(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Archiv český; čili, Staré pisemné pamat́ky české i morawské, sevrané z archivuw domácich i cizich. dil. 1-"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



NIVERSITY LIBRARIES STAN FORD UNIVERSITY LIBRARIES STAN FOR 



UBRARIES • STANFORD UNIVERSITY LíBRARIES STANFORD [JN IVERS 



3TANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY L| BRARI F 



STANFORD university ubraries STANFORD university LIBR 



^D UNIVERSITY ubraries STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES • STA 



"■Y LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY L| RRARI ES STANFORD UNIV 



NIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STAN FOR 



,eRA^£5 STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES - - '>ORD U NIVERSl 



STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY L| B RARl F 



STANFORD university .IBRARIES STANFORD university LIBR 



^° UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES ST 



LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIV 



NIVEFV .IBRARIES STANFQRD U, 



..^BRAR.c^, STAN FOR 



UNIVERS 



(BRARIES STAN FORD UNIVERStXY LtBRARIES STAN FORD UNIVER 



■FORD UNIVERSITY UBRARIES STANFORD UNIVERSITY UB, 



UNIVERSITY LIBRARIES • STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STÁNÍ 



AÍ^FORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES Si 



'ERSITY LfBRARIES STANFORD UNIVERSITY UBRARIES • STANFORD U, 



•^ARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY L| 



BRARIES STANFORD university LIBRARIES STANFORD UNIVER 



STANFORD UNIVERSITY UBRARIES • STANFORD UNIVERSITY "-.B^ 



VERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STAN! 



KORD UNIVERSITY .IBRARIES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES g 



't^RSI''''^ . iRniP.rs STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES • STANFORD U 



AR! ES STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES STANFORD UNIVERSITY Ll 



STANFORD university ubraries STANFORD un.ver 



UNIVERSITY UBRARIES STANFORD UNIVERSITY UBP 



I /Í7 
■ V. /í. 



ARCHIV ČESK 




cíli 



TARE písemné PAMATKT 



ČESKÉ I MORAVSKÉ 



SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH 1 CIZÍCH. 



NAKLADEU DOMESTIKAl.NlHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO 



KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ Pftl KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK 




^ep^tj'^ 



Slavil/- hi^^ori ^ntf Fraijti:--!! r.iU Tív n !»in 
vyřArlal ti Oil t 
škéhá svolení, 
ského mobl vti^ 
byl? v< 
A J5<ni 

1 1 ob. ^47Wiii*u ' Xa abiri 

prameiiil tiéjiuu -, _ , ,, ,- . _. , ;>, áň 11 

1842, dli in, i 844, m nr. laie: káti pak j. 

několika letecli Palarkjř lujdlal tiokrftcdfmtí t« ir- 
dávání Archivu Českého, výbor zentřkř roktt 1^53 
odložil to nu tlolia nmirnton; jvi dlnn'' 
sitávkách a vždjr p* uovéai příznivém r 
vfboni zeniskéb>» vrda! Pabckv jt^ti* di\ \\ r. lí*»i2 
a díl VL roku 1872 ♦!. Ve př^lmluvé k toxuiita 
VI. díla Archifu Českého pozmineDal PaUdcý, le 
,amínit ' ' . au pti^ibéŽDé jen n^ pt^em- 

nosri T sH^UirÁi ^i ífí% r» I^Sfi* 

zh !a 

§>(>[■ ■ , -^ .'i 

tebdáž jíi ua sklonku ^ebo ckiDJiébo živou, oebri 
dáiio^ abv tota publikaci třeba ien v obmazefi' " 
posledf plijatém pnvefll k zamv^leDéniii V 
díl VT ^ Českélítí }, Vaí^kj 

vydali i iÁia ri' + ?T!f!ffí»^- 

nitých ^áisuliitcb príi i. 

ř doby před rokem 1 - ; ,/ 

déjepiser &ám si byl o]atřil a jich k vjlfceiu rélni 
Jagelloiiskébo také puuML 

Spolek Hbtorícki^ t Praze, ozuáriye potřeba 
a pHlioditon cbfllí, aby se pokrméoralo Ye YydAvání 
Arcbivu Ďeskéboi podal dae I* října 1884 žádo^i 
ke snémti králoTBtvi Četkétio, aby os ten tléel zase 
pifVDloval soniBiii penéz z prtMtfedků zemských, jakál 
před fitnrlí FraatiÁka Palackéki 11^^76) ttávaia r m^- 
pi>ěté zaoiikéia* Po uárrUa vrboni zeaiskébo snem 
desk< pK Tyfisování rozpoctii zemakého na r»>k 1886 
uHaSí loto saifteáenl: .K dal^imo vydávání Archivn 
ČeskélMi poYol^je ae na mk 1886 cáiítka 3<X)0 zL 
a Um doloiieiifiii, že rozhodování o tom. jaké pra* 
Qi^ir h^^ *** '^t-' lávati mely, §e svéruje Král. České 
Sp i, a le zemiikéma vrboru se tikládá, 

aliy aai-i p jir«t>iié kroky se společností toa ujednali 
m tícé v tom smy^Q, aby ekoooiiiická stránka pod- 
itiln ziatala Jako dmMjr v^í vfboni z^ 
Taliá rozpočet tmmkf aa rok 1887 ._ li 
300Q zL k ionia 4cela; potom pak snem povolil 

* Vtit Fraatiáka PaUckébo ipts: Zar bokiníschea 
Gvfckkiitaehffeibttit^ rt i\f « Praze 1S71, na sir. 
f7, Xai, IS7; — tei peedalant k VL dilu Archim 



cak»fóe kaUoreéoi smmmm k rrúávšskí 

^ pét kt IŠHB- 1 po jfdl 

^ak. doli*>di3iiY| 
Ví 



' yrn^ .-i i 



.3iTrT^^^ F^^rjtiiek D. 
i'^ V:.:n.. 18ŽI6 V«!^^• 
m a j^daotséoia Ts^em poiinikii, pH i 

iznala aapotř«lil jsi 

kleréboi zHieai I 
Ait:kiv Čé&k 
A ]«^obr, TJakAí 

pn dú* 44>. Obss 

plseaiiii^ii jAzjKem > ť^Mrm psané, ; 
Ulecb: 

A) Pšani púselad tieUk^bn dmhit* 

B) Zápisy zemské obecaé a snímori 
íifitúiy khUoTské a úřední. 

C) LtstÍDr sonkri^Bié. 

D) Vfpbky pránii a 
EJ Výtahy a pleUedj čerpané, 

Lbty a listiny Tydávají se ne poHbuvJ 
vždy sbffka kusé k sol>é títttk náležitýrb. 
devšíOB hledí se k toora, aby ty droby a 
pramaiét J^ Palaikr vydáviO, doptaily m 
se az do ^>ka J5S6, ač tento rok ani ujní 
býti přehradoo, kten^u by se mela trbatí 
semností, ježto dohromady soortsí pii 
nebo pnjemcem anebo n^akou stránkou 

Díl XU, vycházel, tak jako dtíy dHréJli 
seMtech 1 .VarcliovTcb. Počinige dílem Vil I* 
noveno za pravidlo, aby $% vrdal vidy celjj 
niuednoa. Z příčin oznámer rednalnvé k 

XIl^ oblíben byl posledně i , j vydáváiil, 
tiskly se vždy dva díly Archívu Českého soni 
z nichž jeden má býti vyplnén jedinou vi 
sbírkou pramenfi, dmhý pak má obsakovati 
dfobnéjsí. 



V Praze v listopadn 1897. 



X Kalí»ii4iel 



ARCHIV CESKÍ 

ČILI 

STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY 

ČESKÉ I MORAVSKÉ, 
SEBRAxNÉ Z ARCHIVŮ DOMÁClCH I CIZÍCH. 

NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO 

VYDÁVÁ 

KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 

REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. 

DÍL XVL 

Dopisy Viléma z Pernšteina 1480— U»20. 
Listinář Viléma z Pernšteina 1804—1501. 



V PRAZE 18OT. 

Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Buršík ft Kohout. 



úvod vydavatelův. 



f^rantišek Palacký v Dějinách národa Českého (V. 1. str. 358—362) velebí mezi 
výtečníky šlechty doby Vladislavovy Viléma z Pemiteina jako muže, Jemuž rovného hledali 
bychom nadarmo v déjinách českých. V působení svém podobal se nejvíce císaři Karlovi IV., 
jehožto přednosti a cnosti všecky, ne však spolu vady a poklesky měl do sebe^. Výtečným 
byl hospodářem, průmyslníkem, horníkem; jako hodnostář v zemských úřadech byl ve všem 
nejvýše správným, spravedlivým; na sněmích, v životě veřejném rozhodným zastancem cti, po- 
ctivosti, pravdy, spravedlnosti, jednotil rozbroje a bouře mezi stavy v svornost a mír, byl 
nepřítelem vší podlosti, ošemetnosti i násilí; dbal o své dobré, nezapomínal však při tom na 
dobré obecné, vždy měl na paměti blaho, slávu národa. V ohledu náboženském byl snášelivým, 
,s Římany věřil, s Čechy podobej ími držel, s Bratřími umíral.'' Slovem „Vilém z Pemšteina 
byl vzácným zjevem v historii české, kterýž čím bedlivěji zkoumán, tím mocnějšího nabývá 
půvabu." 

A takový úsudek o Vilémovi z Pemšteina, praví Palacký (V. 1. 362), „zakládá se na 
studiích příliš rozsáhlých. Edo muže toho právě poznati chceš, prozkoumej netoliko všecka 
psaní od něho, k němu a o něm od přátel i od nepřátel prošlá, akta sněmovní, soudní, zá- 
pisy na smlouvy, urbáře jeho rozkazem založené, registra jeho smluv a narovnání s jednou 
každou vesnicí, s každým sedlákem na panstvích Pardubském, Kunětickohorském o náhradu 
za grunty, kteréž zatopily rybníky nově založené, čti knihy městské Pardubické, Tovačovské 
a jiné památky dějinné, a nabudeš přesvědčení o velikosti ducha a šlechetné jeho činnosti.'' 

Z pratnenií^ kterých jmenovaný historiograf se dovolává, uveřejnil v I. a II. dílu 
Archivu Českého 143 listů z roku 1520 a 1521, jichž registra nacházejí se v archivu knížete 
Lobkovice v Roudnici. Ve IV. díle A. Č. v Zápisech panství Pardubského otištěny mnohé 
zápisy statků a jiných věcí Viléma z Pemšteina se týkající; v psaních českých krále Matyáše 
Uherského a v psaních rozličných osob 1471—90 v VI. dílu, v zápisech knížat Minsterber- 
ských v I. díle, ve výpisech ze stai-ých desk zemských v V. díle, v aktech veřejných i sně- 
movních v IV., V. a VL díle dosti četné jsou zprávy o jmenovaném pánovi; v VI. posledním 
od Palackého vydaném dílu A. Č. jest na str. 495 — 547 uveřejněn Diplomatář pana Viléma 
1 Pemšteina, obsahující 415 čísel regestů listin od r. 1.304 až do r. 1519. 



IV 



Úvod vffdavatelú' 



I v ostatních tívazcícJ* A. Č,, redakcí professora dra. J. Kalouska vyšlých^ také r&zni 
jsou ještě zprávy o Vilémovi z Perašteina. Takž v Dopisech Zdeňka Lva z Rožtnitiila v dllecíl 
VU., VIII., XII., v Dopisech rodu Hradeckého a Rosenherského v dílech VIL, X., XI„ XIV. 
T Dopisech úřadu podkomořského Budéjt)\ickým v díle VIL, v Registrech soudu komomíh« 
v dílech VIIL— XIIL, v Listinách kláštera Žííái*skťho v díle IX., v Listinách JindHchohra-j 
deckych v dílech IX- — XI., v Snémích Moravských v dílech X., XL, a v Dopisech roda Š^am^ 
ber»kého v díle XV. 

Vedle Archivu Českého obsahují moravské Libri citationum et sententiarum (V, a VL 
dli) Vincence!!! Brandlem vydávané hojné zprávy o sporech soudních Viléma z Pern«teins 
8 udáním, kdy a kterým rodům byl poníř^níkeiii, zástupcem při pňhonu. Pozůstatky desfc 
zenihkých (L a IL díl) Enilerem vydané mají také nékolik listin jeho se tykajících, do deskl 
zapsaných. Topograíie markrabství Moravského od ííehofe Volného ukazuje při historických! 
pamétech sUitků. mést nékdy Pernšteiníim náležitých na prameny o Vilémovi z Pernštejna, I 
„Památky archaeologické a místopisné*' raste mají zmínky o činnosti Vilémové v Čechách;! 
podobné Časopis Matice Moravské, Notizenblutt tur <lie Geschichte ;>c Máhrens, Staří leto*j 
pisové Češti, Kniha Tovačovská, Kniha Drnovaká, Pánové z Boskovic od Šembery, Geschíchtol 
der máhríscheu Landtafel od K. Deniutha, Paprockého Zrcadlo markrabství Moravského majíl 
různé zprávy. Professor Fr. Rypáček napsal r. 188:> z déjin českých Palackého a z listůl 
v I. a II. dílu Archivu Českého uveřejněných do programu gymnasia Brněnského článek „Pan 
Vilém z PernŘteina*^ ; profesor dr. Jaromír Čelakovský 1895 v pojednáni „Komonií soud za^ 
krále Vladislava" oct^nil platné iiinnost úřední a politickou Viléma z PernŠteina v té^e dobé.. 

Všechny zde uvedené listinné prameny i pojednání jsou cenné příspěvky; nejvydat- 
Dějgl jsou Palackým otišténí listové z r. 1520 až do 18. března 1521, a 415 regestň Hsttiij 
s názvem „Diplomatář". Aby však „muž, jehož rovní inálo vidél národ nás po vSe vékyj 
v paméti naší byl obuoveu, aby vzor Šlechtice českého^ jenž skvél se u vysoké míře cnostmij 
jak proslavených nékdy rytířův tak i vzorných hospodářův a príimyslnikůvT a ušlechtilosti 
mravního charakteru nebyl nikdy od nikoho převýšen",*) aby kus té staré české sláry^ 
moM i>řed očima národa býti zobrazen: jestif nezbytná potřeba, aby i ostatní dosud ney 
známé staré písemné památky Viléma z Peiiišteina se týkající sebrány a na svéUo 
dány byl v. Podjali jsme se takové práce a sebrali nové listinné doklady; však nejdftleíi' 
téjái památky jeho ducha, aidce: registra jeho dopisů, jsme nenalezli, jsou snad navždj 
ztracena. Nékolik jen jednotlivých listů nově se objevilo. Rovnéž „Řeč jeho o správé zeiní,"] 
kterouž jeSté Jungmann v Historii literatury české (str. 88 č. 428) jako rukopis ve sbínu 
Bočkové uvádí, nékde v zaprunenutl zapadla. Podobné Pemšteinská kronika v rukopise v splJ 
sovné zámku PemSteina chovaná a ješté v Jungmannové Hist. literatury str. 154 t 44i> Uf€ 
děná, není více k nalezení. Nezvěstnou nám také zůstala „Historie válek husitských,** 
psaná synem Vilémovým Vojtéchem, v kteréž (vedle citátu Tomáše Pěšiny z Čed 
v Mars Moravicns str. 701 jn marg.) také rodinné zprávy o líčasti Pernšteinův v bé/i 
tejných zaznamenány byly. 

A není čemu diviti se^ že písemné památky Viléma z PemSteina se týkající, takOTi^ 
utrpěly ztráiy. Nepřízeň času pomáhala úsilí nepřátelskému, aby nejen udolán byl národ, alě 
zničeny také památky jeho slávy. V původním dávném sídle rodu na hrade Pernšteiné byl| 



'y Fr. Pftlackv v A, C. VIL 45*5, 



úrod ry(i(traMůt\ 



.sUire papíry*" ve véži hradní na hromadě naházené bvevuiiie líreaníkem panským zapáleny, 
pergamenové listiny w zvhiátní klenuté síui uscliované rozřezány a vypáleny jako rachejtle 
do výsosti milovníkem ohňostroji!, správcem zámeckým. V českém pak sídle PemSteinů na 
Pardubicích zbylo ze starého písemného hohatst\1 z doby Vilémovy málo. Po roce 15»íO, kdy 
jmenované panství prodáno komoře Oeské, odvezeno néco archiválií do komory dvorské do 
Vídně, pozdéji za Polyxeny Labk(»vské rozené z Pernštebia také dí» Roudnice; v IS. sto- 
l<'tf stíhaly všeliké pohromy archiv zámecký v Pardubicích, však „staré Pernšteinské spisy" 
pi-edcě ješté velikou vétšinou na zundvu se nacházely;*) za naší doby, kdy královské panství 
prodáno uvěrníniu ústavu, dány staré papíry do stoupy. Néco jen zbylo na místé; několik 
kusfi archiválii vypadlých z vozu. když archiv odvážen do papírny, dostalo se do rukou sou- 
kromníků, kteříž pak vénovali je nové zřízenému místnímu museu.**) „Stará registra zápisů 
rybnit^ných a smluv" s lidmi poddimýmí o náhradu za všecky škody^ kteréž se jim daly zatopením 
grantů při délání rybníků a struh, — rukopis, kterýž Palacký v ruce mél, poněvadž v Déj. V, 1. str. 
362po/n. 318 „o protokolech námluv pi'Ovedených s každým sedlákem na Pardubsku" se zmiiiuje 
— ^ nalezena rozedraná a necelá [iřed dvéma roky v majetnictví četnického závodčíhf) J. Kyselky 
v Golíové Jeníkové, Kopiář prípisů listův na sUitky Viléma z Pernšteina v Cechách a na 
Moravé někdy v Litomyšli chovaný, jejž Palacký před sepisováním Perosteinského diplomatáře 
po ruce mél, ztratil se někam na místo neznámé, jakž Palacký r. 1872 v AČ. VL 49G 
vysvédčnjě***) Stará pamétnf kniha raésta Hranic (Weisskirchen) na Moravé, v níž zaznamenáno 
bylo mnoho zápisů páné Vilémových, za našehi* lidského veku z archivu městského se ztratila; 
a podobně na jiných statcích a v méstech nékdy Pernáteinovi náležitých. — A konečně jesté 
jedeu doklad. Léta 1865 dne 9. září poslal Václav Flieder, správce důchodův na panství Bran- 
dýském nad Orlicí, museu království Českého kodex prípisů na stíitky Viléma z Pernšteina 
v Čechách a nu Moravě. f) Palacký takových re^ister pro výtahy svého „Diplomatáře" užil, 
li regestii z nich v VL dílu AČ. uveřejněná naznačil písmenkou B. Když před dvěma roky 
pro listinář Viléma z Pernšteina dotčený kodex rozepsati jsme dali, shledali jsme, že nékteré 

•/ Takž plie dne 9. fcvétiia 16H1 Stekler z Třebechovic hejtmanovi pauství Pardubského : „Shiielmě 
áe v élurýcb sjíisk-h Peništeinsk<Tli, kteri' se nepocbylmť na zámku JMtiCské jesté nacházeti budoti» 
• možtion pilností !i k jisté TeUce platnť- díiležilosti pohledati a smlouTti jednu ine/í n**h. Vili^mí-m jí Pem- 
ftefnn A QiL llelťeusteiné tehddž nejvyášim liuťmi^treni knílorstv i Českého z jedné, » Mikulášem mlaiUím Trc^koit 
X Lípy na Lichteiihurce^ pod líatoin léta Páné 15Q7 v i^obotu pře<l svatým Ondřejem a€, in originah skrze 
sdíTalniho posla oíleslati sobe oblíbíte.*" — V částeéoém inventáři knib sejisuttém dne K éer?enre 1719 a dosud 
rhoratiéfn wa zámku Purthibskóm json zaznamenány některé kiisv, jicbž více neke nak*5cti, 
*^> Tníc) ítpráTu sdélil » námi laska?e pan c. k. školní rada Jíl jí Jahn. 

^♦; Opis kodexu Litomyálského nacháií be v zemakrm urchÍTii Hrneosíkém, na Jehož prvním listu na. 
pián<»; ,»LÍiktmy LitooiybUké ze Strahova. "^ na kuuci jiak poznámka: „A2 dotud rejstřík, na dalšt listy rejstřík 
aejní. \Mq. dne W. dubna o piM desáté bodíoé kopiář dopsán Jest ode mne Františka Jelínka, méáf&na a 
radního mé^ta Litomyšl. Listy, které tuto opsané nejsout mám je ftaženr* v mé knize rukopisné v dílu IL a 
w dílu HL Skoda, ie jest těch listu v ti^mž starém kopiáři, jenž původní originál, vel mi mnoho Ty- 
trháno, ♦íeit tento kopiář ▼ archivu zámku Litomyilského, kniha pftlarchovní starořeakou rukou psaná 
▼ kftii arájtauá.'* — Profesor Jandera zmiňuje se ▼ VL dílu p. 1>í47 Histuriťkych pamétí města lIořii\ kteK/ 
phá r, 18:ío 7,aóal sbírati, že vedle zprávy bibliotekáře Rondnického Kašpara Pouška, když gubemialní se- 
kretář v Brné ('erroni I. 17HT v Pernáteiiiákém archivu Ijitoiuyšlskéni hádal a z něho genea logické a topogra- 
ftcké v>pisy í»i ciniL jen dmu lodtxi) Frnti/einf*kftch p^tužil. Jiný záznam téhož praví na str. imn i. dtlu^ iie 
H MSa Misceiianea nékdy v českém museu chovaném ua zvláštním listu jsaou zprávy «Kota!ália ex his ex- 
^tríptía IJiomyHliae*, mezi nimiž ^Testamentům Wilhelmí PemsteiDiP* .-^c. 

t) 74aM. Háalt aby mu na památku několik vycpaných ptákA dáno bylo. 



VI 



ývoeř vydavntelúv. 



listiny nejsou ukončeny, jiné že nemají začátku, a mnohé jiné, jichž výtahy Palacký ? AC. 
otiskl, že vůbec scházejí. Pátrání naše, k<le by nacházeti se mohJy, bylo dlouho bf-ívý^lefiné, 
až vytržené listy konečně nalezeny v archívu Františkova musea v Brné, 

Však přes všechny takové žalostué ztráty a nešťastné osudy rukopisů scí>rali jsme 
předce drahný počet listin a listů z různých archivů, a sice : niésta Bohdauče, z archivu zem- 
ského markrabstvf Moravského, Františkova musea v Brné, z desk zemských Olomouckých a 
Bniénských, z archivu městského v Brné, z Geršt<jrfské kniluwny v Budyšíné, ze sbírky nékdy 
Donnebaurovy v Praze, mésta Dvoru Králové, mésta Chebu, z Hlubockého archivní knížete 
Schwarzenberga, z Jindřichohradeckého archivu hrabete Černína, živnostenské společnosti v Ho- 
licích, z méstského musea v Hradci Králové, z méstského archivu v Kutné Hoře, mésta Kojetína na 
Moravě, Landškrouua, obce Nedvédic na Moravě, mést^i Německého Brodu, archivu Ochnuiav- 
ského, Olomoucké kapitoly, v Praze z archivu zeniského království Českého, archivu mo- ^ 
sejního, archivu arcibiskupského, kapitolulho, řádu Maltézského, z knihovny veřejné při ?y- ^Ě 
sokých Školách, z desk zemských i dvorských, archivu méstského, ze sbírky autografů mfstodrJL " 
rady p. Parise v Praze, z nmsea města Pardubic, z archivu mésta Prostějova, Přerova, z pan- 
ského archivu knížete Mořice z Lobkovic v Roudnici, z panského archivu v Rychnove n. Ku*, 
E knížecííio archivu v Třeboni, města Třebíče, z Ústí nad Orlicí (u p, Jos, Har^Se 
soukeníka), mésta Kostelce n. Orl. ze státního archivu ve Vídni, města Vodůau a z velko- 
vévodského archivn ve Výmaru. 

Několik jen listů vzali jsuie do iliplomatáře naSeho z málo u nás zmímých publikací: 
Acta Tomiciana, Codex diplomaUcus Silesiae; z jiných pak, jako jest Veleslavínův kalendiř 
historický, Chrouik der Stadt Elbogen, Codex diplomaticus Moravie. Reliquiae tabularum tei 
užili jsme výtahův. 

Nejhojnější poskytly nám pramen kodexy Františkova musea v Bnié, musea ki'ált>vst?i 
Českého a z archivu mésta Brna, kteréž také proto zasluhují obšírnější zmínky. Code^t pem- 
steimmis musea Františkova, objemný papírový rukopis ve velkém čtverci se starou signa- 
turou Nr. 248 a novější Nr. 235 «), v nuzné vazbě s lepenkovými deskami, čítal nékdy 530 
listů, z nicliž vytrženy jsou fol 30, 36—58, 181—224, 285—292, 306—383, 406 — 415 
a list 522. Rukopis obsahuje opisy listin týkajících se statků, kteréž na Moravě Vilé- 
movi z Pemšteina náležely, a sice smlouvy kupní, listy královské, jimiž postupuje nebo 
potvrzuje se právo majiteli, smlouvy o desátky, fary, roční platy, zástavy statku, zápisy 
soudní, sněmovní, vyznání svědkův o povinnostech poddaných; mezi to pak vpisovány 
beze všeho chronologického pořádku i zápisy o rodinných záležitostech, jako věnné listy panny 
Bohunky, dcery páné Vilíniovy, kvitance, dlužni úpisy, mocné listy královské na zai-ažení 
nových hor, na udělené panu Viléuiovi úřady, několik listů poselacích ac. Skoro všechny za- 
psané kusy mají staré krátké regesty. Původní značení zápisů délo se abecedou, totiž abcK 
cedními písmenami a ěíslicemi* Prvotné hned zapsaný každý jednotlivý kus naznačen byl isa 
levé straně regestu písmenem a, ft až do ^, na pravé straně regestu znač<ni číslicemi 1 ail 
28. Po nkončené abecedě znamenány jeSté listiny na místě písmenek slůvky et^ cuius^ .efll^j 
contra, ter\ číslice však běžely od první písmeny abecedy až do čísla 28. Po uk^ i ilu> 

cedy první s přidanými jmenovanými slůvky napsáno: ^.4.beceda druhá'', a zápisy z..ií.,..jj^ 
jako při první abecedě písmenky a číslicemi. Od začátku rozepsáno písmenky pět abeced se 
zřetelným vyznačením ^abeceda první, druhá** až „pátá'' ; potom přestal písař na dvou abe*i 
cedách, a opět začal s první; v některých ani nevypsal vi^echna písmena a začal znova. Nimi 



Uvúd vydaratelikiK 



VII 



ir tom Žádného systému, ani rozdělení podle obsahu, že by totiž abeceda vždy počala 8e novou 
jakousi materií (nebof nékdy uprostřed stejných vécí opét nové zatíná se písmeno a\ ani 
pudle množství listů, tak že by písař byl značil vložky papírové dříve, nežli sešity byly. 
Značeni ono melo býti náhradou za foliování, kteréž bylo teprve provedeno, ktlyž popsané 
temíony byly sešity neb svázány, Nékteré kusy nejsou značeny ani písmenkem ani Číslicí; 
patrně xanešeny o néco později. Nékolik listin zapsáno dvakráte na různých místech s různým 
dalem: éiraž stalo se, že dvé lístinky stejného obsahu však s různým letopočtem otištéuy, 
kterýž omyl přihodil se také Palackému v jeho diplomatáři. Mezi některými listinami 
pak ponechány jeftté prázdné listy pro budoucí dobu. Kodex, v némž zapsáno 414 listin 
jejž za první, nejstarší všech ostatnfclt Pernšteinských považovati musíme, nemíí rejst- 
žádnélio. 

Druhý menší kodex, z panství v Brandýse nad Orlicí do mmea české/to přišlý, založen 
^^ v dobé, kdy Vilém z Pernšteina po suírti Uherského krále Matyáše (1490) v Cechách 
stále zvolil si sídlo a také hojnou měrou statky pozemské zakupovati počaK Rukopis na pa- 
píte in folio psaný v nové vazbě s novým na hřbete nápisem: „Přepisy listů královských 
p, z Pernštejna 1420—1502," čítá nyní 20C listů, a obsahuje vedle mnohých v předeíílém 
kodexu za|isaných kusu ponejvíce listiny týkající se statkův Viléma z Pernšteina v království 
Českém. Kodex uebyl puvodué listován, nýbrž znamenány zápisy jen číslicenn 1— H08. Některé 
pozdéji vepsané kusy nejsou číslovány, několik kusii napsáno také dvakiáte na různých místech 
a s různým datem, Skorti všechny listiny mají krátké staré regesty. Rukopis se začíná čtyř- 
Hatiivýin eleuchem s nápisem: „Tuto se znamená zpráva taková, po niež bude moci v těchto 
knihách každý připiš snadně nalezen býti.* Seznam ten se počíná číslem I a jde až do ř. 243, 
Zápisy z rukopisu toho byly přepisovány do jiného kodexu, jakž svědčí nad některými od- 
díly nadepsané slovo: „psáti*^, a po opsání pak býval přťškrtnut* Z tohoto rukopisu vyříz- 
nuto, vytrženo 25 listu, kteréž nalézají sr pod sign* 77 ve sbírce rukopisů Františkova musea 
t Brné, Na listech téch napsány jsou listiny čís. 63, kus 64, čísla 83—93, kus 96, čísla 
J97_101, kus 102, čísla 106^11L kus 112, kus 120, čísla 121—124, 130—132, kus 162, 
l&sla 163—164, kus 165, kus 220, čísla 221-223, kus 224, kus 230, číslo 255, kus 256, 
«sIo 280, kus 29H a číslo 299. 

Ztracený, na nrzuámém raísté někdi* založený P(Tnšttunský kodex LikmvjUský ^ jehož 
opis uschovali v moravském jirchivu zemském^ obsahoval vedle Palackého udání a diplomatáře 
až na nékolik málo odjinud neznámých kusů opisy listin z rukopisu českého musea. 

Jiný, Palackému neznámý kode^ Perf^eimký nacliází se ť archku tnesta Hnnt, Ob- 
jemný papírový, na velkém folio i>ékné psaný rukopis, čítající nékdy 362 listů, v původní 
vazbé s deskami dřevenými, kiižř ozdobné tlačenou potaženými, od nichž kovové spony utr- 
[teuj, ulomeny, se signaturou Nn 132, počíná se elenchem na 16 listecíi všech v knize za- 
[lýrh listin. Seznam bez data zápisí^ roztříděn na opravy zboží klášteru Oslovanského, 
aovského, Ždárského, a dále „znamenají se listové a si>raved!nosti na panství Židlochovské, 
na panství Plumlovské, Tovačovské, na zboží Kojetínské^ na [janství Ilelfenšteiuské, Hranické, 
Drahotouaké, Přerovské, Trebícké", více „listové knilov^ítí na rozličné včci", a končí: ^Tuto 
s>0psané přípisy máS listův téch, kteréž pán JMt má na panství, kteráž držeti ráčí na Mo~ 
ravé**. Kdyby ani tak zřejnjými slovy nebyl písař zakončil rejstřík, poznal by každý badatel 
na povrchni pohletl, že kodex zřízen byl rozkazem syna Vilémova pana Jana, jenž nastoupil 
ao sinrtí otce svého (1521) dédictví statkft Moravských. Až do listu 221 (foliování pro\<'dpii(> 



VIII Cvod tydavatd&v. 

jen do 106) jsou zápisy do smrti Viléma z Pernšteina, odtud počínaje zapsány json listy až 
do fol. 362 Jana z PernSteina se týkající, a kon(i se rokem 1540. Na konci, na začátku 
i uprostřed knihy jsom mnohé listy celé nebo kusy utrhány. 

Při vydání listáře i listináře Viléma z Pemšteina řídili jsme se pravidly u nás ob- 
vyklými, transkripce provedena jak obyčej, ponechány jen zvláštnosti, kterýchž jinde takou 
mérou neshledáváme. Ve všech třech jmenovaných kodexích píSe písař nékdy v jedné a téže 
listiné prosba a pro^a, naj\78ši a najvyiší, svěfeký a sveďsky, předložku ^^ zaměňuje často 
za 2: Jan z Cimburka a s Tovačova, ie stává na místě i v adverbiích světlej/ a světlej/^, 
v adjektivech nakloněni a nakloněním, v náměstkách na nich a na niech, jim a ji«in; často 
psáno totjiž, tojiž za totiž, tudjiž místo tudíž, všeliaké za všelijaké, hytman a hejtman atd. 
Původního regestu, jaký byl pil listinách v kopiářích, užito i při tisku, kde však bylo třeba, 
doplněn přidáním vlastních jmen neb označením důležitějšího předmětu, kteréž přídavky dány 
do hi-anatých závorek. Kde regestu nebylo, udělán nový. Méně důležité kusy a všechny 
v jiných našich publikacích se nalézající listiny Viléma z Pernšteina se týkající uveřejněny 
u výtahu. Některé obsahem třebas sobe podobné, však jiným městům, osobám svědčící a 
zvláštní formou odlišné listiny vytištěny in extenso; formule vsak bez věcné důležitosti nebo 
badatelům dobře známé vynechávány. Mimo pramen (nékdy při jednom kuse dvojí, trojí) 
poznamenáno také na konci listiny, kde která byla již výtahem v AC. VI. v diplomatáři Pala- 
ckého uveřejněna. 

Jméno Pernštein bývá v rukopisech psáno různým způsobem: Pernstein, PernStein, 
Pernštejn, Pernštýn, Pemštajn; v tisku sjednotili jsme ty formy na Pernštein, tak jak Pa- 
lacký psával. Omluviti sluší, že v listáři našem na str. 5 pod číslem 13. otištěn jest lí- 
steček, kterýž také nalézá se v XV. dílu AČ. str. 39 č. 87: stalo se tím, žo s tiskem XVI. 
dílu AČ. započato, dokudž XV. díl ještě dotištěn nebyl, tudíž obsah jeho nám znám 
býti nemohl. 

V jmenovaných kodexích zapsány listiny, na kterýchž Vilímovi z Pernšteina záleželo. 
Jako zakládal na panstvích svých urbáře, aby znáti mohl povinnosti a výhrady jednotlivých 
usedlostí, takž také sbírati a do knih zapisovati dal smlouvy, zápisy, aby zřejmo bylo, s ja- 
kými závazky a výhradami nabyl statků rozličných, kteréž z cizího majetku do jeho držem' 
koupí vešly. Tím stalo se, poněvadž statky pánů z Cimburka na Moi-avě, Pardubice, Kuně- 
tická Hora a jiné v Čechách přešly v držení Pemšteina, že také listiny předešlých majitelů 
zaneseny do kopiářů Pemšteinských. Počet listin statkův se týkajících jest tudíž přirozenou 
měrou v našem diplomatáři nejhojnější: však i jiných kusů jestif nemálo, kteréž nám podá- 
vají zprávy o rodinném, domácím, společenském životě pana Viléma Pernšteinského : slyšíme 
jak hospodařil, jmění spravoval po smíti svého otce na prospěch celé rodiny, jak pojiS<uje 
manželce své Johance z Liblic statek její, vidíme zajímavé připra\7 konané k provdání jeho 
dcery Bohunky. Listiny a listy naše předkládají nám svědectví o veřejné jeho činnosti úřední, 
politické, jak při králích Vladislavovi i Matyášovi Uherském byl oblíben, jaké milosti mu či- 
nili, a jakým zase pan Vilém byl pomocným peněžníkem pokladnám královským ; jak kníiata, 
králové i císařové hledali jeho rady, pomoci. Vedle politické jeho prozíravosti poznáváme 
jeho náboženskou smíšelivost, jak hájí, brání Bratry České, podporuje kláštery, zřizige nábo- 
ženská nadáni; vidíme, jak zakládá ústavy humanitní, veliké závody hospodářské, zřiziýe 
stavby monumentální, zaráží nové hory i dobývá v starých dolech: jakou k lidu svému pod- 
danému jeví laskavost, že ukazuje se nám ne jako vrchnost, ale spíše jako otec laskavý; 



úvod vydavatelův, IX 

BlySímo jeho přímluvy i k jiným za poddaný lid, aby mu v různých věcech bylo polehčeno. 
Z listů, listin vidíme, jaké d&věry, jaké vděčnosti a lásky u jiných požíval, jaká povést lidu 
o něm šla, jak sám pamétliv byl dobré po sobě památky. „Třeba nám na to pamatovati, co 
to na sobě nese připomínání člověku po smrti, a co rodům náleží na tom dobrého neb 
zlého", psal dne 6. března 1514 Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála. Nade všecky pak jeho cnosti 
nám září od mládí až do poslední chvíle jeho života nadšená jeho mysl, srdce ])lné lásky 
k vlasti, národu. 

Zbývá nám ještě, abychom milou vykonali povinnost a vzdali vřelé díky za proká- 
zanou nám laskavost při půjčování neb opisování archiválií i za všechnu jinou vzáctnou nám 
projevenou ochotu a pomoc, jmenovité. P. T. pp. Jeho Jasnosti knížeti Moricovi z Lobkovic 
vévodovi Roudnickému, rcídaktoru publikace universitnímu profesorovi dru. Jos. Kalouskovi, 
zemskému archiváři markrabství Moravského Vine. Brandlovi, dru. Berth. Bretholzovi histo- 
riografii téhož markrabství, dru. Vil. Schrammovi knihovníku musea Františkova v Brně. dru. 
a profesorovi Františku Kameníčkovi, V. Nebovidskému adjunktovi při archivu zemském 
v Brně, P. Ant. Koblihovi vikáři při stoličnéni chrámu v Olomouci, P. Vychodilovi bibliot(^káři 
na Rajhradě; slavným městským radám v Brně, v Prostějově, v Přerově, Kojetíně, Třebíči, 
Plumlově, Doubra\Tiíku ; purknnistru města a předsedovi musea města Pardubic J. Hoblíkoví, 
starostovi města Sezemic p. Jos. Plecháčkovi, si. městské radc v Chocni, v DaSicích, v I^oh- 
danči, předsedovi živnostenského společenstva v Holicích F. Bidloví, p. K. Lablerovi jednateli 
musea v Chrudimi, dru. Frant. Marešovi archiváři Jeho Jasnosti knížete Schwarzeuberga 
v Třeboni, p. M. Dvořákovi bibliotekáři JJsti knížete z Lobkovic v Roudnici, universitnímu 
profesoru a archiváři města Prahy dru. Jarom. Celakovskému, archiváři musea království 
Českého V. Schulzovi, prof. Aug. Sedláčkovi, a milým kollegfim svým adjunktům při archivu 
zemském království Českého pp. Juliu Pažoutovi, dru. Vojt. Nováčkovi a Ignáci Kollniannovi. 

F, Drorský. 
V Praze, ve středu před sv. Vilémem léta P. 1897. 



Oppayy. 



Ka 8tr. 136 y regestě k č. 84 místo Y Olomouci čti 



164 „ 14. řádka shora 

222 „ regestě k č. 220 

251 „ 16. řádku shora 

292 „ regestě k č. 337 

377 „ čísle 461 

391 „ regestě k č. 488 
434 , „ , n 541 

466 „ čísle 598 

478 „ 15. řádku zdola 

518 , regestě k č. 689 



od Eačic 

Václavem 

Jaroslavem z B. 

1484 

14. ledna 

26. července 

Na Budíne 

1894 

Strachočově 

Dvořákem 



Na Račic ich. 

od BaČic, 

knězem Václavem, 

Václavem z B, 

1486. 

1. února. 

1. srpna. 

Na BvdiŠovť. 

1494. 

Strachojové. 

diHyřákem. 



A. XXXI. 

DOPISY PANA VILÉMA Z PERNŠTEINA 

z let 1480—1521. 
Sebral a k tisku upravil František Dvorský. 

1. 

•ál Vladislav iiíedníkům mince na Horách Kutnách: aby což nejvíce možno Vilímovi 
z Pernsteina na dluh jeho z mince královské vydávali. 

V Praze 1480, 10, května, — Arch, KH, Dipl. 1471—99 f. loS, 

Vladislav z božie milosti král Český a markrabě Moravský oc. Slovutní, 

milí. Jakož ste nám poslali rejstra, co jest komu tohoto téhodne z mince 

10 : i srozoměli jsme z těch registr, že nic ten týden urozenému Vildmovi Per- 

kému dáno nenie; a také jsme to poznali, že málo střiebra ten týden do 

í jest přišlo, ale naděje jest, že bohdá tento týden viece do mince střiebra 

í. Protož mějtež se v tom tak, což budete moci nejvieceje témuž Perštýnskému 

uhu jeho dáti, z mince abyste dali, neboť on jest za nás své vlastní penieze 

Moravě za leženie, nechtě na nás škody dopustiti. I slušné jest, abychom 

ase jemu v tom vděčnost naši okázali. I znajíc, žeť jest to vuole i rozkázánie 

zachovajtež se v tom tak, jakožť vám písem. Dán v Praze v středu před hodem 

10 vstúpenie, královstvie našeho léta desátého. 

Ad relationem dm. Joh. Sokolovský de Vrance, 
cammerarii dom. regis. 

Slovutným Simeonovi Seménkoví z Vrchovisk, Zachařovi z Božetína, Janovi Charvátovi 
•ova, úředníkóm mince naší na Horách Kutnách, věrným našim milým. 

iv český XVI. * 



o A. XXXL Dopisy pana Viléma z Pernsteina 

2. 

Král Vladislav úředníkům mince na Horách Kutných, aby všechny peníze, kteréž přijdou za 
týden do mince královské, dali na dluh Vilímovi z Pernsteina. 

]' Baze 1480, 29. července, — Arch, KIL Dipl, 1471— 09 f, 152. 

Vladislav z božie milosti král Česky a markrabě Moravský oc. Slovutní 
vorní milí. Píikazujem vám, abyste všecky penieze, kteřížto tento týden do mince 
nasé přijdu, dali urozenému Vilémovi z Perštýna, najvyššiemu komorníku čudy 
Urnénské, nám milému, na dluhu našem, služebníku téhož Viléma listu vám dodateli, 
žádnému jinénni nic z mince nedávajíc, toliko nám těch čtyřidceti kop grošů, kteréž 
odkládati máte, odložili, a také šteury spraviec a dělníkóm zaplatíec. I rozomějíc 
tonni íi vuoli naši i rozkázánie znajíc, zachovajtež se již v tom tak, jakožC vám 
píšťm, jinak toho nečinioc. Dán v IVaze v sobotu před Matku boží Sněžnú, královstvie 
našeho lota desátého. Ad relacionem dom. Benessii dc Waytmille 

purgrauii in Carlstein et magistři monetě Mont. Cuthn. 

Slovutným Sinieonovi Seménkovi z Vrchovisk, Janovi Charvátovi z Ostrova a Zacha- 
rovi z I^ožetína, ůředníkóm mince našie na Horách Kutnách, věrným našim milým. 



Král Vladislav úředníkům mince na Horách Kutných, v příčině neodkladného splacení dluhu 

Vilímovi z Pernsteina. 

.Vřf Jlrádku (KřivoMátě) 1480, 18, srpmi, — Arch, Klí, Dipl. 1471—99 f, t55. 

Vladislav z božie milosti král Český a markrabě Moravský oc. Slovutní 
věrní milí. Psali jsme vám prvé, přikazujíc, abyste urozenému Vilémovi z Pernsteina, 
najvyššiemu komorníku čudy Brněnské, dali na dluhu našem, což najviece byste 
molili, žádnému jinému nic nedávajíc, kromě šteur a toho, což se nám vydávati má. 
1 tak jsme zi)raveni, že jste toliko dali služebníku téhož Perštýnského čtyřidceti 
kop gr. a něco málo viece: protož přikazujem vám s pilností, abyste všech věcí na 
straně nechajíce, i tento týden vždy dali písaři téhož Perštýnského k těm prvním 
ítyřidceti kopám, ať jest toho spolu sto kop gr. širokých českých, byste sě měli 
l)ak na to zdlužiti a druhý týden zaplatiti, toliko vysadiec těch čtyřidceti kop gr., 
kteříž se nám mají každý týden vydávati a šteury. I znajíc v tom vuoli i přiká- 
zánio naše, zachovajtež se. jakožť vám písem, jinak toho nečiniece. Dán na Hrádku 
v pátek po hodě na nebe vzetie panny Marie, královstvie našeho Icta desátého. 

Ad relationem dom. Benessii de Waytmille oc 
magistři monetě Mont. Cuthn. 

Slovutným Simeonovi Seménkovi z Vrchovisk, Zachařovi z Božetína, Janovi Charvá- 
tovi z Ostrova, úředníkem mince našie na Horách Kutnách, věrným našim milým. 



£ roku 1480. 8 

4. 

Jindřich z Doubravice Vilímovi z Pernšteina o vložení véna manželky Pertolta z Lipého do 

(lesk zemských. 

Na Mor. Krundově 1480, 12. září. — Orig. zenish. arch. Mor. IV. I, 64. 

Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a pane bratře mój milý! A jakož 

paní maršálkova má list na věno, a v tom jest TMt věrnu rukň a já také; i chce 

jí pán věno vložiti do desk. I milý pane bratře, račiž TMt tď opatřiti vedle toho 

svěření Její Mti, což se toho věna dotyce, jakož vám teď list posílá svój věnny. 

A bylbych rád sám přijel k TMti, i to Buoh ví, žeť nemohu pro svú nemoc, kteráž 

mám nyní. Datum Krumlov fer. III. post natiuitatem beate Marie virginis an. oc LXXX. 

Jindřich z Důbravice a na Templštaině. 

Urozenému pánu, panu Vilémovi z Perštaina a na Helfenstainu, najvysAímu komorníku 
čudy Brněnské, panu bratru mému milému. 

5. 

Alžběta z Kravař Vilímovi z Pernšteina v příčině vložení věna jejího do desk. 

Na Krumlově 1480, 12. září. — Orig. zemsk. arch. Mor. IV. I. Oo. 

Modlitvi svú vzkazuji TMti, urozený pane a příteli milý! A jakož pán 
a manžel muoj milý chce mi věno mé ve cky vložiti, kteréž mám, listy na to, a v tom 
listu vás pane a pana Jindřicha učinila sem věrné ruky ; pak poněvadž pan Jindřich 
nemóž přijeti k vám pro nemoc, prosím já TMti, že mě v tom ráčíš opatřiti vedle 
slušnosti. A teď posílám k vám list svój věnný, vedle toho račte se spravovat, a jestližeť 
se vám zdá, račte mi jej zase poslati. Datum Krumlov feria III. post natiuitatem 
beate Marie virginis etc LXXX®. Alžběta z Kravař a z Strážnice. 

Urozenému pánu, panu Vilímovi z Pernšteina a na HelfenSteině, naj vyššímu komor- 
níku čudy Brněnské, příteli milému. 

fi. 

Vladislav král úředníkům mince v Hoře Kutné, aby ViUmovi z Pernšteina dluh spláceli. 

Na Mělníce 1480, 10. list. — Arch. KIL Dipl. 1471—99 f. 148. 

Vladislav z božie milosti král ('esky a markrabě Moravský dc. Slovutný 
věiTiý milý. Zpravil jest nás urozený Beneš z Wajtmile, purkrabě na Karlšteiuě 
a mincmajstr na Horách Kutných, věrný náš milý, co vydáváno z mince našie nenio, 
a zadržáno jest urozenému Vilémovi z Porštýna oc. Ješto tomu všemu sme srozo- 
měli, protož přikazujem vám s pilností, abyste všech stojících tento týden na strano 
nechali, a všecko, což se do mince našie dostane, témuž Vilémovi to dali, kromě 
Vojnarovi což vydáváte, to jemu dajte; a druhý týden též učiňte a všecko témuž 



4 A. XXX /. ÍMjpisj^ pana Viléma z frmšt^Ha 

\'iléiiiovi dajt^. b^řtií iiak luéli Vujuara ten tydeii na straue nechati, ale jinj týden 
Vf jemn nahradíte-. Pakli bude moci obéma postihnuti, tiem lépe. jedné afby, což 
zadržáuu témoi Vilémovi jest. zaphiceno bylo. a Vojnaruvi afby predse pak vydá- 
vá uo b\l«i. jako i prvé. I rozoméjíc tomu. mějtež se v tom tak. jakožf vám písem, 
jíuak toho nečinicce. védúc. zeť je v tom ^nole i rozkázáuie na^. Dán na Mělníce 
\ pátek před svatym Martinem pofl secretem prsteua našeho, královstvie našeho léta 
devátého. » Ad mandátům dum. regis. 

.Slovutnvíu .SimííOnovi z Vrchovi.sk. Janovi Charvátovi z Ostrova, a Zachaíx>vi z Boie- 
xiuiu nredíjíkóiu njiuce ua^ie na Horách Kuth., vémýiu nasiiu milým. 



Král Matyáš pfimlouvá se ku králi Vladislavovi, aby Vilémovi z Pemšteina dán byl 
úřad nejvyi. maršálka království Českého. Dat. v Budiné l-lí^S, 1. června. Tisténo v Archive 

Cfr^kéiij VI. C2. 

K. 

íCLXXXVIí List od pánuov Ko.stkuov [Jana a Zd«,Mikal prosící o rukojomstvie za zpráva 
zbuožif Třeb^ivského panu Vilémovi z Pemstýna. 

V Proíítéjoťé 1484, 20. záři. — OkL Pemst. v arch, mtis. ir. Črsk. 

My Jan a Zdenek stryci vlastní z Postupic a na Litomyšli, urozenému pánu 
]ianu Vilémovi z Pernšteina a na Helfnsteiné, najvyššiemu mai*^álku králuvstne 
Teskébo a najvyššiemii komorníku čudy Druéuské, pánu a přieteli našemu milému, 
službu naši vzkazujem. Urozený pane, pane a přieteli náš milý. Prosíme, aby 
jiíril za pana Jiříka Hrabiši z Postupíc. strýce našeho milého, pečef s>TÍ přivřsiti 
k liíítu hlavniemu a slíbiti ve<lle jiných pánuov a dobrých lidí za zprávu Třebové 
.Moravské ku panu Ileraltovi ; a my zaíi podpórcími vám se mocnými činíme i erbové 
uaM, a slibujem vás ve všech pro to škodách, ač by kdy které vynikly, zastúpití 
-tatky našimi, kteréž máme nebo raieti budem, tak abyste skrze to rukojemstvie 
žádných škod nevzali. A k témuž i své dédicc a budúcie zavazujem. Dán v Pro- 
ítéjové pod pecetnii našienii vlastními léta Páně MTCCC^LXXXIIIP v pondělí před 
^. Mathúšem. 

U, 

AlžWta z Kravař Vilímovi z Pernstfina o prodeji Strážnice a úmluvě s manželem 
IVtreiJi z Rožmberka. Dat. na Mor. Krumlove 1484, C. listopadu. A. Č. XIV. 268. 

10. 

Vilíui z Pernštr»ina Alžbété z Kravař o prodeji Strážnice a úmluvé s Petrem z Rosen- 
biTka. Dat. na Mor. Krumlove 1484, 12. listopadu. A. Ó. XIV. 261>. 

Vilím z Pernsteina Petrovi z Rosenberka, že nelze mu v nepřítomnosti hejtmanově 
vydávati listů. Dat. ut supra. A. ť. XIV. 270. 



i 



z let 1484^1489. 6 

11. 
Mikuláš Španovský z Lisova píše Vilémovi z Pernšteina, poněvadž k žádnému takové 
důvěry nemá, jako k němu, že činí jej poručníkem statku svého. Dat. na Korneuburce 1485, 
21. května. A. Č. VI. 203. 

12. 
Král Matyáš nařizuje Mikulášovi z Lisova, aby dal Ctiborovi z Cimburka a Vilímovi z Pern- 
šteina bezpečný průvod. 
Ve Vídni 1485, 22, července. — I)Z. 171. D. 4. 

Mathias von Gottes Gnaden zu Hungeru vud Beheim Kunig jc. Licber ge- 
trewer. Die edeln vnnser lieben getrewen Czitobor von Zimburg vnd Tobetsdiaw 
viinser Hawbtmaii in Merhern vnd Willielm von Perenstein fugeii sich aus vnnserm 
kunigelichen Hofn widerumb anhaímb. Demuach empfelhen wir dir ernstlich, daz du 
sy von vnnseru v^egen, wann sy dicli darumb anlangen, mit souil Lewten, als sy 
au dich begeren werden, bis an ir sicher Gewar belauten lasset. Daran tust du 
vnnser ernstlich Meiuung. Geben zu Wicn, an Sand Marie Magdalenen Abend, 

anno oc LXXXV^ 

Vnnserm lieben getrewen Nicoleschen Spanyovsky, vnnserm Hawbtmann zu Koren- 
Newmburg. 

13. 

Vilím z Pernšteina posílá Bohuslavovi z Švamberka dva rarohy. 

Na Mor. Krumlově 1486, 5. srpna. — Ori(/. arch. Třeb, Fam. Pernstein. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane a přicteli niuoj milý! Jakož mi o rarohy 
píšete, pán Buoh vie, že jich sám nemám ; než zjednal jsem vám dva rarohy u bratra 
svého na Pernšteině *), kteréž vám posielám. Pak neviem, veliká-li jsů či malá, neb 
mi žádného nepolapili, než ty, kteréž jsem panu Zdeslavovi posLil. Než budu-liť 
mietij rád vám pošli, a to i jiné, což bych mohl, k vuoli rád učiniem. Ex Crumlow, 
sabbato ante Sixti 1486. 

Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší maršálek král. Českého 
a najvyšší komorník čudy Brněnské. 

Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, přieteli mému milému. 

*) Vratislava z Pernšteinii. 

14. 
(CLI) List od pana Beneše Wajtmillnara posielací, aby pan Vilém z Pernšteina jeho 

služebníku tisíc zlatých vydal. 
V Krntné Hoře (1489, 20. srpna). — Cod. Fernst. v arch. mm. Jer. CesJc. 

Beneš z Wajttmille, purkrabie na Karelšteiné [sic], mincmajstr na Horách 
Kutnách, urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššicmu maršálku krá- 
lovství českého, pánu a přieteli mému zvláště milému. Urozený pane a pane, prie- 



(^ A. XXXI. Dopisy pana ViUhna z Pernšteina 

toli inňj zvlášté milý! Služba má VMti vždycky hotová, pane milý. Teď posielám 
ňuvla služebníka svého k VMti, ten některé potřeby mé má k VMti mluviti ode 
mne. I prosím já VMti, že jemu věřiti budete, jako bych já sám s VMti osobně 
mhivil. I milý pane, což sě těch tisíce zlatých dotýče, kteréž sěm dal VMti scho- 
vati skrze sestřence mého pána Holického, věřímť VMti, že je tomuto mému slu- 
žebníku dáte, nebo jiní služebníci moji jedů s panem Liknštajnarem [sic] a provázie 
j(»j, aby mi s těmi zase proneseny byly; ačkolivěk vzkázal sěm, abyste žádnému 
jinému nedávali, než sestře mé paní Holické, ale prosím, že tomuto mému služebníku 
rozkážete dáti, neb jest to má plná vuole. Ex Montibus Cuthnis f. V. post Annunc- 
ciacionis boatissime Marie virginis. 

15. 

Kníl MfttiáŘ ('tiborovi z Wmburka: aby Vilímovi a Vratislavovi bratřím z PemSteina ves 

Dubňany do desk zemských vložena byla. 

Vť Vídní 1490, lij, března. -7- Orig. zenisk, arch. Mor. IV. 1, 26. 

Conimissio propria dom. regis. — Mathiáš z boží milosti Uherský a Český 
etr. král a kníže líakúské etc. Urozený věrný milý ! Jakož před některými minulými 
íasy všecko právo naše ke vsi, kteráž slově Dubňany, dali jsme, jakožto král Český 
JI markrabí Moravský, urozeným Vilémovi z Pernšteina, najvyššímu maršálku krá- 
lovství Českého, a Vratislavovi též z Pernšteina, bratru jeho vlastnímu, věrným 
našim milým, kteréžto vsi s její příslušenstvím oni v držení až do sie chvíle byli 
a nyní jsú; protož přikazujem s pilností, aby komorníku a jiným ůředníkuom u desk 
rozkázal, aby již psaným Vilémovi a Vratislavovi bratřím a jich erbuom, když zemské 
dsky otevřeny budu, ta jmenovaná ves Dubňany s příslušenstvím podle toho, jakž 
my jim to dali jsme, ve dsky vložili a vepsali, k tomu posly ke dskám vedle po- 
tř(»bnosti opatři, aby se našemu obdarování jim učiněnému dosti stalo, jinak nečiň. 
Kx Wienna fer. H post dominicam Oculi annorum dom. etc. LXXXX. 

Urozenému Ctiborovi z Cimburka Tovačovskému, markrabství našeho Moravského 
hajtniauu, věrnému našemu milému. 

(K tomuto listu jest druhou rukou připsiino:) Na tento list skrze Heralta z Kunstátu na 
niístč pana Ctibora z Cimhurka hajtmana vložena jest ves Dubňany z rozkázání krále JMti. Poslové 
ke dskám p. Zikmund Vosovsky z Dňhravice a p. Znata z Lompniee. 

KJ. 
(CXLI) List posielací od krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina, což sé Alexandra a Pod- 
viiiského dotýče [ze zločinu viněných; ničeho nevyznali, co by jeho Pernšteina se dotýkalo].*) 

Na hrade Pražském 1490, 17. května. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Če-sk. 

Vladislav z buožie milosti král Český a margrabie Moravský oc, urozenému 
Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu maršálku království Českého, věrnému našemu 



I 



z roku 1490, 7 

milému. Urozený vérný milý. Taj no tebe nebuď, že těm zločincóm Alexandrovi 
a Podvinskému právo se jest stalo podle jich zashíženie, kteřížto mnoho věcí sťi 
jirayili o mnohých lidech, a na některých věcech zemřeli dobře neslušných. Pak 
jestliže by ktožkolivěk tobě co oznamoval, chtě snad tebe v svň při vtáhnuti, že 
by o tobě co zlého od nich praveno bylo, nikoli k tomu viery nepřikládaj a v žá- 
dného nesnáze sě nedávaj, neb věz, žet sú oni nic nepravili takového, což by sě 
tebe dotýkalo. Než toliko že jest nějaká cedule byla přinesena z Čech do Budína, 
na kteréž, jakž sú oni pravili, byli sú sepsáni pomocníci, kteíiž by takových nepra- 
vostí měli pomáhati, a ta cedule že by čtena byla před králem Uherským skrze 
kněze biskupa Varadínského, a ty také že by při tom byl, když jest čtena byla. 
I nezdálo sě nám toho před tebú tajiti, ač by tebe od kohožkolivěk jinačejšie správa 
došla, aby sě uměl rozumem zpraviti, jakož pak také knězi biskupovi o tuž věc 
písem. Dán na hradě Pražském v ponděh' o křížových dnech, královstvie našeho 
léta devatenáctého. Ad mandátům domini regis. 

♦) Viz o tom Déjiny Palackého při r. IIími, V. a. 2íM). Tomkův Dějepis Prahy X. Wl ;)c. 

17. 

Jan Filipec biskup Varadínský Vilímovi z Pernšteina: litiijo nedostatku jeho zdraví i ujišíuje 

ho upřímným svým přátelstvím. 

Ve Vídni 1490, 26. cenná. — Oriy. arch. líomln. B 12^. 

Muoj najmilejsie pane kmotře. Psanie tvé jest mne došlo, když jsem jel 
z Budína do Vídně, v Almaši; dalť jsem na ně krátkou odpověď, i^roto že jsem na 
vuoz vsedal, když jsou mi tvoji listové dodáni. Jakož píšeš o svého zdraví nedostatku : 
všemohoucie milý pán Buoh jest mi toho svědom, zeť tak nepřeji nemoci, jako sobě 
samému; a bezpochybně věř, bychť díl tvej nemoci na se mohl přijíti, že bych to 
s takou učinil ochotností, jako bych veliké rozmnoženie na cti i na statku přijal. 
A by tomu milý pán IJuoh ráčil, abych s tebou v jednom luoži radši ležel, nežli 
bych se byl v tuto starost, práci a nebezpečenstvie [...], nebo všecky mé starosti 
a práce ode dne uarozenie mého až do těchto časuov nebyly jsou toliké, jako ny- 
nější jediné tři dni, a pán Buoh ví, jaký to konec vezme'''). Píšeš mi také, jako 
nějaký nedověrek fsic] ve mne maje oc: viem, že srdce v svěj váze stojí. Prutožť 
prosím, zpravuoj se rozumem a važ nestálost nynějšieho světa a v něm rozličných 
lidí povahy- Tenf jsem, kteréhos poznal, o tobě žádnej nemaje pochybnosti. Psaní 
tomuto takou víru daj, jakejž ode mne k sobě čekáš, neb se na to ubezpečiti 
niuožeš, žef upřiemým srdcem píši, ufaje všemohouciemu milému pánu P>ohu, že 
ještě spolu po těchto přearcinebezpečných časech ve zdraví pobýti budeme moci. 
Bohdajž se tak měl, jak sobě sám vinšovati muožeš; a nepřejiliť toho, dopust na 
mne všemohoucie pán Buoh na tomto světě světskou hanbu a po smrti věčný oheň. 



z roku 14.90. 9 

učinil, nejsa té voci svědom; ale věděti rač, že jest ciesař JMt pán miioj rozkázal, 
abych Čechóm, dokudž oni JMti nechají, překážeti nedal. I jinde sem viděl krále 
ííímskóho JMti vuoli, aby sé též dalo. Xa to sem Dobranského propustil. A má 
vuole při tom býti nemá bez pánuov svých rozkázánie komu v Čechách překážeti, 
leč by oni do země sáhli. A potom zvíte, co o tom činiti mám. 

("ož sě pak jiných věcí dotýče, víte jako jeden, jakii mierú jsem z země 
vyjel, a jestli byl král JMt pánem naším a nepřítelem pánuov mých. A co jste vy 
sami k mé jízdě, když sme sě na cestě shledali, mluvili, to viem, že pomníte. I pan 
hajtman mně se panem Karlem píše, abychme té služby ve čtyřech nedělích zbyli. 
Za to mám, že jste naši odpověd slyšeli. Také mám výstrahy o ten chudý statek, 
kterýž mi po našem pánu slavné paměti zuostal. Nemámť té naděje v VMti, všech 
paních, abyste mi mé bez viny mocí bráti dopustili. Ještěť jest mi Morava neo- 
stydla, se ctí sem z ní vyjel, a jinač sě buohdá nevrátím. 

Slyšeti jest o jednání králi Jich Mtí k nějakým bitvám; ač každému rytieř- 
skému člověku hodné jest žádati při tom býti, všakž ještě slušněji by bylo, komuž 
by to pán Buoh za scestí dal, zlé rozvésti, neb jest mezi ctnými králi většieho 
mordu, jaký tu bude, ve stu letech neslyšeti, ješto ktož živ zuostane dobrý, litovati 
musí. A ať sobě toho ti páni nemyslí, byť jim odpuštěno bylo, jimť jest oběma 
aneb při najmenšíni jednému z nich tu umřieti, by Rýn hořel; co z toho dobrého 
křesťíinstvie přijde i nám, to potom zvíme. Zle-li píši, kaz [sic]. Daj sě vám pán 
Buoh dobře jmieti. Dán v Kremži v neděli před svatým Mikulášem. 

*; Viz r)«''jiny Palackého Va. -295, -Jim. 

21. 

(CLXXXVIl) List i)Osielacie od pana hajtmana [Ctibora z Cimburka Vilímovi z PemSteina], 
a při tom cedule, co kněz biskup [Jan Filipec] schovati dal, když odjeti měl. 

Na Tovačově (1490, 11, prosince). — Cod, Pertisř. v arch. mus. kr. Crsk. 

Mému najmilejšiemu panu bratru, panu Vilémovi z Pernšteina, Ctibor z Cim- 
burka oc. ^Inoj najmilejšie pane bratře! List páně Lichtenštajnaruov vám i přiepis 
listu poručnieho, i což dojxdoženo jest kněze biskupova, teď posielám; listů těch 
zde nechal sem, aby ležely. Abychom sě mohli skoro spolu viděti, velmi bych tomu 
rád. Bohdajž sě dobře měl. Kx Thowaczow sabbato post Concepcionis Marie. 

Tato střiebra a jiné věci zuostanú u pana hajtmana na Thovačově: 
Item imfula perlová, item imfula modrá s taženým zlatem, item berla bis- 
kupská, item kaditelnice s lodičkem [sicj, item pacem, item tabule veliká striebrná 
8 šmalcem. Střiebro pro kredenc. Item, konev veliká všecka pozlatitá; item flaška 
veliká stiiebmá, vuokol pozlatcená; item dvě veliké nálevky, všecky pozlatctené; 

ArckW český XVI. 2 



10 



/L XXXL Dopisy pana Viléma j /Vrnífríwa 



itiiíi ilv^ medenici, jedria všecka pozlatcená a druhá š véží; itt^iu dvé malú Hai^ticcl 
jako hiiljíuťi s řetiezky: iteni mís velikých striebniých X; itern Ižic střirbniýrl 
XXXÍ nepozlacenýchj item Ižic střiebrných pozlacených XXI; iteni koHíkuov uiychj 
větších, mezi kterýmiž jest pét neb ^est menších, véecli tak vespolek kuHíkuov po- 
zlacených niřilých i velikých jest XXVI; item striebrná koHíky nepo/latcená 11: 
item Loší'ický liriiec stfiebrem okovaný I; item češe stnebrná s jeleiikenj veliká I;. 
item lžiček míilických V s konchy; item draky také s koncby II; item nože dvojoj 
s striebrem jedny a dnilié kráječi bez střicbra: item vidlice jedny pozlacené a druhé] 
krištálové: item nužuov dvanádct v jednýcb nužniciech; item nože dvoje opí*t krA-| 
jí*rí, jedny s striebrem a druhé bez střiebra široké. 



22, 

(CLXXXU) List posielací od pana Dobeše z Bozkovic panu Vilémovi z Pernšteina T*' i-'lRnnf| 

biskupa Jana při kráU íínnském]. 

r Kreméi (17, pros. 1490), — Cod, Permt. r areh, mus. kn (%k\ 

Panu hofmistrovi najvyššienui Českéniu, panu thovařiši mému milémUj Dobeši 
3C. Pane hofmistře, tuvařiši muoj milý. Což se našeho začátku k jednání dotyce,] 
jistě rač véřiti. že tolikéž, jakň vy pro mne, já pro vás v tom sem pilnost mel,] 
aby pan kancléi- k králi íiímskému přijel; ale s keiým jest poselstvím přijel, víc* 
sem sě jeho díileko lekl^ než rád viděl, aniž tomu véřím, by král JMt z vlastuieho 
iimysla tak hiulie tomu biskupu mluviti kázal. Kdež on na najtéžšle řeči hez pQ-l 
treby dvakrát se navracoval, aby vždy snuril. Potom sem toho svědom, že jestl 
král v radě pověděl, aby knždý radil, což najlepšieho vie, než k žádnénm hanénie, 
pravě, že králóm haněti si* nesluší. Aniž sem já slyšelj by králi JMti |)ánu našemu 
til co v řeči upfíkřeno bylo, a vedle zdání mého mnohem pokoinéjší od poved dánaj 
než jest skrze toho biskupa povédíno; než biskopóin a páuóm uherskjhn, téraf jes 
néco nelibého povédínu. A přes tu sem byl tolik zjednal, že jest král líímský byli 
svolil, II by šé Jirli Mtí rady sjelij ale jmn kancléř na to žádné odpovědi, o kcréžj 
bych já védél, nedíiL Dajž ještě milý pán Buoh, aby sě ten mord rozsel, neb vyhnij 
ktožkoli; křesfanstvie bez veliké škody i žalosti nebude. Potoui kdož živ zn<istaneJ 
tohoť pohané dorazí, 

Daj sě vám pán Buoh ještě lépe mieti, než sě máte* a abychme sě scdriiij 
shledali, ale speříme-li sě pohříchu, kdožf sě zdráv vrátí, bndéf moci noviny praviti. 

Což sě pak statku mého dotýče, muoj milý pane thovařiši, měl sem rozličné] 
výstrahy [sic], ale množete na mém v té věci opatrování rozuměti, že té naděje 
nemám, a zvlášř poněvadž sem vám se jmnem kancléřem hospodářstvie poručil. DáaJ 
v Kremži v pátek před s, Thomasem. 



z roku 1490 a 1491. 11 

23. 

Psaní hejtmanův království Českého ke stavům raarkrabství Moravského o jednání 
společné obou zemí proti oukladům králi Vladislavovi z říše strojeným, nadepsáno vedle Cti- 
bora z Cimburka: Vilímovi z Pernšteina, Vratislavovi z Pernšteina a j. V Praze 1490, 27. 
prosince. A. Č. IV. 523. 

24. 

(XXI) List posielacie od kněze Jindřicha [z Minstrberka] panu Vilémovi z Pernšteina, což se 

Libišan dotýče. 

Na Kladště 1491, 31, ledna. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Česk. f. 18. b. 

Jindřich staršie, božie milostí knieže Minstrberské a hrabie Kladský oc, uro- 
zenému panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu hofmistru krá- 
lovství Českého, přieteli našemu zvláště milému. Urozený pane, přieteli náš zvláště 
milý! Teď vám vypsáno posieláme, co sme komu listy zapsali, a v čem a kdy vý- 
pověď býti má ; než co jest dekami komu zapsáno a kterak, toho v paměti nemáme, 
než o suchých dnech v Praze všecko se zvie, a tu před úřadem právo naše na vás 
ukázáno a převedeno bude podle všie potřeby. A tiem jisti buďte, žeť s vámi v tom 
i ve všem jiném upřímě a nefortelně vuokol jdem a puojdem. 

Což se Libišan dotýče, ačkoli zdá se vám, že tu práva žádného nemáme, 
však abyste znali naši upřímnost, posieláme vám list náš, kterýmž vám všecko naše 
právo, ač máme-li které na tom, dáváme. 

Což se dotýče výpovědí k výplatě, ještě sme žádnému o to nepsali, nebo 
tomu dosti času jest, poněvadž se při sv. Jiří vypovídati má; kromě Jan Anděl, 
ten jest Bochovcovi psal, aby na nás vyrozuměl, vám-li těch zástav výplata příslušie. 
Pověděli sme jemu, Bochovcovi, aby jemu dal znáti, že již vy k těm ke všem vý- 
platám cele a dokonale právo máte i ke všemu, což jest nám tam příslušalo, a my 
že již tam žádného práva nemáme; však i nad .to ještě sami jemu i jiným o tom 
podle zdánie našeho chcem dáti věděti ; a zdá-li se vám toho, kterak jim psáti máme, 
priepis poslati, chcem jim podle toho psáti; pakli se vám zdá, abychom jim sice 
sami psali, i to učinieme vedle všie potřebnosti, takže námi v ničemž obmeškáui 
nebudete. Nebo jiný náš úmysl nenie, než ten, abychom vás sobě ve všem přá- 
telstvie zachovali a pro vás všecko, což nám možné jest, činili, celu vieru majíce, 
že toho na vás nestratíme, ale vskutku přátelsků odplatu v svých potřebách poznáme, 
v kterýchž nám dobře učiniti množte, to známy. Dajž se vám pán Buoh dobře 
a šťastně jmieti. Přáli bychom vám toho věrně. Datum Glacz f. II. ante festům 
Purificacionis beate virginis gloriose anno oc nonagesimo primo. 



2* 



12 A, XXXL Dopisy pana VUénia z Pernšteina 

25. 

(XXII) List véřicí od knéze Jindřicha [z Minstrberka] na Otíka z Račíua ku panu Vilémovi 

z Pernšteina. 

V Náchodě 1491, 11. února. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Česk. /. 19, 

Jindřich staršie, božie milostí knieže Minstrberské a hrabie Kladský oc, uro- 
zenému panu Vilémovi z Pernšteina, uajvyššiemu hofmistru království Českého, přie- 
teli našemu zvláště milému. Urozený pane, přieteli náš zvláště milý. Posieláme k vám 
urozeného panoši Otíka z Račína a v Ředči, věrného našeho milého, jemuž o některé 
věci s vámi mluviti poručili jsme, což nyuie v tomto poselstvie jménem naším 
s vámi mluviti bude, že jemu všeho jako nám samým úplně a docela věřiti budete. 
Dat. Náchod f. VI. post festům s. Sscolastice anno oe nonagesimo primo. 

26. 

(D. IIII.) List[y], jimiž povolení knížata Minstrberská dávají knězi opatovi Ždárskénm i kon- 
ventu, aby smlúvu mohli učiniti se pány Pernšteinskými, a vidimus těch Hstuov od měšťan 

Ihněnských. 

V Kladsku 1491, 27. září, na Poděbradech 13. října. — Cod. Pernst. Fra^ít. mus. Brn. 

č. 235. — Měst. Brn. f. 18b— 19. 

Velebný otče nábožný, nám zvláště milý! Dal nám jest pan Vilém z Pern- 
šteina, hofmistr královstvie Českého, znáti, že jest s vámi smlúvu o všecky věci, 
kteréž jsů mezi vámi byly, udělal, jakož ste nám pak sami o tom pravili, že by vá^ 
s dobrým toho kláštera slušná smlúva potkati mohla, ač by koli bylo k tomu naše 
povolenie oc. Poněvadž se vám zdá, že jest s dobrým kláštera, jakož i pán Pern- 
šteinský to praví, my jsme tomu rádi a naše povolenie k tomu dáváme. Datum 
Glatzcz f. III. in profesto sancti Venceslai anno Domini oc 9*^1^ [I4Í)1, 27. září]. 

Jindřich staršie božie milostí kníže a hrabě Kladský oc. 

Velebnému otci knězi Vítovi, opatu kláštera Ždárského, nábožnému našemu nám 
zvláště milému. 

Hynek z božie milosti vývoda ^Minstrberský, hrabě Kladský oc. Duostojnému 
u Doze otci knězi Vítovi, opatu kláštera Žďárského, kaplanu věrnému nám zvláště 
milému. Duostojný u Bože otče náš věrný, nám zvláště milý! Jakož urozený pan 
Vratislav z Pernšteina, iiajvyššie komorník čudy práva Brněnského, učinil jest smlúvu 
mezi urozeným panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiem hofmistrem 
královstvie Českého, přítelem našiem zvláště milým, s jedné, a mezi tebú a tiem 
konventem s strany druhé, jakož my pak toho jsme docela zpraveni od téhož pana 
hofmistra; k kteréžto smlúvě my dali jsme a mocí listu tohoto dáváme ' 



z roku 1491 a 1492. 13 

povolenie i naši plnu vuoli dobru, tak jakožto pán poddací téJiož kláštera Žďárského, 
v tom tobě žádné překážky činiti nemíníce nynie i v časech budúcích. Tomu na 
svědoBaie i budúcí pauiět pečef naši kázali jsme přiložiti k tomuto listu. Jenž jest 
dán na Poděbradech ve čtvrtek před svatým Havlem léta oc ]\niirxC prvnieho. 
[1491, 13. Hjna]. 

(Yidimus od meštan Bmóiiskych.) My purínnistr a rada města Hrna vyznávánic tímto listem 
obecně předo všemi, že jsme listy dva. jichžto zuénie svrchu slovo od slova zd<.* úplné a flocela vy- 
pisigi se, ve všech kusech, článcích a artikulech s tímto výpisem a vidimus .srovnávajíce. \idéli 
a čísti slyšeli. Tomu na svědomie pečet naši městskťi <lali jsme přiložiti k tomuto listu. Dán v Brné' 
v sobotu po svatých Šimoniši a Judy léta božieho M^llIl^XCť'. [14Í>1, 29. října.] 

Smlouva v téchto listech mínéná jest vytištěna v Ať. IX. 41.^ č. 52. 

27. 

Král Vladislav purkmistru a radé niésta Brna: aby k přímluvé Viléuia z Pernííteina Kurdé- 
jovským bez prostředkování Hustopečských ortele činili a dávali. 

Na Btédíně 1492, 1, list. — Orig. zemsk. arch. Mor, sub art. Kurdějor. 

Vladislav . . . (Jpatrní, vérní naši milí! Spravili jsii iiás Kurdéjovští, kterak 
když jest kterých pří odvoláDÍ bylo. od Ilustopeckycli jsii a Hustoi>ečtí od 'vás na 
to ortele brali, a skrze to větší práci jsú v tom měli, a ne tak snadno jim to při- 
cházelo. I jsiíce žádáni od nich i také skrze přímluvu urozeného Viléma z Pern- 
šteiua, najvyššího hofmistra království Českého, věrného našeho milého, aby oni takové 
prače polehčení měli, vám poručíme, když by již psaní Kurdéjovští o které takové 
ortele k vám se utekli a na vás toho požádali, abyste vy sami od sebe. nic v tom 
na Hustopecké neukazujíc, podle práva jim takové ortele činili a dávali, jinač toho 
nečiníce; a znajíce, že jest v tom konečná vuole naše, nepochybujem, že tak v té 
věci zachováte. Dán na Budíne ve čtvrtek den Všech svatých let království našich 
Uherského třetího a Českého dvamezcítmého léta. 

Ad relationem dom. Johannis de Selnberg, cancellarii regis Boemie. 

Opatrným purkmistru a konšelům mésta Brna, \ěrnvin našim milým. 

28. 

Vilím z Pemšteina purkuiistru a radé mésta Brna : aby poddaným jeho Kurdéjovským naučení 

právního neodpírali. 

Na Mor. Krundmé 1492. 16. list. — Orig. zemsk. arch. Mor. sub art. Kurdéjov. 

Služba svů vzkazuji, můdří a opatrní páni přítele a súsedé moji milí I Z psaní 

královské milosti porozumíte, co se dotyce Kurdéjovských lidí mých, oč JMt vám 

pfie. Já n^liko ty, ale i jiné lidi své rád bych u vás uvedl. Protož vám 

"* vedle psaní KMti tak se k nim míti budete a práv svých jim 



j^ A. XXXL Dopisy pana Viléma z Pernšteina 

udělovati neodepřete, neb víte, což vám libo jest a mně učiniti možné, že rád učiním, 
jako pro přátely a súsedy své milé. Ex Krumlov fer. V. post Brictii r. LXXXXII. 
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšší hofmistr kr. Českého, 
Múdrým a opatrným pánóm purgraistni a radě města Brna, přátelóm a súsedóm mým milým. 

29. 

Biskup Jan Filipec Vilímovi z Pernňteina : aby zdraví svého pošetřoval a paní svoU opatroval, 
aby na těle i na duši se zhojila; oznamuje, že bude biskupa Varadínského světiti; pro syna 

svého Jana aby poslal peníze. 

Ve Vratislavi 1493, 2. května. — Orig. arch. Roudn. č. 125. 

Muoj najmilejšie pane kmotře, že se dobře máš, tohoť z srdce věrně přeji; 
alo odnepadání tvé časté, jistě mi věř, ncbezpečnéť jest, jakožť jsem o tom již ve 
dvou listech svých psal. Psali jsem při tom své zdání, aby pro svá zaneprázdnění 
nroto o své zdraví péči měl, i ještěť muoj oumysl na tom jest, žeť jest věc velmi 
nebezpečná, dáti se na ta lékařstvie rozličná, kteráž pocházejí od lidí neumělých. 
Nebo ti, kteřiež dávají lékařstvie, neučivše se, než od ledaskoho slyševše, i ovšem 
množe se treliti, žeť někoho zhojí a potom týmž lékařstviem druhého nebo umorie 
nebo zkazie. A protožť jsem psal, aby sobě čas vzal a uprázdnil se a sem k docto- 
rovi Sebaldovi aby přijel oc. 

Pííjev od tebe, psav do Benátek, měl jsem péči, žeť jsem prachu od toho 
lékaře zjednal, kterémuž v Vlašiech -ovně nenie, kterýžť jsem poslal ku panu Vrati- 
slavovi. Budeliť co prospěšen, jáť jeho receptu mám. 

Paní nemoci mi jest líto, toť Buoh ví, a náramně sem nerad slyšel, že v Litho- 
myšli jest, jedno proto, že se bojiem, aby jí ten lékař spíše nezkazil nežli zhojil. 
Nebo jsem o něm v Olomouci slyšel, že nic gruntovnieho umění v něm nenie a že 
vtat [sic] léčie. A druhé se o to náramně starám, aby tělo chtíc zhojiti, snad duše 
neumořila. Nebo poněvíidž se od jednej prašivěj ovce všecko stádo muože zkaziti, 
velmi věc nebezpečná jest, aby mezi stádem ovcí prašivých jedna bydléc bez naka- 
ženie zuostati mohla. 

Jáť se, pánu Bohu děkuje, dobře na zdraví mám, než měl jsem až dosovad 
mezi biskupem Zagrabským a Varadínským dosti činiti o věci tobě svědomé. Již 
se stal poklid mezi nimi; dal jemu biskup Var[adinský] na Velikou noc [7. dubna] 
šest tisícuov zlatých, a má jemu dáti na ostatek na Matky boží hod nanebevzetí 
[1;"). srpna]. 

Biskup Varadínský nerad by se dal jinému světiti, nežli mně, a mám za to, 
že p[ro mne] tyto dni pošle některé služebníky své, abych k němu jel, ale [sto]jí[m 
na] tom, abych doma zuostal, nebo doma sedě, dosti činiti oc. 



z roku 1492 a 1493. 15 

Píšeš také, ač by mi čeho potřebí bylo, že by mi poslati chtěl. Z tohoť 
velmi děkuji, aniž co o tom pochybuji ; ničeho, pánu Bohu děkuje, nepotřebuji, všeho 
dosti (jakž na mnicha slušie) mám, než Johannesovi *) se peněz nedostane. Nebo 
z těch peněz, kteréž jsi jemu dal, moseli v Olomňci drahně nechati. Nebo jsem já 
na to nic nemyslil, co tu byl u appatékáře, a zvláště po mém z Olomiice odjezdu, 
co za střevíce jemu a jeho mistru prvniemu i potom druhému a za jiné potřeby 
drobné dlužni byli, to vše z toho zaplatili. Zde také více nežli tři neděle byli, a také 
jsem jim všem šaty zde studentské zdělati dal, a mistru se také nětco dalo, takže 
první rok pro nahoře psanou outratu a pro hostinu, kterouž Johannes udě[lati] docto- 
ruom a všem mistruom vedle obyčeje toho učeuie mosí, tento rok sta zlatými 
více potřebují, kteréž mi, prosímf, když svuoj čas uzřieš, k appatékářovi do Olomúce 
pošli, onť je sem pošle, a jáť jim je tam pošli. Ufám Bohu, žef na něm ztraceno 
nebude, co nan naložieš. Jáť se na těle dobře, pánu Bohu děkuje, mám, než na 
nohách chodím jako kožich na rukáviech, a bez sklenných očí čísti ani psáti nemohu. 
Dobře se měj, muoj najmilejšie pane kmotře, se všemi svými, věrněť přeji. Ex Wra[ti- 
slawia] f. V. post Philippi et Jacobi anno oc Do. Frater Johannes, episropus. 

[P. S, na zvláštním lístku:] Což se paní**) dotýče, prosímf, muoj najmilejšie 
pane kmotře, • vezmi to některak před se, af se zhojiti muože na těle i na duši. 
Buohf ví, žeť já o to již nemalou péči budu jmíti, zvláště pro ty panny a paní, 
kteréž tam jsou, jestot to pohlaví má zvláštní chytrost k radě takovým věcem, kteréž 
duše zavodí. A nepřietelť také nespí, k tomu připomáhaje svým vnuknutiem. Poné- 
vadžs pak na paní JíMt laskav, tak ji na tomto světě miluoj, aby s ní v božie 
naději v věčném královstvie se radovati mohl na věky. Nebo jestliže ty se k tomu 
nepřičinieš, a ona se tam nakazie, jist tím buď, že ty z toho těžký počet budeš 
museti před soudem božiem dáti. Dajž vám pán všemohoucie všem na dušiech i tě- 
lech zdrávu býti. Věrněť vám toho přeji, tof Buoh vie. 

Mému najniilejšiemu panu kmotru, panu hofmistrovi, JMti. 

*) Syn Vilímňv Jžm. **) Manželka Vilímova .Johanka z Liblic, kteráž vedle paní Johanky z Krajku 
bjia přední ochranitelkou Bratří českých. 

30. 

Biskup Jan Filipec Vilímovi z Pernšteina: téAí se nad zdravím jeho i manželky, lituje zármutku 

bratra jeho Vratislava nad ztrátou manželčinou ; chválí jeho úmysl, že o blaho vlasti České 

chce pečovati : prosí za zaslání vína pro kláštery a něco peněz na zaplacení jeho dluhu ; žádá 

za zprávy o víře české: s)ti jeho Jan v Lipsku že by vystrojiti mel kídací. 

Ve Vratislavi 1493 , 22. září. — Orig. arch. fíoudn. č. 125. 

Muoj najmilejšie pane kmotře! Psaní tvé srdečně rád vidél jsem, zvláště 
proto, že zdraví tvému i panie Její Mti z něho porozuměl jsem. Dajž Buoh, aby 



U\ A, XXXL Dopisy pana Viléma z Pernštcina 

dlouho trvalo. Psal jsem o doctorovi Sebaldovi to, což mi se zdálo, že jest se lépe 
spustiti na člověka učeného, nežli na ty, kteřie vtat [sic] lidi hojí. O lakomstvie 
lékařském se nic nediviem. Proto se mnolio let učiti mosí, aby se tím do smrti živili. 
Alo ponévadžs ty lepšieho nežli tento jest našel, jaC jsem tomu z pravou vierou rád. 
Dajž pán Buoh, aby zklamán nebyl. 

Páně Vratislavova*) zámutku lituji, lituje-li on; pakli se on o to přieliš ne- 
rmoutí, jáť také plakati nebudu, zvláště proto, že pan Jindřich svých let docházie 
.)('; všakž pravdu pravé, víc bych se byl zarmoutil, by byl s Plumlovského zbožie 
zbodon [sic], nežli pro smrt paní nebožky, zvláště pro posměch nebo zlechčenie, 
kteréž by z toho někteřie sobě snad učiniti mohli. 

Že jednání zvláště těch, kteréž jsou proti oumysluom lidským, se zbavuješ, 
nic tím huoře nečinieš; všakž chválím i prosím: obci se českej zachovati ousiluoj, a 
jsi-li v jakej ruoznici s Hradeckými,*'^) i s těmi, s pielnostíť prosím, uhoď, by pak 
nětco s tvou škodou mělo býti. 

Poněvadž o panu Benešovi zmienku učinil, ač ke mně to nepříslušie, bych co 
měl na to odpovědíti, všakž proto ne pro zpósobování, ale k tvému naučení o jeho 
slezském jednání v sceduliť [sic] jsem nětco napsal. 

O víno, co mi jelio a kde poslati máš, píšeš. Budem jmíti kapitulu v Brně 
na <len s. Lukáše, kdef mne s ní pošlí, toho neviem. Než Tharanthovi napíši aneb 
.lohannesovi na Krumlov, kde mi poslati budou jmíti. Počtuť já psáti neumiem, aniž 
jest věc slýchaná, by ktož co pro Buoh dáti chce, chodce tázal, mnoho-li jemu má 
diiii. Toť jest při vuoli tvej. Zvěřiny posielati nepotřebí, nebo bychom ji jedli jako 
kotlinu prostě [sic] rosola, jako i první, co k ní slušie, nemajíce. 

Prosímf, kaž jeden drejlink v pět neb v šest bečic vléti hned znovu, a tyf 
jií 1'ozdám do Kozle, Bythomie, Piatiboře oc a do těch klášteruov, kterýmž jest ná- 
ramně těžko o víno, a toť bude za tvou duši. 

Nic mi potřebie nenie, než božie milosti; ale v appatékách dvou ne sám pro 
se, než pro některé jiné bratřie, kterýchž jsme mnoho tento rok měli nemocných, 
a za knihy, kteréž jsem sobě zde zjednal, dlužen jsem. To zaplatieš-li za mne, pán 
Buohť tu almužnu odplatí. Nebť sem se v tvou naději vdlužil, víc se již dlužiti 
nemíniem, aby mi nepřišlo na to přiesloví, že kdož nemuož zaplatiti měšcem, že 
mosí platiti hřbetem. 

Náramně sem nerad tomu, že v Moravě býti nebudeš moci, nebo jsem tu 
naději měl, že se s tebou viděti budu moci. Neb se mi zdá, že my v kapitule budeme 
a/ k svatému Simonu Judovi. Což pak býti nemóže, pánu Bohu to poručiti mosíme. 

O bratru Alexíindrovi mi píšeš, žeť by pán Hradecský pravil, že by on ty 
věci mezi našimi bratřími spletl: neumiemť na to nic jistého odepsati, všakž mi 

♦) Bratr Viléma z Pernžteina. *♦) s pány s Hradce. 



z roku 1493 17 

se zdá, že pán Hradecký toho z sebe nemá oc. I móžeš tomu sám rozuměti, kdož 
jakou věc před se vezme a nemuože jí tak, jakž umíjúl, ku konci přivésti, žeť vždy 
hledaa nějakej výmluvy, aby sám kíív a v hanbě nezuostal. Snad též na bratra 
Alexandra praví, přišedše z Vlach, jím se vymlouvají, ale jsouc v Vlaších, na mne 
chtěli všecku [tu při] uvésti zvláště těmi listy, kteréž jsem pánu Hradecskému a tobě 
psal. Bratřie jsou naši, a ptáka toho nechválí sedláci, kterýž hnízdo, v kterémž 
bydlí, nečistí. Já také nic o bratřiech těch jiného nepravím, než že bych jim přaal, 
aby v jednotě staali s jinými bratřími, nebo cožkoli mimo to jednají, mně se líbiti 
nemuože. 

Psalť jsem před dvěma neděloma z rozkázání staršieho našeho, kterýž k nám 
z Vlach poslán jest, kterýž mi pod poslušenstviem rozkázal, kteréhož já přestoupiti 
nemíniem, abych se, na komž bych koli mohl, dověděl, na čem ta věc mezi Otcem 
svatým a Čechy o víru stojí. Prosil jsem a ještě prosím, daj mi to věděti do Brua 
konečně ke dni s. Lukáše, ať se vuoli a rozkázání staršieho našeho dosti stane, a 
snad on má ten oumysl, že by v tom nětco pracovati molil. Než mněf se zdá, byť 
jeho mule, kterouž má, tři měla ocasy, žeť je prvé v Čechách ztratí, nežli skrze něj 
ta věc k konci bude moci přivedena býti. 

Já pánu Bohu zdráv jsem, kromě že od některého času spáti nemohu. Prosímť. 
piš Tharanthovi, ať mi káže postav soukna udělati v Přerově bieleu [sic] šěri [sic], 
aby nebylo soukno těžké. 

Johannes tvuoj*) v Lipsku s svými tovaryši s svými apparaty, kteréž umí, 
Yzácnějšie než někteřie páni mnohem znamenitějšie, měl by udělati collací vedle 
obyčeje tej školy doctoróm, mistróm, kdež i rada téhož města zvána bývá, jakož pak 
pan Švambergk před měsícem ji udělal: nebude-li tvej pomoci, mosíť bez ní býti, 
nebo měl-li by špatnějšie udělati nežli pan Švambergk, ač js(Mn mnich, dosti by mi 
toho bylo líto. Pan Švamberg svou kollací zpravil LXI f. rýnskými, neb mám registr, 
co komu dal, a co jej ta collací stála. Xeb tu mosejí všeho zbytci býti pro bacen - 
láře a pro studenty. 

By se dobře měl i se paní i s (htkami, tyť bych z Čech noviny najraději 
slyšel, začež já, ač nehodný, pana Boha věrně prosím i s těmi, kťéříež se pánu Bohu 
pilněji nežli já líbiti ousilují. 

Prosímť, muoj najmilejšie pane kmotře, daj mi vždy věděti, což muožeš, 
o tej českej vieře a na čem stojí, ať já poslušenstvie dosti učiniem. Neb mi věř, 
žeť jsem na tom, ať bych mimo ně nic neučinil, ačť pak o mej vzteklosti snad lidé 
vždy rozprávěti nepřestávají.'^*) 

Měj se dobře, muoj najmilejší pane kmotře. Zemi se, kdež móžeš, zacliovávíij, 
lidi k sobě táhi>i, na duši a na smrt pomni; ajsou-li jaká jednání o srovnání s Otcem 

ArchiT Ceiký XVI ' :\ 



18 



-1. XXX í. fhpisii panu Vil cm a z Pernsteina 



ínvfttýui, íiióžes-li j[iní| v t«»in pros{>[ětiJ, ptilué] se pnčiti, všakž s rozuuieiu. Velikáf 
by se věc stala, by iispoíi k nějakému dobréma pořátkii za našich casu<»v ínolil;) pH- 
vedena býti. Dáu v Vrat[i8lavi] v uedéli po svatém Mathouši ne 93. 

Bratr Jan biskup. 
[P. SJ List přecta ztrhaj a ceduli také, 

♦) Syn Vilímův. Vh Wst dd. UU3, 2. kTétna. 

^*f K životo]íísu a ťliaraktcristicť Jann Filipce, nékdy biskupa Varadinskuho íi po/dťji muklja 
kouti boaáckélio, o ném/. Pal, t Déj, ccsk* V. I. ríSt dc obšíniéjší poilal vypsám, uéktcré piidávAmc zprávjr 
t B]nhof\jisúry rukopií^iy* líistoriť Hratň čtákyclu jejíž originál iiacbíUsí se v iiniv. kiiihovné Pnížske XVTL 
F, 51, o\m y arch. zemském r IVazo. Filípcc sám u sobe praví, ie «u jeho vítekloBli lidé vidy rozprav éti I 
oepťe8távnjl> a l>yla skutečné taková povést a nvm rozéírtjna. Blahoslav, kterýž Uií ho jako velikého ne- 1 
přítele Bratří českých, pise, že byl syuem chudého, prostého človéka Filipa* olejníka z Prustťgova, jenž ? mla^ 
dosti své ve škole pilně se učil ii jíně védénlm převyšoval. Pan Ctibor Tovacovsky vzal jej mezi písaře své na \ 
Tovaíov, kilež výborné panu svému koual služliy. Jednoho času, když pan (Ctibor jel na Budín ke králi Ma- 
tyášovi, vzal téhož písaře Jana h sebou. 1 přihodilo se tam, že néjací listové králi přišliy jichžto píaaH krá- 
luvšti nenioldi {iřecisti, až písař páné i tib<»rúv ^e svalenínt královým tak tičinih Od té chvíle byl Jan 
lovaným písařem krále Matyáše po drahný čas. Po limrti biskupa Varadmskěho učiněn z písaře Jana Fflipcel 
biskup, a ponťvadž všech vécí královských byl povědom, jmenován také kanclirem králov. llierak. a radou I 
královi^kou. Vtipností. bystrostí roziintn, prozíravostí ducha konal velmi platné služby re véeech pol: 
králi Matyá^ovií i ukázal se také zpťijjobilyni p*iniocniki'm královým ve všelijakých jiných vécech, zvla 
jako průvodci s králem jezdíval sem i tam. Tak prý byl vtipný a soudu velmi ostrého a rychlého^ ie ři-J 
kával: Kdož chce před králi a velikVmi pány co íackého provésti, nemá li desíti cest, jimiž by k svéinu dlif 
vlelikou véc, jakž naměřil, přivésti chtél, totiž nezdařila li by se jedna, dnihá, čtvrtá, pátá . » . tu jinak 
přistupuj k vécii neb jakž by jsi jednou klesl a nedotáhl, kams naméril, Imed potom tolik, jako prve. autn-j 
ritatís Dcb moci míti nebudeš. Protož na svftj vtip dobře vybroušený doufal a v veliké véci sniéle se vpauitél* 
BlaJíoalav praví o ném více, žť ačkoliv Jednotě bratrské obmýšlel váeckno zlé, na některé z bratří bylj 
)aí.kav: takž když dd Litomyšle přijel, hned sobe pro bratra Jana Klenovskeho pos^bl a s nira velmi] 
dlouho, nékolik hodin nékdy* mluvil, velmi laskavé a pílvétivé, jako tovaryšsky, ježto se prve 8 mládí fcj 
^kole znali, lUkávalC Jan FíUpec, že ví tři mužCj kteří by svétu dosti rady dáti mohli: miniK p. CtíWi| 
Tovnčovskébo, sebe druhého a br, Kleoovského třetího. 



31. 

(CCXL\ir) Lií*t po8Íi*lačie od Riipo\8kého pánu | Vilímovi z PernSteina, že s ním chce 

dobfe býti]. 

V Prvépnrce (1493, 4, Ihtopmlu), — Oxh I^rnsř, v arch, mm. kr. Cesk. 

Urozeny pane, pane a pfieteli nuioj milý. Napřed rád slyším, že se ve zdravíc 
dubře máte, t<>ho vám vřruč přeji. A pane, jakož jste mi ráčili psáti v ceduli, žel 
od dávnieho času bledéli jste tíího, se ninú dobře býti ^c, a ode mne že by se tak] 
nedalo a nezacbovalo : milý pane, znáte mne prvé nežli tento rok^ žeť jsem, jak seraj 
k rozumu pKěel. žeť vošemetný nebyl, také buohdá k starosti tomu se učiti nebudu;] 
d ktožť vám to koli pravil, jistě v hrdlo lže, a odplať jemu sto tisíc čertuov za 
lež, a k tuinn zimnici za tři léU aby méL Znali ste to prvé do mne, žef jsem| 
tí*bo hledél. nhyth se vám zachovíil a do dnes muoj úmysl jiný nenie. A proa 



z let 1498—1496. 19 

vás, ktož vám to koli pravil, prosím, ať mi to vůčie mluvie; tu pravdu poznáte, 
jest-li tak, či nic. Dán v Prešpurce ten pondělí před svatým Martinem. 

Manu propria: Rúpovský. 

Urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistiii královstvie Če- 
ského, pánu a přieteli dobrému. 

32. 
(r. XVII.) List posílací od pána Rokytnického [Ignáce z Ludanic Vilímovi z Pernšteina] o meze. 
V Rokytnici u Přerova 1494, 5. kv. — Frant. wws. Brn. Cod. Pernst. č. 236a, a měst. Brn.f. 166. 

Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane kmotře muoj milý! Jakož mi 
TMt píše, abychom v lese ohledali mezí, a při tom ráčíš psáti, že by nějací no\i 
kříže byli: já o žádných křížích nových nic neviem. Kdyžkoli TMt ráčí, rač mi 
jedním dáti den neb II napřed věděti, já k tomu hned hotov budu a s lidmi vyjedu 
k ohledánie toho. A jakož mi TMt píše, že by lidé moji TMti v lukách činili škodu : 
hned sem fojtovi rozkázal, aby se TMti žádná škoda nedala. A jakož mi TMt píše 
o svády, že by někderé mezi lidmi byly jsú jaké: o všecky chci rád tak uhoditi, 
jak se TMti zdáti bude ; neb já nynie o žádných svádách neviem. A jakož mi psáti 
ráčíš o zanesení Bečvě mé u mého mosta: tak jest, že se zanesla, když jest voda 
nějaké stodoly u Přerova vzala ; ale již sem byl prvé rozkázal, nežli TMti list přišel, 
aby to rozmetáno bylo, a tak se k tomu přičíníc, aby to dočista rozklizeno bylo; 
neb rač věřiti, že bych TMti škody nepřál, jako sám sobě. A teď TMti list posílám 
o pastvu pod zeleným dubím, kterúž, prosím, aby mi lidem mým ráčil odpustiti 
pásti; a prosím TMti, rač mi odpustiti do Evaně několko kobyl pásti, jakož sem 
vás prvé prosil. Ex Rokytnicz f. II Rogationum 94. 

33. 

List krále Vladislava, kterýmž omlouvá nepříjezd svůj do Cech oc; zaslán byl hejt- 
manu a ostatním správcům království Českého, mezi kterýmiž Vilímovi z Pernšteina, nejvýš, 
hofmistiu. Datum na Dolním Bělehrade, 1494. 5. list. AC. X. 71. 

34. 

Jindřich z Minsterberka píše Vilímovi z PeniSteina, že ho čeká na Kladště. 

Na Kladsku 1496, 14. února. — Orig. arch. Itoudn. B. 126. 

Muoj zvláště milý pane a příteli. Psal sem vám po Coušvicovi, což se kněze 

biskupa JMti dotyce, na čem jsem s JMtí zuostal o JMti příjezdu sem a s vámi 

zde v mém domu shledání, jakož za jiné nemám, že z JMti psanie po tomto poslu 

yašem šíře srozumiete o tom, kdy JMt sem přijede. Než za toto vás zvláště prosím, 

jakožto svého zvláště milého pána a přietele, že jinde ssednúti neráčíte, když sem 



20 A, XXXL Dopisy pana Vilíma z Pemšteina 

přijedete, než u nnie nahoře zde, ne jakožto host, než jako celý a mocný hospodář, 
neb vás s pravů vierů a s utěšením do svého domu čekám, a také pokoj vám takový 
na Kladště, jakýž u mne chudého muože býti, počestný jest připraven; ježto ač při 
tom času hosti mieti budu pro svadbu syna mého Karla, však proto jimi žádná 
úzkost pro vás nebude v ničemž. Plné doufánie k vám mám, že tak učiniti ráčíte 
a nahoře u mne ssedete. Dajž se vám pán Buoh dobře a šťastně mieti a sem ke 
mně ve zdraví přijeti. Ex Glac, sabbato die sancti Valentini martyris, annorum do- 
mini oc LXXXXr^ Jindřich oc m. p. 

Mému zvláště milému pánu a přleteH, panu hofmistrovi král. Českého najvyššiemu oc. 

Jindřich z Minsterberka Vilímovi z Pernšteina píše, že norad slyšel, že pan Tunkl jeho jako 

rukojmě obesílá k ležení do Mýta, ale že syn Jiří ho zpravil, že dluh panu Tunklovi již jest 

zaplacen; dékiye mu za dobrodiní prokázaná jemu i jeho rodině; omlouvá syna svého, že 

dvakráte okolo Pardubic jeda, u něho se nestavěl. 

Na Kladsku Í49r), 14. května, — Orig, arch, Roudn, B. 121) c. 260. 
Muoj zvláště milý pane a přieteli! Napřed s pravů věru rád slyším, že jste 
zdrávi a dobře se máte. Dajž vám to pán Buoh za dlouhé časy, věrněť vám toho 
nřeii z srdce. A jakož jste mi list Majtských poslali, kdež oznamují, že pan Tunkl 
vás Dán v a přátely mé a rukojmie k ležení obsielá, tomu sem porozuměl. I račtež 
věděti že při odjezdu mém do Uher synu svému Jiřiemu pilně a přísně sem zvláště 
tom dluhu, kdež vy jste za mne rukojmí, rozkázal a poručil, aby to opatřil a aby 
t )mu dosti učinil a vás vyvadil, jakož pak toho cesta nejedná byla jemu ode mne 
k tomu ukázána. Jak jest to přišlo, že jest pan Tunkl k ležení obeslal, toho neviem. 
\ež T)o tomto vašem psaní, kteréž jste mi o tu vět* učiniti ráčili, přijel dnes ráno 
Dosel od téhož syna mého ke mně z Poděbrad, když zvěděl syn nmoj z Hory, že 
jsem již doma. I i)íše mi po témž poslu, dávaje mi znáti o všech věcech, kteréž jemu 
ode mne poručeny jsou, kterak zjednal a zvláště v svém psaní dotekl o tom dluhu 
páně Tunklovu, kdež jste vy rukojmí, že včera jemu panu Tunklovi tu summu jeho 
posielá, abych o to žádné péče neměl. A protož račte tiem jisti býti, žeť vás v té 
věci dostatečně opatřím jako svého zvláště milého pána a přietele celého, žeť vám 
o to bohdá žádné zlo aneb protivné slovo řečeno nebude. 

Což se pak mého konce s králem JMtí pánem mým milostivým dotýče, 
co jste mi v té věci dobrého učiniti ráčili a v tom prospěti, znám a velmi znám, 
že po pánu Bohu žádný jiný člověk mně a mým synuom neprospěl viece než vy; 
neb jste vy toho počátek, hnuvše tiem najprve a jiné pány uvedše v to, že se v to 
vedle vás vložiti ráčili, a byvše toho počátek ráčili jste býti prostředek i konec. 
Ježto pak já toho i s syny svými od vás vysoce vděčen jsem, z mého psanie, kteréž 



z roku 1495. 21 

sem vám v minulý úterý domuov přijev hned učinil, srozumiete a bohdá ústně šíře 
uslyšíte, ježto to poznáte a žeť jsme toho od vás dobroděnie příeliš vděčni, a ještě 
opět a opět vám tiemto psaním což najvýše mohu děkuji a zasloužím bohdá, dokud 
sem živ. 

Že Jiří syn muoj, jakož píšete, dvakrát mimo Pardubice jezdě, u vás se ne- 
stavil a vás minul, mám jemu to velmi za zlé a psal sem jemu o to: než jist jsem 
tiem, žeť jest toho zoumyslna vám k nějakému protivenství neučinil, než naději se 
toho a zdá mi se, že jest jistě tak, že jest nětco velmi pilného před sebú měl, jeda 
mimo vás a boje se, aby snad neobmeškal se dlouho a nezabyl se u vás, skrze ktc- 
rúžto věc mohl by byl nětco obmeškati pilného, že jest proto minul. Však proto 
prosím, neraěte se naň proto hněvati, máť vám to všecko napraviti po vašie vuoli; 
nebo muoj ten úmysl jest, i s syny mými vás sobě ve všem zachovati a vám, dokud 
jsme živi, věrně a přátelsky slúžiti podle našeho přemoženie pro ta dobroděnie, kteráž 
jsme od vás vskutku k sobě shledali. Ex Glac feria V. ante Sofiae annorum dom. oc 
LXXXXVto. Jindřich oc m. p. 

Mému zvláště milému pánu a přieteH panu Vilémovi z Pernšteina, iiajvyššiemu hof- 
mistru královstvie Česk. oc. 

ob. 
Jan Filipec biskup ^Varadínský oznamuje Vilímovi z Pernšteina, jaké psaní učinil knížeti 

Jindřichovi z Minstrberka. 

(V Lehnici 1495, 18, května.) — Oriff, arch, Roudn. B. 125, 

Já dnes bohdá v Vratislavi býti miením ; posla mi kněžna Lehnicská puojčila 
až na Kladsko. Kdež knězi Jindřichovi já píši, prose, aby hst muoj vám poslal bez 
meškání. Při tom sem tento artikul postavil: ^Knieže milý. Neumiemť VMti jistiti, 
než ztěžka toho bude moci chybiti, abych já se o některé pielné věci v Kladšté se 
panem hofmistrem skuoro viděti nemosel, o čež já JMti nyní píši." To jsem učinil 
proto, ac byste JMti vy co chtěli psáti, že budete moci toho dotknouti (ač se vám 
bude zdáti), že jsem já se s vámi tu na Kladšté viděti žádal. Snad jsem zle ne- 
učinil. Nechcete-li vy pak JMti o tom zmínky žádné učiniti, to buď při vaší vuoli. Jáť 
již vašeho obeslání čekati budu. 

Datum této cedule vysvítá z dopisu o den pozdéjšiho. 

37. 
Biskup Jan Filipec Vilímovi z Pernšteina: o jednání s knížetem Jindřichem z Minstrberka 

v příčině koupe statku. 

Ve Vratislavi 1495, 19, května, — Orig. arch. Roudn. B. 125. 

Muoj najmilejsie pane kmotře! Včera maje z Lehnice vyjeti, napsalť jsem 
list, kterýž, vím jistě, že bude dodán prve, nežli tento posel k tobě přijde. Když 



n 



A, XXX L Dopisy pana ViUma j Pernstcina 



JHtMii Vi^era pHjol m*m v samý večer, našel jsenj list vás, kterými; mi oznamujete^ iej 
před suchými ilny nic jednati nebudete s knězem Jindrirliem moci, iinvX on jednat 
budí* iihn! tím časem chtíti .)C. Při tom co píšete, opětovati tídio potřebí není ac 
Když jsem váš list četl, přiSel ke mne mistr Johannesa malého,'*') kterýž mi je»t| 
tajné povřdtd, že kněz Jindricli zítra bolidií konečně tajně sem ke mně přijede a žel 
je»t to Aintiovi. že n nebo v jeho domu ssísti [sic] chce, oznamiL Potom jest mi' 
týž Appitins teež pověděl. Poněvadž pak kněz Jindřich zde býti má, já učiním piel- 
nost svou vedle psaní vašeho. Kdež pak píšete, věc tu sobě vehni obtěžujíce ocrl 
k fomu jří niť raditi nenmiein, než t<i s tolika oznamuji, že bych raději viděl, abystel 
měně měli na dědicství, než více na zástavách, jakož někdy prve o to s vámi mluvil] 
jsem. Ťož jií pak na knězi Jindřichovi přezvěděti ntoci budu, to já vám svým psaním 
ozuámicm; než vždy prosím, budete-li k tomu moci slušně přijíti, složte s lií'betu^ 
vSecky zástavy, kteréž jsou rlnše věcně zatracení. A tohoto pro nějakou sumu ne- 
pouštějte. Kx Wríit[isla\via] f. 11 1. ;}c 14115. Bratr Jan biskup. 

*i Sríftíl Janft ze Stvolova, sestřence Filipcava; Piilnckého Ďěj V, a, 332. 



Hlnkup Jan Filip*'c Vilímovi z Pernšttuna: o koupi panství Litického od knížete Jindřiclu 

Minstrberského. 

Ve Vratislavi 1495^ 22, května. — Oriu, arch, Rottán* B* 12u, 

Muoj najmilejšie pane kmotře! Kněz Jindřich vedle mého psaní byl dnesj 
M mne, kterýž velikými pokorami z práce, kterouž jsem on měl, a z pielnosti děkoval, 
A íiě mi pravil, že jest vám psaniem svým také děkoval a i s syny osobně dékovatij 
míní, vsakž jest mne prosil, abych i já vám děkoval, co jste jemu a synuom jeho] 
doln'ěho učinili oc. 

Potom Ljsem] s nim zmínku učinil, co se Litic a Podřtejnu dotyce; puvědéť 
mi jest, tak jakž jste mi psali, že krále JMti na to, ac by koupiti ráciU pobízel. A, 
že JKMt za to jeho kněze Jindřicha žádal, aby vám toho odbyl mimo jiného. Po 
mnohých řečech na tom jsem s ním zuostal, že s žádným o tom v žúdné jcdnánie 
nevstoupí, dokudž se o suchýcli dnech s vámi v Praze neuhlědá, (ačkoli se donuiíevá, 
Že by někdo měl n nělio o to býti před tím ěasem na Kladsku K A také mi jest 
pověilěl, že víte, že jest vám tu věc skrze pána Hradeckého oznámiK že by toho] 
raději vám přál nežli jiněnai. A že jste vy s ním také o to mluvili, abyste vy dva] 
přietele a on dva vydali, aby ti mezi vámi jednali; všakž jest řekl, že by mne pii tam 
raději jednání měl nežli jiného. To mi jest také otevřeně pověděl, Že toho z žádnej 
buojnosti n<*]>!VMlává, než z tej potřeby, aby tím mohl, své věci zprávě, pokojněUj 
v svých starých dnech živ býti, A protož jsem tonni porozuměl, že by rád chtěli 
prodati, což b|y mojhl najdráže, Ponťnadž jste mi pak v jedmim listu p>;ii|li. že T»>h]ol 



z roku 1405 a 1496. 23 

bez registr nikterak koupiti nemíníte, na tom jsem s ním [zuostal], že registra uká- 
zána budou, kteráž se již spisují, a to taková, že cožkoli napsáno bude, že to má 
býti skutečně pokázáno. Již vy s ním dále jednajte, a budu-li já k tomu co pláten 
a vy mne obešlete, váš jsem, pro vás i pro kněze Jindřicha JMt bych tomu velmi 
rád byl, byste se o to smluviti mohli, aby to od vás neodešlo pro přiečiny, kterýchž 
jsem v svém prvniem psaní dotekl. Dajžf se Buoh dobře jmíti se paní Jejie Mtí 
i s dítkami. 

O věci, což se pana Vratislava dotý[če, odjpovědi na každou hodinu čekám. 
Ex Wrat[islawia] f. VI. ante Vrbani oc 95. Bratr Jan biskup. 

(L. S.) Mému najmilejšierau panu kmotru, panu Vilémovi Pernšteinskému, královstvie 
Českého hofmistru najvySšiemu oc. 

Biskup Jan Filipoc ujišíujc Vilíma z Pernšteina upřímným svým přátelstvím. 
Ve Vratislavi 1496. 6*. května. — Orig. arch. l^udn. B. 125. 

Muoj najmilejšic pane kmotře! Včera jsem posla vašeho jiezdnélio vypravil; 
dnes jest mi pěší posel (ten pikharth z Hranic) list váš přinesl, kteréhož jest datum 
několiko dnuov první nežli těch, kteřiež jsou mi v středu minulou dodáni. Oznamu- 
jete ini, že se vám má psaní nelíbí, a chcete jmíti, abych od psaní přestal. Tak ji 
již učiniem. Ale víte, že jsem vám i psal i sám pravil, že vám z tej přiečiny svuoj 
oumysl odevřeně píši, že sami čísti umíte, nebo mi se jest zdálo upřiemé přátelství, 
aby přietel přieteli oznámil, co se jemu do přietele nelíbí. Ale poněvadž váš jiný 
rozum jest, já k němu přistupuji, ale neumiem tomu rozuměti, by to co lépe 
mohlo býti. 

Píšete o XII" zlatých oc: jáť jsem vám z Olomúce nepsal o XIP zlatých, 
ale psal jsem vám, abyste všecky mé i své řeči vážili, kteréž jsou mezi námi byly 
v Prostějově ten den při našem rozjezdu. A byste je chtěli před oči vzieti, snad 
byste přiečiny neměli se hněvati. 

A snad se i o včerajšie psaní mé hněvati budete, že jsem psal, že mi se list 
Johannesovi daný, aby mohl své dáti nebo poručiti, komu by se jemu zdálo oc, ne- 
líbí. Jistě mi toho račte věřiti, bychť já se zpadati měl, jáť v tom listu žádnej Johan- 
nesovi učiněnej milosti od KMti nemohu seznati, kdež se jemu moc odjímá, kdež 
i jiní štukové jsou jemu škodlivějšie nežli užitečnějšie v tom listu, o nichž lépe mlčeti 
jest nežli psáti. 

Píšete, aby ty věci byly konány. Včera sem vám odepsal, že bych raději jim 
konec spěšný viděl, nežli kto v světě; ale já nemám co poslu do Vlach dáti, než 
poslati mosím listy po Řiemských poutníciech. A tak se naději, že dodány budou ; ale 
kdy bude odpověď, toho věděti nemohu. 



24 A. XXXI. Dopisy pana Viléma z Pernšteina 

Zavíráte list svuoj tím, že se nadějete, že js[em přiete]lem vašiem a budu jc: 
muoj uajmilejšie paue kmotře ! počátek našeho přátelství odkad vznikl, víte, že z mej 
proti vám upřiemnosti, když jsem viděl, jak vám ti, komuž jste své věci jednati 
poručili, jednali a s jakou vás odpovědí vypravili z Edemburgka dc. Od tej chvíle, 
beru Bolia, své svědomí i vás samého za svědky, sešlo-li jest kdy vám mnou co, co 
byste sami vyřieci mohli, že ku pravému přátelstvie nesloužie. A nic bych od přietele 
více a od vás zvláště nežádal. Než píši-li kdy co, což mi se nelíbí, zdá mi se větčí 
upřiemost, nežli bych na srdci berana nosil, zvláště poněvadž sami čísti umíte. A i toho 
zanechám, poněvadž znám, že vás tím velmi urážiem a že se z pravdy přieliš hně- 
váte. Buohť srdce mé zná, žeť jest k vám upřiemé i k vašiem dietkám. I zdá mi se, 
že i vy také povinovati jste touž měrou ne s toliko mně odplacovati, ale i přáteluom 
mým, a zvláště sestřenci mému Johannesovi, kteréhož jsem já sobě za syna zvolil *). 

Na jiné psaní odpověď včera máte. Kromě toho sem zapomenul, kdež věděti 
žádáte, nuí-li komu dobrá vuole státi čili komu k věrnej ruce má svědčiti. Jáť těm 
listuom na penieze nerozumiem, než vás se všie pielností prosím, tak to opatřte, at 
jest takový list, aby nebyl zmatečný. Aby ti peniezi Johannesovi položeni byli v Olo- 
miici na rathouze k rukám jeho na ten čas, jakož jsem vám o tom psal včera, pro 
ty příčiny, kterýmž z psaní mého porozuměli jste. 

Dajž se vám pán Buoli dobře a šťastně jmíti i s dietkami; vérněť bych vám 
toho přál, toť Buoh ví, ač vy tomu věřiti množte. Ex Wrat[islavia] feria VI. ante 
festům sancti Stanislai anno oc 90. Bratr Jan biskup. 

(L. S.) Mému najmilejšiemu panu kmotru, panu hofmistrovi JMti oc. 

*) Syn sestry Jana Filipco, paní Doroty manželky panoše Václava ze Stvolova; předek rodu pánuy 
•Á Kunovic. Toho Johannesa (Janaj nazývá .Jan Filipec sestřencem. Xesmí vsak stotožňovati se s Johanu esem, 
syniMn Vilíma z Pernšteina, v listech dd. 2. kvétna a 22. září i4\):i jmenovaným. 

40. 
Petr z Rosenberka stěžuje sobe králi Vladislavovi, že nelze mu jako hejtmanu zem- 
skénm pro neposlušenství pánův zjednati řádu v zemi, vyjímaje jediného p. Viléma z Pern- 
šteina, jemuž nemá z čeho viny dáti. Dat. v Praze 1497, 1;}. říj. AČ. X. 77. 

41. 

Král Vladislav nejvyšším úředníkům moravským, aby město Hranice Vilímovi z Pernšteina 

králem Matiášem k dědictví dané se všemi k němu příslušejícími do desk vloženo bylo. 

.Va Budíne 1498, 10, srpna. — Oriy. zemsk. arch. Mor. IV. L 35. 

Vladislav z boží milosti Uhersky, Český oc král a markrabě Moravský oc. 
Urození, věrní naši milí! Vězte, že jest na nás vznesl urozený Vilém z Pernšteina, 
najvyšší hofmistr království Českého, oznamuje nám, kterak jest sobě od krále Mathiáše 
předka našeho, k dědictví zjednal město Hranice s jeho příslušenstvím, k dědictví 



z let 1496—1498. 25 

příslušející k klášteru Hradištskému, vo kterúžto věc že jest byl také učinil jistu 
a dokonalá smlúvu s opatem a konventem téhož kláštera, tak že jim za to jměl jistu 
summu dáti, kterúžto poloze v moc jejich, měli jemu to město i se vším jeho pří- 
slušenstvím ve dsky zemské vložiti a vepsati. I zpravil jest nás týž Vilém, že jest 
von již témuž opatu a konventu tu summu podle smlúvy dal a položil, jakožto těm, 
kteříž jsů již v držení toho kláštera zase přišli, prose nás, abychme vám psáti a po- 
ručiti ráčili, když jemu to město od opata a konventu kláštera nadepsaného ve dsky 
kladeno býti jmíti bude, aby jemu i ty vsi, kteréž k němu drží, zejména tak vepsány 
a vloženy byly, jakož v této ceduli položeny jsii. I poněvadž věci slušné a spravedlivé 
žádá, chtě se budůcích zmatkuov uvarovati, poručíme vám, když k tomu přijde, abyste 
jemu to město a vsi tak zejména ve dsky vložiti a vepsati kázali, jakož v té ceduli 
položeny jsů. Dán na Budíne v pátek den svatého Vavřince, let království našich 
Uherského osmého a Českého XXVII. 

Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk, 
supremi cancellarii regni Boemie. 
Urozeným Janovi z Lomnice na Mezříčí hajtmanu, Ladislavovi z Bozkovic na Tře- 
bové najvySšfmu komorníku, Janovi Pňovskému z Sovince a Lipoltovi z Krajku, najvyššíin 
sudím markrabství Moravskému [sic], věrným našim milým. 

42. 

Král Vladislav nejvyšším úředníkům moravským, aby Vilémovi z Pemštema městečko Stařic 
a několik poddaných ve vsi Cliřepicích do desk vloženo bylo. 

Na Budíne 1498, 8. září, — Orig. zemsk, arch. Mor. IV, 1, 34. 

Vladislav z boží milosti Uhersky, Český král a markrabě Moravský oc. Uro- 
zení, věrní naši milí! Jakož má a drží městečko Staííč se vsmi a jiným jeho pří- 
slušenstvím urozený Vilém z Pernšteina, najvyšší liofmistr království Českého oc, od 
urozeného Zdenka z Waldšteina; i porúčieme vám, když vás kolivěk požádá týž 
Zdeněk a vám oznámí, že chce to městečko s jeho příslušenstvím podle listu správ- 
ního témuž Vilémovi a erbóm jeho ve dsky vložiti, abyste to podle žádosti jeho ve 
dsky zemské vložiti a vepsati rozkázali. Též také když vás požádá urozený Jiřík 
z Tvorkova, abyste témuž Vilémovi a erbóm jeho několik člověkuov, kteréž od něho 
má a drží ve vsi Chřepicích, ve dsky zemské vložiti a vepsati kázali, vuoli v tom 
naši jistu znajíce, všakž řád práva zachovajíce. Dán na Budíne v sobotu den narození 
panny Marie anno regnorum Hungarie octauo. Bohemie vero XXVIIF. 

Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnbergk 
supremi cancellarii regni Boemie. 

Urozeným Janovi z Lomnice na Mezříčí hajtmanu, Ladislavovi z Bozkovic na Třebové 
najvyššfma komorníku, Janovi Půovskému z Sovince a Lipoltovi z Krajku, najvyšším sudím 
markrabství Moravského, věrným naSim milým. 

Archiv Český XVI. 4 



26 



A, XXXL Dopisy pana VUénui z Pemsteina 



43. 
Král Vladislav píše úfedníkům mince v Kutné Hoře^ aby Vilímovi z Pernáteina stálý pla^ 

každého týhodne pravidelné vydáván byl 

Na Budím (1498^ 26. října). — Opis isemsk, arch. Mor. sté genealogie. 

Vlíidislav z božic milosti Uherský, Český ac král a markrabě Moravský oc 
Slomtní věrní naši milí! Vězte, že píšeme mimmajstru našemu, což se urozeného 
Viléma z Pernšteiua oc dotyce, poničejíc, aby se jemu stojície jeho, jakž moci bude/ 
vydávalo, než jiní aby strpení jměli do božího nadělení. Pak jestliže téhož míuc' 
majstra doma není, poručíme vám, abyste se k tomu, pokudž vám najdále možn^ 
bude, piičinili a to stogiczie každý týden tak jako prvé vydávali. Než to předkeii 
vopatřte, ať se peniezi na hrad Pražský na to dílo bez zadržování vydávají, tak abj 
se niktei*akž nepřetrhalo ani zastavovalo. I také vám dále porťiríme, abyste při téci 
horách do příjezdu mincmajstmva pilnost činili a je spravovali, jakž najlépe umet 
a rozoměti budete; jakož pak nepochybujem, že to i bez našeho napomenutí sat 
od sebe učiníte. Datum Bude ťer. VI. ante Symonis et Jude, anno regnorum nostr 
rum Eungarie nono, Boemie uero vigesimo octauo. 

Ex commissione propnu niajestiitis regie* 

Slovutným Zachařovi z BoŽetína, Martinovi z Nndvnjovic a Řehořovi z Dorotic [8Íct 
lifedníkum v minci na Horách Kutnách, vérným naSim milým. 

Poznámka registratury: „(^ soétí stojecf Yái?ch pánuom a jiným dobrým Udim** [sic]. — Orig. nm p«p. 
8 pnUaÓeuou pečetí v c. k, horiiiiti hejtmaastTÍ v Kutné Hoře. 

44. 

List posielací od pana Slavaty [Vilímovi z Pernšteina o položení penéz]* 
^a Novém Hradě 1498, 28, října, — Cod, Pernst v arch. mus, král. Česk, /. ISH. 

Službu svú vzkazuji TMtij urozený pane a pane, příteli muoj milý! VMt 
kvitancí posielám na sumu, kterůž pH tomto čase položiti mi máte, a kteréžto dc 
statečneji, listu při sobě nemaje ani pečeti, udělati nemohu; i jestliže by se vám d 
z ní nelíbilo, račte panu Zdeňkovi povědíti, sumu proto předse položiti rozkážíce 
a já \^Iti listem tímto slibuji, že jinú podle vuole vašie, jakž by brzo ta mi vrácen< 
bj'la, udělati chci. Datum Arce Nova dominico ipso die apostoloruni Simouis et Jud^ 
anno oc 98, 

45. 

(CCLXXXXIII) List posielací od pana Zdenka Kostky, aby vydány byly peníze panu 

Heřmanovi Rychnovskému. A ten list jest na Pernšteiné, 

Na Novém Hrade v Chn^imsku 1498, 29. říjtm. — Ood. fíprnst r arch. mus. kr, ČeaK 
Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý ! Z nél 
rého zaneprázdnění dnes do Litomyšle sám jeti nemohu, PosieUhn k vám Ma 



M.toku 1498. 



27 



pisaŇ dnžebníky, jimžto poručil jsem, aby od VMti peníze páně Michalovy i páně 

JRychnovského přijali, kdež od pana Michala kvitancí na tu sumu, kteráž jerau klásti 

láte, uřinéoú po nich posielám. A list páně Rychnovského také vám vracuji. A proto 

irosti o to nemějte, žeť já se ku panu Rychnovskému jinak než podle svěření 
lezachovám, aniž sumy tej jemu vydám, leč podle smlůvy dosti tomu učiní. Nova 
krte f. n. post Simonis et Jude anno oc XCVIir\ 

46, 
Král Vladislav předkládá Petrovi z Rosenberka příčiny neplacení svého dluhu i prosí 
^0, aby 8 Vilémem z Pernštejna a kancllřem staral se při paních i iTtířstvu o odevzdání mu 
rolené pomoci. Dat, na Budíne 1498, 2. pros. AČ. X, 88 9C. 

47. 
Král Vladislav píše Janovi z Šelnberka, aby v příčině vymazání z desk zemských 
)isu Moravanům obtížného mluvil o to se znamenitějšími pány a rytířstvem podle pána Pern- 
""steiJiského. Na Budíne 1498, 7. pros. AČ. V. 491. 

48. 
JCLXXXXníI) List f\' íUma z Pernšteina] Brňanóm, co se dotýče poddaného Čadíka z TiSňova. 
(1498.) — Cod. Permt ť arch, mus. kr. Česk. /. 189. 

Službu 8VŮ vzkazuji, raúdří a opatrní páni a sůsedé a přátelé moji milí! Pře 
^?jaká, kteráž jest mezi panem Jiříkem Pnovským a člověkem mým z Tišnova Ča- 
díkem, před některým časem jest přede mnií oznámena, dobře široce přede mne ji 
předkládajíce; kterýmiž pak koli slovy, při mně jest jiného nebylo, než každá spra- 
vedlnost vaším naučením aneb ortelem sama v sobě zuo stane v své spravedlnosti. 
na to ještě nerci abych lidem svým ortele u vás bráti bránil, kteří jsii prvé brali 
l)d staradávna, ale jiné, kteří tam nikdy nebrali, ty jsem tam obracoval. Pak dnes 
»nto list od Tišnovských jest mně přinesen, vy jej sobe přečtdce rozvažte; neb 
lysím, že jest to člověk váš z Brna, který to mluvil Jestli vám co k tomu člověku 
k>třebí mluriti, mně vás toho potřebí není učiti; než já sem proto člověku svému 
rozkázal, aby ortel slyšel. 

49. 
XLXXXXV) List [\^ilíma z Pernšteina] panu Jiříkovi Páovskému [v příčině zlehčení jeho úřadu], 
(M98,J — Ood. Pemst v arch, mu$, ír. ČesL /» 189, 

Službu 8VU vzkazuji, urozený pane svagie milý! Psaní tvé, kteréž jsi mi 
inil, to já napřed na krále pána svého milostivého vznésti chci, at by mi toho 
itřeba nebyla; a vedle úřadu svého tak se bohdá jmíti chci s pomocí pána svého, 
|i> bohdá tebú ani lepšími, než-li jsi ty, ten úřad zlehčen nebude, kterýž jest od 

4* 



28 -4. XXXL Dopisy pana Viléma z Pernšteina 

ťísainiov a králuov zpuosoben koruně České. A kdožť kolivěk k tomu radí, aby ty 
lehkosti toho úřadu i mé hleděl, dobre-liť jest radil, potom zvíš, když ten čas přijde. 

50. 
List sněmu Vratislavského v příčině hledání zápisův na svobody stavův slezských 
nii Kailáteiné, nadepsán jest správcům království Česk., mezi nimiž na druhém místě Vilímovi 
z rernStoina, nejvýš, hofmistru. Ve Vratislavi 1499, 30. ledna. AČ. V. 492. 

51. 

Vilém z Pernšteina ukládá radě Chebské den k postavení svědků na soud komonií v rozepři 
Chebského měštěnína Kašpara Kurcla proti Delfínovi Haugvicovi. 

Na hradě Pražském 1501, 15. března. — Orig- v .archivu města Chéba. 

Službu svú vzkazuji vzácnee opatrnosti páni prátelee milí! Abyste věděli, že 
jt^st unie váš spoluměštěníu Kašpar Kurczel zpravil, že některých osob u vás obýva- 
jíťiech, kteréž vám menovati bude, ku potřebě a spravedlnosti svee k soudu komor- 
nímu proti Delfínovi Ilaugwiczovi, jakož od něho zpraveni budete, k svědomí potřebuje, 
mu(í proso, abych vás pro takovú jeho potřebu obeslal. K jehožto žádosti a pro 
ji;^. nH»n<)vanťi příčinu pokládám vám, prátelee milí, toho rok den Svátosti najprv 
plístí |2Í5. dubna], abyste na ten den předmenovaný před pány a vladykami krále 
JMM raddami v soudu komorním na hradě Pražském takovee osoby, jichž měna on 
Knspar vám oznámí, postavili, a ti, čehož svědomí sú, aby ku potřebě téhož Kašpara 
Kiirc/le nebo tehdáž ústně seznali, anebo vy zachovajíce v tom řád a právo podle 
iNoIrnic zemského takoveeho jich seznánie abyste mu pod města vašeho pečetí list 
/iiviTiiv k témuž času Svátosti vydali. Dán na hradě Pražském léta MV^ prvnieho, 
\ pondělí den svatého Longina. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině 

najvyšší hofmistr královstvie Českého. 

Vzácnee opatrnosti pánóm purgmistru a raddé města Chba, přátelóm mým milým. 

rohnany Ilaugvic stál k Houdu, původ Kurzel nestál; AČ. XII. 465 č. 1073. 

52. 
\'iléiii z Pernšteina oznamuje kraji Kouřimskénm, kterak na posledním sněme zřízeno 
jest í) svMčení píi komorním soudu. Dat. na hradě Pražském 1501, 19. břez. AČ. VI. 2*3. 

53. 

Vilřfin z PeriiAteina oznamuje Karlovi z Doubravy, že mu pokládá rok před soud komorní se 

synem jeho Janem z"^Doubravy v příčině peněz mu náležitých. 

Na hradě Pražském 1501, 4. září. — Orig. pap. arch. Třeb. fam. Datsbrawa. 

Slovutný přieteli milý! Věz, že jest na mne syn tvůj Jan z Dúbravy vznesl, 

oznamuje, že přede mnú a soudem komorním viniti tebe chce ze áyů set a z puol- 



z let 1498—1502. 29 

osmamecítina kop grošů českých, kteréž si, práva k nim nemaje, k sobě přijal od 
pana Felixa z Fictum a z Nového Šumburka za ves Libouš, kterážto mu prodal 
(diel jeho Januov, kterýž jemu po někdy Václavovi Baštiuovi dědu jeho spravedlivě 
pnsluší); a těch že mu vydati nechceš. I prosil jest mne týž syn tvůj, abych tě 
s ním pro takovú věc před se srocil. Protož pokládámť toho rok den svatého 
Martina [11. listopadu] nejprv příštieho, aby na ten den přede mnú a raddami krále 
JMti v soudu komorním na hradě Pražském stál, a tu nadepsanému synu svému aby 
práv byl. Dán na hradě Pražském léta MV^' prvnieho, v sobotu po svatém Jiljí. 

Vilém z Pernšteina na Helfifenšteině oc, 
najvyšší hoflfmistr královstvie Českého. 
Slovutnému panoši Karlovi z Dúbravy, v Pnize obývajíciemu, přieteli milému. 

54. 

(m. XII.) List poselací od pana Petra z Rozumberka panu Vilémovi z Pernšteina [o vrácení 

dlužných listů za položené peníze]. 

Na Krundově 1502, 13. června, — Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 98; Cod. měst. Brn. f.57. 

Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli milý ! Jakož ste mi poslali 
peníze po Kolencovi, ty jsem od něho přijal, kromě Ij.^ f. uherských, kterýchž jest 
nedodal, a žádal jich zčekánie. I to sem já rád učinil, za kteréž, ač by zlatých 
nebylo, groše vzíti chci. A jakož ste psali, abych vám listy vrátil, Buoh vie, že sem 
jich nalézti nemohl. Neviem, kam jsú mi skrze komorníka založeny; ale aby vám 
na tom nebezpečenstvie nižádného nebylo, teď vám na tu sumu kvitancí dostatečná 
posílám a ty listy mořím, jakož porozumíte. A jestliže nalezeny budu, potom vám 
je dám. Pakli bych jich nenalezl a vám se na té quitancí dosti nezdálo míti, ale 
opatřím vás v tom jinak, buďto dekami aneb jakž se vám kolivěk slušné zdáti bude. 
A což se dotýče té ruoznice mezi panem Vokem bratrem mým o pastvy a slepic 
a ovsuov dávánie, když bohdá o svatém Vácslavě v Praze budu, chci se o to se pány 
poraditi; neb poněvadž k témuž podobné jinde ruoznice jsú, nezdá mi se toho na 
svú hlavu vzíti, než v radě se o to se pány výpověď učinie. Datum Crumlow, f. II. 
ante Viti annorum Domini Ij.^H oc. 

55. 

Vilím z PeiTišteina pokládá Chebským stání ve při s Oldřichem z Cedvic před soud komorní 

na den Svátosti. 

Na hradě PraSském 1502, 30. list. — Orig. arch. města Cheba. 

Službu svú vzkazuji, slovutné a vzácné opatrnosti páni přátelé moji milí! 
Urozený vládyka Ulrich Cedvicer z Cedvic, markrabě Fridrichuov JMti hofmistr, na 



30 



A, XXXL Dopisu pana IWma z I^nMelm 



me Tznesl jest oznamuje, že přede muii a soudem komorniin viniti vás chce z slo v 
Mtupnvcb z obžalováuie před soudem komorním v Praze, kteréž ste mu skrze své 
poslané ku pénóm koruny České učinili, ježto se cti i statku jeho dotýče. jakož pak 
to dále skrze jeho žalobu sroznmíte. Pro kterážto věc prosil jest mne, abych vás 
obeslal a o to s ním pied se sročiL Protož pokládám vám toho rok den Svátosti 
najprv budůcí [28. dubna 1503], abyste na ten den přede nmů, pány a vládykami 
krále JMti radami v soudu komorním aa hrade Pražském stiíli, a prve dotčenému 
Cedvicarovi právi byli. Ex arce Prageusi, quarta feria divi Andree apostoli, salutis 
anno MV*^ir\ Vilém z PernSteina a na Helfenšteiné »c 

najvyšší království Českého hofmistr. 
Slovutné a vzácné opatrnosti pánům purgmistru a radé mésta Chba, přátelům mým milýuu 

56. 

Jun z Šehiberka píže Jindřichovi z Hradce, že v přlCiné obsazení nej^yi^. úřadů 
zemských chce také starati se o listy přímluvné ku králi od pána Pemšteinského i jiných. 
Dat. na Přerove 1502, 9. pros, AČ. VL 278. 

Králi v přlCiné té psal vedle jiných královských a zemských rad také Yilém z Pern- 
Steina, AČ. VL 280. 

57. 

Král Vladislav píše předním radám svým v Čechách, že o jednáni s Normber£any 
poslal spis Viliuiovi z Pernšteina a Janovi z Šelnberka, kteříž jim v příčině té dobré zdání 
gvé oznámí- Datum na Budíne 1504, 5. ledna. AČ. VL 290. 



58. 



ú 



• Král Vladislav napomíná přední pány české k svornosti a posílá k oim v přlfiiné té 

Zdeňka Lva z Rožmitála, List královský zaslán byl sedmi pánům, mezi nimi Vilémovi z Pem- 1 
Steina. Dat na Budíne 1504, 29. cce. AČ. VL 306. 

59. 

Král Vladislav Vilémovi z Perašteina, aby po smrti doktora Adama, jenž proboštstvl Brut^nfl 
držel, dopomohl k témuž doktoru Augustinovi Kaesenbrodovi, sekretáři królovskéniu. 

Na Budíne 1506, 24, července, — Oriff, arch, Rotédn, B, 1. 

Vladislav oc. Urozený vérný aáš milý. Zpraveni jsme, kterak jest velebný | 
někdy Adam doctor, ktei^ýž držel a jměl probošstvie Brněnské, umřel. I ponévadi ] 
podací toho probošství abatyši a konventu kláštera Tišnovského přísluší, a ty ten 
klášter a zbožie v své správě držíš, žádáme ua tobě s pilností, aby ty se pro tuto 
naši pnmlu\n k tomu skutečně příčině, toho probošstvie Brněnského mimo jiné ve- 
lebnému Augustinovi, obojích práv doktorovi, sekretiíři našemu věrnému milému, přál 
a jemu toho dopomohl, tak aby jemu to probošstvie dáno bylo a von této naší pří* 



z let 1502—1506. 31 

mluvy u tebe užiti mohl. Kdež učině to, jakož toho vo tobě žádné pochybnosti ne- 
máme, Yokážeš nám v tom zvláštní a vděčnú libost, a my tobě to vším dobrým 
zpomínati a milostí naší nahrazovati chcem. Datum Bude, fena VI. in vigilia seti 
Jacobi apostoli, anno domini oc XV^^***, regnorum autem nostrorum Hungaríe XVr**, 
Boemie vero XXXV*°. Vladislaus rex, 

manu propría subscrípsit. 
Urozenému Vilémovi z Pemšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, věr- 
nému našemu milému. 

60. 

Vilím z Pemšteina radě města Olomúce, aby mu pomohli v obraně proti kapitole Brněnské 
i Olomoucké, kteréž uvázaly se mocí v proboštství kláštera Tišnovského. 

V Prostějově (1506, 6, října). ~ Opis zemsk. arch. Mor. Bočkova sb. Č. 9443. 

Službu svů vzkazuji, múdří a opatrní páni přátelé a sousedé moji milí ! Tajno 
vás nečiním, kterak jest na pannu mú opravní z kláštera Tišnovského v tomto land- 
irejdu, ano právo jde, mocí sazeno od kapituly Brněnské, při kteréžto moci i z kapi- 
toly Olomúcké byli, tak že se uvázali panně v probošství mocí a neslušně ; na kterúžto 
opravu toho kláštera i na zboží mám dostatečnú a řádná jistotu od králuov pánuov 
svých a na podací kosteluov všech k tomu klášteru příslušejících. Pak oni opustivše 
právo a zprotivivše se lantfrejdu, tuto moc jsú panně mé a mně učinili. Protož já 
vás tiemto listem napomínám, abyste mi se mocí pomohli brániti podle lantfrejdu, 
kterýmž jsme se sobě zapsali pod pokutami v němž položenými; neb já buohdá na 
tom jsem, že jim té moci, kteráž jsú panně mé a mně učinili, zase mocí brániti 
budu jako rušitelóm lantfrejdu. Odpovědi žádám koneční úmyslu vašeho. Ex Prostějov 
f. ni. post s. Francisci. Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 

najvjšší hofmistr království Českého. 
Múdrým a opatmým pánuom purkmistm a radě města Olomúce, přátelóm a súsedóm mitýin. 

61. 

Vilím z Pemšteina purkmistm a radě města Olomúce: že brániti se bude sám proti kapitole 
Bměnské a Olomúcké pro bezprávné uvázání se v proboštství kláštera Ti^ovskébo. 

V Prostějově 1506, 7. října. — Opis zemsk. arch. Mor. Bock. sb. č. 9442. 

Službu svů vzkazuji, moudří a opatrní páni přátelé a sousedé moji milí! Od- 
poved, kterú jste mi učinili, znám, že jest spravedlivá; a já vám z toho velmi děkují, 
že podle zapsání svého a pečeti své státi míníte ; a já též zase, kdy by na vás taková 
věc se přihodila, v této mírné a pokojné zemi, též bych se chtél proti vám zachovati 
podle zapsání toho, kterýmž jsme se sobě zapsali a podle pečeti své. Jakož mí pak 
píšete, pánóm a jiným méstóm abych to oznámil : tak sem učinil, že jsem to oznámil 



32 A, XXXL Dopisy patui Viléma z Pernšteina 

knězi biskupovi, panu hejtmanovi a jiným některým pánóra, i městóm, i některým 
z rytířstva, oznamuje jim to i vám také, jako jedněm landfrydníkóm, abyste o tom 
věděli, co mi jest se stalo, kterak jest na pannu mú i na mne mocí sazeno od kapi- 
tuly Brněnské, při kterémž účinku byla i Olomůcká. Kdež bych já měl pro takovú 
věc zemí hýbati, nezdá mi se, než pokusím se o to, bude-li mi toho pán Buoh příti, 
žeť jim té moci mocí brániti budu sám, pokudž mi toho pán Buoh příti bude, jako 
těm, kteříž by nám rádi dobré v této zemi zrušili. Pakli bych tomu sám dosti uči- 
niti nemohl, již vám věřím, že mi v tom radni a pomocní budete tak podle toho 
zapsání, kterým jsme se sobě zapsali. Ale ufám pánu Bohu, že té se moci obráním, 
s pomocí Boží to poznáte, a té nepravé a neslušné věci mstíti budu, kdož jsťi se 
zapomněli nad zapsáním svým i nad pečetí svú, chtíce nám v této zemi zlé spuosobiti, 
bohdáť to na sobě shledají. Pak jestli že bych co chtěl počínati při kterémžkoli 
kraji jakýmž kolvěk obyčejem, co k takové věci přísluší, vám se opovídám, abyste 
vy sobě do mne nic nepokládali, bych co proti právu neb lantfraydu činil. Datum 
v Prostějově f. IIIP post Francisci anno 1506. Vilém z Pernšteina na Helffenšteině 

naj vyšší hofmistr království Českého. 
Moudiým a opatrným pánóm purgmistru a radě města Olomiice, přátelóm a sousedem 
mým milým. 

62. 

Král Vladislav Vilémovi z Pernšteina, aby proboštství kláštera Brněnského sekretáři 
královskému doktoru Augustinu Kaesenbrodovi zase bylo postoupeno. 

V Budíne 1506, 4. listopadu. — Oríg. arch. Roudn. B. 1. 

Vladislav oc. Urozený věrný náš milý. Věz, že jest nás zpravil velebný Augustin 
doktor, sekretář náš věrný milý, oznamuje nám, kterak jest abatyši kláštera Tišnov- 
ského a tobě Brněnské probošstvie zase postúpil, prose nás, abychme se k tobě 
a abatyši listmi našimi přimluviti ráčili, tak aby jemu to probošství zase dáno a v moc 
jeho postůpeno bylo. I poněvadž se v tom postúpení tak povolně jměl a zachoval, 
nechtě se tobě a abatyši v tee věci zprotiviti, žádáme na tobě s pilností, aby ty ja- 
kožto pán opravní toho kláštera pannu abatyši pro nás a tuto naši přímluvu k tomu 
jměl a se skutečně přičinil, aby vona to probošství Brněnské s jeho příslušenstvím 
jemu doktorovi Augustinovi zase dáti a v jeho moc postúpiti rozkázala, a jej na to 
praesentací svú opatřila, tak aby von v tom této naší přímluvy užiti mohl, a my 
tobě to i panně abatyši milostí naší i vším dobrým zpomínati a nahrazovati míníme. 
Datum Bude, feria IV*' post festům omnium sanctorum, anno domini oc XV^'VI*'', re- 
gnorum autem nostrorum Hungarie XVIP"*, Boemie vero XXXVI*^ 

Vladislaus rex manu propria subscripsit. 

Urozenému Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, věr- 
nému našemu milému. 



z roku 1606, 33 

63. 

Král Vladislav Vilímovi z Pernšteina, aby proboštstyí Brněnské, kteréž nepravě jako přivlast- 
něno bylo abatyši Tišnovské, pro sekretáře doktora Augustina Kaesenbroda ponecháno bylo. 

V Budíne 1506, 3. prosince. — Orig. arch. Roudn. B. 1. 

Vladislav oc. Urozený věrný náš milý. Věz, že jest všecka kapitola kostela 
sv. Petra v Brně skrze posly své k nám vyslané na nás vznesla, kterak úředník tvuoj 
nějaký Beneš lidi kostelní a k tomu proboštství příslušející nočně a mocí vzal, a je 
k tomu nutil i připravil, že jsú panně abatyši Tišnovské člověčenstvie slíbiti, a při 
tom i úrok, který k tomu probošstvie přísluší, dáti museli; proseče nás v tom za 
milostivé opatření, abychme takových obtiežností na ně a lidi kostelní dopustiti ne- 
ráčili. Kdež my nemohúce jich jakožto poddaných svých slušně opustiti, poručili jsme 
psaním naším pánóm i jiným stavóm, kteříž nyuie vo Sviečkách [6. ledna 1507] 
v Olomůci na obecním sněmu budu, aby v takovú věc potřebně nahlédli a ji mezi 
sebú rozvážíce, v tom konec slušný a spravedlivý bez všelijakých odtahuov učinili, 
tak aby se tomu kostelu, probošstvie a lidem k nim příslušejícím mimo spravedlnost 
v ničemž neukrátilo. Protož znaje to, věřímeť, že se v tom podle tvého povolenie 
a zuostánie, kteréž jsme s tebá vo velebného Augustina doktora oc, sekretáře našeho 
věrného milého, vo to probošstvie Brněnské učinili, povolně jmieti budeš a zachováš, 
tak aby ta věc k soudu nepřišla, než raději k dobrému konci a srovnání přišla 
a přivedena byla. Datum Bude, f. V* aute Barbare s. virginis anno domini oc 
XV^Vl*'*, regnorum autem nostrorum Hungarie XVir, Boemie vero XXXVr°. 

Vladislaus rex, manu propria subscripsit. 

Urozenému Vilémovi z Pernšteina, najvyššiorau hofmistru královstvie Českého, věr- 
nému našemu milému. 

64. 

Doktor Augustin Kaesenbrod, sekretář královský, posílá Vilímovi z Pernšteina přímluvu krále 
Vladislava za něho učiněnou ; i prosí, aby v přízni jeho byl zachován. 

V Budíne 1506, 4. prosince. — Orig. arch. Roudn. B. 1. 

Mnohomocný a urozený pane, pane na mne přieznivě laskavý! VMti službu 
svů povolnú vzkazuji s vinšováním zdravic, štěstí a všeho dobrého. Neviem k VMti 
na tento čas prospěšnější sobě věc ku pomoci bráti, nežli přímluvu krále JMti pána 
našeho najmilostivějšího, který opět k VMti o mne psáti ráčí. Však i mee prosbě 
vedle toho, VMti pokorně prosím, že místo dáti ráčíte; neb co sem na VMti neza- 
slúžil, to buohdá vším dobrým VMti potomně odsluhovati jmiením ; to VAIti vskutku 
shledáte. Než o to VMti s pilností prosím, že při tom, co mi z milosti učiníte, mne 
také zachovati, a ač by mne kdo odtud vytisknuti chtěl, brániti a zastávati ráčiete ; 

Archiv Český XVI. 5 



34 A. XXXL Dopisy pana TJU-ma z PernštfiHa 

neb k žádnému v tee Téci ůtocisté jmíti nechci, nežli k V3ItL Od YMtí milostivej 
íjdpoTédi žádám. Datnm Bode, die s. Barbare 1506. Angostin. doctor m. p. 

Mnohomocnémn a urozenánu pánu pana VQémoTi z PemSteina na Pardnbicícb^ naj- 
Ty.^áiema hohnístra králoTstrí ČeskAo, pánu na mne pneznivě laskaTému. 

65. 

Dokt//r Aognstin Kaesenbrod žádá Vflána z Pem^eina za prispéní, aby Johannes písař na 

místé jeho v proboi^tství uveden byl. 

r Budíne lo06, 13. pros. — Orig. arch. B<mdn. B. 1. 

^Inohomocný a nrozeny pane, pane na nme přieznivé la^avr! YMti službu 
svá vzkazuji s vinsováním zdravic, ětéstí a všeho dobrého. Vypravil sem teď k VMti 
Johannesa písaře v kanceláři, listu tohoto ukazatele, služebníka svého, s listy krále 
JMti, kdež \yít psaní JMti v} rozumiete. ^^Iti vždy prosím, neračte již v tom dal- 
siech odtahuov činiti, než panně Její Mti psáti, aby mi praesentací tu dáti ráčila, tak 
aby na místé mém týž Johannes v to probošsťvie uveden zase mohl býti*). Xeb 
i bez toho mnoho v Kímé nesnází jmíti budu. Kdež \^lú prosím, že mne proti 
každému, který by se v to probožstvie uvázati chtél, brániti a zastávati ráčíte, neb 
k žádnému vo to útoélsté jmíti nechci, nežli k yMú. Daj Pán Buoh VMti dlůhé 
zdraví, toho bych ^^Iti vémé přál. Datum Bude, die s. Lucie, anno domini mille- 
símo quíngentesímo sexto. Augustin, doctor m. p. 

^ínohomocnému a urozenému pánu, panu Vilémovi z Pemšteina a na Pardubicích, 
iiajvysííiemu hofinistru královstvie Českého, pánu na mne prieznivé laskavému. 

^) Týče se proboststrí st. Petra t Brné, kteréž Mikrkyta, abatyše kláštera TišnoTského, sobě pfi- 
vlastnoTaJa: nařízeno jí bylo králem Vladislavem dne G. prosince 15<h>. abj praesentaci na jmenované pro- 
boHstrí sekretáři králoTskémn opatHla. 

66. 

Král Vladislav Vilémovi z Pemšteina, aby abatyše kláštera Tišnovského proboStství Bménské 
sekretáři královskému doktoru Augustinu Kaesenbrodovi postoupila. 

r Budíne 1507, 14. ledtia. — Orig. arch. Raudn. B 1. 

Vladislav 3C. Urozený věrný náš milý. Véz, že kněz Isidor, kanovník kostela 
Ijrnénského, byvše zde, nám tu praesentací, kterúž jest od panny abatyši kláštera 
Tišnovského na probošstvie Brněnské jměl, dal a vrátil; žádajíce na tobě s pilností, 
aby ty se, znaje to, již k panně abatyši pro nás a tuto naši pnmluvu snažně při- 
mluvil a toliko s ní jednal, aby vona velebnému Augustino\i, doktorovi a sekretáři 
našemu věrnému milému, to probošstvie Brněnské dala, a jej k tomu podle řádu 
a obyčeje listem svým praesentovala, a lidi k témuž probošstn příslušející, v kterež 
se jest uvázala, z člověcenstvie propustila a k kostelu zase postůpila a vrátila, 



z let 1506—1509. 35 

a v tom ve všem své pilností pro nás jmieti nelitoval, znaje, že nám v tom zvláštní 
libost vokážeš, a my tobě to vším dobrým milostivě spomíuati a nahrazovati chcem. 
Datum Bude, feria V. ante Antoni confessoris anno domini XV^VIP*^, regnorum autem 
nostrorum Hungarie XVII^^, Boemie vero XXXVI^^. 

Vladislaus rex manu propria subscripsit. 

Urozenému Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, věr- 
nému našemu milému. 

67. 

Jan z Šelnberka píše Kryštofovi ze Švamberka o nastávajících proměnách v nej\7šších 
úřadech zemských; praví, že nemá té naděje, aby nejvýš, hofmistr Vilém z Pernšteina pustil 
úřad svůj pro purkrabství. Dat. na Boleslavi 1507, 22. ledna. AČ. VI. 344. 

68. 

Nejmenovaný pán český dává králi Vladislavovi ostrou odpověď, že pod přikrytím 
pokut na bratry české jedná se proti právům a svobodám pánův českých. Datum v Novém 
Městě 1507, 25. hstop. AČ. VI. 354.*) 

♦) Tomek v Déjepisu města Prahy X. 241, Palacký v Dějinách Českých V. a. 122 připisují list takový 
Vilímovi z Pernšteina. 

69. 

Ladslav ze Šternberka podává Vilémovi z Pernšteina obšírné zprávy o jednání sně- 
movním v Praze a o půtkách, kteréž měl s Albrechtem z Kolovrat. Bez místa 1508, 5. března. 
AČ. VI. 364. 

70. 

Vilém z Pernšteina píše Albrechtovi Rendlovi o půtce, kterouž má Ladslav ze Štern- 
berka 8 nejvyšším kancléřem z Kolovrat. Dat. na Pardubicích 1508, 30. břez. AČ. VI. 370. 

Vilím z Pernšteina Ladslavovi ze Šternberka, že věrně při něm stojí proti Albrechtovi 
z Kolovrat. Na Pardubicích 1508, 30. března. AČ. Ví. 371. 

71. 

Král Vladislav Janovi z Pernšteina, aby opravu na klášteřích Tišnově a Oslovanech jemu, 
bratru i otci jich Vilémovi z Pernšteina dědičně udělenou do desk vložiti dal. 

Na hradě Praíském 1509, 14. pros. — Orig. zenish. arch. Mor. IV. L 47. 
Vladislav oc. Urozený, věrný náš milý. Jakož jest urozený Vilém z Pern- 
šteina, naj vyšší hofmistr království Českého, věrný náš milý, otec tvuoj, od předkuov 
našich králuov Českých a markrabí Moravských i také od nás opravu na klášteWch 
Tišnovském a Oslovanském do života svého i tvého a bratra tvého Vojtěcha jměl: 
i věz, že jsme jemu i také vám oběma bratřím túž opravu k dědictví dáti ráčili. 
Protož věda to, k tomu se vedle urozeného Jana z Lomnice na Mezeříčí, hajtmana 



':> A. XXX I. Dopisy pana Vilíma z Pernkteinu 

ijiřiikríibitví Moravského, věrného našelio milého, přičiníš, aby vám to ve dsky 
zí-ijj-ké vloženo a vepsáno bylo, znaje v tom vuoli naši. Datnm in arce nestra Pragensi 
ťer. VI post Lucie anno domini oc XV^ IX, regnorum autem nostronim Hungarie XX", 
lioeniie vero XXXIX'. Ex commissione propria regie Majestatis 

Urozenému Janovi z Pernštíúna na Hí»lfnistf»iné, najvyíšímu komorníku markrabství 
Moravského. vr*niému nascMnn milému. 

72. 

i^rati- Tůma Přeloučský Vilémovi z Pemšteina, aby přimluvil se při králi Vladislavovi 

za ochranu Bratří. 

i.OO.9. — Rukopis souč. v arch, Ilerniltutském II L /. 282. 

Psaní bratra Tůmy příjmím Přeloučského*), kteréž učinil urozenému pánu 
jianu Vilémovi z Pernšteina oc z příčiny pokušení toho x-asu na jednotu přišlého, 
zastavení zborftv a služeb Pane oc, léta Páně 1509. 

liist bratra Tůmy Přelouckého JMti pánu, panu Vilémovi z Pernšteina a na 
líelťenstainé oc. 

Modlitba má ustavičná, ač nestatečná, však vždy žádostivá všeho dobrého 
V^Iti, nynějšího i budoucího. Trozený pane, pane muj milostivý! Jakož ste ráčili 
na počátku psáti i konec psaní VMti ke n)ne zavázali oc, že nám nemíníte zle či- 
niti, ale raději dobře: takové milosti od vás velmi sme vděčni. Budiž z toho pánu 
Bohu chvála, a on rač VMti k tomu přidati hojnější milosti i moudrosti, i posilnění ' 
své dáti shůry, nebeského příbytku svého, abyste mohli i uměli toho více skutkem 
konnti pro c)di)latu od jeho milosti časnou i věčnou. 

A já VMti podle svého hloupého rozumu, však pí-ímého, chtělbych tímto 
psaním napomoci. Jestliže bych pak VMti nějakým nelibým slovem dotekl raOte 
odpustiti a mé ui)římosti a víc(* hlouposti připsati, vědouce, odkud to jde, že z toho 
pravého srdečného milování, že bych VMti nepřál nic zlého na tomto světě ani na 
budoucím, než raději všelio dobrého, i synóm VMti. A protož umínil sem napsati, 
kterak bvšte o nás králi JMti mohli |)ronduviti a JMti zuřivost k nám ukrotiti, své 
zdání VMti oznámím, bude-li sí; hoditi. Pakli nebude, to přečtouce, však práce n^ 
veliká bude, můžete to jako j)od lavici vrci aneb do smetí; avšak kdož smetí před 
domem vyvržené j)ilně přehledává, nalézá netoliko peníz nebo dva, ale i zlatý nebo 
několik, i nétco drahého. 

*; Uratr 'Juuia Pn lotió-k-.' ín-ht, 'ItniM z I'i<-loiičí, pftvodné knéz svěcení římského, sul se pSin- 
ženconi Judnoty bratrsko; hrjf-il při samých počátcích. L<íta 1 107 byl vedle Matěje Eonwaldského a lir. EHm* 
z niiitíí na kin*/->tví zvolí n, hlahhnluv v historii nratíí napsal o ném, že «byl muž dosti očeny nsrďiQTdi 
a 1)0 innob:í léta v jfil-jot*- jjlavný .í(:t\itu /*• i/í prvních knéží bratrských, potom biskupem m 
i sudím. Zemřei ua 1'j<tov«í u \iu'i\ň hv. .MaO:j#: ir,i7, a na zí'jtří pochován tu na hřbitově, kdež pámJ 
blavkovi^tí kladli ^e i jiní poz'J«fjí lnatiřií >»prá\<ov/í.- 



z roku 1509. 37 

Poněvadž ste počali prostředky držeti a vešli ste mezi tyto dvě straně, Římskou 
a Českou, jako mezi dva žrnovy, aby VlMt mleli mezi sebou, neb ste upadli v to, 
aby s obou stranou VMti málo pravě věřili a bezpečně na to spolehnouti mohli, 
což mluvíte neb činíte, bez nějakého domnívaní divného. Ač k VMti slovy vuoči 
pěkně mnozí mluví, jako by z pravého srdce to činili: ale já po stranách při ně- 
kterých srdce skrze slova vynesená jinak nalézám, že milování toliko ukazují slovem 
a jazykem, a málo skutkem a pravdou. A musíť tak mezi lidmi býti. Neb kdož 
chce jiným mnoho dobře činiti, musí mnoho uviněn býti a často opravdu vinen. 
A to se i nejlepším lidem přiházelo i přihází. A byť pán Bůh na VMt dopustil 
jakou poklesku, tu byste zvěděli, žef by se zjevila mnohých srdcí myšlení od 
o1)ojí strany. 

A již ste VMt v to vešli, nápodobně jako urozený pan Vilém pán z Peršteina, 
děd VMti, za jehož času byli píseň složili JMti k hanbě. Než toho nevím ani sem 
slýchal, proč a z jakých příčin a kudy jest jim toho zasloužil, že sou jemu to uči- 
nili; než to vím, že jest pán Bíih JMti tak neoslavil ani v bohatství tak rozšířil, 
jako VMt. Ješto i synóm vašim muž se to hoditi, aby té slávy po VMti užívali, 
však tak. budou-li se pánu Bohu uměti zachovati a vůli jeho činiti. Pakli by 
neuměli, ovšem nechtěli, tudížť by hněv boží na se vzbudili a ponížení i potupu 
na se přivedli, i na potomky své, příkladem synův krále Jiřího slavné paměti, 
kteréhož byl pán Bůh vysoce povýšil a v bohatství rozšířil, kterýž také synóm 
svým veliká a široká panství zůstavil v království Českém a markrabství Mo- 
ravském i v vývodství Slezském oc. A když Pána Boha rozhněval a synové jelio 
ovšem, dopustil na ně, že již v království Českém a margkrabství Moravském 
nožné šlépěje k dědictví nemají, a v vývodství Slezském dosti málo oc. Protož 
bych VMti toho nepřál, byste jim toho zasluhovali, a ovšem oni sobě, než raději 
bych přál, abyste sobě i jiným zasluhovali všeho dobrého, nyní i k budoucímu 
času. Proč jest pak pán Bůh na krále Jiřího dopustil, a kudy jemu to přišlo i synóm 
jeho, bylo by dlouho psáti. 

Než zdání své VMti napíši, kudy byste mohli u pána Boha milost získati 
i synóm svým, i statku svého zachovati. Ač mnohé věci jiné sou, těch nyní pone- 
chám, než tato mi se zdá velmi potřebná věc nynějšího času: že byste VMt s králem 
JMti mohli rozmluviti, a jemu předložiti praděda JMti císaře Zigmunda, kterýž přijel 
do Čech s velikou mocí, chtě Čechy opanovati a v království se uvázati. A ku po- 
moci měl všecka knížata okolní, i biskupy i pány s městy, a nic nezjednal, než 
škodu nenabytou a hanbu velikou vzal, a z země České vyhnán, a jí více neohledal, 
až jej dobrovolně přijali. A potom všecka říše Uímská zbírali se a do Čech vtrhli, 
a papež poslal s nimi Juliana kardinála oc. Též nic nezjednali, než vyhnáni a s hanbou 
utekli. A prvé i potom co lidí mezi sebou zmordovali, knížat okolních, hrábí, pánův 



88 



XXXL Dopisy pana VUétna z P&niSteina 



Německých i Českých i Moravských ; co kuéží popáleno, zhubeno, klásterfiv a kostelůvl 
pobořeno, že jediné štítové na mnohých místech a zdi zbořené stojí až do dnešního] 
dne, a zboží pobráno mnohým, až do dneška nevráceno, a zdaří-lif pán Bůh a jedinoaj 
ještr^ poberou, zda mi se, žeř jim jeho věčné nevrátí dc. Potom za krále Jiřího 
slavné paměti, Uherského též muožství lidí mezi sebou pomurdovali a zemi prdíubllij 
pálením i jinými záhubami ; a také nic nezjednali, a lidi v jednotu víry a v ob\ cejej 
při vflre neuvedli: než všech časů prvé i potom na popele se smlouvali, a každá j 
strana při svém zůstala, jakož kompaktáta i jiní spisové svédčí ac. 

A na to nyní jde, a kněží jednají, aby nory Tábor vyzdvihli a přivedli na] 
to, kteříž nic nemají, aby nabyli, a kteříž mají, aby ztratili ac. Ano pán jeden] 
z Rožmberka před nřkoíika lety jeda na snem do Prahy, mluvil v městě Písku předl 
mnohými lidmi, když znnnka byla o víru, a tak řekl: že „předkové naši, páni] 
z Rožmberka, byli páni znamenití v království Českém, a měli zboží veliká, že jim] 
v tom času rovně nebylo, a když o víry bojovali, nic nezjednali, než sobě i námJ 
potomkóm svým, škodu velikou utlělalij ztrativše mnoho zboží, jakož do dneška mezÚ 
lidmi v Čechách běží to přísloví: Nadadí tě, jako Táboři Rožmberského'' ac. A na] 
toť nyní jde a u samého jest, aby kněží na též přivedli, neb jim jest snadno k bojij 
neb k válkám pobízeti a jiné strojiti, že doma na celé kůži léhají, a knížata i páoyj 
s obecným lidem vypobízejí; než byť měli sami na Špici býti podle božího přikázaní,] 
jako kněží židovští s troubami, jinakby na to myslili a ne tak bojův strojili* 

A mohli byste i jinj^m pánům to vnášeti, a krále JMt i pány změkčiti, aby 
proti nám tak zuřiví nebyli, ale raději místo pod panováním svým ráčili dáti, po-j 
něvadž obýváním svým nejsme škodni obecnému dobrému, ale více užiteční. A zdálo- 
liby se VMti připomenouti i krále Slatyáše, kterýž jsa naveden kněžími, byl násJ 
vypověděl z království svého, a svobodnou cestu do jiných zemí vystěhovati se dal;] 
av^ak když sto JMt zpravili s nebožtíkem panem hejtmanem, kteraká by se škoda] 
zemi stala, však se ohnul a nám místo dal s naším náboženstvím, a potom tím] 
nelinul až do smrti své. 

A taJcé bylo by potřebí, aby se král JMt ohlédl sám na se i na potomky] 
;ffé, co by jím dobrého zjednal i VMti. Neb ta věc již uení snadná, podobně ja- 
íroby někdo chtěl chalupu doškovu uhasiti, kdyžby se oheň veliký rozmohl, víclibyl 
trhal, více by hořelo. A také JMt mělby na péči míti řeč pána Ježise Krista, kterýzl 
přikazuje kněžím, řka; ^Nechtě obého růsti, koukole s pšenicí, až do žní Páné, ueb 
chtíce koukol \7trhati, vykořenili byste snad i pšenici", Tuť mýlka blízká stojí, žť 
chtíce trápiti neb zbýti zlé. i netrápili a nezbyli dobrých, pánu Bohu milých. V& 
netoliko pro bludy lidé budou zatraceni, ale také pro hřícliy, a těch jest všudy plůol 
Avšak také JMt nemá jednostajných lidí u víře v království Uherském, neb má RáceJ 
Bulgaře i jiné, ješto nejsou jednomyslní u víře s ílímany, avšak je trpí, když jedinť 



z roku 1509. 39 

JMti poddáni sou a pokoj zachovávají, a o víru nebojují a válek nevedou. Též by 
JMt mohl nás i Čechy strpěti při našich věrách, nežby o ně měly války býti, 
a kuěží neměli by JMti míti k tomu. Neb majíc psáno v svých právích, že menší 
zlé má dopuštěno býti pro větší zlé, poněvadž jest to již přišlo z dopuštění božího, 
že křesťanstvo rozděleno jest na několiko stran, a každá strana své chválí a cizí 
haní, a kdožby je chtěl utiskati od jich víry, hned se o to k boji strojí, aby se 
nedali utisknouti. 

Než myť se nestrojíme, bojem meče železného brániti své víry, než mečem 
slova božího a trpělivostí, neb tak psáno jest: že to jest víra svatých a trpělivost 
mučedlníků Ježíšových. A vždyť sou bližší cesty spasení, podle písma čtení svatého, 
ti, kteříž dobře živi jsouc a trpí, nežli ti, kteříž zle živi jsouc, jiné pro víru trápí. 
Ano sv. Jan zlatoústý svědek toho, kterýž praví: že nedáví vlka ovce, ale vlk ovci 
oc. Než já nevím, co pán Bůh myslí a činiti bude; mohlby snad některým v srdce 
dáti, že by se slitovali nad přátely svými a kiívdou jich, kteráž se jim děje i nám 
proti vší spravedlnosti boží i lidské, žeby jich snad i bojem bránili; neb sme 
králi JMti počet vydali z víry své, o spasení i o všech svátostech podle písem svatých 
zákona božího, a potom sme dali počet vypsaný i z smyslu víry. A není nám dána 
odpověď na to žádná od JMti ani od doktorův ani od mistrův odepsaná, kde bychom 
dobře a právě věřili, abychom potvrzeni byli, a kde bychom bludně a zle věřili při 
spasení i pii svátostech, neb při životě křesťanském, s důvody písma sv., abychom 
věděli, co opraviti, jakož se všech časů podáváme k tomu. Než toho všeho zanechavše, 
položivše toliko kolikosi slov, kdož toho nepřijme, hned aby byl pokutován, a netoliko 
my, ale i ti, kdož nás pod sebou mají. Divněť na to lidé hledí, netoliko České strany, 
ale i Římané ; ješto někteří sou naši nepřátelé, avšak praví, že se nám veliká křivda 
děje, ovšem poloubratří; a tiť i ruce osukují, aby křivdy přátel svých litovali. A jáť 
se velmi bojím, že drahně bratří čiji, aby se také nepřičinili, netoliko z obecných, 
ale i z urozených, kteří by nemohli na prvním stupni trpělivosti státi, že by na 
nižší zstoupili, jako předešlá léta oc. 

A mohouť kněží s některými světskými tak dělati, ač nyní jim všudy prostranno, 
že by pán Bůh mohl na ně dopustiti, že by jim po všech zemích okolních těsněji bylo, 
než za Táborů oc. í3 byť pán Bůh dal Římským prelátům takovou moudrost, kterouž 
pohané mají, Turci i Tateři, méněby hříchů v nadělali, a méně krve nevinné vylévali, 
a menší pomstu na se od pána Boha by uvedli ! Ilačte odpustiti, ať jich směšné podo- 
benství povím, kteréž mluvili ku pánům českým i polským i jiným lidem, kteříž bylí 
v Průších na žoldu u krále starého JMti. když s nimi hádku měli o víru, takto jim po- 
věděli: Byla jedna liška, kteráž měla několik liěenec, a když od nich odběhla, počaly se 
hádati, pravě každá, že jest nejpěknější; a když zase k ním přiběhla, podaly toho na ni, 
aby mezi nimi vyřkla, která jest z nich nejpěknější; a ona jim odpověděla: „Milé dcery, 



4 A. XXXI. Dopisy pana Viléma z Peništeina 

uft/iM^ x-.^liK* hádaní, když budem u kožišníka na bidle, onť rozezná, kteráž jest nejpěknější. 
u TU. kr^riž bude nejpéknéjší, posta\i napřed, a která škaredější, tu nazad". Takéž, když 
liiiL přijde k sciudu. tenf pravé rozezná a rozsoudí, kdo dobrou víru měl a kdo zlou; 
tio mel dobrou víru s dobrvnn skutky, toho půjme do nebe, a kdo zlou se zlými 
slrJtkT. toho pošle do pekla. A na tom své hádaní o víru s nimi zavázali. 

Prou*ž VMti prosím, račte králi JMti předkládati a raditi ku pokoji, af jej 
:'fičí jednati, a o vír)' rozbroje a válek aby nebylo; a nenecháliť nás a nestrpí. 
^T*^kem pokoj bude. Račte to dělati netoliko proto, aby pán Bůh VMti vším dobrým 
*»di»latil. al*^ i sami pro se: však vidíte, že sedíte a panství máte jako v zakádce 
ijiezi stranou Českou a poloubratřími. Neb v kraji Hradeckém i v Chrudimském 
málo ílínian. a vzbudí-li se co, jistě budouť vás oběma rukama škubati, jako tlustou 
bus. a nebudouf rozdělovati prachu od peří, než všef spolu pohrnou oc. 

To sem VMti napsal, kterak byste ku pokoji sloužili, aby jej král JMt ráčil 
jednati i s vámi, neposlouchajíce prelátův, ješto mnozí nic dobrého nejsou, a mezi 
nábožnými klá.^terníky ne vše zlato, což se blyští ; můžeteli pak VMt co sobe, jim 
napomoci, račte přijíti; pakli ne, jakož sem napřed napsal, pod lavici vrci. 

Také V^Iti prosím, račte to opatřiti podle opatrnosti své, aby v Prostějove 
méšfané takové pilnosti nevedli při scházení bratrském, aby ani nikdyž v noci tajné 
nemohli se sjíti; neb mně se zdá, že VMti jest na tom dosti, a dosti učiníte od sebe. 
když ve dne a na tom místě, kdež se prvé scházeli, scházeti se nebudou. A věřím 
VMti, že to učiníte podle lidského přísloví, aby vlci syti byli, a kozy cely. 

A já také psal urozenému panu Janovi Kostkovi na Litomyšl o tu věc, divě 
se tomu, že tak ukrutně zapověděl, ješto by mohl nezapovídati, poněvadž k tomu 
uesvoloval. Ale zase nedivím se jemu nemocnému, neb již několiko let jako na 
•^mitedlné posteli leží ; ale byť zdráv byl aneb život čerstvý měl, zdá mi se, že by 
se jinak měl k té mysli, kterouž má. Ale však proto by hodné bylo jinak se míti, 
aby t^jho nečinil ku potupě svému milému pánu otci i své milé paní mateři, i panu 
bratru svému milému i jiným přátelóm, kteříž sou své životy na víře bratrské sko- 
nali. A muž tak činiti, že by pána Boha rozhněval, a na jeho milosti toho zasloužil, 
aby naň dopustil, že by po smrti jeho i jeho milých přátel, k potupě jich, jako 
V'U rhtéli s knéžími měšťané Jičínští kosti pána svého z hrobu vybrati, by byla paní 
d*-:ra jeho nezastavila: bych VMti prosil, abyste se ráčili přimluviti, aby toho nečinil: 
;,-:> -Iv-ím. že ste smířeni ^^It a jste dobře spolu, ale snad pro své podezření nebudete 
-..Tiírí toho učiniti : pakliby kterak mohlo býti opatrně skrze někoho, račte to, prosím, učiniti. 

íohoto pak mého psaní VMti prvního i nynějšího kořen a základ jest toto 
ri -í .<':.: ^ abyíte pravých ctitelův božích neutiskali, ne tomu chtíce, ale radše na- 
jí*, :.'.ir^.u : 2. abyíte spravedlnost a milosrdenství svým chudým lidem činili, a kril 
JMtt, if^/ÁhíijÚJ: opatrnosti, k témuž radili; nebo to dvé, přeběhnouce všecky knír 



z Id 1509—1610. 41 

královské, i paralipomenon, i žaltář i jiných prorokův, najdete: kdož sou tak činili, 
pán Bůh jim vším dobrým odplacoval i potomkóm jich. Svědek toho sv. Petr, kdež 
dí: „V pravdě sem shledal, že kdož se Boha bojí a činí spravedlnost, vzácen jest 
jemu". A zase na odpor, kdož sou jinak činili, pán Bůh všecko zlé na ně dopouštěl 
i na jích potomky. Svědek toho druhý apoštol sv. Pavel, kdež takto dí: „že pro ty 
věci přicházel hněv boží na syny nevěřící". 

Milý pane, pro milý Bůh, račte králi JMti oči obrátiti, ať pohledí na otce 
své duchovní, arcibiskupy, biskupy Uherské i Moravské, jakouť lásku k JMti mají: 
od JMti, což mají, všecko mají, a majíce mnozí veliké zbytky, kéž pohledí na JMti ne- 
dostatky a peněz půjčí i zlatých, k JMti i syna jeho pilné potřebě! Než musí vypůjčo- 
vati u chudých pánův světských neb zemanův, a potom aby to bylo vloženo na chudé 
lidi k zaplacení. O byť milý Bůh dal králi JMti v srdce, aby pomyslil a skutkem 
učinil, kterak by jim zboží pobral a panování odjal, aby neměli nač pýchati a hříchův 
provoditi s kuběnami i jinak, a je opatřil, aby toliko majíce pokrm a oděv, podle 
řeči apoštola dosti na tom měli, a čtení Kristovo svobodněji kázali ; když mají Bohu 
rytěřovati, nepletli se v světské věci. Ale snad to JMti není dáno, aby to dělal, 
než někomu jinému mladšímu zachováno, aby to učinil; ješto jemu tu službu pán 
Bůh vším dobrým zaplatí, podobně jako onomu knížeti Hyeu [Jehu], kteréhož Eliáš 
neb jeho služebník pomazal na království Izrahelské, a na rod Achabův, a na pro- 
roky Bálový, jakož o tom psáno v 4. knihách královských. A když to skutkem 
dokonal, pověděl jemu prorok od Boha dobrou novinu, že jest Hyeu učinil, co jest 
libého v mém srdci; dávámť jemu za to, že z plodu ledví jeho šedou na královské 
stolici až do čtvrtého kolena*) oc. Čehož bych já některému z synů VMti velmi 
přál, takové odplaty. 

Dejž pán Bůh všemohťuí VMti takovou moudrost a umění, abyste králi 
JMti uměli sloužiti k jeho dobrému i potomkóm jeho, a sobě k užitku i synóm svým 
i k obecnému dobrému. A s tím pánu Bohu poručeni buďte, a mému psaní dlou- 
hému račte odpustiti. 

♦) v ten rozum Ilospodio mluví k Jehu v 4. knize královské 10. 30. 

73. 

Král Vladislav Janovi z Pernšteina, aby otci svému Vilímovi vsi Uherčice a Evail (nyní Ivan) 

do desk vepsati dal. 

Na Horách Kutných loíO, 21. února. — Orig. zemsk. arch. Mor. IV. 1, 48. 

Vladislav oc. Urozený, věrný náš milý. Zpraveni jsme, kterak jest urozený 
Vilém z Pernšteina na Helfnšteině, nejvyšší hofmistr království Českého, otec tvuoj, 
věrný náš milý, od urozeného Ladslava z Bozkovic na Třebové, věrného našeho mi- 
lého, dvě vsi jménem Uherčice a Evau k Židlochovicím kupil, tak jakž jest jich týž 

Archiv český XVI. 6 



42 



A, XXXL Dúpisy pana Viléma s Permteina 



J^adslav sám v držení byl: na kterýchžto všech jemu jest byla oprava dědičná xa- 
psáua, jakož pak lis^t náš, kterýž nadepsaný Ladslav na to měl, to šíře ukazuje 
a svétleji v sobě zavírá. Protož toho na tobé žádáme, aby se s pilností pnfinil, aby 
svrchupsanému Vilémovi z Pernšteiníi otci tvému týž [sic] vsi s opra\TÍ dédičnů vel 
dsky zeoíí^ké vloženy a vepsány byly, znaje, že nám v tom věc vděčnií vokažeš. 
Datum iii Moutibufcí Cutnis ťer. V* post dominicam Inuocauit, anno domini ac XV^X, j 
regn(íruuj autem nostrorum Iliingarie XX. Boemie vero XXXIX, 

Kx commissione propria regie Majestatis. 

Urozenému Janovi z Pernšteina, naj vyššímu komorníku markrabství Moravského, vér- 
nému našemu milému. 

74. 

prtr z Rosenberka (oznamuje Zdf^Ďkovi Lvovi z Rožmitala, že srnzumél, jakoby hoP 
mistr Vilíni z Pernšteina za krále sbbovati nechtél, a že radái v soude sedati nechce, že váakj 
se napravuje, pouévadž obává se o úřad. Dat. na Krumlove 1510, 28. dubna. AÚ. XI. 144.*)( 

*) PalackéLo Déjiny české V. IL 181. 

75. 

Král Vladislav oznamuje Janovi z Potšteina a na Žanipachu, místomincmistru naj 
Horách Kutných, že rozkázal prvnéjšímu mincnnstru taniže, aby Vilímovi z Pernéteina dáuol 
bylo 100 centnéfův mí^di nezaříi-ovan*^; protož aby jemu, což dodáno není, dodal. Dat Tate,j 
sabbato post Alexi (20. čcei t.^>]0. Orig. nékdy ve sbírce listin Donnebaurové. 

76. 

Yilém z Pernšteina Chebským, aby nékteřf jích sousedé Václavovi Behmovi list k svědomíj 
položili na liradé Pražském k soudu komornímu. 

Na hradě Pnthkcm 1510. 10, listopadu, — f}ti^\ arch. civ, Egrae, 

Službu svii vzkazuji, slovutné upatrnosti paani a prátelee milí! Poněvadž 
lií'edsím od urozeného vládyky Váelava Behma z Konobrž do soudu komorního po- 
hnáni ste byli, abyste Jakubovi Hausnarovi, Kurczpainholczovi, Jorgschlosscro^ 
a Hanušovi Elpogiiarovi, vašim spoUimešfanuom, rozkázali položiti k svědomí listJ 
kterýž mají od nebožtíka knézc Jiříka líalkra doktora dc, kterýžto list na tři| 
bta zlatých rainských na téhož Behma bvédcí. Ale že se tumu, jakož on Behei 
zpravuje, až dosavad nestalo dosti, a již menovaný list dlužní položen neuie: žádáiij 
sem od téhož Behma, abych vás ještě pi-ed se obeslal Protož pokládám vám rak 
podruhé ten pondělí před svatň Alžbětu [Iš. listop.J najprv příští, abyste na t€ 
den přede nimi, před paany a vládykami, krále JMti radami, v soudu komorním 
hrade Pražském svrchudotčeny list nadepsaným svým spoluméšťanónij jakož se napře 
píše, rozkázali položiti k svědomí, Pakiiby se toho nestalo, a ten list často meoo- 



z roku 1510 a 1511. 43 

váný nebyl položen k svědomí, aneb vy že byste nerozkázali to položiti, tak svrchu- 
psaný Během praví, že se v tom, pokudž príleží, vedle práva a řádu mieti a zacho- 
vati chce, ač jestliže by skrze to neplacení které škody vzal. Dán na hradě Praž- 
ském léta oc X® v pondělí den sv. Martina. Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, 

královstvie Českého najvyšší hofmistr. 
Slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a radě i vší obci města Chba, přátelóm milým 

77. 

Vilím z Pernšteina nejvyššímu mincmistru Janovi z Potšteina o splácení mu dluhu z mince královské 
Na Pardubicích 1511, 16, ledna, — Orig. arch, KH. č. 271, 

Urozený pane, pane a příteli muoj milý! Jakož ste mi psali, což se toho 
dluhu dotyce, o kterýž sem vám psal, dali ste mi v odpověď, že ste rozkázali úřed- 
níkuom mince, aby mi ta suma, kteráž mi jest zťistána, vyplněna byla do svatého 
Jiří [23. dubna] oc: napřed já vám z toho děkuji a vděčně přijímám, a zase v čem 
byste mne slušném potřebovali a mně možné učiniti bylo, rád učiním. Pak za toto 
vás prosím, ač jest vám to možné pro mne učiniti, že tak učiníte, aby mi bylo vy- 
dáváno každaj tajden po dvou stech kopách míšeňských až do vyplnění té sumy. 
Pakli by to nemohlo býti, ale po puol druhém stu kopách aby mi vydáváno bylo 
až do vyplnění té sumy. A to proto, aby vám lehčeji přišlo mně ten dluh spraviti, 
a druhé proto, abych já také svou potřebu, kteráž mi jest dosti pilná, zednati mohl ; 
neb sem já své peníze za krále JMt dal. A protož já vás za to prosím, že to 
spuosobíte, aby mi na tajden tak vydáváno bylo až do vyplnění té sumy. A což 
v tom pro mne učiníte, já zase v čem byste mne slušném potřebovali, rád učiním. 
Pakli by se vám toho učiniti nezdálo, ale muožli býti, aby mi všecky spolu dány 
byly druhů středu v postě [12. března]. Také bych já nedbal pak, jestliže se vám 
zdá, aby mi již tak vydáváno bylo, jakož sem navrchu napsal, nechžť by mi kla- 
deny byly u Hanykeyře. Jižť co jest v tom úmyslu vašeho, prosím, dajte mi v od- 
pověď, abych se věděl čím spraviti. Dán na Pardubicích ve čtvrtek po s. Paulu léta 11. 

Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, 
najvyšší hofmistr královstvie Českého. 

(L. S.) Urozenýmu pánu, panu Janovi z Potšteina, najvyššiemu mincmajstru královstvie 
Českého, příteli mému milému. 

78. 

Vilím z Pernšteina mincmistru Janovi z Potšteina, aby mu dluh za krále zaplacen byl. 

V Pardubicích 1511, 21. ledna. — Orig, arch. KH. č. 273. 

Urozený pane, pane a příteli muoj milý ! Král JMt mi psáti ráčil. Pan Lev *) 
mi také píše, že vám král JMt ráčil poručiti a rozkázati, což se dluhu mého do- 



44 A, XXXL Dopisy pana Viléma z Pernšteina 

týče, kterajž mi JMt dlužen, aby mi skrz vás spraven byl. Pak abyste věděli, že 
se panem Bernartem mincmajstrem starajm**) takovou smlúvu měl sem, že za polovici 
tý mědi v každém centnýři měl mi dáti za čtyry hřivny stříbra, a v polovici v každém 
centnýři za puol čtvrtý hřivny stříbra; a tak sme toho ssumovali, že toho mělo při- 
jíti XXír^ IP; pak dáno mi na to V^ íll Pak již vy mi to voznamte, chcete-li vy mi 
toho dluhu vostatek vyplniti, poněvadž jest vám o tom králem JMtí rozkázáno; než 
jedné mi to tak voznamte, aby mi potom nebylo jinam vokazováno, neb já s svého 
upomínati budu. Pak jedné vy mi to tak voznamte, co jest úmyslu vašeho, chcete-li 
vy mi to spraviti, aby to spraveno bylo do sv. Jiří konečné, a já abych k vám vo 
to hleděl; napište mi prostě, co jest úmyslu vašeho, po tomto poslu, abych já se 
tím uměl na konec zpraviti. Neb jestliže by mi toho od vás nemělo spraveno býti 
íineb vodkládáno, tak jako ste mi vodkládali na pány správce vo těch pět set kop, 
muosil bych já zase k králi JMti poslati a JMti psáti, i panu Lvovi také ; neb sem 
já těch peněz velkaj díl za krále dal. Pak, což v tom koli pro mne učiníte, znaje 
to, že jest spravedlivaj dluoh, když by vám toho v vašich potřebách jaká potřeba 
byla, mohl bych se vám k něčemu trefiti. Pak již mi konečnou toho vodpověď dajte, 
co jest v tom úmyslu vašeho, a co jest vám v tom možného učiniti. Prosím, zbavte 
mne práce, však by se mohlo trefiti, že byste i sobě tím zle neudělali ; neb mi pan 
Lev píše, abych se o to nestaral, že mi má to konečně spraveno býti. Ex Pardubic 
f. III post Fabiáni anno 1511. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, 

najvyšší hofmistr královstvie Českého oc. 

(L. S.) Urozenému pánu panu Janovi z Počteina na Žampacliu, najvyššiemu minc- 
majstru královstvie Českého, příteli mému milému. 

♦) Zdeněk Lev z Rožmitála. ♦*) Bernard z Waldšteina byl mincmistrem 1505—1510. 

79. 

Správcové království Českého vysílají do Kutné Hory Viléma z Pernšteina a jiné 3 osoby za 
sebe, aby nedostatky při horách vyšetřili a odstranili. 

Na hradě PraSském 1511, 25. října, — Orig. arch. Klí. č. 124. 

Služby naše vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Jakož vám prve vě- 
domo jest, že sme některé z nás z správci, z pánóv a z vládyk, do Hory poslati 
pro potřeby krále JMti a tohoto královstvie měli, aby užitkové krále JMti vyhle- 
dati se mohli a tak řídili, kterak by JMKské i tomuto královstvie dobré a užitečné 
bylo : i protož již z nás pro takové i jiné potřeby do Hory z sebe poséláme urozené 
pány, pana Viléma z Pernšteina, najvyššího hofmistra království Českého, pana Ber- 
narta z Walšteina na Krupce, pana Jana z Wartenberka na Děvíně, a urozeného 
a statečného rytieře pana Kunatu Pešíka z Komárova. Protož vám poroučíme, což 
by oni kolivěk zřídili, spuosobili a rozkázali při věcech horních, aneb cožkoli jiného 



z let 1511—1513. 45 

změniti by chtěli, abyste se v tom tak zachovali, jako bychme my osobně tam všickni 
správce souce to učinili a rozkázali. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatými 
Šimonišem a Judu apoštoly božími, léta oc V^XI. 

Páni a vládyky, kteříž v soudu zemském 
sedají, správce královstvie Českého. 
(L. S.) Múdrým a opatrným pánóm šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelům milým. 
(Stranou regest:) Pini zprávce, že některé pány vysílají, aby k horním užitkuom při- 
hlédli a volné měnili. 

80. 

Král Vladislav Vilímovi z Pernšteina: aby sekretáře královského doktora Augustina Kaesen- 
broda o proboštství Brněnské připraviti nedal, a proti synovi Bohuše ze Z vole, jenž týž klášter 

u papeže sobě vyprosil, přichránil. 

V Bvdíně 1512, 1. června. — Orig. arch, Rondn, B. L 

Vladislav oc. Urozený věrný náš milý. Došlo jest nás, kterak syn statečného 
Bohuše z Zvole probošství Brněnské (které jsi k snažné naší přímluvě a prosbě 
velebnému Augustinovi doktorovi, sekretáři někdy našemu, se pannu abatyší Tišnovsků 
dal) u Otce Svatého sobě vyprosil, a téhož Augustina o to proboství připraviti hledí. 
I poněvadž se ta věc netoliko doktora Augustina, než i panny a tebe, jakožto toho 
kláštera oprávnieho pána, dotyce, žádáme toho na tobě s pilností, aby jmenovaného 
Augustina doktora neopustil, a pannu a sám sebe z spravedlivosti své, kterň k po- 
dací toho probostvie máte, vyvésti nedal ; kdež my také tebe a pannu i téhož Augu- 
stina v tom opustiti nikoli ncmínieme. Datum Bude, feria III. post festům Spiritus 
Sancti anno domini oc XIF, rcgnorum autem nostrorum Ilungarie XXI P, Boemie 
vero XLP. Ex commissione propria regie Majestatis. 

Urozenému Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteiné, najvyššiemu hofmistru královstvie 
Českého, věrnému našemu milému. 

81. 

Vilím z Pernšteina žádá Olomúckých za propuštění sirotka z kláštera. 

(1513, v lednu,) — Form, arch, měst, Brn, c. 97, 

Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Jakož jest syn muoj 
s vámi mluvil v Olomůci, což se Mikuláše zemského písaře a sirotka toho, pastor- 
kyně jeho, kteráž jest nyní v klášteře, dotyce: i měli jste jemu odpověď na žádost 
jeho dáti, kdež ste pak jemu odpovědi na to žádné ješče nedali. Kdež já vás prosím, 
že to učiníte k přímluvě mej, a toho sirotka z kláštera vypustiti rozkážete, poněvadž 
on Mikuláš se k tomu poddává, že ji zase v moc vaši, tu kdež rozkážete, postaviti 



4é 



A, XXXI, Dopisy pana TUima z PertéMna 



chce před panem hajtnmnem aneboli ku práviu Kdež vám věřím, že jemu v tom 
piímluvy mej užiti dáte pro potomní ode mne vám takovejž libosti okuzáníe, Ex [sic], 

Vilém z Pernšteina na Helfenšteiné, 
najvyšsí lioftnistť království Českého. 
I Purkmistru a radé města Oloraiice.] 

82. 

Vilím z PeríJŠteiua žádá opétné Olomouckých, aby sirotek z kláštera sypUKtcu byl. 

1' l^^tosmoré 1513, 23, Mna, — Form. arch, měst. Brna L 97. 

Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přátelé moji milí! Jakož sem váť 
psal, což se Mikuláše zemského písaře dotyce, i nedali ste mi na to žádnej konečnc^!^ 
odpovědi, chcete-lí to k přímluvě a žádosti mej učiniti. Kdež umě se jeStě pře^H 
pánem Buohem zdá, že Mikuláš spravedlivej věci na vás žádá, A protož vás jeít^es 
prosím jako přátel svých milých, že to pro mne učiníte a mně se v tom skutecm.^ 
přátelsky najíti dáte, aby ten sirotek na takový zpuosob bez prodlévání z ktasfer*^ 
vypuštěn byl jakož sem vám onehdy psal. Avšak víte, že rád pro vás všecko cííút^ 
a činiti chci. což mi jedné možného jest, ač to od vás také, jakož sem i prve ziia^I, 
ještě poznám, že se též ke mně přátelsky upřímně zachováte. Protož mi úmysl svt&oj 
oznamte po tomto poslu, ať se tiem umiem konečné spraviti; neb ty víry do 
nemám, byste tyto mej slušnej žádosti spravedlivě odepříti jměli* Ex Pixjstřjo 
Dominica post Vincenci. Anno oc V^Xnr\ Vilém z Pornsteina na Helfensteíiiě* 

najvyssí hofmistr království Českého Jr^ 



Olumouctí Vilémovi a Janovi z Pernšteína: odpovídají jim, kažílému zvláště, na přímlumój 
listy jejich za jistého sirotka, že předloží věc tu nazítří všem třem radám. 

V Olomouci (1513, po 23. lednu). — Form. arch, mést, Bnm ř, 97. 

Jakož VMt již podruhé psáti ráčíte o Mikuláše a o toho sirotka našeho : 
i dali sme VMti odpověď, že zítra všecky tri rady pospolu mieti chcem a o tu vK 
dostatečně rozniluviti, a potom VMti konečnů odpověď dáti. Ale VMt vždy psáti 
ráčíte na správu Mikulášovu; kdež se VMti zdá, že slušného žádá Mikuláš; ale N^t 
naší správy ježče neslyšeli ste ; kdyby ste ji slyšeli, mámy za to, že V>ít smA p^ 
náče [by] psáti ráčili. Pán Buoh zna, že bychom VMti rádi uslyšeli, kdyby bjli 
možná věc nám učiniti, a jest nám velmi protiv mysli, že VMti oslyšeti máme. TM 
nade všecko ješče sme na tom, že buohdá zítra všecky tři rady spuolu na r ' 
míti budem, a tu jim vSem VMti psaní obojie čísti dáme, a na čem so vh< 
rady ustanoví, Ui VMti tajno nebude; a stane-li se to, stane se k VMti př;.: -, 
Prosíme VMtí, že neráčíte nám za zlé mictí. Ex f)lo[mulcz ciues: fsicl. 



ž roku Í513. 



84. 

z Prrnšt*»jna nejvyáSínm purkrabí a nejv, kancléři podává zdáni své v prJcine Slezákův 
Inických ; ubezpečuje, že nikdy nebyl proti panskému stavu 8 knížetem Baitoloméjem. 

V Ihirdubicich 1513, 4. $ty>ua. — Oo/?, ť arch. Treboh, č, 3268. 

Urozeným pánóm, pano Zdeňkovi Lvovi z Rožraitála a z Blatné, najv. purkrabí Praž- 
Eéniu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najv. kanGl<^H král Oesk., pánóm příteli 
bratru inéiuu milénui. 

Službu 8VU vzkazuji, urozeny pnue, pane příteli a I>ratře moji milí! I*híl 
kch vám, byste zilrávi byli a dobře se ineli. Což se příjezdu ke mně vašeho do- 
fče^ kdež ste mí vzkázali po ]>ami sekretářovi, že tuho nyníe na tento chb potřeby 
lieznáte, poněvadž snad vás zašla nějaká pilnější potřeba: já také při tom toho 
L^echávám. 

^H Také když ste mi vzkázati rácilij abych vám odpovéď ílal na některé kusy, 

Hlož se Slezákuov a Měinirkých dot)xe, já vám svuoj rozum píši, však proto lepšiemu 

rozumu micsto dávám. A což se Slezákuov dotyce, mně by se jistě za dobré zdálo, 

aby to od nich přijato bylo a v to s nimi šlo, a jich abychom neopouštěli; a jedno 

vedle povinnosti to máme učiniti, druhé pro potřebu naši, třetí také pro potřebu 

pána našeho, a čtvrté proto, jakú smUivu s nimi v KladŘtě máme. A kto jest ten, 

^Jctu s nimi činiti má, to sobě rozvažte, a odkud se jim to děje. 

^P Což se Mělnických dotyce, toto by mne se zdálo, co by najméň o to molilo 

mluveno býti, a v mlčenie aby to bylo až do tohoto sjezdu našeho, kterýž v Kolíně 

držán býti má; já bych to za dobré chválil. A všecky ruoznice s Pražany i s jinými 

^■děsty aby beze všech řečí, puotek, nesnází zanechány byly, mně by se zdálo, 

^^e by nebylo zlé. Však při tom jedné zámek Pražský opatřiti: když jsú oni najkrotsí, 

Jťhda i^e najvíc opatrovati. 

i*ane kancléři, bratře muoj milý! J^ikož mi píšete o kněze Bartoloměje; 

)tom jste mi vzkázali po I*rockovi po sekretářovi, že liy on se mnu pochluboval, 

že jsem já jeho veliký přítel, jako hy s mii radu své věci puosobih Neviem, ještě-lí 

vám ne^jsem dosti znám v svých ohycejícli, proč jinému dáte sobě před oči? 

'fámť já pánu Bohu, žef sem já ten : vedle panskélio a rytířského stavu jsem a budu, 

[okudž hrdla i statku mého stává, a nad to při liánu svém. Poněvadž zápis máme, 

iké pokuty, toho pří tom nechávám. A by nebylo žádného zápisu, a bych měl na 

loli učiniti, což chci, jinam bych bohdá nemohl od panského a rytieřského stavu 

téch potřebách. 

Kněze Bartoloměje já nechávám za takového, jakýž jest, nic jemu nepři- 
iniera a nic jemu neujímám; leč jest to přátelstvie, že mi v svém psanie napsal: 
^stliže by o něm kto myslil, mluvil neb psal, že by on co zrádné nešlechetně činil. 



48 A. XXXL Dopisy pami Viléma z Pernšteina 

že by naň v hrdlo lhal jako zrádce nešlechetný. A já jemu zase odpověď dal na 
jeho psanie : míní-li to kdo na mne aneb praví aneb myslí, že v hrdlo lže jako ne- 
šlechetný zrádce cti mé. Pak jižť já nevím, daleké-li jest čili blízké to přátelstvie. 
Již pak o mně věř, kto chce jak chce, toho já při tom nechávám. Než muoj milý 
pane bratře, . shledáte to, žeť já kněze Bartolomějuov přítel chci býti takový, jakýž 
jest on našich stavuov, pokudž najdál uměti a moci budu. Dvorněť mne lidé malují, 
ale jinak mne nemohu malovati, než jakýž sem byl z své mladosti až do mých 
šedin. A takovýž bohdá budu až do hrobu, pánu Bohu svému věřím. Ex Pardubic, 
fer. V"* ante Sixti anno oc lo. Vilém z Pernšteina oc. 

85. 

Vilím z Pernšteina nejvyššímu purkrabí a nejv. kancléři o čekaném poselství královském. 

V Panhibicich 1513, 5, srpna. — Cop. v arch. Třeboň, č. 3268. 

Urozeným pánóm, panu Zdeňkovi Lvovi z lložniitála a z Blatné, najv. purkrabí Praž- 
skému, panu Ladslavovi z Šternberka na Bechyni, najv. kancléři král. Česk., pánóm a přátelóm 
mým milým. (Pakli by tu pana kancléře nebylo, pan purkrabio naj vyšší tento hst sobě otevři.) 

Urození páni, příteli a bratře muoj milí. Přišlo mi na mysl dnes ráno, že 
Procek pověděl mi, že král některým osobám chce poručiti to poselství díti zde 
v zemi, vedle naučení vašeho. Nevím, dobře-li mi se zdá; než mně by se lépe zdálo, 
aby král poslal pana hajtmana moravského s tím poselstvím; a jakž by již zpraven 
byl, tak by mluvil. A to pro příčinu tu, již vzalo-li by se co před se, že by se 
s ním tu také hned na místě zuostalo, což se Moravy dotýče. I také mně se zdá, 
že by i lidem příjemnějšího něco bylo, když by jiný byl, než obyvatel země. Pak 
trefuje-li se mé psanie k čemu, to vy sobě rozvažte; pakli se netrefuje, nic škodné 
není mé psanie. Než museli byste dnem i nocí poslati na koni, a Procek aby se 
zase stavil u pana hajtmana. Mějtež se dobře. Ex Pardubic, fer. VI. ante Laurentii 
anno oc 1513. Vilém z Pernšteina a na Helfcnšteině, najv. hofmistr král. Českého. 

8G. 
Zdeněk Lev z Rožmitála Vilímovi z Pernšteina : aby hejtman moravský na sněm český 
od krále poslán byl; o chování se knížete Bartoloměje. Dat. na hradě Pražském 1513, 6. srp. 
AČ. XIL 175. 

87. 

Vilím z Pernšteina abatyši Tišnovské: aby žádnému odpovědi nedávala v příčině obsazení 

proboštství kláštera TiSnovského. 

Na Pardubicích 1513, 2. list. — Opis zemsk. arch. Mor. Bočkova sb. č. 4723. 

Velebné panně, panně abatyši kláštera Tišnovského, panně milé. 

Velebná panno, panno milá! To probošství, kteréž jest [k] klášteru tomu, 

kteréž doctor Augustin drží, psalli by vám kdokolivěk o to, ačby Buoh docton 



z roku 1513. 49 

Augustina neuchoval, žádné, žádné odpovědí nedávajte, než mějte na mne útěk; neb 
mi jest již o to psáno více, než jedné. Věřím, že se tak v tom zacliováte, nebť já 
k vaší škodě ani tomu klášteru nic před se nevezmu ; než což bych najlepšímu věděl, 
uměl, co najlepšímu tomu klášteru spůsobiti, věrně bych to rád udělal, nic svého po 
tím neobmýšleje. A bude-li pán Buoh ráčiti něco dobrého, pozná ten klášter ode 
mne; a k tomuž sem i své potomky zavázal. Ex Parduwicz f. IIII. post festům 
omnium sanctorum anno 1513. 

Velím [sic] z Pernšteiua na Helfenšteině, 
najv. hofmistr král. Českého. 

88. 

Kněz Jan z Šemberka i všechna kapitola od sv. Petra v Brně Vilémovi z Pernšteina: 
v příčině obsazení proboštství při klášteře Tišnovskéra. 

V Brně 1513, 7. list. — Opis zemsk. arch. Mor. Bočkova sb. č. 4723. 

Urozenému pánu, panu Vilímovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru 
království Českého, pánu nám příznivýrau. 

Modlitbu svů vám vzkazujeme, urozený pane a pane milostivjM VMti ozna- 
mujem tímto psaním naším, kterak doctor Augustin, probošt kostela našeho, smertí 
[sjšel jest z toho světa, slavné paměti. Vedle toho utekli jsme se ku panně abatyši 
kláštera Tišnovského, jakožto ku podací panně toho probošství, žádajíce JíMti za to, 
aby tím nepospíchala a chvíli toho sobě vzala, a v tom se vyptala na dobrého 
a hodného člověka, který by se mohl hoditi tomu našimu kostelu k správě a ochraně, 
ale ne pro užitky ty a toliko příslušející k tomu probošství, a také aby při tom 
kostele sám osobně bydlil. A prosili jsme JíMti, aby toho probošství žádnému bez 
našeho vědomí nepodávala, a to z taj příčiny, že mezi námi jsú někteří při kostele 
našim, kteříž známost mají a svědomí sii takových lidech [sic], kteříž by bodni byli 
^ uochraně a správě kostela, nežli ona sama panna. Dala nám jest takovú odpověď 
na to naše vznešení a žádost, že bez VMti vůle a vědomí nic nechce učiniti ; a také 
nám ten list, kterýž jste jí VMt ráčili psáti, ještě před smertí nebožtíka doctora 
Augustina jest okázala; kterémužto psaní vyrozuměvše, že se k tomu VMt ráčíte 
příznivě a příchylně míti, toho sme od VMti velice vděčni. Protož za to VMti 
všecci prosíme, že se v tom proti panně abatyši i tudíž konventu jejich ráčíte za- 
chovati a při jich spravedlivosti zanechati; toho VMti všecci my chceme se před 
pánem Bohem modlitvami zasloužiti. Datum [v] Brně fer. II. post Leonardi 1513. 

Kněz Jan z Šemberka 
a všichna kapitola od sv. Petra v Berně. 

ArchÍT český XVI. * 7 



50 A. XXXL Dopisy pana Viléma z Pemšteina 

89. 

Vilím z Pernšteina kapitole sv. Petra v Brné odpovídá na list předešlý. 

Na Pardubicích 1513, 12. list. — Kopiář zemsk. arch. Mor. Bočkova sb. č. 4723. 

Velebným knéžím, knězi Janovi z Šimburka i vší kapitole kostela sv. Petra v Brné, 
přátelóm milým. 

Velební kněží, přátelé milí! Což se toho probošství dotjxe, jakož mi píšete: 
víte vy dobře, že klášter Tišnovskj^ jest klášter muoj dědičný, a to, co jest k tomu 
klášteru, jest mé, a mnů bochdá [sic] panně abbatyši ani tomu klášteru nic zlýho 
nepřijde; ne abych sobě to usoboval, než aby to nyní i mými potomky k tomu 
klášteru tak držáno a opravováno bylo, aby jim radši přibývalo, nežli ubývalo, 
a dá-li mi to milý Bůch [sic], tak se zachovám i po smrti své to opatřím, aby také 
bylo, budeli pán Bůch [sic] ráčiti. — Jakož mi pak píšete, aby se to z vaší vůlí 
dalo : poctiví kněží, možnú věc já pro vás rád udělám, ale bych já měl své dědictví 
vám podávati, vím, že byste mi k tomu sami neradili, a také vaše žádost byla by 
mně škodná. Než tou věcí chci já rád prodlíti a se paunii abbatyši to rozvážiti, což 
dobrého bude, aby se tak stalo; než cizozemci žádnému nedám, ani k tomu svolím, 
aby dáno bylo, kdožby nebyl jazyku našeho. Neb jest vám to vědomá věc, že doctor 
Augustin se mnů se o to soudil, ješto sem ještě dědičným pánem nebyl, a proto 
mi ta věc byla přisouzena vedle mých listův soudem, kteréž já na to mám od dávné 
chvíle; ale ten sem já nález vymazal k vůli některým pánóm, neb sem toho znal 
potřebu nějaků, ale však sobě neškodná. Poctiví kněží! V čem já vás mohu sobě 
zachovati a pro vás činiti, chci rád. Ex Pardubicz sabbato ipso die quinque fratum 
anno 1513. Vilém z Pernšteina na Helfenšteině, 

najvyšší hofmistr král. Českého. 

90. 

Zdeněk Lev z Rožmitála očišťuje se Vilímovi z Pernšteina z pomluv, kteréž o osobě 
jeho se roznášejí oc. Dat. na Blatné 1513, 2. pros. AČ. VIL 22. 

91. 

Hejtman moravský Jan z Lomnice píše důvěrné Petrovi z Rosenberka, jak Vilém 
z Pernšteina se stará, aby úřad hofmistrský synu jeho Vojtěchovi dán byl. Dat. . v Meziříčí 
1514, 21. února. AČ. XI. 155. 

92. 

Zdeněk Lev z Rožmitála oznamuje Vilímovi z Pernšteina o psaní Pražan králi Pol- 
skému; obává se, aby nevznikla domácí válka. Dat. na Blatné 1514, 27. únor. AČ. VIL 37. 



z roku 1613 a 1514, 51 

93. 

Vilím z Pernšteina Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála : že by Uhři a někteří Čechové jednali s králem 
Římským o dceru královskou a déti královské, kdyby král Vladislav zemříti mél; nevéří, aby 
král mél nějaké zápisy s městy; připomíná, že by prospěšné bylo, aby stavové upřímně mezi 
sebou jednali o zachování svobod, na sněmu aby jednalo se ne o spoiy, ale o dobro království oc. 

V Pardubicích 1614, 6. března, — Současný přepis arch, Třeb,, Historica 3599e, 

Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám, byste zdrávi bylí 
a dobře se měli. Nic sem o tom neslyšel, co mi píšete v prvním artykuli; než co 
sem slyšel poslední den masopustní na Pardubicích u sebe, to vám oznamuji. Toto 
sem slyšel od člověka toho, kterýž snad o jejich věcech uiěstckých dosti mnoho po- 
číná věděti : že sú psaly list města králi Polskému, a to k tomuto rozumu, že by se 
něco jednalo skrze Uhry a skrze uěkteré Čechy s králem Římským o cery královské 
byt a o nějakú správu dětí královských, kdyby Buoh krále neuchoval. Pak takli 
jest čilí nenie, toho já neviem; než co mi praveno, to vám píši. A tak sem slyšel, 
že sú hned zejména ty osoby menovaly, kteří z Cech jednají; ale bych věděl, které, 
toho neviem. To ode mne vědúc, množte se doptati, tak-li jest čili nenie, jakož 
bojím se prostě, že jest tak. K tomu mi více toto praveno: jestliže jest tak, že 
veliký počet lidí panského a rytieřského stavu s městy v závazek puojde proti tomu, 
a (tak mi ten pověděl) i proti něčemu jinému viec; ale pravil mi, že se jemu toho 
nehodí praviti. Já se jeho také neptal. Než což se panského, rytieřského stavu do- 
tyce a městckého, tu jest pověděl, že tu věc máme již na konci; proti tomu se 
nic nestane. 

Pan kancléř dnes ode mne jede; o tom jest nic nevěděl, až sem já jemu 
pověděl. Pak co se to děje, tomu sem já hlup rozuměti; než co by dobrého bylo 
tohoto královstvie, rád bych to viděl, skrz kohožkolivěk by se jednalo, buď skrz 
Uhry, buď skrz Čechy. Pak takové věci, o kterýchž píšete: přátelstvoť, by nepřieli, 
a tyto rovně tolikéž. 

Což se zápisuov dotýče, že by král měl nějaké s městy, není podobné k vieře 
to mi věřiti; ani králi pánu našemu, ani městóm nebylo by to slušné učiniti. A ta 
chlúba, bojím se, že by jim byla počtena ke zlému, než k dobrému u múdrých. 
Také náš pán by se měl s nimi zapisovati: u mne to není podobné, rovně jako by 
náš pán nás, panský a rjtieřský stav, za lidi zlé a nevěrné držal. A kto by k ta- 
kovým věcem radil, hoden by byl něčeho jiného, než vy píšete. 

Co se dotýče krále milosti, kdež mi píšete v třetím artykuli, že by měl 
městóm slib činiti a oni JMti také: takové věci více sú posměšné, nežli rozumné 
pánu našemu činiti a jim přijímati; neb sem já váš list ukazoval panu kancléřovi 
(neb mi se zdálo neškodné), poněvadž tam jede. Na popele mohli bychom seděti. 



52 



A, XXX L Dopisy pana Viléma z Pernstehut 



tíik píšete. Varujme se tolio popela; snadnéť jest o to mluviti, nle ktoť jest tohc 
íipskiisil, iievíť, cuť je to. Muožť se na mysli lehká zdáti^ ale kdyžť pokusí toh^ 
přesedětj je mu vk, nežlihy plané trnky jedl. A s těnii rotami a s témi neupř 
niostmi jedni k dniliým: dostit jest k tomu podobné, nebudeliť veliké božské milostfl 
Třeba nám na to pamatovati j co to na sobe nese připíunínání rloveku po smrt^ 
a co rodutnn tém náleží na tom dobrého neb zlého. Komu dá pán líuob umrietsj 
aby v dobrém připomínání po smrti živ byl mezi lidmi j velikii milost pán líuo^ 
s ním uťiin'. Dajž nám to všem milý pán Buoh! 

Což se mést dotyce, že by k králi nechtěly s mocí i>o;ílati, to sem slyšel| 
A tak mám /a tOj že jest tak. A tak mám /m to, z pánuov i z lytieřstva že jicír 
veliký diel na témž jest; tak sem slyšel. Pak nevím, Jest-li t;ik: než, co sem sly^í 
to vám píši. 

Co se sjezdu dfitýče, aby položen byl: já jelu) nehyzdíin. I tolm nehyxdíii 
abychom sami mezí sebú jednati muhli. že by lépe bylo, než bycliom tam vysiel 
8 mocí; neb když tu mot* budete chtíti rozvážiti, tolikéž doma rovné najdete, jakd 
tam, A kdež muožem svobody zřízené předešlými dobrými liilini a obyvateli královj 
stvie tohoto zachovati a proti nim nejednatij není nic nerozumnéln>j kteílž sťi o 
pracné jednali a zjednali od předešlých pánuov svých; a budeme-li jedné cht 
npiimné jednati s sebú, bez rot, a jedni druhých nenadievati sami i skrz lidi* jest 
ta véc nemuož nikterak hkryta býti, aby jí lidé nesrozuměli (kterak tu pak vier 
množ mezi lidmi býti?); než věříce solié, abychom upřímné jednali; neb jednáme 
o svá hrdla, o své statky, o své cti, jcšto se tak dobře chudého dotyce jako bolwi^ 
tého. I byl by \nm Buidi s námi a dal by nám pomoc svií. 

Píšete při tom, abychom války pokusili, že ten los snad na to připadl, nhyÁ 
(diom védéli, co svým potomkem praviti. Najjistsí tu pravení bude: ktož mel, že 
nebude mietí, a ktož nemel, že ten bude mieti. A naši potomci budu nás ještě po 
naší smrti zlořečiti. Pak mnohá královstvie skrz takové nesvornosti a ueupřímostíj 
jsů zahynula, ješto již království neslovii. 

Co se psaní královského dotyce panu Kostkovi: pane a přieteli milý, oneMí 
mi jeho připiš okazoval Vilém Hořický, přijev ke mne, a pravil mi, že je rozdáva|í 
mezi lidi, K tomuf jest podobné v něm, co píšete; ale jáf sem jeho píiepisu nevzal, 
ani sem na né\ myslil: než zle mi sety véci lilií: a vedle mého rozumu zdá mí 
že jest to retoryka IVockova, tak jakž já rozumiem z mnohýrh slov. 

Což se pana kancléře dotyce, ten dnes ode mne jede a jede před se. Psau 
vaše sem jemu okázal, abyste o tom védéli. 

Pane a přieteli milý! llyf byl vérný a upřímný snem, aby před časem W 
nestrojili se k nému, než k tomu, ktož má co na svii přísahu povědíti, aby povřilři 
co jest dobrélio tohoto královstvie, v tom nikam jinam se nc[ujhýbaje; mv r^^) 



s roku 1514 



53 



luož rozumem ukázati, aby to mluvil; ne aby rotami křičeli tito toto a tito totu, 
již prve zu ostali, k čemu mají kteří svolovati. U mueť jest to věc nespravedlivá 
zlá, tomuto kníluvstvie škodná. 

Mne jest taky, pane a píicteli milý, došla řeč, že by někteří méli mluviti^ 
kdež jest IJbák stál a mluvil, i poné uzřeli tam, že by byl taky mezi nimi Záruba 
pli kto pravili, že jest to páné Perníteinskeho rota. Pravím takto: kto to kolivék 
mne mluví aneb ditomliivá se na mne, že bych k tomu řekl aneb o tom védél, 
by mel s ticmto státi aneb vedle toho mluviti, a nerei věděl, ale na to myslily 
Zárubovi ani o žádném živém člověku: pravím, že na mne lze jako nešlechetný 
rádce cti mé, a ne zráce, ale arcizrádce cti mé a lotr, kterýž nic dobrého v tomto 
crAlovstvie nejedná takiívými lživými a nepravými řečmi. A tak mi pravili, že to 
jřťd vámi nduvil a před pánem z Uoznberka. I*rosíni vás, jest-li tak, ukažte jemu 
«ito mé psa nic: bude-Iiť v lotru která dobrá žíla, nebudeť mlčeti a oblásíť se k tomu. 
Bychť svědky mél dostatečné, nepsalť bych vám o to, než mluvil bych sám zjevn< 

Pro pána Bolm, milý pane! niyslme na to, ahycbme mezi sebú pokoj udělali, 
lby toto královstvie Šeredné hanebné skrz tako\é věci nezahynnln n zlé i»niJomínáuí 
jezuostalo; a najvětsí láska ve všech stavícb zuostane, abycliom spolu d(jma jednali 
zjednali* Ex Pardubicz feria II. post Translacioniš beati Weiuzeshd anno etr, 1514, 

Vilém z Perníteina nn llelfensteině, 
najvySěí hofmistr královstvie Českého. 

Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z PiOžmitáJa a z Blathné, najvyssienm pur- 
rabí Pražskému, pánu a jírieteli mému milému. 

!i4, 
Zdeněk Lev z Rožmitála Vilémovi z PernSteina v příčině psaní stavu městskélio králi 
Mskěnm ; snem bez přitonmosti královy že by nebyl na prospěch zemé oc. Dat. na Blatné 
1514, 12, břez. AČ. VIL 42. 



Vilím z Pernšteina Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála, aby vedle moci úřadu svého zmatky a spory 

v zemi pomáhal uklízeti oc. 

Na Pardubicích 10J4, 13. biemm, — Sonv. přepis arch. Trťb. Ifistorica 350!) k. 

Urozený jjane. pane a přieteli muoj milý ! Phil bych vám, l*yste se dobře 
jiéli a zdrávi byli, Ted vám posielám list od kněze Karla, a při tom peiiiezc jakés 
lesné. Z té přieříny vám posielám, že já již neviem s těmito zmatky a spletky 
potřebu netoliko svů, ale o zemskú, nevím, s kým oc mluviti, neb komu oc psáti; 
koněvadž vdy miesto královské držíte, v sudu i v jiných spuosobíeh vedle úřadu 
fašebí), pak aby rí-eno nebylo, že by miiii co na tom sešlo, já vám tu vee oznamuji, 
jí račti' bnnti p]c se vám zdá. 



54 A. XXXI. Dopisy pafia VUéma z Pernstcina 

Také toto vězte, že v těchto kútech, by co přišlo na mě, že já o lidech ne- 
rozomiem- by se k čemu měli ; a v Chrudimským kraji ani žádného hajtmana nenie. 

Pak porozumqtež tomu : práva stála těmi odklady, žádný o nic péče již nemá 
vedle těch řečí sněmovních, stavové v roztrženie. Čeho tato země naše čeká? 

Pane a přieteli milý! Pana mincmajstra očekávám k sobě; neb mi píše, že 
u mne bude, než že je nemocen, že nemuož jeti. Než napsal sem mu něco krátce, 
a z příečiny z té nechci vám psáti nic; než jestliže by tak bylo, křivda by se mu 
od vás dala, bez mého provinění. Pak muožete tomu rozuměti, že jsme všecko lidé 
a daleko v nás více starý zákon panuje, než nový. Ale pána Boha beru sobě k své- 
domie, že na žádném miestě já vám té příčiny nedávám, a nerad bych dal jako 
jednomu ve všech Čechách, leč bych k tomu svévolně připraven byl. Dán na Par- 
dubicích v pondělí po svatém Řehoři léta XIIIP. 

Vilém z Pernšteina a na Helífenšteině etc. 

Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyšsiemu purkrabí 
Pražskému, pánu a přieteli mému milému. 

9G. 

Petr z Rosenberka oznamuje Kryštoforovi ze Švamberka, že Vojtěch syn Vilímttv 
z Pernšteina již jest hofmistrem. Dat. na Krumlově 1514, 10. dubna. AČ. XI. 158. 

97. 

Zigmund král Polský Vilímovi z Pernšteina: chválí věrné jeho služby králi Vladislavovi 

prokazované. 

Ve Vilně lilM, 12. května. — Ada Tomiciana Tom. IIL p. 92. 

Sigismundus rex Vilhelmo de Pernstein. Magnilice domine, sincere nobis di- 
lecte! Licet non dubitemus, quod fraterna Majestas, serenissimus dominus Vladislaus 
rex, germanus noster charissimus, ab omnibus lidelibus regni sui Bohemie proceribus 
ametur, quodque ab eisdem Sue Majestatis et suorum suavissimorum natorum decoro 
et salutari statui semper bene consuletur; tamen in primis habemus laudatam Vestre 
Magnificentie erga Suam Majestátem suosque amantissimos natos fidem et affectum. 
Quoniam vero nobis tribui arrogamus, quidquid aut Sue Majestati aut Sue Mtis 
natis tribuítur, habemus idcirco Vestre Magnificentie ob eam rem gratias et agi- 
mus, et nostram voluntatem simul cum bono affectu eidem offcrimus ; rogamus tamen : 
velit et deinceps in futurum ita, ut incepit et semper ex virtutis sue innate boni- 
tate facere consuevit, rem fraterne Mtis et Sue Mtis natorum rem in prospectu bono 
habere, eandem favore proscqui et fidei sue constantia a malevolis tueri, et his, que 
eidem in eam sententiam nomine nostro ab illustrissimo domino Bartholomeo duce 
Monsterbergensi dicentur, velit credere ceu nobis ipsis secům dicentibus. Habebit 



z roku 1514. 55 

m Magniticentia Vcstra ob cam rem nos sibí et sue domuí obligatos. Datum 
ne XII. Maji.*) 

♦) Tomků? Déjepis Prahy X. p. 365. 

98. 

íni z Pernšteina Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála : čeho se lidé, králi na pomoc do Uher vy- 
lí pod vedením knížete Bartoloměje z Minstrberka, na cestě proti pánům z Lichtenšteina 

byli dopustili. 

V Krumlově 1514, 19. srpna. — Souč. přepis v arch. Třeb. Hištorica 3625 /. 5. 

Urozený pane, pane a přieteli milý! Byste se dobře jměli a zdrávi byli, toho 
ih vám věrně přál. Rač věděti, že kněz Bartholoměj táhna do Uher, v Rakůsích, 
: jakž jsem zpraven, že nějaká škoda se dala panu Lichtnštajnarovi (kdež by bylo 
loho o tom psáti: že by bylo překáženo lidem páně Lichtnštajnarovým od ja- 
:hsi Tateruov aneb drábuov, a lidé ti se bránili); tu kněz Bartholoměj i jiní 
ckni, kteříž s ním táhnu, i všecka města zejména, odpověděli jsů panu Lichtn- 
jnarovi, a zejména v každým listu všickni odpovídají, kteříž s ním táhnu, neb 
n ty listy odpovědní viděl*), a každé město též, z kteréhož jsů lidé posláni. 

Pak, milý pane purkrabie, z té piičiny vám píši, abyste rozvážili, co by 
:akové věci mohlo královstvie Českému pojíti, o tom nevědůce, aby snad někto 
Qěco neupadl; neb kněz Bartholoměj, co on před se bére, musí věděti, k jakému 
Qci to vede. Toho já chci tak nechati. A ciesař jest také pán křesťanský najvyšší. 
kud mu to trpělivě bude, tomu já také nerozumiem; než mněť by nebylo. Ale 
t jedné o nás, abychme neplatili, nepijíce. Protož již vy to vedle rozumu svého 
;te opatřiti; a pánu z Roznberka dajte to, prosím vás, bez meškání věděti. Pra- 
lóm jsem já také list napsal, také jim tu věc oznamuje, aby o tom věděli. 

Než jest tento unšlak v tej odpovědi, že kněz Bartoloměj s těmi, kteříž 

ním táhnu, postavil, jestliže by toho drábi litovati chtěli, že by oni jich v tom 

ústiti nemohli. A při tom zpuosobu čest svú ohrazují. Co jiného praví, nepíši, po 

cestě co se děje, ač jest tak. Ex Krumlow sabbato post Assumpcionis beate 

irie virginis, anno oc 1514. Vilém z Pernšteina a na Helfnšteině oc. 

Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabí 
ažskýmu, pánu a přieteli mému milému. 

*) Rotmistri vojska Pražského a městského z Čech oznamají v odpovědném listu Wolfgangovi a Lin- 
rtori z Lichtenšteina v neděU po sv. Vavřinci 1514: „.Jakož ste nám skrze samy sebe i služebníky své né- 
!ré pacholky, kteréž s námi k potřebě krále JMti pána nás všech milostivého táhnu, neohradivše proti 
IKské, kniežeti Bartholomějovi JMti ani pánóm hajtmanóm toho vojska ani nám, bez všelijaké slušné pří- 
J aknitné zranili a ssekali; kdež my vám toho déle trpěti nemohúce, s takového svévolného pychu a lech- 
Bti podle možnosti mstíti chcme. A protož tiemto listem cti naše i všech tovařišuov a pacholků našich, 
-H T nAČich rotách jsú, proti vám, složebníkóm a poddaným vašim, tak jak na dobré lidi sluší, ohrazené 
eti dteeme." (Cop. ▼ areh. Třeb. Hist 3623.) 



56 A. XXXL Dopisy pana Viléma z Pemšteina 

99. 

Zdeněk Lev z Rožmitála Vilímovi z Pemšteina v příčině tažení knížete Bartoloměje 
do Uher. Dat. na Blatné 1514, 23. srpna. AČ. VII. 177. 

100. 

Pražané Vilímovi z Pemšteina: děkují za oznámení, co se bylo s válečným lidem jich pod 
knížetem Bartolomějem z Minstrberka na cestě do Uher stalo, i oznamují, že lid ten do Uher 

vyslali jen na pomoc králi Vladislavovi. 

V Praze (1614, 25. srpna), — Opis arch. Třeb. tem, 3625 č. 9, 

Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane prieteli náš milý ! Což nám 
oznamovati ráčíte o lidech s kniežetem JMtí od nás vyslaných, a z které příčiny 
to nám věděti dávati ráčíte, tomu jsme vyrozuměli. Kdež VMti, jako svému milému 
panu prieteli, s pilností děkujem, že nám to, což by nám mohlo býti ke škodé, 
před časem, čehož bychom se vystříci mohli, oznamovati ráčíte; neb my to v paměti 
majíc, VMti vším přátelstviem u nás spomínati chcme. Než abyste věděti ráčili, že 
jsme těch lidí pro žádnu jinů v světě příčinu nevyslali, než pro tu pilnú a téměř 
poslední krále pána našeho najmilostivějšieho potřebu, pro kterů nás s pilností žá- 
dati ráčil. Pak my o tomto nic nevíme, děje-li se co mimo to, a knieže Bartoloměj 
JMt nám také nic jest o tom neoznámil. A té my naděje jsme, že knieže JMt ani 
hajtman náš v jiné se dávati nebudu, mimo JKMti potřebu a nad naše jim poru- 
čenie. Však pro vyvarovánie horšieho my to, což spěšně býti muože, přezvěděti chcme, 
abychme věděli, co dále činiti máme. A jestliže by co mimo náš úmysl přišlo, že 
bychme toho neradi viděli, ani tiem vinni býti chtěli. Datum Praha [sic] fer. VI. 
post. Bartholomaei. 

101. 

Vilém z Pemšteina Janovi z Lomnice: o opatřeních proti jich nepřátelům při dvoře krá- 
lovském; o záměru knížete Bartoloměje. 

V Židlochovicich 1614, 4. záři. — Opis arch. Třéb. tem. 3626 č. 11. 

Urozený pane, pane bratře muoj milý ! Přál bych vám, byste zdrávi byli - 
a dobře se měli. Bych vám psal co, nevíra, než co ví pán Buoh. Pan kancléř,*)^ 
ten byl u mne na Krumlově, a ten předse jede. A jinému nerozumiem, než 
svornost, kterů ste zednali v Hoře **) mezi námi, že ta tak sama v sobě jest a bud^^ 
buohdá. Pak což se tam těch Procků***) a jiných dotýče, jáť jiného vám neumieffr:* 
psáti, než žef pan kancléř o to věrně bude státi, aby svuoj konec vzali. A s tím jede-^=^ 

A co se pak vyššieho [sic] dotýče, o kteréhož mi píšete, co arcibiskup f^o 
praví, také pan kancléř již tu neví ani po těchto spuosobích co vidí, co se déj^^ 
a žeť vo všecko bude před králem JMtí mluviti při panu kardinalovi.ff) '^ 



« roku 1514. 57 

Než co se mého psanie naposledy vám dotýče, odkud by měli vyjíti listové 
králi i všem stavuom i osobám, jakož pomníte, v této naší jiezdě do Uher velmi 
nám jest věc platná, s kým činiti máme.fff). Panu kancléřovi se zdá, že jest se 
věc lepší a rozumnější nemohla vymysliti k našim potřebám a toho člověka zkáze. 

A protož dajte vy to rozumně věděti pánu z Roznberka a panu Lvovi, co 
já pod tím obmýšlím, aby tomu dostatečně rozuměli a s své strany také to jednali, 
neprodlévajíc. Jáť píši jako ten, že bych dobrého těm pánóm přál jako sám sobě. 
A chceme-li rozumu užívati a jím se spravovati, ufáme pánu Buohu, že dobře stane 
a lotróm konec uděláme. Mějtež se dobře. Ex Židlochowicz fer. II. post řJgidii 
anno oc XIIIF. Vilém z Pernšteina na Helfuštaině oc. 

*) Ladislav z Šternberka. ♦*) Přátelský sjezd v Hoře Kutné konán na konci měsíce června 1514 
od pánů českých, kdež na společném jednotném počínání se usnesli. ***) Procek Malý z Četné a Albrecht 
Rendl z Oušavy, pomocníci kníž. Bartoloměje z Minstrberka. 

t) Arcibiskup Kaločský Řehoř Frangcpani. ff) Kardinál arcibiskup Ostřihomský Tomáš Bakáč. 
Ýtt) Tomu artikuli abyste ráčili vyrozuměti, že míní o ciesaře. (Připiš pana J. z Lomnice.) 

[Cedule:] Muoj milý pane bratře, prosím vás, pošlete k těm oběma pánóm, 
nemeškajíc, na koníku někoho; a co vám dadie za odpověď, pošlete mi to do Pro- 
stějova nemeškajíc; za to vás velmi prosím. 

A co se pana kancléře dotýče, tiem jisti buďte tak vedle jeho slov, které 
jest ke mně mluvil, i ode mne také poněkud raddu mú slyšel, že se společně v ničem 
děliti nebudem. Jakož sem já pak králi psal list vedle jeho zdánie jeden, a tomu 
panu Šidloveckému, ač s ním znám velmi nejsem, psal sem druhý, ale naň na pana 
kancléře ukázav, co s ním mluviti bude. 

A teď vám posielám artikul, jaké se zkurvysynstvo jednalo ; oznamte je pánóm 
těm. Také sluší těm pánóm nespati. Já jako ten, kterýž sem s sebe složil ty věci, 
ale proto poznají to, že věrně budu pomáhati vedle své naj větší možnosti. 

Než v tom mějte velmi velků pilnost, a Janovi synu o též sem poručil : lidé, 
kteří jsů z Moravy tam, ne s toliko ty, které jste poslali, ale i jiné, ty, kteříž jsú 
tam na službě, jakž muožete, z Uher vymluvte. Mnoho dobrého ticrn uděláte. 
Co se Slezákuov dotýče, těch já sobě mnoho nevážím. 
Toto abyste věděli, ale to zachovajte, že kněz Bartoloměj pravil panu kanc- 
léřovi, (ale prosím vás, mlčte), že prostě chce v Rakúsích zuostati s těmi lidmi, a že 
má nějakú námluvu s některými poddanými ciesařskými. Bojím se, by grof Petr 
také v tom nebyl. 

Než tiemto své psanie zavazuji: ktož nemá, a své škaredě ztratil a utratil, 
a chce zase mieti, že musí lotrem i lhářem býti; a to u sebe za poctivost on bude 
jifiieti, aby tiem statku dobýval. 

Tento artikul pošlete pánu z Roznberka i panu Lvovi, a napište jim, že sem já 
vám pÉal, abyste jim jej poslali. Pan Šidlovecký, by něco jiného jednal, dobře by udělal. 

Mtkir český XVI. 8 



58 A. XXXL Dopisy pana Viléma z I^rnšteina 

Muoj milý pane bratře, chcete-li vy výstrahu ciesari dáti sami od sebe, to 
muožete učiniti, ale mne nemenuojte. Neb jistě mí věřte, že bych já se ciesaři JMti 
z ůmysla nerad tratil [sic], než puokudž bych znal, že JMti vděčno jest, radši bych 
slůžil, pokud by mi možné bylo, ač já JMti mohu málo učiniti a téměř nic. 

Pan kancléřtě byl u mne i na Židlochovicích ; o ty věci o všecky sme do- 
statečně mluvili, i poněkud pamět sem jemu znamenal. A tiem buďte jisti: vedle 
pana kardinála že všecko činiti bude. 

102. 
Petr z Bosenberka a Zdeněk Lev Vilémovi z Pernšteina: těší se z toho, že k nim 
přistoupil. Dat. v Strakonicích 1514, 10. září. AČ. XI. 167. 

103. 
Vilém z Pernšteina slibuje Petrovi z Rosenberka a Zdeňkovi Lvovi, že chce s nimi 
státi za jedno. Dat. v Prostějově 1514, 14. září. AČ. XL 169. 

104. 
Vilém z Pernšteina Černčickému, hejtmanu kraje Hradeckého: že o sjezdu v Benešově žádné 

zprávy nemůže podati oc. 

Na Pardubicích 1514, 23. záři. — Opis arch. Třeb. tem. 8631 č. 2. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane, pane a prieteli milý ! Což se toho sjezdu 
dotýče, kterýž byl v Benešově, oznamujete mi: mně nic o tom vědomo není. Při 
tom mi posíláte přiepis listu od najvyššího pana purkrabí: hotovost já chválím a kté 
rád pomáhati budu, na čemž bychom kolivěk zespolka zuostali ; neb bych rád všecko 
dobré viděl tohoto královstvie, jako kto, i našich krajuov. Žádáte, abych vám k tomu 
radil : bych tomu uměl rozuměti aneb v tom co věděl, rád bych to udělal : ale když 
čemu nerozumiem a v ničemž nic nevím, k čemu raditi? Než mnúť bohdá dobrého 
nic rušeno nebude, ale však tak, abych to dobré také poznal. Neb pán z Roznberka 
i pan Lev list sú mi psali do Moravy, ale o těch sjezdích sú mi nic nepsali, a ten 
mi psali nedávno. Pak pan kancléř, ten byl u mne na Židlochovicích, ten mi o tom 
nic nepravil, by jaký sjezd měl býti v Benešově. Syn muoj také přijel z Hluboké, 
ten mi také o ničem nepravil, ani o ničem ví, ani on na něm byl. 

Milý pane Černčický! Jakož mi píšete, což se škody dotýče, kterúž nynie 
chudým lidem udělali: znám, že o tom péči máte; já vám z toho děkuji a tolikéž 
bych zase chtěl pečovati i pomáhati proti takovým zradám. Než jáť se s lotry o pa- 
lici dráti nebudu, než bude-liť vuole boží, zeť na to mysliti budu, ač nebude napra- 
veno lidem mým, žeť té škody, kteráž se jim stala, budu mstíti, na žádnu svů škodu 
větší se neohlédaje. Dán na Pardubicích v sobotu po s. Matúši léta oc XTTÍP. 

Vilém z Pernstaina na Helfenáteině* 



z roku 1514. 59 

105. 

Ladslav z Šternberka Vilémovi z PernSteina: že císař Maxmilián popudil Vasila knížete Ruského 
k boji proti Sigmundovi králi Polskému, jehož král Vladislav jako bratra svého opustiti nemíní; 
o zamýšleném sjezdu při sv. Martine, o odporných rádcích a pletichách při dvoře královském. 

Na Budíne 1514, 5. října. — Opis arch. Třeb. tem. 3634 č. 3. 

Službu svů vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý ! Byste se dobře 
měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Račte věděti, že jest mne král JMt 
ráčil poslati na Bačku [k] panu arcibiskupovi, a to z té příčiny, aby jel k císaři v po- 
selstvie od pána našeho. Neb račte věděti, že jest císař svého posla poslal do Moskvy 
a zbouřil nan Moskevské knieže ; jakož pak Moskevský na krále Polského JMt táhl, 
a dobyl mu Smolensko. Také poslal do Říma, žádaje na otci svatém, aby ho dal 
v kledbu. Při tom také na JMt zbouřil Pruského mistra i ten Iflant, nemaje k JMti 
žádné příčiny, než právě ze zlé vuole. Tu král Polský králi pánu našemu pana 
Kristofa jest vyslal, žaluje JMti, co mu se děje od císaře a beze všeho JMti provi- 
něnie, prosíc JMti jakožto bratra svého, aby ho JMt neráčil opóštěti pro ty křivdy 
takové, kteréž ciesař JMt beze všeho JMti proviněnie činí. Pak pan arcibiskup po- 
jede k císaři JMti, mám za to, že s tím: jestliže by ciesař těch svrchupsaných věcí 
neráčil opustiti, že by král JMt krále Polského JMti jakožto bratra svého vopustiti 
neráčil. Kdež se mně zdá, že jest slušné, aby pán náš JMt krále Polského JMti 
v takové věci neráčil opustiti, kterúž císař JMt proti králi Polskému před se vzíti 
ráčí nekřesťansky; a mám za to, že se tudy to zpřieznění stěžkem nezruší mezi 
císařem JMti a pánem naším, jestliže císař JMt té věci, kterúž jest proti králi Pol- 
skému vzíti ráčil, nebude ráčiti změniti. 

Druhé račte věděti, že král Polský JMt ráčil jest znamenitého posla k císaři 
JMti vypraviti, při tom i s nějakými dary. Pak císař krále Polského posla JMti 
slyšeti jest neráčil, tu kdež jest JMt našel; než musil za JMti jeti několik neděl, 
a těch darů, kteréž mu král Polský JMt ráčil poslati, vzieti jest neráčil. Tu jest 
Moskovský knieže svého posla také měl. Toho jest císař ctil i [s] sebú na lov brával, 
i na lodě, ješto jest někde přes vodu jel, k sobě ho vsaditi ráčil. Pak to sobě král 
Polský JMt velmi obtěžuje takového posměchu, kterýž jest se JMti í JMti poslu 
stal ; i pánu našemu to libo není. Ale však račte věděti, že proto při JMti lidé jsů 
a zvláště Uhři někteří, že by toho poselstvie neradi viděli a ruší to, jakž mohu. 
Ale mám za to, žeť toho bohdá nedovedu. 

Pane bratře muoj milý. Psal sem byl panu purkrabí do Cech, že sem to na 
králi JMti obdržel, že ten sjezd jest měl před se jíti o svatém Martině. A Rendl 
to zvěděv, i dal králi ten list, kterýž Pražané JMti píší, a také kterýž JMti kněz 
JBartoloměj píše, i také tu ceduli, kterúž JMti též píše, v kteréž jest se sám svú 

8* 



A. XXX L Dopisif pana Viléma je? Pernsteina 



nikú iKHlepsal. Pak král JMt nííil jest mi listy ty i s tou cedulí poslati, a ráíi^ 
mi rozkázati, abych JMti k tomu radil I šel sem hned s témi listy k JMti a poi 
védél sem JMti, že já k tem listóm neumím raditi, a to proto, že nevím, co jste 
jiui zapsati ráčili ; druhé, že já kněze Bartoloměje ceduli nerozumíui, v které se jesí 
ruku svá podepsalj a že se mně zdá, jako by bylo kus odi)ovédi. ^Než milostivj 
králi, poněvadž jsu některé osoby, kteří jsťi VKMti k takovým zápisom radili a A'Mť 
k tomu uvedli, nechť voiii k tomu rádie/" Pak ÍJendl sepsal tuto ceduli, kteruž vám^ 
i s témi listy posiclám. Pak král mi ji poslal; i Sel sem zase k JMti, i povede 
jsem JMti, poněvadž jsú z téclr zápisů, kteréž jest král Pražanóm učiuiti ráčily ne\ 
které kusy vypsané dali, že JMti prosím, aby mi ráčil všecken prípis toho majestátu 
rozkázati dáti, a že já JMti také odpověď nato dáti chci, pukudž mi náležeti bude 
neb že JMt dobře rozuměti muože, že se tu dotyce stavu panského i rytieřskéhoJ 
a když oni o tom zvédí, že oni také k tomu mluviti budou to, což k tomu přišla'] 
seti bude. Nemohl sem toho zediiati. 

Při t(nii sem znal, že jest vo to Rendl usiloval, aby to vždy zkazil, eM 
z toho sjezdu nic nebylo; neb jest mluvil před Dobhinským : „Nebudef z toho djčj 
aby se vo mne a vo drihélio měřili." I řekl mu Dobřanský: „A cožpak chceš, abt 
pro té celé krulovstvie zahynulo?" A on nm zase řekl; ^Ba, ncrci královstvie, nM 
všecko aby zahynulo, leda já místo měl'* Pak to sem já králi JMti všecko oznámily ,^ 
jaký jest on člověk a že by on nedbal ah\ všecken svět zahynul, aby on místo mél^M 
a že jest tu ani VMti nevymínil 1 tu sem zednal že král JMt k tonm ráciJ svolití^^ 
aby ten sjezd byl předse, a ráčil mi rozkázati, abych psal do Cecli, do Moravy i doj^ 
Slez těm, kteréž by ráčil JMt n^íti při sobě, ješto byli by stranám trpěliví. Pa1«| 
Kendl to zvěděv, šel jest králi. Co jest s JMti mluvil, toho nevím a věděti nemohu. 
Kež hned lio král s panem Kostku kniežeti vypravil, a tu zase přijev, pjinesl jest 
tyto artikule sepsané, kteréž vám teď posielára. Tu sem já králi JMti šel a s JMti 
sem mluvil co hem najlépe uměl podle rozumu svého JMti sem to prediožil, co bj 
JMti i nám všem JMti poddaným z toho zlého přijíti by mohlo, jestliže toho rokti 
předse položiti nerácí, I zjednal sem, že Jilt poslati ráčil Jana Dolířenského knie-| 
žeti Bartolomějovi, napřed aby pověděl, co s tou ceduli nnní, v které se jest rukii 
svú podepsal, a druhé, že ho JMt žádá, aby tomu roku odporen nebyl, aby stáJj 
1 dal jest tuto odpověd. což mu král JMt po panu Kostkovi a llendlovi vzkázati ráěflj 
že na tom stojí. A při tom JMti tento list písc* kteréhož vám také pfípis posielaii] 

1 raufíj milý pane bratře, když sem znal, že jest již ten sjezd zkažen a předse 
že svého pruochodii míti nemůže, a že kniežc i Pražané navedeni jsů, aby nestálil 
lefc jim král prve to všecko uéiní, což jest se jim zapsati ráčil: tu sem JMti před-' 
ložil, co JJIti i JMti dédicóm z toho zlého přijde i všem JMti poddaným, i jak* 
slovo JMt po sobě nechá a s čím na onen svět puojde. Mlčel jako sen* 



z roku 1514 a 1515. 61 

Protož, muoj milý pane bratře, znajíce {akovů věc, račte jiným oznámiti á vo 
to se srovnati i s stavem rytieřským, na čem to postaviti ráčíte, abyste to, což množ 
najspíš, k konci přivedli. Neb jistě mi věřte, jestliže se sami neopatříme, pánem 
naším jistě zkaženi budem. A protož by mi se zdálo, abyste někoho sem vypravili 
8 nějakým poselstvím dobře tuhým; neb já nic odolati nemohu, a což mi dnes koli 
přídí [sic], nic mi nazajtří nezdržie. A tím račte jisti býti, že slovy svými nic JMti 
neulevuji, což by k jinému špalku mluvil. I znajíce to, račte již to opatřiti rozumy 
svými; mnúť nic neschází a sjíti bohdá nemá. A s těmi lidmi nic činiti nemám, 
aniž sem s kterým ještě slova mluvil. Datum Budae fer. V. post Francisci auno 
Domini MV^XIIIF. Ladslav z Šternberka. 

Když sem vám byl tyto listy již napsal a chtěl sem vám ráno poslati, poslal 
po mne král a tu mi pověděl: co se měst dotýče, že ty stanů, než knieže že ten 
nestane z těch příčin, které jest voznámil. Pověděl jsem JMti, poněvadž města stanů, 
že já již podle prvnějšieho VMti poručenie ty listy rozeslati dici. Co se kniežete 
dotýče, mám za to, že ho ti páni za to také velmi prositi nebudou, vo to slyšení. 
Než co sem srozoměl, když tu budu, že se dá srovnati. Neb to žádný nešikuje než 
Rendl, a to proto, že se sám za se bojí, a že by rád, aby jeho věc mohla s jinými 
srovnána býti. Arcibiskup i Pětikostelský jistě k němu žádné lásky nemají, to já 
dobře vím, neb sů se mnů vo to mnoho mluvili, a zvláště biskup Pětikostelský; neb 
dvorné věci šikuje, a bojím se, že něco splete, ale že to, co jest, nemohu věděti. 
Než to vím, že jest krále na něco navedl, ukazuje mu v tom něco dobrého. A JMt 
jest hned hotov k tomu přistůpiti. Než nemohu toho na králi žádnu měrů zvěděti, 
co jest; než tomu dobře rozomím, že jest vo někoho. Co se hospod dotýče, těžko 
vo ně bude, však kterů budu moci vám najlepšie, postarám se vo to i synóm vašim. 

Ruka má: Ladslav z Šternberka oc. 

lOG. 

Zdeněk Lev z Rožmitála Petrovi z Rožmberka: že mu psal Vilím z Pernšteina, a on 
Lev že zase jemu odpověděl v příčině jízdy ku kráH do Uher. Dat. na hradě Pražském 1514, 
7. října. AČ. VIL 106. 

107. 
Zdeněk Lev z Rožmitála Petrovi z Rožmberka: že Vilím z Pernšteina v úterý 13. 
ledna přijel na Pardubice, a manželka Vilémova že ten týden zemřela. Dat. na Blatné 1515, 
26. ledna. AČ. VIL 113. 

108. 

Chebští posílají Vilímovi z Pernšteina do Var dva soudky medoviny, a poroučí se do jeho přízně. 

(V Chebe) 1515, 11, Jcvětm. — Konc. arch. Chebského, Kasten CL 

Hern W^ilhelm hern vom Pernstein oc. Wolgeborner vnd edler her! Vnnser 
gar willig dinst euern g. mit vleis zuuoran. Gnediger her, wir vernemen, wie eur 



A, XXXL Dopisy pamt Viléma s P&rmteina 

gnad dieser zeit in Kayser Kails Páde sein sol; vod diewpil wir vns zu eurn g, 
albeg vnd ye allcr gnaden vnd guts versehen, gezelet vnd noch anicz alle guad bey 
eurn giiadon bcťiindeu, vnd des hinfiir keinen zweiuel haben, schickeu wir eura g. 
hiemit zwey veszlein vnsers uiets, domit wir our gnad verereu, niit allen hnen vleis 
bitíMuIe, den vnd sulch geringe eruug in gnaden annenien vnd den sundern gnteu 
wUien fur clie werck vermercken, vnscr vnd der vnsern gnediger herr wie bishero 
sein vnd bleiben* Das wollcn wir vnib eur gnad als vnsern besiindern g. herrn gar 
wiiljg vnd gern verdinen. (íeben am freitag noch Cantate anno oc decinioquinto. 

lOÍL 

Vilím z Pernžteina dekuje Chebským z přátelské vůle, a slibuje v jich potřebách přátelsky 

se ukázati. 

V Karlových Varech lítí 5, 14. květmi, — Oritj, arch. Chebského, Kasten (JL 

Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní páni a phítelé moji milí! Z přátelské 
vnole, kterúž ke mně máte, velmi děkuji, a když bych já mohl vám k vuuli t vaší 
potřebě ťo učiniti, tím jisti buďte, že uéiuím rád i všecko přátelství vokáži. Na to 
se ubezpečte. Díííi v Vařích v neděli před s. Žufií léta M^^V^^^^XV*^. 

Viléíu z Pernštcina a na Uelfenhteiuě. 

Moudrým a opatrným púnijom purginiatru a raddó mésta Chba, práteluom mým milým. 



110. 

Král Vladislav VUímovi Kostkoví z Postupic, nejvyS. mincmistru královstvie Českého: 
„Psalif, sme již nejediiú přikazujíce, aby urozenému Vilémovi z Pernšteina na HelfenStejué, 
vémému naítemu milému, ten phit, kterýž na nťmci naší ziipsaný má a jej za avé peníze 
koupil, platil a vydával, a to také, i^ož jemu zarJržáao Jest, spravil, 1 píše nám opét ifi 
Vilém obtěžuje sobe to, že se jemu vedle n vzkázání našeho a zápisu jeho ílnsti neděje, prose 
nás v tom za opuUenf; pakli by vždy jemu tozadržováno a zadi*žiilé spraveno nebylo, že by 
se již rausil vedle listu zachovati. I poněvadž on véci spravedlivé Žádá a ten plat za své pe- 
níze koupil, a vžilycky prve jemu i tém, kdož ten zápis méli, takový plat se vydával: pfísnéf 
prikazujem a tak konečné míti chcme, aby ty témuž Vilémovi i^astopsanťi sumu bez odtahuov 
a všelijakých odporuov vydával, a to, což jemu zadržáno jest, to také zaplatil . . . Takéť sme 
prve poručili, aby témuž Vilémovi sto hřiven stříbra vydal; i srozuméli sme tomu, že si toho 
neučinil, nébrž i to stříbro, kteréž první uťmcmejstr jemu na to odkládal, vzal, 1 ponévadl 
jemu toho darmo nedáváme, poroučiemeť s pihtostl, aby také na zaplacení téch sto hřiven 
stříbra stříbro ofUíládal a jemu je, což najspfše muoŽeA, zaplatil Neb on Vilém za ná.s pét 
set zlatých dal, a listy, kteréž na nás na tři tisíce zlatých byly, vyplatil. Datum Bude, sab- 
bato die post octavam Omnium Sanctorum anno ac XV'"* « v Budíne 1015, 10- listopadu. — 
Orig. nékdy ve sbírce Donnebauerové. 



z roku 1515. 63 

111. 

Purkmistr a rada mésta Olomouce Vilémovi z Pernšteina: aby Bojanovští a Beneš Vahaňský 
spoluobyvateli jich práva jemu přiřknutého užiti dali. 

(V Olomouci ok. 1515.) — Form. arch. měst. Brna č. 97. 

Urozený pane, pane nám příznivý! Službu svů VMti vzkazujem. VMti ozna- 
mujem, že spuoluobyvatel náš jménem Jiřík Hefftar, maje spravedlnost podle pří- 
buznosti k statku pozuostalém[u] po nebožčíku Václavovi Brodském, totiž k vino- 
hradem i k jinému statku v Bojanovicích, v Němčičkách a v Gurdějově*) i jinde, 
kdež by se čeho doptati mohl ; kdež pak když týž spuoluobyvatel náš po tom statku 
stál, překážka se jemu v tom a zmatek dél i podnes děje od jednoho VMti podda- 
ného jménem Pavla Brezohlávka z Prostějova, kterejž nejsa žádným přirozeným pří- 
telem téhož Václava Brodského, než prostě svévolně témuž Heftarovi překážku činil 
a činí. Jakož pak i ta věc na pana Šarovce před někderým časem podána byla, zda 
by je o to srovnati mohl. Ale poněvadž týž Březohlávek k něčomu [sic] slušnému 
pristúpiti nechtěl, ráčil jich k tomu podati, aby sebe právem hleděli, a tak to obojí 
strana přijavši, k orteli i k vyššímu právu dokládali jsú. Ale když z práva ortel ku 
polepšení témuž spuoluobyvateli našemu a právu jeho přišel, tu opět znovu tepruv 
nad právo a spravedlnost týž Březohlávek jemu zmatky a Bojanovščí divné odtahy 
a trmačky činí, k velikým nákladóm i škodám člověka našeho připravujíce; kdež 
jsme my vždycky ti byli, kdyžkoli VMti lidí jaká potřeba byla, že jsme je rádi 
fedrovali a každému práva užiti dali. A protož VMti dle spravedlnosti prosíme, že 
VMt ráčíte i Bojanovským i panu Benešovi Vahanskému psáti a rozkázati, aby již 
takových bezpotřebných a nad právo neobyčejných odtahuov zanechajíc, spoluobyvateli 
našemu konec učiníc, práva jeho obdrženého jemu užiti dali, aby skrze takové jejich 
odtahy dalších škod a nákladuov uvarován býti mohl. Kdež VMt znajíce takovii věc, 
a že my podle slušnosti spravedlivého žádáme, ráčíte rozkázati spěšný konec učiniti ; 
a my toho VMti rádi zasluhovati budem. 

Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernšteina, najvysšiemu hofmistru království Če- 
ského oc^ pánu nám milostivé příznivému. 

♦) Kurdéjov u Hustopeče. 

112. 

Zdeněk Lev z Rožmitála Jaroslavovi z Šelnberka: jak by se měli stavové panský 
a rytířský zachovati k Pražanům, aby o to s Vojtěchem z Pernšteina a otcem jeho Vilémem 
rozmluvil, poněvadž jim také jest potřebí o svobody stavovské státi jako jiným ; oznanmje, že 
pan hofmistr (Vojtěch z Pernšteina) se oženil (s Johankou z Wartnberka) oc. Dat. v Budíne 
1516, 7. února. AČ. VIL 151—152. 



u 



A, XXXL Dopisif pana Viléma s Perniteina 



113. 



Vilém z PeiuŘteina domlouvá Olomiickýni, že mu sťali poddaného člnvt'ka. 
r Hranicích lúJ6, í. června. — fhtm. arch, mést. Brna c, 97, 

Litterae domini Wilhelmí. Páni Olomuřamí ! Sťali stp mi clovřka, kdež vám 
úředník muoj psal, abyste mu oznámili, pruc jste jej vsadili. Odpovédi jste mu i 
žádné nedali. Synn mému, kterému/ jsem k spravování poručil bez sebe, také jste 
rau nic neoznámili, aniž jste jemu co věděti dali, Jáť jsem vám toho neprovinil svouj 
vuolí, jak jsem živ, aliyšte měli takovú věc proti mně počíti a učiniti. Pak mně 
jest mélio člověka žel, a žel bude; a vy, kteříž ste nyní na radě, munž to některý 
z vás poznati j že toho litovati budu, K\ Hranic Dominica ante festům Bonifaciil 
anno domini XV^'*XVR A^iléni z Pernšteina a na Ilelfenšteině. 



114. 

Olomúčané oznamují Vilímovi z Pernšteina, proč stiti dali pod«lanélío jeho (Uověka. 

V Olomúci Í5í6t 9, června. — Fonn, arch. mest. Brna c, 1^7, 

Responsio desuper dyniinornm 01(»mucensium. Službu naši VMti vzka^íujem, , 
urozený pane, pane nám Tiiilostivé příznivý! Ráčili ste nám psáti, že jsme ^'^Mtil 
člověka sťali, a úředníku V31ti, proč by člověk ten vsazen byl, když nám psal, od-| 
povědí jsme ncíiali žádné ;íc. K tomn jse, milostivý pane, známe, že jest sťat, a dá-líi 
Buoh, spravedlivě a vedle práva se prokázati může. Úředníku také jsme odpověď] 
dali, a Vašek téhož sťatého otec tu odpověď vzal u purkmistra. Při konci VMt do- 
týkati ráčíte, že VMti člověka toho žel jest, a ti, kteříž nyní na radě jsii, někteří j 
z nicli někdy moliň poznati, že toho VMt litovati ráčí ac. Že bychom k tonm mělij 
VMti ujnoho psáti, není potřebí, poněvadž VMt víte, že mámy pána a krále, který 
ač JMKská ješče léta svá nejma, však jest pán nás najmilostivf^sí. Před JMKskuj 
chceni prokázati, že jsme proti právu nic neučinili, než vedle povinnosti, kterúž jsme] 
zavázáni právu, t4ik jsme se zachovali, jak právo káže. Kdež víme i známe do VMtij 
to jako do pána spravedhmsti mik^vníka, když se VMti téhož člověka skutek oznámí,] 
že tu nelibost, kteráž nyní snad VMt k nám nésti ráčíte, změniti ráčíte. Kdež pakl 
i v pravdě to mluviti nmožem : liychom VMti a syna milého VMti pana liajtmanaj 
JMti nešanovali, často bychom poddané VMti trestati musili. Než což muožem sná- 
šeti i zevně příliš proti právu není, to vždy snášíme, chtíce se VMti i JMti zacho- 
vati. A tím druhdy jest, že sobě svévolní i zlí příklad beru i o něco se horšieho| 
pokůM, jako nebožčík učinil, člověka zevně zbivši, velmi zranil, který glejt měl, n^ji 
právo v městě. I proto žádnu jmierú jinače se jemu státi nemohlo, než vedle práva^ 
a nic jsme všetečného před se nebrali, Ex Olomúc, feria IP l*nmi et Feliciani, annc 
domini XVť. 



z roku JĎ16, 



65 



115, 

Jan z Pernšteina Oloniiickým: že není pravda, aby otec jeho Vilém z Pernšteina jim byl 
odpovědél; žádá je, aby rozšiřování takových fečí zastavili. 

Na TovaČové lůlG, 23. čerrna. — Fbrm. arch. měst. Brna. 

Mňdří a opatrní páni 3c. Zpraven sem, kterak v mésté vašem řeči jsů o panu 
otci mém i o mne, že by vám pan otec muoj odpověděl ; a ty věci zjevné se u vás 
v krčmách hlásají, neb sem to od těch slyšel, kteříž m to v Olomůci slyšeli. Jak 
pan otec mnoj, i já na to sme nikdy nemysleli a nemyslíme, a pán Buoh nás tuho 
Echová, abychom to před se bráti jměli, kdež svii pečeť máme, abychom se nad ní 
zapomennli. Pak poněvadž pečeť svú při landťridii jmáme, jinače buohda neučiníme; 
neb to známe, cn to na sobě nese, kto by komu v niierné a pokojné zemi pod 
řádem a pod landlridcm odpověděl. Pak divná mi jest věc, proč vy takových nepra- 
vjch a nešlechetných řerí, kteréž k lechkosti naší poctivosti jsú, v městě svým do- 
pas títe. Ale není div, jak ste nám jiná přátelstvie okazovati počali, tak toto. Pak 
fá toho na vás žádám, že vy takové věci zastavíte. Chcete-li to učiniti aneb ne- 
checte, oílpovéď mi dajte, ať já se vím čím spraviti. Ex Tovačov, f. II, aute festům 
S, Joannis Baptisté, anno domini ;^c \\L 

Jan z Perušteina a na Tovačově, hajtman raarkrabstvie Moravskélio. 



lUÍ. 

Vilím 2 Perušteina pánlm a rytířům na suěmu v Benešové shromážděným: touží, že ustano- 
^venx saému loiiskěho v příčině (Uuhů a důchodů královských zůstala nevykonána; napomíná 
I slovy diUklivými k svornosti stavův, aby království České nevzalo škody. (Užito Pahickýrn 

v Déj. V. b. 313.) 

Y Pardiéicich tol6, 4. mrrence. — Souc. opis arch. Třt^b, řlhtorica S671 fol 23, 

Službu svú vzkazuji, urození páni páni, urození a stateční ryticři, urozené 

'vl4ciyky, páni bratří a páni přátelé moji milí! Vaší Milosti muož v paměti býti, na 

přeclešlém sněmu že jsem VMtem povědéL což se dluhuo těch dotýče, kteréž jsou 

v 'tomto království přišly, na čém byste se všickni ustanovili, že mnou nebude nic 

lichň7,eti. Ale však na zpuosob tento: předkem a napřed, aby zámci, kteříž příslu- 

\b^H králi a zemi, i všeliké duoi hody, kterýmiž se jmony mohu jmenovati, aby to 

řSecko napřed zemi v ruce uvedeno bylo, A země mající to v moci v své, aby to 

^^■Wdila a ten řád udělala tomu, kohož volí sobě poručila, k zpravování spravedli- 

témuj a z toho jiz dluhové aby placeni byli ti, kteříž jsou spravedliví a zač jsiui 

lidé slibovali. 

A tak, jakož jest to všecko na předešlém sněmu zřiezeno a zapsáno, komu 
jmá z těch duoclioduov dáváno býti a jak, a na to jsů ke dskám relatorové a no- 

AnkW {l^*kf XV] . t» 



66 



A, XXXL Dopisy pana Vil tma z PernMeina 



bo/tíka krále JMtí povolenic a rozkázáuie: a protu se tf»Dm i podnes dosti oestalo 
a uedéje, než o první véci se křičí, a tím své pfikrv vajíe. aby píedse dr/tMi. Pak 
taková držení jak jsou k užitku vší obři tobotu království, račte to rozvážiti! Píikli 
jsou k Škodě, proč to ráčíte trpěti, škodu i p(»směcb, a hanebný? Pak ja pravím, 
kilyžto témto všem věcím se dosti stane, kteréž jsou na předním sněmu zjednány 
a zapsány a knílem JMtí nebožtíkem stvrzeny i svoleny, a relatorové k tomu jsoo^ 
a pri tum ncstoliko na sameoi uvázaní aby mělo přestanu l>ýti, než aby to ukázánu 
bylo od té chvíle, jak jest to dskami zapsáno a relatorové na to jsou, a královské 
povolenie jest i snad rozkazovánie innolní, kterýmž dálo-li jest se dosti, to račte 
rozvážiti* Pak ti užitkové od tej chvíle na to-li jsou se obraeovali, jakž jest za- 
psáno na tom sněmu, na kterémž jsme se svolili a relatorové k němu jsou! Pakli 
se kam jinam dávali a tu se nedávali, kde jsou se niěJi dávati, to již raěte rozvážiti. 

Neb jmá-li to býti^ aliy někto, vnikna v něco. chtěl to držeti a užívati proti 
rozkázání královskému^ ]>roti svolení zemskému na sněmu obecním učinénčmu, a při- 1 
krývati tu věc cizí věcí předešlou? Ješto řád a právo jest a muož každý viniti, kohož 
chce, z předešlých věcí, jestliže mu se zdá, že jest co neřádného déhil k<lo. a ort' 
sebe sum učiniti, což učiniti má. Neb jakž se zámkuov, H017 i těch duucbuduov,] 
kteréž v mésterb jsou i jinde, kteréž králi a zemi přísluší, užívá, to račte vy* roz- 
vá/itij a děje-li se tak vedle sněmu zuostalélio a královského povolení. l*akli se tak] 
neděje a děje se jinač, abychme jměli hotové v bláto metati a užitku zemi nečiniti 
z tubo, než z svých stíitkuov své dávati: u mne jest věc obtiežná a nerad bych scj 
tobo doiíustik 

i\Iilí páni, když tyto věci na konci postaveny budou, předkem a napřed^ bea 
všech ocasuov, aby to již země v moci měla, a ktož co užíval v těch Časech, abyj 
to ukázal počtem před zenu', ktož k tomu voleni budou: tehdy já, na čemž šc ko- 
livěk svolíte všickni, což se již pomoci dotyce uii ty dluhy, mnou nemá nic sjítiJ 
a vedle Vašich Mibístí chci všecko učiniti, co bych měl spravedlivě učiniti, jaku^ 
jeden z obyvateluov králuvstvie tohoto, podle najboliatsího aneb najcluidšíbo, podlt?, 
statku svého. Než dokudž tyto véci na konci nebudfju, račte mi věřiti, 
v nic nedám, v /ádiiu pomoc^ to VMti oznamuji. 

Milí páni, račte mysliti na toto království! Nebudem-li v svornosti všickiiíJ 
stíivové tři a práva svého pruochodu nehudem-li jmíti, aby pod tím bohíitý chudéuiuj 
nemold křivdy činiti, než aby každý jiři své spravedlností zuustati mobl, tak dobťel 
chudý jako holiatý: bez tobo (muoj rozum nejni) jiná všecka jednání nemohou oa 
konečném kruntu státi, íini na stálém ani na bezpečném. Krále majiece, neniámi 
vedle let JMti. Jířiezení v zemi žádné není dostatečné. Na bnjtmanech v kmjiclij 
zavazovati není velmi bezpečné: práva všecka když svuoj pruochod měla, proto mtiohc 
nedostatknov při liajtiníincch bybi. A níid to kdyžln práva neslít, co bnde! 



že já 



z roku 1516 a loll, 07 

Jest božie dopuštěuí. Od pohanuov ani od křesťanuov z milosti boží kaženi 
nejsme v tomto království. Máme-li je sami sebií zkaziti a při tom i sami se i toho 
krále, pána našeho mladého, o ně připraviti? Neb bnde-li zkaženo, malýť z něho 
užitek jmíti bude. Jaká naše hanba i také po našich smrtech zlé připomínáme o nás 
bude v jiných královstvích a zemích ! Tu nedějí : tento práv a tento křiv. Než když 
zemřeme, smíešejíť nás všecky spuolu, tak dobře pravého jako křivého. Račte na to 
mysliti a cest nějakých pohledati, pajchu i všelikú zlobivost odložiece od sebe, aby 
pro malé věci veliká zkáza nepřišla! 

Ač by potřebí bylo o tom více psáti, ale VMtm jako múdrým dosti jest na 
tom. A také vím, že VMt o tom o všem lépe víte a lépe tomu rozumíte, než já 
na to umím mysliti. Ale však poněvadž jsem vždy jeden chudý pán v této zemi 
a obyvatel, svuoj úmysl vedle povinnosti své oznamuji jako ten, kterýž bych tohoto 
království rád všecko dobré a poctivé viděl a jemu rád ve všem slúžil, v čemž bych 
mohl. Bych snad mnoho více psal, ač jest i tak mnoho, snad by někto řekl, žě 
nějakú kroniku píši. Chci na tom přestati. Datum Pardubicz feria VI. in die sancti 
Procopi, anno domini 15 IG. Vilém z Pernšteina a na Helífenšteiuě. 

Urozeným pánuom páuuom, urozeným a statečným rytieřóm, urozeným vládykám, nyní 
v Benešové na sněmu shroraáždéným, pánuom bratřím a pánuom přátelóm mým milým. 

117. 

Jan z Pernšteina Olomouckým: aby mu pověděli, proč brání kupcům svým prodávati zbroj 
lidem jeho, kterým on poručil koupiti ji pro potřebu svou i zemskou. 

Na Tovačově (1616, 31. srpna). — Form. arch. niést. Brna č. 97. 

Můdří a opatrní páni přátelé milí! Vězte, že sem rozkázal lidem svým zbroje 
kupovati pro potřebu svú i vší země. I spravují mne lidé moji, že jsú chtěli zbroje 
kupovati u jednoho kupce u vás, ale on že jest jim jí prodávati nesměl, protože by 
mu bylo skrze vás zapovědíno, aby jim jí neprodával. I přátelé milí, já vás za to 
žádám, že vy mi tu věc oznám[í]te, proč vy kupcuom toho hájíte, aby lidem mým 
zbroje neprodávali pro potřebu mii i zemskú. Ex Thovačuov dominica ante Egi[dii]. 

Jan z Pernnsteina. 

118. 

Vilém z Pernšteina pánům a rytířům v Netolicích shromážděným: dává neobojetnou odpověd 
o záští mezi Hynkem Bočkem z Kunstatu a Burianem Trčkou na Lipnici, (místnéji vyloženém 

Palackým v Děj. V. b. 324-328.) 

V Pardubicích 1517, 28. července. ~ Opis arch. Treb. Historica 3686 fól. 15. 

Službu svú vzkazuji, urození páni páni, urození a stateční rytieři, urozené 
vládyky, páni přátelé moji milí ! Ač nevím, kto mi ráčíte psáti, a také nevím, komu 

9* 



68 



A, XXXL Dopisy pana Vilcma z PertiMeifia 



udpuFěď dávánij pak kde jste koli rátili spolu bytí ]m tentu řas, tuto odpověď 
jest: že o takovém rozpisování po krajích málo ani miioho iicvřdél jsem nic, než 
pan Berka, kterýž jest na Činnburce, ten mi jest toho rozpisovánie pnpis poslal 
A při tom poslal mi připiš, kterak mu pan Špeíle starý píše vo jakés vosazenie 
nějakého zámkUj a že by syna svého v tom opustiti nechtěl, radě se se mnu, co má 
8 tlí věcí učiniti; a při tom mi posílaje, co pánóm moravským za odpověď dává. 
l>obře-H mi se zdá, tu sem já jemu dal odpověd, že já s těmi věcmi nemám činiti 
tak mnobo, než odpověď, ktcruž je páuuom moravským dal, že mně se dobře líbí. 
Než žé jest to rada má, aby ty listy všecky bez meskánic poslal najvyšžiemu panu 
purkrabí, a jím panem purkrabí aby se o to zpravil Potom přijel ke urně pan 
Burjan Spetle též s takovým listem pániiov moravských, také mi jej ukazuje, žádaje 
ode mne věděti, co má s tú věcí učiniti, a třeba-U jest o tu vec sjezdu položiti 
v kraji. Dal jsem mu tu odpověď, poněvadž se má ta věc nyníe jednati v Mýtě I 
8 pány nioravskýmij mně se zdá, že sjezdu není potřebí, ani odpovědi na tento čas 
jim dávati. Potud <» tom vím, a v pravdě pravím jako dobrý, nic viec. 

Kdež mi pak ráčíte psáti, abych jse k tomu přičinil, aby se jiáni muravstí' 
pokojně zacliovali a jíana Hočka k témuž vedii: věrně sem se o to staral i mnohé 
práce měl, v tom sebe nelituje, kudy a jak by Morava v království Geským moltla 
býti a trvati bez pohnutí, znaje toho mnohé zmatky a velmi škodné, jakož pal 
mnohá mhivcní má s panem purgkrabí najvyššíra bývala sň o to častokrát. Pak] 
kudy ta věc ku pravému konci nepřišla, ktí» chce právě to ruzvážiti, množ najíti, 
že jest to vina, 1 ještě bych témuž rád, co hy na mně bylo, aby mohl všecek svét^J 
v království České pojat býti; já bych to věrně rád přál tomuto království, a moaS 
pomocí, ac dosti nestatecnou, již mnou by tomuto království nic nesešlo, co by je- 
diný mně bylo k poctivosti možný učiniti. 

I teď nyní páni moravští i rytierstvo, kteříž jsii v Mýte byli, tu jsii ke luuěj 
všickni na Pardubice přijeli. Jllnvil jsem k ním to všecko, co má věrný přítel k prá- 
teluom mluviti. A to, což jsem mluvil, by královstvie Český samo mělo to mhnitij 
zdá mi se, žé by mnoho víc mluviti nemohloj ač snad lepší by rozum mluvilo 

Pak já se k tomu jinač přičiniti neumím, než v píipis listu, kterýž mi ráčit 
psáti, jim hned bez meškání psáti chci. Než by byl sjezd VMtí, dávno k ktei*i*mui 
sem já radíval, prosíval, nemohla má řeč místa míti; než ještě při některých sjezdícl 
lechká slova a neužitečná tomuto království jsú mluvena^ ač jest tak, a oni je sobť 
vobtěžujf, pokudž jsem já to od některých slyšel 

Také mi ráčíte psáti, co páni moravští v tom vedle pana Bočka před 
berou. Zě má vuole v tom není, jistěť páně Bočkovou radou v takových věcecl 
nejsem a buohdá nebudu; ani s jeho vécnii vo takové věci mám co činiti. 

Také ráčíte psáti, žé podle vašich stavuov stálý jsem. Kdež jste mne tah 



z roku 1517» 



69 



lalezli ve všem v tom, a najdete buohdá v totn, v čem mne máte spravedlivě najíti, 
což budu míti vedli stavu uéiniti královstvie tohoto, panského a pánuov rytieřstva. 
snem když o to všem kraj6m pylužen bude, v\m rád naíi jeti, leč by Pánbuoh 
a mne co dopustil a neniold bych, ale s plnu mocí poslíiti, jako bych sám l>yl. 
tu na čemž se vsickni sUvové ustanoví, pansky a rytieřsk\\ ne někoHk osob, 
|isté všecko učiním, což dohry učiniti má vedle spravedlivosti. A pfi t(»m aby ve 
ecky zápisy nahledeno liylo, ne tak, aby je sohé nékto chtél svým rozumem vy- 
kládati, než tak, abychme je sobě všickni zespolka rozvážili, <o sme povinovati 
činiti aneb nejsme, l*ak kdyžko!i\ek ráčíte snem položiti panskýmu a rytieřskému 
stavu, nedopustí-íi na mne Pánbuoh nic, já tnké meškati nebudu a pojedu, aie však 

Íak, aby vsickni krajové královstvie Ccskébo obeslání bylh 
Mést já v tu při, co se pana Bočka dotýče, nepřimiennji. poněvadž já slyším, 
e jsů se v stranu daly; ač jest tak. 
Kdež mi ráčíte psáti o statek mnoj, kterýž mám v Moravě, že jest v moci 
lué, (některý jest a některý není), žádajíc toho, abych dal věděti, kterak já s tím 
statkem chci se zachovati : toho já také žádáni, abyste mi ráčili svou radu dáti, 
kterak bych já se měl s tím statkem zachovati, poněvadž v tom právě sedím a to 
právo podnikám z toho statku, a k tomu víc než ode tridcíti let, jakž jest zápis 
udělán za krále Matyáše, kterýž se obnovuje a při kterémž mú vdyclíy ])ečet jest. 
Pak jestliže uslyším radu vaši takovou, kteráž by mi s mou poctivostí učiniti byla, 
jistě přijmu ji rád. Pakli bycli znal, že mi ta věc není s mou poctivostí učiniti, 
^^ohof já pro žádný statek ani pro jinou žádnou vymyšlenou věc neučiním, než to, 
^Bu mi jest se ctí učiniti, to učiním. Než radu vaši chci rád slyšeti. 
B^ Při tom ráčíte vypisovati příčiny, kteréž jsú učiiiili juini moravští do krajuov 

^BbJcchkosti soudu zemskému. Oni léta mají, odpovídajte za se. 
^^ Pii tom ráčíte psáti, aliycb v takové věří vedle vás stál: poněvadž jsem 

^^ královstvie Českém a statek mám jakyžkolivěk, kteréhož mi ráčil pán Buoh 
puojčiti do vuole své, a těmi právy královstvie Českého se spravuji a je podnikám, 
pak což by kolivěk na raně kto chtél nespravedlivě hanebného a škodného uvésti, 
I na jiném nejsem, než vedle jiných obyvateluov, panského a pánuov rytieí^stva stavuov, 
■^těříž jsů v království tomto, ve všech krajírh státi, jako jeden pán z obce; neb 
^Kstě že bych žádné poskvrny, nerci kterému soudu v království tomto, ale žádné 
^ftsobé, kteráž v kterémž soudu sedá, nepřál, aby ji měl míti, by pak mnoj který 
nepřítel byl, ježto by mi dobrého nepřál; ač stěžka by se někto nenalez, že by mi 
íce zlého uež dobrého přál, ale buohdá, bez mého všeho provinění. Datum Pardu- 
icz fer. lil. post s, Jacobi, annorum 1517, Vilém z Pernšteina a na Helffnšteíně a( 

Urozeným pánucm pánuom, urozenýni a statečným rytieřóm. urozeným vládykám, 
fí jsú v Nětolicícb spolu byh, pánóm THVitplnrti mvm milým. 



70 A, XXXI. Dopisy pana Vilénm z Pernšteina 

119. 
Stavové moravští panu Vilémovi z Pernšteina o nevoli své proti stavům království Českého. 

V Brně 1618, 21. září. — Kop. arch. Třeb. 

Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, pánu a přieteli na- 
šemu milému a pánu nám přieznivému. 

Pozdravení a službu svú VMti vzkazujem, urozený pane, pane a přieteli nás 
milý a pane nám přieznivý ! Co se těch smluv mezi královstvím Českým a markrab- 
stvím Moravským dotyce, ku kterýmž sme na radu VMti přistoupili, znajíce, že VMt 
dobrým oumyslem a pro dobré zemí těchto jednati ráčíte: ale nám se podle těch 
smluv neděje. Jakož teď VMti připiš psaní svého posíláme, co pánuom a stavuom 
do královstvie Českého písem, z kteréhožto psaní všemu šíře vyrozuměti ráčíte. A při 
tom VMti prosíme, že to jednati ráčíte, ať nám smlúvy a zápisy naše zase vrátí, 
a my jim jejich též položiti chcme. Neb známe, že skrze takové zpuosoby pod těmi 
smlůvami na nás a tuto zemi záhuba a škoda přijíti by mohla, a mezi námi a tě- 
mito zeměmi více ruoznic než dobrého přátelství vzniknouti, čehož bychom my se 
rádi uvarovati, a takové smlouvy nám škodné s nimi přátelsky rozvésti chtěli. Datum 
Brune, fer. II. die s. Matthei apostoli, anno domini 1518. 

Páni, preláti, rytieřstvo a města markrabstvic Moravského. 

Tohoto listu i Vilémovy odpovédi k němu užil Palacky v Dej. V. b. 349. 

120. 

Vilím z Pernšteina přimlouvá se vřele k stavům moravským, aby svornost mezi nimi a Čechy 

byla zachována. 

V Praze 1.518, 27. září. — Cop. arch. Třeb. Historica 3686 f. 47. 

Službu svú vzkazuji VMti, duostojný v liozě otče, urození páni, urození a sta- 
teční rytieři, urozené vládyky, moudří a opatrní páni a přátelé moji milí! Psaní, 
kteréž ste mi ráčili učiniti, mne v něm tím dotýkajíce, že jste VMti na radu mou 
s královstviem Českým k těm smluvám přistoupili oc: za to se nestydím, žě jsem 
VMtem k tomu radil, a radil jsem jako ten, kterýž z povinnosti obmýšlejí tohoto 
královstvie dobré a zemí k němu příslušejících, nic méně o jednu, než jako o druhu, 
aby mohlo to královstvie a ty země v svornosti a v lásce státi a o sobě to pře- 
mýšleti, což by dobrého a poctivého těch zemí bylo, jakož jiná královstvie a pano- 
vání tím stojí v křesťanství i pohanech, a kdež toho není, v zahynutí přicházejí. Pak 
já jsa rodič v též zemi Moravské, i předkové moji, a maje v ní to, čehož mi pán 
Buoh ráčil puojčiti do vuole své, radil jsem tak dobře sobě jako VMtem, poněvadž 
v ní statek jmám. A radil jsem věrně a spravedlivě, hledě více na ty věci, kteréž 
potomně budou, než kteréž nyní jsou. A z toho pánu Bohu všemohůciemu děkuji, 



e let 1518—1520. 71 

že ani předkové moji aui já nikda jsme k tomu neradili, aby v jaké roztržení to 
královstvíe a ty země mezi sebou jměly přijíti, než o to a pro to i popelem náš statek 
položen jest. 

A pravím takto: ktož jiného obmýšlí, než svornost aby byla a láska v tom 
království a v těch zemiech, že zle a nepravě obmýšlí; pakli kdo to obmýšlí, snad 
žě tomu by rád, aby v roztržení pod jiný národ to přišlo, aby ty země společně 
nezuostaly, kteréž jsou vtělené v to královstvie; mně jse zdá, žě zle obmýšlí a ne- 
spravedlivě, viec snad jinému národu přeje, nežli národu a jazyku svému. 

Ale milí páni a přátelé, bych já toho neznal? Znám, žě poněkud od krá- 
lovstvie Českého při tomto nynějším jednání VMtem jse ukrátilo, ale jistě ne z úmyslu, 
ale z dvorného roztržení při tom sněme v jednáních. A protož rač VMt na to se 
dobře rozmysliti, ne na tento čas myslíce, ale v potomnie, což dobrého jest, toho 
jse račte držeti. Než mueť pán Buoh ostřeže, jeho svaté milosti věřím, abych já se 
měl v jiný národ dávati. Však je tak i prve před námi bývalo, žě viec přáli jiným 
národem, než jazyku svému, mohli se nalézti někteří. A proto pán Buoh to změ- 
noval, i totoť také muož změniti, ač kto jinak co myslí, nežli s tímto jazykem zů- 
stati, jsa mezi námi v kteréžkolivěk zemi. Dat Prage, fer. II. antc Wenceslai. 

Vilém z Pernšteina oc. 

121. 
Zdeněk Lev z Rožmitála Petrovi z Roseiiberka: že stai7 pán z Pernšteina také 
v Praze o sněmu byl a že proto přijel, což se pana kancléře [Ladislava z Šternberka] dotýče, 
stoje podle něho proti Jakubovi z Vřesovic. Datum na hradě Pražském 1519, 16. října. 
AČ. XII. 187. 

122. 

Vilém z Pernšteina jsa nemocen, posílá purkmistru a radě města Prahy na místě svém slu- 
žebníky své, aby z tnihhce, v níž má své listy, některé vyňali a jiné tam vložili. 

V Praze 1520, 10, ledna. — Orig, arch. Roudn, B. 125, 

Službu svů vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni a přátelé moji mih'! Jakož jsem 
jměl dnes k vám na rathauz sám přijíti, i pro nedostatek zdraví svého nemohu. 
Z příčiny z tej, jakož u vás jmám truhlici s listy svými poručnými i s jinými, i jest 
mi potřeba, některého listu ven vyníti a jiný tam položiti; i nemoha sám pro ne- 
dostatek zdraví svého jíti, i posílám na svém místě urozené vládyky Bohuslava Běš- 
kovce z Běškovic oc, čeňka Pařízka z Pařízku oc, Mikuláše Tumpergara z Nové 
Vsi, služebníky své, a Pavla z Hory Obřanskej písaře svého, aby oni již na mém 
místě ten list vyňali a jiný tam položili. I prosím, že jim toho věřiti budete tak, 
jako bych já sám osobně tu byl. Dán v Praze, v úterý před ochtábem svatých Tří 
králuov léta Páně M^V^XX^ Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině. 

Vzáctné opatiiiosti pánóm purkmistru a raddé města Prahy, pánóm a přátelóui mým milým. 



72 A. XXXI. Dopisy pana Viléma Pemšteina z roku 1520 a 1521. 

123. 

yilím z Pemšteina Pražanům Staroměstským, aby z truhlice listův, kteréž u nich uschované 
má, služebníkům jeho kšaft vzíti a jiný tam vložiti dovolili. 

Na Pardvbicích 1520, 8. září. — Orig. arch. Roudn. 

Vilém z Pemšteina a na Helfenšteiné vzáctnee opatrnosti pánuom purgmistru 
a radě města Prahy, pánuom přáteluom mým zvláště milým. Službu svú vzkazuji. 
Listy, kteréž jmám u vás na rathouze, což se statkuov mých dotýče a zřízení o ty 
statky, jakož to sepsáno jmáte, na který zpuosob u vás ode mne leží, jakožto u těch, 
kdež (v pravdě pravím) zvláštní duověrnost v vás maje ; pak teď k vám posýlám uro- 
zené vládyky, služebníky své, Jana z Vahančic, kterýž jest ty listy všecky psal, a při 
něm posílám Vavřince z Ochotníka; a kšaft, kterýž jsem nyní udělal, aby k jiným 
listuom mým položen byl, a místo toho jiný kšaft, kterýž Jan Vahanský ví, aby 
vzal; jakož o tom také mistru Janovi z Vratu a na Toušimi píši, ač by tu byl, aby 
on to již jednal, aby oni tam držáni nebyli pro mou pilnou potřebu a odjezd. Pakli 
by jeho tu nebylo, prosím vás jako svých milých přátel, že je vypravíte bez pro- 
dlévání, neb jistě mi jest toho potřeba a velikaa, a zvláště pro mee zdraví, neb 
jmám hned odjezd. A u toho kšaftu jsou pečeti urozených pánuov: pana Jindřicha 
Štastného z Waldštajna oc, pana Haška Zvieřetického z Wartmberka oc, pana Sla- 
vaty z Chlumu a na Košmberce ; a urozených vládyk : pana Petra Příbka z Otto- 
slavic oc, pana Václava Opršala ze Žher oc, pana Bohuslava Běškovce z Běškovic. 
A toho prosím, že jim již věřiti budete, jako bych jaa tu sám osobně byl. A k tomu 
listu pečeť svou vlastní velikou rozkázal sem přitisknouti na svědomí. Dán na Par- 
dubicích v sobotu den Narození panny Marie léta Páně M^VC^XX®. 

(Přitisknutá pečef částečné porušena.) 

124. 

Jiné dopisy pana Viléma z Pemšteina, 143 kusy na počet, posílané rozhčným osobám 
od 4. ledna 1520 do 18. března 1521, tištěny jsou v AČ. I. 69—137, a II. 136—174. 



C. XXII. 

LISTINÁÉ PANA VILÉMA Z PERNŠTEINA 

z let 1304—1521. 
Sebral a k vydání upravil František Dvorský. 

1. 

(V. XX) List správní krále Václava Českého a Polského, jímž prodal fojtství v Kralicích ně- 
jakému Ebrovi [z Kralic] a jeho dédicóm, s krčmu, s mlýnem, s laznú a s jiným příslušenstvím. 

V Brně 1304, 24. května. — Cod, Pernst. Frant. mus, Brn. f. 478 h; arch. měst. Brn.f. 197. 

Nos Venceslaus Dei gracia Boemie et Polonie rex notum facimus universis, 
quod nos iudicium ville nostre forensis in Crelicz cum iudicio vlUe Hyrdoborzic, uno 
laneo et taberna, que soluit quinque lotones in censu, molendino, balneo, duobus 
macellis carnium, duabus mensis panům et vno subside in ipsa villa forensi, ac aliis 
iuribus ad idem iudicium rite spectantibus, Ebroni de Crelicz vendidimus pro centům 
marcis argenti in grossis denariis*) pro marca qualibet, et easdem marcas integre 
recepimus ab eodem, per dictum Ebronem et heredes ipsius hereditario iure in per- 
petuum possidendum; ita tamen, quod de dieto iudicio quolibet anno in festo beati 
Georgii ipse Hebro et heredes sui predicti 4"' marcas argenti in denariis grossis et 
pondere supradictis nobis soluere teneantur; causas vero, que ad iudicium camerarii 
nostri pertinent, quas videlicet in Olomucz et in Brunna et in aliis éivitatibus nostris 
Morauie ipse camerarius iudicare consueuit, non ipse Ebro vel heredes sui, sed ipse 
camerarius vel villicus ibidem in Crelicz iudicabit, et ipse Hebro et heredes sui 
habebunt tercium denarium de eisdem. In cuius rei testimonium presentes litteras 
fieri et sigillis majestatis nostre jussimus communiri. Datum Brunne, per manus 
venerabilis Petři Basiliensis episcopi, Wyssiehradensis prepositi regnique Boemie can- 
cellarii, principis nostri dilecti. Anno domini 134 [sic] IX. Kalendas Junii, indictione 
secunda, anno regnorum nostrorum Boemie octauo, Polonie vero quarto. 

Výtah tištěn Chytilem y Cod. dipl. Mor. V. str. 173 č. 165, Emlerem v Regestech II. str. 869 č. 2006, 
Palackým AČ. Ví. 496 č. 1. ♦) Kodex Pem&teinský, chovaný v archivu města Brna, má ještě: „Pragen- 

sibus ad ponduB Moravicum, videlicet sexaginta quataor grossos denarios.'' 

ArchiT Č*'!skýXVI 10 



74 C XXIL Listinář pana Viléma z Pernsteina 

2. 

List zápisný od krále Janca Fridrichovi z Linavy na VII lánuov v Čelechovicích a na 
mlýn Chodovský o jednom kole ve 100 hřivnách dluhu královského za služby. Dat. blízko 
Brna 1315, (29. května). Tištěno z orig. C. D. Mor. VI. str. 67 č. 94; u výtahu Eml. Reg. 
III. str. 108 č. 264. (Cod. Pernst. Frant. Mus. Brn. f. II^XXVI; Cod. Pernst. v arch. més. 
Brna f. 106 a 107). 

3. 

List zápisný od krále Jana Vokovi z Kravař na 7 lánův v Čelechovicích a na mlýn 
jménem Chodovský o jednom kole, jež byl vyplatil od Fridricha z Linavy. Dat. v Praze, pátý 
den máje 1. 1321 (5. května). Cod. D. Mor. VI str. 136. č. 180. (Cod. Pernst. Frant. mus. 
Brn. f. 225 b; Cod. Pernst. měst. Brn. f. 106 b.) 

4. 

(A. I.) List krále Jana z latinského vyložený na zámek Plumlov s jeho příslušenstvím, kterýž 

panu Vokovi z Kravař prodává za dva tisíce hřiven a za dvě stě hřiven. 

(1325,) — Cod, Pernst. Frant mus. Brn. f. 225; arch. fněst. Brn. f. 106 h. 

My Jan z božie milosti Český, Polský král, i také Lucemburský hrabě, vyznáváme 
tímto listem přede všemi, že hrad Plumlov, kderýž jsme ondy u osvieceného Mikuláše vý- 
vody Opavského, kněze našeho milého, za tisíc osm set hřiven grošuov peněz Pražských čísla 
moravského, totjižto šedesáte čtyři groše počítajíce za každú hřivnu, spravedlivým trhem jsme 
kupili, řečenému věrnému našemu Vokovi z Kravař, najvyššiemu Olomúcké čudy komorníku, 
se vsmi Plumlov, Smirzic, Krasic, Čcchvic i také Drahúš *) hradu i městečku [....], i s jinými 
vesnicemi k těm hraduom příslušejíciemi, s lidmi, s zbožiem, s dědinami ornými i neomými, 
vodami, mlýny, rybníky, lovišti totjižto potoky, lukami, pastvištěmi, horami, pláněmi, údoly, 
chrastinami neboli lesy, křovinami, lovy, platy, užitky i požitky, poctami i panstviem, i také 
s podaciem kostela i se všemi jich příslušnostmi ktěm hraduom příslušejíciemi, za dva tisíce 
hřiven a za dvě stě hřiven grošuov peněz čísla a počtu svixhúpsaných, kderéž jsme od něho 
hotové vzali, vyznáváme [ . . J prodali jsme a prodáváme právem dědičným, aby týž Vok,. 
dědicové jeho i potomci jeho drželi, vládli, užívali, prodali i učinili s těmi hrady i se všiem^ 
příslušenstviem jich svrchu řečených na všem nebo rozdílně jakožto svým vlastniem, jakž bj — 
se jim líbilo; slibujíce věrně a právě témuž Vokovi i jeho dědicóm předřečené hrady se všien 
jich příslušenstviem ve všem neb rozdílně ode všeho narčenie podle práva země bez jich 
škody a nákladuov všelikých vypraviti. Na svědomie toho [oc]. 

♦) Smržice, Krasice, Čechovice, a snad Drahany locativ Drahás. 



(d. IIII) List od krále Jana na vsi opravní Žakovice, Mostkovice, Selutice, Luchčín, Drozdo- 
vice, Čechovice, [kteréž zapisiye] panu Vokovi z Kravař [za služby, k hradu Plumlovu]. 

V Praze 1325. — Cod. Permt. Frant. mus. Brn. f. 227 h; arch. měst. Brn. f. 107. 

My Jan z božie milosti Český a Polský král i Lucemburský hrabě, oznamujem tímto 
listem všem, že znamenavše našeho věrného milého Voka z Kravař, najvySšieho Olomúcského 
komorníka, vzáctné a užitečné služby, jenž majestátu našemu mnoze se líbily, zbožie neboli 



z let 1315—1357. ?& 

vsi, totjižto Žakovice *), Mostkovice, Selutice, Luchčín, Drozdovice, Čechovicfe i jich lidi, úřadu 
neboli obraně řečeného Oka (sic) k hradu Plumlovu podali jsme; přikazujíce i chtíce, aby 
zbožie řečené[ho] obyvatelé témuž Okovi [sic] k jeho obraně hleděti jměli i poslušní byli, 
a aby vladař Olomúcký, kderýž nynie jest anebo budúcie čas bude, předřečenému Okovi v ře- 
čených vladařstvie i také ve všech jemu skrze nás, jako svrchu předloženo, nikderak nepřekážel. 
Té věci na svědomie tento list pečetí našie většie rozkázali jsme ohrazditi. Dán v Praze léta 
v)c tisícého třlstého dvacátého pátého oc. 
*) Snad Žárovice. 

6. 

(A. I) List od Jana margrabie Moravského daný na ves Oplocany s jejím příslušenstvím panu 

Ctiborovi z Tovačova. 
V Brně (1355), 29. srpna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 499; arch. měst. Bm.f. 189. 

Johannes Dei gracia marchio Morauie, fideli nostro dilecto Cztiborio de Tho- 
waczow gratiam et omne bonům. Tue fidelitatis obsequia, quibus nostre fideliter in- 
sudando Celsitudini hactemis placuisti, debita consideratione pensantes*), volentesque 
eorum contemplacione te non immerito premiare, vt nobis ad seruiendum erigi possis 
prompcior in futurum, tibi et heredibus tuis vnum laneum cum dimidio in villa 
Oploczan, quinque subsides cum agris, pratis, pascuis, piseacionibus, cum flumine, 
jure poncium et omni eo jure et pertinenciis, quos Gregorius ibidem tenuit, de libera- 
litate nostre benignitatis damus fauorose et donamus per te lieredesque tuos et suc- 
cessores habendos, tenendos, vtifruendos et possidendos, concedendoque tibi et tuis 
successoribus predictos laneum cum dimidio et memoratis eorum pertinenciis dandi, 
vendendi, legandi, permutandi, obligandi et disponendi pro tue voluntatis beneplacito 
plenám et liberam facultatem. Harum nostrarum sub sigilli nostri consueti appensione 
testimonio literarum datum Brunue anno Domini 1354 sabbato in feste Decolacionis 
beati Johannis Baptisté oc.**) 

*) v Cod. Pernst. města Brna stojí: pensitantes. **) Památka Stětí sv. Jana byla 1. 1B64 v pátek, 
1. 1355 v sobotu, tudíž snad má býti: 1355. 

7. 

(XLII.) List ciesaře Karla na mýto u Pardubic [daný bratřím Arnoštovi arcibiskupu Praž- 
skému, Bohušovi a Smilovi z Pardubic.*] 
V Praze 1357, 19. srpna. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Česk. /. 35 b. 

In nomine sancte et indiuidue Trinitatis feliciter amen. Karolus Quartus, 
diuina fauente clemencia imperator semper augustus et Boemie rex, ad perpetuam 
rei memoriam : Quamquam ad vniuersos et singulos imperialis clemencie dextram ex- 
tendere teneamur, illos tamen prerogatiua uberíoris fauoris et grácie premiandos 
raerito reputamus, quorum recta fides comprobata operibus dinoscitur et pro quibus 
assidua et preclara sinceritatis et obsequiorum merita apud nostram Celsitudinem 
raultípliciter intercedunt. 



n 



C. XXIL Listinář pana Vilhna z 



Mna 



Saiie pro parte veiierabilis Arnesti sancte Pragensis sedis archiepiscopiy prm- 
cipis, coiisiliarii et deuoti nostri carissimi; nec non lionorabilis Bohusschii prepositi 
Lutliomerkensis, capelhiDÍ i?t familiaris iiostri domestici commeusalis; ac iSmylotuj^ 
de Pordubicz [sic], tilioruui quinidain Arnesti de Hohtiua, propositmu extitit coram 
nobis, quod cuiii dudum dictiis ulim Aniestiis pater eoriiiii de Hostina, dum ageret 
iii hiimaiiis, castriim smiin liereditarium dictiim AVeissemberg et bona ad ipsuni perti- 
aencia cum Czerhone de Duba et Haymauno de Náchod de consensu aliorum fratruTti 
suorum pro brmis in Piírílubic^ pernmtasset, tunc Czerbo et Hayniann de Náchod 
predicti possessioneni dictorum bononim iu Pordubicz cum omnibus et singulis suis 
pertinentiis et specialiter ťuni tliel^uieo, i[uo(l super Huni(^ Albee penes upíduni pre- 
dictuni in Pordubicz dt; (|ualibet .strue liguui um, que plutlii uul*íariter dicitur, per , 
(juatuor grossos cum dirnidio recipi est solitum et consuetum, eidem olim Arnesto 
de Hostina assignarunt jure heredita rio possideuduni, In cuius thelonei percepcione 
ipsi Ozerho et Haymauuus de Náchod predicti a lunge retroactis temporibus extite- 
nmt, sicut etiam prefatus olim Arnestus ac Aruestiis arrhiepiscopus, Bohuschius pre- 
positus et Smylo, tilii sui preftiti, eaudem possessioiieui vsque ad presens tempus 
noscuutur babuisse. Quare nostro cul mini pro parte dictorum Arnesti, líohusschii et 
Smiloniš fratrum uoscitur supplicatuni, qnatenus prcdictuin tbeloneum, sic autiquis 
temporibus vsitatunij ipsis eorum heredibus et successoribus approbare, ratíficare^j 
innouare, de nouo coucedcre, auctorizarc de beniguitate nostra dignaremur. 

Nos atteudcutes claru mentis oculis multiplicia grata ubsequia et acceptíi 
nostre Celsitudiiii niulta studia per prefatos Arnestum arcbiepiscopum consiliariuH* 
nostruuK Bohusscliium et Smilonem haetcnus fructnose exbibita et imposteruin utilius 
exhilíi^udíi, ipsorninqiiť ííuijplicacionibus lauorabiliter iuclinati, prefatis fratribus Ar- 
nesto, Bobusschio et Smiloni et eorum bcretlibus ac successoribus in perpetuum 
dictum tbeloneum cum vniuersis et singulií> suis redditibus, emolumentis et jurihus 
animo deliberato, uou per erroreui aut imjn^ouide, sed ex čerta scieucia, nuctoritate 
regia Boemie approbamiis, ratiticamus, iunouamus, de uooo coucediuius, auctorizaiuiis 
et ex inuata nobis beuignitatis clenieueia liberaliter coníirmamns, 

Nulli ergo umuiuu liominuui liceat baiic nostre Majestatis paginam infringcre 
uel ei ausu teuierario quolibet contraire. Si quis íiuteui contrarium attemptare pre- 
sumpseritj ultra id, quod atteuiptata (luelibet cumlis viribus eo ipso carere decerui- 
mus, legalis sancciouis pěna subiaceat, et indignacionem nostrani peuamque centům 
raarcarum auri puri, quarum medietatem regali camere Boemie et reliqnis [?] lesoruní 
iisíbus applicari statuimus tociťu:^, qiioties contrafactuin řuerit, se nouerit incursumiu^J 
sicut alias sub titnlo regali, dum Uonianorum regia auctoritíite fungebamury sub annis] 
líomiui M'l-CC"XL\ir\ regui nnstri ňufio oi-iino, premissn (»mnia et singuLi nx-ínU 
nimus concessisse. 



z lei 1857—1359. 

Signum serenissimi principis et dumiiii domini Karoli (Jimrti Romanorum iui- 
»eratorÍ8 inuictissimi et gloriosissimi, Boemie regis. Testis huiiis rei šunt venerabiles 
Przieczslaiis Wratislauiensis, et Theortrit iis Mindensis ecciesianim eiíiscopi illustre 
?etras Borbownensis,**) Bolco Swidnicensís, Przieniko Tessinensis et Conradus Olsni- 
řensis diices speí*tahilcs: Biirchardus burcgrauius Magdeburgeiísis, iuiperialis ťiuie 
ttiaiíister, Alhertus de Anhalt, Otto de Fmfenberg*^"*) et Johnniies de líecz, coniites 
lobiles; Rudolphus de Wartha, Fridericus de Waltsc, Thymo de Coldicz et Henricus 
Bavarus de Bopardia ac alíi compliires, PreseDciniii sub nostre iniperialis Majestatis 
fSigilIo testinionio literarum datum Prage airnu domini M"CGC" íiuiiKiiiagesimo 
septimo, decimu ÍDdiccÍoní\ XIIIP Knlendas Septenibris^ regnorura nostrunun ann<! 
jmoanorum duodeeirao, Boemie vridecirno, imperii vero teivio. 

Pro d. cancellario Uudolpliiis de Frideberg, 

♦) českým starfm překlíidcin uveřejnil liat takový FraiiL Palacký v Arch. Cesk. IV. 173; vsak k!a- 
íem prudce pfivoduf text latinfiký také proto, aby nesprávné datum v listiné tieské bylo napraveno, 
♦•) Bourbon. ***) Fcirsteiiberg. 

8. 

^C. III) List povolujlciě na zbožie Tovačovské prodané od Karla Římského ciesaře a Českého 
krále Janovi nmrgkrabiemu Moravskému a Ctiborovi z Ciraburka, 

1' Ptajse 1359, 5, list — Cod. Penist Frant, mm. Brn /. 4W h; arch. měst Brn. f. mx 

Karohis (jjiiartus, diuina fanente demencia Ronianonim imperator semper Au- 
gustus et Bohemie rex. Notum facimus tenore preseucinm vniversis, quod in con- 
tractum vendicionis initum actenus sen celehratiim siue ťactum iuter illustrem Ju- 
haunem niarrliionem Moranie, principem et fratrem nostrum carissimum, ab vna, et 
í^tiborium qaondam de Czymbnrk dictnm de Tbowarzow et heredes eius parte ab 
alia, sub omnibus illis modis, sicut inter eos tum dictnni est, actenus super bonis 
Thúwaczow vuluntarie ac de čerta nestra sciencia conseutimus, ratum et gratum 
babiturí, tinidfjnid inter eos super dirtis bonis oi-dinatnm seu dictnm extitit sine 
factum- i*resencinm sub imperialis nostre Majcstatis sigillo testimonio literarum 
datum Prage anno 1,S59 indíctione duoílecima, Nonas Nouembris, reguonim oostrorum 
aano quatuordecimo, imperii vero quinto- 



List správní na zboží TovaC-ovské, na Tovatov městeíika a na vsi k tomu příslušející 

váemi jich příslušnostmi, od Jana markrabí Moravského daný Ctiborovi z Cimbiirka za 

hřiven. Dat, Brunae, die beate Elisabeth (19. listopadu) 1359* List ten latine psaný 

ložen byl do desk Olomouckých a vytil^tén v publikaci: Die Landtafel des Marlcgratthumen 

[iUiren L p, 30- n", 611. Opis nalézá se v Cod. Pernst. Frant. ums. v Bnit^ f. 440, a v Cod. 

^rost mést Rm. f, 189. Výtah tistén v AČ. VI. 497 L i\. 



78 C, XXIL Listinář pana Viléma £ Pemsteina 

10. 

Šimon knéz a mistr řádu kazatelského činí Ingrama z Pernšteina a Anežku manželku 
jeho pro přízeň jejich k řádu účastnými vSech milostí církevních, jichž sami užívají. Datum 
Pragae 1359. Cod. Mor. IX. 116. 

11. 

Ingiam z Pernšteina daruje klášteru jeptišek v Doubravníku šest hřiven ročního dů- 
chodu. Dat. 1360 in die circumcisionis dom*. (1. ledna). Cod. Mor. IX. 116. 

12. 

fy. XXII) List Jana margrabie Moravského, jímž svoluje panu Bočkovi z Kunstatu, aby mohl 

kupiti ves Bolelúc. 

V Brně 1363, 21. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 446 h; arch. měst. Brn. f. 198 b. 

Johannes Dei gracía marchio Morauíe nobili Boczkoni de Cunstat, fideli nostro 
dilecto, salutem, graciam et fauorem. Fidelis dilecte! Viliam Bolelucz cum duabus 
araturis, molendino, pratis, pascuis, piscatoribus, Huminibus, lacubus et cum silua 
Okruhli vulgariter nuncupata, et aliis siluis, rubetis, nemoribus, agris cultís et incultis, 
ac singulis vtilitatibus et proventíbus ad dietám villam spectantibus, necnon cum vno 
laneo in Virbicze, duabus curticulis in Wrahowicz cum ipsorum juribus et vniuersis 
pertinenciis, prout eadem olim Martinus de Drahonowicz tenuit et per ipsius mortem 
iuxta terre Morauie consuetudinem ad nostram Celsitudinem fóre noscuntur legitime 
deuoluta, dilecto nobis Franconi, nostre camere prouisori, jure hereditario per nos 
deditam[?] villam et alia premissa cum suis pertinenciis omnibus, vt prefertur, circa 
ipsam successiouem vero empcionis titulo comparasse dinoscentes, pro te tuisque he- 
redibus graciose consentimus emere et jure hereditario possidere ínantea, pacifice 
vtifrui et tenere, promittentes et te, tuos heredes in bonis predictis et eorum per- 
tinenciis non impedire, sed eadem bona cum ipsorum pertinenciis vniuersis exbrígare 
omnino ab impeticionibus, sicut jura terre nostre exigunt et requirunt. Presentiuni 
sub nostro sigillo testimonio literarum datum Brunne anno Domini 1363 die beati 
Thome apostoli gloriosi. 

Text tohoto listu jest pomaten. Smysl jest: Markrabě Jan odámrť Bolelouckou byl daroval Frankovi, 
od něhož pak koupí přešla na Boěka z Kunstatu, k čemuž markrabě svoluje. 

13. 

(Z. XXIII) List zprávní na ves Rakodavy s půl dvorem a s mlýnem a s štěpnicí od Budislava 

[z Rakodav] panu Ctiborovi Tovačovskému. 

V Rakodavech 1365, 12. diibm. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn.f. 447 b; arch. měst. Brn.f. 199. 

Ego Budslaus de Rakodaw tenore presencium vniuersis recognosco tanoi pre- 
sentibus quam futuris, quod mea bona in Rakodaw villa, que mihi de paterna here- 



z let 1359—1368. 79 

ditate pervenerunt, videlicet medíam curíam ibidem, medium pomerium cum medio lit- 
tore, in quo pomerium predictum consistit, medium molendinum, quinque quartalia 
agrorum in eadem villa soluencia, duas curticulas, mediam piscacionem et mediam 
tabernám et mediam partem littoris cum medietate aque, que est contra Biscupicz, 
sicut se campi et limites predicte ville Racodaw bonorum extendunt, et mediam 
partem omnium aquarum ibidem existencium cum suis decursibus fluentibus et non 
fluentibus, et cum omni dominio, nichil michi penitus in eisdem bonis intra et 
extra villam reseruando et excipiendo, bona mea voluntate omniumque amicorum 
meorum consilio maturo ad veram hereditatem vendidi presentibus et resignaui 
nobili domino Stiborio de Thowaczow dieto de Czymburk et suis heredibus, sivé 
quicunque hanc literám habuerit, pro septuaginta marcis grossorum denariorum Pra- 
geusium argentorum, LXIIII grossos pro qualibet marca computando. Ego quoque 
Budslaus de Rakodaw predictus, Stiborius et Janko fratres de Krniowicz [?], Barsso de 
Bystrzicz, Bohussius de Zarowic in solidům manuque conjuncta, omni occasione procul 
mota, promittimus predicto domino Stiborio suisque heredibus seu quicumque hanc 
literám habuerit, vt prefertur, nostra bona fide sine omni dolo*) in primo concilio 
terre Morauie in tabulas terre imponere seu intabulare et ab omni impetitione seu 
impedimento secundum jus terre Morauie a qualibet persona exbrigare. Quod si non 
fecerimus et in aliquo promissum nostruni violaremus, vt prefertur, quod absit, et 
per dominům Stiborium predictum seu per suos heredes, siue quicunque hanc literám 
habuerit, fuerimus ammoniti, ex tunc promittimus nostra bona fide, omni dolo remoto 
ac omni occasione procul mota, duo quicunque ex nobis, alter alterius a presencia 
non precedens, quilibet cum uno famulo et duabus equis obstagium verum et solituni 
in ciuitate Olomucensi in domo honesta nobis per ipsos deputata mox subministrare 
tenebuntur, et abinde non recessuri tamdiu, donec omnia premissa vna cum dampnis, 
si ex [h]oc quocunque módo euenire possent, exbrigata fuerint et soluta integraliter 
et indivisim. In cuius rei testimonium predicta omnia ex čerta nostra sciencia si- 
giliorum nostrorum munimine duximus roboranda. Datum et actum in Rakodaw 
sabbato in vigilia Pasce anno Domini 1365. 

Zápis o prodeji Rakodav položen byl do desk zemských a vytištěn v publikací : „Die Landtafel des 
Markgrafthumes Mfthren I. p. 40 Nro 807. ♦) Kodex pernšteinský v archivu mésta Brna má ješté: „vel 
CQÍcunque mandaverit*". 

14. 

(X. XXI) List zprávní od Beneše z Vyškova [sic] daný Onšovi z Lobodic na vsi Kakodavích 
se přislušenstviem k tej vsi, a to puol dvoru s staveniem, polovicí rolí a puol štěpnice 

V Olomouci 1368, 25. ledna. — Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 465 b; arch. měst. Brn.f. 195. 

Nos Benesius dictus de Wiczkow [sic] recognoscimus tenore presencium vni- 

uersis, quod matura deliberacione bona nostra in villa Rakodaw omnia, que aput 



80 



C. XXIL Listinář pana VUéma $ Pémiteina 



Tisyldum eincranms, hereditarie vendidiinns Onsoni de LobodicZj videlicet mediaia 
curiam cum edifiťiisj mediáni araturani predicte curie, medium pomerium, medium nio- 
lendiiium, mediam tabeniara, medium flumeuj [cum] duabus curtic[ul]ís, quiEque quar- 
talia soluencia, et oniniaj que ad predicta booa spectant, cum omni domínio intm 
villam et extra villam, nichil nobis neque nostris heredibus ibidem reseruando» cum 
omni eo jurCj quo oosmet vsque tenuimus, pro GO marcis G;rossorum Pragensium, 
pro qualibet marca 64 grossos aumerando. Quam quidem hereditatem siue vendi 
cionem nos Benessius dictus de Wisskow, principales nostri fidejussores, videlicet 
Tobias et Johaunes dicti de Wisskow, Nedwidko de Dubcziau, Zbynko de Dubcma, 
Daliburius de Ewans, Blahut de Chrudichronij promittimus bona fide et sine omni 
dolo ac coniuucta manu, occasione omni procul mota, prefato Onssioni de Lolíodicít 
ac heredibus ipsius predictam hereditatem ab omni impedimento disbrigare secundum 
jns terre huius 3c nos edocebit, ita, quod si aliquis jure eundem impedire vellet 3C* 
Insuper nos Benesius pretactus dictus de Wyczkow vna cum fidejussoribus prenc- 
minatis seu predictis nostris promittimus bona fide et sine omni dolo ac coniunrto 
manu Óiisoui de Labodicz sepe dieto ac ipsius heredibus, et ad manus fratrís ipsins 
Janknnís de Lobodicz et heredibus ipsius, in primo colloquio domiuorum < )lumucEeii- 
sium, quam primům tabule aperientur terre, intabulare seu imponere ad tabula^ tem 
sine ililatione. Quodsi non disbrigaremus predictam hereditatem ab impedinienfe, 
vt prefertur, seu non intabularemus a<l tabulas terre, sivé nostrum promissum ís 
aliquo violaremus prenotatum Onsoni sepe dieto et ipsius heredibus et suo germari<» 
Jankoni et heredibus ipsius, quod absit oc asuettmi obstagium in ciuitate (Hummí 
jc anno Domini 1368 in die couuersionis beati Pauli apostoli doctoris glorio^i. 

15, 

(a. XX) List zprávDí od Miloty z Evan udělaný panu Ctiborovi z Tovačova na puol drabél^ 
lánu ve vsi Evani se vsím přlslušenstviem k tomu puoIdiHihóm[u] lánu roli. 

1371, 12. yema. — ad. Pemst. J^Yant. mm. Brn, / 464 b; arch, mést Brn./. /P3. 

Xouerint muersi presencium noticiani habituri, quod ego Milota dictOB « 
Ewans valuntate raea bona, deliberato animo, consilio amicorum nostrorum et co^^ 
sensu omnium, quorum interest, nobili viro domino Stiborio de Cžvmburiík dr'^' 
alias de Thowaczow suisque heredibus vendidi et iuste vendicionis [ tituluj trmliifí 
bona mea in villa Ewans, videlicet alterum medium laueum cum omnibus ad etdi*ífl 
spectantibus vtilitatibus et panris et magnis, in villa et extra villam, cum «mm inw 
et pleno dominio, praut eandem hereditatem vsque huc tenaimws et i 
mihl tameu nec meis ibidem nichil juris reseruando, pro vipíinti et ^x i 
^omm Pragensáum raorauicí numeri et pagameuti, videlicet sexagin^ » ''»^^^ 



M let 1368—1371. 



SI 



>ro tumlibet raarra coiiiputaiido* Et hec ([nideni bona promittimus ego predictos Mi- 
lota ví nos, videlicet Nicolans de Medeez dktns de Stiehuwiťz*) et ego Vlriťus Hol- 
Iwiiio dirtns de Prus et ego Vlricus de Kladnik,'*'*) ego Vlricus de Prussnicz [sic] et 
^go líacsíko de THschan et ego Jacobus Sskura de Cnllírn [sic] dictus de Ewans, 
broniittinius bona nostra fide jjari et coninucta manu indissolubili, fraiide et dolo 
kinnibas procul niotis, pretato duiiiino Stiborio suisíjne heivdibiis prenotatis, nec non 
lid uianiiš nobiliiiui doniinoriuii, \idelieet doniiiu O.ieiikonis de íSsei-howicz*"-^*) et domini 
pai^oslai, fratris domini Štiliori jam dicti, prefata bona ín primu colloquio domino- 
nim, cum tabule terre patebnnt, ipsis intabiilare et ab ipsa die intabnlacionis ad 

k,enninuni secundnm ius tere Moranie disbrigare nostris laboribns et expensis a quo- 
ibet impetente, quocnnt|ne íure inipedita seu allocuta fneriiit. 

Insuper promittiinus, (juud cui ins conipeteret, qni vellet predicta bona exe- 

Kiere eo jnre, quod wi^^^ariter znczi [recte ssutí] nunenpatiir, et si eundeni nostris 
eticionibns ab eadem intencioiie aniouere non vaJerenms, ex tnnc promittimus sepe 
icto domino Stiborio siiisqiie prenotatis, ad qiinnini nianiis proniisímus, in ípiadra- 
giiita mareis grossonim obligarij pro quibus nos lidte poteriot monere, et nos ipsis 
iudilate sine omni oí^casione tcnebimnr persohiere. Kt ú hornm premissonini aliqiiid 
iníringerimus, prcdicta bona iion disbrigando vel in prímo coUoquio doniinorum ta- 
bulis tere nun assiguando, ex tnne vnus ex nobis, qui primům nioniti fnerinius 
a domino Stiborio pretacto vel a snis prenotatis, qnilibet cum vno ťamulo et duobns 
equis ciuitatem Oloniucz sine omni occasione nos intrare tenebimur, inibi verum et 
cunsuetum obstagiuni obseruaudo in domo honesta, ipsis a prefatis nostris credito- 
^ribus depntata, et ab eadeni nnlla ocmsione egressuri tanidiuj (bjueť pleue efata bona 
H[»er nos fncrint tabulata vel díslirigata. Et si contingeret, vt superins dictum est, 
quod exeniciouem, que vnlgariter zwczi [ssutí] dicitur, peticionibus sedare non pos- 

Íemus, ex tnnc obstagiuni jam dictum tenebimnr ad nionieionem nostrorum credi- 
3ruin snbintrare et abínde non exitiiri tannliu^ dunec qnadraginta marce grossornm 
er nos cum omnibus et singulis danipnis exiude racionabiliter cuutiactis vel qiia- 
litercunque perceptis, cum scitn tanien probornm virorunij per nos fueriiit integra- 
liter persolute. Eins rei in testimonium presentem literám sigillorum nostrorum mu- 
aimine dedimus roboratam, snb auno Domini 1371 in die sancti Gregoři pape. 

♦) Sn&d Štécliovice u Kroméžíře. **) Kladiiík u Lipníka. ♦♦*) Snad z Letovic. 



Ingram z Pemšteina postupuje klášteru sv* Kříže v Doubravniku ves Leskovec b tím 
ívazkem, aby za předky jeho i za něho anniversaina \7k0navana byla. Dat, v Doubravniku 
l371, 21. března, Cod. Mor. X 13r,. 



klv Cc«ký XVI 



82 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšřeina 

17. 

(z. XXIII) List zprávní Onše, Jana a Svatoše z Nezamyslic udělaný panu Ctiborovi z Cim- 
burka na puoldruhého lánu ve vsi Evani a na tvrz v Nezamyslicích s její příslušenstvím. 

Bez místa 1371, po 11. listopadu, — Cod. Pernst. Frant, mus, Brn, f. 465 b; arch. měst. 

Brn,f. 195 b.—196. 

Nos Onsso, Yan et Swatuss fratres de Nezamislicz recognoscimus vniversis, 
quod nobili viro domino Cztiborio de Thowaczow dieto de Czimburg et siiis here- 
dibus hereditarie vendidimus jure pro centům marcis grossorum denariorum Pragen- 
sium numeri morauici et pro aliis bonis in villa Eywanie, vídelicet vno laneo cum 
medio, bona nostra hereditaria in Nezamyslicz, videlicet municionem cum agricultura, 
7 marcas grossorum pragensium census annuos cum irrepungnancia [tak psáno místo : 
jure patronatus] ecclesie ibidem, omniaque et singula bona nostra ibidem, que [h]a- 
buimus, cum ipsorum bonorum agris cultis et incultis, pratis, pascuis, piscacionibus, 
fluminibus, riuis, siluis, nemoribus, molendinis et cum omni iure, vniversitate [sic] ac 
pleno dominio ipsorum bonorum, nichil penitus iuris siue dominii nobis in bonis 
huiusmodi reseruantes. Et nos fratres prefati ac nos Bohusska ac Zdenko fratres de 
Cocor, Jacub dictus Conczek de Prus et Johan de Krásna, omneš in solidům pro- 
mittimus bona fide prefato domino Stiborio et suis heredibus et ad manus domini 
Czenkonis de Lethouicz et fratrum domini Stiborii prefati dieta bona cum ipsorum 
vniuersis pertinenciis disbrigare secundum ius terre Morauie a quolibet hornině et 
specialiter de abscussione, que sutí wlgariter dicitur, et ipsa bona in tabulas terre 
predicte imponere, quam primům ipse tabule fuerint aperte oc. Asuetum obstagium 
in ciuitate Olomucz oc. Anno 1371 post diem beati Martini. 

18. 

(y. XXII) List od pana Voka a pana Lacka bratří z Kravař, vyznávajície, že žádného práva 
nemají k tomu dvoru, kterýž Milota prodal Ctiborovi z Cimburka. 

1371, 13. pros. — Cod. Pernst. Fraítt. mus. Brn. f. 465 h; arch. měst. Brn. f. 195 b. 

Nos dominus Voco de Crauar et dominus Laczko, frater dicti domini Voco- 
nis, et residui fratres eorum et cum heredibus ipsorum dominorum de Crauar notuni 
facimus vniuersis, quia in curia, quam Milota cliens vendidit domino Cztiborio dieto 
Kaczicze de Czymburk, nuUum jus habemus, nec aliquo jure ad nos supradictos do- 
minům Voconem et fratrem eiusdem Voconis Laczkonem et singulos fratres eorun- 
dem spectat: ideo spondemus nos fratres prefati vna cum heredibus nostris, pre- 
dictum Milotám in vendicione sua non impedire. Harum, quibus sigilla nostra pre- 
senti busde čerta nostra sciencia appensa šunt, testimonio literarum datum in die 
sancte Lucie anno 1371 oc. 



I let 1371—1380. 



83 



19, 

|(cst XXVI) List zprdvní na dvuor ve Evani od paní Zbyňky daný paou Ctiborovi TovaCovskéinu. 
í 1373, 13. kdna, — íbtl Penist. Frant metó. Brn, /. 467; arch. mést, Brn. f, 196 ft. 
NoueriDt \iiiversi presencium iioticiam habitiiri, quod ego Zbiiika, relicta Alschoiiis 
pie memorie qucndain dicti de Ewanie, bona mea voluntate veiididi et iusto vendi- 
cioms titule resigDaui jus seu dotalicium, quod habui in villa Ewaiiie iu curia ma- 
^ti mei jam dicti, nobili viro doiumo Stiborio dieto de Czymburk suisque heredibus 
pro triginta marcis grossoruin Pragensium luoraiiiri pagameiiti, videlicet M .ir. pro 
qualibet iiiarca coniputaudo. Nos igitur Johaunes dictus de Ewaiiia et Nicolaus dictus 
de Wrablo de Ewania et Bolko de Penczicz, Arnosstus de Kimtzicz et Brocho dictus 
de Czelczicz jam dicte domiue Zdence in solidům pari et coniuncta manu et cum 

Ílpsa promissores promittimus bona nostra lide, frande et dolo omnibus remotis, pre- 
dicto domino Stiboriu et suis ])rent)tatis predictam curiam io priiuo coloquio domi- 
nonim, cum tabule terre patebunt^ intabulare et dibttare. Quod si non fecerinmSj 
i quod absit, ex tunc přeťato domino Stiborio et suis pretactis fatemur nos in quadra- 
Kgiuta marcis grossorum pretacti nunieri debitorie obligari, pro quibus nos liiite po- 
tuerit monere; et nos ipsis promittimus bona nostra tide persoluere. Quod si non 

ÍpersoluerirauSj quod absit, ex tunc přeťato domino Stiborio et suis prenominatis con- 
icedimus plenám potestatem, jam dictas quadraginta marcas acquirere inter cristianos 
seu judeos, vbi lacilius potuerint, omni super danino, uec non omnia alia damna, 
, que abinde sepe dieto domino Stiboro vel suis predictis euenire sen qualiter acrescere 

Kossint cum scitu proborum, vt sint nostra damna et non ipsorum. Huius rei in 
ístimonium presentem literám sigillorum nostrorum nmnimine dedinins roboratam. 
»atum anno domini 1373 in octaua Epifanie Domini dc. 



20, 



v Trubkách i se vším jiným příslušenstvím, jakož pak list tento v sobe to šíře zavírá. 
380, 17, října. — Cod. Permt Frant. mus, Brn. f. 463; arch. měst. Brn. /, 192 b— 193. 

Nos Voco de Crawar dominus de Eyczin*) tenore presencium pnblire ťatemur 

Ivniversis, quod animo deliberato, sáno ťratruni prorsus consilio et araicorum, generoso 
domino Stiborio de Czymburg domino in Thowaczow et suis heredibus ac successo- 
pbus rite et rationabiliter vendidimus et iusto vendicionis titulo in veram heredi- 
latem donamus et assignamus villas nostras Trubky et Czlunek cum municioue ibidem 
' ín Trubky et molendino ibidem, curia allodiali, et molendinum aliud, quod situm est 
prnpe Trubky in fluuiine Moraue, et mediam Morauam et ripam illam Moraue, que 
id metám ville dicte Brodek se extendit vsque ad limites, qui vulgariter dicuntur 



84 



C* XX IL Lhtmář pana Viléma b Penúimna 



Rozthoky; item Beczwam Huiuon cuui ripis vtrifeque řiiinectis ville, que dicitur Diil- 
chouicz [IMuhciiiice], vsque fliimen Murauam; iteni flimiuni Lukawecz cum ripis aiu- 
babus; itein viam. dietám Ples; item terciiim denariiim omnium provontuum seu 
utilitatum et lignorum, que de siluis domini Friderici et de Cropina, <iuae per 
dictani viara educentur, cum agris cultis et incultis, villis, vallibus, siluis, uemoribus, 
rubetis, ortis, campis, venacionibus, aneupacionibus, aquis aquarunive decui*sibus, 
staguis, piscinis, i»iscataris, pascuis, pratis, censibus, redditibus, frurtibus, cum jure 
patronatns ecclesie^ metis, liniitibus, gadibus, granicis et singulis pertiuenciis, cum 
raero et pleno domioio, sicnt hec omnia et trater noster a retroactis temporíbus 
tenuimus pacifice et quiete^ pro nongentis^) et trigiuta marcis grossorum Pra-gensium 
morauici nunieri et pagamentij videlicet (|iialibet pro marca LXIIII computando grossos, 
nobis plene et ad integrum datis, niimeratis et persolutis, dantes et tradentes hec 
omnia pretatis domino řStiborio de Czymburg, beredibus et successoribus suis in per- 
petuam hereditatem omnia prius dictí^ nichil dominii nobis et beredibus nostris in 
bonis před let is penitus resernantes, 

Et sic nos Vocíí predictus et nos símiliter tideiussores ipsius Benessius de 
Crawar dominus de Grumnau, Laczko de Crauar doniinns de Helttnsstein, Wenceslaus 
de Crawar dominus de Straznicz, Petrus de Crawar dominus de Plumnau, fratres 
Elblious et Polka '*^*) germani de Brananticz dicti de Stitini, promittimus et spondemus^ 
dieto domino Stiborio et suis beredibus ac successoribus, nec non ad fideles manu& 
videlicet domini Czenchonis de Letouicz dicti de Nonau,t) et domini Jarossii et do- 
mini Adídherti fratrum de ('zymburgk bona fide umni absqne dolu supradicta bouíi 
ab omnibus impeticionibus thelonie [?] qnolibet impediente disgrauare, liberare et tueri, 
et provt justicia terre exigit et deposcit. Eciam hoc addinuis, vt quicumque judi- 
cialiter supradicta bona a domino Stiborio, beredibus et successoribus suis eximere 
vellet, quort vidgariter sutí nuncupatur, Ivoc promittimus liberum facere ab omnibus 
et deleusare sic, qnod dominus Stiborius et beredes sui circa sepe tata boua perma-- 
neant, impeticione nulla obstante. Insuper promittimus in proximo colloquio domi- 
norum, quam primům celebratum fuerit* nobis dieta boua extabulare et ipsi domino 
Stiborio intabubire propriis laboribus et impensis. 

Qnod si quodcunque premissorum non feeerimus, ex tunc třes uostrum. quP 
cnnque per prefatos dominům Stihoriuni, beredes et successores et ad eorum manus 
in compromissum moniti fuerimus, quilibet debet loco sui vnnm clientem militarem 
hominem cum vno famnio et duobus equis iu riuitatem Obmiucz ad bospicium ho- 
nestum, quod ipsi nobis specialiter deputauerint, solitum dirigere obstagiura et pře- 
staré neque exituri de eo, donec omnia bec ad plenům feeerimus, que supra in litem 
expressantur, et dampna, ípie racionalnliter de huius negHgencia contraxerint, eis per 
nos fuerint integraliter persoluta, Et hec omnia iu suis clansulis supcrius exjiresísatis 



B Id 1380—1386, 



85 



21. 



)inittÍQiiis et volumus temporibns perpetuis inuiolahiliter obseruare. Ha rum. iiiúbus 
sif^illa aostra šunt appeiisa, testimoiiio literariim datum et actum anno »)c 138 |si€] 
|£ ÍIII. proxima post festům saiícti Galii. 

^B Zápis o tom vložen do dcsk zemských čudy OloDioucké a vjtiátén v Landtafel des M. Máhren L p. 

^W Xr. 42, ♦) Kodex Pernit v archive mésta Brna má Ti/czin; tak vytiskl Palacký AČ, VL 4t»7 ů. 14; 
dlriíno roxuméti Jičín (Moravský), po néaieckii TitscheÍD, ježto Vok z Kravař psával se de Gyczin; viz Vol* 
ného Topo^raíii. Prerauer Kreis str 35. ••) Kodex Peraiteinský chovaný v archivu mésta Brnu má ; pro 

|^«€eDtis. ***f Kodex Pernsteioňký tnú: Elbinus et Pelka. fp z RoQova, Volceho Topogr. Brn. kraj ii str 8í». 

^■XVIII) List oíl pana Jošta markrabifi Moravskélio, jímž dává Ctil>orovi z Cimhurkn dva 
^1 lány rolí a čtvrt rolí s podsedkem k dědictví v Evani. 

[ Í382, 15. květ — Cod Ptrnst FVant, tnus, Bm, f. 463 b; arch. měst Brn. /. 192. 

P Jodoeus Dei gracia marchio et doniiniis MuraEle, mitum facíouis teoore pře- 
sencium vniuersis, quod nobili viro Stiborio dc Czvinburk et suis heredibus dedímus 
et assignauimus bercditarie in Ewan duus laiieos agroriim cuiii vno tiiiartali et sub- 
side ad idem, per mortem Alsouis de Ewaua ad nos deuolutos, vt asseritui*, cum 
omni jure et dominio, sicut ad nos fueriut legitiuie deuoluti. In cuius testimouium 
sigillum Dostruni est appensum. Anno Domini 1382 in die Ascensionis Cbristi. 

22. 

(contra XXV) List správní na věniiee právo ve vsi Evani na dva lány roli bez čtvrti a na krčme 
^^ od Beneše Dápovce panu Ctiborovi z Thovačova, 

H 1385, 23. led. — Cod Pemst Frant. mt^. Brn. /. 466 b; arch. měst. Brn. f. 196. 

^f Ego Beoessius dictus Dupowecz de Walcz, recoguoscu tenore presencinni 
viiiuersis, me nobili domino Stiborio de Czymburg et suis beredibus, ad tideles manus 
nobilium Czienkonis de Lethowicz, Alberti et Jaroslai de Czymburk, třes laneos minus 
vno quartali, vnam tabernám, bortum et jjratum in villa Ewan eum omnibus eoruni 
pertiuenciis, provt racione dotalicii solusmet in sexa^íinta raarcis grossorum Pragen- 
sium possedi et liabui^ nicbil peuitus in eísdem bonis raiebi et meis heredibus reser- 
uando, rite et raciuuabiliter ac hereditarie, quod fateor, vendidisse. Nos vero Lim- 
Hrdus de Horzitow, Mikssik de Hrádek, Boczko de Ziclcz^ tidejussores et com- 
^omissores dicti Beuessii cum et pro ipso. tuni in solida manu coniuiicta et indi- 
uisa promittimus tíde uostra sincera, dieta bona a quolibet liuniine tam spirituali 
qiiam seculari impetente seu quouis módo alio infestante vel impedíente secundum 
US et consuetudinem terre Moranie liberare et exbrigare taliter, vt ideni duniinus 
orios seu beredes, successores sui, aut ad eorum promissarias manus circa pre- 
bona in villa Ewan in perpetuum debeant pernianere, et in proxinio col^quio 
inoruni Olonruczensium celebraturo uobis, heredilHis nostris hoc uostrnm jtis do- 



86 



C. XXIL Listinář patm J^éma s Pemštehm 



talicíi predicti extabulare et predicto domino Stiborio Jiuisquě heredibus et ad eorai 
proniissarias maims id tabiilas terre intubulare et insignare promittimus sine onu 
contrarietate. In eventum autem, si iion fecerimus, quod absit x asuctum obstagiui 
in ciuitate Olonuicz dc. Anno dc 1385 f. II ante Couuersionem sanctí Pauli oc. 



Bohuslav, Ingi am, Sinil a Vilém bratH z Pernštejna darují kostelu v Dalecíné od jicb_ 
dvoru tamže půl lánu k dědií^nému užívání. Dat. na Pernšteiné 1385, 28. Hjna. Cod. Moi\ XI. 33 



24. 



(D 



líIl) Snilúva ski'z pana Jošta markrabie Moravského mezi pány Petrem z Kravař a Ber 
hartem z Cimburka a z TovaCova o právo, stéhovné slově*), 

V Bnd 1389, 11. října. — Cod. Pérmt, Frant. mus. Brn, f. 450 h; arch mést Brn, /, 18^ 

Nos Jodocus Del gracia marehio Brandehurgensis ac dominus Morauie, uotum 
fadmus presentibus et fiituris, nam prout ínsurrexerant guerrae iiec non lites inter 
generusum Petriiin de Cravarz dominům in Phimlow, et geuerosum Bernliardum 
Czyinburk dictum de Thovaczov, de ablacioue aliquarum rerum in ponte seu in theo 
loneo ub respectu vno iure dieto stiehowne; prout nos istas controversias audi- 
uimus, nec non decreuimus decernere et ex robusta nostra possessione una cum 
consilio tideliuni nostrorum Erhardi de Conino Miesto [sic], Petři senioris de Cravat 
alias de Straznicz, Wilhelmi de Pernstein, Jarossii de Czymburk, Petři Hecht d| 
Rosyrz spontanea [eonim et] amicoruni [eorum]"^*) voluntate sir testamur: 

Quum ob respectu huius dominus in Plumlow non debuit legitime dieto Berji 
liardo domino in Thowaczow homines in campo recipere, quoniam hoc dictum stíí 
howne digne et iusto recepit, et veraciter approbavimus et circumspeximus inví 
teratis registris nostris, provt retenta nostrorum antecessorum pro[h]ibitum devctavitj 
et prohibitum decreuimus iuxta omnem ripam aque Morauie, que Towaczow subjacet] 
et que subjacet iuxto villani Trubky et retro a villa Uhrziczicz in Thowaczow, 
a Thowaczow usque agros inter Rarodaw et sine fuudo paludes vel limům dietu 
Bahno [usque sine fundo fenestras].***) Si qua magna frigora iemali [tempore] congeUlJ 
existerint, adincrescat; si quis furtiue intenderet peitransire usque in profundui 
paludis dicti Bahno, quo sine fundo fenestrae šunt, quia hoc dominium eius est iuxt 
data Johannis patris nostri. Si autem ex eventu aliquem acciperet, itemm accipi6 
ínscío et faciet cum ablacione iuxta suam voluntatem. Sed de villa Trhowa Cralic 
non debet pontes aberrare, nam ista viUa in suis fructibus et pontibus in paliid| 
libertatem consequetur, sicut ab antiquo more^ et cum illis, que ad eam spectant ; se 
inaquosi Mertuiu que appellantur, ille Berahardus potest defendere iuxta omneš re^ 
que ablate šunt aut in fíde iurium (?) inter partes deueuerunt, restitui debeat 



z let 1385—1392. 87 

illo stiehowni tenetur recipere octo gr. et octo iiigros denarios, [qui] pro uno grosso 
šunt, et de [quolibet] curru magno vel parvo, de et super praemissis, qui quatuor 
equonim ducuntur aut plus, octo denarios nigros vel grossura; sed si mínus equi 
šunt, quatuor denarios nigros, et de quolibet pondere emptoris seu venditoris pedestre 
bajulantes unum nigrům denarium, et sic receptům est in registre antiquo. 

Et ista superscripta ad memoriam partibus assistentibus praesentibus literas 
sigillorum nostrorum sigillare admisimus, ut scirent decernere et regere metipsos in 
futurum et amici existerint. Datum Brunae anno oc nativitatis domini 1389 in die 
undecimo mensis Octobris. 

*) Opis původní jest chybný a zkomolený. **) V současném překladu českém psáno: „s dobro- 
volná jich a přátel vuoli". ***) Současný překlad český má ještě: „kdež bezedná okna jsú**. 

25. 

(c. III) List pana Petra z Kravař, jímž dává klášteru Prostějovskému XXII lánuov v Chřepicích. 

COJcolo 1390). — Cod. Pernst. Frant mus. Brn. f. 281 h. 

Petrus de Crawarz alias de Plumlow monasterio beate Marie virginis ordinis 
sancti Augustini per eum fundato in Prostieyow et conuentui eiusdem monasterii 
et Jacobo eiusdem monasterii preposito et fratribus canonicis regularibus, presen- 
tibus et futuris et eorum in perpetuum successoribus ibidem Deo famulantibus, in 
villa Krzepicz XXII laneos cum curia allodiali, cum curticulis et ortis olorum ac 
hominibus censualibus, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, rubetis, limitibus, aquis, 
aquarumve decursibus, fluuiis, vinearum montibus et decimis cum jure moncium, 
et aliis vniuersis eorum pertinentiis et vtilitatibus, ad dictos laneos, curticulos et 
vinearum montes spectantibus, cum pleno jure et dominie, prout Henricus plebanus 
in Lethowicz et eius filiaster Petrus de Mrzlicz*) tenuerunt, nichil ibidem sibi juris 
et dominii in predictis bonis reseruantes, praeter solam tuicionem et defensionem et 
etíam excepta regali berná, que semper salua debet domino Jodoco marchioni Mo- 
rauie et suis successoribus manere, quociens eam indici contingit, dědit et donauit 
ad laudem omnipotentis Dei [per] predictos prepositum, fratres et conuentum monasterii 
in Prostieyow perpetuis temporibus possidendum. 

♦) Jindřich a Petr Střízek z Mrzlic jmenováni jsou u Volného, Brn. diecese II. 247. 

26. 

(8. XYIII) List smluvčie o mosty, kteréž jdú přes zbožie manské knéze arcibiskupa Pražského 

8 Kojetskými měšťany s jedné, a s těmi many s strany druhej. 

1392, 14. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 441 b; arch. měst. Brn. f. 146—147. 

My purgmistr, fojt i přísežní konšelé i všecka obec z Kojetína vyznáváme 
tímto listem obecně přede všemi, kdož tento list uzří neb čtúc slyšeti budu, že s pH- 
kázániem a s povoleniem našeho pána kněze arcibiskupa i s jeho i^^^ & a vaolí 



88 



C XXIL Listinář pana Viléma z Pernsteina 



slovutných panošíj s Bohuukeni z Popovic a Jarkem z Popovic, s knězem, ma< 
i 8 jejich obcí volili jsme sobe obapolné ilobré panoše okolní i dobré obecné li 
ze vsí okolních, a tak jakož nám obapolné náš pan kněz arcibiskup rozkázal i jel 
rada o všecky véci, kteréž mezi náini v nesnázi byly, o které jsme se sanú sml| 
váti nemohli. A tak nás obapolně smluvili a i*ozkázali o mosty, jesto slovu Lávl 
kteréž jsme je udělali a dělati jmuu)e přes Jejich vlastnie panstvie a s jejich pov< 
leniem, a to jest jejich od starej Hané až do Turvlta a jejich obce z Popovic; a ti 
máme sedm mostuov udělati, a pod každým mostem máme struhu anebo příkopu 
v obli kopati a provésti a ski'ze Turult, aby se svrchupsaným knĚze manuol 
žádná škoda nedala, aby voda volné odrházela a jim neškodilo na jejich panství^ 
a to máme dělati s svii prací a svými núklatly i naši potomkové. 

Pakli by kdy, skrze naše nedbánie nebo ])otomkuov našiech, kderá škoda 
dala a stala těmi mosty pro naše neopravovánie a zanedbánie nebo nechtěnie, 
jako jsme se svrchu zapsali i buducí naši svrchupsaným knéze manuom nebo jejiíj 
poti^mkóm jich obcí z Popovic, ač by se kderá škoda ilála a sUila na jejich ro 
neboli na lukách nebo na jejich pastvištích obecnícli, nuime a slibujem, abycho^ 
sobě volili obapolné IIIl panoše řádu rytířského, my svrchupsaní měšťané neboli pí 
toníkové naši dva, a svrchupsaní kněze manové neboli potomkové jejich druhá dv| 
a ti mají té škody ohledati: a což nám ti čtyři rozkáží, smluvíce se spolu, za 
škody dáti, to všeckno slibujem učiniti, odložiti a zaplatiti hotovými penězi, jakc 
nám ti IlIl rozkáží. A my svrchupsaní měšťané i obec z Kojetína a potomkové na 
neboli ti, kdož na našiech purgrechtích po nás věčně seděti bmlii, slibujem svú dobf 
ístarú vírů ctné zdržeti, tak jakož jsme se svrchu zapsali i potomky naše svrchu- 
psaným kněze manuom i jich erbóm nebo jich potomkóm. 

A to všecko, co se v tomto listu jmenuje, to máme obapolně sobě zdržeti 
ty smliivy vyřčené, i potomkové naši, A také jsme smluveni s svrchupsanými knhi 
many, obcí jejich w pastviště, jako slově Popovský trávník, o kderéž mezi nární 
v nesnázi bylo, a to jsii svrchnpsaní kněze manové provedli, jich obec starými do-^ 
brými lidmi, že mají tak dobré právo na tom pastvišti svobodné pásti bez překáikjí 
i obec jejich, jako my svrchupsaní měšťané s našíe obcí; a tu jmáme spolem pástM 
neb jsú to naše společní pastviště a svobodné, a tak jma mezi námi věcně osttó* 
ty smlťuT i mezi budůcínn našimi obapolně. A to pastviště záležie od Koryt podle 
staré Hanej až k našiem paadělkňm. A ta řeka tady teče k padělku, a tu sťi pravé 
hranice mezi námi a mezi kněze many, a v té řece máme společné ryby loviti s saky. 
i oni i my, svobodné beze všech svád, kdož kdy bude moci nebo chtíči. 

A to všeckno, co se v tomto listu jmenuje, slibujem to ctné zdržeti W^ 
lsti my svrchupsaní měšťané i potomkové naši. A jestliže by kdy my svrchupí^ 
měšťané nebo potomkové naši, jehož pán Buoh nedaj, ty svrchupsané smliivy zr 



z let 1392—1399. 



89 



nezdrželij jakož jsme se svrchu zapsali a všeckny věci od nás neb na nás slile- 
iáno bylo[?], nebopotomkové naéi toho držeti nechtěli, tehdy my svrchupsaní měšťané 
obec z Kojetína i budficí potomkové dáváme plnu moc tímto listem svrchupsauým 
lěze manóm i jich erbóm nebo jejich potomkům i jejich obci z Popovic, aby nás 
'i potomky naše připohnali a pohnali mocí tohoto listu veřej od veřeje duchovním 
právem před našeho pána arcibiskupa Pražského a před jeho úřad i před kapitolu. 
_A což by ztrávili svrchupsani kněze manové, nebo kderé škody vzali, jezdíc nebn 
iřátely vodíc před kněze Milost nebo před jeho úřad pro naše nezdrženie svrchu- 
Bých věcí, a ty škody slibujem my svrchupsani měšťané, i potomkové naši mají 
^ ěiniti a platiti ty škody, kteréž by vzali a dokázali svědomiem bez přísah a bez 
t^ěrovánie, A jestliže bychom kdy, jehož toho pán Buoh nedaj, my svnliupsaní mě- 
šťané neboli obec z Kojetína a potomkové naši proti tomuto listu mluvili a proti 
|itěm smlúvum svrchupsaným, jakož jsmy se svrchu zapsali a potomky naše, a bychrae 
proti své cti mluvili i proti své víře: kněze Milost náš pán arcibiskup nebo 
Kkapitola má k nám toho popraviti a přikázati, abychme ty svrchupsané smlúvy 
* věčně zdrželi obapolně i potomkové naši, tak jakož jsme se svrcbopsaným kuéze ma- 

Íuom zapsali i potomky naše. 
A pro potvrzenie svrchupsaných budúcícb věčných věcí a smlúvy věčný s našiem 
obrým vědomiem a s přivoleniem plné obce našie z Kojetína a s jejich dobru vuolí 
řivěsili jsme svú vlastnie městskú pečet^ kderúž jmáme od staradávna, k t»»muto 
uštu. Jenž jest dán a psán ten pátek po božiem Ttde od narozenie Syna božieho 
tisícého třístého devadesátého druhého léta oc. 

127. 
Jindíich na Moziřičí vyznává, že prodal ves Rohy kuézi Mikšovi faráři z Meziříčí. 
Na Náměští 1399, 16, října, — Gotl Pemst, v arch, měst, Brn. f\ 299 h. 
Já Jindřich pán v Meziíieěí vyznávám tímto listem všem obecně, kdož jej 
uzli nebo čtúce slyšeti budou, že s dobrým rozmyslem a prátelskú radů tehdy, když 
Bern toho dobře mocen byl, prodal jsem od sebe i od svých všech erbuov tu ves 
to zbožie, ježto sluove Rohy, se všiem panstvím i s tím se všiem, což k té vsi 
biašíe, se všemi Inkami, se všemi past[vam]i i pastvištěmi, i se všemi lidmi platnými, 
všie rolí oranů i neoranú, se všemi lesy; kromě toho černého lesu, ježto slově 
khoze, ten sobě erbuora budúciem svým zachovávám; než sice se všemi chrasti- 
jami, se všemi potoky, se všemi vodami, se všemi mezmi, nic sobě ani svým erbuom 
;ii žádného práva ani kterého panstvie nezanechávajíc, než tak úplně s tím všiem 
panstvieni a tiem právem, jakož sem já Jindřich i moji předkové tu ves drželi až 
^0 tejto chvíle; jediné když bude berně královská volána i obecná v zemi, tehdy 

ArcaivČ««ký XVI 12 



90 



C; XXIL Lisťmář pana Viléma z Peniétcina 



z tej vsi mne JiDtlřicliovi jmají dáti ctyH hřivny do mé komory; a tu ves jméno- 
vanii Rohy já Jindřich prve také jmenovaný prodal sem i listem tiemto prodávám 
počestnému knézi Mikšovi farářovi z Meziříčie, Brikciovi jeho bratru, a Pavlovi 
VelikovQ synu také z Mezeříéie, večné ku pravému dédictstvie a k věcnému zádušie 
a kaplanstvie k tomu Božiemu domu a. kostelu tudiež v Mezeriečie za třidceti a za 
sto hřiven grosuv. A tyť jsem peníze já Jindřich prve jmenovaný od nich prve 
jmenovaných od kněze Mikše, od Brikcie jeho bratra i od Pavla Velikovu syna 
hotové vzal a líplné. A tu ves oni jmenovaní moji kupci mně Jindřichovi zaplatiU 
penězi botoiými. fl 

Protož já Jindřich často jmenovaný Mezeřícký pravý jistecj i za mne i podle ^ 
mne rukojmie a přislibee urození páuí slovutné panoše pan Lacek z Kravař, pan 
Vaněk z Bozko\ic, pan Bmliš z Budíšova, Sazema z Tasova, Ondřej z Okarče, Bušek 
z Náramče, my všechni slibujera naší dobru vírů, ruku společnie ucrozdílnň a beze 
lsti uajprve dobyti povolenie od markrabie, aby ti ves věčné udědila [sic] tomu zá- 
dušie svrchujmenovanému. A potom slibujem tuž vierú, když najprvní sněm bude 
v Brué a deky zemské budu otevřeny, tu jistu ves Piohy prve jmenovánu ihned ve 
deky vložiti jim našim kubciem a tomu zádušie svrchupsanému, a také spi*avovati, 
vysvoboditi od každého člověka od ducbovnieho i od světského, od křesťana i od 
žida, jakož země Moravská za právo jmá. 

Pakli bychom toho neučinili, jehož Buoh nedaj, tehdy dva z nás rukojmí,] 
kteréž by napomenuli prve řečený kněz Mikeš farář, Brikcí jeho bratr a Pavel Veli- 
kuov syn, ti ihned na jiné neukazujíce ani se jinýnn' vymluvajíce, než každý miestu 
sebe aby poslal panoši rytířského s jedním pacholkem n se dvéma koůoma do města 
do Jildavy v hospodu šlechetného hospodáře, kdež by nám oni často řečený kněz 
Mikeš, Brikcí bratr jeho i Pavel Velikuov syn ukázali, tu aby vlehli a vlezení vérně 
drželi, a odtad aby nevyjeli na žádné právo, až prve ta ves Rohy menovaná bude 
ve deky vložena, spravena i vysvobozena, jakož svrchupsáno jest i jmenováno. Pakli 
by oni často řečení kněz ^fikeš farář, Brikcí jeho bratr, Pavel Velikuov syn které j 
škody skrze to vzali, nakládajíc na jiezdy, na posly nebo které jiné škody, ježto by 
ukázati mohli svědomiem a bez pílsahy i bez věrování, ty jisté škody jim slibujem I 
tli vierú úplně zaplatiti; pakli by k tej chvíli který z nás rukojmí sšel. jehož Buoh 
uchovaj, tehdy my^ což nás rukojmí ostane, slibujem ve d\ni měsíci jiného rukojmie 
miesto toho postaviti tak hodného a tento list zase obnoviti, A kdož tento list nál| 
bude jmieti s jich dobru vuolí i svědomím, ten jmá též právo jako oni sami. A tej I 
vší řeči na svědomí jsmy své pečeti k tomuto listu naší dobru vuolí a svědomiem i 
přivěsili. Ježto dán jest na Náměstci, léta počítajíc od Božieho narozenie po lisíd 
po třech stech po devadesáti léta devátého, den svatého Havla. 



z let 1399—1405. 91 

28. 

Vilím z PeruSteina a syn jeho Štěpán propouštějí měšťanům v Bystřici blíže Pernšteina právo 
odúmrtní, a dávají jim svobodu volné pořízení činiti o statcích svých. 

Na Pernšteině 1403, ti. listop. — Opis v arch. Roudn. p. 15/49. 

Já Vilém z Pernšteina a já Štěpán také z Pernšteina syn jeho, i naši er- 
bové nynější i budoucí, vyznáváme tímto listem, že sme uzřeli znamenitou pilnost 
a snažnou víru, jenž sou k nám měli a ustavičně mají naši milí věrní měšťané, což 
jich máme v Bystřici: protož dali sme jim a zvláštní naší milostí mocí tohoto listu 
dáváme jim i jich erbuom nebo jich dětem, nynějším i budoucím, i také všem lidem 
tu na naší dědině usedlým i neusedlým, tu moc a svobodnost, aby oni mohli i mohou 
své zboží movité i nemovité, jakýmžkolivěk jménem to slově, dáti, odkázati, poručiti 
za zdravého svého života nebo na smrtedlné posteli svým přirozeným přátelům nebo 
komuž budou chtíti; a což by na nás takových odmrtí práva spadlo, to jim pro- 
pouštíme a slibujeme svou dobrou vírů beze lsti, v to nevpadati ani překážeti slovem 
ani skutkem takovou výmluvou, aby to nebylo na pohoršení našim purkrechtům. 

K tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistotu pečeti naše dali sme k to- 
muto listu přivěsiti; a k tomu sme připrosili urozeného pana Heralta z Kumstatu 
řečeného z Skal, a Mikšíka Rožienku z Rožienky, aby oni své pečeti podle našich 
pečetí k tomuto listu na svědomí tomu všemu svrchupsauému přivěsili; kterýž list 
jest dán na Pernšteině z dobrým naším svědomím léta od narození Syna božího 
tisíc čtyíista třetího den svatého Martina. 

Následaje vidimační klaasale rady města Poličky dd. 13. pros. 1578. 

29. 

(x. XXI) List margkrabie Prokopa, jímž dává foitství v Kralicích se vším od staradávna pří- 
sluSenstviem Vavřincovi a Janovi vlastním bratřím z Renic [z Hranic]. 

V Brně 1405, 7. června. — Cod. Pemst. Frant. mus. Bm.f. 479 h; arch. méít. tím.f. 197—198. 

Nos Procopius Dei gracia marchio Morauie, recognoscimus tenore presencium 
publice vniuersis, quod ex innata benignitate de subditorum promocione et presertim 
horum, qui in nostris serniciis nonuullas insompnes noctes ducunt, diei et estus 
pondus portantes, obligamur prouidere: quapropter animo reducentes fida seruicia 
honorabílis Laurencii de Renicz, protonotarii nostri íidelis caři, plebani Bse[ne]- 
czensis, nobis per ipsum exibita, ipsi prefato Laurencio et Johanni de Renicz, fratrí 
suo germano, et heredibus ac successoribus eorum advocacionem nostram seu judi- 
cium in oppido Kralicz, que ad nos just^i heredítario jure pertinet et dinoscitur 
pertinere, cum omnibus ipsíus advocacie pertínenciis et vtilitatibus, quibuscunque cen- 
seantur nominibus, nichil penitos excluso, secundum quae ad eandem ab antiquo di- 

12* 



w 



C. XXn. Liatinář pana Viléma z Pernšteina 



I 



uoscoiitur spectare et pertiuerej cum emendis solitis et consuetis et ibidem laneo 
libero et cum pleno jure, de čerta nestra sciencia*) speciali dedimiis, doua[vi]mu3 et 
virtute presencium damus, donamus, coufciimus et largímur per ipsum LaurenGiura et 
fratreni suum Johaniiem ac eciam heredes eius et successores suos perpetois tempo- 
ribiis teneudam, Iiabendam, possideiidam, vsutruemlam, alienandam, commutandam, 
obligaudam, veudeudam et in vsus proprios coiiuertendam, pro ipsiiis Laurentii et 
fratris suí pretacti ac heredum et successorum suorum Ubito Yoluntatis **) nichil 
Bobis et heredibus nostris ac successoríbtis nostris, marchioDÍbus Morauie, dominii 
Tel proprietatis in eadem aduocacia reseruantes, 

Et si nos vel heredes ac successores nostri, marchiones et domini Morauic, 
pretactam aduocacionem in Cralicz a přeťato Laureucio vel fratre suo Juhaune et 
heredibus ac siiccesšonbus eorum veliet vel vellent rehabere sen redimere vel ex- 
soluere, cx tuoc primům et ante omnia pretacto Laurencío vel fratri suo Johanni 
et heredibus et successoríbus suis centům marcas grossorum Pragensium morauici 
numeri et pagameuti debebunt et teQebuntur dare et paratis in pecuuiis persuluere 
in rauto loco per sepe fetum Laiirencium et Juhannem fratrem suum et ipsorum he- 
redes et successores deputato nostri heredes et successores et assignare, Presencium 
nostro sub appenso sigillo dedimus testimonio literarunh Datum et actmn in Brunna 
die et festo sancti Spiritus anno Domini 145^ jc [sic]* 

•') Rukopis PernstetJiskv chovaný v archivu mésta Braa má ješté: et gratia. ^^) Tamtéž na místc 
fllibito Folautatis- napsáno -iíbera voluutate". 



b 



30. 



Jošt fiiíirki^abl Moravský a Brandeburský dává fojtstvf v Kralicích se vším příslu- 
šenstvím Vavřincovi a Janovi vlastním hratílm z Hranic (z Renic), Dat listiny latinské v Brné 
L 14^16, feria tertia proxima post festům circumcisionis domini (5. ledna). Cod, Penjst mus, 
Frant. f. 479 b. 

■ «'• 

\ilím z PernSteina a syn jeho Šti^pán íMvají rychtáři Bystřickému Klimešovi louku od Usperku 

Ik pravému pur kreditu. 
Na Pemšteině 1412, 29, června. — Opis BočMv 7041 z orig, v arch. Brnu v Brně. 
W My Vilém z Pernšteina a Štěpán syn náš z Pernšteina i naSi erbové vyzná- 
váme ac, že znamenavše vérnů shiibu^ ješto nám naši vřrní Klimeš rychtář náš 
z Bystnce, a Jan bratranec jeho i jejich erbové do tej chvfle činilij i také smc od 
nich za to hotové peníze vzali, dali sme jim a mocí tohoto listu dáváme luku naSí 
od Ušperku, jako sme ji sami drželi, aby oni tu jistu liiku k pravému purkrechtu 
drželi, měli i požívali bez vsej nasej odpory i překážky. A také jim dáváme tuto 
e kdyžby oni chtěli své purkrechty prodati j aby mohli i tu luku s témi purk- 



I 



z let 1405—1414. 93 

rechty prodati ; a komužby kolivěk prodali, slibujem jim na tom ižádným kusem ne- 
překážeti, ani těm, kdož by od nich kupili. Protož pro lepší jistotu a bezpečenství 
STTchupsaného našeho dání své sme vlastní pečeti k tomuto listu dali přivěsiti, 
i k tomu sme připrosili ctných panoší Mikšíka z Koženky, Vojka z Chlevského, 
Mikéšky z Janovic, aby s námi a podle nás své pečeti toho na svědomí k tomuto 
istu přivěsili. Jenž jest dán na Pernšteině léta od narození syna Božího čtrnácte 
jet dvanáctého, den svatého Petra a Pavla Božích apoštoluov. 

32. 

Jbrmanská výpověď Erharta z Kunina Města o užívání rybníků Netínských Lackem z Kravař 
i konventem kláštera Třebíčského, (potvrzená králem Vladislavem na Budíne 1495, 3. srpna). 

Na Mesiříčí 1414, 25. května. — Cod. Pémst. v arch. mést. Brn. f. 286. 

My Vladislav z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský oc král, mar- 
:rabě moravský, lucemburský a slezské kníže a lužické margkrabě oc, oznamujem tímto listem 
ršem, že jest nám ukázán list smlúvy a výpovědi pod pečetí na pargameně celý a neporušený, 
[teroužto smlúvu a vejpověd učinil jest urozený někdy Erhart z Eunína Města mezi urozeným 
lěkdy Lackem z Ejravař z jedné a opatem a konventem kláStera Třebíckého z strany druhé 
'0 to, což se rybníkův Netínských dotýče: kterýžto list takto v sobě slovo od slova zní: 

Já Erhart z Kunina Města odjinad z Skal vyznávám tímto listem všem, kdož 
ej uzří neb uslyší čtúce, že jakož urozený pan Lacek z Kravař s jedné strany 
i nábožní kněží konvent kláštery Třebíckého z druhé strany na mě přišli jakožto 
la mocného ubrmana, ježto bylo mezi nimi o ty r}'bníky Netínské, ježto je nebožtík 
)an Jan dobré paměti z Mezříčí dělal s povolením margkrabinym a opatovým i ce- 
ého konventu kláštera Třebíckého vůlí, a za to jim měl oddati, jakž by kdo dobrý 
ekl; tu pak pan Lacek jakožto spravedlivý dědic toho zboží Mezříckého místo 
)ana Jana přišel na mne i s tím konventem Třebíckým jakožto na mocného ubr- 
aana, abych mezi nimi vyřekl a konec učinil. 

Tu pak já Erhart svrchupsaný vyříkám, aby pan Lacek tomu klášteru a kon- 
entu Třebíckému tu ves Zhoř s Inkami, s lesy i se vším příslušenstvím, nic sobě 
ni budoucím svým na té vsi Zhoři ani na příslušenství té vsi nepozůstavuje, jim 
i ve deky na prvním sněmu Brněnském, když deky zemské najprv otevřeny 
udou, k věčnému záduší vložil za ty rjbníky, jakož je pan Jan Mezřícky 
aložil; a za to mají obapolně pan Lacek i konvent kláštera Třebíckého královy 
Iti prositi, aby k tomu ráčil své povolení dáti. A dále jako sem já tu hranice 
yvedl, na tom mají obapolně dosti míti; najprv, že ten les, který de od první 
ráze až do druhé hráze pod cestu mezi r} bníkoma, to buď vše páně I^ckovo i jeho 
udoucích, až do černého lesa ; a pan Lacek má sobě vodu vésti do týchž rybníktkv 
lětinských s jich klášterské dědiny skrze jich dědinu, kdež jeho nebo jeho bodoa- 



94 



Ct XXI L Listinář pmna Viléma s PernMeina 



cím potřebí bude* A což by najdále rybníd zatupili, to jest a niá býti véčně páné 
Lackovo i jeho budoucích. Než jíní lesové, ti sou a mají hýti kláštera TřebíckéhuJ 
A toiDU ua svědomí a pro lepší jistotu svou sem vlastní pečeť přivésil k tomuto 
listu. Jenž jest dán na Mezřířú den sv. Urbaua léta od narození syna Božího pc 
tisíi' čtyři sta čtrnáctého. 

Při tom pak prošeni sine jnjt^nem urozeného Jana z Lomnice a na Mezřfčí» najvyéšíhíi 
komorníka markrabství Moravského, vérného naáeho milého, jakožto od držitele téch grantAv^ 
abychom jemu a erbom jeho toho svrchupsoného listu potvrditi ráčili. Kteréžto prosbě soucí 
nakloněni, s dobrým rozmyslem a radou vérných našich, mocí královskou a jakožto margkrabé 
moravský toho svrchu dotčenélm listu ve všem jeho znění a položení, tak jakž sám v sohá 
jest, k proshé jmenovaného Jana Mezríckého potvrdili sme a tímto listem mocné potvrzují 
a jej i erby jeho pH tom při všem, což ten list svrchupsaný v sob^^ drží a zavírá, zuostavujeíii 
milostivé. A kdož by tento list mél s již psaného Jana Mezríckého a erbův jeho dobrou vůli 
a svobodnou, chcrae, aby tomu příslušelo plné právo všech vécf svrchupsaných. Tomu na své- 
domí pečeť naši královskou k tcmuto listu přivésiti sme rozkázali. Dán na Budíne, v pondéli 
po svatém Petru v okovách, h*ta liožílio tisícího čtyrstého devadesátého pátého, království 
našich Uherského pátého a Českého čtyřmecítmého léta. 



33. 

{h, II) List od Vavřince z Podhájí, kanovníka Olomuckého, jiíiiž dává faráři Smržickemu hřivSs 

platu ročního na ndýné Smržickém. 

V fdofnoud 1415, 9, éervetwe — Vod. Pernst řVatit. mus. Brn. /. 28L h; arch. měst, 

/ 122 b—123. 

Ego Laurencius, natus Johannis dicti Jamka de Podhagi alias ín Boniczj 
armiger Olomucensis dioecesis, recognosco tenore presencium vniuersis, quod maturo 
consilio amicorum meonim prehabito aiiimoque deliberato, non compulsus nee roactua 
sed spuute, libere dedi, donaui, tradidi et assignaui ac perpetue deputaui vnani raar- 
cam grossorum Pragensium numeri et pagamenti niorauiťorum in bonis nieis here- 
ditariis liberis et nulli hominum ohligatis, scilicet in niolendino, (|uod habui et pos 
sedl hereditarie in >1lla Smrzicz cum omnibus juribus, frmtibus et emolnmentis, juribus 
et pertineníáis suis, nicliil proprietatis aut Juris michi aut hercdibus vel successoribu) 
meis in eisdeni reseruatiSj demto sólo domiuio, videiícet berná regali, qiiam pro mc 
et heredibus aut successoribus meis legitiniis racioue directi dominii resenio et vola 
habere tenore presencium reseruatani, noniine veri ac primi et legitimí testament 
pro remedio anime fratris mei Jacobi bone memorie dicti Hay, armigeri ibidem d6 
Podhagi, et XX grossos telunei oUarum, quod tollitor ibidem in Smrzicz et ín opH 
pido Kostelecz, quod toUitur singulis annis per plebanum seu rectorem ecclesie paro-| 
cliialis in Smrzicz pro tempore existentem, perpetuis temporibus tollendis et perci^ 
piendis, sub tiili condicione: quod plebanus siue rector eiusdem ecclesie in Smrzic 



n let 1414—1417. 



95 



teinpore existeus sinii^iilis aniiis semel in mihiu, videlicet proximo die doiiiinico 

Íe festinn natiuitatis Christi vigilias, nouem lecdones cum laudibus tenebitur ct 
etur decantare, et iu crastino vnam missam de beata virgine et aliain pro de- 
ctis cantarej et sex rnissas similiter pro defiinctis tenebitur disponere^ vt legaatur, 
cuilibet ofSciali vnum grossom assignare et expensas pro pauperibiis duos grossos, 
ano vnnm grossiim et rectori paruulorum vnum grossuni, pro caudelis et aliis 
iiecessariis ad ipsas exequias plebauus siue rector erclesie prouidebitur. In času vero, 
si plebanus síue rector ecclesie predirte negiigenciam iu dieto anniiiersario peragendo 
CóDimitteret, quod absit, extunc penani médie marce gn irreinissibiliter incurret, 
quam peiiani médie marce g. conuentui nostro beate virginis iu Prostana ordiuis 
cationicorum regularium pro huiusmodi aiiuiuersario, duntaxat pro illa více neglecto, 

teodcDi peragendo aifectualitcr assiguabit. 
Datum Olomucz anno Doniiiii niillesimo quadringentesimo quiato decimu in 
aa visitarionis sancte Marie virginis iu donio circiimspecti viri magistři Petri de 
Morkowicz, procuratoris causarum consistorii Olonmcensis generalis. In cuius robur 
et testimonium sigillum Laurencii de Pudhay alias de Wojnicz et Johannis dicti 
Jamka, patris ipsius, vna cum sigillo virariatus ecclesie Olonmcensis, et sigillum do- 
mini Nicolai de Ottoslawicz, sigillum Wenceslai purkrabii in castro Plumlow, et do- 
mini Petri, pro tunc plebaui eiusdem ecclesie in Smrziczj presentibus šunt appensa dc. 



34. 

lVL) List krále Václava, jímž panu Puothovi [z Castolovic] zapisuje sumu na klášteře 

Opatovicském, 

V Prané 1417, 15, čentm — CotL Pernst mus. JcrcU. Česk, /. 16. 




Wenceslaus l)eí gracia Romauorum rex semper augustns et Bohemie rex, 
nm facimus tenore presencium vniuersiSj quod aninio dcliberato nobili Pothe de 
Czastolowicz, fideli nostro dilecto, in et super summis berné nostre regalis uobis 
julis annis per honorabUem et religiosos abbatem et conucntum monasterii Opato- 
ĚBsis^ deuotos nostros dilectos, ad cameram nostram regálem persolnendis centům 
quinquaginta sexagenas grossonim Pragensinm toUendas et percipieudas deputa- 
[vi]mus et proscripsimtiSj deputamus et virtute presencium regia anetoritate Boemic 
É^de čerta nostra sciencia proscribimus graciose, sic videli*'et, quod ipse easdem 
^■ttim et quinquaginta sexagenas grossorum de predictis snmmis nostris regalibus 
íe festo sancti Martini anno Domini millesimo quadringentesimo decimo octauo inri- 
[»iendo, et ín beate Marie virginis Purificacionis et sancti Georgii immediate post hoc 
ituris festis et terminis, et deinceps singnlis annis super eisdeni festis et terminis 
refato monasterio nostro Opatowicensi toUere, recipere et leuare debeat, qnamdiu 



96 



Ci XXIL Lkthiář pana Viléma s Pernsteina 



id ipsam nostre placiiit volu u tatí, ista tamen coudicioiie iuterposita: quod ipse Potí 
racione predictarum centům et iiuinquagínta sexagenarunj grossorum, quamdiu ipa 
easdem a prefato monasterio nostro de regie nostre Majestatis beneplacito receperilj 
nobis cum quindecim lanceatis equis et armis bene fulcitis contra quoscunque, nemii 
excepto, obsequi et seruire debebitj dum et quí)cies per nos aut officiales nostro 
nostro nomine desuper fiierit retiuisitus; dum eciam ipse Potha in obsequiis nostii 
constitutus fuerit, extuiic sibi ad instar aliorum militum et clientum pro tunc iu ol 
sequiis nostris existenciuui de necessitate debebimus prouidere. 

Et si nos predicto Pothe easdem centům et quinquaginta sexagenas grosso 
rum per amplius dare nollenuis, ex tunc id ipsum sibi prius per quartale vnins annr 
intiniare debeuiuSj quod eciam ipse nobis paratissime facere debebit viceuersa. Mai^^ 
dantes igitur et precipientes predictis abbati et conuentui mouasterii Opatowicensí^H 
qui šunt seu pro tempore fuerint, deuotis nostris dilectis, presentibus firmiter et 
dístrictej quatemis ipsi prefato Pothe predictas centům et quinqua^íinta sexagena 
grossorura de pretatís summis nostris regalibus singulis nunis, quamdiu id ipsuí 
uostre voluntati placuerit, super terminis superius uominatis dent integraliter et pei^ 
soluant, Nam quocies id ipsum fecerint, todes ipsos et eorum moiiasterium de eisdea 
centům et quinquagiuta sexagenis grossorum iu summis nostris regalibus, ut premit 
titur, pro nobis, heredibus et successoribus ac officialibus nostris quibuscunqiie 
tuté presencium, regia aut-toritate Boemíe et de čerta nostra sciencia liberos dicimu^ 
quittos et solutos, Presencium sub regie nostre ÍMajestatis sigiilo testimonio literarui] 
datum Prage auno Domini millesim<» quadriugentesimo decimo septimo, die quintai- 
decima Junii, regnorum nostrorum anno Boemie quínquagesimo quarto, Romanorut 
vero quadragesimo primo. Ad reladonem Henrici de Lazan capitanei Wrat. 

Johaunes de Bamberk. 



35. 

(t. XVIIII) List krále Václava, fiíinskélio a Českého krále, v némž puojcuje manstvie na To 
vačové tvrzi í s městečkem Janovi a Ctiborovi z Cimburka, bratřím vlastním Anny z Címbuika 

V Praze 1418, 14. června. — Cod. Pernst. Frant, mm, Brn, f. 478 b; arch, měsů. BnC 

/. 196 b— 197. 

Venceslaus Dei gracia Uomanorum rex semper augustus et Boemie rex, notuii 
facimus tenore presencium vniuersis, quod cum nobilis Anna quondam nobilis Bera 
hardi de Czymburg nata, nobis sincere dilecta, municionem suam, que cum oppid 
Thowaczow et singulis aliis suis pertinenciis a nobis et marchionatu nostro Moraiii^ 
dependunt in feodum, nobilibus Johanni et Stiborio de Cxymburg fratribus, patruil 
suis, íidelibus nostris dilectis, dederit et resignauit : nos ad vtriusque par tis petici 
instanciam, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato ad predictorum bouc 



s let 1418—1420. 



97 



mm suis pertineiíciis doiiarionem coiiseDsiim et asseusuui iiostros regios prebuimus et 
[řrebemas presentibus graciose, deceraentes et volentes expresse, quateuus predioti 
íuhaunes et Stiborius fratres et eoruni heredes predictam municioneiu cuiti oppidu Tho- 
raczow et singulis suis pertiuenciis, in quibnscimqiie consistant^ nil penítus excepto, 
^x mmc inantea a nobis et corona regrii uostri Boemie ac marchionatii uostro Mo- 
^auie feiidi uoiniiie habere et hereditarie pussidere debeant^ impedimeiitis quorumlibet 
[íenitus proculmotis, seruiciis tarneii nostiis ac aliorum quorumlibet juribus semper 
saluis. Presencium sub regie nostre Majestatis sigillo testimouio literarum datum 
^ragae anno Domini millesimo quadriní^entesimo decimo octauo, die quarta deciraa 
Fiiuii, reguonim uostrorum anno Boemie quiuquagesimo quinto, Rouianorum vero 
quadragesimo secundo. 



36, 



quuu 

^fl,) Přiepis listu ciesaře Zigmuada krále Českého o ber ni na kláštere Opate vském Alšovi 
^^ z Šternberka a Puotovi z Častolovic. 

^^^^ V Čáslavi 1420, 26, listop. — Chd, Pemst, v arch, mus, kr, Čes, / 5. 

^^^P Sigismundus Dei gracia Romauonim rex semper augnstus, ac Hungarie, Bo- 
heiniej Dalmácie, Croacie oc rex, notuui facimus tenore presencium vniuersis, quod 
nobilibus AIssoni de Šternberk alias de Holic, et Puote de Czastolowic. fidelibus 
iiustris dilectis, racione veri et legitimi debiti per nos cum eis contracti, tam racione 
séruiťiorum nobis contra nostros rebeiles et Viklephistas impensorum, quam danino- 
^rum in eisdem seruiciis uostris per eos perceptorum, in tribns milibus sexagenarum 
^^rossorum Pragensium debitorie dinoscimur obllííari; volentesque ipsos de eodem 
I ipsorum debito ceitos facere et graciose conteDtari, aniino deliberato, de čerta uostra 
^fcciencia et auctoritate regia Bobemie ipsis AIssoni et Puote et heredibus eorum, seu 
^■|ui presentem nostram literám cum ipsonim bona volimtate habuerit, summam 
Hnostram bernalem in nu>nasterio Opatowic, videlícet trecentas sexagenas grossorum, 
[ quas nobis et caraere nostre regie abbas et .conuentus predicti nionasterii annis sin- 
gulis dare et sohiere consueuerunt, inpignorauimus et proscripsimus^ impignoramus 
řt proscribimus per presentes; dantes et concedeutes prefatis AIssoni et Puote ipso- 
nnque heredibus et qui presentes cum ipsorum bona voluuta,te habuerity preťatas 
recentas sexagenas grossorum a přeťato abbate et conoeutu nionasterii Opatliouiensi 
mis singulis plenám auctoritatem nostro nomine toUendi, coUigendi et leuaudi et 
suos vsus couuerteudi tamdiUj quousque ipsis prefata tria milia sexagenarum gros- 
)rum a nobiSj beredibus et successoribus uostris uon fuerint realiter et ad plenům 
kersoluta. ílíindantes abbati et couuentui in Opatowic, presentibus et futuris, íii'- 
liter et dístricte^ quatenus ipsorum summam bernalem, videlicet trecentas sexagenas 
rossonim Pragensium, quas nobis et camere nostre singulis anuis persoluere con- 

ArdifT Ceftký XVI JH 



98 



C XXIL Listinám pana Viléma z PemMeina 



siieuerunt, amodo íinnuatini in terminis suis et consuetis prefatis Alssoni et Puatej 
ipsomrnque heredibus et qui preseutes eum ipsorum bona voluntate habuerit, denttj 
porrígaiit et realiter persoluřint, neque aliud faťiaut sen facere presumaDt, proutí 
Dostram indiguacionem voliieriot arciiis euitare, Presenrium sub iiostri regalis appen* 
sioue testimoiiio liternruTíi datum Czaslauie anno Domini millesimo quadringeiitesimo ' 
vigesimOj feria teivia proxima post festům sancte Katheriue, regnonnn nostrnnim, 
auuo Huiigarie tricesiuio qimrto, Ronianorum vero vndecinio et Bohemie přímo. 

Ad mandátům domini regis Michael, eanouicus Pragensís. 

v registřícb zápisův královských v ArcL Čea, I. str. m*;s L 242 UTeřejuén regest littiny této ijioj-dij 
k ní náleiitýcli; k témuá také táhne se listina iiverejnéuá tamže na stx. 148 éía. li*. 

37. 

(k. X) List zprítvní od Jana z Opatovic Arkkbovi z Viekova na VII kop git>8uov platí 

v Snu^žicích, 

V Toiaěovi 1430, 2. pros. — Cod, Permt. Bant. mus, Brn. /. 2S0b; arch. mést, Brn.f, /OSJ 

Já Jan z Opatovic a z Dhihé Vsi, tyto věci jistec, a my rukojmíe: Filip] 
X Pačkonc, Jošt z Šelmberka, Mikeš z Lílče, Beneš z Laškova, Friciek z Olšan,] 
Arkleb z Kunkovic, spoluslibce s ním a zafi společné a nerozdílué vyznáváme 
že jsem sstúpil a mocí listu tohoto sstupuji sedm kop platu úročnieho ve vsi Smr-1 
žovicích ku pravému véntiému právu, tak jako sem sám držal, slovutným ArkleboviJ 
Víckovcovi, Filipovi Smrzifovým[?] bratřím vlastním z Vickova i jich erbóm v sedm- 
desáti kopách groši dobrých stříbrných rázu Pražského a moravského čísla, za každá] 
kopu šedesáte grošnov počítajíce. A téch jistých sedm kop grošuov platu svrchupsa- 
ného máme a slibujeui naší dobru a cistu vieru na prvaicm suému panském, když] 
deky zemské bndii odevreny v Olomiíci, ve cky vložiti a ve])sati jim nasiem věří- 
telóm s\Tchupsauým k věnnému právu, zpraviti a to osvoboditi před každým člověkem j 
duchovním i švédským i od židu, kdož by to právem zemským nařkl, jakož právafl 
zemská záleží, naším nákladem a prací naší. A jestliže bychom tolio neučinili a jim 
6>Tchupsaným véřitelóuí našim nesplnili, tak jakož jsme slíbili a z toho nás dv&J 
rukojmie od našiech véřiteluov poslem neb listem byla napomenuta ac. Leženie oby-j 
čejné v Prostějově městě. Jenž jest dán a psán v Tovačově v sobotu před Početím] 
panny Marie léta oc tisíc čtyrista třidcátého počítajíce ac. 

38. 

Vavřinec Háj z Podhájí slibuje vložiti ve dsky zemské v Olomouci dvůr svflj v 
hájí Janovi Kopáčovi i zené jeho a panoši Janovi Krumsínovi z LeSan, Pečeti k listu při-J 
vésiU: Jiřík z Kravař a z Strážnice, pán jeho, a panoše Jakub z Dřínového a Jan ze ZdětlnUt] 
purkrabí na Plumlov*^ Dat. na Plumlové, v sobotu před Hromnicenii (30. ledna) 1484 Cod^ 
Pcrnst. mus. Frant. v Brn, f. 254; Cod. Pernst. měst. Brn. ř. 118—119. 



j let 1420—1436, 



99 



39. 

XXI) List od knéze Albrechta oiocný na Újezd i na jiné Petrovi z Újezda a Kateřiné 

manželce jeho. 

Egekíbnrhu 1434, 22> četvence, — Cod, Pemst, Frant, mus. Brthf. 16 b; arch. měst Brn.ý\ 13. 

Albertus Dei gracia dux Aiistrie, Stirie, Cariiithie et Carniole, marchio Mo- 
iwie comesque Tirolis oc, iiotum farimiis tenore preseacium vniuersis, quod nos 
^deli TiostrM rlilecto Petro de Vgeztl et hoiieste Kateřině vxori ipsius, non per erru- 
ím aut iiipnunde, sed animo deliberato et de eerta nostra šciencia tanquam tlomi- 
lUS et marchio Morauie, graciaiii fecimiis et facímus teoore presencium speciálem, 
vt ipsi Yniuersa et singula bona sua libera, vbicimque consistant, que de presenti 
in niarchionatii nostro Morauie tenent et possident, in uita seu in articulo mortis 
coniiinctini vel divisim ctiícuiiqne vel quibiis persone seu personis dare, douare et 
legare valeant atque possínt, quodque donncio luiiusmodi proinde robur et tirniitatem 
obtineat, ac si iuxta ritům et cousvetndinem terre nostre Morawie tabulis eiusdem 
terre foret inserta; decerncntes nichilominus et voleiites expresse, ut ille seu iUi, eui 
uel quibus Petrus et Kateřina coniiiges prefati Iniiusniodi bona sua donanda vel le- 
ganda decreuerint híibere, tenere et oniiii jure, quo ipsi eadem possident, perpetuis 
tinnporibns possint et debeaut libere possidere, fraude et dolo quibuslibet penitns 
procul uiotis, jnribuš tanieu quornmlibet aliornm iu premissis semper saluis. Harum 
testimoiiío literanim sigilli nostri niinoris mai'chionatus appensione roboratarum da- 
tum in Egemburka in die sancte Marie Magdaleně anno Domini 1434. 



40. 

fA. I) List ciesaí-e Zi^miunda, jíinž zastavuje a zapisuje Kojetín oiéstecko a vesnice k tomu 
příslušejicie se véemi jejich příslušnostmi panu Jiřikovi Šternberskému a jeho erbuom* 

Bělehradě 1436, 2ň. ledna. — Cod, Permt Fratd. mus. Brn, /. 425; arch, měst, Brn,f, 137, 

My Zigumud, z božie milosti Římsky císař, vždy rozmnožitel říše, a Uherskj^ 
Český, Dalmacský, Charvatsky .tc král. Vyznáváme ... ^c že vzhlédše na věrnu 
Inžba urozeného Jifika z Šternberka a z Lukova našeho věrného milého, i také jako 
^šme prvé, než jsme do Vlach jeli, byli jsme jemu za jeho službu na počte 11^^ uher- 
cých červených zlatých zůstali, a že i potom nám vždy věrné slúžil a v bndúcích 
šech složiti bude; tak my chtíce jemu za jeho dluh a za jeho službu dosti učiniti, 
rotož s dobrý-m rozmyslem a radů věrných uašiech svrchupsanému Jiříkovi i jeho 
Krbóm, a osvícené Anežce kněžně Opavské, manželce jeho, a k věrným rukám uroze- 
nému Lackovi z Štermberka a z Lukova, bratru jeho vlastniemn, a slovutnému Petrovi 
íomanovi z Vítovic zapsali jsme a zastavili, zapisujcm a zastavujem jakožto král 
ieskv mocí tohoto listu v Vti^^ červených zlatých svrchupsaných Kojetín městečko blíž 

13* 



100 



C XXIL Listlnár pana Viléma e Pemšteina 



Kroméříže se všiem příslušen st^iem, kteréžto zbožie príslušie k arcibiskupstvie Praž- 
skému: a chcme, aby svrchupsaný Jiřík a jeho erbové i ti, komuž tento list svědčieJ 
g^Tchupsané méstečko Kojetín s vesnicemi, s dvory, poplatky spravedlivými, s lesyJ 
i^kami, potoky, rybníky, lukanii, lo\7, dědinami oranými i neoranými, pastvami a sel 
všiem jiným spravedlivým příslušenstviem tak dlťiho jměli, drželi a požívali, ilokmlž] 
Djy neb erbové a biiducí kláli Češtie [sic] anebo arcibiskupové Pražštie jim V "^^ zlatých j 
svrchupsaných úplně a docela nezaplatíme aneb jim za to dosti neučiníme. 

A jestliže by kdo o to na ně sáhl kterakýnikolivěk obyčejem, od téch jej 
jmáme zast upiti a vysvoboditi bez jich škody. A když bychom my neb budůcí našiJ 
králi Čeští aneb arcibiskupové Pražští^ od svrchupsaných Jiříka neb od téch, komuž 
tento list svédčiCj to zbožie svrehupsané chtěli vyplatiti, tehdy jmáme jim puol léta] 
napřed dáti védéti a jim jich peníze položití ve třech aneb ve čtyřech mílech íkIj 
Kojetína svrchupsaného, kdež bychom se my neb naši budúcí obapolně a dobrovolné) 
smluvili, a oni mají také nám aneb našiem budúcím toho zbožie bez zmatku věeliakéhaj 
a prodlenie postúpiti. A ktož by tento list jměl s svrchupsaného Jiříka, jeho erbttov 
aneb těch, kterýmž tento list svědčie, dobni vuolí, ten jmá a jmíti bude též právo] 
jako oni sami. 

A toho na svédomie a jistotu náš vlastnie majestát kázali jsme přivěsiti j 
k tomuto listu* Jenž jest dán a psán v Bělehrade léta od narozenie Syna božieboB 
tisícého čtyristélio třidcátého šestého na den svatého Pavla na vím Obrácenie, let 
králuvstvie našiech Uherského čtyřidcátého devátého, Římského šestraiezcítmého, 
ského šestnáctého a císařství v třetím létě oc. 



41, 

Sigmund císař DiviAovi Bořkovi z Miletínka zastavuje hrad Kunětickou Horu, mě- 
stečko Bohdaneč a zboží kláštera Opatovského v půl patu tisíci kopách gr. V Praze 1436,1 
21. září. AČ. IV. 175 č. 2. 

Sigmund císař Vaňkovi z Miletínka zastavuje vsí opatství Sedleckého v tisíci kopách, 
gr. Dat ut supra. AČ. IV. 176 č. 3. 



42. 

Jiřík z Šternberka odjinud z Lukova, Anežka kněžna Opavská a paní Fulnecká, Lacek ^Ě 
z Šteniberka a z Lukova, a Petr Roman z Vitovic, postupují Janovi z Cinilím*ka a z Tnvfl-^| 
fiova a paní Žofce z Kanžtátu manželce jeho, dobrou voh hstu císaře Zikmunda na Kojetítiské 
zboží za bOOO fl. Pečetí přivésiH: Vaněk z Bozkonc, t. Č. hejtman markr. Mor., Jan z Cor-j 
fitýna, Jiřík z Kravař a z Strážnice, Beneš z Bozkovic, Zbenék Diibravka z Osového a Henýkj 
z Wablšteina a z Židlocbovic. Dat. v Olomúci, v neděli po sv, Pavlu na víru obráceni íSíJ 
ledna) 1437. Cod. Penist mus. Frant. Bm, f, 426; Cod. Pemst. měst. Brn. f. 137—188. 



B roku 1436 a 1437, 



101 



(q, XVI) List správní od Jana Dietéte ze Mšténic Zdeňkovi z Švabenic na to právo, kteréž 
[v] Vrahovicích má po panné Kateřiné z Vrahovic, 
íi Msténicích 1437, i. dvhia. — Cod, Pemst. řVant. mus. Bm,f, 236 h; arch. mést. Bm,f, 112 
Já Jan Dítě ze Mštenic i s svými erby vyznávám . . . Tak jakož poctivá panna 
Cateřina z Vraliovic mne a Zdenka z Švabenic a jeho ženu paní Zuzanu i jich déti 
%a pravý spolek dekami přijala na to na všecko, což tu v Vrahovicícli jměla dě- 
"icstvie svého: protož já svrchupsaný Jan Dítě prodal jsem i sstiipii i mocí listu 
tohoto prodávám i stupuji toho všeho svého dielu i dědicstvie, což mí se jest dostalo 
lého dielu po smrti svrcliupsané panny Kateřiny, to sem vše prodal slovutným pa- 
'noším Zdeňkovi z Švabenic a jeho erbóm, a k věrným jeho rukám slovutným panoši 
Heršovi z Švabenic bratru jeho vlastniemUj a Kubovi z Štětkovic, za čtyři a za sto 
zlatých červených dobrýcli ulierských, kderéž jsem od ného hotové a zaplacené vzal 
A protož já svrchupsaný Jan Dítě i s svými erby, prvnie jistec nahoře i dole 
psaných věcí, a my Zich z Wolperka a z Selítek, Jan z Krumsíuíi, Wolf z Žerůtek, 
Bernart z Šemíkovic, nikojmie a spoluslibce vespolek, kupítelóm našiem svrchupsaným 
ten jistý svuoj díl v Vrahovicích, tak jakož psáno stojí, sobe ižádnt^ho práva ani 
kderého vlasteostvie nezachovávajíc, [. . .] na prvuiem panském snému, když deky zemské 
v Olomůci otevřeny budu, neb konečné na druhém ve cky vložiti a vepsati, tak jako 
země Moravská za právo jmá, a to s svým nákladem a prací sobě z desk vymazati 
a vypsati a od každého člověka vysvoboditi, ktož by toho právem zemským nařkl, 
tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo. Pakli bychom toho svrchupsauého zbožie 
svrchupsaným věřitelem našicm ve cky nevložili aneb vložiti nemohli, tehdy jmáme 
a síibujem jim s\Tchnpsaným věřitelom našieui čtyři a sto f. zase dáti ve čtyřech 
ncdélech po jich oapomenutie, Leženie obyčejné v městě C)l'omúci ac. Jenž jest dán 
a psán na Mstěnicích v poudélí po Velikonoci léta 14XXXVII léta oc. 

44, 

'•) Dobrá vuole od knóžny Anny [z Osvétima] Hlaváčovi z Donína na zápisy [zboží Opa- 

tovského za tisíc kop gi\] 

Na Kladště 1437, 25. dubna. — Cůd, Femst. v arch, mus. kr, Čes. J\ 6 h 

Já Anna kněžna z Osvětíua, najvyšší poručnice sírotkuov i všeho zboží dobré 
xětí urozeného pana Puothy z Častolovic, syna mého, vyznávám , . , Jakož úro- 
dný pan Aleš z Šternberka a z Holic a pan Puotha svrchupsaný měli a mají od 
tesařovy Milosti a od opata i konventu kláštera Opatovského řádné zapsáno tři 
íce kop grošuov na tom zbuoží již psaného khíštera Opatovského, jakož to ti li- 
ave na to udělaní šíře a světleji svědčí a ukazují, že svrchupsaný pan Putha na 



102 



C. XXn, Listlnár pana VUéma s PenUSteína 



tom svém dílu, totiž iia půl druhém tisíci kop grošiiov, kterýž měl na tom zbožíl 
Opatovskéra podle svrchupsaného pana Alše zapsáno, urozenému panu HlavářovíJ 
z Doníua, pnetcli svému přirozenému . dal jest tisíce kop grošuov a mocné jemu 
poničil a odkázal, jakož mnoho dobrým lidem to jest svédomo. Pak po smrti svrcbti-l 
psaného pana Puothy, když se byli všec[c]i poručníui na Kladsko sjeli a mé v taj 
chvíli najvyssí poničnicí volili, tu sem jiných poruČDÍkuov všech povolením nabuí-e- 
psanému panu Hlaváčovi técb svrcbupsanych tisíce kop grošuov také dala, i nyníe 
mocí tohoto listu jemu dávám podle rozkázánie svrchupsaného pana Puothy na téch | 
listech i na tom zbuožie Upatovském, kromé těch pět set kop po puné Alšovu díla | 
a po těch tií^íce kopách již psaných pozuostalých, těch sobě a tem sirotkóm svým 
a páně Půthovým dětem pozíístavuji k jich a k svému požitku. A ktož by tento i 
list měl s svrchupsaného pana Hlaváče dobru vuolí, ten má i mieti bude tuž moej 
í též právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám. A toho na po- 
tvrzenie a pro lepší jistost svú pečeť vlastní kázala sem k tomuto listu přivěsiti;] 
a prosila sem urozených pana Haška z Walštajna, paní Anny vdovy z Koldic, uék«ly' 
manželky svrchupsaného pana Puothy, a slovutných Markvarta z Mezilesí, Janaj 
z Tožice, Pavlíka z Chotěřic a Václava Tluksy z Dohalic, že jsů také pro lepší svě- 
domie své pečeti přivěsili k tonuito listu. Jenž jest dán na Kladšté léta od uaro- 
zeníe Syna buožieho tisícélio čtyřstého třidcátého sedmého ve čtvrtek den s. Marka | 
evangelisty, 

45. 

Arklcb Vickovec z Vlčkova prodal platu ročního shádanélio na lidech platný 
a usedlých ve vsi Smržicícli 7 kop ku pravéoiu věnnému právu ctibodnému Hanuáovi Liljen-I 
blutovi z Majtaj raě&těnlnu 01omúckému» a manželce jeho paní Markytě, a k vérnýra jeho 
rukám panoším Alšovi z Vrahovic, Hynkovi z Rokytnice a Maškovi z Kostelce, za 70 kop gr. 
Dat. v Olomouci, v sobotu na sv. Vavřince (10. srpna) 1437 Cod. Pernst mus. Frant. Bnu 
f, 230; Cod. Pernst. inést. Brn. f. 109. 



4í>. 

(líII) Druhá dobrá vuole od knéžny Anny z Osvétima HlaváCovi z Donťna na druhů polovicfl 

[zápisů na zboží kláštera Opatovského.] 

V Praze 1437, 16, rijna, — Cod, Pernst. ť arcft. mus. kr, Čes. f. 7. 
Já Anna kněžna z Osvětína, poručnice sirotkuov i sboží dobré pamétí uro- 
zeného pana Puothy z Častolovic, syna mého milého, vyznávám tímto listem obecuj 
přede všemi, ktož jej uzří nebo čtůce slyšeti budu: Jakož urozený pan Aleš z §teni-' 
berka a z Holic a pan Puotha svrchupsaný měli a mají od ciesařovy Mti a od opata 
i konventa kláštera Opatovského tři tisíce kop grošuov řádně zapsána na tom sboži, 
nahořepsaného kláštera Opatovského, jakožto ti listové na to udělaní §íre a světleji 



z Id 1437—1440. 



103 



rědcí a ukazují; že svrchupsaný pau Puotha na tom svém dílu, totiž ua půldruJi(5m 
tisíci kop grošuov, kterýž mél na tom zboží Opatovském podle svrchupsaDého pana 

l&e zapsáno, dal jest urozenému panu Hlaváčovi z Douína, přieteli svému přirozenému, 
tisíce kop grošuov a niocuě jemu to poručil a odkázal, jakož mnoho dobrjm lidem 
jest to svědomo. Pak po smrti svrchupsaného pana Puothy, když se byli všickni po- 
ručnici na Kladsko sjeli a mne v tu chvíli naj vyšší poručuid volili, tu sem jiuych 
>oručníkuov povolením již psanému panu Ulaváčovi těch nahořepsaných tisíce kop 

rošuov také dala i nynie mocí tohoto listu jemu dávám podle svrchupsaného pana 
Alše na těch listech i na tom zboží Opatovském, a k tomu také za jeho páně 
Hlaváčovy dluhy, za rukojemství a za službu, i také za ten list, kterýž mí na tri 
sta kop udělal a v mu moc dal, dala sem a mocí tohoto listu jemu úplně dávám 
těch pět set kop grošuov na týchž listech i na tom zboží Opatovském, tak aby on 
toho půldruhého tisíce kop grošuov mocen byl dáti, prodati^ zastaviti, směniti aneb 
s tím učiniti, jak by sé jemu zdálo* A již já i ti sirotci žádného práva ani moci 
oa téch listech více nemámy, než všecko právo i moc dala sem a dávám panu Hlaváčovi 
svrchupsanému. 

A ktož by tento list měl s jeho dobni vuolíj ten má i mieti bude tóž moc 
i právo ke všem svrchupsaným věcem, jako on sám pan Hlaváč svrchupsaný* A toho 
na potvrzení pečeť svú vlastní kázala sem přivěsiti k tomuto listu ; a pro lepší svědomie 
prosila sem urozených pana Alše z Šternberka a z Holic, pana Mikuláše Zajiece 
z Hazmburka seděním na Kosti a pana Haška z Walštýna, a slovutných panoší 
Markvarta z Mezilesí, Jana Črnína z Vysoké a Zbyňka z Kocova, že sii také své 
pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta ot uarozenie 
Syna buožieho tisícého čtyřstého třidcátého sedmého tu středu den s. Havla. 

47, 

Hlaváč z Donína dává všecky zápisy, kteréž má od knéžny Anny z Osvétima ua Opa- 
tovské zboží, Zikmundovi z Wartmberka sedéním ua DéCíné. Pečeti přivěsili: Hašek z Wal- 
étajna, Hynek Krušina z Lichtmburka sedéoím na Kmnburce, a Jiřík z Dube na Wizmburce. 
Dat, v Praze, ten čtvrtek po sv, Havle (17. října) 1437. Cod. Pernst. mus. kráL Ůesk. L 6, 



48. 

Jan z Pernšteina vyznává, že má Benešovi z Bozkovic a Janovi z Lomnice na svflj oddíl za 
hrad Skály položiti Janovi z Břežan 60 kop gn 

Na Pernštcjm 1440, f>. dub, — Orig. arch, města Brna, 
Já Jan z Pernšteina i [s] svými erby vyznávám tíemto listem pfede všemi, 
ktož jej uzsřie [sic] neb čtúce uslyšie, že jsem slíbil a mocí tohoto listu slibuji svii 
dobru cistu nerú urozeným pánóm, panu Benešovi z Bozkovic a panu Janovi z Lonip- 



104 C. XXIL Listinář pana Viléma e Pemšteina 

nice i jiným pánóm a zemanóm, kteříž jsú rnkojmie za osm set kop groši, kteréž 
jmají dány býti slovutnému panoši Janovi z Břežan za hrad za Skály, že mám na 
svój oddiel položiti šedesáte kop grošiev [sic] dobrých střiebrných rázu pražského a 
čísla, za každú kopu šedesáte groši počítajíc, neb zlatý dobrý po osmimezcietma 
grošiech počítajíc, u Brně na rathouze položiti purgmistrovi a konšelóm v jejich moc 
rozdielně, tociž třidceti kop na svatý Václav nynie najprv příščie a třidceti kop na 
svatý Martin inhed potom příščí. Pakli bych svrchupsaných peněz na ty dny a časy 
nepoložil a nedal, jakož sě svrchu píše, a proto které škody vzaty byly, ty škody 
i jiščinu [sic] slibuji podstúpiti a zaplatiti beze všie zlej lsti a výmluvy všelikaké. 
A tomu na svědomie a jistostjá svrchupsaný Jan svú vlastní pečet přiciskl sem k to- 
muto listu. Jenž jest dán na Pernšteině v ten úterý před svatým Sixtem léta od narozenie 
božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého. 

Přitisknuta jest papírová pečet se znakem Pernšteinů a legendou: S f Johannis de Persteyn. 

Znamenáno jest, kteříž mají listy své položiti za ty peníze, kteréž mají za hrad 
Skály dány býti. 

Item kněz biskup šedesáte kop g. 

Item pan Jan z Liompnice šedesáte kop g. kromě svých zeman. 

Item pan Jan z Persteina šedesáte kop g. [s] svými zemany. 

Item pan Hennyk [z Waldšteina] třidceti kop g. kromě zeman. 

Item pan Jošt [Hecht] z Rosic třidceti kop g. kromě zeman. 

Item pan Zdeněk [z Waldšteina] patnáste kop g. kromě zeman. 

Item pan Heralt z Lyssic patnáste kop g. 

Item pan Procek [z Kunstatu a z Opatovic? či z Wilraberka?] šest kop g. 

Item paní podkomořina patnáste kop g. 

Item Suchého Črta [Hynka z Kunstatu na Jevišovicích] sirotci pět kop g. 

Item pan Dobeš [z Meziříčí a z Tmávky] dvadceti kop g. 

Item pan Beneš z Bozkovic dvatceti kop g. kromě zeman. 

Item pan Vaněk z Bozkovic dvatceti kop g. kromě zeman. 

Item kněz opat Třebícký čtyřidceti kop g. i [s] svým probostvím. 

Item kněz opat Lucký čtyřidceti kop g. 

Item kněz probošt Kunický třidceti kop g. 

Item kněz převor z Novej Vsi dvadceti kop g. 

Item kněz převor od svatého Thůmy deset kop g. 

Item kanovníci od svatého Petra patnáste kop g. 

Item abatyše Králového kláštera čtyřidceti kop g. 

Item město Brno šedesáte kop g. 

Item Znojmo šedesáte kop g. 

Item Jihlava čtyřidceti kop g. 

Item Ejvančice patnáste kop g. 

Item Michal Kunigfelder dvatceti kop g. 

Item probošt Knihnický patnáste kop . 



z roku 1440 a 1441, 



Item opat Ždárský dvatcetí kop g. 

Item opat Zabrdovský deset kop g. 

Item abatyáe z Oslavan deset kop g. 

Item abatyše z Daliťie šest kop g* 

Item probošt od svatého Petra pét kop g, 

Itein probošt svatého Ypolita patrní sta kop g. 

Nékterá jména jsme v jcávorkách doplnili podle sápisu snémovniho v AČ* X. 256« 

49. 

1) List na zboží Jestbofické Mikulášovi Bochovcovi od biskupa Pavla Olomúckého, jímž 
zapisuje na tom zboží Šest set kop gi'OŠí širokých, 

V Olomáci 1441, 7. červěme, — Cod Fernst, v arch, mi^, kr. Česk, /• 27. 

My Pavel biioží milostí biskup Olomňcký, V}'znáváme . . ., že pro některé 
kostela našeho (Uomůckého veliké a pilné potřeby naše zboží kostelní, ješto sluší 
k Jeitěbořicóm, s zdravu radů a z přivolení velebných knéží, bratií našich, knéží 
a kapitoly kostela Olonnickélio s jejich jednostajnú vuolí to svrehupsané zboží a vsi 
tostela našeho Olomúckého, kteréž v Čechách jmárae, to jest zejména Crkaů, Barchov, 
íezdékov, Opočen, Na Haji^ Lány^ Opočoec Malý, ty všechny vsi s lidmi usedlými 
neusodlými, platnými i neplatnýmij s rotí oranii i neoranu, s poplatky, s požitky, se 
šemi robotami i se všemi sudy s manských lidí, robotami, s Inkami, s pastvami, 
8 loviščemi i s tiem lesem, ješto slově Bor, i s jinými lesy, i s tiem mlýnem, ješto 
love na Veselicí, s řekami i s tťí řeku, kteráž zkrzě Barchov teče, i s Labem, což 
tomu panství příslušelo^ s potoky, s rybářstvím, s horami, s doly i se vsí panskú 
zvuoU i se všiem plným právem^ panstvieni i í^e všiem přískišeustviein, což k tomu 
^boží Jestřebořickémii [sic] od staradávna příslušalo jest, krom Jestřebořic [sic] samé 
vgí, eíc tu sobě ani potomkóm našim kostela našeho Olomúckého ani komu jinému 
práva, panstvie, ani kterélio vlastenstvie na tom zboží a na těch všech nepozuosfci- 
vujíce ani zachovávajíce, i s přievozem proti Opočenci, a na Psinci kopu platu 
rocnieho, i s jinými všelikterakými požitky, kterak by koli se jmenovaly, což k tomu 
_zboží přísluší a jakož v svých mezech a hraniciech okršleno jest a záleží, v šesti 
těch kopách groši dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského, šestdesát grošuov za 
jfaždu kopu počítajíc, zastavili sme a mocí listu tohoto zastavujem urozenému Mikulášovi 
Buchova i jehu jednomu dietěti, kteréž by k sobě řádně přijal a jmeuoval ; pakli 
^y dietěte nejmél, ale miesto toho Janovi, Andělovu synu zRonovcc; toliko do dvú 
ejich životuDv k drženíj k požívám a k opravování svobodně, bez našeho neb našiech 
^otomkóv biskupóv Olomúckých překazenie všelikakého. 

A jestliže bychom my anebo naši potomkové, budúcie biskupové Olomúcčí 

itéli svrchnpsané zboží vyplatiti po Mikuláše Buchovce a druhého života jejich smrti, 

lůc ^8t set kop grošuov dobrých střiebrných těm neb tomu, ktož by tento list 

Artliiv Čcéký XVI 14 



106 



C XXIL Listinář pana Viléma 8 Penúfeina 



jmél s jejich, 3Iikuláše Buchovcovů a drtihého životu dobru vuolí, ten má, ty peniezí 
šest set kop grošuov dobrých striebriiTch svrchupsaných vezma od nás, zbožie našeht 
svrchupsaného nám neb našim potonikóni biskupóm <Uonuickým zase v naái moc 
vrátiti a dáti, žádných škod ani nákladnov nepočítajíce ani žádajíce. A když bychom| 
koli jméli jim platiti, tehda máme jim ty penieze klásti v Cecliách v některém mésté 
svobodném a bezpečném nám i druhé straně ve čtyřech mílcch vzdálí od pomeziej 
Moravského; a tu s listem druhá strana přijeti má a penieze vzieti a list nám zase' 
vrátiti. Také berni, kteriiž nám nebo potomkóm našim k korunování s toho zbožie 
platiti mají, nám a našim potomkóm úplné zachováváme. 

Tomu na svědomí a pro lepší jistotu a pevnost pečet naši biskupskii k tomuto i 
listu kázali sme přivěsiti. A my kněz Petr z Račic děkan, kněz Jan Haz probošt, 
kněz Martin z Dobřan arcipřiest, mistr Jan z Týna, Křištofor z Bethova, Dominik 
z Olomňce, Mikuláš z Oder, Martin z Moravičan, Pttr z Ščepánova, Mikuláš z Briestu^] 
Bohuše ze Zvole, Petr Stern od Hory, Jan z <)pavy a Jan z Bludova i všecka ka- 
pitola kostela OlomiVckého, pilné znanienavše svrchupsanee příčiny řádně a hi»dněl 
i podobné, s dobrým naším rozmyslem k svrchupsauému zastavenie zboři svrchupsa- 
ného dali sme a mučí listu tohoto dáváme plné a svobodné právo a k tomu svolujeme,] 
což sě v tomtt) listu svrchu píše, to jest nás všech plná vuole. A tomu na svědoi 
a pro lepší jistotu našeho svolenie a věcí svrchupsaných pečet naši kapitolní podlej 
pečeti kněze Pavla biskupa nnpřed jmenovaného přivěsili sme k tomut<» listu. 

Jenž jest dán a psán v Olomúri léta od narozeni Syna buužiebo tisícieha^ 
čtyristého čtjřidcátého prvého léta, ten pátek po svatém Prokope. 

50. 

(h. Vlil) Dobrá vuole od Hanúška [z Lilienblutu], méšténína Olomúckého, panu Jiříkovi 

z Kravař na VII kop platu v Smržiciech. 

r Olomouci 1441 f 4, srpna, — Cod, Pernst Franů. mu$, Bm. / 229 b; arch, měst, Brn,/. 108 h. 

Já Hanúšek z Liiigenblut z Mýta, měštěnín Olomúcský, vyznávám . . . Jakoži 
jsem kupil sobě a paní Margetě, ženě své, i našiem erbóm sedm kop groží plat 
ročnieho shádaného na lidech platných a usedlých ve vsi S[m]ržicích se všiem plným] 
právem a panstviem ku pravému věnnému právu za sedmdesáte kop groši od slo-j 
vntného panořie Arkleba Yickovce z Vičko va, jakožto jeho hlavní list jmám a plněji I 
svědčící; k tomu jistému platu i k tomu listu hlavnicmu dal sem a mocí listu tohoto] 
dávám od sebe i od své ženy i od našiech erbuov i od těch ode všech, komuž by| 
ten list svédšU, s dobrým rozmyslem plnu svú dobru vuoli i všechno právo své 
urozenému panu Jiříkovi z Kravař a z Strážnice a jeho erbóm, a k věrným nikáni| 
jeho urozeným pánom panu Pertultovi z Lippé, najvyšJiemu maršálku královst%ic 
Českého, a panu Lackovi z Šternberka a z Lukova, tak aby svrcliupsaný pan JiříkJ 



z let 1441—1443. 107 

erbové a věrné ruky předepsané k tomu svrchupsanému platu i k listu lilavnínm na 
ten plat tak plné právo jměli, jako sem já jměl i s svú ženu i s našiemi erby ; a toho 
jim mocně stupuji tímto listem od sebe, od své ženy i od našiech erbuov, nic sobě 
na tom platu i na tom listu hlavním práva nepozůstavujíce. K tomu na jistotu a na 
svědomie svú jsem vlastní pečet s mým dobrým vědomím s dobni volí pfivěsil 
k tomuto listu ; a prosil sem slovutných panoší Jana Zúbka ze Zděčína, tehdy purk- 
rabie Olomúcského, Jana a Hynka bratřiech z Rokytnice, Alše z Vrahovišč, Franka 
z Hartmanova a Jana Krumpsína z Lešan, že jsů těm věcem svrchupsaným své 
vlastnie pečeti podle mne také na svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán 
v Olomúci v pátek před svatým Vavřincem léta dc tisícého čtyřistého ítyřicátého 
prvního oc. 

51. 

List Pavla biskupa Olomúckého, jímž zastavuje Jestbořice Mikulášovi Bochovcov 
v 500 IP gr., aby se v ně bez překážky mohl uvázati. V Brně 1442, 21. fcce. AČ. IV. 177. 

52. 

(y. XXII). Dobrá vuole od Kateřiny z Újezda panu Žibřidoví z Pernňteína a jiným na Új<»z<J 

a na jiné. 

1443, 28. listopadu. — Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 16; arch. mést. Brn. /. 13 h. 

Já Kateřina někdy manželka dobré pamětí Petrova z Újezda, vyznávám . . . 
Jakož mám list od osvieceného knížete Albrechta vývody liakúského, Štýrského, 
Korytanského 9C, markrabie Moravského slovutné paměti, pod jeho majestátném, kU5r}'ž 
svědči ve jméně mně Kateřině nadepsané a Petrovi z Ljezda manželu mému riaile- 
psanému dobré paměti, na Újezd a na jiné zbožie, kteréž v Moravě mám neb jmíti 
budu, že to zboží na smrti mohu dáti rozkázati a poručiti rozdílně nebo pospol n/f, 
komuž já chci, jakož to plněji ten hlavní správníe [obsahuje. Ten] li«^t se vMem 
plným právem týmž, jakož mně svědčí, dala jsem a mocí tohot^i listu dávám svá 
dobru Yuolí urozenéma pana Janovi Žibřidoví z Peméteína, a slovutným iiano^íem 
ZikmandoTÍ z Rawsmprnka a 3Iikuláiovi Wcovi z Valu; a také keréž bych kolivék 
právo jméhi na zbíiží v Moravě i v Cechách jakžkolivěk jmenované í na \mÚ7M, že 
to právo jim dávám a poručím z svá dobrá vuolí, tak aby oni již k tomu zápisu 
i ke všem věcem, kdež bych kolivěk které právo jměla, í k dluhuom, si^iVh \Aí 
plné právo jměli, kteréž sem já jměla. A toho vÍ4řho pro lepíí jisU^tu a ]Hftvrzeuí 
svú sem vlastní pecef přivěsila k UpmuVp listu: a prosila j<^m urozeného pána pana 
Oldřicha z Hradce, a slovutných fiano.^í. Jana řečeného Moraváky ze ZhoH. t^n čav, 
purkrabí v Hradci. Mikuli^ z Plaíné, purkrabí tatíž v Hra/lei. Jana z Vel^rmovíc, 
Petra řečeného Stranch z Cblamko, a Albre^rhU z Vydři, že j-,á >M ]p^Mú k mé 



108 



C. XXTL Listhiár pana Viléma m Pěrmfeina 



k prozbé na svědomí s\Tehupsaných věcí přivésiE k toinutti listu bez sré škody* 
Jenž jest dán a psán léta oc M^^IIII^^^XLIir v ten čtvrtek před svatým Ondřejem 
apoštolem božím. 

Boček z Otaslavic dal Jiříkovi z Ki'avat a ze Strážnice podací kostelní v Smržiclch 
a dédíctví v téže vsi za podací kostelní v Pozoricícli; i zavázal se, že takové postoupení má 
pfi pněním nebo drubém snému panském ve dsky zemské v Olomoucí vložiti. Na sTédoml pe- 
četi přivěsili: Procek z Wiluberka a panoše Aleš z Vrahovic, Zich z Selitek a Jakub z Dří- 
nového. Na Pluralové v středu před sv. Filipem Jakubem (29. dubna) 1444. Cocl. Pcm^t 
Františk, mus. Brn. f. 254 6; Cod. Pernst. mést. Brn. f. 119. 

54, 
(g. VII) List správní od Jakuba z Dřínového na XX hřiven platu v Kostelci panu Jiříkovi 

z Kravař. 
Na Plumlově Í444, 11. srpna. — Cod, Permt. Frant. mu$. Brn,/, 255 b; arch. mést, Brn,f. IW. 

Já Jakub z Díinového vyznávám . . . Jakož jmám dědicstvie na lidech uká- 
zaných v Kostelci s platem odhadaným XX hřiven ^roší ve dvú stu hřivnách gruší, 
jakož listi moji, kteréž na to jmám, plněji svédčí, a to dědicstvie ve dekách jmám 
vložené mně a mým erbóm i budúcím, že to jisté dědicstvie prosté krom platu 
vzdávám a mocí listu tohoto postupuji urozenému pánu panu Jiříkovi z Kravař 
a s Strážnice, jeho erbóm a biulúfím í tomu, ktuž by tento list j měl s svrchnpsaaého 
pana Jiříka dobrii vuolí. Kteréžto dědicstvie já Jakub svrchupsaný slibuji a mám na 
prvuiem sněmu panském, když deky zemské v Olomúci otevrieny budii, jemu pana 
Jiíikovi, erbóm a budúcím jeho ve desky zemské vložiti ... A když by pau JiHk 
svrchupsaný, erbové jeho neboli budňcí chtěli své lidi a XX hřiven groši platu 
v Kostelci zase jraíti^ tehdy má mi čtvrt léta napřed dáti věděti a v tom čtvrti lété 
když mi mé peníze dvě stě hinven grosí dá, mám a slibuji jemu panu Jiříkovi, 
erbóm a budúcím jeho toho platu v Kostelci a lidí zase po!^ tupiti beze všech vnrralav. 

A my Jan z Dřínového, Petr z Dřínového, Adam z Di7nového, Znata z Ojnic 
a z Krbenie, Jan Krumpsín z Lešan, Zdenek z Viceměřic, rukojmie a spoluslibce; 
6 svrchupsaným jistcem a zah všickni vespolek rukii spolecnie a uerozdílnú slibujem 
svů dobřil čistú vierú beze všie zlé lsti, že svrcbupsaněmu panu Jiříkovi jeho erbóm 
a budúcím ty všecky věci svrchupsané mají ctně, pevně a věrué zdržány a dokonány 
býti docela i úplně, jakož se svrchupíše. Pakli bychom toho neučinili a nesplnili 
[ležení v Olomouci]. 

Tomu na potvrzenie a pro lepšie jistotu a svědomie naše vlastnie pei 
s našieni jistým vědomiem přivěsiU jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ini 
Plumlově ten úterý po svatém Vínfinci léta od narozenie Syna božieho W IIH' ^i 
čtvrtého počítajíce. 



z rohu 1443 a 1444. 109 

55. 

(CLVII) List na pargameně od konventa Třebíckého, ktei-ýmž slibují rukojmie bez škody vy- 
vaditi, kteříž jsů za opata Třebíckého slibovali pod stávkami. 

1444, 12. listop. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Čes. f. 91 h; arch. mést. Brn. f. 131. 

Ve jméno buožie amen. Já bratr Jan prevor, Dominik probošt v Luze, bratr 
Mathes i vešken konvent kláštera Třebíckého rádu s. Benedikta Olomúckého biskupstvie 
známo činíme . . . Tak jakož duostojný v Bože otec a kněz, kněz Trojan, dřéve 
řečeného našeho kláštera opat a otec náš milý, v čas uvázánie svého opatstvie tohoto 
kláštera již řečeného obořeného a dluhy velikými zašlého a obtíženého svú pilností 
a snažností beze vší tesknosti a lenosti k chvále boží a jeho milé matce, jenž jest 
dědička, dosti nákladným a znamenitým stavením počel jej jest zase stavěti a hospo- 
dářstvie napravovati a vésti, a vždy stavie a opravuje, jakož to sami patřímy a vidímy, 
i jiní viděti a patřiti mohu, a vždy vidíme a patřímy větší a větší chtivost k stavení 
a k uopravování i hospodářstvie zase k napravování: ale nemaje čiem těch dluhů před 
jeho uvázáním zašlých čím platiti a nákladu k již řečenému stavenie a dostatku 
k hospodářstvie kde vzieti, a nechtě od počatého diela přestati jakožto od potřebného, 
že mosel jest u přátel svých i u jiných lidí dobrých zde i onde, kdež mohl, peněz 
hotových vypoj čo váti a sě dlužiti, a těmi penězi dluhy platiti a zástavné vsi klášterské 
vyplacovati a ostatkem to stavenie jím počaté konati a hospodářstvie zase napravovati, 
a za ty dluhy a penieze tak vypuojčované slovutné panoše své klášterské i také 
jiné s prozbú pilnú v rukojemstvie zastavovati, a to na mnohá a na rozličná miesta 
a vždy s naším konventským vědomím, s radů i s povolením, tak jakož sě to všě 
v těch Uštech na ty dluhy učiněných lépe vypravuje a vypisuje. 

A ti svrchupsaní panoše a rukojmie, jsůc tak již na mnohá a na rozličná 
miesta za kněze Trojana opata svrchupsaného sem i tam v rukojemstvie zavázáni, 
pamatujíc, že jsmy všickni smrtedlni, a to vážíce, jestliže by již řečeného kněze 
Trojana opata pán Buoh neuchoval, že by snad budůcím opatóm příčina mohla dána 
býti, že by oni těch dluhuov svrchupsaných plátce býti nechtěli; protož ti svrchu- 
psaní panoše a rukojmie na kněze opatové milosti, jakožto na jistci těch všech dluhuov 
nahoře psaných, tohoto s prozbú žádali, abychme my konvent svrchupsaný těch všech 
dluhů již jmenovaných jim podpory a zástupce byli pro svrchupsanů příčinu. 

A my svrchupsaný konvent znamenavše a spatřivše ty všecky dluhy pro 
hodné potřeby tohoto kláštera zašlé a těch svrchupsaných panoší a rukojmí vieru a do- 
brovolenstvie, že jsů vždy k JMti opatové, k naší a k klášterské potřebě po vše časy 
hotovi byli a bez omluvy slibovali, a nechtíc jich prozby a žádání jakožto podobného 
zavrci, ale-jakžto podpory chtíc jich budůcie příhodu, kteréž sě ubávají [sic], opa- 
třiti, z dobrým rozmyslem všech ze spolka, s plným potazem k jich prozbě a k tomu 



110 C, XXIL Listinář pana Viléma z Pernštehia 

žádánie sme svolili a slíbili, a tiemto listem svolujem a slibujem za svrchupsaného 
kněze Trojana opata a otce našeho za nás i za budůcí opaty, že svrchuj měno vání 
panoše a rukojmie mají bez jich škod z těch rukojemstvie ctně a řádně vyváženi býti. 
Pakli by někteří z těch aneb všichni a každý podle jeho zavázánie svým 
časem, jakož to ti listové na ty dluhy učinění svědčie a tak, jakož sě svrchu píše, 
vyvážen neb vypraven nebyl, a skrz to které škody vzal, jehož toho Buoh uchovaj : 
tehdy pro to nevyvazenie a pro ty škody dovodené a nezaplacené dáváme plnu moc 
tiemto listem svrchupsaným panoším a rukojmím spolem aneb rozdílně a každému 
samému, aby lidi naše klášterské mohli stavovati v městech, městečkách, ve všech 
i na cestách tak dlůho, dokudž by všichni od prvnieho až do posledniebo rukojmí 
svrchupsaných vyváženi aneb odbyti nebyli. A tomu na potvrzenie naši pečet kon- 
ventsků s naší vuolí a dobrým vědomím kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž 
jest [dán] v ten čtvrtek po s. Martinu léta buožieho tisícého čtyřstého čtyřidcátého 
čtvrtého. 

56. 

(Abeceda druhá. A. I) List od pana Jiříka z Kravař Janovi Kotrčovi, jímž prodává půl dvora 

v Smržicích. 

Na StráSnici 1446, 20, května, — Cod, Pernst. Frant. mm. Brn. f. 247 h; arch. mést. Brn. 

f. 116 b—117. 

Já Jiřík z Kravař a z Strážnice, pán Plumlovský, vyznávám . . . Jakož poctivý 
kněz Zigmund probošt, kaplan muoj věrný a milý, i s konventem svým, s kaplany 
svými věrnými milými kláštera našeho Prostějovského, ukázali jsů se dobrotivě proti 
mně o ten dvuor, kterýž ležie ve vsi našie Smržicích rozdílně, jedna polovice dvora 
s jedné strany vsi od Prostějova a druhá polovice s nivami s druhé strany té vsi od 
Olšan, ješto slově Simanuov, jakkoli jest širok v si roli ten jistý dvuor svrchupsaný, 
kněz Zigmund probošt i s konventem svým dali jsú mně své plné povolenie a plnu 
svú moc a vuoli, a mocna jsú toho učinili na mém místě slovutného panoši Jana 
Krumsína z Lešan, abych já svrchupsaný pan Jiiík neboli Jan Krumsín na mém 
místě mohli ten dvuor svrchupsaný v Smržicích v plat ku purgrechtu rozprodati 
mezi lidi k věčnému drženie buďto s půlem nebo rozdílně, jakž by se nám kolivěk 
zdálo a líbilo. 

A protož já svrchupsaný pan Jiřík prodíil sem a mocí listu tohoto prodávám 
toho puol dvora, ješto leží od Prostějova ve třech obořích [sic] s tej strany s dvo- 
řišckem i s tů nivu, ješto ležie za farářovým sadem, ku pravému purgrechtu s rolí 
oranů i neoranú, se dvěma lukama, jedna lůka ležie od Drozdovského pole a druhá 
lúka ležie od Oleška, s mezemi, s hranicemi, tak jakož jest to držel slovutný Mikuláš 
z Domamyslic a jak [v] svých mezech a hraniciech záležie a jest vymezeno a odděleno, 



£ let Í444—Í446, 



111 



opatrnému Jankovi, rečeiiéiuu Kotrcie, a jich dětem vlastiueia a jich budiicím po- 
tomkóm ku pravému purgrechtu a k věčoéuiu pužívánie za sto hřiven za X hřiven 
groši dobrvch stříbrných rázu Pražského a čísla moravského, LXIIII grošie za každů 
hřivnu počítajíc, kteréžto peníze jimž (sic) jsme od nich vzali hotové a zaplacené, 
takže on svrchu psaný Janek Kotršek, žena jeho i jich dědici i buducí potomkové 
jejich mají toho puol dvoru a s purgrechtem i s hikami a s jeho se vším příslu- 
seustviem požívati a jej držeti a těžeti, jakž oni najlépe uměti budu. A má s něho 
vydávati II hřivně úroku svrchupsanému knězi Zignmndovi proboštu i všemu konventu 
uasebo kláštera i všeho konventu našeho Prostějovského a jich budúrích, a to rozdílně 
jednu hřivnu o svatém Václave a čtvero kur a druhů hřivnu o svatém Jiří a II kope 
vajec, a tak po vícchna léta ten plat svrchupsaný vydávati a platiti mají svrchupsaný 
Janek i jeho budúcí potomkové věcně. Také z vlastnie milosti a lásky i tuto svobodu 
jemu Jankovi a jeho budúcím i potumkóm přidává[ra] odmrti, kterůž jsem já dal 
lidem svým v Smržicích, aby on Janek a budúrí na tom purgrechtě též právo a tu 
svobodu jmélij jakož ti lidé naši v Smržicích mají. 

Také jest umluveno, aby sobě mohli k své potřebě pivu vařiti v svým dvoře, 
když by kolivěk chtěli anebo mohli s to býti, ale jinému žádnému nejmají prodávati 
aui dávati do vsi neboli ven ze vsi, a na tom jiem nemá překáženo býti ode mne 
svTchu psaného pana Jiříka, od mých erlniov i budikíeh pánuov Plnmlovských, ani 
od probošta a konventu kláštera našeho Prostějovského i také od té obce Sumrzicské 
[sic]. Také s konšelstviem nejmají nic činiti z toho inirgrechtu, než padle obce což 
by bylo opravovati k bránám neboli k jiným obecniem potřebám, proti tomu nemají 
býti ani odmliivati. A na vojnu, když by potřebie byhí, jmá vedle obce učiniti, jakž 
by bylo rozkázáno anebo jakž by kto na tej dědině v Smržicích s lánu odbýval, 
tolikéž oni dávati a odbývati jniají. A jakož jest zadní příjezd do dvora, toho jim 
ta obec Smržicská brániti nejma. A jakož jsú příkopy okolo lijezda a okolo hik, ty 
příkopy svrchupsané Jan Kotríie i jeho budúcí potomci mají opravovati, když by 
koli mohli dospěch [sic] jmíti. 

A jestliže by se vin kterých dopustili svrchupsaný Janek neboli jeho budúcí, 
s těmi vinami neijmá fojt Smržicský nic činiti, než mají se o ty viny smluviti s kně- 
žími Prostějovskými aneb s pány svými budúeími, pány Plumlovskými, aneboli s jejich 
ředníky. Také toho přidáváme Jankovi svrrlmpsanémn, ženě i dětem jeho i jirhii 
budúcím na ten dvuor i s tú rolí: prodati jinému člověku hodnému a dělnému 
v takýž právo purgrechtuí, jakž by koli mohli najlépe odprodati, polovici neb třetinu, 
jakž by koli mohli a líbilo se jich vuoli, bez škody panstva a zádusie kláštera 
našeho Prostějovského, A desátek spravedlivý, ten má před se vydáván býti farářovi, 
jakož od staradávna řel Také což by kupil k své pnířelíř na trlui v Prostějově, 
g toho žádného mýta dávati nejmají, nn 1 -hí-I ^vn-hau^^iuv ^ ii^lm ImnIih-í fnesťanóm 



115 



Č* XKIL Listindi' pana VHéma m Permteina 



Prostějovským, jakož jsii od staradávna nedávali jim z toho dvora, než co by pc 
kupecstvie bylo, z toho jnui mýto dáváno býti* A já svrchupsaný pan Jiřík slibojj 
§vú dobru, čistů víerů sám za se i za své erby, pany budúcí Plumlovské, že 
všecko, co se svrchu píše, nemá jiem na tom na všem překáženo býti, než jmá jii 
to ctně a řádně zdržáno býti ve všech kuších bez porušenie a příkazu. Já kmi 
Zigmund probošt i se všiem konventem kláštera Prostějovského k tomuto dobrovolnému 
od nás svolenie a dánie urozenému pánu a pauu Jiiikovi z Kravař, pánu uaáemi 
milostivému, toho dvoru a k tomu ke všemu prodaji přiznávám se mocí tohoto listo 
a svolujem s našíe plnu mocí konveutskú svrchupsanérau Jankovi, ženě i dědicuom jehaj 
a potomkóm, a slibujera svů dobru čistii vierů, že to vše, co se v tomto listu píše,] 
má jim ctuě a řádně zdržáno býti ve všech kusech ode mne Zigmunda, probošta, 
i všeho konuenta kláštera našeho Prostějovského i od našich budúcích úplně a dnn^laj 
beze všeho zmatku a vší nesnáze. 

Tomu na potvrzeoie já pan Jiíík svrchupsaný svú sem vlastnie pcčet přivésit ] 
kázal k tomuto listu, také pro lepšie jistotu a na svědomíe podle mne urozenéluji 
pána pana Jiříka z Kravař a s Strážnice, pána našeho milostivého, já Zigmund 
probošt i se všiem konventem s plné moci nasie a svolenie mocného a pevného tia^í^ 
vlastnie pečet konventsků dobrovolně s aašiem dobrým vědomiem přitiskli jsme 
k tomuto listu. Jenž jest dán na Strážnici v pátek před svatým Urbanem léta 

jr^niP^xLvr qc. 



57, 

(h. VIII) List správní od Katheříny z Lilče na dva dvory v Stichovicích panu Jiříkovi 

z Kravař a s Strážnice. 

^(i Plwnloiě 1446, 24. května, — Cod, Pernst. Franta mus. Brn. /. 256; arch, měst Brn! 

119 b— 120, 

Já Katheřina z Lilčě, vdova po nebožci Arklebovl Vičko vcovi z Vickovi 
vyznávám , . , Jakož urozený pan Petr z Kravař a z Strážnice dobré paměti a paU 
Jiřík syn jeho nebožtíkovi Arklebovi Víckovcovi z Vickova, muži mému, zaps 
a zastavili jsů dva dvory: v Stikovicích jeden d\nior, na kterémž Znata nebožtík šedé 
z Ojnic, s mlýnem a s osmi lány, se dvěma podsedkoma, s rolí i s lidmi, kieríž U 
roli drží, a s piižitky, s poplatky, s robotami, s lesy i s lůkii, a druhý dvuor. kter 
slově Jaroškovský, i s tú rolí, kteráž k němu slušie i s tiem lesem, i s jiným s€ 
všiem jich těch dvú dvoruov svrchupsaných příslušenstviem, na kterých[ž] to dvoríck 
syrchupsaných s jich se vsiem příslušenstviem zapsal mi jest Arkleb Vičko vic z Víčková 
muž muoj nebožtík, věno mé, U^' hřiven groši bez dvú hřiven, jakož to deky OIo-- 
můcské plnějie svědčí a ukazují a v nichž jest zapsáno, V kteréžto desky orozenj 
pan Jiřík z Kravař a z Strážnice na svrchupsaných dvořích s jich se všiem přišlu- 



$ roku 1446. 



113 



istviem vložil mi jest ve desky 11*^ hřiven groěí bez dvů hřiven k vénnému prá\Ti, 
o to jisté véimé právo na svrchupsaných dvořích mně zapsané a ve desky vložené 
smluvil se jest dnes se mnu a ode mne vyplatil urozený pán pan Jiřík z Kravař 
a z Strážnice, a zaplatil mi jest úplně a docela těch s\Tchupsanýeh IF hřiven groši 
bez dvú hřiven mého věnného práva penězi hotovými a dobrými. 

Protož já svrehupsaná Katlieřina, jistec věcí nahoře i dolepsaných, a my 
Jakob z Drienového, Arkleb z Vickova a Pačlavic, Bohdal a Vaněk bratří vlastnie 
z Bařic, Jan z Vickova a ze Pteni a Bedřich z Lilče, rukojmie a spohislibce s ní 
paní Katheřinú svrehupsanú a za ni, všickni vespolek slibujem naší dobru, čistú 
víerú, ruku společnie a nerozflílnú beze všie zlé lsti jemu svrehupsanému panu 
Jiříkovi i jeho erbóm i budiUíoi i tomu, ktož by tento list jměl s svrchupsaného 
pana Jií-íka dobru vuolí, těch IV hřiven groši bez dvú hřiven mého svrchupsaného 
věnného práva na těch dvořiech v Stikhovieích s jich se všiem příslušenstviera 
o prvniem sněmu panském neb konečně na druhém, když deky zemské v Olomúci 
otevřieny budu, sobě ven z desk vyložiti a vymazati našiem nákladem a prací. A to 
jisté věnné právo máme a slibujem zpraviti a osvoboditi od každélio člověka 
duchovuielio i svědského i ud židuov rok a den, ktož by to věnné právo zemským 
právem nařekl, tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo, svrehupsanému panu Jiříkovi 
a jeho erbóm i budúeím tak, jako země Moravská za právo jmá a na věnné právo 
záležie, a to beze všeho zmatku. 

Pakli bychom toho neučinili . . . leženie do města Olomúce. 
Tomu na svědomie a pro lepšie jistotu své vlastnie pečeti s našiem dobiým 
vědomiem a vuolí přivěsili jsme k tomu listu. Jenž jest dán a psán na Plumlově 
T Úterý před božiem Vstúpeniem léta od narozenie Syna božieho tisícího čtyřistého 
šestého [sic] počítajíce oc. 

58. 

(z. XXIII). Dobrá vuole od Mikuláše Šorce na Újezd pánuom Perašteinským. 

J9. m. (1446, 14. červm). — Ood, Permt IVafU. mm, Brn.f. 16 6; arch. mést, Bm.f. 13 6 —14. 

Já Mikuláš Šorc z Valu vyznávám , . . že sem prodal všechno své zboží a své 
právo, kteréž jsem jměl k tomu zboží v Újezdě rozkázáním a poručenstvím slovutné 
paní Kateřiny z Újezda dobré paměti, i také ten díl, kterýž mi se tu dostal po smrti 
Zikmunda z Rawsuepurka, urozeným pánuom panu Janovi Zibřidovi z Pernšteina a 
panu Janovi strýci jeho také z Pernšteina i jich erbuom, za III sta kop grošuov a 
za XX IP grošův dobrých stříbrných rázu a čísla Pražského; kteréžto peníze dali 
a zaplatili jsú mi úplně a docela. A protož já nadepsaný Mikuláš dal sem 
a uiocí tohoto listu svú dobru vuolí dávám svrchupsaným pánuom, jich erbuom 
ten poničený list a rozkázání svrchupsané paní Kateřiny na to zboží, i druhý 



114 C. XXIL Listinář pana Viléma z Penúteina 

list krále Albrechta slavné paměti markrabství moravského oc na to, aby ona 
to své zboží mohla dáti a rozkázati, komuž by chtěla, a tu dobru vuoli její na 
krále Albrechta list; i také jim dávám ten list i tu výpověď páně Janovu z Hradce, 
jakož jest mezi panem Zibřidem Janem a mezi mnů s jedné strany a mezi Václavem 
z Lískovce a Janem Malovcem s druhé strany vypověděl po smrti Zikmunda z Rasem- 
pruka o jeho díl, i o jiné všecky listy, ač by kteří byli na to již jmenované zboží, 
kterýmiž bych já právo jměl nebo mohl míti s toho svrchupsaného rozkázání, ješto 
by se mne dotýkali, k tomu svrchupsanému zboží v Újezdě i s tím se vším, což 
k tomu přísluší, zdržeti, požívati, prodati, změniti, zastaviti, dáti aneb odkázati, komuž 
budu chtíti, a učiniti s ním jakožto z svým vlastním zbožím dědičným. A na tom ani 
moji erbové a budúcí ani kdo jiný od nás nemáme jim překážeti, ani na to sáhnuti 
věčně žádným právem ani kterým obyčejem ani kterů jinu věcí, neb já a moji erbové 
k těm již jmenovaným listuom a k tomu svrchupsanému zboží již víc žádného práva 
nemáme. A na potvrzení toho všeho svů sem vlastní pečeť přivěsil k tomuto listu; 
a prosil sem urozených pánuov, pana Jana z Hradce a pana 01dřich[a] z Hradce, 
a statečného rytíře pana Jana Drhu z Dolan a z Kněžic, a slovutných panoší Jana 
z Lipníka a Oldřicha z Marýže a Václava z Vydři, že jsú své pečeti k mé k prozbě 
na svědomí svrchupsaných věcí přivěsili k tomuto listu, jim a jich erbuom bez škody. 
Jenž jest dán léta oc M^IIIF^XXXVP*) ten úterý před Božím Tělem. 

*) Má býti snad 1446; připomínáf listina zesnulého již krále Albrechta II., kterýž zemřel 1439; 
Kateřina pak z Ůjezda, o kteréž zmínka jako zemřelé se činí, byla živa ještě 1443, viz list z 28. list 1443, 
výše str. 107 ó. 52. 

59. 

(i. VIIII) List správní od Václava z Lyzna [? snad ze Slížan] a z Pocenic na osm hřiven 

platu v Sobésucích panu Jiříkovi z Kravař. 

V Olomouci 1447 y 16, července, — Cod. Pernst, Frant. mm. Brn,f, 257 b; arch, měst. Brn.f. 12(K 

Já Václav Lyzna z Počěnic, a Anna manželka jeho vlastní, vyznávámy . . . 
Jakož máme ve dekách osm hřiven platu ročuieho ve vsi Soběsucích v osmdesáti 
hrivnácli grošuov ku pravému věnnému právu osm hřiven platu již jmenovaného, 
urozený pán pan Jiřík z Kravař a s Strážnice smluvil se jest dnes s námi a úplně 
splatil penězi hotovými a dobrými, což jsniy na té vsi svrchupsané jměli věnného 
práva. A protož my Vácslav a Anna svrchupsaní slibujem svů dobru čistů vierú 
jemu panu Jiříkovi a jeho erbóm i budúcím to jisté věnné právo, kteréž jmáme na 
té vsi Soběsucích, na prvniem panském sněmu neb konečně na druhém, když deky 
zemské otevřieny budu, slibujem sobě z desk vyložiti a jemu panu Jiříkovi a jeho 
budúcím vložiti a vysvoboditi a zpraviti řádně, což by bylo pro nás neb nánii to 
věnné právo zavazeno, to všechno slibujom zpraviti a vysvoboditi před každým člo- 



z let 1446—1448. 115 

věkem dachovniem i svědským, tak jakož země Moravská za právo jmá, a učiniti, 
tak jakož na věnné právo záležie a v Moravskej zemi obyčej jest. 

A my Bareš z čehovic a Jan Šmolka z Lazník, Znatha z Oj nic a z Krbenie, 
Arkleb z Vickova a z Pačlavic, Prokop z Dědkovic, Vaněk z Banc a z Poč[e]nic, 
rukojmie a spoluslibce s nimi a za ně, všichni vespolek ruku společnic nerozdflnú, 
slibujem naší dobru a čistú vírů, že ty všechny věci, kteréž se svrchu i dole v tomto 
listu píší, a zvláště to věnné právo, kteréž jest na svrchupsané vsi zapsáno, jmá 
ctně a řádně spraveno býti a vyloženo, tak jakž se na tomto listu na vrchu vypi- 
suje, beze všeho zmatku i beze všech nesnází nákladem našiem věřitelem našiem 
svrchupsaným. Pakli bychom toho neučinili a toho věnného práva neosvobodili a ne- 
spravili, tak jakož se navrchu vypisuje, jehož Buoh nedaj, tehda ihned bez mešká- 
me .. . [leženie v Olomúci]. Jenž jest dán a psán v Olomúci léta oc ]\niII^'XLVII 
tu neděli po Rozeslánie svatých apoštoluov dc. 

60. 

(u. XX) Připiš listu Pertultova z Lipého a pana Hynka z Waldšteina, což se dotyce měšťan 

Brněnských a mýta Židlochovského. 

V Brně 1448, 4. března. — Cod. Pernst. Frant, mus. Brn. /. 103 b; arch. mést. Brn. f.62b — 63, 

Já Percholt z Lippého, najvyšší maršálek království Českého, a já Heník 
z Waldšteina s našimi erby a budůciemi vyznáváme . . . Jakož nás purgmistr a rada 
města Brna k zemskému soudu pohnali o to mýto, ještoť od nich a jejich obci 
v Židlochoviciech na mostu berou, a to provedli a za mostné obdrželi a k tomu 
o puol druhého sta hřiven za škody, jakož jsou se dali na Jedovice zvěsti : o to jsme 
se obapolně z dobru vuolí umluvili a konečně na tom zuostali, že budůciech časiech 
na věky to mostné neboli mýto na tom mostě v Židlochoviciech od měšťan a obci 
Brněnské nic výše bráno jmá býti, než v dolepsané míře: 

Najprvé od každého vozu, cožkolivěk na tom povezeno bude a z s koliko 
koumi přes ten most v Židlochoviciech povezu, ode všeho nemá více bráno býti 
uežli dva peníze; a jestliže ten vuoz toho dne zase pojede buďto s nákladem nebo 
prázden, z toho ani z s koní toho dne nemá nic vzato býti; než když by nazajtří 
nebo potom ten vuoz zase s nákladem přes ten most zase jel, od toho také všeho 
nemá více bráno býti nežli dva peníze. 

Item když by který měštěnín neboli městka v Brně přebývajície do vino- 
hradu nebo z vinohradu jeli nebo svou čeleď nebo posly na vozy poslali, od těch 
také nemá nic bráno býti. 

Také což desátkuov, ješto k markrabině komoře sluší, povezu, z těch ani od 
formanuov ani od koní žádné mostné nemá dáno býti. A to, což se svrchupíše, my 
dříve psaní Percholt z Lippého a Heník z Waldšteina svou dobrou, čistou vierú sli- 

15* 



116 



r. XXIL Listinář pana Viléma s Pernšteina 



bujem za se i za naše erby a budůcie, že to nemá proménéno býti nižádným oby- 
čejem, než tak docela zdržáoo a zachováno nadepsaným měšfenóra Brnénskýnij jejich 
erbóm a budúciem na věky. 

Tomu na svědomí a pro lepší jistotu své jsme vlastní pečeti s našim dubrvm 
vědomím přivěsili k ttímutn listu; a připiosili jsme uiozeuvťh pánuov pana Jitíka 
z Kravař a s Strážnice, pana Jana z Pernšteiua, pana Miltitu z Tvůrkova a z Němčíc 
a slovutných panoší Krištufora Pikiiosku z Kóřínia a Václava z Tulešic v ty řasj 
hofrychtéře pánuov Lipských, že jsou své pečeti na svědomí vedle našich přivěsil 
k tomuto listu. Jenž jest [dán] a psán v Brně léta po narození Syna božieho tiesie 
čtyry sta čtyr}'tcátého osmého, ten pondělí den Přenesení svatého Václava, dědici 
Českého, 



GL 

Jan z Cimburka hejtman Moravský spolu s jinými pány, raezi nimiž Jan z Pernšteina, kupuj! 
ort Pangrace hrady Svétlov a Sehradice, aby z nich zemi škody se nedaly, a hned je prodá- 
vají dvěma zemanům. 

Na pdi před MUotici 1449, 15, ktěůna, — Desky Ohm, kt\ č, 12, /. 27 J- 

My Jan z Cimlmrka a z Thovačova^ haj tma n markrabství Moravského, Pertuolt 
z Lippé, najvyšší maršálek království Českého, Jiřík z Kravař a z Strážnice, Bene 
z Bozkovit a z Cenié Hory, pudkonnin maryfrjabstvie Moravského, Jan z Perusteit 
Kuna z Kunstatn a z Bolehradic, Vaněk z Bozkovic a z Letovic, Lacek z Štern^i 
herka a s laikova, Vilém [z] Zvieřetic a z Sebranic, Karel z Vlašimě a z Csova 
Adam z Konice a z Slavkova, Jindřich z Bozkovic a z Nových Hradů a Jau z Dra^ 
hotúš a s Deblína vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, ktož jej uzH anel 
čtuc slyšeti bndú: že vzldédse a znamenavše mnohé a rozličné záhubv, kteréž jsi 
se zemi tejtu od mnohých let daly s hradňv, s Světlova a s Sehradic; i vzhlédl? 
jsme na to a pilnú myslí jsme sobě to vážili, kterak byclime to mohli staví ti, aby^ 
se nám s těch zámkíiv a hradnov a pro ty zámky víc v tejto zemi naší škody ne^ 
daly; i kupili jsme ty hrady pravým trhem ode pana Pangrace od svatého Miku^j 
láše a s Brance s jich se vším právem a panstvím i příslušenstvím, tak jaki jes 
on sám držal, za sumu peněz, jakož se v tomto listě dole píše. 

A po tom v ténjž trhu a v tej sumě peněz s naším dobiým rozmyšlen 
a s naší všech společnú vůlí prodali jsme a mocí listu tohoto prodáváme hrad «á 
vlastní Světlov i se vším jeho příslušenstvím a panstvím, s městečkem Bojkovic 
8 kostelním podacím j ves Provodov, ves Krhov, ves Pytín s kostelním jHidacím, v« 
Hostětín, ves Luhačovice, ves Litkovice, ves Pozlovice s kostelním podacím^ ves 
techov, ves Opatovice, ves Kladna, ves Žilín i s tím právem, což k Světlo vu říluf 
v Přechovicích, s dvory, s rolí oranú i neoraná, s lidmi usedlými i neusedlynii. 



M roku 1448 a 1449. 



lil 



íými i ueplatnými, s robotami, s výspy, s horami , s lesy, s háji, s chrastinami, 

!D lakami, s pastvami, s pastviščěmi, s vodaini tekutými i stojatými, s břehy, s mlýny 
banskými i platnými i se všemi požitky, kterýmiž mény mohii jmenovány býti, s me- 
zemi, hranicemi, s rybníky, i se vším plným právem a panst\im, to což jsme od 
Pangrace kupili a což jest on držal, nic sobe tu ani žádnému žádného práva, panství 
kni kterého vlastenství nezachovávajíce aui jiozostavujícc, jakož v svých mezách [sic] 
a hranicích obkHčeno jest, to jsme všecko prodali a úplné a docela a mocí tohoto 
listu prodáváme ku pravému dédicství slovutnému panoši Burianovi z Vlčnova a jeho 

Sferbóm i budůcím a Zichovi z Lipiny strýci jeho, a věrným rukám slovutným pa- 
bošfm Jindřichovi Mirkovi z Chlumu a z Dražejovic a Jlikulásoví Bystřici z Ojnic 
a z Milonic za čtyři tisíce zlatých a za dvě stě zlatých uherských dobrých červených 
spravedlivé váhy, kteréž jsme již od nich liotové vzali a zaplacené. 
I A protož my svrchupsaní jistci a spravedliví zprávce nahoře i dolepsaných 

věcí také jsme prodali hrad svuoj Sehradice v tej sunié svrchupsanej našim kupi- 
telom svrchupsanym ku pravému manství, kteréž sluší pod biskupa Olomňckého, ves 
Sehradice, dvě Lhotce, v jednej kostelní podaří^ ves Nevšová, ves Eadimov, ves 
Vasil, s dvory, s mlýny panskými i platnými, s lidmi usedlými i neusedlými, s rolí 
oranú i neoranií, s robotami, poplatky i s užitky, kterýmiž se koli mény menovati 
mohu, s horami, s lesy, s háji, s chrastinami, lukami, s pastvami i s pastviščěmi, 
s vodami tekutými i neteku ty mi, s břehy, s líroky i se vsím právem a panstvím, 
tu sobě nic práva ani kterého vlastenství nezachovávajíce na tom nmnstvie, to jsme 
prodali ku pravému manství témuž Burianovi i jeho erbům a Zichovi strýci jeho 
i věrným rukám svrchupsaným. 

Protož my páni svrchupsaní sUbujem svů dobru cistu vierú, ruku společní 

a nerozdílnú beze ?ší zlé lsti to všecko zboží svrcbupsané věritelňm našim již jme- 

uúvaným, což se Světlovského zboží dotyce, ve dsky zemské vložiti a vepsati ku 

pravému dédicství na prvním panskéiu senmu [sic] neb konečné na druhém, když 

i deky zemské v Olomůci otevřeny budu, a sobě aneb komuž by to zboží dekami 

^ftapsáuo a zavázáno bylo, z desk zemských vyložiti a vypsati svým nákladem a prací 

^rymazati máme; a to také máme a slibuj em zpraviti a osvoboditi před každým 

živým člověkem, světským i duchovním, před křesťany i před židy i před věnnými 

práv}', kromě toho, kteréž jest věno na Ki*hově, i přede všemi jinými, ktož by to zboží 

mským právem nařekl, od desk vložení do tří let pořád zběhlých bez omlúvánie 

prodlení všeliakého. A to tak slibuj em učiniti a zdržeti, jakož se svrchu píše, 

za ssutí, aby kupitelé naši vždy při tom zboží zóstali. Také slibujem to zboží 

rrchupsané Sehradské vzdáti a vysvoboditi před duostojným u Bože otcem knězem 

ávlem biskupem Ulomiicským aneb ktož by po něm biskupem byl, ku pravému 

anství, i od těch ode všech, ktož by k tomu manství právo měl, že máme vzdáti 



118 



(7. XXIL Listinář pana VUíma P^rnMeina 



a osvoboditi před každým živým člověkem^ světským i duchovním i před židy i před 
véniiými právy, ktož by to koli manským právem nařekl, to máme a slibujem sfpra- j 
viti a vysvoboditi kupitelóm našim svrchupsaným tolikrát, kolikrát by jim toho po- 
třebí bylo, dédicství tak jakož na dé<Iicství záleží, a manství tak jakož na manství 
záleží, tak aby oni vždy při tom manství zostali* A také slibujem za ssutí tolio] 
nmnství. A to vše slibujem učiniti a zdržeti a zachovati, jakožto na dobrého záleží j 
a sluší, kupitelóm našim svrchupsaným, což se dédicství i manstvie dotyce. 

Pakli bychom toho čeho nezdrželi, jehož Buoh nedaj, tehda inhed kteříž | 
bychom my z svrchupsaných pánův čtyři napomenuti byli od kupitelftv našich svrchn- 
psaných, ústy, listy nebo poslem, jeden na druhého neukazuje ani se jeden druhým 
vymlúvaje, máme a slibujem vjeti a vléci ac , . . v obyčejné ležení do mésta do 1 
Hi adišté oc . , . . A ktož by tento list jmél s kupiteluov našich dobru volí neb 
jejich erbuov svrchupsaných, ten má jmieti tuž moc a právo k tem ke všem věcem 
nahoře i dolepsaným, jako oni svrchiipsaní kupitelé naši neb jejich erbové. Tomnl 
na potvrzení a pro lepší jistost a pevnost a všem svrchupsaným vécem na zdrženie 
my všickni páni nahoře psaní své vlastnic pečeti s naším dobrým a jistým vědomím 
kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, Jeuž dán a psán na poli před Milotici ve řtvr trk 
den svatej Sophie léta od narození Syna božího MTCCCXLVIIir počítajíce. 



Blažek zastavuje Janovi Lhotkovi z Jdužína ves Rudvíkov (nyní Rudíkov u Velkého Meziřííí^j 

ve 400 zl. dluhu na tří léta. 

V Meziříčí 1449, 28. září. — Cotl Permů, v arch. měst. Bm. f. 291. 

[List předcházející \7trzen] listu dání pod takúto úmluvu, že já Blažek svrchu- 
psaný neb moji erbové, když ta tři léta vejdu, mám a slibuji svrchupsanému Janovil 
Lhotkovi z Dlužíua neb jeho věrné ruce neb tomu, kdož by tento list měl s jich] 
dobru vuolí, ten první den po svatém Václave ihned bez poručení čtyři sta zlatých 
i s úrokem léta třetího zase navrátiti, a úplně a docela odčísti, tak jakož sem odí 
svých kupiteluov vzal. Pakli bych tolio neučinil a jemu jeho čtyři 6ta zlatých ihueii 
na ten den svrchupsaný nenavrátil a nedal, neb jeho věrné ruce neb tomu, kdož byj 
tento list mel sjich dobru vuolí, tak jakož se svrchu píše: tehdy jemu mám svrchu- 
psanému Janovi Lhotkovi, jeho věrné ruce neb tomu, kdož by tento list měl s jich] 
dobni vuolí, ves Hudvíkov nadepsánu se vším její příslušenstvím ve deky zemské] 
vložiti a vepsati na prvním sněmu panským, když najprv deky zemské v Brně nte*| 
vříny budu, ku pravému dědictví svým nákladem a svú prací beze všech zmatkuovJ" 
a list správní jemu neb jeho věrné ruce aneb tomu, kdož by tento list měl s jirhl 
dobru vuolí, ihned učiniti, tak jakož země Moravská za právo jmá, a Ut v jednom! 
měsíci úplně zběhlém po napomeuutie. Také ta tři léta dříve psanú ves Rudvíkovj 



e roku 1449 a 145(). 



llíl 






TÁm íi slibuji jemu Janovi Lhotkovi, jeho věrné ruce i tomu, kdož by tento list 
luél s jich dobru vuolí, spravovati a svoboditi před každým člověkem světským i du- 
chovním, od židuov, od sirotkuov, od vénných zástav, kdož by to kohěk právem 
zemským nařekl, aby to Čistě a svobodně držáuo bylo bez příkazy vselijakej. 

Také jestliže bych tu ves Kudvíkov nahoíepsanu já Blažek v těch třech 

letccli chtěl prodati, mam Janovi Lhotkovi neb jeho věrné ruce neb tomu, kdož by 

uto list měl s jich dobru vaolí, najprv dáti věděti, a nechtéii-li by oni kupiti, 

hdy já své mohu prodati, komuž mi se zdáti bude. Také pod tuto vymienkii, že 

ož jest lesu k stavení, nemám toho já Blažek nadepsaný ani moji erbové ani také 

an Lhotka napřed psaný, jeho věrná ruka ani ten, kdož by tento list měl s jich 

obru vuulí, prodávati, než Jan Lhotka, jeho věrná ruka neb ten, kdož by tento 

st měl s jicli dobru vuolí, mají moci les k pálení prodávati ; než z obů stran já 

lažek i Jan Lhotka máme sobě les k stavení bráti a rubati a lidem také obapolně 

k stavení dávati do tej vsi Rudvíkova. 

A protož já castopsaný Blažek jistec, a my fkidřej z íiecan a z Okarce, Jan 
onselský z Pulic a z Jínosova, Mikuláš Kozlovec z Kozlova, Ondráček z Jeníuicky 
a z Studnic. Pavlík z Ostrožnice a z Přerkova a Niklas Němec z Tasova. rukojniie 
a spoluslibce s ním Blažkem a zan, slibujem svú dobru vierú kresťauskii, rukii spo- 
lecnie a nerozdílnú beze vší zlé lsti, to vše, což se v tomto listu svrchu i dole píše, 
ně a v celosti zdržeti a úplně ve všech kuších zachovati. Pakli bychom toho všeho 
neučinili . . . [ležení v městě Meziříčí], A tomu všemu na potvrzení a pro lepsie 
jistotu pečeti naše vlastnic s naším jistým vědomiem přivěsili sme k tomuto listu. 
Jenž jest dán a psán v Meziříčí, léta po narození syna Božieho tisíc čtyři sta 
čtyridcátého devátého, v neděli den svatého Václava mučedlníka. 



G3. 

(g. VII) List zprávnie od Prokopa z Simřé panu Vokovi z Sovince na d\nor v Simři. 
Drahototél (1460) 29, cervt^. — Corf. Pems. Frant. mm. Brn,/. 140 b; arch. měst, Bnhf. 82. 

Já Prokop z Simře vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a s svých přátel 
lú jirodal sem a mocí tohoto listu prodávám svuoj vlastní dvuor dědiěný v řSimři 
požitky i s užitky, s lesy, s potoky, s chrastmi, s chrastinami, s hikíinii, s past- 
li, 8 pastvištěrai, s rolí ornú i neornii, s hranicemi, s mezemi i se všiem plným 
rovem, panstviem a příslušenstviem, jakožto ten dvuor s jeho píislusenstviem od 
iradávua v svjrch mezech záležie a jest vyměřeno, nic sobě tu ani svým erbóm 
bndúcím potomkóm práva, panst^ie ani kterélio vlasteustvie nezachtjvávajíc. jakož 
>Ui to sám držel, to sem vše prodal ku pravému dědicstvie urozenému panu Vokovi 
Suviiice, |»ánu Hellnsteinskému i jeho erbóm za šest a za třidceti liřiven prosí 



120 



Cl XXIL Listimř pana Viléma 2 Pérnjteina 



dobrých stKbrných rázu pražského a čísla nioravského, za každú hnvnu čtyři a 
desáté groši počítajíce, kteréž sem Již hotové a úplné zaplacené od něho vzal, 

A protož já svrchupsaný Prokop, jistec a zprávce nahoře i dole psanycl 
véd, a my Thas z Rysmburka a z Bélotína, Procek z Výškovic, Žabka 2 Staré Vg 
Jan Chyba z Kováčova, Benešek z Trnavky a Jindřich z Kunčic, rukojmie a spra- 
vedliví zprávce s Prokopem a zaii slibnjem všíckni vespolek naší dobru čistii vierú, 
ruku společnie a nerozdilnů beze všie zlé lsti svrclmpsanému panu Vokovi a jeho^ 
erbuom ten jistý dvuor se všiem jeho příslušenstviem na prvniem sněmu pauskénfl' 
. . . Pakli bychom toho všeho neučinili a nedokonali, což se svrchu píše, jehož pán 
Buoh nedaj, leženie obyčejné v Olomúcí oc. ■ 

A ktož by tento list jniěl s svrchupsaného pana Voka a jeho erbuov dobni^ 
vuolí, ten jniá i bude jmíti tuž moc i též plné právo ke všem věcím svrchiipsaným, 
jako oni kupitele naši svrchupsaní. Tomu všemu na potvrzenie, pevnost a jistotu 
my jistec a rukojmie svrchupsanf své vlastnie pečeti s našiem jistým vědomie 
i dobru vuolí kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Draho 
túšie v pátek*) den svatých Petra a Pavla apoštohiov, léta od narozenie Syna bo- 
žieho tisícého čtyristého padesátého pořad ctůc ac. 

♦) Léta I45íj bylo sTatýcb Petra a Pavla t pondélí; iia pátek připadl ten svátek ? následujfdin de- 
set ileti r. 1453 a 1469^ a Bn&d jeden z técb dvou roků má se rozume ti. 

64. 

List kněze Trojana opata i v§eho konventu kláštera Třebíckého na LXXX kop gr. purg 

a radé mésta Třebíče. 

Na Třebíči 1450, 25. Července. — Cod, Pernst, arch. mést. Brn, /, 134. 

My Trojan z boží milostí opat, kněz Matěj převor, kněz Jan Senec a probc 
v Komárovéj kněz Dominik a kněz Martin starší i vešken konvent kláštera Trebíckěh. 
zákona svatého Benedikta Olomúckého biskupství, vyznáváme . , , že sme dluhn pra 
vého a spravedlivého dlužni osmdesáte kop grošuov dobrých stříbrnýcli rázu Praš 
ského a čísla moravského, za každii kopu šedesáte grošuo počítajíce, opatrným pur^ 
mistru, rjchtáři a konšeluom i vší obci města Třebíče věrným našim milým, kdežti 
již psané peníze vzali jsme od nich s radů a plí mluvením nás všech bratří nahoře- 1 
psaných pro naše a kláštera našeho lepší a užitečnější, tak že sme jím vyplatili 
ves naši řečenii Kuty k klášteru našemu od dávna příslušející oil slovutného pajioJcj 
od Vaňka z Opatova syna Dobešova. 

[Z] kterýchžto svrchupsaných peněz hlavních a jistinných máme a slibujeml 
i dlužni sme platiti a z komory naší vydávati hotovými penězi osm kop groSnav] 
dubrích úroku ročního a pravého a spravedlivého na všaký svatý Jiří jednou v roc 
od dánii listu tohoto měsťanuom svrchupsaným, A tak potom tolikéž platiti mami 



i roku 1450 a 1461, 



IJI 



vfeiký již rok juRuovaný tak dlúho dokudž by nám svichupsaíiii měí^taué u.asi 
piiol léta napřed nedali věděti nebo my jim; a v tom plném polouletii, v kterémž 
by nim dali vědéti, máme a slibujem naší dobrou a cistou vírů beze vší zlé lsti 
8Vrchn(psanú] jistinu 80 H^ gn dobrých stíibrných i s úrokem osm kop groši dáti 
a hotovýnji penězi úplné a docela zaplntiti vénteluom našim již psaným bez pro- 
dlení dalšího a zmatku všeliakého, [k] kterémuž i naše budoucí zavazujíce. A též 
itase když bychom my Trojan opat a konvent nahořepsaný aneb naši budoucí dali 
půl léta napřed vědéti svrchupsanym měšťanuom našim, chtíce jim jistinu svrchu- 
p^iiú i 8 úrokem osm kop grošuo splniti a zaplatiti, tehdy véNtelé svrchní mají 
«Jd nás neb od našich budoucích beze všii odpory přijíti a list tento v naší moc položiti. 
A ktož by tento list jměl s uapředpsaných měšťan našich jejich dobrou 
vtiolí, ten má a míti bude toui plnou moc a právo plné ke všem vécem svrchu- 
Iřsanfiij, jakožto oni svnhupsanií věřitelé naší. Tomu všemu na svědomii a pro 
[J^péí jistotu i pevnost pečeti naše, to jest opatovu a konventskou, s jistým naším 
s^édomím dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Třebíči, léta 
P<1 tiarozenii syna Božího tisíc čtyry sta padesátého, v sobotu den svatého Jakuba, 
^Puátola Božího. 



^ Dobrá vuole od pana Alše z Sterubergka panu Soběslavavi z Miletínka na dva listy, 
Ikt^i*^^ má nd dsaře Zikmunda a od opat4i Opatovského na důchody a zboží téhož kláštera, 
v^ak aby fímlnuva Mikulášem Trěkou a to iidélauá mezi nimi zachována byla.] 

Í4oí, 6. ledna. — Co(L Penist, v arch, mus. kr* ÚfS, f. t\ 6. 

Já Aleš z Šternberka vyznávám , . . že ta dva zápisy, — z nichžto jedním naj- 
^iiéjší knieie a pán pan Sigmund, slavné paměti íiiemský ciesař, král Český, mně 
íiebožci panu Pťithovi z Castolovic tří sta kop ^^rošuov dluim a za službu naši 
^**<^'Hiebo platu berné své královské na klášteru Opatovicích ve třech tisíciech kop 
f*Ošuov zapsal jest, a druhý list, jímžto opat i jiní kněží a bratříc již pověděného 
^uiStera a konventa Opatovického v témž zápisku zejména napsaní svým i budúcích 
^ývh jménem slibují tři sta kop grošuov platiti a vydávati nám a našim budúcím 
["^'^tiílné každý rok a pod těmi výmienkanii a pokutami, jakož tíž zápisové to plněji 
^obé zavírají a svédří, — dal sem dobrovolné a mmi tolioto listu s mu plnu svobodnu 
Uobrú vuolí dávám urozenému Soběslavovi z .Miletínka se vším a plným právem 
*ýni, což se mé polovice v těch zápisích dotyce, a tu polovici, kteráž mně příslušela 
l^t, moc, vedle toho i právo jemu dávaje k tomu, což sě mé polovice dotyce, aby 
[^ Um mohl učiniti, což se jemu líbí nebo líbiti bude, nic jinak, než jako by ti zá- 
též jako mně jemu samému na polovici svědéili. a to bez mé již a bez dě- 
i budúcích mých všelikteraké překážky a odporu. 

y xvr li» 



122 



C XXIL LisHnář pana Viléma z Pernéteina 



Avšak pfi tom tii smlríva mezi námi panem jMikulásem Trekii udělaná a po- 
psaná [sicjí a ta aby neznišitedlné mně od pana Soběslava předepsaného byla sdržáua 
a zachována. Na potvrzenie toho pecet mn vlastní dal sem k tomuto listu přivě- 
siti dobrovolně a s přiznáním, prošiv urozeného pána pana Sdenka z Šternberka, 
najvyššieho purkrabí Pražského, a slovutných panoší Boi-ivoje staršieho z Lochovic 
a Jindřicha z Vranýho, že sů také pečeti své dali vedle mne na svědomie přivěsiti 
k témužto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Syna buožieho tisícého čtyi^stého 
padesátého prvuieho, ten úterý před hodem slavným křtění téhož Syna božieha. 

66. 

Katruše, Dorota a MaruSe sestr>* vlastní z Meziboří prodávají dědictví své ves Střítež, ves' 
Loučky a dvůr v Pavlovicíťli i dvůr ve S>Tatce Janovi z Pernšteiua za 123 kop gr, řes. 

VKřáanůvěl4ú2, L května — Cod. Péfns, Frant mus. Bm.f. 7 h; arch. mést. Brn*/* 10 Ik — ti, 

(r. XVII) List na ves Střítež dc» 

My Katruse, Dorotha a Maniše, sestry vlastní z Meziboří, vyznáváme ... 
že z dobiym rozmyslem a přátel našich radů v ta doba, ježto jsme to dobře učiniti 
mohly, spravedlivým trhem a prodajem prodaly jsme a prodáváme, vzdaly jsme 
a vzdá[vá]me své vlastní zboží a dědietví, tutiž [sic] ves Střítež, ves Lucky a dvíior 
v Pavlovicích se vším příslušenstvím, jakož od dávna v svých hranicích záleží, svého 
vlastního dědictví a panství, jakož jsme to samy držely neb-!i naši předkové, i ten list 
také jsme prodaly, kterýž máme na ten dvuor ve Svi"atce, na kterémž Zich nyní sedí, 
nrozeuému pánu panu Janovi z Pernsteina i jeho erbuom i budikím ku pravému 
dědicství za sto kop grosův a za XXITI kop g. a za XX g. dolírých stříbrných 
rázu Pražského a čísla, za každú kopu LX g. počítajíce, kteréž jsme od něho hotové 
vzaly a zaplacené, tik jakož jsme to samy držely od dávna a požívaly neb naši M:^ 
předkové, s lidmi platnými i neplatnými, s rolí orauů i neoranň, s lesy, s hájemi^ li 
[sic], s chrastinami, s Inkami, s pastvami, s řekami, s potoky, s vodami tekntýmiir mí 
i netekutými, s doly, s horami, s cestami, s mezemi, s hranicemi, i s plným praveni*^ ~^i 
a panstvím, jakož to zboží od staradávna v svých mezech a hranicích jest rozdéleucmi^ 
a okršleno, a jakož jsme my držely a požívaly jeho, nic sobě v tom ani svýir^ar 
erbuom ani našim budůcím práva ani vlastenství nepoziistavujíce. 

A to jisté zboží, panství a dědicství svrchupsané my Katruse, Dorotha a Ma— 
ruše sestry uahořepsané odlucujem od sebe i od svých muožuov i od svých erbuo^' 
a budůcích mocí tohoto listu, a dříve řečenému pánu panu Janovi z Pernsteina ku- 
piteli svému, jeho erbuom i jeho budúcím to zboží se vším jeho panstvím i se vsím 
jeho příslušenstvím přivlasrujem [sic] a jeho postupujem a postúpily sme mocí tohotw 
listu pravým a věrným prodajení, v tom sobě žádného ňstrku ani nového nálezu ne- 
řiníce. Za kteréžto zboží jsme rukojmie potlh- diive psaných Katruse, Dórrďv n Mu- 



ís roku 146Í a 1452, 

iše, sestr vlastních z Mezibon, Ondřej z Březí, Mikuláš z Nárainče, Vaněk Melún 
z Hrádku, Vaněk z Hlinnélio, Jan ze Zvole, Mikuláš ze Lhoty; a slibiijem za ne 
i 2a jich muže ruku společní a nerozdílmi, naší dobrťi a cistu v éru beze vší zlé 
H|iti i bez odporuov, jemu drive řečenému kupiteli našemu i jeho erbuum a biidůcím 
Hk> zboží již jmenované se vsím jeho příslušenstvím svrchupsanýni na první sněm 
Hpanský, když dc[k]y zems[k]é najprve otevřeny bndú, ve deky zemské vložiti a ve- 
P^sati i píidéditi svrchupsanému panu Janovi kupiteli našemu i jeho erbuom a bu- 

Idúcím, neb ktož by na tom zboží svrehupsaném co jměl, z desk vyložiti a vymazati. . . 
I A také my sestry nahoře psané, Katmšej Dorota, Maruše, máme své množe na 

ipolek přijíti na prvním sjezdu panském, A jestliže bychme své muže přefiyly, že by 
Innži naši prvé zemřeli než my^ tehdy zboží svrchupsané máme panu Janovi kupiteli 
basemu neb jeho erbuom a jeho bnducím na prvním panském snémn aneb konečně 
na druhém ve dc[k]y zemské vložiti a vepsati^ jakož toho řád jest a obyčej v zemi 
Moravské, svým nákladem a prací* A také jestliže bychom my sestry častopsaný 
Bprré zemřely nežli naši muži, tehdy muži naši, Matěj a Mikuláš neb jích erbové, 
^■lají a dlttžni budu zboží nahoře jmenované panu Janovi kupiteli našemu i jeho 
Pfcrbuom a budúcím ve deky zemské vložiti podle řádu a obyčeje zenié Moi'avské. 
. A jestliže bychme my sestry nahoře psané s svými muži již jmenovanými prve 
^kemřeli, nežli by zboží svrchupsané panu Janovi kupiteli našemu neb jeho erbuom 
^■e dc[k]y zemské vloženo bylo, tehdy my rukojmie svrchu psaní máme a slibuj em 
^TTÚ dobru a čistií věru panu Janovi svrchupsanénni z Pernšteina i jeho erbóra 
budúcím to zbožie svrchupsané ve deky zemské vložiti i to všecko učiniti a do- 
|;onati, Uk jakož výše psáno stojí, svým nákladem a prací svů. 

Pakli bychom toho všeho, což sě nahoře píše, neučinili, a toho zbožie svrchu- 

^sanélio našiem kupitelóm svrchu])saným ve deky zemské nevložili a nezpravili, tak 

ika sé svrchu pise, jehož Bože nedaj, tehdy ihned bez meškánie která dva z nás 

ikojmie svrchnpsaných dc Leženie obyčejnie v mésté Brně, Jenž jest dán a psán 

Kfizanové léta *>c tisícího čtyřistélio padesátého druhého na den slavných a duo- 

tojných apoštoluov Philipa a Jakub[aJ. 



Sýkora z Buku, jenž sloužil při Václavovi Sudlici z Nezpečova jako nepříteli Brněnských, 
slibuje, že nebude mstíti svého zajetí aniž škod. 

V Brně 1462 f 16. června, — Ori^. arch, města Brna, 

Já Jan Sýkora z Buku vyznávám tímto listem všem vuobec, ktož jej uzřie 

Jéb čtúc slyšeti budu: Jakož jsem byl vězeíi múdrých a opatrných pánuov purg- 

istra a všie rady města Brna a od jejich žoldnéřuov proto jat, takže jsem slúžil 

jich nepřieteli Václavovi Sudlici z Nezpečova seděnim na Hodoníně, takže jsú svrchu- 



ití* 



124 



C. XXI L Lisťmář pana Viléma s Pemšteina 



psaní pani purgraistr a rada nadepsaného města Brna a jejich žoldnéři to tádiié 
učinili a mř jali; a přes to ku prosbě kněze Bedřicha z Strážnice a s Kolína a k jehol 
žádosti svrchupsaní páni propnstili jsú mě, a což mi jest od Jejich Mtí žoldnéři I 
vzato, kiioíi a jiné věci, když jsú mé byli jali, to jest bitováno: z toho ze všehoj 
já svrchiipsany Jan Sýkora z Buku ani kto jiný jménem mým niíím zlým jim 
svrchupsaným piínaoni zpomímiti nemáme ani jich žoldnéřem i jich poddaným věcně. 1 
A to já Jan Sýkora nadepsaný slibuji to všeckno zdržeti a zachovati, což svrcbu' 
psáno jest v tomto listu, pod svú ctí a pod uaj vyšším právem jim svrchupsanýmj 
páuuom purgmistru, všie radě i všie obci i jich žoldneřům i poddaným svrchnpsa- 
ného města Brna. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu prosil jsem urozeného páua| 
pana Jana Zibřída z Pernšteina, a slovutného panoše Jeronýma z Dražejovic, a mu- 
drého a opatrného Václava Permana, měštěnína Brněnského, že jsú své pečeti uaj 
svědomie přidávili k tomuto listu, jim a jich erbuom bez škody, neb sera já svéj 
pečeti při sobě neměl. Jenž jest dán a psán v Brně ten pátek po svatém Víte léta] 
od narozenie Syna božieho tisícielio ctyřstého padesátého druhého léta počítajíce. 

Přitisknuly 3 pečeti z čáati zacliovalé. 

tí8. 

List o slady déláuí [daný JindHchem z Lipého obcí Nového Města v Moravě n Žďára]* 

Na Mor. Krumlově 1452, 20. srpna. — Cop. arch. Roudn. P. 15/50. 

My Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého, vyznáváme . 
že přišli před nás naši milí a věrní rychtář, konšelé i všecka obec Nového Městaj 
našeho, prosíce nás snažnú prosbu *> starodávní práva, kteníž sou měli tu v Kovéin] 
Městě, a zvlášť o slady dělání, žádajíc od nás listu potvrzení na ta práva. Tu zria-] 
menavše v tom jicli lepší a k jich prosbě a žádosti, tak jakož sou nás zpravili vedle^ 
zprávy starodávních lidí, potvrdili sme a mocí tohoto listu potvrzujem jim tohu mocné 
i budoucně, 

Itein nejprve kdožkoli, bnď podruli neb s ulice a chce dělati slady lidei 
s peněz, ten má vzíti od sladu šest grošňv a nic víc^ a svá drva k tomu má dáti 

Item jestliže by kdo buď podruh neb s ulice chtěl slad sobě udělati z sv6 
pšenice, to má udělati s odpuštěním rychtářovým a konšelským, a když jemu odpnštéuí 
bude a chce jej tu zase prodati ten slad v městečku, má přijíti dvanácte grosů^^ 
mimo svůj náklad a nic víc. Pakli by přes pole kam svfij slad prodal, ten prodeíj 
jakž uejlép muož, to jenm nemá bráněno býti. 

Item též kdož svú sladovni má a prodává slady mimo svů potřebu domáciiii, 
též má přijíti dvanáct grošův mimo svůj náklad a nic víc; a jestliže by kdo prodal j 
kterou měřici na ruzno doma, ten má přijíti na měřici, což sluší do těch dvanáctý 
grošův a nic yív\ a pakli by která strana, buď ten, ješto prodává aneb ten, je 



z roku 1452 a 1453. 125 

dělá neb kupuje, jinak byl shledán, že by víc přijal, než to, což svrchu psáno stojí, 
a nechtěl přikázání a našeho potvrzení zachovati ani obecního svolení, ten nám jest 
propadl kopu grošův spravedlivě viny na seznání rychtářovy a konšelův. A kdož by 
nepravě slady dělal lidem a v tom shledán byl, má k tomu popraveno býti, tak 
jakož na to sluší. 

A toho na svědomí a pevnější jistotu a potvrzení dáváme jim tento náš 
list s pHvěšenou naší vlastní pečetí. Jenž jest dán a psán na Krumlově v neděli 
po hodu Matky boží Nanebevzetí léta od narození Syna božího tisícího čtyřistého 
a padesátého druhého léta oc. 

69. 

i. VIIII) List zprávnie na Křižanov od pana Voka z Sovince, od paní Machny z Mezříčie 
panu Janovi a panu Zikmundovi z Pernšteina oc. 

Va Hdfenšteině 1453, 18. dubna. — Cod. Pemst. Frant. mm. Brn. f. 65 b; arch. mést. 

Brn. f. 37—38. 

My Vok z Sovince a z Helfnšteina, a M[a]chna z Mezříčie manželka uroze- 
lého pana Voka z Sovince napředpsaného i s svými erby a budůcími společně a ne- 
ozdílně, vyznáváme ... že s našiem dobrým rozmyslem a svých přátel radů v ta 
sic] doby, ješto jsme to dobře učiniti mohli, spravedlivým trhem a prodajem prodali 
sme a mocí tohoto listu prodáváme, vzdali jsme a vzdáváme své vlastnic zbožie 
L dědicstvie, kteréž na mne Máchnu napřed psanů spravedlivě spadlo, rozkázániem 
i dániem panny Aleny z Křižanova, diel náš také i na hradě i na městečku a na- 
ezeniem panským a jakož jsme toho v drženie byli, to jest diel náš v městečku 
bobrové i na všech všech, což k Křižanovu slušie, a na dvořích, na rolích orných 
neorných, na lukách i na pastvištiech i na hájích i na chrastinách i na potocích 
ua lesích i na ůlehlech i na rybnících, na chrastinách i na všem příslušenstvie, 
:ož k hradu Křižanovu a k městečku příslušie, i na mezech i na hranicích se všemi 
)ožitky i užitky, s úroky, s činžemi, se všemi robotami, kteréž na klášterstvie k tomu 
ipravedlivě jsů, i se všemi poplatky, kterýmiž se koli jmény jmenují, tak úplně 
i docela, jakož jest to zbožie držal dobré paměti pan Milota a my po něm, nic 
jobě na něm ani svým erbóm ani budůcím svým práva ani vlastenstvie nepozůsta- 
^ujíce; a k tomu diel svuoj dědičný, a k čemuž já Vok svrchupsaný, paní Machna 
jvrchupsaná žena má právo jmáme na tej vsi Hrutovicích a což k tej vsi příslušie, 
s dvorem i těch X IP kop platu ročnieho, kteréž se nám po panně Martě abatyši 
lostalo: to vše svrchupsané zbožie ku pravému dědicstvie, a k tomu také X ÍP gr. 
)latu ročnieho, jakož jest ženě mej paní Machně svrchupsané sto kop groši věna 
ejího, panské nalezenie, na tom zbožie svrchupsaném na sirotčí straně odhádáno, 
irozeným pánům panu Janovi z Pernšteina a panu Zigmundovi téhož hesla z Pern- 



C XXIL Listinář pana Viléma m PeniSteína 



VI jcbo i jich erbóm i budúcím jejich, to vše zbožie svrchupsaoé, což 
ěntwie, béhem zemským ku pravému dědicstvie, a což se manstvie dotýfc < 
a coz se věna dotyce, k věnnému právu, za VI^ ÍP gr. a za XL 11^ g-i 
iltflnniTch rázu pražského a čísla moravského, za každů kopu šedesáte groi 
Kterjchžto scst set kop erosí a čtyridceti kop groši svrchupsaných | 
m dmU A zaplatili upluě a docela kupitelé naši svrchupsaní, 
A ta jisté paustvie a dédicstvie i maustvie i vénné právo svrchupsané 
Vok z Sovince a Machna z Mezhčie i naši erbové i s budúcírai svjíi 
od sebe i od svých erbuov, od s\7ch budúcích mocí tohoto listu, a dřie'' 
ffémfm pán6m patiu Janovi a panu Zigmundovi kupitclóm našim i jich erbuoi 
M tadádm jejich to zbožie svrchupsaué se všiem jeho plným panstviem a pnslu-! 
faiMtffam pfivlaŘťiijem a postupujem i postúpili jsme pravým a věrným prodajem^ 
f tnm jebažíe žmlného listrku ani nového nalezenie nečiníce. Za kteréžto zbazíc 
# fHinttvie ivrchupsanó jsme riikojmie podle napředpsaného pana Voka z Sovipce] 
A z ffi^lfni^teinri a paní Machny z Mezříčie my Jan z Cimburka a z Thovařova, 
MmIMí z Mt*vnhvrka a s Lukova, Jirík z Šternberka a s Lukova, Vok z Helfušteina, 
Vůi0 Z řííivJncf a n nclťnŘteina, Hynek z Sovince a se Pňovic, [a] slibujera s nimi a ta 
né rnkň ii|Kili'íínic a nerozdílnú, naší dobru čistú vérú, beze všie zlé lsti i odpor- 
nňwti jlwí 4H#íV*T Menýni pánom panu Janovi a Zigmundovi kupiteluom našiem ajich 
^ffym i f ► Jíí'b to zbožie, panstvie i věnné právo již častojmeno váné se vAieni 

p^$9f^ ^fl•lfl^f'f^^tvJ#«m iivrchiipnaným na prvniem snému panském . . . 

f^filíi tivfhom toho všeho, což m nahoře píše, neuřinili a toho zbožie svrchu— I 
mmiléh^ ^ "* uaAiem gvrchupsaným ve deky zemské neb v knihy panské tie-| 

fíšMk a nůi^Mftílf t''ik jakož se svrchupíše, jehož Bože nedaj ^c. Leženie obyíejn^ 
M V témž listu dobrá vnole se vypisuje ac. Jenž jest dán a psi*^ 
^ iÍ4^itMUit^ <^'* Ktředu před svatým Jiřím léta božieho tisícého čtyfistého padesát-j 

70. 

t^M Mpfé^nt '^d Martina z HerSic [sic] Janovi z Dobré Vody na dvuor v Sticljotíd^ij 

a na jeden podsedek, 

i/ i/W/ A-->/* //'W. /. Mna, — Cah I^rmt Frant mus. Brn, /. 258 h; arch. mM Bf^i 
^ '''^ f.l20b^l2L ' 

^^ /^ Utííl* [fiíc] a s Senice vyznávám ... že s dobrým rozinysleí" 

, fn^i^ pripi\n\ fřem a mocí hstu tohoto prodávám ku pravému dMio;U'i^ 

É ! dnicm podsedkem a s lidmi platnými, svobodnými a 

I ^ rolí uranu i neoranu, s řeku, s háji, s h^í^v ^ liikan 
/idami i se všemi avobodamij s užitky, s y 



ž roku 1453 a 1454. 



127 



▼iemi příslušnostmi, což k tomu dvoru a k mlýnu a k podsedku příslušíe, 
lezemij s hranicemi, tak jakož ten dvuur s mlýnem i s podsedkem v svých mezech 
staradávna záležie a jest vyměřen, tak jakož sem to sám držel, nic sobě ani 
svým erbóni tu práva, panstvie ani kterého vlastenstvie nezachovávaje, než to sem 
vše prodal statečnému rytíři panu Janovi z Dobré Vody a k věrné jeho ruce slovut- 
nému panoši Václavovi z Dúbravice za XL hřiven groši dobrých stříbrných rázu 
Pražského a čísla moravského, LXIIII groši za každů hřivnu počítajíc, kteréžto hřivny 

I jsem od nich vzal hotové a zaplacené liplně a docela. 
Protož já Martin svrchupsaný jistec a zprávce nahoře i dole psaných věcí, 
my Bareš z Cihovic, Víšek z Stříteže, Jan Chudobín z Bořic, Čeněk ze Lhoty^ 
díslav z Rakových, Jaroslav z Ilřišce, rukojmie a spravedliví zprávce s ním s Martinem 
a zaíi slibujem všickni vespolek naší dobru čistá věru, ruku společnic a nerozdihiň 
bgíe všie zlé lsti kupitelóm našiem svrchupsaným, ten jistý dvuor svrchupsaný s lidmi 
^ jich příslušenstviem se všiem na prvniem sněmu panském neb konečně na dinihém, 
když desky zemské v Olomiíci neb v Brně otevřieny budii, sobě ven z desk vy- 
psati a vymazati . . . 

Také ten dvuur svrchupsaný i s lidmi máme a slibujem zpraviti a vysvobo- 
diti od každého člověka duchovnieho i švédského i od židuov a zvláště od věnnych 
práv za plná tíi léta pořád zběhlá po dekách vloženie, ktož by to zbožie právem 
zemským nařekl, tolikrát kfdikrát by toho potřebie bylo kupitelom našiem svrchu- 
psaným neb jich věrné ruce svrchupsané. 

Také jim slibujem zvláště za sutie, aby oni kupitelé naši svrchupsaní, jicli 
věrná ruka svrchupsaná vždy při tom zbožie a dědicstvie zůstala beze všeho zmatku. 
Pakli bychom toho neučinili, tak jakož se svrchu píše, a nesplnili na všem nebo na 
dílie, jakož Buoh nedaj, tehdy ilmed bez meškánie . . . obyčejné leženie do města 
Olomůce* Tomu na svědomie a na potvrzenie a pro lepšie jistotu své vlastnie pečeti 

tasím jistým vědomím a dobru vuolí přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán 
"•""""^ ■"""""""■ 

E[) List od biskupa Jana, jímž potvrzuje prvnieho listu [z r. 1441, 7, čce] a přidává 
Život Mikulášovi a jeho jednomu dietéti, a k tomu připisuje ves Ještbořice. 
1454, 8, února, — Cod. Permt. v arch, mus. Jer. Čes. f. 32. 
My Jan, buoží milostí biskup Olomúcký, známo činíme . . , Jakož slavné 
předek náš kněz Pavel biskup Olomúcký zboží kostela našeho Olomúckého 
ÍJechách, ješto slušie k Jestibořiciem, kromě té samej vsi Jestibořice, urozenému 
ktnteřnému rytieřovi panu Mikulášovi z Buchova do dvů životuov v šesti stech 



71. 



128 



C. XXJL Listinář pana l^léma js Perttšteina 



kopách grošuov duhrých stříbrných rázu a poctu pražského zastavil, zapsal a sstúpii 
ku požívánie a k drženie pod některými liniluvami i v) mienky, jakož to ty všechny 
věci, úmluvy i výmienky v listu a zápisu na to vydaném šírej í psáno stojí, 

A my znamenavše svrclmpsaného Mikuláše suažnúj piluů i věrnu službu^ 
kterúžť jest nám i našemu kostelu Oloniůckému skutečně učinil, a nám časy buducí 
aby tiem snažněji činil a činiti mohl, nad tu zástavu i nad to nade všecko právo 
i požitky, kteréž od napřed jmenovanélio kněze Pavla biskupa, jakužť sě v jeho listu 
hlavniem na tu zástavu vydaném jmenuje, z naší zvláítní dobroty přidali sme, za- 
psali sme i zastavili sme a mocí tohoto listu našeho, s přivoleniem a svoleniera ve- 
lebných knězi bratří našich kněžie děkana, probošta, kanovníkóv a kapitoly kostela 
našeho Olonuického, urozenému a statečnému rytieřovi panu Mikulášovi napřed psa- 
nému a k tomu jeho jednomu dieteti, kteréž by k sobě řádně přijal a jmenoval, 
stoliko v teež sumě v šesti stech kopách grošuov, jakožť to zbožic jme[nované] 
jemu jest zastaveno, nic viece na tu sumu nepočítajíce, aniž ji povetšujíce, tu ves 
Jestibořice s lidmi poplatnými i nepoplatuými, s liroky spravedlivými, se všemi po- 
žitky, užitky, s rolí ornú i ueornú, s lukami, s pastviščemi i se všiem příslušenstviem, 
cožť k té vsi od staradávna příslušie, podacie kostela tu v Jestibořiciecb, zvláště 
i také jiné výmienky, kteréž v listu prvniem hlavniem psané stojí, a výplatu oby- 
čejem v tom listu vydaném nám a našim potomkóm poostavujem a zachováváme- Tc 
však znamenité přidávajíce, aby toto naše přidánie té vsi Jestibořice nemnoze [sic" 
býti oblášce [sic] vyplacováno, než vespolek a všechno spolu mohlo a má býti vy- 
placeno v šesti stech kopách, tak jakož v prvniem listu plněji psáno jest. 

Také toto jest znamenitě vymluveno [sic], jestliže by svrchupsaný Bochove 
anebo teu jeho jeden život, kteréhož by k sobě řádné přijal aneboli jeho potomkové 
kteřížkolivěk které stavenie v té vsi Jestibořice nebo okolo nie na tom zboží nčinil- 
buď tvrz nebo dvuor, a když bychom my nebo naši potomkové toho zboží vyplatii 
toho nám anebo našim potomkóm beze všie nesnázi mají sstúpiti, nižádných nákladuo 
prostavenie ani jinak učiněných ani škod nepočítajíc. 

Toho na svědomí a na potvrzenie naši pečet kázali sme přivěsiti k tomuti) 
listu. Jenž jest dán léta od narozenie Syna buožieho tisícíeho čtyřistého padesátéfm 
čtvrtého ten pátek po Matce buoží, ješto slově llromnice. 

A my kněžie, Bohuše ze Zvole, doktor v duchovních právíchj děkan, Jaa 
z Lompnice probošt, Martin z Dobřan arcipřiest, Dominik z Olomúce, 3IikuláS 
z Oder, Petr z Stěpánova, Martin z Moravičan, Mikuláš z Břiestu, Petr Stern, Jan 
Sevr z Opavy, Jan z Bludova, Jan Pavsvěugl, Mikuláš Rykus, Jan z Sternberga, 
Philip z Olomúce a Jan z Frejbergu, kanovníci a kapitola kostela Olomúckého, 
k svrchupsanénni přidánie, zapsánie a postupovánie nahoře psané vsi Jestibořice. 
tak jakož sě nahoře píše, dobrrivnlTu'* svnlili suir* a povolili sme, svolujcme i povolujeme 



z rokli 1454. 129 

a dáváme naši dobrii viioli. A tomu svolenie našemu na svědomí naši pečet kapitolní také 
sme kázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta a dne, jakož nahoře psáno jest. 

72. 
Anna z Dlužína propouští bratra svého Jana Lhotku ze zápisu, kterýž jí učinil na polovic 

zboží po otci jich. 
V Meziříčí 1464, 18, březím, — Cod. Penist, arch. měst. Brn.f, 296 recte 298. 

Já Anna z Lužina, někdy manželka slovutného panoše Zigmunda z Chlevského, 
vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie aneb čtúc uslyšie, že 
jakož sem měla spolek dekami s bratrem svým s Janem Lhotku tudiež z Dlužímv 
[sic] od otce našeho dobrej paměti na Studnicích sto kop groši, tak že naň připadlo 
padesáte kop groši na tom zboží a na mne padesáte po otce našeho smrti, a bratr 
muoj svrchupsaný prodal to zbožie, a nemoha toho spraviti pro mů polovici, kteráž 
jsem já na tom zbožie měla, i zaručil úředníkem u desk k jejich ruce, aby mne 
s toho zbožie na jiné převedl, abych já vždy svú polovicí jista byla, a na to list 
udělal s rukojmiemi a u desk zemských položil ůředníkóm. A já svrchupsaná Anna 
jsúci vdovu a sama sebe mocna, učinila jsem úmluvu dobrotivú s bratrem svým již 
řečeným dobrovolně o ten diel svuoj svrchupsaný, jakož na to list od něho mám 
zvláštní. A protož já Anna již řečená z prvního zápisu, kterýž u desk leží, jímž 
se zapsal úřadu, již řečeného Jana Lhotku bratra svého i jeho rukojmie i úřad 
dobrovolně mocně tohoto listu mocí propouščím a prázdna činím a kvituji, slibující 
svú dobru věru tím zápisem u desk položeným ani bratra svého již řečeného ani 
jeho erbuov a budúcích, ani úřadu ani jeho rukojmí věčně na budúcie časy nikdy 
neupomínati žádnu věcí, a ten list již řečený u desk položený mocí tohoto listu 
ruším a umařuji, aby žádnej moci viece neměl na časy budúcie. •" 

A tomu na potvrzenie a pro lepší pevnost svú jsem vlastní pečeť s svým 
jistým vědomím dobrovolně přivěsila k tomuto listu, a připrosila sem urozených pánuov 
pana Jana z Pernšteina a pana Václava z Lompnice a z Meziříčie, a slovutných pa- 
noší Prokopa z Studeného, Mikuláše Nepra z Vojslavic a z Pozdětína, Matějka 
z Náchoda a z Březníka a Mikuláše Kozlovce z Kozlova, že jsú také tomu na svě- 
domie své pečeti podle mé bez své i svých erbuov škody přivěsili k tomuto listn. 
Jenž jest dán a psán v Meziříčí, ten pondělí po svaté Kedrutě léta po narození 
syna Božieho tisícího čtyřstého padesátého čtvrtého. 

73. 
(o. XIIII) List krále Ladislava [kterýmž postupuje právo] panu Janovi z Pernšteina na Víckov 

a na Drahonín. 
Vl^aze 1454, 26. června. — Cod. Pemst. Frant. mm. Brn.f. 71 h; vytři, listy mus. Brn. č. 164. 

Ladislaus Dei gracia Vngarie, Bohemie, Dalmácie oc rex, Austríe 

Archir Český XVI. 



IS^ 



C XXIL Listinář pana Vílcma s PerftSřeína 



Moniwie dc. Xotum facimus tenore presencium viiiuersis, qiiod atteutÍM 
fiidíbw obdeqaiís, Majestatí nostre per nobilem Johannem dc Pernssteiii, tideleii 
Bfksdum dfleetam, hactenus exhibttis et io futuruin studiis suis ex[h]ibendis, omne 
IBS, qaod nobis competit aut quomodolibet potest competere in castro rupto Wiczkov 
ct tíIIís Drahontn et Wiczkowek eura curiis, censibus, agris, pratis, pascuis, pisi inis 
riuis, sílois, rubetis, omnibusque iuríbus, libertatibus et pertinenciis prcnomÍuatc^^3 
JohatiQi dedimus et contulimus gratiosej ita iit ipse Johannes, sui heredes et surees .g^ 
sorm dictum castrum cum villis et pertinenciis jure et titulo feudali a nobis et suci^fc 
C688oríbus nostrís marcbionibus Morawie habere, tenere et hereditarie possidert:^ 
possíiit et debeant cum omnibus seruiciis et oneribus, cum quibus bona dieta hacteuu^ 
ín feudum tenerej habcre et possidere consiieuerunt, quibusuis semotis impedinientř^ 
juríbas tamen quorumlibet aliorum semper saluis. Praesentium sub appeusione sigi 
nostri regalis testimonio lítterarum datum Pragae die sanctorum loannis et Pan 
anno domini millesimo quadiingentesirao quinquagesimo quarto, regnorum nostrori 
anno Vngarie quíutodecimo. Bohemie vero primo. Ad mandátům domini regis^ 

74. 

(Vil) Dobrá vuole na vSecky listy od Jana z Wartmberka Sobésiavovi Mrzákon z Hile-] 
tínka [na zboží Opatovské, kteréž otci jebo Sigiímiuiovi od Hlaváče z Donfna, tomuto pak orf 

kněžny Anny z Osvétína byly vydány]. 

r Prase J4o4, 7, října. — OxL Pernst. v arch. mm. hr. Če$. f, 8, 

Já Jan mladší z Wartmberka a z Déčíua vyznávám . . * Jakož mám lísh 
dobré vuole, kteréž od osvíecené kněžny Anny z Osvětína. najvyšší poručnicc sirotkuov 
i sboží dobré paměti pana Puoty z Častolovic, svědčí panu Hlaváčovi z Donína; 
a dále také list dobré vuole od téhož pana Hlaváče, svědčí nebožci panu otci mému, 
panu Sigmundovi z W artniberka a z Dócíníj ; na ty listy, jakož pan Aleš z Šferinberka 
a pan Puotha z Častolovic spolu měli od slavné paměti riesare Zignnmda a od opata 
i konventu kláštera Opatovského zapsáno tti tisíce kop grošuov, tak jakož ti lii*lí*vé 
blavní i svrchudotčené dobré vuole šíl'e v sobě zavírají. Kteréžto svrchupsané hlavnic 
listy i dobré vuole panu Hlaváčovi z Donína již psanému od kněžny dréve psató. 
a dále od téhož pana Hlaváče panu otci mému učinénéj i všecko právo v uich za- 
psané dal sem a mocí listu tohoto jakožtu pravý dědic otce svého dáváni urozenému 
a statečnému rytieH panu Soběslavovi Mrzákovi z Mile tínka, jeho dětem i budůdra. I 
a ty listy již psané mají ode mne s mii dobru a svobodnu vuolí. 

A ktož by tento list měl s téhož páně Mrzákovii dobru ruolí, ten ni& i mietij 
bude túž celil moc i plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědil 

Toho na potvrzenic pečet svň vlastní dal sem přivěsiti k tonnuM 
n itrhúl bem urozených pánuov, pana Sbynka Zajiece z Hazmburku, pana Jiuiíí /a-l 



2 ruku 1454. 



131 



jímače z Kunstatu, pana Jana z Wartmberka a z Blaakštajua, statecnéha a slo- 
[letných pana Jana z Čečelic a z Tečeněvsi, Alše z Veležíc sctléoíra na Brocné, 
Stibiira z Tloskova, aby své pečeti na svédoraie věcí svrchnpsaných přivěsili 
tomuto listu. Jenž dan a psán v Praze léta od narozenie Syna bnožieho ti- 
[BÍcého čtyrstého padesátého a čtvrtého ten pondělí po s, Františku, 



l(i.) List zpnhuí od Jana Kiumsfna z Lešan na IIIj hřivny a na jiné príslušenstvie ve vsi 
Celčicích pannám Barboře a Ludmile (sic), sestrám vlastniem z Celčic. 

V Olomúci 1464, 13,pros. — Co<l Pernst řVant. mus. Bm,fA91 b; arch. měst Brn. f. 175 b—176. 

Já Jan Krumsín z Lešan a s Fulneka, první jistec a zprávce dolepsaný( h 
[věcí, vyznávám , . . že s dobrým rozmyslem a svých přátel radů dobrovolné prodal 
[sem a mocí tohoto listu prodávám zboží své ku pravému dědictví, IIlj hřivny groši 
"a U g. platu úrocuieho a shádaného ve vsi Celíicíchj a III IT vajec a XX'' vajec 
a kůr XIllj na lij lánu a na jedné zahradě i na jiných lidech, keíiž ty lány neb 
purkrechty drží neb držeti budu, s mezemi, s hranicemi i se všemi poplatky, s po- 
žitky, s pastvami, s vodami i se všemi užitky, keréž sem jměl kolivěk a jakož sem 
Ito sám držel a požíval, a jakož to zboží v svých mezech a hranicích od staradavna 
■záleží a jest vymezeno a vysazeno, nic sobě ani svým erbuom a budácím tu ani na 
tom práva, panství ani kerého vlastenství nezachovávaje, než to sera vše prodal ku 
pravému dědictví slovutným pannám, panně Barboře a panně Lidmile, sestrám 
z čelěic,*) a k věrným jich rukám slovutným pannám, panně Elšce a panně Dorotě 
sestrám tudíž z Čilcic, i tomu, kdož by tento list jměl s svrchnpsaných panny 
larbnry a panny Lidmily dobru vuolí, za XXXIIII hřiven groěuov dobrých stříbrných 
rázu Pražského a cisla moravského, LXIIII g. za každá hřivnu počítajíc, kteréžto 
peníze svrchupsané od svixhupsaných kupiteluov mých již sem vzal hotové a zůplna 
[a docela zaplacené. 

A protož já Jan Krumsín svrchnpsaný, jistec a první zprá[v]ce nahoře i dole 
"psaných věcí, a my Zdeněk z Švabenic a z Konice, Jan z Rokytnice, Vácslav z Šva- 
benic a z Stražiště, Bareš z Cihovic a z Dubčan, sudí práva menšího kraje í)lo- 
múckého, Jan Šmolka z Lazník a Petr z Če[r]toryje, rukojmie a spravedliví správce 
g niem s Janem svrchupsaným Krumsínem a zaů slibujem všickní vespolek ruku 
společní a nerozdílná, naší dobru čistá vérú, beze vší zlé lsti jim kupiteluom našim 
Svrchupsaným ten jistý plat IIIj hřivny a II g, platu rořnieho a kůry a vajce ve 
rsi v Celčicích, tak jakož se navrchu píše, s jeho se vším příslušenstvím a panstvím 
la prvníem sněmu panském . . . Pakli bychom toho čeho neučinili, což se svrchu 
^íše a nedokonali na všem nebo na diele, jehož pán Buoh nedaj, ležení obyčejné 

17» 



132 C. XXIL Listinái' pana Vilém z Pernšteina 

V městě Olomúci. Jenž jest dán v Olomúci ten pátek na s. Lucii pannu léta oc 
M"CCCC^LIIIF. 

'*') Codex Pernšteinský chovaný v archivu města Brna má in margine na místé slova v textu z &léic 
vypraveno: z Choltic. Ves Čelčice jest mezi Prostějovem a Kojetínem. 

76. 

List od krále Ladislava, kterýmž zapisuje panu Janovi Zajíraačovi z Kunstatu na Pohořeliciech 

11^ zlatých uherských. 

Ve Vidni 1455, 7. března. — Cod. Pernst. Franú, mt^s. Brn.f. 122; arch. měst. Bni.f. 75 b. 

My Ladislav . . . známo činíme tímto listem všem, že znajíce se dlužni býti zname- 
nitému Janovi Zajímačovi z Kunstatu, rádci a věrnému našemu milému, dva tisíce zlatých 
uherských, v nichžto [sic] najjasnéjší Alžběta, rodička naše najmilejší, jemu pozůstavila; kdež 
jsme žádali pro jeho u nás čistú víru a hotové a neustálé posluhování o sumě napřed řečené 
jeho bezpečného býti, ne skrze podvod anebo neopatrnost, ale dokonalým a dobrým rozmyslem 
a radii věrných našich milých, jistým naším vědomím, mocí královská v Čechách a jakožto 
v margrabství Moravském témuž Janovi pozuostavujem i připisujem, že napředřečené dva ti- 
síce zlatých uherských městečko naše Pohořelice se všemi mocnostmi a příslušnostmi jeho . . . 
a zvláště s mýtem obecným tu spravedlivé porozumějíc bráti a potřebovati ; kteréžto městečko 
s příslušnostmi svrchu řečenými při řečeném Janovi a jeho budúcích do práva určeného býti 
píijčujem, dokavadž by skrze nás neb naše potomky již řečená suma dva tisíce zlatých 
uherských jemu nebo dědicuom jeho zúplna a dokonale zaplacena nebyla. A chceme, prvé nežU 
by městečko to skrz nás anebo dědice naše odjato anebo vyplaceno bylo, napřed rok plný 
řečenému Janovi anebo dědicuom jeho, že je vyplatiti a odjíti chceme, máme dáti věděti. 
A přikazujeme podkomořímu našemu napřed řečeného margrabstvie, kterýž nyní jest a napotom 
bude, aby se v niveč nevkládal v též městečko a práva; než aby řečený Jan i dědicové jeho, 
pokudž by jim nebylo zaplaceno zúplna a docela, toho městečka, což k němu příleží, do úplná— 
dáváme. Přítomnosti [sic] pod naší královskú pečetí přivěšení na svědomí listu tohoto. Dán-^ 

[v] Vídni den sedmý měsíce března, léta božího tisícého čtyrystého padesátého pátého, krá 

lovství našich Uherského XV léta. Českého druhého. 

Jest chatrný překlad z latiny. Výtah tištén Palackým AČ. VI. 602 č. 50. 

77. 

(o) List od opata kláštera Třebíckého, jímž prodává do Jihlavy IP/jj kopy g. a XV g. na v»/ 

Bitovčicích a na Návsi. 

Na Třebíčí (po 1455). — Cod. Penist. v arch. mus. kr. Čes. f. 399 b; arch. měst. Brn.f. 132. 
My Matěj božie milostí opat kláštera Třebíckého vyznávám, ... že z dobrým 
rozmyslem a s plnu radů bratří našich a s přivolením prodali jsme a mocí tohoto 
listu prodáváme půl třetí kopy grošuov a patnácte grošuov platu ročního na našem 
klášterském zbožie, zejména na Návsi a na Bitovčicích,*) opatrnému a můdrému 
muži Mikulášovi Budalovi měštěnínu v Jihlavě a paní Kateřině manželce jeho i jich 
erbóm, za padesáte zlatých dobrých uherských se lvy, váhy spravedlivé, kteréž jsme 



r" 



z let 1454—1456. 133 

od nich vzali hotové a úplné a docela zaplacené. Kterýžto plat a úrok jim máme 
a sKbujeme skrze ruce naše a rychtáře našeho z té vsi z Bitovčic vydávati a v jich 
moc do Jililavy naším nákladem bez jich práce klásti, a to rozdílně : na svatý Jiří, 
kterýž po dání listu tohoto najprv přijíti má, osmdesáte grošie a půl třetího groše, 
8 na svatý Havel ihned potom příští též osmdesáte grošie a půl třetího groše úroka, 
a tak potom vždycky na každý rok v hudůcích časích na ty úročnie dni již jme- 
nované slibujera dávati bez prodlení všelikého. S takúto však vymienkú: když by 
koli svrchupsaný Mikuláš, manželka jeho neb erbové jeho nechtěli toho déle držeti, 
aneb že bych já svrchupsaný opat neb moji budůcí chtěli ten plat zase odkúpiti 
a splatiti, a dali sobě puol léta napřed věděti kteráž koli strana druhé, tehdy v tom 
polůletí od napomenutí pořád zběhlém máme a slibujem jim svrchupsaným věřitelem 
našim těch nahořepsaných padesáte zlatých dáti i s úrokem a splniti úplně a docela, 
a oni nám tento list vrátiti beze vší odpornosti mají. 

A my Nacek Kožichovský z Kvicovic, ty časy purkrabie na Třebíči, Ondřej 
2 Bukovice, Oldřich z Ileraltic, Mikuláš z Hrochova, Jan Čáslav z Hrádku a z Mi- 
kulovic, Mikuláš z Okraso vic, rukojmie a spoluslibce za svrchupsaného kněze opata 
a s ním a zaů slibujem všickni naší dobru čistú věru, ruku společní a ne- 
rozdílnú, to všecko, což se svrchupíše, učiniti a splniti bez přerušení všelikého. 
Pakli bychom toho neučinili, . . . [ležení v Jihlavě nebo v Meziříčí]. A kdož by 
tento list měl [s] svrchupsaných věřiteluov našich dobru vuolí, ten má i míti bude 
taž plnu moc a právo ke všem věcem svrchupsaným jako oni sami. Toho na potvr- 
zení oc. Datum Třebíč [oc]. 

♦) Snad dlužno čísti: na vsi na Bilovcicich] nebof místo řečené Náves, Nová Ves nebo nějak po- 
dobné není u Bitovčic v krajině Jihlavské. 

78. 

^' VIII) Kněz Jan z Bystřice postupuje zápis hlavní na zboží Jimramovské Janovi z Pern- 

Steina po smrti své s jistými výminkami. 

^ Praze 1456, 17, srpna. — Cod. Pernst, Frant. mus, Brn. f. 5; arch. měst. Brn. f. 5 b — 6. 

Já kněz Jan z Bystřice známo činím . . . Jakož jsem smlůvu učinil s uroze- 
^ý^ pánem panem Janem z Pernšteina od sebe i od paní Margéty ze Svratky, 
^ftteře své, o Jimramovské zboží i což k tomu přísluší, takže máme to všecko 
^boží se vším příslušenstvím držeti i toho všeho zboží požívati do naší živnosti, 
* v tom času svrchupsaný pan Jan z Pernšteina i jeho dědicové nemají nám na 
^^hupsané zboží sahati ani kterých robot na lidi toho zboží pokládati; a chtěHi 
"y nám kdo na to zboží sáhnuti, proti takovému neb takovým týž pan Jan z Pern- 
^ttíiia i dědicové jeho mají nás neb toho, komuž bychom to zboží od sebe poručili, 
^^\i\ a hájiti. A po naší smrti má na již psaného pana Jana z Pernšteina a na 
Mo dědice svrchupsané zboží Jimramovské spadnuti s tuto výmienků: což bych já 



134 



C, XXIL Lktinář patm Viléma z Pernšteina 



do sta kop grošův a máti má již psaná do XL ÍP grošův věua svého dali-li byrhom kom 
pospolné neb rozdílné j to všecko po naší smrti dříve psaný pan Jan z Pernšteiii 
neb jeho dědicové tomu neb těm, komuž bychom odkázali a poručili, s^Tchups 
peníze v celosti dáti a vyplniti mají bez odponi všelijakého; a ten neb ti, komu 
bychom nadepsané peníze poručili a odkázali, nemá neb nenmjí aniž povinni hni 
svrchupsaného Jimi"amovského zboží panu Janovi svrchupsanému ani dédicóm jeli 
postupovati, leč by nadepsaný pan Jan z Pernšteina nebo jeho dědicové dříve ps^ 
nych ?■ 11' a XL ÍP grošův tomu neb těm, komuž bych já neb máti má svrchnpsaii 
pospolně nelj rozdílné poručili bychom, splnili by a v celosti zaplatili, tak jakož IÍ9 
kterýž mám od již psaného pana Jana z Pernšteina na tu svrchupsanů smluvu uc 
něný ukazuje a v sobě zavírá. Podle kteréžto smliivy dříve jjsané já již psaný kní 
Jan ten list a zápis hlavní, kterýž od urozeného pána pana Jana z Cimburi 
a s Thovačova, hajtniana markrabství Moravského, a od urozené paní paní Ža£ 
manželky téhož pana Jana z Ciniburka, nebožtíku otci njému Vaňkovi, někdy parg 
rabí Fernsteinskéniu, a mně, jeho synu a dědici pozuostalému, na dříve psané zbol 
svědčící i všecko právo již psanému otci mému a mně po něm zapsané dal jsefl 
a mocí listu tf^hoto dávám urozenému pánu panu Janovi z Pernšteina i jeho dédi^ 
cóm a bndúcím, takže to zboží svrchupsané Jimramovské podle toho zápisu hlavníh 
mohli sobě ve deky vklásti dědicky podle řádu země Moravské, kterýžto svrchu 
psaný hlavní list a zápis na zboží Jimramovské svědčící dříve psaný pan Jan z Pero- 
šteina a jeho dědicové mají ode mne s mú dobru a svobodnu vuolf. Toho na zdr- 
žení a na potvrzení pečet svii vlastní přivěsil jsem k tomuto listu, a prosil jsem 
urozených páuuov pana Jindřicha z Dube purgrabie na Karlšteiné, a pana Herrychi 
z Lichtumburka a z Bíthova, pana Mikuláše Berky z l)ubé, a statečného rytiere 
pana Zbeinka [sic] z Soběšína, a slovutných panoší Heřmana ze Zhorce a JVIikulise 
z Dražovic, aby své pečeti vlastní podle mé k svědomí věcí svrchupsaných k témuí 
listu přivěsili. A my již psaní Jindřich z Dube, Herrych z Lichtumburka, Mikulií 
Berka z Dube, Zbyněk z Soběšína, Heřman ze Zhorce, ilikuláš z Dražovic, jsmt 
osobné prošeni od svrchupsaného kněze Jana z Bystřice, pečeti své přirozené na 
svědomí dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Praze léta 5C 
M^CCCC^LVr v úterý po hodu Matky boží Nanebevzetí, 

Výtah tištěn Palackým A(X VL 5g2 6. 61. 

79. 

(CCXLVIIII) List od krále Ladislava, co se Jemnice dotýfie [na kteréž bratřím Albrechtavi, 
Hynkovi a Stefanovi z Lichtnborka zapisuje 10,000 fl.]* 
Ve Vídni 1457, 11. červěme. — Cod Femst. v arch. mm. kr, Óesk. /. Í60. 

My Ladislav . , . známo činíme tienito listem všem vuobec, že jsme dali 
a zapsali urozeným věrným našim milým, Albrechtovi, Hynkovi, Stefanovi bí 



s roku 1466 a 1467, 



Lichtiimburga a z Bítova a jicli dédicóin za jich veruú službu deset tisíc zlatých 

jiravcdlivých iijince naší Krémnické iia Jemnici a na zámku, a což k tomu přísluší, 

a k tomu všecko právo, kteréž nám k margrabstvie Moravskému přísluší j mésto 

Jemnici i zámek Vostojkovice, Palovíce, Raiiovice s úrokem, s rolími, s lukami, 

■pastvami, s rybníky, s potoky, s lesem, s javoří i se vším příslušenstvím urozeným 

n věrným Albrechtovi, Hynkovi a Stefanovi a jich dědicóm dali sme milostivě a ob- 

Íiili a dáváme. Protož přikazujcm hajtmanóm i všem čudy desk Brněnských marg- 
bstvie našeho Moravskélio úředníkóm, že jim ve deky vložíte Albrechtovi, Hyn- 
vi, Stefanovi a jích dědicóm již pravjín dédieóm, však jiným právóm bez pohor- 
šení. Pro lepší jistotu věcí přítomných naši královskú pečet na svědomie k tomuto 
listu přivěsili jsme. Dán v Vídni jedenáctý den měsíce črvna léta AFCCCCLVIF, 
rálovštví našich léta Uherského :íc osmnástého, Českého čtvrtého, 

K zevění [sic] pana Zdenka z Šternberka. 

VýUb tištěn Palackým AČ. \1. 502 L 52. 

80. 

XXII) List krále Ladislava, jím/ starému panu Janovi Tovatovskému zapisuje Přerov ve 

třech tisíciech zlatých. 

Vidni 1467, IL zárL — Cod, Pernst. mus, Brn./, 153; lyfržené íísťy Front, mm. Brn, č. 85. 

Ladislaus . . . ootum lacinius vníuersis, quod consideratis multis fidelibus et 
lefessis seruiciisj ípie nobilis Johanncs de Cimburk, capitaneus niarchionatus nostri 
loie, fidclis noster dilectus, uostre Magestati atque serenissimis pareutibus no- 
grate exibuit, deliberato et sáno uostrorum procerum et tídelium acccdente cou- 
silio, de čerta nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie et nmrchionali Morauie 

tligamus, inscribimus et pignori danius siíji eiusque heredibus et illis. qui cum 
Utts Joannis vel suorum hercdum bona voluutate has literas nostras habuerint, 
strum et monteni Przerow cum opido et Syrzawa aliisf{ue omnibus ipsorum perti- 
nciis, ac cum cunctis robotti^? ad ca pertinentibus ex circumiaceiitibns villis^ pro 
autitřité et sumnia duorum milium rtorcnorum hung,, quos sibi debere recognoscimus 
et fatemur, et in mílie aliis florenis hung,, in quibus sereuissima regina Elizabet, 
Bríssinia mater nostra, sibi obligabatur, vt in literis eiusdem serenissinic Elizabet, 
quas ipse Johannes nostre Magestati restituit, apparebat. Volumus tanien, quatenus 
praefatus Johannes suique heredes et illi, qui ipsius vel hercdum suíjrum bona vo- 
luntate literas nostras habuerint, dictum castrum cum oppido iu predicto monte suis 
expensis edificare et instaurare dcbcant et teneantur^ ac castrum ipsum cum monte, 
oppido et omnibus pertinenciis suprascriptis, pustquam dieta tria milia florenorum 
iutegre soluta fueriut. reddere et restituere nobis nostrisque successoribus et 
lere nostre et non alteri, nec aliquid petere vel recipere jiossint pro pecuniis, 



136 



C. XXJL Lisřinář pana Viléma z Pemáteina 



quas íd rastru predicto cuiii oppido cdificando vel instaorando expeiident. Presentium 
sub appensinne nostri regali^ si*j;illi testimoiiií> literarum datum Wienne dic vudo- 
cima Septonibris, auno Domini niilesiuiu íjuadringentcsimo i|UÍrKjiia)^í^sifnii řieptiraOi 
regnoruni no^troruui auno lluugaric :w. XVIIF, Bolicniic vero quarto. 

Ad niandatiim domini regis in consilío domino 
Procopio de Rabensten cancellario referente, 

VyUli liltén Palackým AC. YL 502 t 53, 

81. 

(e. V) List od krále Ladislava potvrzuj Icíe zbožic Tovačovského pana Janovi z Cimburka 

a z Tovřii^iova, 

V Praze Í457, 22. Ustopadu, — CoíL Penkst, FrarU. mus, Brn. f, 461 b; arch. iněst, Brn. 

f. 190 b—19L 

Ladislaus ... Ad perpetuam rei memoriaiu . . * (vum nobills Johauiies de 
Czyraburk, capitaneus marchionatiis nostri Morauie, tídelis noster dilectus, qiii no- 
stris antecessoribus et magestati nostre presertim in ipso capitaniatii diu iuconcussíi 
íidc, acenrata dilÍ2:eucia niagnoque studio et virtutc seruiuitj nostre Screuitati humí- 
liter siipplicaucrit, quateuus beniguitatc regia digneiniir eí et suis heredibus appr<»- 




bare, ratificare et confirmare quasdam literas cum omnibus contentis in ipsis, al 
iUustri Johanne, marchione Morauie, Stiborio auo sno datas ac concessas, cuiu 
tenor sequitur iu hec verba: 

Zde vepsíín list markrab/ Jana, daný v Bmé 19, list 1359, o němž viz výše str. 77 č. 
Nos inspectis multis ac gratis scruiciis, que ipso Johaunes einsque pater e 
progenitor nobis ac autecessoribusquc nostris jugiter cum sincera dilectione suUicit 
exhibuerunt, deliberato et sáno nostrorum procerum et fideliuin accedente consili 
de čerta nostra sciencia, auctoritate rcgia Bocmie et marchionali Morauie supr 
scriptas literas cum omnibus contentis in eis, prout supra inserte šunt, eídem J 
hanni ipsiusque heredibus approbřimus, ratificamus, et confirmamus cum omnib 
punctis, ciausulis, articulis et sentenciis suis, prout earum tenor de verbo ad verbu 
his literis nostris supra expressus est, volumusque ac decreuimus ea omnia obtiner"-^ 
perpetuis temporibus plenům lirmum et inviolabiie robur. Concedimus preterea sil^4 
quo Celsitudiuis nostre beneticencia sendat gracias in se augeri, vt ipsi et eius he- 
redibus ac successoribus liceat omni obstaculo et impedimento semoto super omnibus 
bonis, que preinsertis literis in feudum data esse dicuntur, et non super aliis dota- 
liťia ipsorum vxoribus ordinare, (*onstituere et íirmare, atque in tabulis czude Olo- 
ninczensis inscribi facere, Quare raaudaraus ac precipimus camerarío, notario, aliisque 
officialibus czude tabularum i Jlumuczensis, qui nunc šunt vel in posterům erunt, 
fidelibus nostris dilectiSj quatenus dotaliciaj que super pretatis bonis ab ipso Jo* 




r\ im 



z let 1457—1459. 137 

hanne vel eius heredibus aut successoribus constituuntur ipsorum vxoribus, quando 
ab ipsis fuerint requisiti, ea in prefatis tabulis scribere et annotare nuUomodo omit- 
tant. In eorum lidem has nostras literas tieri et sigilli nostre Magestatis jussimus 
appensione muniri. Datum Prage vigesima secunda Nouembris aniio Domini 1457^, 
regnorum nostrorum anno Vngarie oc decimo octauo, Boemie vero quinto. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 502 č. 54. 

82. 

(X) List krále Jiřieho, jímž zapisuje život panu Mrzákovi [Soběslavovi z Miletínka] na Huoře 

Kuněticské. 

V Praze 1459, 20. ledna. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Čes. f. 10. 

My Jiří z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský 
vévoda a Lužicský markrabie, oznamujem všem, že znamenavše věrnost i služby 
hotovost urozeného Soběslava z Miletínka a z Pardubic, věrného našeho milého, 
kteráž nám činil jest, činí a činiti má, i také pro jeho pilnú prosbu, s dobrým roz- 
myslem a radů věrných našiech tuto milost jemu sme učinili a tiemto listem mocí 
královsků činíme, aby žádný hradu Hory Kunětické a sboží k tomu hradu od cie- 
saře Zigmunda slavné paměti předka našeho někdy otci jeho i jemu zapsaných*) 
nemohl od něho vyplatiti do jeho života bez jeho vuole; ale on má držeti ten hrad 
i s sbožími jemu zapsanými v tom právě, jakož listové s majestátem ciesaře Zigmunda 
svědčie, na ten hrad a sboží jim zapsaní a vydaní. Než po smrti téhož Soběslava, 
když bychom my neb budťicí králové Čeští ten hrad Kunětickú Horu s sbožím 
k tomu hradu záplatným [sic], neb ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, od 
jeho dědicuov nebo od těch, komuž by on to poručil, jmieti a vyplatiti chtěli, máme 
a mají jim tu sumu, což na tom hradu a sboží ciesař Zigmund jim zapsal, v ce- 
losti a úplně jim dáti; a oni vezmúce tu sumu, mají toho hradu i sboží s tiem 
hradem jim zapsaných, jakož svrchu se píše, beze všie odpornosti postúpiti. Také 
sme témuž Soběslavovi povolili, aby na dělánie toho hradu Kunětické Hory naložil 
a prodělal tři sta kop grošuov, a když by od nás neb budúciech králuov Českých 
ten hrad od dědicuov jeho byl vyplacován, máme a budu jmieti jim těch tři sta kop 
grošuov při sstupování toho hradu konečně dáti a zaplatiti penězi hotovými beze 
všeho zmatku. Tomu na svědomí pečet naši královská kázali sme přivěsiti k tomuto 
listu. Jenž dán v Praze v sobotu den svatého Fabiána léta božieho tisiecího čtřstého 
padesátého devátého, královstvie našeho léta prvního. 

Ad mandátům domini regis. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 502 č. 55. ♦) Viz A. Č. IV. 175. 



ArehiT Ccský XVI 18 



138 C. XXIL Lisťmár pana Vilíma z Penúteina 

83. 

(O. XIIII) List knéží kláštera Prostějovského, jímž vyznávají, že jim pan Jiřík z Kravař po- 
volení dal, aby dva hájky u Rakúsek pod plat prodati mohli. 

Xa riumově 14o9y 23. února. — Cod. Pernst, Fraíif. mus. Brn. f. 234; arch. měst. Brn.f. 111. 

My knéz Adam probošt i vešken konvent kláštera Prostéjovského, nynějšie 
i budůcí, vyznáváme .... že znamenavše škody a příkaz, kterýž sú se nám po všecka 
léta na vohařicícli našiech a na Staré Vsi u vsi našie Rakiissek děly, chtíce to 
opatřiti, aby nám a budúciem uašiem z toho mohl nékteraký užitek jíti: i prosili 
jsme urozeného pána pana Jiříka z Kravař a z Strážnice, jakožto pána našeho 
zbožie toho svrchnieho. aby ráčil příti těch dvú hájků a Staré Vsi s tím lidem 
z Rakúsek'^) prodati; a JMt viděv v tom škodu naši, ráčil jest k tomu dáti 
své povolenie. A tak prodali jsme to těm lidem svrchupsaným z Rakúšek a jich 
budúciem mocí listu tohoto, v plat na věčné časy prodáváme takú měrú: že nám 
a budúciem našiem za to jmají ti lidé platu na každý rok vydávati jednu kopu 
grošuov na svatého Ducha od dáuie listu tohoto najprv příštieho a dvanáctero kur, 
a každý, ktož by dobytek jměl, jeden sýr, a na svatého Ducha potom příštieho druhů 
kopu g. platu a XII kur, ale sýruov nic; a tak na každý rok tím obyčejem mají 
nám a budúciem našim ti lidé ten plat, kury a sýry vydávati beze všeho zmatku. 
A my svrclnpsaný kněz Adam a probošt i konvent i budúcie naši slibujem svú 
dobru čistú věru, beze všie zlé lsti, že jim na tom na ničemž žádnu věcí překáženo 
nebude, než že jim to tak, jakož jim od nás jest prodáno, bude zachováno beze všeho 
zmatku. Tomu na potvrzenie pečet naši konventskú s naším dobrým vědomiem při- 
věsili jsme k tonmto listu ; a pro lepšie jistotu prosili jsme svrchupsaného pana Ji- 
říka, že jest podle svého k tomu svolenie podle nás svú pečeť přivěsiti kázal na 
svědomie k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Plumlově v pátek před svatým 
Matějem apoštolem božiem, léta od narozenie Syna božieho tisícého čtyřístého pa- 
desátého devátého léta oc. 

Vvtah tištěn Palackým AČ. VI. 502 č. 6(1 *) Snad dlužno čísti: dvú hájků u SUré Vsi tém Hdem 
z Rakúsek. Ves řečená Rakousky nyní t Moravě není, ale na mapé Šemberové čte se na jihovýchodní straně 
od Prostějova jméno návrší nebo nivy Rakousky. Staré Vsi nyní u Prostějova není. 

84. 

(ter. XXVIII) List zprávní od Anny z Bořitova a Zdenka z Počenic na ves Soběsuky a na 

Kašlavice panu Jiříkovi z Kravař. 

V Olomouci 14íj9, 1. března. — Cod. Pernst. Frant. 7nus. Brn.f. 246; arch. měst. Brn.f. 116 b. 

My Anna z Bořitova a Zdeněk z Počenic i s našimi erby vyznáváme. . . Tak 
jakož ves Soběsuky a ves Kašlavice *) jakož to šíře desky zemské, — máme ve 
dekách zemských k věnnému právu vloženie v Olomúci a v Brně, — okazují, o** 



5 roku 1469, 139 

urozených pánuov pana Jiříka z Kravař a z Strážnice, pána našeho milostivého, 
kterýžto pan Jiřík svrchupsané vsi vyplatil jest od nás a nám úplně zaplatil penězi 
hotovými a dobrými, což jsme koli na těch všech jméli, i to dědicstvie, kteréž nám 
byl dal na Radislavicích i rychtářstvie v Raclavicích, kteréž jsme tu jméli kupené, 
to nám všecko zaplatil a u nás kupil toho s našie dobru vuolí. A protož my svrchu- 
psaní Anna a Zdeněk i s našimi erby i potomky slibujem svú dobrii čistú věru 
beze všie zlé lsti svrchupsanému panu Jiíikovi a jeho erbóm i budúcím potomkóm 
na prvním sněmu panském ... i také ty spolky, ač bychom který na to spolu 
s kým činili, i také všecky vyčistiti máme panu Jiříkovi častopsanému, jeho erbóm 
i budúcím jeho potomkóm. A my Magnus z Melič a z Prus, Filip Tichný z Pacla- 
vic, Prokop z Domamyslic, Jan z Vyčic, Prokop Rýsek z Dědkovic, Jan Certorjje, 
rukojmie a spoluslibce s nimi a s Annu a s Zdeňkem svrchupsaným a za ně, všickni 
vespolek slibujem naší dobru čistú věru, ruku společnie a nerozdílnú, že ty všicky 
věci, kteréž se svrchu píší v tomto listu, mají ctně a řádně zdržány a úplné uči- 
něny býti, tak jakžkolivěk svrchu vypisuje a zapisuje. Leženie obyčejné v městě 
Olomúci. Dán na Račicích oc Léta oc MlIIFLVIIir ve čtvrtek středopostní. 

Výtah tištén Palackým Ať. VI. 503 č. 57. *) Snad se mají rozuméti Radslaiice u Vyškova, o nichž 
jest zmínka dvojí níže. Vsi Kašlavic t Moravé není. 

85. 

(1. XI) List od Doroty z Štosova, jímž slibuje panu Jiříkovi z Kravař dvuor Stichovský z desk 

vymazati. 

Na Plwnlové (1459), 3. března. — Cod. Pernst. Frant. miis. Brn.f. 260; arch, měst, Brn, f. 121. 

Já Dorota z Štosova vyznávám . . . Jakož nebožtík Slávek z Dobré Vody, 
někdy muž muoj dobré paměti, jměl jest zápis na dvuor v Stichovicích i na lidi 
i na jiné věci k témuž dvoni příslušející od urozených pánuov pana Petra z Kravař 
a z Strážnice od pana Vácslava a pana Jiříka, synuov jeho vlastních dudjiž [sic] 
z Kravař a z Strážnice, i přijal jest mne byl svrchupsaný Slávek na spolek na ten 
dvuor předepsaný i na jiné věci k němu příslušející, a to právo, kteréž jest na něm 
jměl, mně podle řádu a obyčeje země této zapsav, ve desky zemské v Olomúci mi 
jest vložil. A poněvadž on svrchupsaný Slávek, muž muoj dobré paměti, toho dvora 
a těch lidí i jiných věcí k němu příslušejících, od svrchupsaných pánuov jemu za- 
psaných, dále jest nejměl, než stoliko do jeho života samého, a mne jest na to na 
spolek dekami přijal: já Dorota svrchupsaná podle toho slibují svú dobru cistu 
věru beze všie zlé lsti jemu, panu Jiříkovi svrchupsanému, erbóm jeho neboli bu- 
dúcím ten jistý dvuor s lidmi i s jeho příslušenstviem mně ve desky vložený na 
prvniem sněmu panském neb konečné na druhém, když desky zemské v Olomúci 
otevfieny budu, sobě i tomu každému, ac by k tomu kdo po nebožtíkovi Slávkovi 



140 C, XXI L Listinář pana Viléma z Pernšteina 

které právo jniěl, z desk zemských vyložiti a vymazati s svým nákladem a prací, 
tak aby to svrchupsaiiému Jiříkovi, erbóm jeho a budúcím čistě a svoboduě zase 
postúpeno bylo beze všeho zmatku. 

A protož já Dorota svrchupsaná a my Jan z Veselíčka, Jan z Dobré Vody, 
Petr z Čertoraj, Jan z Čertoraj, Mikuláš Chudobín z Bořic a Čeněk z Pulic, ruko- 
jmie a spoluslibce s ní se paní Dorotu svrchupsanú a za ni, všickni vespolek sU- 
bujem svá dobru čistú vírů, ruku spolecnie a nerozdíluú beze vší zlé lsti jemu 
panu Jiříkovi svrchupsanému, jeho erbóm i budúcím, že ten dvuor jí paní Dorotě 
ve desky vložený s jeho príslušenstviem, tak jakož se svrchupíše, z desk vyložen 
a vymazán bude čistě a svobodně našiem nákladem a prací, beze všelikteraké odpor- 
nosti a zmatku i obmeškánie všelikterakého. Pakli bychom toho neučinili . . . [leženie 
do města Olomůce]. Tomu na potvrzenie já Dorota i rukojmie svrchupsaní své jsme 
vlastnie pečeti s našiem dobrým vědomiem přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dáu 
na Plumlově v tu sobotu den svaté Kunhuty léta oc M "IIII^LVIIP *) léta počítajíc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 503 č. 58. ♦) Léta 1458 bylo sv. Kunhuty 3. března v pátek; iia 
sobotu připadalo sv. Kunhuty 1. 1459. 

86. 

(f. VI) List od krále Jiřieho, jímž zapsal a zastavil městečko Kralice paní Žofce z Kunstatu 

a panu Janovi z Cimbuika a s Tovačova. 

V Brně 1459, 14, srpím, — Cod, Pernst. Frant. mus, Brn, f, 453; arch. měst. Brn. f. 149. 

My Jiří . . . oznamujem tiemto listem všem, že urozeným Žofce z Kunstatu, 
Janovi z Cimburgka a s Thovačova a jich erbuom, za dluh jich, kterýž jim vinovati 
fsicj jsme, s dobrým rozmyslem a radů věrných našich, mocí královskú a jakožto 
niargkrabie Moravský zapsali jsme a tímto listem zapisujem a zastavujem městečko 
naše Kralice s lidmi, úroky, poplatky a všemi puožitky toho městečka v XVI*^ f. 
uherských na zlíňte i na váze dobrých, tak aby řečení Zofka, Jan i jich dědicové 
městečko Kralice s lidmi v něm obývajícími, se všemi příslušnostmi toho městečka, 
úroky a poplatky spravedlivé nám příslušejícé od nich vybierajíc a jích požívajíc 
drželi tak dlůho, dokudž my neb budúcí naši margkrabie Moravští jim puol léta 
napřed věděti dadúce, těch XVI^ f. uherských dobrých nedali bychme. A když bychme 
v tom puolúletí my neb budúcí margkrabie Moravští jim XVI^ f. uherských dobrých 
dali a zaplatili, mají a jmíti budu, vezmúce tu sumu zlatých po vyjití toho polúletí 
řečeného městečka Kralic ihned beze vší odpornosti nám neb budúcím margkrabím 
postúpiti a list tento navrátiti. A již řečení Zofka, Jan a jich dědicové nemají těch 
lidí novými ani jinými neobyčejnými poplatky a robotami obtěžovati, leč by s jich 
vuolí byli, obyčejem nižádným. A kdož tento list jmíti bude s dobru vuolí již řeče- 
ných Zofii a Jana neb jich dědicuov, tomu bude též právo příslušeti k tomu, coi 



z roku 1459. 141 

v tomto listu psáno stojí, jakožto jim samým. Tomu na svědomí pečet naši králov- 
ská kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v outerý v Brně před hodem Matky 
boží Nanebevzetí léta od narození Syna božího tisícého čtyřistého padesátého devá- 
tého, království našeho léta druhého. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 603 č. 50. 

87. 

(u) Přemek kníže Těšínský dává kostelní podací své v Dubanech blíž Olomouce rytíři Protiv- 
covi ze Zástřizl a z Pavlovic, i oznámil o tom sousedům v Dubanech tímto listem. 

Na Veveří 1459, 14, srpna. — Cod. Pernst. Fratit. mm. Brn.f. 296; arch. měst. Brn.f. 125. 

Přemek z boží milosti kníže Těšínské a pán Velikého Hlohova oc. Opatrným 
muožóm Martinovi Šlachoví a Váchovi synu jeho i jiným súsedóm v Dubanech, keříž 
přísluší k nám a k našemu kostelnímu poddací tudíž v Dubanech, nám milým, dá- 
váme věděti, že sme to kostelní poddací naše i s vámi dali ku pravému dědictvie 
statečnému rytíři, panu Protivcovi z Zástřizl a z Pavlovic i jeho erbóm i budůcím: 
protož to vědúce, přikazujeme vám, abyste k němu přišli na Pavlovice nebo kamž 
vám rozkáže, a člověčenství abyste jemu slíbili, nebť my vás jemu propustíme z člo- 
věčenství tímto listem; i věřímyť vám, že tak učiníte a jeho poslušní budete. Dán 
na Veveří v úterý na vigiljí Matky boží Nanebevzetí hodu panny najdftstojnější, léta 
od narození Syna božího tisícího čtyrstého padesátého devátého léta, pod naší pečetí 
na svědomí. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 503 č. 60. 

88. 

Král Jiří připisuje Janovi Zajímačovi z Kunstatu, radě své, tisíc zl. uh. k sumině, 
kterouž má zapsanou od krále Ladislava na městečku Pohořelicích, tak aby městečko to držel 
a z něho splacován nebyl až do svého života; po smrti pak jeho mají králové Čeští, když by 
téhož městečka užívati chtěli, dědicům jeho rok napřed dáti věděti. Dat. v Praze, v sobotu 
před sv. Havlem (13. října) 1459. Cod. Pernst. mus. Frant. Brn. f. 120; Cod. Pernst. mést. 
Bm. f. 73 b. Výtah AČ. 503 č. 61. 

89. 

Jan z Nové Vsi a z Radkova vyznává, že nebude Janovi z Pernšteina při dělání rybníka 

překážeti. 

V Radkově 1459, 27. listopadu. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 13 h; arch. měst. Brn. 

f. 11 b—12. 

(s. XVIII) List od Radkovského na místa rybničná. 

Já Jan z Nové Vsi a z Radkova vyznávám ... že sem dal a mocí tohoto 

listu dávám i oddávám sám od sebe i od svých erbuov i od budúcích potomkuov 



142 C. XX 11. Lisťmár pana Viléma z Peništeina 

svých urozenému pánu panu Janovi z Pornšteina i jelio erbuom i budňcím potomkuo 
jeho, jakož rybníky dělá Kuchyňku, Skřinařku a rybník nad Libochovů Dolní, jak:< 
se tu mých lidí z Radkova mezí dotyce: toho já Jan svrchupsaný i moji erbo\ 
i moji budťicí potomci slibujem a nemáme svrchupsanému panu Janovi ani jeho bu 
dúcím potomkuom nižádnú věcí brániti ani jim v tom kterak kolivěk překážeti 
A což těmi rybníky svrcluipsanými clirastin neboli luk nebo rolí aneb cokolivěk za- 
topí a hrází v jich [sic] dělati budii, toho svrchupsaný pan Jan z Pernšteina ani 
erbové ani jeho budúcí potomkové nemají ani dlužni budu mně Janovi svrchu- 
psanému, ani mým erbuom ani také budúcím mým potomkuom ani mým lidem 
z Radkova, kteréž tu nyní mám aneb potom míti budu, niktera[k]ž žádným obyčejem 
splacovati ani oddávati : než to já Jan svrchupsaný i svými erby a budůcími potomlíy 
máme a slibujem panu Janovi nahoře psanému z Pernšteina i jeho erbuom a bu- 
dúcím potomkuom od sebe i od našich lidí z Radkova vysvoboditi a svobodno uči- 
niti, tak aby vždy při tom zůstali. A to všechno, což nahoře psáno stojí v tomto 
listu, já Jan z Nové Vsi a z Radkova svrchupsaný i [s] svými erby i svými budů- 
cími potomky, urozenému pánu panu Janovi z Pernšteina svrchupsanému i jeho erbuom 
a budúcím potomkuom slibujem svú dobru věru a čistú cně a řádně zdržeti a za- 
chovati beze všech výmluv i forteluov všelikterakých. A toho na svědomí i pro 
lepší jistotu a pevnější potvrzení věcí nahořepsaných svú vlastní pečet s svým jistým 
vědomím a svú dobru vuolí kázal sem přivěsiti k tomuto listu ; a připrosil jsem uro- 
zeného pána Smila z Dúbravice a z Osového, a slovutných panoší Voyjnu staršího 
z Litavy, Mikuláše z Mirošova a z Meziboří, v ty časy úředníka na Křižanově, Mi- 
kuláše z Kozlova, Smila z Radněvsi a Gedeonka z Moravce, že jsú své pečeti k mé 
k prosbě přivěsili k tomuto listu na svědomí, jim i jich erbuom bez škody. Jenž 
jest psán a dán v Radkově ten úterý po s. Kateřině léta oc M^IIII^^LVIIIP léta. 

výtah tištěn Palackým AC. VI. 603 č. Gl». 

ÍK). 

Král Jiří dává Jindřichovi Šaškovi z Rakového právo věnné po Anně Kopáčové na 
vsi Podhájí. Dat. v Olomouci, die octava Februarii (8. února) 1460. Cod. Pernst. mus. Frant 
Brn. f. 238; Cod. Pernst. měst. Brn. f. 187. Výtah AČ. VI. 503 č. 63. 

91. 
(p. XV) List na Janovičky paní Bohunce z Lompnice [králem Jiřím obnovený]. 
V Praze 1460, 21, června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 11 b; arch. měst. Brn. f. JO. 

Georgius, . . . notum facimus tenore presencium universis, quod deuota nostta 
dilecta nobilis Bohunka de Lompnicz, contoralis nobilis Johannis de Perosstin, ft- 
delis nostri dilecti, nobis retulit, quod literas donacionis qnondam donuni 



z lvi 14ř)9—1462. 143 

super villa Janowiczky sibi datas, cum castrum Pernsstin i«»iie consunieretur atroci, 
litera uiiacum rébus aliis consumta fuerit, Serenitati igitur nostre liumiliter suppli- 
caiiit, quatenus literas iiostras super eadem donacione sibi innovare et donare digna- 
remur graciose. Nos suplicacionibus ipsius fauorabiliter inclinati, eidem Bohuncze de 
Lompnicz dietám curiam et villam Janowiczky, ad predecessorem nostrum Ladislaum 
regem per mortera Wenceslai de Janowicz deuolutam, cum omnibus et singulis per- 
tinenciis earum, quocumque nomine nuncuperentur, ipsamque donacionera, vt premit- 
titur, inuouauimus et presentibus donamus et contulimus graciose. Mandamus igitur 
cameralibus vuiuersisque tabularum čude Brunensis ofticialibus, íidelibus nostris di- 
lectis, quatenus přeťaté Boluincze dictorum bonorum possessionem tradant ipsaque 
bona eiusdem čude tabulis predicte Bohuncze annotari non ommittant, saluis tamen 
semper iuribus alienis. Presentium sub nostra regalis sigilli appensione testimonio li- 
terarum datum Prage die vicesima prima Junii anno Domini 14i)0, regni nostri 
auno 3^ 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. óOri L (U. 

1)2. 

<CCVI) List pana Jana Pardusa učiněný se panem Vánkem z Milétínka na zdělání rybníkóv 
budto hťází nebo vodťi topením, že sobě toho přejí. 

1462y 22, ledna, — Cod, Pernst. v arch, mm. kr, Čes. /. 133. 

Já Jan Pardus z Vrátková seděním na Rychumburce vyznávám ... že tak 
jakož sě jest stala výpověď urozeným pánem panem Soběslavem z Milětínka a s Par- 
dubic a panem Václavem Cardů, mezi nebožčíkem panem Vánkem z Milětínka a mnú 
o zbožie, o peníze i o jiné věci a i o to, jestliže by kteří rybníci od nás obojích 
kde zděláni byli, ješto by tiem děláním škoda sě lidem jeho nebo mým dala, buďto 
hrází nebo vodu topením, anebo jestliže by sě ješče kde dělati mohli, že sobě toho 
prejem a máme příti, jakožto ta výpověď v sobě to šíře svědčí a zavierá: ale tak, 
že ta škoda, kteráž by sě těch rybníkuov děláním stala, že má opravena býti těm, 
komuž by sě stala, po přátelích dvů s oboje strany vydaných, tak aby sě těm lidem 
za jich škodu dosti stalo, tak jakž by oni rozkázali, a ti rybníci, kteříž by zděláni 
byli, mají tak zóstati bez překážky mé i mých budúcích. A já i moji budúcí mám 
i slibuji urozeným panu Jiříkovi a panu Divišovi bratřím z Milětínka a s Pardubic 
i jich budúcím náméstkóm toho přieti, a to tak vše zdržeti jakožto dobrý člověk, 
jako sě svrchupíšé. A to slibuji sám za se i za své budúcí držitele mých zboží, že 
to všechno, což sé svrchu vypisuje, má ctně, věrně, právě a křesťansky zdržáno býti. 
Na svědomí toho všeho já svrchupsaný Jan Pardus svů sem pečet přivěsil k tomuto 
listu; a připrosil sem urozených a statečných pana Jana Koldy z Žampachu a pana 
Jana z Chlumu a s Košmberka, a slovutného panoše Bernartha z Crhenic, že sú pe- 



144 G. XXIL LisUnář pana Viléma z Pernsteina 

četi své vedle mne na svědomí přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta* 
božieho MCCCCLXII v pátek na s. Vincenci. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 503 č. 65. List týž zapsán podruhé jako č. 241 se změněným re ^ 
gestem v tato slova: „List od Jana Pardusa seděním na Rychmburce, což se rybnikuov dotýče dělati na tomc:; 
což k Pardubičkám Mnichovým příslusie." 

93. 

Jan z Cimburka prodal lidem svým z Dluhonic pastviště dědičné řečené Blaně pod úrok. 

Na Tovačavě 1462, 20, června, — Ko2)ie pozd, arch. Roudn, P. 15149. 

Jan z Cimburka pán na Tovačově i s svými erby a budoucími potomky 
pány Tovačovskými, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že znamenav^e 
požitek a užitek svuoj a budoucích svých, pánuov Tovačovských, chtíce také, abr 
lidé z Dluhonic od nás a našich ůředníkuov utiskáni nebyli, pastviště své vlastfl/ 
dědičné, řečené Blaně, kteréž podle doubravy Dluhonské leží, zamezené ouredníky 
a hejnými našimi, za jmenovitú sumu peněz těmž lidem z Dluhonic a jich budou- 
cími [sic] prodali sme a prodáváme mocí tohoto listu, nám od nich úplně a docela 
zaplacenu, takže nadepsaní lidé i jich budoucí nadepsaného pastviště lesem a past- 
vami požívati mají a moc jmíti budou na časy věčné. A s toho pastviště nám i bu- 
doucím našim jednu kopu grošuov mince obecnic platu ročního na den svatého Mar- 
tina na vsaky rok platiti a činžovati lidé prvé psaní i jich budoucí budu a mají, 
a tu ouředníkuom našim klásti a dávati mají v Troubkách na dědině naší. Na kte- 
rémžto pastvišti my Jan [z] Cimburka s svými erby a budoucími potomky pány 
Tovačovskými slibujeme tímto listem, že lidem častopsanejm i jich budoucím nemá 
v nižádné míře překáženo býti. Tomu na svědomí a na potvrzení pečet svou vlastní 
k tomuto listu přivěsiti kázal jsem. Dán na Tovačově tu neděli po hodu Téla 
božího let božích tisíc čtyři sta šedesátého druhého. 

94. 
List krále Jiřího, jímž dává opravu na kláštere Tišnovském panu Janovi z Pernsteina 

a čtyřuom [sic] synuom jeho. 

V Praze 1462, 24, června, — Cod. Pernst. arch. měst, Brn. f. 54 b. 

My Jiří z Boží milosti král Český, markrabě Moravský, Lucemburský a Slezský 
vejvoda a Lužický markrabě oc, oznamujem tímto listem všem: jakož urozený Jan 
z Pernsteina, věrný náš milý, pro své věrné služby, kteréž předkuom našim králuom 
Českým a markrabím Moravským i také naam okazoval jest, došel jest toho, že 
oprava na klášteře našem Tišnovském jemu dána jest. My také ustavičnost jeho 
věrnu shledavše, kterúž nás jakožto pána svého věrně se pridržie, nám byl i jest 
služeben, i chtíce také, aby synové jeho toho jeho nám zachování požili, a jakož on 
nám byl věren a služeben, též i oni aby mohli a měli nám toho zasluhovati : protoi 



z roku 1462. 145 

s dobrým rozmyslem a radů věrných našich, mocí královskú a jakožto markrabie 
Moravský témuž Janovi z Pernšteina a synuom jeho urozenému Zikmundovi, Vilé- 
movi, Janovi a Vratislavovi bratřím z Pernšteina, věrným našim milým, opravu na 
kláštere našem Tišnovu dali sme a dáváme tak, aby oni tu opravu na klášteře našem 
Tišnovu jměli a všecky puožitky k té opravě příslušející k užitku svému vybírali 
až do svých živností bez našli, budoucích našich králuov Českých a markrabii 
Moravských i všech jiných lidii všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečeť naši 
královská kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze, den svatého Jana křti- 
tele Božího, léta od narození syna Božího M^IIir^LXIP, království našeho léta desátého. 

95. 

(1. XI) Smlúva mezi panem Vokem z Sovince a kapitolů Olomůcků, co se Sušic dotýče. 

V Olomouci 1462, 15, července, — Cod. Pernst, Frant, mtis, Bm,f. 143 ; arch, měst, Brn, f, 83, 

My Jan z Lompnice probošt, a Jan z Bludova kanovník kostela Olomůc- 
ského vyznáváme . . . Jakož mezi velebnými kněžími, preláty a kanovníky kapitoly 
kostela Olomůcského a jich lidmi poddanými z Sušic s jedné, a urozeným pánem panem 
Vokem z Sovince seděniem na Helfnšteině s strany druhé ruoznice a pře o někte- 
raký závrbek neboli chrast vrbovů a o luky, roli i chrasti, na kteréž sů se táhli 
lidé Sušičštie k lesu Helfnšteinském příležijící od dávných chvílí jsů byly: že léta 
od narozenie Syna božieho tisícého čtyřistého šestdesátého druhého, ten pondělí*) 
svatého Vilibalda [7. července] o ty o všecky ruoznice a pře svrchupsané smlůva 
konečná a přátelská stala se jest mezi stranami svrchujmenovanými takováto, že pan 
Vok, jeho erbové i budůcí mají toho závrbku užívati a za svuoj jej jmíti i s reků 
Bečví, pokudž ten závrbek zastal, tak jakož meze jeho v ty časy učiněné a vysa- 
zené ukazují, na časy budůcí věčně bez překážky kněží kapitoly Olomůcské nyněj- 
šiech i budůcích i lidí jich z Sušic svrchupsaných. A též lidé ti z Sušic nynějšie 
i budůcí role, luk i chrastin těch, o kteréž prvé při byly, tak jakož jsů vymě- 
řeny, ukázány a zamezeny, mají požívati a v drženie pokojném býti a za své vlastnie 
je jmíti na věčné časy bez překážky svrchupsaného pana Voka, jeho erbuov i bu- 
důcích poddaných všelikteraké. Kterůžto smlůvu my na místě všie kapitoly [s] svrchu- 
psaným panem Vokem, tak jakož se vypisuje, slíbili jsme sobě a mocí listu tohoto 
slibujera ctně, věrně a právě a křesťansky držeti na věčné časy. Tomu na svědomie 
pečeti kapitolní, a urozeného a statečného a slovutných pana Jindřicha z Sovince 
a páně Janova z Rokytnice, Prockova z Vyškovic, Bohuslavova z Kokor, Jindři- 
chova Mojkova z Pavlovic a Janova z Ochab a z Prosinic, kteříž při těch úmluvách 
byli, jsů přivěšeny jim a jich erbóra bez škody. Jenž jest dán v Olomůci léta svrchu- 
psaného ve čtvrtek po svaté Margetě oc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VÍ. 503 č. 66. *) L. 1462 bylo sv. Vilibalda 7. 6er?ei» 
a nikoli v pondělí. 

Archiv český XVI. 



146 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernsteina 

9G. 

(i. VIIII) List správní na Jimramov a na jiné vsi od pana Jana z Cimburka a s Tovačova 

[Janovi z Pernsteina]. 

Na Tovačově 1462, 13. září, — CM. Pemst, Frant, muff. Brn, f. 5 h; arch. mést. Brn.f. 6. 

My Jan z Cimburka a s Thovačova a Žofka z Kunstatu, manželka urozeného 
pana Jana z Cimburka napfedpsaného, i s svými erby a budúcími společně a ne- 
rozdílně vyznáváme ... že s naším dobrým rozmlyslem [sic] a svých přátel radů 
v ta doba, ježto jsme to dobře učiniti mohli, spravedlivým trhem a prodajem pro- 
dali jsme a prodáváme, vzdali jsme a vzdáváme své vlastní zboží a dědicství. to 
jest Jimramov městečko i s tím dvorem v Jimramově i s poddacím kostelním, 
k kterémuž bych já tu svrchupsaná Žoflva právo jměla, a také s hradištěm z Skalami 
i s jeho s vším piislušenstvím ; také vos Javorek, ves Ubyšín řečenťi, Sulkovec, také 
ves Unčín a také ves Pavlovice, k čemuž jsem já tu právo jměla, a také ves Pi- 
czulín[?] řečenú, Lhotu, k čemuž jsem já tu právo jměla, urozenému pánu panu Janovi 
z Pernsteina i jeho erbóm a budúcíni jeho, tak jakož se svrchu píše, ku pravému 
dědicství za XVIIII}^' f. dobrých uherských červených mince dobré spravedlivé, rázu 
se lvy, kterýchžto XVIIlIj.*' f. jsú nám dali a zaplatili liplně a docela kupitel nis 
svrchupsaný, a tak jakož jsme to zboží sami drželi a požívali neb naši předkové, 
s úroky, s robotami, s rolí oranú i neoraná, s lesy, s háji, s chrastinami, s lukami, 
s pastvami, s rybníky i s řekami, s potoky, s vodami tekutými i netekutými, s doly, 
s horami, s cestami, jakož to zboží a panství svrchupsané v svých mezech a hra- 
nicích jest rozděleno a okršleno, nic sobě v tom ani svým erbóm ani svým budiicíffl 
práva ani vlastenství nepozuostavujíce. A to jisté zboží, panství a dědictn svrchu- 
jmenované my nadepsaný Jan z Cimburka a s Thovačova, Žofka z Kunstatu i uaši 
erbové i s budúcími svými odlučujem od sebe i od svých erbóv i od svých budúcíth 
mocí tohoto listu, a díive řečenému panu Janovi z Pernsteina, kupiteli našemu, 
i jeho erbóm i budňcím jeho to zbo/í svrchupsané se vším jeho panstvím a pří- 
slušenstvím přivlastíiujeni a jeho postupujem a postůpili jsme pravým věrným pro- 
dajem, v tom sobě žádného ústrku ani nového nálezu činíc. Za kteréžto zboží a panstn 
svrchupsané jsme rukojmie podle napřed psaného pana Jana z Cimburka a s Thova- 
čova s paní Žofkú z Kunstatu Procek z Kunstatu, najvyššie komorník desk a soudu 
práva Olomúckého, Jan z Cimburka a z Jičína, Vok z Sovince a z Hel[fen]šteina, Jan 
Kuna z Kunstatu, Oldřich Štos z Kaunic a z Dřevohostic, Jan z Morkovic, slibujeme 
s nimi a za ně ruku společní a nerozdílnú, naší dobru a čistů věru beze vší zlé lsti 
i odpornosti jemu prvé řečenému panu Janovi z Pernsteina, kupiteli našemu i jeho 
erbóm a budňcím jich, to zboží a panství již často jmenované se vším jeho příslu- 
šenstvím svrchupsaným na prvniem sněmu panském. . . Pakli bychom toho yšeho, 



z roku 1462 a 1463. 147 

což se nahoře píše, neučinili, a tolio zboží svrchupsanáho našim kupitelóm svrchu- 
psanym ve deky zemské nevložili a nespravili, tak jakož se svrchu píše, jeliož Bože 
nednj, tehdy ihned bez meškání kteráž z nás dva rukojmí oc Ležení obyčejné 
v niestě Brně oc Jenž jest dán a psán na Thovačově léta M^CCCC^LXIF v ten 
pondělí před sv^. kříže Přenesením. 

Výtah tištěn ralackvm A(*. VI. 00 í č. 07. 



(d. IIÍI) List krále Jiřího panu Janovi z Pernšteina a synóm jeho, jímž dává na Tišnovském 

zboží platu LX hřiven. 

V Praze 1403, 3. bíezna, — CoíL Pernst. Frant. mus. Vrn,f. 91 h; arch, měst. Brn.f. 62 b — 53. 

My Jiřie . . . oznanuijem tímto listem všem, že vzhlédše na mnohé věrné 
služby urozeného Jana z Pernšteina, věrného našeho milého, kteréž jest nám činil 
a činio, potom tím lépe aby činiti mohl, čímž více nás svých služeb vděčná a k sobě 
milostiva pozná, s dobrým rozmyslem a radii věrných našiech, mocí královskú a ja- 
kožto markrabie Moravský těch LXti hřiven platu našeho na klášteru našem Tiš- 
novském ročnieho, kterýž nynie náš milý Ondřej z Studnic bére a do živnosti své 
vybierati má, jemu a synóm jeho urozeným Zigmundovi a Vilémovi a Janovi z Pern- 
šteina, věrným našiem milým, dali jsme a tímto listem dáváme. Takovýmto však oby- 
čejem : když by již řečený Ondřej s toho světa sšel a umřel, tehdy tepruv po jeho 
smrti již řečený Jan z Pernšteina a synové jeho svrchupsaní tu sumu šestdcsáte 
hřiven grošuov z toho kláštera na roky toho placenie obyčejné aby jměli, k své ruce 
a užitku vybierali bez našie, budikích našiech králuov Českých a markrabí Mo- 
ravských i všech jiných lidie všeliké pí(^kážky až do jich všech živností, totjižto 
Jana z Pernšteina a synuov jeho Zikmunda, Viléma a Jana; než po smrti jich všech 
tepruv ta suma šedesáte hřiven grošuov platu ročnieho nám neb budúcím králóm 
Českým a markrabím Moravským a komoře našie bude svobodná. Protož přikazujem 
tímto listem abatyši a konventu kláštera Tišnovského, kteráž nynie jest neb potom 
bude, aby těch LX hřiven grošuov platu ročnieho již psaným Janovi z Pernšteina 
a synóm jeho po smrti Ondřeje z Studnic na časy toho placenie obyčejné tak a dotud, 
jako svrchu psáno stojie, platily i vydávaly beze všie odpornosti. A kolikrát- 
koli těch LX hřiven groši který rok jim dadí a vyplní, tolikrát my jie, totjižto 
abatyše a konvent kláštera Tišnovského, tímto listem kvitujeme a tímto listem 
kvitováni býti chcme. Tomu na svědomie pečeť naši královská kázali jsme přivěsiti 
k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek před Přeneseniem svatého Vácslava, léta od 
narozenie Syna božieho tisícého čtyřistého šestdesátého třetieho, královstvie našeho 
léta pátého. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 504 č. 68. 

19* 



148 



C, XXÍL TJďmář pana VUima z Pernšteina 



(1 XI > List zprávní na Knžanov od nikojnií, kteří byli za pana Smila z Dúbravice, u, pani 
Anežku z Mezrííie panu Janovi z Pernšteina oc. 

Na ŠpHbf*rcr 1463, 22, Července. — Cod, Permt. Frant. mm, Brn. f. 67 h; arch, mésL Brn. 

f. 38 b—40. 

Já Jindřich z Lippt^hu, hýtniaii markrabstvie Moravského n níijvys:^ie luar^álťk 
královstvie Českého, Milota z Tvorkova a z Némčic, Jan z Waldšteina a z Slavkova, | 
Hynce z Kiikvic, tak jakož jsme rukojmie a slíbili za pana Smila dobré paméti ; 
z Dúbravice z Osového a za paní Anežku z Mezííeie, manželku jeho, i za jich | 
erby a budúcí spoleí-ne a nerozdílné, kteřížto jsú prodali zlíožie své a diel v mř- 
stečku Křižanové i na hrade, a k ecnniž tu právo jměli oc, jakož se potom dále! 
a šíře vypisuje, urozenému panu Janovi z Terníteina: jsůce napomenuti častokrát (idl 
pana Jana z Pernšteina již psaného, abychom jemu list obnovili a učinili^ tak jakužj 
jsme slíbili, s paní Anežku svrchnpsann Jsme mluvili a prosili, aby nás vyvadilaJ 
A ona jest toho netbala učiniti. A my svrrhupsaní rukojmie nemohúc trpéti tak ca^ta| 
napomínánie a láuie od pana Jana z Pernšteina svrchupsanéhoj sami jsme se jist 
udělali a tímto listem činíme a vyznáváme, že jsme prodali a prodáváme zbožie toJ 
kteréž jest na paní Anežku spravedlivě spadlo, rozkázániem a dániem paní AleniuTinl 
a nálezem panským ku pravému dédicstvie. k toiriu toho jijíhi* práva, kteréž na] 
paní Anežku na vsi na Hrutovicích [. . .], vzdali jsme a vzdáváme jejie vlastuíe zbožiej 
a dédicstvie, a jakož jsú toho sami v drženie byli, to jest diel jejich v méNtečkul 
Křižanové, diel jejiech také i na hrade a k čemuž jsú právo jméli na tom kostelu 
Matky božie tu před hradem Křižauovenij i na městečku Bobrovej i na všech všech, i 
což k Křižanovu sluSie. na dveřích, na rolích orných i neorných, na lukách i iia 
pastvistiech i na ůlehlech i na rybnících, na řekách i na potocích, na lesích, naj 
hájích i na chrastinách i na všem příslusenstvie, což k hradu Křižanovu a k mé-j 
stečku příslušte, i na mezích i na hranicech, se všemi požitky, s úroky, s čmžemij 
i se všemi robotami, kteréž na klášterstvie k tomu spravedlivě jsú, a k Čemuž *}ú\ 
oni pan Smil a paní Anežka svrchupsauí tu právo jměli, i se všemi poplatky, kte-l 
rýmiž se koli jmény jmenují, tak úplně a docela, jakož jest to zbožie držal dolare] 
paměti Jlilotha a oni po něm, nic sobě v tom ani jích erbóm ani budúcím jiclij 
práva ani vlastenstvie nepozůstavujíce, prodali jsme urozenému panu Janovi z Pern^ 
šteína a jeho erbóm i budúcím jeho to vše zbožie svrchupsané, což se dědiťMvifl 
dotyce, během zemským ku pravému dédicstvie, a co se manstvie dotyce, k manstvieJ 
za pět set kop grosí bez dvatceti kop grošuov dobrých stříbrných nizu Pražskéhfl 
a čísla moravského, za každú kopu šedesáte groši počítajíc. Kterýžto V^ IP g, be^ 
XX ÍP g. svrchupsaných jest jim dal a zaplatil úplně a docela kupitel nás svrchupsanj 



jer roku 1463. 149 

A to jisté panstvie a dédicstvie i manstvie svrchupsané my nadepsaní jistci 
učujem od psaného pana Smila z Důbravice a z Osového a paní Anežky z Me- 
de, jich erbuov i jich budúcích mocí tohoto listu, a drieve řečenému panu Janovi 
nteli jejich i jeho erbuom i jeho budúcíra to zbožie svrchupsané se vším jelio 
ým panstviem a příslušenstviem přivlaštujem a jeho postupujem, a postúpili jsme 
vým a věrným prodajem, v tom sobě žádného ůstrku ani nového žádného nálezu 
iníce. 

Za kteréžto panstvie a zbožie svrchupsané jsme rukojmie podle psaných jistci 
la Jindřicha z Lippého, ty časy hajtmana markrabstvie Moravského a najvyššieho 
ršálka královstvie Českého, pana Miloty z Tvorkova a z Němčic, pana Jana 
Valdšteina a s Slavkova, Hynce z Kukvic svrchupsaných, Jiřík z Kravař a z Strá- 
že, Jan z Cimburka a z Jičína, Boček z Kunstatu a z Horních Kunic, Hynek 
Valdšteina a s Židlochovic, Mikuláš z Bystřice a z Oj nic a z Kroměříže, Protivcc 
iástři[z]el a z Pavlovic, s nimi a za ně slibujem kupiteli našemu i jeho erbóm 
udúcím jeho to zbožie a panstvie i manstvie častopsané se všiem jeho příslu- 
stviem svrchupsaným na prvniem sněme panském . . . Pakli bychom toho všeho 
činili, což se svrchu píše, a toho zbožie svrchupsaného kupiteli našemu svrchu- 
nému ve desky zemské nevložili a nezpravili, tak jakož se svrchu píše, jehož Bože 
aj DC. Leženie obyčejné v městě Brně oc. V tém listu dobrá vuole se vypisuje oc. 
ž jest dán a psán na Špilberce léta od narozenie syna božieho tisícého čtyři- 
10 šedesátého třetího, v pátek den svaté Maří Magdaleny oc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 504 č. 69. 

99. 

Viní) List krále Jiřího panu Čeňkovi Kunoví z Kunstatu, jímž zastavuje Novošice v XV^ 

zlatých uherských. 

^raze 1463, 7. fijna. — Cod. Pemst, FratU. mtis. Brn. /. 96; arch. měst. Brn. /. 55 b — 56. 

My Jiří . . . oznamujem tímto listem všem, že znamenavše a v skutku shle- 
še mnohé věrné a pilné služby urozeného Čeňka Kuny z Kunstatu, věrného na- 
milého, kteréž jest nám činil, činie a potom tím lépe aby činiti mohl a měl, 
nás k sobě milostivějšieho pozná, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech, 
cí královská zapsali jsme a zastavili a tímto listem zapisujem a zastavujem ves 
§tera našeho Žďárského řečenú Novošice s lidmi úročniemi, dědinami, Inkami, 
niky, potoky i se všemi i všelikým příslušenstviem, jakž ta ves v svých mezech 
ížie, témuž Čeňkovi z Kunstatu i jeho dědicóm v XV^ f. uherských, tak aby 
ený Čeněk Kuna již psanů ves se všemi a všelikými užitky, poplatky a přísluš- 
tmi k té vsi z staradávna příslušnýmp] jměl, držel a toho požíval bez našie, 
lucích králuov Českých a markrabí Moravských i všech jiných lidí všeliké pře- 



If)!) C. XX 11. TJsťmář jyina Vilíma z Pt^rnktrhm 

kážky, nejsa od nás ani od žádného jiného s toho bez vuole své splacován do své 
živnosti. Než po smrti jelio když bychom my neb budúcí králové Ceštie a raarkrabie 
Moravštie neb ti, jimž ta výplata toho zbožic spravedlivě příslušala by, dédicóm 
a budúcím jeho těch XV' f. uherských na zlatě i na váze dobrých dali a splnili 
úplné, od nich té výplaty požádajíc, mají beze všie odpornosti tu sumu od nás ueb 
od těch, jako se svrchu píše [....], té vsi nám neb těm zase ihned postúpiti 
i list tento navrátiti ; nejma také řečený Čeněk těch lidí i jeho dědicové ani budiící 
novými nespravedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami proti jich 
vuoli utiskati obyčejem nižádným, ale mají je v jich starodávních právích a poplat- 
cích zachovati. A ktož by tento list jměl s již psaného Čeňka Kuny nebo jeho dědi- 
cuov dobrň a svobodnu vuolí, chcem, aby tomu príslušalo plné právo všech vécí 
svrchupsaných též, jakžto jim samým. Tomu na svědomie pečeť naši královská ká- 
zali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Františku léta 
oc tisícého čtyřistého šedesátého třetího, královstvie našeho léta šestého oc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 501 č. 70. 

100. 
(XV) List krále Jiřieho, jímž Samuelovi z Hrádku dopustí rybník na Přibýšovských 

dědinách dělati. 

V Praze 1463, 26. října. — Cod. Prrnst. v arch. mí4S. kr. Čes. f. 14 b. 

Georgius . . . notum fíuimus tenore picsencium vniuersis, quod considerata 
sincera fide et plurimis seruiciis, que nobis strenuus Samuel de Hrádek, consiharius 
ťidelis noster dilectus, prompte exibuit et exibebit in futurum, sibi fauimus et indul- 
simus ac virtute presencium indulgemus, vt ipse in agris ville Przebyssow,*) ad 
capitulum ecclesie Boleslauiensis pertinentis, et in agris suis ad castrum eius Chlu- 
mecz spectantibus, piscinam seu lacum facere et de nouo construere valeat atque 
possit, prout sibi melius et vtilius videbitur expedire, ita tamen, vt videlicet quantum 
spacium de agris dicte ville aqua lacus seu piscine per eum facte occupauerit, tan- 
tum incolis eiusdem ville, quorum agri piscina fuerint occupati, de agris aliis vicem 
referre debeat et teneatur iuxta consuetudinem regni nostri Bohemie circa piscinas 
erigendas antiquitus obseruari solitam. Qua quidem piscina ipse et sui successores 
vti poterint et debebunt omni eo iure, quo alia bona hereditaria, ad castrum Chlu- 
mec/ pertinencia, noscuntur possideri, impedimentis quorumlibet proculmotis. Presen- 
cium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum datum Prage vige- 
sima sexta Octobris anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo tercio, 
regni nostri anno sexto. 

Ad mandátům domini regis Procopius de Rabnssteyn, cancellarius. 

Jiná stejná listina českým j&zykem psaná datována jest 20. listopadu 1463, kterouž Palacký Tjtiakl 
u výtahu AČ. VI. 504 é. 71. *j Ves Prebýsov u Žiželic píše se nyní také PrívýšoT i Převýšov. 



z roku 1463. J51 

101. 

(IX) List krále Jiřieho, jímž zapisuje Kamarétovi [z Žirovnice] městečko Přeiúčí ve 

dvauádsti stech kopách g. 

Na Kladštč 1463, 30. listopadu. — Cod. Pernst. mus. král. Česk. f. 9 b. 

My Jiřie . . . oznamujem tiemto listem všem, že shledavše mnohu věrnost 
a služeb ustavičnost statečného Purkartha Kamaréta z Žirovnicie, komorníka našeho 
věrného milého, kterúž nám vděčně a hotově slúže činil jest a okazoval i podnes 
činiti nepřestává, a^potom v časiech budúciech tiem lépe aby činiti mohl, čímž nás 
k sobě milostivějšieho pozná, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech, mocí 
královskú jemu i jeho dědicóm zapsali sme a zastavili a tiemto listem zapisujem 
a zastavujem sbožie kláštera Opatovského vdole psané, totižto městečko Přelúčie 
se dvěma mlýny na Labi tudiež, jeden na jedné straně řeky a druhý na druhé 
straně na témž stavu, se všemi příslušnostmi, užitky a robotami z staradávna k tomu 
příslušnými, item přievoz na Labi tudiež s rybáři, Labem a jezery z staradávna 
k tomu příslušnými, tak jakž Jetřicli z Miletínka to držel jest, také dvuor poplužný 
tudiež s lukami, lesy, luhy, chrastinami, rybníky, item vesnice Lhotu Větčí, Lhotu 
Menší, Mikošín, Jankovicě, Košaticě, Škudly, a jednoho rybáře v Labětíně, s dědi- 
nami, lukami, pastvišti i všemi a všelikými toho městečka, dvoru, mlýnuov a vsí 
příslušnostmi, užitky a poplatky, nic nevymieňujíc ani pozuostavujíc, a konečně se 
vším panstvím ve dvanácti stech kopách groši, tak aby již řečený Kamaréth již 
psané zboží měl, držel a toho požíval bez našie, budúciech králuov Českých i všech 
jiných lidí všeliké překážky, nejsa s toho od nás ani od žádného jiného splacován 
do své živnosti. 

Než po smrti téhož Kamarétha, když bychom my neb budiicí králové Čeští 
nebo ti, jimž výplata toho sboží spravedlivě příslušela by, dědicuom a budúciem jeho 
za výplatu toho sbožie dvanácte set kop groši peněz dobrých, kteříž by ty 
časy v zemi České obecně bráni byli, dali a úplně zaplatili, mají beze všie od- 
pornosti těm, od nichž ty peníze příjmů, sbožie svrchupsaného se všemi přísluš- 
nostmi postůpiti a list tento navrátiti. Nemá také již řečený Kamaréth, dědicové 
i budůcie jeho lidi toho sbožie novými nespravedlivými a těm lidem neobyčejnými 
poplatky a robotami proti jich vuoli obtěžovati obyčejem nižádným. A ktož by tento 
list měl s již psaného Kamarétha neb jeho dědicuov a budúciech dobru vuolí a svo- 
bodnu, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných též jakožto 
jemu samému. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto 
listu. Dán v Kladště v středu den svatého Ondřeje apoštola, léta od narozenie Syna 
božieho tisiecího čtyřstého šestdesátého třetieho, královstvíe našeho léta šestého. 

Ad mandátům domini regis. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 604 č. 72. 



1 52 C, XXIL Listinář pana Viléma a Pernšteina 

102. 

(<x. VII) List krále Jiřieho, jímž všecky zápisy potvrzuje na zámek Tovacov a na to všecko, 

což k tomu zámku přlslušie [Janovi z Cimburka, i dovoluje, aby mohl manželce své Žofii 

z Kunstatu věno její na Tovačové do desk vložiti]. 

V Olomouci 1464, 16. ledna. — Cod. Pernst Frant. mus. Brn. f. 453 h; arch. měst. Brn. 

f. 149 b- 151. 

My Jiří . . . oznaraiijem, že předstúpil před nás urozený Jan z Cimburgka 
a s Thovačova, věrný náš milý, i učinil jest nám povinnost manskú s zámku tvrze 
Thovačova a s zboží některých k němu v n>anstvie příslušejících, ukázav nám mnohé 
listy jasných knížat, předkuov našich, kterak ten zámek Thovačov i s zbožím 
a panstvím k němu příslušným od jeho předkuov jest držán a uan Jana jest přišel, 
jakož listové Jana margkrabie, ciesaře Karla, Jošta margkrabie, Václava, Ladislava 
králuov Českých a margkrabí Moravských oznamují a v sobě zavírají; jakož pak 
my ty všecky listy ohledavše a jich pevnost seznavši, oblíbili jsme a je oblibujem 
a mocně oznamujem a v ničem nezpozdile držíme. Ale že těch všech listuov první 
základ jest list Jana markrabie Bramburského a Moravského, a všech listuov po- 
slední list Ladislava krále, kterýž pod majestátem jeho to oznamuje v tato slova: 

Následuje český současný překlad listu krále Ladislava, jímž potvrzuje zboží Tovačovského Janovi 
z Cimburka, dd. v Praze 1457, 22. listopadu. V ném jest inserován pi^eklad listiny Jana markrabí Moravskébo 
na zboží Tovačovské, dané v Brné 1359, 10. listopadu, o níž viz výše str. 77 č. 9. 

Ale že my Jiří král, nyní časuov těclito jsůc přítomností svú osobní v mí»*t- 
krabství našem Moravském, uptali jsme se, že by všechna blata a pustiny, kte:^:*^ 
nemohla požívána býti pro hlubokost bezednú, až dosavad k nám jsů přísluš- ^^* 
a příslušcjí, sáhli jsme na to a podkomořímu našemu na to jsme sáhnuti rozkaz -^i> 
i jiné úředníky zemské a s nimi mnohé naše vérné na ta blata k ohledání jsme ^"^y- 
slali. Ale že již jmenovaný Jan ukázal jest nám list jasného Jošta předka naše^ M 
margkrabie Moravského, kterýž o některé ruoznice neb nesnázky výpověď učinil rs^ezi 
urozeným Petrem s Kravař a s Pluinlova a Bcrnhartem z Cimburka a s Tovačo t^«, 
a na konečné rozdělení vyííká; jakož slovo od slova listu toho rozum tento j&^i' 

Zde vložen rcsky překlad listiny Joštovy, dané v Brno 11. října 1380, kteráž tiéténa jest i?7'í^ 
str. hG ('.. 21. 

Protož my Jiii král, seznavše a uznavše téhož Jana celu spravedlnost i staro- 
dávní držení těch blat v místech jmenovaných, jelio Jana a erby, potomky jeho pány 
Tovačovské, při tom jich držení zuostaviijem a necháváme a chceme jmíti, aby oni 
toho bez všeliké překážky v držení byli. Nad to jim z milosti naší Janovi i jeho 
erbuom i i)otomkuom plnii vuoli a moc dáváme, aby oni na tom bíatě mohli buí 
rybníky neb liiky v puožitky platu zdělati a rozdělati k svému puožitku i vuoli 
obrátiti, jakž by se jim najlépe líbilo neb zdálo, a jestliže by co ještě k nám ta 



£ roku 1464. 153 

)ráva na těch blatech pnslušelo, to jim všeclino mocně dáváme, a se i potomky 
lase krále České a markrabie Moravské zbavujeme, a [s] sebe nyní přenášíme; 
ršak to znamenitě vymieňujíce, jestliže by keré vytopení rybníky kerými se stalo 
: mezí nynějších toho blata a mokřin, kteréž nyní jsů pro blata toho mokrost 
nokré a pro povýšenu hráz buď do rolí neb osušných [sic] luk, jimž mokrost těch 
)lat nyní neškodí, ty oddati mají a povinni budu řádem a právem i obyčejem, zvy- 
klostí, [jak] v zemi České království našeho jest a předky našimi nalezeno za právo. 

Také jakož v listu krále Ladislava nahoře dotčeno jest, že jemu Janovi a jeho 
Tbuom i budúcím dopustí se věčno k věčnému právu věna ve dsky zemské v Olo- 
núci jich manželkám vpisovati a vkládati, nad to my dopustíme a povolujem, aby 
iž psaný Jan manželce své urozené Žoice z Kunstatu za zboží její dědičná, keréž 
est ona měla po otci svém, urozeném Heraltovi z Kunstatu a s Skal, jíž jest je již 
lotčený Jan rozprodal a k svému užitku přivedl, na všech Vírovanech, Evani, Vy- 
[lecích, Oplocanech, a což tu manství našelio jest, vo dsky zemské v Olomiici jí 
íofce vložiti a vepsati dědicky [. ..], aby ona Žofka mohla za své dosti jmíti a dskami 
o dáti i poručiti neb spolkem, komuž by se jí líbilo neb zdálo, rozdílně neb spo- 
ečně; však ti neb ten, kdož by to po již dotčené Žofco a jejím dániem jměl, nám 
uied a budúcím našim i manství zase v jednom roce a ve dni [. . .] i manství zase pod- 
likniiti má po dotčené Žofce smrti. Protož přikazujem hýtmanu, komorníku, sudímu, 
ísaři i jiným úředníkuom nynějším i budúcím, když by od již psaného Jana požá- 
ani byli, aby všechny jmenované vsi neb diel jich již psané Žofce ve dsky Olo- 
lúcské vepsati dopustili bez zmatku. 

Tomu všemu na potvrzení a jistotu pečet naši královskň přivěsiti jsme kázali. 
>án v Olomúci sestnástý den měsíce ledna, léta božieho MTCCCTjXIIII, království 
aselio léta VF. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 50 1 é. 7;i. 

lOíJ. 
5. XVIII) Smlúva mezi panem Šaškem z Rakových a paní Katheřinú z Rakových o ves Podhájí. 
'' (jlomouci 1404, 27. ledna. — Cod. Permt. Frant. mus. Brn. f. 238; arch. mést. Jim. f. 112 b. 

My Beneš z Laškova, IMikuláš Chudobín z Bořic a z Krakovce, a Čeněk 

Polic a z Čelechovic, známo činíme . . . Jakož slovutný panoše Jindřich Sasek 

Rakových s jedné, a slovutná paní Kateřina z Ra,kových a z Podhájí, sestra jeho 

trýčená, [s] strany druhé, přestali jsú na nás mocně, abychom je o ty různice 

nesnáze, kteréž jsú mezi nimi byly o ves o Podhájí, smluvili a ty věci mezi nimi 

místu a k konci přivedli. A my viděvše listy KMti krále Jiřieho Českého a tnar- 

rabě Moravského, pána našeho milostivého, kterýmižto JMt jej Jindřicha Šaška 

ředepsaného obdaroval jest a všecko své právo, kteréž jest tu na JMt bylo spadlo, 

ArchiT Český XVI. 



154 6\ XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

jemu na Podhájí dal jest, s jich obapolnie dobru vuolí a povoleniem takto jsme 
mezi nimi vyřkli a mocí tohoto listu vyríkáme : Tak aby ona předepsaná paní Kate- 
řina jemu Jindřichovi Šaškovi a jeho erbóm a budúcím to právo na Podhájí, tak 
jakož jest to sama držala a požívala, ve deky zemské vložiti beze všech nesnází 
az matkuov i umenšenie všelikterakého s svým nákladem a prací [. . .], tak jakož země 
Moravská za právo jmá; a on Jindřich Šašek svrchupsaný, jeho erbové i badúcí, jí 
paní Kateřiny sestry své s mužem jejím jmá tu nechati seděti v Podhájí až do 
jich obú životuov a odtud jimi žádnu věcí hýbati nejmají. A když by jich obú dvů 
Buoh neuchoval, tehdy jemu Jindřichovi Šaškovi předepsanému a jeho erbuom i bu- 
dúcím to všecko, což jsů oni v Podhájí drželi a požívali, jmá puštěno býti beze 
všeho zmatku i odpornosti všelikteraké. A ta zahrada, na kteréž ona svrchupsaná 
paní Kateřina sama nynie sedie, tu své dceři po své smrti odkázati muož takůto 
měrú, aby dcera její na té zahradě sedíci po její smrti aneb jinému, komuž by se 
jí líbilo, odprodadúci, jemu Jindřichovi Šaškovi předepsanému, jeho erbóm a budůcím 
XII g. platu ročnieho platila a činžovala [sic] na věčné časy bez zmatku všelikterakého. 
Tomu na.potvrzenie my ubrmané svrchupsaní své sme vlastnic pečeti přivě- 
sili k tomuto listu s našiem jistým vědomiem ; a pro lepšie jistotu připrosili jsme slo- 
vutných panoší Jana Rybníčka [z] Zdislavic, Prokopa z Domamyslic a z Dřienového, 
Henrycha z Tučína a z Tučap a Jana z Čertoryji a z Dítkovic, že jsů své pečeti 
přivěsili na svědomie podle nás k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomůci 
v pátek po svatém Pavlu na víru obrácenie, léta oc tisícého čtyřistého šedesátého 
čtvrtého. 

Výtah tištěn Palackým A. Č. VI. 50.. f. 74. 

104. 

(k. X) List od pana Voka z Sovince, jímž zavazuje statek SMioj, že paní Machna žena jeho 
nejma se navracovat na zbožie Křižanovské oc. 

V Brně 1464, 19. března. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 67; arch. měst. Brn. f. 38. 

Já Vok z Sovince a z Helfnšteina i s svými erby vyznávám . . . Jakož 
urození páni pan Jan z Pernšteina, a pan Jan z Waldšteina a z Slavkova, pan 
Štefan z Liclitnburka a z Bítova, pan Jaroslav z Lompnice a z Mezříčie, a statečný 
rytíř Jan z Rokytnice, slíbili jsů za mú ženu paní Máchnu, pod takováto pokutu 
zavazujíce sami se, erby své i svá všecka zbožie za návratek Křižanovského zbožie, 
kteréžto ode mne, Voka napředpsaného, erbuov mých ode paní Machny manželky 
mej svrchupsané ve deky vloženo jest urozenému panu Janovi z Pernšteina, erbóm 
jeho, že napředpsaná paní Machna manželka má na to zbožie již jmenované návratku 
žádného učiniti nejma: 

A protož já svrchupsaný Vok i s svými erby slibuji svů dobru a čistů věru 



z roku 1464. 155 

a pod takovúto pokutu zavazuji svá všecka zbožie i svých erbuov, že svrchupsaní 
páni rukojmie i s svými erby ctně a řádné vyvázáni budu bez jich všie škody 
a jejich erbuov. A na potvrzenie a lepšie jistotu svú vlastnie pečet s svým védomiem 
dobrovolně přivěsil sem k tomuto listu ; a připrosil sem urozených pánuov pana Jin- 
dřicha z Lippého, hajtmana markrabstvie Moravského a najvyššieho maršálka krá- 
lovstvie Českého, pana Vaňka z Bozkovic, najvyššieho komorníka práva zemského 
u Brně, pana Mathúše z Šternberka a s Lukova, pana Voka s Helfnšteinu, pana 
Puty z Sovince, a statečného rytíře pana Jindřicha Bařicskélio z Morkovic, že jsií 
mi ku prosbě mé pečeti své vlastnie přivěsili k tomuto listu na svédomie, sobě 
a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán v Brně v pondělí před svatým Be- 
nedictem o sněmu panském léta od narozenie Syna božieho tisícého čtyřistého še- 
desátého čtvrtého oc. 

Výtah tistén Palackým A. Č. VI. 505. č. 75. 

105. 

(XIIII) List krále Jiřieho, jímž panu Samuelovi [ze Hnádku] zapisuje Přibýšuov větrech 

stech kopách g. 

V Praze 1464, 24, krětm, — Cod, Pernst v arch. mus. kr. Č. /. 14, 

My Jiří . . . oznamujem tiemto listem všem, že statečnému Samuelovi z Hrádku, 
věrnému našemu milému, dlužni sme dluhu pravého tři sta kop grošuov peněz dobrých, 
kterýchž nám k žádosti našie pójčil jest; v kterýchžto třech stech kopách grošuov 
zastavili sme témuž Samuelovi a dědicóm jeho ves Přibýsov kostela Boleslavského 
s lidmi, platem, dědinami, lukami, rybníčky, lesy i všelikými tee vsi příslušnostmi, 
poplatky a požitky, tak aby on i jeho dědicové řečenú ves a lidi s příslušnostmi 
tee vsi měl a měli, drželi a požívali bez našie, budůciech králuov Českých i všech 
jiných lidí překážky všeliké, nejsa s toho od nás ani žádného jiného splacován do 
5vé živnosti. Než po smrti již psaného Samuele, když bychom my neb budúcie krá- 
lové čeští nebo ti, jimž ta výplata spravedlivě příslušeti bude, těch tři sta kop gro- 
šuov penězi dobrými, kteříž v našie zemi České obecné bráni budu, jim dali a za- 
platili, rok plný napřed k výplatě jim věděti dadúce, mají beze všie odpornosti nám 
neb těm, od nichž těch tři sta kop grošuov přijmu, vsi Přibýšova svrchupsané se 
všemi tee vsi příslušnostmi postůpiti a list tento navrátiti. Nemá také již psaný 
Samuel, dědicové i budúcie jeho lidí těch poplatky a robotami nespravedlivými 
a těm lidem neobyčejnými žádným obyčejem proti jich vuoli obtěžovati. A ktož by 
tento list měl s již psaného Samuele neb dědicuov a budůciech jeho dobru volí 
a svobodnu, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu 
na svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. I 



156 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pernšteina 

ve čtvrtek před svatým Urbanem léta od narození Syna božieho tisiecieho čtřstého 
šestdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta sedmého. 

Ad mandátům domini regis. 

Výtah ti§tén Palackým AČ. VI. 505 c. 76. 

106. 

(u. XX) List od opata a konventu kláštera Hradiš6ského, jímž na Hranicském zbožie zapisují 
osm set kop grošuov panu Ctiborovi z Gimburka. 

Na Hradišti 1464, 13. červěme. — Cod. Permt. Frant. mus. Brn. f. 151; arch. měst. Brn, 
f. 87 b—88; vytrž, listy re Frant. m. v Brně č. 83. 

My kněz Jiří [z] smilovánie božieho opat, Jakub přěvor, Marek subpřěvorí, 
Mikuláš circator, Jan cantor, Matiáš farář v Nákle, Řehoř farář v Cholině, Balthazar 
probošt klášterský, i vešken konvent kláštera Hradištského svatého Štěpána řádu 
Premonstratenského blíž Olomúce, vyznáváme ... že jsme dlužni pravého a spra- 
vedlivého dluhu osm set hřiven grošuov stříbrných rázu Pražského a čísla morav- 
ského, za každú hřivnu čtyři a šedesáte groši počítajíce, neb na zlatě, jakž by ty 
časy na širokých penězích platily, a za náklad rybníka Polomského XIIII hřiven 
mince obecnie, která v ty časy trhy chudými i bohatými dieti se bude, urozenému 
pánu panu Ctiborovi z Cimburka a s Tovačova, ty časy najvyššiemu hofrechtýřovi 
markrabství Moravského, a jeho erbóm, budúcím i tomu, ktož by ten list jměl 
s svrchupsaného pana Ctibora neb jeho erbuov dobrii vuolí, i těch peněz, kteréž 
otec jeho dobré paměti a on pan Stibor s povolením královským za naše dluhy, 
kteréž předkové naši na město Hranice a na zbožie a panstvie toho města příslu- 
šenstvie zapsali jsú byli, on vyplatil a své peníze dal jest, i také těch peněz, kteréž 
jsme jemu přidali s povolením krále Albrechta slavné paměti pro jeho dobru vuoli, 
kteréž k nám jest jměl, a toho všeho summa jest osm set hřiven grošuov dobrých 
rázu a čísla svrchupsaného a XIIII hřiven groši mince obecné. V kterýchto osmi 
stech hřivnách a v čtrnácti hřivnách my svrchupsaní kněz opat a konvent, majíc 
povolenie od najjasnějšieho knížete a pána Jiřího z milosti božie krále Českého 
a markrabie ]\Ioravského, pána našeho najmilostivějšieho, město naše Hranice svrchu- 
psané i se všiem jeho příslušenstviem toho zbožie, panstviem, poplatky i užitky, nic 
sobě ncpozůstavujíc, kromě berně královské neboli jeho poplatek, když by zavoláni 
byli v zemi. tu nám fojtové a staršie svrchupsaného zbožie do klášterského zbožie 
sumy mají dáti a na klášter přinésti; kromě toho kusu již svrchupsaného, zápisu- 
jemy [sic] a zastavujeme svrchupsanému panu Ctiborovi i jeho erbóm a budúcím, 
i tomu, ktož by tento list jměl s páně Stiborovú neb jeho erbuov dobru vuolí. A to 
pod takovými úmluvami: že svrchupsaný pan Stibor jmá to zbožie držeti do života 
svého, nám a klášteru našemu i našiem potomkóm vydávati jmá na každý rok suma 



z roku 1464 a 1465. 157 

peněz mince obecnie, kterýmiž trh mezi chudými i bohatými v ty časy díti se bude, 
totjiž osmdesáte kop groši, za každú kopu šedesáte groši počítajíc, mince svrcliu- 
psané, a to rozdílně, na svatého Václava XXX ÍP a na den svatého Jiří třidceti kop 
a na den svatého Jana Křtitele božieho XX ÍI^ po časy věčné, dokavadž jeho živnost 
trvati bude. 

A když by pán Buoh smrt na svrchupsaného pana Ctibora dopustil, a my 
neboli potomci naši město své Hranice, zbožie svrchupsané vyplatiti chtěli, tehdy 
máme erbóm jeho neb tomu, ktož by jměl na tento list dobru vuoli, jmáme jim 
napřed rok dáti věděti a osm set hřiven grošuov svrchupsaných a XIIII hřiven na 
haléřích v tom roce vyplniti a zaplatiti úplně a docela, a tu sumu jim v našem 
městě Hranicích v jich moc položiti. A vezmúce ty peníze, ihned oni mají nám neboli 
našiem budúcím stúpiti naše město Hranice i s jeho se všiem piislušenstviem malým 
i velikým, od vypověděného dne úplně v roce sstúpiti mají v naši moc bez odporu 
a nesnází všeliakých, na to nákladuov ani škod nepočítajíc nižádných, a sstúpivši 
v naši moc dáti jmají. 

A jestliže by v živnosti neb po smrti pana Stibora ten zámek s jeho pří- 
slušenstviem v ruce nepřátelské přišel a ztracen byl kterýmkolivěk obyčejem, jehož 
pán Buoh zachovaj, tehda erbové jeho neb ten, ktož by tento list jměl s páně Cti- 
borovu dobru vuolí neb jeho erbuov, naši věřitelé nám neboli potomkem našiem 
bez našiech nákladuov mají z ruku nepřátelských vypraviti a nám tak sstúpiti mají, 
jakož se svrchu píše. Také jestliže by naši věřitelé po naší výpovědi které škody 
vzali pro naše nesplněnie po tom roce vypovědélém, ješto by je bez píisah a věro- 
vánie dobrým svědomím pokázati mohli, ty jim slibujem zase nahražditi a odložiti 
bez zmatkuov všelikterakých. 

Tomu na svědomie pro lepšie jistotu své jsme vlastnic pečeti k tomuto listu 
přivěsiti kázali. Jenž jest dán a psán na Hradišti kláštera našeho blíž Olomúce léta 
božieho tisícého čtyřistého šedesátého čtvrtého, den svaté Margety. 

Výtah tistén Palackým AČ. VI. 505 c. 77. 



107. 

Král Jiří potvrzuje smlouvu, kterouž učinili kněz Jiřík opat kláštera Hradištského se 
Ctiborem z Cimburka, že Ctibor držeti může městečko téhož kláStera Hranice v osmi stech 
hřivnách do života svého, a že ročně klášteru 80 ÍP gr. z něho platiti má. Datum v Praze, 
v pátek před nedělí Reminiscere (8. března) 14()5. Cod. Penist. mus. Frant. Brn. f. 152; Cod. 
Pemst. měst. Brn. f. 88 6; též vytržené listy z kod. mus. Cesk. v mus. Frant. Brn. Výtah 
tiátěn Palackým AC. VI. 505 č. 78. 



158 C. XXI [, Listinář pana Viléma z Pernšteina 

108. 

(z. XXIII) List krále Jiřieho, jímž panu Ctiborovi z Cimburka na Přerově připisuje dva tisíce 

zlatých k první sumé. 

V Praze 1465, 8. března. — Cod. Pernst. Frant. mus, Brn. f. 153 ; arch, měst. Brn. 
f. 88 b—89; vytré. listy te Frant. mm. v Brn. č. 86. 

My Jiří . . . oznamujem listem tímto všem, že znamenavše mnohé věrné 
a pilné služby urozeného Ctibora z Cimburka Thovačovského, věrného našeho milého, 
kteréž nám činil jest, činí a potom tím lépe aby činiti mohl a měl, čímž nás milosti- 
vější k sobě pozná, s dobrým rozmyslem a radů věrných našich, mocí královská 
a jakožto markrabie Moravský témuž Ctiborovi a dědicóm jeho na hradě a městu 
našem v markrabství Moravském Přerovu i na všech toho hradu a města požitcích 
a příslušnostech, tak jakož on v tyto časy v držení toho jest, k tomu prvnímu zá- 
pisu, kterýž od předka našeho najjasnějšího pana Ladislava krále Českého zapsán 
má, přidali sme a připsali dva tisíce zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých 
a ku první sumě přirazili takovýmto obyčejem, aby již psaný Ctibor i jeho erbové 
již psaný hrad a město naše Přerov s užitky s toho města a příslušností k tomu 
městu příslušných pocházejícími měl a měli, drželi a požívali bez našie, budúcích 
králuov Českých a markrabí Moravských i všech jiných lidí všeliké překážky, nejsa 
již psaný Ctibor od nás i od budúcích našich, králuov Českých a margrabí Moravských, 
s toho splacován do své a syna svého, kteréhož by jmenoval, živnosti. Pakli by syna 
neměl, ale po jeho smrti do živnosti urozeného Jaroše z Cimburka, bratra jeho, 
jestliže by jej živa přebyl. 

Než po smrti jich, když bychom my neb budúcí naši markrabie Moravští, 
dědicóm a budúcím jich ty sumy, kteréž prvním zápisem i tímto nynějším naším 
zapsány mají a těmi zápisy je okáží, jim dali a splnili úplně a docela a za to dosti 
učinili, mají a povinni budu sumy ty oběma zápisoma zapsané, to jest pět tisíc zlatých 
uherských dobrých na zlatě i na váze příjmúce, hradu a města Přerova nám neb 
budúcím našim bez zmatku a odpornosti podstúpiti. A ktož by tento list měl s již 
psaného Ctibora neb jeho erbuov dobru vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu příslu- 
šelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královská 
kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před nedělí postní Remi- 
niscere léta od narození Syna božího tisícího čtyrstého šestdesátého pátého, královstvie 
našeho léta sedmého. 

Ad relacionem domini Procopii de Rabensstein, cancellarii. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 604 č. 79. 



M roku 1465. 



159 



101), 

List krále Jifielio, kterýmž zboží Kunétické Horské a Opatovské převodí na kniežata 
yny své, a k tomu v Sezeíiiiciecb a jiaýcli vesniciecli s lesem Křivcem pét tisiec kop 

grošuov zapisuje. 

T" Pra^ t465, ťh dubna, — Cod, Pernst, v arcli, mus, kr. Čes. /. 10 b. 

My Jifí . , . oznamujem ticmto listem všem: Jakož osviecení Viktorin, Jindřich 
Jyaek, vévody Minstrberské, lirabie Kladští^ kuiežata, s bratrem svým urozeným 
Ikeni z Knnstatii, páni na l*oděbradech, synové naši milí, naším rozkázáním po- 
kli jsů a podstůpili dluhy zápisuov níie jmenovaných, a ty platili a platiti se za- 
ali tem, kteříž k tem zápisuom právo měli a od nichž ty zápisy mají ; 

totižto list zápisný někdy najjasnéjšieho kniežete pána Zigmunda, kter3'žto 
králem Římským a Českým, zapsal jest někdy urozeným Alšovi z Sternberga 
blickému a Pnothovi z Častolovic tri sta kop grošuov sumy ročnie na kláštere 
^patovském ve tredi tisieciech kopách grošuov; 

a druhý list opata a konventu téhož kláštera, kterýmžto zavazují sé vydávati 

psaným osobám i jich budúciem tu sumu každý rok, dokudž třmi tisieci kopami 

biuov ta suma zase vyplacena od nich nebude ; a ti listové prodáváni sů a dáváni 

ilicnýro osobám, až naposledy někdy urozený Soběslav z Miletínka a z Pardubic 

pil jest je. 

Item list zápisný pana Zigmunda ciesaře Římského a krále Českého, předka 
eho^ kterýmžto někdy Divišovi Bořkovi z Miletínka a dédicóm jeho hrad Kuně- 
hi Horu s městečkem Bohdančem a vesnice kláštera Oppatovského . , . *) 

Item list zápisný téhož ciesaře Zigmunda, kterýmžto někdy Havlovi z Dřevěnice 
^sal jest vsi kláštera Oppatovského, totižto Chrůstov, Osek, Dubecno a Dvořiště 
pHshišnostmi těch vsí v šesti stech kopácli grošuov, kterýžto Anna, dcera téhož 
rtu, prodala Soběslavovi z Miletínka, a Soběslav dále prodal to Bořkovi a Marti- 
ri hratíím z Hrádkn, jakož pak na prodávánie téch listuov dobré vuole podle 
fĚeje země našie České, které osoby kterým prodávaly a dávaly sú, učiněný s pě- 
ni jich světlcji to okazují, 

Item list ten, kterýž my Soběslavovi z Miletínka dali sme. aby tři sta kop 
^ííiov mohl naložiti a prodělati na opravení hradu Kunětické Hory ; a také že vy- 
platili jsú tíž synové naši list zápisný od statečného Samuele z Hrádku, kterýmžto 
m zapsali sme jemu ves Přibýšov kostela Boleslavského ve třech stech kopách 
B^oSuov, j s tiem listem našiem druhým, kterýmžto povolili sme témuž Samuelovi 
bník dělati na dědináí:h vsi Přibýšova: 

My chtiecé teež syny naše opatřiti, aby skrze přejetie [sic] a placenie těch 
liuov škody neměli, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech, mocí královskú 






-a5c 






JI 






j 



z roku 1465. 161 

obecného dobrého královstvie našeho Českého vždy den ode dne mnohé užitky a ná- 
klady s sboží osvíecených Viktorina, Jindřicha a Hynka vévod Minstrberských, hrábí 
Kladských, kniežat a synuov našiech milých, a urozeného Bočka bratří a pánuov 
z Kunstatu a z Poděbrad, brali sme a béřeme a jich v tom dobru vuoli a povolnost 
shledáváme; i jsúce povinni z náchylnosti krve i také vedle spravedlnosti je opatřiti, 
aby oni toho i svých služeb, kteréž životy svými k dobrému obecnému královstvie 
našeho činili sú a ěinie, škodni nebyli, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech 
milých, mocí královská již psaným synóra našiem i jich dědicuom a budúciem na 
hradě Kunětické Hoře a na zbožích kláštera Opatovic všech, jichž oni skrze vypla- 
cenie zápisuov na to svědčíciech v držení vešli sú, jakož ti zápisové šieře a světleji 
to okazují, přidali sme jim a připsali a tiemto listem přidáváme a připisuj em i ku 
první sumě přiražujem dvadceti tisiecuov kop grošuov dobrých peněz střiebrných 
takovýmto obyčejem. Když bychom my neb budúcí naši, králové Čeští anebo ty 
osoby, jimž by výplata hradu Kunětické Hory a sboží kláštera Opatovského i jiných, 
kterýchž oni svými zápisy podle Hory Kunětické v držení jsů, jenž v osmi tisieciech 
kopách a sedmi stech kopách grošuov dobrých peněz střiebrných jsú jim zastavena, 
od nich z tee zástavy a těch zápisuov, tak jakož ti zápisové okazují, zase chtěli 
v}T)latiti, že máme a povinni budem ihned při tee výplatě a podle tee sumy těchto 
dvadceti tisiec kop grošuov peněz dobrých, té chvíle v zemi našie České obecně 
běžných, jim dáti bez prodlévánie všelikého i odpornosti. A oni vezmúce od nás ty 
sumy společně, točižto osmmezcietma tisiecuov kop a sedm set kop grošuov, mají 
a povinni budu nám hradu Kunětické Hory se všemi těmi sbožiemi zase postúpiti 
a všecky první zápisy na to svědčície i tento náš nynějšie navrátiti. 

A ktož by tento list měl s již psaných synuov našiech nebo dědicuov jich 
a budůcích dobru a svobodnu volí, chceni, aby tomu příslušelo plné právo všech 
věcí svrchupsaných též jakožto jim samým. Tomu na svědomí pečet naši královskú 
kákali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze léta od narození Syna božieho ti- 
siecieho čtřstého šestdesátého pátého, královstvie našeho léta sedmého, den sv. Jiří. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 606 č. 81. 

111. 

List krále Jiřího, kterýmž zapisuje podle zápisu císaře Sigmunda 600 ÍP gr. Miku- 
lášovi Berkovi na vsi Libišanech. V Praze 1465, 18. června. AČ. IV. 178. 

112. 

Král Jiří připisuje Jarošovi z Cimburka Tovačovskému k 5000 zl. uh., císařem Zi- 
kmundem na méstečku Kojetíně a přísl. jemu zapsaných, ješté 1000 zl. uh.; z kteréhož zboží 
do živnosti své splacován býti nemá. Datum v Praze, v úterý po sv. Markýtě (16. čce) 1465. 
Cod. Pemst. mus. Frant. Brn. f. 426; cod. Pernst. mést. Brn. f. 138. 

ArchiT český XVI. 21 



i \\ll IsiJiHiii pil mi \ilhnu z l*i*rnkt*rina 

l\/. I«i.il |iiiil.i..i liiiiii/ liii piviiiiii /.;i|iÍ!)Aiii ijii t/MiJŽ iiK^^sWrku j*'^t<f lv<0 t). Qh. za 

lii/.h) I, lil .ili> shiiliiiji >iiiiiiii.i /ii>1.iivní {''\\\\\\\ 7n(K) fl. uli. Datum v Pirné v so- 

. I'iui...|iii 1. 1 UM linii r«Ml. rniiht. l-raiil. miis. Hrii. f. 4'J7; cod. Pernst. mési. 



I \\\. 

i I ;.i \\\ litilm ii.i hiiiu^M NiM.ilpN^kiM** r»olulřUu\" Majnušovi z Chvalkovic. V I*raz- 
. -M.ji.i W \\ li'.i 

II \. 

Mil.. i iiiidii. li lii.iiri \l.l^lhl v\vhtiu;i \yzn;ivuju 2e sostra jejich pani Al'Q;i. 
►í. iM.j. .. Mi.ukii, |».»iu'v»nlí MMiiMu o^MtiiMui b\l;i. ii..vlioe se více navracován :u 

.li \ w ■>./..>.■. ''i.'/./ 'liiux ■'/»».' .'.'•. //ť'/. «/ťář^. Brn. f. 12b — Vi. 

\\i l.i I II k ,l\u.»i i u.t 'U.i !;i:i\ \ '^^Iiu^ku. 
\i, lni Tiik. Milvi-:^ í '!iivi!"ivh lu ij!'* \!:tMMi • iVviuiaa \ yznávame . . . J:ik"Z 
■ ...■n Mimi m.ni'i'ilv.i vMíJívu' X':U'vi. ^vňciti :!a>o. zuesťua jest bvi;i ai 
. .. Ui l.iiiv. ii«M/. \ >»ii.Lkii. ';[ii.t.:" 'M.íuiit \í*iie!u >vyni je-ít 'iputiviLi 
.'. . . |i í |...iii i»M.«..ii. '.ía''.' -ia *" .'IV '.. L«»i»i-»:' ■Mi>te!ia: T)n)tuž luy -ivn-irn- 
. ..., iiiiii). iM I' -li^-iu- .1 ^ť^|'■l i.i^: •t.i:i«i>' "•'-^iaa •kiíí: 'iobru ■.eni. :f ;í^ 
i.M i- \.-li.«, ii- .ii'U- r..t •uui. 'Iv.-. 'lI, ui 'ťu 'iz 'iotčeiiy ivrir ■a- 
.■ ..Iimim -ÍM »'» ii'ii: '.jnivi.' vv»v. v n\ N.U'ii : Avió.»vic *iiirknibie u 
)... I. ; .i!i:..i ■»;;: ;v.t;>.v- .a Ui''-:i. ^LiiviLLa> ' '.li'"" iinva I : '.Vn:"nc. 
\.i ). lil. I 1 M..;.Kv»'\ .. ii-v' I -'i.-. ■ ^i." ;'i>i L'».f - 'tmu t ::i "le. 'SKiiii 

. . iM I M> 1.' .Iilnii .Ilit.. i* ..I* ^i i ..« i.'i !i ' :^i'.L {.'V': *ir.!ť " "íl :ih .iíl IT*" 

I |iiiiM l.<U'\i ■ 't ; .. -íi . :.,. ».,. ^^; = ii.i \-" ;n': '!:aL1 Lt^i í 'ipivri .:.n»'!l" 

1^.1,. ,1 |i li • I Iiilihli iJii .r;.i.:. v!". '} '. I.-' :^í 'I!''l • ini ionr"! ■W'^ 

., ,1, . 1,^ j.iii l.ii.ili |»/. |»..í:u-Í!*' ^ *Iix.:i .\ -.:ii'' \l: ■•■ -u i* :•. .ťZlI "lílUl ^-''"^ 
^ .,^ ,, |i., .-, I , lil tli. I p.iiil \I«n.i .»i ^ .. .> ; >. ■ '■. .t-a- :■•• - "í!" T!>ÍllÍ**!l*'-'3 
,^ UMi I u'Im' l,|llii'ín INI Míli ;..,.M -iiMi ,.. n .:,: l ^ riri llCeirt, ^ :.'• ' 

ii^lUU- » *llu-in l'»»" -i ln|»ili I íiu .^.ll; ^ :• ■ >,:>. -^-r' -ii. ■■ ^^ ' j.. ae- 
a vétóie 



r 



z roku 1466 a 1466. Ig3 

115. 
(m. XII) List zprávnl [od Václava z Roseče] na Lesonice panu Janovi, panu Zigmundovi, 

panu Vilémovi z Pernšteina. 

1465, 11. list. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 69; arch. měst. Brn. f. 40—41. 
Já Václav z Rosěči i s svými erby vyznávám ... že s dobrým rozmyslem 
a svých přátel radů prodal sem a mocí tohoto listu prodávám ku pravénm dědicstvie 
tvrz Lesonice se dvorem a ves také řečenú Lesonice, s lidmi platnými i neplatnými 
8 rolí ornú i neornú, s lukami, s pastvami a s pastvištěmi, s lesy, chrastinami, 
s doly, s potoky, s horami, s řekami, s rybníky, s mezemi, s hranicemi, s jinými 
se všemi požitky i příslušnostmi, což k tej řečené tvrzi, dvoru a vsi od staradávna 
příslušie a příslušalo jest, jakožto svrchupsané zbožie v svých mezech a hranicech 
záležie a jest vyměřeno, a tak jakož ve deskách zemských jmám, nic tu na tom ani 
svým erbóm ani budúcí[m] práva ani kterého vlastenstvie nezachovávaje, urozeným 
pánóm panu Janovi z Pernšteina, najvyššiemu komorníku desk a siidu práva zem- 
ského v Brně, panu Zigmundovi, panu Vilémovi bratřím vlastniem, synuom napřed 
psaného pana tudjiž z Pernšteina, i jich dědicóm za V*^ f. uherských červených 
a dobrých mince a váhy spravedlivé, rázu se lvy, a za šest a za šedesáte kop grošuov 
a za XL g. peněz obecně berných, za každů kopu LX g. počítajíc, a za VH den. 
za groš čtúce, kteréžto sem již od nich hotové vzal úplně a docela zaplacené. Kdež 
protož já svrchupsaný Vácslav i s svými erby, jistec a zprávce věcí nahoře i dole 
psaných, a my Dietra z Bohušic, Jindřich z Hrochova a z Ratibořic, Bohuslav z Žer- 
tišovic a z Vraní na, Křištofar takéž z Žertišovic a z Vraní na, Augustin z Řečice, 
Vácslav Tluksa z Krajovic, rukojmie a spravedliví správce a spoluslibce zaů s Vác- 
slavem svrchupsaným a zaíi i za jeho erby všichni vespolek slibujcm ruku společní 
a nerozdílnů, naší dobru a čistú věru beze všie zlé lsti kupitelóm našiem svrchu- 
psaným, jejich dědicóm to zbožie, tvrz Lesonice se dvorem i se vsí, tak jakož se 
svrchu píše, s jeho se všiem příslušenstviem na prvním sněmu panském .... ve 
desky vložiti. Pakli bychom toho všeho neučinili a nedokonali, což se v tomto listu 
vypisuje oc. Leženie obyčejné v městě Třebíči dc. V tomž listu dobrá vuole se vy- 
pisuje. Jenž jest dán a psán léta božieho oc tisícého čtyřistého šedesátého pátého 
v pondělí den svatého Martina oc. 

Výtah tiStén Palackým AČ. VI. 506 č. 84. 

116. 
Díl Plumlovský po smrti Jiříka z Kravař. 
1466, 9. července. — Ood. Pernst. fVant. mus. Brn. f. 251 ; arch. měst. Brn. f. 118 b. 
Item hrad Plumlov let božiech tisíc IIIFLXVP f. IIII ante Margarethe. 
Item Podivín městečko, a což tu jest. Item Prostějov městečko. Item Ko- 

21* 



liJl C. XXIL Listinár pana Viléma z Peništeina 

stelec městečko. Item ves Mstíchovice. Iteni ves Štinava. Iteiu ves Žárovice. Item 
ves Sobésuky. Item ves Chřenovice. Item Smržice. Item Rošťany. Item ves Drahan. 
Item ves Hartmanice. Item ves Bohučíu. Item ves pustá Valtov. Item ves Maršín pustá. 

Ta městečka a vsi s činžemi, s požitky, s robotami, s dvory i se všemi po- 
platky, s rybníky i s řekami, s lesy i s jiným se všiem pHslušenstviem ve všecl:^ 
jich mezech a hranicech i s opravu kláštera Prostějovského; a komu se ten die^l 
dostane, podstúpiti a zaplatiti jmá VIIp^ f. dluhu oc. 

Item ten diel jmá také k Račicím přidati I>^ f. na den svatého Václava 
najprv pí-íštieho. 

Item ten diel má jmíti na Bzenci II j.^ f. 

Item co právem prosázeno bylo na ty dluhy, kteréž tři dílové zastúpiti mít jí 
a na se beru, to má tento diel podle jiných díluov platiti rovně. 

Item Milotice škodu neb zisk při městě podle jiných díluov trpěti má, zisk 
i ztrátu. Item jestliže by oprava Zabidovského od Kačic odešla, tehda k Račiďi« 
tento diel jmá přidati padesát hřiven groši širokých, a to v poliíletie od toho času, 
když by to odešlo ; pakli by ta oprava při Račicských ostala vjprošeniem na královi 
Mti, tehda nemá nic přidati, 

Item svrchními věcmi i nábytky rovně se na čtyři díly rozděliti mají. 

Item ten diel podle jiných dvů dieluov podle velikosti sumy jemu příslušme, 
na to požívati bude Bzence. 

Item z toho, co panu Vácslavovi z Bozkovic na den svatého Vácslava nyaie 
příštieho sto zlatých a XIIj. f., ješto za dluhy diel jmá ještě dáno býti. 

Item jestliže by co na kom právem vysúdili aneb obdrželi, toho všickni ctj^ri 
dílové rovné požívati jmají. Tento diel jest panny Johančin z Kravař a z Strážnice oc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 5()G č. 85. 

117. 

(b. II) List zprávnie na Helfnšteinské zbožie od pana Voka z Sovince a jeho synuov panu 

Albrechtovi Kostkovi z Postupic. 

Na Helfe)istehié 1467, 6. května. — Cod. Pemst, Fratvt, mm. Brn. 134 b; cod. měst. Bn. 
/. 78—89; vijtHené listy FratU. mus. Brn. ě. 64. 

My Vok z Sovince, Ctibor a Jaroslav synové jeho, bratří vlastnie odtadí 
z Sovince, vyznáváme ... že s dobrým rozmyslem a s svých přátel radů prodaň 
jsme a mocí listu tohoto prodáváme ku pravému dědicstvie naše vlastnie panstvie 
a zbožie, hrad Helfnštein, město Lipník, mlýn pod Lipníkem na Bečvě, a vsi dole- 
psané : Osek, Podolstě [Podolší], Lůčka, Újezd, Mladici [?], co slušie k Helfnšteinskému, 
Slavkov, Ranošov, Kozlov, Vykleky a Lazníky, také co k Helfnáteinu slušie, Stáni- 
měřice, Trnávku, Horku nad Lipníkem, Újezd Volavý, Týn, Lhotu, Hlinské, Sobí- 



z roku 1466 a 1467. 165 

ileby, Radotín, Něčice, Horníe Něčice, Dolnie Opatovice, Zimotín, Rakové, Pa- 
šovice [Paršovice], Črnotín, Simřě krom toho, což tu Petr držie, Vlašovice [čti 
dšovice], puol Zbrašova, Ústí před Hranicemi, což k Helfnšteinu slušie, a Hlízov, 
lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranú i neoranú, s dvory, s robotami, s činžemi, 
^oplatky i se všemi užitky, s horami, s údoly, s lesy, s háji, s chrastmi, s chrastinami, 
ukami, s řekami, s vodami tekutými i netekutými, s pastvami, s pastvištěmi, s rybníky, 
r}^bničištěmi, s mlýny, s potoky, s břehy, s stavy, s zahradami, s štěpnicemi, s haltéři, 
kostelními podacími, s mezemi, s liranicemi, s lovištémi ptačími i neptačími i s zví- 
!ími i s jiným se všiem příslušenstviem, co k hradu Helfnšteinu a k tomu Helfn- 
inskému zbožie od staradávna příslušalo a příslušie, tak jakož to zbožie v svých 
ízech a hraniciech záležie a jest zamezeno, tak jakož jsme to sami drželi, nic sobě 
ani svým erbóm ani svým budúcím práva, panstvie ani kterého vlastenstvie na 
n zbožie nezachovávajíce ani pozůstavujíce, než to sme všecko prodali urozenému 
nu panu Albrechtovi z Postupic, fojtu markrabstvie Lužicského, a jeho erbóm 
k jeho věrným rukám urozenému pánu panu Zdeňkovi z Postupic, mincmajstru 
ilovstvie Českého, bratru jeho, a urozené paní paní Lidmile z Kravař a s Strážnice, 
tnželce vlastnie pana Albrechta svrchupsaného, a urozeným pánóm panu Janovi 
Postupic a z Brandýsa, bratru páně Albrechtovu, a panu Jiříkovi z Lanšteina 
s Bystřice i tomu, ktož by tento list jměl s svrchupsaného pana Albrechta neb 
}uov jeho dobru vuolí, aby jměl táž moc i též plné právo k tomu ke všemu, 
ž se v tomto listu píše, za třidceti tisíc zlatých dobrých uherských červených 
2U Kremnicského se lvy a váhy dobré spravedlivé krom jednoho zlatého, kteié 
íie již od nich vzali hotové a zaplacené úplně a docela. 

Protož my napřed psaní jistci a první správce těchto všech nahoře i dole 
mých věcí, a my Mathúš z Šternberka a s Lukova, Jindřich z Jentšteina a na 
bšteině, Albrecht z Štermberka a s Lukova, Oldřich z Bozkovic a s Truávky, 
n z Ludanic a z Rokytnice, Jan Tunkl z Brníčka a s Zábřeha, rukojmie a spra- 
iliví správce s nimi s svrchupsanými pány a za ně všickni vespolek slibujem naší 
tú dobru věru, ruku společní a nerozdílnú beze všie zlé lsti i forteluov i všeliakých 
mluv a nesnází i beze všeho zmatku svrchupsanému pánu panu Albrechtovi a jeho 
)óm i jeho věrným rukám, kupitelóm našiem svrchupsaným, to jisté zbožie Helfn- 
inské, tak jakož se svrchupíše, se všiem příslušenstviem na prvniem sněmu panském 
. ve desky zemské vložiti. 

Pakli bychom toho neučinili, což se svrchu píše, a nedokonali na všem nebo na 
e, jehož toho pán Buoh nedaj oc. Leženie pořád obyčejné v městě Olomúci oc. Jenž 
t dán a psán na Helfnšteině v středu před božiem Vstúpeniem na nebe, po na- 
^enie Syna božieho tisícého čtyřstého šedesátého sedmého léta pořád čtúce. 

Výtah tiátén Palackým AČ. VI. 606 é. bC. 



106 C. XXIL Listinár pana Viléma z Pemšteina 

118. 

<i£. VII) List krále Jiřího, jímž dává opravu na klášteře Tišnovském panu Janovi z Pem- 
šteina [a] čtyřóm synóm jeho. 

V Praze (1467) 24. června. — Cod. Pemst. Fratit. mus. Brn. f. 93 b. 

My Jiří . . . oznamujem tímto listem všem : Jakož urozený Jan z Pernšteina, 
věrný náš milý, pro své vémé služby, kteréž předkóm našiem, králóm českým 
a markrabiem Moravským, i také nám okazoval jest, došel jest toho, že oprava na 
klášteře našem Tišnovském jemu dána jest; my také věrnost jeho ustavičnů shledavse, 
kterůž nás jakožto pána svého věrně se přidržie, nám byl i jest služeben, i chtíce 
také, aby synové jeho toho jeho nám zachovánie požili, a jakož on nám byl věren a slu- 
žeben, též i oni aby mohli a měli nám toho zasluhovati : protož s dobrým rozmyslem 
a radil věrných našiech. mocí královsků a jakožto markrabie Moravský témuž Ja- 
novi z Pernšteina a synóm jeho. urozenému Zigmundovi, Vilémovi, Janovi a Vrati- 
hlavovi bratřím z Pernšteina. věrným našiem milým, opravu na klášteře našem Tiš- 
novu dali jsme a dáváme, tak aby oni tu opravu na tom klášteře jměli a všecky 
požitky k té opravě příslušející k užitku svému vybírali až do svých živností bez 
naftíí?, budňcích našiech, králuov Českých a markrabí Moravských i všech jiných lidí 
víťfliaké překážky. Tomu na svědomie pečeť naši ki'álovskú kázali jsme přivěsiti 
k tomuto listu. Dán v Praze den svatého Jana Křtitele božieho, léta od narozenie 
H>/itt hoži(ího M^^IIII^^LXIII [sic], královstvie našeho léta desátého [sic] oc. 

VýtHh tiStěn Palackým AC. VI. 506 č. 87, jenž snad oprayil yrodení dle orig. Roudnického. 

119. 

fXXXVl) LÍHt krále Jiřieho, jímž listuov na Ještborské zboží pot^TZuje, a k tomu připisuje 
/l/tí ^Ui kofi ř^rošuov přisázených a přidává opět čtyři sta kop g. z milosti své Mikulášovi 

Bochovcovi. 

y Praze 1467, 24. srpna. — Cod. Pemst. v arch. tnus. Jer. Čes. /. 30b, 

My .Jil'í . . . oznamujem tiemto listem všem: Jakož duostojný někdy knéz 
\',t.fé\ ti kn^z Jan biskupové Olomúčtí s kapitolů svů sbožie kostela Olomůckéko, 
tífwn fi v<*H Jeřitěbořice s příslušenstvími, ležície v našie zemi České, statečnému 
i/M-^íil/iSoví / Muchova, varnému našemu milému, a dědicóm jeho v šesti stech kopách 
^r/.*étr/ /MMiii\'\li 8Ú do některých časuov, jakož ti listové okazují. 

I /ii/iinrniijíce, kterak ti biskupové pro nékterv' užitek toho kostela to jsi 
u'.i.jí ij'9ti |lrli /Apisuom mocí královsků jakožto král Česky a markrabie Moravskí 
uá/j* /iifit liHii'. li tiíMuto listem dáváme, a téch listuov potvrzujem ve všech jich ktt^ 
toM* í/ í Mt/OkiilM^h^ tak aby ti listové plnu moc měli, jako by s povolením předkiUff 

mmli krMH4P¥ Ótmkývh vyňH. 



z roku 1467, 167 

A jakož již psaný Mikuláš z Buchova právem zemským země České na témž 
iboží Ještěborském obdržel jest čtyři sta kop grošuov právem, abychom jej ráčili 
ipatriti, aby na né jistotu měl : my shledavše mnohé věrné a pilné služby téhož Mi- 
:uláše, kteréž nám činil, čim' a potom tiem lépe aby činiti mohl a měl, a že sé jest 
lás jakožto krále Českého, pána svého, věrně přidržal a přidrží, s dobrým rozmyslem 
, radů věrných našiech, mocí královská a jakožto markrabie Moravský těch čtyři 
ta kop grošuov právem zemským od něho obdržených, a k tomu čtyři sta kop 
prošuov z milosti našie jemu a dědicuom jeho na tom sboží nad ty prvnie jeho zá- 
dsy přidali sme a přidáváme a ku první sumě přiražujem, tak aby týž Mikuláš 
. dědicové jeho to sbožie, dvuor a ves Ještěbořicě s příslušenstvími měli, drželi 
, toho požievali bez všeliké překážky tak a potud, jakož zápisové těch biskupuov 
•kazují. A když by od dědicuov jeho ti zápisové byli vyplacováni, tehdy těchto 
sm set kop grošuov s první šumů šesti sty kopami grošuov mají společně za vy- 
ilacenie toho sbožie od toho neb od těch, ktož to vyplacovati budu, jim dáni býti 
>ez všelikého prodléváme i odpornosti. 

A ktož by tento list měl s již psaného Mikuláše neb jeho dědicuov dobru 
olí a svobodnu, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných 
éž jakožto jim samým. Tomu na svědomí pečet naši královsků kázali sme při- 
ěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí den svatého Bartholoměje apoštola 
3ta od narození božieho Syna tisiecího čtřstého šestdesátého sedmého, královstvie 
lašeho léta desátého. Ad mandátům domini regis. 

Výteh tistén Palackým AČ. Ví. 5UG č. 88. 

120. 

list od krále Jiřího JMti, kterýmž JMt zavazuje Olomůcské a Brněnské měšťany, aby cla 

nebo majta v Pohořeliciech dávali. 

^ PÝaze 1467 y 16. října. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 121 b; arch. niěst. Brn. f. 75. 

My Jiří . . . oznamujem tímto listem všem, že pro tu neslušnost, kterůž 
lěšCané Olomůčtí a Brněnští proti nám činie, že sůce naši, nám se zprotivili a nám 
dpověděvše a učinivše se našimi nepřátely, nás a naše věrné poddané, což najvíce 
lohli, nekřesťansky hubili a hubie, braním, pálením i mordem; a že pak shlédše 
ěrnost a mnohé služby urozeného Jindřicha z Kunstatu a z Jevišovic, věrného na- 
eho milého, kteréž nám okázal a okazuje, nás, jakožto krále Českého a margrabie 
loravského, pána svého věrně se přidrží a proti těm nám zprotiveným nám pomá- 
aje; i chtíce jemu to milostivé nahrazením milostivě učiniti, s dobrým rozmyslem 
radů věrných našich milých, mocí královsků a jakožto margrabie Moravský tuto 
lilost jemu a dědicuom jeho dali jsme a dáváme: jakož měšťané Olomůčtí a Brněnští 
a nebo mýta v Pohořelicích nedávali jsů, že tu svobodu odjali jsme a odjímáme, 



168 C, XXIL Lisťinář pana Viléma z Penišúeina 

chtíce a mocí královská ustavujíce, poněvadž to proti nám ztratili jsú, aby od té^ 
chvíle po všecky časy potomní a budůcí ti měšťané Olomůčtí a Brněnští, kteříž r^z 
to mýto pojedu, též jakožto jiní obyčej mají clíti, se všech věcí aby clo a mý^ 
dávali beze všeliké odpornosti pod tů pokutu, jakož na clech právo a obyčej je^ 
Tomu na svědomí pečet naši královsků rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dá^ 
v Praze den s. Havla léta od narození Syna božího tisícého čtyrystého šedesátéka^ 
sedmého, království našeho léta IX^ [sic]. Ad mandátům domini regis. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 506 č. 89. 

121. 

(m) List od Jiříka z Košiné na XlIP/g hřivny platu postoupený bratru KiyStoforovi z KoSiaé. 

Na Tovačově 1468, 5. března, — Cod. Perm. Frant. mus, Brn. /. 492 b; arch. měst. Brn, f. 177 b. 

Já Jiřík z Košině vyznávám. . . Jakož najjasnějšie kníže pán pan Jiří z božie 
milosti král český a markrabie Moravský oc, pán muoj naj milosti věj šie, ráčil jest obda- 
řiti a zapsati bratru mému Křištoforovi z Košině a mně XIIIj. hřivny g. platu ro- 
čnieho muiše[k] kláštera s. Katheřiny v Olomúci v Ij.^ hřivnách groši na vsi dědičné 
Věro vany řečené urozeného pána pana Jaroše z Cimburka a s Thovačova, a maje- 
státem svým JKJMt nám toho potvrdil, jakož JKJMti majestát šíře okazuje a v}'pi- 
suje. A já svrchupsaný Jiřík z Košině s svým dobrým rozmyslem dal sem a mocí 
tohoto listu dávám svú dobru vuoli, moc i právo své, kderéž jmám od JKMti za- 
psané v majestátu, slovutnému panoši Křištoforovi z Košině, bratru méinu milému, 
tak aby on tuž moc i právo jměl i jmá k tomu zápisu i k tomu ke všemu, což 
zápis ten svědčí, což se dílu mého do týče, s tím učiniti, vedle vuole své dáti, za- 
psati, prodati, zastaviti, jako bych já sám učinil, beze všie mé překážky. Tomu na 
svědomie a pro lepšie jistotu připrosil sem urozeného pána Jana z Ludanic a z Ro- 
kytnice, a statečných rytířuov pana Protivce z Zástřizl a ze Ždánic, pana Beneše 
Krčmy z Konipas, a slovutných panoší Bohušky z Kokor, Jana Krupsy z Přieluka 
a Zbyňka z Vraho vic a z Náměštie, že jsú pečeti své k tomuto listu na svědomie 
přivěsili podle mne. Jenž jest dán a psán na Thovačově léta od narozenie Syna bo- 
žieho ArCCCC^LXVIIP, tu sobotu po přenesenie svatého Václava oc. 

Výtah tistén Palackým AČ. Ví. 607 č. 90. 

122. 

List krále Jiřího, kterýmž zapisuje podle prvního zápisu Máslojedy i jiné vsi Petrovi 
a Benešovi bratřím z Ostromíře na 2500 ff gi-. č. V Praze 1468, 7. dubna. AČ. IV. 180. 



s let 1468—1470. 169 

123. 

^' V) List krále Jiřího, jímž dává polovici užitkuov panu Janovi z Peništeina do své vuole 

na Tišnovském zboží. 

^ firaze 1469, 19. června. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. /. 92; arch. měst. Bm.f. 63 h—54. 

My Jiří . . . známo činíme tímto listem všem, že shledavše mnohé věrné 
^ piké služby urozeného Jana z Pernšteina, věrného našeho milého, kteréž nám 
íinU, činie a potom lépe aby mohl a jměl činiti, zvláště pak že tyto časy nás jakožto 
irále Českého a markrabí Moravského pána svého věrně se jest přidržel a přidrží, 
nám proti našiem nepřátelóm a těm nám zprotivilým věrně pomáhaje: i chtíce jemu 
za to pomáhati, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech, mocí královskú a ja- 
kožto markrabie Moravský témuž Janovi z Pernšteina dali jsme a tímto listem dá- 
váme pravů polovici všech poplatkuov a duochoduov a užitkuov zbožie našeho klá- 
štera Tišnovského, tak aby on tu polovici všech těch poplatkuov a duochoduov z toho 
zbožie k svému užitku vybíral bez překážky všech lidí, a to toliko do našie vuole 
a dalšieho rozkázánie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přitisknuti 
k tomuto listu. Dán v Praze v pondělie i)o svatém Víte léta od narozenie Syna 
božieho M'rai*^LXmiIP, královstvie našeho léta XIF. 

Výtah tiátén Palackým AČ. VI. 507 č. 92. 

124. 

Král Jiří stvrzuje prodej vsi Popovic blíž Kojetína se dvěma dvory, s krčmou, mlýnem 
a něktei-ými podsedky i jinými příslušnostmi, kteréž zboží náleží jako manství k arcibiskupství 
Pražskému a jež prodal Jan z Popovic za 450 hřiven gr. širokých čes. čísla mor. Datum 
v Praze, v pátek den početí panny Marie (8. pros.) 1. 1469. Cod. Pernst. arch. mus. Frant. 
v Brn. f. 435 6; Cod. Pernst. měst. Brn. f. 143. Výtah tiStěn Palackým AČ. VI. 507 č. 93 

125. 

Král Jiří dává všecko právo své, kteréž na něho jako na markrabí Moravského po 
smrti Anny z Výškovic připadlo na všech Výškovicích a Zahnašovicích, Albertovi Kostkovi 
z Postupic, fojtovi Lužickému. Dat. na Horách Kutných 9. ún. 1470. Cod. Pernst. mus. král. 
Česk. f. 54 č. 70; Cod. Pernst. mést. Brn. f. 199 b. Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 507 č. 94. 

12G. 

Dobrá vůle na list, kterýmž král Jiří byl zapsal 600 IP gr. Mikuláši Berkovi na vsi 
Libišanech, daná od téhož Mikuláše Berky knížeti Jindřichovi Minstrberskému. V Praze 
1470, 17. února. AČ. IV. 181. 

Archiv Český XVI L>L> 



170 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

127. 

(et. XXIIII) Dobrá vuole na listy od Ctibora z Cimburka Albrechtovi Kostkovi z Postupic 

[na Hranice a na Přerov], 

Na Hranicích 1470, 8. dubna. — Ood. Pemst. Frant. mus, Brn. f. 154; arch. měst. Bm.f. 89; 

vtftrí. listy ve Frant. m. v Brně č. 87. 

Já Ctibor z Cimburka a s Thovačova, komormaystr krále českého a hajtman 
margrabství Moravského, známo činím ... že jakož mám listy na zboží své zástavnie, 
najprv na zámek Hranice, město i [s] zbožím k němu příslušným, jakož na to zbožie 
Hranické list hlavní od velebného kněze opata a konventu kláštera Hradišckého 
ukazuje a v tom listu dobrá vůle jest, a na ten list od najjasnějšího knížete a pána 
pana Jiřího krále Českého a margrabie Moravského oc potvrzenie; také jakož mám 
listy na zámek zástavný margrabský, jménem Přerov s jeho příslušenstvím, zápis 
a zástavu, jakož list jeden urozenému pánu panu Janovi z Cimburka a s Thovačova, 
hajtmanu ty časy margrabství Moravského, otci mému dobré paměti, svědčí; list la- 
tinský od najjasnějšího knížete a pána pana Ladislava krále Uherského, Českého 
a markrabí Moravského mně jakožto erbu otce svého svědčí, a druhý list od naj- 
jasnějšího knížete a pána pana Jiřího krále českého a markrabí Moravského mne 
a mým erbuom svědčí : na ty na všeckny listy, totiž na Hranice od opata, na Přerov 
od již psaných králuov, já svrchupsaný Ctibor dávám svů plnu a svobodnu dobru 
vuoli sám od sebe i od svých erbuov urozenému panu Albrechtovi Kostkovi z Po- 
stupic i jeho erbuom a potomkem, tak aby on a oni jměli a drželi již psaná zbožie 
v mém plném právě, jakož to já a erbové moji držali sme. Tomu na jistotu svú 
sem vlastní pečet přivěsiti kázal; a připrosil sem urozeného pana Mikuláše z Gut- 
štainu, hofmistra osvíceného knížete kněze Viktorina, a slovutných panoší Jana Mu- 
kaře z Kokor a s Čekyně, Miloty Morkovského z Morkovic, a Jindřicha z Bystřice, 
naj vyššího písaře práva a sudu zemského v markrabstvie Moravském, Václava z Převor, 
ty časy hajtmana na Thovačově, a Jindřicha z Cho[l]tic, že jsů své pečeti k tomuto listu 
přivěsili na svědomie, sobě a svým erbuom bez škody. Jenž jest psán na Hranicích 
v pustě v tu neděli, kteráž se zpievá Judica, léta božího tisícího čtyřstého sedmdesátého. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 5u7 c. 95. 

128. 

(h. VIII) List krále Jiřieho, jímž zastavil městečko Kralice panu Ctiborovi Tovačovskému. 

Na Horách Kutných 1470, 22. května. — Cod. Pernst. Frant. mtis. Brn. f. 456; arch. měst. 

Brn. 152. 

My Jiří . . . oznamuj em tímto listem všem, že jsúce dlužni urozenému Ctibo- 
rovi z Cimburka Tovačovskému, hý[t]manu našemu v Moravě věrnému milému, VIII*^ 



j roku 147(1 



171 



[dobrých uherských^ kderéž jest k žádosti nasie vypiKijcno [sic] jich lidem a slu- 
[>DÍkóm naéiera za nás za službu dal^ a clitíce jej opatřiti, aby on toho škody 
|iněl, 8 dobrým ro/.myslem a radů věrných našiech, mocí královskú a jakožto 
rkrabie jMoravský témuž Ctiborovi a dědicóm jeho zapsali jsme a zastavili a tímto 
em zapisujem a zastavujem městečko Krahre s pnslušnostmi k témuž mésteřku 
slušnými, kteréž osviecený Viktorin, Hynek a Jindřicli, vývody Minstrberští a hrabie 
istí, knížata, a urozený Boček, bratří páni z Kunstatu a s Poděbrady synové naši 
í, na urozeném Jarošovi z Cimburka jsů vyfrajmarčili, tak aby řečený Ctibor 
ÍTjeho dědicové řečené městečko s pHslušnostmi k němu příslušnými jměli, drželi 
jeho požívali bez našie, synnov našich i jiných všech Udí všeliaké překážky tak 
10, dokudž těch Vill^' f. uherských dobrých na zlato i na váze my neb synové 
li jim nedali bychom a úplné nezaplatili, A když bychom jim tu sumu zlatých 
platili aneb dosti učinili, mají beze všie odpornosti toho městečka s příslušnostmi 
postúpiti a list tento navrátiti. A ktož by tento list jměl s jíž psaného Ctibora 
jeho dédicuov dobni vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu příslušelo plné právo 
řch vécí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši kralovsků kázali jsme 
jTésiti k tomuto listu. Dán na Horách Kutnách v iiterý před s. Urbanem léta od 
rozenie Syna božieho tisícého čtyřistého sedmdesátého, království našeho léta třináctého. 

Výtab listen Palackým AČ. VL 6<J7 c, 96. 

129. 
f) List krále Jiřího, jímž zastavuje polovici užitkuov všech na Tišnovském zboží panu 

Janovi z Pcrnšteina. 
\V Prase 1470, 2ú. listopadu, — Cod, Pernst. Frmd. mus. Brn. /. 90; arch. mést Brn, 

/. 6Í b—o2. 

My Jiil . - . oznamuj em tímto listem všem, že shledá vse mnohu věrnost 

služby urozenélio Jana z Pernšteina^ nnjvyssieho komorníka čudy Brněnské, věr- 

10 našeho milého, kteréž jest nám činil a cinie, nás jakožto krále Českého a mar- 

ibí Moravského, pána svého dědičného, věrné se přidržé a nám proti těm nám 

rotivělým a nepřátelóm našiem věrně pomáhaje, i chtíce jemu vděčnost naši a dobru 

>li okázati, aby nám tiem lépe mohl a jměl se hoditi, pomáhati a slúžiti, s dobrým 

smyslem a radii véruýcli našiech, mocí králoxskú a jakožto niarkrabie Moravský 

inuž Janovi z Pei^nšteina a dědicóm jeho zapsali jsme a zastavili, tímto listem za- 

Qjem a zastavujem pravú polovici všech piižitkuov, poplatkuov a důchoduov zbožie 

stera našeho Tišnovského ve třech tisících zlatých uherských dobrých, tak aby 

mf 'lan z Penisteina a dědicové jeho tu polovicí požitkuov a duochoduov toho 

)žie jměli, drželi, vybírali a jich požívali bez našie i budúcích našiech králuov 

ských a markrabie Moravských a abatyší i konventu téhož kláštera i všech jiných 

všeliaké překážky. A abatyše s konventem téhož kláštera druhé polovice těch 



172 C. XXIL Listhiář pana Viléma z Pemšteina 

puožitkuoy také bez překážky téhož Jana, budůcích i dědicuov jeho aby požíví^t 
mohla tak dlúho, dokudž [bychom] my neb budúcí naši, králové Čeští a markrabie M-^d 
ravští, anebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, těch tří tisíc zlatýczrl 
uherských [ne]zaplatili. Nejma také řečený Jan, dědicové i budúcí jeho lidí toh^o 
zbožie novýmpl nespravedlivým[i] a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotaizK^/ 
obtěžovati proti jich vuoli žádným obyčejem. A ktož by tento list jměl s svrchu- 
psaného Jana z Pernšteina neb jeho dědicuov dobru vuolí a svobodnu, chcem, abj 
tomu příslušalo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomie pečeť naší 
královsků kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den svaté Ka- 
theříny, léta od uarozenie Syna božího tisícého čtyřistého sedmdesátého, královstvie 
našeho léta třináctého. 

Výtah tištěn Palackým Ar. VI. 507 č. 97. 

130. 

(n. XIII) List krále Jiřieho daný panu Ctiborovi z Tovačova, aby k cudám ani právóm aneb 
soudóm jejich lidé nestávali, což jich kolivěk k Tovačovu přísluSie. 

V Praze 1470, 18. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 459 b; arch. měst. Brn. f. 192. 

Georgius . . . Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod grata habentes 
seruicia uobilis Cztiborii de Czymburg et Thowaczow, capitanei marchionatus nostri 
Morauie, fidelis nostri dilecti, que nobis exibuit exibetque nobis contra faciosos per- 
duelles nostros opere consilioque, quibus maioribus potuit assistendo, futurisque tem- 
poribus studiosius tenebitur exibere; volentes itaque ipsi ac heredibus suis graciam 
nostram facere speciálem, ab omnibus czudis et (luibuscunque judiciis supradicti 
marchionatus nostri Moravic, quantum ad municionem Thowaczow et bona ad id 
pertinencia [sic], ipsos duximus eximendos, ita quod ipsi coram quocunque judicio super 
causis personas eorum vel ipsorum municionem Thowaczow^ ac bona ad id perti- 
nencia concernentibus citari, trahi non debeant vel judicari ad instanciam cuius- 
cuníjne partis, quam coram Magestate nostra futurisque Bohemie regibus ac marchio- 
nibus Morauie, aut coram magistro curie nostre in curia nostra regali, cui id in 
mandátům dederimus, vbi tales causas volumus mediante justicia definiri; irritum 
esse volentes, si in alio quocunque judicio quippiam secus actum fuerit contra ipsos. 
Inlnbemus igitur vniuersis camerariis, cudariis, beneíiciariis et iudicibus marchionatus 
eiusdem presentibus ac pro tempore futuris, quibus presentes exibite fuerint, firmiter 
et districte, ne contra presentem nostram graciam aliquid audeant attentare, prout 
indignationem nostram gravissimam voluerint euitare. Presencium sub nostri regalis 
sigilli appensione testimonio literarum datum Prage die decima octaua Decembris 
anno Domini 1471 [sic], regni nostri anno 3^^ [sic]. 

Vvtah tištén Palackým AČ. VI. 508 č. 98. 



z roku 1470. 173 

131. 

(i. VIIII) List krále Jiřieho, jímž pana Ctibora [z Cimburka] z manstvie propustí [s tvrzí 

Tovačovem, méstem a příslušenstvím]. 

VPtaze 1470, 26, pros, — Cod. Pemst, Fratit. mus, Brn.f, 456 b; arch, měst, Bm,f, 152, 

My Jiří . . . oznamuj em tímto listem všem : Jakož urozený Ctibor z Cimburka 
Thovačovský, hejtman margkrabství našeho Moravského, věrný náš milý, má a drží 
tvrz Thovačov s městem Starým a s Hrobím [sic], Novým městem a vesnicí Thova- 
čovec, Czyp, Virovany, Evaně, Oplocany a Vykleky s dědinami, rybníky, lesy, lukami 
i s jinými všelikými toho zboží pílslušnostmi, kteréž nám jakožto králi Českému 
a markrabí Moravskému v manství záleží a příslušejí : i shledavše mnohé věrné služby 
téhož Ctibora, kteréž nám činil jest a činí, nás jakožto krále Českého a pána svého 
věrně se přidržě a nám proti našim nepřáteluom a těm nám protivilým věrně po- 
máhaje, a potom tím lépe aby nám mohl a měl slůžiti, hodné se nám zdálo, zvláštní 
milost jemu Ctiborovi, dědicuom a budúcím jeho tuto milost jsme učinili a činíme, 
že ta všecka zboží jeho, totiž to tvrz Thovačov s Starým a Novým městem a vsi 
svrchupsanými, [s] dědinami, rybníky, lesy, lukami i jinými všelikými toho zboží pří- 
slušnostmi, jenž nám k manství příslušela, z toho manství propustili jsme a konečně 
propustíme i svobodné činíme, tak aby řečený Ctibor, dědicové i budúcí jeho žádných 
služeb manských od tejto chvíle po všecky věčné časy nám i budúcím našim, králuom 
Českým a margrabí Moravským z toho zboží více nečinili ani činiti povinni byli. 
Ale aby ta zboží v též svobodě, jakožto jiní páni a zemane markrabství našeho Mo- 
ravského, keříž svobodná zboží mají, měli, drželi a jich požívali dědicky a budúcně 
bez naší, budůcích našich králuov Českých, margkrabí Moravských i všech jiných 
lidí všeliaké překážky; a řečený Ctibor, dědicové i budúcí jeho mají se jmíti k nám 
i budúcím králuom Českým a margrabí Moravským, tak jakožto jiní páni a zemane 
téhož margrabstvie, kteříž svobodná zboží mají, věrně a právě. Ten také zámek Tho- 
vačov má nám toliko samým do živnosti naší neb lidem našim k naší potřebě proti 
našim nepřáteluom býti otevřen, kolikrátkoli toho potřebovali bychom a na něm neb 
dědicích jeho požádali, na náš náklad a bez škody řečeného Ctibora a jeho dědicuov. 
Protož přikazujem komorníku i jiným ůředníkuom čudy Olomúcké, když by desky 
čudy Olomúcké byly otevříny a řečený Ctibor nebo jeho dědicové toho by požádali, 
aby jemu tento list ve dsky též čudy bez odpornosti i prodlévání vložili a vepsali, 
jiníik toho nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši královská kázali jsme přivěsiti 
k tomuto listu. Dán v Praze v středu den sv. Štěpána léta božího M^CCCC^LXX, 
království našeho léta XIIP. 

Výtah tiétén Palackým AČ. VI. 508 č. 99. 



174 C XXII. Listinář pana VUéma z Psmšteina 

132. 

(m. XII) List zprávní na Popovice od KriStofora z Popovic udělaný [Vojislavovi a Janovi 
bratřím z Pačlavic a k jejich věrné ruce Petrovi Romanovi z Vitovic]. 

V Kroměříži 1471, 10. dubna — Cod. Pems. Frant. mus. Brn. f. 434 h; arch. měst. Brn. 

f. 142 b—143. 

Já Kristofor z Popovic vyznávám ... že s dobrým rozmyslem přátel svých 
radů i povoleniem prodal sem a mocí listu tohoto prodávám ves svú Popovice blíž 
u Kojetína ležící se dvěma dvoroma, s rybníky, s potoky, s rolí oranú i neoranů, 

s lidmi platnými, s hájem, jesto s , s luhy, s lukami i s tú lúkú, kteráž ve 

Zmirovském poli leží, i se všemi požitky, jakož to zbožie v svých mezech záležie, 
i s robotami, s plným právem a panstviem i se všiem příslušenstviem, jakž se kolivěk 
jmenuje, jakož sem ji sám od staradávna držel a požíval, nic sobe tu práva, panstvie 
ani kderého vlastenstvie ani svým erbóm nezachovávaje ani pozůstavuje, ku pravému 
manstvie k arcibiskupstvie českému prodal sem a mocí listu tohoto prodávám i sstu- 
puji slovutným panoším Vojislavovi a Janovi bratřím vlastniem z Pačlavic i jich 
erbuom i budúcím potomkem, a k věrné ruce jejich slovutnému panoši Petrovi Ro- 
manovi z Vitovic a se Zlína, (a ktož by tento list jměl s svrchupsaných Vojslava 
a Jana a jich erbuov neb jich věrné ruky dobru vuolí, aby též právo jměl, jako 
se svrchu píše), za IIIIj.^ hřiven groši širokých stříbrných dobrých rázu Pražského 
a čísla moravského, za každů hřivnu LXIIII g. počítajíc, ješto sem je již od nich 
hotové a úplně zaplacené vzal. 

Protož já svrchupsaný Křištofor a my Zigmund z Sovince, Jan Kepma ze 
Zvole, Mikeš z Kokor, Vaněk Pivo z Bařic, Vácslav Koleso z Racslavic, Stibor 
z Penčic, rukojmie a zprávce s ním a zan i za jeho erby slibujem naší dobru čistů 
věru, ruku společní a nerozdílná to jisté zbožie Popovice se všiem příslušenstviem 
a panstviem již jmenovaným bratřím a jich erbóm a věrné ruce, i budúcím jich po- 
tomkem, ku pravému manstvie k arcibiskupstvie Českému, najprve když kněz arci- 
biskup v Rúdnici v zemi bude, před ním jakožto pánem toho manstvie vzdáti od 
nás i od svých erbuov vysvoboditi, a sobě z desk vypsati a jim s svým nákladem 
ve deky vložiti a vepsati, a rok a den potom vzdánie zpraviti od každého člověka 
duchovnieho i švédského, křesťana i žida, ješto by právem manským to zbožie 
a manstvie nařekl neb zavadil, jakožto právo a obyčej manský jest, spraviti a vy- 
svoboditi s svým nákladem. Pakli bychom toho neučinili, co se svrchupíše, jehož 
Buoh nedaj, leženie obyčejné v městě Brně neb v Prostějově. Jenž jest dán a psán 
v Kroměříži u Velikú středu po narozenie Syna božieho tisíc čtyřista sedmdesát 
prvého léta počítajíc oe. 

Výtah tištén Palackým AČ. Ví. 508 č. 100. 



z roku 1471 a 1472. 175 

133. 
Iter. XXVIII) List krále Vladislava na Oslovanské zbožie, jímž dává opravu panu Vilémovi 

z Pemšteina do života oc. 

Na Horách Kutných 1471, 25. stáH. — Ood. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 60 b; arch. měst. 

Brn. f. 32; vytři, listy ve Frant. m. v Brně č. 122. 

My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že pro mnohé věrné a pilné 
služby urozeného Viléma z Pemšteina, věrného našeho milého, kteréž nám činil, 
činie a potom tím lépe aby mohl a jměl činiti, s dobrým rozmyslem a věrných 
našiech radů, mocí královsků a jakožto markrabie Moravský témuž Vilémovi dali 
jsme a tímto listem dáváme opravu kláštera našeho Oslovanského v markrabstvie 
našem Moravském ležícého, tak aby on tu opravu téhož kláštera se všemi duochody, 
požitky a příslušnostmi k té opravě příslušnými jměl, držel a jí požíval bez našie 
a budůcích našiech, králuov českých a markrabí Moravských, i všech jiných lidí 
Yšeliaké překážky, a to až do své živnosti a nic déle. A po smrti jeho jmá ta oprava 
zase na nás neb na budúcí naše, krále České a markrabie Moravské, připadnuti bez 
zmatku i všeliaké odpornosti. Tomu na svědomie pečet naši královsků kázali jsme 
přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kutnách v středu po svatém Mathůši léta 
od narozenie Syna božieho tisícého čtyřistého sedmdesátého prvnieho, královstvie 
našeho léta prvnieho oc. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 608 č. 101. 

134. 
Král Vladislav dává Vilémovi z Pemšteina právo, kteréž na něho jako na krále Česk. 
a markrabí Mor. po smrti Štěpána a Václava bratří z Plenkovic připadlo, na zbořené tvízi 
a vsi Plenkovicích s přísluš. Dat. na Horách Kutnách ve čt\Ttek před sv. Václavem (26. září) 
1471. Op. nov. v zems. arch. mor. v Brně v Bočkově sbírce. 

135. 
Král Vladislav potvrzuje Ctiborovi z Cimburka a z Tovačova, hejtmanu markr. Mor. 
a kanclíři království Čes., za mnohé pilné a užitečné služby, kterýmiž králi a obecnému do- 
brému král. Česk. ne lenivě, ale pracně s dobrou myslí posluhuje, zápisův od krále Jiřího 
obdržených na zboží Tovačovské, aby manstvím nebylo. Dat. v Praze, v pátek den sv. Miku- 
láše (6. pros.) 1471. Cod. Perns. Františk. mus. v Brn. f. 459; Cod. Perns. měst. Brn. f. 153 b 
a 154. Výtah tištěn AČ. VI. 508. č. 102. 

136. 

(contra. XXV) List od opata a konventu kláštera Hradišckého, jímž zapisují dva tisíce zlatých 

na Hranicích Albrechtovi z Postu pic. 

V Mor. Třebové 1472, 20. ledna. — Cod. Pernst, Frant. mus. Brn. f. 154 b; arch. měst. Brn. 
89 b— 90; vytrS. listy ve FratU. m. v Brně č. 88. 

My Jiří, z božího smilování opat kláštera Hradišce blíž Olomůce, a kněz 
Jakub převor, kněz Balthazar probošt, kněz Marek podpřevoří i všecken konvent 



'/ A'A7/. Lifitiniíř panu ViUma z Penisteina 

-'.'.. /.. -.y/iiií váiiiy . . . /e jakož iiektcTvch časiiov byly se války pozilvililv. 

.;.;■. ..i v ( í-skíí a v Moravsko zemi králi Jiřímu králi Českému zprotivila, 

: i.m: Jiří jMisliil na již řečený klášter lidi své a hajtuiaua nám ustavil slo- 

.;i.:.. . Vi.ikíi šatného, takže z božího dopuštění přišel náš klášter v ruce 

. -: .•■«.•..»'•!:•/ králr Jiřího králi Iherskcmu, nepříteli jeho. Tehdy svrehu- 

iAr\ :íV.;- / rozkázání téhož krále Českého osadil hrad pusty, ješto s1o\t 

, ' ■.. . . íír/idkii opanoval zboží svrchupsaného kláštera a obrátil je k tomu 

i: •. :i .{isiiiý opat a konvent, nevédiiee sekám dieti, smluvili jsme se 

. , .1 .. ". :..k«in po smrti krále Jiřího o ten Hrádek, že nám jeliu stúpil. 

i.r . ;;.• !í dáti hotovveh dva tisíce zlatvch uherskvch váhv a mime 

• 1 . .1 .'•': jich kde vzíti, prosili sme urozeného pána pana Albrechta 

.: iJí j!ii-tí-jné, aby nás [v] téch dvů tisíciech zlatjxh k již řečenému 

/.'.•/•.;...: a přijav prozbu naši, přejal jest dluh náš na se a zastúpil. Kte- 

. •: \'>*' zlafyrh již urozenému panu Albrechtovi zapsali sme a mocí tohoto 

•./;.. 'j'/ dvú životuov erbovních na našem mésté jménem Hranicích a na 

/ / ijí'iiiii jiřílcžícím. Na kteiémž mřstě a jeho zboží nní také prvé Hst 

jtMfy/ li>t svímIcí, že nám má úroku vydávati osmdesáte kop grošuov 

./ z toho úioku my jej propouštíme a prázdna činíme do svrchu psaných 

.... a j<'jim slil)ujem svú dobrii a čistů viní ctně, věrně a pravé beze 

• v . ,'/. zdi ží-ti. 

/^^/ I/'. tí'jiio list jměl s dobru vuolí s již svrchupsaného pana Albrechta 

■ . ' /.o /i\ota, ten l)ude mieti ke všem věcem svrchupsaným takovéž právo 

1/ . ..•;. pan Allirecht s svým druhým životem až dotud, dokudž byclioin 

.\.. ttj -liUHÍ, kteráž v tomto i v druhém listu jest napsána. Tomu ua 

, '. ; ^: -fot II \(MÍ svrchupsaných svú vlastní pečeť i konventu našeho pH- 

.'•,.••; ji -I \ III vědomím a dobrovolně k tomuto listu a k nim se přlzná- 

/ / ■» ];;'jii a dán v ^Moravské Třebové ten pondělí den svatého Fabiána 

:•.'/.'/ rt>ist/ího sedmdesátéht) druhého počítajíce. 

137. 

r . ' , -. . 'íi.á Vilémovi a Zikmundovi bratřím z Pernšteina opravu kláštera 

■.'.'/•i žniiosti. Dat. v Praze, v středu po veliké noci (1. dub.) 1472. Cod- 

. hn*. í. 01 ; cod. mést. Brn. f. 32 6; vytrž, listy ve Frant. mus. vBrné 

,^ ^. ..:*/ ^. VI. r>OH. č. 101. 

13S. 

7,1!., / r .'.:•'/-'. poHtupujti právo králem Vladislavem mu dané na tvrz, dvůr a ves 
MbUbdťir^f* ^/,:ř/i,,, •*'.«.... Ji/lkovi a Václavovi bratřím Komoůům z Bezděkova. Jistcovébyli 
i KlKÍIH^''' ^ wv> v.' <><':'', Jí*třich z Leskovce, a panoše Vít z Kralic, Juu z Nové Ví * 



I <i 



B roku 1472, 



177 



a z Hádkové, Mikuláš Népr z Vojslavic, Hynek ze Lhoty a z Pucova, Zigmund z Rajce a z Válče. 
[Na MezííCí léta 1472 v sobotu den sv. Marka ev. (25. dubna). 

139. 

Viktoria kníže Minstrberiský postupuje ze zvláštní bratrské lásky bratru svému Jin- 
dřichovi staří, knížeti Minstrberskému všecko právo a spravedlnost na záraku a hrade zbořeném 
Edelšteiné, na městečku Cukmantti, na zlatých horách k tomu přísl., i na hrade Potšteiné, se všemi 
příslušnostmi, po/itky v zemi neb na zemi, v řekách aneb potocích oc. Dat. ve čtvrtek po av. DuSe 
,(21. kvét.) 1472. Cod. Pernst. v arch. mus. král. Cesk. c. 293. Výtah tistén .\C. VI. 508 L 104. 

140, 
(t) Li8t zprávni od Bernartha z Žerotína Ctiborovi Tovačovskému na ves Hrdébořice. 

Dřevohostkkh 1472, 12, června, — Coth Fermt, Frant, mus, Brn, /. 492 b; arcJi. mést, 

Brn, /. 176 b—177. 

Já llernarth z Žerotína a z Dřevuhostic i s svými erby vj^zuávám ... že 
^s dobrým rozmyslem a přátel svých radii i povoleniem prodal sem a mocí listu to- 
hoto prodávám vesi svň dédiOnú Ilrdébořice s pastvami, s pastvištémi, rolí ornú i ne- 
ornú, s lukami i s lidmi platnými i se všeini požitky a mezemi, jakož ta ves v nich 
od staradávna ležie, s mlýnem, s robotami, s plným právem, panstviem i se všiem 
príslušenstviem, tak jakož sem ji sám držel a požíval, nic sobě ani erbóm svým tu 
práva, panstvie ani kderého vlastenstvie nezachovávaje ani pozňstavuje, ku pravému 
dédicstvie urozenému pánu panu Ctiborovi z Cimburka a s Tovačova, tyiíasy hyt- 
mann markrabstvie Moravského a kancléři královstvie Českého, a jeho erbóm a bu- 
dúcím potomkóm, a k věrným rukám jeho urozenému pánu panu Jarošovi z Cím- 
)arka Tovaéovskému, hajtmanu kraje Boleslavského, a urozenému pánu panu Ja- 
hnovi z Cimburka a s Jičína strýci jeho, a urozené paní paní Elšce z Melič, man- 
želce jeho vlastnie, i tomu, kdož by tento list jmél s svrchupsaného pana Štibora, 
jeho erbuov neb věrných ruk dobru vuolí, aby též právo jměli jako oni kupítelé 
iši svrchupsaní, za JIH*' f. dobrýtli uherskýcli zlatem i váliú siíravedlivých, kderéž 
již od něho hotové a ziiplna zaplacené vzal sem. 

Protož já Bernhart svrchupsaný, a my Jan z Ludanic a z Rokytnice, Jan 

Žerotína a na Fulneku, Prokop z Frnsinovic a z Količína, Jan Bořita z Bystřice, 

íohuslav z Kokor a z Trsic, Arkleb z Vlčkova a z Prusinovic, rukojtnie a zprávce 

BÍm a zaů i za jeho erby, slibujem naší dobru čistú věru, ruku společní a ne- 

fozdílnú tu jistu ves Hrdebořice se všiem její příslušenstviem a paustvíem jiz jme- 

lovanérau panu Stiborovi a jeho erbom i věrným rukám i budiicím jich potomkóm 

tem, kdož by tento list jmél s jich dobru vuolí, když najprvé desky zemské 

Olomouci otevřeny budu ... ve desky vepsati . . . Pakli bychrim toho vstbn neučinili. 



178 C. XXIL Lisťmář patia Viléma z Penikteina 

COŽ se v tomto listu píše, jehož pán Buoh nedaj, leženie obyčejné v městě Olomáci 
neb v Kroměříži oc. Jenž jest dán a psán v Dře[vo]ho štičích ten pátek před s. 
Vítem léta M^CCCC^LXXII počítajíc. 

Výtah tištěn AČ. VI. 508 č. 105. 

141. 

(k. X) List krále Vladislava, jímž potvrzuje [Ctiborovi z Cimburka] zápisuov na městeřko 
Kralice, a přispojuje [sic] ty Kralice k zámku Tovačovu. 

V Praze 1472, 13. červm, — Cod. Pernst.Frant. mm. Brn.f.4o7. b; arch. měst Brn. f. 152 b—163. 

My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že predstúpil jest před nás 
urozený Ctibor z Cimburka a na Thovačově, hytman markrabstvie Moravského 
a kanclíř královstvie Českého, věrný náš milý, i zpravil jest nás, že jmá II listy na 
pergamene celá a neporušená s visutými pečetmi od najjasnějšieho krále Jiřího šfastné 
paměti, předka našeho, kterýmižto jemu a dědicóm jeho zapsal jest městečko řečené 
Kralice s jeho příslušnostmi v markrabstvie našem Moravském ležíce, jedním zápisem 
v XVF f. uherských a druhým zápisem v VIIF f. uherských k jměnie, drženie 
a požívánie, jakož ti zápisové ty věci šíře a světlejie v sobě držie a zavírají: i prosil 
jest nás, abychom jej i dědice jeho při tom zůstaviti a jim toho potvrditi ráčili. 

My jeho slušnů prosbu znamenajíce, i také pro jeho věrné služby, kteréž 
nám činil, činí a potom tím lépe aby mohl činiti, i také že on s dobru myslí a ne- 
tesklivě práci jest nesl, hrdla svého i statku nelituje, když jsme jměli korunu krá- 
lovská přijíti, a s námi do královstvie Českého přijel jest: my chtíce jemu vděčnost 
naši okázati, s dobrým rozmyslem a radů věrných našiech, mocí královsků a jakožto 
markrabie Moravský témuž Ctiborovi a dědicóm jeho již dotčených zápisuov na 
městečko Kralice i na jeho příslušnosti ve všech kuších, článcích a clausulích, tak 
jako by tuto slovo od slova vepsáni byli, potvrdili jsmy a tímto listem potvrzujem 
milostivě, tuto milost zvláštnie již psanému Ctiboru a dědicóm jeho činíce, že svrchu- 
psané městečko Kralice se všemi příslušnostmi k něnm příslušnými připojili jsrae 
a spojili a tímto listem spojujem dědičně k zámku Tovačovu, (nebo to městečko 
prvé k Tovačovu jest příslušalo, ale předky našiemi, králi Českými a markrabími 
Moravskými, jest od Tovačova odděleno), aby oni to jměli, drželi a požívali v týchž 
právích a svobodách a vysazeních, jakož Tovačov s jeho příslušnostmi drží, a to 
bez našie, budúcích našiech, králuov Českých a markrabí Moravských, i všech jiných 
lidí všeliké překážky. 

Protož přikazujem hytmanu našemu markrabstvie našeho Moravského i také 
jiným úředníkóm našiem, aby již psaného Ctibora při této našie milosti zachovali, 
jim nepřekážejíc ani překážeti dopůštějíc, a zvláště komorníku i jiným úředníkóm 
desk cúdy Olomůcské, věrným našiem milým, nynějšiem i budůcím, když by byfi 



z roku 1472. 179 

požádáni od téhož Ctibora nebo dědicuov jeho, aby jim svrchupsané taěstečko Kralice 
i s jeho příslušnostmi ve desky též cúdy dědicsky vložili vedle práva a obyčeje 
markrabstvie Moravského, tak aby učinili pod uvarovániem hněvu našeho královského. 
Tomu na svědomie pečet naši královská kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán 
v Praze v sobotu před svatým Vítem léta od narozenie Syna božieho tisícého čtyři- 
steho sedmdesátého druhého, královstvie našeho léta prvnieho. 

Výtah tištěn AČ. VI. 509 č. 106. 

142. 
Král Vladislav potvrzuje Janovi z Pemšteina pro jeho věrné služby, a také „že se 
nás věrně, stále a právě jakožto pána svého přidrží", zápisu krále Jiřího na polovici požitkův 
zboží kláštera Tišnovského ve 3000 zl. uh., a připisnje mu k první summě ještě 2000 zl. uh. 
Dat. v Praze, v pondělí den sv. Víta [15. červ.] 1472. Cod. Penist. Františk. mus. Brn. f. 90 h 
a 91 ; cod. Pernst. měst. Brn. f. 52. Výtah tištěn AČ. VI. 509 č. 107. 

143. 
(CLXXV.) Smlúva mezi panem Vilémem z Pemšteina, panem Herrichem z Lichtnštaina a ji- 
nými puntovníky [rakouskými, že nemají bývati proti sobě, leč by panovníci jejich válku měli 

mezi sebou]. 
Na Nikolšpurce 1472, 19, června. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Čes, fol. 108. 

Já Herrich z Lichtnšteina a s Nikolšpurku vyznávám ... že sem já a na 
miestě bratruov svých a na miestě pánuov dole jmenovaných, pana hrábí Maydburského. 
pana Herricha Puchomeře, pana Jiříka z Egkerczavu, pana Jiříka z Pottndorfu, pana 
Oldřicha z Grafeneku, pana Víta z Eberštorfu, pana Hertle Puchomeře, pana Bern- 
harta z Tahenštainu, pana Hanuše z Hochenberku, pana Albrechta z Rorru, pana 
Zigmunda z Topplu, pana Bernharta z Tahenšteinu a pana Kymrigara a na miestě, 
jeho Durrara na Šifeldě, pana Wolfganga z Rukendorfu, pana Kamareta z Fronnaw 
pana Martina Druksess, pana Dosa [sic], pana Hanuše Matseber, pana Zigmunda 
Eyncingar, pana Jiříka z Hochenpergu, pana Waytroher, pana Jiříka Tyrnach, pana 
Bernharta s Tokcharu, pana Jiříka z Aysenegker, pana Soda z Ligenfeldu, pana Víta 
Funfkirchena, s urozeným pánem panem Vilémem z Pemšteina a na Mezříčie ta- 
kovútu smlůvu konečnú mezi sebů udělali jsme takovýmižto řečmi a týmž obyčejem : 
že já Herrich z Lichtnštejna a s Nicolšpurku s bratry svými a s již jmenovanými 
pány, anižto naši služebníci i poddací, se všech zámkuov našich, kterakkolivěk sě 
jmenují, jemu svrchupsanému pánu panu Vilémovi z Pemšteina ani jeho všem pod- 
daným duchovním i světským nižádným obyčejem viec uškoditi aniž protiva jemu 
býti nemáme. Než jestliže by nám svrchupsaným pánóm kto bezprávie učiniti a utisknuti 
a svů vuoli s námi mieti chtěl, a když bychom pana Viléma z Pemšteina obeslali 
a jeho žádali, tehda má nám již jmenovaným pánóm ku pomoci lidi na naše penieze 
vésti anebo hajtmana svého miesto sebe poslati. Pakli by sám jel a pán Buoh na 

23* 



180 



C XXIL IJstlnár pana Viléma z Pernkteina 



něho vézenie dópustilj jehož pane Bože ncdaj, tehda my svrelmpsaiií páni mSiB? 
a slibuj em jeho / toho vézenie vypraviti beze vší škody jelio a i>řntel jclio, 

Taktí týž pan Vilém z Pernšteina protiva nám býti nemá, anižto protiv 
našim služebníkóm i poddaným duchovním í světským s tňto výmienků: let by jeho 
pán král Český anebo margrabie Moravský jeho vzhůru JJMtí ku pomoci vedle 
země žádali. Také týmž obyčejem, jestliže by nás již jmeuovanýcli pánuDv knieže náá 
a pán, ktož by tu chvíli zemí Ilakůskii vládK vedle JMti udělati mámo, tomu zápisu 
8 obli stranu žádné straně škoditi nemá. Ale svévolně protiva sobě býti nemáme. 
Protož já svrchupsauý Herrich z Liclitušteina a s Nieolšpurku a nahořepsaní páni 
řekli snie a slibujeme tisíc zlatýcli dáti nahoře psanému pámi panu Vilémovi z Pern- 
šteina a s Meziříčie na den jmenovitý, totižto tu středu po svaté Markétě po dánie 
listu tohoto najprv píieštie. A to, co sě svrchu píše. já líerrich z Nieolšpurku a s bratry 
svými a s již jmenovanými pány slibujeni již jmenovanému pánu panu Vilémovi i 
z Pernšteina a s Meziříčí to vše tak ctně, věrně a stále pod naší dobru věru zdržeti j 
beze všech zmatkiiov všelikterakýclL 

A k tomu na jisté potvrzenie a zdrženie sám za se a za bratiy své i zal 
již svrchupsané pány já Herrich z Lichtnšteina a s Nieolšpurku kázal sem svů 
vlastní pečet k tomuto listu přidáviti. Jenž jest dán na Nicolšpurce léta buožiehoj 
tisícého čtyřstého sedmdesátého druhého ten pátek po svatém Vítě» 

Výtah tístén Ar. VL Su-i č. 1U8. 

144, 

V illužiiím zápisu, vydaném třiadvaceti předními pány českými a moravsk, a deseti] 
vlidykamt jako ruktymčiiii za knížete Yiktorina Minstrberského Matyášovi králi Uherskému] 
na ILIO.ČHA* H. uli., jmenován Jan z PernSteina a syn jeho Vilém. 1472, 25, července, Monum« 
univers. Prag, L pars 2. 122, Dlugoš 483. 

145, 

Pťibík z (Jstražnice prodává ves a tvrz Přeckov Tomanovi Henikarovi z Rajsova za 4ČKj fl. ub,"' 
1472, 14. srpna, — Cod. Pernst. arch, mésta Brna f, 296. 

Já Přibík z Ostríížnice i s svými erby a bndúcienii společně a nerozdílní 
vyznáváme , , , že s dobrým rozmyslem a svých přátel radou v ta doba [sic], jožt 
sem se [sic] to dobře učiniti mohl, spravedlivým trhem a prodajem prodal sei 
a prodávám, vzdal sem a vzdávám mocí listu tohoto své vlastní zboží a dědict^iej 
to jest tvrz Přeckov s dvorem a ves pii ní s lidmi, s rolí oranů i ueoranů, s lů- 
kami, s pastvami, s úlehlemi, s rybníky, s rybniščemi. s potoky, s háji, s lesy, s chrasti- 
nami, s horami i dolinami, i se vším piíslušenstvím, což k té svrchupsané txtzí 
a vsi přísluší, s mezemi, s hranicemi, se všemi požitkj^ í užitky, s úroky, s činžéin| 
i se všemi rubotemi, kteréž k tomu spravedlivě sň, i se visemi poplatky, kterýmil 
se koli jmény jmenují, tak úplné a docela, jakož sem to zbožie sám i otec nmoí 



roku 1472. 



181 



irzali. nic sobě v tom atii svjíii erlióm ani búdiícicm práva ani zvlastenstvic fsie] 
aepozfistavujíťe, slovutnému panoši Tomanovi Henikarovi z IJajsova, jeho erbóm i bú- 
luciein jeho tu tvrz s tiem zbožiem svrchupsanym ku pravému dédiestvie a panstvie 
čtyři sta zlatých dobrých uherských červených s rázem se hy a váhy spravedlivé 
b zlatě, kteréžto zlaté již mi jest dal a zaplatil ňplně a docela kupitel muoj svrchu- 
3saný. A to jisté svrchupsané panstvie a dédiestvie já svrchupsaný Přibík odlučuji 
i)d sebe i od svých erlniov i od svých budúcích mocí t(*hoto listu, a drieve řečenému 
Tomanovi Henikarovi kupitcli svému a svíigru miléniu, jeho erbuom i jeho budúciem 
zboží s\Tchuj měno vane se všiem jeho pHslusenstviem a plným panstviem přivlastňuji 
a jeho postupuji pravým věrným prodajem, tak jakož jest otec muoj dobré paměti 
^ržal a požíval a já po něm, v tom sobě žádného iistrku ani novélio nálezu nenně. 
Za kteréžto zboží svrchupsané my nikojnne podle I*nbíka z Ostražnice napřed 
psaného Jan z I*ulic a z Binošova, Jan Llintka z Lužina a z Itudvíkova, Vaněk 
z Panova, Jan z Jemnický a z Studnic, Arnošt z JMedlova, Jiřík z Jesenice, slibujem 
s niem a zaíi ruku společní a nerozdílnťi, nasic dobru a čistú verň, beze vžie zlosti 
i odpornosti jemu prve řečenému Tomanovi Henikarovi kupiteli našemu, erbuom 
jeho i budúciem jich^ to zbožie a panstvie častopsané se všiem jelio pnslu>enstviem 
svrehujmenovaným na prvním sněmu panskýní nebo konečně na druhým, když dclcj^ 
zemské u Brně najprve otcviiny budu, ve deky vložiti a sobe vyložiti, fi jemu psa- 
nému kupiteli našemu vepsati i přidediti i erbům jeho a budúciem jich; a kdož by 
na tom zbožie a panstvie svrchnpsaném cojmělj to z desk V3'k»žití a vymazati svým 
nákladem a prací. A to slibujem učiniti a dnkonati proti každému člověku světskému 
i duchovnímu, od židuov, od sirotkuov, od věunélto práva, kromě věna mateře svrchu- 
psaného rřibíka a věna sestry jeho, kterúž psaný Toman Henikar má nynie za svň 
manželku; to svrchupsaný Henikar, jeho erbové zastúpití mají, obojí to věno. A my, 
což by jiného bylo, ač by kdo nařckl, máme a slibujem vysvolíoditi a spraviti od 
toho každého, kdožby to zbožie právem zemským nařeklj kolikiitkolvěk by toho po- 
třebí bylOj tak jakož země Moravská za právo jmá a ob}čeje požívá, dědicstvie spra- 
vovati našiem nákladem, škodu i prací. A jestliže by se kdo o to pokusil, chtě to 
isbožie a panstvie svrchupsané ssůti, tehdy my to slibujem vysvoboditi a odvaditi 
fcrým nákladem a na svuoj groš, tak aby on svrchupsaný Toman Henikar, kupitel 
^áš, erbové jeho i budúcie jich vždy při tom zbožie a panstvie jmenovaném zůstali. 
Pakli bychom toho vsehOj což se svrchu píše, neučinili a toho zbožie svrchu- 
psaného našiem kupiteluom svrchupsanym ve cky zemské ncvložili a nezapravili, . . . 
^l)yčejné ležení do města Brna* A tomu všemu na svědomí a pro lepšie jistotu své 
je vlastnie pečeti s našiem jistým vědomiem my jistec i rukojmie přivěsili k to- 
mto listu. Jenž dán a psán v pátek, postíce se k slavnému bodu matky Božie 
mebevzetí, léta božieho tisiecielio čtyřistého sedmdesátého druliého. 



182 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

146. 

Albrecht z Postupic a na Helfnšteině postupuje panoši Ctiborovi z Ledské listu, kterýž 
má od krále Jiřího na ves Výškovice s přísluš. Pečeti přivěsili : Heralt z Kunstatu a z Plum- 
lova, Jan z Postupic a na Litomyšli, Jan z Chlumu a z Košmberka, rytíř Bernard z Žerotína 
a z Dřevohostic, panoše Prokop z Prusinovic a z Količína, a Hereš z Přílulca. Dat, na Hra- 
nicích ve čtvrtek jedenáct tisíc panen (22. říj.) 1472. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 142; 
cod. Pernst. měst. Brn. f. 82 b. Výtah tištěn AČ. VI. 509 6. 109. 

147. 

(CLXXIIII.) List krále Mathiáše, jímž sě zapisuje pana Zigmunda z Pernšteina z vězení 

vyvaditi. *) 

V Soproni 1472, 14. list. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Čes. f. 107. 

My Mathiáš z buoží milosti LTherský, Český oc král a margrabie Moravský, 
vyznáváme tímto listem, že s urozeným, věrným naším milým, Vilémem z Pernšteina 
tuto smlúvu učinili sme: Jakož urozený Zdeněk z Šternberka, hajtman královstvie 
našeho Českého a najvyššie purgrabie Pražský, věrný naš milý, v svém vězenie má 
urozeného Zigmunda z Pernštýna, bratra již psaného Viléma, toho my vypraviti 
jmáme a konečně prázdna učiniti bez šacunku i všeliké škody všech Pernšteinských 
od datum listu tohoto až do Matky buožie Hromnic [2. února 1473] najprv pneštích, 
přiříkajíce slovem svým královským tu věc nahoře psanú v celosti a neporušitedlně 
zachovati a tomu dosti učiniti. Oni také již psaní z Pernšteina bratrie nám za to 
slůžiti mají, nás sě přidržeti jako pána svého až do konce té války, kterúž nynie 
s Čechy a s Poláky vedeme. A té věci na potvrzenie a na zdrženie pečetí naši krá- 
lovská k tomuto listu pridáviti jsme kázali. Datum ř^denburgk sabbato post festům 
s. Martini anno oc LXXIF, regnorum nostrorum Hungarie XV., Bohemie vero 
anno quarto. Ad relacionem domini Alberti Kostka de Postupicz. 

♦) Palackého Déjiny V. 1. 74. 

148. 

Jan z Pernšteina vyznává, že prodal dvůr svůj ve Vojetíně Matějovi Mirkovcovi z Brumova 
a manželce jeho za 80 zl. uherských, s takovou však výminkou, aby nikoho jiného za pána 

neméli, kromě pány Pernšteinské. 

Na Pernšteině 1473, 26. února. — Cop. vid. r. 1650 zemsk. arch. Mor. sub art. Vojetin. 

Já Jan z Pernšteina, naj vyšší komorník desk a soudu práva zemského v Brně, 
i s svými erby vyznávám ... že s dobrým rozmyslem svým spravedlivým trhem 
a prodajem prodal sem a prodávám dvuor v Vojetíně svého vlastního dědictví 
a panství opatrnému muži Matějovi Mirkovcovi z Brumova, Kuně manželce jeho 
jejich erbům i budoucím, a to ku pravému dědictví za osmdesáte zlatých dohrých 



z roku 1472 a 1473. 183 

uherských na zlatě i na váze spravedlivých, kteréž sem již od nich hotové vzal 
úplné a docela zaplacené, tak jakož sem ten dvuor svrchupsaný sám od staradávna 
držal a jeho požíval, nebli moji předkové, s rolí oranou i neoranou, s lesy, chrasti- 
nami, s cestami, s mezami [sic], s hranicemi, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi a s mlý- 
ništěmi i s tím, což k tomu mlýništi přísluší, s vodami tekutými i netekutými, s doly, ho- 
rami i se vším plným právem a panstvím, jakožto ten dvůr svrchupsaný v svých mezách 
a hranicách od starodávna jest rozdělen a okršlen, nic sobě na tom ani svým erbům 
ani budoucím práva, ani kterého zvlastenství [sicj nepozůstavuje, kromě toho, což 
níže psáno stojí. Já Jan z Pernšteina, nejvyšší komorník desk a soudu práva zemského 
v Brně, ten dvůr svrchupsaný se vším jeho příslušenstvím nahoře jmenovaným prodal 
sem a prodávám ku pravému dědictví napředpsanému Matějovi Mirkovcovi, Kuně man- 
želce jeho, jejich erbům i budoucím, mocně a s mocí tohoto listu jej od sebe i od 
svých erbův i budoucích odlučuji a častopsanému Matějovi Mirkovcovi, Kuně man- 
želce jeho, kupitelům svým, erbům jejich i budoucím přiděďuji a přivlastňuji ke jmění, 
držení věčnému a požívání jakožto svého vlastního dědictví beze vší překážky mej, Jana 
svrchupsaného z Pernšteina i mých erbův i budoucích našich takováto vcj mluvu [sic], 
aby napředpsaný Matěj Mirkovic, Kuna manželka jeho, erbové i budoucí jejich, kteříž 
by kolivěk na tom dvoře seděli, pánův žádných jiných aby neměli, ani k jiným 
pánům žádného outočiště o nic neměli, nežli ku pánům Pernšteinským, a je aby za 
pány měli. A to všecko, což svrchu psáno stojí, já Jan z Pernšteina, nejvyšší ko- 
morník desk a soudu práva zemského v Brně, s svými erby budoucími častojme- 
uovanému Matějovi Mirkovcovi, kupiteli svému, Kuně manželce jeho, jejich erbům 
i budoucím, slibujeme svou dobrou a čistou vírou beze vší zlé lsti a bez odpory 
to všecko, což v tomto listu svrchu psáno stojí, ctně, věrně, řádně, právě a nepo- 
rušitedlně zdržeti a v celosti zachovati, tak jakož svrchupsáno stojí. A kdožby tento 
list měl s dobrou vůlí Matěje Mirkovce svrchupsaného, nebo Kuny manželky jeho 
anebo jejich erbův, ten má a míti bude takovúž plnou moc a právo k tomu ke 
všemu, což v tomto listu svrchupsáno stojí, jakožto oni kupitelé naši častoj měno vání. 
A na potvrzení a pro lepší jistotu já svrchupsaný Jan z Pernšteina, nejvyšší ko- 
morník desk a soudu práva zemského v Brně, svou vlastní pečet s svým vědomím do- 
brovolně kázal sem přivěsiti k tomuto listu; a k tomu sem připrosil urozených 
pánův pana Jindřicha z Lipého, najvyššího maršálka království Českého, pana Bočka 
z Kunštatu, nejvyššího komorníka desk a soudu práva zemského v Olomouci, pana 
Václava, pana Albrechta bratří z Bozkovic, a slovoutných panoší Víta z Kralic a Ma- 
těje z Náchoda a z Březníka, že Jsou oni k žádosti a prosbě mej pečeti své 
vlastní vedle mne přivěsili k tomuto listu na svědomí, sobě i svým erbům beze škody. 
Jenž jest psán na Pernšteině léta od narození Syna Božího tisícího čtyrstého sedm- 
desátého třetího, v pátek po svatém Matěji apoštolu božím. 



184 



C XXIL Listindř pana Vitému s PermleUujt 



149. 




Mikuláš z Buchova a na Zumberce dává synu svérau Štěpánovi z Buchova list 
knéze Jana Háze biskupa Olomouckého na Ježt boříce, a tu ves se dvorem i se vStm pHsli 
šenstvím mu postupuje. Pečeti přivésili Jan z Šternberka a na Zajei^icích, Jindřich z P< 
steina a z Maková, panoše Mikuláš z Bolehlav a z Krucburku, a Štépán Anděl z Ronav 
a na Štť^^pánové. Dat. v středu před Božím vstoupením (26. kvétna) 1473. Cod. Pemst. mia.g 
král Česk. f. 29. Výtah tištén AÓ. 509 č. 110. ^ 

150. 

Mikuláš z Buchova a na Zumberce dává synu svému Zbenkovi z Buchova „pro !á 
kterouž k němu jako synu milému chová**, listy od kuéze Pavla biskupa Olomouckého na Je; 
bořické zboží. Pečeti přivésili na svédomí: Jan z Šternberka na Zaječicích, Jindřich i I*< 
Steina a z Maková, a panoše Mikuláš z Vuolehlav a v Krucburku, a Štěpán Anjel z Rono^ 
a na Štépanové. Dat. tu středu před Itožfm na nebevstoupenfra {2(>. kvétn.) 1473. Cod. Pern^j 
!nu8. kráL Česk. f. 30 b. K 3o. V>tah tištén AC. VL 5íj9 sub L 110. 

151. 

Snesení snémovoí o zřízení zemé Moravské dle zjednání Niského a smlouvy Beai 
Sovské uvádí mezi zástupci stavův markrabství Moravského : Vilíma z PernSteina na Meziríí 
V Bmé 1473* 27. června. AC. V. 369; výtah AČ. IV. 47í) L 13. 



Vilím z PernSteina oznamuje, že zachovati chce mír s Jindřichem Streinera ze Schwarzenat 

dokud válku v Rakousích povede. 

Tcrespurk 1473, 25. zářL — Op. arch, Roudn. B. 125. 

Ich Wilhalm von Pernstain vnd auf Meserzicz bekhenn mit dem Brief alloa 
den er furklmnibt vnd gezaigt vviit, das icli mit dem edln Hcrrn Herm Ilainricheti 
Strein von Schwarzenaw iu aiii Anstaut eins kristenleichen Frid jjegangen pin mit ' 
allen mein Lewten, Dieneru, Hindersessn, geistlichen vnd weltlichen; vud glób íhw 
den zu haldn von allen mein geschlossen, als laug mein Krieg yetz im Laudl zn] 
Osterreich wert, 

Wer aber Sachn, dass im von niir oder den Mein im oder dem Sein ttf 

genommen oder die Sein vngefilr gefangen wUrden, sa schol vud wil ich im di^ 

Gefangnen von Stund au on Entgeltnus ledig schaíTen vnd das genomen Guet virfc 

geben tre^vlich vnd vngeuerlich. Des zu ainer waren Vrkhunt gib ich ini den Bri^ 

besiglt mit meineni aufgedruckhten Insigl. Geben zn Tcn^spurckh am Sambstag v^ 

Sant IMicheltag iVnno domini oc LXXIIL*) 

•; Su^ným sloTO za slovem listem ddo 2i. Sept 1473 Tyasnal Jíadrícli Strein i^e SdíwarieiiaTy (Bi 
meh lÁínmn rott Sdíwarcmiiw), H mfr a YlUmem tí Pero&tdnft xacliaviir pokud válčid bnde f Kakimiek I 



z roku 1473 a J474, 



185 



153. 
ÍCCVIIl). Smlijva na NenioSický rybník struhy dělání a vody vedení, [kterouž učinili Hertvík 

ze Mnétic s Jindřichem z Potšteina], 
1474, 22, čertence. — Cod Pemst. v arch, mm. král. Česk. /. 135, 

Já Hertvík ze Mnetic [sic] a já Jiřík syn jeho také odtud ze Mnétic, vyznáváme 

že z dobru a svobodnu vuulí naší i s radů přátel naSirh učinili jsme sinliivu 

svolení s urozeným panem Jindřichem z Podšteina a [naj Neniosicích i s jeho bu- 

_důcími o véci dolepsané, že un již psaný pan Jindřieh má vodu pojíti od Kštétína 

dovésti ji do našeho rybníka staréhoj a struhu anebo příkop má na místo udělati 

ik zhlubí a tak šíří, jakž by toho potřebí bylo, i sta vid bi u řeky v tom příkopě 

má, tak aby ta voda mohla zastavena nebo pušcena býti ku potřebě obů 

stranu, A to má udělati na svuoj náklad, A potom pak v budúcích časích již psann 

Btrúhu i ta stavidla, aneb což by koli k vedení tej voíly potřebí bylo, to máme 

spolu obojí opravovati, totiž my polovici a on pob>vici nákladu učiniti. 

!A také jestliže by nám kto pjTkážel anebo překážeti chtě! mocí nebo zb>- 
dějsky nán» ke škodě, toho sobe máme radni a ponjíjcni býti a zespolka hájiti. 
A pak ta voda přivedená do již psaného rybníka má jíti a s toho rybníka dt> dru- 
hého pod tím, kterýž udébiii jest, a skrze ty již psané rybníky naše má jíti doluov 
do rybníka páně Jindřichova z Podšteina a na Nemošicích a na jeho dédicstvie k jeho 
potřebě. Ale však bylo-li by nám potřebí vody na ta dva rybníky naše aneb z nicli 
la jeden, máme tu vodu napřed mieti a držeti, pokudž ta potřeba kázati bude, ale 
ťiak ne tak vysoko niá býti držíoa, aby nemohla volně příkopem z řeky jíti, než aby 
luhla volně bez prýšcení [sic] do nělio jíti, a odtud do druhého. A ilálě, jakož již 
psáno stojí, jinam nikam od nás ani naším vědomím nemá ta voda obrácena býti, 
aež do páně Jindřichova rybníka a na jeho dědictví a skrze naše dédicství, buďte ti 
rybníci naši zastaveni nebo nebuďte; leč bychom který lovili, tu chvíli vodu budem 
'moci zastaviti stavidly. A když bychom slovili, tehdy my anebo on, bylo-li by jemu 
)Otřebí, bude mtíci stavidla vyoíti, aby voda jemu šla anebo nám ku potřebě. A ta 
Itavidla od nás Hertvíka a Jiříka ze Mnetic i našich dědicuov nemají zastavena býti 
nikdy l*ez vuolě páně Jindřichovy i jeho dědicuov, než pro tu potřebu k lovení, 
Hanebo že by na řece byla voda veliká, takže by jí snad příliš mnoho šlo, tu chvíli 
^Twy anebo on zastaviti bude moci, aby se škoda nestala některým. 

A tak[é] chtěU-[li] bychom sobě co opraviti na rybníce, tehda také na tu chvíli 
_muožem zast^iviti pro kterukolivěk potřebu, a to sobě opravíce, ihned máme zase 
ítavldla vyníti a vodu pustiti. A jestli pak že bychom my rybník svuoj starý osušiti 
^titěli, proto vždy voda má před sejíti; a pakli by nám proto jití osechnúti nemobL 
Blidy máme příkop udělati, kuily bychom mohli najsnáz vodu přivésti, a to obé 
traně, aby ta voda vždy ku potřebě nemeškala jíti. 

Arci»iY Ůeiký XV í, «#| 



186 



C, XXII, Listinář pana Vilénta e Pémšieina 



A více sme se svolili s častopsaným panem Jiiulnchcni, že my Hertvík a Jink 
ze Mnětíc ten rybník napřed psaný nový pod tím íataiýni ryhníkení a nad jeho ryb- 
níkem a dédicstviem jeho udělali jsme. A což sé tkne dědin Vostřešanských, kteréž! 
sme tím rybníkem novým zatopili neb zatopíme, ty nám má on jíž psaný pan Jindřich] 
vysvoboditi a zpraviti. A on také, jakož jest svého rybníka přidělal, což by dědin 
našich aneb lidí našich zatopil anebo4i zkazil, to my jemu také máme vysvobodili 
a zpraviti. 

A také toto má sé od nás státi, když bychom chtěli rybníky své spustitij 
máme jemu dáti najméné VI neděl napřed věděti, aby on svého, bylo-li by nám toho 
anebo jemu potřebí, upustil A také proto, bylo-li by jemu co potřebí, aby sobe 
opravil, aby mu sě škoda nestala. 

A ješčě toto více učiniti máme : tu silnici, kteráž jest od Drozdic k Ostrišanum, 
jakož jeho rybníkem zatopena jest aneb bude, máme ji pustiti po svém dédicstríe 
a po tee nové hrázi až do Ostřěšanských dědin. Také byla-li by jaká škoda na našij 
hrázi od vody z jeho rybníka, tu nám má lesem opravovati, jakž by toho potřeba 
byla. A těch míst oddaných dědinauji, což osýchati bude, každý bude moci požívati 
8 obu stranu, já llertvík a Jiíik při jeho rybníce svého, a on také pan Jindřich 
i jeho budúcí při našem rybníce také svého. 

A ty všechny věci svrchupsané v tomto listu my llertvík a Jiřík ze IVlnětir ! 
slibujem ctně a právě a křesťansky zachovati a držeti, tak jako na dobré lidi sluší, i 
a tu smlúvu v zemské desky vložiti panu Jindřichovi i jeho budúcím. A toho na své- 1 
domí a pro lepší jistt»tu a pevnost my Hertvík a Jiřík, syn jeho, přivěsili jsme pe- 
četi naše k tomuto listu s naším jistým vědomím a přiznáním; a pro širší a další' 
svědomí připrosili sma [sic] urozených pánuov a statečných rytieruov slonitných pa- 
nosí, pana Jiříka z Milětínka a na Pardubicích, \mnti Ceíika z Barchova a na Da-H 
šicích, pana Václava Homoíě z liíysuml)urka, pana Diviše z Poběžovic a v Tůni- " 
chodích, pana Viktorina z Kunčiebo, bytem v Chrudimi, že jsú podle nás pečeti svéj 
přivěsiti dali k tomuto listu. 

Jenž jest dán a psán léta božieho JrCCCCLXXIIlI pátek den s. Maří Mag- 
dáleny, *) 

Výtah tištén AČ. VL 509 t 111. *) Týl list xapsilii podruhé chybnéjšfm textem pod L 215 a tíSBÍA] 
nadpisem: «Smlú¥a mezi Hertvřkem a Kemoáickým [o rybník] u Nemosic, co se vedení vody dorvíe*. 



154. 

Kníže JÍDtlrich mladší jinak Hynek Minstrberský, hral)ě Kladský, z bratrsko WsJí 
a za mnohá dobrodiní postupuje váecbno právo a spravedlnost na hrad^ Potšt(*ine kuítct^ 
Miastrberskéniu Jindřichovi staršímu. Dat 1474, v středu po bv. Jakube apoštolu Boiíu 
[27. července], Codex Pernst v arch, mus. král. Česk. CCXCIII, 



s roku 1474. 



187 



155. 

latyáš uherský zastavuje Dobešovi z Bozkovic za služby vykonané a za Škody při službách 
ité víii Vojkovice, Telníci a Sokolnici, ku klášteru Třebíckérau příslušející, ve 2000 kop. Čes. 

i" Nise 1474, ň, sářu — Cod. Pernst, arch. mas. kr, Čes, 

Matiás , . , oznauiujem všem vůbec tímto listem, že předstúpiv před nás 
neuf Dobeš z Božko víc a z Černé Hory, hajtman na Spilberce, vérný náš milý, 
pokorně prosil, abychom za jeho shižbu, kterúž sme jemu zadržali a kterúž 
Knie jemu na dvadcet koní vydávati přiřkli neb slíl)Ui, také za škody, kteréž jest 
i«slnžbé naší vzal, jej milostivé opatiíti ráčili. 

My znamenavše již jmenovaného Dobeše véniii službu^ kteriiž jest nám éinil, 
einí a potom aby tím lépe činiti mohl, nechtíc jemu to bez hodné vodplaty zapo- 
menuti, zapsah jsme a mocí listu tohoto jakožto král Český a markrabie Moravský 
jemu zapisujem tyto dolepsané vsí s jich se všemi příslušnostmi, kteréžto vsi jsme 
k našemu zámku Spilherku byli obrátili* totižto Vojkovice, Telnici a Sokolnici i s ryb- 
níkem, kterýž slově Dunava, s úroky, s dvory, s lesy, Uikami, pastvami, s vodami 
tekutými i netekntýmí i s jiným vsím příslušenstvím, ktcrýmžkoli jménem jmeno- 
vány býti mohli, a jakož ty vsi a to zboží od staradávna jsú příslušely klášteru 
Třebíčskému, kteréhož sme my v této křesťanské válce meíem na našech nepřátelích 
velikými a znamenitými náklady dobyli a mocné opanovali, ve dvu tisících kopách 
groších českých širokých stííbrných, za uherský zlatý osummezcítma grošuov počí- 

Iíc; všakž takovýmto obyčejem a výmienkú: aby svrchupsaný Dobeš již psané vsi 
to zboží se všelikými jejich požitky, důchody, poplatky a příslušenstvím držal 
požíval, bychom pak i zámek ten náš svrchupsaný Špilberk od někoho vzíti chtěli 
neb vzali, dotud a tak dluho, dokndž bychom my aneb budůcí naši, králové Geščí 
a markrabie Moravští, aneb ty onoby, jimž by ta výplata s povolením všakž naším 
neb našich potomkuov králuov Českých a markrabí Moravských příslušela, témuož 
Dobešovi, erbuom neb potomkuom jeho těch dvú tisíce kop {^rošuov nedali a úplně 
aezaplatili i toho k tomu, což by na dvoruov stavení a rybníkuov opravování naložil, 
Bt;ož by slušným počtem bez přísah provésti mohl Přikazujíc úredníkuom zemským 
r Moravě i všem našim [íoddaným, nynějším i budúcím, mocí královská v Čechách 
a jakož markrabie Jloravský, abyste svrchnpsaného Dobeše při tomto našem obda- 

fání bez všelijaké překážky zachovali. 
Také když bychom my neb potomci naši zboží svrchupsané od téhož Dobeše 
V sumé nahoře psané vyplatiti chtěli, máme jemu puol léta napřed věděti dáti, a on 

Sma sumu svrchu psa nu, má nám neb potomkuom našim těch vsí, panství neb zboží 
o beze všeho odporu postnpiti, A ktož by tento list jměl [s] svrchupsaných Do- 
budúcích jeho dobrá vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu příslušelo 



188 



C. XXIL Lisťmár pana Viléma s Pernšteina 



plné právo všech věcí svrchupsanych. Tomu na svédoiní pečet naši královsků 
inuto listu jsine přivěsiti kázali. Jenž jest dán v Nise v pondělí před liodenx Matkyj 
boží Narození léta od narození Syna božího tisícího ctyrystého sedumdesátého dctvrtého,] 
království našich Uherského sedumuástého a Českého léta šestého. 

Výtiih tíétén AČ. \X 60£» c. U2. 

156. 

Poslové kurtiršta Saského ArnoSta, kteří vypraveni byli do ležení ki^ále Polského Kaxiiníra 
blíže mésta Břehu v Slezsku, aby zprostředkovali mír mezi Vladislavem králem Českým a Ma- 
tyášem králem Uherským, podávají svému pánu zprávu o neSťastíir pro MutyáSe krále potyfia% 
v které pán z Pernšteina a Petr z Haugvic v zajetí polské se dostali. 

1474, i5t října, — Velkovév. arcliir ve Weimanh Reg. (\ foL 97, u\ 3, 

. . . . Vff die niitlwoch hat es sich begebcn, das der Konig von Hnngeru 
í)C seyne hofelute den merern teyl usz deni heer zcu den^ die er vorinals zcum 
Brígeu ligen geschikt hatte, vnd eynen anslagk gemachtj das er die Polen vbir der 
fiiternng dernyderlegen wolt, als aiich ^vol hette gescheen mogen, wo seyu hauptlute, 
den das befolen gewest, den saclien recht getlian hetten. 8o abir eyn vorseheu 
dorynn gescheen , vnd sie mít den Polen zen schicken gewonnen, haben sic an 
sulchem geschettte uff deszmal eyn vorlust gethan, also das die Polán yii lne XXX 
spissen vnd eczlich knechte abgefangeii haben, dorunder der von Bernstein und PeterM 
von Hngewicz sint. vnd gar nahé bey hundert pferden angewonnen vnd erschosseii. ™ 
vnd yn sust vil schudeij an pferden gethan, vnd haben sicli doniit zcu angesichí 
beider teyle utf dem Feldc von eynander gescheideiK , . 

Vk Palacktího Déjiuy V. I. 103. 

157, 

(CCXCV.) Královna Johanna zastavuje hrad PotStein s městečkem Kostelcem n. Oři i pfIsLJ 
v 125C> ÍP gr. česk. hofinistru svému Hynkovi z WaldSteina. 

(Okfjlo 1474.) — Cod. Pemst v arch, mus. Jer, Česk. 

My Johanna boží milostí králová Českáj margrabina Moravská jc známo íii-| 
níme tiemto listem všem, že pro pilnú a znamení tů potřebu koruny této A pr 
obranu jí proti nepřáteióm a zhúbcóm zemi rády radný a pomocný chtřjícT bj1i| 
nákladuov našich, kteréž jsme prvé učinily i jcšté hotovy jsúce učiniti, nelitujíce 
z té potřebnosti s dobrým rozmyslem a z zdravu radii věrných našich milých hrad 
ntó Podštein zapsaly a zastavily jsme a mocí listu tohoto jakožto králová Češi 
zastavujem a zapisujem urozenému Hynkovi z Waldštcina, hofmistru našemu vřrnémij 
milému, a jeho dédicóm a budúcím i tomu každému, komuž by on svů dobrň vuoll 
k tomu dal, s Kostelcem s městečkem nad. Orlicí, s dvory poplužnými^ s dvory kmc 



s roku 147 í>. 



189 



Imij s platem, s dědinami, robotami, lukami, s lesy, s vodami, se vším plným panstvím 
zvolí od staradávna i iijnějšími k némii příslušenstvími, tak jakož sme samy toho 
biiiiiku požívaly a v držení byly, nic sobě tu ovšem nepozuostaviijícc, v tisíci kopách 
|, Éeskydí širokých, v U}^ českých též sir. na dielo a nápravu zámku. Také jemu připisu- 
jme, tak aby on mohl až do těch 11}^ ÍP nakládati a nic výše. Pakli co Díže[?], to 
)ž by mohl registry slušně ukázati, to jemu zase má při výplatě také navráceno býti. 
S těmito také zvláštními vymienkami; aby svrchupsaný zámek nam ku po- 
šbě našie buďto k válce neb k utiešení na náš groš^ když by clíme jelio anebo jeho 
ědicuov a hudiicích aneb toho, komuž by on k tomu svů dobru vuoli dal, požádaly, 
levřien a svoboden byl btze vší překážky. Toho zámku také aby žádnému zapsati 
zastaviti iiemobl bez vuole naší až do naší smrti, A kdvž bvchme mv, ten anebo 
komuž by ta výplata spravedlivě příslušela, svrclmpsanému Hynkovi a jelio dě- 
licom anebo komuž by on Jej zavázal, daly puol léta napřed věděti, a svrcliupsaná 
suma, tak jakož se svrchu píše, docela a úiilné jemu anebo tem, komuž by příslu- 
řlo, navrácena byla a zaplacena, tehdy svrchupsaný zámek též jakož jest od nás 
iyl zavázán, má zase v moc naši, anebt* komuž by ta výplata příslušela, postúpen 
^^ýti beze všeho odporu a nesnází. Jestli pak že by již psaný Hynek pro nějakú 
^ftvú pilnú potřebu ten zámek komu jinému zastaviti chtěl a v teež sumě svrchu psané 
Htapsati, tehdy má nám také dáti puol léta oapřed věděti, a jestliže bvchme jeho 
I v témž polúletí nevyjílatily, tehdy bude moci zastaviti a zapsati, komuž se jemu 
líbiti bude, v témž ovšem . . . [Nedopsáno.] 

t výtah tistén AČ. VI* 5um <L loa* 

, V.) List kniežat Viktorina a Jindřicha kiiiežat Miastrberských oc, v némž právo své a dobru 
loli prevozují na VIP' íl*, kteréž zapsány jsn na Kojetíně, a to panu Bočkovi z Kunstatu oc. 

^ V Brně 1475, 10. dubna, — CW. Ptirnst. Frant, mus. Brn. f, 428; arch. mést Brn, /. 
^L 138 h-^lBO, 

^^0 My Viktorin, Jindřich a Hynek, z božie milosti knížata Jlinstrberská, hrabie 
Kladští, páni z Kunstíitu a z Poděbrad, vyznáváme ... že jakož jmáme listy od 

Iaijasnějšieho knížete a pána pana Zignuinda, z božie milosti císaře ílímského, krále 
uherského, Českého oc slavné paměti, list jeden na pět tisíc zlatých ulierskýcb dobrých, 
niž zapisuje městečko Kojetín s sbožiem k němu příslušejícím urozenému pánu 
anu Jiříkovi z Šternberka a s Lukova, a na ten list císařský na V'^ f. dobré vuole 
od již psaného pana Jiříka urozenému pánu panu Janovi z Cimburka a s ThovaČova 
PIDU a jeho erbóm svědčící; též jakož jmáme druhý list na dva tisíce zlatých uherských 
najjasnějšieho knížete a pána pana Jiřího krále Českého, markrabie Moravského, 
kec našeho najmilejšielio, jímž připisuje na týmž městečku Kojetínu a jnlio příslu- 



158. 



190 



C. XXI L Listhídř pana Viléma s Pernsůelna 



Senstvie toho všeho zbožie k první sumě císaře Zigmiinda zapsané ku péti tisícó^ 
zlatých dva tisíce zlatých vše uherských, dobrých na zlaté i na váze sprav edii \Ýc >i, 
a tak aby suma toho všeho byla VII^ zlatých, a to urozenému pánu panu Jarožoxri 
z Cimburka a na Boleslavi a jeho erbóm a páně Jarošuov život; a na ty váeclcj 
listy a sumy zlatých nahoře psaných, život též pan Jaroš z Cimburka a na Bolesla.i 
dal jest nám svů dobru vuoli, jakož táž dobrá vuole šířejie a svřtleje ukazuji 
a v sobe zavírá. 

Protož my Victorin, Jindřich a Hynek, knížata a bratřie svrchupsaní, na řv| 
všecky listy a sumy v nich vznící, totjiž YlP^ f. uherských a život a na to městečka | 
Kojetín i se všiem panstviem k tomu zbožie příslušejícím, i na ty dobré vuole ánli 
jsme a mocí listu tohoto dáváme své všecko právo a svů svobodnu dobni vunli 
urozeným pánuom panu Bočkovi a panu Janovi bratřím z Kunstatu a z Horniíh 
Kunic a jich erbóm, a ty listy napřed psané a dobré vuole týmž pánuom panti 
Bočkovi a panu Janovi v jich moc dáti jmáme, tak aby svrchupsaní páni pan Bořťíc] 
a pan Jan a erbové jich plné právo jméli k té sumě i na listech v sobe znícícl 
i na tom panstvie Kojetínském AHíP* 1 A ktož by tento list jmél svrchupsanýcř 
pánuov pana Bočka a pana Jana aneb erbuov jich dobrii vuoh', ten jmá aneb jmít i 
bude tuž pinií moc a plné právo k tomu ke všemu, což se svrchu pí^e, jakoá 
oni sami. 

Tomu na svédomie a pro lepšie jistotu my Victorin, Jindřich a Hynek kní- 
žata svrchupsaní své jsme vlastnic pečeti přivěsiti kázali k tomuto listu dobrovolné 
a připrosili jsme duojstojného v Bože otce, kněze a pána pana Jana z božie mi — 
losti biskupa Lithomyšiského, opata Lucského, a urozených pánuov pana Pertolt- 
z Lippého, najvyššieho maršálka království Českého, pana Viléma z Pernšteina a d 
Mezříčie, pana Jiříka z Waytmille a z Žerotic, a statečného rytíře pana Hyutí 
ze Zvole, a slovutného panoši Hynci z Kukvic a na Rosicích, že jsú také své vlastnic 
pečeti vedle našiech přivěsili k tomuto listu na svédomie, sobě a svým erbóm beaf] 
škody. Jenž jest dán a psán u Brně v pondělí po svatém Ambroži léta 1476. 



15ÍK 

Albrecht z Postupic, nejvySSÍ komormk desk a soudu práva zemského v Olomouci 
dává Vilímovi a Janovi z Pernšteina svou dobrou vůli na zápis, kteiyž má od V< ' "^i- 

vince a synův jeho na hrad Helfenštein s přísluš. Dat. na Helfenšteiné v sobotu i- ."» 

Jiřím (22. dubna) 1475. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn, f. 136; cod. Pcrust. mést. Brn. LW. 
Výtah tifitén AC. VL 509 L 113. 

1G(K 

Albrecht z Postupic dává listy oil Ctibora z Cimburka, hejtmana markr, ^ 
a kanrÍHt* V^rílovstvl C., na Hranice a Přerov, na zámky a mésto, jakož listovi 



s roku 1475. 



191 



lípala IIradi§tského a jiní listové od králův Českých ukazuje Vilímovi a Janovi z Pernšteina. 
i^featum na Helfenšteiné v sobotu před sv, Jiřím (22. dubna) 1475. Cod. reinst. Fiant mus. 
Brn, f. 155 ; cod. Pernst. mést. Brn, f. 9H ; vytržené listy z kod. Mus, Čes* nyní Frant. mus. 
Brn. 6. 89. Výtah tótén AČ. VL 510 L 114. 



Ifil. 

lA. 1) Siidúva na papíře o dluhy, kteréž pan Vilém z PernSteina na zbožie Ilelfetišteinském 

podstúpil 

Aa Helfrfíšteině 1476, 25, dtétm, — Cod, I^nist, Frant mus, Brn. f. 134; arch. mést Bm. 
f. 77 b—7S; tytrš, listy ve Frant. m, v Brně č. 63. 

Ctibor z Cimbiirka a s Thovačova, liajtman niarkrabstvie Moravského a kancléř 

J^rálovství Českého, a Jau z Pernsteina, iiajvyšsie komorník desk a soudu piáva zemsk\ ho 

^ Brné, oznamujem . . , Jakož urozený pan Vilem z Pernsteina ua Iklťeužteiné dluhy 

íiékteré podstúpil za urozeného pána pana Albrechta z Postupic, najvyššieho komorníka 

kcudy Olomúcké, kteréžto již dotčený pan Albrecht panu Vilémovi nu ceduli popsané 

Oal jest, jakož pak pan Vilém již z dlužníky o to Jest uhodil, a jim listy ob nové 

plátce býti má a listy páně Albrechtovy vyvaditi, a jmenovité tyto dluliy: 

Horšovi z Píiluka Xr-^ f. uherských, Šatnému za Přierov IP^^ f., Bohuslavovi 
Tršic V1*^LXV f., Prosenicským Janovi a jeho bratfíra VII IP f, Dýmovi VP" f., 
Kiichlovskému 11^ f., Matějovi ze Chab 111' f., Pavlovskému \V a LXXX f., Ileršovi 
kz Pavlovic U'' f., Bartušovskénm IIP f., PolHmlkrivi Il>^^ f., Sýkorovi IF f. a XXX 
^f-^ Stiborovi Obešlíkuvi stu zlatých, panu Barskému l}^ f., Ctiborovi Vczccskému 

ILXXXX f., Matějkovi Šišeniskému IP f., fojtovi Vyškovskému IP !V, a v tom držic 
^^esTmávku; Kunkovskému I}^ f. a X t, a v tom držie llerlicské lány u l^ipníka: Tam- 
šaldovi líir f., a v tom držic ves Črnotín; Bořitovi V^ f,, a v tom držie ves Jezeřnici. 
A ty listy na ty dluhy svrchupsaué pan Vilém panu Albrechtovi konečně do 
dfie svatého Vácslava najprv příytiehu položiti a vrátiti má vyvážené. A za to my 
^řibor a Jan nahoře psaní slíbili jsme a mocí listu tohoto slihujem svá dobru věru 
[I J'-^ p&anému panu Albrechtovi, že ti listové na dluhy jmenované mají do dne svatého 
iB^ íiclava panu Albrechtovi vráceni býti a vyváženi, však s takiito výmienkú : jestliže 
^y pro úroky na téch listech a sumách kteří z těch dlužníkuov nahoře psaných 
|-*i^tuov vydati nechtěli, protože jest některým pan Albrecht ůrokuov nezpravil 
s nimi neuhodil, jim úroky zadržav, tím my povinni býti nejmáme, na jistinu 
['^^ftiyj kteráž by v listu byla, quitancí obei-nú země a dostatecnú panu Albrechtovi 
^^ložiti, tak aby on z jistiny napomínán nebyl a mocně byl kvitován. 

Tomu na svědomie a pro lepšie jistotu pečeti naše vlastnic k tomuto listu 
^^'/aU sme přitisknuti; a připrosili jsme slovutných panoší Vatika Šatného z Ještědu, 
l^^uprechta z Vrchlabí a Jana z Nové Vsi a z Radkova, že sů své pečeti podle naSiech 



192 C. XXIL Listinář pana Viléma e Pernšteina 

na svědomie k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán a psán na Helfnšteině v út^^ 
na svatého Marka léta od narozenie Syna božieho čtyristého sedmdesátého páté 

Výtah tistén AČ. VI. 510 č. 115. 

162. 

Dobrá vůle na list zápisní na 600 (V na vsi Libišanech od Jana Črta Skalického, 
měštěnína města Hradce Králové, knížeti Jindřichovi z Minstrberka. S. 1. 1475, 22. červen <3e. 
AČ. IV. 182. 

163. 

Na sjezdu obecném v městě Brně den sv. Jakuba (25. července) 1475 byl mezi fáM^y 
přítomen Vilém z Pernšteina, kterémuž bylo rozkázáno, aby služebníku svému Haškovi nař/c^ *^ 
přivésti sirotka panu Jindřichovi z Bozkovic. Brandl, Lib. Cit. V. str. 4 č. 14. 

164. 

Na sjezdu v Olomúci Vilém z PernSteina připověděl se k Plenkoviclm a k Némčicíir ' 
že k nim právo má. 6. srpna 1475. Brandl, Lib. Cit. V. 12. 

165. 

Ctibor z Ledské postupuje Vilímovi z Pernšteina listů, kteréž má od krále Jiříh(^ ^ 
a od Albrechta z Postupic, nejvýš, komorníka práva zemsk. v Olomouci, na ves Vyfikovice-^^^ 
Datum na Štolbachu ve čtvrtek den povýšení sv. Kříže (14. září) 1475. Cod. Pemst Frant:^ 
mus. Brn. f. 142 6; cod. Pernst. měst. Brn. f. 82 6 a 83. Výtah tištěn AČ, VI. 510 č, 116^-* 

166. 
(CLXII.) Dobrá vuole od Bavora z Holovic na Tučín panu Vilémovi z Pernšteina. 
Na Krunúověl476, 19. řijmi. — Cod, Pernst, mus. král, Česh. a vytrž, 1. Frant, mus. Brn. č. 16'^S> 

Já Viktorin Bavor z Holovic vyznávám . . . Jakož list mám od najjasnějšieh ^ 
knížete a pána pana Jiří, krále Českého a margrabie Moravského slavné paměti^ 
kterýž mně i tomu, ktož by jej s mů dobru vuolí měl, svědčí na sto kop groši jms 
puol vsi na Tučíně, jakož ten list s majestátem v sobě šíře zavírá a vykazuje: protož 
já svrchupsaný Viktorin Bavor na ten list královský nahoře dotčený dal sem a mocí 
tohoto listu dávám svů dobru a svobodnu vuoli urozenému pánu p. Vilémovi z Pern- 
šteina na nelfnšteiné, tak aby on k tomu ke všemu, což mně ten list královský 
svědčí a k čemuž já tu právo měl sem a mám*), toho všeho mocen byl a právo 
měl, jako já Viktorin Bavor svrchupsaný. Tomu na svědomie a potvrzenie svů sem 
vlastní pečeť přivěsil k tomuto listu dobrovolně; a připrosil sem urozených pánuov 
pana Pertuolta z Lipého, najvyššieho maršálka královstvie Českého, pana Jindřicha 
z Důbravice, pana Jana z Vlašimě, a slovutných panoší Zicha z Popůvek, hofrychtéře 
dvoru pánuov Lipských, Ludvíka z Tavikovic purgkrabie na Krumlově, a Frydíycha 



z rohu lálT) a 1470. 193 

z Lužic, že jsú své pečeti na svědomie věcí svrchiipsaiiych přivěsili k tomuto listu. 
Jenž jest dán a psán na Krumlově, ve čtvrtek po svatém Lukáši, léta Božieho čtyř- 
stého sedmdesátého pátého. 

Výtah tištěn AČ. VI. f>lO č. 117. *) Až dotud opsán list z kodexu Pernštcinského v Českém 
museu chovaného ; utržená pak část ostatní nachází se na list(?ch vytržených ve Františkovi' museu Brněnském. 

167. 

Vilém z Pernšteina kvituje Jindřicha ze Smiřic a na Housce z 2500 zl. uh., kteréž od 
něho na dlužnou sumu 7700 zl. uh. byl přijal. Jistcové byli: Jan z Postupic a na Litomyšli, 
hejtman kraje Chrudimského, panoše Hynek Plzák ze Zdenína, Bohuslav z Ostrova a Jan ze 
Zámrsku. Na Litomyšli 1475 v středu po sv. Brikcí (15. list.). Orig. v arch. Třeb. Fam. Pernstein. 

168. 

(q. XVI) List od Bystřických na devět kop platu ročního knčzi rannému, [kterýž postupují 

Vilémovi z Pernšteina]. 

V Bystřici 1476, 18. dubna. — Cod. Pernst. Frant, mus. Brn. f. 12; arch. měst. Brn. f. 10 b. 

My rychtář a konšelé i všecka obec městečka Bystřice, nynější i budňcí, vy- 
znáváme . . . Jakož máme list dobré paměti na urozeného pána pana Viléma z Pern- 
štaina, pána a děda pánuov našich milostivých, na devadesát kop grošův peněz ko- 
stelních, kterýmžto listem dotčeným pán pan Vilémem [sic] od sebe i od svých erbuov 
zapsal jest nám kop VIIII platu ročního na všech dědičných Písečném, Diethochově 
a Strachotově, aby ten plat jmenovaný byl vydáván knězi hodnému k slúžení 
mše ranné, jakož týž list ty věci v sobě šíře a znamenitěji zavírá a vysvědčuje. 
A protož my předepsaní rychtář a konšelé i všecka obec městečka Bystřice nynější 
i budúcí ten list svrchuj měno váný hlavní dobrovolně beze všeho přinucení dali jsme 
a mocí tohoto listu dáváme urozenému pánu panu Vilémovi z Pernštaina pánu na- 
šemu milostivému i jeho erbuom, a slibujem ten plat předepsaný kop VIIII napraviti, 
způsobiti náklady svými, aby mše ranná ke cti a k chvále pánu Bohu a panně Ma- 
riji slúžena byla, a to na budúcí časy; a to napraviti máme konečné od s. JiH po 
dání listu tohoto ve dvíí letů [sic] pořád zběhlých. Pakli bychom toho neučinili 
a svrchupsaného platu k té věci nenapravili a nezpůsobili tak, jakož jse tuto zapi- 
sujem, jehož pane Bože nedaj, tehda naše seznávání tímto listem, nezdržení proti 
pánuom našim, jsúce hodni kázně vedle provinění, jakož na lidi nezdrželé pánuom 
svým záleží, a protož vždy ty věci z povinnosti napraviti a dokonati jmáme, tak jakož 
svrchu psáno stojí. Na svědomí a pro lepší jistotu my rychtář a konšelé i všeckna 
obec Bystřička, nynější i budúcí, svú vlastní pečet svým vědomím a dobrovolně při- 
věsili jsme k tomuto listu. Jenž jest psán v Bystřici léta dc ]VniII^LXXVP ve 
čtvrtek před s. Jiřím. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 510 č. 118. 

ArchiT Če«ký XVI. 25 



rahotiiSské zbožie od pana 
z Pernšteina. 

Na Totačově 1476, 25. května. — Cod I^enist FratU, mm, Brn. /. J39b; arch, fttáit lim, f. hI. 

Já Ctibor z Címburka a sTovačova, hajtiiian markrabstvie Moravského a kancléř 
kralovstvie Českého, i s svými erby vyznávám . . . že s dobrým rozmyslem a svých 
přátel radii prodal sem a mocí tohoto listu prodávám své dédičué a vlastnic J^ 
dicstvie hrad Drahotůš s městečkem Drahotúšcm a se všemi dolepsaiiýnii, tťítjižto 
ves Jezernice, Slavic, ves Milenov, ves Klokočí, ves Velikň, ves Mikulovku, ves Pod- 
hoří, ves Uhnnovy ves Střediilesy, ves Bolmslavky, ves Hrabíivka, ves Kadikov, vsi 
pusté dvé Zabikov a Jiřatsko, kromě vsi Popelová a také pusté a rolí Štrulevské, 
kteráž ležie blíž potoka Veličky, ješto teče pod rařsto Ilrauicc, kterážto ruU jii 
držie k špitali Hranicskému a věčué držeti budu, neb sem já tu rolí sám sobě k ámm 
byl kupil a Štěpánovi slitóebníkovi svému k dědicstvie a svobodě ji dal, a bez lej 
také roh' i vsi Popelová již psané panu Albrechtovi Kostkovi z Postupic tu zlmžie 
svrchupsaiié byl sem prodal ; než jiné všecko paiistvie a píislušenstvie, což od stani- 
dávna k tomu zámku svrchupsanému príslušie, jakož sem to držal s dvory, ^ ijIh 
níky^ s mlýny, s břehy, s řekami, potoky, neřestí [sic], s lesy, s háji, s hovm^ 
chiastmi, s chrastinami, s hony s zvířecími a rybami i ptóími lovy a 8 medařskýro 
právem, s Inkami, pastvami, pastvistěmi, s činží, poplatky spravedlivými i se všiem 
příslušenstviem, kterýmižkoli jmény mohli jmenovány býti, tak jakož sem Ui sá® 
držal, nic sobe tu panstvie ani kterého vlastenstvie na tom zbožie nepozfistaviijc 
ani svým erbóm, než to vše prodal sem urozenému pánu panu Tilémovi z ťcm* 
štcina, najvyššiemu komorníku čudy Brněnské, a erbóm jeho i tomu, ktož by UíA^ 
list jměl s jeho páně Vilémovu dobru a svobodnu volí neb crbuov jeho, za P^^ 
sedma tisíce zlatýcli dobrých uherských zlatem i váhu spravedlivých, kteréžto út\i 
již psané já Ctibor svrchupsaný hotové a úplné zaplacené vzal sem od kupitťlut»v 
ch svrchupsaných. 

A protož já svrchupsaný Ctibor, svrchupsaný jistec s\Tchu i dolepsanýcli vkí, 
a my Pertuolt z Lippého, najvyššie maršálek kralovstvie Českého, Procek z KunsUtOr 
Jindfich z Bozkovic a z Jičína, Vácslav z Bozkovic, Hyncc z Kukvic a ■' 
a Zdeněk z Švabenic, rukojmie a spravedliví spoluslibcc s ním se panem 1. 
a zaíi vŘickni vespolek slibujem naší dobrii a čistá křesťanská věru, ruku společwt 
a nerozdílná diieve řeč[e]nénni panu Vilémovi a jeho erbóm i tomu, ktuž by Mtň 
list jměl 8 jich kupíteluov nasiech dobru vuoU, to jisté zbožie svrchupsaué na pr\iii«i 
sněmu panském * . • Pakli bychom toho všeho íiedokonali, což se v tomto listu líTa 
buď na všem nebo tui díle, jehož Buoh nedaj, leženie obyčejné ^ ni^L-i^Ví 




e roku 1476, 195 

jest dán a psán na Thovačově v sobotu den svatého Urbana léta oc tisíc čtyři sta 
sedmdesáte a šest počítajíce oc. 

Výtah tistén AČ. VI. 610 f. 119. 

170. 

Vilím t Pernšteina dává méstu Bystřici a vsem k němu příslušejícím právo odúmrtní. 

Na Pémštcině 1476, 30. května. — Opis v zem. arch. v Brně v Bočkově sbírce. 

My Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, naj vyšší komorník desk a sudu práva 
zemského v Brně, i s svými erby a budúcími oznamujem tímto listem obecně přede 
všemi, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budu : Jakož dobré paměti urozený pán pan 
Vilém z Pernšteina, pán a děd náš milý, vzal jest 90 kop gr. peněz kostelních od 
rychtáře a konšeluov a obce Bystřickej, ješto z těch peněz má ranná mše slůžena 
býti tu v Bystřici, a kněz hodný a dobrý má k té mši s naší radů a našich erbuov 
volen a zjednán býti, a na ty peníze svrchudotčené týž pán a děd náš milý 9 kop platu 
ročního zapsal jest na zboží našem dědičném, na všech Písečném, Ditochově a Stracho- 
tově, kterýžto plat o dotčené mši ranní naši milí a věrní měšťané Bystřičtí dobrovolně 
a beze všeho přinucení slíbili jsií nám svými náklady napraviti, aby mše ranná tak, 
jakož se svrchu píše, byla slůžena na budúcí časy. 

A my Vilém svrchupsaný s svými erby i budúcími znameiiavše znamcnitů 
pilnost a stálost a snažnů vierů, jenž jsů k nám měli a ustavičně mají naši milí 
a věrní měšťané Bystřičtí, dali jsme jim a zvláštní milostí a mocí tohoto listu dáváme 
i všem jiným lidem, totižto i podruhóm, kteříž mezi nimi přebývají, mlýnům, veskám 
Bratrušínu a Dvořištěm, ježto k řečenému městečku Bystřici pííslušejí, právo odůmrti, 
kterážby na nás spravedlivě spadla, v to zboží jim nižádným obyčejem ani věcí ne- 
šáhati, ani jim z toho co bráti. Než aby [měli] tu plnu svobodnost, aby to zboží od- 
úmrtné z jednoho sirotka na druhého, z jednoho přítele na druhého spadlo, ta[k]že 
každý člověk obývající v Bystřici, ve mlýnech a veskách předepsaných mňž své zboží 
mohovité i nemohovité, jakýmžkolivěk jménem to zboží slově, za zdravého života 
aneboli na smrtelné posteli dáti a odkázati, komuž bude chtíti. 

A my svrchupsaný Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, moji erbové 
i budúcí slibujeme svů dobru a čistů věru nelstivě a neporušitedlně svrchupsaným 
měšťanům Bystřickým s jejich obyvateli dotčenými v to ncvpadati ani překážeti slovem 
ani skutkem ; než věrně a právě v tom se zachovávati, a to na budúcí časy, což by 
odumrti na nás spadlo spravedlivě, jakož se svrchu píše, sirotci a přátelé aneboli po- 
ničníci, komuž by co od toho poručeno bylo, mají moc mezi se rozdávati, rozkazovati 
a toho zboží jakožto svého vlastního užívati tu v Bystřici, nikam jinam na jiná panství 
neodnášejíc. Tomu na svědomí a na potvrzení věcí svrchupsaných my Vilém nahoře- 
dotčený naši vlastní pečet k tomuto listu kázali jsme přivěsiti. Jenž jest dán a psán 

25* 



196 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

na Pcrnšteině ve čtvrtek [před] slavným hodem ducha svatého, léta od narození syna 

božího 1476. 

171. 

Pertolt z Lipého dává zápisy od krále Ladislava na 800 fl. na Evančicích, od krále 
Jiřího na potvrzení listův na Evančice s hradem Rabšteinem zbořeným, na Litobratřice a na 
Nikulčice Vilímovi z Pernšteina a na Ilelfenšteino, nejvýš, komorníku desk a soudu práva 
zemsk. v Brné. Datum na Krumlově v pátek po hodu téla Božího (14. čerNTia) 1476. Coi 
Pernst. mus. král. Cesk. f. 66. Výtah tištěn AČ. VI. 510 č. 120. 

172. 

Pertolt z Lipého a Vilém z Pernšteina dávají Nosislavským právo svobodného kšaftování, 

však s některými výminkami. 

Na Mor. Krumlově 1476, 17. června. — Arch. zem. v Brně, pam. kniha Nosislavská, fol. B. 20. 

Vejpis listu na odmit. My Perthuolt z Lipého, najvyšší maršálek království 
Českého, a Vilém z Pernšteina na Helfenšteiné, najvyšší komorník desk zemských čudy 
Brněnské, známo činíme tímto listem obecně přede všeníi, kdož jej uzří a nebo čtůc 
slyšeti bude, že předstúpivše před nás rychtiiř, konšelé a někteří z obce Nosislavé, 
věrní naši milí, nás s pilnú, slušná a pokornů prozbú prosíce, abychme jim i potom- 
kuom i budúcím jejich k tomu svú dobru vůli dali a listem naším toho potvrdilij 
aby statky své, komužby se z nich kterému zdálo, buď příteli aneb komuž kolivěk 
porňčeti a dáti mohli. 

My k takým prozbám jejich slušným dobrotivě súce náchylní, znamenajíce 
také jejich škody, kteréž jsú v tyto časy od nepřátel našich i jinak brali, k nám se 
věrně a právě jměli a jmíti mají, z naší vzláštní milosti a příznivosti jim rychtáři, 
konšeluom a vší obci v Nosislavi, nynějším i budúcím, věrným našim milým, svoliU 
sme a svolujem a k tomu tímto listem pinii moc a právo dáváme, aby oni obyvatelé 
Nosislavští nynější a budúcí své statky, buď mnoho nebo málo, mohli a moci budou 
poručiti buď za svého zdravého života aneb na smrtedlné posteli, buď příteli svému 
aneb komuž se z nich zdáti bude. A to poručenství a kšaft dáti se má před rych- 
tářem a konšeli tu na dědině buď přede všemi aneb některým z konšeluov, podle 
obyčeje a řádu té dědiny. 

S tíikú to ovšem výměnků, jestliže by který z obyvateluov Nosislavských kte- 
rému přespolnímu příteli svému aneb komu jinému za zdravého života aneb na 
smrtedlné posteli na jinů dědinu poručil, a pán Bůh toho, kterýž statek svuoj poručil, 
smrti neuchovalby, tehda ten přespolní, komužby ten statek poručen byl, tím statkem 
z té dědiny z Nosislavě nemá hnuti, ale k tomu statku do Nosislavě přistěhovati se, 
a tu při tom bydleti má. Také obyvatelé Nosislavští nynější ani budoucí žádných 



z roku 1476 a 1477, 197 

rěcí na svých erbích, na dědinách kněžím a kosteluom porúčeti nemají, kromě ho- 
X)vých peněz, to mohu a moci budou poručiti a dáti kněžím aneb k kosteluom. 

A my Pcrtuolth z Lipého oc a Vilem z Pernšteina na Helfenšteině oc svrchu- 
)saní pro jejich nám a předkuom našim zasloužení, a aby v potomních časích oni 
potomkové jejich nám i našim potomkuom tím pilněji a snažněji poslúžiti mohli, 
16 skrze které omýlení neboli neopatrnost, ale s dobrým a plným rozmyslem, s radů 
iřátel našich i s naším jistým vědomím jim napřed psaným rychtáři, konšeluom i všem 
)byvateluom v Nosislavi, věrným našim milým, nynějším i budoucím to všeckno, což 
56 píše v tomto listu, upevnili a utvrdili sme a mocí listu tohoto upeviiujem a po- 
:vrzujem, chtíce prostě, aby tento list náš nyní i napotom ve všem svém položeni 
[noc i právo měl bez naší i našich erbuov a potomků všelikteraké překážky. A v to 
im nemáme, naši erbové ani naši budúcí a potomci žádnu mocí, ani kterým obyčejem 
sáhati na věčné časy. Tomu všemu na potvrzení, na zdržení a pro lepší jistotu i na 
jvědomí svrchupsaných věcí své sme vlastní pečeti s naším jistým vědomím prevě- 
5iti kázali k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Krumlově v pondělí po hodu 
dávném těla božího, léta od narození syna božího tisícého čtyřstého sedmdesátého 
íestého počítajíce. 

173. 

Eliška z IJozkovic známo činí, že Vilím z Pernšteina na 1500 zl. uh. vénných peněz, 
vteréž jí dlužen byl a ona manželu svému Linhartovi z Gutšteina a na AVartmberce darovala, 
lal mu jistotu na papíře s visutými pečoťnii, a protož joj ze sumy té prázdna činí. Datum 
la PeiTiSteiné, v neděli na hod narození panny Marie (8. zííří) 147G. Cod. Pemstein v arch. 
nus. král. Česk. 172. Výtah tištěn AÓ. VI. 510 č. 121. 

174. 

List od knížete Jindřicha Minstrborského panoši Václavovi Zahrádkovi ze Zahrádky 
la gi-unty v Dříči a Bukovině. Na Kladštó 1476, 28. list. AC. IV. 183. 

175. 

(t. XVIIII.; List od Kateřiny Kanické z Choltic na dvuor v Klecanech. 

Va Permteiné 1477, O, mwra. — Cod, Penist, Frant. mtis, Brn.f, 14 b; arch. mest, Brn, /. 12, 

Já Kateřina z Choltic vyznávám . . . Jakož slovutný panoše Jan z Nové 
Vsi a z Radkova a Gedeon z Olcšničky a z Moravce s jinými dobrými lidmi byli 
sů mi rukojmie za věno za L ÍP grošů v dobrých stříbrných za dobré paměti nebož- 
:íka Petra Kanického, manžela mého milého, jakož zápis jejich tý věci v sobě šíře 
zavíral jest, a dotčený manžel muoj nebožtík měl jest list od dobré paměti uroze- 
[lého pána pana Jana z Pernšteina, naj vyššího komorníka desk a sudu práva zem- 
ského v Brně, i od jeho erbuov na sto a n[a] XX zlatých dobrých uherských k pl- 



198 C. XX I L Listinář pana Viléma z Pernšteina 

není, i též svrchupsaný Petr Kanický, manžel muoj milý, když jest se roznemohl, jsa 
při rozumu a paměti dobré, těch sto a XX zlatých před dobrými lidmi odkázal jest 
rukojmím napredpsaným, aby jimi věno mé předepsané mně spravili. 

I již ja Kateřina svrchujmenovaná jsůci sama sebe dobře mocna, dobrovolně 
a beze všeho přinucení skrze slovutného panoši Jana z Nové Vsi a z Radkova a Jana 
Kedruthu z Bystřice, ty časy purkrabí na Pernšteině, smlúvu dokonalů s urozeným 
pánem panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyšším komorníkem desk 

a práva zemských čudy Brněnské, i s jeho erby [ ] takovýmto způsobem, 

že já Kateřina castopsaná a Matěj manžel muoj dvůr v Klecanech máme držeti k tomu 
vyplatíce hampajs a to do našich obů životuov, a II IP platu ročního pan Vilém a erbové 
jeho mají nám vydávati, a to rozdílně na s. Jiří příští kopu grošův peněz drobných 
a na svatý Václav druhů kopu, jakož JMti zápis o tom šíře svědčí. A ty listy, 
kteréž sem já Kateřina předepsaná jměla na urozeného pána pana Jana z Pernšteina 
dobré paměti a na jeho erby a na své věno, dala jsem v moc rukojmím předepsaným, 
propůštějíce je mocně mocí tohoto listu z věnného svrchupsaného, a slibuji svů dobru 
čistů věru nižádným obyčejem jich více nenapomínati na budůcí časy, než tu smlůvu 
věrně, právě a neporušitedlně zdržeti a zachovati chci. 

Na svědomí a pro lepší jistotu já Kateřina, své pečeti nemající, prosila sem 
slovutného panoši Jiříka z Býšovce, že jest on pečeť svů místo mé k tomuto listu 
na svědomí přivěsil. A k tomu jsem připrosila slovutných panoší Mikuláše Nepra 
z Vojslavic, Jana Děvečky z Hernšteina, Zigmunda z Rajce a z Vokarce, Mikuláše 
z Lišova a s Panova, Beneše Plachého z Voděrad, Filipa Bule z Pořitova, že jsů 
oni pečeti své na svědomí přivěsili k tomuto listu, sobě i svým erbuom bez škody. 
Jenž jest dán a psán na Pernšteině léta od narození Syna božího tisícího čtyrystého 
sedmdesátého VIF, ve čtvrtek na den svaté panny Doroty. 

176. 

Na sjezdu Brněnském držaném 1477 v první neděli v posté (23. února) dáno panské 
naučení, aby sirotek Planetský od Vilíma z Pernšteina dán byl hejtmanovi zemskému, kterýž 
sirotka tolio dále opatřiti má. L. Cit. V. 31. 

177. 

Boček a Jan bratří z Kunstatu a z Horních Kunic měli zápisy od císaře Zikmunda 
na 5000 fl. uh. zapsaných na městečku Kojetíně Jiříkovi z Štermberka a z Lukova, od téhož 
pak Jiříka Janovi z Cimburka a z Tovačova svědčící; druhý list na 2000 fl. uh. od krále 
Jiřího, kteréž připisuje ku 5000 dříve psaným císaře Zikmunda, tak aby vSeho bylo 7000 fl., 
Jarošovi z Cimburka a na Boleslavi, kterýž opět dal je knížatům Viktorinovi, Jindřichovi 
a Hynkovi Minstrberským, od nich pak postoupeny byly Bočkovi a Janovi bratřím z Kun- 
statu,*) a tito dávají je dobrou volí Janovi Heraltovi z Kunstatu a z Plumlova. Dat. v Brnň, 



s ruku 1477, 



199 



▼ oui^ry aeu přenesení sw Václava (4. híeziia) 1477. CotL Pernst Frant. uius. Brn. f, 430; 
c-(h1. Pornst. mHL Brn. f. 140. Výtah tiStéa AC. YL 511 c, 122. 
St?. ItstiDU 1475, to. duboa vjse str. 180 £. 158. 



178. 

'.) List od pana Heralta z Kuiistatu panu Viléiaovi fz PernŠteina], jímž se ísapisuje lidi 
Z Helfnšteinski5ho zbožie i odjinud z rukojemství vy vaditi, kteříž za p. Albrechta Kostku byli, 

V Mor* Tf^ové 1477, před 25, ktětfum, — Cod. fítírnst, Fřant. mus. Brn. /. 138 i; arch. miat, 

fím.f, SOb—SL 

Já Heralt z Kunstatu a s Plumlova známo činím ... že jakož mudří a opá- 
lí purgnaistn a rady i obce mést Lipiiíka a Hranic, i někteří jiní lidé a poddaní 
urozeného pána pana Viléma z Pernšteina, najvySšielio komorníka dcsk a sudu práva 
2Ciuského u Brně, jsií rnkojmie za urozeného pána pana Albreclita z Postupic, uaj- 
vySšieho komorníka desk a sudu práva zemského v Olomuci dobré paměti, a za věno 
urozené paní paní Macluiě z Mezirície, kteréž jma na zbožie Helfenšteinském zapsáno, 
jakož pak list její véuny to v sol)é šírc a svétlejie svédří a ukazuje: já HeraJt 
STi-chupsaný slíbil sem a slibuji svů dobru a čistů vérů beze vžie zlé lsti panu Vilé- 
movi z Pernšteiua svrchupsanému i erbóni jeho, že měšťany a lidi jeho svrchupsané 
z rukojemstvie všech, kdež jsů koli v rukojemstvie zavázání za svrchupsaného pana 
Albrechta, i také jestliže jsů za nebožtíka paua Voka Sovinského komu v rukojemstvie, 
ješto by ty dluhy pan Albrecht spravedlivé na smluvách, kupuje ílelfenštein, zastůpiti 
zaplatiti jmělj mám a slibuji beze vsie jich škody vy vaditi a vysvoboditi, a věno, 
eréž svrchupsaná paní Maclina na Helťuěteinském zbožie zapsáno jmá, [naj jiná 
zbožie a dédicstvie mé přivésti a ukázati neb penězi hotovými zaplatiti, a to od to- 
hoto svatého Yácslava, kterýž po datum listu tohoto najprve přijíti jmá, úplné 
v roce pořád zliéhlém, a v tom čase lidé páné Vilémovi svrchupsaného od paní Vo- 
kove v ničemž npomínáni býti ani hynuti nejmají. 

A jestliže by svrchupsaní měšťané neb lidé páně Vilémovi svrchupsaného skrze 
ta rukojemstvie které škody v tom časi [sic] vzeli, máme jim ty škody úplné a docela 
nahražditi [sic] a zaplatiti beze všic jich škody a všeliakýcli odporností a odtahuov. 
A my purgmistri a rady a všecky obce měst Moravské Třebové a Prostějova nynějšie 
i budňcí, rnkojmie a spoluslibce s svrchupsaným pánem panem Heraltem, pánem 
našiem milostivým, s JMtí a za JMt všickui vespolek slibujem dobru a cistu véru 
naií, ruku společnic a nerozdíluú beze všic zlé lsti panu Vilémovi svrchupsanému 
i jeho crbóm, že jemu a lidem jeho ty všecky véci svrchupsané, jakož se svrchu píše 

[ ] jehož Bože nedaj, dáváme tímto listem plnu moc i plné právo panu 

Vilémovi svrchupsanému i crbóm jeho, že budu moci nás a lidi naše i naše statky 
i Jiné všecky lidi k zbožie Třebovskému a Prostějov^i-'*MMi t^řf^titCoiM-r wt,*v.,vi*' v tM.'.ct(»eh, 



200 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

městečkách i ve všech i na poli, a to tak dlúho a tak často, dokudž by jim a jich^ 
lidem véci svrchupsané zůplna a docela splněny a dokonány nebyly ; a kteréž by kolii: 
škody měšťané a lidé svrchupsaní kterakkoli vzali, ješto by je dobrým svědomiem«: 
bez věrovánie a přísah pokázati mohli, ty škody slibujem jim penězi hotovými za — 
platiti úplně a docela beze všeho zmatku pod pokutu svrchupsanú. A ktož by tentoar 
list jměl s svrchupsaného pana Viléma neb erbuov jeho s dobru vuolí, ten má a jmítH 
bude tuž plnu moc i též plné právo ke všem vécím svrchupsaným, jako pan Vilémy 
neb erbové jeho svrchupsaní. Tomu všemu na potvrzenie a lepšie jistotu věcí svrchu — 
psaných my jistcc i rukojmie svrchupsaní pečeti naše vlastnic přivěsili jsme k tomuto 
listu. Jenž jest dán a psán v Třebové Moravské před hodem svatého Ducha léta od 
narozenie Syna božieho tisícého čtynstého sedmdesátého sedmého pořád čtůc. 

Výtah tižtón AČ. VI. 611 č. 123. 

179. 

(CLXXXI.) Registťík, na němž jsů sepsáni dluhové na městě Lipníku. 
1477, před 26. květmm, — Cod, Pernst, v arch. mus, kr. Ces.f. 111. 

Znamenávají se dluhové pana Voka z Sovince, někdy pána na Helfenštemé, 
pánóm a zemanóm i kněžím do Olomúce a měšťanom, kteřížto dluhové jsů zapsáni 
na městě Lipníce, a měšťané Lipenští a všeckna obec za ty dluhy jsú rukojmie. A o ty 
dluhy jezdiece, posly posielajíce, utratili sme na XXX IP kromě toho, což jsů lidee 
stávkami proškodovali. 

Item knězi Václavovi Vodičkovi k jeho olt[ář]i, počítajíc toliko hlavní peuieze. 
Má list na IV^' zlatých. 

Item kněz Václíiv Fik má list na Ij.^ zlatých. 

Item kněz Kristin Milichlag[er] má list na 11^' zlatých a na XX hřiven 
drobných peněz. 

Item panně Kateřině, sestře Otíkové, F zlatých. 

Item do putničieho domu GLX zlatých. 

Item kazateli od s. Mauricí W zlatých. 

Item kněz Wolfgang má list na T' a XX hřiven g. širokých. 

Item kněz ^liclial Trušák má list na I sto hřiven groši širokých. 

Item abatyše od s. Jakuba má list na LXXX liřiven gr. širokých. 

Item rektor na hrade XL liřiven širokýcli. 

Item rektor s. ^lauricia XXXV hřiven. 

Item dominus Xicolaus Claudus L hřiven. 

Item kněžím od svatého Michala XXX hřiven drobných. 

Item faráři Svatomaurickému XL hřiven drobnvch. 

Item knězi Prokopovi F hřiven drobnýcli. 



z roku 1477. 201 

Item knězi zakristianovi na hrad LXXXVI hřiven drobných. 

Knězi Mikulášovi kanovníku XXX hřiven drobných. 

Item knězi Thomasovi, synu městského písaře, XXXV hřiven drobných. 

Item panu Kašparovi T' hřiven drobných. 

Item knězi Staňkovi Uhrovi XX hřiven drobných. 

Item knězi Hoblovi LXXV hřiven Víd[enský]ch peněz. 

Item kněžím od s. Františka L ÍP peněz Víd[enský]ch. 

Item panu Bělíkovi, item panu Jaroslavovi, panu Protivcovi za úroky panně 
Dorotě, panu Heršovi z Příluka, panu Šatnému, panu Prockovi, panu Martinovi 
z Galčic, panu Prosenickému, panu Věžeckému, panu Hustopeckému, panu Ješkovi 
Horeckému, panu Pňovskému, knězi Václavovi Ukvaldskému, fojtu Třebovskému, panu 
hajtmanovi našemu, panu Pšeničkovi, Kiliánovi z Olomůce, Mníškovi, Krškovi, Sýko- 
rovi, Kunčickému, Ocáskovi, panu Ziibkovi, panně Zúbkové, paní Markové, Pohoříl- 
kovi, pannám od s. Jakuba, Škochovi, panu Václavovi Svabenskému. 

180. 

(CliXXVII.) Svědomie od pana Ctibora z Cimburku o jednání Hranic. 

Na Tovačově 1477, 24, června. — Cod. Pernst. nms. král. Česk. f. 109. 

Já Ctibor z Cimburka a s Thovačova, hajtman margrabstvie Moravského 
a kancléř královstvie Českého, známo činím ... že když v Brně byli jsme čas některý, 
jsa při tom, když jest urozený pán Albreclit Kostka z Postupic, nebožtík, pro- 
dával zámky své Ilelfenštein, Přerov a Hranice a zbuožie k nim příslušecí uroze- 
nému panu Vilémovi z Pcrnsteina oc, slyšal sem mezi jimi řečie, že učinil pan Vilém 
otázku na pana Albreclita, co jemu na Hranicích prodává? a on jemu řekl, že čtyři 
tisíce zlatých a tři životy. A já řekl sem k tomu: Pane Albrechte, nemáš na tom 
tak mnoho, neb sem já tobě neprodal, než jeden život, kterýž na tom měl sem, a tu 
sumu na opatu. A on mi jest řekl: Jmáni, a ty pane Viléme o to starosti neměj, 
nebuď to tvá škoda, ale má. Potom když jsme v Lipníce byli při stupo vánie těch 
zámkuov, pan Bilík Hranic jest postiípiti nechtěl, a pan Vilém vida to, řekl: Hle 
pane Albrechte, řekl jsi mi v Brně, že já o nic zmatkuov mieti nebudu, a tuto já 
již o Hranice zmatek jmám. A on jemu zase řekl: Neměj péče, pane Viléme, nebudeš 
o to jmieti zmatkuov žádnýcli, toť slibuji, nebuď to škoda tvá, ale má, neb což sem 
já tobě řekl a s tebú smluvil, tomu dosti učiniti chci. — Tomu na svědomie svů vlastnie 
pečet k tomuto listu přitisknuti sem kázal. Jenž jest dán a psán na Thovačově 
v úterý den s. Jana Křtitele buožielio léta oc LXXVIP. 

181. 
Dobrá vňle daná od knížete Jindřicha Minstrberského na list zápisný v 600 iP gr. 
na vsi Libišanech panoši Václavovi ze Zahrádky. Na Hoře Ennétické 1477, 17. čce. AČ. IV. 184. 

Archiv Český XVI. 26 



202 C XXIL Listinář patui Viléma z Pemšteina 

182. 

Král Vladislav potvrzuje Petrovi Kduliucovi z Ostromíře, hejtmanu kraje Hradeckého, 
záfis krále Jiřího z dne 7. dubna 1468, kterýmž mu postoupeny byly vesnice kláštera Opa- 
tOTského Maslojedy, Račice, Benátky a Habřinky ve 2500 flí, i připisuje mu k sumé zástasiií 
M)0 IP gr. Dat. v Praze, v úterý před sv. Linhartem (4. list.) 1477. AČ. IV. 184. 

183. 

Král Vladislav potvrzuje listu krále Jiřího, kterýmž byl 7. října 1463 zastavil Čeň- 
kovi Kunovi z Kunstatu ve 1500 fl. uh. Novošice ves kláštera Ždárského s přísluš., témuž 
Čeňkovi Kunovi z Kunstatu, nejvýš, komorníku čudy Olomoucké, a synům jeho Tímovi a Ji- 
římu. Dat. v Praze, v pátek po sv. Linhartu (7. listop.) 1477. Cod. Penist. Frant. mus. Brn. 
f. 96 6; a Cod. Pernst. mést. Brn. f. 56. Výtah tištén AČ. VÍ. 504 č. 70. 

184. 

(XIII.) List krále Vladislava, jímž knézi Jindřichovi [z Minstrberka] všech zápisuov již psaných 
potvrzuje, i synóm jeho, kteréž má nebo mieti bude, a k prvním sumám tři tisiece kop g- 

připisuje a přiřazuje. 

V Praze 1477, 13. listopadu. — Cod. Pernst. v arch. mus. kr. Česk. f. Í2b. 

My Vladislav . . . oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil před nás osviecenj 
Jindřich, vévoda Mistrberský [sic], hrabie Klatský oc, knieže a ujec náš milý, a ukáza 
nám některé listy a zápisy předkuov našiech, králuov Českých, i také některé listj 
dobrých volí na ty listy a zápisy udělané, což sě dotýče hradu Kunětické Hor)' s< 
všemi příslušnostmi k témuž hradu příslušnými, i také což sě dotýče sboží klášteruo' 
Opatovského a Sezeinského, kteréžto věci také vypisují se v některých listech naj 
jasnějšieho krále Jiřieho, předka našeho šťastné paměti: 

Item v jednom listu, že jakož již psaný Jindřich s osviecenými ViktorineD 
a Hynkem, vévodami Mistrberskými, hrabicmi Kladskými, a s bratrem svým urozenvi 
Bočkem z Kunstatu, věrným našiem milým, vyplatili sú a podstúpili dluhy zápisuo 
níže jmenovaných. 

Item list zápisný najjasuějšioho pana Sigmunda, krále Českého, kterýmžt 
zapsal jest někdy urozeným Alšovi z Stermberka Holickému a Puothovi z Častolovi 
tři sta kop grošuov sumy ročnie na klášteře Oppatovském ve třech tisieciech kopáč 
groších, a druhý list opata a konventu téhož kláštera, kterýmžto se zavazuje ji 
psaným osobám i jich budúciem vydávati každý rok tu sumu, dokudž třmi tisied ke 
pami groši ta suma zase vyplacena nebude. 

Item list zápisný téhož pana Zigmunda, krále Českého, kterýmžto někdy ft 
vijtovi Bořkovi z Miletínka a dědicóm jeho zapsal jest hrad Kunětická Hora i^ 
šbttkem BoImUd nice kláštera Oppatovského ... 



t TokyL 1477, 



m 



Item list zápisny téhož krále Zigiiiundaj kterýmžto někdy Havlovi z Dřevěnice 
kapsal jest vsi kláštera Opatovského, totižto ChrústoVj Osek, Dubečno a Dvořiště 
s příslušnoBtnii těch vsí v šesti stech kopách groších. 

Item list, kterýž již psaný král Jiří dal jest nékdy Soběslavovi z Miletínka, 
^by tři sta kop grošuov mohl prodělati na hrad Kunětická Horu.*) 

A těch všech lištno v již psaný král Jiíi jest potvrdil a na již psané syny 

vé právo jich jest přenesl, a toho suma jest osm tisiecuov a čtyři sta kop grosuov. 

k tomu íastopsaný král Jiřie éastopsaným synóra svým zapsal a zastavil městečko 

eeraice 6 vesmcerni od Hory i s jinými toho kláštera Sezemic příslušnostmi 

s vesnicemi kláštera Opatovského, kterýchžto Hradečtí v držení byli. . . . v pěti 

jísieciech kopách líroších s tů milostí, aby oui všickni nebyli splacováui od žádného 

těch sboží do jich všech živností bez jií-h vuole**) 

Item druhý list téhož krále Jiřieho, kterýmžto častopsaným synóm svým, dědicóm 
i budiiciem jich připsal jest a ku prvním sumám přirazil dvadceti tisiec kop grosuov 
peněz dobrých na již psaném hradě Kunětické Hoře a na zbožích kláštera Opatov- 

!^'ého všech i na jiných sbožiech, kterýchžto vedh^ Hory Kunětické v držení jsú ***( 
r Item třetí list již psaného krále Jiřieh(K kterýmžto zapsal a zastavil někdy 

Purkarthovi Gamaretovi z Žirovnice a dědicom jeho shožie kláštera Opatu vského..t) 
k Item étvrtý list také krále Jiřieho, v kterémž sé vypisuje, že někdy statečný 

Burian Tréka z Lípy kiípil jest u statcčuélio Alše z Rysniberka zápis svrchupsauého 
pana Zigmunda, praděda našeho, svědčící na zástavu vsí kláštera i)patovskélN> na 
Maslojcdy ves a dvm>r poplužný, líacice a Benátky vsi s dvorem poplužným a vsi 
Habřinky se všemi jiclt příslušnostmi v patnádsti stech kopách groších; a k tomu 
že týž líuriau puojčil ji/ psanému králi Jiřiemu dvů stu kop grošuov peněz, i píipsal 
jemu těch dvě stě kop k sumě svrchupsané a k tomu zapsal jemu v těch dvu stil 
kopách summu im těch vcsniciech do komory královské příslušející, jakož pak ti 
liíitové a zájiisové i s listy dobrých vfdí na to udělauýiní ty věci šíře a světleji 
y 8obé drží a zavierají* 

I zpravil jest nás týž Jindřich, že na dělení, když sé jest dělil s bratřími 
i%ými. ti všickni listové a zápisové i se všiem sbožíni svrchu psaným nau a na 
edice jeho jsú přišli: i prosil jest mís, abychom jej při tom zuostaviti a toho 
mu potvrditi ráčili. 

My v tom znajíce jeho slušná prosím i také věrné služby, kteréž nám činil, 
ní a činiti nepřesUívá, nás věrně, právě n stále, jakožto krále Českého pána svého 
iédíčného přitlržie sé a nám k obecnému dobrému pomáhaje, a potom ticni lépe aby 
ohl a měl nám služiti, a znajíce také to, že on k tomu sboží i k těm zápisuom 
dně j<*st přišel : s dobrým rozmyslem a radii věrných našiecli, mocí královská již 
úinéniu Jindřicliovi a dědicóm jeho všech svrchudotcených listuov a zápisuov i s listv 



lít)4 



C XX ÍI, Listhíér pana Viívma s Pi^ništehia 



dobrých volí ve vsecli kusiech, artikulech, článciech a klausulech, tak jako bytutu] 
BÍovo od slova vepsány b\ly, potvrdili sme a tieuito listem potvrzujem a jé pH tom 
zuostaviijem milostivě. A k tomu i milosti naší na již psaném hradě Kuuřtické Hofe, 
na městečkách, vesiiiciecli a konečné na všech sboží svrchupsaných |*npsali sniej 
jim a tiemto listem připisuj em a ku prvním sumám přiřazuj eui tři tisiece kop eírosiio? 
širokých českých dobrých střieluných rá/u Pražského, tuto milost zvláštní témuž 
Jindřichovi a synóm jeho, kteréž má nebo mieti bude, činíce a dávajíce, aby oui 
všickni od nás i také budúciech našich kráhiov Ceskýrh ani od žádného jiného sjii 
psaného hradu, méstccck, sboží a vsí se v§ech jich příslušností splacováni nebili 
bez své vuole do jich všech živností. Než po smrti jich všech, když bychom my neb 
hudiicí naši králové Čeští nebo ty osoby, jimž bv ta výplata spravedlivé příslušela,! 
ťhtéli od dědicuov nebo budúciech jich již psaný hrad Ivimětirků Horu s městečky, 
vesnicend i s jinými sbnžíuii vyplatiti, máme jita dáti těchto tři tisiece kup grošuov 
sirokýcii českých dolírych střiebrných rúzu Pražskéhíí s prvními všeuíi sumaadr i 
kteréž svrchudotceuými listy zapsány mají, a oni v<*zmiic ty všecky sumy včele 
a u]dne, mají mm neb těnjj od kohož ty sumy jvřijmúj již psaného hradu s městečky 
i se všemi jinynd sbožími svrchudotčenými postupiti a list tento s svrchudotcenýimj 
listv navrátiti bez zmatku i všeliké iMlpornosti. 

A jestliže by týž Jindřich neb dědicové jeho udělali r\l)rdk na tom dole I 
proti Bohdanci, na kterémžto jest ves řečená riozicc [sic] kláštera (JpatovskéhoJ 
tehdy což by tiem rybníkem zatopili, mají slušné vedle řádu a obyčeje zemó Ccské 
to, což sě zatopí, zase lidem uddati. 

A jestliže by kdy castopsaná sboží od nás neb budúciech našiech králuovl 
Českých nebo od técli osob, jiniž by ta výplata spravedlivě píislušala, byla vyplacena! 
tak a tiem oliyčejem, jakož se svirhu vypisuje, proto ten lybuík, kterýž by udělali 
na místě již psaném, má pil témž Jindřirhovi a dédiciech i budúciech jeho dědicky j 
zaostati a to, což by se zatopilo tiem rybníkem. A což se za to lidem oddá^ ^^Vl 
také při těch lidech i jich budúciech dědicky zuostati, A ktož by tento list mtí 
8 již psaného Jimlřicha neb dědicuov jeho dobru volí a svobodnu, clicem, aby tonu 
příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečet naši královskí 
kázali sme přivěsiti k t(»mutu listu, Dán v Praze ve čtvrtek den svatého Brikc 
léta od narození Syna božieho tisiecieho čtřstého sedmdesátého sedmého, královstvu 

našeho léta sedmého. 

Ad nmndatum domini regis dondno Czenkone de LUngsstei 
procuratore domini regis, referente. 

Výtah tištéii AČ. VL Sil c. 124. *> Vk listiou 1169, jSO. ledna výáe str* 137 L \%t, 
-*•) Uft6, 5. dvihm vý&e str. 15» c, 104>. •**í U65, 2íi. diilma str. 160 6. MG. f) Vb ur,3, 30. IhL iln 



z roku 1477 a 1478. 205 



185. 



List krále Vladislava, kterýmž potvrzuje listy Václ. Zahrádkoví na ves Libišany, 
a k tomu připisuje mu 100 IP gr. V Praze, 1477, 14 list. AČ. IV. 186. 

186. 

Linhart z Gutnšteina a na Watmberce kvituje Vilíma z Pernšteina z 500 ff gr. 
širokých, kteréž na dluh půl osma sta 0^ g. širokých byl obdržel. Dat. 1477, ve čtvrtek na 
sv. Barboru (4. pros.) Codex Pernst. v arch. mus. král. Česk, 167. Výtah v AČ. VL 511 6. 125. 

187. 

Dorota z Wolfporga postupuje třetinu dédictví svého, kteréhož se třem sestrám po nebož. 
otci Zichovi z Wolfperga dostalo ve všech Selítkách a Klobúcích, sestře své vlastní paní 
Johance z Wolfperga. Dat. v Kroměříži ve čtvrtek sv. Vincenci (22. ledn.) 1478. Cod. Pernst. 
Frant. mus. Brn. f. 242: Cod. Pernst. mést. Brn. f. 114 b. Výtah tištén AČ. VL 511 č. 126- 

188. 

Vilím z Pernšteina propouští mésťanům i podruhům v Horní Bobrové a poddaným ve vsi Po- 
dolí právo odúmrtní, však s výminkou, aby zdédéné neodnášeli na jiné panství. 

Na Pernšteině 1478, 20. dubnci. — Opis v zemsk. arch. v Brně v Bočkově sbírce č. 6759. 

My Vilím z Pernšteina a na Helfenšteině, nejvyšší komorník dcsk a soudu 
práva zemského při Brně, s svými erby i budoucími vyznáváme tímto listem obecně 
přede všemi, kdož jej uzří nebo čtouce slyšeti bude. Seznamenavše znamenitou 
pilnost a snažnost a stálou víru, jenž jsou k nám měli a ustavičně mají naši milí 
a věrní měšťané v Horní Bobrové, dali jsme jim [z] zvláštní své milosti a mocí tohoto 
listu dáváme i všem jiným lidem, totiž i podruhům, kteří mezi nimi přebývají a ve 
vsi Podolí, mlejnům všem, ježto k řečenému městečku Horní Bobrové příslišejí, 
právo odúmrti, kteráž by na nás spravedlivě spadala, a v to zboží jim nižádným 
obyčejem ani věcí nesahati ani jim co z toho bráti. Než aby měli tu sami svobodnost, 
aby to zboží odůmrtné z jednoho sirotka na druhého, z jednoho přítele na druhého 
spadlo, tak že každý člověk obývajíce v Horní Bobrové a ve vsi Podolí i v mlejnech 
prvepsaných muž své zboží mohovité i nemohovité, jakýmž kolivěk jménem to zboží 
slově, za zdravého života neb na smrtedlné posteli dáti, odkázati, komuž budou chtíti. 

My svrchu psaný Vilím z Pernšteina na Helfenšteině, nejvyšší komorník desk 
zemských čudy brněnské, moji erbové i budoucí slibujem svou dobrou čistou vírou 
nelstivě a neporušitedlně svrchu psaným měšťanům Bobrovským s jejich obyvateli 
do[t]čenými vsi Podolí s mlejny nahoře jmenovanými v to zboží nevpadati, ani 
překážeti slovem ani skutkem, než věrně a právě v tom se zachovati, a to na budoucí 
časy, což by odúmrti na nás spravedlivě spadlo, jakož se svrchu píše, sirotci a přátelé, 
poručníci, komuž by co od koho poručeno bylo, mají moc meri w» 



20G 



f.\ XXIL Listlnář pana Viléma $ Pernkteina 



rozkazovati a toho zboží jakožto svého vlastního užívati tu v Horní Bobrové, nikam 
jinam na jiná panství neodnášejíc. Tomu na svědomí a na potvrzení věcí již psaných 
my Vilím svrchupsaný naši vlastní pečet k tomuto listu kiizali jsme přivěsiti. Jenž 
jest dán a psán na PernŠteiné léta od narození syna božího tisícího ctyrstého 
sedmdesátého osmého, ten pondělí před svatým Jiiím, 



189. 

Výpověď Jana z Pernšteina a jiných v rozepři o pastvi.^tě Blaník u vsi Dluhonic. 

ya hradí Tmmcové 1478, 19. května, — Cop. vid, v mtmh arch. v Btně, Bočkova sbírka <?. 7749. 

Já Jan z Pernšteina a Cimburkii naTovačové, spolu zde s těmi JichMtmi pány 
k tomu dožádanými nížepsanýnii, známo činíme a vyznáváme tímto listem přede] 
všemi, kdož jej uzí-í neb čtouc slyšeti budou: Jakož v letu 1462 tu neděli po 
liodu Těla Božího [20. čna.] pastnšté, řečené Bláně, u vsi Dluhonic podle dúbravy 
IHuhonskej a Kokytskej ležící a po břeh vody Bečvy zavřené, lidem z Dluhonic 
prodáno jest; jakož sou se byly staly rozepře a různice, žaloby o Bláně past\isko, | 
a tak jakož jest obec Rokytská před nás sou předstoupili, stížnost a žaloby sobéj 
kladli na lidi Dlulionských, a že jim do jejich obecních pastvisek, i jakož také do 
hrubé bláně za Bečvou ležící bezprávně přes hranice síliají, a nemalé škody s dobytkem 
činívají, a tolikéž též že jim v lovení ryb, které právo tak oni od starodávna 
v Bečvě lapati [...], překážku činívají, mne o psaní, vysvětlení a vyjádření hranic 
a véjezd ponížené žádali. 

A protož my níže pořád psaní na žádost urozeného pána, pana Jana z Cimburka 
a z Pernšteina spolu s ním na ta místa osobami svými vyjevše, a toho všeho 
ohledavše, jich žaloby a odpory dostatečně vyslyšavše, to všeckno vážili i takto 
vypovídáme : 

Ne^jprv o trávník bláně, a že nic dále ta prodaná bláně Dluhonských se| 
nevztahuje, toliko ode vsi Dluhonic až pod doubravu Dluhonskou a Roketskou a pod 
Bílou hlínu a po břeh vody Uečvy sem sté strany k Ruketnici; a za Bečvou pakl 
a že na časy věčné Dlulionští dokonce nic pohledávati nemoliou, toliko kde se jim 
od vrchnosti povolení dalo na hruběj blani za Bečvou dobytky pásti; a z kteréhožto] 
pastviště tíž Bluhonští lidé dávali ročně do důchoduv Roketských ovsa LXXXXX mírJ 
slepic LXXXXX kusu, peněz CXIIII zL mor. XXIIII gr. V d. Tolikéž téi a že] 
Roketští to právo mají, od mlejniska až pn husí brod ryby v Bečvě bez všelijaké]] 
překážky lapati ; a z tej řeky Bečvy povinovati sou platu dtí díicboťlíjv lloketnickýct 
po IJIl zL mor. odváděti. 

I protož já svrchupsaný Jan z Pernšteina a Cimburku na svědomí rozkáza 
sem k tomu listu svou vlastní pečet přivěsiti; a pro seréí a hodnověrnou vědomost 



z roku 1478, 207 

shlídnouce já spolu s tými pány všechny ty případnosti obojích stran, připrosil 
sem urozených pánuo, pana Albrechta z Lichtenburgu a na Hostýni [Hostimi], pana 
Zigmunda z Ludanic a na Veveíi, a urozených a statečných rytířův pana Jakuba 
[z] Šarova na Krumsíně hofrychtéře a pana Jana z Čertoryje na Dědkovicích, 
a urozených vládyk pana Jana Robicarova [sic], pana Mikuláše Doupovce z Doupova, 
že tíž podle mne po shlídnutí těch všech věcí pečeti své k tomu svědomí přivěsiti 
rozkázali. Jenž jest dán a psán na hradě Tovačově ten úterý po sv. Žofii léta Páně 
tisícího štyrstého sedmdesátého osmého. 

190. 

(CLXXI). Spis při postupovánie Pernšteina, [kterýž udělán byl mezi Vilémem z Pernšteina 

a bratry jeho Janem a Vratislavem]. 

Na Pernšteině 1478, 14. října, — Cod. Pernst. v arch. mus. král, Česk, f, 106, 

Léta od narozenie Syna buožieho tisícího čtyřstého sedmdesátého osmého 
v středu před s. Havlem na Pernšteině urozený pan Vilém z Pernšteina, na j vyšší 
komorník čudy Brněnské, při zstupování hradu Pernštýna bratróm svým, panu Janovi 
a panu Vratislavovi z Pernšteina, vzav před sě list dielčí bratřím svým dotčeným 
i kázal jest jej a čísti dal. 

A jakož v tom listu dielčím znamenitě tito artikulové stáli jsú a stojí: když 
by jeho mladšie bratřie k Ictóm přišli, že bez zmatku jich díluov jim postúpiti má, 
též že statku a dieluov mladších starší zavésti nemá; i znaje to a je pana Jana 
a pana Vratislava k letóm přišlé, zprávu jest jim učinil, že otec jich urozený pan 
Jan z Pernšteina oc dobré paměti odemřel panu Vilémovi, panu Janovi, panu Vrati- 
slavovi a mladšiemu panu Jimramovi, bratřiem, na jich diely dluhuov sedm tisíc 
zlatých a čtyři sta zlatých ; ale pan Vilém v těch letech, kteréž jest po otci zpravoval, 
tak jest o nich péči jměl, a oznámil jim, že na tu sumu na jich dva diely, totiž 
páně Januov a páně Vratislavuov, ještě zuostává sé puol čtrnádcta sta zlatých, 
. a ostatek sám dluhuov na bratra mladšieho podstúpil. 

A jmenovitě jsú tito dluhové u těchto osob, aby pan Jan a pan Vratislav 
zastúpili: Item Kralickým dvě stě zlatých a XXVIII zlatých a XVI g. starých. Item 
Panovcovi pět set zlatých. Item Jiříčkovi z Býšovce L zlatých. Item Pacovskému 
sto zlatých. Item paní Perchtě sto zlatých. Pánóm Luckým tři sta zlatých, Kauickej 
sto zlatých. A byli-li by kteří listové a zápisové u těch osob páně Vilémovi, mají ve 
třech měsících po datum listu tohoto vypraviti a panu Vilémovi vrátiti a svými 
listy ty dluhy obnoviti těm osobám. 

Také jakož pan Vilém od pana Jana z Pernšteina oc otce svého a jich měl 
jest [...], kterýmiž panu Vilémovi zavazuje syny své mladší, i sám za ně i s nimi 
slibuje za dluh puol sedma tisíce zla^' zlatých, kteréž pan 



1 



208 C, XXIL Listinář pana Viléma z Pěmšteina 

Vilém panu Janovi Mezříckému za Mezříčie a paní Bohunce za věno dal, jakožto 
šíře dielčí listové v sobě ukazují. 

Na kterýžto dluh jmenovaný pan Jan a pan Vratislav zuostávají a dáti mají 
panu Vilémovi tři tisíce zlatých puoltřetieho sta a XVIII zlatých ode dne svatého 
Václava již minulého úplně ve třech letech, a list s rukojmiemi obyčejný každý 
na diel sumy tee panu Vilémovi udělati má, a to konečně ve třech měsiecích listy 
na Helfensteině v moc panu Vilémovi položiti mají, a sumu tu nynie do listu 
dokonánie mají dobrými lidmi panu Vilémovi ujistiti, a polovici druhu té sumy na 
sobě pan Vilém a na panu Jimramovi bratru mladšiem ku placenie jest pozuostavil. 

Item zbuoží a dieluov jich nezahubených jim jest postúpil i listy a zápisy 
jim příslušné k jejich dielóm v moc jich dal, spíže, prachuov, hakovnic, šípuov 
i jiné spíže při nich na zámku jest nechal, kromě houfnic a tarasnic, neb těch diel 
svuoj i mladšieho bratra vzal jest. 

Item postlání na dvanádcte ložie po panu otci svém nalezl jest a s tolikéž 
loží jim jest zase nechal. 

Item dal-li by pán Buoh dcerám páně Zigmundovým z Pernšteina dobré 
paměti, kteréž čtyři zuostaly, k letóm vdaným přijíti, po každé pan Vilém, pan Jan, 
pan Vratislav, pan Jimram, bratří svrchupsaní, společně dáti mají věna tři sta zlatých 
a výpravu slušuú. 

Item dluhové, kteříž zuostali zmateční, ješto na pana otce jich počítali, 
kterýchž více nenie, než tři sta neb čtyři sta zlatých, ješto panu Vilémovi sč nezdají 
k placení spravedliví, ač by přišlo komu, že by který obdržán byl sudem, tehda 
všichni bratřie, pan Vilém, pan Jan, pan Vratislav, pan Jimram mají ten dluh spolu 
platiti a vy vaditi. 

I majíce tyto věci pan Jan a pan Vratislav předloženy od pana Viléma 
bratra svého, všichny ty věci nahoře psané zavděk jsťi přijali, vzemšě od něho listy 
jim příslušné a registra každý svého oddílu, jemu děkovali jako bratru svému a jej 
rukama svýma dániem propustili, pravíce, že jeho nemají a nechtí z ničehuož více 
napomínati a že nad nimi učinil právě jako bratr jich věrný. 

A při tom zstupování byli jsú urození páni pan Ctibor z Cimburka a s Tho- 
vačova, hajtman margrabstvie Moravského a kancléř královstvic Českého, pan Pertuolt 
z Lippého, naj vyšší maršálek královstvie Coskcho, pan Boček z Kunstatu a na Horních 
Kunicích, pan Ileralt z Kunstatu a s Plumlova, pan Jan z Bietova a z Knihnic, 
pan Petr z Šternberka, pan Jindřicli z Diibravice, pan Jan z Kunstatu a na Buchlově, 
pan Jan z Lompnice a na Mezříčí, pan Jan z Lichtenburka a s Jemnice, pan 
Jimram, pan Zigmund z Dúbravice a z Osového, pan Jiřík z Wajtmille. 

A na pamět i svědomie svrchupsaných věcí my Vilém, Jan a Vratislav naše 
pečetí k tomuto listu sme přitiskli, a připrosili sme urozených pánuov, pana Ctibora 



z let 1478 a 1479. 209 

z Cimburka a s Thovačova dc, pana Pertolta z Lippého oc svrchudotčených, že jsů 
své pečeti podle našich na svědomie k tomuto listu přitiskli. 

191. 

(CLXXVIII). Svědomie Radkovského a Děvečkovo, což sě klenotuov první ženy nebožtíka pana 

Zigmunda dotýče. 

Na Pernšteiné 1478, 16. října — Cod. Pemst. v arch. mus. kr. Čes. f. 109. 

Jan z Nové Vsi a z Radkova, Jan Děvečka z Heršteina na Crhově, Jan Kedruta 
z Bystřice známo činíme ... že to dobře pamatujeme a při tom jsme byli, když 
urozený pán pan Vilém z Pernšteina na Helfnšteině, najvyššie komorník čudy 
Brněnské, když sě jest v zámek Zubrštein uvazoval, mluvil jest s urozenu paní 
Elškú z Bozkovic o klenoty, dal-li jí pan Zigmund, bratr jeho nebožtík, první svěj 
manželky paní Elšky klenoty. I odpověděla jemu paní Elška z Bozkovic, že jí nedal, 
než že jí řekl pan Zigmund nebožtík: Paní Elška, teď máš, ješto budeš mezi dobrými 
lidmi také moci odbýti a choditi. I řekl jest jí pan Vilém : Paní Elška milá, i já 
tobě také svěřuji těch klenotuov, že s nimi učiníš nad těmi sirotky věrně a právě, 
a zvláště nad pannu Bohunku dceru, kterúž jest s první manželku pan Zigmund 
nebožtík [ . . . ] Tomu na svědomie pečeti naše jsme přitiskli. Jenž jest dán 
a psán na Pemšteině v pátek na den sv. Havla léta buožieho tisícého čtyřstého 
sedmdesátého osmého. 

192. 

Vilém Tetaaer z Tetova na Zlíně a Margareta z Kazi [sic], manželka jeho, oznamují, 
že dali schovati k věrné ruce Vilímovi z Pernšteina 7000 zl. uh. a 13 prstenů s některými ještě 
jinými věcmi; z kteréž summy odjali 2500 zl. uh. a 13 prstenův, jež od V. z P. obdržeU 
a z čehož jej prázdna činí. Dat. na Zlíně v pondělí po sv. Lukáši evangelistu (19. října) 1478. 
CJod. Pemst. v arch. mus. kr. Čes. 173. Výtah tištěn AČ. VI. 511 č. 127. 

193. 

(L. XI.) List od krále Mathiáše, jímž potvrzuje všech zápisóv panu Ctiborovi na zbožie 

Tovačovské. 

V Olomouci 1479, 13. srpna. — Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 458b; arch. měst. Brn. /. 153 b. 

My Mathiáš . . . oznamujem tímto listem všem, že k žádostivé prosbě uro- 
zeného Ctibora z Cimburgka, hajtmana margrabstvie Moravského, věrného našeho 
milého, ohledavši zápisno v a milostí, [kteréž] jasná kniežata králové Čeští a margrabie 
Moravští jeho předkuom a jemu Ctiborovi učinili a milostmi svými dali jsů, jakož 
list Jana margrabie Moravského, Ladislava, Jiřího a Vladislava králuov Českých, 
listové jemu na zámek Thovačov daní a k svobod^ ^^ko Kralice, 

ArchiT Český XVI 



210 



C. XXIL Listinář pana V^Uéma b Pernšteina 



kteréž někdy od 'fliovatova odděleno bylo, zase dáuo k nému a vtěleno jest a Ml 
zástavy dědické přidáno, jakož ti listové všichni slovo ud slova sami v sobe šíř 
ukazují a zavírají. A protož z zvláštní naší milosti pro službu jeho Ctibora, v kU^téi 
se nám zalíbil a v budócíí h časích tím snažněji aby nám činiti mohl, s jistým iiíksíi 
vědomím a s zdravu radů věrných našich milých, mocí naší královskú jakožto krá 
Českým margrabie Moravský tvuniž Ctiborovi, erbuom i hudňcím jeho pohankiKm 
pánuom Thovačovskym těch všech listuov, milostí, svobod a obdarovam' potvrzujeni[e^ 
pevniemc a tvrdíme, a jej Ctibora a buducí potomky jeho pány Thovačovské pl 
nich zuostavujem nepohnutě a zachovati chcme a máme tak mocné, jako by ti listo^*^ 
slovo od slova v tento list náš se yšemi punkty, klausulemi a artikuli vepsáni byl 
Přikazujíce mocí naší královskú hajtmanu, komurin^ku, sudímu a jiným [úředníkůii] 
desk a práva Moravského v Olomůci, nynějším i budúcím, aby témuž Ctibomv 
všecky ty milosti a obdarování již psaných králuov i toto naše obdiirování a potvrzen 
ve dsky zemské vepsali a vložili, když najprv dsky zemské v Olomůci otevtíny bjj 
byly, pod uvarováníem hněvu našeho nem«lého. Tomu na svědomí pečet naSi kr 
luvsků k tomuto listu piivěsiti sme kázali. Dan v Olomůci v pátek po s. Sixtu létá 
od narození božího M^'CCC0'LXXVI1IP, království našich Uherský[ho] oc XXír a Ce 
ského Xl\ 

VýtítU ťúíéu AĎ. VL 611 L líf8. 

11*4. 

HereŠ z Píeluka vyznává, že prodal za 200 fl. uh. dva lány role a dvě zahrady s lid 
usedlými a platnými, kteréž na něho po strýci jeho nebol Kriipsovi v Evani byly přišij, 
vším přísluš. Ctiborovi z Gimburka a z Tovačova, hejtmanu markrab* Mor. a kauclíři krfiov-i 
stvf, a Jarošovi bratru jeho vlastnímu z Ciraburka, a k vémé ruce jich Vilímovi z Pern-^teiniL 
Dat v Prostějove v oiiterý den sv. Václava (28. září) 1479. Cod, Pemst. Frant luus. BmJ 
ř. 4íU 6; Cod, PernsL mést Brn. f, 151, Výtah tištén AČ. VL 511 č. 12U. 



196. 

Stepán z Buchova postupuje bratru svému Zbyňkovi (Zbenkovi) list & zápíH 
Jana Haze biskupa Olomouckého na ves JeStbořice se dvorem i se vším přísluSenstvíin, nékí^ 
otci jich Mikulášovi z Buchova 'v 600 U* gr. učiněný. Dat. 1479 ve čtvrtek po sr. Toi 
apoštolu (23. pros.) Cod. Pernst. v arch. raus. kr. Čes. f. 30. Výtah tištén AĎ. \U 611 t U 
(Srv. listinu ze 7. Čce 1441 výSe str. 105 c. 49), 

196. 

Pii učiněném 1. 1480 zřízeni mezi pány moravskými, kterak v stolicírh ^eáétí 
nazniunenán po pravé ruce knéze biskupa a hejtmana zeraskélio jako druhy pán: VtU 
z PernSteina. Brandl LCit. V. 37. 

Na sjezdu v Olomouci při svátku Tří králův (6. ledna) 1480 nalezeno mésti 
Markvartem a Vilémem z PernSteina v pHčiné Semtic- LCit. V. 40 L 22tí. 



z roku Í479 a 1480. 



2U 



197. 

Mezi pány v Olomouci shroraáždénými při ohlerlávání nálezů byl Vilém z Pernšteina, 
orník Brncnský. Při nertéli Keminiscere (27. ún.) 1480. LCit. V, 41. 

Učinén nález mezi Vilémem z Pernšteína a Heraltem z Kunstátu v pHčine sirotka. 
;. ut sup. LC, V. 42. 

198. 

niL) List zprávnl na Helfnšteinské zbožie od pana Heralta z Kunstatu panu Vilémovi 

z Pernštejna. 

Olomúci 1480, 4. hřema, — Vod. PernsL Frani, tnus. Brn, /. 136 b; arch, měst. Brn. 
/. 79 hSO} vytrL list. v arcK mm. Brn. é, 85. 

Já Heralt z Kunstatu a s Plumlova vyznávám . • . že jakož nebožtík pan Vok 
uvince dobré paméti ujec muoj milý s syny s svými byl jest prodal nebožtíku 
u Albrechtovi Kostkovi z Postupic dobré paměti ku pravému dédicstvie své 
stuíe jjanstvie a dědictvíe hrad Helfuštein, město Lipník, mlýn pod Lipníkem na 
jtóvé a vsi dolepsané: Osek, Podolšie, Loučku, Újezd, Vladíci, což slu.šie k Helfn- 
BBU, Slavkov^ Zanosov [Ranošov], Kozlov, Vykleky a Lazníky, také což k Helťn- 
■nu slušie, Staniměřice, Trnávku, Horku nad Lipníkem, Újezd Volavý, Týn, Lhotu, 
[finsko, Soběchleby, Kadotín, Metlčice [Něčice] Hornie, Medčice Dolní, Opatovice, 
imotín, Rakové, Paryšovice, Crnotín, Simřě, krom toho, což tu Petr držie, Valšovic[e], 
iiol Zbrašova, Ústí a před Hranicemi, což k Helfnšteinu shišie, a Hlízov,*) s lidmi 
latnými i neplatnými, s rolí oraiiú i neoranú, s dvory, s robotami, s činžemi, 
poplatky i se všemi užitky, s liorami, s údoly, s lesy, s háji, s chrastmi, s chra- 
:inami, s lukami, s řekami, s vodami tekutými i netekutými, s pastvami, s past- 

Íémi, s rj^bníky, s rybuištémi, s mlýny, s potoky, s břeby, s stavy, s zahradami, 
těpnicemi, s haltéri, s kostelními podacími, s mezemi, s hranicemi, s loviětěmi 
Eními i neptačními i s zvířecími i se vsiem jiným pfíslušenstviem, což k hradu 
fněteinskému a k tomu Ilelfnšteinskému zbožie od staradávna příslušalo a příslusie, 
ik jakož to zbožie v svých mezech a hranicech záležie a jest zamezeno a tak jakož 
pan Vok i s syny svými to sami drželi a požívali, nic sobe ani svým erbóm 
svým budiicím práva, panstvie, ani kterého vlastenstvie ua tom zbožie neza- 
ávajíce aui pozůstavujíce, než to jsú všecko prodali panu Albreí*htovi Kostkovi 
hupsanénm oc za tridceti tisíc zlatých uherských dobrých červených rázu 
imuicského se lvy a váhy dobré a spravedlivé, krom jednoho zlatého ; kteréžto 
svrchupsané pan Vok nahoře psaný i s syny svými od již psaného pana Albrechta 
hotové a zaplacené úpluě a docela, jakož pak též pan Vok svrchupsaný 
•sj^ny svými na ta svrchuj měno vanu zbožie list zprávní panu Albrechtovi Kostkovi 
upsanému podle obyčeje země této udělal jest, jakož pak též páně Vokuov 



212 



C XX I L Listinář pana Viléma x Pcrristeina 



zpiávní list to všecko v sobě šíré a světí ejie ozuamuje a zavírá. Kterýžto zprávní 
svrehupsaijý list i své všecko právo, kteréž jest na tom zpráviiicm listu jraěl, též 
pan Albrecht svrchupsaný dal jest i s svů dobru vuolí urozenénm panu panu Vilémovi 
z Pernsteína oc.**) 

Ale že pan Vok svrchupsaný i s svými syny i s některými rukojmiemi^ 
kteříž sů byli zprávce zbožie Hclfnšteinského, zemřeli jsú, i rozkázjíno jest a nalezeno, 
pány niné Heraltovi nahoře psanému jakožto nápadníku statku pánuov Sovínskýcli, ] 
ujcuov raýchj kteréž podle poručenstvie na mne po jich smrti spravedlivě jest přišlo, 
abych já panu Vilémovi svrchupsanému na zbožie Helfnšteinském list zprávní udělal: 

A protož já svrchupsaný llcralt, jistec a prvuí zprávce těchto všech nalioře i 
i dole psaných věcí, a my Pertult z Lippého a na KrumluvěT najvyššie niarsákk] 
královstvie Českého, Albrecht staršie z Šternbt^rka a s Liikova, Oldřich z Bozkovic 
a na Cimburce, Jan z Lompnice a ua Mezříčiěj Václav Bařicský z Morko vic a na I 
Mičovicích, Křistofor z Pieničína a s Dralianovic, rukojmie a spravedliví zprávce | 
s ním s svnhupsaným panem Heraltem a zaíi všickni vespolek slibujem nasf čistfi 
dobni věru, ruku společnie a nerozdílnii beze všic zlé lsti i ťorteluov, všeUakýcIi 
výmluv a nesnází i beze všeho zmatku svrchupsanému panu Vilémovi a jeho erbóm, 
kupitelóm nasiem, to jisté zbožie Helfnsteinskéj tak jakož se svrchu píše, se všieni 
jíříišlušenstviem na prvuiem sněmu panském . . . ve desky zemské vložiti. Pakli bychom 
toho neučinili . . . leženie do města Olomúce , . . Tomu všemu na potvrzení 8 
jistost my jistec a rukojmie svrcluipsaní naše vlastnic pečeti s našicm jistým vědomicm 
přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomúci v sobotu den 
svatého Vácslava Přeneseme, léta od narozenie Syna božieho tisícého ctjtístého 
osmdesátého počítajíce. 

Vytali úkiěu A(\ VI, 512 c. 131, — Jan llcralt z Kunstatu vložil Vilímovi z PernSteini brad Hel 
feoStein s niéstcin Lirnikem do d^sk Olomouckfcb při soudu zemskéDi due 2i. června 1180 konaném; tčhoi 
pak dne vepsal do téchže desk Jiodřicli z Sovince odpor proti takovému vkladu zboží Helfenáteinskélio té- 
mita slovy: „Jindřich z Sovince odpor činím proií tomu zboží Hclíenáteinskému, ježto pan IteraU vkládá p&Bti 
Vilémovi z Penxšteinu, že jsem eUbil za nebožcíka pana Voka strýce s?ého^ a to jest iiiklad muoj panu Pro* 
tivcovi staršímu". Desky Olora. kv. V2. r Brně. 

*) Tato místní jména s nékterýml rozdíly čtou se též v listiné se 6. května 1407 výle str. 16i č. 117* 

**) Viz Hstiou z r, 1475, 22, dubna výše str. lUO c* 169, 



199. 

(con. XXVII). List krále Matiáše, jímž potvrisuje zápisy av na Hranice, a k tomu přidává žívot| 
panu Vilémovi z PernSteina a náklady na staTenie, kteréž by naložil 

V Budhié 1480, 23. břejstm. — CotL Pernst Frant. mm. Brn. / 155 6; arch. mest. Brn. 
/, 90 b—91 ; vytři, list. v mm. Brn. č. 90. 

My Matláš jakož město Hranice v niarkrabstv í našera Moravském ležíc 

se vdiem ^božiem k tomu přísluáejidm od kláštera Uradišckého blíž Olomůce Kastaveuti 



Otu 1480. 



2IS 



pX před Dékterými časy od opatuov a kdiiventa téhož kláštera, jakož pak zápisové 

otl nich na to vyšlí Síře v sobe to ukazují; i prosil jest nás urozeny Vilém z Pern- 

^teina na HoHiišteinéj naj vyšší komorník čudy Brněnské, vérný náš niilý, abychom 

jemu téch zápiHUov i jiných všech, kteréž na to má od zástavních pánuov jíž 

jířienovaného města, zvhíŘté jemu těch zápisuov i jiných všech^ kteréž na to jmá od 

íírojíeného Albrechta z Postupic, milostivé potvrditi a ntvrditi ráiili. My vzhlédše 

^ jeho véniů a pilnii službu i také slušnú prosbu, a aby on tím náchylnějšie 

I a povolníjíie k službě našie mohl býti, těch všech zápisuov na to vyšlých od kohož- 

[ifolívék a kterakkolivěk ti jmenováni mohu býti, kteréž on na to jmá, se všiem 

(spravedlivým [irávem potvrdili jsme jemu, a tímto našiem listem jakožto král Český 

tnarkrabic Moravský potvrzujem a znovu utvrzujem ve vřech kuších, puiiktích 

artikulech^ tak jakož ti zápisní listové v sobě ukazujie, nic jinače, než jako by 

zápisové každý slovo od slova v tomto našem listu psáni byli. A nad to nade 

^šecko pra jeho pilné a povolné služby, kteréž nám činil jest a na budúcí časy 

povinen bude činiti nám a budůcím našiem markrabím Moravským, [z] zvláštní milost[í] 

iuÁi jemu píňdali jsme a tímto listem přidáváme na tom zbožie jakožto na komoře 

Ue jeho ži\ot, i k tomuto jestliže by cokolivék naložil na stavenie zámku toho 

>el)oli na opravovánie toho zbožie, co by slušně uznáno bylo, tehdy chtěli-li by to 

nxdiici opatové k tomu klásteni od něho neboli potomknov jeho zase vyplatiti po 

Selio smrti, tehdy svrchupsanému Vilémovi neboli potonikóm jeho budu a mají ten 

isiklad, sumy hlavní, kteráž na tom zbožie zapsána jest, zaplatiti a jioložiti beze 

héecli odporuov a vŠeliaké překážky naší a potomkuov a všech poddaných našiech. 

]K tomu na svědomie pecet naši královská k tomuto listu pi'ivěsiti jsme kázali. Jenž 

[jest dán a psán v Budíne ve čtvrtek před květnů nedělí, léta od narozenie Syna 

hožieho tisícého čtyřistého osmdesátého, království našiecti Uherského léta dvamecet- 

í"é!n> a Českého jedenáctého. De commissione domini regis* 

Vvtaíj tiátéu AC. VL 512 L I3i* a c, ia:í. 



200. 

(LIX). List od krále MathiáŠe na Cimburk panu Vilémovi z Pernšteina, 

V Bmlím 1480, 23. března. — Cotl PermL v arch. mm. kr. Čes, fot 46 b. 

My Matbiáš . . . známo čimme tiemto listem všem vespolek, že my znamenavše 

^^^nu a pilnii službu urozeného Viléma z Pernšteina na Helfenšteiné, najvyššieho 

["^^niorníka čudy Brněnské, věrného nám milého, kteriíž jest nám činil tyto všecky 

í'^y a na budúcí časy činiti nióže nám i budúeiem markrabínj Moravským, a aby 

duiby své od nás naši vděčnost Imieti] mohl a tiem povolnější k naší službě byl, 

íftE jsme a zapsali jemu a jeho erbóm a buducím zámek náš Cimburk, kterýž 



214 



C XXIL Listindř pana Viléma ě I^íúteina 



k Miemii Biarkrabstvie přísluší, s městečkem Koryčanyj s kostelním podacím i s tómi 
Tli ft dědinami, kteréž k nému od staradávna příslušely, totižto Leskovce, Černíkovice 
§ dTomn, A se třemi i^bníky v Stupově, s mlýoy, s lesy, s horami, s doly, shony, 
WĚnrm\, s hranicemi, s Inkami, % rolími, s pastvami, s plným právem, s sudy, s vi- 
wtmá i % jinými daochody a požitky, činžemi i jinými duochody a požitky, jakž 
\ff fc^Grflt jmenovány býti mohly, nic ovšem nevyuímajíc, a mocí tototo listu dáváme 
z wm Utm zapiBujem tisiece kop a sedm set kop groši českých ku pravému jmént 
dklai m kn požívání, tak aby již jmenovaný Vilém tolio požívati mohl beze vgie 
wěM a potoroknov i poddaných našiech překážky dotud, dokudž bychom my nebo 
t^áid margrabie Moravátí jemu a jeho budúciem erboni svrchupsanej sumy nedali 
s ůmcňk nezaplatili. A kto by tento list nás mél s svrcliupsaného Viléma neb jeho 
otaoT dobrá vtiolí, ten má a mieti bude k tomu ke všemu, což sé v tomto listn 
pfte, plnu moc a právo, jako on Vilém svrchudotčený neb erbové jeho. K tomu 
aa ifUomí pečet naši královskú k tomuto listu pHvěsiti jsme kázali. Jenž jest dán 
a piáii T Bodíoé ve čtvrtek před květnu nedélí léta od narození Syna božieho 
íMh lliíii étřstého osmdesátého, královstvie našie( h Uherského léta dvamectdcítmélio 
n Čcakého jedenáilctého. 

T^li Úhikn AČ. TI. dlS č. 13S. 

201. 
Zapil % de?ik trhových království Českého (Primo Andreae J. 12), kterýmž přirnah se Jan 
íL a Jaa mi. firatM i IiohreniCp žu prodali dédinu v PéCici Jindřichovi staršímu knížeti Min^- 
l«f«fciřmu. 14«0, Sř^r dubna* Cod. Pomst. mus. kr. Č. f. 22. Tištéuo Enilerem v Ileliq. II. 381. 

202. 

jSépki # satidniiU imému znmského v Olomouci v sobotu den sv. Jana Eft. (24. íerm) 

IdM^i fcíM ^ tfHn ptiUymnýcU pánA, (mezi nimi Vilém z Pern^teína jnko ncjv. koinornllí 

i§4f f'^'^^^^^h ft^pi^uQ jriit zHzení, které se stalo v Brné 1480 v pondělí před Naiozenim 

mtA) 1 »Wr npH 14741, 0. zářil za přítomnosti kr. Matyáše, s radou předjiícli pániT 

fétŘtf f i(Hi^ 4^lrif^l» kl&don to zrizeDÍ k pondélí před Narozením matky Wi( (4. zářO 1^ 

/Mf IÍÍ# iRA|4lf 4b 4Uii ' '^tJit s« již T sobotu den bt. JanaKřt. (24. června) 148u (m rat.63(ni« 

^^ ..^ /^-i £>Ajiř A H - tví král Matyáš ve dnech 28* srpna ail C. ^fí U7íi sdržoTal sí ▼ Wt 

ní wíjimiikím u řeky Dráty, Boudí z toho Palacký v Déj. V. a. 807 porn.tW, 
^ jftff^ny jygfH HA ' f^'^^ '' '«'' H7U, a roku potomního 14^0 bylo sapisováno do d^nk. 

203. 
riéAir^ VhíIv postupuje zboží své v Sticho vících, kteréž má od pttft* 
•íVi z [BJtichovic služebníku svému a otci jeho Vidsrk^^l 



/, f; 'íjj \ iN^řu z iVrnSteina, nejvyšší komorník čudy Brnénské), o přednosti ■ 

/; I / *l* jik íJloniouckých c, 12 str. 1 tištěno Šemberou v Oas. Č. Umn ^ 

..' í .ii4 iivui v AČ. V. 399—402; z desk Brnénských L 11 str. 1 mí^í 

/fé (i«#eíi. d- milhr. Landtafel str. 74 — 77, též vBrandlovĎ Knize Tovaíovdrf 



9 roku 1480. 



215 



bratru jeho Azariášovi. Dat. v Bystřici, v úterý den sv, Jakuba (25. července) 1480. Cod. 
řemst. Frantí. mus. v Brné f. 261 ; cod. Pernst. m. Brn. f. 121 k Výtah tiátén AČ, Ví* 512 č- 134. 

204. 
Jindřich Šašek z Rakových vyznává, že véno 52 hřivny gr, širokých Anny manželky^ 
fana Kropá6e, kteréž méJa na vsi Podhájí s platem i se vším přisiuSenstvím, a jež po smrti 
Cjl spadlo na krále Jiřího, od téhož pak jemu dáno bylo, postupuje Heraltovi z Kunstatu 
z Plumlova. Dat. v Krumlove (Mor.) 1480, v úterý v ochtáb matk>' Boží nanebevzetí 
(22. 8t*pna)« Cod. Pernst* Františkova mus. v Brné f. 241; v arch. ni. Brn, f. 114. Výtah tistén 
iÚ. VL 612 t 135. 

205. 

Jan Rusek z Křtévic fojt Hranický vyziulvá, že prodal dva lány role od fojtství 

^Branického s rybDÍčky, s chrastmi Vilémovi z Ptnošteina za 210 tí. uh., kteréž mu se váím 

říslud. přidéífuje a přivlastíiuje. Dat. v Hranicích v outerý před sv. Bartolomějem (22. srp.) 

180. Cod, Pernst. Frant. nms. Brn. f. lt)4; Cod. Pernst. mést, Brn, f. 97, Výtah AČ. Ví- 

řJŽ č. 136. 

20f). 
Zápis o zasednutí snému obecného, držaného v Brné. 
V Bmě 1480, 7, mři. — D, Brn. L IL /. L 

Anno Domini M"CCCC^ octuagesimo in primo coBoquio ciuitatiíi Brunensis, 
quod celebratiim est profesto Natiuitatis Marie [7. ^ept.] in presencia diiminuruní 
baronuDi inferius iiotatorum, videlicet reuereiidissinii in Cristo patris et dumini 
doniini Protbasii episcopi Olonmcensis, domini Cztiburi de Cimburg et Thowaczow, 
capitanei niarchionatus Morauie, domini WiUielmi dc Pernsstaitij stiprenn canicrarii 
čude BniDensis, domini Wenceshii de íiudaniťz, siiprcmi cudarii cznde Bruuensis, 
et famosi Thobíe de Monte Gigantis, ])rotonotarii tabularum marchionatus Moranie, 
domini Pertoldi de Lippa. domini Wenceski de Bozkowicz, supremi canierarii czude 
Olomucensis, domini Markwardi do Lompnicza, domini líoczkonis senioris de Cunstat, 

lomini Hinkonis de Waldsstayn alias de Zelowicz, dundui Vlrici de BozkuwicZj 

louiini Henrici de Sowinecz, domini Johannis dicti Sirotek de Lichtenbnrkj domini 
Jídiannis Boczkonis iunioris de Cunstat, domini Johannis de Lompnicza, domini Johannis 
de Sowinecz, domini Hynkonis de Lndanicz ; illi omneš domini barones a dextris 
domini capitanei consederunt. 

A sinistris vero hi: dominus Herrich de Lichtenburgj dominus Hinko de 

Valdsstaiu alias de Brtnica, dominus Albertus senior de Ssternberk, dominus Karolus 
íuuior de Wlassim, dominus Erhardus de Cunstat, dominus Albertus de Bozkowícz, 

lomiaus Putha de Lichtenbnrk, dominus Giniram de Dubrawiczaj dominus Putlia 
■de SowinecZj dominus íieorgins Tunkl de Brniczko senior, dominus Georgius de 
J^aitmille. 



S16 



C A'A7/. Listinář pana VUéma s PémMeina 



Po tomto sejsnamu sněmoyníků « panstva vepsáno jest v deskách ttrnénskýcli xHzent o 
rod ftv, zpomeouté výše str* 214 í, 202, Podobny seznam pánň snémovavsícli v Olomouci 24. června liBOjesť 
tístén v Čas. Č. Mna. 1846, 664 — 5; pročei ho zde neotiskujeme. Jiné sesinamy panstva inoravského. zase* 
jícíbo na soudě r. 1480, kdež mnoho si dávaJi záležeti na ponidku dle přednosti, listeny json Brandlem v F-*Si|, 
Půhonních V. 37, 49. 



207. 



ífl 



«=/ifi 



(1l VIII). Svédoraf o cestu mezi Bedihoštém a Hrubčici od Cihovského blata, 

prv npbývula. 
Í480, 14, záři. — Cod. Pemst Frani, mm, Bm. 472 h; arch. mést Brn. /. iW. 

My purgniistr a radda města Prostějova oznamuj em, • . . že přistupivši ptetlj 
nás opatrní a víry liodiií lidé starožitní z Hrubčir, z niclízto někteří pomnéjí od| 
markrabiny války, jniieni Niklas, Jakub, Vitonský, Martin Subrada, Daniel, Mat^j 
Hrubecký a Václav Široček i jíní, vyznali jsů všichni jednostajuě před námi, že jir 
to dobře svédorao jest, jakož nyní udělána jest cesta od Cihovského*) blata mez 
Bedihoštcem a Hrubčicemi, že tu nikdy jindy před časy za jich paměti cesty nebývaloj 
Druhé jsú vyznali tíž lidé, že když jsú Kralicané neb odjinud lidé jezdili minu 
llrubčice a přes Hrubecké bláto mezi okna a struhy na Cihovsku stranu, a senc 
seci chtělij že sú jim vždycky Čihovátí toho bránili; a když potom po časích opě| 
Drubecští na témž blaté sena seci se pokusili a něco drahně byli nasekli, Že jiu 
pán jejich, ty časy urozený pán pan Jiřík Strážnický, to seno posečené na Plomlor 
pobrati kázal, a vždycky toho blata bránil. Tak sú před námi svrchupsaní lidé po^ 
přísahu vyznali, že to jinače není, a že by to ústně také i jinde vyznati chtěli 
když by toho potřebí bylo, A my tomu na svědomí pečet městíi našeho svrchupsanél 
dali jsme přitisknuti k tomuto listu. Jenž jest dán léta ac M"CCCC**LXXX% deij 
s. kříže Povýšení ve čtvrtek, 

^) NěkdejM vet Čihovice alove nyní Čechovice. Volného Topogr. kr, Olom. 77í». 

208. 

(h. VIII). List o[d] pana Jana Bočka, jimž se zavazuje panu Janovi Heraltovi, všecky list 
a zápisy na zbožie Kojetínské položiti a ve všem zastávati, ač by jt!j kto nařkl kterým prárc 

V Bmé 1480, 24, mrí, — Cod. Pemst, Frant, mus. Brn. f, 431 ; arch. měst Brn. /. 140 b~14í! 

Já Jan Boček z Kunstatu a na Buchlově známo činím ... že jakož sen 
prodal zbožie Kojetínské se vsiem jeho príslušenstviom urozenému pánu panu Jatioi 
Heraltovi z Kunstatu a s Plumlova i jeho erbuom i jeho věrným rukám, jakož pal 
ten list, kterýž jsem témuž panu Janovi Heraltovi prvé na se udělal, to v sat 
šíře světlejie oznamuje a zavírá, témuž panu Janovi Heraltovi svrchupsanémo M 
datum listu tohoto do svatého Jiří nnjprv příštího všecky listy hlavní i zápisy, kteréi 
na to svrchupsané zbožie svědčie, i s dobrými vuolerai podle všie dostatečnosti^ ji 
ta potřeba káže, v jeho moc dáti a položiti jmáme neb jeho věrných ruk. A jf 



z roku 14S0. 217 

by ktožkolívěk na to svrchupsané zbožie sáhnuti právem a je v čem nařiekati chtěl, 
já Jan Boček svrchupsaný slibuji svrchujmenovaného pana Jana Heralta, erby jeho 
i jeho věrné ruky svrchupsané v tom zastúpiti, za ně odpovídati tolikrát, kolikrát 
by toho potřebie bylo, takže svrchupsaný pau Jan Heralt, erbové i věrné ruky jeho 
škody žádné v tom jmíti nejmají; ač by pak které škody skrze které narčenie zbožie 
svrrhupsaného kterakkoli vzali, ty všecky škody já Jan Boček svrchupsaný slibuji 
jim kupitelóm mým svrchupsaným nahraditi a penězi hotovými úplné a docela za- 
platiti bez všech odtahuov a všeliakých omluv, nesnází i zmatkuov. 

A my Pertolt z Lippého, najvyššie maršálek královstvie Českého, Boček 
z Kunstatu a z Horních Kunic, Mikuláš z Vojislavic a na Veselí, Matěj z Náchodu 
a z Březníka, Ludvík z Tavíkovic, Zignuind z Mirova a z Okarce, rukojmie a spolu- 
slibce s ním s svrchupsaným panem Janem Bočkem a zaň i za jeho erby, slibujem 
všickni vespolek naší dobru a čistů věru, ruku společní a nerozdílná beze všie zlé 
lsti kupitelóm našiem svrchupsaným, že jim ty všecky věci svrchupsané věrně 
a právě a docela zdržány a dokonány budii tak, jakož se svrchu píše, beze všeho 
zmatku. Pakli by se to nestalo a nedokonalo na všem nebo na díle, tak jakož se 
svrchu píše, jehož pán Buoh ostřiez, leženie obyčejné v městě Olomůci nebo v Pro- 
stějově. A v témž listu se dobrá vůle vypisuje. Jenž jest dán a psán v Brně léta 
božieho tisícého čtyřistého osmdesátého tu neděli před s. Václavem. 

Výtah tištěn AC. VI. 512 č. 137. 

209. 

Při půhonu Zikmunda z Mirova na Jindřicha Pěnici z Lazuov z 500 ti. jmenován 
poruCníkem Vilém z Pernšteina. 1480, 17. list. v Olomúci. LCit. VI. 7. 

210. 

Na sjezdu v Brně při půhonecli Ctibora z Cimburka na Štěpána z Lomnice ze 3000 bř ; 
na Jana Kropáče z Nevědomí z 5000 íl. uh. ; na téhož ze 200(J íi. uh. byl poručníkem Vilém 
z Pernšteina. 1480, 24. Nov. LCit. V. 2(57, 268. 

211. 
Zikmund z Vojslavic dává právo své na dva lány bez čtvrti v Krasonicích Janovi z Lomnice. 
V Meziříčí 1480, 24. listop. — Cod. Pernst. arch. měst. Jim. f. 296. 

Já Zikmund z Vojslavic vyznávám tímto listem přede všemi, kdož jej uzří 
neb čtůc slyšeti budu: Jakož najjasnějšie knieže a pán pau Ladislav král Lherský, 
Český a markrabě Moravský oc slavné paměti ráčil mi své právo dáti, kteréž na 
JKMt spadlo po smrti Stanka z Krasonic a Jitky manželky jeho, dva lány bez čtvrti 
tu v Krasonicích, jakož o tom šíře se vypisuje v jeho královském lista; za fčti: na] kte- 

Archiv Český XVI. 



218 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

réžto dánie jeho královské a své právo dal sem a mocí tohoto listu dávám i na t^^ 
list královský dobrovolně svú dobru vuoli urozenému pánu panu Janovi z Lomnicrz 
a z Meziříčí a jeho erbóm, tak aby svrchupsaný pan Jan a jeho erbové měli tí^ 
plnu moc a též plné právo k těm dvě[ma] lanoma bez čtvrti tu v Krasonicíc= 
i k tomu dání královskému svrchupsanému, jakož sem já svrchupsaný Zikmund m^ 
Tomu na potvrzení a pro lepšie svědomie svů sem vlastní pečeť pHvěsil k tomulK 
listu; a připrosil sem urozeného pána pana Vratislava z Pernšteina, a slovutnýcr: 
panošie Václava Nepra z Voslavic [sic], Jana z Heraltic, Mikuláše Kalinu z Skál^ 
Václava z Porostlé a Čeňka ze Z vole, že jsú tomu na svědomie své vlastnie peč^ 
přivěsili k tomuto listu, sobě i svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a ps^ 
v Mezeříčí léta Božieho tisícého čtyřstého osmdesátého ten pátek před svatu Kateřir^. i 

212. 

Markýta z Vranova pohání Vilíma z Pernšteina a z Lipníka, že jí v požitky zboi/ 
jejího, manželem jejím Janem z Pernšteina jí daného, v Jakubovicích, v Křižanové, v Kundra- 
ticích sáhl a je bral. Dat. v Olomúci 1480, fer. VI. p. f. s. Andreae ap. [1. pros.] LCit. IV 17. 

213. 

1480, 1. pros. Při půhonu Martina Věrného z Přerova na Čeňka z Palic a z Čele- 
chovic ze 300 hř. gr. stř. jmenován poručníkem Vilém z Pernšteina, nejv. komorník desk 
a čudy Brněnské. Brandlovy LCit. Ví. 19. — Rovněž tak kdež Jan z Petřvaldu a Mikuláš 
z Kateřinic pohání Jana Pňovského z Sovince z 5000 íi. uh; LC. VI. 21.— Též při pflhonu 
Ctibora z Cimburka a z TovaCova, hejtmana markr. Mor., na Čeňka Kuželíka z Žeravic z 600 
ti, LC. VI. 24. — Při půhonech Ctib. z Cimburka na pány Zbyňka, Jaroslava, Ctibora bratří 
z Landšteina, že se uvázali v hrad Buchlov a že sestru svou paní Alžbětu z Laudšteina ze 
země vdali, LC. VI. 25. 

1480, 2. pros. Rovněž Vilém z Pernšteina jmenován poručníkem při půhonech Jan 
Heralta z Kunštátu na Jakuba z Šárova o odstrčení od trhu ; na Jiříka Tunkle z Brníčka 
1200 fl; na Beneše a Ludvíka bratří z Waitmile o 20 hř. platu v Opatovicích; a na Pí 
z Lichtenburka z 600 hř. LC. VI. 37, 38. — Při pfthonech Jana Heralta z Kunštátu 
Štěpána Krocara z Leotaklier ze 3000 fl. uh ; na Matěje z Bizhradce a z Chuděchrom ze 3 
í1. uh., a na Ctibora z Cimburka z půl pátá tisíce zl. uh. LC. VI. 38 a 39. 

1480, 15. pros. Opět při půhonech Jana Heralta z Kunštátu na Štěpána Kn 
z Leotakher ze 300 fl. uh., na Jana Kunu z Kunštátu ze 200 fl. uh; na Jana Bořitu ? 
střice ze 1700 fl.; na Matúše z Nákla a z Lovčiček z 200 fl.; na Kryštofora z Pěnčína 
fl.; na Matěje z Bizhradce z 1000 fl. uh.; na téhož ze 2000 fl.; a opět na téhož ze 1' 
uh. ; na Krocara z Leotakar ze 3000 fl. uh. ; na Kuňku z Cimburka ze 100 fl. LC. VI. 
72. — Při půhonech Jana Heralta z Kunštátu na obec měs. Mohelnice ze 100 hř.; n 
Perničku z Onic z 1000 fl. uh.; na Bohuslava z Kokor z 500 fl. uh. LC. VI. 81, 
Při půhonu Albrechta z Šternberka na Ctibora z Cimburka v příčině správy na Ho^ 
zboží. LC. VI. 84. 



<? roku 1480. 



219 



214. 

Knéz Václav oltářník a zakristán kostela Olomouckého pohání VUeiiia z Pernšteina 
na HelfenŠteiné ze 400 zl. uh. Dat. v Oloraiici íei\ VI p. f. s. Luciae (15. pros,J LCit VL Gtí. 

215. 

XXVIIL) List kr, Vladislava, jímž listuov na Hranice potvrzuje p. Vilémovi z Pernšteina, 

PfOi^ 1480, 2(1 pros, — CmL Ptrmt. Frmú. mus, Brn. /. lob\ h; arch. mést. Brfh f. 91; 

vifůrS. L v mus. Brn. é. 9L 

My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všenij že ukázáni jsii nám tři 
5itové, jeden kněze Jiříka nékdy opata kláštera Hradiéckélio svatého Stepána řádu 
remonstratenského blíž Olumúce a konventu všeho téhož kláštera, s visutými peretnii 
la pergamene téhož opata a konveiitUj kterýmžto zapisují osni set a čtrnácte iiíiveu 
rosuov širokých rázu Pražského a čísla moravského na městě Hranicech téhož klá- 
ítera i na jiných příslušnostech k témuž městu příslušejících urozenému Ctiborovi 
fz Ciniburka, té míry hoťrychtéři markrabství Moravského, erbóm a budúcím jeho 
osm set za dluh a XIIII liřiven za náklíul rybníka Polomského, kromě berné, když 
by zavolána byla v zemí, a také k tomu aby jim od téhož Ctibora, erbuov a budúcích 
Jeho osmdesáte kop ^rošuov penéz obecně bernýcli každý rok s téhož města vydáváno 
[bylo, tu obé jsii sobě pozůstavili k témuž klášteru. 

Ukázán jest nám také druhý list najjasnejšieho krále Jiřieho. předka našeho 
istné paměti, kterýmžto k svrchu dotčenému zápisu ivovoleuie dává. 

A ten list jest nám také ukázán jmeiiuvanéhíí opata a konventu, kterýni/ío 
eapisují dva tisíce zlatých uherských urozenému někdy Albrechtovi Kostkovi z Postupic 
do jeho a druhého života jeho na již psaném městě Hranicích, a k tomu těch osm- 
lesáte kop grošuov aby nevydávali témuž opatu a konventu íb» těch dvíi životuov 
"a dokudž by jiin tato suma, to jest dva tisíce zlatých, s prvními osmi sty a Xiniti 
iřivnami vccle a zúphiíi. zaplacena nebyla od téhož opata a konventu; a to proto, 
^e jest též opat a konvent učinil, že též Albrecht zastúpil jest je u slovutného 
Tauka Šatného v těch d\ú tísícech zlatých uherských, jesto jemu dlužni byli za- to, 
sto [sicj jim Hrádku postúpil; jakož pak ti všichni listové ty věci šíře a světlejie 
sie a zavírají. 

Zpraveni jsme, že ti všichni třie listové přišli jsn i s městečkem Hranicemi 

moc urozeného Viléma z Pernšteina, najvyššieho komí>rníka čudy Brněnské, věrnélio 

našeho milého, když jest Helfnštein kupit od již psaného Albrechta. 1 prošeni jsme 

jménem téhož Viléma, abychom jemu a dédicom jeho těch listuov potvrditi rácih: 

fjy hledíce k službám věrným téhož Viléma, kteréž nám činil, činie a potom tiem 

íépc aby mohl a jmél činiti, s dobrým rozmyslem a [radťi] věrných našiecli, mučí 

crábkvskú a jakožfo markrabie iloravský témuž Vilémovi a dědicóm jeluj svrchudot- 



220 C XXIL Listinář pana Vilénia z Pernšieina 

čeiiých tří listuov ve všech kuších, článcích, artikulech, tak jako by slovo od slovíš 
tuto vepsáni byli, potvrdili jsme a tínito listem potvrzujem, všecko právo těmi lisť^ 
svědčící na téhož Viléma a dědice jeho tímto listem prěvodíce a přenášejíce, tal^ 
aby oni již psané město Hranice s jeho příslušcnstviem jměli, drželi a jeho požívaI3j 
bez našie a budúcích králuov Českých a markrabie Moravských i všech jiných lič3ií 
všeliké překážky, avšak tak a vedle toho, jakož se svrchudotčenými listy výpisu) ^ 
a dokud se jim vedle těch listuov dosti nestane. A kdož by tento list jměl s ji. i 
psaného Viléma neb dědicuov jeho dobru vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu přf - 
slušalo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečet naši královsk *J 
kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v středu u vigiljí svatého Thomas ^ 
apoštola božieho, léta božieho tisícého čtyřistého osmdesátého, královstvie našeho lét sx 
desátého oc. Ad mandátům domini regis. 

Výtah tištén AČ. Ví. 513 č. 138. 

2ir,. 

Ctibor Obcšlík z Lipultovic a z Vosolíčka prodal svůj dvťir dčdičný, kterýž mél od 
Ctibora z Ciniburka a z Tovačova, Vilémovi z Pernšteina a na Holfenšteiné, nejv. komorníku 
eiuly lirnénské, za 200 zl. ub. Dat. v Olomúci 1480. Cod. Pernst. v arch. Frant. mus. v Bmé 
f. 103; rod. Pernst. mést. Brn. f. 95 6—1)6; vytržené listy Frant. mus. Brn. č. 101. Výtah 
tištén AČ. VI. 513 č. 139. 

217. 

Při soiulu ztímském držaném v Brně 1. 1480 učinén vklad do desk, kterýmž Šabart 
z Rudolcc přijal (13. srpna) manželku svou ř^lišku z Křivého na tvrz Rudolec a vsi k ní 
příslušné, čehož poslem ke dskám byli Vilém z Pernšteina a Boček starší z Kunstatu. 

Při vkladu, kterýmž Machna z Clirudéchrom a z Přeckova, vdova po Pavlovi Přeckov- 
ském, přijala na pravý spolek dceru svou Dorotu na GO ÍP gi\ věna svého zapsaného na 
Přeckově, byl Vilém z Pernšteina poslem vedle Jana z Lomnice. 

Při vkladu Jana Bočka z Kunštátu, kterýmž zapisuje manželce své Kunce z Pern- 
šteina 2000 zl. věna jejího na Válečkem zboží, byl příjemcem Vilém z Pernšteina. D. Brn. 
kv. č. 11. 

218. 
Vklady do desk učiněné na soudu zemském držaném v Brně 1. 1480. 
1480, — D, Brn, kv, č. 11. f, 4. 
a) Pertolt z Lipého činí Viléma z Pernšteina mocným poručníkem statku i dětí svých. 
Pertuolt z Lipého Viléma z Pernšteina činí mocného poručníka všeho statku 
svého i dětí fivých, a jestliže by jeho pán Ruoh smrti neuchoval a dětí jeho, aby 
ten statek a zhoží jeho naň na Viléma bez zmatku všecken spadl mocně; než VV' 
minuje do tri tisíc zlatýcli, jestliže by co do těch tří tisíc zlatých složebníkóm svým 
rozkázal, to aby Vilém již psaný jim dal a naplnil. 



z roku 1480 a 1481. 221 

*) Pertolt z Lipého manželce své Alžbétě z Kravař vkládá ve dsky městečko Hostéradice 

s příslušenstvím. 

Pertuolt z Lipého vkládám Alžbětě z Kravař, manželce své vlastní, Hostě- 
radíce městečko své se vším příslušenstvím i s rybníkem takovů měrů : což její věno 
svědčí, 11^^ kop groši pražských, když by mne pán Bůh neuchoval, aby ona mohla 
to dotud požívati, pokud by jí její věno nebylo dáno. Příjemci toho věna jest 
"Vilém z Pernštainu. 

c) Vilém z Peništeina Václavovi z Marýže vkládá ve dsky vsi své Újezd a Lcsonice 

s příslušenstvím. 

Vilém z Pernštainu i s svými erby Václavovi z Marýže a jeho erbóm klade 
ve dsky ku pravému dědictví své vlastní dědictví a zboží, totižto ves Újezd s lidmi 
platnými i neplatnými, s osedlými i pustými, s mlýny, a k tomu s dvorem poplužným 
i s kostelním podacím i s jiným se vším příslušenstvím, což k tomu od staradávna 
přísluší, a tak, jakož to sám držal a požíval, nic sobě ani erbóm svým tu ne- 
pozastavuje. A k tomu druhé zboží, ves Lesonice s tvrzí a s dvorem poplužným 
i s lidmi platnými i neplatnými, s mlýny, s rybníky, s rybniščemi i se všemi důchody 
^ požitky, i se vším plným příslušenstvím a panstvím, s mezemi a hranicemi, nic 
sol)ě ani erbóm svým tu nezóstavuje ani zachovávaje, než to oboje zboží. Újezdské 
^ Xesnicské [sic] s jich se vším příslušenstvím od staradávna k nim příslušným 
^"^ocně vkládá a vpisuje. 

^-^ Vilém, Jan, Vratislav a Jimram bratří z Pernšteina Hyncovi z Kukvic vkládají ve dsky 

ves Loučky (fol. 8). 

Vilém, Jan, Vratislav a Jimram bratří z Pernštaina Hyncovi z Kukvic 

^ jeho erbóm ves řcčenů Lučky, s lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranň i ne- 

^^"^nů, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s chrastinami, s potoky, s horami, 

^ tidolími, s mezemi, hranicemi, i se všemi jinými právy a požitky i příslušenstvím, 

J^^Sto k té vsi od staradávna přísluší, ktcrýmižkoli jmény mohu býti jmeuovny [sic], 

^^ic sobě ani svým erbóm ani budúcím na tom zboží žádného práva, panství ani 

*^tcrého vlastenství nepozóstavujíc ani zachovávajíce, prodali jsme a ve dsky vkládáme 

*^^ pravému dědicství a dědičnému držení. 

219. 
1481, 5. ledna v Olomúci. Vilém z Pernšteina byl poručníkcm při půhonech Ctibora 
^ Cimburka na Jana Heralta z Kunštátu z 5000 H., na téhož o rukojemství za zástavu hradu 
"Jehlová, a opět na téhož, že drží statek Voka z Sovince; na Albrechta ml. z Šternberka 
?^ správu zboží Holešovského. LCit. VI. 85, 86. — Rovněž při půhonu Jiříka z Plavče na 
*^^nricha z Lichtenburka z 600 zl. uh. LCit. V. 379. — Též kde Jan Heralt z Kunštátu 
l^oiiáni Matouška z Nákla z 200 zl. uh. LCit. V. 387. 



iMi. >.^ iii-Ui .. (II .i\i'tK> \x> \K\ 'iw.A \:wkK\K*iii .i .huiom Hv'r:Utoni z Kunstiitu, zástupcem Vi- 
I. til k li lil lU Mil. ,» »;»:u»\^ii: í.mu, i uuvj Vl.ukviirtoiu I l.ouiniťo a tímto o porucenslvi 

v.'., .^. tL í#». *>•. '<U/'*. i :t*fitciri, ttvh. v Brn i' r. tJ f. P. 

I 'i kík' iN i»*;v' » v^' -laíi^ii M;i ;K»hon\ llo^é před hodem sv. tn 

\\\ lil- M .. .':/l.. 

Ml X..' v... ^ u.i^.iu .i.x\^ >ituKiit .i :»aiioMi Jauem HiTaltem z Kunštátu. 

■. . ,■ N ■ « ■.., . .. \ . »N'v IVU., Míli uiu/ii IVuie^iidž pan Heralt aápíidnikem 

.. . \ . XX .. . ^ ..- ..\ -.iiu \\víiK».^'tt i '.lu^ť-cu ;i -ííia. že list pravý je^T. 

\.. ...... ^i.i. v ...k.. •i..'i-.:'-. M.;.i! íiikťiii -laiii Miir^recv z Vi-:iii"'.i 

\, . . . '. . • ^ ... .. \ ; •'. i. . ■: silM. t.' Ulil \ :ie!ii "lílU'! ■)i':K'll.i 



N •■ >^ I- . :■: • "'vv !<.♦. :ti.^':i .«..! ■ -^ 

\ ». ..•:.'.'■■■'*•..;■■!: ,ii,l :^ v.- "" 

'!*-'. '^^ i. "-^r i" . ■■•.:■ 

, , . .. • . ... :>. :ir: ^ . «-: 

:■ 1 \ ' ^ « ^ •• -t ^^ -x L • . ;„ . ■ "■ 

lil-.. 



i.; K- 






z roku 1481, 



223 



Šternberka, Karel z Vlašimě jc; a z rjticřstva Hynek ze Zvole, Václav z Baště, 

Vnik Kužel z Žeravic, Jíikub Járovec z Járova; a z měst purkmistři a raddy měst 

Momúce a Brna; jménem a mocí vší země Moravskej i všech její obyvateluov 

našimi erby i buducími známo činíme tiemto listem všemj jimž eten neb okázán bude : 

Že jsme udělali a vstiipili v niier celý, pravý, vérny a kfesťnnský s JCMtí, 

frby JMti a knízetstvím JMti Rakúskýmj erby jich i budňcími, že již od datum listu 

)hoto mezi témi zeméini a jicli obli obyvateli věrný křesťanský, pravý, spravedlivý 

stálý pokoj jniá držán a zachován býti. A z těch obů zemí jednej do druhej v;il- 

cami ani kterým saháním škody se díti nemají, než obu zemí těeli ualiořepsanvch 

obyvatelé moci biidii bezpečně a bez překážky kupecstvie, potřeby i obchody své 

z jedné země do druhé vésti a jednati. 

Pakliby se z které técb zemí do druhej válka která v tom pokoji vztrhln, aneb 

se od koho du nie sahalo aneb škoda která stala obyvateloTu kterejkoli země, prf»to 

nemá ten pokoj tím rušen býti, než v své moci a váze zóstati; a proto země jedna 

do druhé nemá žádnu záhubu sahati, ani obyvatelé jich juTiti sobě mocí povstávati 

a sobě škoditi. Než my z Moravy^ ac by se to v Moravě stalo, neb pan hejtman 

náž, máme býti obesláni a hledáni, abychom takového rušitele jiokoje, kteryžby 

takovú věc učinilj po takovej žalobě k tonm drželi, aby on před témi čtyřmi pány, 

kteříž od nbii zemí k tomu bud a voleni, z každé země dva, ježto takové věci súditi 

a rozeznati mají, stál. Též zase ac by se to v Piakusích stalo, ciesař JMt, má od 

nás, aneb od JCMti k tonm usazený, aneb ode pana hajtmana našeho obeslán bjti, 

^a tukového skuudci a výtržníka k tomu jmieti, aby stál před těmi pány již prvé 

psanými, tak aby se pokoji tomu dosti předse státi mohlo, A ti čtyři páni k tomu 

od obu zemí vydaní tíikových věcí k ohledání a rozeznání mají se spolu sjeti na 

lezech těch zemí mezi /nojmcm a Kecí ve čtyřech ncdělech po žalobě vyšlej, beze 

ršeho fortele. A jakž ti čtyři, sjedťic se, tu věc rozeznají a vyřknu, touju tak aby 

Be dosti stalo a škody ty napraveny a opraveny byly; pakliby ten škůdce podle jich 

rozeznání toho tak opraviti a navrátiti nechtěl a poslušen býti, ta země, z kterej 

BC ta škoda stala, má se proti takovému pozdvilmiiti a skutečně přičiniti, aby se 

"tomu návratek stal a oprava, kterémuž se škuda stala. 

Také ač by obyvatelé z jedné země do druhé o pominulé pře aneb záští 
nezi sebů v ríiznici aneb nesríáz kterú jíti clitěli, budio slovy nebo skutky, svévolné 
ineb beze lsti, mají k tomu čtyři páni vydáni býti, ti kteříž by byli nestraunie 
bez podezření, dva z Kakús a dva z Moravy. Ti také všetci, ježto při proti sobě 
jjmieti chtí, z kterejkoli země dvů těch svrchupsaných zemí, každý svú osobu na staro- 
lávných a zvyklých místech mezi Znojmem a Iiccem k tomu býti má. tu neděli jenž 
Biu ve Letarc o středopostie najprv příštím. Pakliby to v tu neděli Letare l>ezelstuě 
z hodných příčin býti nemohlo, tehdy v neděli provodní hned potom přieští 



224 C XXIL Listinář pana Viléma z Pemsteina 

konečně na tom místě již psaném anebo tu, kdež by se o místo svolili a na něm se- 
sjeti měli. Ti čtyři páni již tak k tomu od obojí zemi vydaní všecky ty, ktož proti_ 
komu pře z jedné země do druhé jmieti by chtěli, v žalobách i odporích mají 8lyšeti,_ 
a vyslyšíc je podle potřeby, jakž ti čtyři páni anebo jich diel větčí v tom vyřkne a- 
rozezná, to má tak zachováno a držáno býti, a každý tomu povinen bude dosti učiniti^ 

Pakli by kto při jmieti chtěl proti komu a k roku takovému nestál aneb přcř 
své nežaloval, ten svú při ztratí, a víc jemu ten, proti němuž při mieti chtěl, ničímž 
povinen nebude. Též zase nestál-li by ten, k němuž by pře byla, což by ti čtyři páni 
anebo diel větčí z nich v tom vyřkli, při tom má zóstáno býti, a ten má tomu 
škodu odložiti a návratek učiniti, ktož jej obžaloval. A nechtěl-li by toho kto učiniti 
a uposlechnuti, země ta v kteréž sedí, má toho k tomu držeti, aby stál k tomu roku; 
leč by válka neb jiná znamenitá příčina tomu překážela, a že by proto beze lsti 
státi nemohl na tom roce, proto posly své jisté ten s plnu mocí svú k tomu roku 
poslati jmá, kteříž by řeč a při jeho na tom roce před těmi čtyřmi pány vedli i 
k žalobě na místě jeho odpovídali. Jestli pak že by se ti čtyři páni buďto v artikuli 
jednom nebo jich v více oč srovnati nemohli, a mezi nimi rostrk byl, mají se svoliti 
ti čtyři páni na jednoho ubrmana o ten artikul aneb artikule, a nad toho ubrmana 
jiného nehledati, než což v tom vyřkne, na tom přestati; a ten aby byl v některej 
tej zemi usedlý. 

Také my aneb pan hajtman náš v Moravě a JCMt aneb JMti raddy v Ra- 
kúsiech máme dáti obapolně oznámiti, aby všichni ti, ktož do Rakús z Moravy 
a z Rakús do Moravy proti komu pře mají, ty pře, kteříž z Moravy do Rakús mají, 
nám neb panu hajtmanu našemu, a kteříž z Rakús pře do Moravy mají, císaři JMti 
aneb JMti raddám sepsané mezi tímto časem a hromnicemi poslali. A když se to stane, 
máme my aneb pan hajtman náš od obyvateluov markrabstvie tohoto pře zapečetěné 
císaři JMti aneb JMti radám bez prodlévání poslati, a JCMt též zase svých pod- 
daných pře nám aneb panu hajtmanu našemu obyčejem takovým, a to proto, aby 
každý na tom roce položeném před těmi čtyřmi pány na pře druhého uměl odpovídati. 

Také tento již jmenovaný pokoj má zjevně v těch obú zemiech po městech 
a městečkách mezi tímto časem a svátku svatých Tří Králuov najprv příštiech volán 
býti, tak aby každý o tom věděti mohl. 

Pakli by se přihodilo, že by kupci, jedúc z země do druhej, na cestách neb 
ve všech z příhody ke škodě přišli, aneb že by se jim moc stala, těm neb tomu 
obyvatelé té země, v kteréž by se to stalo, mají a povinni jsú pomoc učiniti a oíi 
státi a od města do města a ode vsi ke vsi honiti, tak jako by jejich samých pře 
byla. Pakli by kto takové zbožie v té zemi u sebe přechoval, aneb toho škůdci 
fedroval, proti takovému má se ta země jmieti jako proti zločinci, škůdci země 
a rušiteli pokoje. 



z roku 1481. 225 

Také ačby kteří z rjtieřstva, buďto z služebných lidí aneb obecných z Moravy 
aneb z Rakús v službu aneb na žold jeli neb jeti chtěli, ti budu to moci učiniti 
a jeti, kam se jim koli zdáti a líbiti bude, vedle svobody země životy svými. Než 
z měst, hraduov a jejíe gruntuov a zbožie nemají z jedné země do druhé váleti ani 
sahati, ani v jedné zemi proti druhej na vojnu dáti volati. A jestli že by se kterej 
zemi nezdálo již jmenovaného pokoje déle držeti, ta země má druhej zemi listem 
svým otevřeným po jednom rytieřském člověku, my z Moravy pod pečeťmi našimi, 
a JCMt pod svů, neb erbové JMti pečetí, puol léta napřed oznámiti a výpověď 
učiniti; a proto toho puol letha pokoj ten má bez fortele zdržán a zachován býti. 

Což se pak těch, kteříž z jedné země do druhej zjímáni jsú, dotýče, to ti 
čtyři nahoře jmenovaní páni na tom již jmenovaném roce mají rozeznati a výpověď 
učiniti, mají-li ti vězení prázdni býti, anebo má-li se jim další rok a do kterého 
času dáti. Též také o těch šacunciech a holdech, kteříž dáni a zaplaceni nejsú, tíž 
páni rozeznati mají, mají-li dokonce propuščeni býti čili odročeni. 

Tomu všemu na svědomie a jistotu my nahoře psaní všecci na místě všech 
obyvateluov země této naše vlastní pečeti k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Jenž 
jest dán a psán v Olomúci na sněmu obecném hlavním v sobotu na den svatých 
Tří Králuov aneb svíček, létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého osm- 
desátého prvního. 

K lista prÍTéseno na perg. proužcích 8 cerrených a 9 modrých pečetí t témž fKifádku, t jakém 
jich páni v listiné jsou vyčteni. — List císaře Fridricha téhož znéní, daný re Vídni 15. prosince 1480, chorá 
se T arch. staTOTském t Bmé: srr. Af*. X. tt>sž č. XLV. 

222. 

Zápis o zasedání snému obecního, držanébo v Olomúci dne 0. ledna 1481. 

14SÍ, 6. Mna. D. Ohm. kv. c. 12, f. 19. 

Anno Domini MTCCCLXXXI sabbat^i ín festo Epiphaníaruin Domini in 

ciuitate Olomucensi celebratum est generále colloquíum dominorum baronům czude 

Olomucensis, presídentibus : reuerendo in Christo patře domino domino Protasio 

episcopo Olomucensi, domino Stiborio de Címburk alias de Thowaczow, capitaneo 

marchionatus Morauie, domino Wenceslao de Bozkowicz, supremo camerarío eiusdem 

czude Olomuczensis, domino Johanne [sic], supremo czudarío eiusdem czude, famoso 

Thobia de Monte Gigantis, prothonotario tabularum marchionatus Morauie, domino 

Pertoldo de Lippa, supremo marescalc^i regní liohemie, domino Wilhelmo de Pem- 

sstayn, supremo camerarío czude Brunensis, domino Johanne dieto Sirotek de Líchtn- 

burg, domino Johanne Kuna de Cunstat alias de Hodonin, domino Hynkone de 

Waldsstayn alias de Brtnicza, domino Vlriko de Bozkowícz, domino Alberto seniore 

de Sstemberk, domino Johanne Pniowgky de Sowínecz, domino Karolo juniore de 

An*W ČeAý XVL ^^ 



226 C XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

Wlassim, domino Henrico cle Sowiiiecz, domino Jahanne dieto Erhard de Cunst ^ 
domino Wenceslao de Ludanicz, supremo czudario czude Brunensis, domino Boczkc^ 
dieto Cuna de Cunstat alias de Buzow, domino Putlia de Sowineez, domino Albe^-- 
juniore de Ssternberk, domino Pertoldo de Tworkow, domino Gimramo de Dub:ř- 
wicza, domino Georgio dieto Tunkl de Brniezko, ceterisque dominis baroDÍfc>i 
marchionatus Morauie. 

223. 

Král Matiáš Ctiborovi z Cimburka vkládá ve dsky vsi Banov a Bystřici. 

r Olamoud 1481, 6. ledna. — D. Olom. lev, ě. 12. fol. 20 6. 

Král Mathiáš Ctiborovi z Cimburka a s Thovačova a jeho erbóm vkládá ve 
dsky ves Banov „a ves Bystřici tudiež příležitů s jejími příslušnostmi, kteréž vsi 
dány jsú již psanému Ctiborovi poručenstvím Jana z Cimburka a z Jičína na teu 
frejmarkj kterýž se stal Banovom na Slavičín, a to k jeho pravému a dědiéuému 
držení a erbuov jelio i potomkův. Poslové ke dskám Vilém z Pernštaina a Albrecht 
starší z Šternberka." 

224. 

Zápis o zasedání sněmu obecního, držaného v Brně dne 11. března 1481. 
1481, 11. března. — D. Brn. kv. č. 11. f. 9. b. 

Anno Domini 1481 eelebratum est secundum eoUoquium in ciuitate Brunensi í 
dominico Inuocauit me, presidentibus dominis baronibus infrascriptis, et reuerendo ! 
in Christo patře et domino domino Prothasio episeopo Olomucensi, domino Stiborio 
de Cimburk alias de Thowaczow, eapitaneo marchionatus Morauie, domino Willielino 
de Pernsstíiyu, supremo camerario czude Brunensis, domino Venceslao de Ludanicz, 
supremo czudario czude eiusdem, et famoso Thobia de Monte Gigantis, supremo uotario 
tabularum marchionatus Morauie, domino Pertoldo de Lippa, supremo marescalko 
regni Bohemie, domino Venceslao de Bozkowicz, supremo camerario czude Olomo- 
censis, domino Jolianne de Lichtnburk et Vetouia, domino Markwardo de Lomp- 
niťza, domino Alberto de Ssternberk, domino Hynkone de Waldsstayn alias de Brtnicza, 
domino Johanne Cuna de Cunstat, domino Putha de Lichtnburk, domino Erhardo 
de Cunstat, domino Boezkone de Cunstat, domino Vlrico de Bozkowicz, domino 
Alberto de Bozkowicz, domino Johanne dieto Suchy Czert de Cunstat, domino Vn- 
tislao de Pernsstayn, domino Hynkone de Waldsstayn alias de Zelowicz, domiw 
Johanne de Lomnicz alias de Mezirzicz, domino Sigismundo de Dubrawicza, domiBO 
Hynkone de Ludanicz, domino Gimramo de Dubrawicza, domino Putha de Sowineci, 
domino Stephano de Lompnieza, domino Stiborio de Lantsstayn, domino Geivcgil 
Tunkl de Brniezko alias de Zabrzeh, domino Ludo\\ico de Waytmille. 



z rohi USil. 22T 

225. 

Vklady do desk učiněné na soudu zemském, držaném v Brné dne 11. března 1481. 

V Brné 1481, 11. březm. — D. Brn, kv. č, 11. f. 13, 15, 16. 

o) Vilém z PernSteina Janovi z Radiněvsi vkládá ve dsky louku pod horou Chocholem. 

Vilém z Pernštainu Janovi z Radiněvsi a jeho erbóm luku, kteráž leží pod 
horu Chocholem, tak jakož v svém položení od staradávna záleží, i s břehem potoč- 
Dym, kterýž k té liice příleží, v dlúhosti a v šíři, pokudž ta lúka jest, vkládám ku 
pravému dědictví a panstvie, nic sobě ani svým erbóm ani budúcím práva kterého 
ani vlastenství nepozóstavuje. 

b) Hynce z Kukvic Vilémovi z Pernšteina vkládá ve dsky právo své na městečku Křižanově,^ 
Bobrovém oc, postoupené jemu prvé od bratří z Doubravice. 

Hynce z Kukvic vklad ten, kterýž jemu a erbóm jeho vložili Hynek, Zig- 
mund, Václav a Jiřík bratří z Důbravice za zprávu zboží Křižanovského, k čemuž 
Da tom máti jich po Aleně právo jměla, kromě práva toho, kteréž máti jich na vsi 
Hruthovicích měla, tak úplně a to všechno, což otec a máti jich drželi, to jest díl 
jejich městečko Křižanov a díl jejich také na hradě, a k čemuž jsií právo jměli na 
tom kostelíku Matky božie tu před hradem Křižanovem i na městečku Bobrovém 
i na všech všech, což ku Křižanovu přísluší na dvoiích, na rolích oraných i neora- 
ných, na lukách i na pastvách, na iilehlech, na rybnících, na řekách, na potocích, 
na lesech, na hájích, na chrastinách i na všem příslušenství, což k hradu Křižanovu 
sluší a městečku, jakož se svrchu píše, s mezemi, s hranicemi, se všemi požitky 
a užitky i úroky i se všemi robotami, kteréž na klášterství k tomu spravedlivě jsů, 
a k čemuž tu právo oni a mátě jich měli, se všemi poplatky, kterýmiž se koli mény 
jmenují, tak úplně, jakož Milota Křižanovský to držal a otec a máti jich svrchu- 
psanfch Hynka, Zigmunda, Václava a Jiříka, nic sobě ani svým erbóm a budúcím 
žídného práva, panstvie ani příslušenství kterého nezachovávajíc ani pozóstavujíc, 
^e dsky vkládám a vpisuji Vilémovi z Pernštaina, najvyššímu komorníku čudy Brněnské, 
Vratislavovi a Jimramovi bratřím z Pernšteina i jich erbóm, každému což k dílu 
kterého kterému vedle listu dílčího přísluší, ku pravému dědičnému držení. 

«) Vratislav z Pernšteina Vilémovi odtudž vkládá ve dsky hrad Pernštein s příslušenstvím. 

Vratislav z Pernštainu Vilémovi z Pernštainu hrad Pernštain se vším jeho 
příslušenstvím, i to všecko, k čemuž právo má a což má neb jmíti bude, takovů 
nérů, iestliže by jeho pán Buoh smrti bez synuov uchovati neráčil, aby nan to 
íecko spadlo, pakli by syny jměl, aby byl jejich mocným poručníkem, a neuchoval-li 
y Buoh synů jeho, tehda to naň spadnuti má a spadá, ve dsky vkládá a vpisuje.*) 

♦) Viz zápis z r. 1478, U. října tištěný výše str. 207 č. 190. 

29* 



228 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

226. 

Učinén nález mezi knézem Martinem komendorem kláštera u sv. Jana v Brné a Ti- 
lémem z Pernšteina v příčině sirotka. Dat. Brunae, fer. III* post Gregorii (13. března) 1481. 
LCit. V. 410. 

Mezi knězem Linhartem opatem Ždárským a Vilémem z Pernšteina nález učinén opět 
o sirotka. Dat. ut supra. LCit. V. 427. 

227. 

Jaroš Tovačovský z Cimburka a na Boleslavi, nejvýš, komorník král. Čes., postupuje 
Janovi Heraltovi z Kunštatu všech listů, kteréž má na zboží Kojetínské po císaři Zikmundo%T 
a králi Jiřím. Dán ve středu den sv. Marka (25. April.) 1481. Cod. Pernst. Frant. mus. 
f. 429; Cod. Pernst. měst. Brn. f. 139—140. Výtah tištěn AČ. VI. 513 č. 140. 

228. 

1481, 11. května. Při půhonech Jana Heralta z Kunštatu na Beneše a Ludvíka bratří 
z Waitmile z 60 hř. stř., na tytéž ze IčO fl. uh., ze 200 fl. uh., z 1000 fl. uh. a z 500 fl. 
uh.; na Jana Šaška z Podháje z 30 hř., byl poručníkem Vilím z Pernšteina. LCit VI. 95, 96. 

229. 

Vilím z Pernšteina pohání paní Markétu z Vranova, manželku Markvarta z Lomnice, 
že vzala peníze sirotkův páně Bohušových; druhý půhon učinil téhož dne na tutéž Markétu, 
že vzala lžíci zlatou a truhlici stříbrem okovanou. Dat 1481, fer. VI. p. Sophiae (18. kvétna)- 
LCit V. 297. 

Kněz Martin komendor a konvent domu sv. Jana v Starém Brně pohání Viléma z Perii- 
šteina jako poiničníka z 500 hř., že drží faru v Křižanově. Dat. ut supra. LCit V. 309. 

230. 

Kněz Michal na místě probošta a kapitoly kostela sv. Petia v Brně pohánějí Viléma z Per*:** 

šteina ze zadržení úroků 40 hřiven. 

1481, 18. května. — Brn. kniha půh. v zeínsk. arch. v Brně 6. 5 a f. 17 h. 

Anno 1481 fer. VI post Zophie. Kněz Michal na místě probošta a kapitol^ 
kostela sv. Petra v Brně poh. pana Viléma z Pernšteina, najvyššího komorníka t\A3 
Brněnské, z dědin i z zástav oc ku prvnímu panskému senmu ze sta zlatých dobrýc* 
uherských, a tu jemu vinu dáváme, že nám zadržel úrokuov XL hř. a těch nám spraviti 
nechce. Zná-li se v tom, zná se v pravdě, pakli pří, chcem listem pokázati a na panskéDř 
nálezu dosti míti. Škody opo vídáme. Poklid. 

231. 

1481, 18. května. Vilém z Pernšteina byl poručníkem při půhonech Jana z Lichtm- 
burka na Hynka z Waldšteina z 1000 fl., na Putu z Lichtmburka ze 200 hř., na kněze Mh 
kuláóe oltářníka v Olbramicích z 10 hř., na Jana Mráčka z Jeniny ze 218 tP; a při pfihonaek 



E roku Í4SÍ. 



229 



Botka 2 Kunštatu na Hynce z Kukvic z 200 iií\, a Jana z Lechvic na Ilenricha z Lichtn- 
la ze 450 fl. LCit. V. 283, 284. 

Též při pfllionech Ctibora z Cimburka na Jana Kropáče z Nevědomí ze 200 hř., na 
iž ze 200 fl,, na Milotu Herinka z Slonpna ze 330 ff 25 gi\ LCit. V. 296. 

PH půli onu Vaňka z Panova na Hynka z Doubravice ze 200 ÍP. LCit V. 300. 

Při půhonech Jana z Bítova na Henrícba z Bítova z lOOO fl,, na Pfltu z Bítova ze 
O ň,^ na purkmistra a radu mésta Znojma z 500 ti., na Jana ze Svojkova a Jana Lhotku 
Studnic ze 100 ttK LCit 310, 311. 



232. 

OTilra. XXV), List od Držovskýcli panu Horaltovi, že za louku Trávník, kterúž jest jím 
rybníkem zatopil, přijali dvé Čtvrti rolie. 

fDro$téjoré í4St, 22. kvétna, — Cod, Penist Frmxt, mm. fím.f. 243 b: ardt. mést, Brn, f, 116, 

My fnjt a konšelé i všecka obec vsi Držovic vyznáváme , . . že s dobré 

íioIi% nejsňce k tomu nuceni a znajíce, že nám jest bez škody, učinili sme smluvil 

fclu a dokonalú s urozeným pánem panem Heraltem z Kunstatu a s Plumlovaj pánem 

mm milostivj^m, pro dobré a užitečné JMti o luku Trávník a pastviště naše, na 

khz jest pan Heralt svrchupsaný rybník udělal, že sme za všecko od psaného 

kaa Heralta přijali a přijímáme dvě čtvrti role v nasiech pólech a V louček k tem 

^rtím příslušející a pastviště Moeidla s príihonem okopanjhn a omezenj^m, kteréž 

Hhu Prostějovských byly, kteréž jsťi num odevzdali a list na to udělali; a na 

|li» přestáveme [sic], a slibujem sami za se i za své buducí potomky, že svrchu- 

íiého pana Heralta, erby a budňcích jich potomky, nynie i věčně více upomínati 

jmáine ani se naii více tálmiiti, než při tom zůstati; tak jakož list svrchupsaného 

lna Ueralta, kterýž nám na to, což nám JMt za to dal. svědci a okazuje. Tak 

pčel řeku, kteráž přes Moeidla jde, nejma [V] čistiti a břehy opravovati, aby tu 

íhů Toda předse Šla a nezanášela se, a škody Prostějovským na role a na lukách 

(Ěimla; než jestliže by se beze lsti povodců kdy na ty role s lúky vylila, o to 

ttatn Prostějovští hleděti ani mluviti nebudu moci. Také pokndž Moeidla zastala [sic], 

[ti řece ryby loviti jmáme v pátek a v středu saky a čeřeny, a v toni nám pře- 

íeno býti nejma. 

Tomu všemu na potvrzenie a pro lepšie jistotu my fojt a konšelé i všecka 
vsi svrchupsané, pečeti 8v[é] nejmajíc, prosili jsme osobně urozeného pána pana 
[)ra z Cimburka a s Tovačova, hajtmana markrabstvie Moravského, že jest svú 
et přivěsil na svědomie k tomuto listu, sobě i svým erbóm bez škody. Jenž jest 
a psán v Prostějově ten outerý před svatým Urbanem léta dc M^IIIP LXXXI ^c. 

Výinh tiltén AČ. VI. 5ia é. 141. 



230 C, XXI L Listinář pana Viléma z Pemšteina 

233. 

1481, 25. tvětna: Filip z Prostějova a z kláštera blíž města Olomouce pohání Vilémaa^ 
z Pernšteina z 80 hř., kteréž má biskupu Varadínskému, synu jeho, vydávati platu klášterního nm^ 
každý rok z města Hranic. V Olomúci 1481 fer. VI. in festo s. Urbani (25. května). LCit VI. 104_ 

Václav z Morkovic pohání Viléma z Pernšteina ze 3000 fl. uh. jako rukojmí za. 
Ctibora z Cimburka. Dat ut. s. LCit. VI. 116. 

234. 

1481, 25. května: Vilém z Pernšteina byl poručníkem při půhonu Jana Heralta. 
z Kunštatu na Bohuslava z Kokor a Zbyňka z Vrahovic ze 400 fl. uh. LCit. VI. 10^; — 
při půhonech Jana Heralta z Kunštatu na Pertolta z Lipého ze 41 hř., na Ctibora z Cimburka 
ze 3000 fl. uh., na Kateřinu z Konice ze 140 fl. LCit. VL 121—122; — při půhonech Ctibora 
z Cimburka na Hynka a Jana bratří z Ludanic ze 200 hř., na Stibora z Landšteina ze 3000 
hř., na paní Kuňku z Cimburka ze 200 fl. uh., na Jana Heralta z Kunštatu ze 400 fl. uh., 
na paní Kateřinu z Konice ze 200 fl. uh. a na Jana Heralta z Kunštatu ze 200 fl. uh., LCit. 
VI. 122—124. 

235. 

1481, 1. Června: Při půhonu Vratislava z Pernšteina na Mikuláše Čipíka ze Lhoty 
ze 100 (P gr. byl poručníkem Vilém z Pernšteina. LCit. V. 296. 

236. 

1481, 8. Června: Margreta z Vranova pohání Vilíma z Pernšteina z 50 hř., kteréž 
požaduje za dobytky ze dvorův po manželu svém Janovi z Pemšteina; více ze 40 hř. jafco 
úročních peněz lidi Křižanovských a Kundračických ; dále z 50 fl. uh., kteréž jí z rozka^^^J 
Jana z Pernšteina vydati má, a z 150 hř. za svrchky ve dvoře Jakubovském. V Olomao-i, 
f. VI. a. f. s. Viti. LCit. VI. 133. 

Kněz Jan děkan i kapitola kostela Olomúckého pohánějí Vilíma z Pemšteina ^^ 
200 hř., že jim sahá přes hranice v grunt a panství kostela, a že dělá příkop a stav v BeCv^i- 
Dat. ut. s. LC. VL 139. 

Markvart z Lompnice pohání Viléma z Pernšteina ze 200 fl. uh., že dopustil lidem 
pobrati z Letovského zboží. Dat. ut. s. LC. VI. 147. 

237. 

1481, 8. června: Vilém z Pernšteina byl poručníkem při půhonu Jana Heralta z Kun- 
štatu na Jiříka Kužele z Žeravic ze 100 fl. uh., LCit. VI. 135; — při půhonech Jana Heralta 
z Kunštatu na paní Kuňku z Kravař ze 4000 fl. uh., na Pertolta z Lipého z 2500 fl. uh., 
na Oldřicha z Bozkovic z 1500 fl. uh., na Jana Berku z Dube z 50 fl. uh., na paní Alžbětu 
z Kravař z 9000 fl. uh., LC. VI. 141—144; — při půhonu paní Kuňky z Cimburka na Laclava 
z Podmanína z 1000 fl. uh., na kněze Tasa biskupa Olomúckého ze 300 fl. uh., na Jana 
Heralta z Kunštatu ze 400 fl. uh., LC. VL 145—146. 



z roku M8L 231 

238. 

1481, 15. června: Vilém z Peništeina byl poručníkem při půhonu Jana Bočka 
inštatu na Jana Špana z Barnstaina v příčině zástavy zboží Valeckého. LCit. V. 319; — 
íůhonu Vaňka z Panova na Zikmunda z Doubravice z 15 H. LC. V. 323; — při půhonu 
mistra a rady města Jemnice na Wolfganga Offnara z Radočic z 50ÍP gr. LC. V. 328. 

239. 

1481, 22 června: Při půhonech Jana Heralta z Kunštatu na Lidmilu z Kravař ze 
B. uh., na touž ze 200 íl. uh., a na Kryštofora z Penčína ze 400 fl. uh., byl poručníkem 
1 z Pemšteina. LCit. VL 154—155. 

240. 

lápis do desk o zasedání sněmu panského, držaného v Olomúci dne 24. června 1481. 

1481, 24. června. — D. Ohm. L 12. /. 25 h. 

Anno Domini millesimo CCCC^LXXXI na den svatého Jana Křtitele božieho 
Q jest sněm panský v městě Olomúci a právo, na němž jsú seděli: duostojuý 
)ze otec a pán pan Thas biskup Olomůcský, pan Ctibor z Cimburka a s Thova- 
, hajtman niarg[r]abstvie Moravského, pan Václav z Bozkovic, najvyšší komorník 
Olomůcské, pan Jan z Žerotína najvyšší sudí tejž čudy Olomůcskej, a slovutný 
se Thobiáš z Hory Obřanské, najvyšší písař zemský, pan Perthuolt z Lippého, 
,^šší maršálek královstvie Českého, pan Markvarth z Lompnice, pan Vilém 
rnšteinu, najvyšší komorník čude [sic] Brněnské, pan Jan Kuna z Kunštatu, 
Jindřich z Sovince, pan Hynek z Waldšteinu, pan Jan Heralt z Kunštatu, pan 
echt starší z Šternberka, pan Karel mladší z Vlašimě, pan Hynek z Ludanic 
Rokytnice, pan Stibor z Lantštainu, pan Jimram z Dúbravice, pan Jiřík Tunkl 
í z Bmíčka a jiní páni. 

241. 

y soudu zemského ve při o dluhy mezi Filipem z Prostějova a Vilémem z Pernšteina, 
a ve při mezi tímto a Markvartem z Lomnice o věno Markéty z Vranova. 

Í8Í, 24. června. — Olom. kniha p&honú v zemsk. arch, v Brně č. 6 fól. 24 b. a 30. 

Annorum dom. MCCCC 81. circa festům Sti. Johannis Baptisté in coUoqnio 
Qorum adinuenciones infrasripte: 

Mezi Filipcem z Prostějova a panem Vilémem z Pernšteina oc páni nalezli: 
ívadž pan Vilém ukazuje list od opata i konventa, a od pana Kostky dobru 
na ty listy, a opat i konvent za peníze vzali, a králova milost pán náš ny- 
toho potvrditi ráčil: že pan Vilém k tomu vedle těch listuov právo má a od- 
ati nemá. 



C XXn, Listlnár pana VUéma b PernUehia 

Mezi paucm Markvartem z Lompnice, poruemkem a mužem paní Margre 
z Vmnova, a panem Vilémem z Pernšteiím oc páni nalezli: Ponévadž paní Jlargr 
vénem odbyta jest, a toto nad věno její přidáno do smrti neb do stavu proraěnéi 
a zvlášče nadbytové od zboží vymíněni nejsů, pan Vilém tomu nemá odpovídati. 

Mezi týmž panem Markvartem^ puruéníkem paní Margrcty ut sup., a íýn 
panem Vilémem z Pernšteina páni nalezli : Poněvadž v řečech zmatek sobe iicini 
že téra póhouóm nym' pan Vilém odpovídati nemá. 

242. 

Protasius biskup Olomúcký spoUi s jinými pítny moravskými, mezi numz Vilem z PcroSt 
Ctiborovi z Lantěteina vkhiílají ve dsky hrad Svétlov. 

V Ohmouci 1481, 24, června. — Lh Olom. é, 12 /. 28. 

Prothasíus biskup Oloniúckýj Ctibor z Cimburka a s Thovačova, hajtniť 
marg[r]abstvie Moravského, Perthuolt z Lippélio, najv>šší maršálek království Čí 
kého, Václav z Bozkovic, najvyšší komorník čudy Olomúcské, Vilém z PemStainaJ 
najvyšší komorník čudy Brněnské^ Karel z Vlašimě, Boček Kuna z Knnstíitu, na míst 
a slovem všech jiných páníiv a erbuov zostalých a po paních v listu nahořepšauémj 
hrad Svétlov i s zbožím k nému příslušným, jakož list nahoře psaný svédcí, se vJím 
tím právem panu Stiborovi z Lantštaina a jeho erbóm a budůeím vkládř^jí a vpisují j 
ku pravému dédicství. 

243. 

Král Matyáš Ctiborovi z Cimburka a Vilímovi z PernSteina: aby Janovi Kropáčovi z Neřft- 
domf právo jemu dané na vsi Milešovicích do tlesk zemských vepsati dali. Dt. Budae f. 11* pístj 
festům S. Joannis Baptistae anno dom. :»c LXXXI*^ (na Budíne, 14S1, 2b. Června). Orif^nn^lf 
na papíře s pečetí v archivu zemském v Brné. 

244. 

Kn^z Protasius biskup Olomúcký opovídá před soudem zemským, že král iíatiáíi proti práva j 

odřial jemu mésto jeho Kroméřiž. 
V Olomúci 1481 f 30. června, — Ohm, kniha púhon^ v zamL arch. v Ihné <í. 6' foL ó^- *- 

Léta tisícího CCCrLXXXI v sobotu po hodu svatýcli Petra a Pavla apoštoltio^ 
božích, pfed zahájeným právem v Olomúci u sv. Michala duostojný u Bože otec!niř>í 
Prothasius biskup Olomiický v přítomnosti pana Ctibora z Cimburka, hajtmana markrali- 
ství Moravského, pana Perthuolta z Lippého, najvyššího maršálka království CestóhOt 
pana Václava z Bozkovic, najvyššílio komorníka čudy Olomiické, pana Viléma z Pen»-| 
řtaina, najvyššího komorníka čudy Brněnské, a jiuých pánův, kteříž sud zasedli, apo- 
\h\b\ 80 jest sám od sebe a kostela svého Olomúckého oznamuje, kterak imjjí 
kní/e a pán pan Mathiáš Uherský a Český oc král a mai-krabí Monavskr. rzei 



2 roku 148L 

Iřlio aíámek a město jelio a kostela Oloitnického KroinÍTÍž v dobré víili, ne jako puii 

král jesře ty časy jeho, a vyved je z zápisu jelio biskupského, kterýmž to město 

zámek byl od uámčstka jeho kněze Bohuše zapsauý pauu Mikulášovi zOjuic do života 

mnobýnii výminkami slusiiýšími [sír], kostelu jeho i jemu a budúcím biskupuom 

ižitecnými, v osmi tisících zlatých, mulo méné nebo více, týž zSmek bez jeho knéze 

)isku[»a vědomí a vuole zapsal jest i postiipil u veliké sumrně dvé to neb více většíj 

iež biskupa byla, neměv k tomu JMt žádného takového práva, požívav JMt několiko 

let toho statku uře«lníky svými, potom též zápisnici, jako již od XI neb více let: ač 

liy on kněz biskup nepohnal JMti, zanepráznění nynější a práva přešla; prose pana 

lliajtmatia a pana komorníka a pánuov jiných, aby jim to v paměti bylo a jeho právu 

k Škodě nebylo. Neb by to JKMti zanepniznění nebylo, že chtěl byl o to pohnati 

i víí*^K'o, což země za právo má, učiniti. 

Item týž den téhož léta ac opověděl se týž kněz biskup na pány z Zápole, 
pana Heinricha a pana Štephana, bratří vlastní hrabě Spi[sjské, kteříž ten zámek 
a město v tom zápisu drží, aby to jeho právu neškodilo; prosil jest přitom všech 
piiiuov ku KM ti za přímluvu^ zda by ta věc mohla kterak býti dobrií vuolí zjednána, 
'^^ na něm nemá nic slušného sjíti. 

Item k tomu také jest [se] opověděl, že již od toho času, jakž jest zámku 

* mé^ta, tak jakož se píše nahoře, postúpil, zadržáno jest blíž ke dvěma tisícem 

^'atých; neb jemu a kapitule Kroměřížské mělo vydáváno býtt na každý rok LXXX kop 

I dobrých peněz vedle zápisu páně Mikulášova, a to jemu vydáváno až po si čas není 

h* toho, jakž jest to postupení ucinih 



'**lez soudu zemského ve při mezi koézem Janem děkanem a kapitolou Olomúckou s jedné 
a Vilémem z PernSteina se strany druhé o meze. 

1481, 30, června, — Ohm. kniha pilhomi v zemsk, arch, v Brné c. O foL 41, 

(L, 1481 v sobotu po hodu svatých Petra a Pavla)* 

Mezi knězem Janem děkanem a kapitolu kostela Olomúckého a panem Vilémem 

^tirnšteiuským páni nalezli: Poněvadž ne [sjsutím ale vzteklým utržením Bečva tak 

^Hoho jest odjala Helstajuskénm zboží, jakož úředníci i lidé seznali; jakož se knéží 

fta to táhnu, aby úředníci na to ještě vedeni byli a lidi obapolnie ještě při tom měli, 

Si když lidi obapolnie povedu, ktenik a jak jest tok a meze starodávní byly, tak má 

po břehu kněžském mezeno býti. Zdá-ii se pak panu Vilémovi, vodu do starodávního 

I toku uvésti, to jest pii jeho dobré vuoli; pakli v tom toku zuostane, jakož jest nyní 

I BeÉva, aneb kde se jinam obrátí, proto rybáři kněžští mějte tu zvuoli v rybářství, jakož 

^sú v starém toku měli, podle břeliu jednoho. 



MTCdLýXVL 



m 



234 C. XXIL Listinář pana Viléma z Peništeina 

24G. 

Zdenek, Azariáš bratří vlastní z [SJtichovic a Václav z [SJtichovic postupují dvůr, mlý^ 
a podscdek v Sticbovicích, nékdy Janem Selíckým z Dobré Vody jim daný, Janovi Heraltr>^'^ 
z Kunstatu a z Plumlova. Dat. v Olomúci v sobotu po sv. Trokopu (7. čce) 1481. Cod. Pern^^* 
Františkova mus. v Brné f. 262; cod. mest. Brn. f. 122. Výtah tištěn AČ. VI. 512 č. 134. 

247. 

(f. VI). Vajpověd biskupem Tasem a panem Ctiborem z Cimburka učiněná o dluhy, ktei '^ 

pozuostaly po panu Jiříkovi z Kravař. 

1' Olomouci 1481, 10. července. — Cod, Permt. Frant. mus. Brn. f. 282 h; arch. mést 

Brn. f. 123 h — 124. 

Tlias z božie milosti biskup Oloinúcsky, Ctibor z Cimburka a s Thovačova^ y 

hajtmau markrabstvie Moravského, známo činíme tímto listem všem vůbec, že zna 

menavše ruoznicc znamenité, kteréž jsú se mezi urozeným panem panem Pertulten, ^3 
z Lippého, najvysšiem maršálkem královstvie Českého, panem Vácslavem z Bozkovic ^ 
nííjvyššiem komorníkem čudy Olomikské, panem Janem Heraltem z Kunstatu a paneit:^ 
Janem z Dube se daly o statek pozíistalv a dluhy pozůstalé po dobré paměti uroze — 
nélio pana Jiříka z Kravař na jich manželky spadlý, urozené panic Lidmilu, KunkiM^ , 
Johanku, Alžbětu oc: i chtiece je zbaviti dalšiech škod, kteréž by na ně přijicti mohlv' . 
my napřed psanie ubrmané mocně jsme, na nás přestána, vyřkli a takto vynkámi^*. 

Iteni najprve ten diel Šternberský, kderýž se jest dostal panic Lidmile sestE^e 
staršie, ten jmá vyčištěn býti, poněvadž se jest pan Jan Dubský manžel jejie vyčetl, 
že jest dluhem naň přišlým dosti učinil. 

Item též diel jmá druhý sestry paní paní Kuňky, kterýž se jest dostal ^í, 
vyčištěn býti, aby na něm dluhuov žádných nebylo, jakož jest bez dluhuov byl a jí 
se dostal, a pan Vácslav se ven uvázal manžel jejie na jejiem místě. 

Item třetic sestry, paní Johanky riumlovské, kterýž sejí jest dostal, a manžel 
jejie pan Ileralt z těch dluhuov, kteréž jsú na ten diel byly přišly, slušně ukázal? 
že jest ty dluhy spravil, také jmá vyčiščen býti. 

Item poněvadž pan maršálek, kterýž najmladšic sestru jmá, paní Alžbětu, 
okázati nemuož dostatečně listy ani kvitancími, by ty dluhy, kteříž jsú na jich diel 
Strážnicský přišli, /i)iavil, ani on sám ani otec jeho, kterýž jest ten diel v jích 
ndadosti spravoval, a protož aby se tiemto dielem třem jiným dosti stalo, jmá j^ 
vyčísti, a napřed na Šternberském zbožie, Mladěj cvicích sto zlatých osmdesáte 
zlatých, na vsi Pincku sto hřiven grošie širokých a LX hřiven g. širokých, to učiuie 
na zlaté puol čtvrtá sta zlatých a XXVII f. bez čtyři grošuov širokých, Erlhapové 
na Stermberce III^ f, a toho všeho suma učinie puol devátá sta f. a VII f. bez Illl g. 
širokých ; item na Plumlovském zbožie Přieštierovi měšťanu Olomúcskému LX** hřivak 



236 



C XXIL Lisťmář pana ViUma z Pertišteina 



dostMiiíi, lir** a IV^ í bude moci splatiti odtavad se Uzence; pakli by nezachoval 
Bzence, aby právo provoláno bylo, kdo by jej kupiti chtěl, tomu aby v témí 
právu prodán byl. 

Znamenají se ještě dloliové, kteréž pan maršálek zastoupiti niá. 

248. 

(m. XII). Frejínark mezi panem Heraltem z Kunstatu a kaéžími kláštera Prostójovského 

o XXII hřiven platu. 

F Olomúci 1481, 4. s^árl — Oxt Pernst, FrafiŮ, mus. Bm, f, 232 6; arc/h měst. Bnuf. Jít 

My kuĚz Vácslav pro1)nšt i vešken konvent kanovnflcnov duchovniecli řádu 
sv. Augustina kláštera Prostějovskélio, nynej^ie i budúciej vyznáváme . . . že znamenavse 
na tom užitek svuoj a své dobré, s dobrým rozmyslem a dobrovolně beze všeho 
prinucenie s urozeným pánem panem Heraltem z Kunstatu a s Pluuilova smlóvu 
pevnil učinili a dokonali jsme, a to takú, že pan Heralt postúpil jest nám platu 
tolH» a tulikéž, kterélioz jest nám bvl pustúpil nebožtík pan Jiřík Strážniesky dobré 
pnměti, totjižto dvě a dvaceti hřiven platu ročnieho i s jinými požitky, jakožto kury, 
vajce, sýry ve všech Smrzicích, Uakůskách a v Prostějově, což jim tu jfríslu^^íe; 
kderéhožto platu i s požitky svrchupsanymi máme požievati svobodné beze všie pře- 
kážky páně Ueraltovy, erbuov a budůciech jeho páuuov Plumlovskýcb, dokud jest 
on živ, a po jeln^ smrti dotud^ dokudž bychom k zádusie kláštera našeho již psaného 
navráceni nebyli. Na kteréujžto jdatu my přestáváme. A což by kolivék jiného zi- 
dušie našeho kláštera Pn>stějovskélio mimo ten ]dat bylo a jest, to všecko pan Heralt 
k ruce své bráti a požívati jmá až do své živnosti, a v tom my jemu přckiížeti 
nejmáme ani budůcí naši, a žádným právem anebo pohony ani kderým vymyšleným 
obyčejem zoiatkuov a překážky í nesnází nečiniti, než jako se svrchu píše, na tíiui 
platu přestati a dosti jnn'ti jmáme, a z více jeho [ne]napomienati, dolcudž jest živ. 
A jestliže by pan Heralt nebo erbové nebo buducie jeho biufto luk anebo dědin 
našiech anebo platuov našeho kláštera svrcbupsaného potřebovali a k svému požitku 
obrátiti chtěli, jmáme jim tuho příti, všakž tak, aby nám nebo buduciem našiem luk 
aneb dědin v tak dobrém, jako by naše bylo, kupili a zjednali za své peníze, ancbu 
platu dědičného kupili tolikéž, což bychom těch luk anebo dědin našiech anebo 
platuov našeho kláštera svrchupsauého potřebovali a k svému užitku obrátiti chtěli, 
máme jim toho příti, anebo dědin na peníze požiti mohli [sic], a nám to osvobodili 
a očistili, tak jakž tato země za právo jmá. A jestliže by se lidé na gruutiech 
kláštera Prostějovského již jásaného osazovati chtěli s vuolí pana Heralta svrchapsa- 
ného a erbuov jeho, pánuov l*lumlovských, budem jim toho moci příti a odpustiti^ 
aby se stavěli, a plat ten nám od těch lidí k našemu užitku vydáván a placen 
býti jmá. 



z roku 1481. 237 

A protož my kněz Vácslav probošt a vešken konvent kláštera nadepsaného 
slíbili jsme a mocí listu tohoto slibujem sami za se i za budúcie naše, kněžie klá- 
štera již psaného, že ty všecky věci svrchupsané od nás a budúciech našiech panu 
Heraltovi svrchupsanému, erbóm i budúciem jeho pánóm Plumlovským ctně, právě, 
cele, pevně a neporušitedlně sdržány a zachovány budu beze všech zmatkuov. Tomu 
na potvrzenie a na zdrženie pro lepšie jistotu věcí svrchupsaných my kněz Vácslav 
probošt i vešken konvent kláštera nadepsaného pečet naši konventskú i s našiem 
vědomiem dobrovolně přivěsili jsme k tomuto listu; a pro lepšie svědomie prosili 
jsme urozených pánuov, pana Ctibora z Cimburka a s Tovačova, hejtmana markrab- 
stvie Moravského, pana Viléma z Pernšteina a na Ilelfnšteině, najvyššieho komorníka 
čudy Brněnské, pana Čeňka Kuny z Kunstatu, pana Jindřicha z Strážnice a na Dúbra- 
vici, a pana Vácslava z Ludanic a na Dlúhé Vsi, najvyššieho sudího čudy Brněnské, 
i slovutných panoší Kristofora z Pěnicí na [sic] a s Dranovic [sic], sudího menšieho v Olo- 
múci, že jsú své pečeti vedle nás na svědomie přivěsili k tomuto listu a sobě i erbóm 
svým bez škody. Jenž jest dán a psán v Olomúci v úterý před narozeuiem Matky 
božie léta oc 1481 oc. 

Výtah tištěn AČ. VI. 513 č. 143. 

249. 

Zápis do desk o zasedání sněmu obecního, držaného v Brně dne IG. října 1481. 

1481, 16. ríjna. — DBm. č. 11. f. 17 b, 

Anno Domini milesimo CCCC^LXXXI in festo sancti Galii celebratum cst 
colloquium generále dominorum baronům in ciuitate Brunensi presidentibus : in Christo 
reuerendo patře et domino domino Prothasio episcopo Olomucensi, domino Cztiborio 
de Czimburk, capitaneo marchionatus Morauie, domino Wilhelmo de Pernsstayn, su- 
premo camerario czude Brunensis, domino Wenceslao de Ludanicz, supremo czudario 
eiusdem czude, et Thobia de Monte Gigantis, prothonotario thabularum marchionatus 
Morauie, domino Pertholdo de Lipa, supremo marcsscalko regni Boemie, domino 
Markwardo de Lompnicz, domino Herrico de Lichtnburk, domino AVenceslao de 
Bozkowic, supremo camerario czude Olomucensis, domino Johanne de Lichtenburk, 
domino Johanne Kuna de Cunstat, domino Hynkone de AValdstayn alias de Brtnicza, 
domino Erhardo de Cunstat, domino Alberto seniore de Ssternberk, domino Vlrico 
de Bozkowicz, domino Alberto de Bozkowicz, domino Hynkone de Waldsstayn alias 
de Zelowicz, domino Boczkone de Cunstat alias de Buzow, domino Johanne de 
Zirotin, supremo czudario czude Olomucensis, aliorumque baronům ibidem presi- 
denciura. 



238 C, XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

250. 

Katruše z Meziboří Vratislavovi z Pernšteina vkládá ve dsky ves Střftež a dvůr v Paylovičkáci 

s příslušenstvím. 

V Brně 1481, 16. rijna. - D. Brn. č. 11. /. 18 b. 

Katruše z Meziboří Vratislavovi z Pernšteina a jeho erbóm ves Střítež a dvuor 
v Pavlovičkách se vším příslušenstvím, jakož od staradávna k té vsi a k tomu dvoru 
přísluší, nic sobě tu prostě nepozóstavujíci, jakož jsem to sama držala, než to všecko 
vkládám a vpisuji ku pravému dědicstvie. 

251. 

Vilém z Pernšteina byl poručníkem 1481, 16. listop. při půhonech Jeronýma z Lidérova 
na Jana z Žerotína ze 400 hř., Václava Zbelky na Beneše Pražmu z Bílkova z 800 iP gr. 
LCit. VI. 159 ; — 1481, 23. list. při půhonu Vratislava z Pernšteina na Arkleba z Litavy z 200 (P. 
LCit. V. 337; — 1481, 7. pros. při půhonu Kuňky z Cimburka na Ladslava z Podraanína 
z 250 fl. uh. a z 200 fl. uh. LCit. VI. 1G9, 170; — při půhonu Albrechta st. z Šternberka 
na Putu z Lichtmburka ze 400 ÍP. LCit. V. 343. 

252. 

Kněz Linhart opat a konvent kláštera Ždárského pohání Viléma z Pernšteina jako 
poručníka z 800 hř., že jim drží vsi Pikarcc a Medlov oc. Dat. v Brně 1481 f. VI. an. nati?, 
Christi (21. pros.) LCit. V. 368. 

253. 

Vilém z Pernšteina byl poručníkem 1481, 21. pros. při půhonu Pertolta z Lipého na 
Václava z Pivína ze 150 ťi. LCit. V. 348 ; — při půhonech Jana Heralta z Kunštátu na Mark- 
varta z Lomnice z 8000 ťi. uh., na Štěpána Krocara Leotakara za 3000 fl. uh., na Jana Krocan 
ze 300 fl. uh., a při půhonech Vratisl. z Pernšteina na paní Markýtu z Vranova zé 185fl.iili 
a na touž paní Markýtu, že vzala bezprávné lžíci zlatou a truhlici stříbrem okovanou po otci 
jeho; při půhonech Vaňka z Panova za Žofku z Vartnova z 31 fl. uh., na Štěpána z Lomp- 
nice z 31 fl. uh. LCit. V. .351—354. 

254. 

(r. XVII.) List zprávnie na Prosenice od Ruprechta panu Vilémovi z Pernšteina. 

Na Prosenicích 148 í, 23. prosince. — Cod. Pernst. Frant. mm. Brn. f. 148 b; arch. méi* 

Brn. f. 86. 

Já Roprecht z Vrchlabé i s svými erby, první jistec a zprávce věcí dole- 
psaných, vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a s svých přátel radů prodal sett 
a mocí tohoto listu prodávám své vlastnie zbožie a dědicstvie, totjižto tvrz Prosenice 
se všemi Prosenici a Sedlci, se dvorem v Prosenicích a se dvorem v Sedlci k tém 
přísedícím, s mlýnem a s puol vsí Kozlovic, s dvorem a s lukami, tak jakož 



z roku 1481 a 1482. 239 

sám držel, s lidmi platnými i neplatnými, s činžemi, poplatky, s robotami, s užitky, 
s rybníky, s rybništěmi, s lesy, s háji, s chrastinami, s dúbravami, s řekami, s po- 
toky, s jezery, s toky vodnými, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, i s jinú rolí 
oniú i neornú, s hranicemi, s mezmi, se všiem plným právem, panstviem a příslu- 
šenstviem, jakož ta tvrz a ty vsi v svých mezech od staradávna záležie a jsú vy- 
mezeny, nic sobě tu ani svým erbóm ani budiicím potomkóm práva, panstvie ani 
kterého vlastenstvie nezachovávajíc ani pozůstavujíc, ^tak jakož sem to sám držel 
a jeho požíval, to sem všecko prodal ku pravému dédicstvie urozenému pánu panu 
Vilémovi z Pernšteina a na Helfušteině, najvyššiemu komorníku desk a sudu práva 
zemského u Brně, a k věrné ruce JMti urozenému pánu panu Vratislavovi z Pern- 
šteina, bratru JMti vlastnímu, za XVI^ f. dobrých červených uherských, kteréž sem 
již od JMti hotové a zaplacené vzal. 

A protož já svrchupsaný Ruprecht, a my Bohuslav z Kokor a na Tršicích, 
Mikeš z Kokor a z Majetína, Zdeněk z Kokor, Vítek z Dobrčic a z íiickovic, Jan 
Mukař z Kokor a z Ceky ně, Ctibor Obešlík z Lipoltovic a z Veselíčka, rukojmie 
a spravedliví zprávce věcí svrchu i dole psaných, s ním s Ptupreclitcm a zaíi slibujeni . . . 
Leženie obyčejné v Olomúci neb v Lipníku oc. V témž listu dobrá vuole se vypi- 
suje oc. Jenž jest dán a psán na Prosenicích v neděli po svatém Thůmu léta oc 
tisícého čtyřistého osmdesátého prvnieho počítajíce oc. 

Výtah tistén AČ. VI. 513 č. 144. 

255. 

(1481) Ctibor z Cimburka a z Tovačova praví v předmluvě ku Knize Tovačovské, že 
^11 spis píše k žádosti některýcli pánů moravských, mezi nimiž na 4. místě jmenuje Vilíma 
Pernšteina, nejvyššího komorníka čudy Brněnské. Brandlovo vydání Knihy Tovač. str. 1 ; 
době, kdy psána byla, tamže str. XXI si. 

Též v potvrzení privilegií moravských od krále Matyáše, daném dne 25. července 1479, jmenován 
^st Vilém z Pernšteina, nejv. komorník desk zemských a práva v Brné, mezi pány, k jichž žádosti to potvr- 
^ní bylo vydáno; Brandl, Kniha Tovač. str. 12, 13. 

256. 

Vilím a Vratislav bratří vlastní z Pernšteina propouštéjí poddaným ze vsi Pro retina a jiným 

právo odúmrtí. 

Na Pernšteině 1482, 3. ledna. — Opis z r. 1859 v arch. zemsk. v Brně, orig. v obci Prosetínskt. 

My Vilím z Pernšteina na Helfenšteinč, nejvyšší komorník desk a soudu 
práva zemského v Brně, a Vratislav z Pernšteina bratří vlastní, páni a dědici zboží 
a vsí dolepsaných ... že předstoupili před nás opatrní naši věrní milí rychtář 
a konšelé i všechny obce z těchto našich vsí: z Prosetína, ze Ctyrdvorů, Kčenova 
a Hodonína, a prosili jsou nás pokorně, abychom s nimi ud^ tli rofc] ó odmrti, 



240 



(7. XXIL Lisťmář pana Vilíma s Pernštehm 



kteréž páni a předkové naši i my tudíž až dosavad v téch všech brali jsme. A myj 
vzhlednouce na jejuh pokornou a snažnou žádost, i tudíž sami toho žádost majin,j 
aby ti lidé svrchupsaní naši v již řečených všech nynější i budoucí mohli se pod Dán 
lépe živiti i jiní cizí pod nás se táhnouti, z naší vlastní milosti a dobrotivosti učinily 
jsme tem našim lidem [v] vejřpsamch vscclí nynějším i jich budoucím putorokňin 
takovouto milost: že ty všechny odnirti, kteréž prve my neb předkové naši bríili] 
spravedlivé, jsme jim propustili a ofldali a tímto listem propouštíme a oddáváme aa 
časy budoucí takovým obyčejem, aby jedenkaždý obyvatel v téch našicli častopsaDých 
všech nynější buď budoucí, buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, inoh| 
statek svůj mohovitý neb nemohovitý, buď rolí neb jiné, což by mél, poručiti, dáti 
a odevzdati příteli svému přirozenému aneb jinému, konmžby se jemu zdálo, a s svýi!| 
učinitiy jakiby se jemu zdálu nejlépe. Však toto zvláštně vymiíiujíce: jeslližcbj 
který bez dětí umřel a přátely měl na jiné dědině panství jiného^ a poručil lij 
statek svůj jim, tedy ten. kdožby chtěl k iunm statku míti nejlepší spravedbiDS 
a právo, povinen jest v tom a při tom statku na našem panství a v té dédiné žiní 
SD a port námi býti, jinam statkem tím nehýbaje. Druhé také, jestliže by ncmřP 
dětí neb takových přátel přirozených, a chtěl své ženě statek svůj odkázati, a by- 
laliby ta žena již odemřenébo tu na dědině i v vdovství svém, tak jak na dobréj 
ženy sluší, živa, tím statkem ae obchotlíce, tedy toho propůjčujeme; pakliby nesliiSné 
živa byla, mrhajíc neb mrhati chtějíci ten statek, ježto to byloliby známé, tedy taková 
věc na nás anebo budoucí naše potomky má zase znešena býti, a jakby se námi 
zdálo v té věci učiniti neb té obci jak by bylo uznáno s tím statkem. Protož niyj 
Vilím a Vratislav svrchupsaní i svými erby budoucími slibujeme svrchupsaným lideiaj 
našim, ty všechny véci zdržeti a zachovati v celosti, což se v tomto listu píše, hm 
všech zmatků a fortelů všelijakých. Tomu na svědomí své pečetí k tomuto listuj 
kázali jsme přivěsiti. Jenž jest dán a psán ua Pernšteině léta božího 1482 ve| 
čtvrtek po novém letě, 

257. 

Zápis do desk o zasedání sněmu obecního a soudu zemského, držaného v Olomůci 

dne 7* ledmi 1482. 

1482. 7. lednu. — D, Ohm, 6, 12 f. 32. 

Anno Domini millesimo CCCC^^LXXXIP v pondělí po svíčkách držán jesi 
sněm Y mésté Olomůci a právo, na němž jsu byli páni tito dolepsaní: duostojný 
v Bozc otec a pán pan Tas biskup Olomucský, pan Ctibor z Cimburka a s Thova^ 
čova, hajtman maríí[r]abstvie Moravského, pan Václav z Bozkovic, najvyššf komom 
čudy Olomúcské, pan Jan z Žerotíua, najvyšší sudí tejž čudy Olomůcskej, Thohiá 
z Hory Obřanské, najvyšší písař desk a práv maríi[r]abstvic Moravslélin oau ViJi 



z roku 1482. 241 

z Pernštajnu, iiajvyšší komorník čudy Brněnské, pan Markvarth z Lompnice, pan 

Jan Kuna z Kunstatu, pan Jan Heralt z Kunstatu, pan Jindřich z Sovince, pan 

Oldřich z Bozkovic, pan Hynek z Waldšteina, pan Albrecht starší z Šternberka, pan 

Karel mladší z Vlašimě, pan Jan Pňovský z Sovince, pan Ctibor z Lantšteina, pan 
Jiřík starší Tunkl z Brníčka a Zábřeha a jiní páni. 

258. 

Ctibor z Cimburka Vilémovi z Pernšteina dává v zástavu některé statky své pro případ, že 
by manželka jeho Elška z Melič pro prodej hradu Náměště proti Vilémovi právně nastupovala. 

Na soude zemském v Olomouci 1482, 7. ledna. — DOlom. č. 12 /. 32 b. 

Ctibor z Cimburka a z Thovačova Vilémovi z Pernštajnu na Thovačově zá- 
klad ukazuje jako komorníku Brněnskému, jestliže by Elška z Melič, manželka jeho, 
pro prodaj dědicství hradu Náměšče Viléma nařkla, a nestalo se jí dosti podle vkladu 
jeho prvního jí Elšce na městečku Kralicích, Hrděbořicích, ř^jvani, Vyklecích a Ryb- 
nících, což jí vloženo jest, aby se Vilém statkem jeho Ctibora hojiti mohl a se 
vypravoval. 

259. 

Albrecht st. z Šternberka Viléma z Pernšteina činí mocným poručníkem statků i dětí svých. 

Na soudě zemském v Olomouci 1482, 7. ledna. — DOlom. č. 12 /. 33, 

Albrecht starší z Šternberka činím mocného poručníka dskami všeho statku 
svého i dětí svých pana Viléma z Pernštajna, najvyššího komorníka čudy Brněnské. 

260. 

Odklad ve při mezi knězem Zikmundem a Vilémem z Pernšteina. 

1482, 17. lednu. — Olom, kniha páhonú v zemsk. arch. v Brně c. 6 f. 53. 

Anno Dc LXXXII sabato in die Anthonii. Mezi knězem Zigmundem, oltář- 
níkem oltáře sv. Marie Egypské, a panem Vilémem z Pernštajnu, poručníkem paní 
Kuňky z Cimburka a z Jičína, páni nalezli: Poněvadž dostatečně z desk není vy- 
hledáno, páni toho do Olomúce odkládají, aby lépe ve dskách hledáno bylo. 

201. 
(b. II.) Svolenie kněze Thasa biskupa Olomúckého o smlúvy, kteréž učiněny byly mezi panem 
Ctiborem Thovačovským a kostelem Oloraúckým o liiky, nivy a pastvy s obuo stran lidí jejich 

z Evaně a z Hrubčic. 
V Olomouci (1482) 17. ledna. — Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 482 b; měst. Brn. f. 167. 

Prothasius boží milostí biskup Olomúcký oznamuj em tiemto listem věku 
nynějšiemu i budúcímu: Jakož mezi urozeným pánem panem Ctiborem z Cimburka 

ArchiY český XVI. U 



242 6\ XXIL Listinář 'pana Vilíma z Peništeitia 

a s Thovačova najvyšším hajtmanem niargrabstvie Moravského s jedné, a velebnými 
kněžími Janem děkanem a kapitolů kostela našeho Olomúckého [s] strany druhé, 
smlúvy staly jsů se takové: 

My Ctibor z Cimburka a s Thovačova, hajtman margrabstvie Moravského, 
s svými erby a budúcími potomky svými, pány Thovačovskými, a kněží Jan děkan, 
Beneš z Waldštajna probošt, Hynek ze Zvole práva duchovnieho doktor, Adam téhož 
práva doktor, Alexius z Jihlavy, Blazij z Olomůce, Jan Esmbek, Mikuláš ŠuspaDgl, 
Jan Roth, Mikuláš z Grecce, Václav Tašnar, mistr Václav Kracer, Mikuláš Foršter. 
Jan AI vinder z Hamelburka, mistr Jan z Soravy a Stanislav z Olomúce, kanoviiíci 
a kapitola kostela Olomúckého za se i za své budňcí vyznávám[e] tiemto listem obecně 
přede všemi, kdož jej uzří nebo ctúci slyšeti budu: 

Jakož jest byla ruoznice a nesnáz některá mezi námi a lidmi našimi Ejvan- 
skými a Hrubčickými o blata, pastvy a puožitky na blatech od jedné vsi do druhé, 
o kteréž i puohonové mezi námi dáli se, i úředníci zemští z rozkázání pánuov 
k ohledání jich na ně byli jsú vysláni, kdežto lidé starožitní obapolně od stran byli 
jsú postaveni k přísahám hotoví, takto dobrovolně na věčnost k nepohnutému za- 
chování a beze všech budúcích a potomních nářkuov a nových o to ruoznic k zdržení 
bez rozdílení úředníkuov a přísah lidských smluvili sme se o ně a mocné při tom 
zuostavujem a necháváme na věčnost, jakož se dole tuto píše: 

Item najprve jakož sem já svrchupsaný Stibor udělal na těch blatech sobě 
a svým budúcím tři nivy, kdež někdy prvé za dávních a starých let minulých olší 
a rokytí veliké bylo, mé hajné, a na těch nivách já Ctibor seci a seti mám, a když 
by koli již ty tři nivy jakýmžkoli obilém osety byly anebo užitkem, tehdy hned 
mají hájeny býti. A jestliže by se pak v tom zahájení udalo koíiuom nebo kerému 
dobytku jinému beze lsti na to vjíti, a škoda kterákoli že by se stala, ta nemá 
svévolně mstína býti, ale má podle slušnosti škoda opravena býti. A když by kolivék 
ten puožitek a obilé z těch tří niv sňato bylo, tehdy mají ty tři nivy též ku past- 
vám obojím lidem svrchupsaných lidí svobodny býti. 

Item také jakož z nadepsaných vsí lidé z staradávna jedni k druhým svo- 
bodně až ke vsi pásli a své užitky jměli, též ještě i nyní obojí jedni k druhým 
svobodu mějte, jakož z staradávna. 

Item jakož sem já Ctibor lidem svým z Ejvaně na těch blatiech na mim 
provazcuov luky nadal, proti tomu na tu míru těch provazcuov tolikéž my děkan 
a kapitola nadepsaní lidem svým Hrubčickým u vsi Hrubčic též odměřiti a tak mnoho 
dáti máme bez všelikého platu, jako lidem páně Ctiborovým již dáno jest. A když 
by trávy obojí lidé sobě z těch luk sklidili, tehdy také na tom zahájení pastvy mají 
obojím lidem svobodny býti. A to sklizení má se všech luk státi do s. Bartholoméií' 



z roku 1482, 243 

Item jakož sem já Ctibor také podle lidí svých luky sobě k svému užitku 
al u Ejvaně, též my kněží a kapitola nadepsaní tolikéž luk sobe ku požitku 
lu u Hrubčic udělati a zahájiti máme; ale oboje mají též v tom času sklizeny 
a potom lidé na nich zvuoli jmíti. 

Item jedna niva, ješto se skonávají rolné meze Hrubčických a Ejvanských, 
ž niva běží podle jednej nivy, jenž slovu Ostrovy, a mezi mú Ctiborovu naj- 
í nivií u Propadluého, ta mně Ctiborovi zuostati má, a tf> za práci, že sem 
ho blata práci osušování měl. 

Item zákupní lúka u Hrubčic, kteráž jest z staradávna a k Ilrubčicím píí- 
, ta lúka při svěj spravedlnosti zuostaii i rolí, keráž k ní přísluší, jakož od 
dávna byla. 

Item jezero, keréž slově Černé, o kterémž já Ctibor a my kněží, kapitula 
úa Olomúckého, v listech našich obapolně zmínku máme, toho jezera abychom 
í požívali, a lidé těch obťi vsí aby v něm lovili a loviti mohli bez překážky. 

Item toto také mezi sebú zjednali sme a dobré vuole ustanovujem: jestliže 
:dy v časích budúcích přišla jaká potřeba na to bláto a bylo potřebí opravovati, 
obojí spolu naši lidé byli sobě pomocní a povinni opravovati, proto aby zase 
šlo vodu, jako prvé zašlo bylo. 

Item také jestliže by lidé panen z kláštera sv. Jakuba na předhnidí Olomú- 
i ze vsi Klopotovic k těm pastvám a blatuom kterú spravedlnost měli a tu že 
lušně užívali, aby při tom také zuostaveni a zachováni byli. 

A tomu všemu na svědomí všech věcí svrchupsaných na zdržení a věcné 
^vání my Ctibor a kněží kapitula nahořepsaní na místě budúcích potíímkuov 
\\ pečeti své dali sme k tomuto listu přivěsiti : a pro vétží pevnost a jist^itu ku 
rzení věcí všech nahořepsaných prosili sme obapolně duost^ijného u líoze otce 
na pana Prothasia biskupa Olomúckého, aby svů pečet t^íž k tomuto lista při- 
i kázati ráčil. 

Protož my Protasius biskup nahořepsany znamenav.^ s1u.4dú a mímú smlúva 
átelské svolení stran nahoře psaných, jako se nahoře vypisuje, že jest kostelu 
nu Olomúckému neškodlivé a bezuiitečné, k němu svolujeme, je, aby na bndúcí 

pevně zdržáno a ve všech kuších nahoře psaných zachováno bylo, p^itvrzujefn. 
íovážto dva listy zpoos^ibivše. každé straně pro zprávu na pamét dali j*me. 

jest dán a psán v Olomúci léta dc MXCCC'LXXXXII fsícp) den s. Antonína, 

Vyuh tístén Ar. VL 515 c. 145. *; Kuéz Prota&ins Ta§; bíikap Olomócký x^mř^l U, %rpiUí M^, 
Demůže l'<ti 14^. 



244 



C. XXI L Listmař pana Vilénia m Ptrpištctna 



262. 

Vilím z Pernšteina prodává oíIí' dvoru, jejž zakoupil od Ctibora Obeálíka z Lipoltov^ic, tii%tť 

nivy nékolika méáfanimi Přerovskýrij. 

Na Hrnnickh 1482, 22, února. — Oriff. arch. města Pietova, 

Vilém z Pernšteina na Helfoniteiné, iiajvyšší komoroík desk a sudu príví 
zemského v Brné, vyznávám . . . jakož sem kňpil dvór svobodn}^ dědičný a nczávailuV] 
s jeho příí^lušenstvím u Stibora Obešlíka a Iiii>iioltovic a z Vcselíčka, kterýžto dvuor 
leží a má položení v nivách a v mezácii svých v poli Přerovském, od kterílinžioj 
dvora odprodal sem u mocí tulioto listu odprodávám sám od sebe, od erbuov svycl 
i potomkuov, nivy některé opatrným lidem svým tu v Přerově usedlým, zvláíče kaiilů] 
nivu za sumu jmeuovitú peněz, kteréžto peníze jíž sem <k1 nicli hotové u zapl*^ 
cené vzal, v plat, kterýž od nich plat bráti mám, tak jakž ud staradávna peníz vpenixi 
jde, jakožto registra mú ty lidi i ten plat zejména šíře v solié oznamují, jim i jicll 
všem potomkóm v pravé purkrechtní právo, tak aby oni, děti jich i jich potoink^íVí 
mohli sobě ty nivy v témž právě prodávati, odevzdávati, zaměíiovati a za zdravéhc 
života nebo na smrtedlný posteli poroučeti, komuž by se jim zdálo, vedle svubtM 
svých, kteréž svobody oni v listech svých hlavních prve zapsány mají, beze íi 
přiekazy mfy, erbóv mých i potomkóv. Jestli pak že by z dopušéění Božicho koiiiU 
z nich uoiřieti se udalo bez poručeuství, a dětí nejměl, což by koli od toho dvtnií 
úkupem držal, to spadni na jeho naj bližší píYitely. A protož já svrchupsaný Viiéíii 
slibuji sám od sebe, od erbuov svých i potomkuov jim svrchupsaným lidem niini^ 
ty věci zdržeti a v skutku zachovati, tak jakož se nahoře vypisují* Tomu na p<*- 
tvrzení a lepší jistoty pevnost věcí nahoře psanejch pečet svů přivěsiti sem ká/í 
k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Ilraniciech v jiátek den sv. Petra na:^lo^ 
lování léta po narození syna Božího tisícího čtyřistého osmdesátého di'uhébo. 

Listina pergamenová % visutou zachovalou pecett — Starf opis v pamčtiié knij£e Tovadorsk^ I i' 
y mor* arcliívti zemském. 

263. 
Zápis v deskách o zasedání gněmu obecního, držanélio v Bmé dne 14. dubna 1482. 
1482, 14, (Mna. — D. Brn, r. IL / 21. 
Anno Domini millesinio CCCCLXXXII dominico in conductu Pasche in 
tate Bruneusi celebratum est colloquium generále dominoruni haronutn, in quo presi- 
debant hi infrascripti, videlic[et] reuerendus in Christo pater et domiuus dominie 
Prothasius episcopus Olomucensis, dominus Stihorius de Cimburg alias de ThoMaaoiJ 
capitaneus marchionatus Moimiie, dominus Pertoldus de ]Ji>pa, suprcmus wiarcíjcalcosj 
regni Boemie, dominis Wilhelmus de Pernsstan, supienuis camerarius czude Br 
dominus Vencejslaus de í.udnnirz. suprenuis cíčudarius eiusdem rmáis BruDiíi-jv 



s roka 14S2. 



245 



kmosas Thobias de Mcmto Gigaiitis^ prothoiiotarius thabulai um uiorchiouatus Morauie, 

^^oniinus Markwardiis cle Lonipnicz, doininus Johaiines Kuna de ťmistat, llěuieritus 

^He Lichtcniburk, doniinus Joliaiines de Lích tni biir*^, domiiius Veuceslaiis de BuzkowicZj 

Hteupremus canierarius cziide Olonnicensis, dominus Ilynco de Waldsstayn alias de 

Ttrtnicza, doniinus GiDiraTuus de Dubrauicza, dominus Albcrtus de Ssteniberk senior, 

luuinus Albertiis de Bo/ko\vicz, domiiuis Hynco et Sigismundns fratres de Dnbrawicza, 

ominus Hemerichus Tutba de Sííwinecz, dominus Putha de Licbtmburg, doniinus 

ratislaus de Perusstayu, doniinus Ludowicus de Waittmille, dominus Georgius Tnnkl 

e Brniezko senior, dominus Jobannes de ZirotiUj supremus czudarius czude 

)lomuceusis 3c. 

264. 
in. XX.) List od knéží Prostéjovskýcb, jímž od kláštera Prostějovského dávají některé luky 
I a dédiny panu Heraltovi z Kunstatu a na Pluralovř. 

^kr Olamůci 1482, 8. května, — Cod. Permt, Frant, mus, Brn, f. 23,9 b; mé^ř, Brn. ý. 113, 

^H My knéz Vácslav probošt i vešken konvent kanovníknov zřízenýeb řádu 

^svatého Augustina kláštera Matky božie v Prostějove vyznáváme . . . Jakož sme 
s urozeným pánem panem Heraltem z Kunstatu a s Plumlova, pánem našieni niilo- 
stivým, smluvil dobrovolnů učinili a zapsali a pečetmi obnpolné mezi sebii utvrdili, 
[v] kteréžto smliivě jest položeno: jestliže by pan Heralt svrchupsaný buďto luk, 
dědin nebo platu našich potřeboval a k svému užitku iíbrátiti cbtéL že JMti tolio 
příti jmánie, a JMt nám tolikéž luk aneb dédin nebo platuov jmá zase oddati v třik 

E dobrém, jako by naše bylo, anebo platu dědičného postúpiti, což byehonj těrh luk 
nebo dědin platy požívati mohli, jakož ta snikiva to všecko v sobe síix^ a světlejie zavírá. 
Protož my znamená vše, že svrchupsaný luk a dědin našiech potřebuje a k svému 
bžítku obrátiti míní, pro JMti dobré a naše také užitečné panu Heraltovi svrchu- 
psanému luk a dědin nasiech vlastníech dolepsaných dobrovolně sme postúpili a dali. 
Item najprve v Smirzicích [Smržicícb] dvuor nás. kterýž slově Lotršovskýy 
a řtyri luky; item u Prostějova v Újezdě našem II lány role a louku, kteráž ležie 
ukopána v [u] jiných dvú našiech lánuov od Mocidlek od cesty až k Valdově louce; 
item v Rakúškácli I) lánu dvorské role s pndélkem, kterýž k tomu If' lánu pří- 
slušie; item louku Chmelinec a II malé lůce a nivy, kteráž ležie vedle travné cesty 
Trostéjovské od příkopy; item nivu a láku na Rohoznici. v Krásících III čtvrti role. 
Ty všecky dědiny a lúky castupsanénui panu Heraltovi, jeho erbóm i budiicím 
ali jsme a mocí tímto listem dáváme, nic sobě práva, panstvie ani kterého vlasten- 
itvie na nich nepozfistavnjíce, ku pravému dědicstvie. 

Za kterýchžto dědin a louky pan Heralt svrclmpsaný dal a mocné nám 
ostú]nl XV hřiven groši dobrých stříbrných platu rocnieho rázu Pražského a čísla 
uravského, LXIIII g. za každá hřivnu počítajíce, ve vsi Dievicích s lidmi svými 



24G C. XXIL Lisťmář pana Viléma z Pernsteina 

vlastními, kterýž kupil od pana Zbenka Náměšckého ; kteréhožto platu požívati jmáme 
i naši budúcí na věčné časy. A ten plat pan Heralt svrchupsaný jraá nám na prv- 
nějšiem sněmu, když deky zemské v Olomúci otevřieny budii, ve deky zemské vložiti 
a vepsati podle řádu a obyčeje zemského ku pravému dědictvie, nic sobě ani svým 
erbóm na tom nepozůstavujem [sic], kromě dědičnú opravu. 

A my též panu Heraltovi, erbóm a budňcím jeho slibujem ty dědiny a luky 
svrchupsané na témž sněmu ve deky zemské vložiti a vepsati ku pravému dědicstvie. 
S kterýmižto lukami a dědinami pan Heralt, erbové a budúcí jeho mohu a moci 
budu učiniti jako s svým vlastniem, a v tom jim od nás a budúcích našiech na 
věčné časy překáženo býti nejma. 

Těm všem věcem na potvrzenie a pevnost my kněz Václav probošt a konvent 
kláštera svrchupsaného pečet naši konventskú s naším jistým vědomiem dobrovohiě 
sme přivěsili k tomuto listu; a pro lepsie svědomie prosili jsme urozených pánuov, 
pana Vácslava Kuny z Kunstatu a na Buzově, pana Jindřicha z Sovince a na Dú- 
bravici, a slovutných panoší Křištofora z Pěnczieho, sudieho menšieho práva v Olo- 
múci, Zbenka z Vrahovic a s Náměště, Kunše Naksery z Chotěvic, Jana z Přebor 
a ze Lhoty, že jsú své vlastnie pečeti vedle nás na svědomie k tomuto listu přivěsih, 
sobě i svým erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán v Olomúci v středu den svatého 
Stanislava, léta od narozenie Syna božieho ]\PIIII^'LXXXII počítajíc ^ic. 

Výtah tištěn AČ. VI. 514 č. 146. 

265. 
1482, 10. května. Při půhonech Vratislava z Pernsteina na Mark varta z Lompnice 
z 60 ti uh. a na Arkleba Vojnu z Litavy ze 150 hí*., jakož i při půhonu Heralta z Kunštátii 
na Matouše z Nákla ze 160 hř. a na téhož ze 100 ti. uh , byl poručníkem Vilím z Pernsteina. 
LCit. V. 390—392. 

266. 
Král Vladislav potvrzuje Vilímovi z Pernsteina všech zápisův, kteréž má na mésto 
Hranice od Albrechta Kostky z Postupic, svoluje, aby od žádného do své živnosti z mésta 
toho nebyl splacován, a připisuje mu náklad na stavení a opravu téhož města k původní 
výplaté. Dat. v Praze v pondělí před Božím vstoupením (13. květ.) 1482. (Viz listinu z 23. 
března 1480 zde na str. 212 č. 199.) Cod. Pemst. Frant. mus. Brn. f. 157; Cod. Pemst. mést. 
Brn. f. 916 — 992; vytržené listy z Cod. Pemst. mus. král. Ůesk. nyní Frant. mus. Brn. č. 92. 
Výtah tištěn AČ. VI. 514 č. 147. 

267. 

(d. IIII.) Žaloba a odpor mezi panem Ctiborem Thovačovským a mezi panem Vácslaveni 

z Bozkovic, najvyššiem komorníkem čudy Olomúcké, o blata a pastvy, o lidi jejich Evanské 

a Klenovské, a na to nález pány na sněme Brněnském. 

V OlQmúci 1482, lo, května. — Cod. Pemst. Frant. mas. Brn. f. 485; měst. Brn. f. 170. 
Léta od narozenie syna božieho M^CCCC^LXXXn^ tu středu před boiieiB 



z roku 1482. 247 

vstúpenieni, z rozkázánie všech páuuov na sjezdu v Olomňci úředníci práva menšieho 
zemského přijeli jsú k ohled<4nie té různice a nesnáze, kderáž jest o blata, pastvy, 
luky, role a jiné puožitky mezi urozenj^mi pány, panem Vácslavem z Bozkovič, naj- 
vyššiem komorníkem čudy Olomúcské, a lidmi jeho poddanými ze vsi Kleno vic s jedné, 
a panem Ctiborem z Cimburka a s Thovačova, najvyššiem hytmanem markrabstvie 
Moravského a lidmi jeho poddanými ze vsi Ejvaně [s] strany druhé, takže tu na ta 
blata, když jsme již, kdež jsú oboje strany svrchupsané stály. Tehdy slovutný panoše 
Jiřík purkrabie Kačicský, jsa s plnu mocí k tomu poslán od již psaného pana Vác- 
slava a na místě jeho, učinil jest žalobu proti panu hytmanovi a lidem jeho z Evaně 
v tato slova řka: 

Páni úředníci milí, pán muoj JMt a já na místě pána svého JMti, jsa s plnu 
mocí k tomu poslán, vám na pana hytmana JMt a lidi jeho z Evaně žaluji a vinu 
dávám, že blata tato, kderýchž nyuie pan hytman hájí, ta jsú vždycky svobodna 
byla Klenovským lidem pána mého JMti pásti až k Evani, a zase také lidem Evan- 
ským až k Klenovicím, a to lidmi starožitnými provésti chci. 

Item druhé vinu dávám panu hytmanovi, že dobytkové z jiných žádných 
vesnic na ta blata honěni nebyli, zvláště z Vyklek a z Klopoto vic, ti jsú tu nikdy 
svobody pásti nejměli; a to již pan hytman ty lidi na blata obrátil a vpustil, 
a skrze to lidé Kleno vští pána mého úzkost jmají v pastvách. 

Item třetí vinu dávám panu hytmanovi, že cest aneb průhonuov k těm blatóm 
prve žádných nebylo, a to jest již pan hytman pro požitky své průhony zdělal 
přes role, že tudy jiní lidé z jiných vesnic honie dobytky své na blata, ješto 
prvé nehonili. 

Item čtvrté vinu dávám, že, ješto prvé na těch blatech luk žádných hajných 
sic] nebylo, a již jest pan hytman sobě luky zdělal a hájí jich ku požitku svému, 
j€Što v tom lidé pána mého úzkost a ujmu v pastvách jmají. 

Item páté také vinu dávám, že dvoruov panských ani zemanských prvé 
žádných tu v Evani nebylo, a již pan hytman sobě v Evani dvory zdělal vnově 
% v nich dobytky své jmá, ješto prvé pan hytman ani jiní předkové jeho takových 
iobytkuov ve dvořích nikdy jest nemíval, a to všecko lidem pána mého Klenovským 
jest k obtiežnosti. 

Item po té po všie žalobě naposledy též úředník páně Vácslavuov takto řekl : 
Páni úředníci milí! Tuto žalobu, kterúž jsem učinil na místě pána mého, činím ji 
B plnu mocí od pána svého JMti jsa poslán. A podle této žaloby, páni úředníci 
milí, cožkolivěk vámi neb pány Jich Mtmi zjednáno bude, buďto zde neb na sjezdu 
v Olomúci, já na místě pána svého JMti slibuji a přiříkám, že to vše věrně a právě 
křesťansky zdržáno bude od pána mého JMti. Neb tuto žalobu všecku jiným ničímž, 
oež toliko lidmi starožitnými provésti chci, kteříž jsú za to právo prvé již činili. 



248 



C XXIL Listíndr pana Viléma s Pernštetna 



Kderýchžto svédkiiuv z strany páně Vácslavovy^ cizích a přespolniech i také jeh(*l 
vlastniechj popsali jsme zejména jedenácte. 

(e. V.) OilpovéJ na tu žalobu páné hajtmanova, kteniž pan Václav Bozkovaký činil. 
F Olomúci 14S2, 16, kvót — Cod P^iist. Fmnt. mm, Bm.f. 485b; arch. měst Bni.f. IJOb-íTHA 

Item pan hytman AMt sám osobné sttíje, na ty kusy předepsané a žalobuj 
naň nčinénů takto jest otlpoveděl: 

Item najprve na ten první kus, což se blat dotyce, že by svobodna byhi^| 
tak pověděl, že blata nikdy lidem Klenovským ani lidem mým Ejvanským svobodna 
k pastvám nebyla sú, neb jest to markrabstvie, ješto tu k Thovačovn slušalo jestl 
a vždy slušie a slušeti jma; a také že jsů nikdy k sobe nemuhli pásti Evan^tij 
k Klenovským, a zase Klenovští k Evanským, a to pro velmi veliká blata a voknfl 
bezedná, kderáž vždy byla a ještě jsú ; neb pokutlž koli okna bezedná jsů, že jí 
k tomu spravedlnost jmám a jmíti chci, neb to k Thovačovu slušie. A to já dcskamij 
listy král(»vskými i markrabskými i lidmi starožitnými provésti elici. 

Item na druhý a třetí kus, co se prulionuov a lidí cizích na pastvy vpnštéaiiií 
dotyce 3c, tak pan liytniíin praví, že jsú průhony vždycky, a že lidé z ThovacovaJ 
z Vyklek i z Klepotovic i z Oplocan s vidí páuuiiv Thovatovských na ta blatal 
vždycky dobytky svc na pastvy honili jsů, a to dutud, dokudž kuli obilt? na polích 
nebylo: ale dukudž obilé s polí sebráno nebylo, tehdy honiti nemohli, leč se úhor 
treíiL xV to také v paměti starožitných lidí provésti chce. 

Item na čtvrtý kus, což se luk dotyce jc, pan hytman tak odpověděl, že jsú I 
luky vždy od staradávna byly a býti mají. A to pan hytman listy kupnými a pn>- 
daji provésti chce; neb ti, kdož jsů sobě dvory tu v Evani prodávali, že jsů í s In- 
kami prodávali, a to se těmi listy prokázati množ. 

Item na ten kus pátý, což se dvoruov zemanských tu v Evani dotyce, že ly 
nikdy tu nebývali oc, pan hytman tak praví, že jsú dvorové z staradávna v Evaui , 
byli, neb sám i>an hytman tu v Evani jeden dvuor od neliožtíka Heršě jest kupil,! 
k kderémužto dvoru luky k svobodě byly jsů a ještě jsú spravedlivě; a také že| 
i dobytkuov v těch dvořích dosti vždy jmívali jsů a Jakožto zemaué svobodní. A 
poněvadž já již sa pak pánem toho vrchním, a to jsem kupil, i zdá mi se a tak 
pravím, že já takovů, nébrž větsie svobodu dobytkuov chovati jmám a jmíU chci,j 
než jiní, neb to provésti všé naohu, že tak prvé jest bývalo z staradávna. 

Item dále pan hytman jest povédél, co se rolídotýčé, že tu, kdež nyuie rolí] 
jest zdělána, že jest to předkuov jeho vždycky bylo, a to jsú vždy pokojné drželij 
a toho také v té ch\1li užívali, jakž nuihli, jakožto prodávániem ol?iie; ponévíí<Ul 
pak to olsie za předkuov jeho a za něho jest svedeno a na něho to přiélUt •'* tob" 
v drženie jest, že on to také obrátil již jest v svém a na svém v rale, a taboj 



z rohu 1482, 249 

užívá jako svého, jakž umie ; neb to olšie aneb městiště, kdež nynie role jsú, to jest 
vždy hájeno bylo. A to všě provésti se muož díl deskami, listy královskými i mark- 
rabskými, i také pamětí starých lidí; neb ta blata jsú markrabstvie, a ješto to 
vždycky z starodávna k Thovačovu slušelo jest a slušie spravedlivě. 

Item těch svědkuov z strany páně hytmanovy zejména popsáno bylo bez 
jednoho XXXX, cizích i přespolních i také jeho vlastniech lidí. 

Item potom úředníci takto stranám rozkázali a k němu mluvili: 

Item po tej svrchupsané žalobě úředníkem páně Václavovým mocně učiněné, 
potom po odporu páně hajtmanovu rozkázáno jest od úředníkuov zemských stranám 
obapolně, aby svědky každá strana své před úředníky postavili, a že když stanů, že 
úředníci k niem a k těm svědkuom také mluviti mají. I když sú svědkové obapolně 
postaveni byli, i nechtíc jich ku přísahám tak lehce dopustiti, i rozkázali jsme 
obojím svědkuom, aby oni, slyševše žalobu od úředníka páně Václavova i také odpor 
k tomu slyševše páně hajtmanuov, poněvadž svědčiti chtí, aby se sami spolem najprve 
o ty věci namluvili a poradili a se pamatovali velmi dobře jedni s druhými, kterak 
sú ty věci prvé na blatech, oč nesuázka jest, za jich paměti zachovávány byly. 
a budú-li se moci v tom upamatovati a srovnati a za jednoho člověka se smluviti, 
tehdy aby nám úředníkuom to pověděli, a že my také v tom je slušně opatříc, 
slyšeti chcem. 

Tehdy ti svědkové obojí strany se uradivše a v jednostajné vuoli a za jednoho 
člověka se ustanovili, i nám úředníkuom i před obojí stranu zjevně pověděli, že sú 
se srovnali v jedné vuoli a že již, ač slyšeti chcem, pověděti a pravú pravdu na místě 
přísahy vyznati chtí. A my chtíce jejich také v tom vyznání slušně opatřiti, aby 
jejich svědectví v lehkost tolika lidí k hanbě nebylo, i otázali jsme se obapolně 
stran a řkúce: Poněvadž tito svědkové hotovi jsúc, svědčiti chtí, chceme- li je oba- 
polně trpěti v jich svědectví a na nich, což vyznají, dosti jraíti a na tom přestati. 
Tu najprve úředník páně Václavuov a na místě pana Václava slíbil a přiřkl jest, že 
na jich seznání dosti jmíti a přestati i konečně zdržeti chce. Tu také pan hytman 
JMt mocně k našemu otázání jest přiřkl, že též na jich vyznání přestati a to vše, 
pokudž těmi lidmi vyznáno bude, také zdržeti a zachovati chcem. A my podle tako- 
vého obapolně na těch svědcích mocného přestání rozkázali jsme těm svědkuom 
zjevně nad [sic] hlas přede všemi lidmi a před obapolníma stranama svědčiti a to, 
oč sú se sjednotlih, pověděti. I pověděli takto: 

Toto jest sepsání svédkuov o téch blatech a pastvách : 

Item najprve z jednostajné vuole ti svědkové pověděli sú pamět svú skrze 
jednoho člověka jménem Daniele z Hrubčic : 

Archiv Český XVI 32 



250 C. XXIL Lisťmář parm Viléma z Pemšteina 

Item najprve což se pastev dotýče na těch blatech, tak se pamatujera, ž^ 
sů vždycky pásli Ejvaněné z strany své, a Kleno vští také pásli z strany své, a to ar, 
po okna anebo po struhu, kerúž pan hytnian udělal vnově na okních; neb jedo" 
k druhým nikdy svobodně jíti ani pásti nemohli, a to pro blata a pro okna bezedná^ 
a tak každá strana, jakž mohla, užívala strany své. 

Co se olšie dotýče: 

Item což se olšie dotýče z strany páně hajtmanovy, keréž někdy bylo, al^ 
za předkuov páně hajtmanových zhynulo a sešlo, o tom tak vyznali, že to pomn ^ 
že za předkuov páně hajtmanových vždy bylo hájeno, a hajní předkuov páně hajfc- 
manových to k ruce Thovačovským pánuom vždy prodávali lidem svým i cizím vž^ 
do vesnic i do Klenovic, tu sů kupovali. A poněvadž svedené olší, již pan hytm^ 
na tom místě sobě rolí zdělal. 

Co se dvoruov a zeman i dobytkuov dotýče: 

Item co se dvoruov a zeman dotýče, i dobytkuov, o tom tak vyznali, že ti 
zemane, kdeříž bytem v Evani byli a na svých dvořích seděli, že jsů dobytky své 
jmívali, i také z Thovačova jim páni jich do dvoruov dobytky jsú jim své dávali, 
totjiž telata i klisice, aby je chovali na pastviskách, a že jsů vždy dobytky jméli 
a pastvy, pokudž najdále mohli, po okna. 

Co se průhonuov a cizích lidí pasenie dotýče: 

Item co se průhonuov a cizích lidí pasenie dotýče, o tom tak vyznali a tak 
se pamatují, že tak prvé bylo, že kdyžkoli lidé obilé svá spásli a sebrali, tehdy 
hnali lidé z Oplocan, z Thovačova i z Vyklek a z Klopoto vic dobytky své na past- 
viska, pokudž jsů mohli, a o to nikdy žádných nebylo nesnází; ale pokudž obilé 
sebráno nebylo, tehdy dobytkuov hnáti nesměli. 

Co se luk dotýče, kderéž pan Roman držal: 

Item co se luk dotýče, o tom tak vyznali a tak se pamatují, že když pan 
Roman Klenovice držel, že jest luky tři jměl; a když pak dvuor sedláci skupili, 
tehdy pan Roman k té obci II luky pustil a třetie sobě zůstavil, a té luky i podnes 
pan Vácslav požívá. Než o jiných lukách strany páně hytmanovy tak pověděli, že 
toho v své paměti nejmají, slušěly-li jsů jaké luky k těm dvoruom do Ejvané, čili 
nic, a kde byly; než má-li pan hytman co v listech o lukách, jakož praví, o tom 
my nevíme, aniž proti tomu jsme. 

Co se dobytkuov na pastvy dávánie dotýče: 

Item také vyznali, že kdožkolivěk Klenovice držel kderýkoli pán, ten také 
dobytky své dával do Klenovic ku pastvám, jakožto pán Thovačovský. 



M roku Í482. 



251 



VyzDílnie, že blata jsú markrabstvie: 

I tem oaposledy vyznali^ že ta blata jsú iiiarkrabstvie, a že jsú vždycky^ 
jakž oni pomněti mohu, a tak jsú ud starých předkuov slýchali, že k Thovačovu ta 

Í blata sluřejí; ntb i Thovařov jest bU markrabstvie. 
Item když jsú to tito svědkové již zevně a hlasně pied stranami obapolně 
vyznali, tehdy jsme se stran otázali, přestávají-li na tom. I řekli obojí, že přestávají. 
I tak jsme to ihned před stranami sepsali pro paměti. Než pan hytman k tomu jest 
ješté takto pověděl, že ještě k těchto lidí jich seznání před pány Jiuh Mtí šíře deskami, 
listy královskými i markrabskými provésti chci, a pokudžkolivěk páni Jich Mt mú 
spravedlnost uznají, nálezem svyni spravedlivým mně obrátí a rozkáží, tak já učiniti 

I a oa tom dosti jmíti chci. A při tom při všem jednánie, což se tuto spisovalo, byli 
jsú urození páni pan Heralt z Kunstatu a s Plumlova, a pan Albrecht z Šternberka 
1b s Holešova, a pan Jan Pnovský z Soviuce, a mnoho jiných zeman a dobrých lidí 
městských i sedlskýeh. 

^m Na tuto při sepsánu nález panský v Brné na sjezdu se stal: 

^^H Mezi panem Ctiborem z Cimbuika hytmnneni .>r a panem Jaroslavem z Bozkovic 

'* komorníkem Olomiicským na místě panie Kuňky z Kravař s plnu mocí paní Knnčinú, 

[íáni nalezli: Poněvíidž podle řádu a obyčeje zemského úředníci na to vedeni jsú, 

ti podle potřeby lidi staružitué stran obojích majíce před sebú, dostatečné vyšly- 

cli, kdeříž lidé obapohiě za jednoho se srovnavše, vyznali, na nichž a jejich vy- 

řuánie strany ubapolné a mocné jsú přestaly a dosti jmíti řekly. Při tom vyznánie 

ihy zachováno bylo, iiáiii toho nechávají, a strana straně přes to [aby] nepřekážela, 

"a úředníci menšie aby na to vedeni byli a to zamezili vedle těch lidí vyznánie 

a sepsánie, pro nvaruvánie nesná/í bndúcích^ a zvláště po okna, kdež struha nová 

L^dělána jest. každý z své strany aby užíval, jakž najlép uuiie. 

^^^ Svědkové popsaní z strany pana hytniana JMtí i 

^^^ Najprv z Hrubčic Martin Cubrda, Jakub, Matěj Shniina, Petr, z Hrdibořic 

l^^ácslav, z Uhřicic Jan Kúbal, Jandaj a Jiřík, z Kojetína Micliek a Ilrbec, z Bisknpic 

Jan, z Nenakunic Štěpán, z Chropyně Licko, z Dražovic Vach, z Kokor Martin, 

z Evaně Jan Hledík, Pešiek, Petr, Jiřík, Hanek, Bublák, z Opbcan Kndlabec a Vach, 

z Thovačova Martin Myslík, Jakubec, Jan Kúkol, Havel starý fojt, llabl, z Kralic 

Uatěj Těžký, Jan Končiek, Augustin, LukáŘ, Mathes, Vácslav Uher, ílehák, z Vérovan 

lodřej, z Lobodic Jetřich. Tech XLti svědkuov jest. 

Svědkové sepsáni [s] strany pana Vácslava Bozkovského: 
Item najprve ze vsi Obědkovic Holík "^ ^f-rtí- ^n^^^- ^^^^ Petr, a z Chval- 



252 C, XXIL Lisiinář pana Viléma z Pemsteina 

kovic Jan Bílý, z Klenovic Jan, z Hrušky Vácslav, z Viceměric Pavel, z Mirovic 
Vachanec, z Prostějova Jan Švec. Těch XI svědkuov jest oc. 

Výtah tisiěn AČ. VI. 514 č. 148. — Zapsáni jsoa dále pUionoTé, počtem 13, kterýmii pohání ka- 
pitola kostela Olomouckého Adama z Cimborka a z ToTačoTa. 

268. 

1482, 31. května: Při půhonu Jana Heralta z Konštata na Oldřicha z Bozkovic ze 
6000 fl. uh., na Pertolta z Lipého ze 2000 fl. uh., na Oldřicha z Bozkovic ze 100 fl, uh., na 
Jana Bočka z Kunstátu z 5000 fl. uh., byl poručníkem Vilém z Pernšteina. LCit 207, 212-214. 

269. 

Jiřík z Rozseče pohání Viléma z PernSteina ze 100 fl. a z 66 IP 40 gr., kteréž otec 
jeho Jan z Pernšteina zůstal dlužen dědu jmenovaného Jiříka. Dat. v Brně, fer. VI. post 
coi-poris Christi (7. června) 1482 LCit V. 401. 

270. 

1482, 7. června: Při půhonech Ctibora z Cimburka na Beneše a Ludvíka bratří 
z Wajtmile z 1600 fl. uh., na paní Kateřinu z Konice, na Henricha z LichtnSteina, na Jin- 
dřicha z Hradce, na Jana z Lomnice, na Markvarta z Lomnice, na Jana Malého z Vážan 
a na mnohé jiné byl poručníkem Vilém z Pernšteina. LCit. 402—404. 

271. 

V registřích soudu komorního ve při mezi Štěpánem Enzingarem a Wolfigangem 
z Krajku vinil Enzingar pana Krajíře, že jinače učinil výpověď mezi ním a panem Pernštejn- 
ským VUémem. (1482, 17. srpna). AČ. VIII. 402. 

272. 

Jan Psenička z Račína a manželka jeho Eliška z Krajce dávají listy správní — jeden 
na Jana z Lomnice na dědictví na ves Rudu a na čtyři člověky tu v Rudě, kteříž příslusejí 
k kostelnímu podacímu, a na dvůr kněžský v Rudě; druhý list znějící na panoše Vaňka 
a Alexandra bratří z Panova na tvrz Panov, na ves Košikov a na ves Budu — panoši 
Hjucovi z Kukvic a na Rosicích a paní Elišce z Onic manželce jeho. Svědkové: Václav 
z Ludanic a na Veveří, sudí čudy Brněnské, Hjnek z Doubravica a z Osového, Štěpán 
z Lomnice a na Náměšti, panoše Aleš Herult z Herultic, Jan Tišnovský z Véie a Václav 
z Vahančic. Dat. ve Velké Byteši v pátek před povýšením sv. Kříže (13. září) 1482. Cod. 
Pernst mést. Brn. f. 2i^. 

273. 

Jan Psenička z Račína prodává Hyncovi z Kukvic a na Rosicích a k věrné ruce 
paDÍ Elišce z Onic, manželce jeho, ves Rudu se vším přísl. za 250 fl, uh. Svědkové: Štěpán 
z Lomnice a na Náměšti, Aleš Hemlt z Herultic, Jan Tišnovský z Věže, Václav z Vahančic, 
Jan z Jestřebí a Jan ze Zdíkova a z Otěchleb. Dat ve Velké Byteši v pátek i^Ped sv. Ma- 
toušem apoštolem (20. ztfí) 1482. Cod. Pernst. měst Brn. f. 288 b. 




253 



f,) List krále Mathiáše, jiemž dává Mrakšovi a bratfiem jeho právo své [na] Lithavskéin zboží. 

iinburce 1482, 26, řijna. — Cbd. Pemst Frant, mus, Brn, f. 71 b; arcK mést. Brn, 
/. 42; vytrž, listy ve Fratd, mas, r Brn, c, 165. 

My Mathiáš z božie milosti Uherský a český král, maikrabie Moravský 
iirský, vývoda Lucioberský a Slezský, oziiamujein tiemto listem všem, že pfed- 
V před nás slovutný Mrakeš z Noskova, služebník a dvořenín náš vérný milý, 
s pilností prosil jest, abychom jemu a bratriem jeho Janovi a Petrovi a Jich 
11 právu naše, kteréž my k statku slovutných někdy Jiiika a Arkleba synóv 
ových po jicli smrti máme, milostivé dáti ráčili: níy k takovej slušné prozbě 

znameuavše mnohé věrné pilné a ustavičné služby, kteréž nám okazoval a činil 
če činiti nepřestává, clíti ec, aby budůcuě nám tiem dostatečuěji si užiti mohl, 
Isme a mocí naší králí>vskú a jakožto markrabie Moravský tiemto listem dáváme 
> naše všecko, cožkoli zúplna po smrti jmenovaných Jiříka a Arkleba na nás 
^edlivé spadlo, svrchupsaným Mrakšovi, Janovi a Petrovi bratriem z Noskova 
X erbóm a potomkóm, zejména tyto dolepsané vsi: Litavu, Olši, Drahonín, La- 

Milesíra, Skryje, Oujezd, Jilmové i diel v Nové Vsi, i jiné všecko, k čemužkoU 
Drti častopsaných Jiříka a Arkleba právo jmáme, se všiem jiech příslušeustvím, 
mi, s pluty, s užitky, s lesy, s háji, s vodami tekutými i netekntými, s dvory, 
k oranú i neoranu, s rybníky, s lukami, s lulýuy, s pastvami, s pastviščemi, 
ly, s luvy, s robotami i se všelijakými jinými požitky, právy, paustvie a duo- 
r, jakýmižkoli jmény býti mohu jmenovány, tak aby uahoře psaný Mrakeš, Jan 
Xj erbové a potomci jich ty vsi a zbožie, pokudž koli právem dosáhnuti uiohiL 

drželi a toho jako svého vlnstnieho požívali tiem všiem obyčejem a právem. 

to nékdy svrchudotčený Vojna a synové jeho jmeli a drželi a tolio jako svého 
lího bez umenšenie všelijakého. A ktož by tento list náš jniél s jich Mrakšovú, 
ni a Petrovů z Noskova nahořepsauych dobru vuolí, ten chceme aby jměl též 

právo i tuž pinii moc ke všem vécem v tomto listu psaným, jako oni saun*. 
1 na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu i>řivésiti jsme rozkázali. Dán 
iinburce v sobotu před s. apoštolův Šimona a Judy léta ac HLXXXIP, ki'á- 
rie uašiech Uherského Y^ a dvacátého a Českého XHII'. 

Ad mandátům propriuni domini regis. 

Výtali tiátén AČ. VI. 614 č. liti 



275. 

List Jindřicha a Hynka bratří knížat Minstrborskýeh, kterýmž zastavuji raésteOko 
Ičl s přísL Stepáno vi Andělovi z Ronovce ve 2000 fl. uhersL Na Podt^bra<lecb 1482. 
AČ. IV. 187. 



4 



254 



C, XXII. Listinář pana VťUtna z Pism.iteÍHa 
27G. 



Při srovnání a smíření bratrském mezi knížaty Miostrberskými o všeliké r&sniee bj 
vedle jiných jednatelem Vilém z Pernáteiua, Na Poděbradech 1482, 22. listop. AČ, I. 311. 

277. 

fCLIIL) Sniliiva mezi panem Vilémem a panem Vratislavem z PernSteina [o díly po 
mřelých bratrích jejich Janovi a Jimramovi pozůstalo]. 

Na Pernšteině 1482, 29, list — Cod. Pbmst, v arch. mm. král. Česk. /. 90, 

My ViUhn z Pernšteina na Helfenšteiné, najvyššie komorník desk a sud 
práva zeniskélio v Brné, a Vratislav z Perněteina, bratří vlastní, vyznáváme . . , Jakc 
po smili urozenýcli páimov pana Jana a pana Jimrama z Pernšteina, bratruov našit 
vlastnicch dobré paměti, dielové jejich a zbožie vedle těch listuov dielčiech, které 
mezi námi jsii spuosobeni a zriezenie, na nás přišli sú pravým a spravedlivým ni 
pádem, že my svrchnpsaní Vilém a Vratislav učinili sme mezi sebů dobrovoloú smlini 
o ty diely dotčené bratruov našich takovů, že já Vratislav mám držeti ten diel m 
božtfka páně Janů všecek ziiplna, jakož ten diel v sobě položen jest se všiem pří 
slusenstvieni, nic z toho nevynímajíce ani pozuostavujíre, než jakž jest položeny 
v dielěiech listech. A já Vilém mám držeti ten diel nebožtíka páně Jimramft taki 
všecek zúplna, jakož ten diel v sobě položen jest; než z toho dielu postůpil sén 
a přidal sem panu Vratislavovi bratrn svému městečko Bystřici, tak samo v sobí 
s těmi požitky a platy, což tu jich jest v tom městečku, aby on to držel a nic vieee' 
k svému paostvie. Pakli by sé z nás kterému v tom státi nezdálo, tehda mámesé, 
o to rovně rozděliti vedle dielčiech listuov. 

O dluhy takto srovnali sme : Kteříž dluhové sú, ješto pan Jan platiti móJ, 
ty já Vratislav zastupuji a platiti mám ; a kteréž pan Jimram platiti mél, také jij 
Vilém zastupuji ty a platiti mám. 

Než jestliže bychfjm kdy jiuak clitěli sě děliti, tehda aby ti dielové a zboží 
beze všecli dluhuov byli čisti, kromě tulio dluhu, kterýž já Vilém mám na bratří 
své, jakož listové dielčí to ukazují i jiní, kteréž na to mam, ac na pana Jimram* I 
žádného nemám listu, neb statek jeho držel sera, ale proto mi tolikéž povinen jakí* 
jiní z bratruov. 

A jakož kněz opat Žďársky aneb ti křižovníci v Starém Brně chtěli by tnieti 
nějakú spravedlnost v těch obu dielech, i jestli by bud sudem neb přátelská í^mluvu 
přišly které škody zkrze to, tehda ty škody máme obapoloě nésti a rovně v tom 
Škodovati. 

Kteružto sminvu my svrchupsaní Vilém a Vratislav slibujeme sobě ctiií 
a právě bez všelijakého přerušenie držeti a v celosti zachovati, jako na 1' ^ 
Tomu na jistotu, zdržení i na svědomí své sme pečeti k tomu H^^»» nřUr 



z roku 14S2, 255 

a připrosili sme urozených pánuov pana Hynka z Ludanic a s Rokytnice, paím Václava 
z Ludanic a na Veveří, najvyššieho sudí čudy Brněnské, a slovutných panoSÍ Jana 
z Nové Vsi a s Radkova, Jana Děvečku z Heršteina na Crhově, (íodoonka z OloS- 
ničky a s Moravce, a Zigmunda Valeckého z Mirova, že sťi své pečeti podlo naSich 
na svědomie k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Perníteinft v píltok 
před svatým Ondřejem léta buožieho tisícieho čtyřstého osmdesátého dnihélio. 

Výtah tíštén AČ. VI. 614 ó. 150. 

278. 
(CXXI.) List od pana Jimrama z Dúbravice, jímž sé zapisuje smliivy zdržeti panu Vihlinovi 
z PemSteina, kteréž učinil se panem Pertuoltem z Lippého oc. 

Na Krumlově 1482, 6. prosince, — VytrS. 1. cod. Pernst. ve Frant. mtM. lim. 

Já Jimram z Dúbravice a na Templšteině vyznávám tímto lÍHtem oliccnft 
přede všemi, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budu: Jakož sem měl smlúvu s urozeným 
pánem panem Pertuoltem z Lipého, najvyšším maršálkem kralovstvic; (JcHkélio, ujc(im 
svým dobré paměti, o dluh svuoj, v kterémž dluhu postúi)en mi hrad Tíímpifitcín 
s tím zbožím, jakož šíře v té smlůvě a světleji všechno sě zavírá a !ikazuje. I poně- 
vadž statek všechen ten svrchupsaného pana Pertuolta přišel jest spolkem dekami na 
urozeného pána pana Viléma z Pernšteina na Helfnšteiné, najvyššieho komorníka 
čudy Brněnské, že já svrchupsaný Jimram slibuji svú dobrii čistú vírů, b(;ze všech 
zmatkův i forteluov, jemu panu Vilémovi svrchupsanému v tom ve všem tak kíj 
jmieti a zachovati, což v tom listu smlúvčím jest položeno a zapsáno. A jestliže by 
pán Buoh pana Viléma prve nežli mne smrti neurhoval a ti sirotkové k letóm 
nepřišli, tehda též slibuji tomu, komuž by pan Vilém ]H) smrtí své poručil, týmž 
vším povinen býti, jako panu Vilémovi, že po mé smrti má to všechno býti postú- 
peno bez uplacování tomu poručníku páně Vilémovu, buďte sirotci živí neb mrtví. 
Tomu na svědomí a zdržení já svrchupsaný Jimram k tomuto listu pečef «tvrj 
přivěsil sem; a připrosil sem urozených pánuov pana Hynka z Ludanic a z ll/ikytnjc#f, 
pana Václava z Ludanic a s Veveří, najvyšsího sudího čudy Brn/iinské, a slovutných 
panoší Zicha z Popfivek, hofrjxhtéře dvoru pánuov Lipských, Zikmunda VaI^:kébo 
z Mirova, Jana z Lechvic a Bohunka z Mysločovic, že jsá své p^^:etí fMle mé na 
[ SYédomí k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Krumlove, v pátek d^n 
I svatého Mikoláše, léta Božieho tisícého čtyřstého osmdesátého druhého étác. 

I TýUk tíilén AČ. \L 514 L 151. 

\ *'^''^' 

M (CXUIL) List krále VladislaTa, jímž panu VíI^kíví z Ventki^Ánz, 'lává áfad jixpyiAMíff 
H mariálBtvie Č^^ííkébo. 

F IVmMe 1482, 26. pro$. - Omí. Perwft. v arch. mm, kr. (>Mk. f. >ř5ř. 

. . ozDamojem lÍ5»tem tíf^mUf sUíííí. ím }hme fíffnr^ní r p^A^Aé 



C XXIL Listinť^pana 



m Pe. 



tmna 



od urozeného Ctibora z Cimburgka na Thovačově, hajtmaDa margrabstvie MoravJ 
8kého nám milého, kterak urozený nékdy Pertuolt z Lipého, najvyššie niíiriálekj 
královstvie Českého, přijal jest na pravý spolek urozeného Viléma z Pemšteiua 
najvyššieho komorníka čudy Brnénské nám milého, i také že jest ucinC téhož Vilén 
poručníkem otcovským syna svého i jiných détí svých i všeho statku svého, jakoí 
pak tu všecku věc zřiedil jest vedle řádu a práva markrabstvie Moravského* 

My pak znajíce takový spnosob a zřiezenie téhož Pertuolta, kteréž jest uciniU 
a také prošeni jsúce od nékterjxh přátel téhož Viléma, abychom jemu to t milo^l 
naší učiniti a přidati ráčili, aby on titul maršalstvie CcRkého nésti a psáti tniíhl" 
i také jiných ctí a milostí k témuž úřadu příslusejíciech aby užíval: my hlcdiec^na 
taková prozbu přátel téhož Viléma i také na povolnost jeho, a tako znajíce to, l\ 
on nám i vší koruně naší České tiem úřadem dobře se hoditi nniože; i jsúce ktakov 
prozbé milostivé nakloněni, z dobrým rozmyslem a raíiú věrných našich, mocí krúJ 
lovskú, hlediece na svrchudotcený spuosob i také na hodnost téhož Viléma, že 
i vší koruně naší České hoditi sě tiem úřadem mnoze, plnu moc i právo dáván 
jemu tiemto listem, aby on celý titul, což sě maršálstvie Českého dotýíe, nésd 
a psáti mohij i také všech ctí a mih>stí témuž úřadu příslušejíciech aby mohl uživaí 
a užíval na místě syna téhož Pertnolta, a to bez našie, budúciech našich králuov 
Českých i všech jiných lidí všeliké překážky. Však proto, dokud ten úřad drieti 
bude^ všecky povinnosti má a povinen bude nám i buduciem našim králnm Čeújn 
činiti, pokudž maršálek královstvie Českého povinen jest z úřada svého činiti, a íi^ 
z práva nebo z obyčeje, bez všeliké odpornosti, vedle smluv celých a dokonalvťl 
mezí námi a uajjasnějšiem panem Mathiášem králem Uherským oc bratrem a přr 
tělem naším milým učiněných. Ale proto týž Vilém při tom tituli i také úřadu 
zuostaven býti toliko do let rozómných téhož sirotka, syna jmenovaného Pertliiiolti 
bez škody téhož sirotka, A jestliže by sirotek ten nedojda let rozumných i umřel, 
tehdy hned tento list náš viece žádné moci mieti nemá, ale má nám neb budúcierí 
našim králóm Českým navrácen býti bez všeliké odpornosti. Tomu na svédon 
pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvr 
na den svatého Stepána, léta buožielm tisícieho čtyřistého osmdesátého drula% 
královstvie našeho léta dvamidctého. 

Ad relacionem domini Johaimis de Ssehiberí^k. 
cancellarii regni Bohemie, 

VJUb tišléii AH. VI. 514 t i:»2. 



Vilím a Vratishiv bratří z iVni^tema dávají městečku Douhravniku :i li^ 

ze vsí Klokočí, Rakovi^ho, Manové. Huslí, Chreptova (Kreptova)^ lířížovíc a 

právo odúmrtní s výminkami, jakéž ustanoveny při listiué Prosetínské ;#. Imlna 148ř, 



\i 



z roku 1483, 257 

výše str. 239 č. 256. Dat. na Pernsteině ve čtvrtek po novém lété (2. led.) 1483. Cop. vid. 
v zemsk. arch. v Bmé, Bočkova sbírka č. 7707. 

Téhož dne propustili jmenovaní bratří z Pernšteina lidem poddaným v městečku Med- 
vědicích a ze vsí Ujcova, Kovářové, Leskovce, Klecan, Černvíru, Skorotic, Boru, Jámy, Smrčku, 
Sýrku, Újezda u Černé Hory právo odúmrtní s podmínkami, při Prosetínské listině 3. ledna 
1482 vypsanými. Orig. perg. v arch. osady Nedvědické. 

281. 

(n. XIII.) Smlouva mezi pány Perštajnskými a knězem Martinem, komendorem od Svatého 

Jana před Brnem, o faru Křižanovskú. 

Na Pernsteině 1483, 2, ledna. — Cod, Pemst. Frant, mus. Brn, f, 9 b; arch, měst, Brn, f. 9. 

My kněz Martin komendor i vešken konvent domu S^ Jana před Brnem 
zákona křížovničího, nynější i budúcí, vyznáváme ... že jsmy učinili dobrovolná 
a konečnú smlůvu s urozenými pány panem Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, 
najvyšším komorníkem desk a sudu práva zemského v Brně, a panem Vratislavem 
z Pernšteina takovú: Jakož my kněz Martin a konvent svrchupsaný chtěli bychom 
jmíti nějakú spravedlnost k té faře Križanovské v městečku svrchupsaných pánuov, 
že my kněz Martin i konvent svrchupsaný nynější i budúcí tu faru Křižanovskú 
svrchupsaným pánuom panu Vilémovi a panu Vratislavovi do jejich dvú životů mocně 
ku pravému a dědičnému držení a požívání postúpili jsme, s tím se vším právem 
i se všemi desátky i příslušenstvím, což k té faře od staradávna přísluší, i s pod- 
dacími kostelními, takže do životuov Jejich Mtí žádného kněze nemáme v tu faru 
uvoditi ani mocni budeme komu ji poddávati, než oni páni svrchupsauí. A též oni 
páni Pernšteinští Jich Mti nám svrchupsanému knězi Martinovi a konventu nynějším 
i budúcím za to postúpili jsú ku pravému požívání těch užitkuov na těch lidech 
v Radmičkách[?], k čemuž tu právo mají neb my, a k tomu vsi pusté Lučky s těmi 
rybníčky a k čemuž tu také právo mají neb my, abychom my toho požívali. Pakli 
by pán Buoh těch svrchupsaných pánuov smrti neuchoval, tehda my svrchupsaný 
konvent budeme moci toho užívati vedle spravedlnosti, pokudž bychom ji jměli, bez 
překážky pánuov Pernšteinských. A tuto smlúvu my svrchupsaný kněz Martin 
i konvent nynější i budúcí slibujeme cně a právě zdržeti, tak jakož jse svrchu píše, 
beze všech zmatkuov i forteluov všelijakých. Tomu na potvrzení a na svědomí my 
kněz Martin a konvent svrchu dotčený pečeti své k tomuto listu jsme dobrovolně 
přivěsili. Jenž jest dán a psán na Pernsteině ve čtvrtek po Novém létě léta božího 
M^mi^LXXXIIP. 

282. 

Mezi nálezy 4. února 1483 v Olomouci učiněnými vyznamenáni jsou rukojmové Cti- 
borovi z Cimburka, Vilémovi z Pernšteina a Janovi z Cimburka za 100 fl., kteréž na posly 
ku králi od země vypravené byly pťyéeny, LCit. V. 67. 

ArcbiT Český XVI 33 



258 



C XXIL Lisfinář pana Viléma s PsrnSteina 



283. 

Král Vladislav připi.suje Heraltovi z Kunstatu a na Phimlové na nié8te6ku Kojetíne 
k arcibiskupství Pražsk. náležejicřm k prvnějáím sumám zápisným ješté 1000 fl. uh. Datum 
v Praxe v sobotu před sv. Řehořem (8, břez.) 1483. Cod. Pernat. Frant, mus. Brn. f. 43f, | 
mést. Rni. f. 141. Výtaíi tištf^n AC. VI. f)15 č. 15:í. 

2ř>4. 

List kriíle Vladislava, jímž dává povolení bratfíra Jindřichovi a Hynkovi kníz, MinS 
berským k zástavě mostecká Prtdouči Štépánoví Andělovi z Ronovce. V Praze 1483, 10. bfezna. 
AČ. IV. 188. 

285, 

(k. X,) List krále Vladislava, jímž povolenie dává panu Heraltovi, aby rtélal rybník na svém 

zbožie Kojetínském přes překážky. 

VP^ase Í4SS, 20. března. — Cod, Pernst. FVant mus, Brn. /. 433; arch. mést Brn.f. 141 h--l4t 

My Vladislav , . . oznamujem tímto listem všem, že pristúpil jest před nás 
urozený Heralt z Kunstiitu a na Mutnlove nám inilý, a zpravil jest uás toho, že by 
chtěl dělati některý rybník na zbožie svém, ješto se to také zbožie Kojetíoského 
arcibiskupstvie Pražskélio dotýkalo^ a díl také že by oa též zbožie Kojetínské ti 
rybníci topili; i prosil jest nás, abycbom jemu v tom povolenie naáe dáti ráčili My 
v tom hledíce jclni povolnosti a služeb k sobe, v kterýchžto se jest nám zachovával 
a zachovává, i chtíce jemu také v tom vděčnost naši ukázati, s dobrým rozmyslem 
a radů věruých našiecb, mocí královskú již psanému Heraltovi a tlédicóm jeho tuto 
milost učinili jsme a tímto listem řiníme a dáváme, aby oni dělajíc rybníky ím 
zbožie svém, co/kolivěk zatopie gruntíiv, dědin neb luk anebo jiných zbožie na lom 
zbožie Kojetínském, aby to slnsné oddati mohli a oddali těm, komuž co zatopie, be2 
všelikého útisku těch lidí: a cožkolivěk oddadí vedle řádu a obyčeje markrabstvie 
iVIoravského a bez útisku těm lidem, což by dělániem takových rybníkuov zatopilíf 
to jmá při těch lidech zůstati věčné; a což by také těnu rybníky odtud Mtopeiio 
bylo, to také jmá zůstati při témž Heraltovi i hudurícb jeho véCně. A jestliže by 
kde kterého člověka vykůpili pro zatoiiení těch rybníkuov, co se již psaného zboíi* 
Kojetínského dotyce, mřijí zase tu blízko tak dobrého a toliko platu k témuž zboiie 
kupiti a poštúpiti. A jestliže by toho potřeba kázala a chtěli vésti vodu kde na Iv 
rybníky a struhy dělali jiřes to zbožie Kojetínské, proto ty struhy skrze to zbožie 
svobodně dělati a tudy \ odu builú moci vésti ; ale což by kolivěk takovými struhami 
a vedeniem vody dédm neb gruuluov pokazili, tem lidem to zase vetlle řilušnaiJti 
také (oddati mají^ a to, což oddadí, též pii těch lidech zůstati jmá ; a ty struhy při 
témž Heraltovi a dědicích i budůcich jeho, a již při tom při všem ma^jí zachováni 
býti bez našie, budůcich našiech králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překáiky, 



z roku 1483. 269 

A ktož by tento list jměl s již psaného Heralta neb dědicuov jeho dobru 
vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrch upsaných. 
Tomu na svědomíe pečet naši královská kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán 
v Praze ve čtvrtek před svatým Benediktem léta božieho tisícého čtyřistého osmde- 
sátého třetího, královstvie našeho léta dvanáctého. 

Výtah tiátén Palackým AČ. VI. 516 é. 163. 

286. 

Učiněn nález v Brně mezi Jaroslavem z Bozkovic a Vilímem z Pernšteina fer. IIII 
post conduct. Paschae (9. dubna) 1483 o manství mezi Mrakšem a pány Pernšteinskými. LCit. V. 70. 

287. 

(d. IIII.) Znamenává se průvod mýta Prostějovského, jak jest provedeno a v registřiech zemských 
zapsáno léta páně tisícého čtyřistého osmdesátého třetieho, ten pátek po ochtábu Těla božieho. 

1483, 6. června. — Cod. Pemst. Frant, mus. Brn. /. 250; arch. mést. Brn. f. 118. 

Z rozkázánie panského popsána jsú majta z některých měst, vsí i také zám- 
kové, a najprve z města Prostějova, co od čeho jest dáváno a kterak bráno, o tom 
jsů vyznali lidé dolepsaní všecko páně Heraltovi z Prostějova pod přísahu, kteráž 
panem hajtmanem na Tovačově vydána jest oc. 

Vácslav řečený Próvod annorum LXXVII. Tomáš annorum etatis sue LXX. 
Jan Vietrkuje annorum dc LXXX. Filip Fidrouan annorum LXX. Valentin Sesta 
annorum LX. Augustin Ruka annorum LVI. Jiřík Svořina annorum L. Jan Chrust 
annorum LXVI. Jan Ostračep annorum LIII. Martin alias Havel annorum LXI. 
Staněk kovář annorum L. 

Item tito lidé svrchujmenovaní všickni spolu přísahu učinivše vyznali jsú, že 
jak oni pamatovati mohu, že jednostajné v městě Prostějově mýta jest nikdy ne- 
vybral, než jeden od druhého, zvláště komuž jest poručeno, ten to vybíral, konšel 
anebo jiný člověk přísežný. Takto jsů vybírali: 

Item sukna z vozu zavázaného III g. Item s postavu sukna obecného II d. 
alb. Item barveného sukna IIII d. Item od načetého nejma nic dáno býti. Item 
od stéhovanie z města nebo mimo město ode všech vozuov, co jich jmělí, IIII g. 
Item 8 vína draylinkn zemského I g. Item s rakúského aneb s uherského po II g. 
Item z bečky piva starého I g. Item s prázdného draylinku, když k vinohraduom 
vezu '} g. Item s tuny herynkuov neb rjb IIII d. Item s bečky ryb živých I g. 
Item s vozu ryb suchých IIII g. Item se tří tun oleje I g. Item s vozu soli I g. 
Item s měřice vápna II d. Item s vozu kozí IIII d. Item s vozu krokví aneb ěiudeluov 
II d. Item také s jiného lesu, a s jízdby jedné lUI g, a s vozu desk. Item s cent- 
ové železa aoeb oceli neb olova neb osku [sic] neb jiných vazných věcí po II d., 



260 



C XXIL Lisťmář patm VUhna z Pertíšteina 



také 8 loje^ s sádla i vyziny též. Item s vozu vlny II g. Item s vozu chrnele I g, 
Item s vozu jablek neb ovoce | g, Item s prázdného vozu formanskéhu, když 
s plachtu jede po obilé, j g. Item 8 vozu na zemi lesuieho necek, tberuav, kbeluov, 
koreuov lili d. Item s kbelu medu II d. Item s švestek aneb s trnek TI d. Item 
s trúby plátna II d* Item s voza krámnieho s krámuými věcmi, když skrze neb 
mimo město jedů, II d. Item s každého koiié II d, a s vosla neb s krávy tóž II d. 
Item s drobného dubytka po I d. Item s vořechů vlaských s vazu v štěpnici o h[al]éti 
brali, a s každé kuše peniez. Item s draylinku kos IlII g. Item se sta srpuav U g. 
Item když kde vezl v truhlách bekery, kožichy neb jiué věci, 8 tím mýtný vedle 
slušnosti uházel, a kterýž nesl šafráii ariel) šlojíře^ s tím také mýtný uhíízel podle 
slušnosti. Item od prázduvch kádí křecevuých, když by mimo město neb z města 
kdo vezl, II d, Item s bečky prázdné též II d, a s tuuy prázdné I d, 

A tento uález panský na to se takto stal Item o mýto Prostějovské páui 
nalezli: Poněvadž se tomu mýtu páně Heraltovu od žádného neodpírá, aby tak bráno 
bylo, jakož za starodávna bráno bylo, neb to na drobné peníze napsáno jest. 

V\Hft}i lišten Píilatkym AČ. VI, 515 L 154. 

288. 

Léta 1483 v středu po sv. Vítu (18* června) mezi pány v Prostějově shromážděnými 
byl Vilím z Pm-nšteina, jemuž diíno naučení panské o i»pníze, kteréž by položiti chtél a v dě- 
dictví se uvázati mohl ; nález pak mezi ním a Janem Kropáčem z Nevědomí odložen, LCit V* 76^ 77. 



28ÍK 

(CXLIIIL) List krále Vladislava, jímž Vilémovi z Pernšt(?ina na úřad marMlstvl království 

Českého přidává život, aČ by Buoh sirotka neuchoval. 

V Praze 148S, 29. certnu. — Cód. Permt, fm4s, král. Česk. f. 84, 

My Vladislav . . . oznamnjem tienito listem všem, že sme spravenie v jistotě 
od urozeného Ctibora z Gimburgka na Thovačově, hajtmana markrabstvie Moravského 
nám milého, kterak urozený někdy Peithnolt z Lij>pélio, najvyššie maršálek králov- 
stvie Českého, přijal jest na pravý spolek nrozeného Viléma z Perušteina, najvyššieha 
komorníka čudy Brněnské nám milého, i také že jest uěinil téhož Viléma porucníkem 
otcovským syna svého i jiuých dětí svých i všeho statku svého, jakož puk tu vSicktt 
věc zřiedil jest vedle řádu a práva markrabstvie Moravského. 

My pak znajíce takový spuosob a zřiezenie téhož Perthoolta, kteréž jest učinil, 
a také prošeni jsúce za téhož Viléma od najjasuě;|šieho kniežete pana Matbiáše Uher- 
ského krále ae, bratra a přietele našeho milého, abycliom jemu to z milosti našie 
učiniti a přidati ráčili, aby on titul maršálstvie Českélio nésti a psáti mohl, i také 
jiných ctí a milostí k témuž úřadu příslušejíciech aby užíval : my hlediece na takovu 



JB roku 1483. 



261 



kbu již psaného bratra našelro JMti i také na povolnost téhož Viléma, a také 
íce to, že on nám i vší korimě našic České tíem úřadem dobře sé hoditi niiiože, 
Ice k takové prozbě milostivé nakloněni, z dobr3'm rozmyslem a radů věrných 
íh, moří královskáj hlediece na svrchndotčený spuosob i také na hodnost téhož 
la, že nám i vší koruně našie České hoditi se tiem úřadem množe, phiú moc 
ivo dáváme jemu tiemto listem, aby on celý titul, což se maršálstvie Českého 
^če, nésti a psáti mohL i také všech ctí a milostí k témuž úřadu príslušejíciech 
}y mohl užívati a užíval ua miste syna téhož Pertbuolta, a to bez naší, budůciech 
lěich králuuv Českých i všech jiných lidí všeliké překážky; však proto dokud ten 
držeti bude, všecky povinnosti má a povinen bude uám i budůciem našim králóni 
ým činiti, pokudž maršálek kriílovstvie Českého povinen jest z úřadu svého ci- 
a to z práva nebo z obyčeje bez všeliké ud|jurnusti^ vedle snduv celých a doko- 
^ch mezi námi a již psaným panem Mathiášem králem Uherským ic bratrem 
Hetelem naším milým učiněných ; ale proto týž Vilém při tom tituli a také úřadu 
zuostaven býti toliko do let rozómných téhož sirotka, syna jmenovaného Per- 
bita, bez škody téhiiž sirotka. 

A jestliže by sirotek ten nedojda let rozoniných i umřel, tehdy tuto další 

Ipst při tom témuž Vilémovi tiemto listem činíme a dáváme, že jej při témž úřadu 
teálst\ie Českého, i také při tituli i také při jiných všech příslušnostech k témuž 
Biu příslošejíciech, tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje^ zuostavujem toli- 
do jeho živnosti. A jestliže že by kto po smrti jmenovaného sirotka, než by let 
tomných došel, mel kterú spravedhiost k témuž úřadu, proto tato naše milost 
jéná témuž Vilémovi má býti každému bez ujmy a l>ez škody ua jeho spravedlnosti- 
Tomu ua svědomí pečet naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu, 
v Praze v neděli den svatých Petra a Pavla apostoluov buožíech, léta buožielio 
cieho čtyřistého osmdesátého třetieho, královstvie oašelio léta dvanáctého. 

Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, 



cancellarii regni Bohemie. 



Výtah tištén Palackým AC, VL 515 č. lim. 



\) Smlúva na papíře mezi panem Petrera z Rozimberka a piuiem Vilémem z Pernšteina, 

což se vdáni paní Alžběty dotýče. 

Vil Mor. Krumlově 1483, 30. července. — Cod Pcrnst. v arch. mm, král. Česk. /• 44. 

Léta od narozenie Syoíi Božieho tisiecího čtřstého osmdesátého tretieho, 
tředu den svatého Abdona, na Krumlově mezi námi Petrem z Rozumherka :)c 
^ilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiem maršálkem královstvie Českého 
(yvj*ššiem komorníkem desk a sudu pr?iva zemského u iJrně, stala sě jest smlúva 



262 



C XX I L Lhtinár pana Viléma $ PernUeina 



konečná taková a spuosobem takovým: Že já Vilém svrchupsaný urozenu paní pan 
Alžbětu z Kravař a Strážnice vdal jsem a oddati jsem dal obyčejem a řádem křesťaii 
skýra za pravii manželku svrchupsanému panu Petrovi s její dobru vuoli a s pnv<| 
lením její. A já také Petr svrchupsaný mám jí svrchupsané paní Alžběty nechá 
v tom stavě vdovském až do času jmenovitého Svíček najprv přieštiech, a po tot 
času, když mi se zdáti bude, že mohu s ní býti a přebývati jako s manželku svi 
Druhé, že při víeře její mám ji zuostaviti a bez vuole její nemám jí od viery tisknut 

Item Strážnice zámku aneb toho jejího zboží nemám také bez vuole její otI| 
bývati ani prodávati. Item opét já Petr svrchupsaný proti třem tisíciem zla^c 
uhei^ských věna* kteréž mi po sobe svrchu psaná paní Alžběta na Stnížnici dáví 
mám jí šest tisiec zlatých uherských odvénovati [sic] a ujistiti, takovým však obyčejenij 
jestliže by mne Petra již ]>saného pau lUioh smrti prve neuchoval, než paní Alžliét| 
dotčené, tehda potomci moji paní Alžbětě mají dáti tři tisiece zlatých ulierskýcí 
a tří tisiece zlatých druhých má paoí Alžběta sobě zase přyíti, kteréž mi na St 
nici po sobě ukázala. A list věnný paní Alžbětě mám položiti na svatý Václa^ 
najprv přieští konečně v moc panu Vilémovi svrchupsanému. 

Item o dluhy: Jakož paní Alžbětě k její dielu na Strážnici devět tisíe 
zlatých uherských přiděleno jest dluhuov, na tom dluhu paní Alžbětě má sražon^ 
býti tři tisiece zlatých na tom listu, kterýž mela věnný list na pět tisiec zktýcli 
a dva tisiece zlatých sešlo jest na Strážuicském zboží, poněvadž při ní zuostaljj 
a po ní jich nevzah 

A jakož Bzenec ode všech čtyř sestr sespolka jest prodán za osm tisic 
zlatých uherských a za dvě stě zlatých, a na tom pnuí Alžbětě častopsané jejílifl 
oddielu přijíti mělo dva tisiece zlatých a padesáte zlatých uherských : těch dva tisiei^^ 
zlatých a padesáte zlatých také jí sjíti má. A mimo to, což sé srazilo, zaostává ještí 
čtyři tisíce zlatých uherských bez padesáti zlatých: ty já svrchupsaný Petr mán 
panu Vilémovi svrchupsanému ujistiti do listu dokonání do svatého Václava najprt 
přieštieho, aby tolio dluhu mně čekáno bylo do svatého Jiřie najprv přieštieho, a nij 
svatý Václav list mám panu Vilémovi konečně položiti vedle přiepisu obyčejného 
kterýž mi bude od pana Viléma vydán buď českým neb moravským obyčejem. Pakli 
by co také z Bzeneckého dielu na paní Alžbětin diel více bylo vzato, to já Vilén 
svn^hupsaný mám také panu Petrovi častopsanému navrátiti anebo na jehij 
dluže sraziti. 

A tuto smliivu niy svrchupsaní Petr a Vilém máme a slihnjem sobě 
a právě beze všeho ťort(*le a lsti zdržeti a zachovati bez všelikého přenišcnie. Toi 
na svědomí i na jistotu své pečeti k tomuto listu a této smhivě pKtískli jsmí 
a připnisili jsme urozených pánuov pana Beneše z Waitmille, purfírabí na Karštóu 
[sicj a mincmajstra na llorách (iutnách, kterýž }ť*^t tvto v*Vi nuzi rířlmi íH 



M roku 1483. 



263 



LDca Ludvíka z Waitnúlle^ a uťozenjTh panoší Jana Záhorku z Zahoricí, Viléma 
Míiiclmic, Jana z Lechovíc a Zi|ímunda Váleckého z Mirova, ty časj^ hajtmana 
na Krumlově, že jsú své pečeti podle našiech na svědomí k tomuto listu a k této 
luvě přitiskli. 

Výtóh tJétéo Paiackýin AČ. VL 516 L 166. 

291. 

fcon, XXVII.) List smluvily mezí panem Hynkem [z Ludanic] Rokytckým a panem Ctiborem 
Thovačovským o třetie peniez s lesuov, kteříž pHsluší k Chropyni. 

Ta Krumlově 1 483 f 8. srpna, — Cůd, Pemst Fratd, mus. Bm,f, 467 h; arch, měst. Brn.f, 156-157. 

Já Hynek z Ludanic a s Rokytnice vyznávám . . , Jakož byli pohonové 

třetic peniez na Icsíth k Chropyni piislusejíťích, kderéž někdy pan Frydns držel, 
iá urozeného pána pana Jana z Cimburka a z Thovačova ne na urozeného pana 
Jana z Ludanic otce mého, a potom od urozeoélio pána pana Ctibora z Cimburka 

z Thovačova, hytmana markrabstvie Moravského, na mne jakožto na držitele těch 
istuoVj ařkoli pro smrt i nespiisob pohonnov mnohým tiem póhntiem otec muoj i já 
)brauovali jsme se, až vždy k nálezu panskému priílo, že pan Ctibor podle desk 
fknnstvie vsi Trubek panským přísudent spravedliv nalezen jest a k tomu třetímu 
peuízi právo jmá i jeho potomci, páni Thovačovští. I nechtě v dalšie sudy a v škody 
)d téhož pana Ctibora pohnán býti, uc[i]nil sem s ním smlůvu, tak že sto zlatýcli 
liotovýťh i všecky škody, ač bych je byl mohl obdržeti podle sumy jistiny na těch 
stu zlatých, kderéž by koli mně píivinovat byl, jemu sem dal a propustil, ješto sem 
|e na panu Ctiborovi pro dlub pana Jiříka z Lautšteína podle jiné snuív hyl obdržel, 
sem jemu dal a mocně propustil, tak aby již psaný pan Ctibor do živnosti meJ 
Uynka toho třetího peníze z těch lesuov nebral, Kderýž znamenitě jest les ten, 
jenž slově Pnseka, a svuoj počátek jmá od mezí, kdež Lukavec podá v Moravu řeku, 

běží v ten les podle Moravy, jakož pak toho meze jsú, ua kderýchž iířcduící byli. 
iáel jest pan Ctibor staružitnýnii lidmi tu věc vyvedl. Pakli by pán Buuh mě Hynka 
íivQosti ncuchoval, tehdy lined potomci nmji i každý, kdož by to po mně jměl 
právem mým, neb páni dědiční, opatové a konvent Vyzovský, kteřížto podle mne 

tom sudu stáli jsú, a já jich právem bránil jsem se, v držení vešli, zase ti budu 
lovinni panu Ctiborovi a jeho potomkem třetí peniez podle desk a přísudu panského 
-dávati. Pakli bych já, jsa v živnosti, prodal aneb zastavil neb kderak kolivěk v drženie 
|iiiému uvedl, tehdy Inied ten peuiez třetí juiá panu Ctiborovi a jeho potomkuom 
|rydiván býti bez zmatkuov. Také každý rok, když bych to mýtiti chtěl, mám 
ohlásiti hajnýuu svými panu Ctiborovi, že to mýtím, a že k tomu třetímu peniezi 
spravedlnost má, ale pro smlůvu tuto že jemu jeho nedává, ale aby vždy věděno 
bylo a s i>aniěti lidské nevyšlo a právu jeho ku pohoršení nebylo. Také panu Ctibo- 



964 



C. XXn* Listlnáf pana Viléma i PtmMéna 



rovi na každý rok duby k stavení od Xtí až do poiiikopí s práva mim dávati 
a chtél-li by také kterého dubu k lodi ueb k clonu, toho jemu odp6[r]ce oemim 
býti a mám jemu také dáti z toho lesu na znamení a za to, že při mné toho tfetílKi 
penieze nechává. Také nemám těch lesuov na lilavu mýtiti, tak aby pnjt»dnu DřJ^| 
po dvakrát nebo třikrát smýtěny byly, než mám ty lesy v slušné mytbe požívati. 

Tomu na sYédomí a jistotu já Hynek svrchupsaný pečeť vlastní kázal scinl 
přivěsiti k tomuto listu ; a pi^iprosil jsem urozených pánuov pana Viléma z Peroíteiíia 
a na Helfenšteiné, naj\Tžšího maršálka království Českého a najvyžšflio komtimíkal 
čudy Brnénské, a urozeného pana Václava z Ludanic a na Veveří, najvyžHÍh<i sudí 
čudy Brněnské, že sú své pečeti podle mď na svědomí kázali přivěsiti k tomuto 
listu. Jenž jest dán a psán na Krumlově v pátek před sv. Vavřincem V'^^ "' 

Výtah tiitón VÚMckfm AČ. VL 516 é, 167, 

292, 

(L\1J List vénný pauí Alžbětě z Kravař od pana Petra z Rožmberka [na 3000 ú. uh. 
Na Krmfdorě 1483, 80. moH. — Cód. Bfmst v arch, mm. kr. Óes. /. 44 i. 
Já Petr z Koznberka oc vyznávám . . . Jakož sem sobe řádem křesťanským 
pojal za manželku urozenu paní paní Alžbětu z Kravař a z Strážnice, vduvu po 
urozeném pánu panu Pertnoltovi z Lippého dc dobré paměti, kteráž mi po - ^' 
ukázala a jmenovala tři tisíce zlatých uherských, a to na zámku svým na Strá/n. ■ 
s jejie příslušenstnm, a já proti tomu Uiké sem jí věnoval a mocí listu tohoto 
věnují tři tisiece zlatých uherských dobrých, zlata, rázu i váhy spravedlivjch, 
a to takovým během dolepsaným : jestliže by pán Buoh všemohůcí mne smrti pní 
neucboval, nežli nadepsané paní Alžběty z Kravař, manželky mé milé, jehož Bože 
raé dlůho ostřieci. tehdy těch tří tisiece zlatých uherských, kteréž jest pauí Alžběta 
nadepsaná mné po sobě na Strážnici ukázala a jmenovala, mají jí zase zuostati im 
Sti"ážnici; ale ty tři tisíce zlatých uherských, kteréž sem já paní Alžbětě jmcooTal 
a odvěnil, bratři moji a dědici a budúcí naši mají, dlužní jsu a poviuni nadepsané 
pauí Alžbětě i Kravař manželce mé milé aneb k jejie věrné ruce urozenému jránaj 
pajiu Vilémovi z Pernsteina a na Helfenšteině, naj\7Ššiemu maršálkovi královstvifl 
Českého a najvyššiemu komorníku čudy Brněnské ^c, dáti a zaplatiti v plným nM 
po mé smrti rovné pořad zběhlém, 

l*akli by těch tří tisíce zlatých uherských nadepsaných v tom roce 
Alžbětě svrchupsané, manželce mé milé, aneb k jeií věrné ruce nadepsanému pas 
Viléíiuni z Pernsteina jc dáno nebylo, tehdy má s těch tří tisíc zlatých uherskýtí 
níidcpsanych paní Alžbětě, manželce mé milé nadepsané, vydáváno býti ročDieh 
ůruka tři sta zlatých uhei-ských dobrých^ a to rozdielné, na každý svatý Jiří pv 



B roku 1483. 

Siliého sta zlatýí h uherských dobrých a na svatého Havla též také puol druhého 
sta zlatých uherských dobrých, a to tak dlúiio a dotud, dokudž by těch tff tisíc 
zlatých uherských sumy likvnic véna nadepsaného paní Alžbété svrchnpsaué aneb 
k její vérné nice panu Vilémovi z rernšteina nadepsanému v moc jich dáno a za- 
placeno nebylo úplné a docela, 

I A tomu všemu pro lepší pevnost a jistotu zastavil sem nadepsané paní AI- 

bété z Kravař manželce mé milé a k jejie vérné ruce panu Vilémovi z Pernšteina 
vrchupsanému rnkujmie urozené pány, pana Voka z Roznberka 5C, pana Bohuslava 
Švamberka a na Zviekové, pana Petra z Štei'nberka, a urozené panoše Kunaše 
z Maehovic, purkrabí na Maidšteiné, Kunrata z Petrovic, Zdebora z Kozieho, Viléma 
z Dódleb, purkrabí na Krumlove, Oldřicha ze Dvorce, purkrabí na Velišíné, a Beneše 
H|r Komaric. A my již jmenovaní rukojmie za pana Petra z Roznberka, jistce svrchu- 
^^saného, s ním i zaii, vyznávajíc slibujeme tiemto listem naší dobru véru kresťanskú 
všichui jeduostajné ruku společní a nerozdieluú, tu všecko, což v tomto listu svrchu 
psáno jest, věřitelům našiem nadepsaným zdržeti, zachovati a splniti úplné a docela 
! bez zmatku a odporu všelikterakého* 

^ft Pakli bycliom toho neučinili a téch všech vécí, což v tomto listu dotčeno 

^jest, aneb keré z nich nenaplnili, tehdy hned my nikojmie nadepsaní, kteříž napo- 
menuti budem od věřitel uo v našiech aneb od jednoho z nich listem, i>oslem nebo 
ústné, máme a slibujem vjeti a vlelnuiti ac. Leženie v méstě u Vysokém Mýte aneb 
v Poličce :>c. A ktož by tento list mél s dobrá vuolí našie věříce [sic] neb její vérné 
ruky častopsané, ten má i mieti bude tuž moc i též plné právo k tomu ke všemu, 

ti tento list svědčí, jakožto věříce [sic] naše aneb její vérna ruka svrchupsíiná. 
Také jestUže by božím dopuštěním paní Alžběta z Kravař nadepsaná s tohoto 
ěta sešla, prvé nežli pan Petr z Roznberka svrchupsaný, jehož Bože rač dlaho 
trieci, tehdy tento list dále nižádné moci nemá, ale má nadepsanému Petrovi 
z Roznberka zase vrácen býti. Tomu všemu na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost 
my všickni, jistec i rukojmie svrchupsaní, pečeti naše vlastní s našiem dobrým vě- 
domím i plným a celým přiznániera dali jsme přivěsiti k tomuto hstu dobrovolné. 
Jenž jest dán a psán na Krumlove léta od nanjzení Syna božieho tisiecího čtřstého 
smdesátého třetieho ten úterý po svatém Michalu. 
Výtah tiStéu Palackým Aíl VL 515 c. 158. 

293. 

Na sjezdu I 1483 fen V pro festo s. Galii (15. října) byli v Brně shromážclěni pá- 
ivé, mezi nimiž Vilém z Pernšteina. Brandl LCit 78. 



»N t-e^kv XVI 



34 



266 



G XXIL Listindř pana Vilénia z I^mMeina 



294. 

Vratislav z Pernšteiiia potvrzuje méšťanům v městečku Bystřici list od bratra svéhť 
Vilíma z Pernšteina na íKlómrť jira daný. Datum na Pernšteině léta 1483 ve Hvrtek den siř^ 
Brikcl (13. listop.K (Listina vidiiiiována radou mésta Poliřky 1578.) Opis v arch. Roud. P 15/49 

295. 
(D. IIIL) List krále Mathiáše, jímž své právo dává k blatóm u Čihovic příležíciem Jakuboví| 

Šárovcoví. 
V Budíne 1484, 4. úmra. — Cod^ Pernst, Frant, mus. Brn, f. 470 b; arch. mést, Bm,f. IM^ 

My Matliiáš . . . oznamujem, že zpravil jest nás slov. Jakub z Sárova a z Kruaii 
sína, hofrech[téř] markrabstvie našeho Moravského, věrny nám milý, kdcrak by zbožie 
a panstvie nějaké, totjiž ves Čihovíre v témž markrabstvie našem ležící, před časeiaj 
již zběhlým z dvorem j rybníky, blaty aneb bahny, pastvami, Inkami i jinými pH- 
slušnostmi kupil, a k dedictvle spnpiiémo deskami zemskými vedle obyčeje té zeméj 
zavázáno jmél; o kderážto blata aneboli bahna [vjpfedešlých časech od poživajíciá 
a sic příležejících panstviech i dědin těm blatóm nesnáz povstala jest, tak že 
mnohých nesnázích a v tom jednánie vyznáno jest, jakož jsme zpraveni lidmi 8tan>*J 
žitnými, že by ta blata neboli bahna od staradávna k markrabstde pmlušola, 
I i>rosil jest nás též Jakub, abychom jemu a erbóm jeho právo naše, kderéž jnuine| 
nebo jmíti můžeme na těch blatech aneboli bahnech potud, pokud jsů jích od stará- 
dávna k tomu panstvie a k té dědině požívali, milostivě dáti ráčili. 

A my vzhlédse na jeho shišnii prosbu i tiiké mnohé nstavičné služby, kderéí I 
jest nám činil, činí a má budúcně činiti, právo naše jemu Jakubovi a erbóm jeho, 
kderéž jmáme aneb jmíti můžeme k tomu blátu aneboli bahnu, dali jsme a modj 
listu tohoto s dobrým rozmyslem jakožto král Český a markrabie Moravský Ai 
váme, chtíce, aby jmenovaný Jakub, erbové jeho i potomci těch blat aneboli balieir 
jako od staradávna a již vedle práva a obdarování našiech k tomu panstvie a kté 
dědině požívali, totjiž od jednich polí k druhým polím, a pokudž jsii ta pole Cihav- 
ská od těch blat osáhla a hranice ukazují, s obů stran až do prostředku técb liW 
proti vsi Hrubčicím, a aby na těch rybuíky, luky a pastvy zdělati mohli a k svému 
užitku, jakž by se jim zdálo, přivésti bez uašie budůcích našiech, králuov Českých 
a markrabí Moravskýcli i jiných všech litlí všeliaké překážky, A ktož by tento 
list jmél s svrchujmenovanélio Jakuba neb erbuov jeho dobru vuolí, ten jmá a jmíti] 
bude tuž moc a plné právo ke všem věcím svrchupsaným, jako ou neb erbotéj 
jeho jmélí. 

Tomu na potvrzenie pečeť naši královsků kázali jsme přivěsiti k tomuto listtil 
od narozenie Syna božieho M^CCCLXXXIML, královstvie našiech Uherského x\ 
XXVI a Českého XV léta í)c, v středu po hodu Hromic dán v Budíne m:. 

Vvtab tiátén Falackvm AČ. VI. 515 L 159. 



jf roku 1484. 



296. 

XVIUL) List krále Vladislava panu Vilémovi z Pernšteina, jímž dóvii moc, aby mohl nové 

hory zaraziti. 

řií llúrách Kutmjfch 1484, 25. února, — Cod. Pernst. Frant. mm. Brn. /. 76; arch. měst, 

Brn. 45 b— 46. 

My Vladislav . . . oznamujeni tienito listem všein, že předstůpil jest před 
urozený Vilém z Perníteiuaj iiajjvyššie maršálek královstvie Českého a najvyššie 
)morník čudy Brnénskéj věrný náš milý, a prosil jest uás, abychom jemu povolenie 
láe dáti ráčili, aby on na zboží svém dědičném, manském neb zápisném, anebo 
ié kteréž drží po urozeném nékdy Pertulíhovi z Lippého, maršálku královstvie 
řského, molil hory nové zaraziti aneb staré dnoly dobývati a dělati na svrchu- 
^néoi zboží tiem právem, kteréž by nám tu příslušely jako/ to králi Českému 
markrabie Moravskému ; a při tom jest také nás prosil, abychom jeho další mí- 
stí naší opatřiti ráčili: my znajíce jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a Činiti 
^přestává, a potom tiem lépe aby mohl nám služiti, čiemž nás k sobě milostivějšieho 
)znáj i jsiice k jeho v tom prozbé milostivě nakloněnie, s dobrým rozmyslem a radu 
orných našich, mocí královská témuž Vilémovi dopustili sme a dali a tiemto listem 
dáváme plnu moc i všecko právo naše, kteréž nám tu příslušelo aneb přislušie 
jakožto králi Českému a markrabie Moravskému, aby on mohl na všelijakém zboží 
svém hory nové zaraziti anebo staré duoly sdělati a těcli hor aby mohl požívati tak, 
kterak by se jemu líbilo najlépe a naj užitečněji zdálo, ovšem naše jemu plné právo 
dávajíc a nic sobe na tom nepozuostavujíce napřed, a kdež by jej jsám Bnoh nadělil 
takových svrclnipsauých horách, aby naši urburu sobě bráti mohl 

Tyto milosti naše duole psané při tom témuž Vilémovi činíce a dávajíce, což 
stříbra kupení dotyce, kteréž nám přislušie, aby on to mohl k své ruce sobě 
ráti nebo kupovati a obrátiti, kamž by se jemu zdálo a líbilo. Také aby na tako- 
^ch horách mohl dělati a pavovati a sobě zHzenie a řád na niech učiniti a spuoso- 
biti, jak by se jemu najhodněji a najlépe zdálo. Item všecky duoly staré nebo nové 
propůjčovati na našem miesté nebo našelio mincmajstra, a komuž by je kolivék pro- 
půjčil, dále má jmíti tuž moc a právo, jako brehme my sami anebo mtucmajstr náš 
našem miesté propůjčil, It. huti leshafy [leněafty] aby mohl propůjčovati anebo jsám 
|8vé ruce dělati. It. trh svobodný a právo hornie, kdež by kolivék takové hory zara- 
staré nebo nové, aby mohl jmíti šenky i jiné živnosti nebo potřeby aby mohl 
Iti vésti i sobě spuosobiti, a to bez překližky naší i buddcích králuov naších Oes- 
pch i všech jiných lidí všeliké překážky, tak aby na těch horách vší svobody horské 
)hli požívati tak a tiem obyčejem, jako řád a právo na Horách Kutnách jest, A takové 
Tchu psané milosti a svobody těch hor dali jsme jmenovanému Vilémovi a svolili 

Si* 



ÉK C. XXIL Listhuíř pana Viléma z Pernšteina 

toliko do jeho živnosti; a když by jeho pán Buoh neuchoval, tehdy naše právo, totiž^ 
strfbra kúpenic do našie mince a také urbora aby nám neb našiem budůcím zase ] 
do komory naší připadla i také vrchní právo, kteréž níím jakožto králi Českému pří- 
slašeio, ale proto jeho dědíce a budiicí, pokndž kruutovnieum pánu i také náklad- 
nikom a kverkóm dolovním neb lensaftním piislusie, aby při tom zuostaveni a za* 
chováni byli. Tomu na svědomí pecet nasie královskú káxali jsme k tomuto listu 
přivěsiti. Dán na Horách Kutnách v středu den s. Matěje apoštola buožieho oc léUi 
Syna božieho dc ICCCC^LXXXIlir královstvie našeho léta XIIF. 

Ad relacionem domini Johannis de Sselnbergk, 
cancellarii regni Bohemie. 

Výtah tUtén Palackým AČ, VI. 616 d, 160. 

297. 

Na sněmu v Brně 1484 dominica Reniiinscere (14. března) z rozkázání krále MatyAse 
odbývaném byl mezi pány : Vilím z Pernsteina, nejvyšší maršálek král. Čes, firandl LC. 88. 



298. 

List kiále Uherského MatiáŠe Korvina na volné káaftovánf daný Vilémovi z PernSteina. 
V Budíne 1484, 29. ^ezna. — Orig, arch. města Brna /. Q. N. 3 Kast. IV 

My Mathiáš z božie milostí Uherský a Český král dc a margkrabie Moraví 
dQ oznamujem . , . že k snažnej a pokornej prozbé urozeného Viléma z Pernšteiaa 
na Helfensteině, ua)vyššielio maršálka královstvie Českého a najvyššieho komorníka 
čudy Brněnskej\ vérnéh(» našeho miléhoj a pro množství slnžeb jeho věrných nám 
ustavičné okazovaných tuto milost jemu učinili jsme a svolili a tiemto listem mocaé 
činíme a svolujem, aby on statek svuqj všecek Imďto na dědictví, zástavách, zápisiech, 
listech i jiné všecko, k čeTuiižkoli právo má aneb míti bude, ničehož nepozuostavujíc, 
za svého zdravého života aneb na smrtedluej posteli dáti, poručiti, zapsati, zavázati, 
zastaviti aneb odkázati svobodně mohl, komuž by koli se jemu najlépe zdálo a líbilo, 
beze vší naší a potomkuov našich i všech jiných lidí všclijakej prikážky [sic], Kte* 
réžto jeho poničenstvie, závazek a odkázánie chcme, aby tuož plnu moc a pevnost 
melo, jako by dekami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo. Tomu na svédomie pečn 
naši královskú přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Budíne 
v pondělí po hodu Zvéstovánie panny Marie od narozenie Syna božieho tisíciebo 
Čtyrstého osmdesátého čtvrtého, království Uherského oc dvadcátého sedmého a Če^ ; 
ského patnáctého léta. Ad mandátům domini regis. 

Listina perg. s peíetí mutoo kiálovskou, iiplné !tacbo\aÍoii, Iq rubro: Rt- registraU). 



jp roku Í4S4, 



269 



' 299. 

'V.) List na EvanČice od knUe Vladislava, jímž dává život a připisuje osm ti^íc zlatých 

panu Vilémovi z PernáteiDa. 
Na Horách Kutných 1484. 3, diéhmi. — Cod. Fi^mst, v arch, mtis, kr, Čes. /• 66. 

My Vladislav , . . oziiamujem tímto listem všem: Jakož urozený někdy Pertuolt 
ippéhoy iiajvyšši maršálek království Českého, po předcích svycli držel jest některá 
:hoží margrabství Moravského^ zejména město Evančicey Rúchovaiiy a Mikulčice s jich 
iríslušnostnii v některých zápisích predkftv našich, jakož pak ti zápisové to síře 
světle v sobe drží a zavírají: že pak týž Pertuolt učinil jest mocným pornčníkein 
dekami všeho statku svého urozeného Viléma z Pernšteina, najvyšsieho maršálka krá- 
vstvie Českého a najvyšsieho komorníka cndy Brněnské, věrného našeho milého, 
ídiv to vedle práva a rádu země Moravské: i prosil jest nás týž Vilém^ abychom 
jemu při tom některú milost naši učiniti ráíili. 

!My znajíce jeho povolné a věrné služb}^ kteréž nám činil, činí a činiti ne- 
přestává a potom tím lépe aby nudil nám služiti, čímž nás milostivějšieho k sobě 
pozná : i jsúce v tom k němu zvláštní milostí nakloněni, s dobrým rozmyslem a radii 
vémých našich, mocí královskú témuž Vilémovi na svrchupsaném zboží i na tom na 
pem, což ti zápisové v sobě drží a nač zjevné ukazují, připsali sme a tímto listem 
^apisujem a prirazujem k prvním sumám osm tisíc zlatých uherských oc . . , Tomu 
na svědomí pečet naši královsko kázali sme přivěsiti k tomuti> listu. Dán na Horách 
Kutnách v sobotu před s. Ambrožem léta buožieho tisícého čtyřstého osmdesátého 
čtvrtého^ království našeho léta třinádctého. 

Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Boemie. 

Yvtah tištén Palackým AČ. Ví. 5! 5 č. 161. 

300. 
Král Matyáš pro věrnost, lásku i povolnost něktorýcli pánův moravských^ mezi nimiž 
druhém mfstě jmenován Vilím z Pernšteina, slibuje stavům markrabství Moravského, že 
'přítině dané zachová se vedle starodávných práv. Dat. v Budíne 14S4, \l dubna. AC. X. 2M dc. 

Vilém z Pernšteina postupuje Jindřichovi z Lipeho zápisův od krále Vladislava na 
^^sto Evančice, Rouchovany a Mikulčice. Datum na Krumlove v sobotu den sv. Stanislava 
^^- květ, 1484). V)lrž. listy ve Frant mus, v Brně. Výtah tištěn Palackým AČ. Ví. 5Í6 c, 162. 

302. 

•^ Vil.) List od krále Matyáše, jímž Evančice k dědictví dává panu Vilémovi z PernSteina, 
r Budíne 1484, ÍO, červfUi, — Vyůrš. L Cod, PermL Frant, mm, Bnk 

My Matyáš, . • . jakož od předkuov naíich slavné paměti králiiov t'eských 
markrabí Moravských městečka naše ř^ančice a Búciiovany s jich příslušenstvím 



270 



C. XXIL Listinář pami Viléma s Peništeina 



zapsána jsů urozenému Jindřichovi z Lipého na Krumlově, nékdy maršálku královstvíj 
Českého a jehu erbóm, v jnieuovitej sumě, tudiež i životové jim přidáni jsú, jakož 
zápisové na to vyšlí šíře v sobř ukazují: i přistupil jest před nás urozený Viléraj 
z Pernšteina, na j vyšší maršálek královstvie Českého a naj vyšší komorník čudy Brněn-| 
ské věrný náš milý, a nás pokorné prosil, když by již ti životové sešli, abychom my 
jemu téhož městečka s Iíiíf*hovauy tudiež i s tím se vším, což k tomu přísluší zá-j 
pisu, nechati ráčili. A my zuamenavše jeho slušná prosbu i tudiež jeho mnohé pilnéJ 
služby, kteréž nám činil a činiti nepřestává, mocí naší královská a jakožto margrabě' 
Moravský dali sme a mocí tohoto HstQ dáváme i připisujem jemu život, tak aby on jii 
jmenovaného městečka Evančic s Rúchovany i s jeho se vším příslušenstvím, kdyá 
by životové prve zapsaní sešli, mohl v drženie býti a toho požívati jakožto svéhoj 
a od nás ani budúcích markrabí Moravských s toho splacován býti nemá za svěj živ-^ 
nosti. Než když by jeho pán Buoli také po těch životích neuchoval, a my nebolí budu- 
cí potomci naši margrabí Moravští zase již jmenované městečko s Rúchovany a s jebal 
příslušenstvím jmieti chtěli^ tehdy dadúc tu sumu erbóm neboli potomkóm jeho vedJej 
zápisuov od předkuov našicli spravedlivé vyšlých, tehdy má nám to zase beze véecli] 
odporuov postiipeuM býti. Tomu na svědomí pečet naši knilovsku přivěsiti sme roz- 
kázali k tomuto listu. Dán v Budíne ve čtvrtek před svatou Trojicí, od narození syn* ' 
Božieho tisícého ctji^stého osmdesátého čtvrtého, království našich Uherského x | 
dvadťátého sedmého a Českého patnádctého léta. 

Výub tiátén Pakcbým A(X VL ^^16 č, lůn. 



Ad mandátům domini regis. 



303. 

V zápisu knile Matyáše a stavův inarkrabství Mor. aa upokojení a vedení ftUlo 
v zemi Moravské jniiMiovárí mezi jinými na přťihiím místě Vilém z Pernšteina, nejv. mar^álok 
království Cesk, a nejvyšší komorník čudy Brnčnskc. V Budíne 1484, 24. června. AĎ. V. ill 



304, 

(f. Ví.) List na Přerov od krále Matiáše, jimž dává panu Vilémovi z Pernštejna* co by B* 

stavenie naložil oc. 

V Budítíé 1484, 4, čen^eme. — Cod Pernsi. Frant, mtés, Brn. f, 160 b; arch, niést, J^n*, iM; 

vi/trs, listí/ ve Franf, m, v Brné c, 97. 

My Matiáš . . . oznamujem tímto listem všem vůhec: Jakož nékdy od předkuov j 
našiech markrabí Moravských předkem urozeného Viléma z Pernsteina, najvyššieboj 
maršálka královstvie Českého a najvyssie[ho] komorník[a] čudy Brnénské* vénnéha 
našeho miléhoj zámek a městečko Přerov se vším zbožím k tomu příslušejícím r né 
kterů sumu jest zapsáno a zastaveno, jakož pak list na tu zástavu vyšlý říře W 
v sobe zavírá, kteréhožto zámku a městečka Přerova s zbožiem k němu pHshifíeljíríTi 



£ roku 1484, 



271 



jmenovaný Vilém po smrti přednícli svých v témž pravé v držeuie jest přišel a uveden: 
i prosil jest nás jmenovaný Vilém, abychom jemu k stavenie, opravovánie téhož 
zámku Přerova povoleuie dáti ráčili^ a což by na ném prostavěl, k zástavnie sumé 
a k tomu jeho život samého na tom připsati ráčili. 

Znamenavěe žádost jeho, poznavše slušnú věrnost, také jeho služby, kteréž 
tóni iínil jest a činiti nepřestává, poznavše, a chtíce jemu toho vdécnost naši krá- 
)vskii, jakož slušné jest, ukázati, přivolili jsme a zapsali a tímto listem přivolujem 
zapisujem jmenovanému Vilémovi na již psaném zámku a městečku Přerovu a zbožie 
tomu příslušejícím jeho samého život, také že ani my ani potomci naši markrabie 
Moravští nejmáme jelio, jmenovaného Viléma samého do jehíi smrti s toho často jme- 
)vaného zbožie splacovati, k tomu také to, že on řnstojmenovaiiý Vilém jmá a bude 
K>ci jmenovaný zámek Přerov stavěti a opravovati, jakž se jemu najlépe zdáti bude. 
A cožkolivék na ném prostavie podle slušného uziiánie, to všecko my a potomci naši 
jmáme a povinni budem po jmenovaného Viléma smrti jeho spravedlivé zůstalým po- 
tomkóm, když bychom my neb potomci naši to zbožie zase od nich jniíti a vypla- 
titi chtěli, spolu s zástavní sumii na častopsané zbožie zapsánu dáti a úplné a do- 
cela zaplatiti; oni také častojmenovaného Viléma potomci, když se to. jako svrchu 
sazeno jest, stane, mají a povinni budu nám aneb potomkóm uasiem častoj měno vá- 
ného zámku a městečka Přerova se vším tím, což kuHvěk jest k tomu zapsáno a za- 
staveno, buď málo neb mnoho a jakž se kolivěk jmenuje neb jmenovati množ, po- 
stúpiti beze všeho zmatku a odporu. 

Tomu na svédoniie pečeť naši královskii kázali jsme zavěsiti k tomuto listu. 
Dán v Budíne v neděli den sv. Prokopa, let božiech tisícého čtyřistého osmdesátého 
_ctvrtého, královstvie našiech Uherského dvacátého sedmého a Českého šestnáctého léta. 

Ad mandátům domini regís. 

Výtah iiitěn Palackým AČ. VL 5lťi c. 1(J4. 

305, 

Na sjezdu v Olomouci v úterý den sv. panny Markéty (13. čce) 1484 držauém, byl 
jofiezi pány Vilém z Pernsteina, mezi nímž a Čeňkem Kunou učiuén nález. Brandl LCit. V, 94, 95, 

30G. 
1484, 14. července dáno pány na sjezdu v Olomouci nauíetu Vilémovi z Pernštejna 
fpříéiné Einzigara. Brandl LC. V. ls>8. 

307. 

(centra XXV.I Smhíva na papíře mezi panem Vilémem z PernSteiou a knězem Mikulášem 
o plat v Nosislavi, knézem biskupem [Varadinským] udélaná. 
limé 14S4, 18, srpna, — Cod, Penist. Franů. mus, Brn, f, 59*); arch. mést, Brn. /. 80 b; 

vytrĚ, I, v mus, Brn, t\ lit. 
Léta božieho tisícého čtyřistého osmdesátého čtvrtého, v středu před svatvm 



272 



C XXII. Lisfhidr pana Viléma z Píemiieina 



Bartolotnřjeui v mésté Brně stala se jest smlúva mezi urozeným páueiu panem T^ 
lemem z Pernšteiím, iiajvyššiem maršálkem královstvie Českého, s jedny, a poctivýi 
knézem Mikulášem Šimlem kanovníkem kostela Brněnského s strany druhé, o plat_ 
prebendy tej, kteráž k jeho kanovnicstvie přísluěíe, kteráž jemu knězi Mikulásoi 
z Nosislavé z vinných desátkuov a z jiných požitkuov od pánuov Krumlovských st 
veua byla, takže od mnohýťh let též kněz Mikuláš i předkové jeho těch duoťh<i 
(luov požívati nemoldi jsú. My pak Jan biskup Varadínský ^c a kostela OlomúcJ 
ského zprávce, žádajíce, aby kostelové pod naši zprávu příslušející v své řády uvedení 
molili býti, takto mezi nimi vyřkli Jsme; aby Jmenovaný pan Vilém od Nosislavských 
vinný desátek i jiné požitky, kteréžkoli k tej prebendě slušie, do své živnosti oa 
každý rok bral a jich požíval, a na odměnu toho aby též na každý rok x f. uher^ 
ských knězi Mikulášovi neb jelio potom kóm na den svatého Miihala archaujela v)"-j 
dávati povinen byl : a když by pán Buoh na předreceného pána Peništeiuského smr 
dopustd, tehda ti všickni duochodové z Nosislavé mají převedeni býti na kněze Mi- 
kuláše jmenovanélio neb jeho potomky, tak aby ti duochodové zase mohli k kostelu 
Brněnskému a k tej prebendě bez vétšiech a dalšiech nesnází přijíti, a žádný jiný ^ 
více v ty požitky jmenované prebendy vkládati nejma, vedle tohoto našeho s vuolJ 
obojí strany jednati, než aby beze všecli zmatkuov zase k kostelu Brněnskému mohli] 
přijíti. Tomu jeí^nánie na potvrzenie pečeť našeho prstena přidáviti jsme kázali k to-j 
nmto listu. Jenž jest dán ut supra .r\ 

Vytlili Ultéo Piilaikým AČ. Ví. 5iu č. Hiá. *, Fol 36 až 58 J80U x kodexu vjtriena* 

308. 

(CXVIIL) List od opata a konventu kláštera Zbraslavského, jimž zapisují desátek v Rúcho- 
vanech panu Vilémovi z Perošteina a panu Jindřichovi z Lipého do jich životuov. 

Na Zbraslavi 14S4, L záři. — Cod. F^rmt, v arch, mm* kr, Čes. /• 70, 

My Jan z boží milosti opat. a převor a klícník i vešken konvent kláštera 
Zbraslavského arcibiskupství Pniského zákona Cisterského, známo činíme . . . Jakoí 
jest předek náš, kněz Jan opat i [s] svým konventem kláštera našeho svrchnpsaDébo I 
zapsat a zastavil des^Uek v Rtichovauech s jeho všelijakým příslušenstvím ve ttecli 
stech kopách groších českých, jakož to pak list hlavní předka našeho, kterýž udělán 
jest na to, šíře a dále v sobě zavírá, urozenému pánu panu Jindřichovi z lapéboj 
najvyššiemu maršálku království Českého, a k tomu v témž listu zapsal jest lvi 
předek náš, aby do živnosti jmenovaného pana maršálka ten desátek jmenovaný v Kíí- 
chovanech s jeho příslušenstvím od něho nebyl vyplacen: po smrti nebožtíka paoij 
maršálka, kdyi jest již nám výplata zase spravedlivě přišla, smluvili smy sé 8 oriř-J 
renými pány panem Benešem {uiriírabí na Karstýné a mincmajstrem na Horách Kut- 
nách, a panem Ludvíkem bratřími z Wajtmille v takové míre, že jmenovaný pAfl' 



^ roku 1484. 



273 



řeiies a pan Ludvík méli jsó diíti tédi tri sta kop vedle zněuie listu tulio, kterýž 
předek náš luiélal aebožtíku panu maršálkovi, synu jeho nebožtíka páné maršálkovu, 

)tiž urozeuénm páuu panu Pertuoltovi z Lipého, najvyjísiemu maršálku království 
Jeského, a k tomu jsů nám připuojčili sto kop grošuov míšeňských mečových, a v ta- 
^ovéž sumě tfi set kop grošuov vedle znění listu prvnieho a ve stu kopách groši 

íísenských mečových měli jsů ten náš desátek v Rúchovauech s jeho příslušenstvím 
Iržetij a k tomu do životuov jmenovaného paoa Ludvíka a syna jeho pana Laclava 
z Wajtmille neměU jsú splacováni býti. I zpravili jsů nás jmenovaní pau Beneš a pan 

ILudvíkj že mají o ten desátek a tu spravedlnost smluvu a zjednání s urozeným 
■ánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfnšteiné, najvyššiem maršálkem králov- 
Itvie Českého a najvyšším komorníkem čudy Brněnské, a žádali nás, abychom jich 
išecko právo na jmenovaného pana Viléma ])ana maršálka převedli. 
U 



A my jmenovaný opat, převur, klícník i vešken konvent mocí listu tohoto 



istavujem a zíipisujem ten náš desátek v líuchovanech s jeho všelijakým příslušen- 
stvím v těch třech stech kopách groších vedle zněnie listu toho prvnieho předka na- 
leho, a k tomu ve stu kopách groších míšeňských mečových jmenovanému pánu Vi- 
řmovi z Pernšteina a jelH> dědirňm a Innlúcím, a k tomu aby od nás ani od našich 
^ndůcích s toho desátku mohli [sic] splaceni býti do živnosti jmenovaného pana Viléma 

také do živnosti urozeného pána pana Jindřicha z Lipého, syna nebožtíka pana 
řertuoltova, a toho desátku našeho a s všelijaká jeho spravedlností aby mohli užívati, 
požívati jako svélio vlastnieho, bez naší a našich budůcích všelijaké překážky. A když 
by Buoh pana Viléma a pana Jindřicha jmenovaných ueuchoval, tehdy proto držen 
firavé a mocné jmenovaných pánuov mají jmieti na tom desátku, dokudž by jim 
svrchupsané sumy právě a v celosti nebyly zaplaceny ; ale když by čas přisel po 
živnosti jmenovaných pánuov, a my sumy jmenované anebo naši budúcí zaplatiti 

dáti chtěli, mají od nás přijíti a nám desátku našeho zase postiipiti a listy vrátiti, 

tomu na potvrzení a na svědomí a pravú jistotu a zdržeuie svrchupsaných věcí 
ili sme přivěsiti pečef naši a konventu kláštera našeho. Jenž jest dán a psán v klá- 

?ťe na Zbraslavi léta božieh** tisícého čtyistého osmdesátého čtvrtého den sv. Jiljí. 

Vftah Ufltén Palackým AČ. VL 5HJ 6. líio. 

309. 

Jan z Pelhřimova prodává právo své na lese a na lukách u Kojetína na Dnnko vících, 
Ěréž na něj spadlo po dědu jeho, když Popovice prodali, za 29 fl. Ctiborovi z Cimburka 
z Tovadova. Dat. na Tovačové, v nedéli před povýSenfm sv. kříže (12, září) 1484. 

Výtah tiStén Palackým AČ, VI. 616 č, líJT. 

310. 
Ve smlouvě, kterouž Ctibor z Cimburka dává neteř svou Anežku Jindřichovi z Hradce 
manželku, byl svédkem také Vilém z Pernšteina na Helfenšteiné. Dat na Polné 1484, 
i. října. AČ. IX, 359. 



44.1.%' ť»«ky XVI 



3/> 



274 



G XXIL Lisťmář pana Vilíma z Pemštcina 
311, 



Mikuláš mladší z Hořic a na Pecce vysvMi^uje, ž*- mu jest rtobře svédomo a při íoiuj 
byl, když Vilém z PerDšteina prodával zboží Liblicbé Jimlřichovi ze Smiřic, že jpst proilalJ 
je 8 dvaceti kopami platu koiTiorního, a tu véc jemu oznámil přede všemi, kdož při tom trhuj 
byli, aby pro ten plat na něho (Pernšteina) píín Smiricky se nenavracoval. Dat. 1484 v De-1 
déli po sv. Bťikci ( 14. list.) Cod. Pernst. v arch. mus. král. Oesk. t 62. 

312, 

(LIJ Smlůva na papíře mezi panem Vilémem z PernSteina a pány LicIitnStíijnary, což sT 
panny Barbory a syna jich pana Wolfkanga dotyce* 

Na Mor. Kruniloré (1484, 29, prosince), — Cod, Pernst. v arch, mm, kr, čes, jol. 4o 

Stala se jest smlúva mezi námi Vilémem z Pernstaina, naj^^šéiem man>álkeni 
královstvie Českého a tmjvyššieni komorníkem eudy Brněnské, s jedné, a Henrycheuí 
a Křištoforeni bratřími z Liclitnšteiuu strany druhé, o spřieznéní přátelské, tak že já 
Vilém z Pernštaiua pauiui Barboru, dřeni páně Pertuolthovu z Lipého, maršálka kr«- 1 
lovstvie Ceskélio, duti nuim k svatému nianielství synu |>ana Křištofora, panu Wolf- 
gankovi, a po ai věna jeden tisíc zlatých uherských. A proti tomu my llenrirh 
a Kfištofor a Wolfgang máme odvéniti [sic] puol druhého tisiece zlatých podle práríi 
2emř Aloravské, tak aby véna toljo suma byla pnul třetieho tisiece zlatých. Pakh liv 
pán Buoh dopustil na Jindřiclia sirotka, totiž syna již psaného pana Pertuolta smrti, 
tehdy já Vilém z t^vé dobré vuole a za to její právo po smrti Jindřicha jí panně Barboře 
devět tisíc zlatých uherských dáti mám na roky takové, že po smrti Jindřicha tieh 
vdáni panny Barbory počna v jednom roce pořád zběhlém tři tisiece zlatých vydávati 
mám, a potom opět v druhém roce též tři tisiece zlatých dáti mám, a potom opél 
v třetím roce též posledniech tři tisiece zlatých dáti mám, 

A my Henrich a Křištofor a Wolťgank, syn a strýc nás máme těch devět tisíc 
zlatých uherských jí panuě Barboře ujistiti listem k ruce páně Vilémově a jeho erbňffi 
neb potouíkom s rukojniiemi dobrými, v zemi Moravské usedlýuú, aneb ua statku 
ukázati deskami zemskými, a panna Barbora má sě odřéci všeho svého práva^ ač br 
sě jí zdálo které mieti k statku otce jejího, a se deskami odepsati a panu Vilémovi^ j 
erbóm jeho neb potomkóm vepsati a vložiti, ac by pan Jindřich, bratr její, prvé 
z svét*i zšel, A to my Henrich a Křištofor a Wolfgank máme panu Vilémovi ujistiti 
též listem s rukojmiemi podle vydánie příidsu skrze pana hajtmana Moravského, Uk 
aby přátelstvie mezi námi zuostalo bez súduov a všech nárokuov. A též já Vilém 
mám panně Barboře, panu Henrichon a panu Křistoforavi a panu Wolfgangovi liMJ 
s rukojmienii na tu sumu udělati a ujistiti^ aby erbové neb potomci moji povininl 
bylí ty peuieze dáti, věna jeden tísiec zlatých a devět tisiec za to, jakož sě nahat 
pííe, na roky psané bez zmatku. 



3 roku 1484 a J48ú. 



275 



svaaDa niá býti, když panna Barbora let šestnásti dojde, hued ten prvuí 
jasopust. A mám já Vilém neb nn»ji potomci jim, panu Heiiricfiovi, panu Křisto- 
)róvi a panu Wolfgaiiknvi puol létn íiapfetl ibHi věděti. Pakli by pán Biioh smrt 
dopustil na kteréhokoli, buď na paua Wolfganga neb na pannu Barboru^ jehož Bože 
Bttez, tehda z této sínlúvy aní z Ustuov téch více nic býti nemá aniž sebe budeme 
"povinni témi listy uponiínati, leč by živi jsiíee spolu svatého manželstvie spojenie došli, 
ty listy obapolué máme sobe dokonati a položiti od dne nynéjšieho do první neděle 
postní [20, února] najprť prieští. A to sme st»bě slíbili ray Vilém, Ileurich, Kiištofor 
_a Wolfgang pode dvěma tisieei hřivnami groši Pražských širokých, a k této smlůvě 
jistotu své pečeti i na svědomí jsme přidávili; a ptiprosili jsme urozených pánuov 
"pana Ctibora z Cimburka a s Thovačova hajtmnna markrabstyie Moravského, a pana 
Jana Bořka z Kunstatu a s Polné, že jsii své pečeti podle našíecli na svědomí k této 
smlůvě a k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán a psán na Krumlově v středu před 
Novým létem léta božieho tisiecílio ctřstého osmdesátélio pátého [sic].*) 

VýtAh tiéttVn Palttckým kČ, VL 510 Č. 168. — Vú 1484^ ponévadi další o tom listiny sepsány byly 



roku i-l^iV, "i. Anora & 24. února. 



313. 



Vilém z PeniŘteina potvrzuje Kurdéjovským privilej Jindřicha z Lipóho na volné 
k^aftování, danou na hradě Krumlově 1466, i\. února Datum Krymlov ícv. IV. post Iiinocentum 
(6. ledna) 1485. Regest v zemsk, arch. v Brně v Bočkové sbíi*ce z orig. v Kurdéjov^. 



314, 

Vilfni z Pernšteina vyznává, že vedle smlouvy s Hendrychem a Kriátoforera bratrímí 
vlastními z Lichtťosteina o manželství syna a bratrance jich Wolfganga z LichtenŠteina s pannou 
Barborou, dcerou uékdy Peitnlta z Lífiého^ obapohil listy méiy býti v první neděli v posté 
(20, únj udělány a položeny, však že na tom zůstalo, aby listy ty položeny byly na středo- 
posti pHŠti (10. brez.). Dat. na Krumlove v středu na Hromnice (2. ůn.) 1485. Cod. Pernst. 
"^ mus. král. Česk. c. 54. 

315, 

3XV.Í Q.uitancí od [Jana a Jiříka bratří] Rechmberkuov na devét set zlatých panu Vilémovi 

z Pemštaina. 

Na Mor. Krumlove 1, úmra 1480, — Cod. f^rrnst, v arch. tm^s. kr, Česk. f. 67. 

My Jan a Jifík bratří vlastní z Kecbraberku a z Želetic i s erby svjmí a bu- 

Scímí putomky vyznáváme ... že jakož sme niéli list hlavní, list na par^amené 

rakojtniemí, s visutými pečetmi, kterýž jest svědčil otci nebožtíkovi našemu a nám 

Dt devét set zlatých na zástavu vsi Vitonice na urozeného pána pana Jiodíicha 

lippého, najvyššieho maršálka království Českého dobré paniétij a jeho erby, jakož 

tk ten list Síře v sobe to zavíral a ukazoval, kterýžto list svrch upsaný hlavní my 

35* 



276 



C, XXI L Lisiinár pana Viléma z PemM^ifM 



stratili í>me a doptati sé jeho nikde nemuožem; ale proto luu/ťuv 4^11 pan Viléiil] 
z Pernšteina na Helfnéteiněj najvyšší maršálek království Českého a najvysší koinumílí 
čudy Brněnské, pán mi milostivý, s námi ráčil jest milostivě naložiti v té věci a ilk 
nám ten svrchupsauy, totiž devět set zlatých úplné a docela zaplatiti, ač sme mj 
JMti listu toho nevydali ani vrátiti mohli. 

Protož my svrchupsaní Jan a Jiřík nahořepsaného pana Viléma JMt i JMt 
erby a potomky i nikojmie v tomto listu psané sami od sebe, od svých erbnuv] 
a Imdůcích potomkuov kvitujeme, propustíme a mocně tímto listem z těch devíti sel 
zlatých svrchupsanýeh prázdny činíme, a ten list Mavní svrchupsaný mocné ttmtii 
listem morímej slibujíce, /e JMt pan Vilém svrchupsaný ani JMti erbové neb potomc^ 
ani ti rul:qjmie v tom listu psaní od nás, erbuov našich neb potomkuov nemají z těch 
devíti set zlatých ani od žádného jiného člověka napomínáni býti na CM^y véčn^ 
a budiicí. Pakli by pan Vilém svrchupsaný neb JJÍti erbové neb potomci jaká škodu 
vzali aneb k kterému zmatku přišli skrze ten list ztracený, že by tím listem kl*] 
JMt neb erby a potomky jeho napomínati chtěl: tehda dáváme JMti moc, crbínil 
i buducíni JMti, aby se v nás statek burf dědičný neb manský, kterýž uynie máme'^ 
a držíme i kteiýž bychom napotom jinde měli, v ten sě uvázali a jej drželi dotud- 
dokudž by panu Vilémovi neb JMti erbom i budúcím JMti ty škody zase nebylji 
navráceny, kteréž by skrze ten list stračeny vzali. A protiv tomu slíbujenie nebývat! ^ 
žádným obyčejem ani kterým právem duchovním i světským. A též slibujem i za 
paní mater naši, ač by jí co svědčilo v tom listu straceném a ona jím upomíuatij 
chtěla pana A iléma neb JMti erby a potomky neb rukojmie, tehda též }>ro Uikovt*| 
upomínání aneb zmatky činění tím vším obyčejem, jakž sě svrchu píše. pan Vilém 
JMt, erbové a potomci JMti aby sé v statek náš uvázali a jej drželi 

Tomu na jiotvrzení i na svédumí my s\Tchupsaní Jan a Jiřík pečeti naíe | 
k tomuto listu jsme přivěsili, A příprosili srny urozených pánuov pana Puiíthy z Lichtiu- 
burka a z Bíthova. pana Jiříka z Wajtmille a na Žeroticiech, a slovutných panoíi 
Zigmunda Valeckéhu z ilirova, ty časy hajtmana na Krumlově, Jindřicha z Vlasiwt' 
a z Slatiny, Jana z Petrovce a s Višiiového a Petra z Kyjova, že jsů pečeti své 
podle našich na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán na Krundovi 
v pondělí po s, I>orotě léta buožieho tisícého čtyřstého osmdesátého pátého. 

VjUii tištén i»alack)ra AC. YL 517 č. 16£>. 

316. 

(LU.) List od piiDUOv litehtnštajnaruov o véc, což sé pana Wolfganga a panuy Barboiy dotyce. 

Na Mikídové Í485, 24, úmra. — Cbrf. Ptrnst. v arch. mus. král, Česh /. 4J 

My Henrích a Křištofor bratří vlastní z Uchtnštajnu a s Nikolšpurku i ^ it>' 
svými vyznáváme iv jsme dluiiii viraM^lm n spravedlivého dluhu věnnéhu pun^U 



s roku 148r>, 



:fii 



licílio tisiece zlatých uherskýťh váhy i minee spravedlivé urozenej panné Barhoře 
Lippého za syna a bratraní^e našeho, urozeiji^ho paaa Wolfganga z Lichtnšteina ; 
tteréžtu zlaté nahoře psané máme a shbiijenie jí panně Barboře ve deky zemské 
Moravě vložiti a vepsati s^ým nákladem a prací na svým vlastním dédicství čistém 
iiezávadném, a jí plato roenielio ukázati a shádati puol třetieho sta zlatých uher- 
kých podle práva zemé Moravské, a to čistiti a svoboditi po deskách vloženie před 
^dy* před křesťany i před jinými věnnými právy za plná tři létu pořad zběhlá, tak 
ikoz zemé Moravská za právo má; však pod takovň limhivú, jestliže by panna Bar- 
ora k letóm šestnácti přišla a dosla, že syn a bratranec náš pmi Wolfgang již na- 
hoře psaný má ji k svatému manžehtvie pojíti bez znmtkuuv i omluv všelijakých, 
to věnné právo hned po svatbě na najprvnějsiem sněmu panském ncl* konečně 
la druhém, když deky zem>>ké u Brně otevříny liudii, vepsati a vložiti. Pakli l»y 
umy Barbory smrti pán Buoh před sestnástí lety neuchoval, než by jirh došhi, 
íhdy toho vénného práva nebudem povinni vkládati ani vpisovati, než má nám tento 
Spis zase vrácen býti bez zujatkuov a více žádné moci nemá jmieti. 

Pakli by panna Barbora let šcstnilsti došla, a pan Wolfgang z které příčiny 
ní vstav manželský vstňpiti uechtéL tehda miime a povinni jsme i slibujeme uroze- 
léoiu pánu panu Vih-^movi z Pernštajna na Helfenstajiiě, najvyšsiemu maišidku kra- 
)vstvic Českého a najvyššiemu komorníku cud}' Brněnské, jeho potomkom aneb 
iručníkóm dáti a položiti dva tisiece hřiven groši Pražských širokých beze všeho 
latku i všelijakých forteluov konečné ve čtyřecli nedělích po napomenutí* A to jsme 
Jéechm* slíbili a slibujem jí panně Barboře svrclmpsané, a k její věrné ruce uroze- 
nou i>ánu panu Vilémovi z Pernštajna jc na Helťenštajně uahořepsanénui. A my 
ían Kuna z Kunstatu íí na Hoduuíuěy Albrecht starší z Štermberka, Albrecht z Boz- 
lovie a na Lethoviciech, Jan z Lompnice a jia Meziincie, podkomořie markrabstvie 
Miitavškého, Zdeněk z Lichtoburka a s Biethova, Ludvig z Wejtmille, rukojmie 
nimi a za ně, pana Henricha a pana Křištoťoi'a a za jejich erby, za pana Wolf- 
íaaka z Liechtnšteina, syna a bratrance jich, slilnijem svň dobru cistu věru, ruku 
Bpylecní a nerozdielnů, to všechno, což sě nalioře píše, zdržeti, svoboditi jí pauné 
íarboře a k její věrné ruce svrcliupsané beze všech forteluov a znuitkuov všeli- 
kterakých. Pakli bychom toho všeho neb na diele neuíinili a nenaplnili neb ve desky 
Uemské nevepsali, jehož pane Bože ostřez, telida inbed bez meškánie kteráž dva 
^' náís rukojmí svrcbupsanýrli najprve napomenuta budem od Již psané panny Barbory 
Mh od její věrné ruky svrclvupsaué, máme a slibujeme vjeti v obyčejné leženie do 
^ésta Brna . , . A vzalí-li by které škody koli věřitelé naši nahoře psaní pro nezdrženie 
líedokonání věcí v tomto listu psaných, ješto by je prostým svědomím bez přiesah 
vérováuie pokázati molilí, ty všecky škody my jistci a rukojmie nahořepsauí miime 
||ch vuole odložiti a zaplatiti. A jestliže by v tom času pan Buol 



278 C. XXII. Listinář pana Viléma z Pemšteina 

z nás rukojmí kterého smrti neuchoval, my živí a zuostalí rukojmie slibujeme a máme 
jiného rukojmie tak dobrého a mohovitélio v jednom měsíci pořad zběhlém k sobe 
v toto rukojemstvie pristaviti a podle sebe zapsati, a tento list v táž slova obnoviti 
^ j^j již psanej panně Barboře neb její věrným rukám svrchupsaným v jich moc dáti 
pod leženiem svrcli upsaným. Tomu na potvrzenie i na svědomí my Henrich a Křištofor 
bratří vlastní a rukojmie svrchupsaní pečeti naše s našiem jistým vědomiem k tomuto 
listu jsme přivěsili. Jenž jest dán a psán na Nikolšpurce den svatého Matliiáše apo- 
štola božieho, léta od narození Syna božieho tisiecího čtřstého osmdesátého pátého. 

Výtah tiétén Palackým Ať. VI. 517 č. 170. 

317. 
(LIII.) List druhy od pánuov Lichtnštajnaruov, což sé pana Wolfganga a panny Barbory dotyce. 
Na Mikulove 1485, 24. února. — Cbd. Pemst. v arch. mus. kr. Česk. /. 42. 

My Henrich a Křištofor bratřie vlastnic z Lichtnštajnu a s Nicolšpurku 
i s svými erby vyznáváme . . . Jakož skrz nás se jest smlůva stala s urozeným pánem 
panem Vilémem z Pernštajna na Helfenštajně, najvjšším maršálkem královstvie Če- 
ského a naj^^ššiem komorníkem čudy Brněnské, že syn a bratranec náš, pan Wolf- 
gang z Liechtnštajna má pannu Barboru z Lippého, dceru nebožčieka pana Pertuolta 
z Lippého maršálka královstvie Českého, k svatému manželstvie pojíti a vzieti, a po 
tejž panně Barboře panu W^olfgangovi týž nahoře psaný pan Vilém na místě svým a 
sin^tka, syna pana Pertuolta nahoře psaného, od sebe i od sirotka pana Jindřicha po 
panně Barboře věnoval a jmenoval jeden tisíc zlatých uherských, jakož jeho list na 
ty penieze máme. 

1 proti tomu jsme my jiný list věnný podle práva země Moravské udělali a 
témuž panu Vilémovi v moc dali. Ale že toto jest mezí námi umluveno a smluveno 
i pecefmi našimi potvrzeno, že pan Vilém jsa mocný a pravý společník a poručník 
a deskami zemskými v Bniě přijat na pravý spolek od již psaného pana Pertuoltba 
z LipjHMio oc z svěj dobn? vuole podvolil se jest nám, ac by pan Jindřich z Lippého 
,K sinuek bnitr panny Barbor}, let nedojda, s tohoto světa sšd, že k tomu tisíci 
zlatých věna daných devět tisiec zlatých uherských jí panně Barboře a Wolfgangovi 
synu a bratranci našemu dáti má na roky jmenované, jakož na to jeho zápis nám 
učiněný šieh^ ukazuje. 

IVotož my Henrich a Kristof slíbili sme a slibujem naší dobru Těrů křestan- 
skú sami za se, za j^ana W olfganga, syna a bratrance našeho, i za erby naše i za 
pannu Barboru, manželku syna a bratrance našeho, jemu panu Vilémovi, jeho erbóm 
i jeho potomkóm, komuž by on statek svuoj ten poraiil, nm Yfc aé netáhnutí, nena- 
říkati, aniž oř stáli žádným právem ani nárdmn, ktefymkdii jymsSkgafm dbyi^ 



s roku 14S5. 



SÍ79 



na tom přestati a toht> spolku otce paimy Barbory páoé Pertiiolthova potvríUti 
imn panu Vilémovi, erboin a iMitomkóm jeho a znovu ve tisky ?:emské vložiti, a 
lískami se íJtlepsíiti pauiia líarbora ma Hvýiu nákladem a prací konečné na prvniem 
íému pansktím, když drsky zemské po smrti pana Jindiiclia sirotka otevříny by 
v Bnié byly, a to svoboditi, jako země Moravská za právo má. A těch devět tisiec 
itych vezmucj mamv a slibiijem panné Barboře ujistiti na listech neb na zbožiech 
íázati dědicskýcli v zemi Moravské od nás držených, éistých a nezávadných tak : ac 
prvé syna a bratrance našeho, paua Wolfganga, než panny Barbory smrti Buoh 
?uehuval, a již sé maiiželsky sešli, že k věnu svému těch devět tisíc zlatých svo- 
Klné a nezávadné jmieti má a s nimi bide moci učiniti, jakž se jí bude zdáti. Však 
loto jest znamenitě vymínéno: jestliže by z dopuštěnie božieho kterého smrt zašla, 
bij<r pana Wolfiranga neb pannu Barboru, než by k letóni přišli, že trdio ničeho po- 
vinni sobe s obli stranu nebudem. než těchto zápisuov prázdni; než dá-li pán Buoh jim 
k letóm přijíti, to všechno povinni bndem jemu panu Mléniovi, jeho erbóm a po- 
tomkóm učiniti a naplniti i jí panně Barboře, jako sě imhoře píše, a k jehíi páně 
Vilémově věrným rukám, urozeným pánóui, panu (■tihorovi z Cimburka a s Thova- 
čova ha-jtmanu markrabstvie Moravskélio, a panu Jani»vi Bočkovi Suchému Čertu 
Kunstatu a na Polné. 

A my Jan Kuna z Kunstatu a na Hodoníně, Albrecht starší z Šternberka, 
Ibrecht z Božko vic a na Lettioviciech, Jan z Liimpnice a na Meziříčic, podkomořie 
Markrabstvie Moravského, Zdeněk z Lichtnburka a s Biethova a Ludvig z Wejtmilíe, 
ohni panem Henricheni a Kristoforem a za ně i jich erby sHbujem svii dobru 
kfPí^řanskú věru, ruku společní a nerozdielnu to vset hno splniti, zdržeti a zacho- 
rati, což sě v tomto listu píše, bez zmatku a íbrteluov všelijakých. 

Pakli bychom čeho niíiičinili na diele nebo na všem, jehož Bože ostřez, tehda 
íjlied, kteráž bychom dva napomenuta byla od pana Viléma, erbuov neb věrných ruk 
elio svrchupsaných, máme a slibujeme vjeti v obyčejné leženie do města Brna . . . 
Tomu na potvrzenie i na svědomí my Ilenrich a Kristofor a rukojmie svrchupsauí 
l)»ířeti naše s nasiem jistým vědomím k tomuto listu jsme přivěsili. Jenž jest dán 
psán na Xikolšpurce den svatého Matiáše apoštola božieho, léta od narození Syna 
iWielio tisiecieho čtyřstého osmdesátého pátého. 

Vftah tiétén Palackým AČ. VI ól7 č. 170. 

318. 
X.) Svědomí o bluta Cihovská, že jsú nikda nebyla nafiekána od žádného za pana Jiřieka 

Stražiiiťkého- 
^iti Raéickh 14H6, A4 dubmi. — Coil Pernst. Fraid. mm. Bm* /. 478 b; arch, mést. 

Brn.f, 161 b — 162. 
rVáachovie známo čiaiem tíemto listem všem vuobec, kdož 



280 



C7. XXIL Listinář pana Viléma m Pemšteina 



jej uzří neb čtiic slyšeti builú: Jakož jsem byl iia Pluuilové mnoho let ii dooře pí 
méti pana Jiříka Strážnického i v liřadu o ta blata, kteráž sů pod rybuíky Čihov^ 
skýmij pokudž těch lidí Cihovských pole zastala, že vždycky jsem slýchal od pan 
nebožtíka dobré paměti, že jest tak přikazoval lidem svým, aby bránili, k čemuž si| 
spravedlivi, a nedali sobě křivdy činiti, a to jest přikazoval i úredníkiiom, aby jia 
toho radni i pomocni byli» A nepamatuji toho, by kdy od kterého pána naříkána 
byla, aby se kdo na to táhl, A to mi jest dobře památno i svédomo, a když by tohoj 
potřebí k tomu bylo, i ústně bych to znáti chtěl. Jenž jest d;)íi nn líačicích íeu řtvrtekj 
po provodní neděli léta dc AťCCCCn^XXXV'\ 

(i. VIIII). 1485^ 14. dubna na Výškově Prokop z Domamyslic svědčil: 

Že mi jest toto dobře vědomo i památno, že když sem byl v službě v Šteni- 
berce u paní Elšky paní líozmberské, kteniž ty chvfle Čihovice k Šternberků držela 
8 rybníky i s blaty, že od žádnélio naříkána nebyla o blata, pokudž téch lidí 
hovských pole zastala k Celeckým hranicím, ani jí kdo co překážel. A odtad sem také 
byl potom u pánuov Strážnických Jich Jití dobré paměti, pana Jiříka, že t^ké iiikdví 
překážíuo nebylo, než že vždy Jich Mt i úředníknom i Cihovským přikazovidi, abf| 
blat bránili a kíivdy sobě činiti nedali. A to bych chtěl i lístně seznati, kdy by U*\\qÍ 
pořeba byla. A tomu na svědomí svú sem vlastní pecet přitiskl k tomuto HstuJ 
Jenž jest dán na Vyškově ten čtvrtek po provodní neděli léta ^c M^CCCC**LXXW'Í 

(1, XI.} 1485, 17. dubna v Čihovicích Zbenék z Vrahovic a z Náměště, Hynek z Popuovek| 
a v Pozoricíchv MikuláS z Počenic a v Želči vj^znali: 

Že předstůpili před nás opatrní a víry hodní lidé z Iherčic, zejména tito: 
Matěj Žáceky Martin řemenář, Pavel Rožek, Matěj Badal, Matěj Kačer, Řehoř, Jiřík J 
Pavel a Jiřík Svratek, a ti lidé svrchupsaní vj znali píed námi, že tu luku, útu\ 
kerúž pan Šárovec příkopu počal dělati, kupovali od Čihovských lidí až pod cesta,! 
keráž jest pod příkopů tú, a tú cestu seno že by vozili lidé z blata; a někteří z nichj 
vjznali, že kupovali trávu u týchž lidí Čihovských a síkali až po velikii stnihu, k^] 
rážto struha skrze okna jde oc. 

319. 

Vilím z Pernšteina dává Vojtěchovi koželuhovi, který usadil se pod kopcem na Přerot*,^ 

Ihotu neb nepoplatiiast na 10 let. 

Na Hramekh 1485, 30. d^m. - Aixh. Mcmský r Bmi, Píaméimí kniha Topai. foL I8S. 
Vilém z Perušteina na Helfenšteině, nejvyiší maj šálek králoTstvi ČedkélM) 
B^nšM komorník čudy Brněnské, známo řiuíme • * . že sem dal a mocí tohoto Us 
dáfám opatiuému Vojtěchin í kn/rinb^vi kterýž se postavil pod kopcem tm f*re«Mřl| 



z roku 1486, 



281 



^glkazateli listu tohoto Ihotu, svobodu plnou od datum listu tohoto za deset let 

^onid zbéhlja^tij tak aby on té Ihoty a svobody tak a tím obyčejem užíval a užívati 

I mobJ^ jako jiní naši lidé to na kopci užívali sou a užívajL Také jemu Vujtéchovi 

Biřrchupsanérau i jeho potomkóm dali sme a přidali, aby on i jeho potomci, kteří 

"y na tom domě byli, oa budoucí časy k tomu kopci příslušeli a s témi lidmi na 

kopci v těch právích, svobodách a poplatcích íseděli a s nimi odbejvali, těch všech 

svobod a práv též užívali, jako ti ua kopci, A při tom jej slibuj em nechati i jeho 

potomky. Tomu na svědomí pečet naši kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž 

iest dán a psán na Hranicích v sobotu po sv, Jiří léta Božího tisícího čtyřstého osm- 

Ifeešátéhú pátého. 



320, 



Beneš Kdulinec z Ostromlře činí Viléma z Peruáteina poručníkem détí svých i jich 
ožl. S. I 1485, 4, květ. AČ. V. 532, 



321, 



^eSmiřic o vymínéní platu komorniho při prodeji statku Libhc, S. I I4s5, G. května. AČ* 
^IIL 42L 



322. 



<CIX.) List od krále Vladislava, jímž dává poddací v Evanciclch panu Vilémovi z PernšteiDa. 
^ATfi hradě I^aiskífH 1485, 8. června, — VytrJtem listy kodexu Pernst. v nitts, Frant. v Brné. 

^L My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem, že prosil jest nás urozený 

^^iiém z PernŠteina, najvyššie maršálek kralovstvie Českého a naj vyšší komorník čudy 
Brněnské věrný naš milý, abychom jemu ráčili dáti podací kostela a fary v městečku 
■■vančicích, kteréžto přísluší jednomu z kanovoíkuov probostvie Mělnického. My v tom 
flnediece k vérnyai a usta\ičuym službám téhož Viléma, kteréž nám čiuil, činí a či- 
niti nepřestává, nám věrně k obecnému dobrému pomáhajíce, a potom tiem lépe aby 
aiiiilil nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobe pozná, jsiice v tom k jeho prosbě 
■lilostivé nakloněni, s dobrým rozmyslem a radu věrných našich moci královská dali 
^me a tímto listem dáváme témuž Vilémovi podací kostela a fary jmenovaného mě- 
ečka Evanřic, tak aby on jakožto páu podací mohl podávati a dávati faráře k témuž 
)SteUi a faře v jmenovaném městečku, kuhož se jemu zdáti bude a líbiti. Však 
)to má dávati tu takového kněze a faráře, aby sé srovnal s těmi lidmi téhož raě- 
cka u víře a rozdávání svátostí, a to bez naŠí, budúcích našich králuov Českých 
irSech jiných lidí všeliké překážky, A to podací již psané fary má trvati témuž Vi- 
iiovi do jeho živnosti a nic déle. A hned po smrti jeho teuto list náš viece žádné 
id mleti nemá. Tomu na svědomí pečeť n:isi královská kázali sme přivěsiti k tomuto 



282 C XXIL Lisťinář pana Viléma z Pěrnšteina 

listu. Dán na hradě Pražském, v středu po hodu Božieho těla léta Buožieho tisícého 
čtyřstého osmdesátého pátého, královstvie našeho léta čtrnádctého. 

Ad relationem domini Johannis de Sselnberk, 
cancellaríi regni Bohemie. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 617 č. 171. 

323. 

(CXLII.) List od krále MathiáSe, jímž panu Vilémovi z Pernšteina vuoli dává, aby komornicstvie 
Brněnské mohl vzdáti panu Vratislavovi z Pernšteina. 

Ve VMni 1485, 1. srpna. — Cod. P^mst mus. Jcrál. (%sk. fd. 83. 

My Mathiáš . . . oznamuj em tiemto listem všem: Jakož urozený Vilém z Pern- 
šoina oc, věrný náš milý, dvěma úřady, jedním od nás, totižto komomicstviem 
Brněnským, a druhým od nauasnějšího bratra a přietele našeho, krále Českého JMti, 
s naším všakž privoleniem, obdařen jest, totiž maršaltctviem královstvie Českého: 
i přistiipiv před nás jmenovaný Vilém z Pernšteina, vznesl jest na nás, kterak by 
sě nadaal, že stěžka na potomní časy těm oběma úřadóm stačiti moci bude, abj 
oba mohl spravovati dostatečně, zvláště proto, poněvadž práva v Čechách i v Moravě 
puojdú, a on vedle úřadů svých při obojích právích bývati by mosel sic vedle po- 
vinnosti. I prosil jest nás se všie pokoru, abychom toho jemu přieti ráčili, ač by 
úřadu toho, kterýž od nás má, totiž komornicstvie Brněnského držeti pro nahoře psané 
nebo jiné kteréžkoli příčiny nemohl, aby jej poručiti neb vzdáti mohl urozenému 
Vratislavovi z Pernšteina, bratru svému vlastnímu, tak aby on na místo jeho v ten 
úřad vstůpiti mohl. 

My znamenavše jmenovaného Viléma mnohých služeb ustavičnost, chtiece také, 
aby jiní věrní naši, znajíce milosti naše, kteréž věrným našim za jejich služby oka- 
zujem, tiem pilněji a ochotněji nám slúžili, již jmenovaného Viléma z Pernšteina 
prozby uslyšeti jsme ráčili milostivě a jemu k tomu svolili sme, aby on jmenovanému 
Vratislavovi bratru svému ten úřad komornictvie Brněnského, když by sám při něm 
zuost^*iti a jeho držeti nemohl, mohl poručiti a vzdáti nebo s sebe nan převésti. 
A protož vám urozeným Ctiborovi z Cimburka a na Thovačové jakožto hajtmanu, 
komorníku Olomúckému i jiným našim úředníkóm i všem markrabstvie našeho Mo- 
ravského obyvatolóm nynějším i budúciem, věrným našim milým, přísně přikazujem, 
kdyby jmenovaný urozený Vilém z Pernšteina nemoha toho úřadu komornictvie pro 
úřad marsalctvie déle držeti, vám list tento náš ukázal a při tom již psanému Vra- 
tislavovi vzdáti chtěU abyste nečekajíc jiného našeho rozkázánie, téhož YratislaTa 
z Pernšteina za komorníka Brněnského mezi se přijali, vědúce, ieC jest to vnole naše 
i přísné rozkázánie, Jemuito na potvrzenie pečet naši královská piitiaknúti jsme k to- 
muto lista rozkizali. 



s roku 1485. 



285 



Jenž jest dán a psáu ve Vúlni v poadélí den svatého Petra auno Domini ac 
ÍV. Relacio oc p[er] d[omiuum] J[oaDnemJ. 

e[piscopum] Warad[iensemJ dc, 

Vftah tištén Palackým AČ. VL 617 c. 173, 



324. 
(CCXVIL) Nález panský o roboty, což sé Přerova dotýčé. 
f 1485, 18. Máří. — Codex Pernst Arch. mus, král, Česk,; arch mést Brn,/. 97 b — 98 

V kodexu Muaea Českébo uapred vepsáno jesst Ty znání, kteréž ačinil pan Ctibor z Cimburka U85 
"v neděli po BY, Laraparté (18. atáři) v Brně, do alova tak^ jak vytištěno jest již v AČ. X. 288 L 54, též r Brand- 

lových LCit* V, 121 č. 302, krom že na samém konci pocty vsi jsoa v kodexu 0. Musea o půl jedné mensf, 
ježto tam stojí psáno: ^kterýchž jest siimma XllVatý aneb XllP/jtý**. 

Í Kodex Pernáteinský Františkova Musea Bménskébo má také nález panskj^ rde níže otišténý, avšak 

pisto predcbiljsejícího úvodu stoji tam tento nadpis: „Annoriim dc B9 L IIIL post Viti [17, i^ervna 1489] pan 
ki^tinan JMt Ctibor t Cimburka k žádosti aroiceného pana Viléma z Perněteina, nejv. maršálka král. Českého, 
typtáni z knéh městských Přerovských, což se robot k zámku Přerovu dotyce, pro budiki paměť vepsati jest 
kájcaJ slovo od slovti, jakož jest v knihách jíž psaných o to [sic] stalo.'* 

V kodexu Musea C**bkéhv> po vyznání íiiborové další text dosud nikde netištéaý jest tento: 

Znamenaj: za pana Zdenka Lukovského, jakož Přerov držel a spravoval od 

larkrabinv Mti i kníže Přemka knížete Opavského léta MCCC padesátého [1350], 

£02 uajprve pnkopu první a bližšie od města Přerova počali kopati a pargán okohj 

iřsta plésti z práva Přerova. A tak jsme od sturožítuych lidí spraveni od LXXX 

od devadesáti i více let, a tak je naše starší lidi, měščauy v tu chvíli i starší lidi 

města našelio Přerova markrabina Mt osvieceué kníže, markrabie naše a země My- 

ivské pán a náš pán mibjstivý, markrabie Jošt z svých kněli a z registrnov najstar- 

ích spravil naše starší dobré paměti. Kterýchžto jména takto psaná dole stojí: naj- 

j^rve Hazman řečeny Hatalem, Pavel krejčieř, Tunkl, Pavel Vlk, Pabest^ Neužil, Vo- 

řk, Petr Zubr, Ebenglaycli knijéieř, Pešiek krejčieř, Domanec bratr jeho, Znach, 

Tanzl řečeny Keckar, Mikeš Nekázaný, Ondřejec, Mareš Předmostský, Umřlavech, 

_Tapl, Jandl, Niclik, Janek na konci, Petr krajčí otec Mikuhíšuov, ti všichni zpravili. 

z předměstí: Jakub řečený Yolnar, Psorndietl, Danilík, KyUk, Kozlovský, Pur- 

rábek Andrpiftí řečený, Petr řečený Findensiu, Jlostl starý, Lorenc Zam])acb, Hejiic, 

řesek, Pešek, Kolář, Dietl jeho pastorek, Gnetlbansl, Hejuuš, Petrhang, Petr Funtis, 

}eí5iiek. Hájek, Grob, Mertl Handl, Zentft bratr jeho, Hana Zeutft, llehák, Mertl Zeyz- 

rysl, Niigvem, Kerych, Zigléř, Kadíček, Hans Greylicer. 

Ti všichni, jichž jména svrchupsána stojí, všickui vespolek jedním hlasem před 

íladšími pod přísahu vyznali, že jměli pilné piikázánie od markrabiny Mti, Jošta 

irkrabie pána svého, pod zbožím a pod hrdlem, abychom nic markrabstvie neopii- 

eli a na jedinů stúpéji [sic] ustúpili, což markrabstvie, královstvie příslušie a pří- 

lo od staradávna k městu, a vy měščané že to máte za ně učiniti. To dal z svých 



384 



XXII. Listinář pana Viléma e fíemšíeina 



najstaršiech registruov a knih vypsána, i o parkán okolo mésta, kteréž vsi mají jf 
dělati a plésti* A tak jsme ku paměti tiemto písmem přivedli: Najprve s tejto stranj 
Bečvj^ najprve Břest, Znokovice [?], Zkastice, Kyselovice, Zařičí, Chropiů a pur 
Bochoré, jakož sluší k Velehradu neb k Vyzovicím k klášteru; a z druhý stranj 
vody Bečvy najprve Dluhouice, Brodek, Krčmany, Týnec, Suclionice, A'acanovice, PeUi 
řiče. A proto jsme to v knihy naše městské kázali vepsati pro lidi staré, jenž z bo-^ 
iiem dopuščením scházejí, aby tiemto psaním a kázáním markrabiným od města Pte 
rova neodešlo. A ti všichni svrchupsaní svědkové pod přísahu před námi mladyi 
vyznali, a což ješře stai-sích liilí zuosbilo, i mladí by právo chtěli učiniti, že jest to' 
tak úplné, a toho také opůščeti nesmějí pod zbožiem i pod lirdly ac. A to vepsání e 
za markrabie Jošta markrabiny Mti sě stalo, a konšelé přísežní v tu chvíli byli : Hanuš. 
Hranický, Beneš, PeU* Zdenecký. Blažej řečený Příčina, a Vnislav Fojt, a z podmnst 
konšelé DieU a Jakub Pustíšto jsú za to právo učinili. 

Item a tito dolepsaní dvanádcte v tu chvíli jsůc^ za to přísahali, a byU tuho 
zpravenie od starcích lidí, že to jinak není: najprve Vácslav řečený Celák, it. Marel 
it>, Martin Allušic, it. Matěj Ziman, it. Matěj BabineCj it. Ondrusiek jMalhotský, Pa(i| 
FucMar, it Ondrusiek Hundertjar, it. Hans Fumf, it. Martin mlynář, it. Kubík a Pet 
z Lětin; a potom jiných XXIIII za to učinili, že jinak nenie. A potom všicka obec 
naše města Přerovského křikli hlasem velikým, pozdvihajíc prsty zhuory, ie to jiná 
nenie. A t^ik jsme měli přikázánie od markrabiny Mti oc. 

Léta po narozenie Syna božieho tisícého niPXXXI^ [1431] znamenaj, že $é 
starožitní lidé svolali, ješto pamatovali a od LX a od LXXX let, potom jakož Tá-| 
boři město Přerov dobyli a knihy městské zedrali, a tak pamatovali od těch časuov 
a let, kteří mají parkán od staradávna dělati a před tiem dělali, ješto najprve zaj 
nás a za pana Zdenka Lukovského dělali ; a najprve bližní [sic] příkopu okolo mésti j 
kopati počali i parkány dělali, i mají dělati vždy, když jest potřebí a káží 3C. 

Jiný pfepis pan&kébo nálexu tohoto r lémže codexo má po tomto odstayd zapsáno : Tato vjpsáoo 
jest s registr xem&kfch t Bmě a Tigi^ich sratýdi Simona a Jadr apoštolaov léta M^T^H^ 

Item najprve s tejto strany Bei^rie: it. Břest, it Znokovice, Skastice, Kyselo- 
vice, Chropině^ it. Zaiící a puol Bochořě; z oné strany Bečvie Dluhonice, Brodek, 
Erčmany, Týnec, Snchonice a Penčice, Vacanovice oc. 

A také ti starožitní lidee od svých starších dobře od LXXX let slySali, a tak I 
jsů byli zpraveni, ie to jinak není. 

Nález panský.*) 

Mezi mistrem Danielem a knězem Václavem Vj-zovským na místě kapituly ku- 
alda Olomůcského, a panem Vilémem z Pernšteiua, uaj vyšším hofmistrem královstrie 
čaBkébOi pini o&lexli: 

Jikoi kBéif na místě kapituly ukájcali list najjasnějšieho knížete a pána paii» 



£ roku 14So, 



285 






Přemysla, krále Českého třetieho oc a margrabí Moravského, kterak by JMt \70vo- 
bozoval vsi téhož kostela Olomiicského a paustvie toho ode všecli robot a potřeb. 
Tomu též pan Vilém ukázal jest výpis knieh Přerovských, které jsů vydali margrabie 
loravščíj i tudiež paiaéti lidí starých s přísahu, kterak od staradávna ti lidee z téčh 
Tsí k Přerovu robotovali jsú, též i vyznání pana Ctibora z Cimburgka oc hajtmana, 
kterýž tak pánem Přerova byl, že jsd za jelio držení z téch vsí robotovali, a kterak 
jest týž pan Ctibor, jsa v držení Fišerova, a obeslán jsa od hajtmana kněze Vikto- 
rína, sůdil se s panem Karlem ty chrílě podkomořiem margrabstvíe Moravského na 
ísté torilě Jiřího slavné paměti JMti, i s kuéžiemi a kapitolů kostela Olomúc- 
tého, a že jsů témuž panu Ctiborovi ty roboty na téch lidech přisúzěny k Přerovu 
těch vsí. 

A protož při prvniem rozsudku tu věc zuostavují a panu Vilémovi ty roboty 
a těch lidech za pravé přisuzují, pooévatlž jsú je ti lidee jiným pánňm Přerovským, 
tedkóm jeho, činili, a knéží svými privilějimi i potvrzeními královskými z držení 
ch nevyvadli [sic], že ta privilegia a potvrzení panu Vilémovi k žádné škodě nejsů, 
že pan Vilém již víc z toho odpovídati nemá. 

*) Tento náles panský k reci náležející jest z let 14^0—1614, kdy Vilém z Pemsteitta bjl hofmistrem. 

325. 
con. XXVIL) List zprá^ní na Nosislav od Havla z Batelova panu Vilémovi z PernSteina oc. 

fa Jíbr. Krumlove 1486, 26. října. — Cod. Fermt Frant, mus. Brn, /. 60; arch, měst, 
Brn. /. 31—32; rytrš. listy ve Fraiú. miis. v Brn. č. 120. 

Já Havel z Batelova a z Nosislavé i s svj-mi erby, první jistec a zprávce 
récí dolepsaných vyznávám ... že s dobrým rozmyslem a s radu svých přátel, v ty 
By, ješto jsem toho dobije mocen bylj prodal sem a mocí tohoto listu prodávám 
vlastnie dédicstvie, zbožie žádnému nezávadné, twz Nosislav s těmi lidmi, kteréž 
Beni já tu v Nosisla\i jměl, k tomu držel, s dvorem poplužním, s lidmi platnými 
i neplatnými, s rolí ornú i neornú, 8 pastvami, s pastvištěmi, s vodami, s řekli, s lesy, 
chrastinami, s luhy, s lukami, s sadmi, s vinohrady, jmenovitě sNivkú, Greštú, Zídek, 
*íovosad a Bezděkov, s desátlíy, zemním i s kostelním podacím, s jezery, s pustinami, 
platy, poplatky, ves Želíce, s rolí ornú i neornú, s Inkami, s lesy, s pastvami, 
pastvištěmi, s luhy, s platy, a v Žapčicích dvuor a čtyři lány, s lidmi platnými 
neplatnými, s luhy, s lesy, s mezemi, s hranicemi i se všieni přísluěenstviem, což 
tej tvrzí od staradávna príslušie a záležie, v svých mezech a hranicech tak úplné, 
ioi sem to sám držel a požíval i moji předkové, se vsiem právem a panstviem 
příslušenstvem plným, nic sobě ani erbóm svým ani budúcím na tom zbožie práva 
řanstvie ani kterého vlastenstvie nezachovávajíce, než to sem všecko prodal ku pra- 
žmu dědicstvie urozenému pánu panu Vilémovi z Pernšteina na Helfnšteině, naj- 



286 



C XXIL Listinář pana Viléma s Pernšteitut 



yymemn maršálku královstvie Českého jc a JMti erbóm, a k vérné ruce jeho uro- 
zeným pánóm, pana Ctiborovi z Cimburka a s Thovačova, hajtmanu markrabstríj 
Moravského, a panu Vratislavovi z Pernšteina, za XX set zlatých dobrých uherskýcl] 
váhy i mince spravedlivých, kteréž zlaté svrchupsané já sem již hotové r sv4 moc 
zaplacené vzal a přijal úplně a docela. Protož já Havel svrchupsanv, první zprávc 
nahoře i dole psaných vécí, a my Pertuolt z Tvorkova a na Louce, JiHk z Mukodé 
a 2 Bohutic, Aleš z Polanky a z Bošovic, Štěpán z Mukodél a z Vedro vic, JaíiI 
z ílícan a na Tybořicích, Jiřík z Mrdic a na Lelekovících, rukojmie a spravedUvt] 
zprávce a slibce s ním Havlem svrchupsaným a zaů i za jeho erby všickni vespolek 
slibujem , , < Pakli bychom my jistec a rukojmie svrchupsaní toho všeho neučinili,! 
což se v tomto listu píše, buJto na všem nebo na díle oc. Leženie obyčejné v Brněl 
neb v Lipníku. V témž listu dobrá vuole se vypisuje ^c. Jenž jest dán a psán «a] 
Krumlově v středu před s. Simonišem a Judu, léta božieho tisícého fttyřistého osm- 
desátého pátého oc. 

Vklad xapsán do deak Brnénskýcb č. It t 5 dne 17. března U90. Výtah tiátén Palackým AČ. VI. 517 e^lrl 



326. 

(g. Vn.) List od krále Vladislava, jímž potvrzuje vSech listuov na Přerov panu Vilémovi 

z Pernšteina* 

Na hradě PtaSakém 1485, 4, listopadu. — Cod, Pernst íVaní. mus, Brn. /. 161 ; arch. tnést, 
Brn, /. 94 b; vytrÉ, listy ve Frant, m, v Brně č, 98, 

My Vladislav ... že pnstiipil jest před nás urozený Vilém z Pernšteiím. 
najvyššie maršálek královstvie Českého a najvyššie komorník čudy Brněnské, věrnjř 
náš milý, a zpravil jest nás, že jmá a držie zámek Přerov, ležící v markrabstri] 
Moravském, se zbožím a jiným příslušenstviera k němu přísluánými v některých ti- 
piších předkuov našiech, králuov Českých a markrabí Moravskýchy i prosil jest nis 
abychom jemu a dědieóm jeho potvrditi a při tom je některými milostmi našimi] 
opatřiti ráčili : my znajíce jeho vérné a ustavičné služby, kteréž nám činil, činí a činiti] 
nepíTstává, nám věrné k obecnému dobrému pomáhaje, prací a nákladuov svýclil 
v tom nelituje, a potom tím lépe aby mohl nám slúžiti, čím nás milosti věJMebíM 
k sobě pozná, i jsúee vtom kjeho prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslťmj 
a radii věrných našiech, mocí královskú a jakožto markrabie Moravsky témuž Vilé-i 
movi a dědieóm jeho všech zápisuov, listuov, kteréž jmá na již psaný zámek nelxJ 
hrad Přerov se všiera jeho příslušenstvienij poplatky a požitky ve všech kusid 
článcích, klausulech, tak jakož tuto slovo od slova vepsány byly, pottTdili jsw^ 
a tímto listem potvrzujem a je při tom zůstavujem milostivě, právo všecko, tóo 
listy svědčící, na téhož Viléma a na dě<lice jeho tímto listem převodíce a přenáš^ 

Tuto milost zvláštní témuž Vilémovi při tom činíce a dávajíce, ahv t^ž 



j roku 1485 a 1486. 



287 



řuás i také budúcích našiech králuov Českých a markrabí Moravských ani od 
duého jiného nebyl splacován bez své vuole s již jmenovaného zámku Přerova 
se všech jeho příslušenství do své živnosti, a také aby mohl ten zámek stavěti 
a opravovati. A když bychom my neb biidúcí naši králové Čeští a markrabie Mo- 
ravští chtěli od dědicuov neb budúcích našich jeho již psaný zámek Přerov s jeho 
příslušenstvím vyplatiti, tehdy jmáme jim dáti za výplatu to všecko, což týž Vilém 
iia délánie a opravu již psanélio zámku naložil, ješto by to svědomiem nebo registry 

(kázáno bylOj s prvními sumami všemi, [v] kteiýchž týž zámek se všemi svými pří- 
lušnostmi zapsán jest; a oni vezmůce ty všecky sumy včele a úplně, mají nám 
eb těm, od koliož ty simiy přijmu, již psaného zámku Přerova post upiti a list tento 
tsvrchudotčenými listy navrátiti bez zmatku i všeliké odponiosti. 
A ktož by tento list jměl s již psaného Viléma aneb dědicuov jeho dobru 
vuolí a svobodnu j clicem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. 
Tomu na svědomie pečeť naši královsko kázali jsme pii věsiti k tomuto listu, Dán 
oa hradě Pražském v pátek po hodu Všech svatých léta božieho tisícého čtyřistého 
osmdesátého pátého, královstvie našeho léta patnáctého oc. 

Ad relacionem domini Johannis de Sselnberk, 
cancellarii regni Bohemie dc. 

Výtah tištěn Palackým AČ. YI. 517 č. 174, 

327. 

Vilém z Pernšteina prodává Kurdéjovským les k dědictví za 100 kop gr. vid, s vý- 
idou, že, kilo by z lesu vinohrady dělati chtěl, má desátek platiti. Na Krumlově den sv* Va- 
atina [14 února] 1486, Kegest v zem. arch, v Brné, Bočk, sb,, z orig. arch. Kurdéjovského* 



P 328. 

Vilím z Pernšteina prodává Nosislavským některé louky za sumu 140 kop a za 12 kop 

■ ročního platu, 

^a Mor, Krumlove 1486, 5. března, — Arch. zrnu v Brné, hiiha Koswlatská f. B, 23 b, 

Vilém z Pernšteina ... že předstoupili před nás opatrní rychtář, konšelé 
|T8ecka obec z Nosislavi, vérní naši milí, a prosili nás pokorně, abychom jim tu 
lost učinili a luky naše, kteréž k Želizku'^) vsi naší pusté příslušejíy i také tu luku, 
Bráž k dvoru Želizkému píisluší a lidmi v Želících byla klizíváuaj i s jezérky, 
)m lesu, k jejich potřebám a k dědictví jim prodali. My znajíce v tom slušmi 
iost jejich i také požitek, kterýž oni tu míti mohou, z naší zvláštní milosti a pří- 
finosti tem lidem našim s\Tchupsaným v Nosislavi nynějším i budoucím potomkuom 
ich prodali sme a mocí tohoto listu prodáváme za summu jmenovitá za sto kop 
m čtyřidcetí kop grošů penéz drobných vídenských, kteniž sme již od nich přijali, 



288 



C X.Y//. Listinář pana l^ma z Pěmšteina 



jakož pak ty louky v svých mezecli a hranicech záleží, a to ku pravému jejich dé- 

dičnému držení a požíváoí, tak aby oni lidé naši budoucí Nosislavští i nynější téch 

všech luk dotčených, kroni lesu, mohli užívati k svým potřebám a učiniti jako s s\*nn 

vlastním. Však takovým obyčejem: že oni svrchupsaní lidé naši Nosislavští nynéjší 

i budoucí jich potomkové nám svrchupsanému Vilémovi, našim erbuom i budoucím 

potomkuom našim mají a povinovati budu z těch luk našich svrchupsanýth na kíúdj 

rok dvanácte kop penéz drobných platiti, a to na každý sv. Václav ten plat svrclm- 

psaný poněžitý dluž ni budou platiti a dávati na časy věčné. A tak dadouce a spravice 

ten plat svrchupsaný, my Vilém svrchupsaný s erby svými a budoucími potomky 

našimi slibujeme lidem našim Nosislavským nynějším i budoucím potomkuom jich 

v těch lukách více v ničemž nepřekážeti, než při tom je zachovati, tak aby oni mohli 

požívati toho jako svýho vlastnílio beze všech zmatků a forteluov vselikerakych. 

A jestUieby která beniě neb daň královská přišiaj tu sobě vynímáme a pozůstavujeiiu 

Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú pečet k tomuto listu kázali sme přivěsiti. 

Jenž jest dán a psán na Krumlově tu neděli, jenž slově Laetare, léta od narození syna 

Božího tisícého řtyí-stého osmdesátého šestého. 

♦) Potemky, které náležely k lanUdé tsí ŽťUcéntj mélj by dle obyčeje slouti Želicko: záe piiíij_ 
ontyl«ni ŽelíMko, a na Šemberoré mapé Morft?y Ždivtko (při cesté o4 Pfistiotíe k TfinoYic&m), 



329. 

(o* ]mil.) Lisí krále MatiáSe, kterými dává právo své na Újezdě pana Yilémoti 

z Pemšteina ^c. 

Xa Bmdimi 1486, 3, d*áma. — Cbď. Ptrmt. Front. mm. Brn. /. 1^; mi»t Bri^. f.S4h, 

My Matláš . . . ie k snažné a pokorné prosUe urozeného Yiléma z Pemsteiiia, 
ui^vyšéieho maršálka knilov5t\ie (eského a najvjííielio komorníka desk a sudu práv* 
imskébo u Bmé| vřrného naáeho milého, k tomn také pro jeho mnohé vérné únih^f 
kten^ž nám ustavičné cinie a budúcné činiti množ, jemu a jeho erbuom a potomkem 
TSeeko právo naše, ač které jakožto král Český a marfcrabie Moravsky ke vsi (Jjexd 
Veliký řečený v témž niarkrabstvie iiašem máme, se tsíbi její pnslušenstviem difi 
jsme a moci na^í královskú a jakožto markrabíe Marav-sky tímto listem dáváme 
k jméme^ drženie a poživáiiie se všemi pnivy, politky a duochody, rožkoli jim na tam 
spravedlivé dáti jnáme a iiAžen^ bez umenšeme všdikého. Tomu na svédomie p€í«t 
na^i královskú káxali jsme pfiTésití k lamuu> listtt. Jenž jest dán m psán ? fisdiflé 
T poodétie po provodedt lete od uarozenk %tta boiieho tmcéba ityřisléiio osm* 
desátého í^lého, kráto?st?ie aa:2áecli llitrdrflNi x dTai^tébo devátého a 
sedmnáctého léu jc 

ypA tiMa ?aUcki« A& VL 417 L ITC 



z roku 1486. 289 



330. 



(est. XXVI.) List krále Matiáše, jímžto potvrzuje [smlouvy, kterouž učinil Jan Filipec biskup 

Varadínský o plat v Nosislavi]. 

1486, 9. dt4bna. — Ood. Pernst. FVani. mus. Brn. f. 69 b; arch. měst Brn. f. 30 b— 31; 

vytři, listy ve Fratd. mtis. v Brně 6. 122. 

Commissio propria domini regis. My Matiaš ... že jakož prebenda jedna kanov- 
nicská kapitoly Brněnské skrz předky naše slavné paměti na některých duochodích v Nosi- 
slavi nadána a vysazena byla, kteráž potom, jakž slyšíme, velice sešla a zlehčena byla jest, 
takže již od mnoha let kanovníku též prebendy nic vydáváno jest nebylo ; potom pak 
skrze duostojného u Bože kněze Jana, biskupa Varadínského a zprávce kostela Oloraúc- 
ského, najvyššieho kancléře královstvie našiech Uherského a Českého, věrného našeho 
milého, mezi urozeným Vilémem z Pernšteina, najvyššiem maršálkem královstvie Če- 
ského a najvyššiem komorníkem desk a siidu práva zemského u Brně, věrným našiem 
milým, jakožto pánem a držitelem v ty časy Nosislavským s jedné, a kanovníkem 
jmenované prebendy s druhé strany stala se smlúva a zjednánie, co témuž kanovníku 
a potomkóm jeho na každý rok vydáváno jmá býti, jakož listy téhož biskupa na to 
udělané šíře ukazují. Kteréhožto zjednánie a smlúvy my jakožto král Český a mar- 
krabie Moravský a svrchupsané prebendy fundator potvrdili jsme a tímto listem po- 
tvrzujem, tak aby od obojí strany, totjiž jmenovaného Viléma z Pernšteina a všech 
potomkuov jeho, pánuov Nosislavských, i dotčeného kanovníka a potomkuov jeho na 
věky nepřerušitedlně držána a v celosti zachována byla. Tomu na svědomie pečet 
naši královská přivěsiti jsme k tomuto listu rozkázali. Jenž jest dán a psán v neděli 
po próvodích tisícého čtyřistého osmdesátého šestého, královstvie našiech Uherského oc 
dvatcátého devátého a Českého sedmnáctého. 

Viz listinu ddo. 18. srpna 1484 zde str. 271 č. 307. — Výtah tištěn Palackým AČ. VT. 517 č. 175. 

331. 
(n. XIII.) Smlúva na papíře o Újezd mezi panem Vilémem z Pernšteina a Pavlem z Sukovic oc. 
Na Ilelfenšteině 1486, 23. dubna. — Cod. Pernst Frant. mus. Bm.f. 145; arch. měst. Brn.f. 84. 

Já Vilém z Pernšteina oc a já Pavel z Sukovic známo činíme ... že jsme uči- 
nili konečnú a dokonalú smlůvu mezi sebú o ves Újezd Veliký s jeho se všiem pří- 
slušenstviem takovú, že já svrchupsaný Vilém kupil sem tu ves dotčenu Újezd 
u svrchupsaného Pavla Sukovského za šest set zlatých takovým obyčejem a výmienkú, 
že on Sukovský svrchupsaný jmá mi tu ves svrchupsanú s jejie příslušenstviem ve 
desky zemské vložiti a vepsati na prvniem sněmu panském neb konečně na druhém, 
když desky najprv budu v Olomúci otevřieny, a po dekách vloženie jmá mi to zpra- 
vovati obyčejem řádu země Moravské, a list zprávnie má mi udělati na to s ruko- 

ArchiY český XVI. 37 



290 



C XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 



jniíenii objčejeDi zemé Moravské. Pakli by mi listu zpráviiicho udělati ncmuhl^ tehda 
Sukovsky svrcliupsaný jestliže by kde sobe co kupil na dědicstvie za šest [set] zla- 
tých svrchupsaných aneb jich puojéil ua zástavu aneb pod úroky, tehdy má rai téiui 
Šesti sty zkty^iiii spravovati. Jestliže by kdo to zbožie svrchupsané kterým právem 
nařkl dotud, dokudž by mi toho zbožie nezpnivil, tak jakož obyčej a řád v zemi 
jest, a list teu, kterýž by na šest set zlatých udělán byl, bud na kup neb na zá- 
stavu aneb na peníze, ten jniá mu svrchupsanému Vilémovi svědčiti, dokudž by ma 
dostateřné správy neučinil a nedokonal. Než co se Vlčkuov dotyce, toho nenie mi 
povinen svrchupsaný Sukovsky spravovati, ale já Vilém svrchupsaný jmám sám sobe 
to zpravovati, a ten kup, jestliže by na dědicstvie co kupil aneb na zástavu jich 
puojčil, stuoj to za šest set zlatých nebo nestuoj, proto vždy mí má do técb šesti 
set zlatýcli zpravovati, A jestliže by mne Sukovského pán Buoh smrti ueuchoval, 
tehda moji erbové a potomci budu povinni této smlúvé tak dosti učiniti, jako já sám< 
Pakli by mne svrchupsaného Viléma pán Buoh smrti neuchoval, prvé než by tat»» 
smlůva dokonala se, tehda panu ^'ratislavovi bratru mému svrchupsaný Sukovsky 
povinen bude učiniti vedle této smlůvy. Pakli by i p*ana Vratislava pán Buoh ne- 
uchoval, tehda panu Ctiborovi z Cimburka. A též zase jestliže by svrchupsaného 
Pavla Sukovského pán Buoh smrti neuchoval, pan Vratislav bratr muoj aneb paa 
Ctibor svrchupsaní budu také Sukovského erbom aneb potomkóm jeho povinni uciiiití 
vedle smlůvy této. 

Tůmu na svědomie a na jistotu my přitiskli jsme svrchupsaní Vilém a Pavel 
pečeti své k tomuto listu; a k této sndúvé poprosili jsme urozeného pána pana Hynka 
2 Ludaniť a s Rokytnice, a statečného rytíře pana Vácslava z Baště a se Všéchovic, 
a slovutných panoší pana Bohuslava z Kokor a na Tršicích, Vácslava Sterna z Šteru- 
berka a z Domaželic a Vavřince Starůstku z Poličky, že sů své pečeti podle našiecb 
na svědomie k této smlúvé a k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán a psán na Helfli- 
steiné v neděli den svatého Jiřie léta ac osmdesátého šestého, 

Vytah tistén Palackým AČ. VL 517 č. 176. 



332. 

Vilím z Pernšteina dává klášteru ŽJárskému Horní Bobrové, začež mu kláátCT postu- 
puje půl méstečka Horního KHžanova. Dat. ve Ždáre 148(1 L kvétna. AČ. IX* 401. 

Klášter Ždárský postupuje s povolením knížat MinsU^berských Vilémovi a VratislavoTi 
bratřím z Pernšteina půl statku Horního Křižanova za Horní Bobrové. Datum ut snpra. 
AC. IX. 403. 

Vklad Vilíma a Vratislava z Pernšteina na Horní Bobroré klášteru Ždárskému, a z;jsť w^mn kiit;r 
Víta a konventu kláit Žďárského Vilémovi a VratisIavoTÍ z Pernšteina na Horní Križanor, zapain éo de*k 
Brněnských č. 1:! foJ. ti dne ž:£. břejena l49u 



z roku 1486. 



291 



XII.) List zpráv 



333. 
I Jana z Žen 



im Vitonice od pana Jana z Zerotioa panu Vilémovi z Pernsteina 

(y*z Fithipce 1486, 4. května. — Coil Permt Frant. mus. Brn. /. 144; arch. méat Brn.f. 83 b — 84, 
Já Jan z /erotína a s Fulneka i s svými erby vyznávám . . , že sera prodal 
ii mocí tohoto listu prodávám od sebe i od svých erbuov své vlastoie zbožie a dé- 

(icstvie, totjižto ves Vitonice « lid nn platnými i iieplntnými, s rolí ornů i neornů, 
činžemi, s platy i s itžitky i s požitky, s mlýnem, i s tiem platem, kterýž sem jmél 
a Žákovském mlýne, s lúkii, s lesem, s chrastmi, s vodami tekutými i netekutými, 
I jiným se všiem panstviem i príslnsenstviem, což k té vsi svrchupsané pnslušalo 
příslušie od starodávna, s mezemi, s chrastinami, tak jakož ta ves od staradávaa 
svých mezech a hranicech záležie a jest vymezena, tak jakož sem to sám držel, 
nic sobě tu ani svým erbóm práva, panstvie ani kterého vlastenstvie ua tom neza- 
chovávaje ani pozůstavuje, než to sem všecko prodal ku pravému dédicstvie uroze- 
nému pánu panu Vilémovi z rernšteiiia a na Helfnsteiné, najvyššiemu maršálku krá- 
lovstvic Českého a najvyššiemu komorníku čudy Brněnské, a urozenému punu panu 
Vratislavovi z Pernšteiníi, vlastniemu bratru svrchupsaného pana Viléma z Pernsteina, 
a jich erbuom, a k jejich vérné ruce urozenému pánu panu Ctiborovi z Cimburka 

ts Thovačova, hajtumnu markrabstvie Moravského, za tisíc zlatých dobrých uher- 
íých na zlaté i ua váze spravedlivých, kteréž sem již hotové od uého úplné a docela 
Íaplaceué vzal. 
A protož já svrchupsaný Jan z Žerotína a s Fulneka jistec a první zprávce 
nahoře i dole psaných věcí, a my Bohuslav z Kokor a na Trsicích, Arkleb z Vičko va 

Íi na Prusinovicích, Beneš Pražma z Bielkova a ua Leštné. Vítek z Prestavlk a v Ití- 
Dvicích, Jan Mnkař z Tršic a ua Čckyni, Vácslav z Prusinovic a na Postatě, ru- 
ojiuie a spoluslibce s niem svrchupsauým panem Janem a zaú všickni vespolek 
slibujem svú dobru cistu věru, rukii společuie a nerozdíluú, beze všie zlé lsti jim 
kupitelóm našiem svrchupsaným to zbožie svrchupsané spravovati a osvobozovati 
od každého člověka duchovuielio i světského, od židuov i od sirotkuov i od vénných práv, 
ktož by to zbožie svrchupsané právem zemským nafkl na všem nebo na díle, tolikrát, 
kolikrát by toho potřebie byki jim kupitelóm našiem svrchupsaným, a na prvniem 
sněmu panském . . . Pakli byehom toho všeho neučinili a zbožie svrchupsaného svrchu- 
Haným kupitelóm našiem nezpravili a ueosvobodili, tak jakož se svrchu píše, jehož 
Bine Bože rač ostříci m\ heženíe obyčej ué v městě Olomiki .ic. V témž listu 
^brá suole se vypisuje. Jenž jest díhi a psáti na Fuluece ve čtvrtek den božieho 
Vstnpenie léta od uarozenie Syna božieho tisícého čtyhstého osmdesátého šestého po- 
lítajíce ^c. 

Vklad lapsáii do tienk Olomóckych Č. 13 fol. 4 dne t>. ledna U90, — Výtah tisťéo Pakckým AC. 
518 4 I7a 



292 C XXIL Listinář pafia Viléma z Pemstehia 

334. 
Petr hrabě od sv. Jiří a z Pezinku i na Jičíně vyznává, že jest dlužen panoši Pavlovi 
Sukovskému z Sukovic 600 fl. uh. Dat. v Jičíně, v neděli na den sv. Ducha (14. květ.) 1486. 
Cod. Pemst. mus. král. Česk. č. 77. Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 518 c. 179. 

335. 
(CXIX.) List od Eláky z Knihnic, jímž sě odřieká všeho práva svého v Knihniciech [za 60 iP 

Vilémem z Pernšteina jí daných]. 
Na Náměšti 1486, 20. května. — Cod, Pemst, arch. mus. kr. Čes. 

Já Elška z Knihnic vyznávám . . . Jakož jest skrze pány many na Krumlově 
mezi urozeným pánem panem Vilémem z Pernšteina a na Helfnšteiuě, najvyšším mar- 
šálkem královstvie Českého a najvyšším komorníkem čudy Brněnské, a mezi mnů 
zjednáno o zboží, ves Knihnice a o všeckno příslušenství toho zboží, a mně nade- 
psaný JMt za mé všeckno právo dal šedesáte kop, kteréž sů mi již vyplněny úplné 
a docela, a já sem všeho manství nahoře psaného zboží před pány many sě odřekla 
a JMti v moc postúpila, a ač by bylo co v tej vsi Kuihnicích na dědictví, abych sé 
toho také odřekla před panem hajtmanem nebo dekami, jakž by sě panu hajtmanovi 
a pánóm zdálo. Protož já nadepsaná Elška slibuji tímto listem, že to chci učiniti, 
jakož nahoře psáno stojí, před panem hajtmanem aneb dekami aneb jakž by pau 
hajtman anebo páni naučení dali toho zboží v Kuihnicích, ač by co na dědictvie 
bylo, odřéci a učiniti vedle panského nálezu a naučení, a to věrně a právě zdržeti 
beze všeho fortele a zmatku všelikterakého. Tomu na svědomie svů jsem vlastní pecet 
přivěsila k tomuto listu; a pro lepší jistotu a svědomí připrosila sem urozených pá- 
nuov, pana Hynka z Důbravice a na (Jsovém a pana Štěpána z Lompuice a na Ná- 
měšti, a slovutných panoší Matěje z Náchoda a z Březni ka, Hynka ze Lhoty a z Pucova. 
Thomase z Kojčína [sic] a z Jinošova a Jiříka z Jesenice, že jsú své pečeti podle 
mee přivěsili k tomuto listu na svědomí, sobě a svým erbóm bez škody. Jenž jest 
dán a psán na Náměšti tu sobotu před s. Trojicí léta buožieho tisícého čtyřstého 

osmdesátého šestého CtŮC. výtah tistén Palackým AČ. VI. 518 c. 180. 

336. 
Pavel Sukovský ze Sukovic postu])uje Vilímovi a Vratislavovi bratřím z Pernšteina 
zápis dlužní na 600 H. uli. na Petra hraběte od sv. Jiří a z Pezinku. Datum na Rokytnici 
v pondělí před sv. Vítem (12. června) 1486. Cod. Pernst. mus. král. Česk. č. 78. Výtah tištěn 
Palackým AČ. VI. 518 č. 181. 

337. 
(D. IIII.) List správnie na dvuor v Dolním Chlevském, [kterýž sménil Jan Staníček z Dol- 
ního Chlevského za dvůr v Klecanech s Vilémem a Vratislavem bratřím! z Pernšteina]. 
Ka PeniMeiné 1484, 14. června. — Cod, Pernst. Frant, mus. Brn.f. 2 b; arch. měst. Bm. f.'^» 
Já Jan Staníček z Dolního Chlevského vyznávám ... že s dobrým rozmydcBi 



z roku 1486. 293 

lil jsem fraymark a směnu a mocí tohoto listu činím o dvuor svuoj vlastní dě- 
ý v Dolním Chlevském, na dvuor v Klecanech s rolí oranú i neoranú, s platy, 
íitky i požitky, kterýmižkoli jmény jmenovány býti mohu, s lukami, s pastvami, 
istvištěmi. s lesy, s háji, s chrastinami, s vodami tekutými i netekutými, s břehy 
jiným vším příslušenstvím, což k tomu dvoru mému v Dolním Chlevském od 
odávna příslušie, s mezemi, s hranicemi, jakož ten dvuor v svjrch mezech a hra- 
± od starodávna jest vyměřen, se vším plným právem a panstvím, sobě ani erbóm 
n tu práva, panství ani kterého vlastenství nezachovávaje ani pozuostavuje, než 
> o všecko jsem fraymark a směnu učinil s urozenými pány, panem Vilémem 
ernšteina a na Helfenšteině, naj vyšším maršálkem království Českého a naj vyšším 
lomíkem čudy Brněnské, a panem Vratislavem z Pernšteina, bratřími vlastními, 
erby jich. A my Zikmund z Dúbravice a na Osovém, Jan z Nové Vsi a na Rad- 
ě, Jan Děvečka z Heršteina a na Crhově, Gedeon z Olešničky a na Moravci, 
ěk ze Zvole, Jan Káče z Pavlovic, rukojmie a spravedliví správce s ním svrchu- 
lým Janem Staníkem [sic] a zaíi slibujeme všickni vespolek ruku společní a ne- 
iílnú, naší dobru čistú věru beze vší zlé lsti pánóm svrchupsaným i jich erbóm 
jistý dvuor předepsaný, tak jakož se svrchu píše, s jeho plným příslušenstvím na 
ním sněmu panském . . . Pakli bychom toho neučinili a nedokonali, což se svrchu 
I, na všem nebo na díle, jehož toho pán Buoh nedaj, tehdy ihned bez meškání, 
ráž dva z nás rukojmí svrchupsaných napomenuta budem . . . ležání obyčejné v městě 
Jrně oc. Jenž jest dán a psán na Pernšteině v středu před s. Vítem léta oc. 
X^LXXXVP. 

Výtah tistén Palackým VI. 518 č. l«-2. — Na soudu zemském v Brné dne 17. března 141)0 Adam 
ršovce dvůr v Dolním Chlevském vložil do desk Vilímovi a Vratislavovi z Pernšteina. DBrn. kv. č. 1*2 f. H. 

338. 
Vilím z Pernšteina udílí Nosislavským svobodné kšaftování. 
Mor, Krumlově 1486, 16. června, — Arch. zemsh. v Brně, kniha Nosislavská f, B. 20 b, 

Vilém z Pernšteina ... že předstoupivše před nás rychtář, konšelé i všecka 
íc z Nosislavě, věrní naši milí, nás s pilností a pokorně prosíce, abychom jim, 
omkuom i budúcím jejich k tomu svú dobru vůli dali a listem naším toho po- 
dili, aby oni statky své, komuž by se z nich kterému zdálo, buď příteli aneb komuž 
kolivék poručiti a dáti mohli. My k takovým prosbám jejich slušným dobrotivě 
e náchylni, znamenajíce také škody jejich, kteréž sú v časy pominulé od nepřátel 
uak brali, a k nám se věrně a právě měli a mají míti, z naší zvláštní milosti 
)nznivosti jim rychtáři, konšeluom i vší obci v Nosislavi, nynějším i budúcím 
lim věrným milým, svolili sme a svolujem a k tomu tímto listem pinii moc a právo 
áme, aby oni obyvatelé Nosislavští nynější a budúcí své statky, buď mnoho neb 



294 



C. XXIL Lisťmář pana Viléma z Permteina 



niálo, mohli a moci budou poručiti buď za svího zdravého života aneb na smrtedln 
posteli buď příteli svému aneb komuž se z nich zdáti bude. A to poručenství a kša 
dáti se má před rychtářem a konšeli tu na dědině^ buď přede všemi aneb některjn 
z konšeluov podle obyčeje a rádu té dědiny. S takovúto ovšem vejmíiikú, jestližebjj 
který z obyvateluov Nosislavskýcli kterému přespolnímu příteli svému aneb kunil| 
jinému za /dravého života neb na smrtedlné posteli na jinú dědinu poručil, a piti 
Buoh tohoj kterj^ž svůj statek poručil, neucboval by, tehda ten přespolní, komažbjj 
ten statek poručen byl, tím statkem z té dědiny z Nosíslavi nemá hnuti, ale k torní 
statku do Xosislavě přistěhovati se a tu při tom bydleti má. Také obyvatelé No«^ 
shivítí nynější auí budoucí žádných věcí na svých erbích na dědinách kně/ím a kfi 
steluom poručiti nemají, kromě hotových peněz, to mohu a moci budu poničit 
a dáti kněžím neb k kostehiom. A protož my . . . Jenž jest dán a psán na Kruin-i 
love v pátek po svatém Víte léta od narozeni syna Božího tisícého čtyřstého osiB'^ 
desátého šesté lio poč. 

339. 

Smliíva mezi panem Ladslavem z Bozkovic a knězem Šimonem opatem Vilémovskýin o pro- 
božstvf Uherčické, někdy příslušející k klášteru Vilémovskému, 

Na Špimberce 1480, 23, června. — Cod, Permf. Eratd. mus. Bm,f. 529; arch, mést, Bm.f,l^ 

Ve jméno boží, amen. Léta od nanjzení Syna božího čtyřistého osmdesátíb<í 
šestého, ten pátek před s. Janem křtitelem božím, na Špimberce stala se jest dobro^ 
volná smliiva mezi urozeným pánem píinem Ladslavem z Uozkovic a velebným knezen 
Šimonem opatem Vilémovským^ v přítomnosti urozeného pána pana Dobeše z Boí 
kovic a z Orné Hory a velebných knězi, kněze Vavřince probošta líejhradskíhii, 
a kněze Jakuba probošta Komarovského, o probošstvie Uherčické, někdy pHslušejíc| 
k klášteru Vilémovskému, kteréhož jest pan Ladslav po smrti dobré paměti páni 
Jaroslavovy, bratra svého nedílného, spravedlivě vsel v držení, taková, Že pan Lad^ 
slav vzhled na pána Boha a kláštera toho veliké ochuzení, a skrze přímluvu nahoř 
psanéiio pana Dobeše strýce svého již jmenované probožstvie dobrovolné vrátil je 
napřed psanému knězi Šimonovi opatu Vilémovskému; s taková však výniienků: taii 
před řiby oprava toho probožství zůstala při Zidlochovicích ; luky, kteréž při posta* 
pováni ukázány budou knězi opatovi, těch aby užíval, a jiné k Židlochoviciein Jtft- 
stati mají; robot také, s kteréž by ti chudí lidé býti mohli, kněz opat odpírati nemá; 
hony zvířecí, les k opravování Židlochovic, to sobě pan Ladslav také pozftatavil. Á u 
takovii dobru vůli, kteráž jest pan Ladslav učinil knězi opatovi i jeho konventu, 
kněz opat s svým konventem i potomci jich nyní i na budoucí časy za pana L/uH 
sláva a za předky, přátely jeho, nynější i budoucie pány Bozkovce [sic] pána Bo 
prositi vedle obyčeje crkve svaté. A to jest častopsaný kněz opat slíbil věrné zbííí 



s roku 1486. 



295 



své mladší k téoiuž vésti. Toho všeho, což svrchupsáiio stojí, na potvrzení 
gpší jistota iiapredpsaijý pan Ladslav a knéz Šimon opat sve vlastní pečeti při- 
smc k této snjlúvé. 
Výtah HštéD Palackým AC. \l 618 L 183. 

Jiřik Racek z Mrdic a na Lelekovicich vyznává, že 1(X) ti., kteréž lou byl dlužen 
Havel z Batelova a odkiizal je na Vilíma z Pernšteina k záplatě, od téhož byl již ob- 
Datura v Brně den sv. Jana {24. června) 1486. Cod. Periist raus. král. Česk. L 248. 
^h tíštén Palackým AÚ. VL 518 č. 184. 



34L 

III.) Svědomí úredníkiiov zemských o blata Čihovská, že pan Šárovec své svédky vy- 
stavil a pan Heralt svédkuov jndti nemoljl, pokud jejich obuo blata jsú. 

onhúci 14S6, 18. srptm. — CW, Pet^mt. Frant, mus. Brth /. 474; arch, mest. Brn, /. 162 b. 

Zbyněk z Vrahovic a z Náméšté, Hynek z Popůvek a z Pozořic, Mikuláš 
Ceuic a v Lezcí [čti v Želeij oznamiijein tímto listem přede všenii, že když jsme 
:derý čas byli na blatech u Cihovic k žádosti pana Jakuba Šárovcej když jsú 
úředníky stalij uajprve byla řeč. kdo jma žalovati, Povédéli úředníci zdáuí své 
mistra Jakuba,' aby pan Šárovec žaloval Když počal žalobu vésti, pan Heralt 
!fio žádal, aby pan Šárovec ukázal, nač se táhne a pokud chce jmíti; pan Šárovec 
ěděl, že jmá svédky své i jiné véci pohotové, a že chce pokázati. že příkopu děla! 
ém dédicstvie. Úředníci poradivše se, i mluvili ku panu Heralíovi skrze mistra 
tba, aby řekl také k té věci přistúpiti, že jíž vidíme pana Šárovce pohotové 
ídky ieho, račtež také kázati svým vystťipiti před nás, ať oni prvé i^ozmluvíy neb 
tak obyčej, snad se sami srovnají. Pan Heralt k tomu ráčil povédéti, aby pan 
ivec sám ukázal, a když ukáže, snad nebude potřebic o to sůdunv jmíti. Pakli 
láni bude co zdáti k tomu luluviti, také svédky najdem. Úředníci tak povédéli, 
iny panu Šárovcovi nevclímy, než chce-li ukázatij v tom jeho vftle jest* Pan 
vec radil se o to s námij a svědkové jeho v tajnosti řekli jsú jemu před námi : 
i pane; a pověděli jemu, pokud a [k] kterému znamení má ukázati, a tak řekli: 
,o právo učiníme a tady za tebú povedeni. Pan Šárovec vystúpil i řekl: Páni 
níci, já chci ukázati, podte za mnú, A oui řekli: Nepuojdem, nezdá se nám toho 
iti, neb před námi nikdy dobří lidé sami takových vécí neukazovali. Tu jsú 
líci rok odložili do dvů nedělí. Pan Šárovec k úředuíkóm miuvilj žádaje jich za 
e spravedlnosti, aby jeho svědky slyšeli i spravedlnost, že jest se všicm prdio- 
a že jemu nep(»třebíe žádného roku odkládati, připomínaje i pana hytmana JMt, 
jest na cestách ráčil býti, když pan Heralt svédkuirv pohotově nejmél, že mé 



296 C. XXIL Listinár pana Viléma z Pernšteina 

svédky proto kázal slyšeti, a panu Heraltovi rok dán. I to oznamoval, že bych já 
pt)tom snad těch svédkuov nemohl jmíti k své potřebě, a to by mi vámi sešlo. A to 
jest nám dobře v paměti, že se tak. dalo, a bylo-li by toho potřebí, i ústné bychme 
to seznati chtěli. Tomu na svědomie našemu vyznání své sme vlastnie pečeti při- 
dávili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomúci v neděli po svatém Tiburcí 
anno dc LXXXVr. 

342. 

(E. V.) List správnie na dvuor Veselíčko a na lidi k němu příslušející. 
Xa Pernšteiné 1486, 2. září. — Cod, Pernst, Frant, mus. Brn, f. 3; arch. měst. Brn. f. 3b-4. 

My Jakub Fiňásek z Důbravníka a z Olešnicky, Jan Černý z Prosetína a ze 
Čtyř Dvt>ruov vyznáváme . . . Jakož jest byl koupil opatrný Martin z Ústí, řečený 
Hromádka, dvuor ve vsi Veselém s lidmi k tomu dvoru příslušejícími od opatrného J^Iaska 
z Veselého i se vším jiným právem a požitky k tomu dvoru příslušejícími za LIIII} ti. 
uherského, za kteréhožto Hromádku my jsme byli rukojmie svrchupsanému Maškovi. 
A v tom času svrchupsaného Martina Hromádky pán Buoh smrti neuchoval jest, 
diíve než to svrchupsanému Maškovi zaplaceno jest, a my svrchupsaní rukojmie, ne- 
majíc se čím jiným vyvaditi, uvázali jsme se v ten dvuor svrchupsaný i v ty lidi 
s povolením Machny ze Všechovic, manželky jeho, kupitelkyně téhož dvora. Protož 
my Jakub Fiíiásek a Jan Černý, rukojmie svrchupsaní, ten dvuor svrchupsaný i s lidmi 
platnými i neplatnými prodali jsme a mocí tohoto listu prodáváme . . . panu Vilémovi 
z Pernsteina a na Helfenšteině, najvyššiemu maršálku království Českého a najvyš- 
šiemu komorníku čudy Brněnské, a panu Vratislavovi z Pernšteina, bratřím vlastním, 
jejich erbóm i jejich budúcím potomkóm za LHHj. f. uherského červených, na zlaté 
i na váze spravedlivých, kteréž jsme již od svrchupsaných pánuov hotové a zúplna 
zaplacené vzali. A my Jan z Nové Vsi a na Radkově, Jan Děvečka z Herštejna a na 
Crhově, (iedeon z Olešnicky a s Moravce, Václav Puczhart z Oděrad, Jan Puczhart 
z Oděrad. Jan Staníček z Dolního Clilevského a v Klecanech, rukojmie a spravedliví 
správce s Jakubem Fiúáskem a Janem Černým svrchupsanými, s nimi a za ně sli- 
bujíce vsickni vespolek rukii společní a nerozdílná naší dobru čistů věru beze vší 
zlé lsti panu Vilémovi a panu \'ratislavovi, pánóm svrchupsaným, jejich erbóm ten 
jistý dvuor napředpsaný i s lidmi, tak jakož se svrchu píše, s jejich plným právem, 
příslušenstvím na prvním sněmu panském ve dsky vložiti . . . Pakli bychom toho 
neučinili a nedokonali, což se svrchu píše, na všem nebo na díle, jehož toho Buoh 
nedaj, tehda ihnetl bez meškání, kteráž dva z nás rukojmí svrchupsaných napomenuta 
l)udem . . . ležení obyčejné v městě Hrne ,)c. Jenž jest dáti a psán na Pernšteiné 
v sobotu po svatém Jiljí létA oc MTCCC^AXXVP. 



js roku 1486. 



997 



343. 
, XVIL) List od krále MatiáSe panu Vilémovi a panu Vratislavovi z Pernšteina, co sé erbu 

Hrdého MikuláSe dotyce. 
Jihlavě 14S6, J, sán. — Cod, Pernst, Frant. mi4S. Brn, f. 73 b: mést. Brn. f. 43 b -44. 

Matiřls . , , Jakož k pilné potřebě Mikulášovi Hrdému z Klokočné erb Inio- 
volovu hlavu, kteráž v noso kruh má, dali jsme, aby oii toho erbu jakožto jiní ry- 
tierstí lide svých erbuov požívají, požíval, kteréhož jeho předkové na svých páníeli 
■jrslúžili sil, a mezi vladykami aby takovým našiem obdarováním za vladyku od- 
býval a za toho jmien byl. I pfistňpil jest před nás, když sme se s najjasnéjšiem 
Umižetem panem Vladislavem králem Českým a inarkrabie Moravským, bratrem a pří* 
ftlem uaším milým, v Jihlavě sjéždeli, urozený Vilém z Pernšteina, najvyššie mar- 
Blek královstvie Českého a najvyššie komorník čudy Brněnské, nás spravuje, kterak 
v jmenovaný Mikuláš tuž buovolovu hlavu s kruliem u nosu sobě vyprosil, aby se 
H jeho erbem, totiž s zubrovu hlavu, zvlášce na rytí nebo testu srovnala, se vŠí nás 
pruše snažností, abychom vzhlédnuti na to ráčili, že on v tcjto zemi s urozeuým 
Vratislavem bratrem svým vlastniem toho erbu su, a že by in mohlo lehce se při- 
hoditi, že by oni oba bez erbuov a dědit-uov s tohoto světa mohli sjíti, a tak by po 
Jtkterých časích jmenovaný Mikuláš s svými bratřími, kteříž, jak my slyšíme, též 
erbu jako on Mikuláš požívají, jmenovaného Viléma a Vratislava z Pernšteina erbu 
požívali; nás opět s najvyššie pilností prose, abychom témuž Mikulášovi ani jelio 
bratřiem takového erbu požívati nedopusti[tiJ ráčili ; pakli by jeho požívati chtěli, 
aby nějaká proměna mezi erbem pánuov z Pernšteina a téhož Mikuláše Hrdého 
byla i jeho bratří. 

B My pak ziuimenavše slušná prozbu j[m]enovaného Viléma, váživše také, že by 

B ani slušné bylo ani spravedlivé, b[yl kdo se druhému v erb jeho jměl pod jakáž- 
Wb\\ barvu vetříti, chtíce také, aby rozdiel mezi týmž erbem jmenovaných panno v 
■ Pernšteina a již psanélro Mikuláše a jeho bratří byl, ac on Mikuláš z Klokočnej 
Bgtopsaný toho erbu požívati chce, aby jej mohl nésti, tuto při tom mají proměnu : 
Hgprvc aby kruh ten z nosa tej hlavě vyíiat byl, a k tomu aby pravého ucha ue- 
jměl, a tady aby mezi těmi erby rozeznánie, cí který jest, mohlo býti; nebo ač by 

I i malovánie barvami rozdíl mohl býti, ale když by nebylo takové, jakž se navrchu 
Be, proměny, tehdy by na testu neb na řezu, na dříve nebo kameně žádný jednoho 
I druhého erbu neuměl by rozeznati. A protož přikazujem témuž Mikulášovi, a6 
|ce toho erbu požívati, aby jeho požíval s takovů proměnu, jakož se nahoře píše. 
akli by toho učiniti nechtěl, po prvniem, druhém a třetiem napomenutí, kdyby na- 
pomenut byl od urozených Viléma neb Vratislava neboli jich erbuov z Pernšteina, 
tady tiemto listem již jmenovaným pánóm z Pernšteina plnu dáváme moc, aby oni, 
ežkoU by ten erb celý, an se s jejich erbem srovnává, nalezli, budto malovaný 
ř€ský XVI 3a 



298 C. XXIL Lisťinář pana Viléma z Pernšteina 

nebo rytýj aby moc jměli. jemu kruh z nosa odjíti a pravé ucho uřezati; nebo iny 
nechceme toho nikterakž dopustiti, aby erbové čížkoli jměli za našeho panovánie 
v jaků lehkost přijíti. Tomu na svědomí pečet naši královská přivěsiti jsme kázali 
k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Jihlavě v neděli po s. Jiljí léta oc 14LXXXVr. 

Ad mandátům domini regis. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 518 č. 185. 

344. 

(c. III.) List krále Matiáše ua opravu kláštera Tišnovského panu Vilémovi a panu 

Vratislavovi z Pernšteina. 

Ve Znojmě 1486, 17. září, — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 72; měst. Brn. ý. 33 hS4; 

cod. Pernst. mus. cesk. č. 125. 

Matiáš . . . oznamuj em tímto listem všem vůbec i každému zvláště, že vzhlédše 
na služebnost ustavičná, kteráž nám urozeny Vilém z Pernšteina, najvyššie mai^šálek 
královstvie Českého a najvyššie komorník desk a sádu práva zemského u Brně, věrny 
náš nám zvláště milý, činil, aby tím lépe a s většie pilností povinen činiti byl, zna- 
menavše také, že k nám jakožto k markrabí Moravskému vší země pečlivost Mo- 
ravské příslušie, aby se v ní řádové dáli, aby se jednomu jako druhému obecná 
spravedlivost v ní dala, a poněvadž ke všemu osobu naší sami přihlédnuti nemóžem. 
skrze věrné naše poddané nedostatek ten napraviti potřebie nám zdá se, zvláště co 
se zbožie klášterských dotýče. A protož aby ten, ktož pánu Bohu v klášteřích slúží 
a k zbožím svým přihlédati nemohúc, nehynuli, předkové naši jim oprávce dávali 
jsá, kteříž by jejich zbožie opravovali a těch chudých lidí, kteříž k takovým klá- 
šteróm příslušie, bránili přede všemi, ktož by jim jaké křivdy nebo nátisky činiti 
chtělp]. Též i my znamenavše, že klášter Tišnovský, v kterémžto panny pánu Bohu 
ustavičně slážiti nepřestávají, nynie bez pánuov opravních jest, nechtíce jeho bez 
pánuov opravních nechati, i dali jsme a mocí tohoto listu dáváme plná opravu na 
zbožie téhož kláštera Tišnovského nahoře jmenovaného Vilémovi z Pernšteina oc, také 
aby on to zbožie jmenovaného kláštera opravovati a jeho hájiti povinen byl, jako 
svého vlastnieho ; všakž tak, aby panna abatyše téhož kláštera Tišnovského, nynějšie 
i budácí, všecko, spravedlivé ároky i jiné poplatky braly beze všech překaz téhož 
Viléma z Pernšteina, kromě vin a odmrtí, těch panny abatyše [aby] nemohl[y] bez 
vuole a vědomie častojmenovaného Viléma Pernšteinského [bráti], než když by kte- 
réžkoli viny chudí lidé téhož zbožie propadli, ty aby též Vilém Pernšteinský oc aneb 
jeho áředník saditi mohli ved[l]e práva obyčeje zemského. A což se koli vin odsůdí, 
těch aby Vilém častopsaný Pernšteinský oc ani jeho áředník nejměl moci bráti, než 
aby ty viny panna abatyše neb její áředník bráti mohl. Což se pak odmrtí dotýfce, 
těch týž Vilém Pernštýnský ani jeho áředník bráti nejma a prostě do nich BÍ€ 



z roku 1486, 299 

nejma míti. Ale poněvadž ty odúmrti k klášteru příslušejie, a druhdy úředníci klá- 
šterštie příliš chudé lidi těmi odmrtmi přesahají, ješto zbožie skrze to zbožie téhož 
kláštera spustnůti by mohlo, protož chcme, aby panna abatyše nynějšie i budůcí ani 
jich úředníci žádných odmrtí bráti nemohli bez vuole a védomie již jmenovaného 
Viléma Pernšteinského oc. Než panny abatyše nynější i budúcí při spravedlivých 
duochodech jmají zůstaveny býti bez překážky jmenovaného Viléma Pernšteinského. 
A pakli by se lidé toho kláštera spravedlivých poplatkuov nebo robot panně abatyši 
neb budúcí vydávati kdy zapřeli, předepsaný Vilém z Pernšteina oc povinen je bude 
k tomu připraviti, aby panně v tom se od nich dosti stalo, čím sú jí povinni. 
A poněvadž často psaný Vilém z Pernšteina oc vLastuieho bratra urozeného Viléma*) 
jmá, chtíce témuž Vilémovi**) milost ukázati, jako jemu Vilémovi, též i Vratislavovi 
bratru jeho vlastniemu tu opravu jmenovaného kláštera dáváme a poručíme, tak aby 
oni oba již do jejich smrtí a svých životuov požívali mocí naší jakožto krále Če- 
ského a markrabí Moravského. Dán v Znojmě v neděli den svatého Lamperta let 
božiech tisícého čtyřistého osmdesátého šestého, královstvie našiech Uherského oc 
dvadcátého devátého a Českého osmnáctélio oc. 

Johannes episcopus Waradiensis, cancellarius. 

Výtah tistén Palackým AČ. VI. 519 č. 180. *) Čti Vratislava. **) Čti Vratislavovi. 

345. 

(CXLVIII.) List krále Vladislava na dluh dvanádcte set zlatých panu Vilémovi z Pernšteina. 

Na hrade Prašsktm 1486, 3. iijna. — Cod. Pernst. mus. král. Cesk. 

My Vladislav . . . oznamujem tiemto listem všem, že sme dlužni dluhu pra- 
vého a spravedlivého urozenému Vilémovi z Pernšteina, najvyššiemu maršálku krá- 
lovství Českého a najvyššiemu komorníku čudy Brněnské věrnému našemu milému, 
dvanácte set zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých, kterúžto sumu zlatých 
máme a slovem naším královským slibujem témuž Vilémovi a dědicům jeho dáti 
a úplně zaplatiti, však rozdielně na časy dolepsané. 

Item najprve čtyři sta zlatých uherských dobrých máme jim dáti od svatého 
Havla po dání listu tohoto najprv příštieho v plném roce pořád zběhlém, a druhých 
čtyři sta zlatých uherských dobrých máme jim dáti opět od toho svatého Havla 
v plném roce pořád zběhlém, a třetích čtyři sta zlatých dobrých uherských a po- 
sledních máme jim dáti opět od toho svatého Havla v plném roce pořád zběhlém, 
takže jim tu sumu hlavní, to jest dvanácte set zlatých uherských dobrých, vyplniti 
a zaplatiti máme na časy již psané, to jest ote dne svatého Havla po dání listu 
tohoto najprv příštieho ve třech letech pořád zběhlých beze všeho delšieho prodlé- 
váme. A jestliže by nás pán Buoh smrti v tom času neuchoval, prvé než bychom 

38* 



3C)0 



C, XXIL Listindř pana VUéma m PernMeina 



jim ten dluh dali a úplné zaplatili, tehdy biidúcie naše krále České zavrizujem tiemtc 
listem ke všem věcem svrchupsanjm, tak aby jim ten dluh na čas svrchupsaný spl^ 
DÍli a zaplatili úplné. A ktož by tento list mel s již psaného Viléma nebo dédicool 
jeho dobru vuolí a svobodnu, clicem aby tomu příslušelo plné právo všech ví 
svrchupsaných. Tomu na svédomie pečet naši královská kázali jsme přivésiti k toJ 
muto listu. Dán na hrade rražském v úterý jiřěd svatým Františkem léta buožiehflj 
tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého, království uaselio léta šestnáctého ;>c. 



Výtah íiétéxi Palackým AC. VL 5U» c. 187, 



Ad mandátům domini regís, 



346. 

Král Matyáš povyšuje k prosbě Vilíma z Pernšteina ves Nosislav za mésteůko a udíUj 

znak ničstský. 

Na Výškově 1486, 4. října, — Arch, senisk, v Brně, jmm. JcniJta Nosijilavskd f, B. 16. 

Mathiáš z Boží milosti llierský a Český král a markrabě Moravský x] 
Ozuamujem tímto listem všem, že k žádosti a ustavičné prosl)é urozenéh«í ViléHiH] 
z Perniteinaj uajvyíšího maršálka království Českého a nejvyššího komt»rníka čudy 
Brnénské, váži vši také jeho mnohých služeb hotovost^ kteruž jest nám činil, a abyj 
tím lépe řiniti mohl a povinen byl^ ves jeho Nosislav z naší vzláštní milosti oM*- 
rili sme a obdařujem tímto naším listem jakožto král Český a markrabě Moravíkf,! 
tak aby již pfedřecená Nosislav ne ves, ale městečko slouti na budoucí éasy mohlo.] 
A poněvadž jiná městečka markrabství našeho Moravského, každé vedle řádu svého, 
nade vsi obecné svobodami^ jarmarky a trhy vysazené sou. my chtigíce^ ah\ jimi 
se toto vrovnati molilO; jai'mark dvakrát v roce, totiž jednou na deu sv. Jan» 
Křtitele božího a druhý na den sv. Martinaj též také trh obecní jednou ? tejdonj 
totiž v středu, jim dali sme a mocí listu tohoto dáváme, však jiným jarmarkům I 
a trhfim v okolních luésteékárh bez škody. A al)y vždy hojnějších našich inilojiO' 
oužitek poznati mohlij erl> jmenovanému městečku na tomto malovaný, totiž stítj 
a na štítu červené pole, a na něm malována jest větev neb rév vinného kořene, 
třmi zelenými listy a s jedním žlutým hroznem vína a se dvěma hrozny modrýnuV 
a s jedné strany té větve nebo ré\^^ kopačka nebo motyka vinohradská, a z drubéí 
strany též větve nuž, jímž v vinohríidích révy obřezují, dali sme a dáváme^ chtírJ 
aby téhož erbu na pečeti i jinde na malování nebo rytí požívíiti mohli. A proH*J 
chcmCj aby takové naše obdarování bylo rozhlášeno po jarmarcích a oheciiých tníf^l 
v městech, v městečkách i ve všech; přikazujíce píi tom všem, abyste již, znajíce* I 
toto naše obdarování, toho městečka Nosislavě při tom, čímž od iiás obdarováni 
sou, zachovali, jinač v tom pod zachováním milosti naší nečiníce. Dán na Vrško^ 
v středu den sv. Františka, let božích tisícího čtyřstého ositulesátého sest^^b-^ 



B roku 1486. 301 

347. 

(CVI.) List od krále Matyáše na Evančice, jímž panu Vilémovi z Pernšteina [to zboží 

manské svobodí za dědičné]. 

a Výškově 1486, 4. října. — Orig. arch, kap. Prah. /. 5; mus. Frant. v Brně vytržené 

listy cod. Pernst. 

Commissio propria domini regis. Matyáš z boží milosti Uherský a Český 
I oc a markrabě Moravský oc oznamujem tímto listem všem vuobec, ktož jej uzří 
) čtúc slyšeti budu, že jest predstůpil před nás urozený Vilém z Pernšteina, naj vyšší 
ršálek království Českého a najvyšší komorník desk a práva Brněnského věrný náš 
ý, i zpravil jest nás, kterak má a drží městečko Evančice s městečkem Růcho- 
ly a vsi Litobratřice a Nikulčice a hrad zbořený Rabštein, k němuž sů dvě vesce, 
kovaný a Heřmanice, a že by ta dvě městečka i ty vsi nám jakožto králi Če- 
ímu a markrabí Moravskému dědičně příslušely, a že on s tolika to všecko, což 
nahoře píše, zápisem od přcdkuov našich králuov Českých a margkrabí Moravských 
5í, s pilností nás prose, abychom jemu jmenovaná zboží v dědictví dáti ráčili. 

My pak vzhledše na jeho pokornú prosbu, váživše také jeho znamenitých 
ižeb, kteréž jest nám činil [v] oužitek, a aby nám tím snažněji a ochotněji je na 
►tomní časy činiti ousiloval, jemu tu milost učinili sme a činíme, a jemu ta městečka 
s tím hradem zbořeným a zbožím k němu příslušejícím, jakož sě nahoře jmenují, 
všemi k nim příslušnostmi, totiž s rolími oranými i neoranými, s lukami, pastvami, 
pastvištěmi, s lesy, s rybníky, s vodami tekutými i netekutými, s vinicemi i s místy 
€ž by vinnice mohly dělány býti, se všemi těch nahořcpsaných městeček, vsí i toho 
ořeného hradu příslušnostmi, dáváme v pravé a zpupné dědictví, z toho jej manství 
manský povinnosti propúštíc a ve všem prázdna činíce, tak aby jmenovaný Vilém 
leho dědicové na věčné časy nám ani budúcím našim králóm Českým a markrabím 
Dravským více povinni nebyli vedle jiných manuov činiti, než ta jmenovaná zboží 
y v též svobodě, jakožto jiní páni a zemené svá zboží drží, [drželi] a jich jakožto svo- 
dných a dědičných požívali nynie i budúcně, bez naší i budúcích králuov Českých 
margkrabí Moravských i všech jiných lidí překazy; všakž tak, aby řečený Vilém 
Pernšteina i jeho dědicové nám i našim budúcím králóm Českým a margkrabím 
Dravským z těch často dotčených zbuoží vedle jiných pánuov a zeman, kteiiž svá 
uoží mají dědičná, činiti povinni byli. 

Protož přikazujem hajtmanu margkrabstvie Moravského, komorníku i jiným 
edníkóm desk a čudy Brněnské, když najprve deky práva Brněnského otevřeny 
idů, a řečený Vilém z Pernšteina toho požádá, abyste jemu hned toto naše obda- 
•vání s tímto listem i s těmi zbožími nahoře jmenovanými bez odpornosti ve deky 
ožifi a yepsali ku pravému a zpupnému dědicstvie na věčné časy, jinač toho ne- 



302 6\ XXIL Listinár pami Viléma z Pernsteina 

činíce. A jestliže by často řečený Vilém komu na toto naše obdarování prve, nežli 
by jemu to ve deky vloženo bylo, své právo dal s svů dobru vuolí, ten jmá a jmieti 
bude též plné právo ke všem věcem, jako on Vilém častoj měno vany. Tomu na potvr- 
zení pečeť naši královská přivěsiti kázali sme k tomuto listu. Jenž jest psán a dán 
na Výškově, v středu den svatého Františka léta od narození syna Buožieho tisícélio 
čtyřstého sedmdesátého šestého. Johannes episcopus Varadiensis oc cancellarius. 

Výtah tištěn Palackým aO. VI. 519 ó. 188. 

348. 

Král Matiáš nařizuje Mikulášovi z Lisova a ze Španova, hejtmanu Novohradskému, 
(kterýžto zámek Nový Hrad asi 1476 Oldřichovi z Grafneku, od téhož pak rakouskému pánu 
Tomášovi z Láku v 6000 zl. uh. byl zastaven, od kteréhož právo zástavní r. 1485 bylo převedeno 
na krále Matyáše), kdyby bratří Petr a Vok z Rožmberka na den sv. Martina (11. listop.) 
jenm anebo později Vilémovi z Pernsteina nejvýš, marš. král. Česk. položili v jeho moc na 
Krumlově Moravském sumu zápisnou 6000 zl. uh., aby jim Nového Hradu postoupil. Dat. 
z Jihlavy 1486, 8. Oct. Sedláček, Hrady zámky III. 213 (z arch. Novohradsk.) 

849. 
Král Vladislav dává Jakubovi Šárovcovi z Krumsína, kterýž koupil ves Čiliovice 
8 blaty neb bahny i jiným příslušenstvím, o kteráž blata od okolních obyvatelů nesnáze po- 
vstaly a o nichž vyznáno bylo, že od starodávna k markrabství Moravskému příslušela, právo 
své, kteréž mu k nim jako králi Českému a markrabí Moravskému přináleželo. Datum na 
hradě Pražském v pondělí po sv. Františku (9. řijna) 1486. Cod. Pernst. mus. Frant. Brn. 
f. 471 ; cod. Pernst. mést. Brn. f. 159—160. Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 515 č. 159. 

350. 
Na sjezdu panském držanéni v Brně fer. II. in f. s. Galii (16. října) 1486 byl mezi 
pány Vilém z Pernsteina. Brandl LCit. V. 139. 

351. 
Ve smlouvě mezi stavy moravskými, zvláště o kupování statkův zemských od mě- 
šťanův a domův městských od pánův a rytířstva, na předním místě jmenován Vilém z Pern- 
steina, nejv. maršálek král. Česk. V Brně 1486, 28. října. — AČ. V. 428. 

352. 
(CXVII.) Smlúva, co se Kurdějovských a Ilustopeckých dotýče, mezi panem Vilémem z Pěni- 

štaina a pannu abatyší z Králové kláštera. 
Na Veveří 1486 ^ 28. října, — Cod, JWnst. v arch, mus. král, česk. f. 69. 

Léta buožieho tisícého čtyřstého osmdesátého šestého ve čtvrtek před sv. 
Havlem stala se jest smlúva celá a dokonalá mezi urozeným pánem panem Viléme* 
z Pernsteina na Helfnšteině, najvyšším maršálkem království českého, a mezi vdetal 
pannu INIargetú z Donína, abbatyší Králové kláštera v Starém Brně a konvev 



z roku 1486. 303 

janého kláštera, skrze mne Václava z Ludanic a na Veveří, najvyššieho sudieho 
sudu práva zemského u Brně, o ruoznici, kteráž jest byla mezi Kurdějovskými 
stopeckými o meze. 

Item najprve o tu horu, kde kamení lámají, ač jest v Kurdějovských horách 
ih [sic], proto mají Hustopečtí svobodu, kámen lámati k potřebám svým, však 
ů měrú, leč by sobě Kurdějovští počali lámati v těch dolích, Hustopečtí nemají 
i ani překážeti bez vuole jich. Též zase když by Hustopečtí počali lámati 
h dolích, Kurdějovští nemají lámati ani jim překážeti, a tak s obú stranu sobě 
1 lámání žádné překážky dělati nemají, než toho společně bez přiekazy jedni 
m požívati. 

Item Kurdějovští nemají dále vinohraduov dělati než po vrchní cestu, kteráž 
Šteimperk jde k Dolniemu Šemperku a od téhož Šemperku zase dolní cestu 
mezného kamene, kteréž sazeno jest, až zase na Šteimperk. 

Item co sě dotyce té nivy, kteráž německy slově Prayttin a leží mezi Mi- 
perkem, který do Kurdějova sluší, a horu, která slově Moes, ta má slušeti 
stopečím vedle starodávnieho vymezenie. 

Co sě pak dotýče té nové hory Moes, počnúce od staré hory Moes, těch 
c až k Plankeperku od prvnieho hraničného kamene, od jednoho k druhému 
loře Pamlisen řečené, také k hraníčnému kameni od Pamlisen přes luku, přes 
mezi dvěma hráz[em]i, mezi kterými jest hraničný kámen zasazen, což z tej strany 
urdějova jest, to k Kurdějovu příslušeti má, a což z tej strany od Hustopeče 
to k Hustopečím příslušeti má. A tak ty meze sobě mají bez přerušenie s obú 
i zachovávati, jakož sě v listu vypisuje a kamením vysázené jsú, a strana straně 
to již nesahati, než to na věčné časy zdržeti a zachovati mají. 

Tomu na svědomie a pro lepší jistotu věcí svrchupsaných já svrchupsaný 
;v svú vlastní pečet k tomuto listu přivěsiti sem rozkázal. Jenž jest dán a psán 
eveří den svatých Šimoniše a Jude léta nahoře psaného. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 519 č. 189. 

353. 

eda třetí: A. I.) List správnie od Mandaleny z Držovic na dvuor v Držovicích panu 

Heraltovi z Kunstatu. 

'wacově 1486, 3. pros. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn, /. 280; arch. měst. Brn, /. 122. 

Já Magdalena z Držovic oznamuji . . . Jakož mi se po otci mém dostala 
dědicstvie to mé v Držovicích, a smlúva pod pečetí dobrých lidí před rukama 
kterúžto rolí a dvuor mně příslušný kdy urozený pán pan Heralt z Kunstatu 
^amlova oc JMt, rybník dělaje, u mne jest kupil za LX f., i skrz nález panský 
se nám rozkázánie, abych já Magdalena brala dvě čěsti [sic], a Kuna macecha 



304 



C, XXIL Listinář pana Vilana z Pernstťtna 



m& jednu třetinu i [s] sirotky jíiiými bratřími a sestrami svými, Z tůž Kunu 
čechli přišli jsme a tak abychom ten dvuor xespolka témuž nahoře psanému paoij 
Heraltovi čistili a svobodili, a ve cky zemské vkladli a vepsali a sobe vymazali. 

Protož jií uahoře psaná Ma^^daleua vzala jsem svého dielu, těch dvů čéíst 
kderéž na mne přišly jsú, od téhož pana Heralta před panem hajtmanem zaplaceného 
XL f. uherských úplné a docela zaplacených, a podle toho panského nálezu téiuu 
panu Heraltovi slibuji sama za se i za své erby a potomky svů cistu dobru verií 
i za toho každéhoj což by anebo ktož by muoj statek aneb co mého statku vza 
že jmáme témuž panu Heraltovi a jeho erbom i tomu každému, kdož by ten list| 
s téhož pana Heralta neb jeho erbuov tíobni volí jměl, ten jistý dvuor a ty mé 
čésti na prvniem snemii panském aneb konečné na druliém ve deky zemské v OlomůciJ 
když by otevřeny byly^ vložiti a vepsati a sobe vymazati. Pakli bychom toho ne-j 
učinili, tehdy dáváme plnii moc témuž panu Heraltovi i erbóm jeho i tomu, kdoí] 
by Jeho dobru voli na tom jměl, mně Magdaleně neb potomkóm mým statky v méstecliJ 
v méstečkách, ve všech i na poli, kdež bychom kolivěk jméli, stavovati právemj 
a hyndruvati dotad, dokudž bychom ve deky zemské nevložili a nevepsali a sobe 
nevymazali a očistili; nad to jméli[-li] bychom co na dědicstvie aneb budůcie iin)jij 
téžj z toho moci nás budu věřitelé naši pro nedokonjinie a o vočištěnie a v ležcnie*)! 
pravené pohoniti zemským právem, kolikrát by jim toho potřebie bylo. Pakli lifl 
i skrze to nás k vložeuie připraviti nemohli, dáváme plnu moc panu hajtmanori 
najvyššiemu i bndúcíem pánóm země této, ten dvuor a rolí i se všiem příslušenstviem 
ve deky zemské vepsati a vložiti knpitelóm nahoře psaným. 

Tomu na jistotu, své pečeti nejmajíc, slovem svým, erbuov svých i potomkuov 
svých urozených pánuov pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova, hajtmana markrabst>ie [ 
Moravského, a pana Jana Pňovskélio z Sovince, najvyššieho sudieho desk a príva 
zemského v Olomucij a múdrých a upatrných pánuov purgmistra a rady mé-sta Olo- 
miice, aby k tomuto listu na svédomie své pečeti na budůcie paměti přivésih, sobe 
a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Tovačové tu neděli přál svatim 
Mikulášem léta .ic tisícého čtyřistého osnnlesátého šestého oc. 

Výtah tistéo Palackým AČ. YI. 519 L 190. ♦) Cti: a vložeiiie. 

354. 

Vilím z Pernšteina prodává dédiCný dvůr v Simři Jakubovi Kolárovi a Janovi SuAšelovi a ífflf 

jim rozličná obdarováni. 

Na Hranicích 1486, 12» prosince, — Opis vi<l, arch. semskéha v Bmé, 

Vilím z Pernšteina , , . známo činíme tímto listem všem víibec, kdol jej cbu i 
anebo čtouci slyšeti budou, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme dv4r níij 
dědičný a vlastní v Simři i s tím kusem kněžské role opatiným mužíím Jakuboiil 



z roku 1486. 305 

Kolárovi a Janovi Snášelovt, ženám i dětem jejich i jejich budoucím potomkům, 
z roh' oranou i neoranou, s loukami, s lesem, s chrastinami i s jeho plným příslu- 
šenstvím tak a v těch hranicích, jakož ten dvůr od starodávna v svých mezech zá- 
leží a jest vyměřen, a to za jmenovánu summu, kterouž jsme již od nich hotovou 
úplně a docela zaplacenou vzali, pod tou však výminků a povahou dole psanou, že 
oni svrchupsaní Jakub Kolár a Jan Snášel i jejich budoucí potomkové nám svrchu- 
psanému Vilémovi, erbům i budoucím pánům Helfenšteinským dlužni a povinni budou 
z toho dvoru činžovati a platiti v roce osm kop groši peněz obecně v tejto zemi 
berných, za každý groš sedm peněz počítajíce, a to rozdílně, na svatý Jiří nejprve 
příští čtyry kopy peněz svrchupsaných a na svatý Václav potom opět příští druhé 
čtyry kopy týchž peněz, a tak na ty časy a dni ten svrchupsaný plat peněžitý dliižui 
budou platiti a vydávati na časy věčné a nic jinélio ; a tak ten plat dadouce a spra- 
více, všech jiných poplatků a robot již z řečeného dvora prázdni budou, krom když 
by berně královská v zemi zavolána byla v Moravské, tu sobě, erbům svým a bu- 
doucím pánům Helfenšteinským pozůstavuji. 

Když by pastva na lesích panských padla, svrchupsaní Jakub Kolár a Jan 
Snášel i jejich budoucí potomci šestnáctero sviní a nic více na pastvu bez uplaco- 
vání budou moci hnáti a pásti. Také drva ku pálení i lesu k stavení v horách 
panských má se jim časem dáti ku potřebě, kdež jim ouředníky našimi rozkázáno 
bude a hejnými panskými ukázáno ; a tak oni svrchupsaní Jakub Kolár a Jan Snášel, 
ženy i děti jejich i budoucí potomci ten svrchupsaný dvůr tím obyčejem a právem 
také, jakož se nahoře vypisuje, a v tom oddíle, jakož sou se oni on rozdělili, každý 
z nich bude moci svůj oddíl držeti, míti, vládnouti, požívati, prodati, dáti, zastaviti, 
zaměniti a s tím vedle vůle a libosti své naložiti jako svým vlastním, však bez 
umenšení platu svrchupsaného, a osobě pánu hodné. Také v odmrti my ani naši bu- 
doucí potomci v žádné nemáme jim sahati, než aby oni mohli statek svůj, jakýžkoli 
míti budou, poručiti, komuž budou chtíti, přátelům přirozeným nebo nepřirozeným, 
za zdravého života neb na smrtedlné posteli, však tak, aby ten statek z našeho 
panství na jiná přenášen nebyl, ale na našem panství zůstal tím obyčejem, jakož 
jiným lidem našim jsme toho půjčili, co se odmrti dotejče. A protož já svrchupsaný 
Vilím slibuji sám za se, za své erby i budoucí potomky pány Helfenšteinské svrchu- 
dotčeným Jakubovi Kolárovi a Janovi Snášelovi, dětem, ženám jejich i budoucím 
potomkům v to nikterakž nesahati mocí ani kterým obyčejem, než při tom při všem 
je zachovati, tak jakož se v tomto listu píše a zavírá oc. 

Tomu na potvrzení a na svědomí pečet naši k tomuto listu jsme přivěsiti 
kázali oc. Jenž jest psán a dán na Hranicích v outerý před svatou Lucií léta od 
narození Syna božího 148G. 

Ná8ledi]\je Yidimačni klausule purkmistra a rady m. Dřevohostic daná 1622 y pátek po sv. Vavřinci. 
Archiv ČMký XVI. 39 



306 



C XX 11. Lhtifiár pana Vilčma s f^^ntAfeina 



Podobná obdarování byla uřinéna v dťdniu Vysokťin Uujczdí* í'avlovi K i m ' 

na dvůr v dédiné Vnlšovicích Matějovi 1482, na dvih' v dédiné Biškovicícli i- 
v dédiné Horním Oujezdé Pavlovi Chlajikovi, na dvorstvf v dédiné Parysovicích Járovi, ní 
dvorství v Rakovém Janu Holanovi, na dvfir v Horních Nečicích Tainásovi dvohikovi, u| 
dvorství v Dolním Oujezdé Jurovi Paličovi Kvotoňovi, na dvorství v dediné Biékovicíťh Vaň- 
kovi Mrázovi^ na dvorství v dúdiné Horního Oujezda Janu Masařovi; obdarování nedalovftOíij 
položiti možno na konec 15. století. Víco d;íno obrlaroviiní na dvůr ve vsi Biškovicích Janovi] 
Hronovi 1505, na dvorství v dédiné Loučce Mikulášovi Hanušovi 15<I6, na fojtství a krčmu | 
v Biškovicřclí muži Janovi ISOfJ, na mlýn pod Dolníu* rybníkem Prosonským 1507, nadvoi-stvjj 
fojta Rakovského 150ii, na mlýn konec hráze rybníka Prosenického Ondřejovi Šilliancovi 
1518, 24. června. 

Král Vladislav dává Vilímovi z Fernšteina k zpupnénm dědictví zboží dosud mnm 
kteréž držel, a to niesLečka Evančice, Kúchovany, vsi Litobratrice, Nikulcice, hrad zbořeDj 
Rabštein, se dvéma vescemi Dokovaný a lieřmiinice. Drttum na hradě Pražském na dea s\^ 
Štěpána (2i3, pros.) 148r,. Vytrž, listy CoiL Pernst, v mus. Frant. Brn. l\ 108. Výtah tiíit^ 
Palackým 2\C. VL 51Ú č. 188, (Srv. íist krále Matyáše ze 4. října 148(1 zde stť. 301 r ""4' > 

;í5G. 

(f. VL) List krále Vladislava na opravu zhožie Tišnovského panu VÍhMn<^sÍ :* f>:inti 

Vratislavovi z PernŠLeiua dc. 

Ktt hrade Pražskem 14f(6\ 2b\ proshioe. — Cod, Pernst > Fratd. mus. Jim, f, 64; arch. mtá^ 

Brn. /. 55. 

My Madislav . . . oznauiujem tímto listem všem, že prosil jest nás urozeuv 
Vilém z Penisteina, míjvyššic maršálek královstvie Českého a najvyšsíe komorruk 
ciidy Brněnské, vériiy nás milý, abychom ráčili dáti jemu a urozeiiéuui Vratislavoti 
z Pcrnšteina, bratru jeho. opravu kláštera Tišnovského, ležícého v inarkrabstníf 
uašeni Moravskénu My znajíee vérné a ustavičné služby téhož Viléma, kteréž nám 
riuO, činí a činiti iiepí-estává, nám \érně k obecnému dobrému pomáhaje a pol<>"i 
tím lépe aby molil nám shižiti, čímž nás milostivéjšielio k sobe pozná, i jsůce v tom 
k jeho prosbo nakloněni, s dobrým rozmyslem a radil véniych našiecli, niarí krt- 
lovskťi a jakožto markrabie Moívivský témuž Vilémovi a Vratislavovi bratru jělwj 
díili jsme a tímto listem dáváme opravu již psaného kláštera, tak aby oni jakoitui 
páni oprávce téhož kláštera i všeho zbožie k němu pinslušejíeéhu, ten klááterj 
i s zbožím jeho v své opravě jniéli, drželi a jej zpravovali, a to beze ršerh jiuýchj 
lidí všeliaké pí^ekážky, Ašak proto co se doíýče poplatkuov a duochotluov spW^ 
(llivýeli k témuž klášteru příslušejícíclij v týcli Vilém i také jmenovaný Vratislav j 
žádných překážek aby nečinili panně avatyši a konventu kláštera nynťyéiem i bti 
dúcím, aby ony volné a svobodné bez jich piekážky a s jich pomocí to sobě vyWraljř 
a vybírati mohly* A což se dotyce vin nebo odúnirtf. mají býti brány 8 Udit 



I let 1480 a 14S7. 



307 



povolcniem panny avatyse, a vedle milosti mají ty viny i odinniti vzaté Inti 

fibráceny na dobré a na opravu téhox kláštera. Při t<jm také mají zachováni bvti 

všeliké piekážky. A tato milost naše^ 1*0 se té opravy dotyce, jmá trvati již 

isaným Vilémovi a Vratislavovi do jich obii živnosti a nic déle. A po smrti jich 

lioliij Imed tento list více žádné moci jmíti nejniá, ale jma hýti zkažen neli navrácen 

nám noh Imducím králóni Českým a markrabím Moravským bez všeliké odpornosti. 

[Tiimn na svédumie pecet nasi královskťi kázali jsme přitisknuti k tonuito Iistn. Dán 

lna Pra/ském hradě na den svatého Stepána léta božiebo tisícého ctyřistého osmde- 

Bátcho šestého, knilovstvie našeho léta šestnáctého. 

Ad relacionem domini pJobannis de 8selnberk< cancellarii regni Boemie oc. 

Výtah tistén AlX VI, íiU* {% 1*jl. - Sťv. podolmý list kráJít Matyiišo daný 17. niti im\, /de .str. -208 č, Mi 

357. 

Beneš z Weitmile, purkrabí m\ Karlsteinc a mincmistr mi Horách Kutnýcn, slibuje, 
fce králem Vladislavem Vilímovi z Pertiýteiiia povinných l2íX) Ů. yh. z dúclioduv a mince 
královské zaplatí ve třech Ihflťkli po sobe jdoucích, vády na sv. Huvcl po 400 Ú, S. 1. v středu 
|lieii sv, Jana apoštola a evangelisty 1487 (27. prosince 148f)). Coil Pernst. nms. Česk, č. 1411. 

Mění li v původním datum žádnébo omjiUi podtá se zde nový rok od liodii Narození Páně. 

[h. Vin.) List krále MatiíiŠe, jímž k dédicstvie panu Vilémovi z Pernšteimi ílává Přerov ;>c, 

14S7, to, břejsna* — Cod, Pemst, FranL mus. Brn, ý\ 162; arch. měst. Brn f. 9n; vt/trmi4 

listy Franta mus, Brn. é, 99, 

My Matiáš , . . oznamnjem tímto listem všem vfibee, že jakož nrozený Vilím 

Pernsteina, najvyřšie maršálek královstvie Ceskebo, vérny náš niilý, v sumách ne- 

'kterých od předknov našiech i nás zapsaných jmél jest a jniíi v drženie svém hrad 

mésto PřeroVj s vesnicemi i se všend mezemi a bránicemi a tolio hradu a mésta 

:'řerova požitky a všeliakým příslníenstviem, jakož ti zápisoví* to šíře v sobe nka- 

ji a zavírají, a nad ty sumy životy a nákhidy na stavení toho zándai opravenie : 

seznavše my téhož Vikíma mnohé vérué a imni užitečné služby^ kteréž jest nám 

|akožto pánu svému činil v mnohé časy i nyide nepřestává činiti, a clitíce my jemu 

milostí naší královsko odplatiti, s dídirýni rozmyslem a radii věrných našiech 

lilých, mocí královskú jakožto král Český a markrříbie Moravský témuž Mlémovi ten 

jirad Přerov i s městem, s vesnicemi : s Syřavií [Šířavu] před městem, Lhotu i ve vsi, 

keréž čecli říkají, což tu mannov k službě téliož Viléma zámku od staradávna pri- 

lušie, i se všemi lukami, pastvann, lesy, chrastinami, hranicemi, i se všiem plným právc^m 

panstviem dali jsnn> a mocí tohoto listn dáváme ku jn^ivému dédicstvie a děíličnému 

rženie témuž Vilémovi a jeho erbóm i tomu každému, ktož hy tento list náš jměl 

ttílmž Viléma dobru vuolí a svobodnúj prvé než by tento list náš ve desky vjíti midd. 



3()8 



C XX I L Lisťmáf pana Viléma s l^nikteina 



Pťotuž přikaziijem hajtnianu markrabstvie Moravskéli<í našeho^ nv uřjšietini 
i buducímu, aby témuž Viléintivi neb dědicům jelío iieb tomu, ktož liy tento Uš^^ 
jměl s jeho dobru vuolí, když by od ulcli prázden byl a desky zemské najprv v 01 
nuici otevřieny budii, posly ke deskám ua iniesté našem dal podle úřadu svélio. A U 
priknzujeiu komorníku, sudiemu i písaři téhož práva zemského tu v Olomúci, abv 
ta zbožíe nadepsaná i tento list náš ve desky vložili a vepsíili bez odpornosti i zmatku! 
všeliakéhOj když by kuli požádáni byli, pod uvai^nváníem hněvu našeho královskéhí^j 
Také týž Vilém a jeho dédirové a držitelé zámku toho Přerova jmají se k uámJ 
s týmž záinkem Přerovem i k našiem potomkom, králóm Českým a markrabímj 
Moravským, v poddaností tak jmíti, jakož jiní páni a rytířstvo téhož markrabstríj 
Moravského s svých zbožie dédičnýcb povinni jsii. Tomu na svédomie pečet našil 
kriílovskú kázali jame přivěsiti k tomuto listu. Dán ua poli před Novým iléstem , 
v sobotu před svatým íícliořem papežem, od narozenie Syna božieho tisícého řtyh- 
stého osmdesátého sedmého, královstvie nasiech Uherského jc třidcátého a Ceskéhu 
osmnáctého ^c. Ad mandátům domini regis. 

Vytáli tišiéii Palttckym AC. VL 5iu L ll»i- — Vklad zapsán do desk Olumouckýcli c, 13. íol ú. 

35í>. 

(XX Vil.) Zápis V deskách království Českého, kterýmž pohiíní Baltazar Mrzák z Mfletííilia] 

Jindřicha kníž^* Minsterberske o zadržení listů krále Jiřího. 

1487i 7, tliémi. — Corf. J^rnst, v arch, mtas. král. Cesk\ /. 2Í. 

Vložen pohon léta buožieho MCCCCLXXXVIL v sobotu po svatém Ambrajd. 
Balthazíír Mrzák z Valetínka [čti z JLiletínka] pohánie osviecenélio Jindřicha štai'SieH 
knieže Minstrberské a hrábí Kladské oc a z Letic [čti z Litic], z majestátuov a z listuov 
zadrženie, kteréžto král Jiří slavné paměti k sobě vzialj k kterýmžto listóm a lua- 
jestátóm má lepší právo j nežli on kněz Jindřich, po dědu a po otři svém* DokláJiij 
sé téťhž listuov a majestátuoVj kteréž JMt má; žádá, aby ti listové a majestáti po- 
loženi byli ]»řed králem JMtí a pány. Zuá-Ii sě, spravedlivé se zná; pakli sé nezná, 
žádá íípravedlivého panského nálezu. 

360. 

(CLXVI.) yuitancl od Plangnara [z Kynáperku] panu Vilémovi na čtyři tisíce zlatýcli.^ 

Na Tomčově 1487, Í8. dubna. — Cód. Permt. v arch, mu^. kráL ^^k. 

Já Jan Plangnar z Kinšperku na Uherském Brodu urozenému pánu pan^l 
Vilémovi z Pernšteiua, najvyššienui maršálku království Českého a najvyššiími ko- 
morníku čudy Brněnské. Službu svii TMti, urozený pane pane milý 

Jakož sem list u TMti položil k věrné ruce, kterýž mám na kraie JMtJ 
pána našeho milostivého na čtyři tisíce zbitvrb. v wm) TAft friKn pi.db^ íínvrli t^jlnňo^ 



z roku 1487, 309 

edním jste [sic] mi rukojmím: protož TMti prosím, rač ten list panu hajtmanovi 
moc na JKMti místě vydati. Neb dluh ten již psaný zaplacen mi jest a dán od 
iž psaného pana hajtmana na JKMti miestě i vás jiných rukojmí všech/ A jáf sli- 
)uji tiemto listem vás z něho nenaříkati ani napomínati věčně, a vyznávám, že jste 
ni s ním právě udělali. Tomu na svědomie svů sem pečet vlastní přidávil k tomuto 
istu. Dán na Thovačově v středu po Velikonoci annorum Domini 1487. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 519 č. 193, 

361. 

ViJím z Pernšteina osvobozuje Olbramické od vinného desátku a horního práva z hory 

Olbramské za smluvený plat 1500 zl. 

Na Mor. Krumlově 1487, 8. května, — Opis arch, zemsk. v Brně, Bočkova sb, č, 11057. 

Vilém z Pernšteina na Helfensteině, najvyšší maršálek království Českého, 

s svými erby a budúcími potomky známo činíme ... že jakož jsme z naší hory 

olbramské od lidí z Olbramic i odjinud, kteříž tu v tej hoře své vinohrady mají, 

lesátek vinný a horního práva neb zemního jmíti chtěli, tak jakož jest řád a obyčej 

právo v jiných horách na našem panství, desátkuov a zemního bráti, nejsúce v tom 

istem ani kterú jinů spravedlností od předkuov našich opatřeni: i přišli jsů před 

ás opatrní perkmistr, rychtář a perknosi tej hoře [hory] naší nahoře psanej, majíce po- 

olení od jiných lidí, kteříž tu vinohrady své pod námi mají, pokorně nás prosíce, 

bychom s nimi o ten desátek milostivě uhoditi ráčili, a aby při prvních právích 

svobodách a platích peněžitých, kteréž jsů předkům našim dávali a spravovali, 

dostali a potom v budůcích časích věčně aby při tom zuostati mohli. 

My vzhlédnůce na jejich slušuů žádost, chtíce jim dobrotivost okázati, aby 
íiu lépe horu Olbramsků naši svrchupsanú, grunt náš, polepšiti a zdělati a aby 
ííu lépe požívati mohli, z naší zvlášční milosti a příznivosti s nimi svrchupsanými 
^^rkmistrem, rychtářem a perknosy hory tej Olbramské svrchupsanej udělali jsme 
^^lůvu konečnů, kterážto smlůva dokonale jest napsána a pečetmi smluvčími potvrzena 
^ v sobě šíře a světleji zavírá, že nám vedle smluv těch mají za to, aby nám de- 
^tkuov a práva horního nedávali, ani erbóm neb potomkóm našim, patnáste set 
klatých uherských dáti na ty časy a roky, kteréž se v smlůvě jmenují. A kdyby 
^ám ta snmma svrchupsaná patnáste set zlatých úplně a docela od nich vyplněna 
"jla a spravena, dadúce a spravujíce nám, erbóm neb potomkóm našim na každý 
^ok o vinobraní plat peněžitý: všech desátkuov a práv horních neb zemního [na] 
^^né časy prázdni a svobodni mají býti, zvlášče z toho závazku a základu, v kterémž 
M 8é pám, perkmistr, rychtář a perknosi vedle smluv podvolili, když sě tomu všemu 
M- Dropoitěni býti mají. Slibujíce tímto listem, naší dobru věru sami za se za 



310 



C XXI L Listindř pana ViUma z Pernkteina 



erby a biuiiioí potomky naso, to všechiiOj což se v tomto listu píše, udržeti a i:^ 
chovati íi svrchupsíiných perkniistra, rychtáře a perknosy a lidi, kteříž nnohrady sv 
v tej lioře naší Olbramské mají, při těch prvních právích, svobodách a pktícli pe 
nežitých nechati a pozostaviti, tak jakož jsťi prve byli a dávali, a jakož jsú jiné hor 
v tejto zemi Moravskej zachovány a při comž potom jiné hory v tejto zemi %] 
ravské budii zacliovány, desátkuov^ ani práv horníeli, neb zemního věcné od xk 
nežádajíce, beze všeho přerušení a fortele všelikterakého. 

Tomn na svědomí a pro lepší jistotu i na píjtvrzení svii jsme vlastni peíH 
k tomuto listu přivěsiti kázali; a připrosili jsme urozených pánuov, pana Ueralt 
z Kuiištátu, najvysšiho komorníka desk a sudu práva zemského v Olomůci, pan 
Vratislava z l*ernštejna, Oíijvyssího komorníka čudy Brněnské, pana Václava z Ludanii 
najvysšiho sudí čudy Brněnské, a slovutných panoší smluvcích Jana Lechviekéli 
z Zástřizl, hofrychtéíe dvoru našeho, Miknhíse Tulešickeho z Pětce [z Peče?], Jiříka Ku 
sieho z Mukoděl a Bohutíc, a Sčepána Kusieho z Mukodél a z VedrovLc, že jsií vivé pece 
podle naší na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž [jest] dán a psán na Knimluv 
v úterý dř^n svatého Stanislava od narození syna božího lota tisícího čtyřistého osm 
desátého sedmého počítajíce. 

Léta 1488, 20. dubna učinéna opétať" .smlouva na papiře mezi Olbramskými a Vilémei 
z PernŠteina o vyplacení vinného desátku sumou 15(H) fi. uh, Vytrž, listy v arch, Frant mm 
Brn. L 110. Z toho výtah AČ, VI. 521 c. 202. 

362. 

List Viléma z Pernšteina Kurdějovskýra na rybníček v Caislgruntu ode dvora Kunlé 
jovského. Na Krumlove (Moravském) v středu po sv. Stanislavu (9. kvétna) 1487. Zem. 
v Brné^ regest Bočkovy sbírky z orig. arch. Kurdéjovskébo. 



363. 

Král Vladislav dává k déilictví Vilémovi ;í Perníteimi hrarl a mésto Přerov s« f^^in 
příslušenstvím. Datum na hrade Pražskt^m v útiTý před sv. Vítem (12. června) Uí^T. C<»il- 
Pernst. Frant híus. Brn. ť. 162 h\ ťod, PernsL mest. Brn. f. 95; vytrž, listy Frant muK, Brií 
č. 100. Výtah tiétén v AC. Ví. 519 č. 192. 

Knil Matyáš vydal list téhož smyslu již dne 1<>. března li87, vix výáe str. 307 č. ns8. Kdyir* 
téebto listtícb královských xboži Přerovské bylo Vilémovi z Pernáteina vloženo do desk zemakých Oloioan**^^''^' 
i\ 13 řol. "j, kapitula Olomoucká dala vložiti odpor proti tomu vkladu dne 6. ledna 149<) v tato slot^i 

Mistr Daniel a knéz Václav z Vyzovic aa niísté kapituly kostela Olomm 
odpor cirií proti vkladu Vilémovi z I^ernšteina zboží Přerovského, což se tyče řt)lí't 
a opravy na vsi kostela Oloniúcského. Penčice, Sucliotiice, Dluhonice, Kj'ř:many. Týnec i 
a jiné vsi téhož kostela, ač by tím vkladem již psaný Vilém k téin všem o téí r^'] 
boty a opravu kteréž právo jmíti ehtél; a praví, že též vsi k tem robotám porino) 



z roku 1487. 31 1 

jsú ani k opravě přísluší. Na to svobody a listy marg[r]abské praví že mají. 
. Olom. č. 13 f. 11). 

Vysvětlení o robotách zde zmínéných čte se výše str. 28:5 č. 324, kdež otiátén jest také nález panský 
ú véci, nepříznivý kapitule Olomoucké Jiué odpory učiněny byly takto : 

Jan Mukař z Kokor činí odpor vkladu královskému, kterýmž Vilémovi z Pern- 
íina Přerov vkládá a ves Lhota nad Pénčici v tom listu zapisuje: že k tej Lhotě 
ívo má dědičné, kromě čtyř člověku, a také že se Předmostí celé menuje, a on 
tři člověky dědičné má. Více témuž vkladu Stašek, Ondra Korytník, Matěj Bacák, 
třtin a Vaněk odpor činí, že se vkládá všecko Předmostí, a oni tu dědičné dvory 
5 mají. (D. Olom. č. 13 f. 10.) 

364. 
Xl.) List správní od Jana Děvečky z Heršteina rychtáři Trpínskému na tvrz a na ves Crhov. 
J^ernštnině 1487, 3. července. — Cod. Pernst. Frant. mtis. Brn. f. 7 ; arch. měst. Brn. 7. 

Já Jan Děvečka z Heršteina i s svými erby vyznávám ... že z dobrým 
•niyslem a s raddú přátel svých prodal jsem a mocí tohoto listu prodávám ku pra- 
hli dédicství tvrz a ves svú vlastní Crhov s rybníky, se dvorem, s lukami, řekami, 
toky, s lidmi platnými i neplatnými, s rolí ornú i neornú, s platy, s požitky i po- 
etky, s robotami, s pustinami, s pastvami, s pastvištémi, s horami i s doly, s jiným 

vším příslušenstvím ... ku pravému dědicství slovutnému Mikulášovi rychtáři 

Trpína i jeho dětem nynějším i budúcím a manželce jeho vlastní, a k věrné ruce 

jich urozenému pánu pana Ješkovi Svojanovskému z Bozkovic a na Rúdnici za 

zlatých uherských na zlatě i na váze spravedlivých i mince, kteréž jsem již od 

ich vzal hotové úplně a docela zaplacené. A protož já svrchupsaný Jan Děvečka 

Hernšteina i svými erby, jistec a správce těchto věcí nahoře i dole psaných, a my 
'igmund z Důbravice a z Osového, Jan z Nové Vsi a na Radkově, Aleš Herult 

Herultic, Jan z Heraltic, Beneš z Vahančic, Václav z Tetic a z Koženky, rukojmie 

spravedliví správce s ním svrchupsaným Jankem Děvečku, jelio erby a za ně sli- 
ujem všickni vespolek naší dobru čistii věru, ruku společní a nerozdílná beze 
si zlé lsti kupiteluom nahoře psaným tu jistu tvrz a ves Crhov s jejím se vším 
Wslušenstvím, jakož svrchu psáno stojí, na prvním sněmu panském . . . Pakli bychom 
>ho všeho, což se v tomto listu píše, neučinili a nedokonali, jehož Buoh nedaj, tehdy 
^ned, kteráž by dva z nás rukojmí svrchupsaných napomenuta byla oc Ležení oby- 
^jné v městě Olomúci. Jenž jest dán a psán na Pernšteině v úterý před s. Prokopem 
ita od narození syna božího M^III^^LXXXVir. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 620 c. 195. — Vklad zapsán do desk Olomouckých č. 13 fol. 5 dne 
ledíkáí490. 



312 C, XXIL Listina/' pana Viléma z Pernsteina 

305. 

(o. XIIII.) Smlúva mezi panem Vratislavem z Pernsteina oc a měšťany Polickými o ostro? 

nad Jimramovem i o jiné oc. 

V Bystřici 1487, 4. července. — Cod. Pernst, Frant, mus, Brn,f. 10 b; arch. měst. Bm.f. 9-10. 

My Vratislav z Pernštajna, najvysší komorník desk a sudu práva zemského 
v Brně, i svými erby a budňcími potomky, a my pu[r]kmistr a rada města Poličky 
nynější i budúcí vyznáváme tímto listem všem vůbec, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti 
budu : Jakož před mnohými časy ruoznice a nesnáze mezi předky našimi i tudíž námi 
bývaly jsú o věci dolepsané, kteréžto různice nemohly jsú od mnoha let k konci 
a k srovnání přijíti, až tepruov skrze nás Vratislava z Pernštajna oc a purkmistrem 
íi radii města Poličky svrchupsanymi tyto věci konec a místo vzaly jsú s naší obapolnie 
(lobrii vuolí, Item najprv jakož jsme se my Poličští měšťané táhli na ostrov, kterýž 
nad Jimramovem leží, ten ostrov při Jimramovských zůstati jmá bez překážky naší 
i budúcích našich, a naň se víc táhnuti nemáme, Item řeka, kteráž jest ten ostrov 
protrhla, i chtěli jsme my měšťané Poličští, aby starým tokem puštěna byla, ale tak 
jsmy na tom smlúvú zůstali, aby tím tokem 'protrženým puštěna byla a předce šla, 
kudyž nyní jde, a po starém toku aby kamení hraničně sazeno bylo pro potomní zmatky. 

Item o stav Borovnický takto jsme srovnali, že kdybych já Vratislav z Pern- 
štajna oc a erbové aneb potomci moji ten stav spůštěti chtěli, máme o tom dáti 
věděti měšťanuom Poličským, aby své k tomu vyslali, a spolu abychom ten stav ho- 
nili, a což by se uhonilo, tiem se právě zdéliti máme; a po spuštění toho stavu obapolné 
jej zase zahraditi máme, a ten stav aby výše zahraždín ani držán nebyl, než tak, 
jakž od staradávna stával. 

Item my měšťané Poličští, jakož jsme se táhli, že lidé naši v středu a v pátek 
dopoledne právo v řekách honiti mají, na tom jsme se srovnali, že my i lidé naši 
stavu ani v řekách pana Vratislava svrchupsaného žádného práva k honění nemáme, 
kromě při spuštění stavu, jakož svrchu píše. Item což se břehu k straně měšťao 
Polických dotýče, já svrchupsaný Vratislav, erbové i potomci moji jim Polickým 
měšťanuom, nynějším i budůcím na břehu suchém v straně jich překážeti v ničemž 
nemám ani překážeti lidem svým dopustiti jmám, a oni nám také ani lidé jich 
v řekách žádné překážky činiti nemají. Item jakož lidé moji z Borovnice Vra- 
tislava z Pernsteina oc svrchupsaného drží některaké luky, a měšťané Poličští 
táhnu se, že by na těch lukách výplatu jměli: takto jsme mezi sebú o to zůstali, 
aby lidé z Borovnice těch luk požívali za XXX let pořád zběhlých od datum listu 
tohoto, bez všelijaké překážky nás měšťan Poličských, nynějších i budúcích aneb lidí 
našich, a po XXX letech budem míti my měšťané Poličští nynějSí i bodúd Sf^ 
spravedlnost k těm lukám před sebú k vyplacení jich, ač jse nám zdáti bode: 



i roku 14S7. 



3ia 



n 



roto ti lidé z líorovnice mají vždy každého roku ten pkít dávati s técli luk, jnkž 
y ní dávají, A jmenovité jsú ty luky v tomto zastaveny : jedna v Í^XX g*, druliá v V vér- 
uncích a tíetí v stu g. a čtvrtá v Ij. ÍP, Protož my Vratislav z Pernstajna nejvyšší 

komorník soudu a desk práva zemského v Brné, pnrgmistr a rada mésta Polieky 
vrchupsauí i svými erby a budúcími potomky slibujem sobe tuto smlůvu, kusy, 
Ttikule svrchupsané cné, pravé a v celosti zdržeti a zachovati beze všeho pre- 

ruéení a zmatkuov všelijakých. Tomu na svědomí a potvrzení své vlastni pečeti 

s naším jistým védomíin přivésili jsme k tomuto listu; a pro širší svédomí pfi- 
rosili jsme urozeného pána pana Zignmnda z Dubravice a z Osového, a slovutnýcli 

panoší Jana Děvečky z Hernětajna, Gedeona z Olesničky a na Moravci, Jindřiclia 
Bysovce a ve Křtétíné, že jsú své pečeti podle našich na svédomí k tomuto listu pin- 
ěsili. Jenž jest dáíi a psán v Bystřici v středu den s. Prokopa léta .>c lAriIIP LXXXVir\ 



3«6. 

(CLXX.) List Španovského poručeustvie na papíře, [kterýmž Gim' zřízeni o statku svém]* 

Na Mor. Krmnloié J4S7, 12. čtnence. — (ML Permt. mm, irál. Ó*sk, /. 106\ 

Já Mikuláš z Lisova a z Špaíiova známo činím všem vuobec, že znamennv 
ieBezpečnost života mého a jsa při pravém zdravie, z dobrým rozmyslem i s radii 
jrátel svýclK a nechtě, aby po mé smrti který zmatek byl, jestliže bych l>ez erbuov 
^s tohoto svéta sšel, učinil sem zřízení a poručenie mocné statku svéhoj kteréhož 
^ni nynie pán Buoh popíieti ráčil, což by toliu kuli na hotových penězích po mé 
^■mrti zuostalo, nebolito na jiných svrchcích, aby to všecko vydáno bylo paní Markétě 
^■estře mé vlastní, Janovi synu jejímu, a Janovi Hrdoňovi, tém třem osobám nedílné. 
^Pakli by z téch tří na koho pán Buoh smrti prvé než na mne dopustil, tehdy živým 

Iuostalým po mé smrti též aby dáno byU> až i áo jich erbuov. Item jestliže by po 
iné živí zůstali Jan a Kateřina, déti nebožtíka Hokniky [sic] a nebožky Kateřiny 
estry mé, aby z toho ze všeho jim dáno bylo dvé sté zlatýcli nherskýcb. Pakli by 
téch jedno zuostalo, tehdy sto zlatých. Item poručil-li bych co pro pána Boha 
zvlášté anebidi čeledi, to aby dáno bylo; pakli bych to kterak obměškal, ale čeleíF 
íÁ aby slušné odbyta byla, a dvé kope platu věčného aby kupeny byly tém lidem 
uzný^m, kteříž v předměstí Domažlickém blízko kostela Matky buožie jsú, ješto 
pohřeb a poddací předkuov mých jest, aby placeno na každý rok bylo pojedná nebo 
rozdílné. Tomu na svédomie svů vlastní pečet sem přitiskl k tomuto listu. Jenž jest 
Íd a psán mú vlastní ruku v Krumlove Jloravskéni ve čtvrtek před s. pannu 
[arketú léta božieho tisícého čtyřstého osmdesátého sedmého, 

Vyijái Užléu Palackým aC. VI. 51 y č. 194. 



AtÉĚÁw Č««ký XVL 



40 



3U 



a XX [L Listinář pana Vilhna s Fernšteimt 



3fi7, 

fs X\7IIJ List od Hrdého Mikuláše, jímž se zapisuje panu Vilémovi a panu Vratislat*] 

z Pernšteina, což sé erbu jelio dotyčr 
V Kroměříži 1487, 20. srpna, — Cod. Perns, ÍVani. mtis, Brn. /. 75; arch, niést. Dm^\ 

/. 44 b--4ó b. 

Já Mikuláš z Klokočiié, Iiojtman iia Kroinéiiži, uznamuji listem íimtn vše| 
vůbec sám za se i za erby a budúcí potomky své, kteříž by ze mne neb z budúríQ 
mycb přátel a strajcuv mých pošli, na véčné časy: Jakož ttajjasnéjži kníže pán pa 
Matiás, Uherský, český, Dalmatský, Charvatský ac král, markrabie Moravský, L^ 
cemburský a Slezský vývoda a markrabie Lužický, z milosti své a z moci příslušnoí 
královské ráéii mne jest obdařiti erbem a klenotem štítu ku požívání mt^mu i ffiv( 
budúcích ke všem rytířským potřelíám tak a k tomu míru [sic]^ jako jiní [zj vlidj 
a rytiej*ských lidí požívati mají a požívají, kterýžto erb jest bauvolova hlava v 
veném štítě a ki^uh bez zatočení prostý v nose bílý, a na helmě táž hlava cítí 
bauvolova s kruhem v nose bílým, kterýž v štíte, podubnáj mezi dvénia rozd^ 
lenýma křídloma kobovýma, a tafrnoch červený a bily krytí helmového, jakož JMKs 
list pod majestátem ua to mám a síře ukazuje. 1 vznikla jest byla o to ruozuice 
mne od urozeuého pána pana Viléma z Pernsteinn na Helfenšteiuř, míjvyšsiehfi ma 
šálka král Českého, a puotka, že bych se JJIti a rodu Jich Mti páii6m z PernStejB 
v erb třel a k podobenství na pečetech délal a maloval, kteréž by mi nepři sluM 
A znaje já to nahoře psaný Mikuláš, že s JMU mohl bych mnoho nioznic jmí^ 
i skrze duustojného u líozc otce a pána kněze Jana biskupa Varadíuského a <>ll 
múckého ;)C JMt, a urozeného pána pana Ctibora z Cimburka a s Thovacuvo 
vyššieho hajtmana markrabství Moravského stala se jest o to mezi panem Vilémfl 
JMtí a mnou smlúva taková, abych já JMti seznánie učinil takové, abych Jí 
a pánuov budúciech z Pernšteina erbu a klenotu nepožíval. 

Protož já svrchupsaný Mikuláš slibuji tímto listem svú dobru čistů křest 
věru sám za se i erby své ode mne pošlé i potomky, že Jich Mtí erbu nésti nen 
nižádným kusem ani v barvách malovati, než tak jakož obdarování JKMti 
a jakož zápis na to svědčí, toho budu moci požívati i erbové moji přirození, nt 
zubrovu hlavu, ale bauvolovu hlavu v štítě sprostném netočeném krulieni bílým, jř 
Jich Mti pánuov z Pernšteina houžev točená jest v zubrové hlavé, a to všudy i 05 
vyznávati. Pakli bychom to kdy učinili buď slovy, z kumštu, nebo opravdu $o\ 
Jich Mtí erb a klenot připsati chtěli, neb na barvé jinak malovati neb na pe 
rýti, a JMti to na nás hodným svědomím prokázali, já Mikuláš neb erbuvé moji 
váme plnu moc téínuž [»aou Vilémovi z Pernšteina a panu Vratislavovi a Jicli M 
erbóm a budúcím pánóm z Pernšteina tímto listem, [že] nám toho brániti i k ná^ 
budu moci sáhnuti jako proti tem, kteříž by všetečné proti Jich Mti učinili. A 



z roku 1487. 315 

budu moci učiniti, proti nám se zdvihnuti tolikrát, kolikrát bychom my proti Jich 
Mtem zavinili, ješto by to Jich Mt na nás hodným svědomím prokázali. Tomu na 
věčnu pamět a od nás na zdržení věcí nahoře psaných já Mikuláš z Klokočna svú 
vlastní pečet dobrovolně jsem přivěsil s jistým svědomím svým ; a připrosil jsem uro- 
zených pánů pana Albrechta z Šternberka a z Lukova a pana Hynka z Ludanic 
a z Rokytnice, a slovutných panoší Adama z Strabenic, Jakuba z Kostelce, Jiříka 
z Melič, Vaňka z Lojová, že sú své pečeti vedle mé bez jich a erbuov svých škody 
k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán v Kroměříži v pondělí po hodu 
slavném Matky boží Nanebevzetí léta oc MTCCC^LXXXVIF. 

Výtah tištén Palackým AČ. VL 520 č. 196. 

368. 

L. 1487 v neděli po matky Boží narození (9. září) držán sněm panský v Brně, na 
němž vedle jiných byl Vilém z Pernáteina. Brandl LCit. V. 114. 

369. 
Mikuláš rychtář z Trpína postupuje Vilímovi a Vratislavovi z Pernšteina zápis pa- 
noSe Jana Děvečky z Heršteina na tvrz a na ves Crhov. Datum na Svojanově, v pátek den 
sv. Matúše evangelisty a apoštola (21. září) 1487. Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. f. 6 6; cod. 
Pemst. měst. Brn. fol. 7. Výtah tištěn v AČ. VI. 520 č. 195. 

370. 

Vilím a Vratislav, bratří vlastní z Pernšteina, osvobozují vsi Nedvědice oc od hlásky, kterouž 

na hradě Pernšteinském vykonávali. 

Na Pernstcině 1487, S, října, — Orig, arch. obce Nedvědic c. 96 B. 

My Vilém z Pernšteina a na Helfunštajně [sic] najvyšší maršálek královstvie 
Českého, a Vratislav z Pernštajna, najvyšší komorník desk a sudu práva zemského 
u Brně, bratří vlastní, páni a dědici zboží Pernštajnského, známo činíme . . . jakož 
jsů nám a k našemu zámku Pernštajnu opatrní věrní naši milí ze vsí těchto : z Nedvě- 
dice, z Klecan, z Čenvíra, z Sajřku, z Jámy, z Boru a z Byšovce hlásku činili od 
některých časuov a vždy každého roku jednoho hlásného na svrchupsaný hrad Pern- 
4Nlgn dávali jsú, skrze kterúž hlásku lidee naši svrchupsaní u veliké obtížnosti byli 
jsú: protož my Vilém a Vratislav, bratří vlastní a páni Pernštajnští svrchupsaní, 
Tzhledše na jich takovú k jich živnosti obtiežnost, s své zvláštní milosti a dobro- 
tivosti odpustili jsme jim a mocí listu tohoto odpustíme a prázdna činíme svrchu- 
psané vsi a lidi naše v nich obývající nynější i budúcí, tak aby nám, erbóm našim 
i bndúcím pánóm Pernštajnským takové hlásky víc z těcli vsí svrchupsaných nečinili 
U)i spravedlivě povinni činiti byli; a tiemto listem erby své i budúcí pány Pern- 
tajnské zavazujem, aby se na věčné časy na ty lidi a vsi svrchupsané na tu hlásku 



M6 



a XXIL Listinář pana Mléma z Pernsteina 



nikdy nenavracovali. Tamu na svědoraie a potwzení my svrchupsaní Vilém a Vra- 
tislav své vlastní pečeti s naším jistým vědomím kázali jsme k tomuto listu přivěsit 
Jenž jest psán a dán na Pernštajné, v středu po svatém Michalu archangelu boží 
léta od narozenie syna božieho tisiecieh [sic] čtyřstého osmdesátého sedmého potftajíc^ 

ZacliOTaly ae červené pečetí Viléma i Vratislava % Pernsteina, zavéseDé na proiiicfcli pcrgani> 
Téhož dne osvobozují městečko Donbravoíki vsi Ktokoéi a Rakové od stavení hlásného na hrad Pernstelnskyj 
Opis vid. v zemsk. arch. Brn. v Bočkové sbírce. 

371. 

Vilím z Pernsteina dává všem, kdož poblíž hradu na kopci u Přerova staviHi budou, Ihotuj 

na 10 let, dli ostrova k založení zahrad, i osvobozuje je od dávek dc. 

Ka Můr, Kfumlovc 1487, 23, října, — Arch. zeni, markr. Mor. v Brně, Pam, kn, Totač. /. /S 

Vilém z Pernsteina a na Helfeušteině, nejvyšší maršálek království Českého, 
i s erby svejmi a budoucími potomky, pány Přerovskými, známo činíme . • , že zna- 
menavše spuštění zámku našeho Přerova a potřebu, i rbtícc zaae týž zámek opravit 
a nám i budoucím potomkóm našim k osazení přivésti^ dali sme a mocí tohoto lísítl 
dáváme všem těm lidem, kteíiž na tom kopci u Přerova stavějí se aneb stavěti se biidiíJ 
plnu a svobodnou Ihntu za deset let od d?itum listu tohoto úplué zběhlých, tak abi^ 
ti lidé na kopci byli prázdni všech platuo dole psanejch. Od nás, ani od ouředníkuú 
našich nemá býti na nicli nic toho žádáno, ni do desíti let» A k těm domóm ni 
kopci piidalí smc díl ostrovu jim k zahradám k každému domu, kterýž za předkuo^ 
našich dán od měšťan k opravení stavu u ndejna, že my místo toho ostrovu dáváme 
k témuž stavu dříví z lesuo našich. Pak po vyjití té Ihoty ti lidé na kopci mnjťj 
a budou povinni nám platiti z domuov největších po čtyřech groších peněz drobnejcli^ 
kteříž ty časy půjdou mezi lidmi v tom raéstěj a to dvakrát v roce, a z menších 
domuo méně, jakž který zaměstknává. I tolio platu my nechtíce sobě koHstovati,! 
oddali sme a oddáváme na pomoc městu našemu Přerovu, jich obapolné dobn* ob- 
mýšlejíce, tak aby ten plat dadouce obci města toho, plnou svobodu měli v pastváchtj 
lesích, v řekách i v jínejch ve všech věcech, jakožto dolní. 

Item také máme a slibnjem těm lidem na kopci dáti lesu k stavení v b«riclij 
llel[fen]šteinských, což jim bude potřebí. Item řemeslníci, kteříž tu budou, ti nám ne* 
budou nic povinovati platiti, než soukeníci od valchování budou nám platiti po sedmi 
penězích drobnejch, kteříž ty časy mezi lidmi puojdou, a od rámuo polovici toho. 
l*akli by kdo rám postaviti mohl, to jim nemá bráněno býti, a z toho nebudou po- 
vinni pánu platiti. Item tiedrunk k dávání jim první po mlynáři k valáe a dre?, &A 
jim bude k tomu potřebí, dáti máme. Item kováři z brusuo a ševci z stup hodimj 
nám platiti, Item ti ševci, kteříž budoti na kopci, jiu vyjití té Ihfřty budou námi 
platiti 8 těmi ševci dole, tak což přijde dáti jeduomo dole. nl)\ dni tobu t^nlnvid 
jeden, a v trhu a prodávání aby měli plnou svobodu. 



M roku 1487. 



317 



Iteni od cechuov řemeslníci i jiní obyvatelé iia kopci ode všech ouraduov 
Mázdni a svobodni byli. Iteni piva vařiti sobě pro čeled* i k šenkováiií i jiné 
H mohou vésti tejmž práveinj jako i dolní měšťané. Iteni taky ty lidí vysvo- 
em od hlásek obecních. Než když by potřeba přišla a na kopci hlásali, tehda 
nají ponnocku držeti k spravování lilíísnejch na zdi. Item když by přišla po- 
, aby na branách stávali, oni majíce jednoho branného k odvírání a zamykání, 
ebudou povinovati. 

Item také, když by vojna přišlaj ti lidé na kopci nemají nuceni býti, aby 
^vmi osobami měli na vojnu jíti. než podle méšťanuov dolních, což by oni 
^B se podle platuo starodávních, tito také podle platuo, kterýž s jich domů 
povinovati budou jim ku pomoci dáti. A to učiníce, což se svrchu píše, nejsou 

ani iibci povinni více žádn3a'li platuo^ robot, honuov, ani kterých jinejcb věcí. 
Item také dáváme všem obyvatclom na kopci pluou svobodu, aby mohli 
vdáti a poručiti, komuž chtí, buď za zdravého života aneb na smrtedlné po- 
Bto bez všelijakých překážek, 

^■L my Vilím svrchupsanej nejprve sami za se, za své erby i za budoucí po- 
spány Přerovské, to všecko, což se v tomto listu píše, těm lidem na kopci, 
|Sím i budoucím, slibujem ctně a řádně zdržeti a jich při tom zachovati bez 
akého přerušení. Tomu na svědomí a lepší jistotu a na zdržení věcí svrchu- 
řjch naši vlastní pecet kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán 
trumlové v outerý před svatejmi Šimonišem a Judou léta od narození syna bo- 

tisícího ctvřstého osmdesátého sedmélio. 



372. 



Íjhnž Anna z Kunétic se zavazuje panu Ctiborovi Thovacovskému. že jemu louku, 
slove v Kaplieiecli, du desk zemských vložiti méla. 

mdiUi 1487, 15. list. — Corf. Permf, Frmit, mus. Brn, /. 491 h ; arcii, mést Brn, /. 1 76 

Bjá Anna z Kunětic oznamuji , . . Jakož mi se po otci mém dostal dvuor, 
a láky, dědictví mé tu v Kuněticích, a smlúvy i listy pod pečetmi dobrých lidí 
rukama jsu, keréžto zachovány býti mají, kerážto luka jenž slove v Kaplicích, 
a dětem mým pnsluší; a když urozeny pán pan Ctibor z Cimburka a s Tho- 
ra, hajtman margrabství Moravského JMtj rybník dělaje u mne jest tu luku 
V f. kupil, i skrze nález panský stalo se nám rozkázáuie, abych já Anna s dětmi 
i brala peníze, a tak abychom tu luku v Kaplicích ze spolka témuž nadepsa- 
inu Ctiborovi a erbuom JMti čistili a svobodili a ve dsky zemské vložili 
a sobe vjmazali. Protož já Anna nahoře psaná i s svými dětmi vzala sem 
LV f, úplné a docela zaplacených, jemu panu Ctiborovi 




C XXIL Lisťmňř pana Viléma £ PfirnšUina 

a JMti erbuoTii a k vérné ruce jeho uroi^enému pánu panu Vilémovi z Pernšt 
najvyššímu maršálku království Českého, slibuji sama za se i za své déti a potamky 
ŠVŮ dobru, čistú víru i za toho každéhOj kdož by muoj statek anebo co mého statlcu 
vzal, že máme témuž panu Ctiborovi a JMti erbuom a vérné nice JSIti i toma 
každému, kdož by tento list jmél s téhož pana Ctibora neb JMti erbnov a vérii^ 
ruky jich dobru vuolí, tu jistií Iťiku na prvním panském sjezdu , , • Pakli bychon 
toho neučinili, tehdy dáváme pluú mt»c témuž panu Ctiborovi* erbuora JMti i réruí 
ruce jich svnbupsané i tomu, kdož by dobni vuoli na to od nich jmél, mne Aniií 
neb potomkuom mym statky v méstecli, v městečkách, ve všech, na poli, kdež bychnn 
co měli, sta\ovati právem a hyndrovati dí^tud, dokudž bychom ve dsky zemské m 
vložili a nevpsříli n neocistili a sobe nevymazali, tak jakž obyčej jest v tejto imúÁ 
Pakli by skrze to nás k vložení připraviti nemohli, dáváme plnu moc panu hajtmaDovij 
nynějšímu i budúcímii i pánuom zemé tejto, ten dvuor a roli a liíku v Kapliclrh] 
i ge vším příslušenstvím ve dsky zemské vepsati a vložiti kupíteluom našim nahare-j 
psaným. Tomu na svědomí a jistotu, své pečeti nemajíc, priprosila sem velebnfliaí 
knéze Beneše, opata kláštera Velehradského, a slovutných panoší Mikuláše z Ombo-J 
vého, Jindřicha z Domauiyslic a z Buchlovic, Jindřicha Trčky z Tusic, Beneše z OřP-J 
chového a Jana z Komné, že sú své pečeti pfivésili k tomuto listu, sobě a erbnomi 
svým bez škody. Jenž jest dán a psán v Hradišti ten čtvTtek po s. Martině lét* | 
.k: M-T:CCCl.XXXVir^ počítajíc. 

VVtah tižtén Palackým AC. YI. 5*iO c. 198. 

373. 

Baltazar Mrzák z Miletíuka (lohánf Jindřicha starš. kníže Minstrberské, že aviííal se i 
bezprávná* v zboží Sezemské. Půhon vložen v pátek o suchých dnech adventních (14 pros.) 
1487* Cod. Perrist. arch. mus. Oesk. fol. 21 b. 



374. 

ír. XVII,) Smlúva mezi panem Heraltt^m [z Kunžtatu] a panem Hynkem Rokytskýni ok^fl 
mezi lesy Kojetskými a Chropinskýnn', komu by jmély příslušeti, a ti lesové slovil MrtviDřj 

a Jestřebie. 

Na fíokytnici 1487, 2L prosince, — Csd. Pemst, FVant. nms, Brn, /• 440 6; arcA. mid^^ 

Brn, /. Un b—146: 

Léta po narozenie Syna božieho tisícého čtyřistého osmdesátého sedmého IK»' 
čítajíc, jíikož půtka a různice Ijyla mezi urozenými pány panem HeraUem z KíJíisíali 
a s Piiimlovíi, najvysíiem komorníkem desk a siidu práva zemského v O^ ■ ^ 
8 jedné, a panem Hynkem z Ludanic a s Rokytnice strany druhé o lesy a 
kteHž leží mezi lesy Kojetskými a Chropinskýrai, zejména Mrtviny^ Jegtřebie, totó^l 



É roku 14 87 a Í4SS. 



srj 



pm právo jiiiUi ctitel pan Hynek Uokytskj k lesóm Chro|»inhkyuK a panu He- 
)vi se třike /jiálo, že k nim právo jniú, k lesóni Kujetskyin. I polinal jeiít pjiu 
uek Kukytsky z tolm pauH Heralta právem zeniskyrnj a pan Henili toho [mjIiuuu 
ranil stí před pány tieni, že jest pán zástavní zbožie toho a ne dědíc, a nejsa dědic, 
toho mocen rozsuzovati uni vysuzovati. I povedeno jest panu Heraltovi pány, 
kapitolu arcibiskupstvie Fražskélio naseU a jniéli-li by oni na to spravedlivost 
\, aby sobe toho dobyl od nich a okázaL A kapitola jemu povédéla, iiliy se toho 
íl, jakž zastal a požíval, tak jakž jiní páni požívali, a pan Ileralt nemá nic ji* 
od nich jmíti pro vyvarování budiicícli nesnází. 

I uřinili jsů snilňvu prátelskii obapolnó se panem Hynkem Hokytským o ty 

a o struhy taková, což jest pan Heralt lúui smýtil a sprodal, toho aby požil 

m Hynek líokytský, což jest také letos prodal a sjnýtil, toliu aby požil: než 

im časy buduci když by sc ti o?^trovové mýtili a {irodávali, aby pan Heralt hajného 

puho p(»stavil, a pan Hynek druliého, a ti dva hajní aby zespolka prodávali; a zač 

., tím mýtem páni aby se napoly rozdélili, a tak pud tii smlůvu svrchupsaní 

lesuov a ostrovuov beze véech potomních různíc a nesnází aby užívali do jich obu 

^tttov. A protož my svrchupsaní Heralt z Kunstatu 3c, Hynek z Ludaníc prí» \e\)^\v své- 

íie a smlůvy našie obapolnie přatehký nahořepsaný na zdržeuie pečeti naše vlastnic 

tóiem vtnlumiem přitisknuti jsme kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na 

fRokvtnici v pátek den s» Thomase apoštola ac. 

Víta Ji tjslén l^ulackým AČ. VI. 520 L ím. 

375. 

(LXI) Svédomie od pana Hořického, což sé Liblic ílotýíe. 

148S. 16. břevna. — CotL Fernst, V arch. mus. krúL Čcsk, J\ 48 b. 

Já Mikuláš mladší z Hořic a na Pecce, purgrabie kraje Hradeckého, známo 

Imu . . * že mi jest to dohře svédomo i v pamétij když nékdy urozená paní Jo- 

řka z Liblic kladla jest ve deky sboží Liblické urozenému pánu panu Vilémovi 

rnštcina a na Uelťnšteinč% panu manželu svému milénnu tehdy pan Fetr (mIu- 

dobré paměti za ní jest povédél, řka: Pane Pernšteinsk[ý], pane synu milý! 

čistého a nezávadného postupuji, kromé toho ospu, kterýž sě s toho zbuožie 

á na hrad k proboství Vyšehradskému, Pakli by které jiiié závady na tom 

jař je slibuji sám svým vám očistiti statkein. A já svrchupsaný Mikuláš JMti 

hci to vžé listně seznati, kdež by jemu toho koli bylo potrebie, neb sem píi 

yl, když jsú sé ty véci daly. Tem všem tuto položeným vécem na potvrzenie 

em svů pečet k tomuto listu přitisknuti dobrovolné. Jenž jest dán léta od 

ie Syna buožicho tisícého ítyfstého osmdesátého osmého tu v sobotu před 

iedrutú. 



320 



(7. XXIL Lisťmář pana Viléma ž Pernsteimi 



37G. 

(LXXXIL) List zpravili na Bystřici od pami Zampacha a manželky jeho panu Vilémo? 

2 Periiáteiiia. 

Na Žampachu 14S8, 25, břema. — Cod. Pernst. v arch, mus. kr. Čes. 

Já Jan z Poctajiia a na Žampachu a Kiška z Zástiizl i s svými erby^ pnrn^ 
jištci a zprávce vécí (lolepsaiiýcb vyziiáváTiie * » . že s naším ilobrým rozmyslem 
a s naší dobru vuolí i s přátel našich radu prodali jsme a mocí tohoto listo prodáváni^ 
ku pravému dédict\i své vlastm' a dédičné zboží, tutižto t\rz Bystiíri a ve^ tý 
jménem jmenovánu tudiež n tvr/e přísedící, ves Cechovice, ves Mrsklesí, ves VarhoiícJ 
a tu prodáváme k manství kostela OhnmickéhOj s lidmi platnými i neplatnými, s h)-^ 
stelním líoddacím, krom tohi> pintu peněžitého, kterýmž mají knéží z Olomůce tu m^ 
lideelí, s dvory poplnžuými, s rolí oranú i neoranii, s platy, užitky, s robotariii, 
s lukamij s pastvami, s pastvištěm i, s horami i í=i doly, s lesy, s háji, s chrastinamiJ 
8 rybníky, s vodami tekutými, s potoky, inJýny i s jiným se vsím pHsluseustvira,] 
což k té tvrzi a k tem všem svrclnipsaným od starodávna piislusí, s mezemiy s hra 
nicemi, kterými se kuli jmény jmenují a jakož to zboží Hystřické v svých mezechl 
a hrauiciech od staradávna záleží a vysazeno jest, se vsím plným právem, panstmj 
a vlastenstvím, tak jakož sme sami drželi, nic sobe ani svým erboui ani budúcíml 
potomkóm jn-áva, panství, ani kterého vlastenství na tom zbuo/í nepozůstarujícť. 
K tomu také prodali sme též ku pravému dědictví zbuoží naše Hluboký hrad a vesj 
lllubocec, ves Nepřiváží a v Poslucliově tri sedláky, s platy a s úroky, a inké rá\ 
pusté Lhotu, Jestrebi a Varonov [sic] s rolí oranú i neoranůj s mlýny, s mlýnlstómit 
s lidmi, požitky, s robotami, s Inkami, s lesy, s hranicemi, s rybníky^ s vodjuni, 
s potoky, totiž s potokem Bystřicí i s břehy i se vším plným panstWm, což k tomo 
hradu již psanému od staradávna přísluší, v těch mezech a hrauiciech, jakož to zbuoií ] 
Hluboké zaleží a jakož sme to sami drželi a požívali, nic sobě ani erbóm asAidi 
ani budúcím potomkóm práva na tom nepí»zůstavujíce, než ta všecka zboží nahoře- 
psaná, tak jakož se vypisuje, prodali sme svobodně a nezávadné urozenému pi«u 
I)anu Vilémovi z Pernsteina na Helfenšteině, najvyššiemn maršálkovi královstvíí ! 
Českého, a JMti erbóm, a k věrné JMti ruce urozenému pánu panu VratÍíilavo« 
z Pernsteina, najv\ssiemu komorníku čudy Brněnské, bratru JMti vlastnímu, za ptí 
tisíc zlatých dobrých uherských červených, váhy a mince spravedlivých, kteréi ss^ 
již hotové od něho a úplné vzali zaplacené, 

A protož já Jan a Elška svrclmpsaní i s erby našimi, první jistei a zprát l< 
nahoře i dole psaných vécí, a my Václav z Ludauic a na Veveří, najvyšSÍ sudí cuáí 
Brněnské, Jiřík Tunkl stíxrší z Brnícka a s Zábřeha, Jan z Zástiizl a z N '^ 
Jaroá z Zástřizl a z Morkovic, Protívec z Zástiizl a z Cejkovic, Jiřík z Zito 



z roku 1488. 321 

itenčic, rukojraie a spoluslibce a zprávce s ním svrchupsaným panem Janem a paní 
:ú i za jich erby a za ně všickni vespolek slibujem svú dobru a čistů víru, ruku 
eční a nerozdílnú beze vší zlé lsti kupiteli našemu svrchu psanému i jeho erbóm 
istá zboží svrchupsaná se vším příslušenstvím i s kostelním poddacím na prvním 
nu panském ... ve deky vložiti ... a plná tři léta spraviti . . . (kromě vsi Varhoště 
hupsané), a to tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo v těch třech letech ku- 
li našemu svrchupsanému nebo jeho erbóm. Než tu ves Varhošč svrchupsanú s jejím 
lušenstvím slibujem a mámy spraviti a osvoboditi, tak jakož manství kostela Olo- 
kého záleží, a to před důstojným knězem biskupem Olomúckým JMtí vzdáti 
anati tak, jakož manové kostela Olomúckého za právo mají. 

Také slibujeme zvláště kupiteli našemu svrchupsanému i erbóm jeho za zsutí 

zboží, tak aby kupitel náš svrchupsaný i jeho erbové vždy při těch zboží a dé- 
rí, to jest Bystřeckého [sic] a Hlubockého, zůstali bez zmatku. Pakli bychom 
' všeho neučinili a nedokonali což se svrchupíše, buďto na všem nebo na díle, 
ž pán Buoh nedaj oc. Leženie obyčejné v Olomúci nebo v Hranicích oc. V témž 

dobrá vůle sě vypisuje oc. Jenž jest dán a psán na Žampachu léta buožieho 
ého čtyřstého osmdesátého osmého ten úterý den Zvěstování Matky božie. 

Výtah tištén AČ. VI. 520 č. 200. — Vklad zapsán do desk Olomouckých č. 1.3. f. 4 dne 6. ledna 1490. 

377. 

lVIII.) Výrok mezi panem Vilémem z Pernšteina JMtí a Karasem z Dulibenky [o silnice, 

lybníky oc]. 

Krumsíné 1488, 25. března. — Cod. Pernst. Franú. mus. Brn,f. 169 b; arch. měst. Brn.f. 100. 

Léta od narozenie Syna buožího tisícého čtyřistého osmdesátého osmého 
utery den Zvěstovánie panny Marie stal se jest výrok mezi urozeným pánem 
em Vilémem z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššiem maršálkem královstvie Če- 
10, s jedny, a slovutným panoší Janem Karasem z Dulibenky, manem krále JMti,. 
ny druhé o různice a pře duolepsané skrze mne Jakuba z Šárova a na Krum- 
, najvyššieho hofrychtéře markrabstvie Moravského, a urozené pány pana Al- 
:hta staršího z Šternberka a na Holešově a pana Hynka z Ludanic a na Roky- 
i. Item najprve o silnici na[d] rybníkem takto vypovídáme, aby, pokudž ukázáno 
cesta aby tady byla, a v tom sítí, kdež vrchovišče vychází, tu aby obojí ma- 
S i lidé Karasovi příkopu a mostek na té příkopě dělali. Item co se do týče toho 
líka o pastvy, takto vypovídáme: Poněvadž svolenie prvních pánuov jest, i k tomu 
věděvšé od starých lidí, že ten rybník na místo oddán nenie a že za to, pokudž 
ten rybník v konci netopil, pokudž námi vyznamenáno jest, toho spuolu pastvu 
rafí m^jL Pakli by to všecko rybníkem potopil, v tom jemu překážeti nemají;. 

eUv&diýXyt. 41 



322 



C XXIL Listinář pana ITléma z PemSteina 



a pakli by toho kusu nevytopil kdy, tehdy toho požívati mají podle toho. poku^ 
námi ukázáno jest, a více nic. 

Itein co sě dotyce ruolí nad rybuíkeni, jakož sobe vinu dávali, takto ry| 
vídáme: Poněvadž obojí dostatečné iicprovodí, by Jinác býti jmělu, pokudž jest ayá 
zňníiio, při tom toho tak necháváme, buď to kamením znamenáno. Item co sě njj 
nika dotýčCj od té ruolí, takto vypovídáme : poněvadž sami manové vyznávají, že 
ten rybník jest oddáno, že Karas jest spravedliv rybníka užívati buď rybami 
travú, jakž muož najlépe bez překážk-}^ svrchupsaných ntanóv, Item ťO se dotj 
luky pod týmž rybníkem, takto vyptjvídáme: arkolivek frajmarkové 86 stali neol 
cejní s té příčiny, že bez vuule předkuov Karasových člověk jeho dědičný profil 
marcíti ani prodati mocen nebude, ale pro tu příčinu toho ťrajmarku t-ak nccliávaq 
poněvadž předkové Karasovi snad tři drželi a o to nemluvili s té příčiny, a Havraní 
při té lúce necháváme na buducí časy. Item co sě příkopy pod rybníkem dolví 
pokudž lúka Havránkova jest, tu Havránek jsám opravovati jmá, než pod jeho lúj 
lidé Karasovi s Havránkem spuolu opravovati nmji až do řeky. Item co se dotj^ 
rybníka, jakož rulí jeho s obii stranu jest, takto vypovídáme: tuho Ivaras poživ 
jakž umí, pokudž jeho rolí jest, a v tom jemu manové překážeti uemají* Item coj 
luky Karasovy dotyce a rybníčka nad lůčkií, poněvadž v jeho roli luží^ on tohu [iij 
žívaj, jakž umí, v tom jemu manové překážeti nemají; poněvadž Karas svých U 
hájiti prá\o má, také manóm v jieb láky sahati nemá, leč by své puožitky sklidij 
rakli by chtěl na jich lukách svobodu jmíti, povinen jiem bude v té své lúce 
pilti. Item co se obecních pastev dotyce, toho obapolně požívajte jedeu druhým bex 
překážky, Item co se obecného lesu dotyce jakož to ve při mají, takto u to nf»o- 
vídáme : poněvadž jest tak dobře lidí Karasových i manských, že Karas té obcť i 
právo má k súbradem [sic], kde by je plésti jmél, ale více uic. Item jakož 
vnově po našem právním ohledání udělal hrázi v Havránkově rolí, to Kara> 
oprav, pokudž jest námi znamenánu, aby Havránek mold svého požívati jako pr 
Item co se orání za pastvu dotýče. jakož Karasovi mají orati manové, každý 
čtyřech záhoních, to sú povinni učiniti, a to takové záhony obyčejnie, jakož sú pr 
orávali, tu kdež jiem na dvoře ^Y\m Karas ukáže. Item co se píikopy u rahna 
týče, kteráž jest Karas dělal s vuolí manová i svých lidí, jakož se k tuiiiu^ 
před námi znal, že jich za to žádal, to jest zastaveno; a na to sú lidé vyia 
jest ta přikopá obce manňv i jeho lidí spuolu. Item co se cesty dotyce, 
tvrzí jest, kterú ze vsi jezdí, ta při tom tak zuostaii bez překážky obů stran, ft 
co se dotyce pastvišť obecních, chrastin a řek obecních, na kteréž sé Karas 
pravě, že by jeho byly, ale žádným týž Karas těch mezí neprokazuje, j» ' **^ 
on jsám spravedlnost jmél, než manové postaviU sú před námi starožitné Ul 
m takto vyznali: že těch pastvišč, chrastin a řek společné manové i lidé KaraítfjJ 



z roJcu 1488. 323 

užívali vždycky bez překážky těch pánuov, kteříž sů to zboží drželi, a to zejména 
tito lidd: Jelen z Bystřice, Jan Kolář z Roštění, Ondra a Petr z Kroměříže, Bláha 
fojt z Újezdce, Mikeš Kostelník z Kostelce, Vaněk fojt z Kurovic, Vašek a Matěj 
z Kurovic, Zajíc z Prus, Jan Vydra z Prus, Jakub z Pěnčic, Jakub z Domažělic, 
Vácslav z Čech, Mikeš a Petr z Staré Vsi; a to sú ti lidé svrchujmenovaní vyznali 
na místě přísahy, a když by toho potřebí bylo, že chtie za to právo učiniti. 

A protož já svrchupsaný Jakub z Šárova hofrychtéř oc a my Albrecht starší 
z Šternberka a Hynek z Ludanic svrchupsaní k tomuto výroku pro lepší svědomí 
a pamět potomní své vlastní pečeti kázali jsme přivěsiti, a každý straně jeden list 
výroční jsme dali. Dán a psán na Krumsini léta oc jakož nahoře psáno stojí. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 520 č. 201. 

378. 

(1. XI.) List zprávní na most a na mostní u Přerova panu Vilémovi z Pernšteina oc. 

Na Přerově 1488, 30. dubna. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. /, 164; arch. měst. Brn. f. 96; 

vytré. listy ve Frant. m. v Brně č. 102. 

Já Margetha Věrná tak řečená bydleniem v Přerově vyznávám ... že s dobrým 
rozmyslem a radii přátel svých prodala jsem a mocí listu tohoto prodávám most 
i mostní, své vlastnic dědicstvie tu v Přerově, kterýž most jest přes Bečev, se všiem 
právem a příslušenstviem, což k tomu od staradávna příslušie, sama od sebe i s svými 
společníky, kteréž jsem byla dekami na spolek přijala, a to zejména tyto: Prokopa 
muže svého Věrného, Jana syna svého, Magdalenu dceru svú, a to urozenému pánu 
panu Vilémovi z Pernšteina na Helfnštcině, najvyššiemu maršálku královstvie Českého, 
a JMti erbóm, a urozenému pánu panu Vratislavovi z Pernšteina, najvyššiemu ko- 
morníku čudy Brněnské, bratru vlastniemu téhož pana Viléma, a to ku pravému 
jich dědicstvie za sto hřiven peněz obecně berných, kteréž jsme od JMti hotové 
vzali úplně a docela zaplacené. 

Protož my Margetha, Prokop, Jan a Magdalena, prvé psaní jistci a zprávce 

nahoře i dole psaných věcí, a my rukojmie Jindřich z Kokor a z Žerovic, Jan 

Mukař z Kokor a z Čekyně, Vácslav z Wilbachu a z Pavlovic, Jan z Petřzvaldu 

a z Tupce, Ctibor z Dobrčic a z Přestavlk, Ctibor Obešlík z Lipuoltic a z Veselíčka, 

rukojmie a spoluslibce s Margetú, Prokopem, Janem a Magdalenu, s nimi a za ně 

slíbujem svú dobru a čistú věru, ruku společní a nerozdílnň všickni vespolek slibujem 

kupitelóm našiem svrchupsaným ten most a mostní i s jeho se všiem příslušenstviem, 

což k tomu od staradávna příslušie, a na prvniem sněmu panském . . . Pakli bychom 

toho neučinili všeho, což se nahoře i dole píše, a nedokonali, jehož Bože ostřez oc. 

Xieženie obyčejné v Olomůci oc. Jenž jest dán a psán na Přerově tu středu před 

41* 



324 C XXIL Listinář pana Viléma z Pernšteina 

svatým Philipem a Jakubem léta božieho tisícého čtyřistého osmdesátého osmého 
počítajíc oc. 

Výtah tištěn AČ. \T 521 č. 203. 

Při soudu zemském v Olomouci (i. ledna 1490 Markéta a muž její Prokop Yérný učinili fklad mostu 
i s mostným do desk Olomouckých č. 13 f. 4, však proti tomu odpor učiněn byl v tato slova: 

Mahdalena z Olomúce, dcera Prokopova a Marušina Věrného a Věrnej s Pře- 
rova, činím odpor protiva tomu vkladu, jakož Margreta a Prokop rodiče moji vklá- 
dají do desk Vilémovi z Pernštajna mostní tu v Přerově, že jsem já toho mostního 
dědička nedílná, a že já k tomu právo mám. A Václav vnuk Věrného z Přerova 
činil odpor také tomu vkladu Margretinu a Prokopovu Věrného, pravě se k tomu 
lepší právo jmíti. (D. Olom. č. 13 f. 4 6, 5.) 

379. 

Zbyněk Bochovec z Buchova dává Jindřichovi starš. knížeti Minstrberskému zápisy 
na zboží Ještbořické. Datum s. 1. v pátek po vstoupení Páně (16. května) 1488. Cod. Pemst 
mus. král. Česk. č. 37. (Viz listiny ddo. 1441 7. července, 1454 8. února, 1467 24. srpna, 
1473 26. května, 1479 23. pros.) Výtah tištěn v AČ. VI. 521 č. 204. 

380. 

Ctibor Světlovský z Lanšteina prázdna činí švagra svého Vilíma z Peiiišteina z 300 fl., 
kteréž mu byl zaplatil po zemřelé paní Dorotě, bratraně své a manželce jeho. Datum s. I. 
v outerý po sv. Duše (27. května) 1488. Cod. Pernst. mus. král. Česk. č. 168. Výtah ti§tén 
v AČ. VI. 521 č. 205. 

381. 

Jindřich st. kníže Minstrberský prodává od Kunětické Hory kláštera Opatovského dé- 
diny v Rosicích, v Dúbravicích, Ohrazenici oc Václavovi Žehušickérau z Nestajova za 30(iO 
fl. uh. Datum s. 1. v sobotu o suchých dnech letničních, jinak po sv. Urbanu (31. května) 
1488. Cod Pernst. mus, král. Česk. fol. 22 b. AČ. V. 538 č. 23. 

Jindřich kníže Minstrberský prodává od biskupství Olomouckého v Jestbořicích pří- 
slušenství Václ. Žehušickému z Nestajova za 2000 íl. uh. Datum s. 1. v sobotu po sv. Urbanu 
.(31 května) 1488, Cod. Pernst. mus. král. Česk. fol. 23 b. AČ. V. 539 6. 24. 

382. 
List vyvážený od Viléma Zuba z Landšteina, zástavní od knížete Jindřicha z Minstr- 
b?rka na městečku Bohdanči a některých vesnicích. S. 1. 1488, 27. června. AČ. IV. 189. 

383. 

Jindřich kníže Minstrberský prodává od Kunětické Hory kláštera Sezemského dědiny 
zápisaé v Sezeraicích, městečko s přísl., v Počaplech dvůr kmetcí oc Janovi Andělovi % Ro- 
novce za 1050 fl. uh. Datum s. 1. fer. V ante Procopii (3. července) 1488. Cod. Pemst. arck. 
mus. král. Česk. fol. 24 b. AČ. V. 539 č. 25. 



reku 1488, 



32' 



384. 

(coih XX VIL) List vénný pani Machny z Pernáteina od pana Peti'a z Žirotřoa. 

řb Stráínici 1488, 26. červěme, — Cad, Pérnst. Frmd, mm, Brn,/, 82 h; arch. mést. Brn, f.ňO, 

Já Petr z Žerotína a s Fulueku i s svými erby, první jistec a dlužník dluhu 

luole psaného, a my Jan Kuna z Kunstatu ne a na HfKlonínéj Jan Berka z Dube 

z Lippého a na Stembertx', Hynek z Ludauic a na líukytnici, Jan z Žerotína 

a Fulueku, Mikuláš z Vojslavic a v Luze [sic], Filip z Víčková a na Prusinovicích, ru- 

kojmle a spoluslibce s uím svrchupsauým panem Pterem [sic] a zaíi všickni vespolek 

slibujeme a vyznáváme ♦ , , že sme dlužní pravého a spravedlivého dluhu vénnjxh 

pcnéz VIII*^ f, dobrých uherských na zlaté na váze spravedlivých urozené] paní pauí 

—Jlachne z Pernšteinaj vlastní svrchupsauého pana Petra manžek-e, ku pravému její 

Brétiu, a k její vérDým rukám urozeným páuóm panu Vilémovi z Pernšteina na Helái- 

Hiteiné, najvysšiemu maršálku královstvie Českého, a panu Vratislavovi z Pernsteiua, 

^fcajvysšiemu komorníku desk a sudu práva zemskélio v Brně; kterýchto osm set 

^nlatých svrchupsanýcli Uiv jistec i rukojmie svrchupsauie máme a slibujeme naší 

Wdobrů a cistu vérii, ruku společní a iicruzdilnú jí svrchupsany paní Máchne manželce 

i vlastní svrchupsaného pana Petra a její věrným rukám svrehupsaným těch VIIP ť. 

^^páti a hotovými dobrými zlatými takovými^ jakož se svrchu píše, odčísti a zaplatiti, 

tak jestliže l>y pán Buoh svrchupsauétuj pana Petra z Žerotína a s Fulneku prvé 

stnrti uchovati uerácil, nežli paní Machny manželky jeho svrcliupsannej, a to v osmi 

nedélech pořád zběhlých beze všeho zmatku, forteluov a nesnází všelikterakých, aneb 

^jí svrchupsaiiej pauí Machně na svém vlastnicm panstvie a na čistém dědicstvie, 

^Ba svých vlastních lidech usedlých a žádnému nezávadných plat ukázati, tak jakož 

^pád a obyčej v zemi jeat, a to věno svrchupsanej paní Machně ku pravému její 

"vénu ve desky zemské v Olomúci vložiti na prvním sněmu panském , . , Pakli bychom 

tidio všeho neučinili . * » v obyčejné leženie do města Olomuce v duom ctného hospo- 

iáře ;>c. V tom listu dobrá vuole se vypisuje .)c. Dán jc na Strážníci v pátek den 

\, Jakuba apoštola božieho léta jc 14KS'' počítajíce. 

Výtah tistéii raiackým AČ. VI. 6ál L 206. 



385. 

Nález ve při mezi Tímou z Koldic a Ctiborem Tovačovskýni z Cimburka na místě 
^irotka bratra jeho Jana vydán byl pri soudu komorním za přítomnosti Vilíma z Pernšteina dc. 
I 1488, 29. zárf. AC. IX. 466. 

386. 

Beneš z Weitmilc, purkrabí na Karláteiné a mincmistr na Horách Kutných, přiznává 
že je8t dlužen za krále Vladislava 1(X>0 fl. uh. Vilémovi z Pernšteina a k vérné ruce 



32G C XXIL Listinář pana VUéma z PemšteifM 

jeho Vratislavovi z Pernšteina, kteréž v roce od sv. Jiří najprve příštího sběhlém zaplatiti 
se zavazuje. Datum v Praze, v pátek po sv. Františku (10. října) 1488. Cod. Penist. mus. 
král. Česk. č. 150. Výtah tištěn AČ. VI. 521 č. 208. 

387. 

Ve smlouvě mezi Matyášem králem Uherským a knížaty Hanušem Zahaňským a Jin- 
dřichem Minstrberským ustanoveno, že za postoupené jich statky králi Uherskému 40.000 fl. 
uh. ve dvou polovicích položeno býti má králem Matyášem na Výškově u kněze Jana biskupa 
Varadínského, a kdyby týž zemřel, u Viléma Pernšteinského, království Českého maršálka, 
na Krumlově (Moravském). Datum ve Vídni, v pondělí po mláďátkách (29. prosince) 148^. 
AČ. I. 317; cod. diplomat. Poloniae IV. p. 177. 

388, 

Václav z Švabenic a z Laškova prodal 13 ÍP gr. platu ročního shádaného i za kury 
ve vsi Vrahovicích s lidmi osedlými Heraltovi z Kunštatu a z Plumlova, nejvýš, komorníku 
desk a soudu práva zemského v Olomouci, za 460 fl. uh. a za 3 gr. široké. Dat. na Laškové, 
fer. III. in festo B [sic] 1488- Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. fol. 235 b ; arch. mést. Brn. 
fol. 111—112. Výtah tištěn AČ. VI. 521 č. 207. 

389. 

Matyáš král Uherský oznamuje, že Hanuše a Mikuláše knížata Opolská, kteříž spun- 
tovali se s knížaty Hanušem Zahaňským a Jindřichem Minstrberským a proti němu králi 
válku zvedli, na milost přijal s výminkami, že mají jemu králi zapsati se, vrátiti mu listy 
dlužní beze všeho zaplacení, a že mají jemu položiti 15.000 fl. uh. na Výškově, a kdyby ta- 
kovou sumu složiti nemohli, že mají Malý Hlohov, Proudník a Bělou odevzdati v první postní 
neděli nejv. kanclíři Janovi z Šelnberka a nejv. maršálku Vilémovi z Pernšteina v zástavu na 
tak dlouho, dokud 15.000 fl. uh. splaceno nebude. Datum na Výškově 1489 v úterý den sv. 
Fabiána a Šebestiána (20. ledna). Cod. diplom. Silesiae V. 128, 129. 

390. 

(A. I.) Král Matyáš dává Vratislavovi z Pernšteina právo své ke vsi Mediánům. 

Ve Vídni 1489, 3. března. — Cod. Pernst. Frant. mus. Brn. /. í. 

My Mathiáš . . . oznamuj em tímto listem všem vuobec, že prošeni jsúc od 
urozeného Vratislava z Pernšteinaj najvyššieho komorníka desk a soudu práva zemského 
u Brně, věrného našeho milého, a znamenavše jeho věrné služby, kteréž nám oka- 
zuje a činí, a aby budúcně tím snažněji činiti mohl, dali jsme a tímto naším listem, 
mocí královskú a jakožto markrabic Moravský dáváme všecko a všelijaké právo naše, 
ač které ke vsi celé Mediány řečené máme, aneb kterakkoli jmíti množem, jemu 
Vratislavovi z Pernšteina a erbóm a potomkóm jeho se vším jejím příslušenstvím, 
panstvím, právy, duochody a požitky všelijakými v mezech a hranicích od starodáYi 



z roku 1488 a 1489, 327 

zvj^klých, nic sobě na tom ani potomkem našim markrabím Moravským nepozuostavujíc, 
tak aby on to mohl držeti, prodati, směniti, zastaviti aneb s tím, jakž by se jemu 
zdálo, jako s svým vlastním naložiti bez naší a všech potomkuov našich všelijaké 
překážky. A kdož by tento list jměl náš s jeho, Vratislava z Pernšteina anebo jeho 
erbuov a potomkuov dobru vuolí, ten má a jmíti [bude] všecko celé právo ke všem 
věcem v tomto listu položeným a zapsaným, jako on sám, bez všelijakého umenšení. 
Tomu na svědomí pečet naši královskú s jistým naším vědomím kázali jsme přivě- 
siti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán u Vídni v úterý poslední masopustní léta 
oc CCCC^LXXXVIIIF. 

Výtah tištěn Palackým AČ. VI. 521 č. 209. — Vklad zapsán do desk Brněnských c. 12 fol. 20. 

391. 

Klál Matyáš dává všechno právo své na vsi Dubňanech Vilémovi a Vratislavovi z Pernšteina. 

Ve Vídni 1489, 3. března. — DBrn. kv, č. 12 f, 8, 

List na Dubnany. My Mathiáš z boží milosti Uherský a Český král oc kníže 
Rakúské oc známo činíme tímto listem všem vóbec, že k snažnej a pokornej prosbě 
a k tomu pro množství věrných a ustavičných služeb, kteréž nám urozený Vilém 
z Pernšteina, najvyšší maršálek království Českého, okazoval a činil a budůcně oka- 
zovati rauož, dali jsme a tiemto listem naším jakožto král Český a marg[r]abie Mo- 
ravský dáváme jmenovaným Vilémovi a Vratislavovi bratřím z Pernšteina a jich 
erbóm a potomkóm všecko a všeliaké právo naše, ač které na vsi Dubňanech blíž 
Jarohněvic máme aneb kterakkoli mieti móžeme, ku pravému jmění, držení a poží- 
vání se vším její příslušenstvím, panstvím, půžitky, právy a důchody, jakýmiž koh 
jmény mohu jmenovány býti, nic sobě na tom nepozóstavujíce ani budúcím našim, 
marg[r]abím Moravským. A ktož by tento list náš jměl s jich Viléma a Vratislava 
bratří z Pernšteina aneb jich erbův a potomků dobru vuolí, ten má a jmíti bude 
všecko celé a plné právo ke všem věcem v tomto listu psaným, jako oni sami svrchu- 
psaní, bez umenš[en]í všeliakého. Tomu na svědomí pečet naši královskú s jistým 
vědomím naším kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž dán a psán u Vídni ten 
úterý poslední masopustní léta božího tisícího CCCC^ 89. počítajíce. Poslové tomu 
vkladu dáni skrz Heralta z Kunstatu na místě Ctibora z Cimburka hajtmana, Zi- 
gmunda Osovského z Dúbravice a Znata z Lompnice. 

392. 
(u. XX.) List zprávní od Viktorina Fricka na to, což v Dyákovicích jměl, panu Vilémovi 

[a Vratislavovi] z Pernšteina. 

Na Peméteině 1489, 2. dubna, — Cod. Pernst Frant. tnus, Bm.f, 43; ardi, měst. Brn.f. 27b-28. 

Já Viktorin Friciek z Weyczinštorfu i s svými erby vyznávám ... že s dobrým 



328 C. XXIL Listinář pana Viléma z Pernkteina 

rozmyslem a přátel radů svých prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám dvuor 
svuoj vlastní dědičný v Dyákovicích s puol druhým lánem rolí k tomu dvoru od 
starodávna příslušející, tak jakož jsem to sám držel, a k tomu čtyři lány rolí s lidmi 
platnými i neplatnými na těch laních sedícími od starodávna k tomu dvoru příslu- 
šející mi . . . jsem prodal za sto zlatých uherských na zlatě i na váze spravedlivých 
urozeným pánům panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššiemu mar- 
šálku královstvie Českého, a panu Vratislavovi z Pernšteina, najvyššiemu komorníka 
desk a sudu práva zemského u Brně, bratřiem vlastniem, i jcíjich erbóm, kteréžto 
zlaté od již jmenovaných pánuov hotové a úplně docela zaplacené vzal jsem. A my 
Jan z Nové Vsi a na Radkově, Gcdeon z Olešničky a na Moravci, Aleš Herulth 
z llerultic, Jan Tišnovský z Vozic [z Věže?], Čeněk ze Zvole, Vaněk z Olešničky, rukojmio 
a spravedlivie správce s ním svrchupsaným Viktorinem Frickem a zah všickni sli- 
bujem vespolek ruku společní a nerozdílnú, naší dobru čistú věru beze vší zlé lsti 
l)ánuom svrchupsaným i erbóm jejich ten dvór svrchuj menovaný, tak jako se svrchu 
píše, s jeho se všiem příslušenstviem a panstviem na prvniem sněmu panském . . . 
Pakli bychom toho neučinili . . . Leženie obyčejné v městě Brně nebo v Lipníku, 
z nich dvú v jednom oc. V témž listu dobrá vuole se vypisuje dc. Jenž jest dán 
a psán na Pernšteiné ve čtvrtek před s. Ambrožem léta buožieho tisícého 4LXXXVIIII'. 

VyUh tistén VI. 522 č. *2ln. — Vklad zapsán do desk Brněnských ó. 12 iol. 10 dne 17. března lim 

393. 

(t. XVIIII.) List zprávní na Dyákovice ode pana Dobeše a pana Beneše z Bozkovíc panu 
Vilémovi z Pernšteina [sménili Dyjákovice za ves Křivé]. 

.Va Bozkovickh 1489, 18, dubna. — Cod. Permt. Frant. mus. Brn,f. 42 b; arch. měst. Brn. f. 27. 

My Dobeš a Beneš bratří vlastní z Bozkovic a z Černé Hory i s svými erby 
vyznáváme ... že s dobrým rozmyslem učinili jsme směnu a frajmark a mocí tohoto 
listu činíme o ves naši Dyákovice i o všecko, co jsme v tý vsi jměli a drželi, se 
vš(»mi mezemi a hranicemi, což k tej vsi od starodávna príslušie, nic sobě ani erbóm 
svým práva, panstvie ani kterého vlastenstvie nezacho[vá]vajíc, než o to o všecko 
jsme sfrejmarčili a směnili na ves Křivé s urozeným pánem panem Vilémem z Pern- 
šteina, najvyššiem maršálkem královstvie Českého. A my Albrecht z Bozkovic a na 
Lethovicích, Ladislav z Bozkovic a na Třebové, Karel z Vlašimě na Úsově, Aleš 
Okařecký z Polanky na Bohušovicích, Bedřich z Díínovic na Bajci, Hynek z Popůvek 
v Požeřicích, rukojmie a spravedliví správce [s] svrchupsanými pány panem Dobešem 
a panem Benešem s nimi a za ně všichni slibujem ruku společnie a nerozdílnú, nsší 
dobrťi čistil věrťi beze vší zlé lešti panu Vilémovi svrchupsanému, erbóm jeho a k vémé 
ruce jeho urozenému pánu panu Vratislavovi z Pernšteina, najvyššiemu komomíkn 
desk a sudu práva zemského u Brně, tu ves předepsánu Dyákovice, jakož se svrcbtt 



5 roku 1489. 32ff 

píše, s její se vším príslušenstviem a panstviem na prvním sněmu panském . . . 
Pakli bychom toho neučinili . . . Leženie obyčejné v městě Olomůci aneb v Brně, 
z těch dvů v jedném. V témž listu dobrá vuole se vypisuje oc. Jenž jest dán a psán 
na Bozkovicích v pondělí po květné neděli léta oc 14LXXXVIIIP. 

Výtah tiátén AČ. VI. 522 č. 211. — Vklad zapsán do dcsk Brněnských č. 12 f. 14 dne 22. března 1492. 

394. 

Vilém z Pemšteina dává obci města Hranic les Drahotúch pod plat. 
Na Hranicích 1489, 21. dubna. — Oríg. perg, v arch. zemsk. král. Česk. č. 83. 

Vilém z Pemšteina . . . známo činíme tiemto listem všem vuobec, ktož jej 
čísti nebo čtúce slyšeti budu, že znamenajíce úzkost měšťan našich i předměšťan 
Hranických, což se pastvy dotyce, i učinili jsme pro užitek téhož města našeho 
Hranic a v plat peněžitý dali sme a mocí listu tohoto dáváme múdrým a opatrným 
purgmistru, radě^ i vší obci města našeho Hranic i tudiež také předměšťanóm Hra- 
nickým nynějším i budúciem ten les náš dědičný blíž Hranic, jenž slově Drahotúch^ 
tak v těch mezách a hraniciech, jakož od staradávna jest vyměřen a vymezen,, 
a pokudž již úředníky našimi jest jim ukázáno i odděleno, a jakž prve a pokud 
drželi jsú to také Drahotúšané lidee naši a užívali, k jejich budúcímu drženie a po- 
žíváme, tak že svrchupsaní měštěné i předměštěné naši Hranicští nynější i budúcí 
jejich potomci z toTio Drahotúchu budu a mají povinni býti na časy budúcné nám, našim 
(M'bóm a budúciem pánóm Helfenšteinským platiti každý rok šest hřiven grošuov 
peněz drobných v této zemi obecně berných, za každú hřivnu kopu a čtyři groše 
počítajíce a za groš sedm peněz čtúce. A to takto rozdielně oni měštěné Hranicští 
z města mají platiti: v roce puol pátý hřivny grošuov peněz svrchupsaných, totiž 
o sv. Jiřie dvě hřivně a šestnáste grošuov a o sv. Václave tolikéž peněz svrchu- 
psaných. A předměštěné mají platiti v roce puol druhé hřivny, totiž o svatém Jiřie 
puol híívny a šestnáste grošuov a o svatém Václave tolikéž peněz svrchupsaných; 
a tak potom vždycky na ty časy jmenované mají a povinni jsú ten plat svrchu- 
psaný tak platiti a vydávati, jakož sě svrchu píše, a nám a potomkóm našim neboli 
úředníkem našim nynějším i budúciem na Helfenštein zámek náš nositi a klásti, 
komuž by ten plat i jiní příleželi vybierati a přijímati, beze všech odporuov a zmatkuov 
všelikterakých. A tak ti svrchupsaní měštěné a předměštěné naši nynější i budúcí 
ten plat dávajíce na ty časy svrchupsané, budu moci toho Drahotúchu svrchupsaného 
pastvami užívati, jakž budu najlépe moci, jako svého vlastnieho. ' 

Item toto jest zvláště vymieněno, že oni častopsaní lidee naši Hranicští, 
měštěné i předměštěné nynější i budúcí, mají u toho Drahotúcha oplety nějaké 
zdělati, a toho pilní býti, aby dobytkové nemohli na škodu lidem našim Drahotúským 

Archiv Český XVI 42 



330 



C\ XXIL Lktináf pana Viléma s Ptrnšieina 



vycházeti, jakož se toho prve mooho dalo. Pakli by kdy bylo zanedbáno, a že lij 
lidee naši Draliotiiští našli dobytky jaké na ěkodé baď v obilí neb v lukách, tehda 
Drahutůští mějte moc ten dobytek zajíti a nepropústéti jeho, leč puríi;mistH Draho- 
tuščí s některými konšely ohledají té škody, a jakž purgmistróm těm zdáti se bude, 
aby ta škoda byla napravena, tak aby méštěné a předměšténé Hraničiti tu škodu 
opravili tomu, koiimž líV se škoda stala, A nám i našim erbóm a potumkóm tíž 
méštěné i předměšténé Hranicští nynější í hiidúcí za takovii škodu propadnu vinv 
puol hřivny grosoov peněz drobných, a beze vší milosti mají dáti a tu položiti 
kdež úředníky našimi bude jim rozkázáno* 

Také toto vyraieínijem, což se dobytka našeho dotyce se dvora Hramckéhí), 
že ten dobytek budii mod Imáti do téhož Drahutúcha na pastvu nyní i na potonmí 
časy, a toho nemá býti od méšfan a předměšťau uašiech již psaných ani liájeuo 
v tom prekážíno. A protož my svrchupsauý Vilém slibujeme i s erby svými a hu- 
tí licf mi potomky, ty svrchupsané lidi naše měštěny a předměštěny Hranické nynéjíí 
i budiicí při tom tak zachovati bez prerušeuie, jakož se v tomto listu píše a okazuje. 
Tomu na svědomí a na potvrzení peíet naši k tomuto listu jsme přivěsiti kázali. Jmi 
jest dán a psán na Hranicích, v úterý před svatým Jiřieui léta od narozenie syua R<^- 
žieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého. 

395. 

Purkmistr a rada mésta Přerova vyznávřyí, jaké jsou povinnosti nově osedlých obyvatelův ni 

kopci Přerově, a jaké jich svobody. 

V Přerově 1489, 22. dubna. — Arch, zemsk, markr. Mor. Pam. kniJm Tovačovská /. iW» 

My purguiistr a rada i všecka obec nynější i budoucí města Pí-erova vyzná- 
váme tímto listem obecně ])řede všemi, kdož jej čistí nebo čtouce slyšeti budon: 
Jakož urozenej pán pnu Vilém z Pernšteina na Heilnšteiuě, nejvj^žší maršálek krá- 
lovství Českého, pán náš milostivej, ráčil jest dáti Uiotu a plnou svobodu témj kteříž 
se na kopci Přerově stavt^í a stavěti budou, za deset let jmenovitě, a to s ntóiw 
povolením a dobro i vuolí, i tudíž také těch, kteříž někdy purgrechty své na kopci 
tom měli sou a mají, a s těch nemají nikdy upounuati, než mocně a dobroviJní* 
sou je oddali a oddávají těm, kteříž se postavili a postaviti chti* v tom jim nižádnejm 
obyčejem nemáme a slibujeiue nepřekážeti, než aby oni obchody své vésti inyW 
a toho požívati beze vší překážky naší i budoucích našich tak vedle ubdíirováBi 
pána našeho dotčeného JMti a našeho povoleni. 

Než jakož ti obyvatelé na kopci po vyjití té Ihoty ponnovati budou z domuov 
plat v roce d\akrát dávati, z každého štyři groše drobných peněz oberné bernejch, 
kterýmiž trh v našem městě mezi sebou díti [sic] budeme, a z menších domuo ment 
jakož na kterej bude položeno: i toho platu pán náš JMt neráčil jest sobě koti- 



2 roku 1489. 



331 



stovati, ale oddati jest nám svrťhupsanejm pnrgmistni a radé i vší obci iivnéjší 
li budoiící na pomoc ráčily aby oni vydadoiue nám ten plat, plnou svobodu měli*) 
IT lesích, pastvách, v řekách i ve všech věcech. A více nejsou ani budou povinovati 
[nám ani obci města tohoto s práva co činiti, než mají požívati plné svobody tak 
[vedle obdarování pána našeho JMti a zápisu na to učiněného, krom roboty na stav, 

A to takto: když bychom my se obešli vsickni po dvaknU, tehda oni již jmenovaní 

obyvatelé na kopci povinni budou robotu tfetí podniknouti, až by se tiké z nich 
[všickni obešli, a tak vždy k tej potřebnosti roboty stavové pomáhati mají třetí po- 
|řádkú [sic], a po \7jiti Ihoty všech domuov ua kopci až i posledních, 

Item byla-li by kdy vojna, tu taky budou povinni nám pomoc dáti, tak jakž 

poiretja ukáže, jestliže my dámy podle platuo svých, tehda oni taky podle svých, 
fkteréž z domuo platí, jestliže my dáme puol [datu, tehdy oni také svého puol. Dále 

iké povolujeme i svobodu dáváme, ač by jim byla potřeba zvhUtního jmíti pastejře, 

Ipro tu příčinUj že sou v zámku zavřeni, že jej budou moci chovati a pásti svobodné 

[v tom poli, kdež stádo obecní puojde krom zápovědi, což sobě obec v kterém poli 

[schválí, A to my všecko, což se v tomto listu píše a zavazuje, svrchupsaní purg- 

'mistr a rada i všecka obec nynější i budoucí sUbujem svou dobrou čistou vírii ctně 

jft pravé beze všech Ibrteluo učiniti a zdržeti a tak se zachovati, jakož se svrchu 

Tomu všeum na svědomí a na potvrzení my častojmenovaní purgmistr, rada 

¥Š€cka obec města Přerova naši pečet raéstckou dobrovolně k tonuito listu jsme 

Ipřivěsili. Jenž jest dán a psán v Přerově v středu po velikonocí léta od narození 

'Syna božího tisícího čtyrstého osmdesátého devátého oc 

*) Ve vyhnání Přerovakycli £ h I47*.í, 2L srpna připsáno ještě: „a právo s nárai>*» V téie listíné 
kvyptiétény jsou odstavce o robote a pomoci na vojnu. 



396. 

XI.) List krále Vladislava, jímž panu Heraltovi [z Kunštatu] dává svobodu, aby ves Po- 
ívice k žádnému manství Depřísluáela, ani aby ji kto skupiti mohl, krom arcibiskup Pražský. 

\V Prase 1489, 12, květm. — Cod. Permt FratU, mus, Brn, / 4SS b; arch. mést Brn, /. 142. 

My Vladislav . . . oznamujem tímto listem všem : Jakož urozený Heral[t] 
'x Kunstatu na Phmilové, nám milý, má a držie zbožíe Kojetínské s jeho přísluš- 
nostmi v zápisích předkuov našich králuov Českých i tndjiž v zá])isích našiech, ležící 
Ir markrabstvie Moravskémj ježto to zbožie příslnšie arcibiskupu kostela Praží^kéht*, 
i zpravil jest náš týž Heralt, že jest kupil Popovice s příslušnostmij ježto příslušie 
aumstviem k zbožie Kqjetínskénm, a prosil jest nás, abychom jemu i také dédícóra 
budúcím jeho při tom některé milosti učiniti ráčili. My hledíce k jeho vérným 
u.stíivičným službám téhož Heralta, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby 
lóhl a jmél činiti, čímž nás milostivéjšieho k sobe pozná, i jsúce k té jeho prozbé 

48* 



3S2 



C. XXIL Listímu' pana Viléma s Permteina 



milostí vé nakloň ěiiij s dobiyni rozmyslem, věrných našiech radů, mocí královská 
jakožto markrabie Moravský tyto milosti témiii Heraltovi, dědicem i budiícím jeli4ij 
učinili jsme a tímto listem činíme a dáváme. 

Item najprve aby od nižádných osob duchovních i také švédských nebvlil 
splacováni bez své vuole s toho zbožie Kojetínského i se všech jeho příslušností, než] 
toliko od arcibiskupa kostela Pražského řádně voleného a od stolice apoštolské stvr* 
zeného, a od jiného žádného. 

Item dále témuž lleraltovi, dědicóm i buducíni jeho také tuto milost činíme, 
aby oni nebyli povinni žádných služeb manských ani povinnosti [2] zbožie Popovskéhu ' 
i všech jelio příslušností činiti nižádnému, než toliko svrchudotčenému arcibiskupu, 
když by byl tak řádně volen a stvrzen, jako se svrchu vypisuje; a také též arci- 
biskup, když by již byl tak řádné přišlý, má jim poddati léna na to zbožie Popovské 
v plném roce pořad zběhlém, když by toho požádali. A tak aby též Heralt, dědicové 
i budúcí jeho mohli to zbožie svrcliupsané dáti, prodati, zastaviti a s tím učiuiti, 
což by se jim najlepsieho zdálo a najužitečnějšieho, však proto bez ujmy, práva n 
služeb manských na tom zhožie Popovském od staradávna vysazených, a to bez našie, 
budúcích uasicli králuov Českých a markrabí filoravských i také arcibiskupů Pražských 
i všech jiných lidí všeliké překážky. 

A ktož by tento list jměl s již psaného Heralta nebo dědicuov jeho dobra 
vuolí a svobodnu, chcem, aby tomu příslušalo plné právo všech věcí svrch upsauýrJi 
Tomu na svědomie pečet naši královská kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. \)m u 
hradě Pražském v úterý po svatém Stanislavu léta božieho tisícího ČtyHstého osm* 
desátého devátého, královstvie našeho léta osmnáctého. 

Výtah tištén Palackým AČ. VI. 622 č. 2ia. 



397. 

(n, XUL) Frýinaik mezí panem Ileraltem z Kunstatu a panem Janem Pňovským z Sovince 
na ves Držovice a Vraliovice, kteréž jest držel pan Jan Půovský právein sirotčím nebožtíb* 

Jiříka Světlo vského. 

V Brně 1489, před 25. h^étnem, ~ Coih Pemst Frant. mm. Brn. /. 233; arch, mést Bn^ 

/. tlO b—ílL 

Já Jan Piiovský z Sovince, najvyššie sudí desk a sudu práva zemskéíio r Olo* 
muci, i s svými erby, prvnie jistec a zprávce věcí dolepsaných vyznávám , . , i* 
8 dobrým rozmyslem a přátel svých radů frajmarčil sem s urozeným pánem pjujeoi 
Heraltem z Kunstatu a s Plumlova, najvyšsiem komorníkem desk a sádu právu zem- 
ského v Olomúci, všemi, totjižto Vnihovici a Držovici s jích přislušenstviero, co ]f« 
tu jměl a držel právem sirotčiem sirntkuov nebožtíka Jiříka Svetl(»vského a / " ' 
s radu naoskú moha to učiniti jako mocný poručník, neb jsem jin» »»»' ^í *.*..* ,v^ 



334 



G XXII Listinář pana VUéma z Pemštehm 



a les, kter>'ž k tomu domku príslušíj a puol potoka, kterýž slově JťSinKa, 
na kteréž sedí Žiž, a lán rolí, na kteréž sedí Petr Valda, a puol láuUj ua kterén 
8edí Šimek Jelito, a podsedek, na kterémž sedí Michal Alasař, se všemi užitky a ] 
žitky, s plným panstviem, nic sobě na téch lidech a domích s jich přísluSeustviei 
nepozůstaruje ani svým erbóm a budůciem práva, panstvie ani kterého vlaštenKtvil 
než se všiem právem, jakož sem to držel a toho sám požíval v tu Tasové, urozenéii 
pánu panu Janovi z Lompnice a na Mezeiície podkomofiemu margkrabstvie Mora^ 
škého, jeho erbóm a budúcím, za sto a dt^^ridceti zlatých dobrých uherských min^ 
a váhy spravedlivých na zlatě, kteréž sem od ného již hotové a úplné zaplacín 
vzal. A protož já svrchupsaný Jiřík i [s] svými erby, první jistec a správce vW j^