(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Archiv starých česko-slovenských listín, písemností a dejepisných pôvodín pre dejepis a ..."

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and tbc book to cntcr tbc public domain. A public domain book is one that was never subjcct 

to copyright or whose legal copyright term has expircd. Wbcthcr a book is in tbc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the pást, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from tbc 

publisbcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner witb libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to tbe 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commcrcial parties, including placing technical restrictions on automatcd qucrying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do nol send aulomated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJí/iííJí/i íJíírí&Hííon The Google "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search mcans it can bc used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

Äbout Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while hclping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full icxi of ibis book on tbe web 

at |http : //books . google . com/| 



archív 



staiycli fcskoslpn-nskyvli 



listín, písemností a dejepisných 

dejepis a litei'atiiru Slovákov, 



Vrasko V. Snsinok, 

taJMDJilk Itfuici: !itoveii9k''j. du|<. tld krif. českej ii|iuldfnusii nitik ■tif. 



A'ydiila Matica Slovenská. 

Diel I. — Svliiok I. 




TORf. SV. MAKim. 



Nákladom MATICE SLOVENSKÉ! vj^l; s 8Ú na Miie a SíiUice Shi^ . ^ 
shej v T. 3v. Mnrtine a u kaibkupra matiiiného, Eugena Krhnéryho, v B. Bystricís 

Ulopls Mattot Slovenskej. íloiníí pwv. Matiŕných spUov dslo 1. Vo Víi 
TInč Karola íioriSka 1H(Í4. í^ni 1 zl. 

Slovenská Citanka. iVcniišie cyinnasia so.itavil fCmíl Č/mý, professoriu] 
kat. vyA.í. gyiiin. baňsko-liystrickom. Diel I. .M&tiénvcb «pÍMT é(slo 
Vi> ViMlni, Tlač Karola Goriíku iHtI4. Cťna 1 d. 20 kŕ. 

Slovenská čilanka. ľre ňiž*ic Ryiniiasia Boslavjl Emil ('Wný, professor n» I 
kat. vyui gymn. hahiko-bratríckom. Uiiil U. Matiíaýcb spisov číslo 
Tlaí Karola (ínriika vo Viciini !%'». Cena 1 i\. 80 kŕ. 

Rozhovory o Matici Slovenskej. Spísal Danirl f}. Lkhard. MaUinýcb spia 
ŕísld b. Tlaŕ Karola lloriňka \a Vimlni 1«65. Cena. 10 kŕ. 

Letopis Malice Slovenskej, tloäifk ilruliv. M.iti£nf~ch spisov čisto 
kiiilitl. ijŕast. Hpoloŕnosti v T. Sv. Martine, i^lú. Cena 40 kŕ. 

Národní Kalendár, n.i 'ihyčajnv, iSfiŤ> (tni majtid, rok po narodení Krista Vi 
1866 Vydiíva Mntica Šlovi?ii«ká. RuĹ-iiík I. Matičných spisov číslo 
TIiLĽ Karola í;on.4ka vo Viedni IhG.'i. Cena znížení 5'J kŕ. 

Myilenkyo zabradniolve vSbec, a itepárslve obzvláéte. Kapisal Štefan Moys 

l)l»kup I). bystrický. MatíčnvcU spisov číslo 7. Tlačou Jozefa ákamtí 

v Skalici. 18(ľi. 
Poéloveda čili arlthmetíka pre I., II. a III. trleilu ni^äielio gymnasio, pre níž 

rrálky a obecní íivot. Stožil Martin Vulen, riaditel kŕ. kat vyášie 

Kyinnnsia bufiHÍ((i-ltV8trického. Cena 1 r.l "ŽQ kr. r. č.; Matičných spis 

číslo H. V .Skalici, IHHH. Tlačou IV. X. Skaniida synov. 
Ovocinár na Slovensku. íípínal Anton Pen/et. Matičných spisov Číslo 9. C( 

I zl. iíO kŕ., r. t Tlač Iínhlfŕka a Siversa v Prahe, ISb'ľ. 
Národní Kalendár nn nik 18G7, Uočnlk II. Matičných spisov číslo 10, strá 

'H!'>. ('cna zniíenA W kr. r. (:. Ttač Karola Ooriška vo Viedni, 186 
Letopis Malíoe Slovenskej, Iločnfka III a IV., sv. I. Sostavil Viliam Paulin 

'IVilli. Matičnvch fiptNov č. II. Cena 1 zl. Tlačou Jozefa Skarnie 

v Skalici IWi7. 
Pamätník Matice Slovenskej ku tristnničnej oslave MikuUíša Si^iéa Zrínskék 

Mutičrivch MjilHíív č Vi. Cena Knfžcná ^0 kr. r. Č., skvostne viazanél 

I zl. Ttač Karola iŕoriŔka vo Viedni. liíOG. 



rok 1868. ItoÔnfk I. Matičných spisi 
ľr, äk:irnicl.i lSi)7. Nkuí viac k dostaň! 



Malý Národní Kalenilár m |iri< 

(UU !.'(. V Hk.itn", ll!K'.ii 
Lelopt* Malice Slovenskej. )('>i!»(kn III. n IV-, sv. II. Sostavil Viliam Panlin 

'l'ótli. Matlŕii^b siFUft* ŕlglo H. Cena 75 kr. r. č. Tlačou Jozr 

Ukarniťla v hk»llií, lAll7. 



Letopis Matice Stovinskel. 
MQltŕnjdt i>|M«i.t /ffil 
v Sknliťl, IWíK. 



I(<*l!nlh V. HV. I. Hoiluvil Viliam ľuuliny-T&t 
Ut. 4Viit 7') kr. r. t. Tlačou Jozefa äkamic 



Malý Národní Kalendár m i<ik IBM, llo^nlk 11. Mutiŕnfih »\Avis číslo I 
C^-ita )il kr, t, {. 'VWm Í. Hhnr«l<l« v Kk«llr(, HUS. 



Leieple Maltee Slnenike). 

v HkNlcl \MM. 

Letopis Matice BlmaMkal tlf/riík VI, af. I, 
Mali/ntrh Mi<LU* iMit ti, f>N« 4N hr, 
v Akflikt. \mi. 



tľ>/nlb V -v II H'MUylI Vllimii ľaiiliny .. 
( 17. Vfiw \K) br. f. ( ■lístiu A'mh ŕtkarni* 



Hmitvll VlIIsMt ľ«ulíiiv-Tól 
t, t Véfitu iwult Blúrah 



AKCHIV 



starých česko-slovenských 



listín, písemností a dejepisných pôvodín 



pre 



dejepis a literatúru Slovákov. 



Sostavil 



Franko lí. Sjisiiiek, 

ti^'omník Matice Slovenskej, dop. úd kfSí. českej spoločnosti náuk atď. 



Vydala Matica Slovenská. 

Diel h — Sväzok I. 




TURČ. SV. MARTIN. 

TLAČOU KNlHTLAČIARSKO-ÚČASTINÁRSKEHO SPOLKU. 

1872. 



X 



&; 






ú v o D. 



Ačkolvek prezretelní milovníci slovenského národa už dávno sebe zdali 
Sobranie starých česko-slovenských listín, písemností a dejepisných pôvodín, 
môžu sa predsa nachodit i takí, ktorí nenahliadajú, jak velkú váhu pre slo- 
venský život a literatúru majú staré česko-slovenské listiny, písemnosti a deje- 
pisné pôvodiny. Týmto k vôli držím za sluáno, v krátkosti podotknúf tie po- 
hnútky, ktoré primalý Maticu Slovenskú k tomu, aby vyzvala milovníkov 
slovenského národa k hladaniu, sbieraniu a hodnovernému odpisovaniu starých 
slovenských listín, písemností a dejepisných pôvodín ; — k tomu, aby pri- 
kročila už aj k fch vydávaniu. 

Každý, kdo zná oceniC staré česko-slovenské listiny, písemnosti a deje- 
pisné pôvodiny, toho je presvedčenia, že vydávanie jích nevyhnutelne potrebué 
je jako k poznaniu histórie a práva, tak i ku poznaniu kultúry a literatúry 
slovenského národa v Uhorsku. História Slovákov v Uhorsku nedá sa lepšie 
objasniť, nežli svedoctvami z minulosti, ktoré nielen jednajú o dejoch, pň- 
hodivších sa na Slovensku, lež i o slovenskosti tých osôb a rodín, ktoré malý 
účast na nich. Rovnoprávo slovenskej mluvy nedá sa zretelnejše dokázat, 
leda tým, keď položíme na svetlo slovenské právne a úradné listiny, vydávan6 
v tom čase, keď ešte latina sedela na stolci uhorskej diplomacie. Že vydanie 
starých slovenských listín a písemností nemalú službu preukáže slovenskej 
filológii, presvedčí sa o tom každý jích čitatel; lebo prídu v nich i na rydzé 
slovenské slova, ktoré nie tak ľahko prichodia na pamäC novejšim spisovateľom 
slovenským. Jestli staré slovenské listiny a písemnosti neprispejú i k osvete 
národa, prispejú oni značne k histórii slovenskej literatúry a k objasneniu 
vývinu a pokroku slovenskej spisby. 

Že Sobranie starých česko-slovenských listín, písemností a dejepisných 
pôvodín je na čase, toho dôkaz poskytujú nám tiež iné literárne spolky, ktoré 
nemeškajú s vydávaním svojich písomných starín, aby i tým prospeli litera- 
túre, zachovali pamiatku nekdajších spisovateľov, budili k činnosti spisovatel* 
ské sily a objasňovali históriu a práva svojho národa. Matica Slovenská teda 
i v ohľade tomto nemohla zostať po zadu, lež príchytit sa i k sberaniu a vy^ 
dávaniu starých česko-slovenských listín, písemností a dejepisných pôvodín. 



! 



Uäaíla to to srojom výborovom zasadnutí od 2. log. K 
Z jáfisaict ozaTrela >Tdanie podobaého diela, a keď t ym 
if b motoa zasadnutí od 17. jan. 1872 pod č. 3 zápisnice sck^ 
tahoco .«Aichivu starých československých listín, písemnosti 
p&fodín.' 

Dla tohože programu „Archív starých česko-slovenskydi 
aoftí a dejepisných pôvodín" vydá sa vo troch dieloch. 

Diel L obsahoval bude česko-slovenské listinj a peát 
i ándoých a súkromných osôb, mest, obcí a spoločností, n 
dávajú svedoctvo o užívaní česko-slovenskej reči vo verejnom 
kAjiny a objasňujú históriu slovenského národa a jeho vlasti. 

Diel IL obsahovať bude staré česko-slovenské písemnó 
siahajúce do vedy a umenia, k objasneniu toho: či a nakol 
^ísofatdia zaoberali sa s česko-slovenskú spisbon ? Okrem 
mkopíqr, ktoré nenáležia ani do triedy dielu L ani do triedy 

Diel IIL obsahoval bude staré česko-slovenské dejepisní 
zlomky a vy&atky zo starých pôvodných česko-slo^enských de 
akoito česko-slovenské prameny k nestrannému a dokonal 
dejov slovanského národa a jeho uhorskej domoviny. 

Nepozostáva mi nateraz nič iného, leda priatelov slov* 
vrúcne prosiť, aby hladali, sbierali a či v pôvodine či t hodn 
doposielali Matici Slovenskej staré česko-slovenské listíny, pís 
pisné pôvodiny, aby sa v diele tomto zdaronosne pokracovat 

Pomáhaj Boh! 



V Turč. Sv. Martine, dna U. febr. 1872. 



Sostav 



I. 



LISTINY. 



A. 



Listiny uhorských kráľov, králen a kniežat 



SigmuDd, král uhorský, JosC, markrabä moravský, Ján, biskup litomyšl- 

ský, a páni českí zapisujú sa v jednotu pre riad zemský a proti Prokopovi, 

markrabafu moravskému. 

W Jihlave, 1400, 18 Jan. 

My Sigmund z božie milosti král Uherský, Dalmacký, Charwacký etc. 
a markrabé Bramburský, a my Jošt z též milosti markrabé Bramburský, mar* 
krabé a pán Morawský etc. wyznáwáray wšem, tiemto listem, ktož jej uzMe 
neboli čtúce uslyšia: jakož jsú sie páni koruny České i obec w Praze byli 
sebrali, najoswiecenéjšieho kniežete pána Wáclava, Ŕfského a Českého krále, 
naäeho bratra kázaním, tut jsú pro dŕéweŕečeného naš(*ho bratra krála Če- 
ského etc. a zemské a obecné dobré a počestné, jeho kázaním a výpowédí 
naáí, pŕisáhli na ty listy, jakož je král Český pánuom na zemský rád wydal, 
a na též listy a na naši wýpowéd sánf krá! Český napred pŕisábl, i kázal 
nám i pánuom zemským i wší obci, duchovním i swétským pHsieci na toho 
na každého, ktožby ty listy i prísahy rušil, abychom sobč na toho každého 
pomáhali, a zemi k rádu pŕiwedli, jakož na to ti j istí listowé lépe swedčie 
i ukazují, aby ti jistí zápisowé a listy we wšech kusiech pewné wedeni a dr- 
žáni byli. A jLž pohŕiechu jsme tomu srozuméli, a widíme to znamenité, že 
ty zápisy a prísahy swrchupsané w mnohých kusech zewné jsú zrušený a ne- 
držány od rozličných, a zwlášče markrabí Prokopem, jeho služebníky i jeho 
pomocníky, tak žet zeme Česká, páni a obec, weliký nátisk a násilé trpie 
proti tém zápisnom a listuom. Protož my swrchupsaní Sigmund z božie mi- 
losti král Uherský, Dalmacký, Charwacký etc. a markrabé Bramburský, a my 
Jošt z též milosti markrabé Bramburský, markrabé a pán Morawský, a my 
Jan z též milosti biskup Lutomyský, Jindŕich z Rosemberka, Boček z Kunina 
mesta f ečený z Podébrad, Hynek Berka z Hohenšteina, Otta Bergow z Biliny, 
Jan z Michalowic, Jan z Wartemberka ŕečený z Déčína, Jan a Jan strýci 
z Ústie, Beneš z Dube, Póta starší z Škály, Smil ťečený IJaška z Reichen- 
burka, a Hehnan z Lopaty etc. widúe ty zmätky České zeme, jakož swrchu 
psáno stojí, a nechtiec jich dele trpéti, i 8líbilt sme, a moci tohoto listu 
wšichni slibujem, každý z nás pod wérú a podeetí, aby jeden druhému po- 
mocen byl a radil i žiwotem i zbožím i virší moci až do téch hrdel, proti 
markrabí Prokopowi, jímž najwétáí zmatek w e&sú jest, i proti tomu každéma 



8 

ktožby byl ty listy nebo prísahy zrušil, anebo kdyžby ktožkolwék nám w tj 
listy a zápisy sáhl, a nám jich nedržal, a nebo zrušiti chtél, tak aby ti swr 
chupsaní zápisy a listy wéčné pri swé moci ostali, podlé toho chcme stati 
wšicni wší moci až do našeho skončenie. Pakliby kto mezi nami jeden dra-i 
hého kdy w téchto béziech odstúpil, a jemu nepomohl, a s nami toho nevcdl,': 
aby ty zápisy i listy zdržaný byly, a zeme pri swém práwé ostala, jehož bok; 
nedaj: ten jraá cti i wiery i zbožie odsúzen býti, a nejmá nikdy mezi zemanj' 
ani mezi dobré prijíti, než jmá mezi nami a mezi wšemy zemany zawržoi 
býti, jako ten, ježto se sám cti i wiery odsúdil A pro potwrzenie téch vscch 
swrchupsaných wécí a na wétšie swédomie, swé sme pečeti, naši dobrú wolí] 
a s dobrým rozmyslem, k tomuto listu pHwésili. Jenž dán jest w Jihlawéj 
po božiem narozenie tisíc čtyŕi sta, tu prwní nedeli pred swatými Fabiaaemj 
a Šebestianem. ; 

(V Archíve Českom I, 65 č. 10.) I 



2. 

Král Sigmund Pánu Čeukovi z Vartenberka a z Veselia, naj v. praž- 
skému purkrabovi: aby nedopúštal cinit nátisku na venných statkoch krá- 

leny Sofie. 

Z Teplice u Ferrary, 1414, 24. Márt. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský a Uherský etc. král. 

Urozený wérný milý! Slyšíme, že nékteŕí páni w Čechách najoswiece* 
néjäí knéžnu pani Sofii, králewnu Českú, sestru naši milú, mienia a chystaji 
8ie, jie na jejím wéné mimo práwo a mimo panský nález tisknúti; jenžto ne- 
radi slyšíme, anižbychom toho radi dopustili, by sie jie to od koho mélo 
Btáti. Protož od tebe žádáme i prosíme, byloliby žeby jmenovanú králevnu, 
sestru naši milú, mimo práwo kto tisknúti, a nebo na jejiem wéné pŕekážeti 
chtél, aby podlé ní stál, a jie wémé pro nás pomohl, aby od swého nebyla 
tišténa. Na tom nám zvláštni službu učiníš a ukážeš. Dán v Teplici u Ferrarii, 
wečer matky božie Annuntiationis, leta králowstwie našich Uherského etc. 
w XXVII, a Rímskeho w čtwrtém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael de Priest. 

Urozenému Čehkowi z Weselé, wérnému nim zwlášté milému. 

(V Archíve Českom I, str. 5. č. 1.) 

3. 

■ 

Erál Sigmund pánom českým a moravským strany „pod oboji:*' abyne- 
činili strany a rúznice pre Husa, a nimi neuvádzali vlast do záhuby. 

Z Paríže, 1416, 21. Márt. 

My Sigmund z božie milosti Ŕimský král, po vše časy rozmnožitel ríše, 
a Uherský kral etc. vzkazujem urozeným Lackovi z Kravaŕ, haitmanovi Mo- 
ravskému, Bočkovi z Kunstata odjinud z Podébrad, Čeňkovi z Vartenberka, 
a všem jiným pánom a panošiem v Čechách a v Morave, kteriž sú sie k tej 
strane zapsali, verným nám milým, milost královskú a vše dobré. 



■ Urození verní milí! Dobre nám jest v paméti a v mysli, kteťak pfed 
' časy zeme Česká i Morava válkami obtieženy byly ; a také vy dobre roz- 

■ umiete, kterak ukolní súsedé svrchu psaným zemiem nevelmi co dobrého pfejí, 

• a snad byť jediné ph'činu méli, rádiby opét na né sáhli. Také verní milí! 
J slyšímy, a na každý den slýchámy, jenž to žalostivé píšemy, kterak vy páni 

« v Čechách i v Morave sie dvojité, strany držíte a déláte, á nevieme proč; 

• ačby okolní súsedé ^ dobre chtéli : aíe sami mezi sebú ty zeraé chystáte ä 

■ mienite zahubiti. A toho je nám žel, neb rozumiemy, že to proti našeho mi- 
^ 1ého bratra dóstojenství jest. Také by ižádný pán v zemi mimo královu vôli 

nemél ižádného puntu ani svazku strojiti ani jednati: než mélliby jeden 

■ 8 druhým co činiti, toby mélo pted J. Mtí a právem, a ne valkami vynešeno 
t býti. Pakli jest pro mistra Jana Hus, neb jakoí slyšímy, jedni s Husovu 

stranu držíte a druzí nie, dávámy vám védéti: když najprvé Hus v Čechách 
jmenován byl, a my srozuméli, že pron strany počeli držeti: ihned sie nám 
nelíbilo, a jako védéli smy, že z toho zmatek veliký bude, a nesnadné k do- 
brému konci prijde. A když to koncilium sväté v Konstancii bylo počato, a 
my slyšali, že tu Hus chce také býti, a mezi tiem my jeSté jsúce na Rýne, 
i pŕijcl do Konstancie, a tu byl staven, jakož ste pak toho dobre zpraveni: 
než byt byl prvé k nám piijel, a žeby s nami do Konstancie byl jel, snadby . 
byla véc jeho jinák šla. A to Bóh vie, že nám bylo jeho velmi.žel, co sie 
jemu stalo, že toho nemohlo viece býti. Jakož pak všickni Cechové, ježto pH 
nás byli, dobre védéli, Že smy zaň mluvili, kterak smy sie nejednu s kon- 
cilium v hnévé rozešli, nébrž proĎ z Konstancie jeli, až nám potom vzkázáli, 
nechcemyli dopustiti, aby sie právo dalo a vedeno bylo v koncilium, což pak 
mají tu činiti? A tak smy znamenali, že tomu nemóžemy nie učiniti, ani sie 
nám již hodilo dále o tom mluviti, neb by sie bylo proto koncilium zrušilo. 
Také tu v Konstancii nenie jednoho ani dvú knéží, než jsú a budú ze všeho 
kŕestianstvie králóv a kniežat poselstvie. A zvlášté ponévadž již králové a 
kniežatá z Petrova de Luna poslušenstvie s nami jsú, tehdy i ovšem jiného 
neviemy, než že to sväté koncilium dobrým a pravým ŕádem jde. A chtélili- 
byšte tak pHsné a tvrdé Husovu stranu držeti a brániti, toby vám bylo velwii 
téžko^ žebyšte všemu kíestianskému zboru méli odolati. A jakož slyíímy, 
tehdy ste již tak počali, že ste nékteraký list do koncilium poslali s mnoho 
visutými pečetmi, a haniete a primlúváte koncilio pro svrchu psaného Husi; 
a že ste již koncilium proti sobé zbudili, tak že sú vás již pohanili pro tu 
véc, a snad právem proti vám pójdú, a nebudeteli poslušni, snad na sie kMž 
obdržíte; a z toho pak teprv prislabý zemská v^čná nehoda, a tohoby nám 
bylo srdečné žel, ačbychom to potom radi stavili, snadby pak bylo pozde. 
• Protož pak od vás žádámy a prosímy, aby každý ohlédal své svedomie a svú 
čest, jestli to podobné, že sie tak pro svrchu psané veci máte dvojiti, aby 
proto zeme mély zahubený býti. A pusfte od téch strán a puntóv; neb jest 
to nepodobná véc, jako svrchu stojí psáno, aby kto r kým mimo svého pána 
vôli pnnty a svazky jednal, z kteiýchžto puntóv strany rostú i zemská zá- 
huba; a méjte na našem milém bratru i svém pánu dosti o to, což jeden 
s druhým mélby činiti. Pakliby ta véc, jako o ten rozstrk, tak veliká byla, 
žeby našie pomoci potrebovali: vezte, že tu práci chcemy radi na sie vzleti, 
a vás sitobú stranu ohledatí; a uttmy, že s boží pomoci v dobrý prostŕedek 



10 

mezi vami uhodímy, že zeme a vy v mím ostanete. Také o rád knčžský 
viemy, kterak jest za našich predkov bylo; a téhož my sie chcemy bohdi 
držeti a ph kostelu svatéOa ostatí, a neobrátímy sie na ížádné nové nálezy. 
A bratru našemu milému téz véŕímy, že také ostane pri svatém kostelu. Pak 
sie knéžie sami kážte, jakož oni sami védíe : majít své vyššie a písmo sväté, 
ježto jemu rozuméjí; nám sprostým nehodí sie v tom hlúbiti. A vérímy vám, [ 
že nás v tom uposlecbnete : nebt jinému v tej veci nerozumiemy, než že jest \ 
to našeho milého bratra hodné a pocestné, a vaše a zemské dobré. Dátum j 
Parisiis, XXI die Martii, regnorum nostrorum Ungariae anno XXIX, Boma- 
norum vera VI. 

Ad mandatum domini Regis: Michael Pragensis eccl. vicarius. 

(V Archíve Českom I, 6, c. 2.) 



4. 

Král Sigmund pánom českým a moravským strany „pod jednou" : aby 
hladeli pokoja. 

Z PaHíe, 1416, 30. Márt. 

My Sigmund z božie milosti ftímský král, po vše časy rozmnožitel ríše 
a Uherský král etc. vzkazujem velebným Kunratovi arcibiskupovi Pražskému, 
Janovi biskupovi Litomyšlskému, urozeným Janovi z Michalovic, Janovi z Var- 
tenberka otjinud z Kalska, Ottovi z Bergova, a jiným pánom, rytíeHem i pa- 
nošiem s wašie strany, wémým nám milým, milost královskú a vše dobré. 

Dôstojní, urození verní milí! Viete dobre, kterak velrai pted krátkymi 
časy ta velebná a dôstojná koruna Česká pro války, ježto drahnô času v nie 
trvalý, byla zašla, a kterak ta jistá válka s velikú práci, a také že sie pán 
boh sám svú milostí pHčinil, byla stavená, takže již dobrý mír a pokoj v tej 
korune byl, a že sie lidé tecb všech škôd dobre byli otavili, a dele a dele 
vždy lépe otavují. Než slyšeli sme nedávno, a ješté na každý den slýcháme 
jenžto žalostivé píšem, že sie i duchovní i svétští, preláti i páni, v Čechách 
i Morave, velmi dvojie, strany činie, a také že sie protí sobé válkami strojie. 
A jakož slyšíme, sami neviete proč, jedno jakož pravie, že jedni s Husí držie 
a druzí nie. Také je to velmi nepodobné, byt kto punty délal v zemi, mimo 
svého pána povolanie; a zvlášté punty, z kterýchžto války, závist, krve pro- 
litie a zemská záhuba vycházely. A ktož to v Čechách i neb v Morave činí, 
ten sahá najjasnejšiemu kniežeti pánu Václavovi králi, bratrú našemu milému, 
v ^eho dóstojenstvie, a toho je nám žel. Také viete dobre, že okolní súsedé 
té korune nemnoho co dobrého pťejí, a môže lehká príčina býti, že jie vám 
opét pomohli zahubiti; a toho bychom neradi prezreli, ponévadž jsme po 
svrchu psaném našem milém bratru té korune pravý a spravedlivý dédic. 
Také jsme proto kresCané, abychme rád mezi sebú méli. A ponévadž vy a 
jiní páni, ježto proti vám strany držie, svrchu psaného našeho milého bratra 
za pána jmáte, a také pred sebú máte své právo zemské: mélliby pak jeden 
s druhým co äniti, toby mélo pred svrchu psaným naším milým bratrem a 
I^vem ohledáno býti a vynesene. Jsúli pak ty strany, a činili ty punty pro 



11 

» 

ip Hus: však vjieme dobre, kterakú sú vieru naši pŕedkové a otcove drželi, a 
^ kterak sú na nás vznesli; v té staré viere a ph kostelu svatém my také 
I ostaňme, a nechajme všech nových nálezov. Protož ot vás žádáme, abyšte 
opatrili svrchupsanébo naáeho milého bratra i svú čest a zemské hodné a 
p dobré, a hledali všech dobrých a počestných cest, aby mír a pokoj v zemi a 
^ mezi vami byl; a také ti svazkové, z nichžby války a zemská záhuba rósti 
mohly, aby byli zhlazeni. Pakliby která strana na naéem milém bratru, na 
g rovném a na pravé nechtéli dosti mieti, a snad ty veci tak veliké bylj, žeby 
g vás pro nie nemohli smluviti, a nás a našie pomoci k tomu treba bylo : tehdy 
nám to dajte védéti, a my ufáme pánu bohu toho dobre, že mezi vami dobrý 
prostŕedek uhodíme; a tu práci pro mír a pokoj a vaši čest radi chceme na 
■ sie vzieti. Pakliby opét to svrhli, tehdy vezte, že neradi prezrime, by ta 
zeme opét novými válkami byla zahubená ; než pŕičinímy sie jakožto dédic té 
koruny po našem bratru, a stavíme to budemli kterak moci, a pomôžem vémé 
našemu milému bratru se všfm tiem což máme, když nás J. M. k tomu pri- 
volá. Dátum Parisiis, penultima die Martii, anno regnorum nostrorum Ungaríae 
XXIX, Romanorum vero sexto. 

Ad mandatum D. Regis: Michael Prag. et Wratisl. Canonicus. 

(V Archíve Českom I, 7, é. 3.) 



6. 

Erál Sigmund pánom českým a moravským strany rímskej podáva zprávu 
o sebe a ďakuje jim, že s králom Yácslavom zápisali sa k zostaniu pri rím- 
skej cirkvi. 

Z Parím, 1416, 21. Márt. 

My Siginund z božie milosti král Uherský a Éímský etc. vzkazujem dé- 
stojným Kunratovi arcibiskupovi Pražskému a Janovi Lutomyšlsk^u, radé, 
a urozeným všem tém pánom v Čechách i v Morave, kteH sú sé podlé ko-* 
stela svätého zapsali, verným naším milým, pozdravenie naše a milost krá- 
lovskú i vše dobré. Dôstojní i urození a vémí milí! Mníme že vás tajno 
nenie, kterak robotné a pracné s našeho života velikým nebezpečenstvím a 
s velikým nákladem sme již drahnč časov o zjednanie kostela svätého jednoty 
pracovaly, a ješté pracujeme a chceme dálc pracovati, a to s boží pomoci do- 
konáme. A také vieme, že sé vás již dobre doneslo, k kterakému zjednaní 
sme tu véc kostelní již privedli, tak že bez pochybenie jednotu svätého ko- 
stela budem mieti. A také sme dobre znamenali, že všemu krestanství jest 
velmi potrebie, abychom ta dva krále Franského a Englického smluvili; a to 
bohdá brzo zjodnámy, tak že anebo je úplné smluvíme, aneb dlňhé pHméŕic 
mezi nimi učiníme; neb tieni také lépe a tvrze kostel svätý stane. A po-* 
névadz slyšeli sme, že ste sé dobrým rozmyslem zavázali a zapsali, že pri 
kostelu svatem s pŕenajjasnejsím kniežetem pánem Vácslavem, králem Českým 
etc. bratrem naším milým a pH nás chcete ostati: z tohof vám zvlááté deku- 
jem. A dávámet vám védéti, že my také s kostelem svätým chceme ostati a 
jeho stavu vémé brániti, dokúd nás stáva. A od toho úmysla nás bohdá 



12 

ižádný neodvede. A též bratra našeho verné Milosti úplné veríme i ufáme, 
že i s nami podlé kostela svätého ostane; neb chcem sé bohdá toho rádu 
držeti, kterýž sú nám déd, otec a naši milí pŕedkové po sobé zuostavili. Pro- 
tož od vás žádáme, aby ste vémé, jakož ste sé verné zavázali a zapsali, pri 
kostelu svatém, pri svrchpsanému bratru našem milém a pH nás ostali, jakož 
vám zvlášte veríme i ufáme. Na tom i nám zvlášté dobré a službu učiníte. 
Dán v Paríži, den svätého Benedikta, leta královstvie našeho Uherského XXK 
a ftímského v šestém lété, leta od narozenie božieho MCCCCXVI. 

(V Archíve Českom m, 299y č. 19.) 



6. 

Král Sigmund dákemu dvoraninovi krála Vácslava dáva zprávu, čo v Lu- 
cemburku, Francúzku a Kostniciach sa deje, a napomína ho, aby sa u svojho 
krála pričinil o zastavenie rúznic v Čechách. 

Z Konsiancie, 1417, 24 Aug. 

Sigmund z božie milosti Rímsky král, po vše časy rozmnožitel ŕíšf , a 
Uherský etc. král. 

Urozený vémý milý 1 Dávámeť védéti, že pohHechu v Lucburce velmi zle 
stojí, ani kdy hóŕ stálo. Neb sie sami zemané proti sobé zbúíili, tak že tu 
zemi do ostatka zkazie, nebudeli k tomu prizŕieno. Preto mluv pilné s bra- 
trem naším milým, jakož sme také to dŕéve poručili, aby nám úplné, nie ne- 
vynímaje, tu zemi Lucburskú dal a poručil, aneb nám popral, abychom ji 
mohli vyplatiti, v čem jest zapsána, tak abychom ji zase v rád a pokoj mohli 
zjednati. Však ji J. M. v téch penézích, za které ji vyplatíme, když bude 
chtieti, zase vyplatiti dáme; než tak, abychom plnú moc méli ssazovati i jiné 
saditi úŕedníky, a také aby nám J. Mti nebylo potŕebie počtov z ničehéhož 
dáti. Neb je nám toho srdečné žel, že ten dom, z néhož sme oba pošli, tak 
hanebné má zkažen a zahuben býti. A v tom učiň svú najvétší snažnosf. 
Také od tebe žádáme, aby pilen byl, s. JiKe srdce abychom to méli: neb 
toho s pravú vérú žádáme dosáhnúti, a velice nám tiem poslúžiš. Také véz, 
že Englický král již sie pŕes more do Frankrichu pŕevezl; a má šestnádste 
set lodí a osmdesát tisícóv odéncov. A než sie pŕevezl, až jeho lid Janove- 
nom čtyK veliké koráby pobrali. A bastarot Burgunský jest jat, i s nim 
mnoho rytiei^v a panoéí zjímáno. A jinýmu nerozumieme, než že král En- 
glický tuto zimu u Frankrichu ostane. A my sme jemu letos pomoci zbaveni 
pro koBtelnie veci, ježto zde máme činiti: neb nám nebylo Ize pro nie od* 
savad jieti, aniž také jedno puol míle odsavad nemôžme jieti. Než již pánu 
bohu dékujíce, všechny zde veci dobre jednají, tak že jeho sväté milosti ufa- 
jíce máme již úplné za to, že papeže jisté v mésieci konečne budem jmieti. 
A ihned potom všeho jiného nechajíc, chcem sie s bratrem naším milým sjieti, 
jakož sme to také po Vénečkovi psali. Než na leto bohdá tu je nám v Fran- 
krichu u Englického býti, jakož sie pak již k tomu na každý den pripravujem. 
A o lidech jakož ste tam již mluvili, ješté mluvte, at se pripravic, aby nám 
na léto bohdá mohli slúžiti. Neb jich bohdá budem potŕebovati, a má sie 
bohdá od nás vše dobré stati. Rozumieš, že letos již pozde bylo : nežby sie 






13 

k tomu lidé pripravili, axbj žírna byla prispela. Než ti váichoi, kteríž nám 
létos chtéli slúžiti, at nám na leto bohdá poslúžie; a to jim vším dobrým 
chcem spomínati. Také od tebe žádámy, aby s naším milým bratrem mluvil, 
a J. Mti. pro bóh prosil, aby sie pričinil a stavil tu dvojici v jeho zemi, aby 
tak o nem i o jeho zemi úebylo mluveno, jakož jemu také néco o tom píšem. 
A tyto listy, ježto jemu a jeho pánom slušejí, ty jemu dodaj : neb je bratr 
náš, a nám je J. Mti. žel. A také pros J. Msti, af nám za zlé nentá, že tam 
brzo k J. Msti. pŕijeti nemôžem ; a také at v tom ižádného pochybenie nemá, 
jedno bohdá papeže budem jmieti, inhed se chcem s J. Mstí, sjeti. A to také 
práv jeho pánom, a všem, kteríž našie pŕíjezdy žádají. Dátum in Constan^, 
in die Bartolomasi. 

(V Archíve Českom I, 9, c. 4.) 

7. 

Král Sigmund Yácslavovi, českému kráľovi, dávajúc mu odpoveď na jeho 
list, napomína ho, aby sa pričinil o zastavenie cirkevných roztržok v Čechácli. 

Z Passova, 1418, 4 Dec. 

Najjasnejšiemu kniežeti a pánu, p. Václavovi králi etc. Bratru naáema 
milému, vzkazujem my Sigmund z božie milosti král etc. pozdravenie naše a 
lásky bratrské ustavičné rozmnoženie. 

Najjasnejší knieže a bratŕe milý! Eŕ^eli sme list váš otevŕený, takto 
slovo od slova napsaný: 

„Najjasnéjšímu kniežeti a pánu, p. Sígmundovi králi etc. Bratru naáemu 
najmilejšiemu. Václav z božie milosti král eta pozdravenie, a lásky bratrské 
ustavičné rozmnoženie. Najjasnejšie knieže a bratŕe milý 1 Jako ste vy k nám 
a my k vám svá poselství nékolikrát učinili a na tom zuostali> abychom se 
spolu sjela: toho smé dlúhú chvíli čakali, a na to a takým béhem, abychom 
tu o své ctné a dobré našie koruny a našie zeme uhodili, i také čoby nám 
vás potreba bylo, a zvlášté lásku bratrskú mezi sebú (abychom) konečné cio- 
konali. A tak jakož ste nám vzkazovali o našie zemi i korune dobré i jed- 
notu i také mezi duchovními rozdelenie, s vaši radá budeli co treba radi 
chceme opraviti ; tak aby shledáno bylo, že našich zemí a koruny České do))ré 
nami sníti nemá. Také bratŕe milý! jako sú vám prvé naši poslove od nás 
pravili, že sme častokrát vystŕieháni, že kdyžbychom se sjeli, a my vám $výc)i 
vecí svéŕili, žeby vy pŕijmúce jiné protivnflcy naše, i chtéli v našie korune ft 
v našich zemích jednati, ješto by bylo proti našie vôli. Nebo náš úmysl jest 
že my z boží pomoci, dokud sme živi; mienime sami kralovati a své zeme 
zpravovati; a vám ufajíce, že nám tak pomocni budete, jako náš milý brat^r^ 
kterémuž veríme a véŕiti chceme, a týmž chceme vám radi odplacovatí po 
vše časy. Také úmysla našeho šíre vás naši poslove vémí milí zpravie.^ 

A když sme ten list snažné pŕehledli, podivili sme se tomu, že Láska 
Vaše což jest vétších a nesnaizších vecí, o néž nynie práce jest, ménč sobé 
váži, chté opraviti rozdelenie toliko duchovnich lidí; poniavadž nenie menái^ 
véc rozdiel svetských lidí od kostela božieho, bez nichžto pŕiezni a pomoci 
duchovní lidé nemohliby té zlosti vésti, kterúžto vedú proti viere kŕeatianské. 
Item vie Láska Vaše, kterak koncilimn všeho kŕestianstvie v Kostnici chtéli 



14 

vydatí listy klatebné proti vám i vašemu království vedlé plného zpravpŕ^ ^ 
i bylo by se stalo, bychom my se proti tomu nebyli posadili, prací, 
vostí, prosbami, ŕečmi, dovodiec vašimi listy i posly, praviece a jistiece, íek; 
vy jakž sme za to méli i ješté máme, nebyli nakvašeni tú vecí, a žeby jiál 
kteŕíž jsú nakvašeni, snadné skrze vás mohli navráceni b;ýti k rádu kŕesCn- 
skému. Ale již nebudeli brzce pŕestáno od bludu, a neučiníteli k tomu v skuoh 
a bez meškanie, aby ten blud staven byl a minul: mohliby snad kostd'í 
i všecko kŕesfanstvie k nám domnénie mieti, žebychom viece prali a pri* r 
chýleni byli k vám, jakožto k své krvi, nežli k viere kŕestanské; a skrze ti: 
mohlibychom my svých všech dóstojenství zbaveni býti. Protož omlúváme ser 
pred Bohém, pred vami i pŕede všemi lidmi, že nebudem moci viece potois; 
proseb za vás činiti, ani tak veliké veci na sobé držeti. Také nám Vaše-, 
Láska píše o častých posléch, kteŕíž sú mezi nami jezdili, a že ste nás dlúho , 
čakali, a mníte, žebychom my v tom meškali. A však reči, kteréž byly o jiezdé : 
našie, nikdy nebylo jinák, než jediné o tom, abychom sjeli na mezi České, j 
E tomu sme se vždycky podávali a hotovi byli, a ješté se podávame a hotoví í 
jsme ; a nemienili sme, aniž mienime se o jiné sjeti ani jednati, než najpné i 
o viere a o rozdielu, jakož královstvie vaše u viere nynie rozdéleno jest; t 
k tomu vší svú moci vám pomocni chceme býti. A to bohdá dokonajíc, budeli 
vám rady a pomoci našie v jiných vécech potŕebie, pomôžem vám vší silá, 
jakožto bratrovi našemu milému. Aniž vás sic za bratra budeme moci jmieti, j 
leč také v též viere ostanete, jakožto naši najjasnejší predči hyli, a to což ; 
jest bludného u vaši zemi vyčistite. Protož milý bratŕe, neopatŕíte-li toho, a 
nebndete-li se chtieti vystrieci budúcieho nebezpečenstvie a hanby králov- 
stvie svého, a pŕepustiteli, aby cierkev svätá vstala proti vám a království 
vaáemu, jakožto [protí pŕátelóm kacieŕské zlosti, a žeby králoystvie zbavene 
mélo býti svého dóstojenstvie, a všichni bludní kteréhožkolivék rádu méliby 
býti svých ctí a dóstojenství, a také žeby všichni manové, poddaní a pŕísežni 
svých prísah a viery prázdni propušténi, a od vás i od vašie koruny odlúčeni 
méli býti, a žeby tak proti vám a proti tém, kteŕižby vám toho pomáhali, 
svetská ruka i kríž vydán byl: tedybychom nemohli nechati ani trpéti tak 
veliké hanby a ohavnosti; ale bychom nebyli vidieni jakož pHetel a obránce 
bludných, musilibychom poslušni býti prikázanie cierkve sväté. (Také milý 
bratŕe slyšali sme, že se ostýchaš, bych tvých úŕedníkov nemenil; véz že bez 
tvé rady nie nemienim učiniti.) I tak prosime a napomíname čistú bratrskú 
lásku, aby svrchupsané všecky veci tak zjevné a ohlasné opravený byly, 
abychom my i jiná kniežatá kresťanská nemosila vzieti meč proti nepMtelóm 
kostela svätého kŕesCanského a vašeho královstvie. Dán v Passové, den sv. 
Barbory. 

(V Archi?e Českom I, 10, č. 5.) 

8. 

Král Sigmund prijíma Petra zo Štemberka a z Eonopišfa za svojho 
služobníka. 

r Pasové, 1418, 30. Dec. 

My Sigmund z božie milosti Ŕimský král etc. vyznávame etc. že sme 
pŕo tu ustavičnú vieru, kterúž sme na urozeném Petrovi ze Štemberka shle- 



15 

• 

^ali, jeho s dobrým rozmyslem a s dobrú radú za služebníka našeho pfíjeli 
c:% pHjímámc moci tohoto listu; a na to, aby nám ten jistý Petr tiem lépe 
cslúžiti mohl chceme jemu a slibujem tri sta kop grošov dobrých Pražského 
g^ázu a čísla na všaký rok dávati tak dlúho, dokudž toho neodvoláme. A toho 
t^iého ku potvrzení a na svedomie kázali sme svú menší pečet k tomu listu 
rji[>iivésiti. Jenž jest dán v Pasové, leta od narozenie syna božieho tisícieho 
^tyrstého a potem devatéhonadstého lóta, ten pátek po narození božiem, leta 
^Král. našich Uherského etc. tŕidcátého a druhého, a Rímskeho deváteho leta. 

Ad mandatum D. Regis: Paulus etc. 

' (V Archíve Českom I, 147, c. 10.) 

9. 

[ Král Sigmund Oldríchovi z Rosenberka : aby, nemôže-li dobyt Táboru, 

so svojím vojskom pritiahol k Prahe. 

Z Vyšehradu, 1420, 31. M^a. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po váe časy rozmnožitel ŕíSe, a 
Uherský, Český etc. král. 

Oldŕiše z Rozemberka ! Tvému sme listu dobre srozuméli. A zvlášté 
jakož nám píšeš o téch Tábofích na Hradiščku etc; Yéz žéf jsme již zde 
pánu Bohu dékujíce, a proti zdejším Táborom sie dálibuoh snažíme, žeC tém 
na Hrádiščko nemnoho pomoci dadie. Protož prikazujem, aby pŕedsie ten 
Tábor ná Hradiičku rozplašil a zboril. Pakliby k tomu uéiniti nynie nemohl: 
tehdy chcem, aby ihned bezmeškánie se vší svú moci, i s jfznými i s pešími 
lidmi, sem k nám pfíspél a pHtáhl. Nefo sme již na tom ostali, že téch Tá- 
borov ukrutnost a neŕády dele nechcem trpéti, než to mienime staviti s boží 
pomoci. Dán na Yyšehradé, ten pátek po letniciech, leta královstvie našich, 
Uherského etc. v 34, a ílímského v desátém lété. 

Ad mandatum domini Regis: Michael Canonicus Pragensis. 

Nobili Ulrico de Rozemberg. 

. (V ArchWe Českom I, 12, č. e.) 

% .... 

10. 

Král Sigmund Oldrichovi z Rosenberka : vyslovuje vdáčnosC za to, že 
zaslúbil pristúpiC k jeho strane a chystá sa pnjet k nemu. 

Z Vyšehradu, 1420, 12. Jun. 
Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený verný milí I Velmijsnae vdéčni tvému poselstvíe, které si, nám 
po statecném Petrovi z Mohylna a Leupoltovi, verným našim milým, vzkázal, 
a zvlášČe, že s nami chceš ostati a naši vuoli činiti ; a také že k nám jedeä, 
to sme radi slyšeli. A také na nás shledáš, když nás poslúchati bttdei a nás 
držeti, že na nás budeš jmieti láskavého pána, a poživeš toho od nás všiem 



16 

dobrým. Protož od tebe zadáme, aby k nám pŕedse jel, podlé tvého vzkázaoie, 
a tiém ab) nedlil. Na tom nám velmi vdéčné poslúžiš. Dán na Vyšehradé, 
v stredu pred ochtábem božieho tela, leta královstvie našich Uherskú etc 
y 34 a ílímského v desátém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael canonicus Pragensis. 

í 
Nobili Ulrico de Rosenberg, 

fideli nostro delicto. 

(V Archíve Českom T, 12, 6. 7.) 

1 

11. 

Král Sigmund Oldríchovi z Rosenberka : dáva pochvalu za jeho sotrvalosf , 
proti Táborslrým a žiada, aby s Oldríchom z Hradca brzo k nemu prijal. ' 

Z Točníku, 1420, 20. Jun. 

Sigmund z buožie milosti Ŕímský král po YŠe časy rozmnožíte! ríše, a i 
Uherský, Český a t. d. král. j 

Urozený verný milý ! Listu tvému dobre sme rozumeli, a jsme velmi \ 
vdéčni od tebe toho, a ufámet, že toho pilen budeš, téch na Hradiáči ; a toho 
pro nie neopúščej, jakožt veríme i ufáme. A tot radi slyšíme, že k nám jedeš, 
a žádáme, aby pospiešil bez meškanie, abychom s tebú rozmluvili. A jakož 
píšeš, že Oldŕich z Hradce s tebú jede, abychom dali včdéti, nebyloby nám 
to libo, že jej s sebú vedeš : myt jsme vdéčni toho od tebe, chcelit naši vôli 
učiniti. Protožt jest tak úmysl náš, aby jej tak vedl, chcelit naše kázanie 
učiniti. Dat. Tocznik, fería quinta post Yiti, regnorum nostrorum anno Hun- 
gariae etc. 33, Romanorum vero decimo. 

Ad mandatum D. Regis: Amestas de Richenburg 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fideli nostro dilecte. 

(V Archíve Českom I, 13, c. 8.) 

12. 

Král Sigmund Oldrichovi z Rosenberka: dáva povolenie, aby pri dobý- 
vaní Táboru mohol použif ľudí Milevského opáta. 

U Prahy, 1420, 30. Jun. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený vémý milý 1 Jakož nám píšeš o opatova Milevského lidi, abychom 
ty pH tobé.ostavili: tak vez, žef sme tomu radi, že je pri sobé máš, a chcem 
aby pH tobé ostali, dokudz jich k tomu Táboru potrebuješ, a nemajít jich 
naši úí*edníci nikam od tebe hýbati. A to môžeš také opatu Milevskému vzká- 
zati. Dán na breze nad Prahu, den s. Pavla, leta královstvie našich Uher- 
ského etc. v 34. a Rímskeho v desátém lété. 

Ad mandatum domini Regis: Michael canonigis Pragensis. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, la, 9.) 



17 

13. 

Král Sigmund Oldríchovi z Rosenberka dáva zprávu, že písal raktiskym 
kniežatom o pomoc proti Táborským. 

U Prahy, 1420, 1. Jul. 

Sigmund boží milostí Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a Uher- 
ský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Posielámeí proti kniežatóra Rakúskym urozeného 
Jana z Hradce, verného našeho milého, aby je od nás poctivé privítal, a také 
o pomoc, kterúž tobé činiti mají, aby s nimi od nás mluvil. I píšem jim, aby 
sie z toho miesta, kdež je náš list stretne a potká, nikam nejeli, leč svrchu- 
psaný Jan prvé k nim pfijede ; a tohof sme také již vypravili, žet má proti 
nim jeti. Protož od tebe žádáme, aby na rychlost knézi Albrechtovi, knézi 
Amestovi a také biskupu Passovskému tyto listy rozeslal po tvém poslu, aby 
tebe neminuli, než áby od nich vždy pomoženo bylo. Dán v poli na brehu 
nad Prahu, v pondélí po sv. Petru a Pavlu, leta království našich Uherského 
etc. v 34. a Rímskeho v desátém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael Canonicus Pragensis. 

Nobili Ulrico de Rosemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archive Českom I, U, č. 10.) 

14. 

Král Sigmund Oldrichovi z Rosenberka vyjavuje svoju lútost nad tým, 
že od Táborských z 'poľa zahnan je, a napomína ho, aby držal na uzde 
svoj lud. 

U Prahy, 1420, 1. Jul. 

Sigmund z božie milosti ňímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený vémý zvlášté milý! Velmi nám žel, že Ijsi od téch Tábor 
s pole tiščen, a žef sie po tvé vuoli nezvedlo. A již sme svým počestným po- 
selstvím byli zjednali, žef sú Rakušané méli pomoci. Ponévadž sie to pak 
stalo, tehdy chcem, aby náš syn knéz Albrecht rovné k nám a pH nás v tyto 
behy aby byl. A ty sie doma nad svými ukáž jako pán, ať vedie, že jsi svých 
pán a jich mocen, a také aby védéli, že tebe mají poslušní býti. Dán v poli 
na >)ŕehu pred Prahu, v pondélí po sv. Pavlu, leta královstvie našich Uher- 
ského etc. v 34. a Rímskeho v desátém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael can. Pragensis. 

Nobili Ulrico de Rozembergh, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 14, č. 11.) 

15. 

Král Sigmund Oldrichovi z Rosenberka: aby vypravil svojich poslov do 
Pelhŕimovského sjezdu. 

2 



18 

Z Kutné Hory, 1420, 7. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnož 
Uherský a Český etc. král. 

Urozeaý verný milý! Jakož sme dŕéve psali, že sme všecl 
obeslali, aby sie preláti, rytieŕie a panosé sjeli, a k obecnému d< 
náš úmysl slyšeli, na čem sme sie ustanovili, jakož pak vieme, 
obecné dobré také milo: tak již urozeného Václava z Dube, part 
ského a podkomoŕieho, verného našeho milého, do Pelhrimova pos: 
preláty, pány, rytieŕe a panoše toho kraje také našeho úmysla zpn 
od tebe zadáme, aby svú raddu s plnú moci do Pelhrimova i 
v stredu, ježto nynie pŕijde, konečné tu byla, a naši vôli od svr 
Václava slyšela. Na tom nám zvláštni líbost učiníš. Dán u Hory 
narozenie matky božie, leta království našich Uherského etc. v X^ 
ského v desátém a Českého v prvním lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael Canonicus 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
íideli nostro dilecto. 

(V Archive Českom I, 16, é. 12.) 

16. 

Král Sigmund Oldrichovi z Rosenberka: že pre svoju pod V 
utrpenú porážku nemôže mu poslať pomoc. 

Z Kutné Hory, 1420, 4. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnoží 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Tvému sme listu dobre srozuméli. A d 
deti, že sme na to vždy myslili, abychom pomohli; a již sme na 
zostali, že sme na pomoc chtéli posiati. Pak nás pohŕiechu žaloí 
pótka zašla, že nám mnoho dobrých a čelných lidí pred Vyšehra 
ženo ; a to nám prekazí, že tú mérú nemôžem žádné pomoci poslat 
k tomu i jiné protivné behy potkávají, pro néž musíme mysliti 
(sie). Protož od tebe zadáme, aby nám to za zlé nemél nynie, a 
sie nad nami nerozpakoval, než nepŕátelóm což môžeš aby pŕeká 
cíž buďte. A k tomu chcem raditi a pomoci, čímž najlépe a najsi 
moci, jedno nám málo pohovej, abychom sie zasie mohli sebrati 
nám zvláštni líbost a službu ukážeš. Dán u Hory, ten pondčlí 
Svätých, leta královstvie našich Uherského etc. v XXXIV, Ŕímskél 
Českého v prvním lété. 

Per D. Mixonem de Gemisscze magistrum monete : Michael canonicus 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
íideli nostro sincere dilecto. 

v 

(V Archive Českom I, 16, č. 13.) 

17. 

Král Sigmund vzkazuje posolstvo stavom a obciam království 
ku snemu sobraným. 



19 

V Trenčíne, 1421, 27. Mája. 
My Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmožitel ríše, 
SL Uherský, Dalmátsky, Charvatský král: vzkazujem všem pánom, rytierom, 
X>aiiošem, miestom, i všie obci královstvie našehó Českého náš úmysl, a dá- 
vajíce vám védéti, že sme srozuméli, žeby mél snem panský a obecní nynie 
-w Čechách býti: a protož sme urozené Alše ze Šternberka, alias z Holič, a 
Poutu z Častolovic, raddu naši a verné milé k vám vyjednali, aby naše po- 
selstvie tu k vám dali. Žádajíce na vás, jakož sme to dŕieve často ot vás 
zadali, abyšte k tomu radili a pomohli, äby ta zemč pri rádu spravedlivém 
a u pokoji mohla zóstati, a z nepoctivého narčenia vyjíti. A zvlášte proti 
tém, kteŕížby nás chtéli ot našeho dédictvie tisknúti; nebo jste nám toho 
povinni, jakožto pánu svému: neb to buoh vie, že nám té záhuby žel, která 
se deje této zemi. A protož sme vždy prodlili, a ješté prodléváme, nechtiece 
radi vidéti, aby ta koruna dokonce od cizozemcuov zahubená byla. Pak o ty 
čtyŕi kusy, jako ste s nami častokrát mluvili a vzkazovali, žádajíce ot nás, 
abychom vám toho pomocni byti, abyšte o to mohli ŕádné slyšenie mieti : jenž 
sme k tomu vám vždycky svolovali, né(b)i sami sme vám toho často podávali, 
a ješté vám toho podávame ; a což spravedlivé jest podlé pána boha, ph 
tom každý má ostaven býti. A v té miere aby obé strane u pokoji byle, jedna 
na druhú nikoli nesahajíc, ani jie tislnúc. Neb skrze to príslovie zlé té 
zeme muože poctivé očistené býti. A zdáloliby sé komu, žeby nami kteŕí 
neŕádové v té zemi byli, jehož íiám ^é nezdá: chcem to radi opraviti, i dáti 
sé navesti, aby nami vždy ižádný nerád nebyl. A pŕes to všichni viete, 
že sme vždycky ješté za dobré paméti bratra našeho milého krále Vác- 
lava o té zeme dobré stáli, aby pri rádu ostala, a každý podlé svého 
rádu aby pri spravedlivém ostal; a na to sme nemálo naložili, a o to 
velikú práci méli. Pakliby kto toho, což podávame i což ste sami žádali, 
vždy pŕijieti nechtéli, než vždy tu zemi k ďalšie záhubé a hanbe vésti chtéli, 
nebo nás ot našeho královstvie českého tisknúti chtéli : tehdybychom toho již 
dále držeti ani dlíti nemohli, než musilibychme všechny pŕátely naše i všecky 
zeme okolnie na pomoc vzieti, a v to tak sáhnúti, abychme vždy ty neŕády, 
kteriž se té zemi déjí, stavili, a nás ot našeho spravedlivého královstvie tis- 
knúti nedali. A to pohŕiechu bez záhuby té zeme konečnie i bez vašie 
i vašich hanby nenabyté nebude moci býti. Jakož vás toho všeho i jiných 
vecí našeho úmysla svrchupsaný Aleš a Puota plnéjie mají zpraviti. Protož 
ot vás žádáme, což takové k vám naším jménem dieti budú, abyšte jim neb 
jich jednomu, ačby tu druhý nemohl býti, toho úplné svéŕili, jako nám sa- 
miem. Dán v Trenčíne, leta ot narozenie božieho MCCCCXXI, ten úlerý po 
božiem tele post Urbani, královstvie našeho XXXV. 

^ Ad mandatum domini regis : Michael canonicus Pragensís 

(V Archíve Českom Hl, 226, c. 23.) 

18. 

Král Sigmund odpovedá na stížne artikuly českého snemu. 

(V Fŕešpurhu?), 1421, Jun. 
Sigmund z božie milosti etc. král, po všecky etc. vám všem pánom, ry- 
tierom, panošem, Pražanom a obcem královstvie Českého, dávame védéti: 

2* 




20 

Jakož nám vinu dávate v mnohých kusiech, a zvláste o upálenie mistra 
Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacierstvie, hauenie a odsuzovánie » 
České; tiem my vinni nejsme, nebf jest to nami nesešlo auiž ješté jde, 
bylo k hanbe koruny našie České; neb svédomo jest že jsme my pŕedeiré 
zborení Konstanským za bratra našeho dobré paméti verné a statečné 
vali, a proto jme méli protivenstvie a hanenie tu v Konstancí veliké; 
jest zeme kdy Česká odsuzována, než ti, kterížby kacieŕstva držali a vi 
I také dnes bóhdá nami ižádná záhuba ani hanenie t^ zemi jest, než 
večná záhuba i hanba té koruny jde, kteŕiž jsú klástery a kostely borili 
lane ke cti pánu bohu, telo boží tu vymúc a jiné svätosti ohavné tlaäea 
panny, knéze, mnichy a jiné duchovnie lidi, rytieŕe, panoše a jiné dobré kn 
stany, ženy, muže ukrutné páléce a mordujiece, obrazy sekajiece a méa . 
rušie a opúštejie a \7pal1gie, zemi tak napoŕád hubiec; a ti neradi zjevniil 
nekŕesCanští kusové vzbuzujie a zbúŕili jsú kniežatá okolnie i jiné dolejs| 
i sic všecko kŕesfanstvie proti té zemi, ale ne my, nebby byl skutek fdií 
nepodobný a porokovánie hodný, bychme my z našie vuole naše dedictvie 
královstvie v takú hanbu a záhubu pripravili; než té záhuby i hanby, 
sé ústavné deje, bez našie príčiny, jest nám bohdá vémé žel. Pak jakož 
vinu dávate o korune a o svátosti, to sme vzeli a schovali, ne ke škode Č 
zemi, ale proto, aby hanebné ty veci. nebyly zborený, zkaženy a zrušený 
zatraceny k nenabytie koruny, jakož jest to dobre na jiné svátosti od Tfc 
nékterých i od vašich okázáno. Dsky zemské ty sme s panským povolenien 
vzéli, anť jsú je s svými pečetmi zapečetili, když jsú je méli pryč vzieti. A 
ty všecky veci a jiné, kteréž byste védčli, v čembychom byli vinni shledáni, 
a šliliby ti neŕádové nami, to at páni a kniežatá koruny té České ohledajie, 
a my to chcem radi opraviti podlé kniežecieho a panského naučenie, i odci- 
niti chcem, a vy téz učinte, což jest neŕáduov a zahub vami prišlo aneb jde, J 
abyšte to tak učinili, jakož kniežatá a páni té koruny najdú a rozkážie. Jiďcoz j 
nám píšete, že ste sé konečné ustanovili a sjednali, že chcete ty čtyŕi kusy' 
držeti, kteréž píšete, do lepšie zprávy písmem svätým: na to tak odpovie- 
dáme, že sme^vám toho nikdy neodpierali, než vždy svolovali i podáv^ilí sly- 
šenie a zprávu lepšie písmem svätým, na ty kusy i na jiné, kteŕiž jsú proti 
cierkvi sväté; a nikdy nami ty nescházelo, i vždy jsme hotovi vám slyšenie 
dáti, zprávu a naučenie lepšie, jed(i)né af vami to nescházie a zeme ta ne- 
hyne. Jakož nám píšete, že chcete pi-i svých práviech a ŕádiech zuostati, jako 
vaši predči: vezte, žeť jest náš úmysl nikdy nebyl, aniž ješté jest, bychme 
vás chtéli z ráduov aneb práv a svobod vyvoditi, neb je kterak rušiti, než 
každého pri jeho rádu ostaviti i svobodé, a my bychme radejše pričinili nežil 
odčinili a jich ujeli ; než opatŕte vy kto vás z vašich práv a svobod vyvodí 
a práva ruší, myli čili vy sami ; a to shledáte, v Čiech zápisiech, kteréž máte 
mezi sebú, i v kútiech kteréž činiete, sami svá práva rušiec i svobody. Také 
slyšíme, že ste obrazy zbili v kostele Pražském, a na tom ste ostali, a(by) 
ten hrad a kostel oboŕen byl, kterýž jest ke cti a chvále pánu bohu ustanoven 
a svätým dédicóm; protož pro pána boha, nečiňte toho ani dopúštejte, by to 
bylo boŕeno, že ste již jednu stolici oborili té koruny na Vyšehrade i kostely 
k veliké hanbe té korune, a obŕieteli druhú, tehdy vezte, že skrze to dokonce 
zbúŕiete na se všechno kresťanstvo, i nás také, pro tak nekŕestanské účinky 



^téch zlých narčených skutkuov prvniech dokonce na tu zemi potvrdíte i na 

^, a se i tu korunu k vétsie hanbe i potupe pHpravíte ; neb viete, žeť jest 

■^farva té koruny, a že tu lezie svätý Václav i jiní dedičove svati, i ciesaŕ 

5fS)bré a sväté paméti otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny, A pro- 

oh smilujte se sami nad sebú a nad zemí, a nedajte té zeme viece hubiti 

našich mést a služebnikuov našich dále, a pristúpte ješté k spravedlivosti, 

ako sme vám drieve psali, a stavte ty neŕády, af se viecie nedéji proti pánu 

- *ohu a proti všemu rádu cierkve sväté a proti nám, a my vám radi v tom 
-^hcme pomocni býti; paklibyste toho neučinili, tehdy potom, ačbychom radi, 

- nebudem moci tomu co učiniti, než na to pŕijde, že ta zeme dokonce musí 
Mfeahynúti. Dátum etc. 

t (Archív český III, 232.) 



ú 19 

^ Zápis valného moravského snemu proti Husitom. 

^ V Brne, 1421, 17. Nov. 

II 

^ My Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, 

jj a Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatský etc. král .... Jenž jest dán v Brne, 
leta po božiem narození tisícieho čtvrtého a potom v jedenmezcietmém lété, 
^ ten pondélí pred sv. Alžbetu, leta království našich Sigmunda svrchupsaného 
jj Uherského etc. v XXXV, Rímskeho v XII a Českého v druhém lété. 

P (Archív český m, str. 284r-237.) 



20. 

Král Sigmund Janovi Hanovcovi zo Švamberka zapisuje pätero vsí Cho- 
tešovského kláštora. 

V Kroméfm, 1422, 16. Mar. 

My Sigmund z boží milosti Ŕímský král etc. vždycJíy rozmnožitel ríše a 
Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatský etc. král, zuámo činíme tímto listem 
všem, jíraž náleží, že my vsi Sekyŕany vyšší, Záluži> Kotovice, Újezd Červený 
a Janov ŕečené, k klášteru pannenskému do Chotéšova náležející, se všemi 
v nich danémi a ďňchody, vernému našemu Janovi Hanovcovi ze Švamberka a 
na Tŕebli, tak za príčinou hájení, chránení a bránení jich, jako v tisíci kopách 
gr. Pražských, témuž Janovi za jeho služby skutočné nám činéné, akteréžod 
dátum listu tohoto až do sv. Jakuba apoštola nejprve pŕíštího v méstž našem 
Stŕíbŕe a jeho hájení se dvéma sty zbrojnými jízdnými (kteréž týž Jan na 
svúj vlastní náklad chovati bude povinen) má činiti, povinných, umínili sme 
zastaviti; anobrž, jakž k tx>mu jakožto král Český právo máme, zastavujeme 
tímto zpúsobem, když bychom koliv my anebo budoucí naši anebo také ti, 
jichž se dotýče anebo dotýkati bude, nadepsané vesnice od téhož Jana Ha- 
novce neb jeho dédicúv chtéli vyplatiti, že týž Jan aneb jeho dedičove, ve- 
zmouc peníze své.. napred psané vesnice nám nebo tém bez vší odpornosti po- 
stoupiti a odevzdati má a povinní búdou. A kdožkoliv anebo kteŕĺžkoli tento 
list náš & dobrou volí jeho Jana míti búdou, ten nebo ti právo k tomu ke 



22 

všemu, což se naďpisiýe, mají. Tomu na svedomí pečeC miši k lista toi 
pŕivésiti jsme rozkázali. Dátum v Kroméŕíži, v pondélí po nedeli Ocoli, 1( 
páné tisícého čtyfstého dvadcátého druhého, a království našich UhcrskÄil 
tŕidcátého pátého, Rímskeho XIL a Českého druhého. 

(Archiv Český IV, 37.) 

21. 

Sigmund, král uhorský, zve Oldrícha z Rosenberka do Rezná k Bnemv. 

F Ebersperce, 1422, 14. Jul. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král, po vše časy rozmnožitel ŕíie, i 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený verný milý! Jakožs nám nynie psal, a také nám ty listy poslal 
ktcré jest tobé Leskovec psal, tomu sme všemu dobre srozuméli. A jakox 
znamenáme, že sie bojíš, aby nepŕátelé tobé škody neučinili: protož vém; 
milý toho sie neboj, než jakožs s nami na tom ostal a my s tebú mluvili, 
aby s nami do Ŕezna na ten rok jel, tak ješče žádáme a radíme, chtiece 
mieti, aby své hrady a jiné veci osade a opatŕe k nám chvátal na ten rok 
Neb jiného nevieme, než že tu s ríšskymi kniežaty tak uhodíme, že tobé a 
všem našim verným to taková pomoc a posilenie bude, že netoliko sie nepH- 
telóm budeš brániti, ale i škodu jim velikú budeš moci činiti. A nedaj sie 
v tom néčemuž merkati, jakož tobé toho zvlášče véHme a uf&me ; neb my ji- 
ného nevieme, než že to tvé dobré bude. Dán v Ebersperce, ten úterý po 
s. Margreté, leta království našich Uherského etc. v XXXVI, Rímskeho v XĽ, 
a Českého v druhém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Franciscus praepositus Strigoniensis. 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fideli nostro delicto. 

(V Archíve Českom I, 16.) 

22. 

Sigmund, král uhorský, odvoláva založenie cirkevných statkov v Čechách 
a menovite statkov kláštora Chotešovského. 

V Nomiberce, 1422, 23. Aug. 

Sigmund z boží milosti Ŕímský král vždycky rozmnožitel ríše, a Uherský, 
Český, Dalmátsky, Charvatský král etc. známo činíme tímto listem všem: 
jakož jsme k tomu velikou potrebu, pro odolání zlémv pŕedsevzetí a usilovaní 
kacírov v Čechách silné povstávajících (kteHž také svou velikou vzteklostí 
netoliko verné kfesfany ukrutné mordujíc, též na statcích hubíc, také i chrámy 
boží boHti, a ješté v své neústupnosti zústávajíc, jméno kresťanské až po dnes 
dokonce vyhladiti usilují, neodpouštéjíc pokolení ani veku), pHnuceni, že jsme 
statky duchovní tak kostela Pražského, jako také jiných kosteluov a far ja- 
kéhož pak koliv rádu tehdáž jistým osobám zapsali a dali k držení, jako také 
statky kláštera Chotešovského rádu Premonstratenského urozeným Vilémovi ze 
Švihová, Janovi Hanovcovi z Tfeble, Janovi Hradištskému rytíH a nékterým 
jiným to sme pominulého času tolikéž učinili. I znajíce my takové dani a od - 



S3 

• 

^ cizení statkúv duchovních osobám svetským pod jakouž pak koliv príčinou 
ô aneb výminkou, žeby jakž pri pravé svétském tak duchovním za nie býti a po- 
9i stačiti nemobly : protož ne z omylu aneb neopatrnosti, ale s rozvážanou myslí, 
zdravou všech kurfirštúv ríšskych a mnobých jiných knížat, brabat a obcí 
ríšskýcb a království Českého radou, nadepsané daní a odcizení statkúv klá- 
štera Chotéšovského dotčeným Vilbelmovi ze Švihová, Janovi Hanovcovi 
z Tŕeble, Janovi Hradistskému rytíh aneb jiným kterým koliv osobám, a pod 
I jakou koliv príčinou, výminkou aneb barvou učinené, moci královskou, jakožto 
ňímský a Český král, tímto listcm odvolali jsme, zkazili, v nie obrátili, od- 
voláváme, kazíme, v nie obraeujeme, a že žádné moci a podstaty míti nemají, 
^ pravíme, oznamujeme a vyhlasujeme, ustanovujíc a chtíc tomu, aby ctihodný 
Hynek, probošt klaštera panenského v Chotéšové, spolu s konventem, také 
vlastní moci svou, prijma sobé k tomu (jestliby bylo zapótŕebí) své ochrance 
a pŕátely, do téch statkúv klaštera pŕedŕečeného všech a jednoho každého, 
kdežby pak koli byli, mohl se a povinen byl uvázati, je držeti a užívati bez 
prekážky jednoho každého, by pak list náš na to jniél, aneb jinák moci to 
držel. A pro dosažení téch statkúv bude moci sobé také poručníky, ochrance 
a pomocníky vyvoliti, a prijíti k svému dobrému, kolikrátžby se jemu zdalo 
a videlo. Tomu na svedomí pečeť naši k tomuto listu pŕivésiti jsme roz- 
kázali. Dátum v Normberce, leta Páné tisícého čtyŕstého dvacátého druhého, 
v nedeli pred sv. Bartolomejom apoštolom, a království našich Uherského 36., 
ílímského 12. a Českého tŕetího ete. 

(V Archíve Českom IV, 88.) 

23. 

Sigmund, král uhorský dáva zprávu Oldríchovi z Rosenberka o slyäaní, 
ktoré zaslúbil Čechom v Brne na 2. febr. 
• V Bélohradč, 1423, 30. Nov. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy roznanožitel ríše, a 
Uherský a Český ete. král. 

Urozený verný milý ! Jakož nynie urozený Jan z Opočna a Puota z Ča- 
stoslovic, verní naši milí, z toho Pražského snemu k nám zasie pŕijeli o to 
slyšenie a o gleit, aby bezpečné k tomu pŕijeti a odjeti mohli, na nás za- 
dali : tak sme sie o to poradivše, i poslali sme jim pŕiepis toho našeho gleitu, 
který sie nám podobný, počestný a dokonalý gleit zdá. A toho nám mají na 
nové leto odpovéd dáti, chtieli ten gleit pŕijieti čili nechtie; a to slyšenie, 
jestliže gleit prijmú, aby bylo na hromnice v Brne. Protož od tebe žádáme, 
a také té napomíname tú vérú kteruž jsi vicfe kŕestianské, svätému Rím- 
skemu kostelu i nám jako svému dedičnému pánu vinovat, a v které jsi sie 
až sem jako dobrý človek zdržal, aby sie od nás nedal déliti, než jdi to jisté 
slyšenie pi-ed sie anebo nejdi, aby podlé nás a podlé viery kŕestianské ostal, 
jakož jsú tvoji predkové dobré paméti učinili. A ukáž sie v tom, abychom 
ješté dále tvú vieru poznali, jakož si až do této chvíle učinil; a to chcem 
vším dobrým spomínati. Dán v Bélohradé, den sv. Ondŕeie, leta knílovství našich 
Uherského ete. ve XXXVH, Rímskeho vc XIV, a Českého ve čtvrtém lété. . 

Ad mandatum D. Regis: Franciscus prsepositus Strigoniensis. 

(V Archíve Českom I, 17.) 



24 

Sigmund, král uhorský, dáva zprávu Oldrichovi z Rosenberka o slúbenom. 
ale od Pražanov zavrhnutom slysaní, o kardinálovi, o poselství Heínca z Piikj- 

šteina a o Bechyni. 

U Vyéehradu (v UhŕíchJ, 1424, 20 Jan. 

Sigmund z božie milosti Ŕúnský král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský a Český etc. král. l 

Urozený verný milý! Tvému listu, kterýž jsi nám poslal, v némž námi 
mezi jinými kusy píšel, žeby poselstvie tobé pnšlo, kterakby Pražané toho 
slyšenie nechtéli prijieti, a také toho nedržeti, což jest mezi pány a jimi 
umluveno ; a jakož prosíš, abychom té zpravili, což dále s naším poselstvím 
činiti máš: tomu sme svemu (sic) dobre srozuméli. A dávame védéti, že sme 
knézi kardinálovi ten artikul z tvého listu vytáhli, a ten jemu poslali do Bu- 1 
dína, aby k tomu poradil. A však buď to kterakžkolivék, tehdy zadáme, abj 
to naše poselstvie, kteréž sme tobé poručili, pred sie dál a je s tiem odesU 
a svú snažnost učinil, zdaby mohl ješče več dobrého a užitečnébo uhoditi. 
Také jakož píšeš, abychom Heince obeslali etc. véz že sme jemu dŕéve psaB 
i vzkázali, aby k nám pŕijel. I píšem jemu opét z nová, aby to učinil, všech 
jiných vecí nechaje; a když k nám prijde, tehdy o ty veci s ním uplnéjie 
rozmluvíme. A žádáme od tebe, aby Bechyni vždy neopúščal, jakož tobé toho 
zvlášče veríme a ufáme. Dán u Vyšehradu, ve čtvrtek po sv. Antónii, kri- 
lovství našich leta Uherského etc. ve XXXVII etc. 

De mandato D. Regis. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fidcii nostro dilecto. 

(V Arcliive Českom I, 17.) 

m 

25. 

Sigmund, král uhorský, lutuje nehody Oldricha z Rosenberka a zve ho 
do Budína, kam i knieža z Rakúska prísf má. 

V Ostrihome, 1425, 14. Apr. 

Sigmund z božie milostí Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Tvému listu, kterýž si nám nynie psal, sme dobie 
srozuméli, a jestit nám tvé nehody velmi žel. A dávame védéti, že sme syna 
našeho kniežete Rakúskeho obeslali, aby ku provodu u nás v Budíné byl. 
Protož milý verný! môžeš také k nám pfijpti, a my té jakožto našeho ver- 
ného radi uzrime, a také o tvých vécech s tebú rozluvíme. Dán v Ostŕe- 
homé, v pátek pred kvetnú nedelí, království našich Uherského etc. ve XXXVII, 
Rímskeho ve XIV, a Českého čtvrtém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael prwpositus Boleslaviensis. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 

íideli nostro dilecto. 

(V Archire Českom I, 16.) 



35 



26. 



"* Sigmund, krát uhorský, Oldrichovi z Rozcnberka: že svoluje k- slyšaniu 
Táborských a o nemožnosti zplnif jemu daný slub. 

K r Taté, 1424, 10. Oct 

* Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vée časy rozninožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený verný milý! Tvému sme listu úplné srozuméli, a sami sme jej 
' veáken pŕečetli, a zvlašče jakož nám píšeá o TáboMch, kterak slyšenie žádají, 
a k tomu aby jim* nebylo pŕekáženo do té chvfle slyšení etc. Však sám vieš, 
^že sme k tomu slyšení vždy povolovali, a nikdy sme proti tomu nebyli á 
k tomu i bezpečenstvie sme podávali, i ješče k tomu slyšení chcem radi svú 
vôli dáti, jedno aby to bylo k čemu konečnému, ježtoby mohlo naše i té ko- 
runy čestné a dobré býti, a ježtoby sie ku pokoji chýlilo a k rádu. Než o to 
abychom k tomu povolali, aby pri téch kusiech ostali do té chvíle slyšenie, 
o to my moci nemáme, jakož sám tomu dobre rozumlš: neb jest to duchovní 
véc, a ta na nás nesluší, než na papeže; a k toníu ten svú moc dáva, ja- 
kožto kardinálovi poručil; a ten ješté u Viedni jest. Než o bezpečenstvie 
a jistotu, to sme tobé i jiným ŕekli, a to ješté pra vime, a jest to naše stará 
reč, když sie jiné o ducho venstvie smluvie a s kostelem svätým sie smífíe, 
o to což jsú proti nám učinili, chcem na té a na jiné dobré lidi a pány pri- 
jíti ; a což jim slíbíme a což vy diéte, to jim chcem zdržeti, a na veky jim 
ničímž zlým nespomínati, a tak jim to ujistiti, že nami úplné bezpečni budú : 
jakož to* pak tobé i jiným svédomo jest, když sme komu co odpustili, že sme 
jemu toho potom ničímž zlým nezdvihali. Protož milý verný! móžešli to zvesti 
o to slyšenie, a aby tiem konec ten nerád vzal, pŕálibychom toho, a na tomby 
pánu bohu, kostolu svätému, všemu kŕestianstvie i nám vdéčné poslúžil. A 
budešli CO k tomu moci učiniti, a jestližeby sebú dali bnúti, a mélilibychom 
co viece k tomu učiniti, ježtoby sie k dobrému a k rádu chýlilo, to nám - 
ihued daj védéti; a zvlášče že jsi sie s nimi nynie mél sjeti, jakož slyšíme, 
čoby tu porozumel a na čcm ste ostali, aby nám to dnem i noci dal védéti; 
a čicm spieše, tiem nám vétší líbost ukážeš. Pak o svú moc véc jakož si 
nám po Mrakšovi vzkázal, a jako sme byli ŕekli dáti, a zvlášče Bietovskému, 
to tebe nemá minúti, a chcem držeti což sme slíbili ; než nynie v náhle tomu 
tak nemôžem učiniti. Proto ty sie nad nami nerozpakuj : neb my tebe nechcem 
ostati ani nechati. A na to sme Mrakše pri sobé ostavili, že jej chcem po- 
čestné k tobé vypraviti, že nám budeš dékovati. Dán v Taté, ten úterý po 
Sv. Dionysii, království našich etc. 

Ad mandatum D. Regis, D. Johanne do^ Švihov referente: 
Michael praepositus Boleslaviensis. 

Nobili Ulrico de Rozcnberg, 
fideli nostro dilecto. 



(Y ArcbÍTe Čeikom I, 18.) 



26 



27. 

Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Rosenberka : aby odstúpil od Zdĺc- 
kých úmluv. 

r Taté, 1424, 28. Oct 

Sigmund z božie milosti Rímsky král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozeuý vémý milý! Vzali sme list tvoj a témi pŕiepisy usmluv téch, 
kteréž ste učinili, a ty sme se pány vážili. Jehožto sie i s nimi velmi di- 
víme i želéme, že ste sie tak mladé druhé strane dali podtrhnutí a oklamali, 
a v také veci dali sie uvesti, ježto jsú proti vašie duši, cti i proti všemu 
kŕestianství i proti nám. A zvlášté v prvníem artikuli, jakož píšete, že tuto 
zemi Českú z nároku krivého chcete očistiti; a druhé, kudyby tato koruna 
Česká bohdá nevinné ohyzdéná a narčená bezprávne od takových neŕádných 
povestí mohla očistená býti: v tom rozumej, že je z jich zlosti očiščujete a 
je nevinný vyznávate, a sami sie u vinu klartete, že ste proti nim krivé činili. 
Item, že ste položili snem v jich moc do Kúfíma na stŕedopostie, a sami ste 
sie udélali súdci viery kŕestianské, kterážto vám nepŕíleží, aniž moci ani 
práva máte, byste písmo sväté delili, jsúce laikové, než že ste to sobé k vétšie 
potupe učinili. Item o gleit etc. že máte gleitovnie listy na rathúze v Praze 
položiti, vám i hostem, kteŕížby méli k tomu slyšení píijeti : ohledajte, kteraké 
bezpečenstvie tu jmáte od takových lidí, když tam pHjedete, aby sie vám 
i s témi, ktož tam s vami pojedó, néco horšieho nepŕihodilo; a také kde ty 
mistry vezmete, aby tam s vami jeli: neb jest nepodobná véc, aby kto tam 
jeti mél a rokovati o vieru kŕestianskú v moci kacieŕské. A divíme sie tomu 
že tak z vašich práv dáte sie vyvešti, aby vás méšténé a chlapi súdili. Item 
zaväzujete sie, kdyžby druhá strana k obrane proti cizozemcóm vojensky táhla, 
že na vašem zboží mají potrebu bráti ; a kterýžby zámek neb posádka v České 
zemi našie strany konečné v tech umluvách nechtél stati, od ohlásenie vašich 
umluv ve čtyŕech nedéléch, neb ty chtél rušiti, takového k tomu mate pH- 
praviti a pŕitisknúti etc. To sie nyní dobre shledalo : neb vy tam spolu roku- 
jíce s kacieŕi, oni na nás a na syna našeho markrabi Moravského táhli, a tiem 
sie posílili, že na vás žádné péče neméli; nébrž i lidé vaši jakož rozumiem* 
na to s nimi táhli. Tomu môžeš rozuméti, že ten zápis a ty umluvy jsú úpln( 
proti nám, proti všem našim služebníkóm verným kŕestianóm, a proti všemi 
kŕestianství. Neb s kacieH mienite je tisknúti a pomáhati kacieŕóm ; a jinýcl 
mnoho kusov neŕádných, nepoctivých, nehodných a nekŕestianských, proti viere 
proti rádu kŕestianskému i také proti vašemu rádu a svobodám tu sme shle 
dali, ježto si úplné k vašie záhubé i k nenabyté hanbe chýlé; ty sme pn 
dlúhost opustili a nemohli sme všech psáti. A jiného nemôžem znamenať 
jestliže ty umluvy dokonáte, že sie všemu kŕestianství ohyzdíte a večné tc' 
nenabudete.. Protož zdát sie nám, radíme i prikazujem, abyste z tech um 
kterakžkoli môžete vynikli, a jich nekonali pro žádnú véc. A lépe jest i 
ctivéjie nepodobný slib zrušiti, nežli ty umluvy, ježto jsú proti cti i bo 



27 

dokonali. Dán v Tatč, den sv. Šimoniše a Judy, království našich Uherského 
etc. v XXXVIII, Élmského v patnáctém a Českého v pátém lété. 

Ád mandatum D. Regis: Michael praepositus Bolesl. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
Consiliario nostro fideli dilecto. 

(V Archive Českom I, 19.) 
28. 

* 

Sigmund, král uhorský, opätuje predošlú žiadost a zve Oldrícha z Roáen- 
berka do Viedne. 

V Taté, 1424, -28. Oct 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král, po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený verný milý! Jakož nám píšeš, že ste ty umluvy proto učinili, 
že vám velhíi téžko jest, a že Wiklefóm nemôžete odolati, a prosíš nás za 
radu, a žeby jinák neučinil než jako služebník náš, a naše rozkázanie což 
najdéle môžeš etc. Dosti v druhém listé píšem, co sie nám zdá; a radíme 
i prikazujem, aby téch umluv pro nie nedokonal, a jiné naše vémétéž k tomu 
vedl, aby jich také nedokonali. Nebby své dobré slovo i s nimi úplné zmazal 
a potratu, kteréž jsi sobé až sem poctivé zachoval; a toby i tvým budúcim 
na večnú hanbu a potupu zostalo; a tohotbychom nepŕáli, než byloby nám 
toho žel 8 pravú vérú. I prosíme opét, aby sie toho nedopúštél; neb sme 
všem kurfurstóm, jiným kniežatóm, hrabiem a méstóm Mšským do Viedne den 
sv. Katefíny snem položili zvláščí pro vás; a ufáme pánubohu, když sie sje- 
dem, že tu o vaši pomoc tak s nimi uhodíme, ježto sie vám i nám líbiti a 
hoditi bude. A veríme, že jinák neučiníš. Dán v Taté, den sv. Šimoniše a 
Judy, království našich Uherského etc. v XXXVni, Rímskeho v XV, a Če- 
ského y pátém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Bolesl, 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
Consiliario nostro fideli dilecto. 

(V Archive Českom I, 21.) 

29. 

Sigmund, král uhorský, prikazuje Oldrichovi z Kosenberka: aby nemal 
prímerie s Husitami, lež s Mikulášom z Lobkovic oboríl sa na nich. 

Na poli blíž Pokaŕelic, 1425, 9. Oct. 

Sigmund z božie milosti Rímsky král, po vse časy romznožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král 

Urozený vémý milý! DávámeC védéti, že sjevše sie s osvieceným Al- 
brechtem kniežetem Rakúskym a markrabí Moravským, syneni naším milým, 
i nemohli sme jej s toho svésti, néž že vždy chtél klášter Tŕebický obehnati, 
ač mimo naši vuoli ; a na tom jeho již nemôžem nechati. Pak ted nám pfíšlo 



8S 

poselstYie od druhých lidí, ježto nás yystHehají, žeby TáboH ten kláftterl 
chtéli retovati, a že sie k tomu chystaj(. A my sme sobé byli položili, iel 
sme jemu jedno náš lid chtéli poručiti, a sami jinú svú véc jednati ; a po- 
névadž sme již k nemu pŕijeli, tehdy jeho nechcem ostatí. Protož od tebe za- 
dáme, aby sie j ako náš verný ukázal, a zadného prímerie s našimi nepŕátelj 
nejmél, než aby jim ihned odpovédél ; a kdyžby počil, žeby doluov proti nám 
táhli, aby jim nazad ihned ve chŕbetč byl s statečným Nikolaem z Lobkovic, 
a jim škodil což najviece môžeš. A také zvédélliby, žeby ten klášter Tŕebíč 
vždy chtéli retovati, a již dolov táhli, aby nás vystŕiehl a nám to dnem i nod 
dal védéti. A ukáž sie v tom jako náš verný, a jakožť toho zvlášče veríme, 
abychom tvú snažnú vieru tiem viece a viece shledali. A toC chcem i potom 
vš(m dobrým spomínati. Dán na poli blíž Pohoŕelic, den sv. Dionysia, krá- 
lovství našich- Uherského etc. v XXXDÍ, Rímskeho v XVI, a Českého 
v VL lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Bolesl. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 21.) 

30. 

Sigmund, král uhorský, dáva o sebe zprávu Oldrichovi z Rosenberka a 
opakuje predošlé prikázanie. 

r Dálečicíck, U26. 12. Oct. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský, Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý ! Dávámet védéti, že sme milému bohu dékujíce dnes 
zdrávi s svú vojsku siem pŕitáhli, a bohdá zajtra opét blíže k božiem a na- 
&m nepŕátelóm pHtiehnem. A jako sme dŕéve po dvakrát psali, aby viece 
s naMmi nepŕátely zadného pŕíméHe nedržal, než aby jim odpovédél, a nám 
proti nim pomáhal; zvlášté ponévadž slyšíš, že my s naším synem kniežetem 
Rakúskym s našimi vojskami proti nim tiehnem. A jestližeby doluov táhli 
TŤebíči na retunk, aby jim ihned s svými pŕátely a s kohož môžeš býti ve 
chŕbet velnul, a jim škodil, což najviece môžeš. A také co tam nového, anebo 
kterak sie sbierajf, to nám vše daj védéti; na tom nám zvláščí službu ukážeš. 
Dán v Dalečicích, v pátek pred sv. Kalixtem, království našich Uherského etc. 

Ad mandatum D. Regis: Michael pptus Bolesl. 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fidelio nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 23.) 

31. 

Sigmund, král uhorský, dáva zprávu Maternovi z Vožice o svojom (ažei 

a obležení Yožíc. 

r Ľalešicích, 1426, 12. Oct. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král vždy rozmnožitel ríše, a Uhers) 
Český etc. král. 



Urozený verný milý ! DávámeC včdéti, že sme dnes s naáí vojsku milému 
bohu dékigíc zdrávi a veseli sem pŕijeli, a bohdá zajtra dále potáhnúc, mie- 
nime 8 naším milým synem, jenž ^sme sie s ním zde dnes sjeli, tak nepŕátely 
hnutí, chtéliC svým pomoci, jakož pravie, žet sie musejí od Yožice odstúpiti 
a hnutí. Protož od tebe žádáme, aby své na hrade tú naši pŕíjezdú utešil, a 
kázal jim aby sie bránili a drželi jako dobrí lidé, žef je bohdá naše pŕíjezda 
vždy odplaší. A kterak si všichni béhové s témi Tábory jednají, to nám véc 
daj védéti. Dán v Dalešicích, v pátek pred sv. Kalixtem, království našich 
Uherského ete. 

Ad mandatum D. Regis: Michael praep. Bolesl. 

Nobili Matemo de Wozicz, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 28.) 

32. 

Sigmund, král uhorský, chváli Oldrícha z Rosenberga, že nemá prímerie 
s nepriateľmi. 

U Brašova polem, 1425, 28. Oct. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král, vždy rozmnožitel ríše, a Uherský, 
ČeskÝ etc. král. 

Urozený vémý milý ! Tvému sme listu úplné srozuméli. A jakož nám 
mezi jlnými kusy píšeš, jakož rozumieme, že s našimi nepŕátely ješče žádnäio 
prímerie nemáš, a žes toho bez našeho rozkázanie nechtiel pnjieti etc. to 
sme radi slyšeli, i žádáme, aby ješče zadného pHmérie s nimi nečinil do na- 
šeho obeslánie: neb skoro své počestné poselstvie chcem u tebe mieti. A na 
j iné kusy, o néž nám píšeš, nemohli sme nynie odpovedi dáti; než po téch 
posléch dáme na to odpovéd dobrotivú, a chcem sie k tobé milostivé ukázatí, 
a tak s tebú naložiti, jako sme i dŕéve činili, že toho vdéčen budeš. Dán 
polem u Drašova, den sv. apoštolov Šimoniše a Judy, království našich Uher- 
ského v XXXIX, Rímskeho v XVI, a Českého v šestém lété. 

Ad mandatum domini Regis: Michael praep. Bolesl. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 

íideli nostro dilecto. 

■ 

(V Archíve Českom III, 23.) 

33. 

Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Rosenberga: že sa na neho ne- 
hnevá ; že Pražanom dá slyšanie len vo Viedni ; že prijal jeho listy. 

r Skalici, 1425, 3. Dec. 

Sigmund z božie milostí ňímský král vždy rozmnožitel ríše, a Uherský, 
Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Píšeš nám, žeby byl srozumél, bychom sie na té 
hnevali etc. Dávame védéti, že sie na té nehneváme. Než bylo nám za jisté 



S2 

den SV. Apollonie, královstvie našich Uherského etc. v XXKIX, 
v XYL a Českého v šestém lété. 

(Signatára 

Nobili Ulrico de Bosenberg, 
nobis fideli dilecto. 

(V ArchÍTe Českom I, 26.) 

36. 

Sigmund, král uhorský, odpovedá Oldrichovi z Rozemberka o slyss 
ktoré Pražania žiadajú. 

r Taté, 1426, 28. Mai. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král vždy rozmnožitel ríše, a Uhent 
Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Tém sme listom od Pražan tobé poslaným dob 
srozuméli. Než ta véc o to slyšenf na nás neslušie, ale na papeže na svi' 
Ŕímský kostel; a byt toho nebylo, bylibychom dávno na to odpovéd dali. 
však aby to nami nesešlo, i obeslali sme ihned knéze kardinála de Ursis 
do Nuremburka, oznamujíce jemu o tom slyšení, kteréž Pražana žádají; i 
dajíce a prosiece jeho, aby nám v tom poradil, a nás naučil, co k tomu mái 
učiniti,, a jakú máme na to odpovéd dáti. A což nám svrchupsaný kardin 
zasie vzkáže, a čehož nás naučí, tof zasie dáme védčti. Dán v Taté, v úte 
po SV. Trojici, královstvie našich Uherského etc. v XI, Rímskeho v X\T 
Českého v šestém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Michael praeposítus Boleslaviens 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 26.) 

37. 

Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Rozenberka: že nesvoluje k p 
merlu s nepríatelmi. 

V Budiné, 1426, 23. Oct. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše. 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý I Divíme sie tomu, že jsi nám od té doby, jakož 
nás 0(]yel, zadných novin z Čech nepsal ani vzkázal: než mníme, byt co d 
brého bylo, žeby svým vzkázaním nemeškal. Také vez, že mnohá pomlúvax 
máme od papežovy moci i od jiných duchovních a svetských lidí o to, že 
I^flméŕie máš s nepŕátely ; praviece, že sme my tobé toho povolili, a jiní tie 
mají naporád hubeni býti; a také že tvými lidmi sie nepŕátelé posilují a 
na pomoc berú, kam sie jim líbí. A tak b témi behy všickni na sie koneči 
záhuby čekáte; a jakž sobé nebudete pomáhati a sie spolu s jinými [pán 
rytieH a panošemi našie strany za jeden človek neustanovíte, abyste s 



33 

bránili a sie tak tém neverným nedali hrdlovati, že väichni napoŕád zahubem 
budete. Protož téz, že my v tom dele nechcem státí, aby tiem vycházel, že 
naším povolením pŕíméHe máš; neb sie nám to viece nehodí. Než to by sie 
nám zdalo, aby sie se pány, rytieri, panošemi a jinými našie strany smluvil, 
a sobé jednostajné pomáhali; a svým lidem aby nedal nepMtelóm platov 
platiti, ani s nimi choditi hubiti dobrých kŕostianóv; a tiem aby sie očistil 
z takého kriku a z narčenie; nebbychom my tebe jinák nemohli vymlúvati. 
Neb to každý dobrý môže znamenatí, že na to konečné jdú, aby té s jinými 
pány konečné mohli vypleti: a vidomé na to patHte, že jednoho po druhém 
hubie. Protož pro bóh! vezmete sobé to v rozum, a sjednajte sie nékak, 
abyste sobé statečné pomáhali, a tak hanebné nebyli od téch chlapov svého 
odlúčeni. A což my môžem k tomu pomoci, to chcem radi učiniti. Dán v Bu-^ 
díné, v stredu po hodu jedenácte tisíc déviciech, kráiovství našich Uherského 
etc v 40., ftímského v 17. a Českého v sedmém lété. 

Ad mandatum D. Begis: Michael praepositus Boletl. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 27.) 



38. 

Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Rozenberku: aby královský hrad 
Zvikov vysvobodil z ruk Kunata Kapléra. 

r Prešpurce, 1429, 7. Sept.. 

Sigmund z božie milosti ňímský král vždy rozmnožitel ríše, a Uherský, 
Český etc. král. 

Urozený vémý milý I Jakož sme pilné poručili, aby od Kunata hrad náš 
Zviekov vyplatil naším jménem, a dobyl toho hradu z jeho rukú, jakž ty 
kolivék môžeš, kterým kolivék obyčejem, neb sme úplné tomu srozuméli, 
i zpraveni sme nynie rozumné od dobrých lidí a vystŕeženi, jestliže jemu ta 
cesta nepôjde, a po jeho vôli se v tom nestane, tak jakožs ty nás té cesty . 
ustné zpravoval, žeC jest svú véc zjednal s kacieíi, aťby s tiem hradem 
i s tiem, což jmá, k nim pristúpil a proti nám i naši strane s nimi zostal: 
i protožť veríme, že jemu ten zámek svoj zaň dáš, v jakéž summé moci bu- 
deš; a jestližeby tiem jej tak nemohl dosieci, ale obejda sie jakž môžeš u pe- 
nieze, jemu dodaj a námek k své ruce vezmi. Nebof jsme toho dosti široce 
zpraveni, kdýžby ten zámek nebyl pod naši moci a s naši stranu, žefby skrze 
to pŕieliš mnoho zlého nám i této zemi mohlo vyjíti. Protož což môžeš naj- 
viec v tom pospéš, atby se to nezmátlo. A lekalliby se v tom jakých' zmätkov 
nebo škôd sobé, myC tobé slibujem, že( té ve všech v téch vécech, což na- 
ložíš, žef té chcem vyvaditi a beze vší tvé škody držetL Neb môžeš tomu 
dobre rozuméti, žet jsme na té ceste, jakež vieš; a neskonášli toho rýchle, 
žet to zmeškáno a ztraceno bude. Protož nemeškaj, a což môžeš najspieš, 
skonati to; tak aby sie shledal s liámi na tom mieste na ceste, jakož ty 
dobre vieš. A tuC té pak všech téch vecí i jiných dále zpravime ; a také což 



i4 

a to dáá anebo naložíš, chcem té opathtá y tom, aby toho bez své 
kedy byl. Dán v Prešpurce, tu stredu pred narozenie matky božie, lé^ 
ozicm narozenie tísícieho čtyrstého a potom dvudcátého devátého, let 
tviech (sic) našich Uherského v 43., Rímskeho v 29. (sic) a Českého t 
átém lété. 

Ad mandatum domini Regis: Caspar Slick Cancelhn« 

Nobili Ulríco de Rosinberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archive ČeBkom I, 28.) \ 




39. : 

I 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka o vyplatení ha^^ 
ivikova a o svojej ceste do Viedne. [ 

Ve Fišermundé, 1429, 12. Sept 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, 
Iherský a Český etc. král. 

Urozený verný milý I JakožC sme z Prešpurka psali o Zviekov, 
tom nemeškal pro naše dobré i pro zemské dobré, i tudiež pro své dobré 
včŕímef, zo toho pilen budeš, jakožs pak vždy hrdla i statku nelitcge 

aši vôli činil a našeho dobrého pilen byl, aby o ten hrad vždy dokonal 

ik muožeš bez meškanie. A védétiC dávame, žeC dnes sme do Viedni vyjd 
žet tu dlúho nebudem moci býti. Protož aby to skonaje u nás bez meákánii 

yl; a na tom nám mnoho dobrého, a velikú líbost a službu ukážeš. Dii 
Fišermundé, ten pondélí po narozenie matky božie, leta božieho tisícidu 

tyrstého a potom dvudcátého devátého, let království Uherského etc y XLIE 

limského v XXIX (sic) a Českého v desátém lété. 

Ad mandatum D. Refi^s: Caspar Slick Cancell 

Nobili Ulríco de Rosenberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 29.) 



40. 

Sigmund, král uhorský, vyslovuje Oldríchovi z Rozenberka svoju vdlac- 
ost za vysvobodenie Zvikova a volá ho do Viedne. 

Ve Vidni, 1429, 17. Sept 

Sigmund z božie milostí Ŕímský král po vše časy rozmnožitel HäOi a I 
iherský. Český etc. král. 

Urozený včmý milý! Jakož nám píšeš po našcm poslu, že již naše U- 
anie v tom učinil, a ten svoj zámek za Zviekov dal, i k tomu hotové penfze, 
bšed sie jakž moha u pŕátel, všccky veci, kteréž ftú k tomu nynie potfdrf 
yly, vyjednalS) a tento pondélí minulý že si nie v hrad uvázal; a také dále 



35 

jakož nám v svém listu píšeš: téch navin jr^me od tebe pŕieliš vclmi vdéčni, 
a behdá chcem za né dobrý koláč dáti, jcžto nám podékuješ. A poaévadž je 
tak, žádáme od tebe, aby vseda ná kone, k nám sem bez meškanie prijel, 
aťbychom s tebú o ty i o jiné veci rozmluviti mohli; a to iičiô, jakožC veríme. 
Dán u Viedni, in die Lamberti, let království našich Uhorského etc. vXLIII, 
äímského v XXIX, (sic) a Českého v desátém lété. 

Ad mandatum D. Rogiä: Gašpar Slick Cancell. 

Nobili Ulrico de Bosenberg, 
fideli Bostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 29.) 

41. 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka o predĺžení prímeria 
s Erajierom. 

V Prešpurce, 1429, 4. Nov. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král vždy rozmnožitel ríše, a Uherský, 
Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Jakož nynie na sv. Martina to pŕťméfie mezi tebú 
a Krajieŕem vyjde : tak my znamenaväe, žeby mnoho zlého z toho vzniklo, 
byloliby žeby zasie válka mezi vami méla vstáti: protož sme prísne psali 
Krajieŕovi, aby to prímerie prodlil až do sv. Jírie na pŕ. I zadáme se vší 
snažnostíf aby to pŕíméHe také prodlil až do toho času pro lepšie, a nám 
k líbosti. Na tom nám zvláštni líbost ukážeš. Dán v Prešpurce, v pátek po 
všech Svätých, království našich Uherského etc. v XLIU, Éímškého v XX, a 
Českého v desátém lété. 

Ad mandatum D. Begis: Gašpar Slick. 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 30.) 

42. 

Sigmund, král uhorský, ďakuje Oldríchovi z Rozenberka za sdelené 
noviny a volá ho do Normberka. — V priloženej dúške spomína jednanie 
8 Husitami. 

r Trnave, 1430, 16. Márt. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý ! Tvému prvniemu listu a tomuto druhému nám dnes 
dodanému dobre sme srozuméli, a zvlášče té cedule v druhém listu zavŕené, 
dékujfce z téch novin a toho zpravenie; néb sie potom v mnohých vééech 
budem uméti richtovati. Takét sme srozuméli ty behy s Tábora, kteréž nám 
pfšeš, i o Sirotciech. A jakožs nám psal, že s nami do Normberka jeti mieníš 
osobné, to je nám velmi vdéčno; žádajíc, aby to učinil, a k nám nékde na 
ceste prijel; neb té pH sobé velmi radi chceme jmieti. Pak.o stravu jakož 
žádáš, když do Normberka pfíjedem, uhodíme s tebú, že nám z toho dekovati 

3* 



mdeš. Yéz také, že již s 81ezkými kniežaty zde konec máme, i s Uhersk]] 
)áDy, tak že nás již nie nemešká, než že sie i bned zdvihnem. a bez mi 
lahoru do Nemec pojedem. Dán v Trnave, ve čtvrtek pred nedeli 
r pósté, králov3tví našich Uherského etc. v XĹIII, ňímského ve XX, a 
ikého v desátém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Gašpar SI 

(Dúška). Také slyšíme, že knéz Prokop a ty vojsky nynie v Nénw 
\ markrabí Bramburským na tom ostali, že na sv. Jiŕie nynéjšieho na 
inému Nuremberském býti mají, a cos jednati. I zdáloby sie nám, žeby ji 
nnohem počestnéji bylo, by ty veci skrze nás jakožto pŕirozenéhe pánt 
ikrze Čechy nežli skrze jiné konáno bylo. Proto od sebe sám sie o to 
i je k tomu naveď, aby k tém ŕečem, ježto sme lúni v Preápurce p( 
ešte pHstúpili; jakož sme pak p. Zdeslavovi o to také psali, aby od 
;ám proto do Prahy pHjel a to vedl. Neb my pri téch taidinejch v N( 
)erce býti nemienime; než svú véc tam zjednajíc, pojedem dále, kdež bii( 
iiniti jmieti. 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
nobis fideli dilecto. 

(V Archiye Českom I, 80.) 

43. 

Sigmund, král uhorský, nakladá' Oldrichovi z Rosenberka, aby so [4i 
[oňami prijel do Linca alebo do Passova. 

F Kôtsee, 1430, 19. Jun. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský, Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Tomu listu, ježto nám pan Zdeslav od tebe pri-^ 
lesl, a také druhému, kterýž je nám včera dodán, tomu sme dobre srozumélll 
L jakož mieníš s padesáti koňmi pHjeti k nám i k tomu korunovaní: véz, 
e všickni, kteŕíž pojedú, i Nemci i Uiiŕi i kniežatá, nemají než po čtyŕidceti 
:oních; na ty se také téz môžeš pŕichystati. Také véz, že již nahom do 
furemburka uprieme jedem, a že zadného prodlenie již v tom nebude. A 
dvihli sme se dnes z Kôtczee k Rakúsóm; a tak již neprestanem pťedse 
lotáhnúti. A že sme tak dlúho meškali, to sú jisté veliké a pilné veci uä- 
ily, bez kterýchž sme pro nič z té zemi nemohli vyjeti, jakož pak od nis 
úst lépe uslyšíš. Protož žádáme, aby ^se tak s témi 40 koňmi pripravil, i 
; nám do Lince neb do Passova, kdež se tobé najlépe zdáti bude, k nám 
ŕijel; a my tobé až Viedeň minem opét vzkážem, čehož se budeš držeti 
L vstruhóv, medu, a pána Havla podékujem, až je jmieti budem. A o téch 
eských bézích jakož píšeš, jsme velmi vdéčni, A ufáme v boha, když nahom 
Hjedem, že vždy k néčemu dobrému pôjde. Dán v Kôtczee, ten pondélí po 
ožiem tele, etc. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick. 
Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(Y ArchÍT6 Českom I, BI.) I 



Sigmund, král uhorský, dáva moc Oldrichovi z -Rosenberka k jednaniu 
^natom Eaplérom o brade . Zvikovu. 

a. r Bamherce, 1431, 8. Jan. 

■ My Sigmund z božie milosti Ŕímský král, po vše časy rozmnožitel ríše, 

'gBL Uherský, Český, Dalmacký, Charvatský etc. král, vyznávame tiemto listem 

jpŕede všemi, ktož jej uzHe a nebo čtúc uslyšie, že sme plDÚ moc a svú vuoli 

dali, a tiemto listem naším dávame, urozenému OldHcbu z Rozemberka, včľ- 

.Hému našemu milému, tak aby se smluvil jménem naším s slovutným Ku- 

Tiatem Kapléŕem z Sulejovic, o sstúpenie hradu našehp Zviekova, a vézné 

**'lcleréž jest až do sié chvíle žjímal, i o jiné veci, kteréž k tomu hradu pŕi- 

slušejí. A cožkoli v tom svrchnpsaný Oldfich s Kunatem nahofepsaným smluví 

^ a zjedná, k tomu je ke vsemu naše dobrá vuole, tak pevno to chtiec mieti, 

* jakožbychom sami osobné to jednali. A toho na svedomie pečet našeho králov- 

T:^kého majestátu kázali sme pŕivésiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Bam- 

'^ ' berce, leta po božiem narození tisícieho čtyŕstého a potom tŕidcietého prv- 

nieho, ten pátek po sv. Bonifacii, let královstvie našich Uherského etc v XLV, 

j^mského v XXI, a Českého v jedenáctém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Gašpar Sligk. 

(Sigillum majestatis appensnm 
elegans et illaesnm.) 

(V Archíve Českom I, 82.) 

45. 

Sig:mund, král uhorský, nakladá Oldrichovi z Rosenberka, aby bol na 
pomoci nemeckému vojsku, tiahnucému do Čiech proti Husitom. 

t F Nomiberce, 1431, 30. Jul. 

Sigmund z božie milosti l^ímský král, vždy rozmnožitel Hše, a Uherský, 
c Český etc. král. 

Verný milý ! Vieš dobre, že kniežatá a vojsky naše z Nemec, které sme 
zbudili pro naše i vaše i také té zeme dobré, a k utlačenie téch nesmiernych 
neŕádóv, kteŕí sie v té zemi déjí, již pred lesem mocné leželi, a dnes bohdá 
8 takovú moci, kteráž bohdá prospešná bude, pŕes les pretrhnú a s nepŕátely 
sie potkati mieni, a také sic jednati k zemskému dobrému. A jestit již čas, 
aby každý svú snažnost k tomu pričinil a sebú hýbal, abychom z toho zlého 
mohli vysvobozeni býti. Protož od tebe žádáme snažné, napomíname i prosíiňe, 
aby cierkvi sväté k utešení, té zemi ku pokoji, a k vysvobozeni všech ver- 
ných, os vlečenému Fridrichovi ligci našemu, markrabí Bramburskému, haupt- 
manu našemu najvyššiemu, který od nás plnú moc má, jakožbychom sami 
byli, pomoccn i raden byl. A mélliby s nepŕátely které prímerí neb umluvy, 
aby ty ihned odpovčdél a na né sáhl a škodil, jakož veríme ; neb cele ufáme, 
budeli všady (ak na nč saháno, že jim bohdá konec bude. A na tom také 
vš^mu kŕesťanstvie i nám tak poslúžiš, ježto vším dobrým chceme spomenutí. 
Neb jakžby sie to nestalo, takbychom i my i vy mohli domnčni býti, že k tém 



38 

vécem činiti nechceme; ježtoby dobré nebylo. A též sme všem jiným pánÓB, 

rytierom i panošiem s naši strany psali a prikázali, aby též proti nepŕátelóa 

učinili. Dán v Normberce v pondélí pred sv. Petrom v okovách, let králof- 

ství našich Uherského etc. v XLV, Rímskeho v XXI, a Českého ve.éva- 

náctém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik. 

Nobili Ulrico de Rozenberg, 
fideli nostro dilccto. 

(V Archíve Českom I, 32.) 

46. 

■ ' ,'• 

Sigmund, král uhorský, ďakuje Oldríchovi z Rozenberka za sdeleii 
noviny a píše mu o nemeckom do Čiech tiahnucom vojsku. 

V Normberce, 1431, 30. Jul. 
(Druhé psaní). 

Sigmund z božie milosti ňímský král po vše časy rozmnožitel HSe, i 
Uherský, Český etc. král. 

Urozcný vémý milý! Tvému listu nám v sobotu prinesenému, vnémi 
nám píšeš o položení neprátel, že sú sie obrátili a roztrhli etc' tomu sme 
dobre srozuroéli, a jsme toho velmi vdéčni, že nám takové behy vzkazujei 
A véz, že sme ty noviny také od jiných zvédéli, že neprátelé zase poatúpili, 
a tak sme jich tobé dále podali. A ten kus o tejdinky, ten sme ihned mar- 
krabí Bramburskému psali , a list tvoj jemu poslali , aby sie potom umél 
richtovati; a ufáme, že sie nedá podtrhnutí. A dále dávame včdétí, že njee 
náš markrabé svrchupsaný lidu dobrého jiezdného i pešieho, pušek a jioé 
prípravy vojenské má dosti, a vždy jemu lidu pŕibývá; a dnes bohdá má pŕes 
les trhnúti, že nepŕátelóm jest silen, a že na poli proti všem uepilitelóm 
veselé móž sležeti; tnké jsú své vozy pripravili jako neprátelé. Protož od 
tebe snažné zadáme, aby téch béhóv pilen byl, a nám všelikaké noviny což 
srozumieš vzkázal o T«nboŕiech, a také v svém kraji svú snažnost proti nim 
učinil. Na tom nám zvlašční líbost ukážeš. A ty kule ohnivé jakož vieš, tyt 
sme již poslali. Dán v Norniberco, v pondélí pred sv. Petrem ad vineula, let 
království našich Uherského etc. v XLV, Rímskeho v XXI, a Českého ve 
dvanáctém lóté. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik. 

Nobili Ulrico de Rosenbcrg, 
íideli nostro dilocto. 

(V Archíve Českom I, 33.) ' 

47. 

Sigmund, kráf uhorský, vyjavuje svoj zármutek Oldríchovi z Rosenberka 
nad vyjctíra nemeckého vojska z Čiech, o Frankfurtskom sneme, ceste do 
Lombardii, o Plzni a Budťjoviciach. 

V Normberce, 1431, 28. Aug. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Háe, a 
Uherský a Český etc. král. 



39 

UrozeDý verný milý! Jakož 8i nám nynie psal o tom vytržení kniežat a 
vojsky z Čiech etc dávámef védčti, že sme toho nemálo zarmúceni; a ač sú 
kniežatá i kardinál zde u nás byli a nás siem i tam zpravili, však žádný nás 
toho pravé nemohl zpraviti, než že sie sami tomu divie, kterak nebo proč sú 
vyjeli z zeme, nemajíc žádné núze. Protož jakož sám píšeš v svém listu, 
tehdy nenie než pro naše hriechy. Však té veci nemienime tak opustiti, ani 
tak lehce odpadnúti, než zasie skutečnéji pŕedsievzieti. A na to sme opét 
rok do Frankfurta položili den sv. Havla nynie^pŕíštieho. A my dnes odsud 
pojedem pŕedsie do Augsburka a dále do Feldkirchu; smluvímeli sie pak 
z Melanským, tehdy pŕes hory do Lampart pojedem, a svú raddu do Frank- 
furta na ten rok pošlem ; paklibychom sie nesmluvili, tehdy sami k tomu roku 
potábnem. Než ďhutné včz, že té bohdá vždy nenecháme, jako verného na- 
sebo milého. A o Plzni véz, že sme jich véc nynie tak zjednali, kak sme 
mohli; však veselé domov jedu. A o Budéjovice také sme psali synu našemu, 
aby také tu ptíhlédl; a což my jim také môžem pomoci, to radi učiníme. 
A CO nového zvieš, to nam daj védéti. Dan v Normberce, den sv. Augustína, 
let království našich etc. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik. 

NoHli Ulrico de Rosenberg, 
ňdeli nostro delicto. 

(V Archíve Českom I, 34.), 



48. 

Sigmund, král uhorský, pánu Haškovi z Valdšteina o nesnádke medzi 
kniežatom Rakúskym a Menhartom z Hradce, o sneme v Basileji a o ceste 
do Ríma. 

V Placencii, r. 1482, 24. Febr. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený verný milý ! Psal nám urozený Menhart z Hradce, kterak s zám- 
kov syna našeho kniežete Rakúskeho jsú jemu mnoho lidí zjímali, nékoliko 
vozóy vína i koni pobrali, a že služebníci kniežetíni ješté vždy na silnici 
lidem berú, a to vše v tom pŕímiŕí až do sv, Jiŕie skrze nás délaném; a ač 
je syna našeho často obeslal, však jakož nám píše, tehdy mu se ješté nie 
neodestalo; a dáva nám Hradecký vinu, že to pro nás trpí, etc I psali sme 
synu našemu, aby neučinil jinak, než jemu ty vézné prepustil a pobrané veci 
vrátiti kázal ; a k tomu aby to pŕímiŕie s Hradeckým od sv. Jiŕie až do roka 
protáhl, a zjednal aby držáno bylo. Téz sme také Hradeckému psali, aby to 
pŕímiŕie s synem naším prodlil až do roka. Protož aby ty veci spieše k miestu 
pŕíšly, žádámy od tebe, aby se to tak podlé zadanie našeho stalo; jakož sme 
pak obéma o to psali, že sme tobé to poručili. Pakliby která nesnáze veliká 
mezi nimi byla, ježtoby tomu co činiti netnohl, tehdy vždy sie toho snaž, 
aby to v dobrote stati nechali až na nás, a to pŕímiŕie a ty veci aby pred 
se šly. 



40 

Také védéti dávame, že z Čech listy sme mčlí, kterak Pťažanó a stnA uči^ 
odporná pHchylni jsú k tomu svätému kondlimn do Bazle posiati, a ie ■ opi 
již na nékterých artikulécfa prestali, ač sie nékteM mezi niini tém ptotin a 1 
I slyšímy, že hlas v Čechách béžf, žeby to koncílium nemélo pfed se jfä,l ihi 
že sie lidé tiem rozpačejí. Protož véz, že je Otec náš svätý papei ditflll \ft 
koncilium 'póldruhého leta do Bononie protáhnúti pro nékaké pHčiny, an m 
je bulli na to vyslal. Ale to jsvaté koncilium, my i jiní králi a kniežatá m d 
stianská ustanovili sme sie, že to vždy bez pomŕenie jmá pfed sie jíti ; t ■ t 
to sme k Jeho Svätosti poslali a tak že to pred sie pôjde. Protož žádimBi i 
prosíme, aby jim to zjevil a je zpravil a navedl podlé tvé múdrosti, aby if < 
tiem hlasem nerozpačili, než vždy k tomu koncilium pfíjeli. Neb milémn 
bohu uiáme, jestližet tam pHjedú, že tak zpraveni bohdá budú, že sie 
a s pokoj(.*m té zeme domov vrátie; a k tomu jim gleíty potrebné podlé 
zadanie zjednáni budú. A v tom sie snaž, jakožt tobé veríme, neb nám zvl 
službu v tom ukážeš. 

Také véz, že se nám zde bohu dékujíc dobre vede, a táhnem ve jmdi 
božie již predse do ílíma. Neb sme pro pŕevšelikú zimu a tvrdost téch újA 
cest dh've táhnúti nemohli s tolikým lidcm, kter^ž nám syn nás knieže Medi- 
lanský k próvodu dal. A ufáme pánu Bohu, že sie skoro, veselé a se ctí k ná 
domov vrátime. Dán v Placencí, v nedeli pred sv. Matejom apoštolom 
let království našich Uherského XLV, Rímskeho XXII a Českého ve dn-j 
náctém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Slykdj 

(ArchiY Český I, 34.) 



49. 



Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Bosenberka: aby pomáhal naklonil | 
Čechov ppod obojí** k obeslaniu snemu v Basileji. \ 

r Placencii, 1432, 25. Febr. \ 

Sigmund z božie milosti Rímsky král, po vše časy rozmnožitel Hse, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Tvému listu, kterýž jest nám Matej nynie pŕinesl, 
ten sme prijali, a jemu dobre ve všech kusech srozuméli ; dékujice tobé té 
tvé snažnosti, kterúž máš k té veci. A jakož nám píšeš, kterak Pražané svä- 
tého koncilium a naše listy poctivé prijali etc. to velmi radi slyšíme; neb 
známe z toho prijímanie, žcf bohdá k dobrému pŕíchylnéjší budú, než dŕéve, 
jakož pak z téch artikulov, kteréž si nám poslal, vybieráme, ufajíc, ustanovili 
sie všickni jcdnostnjné na nich, a že pošli do koncílium, že tak zpraveni bndá, 
že sie bohdá veselé a s pokojem té zenié dpmóv vrátie. Paklíž zajdú a tém 
artikulom neprivolé, tehdy ufáme, že vždy jednu stranu bohdá k sobé pH- 
táhuem. Však to vše k miléniu pánu bohu stojí. A jakož nám píšeš, kterak 
knéz Prokop žádal, jestliže k koncilium pojedú, aby kleity potrebné méli, a 
aby je Fám svym životem provodil ; a zadáš, móželi to býti, aby toho prázden 
bjl etc. Verný milý I ponévadž si podlé nás a všeho kŕesfanstvie tak počestné 



41 

ačioil, jakož pak všem svédomo jest: prosíme snažné, aby tu žádost tvú 
opustil, a sie toho nižádná vécf neodpieral, než bohu ku chvále, nám ke cti 
A té zemi ku pokoji, když oni toho žádati budú, s nimi do toho koncilium 
Lbned osobné jel. Neb učinillis kdy Yšemu kŕestanství i nám kterú službu a 
líbost, již jest čas, aby dorazil ; neb pJFes odplatu božskú, svetskú chválu 
mieti budeš, a my to také proti tobé tak zpomenem, že nání toho bohdá 
dékovati budeš. A také sme statečnému Zdeslavovi purkrabí na Karlšteiuč 
též psali, aby i on s nimi až do Bazle jel. A o ty kleity psali sme synu 
našemu kniežeti Rakúskemu, když toho na ném žádáno bude, aby kleitóv 
dosti dal. • A ponévadž my do Ríma pťedsie jedem, a snad daleko budem, 
žeby nás obeslati dlenie mohlo prinesti: proto sme peali svätému koncilium, 
když oni posiati budú chtietí, a to jim védéti dadie auebo jim zjeveno bude, 
že jim gleity plné zjednány budú. Také vémý milý, jakož pápež otec náš 
svätý pro nékaké pHčiny to koncilium chtél byl puoldruhého leta do Bonony 
odložiti, a na to nékteré bulle byl vyslal : tak koncilium, my a jiní kťestianščí 
králi a kniežatá k nemu sme poslali, a J. St zpravili, tak že sme jisti, že 
on to koncilium ihned zasie potvrdí. A ačby nechtél, však je koncilium na 
tom ostalo, že pro nie ruozno nechtíe, le£ ty veci, na kterých sú si^e usta- 
novili, konec vezmú: toC jest,' najprvé o vyplenéní kacírstva, o reformad 
obojieho stavu duchovnieho i svetského, a o mier a pokoj ve všem krestian- 
ství. Protož byloliby, žeby který hlas v Čechách vznikl, žeby to koncilium 
nemélo pred sie' jíti : žádáme od tebe, aby ihned své poselstvfe ku Praženom 
a jiným strany nám odporné poslal, a je toho posly nebo jistými písmy zpravil, 
že to koncilium jisté pfed sie pôjde ; a aby 5ie nerozpačili, než vždy poslali. 
Neb uttme bohu, poSKM, žet dobre bude. A v téch viedi vécech učiň svú 
snažnost, jakož tobé toho zvlášče véHme a doufáme. A cožt sú jednali na 
tom roku Pražském, to nám dirj védéti. Dán v Flacencií, den sv. Mathiáše 
apoštola božieho, kiálovstvie našich Uherského etc. v XLV, Rímskeho v XXII, 
a Českého v dvanáctém lété. 

Ad mandatum D. Regis: Caspar Sligk. 

NoUli Ulríco de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V ArchÍTe Českom I, S5.) 



50. . 

Sigmund, král uhorský, OldríchoVi z Rozenberka, aby vyrážal Čechom 
z hlavy rozpaky o Basilejskom sneme. 

V Placencii, 1432, 8. Márt. 

Sigmund boží milostí Ŕímský král po vše Časy rozmnožitel ríše, a Uher- 
ský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Ptoli Bme tobé dťéve, kterak sme srozuméli, že 
v Čechách hlas jde, žeby to sväté koncilium v Bazli mélo protaženo býti doi 
Bononie, a že se tam proto nékteH rozpakují; a aé v téch našich listech 
sme položení téch vecí dosti svetle popsali, však znova dávame yédéti, že to 



42 

SV. koncilium tak se jíž opét utvrdilo, že to j isté pred sie jdo, aniž již móie 
zrušeno býti, ačby i otec náá svätý pápež chtél; jenž tomu neveríme Jinák, 
uež že ty buUe, kteréž jest o to byl vyslal, odvolá; a proto sme my a kon- 
cilium a jiní králé a kniežatá k J. S. poslali. A ktožby jinak vám pravil, 
tomu neverte, než že to koncilium pred se pôjde; a tak je tam zpravte, abj 
vždy poslali k tomu koncilium, a se nerozpačili; neb ufáme, jesUiže poSU, 
že se veselé domov vráti. Dán v Placenci, v sobotu pred nedelí lavocavit 
v puostéi let království našich Uherského etc. v XLV, Rímskeho v XXn a 
Českého ve dvanáctém lété. 

Ad mandatum domini Begis: Gašpar Sli^ 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(Y ArchÍTe Českom I, 37.) 



51. 

Sigmund, král uhorský, vyjavuje českým, na snane shromaždeným stavon 
svoju radost nad ich nádejným jednaním s basilejským cirkevným aneoiott. 

F Éímí, 1433, 6. Jun- 

• 

My Sigmund z božie milosti Ŕímský ciesaŕ, po vfie časy rozmnožitd 
Hie, a Uherský, Český, Dalmátsky et<:. kráL vzkaziiýem váem urozeným pá- 
nuom^ rytiehiom, panošem, a poctivým mistróm Pražským, knéžiem, môstóm (?)| 
hauptmanóm, vojskám i všem méstóm a obcem královstvíe Českého t mar- 
krabstvie Moravského, milost naši ciesaŕskú: dávajíce vám včdéti, že jame 
zpraveni, že vaši poslove v tom svatém zboru Basilejském, pánu bohu déka- 
jíce, plné, láskavé a pHznivé slyšenie méli, tak že jšú vdéčné a dobrotivé 
odtud jeli; a také, že ten svätý zbor k tomu snemu, ježto na svätú Troj^ 
jmáte jmieti a položili ste, své duostojné posly, biskupy, preláty a doktory 
poslal mezi vás ; a že jest dobrá nádeje, že, ač bóh dá, všeckny veci k chvále 
boží a k uspokojenie té zeme a k velebení koruny Českej k dobrému konci 
prijdú. Kteréž jsme veci srdečné radi slyšeli, a nikdy nám v mnohých létech 
tak milý a veselý den neprišel; neb sme toho, jakožto dédic a pŕirozený pán 
té zeme, vždy žádali a o to ústavné stáli a pracovali, jakožto jest vám to 
svédomo, a že toho písmem netreba rozšíŕití. A by tomu byl pán buoh ráčil, 
bylibychom radi tu v Basilii pHtom byli, a k tomu k té koruny a k vaši cti 
všichnu snažnost pričinili. Však jest to nemohlo býti, pro pŕepilné a velik^^ 
veci Ŕíšské, ježto sme zde činiti méli; ale již smluvivše se úplné s svatýi 
otcem, našiem papežem Eugeniem, který jest nás na den svätého Ducha zd 
v ňímé slavné korunoval k Rímskemu císaŕi; i nám takovú česC. lásku 
pHezeň ukázal, také o tu pH toho svätého sboru, s kterýmž jest v róznic 
byl, že milému pánu bohu ufáme, že vččni pŕítelé budem. A také sklidivft 
poctivé naše veci Ŕíšské, kteréž sme činiti' méli, již s božiem a s Jeho Sva 
tosti požehnaním zase domuov a buohdá upŕimo do Basilii pojedem; pro ni 
žádnú véc více, než abychom k tém vécem koruny České raditi a pomoc 
mohli, jakož sme toho vždy žádali z pŕirozené povinnosti. Protož od vás ž4 



43 

(limo, pros/me a napomíname snažué, aby štc, pred sie vzali, kterak ta velebná 
koruna a^ do sie chvile preveliké záhuby meia, i také všeckny okolnie zeme, 
CO se mordciov, pálenie, lúpežov a velikých neŕáduov stalo a, ješté stáva, . a 
také vážili, žeby již čas byl nad uí se slitovali, a zvlástč v tom žá^aném a 
ščastném času, v kterémž nás pán buoh s tím svätým koncilium obdarovati 
ráčil; a své posly abyšte zase tani postali s plnú mocf, aby ten dobrý po- 
čátek mohl k radnému konci pŕiveden býti, jakož pánu bohu Ufi&m^, že se 
to stane. A my také tam k vánt pospiešíme, jakož sme to vždy bez litovánie 
učinili, že milému bohu ufáme, že všeckny veci k dobrému prijdú, a že se 
buohdá veselé domuov vrátite a bohu dékovati budete. Dátum Romae, sabbato 
in vigilia S. Trinitatis, anno domini MGCCCXXXIII, regnorum nostrorum 
Ungariae XLYUI, Bohemiae XIII, s^crí imperii I. 

(V Archive Če*om III, 897.) , ., 



52. 



;f 



Sigmund, král uherský, Oldrichovl z Bosettberka o p^selství Táborských 
k nemu do Basileji a obležení Plzne, 

r JSťwifeí, 1434, 9. Apr. 

Sigmund ž božie milosti Ŕímský král po vše časy roztnnožitel ríše, a 
Uhersky a Český etc. král. 

Úrozený vémý ipilý ! Jakož sme ondy Habarta z Adlani do vojsk pf ed 
Plzeň, poslali, hledajíc cesty, aby odtrhli, á skrze to aby zeme Česká konečné 
upokojena byla ; dávámet védéti, že jest Habart k nám poslal Slamu služel?- 
nika svého, nám oznamujíc, že již Čapek, KraJoyec, Svoy$c, Sigmund haupt- 
man polní, Keŕský, malý Prpkuopek a ze všech mést Táborské sjtr^ny dva, 
jedeq z rjiddy, druhý z obce, k nám jedu, a že tuto nedeli v Nonnberce 
budú, a upfíemo sem k nám prijedú; ačt sú žádali, abychme sie tam pi:!,-^ 
blížili, jénž sme toho nemohU učiniti pro pilné veci sv. koncilium, poslali 
sme proti nim, aby je k nám provodili. A ač v téch vécech nadéji máj»e, že 
dobre pôjde, znamenajíc poselstvie naše kteréž sme jim po HabartQvi učinili| 
a také že tak čelné své lidi posieJají : však sme také vystf eženi od nékterých, 
žeby snad nékteH z nich na to šli, aby nás a to koncilium sväté na reči 
držali, abychom tu pMpravu proti nim, kterúž pred sebú máme, opustili, a 
také aby v tom času mesto Plzenské sie vytrávilo a v nedostatek vpadlo. 
I ostali sme s sv. koncilium na tom, že je slyšeti chceme, a proto svú véc 
píedsie jednati, jakoby teidinku nebylo: tak abychme jedno činili a druhého 
neopústéli. A ponévadž jsme zpraveni také, že páni Češčí i Moravščí a také 
staré mesto Pražské i jiná jím pŕíchylná spolu j sú za jeden človek, a že sie 
v Praze sebrati mají, a také že syn náš knieže Rakúske svú pomoc pŕičiniti 
má, a že mestu Plzni pomoci chcete čímž môžete, jenž to jestli tak radi sly- 
šíme, ač sme to dŕéve nesrôzuméli ani sly'ali: protož od tebe zadáme snažné, 
jestliže to tak jest, že co pred sebú máte, abyste to neopúščeli pro naše tei- 
dinky, ale pŕedsie vedli, jakož sme pak synu našemu také na to psali. Neb 
když oni uzH, ano na né sahají, lépet zde nduviti budú, a my zde nie méné 
nezjednáme proti nim, jakož pak my a sv. koncilium pred sebú máme. A což 



44 

té tam potká, to nám daj ve dne i v noci védéti ; a což sie zde atane, i 
tobé také beze všeho meškanie védéti dáme. Dán v Bazli^ ten den na STátoi 
let království našich Uherského etc. v XLVn, Rímskeho v XXIV, Českfl ^ 
v XIV a ciesaŕstyf v prvniem lété. I J 

Ad mandatum D. Imperatoris: Gašpar Slick Cancellarisu 

Nobili Ulríco de Rozeniberg, 
fidell nostro dilecto. 

(V ArchÍTe Četkom I, 37.) 

53. 

Sigmund, král uhorský, prikazuje obciam Hnidovskej a Čemovickej, M 
novému svojmu pánovi, Hanušovi zo Schônsee, poslušní boli. 

V Basilei, 1434, 9. Máje. * 

My Sigmund z božie milosti Ŕímský ciesaŕ vždy rozmnožitel ríše, ť; 

Uherský, Český, Dalmátsky, Cbarratský etc. král, vzkazujem richtárom, koD-> 

šelóm a obcím v Hnidúscch a v Čmovicícb, verným našim milým, milost ci^; 

saŕskú a vše dobré. I 

Verní milí! Dali sme vernému našemu milému Hanušovi z Schônsee Kj 
vším pMslušenstvím naše právo a zbožie, kteréž na nás jakožto krále ČeskélM[ 
po smrti Jana Hnidúsa spadlo, pro jeho službu, kterúž nám u vlaských iť\ 
mích a v nemeckých učinil; jakožto náš list ciesaŕský jemu na to daný úplnej 
svedčí. Protož vám prísne pŕikaztgem ticmto listem, abyste k svrchupšanéma j 
Hanušovi hledéli, jemu aneb jeho poručuíkovi slíbili a poslušní byli, a jemn; 
jakožto nékdy Janovi Hnidúsovi platy a úroky svými časy vydávali, a jinákl 
abyste nečinili pod naši milostí; neb sme slovutným Zdenkovi Drstkovi pur-t 
krabí na Týné a Kolvinovi jeho bratťu poručili, jestližebyste poslušní nechtéli , 
býti, jenž tomu neveríme, aby oni vás k tomu drželi a pripravili. Dán y Bazli, ' 
leta od narozenic s. bož. tisícieho čtyŕstého tHdcátého čtvrtého, tu nedeli po , 
božiem vstúpenie, let království našich Uherského etc. XLVIU, Rímskeho 
v XXIV, Českého ve XIV a ciesaŕstvie v prvniem lété. 

Ad mandatum D. Imperatoris: Gašpar Slik cancellar. Nicolao 
de Bladen et Andrea de Studenicz referentibus. 

(Y Archive Českom I, 38.) 



54. 

Sigmund, král uhorský, oznamuje OIdríchovi z Rosenberka: že sa blíži 
k Čechám, posielajúc vopred Putu z Častolovic a Arnošla z Vlašimé. 

V Ulmu, 1434, 3. Jan. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ŕíáe, a 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený vémý milý ! Tvým listom nám nynie poslaným sme dobfe sroz- 
uméli, a veseli jsme tiem, že sie páiióni dobre vede. A jakožf od nich na 



46 

nás žádino jest, abychme sie k Čechám pro ty včci priblížili: váz že pro 
dobré a počestné té koruny to radi učiniti chceme, i viečko což. môžem, 
jestli jedno k čemu. A na to ku pánom a zvlááče k tobé posielame urozené 
včmé n&^e milé Puotu z Častolovic a Ameáta z Ykämé, kteŕí 2jitra bohdá 
odsud yyjedú upfimo k tobé, a dále ku pánom; a ti tč naáeho úmysla úplné 
zpravie. Dán v Ulmu, ve čtvrtek pred sv. Bonifacií, let královstyí našich 
Uherského v XLYIU, Rímskeho v XXIV, ČeskéhQ ve XIV a ciesaŕstvie 
v druhém lété, . . ' . 

Ád mandatum D. Imperatoris : Gašpar Slik Oancell. 

ITobUi Ulŕičo de Rosseínberg, 
fideli nostro filecto. 

(Y Archíve Českom I, 39.) 

55. 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka : že prqel s boseiiským 

králon^ a kniežatmi do Viedne, a jednanie s ním odročuje až do Brnenského 

sjazdu. 

Ve Viäni, 1435, 27. Jan- 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený Témy milý! Psaní t?ému o nékterých béziech, jenž sie nyniie 
y Čechách déjí, vdéčni jsúc i o tvých vécech dobre srozumévše, Tšak u jas- 
ného knéze Albrechta Rakúskeho, syna našeho milého nynie v Vídni s králem 
Bosenským a s mnohými jinými biskupy, knieža^, hrabiemi a pány, jenž sie 
tu k nám sjeli, pilnými vécmi jsúc zaneprázdnéni, tobé na každý kus obzlášče 
nynie odpovedi dáti nemôžem. Protož od tebe zadáme, aby sie k tomu strojil, 
zveda kdyžbychom najprvé v Bmé byli, kdež jiní páni, zemané i mesta z Čech 
k nám pŕijeti mají, k tomu času také prijel, abychom s tyú a jiných pánov 
českých verných našich milých radú, o prospech obecný a o upokojenie té 
našie koruny České se ustanoviece, to jednati, a dále i s tebú o jiné veci 
rozmluviti mohli, jakožto pán tvoj milostivý. A dávame védčti, že^ včera nám 
listové pKneseni od svätého koncilium, že jich po&lové s plnú moci u nás 
budú na prostred mésiece ledna pHšlieho k zavtení slávnemu Oeských vecí. 
Dán n Viedni, ve čtvrtek po hodu sv. Pavla na vieru obráceoie, let království 
našich Uherského etc v XLVIU, Rímskeho v XXV, Českého v XV a ciesaŕ 
Btvie v druhém létč. 

Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Slik nríles Gancell. 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 39.) 

56. 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka: že vyplácajúc zámky, 
ktoré Česi mali v Uhorsku, nemôže mu pomôct, a odkladá to k Brnenskému 
sjezdu. 



s 



61, 



Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rozenberka, že jednanie s pipei 
kými legátami a českými poslanci zakončeno a že k dokonaniu umluvy prfji 
o Jihlavy. 

, F Belehrade královském, 1436, 17. Jan. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král vždy rozmnožitel H&e, a Uhi 
!eský etc. král. 

Urozený verný milý I Jakožs nám nynie psal, tomu sme všemu dobh' 
rozumeli. A jnkož žádáš védéti, kterak sie zde u nás deje etc. dávame f< 
éti, že sme zde s legaty a s posly, kteíí z Čech u nás byli, dékujíce pás 
obu o všechny duchovnie i svetské včci uhodili; takže na sv. JiHe najpn 
ríštieho bohdá v Jihlave býti máme, a tu všechny umluvy zapečetiti a sb 
ati, a tak bohdá pŕedsie do Prahy jeti. A ponévadž tu všichni páni, zemaié 
mesta s obú stranu k nám pŕijeti mají: véMme tobé, že také tu budeš; t 
tak prosíme a žádáme, a velmi radi té uzHme, a o všechny veci s tái 
ozmluvíme. Dán v Belehrade, na den sv. Antónie, let krilovství nagich Uber 
Icého v 49., Rímskeho v 26., Českého v 16. a äesaŕstvie v tŕetiem lété. 

Ad mandatum t). Imperatoris; Gašpar Slick miles CanceU 

Nobili Ulrico de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archive Českom I, 42.) 



62. 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka : aby jemu, až pôjde 
o Jihlavy, i s inými českými pány a mesty príšiel v ústrety. 

r Budíné, 1436, 19. Márt. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský ciesať vždy rozmožitel Hše, a Uherský, 
Jeský etc. král. 

Urozený verný milý! Vieš dobre, kterak sme ondy v Bélohradé milému 
ánu bohu dékujíc s legaty svätého zboru a se pány a posly královstvie Če- 
kého k nám poslanými o všecky veci v dobrý konec uhodili, a sie dobrotivé 
8 slávnym koncem rozjeli, na tom ostavšc, že na sv. JiHe nynie prfštiebo 
láme sie s nimi v Jihlave sjeti, a skonajíce ty veci snfluvené, ve jméno božie 
o zeme našie táhnúti. Protož od tebe žádáme snažné, napomíname i prosfme, 
by sie pro naši i ffvú česf, pro to zemské a obecné dobré k tomu strojil a 
Hpravil, když té páni obešlí, aby vzhuom byl a proti nim táhl: to tobé 
ším dobrým milostivé chcem spomenutí. Ufajíce ponévadžs nás v našich 
rotivnostech neopustil, že v té naiie i své ač bohdá sčastnosti také podlé 
ás budeš. A též sme urozenému Kruáínovi z Ôvamberka a Burianovi z Gut- 
teina zvlášče, a všem jiným pánom, zemanom a méstóm kraje Plzenského 
6bec psali, aby pro naňi í svú čest a pro zemské dobré, když je páni obeálí 



v 



49 

vzhQoru byli, sie pripravili, a s tebú k nám a proti nám táhli. Dán v Budíné, 
v pondélí pred sv. Benediktem, království našich Uherského etc. v XLIX, 
Rímskeho v XXI, Českého v XVI a ciesaŕstvie v tŕetiem lété. 

Ad mandatum D. Imperatorís: Francius de Branicz. 

Nobili Ulríco de Rosenberg, 
fideli nostro dilecto. 

(Y Archíve Českom I, 43.) 

63. 

Sigmund, král uhorský, žiada Oldricha z Rozenberku, aby s inými tiež 
českými pány priáiel do Jihlavy. 

F Jihlave, 1436, 25. Jun. 

Sigmund z božie milosti ňímský král vždy rozmnožitel ŕfáe, a Uherský, 
Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Cos nám nynie v svém listu psal a také vzkázal, 
tomu sme všemu dobre srozuméli. A jakož sme prvé psali, žádajíc, aby sem 
k nám prijel, též ješté žádáme, aby sie zdvihl a k nám sem pŕijel bez me- 
škanie a pomohl raditi k zemskému dobrému. A tu také s nami o své veci 
všechny budeš moci rozmluviti. A když k nám pojedeš, pana^Havla a medu 
po sobé neostavuj; a zvlášče žádáme, aby dôstojného Václava z Michalovic, 
mistra z Strakonic, s sebú k nám phvedl. Dán v Jihlave, ten pondélí po sv. 
Janu Kŕtiteli božiem, let královstvích (sie) našich Uherského etc. (sie). 

Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Sligk Cancell. 

Nobili Ulríco de Rozemberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Aithive Českom I, 43.) 

64. 

Závierka, ktorou Sigmund, král uhorský, potvrdzuje kompaktata stavom 
Českým. 

V Jihlave, 2 Jul., 1436. 

A my Sigmund ciesaŕ a kaieže Albrecht .... pečeti naše prikázali 
sme pHvéšený býti. V Jihlave, den druhý mésíce Července, leta božího 
MCCCCXXXVI etc. 

(V Archive Českom lU, 444.) 

65. 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rozenberka o škode, ktorú jeho 
India činia p. Menhartovi z Hradce, a o slávne dokončenom jednaní v Jihlave. 

F Jihlave, 1436, 5. Jul. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král. 

4 



50 

Urozený verný milý! Srozuméli sme, že tvoji (lidem) urozeného Mein- 
harta z Hradce nemalú škodu učinili sú, j ich dobytek pobrali, na hrad tvoj 
Chustnfk hnali, zbili, a ostatek dodali kam sie jim líbilo; kteréžto veci velmi 
neradi sme slyšeli, zvlášté ponévadž my zde o pokoj mluvíme a jednáme, a 
o zemské dobré sie staráme, a že sie tam jinak deje. A ponévadž s\Tchu- 
psaný Meinhart odsud chtél preč jeti, který nám v téch teidincfch zde velmi 
užitečen byl, a snažné o dobré pracoval, a s velikú prací a prosbu zde sme 
jej zdrželi : protož od tebe žádáme snažné, i zdá sie nám podobné, aby svým 
prikázal, a sám sie k tomu tak pričinil, aby sie jemu a jeho lidem za ty 
škody odestalo; a máli kto k nemu které narčenie, chcet každému rád práf 
býti. A prosíme aby to tak zjednal, aby nám ty ruoznice nepHšly k zlému a 
k pŕekážce v našich a obecných vécech; jakož pak zvlášče dovéŕíme a^ dou- 
fáme. Opét prosiec a žádajíc, aby k nám siem pŕijel; neb ač sme dékujíce 
milému pánu bohu dnes zde všechny duchovnie včci slavné dokonali a po- 
slušenstvie ŕádné sie stalo : však ješče o svetské naše veci drahné činiti máme, 
kteréž zde vyjednati musíme, a tvé rady v téch také potrebujem; ufajíce, že 
ty velmi krátce a dobre konány budú. Odpovedi na ty včci od tebe žádáme. 
Dán v Jihlave, v ten čtvrtek po sv. Prokopu, let království našich ete. 

Ad mandatum D. Impcratorís: Franciscus de Branicz. 

Nobili Ulrico de Rosenberg, 
fideli nostro dilecto. 

(V Archíve Českom I, 44.) 

66. 

Sigmund, král uhorský, potvrdzuje vyvolenie arcibiskupa a biskupa, kros 
českých, snemom vyslaných, volitelov učinené. 

r Jihlave, 1436, 13. Jul. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král, po vše časy romznožitel ríše, a 
Uherský, Český etc. král. 

Jakož sú páni, rytieri, panoše i mesta královstvie našeho Českého nás 
v Bmé prosili, abychom jim, jakožto král český, práva našeho k volení arci- 
biskupa Pražského popŕieti ráčili: to sme milostivé k j ich žádosti pro zemské 
dobré radi učinili a právo naše jim k volení dali, jakožto list jim nami na 
to daný plnéji drží a svedčí. A když sú to volenie učinili, a pred nami jmeno- 
vali poctivého mistra Jana z Rokycan, a jiná dva podbiskupie, mistra Martina 
z Újezda a kneze Václava z Chocna: tehda sme my k tomu svrchupsanému 
jich volení svolili a jeho za arcibiskupa a je prijali, a moci tohoto listu pri- 
jímame, tvrdiece to volenie, a jiného do jeho smrti mieti nechcem, ale jemu 

o potvrzenie a svécenie vší snažností stati chceme, a to zjednati, což najspieš 
mod budem, se všemi témi povahami tak jakož náš list na to daný šíre uka- 
zuje. A toho na svedomie náš ciesaŕský majestát kázali sme pŕivésiti k tomu 
listu. Jenž jest dán v Jihlave, leta od narozenie syna božieho MCCCCXXX 
šestého, den sväté panny Markéty etc. 

(Y Archíve Českom III, 445.) 



51 

67. 

Majestát Sigmunda, krála uhorského, na svobofly a práva českého krá- 
ľovstva, po utvrdzení kompaktát, českým stavom vydaný. 

V Jihlave, 1436, 20. Jul. 

Ve jméno božie amen. My Sigmund z božie milosti Ŕímský král, po 
vše časy rozmnožitel ríše, a Uherský, Čoský, Dalmátsky, Charvatský etc. 
král .... A toho na svedomití náš ciesaŕský majestát kázali sme privesili 
k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Jililavé, leta od narozenie syna bo- 
žieho tisícieho čtyrstého tŕidcátého šestého, v ten pátek pred svätú Márií 
Magdalénu, let kralovství našich Uherského v padesátém etc. 

(V Archíve Českom 111, 446.) 
68. 

Sigmund, král uhorský, ubezpečuje české mesta, že ku prijatiu svetských 
a duchovných, vo válkach odbehlých, obyvateľov nútené nebudú. 

V Jihlave, 143G, 22.' Jul. 

My Sigmund, z božie milosti Ŕímský césar vždy rozmnožitel ríše, a 
* Uherský, Český etc. král vyznávame tiemto listem obecné všem, ktož jej uzrie 
nebo čtúc slyšeti budú : Jakož sme nynie zde po té jednote, kteráž sč dékujíc 
pánu bohu stala mezi posly královstvie Českého a mezi legáty svätého zboru 
Basilejskébo. také sme s nimi o naše panovanie, jakožto dédic pravý a pán 
té zeme, mluvili a jednali ^ tak sú nás, poctiví poslove mesta Pražského i ji- 
ných mčst jmenovaného královstvie Českého pilné požádali, abychme ráčili 
svoliti, kto jsú prvé méstech obývavše kterakkoli tyto časy mést prázdni byli 
i jsú, buďte svétští neb duchovní, k jich zase prijetí a k statkuom navrácenie, 
aby od zadného mimo jich vuoli tišténi nebyli obyčejem nižádným. Protož my 
nechtíce jich žádosti oslyšeti, aby mír a pokoj té zeme a jednota skrze to 
rušená nebyla: i svolujem k tomu, nechtíce by svrchupsaná mesta k tomu, 
jakož svrchupsáno stojí, mimo jich vuoli žádným obyčejem tišténi byli. A tomu 
na svedomie náš ciesaŕský majestát kázali sme pŕivčsiti k tomuto listu. Jenž 
jest dán v Jihlave, leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého tŕidcá- 
tého šestého, den sväté Máŕi Magdalény, královstvie našich Uherského v pa- 
desátém etc. lété. 

(V Archíve Českom Hl, 449.) 

69. 

Sigmund, kráľ uhorský, dáva Divišovi Boŕkovi z Miletínka do zálohu 
Kunetickú horu, Bohdaneč a statky kláštora Opatovského. 

F Praze, 1436, 21. Sept. 

My Sigmund z božie milosti Ŕímský ciesaŕ, vždy rozmnožitel ríše, a 
Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky etc. král. Vyznávame tiemto listem 
obecné pŕede všemi, ktož jej uzrie nebo čtúce slyšeti budú: že spatrivše na 
tu snažnost, kterúž jest statočný Divis Boŕek z Miletínka, verný náš milý, 

4* 



52 

tyto časy učinil pro zemské dobré, a také že jest nemálo pracoval o naše 
počestné a dobré jako pána pŕirozeného a dedičného, my chtiece jemu také 
naši milost a vdéčnost okázati, aby nám k zemskému a obecnému dobrému 
tiem lépe a pilnéji slúžiti mohl: protož sme s dobrým rozmyslení a radu naši 
s ním uhodili a uhozujem milostivé, jakož dole psáno stojí: tak že moci 
tohoto lista jemu a jeho erbom zastavujem a zapisujem hrad Kunétickú horu, 
mestečko Bohdaneč, a vsi dolopsané kláštera Opatovského, jménem Nivčice, 
Bystŕeč, Rybitví, Lhotka u Blatníka, Neratov, Živanice, Pŕelovice, Sopŕeč, 
Habnnu, Žaravice, Brehy, Kŕičeň, Kasaličky, Rohoznice a dvuor poplužní, 
Osice a dvuor poplužní, Osičky, Polizy, v Dobíenici tri človéky, Ždanice a 
dvuor poplužní, Podolšany, Opatovice a dvuor poplužní, Lhotku, Pohrebačku 
a dvuor poplužní, Hrobice, Némčice a dvuor poplužní, Kunétice, Brozany, 
Hradišče, Ohrazenice, Srch, Rosice, Trnová, Dúbravice, Lohynico, Mélče, 
Hrádek, Poyhranov, Černá, Veliké Kavčiny, Malé Kavčiny, Steblová, Dŕieteč, 
Bukovina, Borek, Újezd, Rokytno, Bohumileč, Dražkov, Dolany a dvuor po- 
plužní, Ožuchov, Črná za Bohdančí, Stolany a dvuor poplužní, s úroky, lesy, 
k hájným hradu, mestečka i vsí svrchupsaných príslušnými, horami, doly^ 
rybníky, Labem, -jezery, potoky, lukami, mlyny, požitky a právy všelikakými, 
kteréž k hradu, mestečku i vsem svrchupsaným pŕislušejí, ježto na daní tohoto 
lista v držení má v puol patu tisíci kopách grošuov Pražských striebrných a 
dobrých; a to tak: aby jmenovaný Divis ta jistá zbožie, jakož se svrchu píše, 
dr^l a jich požíval za čtyŕi leta plná ot danie tohoto listu porád počítajíc 
bez vyplačeme, a v tom abychnie my ani naši úŕedníci jemu nrpŕekáželi; a 
po čtyŕech létech, když my, nebo naši budúci, neb ty osoby, kteŕíž tu vý- 
platu spravedlivé mieti mají, jemu neb jeho erbom dáme a zaplatíme, neb da- 
die a zaplatia téch puol páta tisícQ kop gr., a toho vyplacenie žádati budú. 
dadúce jim čtvrt leta napred védéti, tehdy nám a tém ihned bez prodleníe 
mají téch zboží i s príslušenstvím vším sstúpiti bez otporu i bez zmätku 
Však jest vymienené, aby mimo spravedlivé pôžitky lidí chudých neobtéžovali 
k pohoršení toho zbožie, a aby nám a komore královské ty summy obyčejné 
podlé práva pŕedkuov našich vydávali, cožby z svrchupsaného jeho drženíe 
spravedlivé bylo, a kdyžby tej summy na chudých lidech požádali, aby mimo 
to nebrali viece. Také svrchupsaný Divis nemá na zadného moci sahati, ani 
Bvévolné búHti, než právem každého hledéti jakož slušie, a že nám také z toho 
zbožie vémé slúžiti má; a jestližeby kto nám se protivil aneb svévolné búril 
a škodil v zemi České, proti takovému neb takovým má nám vémé pomáhali, 
což najlépe bude moci beze Isti, jakož sme jim té služby svénli. A ktož 
tento list s svrchupsaného Divise a jeho erbov dobrú volí mieti bude, ten má 
v tomto zápisu všecko právo jmieti jako oni sami. A toho na svedomie náš 
ciesaŕský majestát kázali sme pŕivésiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze, 
leta od narozenie syna bož. tisícieho čtyrstého tŕicátého šestého, den S. Ma- 
túše apošt. a evang. božieho, let království našich Uherského ctc. v páde- 
sátém, limského v šestimezidcietmém, Českého v sedminádctém a ciesarstvie 
v čtvrtém lété. 

Ad relationem Johannis de Chotiemicz. 

(V Archíve Českom IV, 176.) 



68 

70. 

Sigmund, král uhorský, dáva Vaňkovi z Miletínka do zálohu ves Sedl- 
ckého opátstva. 

V Prazcy 1436, 21. Sept. 

My Sigmund z bDžie milosti Éímský ciesaŕ po vše časy rozmnožitel ríše, 
a Uherský, Český etc. král. Vyznávame tiemto listem obeciié'všem, kteŕíž jej 
uzrie nebo čtúce slyšeti budú: že spatŕivše na tu snažnost, kterúž jest slo- 
vútný Vanék z Miletínka verný náš milý tyto časy učinil pro zemské dobré, 
a také že jest nemálo pracoval o naše počestné a dobré jako pána pŕiroze- 
nŕho a dedičného: my chtiece jemu také naši milost a vdéčnost okázati, aby 
nám k zemskému a obecnému dobrému tiem lépe a pilnéji slúžiti mohl: pro- 
tož sme s dobrým rozmyslem a s raddú naši s ním uhodili a uhozujem milo- 
stivé, jakož dole psáno stojí: najprvé moci tohoto listu jemu a jeho erbom 
zastavujem a zapisujem vsi Sedleckého opatstvie, jménem Týnec mestečko, 
Vinarce, Bélušice, Kojice, Selmice, Chrčice, Krakovany- a Lhotku, kterýchž 
svrchupsaný Vanék nynie nadaní tohoto listu v držení jest, s rybníky, s lesy 
a háji, s úroky, požitky a právy všelikakými, kteréž k tomu zboží pŕíslušejf, 
v tisíci kopách gr. Pražských stŕiebrných a dobrých. A to tak aby jmenovaný 
Vanék to jisté zbožie Sedleckého kláštera jakož se svrchu píše držal a jeho 
požíval, a v tom abycbme my ani my ani naši úŕedníci jemu nepŕckáželi. A 
když my nebo naši budúci, neb ty osoby, ktefíž tu výplatu spravedlivé mieti 
mají, jemu neb jeho erbom ten tisíc kop gr. dadie a zaplatie, a toho vy- 
placenie žádaíi budú, dadúee jim čtvrt leta napred védéti: tehdy nám a tém 
ihned bez prodlenic mají téch zboží i s pŕíslušenstvíra vším sstúpiti bez ot- 
poru i bez zmätku. Však jest vymienéno, aby mimo spravedlivé pôžitky lidí 
chudých neobtéžovali k pohoršení toho zbožie, a aby nám a komore královské 
ty summy obyčejné podlé práva pŕedkuov našich vydávali, cožby z svrchu- 
psaného jeho drženie spravedlivé bylo, a kdyžby tej summy na chudých lidech 
požádali, aby mimo to nebrali viece. Také svrchupsaný Vanék nemá na zad- 
ného moci sahati ani svévolné búŕiti, než právem každého hledéti jakož slušie, 
a že nám také z toho zbožie verné slúžiti má; a jestližeby kto nám se protiril 
anebo svévolné búril a škodil v zemi České, proti takovému neb takovým má 
nám verné pomáhati, což najlépe bude moci beze Isti, jakož sme jim té služby 
svéHli. A ktož tento list s svrchupsaného Vanka a jeho erbuov. dobrú volí 
mieti bude, ten má v tomto zápisu všecko právo mieti jako oni sami. A toho 
na svedomie náš ciesarský majest^it kázali sme pŕivésiti k tomuto listu. Jenž 
jest dán v Praze, leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého tncátého 
šestého, den S. Matúše apošt. a evang. božieho, let království našich Uher- 
ského etc. v padesátém. Rímskeho v šestimezidcietmém, Českého v sedmi- 
nádctém a ciesarstvie ve čtvrtéra lété. 

(Archív český IV, 176.) 

71. 

Sigmund. král uhorský, Oldrichovi z Rosenberka o nedokonanej umluve 
s Táborskými, o príprave k válke a jiných veciach. 



c 



54 

r Praze, 1436, 22. Oct. I d 

Sigmund z božie milosti Ŕíraský král po vše časy roznmožitel ŕíse, i| 
Uherský a Český etc. král. 

Urozený verný milý! Co jsi nám psal a vzkázal po tomto tvém posli, 
tomu sme všemu dobre sľo;toméli, a vzdržali sme služobníka tvého až do sk 
chvíle, abychme mohli néco konečného vzkázati. Pak kdyžC jest druhý služeb- 
m'k prijel chtéli sme aby sie první k tobé vrátil. Dávajíce védéti, že Pribík 
Klenovský včera prijel s témi umluvami, které ste sepsali. A ponévadž kus prvnl 
ježto sie duchovenstvie dotýčc, néco hluboký a uprímo jest proti kompaktatom 
kterež legáti s ticm královstvím udélali, i také proti té výpovedi, kterúž j^ 
Engliš podlé jich svolenie učinil: protož sme to podali na mistry a knéží 
aby neŕekli, že my z své hlavy jednáme, a ty veci dávno zriezené, zasie m 
hádaní podávame; a dnes jich odpovéd a radu jmieti budem,' a pak dák 
k svetským vécem sahati ; a tobé po tvém služebníku všechny veci vzkáztti 
chceme. Také véz, že zjitra bohdá pan Ptaček a také Pražané vytrhnú. A ti 
kteh'by s tebú býti méli, již dávno od nás jsú domov vyjednáni. Pak ti, kten 
s oné strany Labie jsú, také vytrhnú, i Žatečtí i jiná mesta. Také náin Divis 
vzkázal, že se všemi témi krájaný hotov jest i vytrhne; jakož pak lépe vzkážeiu; 
po tom sie také môžeš richtovati. Pak o ty z Prachatic rozkázali sme pod- 
komoriemu, aby Prachatickým psal, aby holdov na tvém nebrali; též i ty od 
nich bráti nemáš. A Zmrzlíkovi sme žádný zápis ješté neučinili. Pak o švagra 
tvého etc. každý den čekáme Matkovo poselstvie, a s ticm o ty veci radi 
rozmluvíme. Dán v Praze, v pondélí po jedenácti tisíc dévic svätých, let krá- 
lovství našich Uherského etc. v L, Rímskeho v XXVII, Českého v XVn, a 
ciesaŕství v čtvrtém lété. 

Ad mandatum D. Imperatoris: Franciscus de Branicz. 

Urozenému Oldŕichovi z Rozenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archive Českom I, 44.) 

72. 

Sigmund, král uhorský, Oldŕichovi z Rosenberka, aby vo svojom okoM 
rozhlásil Pražský snem k novému roku a k nemu i sám prijel. 

V Praze, 1436, 14. Dec. 

Sigmund z božie milosti Ŕíniský král, vždy rozmnožitel Hše, a Uherský, 

Českv etc. král. 

» 

Urozený verný milý! K žádosti všech pánov, zeman a obcí královstvie 
našeho Českého sem do zeraé pŕijcvše, jakož vieš, a v ni sie jakožto dčdic 
a pán pŕirozeuý uvázavše, a tak dobré a poctivé téhož královstvie našeho 
z pŕirozené nám povinnosti vždy mysléce, již sme bohu dékujíc le^áty zboru 
Basilejského s arcibiskupem voleným v Čechách a s jiuými kné/ími o všecky 
veci konečné v jednotu uvedli; ježtoC i žáci k rádu knéžskému o suchých 
dnech nynéjších svéccni mají býti. Pak jizf to pŕedsie vzali sme, abychom 
také rád svetský, jenž ta leta pohŕiechu byl potuchl, zasie vedlé práv staro- 



dávDé v tete zemi držalých uvedli a vyzdvihli. A protož sme s raddd naŠÍ 
snem obecní o novém lété najprv pŕíščiem v Praze složili, aby což obecného 
dobrého, jakožto o^ta siedánie v laviciech i jiných vecí síe dotýče, tu bylo 
všeho podobné porovháno. Protož vuolet naše jest a takt žádánie, aby po 
méstech a mestečkách svých ten snem trhem provolati kázal, af všichni pfi- 
jedú; i ty také pŕijeď; nebf súdy a rády propustiti a osaditi chcem, aby viec 
jeden dnihého moci nehledél, ale právem. TakéC žádáme, aby svú pečet dal 
[ífivésiti k listu umluv téch, kte éž s knézem Bedŕichem a s Tábory máme. 
A s Prachatickými véHnieť že do toho snemu všeho v dobré miere necháš 
stati ; a tu pak s právy svými a listy, kteréžkoli máš, buď pred nami. Dán 
v Praze, v pátek po sv. Lucii, let království, našich etc. 

Ad mandatum D. Imperatorís: Johaunes Tussek. 

Urozcnému Oldrichovi ž Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(Archív český I, 46.) 



73. 

Výpoveď Sigmunda, kráľa uhorského, vo pri medzi panským a rytierskym 
stavom v Čechách o sedáni pri zemskom súde. 

r Fráze, 1433, 26. Jan. 

My Sigmund z boží milosti Ŕímský ciesaŕ vždy rozmnožitel ríše, a Uher- 
ský, Český etc. král vyznávame tiemto listem obecné pŕedevsemi, ktož jej 
uzri neb čtúce slyšeti budú: tak jakož mezi urozenými pány královstvie na- 
šeho Českého s jedné, a statečnými a slovútnými rytieri a panošemi, zemany 
téhož královstvie uašeho s strany druhé, byla jest puotka a nesnázka o to, 
že zemané chtéliby právo mieti k súsezí zeme a k sedení na súdiech zem- 
ských tak jakožto i páni; o kterúžto nesnázku a puotku mocné sú na nás, 
jakožto na kiále Českého a páua svého, prišli, a slíbili s obú stranu v tom 
naše vyrčenie, jakožbychom o tom mezi nimi vyrkli, držeti a na tom dosti 
micti i tak v skutku naplniti. A my slyševše jich pre s obú stranu, i dsky 
zemské v tú chvíli jakž sine mohli oliledavše, chtéli sme konečnú výpovéd 
naši učiniti: ale že vec nemalá jest a večná a že sme pŕisáhli každého pri 
jich práviech, ŕádiech a svobodách zuostaviti, nechtiece také nižádné strane 
krátko učiuiti, a vidúce také zemí í)ŕevelmi zašlú, a toho zvláštnie a veliké 
potŕebí jest, aby súd spravedlivý šel chudému i bohatému, a tiem aby nikoli 
dleno nebylo: protož s dobrým rozmyslem a s radú naši duchovních i svet- 
ských, ne jakožto za konečnú výpovéd, ale v této míŕe pro lepšie této zeme 
zašlé, Ja bez pohoršenie strany obojie práv, ŕádóv i svobod jejich takto vy- 
poviedame, a tak chceme mieti suobú stranu n eporušitedlné zachovane : aby 
najprv komorník a sudí byli z pánov, ktoréž jim k tomu hodné vydáme, a 
zemský písar.aby z zeman byl, kteréhož také vydáme hodného; a pak jiných 
pánov k súdu vybraných aby bylo dvanácte, a zeman osm, kteŕížby se nám 
k tomu hodni zdali. A tak chcem, aby tiem obyčejem a skrze ty k tomu vy- 
brané aby bylo tak súzeno dvé lété porád čtúce po daní lista tohoto najprv 



96 

ptäút kaidé sodié dm; a piklibj kteH bere Isti s pánór aeb z iomb tfd 
yrjéajdk na téch sádiech t téch dTÚ lelú ktcré suché dm bytí neiMkfi, ak 
tí, kt^ížbf bjtí mobli mají sádití, paklibj tí Tsichni nebjli, ale áredÉU 
Pímžátí aby s^fli podlé ustanareiiie otce naseho, dobré paméti äesaíe Kariii 
jakož se re ddíách nalezá. A m j t této m£ŕe, jakž najdále a najlépe moA t 
■nétí budem, chceme se lépe rozmysliti a tázatí; a k^tyž dáme Hjti utéBt 
m^ífed Tédétí obojí strane t tá drú letá, abj pred nami stáli a byli: a flf 
tu chceme mocné a konečné ryporédi^i bohdá vedie spraredlností ; luemáak 
dálibaoh žádnénm krátko ucinitL A y tom času obé strane aby sobé mdny t 
pomocný byly toto zemi t rád a pokoj nresti A toho na svédcmif kázali sme 
obojí strane takový list dátí pod našim äesaŕským majestátem. Dán ▼ nm, 
anno domini MCCCC tfidcátébo sedmého, y tu sobota po S. P^yIu na Tieň 
obrácení, let králorstrí našich Uherského etc. 

(\ Ardiire Čeikom m, 461.) 

74. 

Sígmond, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka a Janovi z Malovic, 
aby vybranú královskú dán doposlali. 

F Praze, 1437, 30. Márt. 

Sigmand z božie milostí fifmský král po vše časy rozmnožitel rfie, t 
Uherský a Český etc král. 

Urozený a slovútný vémí milí! Yzalif sme nékteré véd pred sie, jeitflt 
obecného všie zeme našíe České dobrého sie dotýčí, a téchf nám jest k ét 
brémn konci bez penéz nelze vésti, a také dlenie v tom všeliké jestí škodaa. 
Protož žádámet s pilností, a vuolet naše jest, abyste nám hned jaki torta 
list opatfíte, penieze t}, což ste jich koli z berné toho kraje sebrall, ae- 
meékajíc poslali po komž viete, jestiC nám toho potŕebie velmi pilné; véŕiece 
že tíem dlíti nikoli nebudete, atby naše poctivé a obecné dobré nebylo jS 
meškáno. A pHčiňte pilnost tiem snažnéjší, a( ostatek bez dlúhého sedenie 
dobrán jest ; však viete, kterak neposlušné pŕipravovati k tomu máte. Dáa 
v Praze, u velikú sobotu, let království našich etc. 

Ad mandatum D. Imperatorís: Johanne subcamerario referente. 

Urozenému OldHchovi z Rozenberka 

a slovutnému Janovi z Malovic, 

verným našim milým. 

(Y Archíve Českom I, 46.) 

75- 

Sigmund, král uhorský, Oldríchovi z Rosenberka: aby daň len [na od 
starodávna obyčajných miestach vyberal. 

V Praze, 1437, Í6. Apr. 

Sigmund z božie milosti Ŕfmský král po vše časy rozmnožitel ffše, a 
Uherský a Český etc. krá), 



57 

Urozený verný mil^! PsaliC sú nám úŕedníci naši, kteŕíž na berni sedie, 
žeby ty s svých dedičných i knézských lidí sám berni vybierati a nám dáti 
chtél. Vieš kte^akC jest tebú i jinými, a tak vší zemí svoleno, žet má táž 
berné osobami na to vydanými, z nichž i ty jeden jsi, v miestech, kdežto 
z starodávna obyčejno jest na tom sedati, brána býti. Protož žádámef, aby 
toho nikoli nečinil, pro jiných lidí snad rozpačenie i pro jiné zmätky, jakžt 
veríme. Dán v Praze, v úterý po sv. Tiburcii, let království etc. 

Ad mandatum D. Imp.: Johanne de Cunvald subcamerario rcferente. 

Urozenému Oldŕichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Arclii?e Českom I, 47.) 

76- 

Sigmund, král uhorský, Oldŕichovi z Rosenberka, aby manov, k Zvikov- 
skému hradu náležajúcich, nech^al pri svojich svobodách. 

r Praze, 1437, 19. Apr. 

Sigmund z božie iQilosti flímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a 
Uherský a Český etc, král. 

Urozený vémý milý ! Eŕišedše pred naši velebnost manové k hradu Zvie- 
kovu pHslušní z Radobytec, z Stražovic a z Crhonic, zpravíli nás, žeby jim 
svobod nejakých, kterýchžto jích predči z starodávna i oni v lesiech našich 
ku palivu a k stavení požívali sú, bylo již hájeno, a k tomu zdalo sie jim, 
žeby i nynéjšie berné neméli dáti. Protož žádámeí, opatfte to, kterakéť jich 
svobody a práva jsú v lesiech i v jiných vécech, pŕikažiž úŕedníkóm svým na 
Zviekov, at pritom ostaveni jsú bez pŕekazy, cožf bylo jest z starodávna. A 
také berni nynéjší ať dédie, cožt z lanu vedlé jiných jim nojblíž pŕisedících 
sie dostane, jakožt jest svoleno a uloženo, ježto to snm vieš dobre. Dán 
v Praze, v pátok po sv. Tiburcii, let království našich etc. (sie). 

Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. 

Urozenému Oldŕichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archive Českom I, 47.) 

77. 

Sigmund, král uhorský, Oldŕichovi z Rosenberka : aby p. Zmrzlíkovi ná- 
ležiace holdy tomuto postúpil. 

r Praze, 1437, 4. Mai. 

Sigmund boží milostí Ŕímský král po vše časy rozmnožitel ríše, a Uher- 
ský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Jakož nám píšeš, že toho zbožie Kosteleckého za- 
dnými holdy nedržíš, než tak jakžt Kunat ho k hradu jest postúpil etc. Pro 
hospodina! sám to vieš, žet jest Kunat jinak toho nemél, nežli holdem, jakož 
ta leta každý, což najviec mohl, jost osábl. Ale ponévadž sme s radú všie 



58 

zeme, a zvlášče tvú, (ak na lom zostali, že m«ij( ti boldové pomináti, a Zmn< 
líkovi to jest zapsáno : prosímet, neostávaj nás v jiném, at to což svolem 
jest, jde pŕedse. Necht on drží cožt v zápisu má, dobŕef proto hrad bohdi 
bude uchován moci býti. A véŕínief, že jinák neučiníš pro žádnú véc; nebfbj 
j iní snad tebe zriec také se holdov chtéli držeti, a o tofby noTé neanáze 
vzrostly. Dán v Praze, v sobotu po nalezení sv. KHže, let královBtví naiich 
uherského etc. (sic). 

Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tossek 

(Dúška). Lidi pak ty, kterížt jsú zjíroáni, milý, kaž propustiti, at nás 
viec nestarají o to a nečinic nám zlé mysli, a nám také aCby vieť o to ne- 
bylo potŕebie k tobé stati. 

Urozenérau OIdŕichovi z Rosenberka, 
vernému nasemu milému. 

(V Arcliive Českom I, 4S.) 

78. 

Sigmund, král uhorský, OIdŕichovi z Rozenberka, aby vypravil avoj lad 
pred Sion k dobývaniu Roháča z Dubej. 

V Praze, 1437, 29. Jun. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Häe, a 
Uherský, Český etc. král. 

Urozený vémý milý! Jakož všie zeme svolením jest umluvena i pro- 
volána vojna k Sionu pred Roháče toho zemského zhúbce, k tomu také tvé 
svolenie se stalo. A již dávny dosti čas ten hrad obehnäti zjednali sme., jakoi 
tebe tajno to nenie, neb sme to tobé prvé psali; a diel našich dvoran Uhrdr 
i Čechov tam pred Sion poslali sme. I žádámef a prosíme s pilností, aby 
ihned bez meškanie, jakž najspieš budeš moci, své lidi jiezdnéipéšie vojensl^ 
k Sionu vypravil. A to učiň pro zemské dobré a naše poctivé: neb jakžbj 
toho neučinil, tak by i jiní rozpačenie jméli. Jehož toho nepochybujem, že 
s to jsi tak opatren, že zemské zlé a naše hanba tobé milá nebude. Dán 
v Praze, den ssv. Petra a Pavla apoštolov, let království našich Uherského 
etc. padcsátého prvnicho, Rímskeho 27., Českého 17. a ciesaŕstvie v pátém 
lété. Takét sme též vzkázali po tvém služcbníku Chvalovi ; na tos nám žádné 
odpovedi nedal. 

Ad mandatum D. Imperatoris: Procopius de Rabstein. 

Urozenému OIdŕichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archíve Českom I, 49.) 

79. 

Sigmund král uhorský, OIdŕichovi z Rozenberka, aby nemeškal prfat 
s ludom svojím pred Sion. 

Ve Chbé, 1437, 9. Jul. 

Sigmund z božie milosti Ŕímský král po vše časy rozmnožitel Hše, a 
Uherský, Český etc. král. 



59 

Urozcný verný milý ! Tajnoť tebe neuie o sjezdu n£^šem s kniežaty a vo- 
Jici ve Chbé; a s témiC nám bohu dékujíc dobre sie vede a po našie vuoli, 
ítot bohdá v skuoŕe do Čech s dobrými zasie novinami sie navrátíme. Než 
mútilit sú nás vehni listy svými ti, jenž u Siona lezie, psavšc nám o roz- 
Kiých a mnohých prácech svých i nebezpečnostech, že jich jest velmi málo. 
i tomu druzí v témž kraji snemy knkés jednají, listy po méstech i kdež 
c3ie rozpisujíc, žeby z toho mnoho dobrého mélo jíti ; ježtof my tomu ro- 
xnéti nikoli nemôžem. A nám také toto zde počaté dobré opustiti zde ne- 
odno, anižby nám potom i ot vás za dobré bylo jmieno. Pŕotož milý, pro 
spodina! již opatr čest naši i té zeme, a nemeškaj lidí svých tam k Sionu 
taé vypraviti. Potŕebiet jest, afby zlí skrze vaši nepilnost a oblevenie po- 
maly snad neméli, a my i s vami k hanbe a ke škode neprišli; tiem pro 
c nemeškaje, jakžf veríme. Za tiemC my zde tiem spieše téchto vecí poku- 
jíc, do Čech zasie pŕijedem, a pilnéjie sie z boží pomoci ke všerou pKči- 
cne, dobrým a poslušným podékujíc, a jiným také s tvú a jiných radú vedlé 
Jh hodnosti otplatiece. I véŕímet vždy, že svých k tomu Sionu ve všícku 
l)ľú líbost pro naše poctivé a té zeme všecko dobré posiati neobmeškáš. 
&n ve Chbé, v úterý pred s. Margretú, let království našich etc. 

Ad mandatum D* Imperatorís: Johannes Tussek. 

Urozenému Oldŕichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archíve Českom I, 49.) 

80. 

Barbora, králena uhorská, p. Alšovi zo Štenberka všelikc noviny, zvláštne 
královi Sigmundovi. 

r Praze, 1437, U. Aug. 

Barbara z božie milosti Ŕfmská Uherská a Česká královna: urozenému 
Išovi ze Štenberka, vernému našemu milému. 

Urozený verný náš milý! Jiných novin nynic neviemy, jedno že nám 
iťsaŕova Milost již tri listy psal, že chce skoro zde býti, a žeby prvé do 
'hné chtél jeti, a pak odtad sem; a nékteŕí pravie, žeby z Žatče chtél sem 
3ti. A jakož smy služobníka svého Petra k JMti poslali, jehož tebe tajno 
enie oč, tenf ješté neprijel ; a pak neviemy, dopustili nám to, čili nie. A tedt 
osielámy list despotov, kterýž nám nynie pŕinesen; a v tom uzŕiš co nám 
íše. A ten despotov posel nas zpravil, žeby Cies. Mt v krátce mienil do Uher 
?ti; a opét jiný človek pŕišel jest k nám včera, a ten nás zpravuje, žeby 
)ies. Mt sem pŕijeda, nechtél zde dele meškati, jedno za dvé nedeli, a tak 
de všeho ponechaje, žeby chtél do Uher jeti. A takéť nám Orság Michal 
íše, žeby brzo Cies. Mt do Uher chtéla. Jinýchť novin nynie neviemy, než 
e pan Menhart mieni k Cies. Mti jeti ; a jedni nás zpruvují, žeby jemu Cies. 
it nékteraké zbožie dal ; a druzí nás zpravují, žeby jemu poručeno mélo býti, 
by jeho náš syn poslušen mél býti. Tyto noviny tak všecky slyšímy, ale toho 
íšté v j istote nie neviemy. Dán v Praze v nedeli po sv. Vavŕinci, anno do- 
]ini etc. XXXVII etc. 

(V Archíve Českom 11, 4.) 



60 

81. 

Sigmund, král uhorský, povoláva Oldiícha z Rozenberka do ČáslavsIÉ 
snemu, na 8. Sept. 

r Praze, 1437, 23. Ang. 

Sigmund z božie milostí Ŕímský král po vše časy rozmnožitel m 
Uherský, Český ctc.'král. 

Vémý milý! Sjiezdévšc sc s kniežaty volenci o nékteré veci, jefii 
Mše dotýčí, ve Chbé, jakož tajno tebe nenie drieve, tu sme pilnosti ot 
k nékterým kniežatóm i o veci také královstvie naseho Českého neopnsj 
ale o ty snažné a prísne mluvili, jednali, i na néčem zuostali, ježtof vást« 
všech vuobec chcem zpraviti, aby všichni radili, kterak ty veci k kond 
deny mají býti. K tomut také mnohé nové a divné včci v zemi pohtin 
jenž se pohŕiechu k búrkam chýlé, a ke mnohému zlému všie zeme mohh 
pŕijíti, jakžby tomu záhe ncbylo odoláno; pro kteréžto my tiem spiese 
pnjeti sme museli, mnohé a pilné také potreby jinde po krajích opasti 
I zdálot se nám a radé našie, abychom pro ty i jiné mnohé královstvie 
šeho Českého potreby snem obecní tiem kratší složili, a zespolka sobé 
pokoji a obecnému dobrému racjili i pomohli. Protož prosímet i prikazuj 
aby ty k témuž také snemu o matce božie najpiT pŕíščie do Čáslavé pi^ 
toho dne nikoli nezmeškávaje, jakožť jest obecné všie zeme i tvé dobré ni 
Nebt dlíti tiem neslušie aniž se hodí, aby váhaním nebo netbáním nel 
dobré obecné opuščeno, a zlé se také snad po málu nerozmohlo. Dán u 
v pátek u vigilii sv. Bartoloméje, let království našich etc 

Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tuss 

Urozenému Oldŕichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archíve Českom I, 50.) 

82. 

Sigmund, kráí uhorský, oznamuje Oldŕichovi z Rosenberka odroo 
Časlavského snemu ná 30. Sept. 

F Praze, 1437, 5. Sept 

Sigmund z božie milostí Ŕímský král, po vše časy rozmnožitel Kš( 
Uherský, Český etc. král. 

-Vémý náš milý ! Mnohé a pilné obecné všeho královstvie našeho Česk 
potreby pred očima majíce, jichžto diel z listov našich tobé i jiným pred 
rozeslaných mohl si shledati dobre, byliC sme snem obecní složili y Čis 
o matce božie najprv pŕíštie. Ale že tak valnému snemu zdalo se miiohýi 
mesto téskno, do kteréhožto také zemanom i méstóm nékterých krajov dal 
jest pŕíjezd, a nad to, že ty tak mnohé a pilné potreby, pro néžto snem 
skladá, prostrannéjie sie mnohem v Praze mohú jednati nežli jinde: zdál( 
nám a radé našie za podobné, z téch i mnoho jiných hodných príčin, 
snem, času néco prodlejíc, do Prahy prevesti. Protož žádámet i pŕikazij^ 



61 

Bti ovšem chtiece, aby ty k tomu pro tak pilné potreby složenému snemu 
Prahy pŕijel o sv. Jeronymu najprv ph'štiem, toho dne nikoli nezmeškávaje, 
:ož milost naši zachovati, a pokoj i obecné všie zeme i své dobré rád vi- 
ti raieníš. Dán v Praze, ve čtvrtek po sv. Jiljí, let království našich etc. 

Ad manďatum D. Imperatoris: Johanne3 Tussek. 

Urozenému Oldiichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archíve Českom I, 61.) 

83. 

Sigmund, král uhorský, Oldrichovi z Rosenberka: aby nečinil prekážku 
álovským berníkom vo vybieraní dane. 

Nu riašimé, 1437, 11. Nov. 

Sigmund z božie milosti Rímsky král vždy rozmnožitel ríše, a Uherský, 
íský etc. král. 

Urozený verný mil^! SrozumčIiC sme, a takt sme zpraveni od bernfkóv 
šich, že bráníš netoliko svým lidem, ale i téch lidí ježto pod tebú sedie, 
rni dáti; jakož sme pak list videli, kterýž píšeš berníkom, néco jim pŕi- 
ožuje a pravé, že jiní lidé berní nedávají; jenžsietomu dosti divíme, nébrž 
;o sie nám zdá nemálo "scestné, ponévadž si ty ten byl, ježtof jest s prv- 
ni k té berni svolil, a vidar že téméŕ všichni i svatojirskú i nynéjší berni 
m vydali, a ješté dodávají každý den. Protož zadáme od tebe pŕikaziyíce, 
y našim berníkom takových pŕekážek nečinil, nébrž dopustil aby berni 
äti mohli. Však vieš, že si svatojirské málo neb nie nedal; a tu opát sie 
ládáš, jenž bychme tobé toho neverili ; neb i jiným to príklad jest, sie také 
pierati. A doufáme tobé, že vuoli naši v tom učiníš; paklit sie tohe ne- 
mé, tehdy v tom nemôžem než nelibost jmieti. Dán na Ylašimé, den sv. 
irtina, let království našich Uherského etc. 

Ad mandatum D. Imperatoris. 

Urozenému Oldrichovi z Rosenberka, 
vernému našemu milému. 

(V Archive Českom I, 61.) 

84. 
Odpoveď krála AlbrechtA na podané jemu artikule Českých stavov. 

Z počiatku r. 1438. 

Odpovéd královy Milosti Albrechta vévody Rakúske zeme, a svolení po- 
lov království Českého. 

It. jakož žádáte o královú starú pani a mater naši etc včztež žet Jcýie 
ilost již jest úplné prázdna a prostá, a k tomu sme my snažnú pilnosf, co 
le najdále mohli, priložili, a chceme dále k nie sie milostivé ukázati a pri- 
ivé, jakožto k materi našie mdlé; jakož sme pak pány a posly toho ústne 
e zpravili. 

(Archiv Český lU, 460.) 



62 

85. 

Albrecht, kráľ uhorský, zaväzuje sa Plzeňskému kraju ku pluenii 
pisov od predošlých českých kráľov. 

r Praze, 1438, 19. Jul. 

My Albrecht z božie milosti Ŕímský kíál, vždy rozmnožitel ŕíse, a 
ský, Český, Dalmátsky, Charvatský král a vévoda Rakúsky vyznávame 
listem obecné pŕedevšcmi, ktož jej uzrie nebo čtúce slyšeti budú, že j 
z jednohlasné vuole na sneniu Pražském volení a pŕijati sme za krále a 
královstvie Českého, v umluvy nékterých jistých vecí, kteréžto jiným 
našim všemu království vznícím zretcdlné jsú popsány : tak zvlášté všem 
nóm, rytierom, panošem i méstóm lantfridu kraje Plzenského slibujem, 
naším královským, ty všecky dluhy a zápisy slavné paméti ciesaŕe 
Václava i ciesaŕe Sigraunda, kteréžto Jich Milosti v zemi České jim 
a vydali jsú, budto na království nebo na duchovenství, ježto sú s jich 
a vedomím vyšli, neproménitedlné každému vedie jeho spravedlnosti 
ažby sé jim vedie týchž zápisuov stalo dosti. Na zdrženie toho pečet 
královskú kázali sme k tomuto listu pHvésiti. Jenž jest dán v Praze, léti 
narozonie syna božieho tísícieho čtyrstého tridcátého osmého, y sobota 
rozeslánie svätých apoštolov, království našich leta prvnieho. 

Ad mandatum D* Regis: Johannes 

(V Archíve Českom III, 461.) 

86. I 

Albrecht, král uhorský, p. OldHchovi z Rozenberka: aby sa chystali 

poľa. 

F Žiíavé, 1438, 27, Oct. 

Albrecht z božie milosti Ŕímský král, po vše časy rozmnožitel Ŕfše, 
Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatský etc. král a vévoda Raitúsky etc. 

Urozený verný náš milý! Tajno tebe nenie, kterak sme v tej m 
z zeme otjeli, chtiec radi s boží pomoci a radú prátel našich i jiných vémj 
sé proti našim a zeme našie České ncpŕatelóm opatŕiti, kteŕíž v hranice 
a cíle i príslušnosti téhož královstne, to jest do Slezie, o nemalú moci ai 
pŕátelsky . vtrhli sú, nas a to královstvie bez viny hubiece. I ponévadž ka 
žatá a zeme okolnie chtie nám pomoci, jakož jistá toho poselstvie ot s 
máme: psalit sme také našim vérnym po všech krajiech koruny našie Česi 
aby vojensky všichni byli vzhuoru, jakož z listuov našich jim rozeslaných si 
dati lépe muožeš. Protož tebe zvláštne žádáme i prosíme, aby tiem pilní 
s jiezdnými i pešími k tomu poli hned se chystal, tak aby hotov byl, kd 
urozený Oldŕich hrabe Cilský, švagr náš a verný milý, nami jsa obeslán, r 
káže. Véŕíce úplné, že jinak toho pro naše poctivé, a té zeme i své vlast 
dobré nikoli neučiniš ; afby také jiní tebe žriec všiem byli k tomu tiem 1 
tovejše. Chcemt v budúcich časiech všiem dobrým to spomínati milosti 
Dán v Žltavé, v pondélí u vigilii SS. Šimoniše a Judy, král. našich v prvem U 

Ad mandatum D. Regis: Johannes Tosa 

(V ArchÍTO ČeBkoni III, 14.) 



63 

87. , 

Albrecht, král uhorský, dáva svoje odumrtnie právo v Tušoviciach a Reči 
Mikulášovi z Krchleb. 

Ve Vratislavi, 1439, 10. Febr. 

My Albrecht, z božie milosti Ŕímský král, vždy rozmnožitel ríše, a 
Uherský, Český; Dalmátsky, Charvatský král a vévoda Rakúsky, vzkazujem 
urozenému pánu Albrechtovi z Koldíc, najvyššiemu sudímu dvora našeho 
v Čechách, i jiným úŕedníkóm a zvlášté písaŕi desk dvora našeho královského, 
verným našim milým, milost naši královskú i vše dobré. 

Vémí milí I Všecko právo, kteréz nám na sto a padesáti kopách gr. nékdy 
Vítkovi Nemcovi Albrechtem z Tušovic tudiž na Tušovicích dskami zapsaných 
i také na vsi v Reči na dvú nebo na tri človeku, na poplužie, dvú rybníčku, 
lesň i jiných pŕislušnostech tudiež v Reči po smrti téhož Vítka Nemci pH- 
slušie, a na nás, jakožto na krále Českého, spadlo jest, dali sme a moci krá- 
lovskú v Čechách dávame statečnému Mikulášovi z Krchleb, služebníku na- 
šemu vernému milému. Protož prikazujem, aby ste témuž Mikulášovi z Krchleb 
dali list provolací pod pečetí úradu svého, a zachovajíce práva, jestližebyste 
sie uptali a nalezli, žeby zbožie na nás spravedlivč spadlo, abyste jeho hned 
Yšemi obyčeji vedlé obyčeje a rádu od starodávna zachovalého uvedli pod 
Baší milostí. Dan u Yratislavi, leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyŕ- 
stého tŕidcátého devátého, v úterý den sväté Scolastiky, královstvie našich 
Uherského v druhém, ale Rímskeho a Českého v prvniem lété. Ad mandatum 
D. Regis, D. Joanne comite de Schaumburg referente : Franciscus de Branicz. 

(Y Archive Českom I, 424.) 

88. 

Albrecht, král uhorský, usadzuje Oldricha z Rozcnberka a Menharta 
z Hradce za svojich haitmanov v Čechách. 

V Prešpurce, 1439, 10. Mai. 

My Albrecht z božie milosti limský král rozmnožitel ríše, a Uherský, 
Český, Dalmátsky, Charvatský etc. král, a vévoda Rakúsky : vzkazujem uroze- 
ným, statečným, slovútným a opatrným pánom, rytieŕem, panošem, zemanom, 
mestom, manuom i jiným všem duchovním i svetským, našim a královstvie 
našeho Českého poddaným a verným milým, milost naši královskú a vše dobré. 

Urození, statoční, slovútní a opatrní, verní naši milí! Nemohúce pro 
naše pilné veci, které sme ňynie pred sé vzali, vás tak opatrovati, jakobychom 
radi chtčli, stojíme se vší pilností a snažností o to, kterakby to královstvie 
naše České mohlo v našem nebytí zpravováno býti, a v sladkosti pokt)je až 
do pťíjezdu našeho do zémé stati: ne obmylnč ani neopatrné, ale s dobrým 
rozmyslem a radú verných našich milých učinili sme, činíme a moci naáí 
královskú v Čechách, z jistého našeho vedomie, usazujem za hajtmany naše 
a váeho královstvie našeho Českého, urozené Oldricha z Rosenberka a Men- 
harta z Hradce etc. vémé naše milé. Nebot se nám zdalo užitečnéjie i po- 
ctivéjie vám za zprávce a za hajtmany dáti pány té zeme, nežli cizozemce. 
Protož vám všem svrchupsaným vôbec i každému zvlášté prikazujem, zadáme 
i prosíme, abyste již jmenovaných Oldricha a Menharta od nás vám za hajt- 



64 

many moci listu tohoto posazených byli poslušní, jakožto nás samých, k 
se v potrebách va^'ich utiekali, i jim také pomocní i radní byli k o 
dobrému; a také kdyžby z vás kohožkoli nebo všecky naším jménon 
svého pro naše poctivé a této zemč obecné dobré jeden z nich neboli 
obeslal nebo obeslali, aby ste k nim pŕijeli a radili, jakožto nám i sami wM 
učiniti povinní jste, i byloliby potŕebie proti nepŕátelóm i zhúbeem ústi 
vojensky vzhóru byli, i to tak, jakž rozkáží, učinili odpory ani Yjmlúfástk 
neboli dlenie zadného nečiniec, pod naši milostí, donižt vám jiného 
kážem. Neb jestližeby kto z kteraké zpumosti, neboli ze zlé vnole své, 
se nám nezdá, týchž OldHcha a Menharta hajtmanov našich nedbal snad 
nechtél poslusen býti : ten a takový nčinOby napred proti nám a proti 
zemským, a tak 6 bychom znamenali, žeby ten nestál o obecné dobré, než o 
hubu té zeme, a toho bychom za dobré takovému mieti nemohli. Toma 
což svrchupsáno stojí, pro lepší jistotu a svedomie kázali sme náá král 
majestát k tomuto listu privésiti. Jenž jest dán v Prešpurce, léta od 
syna božieho tisícieho čtyrstého tŕidcátého devátého, v nedeli po S 
slávu, království našich léta druhého. 

(Y Archíve Českom III, 463.) ^ 

89. 

Albrecht, král uhorský, Oldrichovi z Rozenberka: aby tiež posloi|| 

z Čiech k sjazdu s králom Polským, v Bardijové 8. Sept vydržiavat 

júcemu, vyslam' boli. 

F Budíné, 1439, 15. JuL 

Albrecht z božie milosti Rímsky král vždy rozmnožitel ríše, a Uhen^ 
Český etc. král a vévoda Rakúsky etc. 

Urozený vémý milý! Tak jakož na Matky božie narozenie s Polfll^ 
králem a jeho bratrem do Bartfa sjeti sé máme k roku, jakožto s boif 
moci vždy učiniti mienime, a tomu jsi také z našich listuov prvé sro 
mohl: a ponévadž ta véc a pre znamenité a najviece nás a královstvie 
šeho Českého sé dotýče: i zdá sé nám potrebné a hodné, abychom néktMé- 
z Čech znamenité pri tom roce vedie nás jméli, aby nám radili a porno) 
i zpravili nás téch vecí, o kteréž ten sjezd býti má, a koruny naši aé d 
Protož žádámet še vší pilností, aby jsr sé s urozeným Menhartem z 
hauptmanem našim a verným milým o to uradil a potázal, ktoby nám 
korune k témuž sjezdu a roku z Čech najpotrebnejší byl, a kteŕí sé koli 
hodní k tomu zdáti budú, abyšte je obeslali, a s nimi jménem naším ml 
a prosili, aby nám k libosti a k naši vuoli k témuž roku prijeli. A sdáf 
nám za podobné, a však s vaši radú, aby trie z pánuov, trie z zeman 
z mést, nebo jich viece, jakž sé vám zdá, k nám byli na ten rok 
A mohloliby to býti, žeby ty sám osobné s již ŕečeným Menhartem 
tobychom velmi radi videli. Pakli by to býti nemohlo, ale pŕičiň sé k 
statečné, aby jiní páni, zemané a mesta, tak jakož sé nahoŕe píše, k 
pHjeli. Véŕímef, že sé k tomu i k jiným vécem království Českému pottc 
ným tak príčiníš, že budúcné na té tiem milóstivéje ve všem dobrém apol 
nati budem. Dán v Budíné, v stredu po S. Mai^eté, království našich A 

druhého. (V Archíve ČeBkom m, 16.) 



Alžbeta, uhorská králena, vdova po Albrechtovi, uhorskom krátovi, na- 
pomfna OIdricha z Rosenberka. aby na českom sneme hájil jej právo ku českej 
korune. 

V PrešpuTce, 1440, Jul. (?). 

Alžbéu, z božie milosti králová Uherská. Dalmátska, Cliarvatská, dédiŕka a 
pani královstvie Českého, knéžna Rakúska, Štyrská a markrabina Moravskií etc. 

Urozený verný mllj! Jakož sme nedávno poselstvie iiaše vážne k obec- 
nému snemu do Prahy učinili, riávajíce vám védéti naše a jasného kniežete 
krále Laslava, syna našľho milého, polŕebné veci, a pro které príčiny sme 
takovym našfm poselstvim tak dlúho meSkati miisili: jsiUe tištétii nepľávem 
Ľékterých z Uher, kteŕí krále Polského proti bohu a právu do zeme nám 
1 synu našemu k škode pŕivcdli; kteŕížto uaái poslove, ač jsú takový snem 
zameškali, a skrze nás prvé nemohli vyjeiináni býti. pro príčiny dotŕené, však 
jsú takové naše poselstvf na nékteré pány, zemany i mesta, kterí jsá ješče 
. tu v Praze zostali, ďáli, a naši žádosf a úmysl jim predložili, vzavše ot nich 
takúto odpoveď: ponévadž snem spohi nebyl, žeby nám odpovedi na poselstvie 
dáti nemohli, ale kdyžby spolu byli, žeby žádost naši radi chléli na pány, 
zemany a mesta vznésti etc. A ponévadž slyšíme, že ste opét nynie ns S. 
Jakubft snem veliký do Prahy uložili, a o veci veliké toho kriilovstvie mluviti 
mienite; protož tebe velice prosíme, napomíname i také zadáme, aby iia nás 
a syna našeho verné pomnčl, abychme na naši spravedlnosti ukráceni nebylí, 
znamenaje starodávne \7sazení, obyčej a zápisy zlatých bull, kteréž to kní- 
lovstvie má, svetle oznamnjíce, že žádné volení pána neb krále Českého stati 
nemá, dokudž který dédic té zeme mužského neb ženskélio pokolení zostáva 
nebo jest, a rožby se preš to stalo, aby to mocno uebylo; jakož pak listové 
(i zlatých bull to šíre svedčí. Také aby znamenal, verný milý! což naši pra- 
dédové a pŕedkové té korune dobrého ukázali, ji šírili a zvelebili sú, a že 
ste tyto časy minulé, když sú slavné paméti krále Albrechti, pána a manžela 
našeho milého, za pána a krále prijali, že ste pred nim ohlásili, ^e ste to 
neučinili pro ty staré zápisy mezi zcmémi učinené, ale jedno pro uás, jakoito 
pravú dédíŕku té zeme. Též sie nám vzkázali po tom poselstvie, kteréž ste 
luoni do IHier učinili, žádajíce abychme jakožlo dédiŕka do Čech pŕijeli a 
korunovaní naše prijali. Protož verný milý! budiž spravedlnosti naši pilen, a 
pomoz a rad, abychme podlé té i s synem naším zachovaní byli. MámeC za 
to zajislé, že profo ot boha otplatti velikú a od lidí chválu vezmete, té zemi 
i jinj-m okoloím ku korune pŕislušejícím, které jsú nám i naším détera pŕi- 
siehly, mnoho dobrého učiníte, a je všechoy bohdá v jednote zachováte, a 
také podlé spravedlnosti ostanete, ježto my i syn náš to budúcne chceme 
milostivé tobé toho spomanuti. Neb my se všerai zemémi, i s lémi kteŕf jsú 
nám pŕisiehli, chcme i mienime podlé vašie rady učíniti ke všemu užitečnému 
a dobrému A znamenojte také, jestližeby se které volení stalo proti naSie 
spravedlnosti, žeby to netáhlo k jednote té korune, kterúž i my i vy žádáme, 
ale k búH veliké, jehož toho bože neráč dáti. A vénme tobé i doufáme úplné, 
že v tom naše i syna našeho dobré opatríš; a jméj to za jislé, že toho ne- 
zapomenem, než že ve všem dobrém bnbdá oplatíme. Dat, 

(V Ari'hive Českom IIl, 17.) 



Alžbeta, uhorská králena, napomíua České stavy, aby prí voleaf klfl 
nič í; Bavorským kniežatom nebrali pred seba, čoby bolo proLÍ jej a jej %p 
iMíckéma právu ku českej korune. 

V Uiiimburce, 1440, 27. Aug. 

Elizabeth z božie milosti králová Ulieiská etc. dédička kiálovstvie ft 
skébo a kiiéhia Rakúskíl etľ. 

Urození, statečuí, sloviitní, opatrní a verní zvlášté milí! Srozuinéň 
ondy, ano snem zemský v Praze sebraný, i ti kteŕí sú tu byli, o králu budú^ 
deho té zeme jednajfce, pred se vzali sú ujce ua.^ebo kuéze Albrecbta Ba?UT- 
ského: i hncd sme posly své do Čech poslali juienovité, kterébychme i pn> 
radi byli tam poslali, bychuie od Uhruov nebyli hindrovúui; jakož pak m 
poslove tudiež vás téch príčin dobre zpraviti mohli. Potom také slyšíce, ue 
lo voleuie sie jii^. zjevuje, opčt sme po Hanuškovi služebniku našem do Oed 
vám psali, oznamujíce uaši í syua na.š(.'ho milého spravedlivost, a prosiect, 
abychiae od nie mimo práva starodávna té zeme odtištéui nebylí. Pak jíz 
došlo jest, kterak ani to poselstvie naše, ani písmo v lom vás ani jinymi ae- 
hnulo, než že to volenie již olilááeno jest, a že ste na to k jmeuovanéiiii 
lijci našemu vysláni do Kuby, abyšle jej za pána pŕijeli a snad í do Čed 
uvedli, jakož slyšíme. Kteréžto vecí težké u nám i všem jiným dosti ju 
divné; ponévadž my i syn náš i deti naše pred púuem bohém máme prán 
svetlé a oepodiybeiié dédické po pradúdiech, dédiccfa, otci i jtuých predcied 
našich, také po starodiivuích práviech & zlatých bullách, kterýmiž zenič Če^ 
vydazeua jest; tak že se volenie žádué spravedlivé státí nemôž, dokudž které 
plemeno rodu kľálovského zitostává, a zvlášté také proti starým zápisom Čeäci 
a Rakiiské zenié, od vašich predkov slavné utvrzeíiým. Protož vás napomíuáitw, 
což uajsnažnéji môžem, žádáme i prosíme s pilností, abyšle téch vecí odpadK, 
a s ujcem naším, kterémuž sme i prvé i nynie o to psalí, jej tuze napoiní- 
tiajíce, nie nekonali, ježtoby proti právu uašemu dedičnému n k nesnázi & roi- 
tržeuf té zeme prijíti mohlo; než abyšte k nám a k syuu uašemu. jakoiu 
pravým dédicóm té zeme bledčli. A my bohdá s va.sf rudú a pomoci, tÉÍ 
i uašebo milého bratra krále ítimského, s kterymi sme již úplné siiiluveai 
jedťu človek, i ä jiných naäich pŕátel pričinením cesty dáine, ježto ta zemi 
v pokoji a rádu bude moci zuostati. A veríme vám úplné, že majíce boha i 
spravedlivost pred očima, svú Čest a té zeme dobré v tom opatríte, riebspu- 
moci boží a jmeuovaného bratra našeho krúle íllmskélio, i v Uhŕiech ua-št 
i syna našeho veci v dobrém položení JKÚ, ježto my bohdá pri té zemi zuo- 
stanem. Paklibyšte toho neučinili, a vždy kiiíeže cizé pred sie chtéli vziet 
proti právu našemu, jeuž vám toho vždy neveríme: jižbychom musili rady i 
pomoci krále Rímskeho i všech králuov kŕestanskýcb, korferštuov i jiuýtli 
pi-átel našich požiti, abychme tak nesprave<llive nebyli odtišténi našeho di'- 
dictvie, ježtoby to bytí nemohlo bez veliké škody, nesnáze a roztrženie zemt 
České. Neb viete, že kniežatá, mesta i všecka Slezie, Lužická zeme i äesl 
mést i jiné zeme okolnie, též i množí v Morave, nám a našim détem slíbili 
a pnsáhli jsú, bohdá pri nás stále ostanú. Méloliby pak skrze to co zlélio 



67 

't^é zemi státí, jižbyste videli, žeby to ne naši ale vaŠí vinú bylo. A veríme, 
^ tom učiníte, jakož vám pŕislušie, spomínajíc dobrodenie predkov našich, 
E ^ sú vždy Cechové pri pŕedcích našich nepohnutedlné i s prolitím své krve 
:> stali, a za to velikú chválu odevšech jméli sú, s rozšírením jasným toho 
&.lovstvie. Protož ty veci vážiec, uči&te jakož vám úplné veríme a doufáme. 
vám všem milostivé chcem spomínati. Dán v Hamburce, v sobotu po sv. 
.-■rtoloméji. 

Urozeným, statečným, slovútným a opatrným, Oldŕichovi 
z Rosenberka, Menh. z Hradce, Hynkovi z Pirkšteina^ 
Alšovi ze Stemberka, Janovi z Risemberka, Zbyňkovi 
Zajieci z Hasenburka, i jiným pánom, rytierom a pa- 
nošem. Praženom a méstuom a jich posluom k roku 
nynéjšiemu do Kuby vyslaným, verným našim a zvlášté 

milým. 

(V Archíve Českom III, 17.) 

92. 

í Alžbeta, uhorská králena, Janovi Zajímačovi z Kunštatu o splatení dlhu. 

V Prešj)urc€, 1441, Oct. 

Urozenému Janovi Zajímačovi nám zvlášte miléniu. 

Alžbeta, z Božie milosti králová Uherská, Dalmátska, Charvatská etc, 
ani a dédička královstvie Českého, knéžna Rakúska, Štýrská etc. a markra- 
ina moravská etc. 

Urozený verný nám zvlášté milý! Listu tvému jsme dobre urozuméla, 
némž nám píšeš žádaje od nás svého dluhu zaplacenie. Véz žet toho dluhu, 
: némuž jsi spravedliv, nemienime nikerak zniknúti, ale dálibuoh já nádeji 
ak tobé jakožto služebníku našiemu vérnénm zaplatiti. A jakož žádáš af- 
lychom položili den svrchupsanébo dluhu zaplacenie a to tobé oznámili, véz 
e jsme sobé tak umienila, afbychom ten dluh na Hromnice najprvé príštie 
lonečné zaplatila; protož žádáme i prosíme tebe, aby nám za zlé nemaje do 
obo času počekal a pohovél dluhu již jmenovaného, a k tomu jistému času 
id ny . . . . Hromnic po zaplacenie toho dluhu k nám poslal; neb vždy dáli- 
luoh na ten čas jistý dluh zaplatiti a tak s tebú jakožto s služebníkem na- 
im verným naložiti. Dán v Prešpurce tu sobotu po hodu S. Františka, leta 
itc. XLL pr. Mikolai Sokol de Lemberg. 

Z origiDala v archíve kr. mesta Presporka „Slovenským Novinám" sdelil Dr. Joa. Beck, 

1857. Str. 79). 

93. 

Alžbeta, uhorská králena, oznámime Oldŕichovi z Rozenberka noviny 
z Uhorska a pýta sa, kedy má byf snem v Čechách. 

V Prešpurce, 1441, 4. Dec. 
Alžbeta z božie mUosti králová Uherská, Dalmátska, Charvatská etc. 
pani a dédička královstvie Českého, knéžna Rakúska, Stýrská, a markrabina 
Moravská etc. 



5» 



m 



\ 



a scai 

prď 
šehtfl 



6B 

IJrozeíiý vérny nám Jtviášlŕ milý! Sľozumiila sme i 
že slyše, cožby se nám a niyjasn. kniežeti p. Lailislavo^'i 1 
levatvf etc králi, synu Danému najmilejäiemu, doliŕe a šCai 
veliká béŕeä a máš utéšenie. Protož védéti déváme, 
chválu vzdávajfce, Aobte sé nám a ätastné vede: nob J 
kteHž J8Ú proti nám a pťadŕeíeuŕmu synu našemu ; 
na milost dali a k nám pristiípili, a vedie nás a našefa(í^ 
skému niajf odpovédčti. 1 umienila sme, ze cliceme uáA lid 
deme moci, proti jemu králi Polskému a jiným ucpŕátelót 
posiati, a jicli protivenstvt shožf pomoci odolali. Tytot novi 
zvlá^tniemu obradúvání. Zpravena jsme také a naučeiia, íe 
by] do Praby na den S. Mailina itynie minulý iikázán a i 
odložen; i nevieme, kiiyby jmtM a kde býti. Protož žádái 
pfepilné, aby nám bea meškanie dal védéti, kdyžby a k( 
bytí, abychme védéla, kterak se držeti, a na ten jistý sn 
učinili a \7praviti; nebbychme pŕedŕeceného syna našeho, I 
brélio neráda zmeškala. I véiímeť že to učinfá, i také toho 
naäcfao dobrébo a prospéSnébo, pilpn a pomocen budeá, j 
plné dúfanie jmáme; veda za celo, ie když, dali buoh, n 
vezmú, májke, té v svô pamétí, cbcem sé k tobé milostivé 
brjra tobé spomínali a nahrazovati po vse časy. Dán v 1 
Barbory device a mučedluice božie, leta od naľozeoie syna 
étyŕstého étyŕidcátého prvnieho. 



(V Archíve Ceakora IJI, 



i 



Barbora, uhorská králena a vdova po Sígmundovi, 1 
stavom Českého královstva, na sneme shromaždeným, dáva 
nesnádkach s Hanušum z Kolovrat a Mikulášom í Borotína 

Aa Mŕhiice, 14 
Barbora z božie milosti Rímska, Uherská, Česká etc, 
Vérnf nám milí! Pozdravenie i vše dobré vám vzkazu 
vás obsielali listem naším o HaniiŠovi z Kolovrat, žádaj(ce, 
uavedli, aby s nami na rovném prestal, tak jakož sme vám 
i ještét vám toho veríme, že jej k tomu vésti budete; pali 
nechtél, a na nás mimo to které škody počftati chtei, že pi 
nynéjšie i dievnéjšie ke všemu rovnému a spravedlivému | 
a cožt by na nás mimo to Škôd klerých počítal, ŕ.et jemu 
nejsme ani bytí mienime. Téz také i o Mikulášovi Borotii 
dávame, jakož slyšíme, žeíby pravil, bychomt jeho vypraviti 
za nás také k Crm'novi slíbil etc. Véztež, že hned jak sn 
jeli, obeslali sme jej, aby nám dal ío védéti, co jest za ná 
chcmy radi zase navrátiti; a on tepruv po nékotikém našem 
odpoveď, že jest za nás dal padesát kop gr, bez jedné a 1; 
což ostatku jest, že to Črnfn vie. A my s tiem smy 1 



slftli, a Črnín näs zase obeslal, ie se musí o to prvé a nadepsaným MikuláŠPín 
počťati, A potnm smy opét svrchupsaného Míkuláše obsielali, žádajfc aby nám 
to véiléii dal koccĽDó, co toho (lluhu jest, že chcmy jej radi vyvaditi, aškoil 
se o to Demienfme víece dopustili; a on nám tobo vždy védéti nedal až do 
i^nešoieho dne. Proloz véríineí vám a ufáme, jestližeíby co jiného psal vám 
nebo mluvii, cbté nás tudy k škodiím pŕipraviti, a pravé, žebychom jemu 
?. čcho rovného chléli kdy vycházeti, že podávanie naše také pamatovati bu- 
dete, iet smy jemu vše rovné chtéli udniti, i ješté jsmy hotoví. A nechceli 
toho po nás po samých pŕijieti, ale hotovi jsmy od sebe nékteré z pánuov 
vydati. a on ať učiní téz, a po téch chcmy vše rovné pŕijieti od nebo i zaae 
od sebe učiniti. Dat. Mŕ-lník, fer, in die S. Dorotheae, anno etc. XLH". 

IPropria commissio D. Keginae. 

Uľozeným, stalečnýni, slovi'itným a opatrným Oldŕichovi 
z Rosenberka, Menhartovi z Hradce, Alšovi ze Štern- 
berka, Zbyŕikovi z Hagenburka, Albrecbtovi z Koldiť. 
i jiným všem nynie v Praze na snemu sebranym, vér- 
I ným Daéím milým, 

(V Archíve Českom I, 272.) 



95. 

Alžbeta, uhorská králena, oznamuje Oldŕichovi z Rozenberka, že PolBký 
král toho dňa od Prešporka so škodou odliahol a žiada, aby, čo jej a jej sy- 
novi prospešného, na českom snenie učinil. 

V Prešporku, 1442, 19. Febr. 

Alžbeta z božie milosti králová Uherská, Dalmátska, Chorvátska, etc. 
dedička královstvie Českého, knéžna Rakúska, Štyrská, a markrabina Mo- 
ravská etc. 

Urozený vémý, nám zvlášté milýl Ponévaflž obyčej pronárodu jest ten 
byl vždycky naéeho, že své stále verné milé dobrými novinami rád jest tešil: 
takéž my stupéjí prenárodu našeho nasledujíce, a za to úplné majíce, že slyše, 
cožby se nám a najjasnejšiemu kníežeti pánu Ladislavovi králi Uherskému, 
Dalmátskemu, Charvatskému etc. synu našemu najmilejšiemu, pánu tvému pri- 
rozenómu dobre štastné vedlo a dalo, z toho mnohé jmáš a shroraažďujeŠ 
utésenie: protož dávámeť védéfi, že dnešní den hlavní nepriete! náš král Polský 
K svymi pomocníky, kterížtonám a našim vémým milým, pŕiblíživše se k mestu 
na.'iemu Prešpurku, uškoditi mienili, b pŕielišnú škodu a hanbu jsú preč od- 
trhli. Dále s žádostí prosíme, aby v tom všem, cožby bylo svrchupsaného 
syna našeho tudiež i našeho dobrého a prospešného, s pilností pracoval, a 
naše posly, kteréž sme k snemu vašemu vyslali, s dobrými novinami zase 
k nám odeslal. Dan v Prešpurce, ten poudélí pred bodem S. Petra na sto- 
lici povýšenie, leta od narozeníe syna božiebo etc. XLII, 

(V Archíve Českom UI, 21,) 



Vladiskv pohrobok, krát uhorský, odpovedá na žiadosti 8tóvo%' českéh* 
fcrálOTStn. 

Ve Vidni. 1453, 1. Mája. 

My VUdslav x božie milosti Uhersky, Český, Dalmátsky, CharvAtskj 
etc. král. knicže v Rakúsiech a marVrabé Moravský, vyzcáváni j : jakož nr^- 
rený náš verný milý Jiŕfk z Kunstatu a z Podébrad, od našeho králov-sť;? 
Tolený zprávce, nám ke cti ak žádosti vysoce urozeného kniežete. nAŠeho 
milého ujce, OIdŕicha hrabe Cilského Ortenber^kélio a Záhorského etc s ploú 
moci a vedie vykázaní zápisu kteijmžto se jemu zeme zavázala a svéŕila Ío 
určeného ŕnsu do Znojma do našeho mesta prijel jest byl o naše panovanie 
ncb korunovanie a královanie v Čechách jednali a házeti; s klerýinžto p»- 
Belstvím pred sím od téhož Jiríka a ode všie zeme České znamenití poslove 
s plnú moci u nás byli sú: a tak z dani pána boha všemohiícieho, kterýito 
jest milovník spravedlnosti, pokoje a jednoty, vedie téhož poselstvie, ktcréit* 
prvé dotčeni poslove a potom napred jmenovaný Jiŕík, kteréhož náš již jns- 
novaný ujec hrabe Cilský s sebú k naši Velebnosti sem do Viedne pri (sk) 
jest, 8 jinými pány, rytieri, zeraany b panošemi, dali a k mím jednali aii, tak 
dobre 8 pr\-n(mi posly jakžto s tieni zprávci a jinými pány. rytieri a pano- 
äemi, v jednota sme uhodili a k ot vedomé mocf tohoto listu privolili. jakŽto 
O tyto artikule dole slovo od slova popsané: 

U. vÉecky penéíité dkhy a zápisy slavné paméti cieswe Karia, krtUe 
Václava a cíesaŕe Sigmunda, kteréžto sú v zemi zapisovuli buíto na králoT- 
Bkých zbožiech anebo na dnchovenBt\ie aneb jakžkoli, Jrŕto sú a jich volí i 
vedomím vyilL ty chcem ka/dému bez promény držeti, jnk/, ti zápisové vy- 
kazHJÍ. Ale cožby najjasnejším kuiežetem a pánem strýcem naším milýoi cie- 
saŕi-m Fridrichem nynéjším v jmeoovaném královstvf a kniežetstviech k néma 
pHsluáejíciech až dosavad zapsáno nebo dano bylo, dokudž sme v jeho ruká 
a v jeho moci byli: že my na takovú žádost pŕeddotčených Čechuov, klerái 
na nás vznešená, mélibychme odvolati i odvolávamy to zase s vedomím t 
mocf tohoto listu. 

It. jakož žádajf, aby zeme Rakáská pripojená byla královstvie Českému 
na t« jest odpovéd naše, když bohdá do Čech pŕijedem a korunu prijmem, 
že s pŕátciy svýnii nebo našimi o to sé potiežiece, chcem jim hodnú a slušnú 
odpovéd dáiii jako jich milostívj- pán. 

It. jakož prosí, abychom sedením naši královskú stolid a dvuorv Čechách 
mieti ráŕili, to chceme také radi učiniti: však bylolibv nám kdy potŕebie 
jinam z zeme ven vyjeti, to abychom učiniti mohli, kdyžby sé a jakž časti) 
nám dobre zdalo, ale s radú pánuov a zeman i s jich volí zemi opatŕiece, a 
nižádným jiným nežli Čechy osaditi márny. 

A ty svrchupsttoé veci vsecky slíbili a ŕekli sme, slibojem a pravieme 
tak naším královským slovem moci listu tohoto jim stále, bez prerušenie vše- 
likého, verné a práve zdržeti, také je pri nich obhajovali, zachovati a obra- 
bovati, a v to jim zmätku izádnébo umietati nedopú^tiece, s polvrzeuíra to- 
hoto listu, jcnž jest dán u Viedni den svätých Filippa a Jnkuba etc. 
(V Arcliivt Českom IV, 4lii. — ťOiiané tuiiá len ílotnky.) 



97 

Prísaha Vladislava pobrobka, krála uhorského, ktorú učinil Čechom na 
I pomedzí českého krátovstva. 

V Praze, l-tôÄ, Oct. 

My Lfldslav, z božie milosti kiál volený C'eský, vstupujíce nynie a pH- 
jati jsáce do téhož kiálovstvie Českého, slibujeme a prisaháme napred páim 
bohu i obvvatcióm téhož kralovstvie, že každý stav duchovní, svetský i véechiiy 
obyvatele v témž království máme a chcmc zachovati a držetí i jich biániti 
v práviech jich, svobodácb, zápisiech, privilegiích i v obyčejfch z starodávna 
držaliích, a Hale že mezí a pŕfslušenstvi téhož kralovstvie nebudem odliičovatt 
ani Jich nmenšovati, ale je rozmnožovali a šíŕiti, což najvíec moci budem, 
vedie moci a dostatečnosti našie, i všecky veci že činili budem ke cti a 
k uíilku nadepsaného kriilovstvie. tak jakož jstí najosviecenejsí pŕedkové naši 
kľálové v témž Bvrcbupsaném království Činili. Tak näni pán buoh pomáhaj 
i všechni svétie, 

(Archív Český IV, 419,) 



98. 

Vladisláv pohiobok, krá! uhorský, quietnje Juraja Podebradského. 
V Praee, 1454, 26. Oct. 

My Vladisláv z božie milosti Uherský. Český. Dalmátsky, Charvatský 
etc. král, vévoda Rakúsky a markrabé Moravský, známo činíme tiemto listem 
všem : tak jakož sme poručili od sebe slovem naším urozeným a statečným 
Zdenkovi zc Šlernbfľka purkrabf Pražskému, Zhynkovi Zajiecf z Hasenburka, 
Janovi z Sútic a z Čabelic a Pŕibfkovi z Klenového, rade a verným našim 
milým, aby od urozeného Jiŕíka z Kunstatu a Podébrad, správce a hoímisira 
v královstri našem Čcském od nás usazeního, počet slyšeli, a co jest vydano 
jemu z té pomoci, kterúž jest nám učinila všecka Česká zeme téhož kra- 
lovstvie, a ĽO jest prijal z kralovstvie Uhei-ského a kniežatstvie Rakúskeho, 
i také což jest vypójčeno kázaním našim na naše potreby, i také což jest od 
Ziduov prijal do naäie komory královské; jakož jest toho smuma položena 
z 67,439 kop gr. v téch všech časiech. od toho dne, když sme my do zemie 
našie České pŕijeli t(tho léta, jenz se jest psalo leta po narozenie syna bo- 
žieho 1453. tu slŕedu pred sv. Šimonišem a Judú apoštoly božími, a to ten 
rok celý. až do toho času a dne. jenž se jest psalo léta po narozenie syna 
božieho 1454. ten pátek pred sv. Šimonišeni a Judú apošt. božími, A tu Uik 
jiz psaný Jiŕík, pŕišed iiŕeti Naši Velebnost osobné po již psaném počtu, 
i zpravil jest nám o tom vydaní téch penéz nadepsaných pred témi, ktenž 
od neho naším kázaním ŕáduý počet sú slyšeli. A my to od nich, a tomu 
rozuméjice, že jest to již psaný Jiŕík vedie rozkázanie a vuole nyšie učinil 
a ty penieze vydal hidné k našemu dobrému : protož my nadepsaného Jinka 
tiemto lietem z toho ze všeho ijuittojem, propúštieme a prázdna činíme sami 
pK-d sebú, pŕede všemi dédiči našimi a budúcimi, i pred každým človekeni, 
a zvlášté králi Českými, že z toho již psany Jiŕík ani dedičove jeho véčnč 



rltdBJn obfčfjem napoiDínáni býfi nenisjf. Zaostali sme však térnnž JiHkori 

n pocta oŕinŕiiého 340 kop gr. i 41';, gr., * 30<:> lýnskych zlatfck, 

t jest k naštin polŕetHÍín z stého zbožie Tjdal ; a ty jema cbccm a máme 

zue dáti a zaplatili úplné a docela peoézi aoch zlatŕmi dobrými. Toho n 

potvrdzenie peiet naši královeká k tomuto lista privésiti sme kázali. Dáa 

v Praze, v sobotu pred sv. apošti^ly Éiniooišem a Jadd, leta od narozeoií 

L 911a božieho I4M, let královstTÍ našicfa Uber^éfaQ etc v p^oáctem a Č«- 

tébo T pnniem lété. 

Ladislav Rex, manu propría. Ad aiandatnm domini Rťgis in Consllio. Rta. 
(V AítľhÍYe Čwkom I, WT 1 



Vladisláv pohrobok, král uhorský, ubezpečuje fJursja) ChotéšovsIcAo 
prcpflfita, že jeho rjbník, Janov, nihomu nemieni daf da zálohu. 

Ve Vidui, 1455, 89. .\pr 
Ladislav z hnží milosti Ľherskv, Český etc. král, vévoda Rakúskv i 
markrabé Moravský. 

Poctivý s nábožný náš milý! Jakožs na nás vznesl, žeby nékto mienil 
rybník Janov tak jmenovaný, k kláštera našemu Chotéšovakému pHslušejíci. 
na nás vyprosili, prosiece, abychom toho neučinili a nedávali: nenif ten úmjsl 
náí, bychomí jej komu dáti chtéU od lobo kláštera. Protož len rjbník opatŕ 
I t oprav a k svému a toho konvenla úžitku, jakžf se imjlépe zdá, obrat, neW 
t ny toho radi pŕejem. Dán n Viedni, v literý pred S. Jakubom a Filipem apo- 
Stoly božími, let královslvť našich (Uherského) v patnácténi a Českého v dro- 
ll«in lélé. 

(T Archíve ČeBkom IV, 450 



100. 

Vladisláv pohrobok, král uhorský, Jurajovi Podebradskému: aby v rúznici 
80 Zdenkom ze Stemherka nič si nepočínal, poneváČ on sám staral sa bude 
o vyrovnanie. 

Ve Vídni, 1457 (?), 2. Jul. 

Ladislav etc. Urozený vémý milý! Té niozuice, kteráž jest nynie mezi 
vánii a urozenýni Zdénkem z Štemberka, purkrabí Pražským, verným našón 
milým, neradi slyšíme, neb zoamenáme, žeby mnoho zlého brálovstvf našemu 
čvskému, nám i jiným naším zemiem pŕijiti mohlo. Neradi bychom toho, coi 
Dojdále budem moci, dopustili, nehbycbom vždycky radéjše jednotu mezi vami 
videli a pôsobili, neb tudy stav náš i váš rozmnožení prijíma. I umyslili sme 
äob£, že v brzkém času poselstvie naše znamenité k tobé i k jiným pánom, 
zemanom, i mestom téhoŽ královstvie vysiati a uŕiniti mienime A protož od 
tebe žádáme se vší pilností, což najvýše muožem, i prísne pŕikazujnii, po- 
nĎvadž sc týž Zdének o to. což se nás dotýče k rovnému a na nás podáva, 
jakož smi' spruveni, abyšte žáduýcb válek ani nesnaží proli témuž Zdenkovi 



nepočfnali. A coií aa tobí oftjnece jest, jakožto na gubemátorovi oašem, kte- 
réhož sme ku obrane a znezenie téhož králo\8tvie našeho postavili, jinýin 
zbúŕení nedopúšiéj, než toho tak poselství naseho sčeltajte, neb plnú nádeji 
máme bohdá, že ty ruoznice mezi vami v dobrý konte uvedem. Dán n Vietijii, 
den navEtievenie matky božie. 

[V Afrhive ŕcsltoffl V, a71.) 

101. 

„Prísaha královská neb markrabina, kteriiž udélai krél Mathiáš." 
V Olotnúei. 146P, 3- Mai. 

My Mathiáš slibujeme a prisaháme na tomlo evatém ctení, že väecky 
oijj'vatcie zeme tejto niarkrabstvie Moravského, pány, preláty, rytieŕstvo i mesta, 
bohaté i chudé, duchovnie i svetské, všecky spolu i každého zvlášče, jmáine 
a chceme pii jich svobodách, ŕádiech a dobrých starodávních obyčejích za- 
chovali, ani v čem mimo spravedlivost obtéžovati, ale pH práve jich a spra- 
vedlnosti je zachovati, jako pán jich miloBtivý a spravedlivý. Tak nám pán 

IBuoh pomáhaj. Matka božie i všichni xvatf. 
{Z knihy ToTáčOTSk^, rydanej vo Výbore !! lUeriitiiry Č«Bké. D. II. str. 818.) 

102. 

Matej, kľál uhorský, odpovedá radcom Juraja Podpbradského, krála če- 
ského, nedôverujúcim mí, Í s obdržaným listom bezpečnosti, prfsí k nemu do 
táboru. 

V Brna. 1470, 24. Jul. 

MatiáÉ boží miloatf Uherský, Český elc, král. markrabé Moravský, vé- 
voda Slezský etc. 

Urozenl a stateónH Y listu svém nám dnes od vás dodaném mnoho a 
široce vypisiflete, napred o gleitu od nás k vašeho pána žádosti vám daném; 
potom tri kusy kladete: jeden o miru celém mezi nami a pánem vaším; 
v druhém jménem pána sváho nás k bitvé osobnie pobienie; v tŕetiem od 
téhož pána zvyklé bitvu polem hrdé po své vuoli píšete. Všemu tomu sme 
srozuméli. a takto odpisujeme: sleit sme a ubezpeŕenstvie k žádosti pána 
vašeho, jakož sie nahoŕe píše, vám byli dali, a taký, na jakýžf sú k nám 
jindy a časy jiné lidé takoví jakož ste vy, jezdievali; a by co jiného bylona 
nás ŕáiláno slušného, bylibychom se v tom slušné jniélí. I v tomto gleitu 
oašem by která vada byia, jehož my jie nevieme, a na nás to vzneseno, byli- 
bychom se v tom fméli) vedie slušnosti, aby vždy bylo seznáno, že to nami 
nejde, což se od vás dole vypisuje, V prvniem kusu od |iána svčho hanlivé 
nás utrhajíc i na nnšie cti píšete, kterakbychom my proti bohu i proti právu 
niod na vašeho pána siehlí, a škody v zeniĺpch koruny ť'eské činili, cti své 
v tom neohradivše. Véc jest vedomá, že my čest naši. jakoz nám to pŕíslušie, 
proti synu jeho pánu Viktorinovi i jeho vŕeni pomocníkóni ohradili sme listem 
naším otevŕeným, (kterýž jest pána vašeho k rozkázaním, poniocf a návodem, 
Cisárovu Milost, otce a piietele našeho milého, i jeho zeme bez viny hubil), 
JMti ku pomoci láhnúc, a jej z zcmé Rakúske vyhnavše; tu jest jt^ pán Hit, 



74 

ku pomoci jemu i^ijev, nse proti nim obrátil, a svevolnô sie nepŕieteleo 
nasťm vedie neho učinil, nám nikdy jakohy naň slušalo neodpoviedav. ani ctí 
své proti nám ohradiv. A fcdyž sme tu u t^vy leželi, ne v království Čeakém. 
n<Ž T kniežetstvf Rakiíském, lu sme dali pŕátelsky mluviti o všecky ty ne- 
Bnáze, chtiec radeji ty veci pokojné než válkú jednati; a na náa jest tu uic 
sešlo, ale na pánu vašem a jeho raddách té chvíle, kteŕiž také již svú od- 
platu mají. A když jest nás nie slušného polkati nemohlo, vtrhli sme, kdyí 
nam pánem vaším cesta dana a on pred nánii ustúpil , jako po nepŕieteli 
pánu bohu ke cti, viere krestanské k obrane, a dobrým krestanóni, prelátom, 
kniežatóm, pánom, rytieŕstvu i obciem ku poraod. koruny té slavné České, 
kteŕfž sú ty dasy krále neméli, a velikú obtiežnoat a bezprávie pro svätá 
vieru kŕestanskú trpeli. Z toho rozuméti pán vás i vy muožete, žof sme ne 
tak jakož vy píšete se jméli, ale tak jakož se pravý, ctný a kŕesfanský král 
jmieti má. A staloli se jest eo proti kterým záväzkom, to jest z vašeho pána 
ale ne z nás pHSlo. Dále v témž kusu pokoje žádáte s rozličnými výniinkami, 
abychom z zenié vytáhli, všeho ve čež sme sie uvázali postúpili. Velice sie 
tomu divíme, že pán váš takú smélost jmieti smie a toho na nás žádnti, veda 
Že sme my se v zeme, mesta, i zámky koruny České uvázali, voleni k tomu 
království i-ádné jsúc, otce svätého rozkázanfm, a ciesaŕe Jeho Milosti svolc- 
nfm, a za toho nás vsecko niá kŕesfanstvo v fečpcli i pfsmiech; a pánu bohu 
véemohiiciemu doufajíc, že to duostojenstvie na 8vé osobe lépe než on za- 
choval zachováme, a ne tak lehce, jakož jemu sie zdá, komu sstúpfme. A pro- 
toí chceli on o ten ostatek, kterýž on drží koruny naáie, na otci svatém, cie- 
aaŕi Jich Milostech, jako na hlavách kŕestanstvie, a na téch kteréž JcbMti 
k sobé prijmú, bud kurfursty neb jiné, pfeítati a nám toho sstúpitl, a o škody 
skrze JchMt, kteréž sie nám od neho déjí v království našem ť'eskéni, chcnie 
radi rozeznáni býti. a což nám pŕirknú od neho piijieti. A když lak jakoi 
píšera pán váä učiní, nám ostatku královstvic sstúpí a škody po svrchupsanych 
hlavách navráti, k vašie žádosti chcme sie ráili o pokoj kŕesCanský starali, a 
vftm ten jakožto poddaným svým xjednsti, i jeho osoby do smrti tak chovati, 
že nám z ŕeho jmieti (bude) zde i na onom svete dékovati, V druhém kusu 
od pána svého k oaobnie bitvé nás pobieziete. Tu pobiedku my napred jmieti 
chcme a jie sie radujem. A ačkoli, bez útržky píslc, véc naše jina, jakožto 
krále kresťanského jest, nežli jeho ssazenébo a odvolaného : ale pŕes to v pánn 
bohu nádeji majíc, kteréhož pH svätú a viery jeho sväté vedem, i toho na 
pánu vašem zanedbanie, a pro ni sie bfti chcme. A jakož o néjakém úzkém 
mieste píšete: my sie bohdá bíti chcme rytierskym béhem, na místé podob- 
oém. jako král kŕesfanský, v odéní a braní rytiersku; a jestliže pán vás smie 
to pred se vešti, chcme jemu jmenovati místo slušné, braní slušnú a odéníe 
rytierske, jakož na krále kl-esCanského slušie. V tŕetiem kusu píšete o mor- 
diech, pálení a jiných záhubiicb. Jest to všemu království véc svédomá, že ne 
Dámi znčátek v tom království ani jinde na dobré kŕestany, ale vaším pánem 
a várai stal sie jest, k útisku verných kŕestan a rozšírení vašeho kacieŕstva. 
A toho my vám i pánu vasemu s pomočí boží bránili sme, biánínie a brániti 
mienime, abychom tudy tu slávnu korunu ke cti a sláve jrjie prvnie mohli 
navrátiti a to zlé jméno s nie shladiti, rozuniéjíc, dokudž ta kacieŕská viera 
pána vašeho a jeho sie prídržejicích v nie trvú, ani pokoj, ani ktcrá dobrá 



n 

jednôt* T nie nramiož býti. Dotykáte tíké, febychom navykli krtr kŕesfanskú 

prolévati. V tom sie oám krivda deje. Neb kacieŕskú a pohanská i jinjch 
nevéŕících krev sme prolévali. jakožto oám pnslBšie a všcnia kŕesfaattvi stč- 
domo jest. Ale jakú krev pán vás s otcem svým prolévali, a on jcšté pro- 
lévati neprestáva, zdvih sie svévolnú myslí proti všemn krestanslTÍ, šiioce 
také známo jest. A jakoí dále bitvn polem hrdé dotyŕete : vídal jest nás pía 
váš prvé, pred nami ustupuje i utiekaje ; ješté když nás čas bude, ná^ bohdá 
uzŕĹ a téz jakož prvé, budeli mod pobéhne. Což sie pak panenského a žen- 
ského oásilé dotýče, kterýmž nás, kniežat, panuov a rytierstva na^ho do- 
tykáte, v tom sme sie my vždycky slušné a ctné jméli; cti tvári ženské bá- 
jíce, a pro ni jako človek mladý slušné veseli jsúce. A pakli kterémn t na- 
šich z takové neélechetnosti vina dáte, d každého sie v odpovéd obejdete 
jako u ctných a dobrých lidí rytierskych, kterýmž jest vše dobré pani a panen 
i čest milá. Dátum na poli a Brna, fpria III in vigília S. Jncobi Apostoli, 
í etc. LXX, regnomm Ungaríae tredecimo, BohemiRe vero aono 



uino dom in 
secundo. 



Ad mandatum domíni regiiL 

Urozeným a statečnj-m Vilémovi mladšienm z Rizm- 

berka a na Rabi, Hennanovi z Varlmberka a na Zviefe- 

ticťch, Jeékovi z Bozko™ Svojanovskému , Benešovi 

z Veitmile. 

(V Anbjve tetkon I, 487 ) 



103. 

Matej, král uhorský, povoluje moravským stavom sjednaf pokoj s českou, 
rakúskou a poľskou zemou, a sľubuje zachovaí ich pn všetkých právach a 
starodávnych obyčajoch. 

V Btidhiŕ. 9. marca, 1477. 

My Matiáá e božie milosti Uhersky, Český král a markrabé Moravský, 
Lncemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabé etc. oznamujem tiemto 
Iístem všem : Jakož duostoJDý v bože otec knéz Tas biskup Oloniúcký a uro- 
zený Ctibor z Cimburka a z Tovačova, hauptman markrabstvie Moravského 
i jiní páni a preláti, rjtieŕstvo a mesta léhož markrabstvie zadali jsú nás, 
abychom jim zvláštni našf milostí pokoje dopustiti ráčili : i jsauce my na- 
chýleni k žádosti jich. a též záhuby jich znamenité a mnohé obtiežnosti zna- 
jíce, z našie zvláštnie milosti, a že tíž páni, preláti, rytieŕstvo a mesta nám 
daň, kteniž nejsú nám ani pánuom svym markrabiem Moravským povinní 
z práva dáti, ani dávati, ale dobrovolné nám ji dáti se svolili za takové naše 
ku pokoji jim dopušténie, totiž punl úroka ročníeho platov a vscch dóchodóv 
penéžilých spnivedlivých. i z penéí, kteréž na listech v témž mai krabst^^e 
obyvatelé máji: my mocné dopustili sme a mod listn tohoto dopustíme, a 
milost tuto jim činíme v artíkulech dolcpsaných. Najprvé dopustíme a jim 
svolujľm, aby oni mohli s Českú a Rakúsku a s Polskii zt-ménii, i tudíž 
s pány jich, sobe pokoj jednali a zavŕieti, zapsati a upevniti podlé všie jich 
potrebnosti, jakžby sa jim najlčpe zdalo a hodilo, a lu dotud, doku<lž mezi 



Trfmi s atnst nim oiponá t konmfi Ceskli miesta a konee nebude. Itea 
V^oíHkitíine, aby 8obé pokoj t z^ítni celý spaosobilí, bnďto iBnlfridem neho ji- 
L Sýn sIoÍD^ otryčejeni , a uké jím viem povolujem , abr s zámky fiTjn^ 
?'i kterymil nám bjU zavézáai i s jinjmi se T.š4>mi ku pomoci bŕtí. téfaož 
I kcije níívBií mobli. A aŕkoli jsií nékteK. kteŕfž jsii nám rjrsoce 
Myž bycboni na nif!h i>oiéiliÍ\, aby na zániky s\é nás i lidi naáe pi 
ko]ikrátby náni toho bylo potŕebie, je náni vždy odevHti jsiíce poTinní, j 
také s zAíazkn a z povinnosti té proptíétfme, kromé služby, ktenii jsó m 
z zenié ven uäniti povinní, sobé i>ozftstaT(ce. Item podkomoHeho vedie ol 
a práva jich spfisobiti máme a dáti konečné do dne svätého Ducha 
pHštieho, a ten aby toho pokoje také s naši komoru í 9 mésty zachoratip*- 
vinen byl Item jcsdiieby kteŕf k tomu necbtťli jrokoji jiti, ale z neho se »f- 
triiati, proti takovJiB jim pomocní sknteŕné byti máme. Item áidnicb IS 
služebnýcli nemáme na nŕ klústi aniž chcenie, tak aby v zemi škodu ki 
ívévolné činili, jakož se to prvé pnházclo; a láhliliby jací lidé k nám 
od nás do jiných zemí, aneh my sami s vojskem pro potreby naše, ti oemql 
Udnému ékod svévolné dnifi. Item ktetíž by lidé budto z ptinuov nebo rj- 
ticŕstva sluíby rytierske hledajíce jcti z zeme chlélí vedie své staré svobodj, 
tí budú moci to svobodoé uŕiniti, pokadí jich svobody káží. Item služebnlkj 
t ftaée, kteréžbychom čím obdarovali v tom markrabstvie, a je pri sobé v slni- 
béch naéich méli, k témui je dráeti chceme a máme, a jich zaalávati aemim^ 
Mi thy od sebe váe spravedlivé činili jako jiní obyvatelé téhož markrabstTie, 
a pokoj ten aby zachovali. Item daň dnihii za túž milost naši nahofepaaBÍ, 
v kteníž jsú se nám pro túž véc a milost dobrovolné podvolili, ode dne bvi- 
tého Václava najprv pHštieho ve dvú létech porád zbehlých zdvihnutí mám 
tiem všťra obyčejem, jako daň tuto nynéjšf pnní. A jestližebychom my pW 
časem jií jmenovaným s stranu n.ím oHpomú dokonalý konec vzali, lak že- 
bychom toho markrabstvie od sebe dobrovolné v smliivách oddali, tehdy oby- 
vatelé markrabstvie Moravského té druhé dani nám nebudú dáti povinní. íiem 
daň tuto první máme a muožem obrátiti k vuolí našíe a kam se nám najlépe 
zdátí a líbítí bude. Než tu daň poslední druhú máme obrátiti na vyplacenie 
a ztiezenie duoĽbodóv markrabstvie Moravského a komory našie. A také se 
zaväzujem, že takové dani potom viece od nich z práva žádati nemáme, anf 
v kleré právo uvozovati, ale je vedie svobod jich a listov mňme zacborati a 
zuostaviti, a ve váech jich práviech, spravedlnostech a starodavnfch dobrýí^ 
obyčejiech je obyvalele markrabstvie Moravského každého vedie jeho stavu .-. 
povahy zachovati máme. Slibujťce slovem naším královským všecky artikiii 
nahoŕepsané i každý zvláslé zachovati a zdržeti jim knézi biskupovi a hau;<i 
manu, pánuoni, prelátuom, rytieŕstvu a méstuom markrabstvie Moravskeiľ 
nepohnute a bez porušenie. Tomu na svedomie pečet naši kiálovskú ká.ía;. 
sme pŕívésiti k tomuto listu- Dán v Budfné, v nedéii pôstni Oculi, leta oá 
narozenie syna božieho tisícieho čtyŕstého sedmdesátého sedmého, královstrí 
našich Uherského leta devatynádctébo, a Českého leta osmého. 



(V Areliive Cenkom V, 371.) 




77 

104. 

Matej, kráľ uhorský, prikazuje Plzenským, aby, bez ohladu na Bobu- 
ľa zo Švamberka, prijali do mesta branných ľudí, ktorých on u nich 

diť chce. 

V Budíné, 1477, 5. Jul. 

Mathias bo/í milostí Uherský a Český král. 

Slovútné opatrnosti verní naši, nám zvlášté milí! Srozuméli jsme, že- 
te slovútnému Vilémovi . . . ., kteréhož sme byli k vám vyslali, a né- 
ré pilné potreby aby na vás vzuesl, mluviti poručili, tu odpoveď dali, že 
ľ našich, kteréž k obrane všech poddaných našich verných posiati máme, 
ly stp jich na mesto vaše pustiti nechtéli, lečby vám urozený Bohuslav ze 
imberka, hajtman náš všech zemí našich královstvie našeho Českého naj- 
íší, rozkázal. Nemuožeme se tomu nadiviti, že ste takovú smélost pred sie 
eti smeli, že viece sobé služobníka našeho, než pána svého dedičného roz- 
sanie vážiti smiete, a na rozkázanie naše že ste neobrátili se, ježto dobre 
te, že my viece hajtmanuov máme, a proto, což komu rozkážem, našeho ve 
im rozkázanie uposlechnií. Na najpilnéjší aspoň vaši potrebu rozpomeät^ 
když sme vám lidi naše i jiné potreby k ohrané vás všech poddaných 
Jích posielali, nákladuov velikých nelitujíc, škody nenabyté sme brali, 
itkuov našich v tom nehlediece, proti nepráteluom našim i vašim vám vždy 
Ini a pomocni byli sme. Protož žádáme od vás se vší pilností, i prikazujem 
! té povinnosti, kterúžto nám, jakožto pánu svému dedičnému jste povinní, 
lidi naše; kteréž sme již vypravili, a ti pŕíjezdem svým meškati nebudú, 
! odpornosti na mesto pustiti rozkážete, a pŕiméŕí téch čtyr nedél vy- 
ivíte (vypoviete ?). Nebo ti lidé naši, kteŕíž na mesto pusténi budú, bez 
ukážky a škody vašie býti mají: toliko služby našie a dobrého našeho, 
braný mesta Yašeho proti nepráteluom našim i vašim hlediec, ležeti mají; 
ny také osoby našie nelitujíc, k obrane"^ poddaných našich a ku pomoci 
blížiti mienime. A nepochybujeme o vás, jakožto o verných poddaných 
lieh, že pro dobré naše a počestné ty lidi naše na mesto pustíte, a my 
n to vším dobrým v časích budúcich zpomínati chceme, vám vffiece, že 
1 zachovaním milostí naši toho jináče neučinite. Dátum Budae, sabbato 
jt festum visitationis beatae Mariae virginis, ^nno domini 1477, regnorum 
jtrorum Hungariae vigesimo, Boemiae vero nono. 

Slovútné opatrnosti purkmistru i raddé i obci mesta 
Nového Plzne, verným našim, nám zvlášté milým. 

(V Archíve reskom III, 386.) 

105. 

Matej, kráľ uhorský, prikazuje Bohuslavovi ze Švamberka, aby k Jaro- 
vovi z Boskovic prijel do Budejovíc. 

F KonwuhurcCj 1478, 21. Jan. 
Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král etc 
Urozený verný náš milýl Poslali sme urozeného Jaroslava z Boskovic, 
neho našeho milého, do Budéjovic Českých, tu nadéji majiec, že také tu 



i jiné páuy poddané naše nájde. Pak pončvadž toho neníe, žádáine s pilnoelll 
i prikazujeme, aby k nemu tn pnjel pro naäe dobré, a jinak aby neäDilI 
Nebo s tebii veluií pilné od nás mluviti má; a cot mluviti bude, toho ill 
dáme, aby jemu iíplnĎ véŕil, jakoby z úst našich tobS mluveno bylo. 
Korneuburg, feria IV in die S. Agnetia virginis, anDO domini ctc. 78, 
noriuu noBtiorum Ungariae 20, Boemiae vero 9. 

Urozenému Bohuslavovi ze Švamberka, uajvyššíemu I 
manovi vsech zemf královstvie Českého na miestí d 
a najvyššiemu hotinistru téhož královstvie, vernému' 
šemu nám zvlášté milému. 

(V Archíve Českom ill, 387.) 



106.' 

Smluva o pokoj učinená medzi Matejom, králom uhorským, b VU6 
slavom, králom českým. 

V Bwiíné, 1478, 30. Sépt. 

My Matiáä z bozie milosti etc. oznamujem tímto listem včem, že nq 
Žádostivi pokoje jsúce, kleréliož se všemi knížaty kresťanskými, pokudž n 
nás bylo jest, vždycky zachovali mŕli sme s snažnosti, nynie pak již po 
mnobých ruoznicech a nesnázech, které sme s najjasnejším kniežetem paneo 
Vladislavem králem Českým etc, bratrem a pŕietelem našim mílýin, roŕli 
o královstvl České, prišli sme k jednaní pokoje skrze rady naše a rady JMo 
krále Vladislava; po kterýchžto mnohých a znamenitých jednánicb naposle(jf, 
jakoŽ nepochybujem v prítomnosti Ducha svätého, nékteré artikule a pro- 
stŕedky o upokojení s .IMtf králem Vladislavem, svrchu pnmienôné rady naše 
8 JMtí se ze spolka namluvivše, zavreli sme, jichžto znení slovo od slon 
takto se teď dole vypisuje: 

Prvni artikul. Nrjprvé zavŕieno jest, aby oba krále JMsti pri prátí 
svém. kteréhož dosúhli, jsou zuoátali, každý jako pán dedičný, a každý z nid 
požfvaj titule královstvie Českého, jakož jiní králové Čestí zvykli jsú : tak 
aby král Matiáš JMt krále \1adislava JMt knUem Českým jmenoval a psal, 
a zase král Vladisláv téhož krále Matiáše též aby jmenoval a psal králem 
Českým; též poddaní obúdvií králuov občma z nich povinni činiti butfte. 

Item, zavHeno jest, aby král Matiáš postúpil králi Vladislavovi pánuov, 
rytieŕstva, zeman, mŕst a krajín, kteréž koli drží v Čechách; též král Vladi- 
sláv všech mést, zemí, krajín, kniežat, pánuov a rytieŕstva svrcliu psaných 
v Morave oboji Slezi, v Lužické zemi a v Šestiméstech prvé ŕečenému králi 
Matiášovi aby postúpil. 

Item, zavŕieno jest, když král Vladisláv zemí, mést, zámkuov, mžsteček 
a krajín, kniežat, pánuov, rytieŕstva v svrchu psaných v Moravŕ, obojí v Sle- 
zfch i Lužické zemi a v äestiničstech, kteréž pod jeho poslušenstvim ^-^ 
svrchu jmenovaoému králi Matiášovi postúpil by: tehdy i hneJ '•g^ nrodlenie 
všickni z Moravy, obojí ze Slezi i Lužické zemá a z ^estimôst povinni bníte 
ze spolku učiniti hold a pnsahu kráU Ma'.'/^ovi, jako pravému pánu jich a 



79 

KdiČDému králi Českému, a páni rytieŕstvo podlé obyčeje, kterýž pH pánech 
svych a králech českých od starodávna zachovávali jsií, JHt za takového krále 
lírijméte a držte, JMti a zadnému jinému jako pravému svéniu a dedičnému 
kľáli poslušní buďte, A kdyí král Matiáš JM( pänuov, rytieŕstva, mést, zemi 
1 krajín, kteréž v Čechách drži, avrchupsanému králi Vladisluvovi JMti pu- 
siúpi, ti v zemi české téhoi krále Vladislava JMl též prijmete, JMti slibte 
:i podlé obyčeje královstvie Českého oil starodávna zachovaného povinni činiti 
Imďte, JMti, a zadnému jinému, jako jich pravému a dedičnému králi poslušní 
liudte; a zase králi JMti ŕečeué poddané své zachovali pri práviech králov- 
stvie tech zemí a svobodách starôdávnícb slibie, pokudž zjednaní tomuto ny- 
néjšímn bez ákody jest, 

Item, zavrieno jest, aby svithupsaný kníl Matiáš, dokudž živ jest, zeme 
a knóiny v Morave, obojí Slezii, Lu/ické zemi a Sestimestech se väemi jich 
pŕíslušnostmi svobodné, pokojné a beze vší prekážky a odporu svrchu Teče- 
ného krále Vladislava, jeho erbň a královstvie Českého i poddaných té ko- 
runy, držel a jimi iládl a jich požíval, jako jich pravý král a pán dedičný. 
Též král Vladisláv krajiny, pány, rytierstvo a mesta v Čechách svobodné a 
pokojné bez všelijakého priekazu svrchu ŕečeného krále Mattáše aby držal a 
jimi vládl A jich požíval, jako jich pravý pán a dedičný král. 

Ileni, zavrieno jest k zachovaní pokoje a priezne mezí obojím krátov- 
stvím a aby pro rozličnost potomka rozličné zlé vuci a nové nesnáze ne- 
vznikly, aby když koli po smrti krále Matiáše JMti král Vladisláv JMt aneb 
JMti potomci aneb královstvie České, zeme a krajiny, totiž Moravu, obojí 
Slezy, Lužickú zemi, äestmest vzieti a navrátid k korune chtiví by, to aby 
učiniti mohl svobodné, bez všelijaké prekážky krále uherského, kterýž by ty 
časy býl, aneb téhož královstva, a to obyčeji a výmiukami dolu psanými: 

První výminka jest, že když koli po smrti krále Matiáše kril Vadíslav 
aneb JMti potomci chtčli by svrcburečené zeme a krajiny k korune České 
vzieti apŕipojiti, dáti máji najprv králi Uherskému dukátu aneb zlatých Uher- 
ských dobrých člyrykrát sto tisíce zlatých, a to za práva jeho ustúpenie. 

Druhá výminka jest ani'b závazek, ponévadž v téch zemiech, y Morava, 
obojí Slezích, Lužické zemi a v äesiiniéstech, mnohá zbožie k korune pŕí- 
slušejície zastavená jsú rozličné a rozličnými obyčeji jsu roztržena a odešlá: 
i jestli žeby se udalo králi Matiááovi JMti aneb JMti potomkuom, pred za- 
placenfm svrchu ŕečených sto tisicuov zlatých, v prvé povédŕpých zemiech, 
v Morave, obojí Slezích, Lužické zemi a Éestimčstech, aneb nékteré z nich, 
zeme, mestečka, zámky^ mesta, krajiny aneb úrady, mýta, platy a které koli 
iluochody k svrchu psaným paustvím jeho a zeniiem od starodávna a spra- 
vedlivfi pŕislušejície, komuž by koli zastavená aneb zapsána byla, odtržena a 
jinak odešlá, vyplatili, vysvoboditi, dosieci a k svrchu psaným panstvím na- 
vrátiti a pripojili: tehdy všecka suma na takovú výplatu a vykúpenie a vy- 
svobozenie a dosaženie vydaná (md) nad sumu pŕedepsanú svrchu ŕečených 
Étyrykrát sto tisíce zlatých potomkom svrchupsaného krále Matiáše JMti aneb 
královstvie Uherského úplne a docela a společné zaplacená býti, Pnklí by se 
udalo, žeby nékteré, kteŕíž by takových pnnství, mést, krajio, zámka, úŕadfi 
neb jakých kolivt^k požitkQ postúpili nechtí'li, a došli za své vedlé zápisli 
jich vzieti odpierali moci, obyčejem válečným, svrchuŕečený král Matiáš aneb 



80 

nékteŕf z potomka jeho ku postúpení pri|)ravil. aneb jiným kterýni kolivék 
obyČejeiĽ lakových zboží dosáhl : zavrieno jest, jestli by lakový odporné držel 
zbožie zastaveuá, k komore královské pHslušejfcf, kterakým kolivŕk obfčejem, 
král Maliáš JMt-, ueb hterýž JMti potomktiov laková zbožie vykúpi a k rukám 
svým královským pŕívede, buďto válku aneb jiným kterým kolivŕk objčejem, 
preto pH placení hlavnip sumy nebude dana vééšie suma za ta zbožie, jakož 
prvé zapsáua a zastavená jest byia, by pak véčším nákladem byla dobyla; 
ale ta zbožie, ač která nalezená budú, kt«ráž také k komore královské prf- 
siuäela by a zastaveuá nehyla, ale jinym obyeeJĽm odŕeŕená (sic) klerak koli- 
vék, král Matiáš aneb JMl aneb JMti potomci toho zbožie k rukám svyni 
privedú, pri placení hlavnie sumy, bude-li (ciitietij král Vladisláv JMt aneb 
JMti potomci taková zbožie k rukám svým jmieti, tehdy povinní budú za- 
platili náklady na dobývanie téch zboží učinené aneb zač zboží stojí. Pakh 
by obojieho toho učinili necbteli, tebdy taková zbožie zuoslaňla aneb svnhu- 
psaným JMti králi Matiá^i potomkuom aneb tčm, komuž by JMt král Matiáš 
aneb JMli potomci dále poničili aneb obdržali; a lakoví la zbožie pokoJDŕ & 
svobodDč drželi budú celú spravedJivostí podlé práva téch zboží, v kteréni/ 
ot starodávna založená jsú pod korunu Českú. Ale o zbožích. kteráž by ku 
komore královské neprlsIiiäHla, kterýchž by krill Matiáá JMt aueb JSltí po- 
tomci kterak kolivék dobyli, zavi-ieno jest, aby beze vší prekážky kľále Vladi- 
slava JMti aneb JMti potomkuov aneb Icrálovslví Českého svobodné zuostala 
jim, aneb komuž by JMt krúl Matiáš aneb JMti potomci dali, poručili aneb 
drželi v tcch práviech a svobodácb od starodávna ZBložeua jsú pod korunu 
Českú. 

Tretí vymienka jest, aby pŕedepsané zeme a krajiny, totiž Morava, obojí 
Slezy, Lužická zeme a Šestmésl, v celosti ve všem jich príslušenství po smrti 
ŕečeného krále Matiáďe JMti v poddanosti zuostali JMti potomkom králuoni 
aneb království Uherskému a v jich poslušenství, jakožlo pravých pánuov 
svých, a oni králi, potomci aneb královstvie Uberské pilné, uprime a poži- 
tečné na nich pauslvie mieti majf dotud a tak dliiho, dokudž by svrchupsanái 
suma hlavnie, totiž čtyrykrát sto tisíc zlatých výplatných, a jnkož svrchu 
rečeno jest, zbožie dobytá úplné a docela zaplacena nebyla, a dokudž by 
svrchupsaným artikulom a vymienkám zúplua dosti učineno nebylo. Kterymžto 
když se dosti staue, tľhdy ihued svrchupsané zemí zase k korune Česko na- 
vráceny a pripojený búdu, jakož od starodávna jsú byly; ale potomci králové 
Uherští svrchupsani pro takové panovanie nebudú se jmieti psiáti králi Če- 
skými, než téch zemí pány, dokavndž se ŕečená záplata nestane. A kdyí 
rečené zeme králi Matiášovi JMti jako pravému a dedičnému králi Českému 
totiž hold a prísahu učiuí, tehdy i prvé ŕečeným potomkom jeho králúm a 
království Uherskému také hold (a) prísahu učiňte, ne jako králóm dédičnj-m, 
ale jako pravým upŕiemým jich pánom až do konečné záplaty svrchupsané 
sumy hlavnie a vykúpených zboží, aueb kteréi ješté vykúpená budú. A na 
ty všecky včci svrchupsané zemí listy své s visutými pečelmi obSma králóm 
budú dáti povinný pri Bjezdu králuov JMti podlé pŕiepisóv, kleŕíž již udé- 
láni jsú. 

Item, zavrieno jest, že když koli král Vladisláv aneb jeho potomci svrchu- 
psané sumy peufz zaplatili by chtSli, tehdy takový úmysl svuoj má oznámiti 



e^ roh prvé než penieKe budli položeny, a to skrze znameBité osoby a listy 
otevrené na hrad Budinský aneb na Biely brád královský, kdež obyčej jest 
krále Uherského korunovali, a takové osoby mají gleity doslatečnými opatrený 
býti, aby tiem bezpečnéji své poselstvie dieti mohly. 

Iteiii zavŕieno jest, aby puol léla prvé nežli by svrchupsané penieze po- 
loženy bjly, šest prelátov a páoóv znaniCDÍtéjšícb z královstvie Uherského od 
krále a královstvie, aneb od samého královstvie, jestliže by krále té chvíle 
nebylo, volených s obú slranii, totiž ?, královstvie Uherského a českého, sjeli 
se v mésté Bménském, a jestli která nesnáz neb ruoznice pri položení svrchu- 
psané sumy byla, sroMiali, aby potom zadných zmatkuov pri takovém položení 
peniK prihodili se (oe)moblo. 

Uem zavneno jest, aby miesto kladenie ŕečených penez bylo otevŕené 
pole inezi Skalici a Strážuicí na hranicech Uherské a České zeme, na kteréž 
miesto k tomu volené preláti a páni z obojie strany v rovném počtu za svými 
glejty sjeti mnjí, a ti preláti a páni najprvé jedni druhým s obú síran pôde 
cti a pod veru slibte, že ty veci beze Isti uprieme jednati budú podlé techlo 
nynéjšfcb zápisov, a tu poctivé jedni k dnihyra se majíce, preláti a páni 
Uherštf penieze a páni Cechové lisl y své vezmete. Pakli by klerá stranu jedna 
pro vétšie bezpečenstvie od druhé próvod žádala, tehda strana jedna druhú 
provoditi má a jedna druhé poctivosf a ochotnosl verné a upŕfmé okázati, 
jako na ctné dobré lidi jednati sluäie. 

Item zavneno jest, jestli by se událo králi Vladislavovi aneb uékomu 
z potomkiiov jeho napomenutie učiniti slávne, jakož se svrchu píše, o kladenie 
fenéz, a potom navráliti v ŕas, totiž v jednom roce, nepoložil by: tolikrát, 
kolikrát by to uŕinil, proto má propadnúli též sto tisíce zlatých z svrchu- 
psané sumy hlavnie, kteréž majf staženy býti. 

Item zavŕieno jest, jestli by co kril Matiáš aneb JMti potomci od tolio 
Času zastavili zboží královských v svrchu ŕečených krajinách taková suma má 
stažena byti na hlavnie sume, tomu však bez škody, jestli by která zbožie, 
zámky aneb mestečka prvé zastavená aneb daná opét na JKMt aneb JMti 
potomky odúmrtf aneb kterjm kolivék jiným obyčejem spadla, ta aby JKMt 
aneb JMti potomci ma meli zaslavití v též sume, jakož prvé byla jsú, a prvé 
fianá dáti komuž by ráčil, a protož na sume hlavnie sraženo nie nebuJ. Ale 
kteráž by zbožie na JMt kterakkoli prišla aneb spadla aneb od JMti do- 
sažena bjla, ježlo by k komore královské neslušela, o lakových JMt i JMti 
potomci ueiniti, zjednali a dáti svobodné moci budú, jakož budú ráčiti; a 
jakož siTchu se píše o ta zbožie, držána býti mají v lom práve, jakož od 
starodávna byla jaú pod korunu Českú. 

Item, zavneno jest, jestli by za živnosti krále Matiáäe králi Vladislavovi 
bez erbov s sveta sejíti se událo, a páni obec královstvie Českého svobodné 
jich vuoli téhož krále Maliá^e JMl do České zeme prijali za krále aneb zvolili 
aneb néklerého z polomkuov JMti krále Uherského za kn'ile sobe zvolili, a 
JMt aneb JMti potomek néklerý též dobrovolné takové volenie by pŕijieti 
ráŕii: telidy i hned po korunovaní všecky ty zeme, totiž Morava, oboje Slezy, 
Lužická zeme a Šestinést, k korune České i (se) zápisy navráceny butíte beze 
v^ľIio iipbccní Bvrcbups.iných prnéz. 



Hú 

Item, zavríeuo jest, aby biskup Olonmcký a iiiaráálek král. Česk. ä 
do Čech králi Vladislavovi JMú a téiii, komu/ poviimi jsú to, což z po\i 
úŕaduov svých od starodávna si»ravedlivé činiti jsú zvyklí, však bez 
podflanosti a posluscnstvie, kteréž králi Matiášovi JMti a JMti poto 
činiti mají. 

Item zavŕieno jest, jestli by kteŕí svévolné králi pánu svénui, k 
se dostanú, protiviti se clitéli, jemu poslusenstvio, jakož by povinni byt 
chtéli učiniti, takové ten král, kterémuž poslušenstvím povinni jsú, 
moci bude bez prekážky krále druhého a je pripravili ku poslusenstvf sfé 
a zvláštč kterémuž se dostane poddanost učiniti, (a) nechtél (by), podlé 
dnanie tohoto Uiková poddanost aby se stala, jestli kteŕí toho učiniti 
byli by, tehdy králi JMti prátelsky a bratrsky jeilen druhcmu mají 
býti, aby takoví v poddanost a posluseustvic toho, komuž jsú poviniill 
praveni byli. 

Item, zavŕieno jest, jestli by kdo z i)ŕísedídcli kniežat neb páuóv 
království Českému co počal aneb proti kterému koli králi nespraví 
svévolné a bez viny téhož krále co jednal: tehdy druhy tomu králi 
takovému pomoci povinen bude skutečné jmdlé pôvaby a potrebnosti té 
totiž v velké viece a v menšie méné. 

Item, zavŕieno jest. aby na den sv. Kateiiny najprv pŕíštie držán 
sjezd znamenité v Olomúci, na kteryžto oba králi posiati mají rady a poi 
své znamenité a s plnú a celú moci k vyhlásení slávne téchto artikulóľ 
snduv a znovu jmeneni a na mieste králuov Jich Mtí i královstvie téch iiť 
kuluov k utvrzení, i také k /riezení a spuosobení jinýcli vecí, kteréž bj|* 
tom jednány raély býti, a zvlásté sepsánie prepisov glejtovních na sjezd MstB 
králuov JMti. 

Item, zavŕieno jest, aby na svrchupsaném sjezdu Olomúckém zvcta 
byli skrze též posly králuov Jich Mtí čtyi'i šlechetní nmži z každé strany, 
aby rozeznali a rozdelili meze královstvie Uherského a Českého, a z^ 
meze Moravské, aby mestečka, zámci, vesnice a zbožie jcdnoho královsti 
ncbyla tažena v práva druhého královstvie, ale budte zachovaná v 8VJ( 
práviech a obyčejích, jakož od starodávna založená jsú. 

Item, zavŕieno jest, aby pro vét^;ie jistotu společné dobré vuoli a pri 
oba krále Jich Mti sjeli se na (den) Matky bu/ie hromnic najprvé pi 
král Matiáš JMt aby pŕijeti ráčil do Olomúce a král Vladisláv do Unii 
a když již na téch miestech budú, tehdy z jednostajné Jich Mtí yuole i 
určitý den na prosti'ed cesty mezi tymiž mésty osobné se sjetí mají a o Wi 
obéma potrebné rozmluviti, potom každý do svého mesta se vrátiti, a I 
zajtŕie, aneb jakž JMti zuostanú a mezi sebú zjednnjí, král Vladisláv Jí 
pnjeti rač na miesto od Jejich Mtí uložené. 

Item, zavŕieno jest, aby klejtové obúdvú králi k jejich sjezdu pod! 
pŕiepisuov, kteŕíž na sjezdu Olomúckém mají zdéláni býti, položení byli i 
(den) tri sv. králuov, klejt krále Jíatiáše, prelátuov a pánuov JMti a hajl 
mana Moravského na Tovačové, klejt krále Vladislava, kniežat a pánuov JK 
v Brne na rathúzc. 

Item, zavŕieno jest, aby na ten den, když se králi sjedú, také se sje 
poddaní znamenitéjši obojie strany ze všech zemi a panstvi obú stranu apo 



8á 

ftorunú králoYstvie Českého v slušném počtu a všichní (s) plnú moci a na- 
učením vlastí svých a toto uynéjšie zjednanie (aneb) artikule zavŕené za pevné 
dftby méli a stále, a je pečethii svými aby upevnili a utvrdili. 

Item, zavŕicno jest, aby na tom sjezdu každý král poddaným svým listy 
íítevŕené dáíi ráčil a jimi se zapsati a každému, kteréhož koli stavu aneb po- 
'irahy byl by, jcžto by snad o téchto nesnázkách proti JMti néco nepŕátel- 
^ikého učinil, všecko milostivé prominúti a odpustiti ráči, k nižádné pomste, 
|kni kdy obnoví (tak), uprieme a ne pobočné; a však preš to ubezpečenstvie 
^ibstatečné, kteréž má učinéno býti, na zachovanie a ntímsténie mést Plzné a 
-Budéjovic v Čechách, Hradišté a Uničova na Morave, zavíieno jest, aby se to 
italo podlé zdanie králuov Jich MtínaJich Mtí sjezdu, a podlé toho, jakožto 
|íá mesta žádati budú. 

:j^' Item, zavrieno jest, když králi se sjedú, tehdy poddaní obojie strany 
íj^fto námluvy a artikule aneb zjednanie aby prijali a jich potvrdili, jakož 
.4hnluveno bude. 

*' Item, zavŕicno jest, aby tu v Olomúci na sjezdu Jich Mtí mezi Jich 
'Htmi pHznénie závazek a bratrstvie utvrzenie bylo, tak aby se již vespolek 
milovali a jeden druhého poctivé a dobré jednali; a jestli by kdy potom mezi 
Jich Mtmi nesnáz povstala, nemají toho-dle proti sobé žádné války počínati, 
ale na miesto slušné a den určitý každý z králuov Jich Mtí čtyry pány své 
pošli, a téch osm osôb takovú nesnáz mezi Jich Mtmi srovnati plnú moc 
méjte. Pakli by téch osm pro nékterú nesvornost takových nesnaží mezi sebú 
srovnati nemohli, proto se nerozjieždéjte, ale jednoho nejvyššieho ubrmana 
duchovnieho aneb svetského zvolte, kteryžto ve dvú mésiecí porád zbehlých 
odtud, když jemu vedéti dáuo bude. Splnu moc aby mél výrok učiniti; a což 
by takovým ubrmanem vyŕčeno bylo, obojie strana pHjieti neporušitedlné a 
docela povinni budte. 

Item, zavrieno jest, že o nesnáze a nechutí, ač by které byly mezi 
králem Matiášem a Kazimírem králem Polskvm Jich Mtmi o kterékoli veci, 
král Vladisláv JMt za klejtem svým rady krále Polského JMti pi-ivesti moci 
bude, když se s králem Matiášem JMti sjedú, kdež takové nepriezné mezi 
Jich Mtmi budú moci srovnány býti, tak aby všech tŕí vuole ve všech srovnány 
byly. Pakli by rady krále Polského JMti zvláštiiieho klejtu od krále Matiáše 
žádali, ten jim JMt dátiazdržeti má; jestli by pak král Polský JMt sám osobné 
na tom sjezdu králuov býti ráčil, JMti klejt od krále Matiáše má dán býti, aby 
skrze pŕítomnost všech tri tiem pevnejší priezeň a dobrá vuole mezi Jich Mstmi 
utvrzena byla. Bude také moci svrchupsaný král Polský na snéra Olomúcký najpiT- 
néjší mezi radu obú králuov JMti posiati rady své, ač Jich Mti líbiti se bude. 
Item, zavrieno jest o závazek mezi Jich Mtmi, aby sobé pomáhali proti 
tém, kdož od koruny České néco drží, aby to odloženo bylo, až se Jich Mti 
osobné sjedú, kdežto JMti o té veci jasnéji budú moci rozmluviti. 

Item, zavrieno jest, aby upŕieznéní a večný závazek, kterýž by mél býti 
mezi dvéma korunama, totiž Uherskú a Českú, jednáno a konečné dokonáno 
bylo také to na sjezdu králuov Jich Mti. 

Item, zavrieno jest o ruoznici mezi stolici íipoštolskú a Čechy, že když 
se Jich Mti sjedú, o tu véc spolu mluviti a jednati máji a pobledati cesty, 
kudy by takové ruoznice pominúíi mohly, a také i)ilnosť učiniti a starati se, 

o* 



aby arcibiskup v Čechách zHezeD byl, kterýž ode váecb sluänč a poctiví jpdtgst 
bude jmien býti a držáu, & aby kletba, skrze Pavla papeže sväté pamétj vy- 
daná, 8 živých i mrtvjcb sňatá bjla, u Olce svätého má pracována býti. 

Item, zavŕieno jest, že pH témž sjťzdu každý z Jich Mtí dva z pod- 
daných s\'ýcb vydali má, a ti čtyrie pluii moc méjte rok složiti, den a miesto 
jniťnovati k jednaní o škody obojie strany jedné od druhé učinené v pťt- 
méHcb i po zjednaní Vratislavském ; a což koli ti štyHe komu o takové škody 
vyŕknú, to každý pHjieti a bez prerušenie drželi puvinen buď, a oba králi 
JMti, každý poddané své, kteŕtž by takového výroku držeti nechléli, pŕinútití 
má, aby tak učinili. 

Item, zavŕieno jest o navrácenie zámkuov dobytých a nabražovánie skod, 
kteréžto kdo pro vernú službu svú vzal jest, aby pH sjezdu obú králuov JMti 
uloženo bylo berné obecnie, tak aby král Matiáá JMt v zemiech s\'ýcb a kril 
Madislav v Čechách položil, a každý z JMti dva aneb viece výbérčích mŕj, 
jakž potreba káže, kteŕiž tu herni vybierajte. Potom vyvolení čtyrie páni 
dítbŕí, s každé strany dva, ti moc méjte ohledati spravcdlivosí a príčiny škôd 
lakových a je podlé spravedlnosti ceúte ; potom pak krále JMti každý z benit 
své učiň tém, kdož pro JMt co ztratili neb škody vzali jsú, spravedlívä « 
ŕádnč; toto vymieňujíce : jestli by kdo z nich zámky své radéji než penicse 
vzieti chtél, bud jemu zaplaceno tiíž sumu, v kteréž zapsáno jest, aneb jak! 
by se smluvilí mohli s stranu druhú; v léch vécech ti čtyH volení tak se 
mieti majf, jako by každý svého vlastnieho pána veci jednal. Pakli by ktiŕi 
radéji penieze nežH zámky vzieti chtéli, buďte povinni spraviti své a lisív 
dáti tém, kdož nynie taková zbožie držie ; a ti zadnému o taková zbožie pred 
žádným právera odpovícdati povinui nebudú. Ale kteŕí by tomu sjednání do^ti 
učiniti nechtéli, budto z téch, kteiiž by škody podjieli, aneb z téch, kteil zá- 
pisy majf, proto i hned zlratte právo své a viece nižúdnébo o to ani právan 
ani skutkem naŕékati moci uemuož. 

Item, zavŕieno jest, jakož i na snémé Benešovském bylo sjednáno, ah; 
všecka zbožie odjatá a ne mečem dobytá prosté beze všeho uplacovánie vraco- 
vaná byla. 

Item, zavŕieno jest, aby všichui vézné s obú stranu beze všeho uplaco- ] 
vanie na prvníem snemu, kterýž má byti mezi radami králuov Jich Mtmi, po 
dokonaní a utvrzeni všecb vecí, prázdni a propuštóni byli, ale kteréž jsu 
äacovali, tí aby šacunk zaplatili. 

Item, zavŕieno jest, že na sjezdu králuov Jich Mtí král Vladisláv JMt 
najprvé ze slibu má propustiti všecky a každého zvlášté kleré koli povahy a 
a stavu hdi a mesta, které v mezech zeme Moravské, obojie Slezi, Lužické 
zeme a Sestimést JMti kterak koli zavázáni jsú, a je prázdny býti vyzn&ti, 
a že i hned takoví budú prisieci a poddaní mieti býti králi Matiášovi JHti, 
prvé však rukojemstvie prijma od prelátuov a pánuov, kterfž s JMti králem 
Matiášem budú, že i JMt hned sobé zavázané v zemi České též z slibu pre- 
pustí; a to i hned když propušténie se stane od kiále Vladislava, JMt také 
naplnili má a je prázdny býti vyzná, a od té cbvQe že lakoví budú pŕisluSeti 
a poddaní mieti býti králi Vladislavovi JMti. 

My pak král Matiáš svrchupsaný, vidévše a s pilností rozvážívše artikule 
avrchupsané a zjednané znamenajíce netotiko k upokoj<.'ní královstvf tmäicb 



85 

ktíŕebné, ale také k úžitku všeho kŕestanstva prospešné, takové artikule ve 
iffíech jich kusech a rozumiech oblibujem, schvalujem a pHjímáme moci listu 
^bhoto, slibujíce naším slovem královským, že jich, pokudž k nám pŕislušejí, 
jlilnč zachováme a jim dosti učiníme, zachovati a jim dosti učiniti všem, 
^gňoi pŕislušejí, rozkážem bcze všie zlé Isti a úkladuov; tomu na svedomie 
^eiet naši královskú kázali jsme k tomuto listu zavésiti. 
^i Dano v Budíné, ve stredu v den sv. Jeronyma, leta od narozenie Syna 
iiiožieho MCGCCLXXVIII, království našich Uherského etc. prvnieho a dvacá- 
^jtShe, a Českého desátého leta. 

(Archív Český IV, 488.) 

Š 107. 

jp" Matej, král uhorský, prepúšťa knieža Viktorina, svojho niekdy väzňa, zo 
^rSetkých záväzkov, a morí zápis, od neho vydaný na Rátaj e. 

:? r Budíné, 1479, 23. Dec. 

^" My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český etc. král a markrabé Mo- 

ravský, Luceniburský a Slezský vévoda a Lužický markrabé etc. oznamujem 

■ tímto listem všem vôbec: jakož osviecený Viktorin knieže Minsterberské, 
Opavské, a hrabe Kladský etc. švagr náš vémý milý, byl jest vézném naším, 
a jinudy prázden býti nemoha, zavázal a zapsal se nám slúžiti do živnosti 
našie: ale my vidúc a znajíc k nám jeho vieru a stálost, a že po všecky časy^ 
zachovával se jako na ctné knieže sluší, z milosti královské naäie, i také dle 
jeho nám pilných služeb činenie, z toho zápisu a záväzku jej propustili sme 
a tímto listem naším mocné propúštieme, i ten zápis ve všech jeho artikuléch 
moríme a mrtvíme, chtiece tomu, aby ten zápis a závazek nemél moci žádné 
nynie ani kdy potom. Jakož také týž Viktorin knieže byl jest nám zastavU 
zámek a hrad svuqj Rataje v nékteré summé penéz, a zápis nám obyčejem 
zástavním učinil; ale my, když upokojenie a celé sjednánie vzali sme s ko- 
runu Českú, s týraž Viktorinem o ten zámek smlúvu učinili sme takovú, že 
zápis ten jemu vrátiti méli sme, ale naleznúti jeho nemohše a chtiece jeho 
T tom potomnieho zmätku uvarovati, ten zápis také tímto listem dokonce 
moríme, kazíme i všecku moc jeho odjímáme, a právo všecko, kteréž nám na 
tom zámku Ratajiech pŕíslušelo a pŕíslušie, zase témuž Viktorinovi a jeho 
dčdicóm navracujem a na né prevodíme moci téhožto listu. Slibujíce slovem 
naším královským. že častopsaný Viktorin ani jeho dedičove od nás ani našich 
potomkuov z té summy penéz jemu od nás vydané týmž zápisem ani jiným 
kterýmžkoli obyčejem napomínán nebude. Tomu na svedomie pečet naši krá- 
lovskú kázali sme zavésiti k tomuto listu. Dán v Budíné, v čtvrtek pred hodem 
narozenie božieho, let božích tisícieho čtyrstého a sedmdesátého devátého, 
království našich Uherského dvacátého druhého a Českého jedenáctého leta. 

Commissio propria D. Regis. 

(V Archíve Českom I, 310.) 

108. 

Matej, král uhorský, sdeluje Trnavským nariadenie ohladom statku vražedl- 
níka Kašpara. 



v Tmavé, 1483. 

Matyáš z božie luilosti Uherský a Čisky král etc. 

Opatrným rychtáfi a raddé niésta iiašebo Trnavy, vérDým naáim mífi 

Opalrnf verní uaši milí! O ten slatek, jeliož ten mordéŕ Caspar v n 

vašeni jest odbéhl, nai-ŕetl vedeli Vám liiiváme. že jsme ten jeho dúm ! 

k potrebe naše vzali a jej mieti chceme, za tu vinu že služebnik náá i 

mordován jest. Cožkoli vína jest, to vájn prikazujeme, abyst« vyéenkov^ 

väecko a zpenéžili a peníze pohromade schovali do datšého na£eho rozkázs 

Jiného statku svrchnieho hospodárskych vecí, cožkoli jest. tak zpuosobte, | 

ničíni hnuto nenie do dalsébo naučenie nahého. Neby my v krátkém óssôH 

Človeka naSeho s plným naurením k vára pošlem a védéli dáme, 

budete činili mieti. Dán v Trnave v ponrtélí, den sv. ... M. etc, LXXXIU. 

(Z archívu kr. nifiala Tmary sdŕlil dr. K, Lanyi. „Svél," IS.'iS, str. 70,) 



109. 

Zápis Mateja, kiála uhorského, a stavov markrabslva Moravského na 
upokojenie a uvedenie poriadku na Morave- 

V Biidiní, 24. Jun., 14^4 
(Ze sUr. niko|i.) 

Ve jmeno sväté a nerozdílné trojice Amen. My Matilí i boží milosti 
Uherský, Český, I)«1niat.ský etc. krá), niarkrabé Moravsky a Lužický, Lucem- 
burský a Slezský vejvoda; a my Jan z též milosti biskup Varadinsky a kO' 
stela Oiomiického zprávce; Ctibor z Cimburka, haítman markrabství Morav- 
ského, Vilém z Pernštuina, nejvyšší maršáiek král. Coského a nejv. komorník 
ciídy Brnenské, Jaroslav z Uoskovic, nejv. komorník cúdy Oloniúcké a 
lovství Českého kaucléi', Herrich z Lichtenšteina, Jan Kuna z Kunstatn, ffl 
rich z Lichtemburka, llynek z Valdšteina, Volfgang z Krajku, Čenék z hóí 
nice, Albrecht ze Štemberka, Karel z Vlašimé, Jan z Sovince, Jimram z 
bravice, llynek z Rokytnice, Ctibor z Lanšteina, Ludvík z Veitniile, Jí 
Tunkl z Brníéka, Jan / Žerotína, Jun Planknar z KyŠperka, [jodkomoH 
krabslví Moravského, Pnvel Opát Lúrký, Wolfgang propošt Kúnický, Vái 
z Bašče, Jakuh z Šárova, hofrichtéŕ markrabstvie Moravského, Matej z 
choda. Jan z Certoreje, Hynek z Police, Hohuslav z Kokor, Václav zo Švi 
nie, Jan ľ, Onic, Jan z Nemanic, Jaroš zc Záslfi/I, Jan z Kralic, Aleš z 
IŔuky, Jiňlf z Orechového, purkmistŕi a rady i obce niést Oloraiice, 
Znojma a Jihlavy: 

Oznamujem tímto listem všera vôbec, že hledíc napred chvály pána 
vgemohúcilio a potom dobrých starých obyčejfiv predkuov našich zachovi 
jimiž markrabství Muravské z dávnych let zpravováno bývuli), ncŕády stal 
vati, aby pyĽha zlých lidí skrocena bývala, ktcŕízto vždycky jako Utá 
ŕádíim, spravedinosti, upokojem' a jednote se protiví, uechlíce jináč než 
pokoj, rád a jednota, kteráž nyoí jest uezi náuii všemí markrabství Moi 
akého obyvateli, páuu bohu ke cti a nám všem duchovním i svétítkým k pi 
spéchu za dlúhé časy (stála), jeden zápis obecuí a upokojení zemské poi 
artikulov starodávních a tomuto markrabství potrebných udélali sme a zn( 



87 

MSláme a mocné zŕizujem tímto listem; tak abychom my i všickni obyvatelé 
ibož markrabstvie toho všeho, což se v tomto listu píše, povinní byli za- 
i^iovati a držeti v celosti bez prerušení, pod svými dobrými kŕestanskými 
r4erami ctné a ŕádué, jako na verné a ctné sluší. 

čr Najprvé spravedlnost chudému i bohatému aby se dala, a snémové vždycky 

: .vakrát v roce podlé úiadu, nejméné ta dva snemy o sv. Jáné a o hodu Svíč- 

^^dtch, aby držána byla pro spravedlnost každého, ťakli i sjezdové, kteŕí z po- 

^g'eb pilných více než jednom dvakrát položiti se potrebovali, k tém sjeduom 

^láme jezditi, a zadnými strannými výmluvami se neziineprázdňujeme. Na 

^ich sjezdích každý z nás má spravedlnosti od sebe udélovati buďto v súdu 

-jiebo v kterých žalobách na se pohony nebo sice i obžalovaními právem, jakož 

j(B starodávna rád téhož markrabstvie jest, od sebe činiti, podlé nálezuov pan- 

jjfých a práva. A nemá žádny jeden na druhého moci na se sahati, než po- 

agné s spravedlnosti sebe hledéti, a vsecky nálezy panské zachovati a jim 

losti činiti, podlé rozeznání pre a výrokuov. 

It. žádný z zeme ven nemá o svú nižádnú pri moci na suseda do jiné 
semé sahati bez povoli^nie krále JMti i nás stavuov a všech obyvateluov zeme. 
^ež dálaliby su komu jaká krivda od kteréhokoli jiného suseda z jiné zeme, 
té na krále JMt nejprvé a na heitmana, pány a všťckny obyvatelé vznésti má 
« svú spravedlnost oznámiti ; a pokudž k jeho spravedlnosti slušná cesta a 
podstata od krále JMti a pánúv jemu dana bude a ukázaná, na tom má pre- 
-Stati. Pakliby KMt, heitman i páni nemohli slušnými prostŕedky a pokojnými 
jemu k jeho spravedlnosti dopomoci, JKáMt i my všickni nemáme jeho opu- 
stiti, máme a povinni budem k jeho spravedlnosti dopomoci. A cožby ten 
s krále JMti dopušténím, heiímanovú a panskú volí z zeme válečného počal, 
nemá jemu hájeno býti do slušného dovedení jeho spravedlnosti. A kdyžby 
jej spravedlnost potkala, má ji pŕijieti a již se u pokoji zachovati jako i prvé. 

lí. jestliby kdo v zemi svévolné protiviti se chtél a poslušenství králi 
JMti, hľitmaiui, pánúm nechtél zachovati a spravedlnosti zemské nechtél k sobé 
pŕijímati i od sebe činiti: proti tukovému král JMt, heitman i my všickni 
máme povstati a jej k tomu pŕipraviti jakýmž koliv béhem, aby v jednote 
poslušenství a v rádu stál a k tonm pŕipraven byl. 

It. žádný z nás s svedomím svým, ani kto obyvatel zemský nemá na 
svých zámcích a zbožích pŕechovávati lidí, ježto by z zeme ven komu škodu 
činili, anebo kteryby v zemi svévolné škoditi chtél aneb lúpežem se obchodil. 
Pakliby kdo takové lidi u sebe prechovával vedomé a v tom nalezen byl: 
takový každý má od nás držán byti jako zlý človek, lúpežník, a nad svú ctí 
zapomanulý, a k tomu máme všichni proti nénm povstati a jej kázati k hrdlu 
i k statku jeho, jako na zlého a zapomanulého nad ctí človeka sluší a zlodéje. 

It. mince spravedlivá krále JMti a koruny České má mince stŕíbmá 
dobrá na zlaté a groše široké jiti podlé starého obyčeje, tak aby chudý i bo- 
hatý mincí ŕádnú svých dí'ichoíluov požili mohl podlé starodávneho obyčeje. 
Pakliby mince falešná se kde /jevila, ta ka/i^na a pálená buď a trhové se jí 
nedéjí; a kdožby s ní popadeu byl, bud jako lálešnik kázán. Pakliby který 
pán. z rytíŕstva, z ničst, duťliovuí neb svétští, na svych zámcích neb zbožích 
falešnú minci jakúkoli dopustil délali, aneb alchimii falošné: buď k nemu 
hledíno též jako k falťsuíku, k hnilu i k statku. 



It. aižáflaý neniá dopiištétt lidem slu7.ebným v meslech neb v méstečkácli 
ncb Da tvrzích lezení bez vedomí a ohlásení hejlmann, kterj-ž vždycky v zemi 
jest, aby zeme skrze to k škode nepŕicbázela; lečby byli lidé králc JMb, 
kteréby k své potrebe tu položiti ráčil. 

It. nižádoý z obyvoteluov markrabství Moravského nemá nových zámknoT 
osazovatJ bez vuolc krále JMti, heitjnana a pánuov. 

It, jeslližeby kdo bezelstoč své zboží prodati musil neb zastavili prd 
potrebu svá. svého lepšfho úžitku v tom hledaje aneb pro dluby, ten má ä 
povinen bude to na smluvách a prodaji opatŕiti, aby ten kdož u nebo to 
kupuje, prvé než jemu to sstúpeno bude, u heitmana list pŕiznavací k tomuto 
landfridu položil podlé prípisu jiných listuov pŕiznávacích, že 8 tím zbožiem 
ve všech artikulfch landfndu tohoto proti králi JMIi, heitmanu. panuom t 
zemi zachovati se má a slibuje, jakožto i prodajcc zboží tohoto pred ním po- 
vinen byl. Pakliby toho učinití necbtél kiipitel ten nebo zástavnfk, nemi 
jemu to zboží sstúpeno býti, ani k trhu pŕipušténo. Pakliby který pán nebo 
zeman, z ducho^Tiích nebo svélských, máje nynie zboží ziistavná, svá zboží 
vyplatil, a listu nynf nepoložil pro tu príčinu, že téch zboží nedrží: kdyžby- 
koli k výplate pŕišel, má ihned list pŕiznávacf k tomuto landfridu položili. 
Pakliby toho neučinil, téhož zboží proti KéMfi jakož markrabi a pánu zeme 
má propadeno býti a KMt i my všichni máme proti lakovému povstali, jakožto 
proti ruáiteli pokoje a tohoto landfridu. 

It. jestli kto Bvévolné pro svií vuoli zámek, tvrz neboli mestečko ztratil, 
a v tom je král JMt komužkoli spravedlivé dal; tehdy ten každý, komožby 
to dáno bylo, má také list pMznavací k tomuto landfridu u heitmana zem- 
ského položili. Také kdožbykoli po otci, bratni, pŕíleli aneb kterýmkoli o^ 
čejem v jaký statek vsel, ten každý také list pŕiznavací k tomuto land&Ua 
udélati a položili má u heitmana, pod propadenfm toho zboží. 

It. nižádný žháŕóra, násilníkuom, falešníkuom, mordéŕóm, pokladačóm a 
zlodejom nemá zadných fedrunkuov ani stavuov ani gleituov bez vuole kráie 
JMti a heitmana dopustení dáti. Pakliby kdo jináče proménil, k tomu má 
bledíno býti jako k pomocníku zlých lidí, a jakoby on to sám osobné učínQ; 
zvlášté jestližeby kteréhokoli tu lakového zastali, a on od neho práva nčiniti 
dopuBtili nechlčl. A proti tomu KMt i my vSichni máme se zachovati a jej 
kázati, lak jakož starodávny obyčej jest. 

It. silnice všecby aby svobodny byly chudému i bohatému, domácfmn 
i hosti, a mýta spravedlivá aby brána byla, a nespravedlivých mýt aby žádof 
nezamyšloval ani jich bral, 

It. všichni obyvatelé zeme Moravské máji se zpravovati listy starodáv- 
neho obyčeje, biidto na zprávu neb zástavu, aneb na komorní platy neb úi-okj- 
A jeslližeby kdo neobyčejné listy neb ňioky a lichvy zamýšieti chtéli miinO 
X zlatých ze sta zlatých neb zamyslil : k lakovému k té sume listu toho a 
penéz, ale i ke všemu statku jinému, cožby jeho kto niél, má hledfno býti. 
jako h tomu, ježto proti rádu nerád zamýdlí, a nové veci v zemi uvodili 
by chtél. 

It. jestliby z dopuSténí božího KMt, knéz biskup, heitman, z pánuov 
neb z rytírstva aneb z mésl, duchovnfch neb svetských, hrad, mesto nebo 
tvrz ztratil kterú, bud zlezenfm neb ztečením aneb kterýmkoliv jiným iíkladem 



bete Isti, KSIt i my všídinj máme ihned svií všichnu iirád pnčiniti, aby ten 
xántek obehnán byl; a když heitman sám osobné k dobývaní toho zániku na 
pole Tytrhl, všíchni páni i rytíŕstvo s svými hrdly ihned po jeho prvnim obe- 
slání k nemu bez meškánf táhnúti majf. Pakliby tak znamenitá potreba ne- 
byla. a heitinan doma zftstana, svého náméstka poslal k tomu, aby páni Bvé 
dobré jízdné i peší poslali, a odtud aby neodtŕhali, lečby s boží pomoci toho 
zámku, mesta neb tvrze dobyli, a to puškami, prachy i jinými náklady vedie 
iídóv a starodávnych obyčejuov. A kdyžby z daru božieho dobytý byly, tomu 
čiei jest byl má vrácen býti; lečby ten pro klerý nerád zemskú a zlú pH- 
änu to ztratil, to pri vňli králc JMti, heitmana a pánuov býti má, co s tím 
budú cht/ti učiniti. 

U. k tomuto listu všichni obyvatelé zeme, budto duchovní nebo svétštf, 
jichžto jmčna v tomto listu napaána jsú, (pečeti své) pridávali mají a povinní 
jsme; a tí, jiťhž jniéna tuto nnpsána nejsú, buifto z pánuov, duchovnfch, 
t rytíŕstva neb z meat, pnvinni jsú a budú každý zvláíté za se. kdož co 
v zemi má, listy své pnznavací na pergamene b visutými peíetmi v jednom 
mésíci aneb ve čtyrcch nedélích porád zbélilych od daní listu tohoto u heit- 
mana podlé pHpisu vydaného k tomuto landfrídii položiti a to väechno ob- 
Ifbiti, slibití, zdržeti a zachovali, což v tomto landfridu pro ŕiíd a spravedl- 
nost yysloveno jeat a zapsáno. Pakliby který svévolné proti vflii krále JMti, 
heitmana a pánuov i našemu tomuto zŕízení zasaditi se chtél a pnznavacího 
listu nedati: ten napred rádu svého, v kterémž jest, má zbaven býti, a statek 
jeho v mce krále JMti a zemi má propaden býti; a všichni sobé máme naň 
pomoci; a jakžby o ném se KMti, biskupu. heifmanu a páni ustanovili (sic), 
a v zemská neb heitmanská regislra vepsali, tak se ode všech nás obyvateluov 
i našich potomkuov k nemu držáno a zachováno býti má až do trettho jeho 
pokolení. 

A tento landfírid slíbili sme a slibujeme slovy nahoŕe pssnými ctn£, 
verné a kŕestansky zdržeti a zacbovati beze všeho prerušení od dátum listu 
tohoto za plných XV let porád zbehlých, beze vseho glozování a z neho vy- 
tahování, buďto pro smrt kteréhokoli z nás aneb všech, buďto pro kterd vý- 
tržku, aéby který zapomena nad svú povinností z tohoto landfridu vytriinúti 
se cbtél neb vytrhl, budto žeby z které zeme sused okolních na nás sem do 
zemi kto sáhl, a žeby markrabstvf toto súženo bylo kterýni nepokojem, pro 
žádoii príčinu nemá rušeu byti, než v své moci a povinnosti má zuostati do 
let nahoŕe psaných, 

Protož té veci vší k pevnosti my Matiáš král napŕedpsaný naši pečet 
královskú kázali sme pŕivésiti k tomuto listu. A my Jan biskup etc. Ctibor 
beitnian i jinf všichni páni, rytírstvo a mesta svrchupsanf na jistotu a zdrženf 
a zachovaní všech vecí svrchupsaných své sme vlastní pečeti k tomuto listu 
pKvésili. Jenž jest dán v Budfné, ve čtvrtek den sv. Jana kŕtitele bozfho. 
léta od narozenf božílio tisicého Étyrstého osrodesátého čtvrtého, královstvf 
našich Uherského XXVII a Českého XVI leta. 

(V Arcliive Českom V, 114.) 



Smluva medzi Matejom, krátoin uhorským, a. Viktorininn, kniei 
ininsterberskym. 

U Vldnf, 1485, 12. Mai. 

Leta božieho tisírieho čtvrstého ostudesátého pátého poŕítajíce, ve Čť 
(len božieho na nebe vstúpenie, stala se jeat sinliiva a celé srovnánie 
najjasnejším kniežetcm a pánem, panem Mathiášem Ubei-skym a Českým' 
králem a markrabí Moravským etc. s jeilĽé a osviccenjra kniežetem kn^ 
Viktorincni, kniežetem Minäterfacrskýra, Opavským elc. s straĽy driUié, 
artikutuov dolepsaných. 

It. Že najprvé k žádosti knéze VÍkt.oriiia král JMt učiniti jest 
freimaľk a smenu o kniežetstvie Opavské, totižto o mesto a zámek Opai 
o zámek a mestečko Hradec su váemi k tomu pŕíslužDOStrai, pôžitky a 
chody, jakovéžkoli Jsií, a kterymi se koli jmény jmenují aaebo jmen< 
mohú; takovým obyčejem, že ua mieste krále .IMti knieže Viktória vä" 
kniežetstvie Opavského s tiem vsím, jakož se svrchu vypisuje, postúpiti má 
slovutnému Janovi Trnkoví z Ratiboŕan na deu tela božieho od dátum s ce- 
dule této smluvčie najprv pnštieho, a k tomu rytieŕstvo, zemany a méštínj 
vÉecky k témuž kniežetství Opavskému pťíslušejície na to svésti a k tijmn 
pŕipraviti, aby oni na mieste krále JMti a k JMti ruce již psanému Janim 
Tmkovi slib, hold, vérnost a poddanost učinili a slíbili, tak jakož jest tobo 
obyčej starodávni. K tomu knieie Viktóriu pri postupovanie téhož knieíet- 
stvie Opavského má a povinen bude všecky listy, zápisy a spiavedlnosti své. 
kteréžkoli na to má, jmenovanému Janovi Trnkoví v jeho moc dáti a poloÉÍtí 
bez zmätku a fortelf všelijakých. 

It. Král JMt proti tomu a za to kniežeti Viktorinovi aneb tomu, koinui 
by na svém mieste poručil, na tenž svrchupsaný den hožíeho léla postúpili 
má zámkuov, niésteŕck a tvrzf dolepsaných, se všenii jich píislušnostmi, duo- 
chody a pôžitky malými i velikými, jakovéžkoli jsú a kterymiž se koh jniénj' 
jHiennjf ancbo jmenovati mohú: it. Sokoluš zámek s mésteŕkem zavreným; 
it. Nedvéd zámek; il. Rakovník tvrz s méstedkem zavŕeným; it. Ukovjictvri; 
it. Eoyatko tvrz s méstečkem otevŕenjm. K ternu také JMt pH postupovanie 
svrchu psaných zámkuov, mŕsteček a ivrzí má a povinen bude knézi Viktori- 
novi v jeho moc anebo tomu, komuž by nu svém mieste poručil, vsecky zá- 
pisy a spravedlnosti, kteiéžkoli JKMt na to jmá, dáti a položili beze všcbo 
zmätku a forteli všelijakých. 

It. Zjednáno jest, cožkoli knéz Viktorin pri postupovaní Opavy a kciu- 
žetsivíĽ téhož budto od špiže všelijaké, od dél aneb od kterýcholi jiných i 
jakuvtcbkoli poti-cb tu nťchá a zuostaví, že král JMt vseho toho dvakrát 
Tiece ua zámciech svrchu psaných knieželi Viktoiinovi zuostJiviti má a ne- 
diati ľáčf. 

It, ľi^d vystéhováním kuiežete Viktoiína nékoliko dní pred tiľm ro/- 
kázaním krále JMti pau Ľicl má dali a položili knieželi tisíc zlatých, aby tx 
tiem jKičestnéji vypravili muhl. 

It. Úŕedníci krále JMti, kteŕíž tu budú usazeni, pŕijavse hold, vérnost 
a poddanost ode všech poddaných ku kniežetstvie Opavskému pŕislusejfcÍĽh, 



91 

koi 86 svrchu äíre vypisuje, nemaji se vkládati v žádné duochody, ani 
|iné veci dotud, dokudž knieže bude chtieti tu býti; nezli knieže, do- 
ye nevystéhuje, má vlasti všemi duochody i jinými všemi vccmi jako 
-rvé, beze vsie krále JMti úŕedníkóv pnekazy. 

It. Zjednáno jest, že KMt z mést svých z Slezie, totižto z Opavy i z ji- 
i-jná dáti kniežeti Viktoťinovi padesáte vozuov k odstéhováwie z Opavy 
^Trenčína, a z Trenčína až do fiudína tolíkéž, a z Budína až na Sokolúš 
^ na náklad JKMti. 

Kterúžto smlúvu a zjednanie my svichu psaný král Mathiáš slovem na- 
isrfUovským a tiemto listem, naši vlastní rukú podepsaným, riekáine a 
9BQ všecko to, jakož se svrchu vypisuje, kniežeti Viktorinovi zdržeti a 
Kovati beze všcho prerušenie. Tomu na svedomie a potvrzenie pečet naši 
mkú kázali sme pŕitisknúti k tomuto spisu. Dán v predmestie u mesta 
fi, anno et die ut supra. 

Mathias Rex, manu propria. 

(V Archíve Českom I, 313.) 
111, 

Mier a smluva medzi Matejom, kráľom uhorským, a kniežatmi Hanušom 
ľiským a Tndrichom Minsterberským. 

Ve Vídni, 1488, 29. Dec. 

Ve jméno božie amen. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český 

etc a knieže Rakúske etc. oznamujem tímto listem všem i každému 
ttéj že sme učinili a moci listu tohoto činíme celau a dokonalau smlúvu 
liečeným Hanušem Zaganským a Jindŕichem Minsterberským kniežaty 
9cka jejich zbo/ie, ktcráž mají a držie pod nami v Slezských zemiech, a 
edlé zpuosobu a artikulov dolepsaných. 

Najprvé zjednáno jest, aby knéz Hanuš Zaganský, nebo na jeho mieste 
. Jindnch Miusterbcrský nám všech zámkov, ktercž nynie pod nami jesté 
s, a zvlááté a zejmcna Š[)rotavy, Kozichova, Svobodína, Grympcrku, Pol- 
Z a Yartemberka, a ačby i ktery jiný zámek nebo niésto mél, kteréžby 
pozapomenuty byly, postaupil, a to konečné na den matky božie hrom- 
6 po dátum listu tohoto najprv pfíštie. A pri tom postupovanie nábore 
á kniežatá mají nám a v ruce toho. ktož se v ty zámky naším rozkáza- 
uvazovati bude, všecky spravedlnosti, kteréž knéz Hanuš buďto na ham- 
!ch. nebo v jakýchžkoli jiuých listoch a zápisech mél a má na ty zámky 
. ta zbožie jmenováná, tudiež i na Veliký Hlohov, kteréhož my na týchž 
žatech dobyli sme, položiti, a zadného sobé vedomé ani tajné nemaji za- 
'ati. A pakliby který })n nich kniežatcch nebo kdežkoli jinde zachován 
ten jim ani jejich erbuom ani potomkom v ničem platen nemá býti, jakož 
ivé jejich smluvčie to v sobé šíre zavierají. 

Pri tom také zjednáno jest, ponévadž my kuéze Jindŕicha nikterakž pod 
m trpéti nechceme, má nám také pri témž času ťrankenšteina postaupiti, 
[iusLeibcrk, kteióho/ ji/ dobyli sme a jej držíme, také pri nás zuostati 
8 téch obau zánikov zeniany i všemi príslušnostmi. 



92 

A my za ty všecky zámky, a za ty knčze Hanušovy spraTedlnort 
jmaným kníežatóm máme 4(),00C zl. uherských dáti, a to rozdielne: 
Myi se budeme jmíti v zámky uvazovati 20,000 zL; a ty prvé ■ 
VýAkovč u duoBtojného Jana biskupa Varadinského položiti, a kdji | 
hudau, a on jim kníežatóm to oznámi svým listem, tehdy oni nám aná 
komuž my rozkážem, tčch všech zámkuov svrchupsaných budan pori 
Htaupiti ; a týž knčz biskup bude povinen jmenovaným kniežatóm ti 
vydatí bez odtahóv všelikterakých. Kteréžto penieze oni vezmanc, M 
hodné moci nésti kdež se jim zdáti bude, bez našie i všedi podl 
Blužchn(k()v našich všelikterakej pnekazy. A druhau polovicf, totiž I 
máme jim o sv. Václavč po dátum listu tohoto najprvé pHštiem a 
t6ž u téhož knezc biskupa na Výškové položiti; a pakliby jeho p 
v tom ÍÄse smrti ncuchoval, tehdy u urozeného Viléma Pemšteinske 
lovstvio Českého maršálka na Krumlové A tech 20.000 zl. posledoii 
jim kniežatóm ujistiti, a vedlé rádu a obyôeje markrabstvie Moravská 
jim dobrými pány a rytioi^kými lidmi zaničiti ; a ty listy pri kladení 
ponŕz mámo jim kniežatóm také na Výškovč položiti, kteréž oni s 
i 8 penŕzi budau moci vésti, tak jakož se svrchu píše. 

It. ľonévadž pak již mozi nami a jmenovanými kniežaty koneční 
o ty zámky stala se jest, mame my znamenitého služebníka našebo. i 
svrchupsaná s našimi svóho posiati, aby již válka zdvižena byla, aby 
záhuby a škody v zemi nedály. 

It. Jestližeby ktery/koli zámek kteréhožkoli svrchupsaného knies 
ôasu, pn'é nežli válka zdvižena bude, dobyt byl, to témto smiuván 
preká/ej ; než ty sniluvy predso stuojte tak jakž již jsú smiuveny a c 

It, Zjednáuo jest, aby vozňové všelikterakého rádu s obou s 
prá/dni. 

It. Zjednáno jest, aô jest ktorému služebníku jmenovaných k 
pridr/ojicómu oo odj,ito v tejto válco, protože jsú se jich pŕidrželi. 
to v,^oťko bylo navniceno pH zánikov sstupovaní. 

It. Ty konô a zbrojo tôch. ktorychž sme na Hlohové dobyli, 
méli v Jiohiavŕ polo.>oni b>ti, noi$au-li koni a zbrojc tam postan 
loíoui. jiľ- toho tam sta>ôti ani kl;ú<ti ti/ lidó nemají; pakliby již tj 
polo/ony b\h\ to i\\\ú lidom anobo jmonovanjTii kniežatóm všecko 

ma b\li, Kvbv so oo .-traiilo bo/o Isti. 

• * 

It, /iodnano iost, coľkoli kr.ô/o Jinilŕicha a bratra jeho knéi 
ilôl. >tanuov a iui>ch svrchkuov na Sprotavo ľunstaveno jest. to oni 
vroii. a kdo; so }\m .'i.iii builo svosri bu'i.\u moci. bez našie« vš« 
po/u!.nnch a slu;obnikov vsoliktorakoj pirokárky. Než cožkoli jest b 
ľ»ušc /acnnskoho dol, sianuov i všelikTorakvch svrchkuov budto u 
nelH> k.'.o.'kolí nndo. to všocko u:a rn nas na :éch zimciech zuostal 
;,vln\ lukro'.'íik h\ba:i no!v.,i s tt\h .w.v.kov. 

It. Torkoli knôna kuô.o lLv.;u<o /a^r.^r.skeho manželka STých š 
klonotuo\ ni,^ n.^ krorvchfxv^!: :,ur.c:ocr. :.^ >v':>.ílô vzóri a o^lvesti 
>o ji libiti b;;do. bo: r;.^š:o : \>och r.AŠiub } . iiAnych a slnžébníki 
ktorakoi pťiokayy 



\á6 verných Baáich, jékoito brál Ceaký, svrchupsané zámky No- 
. a Kámek 2boí'env Hun, íg väcnii jkh prfsluAnostmi z povinnosti a z 
I niAnskycii moci krárnvbkii iiropuslili jame a t im to liatem moĽué projiú- 
, i STrchnpsané zámky s jicli iiŕfslnšnostini jiiiennvanjm Wokovi a Pe- 
iledjcnoin i bĽiiúfíni jicli, k pravému a vernému déOiclví dávame; chtfce 
b, aby oni dedičove i budúci jich více nám ani naším budúcim králuom 
I nebyli povinni žňdných povinnosti a sluieb manských s již psanýeii 
fcnoy s jich pŕíslušnostmi ŕiniti, ale aby je psani bratrí, dedičove i budúci 
I jmenované zámky s jich pžíslušnoslmi svobodné jméli, držŕli ajich poži- 
■ tak jakožto jioi páai aobyvatelé k. Č. ävjxh zámkuov dedičných & 8vo- 
Vcb požfvají z práva nebo z obyčeje, a to bez naši, budúcich naÉich krá- 
I Ceskýcli í všech jinych lidi váeliké prekážky ; to sobé toliko pozuostavu- 
1^7 jiiE psani bratH, dedičove i budúci jich, nám a naším budúcim krá- 
! Ceskym, z téch zámku ov a s jich príslušností byli povinní téz činiti jako 
jjeb svých dedičných a svobodnych zboží činiti nám povinní jsú. Pŕi- 
n(ce vétäim i menším úŕedníkúm dťsk zemských k. C. kdyzby kolivek od 
tovaných Voka a Petra bnitŕi anebo jeduoho z nich, požádáui byli, aby 
jbapsani^ zámky s jich pi-ísluštiostmi ve dsky zemské jmenovanéhu k. Č. 
jtm, dčdicuom a hadúcím jich vložili, tak aby učinili bez zmätku i všeliké ot- 
pomostj. A ktožby tento list jmél s častopsaných bratrí dédicuov a nebo bu- 
dúcich jich dobrú volí i svobodnú, chcem aby tomu pHsIuáelo plné právo 
všecb vécf svrchupsaných. Tomu na svedomí pečct uaf^i králuvskú kázali 
jiune pnvésii k tomuto liatu. Dán v Košicích, v poniiélí jio nedeli pôstni 
Kemitiiscere, 1. b. tisicieho devadesátého prvního, královstvi našich Uhenk etc. 
T prvQÍm létč, a Českého ve dvadcát^^m. 

lalabul. etc. 1491. L III ante Georgii. 

(V Arcliiíe ČeBkom V, 541.) 



115. 

Madislav, král uhorsky, vypláca založené osady Sigmundovi KurcbachoTl. 

Na zámku Balatu (Palota) v Uhrách, 1491, 28. Aug. 

(Z rkp, Haudíi. sir. 1B4, sq,) 

\ My Vladisláv z boží milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Charvateký etc 

, markrabé Moravské, Lucemburské a Slezské kniže a Lužický markrabé, 

mnjem timto listem všeui: že Jest pristaupil pred nás stateéný Sigmund 

kbach z Vitkova, komomik náá verný milý, a prosil jest nás, abychom 

a dédicum jeho veyplatu na všech, zejména téchto: na Maslojedech 

Forem, na Iíáčicich s ryboíkem, na Benátkach s dvorem, a na Malé Ha- 

, kteréžto vsi s jich pŕislušnostml k klááteru Opatovicim, v kraji Hra- 

m, pHslušely sau, a nyni, tak jakž jsme my od téhož Sigmunda spia- 

í jsau zapsány od pŕedkúv našich, kiálúv Ceskvch, v patnácti stech ko- 

í grošliv českých stŕíbrných dobrých širokých rázu Pražského, dáti ráčili, 

tom jej nékterú další milosti opatriti. K kteréžto prosbe, hledfce 

ravm ustavičným a pilným službám kteréž jest nám již psaný Si^nmud 



89 

KMt i my všichni máme ihned svú všichnu práci pričiniti, aby ten 

■Jäbnán byl; a když heitman sám osobnč k dobývaní toho zámku na 

iil, Tšichni páni i rytíŕstvo s svými hrdly ihned po jeho prvním obe- 

.umu bez meškaní táhnúti mají. Pakliby tak znamenitá potreba ne- 

jitman doma zilstana, svého náméstka poslal k tomu, aby páni své 

Iné i pčší poslali, a odtud aby neodtŕhali, lečby s boží pomoci toho 

.(?sta neb tvrze dobyli, a to puškami, prachy i jinými náklady vedie 

starodávnych obyčejuov. A kdyžby z daru božieho dobytý byly, tomu 

byl má vrácen býti; lečby ten pro který nerád zemskú a zlú pfí- 

'fratil, to [>ŕi vúli králc JMti, heitmana a pánuov býti má, co s tím 

*fti QČimti. 

k tomuto listu všichni obyvatelé zemč, buďto duchovní nebo svčtští, 

'inéna v tomto listu napsána jsú, (pečeti své) pndávati mají a povinni 

ti, jichž jména tuto napsána nejsú, budto z pánuov, duchovních, 

*'VA neb z mést, povinni jsú a budú každý zvlášté za se, kdož co 

má, listy své pŕiznavací na pergamene s visutými pečetmi v jednom 

inéb ve čtyrech nedélích porád zbehlých od daní listu tohoto u heit- 

•'odl6 pHpisu vydaného k tomuto landfridu položiti a to všechno ob- 

'«)<biti, zdržeti a zachovati, což v tomto landfridu pro rád a spravedl- 

^tereno jest a zapsáno. Pakliby který svévolné proti vôli krále JMti, 

.a a pánuov i našemu tomuto zŕízení zásadití se chtčl a pŕiznavacího 

nedati: ten napred rádu svého, v kterémž jest má zbaven býti, astatek 

' race krále JMti a zemi má propaden býti; a všichni sobč máme naň 

n? a jakžby o ném se EMti, biskúpu. heitmanu a páni ustanovili (sic), 

aottká neb heitmanská registra vepsali, tak se ode všech nás obyvateluov 

- :ttí potomkuov k nemu držáno a zachováno býti má až do tŕetího jeho 

^ tento landfŕid slíbili sme a slibujeme slovy nahoŕe psanými ctné, 
^ kresťansky zdržeti a zachovati beze všeho prerušení od dátum listu 
•^xa plných XV let porád zbehlých, beze všeho glozování a z neho vy- 
4iií, budto pro smrt kteréhokoli z nás aneb všech, budto pro kterú vý- 
' ftčby který zapomena nad svú povinností z tohoto landfridu vytrhnúti 
<tél neb vytrhl, buďto žeby z které zemč sused okolních na nás sem do 
kto sáhl, a žeby markrabství toto súženo bylo kterým nepokoj em, pro 

tf príčinu nemá rušeň býti, než v své moci a povinnosti má zuostati do 

lahoŕe psaných. 

Protož té veci vší k pevnosti my Matiáš král napŕedpsaný naši pečet 
Ofskú kázali sme pnvésiti k tomuto listu. A my Jan biskup etc. Ctibor 
nian i jiní všichni páni, rytíŕstvo a mesta svrchupsaní na jistotu a zdržení 
iChování všech vecí svrchupsaných své sme vlastní pečeti k tomuto listu 
iBsili. Jenž jest dán v Budíné, ve čtvrtek den sv. Jana kŕtitele božího, 
'od narození božítio tisícčho čtyrstého osmdesátého čtvrtého, království 
th Uherského XXVII a Českého XVI leta. 

(V Archíve Českom V, 414.) 



98 



118. 



Vladisláv krát uhorský, potvrdzuje privilégií? mestu Kozelskéma t i 
ňom Sliezku. ' 

r Budíné, 3. Mar., 1492. \ 

My Vladisláv z boží milosti Uherský, Český, Dalmátsky. Chanratskfj 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezké kniže a Lužické 
oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od opatrných pi 
koDŠelúv i vší obce mesta Eozlího, verných našich milých, abychom jim 
svôbod a výsad j ich potvrditi ráčili. Ku kteréžto prosbe jsauce 
s dobrým rozmyslem a radau verných našich, moci královskau ajakožto 
Slezské, všech práv, svobod, a výsad tech, kteréž od knížat a pánu? 
dedičných ŕádné máji, kter)chž jsau spravodlivé užívali, potvrdili jsme a 
listem potvrzujem, a je nynéjšé i budaucie jich pri tom pri všem, coij 
od týchž knížat, pánúv jich dedičných, slušné dano a obdarovano jest, 
vujem milostivé; tak aby oni téch všech spravodlivých obdarovaní d 
jim duných užívali, bez naši, budaucích našich králňv Českých a knížat 
ských, i všech jiných lidí všelijaké prekážky, nyní i v časoch budaucí(ji;| 
kazujíce hejtmanu i všom obyvatelum zenié Slezské, aby obyvatele ji 
vaného mesta pri tom našom potvrzoní držoli a zachovali, beze všeho 
šeni. Tomu na svedomí počet naši královskau k tomuto listu pŕivésitijfl 
kázali. Dán na Budíné v sobotu pred prenesením svätého Václava, léUh 
žího tisíciho štyrstého devadosátého druhého , a království našich UbeisU 
druhého a Českého dvadcáiého prvnílio leta. 

Ad relationem dni Johannis de Šelnbeih, 
supromi cancollarii regni Bohemiae. 

(Archív Český II, 396.) 



119. 

Vladisláv, král uhorský, vysvetluje článok smluvy medzi pány, ijť 
stvom a mestami Moravskými, a ustanovuje, kedy mešfania pred zenuk 
kedy pred mestský súd náležia. 

r Bndiue, 17. Dec, 149a 

My Vladisláv z božie milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Charvil 
etc. král, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický I 
krabie etc. oznamujem tiemto listom všem: Jakož jest byla pre a mos 
vznikla mezi pány a rytíŕstvem s jedné a mésty markrabstvie našeho Mo 
ského s strany druhé o to, což se dotýčc smliivy, kterúž jsú mezi sebús 
volením naším již psaní páni a rytíistvo i mesta učinili o pohony zboií 
zemských, kterak s takových zboží mesta téhož markrabstvie mají pobil 
býti, jakož pak ten artikul té smlúvy takto v sobé slovo od slova zní a \ 
zi]ýe: Jákož byla ruoznice, že my mesta majíce nčkteré listy, pro uéž jsm 
právu zemskému stávali nechtéli ani odpoviedati, ani pánom v méstcch don 



99 

riti, a my páni proti tomu jim zadných kupuov /boží dedičných pozem- 
V dsky nedali jsme vkládati, ani jim též práva jako držitelóm dé- 
dopomáhati: ale obojí znamenavše i shledavše, že od méštan našich 
ov jest ku právu odpoviedáno, i též od pánuov úŕedníkuov pŕedkuov 
v dsky zemské zbožie pozemské vkládáno bylo, tak aby každý pri svc 
osti zuoztal, my páni a rytíŕstvo svolili jsme k tomu, aby všechna 
ŕádné kúpená podlé práva zeme, od kteréhož kolivék z meštanuov 
by kúpená, mají ve dsky zemské vkladaná býti a ve všem práve od nich 
a, tak jakož rád a obyčej pánuov i rytíŕsta jest ve všem pravé po- 
lUcéiD, buď pred hajtmancm neb dskami, spolky i jiným slušným ŕádem. A 
mésla i obyvatelé z tech zboží pred právem zemským, hajtmanom a pány 
ie ka puohoDÓm a žalobám vinéní podlé tech statkuov stávati a odpovie- 
a nálezy panské trpéti, tak a tieni váim ŕádem, jako z pozemského zbožie 
10 Y zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelija- 
ft mimo toto srovnánie znejících. Zase my páni a rytírstvo, jestli že bychom 
f méšCany neb kterého z obyvateluov jejich z čeho vinili chtéli, ježto by 
' zemském pravé neleželo ani príslušné bylo, a k mestskému gruntu a 
knku za mezemi pŕíslušelo, z domuov, z záhrad, mlýnuov neb jiných 
sxechtních mestských vecí: toho máme pred právem jejich a u nich hle- 
, tak aby pozemské zbožie, i mést každého okrslek, v svých spravedlností 
^a zaostala. Také my méšťané máme pánom a rytíŕstvu dopúštéti domy 
Léstech kupovati pod právo purkrechtnie ; a ti páni, kteríž ty domy kúpi, 
í povinni býti z téch domuov všecko podlé toho inésta a k tomu mestu 
ršech dávkach a lo/uncích i nákladuov mesta činiti jako jiní tu obyvatelé, 
aby králi JMti i mestu platové nescházeli, a žádny mimo právo mestské 
lá na králi JMti ani markrabi jako pánu zeme zadných svobod sobe na 
I domech prositi. Ale že pak pri tom artikuli i^úni a rytírstvo s mésty 
diudotčenými srovnati se nemohúce, proto že ka/dá strana ten artikul 
véma rozumu a k polepšení vykladá a bére, k nám jakožto ku pánu svému 
Lkovú véc jsú se utekli, prosiece Velebnosti Naši, abychom jim ten artikul 
edlné vysvetlili a jemu rozum dáti ráčili, kterak so na budúci časy strana 
tranč zachovati a mieti má: kterúžto véc my jakožto král Český a mar- 
jé Moravský pred sebú majíce i potrebné s raddaini našimi vážíce, takto 
i svrchudotčenými stranami vypoviedáme a mocné ustanovujem: Najprvé 
iž ten rád a ta smlúva v svrcliudotčeném artikuli mezi nimi jest učinená, 
oin my je zuostavujoiii a k toiim také toto mezi svrchudotčenými stra- 
d vypoviedáme, aby purkmistŕi konšelé i obce jmonovaných mést pri svých 
áech a svobodách zuostali, tak co/ by kolivék k jich právnom a k méstóm 
lušelo, že to má jim konšely jakožto úŕedníky našimi súzeno a rozezuá- 
3 býti. Ale ponévadž pak skrze ten svrchudotčený artikul zdalo se jest 
aom a rytíŕstvu, žeby mesta z toho se ponékud vytahovala a vedie téhož 
kule se nezachovávala, a méštanóm také se jest zdalo, že by pŕes ten 
kul k nékterým vécem vtahováni byli, kterúžto véc na obe strane s raddami 
jni se vší pilností vážíce, takovúto výpoveď mezi svrchudotčenými stranami 
lili jsme a činíme: Najprvé jestli že by se kdy prihodilo, že by obyvatcl 
ést svrchupsaných, máje na zemi vsi neb jiné pozemské zbožie i vdlužil 
I kterého pána nob človeka ľytíŕ>kélio nel> pozomskéko, tehdy takový me- 









H^>rwt^*!mt 




101 

120. 

Vladisláv, kráľ uhorský, povoláva Vltavský kraj do snemu Pražského. 

V Budíné, 16. Jan. 1494. 

Yladislav z božie milosti Uherský a Český etc král a markrabé Mo- 
ji^ etc. 

g Urozeným, statečným, slovútným a opatrným, pánom, rytierstvu a méstóm, 
■telom v království našem Českém kraje Vltavského, verným našim milým, 
|pqjeme milost naši královskú a všecko dobré. 

Urození, stateční, slovútní a opatrní, vémí naši milí ! Prohlédajíce k mnohým 
fl|unenitým potrebám královstvie našeho Českého, kteráž nám i vám všem 
Henitč duoleží, a zvláštč což se dotýče jednanie s Otcem svätým pápežem 
bmánie téch ruoznic, ktercž od dávna vzniklé jsú, a k kterýmž se JSt 
■ láskavé podáva, žeby to rácil k slušnému srovnání pŕivesti; kterážto 
ftdyžby mohla pobožné a bez útisku srovnána hýti, nám i vám mohlaby 
ípkému píijíti potešení. Pri tom také nékteré znamenité potreby jsú, kteréž 
Ňltýčí všie koruny České, kteréž vám také oznán»eny budú. A protož pro 
^é znamenité a veliké potreby zdá se nám velice potrebné, aby snem 
iní držáa byl v méstech Pražských. Kterýžto snem pokladáme v meno- 
rch Pražských méstech ten čtvrtek o suchých dnech postních najprv pŕíštích ; 
^azujíce všem vespolek i každému zvlášté, kohož tento list náš dojde, 
Ite zmjice takové znamenité a veliké potreby, kteréž se vás všech vysoce 
híí, k tomu snemu se vypravili, a cožby k obecnému dobrému slúžilo, 
ež ke cti a zvelebení toho královstvie, abyšte se dobrým pŕimlúvali. Jinak 
I nečiniece, i vedúce, že vdéčnost nám zvláštni na tom okážete a vuoli 
; y tom naplníte; a my vám ve všem což slušného jest radi pristáti chceme 
Is T ničemž opustiti nemienime aniž chcme, jakožto poddaných našich 
lých milých, což z jednostajné vuole pŕedse vezmete. A také pány, ry- 
Itvo i mesta markrabstvie Moravského, v. n. m., též sme obeslali, aby 
Šbe k tomu snemu osoby nekteré vyslali, a z jednostajné vuole o ty potreby, 
!Mi pted rukama jsú, ady jednali. Dán na Budínu, ve čtvrtek pred S. An- 
íim, král. našich Uherského ve čtvrtém lété a Českého ve trimezcietmém. 

Commissio propria D. Regis. 

(V Archíve Českom V, 463.) 

121. 

Vladisláv, král uhorský, postupuje Podebrady Indrichovi Minsterber- 
mu za Olešnicu a Volov vo Sliezku etc. 

V Budw\ 28. Apr. 1495. 

Leta božieho 1495 v literý po .liŕí stala se jest celá a dokonalá smlúva 
ú najjasn. kniežetem a pánem j). Vladislavem Uherským a Českým etc. 
lem a markrabí Moravským etc. JMt. s jedné, a osvieceným kniežetent, 
zem Jindŕichem etc. a syny jeho s strany druhé, t^'íková: jakož jest mezi 
i* K. a týmž knézera Jindŕichem a jeho syny byla ruoznice i saud o Podé- 
ly zámek a což k týmž Podebradóm príslušie, i také o právo k Eosto- 



102 

mlatom, k tomu i o vŕecky zápisné vsi, tak jakž se jest po knézi E 
bratru svém v Podébrady uvázal, i také o svrchky, jakož pak JMt K. 1 
ke všemu, což již svrchu dotčeno jest, právo mienil a mieti ráčil, i 
tak, aby kn. Jindŕich a synove jeho své všecko právo výsady neb 
kteréž mají dskami nebo na listech, králi JMt. dali a na JMt pri 
pŕevedli. It. což jest dedičného, to dskami zemskými aby zapsali, 
manstvie jest, to téz aby zapsáno bylo dskami dvorskými , a zpravili 
závadu knéze Hynkovu a svú, jakož v zemi České za právo jest; i 
kde na zápisech bylo, to aby dobrými vólemi opatrili. A což se 
Bŕežan a Sazeného, ktcréžto vsi knčz Ilynek prodal, té závady knéz J 
ani synove jeho zpravovati nebudú povinni. 

It. proti tomu král JMt. jmenovanému knézi Jindŕichovi a jeho 
dáti má dedične k manství kniežetstvie a zbožie tato : totižto hrad a 
Olešnici, hrad a mesto Volov se vším jejich pŕíslušenstvím, se všemi 
svrchnostmi duchovnííni i svetskými, i s many a s cly, jakož sú to pn 
žatá Olešnická drželi, a to aby týž knez Jindŕich i synove jeho a bud 
méli, drželi a toho požívali a požívati mohli, i s tiem učiniti jako s sy 
dictvím, však s túto vymienkú, aby v témž práve a povinnostech krá 
a korune České manstvím pžíslušeli, jakož sú to prvnie kniežatá tak 
A taková kniežetstvie a zbožie s\Tchuj menovaná, totižto hrad a mesto O 
opét hrad a mesto Volov, se všemi k tém hradom a méstóm pŕísloš 
král JMt má jmenovanému knézi Jindŕichovi a jeho synom zapsati, i 
sebe i budúcie své krále České a kniežatá Slezká zavázati, jestližeby ki 
vék na ta zbožie a kniežetstvie , totižto Olešnici a Volov a na jich ] 
nosti kterým právem sáhl, že JMKa i JMti budúci králové Čestí m4 
vinni budú knéze Jindricha i jeho syny a budúcie v tom zastatí, tak i 
toho škody žádné ncméli ani skrze to vzieti mohli, a také k žádnémi 
ani k svetskému ani k duchovniemu aby nepristupovali. Než král JM' 
budúci králové Čestí v tom ve všem knéze Jindricha i syny jeho a 1 
zastati mají. 

It. král JMt má jmenovanému knézi Jindŕichovi a jeho synom 
ptidati pét tisíc kop gr. č. širokých dobrých stŕíbrných rázu Pražskél 
má král JMt takto platiti : najprvé pri postúpení Podébrad ma kn. Jin< 
a jeho synom dano býti puoltŕetieho tisíce kop gr. jmenovaných, a oc 
penie Podébrad v plném roce porád zbchlém má jim opét dano bytí 
nich puol tretieho tisíce kop gr. č. jmenovaných ; a ty král JMt kn. 
chovi i jeho synom dskami zemskými ujistiti má anebo rukojmémi. 

It. všecka zbožie , kteráž sú od staradávna k svrchupsaným 1 
stvím pŕíslušela ducho vnie i svetská, ty aby kn. Jindŕich i synove jel 
dicové mohli vyplacovati v tcch sumách, v kterýchž sú ta zbožie pn 
žatá a držitelé toho zbožie drželi kromč téch, kteréžby JMKá neb( 
JMti pred námluvú o to pány na Ilradčanech učinenú dali o sv. Vá( 
minulém. 

It. o duochody na rathúze v Vratislavi, o šosy v kraji Neym 
o rybáŕe na Odŕe, a o kancelári královskú v Vratislavi to cožby km 
rad Biely nebo Cerný neb otec jich zastavil a zapsal, to aby knčz 
i synove jeho sobé vyplatiti mohli a v témž pravé držeti. jakož i oni d 



103 

It což jest knéz Kazimír v svém držení zastavil, to také král JMt nebo 
s Kazimír knčzi Jindrichovi a jeho synom vyplatiti má a očistiti pri po- 
lování. 

It. o Sobka, ten aby pri tom daní kniežate Bieleho zuostaven byl, ale 
istvím kn. Jindrichovi a jeho synom aby poddán byl téz jako jiní rytier- 
a zemana v tom kraji poddáni jsú manstvím. 

It. na den S. Prokopa n. pr. aby králi JMti knéz Jindŕích a jeho synove 
iku Podébrad postúpili s mésteni, s méstečky, s many, s vcsnicemi, s blaty, 
Bfky, tekami, potoky, jezery, s lukami, dedinami ornými i neornými, s lesy, 
ihy, 8 krovinami, i s jinými všemi a všelikýmí diiocliody, poplatky, puožitky 
Hslttšnostmi k jmenovanému zámku Podébradóm príslušejícími , se vším 
stvím, nie ovšem sobé tu co nepozuostavujíce. A což se pak dotýče svrch- 
V na zámku Podébradech i ve dvoŕiech, to král JMt k knézi Jindrichovi 
mstiti má, a knéz Jindíich králi JMti vedie slusno:i;ti svrchkuov na zámku 
5 dvotiech nechati má. 

It pušku velikú Vratislavskú, kteráž na Frankšteiné vzatá, a druhá 
ka veliká, kteráž na Podébradech leží, ty mají obé pri králi JMti zuostati. 

It. ty všecky svrchky , s kterýmiž se jest knéz Kazimír uvázal, s témi 
všemi knézi Jindrichovi a synom jeho má zase postúpeno býti, 

It. toto také smluveuo jest, že kšaft knéze Hynkuov má ve dsky ve- 
n býti, kterýž jest udélal knézi Jindrichovi a jeho synom ; a když ve dsky 
žen bude, tehdy má kn. Jindŕich i s syny svými králi JMti ve dsky klásti 

jakož svrchu dotčeno jest. A pri tom také má kn. Jindŕich i s syny 
mi p. Jindrichovi z Hradce etc. k ruce králi JMti všecky výsady i také 
cky listy, cožby se v nich zbožie Podébradského dotýkalo, (vydatí). A 
4 86 to stane, tehdy ten list knéze Hynkuov, kterýž jest nčkdy svedčil 
li Mathiášovi a kr.ézi Hanušovi Korvinovi, kterýž jest ve dsky zemské 
vorské vepsán, ten má také z desk zemských i dvorských vymazán býti. 
ten list ve dsky vepsaný i jiné všecky kteŕížby se knéze Hynka neb 
íze Jindŕicha aneb synuov jeho v té veci co dotýkali, aneb jim v čem ná- 
jli, ti mají p. Hradťckému v ruce dani býti. A pan Hradecký vezma vše- 
listy a výsady od kn. Jindŕicha , ti všickni listové mají kn. Jindrichovi 
eho synom zase vráceni býti ; a pritom času výsada a obdarovanie i jistota 
Olešnici, na Volov a na ta panstvie což k tomu pŕíslušie, má kn. Jindŕi- 
vi i jeho synom v moc dana byti. 

It. což král JMt Korcbachovi dáti jest ráčil, jakožto Milič s jeho pŕí- 
ienstvím a také pét nianuov z Tŕebnické krajiny, jakož pak to list jeho 
; ukazuje, pri tom pri všem Korcbach má zuostaven býti. 

It. kdyžkolivék knéz Jindŕich i s syny svými králi JMti Podébrad po- 
pie, to král JMti bude povinen opatŕiti, aby úŕedník na Podébradech slíbil 
Jindrichovi a jeho synóni, že Olešnice a Volov s hrady i se vším pŕí- 
ienstvím témuž kn. Jindrichovi a jeho synom zbožie jmenovaná v moc 
a a postúpená budú, pakliby se toho nestalo v témdni anebo konečné "vv. 
. nedéléch od postúi)enie Podébrad, aby se zase knéz Jindŕich i s syny 
mi v Podébrady uvázati mohl, a úŕedník ten na Podébradech od králc 
bi usazený aby je na Podébrady pustil i je zámku zmocnil bezevšeho zmat- 
a odporu. 



104 

It. což se dotýče véDa knéžny Kateriny Jejie Mti manželky oikj 
Hynka, kteréž na panství Podébradském zapsáno má, a s kn. Jinffitl 
véc smlúvu vzala jest dskami, král JMt knéze Jindŕicha proti ju 
knéžné Kateŕiné v tom zastatí ráči, aby knéz Jindŕich bnéžné Jie lU 
miesto prázden byL 

It. což se dotýče blat i jiných rybníkuov pŕíslušejících k záni 
bvadóm, ti když k spustení pŕijdú, má král JMt všech ryb vzieti pr 
vici, a knéz Jindŕich s syny svými druhú polovici. A což knéz 
spravedlivé pokáže, co jest za plody k té násade dal a kúpiU toho 
JMt má polovici zaplatiti knézi Jindrichovi o S. Havle. Než což 
Jindŕich svými nekupovanými plody r} bníkuov nasadil, toho král Jl 
povinen platiti. 

It. má král JMt psáti a opatiiti, aby na Olešnici i na Vo1oy< 
puožitky ani platy buď na rybníciech, na lúkách, na lesiech hnuto nel 
pŕedešlých duochodkov pred S. Jiŕím anebo po S. Jiŕí, ti aby byli 
a zdviženi a má je k sobé vyupomínati, a po ten den již užitkuo 
dále neužívati. A též aby se stalo na Podébradech. 

It. cožby v tom času až do S. Prokopa spravedlivých plat 
anebo ospuov s mlýnuov, ty muož knieže JMt vzieti. 

It. jestliže pred tiem časem budú ryby loviti v blátech, tu kri 
lovici ber a knéz Jindŕich polovici. 

It. lesuov aby již mýceno nebylo, a lúky král JMt aby již k s' 
kliditi mohl ; a také aby obilé na poli král JMt na svuoj náklad skl 

It. všecky pŕedešlé dluhy za les za lúky za obilé nebo za 
ktoré roky jsú dány od úŕedníkuov knéze Jindŕichových bud do 1 
nebo do vánoc, téch úŕedník krále JMti má jemu dopomoci, aby zaj 
kn. Jindrichovi a jeho synom, ač jsúli ktert dluhové takoví na pan 
bradském. 

It. král JMt k témto smlúvám pečet svú ráčil jest kázati 
knéz Jindŕich také, na ten spuosob, aby se tomu všemu dosti st 
strane, což se v téchto smluvách vypisuje a zaviera. 

Actum Bude anno et die ut supra. 

(Pečete dvé visia neporušené. — V Archive Českom V, 467.) 

122. 

Vladisláv, král uhorský, postupuje Janovi zo Šelnberka tvrdz 1 

s nektorými osadami. 

V Budiné, 1495. Ju 

My Vladisláv z b. m. Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatsli 
markrabé Moravský, Lucenburské a Slezké knížc a Lužický mai 
Oznamujem tímto všem: jakož sme pred uékterým časem dáti ráči 
na tvrzi Kostomlatech s jejími pŕíslušnostmi i také na nékterých 
pisných, kteréž jest držal osvícený nékdy Hynek vévoda Minstrbers 
Kladský v zápisích pŕedkuov našich i také v zápisu našem, urození 
z Šelnberka, najv. kancléŕi k. Č., vernému n. m.; kterýžto Jan z 
s povolením naším dal jest penéz svých vlastních za výplatu jraem 
Kostomlat a téch vsí zápisných pét tisíc kop groš. česk. širokých 



^V 105 

^^ntúpiv pred nás svrchudoičcnv Jan i. Šdnberka, k tomuto se jest podal: 
^^■álD chce beze všecb penéz a bexe všfho úplatku ty všecky vsi zápisné, 
^B^ jest podlé Kostonilat summú swchudotčeaú vyplatil, vrátiti a jich v moc 
^^kposlúpiti bez odtahuov, toliko pritom zato prose, abychom vzhlédnúce 
^^■koTÚ jebo povolnost, ráčili Jemu a jeho dédícuom svrchudotČeDÚ tvrz 
^^Bitntaty s jejfrai pfíslušnostmi dedičné dáti. Pri kteréžto veci napred vá- 
^^Ko, že jest ŕastopsaný Jan z Šelnberka nemalú summu za výplatu svr- 
^^Btčenú svych penéz dal, a ty \'8ecky že nám prominúti a téch vsí zápisných 
^^»iti beze väeho úplatku chce ; diuhé také majfce zrení k jeho vémým, 
^^■iSným a užitečným službám, kteréž V^elebnosti Našie královské i také 
^^Kám sasiní s svú nemalú prací a s znamenitými náklady ľád Činí a činiti 
^^■il jest, potud pokudž najdále jeho rozum a možnost vztáhnúti se mohau; 
^^Ho pro takové avrchudotčené príčiny, s dobrým úmyslem a radú verných 
^^B, moci královskú v Čechách, pnjavše ty vsí zápisné od téfaož Jana bez 
^^Ku, tn svrchudotčenau tvrz Kostomlaty. s témito vesmi ze jména: ves 
^Hpmlaty, ves Lány, Hranétice, Šibice. Drahylice, Ztratov, Kostomlatky, ves 
^^BĹ 8 lidmi s ktnetcími, s platy, i se všemi téch väech vsf pŕísluánostmi, 
^^■taiy, 3 dvory, s robotami, s lesy, s háji, s lukami, s rybnfkem Šibickým, 
^^Bsýnii rybníky k té svrchudotčené tvrzi pŕíslušejíctmi, s Labem, s tuonémi 
^^Bny, i se vší zvolí, a s plným panstvfm, nie sobé tu ani budúcim našim 
^^Kmi českým práva ani kterého vla^tenství nepozuostavujíce, v tom plném 
^^K jakož nám dsky od osvícených Jindricha, Albrechta, Jiŕfho a Karia, 
^^Ht Miastrberských svedčí, jmenovanému Janovi z äelnberka a j. d. i b. 
^^■rtkvému a zpupnému dédictví dali sme a tiemto listem moci naäi krá- 
^^Hi mocné dávame, chtiece tomu, aby již po tento čas často jmeoovaný 
^^K éelnberka s dédici a budúcimi svjmi tu svrchudotčenú tvrz Kostomlaty 
^^Bemi a všelikýmí svrchudotčenými i s jinými pŕíslušnostmi, ktervmiž ko- 
^^P mohú jmeny jmenovány býti, ježto k té svrchudotčené tvrzl príslušejf, 
^HEné méli, drželi a požívali, tím vším právem, obyčejem a spuosobem, ja- 
^^ft jiní páni a obyvatelé k. našebo Č. svých dedičných a vlastních zb»ží 
^^K^í je majíc a drží. Toto pritom znamenité vymieiiujíce a k tomu nás 
^Hp^ujice : jest-li žeby ktož kolivék svrchupsanú tvrz s jejím pŕfslušenstvím 
^Whndotčeným právem naŕekl, buď na všem nebo na díle, tehdy máme a 
povinní budeme my i naši budúci již psaného Jana z Šelnberka a d. i b. j. 
^' tom pred saudem zastúpiti a to zpraviti, tak aby i>ni pri tom zachovaní 
t>yli beze vší škody i všelijakého zmätku. A. protož prikazujem vétším i menším 
Viŕedníkuom desk zemských královstvie našebo Českého, kdyžby kolivék byli 
požádáni od téhož Jana z Šeluberka aneb od dédicuov jeho, aneb od "téch 
osôb komuž by oni to na svém místé poručili, aby tento list náš ve dsky 
zemské vložili a vepsali, tak aby učinili bez zmätku i všelijaké odpornosti. 
A ktož by tento list mél s již psaného Jana z Šelnberka a d. j. dobrú volí 
s svobodnú, chceme aby tomu pnslušelo plné právo všech vecí svrchupaaných. 
Tomu na svedomí pečet naši královskú ktonmto listu pHvésiti sme rozkázali. 
Dán na Budíne, v pondéli po S. Jakubu apoštolu, 1. b. IIII. x. pátého, krá- 
]'jv»iiví našich Uherského v. a Česk. xxiiij letu. 

Vladislaus rex manu propria. 
(V ArchÍTe Českom V, 6ta.) 



123. 

Vladisláv, král uhorský, z príčiny lúznic, vzniklých medzi Mich. 
gerom a Moravskými sUvy, ustanovuje, že každý, kdo chce držaf k pozq 
skétnu právu prislúchajúci statok na Morave, dla práva moravského I 
krabstva živ byt má. 

r PreŠjmrct; 17. Mar. U96. 
(Orig. v Mor. zemsk. archívu.) 

My Vladisláv í božie milosti Uherský. Český, Dalmátsky, Charvatský I 
král, markrabte Moravský, Lucemburské a Slezké knieie a Lužický 
krabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsme prosení od pánuov s % 
tieŕstva markrabstvie Moravského, verných našich milých, abychrae jim i 
toho nálezu, kterýž jsme s radami našimi mezi nimi a urozeným Mid 
z Eizinku o nékteré nioznice a neznáze udélali, pod pečetl naši dátí i 
K jichžto prosbe naklonení jsiice, kázali jsme jím výpis toho nálezq i 
kterýž se slovo od slova takto píše: 

V té píl, kdež páni a vládyky markrabstvie Moravského žalují i 
chala z Eicinku, král JMt se pány a radú svú slyšeti jest ráeíl, a meri ( 
jími Btranama pre i odpory vážíti. Najprvé, kdež páni Moravští žalovali | 
že týž Michal EicinRar nechtél jest pečeti své k lantfridu ani listu pHH 
cího dáti, a na to že k právu a k puohonóm stávali nechtél ; a viece, 
v mfmé a pokojné zemi, kdež práva jdú, najprv slovíl rybník u Jaroslv 
moci, a potom tvrz Jaroslavice ztekl, ano práva jdú. A na to páni a vlií 
téhož markrabstvie ukázali jsú majestáty a svobody králuov Českých i 
krabí Moravských, i také registra zemská, ktcrýchž jsú od starodávna nK 
i nálezy ŕísti kázali, kdež králové Čestí i markrabí Moravští nálezy ] 
podnikali a rozsudky trpeli, prosíce aby pri tom zachovaní byli, a od ] 
gara co se jim stalo, aby napravcno bylo. 

Proti tomu Michal Eicinpar odpovíedaje pravil, že jest toho ačinjti j 
vinen nebyl, než vedie obdarovanie a svobod svých, kleréž má od králdj 
Českých a markrabí Moravských, tak se jest zachovával; a coz jest aä 
jest to dobre uŕiniti mohl, ponévadž z svobod a výsad svých vyveden , 
tak jakož jeho svobody, a výsady šíre a svétleji okazují. A na to jest I 
i vidimus okázul, jakož pak v širších sloviech spravedlnost svú šííe i 
rečníka svého povédel. 

Tu král JMt se pány a radú svú pŕeslyšav doslatečné pre i odpory s i 
strán, takto JKáMt vypoviedá: ponévadž Michal Eicin^iar ukázal jest obi 
vánié králuov Českých markrabí Moravských, kteréž jsú predkom jeho d^ 
a kterýchž jest byl v užívaní po pŕedcfch svých, a z toho jsú nikdá vyvei 
nebyli : JKaMt i se pány nalezá, že jest Eícingar tčch svobod a obdai 
svych dobre užití mohl, ponévadž o to žádným súdem rozsúzen nenie ■ 
znenie listuov svých. Ale ponévadž páni a obyvatelé markrabstvie Moraví 
starodávni a starší zvyklosti a práva mají, tak že každý obyvatel, i ten, 1 
chce který statek v témž niarkrabstvi Moravskom mieti anebo ježto by k p 
zemskému príslušel, že má ti'n každý podlé pravá téhož mnrkrabstvie živ b 
& s nimi se srovnati; a po tento čas Eícingar ani žádný jíný nemá se liÚ 
zadnými svobodamí, kteréžby proti právu téhož markrabstvie bjly, vymlárt 



107 

ifcliniili zastierali, než právem živ býti, a podlé obyčejc a zvyklostí téhož 
^^rmbatvie vedie jiných se zachovatí z toho, což má, ježto k témuž mar- 
a právu pŕislosí. Actam in Posonio, feria quinta die Gedrudris anno 
i millesimo quadringentesimo nonagesimo sexto, regnorum vero nostrorum 
iae sexto, Bohemie aulem vigesimo quinto. Tomu na svedomie pečet 
královsku k listu tomuto privésití jsme kázali. Dán v Prešpurce, leta 
e jakož napred dotčeno jest 

Ad mandát um Domini Regis proprium. 

(V Archíve Českom V, 460.) 

124. 

Vladisláv, král uhorský, potvrdzuje Moravským stavom spôsob prfjmania 
^ho pána zeme. 

r Brnčy 21. Febr., 1497. 

(Kópie arch. zemsk. Morav.) 

My Vladisláv z božie milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky, 
král a markrabé Moravské, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický 
iBurkrabé: Oznamujem tiemto listom všem, že pristúpili jsau pred nás páni, 
C^ibláti a rytfiŕstvo i mesta markrabstvie našeho Moravského, a ukázali jsau 
ftm pamét od starodávna sepsanú a znamenanau toho všeho spuosobu a oby- 
^e. kterak jsau pŕedky naše a pány své zemské predkové jich do zeme 
Moravské prijímali, a jaký spuosob pri takovém prijímanie pána zeme té za- 
Sliován býval jest a býti má; kterýžto spuosob takovýto jest. 

Najprvé, když zeme osiŕí a bez pána jest, páni, preláti, rytíŕstvo a mesta 
tlipŕed tu, kdež pán jich budaucí jest, v zemi Moravské neb jinde, dedičný 
Heb volený k letom zprávy prišlý, mají ze všech stavuov z sebe vysiatí, totiž 
ft pánuov, z prelátuov, z rytíí^tva a z mést k JMti a posiati o všecky po- 
treby zemské a o svobody starodávni a dobré obyčeje i o jiné zeme potreby 
nrovnati s JMtí, aby chudý i bohatý každý, jakož na koho sluší, pri pravé 
Bvém a rádu zachován byl; a to zjednajíc a pŕiŕčení od JMti vezmúc, mají 
ode vší zeme prositi, aby ráčil na den určitý pŕijeti o sobé do mesta né- 
kterého v zemi, a zvláštc do Olomúce nebo do Brna. K tomu dni určitému 
do toho mesta smluveného všickni páni, preláti a rytíŕstvo a poslove z' mést 
mají se sjeti, a s poctivostí tak jako o míli nebo více proti JMti vyjcti, a 
tak povzdál všickni s koni ssestí a proti JMti jíti, a JMt také ssesti má a 
ruky jim podati; potom pak slušnú a krátku rečí nékterý z pánuov JMt pri- 
Yítati má; a potom vsedúc zase na kone, mají s JMtí jeti až ku procesí 
knéžské, kteráž má býti vypravená vedie starodávnieho obyčeje, což s naj- 
vétší poctivostí býti muože; a pŕijdauce ku processí, mají opét páni s koni 
ssesti a vedie JMti pešky jíti. A pan hejtman téhož markrabstvie má pod 
JMtí kuoň vésti, a všickni JMt až do kostela provoditi, a z kostela JMt zase 
na kuoň vseda, má od pánuov i od nich ode všech až do hospody provozen 
býti. Na zajtŕí pak sejdauce se, mají s JMtí namluviti, kde a který čas vedie 
obyčeje starodávnieho slib ode pánuov, prelátuov a rytíŕstva pfyíti; a napred 
vedie starodávnieho obyčeje má JMt zemi potvrzení listem pod svým mige" 



108 

státem dáti, a ten tu má býti pohotové ; a pan kancléŕ jej vezma, mi jkúI 
čisti, a pán zeme jej z ruky pána kancléŕe vzfti a z ruky své v ruku pn 
hejtmana dáti ; a hned potom na ctení svatém ruce polože, prísahu duolepsul] 
JMt učiniti má v tato slova: Já král N. slibuji a prisahám na tomto svatéi! 
ctení, že všecky obyvatelé zeme této markrabstvie Moravského, pány, preUj, 
rytieŕstvo a mesta, bohaté a chudé, duchovní i svetské, všeckny spolu i kaidAi 
zvlášté mám a chci pri jich svobodách a ŕádiech a dobrých starožitných obf- 
čejích zachovati a v ničemž mimo spravedlivost neobtéžovati, a pri právu jičk 
a spravedlnosti je zachovati jako jich pán milostivý a spravedlivý. Tak ní 
pomáhej pán bnoh i všickni svati etc. Když se ta véc dokoná, má pan hejtma 
hejtmanstvie JMti vzdáti a podlé jiných pánuov zemských JMti slíbitL Pil 
pak zeme hned pri tom ŕéci má : Jižli se vám od nás stalo všecko, coi m 
jest stati mélo? Také abyste vy nám a dédicóm našim také poddanost, vír- 
nost a pravé poslušenstvie slfbili, jako naši verní a poddaní. Tu všickni Há 
hlasem mají, že radi chtí a k JMti k ruce pristupovali a tak každý slíbiti; 
a kteŕíby ruky JMti dojíti nemohli, mají každý dva prsty zdvihnutí a hlasem 
téci, že slibuji JMti podlé jiných etc. Potom když se JMti zdáti bude a líbiti, 
má a množ JMt z pánuov, z rytieŕstva, kteréž ráči, lidi hodné k radé a do 
rady pŕijiti a zemské dobré opatŕiti má JMt; kterýchžto osôb prísaha ti- 
ková jest. 

Item má ŕéci ten, ktož se do rady prijíma: slibuji a prisahám pánn 
bohu, Matce boží i všem svätým, a najjasnejšiemu kniežeti N. pánu mémn 
milostivému, že chci k dobrému raditi, spravedlivost velebiti, krivdu tupití i 
pokudž najdál muoj rozum stačiti m nože, radu svú vémú JMti praviti a tq- 
nost zachovati. Tak mi pomáhej pán buoh i všickni svčtí! Potom pak potíá 
všech vécech má napred o pána hejtmana jednáno býti, aby jím zeme opathni 
byla, a on pan hejtman aby také opatŕen byl, aby mél v čem tu zemi zpravo- 
vati; a když JMt sobé s radú zeme pána zemského z té zeme za hejtmana 
zvoliti ráči, ten pred JMti a všomi má k úradu svému prísahu JMti a zemi 
učiniti takovúto: Já N. slibuji a prísahám pánu bohu, Matce božie i všem 
svätým a najjasnčjšímu knížeti a pánu. N., že chci a mám a povinen jsem 
úfad hejtmanstvie spravodlivé vésti, chudému i bohatému spravedlivé činiti, 
pravdu velebiti a krivdu tupiti, jednomu v tom mimo druhého se nechte slí- 
biti, a svým úŕadem k JMti a k zemi se verné jmíti, tak jakž ten úrad od 
starodávna za právo má. Tak mi pán buoh pomáhaj i všickni svéti! Item 
pán zemč má všem phkázati, aby pána hejtmana od JMti usazeného všickni 
poslušni byli, kteŕíž k jeho úradu prislušejí, a oni tak učiniti mají a ŕéci, že 
to radi aaplniti a podlé toho se zachovati chtie etc. Také JMt má pánu hejt- 
manu dáti list mocný pod pečetí neb pod svým majestátem, a zvlášté pro spol- 
ky a jiné potrebné veci ; potom také kdyžby pak JMt v zemi nebyl a prijat od 
zemi byl, muože a právo má s radú panskú téhož markrabstvie bez své prítom- 
nosti hejtmana v témž markrabstvie ustanoviti a dáti vedie zeme a vuole JMti. 

Pri tom pak prosili jsú nás páni, preláti, rytieŕstvo i mesta svrchu 
dotčeného markrabstvie Moravského, abychom jim i budúcim jich téch všech 
svrchu dotčených artikuluov, spuosobuov a dobrých starodávních zvyklostí 
a obyčejuov od starodávna v tom markrabstvie zachovávaných potvrditi, 
upevniti, schváliti a oblíbiti , a pri nich je zuostaviti a jim moc dáti ráčili 



.amilostivé. PH kteréžto prosbe vážíco i majíce pred sebú ten starodávni obyčej 
;^^imi zvyklosti, kteréhož jsau obyvatelé téhož markrabstvie Moravského požievali, 
£;& také pro služby jich mnohé a vémé, kteréž jsau nám činili a okazovali : 
: ' Jkterýchžto vecí vdécni od nich jsauce, s dobrjTii rozmyslem a radú verných 
KaSich, moci královskú a jakožto markrabie Moravský tťch všcch svrchu do- 
^tčených artikuluov, zvyklostí a dobrých starodávních obyčejuov, kteŕíž jsau 
pH prijímanie pána této zeme Moravské od starodávna zachováváni byli, po- 
*tTrdili a upevnili jsme a tímto naším listem potvrzujem a upevňujem, a ten 
^ecken spuosob a obyčej svrchu dotčeny schválili, oblíbili, za dobrý a uži- 
tečný piiijali jsme a prijímame, chtíce tomu a tiemto naším listem mocne usta- 
novuje, aby se budaucí naši králové a markrabie Moravští ku pánom, prelátom, 
lytieŕstvu i móstóm a k obyvateluom svrchu dotčeného markrabstvie vedie 
téch nahoŕe psaných artikuluov, obyčejuov a zvyklostí starodávních meli, a 
opi páni, preláti, r}'tierstvo i mesta k JMti téz se zase vedie toho beze všeho 
zmätku prerušení a vystupovaní všelikterakého se méli a zachovali, a to nyní 
i Y časích budúcich bez naši, budaucich našich králuov a markrabi Morav- 
ských i všech jiných lidi všelijaké prekážky a vystupovanie i zmenení všelikého. 

Tomu na svedomie pečet naši královskau kázali jsme pŕivésiti k tomuto 
listu: jenž jest psán a dán v Brne, ten úterý pred stolovaním svätého Petra 
apoštola božieho letha páné tisícého čtyŕstého devadesátého sedmého, králov- 
stvie našeho Uherského sedmého a Českého dvacátého šestého leta počítajíc. 

Ad relationem magniíici domini Joannis de Sselnberk 
supremi cancellarii regui Boemie. 

< Archiv Oeský V, 4G2.) 



125. 

Vladisláv, král uhorský, dáva Vilémovi z Pernšteina hrad a panstvo 
Potensteinské. 

1497, Apr. 26. 
A. 

V I Václava Hindráka, A. 18. 

Vladisláv z b. m. Uherský, Český etc. král, z plnosti své moci a mi- 
losti své zvláštni a radú verných našich, dédictvi své dedičné Potstein hrad, 
Kostelec mestečko s podacím kostelníni, s vesniccmi Tutleky a Kozdry, k té- 
muž kostelnímu podacímu piíslušejícími ; Sopotnici ves, Brna, Zámile, vesnice; 
mestečko Potšteinek, Javornice, Proruba, Prorubka, Synkov, Dúdleby, Suchá- 
rybná, Lhota, Koryto vesnice. s dvor)' popi. všemi a se dvéma many v Buko- 
vine, s lesy, potoky, lybníky, mlyny, s podacími kostelními, ŕekami, se švemy 
daochody a puožitky, kteréž nyní Vilém z Pernšteina, najv. hofmistr k. Č. 
v nékterých znamenitých summách od predkuov našich i také od nás zapsané 
drží, dal jest a dáti mohl Vilémovi z Pernšteina a j. d k pravému dédictvi, 
k jmční, k držení, k prodání, k zastavení a k učinení z toho, což se jemu 
i j. d. zdáti a líbiti bude, jako z svého vlastního dedického, zadného sobč tu 



110 

JMK. ani budúcim králóm Č. ani jinému zadnému, ktožby chtčl k tomu 
po JMtd jakožto po králi Č. právo míti, dále práva nepozuostavuje. Posd 
to byl jest od JMK. Jan z Šelnberka, naj v. kancléŕ k. Č. z pánuov etc 
se v stredu po S. Marku leta 1497. 

B. 

(TýŽ zápis doplnený.) 

V I Václava Hindráka, A. 18 

Vladisláv z b. m. Uherský, Český etc. král, z plnosti moci své a 
zvláštni a radú verných našich — (a ta slova j sú pŕičinéna z rozkázaní 
jasnéjšího knízete a pána p. Vladislava etc. krále; posel na to byl jest 
z Šelnberka, najv. kancléŕ k. Č. z pánuov, jsa k tomu od JMti zvlásté 
slaný, (stalo se leta 1498, ve čtvrtek pred S. pannu Marketú) — dédictffi 
dedičné: Potštein hrad, Kostelec mestečko s podacím kostelním, B v< 
Tutleky a Eozdry, k témuž kostelnímu podacímu pŕíslušející, Sopotoid 
Bmá, Zámile vesnice, mestečko Potštainek, Javomiee, Proruba, Proi 
Synkov, Dúdleby, Suchárybná, Lhota, Koryto, vesnice s dvory popi. všenŕ 
se dvéma many v Bukovine, s lesy, potoky, rybníky, mlyny, s podacími kostí-l 
nimi, ŕekami, se všemi duchody a puožitky, kteréž nyní Vilém z Pemiteni||' 
najv. hofm. k. Č. v nékterych znamenitých summách od pŕedkuov našich i tiU' 
od nás zapsané drží, dal jest a dáti mohl Vilémovi z Pernšteina aj. d. kpn- 
vému dédictví, k jméní, držení, k prodání, k zastavení, k zapsání, a k vci- 
nční z toho, což se jemu i dedičnom jeho zdáti a Iíbiti bude etc. Posd n 
to byl jest od JMK. Jan z Šelnberka, najv. kancléŕ k. Č. z .pánuov. 
se 1. 1497, v stredu po sv. Marku. 

(V Archíve Českom V, 561.) 

126. 

Vladisláv, král uhorský, o zemských úradoch a odúmrCach v královstri 
Českom. 

V Fráze, 17. Mai., 1497. 

My Vladisláv boží milostí Uherský, Český etc. král, markrabé Moravský, 
na snemu obecním, kterýž jest držán na suché dni letniční leta božího 
MCCCCXCVII všeho království Českého, takto sme úrady zemské téhož krá- 
lovstvi zŕéditi a rozdéliti ráčili, kteŕí úŕadové na večné časy a budúci pfi 
kterých stavích zuostati mají, a o to více rozdelení a ruoznice na žádné časy 
aby nebylo. 

Item tito stavu panskému úŕadové: purkrabství Pražské, hofmistrství 
zemské, maršalství zemské, komomictví zemské, sudství zemské a kan- 
cléŕstvie. 

Item tito stavu vládyckému úrady: purkrabství Karlšteinské , kdež se 
koruna a klenoty zemští chovají spolu se pány, aby byl jeden z pánuov a 
druhý z vládyk, a ti spolu zámek Karlštein držeti a chovati mají, a ti miyi 
nám prísahu udélati i budaucím králuom Českým i vší korune a obci králov- 
ství Českého podlé práva a obyčeje starodávneho; než vládyckému stavu sa- 



iBénm pfsaŕstvf zemské, podJíomoHtvf a purkrabství kraje Hradeckého dávati 
máme i budaud naši králové čestí, však s takovú výminkú, což se podko- 
moŕství dotýče, jestližeby kdo v starém meste Pražskéra z vládyk byl mešte- 
nbkem, toho my i budaucf králové Čestí máme vuoli na ten úrad vsadili, 
kdožby se nám na ten úrad faodný bytí zdal na podkomoí-stvie. 

Item což se mincmeistrstvf dotŕče, to sme aobé i svým budaucím krá- 
iDOm ČeskíTO v vuoli a v moci nechali, z téch tŕf stavuov panského, rytíŕ- 
ského a mestského jej dátl, komužby se nám zdalo a líbilo osobe, a tu osobu 
abychom mohli zméDÍti a jinú na to vsaditi, kdyžby se nám líbilo. 

Item tuto zvlni^tní milost pánuom, rytírstvu i méstuom, kteŕíž na zemi 
na dédictví mají, tičiniti sme ráčili, že všecky odúmrti, kteréž jsú na nás jako 
oa krále Českého pŕipadly, ty jsnie jini dali a odpustili na časy budaucí a 
večné, tak aby na nás ani na budaucf krále České více nepŕipadaly. A to na 
tahový spuosob, aby na najbližsího prítele príbuzného po meči pŕipadaly, 
kdožby statku svého nezrídil a poručenství neučinil. Pakliby po meči pŕáteí 
mažského pohlaví nebylo, ale na pokolení ženské príbuzné též po meči naj- 
Mižáí. toliko na ty, kterižby byli v království, nebo z království Českého, 
z markrabství Moravského, z knížetství Slezského a z zeme Lužické, než na 
cizozemce nie. Pakliby kdo kde rodilý chtél se na jaký statek po príbuznosti 
táhnúti, ten s tím statkem v zemi zuostaĎ a v zemi sa osaí, ale z zcmé aby 
jeho nenosil. A kdyžby kdo svého statku nezndil a umrel, a sirotkuov nechal 
mužského neb ženského pohlaví, to poručenství spadni na najbližšího prítele, 
a pokudž toho statku stävá, odbývaj za sirôtky dluhy, jestližeby kteŕí byli, a 
vyvažuj jich veci ; a ten poručufk sirotkuom uruč. Pakliby poručenství pŕijíti 
nechtél a uručiti, tehdy k nápadu práva nemej, a poručenství na najbližšího 
pHtele spadni i nápad. Pakliby po meči mužského ani ženského pohlaví pŕátel 
nebylo, tehdy po preslici na najbližšího prítele mužského pohlaví pripadni. 
Pakliby nebylo po pŕestici mužského pohlaví, tehdy na ženské najbližší po- 
kolení po preslici mají pnpadnúti. 

It. tuto také sme pri tom zvláštnost učinili, komužbychom koli erb dáti 
ráčili, ten se má opovédieti pred pány na súdu zemském, aby ve dsky za- 
psán byl; a uemá jemu do jeho života ve dsky kladeno býti, než dedičnom 
jeho má kladeno býti k letom priSlym a v tom erbu zľodilým. A když se 
jim počne ve dsky klásti, a cožby tíž dedičove naprv ve dsky pŕjíali, tehdy 
hned duochoduov mestských aby nechali i remesla, než vedie rádu rytíŕského 
se zachovávati a jeho užívali. 

(V Arľhive Českom V, *GC.) 



Vladisláv, král uhorský, o židoch v Cesku. 

Na hrailé Piaískéni, 19. Mái, 



1497. 



My Vladisláv z božie miloslj Uherský, Český, král a markrabé Mo- 
0£ý etc. oznamujem listem tfmto všem, jakož jest v tecbt« časech nedávno 
talýcb i njnéjších bylo mnoho reči a žaloby na židy njše královslvie Ce- 



lis ^B^^^^^^^^^^^^^^^^^^V 1 

ského, kterak poddané naše k velikým škodám a ráhiibám rozličním pHpn- 
vují, Diluvice o to, aby uiezi kŕestany trpfni nebyli, Klenižto vec váíivšť 
se pánj' a radami našimi, a téch cest a prostŕedkuov a zvlúší liledavše, pout- 
vadž židé komora naše jsú, a hotové se i povolné v potrebách našich nachi- 
zeti se dávají, kterak by bez lakových škôd a zahub poddaných našich 
v tomto královstvie býti a poplatky nám činiti a živnosti svých hledétí moHi: 
toto jsme zMzenie mezi nimi učinili, konečné tomu chtiece. aby oni se vsiekui 
židé nynéjší i budúci tak a podlé toho se zacliovávah, jakož se dole vypisiye, 
beze všeho pi-erušenie. 

Item najprvé. ktervžby žid mél kŕesfanu peuéz puojčiti, to majf nea 
sehú činiti a jednati oba dva pŕjdúc s jistceni anebo s rukojraémi pred úrad 
purkrabstvie Pražského, a tu se pHznati a dluhy svč zapisovali maji, a apo- 
mínanie mfí jim dopušténo býti podlé toho pniva; než lezenie a ty pH (ton) 
sešle škody aby jíž minulý aviec aby jich nebývalo, než pokuta slušná o kteréž 
se doleji oznämie. Ktehz sú pak židé v jiných méstech, ti aby sobi- zapiso- 
vali budto do knih mestských anebo do register, a to proto , aby se zacho- 
valo ne tak jako prvé, když se nékdy trelilo, že kŕesfanu penéz polŕebf bjlo 
tehdy pŕijda k židu žádal, aby mu penéz puojčil, a Židé znajtc potrebu krestana, 
k tomu jej vedli, aby se jim priznal, že jest jim viec dlužen nežli sú jenm 
puojčili. Tu pritom má úrednik každý tak se mieti a to opalriti, pnsné se 
krestana pytaže, tolíkžii jest tŕch penéz, kterýchž sú jemu íidé puojčili, ä 
nejnie, a toho dotkna nepovíšli mi pravdy nynie, v tom ani jinébo nevoklamíi 
než toliko sám sebe , by pak potom pravití chtŕl, žeí jest méné puojfieno, 
nebudet véŕeno, a tak sám svévolné v škodu pŕijdeš. 

Itm. nékdy se tak prihodilo, že néktcH íidé v jiných méstech pQi|ji(i- 
vali penéz kŕesíanuom, a lu se jeden druhému zapsal, a skrze netbanl^srt 
konšeluov mnohokrát žid dluhu avého nemohl vyupomťnati: ti zápisové aby 
se potom lak dali, aby žid, kdyby dluhu svého od dlužníka mieti a vyupomf- 
nati nemohl, mohl upomfnati a bledéti právem úradu purkrabství Praného. 

Item, což se pak lichvy dotýče, jakož prvé bylo, že z jedné kopy gr, 

do téhodne (sic) brávali, a nynie po Iŕech penézfch brávali, o tom 

takto usuzujem: kdyby žid puojčil kŕestanu sta kop do puol leta nebo do 
roku, mají z toho lichvy bráti dvakrát viec nežli kŕesfané berú, totižto íe 
kŕesfan béŕe ze sta kop X kop do roka, a žid aby bral XX kop, a to proto 
a z té pŕiečiny, kdyžby žid bral tak málo jako kresťan, ncmohlby trvatj; 
nebo kresťan béŕe své svobodné a toho požíva, ale žid ne lak, proto že žid 
najprvé mušie dáti, co jest nám povinen, drubé tomu pánu, kterémuž se po- 
ručí, tretí úroky, čtvrté, že je stéžkem který úrad, kteréhož potŕebují, prázny 
pustie a také mušie sami néco mieli, čímby s ženami a détnii živi byli; 
k tomu také kŕestau od nich nevezme, leč jeho k tomu veliká núze a potreba 
pričiní jakož když na nékoho lezenie nneb škody jdú a nenie kde jinde peaéz 
iižlti; a pritom sc jeden proti druhému velmi nekŕesfansky zachováva, vieoe 
škody naň žena a veda, nežli žid licbvú. 

Item kdyžby rok pŕišel k vyplnenie dluhu toho, ahy žid nppropustil- 
leč by ješté potreba dlužníka toho byla a vuole židova počkali dele dluba toho, 
tu sobé mají obnoviti, pnjdúce k zápisu svému: pakliby dele ŕekati nechtľi 
než své penieze mieti, tebdy na lezenie jako prvé ani nenie škodami prvnej- 



113 

č ibni (sic), než tato pokuta aby se pHtom zachovávala, kdyžby se kl^tan ob- 
artkal a dlufaa židu nezaplatil, žid napomínaj právem o pokutu, a ty škody 
^jÉho dlužníkóv všecky zaplatiti povinen bude, cožkoli žid k úradu nebo po- 
únom podlé obyčeje prvníbo (sic). Však proto k prvnímu a druhému pohonu 
feknaný múož nestáti, a tím nie neztratí ; a k tŕetímu když stojí, tehdy muož 
■obé hájenie vzieti opét za čtyry nedele , a tak že se sejde aneb zbehne 10 
Mdčlf, nežli dlužnik jeho ku právu pred pánem bude , a tak by bylo židovo 
iaremní čekánie. A protož aby v tom takový spuosob držán a zachován 
býval: od toho času, jakž rok k zaplacenie pŕijde a dlužnik nezaplatí, žid 
frlta veď pred se ; od toho času jde židu lichva miesto lezenie a äkod vedenie 
po bielém penízi na kopu mišenskú na týden, a to dotud, dokudž by jeho žid 
ftkfem k tomu nepripravil, aby jemu zaplaceno bylo. A což se dluhuov pťe- 
defliých jich spravedlivých dotýče s lichvú, má jim k tomu tím spuosobem 
iopmnoženo býti bez lezenie a jiných škôd. 
I Item kdyžby žid kŕesfanu nékolik kop puojčil, buď do puol leta aneb do 

flriot, tak sme v tom zHdili a ustanovili, aby židé z jedné kopy mišenské jeden 
Uelý do téhodne brali, aneb U gerlická, a zvlááf kdyby bylo na veliké 
ftommé, to čoby bylo pros pét kop gr. Než což by bylo pod pét kop gr. če- 
^ akých, to pritom stuoj, jakž se žid s kŕestanem smluvie. Však lichvy takové 
^ tak nemají počítaný býti jakožto prvé s tčmi rejčerty *), činíc často počty a 
^ sačtác lichvu, i hned ji v jistinu uvedli, a z toho opét lichva rostla, a tak 
* s mala by bylo mnoho ; protož toho již nynie viec nebuď. Než kdyžby žid 
' ditél svým penézóm, hleď dlužníka svého právem tak a tím obyčejem, jakož 
8¥icka psáno stojí. 

Item pak což se kradených vecí dotýče, kteréž k židom nosie a zasta- 
Tují, ponévadž známe, že na né pritom téžké veci pocházeji, najviec z téch 
jSiSn, že což kto ukradne a k nim prinese, o tom o mnohém nevedie, by kra- 
Ľ deno bylo, a peoéz na to puojčují, a kŕesfané ptajíc se po svém, hledají svých 
I téef u nich, a židé jich zapŕieti nesméjí, bójíc se, jestli žeby toho zapreli, 
I aby tatry (?) na svém statku neztratili ; i pravie o tom a oznamují o tom 
] B^sfanuom, kteŕíž se na to ptají, ale zase nevracují podlé starodávneho ulo- 
L Ženie leč kde vyplatie ; ale množí na tom pŕestati nechtie, chtiec na nich 
vždy jmietí a toho dosáhnúti, aby jim toho, ktož jest zastavoval, jmenovali 
anebo postavili. Kdež jest to židuom učiniti téžká jako nesnesitedlná véc: 
iieb ktož takovú véc prináší, mnohý bude , že jest jeho žid jak živ nevidel 
ani znal, a druhdy že takový nerád práva sečka, aby jeho právo zasáhlo, než 
jde odtud což najdýle moci muož. Také co jest užitečnéji kŕesfanuom, ne- 
badali židé na takové veci puojčovati? ten, ktož co ukradne, puojde s tím dále, 
a ten komuž se ta škoda stane, moha se svého mezi židy s malú škodii doptati, 
nebodeli toho mezi židy, ten o to prijde. A druhdy se také trefí, že pŕijde 
. mezi né lotr, a oni znajíc jeho, radi by jeho prázdni byli a jemu nepuojčo- 
Tali, rozličné jim pohruožky činí, nepuojčíli jemu na ten základ. A nadto by 
také mohlo býti, že nékdo potrebuje náhle penčz pro svú znamenitú potrebu, 
poslal by svuoj klenot aneb šaty zastavili, a oni bojíc se, by kradené nebylo, 
neaméliby na to lidem puojčovati, kterážby véc lidem obtížna velmi byla. A 



♦) Tak stojí ve prepisu; má se bezpochyby čisti: „registry/ 

8 



114 

protoJi nám se lépe a iižitečnéji zdá, aby židé na lakové veci puojčOTili 
obyčeje prvnéjšího pánuom, kdyžby žid mei na klenotech aneb de ktj 
čovati, jakby to spiiosobeno býti mohlo, aby ta véc pH prvn^iím 
neb se ne velkých škôd znáti nemnož (sic). Protož kdo klenot aneb äit 
má na to mysliti, budeli se moci vyplatili čili nie, aby se jemu v 
prestalo; a srozumélliby tomu, že by se jemu prostáti mélo, radái to 
aby toho škody nemél. 

Pri kterémžto zŕízcnie mají se všickni židé nynéjší i budúci v 
stvie našem Českém mieti a zachovati bez všeho prerušenie, a to pod 
statku svého. Protož prikazujem purkrabí hradu Pražského, poctivým ai 
tmým purkmistru. a konšeluom starého, nového a mensího mést Praždijdl 
nejšfm i budúcim verným milým, aby ste toto zHzenie naše o židech v 
a v knihy mést vašich pro budúci pamét vepsati rozkázali. Toma i 
domie pečet naši královskú k listu tomuto pŕitisknúti sme rozkázali 
hrade Pražském, ten pátek pred svätú Trojici, leta božieho tisfcieho 
devadcsáte sedmého, královstvie našich Uherského sedmého, Českéko 
mecitmého. 

Ad relationem magnifici domini Johannis de Šelnberg, 

cancellaríi Boemie. 

(V Archíve Českom V, 478.) 
128. 

Vladisláv, král uhorsky, o zachovani práv českej koruny, o berni * 

V Praze, 31. mája 1497. 
(V nenžkh dskách lápisnich lóta MCCCXCVII v stredu pred svätým Marcellem* (St 

My Vladisláv, boži milosti Uherský, Český etc král a markrabé 
ravský etc. jsúce vysoce žádáni a prošeni od knižaU pánuov, lytflŕstvt, 
i odcvši obce koruny České, abychom ty zámky a zboží, kteréž tízozOBB 
kiilovství Českého drži, vyplatiti ráčili, aneb jim abychom tymž ob; 
království našeho Českého toho pŕáli, aby oni to vyplatíce drželi dotnd, 
kudžbjcbom jim summy nevrátili, v čem by to vyplatili : v tom my 
naši radí jmíti chceme^ což budem moci abychom vyplatili: paklibychom íl 
vyplatiti nemohli, tehdy jim nadepsaným obyvateluom toho pŕíti láčímei U 
nas za to žádati bude^ na spuosob nahore psanv. 

It^m také jsúce žádáni od knižat, pánuov, rytirstva, Pražan a mést k 
lovstvf našeho Českého, abychom poselstvi učiniti ráčili k králi PolsUl 
bratm našemu milému, o zámok Hlohov, a o všecky jiné zámky, kteréi m 
vau od nás drži k Hlohovu. i o jiné zámky a meze okolni konmy (ká 
vxx chceme to radi učiniti a posolstvim znamenitým k bratru nasemu nemeB 
aby nám ti zimkove zase navniconi byli podlé smlúvy, i jiní Tšickni, kte 
od stanodávna k korunŕ České pi-islušeli. Pakliby král Polský, bratr náš n 
k vricem' téch zámkuov a což od koruny drži jmíti se nechtél : tehdy my i 
tecné jmíti so k tomu chceme, abychom k tomu pHšli zase, což od starodi 
k korune piislušú s pomoci všech stavuov a vsí obce koruny České, tak ji 
jsú nám rekli votUe možnosti své toho dopomáhate 



IIB 

Item k žádosti nahoŕe psanýcb obyvateluov koruny České rážíme se 
k tomu 8 pilností pŕičiniti, kteŕíž mají léna nebo manství z cizfch zem( k této 
konné éimtí, že je chcme k tomu skutečné pHpravovati, aby nám ty povin- 
nMti činili, ktertô j sú od starodávna jiným králuom Českým činili; avšiekni 
obyvatelé koruny České pŕiŕekli jsú nám toho dopomáhati yedle možnosti svéi 
podlé práv a svobod svých. 

Item jestližeby která manství prodána byla od koruny České aneb v ko- 
rané České, a ta práva lenní promlčeli a nám povinnosti s nimi nečiniU: 
dwme se k nim skutečné podlé práva zacbovati, a jim tobo netrpéti. 

Item kdež jsú na nás žádali, abychom o meze koruny České od Polska, 
od Nemec i odeváech jiných strán k konci píivésti ráčili: cbcem nemeškajte 
vtan okolním zemím oznámití, aby časové a dni k takovým ohledáváním svo- 
lení byli Pakliby se jim toho učiniti nezdalo, tehdy my chcme se k tomu 
Éknteäié jmíti, abychom mez( koruny České naši užívali, s pomoci obyVateluov 
téi koruny České. 

Item což se pána z Plavna dotýče, za to jsú nás žádali väickni obyvatelé 
komny České, abychbm jeho opustiti neráčili v jeho spravedlnosti, kterúž má 
ke Švorcenburku, k Mnichovu a k Reči v Bavoŕích ; a o Meilperk, kterýž od- 
jat od Strakonického zákona, a Heršlak, kterýž jest odjat i s jeho pHsluien- 
stvím Cinišpánuom, i o všecky jiné obyvatelé koruny České, kteHž mají činiti 
8 dzozemci, že jich opustiti neráčíme konečné s pomoci vší koruny České, 
kdež jsú nám toho pomoci pŕiŕekli, v jich spravedlnosti, a zase též odevšech 
spravodlivé učiniti chcme; než oni bez vuole naši všichni obyvatelé koininy 
České nie počínati nemají s cizozemci svévolné. 

Item kdež jsú nás žádali tíž obyvatelé, abychom minci království Uher- 
ského srovnali s Českú mincí, aby ji v markrabství Moravském a v knížetství 
Slezském obojí brali oboje koruny na hore položené, i haléŕ abychom pri 
tom délati rozkázali ráčili : chcme o tom radi péči jmíti, a kdežby mince naši 
v kterých zemích bráti nechtéli, že zase v našich zemích zapovédíti chcme, 
aby jieh mince nebrali. 

.Item což se úradu purkrabství Pražského dotýče, to má pány a vlády- 
kami na plném saudu rozváženo býti a nálezy opatrene, aby se védél pur- 
^krabé hradu Pražského, kterak zpraviti pH listech a pri mezech též vedie 
právi. 

Item knížata, páni, rytíŕstvo svolili jsú se dobrovolné a z lásky a z mi- 
lostí králi JMti pomoc učiniti, jakožto pánu svému milostivému, pivovámé do 
roka z jednoho pytle po groši Českém, a to se má zacíti od vánoc najprvé 
pŕíštích, a má stati do plného roku. A každý z pánuov a z rytfi^tva má sám 
každý tu bemi vybierati, a z ní počet učiniti; a to var každý k své potrebe 
neb na predaj, což se stavuov nahoŕe psanýcb dotýče, má též jeden groš ze 
stríchu dáti, a lidé všichni poddaní naši též. A za to jest nás král JMt ne- 
zadal, ani vedie práva nemélibychom toho učiniti: než radi j sme to učinili 
podlé nahoŕe položené reči. 

Item kteŕĺžkoli peuíze na listech mají, ti mají s každého sto zlatých 
pčt zlatých dáti ; kteŕíž od tohoto dne které dluhy mají, by pak je již k svä- 
tému Havlu vyupomínali, tehdy proto z nich dáti mají, jakož na hore po- 
staveno jest, a to na svätý Havel najprv pŕíští, a z každých desíti kop XV 

8* 



118 

etc oznamujem tímto listem všem, že ačkolivék na snemu obecném, kterýito 
o suchých dnech letničných držán byl pfí nás na hrad$ Pražském, meii jir 
nými potrebami zemskými ten jeden kus zavŕín jest, což se lidí zbehlých 
3 gruntuov dotýče, aby takovi vydávaní byli, kteŕížby zbehli rok pred tú 
válku, kteráž jest byla za krále Jiŕího, predka našeho, a potom od toho £aaa 
až do dneáního dne; a kdožby takových vydatí nechtél, kterak o to má po- 
hánčno býti, to jest dskami utvrzeno, a to tak zuostavujem a pK tom spno- 
sobu nechávame. 

. Což se pak dotýče lidí nčkterých, kteŕíž majfce otce a nebolito bratiy 
nčkteŕí z nich jsau se do mčst obrátili, a tam již živnost svú vedú, a ta se 
osadili, a gruntové jich^ z kterýchž jsú pošli, osazeni jsú : prohlédajíce k toma, 
l^áyhj. takovi yšickni z mést vydáváni býti méli, žeby na mnohé lidi veliké 
obtížení pťišlo, i chtíce pro obecné dobré a pro upokojení vôech stavnof 
v tomto království nynéjáí i budaucí ruoznice zastaviti, a svomost a jednota 
aby .zachovaná byla, takový prostŕedek jsme nalezli s dobrovolným povolením 
pánuov a tytfiŕstva s jcdné a poctivých Pražan a Homíkuov a opatrných po- 
sluov z mést našeho království Českého volí s strany druhé, takto sme o:to 
arovnali, a tímto listem vypovídáme: aby na iy saháno nebylo, ktdMi v mé^ 
stech na gruntích osazeni jsau, ježto jsú vyäli výäe nad osmnácte let od 
dátum listu tohoto, ježtoby to slušné provésti mohli; než ktetíby od osmnáclí 
let tak vyšli byli, na ty každý podlé práva sáhnúti množe, kdož k nim q^ 
vedlnost má, jakožto na lidi své. Chtíce pak, aby mezi poddanýnxl nailpi 
nyní i budaucné o takové veci všecky ruoznice pŕestaly, takto o tom vyfoví- 
dáme: aby po dnešní den, kdožbykoli z gruntuov panských nebo zemanakýA 
utekl anebo pŕišel, nemaje listu výhostního, buď do mést našich neb^ijll 
mésteček a do vsí jim pHslušejících, anebo také dalliby který sedUďc W 
s panských anebo zemanských gruntuov syna nebo bratra do mést, anebo ieby 
sám od sebe pfíbéhna, tu mezi nimi v méstech aneb pod jich panovaním fe^ 
chtél, a též také jich dcéry aneb sestry, kterýžbykoli človek buď mužskéht 
neb ženského pohlaví pŕišel, nemaje listu výhostního od pána svého^ baď 
mladý neb starý, do mést, a neb tu kdež oni panovaní mají: že takovi tMl 
nich nemají prijatí býti, než mají pánuom jejich bezevšeho zmätku vydám 
býti, kdyžby toho na purkmistm požádali. Pakliby kdo z mést nechtél vydatí, 
tehdy úŕedníci toho mesta i všecka obec množ pohnána býti podlé práva kiá- 
lovství tohoto. Pakliby také kteH z gruntuov lidé poddaných našich méfifiui, 
kteréž na zemi mají, utekli v grunty panské nebo vládycké, tehdy také m^jí 
jim tím vším spuosobem vydáni býti, jakož se svrchu píše. Pakliby jim vydati 
nechtéli, též také budú moci pohnati podlé práva a obyčeje království tohoto. 
A což se dotýče kmetíčen zbehlých aneb tčch, kteŕížby se na jiné grunty 
vdali, to také pri tom zuostavujem, jakž jest na nynčjším snemu o tom za-* 
vŕíno. Tomu na svedomí pečet naši královskú k listu tomuto phvčsiti jsme 
rozkázali. Dán na Horách Eutnách, ve čtvrtok pied svätú Márií Magdalénu 
leta božího MCCCCXCVU, a království našich Uherského sedmého a Českého 
dvacátého šestého. 

Tento majestát ve dsky zemské vložen jest z rozkázaní pánuov a vlá- 
djk na plném saudu. Poslove na to byli jsú Jindŕich z Hradce, najvyiší ko- 
morník království Českého, Puota z Rizmberka a z Švihová, najvyšáf siidí 



117 

který v saado šedá, v saudu zemskéin sedati nechtčl a z toho byl propuštén, 
tehdy tako^ý mi také sedati pod témi pány, kteŕí v saudu zemském sedají 
a B^ti budú, téz po(Ué^ let svýcb. 

Než CO se pánuov z Rozmberka dotýče, ten, kdožby z nich vladaŕstvie 
néb panstvie rodu z Rozmberka na sobé mél, ten toliko má nade viemi úŕed- 
níky zemskými sedati a místo své jmieti; než jinf všickni páni z Rozmberka 
mi^ sedati mezi jinými pány vedie let. 

Item což se pak dotýče pánuov nových, kteŕíž jsú piráti, ti sedegte 
pod starými piny, a nad staré se pány natreté, a to též vedie let sedejte 
mesi sebú. 

Item což se pak dotýče tčch osôb, kteŕfž chtí za pány odbývati buď 
nj^akými pmorody anebo listy, kteréž jsú sobč jednali a vyprosili, a takoví 
ie od krále JMti ani od pánuov prijali nejsau, ti Mdu a stavu panského ne- 
vtfT^jte, dokodžby nebyli od krále JMti a od pánuov phjati. 

Item což se pánuov Moravských dotýče, o tom takto jest zMzeno: 
Kdyžby se kolivék prihodilo, žeby hajtman Moravský se pány a valné k králi 
JMti do koruny pHjél: tehdy páni Moravští mají držeti levú stranu ph králi 
JMti) napred hajtman, komorník, a tak jinf vedie stavuov svýcb. Než kdyžby 
se piíhodilo, žeby sám hajtman s komomíkem a s nékterými jinými v inalém 
pocta k králi JMti do koruny ptíjel : tehdy hajtman mezi pány zemskými má 
drieti místo pred kandéŕem království Českého, a komorník Moravský má 
také jmíti místo podlé neho nad jinými pány Českými, kteHžby úhuluov zem* 
nkffk nedrželi. 

Item což se pak jiných pánuov Moravských dotýče, kteHžby k králi 
JMti o své potreby Qičli jinak do koruny pŕijeti, ti jakožto bosté od pánuov 
ČkMÍkýck 8 poctivostí mají mezi né pHjímáni býti. 

Item kdyžby se prihodilo, žeby páni Uherétf, páni Čestí, páni Moravští 
jednostajné a spolu pri králi JMti byli, tehdy hajtman a páni Moravští majf 
diieti Btmna tretí v prostŕedku proti králi JMti a sedéti na stolicech. 

Item což se najvyššího maršálka Českého dotýče, kterýž nyní byt 8vu(4 
T Morave má, ten kdyžby kolivék hajtman Moravský v saudích místo královské 
driel, jsa v Morave, sedaj pod hajtmanem ; než na jiných místech držeti má 
místo své tak, jakož jest mezi úŕedníky zemskými království Českého napsán. 

A tyto artikule a toto zŕízení a tento spuosob pro budúci a večnú 
pamét jest ve dsky zemské vložen a vepsán ze zvláStního a ústního rozkázaní 
dtednfkaom menším skrze krála Vladislava svrchujmenovaného JMt. 

Stalo se v pondélí po svatém Marcellu (5. Jun.) 

(Y Archive Českom Y, 474.) 

130. 

YlacQsbv, král uhorský, o vydávaní ludí, odbehlých z gruntov do mest. 

Na Horách Kutnách, 20. JuL, 1497. 
(„V prvních knihách Yáclaya Hindráka, C. 17.<*) 

My Vladisláv boží milostí Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky etc. 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabé 



118 

etc oznamujem tímto listem všem, že ačkolivék na snemu obecném, kterýito 
o suchých dnech letničných držán byl ph nás na hrad$ Pražském, meri jir 
nými potrebami zemskými ten jeden kus zavŕín jest, což se lidí zbehlých 
3 grontuov dotýče, aby takovi vydáváni byli, kteŕížby zbehli rok pred tú 
válku, kteráž jest byla za krále Jiŕího, predka našeho, a potom od toho čau 
až do dneáního dne; a kdožby takových vydati nechtél, kterak o to má po- 
hánčno býti, to jest dskami utvrzeno, a to tak zuostavujem a ph tom spuo- 
sobu nechávame. 

. Což se- pak dotýče lidí nčkterých, kteŕíž majíce otce a nebolito bratij 
nékteŕí z nich jsau se do mést obrátili, a tam již živnost svú vedú, a ta se 
osadili, a gruntové jich; z kterýchž jsú pošli, osazeni jsú : prohlédajíce k toma, 
iáyhj, takovi yéickni z mést vydáváni býti méli, žeby na mnohé lidi veliká 
obtížení pťislo, i chtíce pro obecné dobré a pro upokojení vôech stavnof 
v tomto království nynéjáí i budaucí ruoznice zastaviti, a svomost a jednota 
aby .zachovaná byla, takový prostŕedek jsme nalezli s dobrovolným povoleníim 
pánuov a tytfiŕstva s jedné a poctivých Pražan a Homíkuov a opatrných po- 
aluov z mést našeho království Českého volí a strany druhé, takto sme o:to 
arovnali, a tímto listem vypovídáme : aby na iy saháno nebylo, ktdMž ▼ mé^ 
stech na gruntích osazeni jsau, ježto jsú vyäli výäe nad osmnácte kt od 
dátum listu tohoto, ježtoby to slušné provésti mohli; než ktetíby od oamnáAtí 
lejb. tak vyšli byli, na ty každý podlé práva sáhnúti množe, kdož k nim apii- 
vedlnost má, jakožto na lidi své. Chtíce pak, aby mezi poddanými naiiBi 
nyní i budaucné o takové veci všecky ruoznice pŕestaly, takto o tom vyfOff- 
dáme: aby po dnešní den, kdožbykoli z grontuov panských nebo zemaaskýdi 
utekl anebo pŕišel, nemaje listu výhostního, buď do mést našich neb9 jdl 
mésteček a do vsí jim pHslušejících, anebo také dalliby který sedlék M 
s panských anebo zemanských gruntuov syna nebo bratra do mést, aaebo iéby 
aám od sebe pfíbébna, tu mezi nimi v méstech aneb pod jich panovaním b^ 
chtél, a též také jich dcéry aneb sestry, kterýžbykoli človek buď mnžskÄt 
neb ženského pohlaví pŕišel, nemaje listu výhostního od pána sv<äio^ hoi 
mladý neb starý, do mést, a neb tu kdež oni panovaní mají: že takovi .od 
nich nemají pHjati býti, než mají pánuom jejich bezevšeho zmatka vyáká 
býti, kdyžby toho na purkmistm požádali. Pakliby kdo z mést nechtél vydiÉi, 
tehdy úŕedníci toho mesta i všecka obec muož pohnána býti podlé práva kii- 
lovství tohoto. Pakliby také kteH z gruntuov Udé poddaných našich mčitin, 
kteréž na zemi mají, utekli v grunty panské nebo vládycké, tehdy také mqí 
jim tím vším spuosobem vydáni býti, jakož se svrchu píše. Pakliby jim vydatí 
nechtéli, též také budú moci pohnati podlé práva a obyčeje království tohoto. 
A což se dotýče kmetičen zbehlých aneb tčch, kteŕížby se na jiné grunty 
vdali, to také pH tom zuostavujem, jakž jest na nynčjším snčmu o tom za- 
vŕíno. Tomu na svedomí pečet naši královskú k listu tomuto phvésiti jsme 
rozkázali. Dán na Horách Eutnách, ve čtvrtok pied svätú Márií Magdaléna 
leta božího MCCCCXCVU, a království našich Uherského sedmého a Českého 
dvacátého šestého. 

Tento majestát ve dsky zemské vložen jest z rozkázaní pánuov a vlá- 
dyk na plném saudu. Poslove na to byli jsú Jindŕich z Hradce, najvyíSÍ ko- 
morník království Českého, Puota z Rizmberka a z Švihová, najvyšší sadí 



119 

UtBtví Českého z pánuov, Mikuláš z HoHc a na Pecca, najvyšší plsaŕ krá- 
ÍM Českého z vlá<lyk, jsúce k tomu zvlášté vyslaní. Stalo se v úterý pred 
yíoľ Ftantiškem leta božíbo MGCCCXCVn. 

i (V Archíve Českom V, 481.) 

ouTltdíslav, král uhorský, vykladá Budejovickým smysel snemovného uza- 

I . F Budífié, 1497, 22. Nov. 

jl'-Vladislav z božie milosti Uherský, Český etc. král a marii:rabé Mo- 
ky et€. 

Ii^ppatmí vémí naši milí I Nepochybujem, že vám dobre v paméti jest, 
)lk když jsme nynie v království Českém byli, položili jsme snem obecní 
lo královstvie o suchých duech letňičních jíž minulých na hradft l^ražském, 
kterémžto snemu vám všem oznámili jsme naši milostivú vuoli, kterúž 
Imaž královstvie i k vám ke všem jmčli jsme a máme; a pritom jsme vás 
Ikj, kteŕíž jste se na ten snčm sjdi, napomenuli, abyšte z jednostajné 
b yäeliké potreby zemské pred se vzali a jich pilné povážili, a což kolivék 
iKo a poctivého té koruny pred se vezmete, že se k vábi v tom milostivé 
ti c^cme, jakožto pán váš milostivý. Z kteréžto milosti všichni jdte näiá 
váh. A potom páni, rytíŕstvo, Pražané, vy i také jiná mesta královstvie 
ttii#>za mnoho dní majíce mezi sebú rozmlúvánie, ukázali jste ňám né- 
k kusy znamenité sepsané, kteŕíž k zachovaní jednoty a rádu té zeme 
WŔeJiL Tu my pak alyševše prosby a pŕedsevzetie všie zeme, ve všem jsme 
■filé možnosti našie ke všem vám milostivé zachovali, a povolenie své 
-k^ takovým véeem jakožto k slušným dáti ráčili, á nad (to) z vuole našie, 
^2 vuole všech stavuov, to všecko svolenie dskami zemskými jest za- 
% Ka večnú pevnost. I došlo jest nás nynie, žeby se nčkteŕí všetečné 
fovtíK) obecného zŕiezenie vytrhnutí chtéli, spisy nékteré postranné a vélmi 
Q|tf^ spisujíce, chtéjíce v to lidi uvesti, a z -toho, což jest prvé ŕádem a 
Cffnasí a potom vás všech svoleno, zŕiezeno a dskami utvrzeno, jakžby 
mohli a pod jakým spuosobem vyvešti, a lakové slušné zjednanie zavrd 
nie obrátiti. I nechtiece my, aby skrze takové veci a postranné jednanie 

zlého v témž království nepovstalo, došlý liby vás takové včci, a chtél 
kto v tu neslušnosC véstí podlé sebe, veríme vám, že v to žádným oby- 
D nepuojdete. Všakž abyšte védéli, že vám nynie o téchto vécech ne proto 
ne, jakobychme o vaši vernosti kterú pochybnosf méli, neb dobre známe, 

to dosti rozumu máte, kterak byšte se v takových vécech jmieti a k nám 
ovati mčli, jakožto ku pánu svému dedičnému: ale pončvadž jsme pak 
r porozumeli, žeby v téch spisiech néco toho dotccno bylo, jakoby naše 
e pri téch vécech býti jméla, to vám oznamigcme, že netoliko bychme 
)mu povoliti chtéli, ale že jest to konečné proti nám i proti vuoli naši; 
toinu rozumieme, žeby tudý takový nerád do zeme uveden byl, ježto o ta- 
im^ jakž Čechy na mieste jsú, slýcháno nenie. A protož vás s jHlností na- 
ínáme, abyšte pri tom stáli pevné, což jest nami s volí všie zeme zjednáQO 
skami utvrzeno. Jestližeby pak kto chtél pod jakúž kolivék formu a pH- 



120 

krytím co nového a stranného pred sé bráti, f.e k takové podvodné m 
pristúpite; proto že my takových včcf s pomoci boží zadnému tipéä 
níme, buď vysokého ancb nízkeho stavu, než tak se k tomu anebktem^ 
chceme, jako na rušitele obecného a zemského dobrého slusie, tak éi\ 
o to potom ani o jiné k tomu podobné žádný pokúšeti nesmel. A protd 
jíce v tom konečnú vuoli naši, zachovajtež se v tom tak, jakož jsú se 
vaši k predkom našim i vy tudiež k nám poctivé a verné, jako na doMI 
slušie, zachovávali ; a my toho vám vší milostí naši a dobrým od| 
chceme, jakožto našim verným a milým. A jestliže jste co jistého o 
veci slyšeli, veríme, že nám to oznámite, dle té povinnosti, kteróž jste i 
zavázáni. jakožto pánu svému dedičnému. Ex Búda, fer. iiij ante Clenal 
papae, anno regnorum nostrorum Hungariae viij, Boémie vero xxvij. 

Ad mandatum domini regis propoi 

Opatrným purkmistru a konšelom mesta Budčjovic, ▼. n. m. 

(V Archíve Českom V, 482.) 



132. 

Vladisláv, král uhorský, Petrovi z Rosenberka: že, bude-li treba, vi)! 

Jana zo Šelmberka k snemu. 

V Buäiné, 31. Ifart, 1498L 

Vladisláv z božie milosti Uherský, Český etc král, a marknki 
ravský etc. 

Urozený vémý náš milý ! Jakož nám píáeS oznamujei že na toa 
nékteré veci najpilnéjší dokonaný býti nemohly, než do snemu druhého, 
jest o suchých dnech letničnich položen, odložený, abychme znqíoe ti; 
dokonanie téch vecí ponechali v Čechách do toho času urozeného Jaui 
berka etc. I véziž, že nám j ešte o téch včcech nie psáno nenie, ktoé 
tam sa tom snemu zjednaly a které odložily. Než když nim posUiy 
nahlednúc v né a jich povážiece, seznámeli, že toho potŕebie bude, dif 
pri tom času byl, poručili býchme jemu, aby se tam k tomu čaša 
Dat. Budae, sabbato ante Judica dominicam, anno regnorum nostraifli 
garie octavo, Boemiae vero vigesimo septime. 

Ex commissione propria Majestatis Bepat 

Urozenému Petrovi z Rosenberka, najv. h^jtmanu I 

královstvie Českého, v. n. m. 

(V Archive Českom Y, 486.) 

133. 

Vladisláv, král uhorský, posiela Jána zo Šelmberka k snemu. 

F BudM, 86. MaL, 1408. 

Vladisláv z božie milosti Uherský, Český ete. král a maxkrabé Ml 
aký etc. 

Xftoiení BtateCÉl, atorútní, poctiví a opatrní, vémí nafi milíi 



191 

PoneUme k vám urozenébo Jana z Šelnberka, najy. kandéŕe kráL Česk., 
▼. B. níL, kterémuž sme 8 Támi vo nékteré naše i toho králoystvie pilné a 
tmamaúté poťtehj mluviti poručili, kterýmž od neho porozumiete. Židajíc na 
Hm i T&ice, ie jemu toho, co s vami od nás v técil potrebách slovem naáím 
■lofiti bude, úplné a dokonce véHti budete, tak jakobychme my vo to s vami 
ami ústne a naši prítomností mluvili. Dán na Budíoé v pátek po božiem 
vitápeiiíe, leta král. naáich Uherského osmého a Českého XXVII. 

Ex commissione propria Ifajestatis Begiae. 

Urozenjm statečným slovútnjm poctivým a opatrným, 

pánom, rytierom, vládykám, Pražanom, Horníkom a poslom 

od mést vyslaným na nynéjiiem letničniem snemu na 

hrade Pražském shromáždéném, v. n. m. 

(Archiv Čeiký V, 466.) 

134. 

Vladialav, král uhorský, popúžfa minsterberkským knieiatom Kmevíce 

a t dl x manstva. 

F Budíni, 6. sept 1498. 

My Vladisláv z b. m. král etc oznamujem timto Ustem viem, že jest 
Bft nás vznesl osvfcený Karel, knfíe Minsterberské a Voleinický a hňbé 
Kladfký, ujec nái vémý milý, oznamuje nám jmenem osvícených Albrechta a 
m kBfiat též Minsterberských a Volešnických, bram svých , kterak máji a 
diií dvQor celý Kmévice s jdio pHsluienstvím, ves celá Uykleky s podadn 
hmdnfm tébož kostela, v Vraiovicích čtyry kopy platu a 48 gr., v Krato- 
Mtfdi iest kop a 12 gr., v Vesci jednu kopu a 48 gr., v Jistbid puol tfetího 
Mm báje i s jiným jejich pHsluienstvfm, tak jakožto listové, kteiéž na to od 
pledknov naiich králuov ieských mají, SflPe a dostateäi^i drží a okasiýl, 
pnae nás jmenem svým a jejich, ponévadž též vsi a dvuor s jejich pfísluieii- 
atvfin službami manskými nám jakožto králi česk. iriPísluií, abychme jim to t 
jnauM propustiti a k dédictví dáti ráéili. K jichžto prosbe naklonení jsúee 
pro dnžby, kteréž nám jmenovaná knížata Snili a iiniti neprestavší, s dobrým 
rofrnyslem a radií verných našich milých, mod královskú v Čechách pro- 
postili sme jim dvuor a vsi svrchupsané i se viän jejich pHsluienstvím se 
Táedi služeb a povinností manských, a tiemto listem propanitínie , dávajfe 
jim to ku pravému dédictví a t ď. 

Dán na Budíne, ve čtvrtek pred hodem narození panny Ifarie, L b. 
1498, a království naäch Uherského osmého, a Českého 28. 

(Y ArdÚTe Českom Y, 670.) 

135. 

Vladisláv, král uhorský, Janovi zo Šelmberka o vymazaní Moravanom 
obtížneho vpisu, o bemi a sneme, i o jeho prQezdu ku královému dvom. 

r JBudíné, 7. Dec, 1498. 

Vladisláv z boží milosti Uherský, Český etc. král a markrabé Morav- 
ský etc 



Vfwnf réný náš mflý! Téz že j>st zde n nis pred tfnito ^ byi 
nrwenf Jnn t Lmnice na MezdičĹ hattman inainabstTie MonTskfliOL msoi 
^ŕmi potrebami mlurO s Dimi jmenem ršech obrvatelnoT tébož aiailailiM, 
prose nis s veliká prosfiú, abjdime to jich zapsám Te dsky ôeeké*) vj- 
fluuaii rozkázali néill. tak jakož nás o to prré nejednon nei Bsohokiil 
s Telikú tnažnofití prosili, a toho pri tom dotýkajp. že se na Um 
jednostajoé ostanorili, nebndeli z tŕchi desk Trmazání, že tomn Um 
a to cesta najdá, že se od koniny České odtibnú. bj to maikimbstrf 
večné popelem ležeti mélo, a nerácímeli toho brzj opatriti a toho vpisa 
kázati vymazali, že v tom dlnho sedéti nebadú ; a pHtom toho doteU, ie • ts 
mesta n^jviec a najtúž mluví, nežli pánL I myslíce my na nyníjsidio 2bbí 
divný nespnosob, kt^rý jest v tomto královst^-í mezi lidmi, a chtfee abj Ukaiá 
vÉecky nesnáze a kyselosti, kteréž jsú tam vzniklý, radéji srovnánj a t dsfeíý 
konec avedeny byly. nežliby jicb pŕibývati mélo; a zvlísté ponévadi mU 
lakový vpis ve dsky zemské nadepsaní obpatelc markrabstvf Moravskäio tal 
velmi téžce a tuze obtéžují a váži : nám se naprosto zdá, méloliby se to 
ktabstvi od lé kornny odtrhnutí, aneb v kleré škodné a lézké 
cházeti, aby se radéji takový vpis jich z desk vymazal. Neb co jest 
lak velikého a nžitečného, pročby se to stati nemélo? zvlásf pro HTarotiif 
■éčeho borsflio? Neb udali se kdy a pŕijde k tomu, že my aneb toddcf laii 
kitflofé Čettí pŕqedúc mea vás aneb tam jsúce, pány Moravské k sobé oba- 
ilene, dáme jim la místa, kterái cbtíti budeme, a kteráž oni bet téH jňjfá 
a držeti mosgí. A protož mluviž o lo s znamenitéjsími pány i ■jtfialfipS" 
4ié pána Pemiteinskéhí , kterémui o lo také (píšem), aC na lo dobte a |t- 
IMné pomyslí a toho pováži, ponévadž sobé lo marioabství lakové i^iflf 
ve dsky zeňiské loze a léžce váži, a bez své vuole tam se vepsáni býti pni( 
jniéloliby skrze to co zlého a lomu královslví škodného pŕyíli, aC je a téch 
vymazali rozkáží. A o lu herni pŕičiň se s pilností, at jest nám dáváaa si 
páouov a od rytíŕstva bez dalsích odtabuov, neohlédajíce se na mesta; w/k 
my s nimi s své strany také zvláslé jednali poručíme, aby nám ji tak dátai, 
jako páni a rytíŕslvo. A také véz, že o lo téz pánu Pemšteinskému pijMa, 
aby tu véc s své strany podlé tebe jednal. Co se pak toho snemu dotýiSb 
klerj'ž držán býti má v suchých dnech poslních, již my toho pri tom neobá- 
vame, aby na ten čas držán byl. A ponévadž nerozumíme, bychme se (asi 
mezi vás tak brzo vypravili mohli podlé žádosti a psam' tvého: i zdá námse 
velmi potrebné, aby se k nám pro nékterá pilná a velmi potrebná roanlnvaní 
po léchlo svátcích vánočních vypravil, nie víc než na deset dnĹ Neb potOB 
musÍK jeli k hromnicím na Kladsko s témi pány, kteréž sme v jiném lista a 
psaní oznámili; a odtud k tomu snemu, kterýž držán bude o suchých dnedi 
na hrade Pražském. Kterúžto véc znaje, již se k tomu pnčim's, aby sem k nám 
dojel, abychme spolu o lakové potreby časné mohli rozmluviti. Dat. Budae fer. 
VI in profesto conceptionis beatae Maríae virginis, anno dom. (MCCCCXCVni) 
regnorum nostrorum Huogariae nono, Bohemiae vero vigesimo octavo. 

Urozenému Janovi z Šelnberka, najvyššímu kanléfí 
král. Českého, vernému nasemu milému. 

(V Arehire Českom V. 491.) 

*) Srovnaj nahore str. 116 od roka 149V Jan. 6. 



ÍS5 

136 

i: r Yli^slav, král uhorský, Michalovi z Chluma a z Kosmberka zapisuje 

točný plat na Žiželiciach. 

F Budíne, 31. Jan, 1499. 

My Yladislav etc. král etc. oznamujem tímto listem všem, že jakož jest 
VikeBý nékďf Slavata z Ghlamn a z Koémberka, v. n. m., pro potrebu naši, 
kdyi sme rybník Žehunský délati dali, kterýžto rybník nemohl jest udélán býti 
lil» tééh gnmtaov, kteréž jest on držel ve vsi Koreích, kterýžto dediny nám 
IM ki potrebe odbyl, a my chtíce, jakož slušné jest, jemu za to dosti učhntt, 
yo jeho smrti učinili sme smlauvu s synem jeho, s urozenýín Micbálem 
t^CMmnu « z Kosmberka, v. n. m., takovú, že na ten plat ▼ Korcich i za 
VMck^ což k tomu phsluší a což jest tu mél, podvolili sme se jemu a tímto 
■Šieni podvohijem, že jemu i dedičnom jeho máme za to, což se svrchu píše; 
in Juddý rok 14 kop gr. česk. platu ročného z komory naši platiti a tydá- 
ftti étč. dokddž býchom my nebo budúci naši jemu neb dediouom jeho sa 
haiM kopa platu 18 kop gr. č. nedali a nezaplatili úplné a dôcda a t £ 
á'feen'plM svrchupsaný zapsali sme a tímto listem zapisujem oa mestečku 
Érifcn ŽiželiGídi k Hradištku pHslušejfcím a t. ď. Dán na Budíné, ve čtrrtek 
IMI hromnioemi, )éta b. 1499. 

(V Archive Českom V, 671.) 






' . VladislBV, král uhorský, pánom Časlavského krajn, aby prispeli k tô- 
Éttmtín kníh eemského sriadenia. 

r BudÍHé, 17. Aing., 1499. ' ^ 

• - • 

My Vladisláv z božie milosti Uherský, Český král a niarkrabč Moravský 
etc urpzeným pánom kraje Časlavského, verným našim milým, milost nm 
bálpyskú a všecko dobré vzkaziyem. 

Térioí milí ! Za to máme, že vás tajno nenie, kterak jest v pŕedešlýcti 
na tom zuostáňo, aby páni i také rytieŕstvo sjeli sé v témdni po S. 
Jeronymu na hrad Pražský: a tu aby v to nahledli, což se nálezuov dotýce 
Tuobec, aby to vybráno bylo, což jest potrebného, a v jedny knihy vepsáno, 
a to již.potomné a budúcné aby držáno bylo za právo. I tak sme rozumeli, 
íb rytieŕstvo vybrali sú z sebe z každého kraje šest, aby se k témuž času 
Ôeli a ph takovým vyhledávaní byli. A protož vás všecb i každéfao zvlášté, 
ktdMž stavu panského užívate, napomíname i prikazujem, abyšte k témuž času 
do Prahy, prdeli, a pH takovém jednaní všickni osobné byli pro obecní dobré. 
Pákli budete chtieti které z sebe vybrati a jim na svém mieste plnú moc 
dátí.k tftkayému jednaní a rovnaní, to buď pri vaši dobré vuolL Bán v Bu- 
dínéi v úteŕý po S. Bartolomčji, anno regnorum nostrorum Hnagaňae notto, 
Boeoiiae vero vigesimo nono. 

Ex commissione propria Majestttla Regia^ 
(Nota coaeva in tergo: „list krále JMti pánom kraje Časlavského.^) 

(V Archire Českom V, 496.) 



IM 

188. 

Vladisláv, král uhorský, obyvatelom Plzenského kraju, aby 
nikomu zo svojich začínat válku von zo zeme. 

F Budíné, 16. aug. 150L 

Vladisláv z božie milosti Uherský a Český etc král a maiknMj 
ravský etc. 

Urozeným, statočným, slovútným, opatrným pánom i v&em 6b] 
knýe Plzenského , verným našim milým, milost naši královskú 
vSecko dobré. 

Vémí naši milíl Taj no vás nebuď, že jest na nás vznešeno, 
nékteŕí v království Českém války ven z zeme začínati cbtéli: 
pŕísnč psali sme takovým, aby všech takových včcí prestali « a nie 
aby pred se nebrali, a to až do snemu najprv príštiebo, kteiýž poloiaij 
na s, Ondŕeje apoštola božieho n. ph, na kterémž my dálibaoh 08oW| 
nečné býti cďicme, a tu že chcme každého opatHti podlé jebo spni 
A protož jestližeby kto pŕes takové naše rozkázanie chtél co svévoInAfri 
se bráti : tehdy my vás všecky i každého zvláit napomíname a pilnoBtí i| 
kazujem, abyšte takovým radni a pomocni nebyli v takové veci, védáe 
to bylo konečné proti vuoli naši. A také viete, že v obecném zofíňU] 
jest znamenité zapsáno, že žádný bez vuole našie válek ven z zeme 
ani zdvihati nemá; a staloliby se co proti tomu, že jsň na to pokuty 
menité uložený a dskami zapsány. Také jestližeby kteŕí chtéli z vašíd 
daných na žold jíti neb jeti, anebo na jeké bratrstvie, k t£m, kdoil^ 
vuoli naši válku ven z zeme zdvihnúti chtéli, že toho nedopiiBtíte;a)i 
žeby kteH snad již vyšli neb vyjeli, ty zase že odvoláte. A protož tMM 
v tom takové rozkázanie a vuoli naši konečnú, zochovajtež se tak, jakoi^ 
píšem, jinák toho nečiniec A toto naše rozkázanie dajte provolati v méd 
i také v mestečkách toho kraje, tak aby to všem známo bylo. Dán v po4 
po matce boží na nebe vzetie, leta božieho M"" pčtistého prvnleho, tafiM 
našich Uherského XI, Českého tHdcátého prvnieho. 

(V Archíve Českom I, 333.) 



.\ 



139. 



- 1 



Vladisláv, král uhorsky zapovedá Hermanovi z Janovic postíhaf tfi 
svojou spravodlivost na kniežati Bavorskom. 

F Budiné, 2S. aug. 160i 
Vladisláv etc 

Slovútný vémý náš milý ! Jakož nám dosti dlúze a obSímé pfiei, |l| 

mínaje, kterak si se častokrát netoliko pred nami, ale 1 pted li(qjtoi4 

pány, ktetíž v súdu zemském sedají, opoviedal , co se té rózniee a wnd 

která jest mezi knézem Albrechtem Mníchovským a tebú, dotíče, a poi 

že si s nim o to zadného konce mieti nemohl, aCbychme toho bránitiA' 

staviti neráčili, aby ty na ném spravedlivosti své dobyti mohl etc B0 

mužto všemu psaní dobre sme a dostatočné porozumeli , a jiného co rá 



E 



paáti nevieme, než že si o svú spravedlnosC s knézem Albrechtem tak cUtQio 
".konce mieti nemohl, že{ toho nepŕejeme; ale ponévadž již ta včc skrze naie 
^j^Hnie n téhož kniežete na tom postavená a k tomn ptívedena, že se on 
r podáva, cdité s tebú o to rád ohledán a rozeznán býti, a pokadž co spravedlivč 
dloien a povinen bude, dosti od sebe uciniti : pHkazujem tobé. aby ty nechige 
tekové své vuole a výtržnosti, toho nezamietal a žádné války nezačínal, až do 
^.^f^jezdu našeho do téhož královstvie, ktorýž pred sebú hned dali buoh brzký 
* WL konečný máme ; a tu tebe i jiné, kteŕiž co s Nemci činiti máji, tak opatríme, 
^^^bjBte o své veci podlé svých spravodlivosti bez dalších odtahuov k konci a 
^ & Biiestn pHšli ; a lépe toho dálibuoh , spieše i snáze dovedeme, než by ty 
; .mm Tietečné a svévolné vytrhna, néco začal a sám sebe a podlé toho i nč- 
^ %leré jiné zkazil, ježtoby skrze to v té zemi všecko zlé pŕyíti mohlo. Pakli 
^ CO pfM toto naše psanie a rozkázanie proti témuž kniežeti svévolné začneš 
^ M TŠlku do zeme uvedeá, tiem jist buď, že o to k hrdlu i k statku tvému 
-i I • pomocníky tvými hledieno bude, jako k rušiteľom pokoje a obecného do- 
teého královstvie toho. Nebo ponévadž si toho nékoliko let čekal, pročby 
' T tom pro své lepšie do krátkeho času strpenie nemél? Také si listuov 
Bftiich, které sme o to pred témito nedávnymi dny psali, pr^ímati, ani s témi, 
ktoré sme k tobé poslali, mluviti nechtčl; kteréžto takové tvé svévuole ne- 
inálo jest nám proti mysli, a hned tebe napomíname, at se toho viece neu- 
dáva Činiti; nebobychme toho jisté tobé ani jinému zadnému netrpeli. Dán 
^ Budíne, u vigilii sv. Bartoloméje. 

Slovútnému Hehnanovi z Janovic, 
vémémn našemu milému. 

(Archiv český I, 334.) 

140. 

Vladisláv, král uhorský, dáva výplatu Teyneckčho statku Vilémovi 
s Pemšteina. 

V Praze, 27. febr. 1502. 

Hy Vladisláv z boží milosti Uherský, Český, Dal^iatský, Charvatský etc 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské kniže a Lužické markrabčetc, 
oznamiýem tímto listem všem: že sme prošeni od urozeí^ého Vilíma z Pem- 
iteina, nejvyôšího hofimistra království Českého, verného našeho milého, aby- 
chom jemu a synúm jeho výplatu dáti ráčili na tvrzi a mestečku Teynd nad 
Labem ležícimi, s jejich pŕislušenstvím ; k jehožto prosbe naklonení jsauce 
pro služby téhož Vilíma, kteréž jest nám činil a činiti neprestáva, s dobrým 
rozmyslem a raddú verných našich, moci královskau v Čechách, dali sme na- 
depsaným Vilémovi a Janovi a Vojtechovi synúm jeho, výplatu tvrze a me- 
stečka Teynce svrchu psaných, se vším jejich a všel^'akým pŕíslušenstvím a 
tímto listem dávame: tak aby oni to od držitelúv nynejáích aneb budaucích 
vyplatili a vyplatití mohli a moc méli, kdyžby se jim kolivék zdalo a Ubilo, 
položíce jim za výplatu též tvrze a mestečka s jich pŕíslušenstvím sumu zá- 
pisní, kterúžby na tom zapsanú méli v cele a úplné podlé znení zápisftv 
jejich, kterúž od nich prijmúc, máji jim toho a povinni budau v moc jcýich 



126 

hned postanpiti; kteraužto tvrz a mestečko když svrcha psaný Yúfmi 
synove jeho vyplatie , držeti jich a je požívati máji [a moci tradfti, 
odtud bez své vúle od zadného splacov^i, leč od nás aneb bodindA 
kráľúv Českých, aneb od téch osôb, jimžby ta výplata sprayedlivé 
však tak: kdyžbychme to sami k svému vlastnímu jméní, driení a 
vyplatiti chtčli, to učiniti mflžem a moci budeme, kdyžby nám m 
zdalo a Ifbilo, dadauce juh podlé znení zápísflv jejich napíed védili,i 
vyjíti čaša vypovédélého položíc jim sumu jcgich zápisnú, kteiH aá 
týchž tvrze a mestečka dali, v cele a úplné ; kterúž pŕ^múce od ^\ 
nám hned a povinni budau tvrze a mestečka svrchu psaných se ^Mm 
phslušenstvím, s kterým sau to sami drželi, postaupiti, a list tento i i 
kteréž by na to jméli, navrátiti bez zmätku a všelijaké odpornoBtk A 
list tento mél s svrchu psaného Viléma a jeho synflv dobrú a svt 
chcme, aby tomu pfíslušelo plné právo všech vecí nahoŕe i dole 
Tomu na svedomí pečet naši královskú k listu tomuto pHvésiti Oii 
Dán na hrade Pražském, v nedeli pôstni, kteráž slove Ocali, láta 
MDII, a království 'našich Uherského XII a Českého XXXI. 

Ad relacionem magnifici dni Johannis de Selnbeq, 
supremi cancellaríi regni Bohemiae. 

(V Archíve Českom IV, 206.) 

141. 

Vladisláv, král uhorský, prenáša svobody opavských a ratiborsk^l 
žat na Juraja zo Šellenberka. 

V Budíné, 22. Mai, 150& 

My Vladisláv z boží milostí Uherský, Český, Dalmátsky, Chomti^l 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický 
Oznamujem tiemto listem vším tak nynéjším jako budúcim, že jest; 
pred nás urozený Jan z Šellenberka a z Kosti, najvyšší komorník 
Českého, vémý náš milý, a zpravil jest nás, kterak urozený Jiizlk i 
berka a z Kostí, syn jeho, má a drží nčkterá kniežetstvie a panatvietB^ 
Slezy, kteréžto nékdy od starodávna držala jsau kniežatá Opavská i 11 
horská a že jest týž Jirzík s nadepsanými kniežaty Opavským^ a Batiba^l 
se spMznil, pojav k, svätému manželství jich sestry dcéru, i proail wb ril 
psaný Jan z Šellnberka, aby chme nadepsanému Jirzíkoví syna jdio i f 
erbuom dédicuom i budúcim téch svobod, ktorých jsau nadepsaná kiM 
Opavská a Ratiborská užívali i podnes užívají potvrditi a nám na Jflikii 
jeho erby pŕenéstí milostivé dáti ráčili, tak jakž výsady a svobody daH 
najjasnejšieho kniežete a pána Jana krále Českého predka našdio, tadiil 
tvrzenie pŕedkuov našich i od nás potvrzenie majú pŕedepsaná knieiiti 0|i 
ská a Ratiborská, tak aby napŕedpsaný Jirzík z Šellnberka s eiby a pM 
svými téch svobod užívati mohli v svém kniežetstvie a panství totižto U 
ském, Hlupčickém et Vladislavském, Bruntakem i také Čvilina biado 1 1 
ifešovo mestečka, kteréž nyní drží a čoby ješté na časy budúce na tt i 
své erby spravodlivé pnvésti mohli, se vším téch knidíetství a ptaitrf I 
slušenstvím, nie ovšem nevymiňujíc totižtvo s vytíŕstvem, s. lidmi a i " 




127 

nami a rybníky s kostelními podacími, s horami, s lovy, s rudami zlatými, 
Btŕíbmýmiy olovenými, medenými, železnými, solnými i jinými všemi, kteréžby 
Bft tčch knížetvích a panstvích jmenovaných byly, aneb potom se najíti mohli. 
A tak "znamenité i s mincí, kteréž jsú predkové jeho kniežatá Krnovská uží- 
Tili, aby on Jiŕík z Šellnberka i s svými erby a budúcimi též toho tak užíval 
% požíval 86 všemi svobodami i se všemi požitky i se vším plným knížecím 
právem a s tiem se vším, což od starodávna k tčm kniežetstvím a panstvím 
l^tfslušalo jest a tak daleko a tak široko, jak/ ta kniežetství a panství v svých 
BÍezích a hranicích ukazují, a jak sú predkové jeho v držení a užívaní toho 
ifíi t^h všech svobod aby on i s dédici a bndúcími svými užíval tak jákž 
týÍBady od pŕedkuov našich i také od nás králuov Českých a kniežat Slez- 
Bkých na ta kniežetství a panství ukazují a jakož také nadepsaná kniežatá 
Opavská a Ratiborská tu svobodu mají, jestližeby zemŕeli bez dédicuov muž- 
iikébo pohlaví, že dédičky tak dobre dčditi mají, jako dedičove, jakož pak taž 
talicdlata podnes toho užívají. A protož tomu chceme, . aby nadepsaný JU^ 
t Š^Ulnberka s erby a potomky svými též toho užíval v svém kniežetství a 
panství, kteréž má neb jmíti bude večné na časy budúci, jakož také kniežatá 
Slezská migí tu svobodu, aby pred žádnym právi nebyli. žiadnemu kdožby byl 
iádu nižšého než sú oni, než toliko pred many a poddanými svými. Dali jsme 
a tiemto listem dávame nadepsanému Jiríkovi erbuom a budúcim jeho tu moc, 
aby oni též takových svobod užívati mohli a zadnému jinde aby právi ne- 
bývali, než pred zemany a many svými kromé kniežatuom naším Slezským, 
tiem aby právi bývali na snemoch kniežecích a kniežatá jim týž zase aby 
právi byli na tomž mieste podlé zŕfzení zemského. A tak nadepsaný pan Jiŕík 
z Šellnberha i s erby a budúcimi svými budú povinní nynie i potomnie rád 
a právo zachóvati podlé obecnieho svolení kniežat i jiných všech stavuov 
kniežetství našeho Slezského, a jim také zase jma právo zachováno beyti, též 
jako chudému i bohatému a tak se v všech vécech ku právu srovnali s na- 
iími kniežaty Slezskými a oni s nimi. Tomu také chceme ^a véčna časy bu- 
diieiiie» že kdyžbykoli snémovie obecní byli v zemi Slezské položeni, že jmá 
hqtman nynéjší i budúci v Slezy nadepsaného Jiŕika erbi, i budúci jeho k ta- 
kovým snemom obeslati a oni mají hlas pri obecniem jednaní jmieti a tak 
niisto držeti hned po kniežaty Slezskými a znamenité oznam igic, že tomu 
ebcmei aby nadepsaný Jiŕík s erby a budúce merní (budaucími?) svými nade 
vSemi radami kniežat Šlezských jakéhožby pak kolivék stavu byli místo své 
drželi nynie i budúcné. Pŕikazujic najvyššímu hajtmanu horní a dolní Slezy 
nyn^áímn i budúcim i všem kniežatuom nadepsaného kniežetství Slezského 
včmým naším milým, abyšte častopsaného Jirika Ôellnberka s dédicimi a bu- 
dúcimi jeho, pH téch pri všech nahoŕe a dole psaných milostech a svobodách 
jlnéli, drželi a neporušitedlné zachovali žiadnych jemu ani erbuom ani budúcún 
jeho v tom pŕekážek a zmatkuov nečiníc, ani komu činiti nedopúát^ic ani 
v budúcich časich, pod uvarovánim hnéva a nemilosti naše i budúcich našich 
králuov Českých a kniežat Slezských. Tomu na svedomí Majestát náš králov- 
ský k tomuto listu pHvésiti jsme kázali. Danno (Dán na) Budinie ten Patek 
po Vstúpení syna Božiho na nebe, Lettha Božiho Tisiceho Pietistého Šestého, 
království našich Uherského Šestnáctého a Českého Tŕidcátého Šestého. 

(„Tatranka." Dielu II. sväzok III., str. 24—27.) 



IS8 

142. 

Yladislav, král uhorský, Choteäovskéma prepoštovi, aby zplnil krákm 
berňa. 

r Praze, 4. Nov. 1508. 

Velebnémn knézi prepoštovi kláštera Chotéšovského, nábožnému naii 
milému. 

Vladisláv z boží milosti Uherský, Český král a markbrabé Monifj 
etc Nábožný verný náš milý 1 Váz že jest na té položena tato somma, 
na ceduli napsanú poséláme, co na té pHšlo, aby nám dal na pomoc á 
cení zámkúv Krištofa z Gutšteina. ktorých j ste podlé nás a zeme 
jméli. Protož prikazujem, aby ty tu summu bera s lidí i také s dúcbdj 
takú, jakož na tč položene, poslal a položil na hrade Pražském koneénéj 
S. Ondŕeje nejprvé pHštího. Jináč toho nečin pod uvarováním hnevu ml 
neb znáš, že všickni stavové království Českého to již dávají, což na f 
položene jest. Dátum ex arce nostra Pragensi, sabbato post Omnium Sanctol 
anno etc. XV® Vm, regnorum autem nostrorum Hungaríae XIX^ Bobol 
vero XXXIX. 

(V Archíve Čegkom IV, 67.) 



143. 

Vladisláv^ král uhorský, Domažlickým, aby prijeli do Prahy ku kom 
vaniu jeho syna Ludvika. 

F Bmé, 6. Febr. 1509. 

Opatrným purkmistru a konšelom mesta Domažlic, verným našim mlt 
Vladisláv z božie milosti Uherský, Český etc. král, a markrabie 1 
ravský. # 

Opatrní vémí naši milí! Jakož vás tajno nenie, že (ji)ž s králem U 
vikem JMti, synem naším najmilejšfm, do království Českého pro koruim 
JMti a pro uložení nmohých výtržností jedeme, a to brzo buohdá pii 
vzieti i dokonati mienieme. Protož žádáme toho na vás, abyšte vy k tái 
korunovaní, kteréž druhú nedeli v puostč, totiž na den prenesení sviU 
Václava, buohdá štastné býti má, do Prahy prijeli, a tu pri korunovaní Jl 
8 nejakými dary, pro poctivosf naši a syna našeho najmilejšieho se okás 
a ty JMti tu dali; kdež vy, znajíce slušnú véc a žádost naši býti, nepoe 
bujem o vás, že sa tak zachováte, a my to vám milostí naši a vším dobi 
i. 8 králem Ludvikem JMti spomienati ráčieme. Dátum Brunnae die sane 
Dorotheae, anno domini (M<')XV® nono, regnorum autem nostrorum Hungai 
XIX, Boemie vero XXXVIU. 

Ex commissione propria 
regiae majestatis. 

. (V Archíve Českom IV, 286.) 



144. 



T* t 

» X 






tmoTi T F-rrLsn-JLi i^ r-rlľTC*:-::-. :.- •.'«^-!: 



* .k 






\ 






nBkkebv. ; i* .:ir ir»j-. > ;ej:ir. \-i:ii a \- i: ...-»... 
§áen hit Lfrí-t. i •.'i-i'i r--.k;i.':a*i i\n.:li; i /\'i.,\ 
fef nékxertr 12: á 'r^L..r Zr jii.. u^i v tci:..: \\<\i ;;> 
ii píiíila:^!*^*^!. : Lŕiánu-:: hrii>l>. /a«i;ijr no> \ t. . . 
f on skrze t^va:: L-i»iĽ,r! iu4.«.ii/in i-i.in* škam j:: w..: .: . % ., 
}Um nepiišél. K jŕh-ztu j»n.»^hť iiaki.'in.-ni j>uiť»'. i:-.»^;.:.:v •• . x* • 
ft verné ôinil á i.ÍLri n-i»rf>t;i\á, ^ •i«»ir\iii n».!!.*»'liii.. ri-:- • -:.-. 
DÚD. S nôdas ^rľL}iL ija>iťh luilvrli a lu.uň kr l-.«N^kiu \ v ,...». 
cky vsi a vešn:*-* k Kuiíľtuk** llnh* a k ir.ih«»iv !>au\in k:.i^:t:\.:-. .» 
Da zboží i'hsla^fj:*.!. kti.*rť/kMli»fk v pr^ni lis! u.> /t*jí».t:ia Nťi-*.-.:. .. 
ídené nejsau. a v >tarMih /ka/eii\i-li li-t.cii nain ml lu *' o Mav.i.^v ^z 
dán, ty iuo«i li^:a i«ih«iio vpi^iijľin a uui/.ujfiii. tiiM \m:íí >|nis.'l»oiu a ť^ - 
BD, jakuby \ linui li^l uá> iu*l> tľiiío /•• jimna ^r \>,i;,i jin>ii:>ľ.. •>•::; 
isany a uve«ieny li)ly, a tŕ/ \ťdli* pľ\iiť)-ilu» /.^pi^ 1 iuimmiu lua j«» a i!i.»v*i 
k s dé<iici a budaudini svyiiii tv/ Viliin wjilatiíi. a \>|ilair tii/ori a u\- 
i vedie zápisúv <v\cli, jakžby sf jiiii iirjlt'iu' z«'alo a lihilo. a lo In- o 
xk lidí V5elijak\ch pi-ľká/ek. A kdo/liy list touto ^ lUMiľp^aiiťlio Viliiiia, 
iicftv neb badaucích jeho s dobrau a svoluxlnaii volí jinrL rhrnii, aby toími 
Mko právo ke vseniu. ru/ se v tom li>tu pišo. ini 1-ím>Io jako jini s.-inniu. 
Ha Da svedomí peŕet uasi kiálovskii k listu toinuto |iii\ťsiti siik* ľo/ka/ali. 
■ na hrade našem ľra/.skéin, v ncdčli dtMi svatxtit jtMliMiarti tisír ]iaiM'ii, 
la božibo tisícího petistého dcvátŕlio kľ.llovství našich riirľskŕlio dxaťaifho 
Českého tricátého devátého. 

Ad relationem maguitid doiiiiiii Alborti úv Kolovrat v\ Mh friii. 

suprenií canctdlarii rc'^iij ľiolinuiai' vU\ 

(V Archive C^f^l(olll IV, •_»!;{.; 

145. 

Madislav, kráľ uhorský, dáva ViltMiuívi z IVnislí'ina výplatu iia txid/ 
mestečko Teynec. 

y ľnr:r, :\\, Jan., I.Mt). 

Mv Madislav Z bo/.í milosti nuM>ký, ŕť>ký, halinatský, (liarvát^kx cír 

íl, markiabé Moravský, Luccmburslŕ a S!i*/skí'' kní/f ji Luzirký iiiaľKiMliť 

^ oznamujem tímto listem vsem, /v sme pľOH-nl od iiľn/ľni'lio N'iliina 

^ernsteína na Helfenšteiné, nejvyššího hnťinistľa kiálovství ŕtvskólio, xŕimdio 

'.I 



130 

naseho milého, abychom jemu výplatu dáti ráčili na tvrzi a mestečku Tq 
nad Labem ležícím s jeho pŕíslusenstvím. K jehožto prosbe naklonení jin 
pro služby téhož Viléma, kteréž jest nám činil a činiti neprestáva, s doh 
rozmyslem, naším jistým vedomím a raddou verných našich milých, ■ 
královskau v Čechách, dali sme nadepsanému Vilímovi výplatu na tm 
mestečku svrchu psaném se vším jeho a všelijakým príslušenstvfm, a tfc 
listem dávame: tak aby on to od držitelúv nynéjších aneb budaucích vypli 
mohl a moc mél, kdy by se jemu kolivék zdalo a líbilo, polože jim a < 
platu té tvrze a mestečka Teynce s jeho pHslušenstvím sumu zápisnú, kta 
na tom zapsanú mají, včele a úplné podlé znení zápisúv jejich; kteríito 
neho pHjmauce mají jemu toho a povinni budau v moc jeho hned postaq 
Kterúžto tvrz a mestečko jii svrchu psaný Vilém vyplatiti, držeti i ji poih 
má a moci bude do své živnosti, nejsauc odtud bez své vúle od iáiU 
živého človeka nikterakž splacován ; a po smrti jeho abychom od synflr je 
Jana a Vojtecha my, dedičove, neboli budaucí naši králové Čestí, ani Ui 
človek toho nikterakž vyplatiti nemohli : leč ty osoby, kterýmžby ta ifijk 
spravodlivé pŕislušela, to učiniti moci budau na ten zpúsob, kdyžby to k 8fé 
vlastnímu jméní, držení a požívaní vyplatiti chtéli, a jináče nie, dadanoe j 
podlé znení zápisúv jejich napred védéti, a po vyjití času vypovédélého | 
ložíc jim sumu jejich zapsanú úplné tuto nadepsanému Vilímovi a syi 
jeho. Ki tom také zvláštni milost činíce: cožbykoli on a neboli synove ji 
na opravovaní rybníkúv starých aneb délání nových na tom zboží naU 
jcžtoby to hodnoverným svedomím neb rejstry dostatečné pokázati md 
takový náklad aby jim ty osoby nadepsané i s hlavní sumu zápisnú zase ] 
vrátiti a vyplatiti povinný byly: kteraužto obojí sumu oni od nich pi'qiDii 
zauplna a docela, mají jim hned a povinni budau tvrze a mestečka str 
psaného se vším pŕíslusenstvím, s kterýmž sú to sami drželi, postúpiti, 
list tento i s jinými, kteréžby na to méli, navrátiti, bez zmätku a všelfli 
odpornosti. Tomu na svedomí pečet naši královskau k listu tomuto piiTi 
sme rozkázali. Dán na hrade našem Pražském, ve čtvrtek pred hodem mit 
boží na hromnice, leta božího tisícího pétistého desátého, království jaH 
Uherského dvacátého, a Českého tficátého devátého. 

Ad relationem magniiici dni Zdenkonis Leonis 

de Rozmital etc. 
supremi purgrabii Pragensis. 

(V Archíve Českom IV, 215.) 



146. 

Vladisláv, kráT uhorský, že Vilém z Persteina z duchovných stati 
v Čechách a na Morave len kroz duchovné osoby vyplácaný byt smie. 

V Ľudíné, 13. Dec, 1514. 

My Vladisláv z boží milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky ^ 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický maikd 
etc. oznamujem tímto listem všem: jakož urozený Vilém z PemáteiBi t 



lé, vÉraý náá milý, t kr&loTstvf Ceském a markrabství Moiavském 
nékterá zboíí duchovní vjistých suinách a zá.pisfch má a držf: i cbtíce jemu 
pro jeho verné a plahié služby, kteréž nám vždycky vád činil a podnes či- 
niti neprestáva, pri držeiif túch zboží duchovních néktrni milost učiniti, aby 
také vdéŕnost naSi znáti molil: protož s dobrým rozmyslcm, na^ím Jistým ve- 
domím, mtirf královskau v Čechách, a jakožto markralié Moravský, tuto sme 
Uimuž Vilémovi milost učinili a ti'mto listem činíme, h: on a dédici abudau- 
círai svými s téch zboíí duchovních, klerážkolivék dr/f, od nás, budaucích 
našich králňv Českých, ani od zadného jiného ólovčka ŕádnýra obyčejem 
splacovánt býti nemajíamoci nebuflií, leč od téch osoh duchovuích, kterýmžby 
kterého toho dnchovenství výplata spravedlivé pŕislušelt, a to toliko vlastními 
jich penézi k jejich vlastnfmu držení a požívaní, a jináče nie. Jestližeby pak 
ly jislé duchovní osoby pod jakým jiný-m spfisobem ta zboží duchovní, kterážby 
jim pHslušela, vyplatili chtéli aneb vyplatili, aneb my komu jinému mimo 
toto obdarovaní naše na tom výplatu dali; to tfmto listťra zdvíhame, kazíme, 
moríme a v nivec obracujem, chtfce tomu, aby to žáilné moci neraélo, ani 
míti mohlo, uyní í v časech budaucích. Než ty toliko osoby duchovní, kte- 
rýmžby které to zboží pŕislušelo, to k svému vlastnírnu držení a požívaní 
vedie znení zápisov vyplatiti budau moci, beze všecb lidí všelijakých pfe- 
káiek a odporností; a on Vilím, dédici neb budaucf jeho, p'rijmauce od týchž 
osôb duchovních sumu tu, kteráž na tom zapsana jest. mají a poTÍnni budau 
týmŽ osobám toho zboží postaupili, a listy, kteréžby na to méli, navrátiti bez 
zmatkäv a všelijakých výniluv. Toto také zvlažte vjTiiííiujem; jestliby nahore 
psané osoby pod jakíTn jiným zpňsobem, jakž se nahore píše, to vyplatíc ji- 
nému zasla\ili, tehdy lýž Vilém s dédici a budaurími svými položíc týmž 
os)bám duchovním tii sumu, kterauž za výplatu dali, budau moci zase se 
v to zboží uvázati a držeti dotud, dokudžby ty osoby ducho\Tií to k svému 
Tb-stnímu držení a užívaní a svými penézi nevyplatily. Tomu na svedomí pečet 
nssi královskau k listu tomuto rozkázali sme pŕivésiti. Dán na Budínč, den 
-ivité Lucie, leta buožťho lisfcího petistého čtmáctého, království našich Uher- 
-li.'ho pétmecítmého, a Českého čtyŕicátého čtvrtého. 

Ex commissione propria regiae maj. 



(V ArcLive CeBWom IV, ' 



147. 



^P r Budinf, 9. Mai. 

^^ My Ludvík z Božie milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky etc. 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slczské knie/e a Lužický mar- 
krabé etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznešene, jmenem 
Urozených Baltazára Vĺčka z Dobrezemiče a z Sulzína. a Mikuolaše a Mel- 



Ludvik, krá! uhorský, potvrdzuje Balthasarovi Vlŕkovi z Dobrezemiče a 
Sulzina a Mikulášovi i Melchiorovi, jeho bratrancom svnbody, ktoré 
lislav, král uhorský, udelil Jurajovi 20 Šellnberka. 

iri2i. 



132 

■ 

chĺora Bratrancuov jeho, verných našich milých, kterak úz Vlčkovie trfaem i 
kupem k své ruce pŕivedli jsau zbožie Yladislavské v horní Slezi záleifai^ 
kteréž prvé ku kniežetství a Paostvie Krnovskému pHslušelo, na kteréfl^ 
Kniežetví a Panstvie Krnovské ukázali jsau nám list pod Majestatem Nq] 
jasnejšieho Eniežiethe a Pána Jana Vladislava Uherského, Českého králeek 
Slávne Pamieti Otce našeho Neymileyšeho, kteryž dáva Urozenému Jirziko^ 
z Šellnberka viernemu našemu millemu, jej vysvobodzuje s tím ze vším ibN^ 
žíni tak jakž tvž List v sobie zaviera, kteryž slovo od slova takto STiedd 
My Vladisláv z boží milostí Uherský, Český, Dalmátsky, Chorvátsky ckj 
král, markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské kuieže a Lužický markidH 
Oznamujem tiemto listem vším tak nynéjším jako budúcim, že jestpŕedst^ 
pred nás urozený Jan z Šellenberka a z Kosti, najvyšší komorník králontil 
Českého, vémý náš milý, a zpravil jest nás, kterak urozený Jirzík z Šdb 
berka a z Kosti, syn jeho, má a drží nékterá kniežetstvie a panstvie v Honj 
Slezy, kteréžto nékdy od starodávna držala jsau kniežatá Opavská a Bift 
horská a že jest týž Jirzík s nadepsanými kniežaty Opavskými a Batiborskfri 
se spŕíznil, pojav k svätému manželství jich sestry dcéru, i prosil nás nadt; 
psaný Jan z Šellnberka, abychme nadepsanému Jirzíkovi synu jeho ijA 
erbuom dčdicuom i budúcim téch svobod, kterých jsau nadepsaná knieU 
Opavská a Ratiborská užívali i podnes užívají potvrditi a nám na Jiŕíkiafl 
jeho erby pŕenésti milostivé dáti ráčili, tak jakž výsady a svobody dané ú 
najjasnejšieho kniežete a pána Jana krále Českého predka našeho, tudíž i p^ 
tvrzenie pŕedkuov našich i od nás potvrzenie majú pŕedepsaná kniežatá Opil; 
ská a Ratiborská, tak aby napŕcdpsaný Jirzík z Šellnberka s erby a potoml] 
svými téch svobod užívati mohli v svém kniežetstvie a panství totižto knov* 
ském, Hlupčickém et Yladislavském, Bruntakem i také Čvilina hradu a tt 
nešovo mestečka, kteréž nyní drží a čoby jcšté na časy budúce na se a il 
své erby spravedlivé privésti mohli, se vším téch kniežetství a panství pH- 
slušenstvím, nie ovšem nevymiňujíc totižtvo s rytíŕstvem, s lidmi a s dedi- 
nami a rybníky s kostelními podacími, s horami, s lovy, s rudami zlatým 
stŕíbmými; olovenými, medenými, železnými, solnými i jinými všemi, kteréA] 
na téch knížetvích a panstvích jmenovaných byly, aneb potom se najíti mohli 
A tak znamenité i s mincí, kteréž jsú predkové jeho kniežatá Krnovská uif 
vali, aby on Jiŕík z Šellnberka i s svými erby a budúcimi též toho tak uiíii 
a požíval se všemi svobodami i se všemi požitky i se vším plným knížedi 
právem a s tiem se vším, což od starodávna k tcm kniežetstvím a panstvb 
pŕíslušalo jest a tak daleko a tak široko, jakž ta kniežetství a panství v svýd 
mezích a hranicích ukazují, a jak sú predkové jeho v držení a užívaní tcAi 
byli téch všech svobod aby on i s dédici a budúcimi svými užíval tak jak 
výsady od pŕedkuov našich i také od nás králuov Českých a kniežat Sld 
ských na ta kniežetství a panství ukazuji a jakož také nadepsaná knieiit 
Opavská a Ratiborská tu svobodu mají, jestližeby zemŕeli bez dédicuov mvi 
ského pohlaví, že dedičky tak dobre dčditi mají, jako dedičove, jakož pak ti 
kniežatá podnes toho užívají. A protož tomu chceme, aby nadepsaný J'úl 
z Šellnberka s erby a potomky svými též toho užíval v svém kniežetství ; 
panství, kteréž má neb jmíti bude večné na časy budúci, jakož také kniežat 
Slezská mají tu svobodu, aby pred žádnym právi nebyli žiadnemu kdožby 1^ 



133 

BÍžiého než sú oni, než toliko pred many a poddanými svými. Dali jsme 
tiemto listem dávame nadepsanému Jiŕikovi erbuom a budúcim jeho tu moc, 
oni též takových svobod užívati mohli a zadnému jinde aby právi ne- 
než pred zemany a many svými kromé kniežatuom naším Slezským, 
aby právi bývali na snemoch kniežecích a kniežatá jim týž zase aby 
ivi byli na tomž mieste podlé zŕízení zemského. A tak nadepsaný pan JiHk 
&ellnberba i s erby a budúcimi svými budú povinní nynie i potomnie Md 
právo zachovati podlé obecnieho svolení kniežat i jiných všech stavuov 
letství našeho Slezského, a jim také zase jma právo zachováno beyti, též 
[O chudému i bohatému a tak se v všech vécech ku právu srovnali s na- 
i kniežaty Slezskými a oni s nimi. Tomu také chceme na véčna časy bu- 
ie, že kdyžbykoli snémovie obecní byli v zemi Slezské položeni, že jmá 
Ijtman nynéjší i budúci v Slezy nadepsaného Jiŕíka erbi, i budúci jeho k ta- 
Bnémom obeslati a oni máji hlas pri obecniem jednaní jmieti a tak 
držeti hned po kniežaty Slezskými a znamenité oznamujic, že tomu 
le, aby nadepsaný Jiŕik s erby a budúce memí (budaucími?) svými nade 
i radami kniežat Slezských jakéhožby pak kolivék stavu byli místo své 
nynie i budúcné. Pŕikazujic najvyššimu hajtmanu horní a dolní Slezy 
iiímu i budúcim i všem kniežatuom nadepsaného kniežetstvi Slezského 
lým naším milým, abyšte častopsaného Jiŕíka Šellnberka s dédicimi a bu- 
i jeho, pri téch ph všech nahoŕc a dole psaných milostech a svobodách 
li, drželi a neporušitedlné zachovali žiadnych jemu ani erbuom ani budúcim 
y tom pŕekážek a zmatkuov nečinic, ani komu činiti nedopúštéjic ani 
badúdch časích, pod uvarovánim hnéva a nemilosti naše i budúcich našich 
luo? Českých a kniežat Slezských. Tomu na svedomí Majestát náš králov- 
k tomuto listu privésiti jsme kázali. Danno (Dán na) Budinie ten Patek 
Vstúpení syna Božího na nebe, Lettha Božího Tisíceho Pietistého Šestého, 
loTBtví našich Uherského Šestnáctého a Českého Tfidciítého Šestého. A po- 
iž v tom Listu téuiuž Jiríkovi z Šellnbcrka na zbožie Vladislavské, kte- 
v ty časy jest v dr/eni byl, všecky Svobody se potvrzuji, tak jako i na 
Zbožie jeho v horní Slczi ležici, bez umenšení, dali jsau nás tiz Vlčovic 
jmenovaní se vsi pokorA prositi; ponevádž jsau oni takové Zbožie 
Bzozie) v horní Slczi Vladislavské a všccko Vravtehoz (?) Jiŕíka z Šelln- 
; kteréž na tom mél kaupili a v držení toho jsu, abychom jim Balta- 
fvi, Mikuolašovi a Melcharovi a jejich diedicuom i budúcim potomkom 
1) Listem Našim toho potvrditi ráčili, což jemu Jiŕikovi z Šellnberka v na- 
ih dotčenem Listu na zbožie Vladislavské sviedčilo, kdež My k takové je- 
snažne Prosbie naklonieni jsauce s dobrým rozmjslem S radd viernych 
millych mocy královsku a jakožto nayvyšy (sic!) kiiieze Slezské mocy 
tohoto Listu našeho Tymiž Baltazárovi, Mikuolašovi a Melcharovi Vlčkuom 
diedícaom a potomkom jojich to všecko což jest Urozencmu Jiŕikovi z Šelln- 
boka na Zbožie Vladislavské v Listu Otce Našeho Naymileyšeho sviedčilo, 
trrdiiaae a upevňujem, Chtiece tomu, aby oni Vlčkovo (sic) často psany s dé- 
iicy (sic) buducymi svymi všech Svobod a spravedlnosti užívali, tak jakž jest 
iich pŕedepsany Jiŕik z Šellnberka užíval, za drž(*ni, svého zbuožie Vladislav- 
díého a tak všelijak, jakž častodotčeny List Otce našeho (sic) Slávne paméti 
eniii Bviedčy bez Našy (sic) a potomkuov králuov Českých (sic) a knizat 



134 

Slezskycfa a jiuycb všech lidi váelikteraké pi 

Našy kralovsku ku Lií^tu tomato pŕiviesíti jsme rozka^ati račyli. 

Dao na Budioie m Sohoiu po vstaupení Božieho Syna na uebe, 
jeho patnactistého dvalcatého jeilneho. královstvi našych Uherského Ceskéh 
Šestého. 

(,TaltWika.' Dielu 11. stlunk III., str. 2: 



Lttdvik, král uhorský, potvrdzuje Vojtechovi z Pernšteina zápisy I 
Teyneckj statok. 

V Ohmiki, 10. Apr., 1523. 

My Lurlvik e boží milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatuký dl 
král, markiabé Moravský, Luceinburshé a Slezské kníže, a Lužický 
krabé etc. oznamujem tímto listeni všem: že jest pred nás pnšel uroaei 
Vojtech z Peinäteioa lu Pardubicfch, verný aÁé milý, a ukázal nám lis^ 
zápisy predkúv našich králúv Českých, i také dobré v&le, v kterýchž OA ] 
otci ävém a pŕedcfch ítvych má a drží v jistých sumách tvrz a méstej 
Tyncc se väfm jeho n všelijakým pŕfsIuíenBtvíni, lak, jakž tíž xiípisovi 
všecko v 80bé áíŕe drží a zavfraji; proée nás pritom, abychom jemu ajé 
dédicúm všech téch listíiv, zápisňv a dobrých volí potvrditi ráčili. K jeboj 
prosbe pro služby véiné, pilné a platné, kteiéž nám tyž Vojtech skutef 
finil a činiti nepŕestávii, naklonéni jsauce, s dobrým rozmýslcm, naším jislf 
vedomím a raddú véniých našich milŕch, močí královskau v Čechách, i 
téch listúv a zápisňv pŕedkäv našich králfiv Českých, i také otce naäeho 
milejsfho, kteíĺžkoli na zboží Teynecké jsau vydáni, buď ca opravovaní 
DÍk&v Bturycb, na délánf nových, i také na stavení mostu u Teynce, i 
oaazeni téhož mestečka, stavení domäv, pivovárQv, masnýcb krámQv, sladi 
jakž se pak to všecko. což jest na opravy a stavení vynaloženo, rejstry bt 
vernými a svedomím itostatečným ukázati a provesti má, potvrdili sme a 
listem ve všem jejich zn^uí, položení, v punktich, ktausulích, artikulícb, 
jakoby slovo od slova včickni vepsáni v tento list byli, mocné potvTKi 
chtfcc tomu, aby on Vojtech s dodici a budaucími svými pn tom všem 
každého človeka jmín, držán a zachosán byl beze všeho porušení, a to 
naši, budaucích našich králúv Českých i všech jinýcb lidí všelijakjth 
káiek a odporností. A kdožby tento list mél od svrchu psaného Vojtecha 
dédic&v a budaucích jeho dolirú volí, ten má a míti bude plné právo 
VĽcf svrchu psaných. Tomu na svedomí pečet naši kralovsku k listu ten 
roí^kázali sme pŕivésiti. Dán v Olomúcí, v páiek po velicé noci, leta bäo 
MDXXriI, královstvi našich Uherakébo a Českého osmébo. 

Ad relstíonem illustr. principis et dni dni Karoli duciK 

Mínsterbergensis, supremi reg. maj. capitanei regni Boe- 

miae ac advocati superioris Lusatíae. 

(V Arcbiíe Českojn IV, 222.) 



Ludvik, krár uhorsky, potviíiíiije Vojtechovi z Pernšteiiia zápisy na| 
ivské lesy. 

r Olomúci, 10. Apr.. 1523. 
My Luiivik z boží milosti Uherský, Český, Dalitintský, Charvatský etc. 
markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské kni'^e a Lužický markrabé 
oznamujem tímto listem všem: že jest nám ukázal urozený Vojtech z Pom- 
A na Pardubicích, verný náš niitý, nékteré listy a zápisy, ktcréž po otci 

_ urozeném nekdy Vilfmovi z Pemsteina, na lesy, ktetfž Království slovau, 

v kraji Hradeckém mii, prose nás pritom, abychom jemu ty listy schválili, a 
Jich milostivé potvrditi ráčili. K jehožto prosbe naklonení jsauce, znajfc mnohé 
^ilné služby téhož Vojtecha, kteréž nám äníl, ŕiní a Činiti rád chce; pro- 
l 8 dobrým rozmyslrm, našim jistým vedomím, močí kráiovskú v Čechách, 
cny ty listy, obdarovaní a zápisy, kteréž svrchu psaný Vojtech na jmeno- 
í lesy, jenž slovau Království, má, ježto sme je celé a neporušené TÍdéli, 
liválili sme a jich potvrdili, a tímto listem mocné sťhvalnjem apotvrzujem, 
tomu konečné, aby on Vojtech s dédici a buiiaucírai svými pH téch 
ch a lislech, jakoby v tento majestát nás slovo od slova 1 s dobrými 
Beaii vcpsáni byli, bez umenšení od každého človeka ze véech stavúv jmín, 
zachován neporušitedlné byli, bez naši, budaucích našich králäv Če- 
cjch a markrabí Moravských, i jiných všech lidí všelijakých pŕekážek a od- 
mostí. A kdožby tento list mél s svrchu psaného Vojtecha neb dédicQv a 
laucfch jeho dobrú volí, chcem aby tomu pŕislušelo plné právo všech vecí 
nehu psaných. Tomu na svedomí pečet naši královskau k listu tomuto roz- 
sali sme pŕivésiti. Dán v Olomiíci, v pátek po velicí noci, leta božího ti- 
Iho pélislého XXIII, království našich Uherského a Českého osmého. 

Ad rdalionem illuätr. pnucipts et dni dni Karoli ducis 

Minsterbergensis, supremi reg. maj. capitsnei regni Boe- 

miae, ac aduocati superiorís Lusatiae etc. 

(V Arrhive ČeBkom IV, 223.) 



150. 

Ludvik, kräl uhorský, Vojtechovi z Pemsteina a jeho dedičom, íe z du- 
ItoVDýcb statkov splácaní byf nemajú. 

V PreJpwce, 29. Oct., 1523. 
My Ludvik z božie milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatský etc 
tréi a markrabé Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický mar- 
rabé etc. oznamujem tímto listem všem: že majíce v paméti, i také v dobré 
Moniosti služby platné a verné urozeného Vojtecha z Pernšteinu a na Par- 
bbicích, véroého uašeho milého, kteréž jest činil slavné paméti králi Vladi- 
tavovi, otci našemu nejmilejšímu, i nám také, a činiti neprestáva; pak aby, 
mby vétší milosti od nás poznával, tím pilnéjsí byl nám platné a verné 
ižiti, tuto zvláštni milost, jemu i dédicúm a budaucím jeho činíme s raddau 
FÍmých našich milých, z moci naši královské, jakožtn král Český: aby on 



136 

MiíepšaDy Voj-.éch a í'édicové i budaucí jeho s statkúv duchovních, 
árií T královsiví Ceskiiii, splacován ncbyl od zadného jiného, kromčdo 
ulIi orob :éch, kierýiuž ta zboží k výplate spravedlivé náležejí, a k 
vjistníiiju držení a užívaní, a to tehdy na ten čas, kdyžby jiná všecka d 
^easTví v královľjtví Českém k veyplatč prišla, a prvé nie. A kdyžby jim 
na kieréž zápisy mají, zauplna a docela položeny byly od tech osôb 
{•sanych. kteryníž ta výplata náleží, tehda on Vojtech aneb dedičove t 
d:iUL-í jeho budau povinni sumu svau pŕijíti a zboží napred jmenovud 
Oži^obám tém, kterýnižby náleželo, postaupiti. A kdožby tento list mfl % 
s\Tchu psaného Vojtecha z Pernšteina, aneb dédicňv jeho, s jich, nebjedidl 
z nich. dobrau a svobodnau volí, chcem aby tomu prislušelo plné právo vhil 
verí svrchu psaných be/ umenšení. Tomu na svedomí pečet naši králoiíh 
k tomuto listu rozkázali sme pŕivésiti. Dán v Prešpurce. ve čtvrtek po in 
íych Šimonisi a Judy apoštolňv božích, leta bňžího tisícího pétistého trimeci 
mého, království našeho Uherského a Českého vosmého. 

Ludovicus Rex m. p. 

(V Archíve Českom IV, 224.) 



151. 

Ludvik, král uhorský, potvrdzuje smluvu medzi Vojtechom z Pemsteíi 
a Uradeckvmi mešfanmi. 

V Prešpurce, 14. Jan., 1524 

My Ludvík z boží milosti Uherský, Český, Dalmátsky, Charvatskýd 
král. markrabé Moravský, Lucemburské a Slczské kníže a Lužický marknl 
etc. oznamujem tímto listom všom: že sme žádáni od urozeného Vojtód 
z Pemšíeina a na Pardubicích, verného našeho milého, abychom té smlM 
kteráz jest mezi tým/ Vojtéchem a purkmistrem a raddou i vší obcí lah 
Hradce nad Labem ucinčna o ostrov, ktoryž jest pri stavu Opatovském, 
o nejaké ^rrunty, které/ sau sobé dobrovolné sméiiili a o ne sfreimarciľi, t 
jakž mezi nimi smlauva učinená v tento list náš slovo od slova vepsaná ii 
a svétleji ukazuje, milostivé potvrditi ráčili. Kteiážto smlauva mezi nimi sti 
se leta božího MDXXXIII v i)átek pred na nebe vzetím panny Márie, do 
od slova takto: 

Leta páné MDXMII, v pátek pred na nebe vzetím panny Márie, stí 
hf jest smlauva celá a dokonalá mezi urozenym pán^m, panem Vojtech 
z Pcrnšteina a na Pardubicích s jedné, a maudrými a opatrnými pány p* 
niistrem a raddou i vší obcí mesta Hradce nad Labem, s strany druhé, o t 
niže psané artikule, a to taková: Nejprvé o ten ostrov pri stavu Opatovsk 
a laucku Vorovskú, kteráž jest na tom ostrove, s lesem i s mýty, isjespi 
o kteryž ^est jesep rozepŕe byla mezi pánem z Pernšleina a pány Hradeckj 
kť:Týžto jesep jest pod týmž ostrovom etc. (Ta smlauva jest zrejstrován 
zkorriíTována v starých knihách fol. 537.) 

(Xež závérck potvrzeuí té suilauvy krále Ludvíka jest tento) : Kdež 
znajíce slušnau žádost téhož Vojtecha, a majíc v paméti jeho vémó a i 



137 

I jesFôžm činil & činiti oepŕesitává, s dobrým rozmyslem 

a raddaii vémvch našich, moci královskau v Cecháth, jukožlo král Český, té 

smlauvy mezi napred jiurnovanýmí Vojtécheín z Pernšlpina a puikmistreiD, 

konäely a véi obci mesta Hradce nad [>abetn učinené, ve vsech kusícli, člán- 

cícfa a kläusulich, tak, jakž jeät v tento list vepsána, potvrdili snte a tímto 

listeni potvrzujem, tak aby oni i builaucí jich, držitulé týchž gruntíiv, du- 

iviií i ijvčtští, podlé té smlauvy k sobe se zachovalí, ji dľželi, bez naäí 

jilaucich našicb králäv Českých všelijaké prekážky, i všech jloých lidí 

i< iiovnícli i svetských. Tomu na svedomí pečet naši královskú k listu tomuto 

ruíkázali sme privesili. Datura v Prešpurcc, ve čtvrtek po oktávu svätých tií 

králôv, leta božího littfcího péíistého dvacátého čtvrtého a království našich 

yrského a českého osmého. 

(V Archíve Českom IV, 2-ib.) 



Krá! Ferdinand I, stvrdzuje úmluvu medzi nektorými pánmi moravskými 
torsko-siovenskými o hrady a osady na Slovensku, 

V Jnshntcku, 19. Nov., 1&32. 
[ My Ferdinand efc. oznamujem timto listem v6em, že sme proäenf od 
iných a stateŕných Jana z Pernšteina a na Helfensteiné. VUima a Pŕeraka 
tnovského z Viškova na Cimburku a Prusinoviclch, bratŕi vlastních, jménem 
Imlsté léch všťoh verných Naší Milosti, kterýmž sme za j (ch platné a 
I služby, kteréž jsau císaŕi rímskemu JMsti Pánu bratru nášemu nej- 
tivéjšfmu a tudíž nám jakožto králi Českému a pánu svému dedičnému, 
I časuov pritáhnauc k Vídni proti ukrutnému pobnnu ncpŕítcli našemu 
BO kŕesfanstva. v skutku učinili, z zvláštni milosti naši královské po- 
I ráčili, čoby sobé v království uhcrském aneb k čomu od neprátel našich 
fjfti mohli, že pri tom zachovávajfcí k nám a dédicuom naším vérnost a 
Tselijakau poddanost, zuostavcní a zachovaní býti máji, abycbom jim smlúvy. 
ktcrúž jsii s statečným Mikulášem Kôstkou z Sedlec a na Orave, již o nč- 
kieré zámky a statky v knílovslvi uhcr.ském ležict učinili, potvrdili ráčili. 
Klerážto smláva sama v sobé slovo od slova takto zni, jak se dole píše: 

„Letha P, lň32 v nedeli po vsech svätých v mčsté Téáiné (pŕcde) mnou 
Janem Sedlnickým z Choltic a na Polské Ostrave, heitmancm knížectví téšin- 
ského, stala jest se smluva celá a dolconalá mezi uroz. pánem Janem z Pern- 
Steioa na Helfensteiné, pánem Janem mladším z Šteniberka a na Holeäové a 
statečuýnii rytíri p. Vilčmem z Viškova a na Cimburku, p. Pŕemkem z Viškova 
a na Prusioovicích na nifsté téch všecb, kteŕlž jsii spolu z markrabství mo- 
ravského ku pomoci cisári rímskemu Jeho Msti a králi Jeho Msti pánu na- 
šemu milostivému proli císaŕi tureckému k Vídni táhli a ktťrýmžto JEMst 
z lásky své královské za jích vernú službu ráčili dáti. čoby sobé v království 
uherském dobytí aneh jakžkoliv k čemu od neptátel JKMsti pŕijíti mohli, že 
pri tom zuostaveni a zachovaní býti z técb statkuov JKMsti dédic . . . vér- 
nost a poddanost zachovajte z strany jedné a pánem Mikuláéem Kostkem 
z Sedlec a na Orave z strany druhé etc. 



13íí 

„A to taková: Že pán Hikul&Š Ko&tka napred jmenovaný pánfim a 
tfŕfim na míaté napŕitd dotčených pänuov a společníknov jich má a povii 
bude zámku Likavy, zámku HHčova, tvrze Libčp, zániku Zmijova i 
šterem, kterýž pod Zmijovem leží, jejťch se véím a všelijakým .panstvín 
pŕíslušeostvíni což k tém zámkňm, tvrzi a ktásteru pŕísluselo a i 
jakŽ jest to pán Mikuláä Kôstka di-žel, v jich moc postaupiti a lidf z člo 
čenstvf propustiti a jim je uvésti. 

„A pán Mikuláš Kôstka má zftstati pH zámcích Orave a Strečné i s n 
Btem Žilinou, 3 méstečkem Súčany, též s meytem tvrdošíiiským, a jejfch vi 
vželijakjín panstvtm a prfsluéenBt^'Im, což k tém zämkuom, mestu a niéstei 
pŕfslušelo a pŕísluät, i g dédici, erby a práteli a potomky svyui 

„A JKMst Imev svoj, ktei-ýž jest ku pánu Mikulášovi Kôstkoví a slúž 
nfkúm jeho nésti ráčil, milosti svou královskou pomínauti ráOil, a od i 
ani od jiného zadného jemu ani služebnfkúm jeho ničímž zlým spomfnj 
býti nemá. 

„A pán Mikuláš Kôstka s služebníky a poddanými svými od tohoto či 
k JKMsti a jeho détlicilm pŕistaupil jest a kŕestansky pristupuje, a chce 
jakž na dobrého ph'slušf, verné, kŕestansky a poddané k JKMsti a JMsti i 
dicúm zachoväti, tak jakž' koždému dobrému a poddanému k králi, pi 
Bvému zachoväti se nále/í. 

„Item pan Jaknb Kostinovský z Kostinova pri vsi Necpalích s jej 
VBÍm pŕlslušenstvím a Balaš Dyjak pH vsi, kteréž Hkají Sv. Michal, s jeji 
všíra pHsluAenstvím tak jakž jest jfm to pan Mikuláš Kôstka za službu jeji 
kterauž jsau nebožtíkovi pánu Petrovi Kôstkoví bratru jeho a jemu ŕínilí, C 
pončvadž jsau také k králi JMsti pHstaupilí, zuostati niajf. 

„Item Pavel Eožen pH téch vsech, o kteréž jest p. Mikuláš Kost 
B pánem Ištvánem Revajem smlúvu učinil, jakž ta smlúva ukazuje, ponévi 
jest také k JKMsti pnstaupil, také zuosfaven býti 1 

„Item p. Janu z Dubovce, pntcle páné Kôstkovú, jmenovaní páni a 
tfn z strany s spoleniíky svými maj[ a povioni dátí budau dva tisíce kop 
českých, za jednu kopu (K) groší a za jeden groš 7 penéz bťlých počftiýíc, 
to na penézích bilých českých neb na dobré minci rakauské krom peuéz átíA 
ných, konečné od dátum smlúvy tejto v roce porád zbéhléra. A na tu summ 
již jmenovaní páni a rytín na niíaté dotčených pp. společníkíiv svych '. 
6 rukojménii udélati niají, kterýž k placení do toho času svédčiti má. 

„Itcm také naprcdpaaní páni a rytín na místé pp. společníkfiv svý 
listeni potvrzenf pod majestátem od JKMsti na toto vyjednati mají, a M 
takové potvrzení i nábore dotčený list ty dva tisíce kop grošu č. vydi 
v svych rukau míli budau, mají takovau véc p. Mik. Kôstkoví oznámiti a 
M. Kôstka má a poviuen bude jim na hore psaných zámku a tvrzí, klášteruo 
H jejich váfin pŕíslušeustvím tak jakž to tato sml.iuva v sobé obsahuje, i s dňllj 
prachy, hákovnicemi i jínými svršky, kteréž na téch zámcích i ve dvorí 
k nim pHslnšejících jsau, konečné po oznámení ve dvou nedélích porád zbél 
1ých postaupítí a v moc jich uvesti a oní jemu potvrzení krále JMsti i 
list vydatí mají. 



139 

ľ ponévidž p. MQnilái Kôstka s filožebnfby a poddanými svjini k Jeho 
únu Našemu milostivému pHstaupil a JKMsti i dédicôm JMsti verné 
í kresfaosky podilané pŕidržeti se chce, již jmenovaní páni a rytíŕe na 
ip. Bpnlečníknov svycb p. Janovi Kocianarovi heitmanu polnflio krále 
> omámiti mají, aby on o tom vétiauc védŕl se k p. Mik, Kôstku po 
iho k KJMsti kŕesEanském pristaiipení moci saliati chtél, nahoŕe do- 
ini a rytíre s pány společníky svymi mají a povinní budau jeho po- 
ltia neopaiištétj. A zase pán Mik. Kôstka bylaliby toho potreba, napred- 
' pánfim, rytíŕflm a pácúm společnfkúm jejicb s služebnflcy a podda- 
i raden a pomocen skutečné býti má. 

. Mik. Kôstka tHdcátku žilinského od dátum smiauvy této za 

I leta porád zbehlá užtvati má. Pakliby v tom Čase, nežliby ta tn leta 

E tomtí tŕidcátku JKMst sáhnauli ráčil, tehdy svrchupsanému p. Miku- 

Bd téhoí času, jakžby ten Iŕidcátek odjat byl, dano býti má, cožby od 

isu do téch IH let se počtlo, počítajfc za jeden rok tisíc zlatých, za 

Hdceti grošfi, za f^oš sedm penŕz bflých na minci obecné berné. 

%A. což se v této smiauvé píše, to sme svrchupaanf páni a rytfŕi na 

I pánu a společníkuov svých a p. Mikuláš Kôstka slíbili sobé vémčkŕe- 

Wky zdržpti a ve všem k sobé beze všeho prerušení sc zachovali, kdeí 

Bn-cbupsaný Jan Sedlnický z ChoUic jakožto Bmluvčí k takové jich obau 

an dobrovolné smiauvé sekrét svfij vlastní pntiskl jsem. 

„A my svrcbupsanf Jan z Pemšteina, Jan mladší z Štemberka, Vilém a 
emek bratŕi z Viškova na místé jiných pánflv a spolefnfkuov svých a já 
kiiláá Kôstka z Sedlec sekréty naše vlastní pndlé svrchupsaného p. Jana 
Cboltic smhivčfbo naším jistym vedomím pritisknaiiti sme dali k tomuto 
L každá strana snilanvu jednu v jedno slovo sepsanou jest sobé vzala. 
3enž jest psán a dán leta a dne nahoŕe psaného." 
[ jejichžto my prosbe tak snažné jsance naklnnéni a prohledajfce také 
že Nám, královstvíni, zeméJii i všem poddaným Naším na tom ne- 
fileif: protož s dobrým rozmyslem Naším, jislýni svedomím a raddou 
I Naáfch mUých moci královskou vUhrích jakožto král uherský takovau 
nfu svrchuppini' m mílnslivŕ sme schválili, obnovili a ji potvrdili ráčili a 
títxs listem ve všech jejich znení, položení, v punklfch. klaasuh'ch, artiku- 
■h ffakjakž to v tento list Náš fod) slova vepaaná jest), schvalnjem, obnovujem 
piilvrzujem, chlíce tomu konečné, aby oni pn té smiauvé od každého člo- 
ka jnifni, držaní a zachováni byli beze všeho prerušení. Však pH tom toto 
le sobé vyminauti a pozflstávati ráčili, pŕedkem aby z téch väech statkov, 
inkĎv, tvrzf k nám celú vémost a poddanost, jako jiní verní poddaní Naši 
království uherském činí, zachovávali z téch zámkflv, tvrzi neboližto statkfl 
:z vuole a vedomí Našého zadných válek nezačali, ani co toho protimislného 
■edsebrali, nébrž aby tí zámkové, tvrze, mesta i mestečka Nám a ku po- 
efaé Naši v každý čas odevŕeny byly jako jiných poddaných velebnosti Naši. 

p&n v Inspniku, v stredu pred Sv. Pannou Kat. leta 1532. 
(Sdclil A. BybičJia to sbierkach lÍBtlD dra Joi. Decka.) 



153. 

Ferdinand, arcikoieža rakúsky ■), nakladá rade mesta Budejovíc, ahy 
odstránili lutheranského kazatela. 

Na hradie Pražskem, 1. SepL, 1569. 

Opatrným Purkgniiatni aKonšeluom Miesta Našeho Bädepowicz Wiernym 
našjm milým. 

Ferdinand z Bozij milosti Arczyknijzie Rakaflzske. 

Opatrnij wiernij nasij miiij / Sprawfl gmiti račzieme, zieby len Lfltery- 
ansky kazatel pržedse przy horách Bôdlepowskych trwati, kazati, y poslilho- 
vati gmiel, Y nechticze my Na mislie gcho milosti Czysarzske, pána a Otcze 
naéeho neymilostiwiegšiho, toho dopústiti Na mistie geho milosti Czisarzske, 
wam paraflčzime, abyšte temuž Kazateli, aby se przedse odtud prycz stiehoval, 
rozkázali a nam otce wšy wierzy Sprava sepsanň odeslali, Jinačze nečzinicze, 
Dan na hradie Pražskem, waQterey po Swatem Gilgy Letha Lviiij. 

Ferdinandus. 

Listina táto, Dachndiara bei v Archíve Matice Slovensky, Je pfaanä na papieri a pod- 
písaná vlastnoručne od Ferdinanda; príraiená pečat však, poneváä lietina nekde na ?ltibon 
inieBte bola, odpadla a leq málo čo z nej označuje btojb určené miesto. 



154. 

Ferdinand, král uhoi^ký, udeluje svobody mestu Kozelskému v Sliezku. 
V Prešpurce, 16 Sept. 1563. 

My Ferdinand z boží milosti volený Ŕimský cfsaŕ po všecky časy roi- 
množitel ŕíác, a Uherský a Český, Dalmátsky, Chai^atský etc. král, infant 
Y Hispánii, arciknťžc Rakauské, niarkrabé Moravský, Lucenburské a Slezshé 
kníže a Lužický markrahé: oznamujem límto listem všem, že jsme od urozp- 
ného ílanuše Upľštorfa z Oprštorfii, na Dubu a Friilšteinč, vrchniho hejtnmin 
našeho knížetství Opolského a Ratiborského, verného milého, jménem opatmÝch 
purgmistra a konšelňv mesta našeho Kozli, verných našich milých, záslavnycli 
poddaných jeho, ponfžené prošeni, abychom jim tu miloBt učiniti ráčili, aby 
nyní i na budaucé večné časy tu v mésté, na predmestí a vĎkol mesta Mf 
se osazovatí nemohli, a mezi nimi na škodu vší obci trpéni nebyli. Kde^ 
vzhlédnauc my na poniženau prosbu týchž Kozelských, a znajíc slušné býti, 
s dobrým rozmyslem, našim jistým vedomím moci královskau v Čechách, 
i jakožto nejvyšší kníže Slezské, týmž purgmistrôm a konšelftm i vší obci 
téhož méŕta Kozlí, nynéjšfm i budaucím, tuto milost jsme učiniti ráčili, « 
tímto listem, jako král Český a nejvyššé kniže Slezské, činíme, aby žádrí 
židé v dotčeným mésté Kozlfm , na predmestí, ani okolo mesta, nepŕebývali, 
ani žádným vymysleným zpflsobem, nyní i na časy budaucé, trpéni nebyl'i 
pod jistým a skuteŕným trestaním naším cisárskym a budauctch našich, krátil^' 
Českých i najvyšších knízat Slezských. 



*] Ynuk Ferdinatida I. a potomný krát iiboreký pod □ 



157. 

Maximilian, kráf uhofský, potvrdzuje svobo'ly Tok. Sv. Kríía. 

Vo Viedni, 18. Mája, 1574. 

[ My Maximilian druhy íbozij milosti Woiený Rzijmsky Cisár po wšetzky 
RoziDDOzjtel Rzijše / A Nenietzsky Uherský / Czeský / Dalmátsky / 

KíDský / Ramský / Serwitský / Gallícký / Lodomeritskj' / Iíumantzký / 

fíTskf j etc. Kral / Artzíknijže Rakauske / Knijže Burgumtige / Brabanť 
ti Styrigé / Karniolé / Markrab Morawský / Knijze Lucemburský / vyšeg 

Bneg Sleŕige / Wirtemberský a Tekisky / Wujwoda šwabský / GraffHab- 
r I Tyrolský / Ferretský / Khýbiirgský / y Ooritzký / Zemský Graff 
iký / Markrab Svätého Rzymskeho Rziae (sic) vyše Anazum / Eurgow- 
i I w Horneg a Dolneg Lúzaczige / ľan Marchigé Slowakfiv Brehu Naon- 
skeho / y SoUnských / etc. Wyznawanie skrze tyto lysty naše, Ohlasyicze 
gednejiiä každému komuž zalezy / Ze z strany, a skrze Usoby, werných Na- 
äych, Maudrjch a Vopatrných Rychtarza, Božennikuov y gynych väech Mešta- 
nuov a Obyvateluov Mesta Svätého Križe gmenem / w Tekovským Wydyekú 
lezíjczýho / akNašemu Arc/,y Byskupstvy Ostryhomskýmu prisläšíjciho, uká- 
zané a podané saú nara gisté I.ysty naygasncjšyho Knijzete nékdy Pána Fer- 
dinanda Rzimskyho Czysaie, Uherzkyho. y Czeskeho elc. Krale, Pána, y Otce 
Dašeho milostyveho / štyastnie pamcty / w spuosobe Priwilegske na Ferf^a- 
mene otevrenem prypravene, dwuoynasobny Peczety pryvijšenym Wlastneg 
ruky geho welebnosty podpysanijm potvrzene, potwrdngycze, v sobé drzenij 
gjnych trzyech Lystuow, Neygaanejžych niekdy Knijzatuow, Pannow, Mattiaša, 
y Ladíslawa, Kraluov tež Uherzakych, Predkuov Našych, štjastné Pamétj', 
tinenowatym (MeSíanom) a Obywateluom nad gijstych negakych imvilegsk^ch 
\Mastnostech wnymy popysannych, gym danne a priwolene / kterymžto Ly- 
stuom, a Swobodam gegych, slowa tuto gse podpysugj / Protož našej Weleb- 
nosti ponížene Sttplihovanie podali, Rychtar, y Bozenkzy / na meste všech 
gynych Obeywateluow / wyšepsanneho mesta, Svätého Kríže'/ Abycbom te- 
hože Lystu, dotczeneho uekdy Pána Tatyka našeho / privilégia a všetké i každé 
v nich ohsndene Artikuly / za právne prz)'gallj, potwrdillj, za sprawedliwe 
miéiy, J do našeho Lystu prijwilegskeho wsadilj, a przijpysatj dawäj, gych 
znowa upevnili / a gym všem Meštanom a Sauseduom Swatokrzijzskym, y ge- 
gych Potomkuom spoleczné obnowíwšy, ustawiczne w swe moczj trwagijcze 
milostjwe posylnitj a potwrditj raczillj / Kterychžto Lystuov obsah taký je : 
My Ferdinand zbozij milostj Rzimsky, Uhersky, Czesky, Dalmatzsky, Hor- 
watsky, Slowensky, Ramsky, Senvitsky, Gallítsky, Ludomersky, Cumansky, 
Bulgarsky etc. Kral / ĽozmvoHtel Ríše j Dijte Hispanske, Arczyknijze Ra- 
kauske, Knijze BurgĎndsky, Brabantsky, Styrygé, Karintsky, Kamolsky, Mar- 
krab Morawský, Knijze Lucemburský / a vyšeg y dolnej Silezigé, Wirtem- 
berský, a Tekisky, Wnjwoda šwabsky, Graft Hahšpurgaky, Tyrolský, Ferretuow, 
Kypursky, y Gorit/ky, zemský (iraff Alsatzsky, Markrab svätého Rzymskeho 
Rjše naii Anazum, Burgowsky w Horneg a Dolneg Luzaczigé, Pan Marchigé 
Slowakuow Brehu Nnonskeho, y Solinskych etc. Známo czjnime stymito Lystmy, 
napomynagicz, wsem, kterimžto zaleži. Ze náš wemi/ ctihodný v Krístn Otecz 
Pan Pawol od Warda Arczy Byskup Kostola Ostrihomského, Ilhíwný w Uherzske 



144 






Deáhi 



Zemj, Drozeny Legát, Wyššy Cancelarius, Namestce naš predložil a pn 
Nám trojaké Listy Neygasnegšyho nekdy Knijzete Mathiaše Krále šty 
Pametj / Druhy pak y Tftíty, gednako Naygasiu'gšyho ii(*dy knijzete 
Wladislawa Krale nad istými nejakými výsadami Našich naroduow, y 
spodaniow, w Wladarstwyin Arczybyskupstwy Oztrihoniskeho / Kereztur 
nem / a przysluchagyczych k nemu / w Tekovskcg Stolici ležiacom preb; 
gijczyeh, na Pergamene po Priwilegsky sprawene / Supplikugijczy nam gm 
waty Pau Arczybyskup, abychom tychze Lysty za gyste przygemne a przyi 
majúc sta vždy mat moc majúce potwrditj raczillj / Kterehožto Lystu, 
prw dotczeneho Pána Mathiaše Krale spuosub takowy gest / Mattiaä zl 
milostj Kral Uhersky, Dalmátsky, Honvatsky / Werným našim^ všem y 
dnemu každému / Prelatuom. Panuom, Hlawuvm Lšpanuom, Hradskym 
Purkrabuom, Zemanuom, a gych Dworskym ; Item miestam, Mesteczkam y 
dinam. a ich Sprawczuom, Kychtaruom a Poddaným, ktery przijtomnych If- 
stuow Zuamost na buduczy (časy) mijtj budú, Pozdrawenij a mjlost / Fonv* 
wadž starodawna y priwilejské práivo kostolov rziše našelio žada y shledt^ 
že Prelatowe, neb Sprawczy gejich, swe Kmetj, y czeledy obsažene w 
nach gmenowatych Kostoluow swych meškagjcze, we iis'šech Prech, saudbid 
a gijch Artikuluow (ale krome Przijczjny zlodegstwy, Lotrowstwy, Mordaňtvr^ 
Zbijany y g}'nych sauduov hlawnych) Ony samy k odsauzenij swobodnú moa 
magj / Pouewadz pak sprawedliwy za nesprawedliwych, y newynny za wjnor 
watych Prohrešenij žadnym spuosobem nemagj przekazeny bytj / Protož wiijá 
wernostem skrze przijtomne Lysty pewne rozkazugicze poruczame / Abyiit! 
Lyde, Kmety, Poddane y sluzebnjky obsazeue ^verneho našeho NagcztijhodKŕ 
šijho w Krystu Otcze / Paua Jana^ z Božij a Apuštolskeg milostij potwr» 
neho Arczybyskupa Ostryhomskeho, w Mestie, ku kostehl sveuiu Ustryho*; 
skymu przijslusnem / Kereztur gmeuem, a \íq wšech k nemú przijsluchaijcjA 
Dedjnach obmeškagijcze , w zadných sudbach, a gijch Artjkuluow 
gedjnych wipsanych Punktuowj Na negakehožkolj Ponňkanij, v osobách si 
neb gijch wašemň Prawä k Ustanowenij przysylitj, A gegijch weczj y 
všeliyake, Dokud ohni po Potrzebnostj Ziwota sweho wše strany Rziäe 
shledawšy, do wašeg Zemj, Zdržanij, Dediny, Panstwij, Aurzadnjtstwij, wmoj 
was by przijšlj, w takowych wašych Dedinách, Panstwij a Aurzadnjtstw^ n* 
w prostrzed was stawowatj, neb zadržetj kazatj, Nijkde, a zadným spuosoboi 
by ste nesméllj Anj gse dopustilj / Znamenjte, gakoz pro dluhj n'edstupeugi 
a Prohrešenij gijnych / Ano kdokolj negakeho shledanij proti gmenowatjii 
Lydy, Poddanne a czeledy obsažné vyšepsanneho Pána Jana Potwrzen^ 
Arczybyskupa, magj, neb mijtj budň / Tyto w Przijtomnostj tohoze Arci;- 
byskupa Potvrzencho, nebozto geho Dwoŕskych, Prawem gijch hledatj magj/ 
Protj nymžto tenze Pan Jan Potwrzeny Arczybyskup, neb geho Dwoii^ 
kazdym, protj nym Zalobnijkuom / Z czeleho Prawa, podle sprawedliwosQ 
skušeny Dustj uczinenij duostojno, gijm uczinij a vyprawij / podle Pohulkl 
Prawa / Kdyby pak on Pan Jan Potwrzeny Arczybyskup neb geho Dwori^ 
w Dostj uczinenij Sprawedliwostj zpozdilij iiob zancdbanlivij byllj / TefadyM 
Poddaný, a Lyde, neb sluzobnijczj, y Obywatele / ale gmenowaty Pan. Ai 
Potwrzeny Arczybyskup, neb geho Dworštj przed nas nebo gijneho zemského 
Sudce k vyrzyzenij podle obyczege skrze Žaloby magjYc^;^^ vyzjwanj byíj / 



Kivz nychžto, skree nas, nebo (ych zemafrycli sndcnow, gym ma dostj Prawa 
sprawedlvwostj y k slušnému dostj uczinenij w Poŕadkii Prawa dopomoieno u 
jiatíadano byt. Jestljby pak nektery z was w przŕdepsannych weczecb ginac^e 
Kxjnitj pokuáetj budau / Tebdy skrze tyto Lystj t&ze, y sylnegj poruczjme 
Weniym našim Illawnym Bpaouom, ViceiSpánom a siuiom eemanským týchto 
nydtjekuow, w kterijmizby snad toto oaäe rozkazanij zrušeno a nezacbowano 
b^o ; Aby ooj, dowcdewáj neyprweg se o fístej pravde toho, všetkých proti 
tomtdo jedHajúeich k gegjch Škode, y Obteženij, w takowych wecech czjnitj 
iwyklych, y nad to geéte twrdši spatrzywšj, gijch przybnallj y przysyllilj / 
I kralowskä našj moczij, im zo strany tejto prítomným udelenňu, pľzepuátenQ. 
Podlé prostredek Pravá, a sprawédijwostj / Potož gijnacze neuczinjte. Po 
pReczjtannycb týchto Lystuow ukazugtjczym zase ge nawralitj chceme. Dan 
Sa Budine w Patek, nayhIjzSjm przeíi {radSie: po) swatkom Xaj-swategšijho 
tela Bozijho, Lptha Pane Tysijczyho Štirysteho Šedesateho Patebo / Naäeho 
Bdie, Letha Ôsmeho / a po Našem Knrunowanij, Lelha Druhého. Druhého 
pak gmenowateho nékiiy Pána Wladjslawa Krale vypijs podlé slowa tento gest / 
Wladíslaw z Bozij nitloslij Kral Ubmky / Cžesky , etc. Wernym našjm wšem 
a jednomu kaidému z nich. Panuom Prelatnom, Koruhownym Panuom, Išpa- 
Buom Uradskym, Zemanom, a gegijch Dworskym / Item Mestám, Dedijnam, 
y Wseín / A gijcb sprawcäom, Rychtaruom, a Obywateluom / také Trziczat- 
flijtitkym, Mijlnijkuom, tak našym gak gijnych, a kdežkolwek buil na Zemj. 
bud po wodach postawenym, na buduczj tjech Lystuow wedomost magijczijm 
PoxdraweDÍj a milost. Pouewadz Wemych našych wšeczkych Lijdij y Poddanou 
Nttäebo Arczybyskupstwj Ostryhomskeho, w Osezenijm, Kerezthur gmenem, a 
k nemu przysluäegijczych Dedijnach obywagijczych, z Priwilegiuow swatych 
Knluow Uheí'skycb, Predkuow našych, od Plattu kaziley danij neba mytá 
wod swych weczij, statkuow, y kupecztwij wšeligakehoz, na kterychžkolj me- 
ílech Mytownych se vybejratj nawikly, nepowynnowatych, a swobodnycb zgewne 
gime zwedellj, y našlj / Tebdy y my dotyczennych Lydij, Hospodaniow, 
y Obywatelnow tohoze Arczybyskupstwij Oslryhoniskeho w jjredreíewom Mesle, 
Kerezthúry, a v geho przijslušnych Dedijnach Hospodaŕe / Jakzto y gijne 
lemiiky Obywalele naáe, w gegijch staroswbodstwij wéeligakehoz, neporušené 
adržetj chtijcze / Wašym Wemostem pm-ne týmto poruczjme, a rozkazugeme / 
Abyšte (Jdsawad aí na Potom gmenowaty Lyde, y Hospodaŕe, neb gegijch 
Cíeledy na mestech przedepsannych Dannijch waáych k zaplaczenij negakeg 
Dane przysylitj neb pOQukatj / Aneb gijch pro tohoze nezaplaczenij , biid 
V oBobach, w gijnych weczech, y statkuw gegijch wšeligakycb protj tegze 

Itweg gegijch swobode przekažetj, bantowatj, neb apuoBobem äkody 

ncqnitj tĺkdo y nikolj by&te se nedopustillj, anj byšte smiellj, Jakau kolwek 
Ptzyhodu / Nebo szycze game rozkazallj. y gcšte skrze tyto Lijsty rozkazu- 
geme pewnegj Wernym našym Hlawnym läpanuom y Viceišpanuom, y sud- 
cziiom zemanskym onnych wj'dijekuow, w kterj'miby snad tyto naše míindalj 
nezacbowanny byllj / Aby oni was, y každého z was k Zachowannij pized- 
psannych weczecb, ne bez wašych škodách i Obtiezenij, w takowych czynitj 
zwjklych, geste twrdšé y ušé przyhnallj a zawazallj skrze moczj našeg kra- 
lowskeg 3 týmto gijm wteg weczj dauneg Prostredek / Protoz gijnacze nikolj 
neczjnijcze / Po wyczjtannych przytoinnych Lystuow gijch Ukazateluoni na- 



146 

wratjtj chceme. Dan Na Budjne, w Cžtwrtek, negblijšym, po swatkfl 
Štefana Krale, Letha Pane Tysyczyho Cžtjrjstnieho Dewat desateho tretqto.{ 
Našich Rokuow, Uherzskyho trzetijho, Czeskeho pak trzj a dwatczetyho. 
tijho pak Lystu tohože Ladislawa Krale, toto gest w sobe drzenij Hy 
dislaus z Bozij milostj Kral Uhersky, y Cžesky etc. Známo czjnijme s 
Lystem wšem wuobecz komiiž zaležj / /e My Ney; rw Na Supplíkoi 
Wemyho našeho milého Neyctjhodneyšyho w Krystu Otcze Pána Tc 
genz gse pijšc od Swateho Martina ^v Ilorach, Swateho Rzymskeho Kc 
Preäbrišta Cardinale Ezterhomskeho etc. skrze neho, z strany, y na 
wemych našych Rychtaŕe y Bozenijkuow, y wuobecz wšech Lyduow, y 
spodaruow, a czeley Obczy Mesta gmenowateho Arczybyskupstwij swcho, 
reztur gmenem, w Tekowskeg stoliczeg polozeného, Naáeg proto voji 
Welebnosty / Po druhé pro Osoch y Uzitek tohože mesta / K tomuto 
swobodne Jarmarky. neb thrhy roczny, na každé swatky, Svätých 
y Damiana, Valentjna a Gyrzj Muczedlnjka a gijne dnij przedchazycze j 
sledugijcze týchto swatkuow przyhodne y kterij by gse z Potrzebnoslj 
hodillj, y duostognj byllj, každého rokň. Item Trh trzny na kazdy 
w kazdem Tydnj, pod všemy Privilegmi swobodnych a Uzitkamy, gak 8e< 
marky neb Trhy rocžne a y Tyzné (w) gijnych mestách, Dedijnach neb Wi 
se zachowawagj, na Weky gsme umijnillj, vydrziavat przywolitj y propiulij] 
Ba y przywolugeme a propustijme skrze mocz przytomneho LystA / We 
bez Polehcženij, y Pr/ekašky Jarmarkuow y Trhuow rocznych neb t] 
gijnych swobodnych. I Protoz was wšech i gednoho každého / z Eq| 
Kramaruov, Trhowny Lyde y Poczestny všeczky skrze prz^tomne Lyslj, 
weHjme, zagíjstugemé y slybugeme, ze wyse gmenowate Jarmarky neb 
roczne y tyžne swc bodne, skrze nas w przedepsannym meste Kereztwr, 
gakz woznamene, na wékj' swijcžetj (celebrari, svetiti ?) przywolene y 
pustené, sewšem wašym tovarom a vecmi i statkami wašymi, bezpecžne, 
bodne y bezewšy starostj neb baznj vašych osôb y weczech przyšlj, 
gsem se ustavillj; a dokonavšij tamže wáeho wašeho Jarmaczeni|j na swe 
gyne mesta, kam by gse wam lijbilo, se zase nawratitj muožete, b< 
Prekážky wašich osoh y weczech wšech, pod osobytem naäigm Ochí 
y ObranA. A ty weczy chceme i>o tržišfach a iných miestach verqjnjfch, 
toho Potzreby bude zgewne y obeczne wcyhlasitj datj / Po wyczijtany t] 
Lystuow, kážeme Ukazatelj nawratenuo Bytj. Dan na Budijne vo štwrtok 
bližší po swatku swateho Laurencze Muczedlnijka / Letha Pane Tys^t 
Petisteho Prwšyho. My Tehdy ponjzenu prosbu gmenowateho Neycztjl 
šijho, Pána Arczybyskupa, Námestníka nasélio^ wyslyšawsij y milostjwe jlt^ 
wolywšy przedpsanne Lysty wšeczky gmenowatych nekdy Neygasnegiych KbQ' 
zat Nicz neodškrabane, anj vymazane, ani w negakeg strane podogrené^ U 
iiadnej chyby y Podezrzenosti nemagijcze / Do tohoto Lystu našeho swobod 
neho, od slowa do slowa, bez Umenšeuíj y Pomnozenij negakeho zaloieB 
y zapysane / Jestlj a nakolko onj riadne a zákonne sú vydané^ a v lét 
Pravda spoczijwa, za przygemne mavšij / Tauze našu moczj y sylA Kn 
lowskA przygijmame ugíjstugeme A na Wéky hodne gijch potwrdugemei 
predoslaným dorólímiam se všemy a kazdymy Punktami, Clausulamy, y Art| 
kulamy, w tychtoze Lystuow wyšepsannych zgewne vytištennycb NaSe Knhi 



147 

■sme B¥e miJoatiwe Przywolenij spolH i prisveä/fme. K Čohoš pa- 
\ivo8ti a trwalostj przytomne Ly&ty Naše privilegske se dwoynasobnym 

InowernyiD našim Peczetem potwrdeue, gmenowatym Lydem y Hospo- 
i-iocArať sjioniewäfj Osady Arczjbyskupstwij našeho Ostryhomakeho, 

tur gmenem, a w gemu pľzysluäegijczych Dedijnach obmegkawagijczym 

iteluom datj y przypsalj game umijnyllj. Dan w PreS^porhi we Wigijlij 
ifezatij Blahoslawone Paonye Marijgje / Letha Pane Tyaijczyho Petisteho 
Cstyrydczateho Wosmeho. Našych Rzyšech, Ricymskeho WoHemnaczteho, gij- 
Bjch dvaciatfko ärulieho / Protož i My na pokornú Prosbu a Suppljkaczigij 
I strany przedepsannych Rychtare a Bozenijkuow y gynych wäeczkych Meätja- 
ouow y Obywateluow przedgmeQOvateho Mesta , Svätého Krzijze , sašeg, 
v Spuosobe, gak gse na Przcdku [^še, dodané Welebnostj, Kralowskú milostj 
lyslyôewšy y przypustijwšy, Przed Týmto napsanne Lysty gmenowatého nekdy 
Otze naäebo priwtlegske, neškrabane, ani zmazane, ani w negakeg stranij swe 
podezrene, ani wéeljgakeho Nedostatku neb Podezrenij nemagijcze, y do przy- 
tomnycb Lystä našych privjlegskycb, od slowa do slowa, bez Umenšenij a 
PoDUinženij negakehoz sprawene y przepijsane, se wsemy wseczkyray swijmy 
Zawerkaniyj Clausulamy, a Ariikulymy, pokud gijch za riadne a zákonne vy- 
dané držané gsau / a gegijch Duostognost a Prawda gijm sweczj, praiínych 
prai^emne, a wzaczne rozeznawsy, geSte y przygijmame, potwrzugeme, a pro 
gmenowatych Rychtare y Bozenijkuow y gijnych wšech Meštjanuov a Oby- 
vateluow nyny .gmenowatého Mesta Swateho Krijže, a pro gpgijch Potomky 
J Nasledownijky, waeczky, obnowogijcze ustawiczne trwagic/e milostiwe gsrae 
potwrzowallj . Ba y przygijmame, powolijme, upewnugeme, y potwrzugeme (Bez 
Umenšenij gijnych Prawa) skrze tohoto Lystä naseho, swlastnym našym Pecze- 
tem, ktereho gakžto Kral Uheŕzsky užywame, przyweaenym potwrzeneho / 
Dan skrze Ruky wemeho našebo nam milleho Cztjhodneho Jana Lijstbiusa 
Byskupa Kostola Jaurinskeho, a onehoz mesta Išpana ustawiczneho, Raddy a 
Dworu našeho Cancellariusa. W nasem meste Wydne Rakauskem Wosemnascyt- 
nieho dne Mage Meaycze / Letha Pane Tysijcxyho Petysteho sedemdesateho 
Cžtvrteho / Našych Ržijsech / Rzijmskeho Dvanásteho, Uherského y gijnych 
gedenaczteho , a Czeskeho šeštmescytmyho. Thobías Czafinacky Ytcenotar. 
Reipub. Cremnicien. m. p. Versio Sclavonica Privilégií pro parte PosaeBaionia 
Set. Crucis. 

Listina táto nachodf sa v meslBkej Bbryne mesteíka Tck. S. Krfía, Je kriane r. 1674 
Da pergamen ových 4 listoch písaní. Pocevái; ale na vlhkom mieste aa zachoviTala, jeden 
jej. T oemorku aloieDej, roh zplesoivel a zbníl : preto vety rúzftaclmi sa pismenami (leíiftv- 
kami, cunivoQ) toca doplňoval t latiotkej oinov;, oachodiacej u v diplome Leopolda I.> 
kfita uh. 



1S8. 

Rudolf, kráľ uhorský, dáva povolenie Choteäovskému kláétom k vypla- 
teniu všetkých jeho nekdajáfch statkov. 

V Praze, 31. Márt. 1597. 

My Rudolf druhý z boží milosti volený ítlraský císaŕ po všecky časy 
laožitel Mée a Uherský, Český, Dalmátsky, Charvataký etc král, arcikníže 
nuské, markrabé Moravské, Lucemburské a Slezské knfže, Lužický mar- 



148 

krabé, oznamujem tímto IiBtem TŽem: jakoŽ^jame nd poníienan pnwba 

Vavŕince Kastle. probošta kláštera našehci Chotéšovského, ŕádn a zákona 
inonstraI«nského, arcibiskupství Pražského, pro dobré a užítečné téhož kli 
k tomu povoliti ráčili, aby on Vavŕinec Kastl, iIo|)tavši se, žeby nékd; 
zený Krištof z Raupova po pŕedcích svych rybníka Janova s nékterými jii 
k témuž ktáiteru Chotčšovskéinu od starodávna náležejícími vesnicemí, 
i nie méné též nrozený Jan z Raupava na Raupavé a Nczdicfch, vÉraý 
milý, po nékdy Adamovi z Raupova otci svém : vsi Lišiny a vsi pustej 
charce, tudíž i sloTútný Jan Markwart Chlumčanský z Chlumčan 
jadlech po nékdy Jiŕíkovi Cbliimčanském otci svém v»i pusté Maäkrora 
kterým jiným ph'slnšenslvím, a luk po Jicharsku, jakožto statk&v duchoi 
v držení a užfvání byli, po smrti téhož \nštofa z Raupova, dčdice 
po ném pozQstalé, totiž Jana, Štefana a Jin'ho spolu r bratnini jidi Khäl 
Albrechtem a Volfem Adamem, (ponévadž jest témuž nékdy Krištofovi z 
pova, otci jich, vedie Volfa a Adama bratn jeho dotčený rybník Janov 
pŕíslušenstvím od nékdy císaŕe Ferdinanda pána deda našebo slavné 
toliko do živobytí jich povolen byl, a oni Volf, Adam a Krištof bratŕí z 
pova toho po nékdy Janovi z Raupova otci jich v dr/ení a užívaní vesli), 
saudu našeho koniorního královatví Českého z výplaty obeslati a toho se 
nich dosuzovati mohl: podlé kteréhožto našeho milostivého povolení, ačkoliv 
jest týž Vavŕinec Kastl na to nastaupil a toho se právne dosuzovati chlŕi, 
však jsa v tom prostiŕedkem dasné smrti z tohoto sveta yyňat. toho jesl 
k místu a konci pŕivesti a dovcsti nemohl. I jsauce my nyoí od velebnélio 
Jiťíka Šajtera, jakožto novotného a na místo Vavťince Kastle od nás konäniid- 
vanébo probošta nadepí^anébo kláštera Chotŕšovského, verného našeho milétm, 
za to Ltké v poníženosti pokorné prosení, ponévadz jest na to, což od pŕedkii 
jeho v té pŕíéiné zaéato bylo, zase znovu nastaupil, a slovútného Adama 
z Klenového a z Janovic a na Pŕestavlcích z svrchii psaného rybníka Janovi, 
vsi pusté Borku a v ní rybníčku, vsí Blatnice a vsi Kamenného Aujezillí 
čeho po nadepsaném Krištofovi z Raupova nékdy tudíž, i po Šebestianofi 
z kítiiti, vsi Kotovice, vsi na ten čas pusté Lažan, i s jtnýui všfm a vSeljjlť 
kým k týmž vesnicím od starodávna pŕíslušenstvím, v držeui a užívaní jett, 
nie méné i také Jana z Raupova a Jana Markvarta Chlumčanskčho podlí 
pfedeslého milostivého našeho pŕedku jeho učineného dovolení, do sauÍQ 
našeho komomfho z výplaty obeslal, chtéjíce se toho váeho, jakž se naif- ' 
pjsuje, tomu kláštem k dobrému právne dosuzovati, abychom ma v jeho za- 
čatém pŕedsevzetí pŕekážeti dáti nedopauštéli, nýbrž k tomu miloslivé povolili 
ráčili, aby týí i jiných dédin duchovních, jichž by se dále uptal, tolikéž prával 
neb jinak dobývati mobl. Kdež znajíce my poníženau jeho prosbu sln! 
býti, a že se tu vzdelaní kláštera jakožto komory naši dotýče : protož a 
brým rozrayslem, naším jistým vôdomlm, moci královskau v Čechách, asradsB 
verných našich milých, k tomu sme milostivé dovoliti ráčili, a jak tomuto Df- 
néjšfmu tak i budaucím proboštfim oznámeného kláštera Chotéšovskéfao éf 
volovati, pH tom jim porauŕeti a to jmtti chtieti ráčíme, tak aby týž proboít 
po castém poradu práva, netoliko proti Adamovi z Klenového a z Janorit, 
Janovi z Raupova, též Janovi Markvartoví Chlumčanskému i tomu každému, 
kdož by týchž aneb jakých kuliv jiných vesnic a gruntuov neb čeho jinébo, 



jrávB^a 



149 

)Ožto dMin dnchovních od starodávna k kláéteru naáemu Chotčšovskému 

Dáleicgících, v držení a užívaní byl, a oni sc co toho kde koli a u koho 

i uptati mohli, svobodné a volné kráčeti, a toho všeho buď darmo neb 

ik, jakž nejlépe védéti bude aneb budau moci, tomu kláštoru k dobrému 

inzovati mohli a moc méli, bez naši a potomkuov našich budaucích králflv 

ikých i jiných všech lidí všelijaké prekážky. S tím pri tom doložením a 

o probošta nynéjšího i budaucího s konventem jich opatrením: jestližeby 

é buď týž Adam z Klenového a z Janovic, item Jan z Raupova, též Jan 

skvart Chlumčanský aneb kdo koliv jiný na svrchupsané vesnice a rybník 

sb co koliv jiného duchovního, což by na výplate pozňstávalo a k témuž 

literu Chotéšovskému pfínáleželo, odkud jinud a z které jiné kanceláŕe, 
mié komory naši České, tu kdež statkové duchovní a zástavní inmediate 

q^rávé a ochrane náležejí, jaké koliv obdarovaní životné neb jinak na tom 

psání vyjjednal, a vyjednalli, že takové obdarovaní proti tomuto našemu 

rolení žádné moci a platnosti jmíti nemá a nemňže nižádným zpúsobem 

ií i na časy budaucí. Poraučejíce pri tom presidentu a raddám našim do- 

né komoiy České, nynéjším i potomním, abyšte často jmenovaného probošta 

[onventem jeho i potomky jich pri tomto dovolení našcm skutečné drželi 

leporušitedlné zachovali, zadných prekážok j im v tom nečinícc ani jiným 

iti dopauštéjíce. Tomu na svedomí pečet naši císaŕskau menší k tomuto 

m sme pŕivésiti poručili. Jenž jest dán na hrade našem Pražském, v pon- 

í po nedeli kvetné, leta tisícého pétistého devadesátého sedmého, a králov- 

( našich ňímského tŕimecítmého, Uherského šestmecítniého a Českého též 

nečítaného. 

Rudolf m. p. 

Ad mandatum domini electi 
imperatoris proprium. 

(V Archíve Českom IV, 61.) 



159. 

Maria Theresia, králena uhorská, svoláva Moravský snem do Brna. 

Wp Wjdni, 27. Aug., 1768. 

Wysoce Urozenýmu Krištotfowi Hrabinti z Blimcgen, Našy skuteczné 
;ne Raddie, a Gubernialnjmu Assessoru, Podkomoržimu Zemskému a Presi- 
itn prži Commercialnjm Consessu w Margkrabstwj Našem diedicžnem Mo- 
rském wiememu milému. 

Marya Terezya z Božj Milostj Ržjmská Czýsaržowna Wdowa, Králowna 
erská, a Cžeská y Arczy-Kniežna Rakauska atd. 

Vysocze Urozený, wierný milý! Tegná tebe negni, kterak gsme znewy- 
itedlných wšeobeczného dobrého se tcgkagiczých Pržijcžin Sniem obeczný 
mým milým, a poslňšným Stavrňm Našým Markhrabstwj Našeho diedicžného 
Awského skrz obycžegný Patenty Naše rozepsati, a takowý do králow- 
10 Miesta Našeho Brna na gistý, a Urcžitý den uložiti, a k Pržednešenj 
i milostivých Zádostj Našých zemských, y giných obeczných dňležitosti 



lôO 

tebe za przedojho Kommissarže Našeho wedle Statecžneho Gindržícha Xnii| 
riasa Hágka z Waldstättu, Nagy Raddy, a Negwysáýho Pisaržé ZeauUM 
w Margkrabstwj Našém diedicžncm Morawském wierného milého milostná 
zwoliti, a zržijdíti racžili. 

Procžež milostivé Porúcženj Naše gest, abys negdýle ten den pržed th 
w nadržecženým Miestie Brnie skftteznie, a cžasnie se nagjti dal, s nim o via 
de Potržeby se smlflvil, a dále w Mjstie obycžegným milostiwé Žádostí, a Mj 
stolata Naše tiem tak spoIú schromaždienijm wierným Stawúm Našým dk 
Znieiy, a obsahu Instrukczy Nasy, pohnutedliwie pržednesúcze, od Osoby nii 
aby wše, czo tak teokráte na njch milostiwie pohledáwati rácžime, k vyii^ 
wanému Čzyli, a Mjstnosti swé, též milostiwému Zaljbenj Naáemu s Pln* 
spiechem wše obeczného dobrého tím cžasniegicz pržiwedeno býti mohlo, db 
Nám známe Prozržetedlnosti swé možnie se wynaložil. 

Czož My tobie zase Milostí Našý Czýs° Král*^ skeraužto tobie prw » 
klonieny gsme, každého Cžasu pamatowati cbjti rácžime. 

Dan w Miestie Našem Wjdni dne 27 dne, Miesýcze Srpna, Leta hä 
Tisyczýho, sedmistého, šedesatcho Osmého, Kralowst¥/j Nasých DracatAi 
Osmého. 

Maria Theresia m. p. 

Rudolf hrabie Chotek m. p. 

Ad mandatum Sacrae Goea* 
Regiae Mattis proprium 

Jan Bernard z Zenkou. 

List tento, nachodiaci sa v pôvodine v archive Matice Slovenskej, je na papúri M- 
meckon bukvou utešene písaný a opatrený veľkou dobre zachovanou cisárskon pecifoi. 



B. 

Listy ku krárom uhorským. 



r pMfinť éeski páni oxnamujii Sitimundovi, hiálovi uhorskému, že pred praž- 
1 arcibiskupom nik nevinil M. J. Husa; ktorého odponiŕajú královskej 
fme na Koätnickom sneme. 

V Praze, 7. Oct., 1414. 

Najosviecenejšiemu kniežeti a pánu. pánu Sigmundovi Rímskemu a Uher- 
skénrn etc. králi, pánu našetitu milostivému; my Cenek z Vartemberka, naj- 
víššť purkrabie Pražský, Hoček z Kunétatu, Vilém z Vartemberka odjinud ze 
í^vieŕetic, službu avú vŕTnii vzkazujem, a vyznávame tiemto listem, že poctivý 
niisír Jan Hus poslal jest liat svoj nám, když sme byli v obecné radé s mno- 
liymi jÍDýnii pány, prose nás, abychom otázali knéze Konrada, arcibiskupa 
Praž!ikého, jenž jest tudiež a nami byl, vieli do neho které kacierstvie aneb 
ktery blud, že sé chre najprv zde zpraviti, aneb ntrpéti, jakož slušné a hodné 
jest, ne/pravilliby sé; pakli nevie, aby také to vyznal, a dal jemu svedectvie 
toho pod svú peceti. To sme uŕinili, a vyznal jest tudíež knéz arcibiskup 
dŕéverečený, ŕka: že nUevie nižádného kacierstvie ani bludu na mistra Husi, 
aniž jemu dáva viuy ; než papez ten ho vinf, pred tieni sé mistr Hus zprav." 
A k tomu na svedomie své sme pečetí pŕitiskli k tomuto listu. 

A také najjasnejší' kráti, pane náš milostivý, zeme České dédict i cti 
jejie obrance i milovníŕc! prosíme TMli, ráé sé k tomu stateŕné a milostivé 
pHČiniti, aby dféve i^céenému mislru Janovi hylo dano na svolánl zjevné sly- 
6eDÍe k jeho pravde, aby nebyl pokiitné pobanén, k hanbe jazyku naéeho 
i zeme České; nebt ufáme |iánu bôbu a TMti, že tudy znikneme uaŕčenie 
krivého. Psán v Praze, leta od narozenie syna božieho po tisíci po čtyrcch 
Btech čtmadstého, v tu nedeli po svatém Frantiéku. 
^^L (V Archíve ČeHkom Ql, ISl.) 



Morawkí páni priraluvajú sa u Sigmunda, krála uhorského, za 
Husa, aby prepustený bol z väzenia. 



J. 



V Meseŕičí, Febr., 1416. 
Služba naše napred Tvé Mti, najosviecenéjší knieže, králi a pane Dáš 
istivý! Jakož velebný muž a rozmnoiitel píania svätého, mistr Jan Has, 



152 

jel jest odsad k obecnému kŕesfanskému svolánie do Konstancf dob 
pro krivé naŕčenie, kterež jest jemu scestné a skrze to vsie České ki 
i hláholu Českému pŕipisováno; na kterémžto svolánie chtél jest i 
žádal jest, po očistenie své i všie České koruny, odpoviedati vsem i 
zvlášté pred obcí zboru svätého a zjevné, ačby kto jemu v cem vinu dal, 
tu svú vieru dále všemu kŕestinství chtél zjeviti a ohlásiti, a bylliby t 
scesten shledán, jehož bohdá nie takového do neho nevieme než vše d 
hotov jest byl toho popraviti podlé svých starších zprávy a naučenie píno^l 
svätým ; a TMt list gleitovní jemu poslala, a ten jest zde po vší zemi 
i Moravské rozhlášen: tu když jest do Konstancí pŕijel, jakož slyšíme, 
jest v tom gleitu a u vézenie vsazen, bezevšie zprávy a slyšenie, proti pn^ 
a rádu i gloitu TMti vydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, 
chudými i bohatými, veliké reči jdú, že Otec svätý tak jest proti ŕádi 
pravde a proti gleitu TMti učinil, a muže spravedlivého bez viny u vézaii 
vsadil, ľľotož Tvá Mt rač to milostivé opathti, jako král a pán a dedič úr 
paduý koruny České, af mistr Jan Hus prost bude toho neŕádného v 
a TAÍst rač jemu napred probuoh zjevné a svobodné slyšenie zjednati, ú % 
ač jemu kto v čem kterú vinu dá, zjcvne odpoviedá. jakož je zjevné a bs 
strachu zákon boží kázal. A budeli v čem ŕádem a pravým právem shledái, 
aC se stane jakožby na to slušalo; a Tvé Milosti gleit aC vždy proskok li 
Neb jinak mohlby TMti i vsie České korune úraz skrze to býti, kdyiby ú 
spravedlivému človeku v takém gleitu co stalo; neb pán bóh vie. žebychfli 
neradi slyšcli, kdyby se co cti TMti pro taký kus dotýkalo. Neb preto byhlí 
príčina mnohým, žeby se TMti gleitóv lekali; jakož již o to reči béžie. A 
TMt muož to dobre staviti, jako milostivý král a pán, a v dobrý konec uvesti; 
a skrze to TMt napred od pána boha bude mieti odplatu, a česC od lidf, 
když TMt pravdy mimo rád nedá utisknúti. 

Lacko de Kravar etc. An. 1415 ante carnisprívium. 

(V Archíve Českom III, 182.) i 

3. 

Moravskí páni žalujú Sigmundovi, kráľovi uhorskému, že M. J. Hus daný 
je ešte do tažšieho väzenia, a prosia, aby sa pričinil o jeho prepustenie z nán^ 

V Brne, 8. Mai, 1415. 

Služba naše TMti, najosvictcnčjší knieže, králi a pane, pane náš milo- 
stivý ! Tak jako sme TMti i)rvé psali o M. Jana Hus, človeka spravedlivého 
ii kazatele a rozmnožitele písma svätého verného a velebného, v žádné zlosti 
v našich zcmiech nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatd Ue- 
sfanský, pro krivé a scestné naŕčenie zlými lidmi a utrhavými a protivnika 
slova božího (pro kteréhož človeka scestné naŕčenie všecna koruna čeoki 
i jazyk slovenský jest pohanén, ačkoli bez viny) jel jest svobodné, bezevšebo 
])ŕinuceBÍe <lo Konstancie k obecnému svolánie, a chtél jest to scestné a bei- 
pravné naŕčenie s sebe jako dobrý verný kresťan a s České koruny pŕod 
obecným zborení všeho kresťanstva svésti, pod gleity TMti vydanými, ačkoli 
tech jako dobrý človek nepotreboval. A tu pŕijev, nemohl nižádného slyšode 



153 

I, ačkoli toho véemi kŕestanakými cestami žádai ahiedal: než mimo rád 
1 privo pod gleity vsazen jest byl v téžká vé/eni. O kterémžto gleitu po 
Tiecb okolnich zemiech hlasové jdú, že sé jest jemu nemélo to stati, a že 
ikne to ti gleitové jsú poruäeni a oad nim nedržáni; a my slyšíme a téžce 
phjCmáme, což sé proti TMti cti dotýče, jako našeho milostivého nápadného 
dédice a pána. I ufalí sme, žeby TMt to račila obmysliti, aby váš gleit byl 
T své moci zachován, pro nepŕátely Vaši cti, dôstojenstvie a velebnosti, aby 
sť Jich nižádný v potomných Časích nelekal, a Človek kŕeslanský vyslyšenie 
jiiiél pťed obcí zboru svätého ; a bylliby v čem scestném shledán, aby k toma 
liylo zjevné popraveno, ne po kiitech; pakli by byl v pravde shledán, jakož 
tmhdá za to márny, aby také své pravdy od boha pošle požil. Ano pak po- 
bňecbu slyšíme, jakož jest pápež utekl, a tí jenž jsó jeho atŕiehli, vzat jest 
noho vézenie, buoh vie najlépe čí moci, a dán jest do ukrutnéjšieho včzenie 
tiisktipit Konstanskému, tu kdež m jemu ruce i nože nekŕestansky okované, 
a Uk že nižádné pravdy požití ncmóž, jeito by pohanu toho neučinili Protož 
milostivý králi a pane, pro buoh a pro pravdu napred, pro své dôstojenstvie 
i Ccské koruny zvelebenie, a pro své gleity, rač to milostivé ješté opathti a 
olimysliti, aby človek spravedlivý zprostt-n toho ukrutného vézcníi- byl a vy- 
sljšcnie obecné mél, a ne tak pokútne a siestné mimo rád, právo a gleity 
iu[ien byl. A toho TMt bude mieti čest od lidí, a odplatu konečnú od pána 
boha. A ufámc Vašic Velebnosti, že pro naši vernú službu TMt k tomu sé 
^činl, jako niilovný a láskavý dédic a pán nápadný této zeme. Dán v Brne, 
U vigílii vstúpenie pána Jesu Krista, v svolánie pánov korúhevných mar- 
knbstvie Moravského. 

(V Archíve Českom II, IS3.) 



Českí páni Sigmundovi, královi uhorskému, žalujú, že M. J. Hus daný 
jt eite do tažšieho väzenia, a prosia, aby sa pričinil o jeho vysvobodenie. 

V Prazc, 12. Mai, 1427. 

Najjasnejšiemu kniežeti, pánu Sigmundovi Rímskemu a Uherskému etc. 
bili, pánu našemu milostivému : my v dole psaní páni, rytieri a panoše zeme 
Ceaké i Moravské vzkazujem službu svú vernú. 

Jakož papei Jan tnmedcítmý lóni rozeslal po všem krestanství své bully 
s listy, klada v nich a ohlasuje obecné svolánie do Konsíancie, pro sjednánie 
■'lery kŕestanské a všech jiných roztržení, dávaje lémi lisly a bullanii všem 
í^'ój jistý a bezpečný ylcit a jistotu plnú a svobodnú, aby každý dobrý i zlý 
kresťan i kacieŕ, kteréhož kolivék rádu, bezpečné mohl pŕijeti a otjeti k tomu 
1 od toho svolánie; n nad to prikázal pod kletbú a zbavenie všeho dôsto- 
jenstvie, cti, úradov i obrokóv, stavu duchovniemu i svetskému, aby ižádný 
Wpŕekážel, ani což jest na ném pŕekážeti dal, ktožby k tomu obecnému svo- 
línie do Konstancie jel, nebo sé zase vracoval. Tu poctivý muž a kazatel 
íémý slova božieho, mislr Jan Hus, jel jest odsad k tomu svolánie dobro- 
"obié, pro ki4vé naŕčenie, kteréž jest jemu bez viny, a skrze to všie České 
konine a jazyku pŕipisováno. Na klerémžto svolání chtél jest a velmi žádal 
pro očistenie své nevinnosti i všie České koruny, otpoviedati váem i každému 



154 

zvláété a zjevDé pred Tvú Milosti i pred obcí toho všeho zboru, acby j 
v čem vinu dal; a tu svú vieru a kázaní dále vsemu kŕesfanství chtä 
zjeviti a ohlásiti ; a bylliby v čem scesten shledán, (jehož bohdá nie takí 
do neho nevieme, než vše dobré) hotov jest byl toho popraviti podlé 
naučenie písma svätého; a ještéby to rád učinil, by mohl zjevné a s; 
dlivé slyšenie mieti. A proti tém svedkom všem, ježto jsú proti nemu 
vedení, j má a móž mieti mnoho viece dobrých lidí a svedkov, ježto jim j 
hodnéjie véŕiti, nežli tém jeho nepŕátelóm, že dali bóh nie jest v Če 
nevedl ani kázal zlého ani bludného, nežli pravdu a zákon boží podlé 
božieho a výkladov svätých doktorov. A TMt pťes to všechno mnohými 
svými jeho jest obeslala, aby vždy pŕijel k tomu zboru, a k tomu i list 
gleitovní a bezpečenstvie jemu poslala; a ten jest zde po vší zemi 
i Moravské rozhlášen i rozepsán. Tu když jest do Konstancie pŕijel, jat já 
v Tvém gleitu a u vézenie v téžké vsazen bezevší zprávy a slyšení, pni 
pravde a rádu i gleitu T\ú Mtí vydanému. A o to zde i jinde mezi kniďn 
pány, rytieK, i panošemi, chudými i bohatými, veliké reči jdú, že papei ti 
proti svým listom a bullám, proti rádu i pravde, a proti gleitu TMti ncia| 
a mistra Jana Husi, muže dálibóh spravedlivého, bez viny, beze všeho šlyieii 
a dôvodu pravého, u vézenie vsadil, nám i všic České zemi i jazyku na hnl| 
a na potupenie. Protož TMt rač to jcšté milostivé opatriti, jako král a pi 
a dédic nápadný koruny České, ponévadž kaciei-i potupení do Konstande a 
Rehote i ot Benedikta poslaní, mčli sú a mají pokoj a bezpečenství, a ji 
také pápež, nechav tu mistra Jana Husi, pryč jest jel a v Tvé moci jeho t 
ostavil : aby mistr Jan Hus, již" dosti bez viny trpcv, byl propuštén a vjsfl 
bozen, a viece moci a bez rádu nebyl žahirován, na hanbu a potupenie vgea 
jazyku Českému, tak jakožTMt jej obeslala a be/pečné gleitovala. Neb jímI 
napred TMti, a potom všic České korune hylhy veliký úraz skrze také aí 
ŕádné a nespravodlivé vézenie človeka spravodlivého, jen/ jest jakož slyšíoM 
již v Tvé moci i v Tvém mésté jat, máje Tvé sliby i listy gleitovnie; 
nmohým bylaby príčina, žeby sé TMfi ;j:leitóv lekali; jakož již o to reči fi 
liké jdú, kteréž o TMti neradi slyšíme. A to TMt móž všeckuo dobre sil 
viti a zjednati, a mistra Jana Husi, jakož jest svobodné k Tvé vuoli píqfll 
aby i též svobodné k nám do Čech sé zase vrátil, jako milostivý a spiiil 
dlivý král a pán, napred pro pána boha a pravdy jeho rozšírenie, a pro doM 
povést o TMti, a pro pokoj a čest zeme České, i pro naši vernú a hotovú |f 
vše časy TMti službu. Psán v Praze, leta od božieho narozenie tisícieho čtyrstéU 
patnáctého, tu nedeli po božím vstúpení, pod našimi pečetmi vespod phtištéajri 

(V Archive Českom III, 184.) 

5. 

Sigmundovi, kráľovi uhorskému, podané články od českých pánov m 

jeho príjetím do Čiech. 

(V Praxe?) 1419. ■ 

Artikulové tito podáni htulte králi naéemu novétnu^ pánu fmlostivémL 
Najprvé : Aby KMt dal svobodu zákonu božiemu a slovu jeho, a tflm 
o prijímaní tela božieho a krve božie vsemu lidu kŕesfanskému, jakoi doM 
pamčti bratr jeho král Václav tu svobodu byl jest prepustil. ' 



155 

U. Aby jakož král Václav vyzDÁvai jest, že to prijímanie božie krve jegt 
beží zákon, aby též nižádný toho kusu nekaceroval ani hanél, ule aby knéžie 
spola slúžili, a lid obecný spolu ke mši chodili; a ktožby lo rušil, aby nebyl 
trpien v meste. 

U Aby bylo psáoo pápeži od KMti a od pánov, od zeman i od arei- 
bibiskupa a kapituly a otevšie obce, aby pro boží krev králevstrie nebyloba- 
néno, ale aby ten kus byl dopušten, anebo aby pápež dopustil odvolanie 
k badúciemu koncilium. 

It. Aby nižádný knéz na úrade svétském posazen nebýval níkdiež po 
kiálovstv) Če^kém. 

It. Aby knéžie práveni svétskyni, zbožím a platy a Ijdmi nevládli, ale 
od svetských lidí potrebu podlé zákona božieho jméli. 

It. Aby predávanie svatokupecké za svátosti ko&telnie a za listy Éaco- 
vánie ve dvore arciblskupovč a jinde po kosteléch od knéží sé oedály tajné 
ani zjevné. 

It. Aby mistr Hus a mistr Jeronym od nižádného v zemi nebyli kaceŕo- 
váoi, neb jinak bude svár mezi lidmi; a ti kteŕíž sú co prisahali proti tém, 
jeaž je JDienují Viklefy neb Husy, aby právem na né dôvodili pod tiíž pokutu, 
ineb aby hanéti prestali; jinak aby v mésté nebyli trpieni. 

It. Aby vypovédédi králem Václavera z zenié neb 7. mesta nebyli zase 
navracováni. 

It. Aby cizozemci svétští neb duchovní v nlžiídné úrady neb dóstojen- 

stvie neb obroky zemské nebyli dopustení: a zvlášté aby po méstech Néraci 

'iťbyli posazeni na úrad, kdežby Cechové mohli a nméli vlasti; a aby sudové 

íaloby v jazyku Ceském po Čechách se dály, a Cechové aby prvnie hlasy 

urty po králevství a po méstech jméli. 

It. Aby póhonové ven z zeme nižádného ani svetského ani duchovnieho 
nebyli dopustení. 

It. Aby bully a processové od dvora pápežova na obroky a na stavenie 
dozby, aneb jiní všelikací listové, aby v zemí nebyli dopustení, dokudžby jich 
KHt se pány a s raddú svú nedopustil. 

It. Aby hodní na svécenie byli dopustení bez svatokiipectvte a bez v nové 
lamyšlených prísah a Odrezávanie; takéŽ aby mistrovánie študentom svobodné 
bjlo propušténo. 

U. Aby KMt propustil súdy zemské airotkóm, vdovám a jíným zemanom; 
a to cenénie a šacovánie pri vkladaní a vykladaní a ohledánf desk a jiné ne- 
Hdy aby ráčil stavili s raddú panskú. 

U. Aby KMt odúmrtí po zemi neráčil bráti, kromé téch, kdeby kto bez 
lozkázanie co otemťel a jenžhy nižádného nejmél príbuzného. 

It aby pokladové královstvie Českého, ponévadž jsú od dávna pro obecné 
dobré jazyku a královstvie Českého shromaždováni a zachovaní, aby nebyli 
hýbaní a utracováni, leč na zemské dobré a počestné a s raddú panskú. 

Títo jsú artikulotié od obce : 

It Aby ty veci, kteréž aó sé v nové od obce stály v mésté, aby od 
KMti nebyly zlým spomínaný. 



156 

It Aby hampeys a nevéstky a kubény a jiné zlé proti pána boha t 
Škodlivé nebyly v mésté ustavovány. 

It Aby židové vsady po království na nižádný základ penňz m 
lečby ten základ prvé pŕísežným na to usazeným byl okázán; nebo tak 
dežové a lúpežové po zemi k židom by útoku nemeli, a takby zahynnlL 

It Aby čtenie a epištoly v jazyku Českém čisti neb spievati po kos 
ŕádné nebylo pŕekáženo. , 

It. Jestli, neb zdali sé, aby kde v království byl který blud proti vm 
aby mistrové na ohledánie toho byli vydáni; a ti kterížby narčeni byli, 
byli slyšeni a naučeni a zpraveni z písma svätého; a kterížby naučenie 
chtéli vzieti, aby nad témi bylo porasténo ŕádné. 

It. Aby KMt tčch všech kusov a usúzenie pochválila a potvrdila, coi 
konšelé učinili a prikázali po smrti krále Václava^ ježto jest pro dobré ol 
této zeme neb tohoto mesta, a ježto nejsú proti cti KMti a jeho právu. 

It Aby KMt zemské svobody, práva, i tudiež mestská, ráčil diied 
jich potvrditi svými listy. 

It Aby KMt na tyto kusy ráčil svoj majestát dáti, a jich tiem 
tvrditi Fáčil pro boží zákon a pokoj a jednotu tohoto královstvie a 
Pražského. 

(V Archíve Českom III, 206.) 



6. 

Oldrich z Rozenberka dáva odpoveď Sigmundovi, královi uhorskémii 
nemá síce prímerie, ale že Husiti žiadajú sjezd atď. 

Bez dátum, kone Oct 14Sfô. 

Jakož mi TMt píše, abych prímerí nemél : račiž védéti, žeC jeho 
aniž mienim mieti ; a žet lidi v mém kraji shánčjí, a já jim toho brané, 
likú škodu pro to berú. Aniž ještč tech penéz, kteréž mi TMt u Y: 
odkázala, mám ; pro kteréžto veliké škody berú, tak že již s témi 
sobé neviem konce. A také rač védéti, žet na mne sjezdu žádají, chtiece 
mne, kdežbych jim kázal, pŕijeti. Protož mámli, či nie, to učiniti, rač mi 
védéti. A prosím TMti aby na mé svú pomoci, jakožto na služobníka siého 
ráčil zpomenúti : neb já nechte TMti starati, veliké škody berú, úhje TMti 
jakožto pánu svému, že mnč z té núzi již ráčiž pomoci ; nebt mi jest od u* 
pŕátel velmi téžko. Také posielal sem nékoliko listuov, a poslove drozí si 
zjímáni, a druzí sú TMti došli, a TMt mi ncodpovédéla : tak že já vždy toli 
rozkázanie od TMti očekávam, jinak nemiené, než jako služobník TMti ufinitL 
Také rač védéti, žet sú takmer najmocnejší v Plzenšté hradové pHmäM nä- 
nili ; téch nejmenuje, TMt sé dobre toho uptá. Než lépe by bylo, mámeli ifr 
leti, abychom prímerí nedélajíc spoločné váleli. Také vždy sé bojím, by vd 
neosočili k TMti. Prosím, byloby co toho, jakož sem i prvé často proaJ, itf 
neráčil véŕiti : neb jsem hotov, z čehožby mi vinu dali, vyvešti sé t pM 
TMti stati, a že bohdá jinak neučiním, než jako služobník TMtL TM M 
tak znamenité jako prvé nepŕátelóm pro jich velikú silu nemohu pivskáMk 




l&T 

! jediné krádf mobá okolo vojslry, 
I také jiode. kázal sem pŕekáieli. Byt je véšeli jako prvé zjevaé, nesmieiiie : 
MŠ podmi, kobož lapie, utópie uieb umoŕie. 

(Y ARhive ÓMkuín III, T.) 



Oldňch z Kosenherka dáv3 otlpoveď Sígmundovi, kríTovi ufaon^kému, do- 
tjiae zipisoT, ktorŕ mal konat s Plzenskyni krajom. 

Bez datnm, Dec 1425. 

Službu svú etc. Jakož mi TMt píše, kterak p Henrich z Plavna a drabné 
jisjdi kraje Plzeuskébo TMU pHepisy poslali, kterézbych jim mél postatí, na 
uA žádaje, aby s^ se mnú sapsali: nčiž védéti, že( sem ja jich neobeslal, 
Bei onit sú mé obesUti s dem pnepisem. tobo ua mné žádajíce, abychom Bé 
Bffiali. A já sem jimodpovédél, žetjim chci rád pomáhati, což najdále budn 
■oci, jakož sem i prvé pomáhal ; jakoi TMt dobre vie. že sem jtm znamenité 
p«noa Činieval. A již sú mé opét obeslali, klerakby sé mč cbtélí zapsati a 
a jim ; jakož TMtí tobo všeho i jich nstavenie pŕiepisy posielam. Protož níii 
m rozkázali, cožt sé TMti bude zdáti; nebf já takových vecí nesmiem bez 
radóxenie VUti Uičiaiti A prosím TMti, tby ráčila na ty dobré lidi pomnietí: 
aeb TMti mnoho má vémych a dobrých tiiií, a tiem ochotným obeslánim, kteréž 
jest TMt k DÍm učinila, velmi jsú veaeli, a t^ sú sé y jednotu zjednali, jakož 
aá bdy byli. 

(Dúška.) Prosím TMii, aby neráčil na mé. ačby kto co praril, véhti. 
K^ ftem já hotov ka kázanie Vašema pred \'Mti stati a odpoviedab ; a byl- 
Sbych v čem vinen shledán, podlé rozká^^anie VMti jakožto pána svého t utrpéti. 

V kooreptn jioŕlio pguií k. SignnnilaTi b> tétni lístku, b«s dattm, Aikajt OltUteh 
t BMnberiu krilí u to ujUteni, £e saiuô BclmŕTá; č«faoi m bjl dHve doulnl, ftouSe 
knH MO dUnlia Mdal odpovedi na Jefao UMy, lao i {tenl2e jaaa tc Viatiiiari byl stanL 
t)wé4ŕaj« *na uáloat tc iliba a zivukn pn roqada ■ kiAloa Ban^én; očcUii ididi- 
tifaatl pcMfdttif kriloto *lfli«Dŕ. C« iPiaiaiij tj i»sj bjl jednal, ta iena knUe jii «iae«l; 
i ayvi it je*l od ľnian i od Tilwríl obMláa ka ^esda, kd«i tttoprý chtéff ,p*a« nieto 
(TV* Xt Bieflicc) čmtat, iét« naú i nás fink dobré" jeduti. Obnfag« m tia n kiUe. 
trým ■ nimi n näo « podeticBi nebyL 

(V AnUiŕ Čeakom UI, S.) 



Oldrích Z Boskovie prosí Sigmunda, krála uhorského, o pomoc k za- 
dkonaiu hradu Svojanorského. 

Na Sccjanori, bez roka. 

Nej[>asat;jší králi a pane, pane mój milostÍTýl Sloäu, má n^tŕed vždy 
OBtavičoá Vašij Milosti. Jakožt sem VMt obsíelal, i sám jezdil k VMti, a 
prose Vhĺú, abyste ráčili milostivé mú vec opatnti, abych já VMti zámek 
mthovatí mohl: a VMt &e k tomu nikterakž neráäl ukázati až do této chvíle. 
A já tomu pobnechu sám nie učinili oemoha bez pomoci XMti. Nebt ti tídé, 
ktňéž sem mél až do sie chvíle, již sú odemoe jeli pro nedostatky, ježto sem 
jich neniél cbovati dele nač ; a neprietelé \Mú znžUDenavše to, okrutné bnbie 



168 

zbožie to, braním i pálenún, a také lidi jiniftjfc & muíiec nékteré až do b 
a nikterakž pHmérie zadného seninú mieti nechtéjf, tisknúc mé k tomu, abj 
k nim pinstúpil. I proslmí VMti, aby VMt ráčila mú véc milostivé opatl 
jako mój milostivý pán, afbychjázáraek VMti opatŕíti mofal; nebof nepŕief 
na mé velmi celé, a na každý den od nich obebnánie čakám. I prosfmC V 
za odpovéd milostivú a spéšnú, jako svého milostivého pána ; nebot mi 1 
potreba veliká jesti. Dat. Svojanov, sabbato ante Judica. 

Oldŕich z Boskovic, služebník VMti chudý. 
(V Archíve Čeakom III, 304.) 



1 



Ohrady a žiadosti od stavov českého krátovstva, podané Sigmunt 
královi uhorskému, pred jeho príjetfm do Čiech. 

Bez dátum (v Márt), 1435. 

Ve jméno božie Amen. Dieky činie pánu bohu, že jim svú svätú pra^ 
ohlásil. Račiž dáti pHvesti k slávnemu a k dobrému koud, Amen. 

Ohrady panské. 

Dékujf Ciesaŕové Milosti z dobré pomoci v té rozepŕi. Pán buoh buď 
jeho hojná odplata. 

Prose, což sú koliv v té sväté pH proti JMti zavinili, aby jim i tém 
vsem, ktož jäú s nimi v té pri, ráčil milostivé odpustiti, a oičfmž zlým ani 
jich budúcim ua veky nezpomfnati. 

Prose, aby biskupove v Čechách a v Morave, kteréž sobé vyvolé, byli 
potvrzeni, a pod ty aby sluäelo všecko knézstvo. 

Proaé, aby jinýcb kaplánov nemieval, jednom ty, ježtu telu božie a krcv 
páné pod obojf zpósobú skutečné rozdávali. 

Tretie: Žádný Čech a Moravec, ani jiný cizozemec, nepŕijfmaje tela 
božieho a krve božie pod oboji zpósobú, v radé Ciesarové nebyvajf, am 
Y zemi sud. 

Čtvrté: pri pľáviecb, ŕádiech a svobodách páuy, rytieŕe i panoše zacho- 
vanie a jicb potvrdenie pro obecné dobré ; aby páni, rytieri i panoše z každého 
kraje sedeli u zemských desk. Neb za času krále Václava, když sú toliko 
sami páni u desk seiiéli, dali sú se mnozl útiskové. 

It. Žádný Nemec ani jiný cizozemec nebývaj úŕedníkem, ani kterého 
zámku neb zboží v držení. 

Páté: Morava buď k korune spojená, a což jest ciesaŕ zastavil, buď zase 
navráceno; a což sú nám okolní zeme slíbily, aby nám to zdržely. Svátost 
Rlmgká i Česká i majestát korune buď navráceno. 

Šesté: zápisové, kteréž jest ciesaŕ na zbožie v zemi učinil tyto váUty, 
buďte zdviženi a neméjte žádné moci. Ale potom, kdež zápisy s radú. kteráž 
jemu dana bude, vydá vedie zaslúženie, ti méjte moc. 

Sedmé: trhové a umluvy v zemi učinené o dédictvie i o vena aebudtS^J 
ľuäeny, ale dskanii potvrzeuy. Piat knéžský na páních ani na méstech ntjď 

Osme: mince dobrá a groš dobrý u Hory kován bud; ueb pro zlú n 
tato leta zeme na.^e priala jest k veliké äkodé. 



■Daété (ňc) : kdoš nyide v svsté |A jsúce Eámky držie, aby a Dich hý- 
baní nebyli, ale aby je diželí, jáko ciesarovi úredofci; pakliby se JMtí Itbílo 
abj s nicb sloxili, aneb do komoiy jeho platili; a to chtéjíci držeti i slibujC 
iako jeho úŕedníci. Ale kdyžby Tšiclmi v jeden rád prijímanie tela páné a 
krve jeho v zemi byli uvedení, to drženie s radú ciesaŕ zménitj moci bude 
yedle své ?uole. 

It. prose, kdyby nékdy chtél ciesaŕ z zeme vyjeti, aby žádnétnu zeme 
Depomči) cizozemci, jediné toliko Cechu, ježto s nánii jest v naši pH, jenž 
sbuteČDé prijíma telo a krev páné pod obojí zpuosobú. A tomu všlckni úŕed- 
BÍci se išemi zámky slib učiňte. 

It, cožby páni Pražané s mésty, ježto jsú s nimi v sväté pH, JMti pro- 
sili, aby je ráčil uslyšeti, cožby proti jeho cti nebylo, a proti večnému do- 
tirému královgtvie. 

It. klášterôv, kostelóv, Ivrzf a hradov zborených délati zase (aby) ne- 
utisk ováli. 

It. otúmrtí aby nebral. I 

Ohrady mestské. 
Najprvé, aby Ciesaŕova Milost, chceli naším pánem býti, když najprr 

pravdy božie miesto budem mieti, bnechy smrtedlné stavoval, tancuov, her, 
nevéstek i jinýcb márností nedopúštél. 

IL žádný, kdož nepnjímá tela a krve božie, aby do mést nebyl pŕgímán. 

U. ktož sú vyšli neb vyhnáni z mést, nechtiece tela a krve božie pH- 
jfraati. aby zase prijatí nebyli. lečby jim obec mesta tobo milost dala ; také 
k statkom aby zase navráceni nebyli, lečby jim obec povolila. 

Podkomoŕí z Prahy, jenž pŕijlmá v skutku telo a krev boiíf, buďusazen. 

Nemec žádny |ne)pHjímaje telo boží a krev boží, nebuď konSelem, ani 
jiaym úfednfkem. 

Plat knéžský komorní na domích po méstech i jinde nejdi, a o summu 
nebad upomínáno. 

It. Ciesaŕ v Čechách a v Morave nemievaj rady. jediné kteráž jemu 
bade vydána z téch, jenž skutečné jinjímají telo a krev boží; ani jádným 
protivnikem té jeho sväté pravdy nebývaj. 

It. u zemských desk sedte páni, zemané a mesta, aby se dala každému 
i^ravedlnost. 

Ciesaŕ v zemi nemievaj jinýcb kaplánov, jediné kteŕíž télo a krev boží 

1 TOzdávají. 

Neobyčejaá summa na mesta nebuď vzkládána. 

Listové vydaní od ciesaŕe v zemi na zbožie po králové smrti až dosavád 
tSitte zdvižení, a neméjte žádné moci. 

Morava k Cechom bud spojená. Svätosti, dsky, koruna i jiné kléuoty 
ffiké a české buďte Cechom navráceuy. 

Zákonníkov žUdných do zeme nevoď, bez svolent obce nebo mesta v némžby 
ä zákonníci bytí méli. 

Klášterúv zborených délati zase uetiskni, lečby obec která cbtéla z své 
íobré vuole. 



iL it jest jíi ciesaŕ starý, žádnémn zeisé bez SToleaie obci kriloTst 
I MpMIié^ ani v lemijiác, ani kdybr cbtŕl z«nií z zeme vrlábnóti. Pnricraba 
L ani jin jch úňdúv nezapisuj. Kétutúv ani jiaýcta dzoz«iiicóv nečiň óŕedtull 
Sám átati skateéoé telo boži pnjímsj, i s STjm ilvoran. 
Sirota T taésté bez Tuole pŕát«l nebaďte vdáváni. 
Také v králcvstvf pŕilíaž všem tak pod obojf zpósofaú finjf mati, abjrc 
bjrli V jedaMé nerozdílní. 

Haitnuna niocDého nad méstem Deustatuj bez vuole mésU toho. 
Na Tojnn z zeme aejeď bez svolenie obecnieho. 
Jestliiebj ciesaŕ oeb jeho úŕedník tiskí kterúkolir obec bezprá*iiŕ, J 
obce o to ne 7A3taňte. 

\ieckf íajy v každém kraji buďte popsá&y, aby již tak, jako telo a k 
boží pHjfmaji, v časiech budúcich véčnč tj hry prijímaly bez nesnáze. 
(V Arcbite Českom lO, 4t».) 

10. 

Uldricb z Rosenberka vyhovára sa SigmuDdovi, krátovi uhorskému, 
nemožno mu prijet k zemskému jednaniu do Jihlavy. 

Bez dátum, (v Jun.), 1436. 

Najnepŕemoženejéi knicže, ciesaŕi a pane. pane môj milostivý I Slu 
8VÚ poddanú V'Mii napted vzkazuji. A jakoí mi VMt píše, kleruk sú chl 
aby arcibiskup stvrzen byl, VMt ani legáti té moci že sti? neinéli, anii c 
dŕévé takové reč byla ; dále VMt píše, kterak Pražana a li ze Žalče zase 
slali po äiräí moc, kteŕíž sé mají v ôsmi duech vrátiti, a že ste to prodll 
pnjieti neráčilí, až sú slíbili, že po jich pŕíjezdé ty veci mají bez daläi 
zmätku skonány býti: tomu sem všemu srozuniél, VMti védéti dávaje, 
■em to léž zde slyšal, kterak jest Ihiu jednáno. Pane bože rač to dáti, 
VMti ke cti a této zemi k dobrému bylo, aby mohlo skonáno býti. A ja| 
mi VMt pí^, abych ihncd pŕijel a pomohl k zemskému a obecnému dobrá 
a žeby mi zdviženo mohlo býti, žebych v tak pilných zemských vécech | 
tomen nebyl:*) VMti daufám, jako pánu svému milostivému, že mi vtom 
alé mieti nebude. Neb sem VMti prvé vzkiizal, proč neniohu pŕijeti a' 
mé mešká; též i tento poset mój VMt zpraví mé behy, kteréžby äiroko bi 
vypisovali; a žet sé o to starám, dobývaje sobé ztravy, abych ihued k VI 
phjel. Nebt hych i o své veci s VMti mél, ježtot mi jest toho potŕebie, n 
mluviti etc. ' 

(V Ardiive Českom III, 11.) 

*) Vymazino z pAvodnlho konceptu n&sledujicl : nNeriem b;C mi cčebo ?inu méli diú, 
to veda, ít sem pro VHt, bledé k obecnéniu dobrému, viece Etratil, než nčkCeŕi nMjl, Ježtot 
hrdí mluvie .... Ale Vltt velice Be nailemuú Kapomoéla. Byl sem v B&zli > Keiai vidf 
vaiim tíjtuííia; a VMt léem jinjm dala, a mor aic . . . Potom sem VMti psal, prose aby 
mi dva tisice zlatýcb u mém dluze r&vila dáth toho ate väebo nerAŕili uíiuiti. A neTiem, 
kudy s«m to proviniť, zdali proto, ic sem dlúbo čekíl, VMti Jiitálf nie aef pekne a jako 
p&oa svébo napomfu^e . , , . V ^zni kdyí s«m byl, dAvali mi vÍbu, ieby mnú obecné 
dobré Bcbázelo; a toť pak buoh nqjlépe vie, Jestli to tok. Také v Prazc kdyí sem byl, anii 
Km byl k čemu phvolán; než bez toho jiem, což sem utratil. A pŕes to preše všecko 
bycbl jediné ty penieze nábore psané jmél, abyrh sé tlem lépe rypravití mobl, cbtélbyrh 
i K p. Uavlem ptijeti, jakoi VHt UAL- 



Utopis Matice Slovenskej. Ročník VI. sr. II. Sostavil Viliam Pauliny-Tóth. 

Matičných spisov éislo 19. Cena 79 kr. r. č. V Skalici, 1869, tlačou 

Jozpfa äkarnicla. 
Vdkfinoj pamiatke. . . Štefana Moysfsa, biskupa b. bystrického atd.f 5. júla 1869. 

(Triichloreč a Duma pohrobnia ) Matičných spisov čisto 20. V B. Bystrici 

rychlotlačou vdovy F. Macliolda 18tí9. Ňeni viac k dostaniu. 
LMopis Matice Slovenskej. Roniík VII. sv. I. Sostavil Viliam Pauliny-Tólh. 

Matičných spisuv číslo 21. Ceua 64 kŕ. r. č. Tlačou Jozefa Škamicla 

v Skalici, lŕi70. 
Stwmlk slovenských národných piesní, povesti, porekadiel, hier, povier a obyčajov. 

Sv. L Matičných spisov číslo 'ž'i. Cena 1 zl. 70 kr. r. č. Tlačou Karola 

Goriška vo Viedni, 1870. 
Letopis Matice Slovenskej. Ročník VII. sv. n. Sostavil Viliam Pauliny-Tóth. 

Matičných spisov čislo 23. Cena 75 kr. r, č. Tlačou knihtlačiarskebo 

účastinárskeho spolku v T. Sv. Martine, 1870. 
Leiopis Matice Slovenskej. Bočník VIII. Sv. L Sostavil Viliam Pauliny-Tóth. 

Matičnvch spisov číslo 24, Tlačou kníhtl. účast. spolku t Turč. Sv. 

Martine, 1871. Cena 60 kr. 
äklad a Matka. Smutnohra v piatich dejoch. Od Daúa Zab. Laučeka. Odme- 
nou vyznačený spis. Matičných spisov č. 25. Tlačou kiiíhtl. účast. spolku 

v Turč. Sv. Martine, 1871. Ceua 30 kŕ. 
Včelár na Slovensku. Sostavený kroz Jána Čajdu a Štefana Závodníka. Ma- 
tičných spisov č. 26. Tlačou kníhtl. účast. spolku v Ttitč. Sv. Martíne, 

1871. Cena 60 kr. 
Letopis Matice Slovenskej. Ročník Vín. Sv. II. Sostavil Viliam Pauliny-Tóth. 

Miitiŕuých siiisov čisto 27. Tlačou kníhtl. účast. spolku v Turč. St. 

Martine. IS7I. Cena 80 kr. 
Úvahy o slovenských povestiach. Spísal Pavol Dobšinský. Matičných spisov 

č. i'8. Tlačou kníhtl. úča^t> spolku v f. Sv. Martine, 1872. Cena 1 zl. 



Skladba jazyka Slovenského. Složil Martin Hattala. Ceua 80 kr. r. č. Tlač 

J. Mercyho v Piahe, 1806. 
Slovan mluvou a literatúrou. Složil Jozef Tatroslav Kovalík. Cena 50 kr. 

Tlač nár. knihliskámy L L. Kober v Prahe 1865. 



U Matice Slovenskej sú podobne k dostaaiu nasledujúce, jej v počet- 
I výliskoch darované, knihy: 

líe kvety podúvajú mhíde/i slovenskfj mladí rodomilovia na semenistí 

baiisko byslntkuni v 16. str. 121. Cena znížená tvrdo viazaného 10 kŕ. 

v Skalid rychlotiskora Fr, X. Skarnicia synov, 1863. 
Igenes Slovenicus. Tentamen orthograpbiae slovenicae studio Michaelís M. 

Hodža, V. D. M. Leutschoviae, typia Joannis Werthmaller & Filii, 1847. 

vo 4. str, 94. Cena 20 kŕ. 
Bliokf Spevník od Gana Hollého. Vidanf od spolku míloviiikov reči a 

literaiud slovenskŕ'g. W. Buďííie literami Král. Uher. Univers. Ťiskárne. 

1842. v 8. st. 232. Cena tvrdoviaKaného 40 kr. r. č. 
í Kristus, opravdivý Syn Boha živého, äost pospolitých kázni na čase. 

Štefan Závodník. Druhé vydanie. V Skalici, 1865. Tlačou Fr. X. 

Ékaniicla Synov. Cena znížená 19 kr.r. č. 



Hlat Pastíersicy pri laioxeai bmtenttvn stňezliTosti. Étt-bn Zívo^ľOl. D: 

\7iiniiif. V Trcnŕíne, tiskom Kraňa X. Skaruicla, ltí6i>. V 8. «lr. 

a VIU. Cena znížená 20 kŕ. r. č. 
Der Slovák. Beiträge ^nr lieleiichtiing der Elawtschen FraKC in Uogiini 

M. M. Hvriia. I^ag, 1H48. V 8. str. 7t<. C*iia znížení 10 kŕ. r. t 
Cirillo-Melhodiada. Vítazská Báseú v šťsti i;i>ev«cli od Gana Hollélm 

W liuiíiiio, 1830. Vo 12. str. H13. Cena M kŕ. r. í. 
Die wahre Rechtskontinuíl&t in der uiif^arišchĽn Frage. Drudc von 

Uebentuilcr in A^■ien, 18t;4. Cena !ŕO kŕ. r. Č. 
Zlatňica, velmi poučná a zábavná rozprávka. Jan Plceh. Nákladom ' 

V Levoči, 1847. Písmom Jána WerthmUllpra a siná- VmaJ. 8. »tr. 

Cena tvrdo viazanej ľO kŕ. r. C. 
Vétfn o Slovenčine. Siií^^al M. M. Hodia. V Lcvoä I84S. Tfačom . 

Wťrtlimíilicra a siná. V mal 8. str. 190. Cfna i'> hr. r. č- 
Oobruo slovo Slovákom. Od M. M. Hodiu. V I^voči. Tlačom Jána W( 

mällera a siná, IMl. V mal. 8. Str. 94. Cena 5 kr. r. i. 



AKCHIV 

fn, písemností a dejepisných pôvodín 

pre 

dejepis a literatúru Slovákov. 



Franko T. Sa»inek, 

l^omník Maticp SloTrnukcj, ilnp. M bräf. fcak^ spuloínotiti mtuk al>t. 



U 



Vydala Matica Slovenská. 

Diel II. — Svňzofc I. 




ittlôu^olx Bxilgo'^ ô. 33. 

_.-:.,-,. .<f^>- — ™ 

TOBÍ. 8V. MAntra. 

t ksihtlaCiabsko-OCastikArskeho spolku. 

1875. 



AECHIV 



starých česko-slovenských 



I _ 



listfn, písemností a dejepisných pôvodín 



pre 



dejepis a literatúru Slovákov. 



Sostavil 

Franko T. Sasinek, 

tigonmík Matice Slovenskej, dop. úd kráľ. českej spoločnosti nank atď. 



Vydala Matica Slovenská. 



Diel II. — Sväzok I. 



«r e_ 



TURČ. SV. MAKTIN. 

TLAČOU KNÍHTLAČIARSKO-ÚČASTINÁRSKEHO SPOLKU. 

1873. 



>^ 



Cc - — , 



Y.^ C-^1 



II. 



PÍSEMNOSTI. 



!♦ 



AECHIV 



starých česko-slovenských 



lísUn, písomností a dejepisných pôvodín 



pre 



dejepis a literatúru Slovákov. 



Sostavil 

Franko V. ^asinek, 

tigomník Matice Slovenskej, dop. úd kráľ. českej spoločnosti nank atď. 



Vydala Matica Slovenská. 

Diel n. — Sväzok L 



«r g_ 



TURČ. SV. MARTIN. 

TLAČOU KNÍHTLAČIARSKO-ÚČASTINÁRSKEHO SPOLKU. 

1873. 

A" 



^6;^n 



s>>^ 



Y.^^pt.l 



n. 



PÍSEMNOSTI. 



!• 



8 



15. 

Žadny bohatého, 
Ztato stríbro geho 

Nemá chvalit zadného; 
Lebo mnohý kramar 
Ma veliký Tovar, 

Ale však neni geho. 
Švecz také s kozami 
Ma sve zamesknanj, 

Mäso pak ge giného. 
Chvalislj, chvál pro cnost, 
Skušenost a mudrost 

Šalamana múdreho. 



18. 

Kdo po cestách chodj, 
A z blazny se wodj, 

Ten mnoho škodj miva, 
Neb zlim sitem Pekár 
y pustem mline Minar, 

S malim osohem býva. 
Svogeg nemudrosty^ 
Že mél škody dosty 

Sve blaznostvý nech stíha: 
Že z pece na hmecz, 
Strechj na kan^enecz 

Skakati obiczeg ma. 



16. 



19. 



Cžlovek po uczinkuv, 
Znamenitich skutkuv 

PjO^naty se ty dáva. 
Vino ne pro barvu, 
Když býva v poháru, 

Než pro chut drahé biva. 
Kone né pro krasnost, 
Než pro geho czerstvost 

Pan koberczem odiva. 
Pannu pak pro krasu, 
Etera ge do czasu, 

Mladenecz vzity Žada. 



Neprigimej rady, 
Gestlit blazen radý 

Sveho blaznovstvý Qeco: 
Nezavrhug pravdy, 
Gestu mudrý pravý, 

Znat mudrý budelj co. 
Posluchat staršiho, 
Nad te mudregšiho, 

Nebivá bláznivá vecz. 
Starý skusenostj, 
Mladý 8 všetecznostj 

Poznaný biva vubecz. 



17. 



20. 



Povest gmeno dobre 
Biva rozšírené 

Za hory y za more; 
Kde se sam nenadáš 
Chválu potupu maš 

Mezy lidmy po sobe. 
Dobra v tvich koncžynach, 
Zla v mnohich kraginach 

Roznese sa po tebe. 
A protož giného 
Nemáš vjnit s toho; 

Sam sy pricžina sobe. 



Mnohich peknich konj 
Které v hamich honj, 

Zlý hospodár strháva: 
Czim se vicz zmahagu, 
Tahnut pospichagu, 

Tim vicz ge smihava. 
Tah mnohj služebnili;, 
Neglepšý robotník, 

Oo ^egvicz pracuge. 
Od pána od paqj 
Slichava šemraný 

Že lenivost nďluge. 



9 



21. 

Prorok v svogeg vlasij 
Zustava beze cty, 

BiC by ačený bil. 
Doma vivalanj, 
Ma o ném domoeDJ, 

Že gíndé za peca hnil. 
Gestlj diceš poctívost, 
Dosahnuty hodnost, 

Badneg ginde zustaveg: 
Tak budeš y vzacnosty, 
U velkeg važnosty, 

Apoštola poslucheg. 



24. 

Kdo mnoho slibuge, 
Prysaha stvrzage, 

Ten sam svú vyru lechczj : 
Neb cžasta prisahá 
Gžaaem dopomáha 

Že zustava Ihár vetáy. 
Lepšit nealibiti, 
Nežly zatagitj, 

Oož predtin sUbýl komu ; 
Neminišly datí, 
Nemáš slybovalj 

ŽadniC nenntj k tossu. 



22. 



25. 



Umeny Yzacna Q^ost 
Spusobuge yzacnost 

Bozličzne dary dáva: 
Mladency k bodnosty, 
Starej k veselosty 

Úprimne dopomáha. 
Bohatím k ozdobe^ 
Chudobnim v potrebe 

Žadostive spomaha: 
Kterechžto kdo nagde, 
Kde kolivek zagde, 

Yšecky statky sebu ma. 



Snadno gest gsauditi 
ťalešne mluviti 

O nekom v tag»em miste; 
Než teško dosveežit, 
Tajnú vec v^^evit^ 

Kteruž nestaistl giate. 
Mnolý zna gineho 
Než sebe samého 

Do konce nechce poznať. 
Kdo chce koho gsaudit, 
Nemá in Causie bludit, 

Jestli chce dobre obstat. 



23. 

Czlovek bohabognj 
Gest palme podobnj, 

Kteražto gedno stagné 
Pred bremenem teskym, 
Prirozenim vlasnjm 

Nikdy se neskryvuge: 
Tak czlovek pobožnj 
V prenasledovanj 

Všecko milerad znašy, 
Kryž y protivenstvý, 
Všeliké neštesty, 

Necháva slávu zdejšý. 



. 26. 

Gisti czas bied uzity 
Chcešlj se sudity 

S prítdem svim o statek; 
Nebo vecz náhlivá 
Czastokrate miva 

Neprigemný poczatek. 
Hnevu prylišneho, 
Saudu náhlivého 

Sam prihazi$ o statek. 
Lepšit se poradíte 
Hrubé se nekvapit: 

Tak neprigdeš na, zmatek. 



10 



27. 

Za dobru poradu 
Gžasem zhledaš zvadu, 

Komu si dobre radil; 
Lepšj mlcženlivost 
Než v radách nemirnost 

Bis czastokrate užil. 
Radišt-li rad mime 
Abi tj Slíižebne 

Mohlj zatím dekovat: 
Žes dobre poradil 
Rozumne rozvaiil, 

t9k mčl kdo pokraczovat 



30. 

Nie nenj drahčiho. 
Neb prigemnegšiho 

Gako milá Svoboda; 
Kdes žadostiv gitj 
Muž se obrátitj 

Smele^ kdekolvek set zda. 
Sam si Pan^n bjvaš, 
Zadného nemivaš, 

Kdo bit smel roskazovat: 
Co bis mel delatj < 
Nakoho zbiratj, 

Žaden nemuž proboyat. 



28. 



3L 



Teška gest vecz tobe 
Predpisoval sobe 

Negaku vecz pred sebe 
Neznagjce czasú 
Co sebu prinesú 

Dnes nebo Zitra tobe. 
Každý czas má svug czas, 
Kteryžto každj z nas 

Poznatj nemužeme: 
Co sebu prinese, 
Co zase ódnese, 

Když pomine skúsime. 



SamotnJ yako ptak 
Nesmika se co rak, 

Uživa sveg Svobodj; 
Nechodj na Panské, 
Roboty zemitBSke, 

Kde se mu libj^cfaodj; 
Neyj o temnici, 
Kteru Panj velcj 

Poddaním prypravugú; 
Žadncho biršaku 
V spolecznem poradku. 

Na nej nepoczitagú. 



29. 



32. 



Peklo vždy se plnj, 
Však se nenaplní 

Dokud stogj tento svet: 
Umisl tež lidský 
Zvlašte melancholitsky 

Nemuž giste místo met. 
Oko žada mitj, 
Co muže videtj, 

Gest priczyna mamosty; 
Nebo pozbuzuge 
Srdce privozuge 

Do Veljkey teškosty. 



Dluha czekanljvost 
Spusobj teskljvost 

Ve všelikeg Potrebe; 
Zvlašte poces(t)nema 
Neb osaii.elemu, 

Že musi stiskat sobe: 
Neb v svem Predsevzetj 
Nemuže vedetj 

Gak mu štestj poslužj. 
M(l)inar tež bez vody 
Prjde do chudoby, 

y dalkem mline kdy slúž. 



u 



33. 

Kdo po cestách chodj 
Pokušenj všudy 

Mýva czasem, y škodu 
Na se uvozuge; 
Kdo korbel miluge 

Prychazy na chudobu. 
Kupcove, flagnarkj, 
V hostincoch krczmarky 

Nemagí dluho spavat: 
Než hnedky raniczko, 
Než vJDde Sluneczko, 

Magj Pilnost ukazat 



36. 

Kdo ma Srdce smelé, 
Počyna zmužile^ 

Toho áteaty miluge: 
Yšelikem oeôtestj, 
V mnohem ProtiTenstyy 

Smelost svu ukazuge; 
Nebo bogazli^j 
Dost bude zmužilj 

Jestly Srdee trepoee. 
Snadniczko stu silu, 
Svu czerstvost zmužila 

Strachem potratj) lechce. 



34. 



37. 



Kdo roKumu nemá 
Nech v rade neseda 

Kde o neho nestogj: 
Než radneg z daleka 
Poslúcha Recznika, 

Vetíím bude domneny 
Že poslúchal pilne, 
Budú držet silne. 

Že ge neco zvlaá(t)nýho, 
Školy Platonickej 
Neb Peripatetickej — , 

Platóna skúseného. 



Každj kdo se vadj, 
Nech se hledj zradj, 

Po stmne od ginéba', 
Nech nejpnr pomidj, 
Co o nem kdo mislý, 

Snadno postrčý gdio. 
I mušky žlnt mají 
At se sprosté zd^jí, 

Do mifij se o(d)va^: 
Tak y Protivnik tvug 
Ma ostrý Pahnet svug,- 

Snadno tebe ohrnij. 



35. 



38. 



líevladneš tvim Srdcem 
Gestly ke všera vecem 

Musíš povolnym bitj: 
Tve nestále Srdce 
Potahne te prudce, 

Kde bis sam nerád giti. 
X>ašly se zludifj 
^usiš mu služitj, 

Do zármutku ti pomnže; 
^eb te poYolneho 
JPryvede do zlého, 

Nevym: kdo ty sporouže. 



/■ 



Blazen bez Umislu 
Miva Pracy; gista, 

Ale však bez úžitku: 
Mnohýkrat pracuge, 
Umislem vandruge, 

Nemá iadneho zisku. 
Ale nestydliyj 
Czlovek bezoczivj 

Z veczim uzitkem chodj; 
Svogim ZamesknaBim 
Czastim unuvanym 

Kde yake kúty scbodj. 



12 



39. 

Nie nenj drahšiho 
Chvalitebnegšiho, 

Zvlaáte na tomto Svete, 
Nad gmeno a povest; 
Tu kdož obdaren gest, 

Vaacny biva po svete. 
Kdo v škarlate chodj 
Nech k pecy nechodj. 

Kde masne gidla strogí; 
Neb škarlat od masty 
Vzácny od zlich hostj 

Zridka stále obstog). 



42. 

Tagnich vecj Panuv, 
Slavnich Potentatav 

Nemáš hnedky oznamit 
Okrome Pritelum 
Tvogim dobrodinenm 

Slušy se gích poradiť. 
Co magj zaceitj 
A pred sebe vzHj 

Musj pihié rozvažit; 
Neb vecý náhlivé 
Negsau trvanlivé 

Musegj svn skazo vtit 



40. 



43. 



Dobrého y zlého, 
Štestý, ie6tas(t)neho 

Nemuž se zaiykatj; 
Nebo Cisár Pána, 
Eral svebo Haitlnana 

Snadno nmž potrestaty. 
Pro malú Príczinn 
Nagde gemu vinu, 

Že musj poddan bitj; 
Nebo kdo sy pichá 
A nekraczj s ty cha, 

Ten ma skrocenj žitj. 



Pry kralovskem Stole 
Tito vecy troge 

Mivagj predný misto. 
Czaste pocblebenstvy 
Nemirne blaznost^ 

Pohamv plných mn<ďio. 
Pochlebnik s eyganstvim, 
Blazen svym blaznostvim 

Mnoho daruv pobere, 
Že nevolnj sedlak 
Sprostm a neborák 

Na vuz ge sotva zbere. 



41. 

Kdo chce lechku Živnost, 
Ten nemá Povinnost 

Na sebe pritahovat; 
Neb teska Povinnost 
Zavdat velku Starost, 

Že nebudeš mocj spat. 
Czasem y chut stratíš, 
Gestlj se obratiš 

Na lejstra quitancie: 
Že maš Pocztj davaC, 
Vlasit budú stavat 

Od velkeg miserie. 



44. 

Kralovska kuchina 
Ma bitj nákladná 

Neb ma mnoho komonstva. 
Ten býva pan slatnj, 
Který ma dvur vzacný^ 

Plný sveho Ritírstva. 
Neb pani po dvore,' 
Sedlak po stodole 

Snadno se znatj dagj. 
Sluhove odranj 
KoDOve chitvanj 

Pánom hanbu delagj. 



18 



45. 

Eragin plu&drovai^j 
Zamkuv odgimaiý 

Príczina roztržitosť, 
Kteružto zlý z dobrým, 
Pobož^j z bezbožnjm 

Uvozugj pro svu zlost. 
Zradcovský zlatj lancz 
Dobrému z\j gest tancz, 

Když tak fortuaa bludj. 
Odtud Mars pravo ma, 
Že kragiq stina 

A vttkol kazj váu^). 



48. 

Nepamj volkove 
Mladý yuneczkove 

Neditegj taknut v garme. 
Mnohikrat na ceste 
Kdy gich bigtt czaste 

Zvra(^ vuz aneb sane. 
Tak v mnohom kralovstvj 
Kdy bez spravedlnosty 

PokojiU s bezbožoiay 
Nemohu bydle^ 
Musy skazu vzi^ 

Prycha^j k spluadrovanj. 



46. 



49. 



Nemaá se vipinat 
Nad ginich poczinat 

Gestlis nenj Hercuies; 
Neb gestlj ginému 
Ublížiš nekomu, 

Niýde se ty Achiles^ 
Ktery tvogu pichu 
Obratyt muž k smychu, 

TsJiže se sam podivaš, 
Že ty klobúk zvalil, 
Eterys k piáe spravil, 

Snadno na nem to zhledaä. 



Ne v roztižitosty 
Ale pry svoroosty 

Velke prace konagjw 
Kde ge gednostajnost 
Bratrska posluánost 

Slávne mesta stavegj: 
Než kde rak z rybaný 
Biva zamyšany 

Naehazj se promena; 
Neb riba napredek, 
Rak rybu nazadek 

Tflďmuti obicaseg: 19a. 



47. 



50. 



Nežadeg povinnosC 
Uraduv zbitecznost 

Zvlaát u velykich Panuv; 
Neb veljkj úrad, 
Kde bis gity nerád, 

Prívode te do sklepu. 
Radneg se vystriheg 
Panuv neunuveg, 

Jest^j pokoj mit žadaš. 
Tak dojdeá dluheho 
Veku dospelého 

Dobre gmeno zachováš. 



Pokog žadostivj 
Sused dobrotyyj 

Gest k pohodlí každému. 
Zdaryle manželstvo, 
Verne tovarystvo 

Neig k skazj zadnému. 
Ale zle manželstvo 
Zradne tež susedstvo 

Skazu mnobu prina^. 
Co geden nazbjrá 
To druhi prožírá, 

Neradug se tam štesty. 



14 



51. 

Pry veljkem dvore 
Každi sobe ore 

Chtegic gratiu ziskat. 
Kdo chce v nem vdecznj bit 
Ma helitropium vzit 

Polný sobe za príklad, 
Kterež hned raniczko, 
Když vinde sluneczko 

K nemu se obracuge. 
Tak panšty dvorane 
Yak náhle pan vstane 

Nech za nim postupuge. 



54. 

Beda tomu Zámku, 
Kterv misto šramku 

Tmym gest zarostenj. 
Zla gest pastva ovcam 
Kde býva pastyr sam 

A psuv k ovcam nenj; 
Nebo vlk na ovce 
Chrt tez na zagice 

Nelibim hle^j okem, 
Tak v gednem kralovstyj 
Dvuch naroduv paňstvj 

Spusobuge skasu všem. 



52. 

Kdo chce služit v dvore 
Dáva se na more 

Proty vlnám prevažat. 
Pokud ge neznan^ 
Dotud v tychem morj 

Zda se bitj prevažat, 
Než když se obézna 
Potom lepeg pozná, 

Že se vlny dvihagj, 
Když Pan také Panj 
Ostatný dvoranj 

S neho blázna delají. 



55. 

S pazdery dluha sít 
Nemuže stála byt, 

Snadno se rozvlacuge. 
Láska nepritdska 
Kobila cziganska 

Snadno se rozpačuge; 
Než nadeje slina 
Biva neomilna 

Ye všeljkem neStest] 
Každé protivenstyj 
Lidske pochlebenstvj 

Zna trpezlivé nestj. 



53. 



56. 



Lepšj kryvdu trpet 
Za czastokrat mlczet 

Nedobre se náhle mstit; 
Pritelj zlim za zle 
Odmenit se náhle 

Žadašlj pokoge mit. 
Kdo sobe saud czinj 
Ten sam sebe vynj 

Pravo všecko zlehčuje, 
Odtud nie dobrého, 
Než starosti mnoho 

Na sebe pritahuge. 



Bohaté krajii\} 
Nákladné stavenj 

Snadna vecz šacovatj ; 
Od nich lid vojenskj 
Zmužilj ritirskj 

Tešy vecz odvratitj. 
Geste negteštegšý 
Biva negdivnegšy 

Podmanené spravovat. 
Lechko súkno maczat 
Ale teše valat 

Negtešy vipraovat 



15 



57. 

Z hnevivim žertovat 
Z blaznivim tancoval 

Maliczka kratochvile, 
Hnevivý ze zlosti 
BliELzen z nemudrosti 

Vsadit banku na čelo. 
Žadašly žertovat 
Rovného maš hledat, 

Kdo tvim žertom rozumj 
Neb czlovek žmužilj 
Blazen nelenivj 

Ostrý kord za nie držy. 



60. 

Czlowek bohabognj 
Nech gest postavenj. 

V yákem kolj nešte.<}tj, 
Však preto nezúfa 
Predce v Boha du£ei 

Že dogde zas radostj; 
Neb po mracznem czase 
Yigasni se zase 

Prestane y priety, 
Tak po protivenstvj 
Velykem neátesty 

Nasleduge zas átestj. 



58. 



61. 



Slávny titulove 
Kteryž Cisárove 

Yzacnim pánom davagj, 
Dost pro malú žadost 
Kraginj nestalost 

Od nich vzaté bývágj. 
Nepratelsku zlostj 
Z velkej nenavistj 

Na ohnj podrapane 
Z hory y ze statkem 
Ze vším gich nabitkem 

Tak svetská sláva hine. 



Czlovek bohabognj 
Nech ge pozbav^ 

Yšeckeho sveho zbožj, 
Zase k nemu prigde; 
Kdy pracovat bude 

Zas se v statku roznmoj^. 
Ale z lenyvosty 
Y mizerne chrustj 

Nechtegj do ust padat, 
Ne aby holuby 
Smažené kob^lg 

Melj se za nim valat. 



59. 



62. 



Prilyšnemu štesty 
Nedeg se podvestj 

Kterež mnoho slibuge. 
Neb gest vskutku slepé, 
Leda kde te vplete 

Když tvu žadost sprobuge. 
Co sy pri nem nabil 
Abis všecko stratil 

Prevraty tvoge srdce. 
Po svetskej maraostj 
Pomužt do težkostj 

Uškodi ty velice. 



Skušeny vogacj 
Vznešený yuhacj 

Chtegu štestim žertovat, 
Preš vody preš oheň 
Z nädherĎim svinpkonem 

Umegj preskakovat; 
Pokud štesty magj, 
Všecko premahagj 

Ostri mecz i kopiju; 
Než když štesty nenj 
Prigdu k pokušenj 

S korbaczem ge vibigu. 



16 



63. • 

Procz sy kord pripínaš, 
Gestli srdce nemaá 

Zmožileho v neátesty, 
Procz veliký statek 
Uživaá na zmatek 

Gestlj bogovat neznáš. 
Neb k velkemu panstvy 
Sveczy kord hrdinskj 

Czastokrat vitahovat. 
Nepriteluv silnich 
Poddanich nevolných 

Kordem slušy zastaval. 



65. 

Kdo se chce potykat 
S neprítelem sekat 

Ma se pitý vistrihat 
Czastokrat ožhralstv} 
Prílišne lakomstvj 

Muž te do klepca vehnat 
Meg radej v pametj, 
Že maš utikatj 

Gestli badeš premožen 
Neb vogak opilj 
Na všecko spozdylj 

Nemuž se hniiti s konem. 



64. 



67. 



Nemáš se vypinat 
Pišne sy poczinat 

Z velkim vogenskym (h)aufem, 
Neb czasem malý (h)auf 
Zmužylich vogakuv 

Zaženet z gedesnem. 
Chrobák dost ge malj . 
Všakže strom nemalj 

Czastokrat podhryzuge: 
Tak že malym vetrem 
Z mareným korenem 
Zeme se vyvracuge. 



Prvny pokušeoj 
Cziny Prestrašeiy 

Zvlašte bogazlivemu« 
Druhé když príspege. 
Pridá mu nadege 

Že se vilhál prvému; 
Ale když již tretj 
Za druhim príletj 

Vlas ti na hlave stane, 
Že to CO v rukách mtai 
A v čem se obyraá 

Z ruku tvogich vipadne. 



65. 



68. 



Prysne pravo lidem 
Narizene všechnem 

Svobodne gest všem hledat, 
Neb za gednim stolem 
Prítel z neprítelenl 

Nechtegj spolu sedat, 
Bohatý se chudobnim 
Lakomj se štedrim 

Nemohú se spravoval 
Vlka lake ovce 
T(c)hora lež slepice 

Nechtegj za krale znal. 



Prínutiš^ koho 
By stíhal nekoho, 

Snadne pred nim utecze; 
Neb vecz prínucena 
Velmy gest nevdeczna, 

Náhle se zas odvlecze. 
Chrta za zagicem 
Kdo honj korbaczem, 

Nech se mu neraduge. 
Darmo koňom hvyzdat 
Když gich maš napagat . 

Gestlj že sam nepige. 



17 



69. 

Ne z nákladná zbrogj 
Na áirokem polj 

Nepriteluv styhagu, 
Aniž silu lidsku 
Mocnosť nepratelsku 

Vogska silne zmahagu. 
Ale z Bozku mocy, 
Kdy geho pomocy 

Afilostiveg žadagu. 
Všelike nastroge 
Vogenske rozbroge 

Zanye se pokladagu. 



72. 

Ne toho ptak býva, 
Kdo ho y hnizde vida. 

Ale ho výbere. 
Vul tež yarmo nosy 
Ovse orat musy; 

Kun však oves požere. 
Hudci, gestlj hude, 
Ginšich dost mit bude, 

Kteryžto k tancj hragj. 
Lakomecz stiskanim 
Zbira statky sklanym, 

Ginšy pri nem viskagj. 



70. 



73. 



Trescy siná sveho 
Za czasu mladého, 

Dokud se trestat dáva. 
Bud dobrý zahradnik, 
Ktery krivý stromik, 

Když tenkj zarovnáva. 
Neb zrosUe stromový, 
Kvitj czasem škody, 

Gestlj ge rozložené. 
Tak sin nezdarylj 
Zrostlj po sveg vuli 

Y otce ven vižene. 



Ne vždycky gen zlato, 
Ale czasem blato 

Od slunce bližtiva se. 
Nemnohe tolaij 
Na stole brynkagj. 

Kde pracovat leny se. 
Ale všecke prace 
Ve mlyne m(l)inarce 

Kolaczum dopomáha. 
Sedlacka robota 
Negvetšy ge psota. 

Avšak panum zpomaha. 



71. 



74. 



Ne tedy chovagu. 
Kone opatrugu, 

Kdyz maš giž na vognu git, 
Ale pred trubenim, 
Czastim bubnovaním 

Magy obiczeg krmit. 
Kašu gestlj gidaš. 
Horúcu nefukaš, 

Snadnot ustu tvich spalj: 
Tak koho dešt spere, 
Darmo kepen bere; 

Po czase osoch malj. 

ArchiT. Diel H. 



Kdo chce vrecem mlatit, 
Sitem vodu važit, 

Ten ma pracú malý zisk. 
S pracy teg poznáva, 
Neb zle prípravy ma, 

Yako bez causi recznik. 
Tak pri slavnich dvoruv 
Ne pastir od voluv 

Pri boku panskem seda; 

Než koho pan važy 

Podlé boku sazj. 

Tomu vzácne misto da. 

2 



18 



75. 

Neradimt ze dczbera 
Sednut do šechtara, 

Mužešli y nem zustavat. 
Nebo s klece ptaczek, 
Z vreca divj maczek 

Bad by se veo vidrapat. 
Riba tež do vrše 
Radabv pustif se; 

Ale kdjž do nj vegde 
Zase chce nazpatek; 
Kdjz prichazj patek, 

misu zatym pugde. 



7«. 

Žid rad krám prodava, 
Nerád na bork dáva, 

Svug zvlašt kramarský si 
Všecko se domnyva, 
Že Messiaš prygda 

Uvede ho nazpatek 
K zemy kananegskeg, 
A on by v uherskeg 

Nerád zanechal statek. 
Radneg lacneg proda, 
Stáva se mu škoda, 

Kdo mu vy platit v svati 



76. 



79. 



Mladenecz tež pannu 
Žada, CO Diannu 

Acteon by mohl dostat. 
Príležitost hleda 
Vie kde panna seda, 

NeiDUž se czasem obstat. 
Dokud ge pritomnj 
S pannu v posezenj, 

Dotud tesknost necytj; 
Než když se rozlučj. 
Ma zarmutek veczj, 

Neyj kde se ocknutj. 



Prydelit neštesty, 
Maš o tom byt gistý, 

Že i druhé pospicha. 
Nebo psota psotu, 
Sedlak tež robotu 

NoczQV chvilu postiha. 
Dokud slu^ štesty, 
Umeg starost vestj, 

Aby te nepotkalo 
Neštesty ze ndyna, 
Pomiaet hostina 

Budelj múky malo. 



li. 



80. 



Gestlj mäso vážiš, 
Eost k nemu priložíš; 

Všcckot penyze stogj. 
Hlava i kolena, 
Pluce i slezina 

Y tv mizerne rohv. 

m 9 

Tak štesty s neštestjui 
Yako mäso > kostmy 

Na vážkach se probuge. 
Kdo SV v nem zakladá, 

m 

Mnohokrát sa klama, 

Když gťg czasem vexuje. 



Pod slamenim dachem 
Spokognegšim duchem 
Nagdeš odpoczinutj. 
Než v palote slávnej 
Karpitj obtahleg. 

Kde nesmyš y mlBvitj. 
Žadnv chudobneiun 

m 

Žebráku nuznemn 
Nezavydj chudoby. 

Ale lidem vzacnim 

A zvlaste udatnim 
Odgimag) sich hiadv. 



19 



81. 

Po poczte novina, 
Z mrazu tuha zima 

Czastokrate se stáva. . 
Poczta o pokogj, 
Sedlak o rozbrogj 

Nový kalendár dáva. 
Komu máš verity, 
Nebudeš vedety, 

Zustaneš v pochybnosty. 
Poczta z nahli vosty, 
Sedlak z všetečnostv 

Nabluznit umy dosty. 



84. 

Kdo gineho gsaudj, 
Sam sebe nevydj, 

Ten ge zvonu podobný; 
Ktery ginim zvonj 
Ráno, v czas veczerq, 

Sam pak ke mšy nechodj. 
Kdo chce v súše chodit, 
Nemá raky lovit, 

Zvlašt v hlubokich geskinach. 
Chcešlj pravo strýlet, 
Rucznicy gistu met, 

Nemuž držet vlhký prach. 



82. 



85. 



Zradne lidske Srdce 
Sobe veryt nechce, 

Yak ma verit ginemu; 
Neb kdo v Pecy liha, 
Poczemeny biva, 

Nebliž se, radimt, k nemu 
Snadno te poczernj, 
Zustaneš neuvemj, 

Daš-li se zvesty gemu. 
Vul tež z duvernostj 
Radby seno gesti. 

Pec (?) mu nedá y slamu. 



Z hnevu neuprimnost, 
Nenavist, velka zlost 

Mezy Pritely biva: 
Tak že y Bratrstvo 
Verne Tovaryšstvo 

Šelmovsky titul míva. 
Pŕitel sve píitelstvo, 
Kmoter tež kmotrstvo 

Pro malú vecz zabíva. 
Kdiž potreba prigde, 
Vzácny Kmotr bude 

Šelmy, Pan kmotr biva. 



83. 



86. 



Iíeb CO zavistlyvý, 
Co tve oczj vidj. 

To nemáš hnedky žadat. 
iNebo tak Svobodu, 
Spravedluost Sudu 

Zdáš se za dar prodavat. 
l^es tež dotud šteká 

Na zlého czloveka, 

Dokud mu chleba nedá. 
-Ale když mu da gest, 
lined bezpecznegšy gest, 

Hledy na neg zdáleka. 



Richtár, Boženicy, 
Czechmistrove všecy 

Chtegic ginich spravovat 
Magj peczet daty, 
O to se staraty, 

Aby ge ginšy stihat 
Nemohlj svim pravem; 
Hanba bity Iharem 

Pro dary neb penize. 
Dar Prokuratovy, 
Gsaudy Richtarovy 

Dane gsau po decrete. 



o* 



80 



87. 

Nínegšiho czasu 
Spravedlnost na vlasu 

Pauk nam ukazuge, 
Kterýžto mistrovské, 
Ale však cigánske 

Muškám sity spravuge. 
Z tegto geho prace 
Muškám bíva zradce, 

Neb gich mnoho morduge. 
Tak rozumem lidskym, 
Fortelem cigánskym 

Zradce dobrých sužuge. 



90. 

K do s oblygatorem 
Z nekterym gsausedem 

Statek svug podpisuge, 
Ruku za svedka ma, 
Sam si pravo vida. 

Nech smluvu nezlahčuge. 
'ľen pi'istupu v Pravé 
Nenaleza pravé, 

Yestly zatim kluczkuge. 
Veliké útraty 
Pro statek utratj, 

Nie však neobdržuge. 



88. 



91. 



Syrenes spivanym, 
Erokodyl s plakanym 

Mnohich ptakuv zvoláva; 
Než když se zletugú, 
K nemu priletugú, 

Nevolnich zaškrtava. 
Mnohi ma v ustech med, 
Na srdcy trpký jed 

Mezitim nezgevuge. 
Kde muže uškubne, 
Ústi však lahodne 

Sve cyganstvo funduge. 



Vidišlj v neštesty, 
Velikeg teškosty 

Czloveka upadlčho, 
Nemáš mu slibovat, 
Že ho chceš zastavat, 

Yestli vidiš zle geho. 
Czehož kdy zaslúžil, 
Na sebe uvalil, 

Oznam gemu úprimne: 
Nech sobe rozvažj. 
By nepryšel k zkazj: 

Zver jeho vecz duveme. 



89. 



92. 



Milug spravedlnost, 

V pracy zdržug mimost, 

Gestly žadaš kralovat. 
Naryzenim pravem 
S poradanim gsaudem 

Mas v saudich pokraczovat 
Chotáre starého, 
Terminu Prvnyho 

Nemáš pro novy nechat: 
Tak dogdeš pochvalj, 
Gestlj budeš stalj. 

Na tvogem hled prestavat. 



Temniczne vezenj 
Gest hrozne trapenj 

Nad smrt teštegšý bíva; 
Neb umret gedenkrat 
Trapit se nastokrat, 

Mnohem lechčj smrt se z: 
Kdo smrt giž podstupj, 
Ten všeckym záplaty, 

Co komu zustld dlužen, 
Než v teškem vezenj 
Prichazj mišlenj: 

Bude^ osvobozen. 



21 



93. 

Kterekolj prace 
Magj sveho zradce, 

Ti zly konec mívagj; 
Neb vlcy z lyškamy 
Magj zamesknany, 

Kože gtch sunnnu dagj. 
Mezitym zaškody 
A to z ncnahody, 

Nebo fortele magj. 
Tak i zradcy v rado 
K skaze a ne k pravde 

Zahladity žadagj. 



96. 

Nemeg ten obyczeg 
Pridavati viceg 

O nekom, než si slišel. 
Nevyš sam nacž yigdeš, 
Snad na geho prigdeš, 

Že te tež doma nasel. 
Muže ty vratit zas, 
Bude mit gisti čas, 

Když te budú spominat. 
Poviš neco malo, 
Co se s tebu stalo, 

On muže vice prilhat. 



94. 



97. 



Radišlj se nckde, 
Hled kdo druhý sedne, 

Aby ti nebil zradcem. 
Múdre sy poczineg, 
Náhle nezaczineg 

Tvrdé, nesnadne prace. 
Vzlašt gestlis na vogne, 
Drž vogakuv silne 

Czastim napominanim: 
Si zniužilj bilj, 
Úprimne služilj, 

Nebilj zradcy nad nim. 



Zaugatý statek 
Príchazj nazmatek 

Zvlast bohabognich lidj. 
Kdo ge zaugmagj, 
Veczj škodu magj, 

Mnoho gmenu uškodí; 
Nebo spravedlivich 
Penez lidj druhich 

Zgeda deset nepravých. 
Komu bilj vzaté, 
Bivagj zas dáte 

Y tvoge czasera pri nich. 



95. 



98. 



Cestlj neco konaš. 
tomocy malo niaš, 

Zvlašt obzvlaštnogšiho ; 
leškus pracy zacžal, 
Kluboko sy zaťal 

Sekeru do cyziho; 
^evimt kdo spomuže. 
Sekera ty muže 

Bez toporiska zustat. 
CJož mohl dokonal, 
52 ginšynij vykonat, 

Musíš na chuti prestal. 



Gineho neštestj 
Z velikú pilnostj 

Múdry umy se šetrit. 
Neb, kdy susedova 
Stena hory nová, 

Y tva muže zkazu vzit. 
Bezpecznost zly gest host, 
Prinašy škody dost. 

Pomáha do neštesty. 
Zle czyžmj v tuhj mraz 
Anebo v blatný čas, 

Nagdu te psotj dostj. 



22 



99. 

Zavistny márny svet 
Všecko bere nazpet, 

Co komu kdy borgnge. 
Gestlj zle šafugeš, 
Šafarstvy pozbudeš: 

Ginému zas darugc. 
Teprv k sobe prigdeš 
Poczitatj budeš: 

Go si kde koli stratil. 
Nagprvnegšy summu, 
Kterut ginj ugmu, 

Radbj sy se navrátil. 



102. 

Žebraku pišnym bif, 
Ghromemu k tancu git 

Smišna muzika biva; 
Neb zdrapanim šatam, 
Polamanim nohám 

dost miseria spiva. 
Lakomcy štedrému, 
Kurvaczy starému 

Protivnú gest šlechetnost 
Proty vode plinut, 
Žračy krczmu minút 

Odporugc vždy vlastnost. 



100. 



103. 



Nenj vždicky treba 
Klin s klinem ze dreva 

Kiganicií viražat. 
Gestlis vczera vivSkal, 
Dnes abis nestiskal, 

Maš na to pamatovat, 
Vczera opilemu, 
Dnes nestrizlivemu 

Slepá robota biva. 
Czaste prochazany, 
Steny podpírany 

Každý czlovek vysmiva. 



Z lipového dreva 
Vzácne kumšty stáva 

Rezbár giž viczvyczenj. 
S poslušného syna 
Otecz co chce dela, 

Ve všem ge mu povolnj; 
Ale z hruškového 
Zvlašt hluzovateho 

Teško krydla zlepuge: 
Syna bezbožného 
A neposlušneho 

Trpko otecz užige. 



101. 



104. 



K užiteczneg pracy 
Efaždý radneg kraczy 

Podlé sveg povinosti: 
Služebnik, nadelnik, 
Všelykj robotník 

Za plat služý z rychlostý. 
Kdo meko postila, 
Ten na mekem liha. 

Tomu sen ge sladký med; 
Než kdo z prinucený 
Co koljvek czinj, 

Tomu prade trpký ged. 



Richly kun yako ptak, 
Lenivý yako rak 

spatkem hospody hleda 
Neny to služebnyk 
Schvalenj robotnik, 

Ktery vždy v chlatku sed^ 
Kun vzácny y stinem, 
Hnilj sotva kigem 

Da se czasto zaprahat. 
Dag mrchu precz zahnat, 
Nemužešlj prodat, 

Co se maš s nim ostichai 



23 



105. 

Chceály uhasitj 
Plameň ndusity, 

Neleg oleg na oheň, 
Neb tak plameň zburis, 
Ktery neuskrovniš, 

DokucI mit budeš oheň. 
Rozhnevašly koho, 
Chtiez ukrotit geho 

Slov prvnegšich zancchag, 
Tak kdj se ponižis 
Gratiu obdržíš, 

Spurným slovum pokog dng. 



108. 

Pry všelykeg skaze 
Pichá se ukáže, 

Kteružto nasledugj 
Veliké teškosty 
Mnohé protivenstvy ; 

Tak nadatich shrocugj. 
Zas po malem czase 
Ukáže se zase, 

Že giž pichu opustil. 
Mnohé plundrovanj, 
Czastc utykany 

Kdy neborák okúsil. 



106. 

Zlim skutkem za dobrý, 
Dobrým zase za zlj 

Odslužit se tošk' veczj. 
Samár ze siodolj 
Z velikeg nevolj 

Zrno nosj ve vrecy. 
Tak mnoho vrccz vlaczy, 
Až se y potaczj 

Však plevy gisty musý. 
Vczely kvet trhagj 
Sladký med delagj, 

Giny vlaczj po kusy. 



109. 

Štesty gako kolo 
Toczy se okolo, 

Yako pena na vode 
Mnoho slubit umy. 
Ale malo splny, 

Než na pravá posobe. 
Ukazuget kvitj, 
Ktoré chceš-Ii mitj, 

Musíš do tmy sahat. 
Skrz trny bodlave 
Lilium láskavé 

Obyczeg mivej bravat. 



107. 



110. 



Kdo yamu ginemu 
Zvlašt pritciy svemu 

Kopa, sam do ny vpadne. 
Kdo s koľdem boguge, 
Czastokrat fektuge, 

Ten vezme ranu snadne. 
21ému tovaristvy, 
liestlj se daš zvcsty, 

Sam tako zlým zustaneš. 
Hozlicžnich Tituluv: 
liešte s kurvisinuv 

Podlé neho dosfancš. 



V krpcach statky hledat, 

V czižmach zas utracat 

Slúži ku poctyvosty. 

V papučach utracat, 
Potom bosim zustat 

Slúži k velkeg lehHosty. 
Ostatnj gest sláva, 
Kdy sedlak postava 

Pánu svemu penize; 
Panské zakladaný 
Sedlacke davany 

Poniužc mu do rueze. 



24 



111. 

K do nevy o psote, 
Velikeg klopote, 

Nech do dvoru nech od j 
Neb dvorská polivka, 
S fraucimerú dvorka 

Žalutku, mescy škodj. 
Gestlj žertu neznáš, 
Male pohodlj mas, 

Osohu ešte meneg; 
Každj te poškubne, 
Kde múze okradne: 

Radneg že doma sedeg. 



114. 

Velkj titul mitj, 
Poddanich nemitj, 

Malú slávu prínašy, 
Neb ne titulove, 
Nádherný krokové 

Gmeno vzácne rozhlasy. 
Vinyce prodatj, 
Preš do ny delatj 

Ostatný presovany. 
Velkomožnim slutj, 
Poddanich nemitj, 

Mizerne panovany. 



112. 



115. 



Ne z gedneho dreva 
Hnedky hora biva, 

Byt by yak velke bilo. 
Nenj to hnedkj vuz, 
Co geden kun vest muž, 

Taliga gmeno geho. 
Tak tež czlovek geden, 
Nemuž bit priveden 

Za svetka protj mnohim. 
Gedneho svedectvy 
Zradne gest šibalstvj-, 

Neprymj protj ginini. 



Dokudz geste živý, 
Nebud tak zpozdily, 

Abys statek detom dal; 
Rozdagice statek 
Nevim yak nazpatek 

Nagde se, bys zase vzal. 
Lepšy když od tebe 
Giošy czekat sobe 

Bude statku po tobe. 
Než se maš žalovat, 
S placzem žívnost hledat, 

Nedeg nie radim tobe. 



113. 



lHí. 



K paštekam nakladnim, 
Kolaczom pletenim 

Mnohých nakladuv treba. 
K baršonovim šatam 
Presúvaný baran 

Pryšivati netreba. 
Baršon se sobolem, 
Halena s baranem 

Zrovnanj sve mivagj. 
Pani s podannimy, 
Rak mezi ribamy 

Ne vždycky se srovnagj. 



Od tebe vyšimu, 

Y statku možnegšimu 

Nedeg statky tve skovat 
Zvlašte Pánu tvemu, 
Ktery poddanému 

Muže co chce zadržat. 
Vlkovi prasatá 
Sviňa tva kudlata 

Dost by nerada nechat. 
Ale vlk y svinu, 
Že ma k ny príczinu, 

Umi s prasaty požhrat 



26 



117. 

Na velikich svadbach 
Pry velkich hostinách 

Yelka pompa po stolu, 
Slávne hodovany 
Pry pochovavaDy 

Penizom cynj škodu. 
Než kdo lid vogenskj 
Verbuge krestanskj 

Statku sveho chvaluge. 
Dostanuc vitestvy 
Po sebe rityrstvy 

Slávne gmeno zanechá. 



120. 

Zmužilého srdce 
Gest hotóve k bitce 

Kde koljvek potreba; 
Ale nesmelého 
Styn gest vogsko geho, 

Vie utika než treba. 
Smelj ze zlich šramku, 
Nesmelj y v zámku 

Sotva se obstat muže. 
Smelj m gegich smelost, 
Nesmeljm bazlivost 

Velke veci pomuže. 



118. 



121. 



Chudoba znižuge, 
Ctnost nepovišuge, 

Dávno ge potlaczena. 
Bit bis bil Tullius, 
Udatni Marius, 

Všeckot ge gedna cena; 
Nebo chudobného 
Prazuy mešec geho 

Prinašy k potupenj, 
Zvlašt u lidj pišnich 
Vysokomislnich 

Neprospiva umenj 



Kdo ma penez dosty, 
Biva v poctivosty, 

Na prednim miste seda 
Bit by nie neumel. 
Mudrosty nevedel, 

Šalamunem ho dela. 
Mnohj pro penize 
Posedáva niže 

Od blázna raddy žada. 
Od holého v tmy 
Gjauc sam obleženj 

Košule vip9štava. 



119. 

Vitezuv udatnich, 
Yunakuv skušenich 

Gegich panstvy všecek svet, 
Kde se gen obratj, 
Muž gim štesty datj, 

Že budú kvest yako kv<?t. 
Tam biva zemanstvy 
Opravdove panstvy. 

Kde dobre gmeno nagdeš. 
Ne kde se narodiš, 
Než kde pekne chodiš 

Vlast svogu mitj budeš. 



122. 

Šaty velku krasu 
Prinašy do czasu, 

K ozdobe su každému. 
Penize k hodnosti 
Velkej povinnostj 

Slu/i neumelemu 
Mnohokráte Panna 
Zda se bit Dianna, 

Zvlašt kdy se prišperkuge. 
Podobná jest Pávu, 
Ktery krídla hlavu, 

Ne nohj ukazuge. 



26 



123. 

Kovacze z uhlamj, 
Sedlacy z pluhamj 

Sni czastokrat luivagj; 
Mačka tež z mišamj 
A ne z mcdvcdamj 

Obiranj sve magj. 
Co kdo mitj žada, 
V sne se videt dáva, 

Kdy se procitj ze sna. 
Na holem zustane, 
Na chutj prestane; 

Ze bo sen zklamal, pozná. 



126. 

A[noho snuv tracenj, 
Zbiteczne služenj 

Pri veljkich gest dvom?. 
Zdravý umenšnge, 
Krasu potracugc 

Zvlast u horliví ch Pánov. 
Gestlj neco mivaš, 
V podezrenj bivaš, 

Zcs ze statku panského 
Zbohatl, v krátky čas 
Vezme ti to Pan zas, 

Chce tc mit poddaného. 



124. 



127. 



Za nicz radj lidske 
Proti vulj Boske 

Daremne y praktikj 
Od lidj bezbožnich, 
Kteryžto pobežnich 

Usilugj skazitj. 
Pan všech v sve niocj ma, 
Komu chce tomu da, 

Od koho chce odegme. 
Rozum statok geho, 
Co kdo mu/e z toho, 

Yestli CO dal, kdy vezme. 



Neu.aš dluho spavat, 
Leda kde postavat, 

Chcťslj hospodár bitj; 
Neb dluhe spavanj, 
I*ry uhlich stavanj 

Mnoho muže škoditj. 
Negprv tvu kuchinu 
Praznu a studenú 

Na oczj ukazuge. 
Potom plnj mešec, 
Naplnenj všecek 

Do čysta vypraznuge. 



125. 



128. 



Vindešlj polovat, 
Prepelice lapat, 

Nos krahule na ruce; 
Nebo bez krahulcc. 
Bit bilo negA'ice, 

Uletyt prepelice. 
Chcešlj se prevažat, 
Maš veslo v czlunu mat; 

Nie tež veslo bez cluna. 
Mašlj se S'uditj, 
Musíš svedky mitj ; 

Tak bude vec vihrana. 



Pribitek svug mitj, 
Panem sobe bitj 

Blahoslavená get vecz. 
Yakovj gest kolj; 
Však sediš povulj 

Y tvug pri ohni hroecz. 
Než v cyzj palote, 
Kdo chce bruka na te, 

Bit by yak pekná bila. 
Preicas gen hoferem, 
Ginšj biva panem, 

Tis yak bez ule vczela. 



27 



129. 

Na cestách dalckich 
Vzlašte nebezpecznich 

Nesmel j hned se leka. 
Nech zagicc vidy, 
Nevydice lidj 

Snadno pred nim utika. 
Neb ne bogazlivim, 
Než lidem zmužilim 

Kažc štesti kde chce git. 
Kdo se šustu bogj, 
Nech v hore nestogj; 

Nemuž bez šustu progit. 



132. 

Nemáš žadat statkuv, 
Susedskich nabitkuv; 

Na tvem štestj prestaveg. 
Co ty Buch malo dal, 
A bit zas neodgal, 

Na tveg hrivne dostj meg; 
Neb lidske nabitlg 
Prevracj pribitkj 

Lidj lechkomislnich. 
Geden zle nabitj 
Penyz muž stratitj 

Deset tvich opravdivich. 



130. 



133. 



Vlk dost laczny biva. 
Však se radneg divá 

Na psa, kteryž dost gest ma ; 
Nebo vlk svobodnj, 
Pes z lancem pod vozj 

Na hrdle lancz nosiva. 
Vzacnegšj svoboda, 
Komu se spodoba, 

Nad všeliírake zbožj ; 
Svobodnj yako ptak 
Nesmika se co rak, 

Nechodj kde nm hrozj. 



Yazik gest ostrý mecz, 
Zradj te gista vecz, 

Gestlj bláznivé mluviš; 
Sam te prodat muže. 
Do psotit pomuže, 

Prvvedet kde sam nevis. 
Pod volem telatko. 
Pod kravou hribiatko 

Netrebat rozhlašovat 
Co tebe nepalj, 
Užitek dost malj 

Tot netreba zhasovat. ^ 



131. 



134. 



Skrušeného srdce 
Modlenj gde prudce 

Az do tretvho nebe; 
Nebo CO zadáme, 
V skutku poznávanie, 

Ze vše žadosti naše 
Bivagj slišane, 
Nam k potrebám dane 

Mimo oczekavanv. 
Ale psuv štekanj, 
Daremne šemranj 

Neprigde k vyslišanj. 



O zemrelich lidech, 
Pominulich vccech 

Daremní gest rozprávka. 
Sedlakum nevolnim, 
Žobrákom kulhavim 

Neny platná prochazka. 
Neb lide zemrelj 
Gednuc zaplatilj 

Každému svogu smrtj. 
Co gednuc pomine, 
Yak voda upline, 

To vicz nemužeš mity. 



28 



135. 

Všech vecy rozkoše 
Yak náhle meni se 

Snadno poznat muženie. 
Co dnes v rukách bilo, 
Richle zas minulo, 

Vicz snad to nevydime. 
Všecko namalj czas 
Ukáže se pry nas 

Tak yako rosa ranj 
Prv než slunce sedne 
Odkvetne tež snadne, 

Zhine tak život mamj. 



135 2). 

Had kužy svu zbleka, 
Orly CC z daleka 

Letagicz pera pusty, 
Gelen tež ze srstý, 
Když prigde k starosty, 

Oplza z večy častky. 
Tak gest czlovek mladý; 
Divne se tež hladj 

Dokud v štésty zustava, 
Teprv k sobe prigde, 
Když starosty dogde, 

Sve blaznostvy poznáva. 



136. 

Hodínj minutý 
Kdo muž zadržat, 

Gedna za druhu gide, 
Voda genž odpline, 
Vice tam nepline; 

Neb se stavy kdo vi kde. 
Zahradnj tež kvytj 
Nemuž stále bitj. 

Nech je yak chce rozkošnj. 
Všecko což vidíme, 
V malj czas, v hodine 

Musj svu skazu vzitj. 



136. 

Kdo ma tešku bolest, 
Ten pohotové gest 

Dluh starý zaplatitj. 
Vimerenich cyluv 
Spravedlivich saudcuv 

Nemuže prekroczitj; 
Neb co Buh uložil. 
To také utvrdil; 

Nemožná vecz ugitj. 
Pred smity strašlivú, 
Hodinu škodlivú 

Kdo muže se ukritj? 



137. 



137. 



Lide vekem zešlý 
Mivagj sen tešky, 

Neb malo mozguv magj. 
Sobe su nevdeczny 
V slovich gsau zbiteczny, 

Za často lat umegj. 
Teško gych poslúchať, 
Zvláštny vulj hledat, 

Teššy pri nich zustuvat; 
Nebo dobru vulj 
Ve snach potratilj, 

Proto umy mnoho lat. 



Od hlavy bolenj, 
Zimnice tresenj 

Nachazy se zelyna; 
Od psoty a nuzy, 
Svcczy nara to mnozy, 

Že býva smrt bylina. 
Každj od zimnice 
ľredce bi rad vice 

Lekarstvj sobe hledat. 
Neb smrtnj zelinku 
OstÄtnj ^) bilinku 

Ginemu bi raczy dat 



29 



138. 

Z mleka dobrý vagir 
Pozná, budelj sir 

Anebo syrovatka; 
Kragczy po yarmarku 
K výroczitim svatkum 

Vy že bude poptavka. 
Krczmarom po czase 
Znaty všeín dáva se, 

Dobrylj yarmek býva: 
Tak ctDOst mládenecká 
Co klin trczy zvrecka, 

Na všecko se dobiva. 



141. 

Czloveka vzácneho 
Vdeczna povest geho 

Roznese (se) daleko 
Pro geho vzácnu ctnost; 
Obzlašny naklonnost 

Rozhlasj se široko. 
Dokud miva štesty, 
Biva v poctivosty, 

Každý se k nemu hlasj. 
Kdiž štesty pomine, 
Znamost tež zahine, 

Neptagj se ho: kdo «i? 



139. 



142. 



V detinskem spusobe 
Ditky ved po sobe, 

K pobožnosti privazeg. 
Co žadagj mitj, 
Nemas nahí j bitj, 

Po vulj gim nedaveg. 

V rozkošy schovalj, 
Doma vichovalj 

Sin ma v statku dufanj; 
Kteremu kdiž ho das, 

V skutku na nem zhledas, 

Že bude márnotratný. 



Yaks poslúchal starších 
Rodiczuv tvich vlasnich, 

Tak tebe tež potomcy 
Budú posluchatj, 
K tobe se chovatj 

V tveg všeligakeg pracj. 
Neb slze Rodiczke 
Kliatby Materynske 

Prinašegj pokuty; 
Odkud se nenadáš, 
Pomstvu na se zhledas; 

Proto žes byl nadutý. 



140. 



143. 



Ijepšy bez ditek bit, 
Kdo ge nevy vodit 

K bazny a k pobožnostj. 
Keb nevitrestanv , 
Sin nevivalany 

Prídat zármutku dostj. 
Musíš za neg platit, 
Pastirem geho bit, 

Gestlj se kde obratj. 
Platu nepostaczy. 
Bude zradce vetšy, 

Dokud hlavu nestraty. 



Drobnich ditek hranj, 
Mladich vdov plakanj 

Nekdy z rozkoše býva. 
Ptaczek osamelj, 
Ozhralec opilj 

Tež z dobreg vule spiva. 
Komu maš veritj, 
Nemužeš vedetj, 

Všecy gsau podezreny; 
Slzi sice vdovské, 
Hrí také detinské 

Velmy náhle se meny. 



30 



144. 

Nová vecz vdecznegšy 
0(1 stareg milegšy 

Za novotj vždj biva. 
Staré sito s klina, 
Zly pitel zemlina 

M(l)inar za nie nemiva. 
Starý svogú radú 
Cziny mladim zvadu, 

Neb se gim blaznostj zda. 
Neb z vina starého 
Biva blaznuv mnoho. 

Novu bolest brychu da. 



147. 

• 

Nemá milost oczj, 
Skusenost to sveczj, 

Že pekná škaredého, 
Pekný tež škaredú 
Vekem zešlu babu 

Bere czasu dnešniho; 
Nech jen dukatj ma, 
Hned bude Dianna 

Nad gine vše peknegšy. 
Láska bude v mešcy. 
Ne na geho srdcy. 

Tak beži svet ninegšy. 



145. 



148. 



Nezhôd sita s kljna 
M(l)inare ze mljna, 

Dokudz gineho nemáš; 
Pritele starého 
Od dávna známeho 

Pro nového nenecháš. 
Nebo pritel mladý 
Nevimt yak uhovj 

Nevedúc tvug obiczeg. 
Gestlj chceš sednutj 
Neb odpoczinutj, 

Dve stolice nehledeg. 



Mnobj se domniva. 
Že vše zlato biva, 

Co se kdekolj bližty. 
Gestlj se ohledne, 
Nekde v znamost vegde, 

Nevj pohodly gisty. 
Chrobák tež horký chren 
Vŕta, zustava v nem, 

Dokud v nem co nachazj. 
Prigduc do gineho 
Korene sladšyho, 

Za nyc sy chren nevazj. 



146. 



149. 



Kdo vina moc pige, 
Ten rozum propige 

Z nemirneho napoge; 
Neb vino a milost 
Cziny va blaznuv dDst; 

Skodit uraj to dvoge. 
Milost srdce rany 
Vino tAke zbranj 

Vecy tvoge spravovať. 
Takže od milosti 
Velkeg opilostj 

Nebudeš znat co delat. 



Z ridka se nachazj, 
Gestlj se dva schazj, 

Gednostagnj manžele. 
Vždy geden mudregšy, 
Druhj blaznivegšy 

Kladu se do postele. 
Jeden s nich bedivy, 
Druhj zas lenivý 

Nespora mu robota. 
Co geden nazbira, 
To druhi prožira; 

Nagde ho za tim psota. 



^^^^^^HK^W^^^I 


H^^^^^^p 




^^^^^^ ^J 


Ne vždicky Dlannu 


Ninegšiho czasu - ^^H 


Preroskošuu Pannu 


V mešci nosí laskn, ^^^^| 


Z Acteonenj dostaneš. 


S kapsi milost poznagu ^^^^| 


Bit bys CO chtel míHlil, 


Zevnitmu krasu ^^^^H 


Ve dne v nocy tesknil, 


Na hlave na pasu ^^^^H 


Na chutj tež prestaneš. 


Panny ty ukazugu, ^^^^H 


Zdaliž Lucretia 


Kun osedlanj ^^^^H 


Gsauc Pany spanilá 


Do vDJnj pi-ibranj ^^^^H 


Vždy s Furialem liyia? 


Ilned uadhemegšj bíva: ^^^^H 


Jizte pro Priama 


Když na nep, cham vtahneä, ^^^^| 


Lucretia sama 


Hnoj vozit zaprahneš, ^^^^| 


Smrlj milost pomstila. 


Maličkú cenu miva. ^^^^| 


m. 


^^^1 


Kdo koho miluge, 


Chcešlj ^^^H 


Ten nech zavandnige 


Nemáš se hned zenit; ^^^^H 


Za more neb kde kolj. 


Bis svobodu neztratil. ^^^^H 


Misto samé menj. 


Namalj rozkoš, ^^^^H 


MiloBt však nezmenj; 


Zatim zhledaš uskost, ^^^H 


Predce ho srdce bolj. 


Rad bys se spatkem vrátil ; ^^^^H 


Železo tPŽ Magnes 


Alet pozde bude, ^^^^H 


Aczprave teške gest 


Svobodat nebude ^^^^H 


Vlastnosly svu pritahne: 


Svobodu zatim hledat, ^^^H 


Tak milost gesl divná; 


Neb tvogu zlu ženu ^^^^M 


Býva ty pričyna, 


Nedobrú biljnu ^^^^| 


Že te zpatkem potahne. 


Nebudeš mocy prodaL ^^^^H 


152. 


^^H 


Mladence vzácneho 


Manželskú uprimnost, ^^^^| 


Cziny mešec gelio, 


Lásku, stálu milost ^^^^^ 


Šaty dralie a krásne. 


Nevelmi v šte3tj poznáš; ^^^^H 


Kde se kdy obratj. 


Ale kdiž ^^^^H 


Bndu se nan ptati. 


Prychazy, bolesty ^^^^H 


Všudy ho pľigmu vážne 


Tu potom hotovú maä. ^^^^H 


Neb z peczeneg husy. 


Gesty stalý budú, ^^^^H 


Kde gsau tlusté kusy. 


Hnevat nebudú ^^^^H 


Para vetäy neíli hus. 


Pľo veljku chudobu, ^^^^H 


Netobo však býva. 


V lasce tež zrovnaný ^^^^H 


Kdo gu peĽze zhrjva, 


Bez zamesknavany ^^^^H 


, Než kdo gu deljti muž. 


Staley trvatj budú. ^^^^H 



32 



156. 

Nemocný z nemocy 
Sylny vlasnu mocy 

Czasem sobe pomôžu, 
Veznove s temnyce 
Tež od šibenyce 

Czastokrat se viinožu. 
Ptaka tež pro krasu 
Ptacznik ma, do czasu 

S klece geho nechce gest. 
Pany kdy dostaneš, 
Nech zla neb dobra gest, 

Nemužeš na prodaj vest. 



159. 

Vzácna gest nadeje, 
Gestlj ti prospege 

V tveg negvetšj potrebe; 
Manželská tež láska, 
Yednota pritelska 

Dat pamatku po sobe. 
Drahšy gest než zlato, 
Teško gest nam za to 

V týchto czasuv naleznut 
Každi radneg k sobe, 
Nerád by od sebe 

Na oczj lásku prodat. 



157. 



IGO. 



Velikj biva kumšt, 
Kdo ostryhatj muž 

Ženu peknú od ginich. 
Neb ženská naklonnost 
Gest ulisna chitrost; 

Neny stalj v slibech svich: 
Snadnu odpoved ma, 
Tisicz chitrosti zna, 

Prveg než te vislisj ; 
Odpoved ty nagde, 
S chitrostj te zagde. 

Po gy vulj bit musý. 



Krása a spanilost 
Prinašy teskljvost 

Mladencum také Pannám, 
Obzlašte skušenim 
K milosty pospešnim 

Netrpezlyvim vdovám; 
Kterym teško czekat. 
Nechcú dluho klekat 

K modleny za gineho. 
Nevery doczekat, 
S kramem svym pospichat 

Kramare z trhu sveho. 



158. 



161. 



Vinu obzlašnimu 
Zvlašte španhelskemu 

Netreba vychu stavat. 
Koná tež vzácneho 
K behu spusobneho 

V maštaly vedy hledat, 
Pannu ne pro venecz 
Poznáva Mládenec, 

Ale pro krásu a cnost; 
Nech vždj seda doma 
Chválu po sobe ma. 

Bude mit ohle(da)czuv dost. 



Statky, mnohé zbožy 
Po Rodiczuv mnozy 

Sinové dostavagj ; 
Pobožné Manželstvo 
Verne Tovaristvo 

Od Boha dosahugj. 
Ty kdo se ho bogj, 
V lasce staley stogj, 

Požehnaný mivagi; 
Nez ktery od kúta 
Honj se do kúta, 

Ty mizerný bivagj. 



^m 


^^^^^^^r 


162. 


^^H 


Deda tomu dvoru, 


Yay tomu pribitku, ^^^H 


V kterem krava volu 


Zle tam y dobitku, ^^^^H 


Yarmo na šigu klaiie. 


Kde zla luašlal, zle okno: ^^^^| 


Zle ge.it tam Manželstvo, 


Kde hnug místo Seäa, ^^^^H 


Príkre Tovaristvo, 


S plota biva ^^^^H 


Kdy žena tebu vládne. 


Neuy tam y pecz moczna. ^^^^H 


Malú chválu ziskaš. 


veczj bfda, ^^^^| 


Gestly se gý tak tiaš 


Kde mrcha gsauseda; ^^^^| 


Nadluze kepkovafj^ 


Brz sedla muže sedla, ^^^^| 


Neb koza k garmarku 


Kde chcrt bo ricbttige, ^^^^| 


Nešlaby ze äfaiiik'u, 


vulj obracugp; ^^^^| 


Musí?' g« Vigerfi' Iinatj. 


Slovy CO ostl'ohanij peha, ^^^^| 


16S. 


^^^1 


Koná. zvliLšt mlarfelio, 


Stiatyšlj mílu vecz', ^^^^| 


Hladj kroty geho 


Bit bis kde zašA prccz, ^^^^| 


Pan. dokud nan ní^eda; 


Precet na paniet prigde. ^^^^H 


Gestly ho skrocuge. 


Zla czizmj zle, ^^^^H 


Kde chcĽ s nim harciige. 


Zty Sused podlé ^^^H 


Spoczinut iiekdy nedá. 


DoRty ty psoty nagde. ^^^^H 


Velka gest mu bida, 


Neb pil yasnem czase ^^^^| 


Czasew j hez sedla 


Czastokrat. mračy' sé[ ^^^H 


Že býva zaprahanj. 


Náhle y krupi pŕSy: ^^^^| 


Ale vetšy teSkost, 


Tak po dobľfg žen^ ^^^^| 


Nezneaitedlnu zlost 


Y zla te ^^^^H 


Ženské czaste šennahj. 


Nebudeš vedet, kde sy. ^^^^H 


364. 


^^^1 


Mnoho musíš chodít, 


Zla povest o nekom ^^^^M 


Nikomu neškodit, 


Zrovnava se Ptakom, ^^^^H 


Gestlj 3P miniš ŕenyt ; 


Ktery prudce letagj; ^^^^H 


Neb z maleg priŕynj 


Mista bezpeczneho ^^^^H 


Lide lechkomislny 


Ubydleny svebo, ^^^^H 


Mohut veljce škodil. 


Kde by cbtely, nemagj. ^^^^H 


Drž dvere zavieue, 


Tak tež o zlem povest ^^^^| 


Chcešli, tveho kone 


Umy daleko ^^^| 


Bil ginj neosedlal. 


Teäko gu spatktm hledat; . ^^^^| 


Nczgev se každému, 


Neb z pričyny maleg ^^^^M 


Kteru chceš vzít Pannu 


Zla od dobreg daleg ^^^^H 


Bi8 na chutj neprestal. 


Novina umj behat. ^^^^| 


AnUT. Ule] II. 


^^^^H 



34 



168. 

Starých lidj rada, 
Zavist nebo zrada 

Velke Pevnostj bere: 
Vino sladké ženám 
Gest pomocz štebotám, 

Mnoho kucharek spere. 
Dosty z márnych reczy, 
Skusenost nam sveczy, 

Velka zvada povstava. 
Sedlak ne po sluncy, 
Hvezdári pri sviczy 

Po horách čzas poznáva. 



171. 

Nelitug nie Statku, 
Mašlj bolest yaku, 

Chcešlj zdravý nabitj, 
Lekarstvy v nemoci 
Nagílcš, prescriptij 

Od doktora muž vzitj. 
Magnes, Gyemant drahj, 
Ginšy statek mnohj 

Nezpomuzet z nemocy. 
Gestlj ho litugeš, 
Vicz než se šanugeš, 

Zacpag bleskem oczy. 



169. 



172. 



Pravda sama v sobe, 
Gestlj gest hotové, 

Snadnot Pravú pomuže. 
Že ty mrcha czlovek, 
Bud mu vdek neb nevdek, 

Uškodytj nemuže. 
Protj vode plivat 
A do vrchu behat 

Nevelmj snadno biva. 
Pravdu uhasiti, 
Faleš osvityty 

Tešku decisiu ma. 



Utratišlj Statek, 
Teško ty naspafek 

Zhledavat quitancie. 
Darmo Pocti delat 
Neb multiplicovat, 

Nenagdeš divisie: 
Tak po zleg povesty 
Nemožné ty vecy, 

Aby si dobr}'m zustal; 
Neb hrnecz czim navre, 
Tim vždicky teš páchne, 

Bis ho yak chtel umýval. 



170. 



173. 



Hlavnému Ritirj, 
Slávnemu Malirj 

Škoda pracy zadržat. 
Krasneg také Pany 
Pro gegy vzdichauy 

Teško samu zanochat. 
Koná teš prudkého 
Pro prudký beh geho 

Škoda býva ochromit. 
Sluhu tež starého 
Pro blázna mladého 

Neny dobre odpravit. 



Denglave gsau vczelj, 
Zvlašt když vitr k vuy 

Sem y tam ge zanese, 
Predce však že k zime, 
Kdy zly cžas pomine, 

Kvety do ule nosy; 
Abv tak v tvrdv čas 
Mohlj mit živnost zas, 

Ustaviczne pracugj: 
Tak pilny zaczkove 
Učy se bedlivé, 

S knycfa hodnost dosahiLK. 





35 1 


^^^ 174. 


^^^M 


Lesuik mnoho schodj, 


Pokrm, vytr, ohen, ^^^^H 


Dokud uvire zhody, 


Nspog, šatj a ^^^^H 


Nebo PUka z niŕoice. 


Potrebne gsau životu; ^^^^H 


Ribar tež po vode, 


Ale však z miraostj ^^^^H 


Obzlašte na brode, 


Služj k potrebnosti. ^^^H 


Mocziva se negvice. 


Nagdut czasem y psotu. ^^^^| 


Kohút na smptisku 


S pitj nemimefao, ^^^^H 


Hleda živnost v pisku, 


Spanj tež dluheho ^^^^H 


Aby neco vyhrabal. 


Snadno nemoc dostaneš. ^^^^H 


Kiainar proto chodj 


Od vetru, oil ohne ^^^^H 


Po yannarkoch vsudj, 


Od vody, povodne ;^^^^H 


Aby neco vydelal. 


Y žebrakem zostaneš. ]^^^^| 


175. 


^^^1 


Šalamún kral svecij, 


S pitj nemirneho ^^^^| 


Že novolnych vecy 


Zrydka co dobrého ^^^^| 


Žadnich pod aluncem iieDJ: 


Na svete se nachazj; ^^^^H 


Mezitim pro živnost 


Pro veljke ^^^^H 


Vidíme kumštov dost, 


Cnúst se musj krítj, ^^^^H 


Ktere gsau k podivenj; 


Zlost se sem y tam vrazj. ^^^^H 


Neb czasu nynegšich, 


Ne gen vzácnemu Pánu !^^^^H 


Zvlašt pry dvorych velkich 


Kralj Alexandru ^^^^H 


Umegj lancz udelat, 


žhralstvy uškodjlo, ^^^H 


Na kteremžto blechj, 


Tež AríEtoteiovi ^^^H 


Aby neuteklj, 


Slávnemu Phílosofovi; ^^^^| 


Umegj za kr(k) diíat. 


Neb byl žene za sedlo. ^^^^| 


176. 


' ^^^1 


Gedy aby zilj, 


Kdo czasu letniho ^^^^H 


Žigu aby pilj 


Hospodarstvy sveho ^^^^| 


Mnozy ležochtaduyci 


S piloostj nespravuge, ^^^^| 


Zhola nedbagj nicz, 


Ten czasu zimního ^^^^^f 


Zitra mohulj ricz: 


Z humna tež prazneho ^^^^^| 


Kdo bude s nich pit mocy. 


Malo objlj vege. ^^^^H 


Štesty gest vrtkavé, 


S prazneg tež kucbine ^^^^H 


Lez sklenice pravé 


Lehka para vinde; ^^^^H 


Snadtio se roztreštit muž. 


Nevim yak se Dasitjš. ^^^^H 


S prylišneho žitj, 


Letný ^^^^H 


Nemirneho pitj 


Zimný brucha klanj ^^^^| 


S pána zebrak biva guž. 


Sam sobe tak spusobiš. ^^^^M 




^^^^H 



36 



180. 

Zbitecznj lakomstvj 
Spusoby Tiranstvj 

Blyžnimu také tobe. 
Podobne gest žabe, 
Ktera v prachu hrabe, 

Avšak sneho gest nesmj; 
Aneb medvedovy, 
Kteryžto vlkovy 

Czasem zvera zabige: 
Sam toliko krvy, 
Mk hlavu y kluby 

Všecko spolu požere. 



183. 

Kdo v saudech spravedlnost^ 
Uživa vždy mirnost, 

Ten pravo za pravdu ma. 
Ale kdo za dary 
Pravdu zhledavagj, 

Ten Iharem czasem biva. 
Takovym gsaudcove 
Podlé Exactie 

Magu causu rozsudit 
Aby podlé gsaudu 
Illedic na osobu 

Nevydelj se bludit 



181. 

S pokogem chleba kus 
Šmacznegšy neži j hus 

Biva, kde gest nesvornost. 
Nech gsau plne skrýše 
Pominú negspiše. 

Gestlj láska a milost 
Manželská kde nenj, 
Snadno se promenj, 

Bit bj všeho dost bilo. 
Pred vlkem tež Ovce 
Rozbehnú se lechce, 

Yako by gich nebilo. 



184. 

Yelena po rohách, 
Medveda po nohách 

Snadno poznaíj mužeá. 
Osla po ruczenj, 
Páva po krjczenj 

Ginšy czas bit znamenáš. 
Czlovek tež po reczj 
Sam o sobe sveczj, 

Yelj pravda nebo les. 
S cygana czernebo, 
S chlapa ryšavého 

Zridka co dobrebo gest 



182. 

Nemá žadneg kryvdj. 
Komu zbožj všudy 

Po dvore se sušjva. 
Slama Tutorocznj, 
Seno tez vyrocznj 

Kdy zroka nárok býva. 
Ale kde dobitku 
Strechu drapa zbitku, 

Tam sama miseria. 
Tam y chleba malo 
Zemlyna zustalo, 

Pracná biva kuchyňa. 



185. 

Hled bit opatrenj, 
V povolanj pilnj. 

Múdre sobe poczineg. 
Co pred sebe vzit maš, 
Pilne rozvažiš vczas, 

Dobreg rade misto dej. 
Czastokrate Panj, 
(isauce citovanj 

Na rakoš, moc prohragj. 
Prigduce z Rakose 
Po nekterem czase 

Mudregšy se byt zdagj. 



37 



I 



186. 

Vlk dost laczny biva, 
Však se radneg divá 

Na psa, ktery dost gest ma. 
Vlk všudy svobodnj, 
Kramsky pes nevolnj 

Na hrdle lancz nosiva, 
Gzastokrate bitj 
Musy pretrpetj, 

Neb nemôže utykat 
Kdj neco sam cbita. 
Vlk snadno utyka, 

Vy se s ovcami vytat. 



189. 

S panem vlasnim gsaud mit, 
Proti vode brodit, 

Velmit tešku praq da. 
Lepšy se pokorit, 
Po vode dolu git 

Tobe, mne tak se zda. 
Chcešlj bezpecznj bit, 
Nedaveg se plavit 

Po móry v burlyvy czas; 
Snadnot muže more 
Nastrogit nastroge, 

Že k sobe neprydeš v czas. 



187. 



190. 



Nadeje u lidj, 
Nech se gista vidj, 

Snadno te muže sklamat. 
Slibilit sladký med, 
Za med ukažet ged, 

Na kole straku mužt dat. 
Lepšy chvála Bohu, 
Dluhe gest daly Buh. 

Kdo vy, kdj ho doczekaš, 
Co dnes hotové maš, 
Nehled opustit zas 

Pro to, CO za tym czekaš. 



U panuv gratiu 
Zagačy malugu, 

Kdo gu nagde, každému. 
Neb zagicz kde spal rad, 
Negde tam druhy krát; 

Lehne ku kru ginšimu. 
Tak šlepege tratj, 
Kdy se spatkem vratj, 

Cziny z mista promenu. 
Pan pro malú vinnú 
Naleza pryczinu, 

Da CO slibil ginemu. 



188. 



191. 



Rade nepritelskeg, 
Cesty tež zbojnickeg 

Pilne se vjstrihat maš. 
Nepritelska rada 
Skazitj te žada, 

Zbojník vezme, kde co maš. 
Never vczil zadnému 
Nepritelj tvemu, 

Kdiž ty lahodne mluvy. 
Krokodil tež placzem, 
Nevolnym ptaczatem 

K smrtj pomocy umy. 



Nebud radimt zradcem 
Nebo pochlebaczem 

Na nekoho pred nekim. 
Zradišlj nekoho, 
Prodaš nevinného, 

Zustaneš tež Yidaéem. 
Zradce za svu zradu 
Do temnice kladu, 

O statky pripravugj. 
Pro gegich nepravost 
Činy spravedlivost, 

Z zamkuv ge vyhazugj. 



38 



192. 

Neradug se ze statku, 
Czizimu nabitku, 

Kteryz nepravé nabil. 
Neb geden mizernj 
Penyz zloreczenj 

Deset ^nich bi zkazil. 
Pes také Esopu 
Pro stin pustil kost svu, 

Preš vodu gducz upustyl, 
Stynu se zradoval, 
Kost pro stin zanechal. 

Darmo se v vode moczil. 



195. 

Kdo se rad zdeluge, 
Bližncho lituge, 

V geho zvlašt nedostatku, 
Ten ma požehnanj 

Bez oezekavanj 

V svogem maliczkem statku. 
Alo kdo zlodegstvym, 
Prilišnim cyganstvym, 

Svu žyvnost vyhladava: 
Co dneska yjlhava 
To zitra chibava, 

Na maluczkj čas trvá. 



193. 



196. 



Bohatj gest dostj, 
Ktery bez zavistj 

V statku svogem šafuge. 
S pokogem zustava, 
Pryczinu nedáva, 

Že lakomstvy miluge. 
Ke vsem gest prigeranj, 
Mnohim dobre cziny, 

Vicz než sobe lakomecz; 
Kteryž ma statku dost, 
Varj ve vode kost, 

Pro skupost žebrakem jest. 



Pritele ne v štesty, 
Než v geho neštesty 

Maš často navštevovat 
Kdo v statku opliva, 
Pritcluv dost miva, 

Netreba gich kupovat; 
Ale k nevolnemu 
Pritelj nuznemu 

Zľidka se shromaždugj, 
Neb biljch kolaczuv, 
Cygany šatoruv, 

Gsaucze czemy, hledagj. 



194. 



197. 



Drž se spravedlnosty, 

V tvogeg povinnosty 

Žadoit stihat nebude. 
Nech kdo yak chce šteká 
A na tebe brechá, 

Spravedlnost vsudy bude. 
Za tebe zastavat, 
Koho se budeš bat. 

Neb pravdomluvnim lidem 
Sam Buh napomáha, 

V priczinach spomaha 

Svini spravedlivym gsaudem. 



Mašly nekdi lásku, 
Zanechag prochazku, 

Neczasto tam chodíveg. 
Pritele dobrého, 
K tobe úprimného, 

Tež neczasto unuveg; 
Nebo nove sito, 
Švecz také kopito 

Zanovoty schovagu. 
Kdy se obedere 
Leda kde po dvore 

Ve smetach se valagu. . 



39 



198. 

Dešlj na Hostinu, 
Zanechag Rodinu, 

Nevlacz se s celim dvorem. 
Snadno te omluvy, 
Prigdu ti na divy 

Lechkomislnim slovem. 
Cygan tez šatorem, 
Eurva ze sotorem 

Nevelmy vzácny biva. 
Psa také s kostela, 
Že ho tam netreba, 

Eostelnyk ven vitvjra. 



201. 

Kolacze, mandolj 
Malgiku chut magj: 

Gestlj manželku zlu maš, 
Nech gsau yak nákladné 
Anebo prípravné, 

Velmy malú chut zhledaš. 
Vždicky chleb gsausedsky 
Nez kolacz domovsky 

Chutnegsy lidem biva. 
Nebo u susedú 
Pekagj chleb z medu, 

Takc pryslovy býva. 



199. 



202. 



Ne ždycky pro statek 
Maš se gsaudit v Svatek, 

Gestlj kostel milugeš. 
Každj čas ma svug czas, 
Eteremz odložit maš 

Ysaud, ktery učynit chceš. 
Den Pane zrušitj, 
Dum geho tupitj 

Gest znak bohaprazneho, 
Eteryzto kazanj 
O pravem pokanj 

Nerád slišy dne toho. 



Pašteky komfectj 
Nedagy nie chuty, 

Gestlj znemilim gjdaš. 
Všeckat chut odpadne 
A to velmy snadne, 

Edyz vule žadneg nemaá. 
Lepšy kiselicu. 
Valaskú zinčycu 

Zmiljm ledakde gídat. 
Nebo plot 8 trny plist, 
Nez zlate groše czist 

S tym, koho vydiš nerád. 



200. 



203. 



Nebiveg z užitkem 
Bez potreby svedkem. 

Všudy se maš ohledat 
Neb czasem krahulcy, 
Honecz prepelicy, 

Orel chce oba zežrat. 
Gestlis gednuc obstal, 
Hled abys nezustal 

Druhi krát pri nevere. 
Falešnemu Svetku 
Za geho recz lechku 

Ukazugu za dvere. 



Darovaním koňom 
Nelapeg se k zubom, 

Radneg mluv deograiias. 
Gestly vdeczne prygmeš 
A toho pozbudeš, 

Snad ty da druhého zas. 
Edet darugj prase. 
Tam se nerád zase, 

Ede ho upecty maš. 
Viž dobre, že zljdj 
Nektery litugj, 

Co dagj, chcú vzitj zas. 



*) 



21.4 

Das ly íJar nf^komu. 
Nechlub se íiin»^ni;i. 

Aby te neoíJ-audil 
Žes vysokoniislnym. 
Chlubv žadostvwm. 

Protož také šte«lrim bil. 
Nechod s faryzegaii. 
Kterv sve alnmžnv 

m m 

S trubeDim mzdavalj. 
Aby gegich skutky. 
Pokritske Dabitky 

Všecy lido chvalylj. 



307. 

r»annn gest psa .krmit. 
Na slanvnu zabiŕ, 

Ze psa býva vždycky p'^s. 
BlazDu radu davat, 
Z hlupim se ostuzovat 

Darenmá tez prace gest. 
Zli^hn napominat, 
Psu ua stul hlavu cpat; 

Vždycky pes pod stul hW'dj. 
Koczka tí-ž zamysy, 
N^'cha mleka v misj, 

Beg, gesly miš vidj. 



20:>. 



208. 



Lnsku gednostagoost. 
Manželskú uprinmost 

Pltnycj znann'nagu, 
Ktery gednu misly, 
Aby s praduv zešlj, 

Vesly spolu tahagu. 
Tak manželstvo niile. 
Kde býva zdarylo, 

Gednim uiuisleui c/in j. 
Vzlast v íesurg potrebe 
Pomahagj sube, 

Co pred sebe vzit niinj. 



Kde bláznivé chodj, 
Ten saní sobe ékoclj, 

Gestlj s cesty ven vigde. 
Nikdy starú cestu 
Pre novu negistu 

Neopušteg, neb gimle 
Snadno muž zagitj 
I)u mraku bluditj. 

Nonagdešlj zadného. 
Tak radu starého 
Pro blázna mladého 

Nezavľhug vzácneho. 



206. 



209. 



Tn^scy siná ívt*ho 
Za czasu mladého, 

Dokud se trestat ilava. 
Zamlady strom zehiieš, 
Yak kolyvek sam chceš, 

Obratyš, kde so ty zda. 
Budet k potí'seny 
Syn czasto karany, 

Po tveg vulj viľoste. 
Z kterehož na starost 
Budeš mytý radost, 

A to na každem misto. 



Lidskvch ruku dilo, 
Byt yak vzácne bylo 

Zdelaue, nckdy spadne; 
Nemuže stalé bit, 
Musy svug konecz vzit, 

Nie neny trvanlyve. 
Slavno fundovaný, 
Re/by, malovany 

(.)(! vetní se zmekčugj. 
Svini Hectorove 
Neb Alexandrove 

Do času tež panugj. 



41 



Furmany od vozuv, 
Masari od voluv 

Nablesve rúcho mazu. 
Ševcovy tež Smola, 
Nech go ruka holá, 

Pachnoťhtv se však zmažú. 
Tak dohrv od zlého 
Tovaryše sveho 

Czastokrat sc naknzj 
Pes také z daleka 
Na czloveka šteká, 

Z bljzka pred uyiu uchazj. 



223. 

Ftak czastim spivanim, 
Gelen utykanim 

Mnohikrat skok stracuje. 
Riba tez do vrše 
Kdyz gednuc pustj se, 

Ven z vrše netrefuge. 
Rozum také lidsky 
Miva zmisl tešky, 

Nemuž všecko pochopit. 
Nenarodil se ten 
Czlovek, ktery by sen 

Mobl každý viložit. 



212. 



224. 



Dfítud z ilbanem chody 
Služcbnice zvodj, 

Dokud se neroztrhne. 
Zvlašt když na led prigde, 
Snadno se ho zbude, 

Gestlj dolu upa<lne. 
Zlodog dotud kradne, 
Choihc v nocy všade, 

Dokud do sidla padá. 
Koho magu zvesit, 
Xemuz se utopit. 

Gest spravedliva Pravda 



Ne CO samy chceme, 
O tom psat mužeme. 

Než CO se nauczime. 
Sco byt nemužeme, 
Ginim zanecháme, 

Pravdu vyznat musime: 
Že n e všecko vyme, 
Vždycky se ucyme 

Abecedu poznavat. 
Od štir dvacet liter 
Any Svaty Peter 

Neumel vvce kazat. 



999 

Lotr zanicz nenm, 
Dokud Svobodu ma, 

Gestlj mu pravom hrôzy. 
Neb svoge lotrstvy 
Klade za blaznostvy, 

Bezpeczne czasem ležj. 
Koczky na slanyne, 
Potkany ve mlyne 

T<'z bezpečne byvagj. 
Mimo však nadanj 
!il(l)inare s pastyami 

Náhle gich polapa^j. 



225. 

O stirech Czastkach Ročnich. 

Czasu magoveho 
Pr^^ostny nového 

Všecko stvorenj žada: 
Nebo toho czasu 
Veselého hlasu 

Slavjk znameny dáva, 
Že zima minula, 
Knam se prybližila 

Libich kvytkuv okrasa 
Travička zelena, 
Úrod všech biljna, 

Stľomuv predivna sláva. 



42 



226. 

Letný czas promenu 
Cziny z Mage divnú; 

Neb vzácnu pomoc dáva. 
Co z yara zakvytne, 
To v lete odkvytne, 

S kvyty ovotce myva. 
Toho zvlašte času 
Komary se pasu, 

Muchj y blechj spolu. 
Blechj zvlašt pri tele 
Muchj zas pry stole 

Komary u tvich volu. 



229. 

Tito štiry stránky 
Rady tobe statky, 

Kterak mas zivnost vestj. 
Czas Prvostny kvjtj; 
Leto da vydety, 

Co budeš v zime gisty; 
Podzimek ze zimu 
Kazut pod perynu, 

Neb teplu kožušinu. 
Abys mohl obirat 
Zivnost zhromazdovat 

Zvlašte v negtuh^' zimu. 



227. 



228. 



Podzimek vinyczam, 
Rozlycznym štepnycam, 

Hospodarj znat dáva: 
By bedlivý bilj, 
Sobe nelenylj, 

Obyraczku predkladá. 
Eazdj ma pozor dat, 
Sobe shromazdovat, 

Spola sveho, kde co mel. 
Neb czasu zimnyho 
Všecko zhotoveho 

Budeš brat abis vedel. 



Zima zvlašt nedbalich 
Lidy zahalczivich 

Negwice skormucuge. 
Votrhanych šatách, 
V podrapanich gatach 

Do kúta posazuge. 
Cos viete zhromazdjl, 
Kaze bys predložil, 

Gestlj chceš sitj bitj. 
Neb s kvytj bileho, 
To gest snehu mnoho, 

Nemuzeš zivnost mitj. 



O rozlycznych Barvach, s kterýchžto jejdnejkaždej vlasnost ( 

ukazuje. 



Kralovska dustojnost, 
Strybma panstvy dost, 

Czervena milost dáva. 
Bila stidlyveho, 
Zelena stáleho, 

Zlata teskljvost miva. 
Morská jest burljvich, 
Plameňa pocbibnich. 

Nebeská misly stálej. 



Vlasová hnevyvich, 
Ryšavá falešnych, 

Popelava vulj zlej. 
Broskova jednostajnost, 
Svetla pak veselosť, 

Žluta cziny blaznivost. 
Czerna smutek nese, 
^lodra žalost zda se. 

Tato jest barev vlastnost 



43 

Coronides, 

aneb: 

^yrka veršuv zepsanych zvlašt proti nekterým irysokomysliiym. 

Konecz budyž veršum, ktere jsau zepsany. 

Nech s nych co chce zmyslj, kdo je chcel dostatý. 

Komu se neliby, nech da jine za ne, 

Malyczku mu pracy nestychej po strane. 

ŽI u na tež podrve czasem hory, vrchy, 

Když múch nenalapa kluje i klát suchý. 

Do ule by rada, kde gsau medu kruchy, 

Strelce se však bogj, vy že nenj hluchý. 

Tak tuto mu Pracy, nepravim maliczku, 

Nagdu se však mnozý, který stihat (skumat) 'pocznú. 

Pauk také piete svu robotu vzácnu, 

Vy že múch nalapa, gestlj letat pocznu. 

Vczelj s (k)vitkuv polnich delagj sladkj med. 

Had k nim se pryvlecza, czasem napustj ged. 

Žaba tez podhrize dosty veljku zed, 

Pod czervenu kužy zbyra se hnognj vred. 

Apelles maloval gedenkrate strevicz, 

Švecz mu našel chibu, ze zle napsal cyplicz. 

Liška tež svug oczas vzdjcky chvalj negwicz, 

Kožušnicy mluvy, že nestogj zanicz. 

Sedlak nevy Sumy Pardusovey kozy, 

Nevy gegj czeny, leda kde gu vložj; 

Eožušnyk gu vidúc hned gu sobe stržj, 

Když gu s kvasu vygme, draho gu zas držj. 

Žerab slysicz ptaczkuv roskošne spi(vanj), 

Dluhj pisk otvira, čyny klepetanj. 

Chce ptaczkuv Ijbj hlas klepetanim stratit; 

Predce neny vzácny, nechcú ho v klecy mit 

Za vzácnu robotu neljto ge platit. 

Edešco nemuže byt ma obyczeg hanit. 

Eaždy vždj ginšiho lepšy umi saudit. 

Sebe pak samého neumy rozvažit. 

Dosty v hustem krýczku zagicz tež spoczyva. 

Avšak od psuv mnohich prece spatren býva. 

Mnohj Astronomus czasem se tez divá. 

Že Valach po horách kalendár vismjva. 

Maczka tez galegu nemuže zadržat, 

Kde se more zbury, tez musy se hibat. 

Remira, ríba mala, sotvy gu z more znat, 

Galegu nákladnú chce na sucho vihnat. 

Divné lidske saudj, tezko všem uhovét; 

Každý má svug zmisl kazdj chce ginak mét. 



44 



Nech kdo, kde choe, progde a skusj všecek svet, 
Neljbj se vsechném, nemuz vsecko védét. 
Diogenes ve dne tez z lampašem chodil, 
Kdeby pravda byla, všecky kúty schodil; 
Nenaleznuc Pravdj domu se zas vrátil, 
Ginsy geho mudrost v blaznovstvy obrátil. 

Neny iet\j v svete tak piana záhradka, 

V kteregžby nebila vikopana hradka, 
Na kteregž czastokrat rody se zeljna, 
Kterazto lekarum gest vzácna biljna. 
Nepsal gsem gi proto abjch se vypinal, 
Subtylnost rozumu mého ukazoval, 

líež abis tež czasem mislicz nezadrymal, 
O daremných vecech kdybis mnoho smišlal. 
Protož prygmj vdeczne tuto malú pracy. 
Vez že mnoho kugu y Czerny Kovaczy. 
Cot muž osožné byt, to kup sobe racz(ši), 
Nesam tobe radim, radit mnozy žaczj. 

Supplementum. 

V čem zaležj vzacznost, toho sveta hodnost, 

Zadá mnohj vedetj. 
Rozum sice Ijdsky preinišluge vzdickj, 

Myslú musy prestatj; 
Neb co vycz mislime, ty m vy c se divýme, 

Predivne se nam stáva. 
Kazdy svogim zmislem, pochybný v zdravj svem, 

Divne vecy poznáva. 
Astronomus vzlašte, gsauce na prochazce. 

Zadá planéty skusit. 
Gedneg kazdég vlas(t)nost buducy nestalost 

Chce z aspectuv oznamyt 
Philosoff subtylnost všech vecy rozdilnost 

Neznámych ukazuge. 
Divné Entitates neb Ideíitiiates^ 

Kdo vy, gak approbuge. 
Physicus Náturu zobzlašniho gsaudu 

Pravé zeznaty umy. 
Phisiognomus zevnitr zpoznava bolest, vnitr 

Pravdu povedet minj. 
Doctor z medicynu da presriptu divnú 

Apatekary hlcdat. 
Logicus Sillogismeni, imchibnj v zdravj svem, 

Musy gu zlimitovat. 



46 



Orator tez zadá, subtílne zachaza, 

Liškave rečy dáva. 
Libeznimy reczy nagde circumstanci, 

Když mnobich vecz dostáva. 
Poeta vymislj, abj mu gen nesly 

Rozljczné Bucolika^). 
Divne inventy vyluditj umy 

Tolar, dva, s starého mešca. 
Ale Grammaticus ten pravdu prodat muz, 

Ma dobru constructiu 
Kteru Donatista aneb Principista 

Teško poznat umegu, 
Tito disciplíny, kdo perfecte umj 

Ten muž bit Procurator 
Kteiy v malú chvilj vyluditj umj 

Co scdlak hledal zaro .... 



*^ ^^y^ ^" ^* 



£ P í 1 O g U S : 



Yako: Jeťisy nejsladéí atd. 

V tak velkem jsauženy 

Postaven gsem nynj, 
Nemajícz pomocj k memu spomoženj; 

Nenj v svete žadny, 

Bi ulevil ranv 
Krom tebe lekary, Kryste zvrchovaný. 

Ach zle jest smutnému Hryzé mne svedomy 

bit bez potesenj pro me prohrešenj ; 

V velikem zármutku, tot jest pravdiví czerv 

Y priliánem gsauženj ; neuhasitelny ; 

Avšak k tobe volám Kteryž ve dne v noci 

Jezišy premilý : prívady mne k plači, 

Mne ovcy stracenej Prameň mnohich slzy 

racž bit milostivý. lóže moje zmaczy. 

Ach zle gost smutnemn 

bit bez potesenj 
v velikem zármutku, 

v prilišaem jsaužeig: 
protož k tobe voIam, 

Jezišy premily, 
mne ovcy stracenej 

racz bit milostivý. 



4G 



Neb neštesty zradne, 

Duch v bolesti vadne; 
Kdybych Boha nemel, zahynul bych snadne. 

On však mne potešy, 

K e mne se obratj 
Olejem sve laski ranný me uleczj. 



Neštastny snad jest den, 

v kterem j sem narozen, 
neb neštastny život, 

v kteremž j sem položen. 
Matka ma premila 

procz jsi mne splodila? 
K byde a nerestem 

taks mne poslúžila. 



Ach auvech smutnému, 

kam se mam podýtj? 
v tomto mem zármutku 

snad musím zhynutý. 
Nebudešly chtjtj 

udelit milosty, 
musim se trapitj 

na veczne vecznosty. 



Ey ncracz trestaty 

Pane tve kuratko, 
ne(b) jsem ranen tošce 

pro hrych nebožatko. 
Padlého cžervicžka 

neracz zamitaty, 
Ktery jest vzat zemi 

a v zem se obraty. 



Štastny počten býva, 

na koho dotýra 

prutek tvuj czastokrat, 

kterýz prijímam rad. 
Tej jsauce nadeje, 

že sam uzdravyš mne; 
naleješ oleje 

Pane v ranný moje. 



Smiluj se nademnu, 

však jsem tve stvorenj, 
a neracz spominat 

vela prohrešenj; 
vpust kameň do more 

teškych hrychu mojich, 
na veczne vecznosty 

neprypominej j ich. ^ 



K tobet ja samému 

s Petrem se utykam; 
s Mary Magdalénu 

te za pomoc žadam. 
Pryjal jsy na milost 

Zachca, Matuše: 
rozkáž jit za tebu, 

žada te ma duše. 



Zaslúžil gsem jiste 

pro skutky me mrzke, 
které jsem uczinil 

hned od mladosty me; 
Neb jsem prykazanj 

tve Pane zamital: 
protož v tuto chvylj 

sluänes mne potrestal. 



O sladký Ježišy. 

neracz se hnevaty; 
uebs lekár nejlepšy: 

uzdrav moju dušy. 
Odejmiž odemne 

kalicha trpkosty, 
kteryž znašat musim 

pro me nepravosty. 





^i^^^M^H 




■ 


^^* Dnové títo moji 


Dáš kalych trpkoatj, ^^^^| 




plny jsau zármutku 


kteryž teško nesty; I^^^H 




bolesty, žalosty 


avšak milé znašym ^^^^H 




v velkera nedostatku. 


od tvej velebnosti. ^^^^^| 




Musim narykaty 


^^^^H 




na sve Narozenj, 


Inty jsaucz slybum tvim: ^^^^^| 




luže me zmačety 


po zdejšy žalosty ^^^^| 




mDohimy slzamy. 


že mne k sebe pryjmes ^^^^H 
do vecznej radosty. ^^^^| 


■ Nikoho muj Bože 


Protož prid Ježiši, ^^^^H 


^H vym že ocopustiš, 


prj'jmi moju duši; ,^^^^^^| 


^P aczprave zarmutek 


Dej att v kralovstvy tvem ^^^^^| 




nemilj dopustíš. 


tebu g^^^^^M 




Alia Ejnsdem Anthoris. ^^| 




Drahá Perla Poklad duši 


Snads mne zvrhl od ocý tvicb ^^^^H 


^1 maj nejsladšy Ježišy 


abich te nevidela; ^^^^H 


^ftO stradka stred sladšy nad med, 


iieb mi bolesty rozličnícb ^^^^H 


^^mftd sen mnohém iibcjšy. 


den ode dne prybiva. ^^^^H 


^^k Dej okuaif tej sladkosty. 


R- Radost moje konecz bere, ^H 


^^P Racz mi popňt tvej milosti, 


semou se všecko zle deje, ^M 


^^hbych tužicze po tobe 


vždycky nastáva kvilenj, ^M 


^^M Mohla naleznut tebe. 


Žalost, bolest, trapenj. ^M 


^^Banena jsem prevelicze, 


Komuž pujdem žalovaty, ^M 


^^M ranená tvu mylosty; 


Když kryž tešky nastáva: ^M 


^^pmdlevanym vadne srdce, 


Ach kdož bude litovaty, '^M 


^■^ neomylnú žadosty. 


srdce ve mne omillyva. ^M 


V R Žadost ma je hledat tebe, 


R. Lytuj mne sam muj Ženichu, ^M 


1 Žadosty túžim po tebe; 


mojej dušy mili vnyku, ^M 


V tak jsem v mysli skormucena, 


spomož my z meho jsauženj, ^M 


1 až duše ma zemdlena. 


všaks me sam potešenj. H 


1 Takliž v mej velkej teskosty 


Czekam tedy drahý Poklad ^^^B 


■ chceš mne Pane zanechat, 


dusy mej skormuczenej : ^^^^H 


1 abyeh se cvičila kazen 


Ježiše Ženicha meho ^^^^H 


\ tvoju častej poznavat. 


v nádeji neomilnej, ^^^^| 


1 R. kdibis jen na mne zase 


R. ktery žalost zmeny v radost, ^| 


1 spomenul tak v smutnem czase 


me kvytenj v potešenj, ^M 


I bned by srdce me zemdlene 


spusoby mne zde svu milost, ^M 




občeratrilo se ve mne. 


a v nebi veczn radost od odmenj. H 

1685 X 
1652 ^^M 


1 


33 ^^m 



48 



Index Yersiium Petrí Beniczký 



1. 


Praczy. 


45. 





Kraj nach Plun<Irovani. 


2. 


Svete. 


4<i. 





Pyšnvch l.vdech. 


3. 


Horách a Lesoch. 


47. 


í) 


Zbytecznem Úrade. 


4. 


Marnosty Sveta. 


48. 





Voloch neparných. 


5. 


Veselosty. 


4<J. 





Roztržitosty Nesvornosty. 


6. 


Tajných Srdcze. 


50. 





pokoy žadostivem. 


7. 


Pravé Myslený. 


51. 





Dvoroch velkych. 


8. 


Czloveku. 


52. 





Službe ve d(v)orych. 


9. 


Véczach začzatku. 


53. 





Kryvde trpený. 


10. 


Yazyku zadržaný. 


54. 





Zámkoch. 


11. 


Tagneg veczy. 


55. 





Pazdemeg Sýty. 


12. 


Pokog zadaný. 


56. 





Bohatých Kraynach. 


13. 


Nekude Ydený. 


57. 





Hnevlyvych Zertovany. 


14. 


Lyczkcg obyczey. 


58. 





Slávnych Tituloch. 


15. 


Bohatých. 


59. 





prylyšnem Szesty. 


16. 


Lydech Uczynku. 


60. 





Bohabognych Lydech. 


17. 


Dobrem Mene. 


61. 





Czloveku Bohabognem. 


18. 


Chodeny po czestach. 


62. 





Voyakoch Skúsených. 


19. 


Neprygemneg Rade. 


63. 





Korde Prypinany. 


20. 


Pekných Konyoch. 


64. 


Nadhernem Czloveku. 


21. 


Prorokoch. 


65. 


Pravé Pyšneiii. 


22. 


Umeny Lyd(s)kem. 


66. 





Potýkaný v Bytcze. 


23. 


Bohabognych Lydy. 


67. 





Pokúsený prvnem. 


24. 


Mnohých Slyboch. 


68. 





Prinútený nekoho. 


25. 


Snadnem Sudeny. 


69. 





Nakladneg zbrogy. 


26. 


Czystem Czasu. 


70. 





Synuv trestaný. 


27. 


Dobreg Rade. 


'71. 





chovaný Konya. 


28. 


Teškeg veczy. 


72. 





Ptakovy. 


29. 


Pekle plnený. 


73. 





Blysczany zlata. 


30. 


Drahých vecech. 


74. 





Mlatbe vreczem. 


31. 


Samotnem. 


75. 





Sedany z (d)czbera. 


32. 


Dlhem czekany. 




Mládencoch Pannách. 


33. 


Po Cestách Chodeny. 


77. 


Vazeny Masa. 


34. 


Rozume. 


78. 


Zídovskem Kráme. 


35. 


Nevládaný Srdcze. 


79. 





Prydeny Nestyasta. 


36. 


Suielem Srdczy. 


80. 


Dachu Slamenem. 


37. 


Zvade. 


81. 


Novinách po poczte. 


38. 


Blaznoch. 


82. 





Zradných Srdczoch. 


39. 


Drahých veczech. 


83. 





Zavystyvych lydech. 


40. 


Dobrých á Zlých. 


84. 





Gynem Sudeny. 


41. 


Lech(k)eg Zyvnosty. 


85. 





Hneve neuprymnosty. 


42. 


Tagnych veczach. 


80. 





Rychtaroch Bozenikoch. 


43. 


Kralovskem Stole. 


87. 





Czylegsem Czasu. 


44. 


Kralovskeg Kuchyne. 


88. 





Spyvany Syrenesa. 



49 



89. 


Milovaný spravedl. 1 


1.%. 


90. 


Oblygatory. 1 


136. 


91. 


Vydeny Nestye»tya. 1 


[37. 


92. 


Vezeny Temnyczneiu. 1 


138. 


93. 


Všelikeg praczy. 1 


[.39. 


94. 


Jyneg Kade. 1 


37. 


95. 


Konaní neyakem. ] 


138. 


96. 


Dyvneg obyczey. ] 


39. 


97. 


Zaug(iiu)any Statku. 1 


140. 


98. 


Neštyesty gynetao. 1 


[41. 


99. 


Zavystlývem Svete. ] 


42. 


100. 


Vyrážaný klyna z dreva. 1 


48. 


101. 


O.Uziteczn^ Praczy. 1 


144. 


lOž. 


pyšneiu Zebraku. 


45. 


103. 


Lypovem dreve. ] 


146. 


104. 


Rychlem kony. ] 


L47. 


105. 


Uhasený Ohnya. ] 


148. 


106. 


Zlých Skutkoch. 1 


149. 


107. 


Kopaný Jamy. ] 


150. 


108. 


skaze prylysneg. 1 


15!. 


109. 


Stesty toczeuy. 1 


L52. 


110. 


V krpczach statek. 1 


53. 


111. 


Psote. ] 


154. 


112. 


gednem Dreve. ] 


155. 


113. 


Pastekach náklad. ] 


156. 


114. 


velkem Tituly. ] 


157. 


115. 


Statku nedávaný hned dye- ] 


158. 




tom. j 


L59. 


116. 


Vyšem od tebe. ] 


160. 


117. 


Svadbach velkých. ] 


L61. 


118. 


Chudoba zuizuge. 1 


162. 


119. 


Výtezuv Udatnich. ] 


163. 


120. 


Zmuzilem Srdczy. 1 


164. 


121. 


Penez kdo ma dosty. ] 


165. 


122. 


Velkeg krasy. 1 


166. 


123. 


Kovacžovy. ] 


167. 


124. 


Sade lydskeg. ] 


168. 


125. 


Polo vani Prepelýcz. ] 


169. 


126. 


Snu traczený. 1 


170. 


127. 


dlheiu spani. 1 


171. 


128. 


Prýbitku svem. ] 


172. 


129. 


dalekich cestách. ] 


173. 


130. 


Viku lacžnem. ] 


174. 


131. 


skrušenem Srdczy. ] 


175. 


132. 


Nezadaní Statkuv. 1 


176. 


133. 


Yazyku ostrem. j 


177. 


134. 


zemrelych lydech. ] 


178. 



O Yšech veczv Rozkoše. 
O Hodinách minutý. 
O starich lydecb. 
O Hadoveg kozy. 
O Bolesty teskeg. 
O Boleni hlavy.*) 
O Dobrem Vayerovy. 
O Spusobe Detinskem. 
Lepeg bez detý být. 
O Czloveku (v)zacneni. 
O Poslúchaný Staršých. 
O Hraný Ditek. 
O noveg veczy. 
O Sýte s klýna. 
Kdo výna moc pyge. 
O Milosty Oczý. 
O Domnivaný. 
O Nachazany ziitka. 
O Dianne. 
Kdo koho miluge. 
O vzacznem Mládenci. 
O vczylegsem czasu. 
Slobodnému být. 
O uprimneg Manzelcze. 
O Neniocznich z neraoczy. 
O kumšte velkem. 
O Výne obzlastnem. 
O Nadegi (vjzacznog. 
O krase a spanilosty. 
O statkoch mno(h)ich. 
O Dvorový a Volovy. 
O Koniovy mladem. 
O mnohem chodení. 
Yay tomu Pribitku. 
O Straczeni mileg veczy. 
O zleg Povesty. 
O stareg Rade lyczkeg. 
O Pravde sameg. 
O Hlavncm Kytyri. 
O Nelytovani Statku. 
O Straceni Statku. 
O Včelách denglavich. 
O Strelcoch. 
O Salamunovy. 
O Gedlu a Pýtý. 
O Pokrmi, vetru. ohny. 
O Pýtý nesmimem. 

4 



50 



179. O Letnom czase. 199. 

180. OZb3rtecznemLakomst(v)y.») 200. 

181. O blaženosti pokoja. 201. 

182. O hospodárskej zásobe. 202. 

183. O sudcovskej spravodlivosti. 203. 

184. O poznaní Človeka z reči. 204. 

185. O opatemosti v podujatí. 205. 

186. O viku a psu. 206. 

187. O klamlivej nádeji, 207. 

188. O nepriateľskej rade. 208. 

189. O pravote s vlastním pánom. 209. 

190. O panskej milosti. 220. 
19L O zradcoch a pochlebačoch. 221. 

192. O nespravodlivom statku. 222. 

193. O spokojnosti so svojím. 223. 

194. O držaní sa spravodlivosti. 224. 

195. O božom požehnaní dobrého. 225. 

196. O láske k biednemu. 226. 

197. O prečastej návšteve. 227. 

198. O chodení na hostinu. 228. 



O zachovaní sviatku. 

O daní svedectva. 

O zlej manželke. 

O milom spoločníku. 

O vďačnosti. 

O nehľadaní chvály. 

O pltníkoch a svornosti. 

O trestaní dietok. 

O daromnej veci. 

O novotách. 

O nestálosti. 

O zlj^h tovaryšoch.*) 

O nevyhnutí trestu. 

O nevšímaní si trestu. 

O nepochopiteľných veciach. 

O ustavičnom sa učení. 

Jaro. 

Leto. 

Podzimok. 

Zima. 



229. O štyroch čiastkach v roku. 



Pomániky, 

*) Eatonová „História critica Regum Hungariae" hovorí, že Petor Benický naro- 
dil sa v Trnave: preto prosím priateľov slovenskej literatúry v Trnave, aby 
si neztažovah dopytovať sa tam na neho. Snáď by sa tam alebo tiež inde 
pošťastilo prist nielen na neho týkajúce sa dáta, lež i na dáke pozostalé 
rukopisy. 

*) Čísla 135, 136 a 137 opakované sú i v rukopise. 

•) Na boku stojí oprava: „nevdacznu." 

*) Y rukopise z čísla 209 skočeno až na 220, a chyba táto potom trvá až do 
konca číseL 

^) Bucolika, lat. bucolica, t. j. pastierske spevy, selanky. 

•) Čoby malo znamenať toto odčítanie? Poneváč naslediyúci „Index" je dru- 
hou rukou písaný (ako to dokazuje porovnanie jeho písma s písmom predchá- 
dzajúcich básni), nazdávam sa, že básne r. 1652 písané po 33 rokoch (1652 
+33), teda r. 1685 dostaly sa do ruk iného vlastníka, ktorý k ním pripísal 
spomenutý „Index." 

') Predtým (sr. pozn. 2.) opakoval 135, 136 a 137, teraz, chcejúc prísť do ko- 
laje čísloradu, opakuje 137, 138 a 139. 

^ Ostatnie listy sú vytrhnuté: preto teda, počnúc od č. 181 inclusive vlast* 
ním dômyslom doplnil som chybi^'úče čísla „Indexu." 

*) Srov. hore poznámku 4. 



51 

n. 

Jána Buoca 

A. Neviazané blahoželania. 

1. 

Z tak velikého daru, od milého Pána Boha daného, radugem se velice, 
že gjch Ifilost P. T. y P. Š. pri dobrem zdravj a stalem pokogj uhlidati mu- 
žem. A srdečne také yjnšugem, že by gjch Milost Pani T(etku?) spolu 
y 8 P. Š(vagrinou?) Pan Bňh y na mnohé budúce leta pri lepšjm zdravj zdr- 
žovali račil. Po dokonaní žjvota tochto ale (v) Nebeské Sláve a radosti ve- 
seliti sa mohli. 



t. 



2. 

To sam Pan Bňh predpovedel pri stvorení Sveta prveg našeg matky Eve 
že v bolesti počne a roditi bude ditki sve. Ale ačkoli veliká gest bolest ta, 
díc meneg však premáha tu bolest radost, ktera vipliva z detatka narozeneho, 
netoliko Matki ale y všemu Pratelstvu. r*ry gakovegžto radosti y Vaša Mi- 
lost, spolu y se všechnemi pribuznimi, tu radost pripoguge, že se narodil člo- 
vek na svet. K tomu také vynšugeme, aby ta radost netoliko Panum Rodi- 
čum, ale y gjnim Pratelum z detatka tochto y na potomne časy radostná 
a veselá byti mohla. Po dokonaní teto radosti časneg v teg neskonaleg 
a vecneg radosti spolu učastni se stati mohly. 

3. 

Velice sobe važjm Vašeg Milosti auprimne vinšovanj. Mili Pan Bňh rač 
Vaáeg Milosti hogneho potešení udeliti. Ya pak se geho Mylosti Bozke pod- 
dávam podlé vule geho negsvetegšj, aby nas požehnanjm všelikým na dušj 
y na tele k sláve Gmena sveho svätého korunovati račil. 

4. 

Velmi dobre známe gest Vašeg Milosti, že dnešniho dne sveti se v Cyrkvi, 
víudj xnezj krestani, Svatek Narozeni Krista Ježiše. Ga z úprimnosti Srdce 
z Vašou Milostou radovati a veseliti se mužem, že dnešnj den Vaša Milost 
v dobrem zdravj dočekati mohla. Vynšujem také od toho Darce všeho do- 
brého, aby y na potomne časy v lepšjm zdravj teto Slávnosti dočekavati 
y prečekavati mohli. 

5. 

Gak veliki dar a dobrodini nám Spasitel naš Krystus Gežiš spusobiti 
račil skrze sve utrpenj za hrichy naše ! Kteražto Pamatka nyni po všem Svete 
a obzvlašte Krestanum se pripomína. Ga z teg pričyni , že Vaša Milost tež 
toho dobrodini účastná se stati mohía spolu ze všemi Krestani, ba ano y ze 

•4* 



52 

Tsemi milimi domacymi v dobrem zdravj sveti, netoliko se radugem, al 
T vinšugem, aby Vaša Milost na mnohé roki tak rovnim spnsobem radost 
negšye a veselšye časy dočekavati y precekavati, po feto pak radosti časn 
v te večne veseliti se mohla. 

6. 

Radostnegšj povest Vašjm Milostiam zvestovati nemužem, nes kteral 
Spasitel Kristus Gežiá neprateluv svich premohel a predpovedenim dnai 
zmrtvich vstal. Zložmcž tehdi všeliki zarmutek a truclilivosti , privitagjo 
a velebugjce našeho Vitezjtele pekla a pekelného húfu. Tomu nepremožjtedl 
nemu Vitezjteli Vašu Milost odavam, žadagjce od Neho, aby Vašeg Mil( 
y z milimi domácimi On račil svu milosti vždy pritomen biti, a všjm 
požehnaním na dušj y na tele hogne obohatiti, v stalem pokogj a čerstvos 
na mnoho let zdržovati a chraniti. 

7. 

Ponevač dnešnjho dne všudi mezj Krestam Slavnost Zeslani Ducha Sni 
teho sveti se; kteruzto y Vaša Milost v dobrem zdravj a stalem pokogy 4| 
čekati mohla: Z toho se netoliko tešjm a radugem, ale také y srdeciJ 
omislem vinšugem, aby V(aša) M(ilost) teto Slávnosti geste na mnohé baditf 
leta v dobrem zdravj dočekavati y prečekavati mohla. Po teto pak xsäm 
časne v te večne radovati se mohla. ij 

Yelice se s toho radugem a tešjm, že mužem Vašu Milost Pána Bi 
spolu ze všemi milimi domácimi v techto pripadlich Slavnostach v dobi 
zdraví uhlidati. Pri tom také y vinšugem Vašjm Milostiam, aby teto SI 
nosti geste na mnohé budúce leta pri lepšjm zdravj a stalem pokogj do< 
Yati y prečekavati mohli. 



B. Povery a domáce rady. 

1. Chcežli^ aby s hyl momi: Naleg na velikí Patek do sklenící 
a zakopag do mraviska, potom o Bok chot ta na to místo, v teg h( 
o ktoreg ta položjš, a nagdeš v neg netco vina, ktere vipítí más, anebo 
menček, kteri na stribmem prsteni nositi mužeš. 

2. Chcezli^ aby se te šabla nechitila: Vezmi koreň zelení, gesto se 
nuge psy gazyk a na lačne srdce uživeg, a uvidiš, že se stane. 

3. Clicežli tagne veci od človeka zveäeti: Hlavu nedopitorovu^) ol 
a spícimu človeku polož na gamku proti srdcy, a zgevi všecko, co se g0l 
ptatí budeš. ■*- 



m. 
*) T. j. nedopierovú. Pozn. Sostavovateľa. 



53 

4. Chceíliy aby ty priesadu muški tiehubiU: Pokrop Semeno Ragskim 
gom^ a nebudú hubiti. 

5. Pakli f e OH holfja: Vezmi sadlo zagecy, potry sobe očy, a budú ty 
ave. 

6. Pakli bi te Hat uštipnul: Vezmi kohutovo Mäso a prilož nato misto 
omu geste Hadi koreň, a tak v gedno stluč a zasib ranu. 

7. Chcežli pehi $ tvári sehnati: Vezmi lagno holubici a z medem zetri 
laister udeleg, tak sobe spomužeš. 

8. Mažli Statek nefnocni: Vezmi Oman, Polian, Cesnek a Chren, na 
ibno skragag a daveg statku. 

9. Gestu že ti Svine vhoregu: Živého ohne vezmi, a prachu puškoveho 
ri a spolu daveg v pomigach. 

10. Gestu ze bi te Pes hesni uMikrnd: Pšenicu v ustech zežug a na 
m prikladeg. 



\ 



11. ChcežU^ aby se (i Včely radi drželi : Vezmi vrbninu, vlož do ule, 
rog osadiš, y budú se ti ranožiti. 



' 12. Cheezli zhoyiťt hradovicr: Upeč Cibule, zmišeg z medem a prilož 
!l»radovicu. 

13. Gestu že ti statek dochnr: Vezmi Hada zabitého a spal na prach 
hfeg v čem chceš. 

, 14. ChcešU aby te žaden neprestrelil: Chit na Svätého Jana Kukučku 
p tri dni choveg, potom gu rozparag, a nagdeš v neg geden kamenček^ 
p pri sebe nositi budeš. 



15. CficešU aby (e Panniki milovídi: Vezmi vagčka z^mravisku a polož 
do skleuice, a ťtk nech stoga za osem dni, a potom vezmi. Kteregkoli 
ličky (sa) dotkneš, bude te milovati. 

16. Chcežli (d/y te žadni nevidel: Odrež z mački cerneg ucho pravé, 
deku od Kravy cerneg var a s neho uši prsteň (a) na svem prste vždi- 

ÍBOS. 

17. Clicezli aby urkdo k tebe prišel: Vezmi Oman a na kusi poreš a moč 
pä za devet dni u za dovot noci, a tak vižmikťg do peci zakureneg. 

18- Chcežli aby tve včeli bili mocne: Vezmi hromovú strelu a natri mezi 
a kdi včeli puštaš na gar, postav pro čeli, y budú mocne. 

19. Chceäli al/y yidlo z hrnca piskahdo: Vezmi živého Stribra, uvrž do 
y viskare. 

80. ChceJli aby nekdo k f obe pri.^rl : Nnpiš na Vagce graeno (, vezmi ho) 
niti a to pec. 

21. Chcežli aby psi na trbr neslekuU : V(vjni koreň čemobilovi a polož 
äžmi, y nebudú stekati. 



54 

22. Chcežli aby te rada videla : Vezmi tri listí Šalviove a tato slova 
napiš Z. F. P. S., natri tim gmeno tve a gegj, polož pod prach (prah), kde 
chodi a vezmi svug y gegj vlas, a tato slova rekny: gako tento vlas horí, 
tak aby tva láska ve mne horela. 

23. CliceSU by s^i v nocy videl: Nos pri sobe Očy Hadge. 

24. Chcežli aby Kravi mleko meli: Vezmi Rutu a v čem chceš deg, 
a budú miti. 

25. Chcežli aby si na ceste neustal: Vezmi Rutu a Olivu, a stluč spolu 
a pomast nohi. 

26. Chcežli aby si utrefil co chceš: Vezmi Ritkovi^) gazik a srdce, po- 
maž sobe levu Ruku y prst, y utrafiš. 

27. Chcežli dive Masso zéhnati: Vezmi uhel žeravi, ze sólu potri a tak 
y z vinem polož na ranu. 

28. C*hcežli zhogiti lamani noch: Vezmi Borovičga, var v pive, a potom 
mast dobre nohi. 

29. Chcežli miti pelcnu tvar: Vezmi Račge Oči a z medem var a umi- 
veg se. 

30. Chcežli miti l'učerave vlasi: Vezmi Kvet a Slamu ovsenú mladú 
a var spolu toho, mi sobe hlavu každú Sobotu. 

31. Chcežli aby na te Lide laskavi bili: Vezmi Dudkovu hlavu a pri 
sobe nos, y budú te radi miti. 

32. Chcežli Hrle z hrdla zehnati: Vezmi Kuru brezovú, ve vode var 
anebo ve vine anebo ve vocte, a tak pi, y spomuže ty se tobe. 

33. Gest(l)i že pah močiti nemuie^: Vezmi Zelinu a potry na 

prach, uživeg ve vine aneb v pive, a snadno močiti budeš. 

34. Aby te žaden oklamati nem^ohol: Vezmi Koreň černobilovi a pri sobe 
nos, a žaden te neoklame. 

35. Chx^žli aby tobe čarodegstvj neuškodilo: Napiš sve gmeno na Listek 
a zakopeg ho pod prach (prah), neuškody tobe. 

36. Proti treseni Srdce: Uživeg Kvet Muškátoví, a budeš zdrayj. 

37. Mašli dobitek nemocnj : Vezmi Oman, Polian Cesnek a chren, pokra- 
gag na drobno k gedenj, statku tvemu daveg.^) 

38. Aby te žaden neprestrelil: Dostav gednu Kukučku drž gu za dva 
Mesice a za tri dny, potom gu žaby a hledeg v geg hlave kamencek, dag ho 
zapravit do prsteňa a polož na veliký Palec, a nikdy se tobe kulka nechity, 
a gestly neveriš, zavaš na psa, strel do neho a skúsiš.') 



*) Ritka gestit ptak. Poznamenáme pôvodca. 

^) Opakovanie čísla 8. Pozn. Sostavovateľa. 

^) Opakovanie č. 14 s nektorou premenou. Pozn. Sostavovateľa. 



55 

Item: Nos pri sobe ten kamenček, a co budeš pitat od nekoho, nebude 
■CC odepriti, ale da ty, 

39. Ahys mel inoc nad 50 evitesity: Žaby černu slepicu, vipitvag gu 
^kne a ošklup gi a upeč, gako bys gi mel sam gisti, potom když se upeče, 
lezmi novy hrnec, vkterem geste nie nevarily, sprav gu do tobo hrnca a za- 
kry pokrivku, a zakopag v nedely ráno, kade lide negvíce chodga, ale se ne- 
piiledeg na žadnu stranu, a necheg gu zakopanú až do devateho dne, a potom 

na devati den v tu hodinu, v kteru si zakopal, nagdeá s toho Toliar, 

iten a zrcadlo. Z tech trech vecy vezmi gednu, co se ty bude libit, gestly 

lež Toliar, vždycky se tobe navráti; gestli zrcadlo, kteregkoli se daš na- 

lut, bude te milovaty; a gestli prsteň, polož na prst, a žaden zbognik 

ie te mocy zabitý, kdy pugdeá ces hory, a budeš moc mity nad 50, pa- 

li, lidmy zvitezity. 

40. Aby se te zhrog nechitila: Kdy nagdeš pred Svatim Janem Hada, 
mu hlavu a polož do ny zotry hrachy, a polož do zeme; ket ten hrach 
kvitnut, nos ten kvet pri sebe, kulky se nebog. 

41. Kdyhy Ovce vzdichnli: Každé ráno na svitani y večer, kdy slunce 
le, Ovčinec Rutu dobre kadit potreba. 

42. Kdyhy Konovy roch slezl: Stritku z chleba vaíeho (vezmi a) uhnet 
dobre ze soln a preš noc mu na noc prilož na ranu, vezmy glia a Kruš- 

(krušpanku) a oblož mu roch. 

43. Proti záduchu konskému: Preš nekolik dny nedaveg mu nie gineho 
i krom toliko vodu, ktera by bila s vodu mišana. 

44. Aby fíuste svine hily: Daveg gim močení oves gisti. 

45. Komu dobytek mre: Koreny černobilove var dobre ve vode, daveg 
)itkn pit, pakly nechce, naleg mu do hrdla. 

46. Aby kravy telne zustaly: Ukradny u suseda kus cesta, kdy magu 
Id) piecty a nech to cesto preš stage pregde, daveg ho kravám gesty, 
bndu telne. 

47. Kto chce Zracu zmocy: Nech Muž z Muža, Žena zo Ženi patu 
äžmi na prach spali, a ten prach nech vipige.^) 

48. Proti bolení Hlavi: Vezmy koreň Retkovy, potirag s nim zuby 
dásna. 

49. Koho žaludek boli : Vezmj Čistec, otrubi, a var dobre z yjnem, a to 
razug na bricho. 

50. Proti boleni bricha mb kašlú: Czernobil var v pive a to pi ráno 
I! večer. 

51. Proti žábeni: Vezmi žitný Klas a vlož pod gazjk. 



^) Poäaľ, t. j. od č. 1 až do 47 stoja uvedené povery pod zablavhn: „O roz- 
ličnich vecech." Pozn. Sostavovatela, 



^l" 62. Koho hemj pf.s ukuée: Vezmi Kužj Hadovu gak veliká gest rana, 
y hned len ge'l vitaiinn. 

f)3. Kdo nemiite močyti : Vezmi äludrík a var vn vode a pi. 

54. Proti ÍJliichote: Vezmy vagce mravcove do Šatky a vyžmikeg. což' 
pak čez šatku preteŕge, t.o pusf do ucha. 

■■•■ <<&&. Aby vidi neilipali: Veziuj do UBt Kolocger. 

Ď6. ÍCieŕi ai ^idt^'cku3^: Na ■»^\n mesyce, když zvaragu, tiiii luhom 

li'é'ztíiiť. ■■ ," 'i ' ':/''','' 

>í'"jľ5!í- -í^ff stateh hyl zdrávy: Prea vlŕi pažerak davag niu soI lizat. 

■'i '98. C'ó hij mda Žena tehotná éinit: Nech neprechodi ten brloch, kde se 
povala, nebo gest neätástne. 

M.'Jcáú, sé opil/e: Deg mu ze Sovy mozgi v pive, y nel)ude se opiget. 

ťiO. Aby sy v noty cidei: Vezmj z Hrdličky pluce y Ktdce a polož pod 
gazjk. 

61. Proti uredu: Cpsnak spal na prach a tjm posypag. 

62. Äbi mole éatí ticgedli: Polož inezj šati chmel. 

. -'63. fľAfAŽ/i vedeti, icieru ge Pannu správe^ilirm : Vezmj račce očv a utl£ 
na prach, a nasip tfn pnicii do napoja a rfng geg vipiti; gestli g« nesprA^J 
vedliva, oš . . sa. 

64. Aby ovce zdráve bily: Vezmi múky gaŕmeiieg, popola a solí, ak^ 1 
počuly vzdichat, aiieb kdy bys gjž na nich netco poitnál, tedy to daveg gjm 
ráno i večer. 

llf). Aby viuchj dnu neprišli: Namoč pavugnu dn yody, postrgekag steny 
y dvere a okna, žadn(a) dnn neviiide. 

ti6. Aby se Kurmice bes S/ť/iít viUthli: Polož vapca do teplilio hnoga, 
kazdycU šest dny topliho prilož na ne, aby iicsplesneli. 

1)7. Aby ÄC to Zbrvy ncchilila: Vykopag mÍMi Chvostík na S. Marka 
a nos pri sobe, a neverižii, priváš iiu mačy chvost, strel a t(ii)k skúsiš. 

en Aby slepivK, vagcffu nrnU: Slyvove gadrii na štedrí den daveg gjni 
Ejsty. 

6í), Abys inal paiiiví k aňriij: Z garabicy In Žič vezmi, potry sobe čelo, 
a'pbcliopiš. 

Item: Dudukovo pnivc oko nos pri solje. 

70. Komu : itnt smnly: Malrrinn dúšku zi; Šalvgn var vgedno, a to py. ■ 

71. AbyK mel dlnhn rlaaij : Spiil brezu a K tolin popela narob luhu 4 
a s tini se my. 



I 



♦ 



72. Kdo chce pumet milý: Vlož niku do vuotky Ruioveg a pomaž HUvi J 
>vu s ny, CO budeš chtyty, budeš vedety. 




57 

73. Aby si lacno kupoval: Sovynu a Dutkovu hlavu nos pri sobe. 

74. Abff si šiesti mel: Napiš tato slova a nos pri sobe f Christe f Ra* 
phael t Anasam t Elisa t Eli f Anajm f Angla f •• A ma t & nunquam 
mali accidat. 

75. Aby sy Zagjcr na ležjsJcu nuvhazel: Pred Durom Hada ked (kdo) 
nagde, nak mu z lavibo boku oko za žjva ven vezme a pod Strog na flinte 
položj. i 

76. Aby sy dobre strilel: Do kereg Hruški Hrom udre horucy, ked 
zhorj, nak vezne s neg uhle a nak porageša do Prachu. 

77. Jai ty nekdo flinte porobí: S Povraza kdy nagdeš uzol na ceste 
sprav fuitaš do flinty y trefiš.^) 



C. Piesne. 



1. 



1. Amor, o Amor proč mne tak sužuješ? 

Proč raniš, prosím te, srdce me? 
Proé ustavične mne prenasledugeš? 
Prines poselstvj mne veselé! 
Dobre všecek nezúfam, 
Tak prudce tebe zadám; 

Od velkeg litosti 
Nemôžem spomoct sobe sam. 

2. Když mne ma Milá príde na pamatku, 

Kdyby možne bylo, bych letel, 
Nedbagjce nie y neghoréj chvilku, 
Len že bich sem spise gu videl. 
Srdce ve rane vždy horj, 
Nebo Amor mne morj ; 

Vsecko, čo v mem tele, 
Všecko vsecko to mne boly. 

.3. Cokolvek robjm, vždj na tebe mislim, 
Nemám na(d) tebe milegšjho. 
Ncb gem, neb pigem, aneb ktlyž kolvek spim. 
Nemám nad te nie krasnegsiho.-) 
Nemužem visloviti 
Nemužem vipisati 

Gako zakorenená — 
Ver že giste — v mem Srdri. 



*) Od č. 48 až do 77 jiodané „povery a domáce rady" nmiestené sú v ruko- 
pise pod záhlavini ^Predpovidky." Pozn. Sostavovateľa. 
*) V rukopise stojí: „Spatrim na tvu preinilu krasu.** Pozn. Sostavovateľa. 



58 



4 Nie od Lásky tve — ufaiý ga to mam 
Nikdy mne od neg neodlučj. 
Kteri pre Lásku mne čjni co, nedbám; 
Ja v tvogem, a ti v mogem Srdcy. 
Protož zustaveg vema, 
Jak sj mne príslibila. 

Ach, kdy bi giž prišla 
Štastna naša hodina. 



2. 



1. Když ga pugdem cez tu Horu, 

Cez zeleni Hag 
Smutnim hlásem neveselim 
Takto zavolám: 

2. Stratila sem Karbunkulus 

Od vichod Slunca, 
Co ny svitil ve dne v nocy 
Do meho Srdca. 

3. Z gedneg stránj Karbunkulus, 

Z druheg Magéran 
Na prostredku mug nagmilšj 
Jako Tulipán. 

4. Co po tobe Tulipáne, 

Že pekne kvitneš? 
Co po tobe mug nagmilšj, 
Ked ma nevezmeš? 

6. Co po tobe Mageráne, 
Že pekne vongaš? 
Co po tobe mug nagmilšj, 
Ked ma zanecháš? 



6. Gednemu sem Ruku dala 
A druhému žgal, 

Tretimu sem povgedala, 
Že nepuogdem zaň. 

7. Štvrti sedj za vrch stola 
Gako z Ružj kvet. 

Černe očka viplákane 
Menj sa mu svet. 

8. Paty sedj na Stoličke, 
Všecek omdleva: 

Už ma milá premiléna 
Čepek opšjva. 

9. Išla ona do Komorí, 
Hoľce plakala: 

Bodag som ta mog nagmilšj 
Bola neznala. 

10. Neplač, neplač ma milená. 
Však sj, však si ma; 
Však ti malo lide pragu, 
Pan Boh ti ma dá. 



3. 



I. Lebo milug lebo nechag 
ZH nevorni Šuchagu; 
ZIoMti svoje nezakrivág, 
Neb sa ti skrit nedagu. 
Nogsi v re^ 
(iako B\eij 
Ktorú* vída tvoje o^, 
Hnad kaldeg sa prixnágu. 



2. O meg Lasce pochibovál, 
Že bi sem tak klamala; 
Ale on to musi svečit, 
Že sem verná bjvála. 
Šuhagjčku 
Podvodníčku 
Sklamal si mne nevolničku, 
Už sem ta väl skúsila. 






59 



3. Neras si ga o tom mislim: 
Gak bi sem ti verila, 
Mnoho mlauvjš, nie neplnia, 
Gjž sem te včil poznala. 
Co hodina 
To novina 
Kde gen prigdeš, všade gina. 
Gjž sem ta včil skúsila. 



4. Sam BAh teba trestát bude, 
Že si mne tak oklamal; 
Lásku sem ti zachovala, 
Uprimnost mi sliboval. 
Falešnosti, 
Podvodnosti 
Mám u teba Šuchag dosti, 
Že si slovo nedržal.^) 



4. 



1. Teške žjti Srdcy memu, 
(Težko je) tagiti tomu; 

Neb vjm, že me mlčenj 
Rozmnožuge trapenj. 

2. Nie v Svete stáleho neiy', 
Každú hodinu se gméni, 

A me neátastne srdee 
Denne se zmenit nechce. 

3. Ga sem ten neštastnj Amant; 
Nemužem srdcy rozkazat, 

Aiy uverit nechce, 

y £em gest bidne me srdce. 

4 Srdce na Očj žaluge, 
Že su oni na prieyne; 
Neb že su oni Tlumač, 
Eed nemuže byt gjnač. 



5. Očy zas to povjdagj, 
Že kdiž onj uhlidágj, 

Aby už potom srdce 
Učinilo gako chce. 

6. Misl srdcy radu dáva, 
(A) takto gemu povida: 

Netreba tu milovat, 
Kteru nemužeš dostat. 

7. Ngekterím Lidem se tak zda, 
Že mne mug vek kvjtnuti ma : 

Gest pravda, že mne kvytne. 
Ale srdce ve mne skne. 



8. 



Guš ga to istotne veijm. 
Že gako P(ho)enix pochodjm. 
Srdečne trapeni me 
Do hrobu mne prívede. 



5. 



1. Edo chce vedet, co jest Láska : 
Gest Lidske omámenj, 

Mnohému itesti prekážka 

A očj zaslepenj. 



9 



Kdo si kde koho zalibi, 
Bit bil gako lueyfer, 
Ne^jdi mu podobného:^) 
Misií to, že ge Angel. 



3. Nebo Láska na nie dobre 

Človeka neprivede. 

Ale radneg mnohokrate 

Od dobrého odvede. 

4. Škody človeku na zdravý 

A vek mu ukračuge, 

Srdce trapj sen odjma, 

Veselost zarmucuge. 



*) V pAvodine stojí chybná znelka: „Gjž sem ta včil skúsila." Pozn. Sostavo- 
wUbL 

l) T pftvodine stojí chybne: „Nevjdi mu podobnému." Pozn. Sostavovatelk. 



60 



5. Nevipiše to neglepšge, 

Než kdo to skúsil; 
Kterj pro Lásku težkosti 
Mnoho podstupit musil. 

6. Ani si ten vie nežada 

Do Laski upadnuti, 
Mel(l)i by pro Lásku vjce 
Také trapenj mi ti 



7. Skladatel teto Pisnički 

Tak si byl to uložil, 
Mel(l)i by vie milovati, 
Radeg bi život zložjl. 

8. Ani si on vie nežada 

Do Laski upadnutý 
Mel(l)i by pro Lásku vjce 
Také trápenj miti. 



6. 



1. Ga lubim tebe 

Len ti tak lub mne; 
Memu srdci dosti 
Len na te žadosti, 

Edyž mám Lásku u tebe. 

2. Neveril zle sem 
Ani nebudem: 

Panenko ma mila 
Všecka roztomilá, 
Mogu Lásku zgavugem. 



3. Gestli pravda ge 
Že tak lubyž mne: 

Moge srdce večne 
Offerugem tebe, 
Gestli budeš vemi mne. 

4. Gjž se oddávam 
Vemj zustávám. 

Ga tebe tež prosjm: 
Kdiž ta v srdcy nosjm, 
Nech v tvem srdci prebývam.*) 



7. 



L Edi by mna bola uioga Matička^ 
Dokut sem bila (estc) malička, 
Do Kláštora dala, 
Abych neklamala 
sveho Milačka. 

2. Kdy by mne bil dal ten mug Tatiček 
Dokud sem ga bil mali .clilapiček, 

Učit sa breviár, 
Abych sem nebil Ihar 
švarnich Deveček. 

3. Nenj na Nebi telko Hvezdiček, 
Co mne ma mila da(la) hubiček; 

Nenj a nebude, 
Co svet svetem bude, 
tolko Hvezdiček. 



*) Y pAvodine stagi chybná snelka: „No ti moc tel v srdcy svem.* ŕten. í 

ftMlMiMttMí 'li'^*^'' "^ ""•'•(iHfMuiii iiiii iíii/'ľ .. ii i.- v. 



61 



4. Nenj na svete telko Kardusu, 
Co mne ma milá boskala vuzu; 

Nei\j a nebude, 
Co svet sveteni bude 
tolko Kardusu. 

5. Nenj na svete tolko Klaátoru 
Co mne ma milá dala noclehu; 

Neni a nebude, 
Co svet svetem bude 
tolko Klaštaru. 

6. Gedna hodjna spulnocy bila, 

Kdiž mne ma milá odprevadila 
Pekne po lahučki, 

A tak po tichu^ki 

hubičku dala. 



8. 



1. Kde si syva Holubička litála, 
Kde si tvoge zlaté 

Krídla kde si zlámala. 

2. Lytala som tam (po horách) po poli 
A to váecko memu 

Premilemu na zduij. 

3. Zasegem si (ga) žjtnj Klas 
Chjtim ta ga sivá 
Holubička v krátki čas. 

4. Když te ga chitim, zakrígj, 
Nepustím ta sivá 
Holubička už nikdi. 

5. Když te ga cl^jtim za Srdce, 
Nepustím te sivá 
Holubička už vice. 

6. Když te ga ohjtim za rukí), 
Nepustím te sivá 
Holubička ras v roku. 

■'• 

7. Když te ga chjtim za obe 

,iiii:- ■' Nqrastiin te sivá 
Ml ! : '.fiioluliička. od S6be« 



tô 



8. Šla do komory, plakala 
Svug zeleni venček 

A prstenček skladala. 

9. Dvanac(t) Trubaču trubilo 

A osemnac(t) paru 
PacholeDgec slúžilo. 

10. Trubte Trubačy veselé 
Asnad se nám sivá 
Holubička zasmege. 



9. 



1. Prechodi se milá smutná po hagičku, 
Padagu geg slzj po geg bgelem ličku. 

2. Ach. chodi a plače, lame svoge ruce, 
Nedá si poteáit svoge smutne Srdce. 

3. Co sem milovala, gjž sem to stratila, 
Co sem za negvetsj v tom Svete važjla. 

4. Stratila sem kameň, kameň srdce meho; 
Nebilo mu celem v svete podobného. 

5. Stratila sem kameň, kameň velmi krásni, 
Earbunkulus svetli, gak ta hvezda gasnj. 

6. Povecte Slavički, povezte Hrdlički, 
Snad ste ho videli piti ze studnički. 

7. Sokole siyj Ptak, ty visoko litaš, 
Povec mi a netag, snad ho nekde vidaá. 

8. Vetríčku libežni, genž po poli vegeš, 
Povec mi a netag, snad ho nekde čugeš. 

9. Politugte Hon, politugte skali. 
Navrát(t)e mi poklát, kterí ste mi vzali. 

10. Šla milá kríkugjc, šla milá po ceste, 
Mili 86 geg ozval prí zeleneg bresce. 

11. Pre teba sem Očy moge viplakála, 
Smutná po dolinách teba sem hledála. 

12. Když sem te nalezla, gjž te vie nestratim, 
líog drahí Klenote terás ti zaplatím. 



6á 



10. 



1. Ga milugem, ale nevím 

Nevim, kdo poranil mne. 
A to neátastne Srdce 

Vjgeviti se nechce, 

Pro koho ge ranene. 

2. Povecte vi Oči moge, 

Či ste vi na príčine 
S tjm falešnjm pozeranj(m)? 
Srdce vie gjž neobrai^(m), 

Eohož zalibi (si) chce. 



3. Očj se vjmlavag), 

Že o tom nie neznagj; 
Že oko ani nevidelo,^) 
Co by me srdce zalibilo, 

C!o bi dalo radosti. 

4. Ach, viznavám, že sem gjž 

Ach, ga neštastnj priliž. 
Že temer pro Lásku omdlevám, 
Kdi(ž) zadne potešeiy nemám 

Co bi radost dalo (mi). 



5. Vale, Vale, pugdem dále. 

Budem sobe spiváti 
K pisničky Auventove 

Budem sj rozgjmáti: 
Bože, ge to pekná chasa, 
Budeli ta Zuska naša. 

Volil bich s nu íjw bití 

Do mogeg a geg smrtí. 



11. 

1. Sam sa ga sam (velmi) na sebe radugem 
Angel muog že te(be) tak verne milugem. 

2 milugem te verne, 

Ale se obávam, že bude daremne. 

3. Gestli bi(ch to) vedel, že ta nemám dostat,^) 
Nelitoval by (ga i) Husarem zustat. 

4. Nepotrebi (ge) mi Husárikem bytí, 

Da to mili Pan Búh, že musiš mou bytí. 

5. Tge tve černe očj to sa moge Puta, 
Ked te nedostanú, bude mi pokuta. 

6. Tve pekne nosenj to ge me vezenj; 
Pokud te nevjdim, všecek sem stiípeiq. 

Amor dictovál 
Lásku spisoval 
duša moga. 



^) y pôvodine stojí chybná znelka: „Že oni ani nevideli." Pozn. Sostavovatela^ 
^ y pôvodine stojí chybná znelka: „Qestli bi vedel, že bi dáremne bylo." Pozn. 
Sostavovateľa. 



64 



12. 



1. Ach ti muko Srdce mebo 

Proč fly mne tak ranila, 
Že si strelku srdcj memu 

Gedovátu pustila? 
Ach umirám ach omdlevám 

Falešna milovnice! 
Od tvich falšu sem zmordován 

Nestastna podvodnice. 



3. Do Očj si se -stavela, 

Gak bys mne milovala; 
Když sem od tebe odeáel. 

Za gjnim pôzjrala; 
Všecko si vipovedala, 

V čem sem se zveril tobe 
Falešného milovanj 

Pomsti neminež z Nebe. 



2. Ga sem pro te žjvot važjl, 

Bich se mohel zalibit, 
A ti falesna Panenko 

Dala si se ti zmenit. 
Ga sem pro te v každé dobe 

Činil, CO se libilo, 
A to tvemu prezlos(t)nému 

Srdcj (v)zacne nebylo. 



4. Ach zatmi se Slunce, zatmí 

Na obloze Nebeské! 
Nechtcig giš svititi vjce 

Na to falešne Srdce. 
Spal ge, oheň obrat v popel 

To nezdáme*) stvorenj; 
Nechat (vjce) nedodáva 

Memu srdcy suženj. 



5. A když se to y tak stane, 

Ga u mne z veselosti 
Napišem na hrobe takto: 

Skladám sve mlade kosti 
Tu hle le^ gedno telo 

Od falše zmordovano, 
A ktere gc v prach a popel 

Giž vsecko obraceno. 



13. 



1. Svete mami a podvodní 

Nechcy vice falšovat, 
Srdci memu tak trúchlivé 

Punkta^) vždycky dodavat. 
Že se musim gednuc lučyt, 

Bohu všecko poručyt: 
Zustan milá premilena* 

Račiš mne s tebu spogit! 



2. Ach umiram, ach omdlevám 

Že ga musim prie vandrovat 
A tebe tak zanechat 

Ach nerač mne odlučovat 
Od te Srdce milého 1 

Spog mne s tebu, neb omdleván: 
Pro te času každého.^) 



*) V pftvodine, jiste chybne, stojí: „nezradne.** Pozn. Sostavovatera. 
s\ Pmikta snad lat puncta, punctiones, slov. body, bodnutia, bode:] 
Sof((i|>^va(eľa. 
&M,jít1jf^íc1iybi^ znelka: „Pro tebe v každé chvíle." Pozn. Soslc 



65 



3. Maraost, marnost nad márnosti, 

Kdo ma neco (v) libosti 
Nebo gako mnohorázy 

Vitr kvet ze stromu zrazí:*) 
Tak se provinugu taki, 

Kdy(ž) 8u v lasce gednaky, 
Že sa musga gednuc lučit, 

Bohu váecko poručit. 

4. Giž poslední termín príšel 

Meho zde prebívání, 
Gíž ten čas veselí uäel 

Ze Zužjčku obivány; 
Giž srdce do cela hasne 

Za Zu^čku auprímnou; 
Giž tratí blesk Slunce gasne 

Za lásku vigevenu. 

5. Kdi koli sem na te mislil, 

Míle bilo míšléní, 
Ag níní sem Srdce ranil 

Pro naše rozlúčení. 
Ach nezatvrzug sve srdce 

Ma Zužjčko premila, 
Mažeš toho dobre znatí, 

Že sy v srdcy zavrína. 



6. Ach gak od žalostí vjndu 

S teto Banské Štavnícyl 
Ach kde že ga níní zagdu? 

Zdaž k Turecké Hranícy? 
Než y tam se mi nelíbí, 

Proto že vítr škodí 
A Turek, ten zlostní pohan, 

Mamí velice lídí. 

7. Y k tomu by som privolil, 

Kdy by sem mohl zemrit, 
Když od míle Holubičky 

fiiísím v tento čas odgít; 
Neb není v svete človeka, 

Kteri by mne potešil, 
A me zarmucene srdce 

Radostne obveselil. 

8. Nu gjž ma milá Zužjčka 

Poslední Vale dávam, 
Od tebe, me míle srdce, 

Ted dale se odbirám. 
Pan Bňh tobe v tvogeg dobe 

Nech pomáha, to zadám 
A pregem ty srdce sveho 

A gjž všeckem omdlevám. 



14. 

1. Gjž sem se oženil, giž sem se potešil, 
Gjž sem si nekolik pgerečko(v) zavesil. 

2. Tak sem se oženil, gak bi mi hlavu stal : 
Strela mu v materí, kdo mi teg radi dal. 

3. Dal sem se ulapít gak ripka ve vode. 
Tak sem se domníval, že mi lepe bude. 

4. Mladency, mladency se mne príklad berte : 
Kdy chcete dobre mít nikdí sa nežente. 

5. Nikdy se nežente, ket chcete dobre mit, 
Neb mladim nevestám nikdy net co verít. 

6. A kdo se oženi, nech Ženu probuge, 
Neb s ritka se nagde, že ne obanuge. 



/ T pÔTodine stojí chybná znelka : 

„Nebo gako vitr zrázy 
Kvitck ze stromu." 



Pozn. Sostavovateľa. 
ô 



66 



7. Šanugem, baaugem y mužem banovat, 
Pre gednu osobu celi Svet mam nechát. 

8. Ani den ani noc, ni večer ni ráno; 
Od velkyho žalu všecko mi ge gedno. 

9. Šanovat, banovat nyni velmy misim, 
Pre gednu osobu všeckim Laskn zruäim. 

10. Když sem Gakrom byvál, svobodne polúval, 
Y v hagenich lesech zveri sem zabigal. 

11. Neni teg pšenici, (v) ktereg Kukol neni, 

Nenj stav manželskí, v kterem žálu nenj. 

15. 

1. Chodi šuhag po dvore, 2. Ani nespim, nečugem 

Klopká na dvere Hore nestanem. 

SifiA mila, či čugeš, (Bo) ga tvoga Ganičko 

Cy ma verne milngeä (Má) syva Hohibičko 

Otvor mi dvere. Nikda nebudem. 

16. 

1. Košjce Bystrica nerovno stogjte, 
Ne gedneg Materi srdce zarmutíte. 

2. Gak ušli tak ušli z Budina na gatku, 
Negeden spominal 8v(og)u Pani Matku. 

3. Žadna Matka nezná, na co deti chova; 
Moga tež neznala, nač mne vichovala. 

4. Nazdala se ona, že gu budem chovat, 
A ga veru mysim po svete vandrovat. 

5. Plače mi Mamička, plače mi Sestrička, 
Že sa mi likoce po boku šablička. 

6. Šablička brúsená to ge moga Žena, 
Ked pugdem do vogni bude mi potrebná. 

17. 

1. Horela Lipka horela, 2. Ket na nu yskry padali, 

Pod nou Zusanka sedela. Šecy Mladency plakali. 

3. Krome ten geden neplakal, 
Ktorý jej venček pošlapal.^) 



^) Y pôvodine je výraz neslušný, ktorý som takto premenil Pozn. Sostavovate 



67 

18. 

1. Za horámy za vodámy 
Tancovala moga milá s husaramy. 

2. Tancovala, zaplakala. 

Čo že sy mi moga milá dokázala? 

3. Priáel Otec prišla Matí: 

Podže Dgevča (, podže domu), podže spati. 

19. 

1. Gag beda prebeda, čo šuhag poveda: 

Že všecko popreda, sam sa na vognu da. 

2. Odpust mi ma milá, v čem sem ta rozhneval, 

Už sem sy Konyčka do vogi\j osedlal.') 

20. 

1. Když sem včera to štesty mel, 4. 6a pak také vyznám smelé, 
Že sem milá tvogu videl Že ga nemám také malé 

Tvár nad Ružj červenáj Milováni ku tebe, 

Nad lilium krasnegšj. Td^m vždjcky po tobe. 

2. Ysecko se mi zapáčilo 5. V tom sa tešj misl moga 
Až se y moge dvjhaho Že geste geíi ras tvoga tve 

Srdce, bon z milosti Polibenj nlilostne 

Pro velke spanilosti. Vždy si žada úprimne. 

3. Avšak y to yjznat mohu, 6. Ďaleko žjvot (ge z) mebo 
Že máš pre mna velmi malú Vjm že nepoškvrneného 

Lásku naproti (va) mne. Srdce gjž strápeneho 

Nemilugeš mne verne. Srdce giž zmareného. 

21. 

1. Chodival sy Šuchag ve dne v nocy do nas, 
A gjž sa mi nini do známosti nedáš. 

2. Gako sa ty ga mám do známosti daty, 
Když sem šel podlá vás, počalas plakaty. 

3. Neplač milá neplač, nerob sy v srdcy žgal, 
Vela vody ugde, počim ga pugdem k vám* 

4. Budem sa ga žehit, ale na ostatku, 
Viberem si dgeuku z velikého zámku. 



^) Medzi prvý a druhý verš sú vložené dva, nachodiace sa v piesni pod č. 16, 
bodami 5 a 6. Pózu. Sostavovateľa. 



5* 



68 



22. 

1. Lyla moga Lyla kde sy bila? 
Čiri, čara Lyla kdež chodila? 

Hip, hop, sa, sa Marenda, 
Príšel ke mne Merenda 
Reverenda. 

2. Hikeš, bikeš dudeš na praslicy 
A äta more fude na ulicy 

Bunder Munder Bundička, 

Firom farom truhlička 

túz varečka. 

3. Dóra Bara Beta hoz(g)al vizet^ 
Dmda moga Drumbloš rakjal tuzet 

Umi hmgec Kasa sot 
Preskoč potok, tež y plot, 

dcLS ist mein Wort 

4. Kotrec, hrable, krpce y Motiku, 
Pulchre laves dades y ferynku. 

Tabulentes gagdalo 
Hoz(z)ál kérem y sadlo, 
na Paleno. 

Ď. Ľolor ocularum schonste Jungfrau^ 
Dicher mangus dady takto geg vrau 
Veni hoz(z)am dilecta^ 
Si non ibiSy ebadta 

pekná Beta. 

6. Ovca, koza, krava mind a néned 
Tarka híka s(z)arka na ne pohled. 

Nával futa soskero 
Prysel ke mne neskoro 
valach Fero. 

7. Hoto Patrí Matri filaštia 
Hoz prosiltoz Matu Armaria 

Taplita himin Mariáa 

Rrom vaty Katuša 

moga duša. 

8. MonsieuVy Monsimr a Madame 
Amij chara mea nec non pene 

Entres belieš alletres 
Zachar Fajko kôkenes 
o kikenes. 



69 



9. Hikom, bakom, dotkes, kumnoralda 
Fazék Utrtó vide Cigán Vajda 
Szép táticzolni ulicu 
Fajko hamis kumnutzu 
i papuču. 

10. Botla, Motla, Potia dva Tolare 
Dani ga niogeg Anke na golare. 

Bude ona Cantorku 
Bude chodit v stríkloku 
y Mentiku. 

11. Kantuš, Štrumple, také y Panlicky 
Muže ona nosyt tež czrevičky. 

Tum v Košjcach Deischerin, 
Bude ona Cantorin 

sylne verim. 

12. Vivat, vivat, vivat A. B. C. D. 
Et áb Hla rogo non discede; 

Nam est pxichra Nymphitska, 
Canit gako Hrdlička 

bez Samečka. 



23. 



1. Kdo ma Ženu zlu v nedeli, 
Nech gde do lesa v pondeli 
V uterek bude (tebe k)lit 
A v stredu bude (za to) byt. 



2. Ve Štvrtek bude stonati, 
Y Patek bude umírati, 

V Sobotu umre do cela, 

V nedeli pokogna dobra. 



24. 



1. V Pondeli pugdera namluvat, 
V uterek slibi spisovat, 
Ve stredu na Svadbu zvat, 
Ve Štvrtek (svadbu držaí). 



2. V Patek Svadba se dokoná, 
V Sobotu Žena hotová, 
V Nedeli hukli fukli, 
Äla lili la (luli). 



25. 



1. Fašangi, Turicze, 
Velká noc prigde. 
Kdo nemá na Boczi, 
Zima mu bude. 



2. Ya nemám, ya nemám, 
Len se tak trasiem. 
Dajte mi Talircsek, 
Že sa vypasiem. 



70 



D. Básne. 



1. 



Milá Sestrička, ga z me povinosti 
Tobe chcy učiniti nini dosti. 
Partu z hlavi tve dolu snimam; 
Než ga poctivost tim neodnimam.^) 



2. 



Gak libežnu davagj 
vuni Borovice, 

všickni predobre znagj, 
zdravj nos magjce. 

Proto 8 nimi kadime 
domi a svetnice; 

tam se radi bavime, 

kde gsau Borovice. 

Proto gest velml hlavne 
v Turčanske stolici 

Misto okolo slávne, 
ležj po pravicy. 

Že tam vuni velice . 

rozkošnú vidava, 
od ktere nos y lice, 

občerstvené býva. 

Tuto se ale stalo 

ne tak velmi dávno, 
že vonati začalo 

to misto voniavo 

gjnu vuni libežnu, 

geste libeznegšj; 

kteru vam hnetki reknu. 
Sem prichilte uáj. 

Ružová vune byla, 
ktera Borovice 

všecky previäovala 

geáte mnohem vice. 



Sem se mnozj zcbazeli 

mezj Borovice, 
aby mžu videli, 

kterak tak velice 

vôni na všecke stráni. 

Nekterí gj tež chteli 
odnesti; než pre bráni 

teg vlády nemeli. 

Sam gedini tak stastni 

byl Štefan Zaborsky, 

že podvratil te bráni. 

Chlapík velmo vrtký. 

Peknú ružu (on) dostal 
do príbitku sveho, 

do chotára gj odgal 

Rage Záhorského.^) 

O, Štefan Zaborsky 

temer ty závidím, 

Mug (ty) dobre známi, 

když tu Ružu vidim! 

Než ale tys známi naš:') 
protož se radeji — 

že, C08 hledal, to gjž maš — 
(v) moge(m) srdci smegj. 

Ruža, když od korene 

odtrhnutá býva, 
vadne; gak každodene 

v Lete se to stáva: 



^) Ako z osnovy vysvitá, je to slávnostné svadobné snímanie pannenskg pa 

z hlavy ikdáÁichy. Pozn. Soistavovateľa. 
*) Boramie okáifs dediny Zaberie v Turci, neďaleko T. Sv. Martina. Pozn. ! 

■favravatebL .:«ľ>:- 

M imi anuig." Pozn. Sostavovateľa. 



71 



ga ale (tí) vynšugem Nech červená, nech vôni, 
tvug dobre pregjcy, — nech te občerstvuge, 

tobe nini (tíež) pregem svu roztomilú vuni 

z duäj plesagjcy: nech dum naplnuge. 

Aby ta tva Ruže Tak živ bud s ny, gak v Ragj 
nikdy neuvadla! s Evu živ byl Adam, 

Aby gj žadna nuze (v tomto Záhorskom) kragj. 
nikde nepopadla. Zo srdca ti žiadam.^) 

3. 

VeseU Has') 
Joan Nandorovy. 

Urozenj Pan Joanes Nandori 
Když nedávno váel do Lazanske hori,') 
Uzrel tvrdého Duba z Vrhu stati. 
Začal se smati; 

Misliv, gak by se tjto drevá znésly, 
Když by užitek gednakj nenčsly 
Lidem a všemu stvorenj na svete 
v premilem lete. 

Potom povážil, rekl: dobre ge to! 
Gedno ge tvrdé, druhé make na to. 
Dub tvrdi silnj vrhu slabšj branj, 
od vetra chránj. 

V tom rozgjmanj všech svich služebniku 
Nechal dale gjt, y panských Ilayniku. 
Mišlenek bila tu veliká hrba: 
CO z Dubem Vŕba? 

Prišed sám k sobe s toho zamjšlenj 
Však ke Hayníkum to misly nelenj 
Rekl: „Dub, Vŕba!" mi co znamenagj 
tagemstvj magj. 

O, učiň tež — rjkal hnef v tu dobu — 
Abych podobnj bil silnému dubu' 
A tak čim spjše chcj se oženiti, 
stav proméniti. 

Dobre sy zniišlel Urozenj Pane. 
To co sy zadal, tobe se i stane, 
Neb ag dostávaš premilu vrbinku 
tvn Karolinku. 



V pôvodine stojí: „kiera gako hádam.'' Aby teda pretrhnutá báseň bola za- 
končená, zmenil som sadu. Pozn. Sostavovateľa. 
Maď. ház, slov. dom. Pozn. Sostavovateľa. 
Lazany dedina v Turci pri Kláštore pod Znijovom. Pozn. Sostavovateľa. 



72 



Tak Dub a Vŕba v sausedske svornosti 
Zažjvat budau svc pohodlnosti. 
Tak v tomto svazku Vŕba ne tak snadne 
od vetra padne. 

Tak y Slunečne horkosti ostogj 
V společnem chlátku na dluho v pokogj. 
Tak budú spolu Vŕba i Dub hustý 
(v) Strom geden rustj. 

A kdiž v tom chlatku vlahy budú mity, 
Mladinki mohu s koreňu pustiti. 
Od tud povstane z dubau y vrbiček 
pekni Hagjček. 

Búh nech vám štesti dá, zrust vždj spanili 
Da požehnánj o stromové mili. 
Nech od vás prjchot smutnich slunce ranj 
Mračna zahánj. 

Žite v ctne lásky bez mnohé bolestj. 
Búh nech vás račj štes(t)live vždi vešti. 
Búh nech Manželstvj vaše potvrzuge, 
Vás opatruge. 

A kdiž y nekdi zima vás prikvačí, 

Nech Búh zas Garo navratit vám račj. 

Jan s Earolinku nech radosti magj 

v Manželskem ragj. 
Kolik na Dubich, Vŕbach ratolestj, 

Tolik nech vám Búh dá na svete štesti. 

Prived vás potom ku stromu života 

gebo dobrota. 

4. 

Dobru novinu ^) Tomtsany 

Oznámim tobe tuto chvíli ranj. 
Fragerka, ktera milá gest velice, 
piše na kratce. 

Me mile srdce, Lacusko rečene, 
Velmi v mem srdci gest zapečetene, 
Tak že y v noci vždi tužjm po tobe 
v smutne me dobe. 

Mišlenki velice mne k tobe nuta 
By mohla videt te aspoň gen s kúta, 
Aneb cez okno velice gasne; 
gjž Srdce hasne. 



^) Y pAvodine je preéiarnaté meno „Ladislav.*' Pozn. Sostavovateľa. 



73 



O, kdi by mohla spočinut v tvem lune! 
Tak bĺch mislila, že v nebeskem stane 
Prebivám večne a nekonečne. 
Žadam srdečne. 

Bfth nedegž toho, by smo se chibili, 
Než y gednem Dome obidleni meli. 
Misii tak, gak ga, spatríž, že se stane 
mug míli Pane.^) 

5. 

Žalostná Žaloba 

mnohé trápenj znašegjcyho Lanu. 

1. Ach pro težkost promluvity nemužem auveh beda! 
Ay Svet tento prevraceny gen me trápenj hleda, 

V Zyme v I/ete, ve Dne v Nocy, pokoge nikdy nedá. 
Každý mne len trapit misly, kdy Ijha, stáva, seda. 

2. Auveh! komu se žalovat, nikoho giž nevidjm; 
Svoge utisky rozpmvat, každého se ga stidjm. 
Ačkoly svug život bidny nikdy zlostne neridym, 
Predce však ukrutenstvy proti mne vždicky vidym. 

3. Teájm se niczmeneg trochu, že nektery maudry Muž 
Aspoň v svogom vlastnom Dome mne kolko tolko pomuž ; 
Kdy mne aspoA polituge, kdy mne obranit nemuž. 
Však predca od konečného Zaufalstvj mne s tim vimuž. 

4. Ženy gsu syc k plaču chjtre, asnaď kdy plakat budem, 
Litostj u njch negake y ga také dobudem. 

Protož ani težce kvilit, litovat si nebudem; 
Nebo stidycz se žalovat, škodilby svjm studem. 

5. Povjm porád, co mne činj, gakove od mladosty 
Trpym trápenj neresty až do sameg starosty. 
Mne sužovat, pretahovat neroagu nikdy dosty, 
Zvlašte 2eny, tak že na mne nelitugj svjch kosty. 

6. Zrodil sem se zo semena dosty maličičkeho. 
Však mnohokrát skrze ženské ruce pretraseneho. 
Potom do Zeme branamy ukrutne vtlačeného, 

A tak odpomostem mnohým v Zemy zanechaného. 

7. Kdy sem počal zrostat prišly Ženy mna opačovat. 
Hned sa radily, že trávu tu treba vihadzovat, 
Na kteregby mako bolo mne ležat a nocovat 

Hned som poznal, že mna budú Ženy velmy trucovat. 



V pÔTodine nigprv stálo: „V dedine Tomtsine,'' ale potom toto bolo prečiar- 
nto. Pozn. Sostavovateľa. 



74 



-IH! 



8. Zvalilo se ich mocz na mna, tam mna velmy tlačily, 
Škubagucze trávu pri mne dosty mne nbližily. 
Medzy sebov žartovaly, nekdy se povadily, 

Mne však y ležgacz y klafgacz velmy obtižne bily. 

9. Kdy sem zase hore povstal, gestly som len hrubý byl. 
Preto snad, že som mocnegšj, Zenam som se nelibyl. 
Každý mne hanil, kdy pri mne, neb okolo mne chodil, 
Zadal, aby sa tak mocný a hrubý lan nerodil. 

10. Slištež dale! Když mne potom dozreleho videly. 
Gine všecky Poli\j prace na stranu odložily, 

Mne za me Vlasy skupst, trbat ochotne pospišily; 
Rvaly ukrutne kmasaly, co gen mohli vitrhli. 

11. Videl sem, že ge zle se mnov, než nemoha ugity, 
Musel sem gako zločinecz predce povazan bity. 
Daly mne bned do gineho mjsta potom zložitý, 
(Chce)gjcz vetšj ukrutnosty nademnu provodity. 

12. Tam giž bily nastrogove pro mne prihotovenj. 
Bit y v Poli prace bila, avšak nebilo zhovení. 

Na železnjch y drevennjcb Rafadlgech som trapenj. 
Tam mna bily y kmasaly nelitostive Ženj. 

13. Hlavy moge postinane pod nohami tlačily, 
A nektere bez litosty y mozky vitačily. 
Potom pgestom y Cepamy preukrutné mlatily; 
Gako chcely, tak svu vuli pri mne su provodily. 

14. Vtedy som sa syc domnival, že už budú mat dosty 
Nepratele mogj na te sve velke ukrutnosty; 

Ale zase mne zvazaly, a nemely litosti: 

Ku Močidlu mne donesli, v nemž bylo vody dosti. 

15. Mislel som sy, že v Močidle gak v hrobe odpočingem 
A ženskú Zlost y Dkrutnost všecku dalšu mingem; 
Však oni sa toho bogjcz, že sa hore pozdvihnem « 
Skalym su mna príhadzaly, až giž y duchem hingem. 

IG. V tom trapenj za mnohé Dnj musel sem zustavaty; 
Než potom som zase počal gednucz se radovaty, 
Kdy počaly skaly so mna ven z vody zhazovaly 
A mne také ven na sucho opet vitabovaty. 

17. í^ež wse ukMt?Jil^|;\j .jDijCmnle vikonaly, 

Neb gaknahle sem oboscnoul, opeC mne povazaly 



I I 



I .lí"»'- ■■ !'i. 



75 



18. Tak sem musel dlhé časy gako pes se valety, 
Ifislic sobe: co se bade dale semnn konaty. 

Vjtr, Slunce, Dešt y Zymu tam sem musel znaáety; 
GMto sem byl tak nevinný, gako maličké dety. 

19. Opet mne hore stavely, potom zas zvazaly mne. 
Domov zberucz, večer, ráno buchaly mne ukrutne, 
Bigucz hlavu, ruky, nohy polamaly su na mne. 
Tidni činily ukrutnost bez vinný a daremne. 

20. Nadto všecko geste horšj trapenj vimislely: 
Lamačky, Trlice, Trognj hned na nme vikladaly. 

y igch mne trepucze y z kože váeckeho mne zodrely. 
Nelitugjc mne naskrze svu pri tom radost mely. 

21. y tom trapenj preukrutnem velmy mne rozkmasaly. 
Ale zase asnad proto, aby mne prihladily, 

yzaly Ôtetj y Pačesy, a s nimy mta česaly. 
Tak znbamy preostrímy vlasy my vitrhaly. 

22. Nedbali na me bolesti ani na me trapenj. 

Gako Dgevky yiasy pietu, bil sem tak zaplet(ený). 
A poznal som, že se z toho radovaly te Ženy; 
Eterjm, když mne trapit mohu, vetšj radosti neny. 

23. Nenazdával som sa, že vjcz geste musym trpeti; 
Ale Ženy, Dgevky, Baby y te maličké Deti 

Bez meho roztahovánj nechcely posedety. 
Nadgevaly mna väeligak, kdo gak mohol vedety. 

24. Potom na gakusy kudel gako k stlupu prívazaly, 
yiasy moge vitahugjcz Zubami vihrizaly, 
Sukaly a nečistimy slinamy upluvaly. 

Z yretena na Motovidlo zase roztahovaly. 

25. Kdy mna z motovidla snimu, varga tuho v Popole; 
Stoga pri mne s ochotnosty, radneg nežli v Kostole, 
Zabudnú o ginjch Prácach, nicz nestoga o Pole; 
Edy len lanček mohu mity nicz nedbagu o role. 

26. Kdy se dve nebo try zigdu, hned mna spomenú Ženičky. 
Zeptagu sa: gaký že ste mali lanček Sestričky? 

Gaku pracú s iräom mate? Či bol dobrý Kmotričky? 
Modyžeste narobily z toho lanu pradzičky? 

S7. Y Uhagucz y stavagucz vždy gjm prígdcm na niisel. 
Žadaga sy, abych u njch na každom kljne visel. 
ObeeSlí Ženám nebe schvalit, tak bys pravity misel: 
r laň dobre lani rostnu, že sy gistotne sliäel. 



76 



28. Bez lanu radosty pravé Ženy mitj nemohu; 

Po nem ve dne v Nocy tužj, snad vjc nežli po Bohu. 
Podstupugu velku starost y pracy velmi mnobu, 
Kdy len radost pri nom magu, bárs bude bez osohu. 

2d. Povjm dale. Kdy pradeno se mna uš udelagu, 
Zas mna tluču pgestom velmy, pokoga mi nedagu. 
Močga, sušga, zo zvigaček na klbka previgagu; 
Potom opet na Snuvadlge všeligak navigagu. 

30. Kdy mne na krosna vitgahnu, preš brdo nitelnice 
Prevlgekagu, pretahugu a k tomu ešte vjce 
Bilom taakym ubigagu okolo behagjce. 

Šlichtov mastga, až ustanú gjm pravjce, levjce. 

31. Plátno BO mna udelane roztahugu, meragu; 
Potom zas na mensge kusy nožnicgami stríhagu. 
Opet varga, visušagu, zas vodov oblevagu, 
Mnoho Midla na mu bgelost Ženy premrharagu. 

32. Ach ukrutnost preveliká! lebo Židom predagu, 

Lebo lečvo len Doma postrihagu 

peru, poderú, roztrhagu 

Papgeme dosti lacno davagu. 

33. Tam zas handry so mna močga a tlču prenaramne; 
Nie celého nezustane ani kuštička na mne. 

A tak potom y rozličný Papger urobga se mne, 
Ktery také musy znáäat mnoho zlého daremne. 

34. Zvlašte Vogacy Papgerove kdy fugtase mavagu, 
Ktere do svjch Karabínov a Mušget nabigagu, 
Papger so mna urobenj do Povetrga davagu, 

A tak y ty ešte lanu bolesti dodavagu. 

35. Ačkoli sicz dost hodnosty y u Kralov dochodim, 
Když do ruky ginym Pánom z uctivostj prichodjm ; 
Však nicmeneg mnohem vjce neuctj ga nachodim, 
Zvlášte kdy po Purgacij nekomu sa nadhodím. 

36. Tak hle celu Tragedij Ženy se mnov delagj, 
Nad bjdu mu utrpnostj zadne zhola nemagj, 
Zvlašt v Liptove a v Orave mocz se omne staragj. 
Žeoiby anad neprivikly bezomna ani v Ragj. 



77 



Poznamenanie. 

Práce tíeto, ohľadom na vek, v ktorom boly písané, podarené, nachodia 
sa (výmuc pieseň pod 24 a báseň pod 5. číslom) v rukopisnej knihe, obsa- 
hujúcej v sebe cvičenia v latinskom slohu k Krupinského gymnasia a nosiacej 
na čele nápis: ,)Io. Fr. T. 1690." I nazdával som sa, že pochodia z roku 
práve spomenutého. Medzitým písané sú písmom od písma tamtých gymna- 
sialných školských úloh odchodným a pozdejším, tak, že jich nemožno ani 
prípísat tomu „Jo(anni) Fr(ancisco) T(omcsányi?) ani položit do roku 1690. 

Kto bol teda spisovatelom týchto priac? 

Na väzbových daskách stojí: „Ego Joanes Pleáovsky pro mdiori Oeco- 
nomia, 21 Apr. 1748 dedi H gross. Item Dominica Rogate dedi 8." 

Na týchže daskách stojí meiio Andreas, iste totožné s menom „Andreas 
Martsek C. S. S.,'' ktoré čítaf na str. 209. 

Ďalej ako v piesňach pripomína sa i rod i dedina Tomčany, tak i na 
väzbových daskách, a síce prí jednom nemotornom obrázku vojaka a pri .čier- 
nej podobizni Tomčáničky. 

Potom na týchž daskách je naznačené : „Die XI Febr. die Martis Excell. 
D. Camerae Praeses Stamper Schemnitzium advenit, quem frequentia populi 
cmom et metallifossorum excepit. 1770." a: „Ego Joanes Buotz pro meliorí 
Oeconomia d(ie) 26 Apr. 1790 dedi unum obelum.^ 

Tieto poslednie, snad na výsespomennté naznačenie Plešovského satyru 
vjjadnyúce, slova, spolu i s predposlednou poznámkou, pochodia z tej istej 
raky, ktorou písané sú v tomto Archive pod č. 11. uvedené práce, a neváham 
teda tvrdit, že sú práce Jána Buoca. 

Spomenutá rukopisná kniha r. 1690 teda preišla o. r. 1748 do ruk Jána 
Fleáovského, potom ale do ruk Jana Buoca, ktorý o. r. 1770 začal v Štiav- 
nici (sr. č. 13 piesni) zaplňovat jej prázdne listy piesňami. Idúc potom do 
vojny k Budínu (1780 sr. č. 16 piesni) pretrhol prácu, v ktorej potom i vo 
veka dospelom (ako básne) a staršom (ako neviazané blahoželania a č. 24. 
piesni) pokračoval. 

y tejto mienke potvrdzuje ma i to, že pieseň pod č. 24 vypísaná z ka- 
lendára r. 1782, nachodiaceho sa v matičnej sbierke kalendárov, pripomína 
Boczu. 

Medzi spomenuté spisovatelské práce Jána Buocza vložil som i báseii 
pod č. 5, z rukopisnej sbierky Ferenca Raksányi v matičnom museume vy- 
ftatú; lebo z nej a menovite z 36. veršu lahko uzavriet na pôvodca Lyptáka, 
a písmo i štýl prezradzujú ruku Buocovu. Ackolvek pochodil de eadem Bocza, 
predsa známy bol alebo potom i osadený v Turci (sr. báseň 3 a 4), kde do- 
teraz Buocovci sa nachodia. — Nádejem sa, že dakto v Lyptove alebo Turci 
ttjde sa, ktorý podá nám obšírnejšiu zprávu o ňom. 

Konečne držím si za povinnosf pripomenúť, že túže rukopisnú knihu 
láhodoa našiel na jednom dvore v T. Sv. Martine Viktor Augustíni a daroval 
ja moseumu Matice Slovenskej r. 1873. 

Sostavavateľ. 



78 



m. 

Rukopisné paberky zo starých kalendárov. 



1. R. 1747: 



Nie (v) svete stáleho neoi, 
Každú hodinu se meni; 

Len me presmutne srdce 
Nikda se zmenit nechce. 



Mača dievča konope 
v zelenom chubači, 

áuhag sa mu prizerá: 
Či ma černe oči. 



2. R. 1781: 

O Sionsky Krály! 
Tebe Lid tvug chvály 

Hosanna spivagice. 
Tvogj sme Poddaný, 
Deg sve požehnaný, 

Abichom v te vence 
Rúcha srdce sveho 
Tobe poddaného 

Podstiraly z vdečnosti. 
Když prigdeš sauditi, 
O rač nas pogjty 

Do te večne radosti. 



3. A. 1793. 9. 9hr(is): 



1. Ach Bože premocny 
Svatj Slavnj večnj! 

y tomto mamem svete 
Nenj Boha krom te, 
A tobe rovného 
£y nenj žádneho. 

2. Dr^š nebe zemy, 

Gda Panem nad všemy. 
Nebs Slovem mocnosty 
Ey k sve Sláve a cti 
Račil včiniti 
To, CO sy chtel mjti. 

3. Ach ted veijm tomu: 
Y CO chceš dat komu 
Zlého neb dobrého, 
Žadnj nesprostj ho. 
Musy za vdek mjty 
A posluáigm byti. 



4. Hle tve pjsmo svedcy 
A tomu nas učj: 

Že koho milugeš — 
O tom visvet(l)uge8 — 
Gako Synu svemu 
Eríá nakladaj gemu. 

5. Bez pomocy, Bože, 
Tve žádnj nemfiže 
Znest zadne sužeig 
Co od tebe smutnj 
Y ga v mem trapenj 
Hledam spomožeiy. 

6. Y na mne dolehla 
Saudu tveho Ruka. 
K komu mam volati, 
K komu vtjkati? 

O Bože, gen k tebe. 
Sesliš pomoc z nebe! 



79 

4. R 1794: 

V tomto našem piti 
Deg nam pan bu(h) žiti, 
A po tom(to) žití 
(S)ča8nu smrt(o)u z(j)iti; 
A po časneg smertí 
Život večni miti. 

5. R, 1798 Júl. : 

Kdo koho o živnost hledj prípraviti, 
Melby sobe vždicky v Pamet uvoditi: 
Že když on Bližnjmu Gamu chce kopatí, 
Sam v oj upadnaaQ ma se spatrovatí. 



Kobilamamalibok 

obilamamalibo 

bilamamalib 

ilamamali 

lamamal 

amama 

mam 

a 

6. R. 1799: 

Dnes gest Svätého Blažege den, Milá Pani pro tvu čest 

Y nemž sa zachováva Obyčeg ten, Deg nam mesa velku čcst 
Že chudj Žaci chody Pakli nam masa nedáte, 

Po dongch dobijch lidj, Na svogjch Hrncocb poznáte; 

By svu Živnost dostaly. Když budú lietat z police 

Y my sme k vam príály, Do mlinaroveg svetlice. 
By sme se s vamy zišly, Tam sa obžeru pšenice 

By ste nam netco daly. Z teg vkradeneg merice. 

7. R 1803: 

Pjta(čka) apud Latinak. M. L. dixit 1803 d. 21 Junij.^) 

Láska Rodjčovska na proti djtkam nemuže se ani vislovity; ponevadž 
oni nie pro djtky nešanugj ani ustavanj ani kelčjk ani sve gmei^j, ale väecko 
neljtugjc gjm pregj etc. A opet láska Manželská, kterau žaden nemuže ani 
▼štjpití ani také yjkore'nity, tak se roznecuge a takovu ma prudkost, že žaden 
také gj ani vistihnuti ani pochopití nemuže. Že toto pravda gest čteme 
o gjstem v Sycylíy Bohatem velmi slavnem mužj; že když bil od Lotru ob- 
skočen, gsa na koni, ano y geho Otec s njm bil, rekl mu Otec: Synu, ty sy 



^) Pytačka u Latináka. M. L. povedal 1803 dna 21. Júna. 



80 

geste mladý, mužeš gjnym bity užjtečny: uteč na temto koni. On rekl: Za 
tobe Otče sem dlužen žjvot dati. Ty vezmi sobe kone, uteč, a ga zde za- 
hjnem. Ponukagjce se s tjm konem obadva zabynuly. — Čteme opet že gjsta 
žena, Kralovna Eartaginenska, gnienem Dido, po smrti sveho manžel e slibem 
se zavazala, že se za žadnebo nevda. Po nekterem Roce gjsti kral pohansky 
velmi se do nj zamiloval a gj sliboval, co chce, že gj da, ano y na mjsto 
geho že gj dopusti kralovati. Ona dlauho odpjrala, až naposledy namluvana 
y od sYJch Eartagenskych gjm prislubila a sbromašdila gjch vgedno, sedla na 
trun a rekla: Milý mogj, ga sem slibila, že se nikdy nevdam za gjneho. Yi- 
trhla meč a probodla se; že neni slušne, aby se gjnemu dala prznitj. — 
Tretj pnklad opet mame na gjne Kralovne, ktera prach z geho tela t. g. 
z manžele syeho schovaný v žbanku pjla a naposledy hladem zahy- 
nula. — Hle teto príklady nam ukazugj, gak veliká gest láska a gak mnoho 
muže. Auditores etc. Y naá mladý príncypal NN. takovu lásku gest roznicen, 
že neprestane v nem plapolati, až když sveho cyle dogde, t. g. vaše Dcéra 
gemu pred nekterjm časem dana bude za manželku. Tehdy prosy skrze mnct 
aby gemu, gako gest slibena y bila odovzdaná. 

Dona tradidit his verbis.^) 
Láska, o ktere sme mluvili, nemuže se poznati než anebo skrze posunky 
aneb slova aneb skutky k tomu, ktereho milugeme. Naš mladý, chtegjce do- 
svečjti lásku svau naproti své Man(želce) budaucy, vdečj se timto malim da- 
rem, aby vdečne prigala. 

8. B. 1809: 

Bože! ráč nám pomoc dati Na Úrody polnj všecky 

V tomto Roku pri nás státí, Deg dešt, y čas pekoj vždycky, 

Kdokoli živ bude. Af zkaza neprjde. 

Odvrat drahotu velikú, Deg štastne travit, dokonat 

Hlad neúrodu y valku. V celem Roku prace konat 

Af radegj prigde Se väj pobožností. 

Z nebe hogne požehnaiy' A když leta dokoname, 

Na bjdnjch, na gegjch stanj, Uved nas do Nebe Pane, 

V kterjchž bydlj lide. K te večne radosti. Amen. 

9. R. 1811: 

Šes(t)nactj Rok gak ga na Gerlitzy bidljm;^) 
Gak bych za to Bohu dekovat mel, nevjm. 



^) Dary odovzdal týmito slovami. 

^ Bol to Jan Barvinek, učiteľ, jehož meno poznačeno pri piesni 8. r. 1809. 



81 



IV. 
Daniel Kuško. 

R. 1614: 
1. 

') 

Po večery do záhrady iyel, 

Aby se otey modlil, 
gydaS nan zastapím pryiyel, 

Aby gym ho zradil. 
Nedal yhned petrovy ta ugyty. 

At sebe nevyného 
moha, nechtel gest znišyty 

pysma prorockého. 
Yavie geho mely s nym svu vúly, 

celau noc polyikaugyc, 
čynyly yak samy chtely, 

Kryye mm žalugy(c). 
Osaudiváe kryž mm vloi^ly^ 

z lotry z mesta vyvyeily, 
ukrutnú smrt učynyly 

svemu Stvorytely. 
Po smrty ten Nebeský Pán 

nemohol pokog mytý, 
kopým bok geho gest proklan. 

Matka na to hledy. 
O kdež taradost, kterau symela 

Panna Matko preästa, 
když gsy geho porodyk? 

gyž gsy žalostyra. 
Gežyiy, genžte vypravugy 

b&g tveho umučený 
Degž nam, at.tebe milugy 

nade vše stvorený. 
Strach prace a mnohá profyvenstvy 

raiil gest podstaupyty 
Až do umdleny, to pro nas 

pro chryšne (stvorený). 
Když pro nas račyl svu krev vylyty, 
podstaupil smrt ukrutnú, rač nam milostyvy byty, 

když na saudau staneoL 
Prygmyi nas v počet vyvolených 
v kuru AngeloT svatych, 

abys byl od nas cten chvalen 

vždy na veky Amen. 

^) Začiatok chybige. Pozn. SostavovatehL 



82 



2. 



Podekugmež pánu Bohau 

a zdavagme čest a chfála gemu, 

neb on pro sve umučený 

račyž nam dat hrychov odpustený. 

Z nebe staupyl ponyžyl se 

a z marye Panny narodyl se, 

try a trycet rokov pracoval, 

když na tvrdem kryžy umryty mel. 

Lámala Matka sve ruce, 

když vydela syna v težkeg nuze. 

Syna sveho gedineho 

a na svatem kryžy rozpätého. 

Slyšela ho plačycyho, 

vydela ho ukrvaveneho. 



nemohla ho slovem potešyt 

any gdio Bvatau krev zastavit. 

Svata krev gest po nem tyekla 

z hlavy z boku čysteho žyvota, 

a ta krev nas vykupyla 

z muk velykych z horucyho pekla. 

Tyčhym hlasem Pan Krystus volal, 

když na svatem kryžy umryty mel, 

by se czlovék vzpamatoval, 

a yak by ho Buch verne myloval. 

Kryste pro tve umučený 

deg nam našym hrychom odpustený. 

At nas nezye večný plameň, 

uchovag nas pane Kriste Amen. 



3. 

Smutný čas nynegšy povaš o czloveče, 
neb.svetskeg rozkoše a obrat sve srdce. 
Pomny na smrt Pána aveho, 
že netrpel pro gyneho, 
než pro te samého. 

Vegdy a uhlydag tam gydaše zratce 
yaky zastúp vede na Pána Gežiše, 
gyž podstaupil smrt nevyny, 
ty gsy vynen hrychy svymy 
czloveče prebydny. 

Vegda do záhrady, gak se v kfvy poty 
vzdychagyce tesce vyduc kálycK smrty 
Pan mocen nebe y zeme, 
y vše rad znašel pro tebe 
hryšny czloveče. 

Pohlet yak ho vedau ku Ananyašovy 

zlému pána nevyneho 

tauze zvážaného. 

Dal se yaty 

a zvazaty, 

len aby byl vdečen smAý 

pro tobe umryty. 

Pohlet yak kryžugy^ 

tmym korunugy, 

že mysta celého nykdež na nem neny^ 

Krev otči zalyva: 

rozpomen se duše vema, 

že gsy ty v tom vyna. 



' í 'J 



.ti t,f 



*t 



83 



Protož o czloveče vyduc pána sveho 
na kryžy ukrutne tuze rozpätého, 
lytug a plač, čyn pokany, 
pokaud čas maä zmylovany. 
Tak dúgdeš spasený. 



4. 

Kryste pro naše spasený 

genž gsy račyl bydnym človekem byty, 

gsa stvúritel, pro stvorený 

ukrutnú smrt račyl gsy podstaupyty ||: 

Uslyšyá nas myly pane! 

my k tobe voláme, príspeg nam kau pomocy 

A(t) dyabel zly preukrutný 

nad namy nemage žadneg sveg mocy. 

Yzhledniž Pane na lyd hryšny 

a nedeg nam na večne veky zahynutý. 

Rač nam mylostjrvym byty, 

neb se tobe nelze vymluvyty ||: 

Degž pane srdce skrušené 
k tobe stvúrcovy svemu, 
a(t) s plačem nad hrychy sve 
gsauc zde žyvy po voly tveg 
potom se dostaly 
kralovstvý tvem večne. Amen. 



5. 



Ach otče mug vzhlednyž z nebe I 

žada te ma potreba. 

Na kryžy vysym neb musym 

pro lydske zatraceny 

kau spasený. 

Račyž semnAg byty, 

gyž pryšla hodyna k smrty. 

Volám k tobe ve dne v nocy, 

nemám žadneg pomocy, 

gsem uponyžen zavržen 

pro lydske zatraceny 

kau spasený. 

Račiž semnQg byty, 

gyž pryšla hodyna k smrty. 



Yako beranek nevyny 

gya sem ukryžovany, 

trpym H tychosty 

pro lydske prohrešeny 

kau spasený. 

Račyž semn&g byty, 

gyž pryšla hodyna k smrty. 

Ruce nohy probodene, 

nie cele neny na mne, 

bok mftg proklany ranený 

pro lydske zatraceny 

kau spasený. 

Račiž semnflg byty 

gyž pryšla hodyna k smrty. 



84 



Žlauč a ocet ma napage, 
každý se mne smege; 

lotr posmyva hravá 

pro lydske prehrešený 

kau spasený. 

Račiž semnúg byty 

gyž pryšla hodyna k smrti. 

Otče odpustyš hryšnykom 

y týmto protyvnykom, 

neb CO delagy neznagy 

pro lydske prohreieny 

kau spasený. 

Račiž semnúg byty. 

gyž pryšla hodyna k smrty. 



Otče ya dusy vypustym, 

v ruce tve gy poručym 

z yelkeg uskosty z bolesty 

pro lydske prehrešený 

kau spasený. 

Račiž semnúg byty, 

gyž pryšla hodyna k smrty. 

Pochválen bud Božy gsýnu, 

že gsy vzal našy výnu, 

za nas na kryžy pnel (a) trpel. 

A kdožby v neho veryl, 

ten spasen byl, 

a s tebúg prebýval, 

až na veky se radoval. Amen. 



& 



Genž gsy trpel za nas Spasytely náš, 
my prosyrae tebe nyny uslyš nas. 
Pro tve umučený zbaviž zlorečený, 
ktere gsme dostaly skrze prehrešený. 

Obethevany gsy, nebo sam chtel gsy, 
reč ottobe psana byla gest dávna |[: 
že ty maš zetryty, a Hlavu zemdlyty 
Yšeckau sylu dyabla, zbavyš pas pekla. 

Gyž gsy všecko splatyl, což nevypugčyl, 
y trpel z bolesty pro naše zlosty ||: 
Pro hrychy ranen gsy, pro naše zlosty, 
zetren gsy, a vrazený naše hrychy obmyl gsy. 

Uplvan byčovan pohanúm výdan, 
potupen, pesmyvan y zamordovan ||: 
rúcho sve u vyne a krvy hroznové, 
odev svúg zmačyl gsy, nebo sam chtel gsy. 

Sama tva dobrota to učynyla, 

že nas zlorečenstvy vyslebodyla ||: 

Deg nam k tomu pomoc ducha svätého moc, 

bychom te zde etyly večne chvalyly. 



Ach ya matka zarmucena, 
pro smrt syna skormucena, 
kterehoz gsem bez bolesty splodila. 
Bolest geho mne dotyka, 
Meč ostrý srdce pronyka. 



7. 



Vydym sýnačka mýleho 
ukrutne roztaženeho« 
Vydym tele zarmueene, 
Ruce nohy prehodené. 
Bolest geho mne dotjrka, 
meč ostiy srdce prenyka. 



. I 



85 



Rany geho ted mne boly, 
cyty(ni) co on cyty koly. 
Ach rmutym se, ach omdlývain, 
na kryž geho když problydam. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Neny kdoby syna meho 
semnftg plakal stryzneneho. 
Lytugte mne aspoň ženy, 
z bolesty rodyce Syny. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Lytug mne slunce spanyle. 
dnes nad nym zatmcle; 
lytng mne tež svetlost skvucy, 
dnes na obloze hasnucy. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Lytugte mne tvrdé skaly, 
ktere ste se y piikaly. 
Ach polytog mych bolesty 
Yče co nemaá cytedlno^iti. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 



Žadny z lydy lytovaty 
nech(c)e semnftg zaplakaty, 
Ach hryšnyče co(s) dokonal? 
Sýnas meho zamordoval. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Proč nezabyl matkau (s) sýnem, 
zyednym mordem at gsy vynen. 
PohTet na to a rozvažug, 
sýnačka meho polytug. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Vyc rany gymžto provynil, 
vyc hroby gym gsy probyl: 
pohlet korunu trnovu 
nasylne na hlavu zbytau. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 

Hle žyžny vola zamdlyva, 
dušy svu Bohau oddáva. 
Prystup k nemu, hrychu lytug, 
smrt geho bude žyvftt tvúg. 
Bolest geho mne dotyka, 
meč ostrý srdce pronyka. 



8. 



Gestyt psano dávnym rokem 
Jeremyašem prorokcm 
o Krystu, že mel trpety, 
yak gsau rekly Žyde zlostný. 

Hluvyce pak sobe samy: 
Bud ta rada mezy namy, 
myslemež proty nevynemu, 
coš by bylo z toho gemu. 

Však nezahyne, 

rada murde yne, 

yakukolvek gest hluboka 
od proroka. 

Pugdem proty nemu s krykem, 
zarazyme ho gazykem; 
pakly 86 nam pravdou spryeči, 
neddagme na geho rečy. 



Žyvym chlebem se nazýva,. 
Synem Božym se byty zna, 
predkladá nam naše hrychy 
a hrôzy ponstvau za hrychy. 

Néch(c)e nam na nycem zvolyty, 
težko nam na neho hledety, 
tak ma protyvnu osobu. 
Nedržme ho mezy sebfig. 

Povesmež my ho na kryžy, 
tud zvyme gestly Syn Božy. 
Zhladmež geg ohavnú smrty, 
nebude gmenovan po smrty. 

Otče Bože vzhlednyž na mne 
mych zlost nepratel proty mne, 
yakož beranek s tychosty 
trpym od nych z nemylosty. 



5 



Neuctyly meho lyce, 
byly, kdo mohol nagvyce, 
všecko telo, hlavu také 
čynye hancny váelyyake. 

Yakožto nagtvrdáy skala 

na tvar my stala 

v tech trpených pevne stagy, 
žadna gym zlost neobstagy. 

O Pane genž pravé saudyž, 
mau pravdu a gych zlost vydyž, 
všecko to poručym tobe, 
neb mam daufany v tobe. 



Y my také negradegy 
kladmež Bohau svu nadťgy: 
SV e kryvdy • poručme gemu 
gduce svu žadosty k nemu. 

Tak abychom došlý toho 
v nebesych kralugycyho. 
S tebau at se tam dostanem, 
pomožyš my myly Pane. 

Eryste pro tve umučený 
deg nam brychom odpustený. 
A t nas nezye večný plameň, 
uchoveg nas Kryste. Amen. 



9. 

Umučený našeho pána milostného . 
vaš sobe krestan verný a polytug geho; 
vezma pred se bolesty geho, svate raný, 
gyž gest pan vykaupyl nas hryšne krestany 

Gežyš vyšyel ot otce, na tento svet pryšyel, 
velmy ge zamyloval, až svúg žyvot vydal, 
yako pastyr na^lepšy toho smrty dokázal. 

Gežyš do záhrady šyel z učedlúyky svymi, 
snažne se otcy modlyl až pravé do umdleny. 
Krvavý pod s neho šyel, mage smrt trpety. 
Duše myla polytug geho težke rany. 

Gežyše milostného když gsau Žide yaly, 
beranka nevineho byly gsau vrvaly; 
ruce zvazaly Panau nebeskému, 
tepuce trhagyce, pokog ncbyl gemu. 

Gežyš gest vzal polyček u nanyaše v syny 
od truchlyvy poslan kau kayfašovy, 
tu mu Žyde neverný otčy zavazaly, 
polyčkugyc plvagyc gemu se ruhaly. 

Gežyše katúm daly tuze zvážaného, 
k slupu gsau geg prytahly tak obnaženého, 
ukrutne gey zmrskaly, až sa krv vylyla. 
Duše myla polytug, budyž gemu vema. 

Gežyš gsa ubyčovan, na stolycy vsazen 
tmym gest korunovan ten nebesky pan. 
Hlava geho hliiboce trnym gest zbodena, 
až krev otčy zalyva. Pohled duše myla. 



87 



Gežiše pylat vydel tak ukryžovaneho, 
velyce se podyvyl, pobledd na neho. 
Tak byl vdmy strapeny Gežyš predftstogny 
pro neduhy czlovekau nebyl gest podobný. 

Gežyä s mesta vyveden kryžem gsa obtyž^dy 
negga (nesga) teice omdlyval, až pod nym y klesal. 
Matka geho prybdila cfatyc gsýna vydety; 
uzreváy zaplakala z velykeg bolesty. 

Gežyše gyž kryžugy, patry dnšé myla, 
ruce nohy prybyly, a ty gay ^^ vyna. 
Nechtegž Tyče hnevaty pána nebeékeho 
a prestaň gyž hrešyty draze yykaupena. 

Gežyš s kryžem vyzdvyžen, žyly se trhaly 

roztažeíi az kosty škrypaly 

. . . vydela na zemy npadla 
myleho račy by nmrela. 

Gežyše mezy lotry gsan nkryžovaly, 
nevineho zločyncem gsan ho nazyvaly; 
gyny mu se ruhaly, když na kryžy yisel. 
YSecko myly Spasytel myle gest to znaäel. 

Gežyš se otcy modlyl za sve kryfemiyky, 
lotra gest k sobe prygal y mnioke hryšnyky. 
Když gest všecko dokonal, hlavy syc naklonyl, 
svu dušy gest vypustyl, Otcj gy poniíSyl. 

Gežyše gyž mŕtveho stvfireny plakalo, 
Pána sveho milého všecko lytovalo; 
slunce se gest zatmelo s kryvdy pána sveho, 
y zeme se zatrasla lytugyce g^#. 

Gežyše umučený gyž v pamaty magme 
a sveho stvfltytele srdečne lytngme, 
gyž pro geho bolestý oddalme se zlosty. 
Budemly ho lytovat, budem s nym v radosty. 



10. 

Rozmyšlegmež dnes my vemy kŕestany: 
kterak pan Kristus trpel velke rany. 
Od narozeny až y do skonany 
nemel spočyvany. 

Nagprv v záhrade vzal gest polybeny. 
Ten gydaš zratec dal Žydom ^nameny : 
koho polybym, toho znamenagte, 
toho lapagte. 



88 



Hned se valyly yak Ivy ukrutný, 

učedlnycy od nebo utyekly, 

tak yelkym krykem vedu pred Anaše 

spasený naše. 

• 

Prvny hodynau pred pylatem gest stal 
nespravedlyre gsaudcy obžalovan. 
Rozkázal pylat, aby byl byčovan 
naš nebesky pan. 

Kryčely všychny o hodyne ttety: 
Nech(c)eme my ho na svete dižety. 
A gyž na kryžy svftg i^ot položyl 
tento syn Božy. 

Z ostrého tmy korunu uvyly 
našemu pánu na hlavau vložyly, 
posmyvagyce se gemu se klanely, 
kralem ho zvaly. 

Šyel z mesta s kiyžem o hodyne syesteg. 
Žyde gsau s neho odeny zložyly, 
potom ho na kryž ukrutne piybyly, 
octem napagaly. 

Poruj^l dušy Bohau Otcy svemu, 
volali gyi umcd. Zatmelo se slunce, 
zem se tryasla o devateg hodine, 
nie bez pryčyny.*) 

Vstaupyl do pekk v moci boha otce ;^ 
duie svate z vezeny težkeho, 
a tela mŕtve z hrob&v ven stavaly, 
vydyet se daly. 

Yozev Nykodem pylata prosyly: 
by telo s kryže bezpečne zložyly. 
I^lat gym toho nie gest neodeprel, 
neb sam buch tak chtel. 

Časau nesporných byl s kryže zložený, 
skrze sve sluhy pan všeho stvúreny. 
Matka, když telo mŕtve gest vydela, 
žalostne plakala. 



^) Snáď by mal tento verS stkt takto: 

^Poračyl dnSy Bohaa Otcy svemo, 
volal, umrel, slance zatmelo se mu; 
zem sa triasla koľ devateg hodiny 
nye bez príčiny." Pozn. Sostavovateľa. 

^ Sdad by mal prvý riadok stáf iákto: 

lyYstanpil do pekla v mocy Otoe svého.** 

Peom. Soslavovaleh. 



89 



Drahým balsanem telo pomasaly 
a z naboženstvým v platao obvyniily, 
a tak gsau geho do hrobu vložyly, 
žalostne plakaly. 

Flačmež gyž všychny my Témy krestany* 
dekugyc pánu za ta dobrodeny, 
že pro nas račil ukrutne trpety, 
chtyc nas k sobe mety. Amen. 



11. 

O, yelyka mylost Syna božyho! 

račil (v) svete tipety mnoho 

pro naše spasený, 

a tak nas raäl sprostit večného vezeny. 

Gsauc premoženy dal se gest yaty. 
Polybenym gydaá ukázal, 
trycet strybmych vzal, 
lytugyc toho potom se uvazal. 

Když gsau gey u vezeny syem mely, 
tu nektery pred nym padaly. . 
Rzkauc: zdrav myly kraly! 
Posmyvagyc se gemu se klanely. 

Tys ten, ktery gsy nam chrám zmžyty,') 

a novy mocný ve trech dnedi 

gyny z novu postavyly. 

Ay hned nam hadag, kdóž te bude hyty. 

Otčy zavazaly, polyčkovaly 

a rzkuc: zdrav buď kraly nagmocaegiý*) 

na tebe čest sluáy! 

celu noc polyčkugyc o drahý Gežiáy. 

Ku pylatovy na odsauzeny daly, 
nevineho zvukem pryvyedly. 
Nechtel odsaudyty, 
vydá nevyneho cfatel ho propustyty. 

Žyde volaly rzkuc bez mežkany: 
dan bud katoin kau kiyžovany, 
propust nam z vezeny Barabaie 
a ukryžug Gežiie. 



') Snad prvý riadok veršu má stáC takto: 

„Tys ten, ktery da nam duram zndyfy." 

Fmo. Sostavovateľa. 
*) Snad: „a rzkuc: zdrav bud nagmocBegfy." Poni. Sostavoialdk 



90 



Krev geho na nas y na naše syny, 
nebudet zhlazen bez vyny, 
neb v meste v mestečkaďi mnohé bludy 
a zvadyl lydy. 

Korunu mau na blavu vložyly, 
až do mozgov ostrove prenykly. 
Zdrav bud my strel rzkuce 
a preukrutné ho korunugyce. 

Po velkeg chvyle kryž nan vložyly, 
geho nyesty pro sve bolesty 
nemohol gsa strapeny: 
Šymon mu pomohol, gsa prinuceny. 

A provrtanym dyram nemohol dostačyty; 

tu v nem kosty žyly treStelyi 

když do toho malý. 

Moha ugyty račyl podstaupity. 

Tu vysy myly'Syn božy! 
Octa žlučy mu podaly: 
•pyl napog protyvny. 
Polytug geho hryšnyče veliký. 

Už te matkau svu, an plače trúchlivé, 

učedlnyku svemu Yftnovi 

tomu gy poručyl. 

Zvolal Hely Hely! du^ vypustyL 

Bok geho otevrel preostrým longyn rytyr 

prevelmy slepý 

když gyž boha otce 

prosyl, aby vzal duéy (v) svoje mee. 

Slunce se zatmelo, skaly se pukalo, 
z hrobúv mŕtvy vstávaly. 
Živý vyduc Žydov mnostvy 
uveryly, že ukryžovan Syn božy. 

S povoleným pylatovym. s kryže snat, 

v rúcho byle gey obvynuly, 

s tym se obyraly, 

patryc na neg žalostne plakaly. 

Ay ten gozeff zmy telo, . 

kteryž pro, nas oa k^yžy pnelo, 

..i?í«/-.*i - poWíyl ▼ hrob novy, 

.bi9>ltag^ geat Mbe hjl ^vjtisaA {%) stoly. 



91 



Než tretj den mynul po smrtj geho, 
mocDy pan Buch, kralovstvy gebo, 
vstal gyž nesmrtedlny, v neby kralage, 
na zemy panuge. 

Umučený pamatugyce> 

gebo srdečne lytugyce, 

yyrau zachovagme, 

a tak s nym večne 

v kralovstvy svym budeme. Amen. 



12. 



1. Laus tibi Chríste 
Qui paterís 

in cruce praesens 

pró miaeris. 

Qui cum Fátre regnas 

in celís, 

nos tu salva 

in terris. Kirie ele^n. 

2. Sancta(e) María(e) 
pius filins 

Jesns Christas, 

noster dominns, 

moritur in cruce 

pro hominibus 

ut secum colocet 

in celestibus. Kirioe Ellegzon. 

3. In horto flexit 
geníbos, 

Pätnem prcecator. 
coelitos 

ab Angelo confortabatar 
Non cnm corporoB gutta 
manarunt.') Kiríc ellegzon. 



1. Cbvala tobe stvArce, 

gcnž gsy trpel, 
za nas za hiy&ne 

na kryžy pnel, 
genž kralugeS s otcem 

na neby, 
Spasyš nas bryšne 

na zemy. Kyrye ellegzon. 

2. Panna Marya,*) 

gey syn milý 
Gežyš Ki7Stus pan 

mylostyvy, 
umrel gest na kryžy 

za lydy, 
aby ge posadil sebflg 

na neby. Kyrye ell^zon. 

3. Klečel v záhrade, 

Otcy 86 modlyl; 
Angél geho z iiď>e 

poayloyl, 
Rzka: nechteg ae baly 

naš pane myly; 
Neb máš vykaupyty 

lyd yzrahelsky. Kirie ellegz. 



1) Snad má stáC takto: 

„In horto flexit genibns* 
Patrem precatns precibos. 
Coelitos Angeli confortanmt 
De corpore gnttae dom mananmť 



^ %aad mi štát takto: 



„Panne WufjJ 



Pozn. Sostavovalela. 



Pozn« Soetavoralďa. 



92 

4. O, tu false jude (Juda)^ , 4. O, ty fálešny gydašy 

quid fecisti, co gsy učynyl, 

quod suum dominum Že gsy svebo pána 

tradidisti? žydom prozradyl? 

Oported te p(o)enas Musyá za to v pekle 

lucere horety, 

lucipero diabolo z lucyperem dyablem 

consors fioerj. Kine ellegzon. tam prebyvaty. Kirie ellegz. 

Incipiunhaa Cantiones de Besurectione Domini Nostri Jesu Christi, 

13. 

Vskryšeny Spasytele sveho chvál každý cžlovek mysly veselau, neb noc 
tvu osyytil a s temnosty svetlo učynyl. Y my veselýmy hlasy svýmy všychny 
z angely spyvagmež gemu. 

Neb zeme dryvy koreny, tráva lesové y slunce nebeské, y ptačkové 
chvalý pána sveho vskryšeny slávne, letho svu yasnostý zelenosty čynýc ve- 
selé však (k) gebo chvále ||: Protož mu (v)zdagmež chválu všychny z angely; 
eg neb gest ráčyl trpety za nas, vstal s mŕtvych v tretý den, gest na pra- 
vycy u večneg radosty. 

Angele z nebe poslaný ženám povedevše to zvestovaly, že pan gyž 
s mŕtvych vstal, a to gym povedéty kázal, y svým učedlnýkom smutným 
truchlým všem y petrovy, aby uveryly. 

A že ge do galylege predegde, yakož gym byl predpovedel, dokaut 
gežte 8 nýmy v tele živ gsa na zemy chodil. Yály a uzreväe poctyve se gemu 
klanely, aby uveryly f. Protož mu (v)zdagme chválu všychny z angely, eg neb 
gest račyl trpety za nas, vstal s mŕtvych tretý den, gest na pravycy u večneg 
radosty. 

Uslyšyš pane prosby naše, prosyme dnes prosby naše s prybytkau tveho, 
pro tveho myleho syna svu mocy vskrySeneho, od večnosty vždycky mage 
syna rovného, boha pravého^ 

Deg nam vecné kralovany, kdežto dokonale gest utešený; nedeg žyvau 
byty v hryšech, ale u mylosfy tveg, ze všemy svatýmy, kdežto Kryste s nými 
Kry ste kralugeš u večneg radosty ||: Protož mu (v)zdagme chvalau všychny 
s angelmy , * eg neb gest račyl trpety za nas , vstal s mŕtvych v tretý den, 
gest na pravycy u večneg radosty. 

« 

14. 

Vstal gest tegto chvyle 
ctny vykaupytel, 
Gežyš Krjstus myle 
sveta spásy tel; 
yenž pro hrychy naše 
on stavše 

rozpat na kryzy nevyny 
naš bach gedyny. 



93 



Když geho plakaly smrty ctne Marje, 

tu stály u hrobu truch(ly)ve; 

Angel, genž sedyce 

kym spyáe 

kázal bratrflm zvestovaty, 

že vstal buch z mŕtvych. 

Srdečného hlasau my alleluya 

tohoto my časau ržkuc alleluya 

váychny zaspyvagme 

a chvalme 

Stvorytele všebo sveta 

vždy alleluya. 

Preálechetna Žena vietšy (k) bratrom v d&m 

Marýa Magdaléna ctnym Apoštol&m 

promluvyl(a) k ným myle 

teg chvyle: 

deg (ede?) gyž poselstvy angelske: 

vstal b&ch zagyste. 

Genž umryty račyl(s) pro nas Kryste ctný, 

cbtel by se raz pačyt hryšnýk všelyky. 

ystal(s) 8 mŕtvych z radosty 

z mylosty, 

o, popr^ ctneho skonany 

y 8 mŕtvych vstaný. 

On slávne svu mocý do pekla vstaupyl* 

Pan a svetla mocy dyabla oblupyl; 

o(d)tud otce svate 

gym yate 

zdavna gy vyvyedl vytezne 

y prevelebne. 

Učasnycy tvogy gyž se radugy, 

že smrty obogý ugytty magy. 

Pro tve umrtveny 

vskryšeny 

dal gsy gym nadegy gystu, 

že budú s tebflg. 

Gyž štastne patreny(m na) tva velebnau tvar 

gých chtel oslavyty yak slunežna iar 

o prekrásna 

yasna 

až skvucy vždycky beze vieho smutkau 

y nedostatkau. 



V 



94 



Neb slzy všelike z gych otSy smutných 

genž múky velyke zde nesly, od ných 

gyž zetreš na veky, 

a dýky 

budú tobe vždy vzdavaty 

večne chvalyty. 

Amen spývagýce gyž alleluya 

všychny velebýce rzkauc alleluya. 

Sýla mudrost yasnost 

čest y moc 

beranku, genž gsy nas vykupyl 

svu krvy obmyl. 

Degž pane dogyty nam teg radosty, 

bydlo mytý s tebúg v tveg uča8(t)iiosty, 

v tom nebeskem ragy 

v tve tvary ; . 

kde sau (se) všychny vyvolený 

večne radugy. Amen. 



15. 



Tretyho dne vstal stvflrytel 
s mŕtvych naá myly spasytel: 
radugme se veselme se. 

Genž pred pylatem odsauzen 
a na kryžy gest umučen, 
z lotrem do rage uveden. 

Flačyce geho bolesty 

pany negsau (nesau) draze masty,' 

chtyc geho telo mazaty. 

K nýmžto angel slavný rekne: 
koho vy panny hledate, 
toho, gyž v hrobe nemáte. 

Ale degte (gdeté) a pospeäte, 
do galylege se ptagte; 
tam ho zagyste uzryte. 

Vesel se ryse nebeská 
angelska y archangelska 
vie(ch) devet kurov angelskych. 

Když pan Geijri' EiystuB mnrel, 
yhned gest nam rag otevrel, . 
švate y temnostech navityvyL 



Pekelnycy otevrete, 
JStvňritele sveho pust(t)e; 
gyž žadneg mocy nemáte. 

Eral slávny peklo oblupyl, 
po smrty do neho vstaupyl, 
sve volene vyslobodyl. 

Radug se všecko stvúreny 
na den božyho vskryšeny, 
chvalyc geho oslávený. 

Spyvagtež všychny ptačkove 
gyž véselefe) nežly prvé, 
mocy sveho Stvňrytele. 

Pukagte se y stromové, 
zelenagte sé lesové, 
luky kvytky vydavagte. 

Hory také gyž plesagte, 
pahrbkove poskakugte, 
záhrady užytek dagte. 

BoBB padag na vynyce, 
úrody dagte chmelnyce, 
vydi^ ovotee štepnyce. 



Víycbny*) 

>^ Mttvfm'fcy sa mšk záSfnaŕ nadedi^Aca strana; ale 
Ak 



i*ifA'...' '•!■ <i 



95 



16.*) 

O, Klyčyre z nebe 
my prosyme tebe: 
když budeme mryty, 
rač nam otevryty 
kralovstvy nebeské. Amen. 



17. 

Veselý nam den nastal 
v nemž stvorytel zvytezyl, 
tretyho dne s mrtvýcb vstal. 
Alleluya, chvalmež Boha. 

Abychme my z hrychúv povstaly 
geho nasledovaly, 
a pa tomto bydnem živote 
y kralovstvy svym prebyvaly. 
AUelnya, chvalmež Boha. 

• 

Tak gest tento den slávny, 
ie ho žadny « • . chvalit nemuš, 

ani ne pr , 

než ten geden syn boiy, 
ktery peklo hrozne rozbory], 
Škaredého dyabla tam zvazal, 
gemu prykazal. 
Alleluya, chvalmež Boha. 

Vyme gyste, že gsy vstal Kryste mocne smelé 

(v) svem svatem tele velmy veselé, 

vy vyedol gsy dušyčky, y Adama y otce svate ; 

vyvyedol gsy gyďi s temnosty 

do večneg radosty. 

AUeluya, chvalmež Boha. 

Pro tV6 Kryste s mŕtvych vstany, 
Synan božy odpust nam naše zhrešený. 
1^ gsy nam tento den stvuryl, 
živftt večný gsy nam piypravyl 
a od večneg smrty gsy nas zbavyl. 
AUeluya, chvalmež Boha. 



*) Z piesni tiijto — ponevač chýba jedon list rukopisu — zostal len poslední 
verL ,Poai. Sostavovateľa. 



96 



Protož každý krestan vcamy 
nezostavag od chvály bcižy 
Y tento dea slávny; 
neb (z) Krystov(ďi)o vakiyieiy 
radnge se viečko stvAieny, 
nebe zeme dryvy také koreny 
pána Boha chvály. 
Allelnya, chvalmež Boha. 



18. 



Badngme se všychny nyny, 
čynyc veselé spyvany 
na den božyho vskryieny. 
Alldnya, alldnya. 

To zvestoval angel slávny 
(v) svetlem ruie velmy krásny 
od Boha otce poslaný. 
Alleluya, allduya. 

Ženám, kteraž k hrobu pryďy, 
drahé masty sebúg nesly, 
aby Ježiie mazaly. 

AUeluya, alldnya. 

Ržka gym, že gest vstal s mŕtvych pan, To gsau reUy knezy zlostný, 

kteryž byl tuto pochovan, chtyce svu vražda prykryty, 

tot gya gyste zvestogem vam. lythyrftm penyze daly. 
Alleluya, alleluya. Alleluya, alleluya. 



Ufodlnyey geho v nocy 
vzaly gsau geg o polnocy, 
vtanchvyly, kdyžsmemy nemelyflMiq 
Alldnya, alldoya. 

Dylyt: co proto pylat vam, 

negsa odporen tonm sam, 

tent gest bysknpom dobre znaoL 

Allduya, fiuduya. 

• 
My to dotoe opatiyme 

a gemu .v tom poradyme, 

bez vyny vas zustavyme 

AÚduya, allduya. 



ZvedevSe to byskaupove 
y gyne knestvo ruhave, 
to pokoleny hadove. 
Alleluya, alleluya. 

Yhned se spolau zebraly, 
rythyr&m penyze daly, 
iď)y íálešne mluvyly. 
Allduya, allduya. 

Ržkauc, že Gežy^ ukradly, 
ktery gsau gey mylovaly, 
v tau chvyly, když gsme my spaly. 
Alleluya, alleluya. 



Ryfhyre penyze vzaly, 
vedie rady učinyly 
Byskaupy v kliône zustaly. 
Allduya, allduya. 



viem svete se roznesie, 
lydem dobrým v pamet veilo 
to tak znamenite kedo. 
Allduya, allduya. 



Anji bude^)' 



Toto Je signatára veria, ktoiý by nud 8tᣠna nasleditfáciil 
ékfH. Posn. Soitavovatela.