milý přieteli, tak 
praví Vojkovský, že chce pójčiti JMti čtyř set zlatých. Neb již sem mněl, že JMtí 
potřebie nenie, když si tiem tak dlúho dlil. Než aby JMt, pán tvój, ráčil list zjednati 
od pana Zdeňka, aby na jeho všecky zámky péče neměl, a JMt pán ráčil sám list 
dáti, aby péče neměl, dokudž ta válka stane od pana Zdeňka. A také že prossí 
JMti Vojkovský, aby i dále ráčil jej opatřiti pán tvój, a že JMti velmi za to prossí 
a JMti toho chce zasluhovati. A když to pán tvój zřiedí, tedy list udělaje obecný, 
(zlatí sú hotovi), když pán ráčí ourok na sv. Havla počieti; rukojmie tito: EuneŠ, 
Vidlák, Heřman s Hrádku, Osecký, Jedlice, Markvart Eozský; leženie v Benešově 
a odtud v pěti mílech. Dán na Chlmci první středu v postě. Jan z Břězie. 

Urozenému panoši Janovi Šmelinskému, purkrabí Zviekovskému, přieteli milému bud. 

1971. 

Purkrabí Zvíkovský Vilémovi z Tetova: o pobrání Arnoštovi. (E) 

Na Zvíkově (1472, 12. února.) — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 94. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Obsielá mne pan Lev 
o Arnošta, ježto jsú jemu některé věci pobrali na Zviekov; i mám za to, žet páně 
Mt s tiem obešle ; a pokládá jeho pan Lev za svého služebníka. Jestližef on psáti 
bude, aby uměl páně Mt té věci zpraviti, že jest Arnošt ležel na Piesku na svú 
škodu, žádného pána nemcge, dvě neděli ; a tak mne zpravují, že jest před tiem vzal 
odpuštěnie od pana Lva. A k tomu uvedl s sebú Piesecké některé měštěny, i puštěni 
jsú na Dobešičky; a zavřevše se, volal Arnošt: „Střielejte na ně, jsút nepřietelé 
Zviekovští.^ Jestližef bude psáti pan Lev páně Mti, aby uměl odmlúvati za ně. Ex 
Zviekov, fena IV. in capite jeiunii annorum LXXH®. 

Jan ŠtmeUnský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně z Rožmberka, přieteli zvláště 
milému d. 



Dopisy 8 rohté 1472, 209 

1972. 

Petr z Yojkova purkrabí Zvíkovskému : o půjčce panu z Bosenberka. (E) 

Na CMmci (1472, 24. února). — Orig. pop. arch. Vorliokéhd IV, K. 115. 

Službu 8VÚ vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o ty zlaté, jakož 
bych měl pójčiti pánu tvému JMti: psalf jest o to Břězský, že chci pójčiti takovú 
měrú, abych na JMt pána tvého péče neměl ani na jeho zámky i lidi poddané 
JMti, dokudž ta válka stojí; a JMt aby mi dal list bezpečný; a od pana Zdeňka 
JMti také abych bezpečenstvie měl též listem, aby mi z jeho zámkóv neškodili až 
do sv. Jakuba Velikého; a potom JMt pán tvój aby o mě péči měl, a také ráčil 
mi zjednati bezpečsvie, za to já JMti prosím. A ty věci zřiezeny byly do dvú ne- 
dělí, a rukojmie kteréžť sů prvé menováni v Břězského listu, a leženie v Benešově 
neb v pěti mílech od Benešova. Také dotýčeš, že by se pán tvój JMt na to bez- 
pečil: však jest to dobře roznmně Břězský psal, a tedf já také píši, kdy to JMt 
tak dokoná, zlatí meškati nebudu. A list obecný, pakli by pána tobě daleko bylo 
obsielati, ale ty a pan Eozský dajte mi list, na tom já dosti mám. A s tiem také 
pana Eehara obešli, a ty věci zřeď podle rozumu svého. A zlatý po dvú a po pa- 
desáti gr., nebť je tak mám od pana Zmrzlíka, a též já je zase vzieti chci. Dán na 
Ch*'^ v pondělí před sv. Matějem. Petr z Vojkova. 

Urozenému panoši Janovi z Neprochov Štmelinskému, purgrabie Zyiekovskémn, přie- 
teli dobrému d. 

1973. 

Soused Soběslavský Janovi z Bosenberka: o nevoli s rychtářem. (M) 

V Soběslavi 1472, 26. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. 5B P. 25. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. I zavolali sú mne úředníci napomínajíce 
mě z padesáti kop, a to pro tu příčinu, pravíce, že bych já rychtáře haněl a pro 
otce mého: i milostivý pane, prosímť já VMti, abyste mi VMt ráčili toho popříti, 
abych se před VMtí mohl z toho vyvésti; nebť mám na to bohdá svědomí dobré, 
že£ sem od rychtáře haněn, nežli on ode mne. Protož, milostivý pane, já sem z roz- 
kázanie konšelského tak udělal a kázeň podstúpil tak, jakž sú oni rozkázali ; protož, 
milostivý pane, prosím VMti jakožto pána svého milostivého, že VMt ráčíte se mnú 
milostivě naložiti, jakožto pán muoj milostivý, nebf sem bohdá nikdy té viny nikudyž 
nezaslúžil k VMti. Také, milostivý pane, VMti rozkázanie nemohlo mi prospěšné 
býti o ten drajlink vína, že sem je jim k vuoli vždy mušěl načíti a že sem na tom 
velikú škodu vzal, a oni se toho posmívali, a pivše jediný den i kázali jiné načíti, 
a já mušěl sem zavříti. Také, milostivý pane, řekli sú buď věrně neb nevěrně, že 
mě chtí o muoj statček připraviti; jižt toho snadno dovedu, nebude-liC napřed pána 
Boha a VMti. Také, milostivý pane, jižť, sem zchromen i obrán, chtěje se za VMtí 

Archiv Český XIV. 27 



210 A. XXVin. Dodavek k dopis&m rodu Sosenberského do r. 1526, 

živiti. A milostivý pane, prosímť já VMti jakožto pána svého milostivého, že VMt 
nade mnú nepočnete nad chudým a poddaným člověkem svým. Datnm Sobieslaw, 
feria nn. post s. Matiegi anno domini oc LXXII^ 

Mikuláš Kupček, člověk váš chudý poddaný. 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, pánu mému milostivému bud dán. 

1974. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka, : o Břekovci, Yojkovském a vsazení Diviše. (E) 

Na Zvfkavě 1472, 27. února. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 95. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám listy od Břekovce 
a od Vojkovského; i račte mi VMt o tom rozumně dáti věděti, co se Vojkovského 
dotýče, kterak ráčíte tu věc konati, afbych jemu to dal věděti, jakož pak VMt 
v listu jeho rozumiete. Také VMt račte věděti, že sem Diviše vsadil proto, že jest 
mne Lisa prosil, až se vrátí sám s stavenie, a kterak s ním nakládati budu, aby 
s Divišem se též naldádalo; a také Diviš praví, že se šacovati chce. I račte mi 
o tom VMt rozkázati, mám-li jej k VMti zavázati, čili jej šacovati aneb več, afbych 
úmysl VMti věděl, kterak s ním ráčíte naložiti ; to mi račte dáti věděti. Ex Zviekov, 
feria V. ante dominicam Oculi, anno LXXII. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvySšiemu komorníku královstvie Čes., 
pánu mému milostivému dd. 

1975. 

Markvart z Kamenice Markvartovi z Eraselova: o dávkách lidí Zimuntíčkových. (M) 

V Třeboni 1472, 12. břema. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi, 6. 

Službu svú vzkazuji, urozený pHeteli milý. A jakož si psal pánu mémuJMti 
o lidi Zimuntíčkovy*), a pravě tak, že bych já na nich prve žádal každého obilé po 
XXX t., i tak mi se zdá, že si se v tom omýlil; než věz, milý přieteli, žef s nich 
méně vzieti nechci, než sto čebruov žita a padesát t. ovsa. A také tebe prosím, aby 
jim přikázal, ať pánu mému JMti lidem neškodie, a to, což sú u nich našli, af jest 
jim vráceno, a to obilé ať v témdni přivezu. A toho mi daj odpověd listem svým, 
chtie-li to učiniti či nechtie. Ex Trzebon, feria V. post dominicam Letare anno oc 
LXXn^. Markvarth z Kamenice. 

Urozenému panoší Markvartovi z Kraselova, přieteli dobrému dán. 

*) SigmandiSka z EraseloTa jest Jan ze Žimantic. 



W*' 



Dopisy e rohu 1472, 211 

1976. 

Purkrabí Zylkovský Janu z Rosenberka: o yjTazení Býšovce. (E) 

Na Zvíkovč 1472, 28. břema. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 96. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že Eestřanský Bajšovce 
propustiti nechce, než vsadil jej ; a sám sem s ním o něho mluvil, i list jemu od 
VMti dal, a nic plátno nebylo. I prosím VMti, račte YMt o staré služebníky státi, 
af se VMti mladí držeti budu. A také sem VMti zapomněl cedule vzieti ; kterých za 
m[n]au YMt ráčíte v pokoji nechati, račte mi toho YMt ceduli poslati po tomto 
poslu. Ex Zwiekow, sabbato ante festům pasca, oc LXXII. 

Jan Štmelínský, purkabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému d. 

1977. 

Erál Matiáfi Janovi z Rosenberka i Jindřichovi z Hradce : zprávu dává o uzavřeném v koruně 

České příměří. (R) 
V Budíne 1472, 4. dubna. 

Tištěno v Archivu českém YI. str. 50. č, 8. 

1978. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o přijetí žoldnéřů oc. (E) 

Na Zríkově 1472, 11. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 98. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že Arnošt Elad- 
rubský přijel jest k YMti s pěti koňmi, a pravě tak, že jest jej Mikuláš Hřiebě 
přijal a kázal jest jemu na Zviekov přijeti. Račte YMt věděti, že sem já jeho 
y žádnu službu nepřijal. Račte mi YMt rozkázati, kterak mám jej přijieti a v jakú 
službu; nebf jest dobiý pacholek, koně dobré má a sbroje také dosti. A také jste 
mi YMt psal, abych několik dobrých pacholkuov přijal do dvanádcti koní; ale YMt 
mi nepíšete, po čem jim ráčíte dávati : i to mi YMt račte dáti věděti. A dále s YMti 
má Papůšek mluviti, račte jemu toho YMt věřiti. Ex Zviekov sabbato post Reliquia- 
rum, anno Domini oc LXXn^ 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému d. 

1979. 

Purkrabí Zvíkovský jinému úředníku: o stavění se vězňů. (E) 

Na Zvfíeové 1472, 19. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 99. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Jakož jsú se stavěli vězni 

27* 



212 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

pa Chlumec v pátek nynie minulý: i tak mne zpravují Burian, Býšovec i jiní 
yězniy by měli jaký retuňk, že jsú všickni mohli bez škody ujíti. I milý pHeteli, 
když by se měli stavěti, dámf věděti, přijeď na Zviekov, nemuožeá-li viec mieti, 
ale XXXti koni. Tak pravie, když budu mieti retuňk malý, že ujdu, neb jich na 
zámek nepúštějí, když se stavějí. Pak cožf se v tom zdá tvému úmyslu, to mi 
daj věděti. Ex Zviekov dominica ante sancti Georgii, annorum LXXn^ 

Jan Štmelínský oc. 

1980. 

Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o stání a vězních. (E) 

Na Zvíkovč 1472, 19. dubna. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K 100. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož gesste mi YMt vzkázali po Pa- 
púškovi, jestliže by to stánie bylo škodné YMti, kteréž mají Ostromečtí a Holešičtí 
s Chlumeckými, abych je o to obeslal, aby jim to stánie bylo vypověděno : a obeslal 
sem s tiem hned Gehara, a on mi zase píše, že to chce hned učiniti a stánie jim 
vypověděti. Ale na Holešice jsem o to neslal, neb spuolu v nic nemuožem uhoditi. 
A jakož jste mi psali o Lisu: i račte YMt věděti, že jest již prázden vězenie za 
Přibíka. Také jste mi psali YMt o Arnošta, abych jeho pozdržel do dalšieho YMíi 
rozkázánie; i račte mi o tom rozkázati, nebf jeho dél držeti nemohu. Ex Zwiekow, 
dominica ante sancti Georgii, annorum LXXIF. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyšáiemu komorníku král. čes., pánu 
mému milostivému bud d. 

1981. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o půjčce od Yojkovskóho; o Sedlčanských oc. (E) 

Na Zvíioiě 1472, 22. dubna. — Orig. pap. arch. OrUckého VU. Or, 7. č. 15. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Yěděti YMti dávám, že jest se mnú 
Yojkovský mluvil, ráčíte-li YMt, že chce YMti pójčiti tří set zlatých, a to proto, 
abych jemu mlýnu nespálil, neb má mlýn velmi dobrý; a já sem jemu řekl nepře- 
kážeti, duokudž se poselstvie od YMti nevrátí. Prosím YMti, račtež mi dáti o tom 
věděti, co jest v tom ůmysla YMti. Ale chceť Yojkovský, jestliže válka před se 
puojde, aby byl před YMti ubezpečen se Zviekova, kteréž ještě lidi má; ale jižť 
jich, děkujíc Pánu, málo má celých. — Také račte YMt věděti, že mám býti v Sedl- 
čanech tu neděli po sv. Jakube Philipě, že mám smlúvati pana Jaroslava s někte- 
rými dobrými lidmi; a tu má býti mnoho dobrých lidí. Jestliže se YMti zdá, abych 
mluvil se Sedlčanskými o potřeby YMti, i o tom račte YMt rozkázati. Také račte 
mi YMt rozkázati, mám-li se k hospodářství strojiti, neb bych rád Ostrovský rybník 



Dopisy rohu 1472. 218 

zadělal a některé dvory navedl. Ex Zwiekow, feria IIII. ante sancti Georgii, anno 
domini oc LXX^^ Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvyfišiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému. 

1982. 

Jindřich Béšín ze Zalužan purkrabí Zvíkovského kára z neupřímného jednání. (E) 

V ZcHiOanech (1472, 22. dubna). — Orig. pap. arch. VorluMho IV. K. 102. 

Já Jindřich Běšín a na Zalužanech. Urozený panoše, Jene Stmelínský z Ne- 
prochov, purgrabie na Zviekově ! Jakož sem měl smlúvu s tebú, a list si mi měl 
položiti smluvní ve dvú nedělí : i psal sem o to několikrát, aby mi list položen byl, 
a tys mi ukázal na Lisu a na Lopatu, a pravě, že by oni mezi námi pfíepis listu 
vydati měli. A já sem slal k Lopatoví a k Lisovi, a oni sú přiepis listu tobě po- 
slali; a tys se k tomu nechtěl miet, aby mi byl položen, a psals mi v listu svém, 
že o to k pánu svému jedeš. A již si se dávno vrátil, a o tos mi konce neučinil. 
I jinému nerozumiem, že se mnú nějaký tadynk vedeš, a skrze ty tadynky mohl by 
já k škodě přijíti. A dobří lidé budu věděti, mnú-li jest ta smlúva sešla čili tebú. 
I věz, žeť já pánu tvému nechci ničímž vinen Býti, jakožto kdy prvé, vedle nejjas- 
nějšieho kniežete pána, pána a krále Vladislava k. C, pána mého milostivého, a vedle 
JMti chci v míru i nemíru státi. Dán na Zalužanech tu středu před sv. Jiřím. 

1983. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: dotaz o stání a o čeledi. (K) 

Na ZMÍkovi 1472, 30. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického IV. K. 103. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem VMti prvé psal o některé 
věci, co se stánie dotýče, i o jiné potřeby, a VMt nic jste mi o tom zase nedali 
věděti: račte mi YMt o tom rozkázati, kterak se mám v tom stánie mieti, a co se 
dotýče čeledi, kterak mám s nimi nakládati, odbývati-li jiezdných čili nic. I račtež 
mi YMt o tom rozumně psáti, at viem, kterak se v tom mám mieti. Ex Zviekov 
feria V. ante sancti Filipi et Jacobi apostolorum, annorum LXXIT. 

Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvySšiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému, bud list dán. 

1984. 

Přibík Smetana z Yesce Janovi z Bosenberka: o zadržalý úrok. (E) 

Na Zvfkově 1472, 30. dubna. — Orig. pap. arch. Vorlickeho VU. Gr, 3. č. 16. 

Urozený pane, pane muoj noálostivý! A VMti prossím, račte mi VMt kázati 
úrok dáti. Nebt sem mluvil s purkrabí Štmelínským, aby mi jej dal, i nemá se 



214 A. XXVIII. Dodavek h dopisAm rodu Bosenberského do r. 1526. 

k torna. I prossím já YMti jakožto pána svého milostivého, že mi jej YMt kážete 
dáti, nebf bych pro ty penieze k velice škodě přišel; nebf sem tak velmi zahuben, 
žef nemám čím jiným živ býti, než-li tiem úrokem. A tot napřed pán Bnoh vie, 
že v tom i v jiném VMti škody nehledám; neb to VMt viete, žef sem jich VMti 
raději pójčil, všech peněz i zlatých po dvanácti kopách, nežli jinému po deseti. 
I jestliže by se VMti zdálo, že bych tiem VMti škodu činil, i to bych opatřil, abych 
VMti tiem škody nečinil. I vždy já VMti prossím, že mi jej VMt kážete dáti, aCbych 
pro ten úrok k škodě nepřišel. Odpovědi milostivé prossím od VMti při tomto poslu. 
Ex Zwiekow, feria V. ante festům sancti Filippi et Jacobi appostolorum LXXIP. 

Příbík Smetana z Vesce. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku kráL Čes., pánu 
mému milostÍTému. 

1985. 

Jan z Bosenberka purkrabí Zvíkovskému: o stání, o čeledi, o vězních oc. (E) 

B. m. (po 30. dubnu 1472). — Orig. pap. arch. Vorliekeho IV. K. 101. 

Štmelínský milý! Jakož nám píší o stánie, žef sme nedali věděti, kterak se 
máš držeti: však sme inhed psali, kdy a kterak má v stánie vstúpeno býti, i také 
přiepis sme poslali toho zuostánie o stánie, ježto se dobře muožeš spravovati. 
A o čeledi zdá se nám, aby jiezdných odbyl, zachovaje při sobě dva neb tři kár- 
níky pro potřeby, a pěších asa na XL vybera dobrých pacholkuov, gesto by zámek 
opatřiti mohl. Poslali sme prve list Táborských, kteříž nám píší o lidi z Klokot, 
kteréž máš u vězenie ; i žádámeC, jest-li tak, jakož oni píší, aby tu směnu zachoval ; 
pakli by co bylo jiného, to nám daj věděti. A Sedlčanským rozkaž, cožf nám mqí 
činiti, af činie. A buď dobrým hospodářem. 

1986. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: omlouvá se z obžaloby Jana Týnského. (E) 

Na Zvíkovš 1472, 2. května. — Orig. pap. arch Orlického IV. K 104. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete o panu Janovi 
Týnském, přiepis mi jeho listu posielajíc, kterak žaluje na služebníky VMti se Zvie- 
kova oc: račte VMt věděti, žef já o tom nic neviem, a žádný z služebníkuov VMti 
tam jest nebyl a při tom, jakož on píše ; než slyšel sem, že by sedláci, kteří jsú na 
lese na Bečovém, někteří lidé VMti a někteří nepřátelští, sebravše se spuolu, i do- 
byli jeho lidí na jakés hoře; a tak sem zpraven, že by jemu i lidem jeho odpově- 
děli ; a takt slyším, že by toho z bujnosti nečinili než z núze, jsúce přieliš zahubeni. 
A já jim toho obrániti nemohu, an lidem VMti škodie, a neviem tomu co učiniti. 



Dopisy rohu 1472, 216 

I neračte tomu YMt věřiti, nebf mi na tom krátko činí. Ex Zwiekow sabbato die 

sancti Zigismundi regis, annoram LXXn. 

Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenéma pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostiYému d. 

1987. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Ňa Zvíkovi 1472, 6. hvétna, — Orig. pap. arch. Vorlického VR Or, 8. č. 28. 

Urozený pane, pane muoj milostivý ! Věděti VMti dávám, že Vojkovský VMti 
chce pójčiti tří set zlatých, a zlatý po L gr., a list aby na zlaté svědčil, a se sta 
zlatých po X zlatých úroka do roka, a leženie v Sedlčanech aneb v pěti mílech 
odtud, a rukojmíe Jarohněv z Úsušie, Hroch Osečanský, Euneš Yidlák, Jedlice 
a některý Eozský. A račte YMt nemeškati listu poslati, afby ty zlaté vzal pan Jaro- 
hněv s sebú, kdyžt by zase jel. A cožf se těch peněz dotýče, jakož jest měl Heř- 
man Hrádecký YMti zjednati, tak tomu rozumiem, že z toho nic nebude. Ex Zwiekow 
feria ini. ante Ascensíonem Domini oc LXXH. 

Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najyyššiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostivému. 

1988. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Na žMkovi 1472, 14. května. — Orig. pap. arch. Vorlického VII. Or, 3. č. 17. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi YMt píšete, že jste zuostali 
Frydrychovi LXXXI zlatých, abych na to paměť měl a aby jemu dány byly: milo- 
stivý pane, všakf sem prvé YMti pravil, žeť peněz nemám. Než něco jest bylo 
na dluhu u Yidka, a sto kop na Piesku, sto kop a něco nemnoho mýta: ty sem 
penieze vydal v službách a v lichvách i na jiné potřeby; než zachoval sem XL 
zlatých pro tu potřebu, že sem prosil Eunráta, aby mi kupil něco zbroje k odbývání 
za škody, ty sem na to odložil; jestliže YMt rozkážete, i tyf dám, kamž rozkážete. 
A hold nynější než jest vydán, až se jest utratil na potřeby, a něco ještě nemnoho 
má se jeho vybierati; jakož pak YMt to lépe v registřiech zviete, co se jest přijalo 
a kam jest vydáno. Ex Zwiekow, feria Y. ante Pentecosten, annorum LXXTT^. 

Jan Stmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Čes., pánu 
mému milostiYému. 



1» ^p- 



216 A. XX Vm. Dodavek h dopisAm rodu Bosmiberského do r. 1526. 

1989. 

Purkrabí ZylkoYský Janu z Rosenberka: o penězích na zbroj oc. (E) 

Na ZMkově 1472, 21. května. — Orig. pop. arch. Orlického VU. Gr, 7, 16. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Slyším, že by pan Zdeněk chtěl VMti 
prositi za těch XL zlatých, kteréž má dáti Racek Huzenický od Yyhroženie; i ne- 
račte YMt k tomu povolovati, nebf sem chtěl těch XL zlatých na zbroji obrátiti, 
přilože k těm čtyrydceti, o kterýchž sem prvé VMti psal. Avšakž jestliže tovaryšie 
VMti svů polovici dadie, i raětež VMt psáti tovaryšem o jich diel, aťby VMti jej 
dali, aťby to ze mne nevyšlo, a aby mne v tom tovaryšie nepomlúvali; neb bych 
rád těch TiXXX zlatých dal na zbroji, aby se jí čeledi za škody odbylo. Ex Zwiekow 
feria V. infra octauam Pentecoste[s], annorum LXXn. 

Jan Štmelínský z Neprochov, porgrabie Zviekovs^. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyfišiemu komorníku král. Čas., pánu 
mému milostivému d. 

1990. 

Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o holdech a o zbroj oc. (E) 

Na Zvíkově 1472, 30. května. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 105. 

Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý! Teďť posielám výpis zuostalých 
holduov na ceduli vypsaných z registr holdovních. A jakožf sem prvé psal, proSe 
o zbroji: prosím tebe ještě, milý přieteli, přičiň se k tomu a zjednaj mi ji, nebf 
mám již zlaté hotovy za ni, jedné bych měl je po kom jistém poslati. A prosím 
tebe, mluv ode mne s panem Hadem, af se na mne nehněvá pro těch XTTT zL, po- 
šliť jemu je, bych jedné měl po kom jistém. A daj mi věděti, milý přieteli, chtěli-li 
by za tu zbroj také bráti české groše bielé. Ex Zwiekow, sabbato injfra octauam 
Corporis Xpisti annorum LXXIP. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purgrabie na Krumlově, přieteli milému. 

1991. 

Purkrabí Zvíkovský Jarohněvoví z ÚsuSí: aby vysvětlil pánovi zjímání vězňů BěSínových. (K) 

Na Zvíkově 1472, 31. května. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K 106. 

Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý! TedC posielám k tobě svého 
posla, aby mi po něm psal, kterak se tam bude jednati na tom sněmu. Věřímť, že 
to učiníš, porozuměje tomu, k čemu puojde. Také slyším, že by měl býti na tom 
sněmu Běšín Chrapáč, i takť mám za to, žef bude nduviti s páně Mtí o Šice, 
o bratřie své vězně, proč jest je páně Mt zjímati kázal. Milý přieteli, uměj se 







•>-i-'^,V.- 






Dopisy rohu 1472. 217 

páně Mtí o to rozmluviti, jestliže by Chrapáč s JMtí o tom mluvil, aby se páně Mt 
věděl kterak zpravovati, neb sem JMti o tom prvé nepsal. Item kázal sem je zjí- 
mati, když jsú jeli k Chrapáčovi k stavení, pro tu příčinu, že jest je chtěl šacovati ; 
a zavázal sem je slibem, aby nikam s zámku nescházeli, leč z rozkázáníe páně Mtí 
propustím je; a byl sem je i vsázel, že jsú týden seděli, a to vše proto, zda by 
jich nebožátek to šacovánie pozminulo. I psal jest mi o to, proč se jemu to ode 
mne děje, že sem jemu vězně zjímal; a já sem jemu odepsal, že mi jest to pán 
muoj JMt rozkázal, ač jest tak nebylo; i to sem proto učinil, zda bych jim co po- 
mohl, nebf jest je chtěl vždy šacovati i v tomto stání, bychf jim se dopustil stavěti. 
Yěřímf, milý přieteli, že tu věc oznámíš páně Mti, afby se JMt uměl zpravovati, 
budelif o to k JMti mluveno, a příčinu k nim najíti, proč jest je zjímati kázal ; a to 
mi dáš zase věděti při tomto poslu jménem Neumytka. Ex Zwiekow datum dominica 
infra octauam Corporis Xpisti, annorum LXXTI^ 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, přieteli mému milému d. 

1992. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o potrestání poddaného, který pobral lidem oc. (E) 

Na Zvíkavě 1472, 14. června. ~ Orig. pop. arch. Orlického VIL Qr, 3. 6. 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, žej' ten bezectník 
Bartha, dědičný člověk VMti, lidem VMti pobral, a jest u pana Zdeňka JMti na 
Malovicích. A já sem psal o to dvakrát Varlejchovi, aby se jím ujistil bezectníkem, 
a on mi na to žádné odpovědi nedal; než vrátili něco zase koníkuov, a tak jsú je 
ztáhli, že ničemuž nejsú. A což viece ještě koní mají i jiných věcí krámných, kmen- 
tuov a pláten, k tomu se nemají, by co vrátili lidem chudým VMti z Miličína. 
I milostivý pane, neračte VMt tak lehce takových věcí oblehčovati; jestliže VMt to 
oblehčíte, budef se toho viece lidem VMti dieti; a VMt račte o to státi, af jest 
VMti vydán, VMt budete jej kárati jakožto svého dědičného. A také jakož jste mi 
VMt psali z Brodu o ten list Dubňanského, jakož VMti dává puol léta napřed vě- 
děti, komu sem jej ukazoval: račte VMt věděti, že sem k tomu přivolal Hodějov- 
ského, Markvartha Eozského a Jjitmíra. A také mi V[Mt] píšete, že mi nemeškajíc 
dáte věděti, abych k VMti přijel: já bych rád, byste VMt brzo dali věděti, abych 
přijel, neb sú některé pilné potřeby VMti. A jakož VMt píše Nedamírovi, nedal 
mi jest žádné odpovědi; i poslal sem hned druhého posla k němu; cožf za odpověď 
dá, nezmeškámf VMti dáti věděti. Ex Zwiekow, dominica aute sancti Viti, anno 
domini oc LXXm Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému páuu, panu Janovi z Rožmberka, niyvyššiemu komorníku král. Čes., 
pánu mému milostivému d. 

ArdiW Český XIV. 28 



218 A. XXVm. Dodavek h dopisim rodu Bosenberského do r. 1526. 

1993. 

Bychtář Sedlčanský purkrabí Zyíkovskómu : o přepadení kostela. (E) 

B. m. (1472, 3. července). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 107. 

Službn SYÚ vzkazují YMti, pane purgrabie milý! A nebuď vás tajno, že ten 
čtvrtek na pátek v noci chtěli nám kostel zlésti, a již i na zdech byli; ale tak 
milý pán Buoh ráčil zednati [sic], že sme ucítili, i odehnali sme je pryč. A tak jsme 
zpraveni, že nám chtěl Buzický udělati a Štítný a Bohuslav, který prvý u nás byl, 
a pro tu příčinu, že jsou Střelovi odpověděli oni všickni ze spolka. Protož, milý 
pane purgrabie, vědouce ty věci ode mne, račte nám k tomu raditi i rozkázati, 
kterak máme s těmi věcmi činiti. I porozumíváme tomu dobře, že by Střela chtěl 
nám snad na kostel někoho poslati, ale my toho učiniti nechcme bez vuole a bez 
rozkázání VMti. Datum feria VI. aute s. Procopi oc. Rychtář Hereš z Sedlčan. 

Urozenému pánu Čmelínskému [sic] z Neprochov, purkrabí na Zviekové, pánu na mě 
laskavému. 

1994. 

Pán z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o opatření kostela v Sedlčanech. (E) 

B. m. (po 3. červenci 1472). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 108. 

Šmelínský [sic] milý! Jakož nám poslal list Sedlčanských, tomu sme sroz- 
uměli; a zdá se nám, afby ty s nimi mluvil i se přičinil, af ten kostel opatřie 
s pilností. A jestližef by jim tvé pomoci k tomu potřebie bylo, pójč jim něco pěších. 
A paklit by nám chtěli kostela stúpiti, muožeš jim dobře od nás řécí, že žádné války 
odtud vésti nebudem, ale k jich dobrému jej opatříme. E tomu veď, af žádného na 
kostel nepúštějí. A prosíme tebe, přičiň se, zda by nám zjednal někde asi L zl. na 
Fridricha; věřímef, že pilnost učiníš. 

Famoso Johanni Štmelínský de Neprochov, burgravio nostro in Zwiekow, fideli dUecto dd. 

1995. 

Třeboňský písař Janovi z Rosenberka: o dvoru Židkovském. (M) 

V Třeboni 1472, 9. července. — Orig. arch. Třéb. L A. 6 Gfi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Jakož mi VMt psala, že před VMtí byl 
Prokop z Bošilce a zpravoval, že by ten dvuor Židkovský byl svobodný, a že jemu 
list shořal, žádajíce věděti, bral-li sem já kdy z toho dvoru: račte věděti, žef sem 
já s něho nic nebral, a tak sem u Mathiášových rejstrách v schodciech nalezl, že 
s něho nic nebral ; a také sem i ot lidí zprávu měl, že jest svobodný. Datum Trzebon 
feria V. post sancti Procopi anno domini oc LXXII. Řehoř. 

Urozenému pánu panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mému milostivému buď dán 



Dopisy A rohu 1472. 219 

1996. 

Leva z Diyic Janovi z Bosenberka: o statek po sestře. (B) 

V Strakonicích 1472, 7. srpna. — Orig. arch. Třéb. Fam. von Dime. 

Služba má napřed VMti, urozený pane, pane mně přieznivýl Jakož ste mi 
VMt psali o to, což sě toho statku dotyce nebožky Maxantové, sestry mé, tak abych 
já o to 8 páně Mtí pánem mým mluvil, aby Matuška s otcem jeho k tomu přidržel, 
aby VMti práv byl, což jest VMti slíbil. I mluvil sem s JMtí. A pán jest jej k tomu 
přidržel, jakož pak Matušek sám osobně před MVí stál. A VMt pánu mému ode- 
psali ste, že když Matušek VMti to naplní, což jest slíbil, že mi ráčíte ten statek 
propustiti. I račte VMt vědět, žef já Matuška mocen nejsem. Slíbil-[l]if jest on co 
VMti, nechf zdrží : nebt já k jich právóm nepříslušiem, neb sem já buohdá řádu pa- 
nošského a podle práv a běhu země této mně ten statek nemá staven býti. Prosím 
já VMti, račte to pro mě učiniti i pro jich zaslúženie, Maxanta a Maxantové sestry 
mé! Nebf já toho buohdá jinam obrátiti nemiením, než tu, kdež jest ona nebožka 
rozkázala. A zvlášť pro to dobroděnie, kteréž jest MtiV učinila o tu ves s rybníkem 
a mlýnem, že jest VMti propustila bez úplatku, a VMt jest jí řekla to vším dobrým 
zpomínati a nahraditi. I račtež to VMt učinit vedle vole a rozkázanie jejie, af sě 
řeč VMti naplní v skutku. Toho milostivé odpovědi žádám od VMti. Ex Strakonicz 
f. VI. post virg. Mariae Nivis anno dni oc LXXII. Leva z Divic. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Bozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- 
ského, pánu mně přieznivému d. 

1997. 

MatiáS král Janovi z Bosenberka: že v úmluvách s králem Polským, budou-li které, opustiti 

jeho nemíní. (B) 
V Budíne 1472, 10. sfpna. 

Tištěno v Archivu českém VI. str. 50 č. 9. 

1998. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o penězích. Prosí, aby nebyl poslán na sněm oc. (E) 

Na Zvíkově 1472, 31. srpna. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Qr, 8. Č. 29. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož ste mi VMt o penězích psali, 
abych psal: i rač VMt věděti, že jich nikdyž optati nemohu; než u Lisy sem optal 
I^ kop gr. A tak praví, že má zlaté, i těch by VMti chtěl pójčiti; ale mně se ne- 
zdá, by VMt tak je od něho vzali, jakož on chce; a těch vás šíře zpraviem, když 
bohdá k VMti přijedu, neb mám i o jiné pilné věci s VMti nduviti. Také račte 
věděti, že Volkéř Šic, tak rozumiem, chce na VMti toho žádati a prositi, aby mi 
VMt s ním na sněm rozkázal jeti. I račte VMt věděti, že já nynie kdy nemám 

28* 



220 A. XXVIII. Dodavek k dopisim rodu Bosenbershého do i 

jezditi pro pilné potřeby; neb se k torna mám, abycb rybník 
abych k sy. Havln něco lichev odbyl. A prvé ježte k VMtt pi 
třeby, nežli rybník spaBtiem. Ex Zwiekow, fería II. ante festtun 
rum oc LXXIT*. Jan Štmelínský z Neprochov, purg 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, najTyfiSiemu kom 
pána mému milostirému d. d. 

1999. 

Jindřick z Hradce Janovi z Rožmberka: že by k nému i^jel a b 

V Jindřichovi m-adň (1472. 13. eáři). — Orig. arch. Tfa. Foh 

Slažba 8TÚ vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý! 

mi dnem i nocí po svým poslu věděti, kdy by práznost měl, žě ] 

neb bych rád k tobě přijel a s tebú kvasil a kratochvil měl. Ne 

zaneprázděn byl, nepřijel bych. I prosím, aby mi bez meškánie 

poslu, kdybych měl a na kerý den k tobě přyeti, abychom spolu 

cfavU měli jako s přietelem milým. Datom Kouedomns dominico 

Jindř 
Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, n^jvySíiemu ke 
přieteli mému milémn. 

2000. 

Jihk ze Stráže Jarobněvoví z Ůsugí: o zvěř. (M) 

V Btráži (1472-4, 29. sáři}. — Orig. arch. Třth. I. B. 6 

Služba má, Jarohněve milý. Věz, žě sem již po někoUki 

muožem nic zabiti. I věHmf, milý Jarohně[ve], že někomu svému 

postará, aby mi jelen zabili ; pakli bych jelene neměl, rozumieš t 

já neměl co jiného jiesti, než tvé krávy z Valu. Ex Straž ij 

Jiřík z Stráže, niyvyšší sudí královstvie českého a řědi 

Slovutnému panoši Jarohněvovi z Úsněie, mně milému. 

2001. 

Zdebor z Kozího upomlná Jana z Božmberka o dluh. 

V Sobi^avi 1472, 2. í'^. — Orig. arch. TVet. Fam. t 

Urozený pane, pane mně přieznivýl Službu srú vzkazuji 

se mnú mluvili, jakož jsme VMti byli dali napřed věděti o 

mluvip] s bratry mými, aby VMti dále čekáno bylo: i byl st 

Babovi, že těch puoldmhého sta kop cfacme čekati až do sv. Ji 

a potom, hudeme-li moci VMti dále £eka[ti], chcme rádi nčinit 



»^ 



Dopisy rohu 1472. 221 

list i s dobru volí na YMt na CXn fl. uherských, a úrok mi s nich svatojirský 
také dán nenie ; a YMt mi byli za slnžbu a škody několik zlatých nedodali, jakož 
YMt y této ceduli porozumiete, jakž sem od YMti odjel, co mi YMt byli zuostali 
a coj mi na to vydáno. A pro YMt, ač mi veliká potřeba, chci YMti LX fl. čekati 
až do sv. Jiřie nigprv příštieho, a ostatek mi račte dáti teď na svatý Havel, za to 
YMti prosím pro mú potřebu pilnú. A také pojedu hned do kraje našeho a budu-li 
YMti co peněz neb zlatých optati, dám YMti věděti. Dán v Soběslavi, v pátek po 
sv. Yáclavě, let MTCCCLXX^^ Zdebor z Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, 
pánu mně přieznivému, detur. 

2002. 
Král Matiáš Janu z Bosenberka: volá ho k sobě do Prešpurka ke dni sv. Martina. (B) 

Na Vyšehradě Uherském 1472, 10. Hjna. 
Tištěno v Archivu Českém YI. str. 51. č. 10. 

2003. 

Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: že HoleSičtí zajali v Zahořanech Hertvíka oc. (E) 

Na Zvdmi 1472, 23. Hjna. — Orig. pap. arch. VorUckého IV. K 110. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jsem YMti prvé psal, kterak se 
lidem YMti škody dějí z Holešic, a YMt jste mi odepsali, že o to chcete mluviti 
8 panem Zdeňkem JMtí: i račte YMt věděti, žef nic opraveno nenie ještě Údem 
YMti. A teď opět nynie jali jsú Holešičtí služebníka pěšieho YMti jménem Hertvíka 
v Zahořanech v městečku vašem; a on jest s nimi mluvil, proč jej jímají, an na ně 
péče nemá ; a oni jemu odpověděli, že jest jim rozkázal ten Ambrož purgrabie Hole- 
šický, jakož jsem o něm YMti poslal vyznánie těch zvěšených; i nedali jsú jim Za- 
hořanští jeho na Holešice vésti, než mocí jim jej odjali. A poněvadž se takoví ne- 
slušní běhové z těch Holešic YMti dějí, račte mi YMt o tom rozkázati, kterak bych 
se měl k nim v té věci mieti; poněvadž se jest od nich jednomu tak stalo, a proto 
hrozie lidem YMti z Zahořan, že jsú jim jej odjali. Ex Zwiekow, feria YI. post XI 
milia virginum sanctarum, annorum Domini oc LXXH. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému d. 

2004. 
Purkrabí Zvíkovský Janu z Bosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Na ZvOovi 1472, 27. řijna. — Orig. pop. arch. OrlickSho VII. Gr, 8. č. 31. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi YMt píšete o Yojkovském, 



222 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu BosenbersMho do r. 1526. 

abych jemu úrok dal, jakž mohu: milostivý pane, již já to objednám, jakž budu 
moci, ale velmi stěžka, neb se na to musím zdluži[ti]. Také YMti prosím, račte YMt 
za mě dáti Kunrátovi purgrabí za voly puol sedmnáctá zlatého; nebf sem jemu 
dlužen ostal, a jižf se bojím, afby se nehněval, a snad by mi potom žádných věcí 
nejednal ; kteréž sem jemu měl zlaté poslati, již ty zlaté dám Yojkovskému. A jakož 
mi VMt píšete o Lisovi, račte VMt věděti, že sem s ním tak smluvil, že on mně 
těch sto kop vydá, a já jemu za dojitie listu mám slíbiti. A tak bych rád k VMtí 
přijel, odbyda úrokuov komorních za VMt; a Lisa se mnů také chce jeti, již on 
sám s VMtí o to uhodí, komu má list svědčiti. A jakož VMt píše o Dobevském, 
nemám od něho žádné konečné odpovědi ; bojím se, že VMt pochybí. A o Burianovi 
a o Býšovci, jestliže k VMti pojedu prvé nežli já, dám já VMti věděti o nich. Ex 
Zwiekow, fena ni ante Simonis et Jude, annorum domini oc LXXIP. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Sozmberga, najvyišiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému. 

2005. 
Místopurkrabí Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: že purkrabí není doma oc. (E) 
Na Zvíkově 1472, 28. října. — Orig. pop. arch. Orlického Vm. B. fase. 9. i. 1. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Proto nemáš na svuoj list od- 
povědi, žeť purgrabie d[om]a nenie. Než kdyžť přijede, chciť s ním o tu potřebu 
mluviti; nebC sem tvého listu za ním neposlal, než list páně Mti, a na ten jest dal 
tam odpověď, nepřijiežděje domuov. A tedl posielám list od Heřmana Hrádeckého 
panu Jarohněvovi; prosím, dodaj jemu jeho; nebť píše Heřman, žeť jest o potřebu 
páně Mti. Ex Zwiekow, feria HH. ipso die Simonis et Jude, annorum LXXTT. 

Littmír z Zábořie, miestopurgrabie na Zviekově. 

Urozenému panoši Eundrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, přieteli mému mi- 
lému buď. 

2006. 

Purkrabí Zvíkovský Krumlovskému: o penězích za voly. (K) 

Na Zvfkové 1472, 29. října. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 8. 6. 34. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o ty zlaté za 
voly : věz, milý přieteli, žeť sem je měl nahotově ; i psal jest mi páně Mt, jestliže 
bych měl zač dáti do Krumlova zlaté, abych je za JMt dal Vojkovskému, a JMt 
že chce to opatřiti a dáti za mě v Krumlově. I milý přieteli, mluv o to se páně 
Mti, ať to ráčí opatřiti a dáti za ty voly; a jestliže dány budu aneb nic, piš mi 



Dopisy rohu 1472. 223 

o tom, afbych se věděl, kterak v tom mieti. Ex Zwiekow, feria V. post Símonis et 
Jade, annoram LXXIP. Jan Štmelínský z Neprochoy, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému panoši Eonrátoyi z PetroTíc, purgrabí na Krumlově, přieteli milému. 

2007. 
Purkrabí Zvlkovský Janu z Rosenberka: o záležitostech peněžních. (E) 

Na Zvíkově 1472, 29. Hjna. — Orig. pap. arth. Orlického VU. Or, 8. č. 32. 

Urozraý pane, pane muoj milostivý! Jakož YMt píšete mi s Markvartem 
Eozským, abycbme YMti dali věděti, optali-li jsme co peněz YMti čili nic: i račte 
YMt věděti, že jsme nazchvál jezdili mezi ty zemany za Sedlčany, zda bychme mohli 
co zjednati. I nemohli jsme nic zjednati. A také jest mi Břězský byl řekl, že YMti 
zjedná n^ zlatých: také z těch nic nenie. A také z těch peněz od Dobevského nic 
nebude. My bychme rádi YMti zjednali, a poněvadž pořkúc puojčiti, i nepuojčie, 
nevieme tomu co učiniti. A o úrok panu Rackovi, jakož YMt píšete, tent jest dávno 
hotov; i nevěděl sem, komu má dán býti, ten také bude jemu dán bez meškánie. 
A těch sto kop vezmu od Lisy, ty bych již obrátil panu Janovi Hrádeckému, ale 
ostatku neviem kde vzieti. A mají se jemu dáti zlatí. A Lisa chce peněz puojčiti, 
i neviem, bude-li bráti penieze za zlaté. Ex Zwiekow, feria Y. post Simonis et Jude, 
annorum oc LXXn®. Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, 
pánu mému milostivému bud dán. 

2008. 
Purkrabí Zvíkovský Jindřichu z Rosenberka: o lidi proti nepřátelům oc. (E) 

Na ZvOovi 1472, 5. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K. 113. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač YMt věděti, že mám přikázánie od 
pána starého JMti, abych na žádného nepočínal Škodu v tomto stání do JMti delšieho 
rozkázánie. Račtež YMt věděti, žef jsem se v tom zachoval. Než již YMti lidem 
zajímají a škodu činie, na Chlumec k holduom je připravujíc. Prosím YMti, o tom 
račte rozkázati a mne lidmi opatřiti; neb bychf chtěl co počínati a mstíti YMti 
chudých lidí, i nemám prostě s kým. Račtež to YMt opatřiti, znajíc již tuto záhubu 
lidí YMti. Ex Zwiekow, feria Y ante sancti Leonhardi, annorum LXXII^. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

2009. 

Purkrabí Zvíkovský Jindřicha z Rosenberka ujišťuje svou věrností. (E) 

Na Zvíkově 1472, 15. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorliekého IV. K. 114. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož jste mi YMt psali a po Mikulá- 



224 A. XXVIIh Dodavek h dopisiím rodu Bosenberského do r. 1526. 

áovi Hříebětí vzkázali o některé věci oc: račte YMt yěděti, žef se bohdá chci se 
k VMti yšemi obyčeji, jakožto na dobrého člověka slnSie, zachovati jakožto k svému 
pánn milostivému, nic jinak, než jakožto k panu otci VMti; a YMt bohdá nme 
v ničem neslušném neshledáte, neb se VMti chci tak zachovati a VMti posluáen 
býti, jakožto pána svého milostivého, a tak jakož na dobrého člověka slušie. Ex 
Zwiekow dominica post sancti Briccii, annorum domini oc LXXIT. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovsl^. 

Urozenéma pánu panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

2010. 

Purkrabí Zvíkovský Jarohnévovi z Usuší: o listech upomínacích. (E) 

JVa 2Sv(kově 1472, 4. prosince. — Orig. pap. areh. Orlického VH. Qr, 3. i. 19. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a kmotře milý! Přišel jest ke nmě 
posel od Dubnanského s listy, ukazatel listu toho. I otevřel sem dva, kteříž svědčie 
Zdeborovi a Babovi, jimiž napomíná, aby jemu plnili jistinu za páně Mt; kteréžto 
listy teď také posielám a přiepis listu toho, jímž jest napomenul páně Mt z jistiny; 
jemuž porozumieš, že v něm není žádného datum, a také jest přinesen na Zviekov 
a mně dán tu sobotu před svatů Trojicí. I neviem, budete-li povinni jemu plniti 
vedle toho dánie. Již ty pak jemu dále na to odpověď daj, tomu listu porozuměje, 
kterýmž jest dal puol léta napřed věděti. Ex Zwiekow, sexta feria datum die sancte 
Barbare virginis, annorum TiXXTF. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie Zviekovský. 
Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, přieteli a kmotru mému milému buď. 

2011. 

Purkrabí Zvfkovský Janu z Bosenberka: o úrocích. (E) 

B. m. a d. (14729). — Orig. pap. arch. Orlického VU. Gy, 3. č. 21. 

Také VMt račte věděti, že lichvy, které se vydávají z mého úřadu, zpravím, 
ač nemám hotových, ale mám na dluhu, ješto se to v skuoře vybéře. Než Vojkov- 
skému a Rackovi Sobětickému, těmf nemám lichvy, poněvadž ryb nemohu prodati. 

Rukopis práTÓ takoTý, jako t lista Štmelínského se 4. pros. 1472. 

2012. 

Zdebor z Kozího slibuje Jindřichovi z Rožmberka státi v rukojemství. (M) 

V Soběslavi (1472, 6. prosince.) — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosetiberg 24 b. 

Urozený pane, pane mně přieznivý, sldžbu svú vzkazuji VMti. A jakož mi 
YMt psali, abych za YMt v rukojemství stál: i zpravit YMt Bába té věci. A což 



U^f^; "' 



Dopisy rohu 1472. 225 

bych já mohl VMti k libosti neb k dobrému učiniti, chci rád učiniti. Dán v Sobě- 
slavi y sobotu po svaté panně Barboře. Zdebor z Eozieho. 
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému. 

2013. 

Smil z Hodějova Jarohněvovi z Usuší : aby o jeho potřebách u pána jednal. (E) 

Na Zvíkově 1472, 7. prosince. — Orig. pop. arch. Orlického VUI. B. fasc. 9. č. 2. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Byla mi jest potřeba přijeti ku 
panu Jindřichovi JMti; i pro některé svie potřeby nemohu nynie. I milý přieteli, 
poručím tobě u mú věc rozmluviti s JMtí, a věřímf jako svému dobrému přieteli, 
že to pro mne učiníš. Jakož tebe tajno nenie, že sem od drahně let neměl pána 
jiného, nežli předky jeho pány Jich Mti, a ještě chci JMti rád slůžiti, ráčí-li JMt o mne 
státi v mých ve všech potřebách. I jestliže by pán Buoh na mne vězenie neuchoval, 
a proto že nemám v čem bezpečně doma býti: ráčí-li mi toho JMt přieti, abych 
na zámku Zviekově přěbyl do vuole JMti a do své. A což od JMti za odpověď 
mieti budeš, prosím tebe, daj mi toho odpověď psanú ihned po tomto poslu; milý 
přieteli, věřímť, že to učiníš. Ex Zwiekow, feria n. post festům sancti Nicolai, an- 
norum LXXTI^ Smil z Hodějova. 

Urozenému panoši Jarohněvovi [z] Úsušie, přieteli mému dobrému bud dán . 

2014. 

Erál Matiáš Jindřichovi z Bosenberka: pokládá sjezd do Budějovic, k ustanovení nového 

hejtmana v zemi po smrti Zdeňka ze Šternberka. (B) 

V Budíne 1472, 19. prosince. 
Tištěno v Archivu českém VI. str. 54 č. 14. 

2015. 

Nedamír z Březí purkrabí Zvíkovskému: aby mu Jan z Rosenberka splatil dluh. (E) 

B. m. 1472, 28. prosince. — Orig. pop. arch. Orlického VII. Qr, 8. č. 20. 

Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A tajno tebe nenie, kterak jsem 
roku přidal do sv. Jiřie panu JaAovi z Eozmberka dobré paměti těm zlatým, kteříž 
jsú mi dáni měli býti při sv. Havle již minulém vedle dánie puol léta napřed vě- 
děti. Protož milý přieteli, věřímf, že na to péči mieti budeš a přičiníš se k tomu, 
atby mi zlatí moji oplaceni byli pH sv. Jiří najprv přišlém, tak jakž list muoj hlavní 
okazuje, afbych již o to viec rukojmí neobsielal a nákladóv nečinil. A také i to aby 
opatřeno bylo a opraveno mi, což mi jest ůrokóv sešlo pro prám; neb jsem něko- 

AzchW Čoký XIV. 29 



226 A. XXVin. Dodavek h dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

likrát obsielal, aby prám zjednán byl, ještě i podnes nic zjednáno nenie. Datum 
feria n. in die Innocentium, anno oc LXXTT^. Nedamír z Březie a v Netvořících. 

Urozenému panoši Janovi Štmelínskému z Neprochov, purgrabí na Zviekové, přie- 
teli mému milému. 

Na niba napsáno: Nedvézie. — Datum sjédSí, že noTý rok poSítal se od 1. ledna. 

2016. 
Jan z Rosenberka purkrabí Zvikovskému: o záležitostech peněžních oc. (K) 

B. m. (1472), — Orig. pap. arch. Orlického FZř. Gr, 8. Č. 38. 

Jan z Rozmberga oc. Šmelínský [sic] milý! Jakož nám píší o penieze Smi- 
lovi HodějoYskému, že by napomínal: i pamatujem, žes nám pravily kterak by t>' 
penieze u někoho před sebú měl, ale nepomníme, u kohos jmenoval; protož jsú-Ii 
před sebú, pomni naň, a daj nám o tom věděti. Pakli nemuož býti, tehdy pross 
Hodějovského od nás, ať nám pohovie do sv. Jiřie, žef mu je zjednáme. A což se 
Sedlčanských dotyce, nakládaj s nimi pěkně, a myt již o nich pomyslíme a věděti 
dáme. A jakož by nám některý dobrý člověk chtěl zlatých pójčiti, žádámeť, aby se 
ptal, kto by ten byl a na čem by ta věc stála, a dej nám to věděti. A o Divišovi 
psalif sme, aby jej sem zavázal; to sme pro některé potřeby učinili, ještoť nebude 
tam k přiekaze, když jedné vieme zdánie tvé. 

2017. 
Zdebor z Babčic purkrabí Zvíkovskému: o úrok. (E) 

V Strakonicích 1473, 18. ledna. — Orig. pap. arch. Orlického Vil. Qr, 8. č. 36. 

Službu svú vzkaznji, urozený přieteli milý! A jakožť jsem prvé psal o ten 
ourok svatohavelský dávno minulý, o těch patnáct zlatých uherských: i divím se 
tomu, že mi žádné odpovědi nedáš, máš-li ty je dáti ty zlaté či nemáš; nebos mi 
tak psal, abych toho ponechal u mlčení za malú chvíli. I tot sem učinil pro tě. 
Proto, jestliže mi jich těch zlatých nezjednáte do této neděle najprv přieštie, hned 
chci rukojmie obeslati a hospodu jim ukázati; a když tak často mám o to škodo- 
vati a sláti, i z sumyt pána napomenu ; a dámt to znáti JMti, žet se to proto děje, 
že mi ourokuov neklade, tu kdy má klásti. Ex Strakonicz, feria 11. post octauam 
Epiphanie, anno oc LXXIII®. Zdebor z Babčic. 

Urozenému panoši Janovi čmelínskému z Neprochov, purkrabí na Zviekov6| j^eteli 
mému dobrému dd. 

2018. 

Aleš Roubík Jindřichovi z Rosenberka : o sporu s bratrem svým Petrem. (R) 

V NetoUckh 1473, 4. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Roubík. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! A jakož sem psal panu 
Václavovi a panu purgkrabí a panu Erazimovi a panu Hadovi, aby s VMtí mluvili, 



'■WT 



'Š' 



.r'-*-^ 



.■•;"'4 



Dopisy z Id 1412 a 1473. 



227 



,.,,' 



jakož mi jest Petr z Hlavatec, bratr maoj, siehl na maoj statek dědičný mocí, 
k tomn žádného práva nemaje; i zpraven sem od nich, že by VMt na to jim od- 
pověď dala, že sě na to Petr táhne právem a spravedlností a pravě, že jest nediehiý : 
i račiž věděti, pane milý, žef jest dielný, a žet já to naň chci bohdá provésti pečetí 
Jeho i jinými pečefmi strýcuov mých i jeho a nebožtíka bratra Jana pečetí. A jakož 
on praví, že bych já dielný byl, tohoť bohdá neprovede. I pane milý muoj, VMt 
roznmiete, žef by to zlé právo bylo a spravedlnost, aby sě jeden drahému mocí 
uvázal v statek jeho, lidi připravuje s uoštípy a samostříely, aby mu člověčenstvie 
slíbili, jako jest to Petr mně a sestře mé učinil nebožce, a tou mocí, kerouž jest 
učinil, bez práva chce sobě statek muoj opanovati. I račiž věděti, pane milý, žef 
já mu tudy nedám sě vyvésti z svého dědicstvie. Jestližef mi to bude mocí držeti, 
musím sě mocí jeho hájiti, a věřím YMti jakožto pánu spravedlivému, že to proti 
VMti nebude : pakliť sě mu vdy zdá, žef k čemu právo jmá, af hned jede do Prahy 
před krále JMt a přede pány, tu nechžf provede, k čemuf právo jmá, a já také bohdá 
chci provésti, že on tu žádného práva nemá. Toho žádám odpovědi listem VMti. 
Datmn Netolic, fena Y. post Blasii, anno oc LXXIU^. Aleš Růbík z Hlavatec. 

Urozenému pánu a panu Jindřichovi z Bosenbergka, pánu na mne přieznivému. 

2019. 
Třeboňští Jindřichovi z Rožmberka: o ukradených koních, v Jistebnici nalezených. (M) 

V Třeboni 1473, 23. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 B P. 6. 

Urozený pane, pane náš milostivý, služba naše podaná VMti. I račte VMt 
věděti, že súsedé naši ztratili koně své ; i šli po nich vedle zprávy lidcké do Jisteb- 
nice, i nenalezli svých koní, i poznali dva koně lidí pana Cmundckého, kterýmž sů 
vezli víno sem do Třeboně. I z prozby těch lidí pana z Cmundu stavili sú naši 
súsedé poznavše, že sú jich z Cmundu koni, a uničili sú ku právu pod V kop k do- 
stání do Jistebnice. Milostivý pane, račte věděti, že naši súsedé viece sami pro se 
i pro jiné lidi VMti to učinili ; neb tak slyšíme, že pan z Cmundu, jestli že se jeho 
lidem koni zase nenavrátie, že toho na nás i na jiných lidech VMti chce postiehati. 
Prosíme VMti, račte VMt v tom rozkázati ; nebo Markvarth Kozský nechce těch koní 
propustiti, leč se jeho lidem to navrátí, co sú za ně dali. Datum Trzeboni in vigilia 
s. Mathie anno domini oc LXXI^^ Purgmistr, rychtář a rada města Třeboň. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbergka, pánu našemu milostivómu. 

2020. 
Kněz Marek Jarohněvovi z Usuší: o nemoci jeho, o sporu jeho s pánem Hradeckým. (R) 

V Klášteře Třeboňském (1473, 23. května). — Orig. arch. Třéb. Fam. ÚsuH. 
Modlitba má napřed s věrným pozdravením, urozený příteli a pane bratře 

29" 



t 228 



L 



A. XXVni. Dodavek k dopisAm rodu Bosenberského do r. 



milý ! A spraveDÍ sme, že bySte nemáhali na kámen : toho jest náii 
za TaČe zdravie pána Boba prosiece. A viece dávámf na vědomf 
decký píše nám o zlatníka, abycbom jej navrátili, aneb s ním ae 
^<- se nám nic Činiti bez vašie rady. I posieláme k vém ukazatele 1 

rady, kterak sě máme t tej třcí mieti, aneb kterak odepsati. Z 
prosíme, ra£te nám sami napsati spis a připiš, abychom věděli, kte 
vám posielám připiš toho lista. A s tím bndte pána Boha poj 
Trzebon monwterio, dominico Bogationam. 

Kněz Marek, kanovník kláštt 
Urozenému panovi Jarobnfivovi z ÚsuSie, příteli nafiemu dobřen 

2021. 

Purkrabí Zvlkovský Jindřichovi z Rosenberka: o obeslání Lvem z 

Na Zvíkově 1473, 29. června. — Orig. pe^. arch. Vorliekého I 

Urozený pane, pane muoj milostivý! A teď VMti list p( 

píše pan Lev, jemuž VMt porozamiete; a porozamějíce jema, r 

rozkázati bez meškánie, kterak bych já se k tomu měl mieti, ý 

Lev drahé obeslaL Ex Zwiekovr, fería III. in festo sancti Petři o 

Jan Stmelínský z Neprochov, pnrgr 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému ta 

2022. 
Purkrabí Zvlkovský Jarohnévovi z ÚsuBl: o Lvovi z Božmitála, o Mi 
Na Zvíkově 1473, 8. července. — Orig. pap. arch. VorlitMho 1 
Služba svú vzkazuji, arozený příteli a pane kmotře milý 
páně Lvčv list, jemuž porozumieš. I milý paae kmotře, zdálo t 
JMt ráčil obeslati pana Lva s tou věcí, aby sě JMt nedal z toh( 
to velmi pilná a potřebná věc k tomn dvora. Nebf sem já již pi 
dvakrát obsielal, i k těm Údem do Mirotic již několikrát; a ji 
Mlrotic, že je k tomu chci připravovati z jich škodu, nebndú-l: 
vždy na to nedbají, a já nemám jich k tomu s ki^m přípravo 
f ■ kmotře, pošlete mi šest jiezdnýcb na dva neb na tři dni, zdali 

? aneb něco vzal, zdali bych je tiem k tomu připravil; nebť já i 

5; toho dvora obdělávati. Neb radte mi, rozkažte mi k tomu, kterak 

^' a votaž sě pana Kaaráta v té věci, nebť jest on jíe svědomějie ješf 

( milý pane kmotře, dajte mi to hned věděti bez meškánie, která 

\' činiti. Es Zwiekow, feria V. in octaaa Visitacionis beate Marie 

1 LXXTTT. Jan Stmelínský z Neprochov, purgra 

i - Urozenému panoSi Jarohnévovi z ÚsuSie, kmotru méma milému 



Dopisy rohu 1473. 229 

2023. 

Purkrabí ZvíkoTský Jindřichovi z Rosenberka ye při o roboty Mirotické se Lvem 

z Božmitala. (E) 

B. m. (1473). — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 126. 

A také rač VMt věděti, že po napsání listu tohoto psal jest mi pan Lev, 
abych s ním před panem [z] Šternberka stál ; i odepsal sěm jemu zase : jestliže chce, 
abych vo VMti věc stál, že ta [já] té moci nemám, než jestliže womu [vo jinú] věc 
tehdy chci s ním státi i s přátely svými. 

TýSe se nepochybně téie Yéd, jako Sísk 2021, 2022. 

2024. 

Václav Herynk z Sloupna Jindfíchovi z Bosenberka: o postoupení tvrze Vidová. (M) 
V Budi^ovicídi 1473, 16. července. Orig. arch. Třeb. I. A, I A<», 14 h. 

Urozený pane, pane milý. Službu svú vzkazuji VMti. Jakož sem bel před 
VMtí s dobrými lidmi a prosil sem VMti, aby mi tvrs [sic] Vidov stoupen bel od VMti, 
i dala mi jest VMt odpověd laskavú, že by pana Jarohněva doma nebylo, a že by 
on věděl neb svědom bel, jěšto by mé dobré mělo bejti oc. Milý pane, prosím VMti, 
jestliže jest přijel, račte mi to dáti znáti; pakli jest nepřijel, prosím račte jej obe- 
slati. A račte se VMt k tomu přičiniti, ať mi jest dědictvie mé postoupeno, ať své 
dobré opatřím, neb mi toho potřeba káže, neb sem to viděl svéma. očima, že mi se 
škody veliké dějie. I věřímť VMti, že se ráčíte k tomu přičiniti, ať bych o to věcí 
škody a nákladuov neměl. Laskavé odpovědi listem VMti žádám po tomto poslu. 
Datum ex Budějic feria VL post diuisionem apostolorum anno domini oc LXXin. 

Václav Herynk z Sloupna. 
Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberga, pánu na mě laskavému. 

2025. 

Purkrabí Zvíkovský Jindřichovi z Rosenberka: že mu Lev z Rožmitáln odpověděl. (E) 

Na Zvihově 1473, 29. července. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 124. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! Teďť VMti posielám připiš listu páně 
Lvova, v kterémž mně odpoviedá a lidem VMti pod úřadem mým, jemuž poroz- 
umiete oc. Psalť sem vám prvé, i kterak ste mi rozkázali, tak sem já rozkázánie 
VMti učinil. I prosím VMti, račte mi rozkázati, kterak mám s tiemto činiti, jakož 
mi odpoviedá, afbych sě věděl k čemu mieti. A také VMti prosím, že mne v té 
věci neráčíte opustiti jakožto služebníka svého, nebť bohdá chci s ním státi na tom 
miestě jakožto dobrý člověk, kdež takové věci miesto a konec beru. A také VMti 
posielám připiš listu toho, v kterémž sem jemu dal odpověď na jeho psanie, jemuž 



.t 



230 A. XXVIU. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 

porozumiete. Ex Zwiekow, fena IV. ipso die sancte Marthe hospite Domini, annoram 
dc LXXin^ Jan Štmelínaký z Neprochoy, purgrabie na Znekově. 

Urozenému pána, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu mému milostivému dd. 

Boka 147S bt. Marty 29. ěerrence padlo na étvrtek, ne na středo. 

2026. 

Purkrabí Zvíkovský JinďHchoYi z Bosenberka posílá list Čekův, Milotfty a Lvův. (E) 

Na Zvíkavi (1473, 29. července). — Orig. pop. arch. Vorlického IV. K 126. 

Urozený pane, pane muoj milostívý ! TedC VMti posielám list Gziekuow a Mi- 
lotuoY hajtmana Zelenohorské[ho], a připiš páně Lvuov, kterýž jim píše; jimž YMt 
porozumie. Ex Zwiekow, feria V. post sancti Jacobi, anno oc Domini. 

Jan Štmelínský z Neprochov, purgrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozenberka, pánu mému milostivému dd. 

Datum připsáno rnkou Fr. Palackého. 

2027. 
Zdebor z Kozího upomíná Jindřicha z Rožmberka o dluh. (M) 
7 Soběslavi 1473, 13. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Kostí. 

Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakož sem 
VMti prve před časy psal o dluh mně zuostalý panem ocem vaším, nebožtíkem 
dobré paměti JMti, toho jest XXXV fl. I odepsali mi VMt, žádajíc prodlenie, a já 
sem to rád učinil až do sie chvíle. I milý pane, prosím VMti, račte mi je dáti 
nynie pro mů pilnů potřebu, nebť je mám také na svatý Havel nynie přišlý pryč 
dáti, nechci-li ke škodě přijíti. I věřím VMti, že to ráčíte učiniti pro mé zaslúženie. 
Odpovědi prosím. Dán v Soběslavi v středu před sv. Havlem, léta M^CCCC^LXXHI". 

Zdebor z Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu na mně přieznivému detur. 

2028. 

Soběslavští úředníci Jindřichovi z Rosenberka: o kněze Štěpána. (M) 
B. m. (1473). — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K», 24. 

Urozený pane, pane náš milostivý. VMti věděti dáváme, že kněz Štěpán, 
tohoto listu ukazatel, VMti prosí i my prosíme, aby VMt ráčila jeho za fa[rá]ře 
Soběslavského přijieti a kněze Bartoše prvnieho faráře propustiti; neb sta ona již 
spolu o všecky věci mezi sebú pěkně uhodili a porovnali. A tak dobří lidé o knězi 
Štěpánovi pravie, že jest k tomu farářství hodný a potřebný a kazatel dobrý i pří- 



Dcpisjf rohu 1473. 231 

kladny. I doufáme VMti, že VMt ráčí jeho milostivě přijieti. Scriptmn feria Ví. 
quataor temporum. Jan Baba z Chotěmic a Jan z Libochovan. 

Urozenému p&nu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu našemu milostivému. 

2029. 

Soběslavští hejtmanu Třeboňskému : aby plat od nadání oltáře Božího Těla jejich faráři 

pustil. (M) 

V Soběslavi 1473, 13. října. — Orig. ar<A. Třéb. I. A. 3K% 44a. 

Službu svú vzkazujem, urozený pane Jarohněve, příteli náš milý. Eněz Štěpán 
farář zdejšie zpravil nás, kerak by pan Řehoř s ním mluvil, že jest s úředníky 
mluvil, aby jemu knězi farářovi ten plat nebyl dáván od nadánie oltáře Božieho Těla, 
leč by sobě to na páně Mti obdržel. A to jest z rozkázánie panem nebožtíkem dávno 
[dáváno ?] mistru Jiříkovi i knězi Barthošovi, nebo páni JMti páni naši milostiví k tomu 
zádušie ves danú jménem Chmelná držie, a k tomu k vyzdvižení ranné mše při oltáři 
panny Marie zde v kostele pán JMt dobré paměti listem a pečetí JMti utvrdil jest, 
aby II kopě faráři dávány po věčné časy byly, a to jmenovitě z mýta zdejšieho; 
i těch dvú kop tak, jakož nás kněz farář zpravuje, on pan Řehoř že by jemu nedal 
vydávati. I milý pane, prosímyť my vás, račte sě přede pánem našiem milostivým 
před JMti přimluviti, aC JMt račie sě k němu jakožto k faráři JMti milostivě a la- 
skavě okázati, a to jemu milostivě propustiti, afby mohl tu s námi zuostati, nebo pro 
záhubu chudých lidí desátkuov nemuož jmieti. A tak praví kněz farář, jestli že by 
páně Mt toho jemu z milosti své neráčil propustiti, že by zde s námi nemoh zuostati. 
A jakž na páně Mti obdržíte svú prosbu, prosíme, račte nám to dáti věděti, afby 
kněz farář měl VMti z čeho děkovati. Ex Sobieslav, feria nil. aute Galii annorum 
domini oc LXXIII. Purkmistr a radda města Soběslave. 

Urozenému pánu Jarohnévovi z Ausušíe, příteli našemu milému. 

2030. 
Hynek z Budkova úředníkům Krumlovským: o věcech hospodářských. (R) 

Na Hdfehbwrce 1473, 14. řijna. — Orig. arch. Třeb. Fam. BudJmshý. 

Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Vězte, že když purgrabie chtěl 
pryč odjeti, i chtěl mi ty zlaté, kteréž ste u něho položili, dáti schovati, a já sem 
jich přijíti nechtěl, leč by je prve přečetl. A on zavolav mne a Heřmanského, i četli 
sme je. Tu sme se 4 zlatých v těch VI^ a XIV zlatých Dubňanského dočiesti ne- 
mohli. I milí přietelé! Poptajte sě na to, zda byste některak čtúc chybili, a z kte- 
rého ste popasku dávali, aby ta věc byla opatřiena zase k té summě. A tedf vám 
list Jana z Todně posielám, v kterémž dává j. léta napřed páně Mti věděti. Také. 
milí přietelé, prosí pan Kocovský, aby jemu úrok na sv. Havla dán byl. I protož. 



382 A XXVIII. Dodavek k dopúOm rodu Bosenbersi 

milí příetelé, opatíte tn Těc, zda by se jemu mohlo na 
roznmiem, jestli že by se jemu na ten čas nedalo, že 1 
dáti věděti. Ex Helfenbnrk, f. V. a. festnm s. Galii anno 

Urozeným panošiem JarohnévoTÍ z ÚbošI a EanritoTÍ i 
lově, iďíetelóm milým. 

2031. 
Flaař Sobésiavský Jinďtícliovi z Bosenberka: o yýplati domi 
V SobéOMi 1474, 4. února. — Orig. arch. IfíA. 

Urozený pane, pane mooj milostivý. VMti svů 
Tzkazoje, věděti dávám, kerak tento Fikna člověk VMti 
zatel, za úřada nebožtíka Miliěínského kupil duom odbj 
i nemnož sě ve všech extraktiecb i v hlavniech rejstfieci 
nežli že by od tohoto Fikny ^^TY kop k komoře VJ 
člověk praví, že by těch V kop nebožtíkovi Miličínskémt 
jest ku počtu jeti chtěl, a že by jemu ta šestá kopa 
puŠČena. A já z rozkázánie pana Jarohněva kázal sem , 
státi, aby ta věc právem byla ohledána a rozeznána, a má 
že on praví, že by dal, čili svědomiem aby provedl. A ( 
na to svědomí nemá, než vysokými slovy věruje sě, že je 
šesté kopy. I prosil jest pro pána Boha stoje před právem 
a nehájil, aby ješče k VMti došel. I jakž YMt s ním réX 
YMt zuostavíte, prosím VMti, rač mi YMt to dáti znáti 
aCbych sě já věděl k Čemu jmietí; než ját sě pane miloa 
řknutí práva, žeť by jemu vyřkli, aby plnil, poněvadž avi 
člověk zachovalý. Fak přes to, pane milostivý, ty věci jsi 
fería yi. ante festům beate Agathe 1474 anno. 

Stanislav z Fře: 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka, páni 

2032. 

BychtfUt a konšelé ze Sedlčan Jindřichovi z Bosenberka: 

V SedUanech 1474, 21. února. — Orig. arch. J 

Služba naši se vším vždy poddaným poslušenstvín 

njymilostivější, vzkazujem, vždy věrné a pravě za VMti zi 

Nebudiž VMti to tajno, jaková se jest u nás příhoda sta 

veka VMti, že děvečka těžece porodila dietě, a porodivSi 

ji do vězenie i s hospodářem, u kteréhož jeat těžela. I 



Dopisy rohu 1474. 233 

Zviekov k Bartošovi k ouředuíku VMti. A purgkrabie Zviekovský odeslal nám zase, 
že Bartoše na Zviekově nenie; a sám neuměl jest nám k tomu raditi purgrabie. 
I dali sme mlynáře na rukojmie v kop L; a proto, neb to dobře pán Buoh vie, že 
nemáme vězenie bezpečného. Ale ona sedí, ukována jsůc. Protož, milostivý pane, 
pane náš najmilostivější, račte YMt v tom nám rozkázati, kterak máme s tiém na- 
kládati, aby se bez rozkázánie VMti nic nestalo. Datum ex Sedlczan, f. n. ante 
Kathedram s. Petři oc, anno dni oc LXXITTI^. 

Rychtář Hereš a konšelé městečka Sedlčan. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka, najvyššému komorníku královstvie 
Českého,*) pánu našemu najmilostivějšému buď. 

*) Titul tento pana Jindfichoyi nepříslušel, než nebožtíku otci jeho Janoyi. 

2033. 
Rychtář a konšelé ze Sedlčan Jarohněvovi z Usuší: o trestu za utracení dítěte. (R) 

V Sedlčanech 1474, 10. března. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1. 

Službu svů vzkazuj em VMti, urozený pane milý! Jakož páně Mti tajno nenie, 
tndiež i VMti, což se dotýče té jisté ženy, kteráž jest dietě své zahubila, a mlynáře, 
člověka JMti páně: i milý pane, rač VMt věděti, že sme mistra dobyli z Prahy, 
a Buoh to vie velmi těžce, že sme po něho dvakrát slali deset pacholkó. I tázena 
[sic] jest ta jistá žena, kteráž jest své dietě zahubila. I seznala jest tak, že jest 
mlynář to jí dietě udělal, ale nekázal jest jí jeho zahubiti, než kmetična páně Heř- 
manova že jí k tomu radu dala, aby zahubila, a to jest dietě vzavši od nie, i nesla 
do potoka. I protož, milý pane, rač VMt rozkázati, kterak má s tiem mlynářem na- 
kládáno býti. Než ta jistá žena, ta jest zahrabána. Buoh to dobře vie, že nemáme 
takového bezpečného vězenie, ješto bychom jím jisti býti oc. Datum ex Sedlczan, 
f. V. ante Gregorii, anno oc LXXIIIF. 

Rychtťř Hereš a konšelé městečka Sedlčan. 

Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, pánu na nás laskavému buď. 

2034. 

Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rožmberka: o poddaných. (M) 

V Soběslavi 1474, 12. března. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 6. 

Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddánu s poslušenstviem 
službu vzkazuji. Přišli ke umě třie rjxhtáři z těch vsie VMti dědičných, jakož VMt 
o ně na Eamýk psali ste; i tak sú pravili mně před panem Kozským i před ji[ný]mí 
dobrými lidmi, že by VMt po jich poslu ústně jim tuto odp[o]věd dali, aby oni svú 
věc opatřili, jakž mohu, a že jim VMt toho přeje, aby požili, kohož mohu zde 

ArchiT český XIV. 80 



234 A. XXVIIl Dodavek Jb dopisům rodu Eosmberíkéht 

na SoběsIaTi, ktož by jim v tom mohl prospěti. Pane muoj 
dédičnf, a ten k Hoře i ten do Kúřimě oem^í na nidi i 
znajie, k těm lidem Mki^fce: Kdjž Ty úrok nám dáte, m; 
činiti, máte pány dědičné, ti nechf yés spraT^jíe. A tyto čf 
z kacieřBké strany vyručení nešanoval, než měli sú je za 1 
brého zpomínánie. A JMt stál jest jako o aré lidi. A toho i 
T jednu chrieli mnSeli nětco obilé pomoci na Soběslar p 
a nemnoho, hned pan otec VMti dobré paměti psal jest 
VýrkoTÍ 8 KeharoTi, aby JMti lidi u pokoji nechali, a žt 
činiti miyí. I toto, VMti, dobrým lidem sě zdá, Že žádném 
kto by o ně státi měl, nežli VMti. A zvláště kdyby sě "S 
někoho osobně kn panu Fochoméř-ori s ústním posefótriem 
tak já sem slyšel od těch rychtáhiov, že VMti z těch lidí 
8 lesuoT, s jiter, s pnstotin. A tak praví, že by i někto 
K tomu VMti vSecky odúmrti odtud míyí jieti. A prostě tal 
že ve TŠem rozkazování k VMti příslušejí, i s vojnami. Pane 
mně VMt v tomto neračte za zlé jmieti, že VMti jich potře 
což sem slySel. A zvláště tomu bych rád, aby sě VMti 1 
nebo VMt na VMti panstvie na nic viece nesefila, než na ch 
k osazováoie jmieti nemuožete. Ex Sobieslaw, sabhato ipso 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mé 

2035. 

Rychtář ze Sedlčan Jindřichovi z Roaenberka: o vzatky poddám 

popravním. (R) 

V Sedlčanech 1474, 21. hřema. — Orig. arch. Třeh 

Službu svů se véím vždy poddaným poslušenstvím, m 

najmilostivější, vzkazuji, vždy věrně a pravě za VMti zdr 

Nebuď VMti t^no, že Člověk páně Jencuov z Rovině pohra 

a člověku VMti šaty i jiné věci hospodářské, všed k němí 

snad po dvú nedělí, opět vsel k němu na dóm nočně, chtě c 

chycen. Protož, milostivý pane, vědúce ty věci VMt ode mn 

pána svého najmilostivějšieho, račte rozkázati VMt, kterak i 

se bez rozkázánie VMti nic nestalo. Než to milý Buoh dobh 

cházie vo mistra, neb jeho blízko okolo sebe nemáme. Jak 

tu ženu, kteráž jest pohrabána, těžce sme jeho z Prahy dob; 



Dopisy rohu 1474. 235 

po něho deset pacholkóv a zase sme musili jeho doprovoditi, že to stojí Vlij. kop 
gr. Datum ex Sedlczan, f. TL in die s. Benedicti, annorum oc LXXIIIF. 

Rychtář Hereš z Sedlčan. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbergka, najvyšSému komorníku králo ystvíe 
Českého [sic], pánu mému najmilostivějšému, buď. 

2036. 

Stanislav z Přerova Jarohněvovi z Úsušl: o sporu s purkrabím Ghoustnickým a věcech 

hospodských. (R) 

V Soběslavi (1474 f 22. března). — Oríg. arch. Třéb. Fam. Úsuiíí. 

Služba má napřed, urozený pane Jarohněve milý ! Mluvil sem se panem pur- 
krabí Chúsnickým ústně o ty věci, oč ste vy jemu psali; dal mi tuto odpověd: že 
ta dva kameny mlynářská páně Člověku budu zaplacena, a vám že nenie než I kopu 
dlužen. A vy za nebožtíka Tučapa že ste jemu XII kop dlužni; čtyř zlatých, když 
sě v Hradci o holdy umlúval, puojčil jemu čtyř zlatých, a VIII kop za kuoň. A to 
mluví s pruovodem. A že o to i se panem Babu po dvakrát mluvil před dvěma 
lety. I prosí vás, abyste jemu ješče 11 kop poslali. Co sě Húskovy pře s jeho 
bratrem dotýče, o tom listu: tak praví, že tohoto listu ode pánuov ředitelno v ne- 
mohli jmieti, a že jeho bratr se panem Hradeckým mluvil, prose JMti, aby tomu rok 
k slyšánie položil. Tak praví, že by pan Hradecký toho sě zbavoval a že by jicli 
nechtěl slyšeti. I neviem, mám-li já, jakož ste mi rozkázali, vašiem slovem pána 
Hradeckého obeslati. I měť by sě zdálo, abyste vy odonud psali. Ex Sobieslaw, 
f. HI. p. domínicam Laetare. Stanislav z Přerova. 

Pane Jarohněve milý! Purgrabie Chúsnický přede mnú mluvil, jestli že jemu 
těch 12 kop za Tučapa nedáte, žeby chtěl o vás mluviti, jakožby na peníze slušelo 
A teď Předborové připiš listu svého posielají, aby jim byl obnoven, Ondřejovi 
a Václavovi bratřiem z Radešína a na Želči af svědčie list; a totof žádají, aby jim 
ve dvú nedělí dokonán a poslán byl. A na Bohuslava*) list pomněte na těch 100 kop, 
ať jest jemu také udělán, tak jakož ve druhé ceduli znamenal sem. 

Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie, mně poznalo přieznivému. *) Břekovce. 

2037. 
Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o propuštění zloděje. (M) 

V Soběslavi 1474, 1. dubna. — Orig. arch. Treb. I. B. ÓBC. 13. 

Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú poddánu službu vzkazuji. 
Purkmistr a konšelé okázali sú mi list, v kterémž jim VMt píšete o ten kuoíi 
Paštákuov, kterýž jest na zdejšiem právu sstaven, aby byl propuščen, a VMti člo- 

80* 



236 A. XXVm. Dodavek i dopis&m rodu RosenbersM 

Teku aby byl navrácen. K VMti rozkázanie navrácen je 
člověka, kterýž jest vsazen pro ten knoň, dali by jej rádi 
ného, kto by zaů slíbil. I raC VMt věděti, Že tomu, ktož s 
Bé Zikmundem a maličko česky rozumie, jest Němec. A P 
Inioň ukraden ve čtvrtek u yigilii hodu zvěstovánie pannj 
praví, že jej hned na zajtřie t pátek v Hazlách kupil od Š 
že by pH tom litkupu byl osedlý člověk tu z Házel, ten i 
v Rychnově, a že by jej za šest rýnských zlatých kupil, 
koněm byl přgel k Rybkovi do Újezda a prodal jema byl 
XLII grošuov ; a on pojal ten kuoú spěšně i utekl oa něm p 
přijel. Za toto sem žádán od purkmistra a od konšel, a 
a prosie za rozkázanie VMti, kerak jim VKt v té věci 
Sobieslaw, feria VI. ante dominicam palmárům anno oc LX 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Bozmbel^ka, pánu 



Jan z Heřmanovic Stanislavovi z Přerova: že Sohuslav Břel 
dluh. (M) 

V Sedlčanech (1474, 28, dubna). — Orig. arch. Třeb 
Slnžbu STÚ vzkazuji, pane Stanislave, přieteli milý! 
jest se mnú mluvil pan Bohuslav Břěkovec, abyste k němu 
příští, a Žě penieze, kteréž má vám dáti, jsú již hotovy, ni 
hlavní aby jemu také vydán byl. A také, co máte spraviti 
neb sě tak zdá panu Bohuslavovi,- žě vy to lépe sprav 
Sedlczian feria Y. aute festům Pbilipi et Jacobi appostoUo 

Jan z Hei 
Slovutnému panu Stanislavovi z Přerova a na Soběslavi, [ 

2039. 

Pteař Soběslavský hejtmanu Třeboňskému: o úroku 

V Soběslavi (1474, 11. května). — Orig. arch. Třeb 

Službu svú vzkazuji, urozený pane milý. O toi 

Zdeňkovu v paměti maje, příde-li mi k rukám, učiním e 

píšete; pakliC zde nebude položeno, milý pane Jarobněve, 

vy. Toto viem, že Hrobský zde ku páně Zdeókově ru 

minulu sobotu nětco a Čtyři sta zlatých přijal, i nemohu : 

8 sebd do Hradce. Milý pane Jarohuěve, raďte a rozkaí 



rxjr 



Dopisy roku 1474. 237 

umě chodí, praviece, že nemohu s celý úrok býti, aby jim byla milost učiněna, 
ukazujíce na Mezimostckě, že jim pan Zdeněk svatohayelský odpustil a že v tom 
s nimi milostivě nakládá. Jáf sem proto kázal rychtáři, aby kázal z plna dáti, ale 
znám to po lidské záhubě, že toho nedovedem, a zvláště tento úrok jim těžce přídě 
dáti, ješto nemají na čem dobýti. Také Mácha [z] zdejšieho předměstí třikrát spálený 
měl by dáti VI kop za duom, i nynie nemohu jich na něm jmieti i súženiem, 
leč by purkrecht prodal; i rozkažte mi v té věci. Hromada s Tábora prosí, mohlo-li 
by to býti, by jemu páně Mt jistinu o svatém Havle dal; chtěl by JMti úrok od- 
pustiti i viece učiniti. Ex Sobieslaw, feria IHI. post Stanislai. Stanislav z Přerova. 
Urozenému panoši Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému příteli. 

2040. 
Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o zkažené vsi Čerazi, o domu Mlýnkově. (M) 

V Soběslavi 1474, 3. července. — Orig. arch. Třéb. L A. 6 Gfi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svů poddánu a poslušnú službu 
vzkazuji. Čeraz ves VMti jest všechna skažena, a ty, kteřiež jsú při městu, ty k tomu 
držím, aby úrok VMti dali. I jsú třie hospodáři z té vsi ve vsi Drachochvě za Dra- 
chovským dědiny majíce, a zvláště j eden z nich : ty sem pobral a vsázeti kázaly aby 
VMti svatojiřský úrok minulý i nynie potomní úroky plnili oc. I uničili sú mi 
k ruce VMti, že to mají učiniti, jakž mi VMt svým psaniem ráčíte rozkázati ; i což 
v tom úmyslu VMti, prosím za rozkázanie. Duom spravedlivě na VMt přišlý, kterýž 
nějaký Mlýnka od nebožtíka Miličínského k komoře VMti kupil, i již zaň jemu ne- 
božtíkovi Miličínskému nětco a XXX kop vyplnil, i měl by ještě VMti viece nelži 
[sic] ke XX kopám doplniti, a na svatého Jiříe nynie minulého měl dáti VEH kop 
a na sv. Havla budúcieho VIH kop a tak až do vyplnění posledních peněz; i nedal 
mi nynějšiech peněz a tak praví, že jeho nemuož doplniti, než duom chce VMti 
pustiti; než duom jest příliš zapuštěn a vešken padací. I v tom co mi VMt ráčíte 
rozkázati, hotov sem učiniti. Ex Sobieslaw dominica aute festům s. Procopii 1474, 

Stanislav z Přerova. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu mému milostivému buď dán. 

2041. 

Kantor Soběslavský purkrabí Ejiimlovskému : o nemoci sestry jeho. (R) 

V Soběslavi 1474, 19. července. — Orig. arch. JFcř. Fam. Pelrovic. 

Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane purkrabie milý! A jakož ste VMt 
se mnú v Krumlově mluvili, což sě dotýče paní Machny sestry vašie, abych se k ní 
stavil a zvěděl, polepšila-li sě co, čili nic: to jsem k žádosti vašie učinil, a věztež. 



238 A. XXVai. Bodavá k dopisům rodu SoseiAerského i 

žef sŘ nic nepolepšila a vždyckjt jest jie za jedno. Než jižf 
slali z Cbůsnfka a tat nosí na hrdle a má nositi až do den 
že bj měla ta nemoc hned přestati; neb jest pnrkrabie Cht 
hrdle nosil a pravil, že ma od té tĚcí ta nemoc přestala. Pa 
losti, bade-liť jie co lépe od té věci, čili nic. A toť vás také 
běslav, fería III. ante Maríae Magdalenae, anito domini ac L 
Augustinus z Krumlova. 
Urozenému panoSi Kanrátbovi z Petrovic, purkrabí na Krun 

2042. 
Erál Vladislav Jindřichovi a Vokovi z Rosenberka: o při bratří AIS 

V ProBe (1474, 1. srpna). — Orig. arch. Třeb. JI. 
Vladislav z božie milosti král Český a markrabie mor: 

milí. Vznesl jest na nás slovutný AleS z Hlavatec, vérný nó 
vatec bratr jeho, služebník vůé, drží jemu svévolné statek 
Protož žádáme od vás s pilností i véříme vám, že vy téhoi 
budete, aC jest práv již psanému Alšovi; neboť on sé k tom 
chce na vás přestati. Pakli bj sě nezdálo vám toho na sě 
témuž Petrovi, když bude sjezd v Slaném, at stojí s týmž 
Jindřichem vévodů Mistrberským 3C, kníežetem a ujcem naŠ 
urozeným Zdeňkem z Šternberků k srovnání té věci mezí nim: 
že v tom tak sě mieti budete, jakožE víun písem. Dán v 
matku Boží Sněžnú, královstvie našeho léta čtvrtého. 

Ad relacionem domini Nicolaii de Lantss 

tabnllarum regni Bohem 

Urozeným Jindřichovi a Vokovi bratřím z Rožmberka, nám 

2043. 
nehoř Elaryc Erumlovskému purkrabí: o koupi mléčaého, provái 
mistra popravního. (11) 

V Třdmi 1474, 12. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. . 
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Jako ste s 

o mléíné, chcete-Ii o ně poslati, poĚletež řezníka, aťby byl 
v témdni v Hradci, nebt bude jarmark, a bejváfh mléčného 
A což by kupil, nemél-lit by vozby hned, ale nechal by u 
je po náhodnie vozbě sem do Třeboně poslal, nebt jezdíe 
z Hradce sem do Třeboně. A chcete- li chovati mistra popr 
doatí Častrova mistra pacholka. A jakože sem pravil o pro 



Dopisy rohu 1474. 239 

pane purkrabě, ohledalC sem je, ano mi je kams rozdělí ; jestif jich jen XXXII libře ; 
chcete-liť jim, poSlif vám je. A pillulyť bohdá zjednám. Datum Trzebon, feria Ví. 
post 8. Laurenti anno domini oc LXXim. Řehoř Claryc. 

Urozenóma panoSi panu Eunráthovi z PetroYÍc, purkrabí na Erumloyě, příeteli mi- 
lému, buď dán. 

2044. 

Řehoř Elaryc Eunrátovi z Petrovic: o nesnázích s místnostmi pro hosty u Anežky Bosen- 

bei^ké; o vyžle ukradené na Zvíkově. (R) 

Ve Tř^>oni 1474, dominica post s. Bariolomei (29. srpna). — Opis u Sviteekého L 684. 
Tištěno ve Sborníku Historickém Klubu Hist. 1883 str. 117. 

2045. 

Řehoř Elaryc purkrabí Erumlovskému : o rybách a věcech hospodářských. (R) 

Ve Třeboni 1474, 29. srpna. — Orig. arch. Třéb. U. 39. 1. 

Služba má napřed, pane purkrabie milý. Nepomnělť sem včera psáti, že ryb 
nic nemáme, první postní den jich nebudem mieti, abyste mluvili s Slepičku, mo- 
hl-[l]i by z Církvičného rybníka, neb kdež on vie, uloviti; a ubrusy na páně stuol 
pošlete. Prosím vás,, kažte na parkameně list napsati Matějkovi, kramáři v Sedlčanech, 
a jeho dědicuom na luku, kterúž od páně milosti kupil za XLY kop, kterážto lúka 
leží blíž u městečka Sedlčan a slově Ealšice; a má s nie platiti lín groše platbu 
ročnieho, n groše počna na sv. Jiří, potom na sv. Havla II groše a tak potom vždy, 
Eažte také mísu některá sem vzieti dřevenu. Datum Trzebon, feria n. post sancti 
Augustini, anno domini oc LXXTTTT. Řehoř Claric. 

Urozenému panoši, panu Eunrátovi z Petrovic, purkrabí na Erumlové, příeteli mi- 
lému buď. 

2046. 

Písař Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka : o dědinách vsi Čerazi. (M^ 

V Soběslavi 1474, 26. září. — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Gfi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú poddánu a poslušná službu vzka- 
zuji. Tito VMti dědiční lidé jsúce na jiného pána kruntiech, požívají kruntuov VMti 
z dědin Čerazských, jakož jsem i prve o té vsi a o těchto lidech psal VMti. A několiko 
z městckých súsed také držie v té vsi dědiny ; a k tomu je držím, aby úroky VMti 
plnili. A též i tyto k tomu sem chtěl přivésti, i odvolali sě k VMti anebo ku panu 
Jarohněvovi, že chtie za polechčenie prositi, aby sě mohli zase za VMti osaditi. I co 
jest v tom VMti vuole, prosím, ať mi jest rozkázáno, neb bych velmi rád ty zadr- 
žalé úroky s lidmi srovnal, abych VMti také počet učinil. A nelze jest, pane milo- 



S40 A. XXVm. Dodavek h dopisům rodu JSosenb 

stivý, než lidem prodlévati, zvlášče pak na tomto pai 
tržitém. Ex Soběslaw, feria n. ante Bolempnitatem p; 

Urozenému pánu pana JindřichoTí z Rozmbei^ka, 

2047. 

Petr pfaaf hejtmanu TřeboóBkému : o Bartoňovi písaři z 
panství. (M) 

V Třémni 1474, 6. října. — Orig. arch. 21 
Službu STÚ napřed vzkazuji, urozený pane Jar 

dávám, že jest Bartoš písi^ z Bechyně zde byl, mluv 
Mti býti v službě; a pravie, že pan Had jeho zná i 
od něho cbce přinésti. Co se vám zdá, račte dáti v 
Také, milý pane, obeslalC sem všecky rychtáře, aby ů] 
jestliže v té věci tak mieti se nebudu vedle obealánie 
mieti mám k ním, k nim-Ii s někým pojedu; což roi 
vám pilule posielám od i&ehoře. Datum Trzebon, feria 

Urozenému pánu pana Jarohnévovi z Úsušie mné 

2048. 
Sobéslavský pfs^ písaři IŤeboňskéma : o pflji 
V SoUslavi (1474, 7. října). — Orig. arch. 
Službu STÚ vzkazuji, urozený pane Řehoře, pi 
mne páně Vojslavského,*) ktei^ž jsem vám v svém 
jeho mně psanie odepsal jsem jemu zase, chtěl-li by ' 
to také viece přidati měl. I odpisuje mi teď na to 
jeho list také vám teď posielám; kterémužto lista i je 
páně Ht vznesúce, dajte mi o tom na konec věděti. 
Francisci. 

Urozenému panoSi Řehořovi Glaryc, přietelí mému 

*) J&n I VojhIktíc na EamenL 

2049. 
Tteboňský hejtman Jindřichovi z Rosenberka: o ned 

V TVeSoBi 1474, 8. října. — Orig. arch. H 
Urozený pane, pane muoj milostivý. VMt ri 

v této mieře veliká úzkost se děje v uobci chudým 



r' 



Dopisy rohu 1474. 241 

jednom miestě pivo se šenkuje, a dobře zlé, že hosté, kteříž skrze zámek váš jedů, 
v tom nedostatek mají i chudina vaše vedle toho. O tom sem s purkmistrem i star- 
šími mluvil, kteříž piva mají, aby je načínali, majíce některý piv s potřebu, požívají 
své vole, nechtie načínati a raději ven vyprodávají, jakožto do Stráže i jinam. A což 
sem jim VMti obesláním hrozil, nic se na to neobracují. I prosímť VMti, račte 
v tom rozkázati vedle zdánie vašeho, afby chudina potřebu měla i také hosté, kteříž 
by skrze zámek jeli. A stavil sem sud piva, kteréž do Stráže bylo prodáno, do 
vašeho rozkázanie. Prosímť VMti, račte mi v tom rozkázati, kterak s tiem učiniti 
pivem mám. Také VMti prosím, poněvadž práv svých a řádu zachovati nechtie, 
a taká se úzkost chudině vaší děje, račte jim pohroziti, že svobodu propustiti mie- 
níte v tom městě, aby hostinská piva vezli. Datum Trzebon sabbato ante s. Dionisii 
anno oc LXXIIIP. Jan Bolochovec z Šatavy, hajtman na Třeboni. 

Urozenému pánu panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mému milostivému dd. 

2050. 

Soběslavští úředníci Jindřichovi z Rosenberka: o úroku vsi Ylastiboře. (M) 

V Soběslavi 1474, 18. října. — Orig. arch. Třeh. I. A, 6 Gfi, 9. 

Urozený pane, pane náš milostivý. Tito chudí VMti lidé ze vsi z Vlastiboře 
praví, že jsú velmi záhubni ; a jest podobné, neb jsú kořenně vypáleni a vyholdováni 
tyto časy nepokojné. Prosili sú nás za přímluvu k VMti, jakož mají ospy dva VMti 
dáti a úroky a za les, což sú sobě k stavenie porubali ; jest toho na IX kop samého 
za les. Milostivý pane, prosíme VMti jako pána svého milostivého, rač sě VMt k nim 
milostivě okázati v jich prosbě, a což VMt s nimi ráčíte učiniti a s nimi naložiti, 
to buď pK VMti vuoli. Ex Sobieslaw, fena III. die sancti Luče ewangeliste 1474. 

Jan Baba z Chotěmic a Stanislav z Přerova. 

Urozenému pánu panu Jindřichovi z Bozmbergka, pánu našemu milostivému d. 

2051. 

Písař Soběslavský Krumlovskému purkrabí: o peníze. (M) 

V Soběslavi (1474, 24. října.) — Orig. arch. Třeb. I. B. 6 Gr, 2. 

Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane a muoj dobrý příteli. Byste sě 
dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám s pravú věru rád přál. Viete, že čas jest 
muoj úřad penězi pro jistiny i pro komorní úroky i pro Chúsník opatřiti; neb mi 
Řehoř Claryc psal, že mú ceduli k vám na Krumlov poslal, na kteréžto ceduli se- 
psal sem, co sě komu má dáti oc. Prosímť vás, milý pane, přičiňte sě, af pán náš 
JMt tu věc ráčí opatřiti, afby škody nepřišly, nebo mne již někteřie napomenuli jsú 
Ex Sobieslaw, feria II. post XI m. virginum sacrarum. Stanislav z Přerova. 

Urozenému panu Kunrátovi z Petrovic, parkrabí na Krumlově, mému dobrému příteli. 

Archiv Četký XIV. 81 



A. XXVII2. Dodavek Je dopts&m rodu Rossnberíhék 



SobétlavBký plsti ErumlOTSkémii parkrabf : o plat far£H od oltáře t 
V Soběslavi (1474. 27. fijnaj. — Orig. arch. Třeft. 1 

Urozený mně příznivý pane milý. Službu svú naprec 
farář néé Soběslarský VMti svú modlitba kázal porěděti a 
a za něho také VMti prosím, abyste laskavý přímluvce za 
našemu k JHti, aby JMt milostirě a pro Bnoh jemu ten 
vydává k oltáři Těla Božieho, ráčit propustiti a rozkázati d 
nic nemá tomu božiemn domu Bjieti, pokudž najdál na něn 
nemohlo sě státi, a Že i stavěti a opravovati chce, pokud 
pane, slušné jest za toho prositi, ktož chce opraviti. Baton 
Simonis et Jude apostolorum. 

Urozenému pána Eonrátovi z Petrovic oc na mé laskavé 

2053. 
Třeboňský písař úřednlkflm Erumlovským: o peněžíc 

V Třeboni 1474, 8. Zwřopodu. — Orig. arch. TVeb. 
Služba má napřed vám, pane purkrabě a pane Hade 

od Stanislava list panu Jarohněvovi a mně svědčící i také 
rozumiete. A po mém počtu nedostává se k mému ješti 
grošuov ; a prve jest psal, když bude mieti C kop, že vy 
u Bohuslávka.*) Velmi jest to ruoztržíto, ješto on jinak a < 
sobě toho poprvé ; již vy jemu na to dajte odpověd, jakož t 
iet peněz u mne žádných nenie. A jako ste rozkázali, pane i 
mámt v tuto sobotha poslati, než penězuomt [sic] jest býti 
věděti, aťbych raději neslal. Datum Trzebon, feria III. i 
domini oc LXXIIII. 

Urozeným panoším, panu Kunrátbovi z Petrovíc, purkrab 
blkovi Hadovi z Pabénic, přáteióm mým milým buď dán. 

*] Bohu slivek t Nemyl I e. 

2054. 
Třeboitaký písař Krumlovskému purkrabí : o jistebce pro paní 

V Třeboni 1474, 9. ítsťopadu. — Or^. arch. Třeb. 
Služba má napřed, pane purkrabě milý. Mluvil se 

že paní Machna*) slyšala, Že by zde v Třeboni velmi spal 
by ona mela býti, jeěto by ona v ní nemohla býti. I 



L 



Dopisy z roku 1474. 243 

svatého Jiří y Eozského domu zuostati, aby se jí ta jistebka v tom času opravila, 
a dokládá se v tom rozkázanie vašeho. I mluvil sem já o to s knězem převorem; 
kněz převor jest tomu také rád, aby tam do svatého Jiří pozuostala, aby jí mohl 
jistebku hodnú udělati a opraviti. I chcete-li o tom co dáti paní Machně věděti, to 
učiňte. — Jakož sem vám a panu Hadovi poslal list od Stanislava, že se jemu nedo- 
stává LXXI kopa XXXVI grošuov, nepomněl sem vám psáti, abyště zvěděli na 
Václavovi písaři, dal- li jest jemu Barthoš LX kop na úroky do Strakonic; nedal-li 
jest, tehdy by bylo dobře psáti Barthošovi, aby těch LX kop dal Stanislavovi, a máť 
také i něco rybních peněz. Psal bych já ale panu Jarohněvovi, aby on tam Bar- 
thoše k tomu jměl. Jakož také píše o IF kop, že by chtěl někto pójčiti k svatému 
Jiří, af se tiem ujistí. A milý pane purkrabě, pomněte na mé šaty. Ex Trzebon, 
feria IIII. ante s. Martini anno domini oc LXXIIII. Řehoř Clarj c. 

Urozenému panoši panu Kunráthovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému 
bud dán. 

*) Sestra ErumloTského purkrabí Eunráta z PetroTÍc. 

2055. 

Písař Yelešínský purkrabí Krumlovskému: o nápadu; o obchodu s rybami (B) 

Na Novém Hradě 1474, 13. prosince. — Orig. arch. Trd>. II. 85. 2. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane purkrabie na mě laskavý! Věděti vám dávám, 
že na páně Mt spadlo II ti [sic]*) po dětech ženy Jánka tesaře, listu tohoto uka- 
zateli. I prosil mne jest za přímluvu k vám. Protož vynaložte s ním vedle zdání 
vašeho, a račte se na jiných ptáti, žef jest pacholek chudý; neb on ty penieze dáti 
má. Také jestliže jaké dobré noviny viete, dajte nám věděti pro naše formany, neb 
jsú již velikú škodu na rybách vzeli, nesmějíce do Rakús, ješto jim zemřely: tudiež 
lidem abychom také pověděli, za to prosíme. Ex Novocastro, f. m., ipso die Luciae 
virg., anno oc LXXIIII^ Johannes, písař Velešínský. 

Urozenému pánu, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, na mě laska- 
vému d. 

*) Snad talenta. V starších dobách se y pomezných krajích Čech určitě na talenty počítalo. 

2056. 
Zdebor z Kozího a Jan Baba z Ghotěmíc Kunrátovi z Petrovic: o pstruhy a obojek. (M) 

B. m. (1474). — Cedule arch. Třéb. Fam. Bába v. Chotémic. 

Pane Kunráte, náš milý příteli! Prosíme tebe, pomni na ty pstruhy, jakož 
si nám řekl poslati, a mně, Zdeborovi, na obojek, jestliže jest hotov. 

Zdebor z K[ozieho] a Jan Baba z Chotémic. 

31* 



244 A. XXVIII. Dodavek It dopisům roda Boser^fersMko do ■ 

2057. 
Řehoř Klaric JarohaéTOTÍ z ÚbušI: o řeznický krám v Sedl 

V Sedlčanech 1475. 3L Uetna. — Orig. arch. Třeb. B 
Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Prosil mne ' 

psal, že kupil za nebožtíka pána starého pana Oldřicha Stok mt 
viděl. I byl to stok neohrazený. Pak nynie jej po ohni ohradil 
hájejí, aby jeho neohrazoval, že prve hrazen nebyl. Pak já ji< 
pán právo ten stok ohraditi, když by byl ráčil; a oni prarie, i 
pán. A já tomu řekl: Poněvadž Thomec to právo od páně Mti 
nemohl ohraditi. Pověděli k tomu, že Thomec s pánem JMtí mlí 
ráčil dopustiti ohraditi, a že pán nedopustil ohraditi. A Thom 
s pánem o to nemluvil, a že toho nikoli neprovedu. Ptal sem í 
která Skoda. Ujec praví, že jemu navěčí [sic], že při něm te: 
OD nechce mluviti. A jinému nerozumiem, než tomu, že by nerat 
přibyti. Řekl sem jim: Ano, na Novém Městě jich přibylo. A i 
ětoku XVin grošů do roka; i prosí Thomec, abyšte jemu zjedn 
aby jim rozkázal, aby jemu nehájili ohraditi ten Stok, a Že by t 
□ežli stúpeno bude. Kažte mi Václavovi poslati ceduli, co sme 
a co kůrních. Tak mí se zdá, že ji má mezí jinými cedulemi, 
sem rejstr dal, který sem přinesl do Prahy, zdali sme jej panu '. 
Sedlczan, ferla YI. aute Conductum Pasce, anno domini oc LX] 
Urozenému pánu Jarohnévovi z Ůeuěie na mě laskavému bud 

2058. 
Tomec a Jeěa, lovčf z Sedlčan, JarofaDěTovi z Ůsnšl: spor o kr. 

V Sedlčanech (1475, 31. hřema). — Orig. arch Tféb. 1 
Službu svú vzkazujem VMti, pane Jarohněve milý! Nen 

jsem koupil u páně Mti krám. I nebyl jest ten krám ohrazen, 
kázal jsem jej ohraditi, aby takovúž svobodu měl, jakož jiní k 
u páně Mti za svobodné koupil. A také pán JMt, kdy jest c 
3 ním mluvil, abych ohradil jej ; a JMt řekla, že mi toho rád j 
nynie v těchto mierách že pán JMt chce nás poručiti pánu jím 
to před sě i chtěli by, abych jej obořil. Protož, milý pane, vi 
ráčíte těch věcí na mé dopustiti, by oni své vole se mnú užíi 
dobře na mě to, že nikdy páně Mti neztratil sem sě ani VB 
VMti, že vy rozkážete a list dáte k řezníkem, ať mne u pokQ 



1 -»J. 



/ « 









i; 



Dopisy roku 1475. 246 

se mnů neužívají, tak jak se jím zdá. Datum ex Sedlczan, f. VI. ante festům s. 
Ambrosii. Tomec a Ješa, lovčí z Sedlčan. 

Urozenému panu Jarohněvoví z Úsušie, pánu na nás laskavému bd. 

2059. 

l^eboňský písař Jarohněyovi z Usuší: o půjčkách peněžných. (M) 

V Třeboni 1475, 22. dubna. — Orig. arch. Třeb. L A. 6 Or, 13. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Vědětiť vám dávám, že sem včera 
jel do Soběslave, chtěje k Vojslavskému na Kámen jeti, i pověděl mi Stanislav, že 
dnes má přijeti na Žár. Také mi pověděl, že konečně s ním smluvil o těch JI}^ 
zlatých, že dáni budu, na kteréž já hlavní list Václavovi a bratru jeho z Řečice*) 
přinesl, také že po dvú nedělí má připójčiti II^XVI zlatých. To tuším, žé sú ti, 
jakož vy máte dáti. Třetie že má pójčiti CXX zlatých na ves Zahrádku, ale Stani- 
slav zamluvil jemu oves. To sem pověděl, že nemuož býti pro pana Zdenka. Také 
jeho pan Trčka nedržal. I kázal sem jemu jinač smluviti, puokudž plat stačí, a což 
by nestačilo, ale z komory aby se dodávalo, neb ta námluva ponajprv byla. A sám 
sem jezdil dnes do Hradce, ptaje, komu jest pan Jan Lomnický o svuoj dluh poručil. 
Pověděli mi, že Kalnému a purkrabí; i mluvil sem s Kalným, prose za přehověnie 
malé; odepřel, že s tiem nemá nic činiti. Než purkrabě doma nebyl, a tak mi pra- - -^ 

vili, že má vzajtra býti v Telči. I prosil sem Kalného, Babky, Jakše černého**) 
a Pavla rychtáře, aby s purkrabí mluvili, a což jim za odpověd dá, aby mi dali 
věděti. Pověděl mi Babka, že má z těch zlatých dáno býti Noskovskému III^ zlatých 
a Keharovi Ij.^. To sem řekl, že bychme to některak obmyslili. Kázal sem od Baby 
a Stanislava psáti Šebieřovskému, že vy prosíte jeho, aby se ku panu Trčkovi při- 
mluvil za malé přehověnie; ale to nenie jisté. I zdálo by mi se, aby to, což máte^ 
poslali bez meškánie na pana Trčku, a ostatek by se dodalo z rejnských zlatejch, 
aby se ten dluh zpravil, čím spieš, tiem lép. A což by se v Soběslavi shrnuti mohlo, 
že bychme dali panu Janovi. A na to Trčkovo poslání držím u sebe Kunce a So- 
snovce, aby se nemeškalo. Mluvil sem s Jakšem; pro nic nechce čekati leč týden 
neb dvě neděli, než aby jemu na tu sumu bylo zavdáno C zlatých hned. Pavel 
rychtář velme tuze napomenul ze XII^ zlatých nebožce rychtáře; obsel sem jeho 
pěknú řečí, že poule vil; byste vy a já oba mluvila, tak mi se dá, že bychme pro- 
dleme ještě zjednali. Aleksi Knaur ten pro nic nechce čekati leč týden, a na to aby 
jemu bylo zavdáno L zlatých. Janek Prunner, zeth muoj, ten také nechce čekati, že 
muož lépe požiti, než pro mě chce za nedlúhú chvíli přehověti. Zpraven sem, že 
Noskovský ještě své 11^ zlatých má v tuto potřebu; by jich nám pójčil do svatého 
Havla z úroka; núze vuole nemá. Bude- li kam jiezda, nebudu mieti, na čem jeti; 
jeden mi kuoň velmi zdáven, že nelze na něm jeti, a druhý, na kterémž jezdím. 



246 Á. XXVIII. Dodavek k dopis&m rodu Rosenierského dc 

dnes mi se rozklecel a velmi. Datum Trzebon, sabatho ante 
domini oc LXXV. 

Urozenémo pánu JarohněTOTi z Úsuáie na mé lukavému ba 

*) TácIaT, J&D a Bohunek a Ěeiice pAjíili Jindřicbori z RoBenberka SfiO ti. 

2060. 
Purkrabí ZYiíovaký VokoTí z Rosenberka: aby si poslal p: 
Na Zvíkové 1475. 30. dubna. — Orig. pap. arch. Orlického I 
Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! 
o peníze, jakož sem z pána mého JMti cedule tomu šíře po 
rozkázati poslati, když se kolívěk VMti zdá anebo kterýkoli 
gr. zjednám. A qnitancí račte poslati tak redle obyčeje. A 
abych s VMti na roku byl: i milý pane, račte VMt mi dáti 
neb já Časté odjezdy mám, abych VMti nezmeškal. Datum 
ante sanctorum Philippí et Jacobi, annorum domini oc LXXV. 

Jan z Blahůst, par 
Urozenému pánu, panu VokoTÍ z Rožmberka, pánu na mé li 

2061. 
IŤebo&ský pls^ tamnímu hejtmanu: o pfljčce SobéslaTi 
V Sebéslavi 1475, 2. ivitna. — Orig. arch. 7Ve6. /. A. 

Služba má napřed, pane Jarobnéve milý. Učinil sem 
o těch n*^ zlatých: položili to sobe velmi obtiežně a že toho 
niti, a že vědie, když to na obec vzneseno hade, že o to křik 
kladác nedostatky obecné. Otjímal sem jim to, že nepotřehie 
seti, neb ta věc nežádá se, by se nemělo vrátiti, a jistil sem 
ceno, a pak zvláště od vás, že vy chcete za to státi, že vráct 
tom poseděti a konečně do neděle odpověď dáti, co badú mo 
než na tomť jest, abyste vy za jistce bylí. Pan Trčka byl na] 
Jana Vojslavského i jiné rukojmě. Hned potom přišel posel oi 
siana, že do téhodne ledví roka připrosili, a to že pro pana ^ 
nám prolézal pan ThovaČovský drahně, a že ty škody všecky 
A Šebieřovský vám píše, že ste jemu panu TrČkovi zlé psy 
přísahá, by jemu tak zlých psuov nebyli dali, že by byl ned 
klade od páně nevděčnost, což pro ně učiní. Tak mám za to, 
odhadem s tiem se Zwiekova. Datum Sobieslaw, feria III. in 
nnno domini oc LXXV. 

Urozenému pánu p. Jarohněvovi z Úsušie na mě laskavému 



~ 



I ■■■ ■ 



Dopisy e roku 1475. 247 

2062. 

Písař Třeboňský Jarohnéyovi z Usuší: o půjčkách, o propuStění 2 lidí páně Bohuslavem 

MaloYcem (M) 

V Třeboni 1475, 4. května, — Orig, arch. Třéb. I. A. 6 Or, 13. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Již sem shrnul na pana Trčko [sic] 
všecko i nad to něco, než zlatých uherských nedostává se LX; psal sem Šebieřov- 
skému ot vás, aby se přičíněl, aby za ně rejnské neb groše vzal; dnes tam jedu. 
Purkrabě Zviekovský psal vám, abyste jemu nemeškajíc kvitancí pod páně pečetí 
poslali, a některé pečeti viec na svědomie, a že vaši kvitancí, kterúž já poslal, vrátí. 
Psal sem jemu byl o viec peněz, ale neposlal. Purkrabě Chúsnický napadl byl kvapně 
o penieze od zámku, odprosil sem za týden, neb málo viec. Račte napsati list Yoj- 
slavskému na Zahrádku podle cedule v tomto listu zavřené rejstrami. Stanislav nedal, 
nevyčistil jeho; kažte napsati druhý list, a vy máte jistcem býti purgmistru a kon- 
šeluom za IF zlatých uherských, plněnie konečně na svatého Martina najprv příštího, 
aby y listu stálo beze všeho dalšího prodlevánie a odprošovánie, neb je velmi ne- 
snadně zajímají; by se mělo na obci zbierati, bojím, že by nebylo nic. A já sem je 
pak vaším slovem velmi ujistil, že budu na ten čas vráceni. Také aby v listu stála 
dobrá vuole ; rukojmě Adam z Drahonic, Zdebor z Kozieho, Eunáš z Machovic a Beneš 
z Komářic; tak sem smluvil. Srazil za vás Vojslavský 11^ zlatých, to vy máte pánu 
dodati XX zlatých, neb pan Eunráth jen CLXXX zlatých u pána měl; i snížilo se 
za vás XX viece. Purkrabě Zviekovský vskázal, když by jej pán ráčil na rok jmieti, 
aby se jemu dal týden napřed věděti. Bohuslav Malovec s Pacova nech dva člověky 
páně, Mikše a Kubce, propustiti má, jednoho ve XX kopách a druhého u L kopách 
na rukojmiech; prosie, aby pán ráčil o ně psáti. I také mluvili se mnú nápravníci 
z Zahrádky, že jich nechce FfiflFka*) propustiti; měli byste o tom vědě[ti], pamatu- 
jete-li, že jest něké jozkázanie, aby propuštěni byli. Poslal sem vám dva listy po 
Švehlovi; neviem, dodal-li vám jich. Prosil mě Sosnovec, abych vám psal, aby jemu 
ten kuon byl kupen, kterýž já chtěl od Smetanky kupiti; zchválili jemu jej, prosí 
zan velmi, a že nemuož na tomto setrvati těch jiezd. Datum Trzebon, feria V. in 
die ascensionis domini anno domini oc LXXY. Řehoř. 

Kážete-li karníkuom domuov, když přijedu, čili jich bude k čemu potřebie? 
Psal sem vám o Švehlovú o dluh páně Januov Mezeřieckého. 

Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie na mé laskavému buď dán. 

*) Snad Oldřich Fiíka s Vydři. 

2063. 

Třeboňský písař Jarohnévovi z Úsnší: o pfljčkách. (M) 
V Třeboni 1476, 5. května. — Org. arch. Třéb. I. A, 6 Or, 13. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Jako ste mi psali o těch 11^ zlatých 



. - • ' 



248 A. XX Vlil. Dodavek k doptsům rodu Rosmberského do r. 1526. 

y Soběslavi: již sem vám o nich psal, jediné vy nemeškajte list na ně poslati; ale 
to pravím, jestliže by jim nebyli vráceni, že byste vy mě v tom zavedli, a že bych 
se jistě viec po tom varoval takové věci jednati; neb sem je jistil, což sem najviec 
uměl, že jim budu vráceni. A zajímají je konšelé sami a nesnadně, a slibují lidem 
za ně, že oni je chtie oplatiti, aby k nim hleděli. A jakož píšete, že sme s Stani- 
slavem početli, že se jen XX kop nedostávalo na pana Trčku bez těch dvú seth kop 
se Zviekova : nedostávalo se na jistinu XXVI j. kop, pak na úrok jemu panu Trčkovi 
XLV kop. Vojslavský srazil úroku Lhotického XHj. zlatého uherského; Markvarth 
dávaje za Vojslavského, srazil svého a své ženy úroka XXV kop. To máte C mínus 
I kopa; pak z ostatku kázal sem tam úroka dáti polovici Blanickému a polovici 
Mrakotickým. Té polovice přijde snad XLIII kop, a jakés paní koliks kop. A ostatek 
aby s sebú zase přinesl, ač bude-li moci pro Blanického a Mrakotické, že roku při- 
dadieli; a což by přinesli, abychme tiem purkrabí Ghúsnického odbyli, neb sme 
i s Zdeborem Eozským jemu řekl v témdni neb málo posléz dáti. Eázal sem Stani- 
slavovi, jakž brzy do Vlašimě přijede, aby po Šteffana Vrchotu hned poslal, zda by 
těch C kop mohl u něho vyzajieti. A psal sem Šebieřovskému od vás, aby za dojití 
listu slíbil. Pošletež také i ten list Vojslavstkému na Zahrádku, neb já musím i tak 
k němu v tento pondělí poslati, že mi pójčil XLVIII zlatých na pana Trčko, že 
Markvarth nemohl tak spěšně všech dáti a zuostal Lil zlatá. Datum Trzebon, fena 
VI. post ascensionem domini anno domini oc LXXV. Řehoř. 

Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému, buď dán. 

2064. 

Třeboňský písař Jarohnévovi z Usuší : o půjčkách. (M) 

V Třeboni 1475, 7. května, — Orig. arch. Třéb. I. A. 6 Or, 13. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Posielám vám ceduli, kteráž vám 
přinesla paní Elška*) vaše od pana Břekovce, švagra vašeho. Také jest ústně po ní 
vskázal, že paní Střelová má něký tisíc zlatých ; zdá-li se vám k ní poslati. Již sem 
já od vás poslal ku panu Benešovi na Bechyni; pak jest-li vám také u vuoli ode 
pána paní Střelové psáti aneb Masianovi, aby k ní dojel a ústně s ní mluvil, to jest 
při vaší vuoli. Vojslavský mi jest také pravil, že se jí nynie něckací zlatí dávají; 
prosím vás, dajte mi věděti, přijeHi Beneš náš. A nedal ste mi o kamících věděti, 
mám-li je na Krumlov poslati. Datum Trzebon, dominico post sancti Floriáni anno 
domini oc LXXV. Řehoř. 

Urozenému pánu Jarohnévovi z Úsušie, na mě laskavému, bud dán. 

*) Elika s hrádka Kozího Hřbeta. 



Dopisy z rohu 1475. 249 

2065. 

Purkrabí ZvlkoYský Vokoyi z Bozmberka: že nemftže peněz sehnati. (E) 

Na Zvilmi 1475, 10. hvOna. — Orig. pap. arch. Orlického VIL Gr, 3. č. 24. 

Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý I Jakož ste mi VMt ráčili 
psáti o penieze, abych VMti zjednal, jakož sem tomu šíře z listu VMti vyporozuměl 
oc: i milý pane, račte VMt věděti, žef bych to rád učinil, než že na lidech ještě 
nemóžem dobýti a vyupomínati. I budu-lif moci sto kop shromážditi, toť VMti tajno 
nebude. Datum ex Zwiekow, feria im. post sancti Stanislai, anno oc LXXV. 

Jan z Blahúst, purkrabie na Zviekově. 
Urozenému pánu, panu Vokovi z Rožmberka, pánu na mě laskavému bud dán. 

2066. 

Třeboňský písař Jarohněvovi z Usuší: o penězích. (M) 

V Třeboni 1475, 13. května. — Orig. aréh. I¥eb. Z A. 6 Gr, 13. 

Služba má napřed, pane Jarohněve milý. Psal sem ve čtvrtek, když Stupenský 
přijel, purkrabí Hradeckému od vás, kterak že ste chtěli v úterý aneb středu jmi- 
nulu zlaté konečně poslati, ale žě v tom páně Mti zmatek něký přišel, že se těcli 
zlatých nedostává Ij.^, a jestliže chce jiným zlaíým bez těch Ij.^, aby dal věděti 
vám, že mu je pošlete; pakli množ málo za něký den počekati, že jemu spolkem 
budu posláni, a že za to prosíte, aby páně Mti škody v tom nehleděl pro tak malé 
nedostávánie. I odpisuje vám na to, jakož toho jeho list posielám. Já bych velmi 
rád, aby se věc opatřila i to, s kým ty zlaté mám pronésti; neb tyto hody sňatek 
v Soběslavi bude, že jest potřebie s tiem opatrně jeti. Také pomněte na Jakše*) 
o C zlatých, Aleksieho **) o L zlatých, a tyto hody mají se dáti Mareskému C zlatých ; 
nedadieli se, bojím se, by nedal napřed věděti čtvrth létha. Předboři také tuze na- 
pomínají z úroka. Těch L kop od Oldřicha Vrchoty z Janovic nedojdu; list na sto 
kop jeho bratra Šteffanovi pošlete. Jakož ste list na XXX kop poslali Súdkově, 
však sem prve psal, že nic nepójčí. Posielám list od Masiana, že nic nenie ; od vašeho 
švagra neposlal mi Stanislav odpovědi, neviem, zdali jemu nenie přinesena. A nedali 
ste věděti, co se má vašemu švagru odepsati, jakož vám v též ceduli psal, o svého 
a vašeho člověka. Datum Trzebon sabatho ante pentecosten anno domini oc LXXV. 

Řehoř. 
Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému, bud dán. 

*) černý. *'") Alezins GaymlUlnary soused J. Hradecký. 



ArchiT Čedcý XIV. 



32 



250 



A. XX Vin. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského do r. 1526. 



2067. 

Bartoš z Jistebnice Jarohnévovi z Usuší: o záležitostech peněžních. (E) 

V Strakonicích 1476, 26. května. — Orig. pap. arch. Orlického VU. Qr, 3. č. 26. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane Jarohněve, na mě laskavý! Jakož ste mi 
YMt psali, abych Bůžkovi Hřieběti XXX kop zednal: to pán Buoh vie, že já jich 
neviem kte zednati. Kteréž sem penieze při sv. Jiří vybral, o tom Řehoř dobře vie; 
neb sem to před ním v Sedlčanech okázal, co jest bylo peněz z Sepekovského ry- 
bníka za ryby i v Sedlčanech i odjinud, to jsma srovnala, co jest bylo toho příjmu 
i také vydánie; co jest na komomie úroky mělo vydáno býti, ty sem všecky úroky 
těmi penězi zpravil. I byl sem na Zviekově, jakož ste mi rozkázali, abych to opatřil, 
aby na páně Mt škoda nepřišla. I nebylof jest Johanesa na Zviekově, neb má Hhebě 
těch XX^X kop Johanesovi dáti. A opět dnes pojedu, neb mám sedm kop lesních 
peněz vzieti, a na sv. Jana tři kopy odúmrti. A také jest mi rozkázáno, abych škod 
pohledal, ješto se Koníka s jinými dotýče. Milý pane Jarohněve, když sem počet 
činil s Štmelínským, dal sem ty všecky škody v kanceláři v Krumlově, a také panně 
Katheřině, kterýž jste list poslali. Nesměl sem pro nebezpečenstvie do Horaždějovic 
jeti, než mluvil sem s ní v Strakonicích včera, a pověděl sem jí, že jest list obno- 
vený u mne. Již to zednáno bude, že já staré listy od nie vezmu a nový jí dám. 
A také upomíná z úroka, že jí při sv. Jiří nenie dán : račte o tom rozkázati, odkud 
jí má dáno býti, s Helfburka, čili já jí dám z těch sedmi kop, kteréž mám nynie 
před sebú. Dán v Strakonicích v pátek po Božiem Těle léta oc LXXV^ 

Barthoš z Jistebnice. 
Urozenému pánu Jarohněvovi z ÚsuSie, pánu na mě laskavému d. 

2068. 

Jan Jedlice z Obéděnic Kunrátovi z Petrovic: o odúmrt (M) 

V Obédénidch 1475, 20. června. — Orig. arch. Třeb. U. 206. 1, 

Službu svú vzkazuji, urozený bratře milý! Jakož mi píšeš, že bych odúmrt 
vzal, kteráž k tobě příslušie: i věz, milý bratře, žef on tobě tvé zdal a propuštěn 
jest s kruntu tvého rozkázáním tvým: i nevzal sem nic, než kupil sem od Petra 
svini. Neb se jest mně Mašek byl poručil sám i [s] statkem svým před dobrými 
lidmi, a na smrtedlné posteli odkázal sestrám svým, což jest toho statku; a jedna 
jest sestra za tebú, a druhá jest za mnú. Jáf se na to netáhnu, — a ty, děkuje 
pánu Bohu, máš také dosti, — cožf jest odkázal; mněf by se zdálo, abychme toho 
při nich a jeho sestrách nechali, ňebf jest již toho čas přešel, neb jest tomu na 
pět leth, jakž jest tobě Mašek osadil. Také sem zpraven, že by chtěl Petrovice pro- 
dati; milý pane bratře, jestliže máš ten úmysl, daj mi to věděti, a věřímf, že mi 



Dopisy $ rohk 1475. 251 

toho dopřeješ raději nežli jinému; a to mi diy yěděti listem syým, a jáf posln za- 
platím. Ex Oběděnic fería III. ante sancti Johannis anno LXXY^ 

Jan Jedlice z Oběděnic. 
Urozenému panofii Eunrátovi z Petroyic, purgrabí na Erumloyé, bratru mému milému. 

2069. 
l^eboňský písař Jarohndvoyi z Usuší: o koupi yolů, vypůjčení peněz, propuštění yězftů. (M) 

V Třeboni 1475, 15. července. — Orig. arck. Třeb. L B. 6 Wr, 5. 

Služba má napřed, pane Jarohněye milý; Prosím yás, poyězte panu Eunrá- 
thoyi, že Vaněk řezník u nás přihnal XTTT yoluoy uherských, nejsůf tlustí, než dobře 
holemi a dobrého masa ; mát je po třech zlatých a 1 zlatý dráž. I mluyil sem s ním, 
chtěl-li by YIII neb IX prodati a podobný zisk yzieti; řekl to učinití. I zdá-lif se 
panu purkrabí koho poslati, af to učiní, a snad by jich ještě několik mohl zjednati ; 
ale penězi nebude moci dlúho prodleno býti. A yy mně dajte odpoyěd o pana Po- 
pela i o kteréž yěci sem yám po Chyboyi psal, afbych já posla u pondělí yyprayil. 
Velme bych rád, bychme mohli na panu Popeloyi dyě neb tK sta zlatých yylúditi 
do syatého Hayla pro ty lidi, komuž se mají na syatého Jakuba dáti, a mát je; 
nebf jest Makotřasy prodal panu Jetřichoyi Bezdružickému za puolpátha tisíce. 
Markyarth Eozský ten by nám mohl najlép k tomu pomoci o toho kupce. Prosím, 
dajte mi také odpoyěd, jakož by chtěl o tom zlatě poraditi i pomoci. Bechynka psal 
yčera Bolochoycoyi, že chce yězně propustiti, aby jim kázal přijíti; o Maloyici ještě 
nic neyieme. Datum Trzebon, sabatho in diuisione apostolorumj anno domini oc 
LXXV. Řehoř. 

Urozenému pánu Jarohněyoyí z ÚsuSie, na mě laskayému, bud dán. 

2070. 

Éehoř EQaric Erumloyskému purkrabí : o jistině Hofkircheroyě, o koni Pytlíkoyě a o slíbených 

oycích. (M) 

V Třeboni 1475, 3. srpna. — Orig. arch. Třeb. L B. 6 Wr, 5. 

Služba má napřed, pane purkrabě milý. Věděti yám dáyám, že pan Jarohněy 
nynie otjel a rozkázal mi yám psáti, aby kázali napsati list yěřicí na Eunce ku 
panu Hoíkircharoyi *) od pana Oka ; a Eunc aby prosil za počekání další do syatého 
Jiří hlayního dluhu; pakli nebude moci uprositi do syatého Jiří, ale což bude moci 
býti déle, než do syatého Míchala. A y tom listu yěřicím abyste dotkli, oč s ním 
Eunc mluyiti bude, že jemu pan Ok yěří jako přietelí, že to pro JMt učiní, a zyláště 
že jest jeho nikdy ještě za nic neprosil a že jemu yěří, že jej u pryní prosbě ne- 
oslyší. A Eunc af na ten rozum domlúyá pěkně, jakž najlép uměti bude. Také mi 

82* 



252 A. XXVni. Dodavek k dopisům rodu Soaenberského do r. IBi 

pan Jarohněv vám rozkázal psáti, že se moú mlaril t Praze Pytlík t 
réhož ame n postě stáli, že Litvín Haovno TymlaWI na něm kuo 
a předkládaje pilnú pottebu panská, i Unty jemu ukazoval, a on Pytli 
byl ten knoĎ kupil a nesnadně vyprosil; i měl a slíbil jemu Litvín 
zlatýcb aherskýcb; toho že nea&inil. I prosí Pytlík, aby Litvín d( 
těch Vn zlatých poslal a svnoj koník pojal, kteréhož jest n něho u 
a ten se tam tráví. Také panna JMt a pan Jarohněv i já prosíme, 
Wolf řezník ovce a skopce poslati, jakož on dobře vie, i aby s n 
poslal nemeškaje; a tak pan Jarohněv praví, že jest řekl svého j 
bravem poslati a druhého přinajieti. A já, mUý pane purkrabě, pros! 
věřím, Že mi jej dáte. Takéf vás prosím, pošlete-lí vozy k nám, aby 
Václavovi písaři, že mi on něco má na nich poslati. Datnm Trzeboi 
vincnla sancti Petři anno domini oc LXXV, 1 

Urozenou panoši panu Eunráthovi z Petrovic, purkrabí na Emm 
lémn bnď dán. 

*) TkTfiiLee Hoíkircher na Eolmfliuii. 

2071. 

Řehoř Elaryc Erumlovskémn purkrabí: o koupi vepřů. (M 
V Třeboni 1475, 7. téH. — Orig. areh. JVct. /. B. 6 Wr, ( 

Služba má napřed, pane purkrabě milý. Vězte, že již Eřiátan 
již neselte žádného sem. Měl jest pan Jarohněv o něm něký běh při 
já vás bohdá zpravím. Prosím, řcete Václavovi, af to na hotově má' 

která t zástavě, o kteréž jest na Helfihburgk ps*) e, 

v zástavě měl. Á chcete-li o vepře poslati, máte čas; tak mě zpraví 
poslali, že by musel po moznn ve všech skupovati; chcete-li pak 
slati, i tohot jest čas, málo pozmeškáte-li, potomC nic nebude moci 
z Helfenburka na svatého Eříže na Plesek poslali, vězte, že byste 
Datnm Trzebon, feria V. ante natiuitatem sancte Marie virginis. 

Urozenému panoši panu Eunráthovi z Petrovic, purkrabí na Emni 
lémn, buď dán. 

*) Vyhnilá mfsta. 

2072. 

Ctibor z Eozlho Vokovi z Rožmberka: o penézích. (H) 

V Krhově 1475, 4. října. — Orig. arch. TVcb. FamA. Bosatlm-g 

Službu svá VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně přiezniv 

VMt píáe o to, abych VMti zednal zlatých: i milostivý pane, však 

úředník VMti, na čem sem s ním zuostal, a žě sem já hned tam ' 



Dopisy z rohu 1475. 253 

do Budína; a to mi se jest ještě nevrátilo zase, než čekám jeho každú chvíli. 
A čemnž porozumiem, to hned VMti nemeškaje věděti dám, neb bych v tom i v jiném 
VMti rád slúžil i Ubost okázal. Dán v Erbově v středu po svatém Michale léta bo- 
žieho oc LXXV^ Ctibor z Eozieho. 

Urozenému pánu, panu Yokovi z Rožmberka, pánu mně příeznivému bnď d. 

2073. 

Purkrabí Zvíkovský Yokovi z Rosenberka: o Stíky. (E) 

Na ZvOovi 1475, 13. řijna. — Orig. pap. arch. OrUckeho VU. T. fasc. 1. č. 1. 

Službu svů vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přéznivý! A račte VMt 
věděti, žě pán muoj JMt ráčil mi jest psáti, žě tak slyší a spraven jest, žě VMt 
máte krásné štiky na tom rybníce na Dvořištích prodati oc : I rozkázal mi jest VMti 
psáti, žé VMti prossí, abyste mu jich ráčili VMt rozkázati prodati XXXti největších. 
I jestliže byste ráčili prodati, abyste VMt ráčili kázati psáti úředníkem na rybník, 
aby mi jich XXXti prodáno bylo, po tomto poslu mém, a ti úředníci aby mi dali 
věděti, na který den po ty štiky přijeti mám s sudy. I co v tom úmysla VMti, to 
mi račte dáti věděti. Datum Zwiekow, feria VI. aute Calixti anno oc LXXV. 

Jan Mníšek z Blahúst, purkrabie na Zviekově. 

Urozenému pánu, panu Okkovi z Rožmberka oc, pánu mně přieznivému buď dán. 

2074. 

Zdebor z Eozího bratřím z Rožmberka: aby mu vrátili pečet a zaplatili dluh. (M) 
V Soběslavi 1475, 15. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. v. Kogí. 

Urození páni, páni mně přiezniví! Službu svú vzkazuji VMti a prosím VMti, 

že mi ráčíte pečet mú zase vrátiti, kteráž jest v kanceláři u VMti. Také VMti 

prosím, že mi ráčíte XVm fl. uher. dáti, kteréž jste mi povinovati, jakož jest o tom 

dobře věděl pan Jarohněv nebožtík. Pakli byste mně VMt neráčil věřiti, ale zpravím 

VMt šíře a slušným svědomím provedu. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi 

v neděU před Bv. Havlem let M*^CCCC^LXXV^ Zdebor z Kozieho. 

Urozeným pánuom, panu Jindřichovi, panu Okkovi a panu Petrovi z Rožmberka, 
pánuom mně přieznivým, detur. 

2075. 

Lovčl neboftský Erumlovskómu purkrabí: o odehnání vepřů ze žíru a políebé vybrání 

kur. (M) 

V Třeboni 1475, 17. UOopoOiA. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Qfi, 9. 

Službu svú vzkaznji, urozený pane purkrabě milý. Věděti dávám, že se migí 
svině z žaludu rozháněti, a dobře široce tu se budu kuři bráti i jiné věci. Prosím 



254 A. XXVUI. Dodavek i dcpisům rocht BosnAersiék, 

tebe, m\ý pane purkrabě, diyte mi to zoátí, [k] kteréma di 
kury poslati, abych já b lidmi také k témuž zaostal, abj 
dlíti nemnož, nebo zpím ntyspieš se vezme, nebo lidé mn 
také a jakž by Be pozastaralo, tíež by potom bylo, a 
. u pavstvě [sic] držeti. Odpovědi prosím. Datam Trzebon, f 

Urozenému paao&i pann Eimrátovi z Fetrovic, porkrsbl i 

2076. 
Visti Tfebo&ský Vokovi z BoseDberka: o vybírání pen 

V TřOoni 1475, 2. prosince. — Orig. arch. Třeb. J 
Urozený pane, pane mnoj milostivý. VMti vědéti d; 

vybraných mám padesáte kop, krom co sem panně Její Mti ( 
A vedle přikázanie vaáeho o věc rád chci pilnost přičiniti 
na lidech vybral nemeškaje. Datum Trzebon, sabbato ante 
mini oe LXXV", 

Urozenému pánu pana Yokovi z Boznberka, pána mému 

2077. 
nehoř Elaryc Erumlovskému porkrabí: že mnoho vozkft i 

V TMom 1476, 15. ÚMva. ~ Orig. arch. TřA. I 
Služba má napřed, pane purkrabě mUý. Věděti vái 

a lidé obchodní velmi valné sem na Třeboú obrátili. Že pái 
znamenitý užitek toho mají; neb na každý týden na st 
i druhdy na dvě sté vozuov do města přijedu, a suol hi 
druhé překládají. Pak včera o polodni projelo XVI koní s m 
ves Dvorec čvrth míle ot města, a jeli na tu silnici, kteří 
jde, i vypřiehli páně lidem z Cetvin a z Roznberka, a jede 
koní, a ty vedli jako k Budéjovic6m neb Hluboce ; i budů- 
tu silnici, že pánu mejto sejde, a také n chudých lidí ve 
A protož zdá- li se vám tu věc opatřiti, a že by někto zde 
při vašem rozuma a vuoU. A jako ste mi psali, na Čem ta 
služba na Hellhburce: vSak sem vám to psal, když sem se 
že pán na to svolil, aby byla zaplacena z té sumy od pai 
měl na hromnice dáti; ale viete, že sme spolu o to mluvili 
tam byl poslán, aby bylo sečteno, který by dluh byl spravedli 
feria V. post s. Valentini anno domini oc LXXVI. 

Uroz. panoši panu Eunráthovi z Fetrovic, purkrabí na Era 



Dopisy let 1475 a 1476. 255 

2078. 

Stanislav z Přerova Bohuslavovi z Švamberka: o přípravách k sjezdu strany 

v Sobéslavi. (M) 

V Soběslavi (1476, dubenf). — (Mg. arch. Třéb. I. B. 6C. 2. 

Urozený pane, pane mnoj milostivy, YMti svú poddánu a poslušnú napřed 

vzkazuji. A jakož YMt na tom zuostali jste, že v tuto provodní neděli zde ráčíte 

býti oc, hospodu VMti a VMti straně, kteréž VMt s VMtí [ráčíte jmieti, hospody 

položil jsem slušné, jedné že koni na těch hospodách nebudu moci státi, než v jiných 

domiech bude zjednáno, což budu moci najlépe a najslušněji. Pan Zdeněk v té hospodě 

bude státi, jakož VMt stála; pan Hradecký slyším, že by také k tomu měl býti, 

a ten by stál hned nad niem. A tak slyším, že by tu i viece jiných dobrých lidiech 

a přátel páně Zdeňkových mělo býti. Miličínským psal sem, aby nětco kuřat anebo 

nětclo [sic] slepic k tomu příjezdu VMti pomoci qednali; tušiem, že nětco bude, 

nebo mezi nimi mnoho kacířuov jest A bylo by hodné, ač sě VMti zdá, aby bylo 

převedeno, kto jsú sě spoviedali oc. Ráčí-li mi VMt co rozkázati, prosím, rač mi 

VMt psáti po těchto, ktož do Eigového putují. Ex Sobieslaw. 

Stanislav z Přerova. 

Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššíemu hoffmistru královstvie 
Českého, hajtmanu kraje Plzeňského, poručníku a obránci pánuov z Rozmbergka oc, pánu 
mému milostivému d. 

2079. 

Zdebor z Kozího Yokovi z Rožmberka: aby mu zaplacen byl dluh. (M) 

V Sobislavi 1476, 28. května. — Orig. arch. Třéb. Fam. v. Ko0(. 

Urozený pane, pane mně přieznivý ! Službu svú VMti vzkazuji. Jakož sem 
VMti prve psal, a prose VMti, abyste mi ráčili dáti XVni fl. za pana otce VMti, 
nebožtíka dobré paměti JMt, a VMt i pan Jindřich, bratr VMti, psali ste mi prve, 
a žádajíc, abych čekal, to sem rád učinil A najposlé mi VMt psali, jest-li dluh 
spravedlivý, že se chcete přičiniti ku panu z Švamberka JMti, aby mi dáno bylo. 
I mluvil sem já se panem z Švamberka JMtí o to v Soběslavi, a jestliže by byl 
ráčil hned to tu provésti. A JMt mi dal tu odpověď, když JMti bude od vás pově- 
děno, že chce rozkázati, aby mi dáno bylo. I milý pane, prosím VMti, račte se při- 
činiti, at mi dáno ; neb mi toho, to Buoh vie, veliká potřeba, neb mám o těch svát- 
ciech za rukojemstvie dáti. A nedám-li, přídu ke škodě, jakož mám tu naděj, že 
by mi VMt toho nepřáli. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi v úterý před sv. 
Duchem, let M^CCCC^LXXVr. Zdebor z Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Okovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, buď dán. 



A. XXVni. Dodavek Jt dopisům rodu Bosmbers 



ZdebOT z Kozího VokoTí z Rožmberka: aby niQ za] 
V Sobédavi 1476, 3. íervna. — Orig. an^. TVsi 
Urozený pane, pane mně pliezniyý, VMti službu 
že sem YMti nepsal, jaký jest to dlah a zač těch XVH 
panu JindříchoTÍ, tak za to mám, i YMti prve psával, j 
nebožtík pán, pan otec VMti dobré pamětí JMt, pozn 
XVrn fl., a za ítyiy libry Šafránu po Čtyřech fl., kerýchž 
A řekl mi JMt zaplatiti před nebožtfkem panem Jaroh 
provésti. A šest zlatých dal sem Blanickémn, jeSto jemu i 
sú také dobří lidé svédomi, neb jest chtěl pána pro mé 
dluhu XXXVI S. Potom nebožtík pan Jarohněv dal mi, 
polovici, XVni fl., a polovici, mne prosil, abych čekal, 
počekánie ; a já čekal až do té chvíle, neb bohdá nikdy f 
YMt, ale žádného jiného měl křivě napomínati. Pakli 
zednati, viec proto, abyste mne snad v domnění nějakém 
a tu Škodu, neb rozomiem, že již škody neiydn, neb i 
Za odpověď prosím. Dán v Soběslavi, v pondělí po sr. 

Urozenéma pána, panu Okovi z Rožmberka, pánu mni 

2081. 
Řehoř Elaryc Krumlovskému purkrabí : o výjezdu za hraníce v 
zánl se v Ghoustnlk. (H) 
V TYi^xmi 1476, 8. srpna. Orig. arch. TVró. j 

Služba má napřed, pane purkrabě milý. Jakož pa 
jemn byl sjezd dopuštěn zde v Třeboni: i jsú někteří . 
kove. O některé hranice v lesiech a loviSt rybních byl 
rozkázal, že sem měl s Oldřichem ze Dvorce vyjetí; i : 
o to bylo nynie pomluveno a že bychme sobě rok o to 
Jara list starý Hodějovského na n^ kop a lUT^ zlatých, i 
vás, at mi je po vás pošle, nebť Hodějoveký vždy peněz 
ten list ukáži, a tak ti penězi vždy na zmatku ležie. Ji 
žati v Chúsník, mnět by se zdálo, aby v pondělí h to] 
věcem sroznmiete, jacíf nedostatci jsú a odkud je opatřil 
ante sancti Laorenti anno domini ac LXXVI. 

Urozenému panoši panu Eonrátovi z Fetrovic, purkrat 



Dopisy z rohk 1476. 257 

2082. 

Petr z Šternberka Eunrátovi z Petrovic: o chorobě Jindřicha z Rožmberka. (M) 

V Třebíči (1476, 11. srpna). — Orig, arch. Třéb. Fam. Rosenberg 26. 

Služba má, Cunráthe milý. Jakož mi píšeš o výpravě páně Jindřichové na 
Švihov oc, žeby pan Švamberk, otec mój, nic o tom neporučil : i věz, milý purgrabě, 
že sem s panem otcem na tom zuostal, když by tě koli obeslal, aby jej ihned tam 
poslal; i jestliže obeslán budeš, nemeškaj pana Jindřicha tam poslati a vedle něho 
někoho, ješto by se jeho bál, a to lékarstvie aby přijímal, byť mu metla mělo při 
nuceno býti. Pakliby toho učiniti nechtěl, daj mi věděti bez meškánie, nebť já tam 
pojedu; neb což tomu rozumím na lékaři, že jej bohdá z božie pomocí uzdraví. Ex 
Trziebicz dominico post festům sancti Laurenti. Petr z Šternbergka oc. 

Urozenému panoši Cunráthovi z Petrovic, purgrabí na Crumlově mně milému. 

2083. 

Třeboňský písař Bohuslavovi z Švamberka: o propuštění ze služby. (M) 

V Třeboni (1476, 13. října). — Orig. arch Třeb. I. B. 7 B 13. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Vedle rozkázanie VMti, jakož VMt mi 
kázala, když sem s VMtí mluvil o muoj úřad, abych do svatého Havla najprv 
příštieho v úřadě popracoval, a že ráčíte někým potom VMt to opatřiti: i prosím 
já VMti jako svého milostivého pána, že ráčíte někým opatřiti, neb to pán Buoli 
vie, že já nemohu dostatečen býti k tomu. Datum Trzebon dominico aute sancti 
Galii. Petr písař z Třeboně. 

Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najvysšiemu hoffmistru královstvie 
Českého a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému dd. 

2084. 

Zdebor z Kozího Yokovi z Rožmberka: aby mu zaplacen byl dluh. (M) 

V Soběslavi 1476, 15. října. — Orig. arch. Třéb. Fam. Koeí. 

Urozený pane, pane mně přieznivý! VMti službu svů vzkazují. A jakož sem 
VMti prve psával i ústně mluvil s vámi, a prose VMti o těch XVIII zlatých, 
kterýchž ste mi povinovati po svém panu otci nebožtíkovi dobré paměti JMti. A naj- 
posléz sem mluvil s VMtí v Krumlově o svadbě; tu mi VMt řekli, že chcete mlu- 
viti a přičiniti se ku panu Švamberkovi JMti, aby mi dáno bylo: i prosím VMti, 
aby mi dáno bylo, že rozkážete pro mú pilnú potřebu, a že mi VMt o to vleče sláti 
nedáte. Odpovědi prosím VMti. Dán v Soběslavi, v úterý před sv. Havlem, léta 
M^CCCC^LXXVr. Zdebor z Kozieho. 

Urozenému pánu, panu Okovi z Rožmberka, pánu mně přieznivému, buď. 

ArchiT Četký XIV. 3d 



258 A. XXVm. Dodavek k dcpiaim rotkt Sosaibersh 

2085. 
Zdebor z Kozího Vokovi z Rožmberka: aby mu zapl 
V Soběslavi (1476, po 15. ř^tat). — Orig. orcA. 2V. 
Urozený pane, pane mné přieznivý! Služba avú ' 
byl psal VMti o dluh svuoj, keiýž ml VMt poyinoyat, 
že mi ráčíte dáti. Protož prosím VMti, že mi jě rozkáže 
potřeba, že mi ráííte dáti znáti, kdy a u koho bych jě v 
VMti. Dán T Soběslavi v pátek oc. 

Urozenému pána, panu Okovi z Rozmberga, pánu mně 

2086. 

Stanislav z Přerova Bohuslavovi z Švamberka: o ospích ov( 
a pro Ghoustnfk. (M) 
V Soběslavi (1476, 15. pros). — Orig. arch. Třá 

Urozený pane, pane muoj milostivý, VMti svú 
napřed vzkazuji. Pane milostivý, dnes opétky Lhotský "^ 
mluvil ke mně o těch ospiech ovesných, abych lidí nens 
z rozkázanie nebožtíka pana Zdeňka přizastavil tak, jako 
dal znáti. A o tom VMti Siřeji tento dobrý člověk, V 
Také v Vlašimi byl jsem; ledvi prosbami obdržuji, že p: 
Lhotský viece s Dobrohostckým. Za ten plod nedali jsú n 
kopy a několikonáste grošuov. Pane muoj milostivý, potř< 
nězi račte opatřiti i pro Chúsník. Ex Sobieslaw dominico po 

Urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, najv 
českého, a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostiv 

2087. 

Lidé z Netolic Bohuslavovi ze Švamberka: vysílají dva de 

V Netolicích, 1476. — Orig. arch. Třeb. FatnUi 

Službu 8VŮ vzkazujem, urozený pane milý. Teď 

ryse nače, a což oni nynf v tomto poselství od nás mlu^ 

Čila věřiti, ako nám samým. Protož věříme VMti, že to 

mluviti z VMti budu, žě to učiníte pro naší službu ak< 

mluviti budá, jest jednomu jméno Mikeš a druhému Vod 

oc anno domini oc LXXVI". Korbel, Sus, To 

Urozenému pánu panu Švamberkovi na Krumlově, pán 



Dopisy z roku 1477. 259 

2088. 

Rychta Třeboňský purkrabí Erumlovskému : o uloženi daně na panství. (M) 

V Třeboni (1477, 9. ledna), — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Gfi, 9. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane purkrabě milý. A jakož vás tajno nenie, 
kterak pan Švamberk pán náš JMt kázal daň dáti všady na panství i také u nás 
v Třeboni na město, i položili sú na mě měšťané také daně II kopě bez VTI grošuov ; 
a prve sú také dávali a nikda sú na mě nekladli. Prosím vás, milostivý pane pur> 
krabě, račte o to se páně Mtí mluviti, aby JMt pro budúcie toho neráčil na mě dopú- 
štěti, nebo, co sem v úřadu, nikda sem žádné daně k městu nedával i na jiné věci. 
Věřím vám, že to pro mů službu učiníte, aťby taková věc uvedena na mě nebyla, 
čeho sem prve nedával ; nebo což by se daně páně Mti dotýkalo vedle jiných, tomu 
bych v slušném vedle jiných obyknúti chtěl. Ale že viece pokládají na mě, nežli 
páně daň ukazuje, ješto oni dále chtie na své věci k svým potřebám obrátiti: 
i prosím vás, jestliže ráčí páně Mt se mnú o to milostivě naložiti a na mě té věci 
nedopúštěti pro budúcie, aťby JMt ráčil měšťanem psáti. Pakli se vám zdá v tom 
co jiného, že by toto neobyčejné vám bylo, ale chci já učiniti po vašem rozkázání, 
jakž VMt mi koli rozkážete. Datum Trzebon, feria V. post epifaniam domini. 

Prokop rychtář z Třeboně. 

Urozenému panoši panu Eunrátovi, purkrabí na Krumlově, na mě laskavému dd. 

2089.' 

Řehoř Elaryc Bohuslavovi z Švamberka: o Rosenberských věřitelích, o mostu u Stráže. (M) 

V Třeboni 1477, 5. dubna. — Orig. arch. Třéb. 1. A. 4Kfi 1. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Posielám VMti dva listy od pana Hrá- 
deckého, také přiepis od pana Oldřicha z Bechyně, kteraký chce list na těch tisíce 
kop mieti o rejnské zlaté. Nerozumiem, bych mohl změniti, nenie-li jich mnoho; 
však se . . . množe vuryky [?] do Hradce a do Budějovic udati, a také by je měli tu 
v Krumlově , . . vyměniti, neb do Lince ; a tady dávají pět za čtyři uherské. Ma- 
rejský psal mi před třmi neděli, ale teprv mě včera list došel, že nemůž té věci 
dáti věděti, bude-li moci čekati, než tejden před svatým Jiří. Jakož mi VMt píše, 
aby ti zlatí byli posláni, když se Chúsník bude postupovati ; mněť by se také k tomu 
času dobře zdálo, ale já neviem, kdy má postúpen býti, a kto jej bude postupovati, 
abych věděl skrze koho tu věc jednati. O tom mostu, o kterýž VMti pan Strážský 
píše, zkažen jest z vašeho rozkázání, ale Strážští nemohu se doptati, kto to učinil; 
a jest břeh jeden váš. A tak jest před chvílí byla zpráva starých lidí, že ten most 
udělán, aby lidé mohli do lesuov Strážských ; a již sobě přes ten most silnici udělali, 
ješto tudy prve silnice nebyla. Tať jest přěkaza tomu, že nenie čas toho, aby se 

83* 



260 A. XXVIII. Dodává h dojňsúm rodu Bosenbert 

o to súdilo, ale nalezli bj tomu odpor, Deb jest bre): 
Datum TrzeboD, sabatho ante festom pasce aano domini oc 
Urozenému pánu panu BohuslavoTí z Švanberka, oajj 
9C krále najvySšímu hajtmanu TŠech zemi králoTStvie Českého 
koftatistru králOTStvie Českého, pána mému milostivému. 

2090. 
Přech z Češtíc Vokovi z Rožmberka : že chce k němu vyprav 
V Češtících 1477, 26. srpna. — Orig. arch. Třeb. 
Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane n 
o Filippa, abych jej vypravil k VMti na nediúhý čas 
věděti, že bo nynie doma nemám; oež kdyžf se vrátí, 
mluviti a k vám jej vypraviti, což oajspieš moci budu. 
festům sancti Bartholomei, annoram oc LXXVII". 

Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmbei^ka, pána i 

2091. 

Stanislav z I^erova Řehořovi Elarycovi: posílá seznam bt 

V Soběslavi 1477, 12. Hjna. — Orig. arch. TV 

Službu svú vzkazuji, urozený pane Řeholi, milý 

poslal 8 cedulí, co sě komu z mého úřadu vydati pii ti 

před sebú peněz mohu jmieti, a poslal sem to byl po 

poslán do Pasová od kupcnov. I přišel vÉera a tak mi 

na cestě, a že by jemu ten muoj list i s té [sic] ceduli 

sielám jiuú, co sě komu dáti má, a což sě dotýká pei 

Muožete tomu porozuměti a poznati po posledniem mi 

počet najposléz učinil, a přes to položte XX kop mi ' 

Mti na počtu zuostal sem a zuostanu. U řeznfkíi také : 

kop; od Lomských nemohu svatojiřského jeětě přes pol 

táhnu; a zlatých netuším, bychf mohl po kopě bez II g 

slaw, dominico aute festům s. Galii 1477. 

Urozenému panoSi Řehořovi Claryc, mému dobrémt 
ale panu Eunráthovi purkrabí dán. 

2092. 
Vok z Rožmberka Bohuslavovi ze Švamberka: aby mu poí 
otcovských statků. (M) 
B. m. (1478, po 30. lednu). — Konc. arch. Třeb. 
Milý pane otče! Jakož sem vás sobě s bratřil 



^s 



o»ř.í 









Dopisy z let 1477 a 1478. 



261 



a vám panstvie svého svěřil, a vy jste mé dobré jednali a o mne pracovali, ješto 
já vám toho děkuji a buohdá i s bratřími svými zasluhovati miením: ale poněvadž 
jest pán Buoh na vás vězenie dopustiti ráčil, ješto já toho vám, Buoh to vie, nepřeji, 
již vy sami svého dobrého opatřiti nemuožte, a nad to pak mého a bratří mých; 
ješto jest toho strach, a sami tomu dobře rozumiete, že by skrze takové vězenie na 
mě a na bratřie mé i také na panstvie naše nenabytá škoda přijíti mohla. Protož, 
milý pane otče, jakož ste to k mé prozbě a z své dobré vuole učinili, že ste se 
v mé panstvie uvázali, prosím VMti, abyste též k mé prosbě a z vašie dobré vuole 
mně zase postúpili, aby skrze vězenie vaše na mě a na bratřie mé škoda nepřišla, 
ješto nepochybuji, že byste nám toho nepřáli. A já se v tom s pomocí Boží a s vaší 
raddú buohdá tak miením mieti, abych panstvie spravoval k svému a bratří svých 
dobrému a počestnému, ješto toho buohdá YMt i jiní dobří lidé pochváliti mají. 

Viz koncepty podobného smyslu y Arch. Českém IX. str. 219 5. 900. 

2093. 

Matěj z Dubce Buškovi z Grlína: aby Podborských k platu nenutil. (M) 

B. m. a r. (1478? 12. března). — Orig. arch. Třéb. 1. A' 6 G^, 9. 

Službuť svú vzkazuji, slovutný přieteli milý. Rychtář muoj zkázal mi, že by 
ty vždy chtěl na Podborských *) těm desieti grošom, kteréž platí s lesu neb s uobce : 
věziž, milý přieteli, žeť mi jest těch deset grošóv vedle jiného platu té vsi prodáno 
i sstúpeno, a lidé sú mi s tím slíbili i platie tak. A jakož si již prve zpravován, že 
těch deset grošóv jest mi vepsáno v páně Mti rejstra, kteráž sů mi od JMti vydána 
na všecky vsi, která co platiti má a který Člověk: i posielámť teď z té vsi popsán 
poplatek peněžitý vedle rejstr páně Mti mně vydaných slovo od slova i summu té 
vsi položenu v páně Mti rejstrách. Tu porozumieš, zbývá-liť po summě těch deset 
grošóv čili nic; neb převrha poplatek s summú, sledáš, že těch deset grošóv v summě 
zuostane. A protož, milý přieteli, ufámť já tobě, že mých chudých lidí u pokoji 
necháš, ale raději tohoto lístku páně Mti dodáš, nebť JMt jinač bohdá neshledá. Dán 
ve čtvrtek před květnů nedělí. Mathěj z Dubce. 

Slovutnému panoši Buškovi z Grlína, přieteli mému dobrému, buď dán. 

*) Eonpil je s SepekoTem roku 1469. 

2094. 

Ěehoř Klaryc Krumlovskému purkrabí: o dluzích Rosenberských a o mordu. (M) 

V Třeboni 1478, 7. dubna. — Orig. arch. Třeb. L B. 5 B C. 2. 

Služba má napřed, pane purkrabie milý. Prosím vás, kažte list hlavní napsati 
Aleksiemu Gamíllnarovi měštěnínu v Jindřichově Hradci a Dorothě manželce jeho 
a jich dědicuom na n^ zlatých uherských, úroka platiti ročně XX zlatých uherských 









n.;; 






262 A. XXVIII. Dodavek h dopisim rodu Rosenberského 

aneb za tolikéž peněz, a počíeti úrok plati[ti] na svatého Hav 
dvě neděl potom, pnol létha napřed dáti věděti, a poSlete 
Milý pane purkrabie, zabila dva Siúpova člověky páně člov 
T Třeboni smtůvati ; a na to uničil on své, a my páně lidi ni 
má se to konati. I což se vin; dotýče, komu ta vina má j 
dotýče, to se dotýSe popravy, a SIúp popravčí nenie : i dajte 
mně přfslnšie v tom učiniti, mám-Ii kázati pána vinu uruěi 
kop, ještoC sú byli prve uručeni na postavenie i nesměli se 
viti, a jsú chudi. A jakož sem dal LX zlatých pěgim KnŠt 
je zase, neb peněz potřebie bude k svatému Jiří. A prosím, 
penězi mají vzieti, což se úrokuov k sv. Jiří má dáti. A i 
zastann-li trspaslka s úhoři panu Vokovi poslati. Datum 1 
s. Ambrosii anno domini 3c LXXYIII. 

Urozenému panoši panu Cunráthovi z Petrovic purkrabí na 
bud dán. 

2095. 

Adam z Drahoaic purkrabí Krumlovskému: o dluhu páuA 

V Drahonicich 1478, 21. kvétna. — Orig. arch. Třtb. Fami 

Službu Bvú vzkazuji, urozený přieteli milý ! Jakožť sem 

poslal, kterak napomíná z ůroka oc: i milý přieteli, ještě j 

nenie, a skrze to teď obsielá k ležení; i vlehnúti jest chti 

odprosil, aby toho porydrže], aŽ bych já tě s tiem obeslal. '. 

opatř tu věc, afby páni JMt k škodě nepřišlí, neb to Buoh 

JMti žádné škody nerad přál. Ex Drahonicz, feria V. in dj 

oc LXXVIII". 

Urozenému panoši Cunrátovi z Fetrovic, purkrabí na Erm 
lemu d. 

2096. 

Zdeslav z Šternberka Vokovi z Soaenberka: o prodání něco '. 

V Bechyni 1478, 23. tóH. — Orig. arch. Třeh. I. Á 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. 

s lovčím vaším s Habarthem, aby mi prodal něco lesu z S; 

bez vuole tvé učiniti nesměl. Prosím, milý pane a přieteli, 

potřebě mé prodati a jemu hned list o to psáti, neb mi j 

hned potřeba jest, ješto bych jej tuto sobotu porubiti dáti 

chci. Ez Bechin, feria im. post Mauricii anno oc TiTYVni", 

Zde! 
Urozenému pánu panu Vokovi z Rozmbergka, přieteli mám 



Dopisy % rohu 1478. 263 

2097. 

Matěj z Holkova Yokovi z Bosenberka: že mu člověka propustí. (M) 

V Bolkově 1478, 16. října. — Orig. arch. Třeb. 1. B. 5A U. 62. 

Urozený pane, pane milý, službu svů vzkazuji VMti. A jakož VMt píše o toho 
člověka, žě sem odpovědi VMti nedal: i rač VMt věděti, že jej VMti propustím; 
a ješto to dobře viem, že nenie ten člověk VMti, nebo se jest k VMti neznal, 
a VMt vždy von píše: milý pane, musím to na svého pána vznésti, ješto stojíte 
VMt o ty lidi, ješto sě k vám neznají; než již jsú chlapi vně, již sě mohu dobře 
k vám znáti. Datum ex Holkow, fena VI. ipso die s. Galii anno oc LXXVIII. 

Matěj z Holkova. 

Urozenému pánu panu Yokovi z Roznberka, pánu na mě laskavému. 

2098. 

Řeheř Elaryc Yokovi z Božmberka: o odměnách panu Popeloví. (M) 

V Třeboni 1478, 14. prosince. — Pr^is arch. Třéb. A. No. 22, I. svazek f. 2. 

Urozený pane, pane můj milostivý, služba má VMti napřed. Páně Popelovu 
psaní porozuměl sem. Máte přátely všecky v jedno brdo tkané, že vám chtie zub 
za oko dáti. Takéf on té otměny nebude moci dojíti bez vaší vůle, nebť Břekovec 
ot něho nepřijme, leč vůli ot VMti jakožto od dědice zjedná; a vy také nesvolujte, 
kdyžť jest on pro vás svoliti nechtěl. A jakož pan Popel píše, že by vůbec této 
otměny museli dáti za tu otměnu, kteréž chce, což za VI ÍP stojí, LX neb LXX 
dáti 9C. Datum Trzebon, feria secunda post sancte Lucie anno 1478. Ěehoř Claryc. 

Urozenému pánu panu Yokovi z Božmberka, pánu mému milostivému bud dán. 

2099. 
Božmberský purkrabí Eunrátovi z Petrovic: o koně. (M) 

V Ro^mberce (1478 fj. — Orig. arch. Třeb. FamUie Vlksic. 

Službu svů vzkazuji, urozený přieteli milý. A prosím tebe, učiň to pro mě 
a odbuď mi svého koně plavého nebo plesnivého. Neb sem řek Petrovi svého odbýti 
vraného. A pak tě ústně zpraví toho ukazatel listu tohoto. Dán na Rozberce. 

Jan z Vlkcych, purkrabie na Rozberce. 

Uroz. panoši Eundrátoví z Petrovic, purkrabí na Erumlově, přieteli mému milému. 

2100. 
Rožmberský purkrabí Eunrátovi z Petrovic: o pytlačení. (M) 

B. m. (1478 fj. — Orig. arch. Třeb. 27. 249. 16 b. 
Službu svů vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý. Věděti dávám, že nynie 



264 A. XXVIII. Dodává k dopis&m rodu Boset^rsH 

na Tovsj na shoD chodie, a že Štéch nalez Šlak i miesti 
a že šlak od Pabce. I milý švakře, Těfímt, že se k toi 
bndeš vedle potřeby. Jan z Vlksic, 

Urozenému p&nogi Cundrátoví z Petrovic, purkrabí na 
méma milému. 

(Cedule.) Pane ŠTakře, přieteli milý. Védéti dávái 
a tak mé spravujíc, že mi to učinit Troraych pěší váš. V 
přieteli, že se na to poptáš; a bylo-lí by to tak, věřímt, : 
jestliže by vy chtěli krahujce mieti, což bych já jich mél 
nenie jich potře[bí] krásti. 

(Druhá cedule.) Také, přieteli milý, védéti dávám, 
blízko k zámku nepanštf, majie tenata a na shony chodie ; 
jim tenata t domn pobral. Což se tobě zdá, to mi daj vě( 
přepustiti tenata mieti. 

2101. 

Hanuš Greif Vokovi z Rožmberka: o zvéři 

V Budéjovicích 1479, 23. ledna. — Orig. arch. Tř<A. 1 

Urozený pane, pane mně milostivě přieznivý ! Služba 

sem VMt prosil skrze Zigu odsud k svému veselé za zviel 

že VMt řekli ste Řehořovi rozkázati, aby mne t tom oj 

bohdá od středy příští v témdni [3. února] své veselí jmiei 

prosím jakožto pána milostivě přieznivého, abyste, ač m 

ještě Řehořovi neb jinému úředníku VMti rozkázati k tom 

zmeškán nebyl, jakož plné doufánie k YMti jmám, že m 

mé neráčíte opustiti pro mů službu, kterúž sem často skn1 

dobré paměti, jenž o tom úředníci VMti dobře rědie. i 

tomně miením zasluhovati. Za odpověd milostivu VMt prosí 

Budweís sabbato post s. Yincentii, anno oc LXXIX". 

Hanuš Greiff, i 
Urozenému pánu, panu Vokovi z Bozmberka, pánu mně 

2102. 

Markvart z Kozího Řehořovi Klarycoví: o sjezdu k j 

V Soběslavi 1479, 9. února (f). — Orig. arch Třeb. 

Slnžba má napřed, pane Řehoři, přieteli milý. Ji 

chyně, když jsi byl v Soběslavi, aby přijel ku pánu mén 



T--1- — ■ ' » -r- 



Dopisy let 1478 a 1479. 265 

jest chtěl pán muoj s tebů o ty vsi rozmluviti a té věci od tebe porozuměti. I to 
se jest nesešlo oc. A v tom sem já musel jeti do Prahy ode pána svého [k] králi JMti 
o některé potřeby. I tak jest muoj pán poručil tobě dáti věděti, aby páni z Rožm- 
berka ráčili někoho od sebe vyslati, a já Vítha ode pána svého, o to s vámi bychme 
rozmluvili, a v tom byste úmysl pána našeho zvěděli a my pánuov z Rožmberka 
také. I když by se vám zdálo a kde dadúc nám napřed věděti, abychme se o to 
shledali. A zpravil mě Stanislav, že by měl úmysl, býti tuto středu v Soběslavi; 
jemu sem poručil tě některých věcí zpraviti, jakožt sem o to z Bechyně listy po- 
slal, když sem rozuměl, že se s tebú neshledám. I o tu pójčku, což se pana Bře- 
kovce dotýče, že jest na konec zjednána, budete-li chtieti. Datum Sobieslaw, feria 
in. ante Apolonie*) virginis annorum LXXVIin. Markvart z Kozieho. 

Urozenému panoši Řehořovi Elaryc oc, příeteli mému dobrému. 

'*') ApoUonie 9. února bylo y úterý. 

2103. 

TŤeboJiský lovci Yokovi z Rosenberka: o urovnání hranic mezi panstvím Strážským a Tře- 
boňským. (M) 

V Třeboni 1479, 81. břeena. — Orig. arch. Třéb. I. A. IG 8c. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. VMti věděti dávám, že jest veliký zmatek 

hranici na lesiech mezi panem Stráským a mezi YMtí, a že jest to žádáno na 
panu Strážském, aby ty hranice opraveny byly od dávných let, i nemohlo se to sjfti. 

1 ted sem jezdil ku purkrabí Strážskému. Ten jest již k tomu svuoli dal, ten úterý 
po velce noci aby se ty hranice opatřily a na ně vyjeto bylo. Milostivý pane, jest-li 
v tom vuole VMti, také prosím VMti, abyste ráčili k tomu někoho poslati a VMt 
nebyla zaneprázdněni jinými věcmi, aby ti dobří lidé zde mohli býti k tomu času, 
(nebo jest k tomu rozumných lidí potřebie), a mně dáti VMt věděti, aby se k toinu 
času také staří lidé a svědomí mohli shledati. A pak-li by se co VMti jiného zdálo 
rozkázati, račte mi dáti věděti, abych já purkrabí Strážskému také to dal věděti. 
Datum Trzebon, feria mi. ante sancti Ambrosii anno oc LXXTX^ 

Jan Víza, lovČí z Třeboně. 

Urozenému pánu panu Yokovi z Bozmberka, pánu mému milostivému d. d. 

2104. 
Písař Třeboňský Yokovi z Rosenberka: posílá vypsanou ceduli úřadu svého. (M) 

V Třeboni 1479, 15. dubna. — Orig. arch. Třéb. L B. 7 B. 13. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Teď VMti posielám ceduli vypsánu úřadu 
mého i také jiných úředníkuov. A jakož mi VMt psala, abych registr VMti poslal, 
každého zejména člověka sepsal: račte VMt věděti, že ta věc kvapně nemuož tak 

Aichlv Český XIV. 34 



A. XXVJII. Dodavek k dopis&m rodu Bosmbersiéh 

ina býti, aby zmatku nebylo. Jestliže ráčíte mieti 
i poslati, co se úřadu mého dotýče, jakož žái 
feria V. post festům pasche anno oc LXXIX". 
ozenéma pánu pauu Vokoyi z Boznberka, pánu mému 

2105. 
dhoř Elaryc Vokovi z Rosenberka: o propušténl FeSII 

V Třeboni 1479, 15. dubna. — Orig. arch. Třeb. 1 
'ozený pane, pane mnoj milostivý, služba má VM 
ešikova pacholka, aby puStěn byl, to se tak si 
ádežové lidem tak lechce scházejí; T§ak ktož k 
lá, je přechovává i kto kupuje kradené vědomě 
ů pomsta trpěti mají. Yašif sú se lidé chudí nen 
neholdovali a aby je ústavně nelápili; již jest i 
)rým. Datum Trzebon, feria V. post festům pasce 

'ozenému pánu panu Vokovi z Rosenberka, pánu mémi 

2106. 
ryc Petrovi z Rosenberka: že Zdebor z Kozího dlužní 
nechce. (M) 

V Třeboni 1479, 5. listopadu. — Orig. arch. TVeĎ. 
rozený pane, pane muoj milostivý. Služba má VM 
nně psal ste, to sme vše tak lidem rozkázali. A ) 

psal Zdebor Kozský a velmi horlivé, Že od ně 
ieti, jakož v tomto přiepisu srozumiete. I raČtež 
já bych ten list na papíre přijal, než poněvadž jei 
>ho měniti nehodí. A o tom listu, jakož píSe, ži 
lá-li se YMti, aby ta litera v Hradci byla napg 
íte jiný list kázati napsati, to bud při VMti 
poslati, aťby on nás některak nevolně nenapomen 
!šie, že se ona i s sirotky panu Hradeckémn porn 
omnium sanctorum anno domini oc LXXIX. 
rozenému pánu panu Petrovi z Bozuberka, pánu mém 



Dopisy z let 1479—1481. 267 

2107, 

Řehoř Klaryc YokoYi z Bosenberka: o braní kur, o půjčce Markyarta z Eraselova, 

o hamerníku y Chlumu, o hanění Hradeckých. (M) 

V Třeboni 1479, 5. prosince. — Orig. arch. Třeb. I. A. 6 Ofi, 9. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Služba má VMti napřed. Psal sem VMti 
o ledakés potřeby, i nedali ste odpovědi; najprv o kury, ráčíte-li za ně po sedmi 
penězích bráti, neb lovčí praví, že sů lidé zle požili, a kteréž kury dávají, ledvi po 
sedmi penězích stojie. I stojí ta věc, že nevieme, co bráti dáti, kury-li čili penieze. 
Bude kur žaludních na V^ kromě úročních, a ovsa žaludního na XIP t. O poměr- 
čího, jako ste rozkázali, poslal sem; ještě odpovědi nemám. Měli bychme blízko 
jednoho ; i vyjiežděl na to prve s panem Zdeňkem, bojím se, by nefalšoval. Také sem 
VMti prosil za list k Ribaldovi, ješto vašemu hamerníku z Chlumu dlužen VIJI 
zlatých za zbroji, i nemuož na něm nic dobýti. Také aby mi Markvartuov list 
z Kraselova byl poslán; a mám za to, že Stanislav im^ kop smluvil, kam je ráčíte 
obrátiti? Na ten základ Kameckého lidí již dáno IX kop. Má-li VMt úmysl jeti neb 
poslati do Prahy, prosím VMti, neračte mne zapomenuti, abych já také jel a se 
opatřil proti tomu haněnie Hradeckých, neb jeho nemiením na sobě nechati; však 
sem pro svú věc nezašel, než pro to právo, kteréž VMti a vašemu zámku příslušie, 
aby to jinač zlechčeno nebylo, než jakož za vašich předkuov bylo. Datum Trzebon, 
dominica post sancte Barbare anno domini oc LXXIX. Řehoř. 

Urozenému pánu panu Vokovi z Rožmberka, pánu mému milostivému. 

2108. 

Petr Kapléř ze Sulevic vstupuje podlé strany Rožmberské ve příměří s císařem 

Fridrichem. (M) 
B. m. (1481, 17, července). — V Brezanově genealogii Kaplířů ze Sulevic v arch. Třeb. 

Já Petr Kapléř z Sulejovic a na Wintrberce známo činím listem tímto před 
každým, kdož by jej četl neb čtoucí slyěal: jakož s jeho císařskou důstojností uro- 
zení páni, pan Vok z Rožmberka, pan Bohuslav z Švamberka, pan Jan z Švamberka, 
mistr převorství Českého, v stání a v pravé křesťanské příměří vstoupili jsou, že já 
také v témž stání a příměří státi chci, a věrně a právě v tom tak vedle Jich Mtí 
míním se zachovati. Tomu na svědomí svú vlastní pečet kázal jsem přitisknouti 
k tomuto listu, jenž psán a dán jest léta oc v outerý na den sv. Alexie. 

2109. 
Petr ze Šternberka Vokovi z Rožmberka : o novém služebníku Vokově a jestřábech. (M) 
Ve Lštěni (1481), 24. července. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 10. 
Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagre muoj milý! Jakož mi píšete 

84* 



Dopisy 8 let 1481—1484. 269 

odkázati, komuž budu chtíeti, jakož sem sobě to pozaostavďa. A komuž bych odká- 
zala, aby pan manžel mnoj povinen kyl dáti bez odpora. Abyste sě dobře měli i se 
paní manželku vaší i se yšemi vašimř to bych s pravú věru ráda slyšela. A prosím 
TMti, račte na mého Jindřicha laskaví býti. Ex Erumlow sabbato die s. Leonardi 
anno oc LXXXTTTT^ Alžbětha z Kravař a z Strážnice oc. 

Urozenéma pánu, panu Vilémovi z PemSteina a na HelíhStaině, najvyššiemu mar- 
šálkovi královstvie Českého a najyySšiemu komorníku cúdy Brněnské oc, přieteli mému 
milému. 

2111. 

Petr z Rožmberka nejmenovanému šlechtici: žádá za prodání koně. (M) 

V Erumlovi 1484^ 7. listopadu. — Orig. arch. Třeb. Fam. Bosenberg 18. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Slyším, že máte kuoň 
pěkný, kterejž ste kupili od Eestřanského. I prosím vás jako přietele svého milého, 
abyste to pro mě učinili a mně jej prodali k mé přieliš pilné potřebě, kteréž se 
psáti nehodí. Než potom vám poviem, když se s vámi shledám. A což sobě zaň 
kolivěk dáti rozkážete, to vám chci dáti a jej zaplatiti; plné doufánie k vám maje 
jako ku panu přieteli svému milému, že to k mé pilné potřebě pro mě učiníte ; neb 
bych zvláštnie viery k vám neměl a naděje přátelské, nestaral bych vás o to. Ale 
doufánie plné k vám mám, že to pro mě učiníte dle takéž nebo mnohem většie li- 
bosti okázanie. A jestliže to učiniti chcete, jakož v tom žádného pochybenie nemám, 
tehdy mi jej pošlete po služebníku mým, ukazateli listu tohoto. Ex Erumlow domi- 
nico post s. Leonardi, anno domini LXXXTIQ^ Petr z Roznberka oc. 

2112. 

Vilém z Pemšteina Alžbětě z Kravař: o prodeji Strážnice a úmluvě s Petrem z Rožm- 
berka. (M) 

Na Moravském Krumlově 1484, 12. listopadu. — Opis současný v arch. 7Ve&. Fam. Bo' 

senberg 4. 

Službu svú TMti vzkazuji, urozená paní, paní milá! Jakož mi TMt psáti 
ráčila, což se Strážnice dotýče, že vuoli svú dáváte panu manželu vašemu, aby ji 
prodati mohl a na který zpuosob, tomu jsem srozuměl. Milá paní, pán Buoh vie, že 
bych já TMti všeho dobrého přál s pravú věru, a aby tak sě vám vedlo, jakož sami 
sobě žádáte a myslíte. Datum in Crumlow, f. VI. quinque fratrum LXXXTIir. 

Vilém z Pemšteina na Helfnštaině, najvyšší maršálek králov. čes. 

a nig vyšší komorník cúdy Brněnské. 
Urozené paní, paní Alžbětě z Kravař a z Strážnice, paní mně milej. 



270 A. XXVIU. Dodavek k dopisům ro^ Sosenberski 

2113. 
Vilém z Pernšteina PetrOTÍ z Kožmberka : že nelze mu t ne] 
váti listů. (M) 
Na M. Krundovi 1484, 12. listopadu. — Opis současný arch. 
Službu STÚ vzkazuji, nrozený pane a přleteli m6j ni 
mezi námi o Strážnici dotýče, mluvil sem o tu věc i ra 
přátely Bvými, kterýmž sě zdá, že mně nenie možné ani 
hajtmanovy [bíc], kteréhož nynie doma nenie, a pánaov j 
přiepisy toho vydávati aneb nynie posielati. I prosím vás, 
T tom mieti za zlé neráčíš, žet nynie toho učiniti nemoh 
bych já vám přál, abySte podle povolenie paní manželky ■ 
a naložiti s tiem vedle vuole své. Než jakož má býti svád 
deckého, tu chci se panem hajtmanem a pány o to mluvi 
měl opatřen býti a pokud, a tu o vSecko s vámi konec n< 
v tom za zlé mieti nebudete, neb prve nikoli toho uěiniti ne 
feria VI. quinque fratrum LXXXIin". 

Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyši 

a najvyŠŠí komorník cády 

Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, přieteli 

2114. 
Benefi z Waitmile Vokovi z Rožmberka: jednání o Nové '. 
Na, EarUteini (1485, 7. května). — Orig. arch. Ti 

Urozený pane, pane a kmotře mój mUý a na mé 
napřed vždycky hotová! Pane milý, král JMt, pán muoj 
psáti, kterak jest o VMti věc o Nové Hrady zjednáno, i 
posly, kteříž jsme dole byli. 

Najprvé o Nové Hrady takto, že krát JMt ráíí , 
Groffhekara k tomn držeti a zase k nim připustiti, poněvad 
nekar aby VMti práv byl a to takto: aby VMt ráfiil ví 
Groffhekar dva, a ti čtyři aby se konečně sjeli tu neděl 
příštím v Kormburce, a ti aby slyšeli vaší spravedlnost a 
A budú-li tu věc moci srovnati ti přietelé, aby ta věc mo 
oni nemohli toho tu srovnati, chtěli sme my zvěděti, abj 
I dal jest nám král JMt za konečnú odpovčd. Že chce k 
aby vždy konec byl. A jmenoval jest král JMt ubnnany 
Jiříka anebo kníeže Albrechta Mnichovského, aby sobě v 



1 

m 

1 



Dopisy e let 1484 a 1486. 271 

král pán náš; a nesmluví li v Kormburce, aby hned nevracujíce se domuov, jeli před 
ubnnana, aby vždy konec byl. Pakli by knieže nemohlo osobně v té věci pracovati, 
ale kohož by vydali z své rady, ti aby vždy konec učinili. Král JMt, pán muoj 
milostivy, bude voliti, kohož se VMti zdáti bude, z těch dvů kniežat. 

O Kolín takto: Když penieze dány budu, že Kolín postúpen bude. A král 
Uherský králi našemu velmi se přátelsky má i k této zemi, a nám poslóm veliké 
poctivosti činil, ješto sem já toho prve nemnoho vídal, aby tak činil. — A z zvěřiny 
VMti velmi děkuji. A bude-li VMti potřebí krále JMti, najdete JMt v neděli a ten 
celý týden na Karlštajně. Ex Karlštain sabbato ante Stanislai. 

Beneš z Waytmille, purkrabie na Karlštaině, 
mincmajstr na Horách Kuthnách. 

Urozenému pánu panu Okovi z Rožmberka oc, panu kmotru mému milému a na 
mě laskavému. 

2115. 

Petr z Rožmberka Vokovi z Rožmberka: o jednání s Grofnekarem. (M) 
V KrmOově 1485, 29. ssáři. — Orig. arch. Třeh. II. 85. 1 a. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane a bratře milý. Napřed bych rád slyšel, 
abyste zdrávi byli a dobře se měli. Račte věděti, když sem včera domuov přijel, že 
jest posel přišel od pana Grofi&iekara se třmi listy, kterýchž vám teď přípisy po- 
sielám, jimž porozumiete. I když sem jel z Strážnice, zvěděl sem, že pan Beneš 
a pan kancléř jedů domuov; poslal sem k nim služebníka svého, chtě zvěděti, kterak 
jest tam o naši potřebu zjednáno. Což sem od nich porozuměl, byl bych vás toho 
zpravil, ale poněvadž s těmi pány sami se shledáte, od nich všeho lépe zpraveni 
budete. A jakož jest Groffneker poslal list od pana Thomase, ten nenie tak napsán, 
jakož jest od Groffiiekara nám zapsáno ; jakož vám i toho připiš posielám, ješto proti 
tomu srovnati množte. Protož pane bratře milý, račte v tom zvláštní pilnost mieti 
a krále JMt o to starati, aťby JKMt ráčil poselstvie učiniti k témuž panu Thoma- 
sovi bez meškánie, aby nám zámku našeho postúpil, jakož vám v tom pan Beneš 
a pan kancléř raditi budu. Datum Krumlow, feria V. sancti Michaelis anno LXXXV^. 

Petr z Roznberka oc. 

Urozenému pánu panu Vokovi z Roznberka oc, panu bratru mému milému dán. 

2116. 

Farář Bošilecký purkrabí Krumlovskému: o krádeží v kostele. (M) 

V BošUci 1486, 3. Udna. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3K% 55 c. 

Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane purkrabě mně příznivý, a rád bych 
slyšel, by se dobře měl a šťastně. A mám za to, že tebe tajno nenie, kterak nám 



272 A. XXVni. Dodavdt h dopúflm rodu Bosenherskéh 

se stala škoda t kostele veliká. *) I milý pane purkrabé, t 
dobrému, že tiemto posluom a ukazatelem listu toboto, 
budete k těm věcem, co vás spravie, a přístup k pánu JJí 
bychom jiného nežádali, nežli abychom své zase měli, a o 
zuostali. Nebo jestliže svou pilnost v tom okážete, napřei 
od ST. Martina věinů odplato budete mieti. A s tiem ' 
Datum ex Bo^ecz, feria m. post circnmcisíonem domini 

Kněz Jtm fartí 
Urozenému panoii Petrovi z DobrohoSté, purkrabí na Erum 
*) Dle lista hejtiaui& Třeboňského Jua s TmoTé ddto. t l^eboni 
k&líchy & jinší kosteluf TécL Svétecký S, 46. 

2117. 

Hejtnmn Soběslavský Yokovi z Roaenberka: o úrocích 1 

B. m. ar. (1491. 31. hřeena). — Orig. ar<A. Třeb. 

Urozený pane pane, služba srú YMti napřed poddí 

mě lidé YMti z MezimostE za přímluvu vuoroky; i VMti 

stivě naložiti, neb sú lidé chudí, a uškodily jim vody i krúj 

kupovati. A VMti prosím, račte TMt na[d] nimi nějakú 1 

chudí. Abych snad, žě by mohli dáti, nechtěl bych sě k VI 

mohli dáti. I což VMt s nimi rozkážete, podtad já sě zach< 

Jan Lukovský z Truženic 

Urozenému pánu panu Vokovi z Rožmberka oc, pánu mi 

2118. 

Hejtman Soběslavský Vokovi z Rosenberka; o krávách koupenýcl 

Zdeslava z Šternberka. (M) 

B. m. 14B1, 14. května. — Orig. arch. Třéb. I. . 

Urozeuý pane pane, službu srú VMti napřed po 

ráčili ste mi psáti i připiš páně Zdeslavb, jemuž jsem ] 

dávám, což sě těch krav dotýče, z kderých Člověka VMti 

ste VMt v Uhřích na vojně bylí, stala sě ta věc, žě jes 

zběhl, a od toho Člověka Člověk VMti koupil jest krávy pi 

platil, a to jest provedl před těmi dobrými lidmi, na kdet 

panu Víthovi starém a na panu Václavovi Dvořěcským i 

jest pnrkrabě Běchynský na člověka VMti nic nemohl ur 

slygevSě, i zložili [s] sebe a poddali toho na VMt a na p 

budete, aby VMt ráčili sami o to jednati. I co VMt ráčíte 



W^"' 



Dopisy B let 1486—1491. 

rozkázati, abych já rozkázal na právě Soběslavským jim státi, a žě sé ji 
redlivé státi od člověka YMti. Pakli sě YMti zdá toho poddati na pai 
nebo na některé dobrě lidi; neb Hniezdo Člověk VMti tak praví, 2ě 
Zdeslavově tlověku nevěděl, by sě měl vykrásti z krunta, a dále VMt 
zpravíe. I VMti prosím, Žě ho neráéíte opúštěti, nebť jest člověk zach 
tn sobota po božím vstúpeníe léta LXXXXI". 

Jan Lakovský z Truženic, hajtmaa na 
Urozenému pánu panu Vokovi z Roznberka oc, pánu mému milostirému 

2119. 
Soběslavský hejtman Vokovi z Rosenberka: o dvoru v Řípci. (M) 
V Soběslavi 1491, 20. června. — Orig. artA. IVc6. I. A. 1 P. 13 b. 

Urozený pane, pane! Službo svů poddánu VMti vzkazuji. A jak( 
luje Diviš Malovec na mě, že bych mn jeho lidem křivda dělal v Éípc: 
i VMt račte věděti, že jest to dvuor v fiípci svobodný, že jsú prve žád 
dvom neslúžili, ktož jest na něm byl; pamětníkuov nenie, aby jiným pá 
než VMti přědkóm. A ti lidé, kteří jsú ten dvuor kupovali, (přede mnú 
a hned jsú mně přiřkli, žě nechtie jinému žádnému slůžiti, než VMti, li 
Diviše budu motci zniknúti. A potom jsú ke mně přišlí, po roce množ h} 
jsú mne, abych za ně propustil člověka; a tak jsem učinil, že jsem za 
dva člověky a jim výhost dal, jeden jest na těch kruntiech, jakož jsú 
a druhý v též vsi za Divišem. A tu jsú mi voni děkovali, že jsem ty 1 
pustil k vnoli, a mně slíbili, že VMt chtie za pána vzieti. I toho jsú 
do nyn^šieho času ; a já jsem jim zapověděl, by panstvie prázdni byli, ki 
dosti neučinili. Datnm v Soběslavi ten pondělí ante festům sancti Johan 
annorum ac LXXXXI". Jan Lukovský z Tmženic, hajtman na 

DonSka. A také VMt račte dále věděti, že jest ta lanaor něk 
v Řípci, a ty jsem jim zapověděl, aby po nich nepásli, a jestliže pásti I 
dobytky zajmu ; a lesuov aby všech prázdni byli, aby jim ani prodáváni 
VMt za pána vzali. A také já Jich před VMtí svobodna nečiniem, p 
z toho dvom VMti předkem složili. I což VMt ráčíte rozkázati vo nict 
jse zachovám, nebť jsú nikda vodtud Malovcóm neslúžili oc. A VMti p 
k svatému Petru konečně. 

Uloženému pánu panu Yokovi z BoŽDbergka oc, pánu mému milostivém 

2120. 
Purkrabí na Bluboké Vokovl z Rosenberka: o propuštění člověka z Žali 
Na Hluboké 1491, 28. října. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6A U. 24. 
Urozený pane, pane milý, stažba svú vzkazuji VMti. Jakož sem 

Aichiv Četkf XIV. 



A. XXV LU. Dodavek It dopúAm rot^ Roamberského á 

iTéka pána mého JMti o Jánka z Zalia, žádtye VMt 
jropnčtěn, í jeětě neníe propii£t£o. VMti proaím, Že r 
činiti a jej již propustiti rozkážete, ponévadž jest V 
leb jest již na tom grontha třetí hospodář po otci ji 
orom Simonis et Jude apostoiorum anno oc XCP. 

Vojtěch z JivoTice, pi 
rozentoiQ pánu panu YokoTÍ z Bozmbergka oc, pánu mně 

2121. 

Petr z Šternberka posílá Vokovi z Rožmberka koi 
Vé IMini 1492, 26. října. — Orig. arch. 7¥eb. Famaie 
užbu STÚ vzkazuji, urozený pane a šragře mnoj milý. 
ňelám. A proto sem prodlil, že sem ho tak dlúho i 
y. A milý pane ávagře, divím se tomu, že Šte mí nic 
loslati, jakož sem vás prosil; i jestliže byste nynie 
( bych já nynie Petrle svého také doma neměl, neb 
lomnov odpustiti musil. Ex Lesstien, feria VI. ante 
annomm oc XCIl*. Pel 

rozenému pánu panu Vokovi z Bozmbergka ac, fivagm mít 

2122. 

emberka Vokovi z Rožmberka: o novém služebníku Rosei 

do Slezska. (M) 
Ve Utěni 1492, 13. prosince. — Orig. arch. TM. Fam. 

užbu svů vzkazuji, urozený pane a Švpigře muoj milý! 
n mne byl, na té cestě k vám jeda. I poslali jsú z 
titi, neb jest jim jeětě počtu neudělal. Když jej jm 
le nmřel. A tak mi jest ještě dnes přiřekl, Že mimo 
se s ním o službu neráčili smluviti. A jestliže ráčíb 
hned ku pimu Petrovi pojede. Pakli ráčíte, aby př 
! se tak stane, jediné mi to dajte zase znáti. Také, : 
e jste mému prvniemu psaní nevyrozuměli o to po 
'. tak psanie mé nkaznje, že bych já byl rád, abyštt 
rojili, a s Slezí zase jedúce, aby k nám byli do Pra! 
aýleno, prosím vás, milý pane gvagře, že někoho kt 
i ní^spíeS. A já vám toho rád odslúžím v potřebu va 



Dopisy X let 1491—1498. 276 

na té cestě i jinde. Dán na Leštně ve čtvrtek na den sv. panny Lncie, annonim 
domini oc XCIP. Petr z Štembergka oc. 

Urozenému pánu, panu VokoYi z Roznbergka oc, hejtmanu králoY. čes., švagru 
mému milému, bud. 

2123. 

O opravě chrámu Páně v Suchdole. (M) 

B. m. a d, (1493). — Koncept arch. Třéb. I. A. 3 K% 63 b. 

Jakož YMt rozkázala v Suchdole kostel opraviti, velmi se ti lidé tomu pro- 
tivie a pravie, že nemají ani těch koní ani těch vozuov, by mohli les voziti, a po- 
trhají se; že chtie raději pryč jíti. A zdá se g. s., že tudy spálenie zbudu. A také 
pravie, že oni toho kostela držeti nemohu, než že chtie k zámku jíti. 

2124. 

Adam z Cimburka žádá Petra z Rožmberka, by přiložil pečef k listu na prodej panství Be- 

zdězského. (M) 

V Boleslavi 1495, 25. hřema. — Orig. arOi. Třéb, U, 320 C. 1. 

Adam z Gimburkga a na Thovačově urozenému pánu, panu Petrovi z Rozm- 
berkga, hajtmanu královstvíe Českého, pánu a přieteli mému milému. Službu svú 
YMti vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli muoj zvláště milý. Dělám list na prodaj 
zámku Bělé a města, a Bezdězi zámku a těch panstvie oc, urozenému pánu panu 
Janovi z Janovic, najvyššiemu purgrabí Pražskému a hajtmanu královstvie Českého, 
na puol třinádcte tisíc kop grošuov českých širokých. I prosím VMti, že ráčíte vedle 
jiných pánuov a dobrých lidí také za mne slíbiti, a pečet že svú k tomu listu hla- 
vniemu přiložiti ráčíte ; a já tiemto listem slibuji svú dobru věru VMti, že s toho 
slibu a rukojemstvie YMt budete buohda vyváženi beze všie škody vašie. Tomu na 
svědomie svú vlastnie pečet přirozenú dal jsem k tomuto listu přitisknuti. Dán na 
Boleslavie v středu den panny Marie zvěstovánie, letha božieho oc devadesátého pátého. 

2125. 

Úřad města Soběslavi svědčí v záležitostí krádeže ječmene. (M) 

B. m. 1498, 2. února. — Orig. arch. Třeb. I. B. 7 B. 22 b. 

My purgmistr a rada města Soběslave známo činíme tiemto listem přede 
vSemi. kdož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budu, že sme šli pro někderú potřebu obecní 
ku panu hajtmanu, i nalezli sme lidi pána našeho JMti jménem Řehoře a Emetíka 
z Předboře; i pravili sú před námi, že jest pan purgkrabie z Chúsníka poslal ho- 
lomka svého k nám, aby Šfávy u pokoji nechali a jeho nestavěli. A on slyše to, 
nechtěl s nimi jíti, než šel nahoru na hrad; a my šli sme potom za ním na hrad 

85* 



Í7G A. XX Vm. DodaveA k dopisAm rodu Soaůnbershého i 

před purgkrabí. I mlaTÍli sme, aby Štáva Šel s námi před pa 
krabie řekl, že jeho nenie , potřebie stavěti, a pravě, Že jes 
manem v kostele. A odí bú řekli, že sme vo neĚpořiech z i 
hejtmana sme byli, a on jest jeho kflzal postaviti jeho. A ta 
napřed věděti. A pargrabie řekl: když tak jest, Šťávo, tedy i 
Item dále vyznali sú před námi spolusousedé naši Til 
soukeDÍk, že pravil před nimi Hmoně z Přebore, že když si 
hoře Šfáva, tázal se ho Hmoně, kázal-li je ječmen bráti pi 
řekl, že nekázal. I řekl Šťáva: mnoho-íi bú ho vzali? A on 
k tomn Šťáva: necb beru, až je Čert vezme. A dále jest ml 
vovi: Jak si zlý hospodář, že si klisny zmořil, nemaje pice, 
rabie Chúsnicl^. A Šťáva jest řekl, že toho nenie, a já m; 
se dva vozy, a letošnieho dosti, a ovsa neroláceného; nebo 
kerúž sem kupil od vás za nil bielé groáe; a také jest pn 
sem vsazen do vězenie několik dní. A dále sú vyznali, že j< 
k Tintěrovi do města a slyšela, že by pravil purgrabie, žť 
zmořila pro nedbánie, nemizíc píce, kdy jest seděl muž její 
k tomn Šťávová 8 pláčem: bnď toho Boha žel, však toho 
chovala, ješto muž doma nebýval, tři neb Čtyři neděle chod 
sem z těch herek jednn mnsela kázati dobiti, ješto ji křtíce j 
slyšel Bpolusúsed náš Sklenička. A dále jest tázal pan hajti 
vnoli, aby purgrabie bral ječmen. Čili nic. A on řekl, že i 
potom. A též sú pravili ti lidé z Předboře před nimi jako 
svrchu píše. A my k tému jich seznánie a pro lepší jistotu svú 
k tomuto listu kázali sme přitisknuti, léta oc XGVni" na dei 

2126. 
Paměf Václava z Olbramovic, kterak hejtman Soběslavský Žaloval 
na služebníka jeho Košíka. (M) 
7 Soběslavi 1498, 16. února. — Orig. arch. Třeh. Fan 
Já Václav z Olbramovic známo Činím tiemto listem 
uzřie anebo čtúce slyšeti bndú: Edyž sem šel z kostela před 
hodil sem sě k tomn, an mluví pan hajtman Soběslavsl^ kn 
rabí Chúsnickémn, před kostelem, a pan Vajce při tom stál 
„Žalovalt sem, pane purgrabie, na Košíka služebníka tvého, i 
mne v tom a manželky mé litoval ; neb jest mě nešlechetně i 
a žeť toho věřím jako dobrému člověku, že toho litovati bu 
neb jest mě n^lechetoě zhaněl i manželku, dáviye mně pa 



Dopisy f roku 1498. 277 

chetaé, a manželce mé lhářky a knrvy knrevské. I nezdálot sě jeho z toho kárathi 
a mne v tom litovati ani tomu Těřiti, cožt sem naň ŽaloTal, než ahycfa to naři pro- 
vedl. I teď STědomie mám a teď naň to provozuji před těmito dobrými lidmi. " A já 
slySe ty řeéi, i sa prve svědom Košíka, že jest vešken nešlechetný a atrhafi dobrých, 
a prnovod naň srédomfm, i mluvil sem kn pana Olbramovi vedle pana Vajce, aby 
Košíka z toho trestal a jěj vsadil a k tomu pfípravil, aby přidá do domu páně 
hajtmaooTa, prosil pana hajtmana i panie manželky jeho pro Buob, pro matka boží, 
aby jemu to odpustili, což jest proti nim nešlechetné nepravě mlnvil. A pan Olbram 
řekl jest to učiniti a jěj hned k .tomu pfípraviti. A já svrchupsaný Václav k této 
své paměti kázal sem svú pHrozenú pečet přitisknuti k tomuto listu; a bylo-li by 
toho potřebie, to bych chtěl i ústně seznati. Jenž jest dán a psán v Soh^lavi ten 
pátek po svatém Valentinu leth pane dc XCVIII". 



Vyznáni Markvarta z Doubravice, že jest vězněm pánfl z Rožmberka. (M) 
Na &wnlové 1498, 2. června, — Orig. arch. 7V^. Fam. Doubravic. 
Já Markvart z Doubravice vyznávám tiemto listem všem vuobec a přede 
všemi, ktož jěj uzřie anebo ětúce slyšeti budu: Jakož sem byl úředníkem a služeb- 
níkem vysoce urozeného pána pana Petra z Roznberka, hajtmana královstvie 
Českého JMti, a v té slažbě jsa u JMti, učinil sem JMti nepravě a nešlechetně; 
kdež pro takový muoj nešlechetný účinek měl sem vedle proviněnie svého hodně 
a spravedlivě na hrdle tresktán býti. Jakož jest mne pak JMt chtěl hned hrdlem 
skutečně tresktatí, ale k snažné a veliké přímluvě a prosbě vysoce urozeného pána, 
pana Oldřicha z Roznberka JMti, kdež jest JMt přímluvu k JMtí učinil ne pro mne, 
ale toliko pro mé dietky, ze zvIáStnie milosti při brdle jest mne ráčil zachovati 
a vězením zavázati. Protož JMtí z takové milosti, kterúž jest mí učiniti ráčil, po- 
korně děknje, vyznávám tiemto listem, Že sem JMti vězněm až do smrti své, a slíbil 
sem a mocí listu tohoto slibuji svú Čest a vieru, v tom vězení se proti JMti zacho- 
vati, jakož na vězně slnSie. A když by mne JMt obeslal a stavěti mi se rozkázal na 
kterýkolívěk Čas, tehdy se mám a mocí listu tohoto slibuji postaviti v JMti moc, 
bak jakožto vězeú JMti, aby se mnú jakožto s vězněm svým JMt učinil, což ráčí. 
A toho vězenie nemám aniž mohu prázden býti nižádným vymyšleným obyčejem, leč 
bych skrze JMt dobrovolně propuštěn byl, v tom sobě nic ve všem světě ku po- 
moci nebera nižádným vymyšleným obyčejem. Pakli bych se k takovému obeslání 
a, napomenutí nepostavil, tehdy sám na se vyznávám tiemto listem, že sem zase v ta 
rínn straceníe hrdla upadl. A kdež bych od JMti zastižen byl. mám vzat býti a bez 
milosti hrdla stratiti, kdežto ani glejtové ani nižádní iirejanci nemfyí mně v tom 



278 A. XXVm. Dodavek k dopiaAm rodu Ro3et^>er8kéh, 

pomocmí a prospěáni býti obyčejem DÍžádným. A jestliže by 
pana Petra z Roznberka JMti smrti neuchoTal, prve nežli i 
a poTÍODOst téhož vézenie má státi oa JMti brathe, ]e 
T kterýmžto vězeni mám, povinen sem, svú čest a vieru sli 
váti vším tiem spnosobem, jakož Bvrchnpsá&o jest, věrně, pí 
fortele vfielikterakého. Tomu na svédomie pečet sv6 vlast 
listu dobrovolně; a pro dalšie toho svědomie prosil sem 
z Dobrohostě, purkrabí na Krumlově, a Yolkéře Olbram 
vlastnie pečeti přitiskli k tomuto listu, sobě však a svým 
jest dán na Krumlově v sobota před Letnicemi léta od nar 
cieho čtyřstého devadesátého osmého. 

2128. 

Erál Vladislav Petrovi z Božmberka: o v^nl piva po r. 
V BučHné 1498, 10. srpna. — Orig. arcA. Tfeh. 

Vladislav z božie miloBti Uherský, Český oc král t 
Urozený věrný náá milý! Věz, že jsú na nás vznesli opa 
města našeho Kolína, kterak by v okolních všech téhož m 
a výsadám piva vařili i odjínad téměř až k samému předu 
všecka obec veliků Škodu měli; kterúžto věc vysoce sobě c 
za milostivé opatřenie prosili, abychom na ně takové ško< 
svobodám dopáštěti neráčili. Pak my chtiece jě v tom, ja 
tak aby svobod svých volné beze vší překážky užívati t 
kolivěk od Bvrchupsaných měšťan požádán budeš, aby jim a 
v jich svobodách překáží, rok vo to před se složil, a s ji( 
před sebú státi rozkázal; a nahlédna v ně, konec jim vo 
aby žádné straně na spravedlnosti její v ničem ukráceno nt 
by tíž Kolínští lepší spravedlnost měli, než strana druhá, 
jim viece od žádného v tom pivě vařenie a vozenie proti 
nebylo. Dán na Budíne v pátek den svatého Vavřince, lett 
ského Vm a Českého XXTII. 

Urozenému Petrovi z Rožmberka, haiptmana královstvie Cdské 

Poinámka ,ComiaÍ8BÍa proprÍ4 domini regis" stojí nthofe, & nikoli, 

2129. 
Král YladlBlav Petrovi z Božmberka: o zápisech Budějovic 
V Budiné 1498. 1. listopadu. — Orig. arcA. Třd 
Vladislav z božie milosti Uhers^, český ac krťU 



liii 



Dopisy a iet i498 a 1499. 279 

eaý Yémý náš milý! Poručili jsme i také rozkázali akrze psanie nafie opatrným 
mÍBtrn a konšelóm města BadějoTÍc, včniým naším milým, aby zápisy na některé 
kteréž oni držte, před tebú okázali o svatém Martině teď najpir příštiem. Jestliže 
)kázali, pošli nám toho pHepis; pakli sú neokázali, porůěiemeC, aby je k torna 

napomenul, aby právo své okázali k těmto všem, kteréž teď na ceduli*) po- 
me; neb jest ten plat někdy Hyne k Bechyni vybieral, kterýž jest do komory 
i příslušel; jakým pak oni to právem držie, tomu bychom chtěli rádi rozumětL 

na Budíne na den Všech Svatých, království našich Uherského devátého a Če- 
o dvadcátébo osmého. Ad mandátům domini regis. 

Urozenému Petrovi z Rožmberka, hajthmana královstvie Českého, vémémn našemu milému. 

[* Na ceduli jest napsáno :] Litvinovice, Mokrá, Dvory, Vrba Německá, Vrato, 

e, Puhorka, Lince, Vrba Česká, Ladaš, Rožnov, a k tomu jsú mlýnové a dvorové. 

2130. 
Petr z Rožmberka Budéjovidiým: aby okázali zápisy na vsí. (M) 
Na ^umlově 1498, 25. Ustodadu. — Eonetg^t arch. TřA. 11. 31. 1. 
Služba má, múdří a opatrní súsedé mílii Jakož jste některé z spoluměštan 
■h ke mně poslali, když sem teď nyníe při svatém Martině v Praze byl, ozna- 
c mi, kterak jest JKMt vám rozkázati ráčil, kteráž spravedlnost na některé vsi 
QÍe vašeho máte, abyste přede mnú okázali, a vy že ste toho na ten čas pro 
prázdněnie jarmarku učiniti nemohli, kdež sem já týmž posióm vašim pověděl, 
loe jest o té věci od JKMti žádné rozkázánie nedošlo oc: i teď včera přinesen 
ist od JEMti, kteréhož vám připiš posielám; kdež vedle takového JKMti roz- 
nie na vás žádám, abyste mí tu spravedlnost vaši, kteráž na ty vsi máte, oká- 
abycb já je opatře, v tom se dále zachoval, tak jakž jest JEMt rozkázati ráčil. 
CnunloT dominica sancte Katharine annornm LXXXXVIII". 
Petr [z Rožmberka] Budějovským. 

2131. 
Pavel Malovec hejtmanovi na Soběslavi: o jakéms Němci. (M) 
V Táboře (před 1499). — Orig. arch. Třeb. Familie MáUmec. 
Službu 8v6 vzkazuji, urozený pane hajtmane, přieteli mJij milý! Jakož sem 
psal o toho Němce, kerýž se přikázal do čerůovic, žádaje, aby mí se od něho 
redlivé stalo : i prosím, milý pane h^tmane, daj mi znáti, k vám-li čili ku pana 
rabí Ohásnickému mám o to hleděti, a kde a kdy mí o to rok složen bude; 
) mi znáti, za to prosím. Bán na Táboře. Pavel Malovec z Pacova. 

Urozenému pana Václavovi z 'Hébomyalie, hajtmanu na Soběslavi, pKetelí mémn milému. 



280 A. XXVIIL Dodavek h dopúAm rodu Bosettberského 

2132. 
Petr ze Šternberka choti Petra z Rožmberka : o novém služebníku, o ] 
S. m. (1499 í 9. prosince). — Orig. arch. Třeb. Fam. 
Má milá Petrová! Teď YMti komorníka posílám, kte 
zchváleD jest. Bnde-U dobrý, prosiem, račte naň laskari býti 
prosiem, račte rozkázati kázati, bych pánu vačemn paal. Tak 
oeviem, kdy doma hledati. A oeviem, proč mi nerozkázal k 
VMti psal, že chci přijeti, když káže. Daj Bfth, abyste se 1 
bych já VMti vobima pMl. Psáno mú mká v pondělí po Ma 

I 
Mé milé paní sestře, p&uf Petrové z R[o]zDberga oc. 

2133. 

Petr z Rožmberka své choti, Alžbété z Kravař: o úmrti j< 
B. m. 1^9. — Současný přepis arch. Třeb. Fam. Bi 

Alžbéto, manželko má najmilejáí! Čím věci žádostí 
noTÍn o zdraví bratra tvého a Švagra mého najmil[e]jŠieho, tiei 
kaéze FnlSteina nesmiemě zarmúcen sem, neb mé jest včín 
čtniádctý den měsíce února, to jest první štvrtek v pnos 
8 tohoto vědného [sic] světa hošků vuolí povolán jest Kdežto 
novin na tento Čas nic nme jest v těchto ve všech věcech b: 
kostí a hořkostí obklíčieti nemohlo, jako tato příhoda, v kt 
miI^je dnše má. Keb zajisté nemiloval sem jeho jako švagr 
najmUejšieho. Ale poněvažd se tak líbilo pánn Bohu včemohť 
protieviti vuolí jeho svaté milosti, ale toho na jeho svaté m 
žádati, aby jeho své svaté milosti účastná učiniti a v nebesk; 
odpočinuti dáti ráčili. Protož, najmUejší manželko, za to te 
také laskavě prosím, aby všecku žalost opúštěti tu věc milén 
neb jest neumřel bratr tvój, ale předcházeje nás s biedy této 
v odpočinutí pokojném s Kristem a z jeho vyvolenými, kdež 
za nás hnohdá účastnost mieti hadem, jakožto kněze našeho 
Buoh vie, velmi nerad zamucnji, ale nezdálo mě se slušné 
a zvláště proto, aby zah mše svaté spievány byly, o kteréž 
píši. Datum anno oc LXXXXIX. 

2134. 
Jan z Švomberka Petrovi z Rosenberka: o propuštění d 
V Strakonicích 1501, 3. prosince. — Oriff. areh. TřA. I. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli mi 



Dopisy Jet 1499—1604. 281 

mi píšete, abych s Janem Nebřehovským promluvil, aby vám toho člověka propustily 
kterýž by sě chtěl za vámi osaditi, oc : i račtež věděti, že jsem s ním s pilností o to 
mluvil, a on mi to dal za odpověd, že týž člověk má některaké záštie s některýpii 
jeho lidmi, a když s nimi srovnánie o to vezme, vám rád chce jeho propustiti, 
avfiakž v takové dobré vuole okázanie, když by sě kdy který též člověk váš za ním 
chtěl osaditi. Také mi píše úředník váš Fencl, abych sě též k Řepickému přimluvil 
o propuštěnie vám člověka jednoho kováře : i věztež, že bych to byl učinil dávno, 
ale že Ěepický jest na Dievčicích, a jednéť na Řepici bude, rád to učiním pro vás 
a s ním mluviti o to budu; nebof netoliko v tom, ale kdež a což bych mohl vám 
k vuoli učiniti, rád to učiním. Datum Strakonícz, feria Ví. in vigilia beate Barbare 
virginis 1501. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. 

Urozenému pánu panu Petrovi z Bozenberka oc, pánu a přieteli mému zvláště milému. 

2135. 
Jindřich z Gutšteina Petrovi z Rožmberka : aby stál s ním na roku s Mikšem z Kolovrat. (M) 

V Tachově 1502, 27. eáří. — Orig. arch. Třéb. Fatn. v. Gvttenstein. 

Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a švagre mój zvláště milý! 
A jakož jsem k vám posélal pana Hruozu, co se raněnie a příhody mé dotýčě 
s panem Mikšem z Kolovrat, tu jste mi příatelsky vzkázali, žě se mnú ráčíte státi. 
Protož VMti oznamuji, žě mám s ním státi na svatého Martina po datum listu 
tohoto nejprve příštieho [11. listop.] na hradě Praskem v soudě komorniem k koneč- 
nému rozsudku. Pane a švagre mój milý, já vás se vší pilností prosím, žě na ten 
čas, totiž na den svatého Martina svrchudotčěného, do Prahy buohdá přijedete a se 
mnú, s pány bratry i s jinými pány a přiately mými stanete, mně radni a pomocní 
budete podle spravedlnosti mé. Bez pochybnosti doufánie plné k vám jmám, žě to 
pro mne, pro pány bratry mé učiníce, k tomu se času uprázdníte a podle mne 
s jinými pány a přiately stanete. Toho já VMti s bratřími, s jinými pány a přiately 
svými vdycky rád zasluhovati budu. Datum [v] Tachově, f. in. aute festům sancti 
Wenceslai annorum domini XV^n. Hendrych z Gutšteina a na Tachově oc. 

Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu švagru mému zvláště milému dd. 

2136. 

Jan z Šelnberka Petrovi z Rožmberka: o nápadu po Zmrzlících. (M) 

B. m. (1504). — Orig. arch. Třéb. FamUie Zmrzlík. 

Muoj milý pane synu! Což se toho nápadu dotýče po Zmrlících, vězte, než 
jest mne došlo vaše psaní, že sem já s králem JMtí vo to uhodil tak, že sě JMti 
vod té kůže také řemen dostati měl. Neb jest zde byl pan Hroznatá,*) a k pří- 

AichiT Čeéký XIV 36 



282 A. XXVm. DodavOt k dopisům rodu Soaenberskéht 

mluvě paaa bratra vašebo a paoa Strakonického dal jest Ji 
strotk&T bez nápadu ; a přijel jest von prre, vaše než psaní 
již zemřeli, vo tom nebylo zde nic slySeti, neb jich ySech 1 
kolivěk jest, račte pilně 8& ptáti, a zemřeli-U by, spéSně m: 
k vám v tom Tokázati chci, jako votec k Bynn. — Véci i 
Bohn, dobře stojí, a s kynštartem má konec takový, jest 
vgebo dobrého; co a jaká somma jest, vo tom jeáče nemn< 
in generali, Že sem nikdy neslýchal ani čítal, aby pojednú 
poddaný spolkem vfce dal. Mějtež sé dobře, věrněC vám tol 
obovi vodě mne i vod mého Jiříka prosím službu raíte 
jakovou. Jan z Scbeli 

Paou a synu mému milému panu Petrovi z Rozobe^ka. 

*) Hroinata i Vrtby jmenovin byl r. 1(>04 od krile VladbUra p 
atalfch po JarosIftvoTi Zmnlíkori ce STojšlnk; Pamitky arcL IX. 948. 

2137. 
Opat kláátera Třeboňského Petrovi z Rosenberka: o povznefi< 
V Třeboni 1505, 23. iervna. — Orig. arch. Třeb. I. 

Vysoce urozený paue, pane muoj milostivý. Motlidl 
všeho dobrého VMti z Častným zdravím buď dána, pře mm 
nemoci z úřadu mého, kterýž jsem VMti psaním viec neb [d 
přijel, tesknosti a příliSně starosti přidává ustavičné myšleni 
kterůž máme pro nebezpečenství; a kterak bych takovýcl 
jiných mphl pád odjieti, rozličně mysle, jinde než v učených 
koDventhn nenie, toho najíti nemohu. Skrze tu věc byl st 
do Viedně na učenic poslati bratří; neb slovo vuodce, (s 
jámy), tak nebeského znie, aby ti písmen jsúce osvieceni 1 
nebezpečenství takové odjieti mohli ; ale již mysl jiná die, 
mistra učeného neb doktora, kterýž by ne dva ale X n< 
doma B menším nákladem vyzdvihl, do svého konventhu p 
ke mně mistra Thomase ktmovníka kostela Praského uči 
oplaty k tomu jistě učeného starati sem chtěl, anebo do V 
torům, kteiýž učené znamenité doktory má, tiem zpuosobf 
mohl a uměl lechčejšf cestu bratří učiti naáě, psáti. I milos 
tečně v tom bez konce neužitečného nepočel, prosím pokorní 
kterak bych limysl ten dobře skončiti mohl, po tomto posl 
by sě v tom něco zdálo lepSieho, já hotov jsem, bez poruče 
rozkázati, neb již Čas veliký, zvláštním poslem, jest toho jedni 



Dopisy let 1504—1607. 283 

prosím za lásku i s konventhem svým. Datum ex Trzebon nostro monasterio anno 
1605 die Yígesima tercia mensis Junii. 

Kněz Bohnslay z Poběžovic, nehodný kláštera Třeboňského opath. 

Vysoce orozenému pánu, panu PetroTÍ z Bosmberka a na Erunúoyé oc, pánu mému 
přemilostiyému. 

2138. 

Purkrabě na Hluboké Petrovi z Bosenberka: o propuštěni jednoho člověka z Ševětína do 

Kostelce. (M) 

Na Hluboké 1506, 24. května. — Orig. arcb. TřeK I. B, 5 A U. 24. 

Urozený pane, pane mně příznivý, VMti službu svů vzkazuji. Vznesl jest na 
mne Blažek, Pouruv syn z Ševětína, žě by se chtěl za pánem mým JMtí osaditi 
v Kostelci pod Počtainem, a při tom mne zpravuje, žě by VMti grunth tu v Ševě< 
tíně, na kerémž jest otec jeho seděl, dobře osazen byl. I VMti já prosím, žě jemu 
ráčíte vajhost dáti pod pána mého JMt. Ex Hluboká dominico ante Urbani anno 
oc VI®. Albrecht z Bajšova, purkrabě na Hluboké. 

Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmbergka oc, pánu mně příznivému. 

2139. 

Hejtman iŤeboíuský Petrovi z Bosenberka: o propuštění vězně. (M) 

V TiOoni 1507, 7. února. — Orig. arch. Třéb. I. B. SBC. 18. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú VMti napřed vzkazuji, mi- 
lostivý pane. Račte VMt věděti, že Blaže z Vlkovic vždycky na mne běhá o syna 
svého, kterýž u vazbě v Třeboni sedí, a pravie, že biřic sobě od téhož Blažova 
syna od seděni velmi mnoho počítá. I prosím VMti, jestli možné VMti, že ráčíte 
s ním milost učiniti, a jeho z toho vězenie propustiti. Ex Trzebon dominica post 
festům s. Dorothee virginis annorum oc XV^ septimo. 

Wolff Cinišpan z Heršlaku, hajtman na Třeboni. 

Urozenému pánu, panu Petrovi z Boznberka oc, pánu mému milostivému dán. 

2140. 

Hejtman Soběslavský Petrovi z Bosenberka : o potrestání paliče města Miličína. (M) 

V Soběslavi 1507, 22. dubna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 6B C. 11 d. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú poddánu vzkazuji VMti. Vězně, 
kteréhož mi pan Petr Holický poslal JMt, který nynie při pálení Miličína byl, že 
opět druhá strana vyhořela, že málo zuostalo, tiem sem se rozkázal ujistiti, a jest 
ujištěn vedle vSie potřeby až do rozkázanie dalšieho VMti. Kdež teď pak list páně 
Holického JMti posielám VMti, jemuž VMt porozumiete ; i puokud VMt v tom ráčíte 

86* 



284 A. XXVin. Dodavek k dopisům rod» Rosenberakého 

rozkázati, baď jeho oa Benešor poslati aneb mistra ráčíte- 
zdá, že na jeho osobě neaie zdráv, protož abyste VMt ner 
vyptalo puotud, puokudž by se rozkázanie VMti stalo, a p 
byla. Neb se ten lotr přiznal. Že jest při tom kladení ohn 
Vm grošuov dali. Datum Sobieslaw, feria V. ante aancti Gi 

Eynart z Říčan, 
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Boznberka oc, pánu i 

2141. 

Hejtman Ttebohsky Petrovi z Bosenberka; o zlodéjí v Lil 
V Třebom 1507, 28. července. — Orig. arch. Třeb. I. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů pode 
zuji, milostivý pane. VMti věděti dávám, kterak včera k 
sedláci, lidé kněze opatha Třeboňského, přivedli jednoho mlí 
vězenie, kteréhožto jsú zastihli, an se jim do jích pokojuov 
na poli vedne dělali; kterýžto pacholek prve také u kněze 
službě šafářce v Upatovicích pokradl peníze, kdež jí zase 
I což VMt s tiem ráčíte dále rozkázati, račte VMt Petrov 
dáti ; neb já dnes do MiliČína juž jedu. Ex Trzebon, fena IJ 
hospite domini annorum oc XV^ septimo. 

WolťF CiniŠpan z Heršlaku, 

Urozenému pánu panu Petxovi z Boznberka oc, pánu mém 

2142. 
Bratíí z Bisenberka Petrovi z Rožmberka: o pomoci proti Zd 
Ve Švihově 1507, 5. eáří. — ÍVcpw arch. Třeb. Fami 
Službu svú vzkazujem, urozený pane a příteli náš m 
oznamujíce nám, kterak by Zdeněk Malovec nesnáze nějaké 
jiné nemáte, než že s ním zajdete, žádt^fce nás, abychom 
byli, a kdybyste nám oznámili, abychme vás pomocí naáí g 
a příteli, račte věděti, že z té příčiny jsme vám tak dlot 
pana Břetislava bratra našeho doma nebylo, a v tom jsme 
vám společně odpověd dáti mohli. I račte věděti, že ten úe 
třeba vaše byla a co na vás přišlo, a vy nás žádali, což by 
vás učiniti jako pro přítele, chtěli bychme se slušně dáti na 
nico post 8. Aegidii anno se 1507. 

Vilém, Jindřich, Břetislav, Václav 
Urozenýmu pánu, panu Petrovi z Rožmberka a na Erumlovi, pé 



Dopisy let 1507—1512. 285 

2143. 
Petr z Rožmberka dekuje bratřím z Rísenberka za jich ochotu. (M) 
V Krundově 1507, 10. eáří. — fířqňs arch. Třéb. Famůte Eiesenberg. 

Službu SYÚ vzkazují, urození páni a přátelé mojí mílí! Jakož mí píšete, což 
se Tzložení mé žádostí na vás pro pana Zdeňka Malovce dotýče, že byste mi z té 
příčiny tak dlouho odpovědi nedali, že pana Břetislava bratra vašeho doma nebylo, 
očekávajíce příjezdu jeho, abyste mi společní odpověd dáti mohli ; při tom mi úmysl 
váš oznamujíce, kdyby potřeba má byla a co na mne přišlo, a já vás žádal, což by 
vám možného bylo pro mne učiniti jako pro přítele^ že byste se chtěli slušně dáti 
najíti: i milí páni přátelé, z takové vaší přátelské odpovědi já vám velmi děkuji, 
a neřku děkují, ale chci se vám vším dobrým přátelstvím oplatiti, jakožto pánům 
přátelům mým milým. Ex Krumlow, feria VI. post Natívitatem beatissime Marie 
vírginis anno 1507. Petr z Roznberka. 

2144. 
Hejtman Třeboňský Oldřichovi z Bosenberka: o zvéři, o suknu, o hlásném. (M) 

V Třeboni 1509, 20. řijna. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 W% 15. 

Urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svú poddánu napřed YMti vzka- 
zuji, milostivý pane. Teď YMti posielám tři srny a tele zvířátko mladé, které sme 
tento týžden uhoníli. A račte VMt věděti, že zvěři okolo Třeboně mnoho nenie, než 
na Radonicských lesích dosti zvěři jest; ráčíte-li VMt rozkázati tam honiti, račte 
VMt oznámiti. Teď YMti posielám postav sukna vlčatého od Eřišfana súkeníka; 
račte YMt Ym kop míšeňských za to sukno poslati, a laciněji nemohli sme s Vin- 
cencem písařem stržiti. A jsú-li ta kola hotova, o kteréž jest YMti Vincenc písař 
psal, račte jě VMt na Vidov rozkázati okolo druhé sobothy poslati, a tak by zase 
na vuoz mohli hrách YMti nabrati. A jakož ste VMt ráčili Vincencovi písaři psáti, 
což Marka dotýče, jestli by mohl hlásati: mluvili jsme s ním oba dva; praví, že by 
tomu dosti učiniti nemohl. Tiem se VMt račte zpraviti. Ex Trzebon, sabato in pro- 
festo XI** virginum annorum oc XV^IX®. Litvín z Todně, hajthman na Třebonie. 

Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka oc, pánu mému milostivému. 

2145. 
Úředník l^eboňský Petrovi z Bosenberka: o louce medové a o nalezených penězích. (M) 

V Třeboni 1512, 19. srpna. — Orig. arch. Třeb. I. B. 4E. 50 b. 

Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější. Službu svú poddánu s plným 
poslušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. Vít postřihač, VMti poddaný 
z Třeboně, prosil jest mne za psanie k VMti, což se té luky medové dotýče, kdež 



286 A. XXVIIL Dodavdt h dopMkn raďw BoietAenWio 

sem s VMtí v kuchyni na Třebonie mlnvil. I ráčili ste VMt 
úředníky na ohledání na ta lúkn poslati. A mlynář švagr 
VMti z^tra bnohdá stavěti o ty peníze nalezené. £x '] 
octanam assnmptionis sanctissime virginis Mane annomm oc 
Vysoce nTOEenáma pánu, panu Petrovi z Boznberka & pána méi 

2146. 

Petr z Rožmberka Emiinovi z Lichtmbnrka : o dlubn jehc 
VEnmOovi 1514, 23. iivétna. — Orig. anh. Tř<i>. Ftm 

Složbn STú vzkazuji, nrozený pane, pane pfieteli m\ý 
placenie, ktei^ž je vám ujec rnnoj, hrabe z Hardeka oc, dli 
za týž dlnh rnkojmie. I vězte, že se mám sjetí tento pont 
vyáSfm panem purkrabí Pražským v Sedlčanech, kdež tu tak 
dánie spolu také někteří rnkojmie, kterýž jsů vám za ujce mt 
tom čase chci já o to s pilností mluviti, aby vám zaplaceno 
díln dotýěe, jestliže vám dáno nebnde o suchých dnech letnií 
přlpsánie svého díl svuoj položiti na Pražským hradě u Johani 
Ex Krumlov, fería m. Rogacionum auno ac XV^XIIIP. 

Urozenému pánu, panu hajmanovi Emíinovi z Licbtmbui 
mému milému. 

2147. 

Soběslavští Pepovi z Roseuberka: proal o faráře Mal 
V Soběslavi 1515, 13. hv&na. — Orig. arch. 7Ve&. 1. 

Urozený pane, pane náá milostivý. Služba svú poddán 
VMti vzkazujem. Milostivý pane! Kdež jsme VMti prve p 
pána svého mUostivého, abyfite nám VMt ráčili k tomu radii 
fa[rá]ře Malšického: i milostivý pane, vždy VMti pokorně pi 
milostivého, že VMt ráčíte nám k tomu raditi a nás v tom > 
prvnieho nemáme, a v tom jse mnohé služby božie obmešk 
poved VMti pokorně prosíme po tomto poslu. Ex Sobieslaw d 
stonem domini uinorum oc XV^V. Pnrgmistr a i 

Urozenému pánu panu Petrovi z Roeanbergka ac, pánu nai 

2148. 
Cech sladovnický v Soběslavi Petrovi z Rosenberka: o nepoct 
Hubáčka. (M) 
V Soběslavi 1515, 27. Ustcpa^. — Orig. arch. Třeb. I. 

Urozený pane, pane nᣠmilostivý. Službu svú poddán 



Dopisy Ut 1612—1516. 287 

napřed VMti vzkazujem. Milostivý pane! Raftte VMt věděti, že jest předstúpil před 
nás do cechu našeho plného Václav Hubá&ek, spolumistr řemesla našeho sladovni- 
ckéhOy žádigíc nás, abychom jemu povolenie dali, aby on Šteffle spolusonseda našeho 
za učedlníka řemeslu našemu přijal; kdež jsme my toho povolenie dali, ale však tak, 
aby se v tom učení zachoval, jako na učedlníka slušie podle zřiezenie a obdarovánie 
cechu našeho. I YMt račte věděti, že jest se v tom nezachoval i s mistrem svrchu- 
psaným, že jsú spolu slady ssajpali a sobě spolu k ruce dělali; i tu jsme Václava 
Hubáčka před se obeslali a k němu jsme mluvili: Proč jest se tak v tom neza- 
choval podle zřiezenie cechu našeho? A on pověděl, že to pro svuoj nedostatek 
učinil. Dále jest pověděl, že jest mu odpustil, aby on sobě týž ŠtefiPl u něho sám 
slady k ruce dělal; ihned jsme k němu na sladovnu šli, a k němu jsme mluvili, 
aby nám věmú pravdu pověděl, co by Šteffl u něho obilé a sladuov měl. A on 
pověděl, že in| sladu a některý t.*), a první jeden slad opověděný; a my jsme jeho 
skrze to kázní trestali skrze takový výstupek a na tom jsme byli v cechu zuostali: 
když by z kázně vypuštěn byl, aby uručil, aby těmi slady nikam nehýbal bez vědo- 
mie VMti. I přes to prese všecko pan hajtman jej kázal z kázně vypustiti bez 
vědomie našeho, a my jsme dále s tiem nevěděli co činiti. Dále, milostivý pane, VMti 
pokorně prosíme jako pána svého milostivého, že VMt podle prvnie žádosti a spisu, 
kterýž jsme VMti poslali, že VMt ráčíte nás v tom ochrániti, abychom mohli nějakú 
živnost dostatečnější od VMti mieti. VMti pokorně za milostivu odpověd po uka- 
zatelech listu tohoto prosíme. Ex Sobieslaw, feria in. post festům s. Eatheryne vir- 
ginis annorum oc XV^XV. 

Cechmistři i všickni mistři řemesla sladovnického města Soběslavi. 
Urozenému pánu, panu Petrovi z Boznberka oc, pánu našemu milostivému. 

*) t čte 86 Sběr, lána. 

2149. 

Soběslavský hejtman Petrovi z Bosenberka : o jednání svém se sladovníky. (M) 

B. m. a r. (po 27. listopadu 1616). — Koncept arch. Třéb. I. B. 6A Z. 8f. 

Milostivý pane. Edež jste mi VMt rozkázati ráčili, což se sladovníkuov do- 
tyce, abych některé z konšel k sobě přijal a list cechovní před se položiti kázal, 
i list, který jsú VMti psali, aby jim také přečten byl, a při tom z čeho by Hubáčka 
podle listu cechovnieho viniti chtěli, kterými slovy, abych to sepsal a VMti poslal: 
i VMt račte věděti, že jsú mi za odpověd dali, že oni viec jeho viniti z čeho ne- 
mají, než to, což jsú VMti prve psali i list cechovní při tom posielali, kdež teď 
ten list VMti zase posielám, který jsú VMti prve psali; i což v tom VMt dále 
rozkázati ráčíte, že oni při tom se tak zachovati chtějí. 

[Panu Petrovi z Rožmberka]. 



288 A. XXVUÍ. Dodavek k dopísím rodu Sosei^rského do 

2150. 
Hradecký hejtman úřednikn na Třeboni Vincencovi : o poilan; 
V Jindřichově Hradci 1516, 4. ledna. — Orig. arch. TVei Faim 
Pane VíDcens, příteli milý I Ted posílám pána tvéma J 
poručiti koupiti od paní Důry. Jinač sem jich nemohl koupiti i 
Pavlem, než za XXXVm £P. I ráčil pán JMt po MathúSovi i 
žatí, abych je toliko na Třeboh poslal a formana zjednal; 
a formanu máte dáti 1 kopa a Ij. t ovsa. Pakli chcete tot 
Enimlov poslati, mně b; se zdálo i pana Pavlovi, abyste se 
na místě, a s ním smluvili fbru, nebt jest forman dobrý člově 
ceno od pána JMti o záplatě těch vín, paní Důra prosí, žeby , 
co míkžte najspfš, žeby ráda sobě jiných vín nakoupila. Ex fí 
ante Epíffaniam domini anno ac 1516. Rynarth z Říčan, 

Panu Vincencovi, oufedlnlkn na Třeboni, přieteli dobrému. 

2151. 

Sobéelavítí Petrovi z Rosenberka: proal o kněze z Vím] 

V Soběslavi 1516, 1. břema. — Orig. arch. Třeb. I. A. 

Urozený pane, pane náš milostivý. VMtí službu svú poi 

Senstvlm vzkaznjeme. Kdež sme s VMtí mluvili, když jste VMt 

o toho kněze s Vimberka, že by n nás farářem býti chtěl, i 

ráčili, že nám YMt odpověd toho dáti ráčíte, když pán Bi 

vrátiti. I račtež TMt věděti, že týž kněz jest u nás a toho 

prosíme, že VMt ráčíte nám to oznámiti po tomto poslu, i 

ňm n nás poddati, abychom my jemu věděli, co za odpověd ( 

jest ho svědom kněz děkan Eramlovský; jestliže byšte YM 

tázku učiniti, hodíl-li by se a nás za faráře býti, to jest při 

sabato ante dominicam letare annorum ac XVXVI. 

Purgmistr a radí 
Urozenému pánu, pana Petrovi z BoznbeAa se, pána nafiemt 

2152. 

Hejtman Soběslavský Petrovi z Bosenberka: o naložení s 

V Soběslavi 1516, 17. táH. — Orig, arch. Třeb. I B. 

Při tom*) VMti oznamigi, Že mám a vězení čtyři vězí 

šicích již minulu neděli při posviecení skrz rozkaz Jakuba p 

příčiny, že jsú Petrovi hudci zrádci jeden z nich dával pro zl 



Dopisp í Ut 1516 a 1517. 289 

ri zvěSeni, mlnTíce k němu, žé jest ty dobrý pacholky zradil. 
ikíiba písaře vyrozaměl, byť nebylo lidí a jeho, že by jej byli 
mali, z té roty pátý ušel ; i jest jeden hudec a tfí jsú rybní- 
VMt příčiny, ráčíte t tom rozkaz očiniti, račte mí oznámiti, 
tráviti ; neb mi pan Švamberk o jednoho píše, dotýkajíc v listu 
o na rukojmě dal, kdež jsem to bez vědomí YMtí učiniti oe- 
ria IIU. post s. Ludmille annd 3C XV^XVI". 

Václav Tučap, faajtman na Soběslavi. 
pano Petrovi z Boznberka oc, pána mému milostivému, 
oditřiieok. 

2153. 
a^Stl Petrovi z Boaenberka: prosí o fáráte. (M) 
i 1516, 4. Hjna. — Orig. areh. TYeb. I. A. 3 K<^, 24. 
pane néé milostivý. YMti napřed svú službu poddaoú s plným 
ae. Milostivý pane! Kdež jsme VMti prve žádali o faráře 
ibyšte VMt, jakožto pán náš milostivý, nám k tomu radni 
i tu jste VMt povédčtí ráčili, že VMt s strany jedné ptáti 
také s strany druhé ptali. I VMt račte věděti, že jsme po- 
e VMt nějakú námluvu mieti ráčili s knězem Jiříkem prvním 
nynie v Hradci Jindřichovém kazatelem jest, že by on zí^e 
I pokudž jest VMti to vědomo, VMti pokorně prosíme, 
ívého, že VMt nám to oznámiti ráčíte po tomto poslu; neb 
ST. Havla, abychom my uměli se tak zpraviti podle rozkazu 
bato die s. Fraucisci annorum oc XV^XVI*. 

Purgmistr a radda města Soběslavi, 
panu Petrovi z Roznberka oc, pána naiemu milostivému. 

2154. 
snberka: o obstavení jejích spolusouseda Kazpetra pro dluh. (M) 
1517, 8. břeena. — Orig. arch. Třeb. I B. 5 AP. 16 b. 
)aae náš milostivý, VMti napřed službu svú poddaná s plným 
ř pane! Kdež VMt panu hajtmanu psáti ráčíte, což se Eaz 
irýž VMti píše, pří tom posielati ráčíte pro nějaké obstaveoie, 
obtěžoval, abychom toho VMti zprávu dali: i VMt račte vě- 
lined před se obeslali a jemu psanie VMti oznámili. Kdež on 
zprávu učinil, že když jest mu rychtář Tháborský list psal. 



290 Á. XX VIII. Dodavek k dopisAm rodu BoBctiberského 

žádaje toho na něm, jestliže by Kaz Petr tu v Soběslavi na 
podle práva obstaven byl pro dlnb nějakého Tomše z Tábo 
bylo, ale statek, kterýž by tu měl, aby též obstaven byl; í 
ukazatel, že což za právo, všecko učiniti má s plnu mocí, 
borský v témž listu psal. A on rychtář Soběslavský k témuž 
že Kaz Petra zde nenie, než statek jeho jest. I poněvadž 
psanie pana rychtáře vaSeho, že má& plnu moc obstaviti, i n 
se kým vyrufiiti, já tobě práva neh^fm. A on posel pověděl 
ručiti. A rychtář pověděl: Poněvadž se nemáá kým vyrufi 
slavného přijietl nechci; í pověziž panu rychtáři vaáemu, ž 
pokládám, aC témuž TomSovi státi na ten den rozkáže, a já 
dni obeslati chci. A rychta že jest tak učinil a Kaz Petra 
stál tak na ten den, a TháborŠtf nestáli. A rychtář že jest E 
něvadž Tháborští podle mého oznámenie nestojie, hýbni t 
chceš, jakž se tobě líbí; neb jest tobě nikdy ode mne pod 
Es Sobieslaw dominico die reminiscere annorum oc XVXV] 

Pargmistr a 
Urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pánu naše 

2155. 

Písař (?) Jakub Petrovi z Roaenberka : že Třeboňfitl na 
V Soběslavi 15Í7, 17. dubna. — Orig. arch. 7¥e6. I 

Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu sv 
YMti napřed vzkazuji. Pni^mistr a konšelé Třeboňského ( 
krycí ku potřebě YMti na krov v bradě dělal. I žádal jes 
do cihlny k té potřebě nakupil; učinil sem mu v tom od; 
vědomí VMti a vuole učiniti nezdá, leč v tom rozkaz od '' 
by první cihlíř Bndějovský, když jest k obci cihly dělal, o 
býval. Toho sem se na purgmistru vyptal oc, i jestliže by 
nebyla nakupena, pověděl, že v to hned vstúpiti nechce. ] 
aby mná nic obmeškáno nebylo; i pokudž VMt ráčíte v U 
mi psaniem VMti oznámiti, abych se věděl Čím zpraviti a 
Soběslaw, feria VT. post pasce anno oc XVXVII". 

Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na 
lostivému. 



Dopisy g rohu 1517. 291 

ě 

2156. 
Petr z Bosenberka syému hejtmanu na Soběslavi : o propuStění spolusouseda Deštenakého. (M) 

Na Krumlově 1517, 2. eáH. — Ong. arch. Třéb. I. B. 5BP. 31. 

Tučape milý. Píší mi teď poddaní moji Deštenští, jakož z listu jich, kterýžť 
posielám, poroznmieš, přimlúyajíce se snažně za Mikuláše spolusúseda svého, kterýž 
jest v kázni mé pro neslušný a svévolný účinek, kteréhož se jest proti manželce 
páně Kolmanově dopustil : i když hodné rukojmie postavie, jest v tom vuole má, aby 
ho pod padesáthe kop grošnov českých na rukojmie na postavenie vydal, jakož z pří- 
pisu psanie mého jim učiněného šíře porozumieš. A panu Kolmanovi pověz, čehož 
kolivěk nad to trestánie žádati bude, že jemu od něho i ženy jeho všecko sprave- 
dlivé chci učiniti. Ex Krumlow, feria lUI. post s. Egidii anno oc 17. 

Petr z Roznberka oc. 
Václavovi Tučapovi z Tučap, hajtmanu na Soběslavi, věrnému milému. 

2057. 

Petr z Bosenberka Deštenským : o propuštění jejich spolusouseda. (M) 

Na Krumlově 1517, 2. eáří. — Koncept arch. Třéb. I. B. 5 B P. 31. 

Petr z Roznberka oc. Přiezeň má, múdří a opatrní věrní moji milí. Ede^ 
mi píšete o Mikuláše poddaného mého a spolusúseda vašeho, kterýž jest v kázni mé 
pro neslušný účinek, kteréhož se jest proti manželce páně Kolmanově dopustil, pro- 
siece mne pokorně jakožto pána svého, abych ne naň ale na vás v tom zhledl a jej 
abych z té kázně a trestánie propustiti rozkázal, a by byl jaký člověk nehodný, že 
byste se oň přimlúvati nechtěli, než že jest člověk hodný a hospodář pilný oc: 
i vězte, že mi taková jeho neslušná a všetečná svévolnost málo proti mysli nenie, 
maje mne pána svého v obranu, žej se toho proti páně Kolmanově manželce své- 
volně dopustiti směl, a byl jsem na tom, že jsem jej proto ještě výš chtěl trestati, 
aby se jiní potom jím vystřiehali, a takových svévolností proti dobrým lidem nedo- 
púštěli; ale vzhledaje na vaši věmú poddanost a snažnú přímluvu, jíž se ke mně 
zaň přimlúváte, píši teď hajthmanu svému Soběslavskému, aby jej na hodné rukojmě 
pod L kop grošnov českých, když je zjednáte, na postavenie vydal, tak když by 
rukojmiem týden napřed oznámeno bylo, aby jej zase na to miesto, odkudž jest vy- 
ručen, postavili. Protož vy tento list hajthmanu Soběslavskému pošlete ; než proto já 
trestánie opustiti nemohu, kteréž jest pro ten účinek provinil. Ex Krumlow, feria 
im. post sancti Egidii anno oc XV^XVH*. 

Múdrým a opatrným purgmistru, konšelóm a vší obci městečka Deštného, věrným 
mým milým. 

37* 



293 Á. XXVin. DoAavék h dopisim rodu Itosenbersk&, 

2158. 

VÍDcenc úředník na TřeboDÍ Johance z Pernfitelna : o vydáni s 
T Hodoníne. (M) 

V Třňfoni 1517, 14. řijna. — Končit arch. TřtA. I 
Vysoce urozená paní, paní mné ntilostivě příznivá, si 

VMti napřed vzkazuji. YMt račte véděti, že daostojný i 
BoroTanského kláštera probošt, z panstvie pána mého JI 
knězem Mikolášem ukazatelem lista tohoto zákona řeholi 
vznesli jsů na mne, kterak Thomeš Turek, poddaný pát 
kterýž písařem jest na Hodoníně zámku u VMti byl, měl j 
smrtí před nedávným Časem sjíti, jemuž Baoh všemohú( 
I T nebytí uyuie pána mého JMti doma VMti já na místě 
že VMt napřed to ráčíte pro pána mého JMt učiniti, a p< 
šovi písaři Bta[te]Ček jeho buď málo neb mnobo témuž kn< 
bratru téhož Thomše písaře ráčíte úředníku VMti na E 
vedle poslední vnole a žádosti téhož Thomše písaře na smi 
pochybuji o pánu mým JMti, když by se kterému s VMti 
panstvie přihodila, že by JMt na žádost VMti v túž libost 
zanie ráčil též učiniti. I VMti já na místě pána mého JMt 
pána mého JMt to učiniti ráčíte; toho já VMti na místě ] 
Časy rád zaslúžití chci. Ex Trzebon, fería IIII. in die s. 

Vincei 
Vysoce urozené paní pani Johance z Pemfitainna a na U 
stalé vdově po vysoce urozeným pánu panu Jindřichovi z Lippél 
lovstvie českého dobré paměti, pani mně milostívé pHznivé. 

2159. 
Jakub Kaše Petrovi z Bosenberka : o postoupení lidi i 

V S<^Sslot>i 1517, 10. Ustopadu. — Ortg. arch. 7Ve& 
Urozený pane, pane mnoj milostivý. VMti službu 

slušenstvím vzkazuji. Kdež jste VMt rozkázati manželcf 
Hynka Valovského dotýče, abych mu psal, aby mi lidi, 
pánaov Ffencelikuov mám, postůpil: í tak jsem učinil podl 
VMt věděti, že mi za odpověď listem po poslu i sám ŮBtn 
učiniti nechce, leč jemu XXX t. ovsa a TXY slepic dám 
jistotu učinili, aby mu tak budúcně vycházelo od nás, poki 
byli. A pravie, že jsem mu tak přiřekl. I milostivý pane: 



Dopias t rojbw 1517. S93 

to zpravoval. I VMti prosím jako pána svého milostivého, že VMt 
Q radní a pomocní býti, neb se nemám k koma utéci než k VMti- 
ipía listu posielám, kterýž od něho na jitra mám, ačkoli nynie s ním 
lemám, ale ponévadž se nynie jiných vécf chytá, snad by i potom 
k Q(initi chtěl. Datum Sobieslaw, fería m. in die diue Ludmille 
=XVn. Jakub KaSe. 

'ozenéma pánn, pana Petrovi z Rozuberka ac, pánu mému miloBtíTéma. 

2160. 
osenberka Jakubovi Eaíovi: o postoupení lidi v Novosedlech. (M) 
a r. (1517 po 10. Ust.J. — Koncept arch. Třeb. I. A. 1 P. 13. e. 
:oznberka ac. Přízeň má, Kaše milý! Kdež mi píšeš, oznamaje, že 
i Yalovskéma psal, atby lidí tvých postúpil, Že je ty sám, jakož jest 
šie, zpravovati chceš, kdežt by tuto odpověd listem po posla í ústně 

toho učiniti nechtěl, leě by jemu XXX t. ovsa a XXX slepic dal, 
;otu učinil jemu badúcně vydávati, pokudž byšte vy toho v drženi 
že by praviti měl, jako by ty jemu tak přiřekl ; i rozomím, že mezi 
nice jest, kdež přířekl-li jsi jemu, to budeš povinen torna dosti uči- 
epřiřekl, nebndeť také moci na tobě nic obdržeti. Však teJ já jemu 
aěm, atby těch lidí postoupil, a v tomt překazy žádné nečinit, aby 

jakžf se zdá. Co se pak těch jitr dotýče, nezdá mi se, ahyC v tom 
iti mohl vedle toho listu, kteréhož jsi mi přiepis poslal; leč chtěl-lit 
)iti, tak jakž list svědčí; a teď pHepis toho listu, co jemu píši, po- 
im věděl zpravitj. 

2161. 
i Hynkovi Valovskéma: aby lidi na {fovosedleeh Jak. Kašoví postoupil. (M) 
•. (1517 po 10. Ustopadu). — Koncept arch. Třéb. I. A. 1 P. 13 c. 
lá, urozený vtadyko milý. Vznesl jest na mne Jakub Kaše, poddaný 
rě, kterak by jemu lidí jeho, kteréž od pánuov Fencelíkuov má, 
až do tohoto času zpravoval, postůpiti nechtěl, pokládaje toho tu 
XXX t. ovsa a XXX slepic dávati povinen byl, a na to ať by jistotu 
rydáváno bylo, pokudž by oni toho v držení byli, a žeí by tak při- 
z, že on tomu odpierá, aťby to budůcně vydávati pHřiekal, než 
ř jemu ty lidi zpravoval. Kdež bylo-li by tak, žádám na tobě, aby 
ho postoupil a jemu v tom překazy žádné nečinil, aby on sobě své 
'al, jakž ntýlép nmí. A bude-lif se zdáti jakú spravedlnost na něm 
1 něho spravedlivé učiním. 



294 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosenberského 

2162. 

Kněžna Anna Hinstorberská úředníku na l^eboni : o TČzenl jednoh 
daného mésta Tesell. (M) 
B. m. a r. (1517, konec) — Orig. arch. Třeb. I. A 
Pane Viacenc milý. Jakož mi píšeš, kterak jsú Ves 
tebe Tznesli, kterak bych Hartle z Drachova Člověka jich po 
STÚ a trestŮDÍe vzíti rozkázala a jej na rukojmie dala, žádá 
rnkojemstvie propastila oc: i jest mi divná véc do těch '' 
nebf já se člověka jich, ale člověka svého dědičného treí 
Pakli se jim zdá, že m^í k němu lepší spravedlnost, já ji 
jakož sem jim prve tůž odpověd na psaní jich dala. Za to 
Anna z boží milost 
a hrabina 
Pana Vincesovi ouřednlku na Stfeboni buď dán. 

2163. 
Enéžna Anna Minst^rberská Veselský : o propoítěnl jejich zádnšnfi 
V Hradci 1518, 3. ledna. — Orig. arch. Třeb. I. A 

Anna z boží milosti kněžna Minstrberská a hrabina ] 
Jakož mi pfSete, že bych Člověka vašeho do vězení svého v 
s podivením ac: i vězte, že já se psaní vašemn více divíi 
svého dědičného vsaditi rozkázala a Jeho pro jeho svévoli 
paní člověka svého, ne vašeho. Pakli vám ae zdá, že k němí 
dictvie jmáte, chci ji ráda slyšeti i viděti. Dán v Hradci v 
Jana evangelisty letha oc XVIII. 

Opatrným purkmistru a raddé městečka Veselé bud dán. 

2164. 
Petr z Rožmberka kněžně Anně z MÍDSterberka: o propuštěni zádnšn 
B. m. a r. (1518 v lednu). — Koncept arch. Třeb. I. 
Osviecená kněžno a paní, paní mně příeznivá, službi 
poddaní moji zpravují mne, kterak by VMt ráčili rozkázati 
jménem Jím Hartle vzieti a jej vězeti a s ním svú vnolí pr 
vo to starali povolné prosiece, aby jim VMt Člověka jich 
by Člověk jich VMti co povinovat, od něho všecko spraved] 
z jejich zprávy srozuíměl, že] jste se VMt na toho Člověka 
VMti dědičný měl [býti]. I račte věděti, že je mi zpráva ta 



Dopisy let 1517 a 1518. 



295 



k záduší kupili y té vsi, [kde] VMt také lidi máte, že ty chvíle otec toho člověka 
na tom gruntě seděl, a po jeho smrti že by tento syn jeho na týž grunt dosedl, 
a již tomu několiko drahně let, tu na tom gruntě byl, a VMt jste nikda oň nestáli 
ani žádný jiný. I VMti já žádám, že jim VMt ráčíte téhož člověka bez úplatku pro- 
pustiti. A míní-li se VMt jakú spravedlivost k němu jmíti, račte toho tím pořadem hle- 
děti, jakž jest v zemi zřiezeno. Neb račte věděti, že já toho zprávu mám od hodno- 
věrných lidí, že týž Jíra Hartl se rodil v mé vsi dědičné a na gruntích mých v Ži- 
šově; i jestliže jesti tak, pokudž je mi zpráva dána, ráčíte znáti, spravedlivě-li jste 
nan takovým zpuosobem měli sáhnuti. To já k VMti rozeznání pHpouštiem. Odpovědi 
žádám po tomto poslu. [Petr z Rožmberka.] 

(Kněžně Anně Míusterberské.*) 

*) Čtvrté manželce Jindřicha z Hradce. 

2165. 

Třeboňský písař Petrovi z Rosenberka : o vybírání berně od lidí ze Stropníce. (M) 

V Třeboni 1518, 26. ledna. — Orig, arch. Třéb. L A. 3 S L 

Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů poddánu s plným 
poslušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. VMt račte věděti, že tuto 
středu minulu byl sem v Doudlebech, zapisuje berně z kněžských lidí faráře Dou- 
dlebského. I obeslal sem lidi z Stropnice, kteříž příslušie k špitálu Třeboňskému, 
abych bemi zapsal, kdež lidé pana Mikuláše Holuba Eomařického z Stropnice drží 
} lánu špitálského, a plat k špitálu Třeboňskému z toho půl lánu platí, chtěje berni 
zapsati. I poslal jest pan Mikuláš Holub Václava syna svého podvakrát ke mě do 
Doudleb, že lidem sVým z toho půl lána nedá berně dáti, pravě, že by toho půl 
lána od panstvie jeho mělo býti, praviece se nějakú spravedlnost k tomu jmieti. 
I VMt račte věděti, že jest od VMti předkuov ten plat k špitálu Třeboňskému na- 
dán, kdež za pana Voka JMti dobré paměti týž pan Mikuláš Holub pokoušel se jest 

to, chtěje sobě toho půl lána za dědicstvie obrátiti; i toho jest dovésti nemohl. 

1 ráčíte-li VMt pana Mikuláše Holuba k VMti na Krumlov obeslati a s ním o to 
potřebně rozmluviti, aneb k němu dva dobrá urozená člověky poslati, to při VMti 
jest. Také VMt račte věděti, že sem k panu Sádlo vi u nás v Třeboni dva konšely 
poslal, aby z domu, kterýž pod VMti v Třeboni má, vedle jiných souseduov berni 
dal ; i dal jest tu odpověd, že muosí také berni s svého statku dáti a že při té berni 
také z domu bemi dáti chce. Tiem se VMt račte zpraviti. 

Milostivý pane, z rozkazu VMti, jakož sem s VMti zuostal, psal sem panu 
Petrovi Fencalíkovi od Jana hamerníka od VMti, aby jej VMti do Deštného pro- 
pustil. Jakž brzo list VMti na Stráž dodán jest byl, tak hned pan Fencalík poslal 
jest po téhož hamerníka a rozkázal jej do věže vsaditi; a VMti jest tuto odpověd 



396 A. XXVIII. Dodavek k dopisům rodu Bosmberskél 

dal, kteráž teď VMti posielám. Kdež VMti píše, že jest "V 
že syn téhož hamerníka ještě leth nemá, aby mohl hospod 
hamerníka včera u mne a dal Jest mi zprávu, že jest ote 
panem Petrem Fencalíkem Tz[d]al, a hamerník jest sobě svrši 
Fencalík jest hamerníkova syna se dvěma bratfími na gn 
byt leth neměl, nebyl by jej přijímal. Tu jest jedno vej 
téhož hamerníka VMti vysoce prosí, poněvadž pan Feocall 
propustiti, že ráčíte panu Fencalfkovi list přímluvci psáti, 
a na rukojmě dán; toho VMti chce potomně po všeck 
Trzebon, feria III. post conuersionem sancti Pauli aunorum ac 
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Bozaberka 3C, [ 

2166. 

Knčžna Anna Minsterberaká Petrovi z Rosenberka: o propaŠtán 
cbova Veselským, (k) 
Na Hradci 1518, 1. mora. — Orig. areh. IVeb. I 

Modlitbu svá vzkazuji VMti, urozený pane, pane b 
Jakož mi psáti ráčíte, že by vás poddaní vaši Veselští zpravil 
člověka jich zádušního jménem Jíru Hartle vzíti a jej vězeti 
zovati, a žě jsá mne o to starali povolně prosíce, abych jin 
a byl-li by člověk jich mně co povinovat, Žě od něho všec 
a že ste tak z jejich zprávy srozuměli, že bych se na tol 
člověk muoj dědičný byl oc. Pane a příteli muoj milý, 
oznámili tíž Veselští, jaká sem jim o tu věc na psaní jich 
cencovi písaři vašemu Třeboňskému na psaní jeho, které 
vašem učinil, žě já ne Člověka jich, ale Člověka svého děd 
a trestati budu jako paní jeho dědičná. A ještě pří tom stc 
cencovi psala, jestliže oni lepší spravedlnost na ty dochovu 
ukáží, nežli já ji mám, jsácí paní jeho dědičná, žě ji cl 
jestli to pak věc nespravedlivá, což sem jim psala, a není- 
zemského, račte toho pane bratře muoj milý VMt sami po 
poněvadž ste mi ráčili o toho Člověka psáti, že sem téh< 
kojmie dáti chtěla, ale Žádný z Veselských, kteříž jej prv 
chtěl; z té příčiny dala sem jej vsaditi. Dán na Hradci v 
létha 3C XVIII. Anna z boží milos 

a hrab 

UrozeDému pánu panu Petrovi z Bozmbergka ac, panu b 



Dopisy B rohu 1518. 297 

2167. 

Jan z Doubravy otci syémn Earloyi: lituje nemoci jeho a omlouvá se, že dosud na Krumlov 

nepřijel. (M) 

Ve Wasserburce v Bavořích 1618, 4. února. — Orig. arch. Třéb. Fam. Doubrava. 

Pane otče muoj milý! Žádost maje zdraví i všeho dobrého s poslušenstvím 
svým 00, váš list nyní mně poslaný s témi ělojírky z velkou radostí sem přijal; 
ale potom čta list, na to přišed, kdež mi oznamujete vaši nemoc, s toho sem velmi 
zarmúcen. Toho od milého Boha s pravú věru žádám, žě se ještě ve zdraví shle- 
dáme. A já bych ihned s tímto poslem byl k vám se vypravil, ale velký nedostatek 
v noze jedné mám, velmi jest mi votekla, a ten rak, neb kterak té červenosti říkají, 
že mne velmi bolí. Ale dyž mi málo lép bude na té noze, teda ihned se k vám 
vypravím. Ale jestliže by toho potřeba byla a vy mldlí [sic] byli, pošlete mi zvláštního 
posla, tomu já sám zaplatím, af ve dne i v noci de, neb bych se velmi rád s vámi 
shledal. Také kdež mi píšete, žě ste mi listu nechali [v] Vídni : neníf mi dodán, než 
toliko ten list, kterýž mi z Vídně do Uher poslán, (v kterémž ste mi oznámili, žě 
ste mne u Vídni hledali oc), na kterýž sem vám odpověď odepsal. Kdež mi také 
nyní oznamujete, žěť vám dodán není, na ten se budu ptáti v Augspurce, zdali by 
8 Fukerovy [sic] listy tam přišel. Neb mé ženě sem také při tom psal, ten jest jí 
tepruo dodán, dyž sem já již doma byl. Také s té příčiny sem v Linci na vás ne- 
sčekal, a rád bych vás byl [v] Wosserburce viděl pro toho kněze z Salcpurku, abyste 
i vy sami jeho slyšeli oc. Také sem o vaší nemoci nevěděl, také jest mi Čeleď nic 
neoznámil; já bych byl z Lince k vám na Krumlov přijel a toho nikoli nenechal. 
Také sem vám po dvakrát psal, že vám Čeleď měl koník poslati, kterýž muoj jest; 
nevím, stalo-li se to, čili nic. Jakž já budu moci najspíš, tedy k vám na Krumlov 
přijedu. Také jest mi tento posel pověděl, žě ste velmi mldlý, s toho sem velmi 
zarmúcen; za to věrně milého Boha prosím, žě vás ještě ráčí pozdraviti a žě se ve 
zdraví shledáme. Také co se Vídně dotýčě, podle mé žádosti byli ještě toho nedo- 
konali, mají mi o tom konečně psáti oc. Také má žena vám velice děkuje i já 
z toho zavití i z nožů, kteréž ste jí poslali, neb se jí velmi dobře líbí. Také žád- 
ného tak pěkného nemá. Také vám posílá kdulnú letkvař, kterúž sama dělala; prosí 
vás, abyste za dobré přijali. Také za vás prosí pána Boha, žě vás ráčí pozdraviti. 
S tím dajž vám milý Buoh dlůhé zdraví, toho věrně žádám. Dán [v] Wosserburce, 
ve čtvrtek po svatým Blažeji léta 1518. Jan, syn váš. 

Také jestliže [v] Vídni mé vobydlé nebude, tedy mám oumysl do Pasová. 
Také sem tomu poslu dal deset krajcarů, jest 4 bílé groše. 

Urozenému vladyce, panu Karlovi z Dúbravy, nyní u pána pana Petra JMti z Ro- 
žumberka oe na Krumlově, panu otci mému milému, b. d. 

ArchiT český XIV. 38 



S9S A. XXVIII. Dodavek k dopis&m rodu Eosaibershého á 

2168. 
Petr z Bosenberka Veselský: o jejicli Člověku z Dr&cIioTa Těz< 
z Minsterberka. (M) 
Na Krumlově 1518, 5. února. — Končit arch. Třt^. I. . 

Petr z Eozoberka. Přízeň má, můdři a opatrní věrní mi 
se Jana Mrázka toho svědomie dotýče, že by svědci nechtj 
žádajiece naučení, kerak se v tom zachovati máte: i vyslyí 
T pravdě jim t tom vědomo, ať to na svá svědomie a na své 
neste mi toho zprávu ve Žtvrtek najprv příští na Třeboň, neb 
a tu já vám dám naučení, co bndete míti s tou věcí dále u 
toho člověka vaáeho k záduěí tkne, keréhož kněžna v své ■ 
jsem já jí psal a ona mi zase odpověd dala, keřů jste mi po: 
psaní, co jste vy jí i také Vincenc úředník muoj na Třeboni 
vám na to za odpověd dala, též na ten den do Třeboně, a ta 
aby člověk váá záduSní od kněžny mohl vysvobozen b^tí. Pal 
toho učiniti nechtěla, již já vás v tom neopustím a Člověka ^ 
pohledám, aby on svoboden býti mohl. Datum Crumlow, feria 
ficationis Marie anno ac XVIII'. 

Veselským. 

2169. 
Petr z Hosenberka knéžaé Anně Minsterberské z Hradce: aby po 
selským z vězeni propustila. (M) 
V Třeboni 1518, 11. února. — Končit arch. TřA. I. A 

Osviecená kněžno a paní, paní mně příznivá. Službu sv 
mi odpověd na mé psaní dosti v širokých sloviech dáváte, co 
poddaných mých z Veselé dotýče, to opakujiece, co vám 
i také Vincenc písař panstvie Třeboňského vo to jsú psali, a c 
poved na to dali, že vy ne Člověka jich, ale Člověka svého 
a trestati že budete jako paní jeho dědičná, a ještě při tom i 
i Vincencovi psali, a jestliže voni lepší spravedlnost nežli v; 
veka, jsůce paní jeho dědičná, ukáží, že ji rádi slyšeti chcet 
spravedlivá, co jste jim psali, a nenf-li pořadem podle zHezenl 
sám povážil. I VMt znáti muožete, že ktož jesti jeho držitel 
jsú, a tak, jakž mne zpravují, okolo dvatcetí leth těch lidí 
a žádný jich vo ně ničiemž nenařiekal, než VMt beze vše 
člověka jich ráčili rozkázati vzieti a vězeti a s ním svú vnoli 
jich z toho nevyvedše; jeěto se mně zdá, že jste VMt to i 



. •:< ■■■■ . 



Dopisy rohu 1518, 299 

učinili. Neb VMt znáti muožete, že držitel, kto je jeho v držení, a má od toho, 
ktož by se k čemu mienil jakú spravedlnost jmieti, z toho právem vyveden býti, ne 
tím zpuosobem, jak jste YMt nan sáhli. Pak tohoto na VMti též jako prve žádám, 
abyste jej ráčili bez úplatku a bez škody propustiti; pakli se toho nezdá YMti uči- 
niti, k tomuto se moji poddaní podávají — ještě výš, ač by toho nebyli povinni — : 
když jim ho propustíte, že jej chtějí před pány hejtmany kraje Bechynského, když 
jim o to rok položí, postaviti a jimi o to, spravedlivě-li jste jej vzali čili nic, slyšáni 
býti. Pakli byste toho učiniti neráčili, kdež té naděje nejsem, již bych já svých pod- 
daných v tom slušně opustiti nemohl a neopustím, než jim raden a pomočen budu, 
aby jim to k nápravě přijíti mohlo. Datum Trzebon, feria V. post festům s. Scola- 
štice virginis anno domini XV^XVIII. Petr [z Rožmberka]. 

(Kněžně Anně Minsterberské.) 

2170. 

Veselští Petrovi z Rosenberka: o jejich člověku z Drachova vězeném kněžnou Annou Mínster- 

berskou z Hradce. (M) 

Ve Tesrfí 1518, 13. února, — Orig. arch. Třeb. L A. 3 K% 47 f. 

Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Službu naši poddaná s plným po- 
slušenstvím VMti napřed vzkazujem, milostivý pane. Kdež ste VMt ráčili psaní uči- 
niti paní kněžně, tu sme Její Mti list poslali po poslu, a ona, když jest list přečetla, 
tehdy ji posel žádal, aby mu ráčila odpověd dáti. A ona ráčila pověděti, že nedám. 
A on též Její Mti po druhý napomenul, aby ráčila odpověd dáti ; a ona jest jemu řekla, 
jakž prve slyšel, že nedám. Protož, milostivý pane, VMti prosíme a žádáme, jako 
pána svýho milostivého, za radu a za ochranu, jako pána svého milostivého. Odpo- 
vědi laskavé žádáme od VMti. Dajž všemohúcí milý Buoh VMti dlúhé a štčastné 
panovánie, toho bychom VMti, jako pánu našemu JMti, s pravú věru přáli. Datum 
ex Wesel sabato post Appolonie virginis annorum 1518. 

Purgmistr a radda městečka Veselé nad Lužnicí. 
VysoQe urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka, pánu našemn JMti, buď dán. 

2171. 

Kněžna Anna Minsterberká z Hradce Petrovi z Rosenberka: o propuštění člověka z Dra- 
chova Veselským. (M) 

Na Hradci 1518, 13. února. — Orig. arch. Tréb. I. A. 3 K% 47 f. 

Motlitbu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý. Jakož 
mí opět píšete, což se Hartle člověka mého dědičného z Drachova a poddaných vašicli 
z Veselé dotýče, tomu psaní vašemu sem porozuměla oc, i chci já VMti na to časem 

»8* 



'■ *í «í 



■» • .' 



1 < 



i. 



vj 



O! 









f ,' 300 A. XXVin. Atdovat h dopisAm rodu Easaibtrskího do 

i" 

r STým po sréffl posla odpověd dáti. £x Nona Domo sabato an 

li' domÍDÍ 1518. Anna z boží milosti kněži 

;,',' UTOzenémn p&nu panu Petrovi z Bozabergka se, pana bratru 

J: 2172. 

I- Veselští Petrovi z Rosenberka: o jejich rozepH s knéžnou Annou M 

'.' o Slovdka z Drachova, kterýž jeat vyračen z vězeni 

f Ve Vesdí 1518, 17. února. — Orig arch. Třeb. I. A. 3 

f Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. SlaŽbn naši 

y., slašenstvím YMti napřed vzkazujem, milostivý pane. Kdež jes 

\^ tento minulý nám přišel o večer, i očekávali sme posla náhod 

:. posel nenabodil, i teď VMti posieláme po poslu našem. A též 

X dáváme znáti, žě též lidé pana Hradeckého vyrnčili soa jej 

k' nedělí pod C kopami grošfiv též člověka toho k záduší našemu. A ti 

že kněžna Její Mt pravi, že kto bude mieti lepČí spravedlivost, af 
- chci ráda slyšeti. Dajž všemohúcí milý Baoh VMti dlúhé zdr 

vánie, toho bychom VMti jako pánu našemu JMti s pravú v 
\ Wesel, feria HII. in die cinerum annorum 1518. 

Purgmistr a rada městečka y 
Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Boznberka, pánu naf 

2173. 

Enčžna Anna Minsterberská z Hradce Petrovi z Rosenberka: o roze 
veka z Drachova. (M) 
V Hradla 1518, 19. února. — Orig. arch TVeft. /. A. 3 

Motlitbu avú vzkazigi, urozený pane, pane bratře muoj 
psáti ráčili, což se Člověka mého dědičného z Brachova dotýi 
daných vašich, že tu věc k slyšení podáváte před hajtmany '. 
nevím, kto jsú hajtmané v kraji tomto, než zdá-Ii se vám, raí 
aneb z rytieřstva voliti, kohož se vám zdá, a já také dva voli' 
tu věc mezi námi slyší pod dobru vuoli. I budete-li chtíti U 
dáti znáti po tomto poslu, ktetý čas a kde by se měla ta vě( 
tiem mohla zpraviti. Dán v Hradci v pátek před svatým Fet 
božieho 3c XVUI. Anna z boží milosti kněžn 

Urozenému pánu panu Petrovi z Boznberka ac, panu bratru i 



Dopisy B roku 1518. 301 

2174. 

Petr z BoBenberka kněžně Anně Minsterberské : o při s Veselskými stran čloyěka z Drachoya. (M) 

Na Krumlově 1518, 21. února. — Orig. arch. Třéb I. A. 3K^, 47 f. 

Osyiecená kněžno a paní, paní mně přieznivá. Službu svú VMti yzkazuji. Od- 
povědi, která mi, co se Hartle čloyěka poddaných mých z Veselé dotýče, na mé 
psanie dáváte, jsem srozuměl; i ráčíte-li vedle mého prvního psaníe tak, k čemu 
jsem svých poddaných poddal, učiniti, v tom se tak zachovati mají, ješto mi se zdá 
za spravedlivé. Pakli byste toho neráčili přijíti, již bych já musil na to mysliti, ač 
bych toho raději zbaven byl, abych člověka zádušnieho poddaných svých z takového 
svévolného trápenie, kteréž se mu, tak jakž se mně zdá, od VMti děje, vysvoboditi 
mohl. Odpovědi žádám. Ex Krumlow dominica inuocauit anno oc XV^XVIII^ 

(Petr z Rožmberka.) 
(Kněžně Anně Minsterberské.) 

2175. 

Kněžna Anna Minsterberská Petrovi z Rosenberka: o syé při s Veselskými o člověka 

v Brachově. (M) 

V Hradci 1518, 14. května. — Orig. arch. Třéb. I. A. 3 K% 47 f. 

Motlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane bratře a příteli muoj milý. 
Což se těch lidí v Drachově dotýČe, kteříž poplatní jsú kaplanu do Veselí, o kteréž 
jest ruóznice mezi námi, o panství : i jest pán Buoh muoj svědek, že bych já nerada 
s vámi v žádné nesnáze a soudy vešla, než raci bych, aby všecko dobré přátelstvie 
mezi námi zachováno bylo. I jestliže se zdá VMti, abyste vy sobě v tomto sněmu 
v Praze o svatém duše volili dva neb tři pány aneb dobrý lidi, a já také tolikéž, 
a ti aby nás o to přátelsky srovnali, aby již ta věc na místě postavena byla: i rá- 
číte-li k tomu, mně se zdá, spravedlivému i přátelskému podání svoliti, račte mi to 
po tomto poslu psaním svým oznámiti, abych se tím mohla zpraviti. Ex Noua Domo 
fena VI. ante Zophie anno oc 1518. Anna z božie milosti kněžna Minstrberská. 

Urozenému pánu panu Petrovi z Rozmbergka oc, panu bratru a příteli mému milému. 

2176. 

Petr z Rosenberka kněžně Anně Hradecké z Minsterberka : o zádušních lidech Veselských 

v Drachově. (M) 

Na Krumlově 1518, 18. května. — Orig. arch. Třeb. L A. 3K^, 47 f. 

Osviecená kněžno a paní, paní mně přieznivá. Službu svú VMti vzkazuji. 
Kdež mi ráčíte psáti, co se těch lidí v Drachově tkne, keříž poplatní jsou kaplanu 
do Veselí, o keréž ruóznice mezi námi o panství jest, pána Boha se v tom doklá- 



302 A. XXVin. Dodavek 1s dopisům rodu Biset^KrsJíého do r 

dajiece, že byšte se mnů t Žádné nesnáze a soudy neradi veŠIi, n 
přátetstrie mezi námi zachováno bylo, i jestli by mi se zdálo, ab 
sněmu y Praze o sratém Duše dva neb tfí pány aneb dobré lid 
tolikéž, a ti aby nás o to přátelsky srovnali, aby již ta věc 
byla, a chtěl-lí bych k tomu vedle vašeho zdťuiie spravedlivém 
dáuie svoliti, abych to VMtí po tomto vašem poslu psaním svýn 
tím mohli zpraviti : i račte VMt věděti, že bych já proti tomu n 
naděje, abych nyní k tomuto sněmu pro nedostatek zdravie e 
mohl, neb mi dna překážie; než zdá-li se VMti, jednu neb dvě 
by se VMti zdáli, voliti, a já bych též ubinil, a ti sjedůce se n 
v to nahlédli, a mohli-li by nás přátelsky smluviti vo to pans 
keryž tak, jakž se poddaným mým zdá, že se jim od VMti sti 
kerě jest ten ělověk n vazbě jsa vzal a co jest doma obmeškal, 
daní moji při tom na posly naložiti, že bych já proti tomu i 
VMti zdá to nčiniti, raěte mi oznámiti, abych se zpraviti věděl; 
mé co slošnébo v tom, chci já je k tomu vésti, aby to přijidi 
feria HI. post dominicam eiaudi anno domini XVXVIII. 
(Kněžně Anně MinsterberBké.) 

2177. 
Veselgtf Petrovi z Bosenberka: že kněžna Anna Hradecká z Minst 
z Drachova vsadila do vězenf. (M) 
Ve Vesdí 1518, 26. ktětm. — Orig. arch. TVeb. I. A. 3 

Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Službu naši p 
slušenstvím VMti napřed vzkaziyem, milostivý pane. VMt rať 
kterýž se jest stavěl [sic] dnes v Hradci kněžně Její Mti, žé jest 
kázati vsaditi do vězenie svého. I poslali jsme s ním jednoho soi 
opatřil; nebo se jest prvý muosil pro hlad vyručiti, ale tiemc 
kázali, aby jej žádno měrů nevynikoval. Protož VMti prosíme 
svylio milostivého za radu a za opatřenie jakožto pána svého m 
laskavé a milostivé od VMti žádáme po tomto poslu. Dajž všemol 
dluhé zdravie a štčastné panovánie; toho bychom VMti jako 
milostivějšímu [sic] s pravů věru přáli. Datum ex Wessel, feri 
costes annorum XVXVIII*. Purgmistr a radda mésteftka T 

Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka, pánu uaSe 



Zhpisy e roht X518. 303 

2178. 

Petr z RoBenberka Veselský : že ae o jejidi ílověka z Drachova uvéznéného t Hradci 

postará. (M) 

^a KrunOově 1518, 27. května. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K«, 47 f. 

Petr z Roznberka ac Přfzefí má, múdři a opatrní věmí milí. Kdež mi píšete, 
co se Hartle tkne, oznamnjiece mi, jak jest se kněžné postaTÍl, že jej ihned vsaditi 
dala do Těžení svého, kdež jste pak jednoho souseda svého s ním, aby jej stravu 
opatřil, poslali, však že jste jemu rozkázali, aby ho nevyrukoval: i neopatrujte ho 
Tíce stravu, než bude-Ii ho chtíti na ten zpnosob jako prve vypustiti, to stuoj při 
ní. Již se vy o to nestarejte, já budu věděti, co v tom dále Činiti mám; neb já 
s kněžnu vo to nynie mezi sebů psaní máme, na keréž já ješté od kněžny žádné 
odpovědi nemám. A jestliže by ho několik dní u vazbě měla, když vy bo stravu 
opatrovati nebudete, a nedala ho na první zpnosob na rukojmie, tehdy mi oznamte, 
abych já jej proto v tom nebohého opatřil. Datum Crumlow, fería V. post festa 
penthechosten anno oc XVIII. 

(Purkmistru a raddě mésta Veselí nad Lužnicí.) 

2179. 

Anna Hradecká z Minsterberka Petrovi z Rosenberka: o sporné lidi v Drachové poplatné 

kaplanu do Veselí. (M) 

V Hradci 1518, 1. eóH. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 K". 47 f. 

Motlitbu svú VMti vzkazují. Urozený pane, pane bratře mnoj milý. Byste se 
dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám ráda přála. Což se těch lidí v Drachově 
dotýče, ktefíž poplatní jsd kaplanu do Veselí, o kteréž ruoznice mezi námi jest 
o panstvie : prosím VMti, žě vám to proti mysli nebude, žě sem vám tak dlúho od- 
povědi nedala. Pán Buoh zná z žádné jiné příčiny toho se jest nestalo, než z té, že 
v tom Času nemohla sem s Drachovskými rozmluviti, kdež oni to všecko zbožie 
Drachovské dědicky js6 ve dsky zemské vložili kněžně Její Mti dobré paměti mateři 
mé; i již sem já proto k pauu Ctiborovi Drachovskéma dobré lidi posílala. To mi 
za odpověd dal, že to chce na bratra svého vznésti a žě se to jeho samého nedo- 
týěe, a rozmluvě s bratrem svým, Žě mi chtí odpověd dáti. Prosím VMti, muoj milý 
pane bratře, žě toho ráčíte shovení jmieti, až mi odpo.věd oni dadí, a já hned vás 
také odpovědí meškati nebudu. Datum Nouedomus, feria IIII. die s. Egídi anno ac 1518. 
Anna z božie milosti kněžna Minstrberská 
a hrabina Kladská oc. 

Urozenému pánu panu Petrovi z Koznberka se, panu bratru mému milému. 



804 Á. XXVni. Dodcaiek Je dopisům rodu Soamib«rsi&io do r. 1 

2180. 
Petr z Bosenberka knéžnň Anně Hliidecké z Minsterberka : o sporaé z&da6ní poiU 
Na Krumlově 1518, 4. tóH. — Koncept arch. Třd>. I. A.BR 

Osviecená kněžDO a paní, paní mně přieznivá. Službu st 
Zdraví i jiného všeho dobrého VMti bych přál. Kdež mí psáti i 
lidí v Drachové dotýče, prosiecc, aby mi to, že jak mi YMt tak dl 
odpovědi dáti neráčili, proti mysli nebylo, a abych toho zhovení [i 
řasu, až by VMti páni Drachovštf odpověd na poselství VMti, ker 
to nčiniti ráčili, dali, a YMt že mne hned také odpovědí meškati 
já, kdy VMti páni Drachovšti odpověd dadí neb nedadf, neb já 
s Drachovskými nic Činiti nemáme, než toliko k VMti se o to h 
člověka ráčili vzíti a nad ním stú vnoli provozovati. Však já prot 
t^den pozdržeti chci, a v tom času prosím, že mi odpověd dáti ri 
toho neučinili, již já s poddanými svými se vím kerak dále t tom ; 
toho radši zbaven byl. Datum Crumlovr sabbato post festům šanc 
anno oc XVin. (Petr 

[Cedule.] Byl bych VMti po VMti poslu odpověd dal, ale žť 
jest, i nevím, z rozkázanie-li VMti čili sám svévolně to učinil. Pr 
odpovéd naschvále po svém posla posielám. 

(Knčžné Anně Miasterberské.) 

2181. 
Eněžaa Anna Miosterberská Petrovi z Bosenberka: o sporné poddané 
Soběslavského. (M) 
V Hradci 1518, 6. sárí. — Ortg. areh. Třeb. I. A. 3 K«, ■ 

Motlitba svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane bratře mi 
dobře měli a zdrávi byli, ráda bych vám toho přála. Jakož mi ] 
poTěd na mé psaní dáti, což se těch lidí v Drachové dotýče oc, 
vaši B Drachovskými nic činiti nemáte, než toliko se mnú, a že 
učiniti ráčíte a tajden toho pozdržeti, v tom Času abych VMti odpi 
to, že s Drachovskými nic o tom činiti nemáte, ale ját sem vám t( 
psala, nadějíce se toho, že toho sSekání jmíti budete podle mé žát 
poněvadž toho býti nemuož, já té vší věci na dobré lidi podávám 
vydati, a já také dva vydám. A ti čtyři af tu věc mezi námi a 
slyší, jediné den sobě o to volme, kterýž by ta věc měla těmi dob 
býti a kde. Dán v Hradci v pondělí před narození matky boží lét 
Anna z božt milosti kněžna A 

Urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pana bratru mém 



Dopisy e let 1518 a 1519. 305 

2182. 
Úředník na Třeboni Petrovi z Rosenberka : o zájmu volů pro vyhnutí se mýtu v Třeboni. (M) 

V I¥a<mi 1519, 10. července. — Orig. arch. Třeb. I. Á. 6 M<». 1. 

Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Službu svů poddánu s plným po- 
8lušenstyie[m] VMti napřed vzkazuji. Milostivý pane, VMt račte věděti, že nějaký 
Švík z Chlumu, páně Krajieřuov člověk, u Urbana mýthného VMti poddaného sede 
na pivě zmienku učinil, že drahně voluov ženu a že jsú s nimi u Eubše v Chlumu 
včera noci leželi, ptaje se, hnali-li jsú ty voly skrze město Třeboň. Urban pověděl, 
že nehnali žádných voluov. Urban tajně přišel jest ke mně, vznesl jest tu věc na 
mne, což já k tomu radím. A já hned sem rychtáře VMti TřeboĎského samého še- 
stého jiezdecky ve zbroji vypravil na cesty a osadil sem ve všech, jestliže nepoženu 
na Třeboň pravů silnicí, aby voly pobrali na nepravý silnici, poněvadž jsú místo 
VMti Třeboňskéhop] minuli a na mýto nehnali, domnívaje se, že by Budějovští byli. 
I hnali ty voly z Chlumu k Suchdolu a k Cepu; a zjednali jednoho z Bystřice 
k voluom, a tomu pověděli, že ty voly ženu k králi JMti k Hluboci. Ten pacholek 
neboližto písař při volích, ten jěl napřed do Petrovic, pravě, že panu z Pernšteina 
na Hluboků voly ty ženu. Než jsú do Kojákovic voly přihnali, až jsú jiezdecky s Ko- 
jákovskými voly tu v Kojákovicích stavili a voly rozkázali k Třeboni hnáti. A při- 
hnali CLXXXVI voluov. Potom ten, kterýž při volích byl, jest pověděl, opoviedajě 
se, že jsú ti volové jednoho kupce z Klatov jménem pana Mikuláše. I učinil sem 
otázku naň : Však jsi prve pravil, že králi JMti ty voly ženete, a některým jsi pravil, 
že ty voly na Hlubokú panu z Pernšteina ženete. I odpieral a pravil jest, že jest 
to před sedláky pravil. A ten z Bystřice, kterýž voly pomáhal hnáti, udělal přede 
mnú tomu odpor pravě, že králi JMti ty voly ženu, a že by z nájmu nikoli nepo- 
mohl voluov hnáti, by ta řeč nebyla, že králi JMti ty voly ženu. A tak že jsú se 
nemohli v řeči srovnati. Na tu řeč rozkázal sem jě oba dva vsaditi. A voli jsú 
u Třeboni na valech. Tiem se VMt račte zpraviti. Což v tom dále ráčíte VMt roz- 
kázati, chci já se tak zachovati. Raptim Trzebon serotino tempore dominica post s. 
Procopii annorum oc XV^XIX®. Vincenc. 

Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka JMti, pánu mému milostivému. 

2183. 

Petr z Rosenberka úředníku na Třeboni : schvaluje zájem volů pro pominutí mýta v líeboni. (M) 

Na Krutnlavě 1519, 11. července. — Končit arch. Třeb. I, A. 6 3f% 1. 

Petr z Roznberka oc. Přízeň má, Vincenc milý. Kdež mi píšeš, že by pro 
mýta prohnáni CLXXXVI voluov na Třeboň zajíti dal oc : i dobře jsi učinil, a zvláště 
v tom, poněvadž jsú se ti, kteří je hnali, komu je ženu nebo čí by byli, v řeči 

Archiv ČMký XIV. 39 



306 A. XXVm. Dodavek i dopisům rodu Sosatbersl 

nesrovDávali. I nevímt tak v náhle, jak by 3 nimi náloži 
to mám, že ti anebo tea, číž ti volové jsú, ke mně se o 
dTú pacholků, kteréž si vsaditi dal, dotýče, zaváže je s 
když bych jim dvě neděli napřed věděti dal, aby se post 
před tebú mlnvili, af před některými konšely tíž vyzn 
hned já tobě oznámím; proto je některak do časa opatř, 
ptej se jich s pilností, čí by byli; poněvadž u vězení si 
povědí. A jestliže by vždy na tom stáli, že sú královšl 
a řečí metli, nepúštěj jich z vězení: neb poněvadž rozlií 
není podobná, aby samejch Klatovských býti měli. 2 psán 
již zas z Prahy domů přijel; i mnedle oznam mi po Dál 
tam svedlo v jeho věci. Datum Krnmlow, feria 11. aute ; 

(Vincencoyi úředníku na Třeboni.) 

2184. 

Menši úředníci Pražští obesllajl Jiříka Doudlebského, aby uruč 

z Eolenec jakožto jejich poruČník. ( 

Na Hradě Praískén 1519, 14. července. — Břee. opis v geneál 

Službu svú vzkazujem. Věděti vám dáváme, že pá 
soudu zemskýho ráčili jsou nám rozkázati vás listem naš 
z příčiny té, abyste statek všecek někdy urozenýho vlady 
práva a zřízení zemského sirotkům týhož Chvála uručíl 
těch sirotkův a toho statku držeti a užiti, a to od datu 
nedělích [11. Aug.] pořád zběhlých. Pakli byste toho v 1 
Čili, že JMt ty sirotky a statek ten jiným poručníkem 
ského opatřiti ráčí. Protož, znajíce takové rozkázání JI 
zachovejte, jakž vám píšem, ač se chcete škod, kteréi 
mohly, uvarovati. Dán a desk zemských na hradě Pn 
Bryknara z BruckĚteina, místokomorníka k. Č., léta bož 
panně Margretě. 

Úředníci Praětf men§lch desk zemských urozenýmu vli 
skýmn z Doudleb. 

2185. 
Úředník na Třeboni Petrovi z Rosenberka : o uvězněných tři 
V Třeború 1519. 24. srpna. — Or^. arch. Třéb. j 
Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý. Služb 



Dopisy e let 1519. 307 

slušenstviem VMti napřed vzkazuji, milostivý pane. Jakož VMt ráčili jste mi psáti, 
což se těch tří žen, kterýž u VMti vězení na Třeboni sedí, dotýče, při tom VMt 
ráčili jste mi zpráva od těch žen i list přimlúvající od Tháborských poslati, že by 
jich zpráva nesrovnávala se [s] zprávu mů : i VMt račte věděti, pukudž sem prve VMti 
zpráva dal, že jest to tak, jakož svědkové v listu vysvěčují, od těch vod z močidl 
a o svěcené vodě, to jest bylo přede mnů a ještě více' řečí. Učinil sem otázku na 
pastýřku, aby pravdu pověděla, kterak jsů k ní Křížová řezníkova z Bukovska 
z druhů ženu přišly. Pověděla, že ta druhá žena, kteráž jest s Křížová řezníkovu 
přišla, že se jest hned jí tázala, prosíc, aby jě, což vie najhoršieho, naučila. Pastýřka 
ji z toho trestala. Zanechavše trestání, tak dlúho s ní obě mluvily, že jest jě na- 
učila, kterak duom ostuditi mají, člověčí a tistí kosti aby pod práh zakopali a ně- 
jaká slova k tomu. I otázal sem druhé ženy, proč jest to učinila? I chtěla toho 
pastýřce sepříti, tak dlůho, že jest pověděla, že jest jí Křížová řezníkova za to 
prosila. Křížová odpor činila. I poněvadž jedna druzí [sic] přela, rozkázal sem všecky 
tři u VMti vězení vsaditi. Také račte VMt věděti, že sem dnes s purgmistrem, 
s Petrem řezníkem, ješto mu úřad rychtářstvie od rychtáře poručen jest, u těch žen 
byl a rozkázal sem jě spolu svésti. Rovně též pastéřka jim oběma i ještě víc mlu- 
vila, pukudž nahoře píši ; a také pastýřka jest seznala, že jsú ji chtěly rády odhroziti, 
aby pryč šla, že jí neplatí než hrdlo. I buojím se, že v té pastýřce mnoho více 
vězí; ač Křížová řezníkova velme těhotná jest, a druhá vždy předse na ni praví, 
že jest s ní k pastýřce z prozby její šla. Račte VMt toho povážiti, měl-li sem já 
Křížovú hned zhola pustiti. Ex Trzebon, feria IIII. in die s. Bartholomei apostoli 
domini annorum oc XV^XIX®. Vincenc. 

Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznbeirka oc JMti, pánu mému milostivému. 

2186. 

Vyznání Františka Doudlebského, že spravedlnost svou na pozemcích dává svému bratru 

Petrovi. (M) 

JB. m. 1519, 30. října. — Orig. arch. Třeb. Fam. DoudUhshý v. Doudleb. 

Já František Doudlebský známo činím tímto listem všem vuobec, kdož jej 
uzří anebo čtůci slyšeti bude: jakož Petr Beran v krunt muoj zápraží vložil jest, 
kdež pojímá vodu do nového rybníku, a vo to se mnú žádné smlúvy nemá, a já 
svrchupsaný František dávám mocí listu tohto [sic] Petrovi, bratru mému, tu všecku 
spravedlnost, kderáž by mně byla náležeti měla, aby von to sobě k užitku přivedl, 
jakž najlépe bude moci. K tomu na svědomí pečet svou vlastní přitiskl sem. Jenž 
jest dán a psán léta oc XIX v neděli po svatém Symonu Judovi. 






m^ 



308 A. XXVBI. Dodavek h dopisům rodu Rosmtbersh^ dt 

2187. 

Veseliti PetroTÍ z Rosenberka : o zam^SIraiéni trhá s Hynkem Val 

Ve Veselí 1519, 24. listopadu. — Orig. arch. TVeb. I. A 

Vysoce urozený pane, pane náš milostivý. Služba naši 

slnŠenstTÍm VMti napřed vzkazujem. Milostivý pane. Edež sme 

co se dotýče pana Hynka Valovského, tn jsme tepruv zvěděli, I 

jeli, žě nám chce prodati. I teď podruhé pověděl nám po so 

prodati chce a přijeti ten pátek na den svatý panny Kathe 

tržili; ale my jsme jemu odpověděli, žě mu chceme toho den i 

by jměl k nám k trhu přijeti. Ale, milostivý pane, VMt jsme 

koví neoznámili. Protož my VMti pokorně prosíme a ta chu 

poddána, tudy, kdybychme k tomu přijíti mohli, kdyby jse 

abyště ráčili vyslati, kohož by se VMti zdálo ; nebo Baoh zná, 

nerozumíme. Protož vždy VMti prosíme a žádáme, jako pána 

nám ráčíte toho den menovitý položiti, co muožěte VMt ne; 

panu Hynkovi dali znáti k tomu dni, když by k nám jměl 

VMti laskavé žádáme po tomto poslu. Dajž všemohĎcí milý Bu 

a štčasné panovánie; toho bychom VMti, jako pánu našemu 

přáli. Datum ex Wesel, fería V. ante Katherine virginis annor 

Purgmistr a radda městečka 

Vysoce urozenému pánu panu Petrovi z Roznberka oc, pánu 

2188. 

Petr z Rosenberka Veselský: kterak by s Hynkem Valovským mě 

Na Krumlově 1519, 25. listopadu. — Koncept arch. Třei. 

Petr z Rožmberka. Přízeň má, moudří a opatrní věrní 

připomínajíce zmínky, keřů jste se mnů, co se pana Hynka Vá 

kerak byste tepruv domuov přijevše zvěděli, že by vám prod 

podruhé po sousedu vaším vám pověděti měl, že by vám ch 

přijeti jako dnes na den svaté panny Katheřiny, abyste s ním 

jemu tu odpověd na to dali, Že mu chcete den jmenovitý pólo; 

k trhu přijeti, dotýkajíce toho a proaiece, abych já k tomu í 

zdálo, tak jakž psaní vaše to dosti v Širokých slovích v sobě 

já tam k té věci žádného vyslati nechci. A jest mi divná věc, 

tomu nechcete rozumítí, kdybych já tam koho vyslal, a von n 

kupoval, že by to výš nasazoval. A protož již jedné sami s 

umíte, a ustanovíce se s ním na něčím, což by se vám za 



Dopisy t let 1519 a 1520. 309 

sobé toho pniotah, jako byšte to chtěli na obec prve vznésti a spaolu se to to po- 
raditi, a T tom abyste mi o to nemeákajíc tajně oznámili; a já vám potom svuoj 
konečný úmyBl oznámím, kerak se t tom máte zachovati. Datun Krumlow, fer. YI. 
in festo sancte Eatheríne virginis anno domini XV^XIX. 
Cfeaétíkfm.) 

2189. 
Úředník na Hluboké Petrovi z Bosenberka: o krádeži v Újezdci spáchané. (M) 
Na HUtboU 1520, 20. července. — Orig. arch. 7¥e6. I. B. 5 B C. 13. 
Slnžbu svů vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivě příznivý. VMti 
oznamiyi, kterak Jiřík Mazanec z Oujezda, poddaný VMti, jest groše i peníze a při 
těch penězích jeden zlatý uherský nočně pokradl v domu Jiříka z Oujezdce, podda- 
ného pána mého JMti ; kdež se nah to dostatečné pokážě i uvede, kdež jest týž jistý 
Mazanec před týmž krádežem i VMti poddaným Škodu zlodějstvím učinil i zase na- 
vracoval, i JMti pána mého lidem. A já éanuje v tom VMt, nechtěl sem na něho 
sáhnuti, než jestliže jest vuole VMti, kázal bych jej vzíti; neb jistě VMt račte vě- 
děti, žě jest lotr velmi veliký. Pakli byŠte VMt toho mně neráčili dopustiti, i VMti 
prostoi i věřím, žě se jím ráčíte rozkázati ujistiti. Odpovědi od VMti žádám. Dán 
na Hluboké v pátek před s. Maří Majdalenů létha oc XX". 

Václav Svík z Loukonos, úředník na Hluboké. 
Urozenému pánu panu Petrovi z Roznb^ka a na Eromlové JMti, pánu mně milostivé 
příznivému. 

219(X 
Petr z Bosenberka ářednlku na Hluboké: o krádeži v Újezdci spáchané. (M) 

Na Knoídovi 1520, 21. července. — Koncept arch. Třéb. I. A. 5BC. 13. 
Služba má, urozený vladyko milý. Kdež mi píSeš, oznamuje, kerak by pod- 
daný muoj nějaký Jindřich Mazanec z Újezda groše i peníze a při tom i jeden zlatý 
uherský v domu poddaného pána tvého Jiříka z Ůjezdce nočně pokrásti měl, a že 
by též i mým poddaným před tím krádežem škodu zlodějstvím učiniti i zase navra- 
covati měl i lidem pána tvého oc : i věz, že jsem se na úředníciech svých ptal, byl-li 
by tu ten Jiřík Mazanec v Újezdě. Pravili mi, že vo něm v pravdě nevědie. Však 
' poslal jsem tam lovčieho svého, a byl-li by tu jaký takový, ješto by mu tak Hekali, 
aby jej hned vzal a na Kmmlov přinesl. Datum Grumlow sabbato in festo sancte 
Braxedis virginis anno domini XV^XX. (Petr z Rožmberka.) 

Urozenému vladyce Václavovi Švlkovi z Loukonos, úředníku na Hluboké, mn6 milému. 



A. XXVIII. Dodavek h dopisíím rodu Rosenbersi 



Petr z Rosenberka úředoíku oa Hluboké: o krádeži t 
Na Knmlovi 1520, 24. ienence. — Koně, arch. 7> 

Složba má, nrozeDJ vladyko, pHteli milý. Jakožs 
veka poddanébo mého Jiříka Mazance tkne, kerýi by z 
kterak by v doma Jiříka z Újezdce, poddaného pána tvéh 
jeden zlatý uherský noSnč pobrati měl, prose, abych S€ 
jestliže by vnole má t tom byla, že by ty jej Tzíti káz 
odpoTčd, že jsem se na úředníciecb svých ptal, byl-11 
psal, ten Jiřík Mazanec, a i lovdeho svého jsem tam pi 
jej hned rzal a na Krnmlor přinesl. I nebylo jest žádné 
přišla ke mně mátě téhož Jiříka Mazence z Újezdce a 
v Bndějoviciech vsaditi dal; ješto kdyby mi byl pravú 
v Újezdci a ne v Újezdě, byl by již vzat, kdež jest se \ 
A protož na tobě žádám, že mi ho ven vydáš, a já tol 
zřiezenie spravedlivé bez fortele učiniti chci. Odpověd 
feria HI. in vigília sancti Jacobi apostoli anno domini '. 

Urozenému vladyce Václavovi Švltkovi z Loukonos, úředi 

2192. 

Petr z Rosenberka úředníku na Hluboké: o krádeži v 
Na Krumlově 1520, 26. iervence. — Orig. arch. Tř. 

Služba má, tirozeDý vladyko, příteli milý. Co s< 
přikázaného mého tkne, již jsem já po něho do Bac 
kázni mám. A protož přijeď aneb na svým místě pošli, a 
nah uvedl, (neb on tomu odpírá), bych já ho, nebyl-li by 
n vazbě nedržel ; neb já od něho všecko, což je sloSně m 
Protož věřím, že tím dlíti nebudeš, než že přijedeš a to n 
feria V. in festo sanctissime Anně matris Marie anno dc 

Urozenému vladyce Václavovi Svlkovi z Lúkonos, úřet 

2193. 
Petr z Rosenberka purkrabí Zvlkovakéma: radí stran 
Na Krumlove 1520, 7. listopadu, — Or^. pap. areh. 
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! EdeŽ 



Dopisy rohu 1520, 311 

radu utiekáš z té příčiny, znaje dobré přátelstvie mezi mnou a pánem tvým, a také 
že by pro dalekost odjezdu pána tvého tak brzo rozkázánie a vuolí dojíti nemohl; 
v tom že by Janovice páně Sudový, tak jakžC by purkrabie Blatenský oznámiti měl, 
obehnány byly, a že by on s některými pány a dobrými lidmi hotov býti měl a zajtra 
táhnuti a těch Janovic rotovati chtěl; a protož chtěl-li by co lidí, znaje takovú po- 
třebu, poslati, aby mu ráno k Blatné vypravil, aby spuolu táhli. A jakú jsi mu na 
to odpověd dal, tomu jsem z psaní tvého porozuměl ; prose mě, atbych k tomu radil, 
ač byla li by toho delší potřeba, kterak by se v tom zachovati měl oc. I toto jesti 
zdání mé, aby tím nekvapil, než aby s lidmi vojensky pohotově byl. A bylli by 
vedle zřiezení zemského obeslán, aby táhl tu, kdežf by oznámeno bylo. Yšakž proto 
já to pánu tvému oznámím, a což mi na to za odpověď dá, tot také oznámím. 
A budu-Ii já také vedle zřiezení zemského obeslán, abych táhl, též tobě to oznámím. 
Datum Grumlov, feria IIII. post festům Omnium Sanctorum anno domini XY^XX. 

Petr z Rožmberka. 
Urozenému vládyce Janovi Smrčkoví ze Mnichu, purkrabí na Zvíkově, mně milému. 

2194. 
Petr z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému: o obležení Janovic. (E) 

Na Krumlově 1620, 12. listopadu. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 156. 

Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Jakožs mi psal, co se obehnání 
Janovic dotýče i také retuňku toho, jak by se v té věci zachovati měl, kdežť jsem 
psal, že to pánu tvému oznámiti chci ; jakož jsem pak tak učinil. I co mi pán tvuoj 
na to za odpověď dává, teď toho přiepis posielám. Protož nicmenij buď ty s tťi 
hotovostí, jakž jsem prvé oznámil, hotov; a puokudž toho delší potřeba bude, což 
já sám před sebou míti budu, to tobě též oznámím, kterak se v té věci budeš míti 
zachovati. A při tom jestliže by jaká jiná potřeba na tebe přišla, aby se ke mně 
utekl; a já tobě radu a zdánie své v tom rád oznámím. Datum Crumlov, feria 11. 
post festům sancti Martini episcopi, anno Domini XV^XX. Petr z Rožmberka oc. 

Urozenému vládyce Janovi Smrčkoví ze Mnichu, purkrabí na Zviekově, mně milému. 

2196. 
Petr z Rosenberka purkrabí Zvíkovskému pomůže v případě obležení Eestřan. (E) 

Na Krumlově 1520, 8. prosince. — Orig. pap. arch. Vorlického IV. K. 157. 

Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Píše mi pán tvuoj, bratr muoj 
milý, posielaje mi tu ceduli, kerú jsi jemu poslal, cof Pohmar z Eestřan psal,^ že 
by Piesečští Eestřany zbořiti chtěli, prose mne, abych ho v tom neopouštěl oc. 
I jestliže by k tomu přišlo, a oni to skutkem plniti chtěli, — jakož té naděje ne- 
jsem, by se vo to pokusiti směli, poněvadž k tomu žádné spravedlivé příčiny ne- 



312 A. XXVm. Dodavek Je dopisim rodu Sosenberíké 

miyí, — oznam mi. Neb jist tím buď, že já pána trébo, mi 
n&jvýé bnda moci, neopaustim, jináíe díc, uež jako by se 
týkalo. A také jestliže by jaká kolirěk potřeba na tebe 
přišla, oznam mi, neopustím já tebe t tom. Datnm Cram 
ceptionis gloriosissime virginis, anno Domini XV^ZX. P 

Urozenému Tládyce JanoTí Smríkovi ze Mnichu, purkral 

2196. 
Jindřich z Boseoberka Petrovi z Bosenberka: o platu faráře 1 
V Třeboni 1522, 28. hřeena. — Orig. arch. Třeb. 1 
Službu 87Ú vzkazuji, urozenj pane, pane strýce i 
i vdeho dobrébo napřed bych YMti rěroě přál. Zpravil je 
mnoj z Slověnic, ukazatel listu tohoto, kterak Václav Ma 
kázaný mél by platiti při každým svatým Jiří XVlil gro 
Pražského s půl lána svrchupsanému faráři. I od několik 
ten plat platiti, kdež kněz farář má na to dostatečný list. 
VMti prosím, poněvadž Mazanec VMti přikázaný jest, že 
jeho k VMti ráčíte obeslati a s ním o ten plat ráčíte r 
předkové Jeho vždy ten plat bez odporu platili, aby týž 
rád zaslúžiti chci. A s tím dajž se nám pán Buoh ve zd 
vuole jeho svaté milosti. Ex Trzebon feria VI. post < 

xv^xxn. J 

Urozenému pánu panu Petrovi z Rožmberka oc, panu b 

2197. 
Petr z Rožmberka Mikulášovi z Říčan : děkuje za zprávu o 

z Prahy. (M) 
V Krumlově 1522, 29. srpna. — V Břeeanově genealogii pá 
Urozený pane, pane příteli můj milý I Byste se 
věrně bych vám přál. Z oznámení, které Jste mi učinili 
Jich Mtí z Prahy, vám velmi děkuji. A jistě jste mi v to: 
okázali, kteréhož se vám zase váím možným přátelstvím, 
bovali, rád odplatiti míním. Datnm Crumlow, feria VI. i 
Joannis Babtistae anno domini XV^XXII. I 

2198. 
Petr z Rožmberka Prokopovi Čabelickému: že chce s ním 
Míčanem. (M) 
V Krumlovi 1623, 14. iorvence. — Zímk. arch. IV«&. Fm 
Služba má, urozený vládyko, příteli milý! Jakož 



Dopisy » let 1522—1623, 313 

pro poctivost vaši a manželky vaší vedle vás stál na den svaté Maří Magdaleny 
[22. července] k přátelskému rovnání se panem Jaroslavem Mičjanem oc, i k žádosti 
vaší rád to učiniti chci. Jedné, kde ten rok býti má, tomu jsem z vašeho psanie 
vyrozumíti nemohl, neb bylo zamazáno, že jsem nemohl vyčísti. A protož jedné mi 
dostatečně oznamte, kde býti má, chci já se tu na ten den, dá-li Buoh, dáti najíti, 
leč by na mne pán Buoh co dopustiti ráčil, že bych bezelstně nemohl, jehož mne 
jeho svatá milost uchovati ráčí. Datum Grumlow, feria III. post festům sancte Mar- 
garethe virginis, anno domini XV^XXIH. Petr starší z Rožmberka oc. 

A tergo: Panu Týnskému. — Břežan připsal: Čabelický. 

2199. 
Prokop Čabelický Petrovi z Rožmberka : že rok s Jaroslavem Míčanem položen ve Dřítní. (M) 

Na Týně 1523, 18, července. — Orig, arch. Třéb. Fam, čabelický, 

VMti, urozený pane, pane muoj milostivý ! Službu svú vzkazuji VMti, zdravie 
a v něm všeho dobrého, toho bych věrně přál. Ode psanie, které ste mi ráčili uči- 
niti, co se toho jednánie dotýčě mezi panem Jaroslavem Míčanem a manželku mú, 
žě ráčíte pro poctivost mu i manželky mé státi, z toho VMti děkuji. Než toliko žě 
by v mém psaní bylo zamazáno, kde by to jednánie býti mělo, že ste YMt tiem 
psaním se spraviti nemohli : i račtež YMt věděti, žě ta věc má býti jednána u pana 
Jana Malovcě Dřítenského v Dřítni, tuto středu najprv příští na den svaté Maří 
Mandaleny [22. července] : i za to VMti vždy prosím, žě mne v tom opustiti nerá- 
číte a na ten čas žě tu YMt býti ráčíte pro mé potomnie YMti odslouženie. Dán 
na Týně, v sobotu po Rozeslánie svatých apoštoluov léta oc XXTII^ 

Prokop čabelický z Sůtic a na Týně. 
JMti urozenému pánu, panu Petrovi starfiiemu z Rožmberka oc, pánu mému milostivému. 

2200. 

Petr z Rožmberka Prokopovi Čabelickému: že k roku jeho s Jaroslavem Míčanem se dosta- 
viti nemůže. (M) 

Erumlav 1523, 20. července. — Konc. arch. IVéb. Fam. Čabelický. 

Služba má, urozený vlády ko, příteli milý! Jakož mi píšete, co se toho je- 
dnánie tkne mezi panem Jaroslavem Míčanem a paní manželku vaší, oznamujíce, že 
to jednánie býti má u pana Jana Malovce Dřítenského v Dřítni, tuto středu najprv 
příští [22. července], prosiece, abych vždy vás v tom neopouštěl a na ten den tu 
byl oc: i tiem jisti budte, žef bych to k žádosti a potřebě vaší i paní manžěllQr 
vaší, tak jak byste sami rádi viděli, rád učinil a na ten den tam vedle prvnieho 
mého vám připsání přijel. Než že mi teď pan Ledecký svú ruku píše, jakož vám 
teď jeho list posielám, z keréhož vyrozumíte, že u mne jako včera aneb dnes i se 

ArchiT Český XIV. 40 



314 A. XXVIIL Dodavek 1c dopisům rodu Roseniersliého 

panem Janem TrČkú býti má; í nepřyeli jsou včera. Než dm 
přijedou; kdež samí znáte, bych mět od nich odjeti, že m 
a z té příčin; že na tento čas žádosti vaáí bezelstně naph 
muožete-li toho na někerý jiný den poodložiti, abych mohl 
chci to rád učiniti a k té potřebě yb&í a paní manželky vaŠ 
Cramlow, feria 11. post festnm sancti Arnolphi epíscopi anno 

Petr st 

2201. 

Matěj ze Soběslave plsfuti Ambrožovi: že koupil sukno pro Js 

V Sohéslaň 1523, 4. listopadu. — Orig. cavh. J¥eb. Fat 

Pane Ambroži, švagřě rauoj milý! Zdraví i jiného vš 

vám věrně přál. EdeŽ ste mi psaní učinili, abych panu Jan 

postavů Černých okolo šesti aneb sedmi kop : i koupil sem it 

za 7'/i ÍP 16 gr., item od MaŠka majtnýho za 7 CP 10 gi 

vdovy za 7 i7, item od Jana Maškovic za 6 IT 6 gr., ite 

llVs IT- A za to vás prosím, pane Svagřě, cojž jse peněz 2 

jimi meškati nebudete, neb sou mne za to prosili, že jest 

A máte u každýho postavu ceduli, tak jakž tuto stojí psáni 

koho; tím jse budete věděti jak spraviti. Lidmila, manželka 

sílá vám smetanici. Datum Soběslaw, f. IIII. post omnium 

xxm*. 

Summa učiní za těch YI postavit XXXIX ÍT XXXK ; 
Panu Ambrožovi, komornímu písuti na Krumlově, ěvagm i 

2202. 
Earel kuiže Minsterberský pokládá rok Jiodřicbovi z Rožmberka 1 

Šternberka. (M) 
Na krade PraisJtém 1524, 13. června. — Souittsný přepis arch. 

Službu naši přátelská napřed vzkazujěm, urozený pai 
telí nám zvláště milý! Vězte, že jest nás žádala urozená 
z Šternberka na Zelené Hoře, abychom vás s ní před ná 
sročili. Viniti vás chce ze rčenie, a to z takového, kdež a 
které jsú pozuostaly po někdy paní Majdaleně z Šternberka, 1 
a manželce vaší, a to zejména z těchto: 

Z zlatohlavu Červeného, z strunkového, z kožichu zlal 
podšitého, z sedmi suhní: jedna aksamitná červená, zespt 
Taná; druhá aksamitná čemá, zlatohlavem promovaná; 1 



Dopisy z let 1523 a 1524. 315 

karmazínová s krumpovanými prýmy, stříbrem a zlatem svrchu; čtvrtá damaěková 
rozinové barvy a zeleným svrchu zlatohlavem strunkovým premovaná; pátá damaš- 
ková zelená, svrchu jsú premy zlatem v truhlici dělaném a vespod aksamitem čer- 
ným a žlutým; šestá též damašková, svrchu strunkovým zlatohlavem premovaná 
a zespod aksamitem černým; a sedmá damašková s klíny, svrch jsú prýmy stří- 
brem a zlatem dělané na černý aksamit. Z řetězu zlatého, v kterémž jest sto 
zlatých uherských, z zápony zlaté, z pěti prstenuov zlatých s drahým kamením, 
z tkanice perlové, z šatuov ložních se jivě postele, dobrých, z truhly veliké s mědě- 
nými panthy, ze čtrmezdcítma prostěrad dobrých, ze dvů prostěradl taffatových 
Červených, ze čtyř číšek na podušky tafifatové červené, z ciechy na polštář červené 
a zelené taffatové. 

A těch svrškuov podle přiřčenie svého též panně Lidmille že vydati zane- 
dbáváte až posavad, kdež sobě toho rčení a těch svrškuov nevydánie táž panna 
Lidmilla z Šternberka pokládá dva tisíce kop gr. českých. Protož vám pokládáme 
toho rok na den svatého Martina najprv příštího [11. listopadu], abyste vy na ten 
den před námi, před pány a vládykami, krále JMti radami a našimi, v soudu ko- 
morním na hradě Pražským stáli a tu nadepsané panně Lidmille abyste právi byli. 
Datum in arce Pragensi f, II. aute s. Viti anno M^V^XXIIIP. 

Karel z Boží milosti knieže Minstrberské, v Slezi Olešnické 

a hrabě Kladské oc, krále JMti najvyšší hajthman králov. čes., 

a markrabstvie Horní Lužice landtffojt, a hajthman kniežectvie 

Velikého Hlohova. 

Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka na Třeboni, švagru a přieteli nám 
zvláště milému. 

2203. 

Král Ludvík Janovi z Rožmberka: aby vydal statky někdy Petra z Rožmberka bratrovi 

svému Jindřichovi jakožto zvolenému vladaři domu. (M) 

V Budíne 1524, 22. června. — Orig. arch. Třéb. Fam. Bosenberg 15. 

Ludvík z Boží milosti Uherský, Český oc král a margrabie Moravský oc. 
Urozený věrný náš milý! Jakož tebe tejno není, jaké zřízení jest učiněno o domu 
a rodu vás všech z Rožmberka, jak by a kto měl statkem a dědictvím vším vládnuti 
a tak i místo kderé držeti oc; protož zprávu jistu majíce, žě ste podlé téhož zří- 
zení všickni voHli sobě za staršího urozeného Jindřicha, bratra svého, k spravování 
toho všeho a k držení všech věcí, tak jakž to zřízení šíře ukazuje; i poněvažds ty 
se v statek někderý uvázal po někdy urozeným Petrovi z Rožmberka a jej držíš, 
napomínáme tebe, aby hned toho všeho statku, v kderýžs se po témž někdy Petrovi 
uvázal, výše dotčenému Jindřichovi bratru svému postúpil a ve všem podlí téhož 

40* 



A. XXVJIX. Dodavek i dopisům rodu Boaenberskéh 

hoTal, ač jse chceá uvarovati pokut a nemilí 
I svatým Janem Křtitelem Božím, letha oc 1 
Českého devátého. Ludow 

lému Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, m 
kébo, varnému našemu milému. 

2204. 

z Postupte Jindřichovi z Rožmberka: ab; mu p 

ského a Vltavského. (M) 
:i(omi/šU 1524, 8. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I 
1 9VÚ VMti vzkazuji, urozený pane, pane a b 
10 dobrého, toho bych VMti věrně přál. A ja 
kop 10 gr. 6Vi den. Vs haléře, všě českých, z 
tavského, kdež pak k žádosti vaSí té berně čě 

minulého, a učinil sem to vám k vuoli rád. 
■atře, žě mi tu summu svrchupsanú dodáte 

pošlete, a Benešovi písaři mému že ji vyčí 
ni snmmu kvitancí ode mne dostatečná dáti n 

na tento čjas, neb je tu v Praze pryč dáti i 
obmeškávati. Odpovědi žádám po tomto mým 
i sv. Martinem letha páně SV^XXIIIP. 

Zdeněk Kostka z Po 
]ému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka a ňi 
milému. 

2205. 

' Jindřich z Rožmberka Zdeňkovi Kostkovi z Posti 

dané berné. (M) 

^Ooni 1524, 18, Ustopaáu. — Orig. arch. Třeb. Fi 

1 svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře m 

o, toho bych vám věrně přál. Kdež mi pfšei 

ještě dodati mám: 247Vi kop 10 gr. 6Vt dei 

milý pane bratře, že vám je, jakož žádáte, c 

motci. Datum Trzebon, fer. TI. post s. Othi 

Jii 

nému pánu, panu Zdeňkovi Kostkoví z Poatupie a i 

milému. 



r^ 



Dopisy e let 1524 a 1525. 317 

2206. 

Ctibor z Drachova JindřichoTi z Rosenberka: o myslíTosti a téžkó nemoci Roubíkové. (M) 

Na Třeboni 1524, 25. prosince. — Orig. arch. Třéb. I. B. 6 W», 18. 

Pane muoj milostivý. Kdež mi ráčíte psáti, abych pěší poslal na panství Be- 

chyňský, aby zajíce honili tyto svátky: i neviem, došlo-li mé psaní VMti s těmi 

srnami. VMti píši, že sem chtěl svině honiti buohdá v středu, již bych sobě nerad 

roztrhl pěší; až ten lov najprv udělám, jakž po tom lovu bude, tak hned pošli na 

ty zajíce. Pakli ráčíte rozkázati, aby jě hned honili ty zajíce, to mi račte oznámiti. 

Taky račte věděti, že dnes panu Roubíkoví není velme dobře; tak Bidra praví, že 

tuto noc a dnes, že mu mosk z hlavy jde. Tak mi dnes Bidra pověděl, že jest zle 

o jeho zdraví a že mu netuší. Pan Václav Kraselovský taky dnes přijel, ohledával 

mu flastr i ránu ; zdá mu se také, že s těžká živ zuostane. Panu Roubíkoví starému 

také sem pověděl, kterak mně psáti ráčíte o jeho synu, starajíce se o to, kterak by 

mohl při zdraví zuostati. VMti kázal velme poděkovati, až slzel, tak to od VMti 

za vděk přijel. Dán na Třeboni v neděli na den narození božieho létha oc XXV.*) 

Ctibor z Drachova. 
Uroz. pánu panu Jindřichovi z Rožmberka a na Krumlově, pánu mému milostivému. 

*) DatoTání toto akaztge, ie poSátek roka kladl se jeSté na den Božího naroiení. 

2207. 

Jan ze Šternberka pohání k soudu Jindřicha z Rožmberka. (M) 

B. m. (1525, před 10. břemem). — Současný přepis arch. Třéb. Fam. Rosenberg 15. 

Jan z Štembergka a na Bechyni, purkrabie Earlšteinský, pohání Jindřicha 
z Rožmbergka a na Třeboni z desieti tisíce kop gr. praž. čes., protože on Jindřich 
jest s lidmi svejmi zbrojně oc pod řádem a právem naň na Jana vytáhl v mierné 
a pokojné zemi. Stánie v pátek o suchých dnech postních [10. března] nejprve 
přieštích před pány Jich Mtmi a vládykami na plném soudu zemském na hradě Pražském. 

Na Krumlov. Na TřeboiL 

2208. 

Opat Třeboiiský Jindřichovi z Rosenberka: o propuštění faráře Štépánovského za probošta do 

kláštera Borovanského. (M) 

V Třeboni 1525, 16. břeena. — Orig. arch. Třeb. I. A. 3 Kfi, 31. 

Modlitbu svů k Buohu vždy pokornú VMti vždy zkazuji, vysoce urozený 
pane, pane mně příznivý. Zdraví, štěstí i všeho dobrého VMti bych věrně přál oc. 
Pane muoj milostivý. Příčina jest tato, kteráž mne k VMti hnula psáti, prožba 
bratří kláštera Borovanského, abych VMti oznámil jednání o probošta téhož kláštera. 
E tomu jednání sám osobně k jich žádosti sem k nim přijel a do kapitoly mezi ně 



318 A. XX Vlil. Dodavek k dopisiht rodu Sosenhvrského do 

sem vstoupil; tu bylo jednáno o probošta, kterébo by jměli i 
I znajíce, žě by z nich žádný k tomu užitečný nebyl a počět I 
radili sme se Tyvoliti osobu z jiných kláŠteruoY, aby počět bratři 
radě opět sme ueznostali, to rozvažujfc, žě by i ta osoba z jiní 
nebyla pro tyto příčiny, nebo sú na všech věcech poíastných v 
stateční a v chudobu velikú upadli, střechy zlé, mnoho na krovíi 
mnoho, koni sešlí, studnice se jim zavalila, vody dobytku nem 
nedostatknov při nich jest. I upadl nám v mysl kněz Jiřík farář 
poněkud jměl a má k nim dobru vuoli, i spomáháním toho d( 
s nimi jest vstoupil, i poněkud měl jest úmysl v jich zákon vst 
qjíti proboštstvi, aby svým statkem i svým hospodářstvím a ptln 
napravil a z těch nedostatknov svrchupsaných jim pomohl. I 
abychom k němu poslali a jeho žádali pro zákon i pro pannu 
uvázal a proboštem jejich byl ; i při tom sme i některých kně 
i skrze ně prosili. I naklonil se jest ku prozbám a vuoli dal, al 
jestli VMt jemu statek jeho ráčíte propustiti a svobodnýho vysi 
mohl s tím statkem klášteru dobře učiniti. I protož znajíce VM 
na tom klášteře a při těch bratřích, já nehoduý kněz opath s té 
prosím, račte milostivým srdcem na to zhlídnúti a svrchupsaného 
k nim milostivě propustiti. Z toho dobrého skutku dá pán Bnoh 
i Štěstí a svú svatů milost Datum feria V. ex Trzebon ante 
Gerdrudis anno oc XXV. 

Kněz Jan opatb nehodný kláštera Třebonskýho, neb 
Vysoce urozenému pánu pana Jindřichovi z Rožmberka a na 1 
milostivé příznivému. 

2209. 
Jindřich z Bojenberka opatu Třebo&skému : o propuštění &ráře Štěp 
do kláítera Borovanského. (M) 
Na Krumlově 1525, 18. břema. — Končit arch. Třéb. I. ^ 

Služba má, duostojný u Bože otče, kněze opathe mně m 
přimláv^íce se za kněze faráře Štěpánovského, abych ho [s] stát 
Borovanského propustil oc: i vězte, že toho nikterakž slušně u 
z jednoho matky boží duomu střechu strhna, druhý též matky 
Protož vás žádám, že mí v tom za zlé nebudete míti. Datum ( 
reminiscere anno domini XV^XXV. Jindřich z Roznberh 

Duostojnéma u Bože otci knězi Janovi opathu kláStera Třeboj 



Dopisy t rohu 1523. 319 

2210. 
arkrart z Hřebene JindHcIioTi z Rosenberka: phmiouyá se za íaxéie StípánOTSkétio, by 
za probošta kláfitera BoroTanského zrolea býti mohl. (M) 
Na PořiÓi 1625, 18. břema. — Orig. arch. IVet. /. Á. SEP, 31. 
Urozený pane a pane, VMti službu svů vzkazuji. Prosili sú mne bratřie Bo- 
)vaii5tie k VMti za přímluvu, co se dotýčě faráře Štěpánovského, žé jest na tom, 
^ se chce do z^ona dáti tu do Borovan ; i VMti já prosím, žě ráčíte jej propustiti 
m bratřím Borovanským. Neb on tak pravi, žé tu chce nechati více, než jest k tomu 
Kšel při své faře. I ráíí VMt věděti v pravdě, žě jest mi to dobře svědomo, žě 
iž ten klášter zaveden velmi jest skrze někderé jich správce: dlaha dosti mají 
klášter opuštěný. By sobě kderého jiného volili zákonu svého za probošta, nic by 
m spomocen býti nemohl. I milý pane, račte zhlédnuti na jich chudoba; nebade-li 
lati, záhynů. I buohdá VMt od pána Buoha odplata jmíti budete. Datum na Poříčí 
sobotu ante oculi. Markvart z Hřebene. 

Urozenému pánu a panu panu Jindřichovi z Rozumberka na Krumlove, pánu mně 
iloBtÍTému. 

2211. 

Jakub z Vřeaovic Jindřichovi z Rožmberka: děkuje za pftjČenf koně. (M) 
B. m. 1525, 19. břema. — V Sřezanově genealogii pánů z Vi^esovic v arch. TVefr. 
Službu 8VÚ vzkazqji VMti, urozený pane, pane milý! Kůň, kterýž jste mi 
iČili půjčiti, teď jej VMti zase posílám. A v čem bych mohl vám zase jaké přátelství 
službu učiniti, rád učiním, zase se od VMti nadějíc všeho dobrého přátelství oc. 
«txim dominica Oculi, annorum 1525. 

Jakub z Vřesovic a na Válči, podkomoří král. Českého. 
Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka a na Krumlově se, pánu mně příznivýma. 

2212. 

E listn předešlému odpověď Jiadřicha z Rožmberka. (M) 

Ta Krumlově 1525, 24. břema. — V Bretonové genealogii pánů t Vřesovic v arch. Třeb. 

Slažba svú vzkazi^i, urozený a statečný rytíři, pane Jakube, příteli můj milý ! 
[dež mi píšete. Že mi kůň můj zase posíláte : i vězte, že jsem to pro vás rád učinil, 
ještě, což by mi jen možného bylo, máte na mně poznati přítele dobrého, čehož 
3 od vás též vždycky naději. Datum Krumlow, feria VI. post sancti Benedícti, anno 
omini 1525. Jindřich z Rožmberka a na Kramlově oc. 

Urozenému a statečaému rytíři, panu Jakubovi z Vřesovic a na Valči, podkomořímu 
:. Č., phteli mýmo milýmn. 



A. XXVIII. Dodavek k áopisám rodu Eose^erského < 

2213. 
idnlci Fraž&ti Addč z Hradce, cboti Jindřicha z Rožmbert 

s Janem ze Šternberlia. (M) 
; hradě Pražském J525, 28. břema. — Orig arch. Třsb. í 
řednfci PražStf menší desk zemských urozené paní, 
arozeDého pána, pana Jindřicha z Rozmbergka oc. 
před pány Jich Mt a vládjky na plný sond zemsEi 
a z Štembergka a na Bechyni, purgkrabí EarlŠteinsk 
týž pohon v sobě šíře ukazuje a zavierá; kdež pal 
rotí ¥Mti dáno jest za právo stanné. Fo kterémžt< 
emského svrchupsaný pán VMt ze škod útratných a 
pro tu při Tzatých viniti chce a je před ttámi prov 
Dlení zemského rok toho YMti s týmž panem z Št 
nedéli [26. dubna] najprv příští pokládáme, abyste 
)řed ářadem desk zemských ráno k provozování c 
iných, kteréž na VMti mieti chce, státi ráčili. I znaj 
tak zachovati, jakž VMti pfšem, ale na čas výš jmenc 
}vání dalších škod a nákladuov podle téhož zemsk< 
li. Dán u desk zemských na hradě Pražském pod p< 
ístokomomíka králov. Čes., letha božieho SPV^^XXV" 
árie. 

2214. 

, Rožmberka Polskému králi Sígmundovt: ve příčině svéb 
inými, o záhubách království českého skrze Lva, o přímlu 

B. m. (1525, po 31. he&rm). — Eonc. arcA. Třeh. Fam. 
'{jasnější králi ocI Milostivý králi, té sem naděje, 
:i ráčíte posly, kteréž sem k YEMti posielal pří J£ 
i při té zprávě, kterůž tíž poslové VKMti ode mne 
udž mne i statku mého stává. Ač, milostivý králi, 
u spravedlnost, kteráž JEMti, pána našemu dědičnén 
i, vlastně náleží i vší obci tohoto královstvie, nic 
i prosím, jako svého milostivého pána, že VKMt 
la našeho, af tím prodlévati neráčí, aby mohlo k sp* 

všecko přijíti ; neb jestliže by sě prodlévalo, tak jak: 
a mozDÍc, strach, by na tuto zemi pád nepřišel, čehož 
[ilostivý králi, zprávu mám, že YKMt své zvláštní ] 
ite, i tecF YEMti aledníka posielám. I potom péči z 



Dopisy roku 1525. 321 

rád, abyste YEMt y tom nedostatek mieti neráčili i v jiném, což by sě VEMtí lí- 
bilo a to y zemi naší nalezeno býti mohlo, ySecko YEMti chci rád zjednati i poslati. 
A s tím sě VKMti porůéím a prosím, že ráčíte mým milostiyým pánem býti. 

Instrukce poslů Rosenberskýeh kn králi Polskému z toho iasu tištěna y Arch. Č. XIL str. 96 é, 1468. 

2215. 

Menší úředníci Ptažští Jindřichoyi z Rožmberka : aby položil na soudu list poselací Mikuláše 

Trčky z Lípy. (M) 

Na hradě Pražském 1525, 23. itáH. — Orig. arch. Třeb. Fam. Boseríberg 15. 

Úředníci Pražští menší desk zemských urozenému pánu, panu Jindřichoyi 
z Eozmbergka a na Třeboni. Službu syú VMti yzkazujem. Jakož ste VMt byli po- 
hnáni od urozeného pána pana Eristofora z Šyambergka a na Zyíkoyě, abyste po- 
ložiti ráčili před námi na hradě Pražském list poselací, kterýž někdy pan Mikuláš 
Trčka starší z Lípy psal někdy urozenému pánu panu Petroyi staršiemu z Rozm- 
bergka, kteréhožto listu datum jest y pondělí den syatého Prokopa letha M^^XIIP 
[4. čeryence 1513], kteréhožto listu týž pan z Šyambergka potřebuje proti Fridri- 
choyi z Šelndorffii k syědomí: ale žě ste, VMti, toho po témž pohonu neráčili uči- 
niti, i protož my VMti podle syolení zemského dskami zapsaného napomínáme, abyste, 
VMti, takoyý list poselací nadepsanému panu Kristoforoyi tu středu den syatého 
Františka najpry příštího [4. října] ráno při úřadě desk zemských na hradě Praž- 
ském položiti ráčili. Pakli byste toho, VMti, neučinili, račte yědětí, žě nadepsaný 
pan z Šyambergka pokuty sobě podle syého puohonu čtyři tisíce zlatých uherských 
pokládá. Dán u desk zemských na hradě Pražském pod pečetí Mikuláše z Bryk- 

v 

šteina, místokomomíka králoystyie Českého, letha Božieho M^V^XXV®, y sobothu po 
syatém Mathouši appoštolu Božiem. 

2216. 

Pořádek řemesla soukenického y Sobéslayi Jindřichoyi z Rosenberka: aby Vaněk z Proseče 

Markétu z Řečice yzíti si nemusil. (M) 

V Soběslavi 1525, 28. listopadu. — Orig. arch. Třeb. I. B. 5AP. 16 b. 

Vysoce urozený pane, pane náš milostiyý, VMti napřed službu syú poddánu 
s plným poslušenstyím yzkazujem. VMti oznamujem, kterak Vaněk Noyákuoy syn 
z Roseče a Markýtha dcera Petrášoya z Řečice, oba poddaní kněžny JMti, jsúc u nás 
y službě při městě, i tak že by týž Vaněk též děyce k dietěti připomohl, i úředník 
kněžny Její Mti že jest k nám rychtáři připsánie yo to učinil, aby rychtář jej k tomu při- 
držel, aby se s ní yoddal, a pakli by se s ní yoddati nechtěl, aby uničen byl. I tu 
jsú před rychtářem slyšáni byli, kdež jí yon toho yeliký odpor činil, že by toho 
sám příčina nebyl a také že jest jie nikoli prázden býti nemohl, že jest za ním ne- 

ArcUT Český XIV 41 



/.-. 



,1 



XXVIll. Dodavek k dopisAm rodu Bosenberského do 

., a z takových přičíň že by jie pojieti nechtěl 
Kdež pak toho jistu zprávu máme, že jest 
t nás k VMti za přímluvu, i VMti my pokor 
), že VMt k kněžně Její Mtl přímluva učiniti rá 
ráčila, aby měl tak hodný mládenec k tak lehl 
etečnost. A také VMt račte věděti, že jest u 
ievá; a také i to můž býti, že by se pod YMtí 
nemohl, ale i k tomu se hlasf, Že by jí nějaký 
•né prosíme, že to VMt na přímlavu naši učíní 
1 tomto postu pokorně prosíme. Ex SobiesUw, 
;inis annorum oc XV°XXV. 

Cech řemesla soukeuickýli 
izenému pánu panu Jindřichovi z Roznberka a na 

2217. 

3rka pořádku řemesla soukenického v Sobéslavi: ž( 

u kněžny Auny z Minsterberka přimlnvl. (M) 

nlovi 1525, 14. prosince. — Koně. arch. TVeb. I. B. 

z Rožmberka a na Kramlově. Přízeh má, opai 
tfšete, oznamujíc, kterak by se nějaká příhoda 
i RoseČe a Harkéthě dceři Fetrášově z Řečice 
abych se k kněžně Její Mti za toho Vahka p 
učiniti, poněvadž obé Její Mti kněžny poddanýi 
rádci budu, i tu já o to chci s kněžnu JMtí i 
i. Však proto předse podle žádosti kněžny JIM 
j na rukojmích má. Datum Grumlow feria V. 
'<»XXV*. 
achovalým cechmiBtróm řemesla soukenického v městě 

2218. 
i^ácalava Pasovařského ve přičíně závěti Petra z Ro 
1525, hrnec). — Přepis současný ťwc*. TVeft. Fam. 
lět od Václava Fasovařskýho : 
ebe, pošli pečet sem, chci zřízení učiniti. Poi 
bojím, neb nevím, kdyby na mne taky pHjí[ti] 
strejc pečet jeho přitiskal, tu jest Pasovtí^ký 



Dopisy s iet 1525 a 1526. 323 

2219. 
Pamét Bohuslava Vity ze Bzavého ve přlčiné z&TČtí Pebra z Rožmberka. (H) 
B. m. (Konec r. 1525.) — Současný př«pis arch. Třeb. Fam. Rosenberg 15. 
Item pamět od Bohuslava Víthy: 

Kdež před některým Časiem žádán jsem byl od urozeného pána, pana Petra 
starSieho z Kozmberka, abych ma oznámil, mám-li jakú pečet; i ta jsem pověděl, 
že jsem měl, Že jsem ji ztratil. A von jest řekl: Daj sobě udělati jinú, a jáC rod 
ní sám zaplatím. A potom řekl: Vítho, přitiskni peíet A já jsem se ptal kancléře, 
k ěemu ji mám přitisknuti. Tu kancléř pověděl: Toho tobě pán neukáže. 

2220. 
Soběslavští Jindřichovi z Bosenberka: o sirotkovi po nebožtíkovi mistra Erásori. (M) 
V SohisUm 1526, 9. ledna. — Ong. arch. Třei. I. B. 5AK 42. 
Vysoce urozený pane, pane náá milostivý, VMti napřed službu svú poddánu 
s plným poslušenstvím vzkazujem. Kdež ste YMt panu hejtmanu psanie učiniti rá- 
čili, že by Hestera u VMti byla a zprávu toho VMti dávajíc, že by jí námi na 
rathouze rozkázáno bylo, aby nějakých XVDI kop sestřenici své dala: i milostivý 
pane, VMt račte věděti, že jest omylně a křivé VMt zpravila, žeť sme my jí žád- 
ného rozkazu o tom nečinili; než když jest týž sirotek před nás přišel, žádaje nás 
za oppatřenie, abychom poračnfka k tomu přidrželi, aby on jí statek svěřený otce 
jejího nebožtíka vydal, že létha má a že k miestu přijíti má, a my jsme poračníka 
obeslali, aby on statek jemu svěřený dal. I VMti pokorně prosíme, že nás v tom lito- 
vati ráčíte, aby ona takové zprávy o nás VMti nedávala. A podle rozkazu VMti po- 
ručník toho sirotka registíKk ruku vlastní nebožtíka mistra Krása psaný v tomto listu 
posílá i také výpis z něho. A VMti prosíme, že ten registřík zase pro poručníka 
poslati ráčíte. Dán v Soběslavi v úterý po třech králích létha oc XV^XXVI. 

Pargmistr a rada města Soběslave. 
Vysoce urozenému pána pana Jindřichovi z Rozmbei^ka a na Eramlovč oc, páDU 
naíema milostivému. 



A. XXIX. 

DOPISY KNĚŽÍ 

Šimona z Habru a Jana faráře Němeclto-Brodskí 

z let 1B28-IS29. 
Z rukopisu Q. 27. knihovny kláštera kHřoYdíckéha $ červenou hvi 

'HJčeDÍ mistra Jana Husi zňetalo i po vltézD^ch, ne 
obmezeno na Čech; a čáBtečně Moravu. Jen porůznu a nebri 
kterých sousedních krajinách, zvláétd vSak pomalu proniklo ] 
Německa. Po celé století byl Hus v svaté řlfii Némeckó bh 
Někdy jen pronesl některý hloubajfcf učenec ostýchavé náhled i 
nebo že křivě odsouzen byl; a,YhsÍk takové řídké napsané výrot 
manistftm, ve vécech náboženských svobodomyslnějším, byli čeS 
sájn z počátku považoval Husa za kacíře vgfm právem k smrti 
formátor némecký Čechy na počátku nenávidél pro rozkol s 
z národního antagonismu byl Čechův nepřítelem. EaliSnictvl oa 
Moravy, a i- zde odštěpili se hned v počátcích od něho Tábo 
če&tí, kteříž vždy více byli Četnějšími. Osamělá, od domácích ni 
jinými utiskovaná strana pod oboji, nemajíc pří vládé katolické 

Když Luther počal v Německu boj proti papežství, j 
hynoucího kališnictví, za pomoc proti Élmské církvi. I vyskytli 
horliví rozěiřovatelé jeho učeni v Praze, zvláStě pak v pohi 
království. Luther, jenž prvotně, jak již praveno, odsuzoval E 
aby nabyl přívržencův, počal apoštolovati vlastními do Čech po 
lemických spisků svých (na český jazyk současně převedených) 
kteříž na učeni k němu se vypravili. Za nedlouho po svém i 
Čátku r. 1520) neostýchal se již přiznati se k Husovi, ve S] 
Adel deutscher Natíon" (1520) zřejmé prohlásil, že Husovi 
a vyzýval Němce, aby ve vécech víry s Cechy se spojiti. L. 16 
že zvyků náboženských od Čechů zavedených se zastával; p 
sovy, i vyhlásil Husa za pravého svatého, a někdejSí nepřátelst 



Dopisy o víře z rohu 1628. 325 

že vzniklo yinou končila. Takovým vystopováním Lntherovým mizel národní antagonismus 
mezi Némci a cechy, ztrácela se nenávist jedněch proti druhým. Současný kronikář český 
Bartoš velebí proto Luthera, že „zlostné Němce obrátil v příznivce Čechftv.^ 

Zastancův Lutherových vždy více přibývalo, učení jeho nad obyčej rychle po Čechách 
se šířilo, zvláště v městech pohraničních, v nichž převládal jazyk německý. Tak na příklad 
v městě Lokti bylo lutheránství již r. 1523 událostí hotovou, jakož vidíme z ustanoveného 
řádu, o kterýž se byli hrabě Šebestian Šlik jako zástavní pán s radou městskou r. 1523 
snesli, v němž vyhrazeno, že katolický fartí* řádu křížovnického povinen byl predikanta 
Witmberského svěcení výživou i bytem opatrovati, kteříž při službách božích ve farním ko- 
stele vždy za týden střídati se měli.'") 

Vystoupením, vlivem Lutherovým zmařena byla možná ještě shoda strany pod obojí 
s církví Římskou. Mnozí z přívrženců strany kališnické odchylovali se vždy více a více od 
strany katolické, až zašli na cestu, po které Luther kráčel. 

Přiložené listy, současně opsané mezi latinskými a českými náboženskými traktáty 
v rukopise Q. 27. knihovny kláštera křížovnického v Praze, podávají nám všeho toho doklady 
a nové zprávy, jak někteří kněží utrakvističtí přešli do tábora luteranismu, a jaký zase bu- 
dila nová reformace tu a tam odpor v českém národě. Dvě dosud neznámé nám postavy 
utkaly se v polemickém zápasu pro různé smýšlení o víře. Eněz Jan farář Německobrodský 
vymítil vedle učení Lutherova velmi záhy všechny ceremonie z kostela a oddal se cele no- 
vému náboženství ; a Šimon farář Haberský, zase jako věrný obránce staré české víry, po - 
Ural a rád by byl zahladil Luthra i všechny jeho zastance jako úhlavní nepřátele. 

Fr. Dvorský. 



Prvních sedm dopisů zde na veřejnost podávaných jest vzájemná korrespondence 
mezi právě dotčenými dvěma kališnickými kněžími, starokališnickým Šimonem a lutiieranisu- 
jícím Janem. Historickými zprávami nad tyto dopisy vyniká list osmý a poslední, kterýž po- 
chází též od kněze Šimona fartfe Haberského, ale adressován byl osobě třetí, jakémus sou< 
sedovi v městečku Vilémově, nemnoho odlehlém od městečka Habru v Čáslavsku. Psán byl 
tento osmý dopis roku 1529, jakž poznamenáno jest na konci opisu, a skoro celý obírá se 
malou zvláštní sektou, kterou moravský vládyka Jan Dubčanský pro svou potřebu na svém 
statku Habrovanském u Výšková si byl právě utvořil. O počátku a osudech této sekty, 
kteráž trvala málo přes 10 let a slula bratírími Habrovanskými nebo Lulečskými, archivář 
Brandl podal zajímavé a dosti hojné zprávy v Časopise Matice Moravské 1882 str, 74 — 125. 
Z rozpravy té víme (stránka 88), že ta sekta měla ustavující hromadu v neděli inasopustní 
dne 23. února 1528, a sice nikoli na statku Habrovanském, nýbrž ve vsi Routce mezi městy 
Letovicemi a Jevíčkem. Velkým pomocníkem Janovi Dubčanskému při vytváření věroučné 
a ritaálné soustavy byl známý z Palackého Dějin bratr Matěj řečený poustevník (Č. M. M. 
1882, 83, 84, 87), který od r. 1519 vynikal v Praze samorostlým náboženským horli telstvím, 

*) MOrdnang, wie es sol mít dem Gottesdienst vnd desselben dienern in der Pfarrkirchen der Stát El- 
bogen gehalten werden, durch den wolgebomen Grafen má herren herr Sebastian Schlick Grafen za Bassan, 
herm sa Weyszkyrchen vnnd Elbogen oc, mit sampt dem Rhat daselbst ynnd vier gemeyn in Ghristo be- 
schlossen vnd vffgerícht anno dnL MT) xxiii. «« (Současný tisk y archíTa mésta Lokte.) — Za 15 let yjtlaoU do- 
cela faráře katolického z fary khžoynické y Lokti predikant lutherán, kterémuž, jako na mnohých místech 
jinde, pomáhala šlechtická vrchnost, aby yedle politické moci také církevní správy zmocniti se mohla. 



326 A. XXIX. Dopisy o rošdíUch ve víře 

až jej admÍDÍBtr&tor H&Tel Cahen t března 1525 nvizniti dil; z réz 
pofitén teprra t den po volbé Ferdinandové 24. hjna 1526 (Bárto 
naíež odebral se na HoraTa k JanoTÍ Dabíanskéma. Z přítomného d 
ae, že aonsed Viltmovský Vácslav Enap, h j^ož poačenf knéz Šii 
také přítomen při sekt^ké hromadé t Rontce, že však sbromážd 
sborn ven vyBtoopiti, když chtéli voliti nebo svétiti Matéje na bisk 
na knéžstvl. Nemůže b^ téméř pochyby, že tento Matéj biaknp 
proti to totožnosti mfiže se sice namltnooti, že knéz Šimon Matéje s< 
Duje Uiknlááencem, kterážto vlastnost jeho odjínnd není povédoma 
Šimon nbírá váhy doložením, že neví, v které sekte ten Matéj cesty do 
jiný vjrok Šimonův, že Matoj svétil učedlníky Lutherovy, nesmí se b: 
Jeden z ostatních dvou knéží v Boutce volených nebo svéceo^ch by 
jenž slově kmotrem adressáta Vácslava Euapa z Vilémova, a dříve, a 
tář&m, byl jako pachole n MatonSe Sochaná foráře na Píská a v 1 
Bartt^ v kládteře, i konečné bratrem a rektorem v klášteře; kláétei 
uvádí se jménem, ale tuším má se rozuměti kládter VUémovský. 

Tato vědomost, že Vácslav bývalý mnich z Vilémova stal se 
IĎliS knézem Habrovanským, jest nejurčitojSí pomůckou k příbliži 
sedmi dopisů, z nichž žádný není opatřen letopočtem. V listo třetím 1 
Že na Moravé Matéj laik světí aČedlníky Latherovy na knéžBtví: „ 
ktorý byl v kláčteře Vilímovském, světil". To patrně také ae vztal 
Habrovanských v Boutce dne 23. února 1528. Tento tiretí list byl 
toprva T třetím týdnu po velkonocích poslán po nahodilém vozkovi ki 
Jakž kněz Šimon v pátom listě vysvětluje. Enéz Jan zase v listo ( 
světluje zapomenutím, že odpovídá pozdě k listu třetímu, a štolo se I 
vBtoupenl. Když uznáváno zapotřebí, omlouvati tyto odklady, zdá se, 
ostatolmi listy byly kratší, i že všech sedm listů vzniklo během jednc 
Před rokem 1538 to býti nemohlo, a míním, že to bylo právě roku IG 
že všech osm listů bylo psáno r. 1529, kterýžto letopočet stojí pod li 

V Praze 9. ledna 1894. 



Kněz ŠimoD z Habru knězi Janovi faráři Brodskému vytýká, že na n 

Čechů přidržuje se bludného učeni Lutherova 

Bee data (při xaídtku r. 15289) 

Salutem plurímam dicit. Yeneratu digoe dontine, pate 

NoD módo secundum hominem exteriorem, sed eciam Interic 

cupit. Non a multis annis per Sathaoe tabam, que putator Luti 

in ecclesiam inserta est, precipne de sacramentis Cristi. Miroi 

(|ui secundum legem Dei et beatos doctores ecciesiasticoa Crisl 



B roku 1528. 327 

dímentis sne religionis a matmm suaram uberíbus imbuti šunt; jam nonnuUi spiri- 
tuales et seculares retro post Sathanam abeontes plus Lutheram eiusque scrípta pen- 
santes et legentes, que camis sne concupiscentía sigíUavit, qnam beatos doctores, qui 
sua scrípta sanguine proprío, pacientes propter Cristum, signavere, sacramentam 
Crísti detrahere non verentur; nt eciam accepi, te pater sacramentum sanctissimum 
eucarístie leuipendere his verbis: Corpus Crísti non est sacrífícium, non est oblacio. 
Si non est sacrífícium, oblacio, non est corpus Crísti, et per consequens nec (ut 
Pikhartite volunt) Crístus ; et si non est Cristus, tunc sumus sine Cristo, et sic sine 
Deo, secundum Johannis dictum in 2^: Qui negat fílium, non habet patrem; et ca- 
pitulo 5® : Qui non habet fílium, non habet vitam. Ve ergo nobis, ut quid nati sumus, 
si sine Crísto, qui Deus et vita est, sumus. Num prímeui crístiani, confítentes 
Crístum sacrarío in altarí esse, qui excellentissima et propicia oblacio est pro nostrís 
peccatis ad Deum Patrem, et pro eodem Cristo sanguinem suum fuderunt, errarunt 
et per consequens sicut erronei perierunt? Noli pater mi insanire et secundum illam 
heresim Lutheríanam tenere, ne non solum contra doctores sacros, verum eciam contra 
Crístum presumere videarís. Ceterum non pauci et ex meis ovicuUs scandalisantur 
in illo, quod in monstrantia Crístum dominům nostrum exponere non vis. Si paro- 
chiani tui decimas, que šunt papistica tradicie, solvere tibi recusarent, insurgeres 
omnino et scrípturam pro se invenires: qua re eciam illi contra te, ritus patemos 
negantem, accipientes in adiutoríum legem diuinam, haud insurgerent, et sicut tu 
dominům negas et abscondis, eciam decimas negent? Animaduerte pater, quid facis, 
si ita est, prout audio, quod ille infelix Luther plus apud te quam omneš sancti 
doctores yalent Oportet te cum eo perire, quomodo omnis plantatio, ut dicit Crístus 
Math. 15, quam non plantavit pater mens, eradicabitur. Doctrína Lutherí lucide vi- 
detur non esse ex Deo, quia contraria est Cristo, imo nec staré poterít. Propter 
quod, pater, non Lutherum, sed fídeles Bohemos antiquos^ qui sequaces Crísti exi- 
st^ntes pro eo multa tormenta passi šunt, sequere, ut possis in vitam reservari. Non 
alios Lutherí doctrinam sequi video, nempe camales, ut in sua líbertatem libidiné 
sicut equus et mulus habeant. Apostoli et discipuli Crísti propter sacerdocii officium 
reliquerunt uxores, nec aliquem sacerdotum Crísti fílium vel fíliam genuisse legimus, 
ergo non uxorabantur; Luther uero et eius sequaces sacerdocium propter uxores re- 
linquunt et in negocia secularía sese intromittunt. Tales seu talium doctrinam de 
vita, sicut doctrinam Crísti, apostolorum eius, doctorum sanctorum et martirum Crísti 
amplectere, Crístumque in altarí sancto (qui semel per mortem oblatus est) sacrí- 
fícium esse, quod in eternum manet, confítere. Hec scrípta ad te dedi condolens 
fídei, si ita se res habet; sin autem secus est (parcens iuventuti mee) scríptis tuis 
certum me redde, ut congaudeam carítati. Vale. Sacerdos Simon ex Habr. 

HoDorabili viro sacerdoti Johanni plebano Brodensi, patři in Ghristo dilecto. 



A. XXIX. Dopisjf o roedflech ve víre 

2. 
farář t Brode Ngmeckém, koézi Šimonovi r Habru 
sma Bvatého, zvláítě zastává se Mart. Luthera, vykládá 
svátosti boží, a oznamuje, kdo první začal v monstranci 

Bas data. {1528). 
item plarimam dicit. Nevidělo mi se odpovědi ] 
e Šimone, af by tesklivo čísti nebylo pro nezvyk 
lost. Neb 'ač si mi latině napsal, ale zdá mi se, ž 
ádal jest, aniž on jest, jak slaSelo, napsal; slova 1 

zachovati neuměl, než lecjaks jedno s drahým míi 
lý smysl nalézti se, kdež slov ani orací žádné pol 
&ci a Poláci staří psali sú, ty pak jakžto svú věc 
ďost STú chtěl, o Diež na konci píšeá, dobře spr 
iíí, nevkládal, aniž by vyskakoval prvé, leč by jísi 
10 Proverb. 18: „Ktož prvé odpovídá, nežli slyĚÍ, 1 
[ hodný". Medle pověz, kdy si ze mne slyšel, z 
vých se věcí spravil? Otcem jmenaješ mne: tak! 
ázánf božího nctěno jest, aby vdema nvěřil a kli 
} věda, měl b; otce hanby neodkrývati, aby z ' 
; pro odkrytí otcovy hanby došel jí. 
eš vo něení písma svatého i vo učitelích, buď I 
; jiných národuov, podle zákona božieho učících, je 
rpěli oc, a že někteří z Čechnov, dnchovní i svět 
lých strhli se i se moú, jenž Lnthera viece nad c 
7 pravdě-lis rozsúdil prvé, nežlis propověděl? O 
zvláště o kterýchž nevím; zákonu božiemn a písm 
t, nic v něm scestného býti, krom pravdu dokoniú 
m Páně neposkvrněný" dc, a Panlus 17: „Žeči Pá 
páleno" oc. A jiné mnohé duovody mohly by se 

zákonu božím držím ac. 

svatých učitelích neb doktořích buď domácích, 
IvnějŠi sá neb najnovější, jako Luther jest, i jiní, 

najíti se v svatém pfsmě a nebylo jemu odporaé, 
ibrého, za pravé držím a pravím, že milý Bttoh vi 
:í obdařil je tak, že jest Čemu diviti se. A pro ti 
najstarší sú, jako : Tertulianus, Hyreneus, Bionysi 

Crysostomus, Jeronymus, Augustinns se. Dlůho 
ovéjší, jižto podnes živi sú, mnohými dary bož 



$ roku 1528. 329 

zemiech křesfanských, z nichž Erasmus jest, Pomeranus, Ecolampadius, Lnther, 
Melancton oc, jenž v jazycích mnohých staré převyšují. A že v nich čtu, není to 
proti pánu Bohu, neb což y nich pravého jest toliko, přijímám podlé apoštolovy 
řeči I. Tess. ult.: „Proroctvím nepohrzejte, všeho zkuste, a což dobrého jest, držte" oc. 
E výstraze řekl: zkuste; neb z těch všech mohl jest každý poblúditi, a s zákonem 
božím nemá žádný za rovno pravdy, než pokudž jim dáno jest, ač pak viery tím 
neztratili sú, neb pro ni trpěli sú i trpí ještě. Ty Luthera tupieš ovšem a pravíš 
učení jeho nebýti z Boha. Svrchu napsal sem, že mohl každý poblúditi, i najstarší 
i najnovější. Hnedliž pro některé poblúzení všecko pravé máme odvrci, tehdy i staré 
doktory odvržeme, proto že v jich knihách něco proti písmu nalézáme; protož sluší 
řieci o nich, že dobru vieru mají, neb z učení jest písma svatého, jehož dokládají 
se, ač v poblúzení nemuožem jich zastati. A když tak o dospělých jest, co my 
o sobě povieme, jimžto přirovnávajíce se, nic nejsme ? Chcem mistři býti, a učedlníci 
nepočali sme býti ! Vidíš ty, jenž u tebe v potupě sou, prospievati, že mnohé vuokol 
krajiny s pomocí boží k zákonu božiemu a ku pravé vieře obracují, ješto prvé ani 
meč ani válka k tomu přivésti jich nemohla, a samého pána Boha moc z milostí 
pohnula? Ty o jediné babě nevieš, aby ji navedl k vieře neb něčemu naučil. Boj 
se onoho písma Jeremiae 23: „Běžali, a já neposlal sem jich, neb které posielá[m], 
prospievají. " Joh. 15.: „Kto zuostává ve mně a já vněm, ten přináší užitek mnohý, 
neb beze mne nic nemuožte učiniti." Opět: „Ne vy ste mne vyvolili, ale já vyvolil 
sem vás a položil sem, abyste šli a užitek přinesli." 

Yo oběti mluvieš těla Páně, jako bych zapieral ji. Já s apoštolem držím 
z viery, jenž dí I. Cor. 5.: „Beránek velikonoční náš za nás obětován jest Kristus''. 
Ad Hebraeos: „Nyní pak jednu na skonání světa k zahnání hříchu skrze obětování 
sebe samého ukázal se." A tu málo výš: „Neb ne v svatyni rukama učiněnu vsel 
jest Kristus, podobnost mající pravé [sic], ale v nebe, aby stál nyní před obličejem 
božím pro nás, ne aby častokrát obětoval sebe samého" oc. V těchto sloviech 
apoštol o pánu Kristu die, že se jednu obětoval, a to bylo na kříži; druhé praví 
jeho státi v nebi pro nás, to jest orodujícího, neb ta obět jednu obětovaná vždy 
obětuje se přímluvou. Tu obět věrní mají, aby oběti jich přijaty byly v ní, to jest 
svá těla obětujíc, obět živu, svatů oc, též modlitby činíce, utrpení snášejíce, chválu 
vzdávajíce oc, neb nemajíce jí, v ničemž by nebyli přijati. Protož apoštol ad Hebr.: 
13.: „Máme oltář, z něhož jísti nemohu, ktož stánku slúží". Oltář máme, dí, to jest 
Krista obětovaného, i tee oběti obětované tělo pravé v svátosti jedí a krev pravů 
pijí, s připomínáním jeho dobrodiní a zvláště smrti jeho, i děkují jemu, co jim 
ráčil poslúžiti oc. Ty s jakús loikú vyšel si: „corpus Chrísti non est sacrifícium, 
non est oblatio, si non est sacrificium oblatio" oc; trvám, že jest Crisippi, když jí 
žádný nerozumí. 

AfcklT česky XIV. 42 



380 A. XXIX. Dopisy o rotdOech ve víře 

O vystaTOváDÍ svatosti boží Dapomínáš mě, řka: když 
Krista skrývám a zapierám. Tak-li méé psáti? Cos nečetl : „Ůsi 
a onoho: „Vy ste z otce ďábla" oc, a doleji: „Když mloTÍ, 1 
Ibář jest a otec její." JižC sTrcbn položil sem, co o pána I 
že£ neskrýrám jebo, ani zapierám. Také vystavuji každé neděl< 
afi ne na každý den, a tu zvyklost podle jiných zachovávám. Než 
podle svolení nikda nevystavovali, neb ustavena jest k přijímí 
svaté četl, nikda by nesměl vystavovati. Neb svatý Dionysini 
kterak při svatosti boží má býti zachováváno. Neb když mČ 
samým těm, ktož sú měli prijímati, v kostele zuostati dopnstíli, 
hnali. O tom Crysostomus dlúhú omelii píše. A svatý Dionysic 
není přijímati, hoden není nač hleděti. To já Čta, bázeů mám I 
cesím 3C, neb první svatí nečinili toho; my pak před vožralc 
nevěstky, zlolajce 3C vystavigeme, nosíme. Jako ty píSeŠ, aby 
píral Krista; mluvíš proti starým těmto, o oichž svrchu, jenž 1 
Tu jest lépe řieci pro naše poblůzení. Ve nobis, ut quid na 
v kostele před sacramentnm hudbu krěemní dopáštíš, neb vi 
nás varhaník vožralcuom a tanečníknom, a takovým zapovídali 
a ty jeho s hudbu vnadíš! Ó by svaté paměti knéz Martin Yo 
býval, z mrtvých vstal, jistě trestal by tě z neřáda! Tuť I 
měli míti i pro jiné věci, to jest, že zamýšlíš tu pouti i odpua 

Poviem od kterého ěasu vystavovánie začalo se a od ko 
noho bludného, jménem Zikmunda, a to za Času mistra Jana B 
jaký Jeremiáš, jehož sermony kuěží mnozí mají, in sermone de 
„Když svaté paměti mistr Jan Hus byl v Konstanci n vězení, 
z Řepína, tehdáž jsa a svatého Martina v Praze farářem, najpi 
vystavovati tělo boží, Čehož níkdá prvé mezi křesťany nebylo od 
bylo mistru Husovi zvěstováno, i velmi sobě neliboval toho. Pot 
v přehrozné bludy upadl o svatosti boží". To ten napsal. 

čas již psaní dokonati, dal si mí psaním svým příčina '. 
potom takových psaní, a nedomnívaj se o nižádném zle po I 
sám jistotu budeš míti. A Čti sobě zákon boží a svaté doktory, 
dormi secare sexteroích, a nalezneš věci pravé, a teprv i i 
a jiné užitečně navedeš. Vale. Ex Broda. 

I 

Sacerdoti Simoni in ecclesia oppidlHabr ecclesiastea agenti, i 



*1. 



m 



f 



A. 



k 



.'áž 



Z rohé 1528. SSÍ 

Kněz Šimon y Habra faráři Janovi v Brodě Německém: odmítá potupné y^y mu činěné 
y příčině neznalosti latiny, mladosti yěku, odpustkň, pouti, procesí a působení kněžského, od- 
suzuje učení Lutheroyo a oznamuje, že dříye jinde nežli y Praze yystayoyáno bylo tělo boží 

y monstrancí. 

Beg data (psáno v postě meisi 26. únorem a 11. dubnem, a odesláno po 26. dub. 1528 f) 

Salutem plurimám dicit Eněže Jene, za zlé mi máš, že tě z toho viním, 
čehož sem od tebe neslyšel. Divím se tomu, jenž mě potupuješ a psaním svým za > 

hloupého pokládáš, psaní mému jakkoli neumělému žes nevyrozuměl: ježto takového 
muže, který jiné chce potupovati, umění jich haněti, povaha má býti, aby najnero- 
zumnějšiemu psaní vyrozuměl. Neb ten jest učený a mistr, který ze zlého dobré umí 
učiniti. Však já psaním svým tebe nevinním [sic], aniž také, jakož píšeš, klevet pomáhám 
roznášeti, než chtěl sem od tebe zvěděti, ták-li, jak tebe jiní vinní, jest? Což sem 
huoř udělal, že sem psal, než jiní, kteříž na tě volají, o tobě roznášejí a ještě 
mnohým huoř; neb jeden kněz tobě dobře známý v Čáslavi pravil, žes mu řekl de 
sacramento venerabili: „Ó však tu nic není podstatného než slovo Páně, tof jest 
podstatné ! " Pohlediž, žeť tak není, jako ty píšeš, bych já tvú hanbu jako Chám od- 
krýval, píše, co o tobě mluví. Protož z čeho mi máš za zlé, sám si ten, mne nejsa 
svědom. Odsuzuješ mě latiny i rozumu toho, že by to ze mne nebylo; dobře jest, 
kdys mě neodsúdil češtiny. A latinu potupuješ: věz, bych byl bakalářem aneb 
mistrem, psalf bych bakalářsky aneb mistrovsky, ale že sem prostý žák, napsalf sem 
tak jak umím. Pří tom i mladost mú potupuješ, že se dávám v to, což mi nenáleží, 
a že (jako povaha blázna jest) prvé odpovídám, než uslyším. Pozoruoj, co píše apo- 
stolus ad Timoth. 14.: „Mladostí tvú žádný nepohrdaj." Z těch slov rozumí se, že 
moc trestání a učení dává se mladému knězi jako starému. Však nebeský pán 
Kristus Ježíš ráčil jest ve 30 letech trestati a kázati pravdu otce svého nebeského, 
a kterak Daniel, sa pacholík, v Babylóně starce soudil, Danielis 13. Také prvé než 
uslyším, jakož povaha blázna jest, že odpovídám: rozuom listu mého v sobě odpo- 
vědi nezavierá, ale otázku z slyšení oc. O zákonu božím právěs napsal, kdyby jeny 
[sic] ústa tvá i skutek píra potvrdily 9C. 

Co se tkne doktoruov svatých, zastávaje pády [sic] Lutherovy, pravíš, že 
mohl každý z nich poblúditi, a že také něco proti písmu v knihách jich nalézá se: 
ó nahlédni v knihy jich právě, nenachyluje se viec k Lutherovi, a poznáš Luthera 
yelmi zdáleného od nich i odporného jim v učení pravém. Velmi sem tomu rád a dobře 
to v paměti mám, kteraks v Zahrádce potvrdil mi toho, že jest tak, že Luther píše 
proti pokánie svatému, jenž jest postiti se, almužnu svatů dávati, modliti se, ješto 
k tomu doktorové svatí vedou i zákon boží nás tomu učí : elemosinam dáte, jejunate, 
orate! Opět vychvaluješ Luthera i jeho tovaryše, že v jazyku svým staré převyšují. 

42* 



M 






332 A. XXIX. Dopisy o roedOech ve vfř 

Dáráme za pravé, zvláát o LatheroTi, ale t hanění, plui 
i Bratému Jakubu, bratru Páně, DeodpooStí. A zdaž nevíš, 
Že afiioTé tohoto svéta opatrnější sou než synové světla 
opět, že vidím ty, jenž n mne v potupě boo, prospievati, 
ciijí k vieře, ješto prvé meč ani válka nemohla tomu co 
čtením, niďilédoi se v zákon boží, kterýž ukazuje, že vier; 
nání světa ne přibývati, ale amenšovati se bude. A kdež 
tomu co učiniti: za mýho věku a snad í za tvého nesl 
okolních zemf k napravování viery vyjížděl. Než zprávu 
kove věrní Čechové v Bazilii bez meíe věró vyhráli na 
nevypadli; jakož páni Čeští psali do zbora Konstantakého 
království světa častokrát pochybovala, ale království na 
a markrabství Moravské najjasnějáí od toho času, jakž víei 
Jezu Krista přijali, tak jakožto kámen Čtverohranatý, doko 
církve Éímské stáli a bez přestání se přidržali, poslušen 
Dotknu i meče. Zdaž neviefi, kterak ŽiŽka dobré paměti n 
poplenil? Však i vaSe město cechové obdrželi mečem. E 
Čechové obdrželi a Němce vyplenili než mečem? A ještě 
jenž sou nikdá věrni pánu Boha nebyli a viery neuměli, i 

O prospěchu Lutherovn, jejž chválíš a jejž viděl g 
Když sem tam byl s jinými kaěžfmi, kněz jeden Luthei 
žertoval v kaple, a hned šel k oltáři, říkal accessnm. Jil 
pověděli: „Nevíme, co sme, žádného řádu, žádné lásky 
' drahému nevěří, žádného náboženství ani □ nadich kněŽl 
viděl oc. O Lutherovi ^ehoř bakalář z Rokycan, písař p 
byl n něho puol druhého léta tehdáž, když se ženil, *) pov 
měl svatuov, potom sám zavedl tanec. To-li je vzal z z> 
svatého, jižt jest převýšil doktory svaté t A když je slož 
obyčej mají tam, že na ženicha a na nevěstu stavějí věnet 
a okázav na svú drahú nevěstu, pověděl německy: „Sat 
učinil podle zákona a rady andělovy, kterú dal Tobiášovi i 

Viz opět, nevyptav se, co mluvíá, že nevím o je 
k vieře aneb něčemu naučil. Yypti^ž se v Zahrádce, uči 
Ntgdeš některé i staré, že sem je přikázáním božím naučil 
dovicích, i z Římské strany že sem k vieře přived. A zde 
jest-Ii co pořádněji za mne, než prvé bylo přede mnú; a U 
kněžství, běžal'li sem bez vnole boží, jakož roznom tvého 

*} Hartln Lnther oieníl ae IB. iemu ISSfi. 



ir- 



B rohu 1628. 333 

to mám, že po těch sloviech, jež vedeš proti mně, Jol\. 15.: „Eto zaostává ve mne 
a já v něm^ oužitek přináší mnohým oc, množeš poznati, že snad ještě jistější mé 
kněžství bude než tvé; neb já prospěchu tvého v Brodě žádného nevidím, ale ještě 
mnohé zhoršení. Znamenaj, jakés pohoršení učinil na Lipnici na zámku, že je již 
podál roznesli, žes s máslem jedl tento svatý 5as postní. Tak jistě praví, zetě ozná- 
meno a ty žes řekl: „Co duom má." Kéžs pomněl na řeč svatého Pavla I. Cor.: 10: 
„Povolá-li kto vás z nevěrných k večeři a chcete jíti, všecko, co před vás bude polo- 
ženo, jezte, nic se netížíce pro svědomí. Pakli by kto řekl: toto jest obětované 
modlám, (jakož tobě praj řečeno jest, že jest s máslem), nechtějte jísti pro toho, 
kto jest oznámil, a pro svědomí oc". A tvoji parochíani tento čas svatý kolací 
s máslem sobě dělají, nemajíf z čeho děkovati, jako o mých pravíš, že by měli mi 
co za zlé míti. Tak jest, kdyby bylo pravé to, což píšeš. 

Mne trestceš, že se nevyptám na pravdu, ješto já nerozprávěje, ptám se tebe, 
tak-li jest, co lidé praví. £éž sám vyptáš se na pravda! Co mi píšeš za jistu věc, 
jako toto, že toho ožralce varhaníka k sobě vnadím ? To jest nepravá řeč ; literáti sou 
ho přivedli do kostela, já ho neznal ani sem ho kdy viděl, až tu v kostele ; také u mne 
jest nebyl, chleba mého neviděl, a faru nevím, viděl-li je. To obtěžuješ, že on huda 
ožralcuom i houd u mne aute sacramentum. Proč pak ty posluhuješ takovým hří- 
šníkuom, vožralcuom, zlolájcuom, hráčuom, ukrutníkuom a snad i ruffianuom svým lé- 
kařstvím, a pak jdeš ad sacramentum. Opět pravíš, že zamýšlím pouti a odpustky: 
jistě měl by se uleknuti sám toho, což mi píšeš, že lživá ústa zabíjejí duši, vy ste 
z otce ďábla 9C, a doleji: „když mluví, lež z sebe mluví, neb lhář jest a otec její."" 
Neb sem já o odpustcích nic nemluvil, to jest štrych Římanuov. A bych pak co řekl, 
(ale neřekl sem), co bych tím zhřešil? Nebude -li odpustkuov vin našich, nebudem 
s pánem Bohem. A o pouti nic sem jinak nemluvil, než abych tu slavnost zvelebil, i že 
jest patrocinium; co jinde hledáte, jinam na pouf, jako do čihoště chodíte, to doma 
máte; sejdětež se, neb týž pout doma máte. A kdyby kněz Martin vstal z mrtvých, 
že by mě trestal z neřádu: jistě, žef by snad tobě neodpustil, že mi to jistotně 
píšeš, čehož v mysli mé nebylo. Nerozeznals prvé, nežlis psal oc. 

O oběti svaté těla Páně kterak držíš? Z řeči apoštolovy vyznáváš, že jednu 
skrze smrt kříže obětován jest, a ne aby často obětoval sebe samého. Eto z věrných 
mluvě o obětí přesvaté oltářní, jenž jest Kristus pán, drží a mluví, aby skrze smrt 
opět podruhé obětoval se za nás ? Ale tu obět jednu obětovánu na kříži věrní kněží 
při každé mši svaté připomínáním obětují, činíce to, co Kristus pán přikázal a na 
poslední večeři učinil. A já tak držím, jako svatý Cyprian de sacramento calicis 
Dominici ad Cecilium napsal: „Nam si Jhesus Christus Dominus et Deus noster 
ipse est summus sacerdos Dei Patris, et sacrifidum Deo Patři ipse primus obtulit, 
at hoc fieri in sui commemorationem praecepit: utique ille sacerdos vice Christi 



334 A. XXIX. D(fpi8p o rotdUech « víře 

vere fdngitar, qui id, quod Christus fecit, imitatur, et sacri 
tone offert íd ecciesia Deo Patři, si sic incipiat offere secand 
obtalisse". Tot hle, jakož mne napomínán, abych doktory sv 
proti tobě, jenž na kázánie (jakož o tobě praví a odpora 
jest) řfkáá: Tělo boží neuf obět. Však i sanctos Ciysostoi 
obětí. By ty nechal mudroTánf a držel se předknoT naáic 
ženstrí zvyklosti! Sám pohleď; mlnvíT&š proti doktomom s 
a já že bych na dormi secure sextemy spoleh. V nich 
svatých, že všecko proti vaší sektě latheriáaskě nalézám, z\ 



O vystavování těla božieho přesvatého, že bych teb 
že vystavuješ v neděli, v hody: já tebe tak daleko neviní 
a n vás nebývám. Než což sem slyšel od lidí i od bratří 
mlúvajf v tom i v jiným, a chtěje zvěděti pravdo, i psalf st 
o tobě před sebú, by nevystavoval sacramentum, mluviti nei 
že z řeěí doktornov svatých bázeň máš k vystavovánie, k ] 
zdvihoránie také při mši svaté báznivostí nemáš, však též 1 
bych já v tom proti doktomom svatým mluvit: proti nim 
podle času; neb světí doktorové spravovali sů církev boj 
a nynější kněžstvo Věrné také podle času církev boží řídí. 1 
Jeremiáš v sermoních svých napsal, že by nějaký bludný 
vystavování těla Páně: ustanovil ne bludný, ale věrný, ne 
psaní ukazuje, hladným učiněn jest, což Že jest potom nevěi 

VSak též co jest ponajprv Lather de commanione ni 
haní sě, ale že se převrhl. A to chtěl netoliko z Němcui 
vrátiti, když psal Pražannom list, aby kněžstvem se nesprai 
koho vyvolili za kněze, jakož pak i osobu jim jmenoval. I 
aby laikové kněží volili a světili: jakož již tak činí na Moi 
učedníky Lntherovy oa kněžství, Václava tobě známého, k 
movským, světil;*) vomáty na kabáty dělají, jakož v jed 
přišel do Vilímova nějaký Hradecký. Pohledíž muoj kněze 
nových učiteluov, že se množ věrným stýskati. Ale musejí p 
jedno aby byla ecciesia militans, druhé aby řeč Páně, kdy ] 
bude mocí nalézti viera na zemi, naplnila se. 

A kde mi nějakého Jeremiáše přivozuješ: já tobě i 
tobě, mám za to, dobré a svaté paměti kněze Jana Beci 
o vystavovánie těla božieho i o procesí pěkně smýšlel a p; 

•) Stalo «e pH BhromáldéDÍ bratří Habroranskjch r Rontce S3. února 



js roku 1528. 335 

dovozuje. Mám za to, že o tom jeho spisové tebe tajní nejsoa ac. A kterak muožeš 
Keci podle toho Jeremiáše, že by ten kněz Zikmund to ustanovil: však jinde 
v křesťanství po zemiech po krajinách bylo vystavováno sacramentum venerabile 
v monstrancí. Muož býti, že jest v Praze tehdáž začal to; ale aby v křesťanství od 
něho bylo ustaveno, nezdá mi se. Ktož pak koli ustanovil ten řád, poněvadž ti, 
kteréž máme za svaté, jako kněz Jan Bechynka, kněz Matúš Suchan, kněz Martin 
Vodička, jehož sám jmenuješ svatým, řka svaté paměti, kněz Martin, i jiní také 
o něm dobré svědomí vydávají, to sů drželi, písmy svatými tvrdili, pročež bych toho 
obával se činiti? 

Ještě o Lutherovi toto povím, že jest muož krve, tělesný a hance vymyšlený. 
Eto neumí haněti blížnieho svého, čti Luthera, zvláště : Contra regem Angliae. A jaký 
jeho prospěch? Teď jeho ovoce, tento čas postní i v pátky svaté maso jedí, znovu 
se křtí, kněžstvo se žení, a tak, co jest tělu libo, to činí, neděle svaté sobě ne- 
váží, jakož i ty v neděli jel si k pánu na Vlašim pro léčení těl. TuC by tě trestal 
kněz Martin dobré paměti Vodička. Chudému člověku platí, že by se zavrh při- 
kázáním božím: pomni, aby den sváteční oc. Rozvaž sobě, muoj kněze Jene, věrně 
traktát „De captivitate Babylonica!^ Kto je jediné z svatých doktoruov takovým 
štrychem šel, jako jde Luther? V psaní jeho žádná pietas, než zlost veliká nalézá 
se, a tof není z Ducha svatého. A kdež pak při konci napomínáš mě, abych nespo- 
léhaje na těch dormi secure sextemích, čítal zákon boží, doktory svaté: v to sem 
se dal, a vděčen sem toho napomenutí, že ještě pilnější budu než prvé. A tomuto 
prodlužení mému odpust, i bez kyselosti (jakož sem já přijal) přijmi. Vale. 

Sacerdos Simon. 

4. 

Farář Jan v Brodě Německém knězi Šimonovi v Habru: brání se proti nařknutí v příčině 
oběti pána Krista, držení postu, neděle svěcení, i předkládá mu některé otázky k zodpoví- 
dání výkladem z písma svatého. 

Ve středu před Nanebevstoupením (20. května 1528 fj 

Salutem dicit. Byl sem již na tvuoj list, kněze Šimone, zapomenul; potom 
uhlédav jej, zpomenul sem nebýti odepsání tobě naň. Znám, odkud to béřeš naskrze 
prvo, ač domyslil sem se z prvnieho ke mně psaní, že z jiných máš; ale již všecko 
oznámeno mám, proč se v to dáváš a jiným dopouštíš se pod tebú zastierati, jenž 
zjevně nesmějí od sebe sami psáti ke mně. Řečníkem brzo za jiné si, měl by ještě 
v tom zvláště pomlčeti, ano písmo jest Eccl. 32: „Mluov mládenče, jestliže jest tvá 
potřeba, ledva dvakrát otázán sa;/" vidíš -li, bylo-li by co samému potřebí, teprv 
měl by mluviti. Timothea a Daniele předkládáš ku příkladu: v této věci neuč sě 
na těch svatých. Tuto lest a pokútnost neupřímá jest, oni pak Ducha svatého a tak 



336 A. XXIX. Dopisy o rogdfíech ve vtře 

Boha plni súce, mlavili i trestali. Byla simplícitas colum 
Salvátorem íikázala se, ješto ty, jenž se připodobvyeS jim, di 
když T tato simulaci jdeš. I kterak tvrdě nemám psfUi p] 
dobýváš na mně, moves Camarínam. I nechcif se dlůhým ps 
povědí, neb mnohá jalovost t listu jest: aě bych mohl nad 
věděti, ale nechci ěasn daremně ztráviti. Než cožt napíši, 
cfaázeje k svým dýmačaom a šeptáknom, jižť sú t psanf sví 
bojímť sě jich, a kdyby zjevili se v čemžkoli, měli by o) 
kterýmž jdú proti mně. Znám úmysl jích, jsú hydra Lemaei 
O písmo svatým i ty i tvoji, ač píšíce schvalnjete 
nebnde-Ii zpnosobDosti k němu? Neb ne ten, ktož písmo sva 
hned zpaosobný bývá k němo. Joh. 10: pán některé past 
niky a jiné vlky a cizoložiteli písma svatého. A takoví 1 
Jeden toliko rozdiel Kristns schválil, a apoštol mnohé prt 
svaté. A svatý Jeroným na ona slova apoStola Gall. 1: „Ne 
liom die, nec pntemas in verbis scriptnrarnm esse evangi 
a potom: „Tone scriptora ntilis est andientibns, cum absqa 
absqne patře non profertor, cum sine spiritu sancto non ea 
dicat.". A tu ihned doleji: „Grande pericolom est in ecclcÉ 
pretacione perversa de evangelio Chrísti hominís fiat eva 
est, diaboli" se. Má tehdy pastýř nazvaný čtení v sobě 
jfmžto i věřící jest, ne na sextemíku, což sú lidé sepsali, z 
a zlý jeho roznom. Ten samým čtením a písmem svatým 1 
kožto T osobě Petra každému ono praví Christus pán: „Paf 
Dei praedica", neb to samo jest chléb života oc. Jinak, z 
dotčeno, v nájemníka anobrž a vlka obrátí se k rozptýlení 
římské bisknpy přišlo i na jiné, ktož se jeho strhli, ješto ín sj 
mfmdamus oc, ne jako apoštol: „Ego enim accepi a Domino 
a opět: „Domini snnt praecepta, qnae scríbo vobis". Leckohi 
ristis ac philosophis, též za svatého leckohos vyzdvihli i za 
měli, i zvlčeli, a církev křesťanská tím přišla v rozptýlei 
dili v sedmidesáti téměř rozdielích, ano jeptišky, ano jakj 
pouti a tak dále. Co to jiného jest, než vlk rozptyluje ovce 
. O tom předpověděl apostolos Actis 20: „Ego scio, quonie 
sionem meam lupi rapaces in vos, non parcentes gregi, et 
viri loquentes perversa, nt abducant discipulos post se." S 
tatis Parísiensis ad Pragensem a zase Pragensis universiti 
Exooiensis [sic], kdež jedni druhým na Římany žalují, jt 



» rolu 1528. 337 

divil by se; a kterak se jich strhli, také i Němcuom všudy nyní to per Germaniam 
známo. Jistě měli bychom se příhodu jich trestati a na samém čtení svatém bez při- 
míšení spolehnuti, nechati Římanuom Římského, mnichuom mnišského oc, abychom 
pastýři ovcí byli. 

O učitelích nynějších i o Lutherovi, jakož prvé psal sem, což pravého podle 
písma svatého vede, s ním sem, a pravím tak jeho býti jadrného s jinými mnohými, 
že mnoho se muože v malých slovích doptati. Ač pak někde slova hanlivá sou, nic 
divno není, ano to jiní proti bluduom mluvili: pán Kristus, apoštolé i učitelee světí. 

Yo oběti pána Krista dosti v prvním psaní máš, ale proti mně veda cizím 
duchem, nic duovodného není. Hned-li tak jest, což Cyprianus neb Crysostomus píše, 
doveď písmem svatým, hned přijmu, bez něho ani doktoruom nevěřím, jako Augu- 
stinus ad Hieronymum píše: „Ego solum eis libris, qui canonici dicuntur, eum honorem 
deferre didici, ut neminem eorum scriptorem errasse firmiter credam. Ceteros vero, 
quantalibet sanctitate doctrínaque praepoUeant, ita lego, ut non ideo vera credam, 
quia ipsi sic senserint, sed si per canonicas scripturas aut ratione probabili mihl per- 
suadere potuerint**. Leč onu antiphonu béřeš ku pomoci scestná: „Sacerdos in ae- 
temum Christus Dominus oc panem et vinum obtulit", ješto Christus non obtulit 
panem et vinum, ani ctem o Melchysedechovi. A tu textus habet proferens, že 
Abrahamovi z boje hladovitému jdúcímu svými vynesl stravu, chléb a víno. Není, 
vidíš, bezpečné ve všem doktory bráti kteréžkoli, buď Hieronymum, Augustinům, Cry- 
sostomum, Cyprianum ac. Teež že sou někteří procesí a vystavování eucaristiae 
divinae zamyslili, ne proto, že oni svatí byli a dobří, mám jim toho dověřiti a ná- 
sledovati, neměli-li sú písma svatého ku pomoci. A to vše, jakož svrcňu položeno, Au- 
gustinns zavierá. 

Yo pohoršení skrze pokrmy učiněném při mnohých skrze mne, jistě mýlíš 
se i tvoji. Kněze Tomáše pán tázal : jest-li hřích s máslem v postě jísti ? Odpověděl, 
že není; a přede mnú i před jinými seznal se k tomu. Já potom obeslán sa ku 
pánu, kdež i kněz Tomáš byl při obědě, i na konci oběda přišel sem, a ryby sma- 
žené na stole byly, kteréž prvé jedli. Dal mi jednu pán, a já jedl sem. I pověděli 
býti s máslem smaženu; proto jedl sem zpomínaje na ono I. Timoth. 4: „Omnís 
creatura Dei bona est, et nihil rejiciendum, quod cum gratiafrum actione percipitur'^. 
A ty z nabádání svých proti mně vedeš I. Cor: 10: „Pakliby kto řekl: toto jest 
obětováno modlám, nechtějte jísti"; ješto netrefí se a velmi hlúpě smyšleno jest. 
Což sem jedl, nebylo modlám obětováno, aby zlořečen byl Buoh a modla schvá- 
lena. Jiné jísti jest s děkováním, což apoštol velí, a jiné jest nejésti obětovaného 
modlám, což brání; tvoji konečně nerozumějí písmu. O mých parochiánech někto 
smyslil lež, že by koláče s máslem pekli v postě. O tom nikdy neslyšel sem a nevím, 
a sám tobo nečiním, aniž sem kdy na kázánie slova promluvil. Než když sú tak 

AichiT Čeiký XIV. 43 



A. XXIX. Dopisy o roidíUch ve víře 

ojí, nechžf povědí, kteří pokrmové mají r postě 
nost, jichžto mnozí celý pnost neokusí, a jiní ro 

jí 9C. 

I neděli svaté zpomínáé, kdež sem jízda měl na VI 
sem. Tak jest, k večem bylo, jel sem, a téměř celí 
vy, v neděli na posvícení pro jídlo chodiece, kdež 
iď opilstva, her, vražd, průzdněnf 3C, a to kněžskú 
Četli Hieronymnm, kdež o neděli svaté píše in epi 
iho nevinili. 

iž měj na tom dosti, nemohl sem pro krátkost času 
na tyto artiknie, a to z písma svatého. Já sem 
lem. f. nu. in vigilia Ascensionis Jesn Christi. 
a čem pravé záleží křestanstvo? 
:teré pravé jest pokání? 
;terá viera pravá k spasení? 
:teří hříchové najvétší? 
^terá přikázání boží křesfanaom vydána? 
[ čemu jest ustanoveno tělo a krev pána Krista? 
!teří pokrmové postní a pnost křestanský? 

Bcerdoti Simoni, plebano Habrensi, fratri in domino dilac 

5. 
brsk^ kněz Šimon kára kněze Jana v příčině činěni noi 
na M. Lntbera a vykládá předložených mn sedn 
Beji data (1528 f) 
itci T Krista milému, knězi Janovi, faráři Brodn I 
brský, pozdravení mnohé vzkazaje. V psaní svém 
e tobě, což já psal sem, od koho to mám, oznámen 
ožkolí praví na kohokoli, v svú hlavn klama. Abj 
řti, aneb někta tobě, zastíraje se mnú, psáti by měl 
le ošemetným (jímž sem nikdá nebyl) 'býti pravíš, i 
rtikuli vydal tento, abych pověděl, kteří sou naj 
ý jest to hřích, že mě beze všeho zavinnění potupn 
amníá, co Pán přikazuje Math. 4.: „Nolite condenu 
L kdežf sem Timothea a Daniele, mnže svaté, proti 
v této věci abych se nenčil na nich, velíš, že v ni( 
;olambina, ale ve mně že jest simulatio. Slýchal sei 



g rotw 1528. 339 

v peci bývá, umí jiného vožehem hledati '^j a scríptara praví: „Omnis secundam se 
ipsum alterum existimat^. Položils, abych neodcházeje k svým nadymačuom, sám 
odepsal z písma svatého na tvé psaní : věřím pánu Bohu, že jakož prvé dá mi pomoc 
svú, žef podle sprostnosti své a neuměni mého odpíši. A jaký by rozuom muoj byl, 
abych cizí umění nebo rozuom bral na se, a tobě neb i jinému měl psáti to, což 
by ve mně nebylo, aneb seč bych býti nemohl, ano písmo svaté v cizím oděvu chlu- 
biti se zhajuje, takéž i mně cizím uměním chlubiti se slušné nebylo by. Leč se do- 
mníváš tudy, že sem v postě*) psal a s hod snad třetí týden**) teprv poslal: neměl 
sem po kom jistým poslati, a naši formané tehdáž nejezdili, i nepílil sem poslati, 
až by mi se někto nahodil jistý. Zdaž potřebí bylo kvapiti? Ale napsals, zetě ozná- 
meno: opět opětuji, ktožkoli praví, že v svú hlavu klama; a ještě pravím, jaký 
rozuom muoj byl by, abych takovú věc učinil? A já listu žádnému sem neukázal, 
až sem jej poslal ; než exemplář sem okázal, proto žes mě potupil. Psalf sem otázku 
bratrskú najprve, co sem o tobě slyšel; neb to za dobré býti mám, o bratru co se 
slyší, nerozprávěti, ale zeptati se, tak-li jest. Což pak teď píši, žádnému sem ne- 
ukázal, ani četl, dokudž by tobě posláno nebylo, i toho, cos mi psal; již pak věř, 
neb nech. Jáf mohu řieci s apoštolem: Scit Deus, quod non mentior oc. 

Pravíš v psaní mém býti mnohu jalovost: jistě žef já také v psaních tvých 
velkého vomastku nečiji. A že se nadymačuov mých (o nichž já nevím), poznav 
v psaní umělost jich, nebojíš: rád bych věděl, na koho máš domnění; žádného, ani 
mně není třeba báti se, jedné buď spravedlivý, pána Boha se boj, neuškodit žádný, 
neb pán Buoh bude tě ostříhati. 

O písmu a o čtení svatém píšeš, přivozuje svatého Jeronýma, kterak jest ne- 
bezpečné kázati, aby snad místo čtení Kristova nekázal čtení člověčieho: tak jest, 
žef nebezpečné jest kázati slovo boží; a protož Čteme in prologo Jeronými super 
beatum Marcum, že svatý Marek palec sobě ufal, aby za nehodného toho úřadu 
jmien byl; protož slovo boží [s] strachem a s bázní kázáno býti má. A z řeči svatého 
Jeronýma béřeš, že kazatel neb pastýř nazvaný má čtení svaté v sobě duchem božím 
napsané, ne na sextemíku, což sú lidé sepsali, z čehož bývá čtení lidské i rozuom 
zlý. Sepsání lidského teež jako já aneb někto jiný nepotřebuješi [sic] ; přihlídni k sobě, 
lečs učenější než svatý Pavel, který se v třetím nebi učil, ducha svatého měl, a proto 
čítal knihy a učil se, neb takto napsal ad Timoth. 29: „A£fer libros''. Hle! dí 
libros in plurali, mohly snad býti i sexterny, neb s těžkém tak vázali knihy tehdáž 
jako nyní. A zdaž svatý Timotheus, svatý Titus, neměli ducha svatého, učitele věr- 
ného? Avšak svatý Pavel I. Timoth. 4. Tit prímo napomínal jich, aby pilni byli 
čítání a učení, muož bytí i na sextemích. A zdaž i ty sextemíkuov nemáš? Mám 
za to, že jich ještě viece máš, než já. A jenž mě vždy za sexterníka máš, dověře 

*) Boka 1628 byl pftst od 26. února do 11. dabna. **) Meai 26. dubnem a 8. krětnem. 

48* 



340 A. XXIX. Dopisy o roxdfíeeh ve víře 

se pánu Bohu bez pokušení, Devim, komu týž sermon přijde; 
vy staří potupujete, viece káží bez sexternoov a prospiey^jí 
muoj knéže Jeoe, &nijslíš-[l]í o mně, že umím Pater noster : 
zpomeb na Pána spasitele, kterak spisy lidské ráčil Čísti, jak 
píše, že íd synagoga, když mu byla podána kniha (jsa sám k 
a Čísti proroctví IzaiaŠe proroka. A zdaž sám se v špurtácb 
bíráá? A ty již nem^e dosti na Jeronými edicí, ani na dol 
svýcb věrných předcích, čecbaov, jiných edicí zákona bc 
Němcnov, Židuov, Řekuov, anebo spisuov jich, a jim věříš 
jakož píšeš, věřiti nechceš, chytaje se onoho i onoho jazyku, 
rozenaj nepřišel, jakož se trefuje některým Němcaom : dadí si 
pak ani německy ani česky neumějí, než mezi lidmi co špaČl 
O písmě a o čtení svatém lidmi hodnými sepsaném 
takto zavírám: poněvadž svatý Pavel ad Timoth. 4. píše řki 
doctrinae", bych měl doktora svrchovaného, ducha svatého, t 
ktory svatými (jako ty a Lntber) i jinými věrDými mužmi, jen 
nýcb životech, pohrdati bych nechtěl, poněvadž ne všeho 
apostolus praví: „Unicuique nostmm data est gratia secondu 
Christi", Rom. 12: „Habentes donationes secundum gratíoi 
dífferentes", item I. Goríntb. 12: »Haec autem omnia ope: 
spiritus, dividens siagulis, pront vult". A že sejde-li z toho 
duchem božím na sezterník, na sepsání lidské, v nájemníka, 
pastýř, a co tudy přišlo na římské biskupy, i na jiné, ktož 
tčeno jest, strhlí, že říkali in synodis et decretis: mandamn 
„Ego enim accepi a Domino, quod et tradídi vobis", a opět: , 
quae scribo vobis", a že leckohos vzali za učitele e juristis 
ty pak Lnthera, Melanktona se za učitele béřeš a nad dok 
že mnoho v malých slovích množ se doptati? Tak jest Ale 
a co těla libo, ješto o mnohým sme neslýchali. A jestliže 
ptáváme se dobrého, cesty k spasení: vám starém (sic) nebn 
nebe, jakož zákon boží ukazuje, velmi nehladká jest, orážči 
voze, na koni nelze. I jakž vy již staří, sešlí na nohy, b 
strach, abyste i s svým doktorem brány nezmeškali ! Ó co to 
Lnthera, ježto toho hoden není. Ját sem se již dávno z záko 
svých v malých slovích mnoho doptal, jeSto mi již viec není 
na MelanktoQovi ptáti se, přestávám na tom, bych jedné tc 
Deum tnum ex toto corde oc et proximum tuum sicnt t 
vešken zákon záleží. A radn máme svatého Pavla Rom. 11: 



» roku 1528. 341 

t 

time^, a 12: „Non alta sapieates, sed humilibus consentíentes^, abychom velikého 
umění a znání, jenž jediné člověka, jakož 1. Corinth. 8. napsáno, nadýmá, varovali se, 
ale pokoru miýíc, pána Boha se bojíc, přikázání jeho vyplnili, dosti nám bude. 

A že římští biskupové leckohos za svatého, za svatici [sic] vyzdvihli a tudy 
z vlčeli i církev Kristova rozptýlena jest: 6 muoj kněze Jene, slyším, že rektora svého 
chceš poslati ad ordines : uposlechniž mne, ač sem mladší dobře o některé léto, proto 
nestyď se mne uposlechnuti, neb již také, ač málo, vlasové moji prokvítati počínají, 
neposílajž toho mládence mezi ty vlky, af by ho neudávili, a což sám v uošklivosti 
máš, nevediž v to služebníka svého; pakli, tut bude simulatio. A co o Římanech 
dotýkáš, jak sou zmátli církev : cožkoli zlého drží, činí, nezastávám aniž je sqhvaluji, 
nébrž o nich řeči nechati chci. Než což se tkne prvnějších otcuov svatých a jich 
sněmuov, jako Cypriana, Ignatia, Athanasia i jiných, kteří sou o vieru křesťanskou 
zasazovali se, jich scházení aneb sněmy pravím býti svaté, neb pro vieru a pro 
spasení lidské to sou činili. Protož dobré a svaté paměti mistr Jan Hus, slavný 
a věrný Cech, u výkladu menším na vieru křesfanskú v kap. 26. položil, že o sněme 
Nicenským anebo o tom, co na tom sněme složeno jest, věří jako o svatém čtení. 
Neb sněmové jich nebývali bez zákona božieho. A že in suis synodis říkali man- 
damus oc, zdá se tobě, že by oni tím hřešili. 

. Divní sme Čechové ! Nevím jestli který národ tak misterný jako my Cechové ; 
af jest ledajakýs poběhlec, lotr, když se jedné pochlácholí k nám, již nám lepší jest 
než domácí. A k komuž vezmem nějakú milost, buď ruffian, poběhlec, nevěrný, což- 
koli učiní, poví, napíše, vše čechuom příjemné jest; a k komuž chuti nemají, nech 
jest jakkoli svatý, ať z zákona božieho všecko mluví, není jim příjemné, nébrž za 
zlé položí, a což najdu v zákoně, že se jim bude zdáti, že by bylo proti němu, to 
povedou řkouce: Hle! v zákoně takto napsáno jest, a on jinak praví, nechci mu 
věřiti. A ješto to, co proti němu z zákona božieho povede, odporné jeho řeči ne- 
bude, jako toto, což vedeš: „Ego enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis^; 
opět: „Domini šunt praecepta, quae scribo vobis"", není odporné tomu, že sou svatí 
biskupové říkali in synodis mandamus, praecipimus, neb to máme v zákoně božím, 
a hned dovedu takto: Svatý Pavel, jenž není sám proti sobě, 1. ad Corinth. 11. 
píše: „Laudo vos fratres, quod per omnia mei memores estis, et sicut tradidi vobid, 
praecepta mea tenetis''. Hle, dí praecepta mea! A ty čeládce své, jsa mezi ní starším, 
co má činiti, budeš přikazovati, ba i osadním svým snad přikazuješ; jakož tak učí 
svatý Pavel 1. Timoth. 4.: „Praecipe haec et doce'', a Tita svatého cap. 2.: „Argue 
cum omni imperio". A poněvadž pfí své čeládce ty to činíš, proč v tom jiným máš 
za zlé, poněvadž zákon boží k tomu vede? Oni súce starší, jako biskupové prikazo- 
váli nižším, pri vieře v řádu svým jak se mají zachovati; neb čteme in Actibus 
apostolorum cap. 15., kterak [svatý Pavel chodil po křesťanech, přikazuje jim, aby 



342 A. XXIX. Dopisy o roMdiUch ve v&e 

ostříhali přikázání apoštolnov a starších. A opět 16.: „Cam 
tradebaot eis custodire dogmata, quae erant decreta ab apo 
erant Jerosolymis". I nebadiž tobě divno, že sou říkali mai 
dočtíí T zákoně božím. 

V daoTodu o oběti přesvaté těla a. krve Pána spasitel 
svatého a Crysostoma, i ta antiphonu: Sacerdos in aetemui 
obtnlit, pravíš býti scestnú, že Kristus pán non obtalít panen 
sedech, než Že jest vynesl Abrahamovi potravu chléb a víno, 
věřiti nechceš, než at bych písmem svatým doved, že přijm 
věděl Bsalm. c. IX. o Kristu Pánu: „Tii es sacerdos io aeter 
Melchisedech". Jaký jest ordo Melchisedech aneb kněžstv: 
chleba, vína? Že Kristus secundum eius ordinem sacerdos 
písmem svatým dovésti nechci, než jako prvé ještě při tom 
potopiti (leč co hodného a pravého na ně dokážeš, že jím xu 
s nimi chci umříti raději, než s Lutherem učitelem tvým živ 
zbláznil. Ale zachovat mě pán Buoh. Přived si mi Augustii 
píše: „Ego solum eis libris, qui canonici dicuntur, eum def 
neminem eorum scriptorem errasse firmiter credam" ; proč p 
Crysostomo, však eomm libri apud nos canonici dicuntur, a \ 
ve všem je bráti, ó bych byl na jich místě, byl bych sebú 
M. 18. a svatý Pavel 2. Corinth. 13. dějí: „la ore duorum 
omne verum". Já sem tobě svědky dva hodná a svatá. Cypr 
oblatione postavil, a jeStěť třetieho muže dobrého svaté pi 
k nim přistavuji, aby vždy podlé řeči Páně bylo pravé svěd( 
ua to přikázání boží: „Memento, ut diem sabbati sanctitices, 
obétovánie beránka bylo jest přikázání boží, takto df: „Jíž 
již Krista živého obětnjem". Již máš, hle, tří svědky, neli 
doveď, proč není jim hodno věřiti. 

Divím se, že svatým věřiti nechceš, a což ty mluvíš, 
bylo, a sám doktory svatými mně dovozuješ, a což já jimi 
Tak by byl stokrát křiv, když mee svědky zavržeš, budeš pr 
doktory svaté mi zamítáš a v psaní svým prvním proti vysta 
vodil si mi sexteroy a špnrtami nějakého Jeremiáše, ježto d( 
hle, již sám z toho čtení napsaného v sobě duchem božím ni 
snad i píkharty budeé mi dovozovati, a svaté zavržeš. Kdybj 
šlechetným klamařem dovodil, jako Lutherem, než doktory 8' 
luješ, a o jeho šlechetnosti v prvním listu oapsalť sem, která 
jest Ty takovým věř, jať nechci. O kdyby při svatým C 



z roku 1528, 343 

takoví skutkové ďábelští byli shledání, jako při Lutherovi, kterak by ty toho v psaní 
svým nezamlčel! Teprv by jim věřiti nechtěl. A snad kdyby byli také takoví, jako 
Luther, spieš by jim věřil. Co to puosobí, než ďábel, . kterýž mnohým Luthera posla 
svého osladčil a svaté zuošklivil, aby pravdě věřeno nebylo neb doktoruom svatým, 
jenž sou byli ctného příkladného života, zákon boží skrze jich ruce k nám přišel, 
a krví svou to sou zapečetili, nevěřiti a tomu věřiti, jenž nectného, nepříkladného 
života jest, a rovně co Jidáš svého skutku, že z ďábla byl, oběšením potvrdil, tak 
tento své psaní, že ne z ducha ale z těla jest, ženěním stvrdil. Z Boha-li to, či 
z ďábla jest, znamenaj sám. Ale však tento svět, jehož lékařem si, nedáC prohlídnuti. 

Opět pravíš, vystavovánie těla božieho a procesí že sů někteří zamyslili; ne 
proto, že sú svatí byli a dobří, mám jim dóvěřiti, neměli-li sú písma svatého, jakož 
Augustinus to zavierá. Augustinem svatým zastíráš se v tom místě, a v jiným ho 
budeš míti za klamaře, jako Cypriana, Crysostoma. PrvéC sem napsal, že ti muži 
dobří a svatí měli pro sua parte písmo svaté, aniž držím, aby co bez písma svatého činili. 

Dále z pohoršení vymlúváš se a sčítáš na kněze Tomáše, že by pravil, že 
v postě není hřích jísti mastné. Téměř rcete, že pohoršení není hřích. Těžko 
nynějším nábožníkuom s olejem některý čas pojésti. Pravíš, žes pamatoval na řeč 
svatého Pavla 1. Timoth. 4.: „Omnis creatura Dei bona est et nihil reiciendum, 
quod cum gratiarum actione percipitur''. Circa dominorum mensám fiunt gra- 
tiaram actiones; bývalf sem při tom, neprav mi. Eéžs raději pamatoval, pohlede 
na některého přísedícího, jenžto s máslem nejedl a snad celý puost, na řeč téhož 
svatého Pavla, kterýžto, nežli by měl se kto na něm zhoršiti, pověděl 1. Corinth. 
8 : že by na věky masa nejedl, a proto by tím stvoření toho božieho, jenž dobré 
jest, nepotupil. Všecko časem má býti, i pokrmové. Máme napsáno Eccl. 3.t Omnia 
tempus habent; omnia, tehdy i pokrmové. Ptáčkové proč nezpívají v zimě jako v letě, 
i pokrmuov jiných v zimě užívají, než v letě. Stvoření nerozumné čas rozeznává, 
ale člověk zhovadilý nechce mezi časem rozeznání míti. A pravíš, že hloupě smy- 
šleno jest, a že moji, ale nevím kteří, nerozumějí písmu, kdež sem proti tobě ved 
1. Corinth. 10.: „Povolá-li vás kto z nevěrných k večeři, jezte, nic se netížíc oc. 
Pakli by kto řekl: toto jest obětované modlám, (jako tobě řečeno jest, že jest 
8 máslem), nechtějte jísti''. Naučils se od Luthera haněti to, co by jiný napsal, a své 
schvalovati, by pak jakkoli hloupě bylo. A že jiné jest jísti s děkováním, což apo- 
stolus velí, a jiné jest nejésti modlám obětovaného, což brání, a cos jedl, že to ne- 
bylo obětované modlám: již pak jakkoli hloupě smyslil sem, vidím tvou moudrost, 
o níž ti lidé urození, jenž tě i na krytých vozích vozí, nevelmi tbají, než o to, že 
se, jako sluší na kněze, s pikankami [sic] obieráš, a hojně, by pak nezhojil, i chu- 
dému knězi kážeš sobě zaplatiti. Cos to ve čtení v sobě napsaném duchem božím 
nalezl ? Já sem to písmo figurative přived. A i tak buď mi upřímě vzato. Kolik tu 



344 A. XXIX. Dopisy c rotdílech ve víře 

bylo modl neb bohnov? Jako sv. Pavel Phil. 3. dí: „Qm 
břicbaom svým slouží a zřízeni dobré církve, svaté matk; 
Kristova i jeho umučení nevinného pro svá břicha ruší. 

Již pak buď kto koli, i knéz TomáS; ale já o něm 
jímám, neb se v řeči nesrovnáváte. On pravil mi, že maje 
pana pnorghrabí, muže rozumné, jenž snad viece sobě váži 
kněz sa, pána s jeho dvořany odved, že viece nejedli masti 
brzo dobrému zřízení povolil a faráře svého uposlechl, j 
i v jinjm. Ó kdybychom my knĚží kněžsky živi byli, v dol 
by i páni v dobrým byli nás poslušní ! Než vidúce nás, a my 
an z nás každý biskupem, papežem, děkanem, an se nám 
také ze všech svých řáduov panských vystupují. Není po 
okazovati, že sfi rozptýleli církev, že soo zvlčeli, vSeho i 
o tvých parochiáních že by někto smyslil lež, by v postě 
proč mi převracíš písmo mé ? Však sem já tak nenapsal, 
kolací sobě dělají, neb Štiku podpustili sobě máslem. Při t 
jemuž se u nás diví, že jest jedl, a od nás Rych. A pra 
když sou tak moudří, aby pověděli, kteří sou pokrmové pos 
tvnoj velebný doktor Lntber. Znamenaj sám svú múdrost ai 
napřed, abych s žádným neradě se, sám na tvé psaní dal 
a teď pak pravíš, aby moji odpověděli, ježto já o nich nei 
v jednom listu nepíšeš aneb nesmyslíš. Ale nic divného, neb 
doktora. Kolikrát on již sobě sám klamařnov nadal t Věz, i 

O neděli svaté dotýkáš, pravě, že bylo k večeru, ki 
téměř celá noc jel. Ba mnohý aby měl tolikéž vzíti, Sel 
Jitro a večer jest den jeden. Ale co ty tak čistě pána Bo 
svatů nejezdě než k večeru, ješto snad tě pán Bnoh tak k 
pravíš, kto viec zhřeší, ty-li, že si jel v neděli tam, či m] 
jídlo, a že tudy příčinu naší k vopilství, k hrám 9C sejdu 
propoví. Jáť na posvícení pro jídlo nejdu; zdaž doma ne 
múdrost okázal, a své také k tomu přidržím, aby v neděli 
jídlo nechodili, leč pro slovo boží, kdyby doma neměli, a já 
kteří ne ke mši svaté, ale do krčem Šli. Tu máš ode mne o 
co, mluov, a odpovědíť také. My pro jídlo, a ty pro peníz 
na padesáte kop. Dobrý řemeslo ! Však ta již léta sou, Že řen 
řemeslem oživiti, ale onoho i onoho hledí. Nu již s pomoc 
a nadějí k němu, že mi pomnož, aby mudrácí poznali, že ta 
a neumělými rozmlůvánf své má, a že jich neopustí, zvlášť 



e rohu 1528. 345 

K artikuluom těm, jichs mí poskyt, ať bych sám na ně odpověděl, neodcházeje 
k svým nadymaéuom. — o nichž já nevím, a ještě pravím, že bych rád věděl, na 
koho máš domnění, ať by, chtěl-li by, psal, ješto by po rozumu poznal, — při- 
stoupím krátce, neb sem již prodloužil, na jiné dávaje odpověď. 

První artikul vydal si mi: „na čem pravé křesťanstvo záleží"? Jiného základu 
anebo gruntu křesťanstvu kromě Krista pána, aneb jeho život útrpný, nevím. Neb 
svatý Pavel I. Corinth. 3. praví: „Fundamentům enim aliud nemo potest ponere 
praeter id, quod positum est, quod est Christus Jesus". A na tom základu stavíme 
se, když v Kristu pánu aneb u vieře jeho křtíme se, dábla i všech skutkuov jeho 
i vší pýchy jeho se odříkáme, tu starého člověka, jenž jest hřích, svláčíme, a v nového 
člověka, jenž jest Kristus, obláčíme se, jakož svatý Pavel ad Gall. 3. die: „Quicunque 
in Cristo baptizati estis, Christum induistis". A od něho, jako i mistr Jan Hus po- 
kládá, sloveme křesťané. 

Druhý artikul: „které jest pravé pokání", samo to slovo pokání okazuje. Neb 
pokání, jako by řekl lkáni, želení aneb plakání, t. na hříchy. Lukáš svatý VII. 
napsal: Magdalena že jest plakala na hříchy, až i nohy Pánu smočila; a Pán ráčil 
jí Heci: Odpúštějí se tobě hříchové. A z toho pláče činí hříšný ve jméno boží 
almužnu za hříchy své, pamatuje, že jednomu králi hříšnému rada dána byla, Danielis 
4.: „Redime peccata tua elemosinis". A Pán spasitel hříšným ráčil pověděti Luc. 11. 
„Dáte elemosinam, et ecce omnia munda šunt vobís^. A to jest znamenala nám 
Magdalena, když mastí zmazala nohy Krista pána při pokání svým. Opět posti se, 
modli se pánu Bohu, pamatuje na řeč pána spasitele, kteráž mluviti k učedníkuom 
svým ráčil, Math. 17.: „Hoc genus non ejicitur, nisi per jejunium et orationem". 
Marc. 9.: „Hoc genus in nuUo potest exire, nisi in oratione et jejunio". A jaké 
pokání bylo oněch Nynivitských, o nichž sám Pán Math. 12, Luc. 11. die: že sú 
pokání činili k kázání Jonášovu. A jaké pokání činili? Jonae 3.: „Odvrátivše se od 
své zlé cesty, postili se i s hovady svými". Nyní Lutheriani tomu by se smáli. 
Oblekli se v pytle, a všickni k pánu Bohu volali. A opět 3. K. 21.: Achab pokání 
činil, oblek se v žíni, postil se, sklopil hlavu doluov. A skrze to pokání i Nynivitští 
i Achab oumysl boží a hněv přelomili. A že jest pán Buoh přijal od nich to pokání, 
tehdytě bylo pravé. A beatus Crysostomus de poenitentia takto die: „Si oraveris 
et jejunaveris et elemosinam juste fecerís, complesti pretium, redemisti peccata tua, 
remissa šunt crimina, reparata est vita tua". Nebude-liž to pravé pokánie? 

Třetí artikul: „která viera pravá k spasení?" Athanasius beatus za mne od- 
povídá; in symbolo suo takto položil: „Quicunque vult salvus esse, ante omnia opus 
est, ut teneat catholicam fidem. Fides autem catholica haec est, ut unum Deum in 
trínitate et trinitatem in unitate veneremur". Sou pak také i jiné věci, o nichž 
a jimž máme věřiti právě, chceme li spaseni býti, jako 12 článku ov viery, a cožkoli 

Archir Čeaký XIV 44 



346 A. XXIX. Dopisy o roidílech ve t* 

Kristus pán ČídíI, mlaTÍI, znostaTÍl n^, že to jest t pn 
ErÍBtoTO jest pravda; jakož míane napsáno Ezaias 53., 1. 
lest neni nalezena, nébrž o sobě sám 4ie Job. 14.: „J 
apoBtolns Hebr. 11. píše: „Est autem fides sperandami 
mentiiin non apparencium". A beatus Aagustinas: „Fide: 
vides; quod si vides, non est fides". A toí bude pravá 
vidouce sacramentam Tenerabile na olt^; ne to, což ví( 
Vidí spuosobu cbleba, pali ne cbleb hmotný, ale cbleb 
býti věří, jenž jest Kristus pán, Buoh a ílověk, jakož sái 
sum panis vivus, qni de coelo descendi". 

Čtvrtý artikul; „kteří sou hříchové naJTětáf?" C( 
mortalia malí, jenž smrt uvodí ua Člověka, neb i proto si 
„Anima qniim peccavertt, ipsa morietur". K torna artiko] 
toto odpovídám. Takto máme napsáno Math. 12.: „Omi 
remittetur bumtnibus, spiritus autem blaspbemiae non remii 
verbum contra filium bominis, remittetur ei; qui autei 
sanctum, non remittetur et, neque in faoc saeculo neque i 
„Impins cum in profundum venerit, pectora contemnit". 

Pátý artikul: „která přikázání vydána sou křesfam 
že mezi Šestmi přikázáními božími není o dni svátečním, 
vážiti, nevjmlnvíš se z hřícbu. Neb mistr Jan Hus, svaté 
že kto nesvětí neděle svaté, břeší proti Trojici svaté i p 
artikulu krátce tímto slovem, v němž zavřena sou přikázal 
odpovídám, co Pán mluví k nám Math. 6.: „Nisi habun 
quam scribarum et pbariseorum, non intrabitis in regnum 
Pán vydal. 

Šestý artikul: „k Čemu vydáno jest tělo boží a krev 
že by ne k vystavování a k procesím, ale k přijímání y 
boží, kterak Buoh všemobúcí, jeuž ctěn býti chce od 
v bytnosti jeho nemuožeme, neb sám praví Exod. 33.: „ 
vivet". Od počátku figury způsobiti ráčil viditedlné, aby i 
lidé jej ctili, jemu se klaněli. Pro ukrácení jednu přived 
že pán Buoh rozkázal Mojžiešovi udělati archu, v niež 
ctěn i chválen byl; jakož pak tak činili Židé, že v té i 
klaněli se. Potom při konci světa, maje se nám okázal 
mohly jej snésti, přirození naše ráčil vzíti na se. A v ton 
klaněti se sobě, jako Bohu pravému, nehájil, ale chválil ji 
17., o němž pověděl : „Není nalezen, jenž by se navi 



5 roku 1528. 347 

jediné tento cizozemec". A maje se bráti z tohoto světa a s námi proto býti podlé 
řeči své Math. 28.: „Vobiscum sum usque ad consumationem saeculi". Opět u vidi- 
tedlné věci ráčil se nám dáti in specie panis et vini, a to k hledění i k přijímání 
na památku vSech svých dobrodiní. K hledění aneb, dím, k vystavování (jakož ty 
tomu nechceš), ráčil se nám vydati. A toho mi potvrzují species visibiles ; neb u vidi- 
tedlných spuosobách ráčil se nám dáti, aby i zrak náš toho užíval. A opět potvrzují mí 
tato pronomina hoc, hic, abychom my pohleděli na to, kterak náš Pán a Buoh po- 
níženě ráčil se nám vydati, i sami také sebe ponížili, a u veliké pokoře k přijímánie 
ho přistoupili, a tak v ponížení jeho následovali. A k tomu trefí se řeč svatého 
Pavla Hebr. 12.: „Curramus ad propositum nobis certamen, aspicientes in auctorem 
fidei et conservatorem Ihesum, qui proposito sibi gaudio sustinuit crucem". K při- 
jímání ráčil vydati se ; neb řekl, jakož evangelistově svědčí, manducate, bibite. A tak 
k vidění, k přijímánie ráčil se nám vydati ; a protož dí v tom obojím psalmista 
psalmo 33.: „Gustate et videte, quam suavis est Dominus". A poněvadž tak od- 
porné jest tobě vystavovánie, proč pak oblibuješ pozdvihání, a těm, ktož elevaci 
dělati nechtí, protivíš se: co jest jeden řád druhého lepší? Napřed položil sem, že 
sme všecko biskupové: co se nám líbí, to držíme, a co se nám nelíbí, to zamítáme. 
Sedmý artikul a poslední: „kteří sou pokrmové postní?" Dotekls, že ne na 
rybách puost jest, ješto někteří tučnost ryb nad tučnost masa vyvolují. Nehorš se, 
užívá-li kto krmí postních neřádně, užívaj k svému zlému! K tomu artikulu od- 
povídám, že pokrmové postní sou, ne maso, máslo, ale ryby, chleb, volej. Math. 14., 
Marc. 6., Luc. 9., Joh. 6. Nebeský Pán, jenž jest k střídmosti vedl lid, mnohokrát 
ráčil rozmnožiti lidem chléb a ryby, ale ne maso. A o samým Pánu nečteme, by 
kdy jedl maso, krom beránka velkonočního ; ale o rybách čteme, že jedl i učední- 
kuom svým dával Luc. 24. Joh. 21. A kdyby maso bylo pokrm postu aneb stříd- 
mosti, a ne ryby, poněvadž ctem Krista Pána často ryby jísti i jiným dávati, 
a o mase nečtem, by je jedl, krom beránka velkonočního: však by Židé ne [sic] 
žráčem masa, ale žráčem ryb nazvali ho. Ano i přirození ryby a masa to rozeznává : 
ryba jest věc lehká a vodná, a maso jest věc těžká a tělesná. Protož oni židé 
Numeri 11., že sú byli tělesní, ne po rybách, po chlebě, ale po mase toužili. I dal 
jim pán Buoh žádost jich, a oni, žerouc maso, mřeli. Bojme se téhož 3. Eeg. 14. : 
když Buoh dopustil ránu na lidi, že dešf nepršel za mnohý čas, poslal Pán Eliáše 
k vdově do Sarepty Sydonské, aby ho krmila v té ráně boží. Nenašel u ní masa 
ani másla, ale trochu mouky a oleje, a tomu pán Buoh požehnal, že ani mouky ani 
oleje neubylo, až pán Buoh svú milost okázal. Opět v též kapitole: když Eliáš, 
horle pro hříchy Achabovy a mstě nad nimi pro pána Boha, modlitbu zavřel nebe, 
aby dešf nepršel, havranové krmili jej u potoka Karith masem dvakrát za den. 
A když pak sa v úzkosti, ucházel před Jezabel 3. R. 19. a na huoru boží Oreb 

44* 



I 
I 



Á. XXIX. Dopisy o roedOech ve viřé 

jedÍDoa [sic] anděl boží přines mu chléb a voda, ne] 
crmové nezavíriyí v sobě postu aneb střídmosti, jakož j 
ž čas přestati, a ač prostě a neoměle smyslil sem, 
ale T duchn npřímým beze tŠÍ (o ulež ty se domní 
in poručín. 



Docko-Brodský, kněz Jan, vyvrací knězi Šimonovi, faráři 
fch vykladfi mu učiněné, i prohlašuje jeho odpovědi na } 



(Bet data 1528 f) 
iiěz Jan, Brodský farář, knězi Šimonovi, Habrském 
ma svatého z milosti boží, a potom jiného dobrého ž: 
inf, kněze Šimone. V prvním si bez mála všecko 1 
[ruhé obšírné, kdež svů mysl ke mně zjevuješ, 8 nie 

obšírné, v němž svú pilnost pronáSíš a z toho dosf 
mne odpověd; a jistě cos v prmiem přikryl, to f 
čehož najprv nadál sem se, to ukázáno jest. Net 

psaním zjevně neučinil takových věcí. £x habondi 
proti mně přístupu i pokusils se psaním; já zase 
iě. Snad dieš, že skrze mne dána příčina. TakC jei 
I ne aby tak smyslil o mně neupřímně, neb ani zná 
:-li jest křesťanstva dokázati? „Estote simplices ut c 

„Labia ejus ne loquantur dolům". Na potkání pi 
lodně a svrchotvářně mluviti a jako medem osladčiti 

ke mně tak ukazuješ, i k jiným musíš takový* býti 
ného rovně nevzhlédá. Budet mi snáze potom s tel 
» pilnosti tvé, o kteréž svrchu dotčeno, pravím, m: 
kde by míti měl. Neb předkem měl by v písmě 
napomín^e oc. Nebo Malachie 2.: „Quoniam lab 
1, et legem requirent ex oře ejus" oc. Et I. Timoi 
[ectioni, exhortationi et doctrinae". Té pilnosti nem 
a artikule znáti jest, kdež na žádný artikul náležil 
ioleji. To by měl před se vzíti, aby nauce se, uměl 
tti, a kde by se s některým knězem sešel, o písmu 

otázkami učil oc. Ale miesto písma svatého a zák 
oviny slyšeti o nich usiluješ, tot péče tvá, jiežby m 
sem býval v tyto Časy, co mi dávají oc. Milý! co p 



z rohu 1528. 349 

budeš, aneb zdali svatější budeš, s mými hříchy obieraje se? By mě právě súdil, 
jinak by shledal mne. čeleď má i mnozí v městě svědkové sú. Edy mám vyjeti 
někde, málo bez pláče, ale vždy s zámutkem jedu. Rád jezdím, co musím. Také 
i dávání má súdíS, že mnoho dávají mi; a já pravím, jenž sem najlépe jist sebe, 
nikdá sem přes padesáte kop nechoval. Snadno ledacos mluviti, ale přetěžko dovésti. 
Též hříchy mnohé znám do sebe proti pánu Bohu, ty pak bez lítosti k bolesti při- 
čiňuješ bolesti, ješto raději měl by za mne pána Boha prositi a já za tě. A že se 
jiní za mne zpovídají, měl by dáti mi rozhříšení, ale s těžkém umíš. 

A bych dlúhým psaním nezaneprázdnil tě, psaní tvého dotknu. Napsal si ne- 
mleti se žádných dymačuov a pomocníkuov proti mně, a že o nich nevíš. Eto sú 
pak ti, o nich kněz muoj Jakub pověděl mi, když z Ledče navrátil se, řka, že jeden 
kněz v Ledči, příchoz, tázal se jeho: „Již-li farář tvuoj list má od kněze Habrského? 
Dalf jest jemu dostatečnú odpověď, a nemá-lí jí dnes, ale zítra bude míti^. A tys, 
mám za to, ten den poslal druhé psaní. Edyžf jest ten s jinými bezpochyby věděl 
o tom, neb list schválil: kterakž nemáš pomocníkuov? 

O písmu svatém, cožf napsal sem, nerozumíš jistě. Proti písmu literami nic 
nepsal sem, neb vždy musí býti písmo literami, buď na sextemíku buď jinak, napsáno, 
aby mohlo čteno býti, a tak od počátku světa bylo. O tom Berosus Chaldaeus in 
historiis píše, a loannes Annius praví, že Adam napsal o svém stvoření od Boha, 
a jiní potom až právě do potopy, což i Noe zachoval v korábe, a po potopě Noe, 
Abraham a Mojžieš oc vždy psali. Proti tomu nic sem nepsal, než proti sexterníkuom 
hlav cizích oc. Sám na sobě příklad vezmi, kterak nebezpečné jest z cizích hlav, 
aneb z své mluviti. Tvoji duovodové z písem vzatí spadli z lopaty. Skrze to mám 
za to, z sextemíku si napsal rozuom onoho písma Eccl. 3.: „Omnia tempus habent^; 
a 70 interpretes cum Hieronymo: „Omnibus tempus et opportunitates omni rei sub 
coelo". Ty si tento rozuom tomu dal z sextemíku: tehdy i pokrmové. Ptáčkové 
proč nezpievají v zimě oc, ku pokrmuom si přičinil. Ano jest o božím v každé věci 
uložení, že nemuože prve přijíti, nežli jest čas přišel jí, a hned tempus nascendi et 
tempus moriendi. Sára, manželka Abrahamova, ač děti žádala míti, i nemohla (Genesis 
21), až čas od Boha uložený přišel. Tak i podnes děje se. Jest čas i umříti od Boha 
uložený, někomu v mladosti, jinému v starosti, v síle, v nemoci, doma, na cestě, 
náhle, mečem oc, někto by nerad a musí, a někto by rád umřel a nemuože oc. 
E tomu jest to písmo, ne ku pokrmuom. 

Opět de Melchysedech bláznivě píšeš, řka : jaká jest oběť jiná, kromě chleba 
a vína Melchysedecha ? že Eristus jeho oťdinem zachoval při chlebě a vínu oc. Ne 
brzo sem tě hloupějšieho poznal. Textus Gen. 14.: „Et Melchysedech rex Salem 
protulit ipsi panem et vinum" oc; ne die obtulit, obětoval, ale protulit vynesl panes 
et vinum, když z boje navracel se. A že Eristus Pán jest secundum ordinem Melchy- 



350 A. XXIX. Dopisy o rotdňech ve víře 

sedech knéz, (ti sobě Hebr. 7. Podle řádu jeho jest, nem&j 
kněz na věky orodující u otce za nás. Rom. 8. :Rex Salem, totii 
sedec, to jest král spraTedlnosti, tak jest Pán KristoB podle 
jakož dieš, podle oběti chleba a vína, čehož nikdá Erístna ne* 
se na kříži. Hebr. 9. : Immaculatam Deo. A kdjby C3rysostomo 
tak by nalezl. 

A na konci před artikuli položil si, že pán Bnoh také i 
lými rozmlůvání má; to písmo jest Proverb. 3., židovsky takto 
rim sodo", to jest b pravými neb s přímými rada jeho, neb 
jako byl apoštol, jemuž i jiným dal r se věřiti a radu svú i 
A pravíš, že divas Hieronymus píše de sancto Marco super Maře 
prstu. Nikdá Jeronymus nepsal toho, neb ten prologus ani jiní 
jeho, neb ani textově nejsa výklad jeho ani epistolae apostoi 
jiné klade in Evangelistas, a ti sou Jeronými. Lecos mníš, že 
bude, a jinačejší v mnohém textové apostoli per Jeronýmům s< 

V prvním před tímto psaní o písmu svatým i nčiteluo 
dostatečně, ty však na ničemž nepřestáváš. Psalf sem, že písma 
sú a o nich nic pochybováno nemá býti; jiných pak nejsú 
srovnala se s písmem svatým, a samo písmo svaté scriptura ca 
byl sem napsal prvé, a jest Augustini ad Hieronymam: „Ego 
canonici dicnntur" oc. Augustinus sám o sobě píše, svédčie býl 
dokonalost, řka in prologo librí 3. de Trinitate: „Noli meas li 
vel contentione, sed ex divina lectione vel inconcussa ratione ( 
eis veri comprehenderís, existendo non est meum, at intelligentj 
flit et meum. Si quid autem falši conviceris, errando fuerit me 
nec tuum sit nec meum" oc. Vidíš, že sám dí, že faleš muože 
knihách, též v jiných, neb Grysostomus, Gyprianus, Origenes, 
dili, ale in libris canonicis nic bludného není oc. Bivně a ner 
enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis", a opět: ,D 
quae scribo vobis", a pravíš nebýti odporné tomu, což biskupo 
damus, a že sú toho v zákoně božím dočtli sě, a dovodíš I. < 
vos fratres, qui prae omnia mei memores estis et sicut tradíd 
„Praecipe hoc et doce", Titi 2: ,Argue cum omni imperio". I 
aby ostříhali přikázání apoštolských oc. Jistě když tak písmu rt 
Gožf jest apoštolského učení, tot jest pravé a Kristovo, neb 
v nichž jest mluvil. Kdybychom tak jiných biskupuov poslů 
tudiež učení vyšli bychom. Učitelé mají učiti podle apoštol 
mandamus, což jest Kristovo a jeho apoštoluov. Nevím, srozi 



. M roku 1528. 351 

též jako o jiných smyďím, a měl by jej chváliti pro jeho veliký prospěch, jenž 
mnohým krajem Buoh skrze něho hýbe ku pravdě, i ty by lepší poznal, nežli znáš. 

Přistúpím k artikuluom. Na první artikul, na čem pravé křesťanstvo záleží, 
odpovídáš, že jiného základu křesťanstvu nevieš krom pána Krista aneb jeho život 
útrpný, podle onoho písma I. Corinth 3.: „Fundamentům aliud nemo^' oc. Kdybych 
otázal se, který jest krunt neb základ křesfanuov, tak by mohl odpověděti; ale 
o jiném jest artikul, neb o pravém křesťanstvu, t. na Čem jest záležící pravé kře- 
sťanstvo. Tot by užitečnější bylo znáti, aby lid uměl učiti, nežli klevetati o jiných 
s některými. Nežli mi ten artikul trefíš, mnoho vody uteče. 

Na druhý artikul, které jest pravé pokání, odpověď tvá: samo to slovo po- 
kání ukazuje, neb pokání jako by řekl lkáni, želeníe neb plakání, totiž na hříchy, 
a k tomu písma vše postrannie vedeš. Zle by tak pokání založil na pláči, na postu 
a na almužně oc. Řekové fiefvavoia, poenitentia, a Erasmus, jenž v textu řeckým je 
zběhlý, to slovo vykládá resipiscentia, a dobře oc. O Ninivitských kajících zle do- 
vodíš. Takt jest, byli sou kající, pán Kristus sám praví, ale ne z toho, což ty pravíš, 
že by se od zlé cesty odvrátili. Tak my v postě odvrácení od zlého činíme, a k tomu 
lid po masapustě [sic] vedeme. I nebývá nic pravého a stálého při nás, vždy se po- 
kusíme a zase odpadáme. Však napřed dí o nich písmo Jonae 3.: „Et crediderunt 
vin Ninivitae in Dominům". A na ta slova divus Jeronymus: „Credidit Ninive, et 
Israel incredulus perseverat". Potom doleji vyhlásili puost a oblekli se v žíně oc, 
a obrátil se jeden každý z cesty své zlé. Vidíš, že neznáš o pravém pokání nic. 
A že sů se obrátili od cesty zlé, to již skutkové viery sú. A postili se, volali, 
v žíniech byli oc: to sú arma et auxilia poenitentium, neb almužen dání oc. Nabu- 
chodonozor pro almužny kajícím nebyl jest, ani zákonníci skrze ono dáte elemosinam 
oc, neb tu domnění (Kristus pán mluví) zákonníkuov, jenž skrze almužny dání všeho 
čisti chtěli býti. Erasmus má paraphrases na to. Čti o Achabovi, že se ponížil, ale 
v pokání tím nebyl. Čti 3. Eeg. 16.: „Fecit Achab filius Amri malum in conspectu 
Domini super omneš, qui fuerunt ante eum". Et III. Reg. 21.: „Non fuit alter talis 
sicut Achab" oc. O Magdaleně kající jisté jest, ale ne proto, že plakala a jiné 
činila věci, ale že velmi milovala Pána a uvěřila v něho, jenž [sic] milování bez viery 
nikdá není. Zase zákonník nemiloval a neuvěřil, i proto nic jemu nebylo odpuštěno. 

Na třetí artikul, která jest viera pravá k spasení, odpovídáš jako na jedné 
noze. Athanasium de Trinitate přivodíš: však já netíži se, de Trinitate sancta 
kterak držíš, ani o XII článcích viery ani o skutcích i řečiech Pána Krista, ani 
kterak de Eucaristia smýšlíš oc, než která jest viera pravá k spasení? Toto všecko, 
cos odpověděl, muože i zatracenec vyznávati. Otiež se najhoršieho, chyba jedné žida, 
pohana neb Turka, co o svaté Trojici drží, die tak, jako si ty napsal; též článkuov 
dvanácte viery vyzná, také i co pán Kristus mluvil jest, činil i ustanovil, a že jest 



352 A. XXIX. Dopisy o roidUečh ve víře 

pravé TŠecko a že ani lest t ÚBtech jeho shledána jesi 
jestliže naučil se, vysloví, i o večeři pána Krista, že j 
pravé jeho tělo a též pod spuosobem vína krev jeho oc. 
mnohý zatracen bade, viera pak pravá každého přivede k 
uhodl a lecjaká odpověděl. I neuměje viery k spasení, kb 
aby sebe i jiných nezavedl; neb písmo jest: „Slepý slepét 
dají." Lecos máš za vieru, jako slepý černé za bílé oc 

Na čtvrtý artikul, kteří sú hříchové najvětší, od] 
snirtedlných a proti ducha svatému. Tu opět mdle a hlá] 
sejí najvětší býti, z nichž zahynutí jistotně jde a žádné 
hříchové pak na svatých byli smrtedlni, i proti duchu svat 
nejsú. Co David pýchy a cizoložstva, vraždy oc měl jest a 
sedm dábluov z sedmi hříchuov smrtedluých, co MatúŠ svt 
duchu svatémn činfl hříchy, rubaje se oc : ale žádného z U 
A když tak umíš vyčísti hříchy, proč za smrtedlné nemáš, 
z čehož musí se vyčísti v den súdný; neb pomsta bnd 
i pro myšlení, Komanorum 11. „Cogitationibns inter se ac 
JDdicabít Deus occulta hominam oc. A ty ani hříchuov neumí 
střieci muožeš Ud od najvétších hříchaov, neznaje jich ? A do 
ono Ezechielis 18: „Anima, quae peccaverit, ipsa morietur 
A opět Proverb. 18: „Impius cum in profundum venerii 
k jinému jest to. Tos naučil se! 

Na pátý artikul, která přikázání vydána son kře; 
opět příhodně, jako by tak nechal, neb dieš: snad chc( 
přikázáními není o dni svátečním. Tím míně o Šesti bož 
svátečním. Z desieti vím, že tak jest. Ale která sou křes 
nepověděls; neb ta židuom vydána sou. Pohleď sám pik 
„Ego sum Dominus Deus tuus, qni eduxi te de terra A 
tak i židé v své řeči mají: „ve eretz misraim mi b< 
Egyptské, z domu služebnosti. Však Buoh z Egypta nás m 
záních die : Nebudeš míti bohuov oc, jako jim náležitá v; 
přikázáních dieš, tof jest výklad přikázání daných židuom; 
vána býti, jako pán Kristus vyložil, netoliko nezabiti, ale í 
počátek jest vraždy; opět netoliko nesmilniti, ale i nevzhlé<] 
jenž před Bohem jest za smilstvo oc. A tak pán Kristuf 
přikázání křestan zachovává; neb Pán řekl jest: „Nebnij 
vaše" oc. Ty pak zle píšeš: „ToÉ nám hle křesfanuom Pí 
vydáno. Nechží trochu otevru, aČ bych neměl takovému 



g roku 1528. 353 

a jest, a pán Kristus uéé jíná; Mojžíšem přikázání vydáoa, a pánem Kristem 
; židóm mistr MojžieŠ, pán Kristus křestanaom. Teoto z písem dnovod toho: 
r. 1. „Multipharíam mnltisqne modis olim Dens loqaens patribns in prophetis, 
ssime diebus istis locntus est nobis per filium". Hle, otcaom mluvil Buoh skrze 
oky, to jest přikázání dal, jenž řekl: Jeho poslúchajte. Et Deuteron. 18.: Fro- 
i vzbudím jim z prostředku bratří jich, podobného tobě, a položím slova má 
ita jeho oc. I která sú to slova? Neb jest to o synu božím podle řeči svatého 
■a, Acta 3. Mojžieš zajisté k otcuom řekl jest: Proroka vzbudí vám pán Bfth 
z braW vašich mné podobného, budete poslúchati jeho podle všeho, což by kolí 
ňl vám. A též svatý Štépán Act. 7. a Hieronym 31., což dovodí apostolus Hebr. 
„Ecce, dies venient, dicit Domimis, et consnltabo super domům Israel et super 
um Juda testamentům novum, non joxta testamentům, quod feci patribus illonim 
Délí přikázání židovská zjevné od křesťanských, neb dí testamentům novum oc. 
ko lid židovský mél sabbatam, má i lid křesťanský sabbatum ; oni podle MojžíSe, 
podlé Krista. I^ nevíš de sabbato cristiano, než po židovsku o prázdnosti, čti 
ale sobě Orígenem in Leviticum, ten naučí tebe. Mne z přestúpení viníš, a sám ne- 
znáš sabbatam. 

Na šestý artikul, k čemu vydáno jest tělo a krev boží, odpovídáš, zastavíme 
vystavování a procesí. O tom v prvním psaní ač skrovně dotekl sem, z něhož mohls 
porozuměti. Ty písma vedeš, což zastáváš, ale bludně. Toto věz ze všech písem, že 
pro samo přijímání, abychom mohli přijímati tělo jeho a krev jeho svatů, pod vido- 
mými spuosobami ráčil jest ustanoviti ku paměti nesmírných dobrodiní svých. A o tom 
Math. 56., Marc. 14., Lne. 22., I. Corinth. 11.: „Hoc facite in mei commemora- 
tionem". Ale tvrdo jest tobě znáti, co jest to přijímati in eíus commemorationem, 
musil by tím pilněji Čísti apoštolům I. Corinth. 10. et 11. A kdež písmo vedeš 
Math. 28.: „Yobiscam sum omnibus diebus usque ad consumationem saecali", není 
to nic pro visibilí sacramento. Nefalšuj písma, a boj se v tom Boha ; Čti sobě na ta 
slova divům Jeronýmům a Erasma, jenž to rozšířit, a poznáš svú faleš. Opět pro 
vystavování oc, dovodíš bludně Petrus 33.: „Gustate et videte, quam suavis est Do- 
minus". David napsal ku potěšení zarmúceným, že utekú-Ii se k Bohu, vysvobodí 
je, jako jemu spomáhal; neb svrchu o sobě dí: „Hic pauper clamavit, et Dominus 
exaudivit eum et ex omnibus tribulationibus eius salvavit enm. Moratur angelus 
Domini in circuíto timentinm eum, et eripuit eos". Zdaliž jest byl nevysvobodil jeho 
z nebezpečenství, když před Achisem králem pohanským stál, neb ihned potom ten 
žalm bIožU, jakož titul toho žalmu v židovské řeči ukazqje. I potom dí : „Gustate et 
videte, quod suavis est Dominus", židovsky „kitob adonay", to jest že dobrý jest 
Pán, jakoby prorok řekl: Pán dobrý Jest mně učinil vysvobození, i vám učiní. Okuste 
a vizte, to jest nezvíte, leč v zámutcích okusíte k němu útočiště majíce. A potom 

ArchiT Čokř XIV. 45 



354 A. XXIX. Dopisy o roidOech w víře 

„Beatas vir, qni sperat in eam". Běda tobě faleénOni oc 
opét TÍsibilibus Hebr. 13.: „Carramtid ad propositam Qobis 
dacem fidei et conserratorein Ibesam" se, řka: k tomu tn 
3C. Ano, jako hlava k iiobám. Však mtuTil to apoStol vél 
Krista mnoho trpícím, aby stálí u Tieře byli, až do smrti 
T tom boji mysli, oka nespouštěli z Krista, jenž jim jako ti 
T sebe, d& i dokonání, to jest aspicere in ducem 9C A pot< 
dum usque ad sauguinem restitistis et nondum mortem 
tamen contigit vobis damnum et persecutionem passi" ac. Čti 
rach pravíš, jimž nic nerozumíš, a o jedné mluvě, spě, trvám 
archy dieš Exod. 20. býti psáno a není. Kde sú pak v i 
ctili i modlili se? Není toho t písmě, než při arše, nad 
modlili se Bohu a klaněli se oc. A tu jim zjevoval se a n 
řekl Exod 20.: „In omni loco, in qno memoria foerit n 
te et benedicam tibi"; neb jest v těch fígnmích věcech 
moun III. Reg. 8.: „Putandumne est, quod vere Deus habite 
coelum et coelonim coeli te capere non possant, quanto min 
9C. Hlúpý si k tomu, 

Ka sedmý artikul, kteří sú pokrmové postní, odpoi 
sluší, aby se nic netrefilo. Trvám, žes ustal při prvních a c 
si neodpověděl k otázce. To-li jest krmí postních dovésti, 
divem rozhojnil chleby a ryby, moc božskú tiem ukazuje, a 
chlebích sytost učinil jim nad maso: nic to k dnovodn p< 
Krista kdy maso jísti, krom beránka jedl jest, což krajina z 
ty nejíš v dny postní masa, když o masu píšeš a k písmu p; 
Matli, žráčem masa pravíš nazývati Krista, neb toliko jei 
masa, a ty přičiníš. Snad se kocháš v něm, jako Eraamus j 
změnil textům Act. 1. convescens místo congregans eos, sic 
„Mám za to, že v jídle kochal se, kto jest to změnil." 1 
býti, že o masu přikládáš: já v postní dny nikdá nejedl. 1^ 
připomínáš, div, žes zanechal, Eliáše připomínaje, ješto by 
žiti, kterak v hlad, a tak když museli se postiti, havrane n 
a chléb ráno i večer m. R. 17., jímžto sytil se, ne toliko 
reptě Sidonských. LeČ proto zamlčel si, aby nepohoršil 
krmě vyčítaje neduovodně. 

Rozvažiž v odpovědiech svých velikú umélost svú, a 
nepřijde, žes doktor dospělý, a když na otázky přijde odpoi 
nika si. Nech daremních řečí, také učiteluoT nynějších pilei 



» rohu 1528. 355 

pomoci tobě, jenž v skrovných zavíerají slovích přenžitečné věci, A toto věz, že 
takových psaní hanlivých a podněcujících viece nechci přijíti od tebe. Někomu rov- 
nému sobě piš! Jako prvé chci i nyní pokoji s tebú, když neptáš se, jak by ná- 
leželo; na mne takoví hadmnci neslušejí na starého. A také proto chci v pokoji 
býti, abych nebyl hříšen tebú, jsa povolující proti starším, povstáváním; neb mladší 
jinak má podle písma svatého k starším zachovati se. Přálf bych zdravého učení 
i umění nade všecko. Yale! Ex Broda AI. 

7. 

Kněz Šimon odbývá ostrými slovy náboženské vývody kněze Jana, zatracuje M. Luthera 

i připomíná onomu, jakby se měl chovati. 

Befí data (1628?) 

Knězi Janovi, faráři Brodu Německého, kněz Šimon, farář Habrský, poznání 
zdravého a pravého rozumu písma svatého a viery křesťanské upřímě (ač snad tomu 
neuvěříš, ale Pán nebeský srdce zná) přálf by. Na psaní tvé ještě něco odpověděti, 
ač proti vuoli jest tvé, chci. Najprv kdež mě z mého psaní seznávati ošemetným 
býti pravieš, a že když sem k tobě takový, že i k jiným takový býti musím, že 
lahodně a svrchotvářně mluvím a pod tím jedu chovám, a žes mě poznal: zlé po- 
znání máš. Cos chtěl, abych tvé psaní falešné tvrdil ? Jáf sem tobě, jaks ty mi psal, 
tak na tvé psaní odepsati musel. Ač se chlubíš, žes mi dospěle na každé odpověděl, 
toho čta sám nenajdeš, a to bych dal na rozeznání jiných. Dokazování křesťanstva 
znamenaj sám při sobě, což na mne cpáš, řka: Tak-li jest křesťanstva dokazovati: 
„Estote simplices ut columbae^, a „labia eius ne loquantur dolům'', na potkání po- 
zdraviti a jiné v mysli jmíti, lahodně a svrchotvářně mluviti a jako medem oslad- 
číti a vnitř jedu chovati? Pozdravení za pozdravení sem položil. Nic divného, že to 
cpáš na mne. Napsalť sem prvé: „Omnis secundum se ipsum alterum existimať'. 
Sám jiné máš v ústech a jiné v mysli, v ústech med, v mysli jed; s knězem To- 
mášem pěkně mluvieš, a co v mysli máš, to vyšlo na jevo, že jest jiné. Pamatuoj, 
cos mi psal v prostředním psaní, že pán ptal se kněze Tomáše, jest-li hřích v postě 
s máslem jísti, a že by on odpověděl: není; a k tomu že se jest seznal před tebú 
i před jinými. A kněz Tomáš, kdy sem jemu to mluvil v klášteře Vilímovským, po- 
věděl, že toho není, a Eamíček v svú hlavu klama. To-liž sluší na tě, na starého? 
Ale dieš, (jakož mi píšeš, abych svému rovnému psal), sobě rovného tresci ! Toť česť 
starosti tvé, takovú věc smysliti sobě! Ó kéžs pomněl na to písmo svaté: „Os 
mendax occidit animam'', a že ďábel jest otec lži, aby jeho synem nebyl. Kdybych 
já takovú lež sobě smyslil, tu by mě nohama zhuoru obrátil. Yobis forsitan medíco- 
rum licentía datur. 

46* 



356 A. XXIX. Dopisy o rošdOeeh ve víří 

A kdež praTÍš, že ptema svatá falešně veda, a že 
činíš, písma svatá i rozamy své divně pleteš, že není co i 
pCsmě svatým nemám, než jinde, kde bych jí neměl míti 
artikule t odpovědi znáti jest, že bych na žádný artikul o 
ty pravíš a rozsazuješ. Ale na tvnoj soud já nic netbái 
To vím dobře, bych já ještě lépe napsal, že ty toho chvá 
lepšieho naniení na artikule jediné haníš a tupíš, a to . 
kře&Cana nenáleží. — A o šepta£ích neb pomocnících mýcb 
že knéz Jakub, kdy byl v Ledči, slyšel od jednoho kní 
které sem tobě poslati měl, a tadys vzal potah, že mám 
tíve napsals, že jiným dopouštím se pod sebů zastierati. 
okázal komu, hned by nemělo býti ode mne, ale od ji 
tvrdil! Napsalf sem prvé dostatečně, že toho není, a že p 
vrh, okázal sem exempltf, ale ne list Dívnýs opinista, 
— Píšeš opět, že maje míti péči o písmo svaté, péči mái 
a že sem se vyptal, kdes býval tyto časy, co béřeš. A 
žes přes padesáte kop nikdá nechoval. Co to mluvieš a š 
tu nic pravého nepřičiníš. Péče a úsilí o noviny nemám, 
tebe, co béřeš, kde býváš, ale v LedČi o jarmárce kněz 
mého vyptávání vypravoval o těch padesáti kopách. O jízd 
nemohlo, a já i psaní o kněze na tvé místo viděl. A o 
zmienky v psaní neučinil, než toliko o vzetí, a toho sem 
by tak bylo, než že praví. 

A kdež o utnutí palce svatého Marka napsal sei 
i jiní in EvangelÍBtas nejsú Jeronými, Že ani textové výkj 
Pauli: rád bych, poněvadž tento Jeronými výklad není, . 
bych jej koupil, ale i okázání jeho zaplatil bych. A 
klade: universitati ecciesiae věřím, což jest přijala, že jes 
rovi nevím jak věřiti, sou sobě odpomi, a ještě spieš E: 
A pravíš, Že bych měl Luthera chváliti pro jeho veliký 
chválím? a já velků chválu o něm tobě napsal sem, že 
krve : co jest mnoho lidí pro jeho všetečnost mnišskú a 
zákonu božiemu, zmordováno, a teď všecky pořádky di 
jedí, — ale snad, domine opinista, poněvadž zmienkn 
že T pátky maso jím, mněhoděk toho rozumu a duovodi 
na kněžství, znovu se křtí, kněží se žení, svátostem b< 
sou svatí zřídili a ustanovili, to tupí, než co sami zřídí, 
írovství, to velebí. Ty se jimi spravuoj, já nechci. A k 



B rohu 1528. 357 

neotericos četl, nejsem z roty Athenienských ; a napřed z novin mě tresceš, ne- 
potahuojž mě k nim! 

E artiknluom přistoupiv, o prvním pravíš, jenž jest: na čem pravé křesťan- 
stvo záleží? než jej trefím, že mnoho vody uteče. Na tvém rozsúzení není, a snad 
sám neumíš netoliko toho, ale i všech jiných artiknluov, jakož (ač mi řecké i židov- 
ské terminy vtrušuješ, tak brzo muožeš zle položiti jako dobře, když já nerozumím) 
v potupovánie mých duovoduov a v otvírání artikuluov zvlášf těchto: o pokání 
a o přikázání božích, ukazuje se. Za pokání položils vieru, a že Ninivitští ne proto 
slovu kající, že sů se od zlé cesty odvrátili oc, ale že sou uvěřili v Pána. Tu sem 
tě příliš múdrého a rozumného shledal býti ! Však jiné jest viera, jiné pokání, a tak 
jiné jest věřiti pánu Bohu aneb v pána Boha, a jiné pokání činiti z hříchuov. 
A protož obojieho dotýká nebeský Pán Marc. 1. řka: „Poenitemini et credite evan- 
gelio". Neb jest rozdíl mezi pokáním a vierou. Tehdy ne pro vieru Ninivietští slovu 
kající, ale pro skutečné pokání, které sú u víře činili. A že Achab tím, že se jest 
ponížil, nebyl v pokání svatým . . .*) 

[Ne]ní-liž to bláznovství a hřích, proti svému svědomí činiti? I poněvadž tak 
protivíš se, nečiniž toho, nevystavuoj sacramentum, ani pozdvihaj na mši a neurážej 
svého svědomí. Pakli dieš, že musíš tu činiti to: jdi raději preč, než by měl činiti 
proti svému svědomí, a jdi k Lutherovi. A ty ho vychvaluješ v prospěchu: po- 
muožeš mu prospievati, neb zde v cechách ty s svými finty nic neprospěješ. Aneb 
ostana v cechách, nech oltáře, poněvadž oběti nemáš, a zvlášť když máš tak dobrý 
obchod, aniž slušné jest v tom obchodu slúžiti oltáři. Daj kněžstvím o zem, neb 
o něm nemnoho držíš: jakož o tobě Mathias chromý na ruku, který byl v Štěpá- 
nově rektorem a již jest knězem, praví, žes před ním velmi lehce o kněžství mluvil, 
pravě, že to nic není, aby nechodil do Vlach ; a to Hořepnický farář rozpráví, Viziž 
hle, co činíš! 

A kdež pravíš, že Melchisedech non obtulit, neobětoval panem et vinum, 
sed protulit, vynesl: dobře, vynesl, třebas i dal Abraamovi, vynesl ne jako krčmář 
neb jiný laik, ale jako kněz. Zpomen I. Reg. 21, kterak David, když přišel [k] knězi 
Achimelechovi, žádaje za chléb, kněz pověděl: „Non habeo laicos panes, sed tantum 
panem sanctum; si mundi šunt pueri, maximě a mulieribus, manducent^. Hle, Davi- 
dovi kněz dal chléb k jídlu, kterýž na něj neslušel, a že jest David jedl aneb kněz 
dal jemu, tehdy byl chléb obecný a ne chléb posvátný. Tak i tuto, že jest vynesl 
kněz Melchisedech chléb a víno Abraamovi, nebyla oběť, než potrava obecná, malá 
consequentia. Eéž si mi pak napsal, která jiná obět Jtoho Melchisedecha ! Poněvadž 
byl kněz, nebyl bez oběti, jako podnes věrní kněží nejsú bez oběti. Tus zamlčel, 
jako i jiné, a chlubíš se, žes dostatečně odpověděl na všecko. Napsal si de ordine 

'*') Zde asi dvé listů jest z rakopisu yytrženo. 



358 A. XXIX. Dopisy o nudílech ve i 

Melchiaedech, podle něhož pravíš býti knězem Krista pán 
tvá a rozaom odáel, kdyžs psal? Pokládáš, že to ordo jes 
jest Kristna pán knězem, že totiž Melchisedech nemá | 
točí a prohlídni, nechaje hanění, Tyroznměj zékoaa boží 
sedech, ^odle něhož Eristos pán knězem), není, že nemi 
jest Melchisedech nemSt genealogiam, ani otce ani matky, 
slově: nemaje počátku ani konce. Ale Eristas pán m 
v první kapitole píše : liber generationis Jhesa Chrísti oc. 
Melchisedechova Erístns pán, jenž měl otce i matku, ot 
knězem jest, a ne raději podle tohoto Hebr. 7., že M< 
hnání dal Abraamovi, a že jest jemu vynesl chléb a vín< 
Kristus pán kněžství křeafanské ráčil zříditi; neb maje 
kfíži, prvé nám za večeři svů jako kněz najvyŠŠí Melchii 
ráčil se v chlebě a u víně obětovati; neb vzav chléb a 
„Hoc est corpus menm, quod pro vobis datur. Hic est < 
sangnine meo, qni pro vobis fundetnr". A to jest poruJ 
dividite inter vos", jež kněží zdělal. 

A při konci píšeš mi, abych svému rovnému psal 
kněžství rovné jest, ač nepochybuješ-[l]i o kněžství; a 
nymi židy a tím lékařstvím. Ale kdyby néi své posla 
o prospěchu; ješto některém [sic] pravil si, aby na se n 
a podnes z vuole boží živi jsou i zdrávi. Pohleď, sv 
činíš. A pokládáš příčinu, proč nechceš ode mne již vie 
bych měl tobě staršiemu jinak psáti. Nech pohledí, kto 
haním, ale hanění tvému a potupování hájím se. A ty 
převrhl si, a dal si se v hanění a potupování mne; mni 
tím se pochluba! kněz Jakub v Ledči, a oni proti tom 
Véz, kdy mě kacíř haní, tolikéž jest, jako by mě chvál 
poslúžiti k potupovaní mne, položil si otázku mú za i 
vídal, ani měl čemu. 

A že psaní má haněním nazýváš, snad tě v i 
pravda, a rádi lidé z pravdy se ježí. Rozumím, Že sem 
slově Camarina, quae provocat vomitum; ale ty, jenžtos 
neměl by. Ját na tvé hanění kusá netbám, aniž movet 
mendaciis et erroríbns ad resistendum. A kdež by mi přá 
téhož jistotně naděj se ode mne, žet bych přál, aby léj 
s starými Cechy věrnými věřil a držal, zákonu božiemu 
sám práv býti: okažiž někomu, kto by na tvú stranu ani 




'■■-■Jí .■ .'* 



B roJou 1528. 359 

na artikule a tvé psaní na tu odpověď těch artíkuluov; neb si mi lepšieho naučení 
nedal, než toliko haníš a potupuješ, chtě tím vyhráti, ješto já za tvé hanění netbám 
aniž mu postúpím. Odpověděl-li sem zle na ty artikule, potupě muoj smysl, měl si 
mě opraviti spuosobem tímto: Neuhodl si ani uměl odpověděti na žádný artikul; 
však na tomto záleží pravé křesťanstvo, toto jest pravá viera k spasení, tito sú hří- 
chové najvětší, tato sú přikázání křesťanuom vydána. O šestým položils, že pro samo 
přijímání, abychom mohli přijímati tělo boží a krev boží, pod vidomými spuosobami 
ustanoveno jest. Tomu zase odpieráš vystavuje a pozdvíhaje na mši; poněvadž 
k tomu není ustanoveno, pročež to činíš? A dovodíš písmem svatým múdře: „Hoc 
facite in mei commemorationem. ^ Však posvěcuje, vystavuje sacramentum, eleva- 
tíonem dělaje, in eius commemorationem facio, aniž mohu sine visu conficere sacra- 
mentum nec manducare, bibere; vždy musím prvé pohleděti, a z toho ponížení 
a skroušení srdce vezmu, jak se muoj Pán a Buoh velice ponížil. Opět v posledním 
též měl si napsati: Neuhodíš, toto sú pokrmové postní. A kdyby nad mú odpověď 
napsal lépe a pravěji, musel bych pravdě místo dáti a bez mušení dal bych. Než 
kde nic tu nic, a chceš práv býti. 

Jakož mi píšeš, že mním, dokudž na mne nic nepřijde, že sem doktorem 
dospělým : již si mi, věř mi, dršfky spařil ; sám se tepa a porážeje, mníš, žes mě 
porazil, a tak padši téměř od své rány, mníš, žes zvítězil. Však tobě říkigí Kar- 
níček, a já kar s boží pomocí nebojím se za nic, neb sú snadné k překocení, jak 
jediné s nimi vjede na malý vršek, hned překotí se. I aby překaclivý nebyl, zjednajž 
sobě ještě dvě kole, a tak budeš celý vuoz, totiž celý křesťan. Dvě kola sou, jichž 
potřebuješ: pravá viera a zdravý rozuom písma svatého. A že lečíms chci zvítě- 
ziti, jediné abych nemlčel: ne lečíms, ale pravdou. Vždy si mi lepšího naučení 
nedal, než haníš jedno. Věz také, žef od tebe viec psaní nepřijmu, leč nás o psaní 
těch artikuluov někdo rozhodne, a na ty artikule lepší naučení dáš. Haněním, potu- 
pováním vyhráti nemuožeš. A dieš-[l]i že já tě haním, tupím : nehaním, ale bráním se 
tvému hanění, a jak píšeš, tak se musím hájiti, a zvláště když mám pravdu v rukou, 
jiež sobě s pomocí boží vydřiti nedám a tobě poznati ji držeti přálf bych. Vale. 

Na kond pomamenino : Tohoto listu př^íti nechtéL 

8. 

Kněz §imon v Habru napomíná Václava Knapa, souseda vé Vilémově, aby v staré víře kře- 
sťanské povždy setrval, k Luteránům ani Pikhartům se nenachyloval, zvláště pak jej vystříhá 

před moravskou sektou bratří Habrovanských, jichž učení vyvracuje. 

Roku 1629. 

Kněz Šimon z Habru Václavovi příjmí Knapovi, sousedu v Vilémově, bratru 
v pánu Kristu milému, modlitbu svú vzkazuje oc. Václave, bratře milý! Kdež si 






-ii-1 



.»! 



> 



'V: 



360 A. XXIX. Dopisy o rozdílteh ve ^ 

mi praTil, kdys šel z vlasti své, žes aaschvál zašel k ^ 
Luleí*), který byl bratrem i také rektorem t klášteře, 
sektářnoT za kněze a Matěj za biskapa, aby shlédl jich 
sou pří tom býti tobě i některým jiným nedali: protož 
z lásky nětco tobě proti jich sektě na to, co sem od tel 

Kajprr když měli Matěje na biskupstrí, Vaňka 
kDěze, (který ryčel z nás, ale nebyl z nás), na kněžští 
s některými vyvrhli, aé si sobě to obtěžoval, žes do toh 
VaĎka pojat byl, a to jich volení neb svěcení byl by 
shlédl si jich neapřímost a pokútnost aneb potoěšilost. I> 
tě 8 sebti do zboru, neupřímě se k tobě i 8 svými sekta 
měli voleni aneb svěceni býti Matěj na biskupství a VaD 
A praví někteří, že Vaněk svěcen jest od toho dftstojnél: 
Sence. Nevím, v který sektě ten Matěj cesty do nebe nehle 
nalézti. Prvé, když se pletl v kázání slova božieho, vele 
nechtěl, a již v bisknpstvi se dal. Jak sem o něm slýchá 
vídal, vždy třtinou od větra klácenou býti ho znamenám: 
do druhé jde, aniž mám naději, by v té sektě, v kterůž 
jiný nevsel, leč mu nebeský Pán (aby již tolik nesvodil 
po jeho vuoli všecko bude, aby sě jemu žádný nezpéfiovi 
Nepřálit sů toho, aby jich sektářského kněžství byl svědí 
při volení, aby snad nepřijal. Ale nech ho sobě mají, ne 
boží není neupřímý ani pyšný, a to si obé při nich shlei 
svrchu již položil, pýchu, že tomu drahému jménu Ježi 
k Filipenským v kap. 2. klaněti se ani jakú poctivost č 
proti zákonu božiemn, jakož o tom nížeji položím. I bud 
ducha, kterýž je ;^evně od zákona božieho svodí, nepopři 

Pokútnost aneb potměšilost shledals, když před t 
a řádu, ale dím raději neřádu, provozovati nesměli, m 
skupa a kněží, kázaliť preě. Dali tobě i jiným znáti, pon 
toho nepuosobili, že to z Boha nenie. Máme zákon bož: 
„Každý zajisté, kto zlé Činí, nenávidí světla a nepřichá 
stáni skutkové jeho; kto pak Činí pravdu, přichází k své 
kove jeho, že v Bohu sou učiněni". A protož v třetích knih 
máme psáno: Edyž měl MojžieŠ z rozkázánie božieho 

*) Lolei rea n T^íkoTft, při ceitd do Brat. 
**) Bonml se Tes Rontk* moii LetoTÍci k Jerfikem t Ueraré, 
únon Ifiss mél> oBtaTiqlcl Hromadn ; tís Čm. Uat. Mor. 1689, 88. 



z rohu 1529. 361 

na kněžství, svolal všecko množství lidu. Teež apoštolé, když volen byl svatý Matěj 
na biskupství, žádného nevyobcovali, ale 2g'evně to puosobili přede všemi, ktož sú 
tu byli v tom večeřadle, v skutcích apoštolských v kap. první napsáno. A podnes 
biskupové ne pokutně, ale zjevně, žádnému nehájíc přítomnu býti, žáky na kněžství 
světí oc. Varuojž se takových potměšiluov a stálý buď v náboženství křesťanském 
starobylém, nikam se neuchyluje ani na právo ani na levo, to jest ani k Lutheria- 
nuom ani k Pikhartuom, ale prostředkem jdi, jak si naučen od kněží věrných 
a starších svých v přikázání božích i v jiných pořádcích dobrých náboženství kře- 
sťanského, zvlášť u vieře o svátostech božích, jenž mají založení v zákoně božím. 
A pakli které věci posvátné, pořádky neb poklony, jimž říkáme latině cerimoniae, 
držíme a nejsú zjevně v zákoně božím napsány, ale proti zákonu božiemu nejsú; tu 
máme naději, že sú nám nápomocny k našemu křesťanství, k vieře podle řeči svatého 
Pavla k Římanuom v kap. 8.; jenž dí: Milujícím pána Boha všecky věci nápomocny 
sú k dobrému. Již pak i alba i vomeral i vomát i štůla, manipulář i světlo i ko- 
rúhve i jiné věci, jenž kacířuom jako Jidášovi ona mast smrdí. Oni pak zjevně proti 
zákonu božiemu činí, jakos to sám shléd a teď zákonem božím to sě dovozuje oc. 
Když pak ten neřád svuoj, to volení, pokutně skonali, povědínoť jest, že 
jeden kněz přestupuje od nás k nim, v tom volení mluvil, řka: Viděl sem u kněží 
dobré bydlo, i šel sem na kněžství, abych také dobré bydlo měl. Při tom pak že 
jest hanebně mluvil proti kněžím, modláře jim dávaje, a že svátosti sú modlářství. 
Pohlediž, milý Václave, na jich náboženství, žeť není než jediné na rúhání a na 
hanění. Nedajž jim pán Buoh v tom prospěchu, ale, jakož ráčil pověděti ve čtení 
svatého Matúše v kap. 23. pro své volené, ukratiž jim dnuov. Kde sou to v zákoně 
božím našli, obracujíce se k jakés neznámé vieře a k neobyčejnému náboženství, aby 
jiné haněli, jiných hříchy vyznávali a své zamlčeli? Však zákon boží ukazuje, že 
ktož sě z židuov neb z pohanuov obraceli k vieře Kristově, nehaněli jiných, cizích 
hříchuov nevyčítali, než, jakož píše svatý Matúš v 3. kapitole, svatý Marek v první, 
vyznávali sě z hříchuov svých. Protož zjevně dávají na sobě znáti, že od viery, od 
zákona božieho k bluduom přestupují. Divno mi jest to velmi do Václava kmotra 
tvého, že v tom rúhání také jest, tomu rúhání v uši své jíti dal, ješto byl u je- 
dnoho kněze, ne pikarthského ale božieho, jenž jako palice byl na Pikharty, totiž 
a dobré paměti kněze Matúše Suchana, na Písku, v Limburce, i jinde, u něhožto 
nemnoho skvostného jídla vídal; neb krom neděle svaté (ač čeledi dával) přes celý 
rok málo masa jídal, a ještě i v neděle svaté mnohokrát nevečeříval, střídmě se 
velmi choval a nás pacholata, kteří sme u něho byli, střídmosti učil. Kéž sobě na 
tom knězi, horší-li se na jiných, naučení vzal, ješto s ním několik let v obcování 
byl a sám i po smrti jeho velmi jej vychvaloval, jak byl dobrého a svatého života. 
Kam to chce díti, jak to chce potupiti, modlářem nazývati aneb jinému dopustiti ? 

Archiv Četký XIV. 46 



A. XXIX. Dopisy o roidOech t 

pět u dobrého kněze Bartoše t klášteře byl, 
}ych, kteří jeĚtě živi sou, ješto jemu i jiným li 
en kněz že jest TŠel neřádné t kněžství, ne p: 
leovi v prvním listu v kap. 2. praví: Žádá-1 

aie aby jedl, toliko robotu lidsků; protož 
' rotu zvláštní se vydal, odšel rovně jako Jid 
ákonnfkuom, potom se oběsil, a tomuto nevíu 
upem, nač přijde. Pán nebeský v to rač nal 

a srdce jich nad Faraónovo zatvrzené? Ns 
ělávajf; pro zlé činy některých kněží odstupu 
ch kněží u vieře se netvrdí. Tehdy prvuější 
alích pro jich prohřešení a je i ty kněží, kte 
olíti, jako tito a Pikharté tak činí. Nebo v^ 
1 píše 12., že byl zloděj, potom svého pána 
\t&. ukazují, úřadu apoštolského užíval, jako 
bly vyháněl, nemocné ozdravoval, jako svatý 
ý MatúŠ 10., sva^ Marek 3. a 6. A zdaž e 
aem? Ale snad dějí: že ještě nebyli stvrzeni 

píše svatý Pavel Galatským 2. řka: „A k 
mi se jemu protivil, neb jest byl hoden tresf 
id Jakuba, jídal b pohany, a když přišli, likni 
těch, kteří byli z židovstva obráceni ; a jeho p 
Bamabአuveden byl od nich v to pokrytství, 
ijí k pravdě čtení, řekl sem Petrovi přede i 
' si živ, a ne židovsky, kterakž tehdy vedeš 
?" A opět o jiných čte se v skutcích apošto 
ice, neb takto stoji napsáno: „Dí Pavel k 

bratři po všech miestech, v nichž sme káza 
amabáS chtěl pojíti s sebú Jana, jenž příjmí 

protože jest byl odšel od nich z Pampbilií, 
ímal. I stalo se jest mezi nimi rozdělení, tak 

mezi apoštoly, jenž měli prvotiny ducha svai 

mnohým viece při nás ! A poněvadž satan po 
mstí a o nás nepokusí se? Jediné nebeský 

těch nových křesťanuov jest bez hříchu, vrz 
lahy Kristovy kamenem. Známef se samy 
[sic]; protož se k němu s pokoru utíkíune, 
al. 



3 roh* 1529. 363 

A aí mnozí z našich dávají na sobě pohoršení, a někteří tudy od viery a od 
ís odstupují; ale ten kněz ne proto, že by se zhoršil, odstúpil. Neb kněz má býti 
ikonalejšf nad jiné a nemá se horšiti na ničemž ; ale vidí-li co zlého do spoluldiěze 
ého i do jiného Člověka, bez horšení má potrestati, přijmi neb nepřijmi; jako 
)oštolé nehoršíce se jeden na druhým, trestali se i jiného každého člověka. Já toto 
*avím o tom knězi, že se dal mezi sektáře: učinil to neb z pouhé zlosti, aneb že 
lad jest z vyobcovanjTb aneb zmazaný na své pověsti, i tam chce očištěn býti. 

toto přidávám, že sektářuom přijíti našeho kněze tolikéž jest, jako nám mnicha 
;b bosáka. Mnich neb bosák z kláštera nepuojde, leč pro svobodu, aneb že něco 
láchal; a ještě nevím o žádným, a znám jich několik, aby se zachoval, jako na 
lěze by náleželo, po domiech aby se netúlat, ale aby se učil, staršiemu svému 
)ddán byl, než hned se zpéčf. A když jediné umí vyčísti Česky kázání, hned 
rářem chce býti, a sedláci hned o něj stanou a ješto druhému nebudou nic roz- 
něti ; jakož sem toho svědom, že ještě i kázati budou ho učiti, co Špačka mluviti. 

skrze ty mnichy v této zemi České všecko toto zlé vzniklo. Sám se nenanče, chce 
aé nčiti, a co ještě viec: nebude uměti mluviti, a hned kazatelem bude, ani lidé 
mu ani sám sobě rozuměti bude. Protož z toho starší naši, a ktož je přijímají, 
)čet musejí vydati. A jakož k nám od Římanuov z klášteruov nic trefného nepři- 
lází, tak od nás k sektářuom žádný bratr věrný a zachovalý nepuojde. Než což 

nás v vážnosti není, to již mezi ně jde, a tak, co my vyvržem, to oni přijmou; 

již pak haněním, mazáním jiných bude chtíti býti dohraj, počestnaj, ješto zákon 
)ží tak neukazuje. Ale oni přestupovánie zákona božiebo i jiných hříchuov u sebe 
ívidí, než u jiných najmenší věc uhlídají. A ten knéz, i Václav i pan biskup JMt, 
i nuiohého kněze svým hrdlem jednoho hříchu smrtedlného nedokázal by. 

Avšak z hříchuov se nevymlůváme, neb všickni jsme zhřešili, jakož svatý 
avel Éímanucm v kap. 3. mluví; a všickni potřebujeme slávy boží, aniž muož kto 
eci, v knihách přísloví 201 napsáno: „Čisté jest mé srdce, cist sem já od hříchu", 
iněvadž Izaiáš dle v kap. 64., že spravedlnosti naše sou jako rúcho nečisté ženy. 
echajž oni s svými spravedlnostmi se chlubí, jenž od nás jako od hříšných rovně 
) zákonníci odtrhli se ; ale my hříšní utecme se k nebeskému Pánu, kterýžto mocen 
st nás od hříchuov očistiti, a tak z hříšných učiniti svaté a sebe hodnee, byf nám 
ik toho ti zákonníci nepřáli. Nebt nebeský Pán proto ráčil přijíti na svět, s hříš- 
fmi obcovati, hříšným se v ruce dáti, aby hříšníci neliknovali se pro své hříchy 

němu přistůpiti. Neb kdyby nebeský Pán, tak jako tito sektáři a Pikharté, od 
říšných se oddělil, kto z hříšných směl by k němu přistůpiti? Ale žet jest z své 
isky veliké k hříšným ráčil se nakloniti ; nébrž když zákonníci utrhali mu pro ně, 
ičil je zaskočiti ve Čtení svatého Math. 9., Marka 2., Lukáše 5., řka: „Nepo- 
ebují zdraví lékaře, ale ti, kteří se zle mají". My zle se máme, dokudž sme v tomto 



364 A. XXIX. Dopisy o roedíleeh ve 

těle, že sme břišní a svému Pánu mnoho vinní, prot( 
váného potřebajem ; a oni necb nám ho nechají, z ruko 
pro 'hříšné, a ne pro spravedlivé, přijíti ráčil, aby nái 
Nepřišel sem povolati spravedlivých, ale hříšných ku p( 

Toto jest předivné, že všelicí ti aektáři od nás 
chovních věcech [sic], že nové kněžstvo sobě zvolili a ' 
nové bylo, jako by ty všecky věci naší nehodností porn 
věcech mají s námi spolek, a někdy viece lakomí, než j 
tak praví, kteří z nich vycházejí: „Oklamal sem svět", 
kove? Poněvadž vám se zdá, že ste vy teprv pravdu z 
neplníte, oddělivše se od nás duchovními věcmi. Pro 
proč se také v tom neoddělíte? Však zákon 2. Joh. 
tohoto něení, takového nepřijímajte do domu svého, a 
A k Kímanuom 12: „Nesrovnáviyte se s tímto světem 
by kto smilník neb lakomec neb jiný hříšník, velí s ta 
přijda mezi přátely neb na jarmark neb na kupectví 
bude, ale i také do krčmy mezi vožralce vejde na pivo 
že někdy šenkýř bude zlolajce, kostkář, vražedník, cizol 
aby se neposkvrnil, nébrž ještě jako Pikharté a snad 
zení do kosteluov, a do krčem nic. Oni židé Joh. 18. 
a v věěším nic. Na rathůz nevešli, aby se nepoškvn 
a spravedlivého proti zákonu svému vydali na odsůze 
Tak tito nebudou nic věděti na kněze, a však pro ně 
ného) potupí kostel, jemu se vyhnou, aby se neposkvrnili ; 
mnozí neřádové se proti pánu Bohu provozují, nevyhi 
zlého a neřádného šenkýře nápoje vzíti; tu se nebojí p 
nám tak radí nebeský Pán, Mathaei 15.: „Nechtě jicl 
povede-li, oba v jámu upadnu. 

A kdež praví ten poběhlý kněz, že pro dobr< 
sektu jistě nedali sou se proto, aby se postili, poněvai 
sám to shled v tom zboře, když tě také posadili za s 
dali dvoje ryby, jedny podpúátěné máslem a druhé ta 
k němuž priy najprv Matěj sáhl. Neměj mu za zle, ne 
muož jiné rozhřešiti, jako Římané rozhřeěují, netoliko a 
ale i maso, takéž i on tak činí. Nazuove-liž to ten p 
či zlým? U nás praví býti dobré bydlo, a sami v 
8 máslem. Já bych to rád časem v středu neb v soboti 
si viděl u nich v pátek. A tak muožeš rozuměti, že jal 



r 



Z roku 1529. 365 

bodu uchází, tak on také, aby svobodu měl, v postě i v pátek svatý mlíčný i maso 
jísti, potom se i voženiti, od nás odšel. Pravil mi bratr Jan Vyskerský, že Václav 
kmotr tvuoj vedl lid a učil v postě aneb v pátek svatý maso jísti, a sám nejedl, 
neb svědomí odpíralo tomu, až jiní mluvili jemu: „Poněvadž nás tomu učíš, chcem, 
aby je jedl také s námi aneb před námi". A on přinucen sa, i jedl. Hle, svědomí 
odpíralo, a on proti svědomí svému učil; potom z přinucenie i učinil, že jedl 
v pátek aneb v postě maso. Třeba-liž většieho hříchu, než proti svému svědomí 
činiti? Ó kdyby, nesoudiec jiných, nahlédli v se, snad by a bez pochyby našli se 
hříšnější býti nežli ty, které viní aneb za hříšné mají. Pro hříchy od jiných odstu- 
pují, a sami od hříchuov čisti nejsú. Veliké oslepení: mrvu vidí v oku cizím a ve 
svým břevna nevidí! Nejsou-li to praví zákonníci, jenž, jako píše svatý Matúš 23., 
komáry cedí, velbloudy požírají. 

A kdes pověděl, že v tom zboru, když zpívali, mluvili, a to jméno svaté 
Ježíš jmenovali, že poctivosti a poklony žádné nečinili, a žes o to mluvil s Vánkem, 
proč se neklanějí tomu jménu, poněvadž svatý Pavel praví k Filipenským v kap. 2., 
aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo, nebeských, zemských i pekelních: dalť 
odpověď, že vnitř a tak v srdci toliko má býti poklona, a ne jako sme se tam kla- 
něli! Pohlediž, milý Václave, mudráka toho kmotra tvého, též Václava, že zjevně 
i s jinými jest proti zákonu božiemu. Však svatý Pavel nejmenuje srdce, než koleno, 
řka, aby ve jméno Ježíše každé koleno klekalo; a k Éímanuom 14. dí: Psánof jest: 
„Živ sem já, praví pán, že přede mnů bude klekati každé koleno". Protož, poněvadž 
upírají poklony zevnitřní, neb skutečné, položím ještě krátce toto proti nim: Jedno, 
že má poklona býti skutečná neb tělesná aneb zevnitřní. Druhé, že, ktož nečiní po- 
klony zevnitř, aniž jí činí vnitř, a tak ktož se skutečně aneb tělesně neklaní, takéž 
duchovně se neklaní. 

Najprv poklona zevnitřní býti má, a to nám vyznamenává to slovo poklona. 
Neb poklona, jako by řekl poklonění kolena, a toť jest, což dí apoštol, ve jméno 
Ježíše aby každé koleno klekalo aneb klanělo se. Proč schvaluje se ve čtení svatého 
Matúše v kap. 2. poklona zevnitřní oněch tří králuov, že padše na zemi, klaněli sú 
se ještě dítěti maličkému, Kristu Pánu? Jediné proto, že ji oblibuje nebeský Pán 
a chce tomu, jakož Ezaiáš prorok napsal v kap. 14. A svatý Pavel připomíná, jakož 
sem svrchu napsal. Praví Pán: Přede mnů bude klekati každé koleno. A protož dí 
svatý prorok v žalmu 28.: Klanějte se Pánu v síni jeho; a v žalmu 65.: Všecka 
země klaněj se tobě, píseň zpívaj jménu tvému. A aby rozuměli, že zevnitř aneb 
tělesně, svatý Jan v zjevení v kap. 22. dí: Padl sem, abych se klaněl před nohama 
anděla toho, který mi tyto věci okazoval; i řekl jest mi: „Hleď, aby toho nečinil, 
neb sem spoluslužebník tvuoj; Bohu se klaněj"; totiž: před Bohem padaj. Bohu 
se tak klaněj, ale ne mně, neb sem já též služebník boží jako i ty. Opět svaty 



366 A. XXIX. Dopisy o rozdílech 

Matúš 4. píše, že takovéž ďábel chtél pokloDě od 
ství světa, řekl: „Tyto všecky věci dám tobě, jestli 
A nebeský Pán ráčil Heci: Jdi, satane, psánot jes 
bndeš. A ve čteni bt. Jana 11. Maria Magdalena 
padla k Qobám Ježíšovým, kterýž jest řekl jí: „Ne; 
věř, dostif já mám na srdci, když mi ho pokloníš", 
vzkřísil z mrtvých. A my čteme, že lidé andéluom 
Oceň dobrý Loth, v prvních knihách Mojžíšových n 
andělaom božím; a v kapitole 33. Jakob klaněl se 
nové Jakobovi klaněli se bratru svému Jozefovi. 14 
Ježíš, jenž jest spasení naše, klaněti se máme, as 
dliti Bohu otci svéma, (svatý Lukáš píše v kap. 2' 
k naučení našemu, abychom my také, když se jem 
kolena klekali, jemu skutečně se klaněli. Neb dí pís 
naše naučení. Tehdy poněvadž Kristus klekal, nad 
Druhé, ktož nečiní jménu božiemu poklony 
napsáno ve čtení svatého Matúše 12.: „Z hojnosti 
ústa sou posel srdce, což v srdci jest, to ústa oznj 
dokázání poklony vnitřní. A kdyby Vaněk měl pokl 
by proti pokloně zevnitřní nemluvil; neb ten člo 
jméno božiemu, hned tobo skutečně dokáže, že i K 
jako onen slepý narozený ve Čtení svatého Jana \ 
Pán po uzdravení jeho ukázal a řekl: Véříš-[l]i ' 
a řekl; Kto jest, pane, abych uvěřil veů? I řekl je 
mluví 8 tebů, onE jest 'A on dí: Věřím, Pane, a 
uvěřil srdcem, hned toho skutkem dokázal, že pad 
to jméno drahé Ježíš, hned toho skutkem dokáže, 
zapříti toho, aby mu se neklaněl. Pak-li se (jako i 
neb tělesné, jistě žeť ho nemiluje, aniž mu poklonu 
hého pochází, poklona tělesná z poklony srdečné. A 
to ukáže Člověk zevnitřní; jakož zákon boží ukai 
uvěřil, srdcem jej zamiloval, hned toho skutkem d( 
17., že Kristus Pán očistil deset malomocných. 1 
vděční, nemuožeme řéci, by byh, poněvadž só toho sk 
pravdu pověděti, musíme řéci, jakož řeč Kristova o 
jednoho, kterýžto jakž uhlídal. Že očištěn jest, navi 
Boha, a padl na tvář před nohy jeho, dieky činil 
uěti); a ten byl Samaritán. I odpovídaje Ježíš, řekl 



e roku 1529. 367 

a kde jich jest devět? Není nalezen, kdo by se navrátil a vzdal chválu Bohu, je- 
diné tento cizozemec." Hle, když sů se skutečně nevrátili, Kristu Pánu jako tento 
z očištění svého díkuov nečinili, Kristu se neklaněli, dokázali, že ani vnitřně učinili 
toho; neb kdyby vděčni byli vnitřně, pánu Bohu děkovali, jemu se na srdci klaněli, 
také by toho skutkem dokázali, jako tento. A tohoto nebeský Pán schvaluje, ne 
ony; nébrž o oněch praví, že jemu chvály nevzdali, neb dí: Není nalezen, kto by 
se navrátil a vzdal chválu Bohu, jediný tento cizozemec. Protož kto jménu božiemu 
neklaní se skutečně neb tělesně, neklaní se jemu také duchovně aneb vnitřně. A zdaž 
to jméno drahé není toho hodno ? Ano, v tom jménu všecko dobré nám přišlo, nébrž 
v skutcích apoštolských v kap. 4. svatý Petr praví, že není pod nebem jiného 
jména, v němž bychom měli spaseni býti, kromě to jméno Ježíš. 

Protož, milý Václave, těm svůdcím i Vaňkovi, jenž praví, že srdcem a ne 
koleny máme se klaněti jménu božiemu, nevěř jako falešným prorokuom ; neb falešně, 
majíce ducha lživého, proti zákonu božiemu mluví, jakož již dovedeno z zákona 
božieho, ač prostě a hloupě, však věrně. To jméno svaté miluoj, vyznávaj, klaněj se 
jemu, netoliko na srdci, ale i skutečně kolenoma svýma tělesnýma. Neb jako tobě 
pán Buoh dal dva člověky, vnitřnieho a zevnitřnieho, totiž duši i tělo, také dvojí 
poklonu máš mu činiti, duchovní i tělesnu, aby se klaněl duchem i tělem tomu 
drahému jménu Ježíš, a to svaté jméno aby i duši i tělo tvé spasilo. IMiajž se 
dobře a pamatuoj na mne na svých modlitbách. Budiž Pán Buoh s tebú a ostříhajž 
tě ode všeho zlého Amen. 1529. 



E. XIII. 

'IS ODCIZENÝCH STATKŮ 

postoupeních komoře královské 

Vydává TT", TT, Tom* 

7 prvním a drahém dlle Archívu Českého (I. 49 
iou „Registra zápisftv královských i obecných r. U 
h statků duchovenstva v cechách, kterých byl cfi 
h aummách peněz postoupil rozličným pánům, ry 

nebo po skončení ji následkem smluv se stavy ze 
lem, kterých zapsáním Sigmund zjednal sobě od j 

dílem kterých se protivníci jeho během války zmi 

na né zápisy. Z usneSení sněmu roku 1453 za 1 
skébo co správce zemského složen jest registífk 
:do jaké právo měl nebo nemel, tak aby ti, kteří s 

byli k navráceni jích ku prospěchu komory králo; 

Archivu pověděno, zřízena kommissi, která měla ] 
<B, pokračovati v ní Čtyři nedčle, a za čtyry neděl 
i tímto registrem zápisů věcně souvisí regiatřík jii 
[m zmínka neděje, ač beze vší pochybnosti i k sepi 
ísťtfk statků těch, na která držitelé zápisů neměli 
eh musiU postupovati. Naskytl se nám registřík ta 
íské pod znamením G. XSV. formátu úzkého podl( 
i až 31. Jest to přepis souvěký, jak dokazuje rá 
lO století a k tomu také několik slov připsaných 
[rumlova, kterýž byl kanovníkem a později děkane 
yl shotoven ku potřebě kapituly, jíž záleželo na i 
le mezi navrácenými, aby snad časem od krále ji( 

poznámka na listě 27 jinou rukou současnou ni 
ui navrácenými praví se: Což se Újezdcuo dotýče, 



r 



Popis odcizených statků duchovenských 1454, 369 

mezi navrácenými statky mnoho nacházelo, ježto někdy náležely kostelu Pražskému, uvedl 
jsem v IX. díle dějepisu Pražského v poznámce na str. 62.) 

Dle udání v registříku samém počalo se postupování statků od téch, kteří neméli zá- 
pisů na ně, dne 2. Ledna roku 1454, a pokračovalo se v něm dne 19. Ledna i ještě dne 7. 
Února. Činí se pak také zmínka o dvojím postoupení „králi a panu správci", kteréž vykonáno 
bylo v Lounech, což vyložiti se dá tím, že se správce zemský Jiří Poděbradský za dní 28. 
Ledna až 2. Února nacházel osobně v Lounech za příčinou tehdejšího vyjednávání s knížaty 
saskými (viz Palackého Dějiny IV. 1. na str. 322 a Dějepis Prahy VI. 249), což tedy připadá 
do též doby. Viděti jest z toho, že hlavně doba čtyř neděl, které měly minouti mezi prvními 
a druhými čtyřmi nedělemi vykázanými k registrování zápisů, užita byla k tomuto postupo- 
vání, ide i potom se v něm ještě pokračovalo. 

Registřík vykazuje 46 jmen osob stavu panského neb rytířského a 5 měst, totiž Žatce, 
Loun, Slaného, Nimburka a Starého města Pražského, od nichž se jaká postupování stala, 
při čemž jména některá dvakrát se opakují, někdy zbytečně nějakým omylem, někdy protože 
postupovali dvakrát, jiným dnem a jiného statku, nebo také s některou malou opravou 
v prvním udání. Vsí, které byly postupovány, vyčítá se 126, k tomu jedno městečko Posto- 
loprty čili Kostoloprty a tvrz jedna Řisuty v kraji Litoměřickém. Při každé vsi, vyjma ně- 
které, uvádí se platy a požitky z ní vycházející, při některých také lidé poddaní dle jmen. 
Také pak tu se naskytuje, že některé vsi se uvodí dvakrát, bud zase jen omylem, nebo s ně- 
kterými opravami, nebo že některá část vsi byla postoupena od jednoho, druhá od jiného 
držitele. Pro snadnější porovnání klademe zde jména jich, abychom na totožnost upozornili. 
Jsou to vsi Myškovice v kraji Kouřimském (fol. 23, 27), Neuměřice v kraji Rakovnickém 
(fol. 24, 27), Čánka a Mokrý v kraji Hradeckém (fol. 24, 27, 30), Nechráníce v Žatecku 
(fol. 25, 31), nebechovice v Slánském kraji, které fol. 25 psány jsou Rzebiechovicziech, fol. 27 
pak teprv správně Třebechovice (nyní Třebichovice), Horlr^ jinak Horka v Žateckém kraji, 
jednou tak a podruhé onak psaná (fol. 26, 27), Končitá u Zíželic, tehdáž v kraji Hradeckém 
(fol. 27, 29), nyní Končíce, a Újezdec v kraji tehdejším Vltavském (fol. 27, 30), totiž ves 
toho jména na břehu Sázavy za Jílovým. 



[Fol. 22.] Registrunii kteříž mají ícrálovd IVIti a panu správci sstu- 
povatii kteříž zápisuov nemajíi léta buožieho tisícieho CCCCLIIII tu 
středu po novém lóté [2. Ledna]. 

Item Hájek z Popovic sstúpil lidí Víechrom v Kúřimském kraji EMti a k pánu 
správci (Jiříkovi ž Poděbrad).*) 



it. Svatoš 40 gr. 
it. Řehák 10 gr. 



It. Jakub rychtář platí 1 k. gr. 
it. Vácslav 55 gr. 
it. Matěj 45 gr. 

Sahhato cmte Fabiáni Sebastiani. [19. Ledna.] 

Pan Zdeněk z Štermberka sstúpil lidí v Boleslavském kraji EMti a panu správci. 

*) Slova v závorkách psána jsou rokon Jana 2 Erumlora. 

iVrchiv Če»ký XIV. 47 



E. XIII. Popis oddeenýóh steUkú duchover 



iř platí ůroka 2 k. 50 gr., 
kopě minus 10 vajec, 
k I7í k. 4 gr., 6 kur 

> 4 k. minos 2 gr., 14 

iec. 

řáTek Ví k. minus 2 gr. 

ajec. 

gr. 4 kury 1 k. 



2 k. 8 : 



irek 1 k. 



gr- 



4 kur 



it. Duchek Eii 

6 vajec 
it. fiehák Beh 
1 k. 8 vaje 
it. Havel Chv 

vajec, 
it. Antoš 26 § 
it. Hanuš Něn 
it. Matěj Šípt 
1 k. vajec, 
it. Mařík Hol 
vajec. 

ročnieho úroka té vsi 18 k. 50 gr. a 2Vs k, 
■es Dme pJříay?]. 

it. Antoš 
it. Kozel a Ví 
it Petřík a Ši 
it. MaHk 
it. MaruŠe vdc 
it Dubec 

dědiny it. Margeta vd 

deset dědin, ježto s nich na vinnici dělili 
oř 45 vajec, na sv. Yác^lava tolikéž a na ^ 



ř4 gr. 



it. Klára vdov; 
it. Ondráček z 
it. Jiřík z Lht 



k dávají jednu v rok. 
[ 1 k. 4 kur. 

1 k. 4 kur. 

gr. 2 kur. 
80 gr. 4 kur. 
>4 gr. 3 kur. 



it. Hehák týž 
it. Šimon 1 k. 
it. Václav 80 
it. Štěpán Vi : 
it. Antoš 80 i 
it 8 pustého f 
Žívali, 
ročnieho úroka 12 k. 23 gr. 52 kur 45 v 



postoupených komoře královské 1454. 



371 



Ves Kozly. 

Vácslav rychtář 1 k, 4 gr. 
t. Marek 1 k, 4 gr, 
t. Hothart 52 gr. 
t. Vanček rybář 52 gr. 
t. Slabě 1 k. gr. 
t. Mařík 1 k. gr. 
t Petrouš 1 k, 4 gr. 
t. Jíra 52 gr. 



it Jan 1 k. 4 gr. 

it. týž rychtář na sv. Jakuba 22 gr. 

a 10 knr. 
it. Hothart 22 gr. 10 kur. 
it. Vanček 11 gr. 5 kur. 
it Martin 55 gr. 16 kur. 
it Jíra 7 gr. 5 kur. 
it Matěj 11 gr. 5 kur. 



t Matěj 52 gr. 

Summa té vsi ročnieho úroka 11 k. 44 gr. 51 kur. 

[Fol. 23.] Pan Zdenek z Štermberka sstúpil vsi BSřkovic [Beřkovic] v Slán- 
ském kraji. 



Item Jan rychtář platí 4Va k. minus 2 

gr. 16 kur. 
it Jaroš (sic) minus 8 gr. 9 kur. 



it Antoš 2V2 k. 
it. Sočovička 84 gr. 
it Éehoř 2 k. 20 gr. 

Summa úroka ročnieho té. vsi I4V2 k. 4 gr. 25 kur. 

Páni hCmM sstúpili vsi králově Mti a panu správci v Žateckém kraji. 

Počeradec ves [Počeradce]. It v té vsi Počeradci 15 člověkóv platíe úroka 
ročnieho peněžitého 12 k. 20 gr. it obilé 74Va strichuov. 



it. 9 k. a 40 vajec, 
it. 9Va dne rolee. 



it. roboty 74 Vs dní. 
it I8V9 kur. 

Ves Mnichuov. 

it. ročnieho úroka 5 k. 19 gr. | it šosu 54 gr. 

Taynec ves. It. lidí usedlých 29, a ti platie summy peněz ročně 18V9 k. 
3Va gr. 3Va peníze, 47 V2 k. kur, 24Va k. bez 2 vajec, obilé 2Va k. minus 5 strichuov. 
11 podsedčích 4 gr. Všecka obec platie s hory 15 gr. It 13 pústek podsedčích. 

Senice ves [Senec?]. It 8 člověkuov; ti platie summy peněz ročních 3V9 k. 
1 gr. 13Vs dne role, 13Va dne žní, dvuojie pústky i s těch úrok jde. 

Vodolicí ves. It 10 člověkuov. Summa té vsi 15 k. 15 gr., 15 dní roboty 
každý týden, dokudž obilé stává; a vorati 15 dní do roka, 3 pustotiny, ježto s nich 
platiti mají 15 gr. Krčma pustá. 

Blaíek sstupuje 2 člověky v Peíkdch, a ti platie úroka ročnieho 2 k. 40 gr. 

Pan ZajimaJS sstúpil EMti a panu správci ve vsi MySkovicích v EúHmském 
kraji. It. dva člověky, platie úroka ročnieho 15 k. gr. 

47* 



372 E. XIII. Popis odmenýck statlc& ducAovM 

Ves Břéíamy. It. 3 člorěky, platie úroka ročnieho 

Pan AhS z Štermberka sstúpil vsi Kcpaniny v Sla 
správci. It. v té vsi 9 Člověkuov a ti platie úroka ročnieh 
rychtář 2 dědině pnete drží, ježto s nich neplatí. 

MihuláS Fríasek sstupuje v Itraji Boleslavském v ř 
člověky, a ti platie jednu v rok 52 gr, 3 kur, 3 dni žetí. 
minus 4 gr. a 2 koi' o vánocích. 

Pan Van&c z Vrabie sstúpil lidi KMti a správci Dn 
ském kraji Čtyry tlověky, a ti platie TVi k. 8 gr. 

Ves ŘepOTTffe v Slánském kraji. It 7 člověkuov, i 
42 k. 20 gr., 82 kur, 36 dní orati, pustého 9Vs lánu. 

BykoSe v Podbrdí. It. 8 ílověkuov, a ti platie ůrt 
33 kur. 

ÚJezdec u KarSteina. It. 9 člověkuov, a ti platie ůi 
54 kur, 1 pustina. 

Hraietice u Knína. It. 10 Člověkuov, a ti platie ůi 
berně 3 k. 18 gr. na svíčky, 82 kur, 49Vs dní roboty. 

Martin z Popovic platí ročnieho úroka 3 k. gr. v 

Pan Aleí z Štermberka sstupuje KMti a panu spri 
kraji. It v té vsí 24 lidí, a ti platie ročního úroka 26 k. 
1 pustina a b nie placeno 3 k. gr. do roka. 

It. z Sakuov Kříž platí 2 k. 12 gr. do roka. 

It. Vácslav Carda sstúpil jest KMti oc dvú vsí Z* 
it. 9 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 8Ví k. gr., 25 
a 10 plecí, 3 pustiny. 

Ve vsi MaUSovS v Litoměřickém kraji it. 38 lidí, ; 
23 k. 26 gr. 4 pen., 60 minus 1 kur, 1 pustina. 

Pan MikuldS Brčál sstúpil KMti a panu správci 
i s tiem se vším, což jest v držení byl. 

[Fol. 24.] Buiek Sekyrka z Sedčic sstúpil jest KM 
a v Cejkomc(ch v Žateckém kraji ročnieho platu 15 k. g 
dávati, tak on praví, že jsú tak i předci jeho vydávali a 1 

It. v kraji Bechynském v Semnicích 3 felovéky, a 

Jem Pardus sstupuje 'KMti oc: it ves BoHozec, 
jednu do roka na sv. Havla 16 k. 2 gr. 2 penieze, 73 ki 

Ves Kobylník 10 člověkuov, a ti platie jedná do 



r 



postot^en^ch komoře královské 1454. 

It. LiSicze ves 8 či. a ti platie jednu do roka na st. Havla 5Vi I' 
25 knr a žní 25 dní. Lesoré k té tsí slnšejf, a ty spravíme rychtář. 

Suhvice ves 11 Či. a ti platie 7 k. gr. 35 kur, žní 25 dní, Čtyrt 

Páni StaromSstgtf sstnpnjí KMti a panu správci ves Kopec [Kopač] 
a ti platie ročního ůroka 6 k, gr. 

Ves Fostřiíín 4 Člověky, a ti platie ročního ůroka 2 k. 8 gr. 

Vdcslav Carda sstapnje KMti se Matěje z StaUnice, a ten plat 
ůroka 12 k. gr. pod některakú výmienků. 

Ve vsi Neuměřie(ch 6 ČIovéknoT, a ti platie ročnieho úroka 14 
4 gr. 4 penéz, 2 k. 18 knr, 11 hnsí, a to na sv. Havla, 11 beráncnov, 
vajec. A to má dáno b^ k sv. Jiří, a loká k té vsi. 

It. mlynář z dnoln pod VokořS [Okořj, a ten platí jedaú v rok 48 

It. Štěpán kovář, ten platí 1 k. gr. do roka. A ti véickni jsú v Slansl 

Bokusldvek z Chlumu sstnpnje KMti a panu správci v PlzeDBl 
Chodorova [?] vsi celé. 

Meysanar sstupi^e KMti ac Jana. ze Kbela, a ten platí 3 k. gr. 
v Kúřimském kraji. 

Pan Vilém z Eabie sstuptye KMti se Žekrovice vsi v Plzeňském kri 
vsi jest lidí 19, a ti platie ročnieho úroka 42Va k. 2 gr., 1 pusté, a rj 
svobodné, než služba s toho jest, s té půstky 2 k. 24 gr. 

Pan JeSek Hlaváč z se ŽMniov sstupuje KMti a panu oc ve dvů vsí ^ 
a T Čánce to, což jest sám držal v Hradeckém kraji. V Mokrém jest 5 I 
a ti platie ročnieho ůroka a ženných peněz 5 k. 2V2 gr. 5 hal. 3 kar 5 
k. 3 vajce. 

[Fol. 25.] ZdisJav a syn jeho z Mdnice sstupujf KMti a pan 
v KuniHcíck 7 k. minus 20 gr. v Hradeckém kraji, a tak pravie, že S! 
ten plat vydávati, jakož od starodávna předci jich jsú vydávali. 

Kn& Bedřich sstupuje KMti a panu správci Újezdce v Kúřimsk 
dvoru, a na tom sedí Výdělek a drží pět lánaov, a s těch má platiti 
do roka. 

V Blynie jeden Člověk jménem Mareš, a ten platí úroka ročnieho 

It. ve Kbele dva člověky, Beneš a Štěpán, a ti platie ročnieho ůr( 
gr. 16 kur. 

It. v CkvatUnS 3 Člověky, Vaněk, Kubee a Jan, a ti platie roČni( 
6Ví k. 22 gr. 

It. v Bř&éanech 5 Člověkór, a ti platie ročnieho úroka 11 k. gr. i 
50 gr. Ženných. 



E. XJIl. Fopis odcizených statíú du 

T ChraSlanech 4 Člověky, a ti platie roční* 
21 kar. 

Kravaříck mlynář, a ten platí ročnieho i 
i^e kněz Bedřich i s tíem mlýnem, 
n D^řich z PřeláZe stupaje KMti a pana i 
lieho úroba 7Va k. gr. v Hradeckém kraji. 
'hta z IVenovic a z Leícm sstupnje KMti 

kraji, a ti platie ročnieho úroka 5Vi k. 
■ybník k té ysi jsů. 

n Kocovshý sBtnpuje EMti a p. správci ti 
í T ChotěšoTicích Q kláštera. 
n JeUek Žlebskp v Čdnkovicích 10 člověkť 
I gr., 10 knr 3 den- 4 k. viyec, 1 postu 

n Čtvrtek po 8v. Dorotě [7. Února] Mihu 
. správci vsi Vaír(Ayl v Boleslavském kraji, 
! ročnieho úroka 19 k. gr. 6 postin. 
ni Žateítí stnpnjí EMti a panu správci vsi 
í jest 11 člověkóv, a ti platie ročnieho úrol 
n KrvMna z Kumburka stopuje KMti a i 
:ém kraji 6 člověkóv, a ti platie roČQieho ů 
ai SlanM stupují KMti a p. správci vsi Ss^ 
avěkóv, a ti platie ročnieho úroka 2 k. 51 
Wsticzech [snad Vstiš] 4 člověky, a ti pla 
Wzrzyczych [Žižice?) 7 člověkóv, a ti plál 
v Třeh(zi 13 člověknov, a ti platie ročniel 
Uhovice ves, a tu jest 11 člověkoov, a ti 
n Břeněk z Eabie [?], sstupoje KMti a 
Sm kraji o Přeštic, a v té vsi jest deset < 
k. gr. i 8 těmi jakož na nápravě sedie, i 
istil po 2 gr. z země; a v té vsi jest krčm 
e. 

ol. 26.] Mkulái Ojéř z Velkého Lipna 
i Lipně lidí, kteříž jsú slošeli k svaté Au 
! ročnieho úroka 10 k. gr. 
St z Stupadl stupaje KMti a p. správci v 
.0, což jest sám držal, v Plzeňském krtyi. 



postoupených komoře královské 1454. 

Kerunk z Sukdola stupaje KMti a p. spráyci dvoru pustéhi 
T Slánském kraji, z čehož jest platu ročnieho 3 k. gr. 

Lidé z Sukdola platie z toho dvora 2 k. gr., a 2 člověky z 

2 k. gr. Jakuh a Yanék, a k tomu jsú tři lučky. 

PaDÍ Dorota Jirklova sstupuje EMti a panu správci 6 člověku 
a ti platie ročnieho ůroka 8 k. gr. a 5 kur, 2 híyky v Litoměřickén 

Pan Jakub ZlaHcz [sic; má nepochybně Čteno býti Jakub z Žlatic, 
z Vřesovic] atnpuje EMti a panu správci, jsa t Lůnech, těchto vsf 

3 člověky, a ti platie ročnieho úroka 2 k. 24 gr. 

Kopist na přievoze ves, a v té jest vsi 21 člověkaov, a ti ; 

úroka 6Ví k. a 3 gr. bez 1 pen.; roboty platie 3Vs k. 6 dní; 27* 

16 k. 1 vajec; osm pluhuov a brána na jeř a na ozim. Též v Litoi 
Új&íd ves. It v té vsi jest 7 Člověkuov, a ti platie ročnieho 6 
I^ileradi/ Umon rukou, zdá se že Jana z Krumlova]. Páni Žat 

EMti a panu správci v Lúniech vsi Polerady, a v té jest vsi 14 í 

platie ročnieho úroka 13 k. 3 gr., knr 48, 6 k. 24 v^ec, a sť 

a 12 peněz. 

MilČeves. It. v té vsi jest 9 člověku, a ti platie ročnieho ůrol 
Chudeřín ves. It v té vsi jest 14 Člověku, a ti platie ročnieh 

26 gr. a trůje ryby do roka. Mlynář má 2 kole na vodě veliké; 

zpraviti, co platie. 

Denetice ves. It. v té vsi jest 10 člověku, a ti platie suté ( 

strychuov a ječmene 104 strychuov. 

VlJiosHce ves. A v té vsi jest 4 Člověky, a ti platie ročniel 

Vi gr., 4 kopy vajec. 

Selebicz ves. It. v té vsi jsú 3 Člověky, a ti platie ročnieho 3 
Horky ves. It. a v té vsi jest 8 člověknov, a ti platie ročnie 

bez 2 gr., 30 knr, 4 k. vajec. 

čermník. It. a v té vsi jsů 2 Člověky, a ti platie ročnieho úr 
Páni SUmští sstůpili v MaUm Kvíd 3 člověknov, a ti i 

úroka 3 k. gr. 

It. ze Vssjehbich 5 Člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 5 k, 
Kn& Bedřich stupnje: It. Jaroscz z Újezdce [sic, snad Jaro 

u Eolína, a ten platiti má 5Vi k. 6 gr. do roka. 

MatúS Zrviský stupuje KMti a panu správci 4 vsí v Čáslavsk 
[Fol. 27.] It. MySkrnňce, těch jest sstúpil pan Zajimač, a ti | 
It. ÚJezdec u Earšteina, a ti platie 16 k. 22 gr. 54 kur. (Př 



376 E. XIII. Popis odcixených statků duchot 

[Jinou mkoo souvěkou připsáno:] Což ae Újezd 
který náš. 

It. Neuměřice, těch jest sstůpil Carda, a. platie i 
4 gr,, 18 kar, 11 husí, a to na sv. Havla, 11 beráncuc 
na ST. Jiřie, a luka k té vsi. 

Mlynář z duoln pod Vokoří, ten platí jednu i 
kovář, ten platí 1 k. gr. v rok. 

It. Kbel T Kůřimském kraji Meysmer jest sstúj 
3 k. do roka. 

It. Újezdec dvuor t Kóřimském kraji, a toho jest 
ročnieho 10 k. gr. 

It. ve Kbele dva Člověky, Beneš a Štěpán, ti plat 
16 kur. Těch jest sstůpil Bedřich. 

Páni SlanSH sstúpili Třebechovic, a ti platie 2 k. 

Horha ves. Páni Žatectí sstůpili Horky vsi, £ 
a platie 8 k. minus 2 gr., 30 kur 4 k. vajec. 

It. Mrzák sstůpil vsi Končité u Žížilic v Hradei 
11 filověkuov, a ti platie ročnieho ůroka 26 k. 

Újezdec. It. Kdmn sstůpil vsi Újezdce v Vltavsk 
ročnieho 7 k. 18 gr, 

It. Čánka, Mokrý uvázala se jest králova milost 
Cerv&whořskp pan HyTiek MikSovi z Hrádku a Petrovi . 
jest 24 člověkaov, a ti platie ročnieho ůroka 36 k. A 
pisu neměli. 

[Fol. 29.] It. ve Vssesocech 6 Člověkuov, a ti p 
4V« gr., 25 dní roboty, 12 kur. 

It. v Mileticích 8 Člověkuov, a ti platie ročniel 
dnť roboty, 12 kur. 

It. v Ckrastovg 6 Člověkuov, a ti platie ročnieho 
pustá, 24 dní roboty, 12 kur. 

It. v Újezdci 2 Člověky, ti mají slůžiti a k tomu 

Bohuslav z Dobré stupuje oc řeky, s kteréž plat 
gr. u Zbraslavi a Čtvrt luky Lajovské a puol lesa nad I 

Kavan stapnje DC vsi Podsyenem Chlistovic, a 
a ti platie ročnieho ůroka 13 k. 22Vt gr. 73 dni robot; 

Týni^ková vdova stupuje KMti a panu správci i 
platie ročnieho ůroka 3 k. 3 gr. 14 dní roboty, 12 kur 



postoupený^ komoře královské 1464. 377 

Páni NimhurSa stupají KMti a p. správci vsi Dráhelic v Boleslavském kraji, 
a v té vsi jest 12 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 18 k. gr., a 2 podsedky. 

Pan Mrzdk stupaje EMti a p. správci vsi Končité u Žíželic v Hradeckém 
kraji, a v té vsi jest 16 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 26 k. gr. 

Bechyňka stupuje KMti a p. správci ChraíBan vsi u Bechyně, a v té vsi 
7 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 6 k. 40 gr. a s mlýna Va k. 2 gr.; a jsú 

2 chrastiny. 

Václav z ChruStěnic stupuje KMti oc vsi pusté Březové u Berouna. 
Pan Jan DéUnský stupaje KMti a p. správci těchto vsí dole psaných. 

Ves Kmínce. It. v té vsi 11 Člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 4Vi k. 
5 gr. 5 peněz, vazby llVa vozu, roboty SVa dne, kur 14 a les. 

Ves Zaiubmice [Zubmice]. It. v té vsi člověkuov 13, a ti platie ročnieho 
úroka 5 k. minus 5 gr. 6 peněz, vazby [vozby?] 15 vozuov, roboty 15 dní, kur 15^ 

3 k. minus 6 vajec. A k té vsi příslušie les, ježto slově Záhořie. 

Ves Leitno. It. v té vsi 7 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 3Ví k. minus 
2 gr., 12 vozuov, roboty 12 dní, 12 kur, 1 k. 12 vajec. 

Ves NSmecký Taynec. It. v té vsi jest jeden člověk jménem Hanek a ten 
platie ročnieho úroka 8 k. minus 4 gr. 

[Fol. 30.] Ves Řepice Hořejné. It. v té vsi jest 11 člověkuov, a ti platie 
ročnieho úroka llVs k. 2 gr., orati 22 dní a žieti 41 dní. A k tomu příslušie 
poplužie s hájkem. 

Ves Zahorany. It. v té vsi jest 6 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 10 
k. gr. 24 gr. A k tomu slušie vinnice Nachřešice, a vína mají voziti do Úhonicích [sic]. 

Item Michálec stupuje KMti a panu správci těchto vsí dole psaných v Bole- 
slavském kr^ji: 

Ves Hrádek podlé Brandeysa. Item v té vsi jest 22 člověkuov, a ti platie 
ročnieho úroka 30 kop gr. 22 gr., SVa kopy kur, 12V, kopy 7 vajec. 

Ves Svinnice [?]. Item v té vsi jest 13 člověkuov, a ti platie ročnieho 
úroka 40 a puol druhé kopy a 3 gr. 

Pan BlanStayn sstupiqe KMti a panu správci těchto vsí dole psaných: Le- 
v(na, BadySínay KliSéy Fředlice, Ójezda, Habrovice, Zbaiíova, a ty jsú vsi u Ústie, 
a 4 s těch vsí platie jednu úrok na svatého Havla 50 kop 2Va kopy gr., a což sě 
vajec dostane, to platie na velikú noc, a za kury na vánoce. 

Kóbian sstupuje KMti a panu správci této vsi dole psané v Vltavském kraji : 

Ves Újezdec. Item v té vsi jest 7 člověkuov, a ti platie úroka ročnieho 
7 kop a 18 gr. 

AxchiT Čciký XIV. 48 



378 E. Xni. Popis oddsmýtA statků dw^tovenstvt 

Uvázala se jest KMt a pan správce v čdnce a t Moi 
držel červenohorsk^ pan Hynek a Jankovi [?] Mikgovi z ffri 
sk^u; a T těch všech jest 24 (lověknov, a tí platíe ročníe 
a to protože jsů na ně zápisu neměli. 

UvazTije se KMt a pan správce v Petrovu z Valdeka 
na ni zápisa žádného neměl: 

Leitnice ves. Item t té vsí jest 10 člověkuov, a ti 
14 kop gr. 48 gr., 7 kar, a v ní jest 6 pústek. 

Páni Lúnitf sstnpiqf KMti a panu správci Kostohpi 
k tomn přísloSie, čehož jsú v drženi byli, a těchto vsí dole ] 

Levonice ves. Item v té vsi jest 12 člověkoov, a ti 
9Vi kopy gr. a 26 dní žní, a k té vsi sluáíe poplnžie, a 
platiti 8 kop gr. den svatého Martina, a rychtář má platiti 
a půl strychu cibnle a vopravovati štěpy. A k tomn ma 
a půstka jedna. 

Skupice ves. Item v té vsi jest 27 člověkuov i s r; 
nieho úroka 41 kop gr. a 52 dní žní, a s farářstvie 4Vi ko] 
svatého Martina. 

[Fol. 31.] jSeíetíce ves. Item v té vsi jest 10 člověkut 
úroka 16 kop a 26 gr. a žni 48 dní; a dvě pústky. 

Evenice ves. Item v té vsi jest 9 člověkuov, a ti pla 
svatého Havla 27 kop gr. a 52 dní žní a 26 kar, 8 kop a 
dvora mají s lánu po dvú vozů sena svézti a ovce sthci. 

Vrbka ves. Item v té vsi jest 9 Člověkuov, a tí pla 
kop 24 gr. a 30 strichuov rzy [rži] a 30 strichuov ječmene, 
iVi stricha ječmene a rzy, 60 dní žní 60 kur, lV» kuřete. 

Viikuov ves. Item v té vsi jest 24 Člověkuov, a ti 
24 kop a 51 gr. 

J^mennd Voda yes. Item v íé vsi jest 13 člověkao 
úroka 13 kop 46 gr. 

Borovany ves. Item v té vsí jest člověkuov 42 a : 
jednu úrok na sviečky 3lV» kopy gr. a 76 strichuov pšenit 
vovsa a dva strichy, žní iVs kopy dní a dva dni, 2Vi kopy 
sudy do roka po groši s lánu anebo stravu tomu, ktož na sú 
Bkého 2Va kopy 2 gr. A rychtář má svobodný lán. Charvát 
plužie, hájek a rybníček do královy vuole. 



w^ 



postoupených komoře královské 1454. 379 

LeneSice ves. Item v té vsi jest 70 člověkuov, a ti platie ročnieho úroka 
78 kop gr. a žní 1 kopu 48 dní a kur tolikéž. Rybář v té vsi dvě kopy gr. platí 
a krčmář 2 kopy gr. 

Městečko Kostohprt. Item v tom městečku jest 40 člověkuov, a ti platie 
jednu úrok den svatého Havla 27 kop 50 gr. as poplužie klášterského 8 kop gr. 
na den svatého Havla, s krčmy 40 gr. do roka, a k tomu jest přievoz. 

PcíSovice ves. Uvázala se jest EMt a pan správce v tuto ves, kterúž jest 
držal pan Heyndrich T^ecký. Item v té vsi jest 9 člověkuov, a ti platie ročnieho 
úroka 3 kopy 40 gr., a lesék k tomu příslušie. 

Pan Oldřich Medek sstupuje oc: 

V Mokropsech jsů dva člověky, a ti platie ročnieho úroka: Bartoň platí 28 
gr., Mikulík půl kopy gr. 

Nechráníce ves, a tu jest 8 lánuov. 



48* 



C. XIX. 
LISTINY KLÁŠTERŮ SEDLECKÉHÍ 

z let 1357—1541. 
Vydává Josef Kaloiuek. 

ArchÍT slavného nékdy klá$ter& Sedleckého nachází i 
berském archirě na zámku Orlickém. Dostal se tam v nafiem 
dleckého, zrušeného roku 1783, koupeny byly roku 1819 od 
Karlem ze Schwarzeuberka. Jest dosti velký, ačkoli některé 
pHSly jinam a chovají se nyní v archivecli ndstodržitelském 
v knihovnách gymnasia Chrudimského a reálných škol v Pard 

Českých listin ze starší doby, z niž Archiv Český vj 
řejnost, jest v archive Sedleckém na Orlice po skrovnu. B 
V ielo té snftSky postavil jsem několik kusfi latinských a něi 
plĎuje obsah pozdějších listin českých. Přibral jsem 12 liatii 
ckého u Eourimé, jenž býval 8 klášterem Sedleckým združt 
Několik kusŮT, z nichž archiv Sedlecký na Orlice má toliko i 
chovaných v archive místodržltelském v Praze nebo v archive 

Tak sešlo se 46 listin, jež tuto podávám. Při každé 
zde z opisu £l z originálu, i z kterého archivu. Vztahují se 
dleckého a Sk<úického. 

Největším nalezištěm listin kláštera Sedleckého jest i 
chivě Orlickém chovaná a poznamenaná Číslem 11 ; nazývám 
pírový foliantek o 160 listech, v pllvodnl pěkné vazbě ve hned 
jest: n^iby památní řebíčkové", a vnitř: „Knihy řebíčkov 
Sedlce od léta 158'^.' Další nápis na prvním listě oznamuje 
osmdesátého druhého přepsány jsou tyto privilegia kláštera & 
a velebného kněze Ondřeje Ekharta, toho času pana opata \ 
a v Skalici, v pátek po neděli, jenž slově Oculi." Na prvnb 
jsou listiny kláitera Skalického, počínaje potvrzovací listinou 
Stera r. 1358 až do vymezeni hranic z r. 1498; vše vepsáno 
při založení toho kopitíe r. 1582. Co dále jest v knize vepst 



a XIX. lAsHny Jdáiterů Sedleckého a SkálicJUho z rohu 1357. 381 

a pBáno jest rozmanitý nikami v 17. i v 18. století pocQe předloh dílem starých dílem 
i současných. 

Na prvním číslovaném listě zpomenutého kopiáře Sedleckého nachází se seznam né- 
kdejSích statkfl kláštera Sedleckého, které králové Sigmund a Vladislav zapsali osobám 
světským, vytažený ze zápisných regíster kapituly Pražské. Seznamu toho zde neotiskuji, po- 
něvadž tiStěn jest již 1824 v Devotyho Popsání Uáětera Sedleckého str. 216—216 v překlade 
latin8kén^ a všechny součástky možno také shledati v J. Čelakovského spise O domácích 
a cizích registrech (1- 1890 ▼ Rozpravách Er. Č. Společnosti Nauk) str. 107—120 z čísel 13, 
31, 34, 35, 89, 103, 107, 115, 143, 192, 199, 201. 

V Praze 12. dubna 1894. J. K 



1. 

Dělíich biskup Mindenský, chtěje založiti cisterciácký klášter v Skalici, věnuje k tomu účelu 
svoje zboží v Skalici, Michovicích (Myškovících?) a v Lipské, les Kozí Hřbet, hotových 

2000 kop gr. na stavbu kláštera, též roucha i knihy. 

V Proste 1357, 13. řijna. — Z konfirmace papežské v arch. Orlickém č. 60. 

In nemine Domini amen. Nos Theodricus, Dei et apostolice sedis gracia 
Mindensis episcopus, universis, ad quos presentes líttere penienerint, salutem in 
omnium saluatore. Dum uigor in membris uiget corporis, mens interior, quia non 
cogitur id, quod dolet, cogitare, pleniorí utitur racione, unde tuno iudicíum hominis, 
in quo tranquiUe mentís et recte racionis usus exigitur, quo suffragiis ac saluti anime 
nec non disposicioni rerum et bonorum temporalium in hac uita et post presentis 
uite exitům utiliter prouidetur, racione regente mentem salubrius ordinatur. 

Hinc est, quod nos ad dominům nostrum Jesum Christum et ad beatissimam 
matrem eius virginem Mariam totamque celestem curiam zelum habentes dileccionis, 
et cupientes terrena in celestia et transitoria in eterna felíci commercio commutare 
salutique nostre prouidere, ac ras et bona nobis donata et per industriam nostram 
aequisita pie dispensare, feruenter desideramus et internis desideriis aíFectamus, pro 
nostre et progeňitorum nostrorum animarum salute et cultús diuini nominis augmente, 
in regno Boemie et in Pragensi diocesi in loco dieto et nomínato Scalicz, ad nos 
pertinente et per nos de bonis donatis et per nostram industriam acquisitis empto 
et comparato, vnum monasterium monachorum Císterciensis ordinis, vno abbate et 
duodecim monachis in eodem pro ista uice creandis, ordinandis et instituendis 
monasterio, cuius monasterii abbas monasterii Czedlicensis, ordinis et diocesis pre- 
dictorum, pater abbas existat, de nostris bonis nobis donatis et per industriam 
nostram acquisitis de nouo fundare, construere et dotare, quod ad Graciam Beate 
Virginis intutulari et nominari uolumus, pro dictis abbate et monachis in huiusmodi 
creandis et ordinandis monasterio. 



382 C. XIX. Listiny Ué^Ur& Sedleckého a Sk 

Et pro eodem moDasterío corias et possessiones di 
chowicz, Lypeczka, nec Don silaam Eozíechírsbeth, com 
prediis, prooeDtibns, redditibus, iuribus, pertineacus et atil 
et bonis nobis donatis, et per nostram indastriam acqnisi 
Íd regno Boemie ac Fragensi diocesi consieteDtes, qaornm n 
ad ducentas marchas argenti annuatim asceDdnot, spontt 
consensu eciam speciali intiictisBiini príncipis et domiDÍ, d 
noram imperatoris et Boemie regis, para et errenocabi 
donamus et íd dotem tradimtia et assignaniaB. Nec non d 
nim Pragensium in parata pectmia, pro constmecione et 
de nouo erigendi ac pro InmiDÍbas et unplioríbns redditi 
moDasterío, ac paramenta et omameata viginti dno ad cul 
quindecim uolamioa libromm pro nsn dictonim abbatis et m< 
cabiiíter tradimus et assignamns. Noleotes tamen dietám 
cboniin fóre statatnm in dieto monasterío, sed quod ancti 
eiusdem mcaasterii tot ponantnr et instituantur ibidem in f 
ipsias monasterii ioxta dicti ordinis statata hoDeste et di 

In qQonun omninm robnr perpetanm et efficax te! 
patenteB seribi et fieri ac sigilli nostri maiorís appensionc 
et actum Prage in domo babitacionis noBtre, anno don 
quinqaagesimo septimo, tercio Idns Octobris. 

Originál této Uatínj není na snadí, tiel jenom text jq'f Tepsuij 
12. pfOBince ISAT, ktei^ ptpel Innocanc TI. potvrdil přítomnou zwwIm 
ského; originál konflmace pftpfllské choTá se t archin Orlickém. 

Arnoit ardbisknp Fraiiký listem d&ným t Fme 19. Uetopadn 1 
lickílio podle úiQTBln DétHchoT«i atat^ Dfitřicoem UáJtera daroTuié ttí 
Skalici, staaicB, ADohomat ac Lypeika nec non iUram EoiÍGlirsbetb. Jeď 
efaoTá ae t arcIŮTÍ Orlickém, jiný t ardůvé CoBkého Miuea; Tepsána b^li 
cencora s dne 18. proajnce 1867, a podle jiného opien T^rtísU ji 1BT6 Boro^ 

2. 

Císař Karel z krátovské moci íeské potvmue založeni klást 

zbožím T Skalici, Stanici, MichoTÍclch, Lipské a t Zale&aiiech 

OBToboznje ten kláSter od všelikých břemen Teřejnýcb i od m; 

opat nemá hýU o statky naříkán lei před osobou královou; p 

jen soudem klášterským, a kdjby se néČeho dopustili na jiné ] 

pokály ptw» máji připadati klášteru ; opat může zřizovati kri 

a kdyby se našly kovy v pfidé klášterské, klášter nad nimi 

klášter Sedlecký. 

V Prou 1358, 10. leina. — Orig. se Oaiou hOot* 

In nomine sancte et indioidne trinitatis feliciter 

nina fanente clemencia RomaDorum imperator semper a 



z rohu 1358. 383 

perpetuam memoriam. Inter multiplices curas, qaibns animus noster pro grata quiete 
snbditorum nobis fidelium sacra meditacíone dístrahitur, illud precipue deuocionis 
amore pensamus et ad hoc oculom nostre deliberacionis rite connertimus, qualiter 
diuinns cnltns et ministroram Dei status et nnmeras sub felici nostro regimine fe- 
li citer augeatur. 

Saně cum venerabilis Theodricus Mindensis episcopus princeps consiliarius 
et deuotus noster dilectus, duetu supeme grácie ad hoc graciosis dirreccionibus ani- 
matus, deliberacione preuia et pro suorum parentum et eciam sne proprie anime 
remedio salutari, nostro tamquam Boemie regis nec non venerabilis Amesti Pra- 
gensis archiepiscopi principis, et honorabilium Przedwogu decani, Plichtě scolastici 
ac tocius capituli eiusdem Pragensis ecclesie, deuotomm nostrorum, vnanimi acce- 
dente consensu, quoddam monasterium Cysterciensis ordinis Pragensis dyocesis in 
regno nostro Boemie in loco dieto Scalicz pie fundauerit et erigi legittime procura- 
uerit, illudque opere sumptuoso et laudabili edifícare nunc ceperit, ac ad eius con- 
struccionem et consumacionem deuota mentě nitatur, vt videlicet, quod pie ceptum 
agnoscitur, laudabili studio finiatur; et cum idem Theodricus eidem monasterio ín 
Scalicz, quod ad laudem genitricis Dei sub eo titulo, videlicet ad Graciam Beate 
Yirginis, fecit et volnit decorari; eciam infrascrípta predía, possessiones, villas et 
curias, utpote Scalicz, Stanicz, Mychouicz, Lypska et Zaleschan, necnon siluam Gozy- 
chrsbet, cum eomm et earum hominibus, censibus, redditibus, prouentibus, utilita- 
tibus, juribus et omnibus pertinenciis suis, sicut in prefato regno nostro Boemie 
noscuntur consistere, duxerit legittime conferendum, disponens adhuc suo tempore 
oportunitate nacta pingwiorís fortuně uel status ipsum monasterium iuxta graciam 
Dei amplioribus prediis et stipendiis communire; et in eo iam abbatem vnum et 
plures monachos conuentum facientes institui fecit et ordinari procurauit: supplicans 
celsitudini nostre humiliter et deuote, vt premissa omnia, in quantum potestatem 
nostram prospiciunt, approbare, ratificare et confirmare, nec non ipsum monasterium, 
abbatem, conuentum et pertinencias eius certis et infrascriptis juribus, emunitatibus, 
libertatibus, exempcionibus, graciis et fauoribus preuenire et solídare auctoritate regia 
Boemie et eciam imperiali de innate nobis benignitatis clemencia dignaremur. 

Nos igitur ob reuerenciam omnipotentis Dei et intemerate virginis matrís 
eius, cuius gracioso vocabulo monasterium predictum graciosius insignitur, habito 
respectu ad multiplices labores, quibus prefatus Theodricus Mindensis episcopus, con- 
siliarius noster, in nostris obsequiis et in procuratione nostri honoris et status 
fídeli et indefesso studio desudauit et adhuc incessanter non desinit desudare, vt 
deuotis eius a£fectibus nostro eciam respondeatur affectu, et ut res ipsius, quas in 
nostris et aliorum obsequiis fideli et soUicito studio iustis quidem et laudabilibus 
titnlis acquisiuit, sne et suorum saluti proueniant ; animo deliberato, non per errorem 



384 C. XIX. Listiny HášterU Sedleckého a í 

ant improTÍde, sed matoro principům, baronnm et pr 
consilio, sapradicta predia, possessiones, villas et cnrias 
et specialíter dietám siluam Eozychrsbet, qaam idem ej 
Costelecz alias dieto de Náchod, vasallo et Měli nostro, 
a rege Boemie depeudebat in feadom, comparasse di 
silaam cum campo dieto wlgaňter Cobitfelt, cam omnii 
redditibuB, prouentibuB, atilitatíbus, agňs cnltis et incu 
nibetís, pascnis, pratis, flamís, riaulis et aquaram dec 
tacnbns, piscaríis, piscacionibus, Tenacionibns, ancnpacioi 
ribus, domÍDÍis et pertinencis suis vninersis, quibnscui 
cabolÍB designari, predictis abbatí et conneotai et ips 
auctoritate regia Boemie applicamns, incorporamas, i 
TnimtiB, gratom et ratam habentes et babere Toleates, q 
circa premissa fecisBe dinoscitur, et ea, que fundauit, instit 
dotanit seu quouis alio módo, proat melias potnit, st 
prefata ac de cena scieDcia confirmamos, ipsosqae abbat 
sores eomm, nec non dietám monasteríam cmn omnibus 
diis, possessiouibns, víllia, cnritB, jtuibas, tenis, rébus et 
regni et corone Boemie, necnon heredom et snccessora 
speciálem proteccionem recipimns; 

decementes et hoc regio Boemie perpetno Bta' 
monasterinm cum hominibns, bonis et jnríbas et perti 
gnlís, ab omnibus oppressionibas, sordidis muneribns, s 
nibus, steuris, expedicionibus, vecturis, talliis, coUectis, ! 
cnmqne aliÍB graaaminibns, realibus, personalibus, sine i 
appellarí nominibns, perpetuo tempore inmiane sit, líben 

et quod abbas et connentus pre&ti monasterii i 
versi et singoli ipains monasterii homines et persone ac 
sen cuiuBcnmque rectigalis per totnm regnnm Boemie 
sciencia et de specíali gracia exímimns, non obligei 
pro rebuB suis propriis et specialíter pro vino, sále, 
aliis, quas non causa negociandí deferri nel transmittí 
transmittnnt; 

quodqne liceat dictis abbati et connentui et e 
nostro Boemie census, redditns seu prouentus annuos i 
pragensium emere et comparare pro dicti monasterii nsi 

quodqne predictí abbas et conuentus monasterii 
possessionibus, vUlis, prediis, ceasibus, reddítibns et b 



nostro iam habitis et habendis, acqaisitis sen acquirendis, que et qaas per triennium 
et sex ebdomadas pacifice et quiete posaederint, non possint seu valeant a quo- 
cumque sea quibascumque talia impetentibus seu arestantibus in judício terre seu 
coram quocumque alio jadice corone regni Dostri Boemie subdito, preterquam coram 
raaiestatis Dostre presencia seu heredum et successorum nostrorum regum Boemie 
ant illias, cul hoc regis Boemie taoc regnantis auctoritas committendnm daxerit, 
conueniri, nec cuicnmque talium impetencium, querulancium seu arestancium tene- 
antur seu debeant quomodolibet respondere; 

quodque homines ceosuales, nistici, emphiteote et ad glebam astricti, nec non 
familiares et domestici abbatis et conuentus dicti monasterii, qui pro tempore fuerint, 
ab omni juriadicione qaommcumque justiciarionim, beneficiariorum, judicum prouinci- 
alium, officialium seu communium judicum, nec non judicum quanimlibet ciuitatum, 
a iore municipali et ab omni et quauis alia jurisdicione ciuili et criminali, quacumque 
racione uel causa consnrgat, sint per omnia exempti et liberi penitus et inmunes; 

et quod racione homicidii, fiirti, stupri, latrocinii seu cuiuscumque alterias 
delicti, cuiuscumque reatus liierít, in bonis dicti monasterii uel alibi ubicumqne in 
regno nostro per eos commissi, dum tamen in huiusmodi delicto alibi extra jurisdici- 
onem monasterii deprehensi non fiierint, ne! racione contractus initi aut racione rei, 
de qua agitur, obligati non extiterint, coram predictis omnibus judicibns regni Boemie, 
necnon universitatibus ciuitatum, TÍllamm, opidorum, locorum et communitatam qua- 
rumlibet in eodem regno non possint seu valeant aliquatenus conueniri, neque per 
eos arestari, detineri seu ad jadicium euocari, aut super hiis coram ipsis aut aliís 
judicibus, nisi dumtaxat coram abbate prefati monasterii aut judice claustrali, cui 
jurisdicio monasterii commissa íuerit, teneantnr sen debeant quomodolibet respondere. 

Quibus eciam abbati et conuentui judicia, utpote caput, quod wlgariter 
blawa dicitur, nec non wlnera, furta, narok etnarez et swada [sic] inter homines 
prefati monasterii, cum pěna infiigenda delictis huiusmodi, ex čerta sciencia reser- 
uamus, et eis huiusmodi judicia et quecumqne alia, tam ciuilia quam crimiualia, 
in homines monasterii predicti, quos nunc habent seu habebunt in posterům, de 
speciali gratia concedimus exercenda. 

Sique homines rustici, censuales, subditi seu familiares dicti monasterii ra- 
cione homicidii, furti, stupri, latrocinii seu alterias delicti cuiuscumque, quod in 
locis aliis et alibi, quam in bonis monasterii, committerent, actualiter deprehensi 
fuerint, in eo času et non alio in ipsos nostrís justiciariis, judicibus et officialibus 
inqulrendi, procedendi, judicandí et sentenciam dicendi tribuimus facultatem ea con- 
dicione, quod si tales per diffinitiuam sentenciam condempnati seu dampnati iuerint, 
quod ex hoc ipsi monasterio et bonis eius nuUum preiudicium generetur, et quod 
bona coudempnatorum seu dampnatorum, salua semper jurisdicione monasterii, ad 



386 C. XJX. Listiny HáHerú Sedleckého a Skali 

ípsos abbatem et conuentum, eciam si capitalis seDtencia sut 
dimento seu coDtradiccione qualibet deuoluantur. 

Et quicumque homines, quouis exigente delicto sei 
judices monasterii predicti oel officiales aut commissarios ab 
proscripti seu bauDÍti fuerint, in nuUa peaitus ciuitatum, o| 
in quibuscumque locis regni nostri Boemíe recipi, teneri sei 
sint eis omnis favor, coiuiquqío et conuersacio hominum ii 
ac proscriptis ab omuibus habeaDtur. 

Damus eciam et concedimas abbati et conuentui přec 
soribns ipsorum in perpetuum plenám liceaciam et omnimo 
et pistrina absque contradiccione seu impedimento quibuslil 
tenendi in bonis, locis et jurisdicionibus ipsorum, eciam si 
locis circumoicinis quocnmque spacio infra miliare distarent 

deceriientes et hoc regio Boemie statuentes edicto, ( 
monasterii montana aut mineras quorumcumque metallorun 
inueniri, quod tuno ipsum monasterium omnibus priuileg 
graciis, inmunitatibus et concessionibus per omnia gaude 
Czedlicense ordinis et dyocesis predictorum es donacione ] 
legiis seu iure, libertate uel gracia fretum est bactenus seu 
quidem priuilegia, jura, libertates et gracias ad prefatum mi 
Czedlicensia monasterii extendi volumas, et in abbatem et & 
sterii et eorum successores ad Graciam Beate Virginis auctí 
rogamus ; 

non obstantibus quibuscumque legibus, constitucionib 
publicis seu priuatis, editis in contrarium, nec non priuilei 
nacionibus, reformacionibus aut indultis ciuitatibus, opidis 
quibuscumque personis singularibus, illustribus, militaríbus 
dicionis, preeminencie et status cuiuslibet, sub quacumque i 
aut erogatis; qaibus omnibus et singulis, si et in quantum 
aliqua sui parte aduersari seu contraire censentur, eciam si 
seu a regibus Boemie aut a nostra celsitudine specialiter em 
prescripcione temporis aut usu obseruancium approbata, et 
suetudine deberet in presenti fieri mencio specialis, perindť 
uerbo ad uerbum expressa forent, sieut eciam ea pro expi 
recipi, de iraperatorie potestatis plenitudine ac de čerta scii 

Snpplentes nichilominus omnem defectum, si quis i 
altero, obscuritate, dubietate et obmissione verborum aut fo 
solempnitatis iuris aut facti aut alio quouis módo consisterei 



fr- 



Z rohu 1358. 387 

dicte cesaree potestatis. NuUi ergo hominum liceat hanc nostre approbacionis, rati- 
ficacionis, confirmacionis, gratificacionis, libertacionis, exempcionis, statuti, deroga- 
cionis et defectuum supplecionis paginam infringere, seu ei quouis ausu temerario 
contraire, sub pěna mille marcarum puri auri, quas ab eo, qui contrafecerit, tocies, 
quocies contrafactum fuerit, irremissibiliter exigi mandamiis et volumus, et earum 
medietatem nostri regalis erarii Boemie, residuam uero partem dictorum abbatis et 
conuentus supradicti monasterii usibus applicari. Signum serenissimi principis et do- 
mini domini Karoli Quarti Romanorum imperatoris inuictissimi et gloriosissimi Boemie 
regis. [Monogram]. 

Testes huius rei šunt: venerabiles Arnestus sancte Pragensis ecclesie archi- 
episcopus, Johannes Olomucensis et Maurus Corobauiensis ecclesiarum episcopi; et 
illustres Rudolfus Saxonie sacri imperii archimarescallus, Bolco Falkembergensis, 
Bolco Opuliensis, Przemyslaus Theschinensis, Conradus Olesniczensis et Johannes 
Opauiensis duces; spectabiles Burchardus burgrauius Magdeburgensis magister curie 
nostre, Burchardus et Johannes de Recz et Albertus de Anhalt comites; ac nobiles 
Sbinco de Hazzemburg, Hasco de Zwierzeticz et Busco de Wilharticz magistři camere 
nostre; et alii quam plures nostri principes, nobiles et fideles. Presencium sub bulla 
aurea, typareo imperialis nostre maiestatis inpressa, testimonio litterarum datum 
Prage, anno domini millesimo trecentesimo quinquagesimo octauo, Indiccione decima, 
IV° Idus Januarii, regnorum nostrorum anno duodecimo, imperii vero tercio. 
[Na ohybu:] Per dominům Impera- [Pag. versa:] Registrauit Johannes 

torem Johannes de Glacz. Chremsir. 

Archiy Českého Musea má faksimile tohoto listu, psané r. 1778, z něhož toho roku 26. listopadu 
učiněn yklad do desk zemských. ~ Ze Sommersberga, SS. r. Siles. L 954, BOhmer-Huber y Begestech Earla IV. 
str. 22S mají chybné datum 12. ledna. 

3. 

Císař Karel jakožto král Český osvobozuje klášter Skalický od placení berně i jiných dávek 

králem samým ukládaných, též od ostrožného i od hostění. 

Ve Vratislavi Slezské 1358, 25. prosince. — Orig. arch. Orl. č. 61. 

In nomine' sancte et indiuidue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus diuina 
fauente clemencia Komanorum imperator semper augustus et Boemie rex, ad perpe- 
tuam rei memoriam. Etsi quorumlibet iuste petencium vota, que de puritate sinceri 
affectus emanant, quadam directiua iusticie regula merentur audiri : ad illorum tamen 
pia desideria attencius et maiore gracia nostra inclinatur serenitas, qui diuini cultus 
augmentům, pro Dei gloria et optanda salute Christiani populi meditantur. 

Attendentes igitur racionabile et salubre propositum venerabilis Theodrici 
Mindensis episcopi, principis et consiliarii nostri karissimi, et felicem sancte delibe- 

49* 



C. XIX. Listiny Uáéterú SeěUeekéko a Skcdi, 

affectum, quibus ipse etemam felicitatem pronisioDt 
a in Scalicz, quod sob decoro nomine beate Yirgii 
[árie intitulatum fóre dinoscitnr, ordinis Cystercieni 
is magDo labore et multe diligencie cura longo te 
lauit; habito eciam respectu ad intime sue deuocio 
DOstrum Boemie attenta et iacoDualsa ůde proseq 
'uctnre et magníficacione salutis, que in diuÍQÍs ibidc 
sonsurgit, sic virtuoBÍ sicque industriosi animi solert 
mo deliberato, non per errorem aut improuide, sed sa 
1 nostrorum accedeote consilio, decernimus et nostra, n 
ostroram regum Boemie vice et nomine, auctoritate 
[uod prefatum monasteríum, abbas, conaentas et sut 

utriusque sexus, granicie, predia, ville, possessionet 
m omnibus suis pertínenciis, in quoram sen quarut 
ant de presenti aut fuerint in futurum, quibuscumq 
seu eciam consueuerínt appellari, ab omni solucion 
lornm regum, seu desponsandorum herednm regni, 
, reginarum coronacione, seu quibuscumque aliis t 
ure uel consuetudine indicta seu proclamata fuerint 
juris pignoracioDís et omni onere, quod ab ipsa b( 
jus aliis prestacionibus, ateuris, coUectia, vecturis, rol 
uel priuatis, que monasteriis jure uel facto ad regum 
et nominatim a donacione dextrarii, qnem abbates 
lurdiis soliti šunt Boemie regibus erogare, et a re 
m. baronům, nobiliura, seu quorumlibet aliorum bosi 
;radu9, dignitatis seu condicionis existant, eciam si 
) pro regum et corone Boemie profectu et bonori 

ibidem transire contingat, sint et esse debeant ex 
ituis inantea temporibus absoluti. 
Supplentes omnem defectum, si quis obscuritate seu 
&rum seu quouis alio módo in premissis compertus 
i potestatis; non obstantibus quibuscumque regum, 
m, baronům et procením eius priuilegiis, juribus, obs 
ciis, eciam si usu utencium approbata siue approbi 
, si et in quautum premissis, in toto seu in ps 
ite cesarea et de imperialis potestatis plenitudine, i 
ia Boemie, non dolo circumuenti aut seduccione 
derogaraus. NuUi ergo hominum liceat, hanc nostre 







let 1358 a 1360. 389 

absolucionis, defectuum supplecionis et derogacionis paginam infríngere, sen ei quouis 
ausu temerario contraire, sub pěna mílie marcaram purí aurí, quas ab eo, qai contra- 
fecerit, tocies, quocies contrafactum fuerit, irremissibiliter exigi, et earum medietatem 
nostri regalis Boemie fisci, residuam uero partem iniuriam passorum vsibus decer- 
nimus applicari. Signum serenissími principis et domini domini Earoli Quartí Roma- 
norum imperatoris inuictissimi et gloriosissimi Boemie regis. [Monogram.] 

Testes huius rei šunt: venerabiles Amestus sancte Pragensis ecclesie archi- 
episcopus, Johannes Olomuczensis et Albertus Swerinensis ecclesiarum episcopi; 
illnstres Wilhelmus marchio Misnensis, Bolco Falkembergensis, Bolco Opuliensis et 
Przemyslaus Teschinensis duces; spectabiles Burchardus magister curie nostre, Bur- 
chardus et Johannes burgrauii Magdeburgenses, de Recz comites; ac nobiles Hasco 
de Zwierzeticz magister camere nostre, Sdenco de Stermberg judex regalis curie per 
Boemiam, et alii quam plures nostri principes, nobiles et fideles. Presencium sub 
nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum, datum Wratislauie, anno 
domini millesimo trecentesimo quinquagesimo octauo, indiccione XP, YIIP kalendas 
Januarii, regnorum nostrorum anno tercio decimo, imperii vero quarto. 

[Na přehnutém listé:] Per dominům [Pag. versa:] Registrauit Miliczius. 

imperatorem Gancellarius. 

Také bratr císaře Karla Jan markrabí Moravský přjjal klášter Skalický do své ochrany^ jmenovitě 
na ten případ, kdyby měl po Karlovi děditi království České; list na to daný v Praze 20. června 1359 orig. 
y arch. Orl. 6. 68. 

4. 

Císař Karel potvrzuje přikoupení vsí Masojed, Doubravčic a Dolanek ku klášteru Skalickému 
a zbavuje ty vsi svazku manského, kterým dotud závisely na králích Českých. 

V Praze 136Q, 16. června. — Orig. arch. Orl. č. 64. 

In nomine sancte et iudiuidue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus diuina 
fauente clemencia Romanorum imperator semper augustus, et Boemie rex, ad perpe- 
tuam rei memoriam. Inter alia virtutum insignia, quibus magestas regnancium deco- 
ratur, ad illa singulari studio libenter intendimus et sedulum destinamus aflFectum, 
per que diuini nominis cultus augetur et felices persone vitam agentes monasticam, 
que cuncta secli oblectamenta ducunt pro nichilo, ut Deo celi pacis auctori, cui soli 
adherent, in pacis possint amenitate seruire, feliciter proraouentur. 

Saně venerabilis Theodericus Mindensis episcopus, Wyssegradensis prepositus, 
summus regni Boemie cancellarius, princeps consiliarius et deuotus noster dilectus, 
in nostre magestatis presencia constitutus nobis exposuit, qualiter ipse a Johanne de 
Massoged eandem villam Massoged et villam Dubrawczicz, et a Lutholdo Haycone 
Viliam Dolanky parata sua pecunia pridem de nostra speciali licencia rite et raciona- 



♦.r- 






*' 



V 



'Pi 






••*! 



•V. 



' • 'I 



«l 



I 



.Ji' 



390 C. XIX. Listiny klášterů Sedleckého a SkaUc^ho 

bílíter comparauit, cum pleno ipsanim domÍDÍo, jaribus et pei 
coDBolacione et Tberiori refeccioDe fratmm monasterii ad Graci 
Marie in Skalicz, Cisterciensis ordinis Pragensia dyocesís, qu( 
de Qostra voluntate et expresso consensn de nono dinoscitur 
nostre celsitudini humiliter et deuote, vt dictas villas in ve 
proprietatem eiusdem monasterii redigere, transferre et tri 

Nos igitnr dinine retribucioais intuitu et iam dicti Mind 
precam ac fideliBsimorum et utilium seruicíorum, qne indefes 
hibere non desinit, intementu suis desideríis, de innata nobis 
annuentes, predictas villas Massoged, Dubrawicz et Dolanky e 
dieto monasterio ac abbati et conuentui eius damus, conferin 
rámus, annectimus et vnimus, cum suis juribus, terminia, limi 
nenciis vniuersis. 

Et licet eedem ville temporibus retroactis feudales s< 
iure feudali possesse, nos tamen ob gracíam supradicti Miad< 
et consiliarii nestři dilecti, in eis omne ius feudale tollentes 
omni iugo, onere et seruitute vasallatus seu feudi, quo clare n 
nostrís progenitoribas tenebantur, seu hodie uel imposterum 
viderentnr nobis aut beredibua et successoribus nostris Boen 
capitaneis, camerariis, burggrauiis, justiciariis et quibuscumque 
Boemie quomodolibet obligari, es čerta nostra sciencia auct( 
totum absoluimus, eximimus et eciam líbertamus, cum suis ju 
nís et pertinenciis vniuersis, nichil in eis penitus proprietatia 
cionis, vasallatns seu oneris cuicumque quomodolibet reseruam 
senti regio Boemie sanccientes edicto, vt monasterium, abbas 
predictis villis et earum qualibet, nec non juribus, limítibus, 
antedictis ipsarum et cuiuslibet earundem, in quibuscumque i 
bnscumque valeant nominibus designari, omnibus et singulis 
graciis, emunitatibus et indultis, que et quas aliis prioribus 
stonibus, bonis et villis dudum concessisse meminimus per 
graciosas, Ubere gaudeant et perpetuis temporibus pacifice pei 

Nulli ergo omnino bominum liceat hanc paginam nost) 
uel ei ausu temerario coutraire. Si quis autem contrarium a 
indiguacionem nostrau et peuam centům marcarnm auri purí 
factnm fuerit, eo ipso se nouerit irremissibiliter incursurum; 
omnibus in suo robore perpetuo duraturis. Signum serenissi 
domini Karoli Quarti Romanorum imperatoris inuictissimi et gl( 

Testes huius rei šunt: venerabiles Arnestus sancte P: 



e let 1360 a 1370. 391 

cpiscopns, Johannes Olomucensís, Johannes LuthomnscIileDsis sacre imperialis aule 
cancellarios, et Maurus Corobauiensia eccleaiarum episcopi; illustres Bolco Falkem- 
bergensis, Przymyslaas Teschinensis ct Kazmyrns Stetinensis duces; spectabiles Bur- 
chardus burgrauins Magdeburgensis magister carie nostre, Barchardus et JohanneB 
de Eecz comites ; ac nobiles Jesco de Wessel bargrauius Frageasis, Jodocus de Rosem- 
berg, Sbinco de Hazembnrg et Hasco de Swereticz magistň camere oostre, et alii 
quam plures nostri priocipes, Dobiles et fideles. Preaencium sub imperialis magestatis 
no8tre sigUlo testimonio litterarum datum Prage anno domini MilieBÍmo trecente- 
simo sexagesímo, indiccione tercia decima, XVP kalendas Julii, regnonim nostrorum 
anno quartodecimo, imperii vero sexto. 
pía ohybu:] Per dominum Jo. episcopum [Pag. versa:] Registrauit Miliczius. 

Luthomuslensem Nicolaus de Cbremsir. 

5. 

PeSek z Elučova jako zvoleny opravce rozsuzuje rozepři mezi klášterem Skalickým a Bo- 
bunkem Hájkem i bratřfmi jeho z Tismic o kus lesa Eozlbo Hřbetu na ten spflsob, že kláěter 

bratřím z Tismic dá 130 kop gr. za jejich nárok. 

[V Prosej 1370, 3. srpna. — Arch. Orlický 6. 73. 

Cum ad mandátům serenissimi domiui domini Karoli, Romanorum imperatoris 
et Boemie regis, in causa, qne inter religiosos Jobannem abbatem et conuentum 
monasterii Scalicensis ab vna, et Bohunconem dictum Hayek et fratres ipsius de 
Tysmicz, super qnadam silua et prato eydem silue et cuidam molendino Dolansky 
dieto adiacente, quam siluam abbas et . . . conuentus Kozychrzbet, Bohunco rero cum 
fratribus suis eandem montes et colles appellabant, vertebatur parte ab alia, vtrobt- 
que in Pesconem de Kluczowa de alto et basso extitisset compromissam ; idem Pesco 
arbiter, cognitis et uísis ipsius cause condiccionibus, circumstanciis et meritis, dili- 
genti deliberacione ac consilio quam plurimorum fide dignorum et proborum pre- 
habitis, inter partes predictas de consensu et bona voluntate ipsarum pronuncciauit, 
arbitratus est et mandauit, 

quod abbas et conuentus monasterii prefati dent et dare debeaut centům et 
triginta sexagena3 groaaorum denariorum Pragensium Bohunconi et Iratribus suis pre- 
dictis, et ipsi abbas ac conuentus monasterii prelibati siluam prenominatam cum 
prato antedicto babere et possidere debeant perpetois temporibus, sine impedimento 
predictorum fratrum et qnorumlibet aliorum, pacifice et quíete, sic notanter, quod 
eadem silua cum prato memorato ad monasterium prefatum perpetue debeat pertinere. 

De qua arbitracione et pronuncciacione partes predicte hinc iude contente, 
Bohunco cum fratribus suis prcfatis fassi šunt, se predictas centům et triginta sexa- 



392 C. XIX. Listiny Uášterú Sedleckého a Skalichého 

genas grossorom deDariorum predictorum a predictis abbate et coi 
cum hoc sepe dictus Bobunco cum fratribus suís pro se, beredibi 
ípsorum renuDccianiDt omni juri, si quod ipsis Íd premissis silua et 
seu coDpetere posset quomodolibet in futurum. 

Ad quam pronuncciacíonem et amicabUem composicionem do 
norum imperatoris et Boemie regis supradicti consensus accessit b 
assensus, ut premissa iiicoDuutsa rata et firma permaneant. Idem 
mandauit premissa ad preseutes poni, a quo nuncius ad tabulas cut 
notarius camere domini imperatoris prefati. Actum anno domini milí 
septuagesimo, proximo sabbato post festům sancti Petři ad TÍncala 

Tento rfrok byl Ttoien do desk soudu drorBkého, a potom z nich vepsái 
Earel t Praze 19. Ibtopada 13T0 tfi ifrok potvrdil, a. jehož originál choTá ae v arch. 
6. 35 joBt originál lista, daného y BrodS (Českém) 16. dnbna 1871, kter^ Bohonco 
BosBczek filius Ltitoldi patrnelis eios de Tygmycz TyzniYfyf totéž, co va Týrokii hoři 
dožádaných arédků, Btrennoram nec non fsmoaorum TÍronun Feskonis de Cluczaw, n 
de Pietichvost, Mixonis dicti Colowrat de Wysslin (z Myílfna?), et PeBconis dicti Sep 



Král Vácslav IV. klášter Skalický přijímá do Bvé ochrany, i odpouStí 
a jiné dáyky, kláSter však může od avýcli poddáních berni vybírati s 
obraceti. 
V Praee 1400, 8. listt^adií. — Orig. arch. Orl. č. 9j 
Wenceslaus Dei gracia Romanorum rex semper augustus et ] 
facimus tenore presencium vniuersis. Conditor orbis Deus ad hoi 
spacía regalibus titulis decorare disposuit nomen nostrum, rt ecc 
steriorum eius, in quibus sui numinis gloria iugiter Teneratur, stst 
comoda, et tam ipsa quam personas earum pro diuinis laudibus def 
libertatibus et juribus graciosius foueamus. Et quamuis ad hoc nosí 
meritis simus enocati, ad id tamen precipue crebra meditacione e 
studia cnrasque nostre diligencie deputamus, vt deuoti et subditi 
alis nostre defensionis et tuicionis regie potencie rmbracnlo rei 
multitudine delectentur, et bii presertim, qui abdicatis mundi i 
gionis munde et inmaculate celebrisque rite sue flagranciam sici 
balsamum redolentes, pro nostro regnorumque